ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ CABINET d´AVOCATS RECHTSANWALTSKANZLEI LAW OFFICE
Jablonský
110 00 PRAHA 1, ul. 28. října 1001/3 z e-mail:
[email protected] z Tel. 220 108 300, 224 229 954, 224 212 726 z Fax: 224 221 070 z Correspondent de Aguignier & associés, 16 av. Pierre 1er de Serbie, 75116 Paris z Tél. (1) 47 23 64 01 z Fax 47 23 64 02 Korrespondent von Dr. Arzinger& Partner, Littenstrasse 108, 10179 Berlin z Tel. (030) 2431390 z Fax (030) 24313998
Právní pomoc projektantům : Praha, 30.9.2005
Právní analýza postupu správních problematiky individuálního vytápění
orgánů
při
posuzování
Úvod Předmětem této analýzy je právní rozbor zákonnosti postupu orgánů veřejné moci při povolování staveb ve vztahu ke způsobu jejich vytápění. Předmětem této analýzy není posouzení vhodnosti konkrétního druhu vytápění z hlediska ochrany životního prostředí. Tato analýza hodlá podat odpověď na následující problémové okruhy: 1) zda tzv. Zásady energetické koncepce města Brna přijaté RMB dne 16.10.1997 jsou územně plánovacím podkladem ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění předpisů pozdějších (dále jen „stavební zákon“); a pokud ne, jaká je ve skutečnosti jejich povaha; 2) zda vyjádření dotčených orgánů podle ustanovení § 126 stavebního zákona mají povahu správního aktu a jsou pro stavební úřad závazná a zda v daném případě byla vydána příslušným orgánem v mezích jeho pravomoci; 3) zda postup správních orgánů samosprávného celku v přenesené působnosti, který ve svém důsledku směřuje k preferenci jednoho způsobu vytápění domácností před jiným, je v souladu se zájmy ochrany hospodářské soutěže deklarovanými v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže; 4) a pokud ano, jakým způsobem lze tento postup napadnout před orgánem dozoru nad pravidly hospodářské soutěže. Posuzované dokumenty Pro zjištění skutkového stavu, který je předmětem posouzení nám byly předloženy následující dokumenty: 1) zásady energetické koncepce města Brna na nejbližší časové období, přijaté RMB dne 16.10.1997, upravující systém centralizovaného zásobování teplem, 2) vyjádření k projektu pro stavební povolení Odborem životního prostředí Magistrátu města Brna, ve kterém tento orgán nesouhlasí s etážovým vytápěním jednotlivých bytů s poukazem na uvedené zásady,
1
3) vyjádření totožného subjektu bez uvedení data, ve kterém tento orgán souhlasil s výstavbou 3 bytových v domů za předpokladu, že bytové jednotky nebudou vybaveny samostatnými plynovými kotli, 4) vyjádření Odboru technických sítí Magistrátu města Brna bez uvedení data, které stanoví podmínky pro výstavbu ze kterého vyplývá, že v případě nemožnosti napojení na rozvody dálkového vytápění doporučuje uvedený orgán centrální plynovou kotelnu, 5) stanovisko ČIŽP ze dne 31.7.2002, ve kterém tento orgán uvádí, že není příslušný k posouzení malých zdrojů znečištění, neboť tímto orgánem je obec, 6) vyjádření Odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, ve kterém je upozorňováno na nadstandardní nabídku dodavatele, jež zajišťuje výrobu, rozvod a dodávku tepla, 7) technickou analýzu označenou jako „Individuální vytápění - prostředek pro racionální hospodaření s palivy“, vypracovanou Ing. Liborem Seidlem, která pojednává o racionalitě a vyšší vhodnosti individuálního vytápění nad vytápěním centrálním. Zjištěný stav V posuzovaném případě se jedná o výstavbu a realizaci dvou projektů bytových komplexů v Brně. V obou případech došlo k tomu, že orgán, který je ze stavebního zákona tzv. dotčeným orgánem, jehož souhlasu je třeba v případě, že jsou ve stavebním řízení dotčeny zájmy chráněné zvláštními zákony. Tímto orgánem byl v obou případech odbor životního prostředí Magistrátu města Brna. V rámci realizace 1. projektu bylo podáno i vyjádření odboru technických sítí Magistrátu města Brna. Ve vyjádření odboru životního prostředí je ve třech případech pokaždé konstatováno, že navrhované řešení vytápění pomocí samostatných plynových kotlů není v souladu se zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění předpisů pozdějších, (a to konkrétně s ustanovením § 17 odst. 1 tohoto zákona) a též i v rozporu se Zásadami energetické koncepce města Brna. V závěru takového vyjádření je dále uvedeno, že je požadováno zjistit u provozovatele CZT možnost připojení budovy na centrální zdroj a pokud by to nebylo možné, je požadováno vybudovat centrální plynovou kotelnu pro každý dům. Z vyjádření Odboru technických sítí Magistrátu města Brna vyplývá, že tento orgán vyjadřuje svůj nesouhlas s etážovým vytápěním jednotlivých bytů v rámci předloženého projektu, neboť by to bylo v rozporu se „Zásadami energetické koncepce města Brna“. Současně tento orgán uvedl, že žádá o projednání možnosti napojení na teplovodní rozvody společnosti CZT., jinak se doporučuje centrální plynová kotelna. Z dokumentu označeného jako „Zásady energetické koncepce města Brna na nejbližší časové období“ se podává, že tento dokument je vypracován na základě zákona č. 367/1990 Sb., o obcích za účelem zajištění ochrany a tvorby životního prostředí. V tomto dokumentu je konstatováno, že systém centralizovaného zásobování teplem má jednu nevýhodu, kterou je vysoká cena tepla, než jak je tomu u individuálního vytápění. Tato skutečnost způsobuje zavádění individuálních zdrojů tepla do jednotlivých nemovitostí, což opět ve svém důsledku 2
činí silný tlak na cenu tepla centrálně dodávaného, která tak stále roste. Další velice podstatnou skutečností zmíněnou v tomto dokumentu je okolnost, že s ohledem na omezené finanční možnosti Magistrátu města Brna Hydrometeorologický ústav Brno pracoval pouze s ročními průměrnými hodnotami, což nemá dostatečnou vypovídací hodnotu, a proto dopad rozšíření individuálního vytápění z hlediska ochrany životního prostředí nebyl relevantně posouzen. Z hlediska ochrany hospodářské soutěže má, podle uvedeného dokumentu, dle sdělení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) negativní vliv a narušuje tržní prostředí. Stavební zákon nicméně, podle uvedeného dokumentu, umožňuje usměrňovat rozvoj energetického hospodářství v zájmu co nejnižšího zatěžování životního prostředí. Nicméně tento dokument se sám za součást platného územního plánu nepovažuje. Za jedno z nejdůležitějších opatření bylo zvoleno prosazování nových odběratelů tepla na stávající zdroje s cílem zvýšit energetickou efektivnost těchto zdrojů. Z technické analýzy označené jako „Individuální vytápění - prostředek pro racionální hospodaření s palivy“ vyplývá, že při porovnání tepla vzniklého zpracováním plynu jednak při individuálním vytápění a poté při centrálním vytápění překračuje průměrná spotřeba centrálního dodavatele o více jak 32 % spotřebu všech individuálních zdrojů tepla. Z dokladů, které si naše kancelář opatřila vyplývá, že společnost Tepelné zásobování, a.s. vznikla v roce 1994 a jejím předmětem podnikání je mimo jiné i výroba a rozvod tepelné energie. Jejím jediným akcionářem je město Brno. Z internetové prezentace centrálního vytápění teplem se podává, že vstupem ČR do EU by bylo dojít k narovnání cen mezi velko- a maloodběrateli, což ve svém důsledku povede ke konkurenceschopnosti centrálního vytápění. Situace s dodávkou tepelné energie je ve městě Brně řešena tak, že výrobcem dálkově vytápěného tepla je společnost Teplárny Brno, a.s. Výrobcem tepla centrálně dodávaného je společnost TEZA, a.s. Tato společnost současně je schopna zprostředkovat teplo vyrobené společností Teplárny Brno, a.s. Z článku nazvaného „Tepelné zásobování Brno“, vyplývá, že TEZA, a.s. dodává teplo pro téměř 54 % bytů a rovněž pro potřeby značné části nebytových prostor, přičemž teplo nakupuje i od zmíněných Tepláren Brno, a.s. K vypracování této analýzy též využíváme textu příslušných právních předpisů, jakož i soudních, správních (zejména rozhodnutí ÚOHS) či jiných rozhodnutí. Posouzení I. První položenou otázkou bylo, zda tzv. Zásady energetické koncepce měst Brna přijaté RMB dne 16.10.1997 jsou územně plánovacím podkladem ve smyslu stavebního zákona. Stavební zákon uvádí výčet takových podkladů v ustanovení § 3. Jsou jimi a) urbanistická studie, která řeší územně technické, urbanistické a architektonické podmínky využití území, b) územní generel, který řeší podrobně otázky územního rozvoje jednotlivých složek osídlení a krajiny, c) územní prognóza, která slouží k prověření možností dlouhodobého rozvoje území na základě rozboru územně technických podmínek, stavu životního prostředí území, demografických a sociologických podkladů a ekonomických předpokladů rozvoje území, d) územně technické podklady, kterými jsou účelově zaměřené a soustavně doplňované soubory údajů charakterizujících stav a podmínky území.
3
Územně technické podklady jsou dále konkretizovány ve vyhlášce č. 135/2001 Sb., o územně plánovací dokumentaci a územně plánovacích podkladech jako podklady obsahující podstatné informace o stavu, možnostech a limitech využití území a jiných závazných omezeních vyplývajících z právních předpisů, schválené územně plánovací dokumentace a platných správních rozhodnutí. Je zcela nepochybné, že koncept řešení zásobování teplem není dokumentem vztahujícím se k možnosti využití území, neboť síť zásobování teplem není komponentem, který by byl tomuto území vlastní. Pro úplnost uvádíme, že podle našeho názoru není uvedený dokument ani součástí územně plánovací dokumentace, kterou tvoří a) územní plán velkého územního celku, stanovící uspořádání a limity řešeného území, vymezující významné rozvojové plochy, hlavní koridory dopravy a technické infrastruktury, územní systémy ekologické stability a další území speciálních zájmů, b) územní plán obce, stanovící urbanistickou koncepci, řešící přípustné, nepřípustné, případně podmíněné funkční využití ploch, jejich uspořádání, určující základní regulaci území a vymezuje hranice zastavitelného území obce, c) regulační plán, který stanoví využití jednotlivých pozemků a určuje regulační prvky plošného a prostorového uspořádání. Postup pro pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace stanoví stavební zákon v ustanoveních § 16 až § 28. Uvedené zásady byly přijaty radou města Brno, zatímco územně plánovací dokumenty musí být schváleny zastupitelstvem obce. Tento dokument nemůže být v žádném případě posouzen jako územně plánovací dokumentace, a to bez toho, že bychom posuzovali obsah uvedených zásad ve vztahu k definicím jednotlivých druhů územně plánovacích dokumentů. S ohledem na tuto skutečnost lze konstatovat, že „Zásady energetické koncepce města Brna na nejbližší časové období“ nejsou dokumentem, jímž by se měl příslušný stavební úřad při rozhodování o právech a povinnostech na úseku státní správy řídit, a tím méně dokumentem, který by měl závazně určovat podmínky pro provedení staveb nebo jejich změn. Zbývá tedy zodpovědět, jakou povahu předmětný dokument má. Ustanovení § 34 odst. 3 stavebního zákona uvádí, že účastníkem každého územního řízení je obec. Podle § 37 odst. 3 stavebního zákona se stanoví, že stavební úřad v územním řízení zajistí vzájemný soulad předložených stanovisek dotčených orgánů státní správy vyžadovaných zvláštními předpisy a posoudí vyjádření účastníků řízení a jejich námitky. S ohledem na výše uvedené je nutno posoudit předmětné „Zásady energetické koncepce města Brna na nejbližší časové období“ jako vyjádření účastníka příslušného územního řízení vedeného stavebním úřadem. Podle výše uvedeného ustanovení je stavební úřad povinen pouze posoudit uvedené vyjádření podle svého vlastního právního názoru. V žádném případě není možné dovodit, že je takovým vyjádřením vázán a pokud se tak děje je jím porušována rovnost mezi účastníky správního řízení.
II. Další otázkou, jež bude třeba zodpovědět je, zda vyjádření dotčených orgánů (odboru životního prostředí, či odboru technických sítí) podle ustanovení § 126 stavebního zákona
4
mají povahu správního aktu a jsou pro stavební úřad závazná a zda v daném případě byla vydána příslušným orgánem v mezích jeho pravomoci. Ustanovení § 126 stavebního zákona uvádí, že dotýká-li se řízení podle stavebního zákona zájmů chráněných zvláštními předpisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popřípadě se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí (dotčený orgán státní správy). Dotčený orgán státní správy může svůj souhlas vázat na splnění podmínek stanovených ve svém rozhodnutí (stanovisku, vyjádření, souhlasu, posudku apod.) v souladu se zvláštním zákonem, na jehož podkladě je oprávněn zájem chránit. Z povahy vyjádření dotčených orgánů vyplývá, že se nejedná o správní rozhodnutí, na které by bylo možno aplikovat správní řád. Nelze jejich nepříznivým důsledkům čelit za současného stavu odvoláním či dokonce správní žalobou. Jejich důsledky vtělené do finálního správního rozhodnutí však lze napadnout v rámci příslušného stavebního či jiného řízení. Na druhou stranu lze uvést, že správní orgán se může výjimečně od znění těchto vyjádření odchýlit, a to zejména v případě, že nemají všechny zákonem vyžadované náležitosti, např. dostatečný právní podklad pro jejich vydání, či nedostatek odůvodnění. V tomto případě je nutno takový postup ve finálním rozhodnutí řádně odůvodnit. Lze konstatovat, že Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna je příslušným dotčeným orgánem pro posouzení staveb z hlediska ochrany ovzduší, a to podle ustanovení § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ovzduší“). Zbývá tedy rozhodnout, zda odkaz tohoto správního orgánu na § 3 odst. 8 zákona o ovzduší je v této věci případný. Toto ustanovení uvádí, že právnické a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. Zákonodárce vědom si zásadního omezení do práv a povinností občanů, limitoval tuto možnost pouze v případě technické nebo ekonomické přijatelnosti. Otázkou technické či ekonomické přijatelnosti se však uvedený správní orgán ve svých vyjádřeních nezabýval. V tomto směru jsou uvedená vyjádření nedostatečně odůvodněná. Obdobný odkaz na ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění předpisů pozdějších, je rovněž velice neurčitý, když toto ustanovení pouze obecně stanoví, že každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Nad rámec této analýzy si dovolujeme poznamenat, že by bylo vhodné zpracovat studii ohledně účinků zvýšení zatížení ovzduší z individuálního vytápění za předpokladu, že právě v důsledku této skutečnosti dojde ke snížení zatížení z dálkových zdrojů, a to o spotřebu připadající právě na prostory nyní individuálně vytápěné. O této skutečnosti se zmiňuje i dokument nazvaný jako „Zásady energetické koncepce města Brna na nejbližší časové období“, který však konstatuje, že taková studie nebyla s ohledem na nedostatek finančních prostředků vypracována. Uvedený dokument se přesto o negativních dopadech individuálních zdrojů tepla zmiňuje. V tomto směru považujeme uvedený dokument za naprosto neprofesionálně zpracovaný. III. Třetí otázkou, kterou je nutno se zabývat, je, zda postup správních orgánů, který ve svém důsledku směřuje k preferenci jednoho způsobu vytápění domácností před jiným, je v souladu
5
se zájmy ochrany hospodářské soutěže deklarovanými v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Před odpovědí na tuto otázku je nutno uvést, že oblast ochrany hospodářské soutěže byla v posledních letech upravena dvěma zákonnými normami, a to jednak zákonem č. 63/1991 Sb. a zákonem č. 143/2001 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1.7.2001. Z hlediska dopadu je zapotřebí izolovat jednání dotčených subjektů v dané věci z hlediska hospodářské soutěže právně relevantním způsobem. Samosprávný celek schválí materiál, který preferuje jiné způsoby vytápění, než je individuální dodávka tepelné energie. Tento dokument je podkladem pro vydávání vyjádření dotčených orgánů, která jsou inkorporována do správních rozhodnutí ve stavebním řízení. V důsledku tohoto postupu je preferováno dálkové či centrální vytápění budovaných staveb. Ve vyjádřeních dotčených orgánů je přímo jmenována společnost, která na jedné straně z více jak 50 % ovládá relevantní trh s dodávkou tepla do obytných domů a zaujímá na straně druhé dominantní postavení na relevantním trhu se zprostředkování dodávky dálkového vytápění. Uvedený samosprávný celek je navíc 100 % akcionářem jmenované společnosti. Podle našeho právního názoru je takovým postupem omezena hospodářská soutěž, neboť je takovým postupem znemožněno jiným soutěžitelům na trhu s dodávkou tepla účastnit se hospodářské soutěže na tomto trhu tím, že budou budovat systémy individuálního vytápění. Relevantním trhem je třeba rozumět místo, kde se střetává nabídka s poptávkou zboží, které je schopno uspokojit určitou konkrétní potřebu spotřebitele. Z hlediska věcného je tento trh vymezen charakterem služeb nebo zboží, které spotřebitel vzhledem k jejich vlastnostem, ceně a zamýšlenému způsobu užití pokládá za shodné nebo zaměnitelné. Z hlediska geografického je tento trh vymezen jako území, kde jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně homogenní a které může být odlišeno od ostatních území tím, že podmínky na těchto územích jsou zřetelně odlišné. Z hlediska časového je vyjádřena četnost střetu nabídky a poptávky. Z uvedených hledisek lze relevantní trh vymezit z hlediska věcného jako trh centralizovaného zásobování teplem. Z hlediska časového lze definovat jako trh počínající v období od podzimu do jara následujícího roku a z hlediska geografického jako trh takových služeb na území města Brna. V tomto ohledu odkazujeme na rozhodnutí ÚOHS ze dne 9.11.2001, č.j. S 117/01. Předně uvádíme, že se nám podařilo získat stanovisko ÚOHS, které takový postup klasifikovalo pod ustanovení § 18 zákona č. 63/1991 Sb., které stanoví, že orgány státní správy a orgány územních samosprávných celků nesmějí vlastními opatřeními, zjevnou podporou nebo jinými způsoby omezit nebo vyloučit hospodářskou soutěž, a konstatovalo tak porušení tohoto zákona. Za toto porušení mohl ÚOHS uložit pokutu až do výše 10.000.000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu za poslední ukončený kalendářní rok. Jestliže by byl prokázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinností, uložila by se mu pokuta nejméně ve výši tohoto prospěchu. Pokutu podle zákona č. 63/1991 Sb. mohl ÚOHS uložit do jednoho roku od zjištění porušení povinnosti, nejpozději však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena. 6
Zákon účinný od 1.7.2001, tj. zákona č. 143/2001 Sb., sice obdobnou povinnost samosprávných celků již neobsahuje, nicméně máme za to, že i za současné právní úpravy lze takový postup klasifikovat jako narušení hospodářské soutěže na základě dohody nebo zneužitím dominantního postavení. Domníváme se totiž, že působnost zákona č. 143/2001 Sb. v tomto případě je dána zejména s poukazem na jeho ustanovení § 2 odst. 1, které stanoví, že soutěžiteli podle tohoto zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. Na obec jako samosprávný celek se hledí jako na právnickou osobu. Dalším atributem obce je, že může též ovlivňovat hospodářskou soutěž. Podle našeho názoru je soutěžitelem ve smyslu citovaného ustanovení. V daném případě by se mohlo jednat o skutkové podstaty podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) event. e), či dokonce podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. Z předložených dokladů se nám jeví, že město Brno postupuje v dohodě s TEZA, a.s., jehož je jediným akcionářem. V důsledku této skutečnosti může docházet k narušení hospodářské soutěže proto, že se rozděluje rozdělení uvedený trh, či proto, že jsou ze strany města Brna v rámci přenesené působnosti uplatňovány rozdílné podmínky vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodněni. Jedná se o směšování výkonu samosprávy a státní správy za účelem zvýhodnění TEZA, a.s. na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Toto narušení hospodářské soutěže není vázáno na soutěžitele, který zaujímá dominantní postavení. Pokud tak nebylo možno uvedené skutkové podstaty prokázat, nezbývá než se zabývat otázkou, zda TEZA, a.s. nezneužívá svého případného dominantního postavení. Určení, zda TEZA, a.s. má dominantní postavení na uvedeném relevantním trhu není otázkou právní a bylo by nutné ji určit na základě znaleckého zkoumání. Pokud však vezmeme za základní informaci tu, kterou měla TEZA, a.s. prezentovat v článku nazvaném jako „Tepelné zásobování Brno“, že dodává teplo pro téměř 54 % bytů a rovněž pro potřeby značné části nebytových prostor, přičemž teplo nakupuje i od zmíněných Tepláren Brno, a.s., lze dovodit, že dominantní postavení na uvedeném trhu má. Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. platí, že dominantní postavení na trhu má soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (společná dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. TEZA, a.s., jejímž jediným akcionářem je město Brno, by tak mohla svého postavení zneužívat tím, že zamezuje vstupu na trh jiným soutěžitelům. S ohledem na tuto skutečnost tak jsou postiženi koneční spotřebitelé tepla, když je jim odňata možnost volby mezi jednotlivými druhy vytápění. Město Brno tím zasahuje v zájmu ochrany svých práv a v zájmu dosažení maximálního zisku do vlastnického práva třetích osob.
7
Nad rámec tohoto posouzení uvádíme, že rozporu s pravidly hospodářské soutěže si je vědom i dokument označený jako Zásady energetické koncepce měst Brna, a to způsobem, který je popsán výše. IV. Poslední položenou otázkou je, jak je možno napadnout postup uvedený ad III. před ÚOHS. ÚOHS zjišťuje způsob dodržování zákona především prostřednictvím své dozorové činnosti. Na porušení zákona však může být upozorněn na základě podnětu jednotlivých soutěžitelů či spotřebitelů. O přijetí uvedeného podnětu, jeho odmítnutí či postoupení jinému orgánu ÚOHS písemně uvědomí navrhovatele bez vydání rozhodnutí. Pokud dojde na základě uvedeného podnětu k zahájení řízení, uvědomí ÚOHS podavatele o výsledcích šetření nebo o vydání rozhodnutí. Ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. stanoví, že ÚOHS může přiznat postavení účastníka řízení i osobě, jejíž práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím Úřadu vydaným podle tohoto zákona podstatně dotčeny, pokud tato osoba před ukončením řízení o přiznání postavení účastníka řízení Úřad požádá. Touto osobou může být právě podavatel podnětu. Účastník řízení má právo podat proti rozhodnutí ÚOHS rozklad, proti rozhodnutí o rozkladu poté i správní žalobu. Ohledně druhu a výše sankce za jednání uvedené ad III. můžeme uvést, že ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb. stanoví, že ÚOHS může soutěžitelům uložit pokutu do výše 10.000.000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončený kalendářní rok. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování tohoto zákona. Pokuty lze uložit nejpozději do 3 let ode dne, kdy se o porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti ÚOHS dozvěděl, nejpozději však do 10 let, kdy k porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti došlo. Vedle uložení pokuty může ÚOHS uložit i podle povahy věci o uložení opatření k nápravě a stanovit pro jeho splnění přiměřenou lhůtu. Opatření k nápravě nesmí být svým obsahem a rozsahem ukládáno nad rámec účelu zákona č. 143/2001 Sb. Závěr V závěru naší analýzy si dovolíme provést shrnutí celé problematiky a stručně odpovědět na otázky položené v úvodu tohoto dokumentu. 1) tzv. zásady energetické koncepce města Brna přijaté RMB dne 16.10.1997 nejsou územně plánovacím podkladem ani součástí územně plánovací dokumentace. Jejich povahu je nutno posoudit jako vyjádření obce jakožto účastníka územního řízení. 2) předložená vyjádření dotčených orgánů podle ustanovení § 126 stavebního zákona nemají povahu správního aktu a stavební úřad se od nich může ve výjimečných případech odchýlit. Všechna předložená vyjádření byla vydána příslušným orgánem v mezích jeho pravomoci. 3) postup správních orgánů samosprávného celku v přenesené působnosti, který ve svém důsledku směřuje k preferenci jednoho způsobu vytápění domácností před jiným, není v souladu se zájmy ochrany hospodářské soutěže deklarovanými v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, neboť by jej bylo možno podřadit pod jednání spočívající
8
v dohodě narušující hospodářskou soutěž, či pod jednání, které je zneužitím dominantního postavení. 4) v případě porušení zákona č. 143/2001 Sb. je možno podat podnět k prošetření takového jednání. Pokud ÚHOS zahájí řízení, může podavateli přiznat postavení účastníka takového řízení. Za porušení zákona může ÚOHS uložit pokutu až do výše 10.000.000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončený kalendářní rok či uložit jiné opatření k nápravě. Vypracoval: Mgr. Lukáš Trojan JUDr. Tomáš Těmín, Ph.D. advokát
9
