IX. mezinárodní konference „Žena – tvůrčí osobnost třetího tisíciletí“ 23. června – 29. června 2013 Petrohrad, Moskva Sekce: Slaďování profesního a rodinného života - work life balance Téma příspěvku:
Psychohygiena nejen jako u podnikatelek/manažerek
prevence
syndromu
vyhoření
Jsou ženy podnikatelky/manažerky ohroženy syndromem vyhoření? Rizikové faktory a možnosti prevence s důrazem na psychohygienu. Proč tohle téma? Výzkum syndromu vyhoření podnikatelek/manažerek v ČR. Nedostatečná psychohygiena vede k vyčerpání, pocitu nespokojenosti a v důsledku i k syndromu vyhoření. PhDr. Petra Vávrová Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Co je syndrom vyhoření? (burn out syndrom) Prožitek vyčerpání, vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících jako podstatnou složku pracovní náplně práci s lidmi a do práce se zapojili s velkým nasazením. Klíčovou složkou je emoční a kognitivní exhausce (vyčerpání), opotřebení a často i celková únava. Všechny hlavní složky syndromu rezultují z chronického stresu. Manažerky/podnikatelky – ohrožená skupina? (výzkumy, zkušenosti, literatura) 1. Vysoká pracovní zátěž, trvalé působení rušivých vlivů (technologie, zrychlení). 2. Snaha skloubit pracovní a rodinný život, pocity viny, velký výdej energie na zvládnutí obojího. 3. Pracovní náplň – nejde jen o řízení procesu, ale o vedení lidí, které provází nutnost rozhodovat a řešit náročné komunikační situace. 4. Problém přerušované kariéry. 5. Velká počáteční motivace, osobní nasazení, vysoké cíle a nároky na sebe, ideály („jen ten, kdo hoří, může vyhořet“). 6. Teror příležitostí – neschopnost slevit, odmítat, nutkavost chápat se příležitostí. 7. Výzkumem s mou diplomantkou jsme zjistily přítomnost syndromu vyhoření u 38 % respondentek, z těchto 72 % byly manažerky/podnikatelky s délkou praxe 10-15 let. Nejvíce se syndrom vyhoření manifestoval v tělesné rovině – oslabení imunity a psychosomatická onemocnění.
3 roviny příznaků syndromu vyhoření: 1. Psychická - ztráta motivace, nadšení, nechuť k práci, lhostejnost k práci, negativní postoje k sobě, ostatním, k práci, ke společnosti a k životu, potíže s koncentrací, špatná paměť, únik do fantazie, agresivní chování, celková nespokojenost, pocity bezradnosti a bezmoci, sklíčenost, cynismus, podrážděnost, pocit nedoceněnosti. 2. Fyzická – nechutenství, nespavost, náchylnost k nemocem, potíže s dýcháním, zažíváním a se srdcem, častá a rychlá únava, vysoký krevní tlak, svalové napětí, vyčerpanost. 3. Sociální – úbytek iniciativy, úbytek snahy o pomoc ostatním, omezení kontaktu s klienty a kolegy, přibývání konfliktů v soukromém životě, nedostatečná připravenost v práci, ztráta schopnosti pracovního nasazení.
3 základní cesty prevence: 1. Dodržovat zásady psychohygieny – vyjadřování emocí, pozitivní myšlení, sebepoznání, spánek, relaxace, životospráva a pohyb, asertivita v komunikaci a time management. 2. O své práci přemýšlet v pozitivním kontextu - hledat dobré stránky a setkávat se s lidmi na stejných nebo podobných pozicích, měnit pracovní stereotypy. 3. Dodržovat jistou vyváženost mezi prací;
svým seberozvojem (záliby, vzdělávání); rodinným životem; a přáteli.
Sebepoznání „Sebepoznání je počátkem vší moudrosti.“ I. Kant Celoživotní proces, je základem seberozvoje i poznání ostatních. Zásadní je nacházet a rozvíjet své pozitivní stránky, ty využívat v osobním a pracovním životě. Nástroje:
Sebereflexe, introspekce, deník, říkat si o zpětnou vazbu, pochvalu i kritiku, SWOT analýza. Emoce. Proč je nezbytné vyjadřovat emoce? Nezakládáme si na nemoci - hromadění silných emocí, napětí ve svalech i vnitřních orgánech vede k oslabení imunitního systému a ke vzniku psychosomatických poruch („nepláčou-li oči, pláčou vnitřní orgány“). Informační význam – když sdělujeme, jak se cítíme, může to znamenat vyjasnění situace a dáváme informaci nezbytnou pro další komunikaci. Nedochází ke kumulaci emocí, není nutné pak nést následky za emoční výbuch. Potlačováním negativních emocí dochází i k potlačování pozitivních emocí – člověk se může stát citově plošším, neprožívá naplno.
Pozitivní myšlení a koncepce naučeného optimismu „Nic není dobré nebo špatné. To z toho dělá až naše přemýšlení.“ W. Shakespeare Nástroje:
Sebepřijetí, relativizace těžkostí, hledání dobrých stránek, zvyšování osobní pohody a spokojenosti, objektivizace a aktivní přístup k řešení problémů, přeladění – naučený optimismus.
Asertivní vyjadřování „Neříkej, že nemůžeš, když nechceš.“ J. Werich Asertivní jednání je interaktivní, vychází z respektu k lidské důstojnosti, z úcty k sobě samotnému i k druhému člověku. Asertivita učí vyjadřování emocí, sdělování nepříjemných skutečností bez pocitů viny, podávání a přijímání kritiky, věcnosti a nenaznačování. Psychohygienicky je nezbytná asertivní dovednost říkat NE, kterou se chráníme před přetížením a manipulací.
Spánek a relaxace „Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci - naději, spánek a smích.“ I. Kant Experimenty se spánkovou deprivací - nedostatek spánku způsobuje horší koncentraci pozornost, sníženou výkonnost, podrážděnost, tendenci k přejídání, zvýšenou unavitelnost a oslabení imunitního systému. Z hlediska psychohygieny tyto zásady: 1. dodržovat pravidelný rytmus spánek – bdění a spánkovou hygienu; 2. znát a respektovat svou výkonnostní křivku – sova X skřivan; 3. nepodceňovat psychologický význam snu.
Relaxace představuje kontakt s tělem. Uvědomění si jednotlivých svalů, postavení končetin, napětí v organismu a soustředění se na uvolnění způsobí relaxaci. Jedna z reakcí, která umožní okamžité zvládání stresu, je správné relaxační dýchání. Na zátěž často reagujeme paradoxně obráceně - povrchovým dýcháním. Základem správného dýchání je udržení pravidelného rytmu dýchání a prodloužení fáze vdechu a výdechu. Ne nadarmo se říká, že potřebujeme cos rozdýchat .
Literatura BEDRNOVÁ, E. A KOL. Duševní hygiena a sebeřízení. Praha: Fortuna, 1999. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. Praha: SZÚ 2003. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. KŘÍŹ, P. Kdo jsem, jaký jsem. Kladno: ASIS, 2005. KUNEŠ, D. Sebepoznání. Praha: Portál, 2009. MIKULÁŠTÍK, M. Manažerská psychologie. Praha: Grada, 2007. SLEZÁČKOVÁ, A. Průvodce pozitivní psychologií. Praha: Grada, 2012. VÁVROVÁ, P. a kol. Psychosociální aspekty manažerské práce. Praha: ČVUT, 2013.
Závěr „Opravdu důležitých věcí je jen pár.“ (M. Dressler) Dovolte mi závěrem tři osobní doporučení 1. informační embargo 2. humor 3. umění odpočinku je součástí umění práce
Děkuji za pozornost
