Ač sama říká, že postupuje dopředu spíše pomalu, její přerod z mladé nadějné operní pěvkyně ve vyhledávanou hvězdu představení proběhl velmi rychle. Andrea Kalivodová totiž teprve nedávno oslavila třicáté narozeniny, ovšem může se již pochlubit řadou krásných operních rolí, z nichž patrně nejvýraznější a zároveň nejznámější je její podání ohnivé Carmen. Vystupuje také na předních světových scénách a s předními umělci, mimo jiné i se sólistou Metropolitní opery v New Yorku Leo Nuccim. Kromě Státní opery Praha ji můžete spatřit při účinkování prakticky v celé České republice, na různých místech Evropy, ale kupříkladu i v Japonsku. Při jedné ze zastávek v jejím pestrém programu jsme populární mezzosopranistku navštívili, abychom si s ní popovídali nejen o opeře.
Jak je na tom podle Vašeho názoru současná česká opera?
Kdy jste zjistila, že chcete zpívat, a kdy jste se rozhodla pro operu?
Patříte k pěvkyním, které jezdí po mezinárodních scénách od Vídně po New York. Jak k tomu ve Vašem případě došlo?
Zpívat jsem chtěla již od dětství, asi od tří let, kdy jsem začala vnímat tóny a muziku vůbec. Nikdy jsem neměla představu, že bych měla dělat něco jiného. Jsem tedy vlastně šťastný člověk, protože se mi splnil dětský sen a velmi příjemně se jím živím, což je občas pozitivní překvapení. Opera přišla až později, protože zpočátku jsem poslouchala Hanu Zagorovou, která byla tenkrát v módě, a měla jsem jinou představu o svém směřování. Operu jsem ani neznala a neměla k ní žádný vztah. Ani divadlo jsem neznala. Potom jsem s rodiči bydlela v Brně, kde byla konzervatoř, ale bez oddělení pop
music, jaké je například v Praze. Přemýšlela jsem, že bych šla do Prahy, ale rodiče se přimlouvali za Brno. V Brně jsem natrefila na velice dobrou paní profesorku, Jarmilu Janíčkovou, která mě vedla přirozeným způsobem, bez křeče a afektu. Moc mi to pomohlo a dnes jsem ráda, že jsem vystudovala klasický zpěv, protože si můžu kdykoli odběhnout do maličko jiného žánru, ovšem naopak by to bylo vyloučeno. Opera je žánr, který mohou dělat pouze vyvolení a bez tvrdé dřiny a přípravy to vůbec není možné. Zpěváci pop music, ačkoli si jich velice vážím a mám je ráda, mají vlastně třetinovou práci, protože mají k dispozici mikrofony a veškerou techniku - jsou prostě po všech stránkách v úplně jiném světě.
Myslím si, že se situace lepší. Vůbec si nedokážu představit období, kdy se všechny opery, od francouzských po ruské, zpívaly v češtině. Myslím si, že je nádherné, že se dnes u nás zpívá opera v originále, jak je v celém světě zvykem. Měla jsem to štěstí, že jsem nikdy nenastudovávala nic v češtině, jako například Carmen, která se také svého času dělala v překladu. Jde o úžasný základ v tom smyslu, že se zpěvák naučí operu v originále. Stejně s tím má práci na celý život, protože je důležité francouzštinu, italštinu i jiné jazyky stále pilovat, aby se podařilo daný part co nejlépe zazpívat, vyslovovat. To je první dobrá zpráva. Druhou dobrou zprávou je to, že máme spoustu schopných režisérů a dirigentů. Navíc je i dobře, že odchází doba, kdy například Liška Bystrouška měla tři sta kilo a podobně a že se začíná dbát i na to, jak zpěváci vypadají. Myslím si, že se vývoj opery u nás ubírá správným směrem. Na druhé straně měla stará škola ohromnou výhodu, že zde byly osobnosti, jako například Bohumil Gregor, velcí mistři, kteří již bohužel odešli a nejsou mezi námi. Setkala jste se naopak se žádostmi ze strany zahraničních kolegyň o pomoc při zkoušení oper českých skladatelů? Samozřejmě, že ano. Především ruské sopranistky se často trápí s árií Měsíčku na nebi hlubokém, ale naopak do ní vnesou určitou horlivost. V Londýně jsem se setkala s tím, když Karita Matilla z Finska zpívala Jenůfu a musím říci, že zpívala perfektně. Je tedy vidět, že to jde, když se chce. S českou výslovností ráda pomůžu a byla jsem naopak vděčná za to, že nový šéfdirigent ve Státní opeře se mnou připravoval celou Carmen již od mluvených dialogů.
Měla jsem velké štěstí. Možná jsem mohla být tvrdší již v době studií, kdy přicházely různé nabídky, které jsem odmítala. Po studiích jsem dostala angažmá ve Státní opeře, takže si mě lidé, kteří se mnou chtěli pracovat, mohli přijet poslechnout na představení. Zpívala jsem například na velkém koncertu Welcome to EU ve vídeňském Konzerthausu s orchestrem a se sborem, což mi pochopitelně velmi pomohlo, protože v této síni zpívalo velmi málo českých pěvkyň. Měla jsem i štěstí v tom, že jsem vyhrála jednu
soutěž a mohla se objevit v Londýně. V současné době se také věnuji písňovému repertoáru, takže hodně cestuji s písňovými cykly. Je pro mě velkou ctí, že můžu prezentovat písně Dvořáka, Janáčka, Martinů a hlavně nedávno bohužel zesnulého Petra Ebena. U toho se krásně herecky vydovádím a s pianem se písně dají krásně udělat, což je pro každého zpěváka skvělá hlasová hygiena. Vždy říkám, že můj největší agent je můj anděl strážný, který mě vede tak, abych toho neměla málo, ani moc, abych si mohla i odpočinout. Je takový malý zázrak, že se moje cesta vyvíjí sama, přirozeně, spontánně a díkybohu dobře - samozřejmě s neustálou disciplínou a prací. Hovoříte o andělu strážném, navštívila jste kartářku... myslíte, že je něco mezi nebem a zemí? Určitě. Jsem malý magik. Snažím se k lidem chovat slušně. Důležitá je pozitivní energie a všechno se vám vrátí. Mluvila jste o zpívání opery v originále a cestujete po světě.
Zdá se, že jste tedy dobře jazykově vybavená... Myslím si, že umím velmi dobře německy a domluvím se italsky. Mrzí mě, že mám trochu strach mluvit anglicky, i když rozumím perfektně. S angličtinou jsem totiž začala pozdě. Moje sestra se anglicky učí už od třetí třídy a je pro mě velká výhoda, že ji mohu brát s sebou. Angličtina je pro ni naprosto přirozená a umí dobře komunikovat s lidmi. Jazyky jsou velice důležité. Pláču nad tím, že někteří zpěváci vůbec nevědí, o čem zpívají. Nedávno jsem dělala narychlo záskok a volala jsem kamarádce, o čem daná árie je. Považuji za důležité to konzultovat. Árie se musí nejen odzpívat, ale prodat i výrazově, všemi prostředky. Musí v ní být život a na pódiu nestojí Andrea Kalivodová, ale daná figura. To je můj cíl a trochu i deviza, díky které jsem získala některé lidi, se kterými dnes spolupracuji. Přesto se zdá, že postava Carmen je Vám blízká... Ano, Carmen je mi strašně blízká. Má ráda lidi a já taky. Všichni z ní dělají mrchu, ale není tomu úplně tak. Chtěla bych říct zásadní věc - Carmen je férová ženská, která dokáže poslat někoho do háje, což dnes některé ženy nedokáží třeba i celý život. Žijí s někým, kdo jim nevyhovuje a jsou z toho nešťastné. Každé ženě bych v životě přála mít trochu z Carmen a myslím si, že by to prospělo. Odvaha, chuť, odhodlanost, jiskra, horlivost a nadšení, což Carmen jednoznačně má, jsou prostě skvělé. Jsme samozřejmě v jiném století, všechno je jinak a nic není jednoduché, ale Carmen mě naučila spoustu věcí. Koneckonců to můžu říct o každé postavě.
a patu. Díkybohu se mi daří a považuji za svou povinnost udělat něco víc. Mám tak trochu svůj svět a to mě velmi baví. To, co je pro mě důležité, může být pro někoho trošku směšné, ale právě to mě velice těší, užívám si svůj nekonvenční přístup, protože být sama sebou je nejvíc.
Carmen nezpíváte pouze ve Státní opeře, ale i na jiných scénách...
Je Vaše podání Carmen v každém případě trochu jiné?
Zpívám ji opravdu často. Ted jsem například absolvovala velké turné po severních Čechách - Ústí nad Labem, Teplice, Most. Hodně studuji životopisy velkých pěvkyň a je zajímavé, že například Ema Destinnová vnímala operní zpěv jako poslání. Když jí zakázali zpívat, jezdila po nejrůznějších vesnicích, stodolách a podobně. Dnešní doba není jednoduchá a kultura je drahá. Lístek do Státní opery stojí tisíc, dva tisíce korun a v důsledku toho vlastně zpívám cizincům. Baví mě to, ale chci také zpívat normálním Čechům, protože jsem Češka a jsem na to hrdá. Proto jsem vzala některé štace, nad nimiž se někdo může podivovat. Já však vím, co dělám a proč to dělám a vždy chci, aby vše mělo hlavu
Nevím zcela, jestli je trochu jiné, ale v každém případě chci, aby šlo o představení ze života. Opera je stylizace, což je krásné, ale já chci, aby se na scéně opravdu udál příběh a aby to divák cítil. Když se do toho budu drobně stylizovat a nepůjdu do toho naplno, nebudu spokojená. Možná, že v nasazení jdu do představení trošičku jinak než moje kolegyně. U nás ve Státní opeře „dělala" Carmen Ruska Galia Ibragimová. Vždy jsem s ní ráda diskutovala, vážila si jejího nadhledu, dobré nálady a zejména upřímnosti. Mám ji ráda, je dobré táhnout v divadle za jeden provaz. Samozřejmě, že si člověk vše udělá podle sebe, ale je dobré vnímat, jak s materiálem pracují jiní a učit se.
Jméno Carmen je zdánlivě obsaženo v názvu odrůdy révy vinné, Carmenére. Je o Vás známo, že milujete červené víno. Myslíte si, že je to i díky Vašemu moravskému původu? Víte, kolik jsem dostala lahví bud přímo se jménem Carmen na etiketě, nebo s touto odrůdou? Spoustu. Má láska k vínu vyplývá asi i z toho, že z máminy strany mám jižní předky. Druhým důvodem je, že červené víno obsahuje množství antioxidantů a dát si trochu červeného vína považuji za zdravé. Můj kladný vztah k vínu a dobré muzice má základ určitě na Moravě. A patří k životu. V poslední době je trendem snoubení jídla a vína a vy ráda vaříte. Jakému stylu dáváte přednost? Vaření mě opravdu baví a myslím si, že vařím dobře. Musí to pro mě ovšem být relax. Nedokážu si představit, že bych připravovala třikrát denně teplé jídlo. Samozřejmě je něco jiného, když je žena vdaná a má tři děti, protože potom jde o úplně jiný režim. Když
ale třeba studuji roli nebo se připravuji na koncert, rozhodně nemám nervy na vaření. Vařím všechno možné a asi nejvíc ryby a mořské speciality, kraby, mušle, krevety a podobně. Hrozně ráda dělám rizota a paelly. Také vařím nejrůznější polévky - rajčatové, zeleninové a podobně. Také zvu přátele k sobě na posezení u jídla, protože mám ráda, když se lidé sejdou u dobrého jídla a vína, diskutují, živě gestikulují, prostě když se něco děje. Což souvisí s jídlem i s vínem. Lze říci, že základ vaření jste si odnesla z rodiny? Oba moji rodiče vaří výborně. Tatínek nejen výborně vaří, ale pohraje si s jídlem i z estetického hlediska. Máte oblíbené restaurace? Hodně ráda mám atmosféru v La Bodeguita del Medio. Dále ráda chodím do Zahrady v Opeře a do Krásných ztrát, kde mám zázemí pro schůzky a podobně. Také mám v oblibě restaurace Marco Polo a SOHO+ a z kaváren pak Café Louvre. V restauracích je pro mě důležitá především atmosféra. Dobře vaří ve spoustě restaurací, ale klidné prostředí není úplně všude. Po tvrdé práci musí člověk odpočívat. Kde se při odpočinku cítíte nejlépe? Strašně dobře se cítím na jihu. Nedávno jsem byla na Sardinii, kde jsou velmi veselí lidé. Ráda se na lidi směji a právě tamní srdečnost je mi velmi blízká. Cítím se, jako bych byla mezi svými. Dále mám ráda Rakousko, Vídeň, ale i Prahu. Stále si uvědomuji, že je to krásné město. Londýn mě zase oslovuje svou kosmopolitností. Naopak nejsem typ, který by odjel na sever, do Norska nebo do Švédska. Nehraje ve Vaší náklonnosti k jihu roli i moře? Moře miluji, a to jak ve Španělsku, tak i třeba v Chorvatsku. Sardinii mám ovšem ráda i proto, že tam nejezdí moc Čechů. Pocházíte z Moravy, ovšem v Praze jste již jedenáct let. Jak dlouho trvalo, než jste se prosadila? Pražské začátky byly krásné a humorné. Vystřídala jsem různé podnájmy, koleje a tak dále. Myslím si, že byl takový malý zázrak a opět štěstí, že vše přišlo a navazovalo jedno na druhé. Vše záleží na pevné vůli, dobré mysli, optimismu. A hlavně na tom, aby měl
člověk sen, šel za ním a nevzdával se. Jsem tak trochu dítě Slunce, mám pořád radostnou náladu a vždy si řeknu, co udělám, a obětuji tomu vše. Nyní mám období, kdy jsem již něco dokázala a je mi dobře z toho, že se dostavily výsledky. Spousta lidí pracuje tvrdě, ale dobře se nemá. Jiní také pracují tvrdě a mají se dobře. Věřím, že je to o energii. Věřím tomu, že když se člověk otevře štěstí, přijde k němu. Někdy se lidé zbytečně zavírají, mají bariéry, bloky, závidí druhým a diví se, že úspěch nepřichází - a není divu, protože negativní energie vše brzdí. Když ale jdete v klidu dopředu, hrajete fair play a víte, kam se chcete dostat, vrátí se vám to. A pomáhání ostatním na cestě je samozřejmost. Nedávno se o Vás psalo jako o nadějné mezzosopranistce, dnes již jako o úspěšné. Jak dlouho vlastně operní pěvkyně zraje, než dostoupí na samotný vrchol? Celý život - myslím si ale, že přibližně v osmatřiceti je operní pěvec opravdu na vrcholu. Už má dostatek zkušeností, ví jak své umění prodat. Nejdůležitější je pořád zpívat a pořád se učit, všechno zlepšovat a hrát si s tím. Mým cílem není být na absolutní špičce, ale radovat se ze své práce, dělat ji naplno a být šťastná. Jdu pomaličku, postupně. V práci jsem perfekcionalistka, což občas odnáší moje okolí. Nemám vytyčenou metu, ale mým snem je zpívat velké role mezzosopránového oboru, tedy Carmen, Ježibabu, Amneris (kterou se právě učím), do budoucna Dalilu či Ulriku. Samozřejmě bych chtěla, aby si mě okolí vážilo, aby si Státní opera vážila toho, že má zpěvačku, která bojuje za operu i za divadlo. Cestování ven je taková třešnička na dortu když se ještě jednou dostanu do vídeňského Konzerthausu nebo Metropolitní opery v New Yorku, přijmu to ráda a s pokorou a budu za to šťastná. Závěrem bych se zeptal, zda máte nějaký vztah k dýmkám, případně doutníkům? Cigarety nesnáším a ani nemůžu být v blízkosti kuřáka, protože mám alergii, začnu slzet. Dýmky mám strašně ráda a ani doutníky mi nevadí tolik jako cigarety. Doutník nebo dýmka jsou noblesní a patří k atmosféře. Nechtěla bych sedět ve společnosti gentlemana, který bafá dvě hodiny, to už mi je také nepříjemné, ale obzvláště dýmka má svůj šarm.
Text: Tomáš Tulinger Foto: Jiří Bursík & Antonín Braný, Pavel Hanuška
Andrea Kalivodová * 24. 11. 1977 Vystudovala konzervatoř v Brně a hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze. Ve Vídni absolvovala stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst a zúčastnila se tam také mezinárodních mistrovských kurzů. Od roku 2002 spolupracuje se Státní operou Praha a od roku 2003 zde působí jako sólistka. Hostuje v Národním divadle moravskoslezském, v opeře v Ústí nad Labem, ve Státním divadle v Košicích. Vystupovala na řadě významných akcí. Pravidelně koncertuje po celém světě. Aktuální informace zveřejňuje na osobních stránce www.kalivodova.cz.
