Čí s l o 2 / X V I
ú n o r 2 0 0 9
P r o t i d o b r o v o l n é m u d a r u
Jak ho nazvat? Dlouho jsem přemýšlel, jaký titulek dát dnešnímu zamyšlení a tak dávám možnost, ať si je každý nazve sám. O čem bude, to vím. Vzpomněl jsem si nedávno na takový již před delší dobou slyšený vtípek. Potkal křesťan žida a začali se přít, čí náboženství je správné. Když rozhovor nebral konce, dostal jeden z nich nápad: Dejme si dva týdny na to, abychom vyzkoušeli, zda je lepší a pravdivější křesťanství či židovství. Za dva týdny si o tom povíme. Po dvou týdnech se setkali a křesťan říká židovi: „Víš, zjistil jsem, že naše náboženství je to pravé. Sázeli jsme před týdnem brambory a chybělo nám ještě dost hodně, když se přihnala mračna. Tak jsem se začal úpěnlivě modlit a představ si - mračna postoupila na obloze dále, v sousední vesnici byl liják a u nás nespadla ani kapka, takže jsme brambory dosadili v úplné pohodě.“ Žid naslouchal, pousmál se a říká: „To vůbec nic není. To my jsme minulý pátek pracovali na stavbě domu a už se stmívalo a nám bylo třeba dozdít ještě kus zdi pod střechu. No a jistě víš, že když vyjde první hvězda začíná sobota a to už je posvátný klid a nesmí se nic dělat. A tak jsem se začal modlit, aby nám bylo dáno dozdít tu zeď pod střechu. No a představ si: vyšla první hvězda, všude začala již sobota a na naší zahradě zůstal pátek!“ K pousmání, jenomže tohle se děje i ve skutečnosti. Ne tedy mezi náboženstvími, ale v docela normálním, běžném životě. Vzpomínám, jak před třiadvaceti lety došlo k výbuchu v jaderné elektrárně v Černobylu. Všude byla radiace, jen v České republice nebylo nic. Vzpomínám na tehdejší hlavní hygieničku Dr. Zuskovou, jak ujišťovala v televizi občany, že je to naprosto zbytečný poplach, protože žádné záření u nás není. Pak tehdejší prezident Husák častoval světový imperialismus za to, že pomlouvá socialistické výdobytky vědy. Tato historie se u nás opakovala ale docela nedávno. Loni koncem léta se tu a tam začínalo hovořit o přicházející hospodářské krizi, která se dotkne celého světa. A zase to byli naši představitelé, kteří s úsměvem na tváři ujišťovali, že žádná krize se nás nemůže dotknout. Dokonce jeden z vysoce postavených pánů mluvil o šíření poplašné zprávy, což je podle zákona trestné. Dnes většinou ti nejodvážnější mlčí jako ryby. A nebyli bychom to my, abychom krize i tak trochu využili. Proč nepropustit nepohodlné osoby z práce, vždyť přece musejí
pochopit, že je krize! Proč zvyšovat třeba platy, když je krize… a další věci. Slyšíme, že některé firmy začínají pouze čtyřdenní provoz s tím, že pracovníkům budou vyplácet na pátý den šedesát procent mzdy. Nikdo se ale nezeptá, jak dlouho na toto vyplácení budou mít. Jestliže výroba stojí, nemůže přibývat peněz. Zrovna 29. ledna mě překvapil článeček v Moravskoslezském deníku o tom, že čekárny u psychiatrů se začínají plnit novými nezaměstnanými. Tuto situaci dobře známe. Snad už jsme slyšeli, snad ještě i uslyšíme, jak se na to může Bůh dívat…! To je otázka, určitě smutně, jenže tento stav jsme si vybrali (doslova a do písmene vybrali!) sami. Dnes už řada lidí mluví o tom, že toto není jen hospodářská a ekonomická krize, ale že je to krize morální, která se projevila v ekonomice. Budeme-li mít nevzdělaného lékaře, který svou nevědomostí zabije pacienta, pak tento pacient je obětí této nevzdělanosti, stejně jako nynější stav hospodářství a ekonomiky je obětí nedostatku morálky a etiky v životě lidí. Kdysi se mluvilo ještě o socialistické morálce, dnes se o morálce a etice nemluví vůbec a tak se stalo, že člověk měl pocit, že dílem svých rukou trumfne Boha. A tak si připomeňme alespoň několik momentů: Začalo se hlásat, že žádný Bůh není, máme vědu a techniku a nemůžeme žít ve středověku. Začal se ve velkém znesvěcovat nedělní a sváteční den, což dodnes u nás kvete, začal se zesměšňovat Bůh se vším, co k němu patří. Začaly se kostely měnit v koncertní síně či dokonce v sýpky a tělocvičny. A nikdo nechtěl slyšet Pavlovo varování, že kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Nechoďme ani tak daleko: V roce 1964 byl zbourán farní kostel Všech svatých v Konské a pozemek zabrán bez jediné koruny odškodnění. A co je paradoxem: dokonce na žádost tehdejších mocipánů byl vyškrtnut ze seznamu památek, aby mohl být zbourán. Jak chránil památkový úřad památkové objekty? To už najednou kostel památkou být přestal? Ani šíření provozu železáren nemohlo být důvodem ke zbourání kostela. V New Yorku se nachází katedrála sv. Patrika. Uprostřed mrakodrapů tam připadá tak trochu jako Popelka. Přesto nikoho nenapadlo, že by měla být zbourána. Když podle zákona o odškodnění křivd způsobených komunistickým režimem se přihlásila i římskokatolická církev o svůj ukradený majetek, byl zase oheň na střeše: k čemu jí to bude? Toto je naprosto protiprávní otázka: jestliže majiteli něco patří, pak mu to patří bez
dalších otázek. Podívejme se ještě dále. Před několika lety naplnily naše media informace o pedofilních aférách kněží v Americe. Soudný člověk se ptal: Bylo toho opravdu tolik? Tyto věci se těžce dokazují, stačí někoho obvinit a sebeobrana prakticky neexistuje. Jistě se takové případy mohly stát, ale v takovém množství? To by pak museli kněží nedělat nic jiného, než zneužívat děti. Problém je jinde. Církev prohlásila. že tam, kde ke křivdě došlo, poskytne alespoň finanční odškodnění. A tady začala skutečná vlna: proč se nepřihlásit, když je možnost bez práce získat peníze? Nejeden právník žasnul: jak je možné, že si někdo vzpomněl na tyto delikty po třiceti, čtyřiceti či padesáti letech? Zkuste jít na policii nahlásit, že vám někdo před padesáti lety ukradl třeba jízdní kolo… Vysmějí se vám. No a tak se vršilo, vršilo, až se navršilo. Kolik lidí slibovalo před Bohem křesťanskou výchovu svých dětí a dnes se tváří, jako by o tom nevěděli? Kolik dokumentů Kristova náměstka a Petrova nástupce bylo ignorováno? A byly to dokumenty o lidské práci, o sociálních věcech, o svěcení svátečního dne, o rozvoji a pokroku národů… Byly tu dokumenty II. Vatikánského koncilu…Naopak: byly nejednou kritizovány s poznámkou - co on o tom ví, ať se modlí a nám ať se neplete do života. To jsou všechno zločiny proti Bohu, tady není možné říci: taková byla doba. Cítíte, jak hluboká je pravda o tom, že to co dává život je Duch, - tělo, či hmota sama o sobě nic neznamená! Každá krize vzniká tam, kde byly porušeny jisté zákonitosti. Těch různých projevů bohorovnosti ze strany světa je jistě mnohem více, ale já nechci psát nějaký scénář k nějakému seriálu. Chtěl jsem ukázat na některé jevy, které nás jako národ jistě neposílily, ale protože otcové jedli nezralé hrozny, dětem a vnukům začínají trnout zuby. Co dále? Křesťane, uznej svou důstojnost volal papež Lev Veliký. A pamatuj, že budeš-li sedávat na dvou židlích, mohou se „rozjet“ a ty spadneš na zem a potlučeš se. Nestyďme se za víru, za evangelium, za Kristovo světlo, za křesťanský život. Bůh krizi nezpůsobil. To je dílo člověka, který se chtěl postavit až nad Boha. Uvést věci do pořádku stále můžeme, jenomže odkládání se nevyplácí, čas běží… Zdá se, že včera byly Vánoce a už tady máme únor! P. František
Dnešní MOST vychází 15 let od února 1994, kdy světlo světa spatřilo jeho první číslo.
2
M O S T 2 / X V I
M i c h a łK o žu c h d a l ší m a k o l y t o u v n a ší f a r n o s t i
V neděli 1. února 2009 uvedl pan farář Otec František do služby akolyty dalšího doposud člena ministrantského sboru naší farnosti. Stal se jím 30-letý MICHAŁ KOŽUCH z Třince-Osůvek. Osobu tohoto dalšího akolyty („předposledním“ byl v březnu 2006 Michal Kendzior) vám tímto chceme v krátkosti představit. MOST: Mohl bys nám něco říci o sobě, popsat své kořeny..? Michał Kožuch: Narodil jsem se 25. 5. 1978 rodičům Dagmar a Petrovi v třinecké nemocnici. Po základní škole s polským jazykem vyučovacím v Třinci a střední škole v Českém Těšíně jsem v roce 1998 nastoupil na Vyšší odbornou školu ekonomickou v Kopřivnici. Po jejím úspěšném absolvování jsem v roce 2002 nastoupil základní vojenskou službu. Na vojně jsem se však dlouho neohřál, byl jsem totiž z rodinných důvodů, po čty-
řech měsících předčasně propuštěn do civilu. V roce 2003 jsem se pak šťastně oženil s manželkou Halinou a od té doby se společně snažíme pracovat na zvelebení rodinného domku v Třinci Osůvkách. Po svatbě jsem začal pracovat jako obchodní zástupce v jedné obchodní firmě a tomuto řemeslu se v podstatě věnuji dodnes. Této práci bych se však nechtěl věnovat pořád, rád bych jednou zkusil něco smysluplnějšího. V roce 2008 jsem si podal přihlášku na Cyrilometodějskou teologickou fakultu univerzity Palackého v Olomouci, obor Pedagogika se zaměřením na vzdělávání a katechetika. V témže roce jsem i na tento obor nastoupil. Dá-li Pán Bůh, rád bych tuto školu jednou úspěšně dokončil a mohl se případně věnovat výchově mladých lidí. MOST: Jaké máš záliby a koníčky? Michał Kožuch: V současnosti jsem celkem hodně pracovně vytížený. Vždy jsem však tíhl ke sportu, jako každý kluk z vesnice. V zimě chodím pravidelně hrát do haly florbal nebo s manželkou badminton. No a v létě jsou to hory. Navštívili jsme v minulém roce s Otcem Romanem a dalšími mladými z naší farnosti Bulharské pohoří Pyrin, kde jsme prožili kouzelnou dovolenou. Letos se chystáme do rakouských Dolomitů. Velmi aktuální je příprava do školy, která mi zabírá hodně času. Zatím je však škola hodně zajímavá. No a v neposlední řadě je to úprava rodinného domu. MOST: Jaké byly tvé počátky s minis-
lidí. I zde platí Kristovo zlaté pravidlo: „Co neK ře s ťa n s t v í v p r a x i chceš, aby druzí činili tobě, nedělej ani ty jim“. Chtěl bych se jen krátce pozastavit nad problémem parkování před naším kostelem. Asi většina řidičů pociťuje nedostatek parkovacím míst v bezprostřední blízkosti kostela. Nastává otázka: Jak tento problém řešit? Aktuální možnost je stále na dosah: opustit svou pohodlnost a parkovat u starého hřbitova či na parkovišti pod kostelem u rondlu, a ten kousek dojít pěšky. Dá se to brát jako oběť. Což je součást křesťanského života a cesta k našemu posvěcení. Další možnost je vyvíjet tlak na magistrát, aby rozšířil parkoviště. Pozemky již farnost nabídla a magistrát přislíbil výstavbu. Avšak jak všichni vidíme, stále se nic neděje! Zakončit bych to chtěl malou prosbou: Neřešte tuto situaci parkováním ve výjezdu z fary a na chodnících. Pro bezohlednost a lenivost některých řidičů jsme již několikrát málem nevyjeli z fary (každou neděli totiž jezdíme vypomáhat do Bystřice), někdy se musíme (nejen my) prodírat mezi auty, které suverénně stojí na chodníku. Nevím, jak by se dotyční tvářili, kdyby jim to někdo udělal před jejich domem, asi by nadávali a pozastavovali se nad neomaleností dotyčných
Děkujeme za pochopení. P. Roman
trováním, baví tě tato služba? Michał Kožuch: Byl jsem sice vychováván v křesťanské rodině, ale má cesta k Pánu Bohu byla celkem komplikovaná. Rozhodnutí stát se ministrantem jsem dospěl až před necelými dvěmi léty, kdy jsem si uvědomil, že ve svém životě musím spoustu věcí změnit. Několikrát během mše svaté jsem si v duchu říkal, že bych jednou zkusil ministrovat. Ze začátku to bylo jenom takové přání a sám jsem moc nevěřil, že se ještě ve svém věku ministrantem stanu. Vždyť zpravidla kluci začínají od svých dětských let. Nicméně jednou jsem se odhodlal k rozhodujícímu kroku, navštívil Otce Františka a ten mi dal svoje svolení. Od té doby jsem většinou ministroval o sobotách nebo ráno během týdne, protože mi to moje práce občas dovolovala. MOST: Co znamená pro tebe, být akolytou? Michał Kožuch: Nejsem ministrantem dlouho, spoustu věcí se pořád ještě učím. Stát se akolytou je pro mě velkou ctí, ale zároveň větší odpovědností. Vždyť budu podávat lidem samotné Kristovo tělo. Je to dar, který jsem od Pána Boha dostal a za který jsem mu moc vděčný. Věřím, že s Boží pomocí se jednou stanu dobrým ministrantem a dobrým akolytou. MOST: Děkujeme Ti Michale a přejeme hodně Boží pomoci v dalších letech života, doma, v kostele, ve škole, prostě všude.
ření nenávisti a netolerance, aby nešpinily krásu a intimitu lidské sexuality a nestávaly se nápomocnými k vykořisťování slabých. Papež v poselství také připomíná, že přístup k těmto technologiím nemá být odepřen ani těm, kdo jsou ekonomicky a společensky marginalizováni. Jako jeden ze zásadních pozitivních přínosů internetu papež považuje možnost udržování kontaktů v rodinách a také službu studentům a vědcům, kteří díky němu mají snadnější přístup k dokumentům. Poselství ale varuje před tím, aby se uživatelé nových technologií nestávali jejich konzumenty v tom smyslu, že kvůli digitálnímu světu a vztahům navázaným v tomto prostředí zapomenou na vztahy s těmi, s nimiž se setkávají v reálném životě. Připomíná pak také, že mladí katolíci jsou povoláni svědčit evangeliu všude, tedy i v tomto „digitálním kontextu.“ Na internetovém portálu www.youtube.com/vatican je možné sledovat videozprávy připravované Vatikánským televizním centrem a Vatikánským rozhlasem v pěti jazycích – anglicky, španělsky, německy, italsky a portugalsky.
P a p e žn a Y o u T u b e Svatý Stolec má svůj kanál na internetových stránkách YouTube. Iniciativa byla představena ve Vatikánu 21.1.2008 na tiskové konferenci společně s poselstvím Svatého otce ke Světovému dni sdělovacích prostředků. Ten připadá každoročně na neděli před slavností Seslání Ducha Svatého, letos tedy na 24. května. Poselství, kterým se letos papež obrací především na mladou, „digitální,“ generaci, má být impulzem k evangelizaci světa internetu, aby se stal místem obrany hodnot a nedocházelo zde k banalizaci lidských vztahů. Benedikt XVI. v poselství oceňuje výhody nových technologií, které musejí být dány do služby všem lidem. V této oblasti je potřeba podpořit „kulturu respektu, dialogu, přátelství,“ aby místo toho nové technologie nesloužily k ší-
RadioVatikana.cz
M O S T 2 / X V I
List do Kolos
3 obchodní cestě z východu, po které proudilo do Říma orientální zboží, s ním však i všelijaké orientální náboženství. Obyvatelé Kolos byli pohanští Frýgové, jejich náboženství se vyznačovalo emocemi a mysticismem. Podobné zvyky byly i mezi křesťany, kteří se snažili dosáhnout „plnosti božství“. Když kdosi mezi ně donesl z východu filosofii, která slibovala mystickou známost Boží, byli jí ovlivněni. K zásadám této filosofie patřila dobrovolná askeze (2, 18-21), uctívání andělů, kteří jsou považování za prostředníky mezi Bohem a člověkem (2, 18), zdržování se jídel a pití a zachovávání určitých svátků (2, 16). Kult andělů byl v této herezi více zdůrazňován než kult samého Krista. Vykupitelské dílo Kristovo bylo oslabeno. Podle bludných názorů, rozšířených v koloské církvi, není Kristus jediným prostředníkem, nýbrž v duchovém světě těchto prostředníků je celá řada. Je možné, že některé z těchto bludů měly své kořeny v pokrouceném židovském zákonictví, doneseném sem židovským obyvatelstvem Malé Asie. Pavel na tyto špatné nauky reaguje pozitivním vykreslením osoby Ježíše Krista. Prohlásil, že každá filosofie i duchovní mocnost, každé obřadnictví, askeze či cokoliv jiného jsou věcí druhotnou ve srovnání s věčnou vznešeností Ježíše Krista. Nejdůležitějším oddílem listu jsou verše 1,
14-22, v nichž autor vykládá christologii. Není to samostatný oddíl, nýbrž část modlitby, jíž autor otvírá nový oddíl dopisu (1, 9). Popisuje v nich Ježíše Krista výrazy, které se mohou vztahovat jen na Boha. Vyvrcholení je v ohromujícím prohlášení, že „ v něm přebývá všechna plnost božství tělesně“ (2, 9). Ježíš Kristus je svrchovaným Pánem stvoření, vykoupení, církve a osobního života člověka. Hlavní důraz je kladen na vykoupení. Jen v Ježíši Kristu dosahuje člověk odpuštění hříchů (1, 14). Krví Kristova kříže jsou lidé smířeni s Bohem, ale i s celým vesmírem (1, 20 a 22). To se stalo skrze křest, když byli vzkříšení spolu s Kristem (2, 12; 3, 1). Po dogmatickém výkladu autor listu přechází k morální části listu. Křesťané, kteří povstali k novému životu s Kristem, musí s Kristem i žít (3, 1-4). Je třeba, aby se varovali hříchů, odložili nectnosti a oblékli nového člověka podle svého Stvořitele (3, 5-11). Obléci nového člověka znamená žít ctnostným životem, a zvláště mít lásku, která inspiruje k plnění vlastních povinností, z nichž na prvním místě jsou povinnosti v rodině. Po všeobecných napomenutích přidává ještě zvláštní napomenutí jednotlivým stavům: manželům, dětem, služebníkům a pánům (3, 18 - 4, 1). Dále si zaslouží pozornosti výzva k ustavičné modlitbě, zvláště za dar apoštolského hlásání (4, 2-4). Setkání nad tímto listem bude v měsíci únoru opět v pátky 13. a 27. S sebou si vezměte bibli. Srdečně zve kaplan.
Nad dotazy čtenářů: Páteční tanečky
jednou v pátek pozván na návštěvu do jedné rodiny. Tam mu nabídli skleničku alkoholu, on ji bez otálení přijal, pak druhou, další již odmítl. Když se to dozvěděli spolubratři, tak se velice pohoršili, že porušuje páteční půst. On však odpovídá: „Lépe je porušit půst než urazit člověka odmítnutím pohoštění“. I přes toto a další jeho přestoupení půstu zůstal mužem kajícího ducha. On pochopil, že je třeba se držet ducha pokání, a ne jen dodržovat literu zákona. Co se týká adventu, tak je to velmi prosté: doba adventní není časem kajícnosti, nýbrž časem radostného očekávání příchodu Spasitele. Proto se na tuto dobu nevztahují žádná církevní omezení. Přesto bychom v tomto čase měli projevit větší duchovní iniciativu – duchovně se naladit na Vánoce. V tom se může projevit jistá forma sebezáporu, že se zaměstnávám duchovními věcmi ve větší míře, než to činím běžně během roku: četba Božího slova, modlitba, návštěva kostela mimo neděli,… P. Roman Macura
Že se ještě dnes mluví o Kolosách, o to má jedině zásluhu list, který byl zaslán tamější církevní obci v prvokřesťanských dobách. Město leželo ve Frýgii v Malé Asii na velké obchodní cestě, spojující Efes se střední Asii. Do 3. století před Kristem to bylo lidnaté a kvetoucí město. Avšak na svém významu ztratilo za Antiocha II (261-246), který v blízkosti města Kolos založil Laodiceu, ta se stala hlavním městem provincie. V starých dobách bylo město proslaveno zvláště černou lesklou vlnou, kterou místní řemeslníci získávali z ovcí, chovaných na okolních horských úbočích. V době apoštola Pavla město upadalo, i když bylo stále poměrně velkým sídlištěm. Apoštol Pavel pravděpodobně Kolosy nikdy nenavštívil, ani města v jeho okolí. Píše jim jako těm, „kteří nikdy neviděli jeho tvář podle těla“ (2, 1). Církev tam byla založena asi v době Pavlova pobytu v Asii, kdy se Pavel často zdržoval v Efesu a jeho pomocníci Timoteus a Epafras činili výpravy do okolních měst. Epafras pocházející z Kolos byl získán pro Krista Pavlovým působením v Efesu. Sepsání listu Koloským bylo vyprovokováno heresí (bludným učením), způsobenou zvláštní situací tohoto města. Město leželo na
Otázka: Může se katolík aktivně účastnit v pátky plesů a jiných akcí s tancem a hudbou, například oslav různých životních jubileí a firemních večírků? Slyšel jsem, že toto není možné pouze v období adventu a postu. Co říká v tomto směru učení katolické církve? P. Roman Macura: V první řadě bych se pokusil vysvětlit význam pátečního postu a postní doby. Páteční půst a postní doba jsou pro věřícího křesťana dny pokání, kdy toto projevuje nejen vnitřně, ale i vnějšně, společensky. V pátky se především postíme od masitých pokrmů, ale i toto lze zaměnit za jinou formu pokání: zříci se alkoholu, cigaret, televize, počítače, sladkostí, navštívit nemocného, vykonat skutek milosrdenství… Jednoduše, chci projevit to, co vnitřně prožívám: uvědomuji si velikost oběti Ježíše Krista a zároveň svou nehodnost, toužím po změně jednání. Půst však nemůže být samoúčelný, ale musí být provázán modlitbou, tehdy se projeví opravdovost našeho kajícího ducha. Pokud budeme vnímat půst – sebezápor pozitivně, potom i tato otázka dostane zcela jiné zabarvení: dělám věci, které jsou pro mě důležité a potřebné, proto jsem ochoten, pro ně něco obětovat. Příklad: Vím, že je pro mě dobré a důležité se modlit, proto si dnes večer odřeknu televizi a počítač, abych při modlitbě nebyl tak roztěkaný a měl na ní více času.
Zpět k otázce. V postní době by měl člověk odbourat všechny formy hlučné zábavy a společenských akcí, to je zcela jasné a není, co k tomu dodávat. Avšak i zde je třeba používat zdravý rozum. Příklad: nevěřící sestra bude mít svatbu v postní době, tak na ní nepůjdu, protože bych porušil půst. Toto řešení je možné, ale nabízí se i jiná možnost: půjdu tam, nebudu se ožírat a tančit, ale vůči své sestře se zachovám vstřícně a lidsky. Jen bych zde připomněl, že neděle v postní době nejsou dny pokání, poněvadž si připomínáme radostnou událost vzkříšení našeho Pána. Pátky mají být prožívány v podobném kajícím duchu jako postní doba, avšak i zde je třeba rozlišovat situace, kdy mohu jednat jinak. Vždyť i Ježíš nás učí, „sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu“. Máme si uvědomovat, že všechna tato přikázání církve jsou pro nás dobrem, a proto bychom je měli i takto vnímat a nehledat, jak je obejít. Když to bude situace vyžadovat, tak s čistým svědomím půjdu v pátek na večírek či hostinu. Pokud se budu moci bez urážky hostitele z této akce omluvit, tak to učiním, poněvadž chci prožívat tento den, jako dne, kdy byl umučen můj Pán. Z lásky k němu prožívám tento den v kajícím duchu, poněvadž si uvědomuji velikost jeho lásky a oběti. Mě osobně, když řeším tuto otázku, pomáhá událost z života ruského světce sv. Izidora. On byl
Vaše otázky nám můžete předávat buď v písemné podobě (na lístečku, doručeném na adresu farního úřadu: Římskokatolická farnost Třinec, Hřbitovní 6, 739 61 Třinec, na obálku napište „Nad dotazy čtenářů“) nebo v elektronické podobě skrze email poslaný na adresu
[email protected]).
4
M O S T 2 / X V I
S t a l o s e … v r o c e 2 0 0 8 Milí čtenáři a čtenářky, chtěli bychom se ještě vrátit k uplynulému roku 2008, který se nesl, stejně jako jiné roky, ve znamení mnoha aktivit. Kromě liturgického dění ve farním kostele se scházely různé skupiny farníků k modlitbě, poučení i zábavě. Mnoho z toho jsme se snažili zachytit v MOSTu, něco jsme si průběžně zaznamenávali, abychom vám mohli přinést toto malé shrnutí. Jistě, něco nám i uniklo, protože některé akce se uskutečnily v tichosti, bez nějaké publicity. Zkuste tedy s námi společně zavzpomínat na A. D. 2008… Leden V lednu připadla Slavnost Zjevení Páně na neděli, a tak jsme si mohli 6.1. v kostele vyslechnout krásné koledy a pastorely v podání Polského pěveckého sboru Hutnik. Hned další neděli 13.1. jsme ukončili liturgickou dobu vánoční koncertem PS Martinů. A do třetice v sobotu 19.1. nás potěšila svým vystoupením pěvecká skupina mládeže PAPRSKY. Ve stejný den se tancechtiví farníci i nefarníci mohli pobavit v Dělnickém domě na plese KDUČSL. V neděli 20.1. při mši svaté v 10 hodin jsme poděkovali tříkrálovým koledníkům, kteří ve dnech od 2. - 13. 1. vybrali 251 075,- Kč na charitní činnost. Sbírku zorganizovala reaktivovaná Charita Třinec. Úterý 22.1. byl zvláštní den – zatažený, v deset začalo pršet, bylo větrno, na obloze se objevila krásná duha. Po poledni obrovský poryv větru rozbil okenní tabuli v kostelním okně nad Kalvarskou kaplí, v té chvíli už stáli pozůstalí u rakve svého blízkého zemřelého a střepy z vypadlého skla dolétly s řinčením až k rakvi. Nikdo však díky Bohu nebyl zraněn. Ve středu 23.1. sloužili večerní mši svatou náš O. František, P. Petr Kremnický, P. Vladimír a klerik Viktor z Ukrajiny. Již v sobotu 26.1. proběhl úklid vánoční výzdoby z toho důvodu, že Popeleční středa připadla velmi brzo – hned po Hromnicích a další sobotu z důvodu svatební liturgie úklid nebyl možný. Únor O únoru si toho řekneme málo, protože buď byl hodně chudý na farní události, anebo nám tyto věci unikly. V tomto měsíci byla znovuobnovena dětská schola, kterou opět vedou Basia Bocková a Jarek Macura a jejím zpěvem se můžeme potěšit vždy při nedělní dětské mši svaté v deset hodin. Mimořádně brzo jsme vstoupili do postní doby Popeleční středou 6.2. Mnozí farníci tak brzký půst i Velikonoce nepamatují. Tradičně jsme v postní době konali pobožnosti Křížové cesty, a také rozjímali „Gorzkie żale czyli rozpamiętywanie Męki Pańskiej“. Březen V první březnový den – sobotu 1.3. – jsme si mohli v kostele poslechnout velice zajímavou
přednášku P. Petra Fialy, který je vojenským kaplanem Armády ČR. Pro nás tento kněz nebyl tak úplně neznámý, protože chvíli působil i v naší farnosti jako klerik. Po večerní mši svaté se s námi podělil o své vzpomínky na působení během války v Iráku, promítl nám fotografie – některé byly i humorné, ale většina z nich námi otřásla a v duchu jsme děkovali Bohu, že žijeme v klidném, byť „smradlavém“ Třinci. Ukázal nám rovněž svoje památky na tuto misi, jako třeba muslimský modlitební kobereček – jeden ze zvídavých farníků podle visačky zjistil, že byl vyroben v ČR. Na internetu jsem se dočetl, že už následující měsíc, v dubnu až červenci 2008, byl P. Fiala vyslán na misi do Afganistánu. 8. ročník „Misijního koláče“ proběhl v neděli 2.3. – farníci darovali rekordních 50 841,- Kč, z této částky bylo zaplaceno školné pro 5 adoptivních dětí z „Adopce na dálku“ a pro resocializační zařízení pro muže bez domova. V neděli 30.3. zazpíval Ženský pěvecký sbor CAMERATA, který doprovázela naše varhanice Daniela Worková. V půli března jsme Květnou neděli vstoupili do Svatého týdne – „škaredá středa“ byla opravdu škaredá se sněhovou vánicí, rovněž na Zelený čtvrtek i Velký pátek bylo počasí velmi nepřívětivé. Neděle Zmrtvýchvstání Páně byla sice studená, ale nádherná, za svítaní při rezurekci vysvitlo slunce – i příroda chtěla vyjádřit svoji radost nad největší událostí v dějinách lidstva. O velikonočním pondělí znovu padl sníh. V tomto měsíci bylo opraveno hlavní i boční schodiště farní budovy a pokáceno 8 stromů od hlavní cesty a další tři blíže kostela. Duben Ve čtvrtek 3.4. oslavil své 70. narozeniny P. Józef Kaszper a v sobotu 5.4. v 10.30 hodin odsloužil děkovnou mši svatou. V tento den rovněž proběhlo svěcení zvonů ve frýdecké bazilice minor. V úterý 8.4. jsme si připomněli hlavního patrona třinecké farnosti sv. Alberta Jeruzalémského. Ve středu 9.4. zemřela paní Ewa Klusowa, která se dlouhodobě starala o květinovou výzdobu třineckého kostela. Zádušní mše svatá byla odsloužena v pondělí 14.4. V sobotu 12.4. se třinečtí farníci vypravili na pouť do sanktuária Božího Milosrdenství v Łagiewnikach a Krakowa. 19.4. – sobota byla ve znamení přehlídky křesťanské rockové hudby v salce na faře. Květen Kromě májových pobožností v květnu se mohli někteří z nás vypravit v neděli 4.5. na Svatý Hostýn. Ve čtvrtek 8.5. se mládež spolu s O. Romanem vypravila na Kozubovou na tradiční setkání s O. biskupem. V sobotu 10.5. jsme slavili vigilii Seslání Ducha svatého rozjímáním nad tajemstvími růžence
světla. V neděli 18.5. přijalo poprvé eucharistického Krista 40 dětí z českých škol, o týden později – v neděli 25.5. pak děti z polských škol. Červen Ve dnech 9. – 14.6. se uskutečnila ministrantská pouť do Říma. V sobotu 21.6. se na faře sešly děti, které přistoupily k 1. svatému přijímání – v 15 hodin byla za ně odsloužena mše svatá, poté proběhly hry a různé soutěže na farní zahradě, večer se pak opékaly párky. 21.6. naši ministranti zvítězili v děkanátním turnaji ve fotbale, 2. místo získali ve florbale. Spolu s celou Církví jsme zahájili Rok sv. Pavla, apoštola, který potrvá do června 2009. Proběhla renovace všech kostelních dveří a vrat do farního dvora. Červenec Rovněž v červenci proběhly poutě, tentokrát v neděli 6.7. na Velehrad a ve dnech 18. – 24.7. pěší pouť do Czenstochowy. Byla zahájena oprava chrámových oltářů a zahájena výměna vitráží v kapli sv. Kříže. Srpen Byla dokončena oprava hlavních vchodových dveří na faru, které byly uvedeny do původního stavu včetně kování. 15.8. byla dokončena výměna vitráží v kapli sv. Kříže. Od srpna tedy na nás shlížejí sv. Josef, sv. Jan Sarkander, sv. Vojtěch a sv. Václav. V neděli 24.8. – proběhlo salesiánské odpoledne. Ve druhé polovině měsíce pokračovala oprava oltářů. Září 12.09. začaly pravidelné páteční schůzky na listy sv. Pavla, které vede O. Roman. 14.9. byl poutním dnem v třinecké farnosti, odpoledne se uskutečnil farní festyn, počasí bylo velmi studené, ale nepršelo. V neděli 21.9. jsme si připomenuli 123. výročí posvěcení našeho farního kostela. V září byly vymalovány záchodky u kostela a dokončená zahradní pergola ve farní zahradě, která umožňuje uskutečnit některé venkovní farní aktivity i za nepříznivého počasí. Říjen V sobotu 11.10. v 10 hodin byla odsloužena mše svatá za naše nemocné, při níž byla udělována svátost nemocných. 15.10. navštívili naši farnost úředníci z památkového úřadu a konstatovali, že o celý objekt (kostel + farní budovy) je postaráno s velikou pečlivostí a neshledali žádné nedostatky. V sobotu 25.10. proběhla podzimní brigáda u kostela – kromě vyhrabaní listí byly prořezány náletové křoviny v okolí kostela. Odpoledne v kině KOSMOS proběhl benefiční koncert Charity Třinec.
M O S T 2 / X V I Listopad Ve dnech 1. – 5.11. proběhly tradiční farní rekolekce pod vedením O. Czesława Blocha. Z důvodu nepříznivého počasí zádušní mše svatá byla odsloužena v kostele. Vítr poškodil krytinu na velké věži, která musela být neprodleně opravena. Významnou událostí pro naši farnost bylo jáhenské svěcení ve čtvrtek 30.10., při kterém v Lateránské bazilice v Římě přijal z rukou kardinála Agostino Vallini, vikáře římské diecéze, první stupeň kněžského svěcení náš Zdeněk Gibiec. Prosinec V prvním adventním týdnu byly instalovány nové vitráže v mariánské kapli, které zobrazují Nejsvětější Trojici, sv. Anežku Přemyslovnu, sv. Zdislavu a sv. Hedviku. V sobotu 6.12. navštívil po večerní mši svaté Třinec sv. Mikuláš a obdaroval děti svými dárky. Tradiční setkání farnosti proběhlo již po patnácté, tentokrát v sobotu 27.12. v Městském kině KOSMOS, kde po krátkém vystoupení Władysława Czepca byl promítnut film „Příběh zrození“. Poté se farníci sešli ve foyer kina a mohli se podělit o své zážitky, podělit se vánočními oplátky a občerstvit se i skvělými tvarohovými a makovými koláči. Vánoční sbírka dárků pod „Vánočním stromem“ v kostele byla věnována azylovému domu pro ženy. Jak již bylo řečeno v úvodu, není možné zde přesně vyjmenovat všechny akce, které v roce 2008 byly uskutečněny, ať už pravidelně či jednorázově některými ze skupinek farníků. I loni se scházela při svých modlitbách za své děti skupina matek, probíhala pravidelná setkávání s Písmem svatým a Katechizmem, setkávání nad listy apoštola Pavla,… Mnohé akce nám přiblížila paní Szymonikowa ve svých článcích (Sympatycy Radia Maryja, Podwórkowe Kółka Różańcowe Dzieci, …). O sobotách se scházela mládež na večerních adoracích a svých setkáních. Setkávaly se některé rodiny při společných modlitbách, růžencová společenství, Rodina Neposkvrněné, každoměsíční Mariánské večeřadlo v kostele. Nelze opomenout naše hudební tělesa – chrámový sbor „LAUDAMUS“, který kromě významných slavností a svátků zpíval při liturgii každou první neděli (vyjma letních prázdnin) a dětská schola, která zpívá při dětských mších svatých. Nejsme si jistí, zda k těmto aktivitám lze připočíst i důležitou činnost skupiny farníků, především žen, která se stará o pořádek v kostele i na faře. Ale rovněž tito lidé se vlastně pravidelně scházejí k práci, kterou se přičiňují o větší čest a chválu Boží. Na závěr bychom si k těmto nejrůznějším farním aktivitám dovolili přičíst i schůzky naší redakce při vydávání našeho měsíčníku třineckého farního společenství MOST. Redakce
5
Poradna pro ženy a dívky Občanské sdružení ONŽ - pomoc a poradenství pro ženy a dívky Není tomu dávno, co zaklepala na dveře naší poradny žena s dítětem v rukách. Pozvala jsem ji dál do místnosti poradny, kde jsme začaly konverzovat. ,,Víte, řekla ,,Já jsem Vám přinesla dárek“, rozevřela jemnou dlaň, kde se zaleskla malá asi dvou centimetrová blýskavá lucernička. ,,Byla jste pro nás takové světýlko ve tmě“, řekla. Je pravda, že jsem našla pod stromečkem hodně dárků, ale ten byl pro mne opravdu jedinečný, snad pro to, abych si uvědomila, že naše práce a snaha pomoct, má stále smysl. Asi každý z nás se ve svém okolí již setkal s ženou, která podstoupila interrupci - umělý potrat nenarozeného dítěte. S ženou, která odmítla své nenarozené dítě pod tlakem momentální situace, kdy se jí zdálo, že musí dostudovat, že to finančně neutáhne nebo ji opustil partner a přitom neměla ve svém okolí nikoho, kdo by jí podal pomocnou ruku a snažil se spolu s ní najít řešení co nejvhodnější pro ni i pro její dítě. Poradna pro ženy a dívky v Třinci se nachází na Náměstí míru. Najdete ji ve společném vchodu mezi cestovní kanceláři a počítačovou prodejnou AWOR. Poradna funguje od roku 1995 a pracují zde tři pracovnice. Porodní asistentka Marie Wawreczková, která vede individuální přípravu páru určenou především pro maminky, které chtějí mít otce dítěte u porodu. Při rozhovoru s porodní asistentkou se dozví vše ohledně porodu, který mohou zhlédnout i na filmu. Jsou zodpovězeny všechny dotazy, týkající se porodu a následné péče o dítě a kojení. Jedno až dvě sezení po hodině. Do poradny také přicházejí manželské či snoubenecké páry se zájmem o konzultace v oblasti přirozeného plánování rodičovství, které vede pastorační asistentka Libuše Pavlíková. Vedoucí poradny je Milena Sikorová, která řeší partnerské vztahy. Poskytuje také odborné sociální poradenství. Pomáháme ženám a dívkám, které se dostaly nejen vlivem těhotenství do nepříznivé životní situace. Veškeré služby jsou poskytovány zdarma. U komplikovanějších případů zprostředkuje poradna klientce odbornou pomoc. Ženám ve velmi těžké finanční situaci se poradna snaží zajistit výbavičku pro novorozence, případně i kočárek. Tím nám dovolte, abychom poděkovali Vám všem, kteří jste do poradny své kočárky darovali pro soc. slabé klientky. Díky!!!! Další skupinu návštěvnic poradny tvoří ženy týrané, zneužívané, znásil-
něné a ženy manželů s obrovskými dluhy – těm zprostředkujeme další odbornou pomoc s odborníky z různých oborů např.: psychologem, gynekologem, právníkem… Pozitivním působením na mládež formou přednášek a besed na školách se snažíme orientovat mládež k zodpovědnému přístupu k sexualitě, rodičovství a vztahům mezi lidmi vůbec. Dlouhodobě se snažíme o prevenci negativních jevů. Přednášky jsou pozitivně hodnoceny jak ze strany posluchačů, tak ze strany vedení škol. Probíhají na základních školách, ve střediscích určené pro děti, aj. v celém regionu Třinecka. Tématické okruhy přednášek: mezilidské vztahy – dospívání - láska – manželství – prenatální vývoj – těhotenství – porod – interrupce – antikoncepce – AIDS a pohlavní choroby – anorexie a bulimie, jak si nenechat ublížit, výchova dětí, domácí násilí, apod. Přesto je další činnost naší poradny vážně ohrožena. Vzhledem k celkové tíživé situaci, která panuje ve společnosti, se sdružení ONŽ ocitlo ve finanční tísni. Poradna připravuje burzu sportovních potřeb a oblečení, která proběhne pravděpodobně na jaře v PZKO v Třinci. Chce tím navázat na pokračování burzy, která probíhala na 5. ZŠ v Třinci. Další velkou akcí bude benefiční koncert Pavla Šporcla 11.3. v Betlémské kapli v Praze ve prospěch poraden. Zároveň se snažíme získat možnost dárcovských DMS, ale je to složité. Bližší informace brzy zveřejníme v tomto časopise a letácích. Také prosíme o sponzorské dary, neboť naší činnost ministerstvo zdravotnictví dotuje jen z šedesáti procent. Zbytek prostředků nutných k zajištění činnosti si musíme shánět sami. Byla by škoda, kdyby poradna v našem městě musela skončit kvůli nedostatku finančních prostředků. Velice rovněž uvítáme, pokud by se někdo chtěl stát členem našeho sdružení, neboť pro naši práci potřebujeme modlitební zázemí a také finanční podporu – členský příspěvek činí 200,- Kč na rok. Všem děkujeme za modlitby a případnou finanční pomoc. Za poradnu L.+M. Kontakt: Email:
[email protected] www.poradnaprozeny.eu Tel.: 558 989 972
6
M O S T 2 / X V I
ochotných lidí. Proto jsme letos mohli C h a r i t n í o k é n k o utvořit 58 koledujících skupinek
Milí farníci, rád bych vás informoval o tom, co je nového v Charitě Třinec. Tentokrát mám pro Vás 3 velmi důležité zprávy: Začnu tou, která Vás asi nejvíc zajímá – Tříkrálovou sbírkou. Letos jsme vybrali 391.797 Kč. Jenom pro srovnání: v roce 2007 – 192.000,- Kč, v roce 2008 – 251.000,-Kč. Tento vzestupný trend však není jen proto, že by se zvětšovala štědrost dárců, ale především proto, že se paní ředitelce, Martě Bezecné, daří získávat stále více
a kromě Vendryně, Nýdku a Bystřice letos poprvé koledovat i v Ropici a Stříteži. Všem, ať už velkým nebo malým, patří uznání a velký dík, nejen za čas, který obětovali, ale především za odvahu zazvonit u dveří a oslovit cizí lidi. Pokud by někdo z vás měl chuť se příští rok také zapojit, budeme velice rádi. Několik kasiček zůstalo prázdných. Také chci poděkovat vám, štědrým dárcům, že jste nám otevřeli a kromě finančního obnosu jste pro nás měli i úsměv. U každých dveří totiž tomu tak nebylo. Koledníci by mohli vypravovat… Tak například jeden pán, na dotaz, zda mu můžeme koledovat, odpověděl: „Nezlobte se, ale my Tři krále neslavíme – teda komunisti nejsme, ale neslavíme!“ Chtěl jsem mu odpovědět, že Charita pomáhá všem potřebným bez rozdílu vyznání, ale zabouchl dveře… Vybraný obnos bude použit na nákup dalších zdravotních pomůcek. Na to co se nakoupilo v loňském roce se můžete podívat na naší inter netové adrese: http://trinec.charita. cz
Od 1. února 2009 navíc Charita Třinec rozšiřuje pole působnosti. Nabízí všem potřebným charitní asistenční službu. Jedná se o pomoc nemocným v domácnosti. Bližší informace poskytne paní Bezecná, tel. 724 257 219. Jiří Kuchař člen Rady Charity Třinec
Potkalo nás to, co potká alespoň jednou každou rodinu. Přestěhovali jsme se! Ale bylo to radostné stě-
Střípek z tříkrálové sbírky Ciao Mário, posílám ti ten slíbený článek do chacharitního windovsu. Zapomněl sem gde to poslat, tož to rači posílám fšady, snáď to donde v pořádku. Taky se pokusím přidat 2 (slovy dvě) fotky. Dyž to bude možné tož pyty dejte obě dvě, ale to vám povdám, opovažte se nedat tam tou, na kerej su s děvčicama Bongilajovíma. Bo já sem měl hlavu jak v parlamentě s kým budu letos vybírat, bo Ondra (to je ten, pro kerého si furt pan penízkář) ně už předrostl a nechtěl se mnou chodit. A uznejte, chodit sám jako tří králi je trochu blbé. Katolíci by to snáď skousli, vanelíci s přivřeným okem, ale ostatní? Tým by sem býl enom pro smích. No ale dobrý člověk eště žije! Paní Bongilajová ně pošťala ty svoje dvě cérečky. A byly neuvěřitelně šikovné, já sem jich ani jednou nemosél napomenout, natož okřiknout. Dyž na nás jeden debyl v trénách
hování - nejen proto, že přišel pomoci pan Kupczak a další ochotní chlapi! Stěhovali jsme se totiž do většího, kde navíc budeme vám všem blíž. Od začátku února 2009 nás najdete na Terase, na adrese: Lidická č. 527 (bývalé garáže za hotelem Steel). Zde nás čeká hodně práce, aby vše vypadalo podle našich představ. Přivítáme proto každou ruku ochotnou pomoci - pan Kupczak všechno sám nezvládne...
vybafl: "A vy ste co! Jehovisti?", tož ony mu s úsměvem na rtech odpověděli: "Ne, my jsme katolíci." No já bych ho akorát tou kasičkou šasl mezi oči, a ony pro něho měli eště aj úsměv. Prostě byly úžasné a okouzlující! Tak tou fotku v MOSTě si zasloužijou. Víš, Marijánku, ono to vubec néni jednoduché. Bo když začneš chodit po Tříkrálovej sbírce, tak tým jakdybys fšeckým řekl, já su křesťan a katolík, a to néni enom tak, to každý nedokáže, takže smekám kepeň před každým, kerý k temu nande odvahu. A dybys viděl, my sme začínali v jednem baráku, kerý rači nebudu blíže specifikovat, a tam to byla hrůza! Ve většině bytů nám zabouchli dveře před nosem. Já sem teho chtěl nechat a jit dom a odevzdat práznou pokladničku. A jich to vubec neznechutilo! No a fčil? Fčil už se tě-ším, až do teho baráku pujdu zase! Protože negdo tam za tyma liďma mosí dojit a říct jim:
egzistuje aj neco vyššího pro co stójí za to žit a obětovat se. A věčina z nich se letos nechytila, ale příští rok třeba.... Bo oni sami za nama na kopec nedondou, my mosíme jit za něma. To oni dondou tak maximálně jak jim negdo umře a to se to tam snažijou tou hodinu přetrpět. Měj se pjekně. Jirka Toto byl původní e-mail, jehož přílohou bylo dnešní charitní okénko a který nám poslal Jirka Kuchař. Kdo ho znáte blíže nebo jste třeba viděli jeho vystoupení na některém z Setkání farnosti, určitě si ho dokážete živě představit jak tato výše uvedená slova pronáší způsobem sobě vlastním. Je to navíc krásné svědectví a sdělení osobních a autentických pocitů jednoho z koledníků, a proto jsme se rozhodli se svolením autora e-mailu se o ně podělit i s vámi všemi. Redakce
M O S T 2 / X V I
7
P A R A F I A L N A P I E L G R Z Y M K A Z K O ŚC I O ŁA ŚW . A L B E R T A W T R Z Y Ń C U D O S T A J E N E K B E T L E J E M S K I C H W P O L S C E „Cicha noc, święta noc, Jakiż w tobie dzisiaj cud, W Betlejem Dziecina święta Wznosi w górę swe rączęta Błogosławi lud.“ Ks. Józef Mohr Święty Franciszek z Asyżu jest znany jako wielki czciciel i naśladowca Chrystusa. Kochał Go i adorował nie tylko jako ukrzyżowanego Zbawiciela, ale także jako bezbronną Dziecinę. Pragnął, by wierni mogli sobie uzmysłowić ubóstwo w jakim rozpoczęło się życie Jezusa i aby jeszcze bardziej Go za to pokochali. Święty z Asyżu wiedział, że jeden obraz może zastąpić tysiąc słów i postanowił podzielić się z innymi swoją wizją cudu narodzin Jezusa. O nowym pomyśle napisał do papieża Honoriusza III i otrzymał od niego pozwolenie na urządzenie niezwykłego misterium. I tak w noc Bożego Narodzenia w 1223 roku cała ludność włoskiego miasteczka Greccio zebrała się na stokach góry, by wraz ze św. Franciszkiem i braćmi zakonnymi udać się do skalnej groty na górze. Przybyłym wydawało się, że czas się cofnął i naprawdę znaleźli się w betlejemskiej stajence, w której dopiero co narodził się mały Jezus. W środę 28 stycznia wyruszył autokar wioząc naszych parafian na czele z Ks. Proboszczem Franciszkiem Vrublem na pielgrzymkę do kościołów w Polsce, które należą do Zakonu Franciszkanów, by zobaczyć piękno betlejemskich szopek, które po dziś dzień są organizowane na wzór „żywego obrazu“ św. Franciszka. Pierwsze miejsce naszego postoju to kościół pod wezwaniem Św. Sarkandra w G ó r k a c h Wi e l k i c h . J a k n a s poinformował franciszkanin brat Witold, kościół oraz klasztor, w którym jest 9 braci wraz z Ojcem Przełożonym, został wybudowany przed 15 laty. Górki Wielkie liczą coś ponad 1000 mieszkańców, z tego 800 katolików. Parafianie bardzo aktywnie włączyli się nie tylko do budowy kościoła i klasztoru, ale wzięli za swój wielki honor wybudowanie także stajenki betlejemskiej w okresie Świąt Bożego Narodzenia. Stajenkę budują cały miesiąc. A jest na co popatrzeć. Zapełnia całą przestrzeń za ołtarzem aż do sufitu. Wszystko w pięknej scenerii beskidzkiej. Postacie w naturalnej wielkości, niektóre nawet ruchome. Dlatego zjeżdżają się goście z bliska i z daleka, by popatrzeć na to piękno. Drugi nasz postój to Bazylika Mniejsza pod wezwaniem Wniebowzięcia NMP w Panewnikach, która w 2008 roku obchodziła wraz z
klasztorem 100 lat od konsekracji tej franciszkańskiej świątyni. Najpierw uczestniczyliśmy w Mszy św., potem brat Edmund opowiedział nam o szopce w Bazylice: „Jest jedną z największych w Europie. Buduje się tutaj już od ponad 100 lat. Na początku była taka malutka, skromna. W roku 1949 dali szopkę na główny ołtarz i tak jest do dnia dzisiejszego. W 2005 roku dobudowali lewą stronę a w rok później prawą i tak powstał taki tryptyk. Jest w niej około 100 figur z drewna lub gipsu. Jedna figura ma nawet 130 lat. W 1 9 8 6 r o k u z o s t a ł o p rz y w i e z i o n e Dzieciątko z Betlejemu z Ziemi Świętej. Szopkę buduje się przez cały miesiąc. Jest to specjalna ekipa budowniczych na czele z głównym architektem z Jaworzynki. Bracia nie budują, mają dużo innych zajęć. Po stronie lewej jest zawsze scena z życia Świętego Franciszka i pierwszych braci. Z drugiej strony jest śląski akcent. W tym roku jest przedstawiony górnik, wraz ze swoją rodziną podczas Wigilii. Żeby przedstawić, w jakim położeniu świeciły gwiazdy w okresie świąt, bracia wyjeżdżali do planetarium w Chorzowie i obserwowali ułożenie gwiazd. Żłóbek w Panewnikach od lat jest ten sam, choć zmieniają się w nim różne szczegóły, dostawia się nowe figury, modernizuje oświetlenie. Zawsze jednak tak jak w Greccio, gdzie Św. Franciszek w roku 1223 przygotował w grocie pierwszy żłóbek, podkreśla się to, co istotne: tajemnicę Boga, który stał się człowiekiem i narodził się z Maryi.“ Później z bratem Edmundem zwiedziliśmy jeszcze ruchomą szopkę, która jest zainstalowana w byłej auli seminaryjnej od roku 1994, gdzie oddają pokłon Dzieciątku Jezus różne historyczne postacie: Jan Paweł II, Ks. Popieluszko, Mieszko I itp. Są tam umieszczone także makiety żłóbków z różnych krajów Europy i Afryki oraz Ameryki Południowej. Zwiedziliśmy także zwierzyniec, podziwiając ogromnego strusia i żłobek z siankiem oraz Świętą Rodziną, z żywym osiołkiem i innymi zwierzętami. Bardzo ciekawe było niedawno otwarte muzeum misyjne, gdzie można było oglądać różne piękne eksponaty przywiezione z misji i herbarium, gdzie można było zakupić upominki. W muzeum brat Edmund przedstawił co wszystko musi znać i nauczyć się przyszły brat, zanim wyjedzie
na misje. W tym roku zakon franciszkanów obchodzi 800 lat swego istnienia. Bracia misyjni są na całym świecie: w Afryce, Ameryce, Azji, w Chinach, Austrii no i także w Cze-chach. Między innymi w Jabłonkowie i Boguminie. Później zjedliśmy w reflektarzu smaczną zupę przygotowaną przez braci oraz wspaniały strudel naszej Darii Matusznej. Ostatni nasz postój to cmentarz i kościółek w Grzawie. Na cmentarzu przy grobie śp. Helenki Radwańskiej, opiekunki ks. Durczoka i ks. Cienciały złożyliśmy kwiaty i zapalili znicze. Potem miejscowy proboszcz Ks. Stefan Pozioł zaprosił nas do swojego drewnianego kościółka pod wezwaniem św. Jana Chrzciciela. Wszyscy byliśmy zachwyceni barokowym stylem, przepięknym ołtarzem i pięknie odnowionym wnętrzem a najbardziej osobowością bardzo miłego, bezpośredniego i wielkiego miłośnika historii okolicy i kościoła, gospodarza tego domu bożego Ks. Stefana Pozioła. Moglibyśmy nawet do rana słuchać Jego barwnych opowieści o konserwacji kościoła, historii obrazów itp., ale trzeba było wracać do naszych domów. Każdy na pewno długo będzie wspominać ten dzisiejszy dzień. Jeszcze bardzo dużo pozostało do zwiedzania. Zwłaszcza w Panewnikach nie zwiedziliśmy stacje Drogi Krzyżowej, kaplice tajemnic Różańca Świętego oraz wierną kopię groty z Lourdes we Francji. Jesteśmy bardzo wdzięczni naszemu K s . P r o b o s z c z o w i Fr a n c i s z ko w i Vrublowi za duchowe przewodnictwo, za wszystkie modlitwy, błogosławieństwo, hojność, dobre słowo i znajomość trasy oraz pokazanie tych wszystkich pięknych miejsc. Była to naprawdę udana pielgrzymka parafialna, w czasie której pamiętaliśmy w naszych modlitwach o wszystkich cierpiących i chorych z naszej parafii, którzy nie mogli być z nami. Wytworzyła się taka piękna i radosna wspólnota modlitwy. Irena Szymonikova
V neděli 1. února oslavil své narozeniny náš pán farář P. František Vrubel. U této příležitosti mu přejeme hodně Božího požehnání a pevné zdraví.
8
Nedělní liturgie v únoru
M O S T 2 / X V I
Pořad bohoslužeb v únoru § Neděle 8.2.2009 – 5. neděle v mezidobí;
6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky. 5. neděle v mezidobí (8.2.) 1. čtení: Job 7,1-4.6-7; 2. čtení: 1 Kor 9,1619.22-23; Evangelium: Mk 1,29-39 Žalm: odp. Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. Ref. Panie, ty leczysz złamanych na duchu. 6. neděle v mezidobí (15.2.) 1. čtení: Lv 13,1-2.45-46; 2. čtení: 1 Kor 10,3111.1; Evangelium: Mk 1,40-45 Žalm: odp. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. Ref. Daruj mi, Panie, winę mego grzechu.
§ Neděle 15.2.2009 – 6. neděle v mezidobí;
6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 česky. § Neděle 22.2.2009 – 7. neděle v mezidobí;
6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky. § Středa 25.2.2009 – Popeleční středa, den
přísného postu od masa a postu újmy. Půst od masa je závazný pro všechny, půst újmy (jednodenní nasycení) od 18 do 60 let; začíná postní doba. § Neděle 1.3.2009 – 1. neděle postní; 6.30
a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 česky.
7. neděle v mezidobí (22.2.) 1. čtení: Iz 43,18-19.21-22.24b-25; 2. čtení: 2 Kor 1,18-22; Evangelium: Mk 2,1-12 Žalm: odp. Uzdrav mě, Pane, zhřešil jsem proti tobě. Ref. Uzdrów mnie, Panie, bo bardzo zgrzeszyłem.
§ Po celou postní dobu se koná každý pátek
1. neděle postní (1.3.) 1. čtení: Gn 9,8-15; 2. čtení: 1 Petr 3,18-22; Evangelium: Mk 1,12-15 Žalm: odp. Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu. Ref. Drogi Twe, Panie, to łaska i wierność.
§ Každou postní neděli po mši svaté v 8.00
Úmysly Apoštolátu modlitby únor 2009 Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mne silou ke svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý otec a naši biskupové na tento měsíc: 1. Všeobecný úmysl: (Církev pastýřů poslušných Ducha) Aby pastýři církve byli vždy poslušni Ducha Svatého ve svém učení a službě Božímu lidu. 2. Misijní úmysl: (Za podporu míru v Africe) Aby církev v Africe našla přiměřené cesty a způsoby k podpoře usmíření, spravedlnosti a míru podle závěrů biskupské synody na II. zvláštním shromáždění pro Afriku. 3. Národní úmysl: (Za nemocné) Aby nemocní zakoušeli lásku a přijetí od svých nejbližších i od všech, kteří o ně pečují. Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás! Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, oroduj za nás!
most
v 16.30 a neděli v 16.20 pobožnost Křížové cesty v tom jazyce, v jakém je sloužena nedělní večerní mše svatá. Ve stejném jazyce je i večerní páteční mše svatá, ranní mše svatá je pak v jazyce opačném. zpíváme „Gorzkie żale czyli rozpamiętywanie Męki Pańskiej“. § Každou neděli
(mimo dobu postní) půl hodiny před večerní mší svatou je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní a svátostné požehnání.
§ Poslední neděle v měsíci (mimo dobu post-
ní) – Mariánské večeřadlo. § V průběhu týdne mše svaté začínají v 6.35
Festival mládeže v Medžugorje Odjezd z Třince 31. července v 13. 00 hodin a předpokládaný návrat 10. srpna v odpoledních hodinách. V rámci pouti je zahrnuta účast na festivalu mládeže v Medžugorje, návštěva Kravických vodopádů a pobyt v přímořském letovisku Gradac. Přihlásit se můžete u p. Franka: 606 889 574. Cena pouti je 2 400 Kč, ubytování 16 Eur.
Příští číslo MOSTu vyjde 1. března 2009. Příspěvky můžete zasílat do 18. 2. 2009.
a 17.00 hodin. V pondělí, středu, pátek ranní česky, večerní polsky. V úterý, čtvrtek, sobotu - ranní polsky, večerní česky. Pozor na páteční mše svaté v době postní – večerní mše svatá je ve stejném jazyce jako pobožnost Křížové cesty, ranní pak v opačném jazyce. § Každý pátek (mimo dobu postní) od 16.00
a každý první pátek po ranní mši svaté výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní. § Každý pátek vyjma prvního pátku je výstav
Nejsvětější Svátosti Oltářní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. § První pátek v měsíci – litanie a zasvěcení
Božskému Srdci Ježíšovu. § Každý poslední pátek v měsíci v průběhu
celého školního roku se modlíme za děti, mládež, žáky, studenty, katechety, učitele a vychovatele při večerní adoraci Nejsvětější Svatosti Oltářní od 16.00 hodin (mimo dobu postní). § Mše svatá v Domově důchodců na Sosně je
každý pátek v 15.30. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena
každou sobotu v 15.30. Přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Redakce neručí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývěsku v kostele!
P o d ěk o v á n í 24. ledna 2009 nás navštívili senioři z katolické církve ze společenství „Radio Maryja“ v Třinci a dětský soubor „Ziarenko“ z Gutů s pásmem koled a vyprávění. Naše zařízení se jmenuje Domov pro seniory v Nýdku a nachází se v překrásném údolí Hluchové. S povděkem jsme uvítali tuto akci, která se všem moc líbila. Dětičky překrásně zpívaly, senioři nás slovem potěšili a povzbudili. Děkujeme za dárečky, za všechno. Za uživatele DPS Nýdek D. Ježková gerontoterapeut
Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese
www.trinec.farnost.cz
