Životní úroveň domácností v ČR

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Životní úroveň domácností v ČR Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Dana Skálová

Tereza Slováčková

Brno 2012

Ráda bych poděkovala Ing. Daně Skálové za odborné vedení, poskytnutí cenných rad, připomínek a materiálů k mé bakalářské práci. Dále bych chtěla poděkovat svým blízkým za podporu během celého mého studia.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Životní úroveň domácností v ČR“ zpracovala samostatně, pouze za použití zdrojů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně dne 23. května 2012

__________________

Abstract This bachelor´s thesis is focused on the standard of living in the Czech Republic in 2006–2010. There is monitored the standart of living both from an objective and also a subjective point of view. The first part includes definitions of terms, which are connected with the standard of living and the consumer behaviour, that means the standard of living itself, the consumer behaviour itself, types of consumer, the purchase decision process and factors influence the consumer behaviour. The practical part is divided into two parts, the first one is dedicated to the exploration standard of living through various indicators such as GDP, income and expenditure. In the second part there is an examination of Czech people´s opinions. The last part consists of the comparison of the previous parts and recommendations for the business sector and consumers. Keywords Standard of living, Consumer behavior, Purchase decision process, GDP

Abstrakt Bakalářská práce se zaměřuje na životní úroveň v České republice v letech 2006–2010. Je zde sledována životní úroveň jak z objektivního hlediska, tak z hlediska subjektivního. V první části jsou rozebrány pojmy, které souvisí se životní úrovní a chováním spotřebitele, tedy samotná životní úroveň, chování spotřebitele, typologie spotřebitele, nákupní rozhodovací proces a faktory ovlivňující chování spotřebitele. Praktická část je rozdělena na 2 části, přičemž ta první je zaměřena na zkoumání životní úrovně pomocí jednotlivých ukazatelů, jako je HDP, příjmy a výdaje. Druhá část se soustředí na zkoumání vlastních názorů občanů České republiky. Na závěr jsou obě tyto části srovnány a jsou vyvozena doporučení pro podnikatelskou sféru i spotřebitele. Klíčová slova Životní úroveň, Spotřební chování, Proces nákupního rozhodování, HDP

Obsah

9

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce

15

1.1

Úvod ............................................................................................................. 15

1.2

Cíl práce ....................................................................................................... 15

Literární přehled 2.1

16

Chování spotřebitele ................................................................................... 16

2.1.1

Typy nákupního chování .................................................................... 17

2.2

Typologie spotřebitele ................................................................................ 17

2.3

Proces nákupního rozhodování ................................................................. 18

2.3.1

Rozpoznání problému ........................................................................ 19

2.3.2

Hledání informací ............................................................................... 19

2.3.3

Hodnocení alternativ ......................................................................... 20

2.3.4

Nákupní rozhodnutí .......................................................................... 20

2.3.5

Nákup .................................................................................................. 21

2.3.6

Ponákupní chování ............................................................................. 21

2.4

Faktory ovlivňující chování spotřebitele .................................................. 22

2.4.1

Osobní faktory.................................................................................... 23

2.4.2

Psychologické faktory ........................................................................ 24

2.4.3

Společenské faktory ........................................................................... 28

2.4.4

Kulturní faktory .................................................................................. 31

2.5

Životní úroveň ............................................................................................ 32

3

Metodika

35

4

Vlastní práce

38

4.1

Objektivní hodnocení životní úrovně v ČR .............................................. 38

4.1.1

Peněžní příjmy a výdaje .................................................................... 38

4.1.2

Zadlužení domácností ....................................................................... 43

4.1.3

Nezaměstnanost................................................................................. 44

4.1.4

Inflace ................................................................................................. 45

10

Obsah

4.1.5

Hrubý domácí produkt ...................................................................... 47

4.1.6

Shrnutí ................................................................................................. 51

4.2

Subjektivní hodnocení životní úrovně v ČR ............................................. 53

4.2.1

Ekonomická situace v ČR .................................................................. 53

4.2.2

Životní úroveň domácností ............................................................... 54

4.2.3

Příjmy domácností ............................................................................. 56

4.2.4

Shrnutí ................................................................................................ 59

4.3

Porovnání výsledků objektivního a subjektivního hodnocení ................ 60

4.3.1

Ekonomická situace v ČR .................................................................. 60

4.3.2

Životní úroveň domácností ............................................................... 60

4.3.3

Příjmy domácností ............................................................................. 60

4.3.4

Dostatek a nedostatek peněz v rodinném rozpočtu ......................... 61

4.3.5

Shrnutí ................................................................................................ 62

4.4

Doporučení pro podnikatelskou sféru a spotřebitele .............................. 63

4.4.1

Podnikatelská sféra ............................................................................ 63

4.4.2

Spotřebitelé ........................................................................................ 64

5

Diskuze

65

6

Závěr

66

7

Literatura

69

Přílohy

73

Seznam obrázků

11

Seznam obrázků Obr. 1

Model Podnět – Černá skříňka – Odezva

17

Obr. 2

Proces nákupního rozhodování spotřebitele

19

Obr. 3

Nákupní rozhodování

21

Obr. 4

Ponákupní chování

22

Obr. 5

Faktory ovlivňující chování spotřebitele

23

Obr. 6

Model motivačního procesu

26

Obr. 7

Maslowova pyramida

27

Obr. 8

Vzorec párového korelačního koeficientu

36

Obr. 9

Vzorec parciálního koeficientu korelace

37

Obr. 10

Příjmy a výdaje domácností zaměstnanců a důchodců

38

Obr. 11

Vztah mezi příjmy a výdaji u domácností OSVČ a s minimálními v letech 2006–2010

39

Obr. 12

Přehled hlavních výdajů domácností v roce 2008

40

Obr. 13

Vývoj úvěrů domácností v ČR v letech 2006–2010

44

Obr. 14

Vývoj nezaměstnanosti 2006–2010

44

Obr. 15

Vývoj inflace 2006–2010

45

Obr. 16

Nezaměstnanost a inflace

46

Obr. 17

Vývoj HDP v letech 2006–2010

47

Obr. 18

Vztah mezi HDP a zaměstnaností

48

Obr. 19

Vztah mezi HDP a průměrnou hrubou mzdou

49

Obr. 20

Vztah mezi HDP a výdaji

50

Obr. 21

Současná ekonomická situace v ČR

53

12

Seznam obrázků

Obr. 22

Očekávaný vývoj ekonomické situace v příštím roce

54

Obr. 23

Subjektivní hodnocení životní úrovně domácností

55

Obr. 24

Subjektivně vnímaný materiální status domácností ČR

56

Obr. 25

Jak domácnosti vychází se svými současnými příjmy

57

Obr. 26

Porovnání počtu domácností s nedostatkem peněz na jednotlivé kategorie výdajů v letech 2006 a 2010

58

Seznam tabulek

13

Seznam tabulek Tab. 1

Podíl jednotlivých skupin výdajů na celkových výdajích

42

Tab. 2

Výpočet ukazatelů závislosti

43

Tab. 3

Nedostatek peněz v rodinném rozpočtu dle životní úrovně domácností v roce 2010

58

Růst cen v letech 2006–2010 proti předchozímu roku u jednotlivých kategorií výdajů

61

Měsíční průměrné nominální čisté peněžní příjmy a výdaje jednotlivých typů domácností domácnosti

75

Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností zaměstnanců v letech 2006–2010

76

Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností samostatně výdělečně činných v letech 2006–2010

77

Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností důchodců v letech 2006–2010

78

Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností s minimálními příjmy v letech 2006–2010

79

Tab. 10

Vývoj úvěrů (půjček) domácností v letech 2006–2010

80

Tab. 11

Vývoj nezaměstnanosti v letech 2006–2010

80

Tab. 12

Vývoj inflace v letech 2006–2010

80

Tab. 13


81

Tab. 14

Vývoj průměrné hrubé mzdy v letech 2006–2010

81

Tab. 15

Hodnocení ekonomické situace v ČR v letech 2006–2010

82

Očekávaný vývoj ekonomické situace v ČR v letech 2006–2010

82

Tab. 4 Tab. 5 Tab. 6 Tab. 7

Tab. 8 Tab. 9

Tab. 16

14

Seznam tabulek

Tab. 17

Životní úroveň domácností ČR v letech 2006–2010

82

Tab. 18

Subjektivně vnímaný materiální status domácností ČR v letech 2006–2010

83

Jak domácnosti vycházely se svým současným příjmem v letech 2006–2010

83

Dostatek a nedostatek peněz v rodinném rozpočtu v roce 2006

84


84


85


85


86

Tab. 19 Tab. 20 Tab. 21 Tab. 22 Tab. 23 Tab. 24

Úvod a cíl práce

15

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Téma životní úroveň je v dnešní době velmi diskutované a dotýká se úplně každého člověka, ať je bohatý či chudý, vzdělaný či nevzdělaný. Zejména v letech 2007–2009, kdy vypukla ekonomická krize, pocítily změnu ve své životní úrovni téměř všechny domácnosti v České republice. Prvotní příčinou ekonomické krize byla hospodářská krize ve Spojených státech amerických způsobená problémy hypotečního trhu, které se za krátkou dobu přelily do finančního trhu a posléze dokonce do celého světa. Některé evropské banky se dostaly do takových problémů, že musely být zachráněny zásahem státu. Poté ze strachu z dalšího vývoje omezily výhodné půjčování. Následkem toho došlo k oslabení poptávky a zastavení hospodářského růstu. Jednotlivé státy se snažily tuto situaci usměrnit, ale pomalu, což mělo za následek růst nezaměstnanosti a pokles příjmů. To se samozřejmě muselo projevit i na životní úrovni. Každý stát se samozřejmě snaží zlepšovat životní úroveň a ekonomický vývoj země. Životní úroveň je předmětem mnoha diskuzí, šetření a výzkumů. Ovšem neposuzuje se pouze pomocí ekonomických veličin jako jsou HDP, příjmy a výdaje domácností, inflace, nezaměstnanost či zadluženost, ale také zjišťováním subjektivních názorů občanů dané země na to, jak vidí svou životní úroveň, jak hodnotí materiální životní podmínky své domácnosti nebo zda vystačí se svými příjmy. Důvodem, proč jsem si zvolila toto téma bylo to, že mě velmi zajímalo, jak životní úroveň v České republice vypadala před, v průběhu a ke konci ekonomické krize, a také to, jak se liší životní úroveň měřená pomocí ekonomických ukazatelů od životní úrovně vnímané jednotlivými domácnostmi.

1.2

Cíl práce

Cílem této práce je zhodnocení životní úrovně domácností v ČR na základě dostupných metod. První část této práce se zaměřuje na hodnocení životní úrovně z objektivního hlediska, tedy pomocí HDP, příjmů a výdajů domácností a dalších veličin, které ovlivňují hodnoty těchto ukazatelů, jako je například inflace či nezaměstnanost. Druhá část se soustředí na hodnocení životní úrovně ze subjektivního hlediska, tedy zkoumá vlastní názory členů domácností na jejich životní úroveň. Práce dále porovnává výsledky subjektivního i objektivního hodnocení životní úrovně, je popsán vývojový trend životní úrovně domácností a jsou vyvozena doporučení pro podnikatelskou sféru i spotřebitele.

16

Literární přehled

2 Literární přehled 2.1

Chování spotřebitele

Každý spotřebitel je členem určité společnosti, v níž se chová určitým způsobem. Spotřební chování je jednou ze složek jeho chování, která může někdy vystupovat do popředí, ale stále je úzce propojena s ostatními složkami. Jedná se o chování lidí spojené se spotřebou hmotných i nehmotných statků. Spotřební chování v sobě zahrnuje jak důvody, které vedou spotřebitele k užívání určitého zboží, tak také způsoby, kterými to provádí, včetně vlivů, které tento proces doprovází. Do spotřebního chování nepatří jen užívání spotřebních produktů a jednání spojené s bezprostředním nákupem či užitím výrobku, ale patří sem také to, kdy a jak spotřební výrobky spotřebitel přestává užívat a odkládá je (Koudelka, 2010, s. 7). Vysekalová (2011, s. 35) zastává názor, že spotřební chování nelze chápat izolovaně bez vztahu k chování obecně a bez vazeb na mikro a makrostrukturu společnosti. Solomon (2006, s. 134) definuje spotřebitelské chování jako proces, kdy jednotlivci nebo skupiny nakupují, používají a zbavují se zboží, služeb, myšlenek nebo zážitků, aby naplnily své potřeby a touhy. Kanuk (2004, s. 14) definuje nákupní chování jako chování, kterým se spotřebitelé projevují při hledání, nakupování, užívání, hodnocení a nakládání s výrobky a službami, od nichž očekávají uspokojení svých potřeb. Zaměřuje se na rozhodování jednotlivců při vynakládání vlastních zdrojů (čas, peníze, úsilí) na položky související se spotřebou. Dle Zamazalové (2010, s. 116– 119) se můžeme se setkat s více přístupy ke sledování spotřebního chování a to: · racionálními – tyto modely vysvětlují spotřební chování na základě ekonomické racionality, kdy se předpokládá, že spotřebitel získává a vyhodnocuje informace týkající se užitků a přínosů a porovnává je s cenami, svými příjmy a dalšími faktory, · psychologickými – při výkladu těchto modelů se zdůrazňuje vliv psychických faktorů na spotřební chování, · sociologickými – tyto modely vychází z toho, že spotřební chování je důsledkem života spotřebitele v určitém sociálním prostředí, ve kterém působí různé tlaky, normy, cíle, apod., · komplexními (model Podnět – Černá skříňka — Odezva) – na spotřební chování je nahlíženo jako na vazbu mezi predispozicemi k určitým spotřebním projevům, podněty, které vyvolávají určité spotřební jednání a mezi průběhem spotřebního rozhodování a jeho výsledky (Koudelka, 2010, s. 9). Tento přístup je znázorněn na obr. 1.


17

Obr. 1 Model Podnět – Černá skříňka – Odezva Zdroj: Hálek (2012)

2.1.1

Typy nákupního chování

Dle Howarda a Stetha1 lze chování kupujícího rozdělit do tří základních typů: · Automatické chování – nastává tehdy, když si kupující pravidelně kupuje za nízkou cenu nějaké zboží. · Řešení omezeného problému – dochází k němu tehdy, jestliže je zákazník vcelku dobře obeznámen se sortimentem výrobků, nezná však každou značku, podmínky koupě, atd. Potřebuje informace nutné k uskutečnění rozhodnutí. · Řešení extenzivního problému – nastává v situaci, kdy zákazník kupuje neznámý druh výrobku proto zákazník potřebuje čas na důkladné hledání informací, zhodnocení alternativ a rozhodnutí o nákupu. Většinou se jedná o drahý výrobek.

2.2 Typologie spotřebitele Přístupů k dělení spotřebitelů do různých skupin je velmi mnoho. Dá se říci co autor, to jiný způsob dělení, avšak všechna jsou spolu aspoň částečně provázána. Nejobecnějším dělením dle Kanuka (2004, s. 14) je rozdělení na osobní a organizační spotřebitelské subjekty, přičemž tato práce se zaměřuje pouze na osobní spotřebitele, kteří nakupují zboží či služby pro svou potřebu a pro potřebu domácností. Nejdůležitější typologie spotřebitelů je podle role, kterou zastávají při nákupním rozhodování. Dle Kotlera (2001, s. 185) spotřebitel může při nákupním rozhodování zastávat roli iniciátora, ovlivňovatele, rozhodovatele, kupujícího nebo uživatele. Iniciátor Nejdříve přichází někdo s návrhem koupit určitý výrobek či službu, tato osoba je v roli iniciátora (Kotler, 2001, s. 185).

1

In Světlík (2005, s. 61–62)

18


Ovlivňovatel Nákupní rozhodnutí může být dále ovlivněno osobou vyjadřující své názory, postoje a rady, tedy ovlivňovatelem (Kotler, 2001, s. 185). Představitelka společnosti Peclers Paris2 rozčlenila zákazníky dle osobních vlastností a postojů ke světu na bio zákazníky, vizionářské zákazníky, hedonistické zákazníky a zákazníky s představivostí. Bio zákazníci jsou charakterističtí svým vztahem k životnímu prostředí a ekologii. Vizionářští zákazníci chtějí neustále zkoušet nové věci a vybočovat z řady. Hedonističtí zákazníci chtějí prožívat radost a podle toho se i chovají. Jejich cílem je zachytit všemi smysly ten nejpříjemnější prožitek, ale nestarají se o to, jak toho dosáhnout. Zákazníci s představivostí mají zájem, aby každý produkt vyprávěl příběh a nabídl něco ze života. Zajímají se o produkty s originálním vzhledem a příběhem. Rozhodovatel Ten, kdo určuje charakteristiky nákupního rozhodnutí, tedy zda a co koupit, jak a kde, zastává roli rozhodovatele (Kotler, 2001, s. 185). Kupující Je osoba, která provádí vlastní nákup. Osoba kupujícího a rozhodovatele může být odlišná (Mowen, 1990, s. 514). Uživatel Osoba, která výrobek kupuje ho ještě nemusí používat (spotřebovávat), proto člověk, který zakoupený výrobek či službu užívá zastává roli uživatele (Kotler, 2001, s. 185). Mowen (1990, s. 514) rozšiřuje toto členění ještě o roli zpracovatele, tedy toho, kdo připravuje výrobek k užití. Bártová (2004, s. 40) k tomu ještě přidává roli vrátného, který zabraňuje toku informací vcházejících do rozhodování v rodině. Všechny tyto vyjmenované role může zastávat jedna osoba, ale v některých případech mohou být rozděleny mezi více osob.

2.3 Proces nákupního rozhodování Berkowitz (1992, s. 112) rozděluje běžný model nákupního rozhodování do pěti základních fází: rozpoznání problému, hledání informací, hodnocení alternativ, nákupní rozhodnutí a ponákupní chování. Na tomto rozdělení se shodují i další autoři. Stávková (2006, s. 11) rozdělila čtvrtou fázi do dvou samostatných a to na nákupní rozhodnutí a nákup.

2

In Němeček (2002, s. 30–31)


19

Obr. 2 Proces nákupního rozhodování spotřebitele Zdroj: Hálek (2012)

2.3.1

Rozpoznání problému

Jedná se o první fázi nákupního rozhodování, která nastává ve chvíli, kdy si člověk uvědomuje rozdíl mezi ideálním a skutečným stavem a tento rozdíl je tak velký, že se člověk rozhodne jednat (Berkowitz, 1992, s 112). Tato skutečnost může nastat za dvou situací: vznik problému díky nepříznivé změně současného stavu nebo vznik problému díky zvýšení úrovně požadovaného stavu. Nepříznivá změna současného stavu nastává v souvislosti s poškozením určitého zařízení nebo vybavení, vyčerpáním zásob nebo zhoršením kvality. Zvýšení úrovně požadovaného stavu nastává díky neustálým novinkám na trhu a novým aktivitám, čímž se změní spotřebitelovi představy o vhodném uspokojení potřeb (Koudelka, 2010, s. 125–126). Dle Kotlera (2007, s. 229) může být potřeba vyvolána vnitřním nebo vnějším podnětem. Při vnitřním podnětu dosáhne některá z běžným potřeb (hlad, žízeň, sex) prahové úrovně a stane se nutkáním. Potřeba může být vyvolána i vnějším podnětem, kterým může být například reklama v televizi či nákup souseda. 2.3.2

Hledání informací

Po rozpoznání problému začíná zákazník hledat informace. Nejprve hledá informace a dřívější zkušenosti s produktem nebo značkou ve své paměti. Tato činnost se nazývá interní (vnitřní) hledání informací. Pokud zákazníkovi předchozí znalosti a zkušenosti nestačí, pokud je riziko špatného rozhodnutí příliš

20


velké a pokud jsou náklady na získání informací nízké, může spotřebitel využít externích (vnějších) zdrojů informací (Berkowitz, 1992, s. 112–113). Externí hledání informací zahrnuje hledání informací pomocí vnějších zdrojů, mezi které lze zařadit reklamy, inzeráty, šoty, časopisy, obaly, spotřebitelské zprávy a hodnocení, prodejní personál atd. Kromě dělení na vnější a vnitřní hledání informací, vědci dělí také přednákupní vyhledávání informací a průběžné vyhledávání informací. Přednákupní vyhledávání zahrnuje vyhledávací činnost, která má spotřebiteli usnadnit rozhodování u konkrétního nákupu na trhu. Průběžné hledání informací je nezávislé na konkrétních nákupních potřebách nebo rozhodnutích (Mowen, 1990, s. 300–301). 2.3.3

Hodnocení alternativ

Dle Kotlera (2007, s. 231) neexistuje jediný proces zpracovávající informace o konkurenčních značkách a porovnávající hodnoty, který by používali všichni spotřebitelé, nebo alespoň určitý spotřebitel v každé kupní situaci. Existuje několik procesů, jejichž nejnovější modely pojímají proces jako kognitivně orientovaný, což znamená, že si spotřebitel vytváří úsudky převážně na vědomém a racionálním základě. To, jak spotřebitel procesy vyhodnocuje, nám pomáhají pochopit některé základní koncepce: 1. spotřebitel se pokouší uspokojit určitou potřebu, 2. 3.

spotřebitel hledá od výrobku určité výhody, spotřebitel chápe každý výrobek coby balík atributů s různou schopností poskytovat výhody hledané k uspokojení této potřeby.

2.3.4

Nákupní rozhodnutí

Na obr. 3 lze pozorovat, jak probíhá fáze nákupního rozhodnutí. Výsledkem vyhodnocování variant určitého produktu nabízeného jednotlivými výrobci je volba některého z nich. Konečná volba se ovšem může odlišovat od produktu, který spotřebitel hodnotil nejlépe. Tento rozdíl může být vyvolán okolnostmi jako jsou postoje ostatních, nečekané situační vlivy a vnímané riziko. Jako příklad lze uvést vyprodání zásob preferovaného produktu v prodejně, která je pro daného zákazníka vhodně umístěna nebo platební podmínky v prodejně, které mohou spotřebitele přesvědčit k nákupu dražších a složitějších produktů poskytováním úvěru (Horáková, 1992, s. 126). Při uskutečňování nákupního úmyslu může spotřebitel dojít k pěti dílčím rozhodnutím: značka, dealer, množství, načasování a platební metoda. Nákupy výrobků každodenního použití zahrnují méně rozhodování a přemýšlení (Kotler, 2007, s. 235).


21

Obr. 3 Nákupní rozhodování Zdroj: Koudelka (2010)

2.3.5

Nákup

Nákup je předposledním krokem rozhodovacího procesu. Zakoupený produkt se může v konečně fázi od původního nákupního rozhodnutí lišit, neboť mezi těmito fázemi většinou nastává časová prodleva nebo požadovaný produkt nemusí být v době nákupu již dostupný (Stávková, 2006, s. 12). 2.3.6

Ponákupní chování

Poslední fáze začíná vlastním užitím výrobku. V této fázi zákazník porovnává očekávaný a skutečný efekt. Ústřední polohou této fáze je spokojenost zákazníka vyplývající z tohoto porovnání, tedy co spotřebitel od výrobku očekával a jak výrobek toto očekávání ve skutečnosti plní (Koudelka, 2010, s. 135). Bártová (2007, s. 90–91) definuje faktory posilující spokojenost zákazníka a také faktory posilující disonanci a nespokojenost zákazníka. Mezi faktory posilující spokojenost lze zařadit výrobek, který požadovaným způsobem řeší problém, odpovídající komunikaci o rysech výrobku, kvalitní informace, kvalitní servis, ponákupní služby, citlivý přístup k nástrojům podpory prodeje, marketing založený na vztazích, nespokojenost s konkurencí. Mezi faktory posilující disonanci a nespokojenost patří, když se spotřebitel musí rozhodovat mezi více rovnocennými alternativami, není možné vyzkoušet výrobek, existuje velká dobrovolnost koupě, je malá možnost odvolání koupě, má spotřebitel málo informací o výrobku, je spotřebitel spokojený s nabídkou

22


konkurence, mezi osobnostními rysy spotřebitele patří nerozhodnost a nízká sebedůvěra (Bártová, 2007, s. 91).

Obr. 4 Ponákupní chování Zdroj: Bártová (2007, s. 90)

2.4 Faktory ovlivňující chování spotřebitele Spotřebitele během rozhodovacího nákupního procesu ovlivňuje řada faktorů. Autoři je definují a člení různými způsoby. Kotler (2007, s. 212–228) tyto faktory člení na osobní, psychologické, společenské a kulturní, což je znázorněno i na obr. 5. Koudelka (2010, s. 141) je doplňuje ještě o faktory situační. Světlík (2005, s. 62) dělení zúžil pouze na 2 skupiny – faktory vnitřní (interní) a vnější (externí), přičemž do vnitřních faktorů zařadil faktory psychologické a do vnějších faktorů zahrnul zbývající faktory osobní, společenské a kulturní. Podle Vysekalové (2004, s. 49–76) mají na spotřební chování vliv také další faktory jako druh nákupu (extenzivní, impulzivní, limitovaný, zvyklostní), místo prodeje a vhodná prezentace zboží, nákupní podmínky, design prostředí, osvětlení, barvy, hudba, uspořádání prodejního prostoru, rozvoj technologií a globalizace.


23

Obr. 5 Faktory ovlivňující chování spotřebitele Zdroj: Hálek (2012)

2.4.1

Osobní faktory

Osobní charakteristické vlastnosti mají určitý vliv na rozhodování jedince při nákupu. Můžeme mezi ně zařadit vlivy demografické, fyziognomické, sociálně ekonomické prvky (vzdělání, povolání příjem), majetkové zázemí, vybavenost, a geografické predispozice (Koudelka, 2010, s. 89). Kotler (2007, s. 218) zahrnuje do osobních faktorů věk a stádium životního cyklu, ekonomické faktory, životní styl, osobnost, sebepojetí, zaměstnání a klíčové hodnoty. Světlík (2005, s. 71) je doplňuje ještě o pohlaví a vzdělání. Věk a stadia životního cyklu Každá věková skupina vystupuje z hlediska nákupního chování specificky. Dle Světlíka (2005, s. 71) je to způsobeno nejen tím, že nakupuje jiné výrobky či služby, ale i jejím chováním při nákupu. Určitou důležitost mají také psychologická stádia životního cyklu, jimiž lidé prochází, jak stárnou. Ekonomické faktory Ekonomické faktory jsou určeny především disponibilním příjmem, výší úspor, ostatními aktivy, možností získat půjčku a celkovým postojem vůči spoření a utrácení (Horáková, 1992, s. 109). Mají vliv zejména při rozhodování o nákupu výrobků dlouhodobé spotřeby. U zboží denní potřeby je vliv menší a hraje roli spíše ve struktuře poptávky po něm (Světlík, 2005, s. 69). Životní styl Životní styl představuje vzorec života, jež určuje, jak lidé tráví svůj čas, peníze a energii a jenž odráží jejich hodnoty, vkus a preference (Solomon, 2006, s. 146). Lidé ze stejné společenské třídy či ze stejné subkultury mohou mít různý životní styl. Na životní styl má také vliv, zda jsou spotřebitelé omezeni penězi nebo časem (Kotler, 2007, s. 221).

24


Osobnost Osobnost je tvořena souborem rozličných psychologických rysů, který způsobuje konzistentní a stálé reakce na stimuly prostředí. Lze tedy říci, že osobnostní charakteristiky také ovlivňují nákupní chování jedince (Kotler, 2007, s. 220). Solomon (2006, s. 144) definuje rysy osobnosti, které jsou důležité pro zaměření marketingových strategií: ·

novátorství – vyjadřuje, jak moc rád člověk zkouší nové věci,

·

materialismus – důraz kladený na vlastnictví různých produktů,

· sebedůvěra – jak člověk pozitivně hodnotí své vlastní schopnosti včetně schopnosti správně se rozhodovat, ·

společenskost – stupeň obliby společenských interakcí,

· potřeba přemýšlet – jak rád člověk přemýšlí včetně vyššího úsilí při zpracování informací o značce. Sebepojetí Sebepojetí je postoj člověka k sobě samému. Skládá se z přesvědčení o vlastních schopnostech, postřehů o vlastním chování a pocitů (pozitivních i negativních) spojených se svým zevnějškem. Rozsah, v jakém je sebepojetí negativní nebo pozitivní, může ovlivnit, jaké produkty člověk kupuje a dokonce do jaké míry by chtěl změnit svůj život (Solomon, 2006, s. 145). Člověk se často při nákupu produktu rozhoduje pro ten, který se shoduje s tím, jak vidí sám sebe (sebepojímání), i když v některých případech spíše podle toho, jak by se rád viděl (zidealizované sebepojímání) či jak se domnívá, že ho vidí jiní a ne podle skutečnosti (Kotler, 2007, s. 221). Ostatní faktory Dalšími osobními faktory ovlivňujícími rozhodování jedince při nákupu jsou zaměstnání (jiné věci bude kupovat dělník a jiné zase manažer společnosti), klíčové hodnoty (systémy přesvědčení skryté pod názory a chování spotřebitelů) (Kotler, 2007, s. 219–222), pohlaví (muži a ženy nakupují jiné druhy zboží, což je způsobeno fyziologickou diferencí mezi nimi) a vzdělání (některé výrobky jsou obecně kupovány ve větší míře osobami s vyšším vzděláním) (Světlík, 2005, s. 71). 2.4.2

Psychologické faktory

Brown (2006)3 zařazuje do psychologických faktorů, které ovlivňují rozhodnutí o nákupu, motivaci, schopnosti a znalosti, postoje, osobnost, životní styl a vnímání. Kotler (2007, s. 222) do této skupiny zařazuje pouze motivaci, vnímání, učení a paměť. Životní styl a osobnost řadí do osobních faktorů.

3

In Stávková (2006, s. 16)


25

Duševní vlastnosti člověka se projevují ve všech psychických projevech, mezi něž patří vnímání, pozornost, paměť aj., a vyjadřují naši orientaci určitým směrem. Dále také ovlivňují konkrétní projevy nákupního chování člověka. Na utváření duševních vlastností mají vliv vrozené dispozice. Životní zkušenosti a vědomosti člověku pomáhají při nákupním rozhodování a usměrňují vliv podnětů, působící na člověka zvenčí (Vysekalová, 2004, s. 51). Dle Kotlera (2007, s. 222) vstupují do vědomí spotřebitelů stimuly prostředí a marketingové stimuly. Soubor psychologických procesů se propojuje s určitými charakteristickými rysy spotřebitelů a ústí v rozhodovací procesy a nákupní rozhodnutí. Motivace Motivační dispoziční struktury jsou nervové struktury, které tvoří základ aktuálních psychických procesů, kterými je řízeno jednání člověka v jednotlivých situacích. Jedná se o vnitřní zdroj motivačních procesů. Mimo motivační dispoziční struktury se můžeme setkat také s kognitivními (poznávacími) dispozičními strukturami. Tyto dva druhy procesů se vzájemně ovlivňují, probíhající kognitivní procesy působí na probíhající motivační procesy (Bártová, 2004, s. 10). Motivace člověka se vyvíjí celý život, stejně tak jako se utváří osobnost člověka. Nakonečný (1998)4 hovoří o třech okruzích motivace: faktory potřeby výkonu, faktory potřeby sebeurčení (zahrnující svobodu) a faktory sociálních potřeb (obsahující také sdružování). Motivace člověka se skládá z jednotlivých dílčích motivů, které jsou specifikovány intenzitou, kterou působí, délkou času, během které ovlivňuje chování a směrem, ke kterému míří (Vysekalová, 2004, s. 28). Základní motivační dispoziční struktury sestávají z potřeb, postojů, zájmů a hodnot a ovlivňují to, co člověka vede k nákupu určitého zboží či služeb (Bártová, 2007, s. 13). Jak probíhá motivační proces znázorňuje obr. 6. Potřeby Potřeby jsou základní motivační silou jedince, jsou tedy také i hnací silou jeho spotřebních činností. Každá osoba má v určitou chvíli mnoho potřeb. Vlček (2002, s. 11) definuje potřebu jako pocit nedostatku něčeho, co je pro existenci subjektu potřebné a nezbytné, co je žádoucí a nutné k vykonávání určité činnosti nebo k uspokojení určitého zájmu. Uspokojení potřeb ovlivňují nejen motivující faktory člověka, ale i dostupnost a možnost využít prostředků a statků jako zdrojů uspokojení potřeb. Některé z potřeb patří mezi potřeby biogenické, vznikající z fyziologických stavů napětí, jako je například hlad nebo žízeň. Neboť jsou tyto potřeby nutné k udržení biologického života, považují se za primární potřeby. Jiné potřeby patří mezi psychogenické, vznikající z psychologických stavů napětí, např. potřeba

4

In Vysekalová (2004, s. 28)

26


uznání a sounáležitosti. Proto tyto potřeby považujeme za sekundární (Kanuk, 2004, s. 94). Dle Bártové (2004, s. 11) jsou jednotlivé potřeby tvořeny složkou obsahovou (nedostatek, přebytek něčeho), snahovou (energie k akci) a citovou (emocionální prožívání modifikované okolím). Kotler (2007, s. 62) dělí potřeby do pěti skupin na potřeby vyřčené (zákazník žádá nepříliš drahý automobil), potřeby reálné (zákazník žádá automobil, u kterého jsou nízké operační náklady, ne původní cena), potřeby nevyřčené (zákazník očekává dobré služby prodejce), potřeby pro radost (zákazník by měl rád nainstalován od prodejce do palubní desky navigační systém) a potřeby tajné (zákazník si přeje, aby jej přátelé považovali za zkušeného spotřebitele).

Obr. 6 Model motivačního procesu Zdroj: Kanuk (2004, s. 96)

Mezi tři nejznámější teorie motivace patří teorie Sigmunda Freuda, Abrahama Maslowa a Fredericka Herzberga. Freudova teorie Tato teorie říká, že psychologické síly, které utváří lidské chování jsou převážně nevědomé, a že osoby nemohou plně chápat své motivace. Při výběru určitého produktu člověk nevnímá pouze konstatované vlastnosti, ale všímá si i méně vědomých podnětů. Například tvar, váha, velikost, barva mohou vyvolávat určité emoce (Kotler, 2007, s. 222–223).


27

Maslowova teorie V roce 1943 uspořádal americký psycholog Maslow lidské potřeby. Dle jeho teorie jsou potřeby člověka uspořádány hierarchicky podle naléhavosti. Nejdůležitější je, aby člověk uspokojil své fyziologické potřeby, poté potřeby bezpečí, společenské potřeby, potřeby uznání a v poslední řadě potřeby seberealizace (Franěk, 2011). Hierarchie potřeb je blíže uvedena na obr. 7.

Obr. 7 Maslowova pyramida Zdroj: Vysekalová (2004)

Herzbergova dvoufaktorová teorie Herzberg v této teorii rozlišuje 2 faktory: absence prvních faktorů způsobuje nespokojenost, ale jejich přítomnost nevede ke spokojenosti (dissatisfaktory), zatímco absence druhých nezpůsobuje nespokojenost, ale jejich přítomnost vede ke spokojenosti (satisfaktory). První faktory nazval hygienickými, druhé faktory motivačními (Hájek, 2006). Pro motivaci k nákupu jsou nezbytností satisfaktory, nejen nepřítomnost dissatisfaktorů. Prodávající by se proto měli dissatisfaktorům vyhnout a naopak identifikovat hlavní satisfaktory a zákazníkům je potom poskytnout (Kotler, 2007, s. 223). Postoje Solomon (2006, s. 143) definuje postoj jako naučenou predispozici reagovat příznivě či nepříznivě na podněty na základě relativně dlouhodobých hodnocení lidí, objektů a témat. Spotřebitelé zaujímají určité postoje vůči konkrétním značkám a také vůči obecnějšímu chování se spotřebitelským obsahem.

28


Vnímání Jedná se o proces, díky kterému si člověk vybírá, třídí a vysvětluje vstupní informace za účelem utvořit si smysluplnou představu o světě. Člověk si vybírá, čemu věnovat pozornost, co zpracovat a jak to interpretovat (Brown, 2006)5. Vnímání je závislé na fyzických podnětech a na jejich vztahu k okolnímu prostředí a také na vnitřním rozpoložení daného člověka. Vnímání jednotlivých osob se může dost lišit (Kotler, 2007, s. 223). Dle Millera (1956)6 může člověk vnímat naráz až sedm informací (+-2). Učení Učení má za následek změny v individuálním chování, což je důsledkem zkušeností. Větší část lidského chování je naučená (Kotler, 2007, s. 225). Paměť Informace a zkušenosti, které člověk získá během svého života, se mohou ukládat do jeho dlouhodobé paměti (Kotler, 2007, s. 225–226). 2.4.3

Společenské faktory

Chování člověka je neustále ovlivňováno lidmi, kterými je obklopen. I část spotřebního chování je ovlivněna sociálně, jinak řečeno jinými lidmi (Vysekalová, 2004, s. 81). Během svého života je člověk nejvíce ovlivňován referenčními skupinami, rodinou, společenskou rolí i svým postavením (Kotler, 2007, s. 215). Pro zařazení do lidské společnosti je nutné projít tzv. socializačním procesem, tedy je nutné si osvojit kulturu (Bártová, 2004, s. 31). Referenční skupiny Solomon (2006, s. 151) definuje referenční skupinu jako skupinu lidí, kterým se chce spotřebitel zalíbit nebo je chce napodobit, Spotřebitel se s touto skupinou srovnává při hodnocení svého chování – jak se obléká, kam chodí, jaké značky nakupuje atd. Kanuk (2004, s. 326) rozdělil referenční skupiny na normativní a komparativní, dle toho, na které hodnoty a chování působí. Normativní referenční skupiny mají vliv na všeobecné nebo obecně definované hodnoty a chování. Například u dítěte zastává roli normativní referenční skupiny rodina, hrající důležitou roli při formování obecného nákupního chování a hodnot dítěte. Komparativní referenční skupiny ovlivňují specifické a úzce definované postoje nebo chování. Zde lze jako příklad uvést sousední rodinu, jejíž životní styl se nám líbí a myslíme si, že stojí za napodobení. Světlík (2005, s. 69–70) rozdělil referenční skupiny dle toho jaký je vztah jedince ke skupině na 3 druhy:

5 6

In Stávková (2006, s. 16) In Stávková (2006, s. 16)


29

· členská skupina – jedinec je přímo členem této skupiny. Jedná se především o rodinu, partu, přátele, pracovní kolektiv, · nečlenská skupina – aspirační, jedinec není členem této skupin, ale chce do ní patřit, · nečlenská skupina – disociační, jedinec do této skupiny nepatří, ale ani do ní patřit nechce. Primární a sekundární skupiny Jak primární, tak sekundární skupiny mohou spotřebiteli plnit roli referenční skupin. Primární skupina se skládá z rodiny, okruhu přátel či sousedů. Tato skupina se vyznačuje důvěrností, soudržností a neformálními kontakty (Bártová, 2004, s. 34). Sekundární skupiny jsou ve většině případů velké skupiny, která mají charakter různých politických stran, společenských hnutí, náboženských společenství, odbory atd. Tyto skupiny jsou charakteristické formálními kontakty, ke kterým nedochází příliš často (Vysekalová, 2004, s. 83). Rodina Rodina je nejdůležitější nákupní organizační jednotkou spotřebního zboží ve společnosti a členové rodiny tvoří nejvlivnější primární referenční skupinu (Frederick, 2002)7. Definice rodiny Velký sociologický slovník (1996, s. 940–942) definuje rodinu jako malou primární společenskou skupinu a instituci, která je základním článkem sociální struktury i základní ekonomickou jednotkou a jejímiž hlavními funkcemi jsou reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova potomstva, ale i přenos kulturních vzorů a zachování kontinuity kulturního vývoje. Rodina je založena na svazku muže a ženy, na pokrevním vztahu rodičů a dětí či vztahu jej nahrazujícím (osvojení), na společné domácnosti, jejíž členové plní společensky určené a uznané role vyplývající ze soužití a na souhrnu funkcí, jež podmiňují existenci tohoto společenství a dávají mu vlastní význam ve vztahu k jedincům i k celé společnosti. Rodinná skupina složená z rodičů a dětí se nazývá rodinou nukleární (také jadernou, manželskou, elementární, základní, apod.). Kromě nukleární rodiny existuje i takzvaná širší rodina, která zahrnuje širší okruh příbuzných (Bártová, 2004, s. 34). Typy rodin v životě kupujícího Dle Bártové (2004, s. 34–35) je člověk během svého života členem dvou typů rodin, které ho ovlivňují.

7

In Kotler (2007, s. 215)

30


1.

rodina orientující — která se skládá z rodičů a jejich dětí. Člověk je svými rodiči veden k určitému náboženství, politice, lásce, vzdělání atd. Rodiče na děti přenáší: · hodnotové systémy, postoje, · vzory chování, · poznatky,

2.

· estetické cítění. rodina tvarující (reprodukční) — člověk se tvaruje. Zakládá rodinu, působí na děti, utváří domov, čímž také ovlivňuje své chování.

Životní cyklus rodiny Pro spotřební a nákupní chování je důležité, v jaké fázi životního cyklu se rodina nachází. Vysekalová (2010, s. 89–90) uvádí tyto fáze: · mládenecké období – lidé se v tomto období cítí volní a bohatí, kupují si módní věci, auta, základní vybavení bytu, investují do sportu, zábavy a oblékání, · novomanželské období – oba z manželů obvykle pracují, zatím nemají děti, mají tedy lepší finanční podmínky než v budoucnu; v tomto období je nákupní aktivita největší, neboť si zařizují domácnost, · rozvedení, odloučení – obvykle se cítí finančně poškození, proto jsou nákupy omezeny pouze na nezbytné věci, často udržují dvě domácnosti a platí na děti, · plné hnízdo I. – v této fázi vrcholí vybavení domácnosti, některé ženy již po mateřské dovolené pracují, je zde nespokojenost s finanční situací, děti do 6 let, · plné hnízdo II. – finanční situace je lepší, manželé více vydělávají, kupují rodinná balení, hodně jídla, čistících prostředků, zboží dlouhodobé spotřeby, děti nad 6 let, · plné hnízdo III. – finanční situace se ještě zlepší, některé děti již mohou vydělávat; rodina investuje do obnovy nábytku, autoturistiky, knih, časopisů, videa, hudby atd., · prázdné hnízdo I. – manželé jsou na tom finančně nejlépe, mají hezký byt, děti jsou již pryč z domova; věnují se kultuře, cestování, sebevzdělávání, koníčkům atd., · prázdné hnízdo II. – dochází k prudkému poklesu příjmů, jeden nebo oba z manželů je již v důchodu, udržují byt, dům, kupují léky, běžné potraviny atd. · starší lidé – nižší příjmy, udržování domácnosti; již nenakupují módní věci, oblečení ani kosmetiku, · staří osamělí lidé – nízké příjmy, potřebují péči, bezpečí, kupují jen ty nejnutnější potraviny a věci do domácnosti.


31

Role a postavení Každá osoba ve svém životě zastává mnoho rolí a postavení. Role je tvořena činnostmi, které se od osoby očekávají. Každá role je doplněna určitým postavením (Kotler, 2007, s. 218). Názorový vůdce Kanuk (2004, s. 489–490) definuje názorové vůdcovství jako proces, v němž jedna osoba neformálně ovlivňuje činy nebo postoje jiných, kteří si potřebují názor teprve vytvořit nebo si jej chtějí jen poslechnout. Vliv, který má názorový vůdce na ostatní je interpersonální, neformální a odehrává se mezi lidmi, z nichž žádný nepatří mezi komerční prodejce. Většinou každá skupina má svého názorového vůdce. Jeho postavení může být dáno jeho nadprůměrnými schopnostmi či znalostmi, ale mohou být ostatním sympatičtí proto, že nejlépe vyjadřují standardy skupiny (Vysekalová, 2010, s. 91). 2.4.4

Kulturní faktory

Na kupní chování lidí působí obzvláště kultura, subkultura a společenská třída. Kultura Kulturu si můžeme představit jako osobnost dané společnosti. Jedná se o hodnoty, přesvědčení, vkus a zvyky, jimž určitá skupina lidí přisuzuje důležitost. To, co je považováno za žádoucí a vhodné v jedné kultuře, v jiných kulturách může být nepřípustné (Solomon, 2006, s. 148). Kanuk (2004, s. 403) definuje kulturu jako celkový souhrn nabytých názorů, zásad a zvyků, které slouží k usměrňování nákupního chování členů konkrétní společnosti. Kultura má základní vliv na přání a chování nějaké osoby. Soubor hodnot, percepcí, preferencí a způsobů chování je vštěpován jedinci v období dětství a dospívání prostřednictvím rodiny a klíčových institucí (Kotler, 2007, s. 212). Kulturní charakteristiky Dle Bártové (2007, s. 20) jsou s působením kultury spojené určité významné okolnosti: · kultura je učená, je nutno si ji osvojit, · přenáší se z generace na generaci, tento rys vyjadřuje zejména tradice, · kultura je sdílená, je společná pro široké skupiny lidí, · místně diferencované kultury, na různých místech se vyskytují různé kultury, · šíří se verbální i neverbální komunikací, · je adaptivní, dynamická.

32


Subkultura Solomon (2006, s. 150) chápe subkulturu jako skupinu lidí koexistující s jinými skupinami v rámci větší kultury, jejíž členové sdílejí výrazný okruh názorů, vlastností nebo společných zkušeností. Každý z nás patří do mnoha subkultur. Mezi subkultury patří národnosti, geografické regiony, náboženské skupiny, rasové skupiny, věk, pohlaví, povolání, skupiny se stejnými volnočasovými aktivitami atd. (Bártová, 2007, s. 26; Kotler, 2007, s. 212; Solomon, 2006, s. 150). Společenská třída Lidská společnost vykazuje téměř vždy sociální stratifikaci, která může nabývat dvou podob, a to podoby kastovního systému, kdy má jedince stanovenou konkrétní roli a nemůže ji změnit, nebo častější podoby společenských tříd, kam jsou členové zařazováni dle podobných zájmů, hodnot a způsobů chování (Kotler, 2007, s. 213). Lidé, kteří patří do stejné společné třídy mají podobné povolání, podobnou úroveň příjmů a obvykle i podobný vkus co se týče oblékání, bydlení a trávení volného času. Tito lidé také mají podobné politické či náboženské přesvědčení, stejně jako hodnoty a cíle (Solomon, 2006, s. 150). Společenská třída je tvořena kombinací více proměnných (zaměstnání, příjem, bohatství, vzdělání atd.). Společenská třída ovlivňuje také to, jak je vnímáno postavení osob, jestli člověk zaujímá vyšší či nižší postavení. Během života se společenská třída člověka může měnit, může na společenském žebříčku růst i klesat (Kotler, 2007, s. 214). Sociální třídy Kotler (2001, s. 173) ve své knize rozeznává sedm sociálních tříd: ·

nejvyšší třída – jedná se o sociální elitu, velmi vysoké dědičné bohatství,

·

horní třída – velmi vysoké bohatství získané vlastní činností,

· vyšší střední třída – nevlastní ani rodinný status, ani nezvyklé bohatství, jedná se o řídící pracovníky velkých podniků a majitele středně velkých podniků, jejichž hlavním zájmem je kariéra, ·

střední třída – tvořena průměrně placenými úředníky a dělníky,

· dělnická třída – průměrně placení dělníci; převládá velký rozdíl v postavení muže a ženy, · lepší spodina – pracující, nejsou odkázáni na podporu, jejich život je však téměř na hranici bídy, ·

spodina – nejnižší třída; jsou odkázáni na podporu, žijí očividně v bídě.

2.5 Životní úroveň Dle Duffkové (2008, s. 79–80) přesná definice pojmu životní úroveň neexistuje. Ovšem podle nejobvyklejšího pojetí se dle ní životní úrovní rozumí stupeň uspo-


33

kojování životních potřeb obyvatelstva (v daném stádiu vývoje ekonomiky) a souhrnu podmínek, za nichž jsou tyto potřeby uspokojovány. Životní úroveň se tedy netýká pouze bezprostřední spotřeby zboží a služeb jednotlivcem, tedy osobně zakoupených a zaplacených položek, ale týká se i položek, které ovlivňují subjektivně či objektivně životní úroveň a její vnímání a přitom nejsou závislé na jedinci, jako především veřejné služby. Duffková (2008, s. 80) rozděluje souhrn podmínek, za nichž jsou potřeby uspokojovány, do tří skupin: ·

hmotné podmínky – zejména životní prostředí,

· sociální podmínky – mzdová politika, systém veřejných služeb a statků, sociální politika a další, · časově-pracovní podmínky – délka pracovní doby, pracovní podmínky, rozsah a možnosti využití volného času. Encyklopedie Co je co (2000) vymezuje životní úroveň jako historicky podmíněný stupeň uspokojování životních, tj. hmotných a duchovních potřeb obyvatelstva a zároveň souhrn životních existenčních, pracovních a jiných podmínek, za nichž jsou tyto potřeby uspokojovány. Životní úroveň závisí na výrobních vztazích a je podmíněna stupněm vývoje výrobních sil. Odráží se v ní stupeň blahobytu obyvatelstva, respektive určité země. Dá se vyjádřit soustavou kvantitativních a kvalitativních ukazatelů. Životní úroveň je sociálně ekonomickou kategorií, nelze ji však omezit na čistě ekonomické faktory. Kubátová (2010, s. 20) definuje životní úroveň společnosti jako její materiální blahobyt, který se měří se pomocí hrubého domácího produktu (HDP). Podle Krämera (2005)8 lze určit životní úroveň jako součet hodnoty všeho zboží a služeb, které občané země za rok vyprodukují, děleno počtem občanů. HDP je v Evropské unii používán pro hodnocení ekonomického zdraví jednotlivých členských států. Údaje o hrubém domácím produktu lze zjistit na stránkách Českého statistického úřadu (www.czso.cz). Životní úroveň je vymezena kvantitativně neboli ekonomicky. Lze ji rozdělit na životní úroveň společnosti a životní úroveň jednotlivce (nebo domácnosti). Životní úroveň jednotlivce nebo domácnosti lze vyjádřit jako materiální blahobyt, týkající se zejména úrovně spotřeby, materiálního vybavení domácností a obecně věcí, které si člověk může koupit a jsou mu k dispozici. Životní úroveň lze vyjádřit jednak pomocí výše příjmů osob a domácností a jednak pomocí materiální vybavenosti domácností a bytů. Český statistický úřad porovnává životní úroveň domácností pomocí příjmů a výdajů domácností s tím, že rozlišuje různé výdaje a vytváří tzv. statistiky rodinných účtů (Kubátová, 2010, s. 20–21). Příjmy Do příjmů se dle Ministerstva práce a sociálních věcí (2011) zahrnují příjmy z pracovní činnosti po zdanění, příjmy z podnikání po zdanění, příjmy 8

In Kubátová (2010, s. 20)

34


z kapitálového majetku po zdanění, příjmy z pronájmu po zdanění, důchody, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory a ostatní sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci, výživné apod. Výdaje Výdaje se v zemích EU dělí dle klasifikace COICOP (Classification Of Individual Consuption by Purpose) do těchto dvanácti skupin: Potraviny a nealkoholické nápoje, Alkoholické nápoje a tabák, Odívání a obuv, Bydlení, voda, energie a paliva, Bytové vybavení a zařízení domácností, Zdraví, Doprava, Pošty a telekomunikace, Rekreace, kultura a sport, Vzdělávání, Stravovací a ubytovací služby, Ostatní zboží a služby (Český statistický úřad, 2011). Předpokládá se, že vzhledem k různorodosti příjmů moderní společnosti mají jednotlivci a rodiny různou životní úroveň. Životní úroveň jednotlivců je do určité míry ovlivňována životní úrovní společnosti, ve které jednotlivec žije (Kubátová, 2010, s. 21). Podle Duffkové (2008, s. 80–81) se životní úroveň strukturuje do těchto podskupin: · spotřeba hmotných statků obyvatelstvem (spotřeba potravin a předmětů krátkodobé spotřeby, veřejné stravování atd.), · spotřeba obyvatelstvem placených služeb (úroveň osobní dopravy, komunálních služeb, kulturních služeb, rozsah a struktura obchodní sítě, úroveň spojů atd.), · úroveň bydlení (obytná plocha na obyvatele, struktura a stáří bytového fondu, vybavenost bytů a obytných komplexů atd.), · zaměstnanost a pracovní podmínky (délka pracovní doby a dovolené, úroveň pracovního prostředí atd.), · úroveň školství (rozsah a struktura systému škol, náhrady na školství a vědu, stipendia, koleje, školní stravování atd.), · úroveň zdravotní péče (počet obyvatel na jednoho lékaře a jedno nemocniční lůžko, vybavenost nemocnic a jejich obsazení odborným personálem, úroveň veřejné hygieny atd.), · komplex sociálních služeb (podmínky nemocenského, a starobního pojištění, péče o rodiny s dětmi atd.),

invalidního

· rozsah volného času a podmínky jeho využití (počet a struktura veřejných služeb, počet kin, divadel, koncertních sálů, muzeí, divadelních souborů, financování rezortu kultury atd.), · úroveň životního prostředí (čistota vody, ovzduší, půdy, kvalita a stáří letních porostů, rozsah obdělávané půdy atd.).

Metodika

35

3 Metodika Bakalářská práce je členěna do dvou základních částí, a to „Literárního přehledu“ a „Vlastní práce“. V kapitole „Literární přehled“ byly představeny teoretické poznatky týkající se chování spotřebitelů, typologie spotřebitelů, nákupního rozhodovacího procesu, faktorů ovlivňujících nákupní chování spotřebitelů a na závěr poznatky související s pojmem životní úroveň. Informace byly čerpány zejména z knižních zdrojů, a to jak českých, tak i zahraničních, uvedených v seznamu použité literatury v závěrečné části práce. Podstatnou část bakalářské práce tvoří kapitola „Vlastní práce“. Ke zpracování této části byla použita pouze sekundární data, neboť na téma životní úroveň byla provedena řada průzkumů a šetření. Kapitola „Vlastní práce“ je tvořena zkoumáním životní úrovně jak z objektivního, tak i subjektivního hlediska v letech 2006–2010. Většina získaných dat byla upravena do podoby grafů a tabulek pomocí programu Microsoft Excel. K vypracování podkapitoly „Objektivní hodnocení životní úrovně v ČR“ byla použita data získaná na stránkách Českého statistického úřadu a z publikace „Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993– 2010“, kterou zpracoval Odbor analýz a statistik MPSV ČR. Tato publikace vychází z reálného šetření v domácnostech, přičemž základní soubor tvořilo 3 000 domácností, jejichž složení odpovídalo struktuře domácností dle sociálních skupin v ČR, počtu nezaopatřených dětí a výše čistého peněžního příjmu na osobu. Dále zde byl použit doplňkový soubor 400 rodin s dětmi žijících na úrovni 1,9 násobku životního minima, od nichž se získávaly údaje o rodinách s nízkými příjmy. Sledované domácnosti byly v práci rozděleny na domácnosti zaměstnanců celkem (s dětmi i bez dětí), domácnosti osob samostatně výdělečně činných, domácnosti důchodců a domácnosti s dětmi s minimálním příjmem. V této bakalářské práci byl zkoumán vývoj základních ukazatelů životní úrovně, mezi které patří: · Příjmy – v práci byly použity čisté peněžní příjmy přepočítané na 1 člena domácnosti za 1 měsíc. Čistými peněžními příjmy se rozumí hrubé příjmy snížené o daň z příjmů a povinné příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, nezahrnující přijaté půjčky, úvěry ani vybrané úspory. Peněžní příjmy jednotlivých domácností jsou tvořeny příjmy ze zaměstnání, sociálními příjmy a příjmy ostatními (Odbor analýz a statistik MPSV ČR, 2011). · Výdaje – v první části práce jsou rozebírány čisté peněžní výdaje přepočítané na 1 člena domácnosti za 1 měsíc. Čisté peněžní výdaje jsou peněžní výdaje snížené o daň z příjmů a částky sociálního a zdravotního pojištění, nezahrnující vklady u peněžních ústavů ani splátky úvěrů a půjček (Odbor analýz a statistik MPSV ČR, 2011). V další části jsou vyjádřeny celkové spotřební výdaje domácností a navíc podíl jednotlivých skupin výdajů dle klasifikace COICOP na celkových výdajích. · Zadluženost – je v dané práci vyjádřena vývojem úvěrů a půjček v ČR.

36

Metodika

· Inflace – dle Klímy (2006, s. 81) inflace znamená růst cenové hladiny. Nejčastěji se měří cenovými indexy. Důsledkem inflace je pokles kupní síly peněz, neboť za stejnou peněžní částku lze koupit méně zboží a služeb. · Nezaměstnanost – pro práci byla použita obecná míra nezaměstnanosti v procentuálním vyjádření. Obecná míra nezaměstnanosti vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle (Český statistický úřad, 2012). · HDP – hrubý domácí produkt vyjadřuje celkovou hodnotu statků a služeb nově vytvořených v určitém období na určitém území. Stanovit jej lze třemi způsoby: produkční metodou, výdajovou metodou a důchodovou metodou, přičemž v této práci byla použita výdajová metoda, která se vyjadřuje jako součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými jednotkami (skutečná konečná spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb (Český statistický úřad, 2012). V práci je použit reálný hrubý domácí produkt vyjádřený v cenách roku 2005, který je vhodnější zejména díky vyloučení vlivu změn v běžných cenách ve sledované časové řadě, k nimž v čase dochází, díky čemuž HDP vykazuje skutečný nárůst fyzického objemu produktu během daného období (Klíma, 2006, s. 23). Poté došlo ke zkoumání závislosti mezi jednotlivými ukazateli pomocí základních statistických metod s použitím programu Gretl a Microsoft Excel. Nejdříve byl vypočítán párový korelační koeficient dle vzorce:

Obr. 8 Vzorec párového korelačního koeficientu Zdroj: Adamec (2011)

Vypočítaná hodnota se pohybuje v rozmezí od -1 do 1. Čím více se blíží 1, tím větší je přímá závislost mezi sledovanými veličinami – s růstem jedné veličiny roste i druhá. Čím více se blíží k -1, tím větší je nepřímá závislost mezi veličinami, což znamená, že při růstu jedné veličiny, druhá veličina klesá. Pokud se hodnota blíží 0, mezi veličinami závislost neexistuje (Adamec, 2011). U zkoumání statistické závislosti mezi příjmy a výdaji byl navíc vypočítán také parciální koeficient korelace, aby byl zjištěn vliv inflace na příjmy a výdaje.

Metodika

37

Vzorec parciálního koeficientu korelace:

Obr. 9 Vzorec parciálního koeficientu korelace Zdroj: Adamec (2011)

V případě, že párový koeficient korelace a parciální koeficient korelace budou mít podobné hodnoty, znamená to, že inflace vztah mezi příjmy a výdaji neovlivňuje (Adamec, 2011). Pokud vyšla poměrně velká závislost mezi ukazateli, byl proveden ještě výpočet koeficientu determiance R² a Durbin-Watsonovy statistiky D v programu Gretl, aby bylo ověřeno, že se nejedná jen o nepravou (zdánlivou) závislost, která je způsobena například tím, že některé časové řady mají podobný trend či sezónnost. O nepravé závislosti se hovoří tehdy, když koeficient determinace R² je větší než Durbin–Watsonova statistika D (Adamec, 2011). Podkapitola „Subjektivní hodnocení životní úrovně v ČR“ byla vypracována s použitím výsledků průzkumů veřejného mínění v ČR v letech 2006–2010, které provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění pod záštitou Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i.9. Výběr respondentů byl prováděn kvótním výběrem, kdy byla pro tento výběr použita data z Českého statistického úřadu. Jako kvóty byly určeny region, velikost místa bydliště, pohlaví, věk a vzdělání. Byli oslovováni občané ČR starší 15 let. Jako metoda sběru dat byl použit osobní rozhovor tazatele s respondentem pomocí standardizovaných dotazníků. Celkově byla data čerpána ze dvou různých šetření, která probíhala každý rok. V prvním průzkum CVVM zjišťovalo, jak občané hodnotí materiální životní podmínky svých domácností a ekonomickou situaci v zemi. Ve druhém průzkumu CVVM zjišťovalo údaje týkající se životní úrovně občanů v ČR a rovněž byli občanům ČR pokládány otázky zaměřující se na subjektivní pocit chudoby, obtížnost hospodaření s příjmy či náročnost uspokojování některých životních potřeb. V závěru kapitoly „Vlastní práce“ byly porovnány výsledky objektivního i subjektivního hodnocení životní úrovně a byla sestavena doporučení pro podnikatele i domácnosti.

9

Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/index.php?lang=0&disp=zpravy&r=1

38

Vlastní práce

4 Vlastní práce 4.1 Objektivní hodnocení životní úrovně v ČR 4.1.1

Peněžní příjmy a výdaje

v Kč na jednoho člena domácnosti

Při pohledu do tab. 5 v příloze č. 1 je zřejmé, že v průběhu let 2006–2010 došlo k růstu jak příjmů, tak i výdajů u všech typů domácností a tedy i růstu životní úrovně. 14 000 13 500 13 000 12 500 12 000 11 500 11 000 10 500 10 000 9 500 9 000 8 500 8 000

Příjmy zaměstnanci Výdaje zaměstnanci Příjmy důchodci Výdaje důchodci

2006

2007

2008

2009

2010

rok

Obr. 10 Příjmy a výdaje domácností zaměstnanců a důchodců v letech 2006–201010 Zdroj: Odbor analýz a statistik MPSV ČR (2011), vlastní zpracování

V domácnostech zaměstnanců došlo od roku 2006 k nárůstu příjmů o 25,1 %. Výdaje také vzrostly, i když v menší míře a to o 19,1 %. V případě vyjádření životní úrovně pomocí výdajů, je při pohledu na rozdíl mezi rokem 2007 a 2008 vidět, že životní úroveň domácností zaměstnanců v těchto letech vzrostla minimálně, lze říci, že téměř stagnovala. Do roku 2009 došlo k jejímu nárůstu, ovšem poté nastalo opět období blížící se stagnaci. Vzhledem k tomu, že ve všech letech byly u tohoto typu domácností příjmy vyšší než výdaje, je z obr. 10 zřejmé, že si domácnosti utvářely určité rezervy, které postupem času rostly (zvětšoval se rozdíl mezi příjmy a výdaji). U důchodců došlo v letech 2006–2010 také jak k růstu příjmů, tak výdajů. Příjmy vzrostly o 27,4 %, výdaje o 28,7 %. Výdaje tedy rostly rychleji než příjmy, čehož si lze povšimnout na obr. 10, kdy se křivka výdajů v roce 2010 přiblížila křivce příjmů, ale i tak se domácnosti udržely ve všech letech v kladné bilanci. Životní úroveň domácností důchodců rostla ve všech letech přibližně stejným tempem. Z grafu je také zřejmé, že tyto domácnosti měly menší prostředky na tvorbu rezerv.

10

Zdrojová data v příloze č. 1

Vlastní práce

39

12 000

v Kč na 1 člena domácnosti

11 000 10 000 9 000

Příjmy minimum

8 000

Výdaje minimum

7 000

Příjmy OSVČ

6 000

Výdaje OSVČ

5 000 4 000 3 000 2006

2007

2008

2009

2010

rok

Obr. 11 Vztah mezi příjmy a výdaji u domácností OSVČ a s minimálními v letech 2006–201011 Zdroj: Odbor analýz a statistik MPSV ČR (2011), vlastní zpracování

U domácností osob samostatně výdělečně činných vzrostly příjmy v průběhu 5 let o 23,2 %. Růst výdajů u tohoto typu domácností byl poněkud vyšší než u domácností zaměstnanců, výdaje vzrostly o 23 %, tedy téměř srovnatelně s příjmy. Do roku 2008 životní úroveň těchto domácností rostla. Po propuknutí krize ovšem došlo k poklesu výdajů těchto domácností a tedy i ke snížení jejich životní úrovně. Na obr. 11 si lze povšimnout, že v roce 2007 výdaje přerostly příjmy těchto domácností. Je tedy jasné, že domácnosti musely situaci řešit pomocí dříve našetřených úspor nebo využitím úvěrů a půjček. V roce 2008 byly příjmy a výdaje téměř vyrovnané. Ovšem v dalších letech již byla bilance domácností kladná, i když částka, kterou domácnosti mohly použít na tvorbu rezerv, nebyla tak vysoká jako u domácností zaměstnanců. U domácností s minimálními příjmy došlo k nárůstu příjmů o pouhé 2,4 %, zatímco výdaje vzrostly o 5,4 %. Výdaje a tedy i životní úroveň u těchto domácností rostla do roku 2008, i když velmi pomalým tempem. V roce 2008 došlo ke zlomu a životní úroveň těchto domácností se začala zhoršovat. Z Obr. 11 je vidět, že ve všech letech výdaje převažovaly nad příjmy, je tedy zřejmé, že tyto domácnosti nejsou schopné tvořit žádné finanční rezervy a naopak jsou nuceny situaci řešit pomocí úvěrů a půjček. Struktura výdajů domácností Vývoj výdajů v období od roku 2006 do roku 2010 měl rostoucí charakter. Celkově výdaje vzrostly o 267 353 mil. Kč, tedy o 16,7 %. Podrobný přehled výdajů jednotlivých typů domácností je uveden v přílohách č. 2 až 5. Největší výdaje měly všechny domácnosti na bydlení a potraviny, zatímco nejnižší na vzdělání. Na obr. 12 je pro lepší představu znázorněn přehled hlavních výdajů jednotlivých typů domácností v roce 2008.

11


zaměstnanci

Potraviny, Bydlení, voda, nealkoholické energie, nápoje paliva

Doprava

OSVČ 536 607 274 202

776

důchodci 343

504 240

1 034 1 148

1 215 1 168

1 775 1 667 2 315 1 234

1 189

3 000 2 700 2 400 2 100 1 800 1 500 1 200 900 600 300 0

1 803 1 839 2 230

Vlastní práce

v Kč na 1 člena domácnosti

40

Rekreace, kultura a sport

s min. příjmy

Odívání a obuv

hlavní kategorie výdajů

Obr. 12 Přehled hlavních výdajů domácností v roce 2008 Zdroj: Odbor analýz a statistik MPSV ČR (2011), vlastní zpracování

Domácnosti zaměstnanců a OSVČ měly nižší výdaje na potraviny a nealko nápoje než důchodci, ale naopak měly o dost vyšší výdaje na stravovací služby. Mohlo to být způsobeno tím, že zaměstnanci a OSVČ tráví podstatnou část dne v práci, kde chodí také na obědy do různých stravovacích zařízení, zatímco důchodci si většinou vaří doma. Také vynakládaly větší množství peněz na dopravu, protože málokdo má práci v místě bydliště a za prací musí dojíždět jinam. Poměrně velkou částku používaly na bytové vybavení, což nejspíše bylo způsobeno tím, že se jedná především o mladší rodiny, které se řídí módou a chtějí, aby jejich vybavení domácnosti odpovídalo módním trendům, stejné je to i s odíváním. Domácnosti zaměstnanců a OSVČ utrácely také hodně peněz za kulturu a rekreaci. U domácností zaměstnanců je to pochopitelné, neboť jejich příjmy byly o dost vyšší než výdaje, tak nemusely mít strach, že by uspokojování sekundárních potřeb mohlo nějak jejich rozpočet ovlivnit. Ovšem u osob samostatně výdělečně činných, kde byla bilance poměrně vyrovnaná, by se předpokládalo omezení těchto výdajů, ale nebylo tomu tak (zejména v roce 2007). Domácnosti důchodců měly také vyšší náklady na bydlení, než ostatní typy domácností. Je to způsobeno tím, že doma tráví mnohem více času, a proto spotřebují více elektřiny, plynu i vody. Domácnosti s minimálními příjmy téměř neutrácely za bytové vybavení. Vzhledem k tomu, že tyto domácnosti nemají ani dostatek peněz na uspokojení primárních potřeb, je logické, že pro ně vybavení bytu není důležité, stejně tak jako odívání, rekreace, kultura či sport. V tab. 1 si lze povšimnout, že v letech 2006–2010 došlo k největšímu nárůstu výdajů v oblasti zdraví, celkově tyto výdaje vzrostly od roku 2006 do roku 2010 o 48 %. K největšímu nárůstu došlo v roce 2008, kdy byly zavedeny různé poplatky ve zdravotnictví (regulační poplatky a poplatky u lékařů a v lékárnách), neboť lidé, kteří potřebují zdravotní péči, nemohou tyto výdaje nijak omezit. Největší výdaje na zdraví měly domácnosti důchodců, u této skupiny došlo k nárůstu těchto výdajů dokonce o 70 %.

Vlastní práce

41

Lze si také povšimnout růstu výdajů na alkoholické nápoje a tabák zejména po roce 2008. Lze se tedy domnívat, že to bylo způsobeno důsledkem ekonomické krize, kdy velké množství lidí přišlo o zaměstnání (míra nezaměstnanosti vzrostla o 2,27 %) a své problémy se snažilo vyřešit pomocí alkoholu a tabákových výrobků. Celkově tyto výdaje vzrostly od roku 2006 o 40,27 %. Jedinou skupinou výdajů, kde došlo k poklesu, jsou výdaje na odívání a obuv. Do roku 2008 tyto výdaje rostly, ovšem s příchodem krize došlo k jejich výraznému poklesu – v roce 2010 byly tyto výdaje o 23 % nižší oproti roku 2008. Od roku 2006 do roku 2010 tyto výdaje klesly o 19,24 %. Důvodem mohlo být to, že ceny v této oblasti klesaly, což bylo doloženo Českým statistickým úřadem (v letech 2008 až 2010 ceny poklesly o 1,26 %), ale také omezením nákupů oblečení.

42 Tab. 1

Vlastní práce Podíl jednotlivých skupin výdajů na celkových výdajích

Potraviny, nealko nápoje Alkoholické nápoje, tabák Odívání a obuv Bydlení, voda, energie Bytové vybavení Zdraví Doprava Pošty Rekreace, kultura Vzdělávání Stravování, ubytování Ostatní zboží a služby Celkové výdaje

v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v% v mil. Kč v%

2006 243 308 15,2 126 506 7,9 73 094 4,6 407 342 25,4 88 048 5,5 28 295 1,8 165 260 10,3 60 103 3,7 175 817 11 10 460 0,7 89 339 5,6 136 881 8,5

2007 260 842 15,2 138 542 8,1 74 562 4,3 437 878 25,5 94 548 5,5 33 906 2 181 072 10,5 62 129 3,6 179 208 10,4 12 738 0,7 92 821 5,4 151 426 8,8

2008 284 747 15,3 148 902 8,0 76 675 4,1 481 671 25,9 101 482 5,5 42 092 2,3 192 133 10,3 63 843 3,4 190 768 10,3 14 383 0,8 95 110 5,1 164 862 8,9

2009 263 572 14,2 168 366 9,1 63 439 3,4 523 959 28,3 96 879 5,2 43 220 2,3 168 131 9,1 62 548 3,4 188 658 10,2 12 477 0,7 98 770 5,3 162 463 8,8

2010 265 826 14,2 177 444 9,5 59 028 3,2 523 845 28 102 760 5,5 41 867 2,2 173 294 9,3 61 754 3,3 190 482 10,2 13 448 0,7 98 893 5,3 163 165 8,7

v mil. Kč

1 604 453

1 719 672

1 856 668

1 852 482

1 871 806

Zdroj: Český statistický úřad (2012)12, vlastní zpracování

12

Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.makroek_vydaj

Vlastní práce

43

Statistická závislost mezi příjmy a výdaji Z výpočtů lze usoudit, že závislost mezi příjmy a výdaji domácností je poměrně velká, neboť u všech typů domácností se dle tab. 2 korelační koeficient blíží k hodnotě 1. U domácností zaměstnanců, samostatně výdělečně činných a důchodců se parciální koeficient celkem dost přibližuje párovému koeficientu korelace, což znamená, že zvyšování cenové hladiny nemá výrazný vliv na příjmy a výdaje. Ovšem u domácností s minimálními příjmy se parciální koeficient podstatně liší, což znamená, že zvyšování cenové hladiny má vliv na vztah mezi příjmy a výdaji domácností, domácnostem chybí peněžní prostředky na nákupy, a proto jsou nuceni spotřebu omezit. Zároveň lze prohlásit, že se nejedná o nepravou závislost, neboť koeficient determinace je ve všech případech nižší než Durbin-Watsonova statistika D. Lze tedy usuzovat, že pokud domácnostem porostou příjmy, porostou i jejich výdaje. Tab. 2

Výpočet ukazatelů závislosti

Párový koeficient korelace Zaměstnanci celkem Samostatně výdělečně činní Důchodci celkem Domácnosti s dětmi a s minimálními příjmy

Parciální koeficient korelace

Koeficient determinace

Durbin– Watsonova statistika

0,93

0,90

0,86

3,12

0,94 0,99

0,95 0,91

0,88 0,99

1,96 2,01

0,90

0,53

0,81

2,08

Zdroj: Odbor analýz a statistik MPSV ČR (2011), vlastní zpracování

4.1.2

Zadlužení domácností

V letech 2006–2010 rostla spotřeba domácností a tím docházelo ke zvyšování jejich životní úrovně. Je ovšem třeba říci, že zejména u domácností s minimálními příjmy k tomu docházelo nejen kvůli růstu příjmů, ale především kvůli tomu, že domácnosti využívaly různých úvěrů a půjček a zadlužovaly se. Vývoj úvěrů domácností v letech 2006–2010 je znázorněn na obr. 13. Z krátkodobého hlediska jsou úvěry určitě přínosné, neboť se díky nim může zvyšovat životní úroveň domácností, ovšem z dlouhodobého hlediska je tento vývoj nepříznivý, neboť domácnosti budou muset splácet neustále vyšší částky, čímž budou muset omezit své výdaje na spotřebu a tím dojde ke snížení jejich životní úrovně.

44

Vlastní práce

1100

úvěry v mld. Kč

1000

1044,1

900

974,8

800

873,4

700 720,9

600 500 400

536,4

300 2006

2007

2008

2009

2010

rok

Obr. 13 Vývoj úvěrů domácností v ČR v letech 2006–2010 v mld. Kč13 Zdroj: Odbor analýz a statistik MPSV ČR (2011), vlastní zpracování

4.1.3

Nezaměstnanost

míra nezam ěstnanosti v %

Od roku 2006 do roku 2008 v období expanze nezaměstnanost v ČR klesala. V roce 2008 byla o 2,75 % nižší než v roce 2006. S klesající nezaměstnaností domácnostem rostly i příjmy. Ovšem s příchodem ekonomické krize začaly podniky zaměstnance propouštět, došlo k recesi a k nárůstu počtu nezaměstnaných. Od roku 2008 stoupla o 2,91 % a tím pádem v roce 2010 dosáhla 7,3 %. 7,6 7,4 7,2 7,0 6,8 6,6 6,4 6,2 6,0 5,8 5,6 5,4 5,2 5,0 4,8 4,6 4,4 4,2 4,0

7,3

7,14 6,66

5,32

4,39 2006

2007

2008

2009

2010

rok

Obr. 14 Vývoj nezaměstnanosti 2006–201014 Zdroj: Český statistický úřad(2012)15, vlastní zpracování

Zdrojová data v příloze č. 6 Zdrojová data v příloze č. 7 15 Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=PRA1010CU&&kapitola_id=3 13

14

Vlastní práce

45

Dle Ministerstva práce a sociálních věcí (2010) tato situace nastala zejména kvůli exportně orientované politice ve spojení s celosvětovou hospodářskou krizí, kdy kvůli nedostatku zakázek byli propouštěni nejdříve zaměstnanci v automobilovém průmyslu, sklářském průmyslu a později také ve zpracovatelském průmyslu. S příchodem krize tedy řada domácností přišla o příjmy na spotřebu a došlo tedy i ke snížení jejich životní úroveň. Celkově v období od roku 2006 do roku 2010 došlo k nárůstu nezaměstnanosti o 0,16 %. 4.1.4

Inflace

inflace v %

Z obr. 15 je očividné, že v období konjunktury do roku 2008 měla inflace rostoucí charakter. Oproti roku 2006 došlo k nárůstu o 3,8 % na 6,3 %. Určitý vliv na růst cenové hladiny mělo zvýšení sazby DPH v roce 2008 a zavedení regulačních poplatků v nemocnicích. Současně s krizí ovšem došlo k poklesu inflace a v roce 2009 byla již o 5,3 % nižší než v roce 2008. V roce 2010 došlo opět k menšímu růstu inflace způsobeného zejména zvýšením sazeb daně z přidané hodnoty o 1 % a také zvýšením spotřebních daní. 7,0 6,5 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0

6,3

2,5

2,8 1,5 1,0

2006

2007

2008

2009

2010

rok

Obr. 15 Vývoj inflace 2006–201016 Zdroj: Český statistický úřad (2012)17, vlastní zpracování

Od roku 2006 do roku 2010 inflace celkově klesla o 1 %. Na růst či pokles inflace měl také velký vliv vývoj nezaměstnanosti, což je zřejmé z následujícího grafu.

16 17

Zdrojová data v příloze č. 8 Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0304.pdf

46

Vlastní práce

9,0 8,0

7,3

7,14 6,3

7,0 5,32

%

6,0

Míra inflace v % 4,39

5,0 4,0 3,0

6,66

2,5

Obecná míra nezaměstnanosti v%

2,8

2,0

1,0

1,5

1,0 0,0 2006

2007

2008

2009

2010

rok

Obr. 16 Nezaměstnanost a inflace Zdroj: Český statistický úřad (2012), vlastní zpracování

Statistická závislost mezi inflací a nezaměstnaností Při pohledu na obr. 16 je zřejmé, že se zde potvrzuje teorie Phillipsovy křivky, kdy s poklesem nezaměstnanosti roste inflace a naopak s růstem nezaměstnanosti inflace klesá. To, že mezi inflací a nezaměstnaností existuje poměrně velká nepřímá závislost dokazuje i hodnota párového korelačního koeficientu, která se rovná —0,85 a blíží se tedy k —1. Při porovnání Durbin–Watsonovy statistiky a koeficientu determinace bylo zjištěno, že se nejedná o nepravou závislost. Z toho vyplývá, že růst nezaměstnanosti má skutečný vliv na inflaci a nejedná se pouze o podobný vývojový trend těchto veličin. Klesající míra nezaměstnanosti přináší více lidem stálý příjem, což ale v konečném důsledku způsobuje vyšší poptávku a tím i růst inflace. Od roku 2006 do roku 2008 nezaměstnanost klesala, lidé měli dostatečný příjem a mohli více utrácet, zvýšila se poptávka, která v konečné fázi způsobila v tomto období růst inflace. Od roku 2008 do roku 2009 se situace obrátila – nezaměstnanost rostla, někteří lidé ztratili svůj příjem, jiní se o svůj příjem báli, tím pádem klesla i poptávka po zboží a službách, což způsobilo pokles inflace. Jedinou výjimkou je období od roku 2009 do roku 2010, kdy rostla jak nezaměstnanost, tak i inflace, což bylo způsobeno zvýšením obou sazeb daní z přidané hodnoty o 1 % a také kvůli růstu daní spotřebních. Vývoj těchto ukazatelů měl vliv na životní úroveň domácností. S rostoucí nezaměstnaností si lidé totiž nemohli dovolit to co dříve a byli nuceni svou spotřebu omezit, což vedlo ke snížení jejich životní úrovně. Růst nezaměstnanosti a pokles inflace působil také na strukturu výdajů domácností. Po roce 2008 se snížil podíl výdajů na potraviny a nealkoholické nápoje, odívání a také dopravu. U potravin a odívání to bylo nejspíše způsobeno nutností šetřit. U dopravy bylo pravděpodobně příčinou propuštění zaměstnanců a tím pádem také klesající počet dojíždějících osob za prací. Naopak vzrostl podíl výdajů na alkoholické nápoje, kdy mnoho osob své deprese způsobené ztrátou zaměstnání či finanční situací řešilo právě pomocí alkoholu, a také výdajů na bydlení, kde se lze domnívat, že příčinou byl nejen růst cen v této oblasti,

Vlastní práce

47

ale také to, že kvůli ztrátě zaměstnání trávili lidé doma více času, což mělo za následek růst spotřeby energií a vody. 4.1.5

Hrubý domácí produkt

HDP v mld. K č

Na obr. 17 je znázorněn vývoj HDP v letech 2006–2010. Od roku 2006 do roku 2008 bylo období růstu (konjunktury, expanze). Celkově došlo k nárůstu HDP o 9,01 %, v peněžním vyjádření 300 529 mil. Kč. Nejvíce prostředků lidé v té době vynakládali na potraviny, bydlení, dopravu a rekreaci, nejméně potom na vzdělávání a zdraví. V polovině roku 2008 si lze povšimnout, že ekonomická krize začala větší mírou doléhat i na Českou republiku a hrubý domácí produkt začal klesat. Ve srovnání s rokem 2008 v roce 2009 klesl o 4,7 %. Tento pokles nastal zejména v důsledku poklesu tvorby hrubého kapitálu. Lidé v době krize nechtěli nebo neměli peníze na investování do nemovitostí (banky navíc nechtěly peníze příliš půjčovat) a nehmotných aktiv. Struktura výdajů v této době zůstala podobná, pouze mírně klesl podíl výdajů na potraviny, dopravu, rekreaci a naopak vzrostl podíl výdajů na bydlení a ke skupině hlavních výdajů se přidaly alkoholické nápoje. Po roce 2009, kdy došlo k pomalému odeznívání krize, začal hrubý domácí produkt opět narůstat, v roce 2010 byl vyšší o 2,74 % ve srovnání s rokem 2009. Tento nárůst byl způsoben mírným nárůstem tvorby hrubého kapitálu, ale také zvýšením vývozu zboží a služeb. Struktura výdajů zůstala obdobná jako v předchozích letech, pouze u alkoholických nápojů došlo ještě k většímu nárůstu podílu na celkových výdajích. 3700 3650 3600 3550 3500 3450 3400 3350 3300 3250 3200 3150 3100 3050 3000

3635,344 3559,554

3526,071 3464,657 3334,815

2006

2007

2008

2009

rok

Obr. 17 Vývoj HDP v letech 2006 – 201018 Zdroj: Český statistický úřad (2012)19, vlastní zpracování

18 19

Zdrojová data v příloze č. 9 Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.makroek_vydaj

2010

48

Vlastní práce

V období mezi rokem 2006 a rokem 2010 došlo k celkovému nárůstu HDP o 6,74 % (224 739 mil. Kč). Z hlediska vývoje HDP lze tedy říci, že do roku 2008 životní úroveň rostla. V roce 2009 se ovšem projevila ekonomická krize a životní úroveň v České republice klesala. Po roce 2009 ovšem došlo k pozitivnímu zlomu a životní úroveň začala opět narůstat. Statistická závislost mezi HDP a nezaměstnaností Mezi HDP a nezaměstnaností se částečně projevuje nepřímá závislost, neboť párový koeficient korelace je —0,66. Z toho vyplývá, že v případě poklesu nezaměstnanosti HDP poroste a naopak při růstu nezaměstnanosti HDP klesá. Ovšem koeficient korelace je ještě poměrně vzdálený od hodnoty —1, což je zřejmé z obr. 18, kdy v letech 2009–2010 rostla jak nezaměstnanost, tak i HDP. 3650

7,5

Obecnmranezamst (pravé) HDPvmil_K (levé)

3600

7

3550

6,5

3500

6

3450

5,5

3400

5

3350

4,5

3300

4 2006

2006,5

2007

2007,5

2008

2008,5

2009

2009,5

2010

Obr. 18 Vztah mezi HDP a nezaměstnaností Zdroj: Český statistický úřad (2012), vlastní zpracování

V letech 2006–2008 mělo více lidí práci a jistý příjem, nezaměstnanost klesala, což se projevilo zejména vyšší spotřebou statků a služeb, tedy i růstem celkových výdajů a tím pádem i růstem HDP. Ovšem s příchodem krize v roce 2008 přišlo mnoho lidí o zaměstnání nebo jim byla zkrácena pracovní doba, čímž přišli i o příjem. Spotřeba v konečném důsledku klesla, nejen kvůli ztrátě příjmů, ale také kvůli obavám z budoucnosti, a tím pádem kleslo i HDP. V roce 2009 začalo HDP opět narůstat, protože bylo vyváženo více zboží a služeb do zahraničí a také lidé v očekávání konce krize se nebály své peníze opět investovat. Nezaměstnanost v této době ale stále rostla, i když by se dalo předpokládat, že vzhledem k růstu vývozu zboží a služeb bude potřeba větší počet zaměstnan-

Vlastní práce

49

ců. Tento růst nezaměstnanosti byl způsoben zejména přílivem absolventů škol, ale dle Ministerstva práce a sociálních věcí (2010) k nárůstu míry registrované nezaměstnanosti došlo také v důsledku legislativních změn, které měly vejít v platnost od 1. 1. 2011. Tyto změny měly zpřísnit podmínky nároku na podporu v nezaměstnanosti, což vedlo k tomu, že se mnoho nezaměstnaných přihlásilo do evidence úřadu práce ještě v závěru roku 2010. Statistická závislost mezi HDP a průměrnou hrubou mzdou Při výpočtu závislosti mezi HDP a průměrnou hrubou mzdou bylo zjištěno dle párového koeficientu korelace, který vyšel 0,65, že existuje určitá (i když menší ) závislost mezi příjmy a HDP. Znamená to tedy, že s rostoucími příjmy může růst i HDP. Koeficient determinace v tomto případě vyšel 0,421 a je tedy menší než Durbin-Watsonova statistika D, která má hodnotu 2,214, což znamená, že se nejedná o zdánlivou (nepravou) závislost. 24000

3,65

HDPvbil (pravé) Prijem (levé)

23500 3,6 23000

3,55

22500

22000 3,5 21500 3,45 21000

20500

3,4

20000 3,35 19500

19000

3,3 2006

2006,5

2007

2007,5

2008

2008,5

2009

2009,5

2010

Obr. 19 Vztah mezi HDP a průměrnou hrubou mzdou20 Zdroj: Český statistický úřad (2012), vlastní zpracování

Průměrná hrubá mzda v ČR měla i přes ekonomickou krizi v letech 2006 až 2010 rostoucí charakter. Ovšem neznamená to, že by se domácnosti měly lépe a jejich příjem se neustále zvyšoval. Do roku 2008 tomu tak možná bylo, ale s příchodem krize se situace změnila. Dle analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí byli totiž propouštěni především zaměstnanci z řad dělníků

20

Zdrojová data průměrné hrubé mzdy v příloze č. 10

50

Vlastní práce

a z jiných nízkých platových tříd nebo jim byly zkráceny úvazky, což se projevilo zejména na jejich mzdě, zatímco zaměstnanci s vyšší mzdou zůstali na svých místech, což v konečném výpočtu způsobilo růst průměrné hrubé mzdy v ČR. Vývoj nezaměstnanosti se projevil na vývoji HDP. Do příchodu krize lidé své peníze utráceli, životní úroveň tedy rostla. Ovšem s příchodem krize mnoho lidí přišlo o zaměstnání a tím i o svůj příjem. Domácnosti byly nuceny omezit svou spotřebu a také z důvodu obav z budoucnosti tolik neutrácely, což lze vidět na poklesu HDP na obr. 19. Statistická závislost mezi HDP a výdaji Vztah mezi HDP počítaným výdajovou metodou a výdaji je zřejmý, neboť se výdaje domácností do HDP započítávají. Do roku 2008 rostly jak výdaje, tak i HDP. Ovšem na obr. 20 si lze povšimnout, že po roce 2008 nastal výrazný pokles HDP, zatímco výdaje klesly jen mírně. Celá tato situace byla způsobena tím, že klesla tvorba hrubého kapitálu. Lidé měly strach o svou budoucnost a tak příliš neinvestovali do stavby, nákupů, rekonstrukcí nemovitostí a ani do pořízení nehmotných aktiv. Po roce 2009 je vidět opět růst HDP, způsobený nejen tím, že lidé začali opět více investovat, ale také zvýšením vývozu zboží a služeb. 1,9e+006

3650

HDPvmil_K (pravé) Celkovvdajevmil (levé)

3600

1,85e+006

3550 1,8e+006

3500 1,75e+006 3450

1,7e+006 3400

1,65e+006

3350

1,6e+006

3300 2006

2006,5

2007

2007,5

2008

2008,5

2009

2009,5

2010

Obr. 20 Vztah mezi HDP a výdaji v mil. Kč Zdroj: Český statistický úřad (2012), vlastní zpracování

Největší podíl na celkových výdajích měly v letech 2006–2010 kategorie potraviny, bydlení, doprava a rekreace. V době krize došlo k poklesu výdajů u těchto kategorií, až na bydlení, kde výdaje narostly. Ke kategoriím, na které lidé vynakládali největší množství peněz, se v této době přidaly také alkoholické

Vlastní práce

51

nápoje a tabák nejspíše jako následek propouštění jak již bylo psáno dříve. Nejmenší podíl výdajů měly domácnosti ve všech letech u kategorií zdraví a vzdělání. Je to způsobeno zejména tím, že v České republice převážnou část výdajů na tyto služby hradí stát či pojišťovny. 4.1.6

Shrnutí

V porovnání let 2006 a 2010 došlo k růstu příjmů i výdajů u všech typů domácností a tedy i k růstu životní úrovně u všech těchto domácností. Ovšem při analýze jednotlivých let bylo zjištěno, že životní úroveň nerostla po celou dobu stejným tempem, v některých letech dokonce stagnovala či klesala. U domácností zaměstnanců došlo téměř ke stagnaci životní úrovně mezi roky 2007 a 2008 a roky 2009 a 2010. Domácnosti důchodců jsou jediná skupina, u kterých životní úroveň ve všech letech rostla téměř stejným tempem. U domácností samostatně výdělečně činných rostly výdaje a tedy i životní úroveň do roku 2008, ovšem s propuknutím krize se tyto výdaje snížily a tím se zhoršila také životní úroveň. Domácnostem s minimálními příjmy výdaje rostly do roku 2008 (a tedy i životní úroveň), i když velmi pomalým tempem. Stejně tak jako u domácností samostatně výdělečně činných se zde projevila krize a výdaje se začaly snižovat, stejně tak jako životní úroveň těchto domácností. Domácnosti zaměstnanců a důchodců si ve všech letech udržely kladnou bilanci, je tedy pravděpodobné, že si tvořily určité úspory. Domácnosti samostatně výdělečně činných se v roce 2007 dostaly do záporné bilance, musely tedy na pokrytí převyšujících nákladů použít buď dříve utvořené úspory nebo si musely zřídit půjčku či úvěr. V dalších letech byla již jejich bilance kladná, ovšem rozdíl mezi příjmy a výdaji nebyl tak velký, tyto domácnosti si tedy nemohly tvořit nikterak velké rezervy. U domácností s dětmi s minimálními příjmy ve všech letech výdaje přerostly příjmy, jejich bilance tedy byla záporná. Vzhledem k tomu, že v žádném roku nezbývala těmto domácnostem žádná finanční rezerva, je zřejmé, že tuto situaci musely řešit pomocí půjček a úvěrů nebo finanční výpomocí jiných členů rodiny. Největší procentuální nárůst výdajů nastal v roce 2008 u výdajů na zdraví, neboť v roce 2008 byly ve zdravotnictví zavedeny různé poplatky. Po roce 2008 také vzrostly celkové výdaje na alkoholické nápoje a tabák, což mohlo být způsobeno právě ekonomickou krizí – mnoho lidí přišlo o práci a někteří tuto situaci řešily prostřednictvím konzumace většího množství alkoholu, ale také nárůstem spotřební daně (a tedy i ceny) u této kategorie. Celkově také klesly náklady na odívání, což ovšem nemuselo být způsobeno pouze ekonomickou krizí, ale také poklesem cen v této oblasti. Domácnosti důchodců měly největší výdaje ze všech skupin domácností na potraviny a bydlení, což je způsobeno tím, že tráví doma nejvíce času. Domácnosti zaměstnanců a OSVČ vynakládaly velké množství peněz na uspokojování sekundárních potřeb jako je vybavení domácností, kultura, sport, rekreace, odívání, což je u domácností zaměstnanců, které mají dostatečné finanční rezervy, pochopitelné, ovšem u domácností OSVČ, kde tyto rezervy nejsou až tak velké, je toto pochopení menší. Domácnosti s minimálními

52

Vlastní práce

příjmy vynakládaly na tyto kategorie pouze malou část svých peněz, protože nemají dostatek peněz ani na to, aby uspokojily své primární potřeby, natož tak ty sekundární. V letech 2006–2010 docházelo ke zvyšování spotřeby a tedy i životní úrovně nejen kvůli růstu příjmů, ale také kvůli rostoucí zadluženosti domácností. Tento vývoj není do budoucna příznivý, protože lidé budou muset vynakládat více peněz na splácení těchto dluhů a bude jim zbývat méně peněz na spotřebu. To může mít za následek pokles životní úrovně. Do roku 2008 byla situace v ČR příznivá. Nezaměstnanost klesala, domácnostem rostly příjmy, více utrácely, zvyšovala se spotřeba a poptávka, což ovšem způsobovalo rostoucí inflaci. Klesající nezaměstnanost byla doprovázena růstem HDP, tzn. i růstem životní úrovně. S příchodem krize se situace obrátila. Mnoho zaměstnanců přišlo o práci i o příjem a i ti, co o své zaměstnání nepřišli, měli obavy o svou budoucnost. Lidé tolik neutráceli a také méně peněz investovali do pořizování nebo rekonstrukcí nemovitostí či nakupování nehmotných aktiv, což se projevilo výrazným poklesem HDP, ale i poklesem inflace. V roce 2010 se s odezníváním krize začaly vytrácet i obavy nad budoucí situací a lidé začali opět více utrácet a investovat. Životní úroveň tedy začala znovu narůstat.

Vlastní práce

53

4.2 Subjektivní hodnocení životní úrovně v ČR 4.2.1

Ekonomická situace v ČR

odpovědi v %

První dvě otázky jsou zaměřené na zkoumání názoru dotazovaných na současnou ekonomickou situaci v rámci celé ČR a a na její další vývoj v letech 2006– 2010. 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

64 57 47

45

dobrá

39

27

24

23

22

ani, dobrá, ani špatná

33

30

29

35

špatná neví

2

2

4

2006 (IX.)

2007 (VI.)

2008 (VI.)

8

7 1

1

2009 (VI.)

2010 (VI.)

rok

Obr. 21 Současná ekonomická situace v ČR21 Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění22, vlastní zpracování

Z obr. 21 je zřejmé, že v letech 2006–2010 rostl počet dotazovaných, kteří si mysleli, že je ekonomická situace v ČR špatná, celkově vzrostl o 35 %. Stejně negativně rostl i názor na nadcházející ekonomickou situaci v dalším roce, až v roce 2010, když začala ekonomická krize odeznívat, kleslo i procento respondentů očekávajících zhoršení situace, celkově se ovšem počet pesimistů zvýšil o 16 %. Naopak klesl o 20 % počet respondentů, kteří nepovažovali situace ani za dobrou, ani za špatnou. Že nedojde v dalších letech k žádné změně ekonomické situace zastávalo názor v roce 2006 47 % dotázaných, v roce 2010 to bylo 37 % dotázaných, tedy o 10 % méně. Do roku 2008 se zvyšoval počet osob, kteří zastávali názor, že situace v ČR je dobrá (růst o 2 % oproti roku 2006). Ovšem s příchodem krize znatelně kleslo procento osob, co tento názor zastávalo a to o celých 16 %. I když počet optimistů v letech 2006–2010 značně kolísal, v konečném srovnání počet respondentů očekávající zlepšení situace klesl o pouhé 1 %. Největší pokles nastal samozřejmě v roce 2009 (o 11 % oproti roku 2006), když na celou Českou republiku doZdrojová data v příloze č. 11 Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100942s_ev90727.pdf, http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101048s_ev100902.pdf 21

22

54

Vlastní práce

odpovědi v %

padla krize největší vahou, ovšem v roce 2010, když krize začala odeznívat, začalo se znovu objevovat i více optimistů. Z vyhodnocení těchto otázek je zřejmé, že v České republice převažují lidé s pesimistickým pohledem na celkovou ekonomickou situaci. 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

61 47

47

zlepší se

40 40

37 39

nezmění se

28 18

23

19 12

2006 (IX.)

zhorší se

25 9

2007 (VI.)

neví

17

13 7

2008 (VI.)

7

7

4

2009 (VI.)

2010 (VI.)

rok

Obr. 22 Očekávaný vývoj ekonomické situace v následujícím roce23 Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění, vlastní zpracování

4.2.2

Životní úroveň domácností

Dotazovaným byla pokládána otázka: „Považujete životní úroveň Vaší domácnosti za velmi dobrou, spíše dobrou, ani dobrou, ani špatnou, za spíše špatnou nebo za velmi špatnou?“, přičemž odpovědi byly shrnuty do tří skupin jako dobrá, ani dobrá, ani špatná a špatná životní úroveň. Ve všech letech převažovali dotazovaní, kteří nevnímali životní úroveň své domácnosti ani jako dobrou, ani jako špatnou. Od roku 2006 tento počet nepodstatně klesl o 0,8 % na 42,8 %. Ve všech letech převažoval počet osob, kteří svou životní úroveň považovali za dobrou nad těmi, co ji považovali za špatnou. I přes dopady ekonomické krize nedošlo v průběhu let 2006–2010 k žádnému výraznému poklesu této odpovědi. Menší pokles nastal v letech 2007 a 2008, kdy celkově klesl počet respondentů o 1,5 % oproti roku 2006, ovšem poté začal opět narůstat, v roce 2010 takto odpovědělo 37,2 % dotázaných. Jako dobrou označili životní úroveň především lidé s vyššími příjmy, vyšším stupněm vzdělání, podnikatelé, vysoce kvalifikovaní a odborní nebo vedoucí pracovníci, studenti a svobodní lidé. Počet osob, kteří viděli životní úroveň své domácnosti jako špatnou s příchodem krize rostl. Největší nárůst zaznamenal v roce 2009, kdy byl o 2 % vyšší než v roce 2006. S pomalým odezníváním krize v roce 2010 došlo i ke snížení procenta této odpovědi z 20,4 % na 19,6 %. Tuto odpověď´ volili nejčastěji důchodci, nekvalifikovaní dělníci, nezaměstnaní, rozvedení či ovdovělí lidé.

23


odpovědi v %

Vlastní práce

55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

55

43,6

43,6

43,5

41,9

42,8

37,5

36,9

36,0

37,1

37,2

20,4

19,6

2009

2010

dobrá ani dobrá, ani špatná špatná

18,4

18,8

20,1

2006

2007

2008 rok

Obr. 23 Subjektivní hodnocení životní úrovně domácností v % (roční průměry)24 Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění25, vlastní zpracování

Další otázka zkoumala názor na subjektivně vnímaný materiální status domácností prostřednictvím otázky: „Je Vaše domácnost velmi bohatá, poměrně bohatá, ani bohatá, ani chudá, poměrně chudá nebo velmi chudá?“. Ve všech letech převažovali dotazovaní vnímající svou domácnost jako ani bohatou, ani chudou, v roce 2006 takto odpovědělo 62 % respondentů, v roce 2010 o 3 % méně. Dále ovšem převládali respondenti, kteří svou domácnost označili jako chudou. Počet osob, kteří svou domácnost vnímali jako poměrně chudou vzrostl od roku 2006 do roku 2010 o 2 % na 28 % a jako velmi chudou o 3 % na 7 %. Naopak počet respondentů považujících svou domácnost za poměrně bohatou v průběhu těchto 5 let o 2 % klesl na 5 %. Počet dotázaných, kteří označili svou domácnost za velmi bohatou nedosáhl v průběhu let 2006–2010 ani 1 %. Při podrobnější analýze odpovědí bylo zjištěno, že jako chudou viděli svou domácnost lidé se základním nebo středoškolským vzděláním bez maturity, lidé nad 60 let, nepracující důchodci, nezaměstnaní, nekvalifikovaní dělníci, lidé považující svou životní úroveň za špatnou a samozřejmě také lidé obtížně hospodařící se svými příjmy. Optimistický pohled na svou domácnost měli spíše osoby samostatně výdělečně činné, vysoce kvalifikovaní odborní nebo vedoucí pracovníci, maturanti, vysokoškoláci, lidé s dobrou životní úrovní a ti, co se svými příjmy hospodaří bez obtíží.

24


25

Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101103s_eu110207.pdf

Vlastní práce

odpovědi v %

56

70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

65

64

63

62

59 domácnost velmi bohatá domácnost poměrně bohatá domácnost ani bohatá, ani chudá

26

27

25

domácnost poměrně chudá

28

24

domácnost velmi chudá neví

7

4

1

2006 (IV.)

5

4

6

5

1

2007 (IV.)

0

2008 (IV.)

6

5

5 0

7

1

2009(IV.) 2010 (X-XII.)

rok

Obr. 24 Subjektivně vnímaný materiální status domácností ČR v %26 Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění27, vlastní zpracování

Při porovnání ekonomické situace v ČR na obr. 21 a subjektivně vnímané životní úrovně domácností na obr. 23 je zřejmé, že dle názorů respondentů ekonomická situace v ČR téměř nepůsobila na životní úroveň domácností. Při analýze let 2006–2008 sice nejvíce respondentů odpovídalo, že ekonomická situace v ČR, stejně tak jako životní úroveň domácností, není ani dobrá, ani špatná, ovšem při zaměření se pouze na odpovědi dobré(á) a špatné(á) je zřejmé, že i když větší část dotázaných považovala ekonomickou situaci v ČR za špatnou, životní úroveň svých domácností označila větší část respondentů za dobrou. Při srovnání roku 2010 si lze povšimnout, že zatímco ekonomickou situaci považovalo 64 % dotázaných za špatnou, ve stejné době označilo 37,2 % respondentů svou životní úroveň za dobrou, zatímco za špatnou 19,6 %. 4.2.3

Příjmy domácností

Další otázka zněla: „Jak Vaše domácnost vychází s příjmem, který v současné době má: velmi obtížně, obtížně, spíše obtížně, spíše snadno, snadno, velmi snadno?“. U žádné z odpovědí nenastala v průběhu let žádná větší změna. Ve všech letech nejvíce respondentů odpovídalo, že se svými příjmy vychází spíše obtížně. Ovšem je třeba říci, že procenta této odpovědi v průběhu let klesala, v roce 2006 tuto odpověď zaznačilo 41 % respondentů, v roce 2010 o 5 % méně, tedy 36 % dotázaných. Druhými nejčastějšími ve všech letech byly domácnosti, které se svými příjmy vychází spíše snadno. V roce 2006 i 2010 takto odpovědělo 27 % dotázaných. Na obr. 26 je možné si povšimnout, že po roce 2008 nejvíce rostl počet domácností, které se svými příjmy vycházely obtížně (oproti roku 2006 nárůst o 3 % v roce 2010 na 16 %) a velmi obtížně (nárůst o 5 % na 11 %), tedy v největším rozmachu krize. 26 27

Zdrojová data v příloze č. 14 Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101068s_eu101115.pdf

Vlastní práce

57

Při shrnutí odpovědí pouze do dvou skupin – domácností obtížně vycházejících s příjmem a snadno vycházejících s příjmem, ve všech letech převažovaly domácnosti, které se svým příjmem vychází obtížně. V průběhu pěti let docházelo v počtu těchto domácností k menším výkyvům, ale v konečném srovnání vzrostl počet domácností obtížně vycházejících se svými příjmy o 3 %.

2010 (X-XII.)

11

2009(IV.)

16

9

36

12

27

38

6 13

31

6 22

velmi obtížně obtížně spíše obtížně

2008 (IV.)

7

12

38

31

8

13

spíše snadno snadno

2007 (IV.)

6

12

2006 (IV.)

6

13

0%

10%

39

31

41

20%

30%

40%

8

27

50%

60%

70%

8

80%

90%

13

velmi snadno neví

14

100%

Obr. 25 Jak domácnosti vychází se svými současnými příjmy 28 Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění29, vlastní zpracování

Při srovnání subjektivně vnímaného materiálního statusu domácností na obr. 24 a názoru, jak domácnosti vychází se svým současným příjmem na obr. 25, lze vidět převahu chudých domácností stejně tak jako převahu domácností vycházejících se svým příjmem obtížně. Stejně tak jako od roku 2006 do roku 2010 vzrostl počet chudých domácností, vzrostl i počet domácností, pro které je obtížné se svým současným příjmem vyjít. Znamená to tedy, že obtížně se svými příjmy vycházely domácnosti chudé se špatnou životní úrovní a snadno bohaté domácnosti s dobrou životní úrovní. V poslední otázce bylo respondentům předloženo 8 skupin výdajů, u kterých měli vyjádřit, zda na ně mají (nemají) dostatek finančních prostředků. V letech 2006–2010 pociťovalo nejvíce domácností nedostatek peněz na zařízení bytu a domácnosti (přesně 56 %). Také velkému množství domácností chyběly peníze na kulturu, sport a rekreaci (52 %).U těchto kategorií to není nic neobvyklého, neboť (dle Maslowovy pyramidy potřeb) lidé nejdříve uspokojují fyziologické potřeby a potřeby bezpečí, proto většinu peněz utrácí za uspokojení těchto potřeb a na ty další jim už peníze nezbývají. Nejméně domácnostem chyběly peníze na potraviny (jen 14 %) a také na předměty denní potřeby (22 %), tedy právě na položky sloužící k uspokojení fyziologických potřeb. V letech 2007 až 2010 došlo pouze k malým změnám v procentech odpovědí. 28 29

Zdrojová data v příloze č. 15 Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101068s_eu101115.pdf

Vlastní práce

56 54

55

44 43 35

34

2006 26

2010

vzdělání, učební pomůcky

23

zdravotní péče, léky

zařízení bytu, spotřebiče

38

24

předměty denní potřeby, drogistické

22

19

bydlení, voda, energie

14

52

kultura, sport, rekreace

39

oblečení a obuv

65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

potraviny

domácnosti s nedostatkem peněz v %

58

skupina výdajů

Obr. 26 Porovnání počtu domácností s nedostatkem peněz na jednotlivé kategorie výdajů v letech 2006 a 2010 30 Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění31, vlastní zpracování

Největší problémy s rozpočtem měly domácnosti, které svou životní úroveň označily jako špatnou. Podstatná část z nich měla problémy i s uspokojováním nejzákladnějších potřeb jako jsou potraviny a nepotravinářské zboží denního použití. Domácnosti respondentů považujících životní úroveň za dobrou neměly problémy s nedostatkem peněz ani v případě vyšších potřeb, jako je bytové zařízení a spotřebiče či kultura, sport a rekreace. Pro lepší představu jsou v tab. 3 uvedeny výsledky šetření z roku 2010. Tab. 3

Nedostatek peněz v rodinném rozpočtu dle životní úrovně domácností v roce 2010

potraviny oblečení a obuv bydlení, voda, energie zařízení bytu, spotřebiče předměty denní potřeby kultura, sport, rekreace zdravotní péče, léky vzdělání, učební pomůcky

životní úroveň domácností v % ani dobrá, dobrá ani špatná špatná 4 18 56 12 38 78 18 53 83 28 69 90 9 24 64 33 66 85 15 45 79 12 31 48

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění32, vlastní zpracování

Zdrojová data v příloze č. 16 a 20 Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101103s_eu110207.pdf 32 Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101103s_eu110207.pdf 30 31

Vlastní práce

4.2.4

59

Shrnutí

Dle výsledků šetření je zřejmé, že i když domácnosti považovaly častěji ekonomickou situaci v České republice za špatnou, o své životní úrovni si myslely přesný opak. Nejčastěji ovšem nepovažovaly ekonomickou situaci, stejně tak jako životní úroveň ani za dobrou, ani za špatnou. Největší část respondentů označila svou domácnost jako chudou i přesto, že větší část považovala svou životní úroveň za dobrou. Tomu odpovídala i vysoká četnost domácností obtížně hospodařících s příjmy. Největší nedostatek peněz pociťovaly domácnosti na zařízení bytu, kulturu, sport a rekreaci. U těchto kategorií to není nic překvapivého, protože lidé uspokojují své primární potřeby a na uspokojení potřeb sekundárních jim už nezbývá dostatek peněz. Je tedy jasné, že nejméně domácnostem budou chybět peníze na potraviny a předměty denní potřeby. U domácností s dobrou životní úrovní většinou peníze nechyběly ani na uspokojování sekundárních potřeb, zatímco domácnosti se špatnou životní úrovní neměly dostatek peněz ani na uspokojení primárních potřeb. Z výsledků průzkumů je zřejmé, že negativně hodnotí svou situaci lidé se základním nebo středoškolským vzděláním bez maturity, lidé nad 60 let, nepracující důchodci, nezaměstnaní a nekvalifikovaní dělníci. Optimistický pohled na svou situaci mají spíše osoby samostatně výdělečně činné, vysoce kvalifikovaní odborní nebo vedoucí pracovníci, maturanti a vysokoškoláci.

60

Vlastní práce

4.3 Porovnání výsledků objektivního a subjektivního hodnocení životní úrovně 4.3.1

Ekonomická situace v ČR

I když v letech 2006–2008 klesala nezaměstnanost a rostl HDP, počet dotazovaných, kteří považovali ekonomickou situaci v zemi za špatnou, převyšoval nad těmi, kteří ji považovali za dobrou, o 7 % v roce 2006 a 2007 a o 9 % v roce 2008 (odpověď, že ekonomická situace není ani dobrá, ani špatná zde není hodnocena) a v průběhu let ještě rostl. V roce 2009, kdy krize propukla naplno a došlo k růstu nezaměstnanosti a poklesu HDP, výrazně vzrostl počet dotazovaných, kteří si o situaci mysleli, že je špatná. Tuto odpověď zaznačilo 57 % dotázaných, kladně hodnotících ekonomickou situaci bylo pouze 7 % ze všech dotázaných. I když v roce 2010 HDP začal opět růst, počet záporně hodnotících respondentů ještě vzrostl o 7 %. Tato situace byla způsobena neustále rostoucí nezaměstnaností, ale určitý podíl měl určitě i vliv médií na názory občanů. 4.3.2

Životní úroveň domácností

V letech 2006–2010 rostly příjmy i výdaje jednotlivých skupin domácností, což svědčí i o příznivém vývoji životní úrovně. Počet domácností považujících svou životní úroveň za dobrou se sice v průběhu těchto let nijak výrazně neměnil, ale převažoval nad domácnostmi se špatnou životní úrovní (opět nejsou hodnoceny domácnosti, které nemají ani dobrou, ani špatnou životní úroveň). Z průzkumu vyplynulo, že svou domácnost považovali za chudou především důchodci, nezaměstnaní, ženy v domácnosti a na mateřské, nekvalifikovaní a zemědělští dělníci. Jedná se tedy většinou o lidi, jejichž příjem je tvořen zejména příjmem sociálním nebo mají příjem minimální. Při porovnání příjmů a výdajů domácností důchodců (jejichž bilance byla ve všech letech kladná) bylo zjištěno, že svou situaci považovaly za horší než byla ve skutečnosti. U domácností s minimálními příjmy se potvrdily výsledky z objektivního hodnocení životní úrovně a lze tedy říci, že životní úroveň těchto domácností je špatná jak z objektivního, tak subjektivního hlediska. Domácnosti podnikatelů, vysokoškolsky vzdělaných a střední generace od 30 do 44 let hodnotily svou životní úroveň jako dobrou a stejně tak jejich domácnostem rostla životní úroveň z hlediska vývoje ekonomických ukazatelů. 4.3.3

Příjmy domácností

Při průzkumu, jak domácnosti vychází se svými příjmy, bylo ve všech letech zjištěno, že více domácností se svými příjmy vychází obtížně. Ovšem při pohledu do tab. 5 v příloze č. 1 lze vidět, že domácnostem zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných a důchodců příjmy postačovaly k pokrytí výdajů. Problém s pokrytím výdajů měly pouze domácnosti s minimálními příjmy a v jednom

Vlastní práce

61

roce domácnosti samostatně výdělečně činných. Domácnosti tedy více vnímaly své příjmy jako nedostačující, i když tomu tak ve skutečnosti nebylo. 4.3.4

Dostatek a nedostatek peněz v rodinném rozpočtu

Při porovnání roku 2006 a 2010, kdy vzrostl počet domácností, které obtížně vycházely se svým příjmem, o 3 % (obr. 25), došlo k nárůstu počtu domácností, které neměly dostatek peněz na potraviny, předměty denní potřeby, kulturu, zdraví a vzdělání. V tab. 4 si lze všimnout, že u kategorií potraviny, předměty denní potřeby, zdraví a vzdělání došlo v letech 2006–2010 k růstu cen, proto u těchto kategorií domácnosti pociťovaly větší nedostatek peněz, neboť patří mezi primární potřeby, které musí uspokojit. Co se týče rekreace a kultury došlo sice ke snížení cen, ale protože domácnosti raději téměř vždy uspokojí své primární potřeby, je zřejmé, že na kulturu a rekreaci jim nezbývali peníze. U bydlení sice došlo k nárůstu cen, ovšem lidé v této kategorii nepociťují větší nedostatek peněz. U posledních dvou kategorií výdajů (odívání, zařízení bytu) klesl počet domácností, které nemají dostatek peněz na tyto výdaje, nejspíše je to způsobeno poklesem cen u těchto kategorií výdajů. Tab. 4

Růst cen v letech 2006–2010 proti předchozímu roku u uvedených kategorií výdajů v %

Potraviny Odívání Bydlení, voda, energie, paliva Zařízení bytu Předměty denní potřeby Kultura Zdraví Vzdělání

2007 4,7 -0,8 3,4 -0,1 2,1 0,0 3,6 2,4

2008 8,1 -1,1 10,3 0,5 4,7 0,8 31,4 2,7

2009 -3,9 2,5 7,2 -0,6 1,9 -0,9 -3,2 2,7

2010 1,5 -2,6 1,7 -0,5 1,0 -1,0 5,2 1,6


Osoby s dobrou životní úrovní, mezi které se řadí především lidé s maturitou či vysokou školou a podnikatelé, měly většinou dostatek peněz na uspokojování i sekundárních potřeb (viz. tab. 3). Při pohledu na strukturu výdajů domácností zaměstnanců a samostatně výdělečně činných v přílohách č. 2 a 3 si lze všimnout vysokého podílu prostředků vynaložených na tyto kategorie (např. bytové zařízení, kultura, sport a rekreace), což tento názor potvrzuje. Domácností s minimálními příjmy často pociťovaly nedostatek peněz i na základní kategorie, což potvrzuje i struktura jejich výdajů uvedená v příloze č. 5. Domácnosti důchodců při průzkumu označovaly, že nemají dostatek peněz i na základní kategorie. Ovšem při pohledu do přílohy č. 4 je zřejmé, že tyto domácnosti vynakládaly na základní potřeby ještě více peněz než domácnosti zaměst-

62

Vlastní práce

nanců a samostatně výdělečně činných a podíl výdajů určených na vybavení a kulturu, sport a rekreaci také nebyl zanedbatelný. Je tedy jasné, že hodnocení domácností zaměstnanců, samostatně výdělečně činných a s minimálními příjmy odpovídalo skutečné situaci, ve které se nacházely, ovšem domácnosti důchodců svou situaci vnímaly mnohem negativněji, než ve skutečnosti byla. 4.3.5

Shrnutí

Ekonomickou situaci v zemi lidé považovali v letech 2006–2010 za špatnou, i když do roku 2008 bylo období expanze. Všechny domácnosti kromě domácností důchodců svou životní úroveň hodnotily dle skutečné situace, ve které se nacházely. Domácnosti zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných své podmínky hodnotily jako dobré a zároveň jejich vývoj příjmů a výdajů byl pozitivní. Domácnosti s minimálními příjmy hodnotily svou situaci jako špatnou, což dokazovala i záporná bilance příjmů a výdajů. Pouze domácnosti důchodců považovaly svou situaci za horší než ve skutečnosti byla. Z výsledků průzkumů bylo zřejmé, že větší počet domácností vycházel se svým příjmem obtížně, ovšem při porovnání příjmů a výdajů až na domácnosti s minimálním příjmem byly všechny domácnosti v kladné bilanci. Oproti roku 2006 začalo více domácností v roce 2010 pociťovat nedostatek peněz na potraviny, předměty denní potřeby, zdraví a vzdělání, nejspíše v důsledku růstu cen. U rekreace a kultury došlo sice k poklesu cen, ale počet domácností s nedostatkem peněz na tuto kategorii vzrostl pravděpodobně v důsledku růstu cen u kategorií uspokojujících primární potřeby. U odívání a bytového zařízení došlo k poklesu cen, což způsobilo také pokles počtu domácností s nedostatkem peněz. Domácnosti zaměstnanců a samostatně výdělečně činných měly dostatek peněz i na uspokojování sekundárních potřeb, zatímco domácnosti s minimálními příjmy neměly dostatek peněz ani na uspokojení těch primárních. Domácnosti důchodců pociťovaly také nedostatek peněz na uspokojení téměř všech potřeb, ale ve skutečnosti některé z výdajů na uspokojování primárních potřeb měly dokonce vyšší než domácnosti zaměstnanců a samostatně výdělečně činných a na sekundární potřeby vynakládaly také nezanedbatelnou část peněz. Všeobecně lze tedy závěrem říci, že v letech 2006–2010 životní úroveň obyvatelstva v České republice z ekonomického hlediska, i když s určitými výkyvy, vzrostla, zatímco počet obyvatel považující svou životní úroveň za dobrou zůstal téměř beze změny, i když převažoval nad těmi, co ji považovali za špatnou.

Vlastní práce

63

4.4 Doporučení pro podnikatelskou sféru a spotřebitele 4.4.1

Podnikatelská sféra

Z průzkumu, který provedla společnost Gfk Praha33, bylo zjištěno, že čeští zákazníci se dělí do třech typů – ekonomičtí zákazníci (41 %), zákazník vyhledávající hodnotu (38 %) a bezstarostní zákazníci (21 %). Dle výsledků této studie je zřejmé, že pro zákazníky je důležitá cena, kvalita a také pohodlí při nakupování. V období recese trvá nákupní rozhodování zákazníků delší dobu než v období expanze, kdy spotřebitelé nemusí přemýšlet nad každou korunou. V období recese si zákazníci vyhledávají více informací o daném zboží nebo službách a zvažují jeho výhodnost. Podnikatelé by tedy měli své zboží a služby přizpůsobit ekonomické situaci v zemi, ale ne na úkor kvality daného zboží. Spotřebitelé sice mohou koupit levný, i když ne příliš kvalitní výrobek nebo službu. Ovšem nejsou hloupí a pokud se daný výrobek rozbije nebo služba nesplní jejich očekávání, příště už by si jej nekoupili a podnikatelé by přišli o zákazníky. Firmy by také měly zjišťovat jak v období expanze, tak i v recesi, co zákazníci od produktů požadují a snažit se jejich požadavky uspokojit. V období expanze je to nutné z toho důvodu, aby se odlišili od konkurence a využili toho, že se zákazníci nezdráhají utrácet. V období recese je to nutností zejména kvůli tomu, že zákazník příliš neutrácí, koupi si dobře rozmýšlí a je tedy třeba ho přesvědčit o tom, že se mu koupě daného výrobku vyplatí. Obchodníci by také měli sledovat módní trendy, protože lidé zejména v období expanze mají větší množství peněz a zajímají se tedy nejen o kvalitu, ale také o to, co je módní. Velkým trendem jsou v dnešní době také bioprodukty a čeští zákazníci se navíc ve velké míře zaměřují na produkty, které byly vyrobeny v České republice. Proto je dobré, aby obchodníci nabízely jak bioprodukty, tak produkty českých výrobců. Pro zákazníky jsou také důležité různé slevové akce, proto by firmy měly pro zvýšení prodejů občas připravit některou z těchto akcí, např. sezónní výprodeje, množstevní slevy a podobné, ovšem nesmí tyto akce dělat příliš často a pravidelně, protože zákazníci by produkty normálně nenakupovali a čekali by právě jen na tyto akce. Neméně důležité je nákupní prostředí. Obchodníci by měli zákazníkům nabídnout určitý komfort při nakupování. Je důležité vhodně uspořádat prodejnu pro dobrou orientaci zákazníků a také si zjišťovat, které produkty zákazníci nejvíce nakupují a které jim na prodejně chybí a tuto situaci napravit, aby se zákazníci do prodejny rádi vraceli. Dobré je také nabídnout nějakou službu navíc, například v obchodních domech hlídání dětí nebo na internetových stránkách firmy možnost vytvoření nákupního seznamu, ve kterém by byly uvedeny například i ceny a umístění zboží v prodejně pro rychlejší orientaci. Dle průzkumů si nákupní seznam tvoří třetina spotřebitelů. 33

Zdroj: Retail Info (2011)

64

Vlastní práce

V neposlední řadě by si podnikatelé měli uvědomovat, že s rozvojem internetu se zákazníkům rozšiřují možnosti. Firmy se již nemohou spoléhat na to, že zákazník si jejich výrobek koupí za jakoukoliv cenu a také že se přizpůsobí omezené nabídce, protože mu nic jiného nezbývá. S příchodem možnosti objednat si jakékoliv zboží z jakékoliv země za výhodnou cenu, by podnikatelé měli svůj postoj změnit a přizpůsobit svou nabídku nabídce zahraniční. 4.4.2

Spotřebitelé

V období růstu spotřebitelé utrácí velké množství peněz, protože jejich příjmy rostou a necítí žádná rizika. Ovšem je jasné, že růst nebude probíhat věčně. Proto by spotřebitelé, i když si mohou dovolit i věci, co jindy ne, měli myslet na budoucnost a v této době více spořit, aby v případě pozdějšího období poklesu mohli pokrýt případné ztráty. Velkým trendem je také půjčování si peněz na dovolenou, vánoční dárky či spotřebiče. Tento přístup domácností není příznivý. Domácnosti sice zvyšují svou životní úroveň, ale na úkor pozdější nutnosti splácet úvěry a tedy i na úkor pozdějšího strádání. Proto by domácnosti měly pořizování úvěrů omezit pouze na půjčování peněz na bydlení, protože nemovitosti většinou na hodnotě neztrácí a nanejvýš na pořízení automobilů. Domácnosti by měly také zvážit svou finanční situaci a v případě problémů by si to měly přiznat a výdaje omezit. Například u domácností samostatně výdělečně činných v roce 2007 výdaje přerostly příjmy, ovšem domácnosti své výdaje nijak nesnížily, naopak výdaje na rekreaci, sport, kulturu, odívání dokonce vzrostly. U domácností s minimálnímu příjmy byla situace trochu jiná. Výdaje zde rostly jen minimálně a nejspíše byly způsobeny růstem cen. Při porovnání s ostatními skupinami tyto výdaje lze považovat za výdaje minimální. Proto by se tyto domácnosti měly snažit získat ještě jakýkoliv jiný příjem, aby jejich bilance přešla ze záporné na kladnou. Pokud si totiž budou neustále peníze půjčovat, nebudou mít na jejich splácení a budou si muset půjčovat nadále a zůstanou v tomto začarovaném kruhu.

Diskuze

65

5 Diskuze Při zpracování bakalářské práce bylo poměrně časově náročné najít všechna potřebná sekundární data. I když se Český statistický úřad přímo zabývá sledováním ukazatelů souvisejících s danou problematikou, vyhledávání dat na jejich stránkách není příliš přehledné. Práci mi ulehčilo objevení publikace týkající se vývoje vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993 až 2010, kterou zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Při hodnocení příjmů a výdajů jsem se zaměřila na čtyři typy domácností: domácností zaměstnanců celkem (jak s dětmi, tak bez dětí), domácností samostatně výdělečně činných, domácnosti důchodců a domácnosti s dětmi s minimálními příjmy. Zajímavé by možná bylo zaměřit se na domácnosti podle mzdového rozpětí. V dané práci jsem použila sekundární data jak pro objektivní, tak i subjektivní hodnocení životní úrovně. U objektivní části byla tato data vyhovující, ovšem u subjektivní části, byly některé otázky nevhodně položené a bylo by potřeba je práci přizpůsobit. Také při zkoumání jednotlivých let jsem zjistila, že některé otázky byly v některých letech zcela vynechány a proto bylo poměrně obtížné tato data upravit tak, aby se s nimi dalo pracovat. Proto by samozřejmě bylo vhodné pro rozsáhlejší práci provést vlastní dotazování. Dalším nedostatkem těchto průzkumů bylo také zjištění skutečnosti, že jinak položená otázka zcela změnila složení odpovědí. Centrum pro výzkum veřejného mínění provádělo v průběhu roku dva průzkumy související se zjišťováním životních podmínek domácností. I když v každém tomto šetření byla položena otázka zjišťující téměř totéž, výsledky se značně lišily. V průzkumu, který probíhal na jaře byla položena otázka: „Je Vaše domácnost bohatá nebo chudá?“, zatímco v podzimním průzkumu otázka zněla: „Jak hodnotíte současné materiální životní podmínky Vaší domácnosti?“. Na jaře převažoval počet chudých domácností, zatímco na podzim převažovaly domácnosti s dobrými materiálními životními podmínkami. Ovšem když převažoval počet chudých domácností, tak je logické, že by tyto domácnosti měly mít špatné materiální životní podmínky. Proto by bylo vhodné, aby Centrum pro výzkum veřejného mínění respondentům přiblížilo, co danou otázkou přesně myslí nebo by mělo otázky stanovit tak, aby je dotazovaní pochopili zcela jednoznačně. Vhodné by bylo zaměřit se také na zkoumání životní úrovně z hlediska úrovně bydlení, pracovních podmínek, úrovně školství, úrovně zdravotní péče, komplexu sociálních služeb, rozsahu volného času a jeho využití a úrovně životního prostředí. Ovšem z rozsahových omezení bakalářské práce jsem byla nucena tuto část vynechat. Tato práce tedy umožňuje spíše přiblížení dané problematiky čtenáři, ale může také posloužit jako podklad pro rozsáhlejší zkoumání tohoto tématu.

66

Závěr

6 Závěr V porovnání roku 2006 a 2010 došlo k růstu příjmů i výdajů u všech typů domácností a tedy i k růstu jejich životní úrovně. Ovšem při analýze jednotlivých let bylo zjištěno, že životní úroveň u jednotlivých typů domácností nerostla po celou dobu stejným tempem, v některých letech dokonce stagnovala či klesala. U domácností zaměstnanců došlo téměř ke stagnaci životní úrovně mezi roky 2007 a 2008 a roky 2009 a 2010. Domácnosti důchodců byly jediná skupina, u kterých životní úroveň ve všech letech rostla téměř stejným tempem. U domácností samostatně výdělečně činných rostly výdaje a tedy i životní úroveň do roku 2008, ovšem s propuknutím krize se tyto výdaje snížily a tím se zhoršila také životní úroveň. Domácnostem s minimálními příjmy výdaje rostly do roku 2008 (a tedy i životní úroveň), i když velmi pomalým tempem. Stejně tak jako u domácností samostatně výdělečně činných se zde projevila krize a výdaje se začaly snižovat, stejně tak jako životní úroveň těchto domácností. Domácnosti zaměstnanců a důchodců si ve všech letech udržely kladnou bilanci, je tedy pravděpodobné, že si tvořily určité úspory. Domácnosti samostatně výdělečně činných se v roce 2007 dostaly do záporné bilance, musely tedy na pokrytí převyšujících nákladů použít buď dříve utvořené úspory nebo si musely zřídit půjčku či úvěr. V dalších letech byla již jejich bilance kladná, ovšem rozdíl mezi příjmy a výdaji nebyl tak velký, tyto domácnosti si tedy nemohly tvořit nikterak velké rezervy. U domácností s dětmi s minimálními příjmy ve všech letech výdaje přerostly příjmy, jejich bilance tedy byla záporná. Vzhledem k tomu, že v žádném roku nezbývala těmto domácnostem žádná finanční rezerva, je zřejmé, že tuto situaci musely řešit pomocí půjček a úvěrů nebo finanční výpomocí jiných členů rodiny. Největší procentuální nárůst výdajů nastal v roce 2008 u výdajů na zdraví, neboť v roce 2008 byly ve zdravotnictví zavedeny různé poplatky. Po roce 2008 také vzrostly celkové výdaje na alkoholické nápoje a tabák, což mohlo být způsobeno právě ekonomickou krizí – mnoho lidí přišlo o práci a někteří tuto situaci řešily prostřednictvím konzumace většího množství alkoholu, ale také nárůstem spotřební daně (a tedy i ceny) u této kategorie. Celkově také klesly náklady na odívání, což ovšem nemuselo být způsobeno pouze ekonomickou krizí, ale také poklesem cen v této oblasti. Domácnosti důchodců měly největší výdaje ze všech skupin domácností na potraviny a bydlení, což je způsobeno tím, že tráví doma nejvíce času. Domácnosti zaměstnanců a OSVČ vynakládaly velké množství peněz na uspokojování sekundárních potřeb jako je vybavení domácností, kultura, sport, rekreace, odívání, což je u domácností zaměstnanců, které mají dostatečné finanční rezervy, pochopitelné, ovšem u domácností OSVČ, kde tyto rezervy nejsou až tak velké, je toto pochopení menší. Domácnosti s minimálními příjmy vynakládaly na tyto kategorie pouze malou část svých peněz, protože nemají dostatek peněz ani na to, aby uspokojily své primární potřeby, natož tak ty sekundární.

Závěr

67

V letech 2006–2010 docházelo ke zvyšování spotřeby a tedy i životní úrovně nejen kvůli růstu příjmů, ale také kvůli rostoucí zadluženosti domácností. Tento vývoj není do budoucna příznivý, protože lidé budou muset vynakládat více peněz na splácení těchto dluhů a bude jim zbývat méně peněz na spotřebu. To může mít za následek pokles životní úrovně. Do roku 2008 byla situace v ČR příznivá. Nezaměstnanost klesala, domácnostem rostly příjmy, více utrácely, zvyšovala se spotřeba a poptávka, což ovšem způsobovalo rostoucí inflaci. Klesající nezaměstnanost byla doprovázena růstem HDP, tzn. i růstem životní úrovně. S příchodem krize se situace obrátila. Mnoho zaměstnanců přišlo o práci i o příjem a i ti, kteří o své zaměstnání nepřišli, měli obavy o svou budoucnost. Lidé tolik neutráceli a také méně peněz investovali do pořizování nebo rekonstrukcí nemovitostí či nakupování nehmotných aktiv, což se projevilo výrazným poklesem HDP, ale i poklesem inflace. V roce 2010 se s odezníváním krize začaly vytrácet i obavy nad budoucí situací a lidé začali opět více utrácet a investovat. Životní úroveň tedy začala znovu narůstat. Ekonomickou situaci v zemi lidé považovali v letech 2006–2010 za špatnou, i když do roku 2008 bylo období expanze. Všechny domácnosti kromě domácností důchodců svou životní úroveň hodnotily stejně tak, jak tomu bylo z hlediska ekonomického. Domácnosti zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných své podmínky hodnotily jako dobré a zároveň jejich vývoj příjmů a výdajů byl pozitivní. Domácnosti s minimálními příjmy hodnotily svou situaci jako špatnou, což dokazovala i záporná bilance příjmů a výdajů. Pouze domácnosti důchodců považovaly svou situaci za horší než ve skutečnosti byla. Z výsledků průzkumů bylo zřejmé, že větší počet domácností vycházel se svým příjmem obtížně, ovšem při porovnání příjmů a výdajů až na domácnosti s minimálním příjmem byly všechny domácnosti v kladné bilanci. Oproti roku 2006 začalo více domácností v roce 2010 pociťovat nedostatek peněz na potraviny, předměty denní potřeby, zdraví a vzdělání, nejspíše v důsledku růstu cen. U rekreace a kultury došlo sice k poklesu cen, ale počet domácností s nedostatkem peněz na tuto kategorii vzrostl pravděpodobně v důsledku růstu cen u kategorií uspokojujících primární potřeby. U odívání a bytového zařízení došlo k poklesu cen, což způsobilo také pokles počtu domácností s nedostatkem peněz. Domácnosti zaměstnanců a samostatně výdělečně činných měly dostatek peněz i na uspokojování sekundárních potřeb, zatímco domácnosti s minimálními příjmy neměly dostatek peněz ani na uspokojení těch primárních. Domácnosti důchodců pociťovaly také nedostatek peněz na uspokojení téměř všech potřeb, ale ve skutečnosti některé z výdajů na uspokojování primárních potřeb měly dokonce vyšší než domácnosti zaměstnanců a samostatně výdělečně činných a na sekundární potřeby vynakládaly také nezanedbatelnou část peněz.

68

Závěr

Všeobecně lze tedy závěrem říci, že v letech 2006–2010 životní úroveň obyvatelstva v České republice z ekonomického hlediska, i když s určitými výkyvy, vzrostla, zatímco počet obyvatel považující svou životní úroveň za dobrou zůstal téměř beze změny, i když převažoval nad těmi, co ji považovali za špatnou.

Literatura

69

7 Literatura Monografické zdroje: ADAMEC, V., 2011. Přednášky k předmětu Ekonometrie I. Mendelova univerzita v Brně. BÁRTOVÁ, H., BÁRTA, V., 2004. Chování spotřebitele a výzkum trhu. 2. přeprac. vyd. Praha: Oeconomica. ISBN 80–245–0778–1. BÁRTOVÁ, H., BÁRTA, V., 2007. Spotřebitel: (chování spotřebitele a jeho výzkum). 1. vyd. Praha: Oeconomica. ISBN 978–802–4512–754. BERKOWITZ, E., 1992. Marketing. 3. vyd. Homewood: Irwin. 791 s. ISBN 02– 560–9182–X. DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J., 2008. Sociologie životního stylu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 237 s. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978–80–7380–123–6. HORÁKOVÁ, I., 1992. Marketing v současné světové praxi. Praha: Grada, a. s.. HLUBINKOVÁ, Z., 2008. Psychologie a sociologie ekonomického chování. 3. aktualiz. dopl. a přeprac. vyd. ISBN 978–80–247–1593–3. KLÍMA, J., 2006. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing. 141 s. ISBN 80–868–5127–3. KOTLER, P., 2007. Marketing management. 1. vyd. Praha: Grada. 788 s. ISBN 978–80–247–1359–5 (VáZ.). KOUDELKA, J., 2010. Spotřební chování. 1. vyd. Praha: Oeconomica. ISBN 978–80–245–1698–1. KUBÁTOVÁ, H., 2010. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 272 s. Sociologie (Grada). ISBN 978–80–247–2456–0 (BROž.). MOWEN, J. C., 1990. Consumer behavior. 2. vyd. London: Collier Macmillan. 814 s. ISBN 00–238–4601–1.

70

Literatura

NAKONEČNÝ, M., 1998. Základy psychologie. 1. vyd. Praha: Academia. 590 s. ISBN 80–200–0689–3. NĚMEČEK, D., 2002. Globální trendy v prodeji: Konference Retail Solutions 2002. In–Store Marketing. č. 5, s. 30–31. SCHIFFMAN, L. G., 2004. Nákupní chování: [velká kniha k tématu Consumer Behavior]. 1. vyd. Brno: Computer Press,. 633 s. ISBN 80–251–0094–4. SOLOMON, M. R., 2006. Marketing: očima světových marketing manažerů. 1. vyd. Brno: Computer Press. 572 s. ISBN 80–251–1273–X. STÁVKOVÁ, J., 2006. Trendy spotřebitelského chování. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. 115 s. ISBN 80–866–3359–4. SVĚTLÍK, J., 2005. Marketing – cesta k trhu. Plzeň: Aleš Čeněk. 340 s. ISBN 80–868–9848–2. Velký sociologický slovník: II. svazek P–Z, 1996. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80–718–4310–5. VLČEK, R., 2002. Hodnota pro zákazníka. 1. vyd. Praha: Management Press. 443 s. ISBN 80–726–1068–6. VYSEKALOVÁ, J., 2011. Chování zákazníka: jak odkrýt tajemství "černé skříňky". 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978–80–247–3528–3. VYSEKALOVÁ, J., 2004. Psychologie spotřebitele: jak zákazníci nakupují. 1. vyd. Praha: Grada. 283 s. ISBN 80–247–0393–9. ZAMAZALOVÁ, M., 2010. Marketing. 2. přeprac. a dopl. vyd. V Praze: C.H. Beck. 499 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978–80–7400–115–4 (BROž.). Internetové zdroje: CO JE CO: VAŠE ENCYKLOPEDIE, 2000. Životní úroveň [online]. [cit. 2012– 03–20]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=109875&s_lang=2&titl e=%9Eivotn%ED%20%FArove%F2

Literatura

71

CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, 2010. Hodnocení ekonomické situace a materiálních životních podmínek v středoevropském srovnání. [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101048s_ev100902.pdf CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, 2009. Občané o ekonomické situaci země a o materiálních podmínkách své domácnosti. [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100942s_ev90727.pdf CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, 2010. Občané o ekonomické situaci svých domácností. [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101068s_eu101115.pdf CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, 2010. Občané o životní úrovni a finančních možnostech svých domácností. [online]. [cit. 2012-0425]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101103s_eu110207.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012. Databáze ročních národních účtů: HDP Výdajová metoda. [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.makroek_vydaj ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012. Hrubý domácí produkt (HDP) – Metodika. [online]. [cit. 2012–04–20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/hruby_domaci_produkt_%28hdp% 29 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012. Indexy spotřebitelských cen: Změny při výpočtu indexů spotřebitelských cen od ledna 2012. [online]. [cit. 2012– 04–20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/indexy_spotrebitelskych_cen_reviz e_2010 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012. Míra inflace, vývoj spotřebitelských cen vybraných výrobků v České republice. [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0304.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012. Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v národním hospodářství podle ekonomické činnosti. [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0506.pdf

72

Literatura

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012. Zaměstnanost a nezaměstnanost od roku 1993. [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=PRA1010C U&&kapitola_id=3 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS – Metodika. [online]. [cit. 2012–04–20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps FRANĚK, P., 2011. Maslowova pyramida lidských potřeb. Filozofie úspěchu [online]. [cit. 2012–03–20]. Dostupné z: http://www.filosofie– uspechu.cz/maslowova–pyramida–lidskych–potreb/ HÁLEK, V., 2012. Nákupní chování spotřebitelů. [online]. [cit. 2012–03–10]. Dostupné z: http://halek.info/www/prezentace/marketing– prednasky5/mprp5–print.php?projection&l=05 MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, 2010. Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2010. [online]. [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10811/analyza.pdf MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, 2011. Životní a existenční minimum od 1.1.2012. [online]. 2011 [cit. 2012–03–28]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/11852 ODBOR ANALÝZ A STATISTIK MPSV ČR, 2011. Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993–2010. [online]. Praha, [cit. 2012–04–28]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/9334/Brozura_CZ_press.pdf RETAIL INFO, 2011. Každý pátý zákazník je „bezstarostný“. [online]. roč. 1, č. 10 [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://www.retailinfo.cz/magazin/clanky/kazdy-paty-zakaznik-je%E2%80%9Ebezstarostny%E2%80%9C SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR, V. V. I., 2006–2010. Tiskové zprávy. [online]. [cit. 2012–04–10]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/index.php?lang=0&disp=zpravy&r=1

Přílohy

73

Přílohy

74

Přílohy

Příloha č. 1: Měsíční průměrné nominální čisté peněžní příjmy a výdaje jednotlivých typů domácností v letech 2006–2010 Příloha č. 2: Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností zaměstnanců na jednoho člena v letech 2006–2010 Příloha č. 3: Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností samostatně výdělečně činných na jednoho člena v letech 2006–2010 Příloha č. 4: Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností důchodců na jednoho člena v letech 2006–2010 Příloha č. 5: Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností s minimálními příjmy na jednoho člena v letech 2006–2010 Příloha č. 6: Vývoj úvěrů (půjček) domácností v letech 2006–2010 Příloha č. 7: Vývoj nezaměstnanosti v letech 2006–2010 Příloha č. 8: Vývoj inflace v letech 2006–2010 Příloha č. 9: Vývoj HDP v letech 2006–2010 Příloha č. 10: Vývoj průměrné hrubé mzdy v ČR v letech 2006–2010 Příloha č. 11: Hodnocení ekonomické situace v ČR v letech 2006–2010 Příloha č. 12: Očekávaný vývoj ekonomické situace v ČR v letech 2006–2010 Příloha č. 13: Životní úroveň domácností V ČR v letech 2006–2010 Příloha č. 14: Subjektivně vnímaný materiální status domácností ČR Příloha č. 15: Jak domácnosti vycházely se svým současným příjmem Příloha č. 16: Dostatek a nedostatek peněz v rodinném rozpočtu v roce 2006 Příloha č. 17: Dostatek a nedostatek peněz v rodinném rozpočtu v roce 2007 Příloha č. 18: Dostatek a nedostatek peněz v rodinném rozpočtu v roce 2008 Příloha č. 19: Dostatek a nedostatek peněz v rodinném rozpočtu v roce 2009 Příloha č. 20: Dostatek a nedostatek peněz v rodinném rozpočtu v roce 2010

Přílohy

75

Příloha č. 1: Tab. 5 Měsíční průměrné nominální čisté peněžní příjmy a výdaje jednotlivých typů domácností na 1 člena domácnosti v Kč

2006

2007

2008

2009

2010

Příjmy

10 426

11 309

12 307

12 787

13 047

Výdaje

9 391

10 619

10 628

11 144

11 188

Příjmy

9 141

9 879

11 188

11 440

11 265

Výdaje

8 824

10 205

11 186

10 911

10 854

Příjmy

8 571

9 295

9 846

10 402

10 919

Výdaje

8 305

8 841

9 448

9 962

10 690

Příjmy

3 870

4 030

4 044

3 968

3 962

Výdaje

4 044

4 372

4 577

4 429

4 264

Zaměstnanci celkem

Samostatně výdělečně činní

Důchodci celkem

Domácnosti s dětmi s minimálními příjmy


76

Přílohy

Příloha č. 2: Tab. 6 Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností zaměstnanců na jednoho člena v letech 2006–2010 v Kč

2006 Potraviny, nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácností Zdraví Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace, kultura a sport

2007

2008

2009

2010

1 548

1 668

1 803

1 784

1 790

229

242

256

265

260

485

508

536

542

544

1 571

1 642

1 775

1 937

1 975

593

645

666

673

635

143

174

217

224

217

1 051

1 139

1 215

1 187

1 177

395

419

451

457

460

882

962

1 034

1 040

1 018

Vzdělávání Stravovací a ubytovací služby

51

59

69

71

76

478

517

556

572

573

Ostatní zboží a služby

931

1 029

1 091

1 174

1 186

1 042

1 606

972

1 227

1 279

Jiná vydání


Přílohy

77

Příloha č. 3: Tab. 7 Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností samostatně výdělečně činných na jednoho člena v letech 2006–2010 v Kč

2006 Potraviny, nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák

2007

2008

2009

2010

1 537

1 661

1 839

1 792

1 837

237

249

246

263

265

540

585

607

592

594

1 526

1 533

1 667

1 828

1 804

529

621

655

651

601

Zdraví

142

171

230

226

206

Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace, kultura a sport

922

926

1 168

1 019

1 131

430

440

478

491

479

972

1 049

1 148

1 085

1 070

Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácností


72

87

91

81

87

464

530

584

587

558


894

1 033

1 081

1 112

1 128

Jiná vydání

531

1 332

1 430

1 172

1 094


78

Přílohy

Příloha č. 4: Tab. 8 Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností důchodců na jednoho člena v letech 2006–2010 v Kč

2006 Potraviny, nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák

2007

2008

2009

2010

1 996

2 051

2 230

2 175

2 221

220

234

231

261

270

261

287

274

276

275

2 154

2 178

2 315

2 595

2 736

531

562

561

605

593

Zdraví

257

296

401

396

437

Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace, kultura a sport

427

436

504

581

657

334

346

362

364

388

599

710

776

804

907

Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácností


2

2

2

2

4

181

216

232

259

243


576

634

670

717

807

Jiná vydání

766

890

893

926

1153


Přílohy

79

Příloha č. 5: Tab. 9 Struktura nominálních čistých peněžních výdajů domácností s minimálními příjmy na jednoho člena v letech 2006–2010 v Kč

2006 Potraviny, nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácností Zdraví Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace, kultura a sport

2007

2008

2009

2010

1 044

1 104

1 189

1 108

1 058

95

92

88

93

94

206

210

202

179

171

1 067

1 126

1 234

1 328

1 337

158

186

175

140

129

60

63

84

74

64

260

255

240

241

249

208

215

243

236

232

292

328

343

301

269


34

38

37

34

34

205

237

225

210

187


354

370

363

362

343

61

149

155

123

96

Jiná vydání


80

Přílohy

Příloha č. 6: Tab. 10

Vývoj úvěrů (půjček) domácností v letech 2006–2010

2006 Výše úvěrů (půjček) domácností v mld. Kč

536,4

2007 720,9

2008 873,4

2009 974,8

2010 1 044,1



2006 2007 2008 2009 2010

Vývoj nezaměstnanosti v letech 2006–2010

Obecná míra nezaměstnanosti v % 7,14 5,32 4,39 6,66 7,30

Meziroční změna v % – –1,82 –0,93 2,27 0,64

Zdroj: Český statistický úřad (2012), vlastní zpracování


Vývoj inflace v letech 2006–2010

Míra inflace v % 2006 2007 2008 2009 2010

Meziroční změna v % 2,5 2,8 6,3 1,0 1,5


– 0,3 3,5 –5,3 0,5

Přílohy

81



Meziroční změna

2006 2007 2008 2009 2010

HDP v mil. Kč 3 334 815 3 526 071 3 635 344 3 464 657 3 559 554

V absolutním vyjádření v mil. Kč

V%

– 191 256 109 273 –170 687 94 897

– 5,74 3,10 –4,70 2,74



2006 2007 2008 2009 2010

Vývoj průměrné hrubé mzdy v letech 2006–2010

Průměrná hrubá mzda v Kč 19 447 20 927 22 653 23 425 23 949

Meziroční změna V absolutním vyjádření v Kč – 1 480 1 726 772 524


V% – 7,61 8,25 3,41 2,24

82

Přílohy


Hodnocení ekonomické situace v ČR v letech 2006–2010 v %

Dobrá Ani, dobrá, ani špatná Špatná Neví

2006 (IX.) 22 47 29 2

2007 (VI.) 23 45 30 2

2008 (VI.) 24 39 33 4

2009 (VI.) 7 35 57 1

2010 (VI.) 8 27 64 1

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění (2009, 2010), vlastní zpracování


Očekávaný vývoj ekonomické situace v ČR v letech 2006–2010 v %

Zlepší se Nezmění se Zhorší se Neví

2006 (IX.) 18 47 23 12

2007 (VI.) 19 47 25 9

2008 (VI.) 13 40 40 7

2009 (VI.) 7 28 61 4

2010 (VI.) 17 37 39 7

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění (2009, 2010), vlastní zpracování


Životní úroveň domácností ČR v letech 2006–2010 v % (roční průměr)

Dobrá Ani dobrá, ani špatná Špatná

2006 37,5 43,6 18,4

2007 36,9 43,6 18,8

2008 36,0 43,5 20,1

2009 37,1 41,9 20,4

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění (2010), vlastní zpracování

2010 37,2 42,8 19,6

Přílohy

83


Subjektivně vnímaný materiální status domácností ČR v letech 2006–2010 v %

2006 (IV.) Domácnost velmi bohatá Domácnost poměrně bohatá Domácnost ani bohatá, ani chudá Domácnost poměrně chudá Domácnost velmi chudá Neví

2007 (IV.)

2008 (IV.)

2009 (IV.)

2010 (X.)

0 7

0 5

0 6

0 6

0 5

62 26 4 1

63 27 4 1

64 25 5 0

65 24 5 0

59 28 7 1



Jak domácnosti vycházely se svým současným příjmem v letech 2006–2010 v %

2006 (IV.) Velmi obtížně Obtížně Spíše obtížně Spíše snadno Snadno Velmi snadno Neví

6 13 41 27 8 1 4

2007 (IV.) 6 12 39 31 8 1 3

2008 (IV.)

2009 (IV.)

7 12 38 31 8 1 3


9 12 38 31 6 2 2

2010 (X.) 11 16 36 27 6 1 3

84

Přílohy


Dostatek a nedostatek peněz v rodinném rozpočtu v roce 2006 v %

2006 Potraviny Oblečení a obuv Bydlení, voda, energie Zařízení bytu, spotřebiče Předměty denní potřeby, drogistické zboží Kultura, sport, rekreace Zdravotní péče, léky Vzdělání, učební pomůcky

Dostatek 85 60 54 38

Nedostatek 14 39 44 56

76 40 58 44

22 52 35 23

Neví 1 1 2 6 2 8 7 33







76 37 58 46

22 54 36 21


Neví 0 1 2 3 2 9 6 33

Přílohy

85






76 39 54 43

22 54 40 22

Neví 0 1 2 5 2 7 6 35







76 41 59 45

23 52 38 23


Neví 0 1 1 5 1 7 3 32

86

Přílohy



2010 Dostatek Potraviny Oblečení a obuv Bydlení, voda, energie Zařízení bytu, spotřebiče Předměty denní potřeby, drogistické zboží Kultura, sport, rekreace Zdravotní péče, léky Vzdělání, učební pomůcky

81 65 55 40


74 37 56 41

24 55 38 26


Neví 0 1 2 6 2 8 6 33

Životní úroveň domácností v ČR

Recommend Documents