Jak dál? Doporučení pro předcházení obchodování s lidmi a vykořisťování A pro ochranu a zlepšení postavení obchodovaných, vykořisťovaných a obchodováním a vykořisťováním ohrožených osob
„Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky“
La Strada Česká republika, o.p.s., 2008 Autorka textu: Petra Burčíková Jazyková korektorka: Eva Hronková Grafická úprava: Roman Krejčí ISBN 978-80-254-1313-5
Obsah: 1. ÚVOD ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 5 2. OBECNÁ DOPORUČENÍ ������������������������������������������������������������������������������������ 6 2.1 Problémy absence a aplikace legislativy ���������������������������������������������������������������� 6 2.2 Nedostatek účinné kontroly pracovněprávních standardů zejména v místech, kde může docházet k nucené práci a obchodování s lidmi ����������� 8 2.3 Napětí mezi existující nabídkou a poptávkou po levné pracovní síle na jedné straně a administrativními předpisy, jež brání jejímu uspokojení, na straně druhé ����������������� 9 2.4 Nedostatek spolehlivých informací v oblasti obchodování s lidmi ���������������������������� 11 2.5 Nedostatečná informovanost cizinců a cizinek o jejich právech a legislativní situaci v ČR �������������������������������������������������������������������������������������������� 12 2.6 Významné rozdíly v přístupu k právům a praktickým možnostem bránit svá práva mezi občany a cizinci z tzv. třetích zemí ������������������������������������������ 14
3. KONKRÉTNÍ DOPORUČENÍ �������������������������������������������������������������������������� 18 3.1 Absence nebo nedostatečnost opatření na podporu a ochranu obchodovaných a vykořisťovaných osob ������������������������������������������������������������������������������������������������ 18 3.2 Praktiky přímo bránící inkluzi anebo prohlubující exkluzi obchodovaných a vykořisťovaných osob ������������������������������������������������������������������������������������������������ 25
4. BIBLIOGRAFIE: ������������������������������������������������������������������������������������������������ 29
JAK DÁL?
1. ÚVOD Publikace Jak dál? – Doporučení pro předcházení obchodování s lidmi a vykořisťování a pro ochranu a zlepšení postavení obchodovaných, vykořisťovaných a obchodováním a vykořisťováním ohrožených osob je jedním z výstupů projektu, který organizace La Strada Česká republika (dále jen „La Strada ČR“) realizovala v letech 2005-2007. Projekt byl zaměřen na otázku sociálního začlenění obchodovaných a vykořisťovaných osob. Jeho hlavními cíl bylo prozkoumat možnosti a limity dlouhodobé spolupráce s cílovou skupinou včetně možností zaměstnání a získat informace o překážkách, které mohou úspěšnému sociálnímu začleňování těchto osob bránit. Doporučení shrnují problémy, jež z našeho pohledu komplikují efektivní řešení problematiky obchodování s lidmi a vykořisťování a znesnadňují nebo přímo brání sociálnímu začleňování obchodovaných či vykořisťovaných osob, případně prohlubují jejich sociální exkluzi. Jsou členěna na obecná, která se zabývají možnostmi prevence a intervence ze širšího pohledu, a na konkrétní, jež popisují úskalí vyplývající z existující legislativy a praxe. I když je text primárně určen odborné veřejnosti, která s problematikou obchodování s lidmi a vykořisťování přichází do kontaktu, snažili jsme se o jeho maximální přehlednost s nadějí, že osloví i ty, kteří vnímají závažnost této problematiky, ale zatím se s ní přímo nesetkali. Proto jsou v textu co nejčastěji používány obecně známé nebo zobecňující názvy a termíny a podrobnosti či odkazy na zdroje jsou uvedeny v poznámkách pod čarou. Podobně bylo naší snahou poskytnout k doporučením odůvodnění, doplňující informace či příklady z praxe, s cílem usnadnit pochopení smyslu jednotlivých doporučení a důvodů, které k jejich formulaci vedly. Doufáme, že tento text bude inspirací v tom, jak dál na cestě k odstranění vykořisťování a zajištění spravedlivých a důstojných pracovních a životních podmínek pro všechny.
Číslo projektu: CZ 04.1.03/2.1.15.2/0108
JAK DÁL?
JAK DÁL?
2. OBECNÁ DOPORUČENÍ 2.1 Problémy absence a aplikace legislativy a) Podle aktuální definice se v České republice (dále jen „ČR“) za obchodování s lidmi trestá ten, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, b) k otroctví nebo nevolnictví, c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, a to v případě, kdy je předmětná osoba mladší 18 let. Při obchodování s dospělými osobami se pro trestnost vyžaduje navíc použití násilí nebo pohrůžky násilí, lest anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti. Takto byla definice obchodování s lidmi rozšířena v roce 2004 v souladu s tzv. Palermským protokolem, aby oproti předchozí úpravě platné do roku 2004, která postihovala pouze obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku, zahrnovala i obchodování za jinými účely a do jiných sektorů než je sexuální průmysl. S novou úpravou byly do definice jako účely obchodování doplněny otroctví, nevolnictví, nucená práce a jiné formy vykořisťování. Podle existujících informací je nejčastějším účelem obchodování s lidmi nucená práce či jiné formy vykořisťování v sexuálním průmyslu nebo v jiných sektorech. Významným problémem však je, že nucená práce není definována ani blíže charakterizována ve vnitrostátních právních předpisech. Je pouze zmíněna v Listině základních práv a svobod v ustanovení o zákazu nucené práce a v trestním zákoně jako jeden z účelů obchodování s lidmi. Pozitivní vymezení nucené práce obsahuje pouze Úmluva o nucené práci, jejíž je ČR smluvní stranou. Ta patří mezi klíčové dokumenty Mezinárodní organizace práce k ochraně před nejzávažnějšími porušeními pracovně-právních standardů. Nucená práce zároveň představuje porušení lidských práv osob, které jsou jí vystaveny. Je proto žádoucí, aby nucená práce a její zákaz byly jasně vymezeny i v příslušné vnitrostátní legislativě tak, aby sloužily jako jednoznačný právně závazný pracovněprávní standard. Za současné situace je tedy poměrně komplikované postihovat kohokoliv za porušení zákazu nucené práce. Vnitrostátní legislativní základ pro postih by existoval, pouze pokud by šlo o nucenou práci, která by byla účelem obchodování s lidmi. V takovém případě by však kromě definičních znaků nucené práce musely být splněny i znaky skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi. Srov. zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ust. § 232a Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi doplňující Úmluvu o mezinárodním organizovaném zločinu, OSN, 2000
To je ale v příkrém rozporu se závazky plynoucími z výše uvedené Úmluvy o nucené práci, která smluvní strany zavazuje k tomu, aby nucenou práci stíhaly jako trestný čin a aby tresty byly účinné a byly důsledně ukládány. Trestný čin nucené práce však v českém trestním zákoně nenajdeme.
DOPORUČENÍ • Zajistit, aby bylo jasné vymezení nucené práce a jejího zákazu začleněno do trestního zákona a příslušných právních předpisů o pracovněprávních standardech a jejich kontrole. • Uvést právní úpravu v ČR do souladu se závazkem plynoucím z Úmluvy o nucené práci trestat porušení zákazu nucené práce jako trestný čin a zajistit, že příslušné tresty budou skutečně účinné a budou důsledně ukládány. b) Na základě evropské směrnice o krátkodobém pobytu pro obchodované osoby byl do cizineckého zákona zaveden nový druh povolení k pobytu. Podmínkou jeho udělení je spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Na to, aby obchodované osoby mohly po pečlivém zvážení všech rizik učinit informované rozhodnutí o tom, zda budou s těmito orgány spolupracovat, jim zákon dává třicetidenní lhůtu na rozmyšlenou. Ze směrnice, ustanovení zákona i samotného smyslu institutu lhůty na rozmyšlenou vyplývá, že v této lhůtě obchodované osoby povinnost spolupráce s orgány činnými v trestním řízení nemají. Obdobnou možnost poskytuje i Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi, zakotvený v příslušném metodickém návodu ministra vnitra (dále jen „Program“). Lhůta na rozmyšlenou však není reflektována v příslušných ustanoveních trestního řádu o možnosti odepřít výpověď, a trestně-právní úprava tak není v souladu s výše zmíněným nárokem obchodovaných osob na lhůtu na rozmyšlenou.
DOPORUČENÍ Uvést trestněprávní úpravu do souladu s cizineckým zákonem a hledat způsoby, jak řešit tuto situaci v souvislosti s lhůtou na rozmyšlenou podle Programu, jehož podmínky a fungování nejsou upraveny zákonem.
Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. 4. 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Srov. Usnesení předsednictva České národní rady 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ust. čl. 9
Metodický návod prvního náměstka ministra vnitra ze dne 26. října 2007 k fungování Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a jeho institucionálnímu zabezpečení
Úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci, 1930, vyhlášena pod č. 506/1990 Sb.
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů
JAK DÁL?
JAK DÁL?
c) Česká definice trestného činu obchodování s lidmi zmiňuje jako jeden z účelů obchodování „nucenou práci a jiné formy vykořisťování“. Problémy související s absencí vnitrostátní legislativy ve vztahu k nucené práci již byly zmíněny. U nucené práce však lze hledat vodítko v Úmluvě o nucené práci a v činnosti expertního výboru Mezinárodní organizace práce. Pokud jde o „jiné formy vykořisťování“, tu lze vodítko hledat pouze stěží. Žádná právně závazná definice vykořisťování v relevantní mezinárodní legislativě neexistuje. Obecně se má za to, že vykořisťování by mělo zahrnovat případy, které jsou v tomto směru závažné a měly by být postihovány, ale z různých důvodů nenaplňují definici nucené práce či dalších pojmů popisujících účel obchodování podle definice trestného činu obchodování s lidmi. V tomto směru by byla velmi prospěšná diskuse odborníků a odbornic na vnitrostátní úrovni, která by směřovala k vytvoření návodu nebo stanoviska ohledně toho, jaké situace by se měly pod pojem „jiné formy vykořisťování“ zahrnout. Výsledkem diskuse by mělo být výkladové stanovisko, jež by nejenom zjednodušilo práci orgánů činných v trestním řízení i pomáhajících organizací a usnadnilo jejich vzájemnou spolupráci, ale zároveň by mohlo významně přispět k lepší identifikaci obchodovaných osob.
DOPORUČENÍ Na základě diskuse všech subjektů zainteresovaných na řešení problematiky obchodování s lidmi vypracovat výkladové stanovisko k pojmům „nucená práce“ a „jiné formy vykořisťování“, které těmto subjektům, včetně orgánů činných v trestním řízení, poskytne návod k tomu, jaká jednání a situace pod tyto pojmy zahrnovat.
2.2 Nedostatek účinné kontroly pracovněprávních standardů zejména v místech, kde může docházet k nucené práci a obchodování s lidmi Podle Mezinárodní organizace práce je úplná implementace jejích standardů o právech spojených s prací pro všechny pracovníky a pracovnice, včetně migrantek a migrantů, klíčová při snaze o odstranění podmínek, které umožňují obchodníkům s lidmi a bezohledným zaměstnavatelům vykořisťovat lidi díky jejich státní příslušnosti a pobytovému statusu10. Z tohoto pohledu je pak velmi důležité, zda existuje efektivní kontrola dodržování pracovních podmínek a standardů.
Pro výkon účinné kontrolní činnosti je nezbytné, aby byl koncept nucené práce vhodně začleněn do příslušné legislativy stanovující pracovněprávní standardy, aby tak poskytoval jednoznačný právní podklad pro činnost příslušných kontrolních orgánů. Jasný legislativní základ by usnadnil spolupráci a výměnu informací mezi jednotlivými zainteresovanými institucemi, jako jsou inspektoráty práce, úřady práce, celní orgány, cizinecká policie či orgány činné v trestním řízení. Důsledná kontrola dodržování standardů v oblasti pracovních podmínek, zaměřená cíleně na nízkopříjmové sektory, v nichž jsou často zaměstnávány vykořisťované osoby, by mohla napomoci snížení výskytu vykořisťujících pracovních podmínek. Eliminace těchto podmínek, díky kterým je zaměstnávání zahraniční pracovní síly nedisponující příslušnými povoleními pro některé zaměstnavatele tak atraktivní, může zase účinně bránit nelegálnímu zaměstnávání. Dalším přínosem by byla možnost postupného odstraňování nespravedlivé konkurence, kterou taková pracovní síla představuje pro domácí pracovníky a pracovnice. Závažným problémem však nadále pravděpodobně zůstane zajišťování kontroly pracovních podmínek i v oblastech, kde se tento dohled realizuje problematicky, jako jsou například práce v domácnostech nebo v oblastech, které běžně tomuto dohledu nepodléhají, jako jsou práce v sexuálním průmyslu, kde mohou být podmínky často velmi špatné. Obdobným problémem budou pravděpodobně tzv. sweatshopy, které by sice do působnosti kontrolních orgánů zřejmě spadaly, ale jejich existence a umístění jsou právě kvůli velmi špatným podmínkám utajovány.
DOPORUČENÍ Přijmout potřebná legislativní i nelegislativní opatření k zajištění účinné kontroly dodržování zákazu nucené práce ze strany orgánů pověřených kontrolou pracovněprávních standardů a hledat možnosti a cesty, jak zajistit možnost takové kontroly i v místech, která jí obvykle nepodléhají anebo jsou těžko dostupná.
2.3 Napětí mezi existující nabídkou a poptávkou po levné pracovní síle na jedné straně a administrativními předpisy, jež brání jejímu uspokojení, na straně druhé
Kontrolní mechanismy na úseku práce a zaměstnanosti jsou v ČR poměrně propracované. Přesto však není jasné, kdo a na jakém legislativním základě vykonává kontrolu zákazu nucené práce.
Tempo růstu světové populace migrantů se ke konci 20. století více než zdvojnásobilo. Podle odhadů Mezinárodní organizace práce je dnes v Evropě asi 30 milionů pracujících migrantů a migrantek, přistěhovalců a členů jejich rodin. Jsou všechny důvody věřit, že je to pouze začátek trendu, který se bude ve 21. století dále zrychlovat. Počet zemí využívajících zahraniční pracovní sílu mezi lety 1970 a 1990 narostl ze 42 na 9011.
10 INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, Human Trafficking and Forced Labour Exploitation – Guidance for Legislation and Law Enforcement. Geneva: International Labour Office, 2005. s. 21
11 INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, About Migrant, [cit. 23. 8. 2007]. Přístup z: http://www.ilo.org/public/english/protection/migrant/about/index.htm
JAK DÁL?
JAK DÁL?
V tzv. rozvinutých zemích existuje velká poptávka po méně kvalifikované či nekvalifikované pracovní síle, způsobená mimo jiné i negativním demografickým vývojem v těchto zemích. Zdrojové země, tedy země, z nichž migranti a migrantky přicházejí, zase nabízí pracovní sílu, pro kterou nemají pracovní uplatnění doma anebo kvůli špatné ekonomické či politické situaci je pro tyto osoby nezbytné nebo výhodné hledat si práci v zahraničí. Tento migrační trend je z velké části důsledkem významných rozdílů v distribuci bohatství ve světě, což dokládá skutečnost, že rozdíl v hrubém domácím produktu per capita mezi tzv. rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi se za posledních 20 let zečtyřnásobil12. Nabídka a poptávka po levné pracovní síle, kterou obvykle představují migranti a migrantky, existuje i v ČR. Obdobně jako v jiných cílových zemích však není zohledněna v příslušných státních politikách. Zejména vůči cizincům a cizinkám z tzv. třetích zemí restriktivně nastavená politika zaměstnanosti a migrační politika představují přímou překážku uspokojení této nabídky a poptávky. Takové napětí logicky způsobuje, že se zainteresované strany snaží najít způsoby, jak tlak na uspokojení nabídky a poptávky uspokojit. Pokud to legislativní prostředí neumožňuje, děje se tak způsoby mimo platný právní rámec. Vytváří se prostor pro neregulérní migraci a zaměstnávání. Ty často vedou k vykořisťování migrujících pracovníků a pracovnic a k okleštění jejich možností se vykořisťování bránit. Navíc, nejsou-li migranti a migrantky, včetně neregulérních, standardně zahrnováni do všech relevantních státních politik (např. politiky zaměstnanosti, sociální inkluze apod.) a je jim znemožněn přístup k právům, možnostem jejich ochrany a zdrojům společnosti, může to vést k jejich další marginalizaci a sociálnímu vyloučení se všemi z toho plynoucími důsledky. Tento přístup však zcela ignoruje pozitiva migrace, která jsou zejména v dokumentech Organizace spojených národů a Mezinárodní organizace práce viděna v širším kontextu rozvoje, ekonomického růstu a prosperity. Finanční prostředky, které migranti a migrantky z celého světa posílají domů, představují druhý největší mezinárodní peněžní tok, hned po prostředcích plynoucích z obchodu s naftou. Na vnitrostátní úrovni je prospěch z migrace markantní zejména v oblastech, kde je nedostatek pracovní síly, ať již z důvodu objektivního nedostatku pracovníků a pracovnic, nebo kvůli nezájmu domácí populace o určitá zaměstnání. Je obecně známo, že například stavební průmysl v ČR je v podstatě závislý na zahraniční pracovní síle. Pracovní migrace může být výhodná pro všechny zainteresované strany – cílové i zdrojové země, jednotlivé pracovníky a pracovnice i zaměstnavatele. Není však udržitelné, aby si z ní cílové země jako silnější strana braly pouze výhody a téměř všechna rizika, často ohrožující zdraví, bezpečnost, život a základní lidská práva, nesli migranti a migrantky jako ta zranitelnější strana. Tzv. rozvinutý svět by neměl pouze těžit z výhod globalizace, např. obvyklým přesouváním výroby tam, kde jsou výrobní náklady nejnižší – často s vážnými důsledky pro místní populaci, ekonomiku a životní prostředí – , ale měl by se odpovědně postavit i k důsledkům globalizace, které pro rozvinuté země nemusí být po všech stránkách jenom výhodné. 12 ibid.
10
DOPORUČENÍ • Směřovat k vytváření legálních způsobů a cest k uspokojování nabídky a poptávky po pracovní síle ze zahraničí s důrazem na skupiny osob, u kterých je zvýšená pravděpodobnost, že by mohly být vykořisťovány, s cílem vykořisťování předcházet. • Otevřeně diskutovat a reflektovat existenci nabídky i poptávky po levné pracovní síle, kterou představují regulérní i neregulérní migranti a migrantky, v opatřeních a plánech v oblasti zaměstnanosti, sociální, migrační či dalších relevantních politik. • Analyzovat ekonomické a společenské výhody migrace a zvážit přijetí opatření, aby byly tyto výhody využívány ve prospěch ČR i pracujících migrantů a migrantek jako alternativa snahy o zabránění migraci. • Podporovat zvyšování povědomí o obchodu s lidmi a vykořisťování v práci mezi spotřebiteli a spotřebitelkami výrobků a služeb.
2.4 Nedostatek spolehlivých informací v oblasti obchodování s lidmi Obchodování s lidmi je fenomén, který je komplikovaný na několika úrovních. Obchodování s lidmi lze nahlížet z různých hledisek. Je otázkou lidských práv, protože jejich porušování je příčinou i důsledkem obchodování s lidmi. Souvisí s genderovou rovností, jejíž nedostatek může za jistých okolností vést k obchodování s lidmi. Navíc je tento trestný čin zároveň tzv. genderově podmíněným násilím. Je problémem týkajícím se práce a pracovněprávních standardů, jejichž porušování může v případech obchodování s lidmi dosahovat intenzity nucené práce, otroctví či praktik podobných otroctví. Týká se migrace. Přestože se může odehrávat i uvnitř hranic státu, velké množství případů je přeshraničních. Ohrožuje ve významné míře migrující pracovníky a pracovnice, je ovlivňován migrační politikou a vykazuje podobnost s migrací, například pokud jde o migrační toky či motivaci migrantů opustit zemi původu. Je také otázkou trestní legislativy, neboť se jedná o trestný čin, který je navíc často spojený s dalšími trestnými činy případně organizovaným zločinem. Účelem obchodování s lidmi je vykořisťování osob, které se může odehrávat ve velmi různorodých oblastech, jež podléhají změnám v reakci na aktuální situaci, např. pokud jde o poptávku po pracovní síle v jistém odvětví nebo o změny opatření v oblasti migrace. Odvětví, v nichž dochází k obchodování, mohou být stavebnictví 11
JAK DÁL?
JAK DÁL?
nebo zemědělství, ale také práce v domácnosti či pečovatelské služby, případně i žebrota nebo odnímání orgánů anebo v této souvislosti dobře známá oblast sexuálního průmyslu.
fázích svého migračního projektu nevidí důvody nedůvěřovat těmto lidem, zvlášť když jsou v místních kruzích „odborníky“, kteří se zprostředkováním práce v zahraničí živí.
Obchodování s lidmi je velmi latentní trestná činnost, což vyplývá z jeho povahy. Nelze zde klást odpovědnost na samotné oběti, které by jeho spáchání oznamovaly, zejména proto, že žijí pod hrozbou násilí vůči sobě či blízkým, ztráty zaměstnání, jsou zadluženy či jinak závislé na obchodnících anebo jenom neznají jazyk, svá práva v cizí zemi a způsoby, jak je bránit.
Pro zprostředkovatele je to však příležitost, jak začít vytvářet vztah závislosti pouze poskytováním neúplných, nepravdivých nebo zavádějících informací. Velmi často jde například o informace, že lze měnit účel pobytu resp. typ víza nebo povolení k pobytu z území ČR anebo že je možné legálně pracovat na turistická víza. Tyto nepravdivé informace znamenají, že se cizinec nebo cizinka mohou brzo po příjezdu dostat do pozice neregulérních migrantů, což znásobuje jejich zranitelnost a významně znesnadňuje nebo úplně znemožňuje šanci bránit svá práva.
To všechno jsou důvody, proč je v této oblasti akutní nedostatek kvantitativních i kvalitativních informací. Tato komplikovanost je však zároveň důvodem, proč je naprosto nezbytné, aby byl tento nedostatek napraven. Spolehlivé informace o povaze, mechanismech, trendech, rozsahu obchodování s lidmi a vykořisťování a o faktorech, které předchozí kategorie ovlivňují, jsou nezbytným předpokladem pro to, aby jakákoliv opatření prevence či intervence měla šanci na úspěch. Stejně tak je ale nutno zaměřit pozornost i na oblasti, u kterých je bližší zkoumání ztíženo objektivními či metodologickými překážkami, jako jsou například sektory sexuálního průmyslu, prací v domácnosti či kriminálních aktivit souvisejících s vykořisťujícími sňatky. Ignorování této oblasti by bylo ignorováním významného genderového aspektu celé problematiky.
DOPORUČENÍ • Zavést mechanismus, který bude zajišťovat sběr a analýzu genderově senzitivních a segregovaných informací o povaze, mechanismech, trendech a rozsahu obchodování s lidmi a o faktorech, které tyto kategorie ovlivňují. Měl by mít mandát k tomu, aby mohl tyto informace získávat ze všech relevantních zdrojů a nezávislé postavení, které umožní nestranné vyhodnocení efektivity existujících opatření a navrhování doporučení pro jejich případné zlepšení. • Hledat způsoby, jak zvýšit informovanost o oblastech, které jsou z pohledu obchodování s lidmi rizikové a jejichž zkoumání je ztíženo objektivními, etickými nebo metodologickými překážkami, jako jsou například oblast sexuálního průmyslu, práce v domácnosti, vykořisťující sňatky, pracovní a životní podmínky neregulérních migrantů a migrantek apod.
2.5 Nedostatečná informovanost cizinců a cizinek o jejich právech a legislativní situaci v ČR Zranitelnost osob, která může vést k vykořisťování a obchodování s lidmi, je v mnoha případech způsobena nedostatkem informací o právech, která těmto osobám náleží, o možnostech jejich uplatňování a prosazování v praxi či o legislativní situaci v ČR obecně. Pokud jde o srozumitelné informování v jazyce, kterému rozumí, jsou cizinci a cizinky v podstatě závislí na různých zprostředkovatelích. Zejména v počátečních 12
Nedostatek informací jako faktor zvyšující zranitelnost migrujících pracovníků a pracovnic je reflektován i v nejvýznamnějších globálních nástrojích na ochranu práv migrujících pracovníků a pracovnic, jako je Mezinárodní úmluva o ochraně práv migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků a Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 97 o migraci za prací (dále jen Úmluva o migrujících pracovnících a Úmluva o migraci za prací). Obě úmluvy stanovují smluvním stranám povinnosti informovat migrující pracovníky a pracovnice o různých aspektech jejich práce a pobytu v zahraničí. Tyto povinnosti jsou ukládány jak zdrojovým, tak cílovým zemím. Bez ohledu na legalitu pobytu a práce dává Úmluva o migrujících pracovnících těmto osobám a jejich rodinným příslušníkům právo na informace. Tyto mají zahrnovat práva vyplývající z Úmluvy a dále podmínky vstupu na území, práva a povinnosti a všechny další informace, které migrujícím pracovníkům a pracovnicím umožní vyhovět administrativním požadavkům a dalším formalitám platným na území státu, kde se nacházejí. Zainteresované státy, tedy zdrojové, tranzitní i cílové země, mají povinnost šířit tyto informace anebo zajistit jejich šíření. Informace mají být poskytovány bezplatně a pokud možno v jazyce, kterému migrující pracovníci a pracovnice rozumí. Obdobné ustanovení obsahuje i Úmluva o migraci za prací, která stanoví, že smluvní strany zajistí, aby byly migrujícím pracovníkům a pracovnicím k dispozici vhodné a bezplatné služby, jejichž součástí je poskytování přesných a spolehlivých informací. Těm, kteří pobývají a pracují v zahraničí v souladu s příslušnými právními předpisy, zaručuje Úmluva o migrujících pracovnících právo, aby byli plně informováni o podmínkách vstupu na území státu, kde budou zaměstnáni, a zejména o těch, které se vztahují k jejich pobytu a výdělečné činnosti. Dále mají právo být informováni o tom, na který úřad státu, kde jsou zaměstnáni, se mají obrátit ve věci případných změn podmínek pobytu. Inspirující jsou i další ustanovení Úmluvy o migraci za prací, i když je potřeba vnímat je s přihlédnutím k situaci v konkrétní zemi a potřebou zajistit nezbytnou míru flexibility pro zaměstnance i zaměstnavatele. Zmiňuje se tady systém dohledu nad pracovními smlouvami mezi zaměstnavateli a migrujícími pracovníky a pracovnicemi, jehož součástí má být požadavek, aby tito měli pracovní smlouvu k dispozici před odjezdem z domovského státu, případně nejpozději při příjezdu do státu, kde mají být zaměstnáni. Tato musí obsahovat ustanovení o pracovních podmínkách a o odměně za 13
JAK DÁL?
JAK DÁL?
práci. Navíc mají být tito pracovníci a pracovnice písemně informováni obecně o pracovních a životních podmínkách, které se na ně budou vztahovat na území státu, kde budou zaměstnáni. Součástí systému dohledu nad pracovními smlouvami je stanovení metod, jakými bude zajištěno plnění smluvních závazků na straně zaměstnavatele a sankcí za porušení výše uvedených povinností.
DOPORUČENÍ Hledat a uvést do praxe efektivní mechanismy, na základě kterých by cizincům a cizinkám byly k dispozici dobře dostupné a srozumitelné informace o jejich právech, způsobech, jak je prosazovat a uplatňovat v praxi, a relevantní informace o cizinecké a pracovněprávní legislativě. Tyto informace by mohly být šířeny například přes zastupitelské úřady, pohraniční policii, zaměstnavatele, odborové či vhodné nestátní neziskové organizace.
2.6 Významné rozdíly v přístupu k právům a praktickým možnostem bránit svá práva mezi občany a cizinci z tzv. třetích zemí Cizinci a cizinky, kterým La Strada poskytla služby v posledních dvou letech, opakovaně zmiňovali následující zkušenosti: Nevyplacení mzdy doprovázené informací, že pokud si bude pracovník/pracovnice stěžovat, dostane výpověď (protože pracovní povolení cizince/cizinky je vázáno na konkrétního zaměstnavatele, v důsledku skončení pracovního poměru tak cizinec/cizinka přijde nejen o pracovní povolení, ale zároveň i o povolení k pobytu, protože to je vázáno na pracovní povolení, a může se ocitnout na území ČR v neregulérním postavení, pokud okamžitě nevycestuje). Nevyplacení mzdy resp. její zadržování do doby, kdy má cizinci/cizince vypršet turistické vízum, (protože bude pravděpodobně dále pracovat a účel pobytu nelze změnit z území ČR, dostane se do neregulérního postavení), a poté se platba neuskuteční s výhružkou, že jinak bude udán/udána cizinecké policii. Fyzické násilí, vyhrožování zabitím, vyhoštěním, podání trestního oznámení či odebrání cestovního dokladu, pokud se osoba domáhala vyplacení dlužné mzdy. Omezování svobody a bránění opustit zaměstnání, případně přejít k jinému zaměstnavateli, za pomoci vyhrožování tresty, nutnosti splácet neodůvodněné a přemrštěné dluhy, udání úřadům nebo zadržování mzdy nebo dokladů. Vyhrožování násilím blízkým a příbuzným v zemi původu. Zamítnutí žaloby na zaměstnavatele, který nezaplatil mzdu, pro neschopnost prokázat, že pracovní poměr skutečně existoval (mnozí cizinci a cizinky pracují bez pracovní smlouvy a spolupracovníci svědeckou výpověď často odmítnou ze strachu před výpovědí nebo zhoršením pracovních podmínek). 14
Odmítnutí ubytovávat na ubytovnách z důvodu státní příslušnosti a odmítání poskytnout zdravotní péči cizincům a cizinkám, a to i v případě, že jsou zdravotně pojištěni anebo mohou přímo zajistit úhradu za poskytnutí ošetření. Důvody, které umožňují vykořisťování cizinců, jsou dány jednak tím, že často neznají svá práva a legislativní situaci v ČR (viz výše), ale hlavně tím, že mají minimální možnosti bránit svá práva, což vyplývá z jejich nejistého nebo přímo neregulérního pobytového statusu. Jejich situaci navíc komplikuje fakt, že ze strany kompetentních orgánů je často kladen větší důraz na potrestání těchto osob za porušení cizineckých předpisů než na ochranu jejich – mnohdy základních - lidských práv. V zranitelném postavení se nacházejí cizinci a cizinky, kteří pobývají a pracují na území ČR v souladu s příslušnými právními předpisy, ale pocházejí ze zemí méně ekonomicky vyspělých, než je ČR. Na ty se ve většině případů vztahují významně restriktivnější migrační předpisy. Ještě horší je pak situace osob, které se často i neúmyslně ocitly v neregulérním postavení. Přesně to vyjádřil bývalý předseda Valného shromáždění OSN Kofi Annan ve zprávě pro Dialog na vysoké úrovni o migraci a rozvoji, který probíhá na půdě OSN: „Výhody mezinárodní migrace nejenom pro migranty a migrantky samotné, ale i pro cílové země, jsou závislé na ochraně práv migrujících osob. Pracovněprávní standardy a práva jsou v prevenci vykořisťování klíčové a měly by být intenzivně a důsledně chráněny. Neregulérní migranti a migrantky jsou ještě více zranitelní, zvláště s ohledem na zaměstnání. Když se bojí odhalení, není pravděpodobné, že se budou aktivně dožadovat spravedlivého zacházení ze strany zaměstnavatelů.“ Podle odhadů Mezinárodní organizace práce minimálně 15% současné světové populace migrantů žije a pracuje v neregulérním postavení, tedy v rozporu s příslušnými cizineckými předpisy a předpisy o zaměstnanosti. Tato situace může být podle Mezinárodní organizace práce částečně způsobena rostoucí komercializací náboru pracovníků a pracovnic a zároveň rostoucí tendencí tzv. vyspělých zemí uplatňovat restriktivní imigrační politiku. Všechny kategorie migrantů pravidelně zažívají vykořisťující a diskriminační zacházení v cílových zemích. Možnost uplatňovat svá lidská práva a práva vyplývající z pracovněprávních standardů je často nedostatečná, zvláště pokud jde o neregulérní migranty a migrantky13. V této souvislosti by zřejmě bylo vhodné přehodnotit široce uplatňované restriktivní migrační předpisy z pohledu jejich účinnosti a uvažovat o výhodách přístupu založeného na přiznání a ochraně práv migrantů a migrantek. Takový přístup může mít významný pozitivní přínos nejenom pro tyto osoby, ale i pro eliminaci praktik legálního i nelegálního zaměstnávání ve vykořisťujících a diskriminujících podmínkách. Pokud se migrující pracovníci a pracovnice nebudou muset obávat ohlašovat tyto praktiky a budou mít šanci obdržet odškodnění a náhradu ušlého zisku od vykořisťujícího zaměstnavatele, je pravděpodobné, že atraktivita vykořisťujícího zaměstnávání se pro takové zaměstnavatele významně sníží. 13 INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, About Migrant�, [cit. 23. 8. 2007]. Přístup z: http://www.ilo. org/public/english/protection/migrant/about/index.htm
15
JAK DÁL?
JAK DÁL?
V oblasti ochrany práv migrujících pracovníků a pracovnic lze znovu hledat inspiraci v Úmluvě o migraci za prací a v Úmluvě o migrujících pracovnících. Obě obsahují konkrétní ustanovení zavazující smluvní strany k zajištění rovnosti cizinců/cizinek a občanů/občanek cílové země v přístupu k různým právům. Bez ohledu na pobytový status cizince Úmluva o migrujících pracovnících stanovuje nárok těchto pracovníků na stejné zacházení, jaké se aplikuje na občany, a to v oblasti odměňování i dalších pracovních podmínek, jako jsou pracovní doba, přesčasy, placená dovolená, ukončení pracovněprávního vztahu apod. Velmi důležitým v kontextu možného vykořisťování migrantů a migrantek v práci je ustanovení, které považuje možnost derogace zmíněného principu rovného zacházení v pracovních smlouvách za nezákonnou. Smluvní strany mají povinnost zajistit, aby migrující pracovníci a pracovnice nebyli připraveni o žádná práva vyplývající z tohoto principu kvůli neregulérnosti svého pobytu či práce. Zejména zaměstnavatelé se nemohou odvolávat na neregulérnost jejich pobytu či práce jako na důvody neplnění či pouze omezeného plnění svých smluvních závazků vůči migrantům a migrantkám.
DOPORUČENÍ • Podepsat a ratifikovat Mezinárodní úmluvu o ochraně práv migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků přijatou Valným shromážděním OSN rezolucí č. 45/158 ze dne 18. 12. 1990. • Vyhodnocovat relevantní opatření zejména v oblasti migrace a zaměstnanosti z hlediska dopadu na skupiny ohrožené vykořisťováním a obchodováním s lidmi. • Identifikovat a aplikovat opatření směřující k posílení právního postavení cizinců a cizinek ohrožených vykořisťováním a obchodováním s lidmi a k eliminaci faktorů, které toto riziko zvyšují.
Těm migrujícím pracovníkům a pracovnicím, kteří jsou na území smluvního státu v souladu s příslušnými právními předpisy, zaručuje Úmluva o migrujících pracovnících stejné zacházení, na jaké mají nárok občané daného státu, pokud jde o ochranu před propuštěním, dávky v nezaměstnanosti, přístup k programům zaměřeným na boj s nezaměstnaností a za stanovených podmínek přístup k dalšímu zaměstnání v případě ztráty předchozího. Takové ustanovení má potenciál významně snížit zranitelnost migrantů a migrantek, kteří jsou v současné době svým pracovním i pobytovým povolením vázáni na konkrétního zaměstnavatele a nemají možnost profitovat z placení sociálního pojištění, pokud ztratí práci. Podle našich zkušeností nejsou násilí a pohrůžky násilím v prostředí pracovního vykořisťování migrantů a migrantek ojedinělé. Proto je v tomto kontextu důležité ustanovení Úmluvy o migrujících pracovnících, které jim výslovně přiznává právo na svobodu a osobní bezpečnost a dále uvádí, že mají ze strany státu nárok na účinnou ochranu proti násilí, ubližování či vyhrůžkám, a to bez ohledu na to, zda tyto pocházejí od veřejných činitelů či soukromých osob. Ve vztahu k zadržování dokladů stejná Úmluva stanovuje, že je nezákonné, s výjimkou oprávněných veřejných činitelů, zabavit identifikační dokumenty, dokumenty povolující vstup či pobyt na území státu nebo pracovní povolení. Ustanovení s podobným obsahem je i součástí Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi z roku 2005. Evropská unie staví na konceptu lidských práv a obecně se má za to, že v tomto směru nejsou v členských zemích významné nedostatky. Častá kritika dopadá z jejich strany na režimy, které lidská práva pošlapávají. Tento koncept je však založen na právech, která náleží každé lidské bytosti jako takové, a proto má i „vyspělý svět“ jisté rezervy v tom, do jaké míry důsledně trvá na tom, aby byla zajištěna všem osobám včetně regulérních i neregulérních migrantů a migrantek.
16
17
JAK DÁL?
JAK DÁL?
3. KONKRÉTNÍ DOPORUČENÍ 3.1 Absence nebo nedostatečnost opatření na podporu a ochranu obchodovaných a vykořisťovaných osob a) V roce 2004 přijala Evropská unie směrnici, která umožňuje obchodovaným osobám získat povolení k pobytu za předpokladu, že spolupracují s příslušnými orgány14 (viz také část I/1/b). Jejím smyslem je jednak zlepšit odhalování trestného činu obchodování s lidmi tím, že poskytuje obchodovaným osobám pobídku ke spolupráci s kompetentními orgány formou povolení k pobytu, a jednak věnovat pozornost ochraně práv obchodovaných osob. Do českého právního řádu byla transponována ustanovením § 42e cizineckého zákona o dlouhodobém pobytu za účelem ochrany na území. Tato změna vešla v platnost v červnu 2006. Během doby, kdy byla uplatňována v praxi, vyvstaly otázky spojené zejména s problematickou transpozicí uvedené směrnice do českého právního řádu. Transpozice je problematická zejména proto, že znění ust. § 42e je oproti znění samotné směrnice v mnoha ohledech zužující. Toto oprávnění však směrnice členským státům nedává. Již ve vymezení okruhu osob, na kterou se směrnicí zaváděna úprava vztahuje, existuje velký rozdíl mezi ní a ust. § 42e. Podle směrnice se tato vztahuje na občany třetích zemí, kteří jsou nebo byli oběťmi činů souvisejících s obchodováním s lidmi, a to i v případě, že na území členského státu EU vstoupili v rozporu s příslušnými cizineckými předpisy. Naproti tomu definice osoby, na kterou se vztahuje ust. § 42e říká, že jde o „cizince, který je pravděpodobnou obětí trestného činu obchodování s lidmi za podmínky, že spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení na trestním stíhání pachatele podezřelého ze spáchání tohoto trestného činu a nespolupracuje s pachatelem tohoto trestného činu.“ Rozdíl je markantní. Kromě jiných nesrovnalostí česká verze oproti směrnici omezuje aplikaci na pravděpodobné oběti pouze trestného činu obchodování s lidmi a pouze na ty, které již spolupracují s orgány činnými v trestním řízení, přičemž směrnice obsahuje ustanovení, která se výslovně vztahují na osoby před tím, než se k jakékoliv spolupráci rozhodnou. Navíc podle české úpravy musí osoba spolupracovat na trestním stíhání, což je specifická fáze trestního řízení, kdy je již dostatek důvodů nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a že ho spáchala konkrétní osoba či osoby. Směrnice však žádná taková omezení neobsahuje. Další nesrovnalost se týká vymezení „příslušných orgánů“ a „příslušného vnitrostátního řízení“. Směrnice používá v souvislosti s podmínkou spolupráce termín „příslušné orgány“, přičemž česká transpozice je omezuje pouze na orgány činné v trestním řízení. Mohlo by se ale stát, že pravděpodobně obchodovaná osoba 14 Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. 4. 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány
18
spolupracuje například s inspektorátem práce, který zkoumá dodržování pracovněprávních standardů a až dojde-li (za pomoci obchodované osoby) k závěru, že jsou porušovány do té míry, že by se mohlo jednat například o nucenou práci jako účel obchodování, předá věc orgánům činným v trestním řízení. Směrnice dále v ustanovení o účelu spojuje délku povolení k pobytu s délkou příslušného vnitrostátního řízení. Vzhledem k tomu, že česká transpozice omezuje „příslušné vnitrostátní řízení“ na trestní stíhání, nejenom nepokrývá spolupráci ve fázích trestního řízení, předcházejících a následujících po trestním stíhání, ale znemožňuje také pokrýt pobyt obchodované osoby během případného řízení o odškodnění v civilním řízení. Podle znění směrnice by však takové řízení pravděpodobně bylo možné chápat jako součást „příslušného vnitrostátního řízení“. V neposlední řadě způsobuje v praxi velké problémy i nejasný obsah pojmu „spolupráce s orgány činnými v trestním řízení“. Není jasné, zda se tím myslí všechny formalizované úkony v trestním řízení nebo až situace, kdy má spolupracující osoba legislativně jasně stanovené postavení svědka či svědkyně v trestním řízení. Otázkou zůstává, zda není celá problematika výměny povolení k pobytu za spolupráci do značné míry nedůstojná. Mohlo by se zdát, že obchodované osoby redukuje na pouhé nástroje sloužící zájmu státu na postihování této trestné činnosti a pomíjí fakt, že podpora a ochrana by měla náležet všem obchodovaným osobám jenom proto, že se staly oběťmi závažného trestného činu a mimořádně významného porušování lidských práv. Navíc tento přístup může často znamenat, že se ochrany a zájmu státu nedostane osobám, které se staly oběťmi stejného trestného činu, případně i jeho nejkrutějších forem, z nichž pro obchodované osoby plynou velmi významná bezpečnostní rizika, ale právě kvůli nim se ke spolupráci neodhodlají.
DOPORUČENÍ • Uvést českou právní úpravu transponující směrnici do souladu se záměrem, cíli a samotným zněním směrnice. V tomto smyslu upravit i výklad ustanovení transponujících směrnici a příslušnou praxi a shrnout tyto informace v písemném výstupu, který by se měl zabývat i objasněním obsahu pojmu „spolupráce s orgány činnými v trestním řízení“. Výstup by měl být veřejně k dispozici. • V souladu s Úmluvou o opatřeních proti obchodování s lidmi, kterou přijala Rada Evropy v roce 2005, uvést do praxe systém ochrany a podpory obchodovaných osob, který by nebyl závislý na jejich spolupráci při odhalování a dopadení pachatelů. • Podepsat a ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi z roku 2005 b) Základním předpokladem účinné ochrany a podpory obchodovaných osob, ale také získání informací o fenoménu obchodování s lidmi a způsobech smysluplné prevence a intervence je důsledná identifikace obchodovaných osob všemi subjekty, které 19
JAK DÁL?
JAK DÁL?
s nimi mohou přijít do styku, což jsou nejenom různé složky policie, ale i sociální pracovníci a pracovnice, zdravotnický personál, orgány dohlížející na dodržování pracovněprávních předpisů, instituce a organizace zabývající se problematikou migrace a cizinců (např. Správa uprchlických zařízení či odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR). Jisté kroky k eliminaci tohoto nedostatku již byly učiněny. Vznikly informační materiály (např. pro policii, zdravotnický personál, sociální pracovníky a pracovnice) a proběhlo několik školení pro různé cílové skupiny. Přesto je v této oblasti ještě mnoho nedostatků. Setkáváme se s případy, kdy jsou osoby nucené k prostituci pokutovány za porušení místních vyhlášek týkajících se vykonávání prostituce, aniž by byly identifikovány jako možné oběti trestného činu. Je otázkou, proč ani La Strada ČR ani další organizace poskytující služby obchodovaným a vykořisťovaným osobám zatím nezaznamenaly případ, že by tyto osoby do jejich péče postoupila například cizinecká policie, která se pravděpodobně často setkává s cílovými skupinami, mezi kterými se obchodované a vykořisťované osoby vyskytují. U subjektů, které identifikaci poměrně často provádějí, zejména kriminální policie a její specializovaná složka pro odhalování organizovaného zločinu, se poměrně často vyskytují nesrovnalosti v tom, koho za obchodovanou osobu považují tyto složky a koho pomáhající organizace. K vyjasnění situace a ke zvýšení počtu identifikovaných osob by rozhodně přispělo vypracování jednotného materiálu sloužícího k identifikaci obchodovaných osob a sjednocení chápání pojmu „obchodovaná osoba“. Důležité je taky pokračovat v pravidelném proškolování odborníků a odbornic, jež mohou přicházet s těmito osobami do styku.
DOPORUČENÍ • Ve spolupráci všech relevantních subjektů vypracovat a zajistit používání jednotného materiálu k identifikaci obchodovaných osob všemi složkami, které mohou s těmito osobami přicházet do kontaktu. Materiál by měl obsahovat konkrétní indikátory a určení postupu, kterým se stanoví minimální standard, koho lze považovat za obchodovanou osobu. • Provádět pravidelná proškolování odborníků a odbornic, jež mohou přicházet do styku s obchodovanými osobami, o problematice obchodování s lidmi s důrazem na identifikaci a zacházení s obchodovanými osobami tak, aby se předcházelo jejich opětovné viktimizaci. c) Jedním z definičních znaků obchodování s lidmi je donucení, ať již ve formě přímého fyzického násilí, vyhrožování, vydírání či jiných forem nátlaku. Dalším znakem je vykořisťování, které často může dosahovat intenzity nucené práce anebo až praktik směřujících k otroctví buď v sexuálním průmyslu nebo v jiných oblastech. Z povahy tohoto trestného činu jsou tedy jeho oběti často vystaveny velmi traumatizujícím zážitkům. Nedávná studie zaměřená na zdravotní důsledky obchodování 20
s lidmi15 dokonce uvádí, že obchodované osoby zažívají symptomy naznačující přítomnost posttraumatické stresové poruchy na úrovni často identifikované mezi oběťmi mučení. Je proto pochopitelné, že po takových zážitcích mají často obchodované osoby po vysvobození obavy o své zdraví či život, zejména pokud se rozhodnou spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Pro tyto případy poskytuje trestní řád16 možnost utajit totožnost svědka. V praxi však, až na výjimky, tato možnost není uplatňována. Je spíše výjimkou, že svědka nebo svědkyni utají, přestože okolnosti těchto případů odůvodňují, aby taková praxe byla pravidlem, zejména pokud podle platné právní úpravy lze k odtajnění přistoupit kdykoliv. Pro ochranu a bezpečnost obchodovaných osob by bylo velmi vhodné zajistit, aby standardně mohly vypovídat z jiné místnosti a nemusely se setkat s obviněným, aby se tak předcházelo sekundární viktimizaci. Navíc by i z hlediska zájmů orgánů činných v trestním řízení bylo přínosem umožnit obchodovaným osobám, aby na požádání mohla být při jejich výsleších přítomna i sociální pracovnice, která jim v případě potřeby může poskytnou psychickou podporu a odborně intervenovat tak, aby osobu upokojila a snížila tak riziko, že tato nebude schopna vypovídat.
DOPORUČENÍ • Najít způsob, jak v praxi zajistit, aby obchodované osoby, pokud vystupují jako svědci nebo svědkyně v trestním řízení, měly zásadně možnost vystupovat jako utajení svědci nebo svědkyně. • Pro všechny obchodované osoby zabezpečit, aby mohly vypovídat z jiné místnosti a nemusely se setkat s obviněným, aby byly minimalizovány jejich opakované výslechy a aby měly možnost být na výsleších doprovázeny sociální pracovnicí nebo pracovníkem schopným okamžité intervence, pokud by v důsledku výslechu hrozila psychická destabilizace obchodované osoby. d) Obchodované osoby jsou oběťmi trestného činu, který jako „moderní forma otroctví“, jak je často označován, představuje jednu z nejzávažnějších forem porušení lidských práv a důstojnosti člověka. Vzhledem k tomu, že je jeho definičním znakem vykořisťování, přicházejí obchodované osoby o velkou část nebo celé výdělky, které by jim jinak patřily. Měla by jim proto náležet náhrada materiální i nemateriální újmy v penězích stejně tak jako ušlého zisku. V praxi však činí odškodňování obětí trestných činů obecně a obchodovaných osob zvláště významné problémy. Obchodované osoby jsou často cizinci a cizinky, v mnoha případech s neregulérním statusem. Jejich možnost získání odškodnění je tím významně ovlivněna. Samotné vznesení nároku u cizích státních příslušníků 15 ������������������������������������������������������������� ZIMMERMANN, C., HOSSAIN, M.,YUN, K., ROCHE, B., MORISON, L., ���������� WATTS, C. Stolen Smiles – The physical and psychological consequences of women and adolescents trafficked in Europe. London: The London School of Hygiene and Tropical Medicine, 2006. s. 78 16 Srov. zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, ust. § 55 odst. 2
21
JAK DÁL?
JAK DÁL?
či příslušnic je problematické. I kdyby se však takové osobě podařilo nárok úspěšně vznést, bude mít problém se setrváním na území během řízení o odškodnění, zvláště pokud by byla osoba s nárokem odkázána do civilního řízení. Stejně bude komplikované vést toto řízení bez přítomnosti obchodované osoby na území. Další významnou komplikací je nemožnost vyčíslit ušlý zisk v případech obchodování s lidmi za účelem vykořisťování v prostituci, protože se nejedná o výkon práce ani živnosti. V souvislosti se snahou o vymožení odškodnění pro obchodované osoby v praxi vyvstávají například i problémy ohledně placení soudních poplatků. Pokud je osoba odkázána se svým nárokem do civilního řízení, nese poměrně malé, ale významné riziko, že v případě neúspěchu bude muset uhradit náklady soudního řízení. V důsledku vykořisťování však tyto prostředky nemá a pravděpodobně se raději svého nároku vzdá. Vhodné by v těchto případech bylo učinit výrok o náhradě škody standardní součástí rozhodnutí v trestním řízení. Velmi významnou komplikaci v této souvislosti představuje možnost, že by v postavení poškozeného žádajícího o odškodnění vystupoval utajený svědek. Vzhledem k tomu, že výrok o náhradě škody musí přesně označovat osobu, které má být přiznán (v trestním, civilním či exekučním řízení), byl by jejím pravdivým označením popřen smysl institutu utajeného svědka. Pokud tedy takové osobě nebude umožněno vznést svůj nárok pod utajenou totožností, pravděpodobně jí to zcela zabrání domáhat se jakéhokoliv odškodnění. Možnost získat odškodnění za utrpěnou újmu v případech obchodování s lidmi, ale také v případech vykořisťování obecně, může mít kromě dosažení spravedlnosti pro poškozené navíc i významný preventivní rozměr. Zejména jako možný prostředek boje proti nelegálnímu zaměstnávání by mohl být tento přístup zajímavý17. Pokud by zaměstnavatelé byli povinni hradit tyto náklady všem pracovníkům a pracovnicím, kteří byli podrobeni nucené práci či dalším vykořisťujícím praktikám, včetně těch, které zaměstnávali v rozporu s platnou právní úpravou, je pravděpodobné, že by to pro zaměstnavatele významně zvýšilo riziko takového zaměstnávání či praktik.
DOPORUČENÍ • Zajistit pro všechny oběti trestného činu obchodování s lidmi reálnou možnost uplatnit nárok na odškodnění nemajetkové újmy v penězích a na náhradu ušlého zisku s přihlédnutím na specifika tohoto trestného činu a na problémy identifikované v praxi. Součástí takového opatření by měla být i hlubší analýza dalších potenciálních překážek, které by mohly uplatnění a vymožení nároku na odškodnění bránit.
• Zvážit zavedení povinnosti zaměstnavatelů proplatit vykořisťovaným a obchodovaným osobám veškerou odměnu za vykonanou práci a odvést příslušné daně a odvody jako nástroje s významným preventivním potenciálem. V této souvislosti by bylo dále vhodné uvažovat o zavedení účinného mechanismu stížností, který by zmíněným osobám umožnil komunikovat informace týkající se vykořisťujících praktik buď přímo, anebo prostřednictvím třetích osob. e) Významným bezpečnostním rizikem pro obchodované osoby je vázanost služeb a dávek souvisejících se sociálním zabezpečením a prací na úřady v místě trvalého bydliště. Pokud je to totiž zároveň místo, kde byla osoba vykořisťovaná, např. nucená k prostituci, je tu nebezpečí, že se tam potká s pachateli, případně že tito zjistí její aktuální místo pobytu. Navíc se do blízkosti trvalého pobytu rodičů nebo zákonných zástupců obvykle umísťují děti, pokud jsou odebrány a umístěny do zařízení ústavní péče. Úřady sice mohou předmětný spis obchodované osoby převést do jiné lokality, je to však ponecháno na správním uvážení konkrétního orgánu a například u úřadů práce je podle našich zkušeností i v případě ochoty spis převést vždycky nezbytná minimálně jedna osobní návštěva v místě trvalého bydliště.
DOPORUČENÍ Zejména z bezpečnostních důvodů by mělo být osobám, které pravděpodobně byly obchodovány či vykořisťovány v místě svého trvalého bydliště, umožněno převedení spisu z místně příslušného odboru sociální péče či úřadu práce do jiné lokality. Vzhledem k bezpečnostnímu riziku, které může znamenat i ohrožení života, by toto rozhodnutí nemělo být ponecháno pouze na správní úvaze. f) V odborném diskurzu o obchodování s lidmi bylo doposud poměrně málo pozornosti věnováno otázkám zdraví. Jedním ze zdrojů informací v této oblasti je nedávná studie Londýnské školy hygieny a tropické medicíny o zdravotních následcích obchodování s lidmi18. Podle studie byly téměř všechny dotazované obchodované osoby během zkušenosti obchodování vystaveny násilí a polovina z nich utrpěla úrazy či zranění. Většina měla po vysvobození vysokou úroveň symptomů naznačujících problémy v oblasti fyzického zdraví, které významněji ustoupily až zhruba měsíc poté, co byly přijaty do péče pomáhající organizace. Většina trpěla poruchami paměti. Úroveň zdravotních problémů v oblasti duševního zdraví, jako jsou deprese, úzkosti a hostilita, byly extrémně vysoké, porovnatelné s horními 10% žen v běžné populaci
17 Inspirací je například iránský zákoník práce z roku 1990, který jako sankci za porušení zákazu nucené práce stanovuje odnětí svobody, pokutu a zároveň povinnost uhradit ušlý zisk a odškodnění případné další újmy (INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, Human Trafficking and Forced Labour Exploitation – Guidance for Legislation and Law Enforcement. Geneva: International Labour Office, 2005. s. 16)
18 ZIMMERMANN, C., HOSSAIN, M.,YUN, K., ROCHE, B., MORISON, L., WATTS, C. Stolen Smiles – The physical and psychological consequences of women and adolescents trafficked in Europe. London: The London School of Hygiene and Tropical Medicine, 2006.
22
23
JAK DÁL?
JAK DÁL?
s nejzávažnějšími symptomy19. Významnější pokles symptomů v oblasti duševního zdraví byl zaznamenám až přibližně tři měsíce od vstupu do péče pomáhající organizace. Až 56% dotazovaných osob mělo při vstupu do péče úroveň symptomů naznačujících přítomnost posttraumatické stresové poruchy, což je úroveň srovnatelná s osobami, které prožily mučení nebo traumatické válečné zážitky20. Z této krátké sumarizace je zjevné, že zdraví obchodovaných osob je v důsledku obchodování s lidmi významně narušeno a zdravotním otázkám by měla být věnována náležitá pozornost. Navíc je víc než pravděpodobné, že osoba, zbavená akutních zdravotních problémů, bolesti a obav o své zdraví, poskytne promyšlenější a spolehlivější informace o okolnostech souvisejících s jejím obchodováním. Jde o jeden z případů, kdy to, co prospívá obchodované osobě, prospívá i zájmu státu na odhalování této závažné trestné činnosti.
DOPORUČENÍ • Zajistit a v praxi uplatňovat pro obchodované osoby tzv. „lhůtu na rozmyšlenou“ v délce alespoň 90 dnů tak, aby se zdravotní stav a kognitivní funkce u těchto osob upravily na úroveň, která jim umožní učinit promyšlené a informované rozhodnutí o svém dalším životě a případně poskytnout spolehlivější informace o událostech spojených s konkrétním případem obchodování s lidmi. • Uskutečnit opatření k zabránění průtahům při legalizaci pobytu obchodovaných osob, díky němuž mohou získat přístup k zdravotní péči. • Zajistit, aby se subjekty, které se jako první mohou dostat do kontaktu s pravděpodobně obchodovanou osobou (např. policie, imigrační orgány, pomáhající organizace), aktivně dotazovaly těchto osob na případné zdravotní problémy či bolesti již při prvním kontaktu. Je důležité, aby tyto otázky byly kladeny v soukromí a v jazyce a způsobem, kterému daná osoba rozumí. • Zajistit, aby příslušné orány reagovaly na akutní a závažné zdravotní těžkosti zprostředkováním odborné zdravotní péče před tím, než budou dotyčnou osobu vyslýchat či vyžadovat od ní informace. • V souvislosti s řešením problémů, jako jsou například sexuálně přenosné infekce, dbát o to, aby testování a případná léčba vždy, pokud je to možné, probíhaly na základě svobodného souhlasu příslušné osoby.21
3.2 Praktiky přímo bránící inkluzi anebo prohlubující exkluzi obchodovaných a vykořisťovaných osob a) Faktorem, který velmi významně komplikuje, ba až znemožňuje inkluzi obchodovaných osob, je jejich trestní stíhání a odsouzení za trestné činy, ke kterým došlo v souvislosti s jejich obchodováním a ke kterým tudíž byly donuceny nebo jejichž spáchání nemohly ovlivnit. Důležitost toho, aby se nepostihovaly za trestný čin jeho oběti, je jasně vyjádřena v ustanovení o beztrestnosti, které obsahuje nejnovější komplexní mezinárodní nástroj boje proti obchodování s lidmi, a tím je Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi z roku 2005. Následky postihu oběti trestného činu mohou být dalekosáhlé, jak to ilustruje i následující hypotetický příklad, který je však založen na skutečné praxi a legislativě. Mnoho obchodovaných osob je do cílové země obchodníky dopraveno za použití falešných cestovních dokladů. Podle zkušeností organizace La Strada ČR však bývají za jejich použití trestně stíhány i odsouzeny obchodované osoby. To může mít velmi vážné důsledky pro jejich další život. Pokud by odsouzená obchodovaná osoba – cizinec nebo cizinka - spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení, mohl by jí být po dobu trvání trestního řízení v ČR legalizován pobyt, mohla by si najít práci, vytvořit si další sociální kontakty, a tedy úspěšně se integrovat do společnosti. Navíc, pokud by významně přispěla svým svědectvím k dopadení pachatelů, měla by možnost získat na území ČR trvalý pobyt z humanitárních důvodů. Avšak kvůli záznamu v rejstříku trestů by nesplnila jednu z hlavních náležitostí pro jeho udělení. V takovém případě by byla jedinou možností další legalizace jejího pobytu žádost o mezinárodní ochranu. Žadatelé o mezinárodní ochranu však rok po podání žádosti nemohou pracovat. Úspěšně probíhající integrace by tak byla přerušena s rizikem ztráty potřebných dovedností a pracovních návyků kvůli ročnímu vyloučení z trhu práce. Navíc, byla-li by taková osoba například v rozvodovém procesu v zemi původu, jako žadatel nebo žadatelka o mezinárodní ochranu nemůže být v kontaktu s ambasádou své země. Ta je ale klíčová ve snaze o završení rozvodového procesu z území ČR. Pokud by osoba měla v zemi původu i děti, nemůže je navštívit, protože jako osoba žádající o mezinárodní ochranu se nemůže do země původu vrátit. Tento příklad ilustruje, jak dalekosáhlé důsledky může mít trestání obchodovaných osob kromě toho, že v rozporu se zásadami a cíli trestního řízení trestá oběť trestného činu.
DOPORUČENÍ V souladu s Úmluvou Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi z roku 2005 přijmout opatření, aby obchodované osoby nebyly trestány za trestné činy související s jejich obchodováním, k nimž byly donuceny nebo jejichž spáchání nemohly ovlivnit.
19 ibid. s. 85 20 ibid. s. 78 21 ibid. s. 113 - 116
24
25
JAK DÁL?
JAK DÁL?
b) Další problém, který brání úspěšné sociální inkluzi, není typický pouze pro obchodované osoby, ale také pro různé skupiny lidí ve stavu emoční, finanční či násilím vynucené závislosti na jiné osobě. Osoba v situaci závislosti si v těchto případech na své jméno vypůjčí peníze nebo nakoupí zboží na základě příkazu dominantní osoby, která obvykle nakoupené zboží či vypůjčené peníze užívá. Podle našich zkušeností byly peníze vypůjčeny na základě falešných potvrzení o zaměstnání anebo dokonce na čestné prohlášení. Obchodované osoby jsou navíc často kontrolovány do té míry, že vůbec nedisponují svým výdělkem anebo jsou omezovány ve volném pohybu. K výše uvedeným dluhům jim tak dále přibývají dluhy na zdravotním pojištění nebo pokuty za přepravu bez platné jízdenky. Dalším zdrojem dluhů těchto osob jsou i pokuty za porušení vyhlášek o místním vymezení provozování prostituce způsobené mimo jiné i neschopností příslušných orgánů identifikovat je jako osoby k prostituci nucené a dost pravděpodobně i obchodované. Obvykle však důsledky těchto dluhů a nutnosti je splácet dopadnou na obchodované či vykořisťované osoby v době, kdy se jim podaří ze situace obchodování uniknout. Přicházejí bez prostředků a s odhodláním začít nový život. Pokud se jim podaří najít práci, jde obvykle o zaměstnání s nízkými výdělky, které jsou dále redukovány srážkami na splácení dluhů. To významně znesnadňuje inkluzi a vytlačuje je na okraj společnosti, případně může motivovat k nelegálním aktivitám, které mohou vést k vyšším výdělkům a rychlejšímu splacení dluhu anebo k vyhýbání se zaměstnání, aby nebylo možné uplatňovat srážky ze mzdy. Navíc, pokud obchodovaná osoba uvedla resp. byla donucena uvést v žádosti o půjčku nepravdivé údaje, bude se bez ohledu na výšku půjčky jednat o trestný čin úvěrového podvodu. I u malé částky tedy může být osoba trestně stíhána, což je další příklad výše zmíněného problému trestání obchodovaných osob za trestné činy související s jejich obchodováním, které nemohly ovlivnit anebo k nim byly donuceny. V případě odsouzení přistupuje ke všem výše uvedeným problémům další významná překážka úspěšné inkluze na trh práce, kterou je záznam v rejstříku trestů obecně a záznam za úvěrový podvod obzvláště.
DOPORUČENÍ • Hledat řešení, jak snížit možnosti zneužívání osob v postavení závislosti při půjčování peněz či koupi zboží na splátky, například zpřísněním pravidel pro poskytování úvěrů a půjček. • Zvážit možnosti zbavení nebo omezení odpovědnosti obchodovaných osob za dluhy, které jim vznikly po dobu, kdy byly obchodovány, s ohledem na to, že nekonají z vlastní svobodné vůle, neboť donucení je jedním z definičních znaků každého případu obchodování s lidmi. Navíc je vhodné zabývat se otázkou, jak by se nedostatek vůle mohl prokazovat v případech, kdy z nejrůznějších důvodů nebylo zahájeno trestní řízení.
26
c) Jedním ze základních předpokladů budoucí možné sociální inkluze obchodovaných osob je, že se jim podaří zajistit si zdroj příjmů. Pokud by však tyto příjmy měly plynout z podnikatelské činnosti na živnostenský list, narazí na těžce řešitelný problém. Ten spočívá v tom, že v živnostenském listu musí být uvedeno sídlo podnikání, avšak obchodovaná osoba, zvláště pak cizinec nebo cizinka, často nemají možnost tuto podmínku splnit. U obchodovaných osob, které nemohou najít práci v zaměstnaneckém poměru nebo dávají přednost podnikání, může být toto velkou překážkou jejich úspěšné sociální inkluze.
DOPORUČENÍ Najít řešení, aby pro obchodované osoby těžce splnitelná podmínka zajistit si místo, které by mohly do živnostenského listu uvést jako sídlo podnikání, nebránila tomu, aby mohly získat živnostenské oprávnění. d) Obchodované osoby jsou velmi specifickou skupinou, která se do značné míry liší od obecnější skupiny obětí trestných činů. Jde o velmi závažný trestný čin často nazývaný „moderním otroctvím“, který je výsledkem kombinací činů, jež mohou být často postihovány i samostatně. Má často přeshraniční charakter, v mnoha případech je spojený s organizovaným zločinem, přináší vysoké zisky, ale znamená poměrně nízké riziko odhalení. Jeho oběti jsou často dlouhodobě vystaveny vykořisťování, které může nabývat různé formy, traumatickým zážitkům a zneužívání kvůli své tísni nebo závislosti. To všechno jsou důvody, pro které byly v mnoha státech včetně ČR vytvořeny programy, na základě kterých jsou obchodovaným osobám poskytovány různé služby směřující k překonání následků obchodování a znovunabytí kontroly nad svým životem. Je velmi důležité, že k takovému pokroku došlo, zejména s ohledem na ochranu práv a zájmů obchodovaných osob, ale i z hlediska zájmu států na dodržování mezinárodních standardů lidských práv na svém území a na odhalování této trestné činnosti. Avšak vzhledem k tomu, že jde o specifickou skupinu, které jsou poskytovány specifické služby, o nichž má informace a zatím i kvalifikaci a kapacitu je poskytovat poměrně úzký okruh specializovaných organizací a institucí, je důležité dbát o to, aby tato výlučnost v konečném důsledku nepůsobila negativně. Zejména aby nezvyšovala závislost obchodovaných osob na poskytovaných službách místo toho, aby posilovala a rozšiřovala jejich vlastní kompetence, schopnosti a dovednosti a aby tyto osoby nestigmatizovala. Příkladem takové stigmatizace může být například vyznačování dlouhodobého pobytu za účelem ochrany, který je přes všechny zmíněné nedostatky velmi důležitým nástrojem na ochranu práv a zájmů obchodovaných osob. Pobyt je v příslušných dokumentech osoby, které byl udělen, označen tak, že lze poznat, o jaký druh pobytu se jedná. Je určen obchodovaným osobám jako jedné ze dvou kategorií oprávněných osob za předpokladu, že spolupracují s orgány činnými v trestním řízení, což je poměrně dost citlivých informací, které lze vyvodit pouze ze samotného 27
JAK DÁL?
JAK DÁL?
druhu pobytu. Každý, komu se identifikační doklady takové osoby dostanou do rukou, tak může poznat, že se pravděpodobně jedná o obchodovanou osobu, čímž je narušeno právo této osoby na ochranu soukromí, a může být důvodem budoucí stigmatizace. Kromě toho se z dokladu pozná, že osoba spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení, a to může potenciálně ohrozit její bezpečnost.
DOPORUČENÍ Pravidelně vyhodnocovat vliv opatření přijímaných v souvislosti s bojem proti obchodování s lidmi z hlediska jejich dopadu na práva a zájmy obchodovaných osob, případně dalších skupin, na které mohou mít taková opatření vliv. e) Otázka stigmatizace obchodovaných osob úzce souvisí s hluboce zakořeněnými a rozšířenými předsudky, jež se váží k prostituci, a se skutečností, že pro mnoho lidí pojmy obchodování s lidmi a prostituce splývají. Předsudky spojené s prostitucí, které vesměs zpochybňují lidskou, morální a společenskou hodnotu osob pracujících v sexuálním průmyslu, velmi komplikují a někdy úplně znemožňují sociální inkluzi a poskytování služeb těmto osobám. Navíc je pravidlem, že lidé, včetně těch, kteří by měli být s problematikou obeznámeni (např. sociální pracovnice a pracovníci, státní zástupci a zástupkyně, soudci a soudkyně, policie), nerozlišují mezi osobami, které s prací v sexuálním průmyslu svobodně souhlasily a těmi, které byly k této práci nuceny, což vede k stigmatizaci a sankcionování osob, které jsou oběťmi trestného činu. Tak se například stává, že jim orgán sociálně-právní ochrany dětí nevydá kladné stanovisko ke svěření vlastních dětí do péče, že je neustále zpochybňována hodnota jejich svědectví u soudu, že jsou pokutovány za porušení vyhlášek o místním vymezení provozování prostituce a že je relativizováno porušování jejich práv například v souvislosti s údajným dilematem, zda lze „prostitutku“ znásilnit. Ilustrací těchto postojů je výrok ženy pracující v prostituci v zemi, kde je její provozování sankcionováno: „Zavírají muže za to, že nám platí, ale ne za to, že nás znásilní“22.
DOPORUČENÍ Hledat vhodné prostředky, které by mohly napomoci k odstraňování předsudků, vážících se k prostituci, a v tomto duchu vzdělávat a informovat relevantní pracovníky a pracovnice s důrazem na nutnost rozlišovat mezi prostitucí a obchodováním s lidmi za účelem vykořisťování v prostituci.
4. BIBLIOGRAFIE: ANTI-SLAVERY INTERNATIONAL, LA STRADA ČESKÁ REPUBLIKA, DUBLIN CITY UNIVERSITY, MIGRANT RIGHTS CENTRE IRELAND, APAV PORTUGAL, CHRISTIEN VAN DEN ANKER, AUDRY GUICHON. Obchod s lidmi za účelem nucené práce v Evropě. Přel. K. Skřivánková, Praha: La Strada Česká republika, o.p.s., 2006. 46 s. ISBN 978-80-254-0035-7 AUGUSTIN, L.M.. Sex at the margins. London, New York: Zed Books Ltd. 248 s. ISBN 978-1-84277-860-9 BICOCCHI, L., LEVOY, M. Undocumented Migrants Have Rights! – An Overview of the International Human Rights Framework. Brussels: PICUM, 2007. 52 s. BURČÍKOVÁ, P. Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice. Praha: La Strada Česká republika, o.p.s., 2006. 36 s. CHOLEWINSKI, R., Protection of the Human Rights of Migrant Workers and Members of their Families under the UN Migrant Workers Convention as a Tool to Enhance Development in the Country of Employment, a paper presented at the Committee on Migrant Workers General day of discussion: Protecting the rights of all migrant workers as a tool to enhance development, Palais Wilson, Geneva, 15 December 2005. 21 s. EXPERTS GROUP ON TRAFFICKING IN HUMAN BEINGS. Report of the Experts Group on Trafficking in Human Beings. Brussels: European Commission – Directorate-General Justice, Freedom and Security, 2004. 239 s. FLYNN, D., DÜVELL, F., Undocumented Migrants – Symptom, Not The Problem. Brussels: Platform ����������������������������������������������������������������� for International Cooperation on Undocumented Migrants,� 2007. 8 s. INTERNATIONAL LABOUR OFFICE. A global alliance against forced labour – Global Report under the Follow-up to the ILO Declaration on Fundamentals Principles and Rights at Work. Geneva: International Labour Office, 2005. 87 s. ISBN 92-2-115360-6 INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, Human Trafficking and Forced Labour Exploitation – Guidance for Legislation and Law Enforcement. Geneva: International Labour Office, 2005. 70 s. ISBN 92-2-117347-X JORDAN, A. The Annotated Guide to the Complete UN Trafficking Protocol. Washington: International Human Rights Law Group, 2002. 39 s.
Text byl zpracován ke stavu legislativy k 30.9.2007
LEVOY, M., VERBRUGGEN, N. Ten Ways to Protect Undocumented Migrant Workers. Brussels: Platform for International Cooperation on Undocumented Migrants, 2005. 116 s. ISBN 90-807813-7-1
22 PHETERSON, G. The Prositution Prism. Amsterdam: Amsterdam University Press, 1996. s. 44
28
29
JAK DÁL?
MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE PRÁCE, Obchodování s lidmi za účelem nucené práce – Způsoby monitorování náboru migrujících pracovníků. Přel. Ministerstvo vnitra ČR – odbor bezpečnostní politiky, Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2007. 71 ������ s. OFFICE OF THE UN HIGH COMMISSIONER FOR HUMAN RIGHTS. Recommended Principles and Guidelines on Human Rights and Human Trafficking. Geneva: United Nations, 2002. 14s. OXFAM INTERNATIONAL. Trading away our rights – women working in global supply chains. Oxford: Oxfam International, 2004. 101 s. ISBN 0 85598 523 2 PHETERSON, G. The Prositution Prism. Amsterdam: Amsterdam University Press, 1996. 176 s. ISBN 90-5356-176-5 WEISSBRODT, D., DOTTRIDGE, M., Abolishing Slavery and its Contemporary Forms. Geneva: United Nations. 2002. 62 s. WIJERS, M., LAP-CHEW L. Trafficking in Women, Forced Labour and Slaverylike practices in Marriage, Domestic Labour and Prostitution. Utrecht and Bangkok: Foundation Against Trafficking in Women and Global Alliance Against Traffic in Women, 1999. 352 s. ISBN 90 803620 1 8 WIJERS, M., Analysis of the definition of trafficking in human beings in the Palermo Protocol. 2005. 56 s. Nepublikováno ZIMMERMANN, C., HOSSAIN, M.,YUN, K., ROCHE, B., MORISON, L., WATTS, C. Stolen Smiles – The physical and psychological consequences of women and adolescents trafficked in Europe. London: The London School of Hygiene and Tropical Medicine, 2006. 116 s.
Elektronické zdroje: INTERNATIONAL LABOUR OFFICE. About Migrant. [cit. 23. 8. 2007]. Přístup z: http://www.ilo.org/public/english/protection/migrant/about/index.htm KUX, J., KROUPA, A., Undeclared Labour in the Construction Industry – Country report – Czech Republic. Praha: VÚPSV, 2006. 17 s. [cit. 8. 8. 2007]. Přístup z: http://www.vupsv.cz/Fulltext/Do_1323.pdf
30
The Way Forward? Recommendations to prevent human trafficking and exploitation, And to protect and improve the status of trafficked and exploited persons and persons at risk of trafficking and exploitation
„Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky“
La Strada Czech Republic 2008 Autorka textu: Petra Burčíková Jazyková korektorka: Eva Hronková Grafická úprava: Roman Krejčí ISBN 978-80-254-1313-5
The WAY Forward
CONTENTS: 1. INTRODUCTION �������������������������������������������������������������������������������������������������� 5 2. GENERAL RECOMMENDATIONS ������������������������������������������������������������������ 6 2.1 Problems caused by the absence, and application of, legislation ������������������������������� 6 2.2 The lack of effective supervision of labour law standards, especially in places where forced labour and human trafficking may occur ��������������������������������� 8 2.3 The gap between the supply and demand for cheap labour and the administrative regulations that prevent demand from being satisfied ������������������������������������������������� 10 2.4 The lack of reliable information on human trafficking ����������������������������������������������� 11 2.5 Insufficient awareness among foreigners of their rights and the legislative situation in the CR ������������������������������������������������������������������������� 13 2.6 Significant differences between citizens and foreigners from third countries in access to rights and in practical options for defending their rights ����������������������� 14
3. SPECIFIC RECOMMENDATIONS ����������������������������������������������������������������� 18 3.1 The absence or inadequacy of measures to support and protect trafficked and exploited persons ��������������������������������������������������������������������������������������������������� 18 3.2 Practices directly preventing the inclusion or worsening the exclusion of trafficked and exploited persons ������������������������������������������������������� 25
4. BIBLIOGRAPHY: ����������������������������������������������������������������������������������������������� 29
The WAY Forward
The WAY Forward
1. INTRODUCTION The Way Forward – Recommendations to prevent human trafficking and exploitation, and to protect and improve the status of trafficked and exploited persons and persons at risk of trafficking and exploitation is one of the outputs of a project that La Strada Czech Republic (hereinafter “La Strada CR”) implemented in 2005-2007. The project focused on the social inclusion of trafficked and exploited persons. Its main objectives were to examine opportunities and limits for long-term cooperation with the target group, including the option of employment, and to collect information on the obstacles that can prevent the successful social inclusion of those persons. The recommendations summarise the problems that in our opinion complicate effective solutions for the issue of human trafficking and exploitation, and impede or entirely obstruct the social inclusion of trafficked and exploited persons, and may worsen their social exclusion. They are divided into general recommendations, which concern options for prevention and intervention from a broader viewpoint, and specific recommendations, which describe the obstacles that arise from the current legislation and practice. Although the text is primarily aimed at professionals who come into contact with human trafficking and exploitation, we have tried to make it as informative as possible in the hope that it will be read by people who are aware of the seriousness of the issue but have not yet directly encountered it. For that reason the text uses wherever possible names and terminology that are generally well known, and details or references to sources are provided in the footnotes. We have sought to provide justification for our recommendations, with additional information and practical examples, in order to facilitate an understanding of the purpose of the individual recommendations and the reasons behind their formulation. We hope this text will inspire work to eliminate exploitation and ensure just and dignified working and living conditions for all.
Project number: CZ 04.1.03/2.1.15.2/0108
The WAY Forward
The WAY Forward
2. GENERAL RECOMMENDATIONS 2.1 Problems caused by the absence, and application of, legislation a) According to the definition presently used in the Czech Republic (hereinafter “CR”), anyone who coerces, engages, hires, lures, transports, conceals, detains or delivers another person to be used a) for sexual intercourse or other forms of sexual abuse or harassment, b) for slavery or serfdom, or c) for forced labour or other forms of exploitation, can be punished for human trafficking if the trafficked person is under 18 years of age. Trafficking adults is also a prosecutable offence if it involves the use or threat of violence, or deception, or the abuse of misunderstanding, duress or dependence of another person. The definition of human trafficking was extended in 2004 in line with the Palermo Protocol. The legislation in force until 2004 had only contained sanctions for human trafficking for the purposes of sexual exploitation; the new definition now includes trafficking for other purposes and in sectors other than the sex industry. The new legislation includes slavery, servitude, forced labour and other forms of exploitation in its definition of trafficking. According to the information available the most common purpose of human trafficking is forced labour or other forms of exploitation in the sex industry or in other sectors. A significant problem, however, is that forced labour is not defined or described in more detail in the national legislation. It is only mentioned in the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, where there is a provision on the prohibition of forced labour, and in the Criminal Code as one of the purposes of human trafficking. The only positive definition of forced labour is found in the Forced Labour Convention, to which the CR is a signatory. The Convention is one of the International Labour Organization’s key documents and is aimed at preventing the most serious infringements of labour law standards. Forced labour also represents a violation of the human rights of persons who are subjected to it. It is therefore desirable for the characteristics of forced labour and the prohibition thereof to be clearly articulated in the relevant national legislation so that an Compare Section 232a of Act No. 140/1961 Coll., the Criminal Code, as amended The Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, especially Women and Children, supplementing the Convention against Transnational Organized Crime, UN, 2000
unambiguous and legally binding labour law standard is established. In the present circumstances it is a relatively complicated matter to sanction anyone for a breach of the prohibition of forced labour. The only basis for sanction in the national legislation is for forced labour as the purpose of human trafficking. In that case, however, in addition to the defining characteristics of forced labour also the characteristics of the crime of human trafficking would have to be present. That is, however, in direct contradiction with the commitments under the aforementioned Forced Labour Convention, which obliges signatories to sanction forced labour and for sanctions to be effective and rigorously applied. However, we do not find forced labour listed as a crime in the Czech Criminal Code.
RECOMMENDATIONS • Ensure that a clear definition of forced labour and articulation of its prohibition are incorporated into the Criminal Code and the relevant legal regulations on labour law standards and the supervision thereof. • Bring Czech legislation into line with the obligation under the Forced Labour Convention to sanction a breach of the prohibition on forced labour as a crime and ensure that the relevant sanctions are effective and are rigorously applied. b) On the basis of the Council Directive on short-term residence for trafficked persons, a new kind of residence permit has been introduced in the Foreigners Act. The awarding of the permit is conditional on cooperation with the law enforcement authorities. To allow trafficked persons to make an informed decision, after careful consideration of all the risks, on whether they will cooperate with the law enforcement authorities, the Act gives them a recovery and reflection period of thirty days. It follows from the directive, the Act and the very institution of the recovery and reflection period that trafficked persons are not obliged to cooperate with the law enforcement authorities within that time limit. The Programme for the Support and Protection of Victims of Human Trafficking (hereinafter the “Programme”), based on the relevant methodological guidelines issued by the Minister of Interior, provides a similar option. The recovery and reflection period is not, however, reflected in the relevant provisions of the Criminal Procedure Code concerning the option of refusing to testify, and the Council Directive 2004/81/EC of 29 April 2004 on residence permits issued to third-country nationals who are victims of trafficking in human beings or who have been the subject of activity to facilitate illegal immigration, who cooperate with the competent authorities Act No. 326/1999 Sb. on the Residence of Foreigners in the Territory of the Czech Republic, as amended
Compare the Resolution of the Cabinet of the Czech National Council 2/1993 Coll, declaring the Charter of Fundamental Rights and Freedoms to be part of the constitutional order of the Czech Republic, as amended, article 9
Methodological Guideline of the 1st Deputy of the Minister of Interior of 26 October 2007 on the functioning of the Programme for the Support and Protection of Victims of Human Trafficking and its institutional arrangements
Forced Labour Convention, No. 29, 1930, given effect under No. 506/1990 Coll.
Act No. 141/1961 Coll., on the Criminal Procedure Code, as amended
The WAY Forward
The WAY Forward
criminal law legislation is therefore not in line with the aforementioned entitlement to a recovery and reflection period for trafficked persons.
RECOMMENDATION ��������������������������������������������������������������������������� Tobring the criminal law legislation into line with the Foreigners Act and identify ways of resolving the situation wherein the recovery and reflection period provided for in the Programme is not provided for in law. c) The Czech definition of the crime of human trafficking mentions “forced labour and other forms of exploitation” as one of the purposes of trafficking. The problems associated with the absence of national legislation on forced labour have already been mentioned. However, guidance can be found in the Forced Labour Convention and in the work of the International Labour Organization’s Committee of Experts. It is difficult to find guidance for “other forms of exploitation”. There is no legally binding definition of exploitation in the relevant international legislation. In general it is presumed that exploitation should include cases that are serious and should be sanctioned, but for a variety of reasons do not satisfy the definition of forced labour or other terms describing the purpose of trafficking according to the definition of the crime of human trafficking. In that respect a discussion of experts at the national level, aimed at creating guidelines for situations to be included under the term “other forms of exploitation”, would be highly beneficial. The outcome of the discussion should be a guideline document that would not only simplify the work of the law enforcement authorities and aid organisations, and facilitate cooperation between them, but could also significantly contribute to the more effective identification of trafficked persons.
RECOMMENDATION ������������������������������������������������������������������������������ On the basis of a discussion involving all actors concerned with the issue of human trafficking, elaborate guidelines on definitions of the terms “forced labour” and “other forms of exploitation” that will provide guidance to the actors, including the law enforcement authorities, on what actions and situations to include under these terms.
2.2 The lack of effective supervision of labour law standards, especially in places where forced labour and human trafficking may occur According to the International Labour Organization (hereinafter “ILO”), the full implementation of its standards for workers’ rights, including immigrants, is crucial in the attempt to eliminate the conditions that allow human traffickers and unscrupulous
employers to exploit people on the basis of their nationality and residential status.10 In that respect it is very important that there is effective supervision of compliance with working conditions and standards. The control mechanisms for labour and employment are reasonably well elaborated in the CR. Nevertheless, it is unclear who supervises the prohibition on forced labour, and on what legislative basis. For effective supervision it is essential that the concept of forced labour be incorporated in an appropriate way into the relevant legislation on labour law standards, in order to provide an unambiguous legal basis for the work of the relevant supervision authorities. A clear legislative basis would simplify cooperation and the exchange of information between the individual institutions concerned, such as the labour inspectorates, employment offices, customs authorities, foreign police and law enforcement authorities. The rigorous supervision of compliance with standards for working conditions, focusing on the low-income sectors where exploited persons are frequently employed, could help to reduce the incidence of exploitative working conditions. Eliminating the conditions that make it attractive for some employers to employ foreign workers without the relevant permits could help to prevent illegal employment. Another benefit would be the opportunity to gradually eliminate the unfair competition that such labour represents for local workers. However, ensuring the supervision of working conditions in areas where the implementation of supervision is problematic, e.g. work in households or in sectors not ordinarily subject to supervision – e.g. the sex industry – where conditions can often be dire, will probably remain a major problem. Sweatshops will probably present a similar problem: while they would come under the scope of the supervisory authorities, their existence and location are kept secret due to the very poor prevailing conditions.
RECOMMENDATION Adopt the necessary legislative and other measures to ensure the effective supervision of compliance with the prohibition on forced labour by the authorities charged with the supervision of labour law standards, and seek opportunities and ways to ensure such supervision is possible in sectors that are not ordinarily subject to it, or can only be accessed with difficulty.
10 INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, Human Trafficking and Forced Labour Exploitation – Guidance for Legislation and Law Enforcement. Geneva: International Labour Office, 2005. p. 21
The WAY Forward
The WAY Forward
2.3 The gap between the supply and demand for cheap labour and the administrative regulations that prevent demand from being satisfied The rate of growth of the world population of migrants more than doubled towards the end of the 20th century. According to ILO estimates there are now approximately 30 million migrant workers, immigrants and members of their families in Europe. There is every reason to believe that that is merely the beginning of a trend that will continue to accelerate in the 21st century. Between 1970 and 1990 the number of countries employing foreign labour rose from 42 to 90.11 In developed countries there is great demand for semi-skilled and unskilled labour, due among other factors to negative demographic trends in those countries. The source countries, i.e. the countries from which migrants come, can offer a labour force for which no work is available in their home countries, or where owing to the poor economic or political situation it is essential or advantageous for those persons to seek work abroad. That migration trend is to a large extent a consequence of significant inequalities in the distribution of wealth around the world, a situation which is demonstrated by the fact that the difference in gross domestic product per capita between developed and less developed countries has quadrupled over the last twenty years.12 Supply of, and demand for, cheap labour, which usually represents migrants, also exists in the CR. However, as in other destination countries, this fact is not reflected in the relevant national policies. Restrictive employment and immigration policies, especially with regard to foreigners from third countries, are an obstacle to satisfying demand. The tension created logically leads the parties concerned to try to find ways to close the gap between supply and demand. If the legislation does not allow for that, the parties proceed in a manner outside the legal framework. This creates room for irregular migration and employment, often leading to the exploitation of migrant workers and the limiting of their options to protect themselves against exploitation. Moreover, if migrants, including irregular migrants, are not included as a matter of course in all relevant national policies (e.g. employment policy, social inclusion, etc.), and if they are not given access to their rights, ways of safeguarding them, and social resources, this may lead to their further marginalisation and social exclusion, with all the ensuing consequences. However, this approach entirely ignores positive migration, which is viewed in United Nations and ILO documents in the broader context of development, economic growth and prosperity. The funds that migrants from around the world send home represent the second largest international financial flow after funds derived from the oil trade. At national level the benefits of migration are particularly marked in areas where there are labour shortages, whether these are due to an objective shortage of workers or because the local population is not interested in those particular kinds of employment. 11 INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, About MIGRANT, [quoted 23 August 2007]. Access from: http://www.ilo.org/public/english/protection/migrant/about/index.htm 12 ibid.
10
For instance, it is well known that the construction industry in the CR essentially depends on foreign labour. Labour migration can be advantageous for all parties concerned: the destination and source countries, individual workers and employers. However, it is not sustainable for destination countries, as the stronger side, to take only the advantages while almost all the risks, often endangering health, safety, life and basic human rights, are borne by the migrants as the more vulnerable side. The developed world should not merely benefit from the advantages of globalisation, such as the common relocation of production to sites with low manufacturing costs, often with serious consequences for the local population, the economy and the environment, but should face up to the consequences of globalisation, which may not always be entirely positive for developed countries.
RECOMMENDATIONS • Aim to create legal ways of satisfying the demand for labour from abroad with the aim of preventing exploitation, focusing on those groups of persons at the greatest risk of being exploited. • Openly discuss the existence of supply of and demand for cheap labour, represented by regular and irregular migrants, and reflect it in measures and plans for employment, social policy, migration policy and other relevant fields. • Analyse the economic and social advantages of migration and consider adopting measures so that those advantages are used to the benefit of the CR and migrant workers, as an alternative to attempts to prevent migration. • Promote greater awareness of human trafficking and exploitation at work among the consumers of goods and services.
2.4 The lack of reliable information on human trafficking Human trafficking is in many respects a complicated phenomenon. It can be viewed from a range of perspectives: It is a human rights issue, because violation of human rights is a cause and consequence of human trafficking. It is related to gender equality: under certain circumstances inequalities can lead to human trafficking. Moreover, this crime is simultaneously a form of gender-based violence. It is a problem concerning labour and labour law standards, whose breach in cases of human trafficking may amount to forced labour and slavery, or practices akin to slavery. It concerns migration. Although it may also take place within national borders, a large number of cases are cross-border. It is a significant threat for migrant workers. 11
The WAY Forward
The WAY Forward
It is influenced by migration policy and displays similarities with migration, e.g. concerning migration flows and migrants’ motivation to leave their countries of origin. It is also an issue for criminal legislation as a crime in itself that is, in addition, often connected with other criminal offences and/or organised crime. The purpose of human trafficking is the exploitation of persons, which can take place in very varied fields, which are subject to change in response to the contemporary situation, e.g. where demand for labour in a particular sector is concerned, or changes to the regulations on migration. Trafficking may occur in the construction industry or agriculture, but also in domestic labour and nursing, or even in begging or the removal of body organs, or – as is well known in this context – in the sex industry. Owing to its nature, human trafficking is a highly latent crime. The responsibility cannot be placed on the trafficked persons themselves, who do not report human trafficking because they live under the threat of violence against themselves or their families, the loss of employment, or because they are in debt to or otherwise dependent on the traffickers - or it may be that they simply do not know the language and their rights in a foreign country, nor how to defend their rights. These are all reasons why there is an acute lack of quantitative and qualitative information. However, that complexity is at the same time also the reason why it is absolutely essential to remedy that shortage. Reliable information on the nature, mechanisms, trends and extent of human trafficking and exploitation and the factors that influence these categories are an essential precondition for the success of any measures aimed at prevention or intervention. It is equally necessary to focus on areas where a detailed investigation faces objective or methodological obstacles, such as the sex industry, domestic labour or criminal activities related to exploitative marriages. Ignoring those areas would mean ignoring the significant gender aspect of the issue.
RECOMMENDATIONS • Introduce a mechanism to collect and analyse gender sensitive and segregated information on the nature, mechanisms, trends and extent of human trafficking, and on the factors that influence those categories. The mechanism should have a mandate to allow it to collect that information from all the relevant sources, and should have an independent status to facilitate an impartial assessment of the effectiveness of the existing measures and the formulation of recommendations to improve them where necessary. • Identify ways to improve knowledge of risk areas for human trafficking the investigation of which faces objective or methodological obstacles, such as the sex industry, domestic labour, exploitative marriages, irregular migrants’ working and living conditions, etc. 12
2.5 Insufficient awareness among foreigners of their rights and the legislative situation in the CR In many cases the vulnerability that may result in exploitation and human trafficking is due to the lack of information held by the persons concerned, on their rights, on the opportunities to exercise those rights and apply them in practice, and on the legislative situation in the CR in general. For straightforward information in a language they understand, foreigners are in essence dependent on various intermediaries. In the early phases of their migration in particular, they see no reason to distrust those people, especially if they are “experts” in local circles who make their living by arranging work abroad. For the intermediaries it is, however, an opportunity to begin creating a relationship of dependency merely by providing incomplete, incorrect or misleading information. Very often this concerns the misinformation that it is possible to change the purpose of their residence, or the type of visa or residence permit, within the CR, or that it is possible and legal to work with only a tourist visa. This incorrect information means that after they arrive foreigners may soon find themselves in the position of irregular immigrants, which increases their vulnerability and significantly complicates or completely obstructs any chance of defending their rights. Insufficient information, as a factor that makes migrant workers more vulnerable, is reflected in the most important global instruments to protect the rights of migrant workers, such as the International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families, and ILO Convention No. 97 on Migration for Employment (Revised), 1949 (hereinafter “Migrant Workers Convention” and “Migration for Employment Convention”). Both conventions oblige signatories to inform migrant workers on various aspects of their employment and residence abroad. Those obligations apply to both source and destination countries. Regardless of the legality of residence and employment, the Migrant Workers Convention grants those persons and their family members the right to information. This information should include their rights under the Convention, the conditions for entering the country, their rights and duties, and all the other information that enables migrant workers to meet the administrative requirements and other formalities in the country they are in. The countries concerned – source, transit and destination – are obliged to disseminate this information or ensure that it is disseminated. It should be provided free of charge and if possible in a language that the migrant workers understand. The Migration for Employment Convention includes similar provisions. It stipulates that the signatories must ensure that appropriate services are available to migrant workers free of charge, including the provision of accurate and reliable information. The Migrant Workers Convention guarantees the right of persons who live and work abroad, in accordance with the relevant legal regulations, to be fully informed of the conditions for entering the country where they will be employed, and especially of those conditions that relate to their residence and employment. They also have the 13
The WAY Forward
The WAY Forward
right to be informed as to which authority in the country where they are employed they should turn, in the event of any changes to the conditions of their residence. Other provisions of the Migration for Employment Convention are also inspirational, even if they must be viewed in the context of the situation in the specific country and the need to ensure an essential degree of flexibility for employees and employers. It mentions a system for the supervision of employment contracts between employers and migrant workers, which should include the requirement for migrant workers to have access to their employment contracts before leaving their home countries, or at the latest on arrival in the country where they will be employed. An employment contract must include provisions on working conditions and on the remuneration for work. Moreover, those workers should be informed in writing about their general working and living conditions in the country where they will be employed. The system for supervising employment contracts includes a specification of the methods used to ensure that employers meet their contractual obligations, and sanctions for any breach of the aforementioned duties.
RECOMMENDATION ���������������������������������������������������������������������������� Identify and implement effective mechanisms that would make straightforward information readily available to foreigners, covering their rights and ways of asserting and exercising them in practice, and relevant information on the legislation covering foreigners and labour law. That information could be distributed for instance through diplomatic missions, the border police, employers, trade unions or appropriate NGOs.
2.6 Significant differences between citizens and foreigners From third countries in access to rights and in practical options for defending their rights
Physical violence, threats on foreigners’ lives, threats of expulsion, reporting a crime or the confiscation of a foreigner’s passport if he or she requests the payment of wages owed. Restricting a foreigner’s freedom and preventing him or her from leaving his or her employment or transferring to another employer by threatening him or her with punishment, demands to pay unwarranted and exorbitant debts, reporting him or her to the authorities, or the withholding of wages or documents. Threats of violence against the foreigner’s family and relatives in his or her country of origin. The dismissing of cases brought against an employer who has not paid wages owing to the inability to prove that the employment relationship in question really existed (many foreigners work without employment contracts and their co-workers often refuse to testify, fearing dismissal or a worsening in their working conditions). Refusal to accommodate foreigners in temporary housing facilities owing to their nationality, and refusal to provide healthcare to foreigners even when they have health insurance or can pay for treatment. The exploitation of foreigners is possible because they often do not know their rights or the legislative situation in the CR (see above), and above all because they have minimal options for defending their rights, a situation which is a consequence of their uncertain or irregular residential status. Their situation is moreover complicated by the fact that the competent authorities often place greater emphasis on punishing these people for breaching the regulations on foreign residents than on protecting their rights, which are often fundamental human rights.
Failure to pay wages, along with the threat that if the worker complains he or she will be dismissed (because the worker’s work permit is tied to a specific employer, and if that employment is terminated the foreigner will not only forfeit his or her work permit, but also the residence permit, because that is tied to the work permit, and the foreigner may find him or herself with irregular status in the CR unless he or she leaves the country immediately).
Foreigners who live and work in the CR in accordance with the relevant laws but come from countries that are not as economically developed as the CR, and to which, in the majority of cases, significantly more restrictive migration regulations apply, are in a vulnerable position. Worse still is the situation of persons who find themselves – often unintentionally – in situations where their status is irregular. That was articulated by the former Secretary-General of the United Nations in his message to the High-Level Dialogue on International Migration and Development at the UN: “The benefits of international migration, not only for the migrants themselves but also for the destination countries, depend on the safeguarding of the rights of migrants. Labour law standards and rights are crucial in preventing exploitation, and should be thoroughly and consistently protected. Irregular migrants are more vulnerable still, especially with regard to employment. If they are afraid of being discovered it is unlikely that they will actively demand just treatment from their employers.”
Failure to pay wages, or retaining them until such time as a foreigner’s tourist visa expires (because the foreigner will probably continue working, and as the purpose of residence cannot be changed within the CR the foreigner will have irregular status) and then payment is withheld with the threat that otherwise the foreigner will be reported to the foreign police.
According to ILO estimates, at least 15% of the present world population of migrants live and work under irregular status, i.e. contrary to the relevant regulations for foreigners and employment. According to the ILO that situation may be due in part to the increasing commercialisation of the recruitment of workers, and increasing tendencies in developed countries to apply restrictive immigration policies. All
Foreigners to whom La Strada has provided services over the last two years have repeatedly described the following experiences:
14
15
The WAY Forward
The WAY Forward
categories of migrants regularly experience exploitative and discriminatory treatment in destination countries. Their options for exercising their human rights and their rights under labour law standards are often inadequate, especially where irregular migrants are concerned.13 In this context it would clearly be appropriate to reassess the broadly restrictive migration regulations in terms of their effectiveness, and to consider the benefits of an approach based on the acceptance and safeguarding of migrants’ rights. Such an approach would be a significant positive contribution to the welfare of these people, and would help eliminate legal and illegal employment practices in exploitative and discriminatory conditions. If migrant workers need not fear reporting these practices and have the opportunity to receive compensation for lost earnings from exploitative employers, it is probable that the attractiveness of exploitative employment will be significantly reduced for such employers. With regard to safeguarding the rights of migrant workers, inspiration can again be found in the Migration for Employment Convention and the Migrant Workers Convention. Both conventions include specific provisions that oblige signatories to ensure equal access to various rights for foreigners and citizens of the destination country. Regardless of a foreigner’s residential status, the Migrant Workers Convention stipulates the entitlement of migrant workers to the same treatment as that extended to citizens, including remuneration and other working conditions such as working hours, overtime, paid leave, the termination of employment, etc. A provision that regards as unlawful the option of derogating from the aforementioned principle of equal treatment in employment contracts is very important in the context of the potential exploitation of migrants at work. Signatories are obliged to ensure that migrant workers are not deprived of any of the rights ensuing from that principle owing to the irregularity of their residence or employment. Employers in particular cannot appeal to the irregularity of their employees’ residence or employment as reasons for failing to fulfil entirely or in part their contractual obligations to migrants.
personal safety, and further states that they are entitled to effective protection by the state against violence, injury and threats, regardless of whether those come from public officials or private persons. Concerning the confiscation of documents, the Convention states that it is unlawful for anyone other than authorised public officials to confiscate identity documents, documents authorising entry or residence in the country, or work permits. The 2005 Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings includes a similar provision. The European Union is built on the concept of human rights, and it is generally presumed that there are no significant shortcomings in member states in that respect. Member states frequently criticise regimes that trample human rights underfoot. The concept is, however, based on rights that pertain to every human being as such, and therefore the “developed world” too has certain shortcomings in the extent to which it rigorously insists that rights are assured for all persons, including regular and irregular migrants.
RECOMMENDATIONS • Sign and ratify the International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families, adopted by UN General Assembly Resolution 45/158 of 18 December 1990 • Evaluate the relevant measures, especially concerning migration and employment, in terms of their impact on groups faced with the threat of exploitation and human trafficking • Identify and apply measures leading to a stronger legal status for foreigners faced with the threat of exploitation and human trafficking, and to the elimination of factors that increase the risk thereof
The Migrant Workers Convention guarantees, for migrant workers who are in a signatory country in accordance with the relevant legal regulations, the same treatment to which citizens of that country are entitled, concerning protection against dismissal, unemployment benefits, access to programmes aimed at combating unemployment, and, under the stipulated conditions, access to alternative employment in the event of the loss of their previous employment. This provision has the potential to significantly reduce the vulnerability of migrants who are currently tied – through their work and residence permits – to a specific employer and have no entitlement to social security benefits should they lose their jobs. In our experience violence and threats of violence are not isolated incidents in the exploitative employment of migrants. In that context there is an important provision in the Migrant Workers Convention that explicitly accepts their right to freedom and 13 ibid.
16
17
The WAY Forward
The WAY Forward
3. SPECIFIC RECOMMENDATIONS 3.1 The absence or inadequacy of measures to support and protect trafficked and exploited persons a) In 2004 the European Union adopted a directive that allows trafficked persons to gain residence permits on the condition that they cooperate with the competent authorities14 (see also part 2.1b). It is aimed at improving the detection of human trafficking crimes by providing an incentive – in the form of residence permits – for trafficked persons to cooperate with the authorities, and by paying attention to the safeguarding of the rights of trafficked persons. The directive was transposed into Czech law in Section 42e of the Foreigners Act, concerning long-term residence for the purpose of protection. That amendment came into force in June 2006. Since then questions have arisen concerning the issue of transposing the directive into Czech law. Transposition has been problematic because the wording of Section 42e is in many respects more limited than the wording of the directive itself. The directive does not, however, authorise member states to interpret it in that way. There is a great difference between the directive and Section 42e in the very definition of the persons to which the amendment, apparently implementing the directive, applies. According to the directive it applies to citizens of third countries who are or have been victims of crimes related to human trafficking, even if they have entered an EU member state in contravention of the relevant regulations on foreigners. In contrast the definition of a person to which Section 42e applies says that it concerns “a foreigner who is the probable victim of the crime of human trafficking… on condition that he or she cooperates with the law enforcement authorities in the prosecution of the person suspected of committing that crime, and does not cooperate with the suspect.” That is a marked difference. In addition to other discrepancies, the Czech version applies only to probable victims of human trafficking, and only if they are already cooperating with the law enforcement authorities, whereas the directive includes provisions that explicitly apply to persons before they decide to cooperate in any way. Moreover, in the Czech version the person must cooperate in prosecution, which is a specific stage of the criminal proceedings when there is sufficient reason to indicate that a crime has been committed by a specific person or persons. The directive, however, does not include any restrictions of that nature. Another discrepancy concerns the definition of the “competent authorities” and the “relevant national proceedings”. The directive uses the term “competent authorities” in connection with the condition of cooperation, while the Czech transposition is
restricted to the law enforcement authorities. However, it may happen that a probable trafficked person cooperates e.g. with a labour inspectorate which investigates compliance with the labour-law standards, and only if it concludes (with the assistance of the trafficked person) that standards have been breached to the extent that forced labour as the purpose of trafficking may be involved, will it transfer the case to the law enforcement authorities. A provision on the purpose of the directive links the duration of residence permits to the length of the relevant national proceedings. As the Czech transposition restricts the “relevant national proceedings” to prosecution, it does not cover cooperation in the stages of criminal proceedings that preceed and follow prosecution, and also fails to cover the residence of the trafficked person during any civil compensation proceedings. Under the wording of the directive, however, it would be possible to view such proceedings as part of the “relevant national proceedings”. Finally, the ambiguous expression “cooperation with the law enforcement authorities” also causes great problems in practice. It is unclear whether that refers to all formalised acts in criminal proceedings, or only the situation in which the person cooperating has the status clearly defined in legislation, for example that of a witness in criminal proceedings. It remains open to question whether the entire issue of residence permits in return for cooperation is not rather undignified. It might seem that it reduces trafficked persons to mere instruments serving the state’s interest in sanctioning that crime, and overlooks the fact that support and protection should be available to all trafficked persons merely on the basis that they are victims of a serious crime and an exceptionally severe violation of human rights. Moreover, that approach may frequently mean that the state’s protection is not extended to persons who are victims of the same crime, even its cruellest forms resulting in high safety risks for trafficked persons that constitute the very reason to keep them from cooperating.
RECOMMENDATIONS • Bring the legislation transposing the directive into line with the purpose, objectives and wording of the directive. In this respect the interpretation of the provisions that transpose the directive and the relevant practice should be amended, and the information summarised in a written output that clarifies the concept of “cooperation with the competent authorities”. This output should be available to the public. • Introduce a system of protection and support for trafficked persons, in line with the 2005 Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings, that is not dependent on those persons cooperating in the detection and capture of suspects.
14 Council Directive 2004/81/EC of 29 April 2004 on the issuance of residence permits to third-country nationals who are victims of trafficking in human beings or who have been the subject of an action to facilitate illegal immigration, and who cooperate with the competent authorities
• Sign and ratify the 2005 Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings.
18
19
The WAY Forward
The WAY Forward
b) A fundamental precondition for effective protection of and support for trafficked persons, and for the gathering of information on the phenomenon on human trafficking and ways of intervening to prevent it, is the consistent identification of trafficked persons by all actors that may come into contact with them, i.e. various units of the police, social workers, healthcare workers, authorities supervising compliance with the labour law regulations, and institutions and organisations working on the issue of migration and foreigners (e.g. the Refugee Facilities Administration or the Asylum and Immigration Policy Department at the Ministry of Interior). Some steps to eliminate this shortcoming have already been taken. Information materials have been produced (e.g. for the police, healthcare workers and social workers), and a number of training courses have been held for various target groups. Nevertheless, many shortcomings remain in that field. We find cases in which persons forced into prostitution are fined for breaching local decrees on prostitution without being identified as possible victims of crime. Neither La Strada Czech Republic nor any other organisations providing services for trafficked and exploited persons have recorded a single case in which those persons have been assigned to their care by e.g. the foreign police, which probably often comes into contact with the target groups in which trafficked and exploited persons are found. Among organisations who carry out such identification on a relatively frequent basis, especially the criminal police and its organised crime unit, there are relatively frequent discrepancies between who those units consider to be trafficked persons and who aid organisations consider to be trafficked persons. A single document providing guidance in the identification of trafficked persons and unifying the concept of a “trafficked person” would definitely help to clarify the situation and increase the number of such persons identified. It is also important to continue regular training for specialists who may come into contact with those persons.
RECOMMENDATIONS • In collaboration with all the relevant organisations, elaborate a single document to identify trafficked persons and ensure it is used by all units that may come into contact with such persons. The document should include specific indicators and a definition of the procedure to establish a minimal standard of who can be considered a trafficked person. • Regular training on the issue of human trafficking for specialists who may come into contact with trafficked persons, with the emphasis on the identification and treatment of trafficked persons to avoid their re-victimisation. c) One of the defining characteristics of human trafficking is coercion, whether in the form of physical violence, threats, extortion or other forms of pressure. Another characteristic is exploitation, which can often amount to forced labour, or practices verging on slavery, either in the sex industry or in other fields. 20
It is in the nature of the crime that victims are often subjected to highly traumatic experiences. A recent study of the physical and psychological consequences of human trafficking15 states that trafficked persons experience symptoms indicative of post-traumatic stress disorder at a level comparable to victims of torture. It is understandable, therefore, that after such experiences trafficked persons often fear for their health and lives after managing to get out of the exploitative situation, especially if they decide to cooperate with the law enforcement authorities. For such cases the Criminal Procedure Code16 includes the option of concealing the identity of a witness. In practice, however, that option is used rather rarely. It is the exception for a witness to be protected, although the circumstances of such cases give good grounds for that practice to be the norm, especially when according to the legislation protection can be removed at any time. For the protection and safety of trafficked persons it would be highly advisable to ensure that they can testify from another room as standard practice and do not need to meet the accused, thereby avoiding secondary victimisation. Moreover, it would be in the interests of the law enforcement authorities to allow a social worker to be present at hearings if requested by trafficked persons. If required that social worker could provide them with psychological support and intervene in order to reassure a trafficked person and thereby reduce the risk that he or she will be unable to testify.
RECOMMENDATIONS • Find a way to ensure in practice that trafficked persons appearing as witnesses in criminal proceedings have the option of appearing as witnesses with concealed identity as a standard practice. • Ensure that all trafficked persons have the option of testifying from another room so that they do not need to meet the accused, ensure that repeated hearings are kept to a minimum, and allow trafficked persons the option of being accompanied to hearings by a social worker who can intervene if the trafficked person faces psychological problems in consequence of the hearing. d) Trafficked persons are victims of a crime that is often referred to as a “modern form of slavery” and represents one of the most serious violations of human rights and human dignity. As the defining characteristic of this crime is exploitation, trafficked persons are deprived of a substantial part or all of the earnings that would otherwise belong to them. They should therefore be entitled to financial compensation for material and non-material injury, as well as lost earnings. 15 ZIMMERMANN, C., HOSSAIN, M.,YUN, K., ROCHE, B., MORISON, L., WATTS, C. Stolen Smiles – The physical and psychological consequences of women and adolescents trafficked in Europe. London: The London School of Hygiene and Tropical Medicine, 2006. p. 78 16 Compare Section 55 paragraph 2 of Act No. 141/1961 Coll., on the Criminal Procedure Code, as amended
21
The WAY Forward
The WAY Forward
In practice, however, compensation for the victims of crime in general and trafficked persons in particular presents substantial problems. Trafficked persons are often foreigners, in many cases with irregular status, which significantly affects their chances of receiving compensation. For foreign nationals the very making of a claim is problematic, and even if such a person succeeds in making a claim he or she faces problems remaining in this country during compensation proceedings, especially if the claimant is referred to civil proceedings. It is equally difficult to hold such proceedings when the trafficked person is not present in this country. Another major complication is the impossibility of calculating lost earnings in cases of human trafficking for the purpose of exploitation in prostitution, as that is neither employment nor a licensed trade. In connection with attempts to exact compensation for trafficked persons, problems arise in practice concerning the payment of court fees. If trafficked persons who make claims are referred to civil proceedings there is a relatively small but significant risk that in the event that they lose in court they will have to pay the costs of court proceedings. However, in consequence of their exploitation they do not have those funds, and will probably prefer to waive their claim. In those cases in would be appropriate to make a statement on compensation a standard part of the judgement in criminal proceedings. In this context, it is a very significant complication if a witness with concealed identity appears as an injured party claiming compensation. As the statement on compensation must specify the person to whom compensation is to be awarded (in criminal, civil or execution proceedings), the identification of that person would nullify the purpose of the witness protection institution.. If such a person is not allowed to make a claim without revealing his or her identity he or she will probably be unable to claim any compensation whatsoever. In addition to achieving justice for the injured party, the opportunity to win compensation for the injury suffered in cases of human trafficking, and in cases of exploitation in general, can have a significant deterrent effect. This approach could be particularly interesting as an instrument to combat illegal employment.17 If employers where obliged to cover these expenses for all workers subjected to forced labour or other exploitative practices, including workers who they have employed in contravention of the legislation, that would probably significantly increase the risks for employers involved in such employment or practices.
17 Inspiration can be found e.g. in the Iranian labour code from 1990, which as a sanction for breaching the prohibition on forced labour stipulates imprisonment, a fine, and the obligation to pay lost earnings and compensation for any other injury (International Labour Office, Human Trafficking and Forced Labour Exploitation – Guidance for Legislation and Law Enforcement. Geneva: International Labour Office, 2005. p. 16)
22
RECOMMENDATIONS • Ensure all victims of human trafficking have a realistic opportunity to claim financial compensation for non-material injury and compensation for lost earnings, taking into account the specific features of this crime and the problems identified in practice. Such a measure should include an in-depth analysis of other potential obstacles to the raising and exacting of claims for compensation. • Consider introducing an obligation for employers to pay exploited and trafficked persons all the remuneration due for work performed and the appropriate tax and deductions, as an instrument with a significant deterrent effect. In this context it would also be appropriate to consider introducing an effective complaint mechanism that would enable exploited and trafficked persons to provide information on exploitative practices, either directly or through third parties. e) A significant security risk for trafficked persons is that social security and employment services and benefits are tied to offices in the recipient’s place of permanent residence. If that is also the place where the person was exploited, e.g. forced into prostitution, there is the danger that the person will meet the perpetrators there, or that the perpetrators may determine the person’s current place of residence. Moreover, children who are removed and placed in institutional care are usually located in the vicinity of their parents or guardians’ permanent residence. While the authorities may transfer a trafficked person’s file to another locality, the decision rests with the specific authority. In our experience even when they are willing to transfer the file, at least one personal visit in the place of permanent residence is required by employment offices.
RECOMMENDATION For security reasons in particular, it should be possible for persons who have probably been trafficked or exploited in the place of their permanent residence to have their files transferred from the local social services department or employment office to another locality. In view of the security risk, which may endanger life, that decision should not be left to administrative discretion. f) In the professional discourse on human trafficking relatively little attention has been paid to health issues. One of the sources of information on that subject is a recent study by the London School of Hygiene and Tropical Medicine on the impact of human trafficking on health.18 According to the study nearly all the trafficked persons interviewed had been subjected to violence during trafficking, and half of them had suffered physical injuries. 18 ZIMMERMANN, C., HOSSAIN, M.,YUN, K., ROCHE, B., MORISON, L., WATTS, C. Stolen Smiles – The physical and psychological consequences of women and adolescents trafficked in Europe. London: The London School of Hygiene and Tropical Medicine, 2006.
23
The WAY Forward
The WAY Forward
After being released, the majority of them displayed a high incidence of symptoms indicating physical health problems, which declined significantly approximately one month after they had been taken into the care of an aid organisation. The majority of them suffered from memory loss. There was a very high incidence of mental health problems such as depression, anxiety and hostility, comparable with the figure of 10% of women in the general population suffering from the most severe symptoms.19 A significant reduction in mental health symptoms was recorded approximately three months after they had entered the care of an aid organisation. As many as 56% of the persons interviewed had, at the time of entering care, symptoms indicative of post-traumatic stress disorder, a level that is comparable with persons who have experienced torture or the traumatic experience of warfare.20 It is evident from that brief summary that human trafficking results in significant health problems for trafficked persons, and due attention should be paid to health issues. Moreover, it is more than likely that persons who are no longer suffering acute health problems, pain and fear for their health will provide more detailed and reliable information on the circumstances of their trafficking. It is one of those areas where the interests of the trafficked person coincide with the interests of the state in combating this serious crime.
RECOMMENDATIONS • Arrange and implement a “recovery and reflection period” for trafficked persons of at least 90 days to allow their health and cognitive functions to return to a level that enables them to make a considered and informed decision on their future, and to provide more reliable information on the circumstances of their specific experiences of human trafficking. • Take measures to prevent delays in legalising the residence of trafficked persons, which gives them access to healthcare. • Ensure that organisations that may be the first to come into contact with persons who are probably victims of trafficking (e.g. the police, immigration authorities, aid organisations) actively question those persons about any health problems or pain they may have during the initial contact. It is important that these questions are asked in private, and in a language and manner that the person in question understands. • Ensure that the relevant authorities respond to acute and serious health problems by providing professional medical attention before they interview the person in question or request information from him or her. • In connection with problems such as sexually-transmitted diseases, ensure that testing and treatment proceed as far as possible on the basis of the free consent of the person in question.21 19 ibid. p. 85 20 ibid. p. 78 21 ibid. p. 113 - 116
3.2 Practices directly preventing the inclusion or worsening the exclusion of trafficked and exploited persons a) A factor that greatly complicates or even entirely obstructs the inclusion of trafficked persons is their prosecution and conviction for crimes that occurred in connection with their trafficking, which they were either forced to commit, or were unable to influence. A provision on immunity from prosecution in the most recent international instrument to combat human trafficking, the 2005 Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings, reveals the importance attached to not prosecuting the victims of the crime of human trafficking. The consequence of prosecuting a victim of crime may be far-reaching, as illustrated by the following case, which, while hypothetical, is based on actual practice and legislation. Many trafficked persons are brought into the destination country using false travel documents. In the experience of La Strada CR, however, trafficked persons are prosecuted and convicted for using them. This may have very serious consequences for their future lives. If a convicted trafficked person – a foreigner – were to cooperate with the law enforcement authorities, he or she could be awarded legal residence in the CR for the duration of the criminal proceedings, and could find work, make social contacts and successfully integrate into society. Moreover, if that person’s testimony significantly contributed to capturing the perpetrators, he or she would have the opportunity of gaining permanent residence in the CR for humanitarian reasons. However, due to his or her criminal record the trafficked person would be ineligible for permanent residence. In this case, the only way of legalising his or her residence would be to apply for international protection. However, those applying for international protection cannot work for a full year after filing their application. The process of integration would be interrupted, with the risk of losing the necessary skills and work habits during the year in which they are excluded from the labour market. Moreover, there would be further difficulties if such a person happened to be involved in, for example, divorce proceedings in his or her country of origin as, when applying for international protection, he or she cannot be in contact with his or her country of origin’s embassy in the CR, which plays a key role in completing the divorce process. If this person had children in his or her country of origin, he or she could not visit them, because a person applying for international protection cannot return to his or her country of origin. That example illustrates the potentially far-reaching consequences of punishing trafficked persons, in addition to the fact that the victim of a crime is punished, a situation contradicting the principles and purposes of criminal proceedings.
RECOMMENDATION Adopt measures in line with the 2005 Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings so that trafficked persons are not punished for crimes associated with their trafficking, which they were either forced to commit, or were unable to influence.
21
24
21
25
The WAY Forward
The WAY Forward
b) Another obstacle to successful social inclusion affects not only trafficked persons, but also various groups of people who are emotionally or financially dependent on another person, or coerced by violence. In such cases the dependent person borrows money or buys goods on the instructions of the dominant person, who is usually the user of the goods purchased or the money borrowed. In our experience the money is borrowed on the basis of false confirmations of employment or false sworn affidavits. Trafficked persons are moreover often controlled to such an extent that they are not given access to their earnings, and/or their freedom of movement is restricted. In addition to the aforementioned debts, additional debts accumulate for health insurance or fines for using public transport without tickets. Another source of debt for these persons are fines for breaching decrees on prostitution, a consequence of – among other factors – the inability of the relevant authorities to identify them as persons who have been forced into prostitution, and in all probability victims of the crime of human trafficking too. Usually the consequences of these debts and the need to repay them are felt by trafficked or exploited persons after they have managed to escape from the exploitative situation resulting from their trafficking. They have no money but are determined to start a new life. If they manage to find work, it is usually with relatively low wages, which are reduced further by deductions to repay debts. This significantly complicates their inclusion and forces them onto the margins of society, and may motivate them to undertake illegal activities that may lead to higher earnings and the more rapid repayment of debts, or to avoid employment altogether so that no deductions can be made from their wages. Moreover, if a trafficked person has given or has been forced to give false data for a loan application, this is classified as the crime of credit fraud, regardless of the amount of the loan. The person may be prosecuted even for small amounts, which is another example of the aforementioned problem of punishing trafficked persons for crimes associated with their trafficking, that they were unable to influence or were forced to commit. If they are convicted their criminal records in general and their conviction for credit fraud in particular are another significant barrier to successful inclusion in the labour market, in addition to all the aforementioned problems they already face.
RECOMMENDATIONS • Identify a way of reducing the possibility of persons in relationships of dependency being abused when borrowing money or buying goods on instalment, e.g. by means of stricter regulations for extending credit and loans. • Consider the option of releasing trafficked persons from debts accumulated during their trafficking or exploitation, or reducing their liability for them, in view of the fact that they were not acting on their own free will, as coercion is one of the defining characteristics of all cases of human trafficking. It is moreover appropriate to consider the question of how a lack of free will could be demonstrated in cases where for various reasons criminal proceedings have not been commenced. 26
c) One of the fundamental preconditions for the social inclusion of trafficked persons is their ability to ensure a source of income. If, however, that income is derived from business activities on the basis of a trade licence, a substantial problem arises. A trade licence must list a registered office, but a trafficked person, especially a foreigner, will often be unable to meet that condition. For trafficked persons who cannot find employment, or prefer to go into business, that can represent a great obstacle to successful social inclusion.
RECOMMENDATION Find a solution to ensure that the requirement to enter an address in the trade licence as a registered office – a requirement that is difficult for trafficked persons to satisfy – does not prevent them from receiving a trade licence. d) Trafficked persons are a very specific group that differs substantially from the general profile of victims of crime. Human trafficking is a very serious crime, often referred to as “modern slavery”, and is the outcome of a combination of crimes that may often be sanctioned individually. It frequently has a cross-border aspect and in many cases it is linked with organised crime. It yields large profits with a relatively low risk of detection. Trafficked persons are exposed over a long period of time to exploitation, which may take different forms, and to traumatic experiences and abuse on account of duress or dependence. These are all reasons why programmes have been created in many countries, including the CR, providing a range of services to trafficked persons to help counter the consequences of trafficking and allow them to regain control over their lives. That progress has been very important, especially in view of safeguarding the rights and interests of trafficked persons, and in view of the state’s interest in complying with international human rights standards and detecting the crime of human trafficking. However, as trafficked persons are a specific group to which specific services are provided, and only a relatively small number of specialised organisations and institutions has the necessary information, qualifications and capacity, it is important to ensure that this exclusivity does not have a negative impact, and in particular that trafficked persons do not become increasingly dependent on the services provided, rather than enhancing and extending their own abilities, knowledge and skills, and that they do not become stigmatised. An example of this kind of stigmatisation is the classification of long-term residence for the purpose of protection, which despite all the shortcomings mentioned remains a very important instrument in safeguarding the rights and interests of trafficked persons. The documents of a person to whom such permission has been awarded reveal what kind of residence permit is involved. This residence permit is intended for trafficked persons as one of two categories of entitled persons, on condition that they cooperate with the law enforcement authorities. This is relatively sensitive information, which can be deduced from the type of residence permit. Everyone 27
The WAY Forward
The WAY Forward
who has access to such a person’s identity documents can see that the person is probably a victim of trafficking, which violates that person’s right to privacy and may be a cause of stigmatisation. In addition it is also clear from the documents that the person has cooperated with the law enforcement authorities, which may jeopardise his or her safety.
RECOMMENDATION Regularly evaluate the influence of measures adopted to combat human trafficking, in terms of their impact on the rights and interests of trafficked persons, and any other groups that may be affected by such measures. e) The issue of the stigmatisation of trafficked persons is closely associated with deeprooted and widespread prejudices concerning prostitution, and for many people the terms “human trafficking” and “prostitution” are synonymous. Prejudices about prostitution, which in general undermine the human, moral and social value of sex workers, greatly complicate and sometimes entirely rule out social inclusion and the provision of services to those persons. Moreover, as a rule people – including people who should be familiar with the issue (e.g. social workers, public prosecutors, judges, the police) – do not distinguish between persons who choose freely to work in the sex industry and persons who are coerced into such work, which results in the stigmatisation and penalising of persons who are victims of crime. It therefore happens, for instance, that an authority concerned with the social and legal protection of children will not recommend that those persons be trusted to care for their children. The reliability of their testimonies in court is constantly questioned; they are fined for breaching decrees on prostitution, and the violation of their rights, e.g. in connection with the seeming dilemma over whether a “prostitute” can be a rape victim, is relativised. A statement by a woman working as a prostitute in a country where prostitution is sanctioned illustrates such attitudes: “They arrest men for paying us, but not for raping us.”22
RECOMMENDATION Seek ways that can help to remove prejudices concerning prostitution, and educate and inform the relevant professionals, emphasising the need to distinguish between prostitution and human trafficking for the purpose of exploitation in prostitution.
4. BIBLIOGRAPHY: ANTI-SLAVERY INTERNATIONAL, LA STRADA ČESKÁ REPUBLIKA, DUBLIN CITY UNIVERSITY, MIGRANT RIGHTS CENTRE IRELAND, APAV PORTUGAL, CHRISTIEN VAN DEN ANKER, AUDRY GUICHON. Obchod s lidmi za účelem nucené práce v Evropě. Translation: K. Skřivánková, Prague: La Strada Česká republika, o.p.s., 2006. 46 pages. ISBN 978-80-254-0035-7 AUGUSTIN, L. M. Sex at the Margins. London, New York: Zed Books Ltd. 248 pages. ISBN 978-1-84277-860-9 BICOCCHI, L., LEVOY, M. Undocumented Migrants Have Rights! – An Overview of the International Human Rights Framework. Brussels: PICUM, 2007. 52 pages. BURČÍKOVÁ, P. Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice. Prague: La Strada Česká republika, o.p.s., 2006. 36 pages. CHOLEWINSKI, R., Protection of the Human Rights of Migrant Workers and Members of their Families under the UN Migrant Workers Convention as a Tool to Enhance Development in the Country of Employment, a paper presented at the Committee on Migrant Workers General day of discussion: Protecting the rights of all migrant workers as a tool to enhance development, Palais Wilson, Geneva, 15 December 2005. 21 pages. EXPERTS GROUP ON TRAFFICKING IN HUMAN BEINGS. Report of the Experts Group on Trafficking in Human Beings. Brussels: European Commission – Directorate-General Justice, Freedom and Security, 2004. 239 pages. FLYNN, D., DÜVELL, F., Undocumented Migrants – Symptom, Not The Problem. Brussels: Platform for International Cooperation on Undocumented Migrants, 2007. 8 pages. INTERNATIONAL LABOUR OFFICE. A global alliance against forced labour – Global Report under the Follow-up to the ILO Declaration on Fundamental Principles and Rights at Work. Geneva: International Labour Office, 2005. 87 pages. ISBN 92-2-115360-6 INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, Human Trafficking and Forced Labour Exploitation – Guidance for Legislation and Law Enforcement. Geneva: International Labour Office, 2005. 70 pages. ISBN 92-2-117347-X JORDAN, A. The Annotated Guide to the Complete UN Trafficking Protocol. Washington: International Human Rights Law Group, 2002. 39 pages.
The text reflects legislation as of 30 the September 2007
LEVOY, M., VERBRUGGEN, N. Ten Ways to Protect Undocumented Migrant Workers. Brussels: Platform for International Cooperation on Undocumented Migrants, 2005. 116 pages. ISBN 90-807813-7-1
22 PHETERSON, G. The Prostitution Prism. Amsterdam: Amsterdam University Press, 1996. p. 44
28
29
The WAY Forward
INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, Trafficking for Forced Labour – How to Monitor the Recruitment of Migrant Workers. Geneva: International Labour Office, 2005. 99 pages. ISBN 92-2-117583-9 OFFICE OF THE UN HIGH COMMISSIONER FOR HUMAN RIGHTS. Recommended Principles and Guidelines on Human Rights and Human Trafficking. Geneva: United Nations, 2002. 14 pages. OXFAM INTERNATIONAL. Trading away our rights – women working in global supply chains. Oxford: Oxfam International, 2004. 101 pages. ISBN 0 85598 523 2 PHETERSON, G. The Prostitution Prism. Amsterdam: Amsterdam University Press, 1996. 176 pages. ISBN 90-5356-176-5 WEISSBRODT, D., DOTTRIDGE, M., Abolishing Slavery and its Contemporary Forms. Geneva: United Nations. 2002. 62 pages. WIJERS, M., LAP-CHEW L. Trafficking in Women, Forced Labour and Slaverylike practices in Marriage, Domestic Labour and Prostitution. Utrecht and Bangkok: Foundation Against Trafficking in Women and Global Alliance Against Traffic in Women, 1999. 352 pages. ISBN 90 803620 1 8 WIJERS, M., Analysis of the definition of trafficking in human beings in the Palermo Protocol. 2005. 56 pages. Unpublished ZIMMERMANN, C., HOSSAIN, M.,YUN, K., ROCHE, B., MORISON, L., WATTS, C. Stolen Smiles – The physical and psychological consequences of women and adolescents trafficked in Europe. London: The London School of Hygiene and Tropical Medicine, 2006. 116 pages.
Electronic sources: INTERNATIONAL LABOUR OFFICE. About MIGRANT. [quoted 23 August 2007]. Access from: http://www.ilo.org/public/english/protection/migrant/about/index.htm KUX, J., KROUPA, A., Undeclared Labour in the Construction Industry – Country report – Czech Republic. Prague: VÚPSV, 2006. 17 pages. [quoted 8. August 2007]. Access from: http://www.vupsv.cz/Fulltext/Do_1323.pdf
30
