Životní styl všeobecných sester

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy

Petra Fišerová, DiS V. ročník – kombinované studium

Obor: Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro střední odborné školy

Životní styl všeobecných sester Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Jana Majerová

Olomouc 2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla v referenčním seznamu.

V Olomouci dne 24.6.2011

Petra Fišerová …………………………

Poděkování:

Děkuji paní Mgr. Janě Majerové za odborné vedení diplomové práce, poskytování cenných rad, připomínek a materiálových podkladů k práci.

OBSAH: 1

ÚVOD............................................................................................................................6

2

CÍL PRÁCE..................................................................................................................7

3

TEORETICKÉ POZNATKY.....................................................................................8 3.1

DEFINICE ŽIVOTNÍHO STYLU ......................................................................8

3.1.1

Charakteristika životního stylu ......................................................................9

3.1.2

Životní styl v minulosti a současnost...........................................................11

3.2

VÝŽIVA...............................................................................................................14

3.2.1

Bílkoviny .....................................................................................................17

3.2.2

Tuky .............................................................................................................17

3.2.3

Sacharidy (cukry, glycidy)...........................................................................18

3.2.4

Minerální látky a stopové prvky ..................................................................20

3.2.4.1

Minerální látky.........................................................................................20

3.2.4.2

Stopové prvky ..........................................................................................22

3.2.5 3.2.5.1

Vitamíny rozpustné v tucích ....................................................................24

3.2.5.2

Vitamíny rozpustné ve vodě ....................................................................25

3.2.6

3.3

Vitamíny ......................................................................................................23

Voda a pitný režim.......................................................................................27

3.2.6.1

Vhodné nápoje .........................................................................................28

3.2.6.2

Méně vhodné nápoje................................................................................29

3.2.6.3

Nevhodné nápoje .....................................................................................29

NÁVYKOVÉ LÁTKY........................................................................................31

3.3.1

Definice závislosti........................................................................................31

3.3.2

Alkohol ........................................................................................................33

3.3.2.1

Vývojová stádia závislosti .......................................................................34

3.3.2.2

Diagnostika alkoholismu .........................................................................35

3.3.2.3

Léčba alkoholismu...................................................................................36

3.3.2.4

Současná situace v České republice.........................................................37

3.3.3

Tabák ...........................................................................................................38

3.3.3.1

Charakteristika tabáku .............................................................................38

3.3.3.2

Somatická, psychologická a sociální rizika .............................................39

3.3.3.3

Závislost na nikotinu................................................................................40

3.3.3.4

Léčba závislosti........................................................................................41

3.3.3.5 3.4

Prevence kouření – hlavní zásady............................................................41

SPÁNEK A ODPOČINEK.................................................................................43

3.4.1

Poruchy spánku............................................................................................44

3.5

POHYBOVÁ AKTIVITA A TĚLESNÁ ZDATNOST....................................45

3.6

NEGATIVNÍ FAKTORY SMĚNNÉHO PROVOZU A PROFESE

ZDRAVOTNÍKŮ ...........................................................................................................47

4

5

3.6.1

Charakteristika směnové práce ....................................................................47

3.6.2

Nepravidelný spánek....................................................................................48

3.6.3

Nepravidelné stravování ..............................................................................49

3.6.4

Stres v profesi všeobecné sestry ..................................................................50

3.6.5

Návykové látky u zdravotníků.....................................................................51

MATERIÁL A METODIKA PRÁCE .....................................................................53 4.1

Charakteristika zkoumaného souboru...................................................................53

4.2

Metoda sběru dat...................................................................................................55

4.3

Organizace výzkumu ............................................................................................57

4.4

Zpracování získaných dat .....................................................................................57

VÝSLEDKY VÝZKUMU A DISKUZE ..................................................................58 5.1

Dílčí úkol 1 ...........................................................................................................58

5.2

Dílčí úkol 2 ...........................................................................................................63

5.3

Dílčí úkol 3 ...........................................................................................................68

5.4

Dílčí úkol 4 ...........................................................................................................73

5.5

Dílčí úkol 5 ...........................................................................................................79

5.6

Dílčí úkol 6 ...........................................................................................................84

6

ZÁVĚR .......................................................................................................................88

7

SOUHRN ....................................................................................................................91 7.1

SUMMARY .........................................................................................................91

8

REFERENČNÍ SEZNAM.........................................................................................93

9

SEZNAM PŘÍLOH..................................................................................................101

1

ÚVOD

Problematika životního stylu je v dnešní moderní době aktuálním a velice často probíraným tématem napříč celou společností. Uspěchaná doba nás neustále žene dopředu, ale i přesto si uvědomujeme, že naše zdraví a pohodu můžeme do velké míry ovlivnit i my sami našim chováním a jednáním. Smysluplným a uváženým jednáním tak můžeme předejít mnoha nemocem a komplikacím. Způsob jak jim předcházet a jak dodržovat zásady zdravého životního stylu by měl být v každém z nás upevňován již od raného dětství. Téma životní styl všeobecných sester jsem si zvolila z toho důvodu, že jsem několik let v tomto oboru pracovala. To mě vedlo ke zjištění, že náplň práce sestry je velice náročná ať už po stránce fyzické, ale především i po stránce psychické. Sestry v nemocnicích obvykle pracují na směny a je pro ně nesnadné udržet pravidelný režim stravování, příjmu tekutin, spánku. Stejně tak obtížné je pravidelně vykonávat nějakou pohybovou aktivitu. Záměrem této práce je zjistit jaké zaujímají sestry postoje ke zdravému životnímu stylu a zda se zásadami zdravého stylu řídí. V úvodu teoretické části se zaměřujeme na to, co je u člověka nejdůležitější – na zdraví, jak se odlišuje od nemoci a čím je zdraví charakteristické. Velice důležité je také vymezení toho, co je to zdravý životní styl a jaké faktory jej ovlivňují. Mezi tyto faktory můžeme zahrnout výživu, pohybovou aktivitu, stres, návykové látky – tabák, drogy, alkohol, ale také například životní prostředí či dostupnost zdravotních služeb. Náplní teoretické části jsou i nejčastější negativní faktory, které působí na sestry v jejich profesi. Metodologická část mapuje problematiku pohybových aktivit, stravování či užívání návykových látek sestrami. Pátrá také po tom, jaký je jejich spánkový režim či stresové faktory. Ke zjištění postojů a návyků sester byl byla použita dotazníková metoda. Výstupem práce je edukační materiál zaměřený na problematiku zdravého životního stylu s doporučením pro sestry.

6

2

CÍL PRÁCE Cílem výzkumu a této práce je zjistit jaký je životní styl všeobecných sester

pracujících ve směnném provozu. Od tohoto hlavního cíle se odvíjí následující dílčí úkoly: Dílčí úkol 1: - Zjistit jakým způsobem tráví všeobecné sestry nejčastěji svůj volný čas a zda se pravidelně věnují nějakému sportu.

Dílčí úkol 2: - Zjistit jaké mají sestry stravovací návyky a které potraviny preferují.

Dílčí úkol 3: - Zjistit jaké množství tekutin vypijí během dne a jakému typu dávají přednost.

Dílčí úkol 4: - Zmapovat, zda všeobecné sestry užívají nějaké návykové látky a o jaký typ se jedná nejčastěji.

Dílčí úkol 5: - Zjistit, jestli se u všeobecných sester vyskytují poruchy spánku, zda jsou dostatečně odpočatí a především zda je jejich spánek dostatečný.

Dílčí úkol 6: - Určit, co všeobecné sestry považují za největší stresové faktory ve svém životě a jakým způsobem se s nimi vyrovnávají.

7

3

TEORETICKÉ POZNATKY

3.1 DEFINICE ŽIVOTNÍHO STYLU Životní styl definuje Machová (2009, s. 16) takto: Životní styl zahrnuje formy dobrovolného chování v daných životních situacích, které jsou založené na individuálním výběru z různých možností. Můžeme se rozhodnout pro zdravé alternativy z možností, které se nabízejí, a odmítnout ty, jež zdraví poškozují. Životní styl je tedy charakterizován souhrou dobrovolného chování (výběrem) a životní situace (možností). Jandourek (2001, s. 243) ve svém „Sociologickém slovníku“ užívá tuto definici: Pojem životní styl označuje komplex psaných a nepsaných norem a identifikačních vzorů, souhrn životních podmínek, na které lidé berou ohled ve vzájemných vztazích a chování. Podoba životního stylu je ovlivněna životním cyklem, společenskými rolemi, tradicí. Rozhodování člověka o jeho chování je ovlivněno celou řadou faktorů a není úplně svobodné. Je v souladu s rodinnými zvyklostmi a tradicemi společnosti a je limitováno ekonomickou situací společnosti i vlastní. Dále je ovlivněno i jeho sociální pozicí. Záleží tedy na věku, temperamentu, vzdělání, zaměstnání, příjmu, příslušnosti k rase, pohlaví a hodnotové orientaci a postojích každého člověka. Rozhodnutí chovat se zdravě například zdravě jíst, postarat se o dostatek pohybu a pečovat o sexuální zdraví - je často ovlivněno již zmíněnými faktory. Mnohdy se mylně usuzuje, že se lidé umějí sami rozhodnout a veškeré své jednání konat v zájmu zachování zdraví (Machová, 2009; www.who.cz). Často se stává, že právě nejchudší sociální skupiny volí takové jednání, které zdraví velmi ohrožuje a jehož součástí bývá větší spotřeba tabáku, alkoholu a drog. Tyto skupiny nad to ještě trpí vyšší mírou stresu, způsobeného nedostatkem peněz, špatným vzděláním a nezaměstnaností nebo nejistotou pracovního místa (Machová, 2009; www.who.cz). Dle úmluvy WHO (www.who.cz) je stanoven cíl 11- Zdravější životní styl. Do roku 2015 by si lidé v celé společnosti měli osvojit zdravější životní styl. Konkrétně by se měla zvýšit odpovědnost za zdravější chování v oblasti výživy, tělesné aktivity a sexuálního života. A dále by se měla zvýšit nabídka, cenová dostupnost a dosažitelnost bezpečných a zdravých potravin.

8

3.1.1 Charakteristika životního stylu Životní styl patří dle Drbala (2001, s. 43) spolu s genetickými faktory, socioekonomickým prostředím a příčinnými faktory (příčin a podmínek) působícími integrovaně (komplexně) na zdraví člověka. Toto působení může být biopozitivní (zdraví posilující a chránící) nebo bionegativní (zdraví oslabující a vyvolávající nemoc, poruchu zdraví). Jednotlivé faktory se vzájemně ovlivňují – působí integrovaně. Naše zdraví ovlivňuje celá řada činitelů. Ty můžeme rozdělit na vnitřní a zevní. Determinanty vnitřní jsou dědičné faktory (Machová, 2009). Dědičnou (genetickou) výbavu získává každý jedinec již na začátku svého ontogenetického vývoje od obou rodičů při splynutí jejich pohlavních buněk. Do tohoto genetického základu se promítají vlivy přírodního a společenského prostředí i určitý způsob života. Zevní faktory, které mají vliv na zdraví, se člení do tří základních skupin: -

životní styl,

-

kvalita životního a pracovního prostředí,

-

zdravotnické služby (jejich úroveň a kvalita zdravotní péče), (Machová, 2009, s. 13).

Vzájemné spojitosti mezi zevními a vnitřními determinantami zdraví můžeme vyjádřit znázorněním, které zároveň ukazuje, jak velký vliv mají na naše zdraví. Schéma ukazuje, že zdraví záleží více na determinantách z oblasti životního stylu, životního prostředí a genetického základu než na samotných zdravotnických službách (obr. 1), (Machová, 2009).

9

Životní styl 50%

Životní prostředí 20%

ZDRAVÍ

Genetický základ 20%

Zdravotnické služby 10% Obr. 1 Vzájemné vztahy mezi zdravím a determinantami zdraví ( Machová, 2009, s. 13)

Dle schématu vyplývá, že naše zdraví nejvíce ovlivňuje životní styl – a to až v 50 %. Křivohlavý (2001, s. 37) ve své knize uvádí snad nejznámější definici zdraví, kterou publikovala Světová zdravotnická organizace (World Health Organization). Tato definice v originálu (Contitution of WHO z roku 1946) říká: „Health is a state of complete physical, mental and social well-being and not merely the absence of disease and infirmity.“ „Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky i sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti.“ WHO (www.vychovakezdravi.cz) v roce 2001 doplňuje definici zdraví o snížení úmrtnosti, nemocnosti a postižení v důsledku zjistitelných nemocí a nárůst pociťované úrovně zdraví. Křivohlavý (2001) uvádí i důležitý pojem nemoc. Tento termín je centrálním pojetím soudobé medicíny. Můžeme říci, že nemoc je odchylka od určité normy, jež se považuje za „normál“ (standard). Jde přitom o objektivně zjistitelný stav – o objektivně zjistitelné příznaky (symptomy), tj. něco, co je kvantifikovatelné. Obvykle se tímto termínem rozumí fyziologický údaj. V tomto pojetí nemoci je obsažena i snaha nemoci léčit a vyléčit, tj. odstraňovat je a tím lidem zdravotně pomáhat. Touto problematikou se zaobíral i Jandourek (2001, s. 169), který pojem nemoc definuje jako: Přítomnost takových symptomů v organismu nebo chování osoby, které jsou považovány za odchylku od žádoucího fyzického stavu nebo norem chování.

10

Jak již bylo řečeno, největší vliv na naše zdraví má životní styl, ale člověk se může správně rozhodnout jen tehdy, jestliže má dostatek informací o tom, co jeho zdraví podporuje a upevňuje, ale také o tom, co mu škodí. Vzhledem k zásadnímu významu životního stylu pro zdraví je proto nutné, aby poskytování odpovídajících znalostí, včetně rozvíjení dovedností a návyků a formování postojů, bylo součástí výchovy dítěte od útlého věku v rodině i ve škole a aby bylo spojováno s výchovou k odpovědnosti za vlastní zdraví. Zdravý životní styl v sobě zahrnuje především pravidelný režim dne ( rozdělen na období pracovní aktivity a odpočinku), zdravou stravu (rozmanitá skladba potravin a pokrmů), pitný režim, pohybové aktivity a ochranné prvky (vitamíny, minerály, antioxidanty, flavonoidy), (Machová, 2009; www.fzv.cz). Zdravotní stav společnosti se hodnotí především na základě nemocnosti a úmrtnosti. Z rozboru příčin chorob s vysokou nemocností a úmrtností vyplývá, že zdraví nejvíce poškozuje: •

kouření,

•

nadměrný konzum alkoholu,

•

zneužívání drog,

•

nesprávná výživa,

•

nízká pohybová aktivita,

•

nadměrná psychická zátěž,

•

rizikové sexuální chování.

Žádný z rizikových faktorů však nepůsobí samostatně, ale ve vazbě na jiné faktory životního stylu. Jednotlivé jeho součásti nelze od sebe oddělovat. Proto pozitivní působení životního stylu se uplatňuje jen v komplexním dodržování správných zásad (Machová, 2009). Všechna uvedená negativa mají velký vliv na jednotlivé složky výživy - zvyšují např. nároky na potřebu antioxidantů, některých vitaminů, minerálních látek apod. (www.fzv.cz).

3.1.2 Životní styl v minulosti a současnost Za posledních sto, především pak padesát let, došlo v hospodářsky vyspělých zemích světa k výrazným změnám v oblasti stravování a pohybových zvyklostí. Jídelníček a množství fyzické aktivity, resp. příjem a výdej energie dnešního člověka se těžko dají srovnat s typickou stravou a pohybovou zátěží našich předků. Zatímco v historických 11

dobách trpěli lidé spíše nedostatkem příjmu energie, dnes naopak trpíme na nedostatek energetického výdeje (www.mte.cz). Během dlouhých staletí, tisíciletí, kdy se vyvíjel genotyp současného člověka, docházelo k adaptaci metabolismu na působící životní prostředí – kaloricky skromnou výživu a velmi vydatnou fyzickou aktivitu. Přestože se v posledním století významně změnil způsob života lidské populace, nedošlo v tomto, z evolučního hlediska časově zanedbatelném období 3 - 5 generací, k žádným změnám na úrovni látkové výměny. Naše těla jsou stále adaptována spíše na kaloricky chudší jídelníček a na mnohem větší množství pohybu, než kterého se nám dnes v průměru dostává. Tento nesoulad má za následek prudký nárůst civilizačních onemocnění, mezi které počítáme nadváhu, kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění, cukrovku, které jsou důsledkem změny životního stylu (www.mte.cz). Dá se říci, že nejvýraznější rozdíly mezi dřívějším a současným stavem panují právě na úrovni fyzické zátěže. Téměř veškerá činnost, kterou lidé v minulosti zastávali, byla prováděna manuálně, pomocí síly lidských svalů. Práce na poli, v lese, těžba surovin, stavby budov, doprava, to vše probíhalo s minimem mechanizace a pomocných pracovních prostředků. Současný člověk začal vést sedavý způsob života. Ve svých denních činnostech využívá veškerou moderní techniku počínaje výtahem, eskalátory, vysavači, myčkou na nádobí a konče například dálkovým ovladačem na televizi. Dříve lidé využívali k veškerému pohybu či práci jen svou vlastní sílu. Uklízeli pomocí rukou, klepali koberce, prali prádlo na valše, drhli podlahu, apod. Vlivem moderních technologií a telekomunikací se dnešnímu člověku dramaticky snížily možnosti přirozeného pohybu. Kamkoliv se dnes chceme dostat, cokoliv si chceme obstarat, na vše máme dopravní prostředky a přístroje, které to za nás udělají. To má za následek i zhoršující se mezilidské vztahy, lidé se mnohdy honí za novými věcmi, za penězi a mocí. Nezbývá jim pak čas na sebe, na svou rodinu a přátele či blízké. Lidé se tak vzájemně odcizují a mnohdy má tento jev vliv i na rozpad rodiny. V minulosti se museli lidé spoléhat nejen na sebe, ale především na své okolí a na pomoc druhých, aby přežili (Machová, 2009; www.mte.cz). Pokud si chceme udržet zdraví, zastavit další nechtěný růst tukových zásob či rozvoj metabolických poruch, je třeba uměle vytvořit podmínky, které jsou lidskému tělu mnohem bližší. Na jedné straně snížit množství přijímaných kalorií a na druhé straně zvýšit jejich spotřebu (Machová, 2009; www.mte.cz). Autorka Machová (2009, s. 17) dále uvádí: Člověk na začátku nového tisíciletí stojí na rozcestí. Na jedné straně létá do kosmu, využívá poznatků, moderní chemie, atomové 12

fyziky, objevuje podstatu genetické informace, dovede potírat mnohé infekční choroby. Na druhé straně se objevují nové problémy, které mu život předčasně zkracují nebo zhoršují jeho kvalitu. Řešením není odmítnutí technického pokroku, ale uvědomění si své biologické podstaty a z toho vyplývající potřeby pohybu, přiměřenosti energetické hodnoty potravy energetickému výdeji a také pěstování dobrých mezilidských vztahů na základě vzájemného porozumění, pochopení a úcty.

13

3.2 VÝŽIVA Mezi kvalitou výživy a zdravím člověka je vědecky dokázaný úzký vztah a proto se vědci snaží najít optimální, univerzálně platný způsob výživy. Nevhodná strava společně s genetickými dispozicemi jedince bývá příčinou vzniku civilizačních onemocnění. Z tohoto důvodu má skladba stravy velmi výrazný vliv na náš zdravotní stav (Fořt, 2005). Člověk potravou získává nejen stavební látky pro výstavbu tkání a orgánů, ale i potřebnou energii k zajištění všech činností. Energii dále tělo potřebuje nejen k pohybu, ale především k výrobě tepla, k růstu nových buněk i ke všem chemickým reakcím, které v těle člověka probíhají. Správná, neboli racionální výživa musí být vyvážená po stránce kvantitativní i kvalitativní. Kvantitativní hledisko zahrnuje příjem energie, který by měl odpovídat jejímu výdeji. Lidé, kteří více fyzicky pracují mají větší energetické nároky než ti, kteří vykonávají lehkou svalovou práci. Zvýšené energetické nároky se také vyskytují v určitých obdobích růstu člověka – v dětství, v období dospívání, v těhotenství a při kojení. Při vyšším příjmu potravy a nedostatečném energetickém výdeji se začne ukládat zásobní tuk a vzniká nadváha až obezita. Kvalitativní pohled na příjem se zaměřuje na vyváženost a rozmanitost potravy, aby byl zajištěn optimální přísun vitamínů, minerálů a všech potřebných živin včetně vody. Nedostatečný přísun některé z těchto látek má za následek oslabení imunitního systému, větší riziko onemocnění kardiovaskulárního systému či rakoviny. Mezi výživou a zdravotním stavem člověka tedy existuje úzká souvislost (Machová, 2009).

Faktory ovlivňující výživu dle Trachtové, 2001 •

Fyziologicko-biologické:

- funkce trávícího systému, - věk, růst, vývoj, - pohlaví, - zdravotní stav člověka. •

Psychicko-duchovní faktory:

- potřeby, obyčeje, - osobnost člověka, - emocionální stav. •

Sociálně- kulturní faktory:

14

- kulturní tradice, - styl života, - ekonomická situace, •

Faktory životního prostředí:

- klima a geografická poloha, - stav životního prostředí, - znečištění prostředí, vody, půdy.

Mezi základní výživové zdroje, které dodávají tělu energii patří: •

bílkoviny, jež jsou složeny z aminokyselin,

•

tuky,

•

sacharidy (cukry),

•

minerální látky a stopové prvky,

•

vitamíny,

•

voda (Mindell, 2000).

Těchto šest výživových zdrojů je pro tělo nejen zdrojem energie, ale zároveň podněcují a regulují její uvolňování (Machová, 2009). Ve vyvážené stravě by měly převládat nenasycené a polynenasycené tuky, komplexní sacharidy (30 g vlákniny denně). Množství tekutin má být okolo 2 - 3 l denně a množství ovoce a zeleniny cca 600 g denně. Mezi rizikové faktory patří nadměrný příjem nasycených tuků a jednoduchých sacharidů (www.fzv.cz). Na základě řady studií v české republice vypracovalo FZV (fórum zdravé výživy) novou potravinovou pyramidu (viz obr. 2), jež by se měla stát ukázkou, které potraviny jsou vhodné a které naopak nikoliv. Potravinová pyramida nemá za úkol určit přesný jídelníček, ale doporučuje vhodné složky výživy a především pak zdůrazňuje důležité cíle: •

udržování optimální tělesné hmotnosti – přiměřená hmotnost se určuje pomocí tzv. body mass index - BMI1 (www.fzv.cz). Klasifikaci obezity dle BMI uvádí schéma 1.

•

příjem pestré stravy,

•

zvýšení konzumace zeleniny a ovoce,

•

výběr potravin s nízkým glykemickým indexem,

1

Poměr tělesné hmotnosti a výšky v m2

15

•

zvýšit spotřebu mléčných výrobků,

•

poukázat na nevhodný způsob diet s nízkým obsahem tuku (www.fzv.cz).

Schéma 1 – Klasifikace obezity podle BMI s uvedením zdravotních rizik podle International Obezity Task Force a Světové zdravotnické organizace (WHO), (www.zdn.cz). BMI (kg/m2)

Kategorie

Zdravotní rizika

18,5 – 24,9

normální rozmezí

minimální

25,0 -29,9

nadváha

nízká

30,0 – 34,9

obezita 1. stupně

vysoká

35,0 – 39,9

obezita 2. stupně

vysoká

40,0 a více

obezita 3. stupně

velmi vysoká

Obr.2 – Potravinová pyramida (www.fzv.cz)

16

3.2.1 Bílkoviny Neboli proteiny tvoří základ veškeré živé hmoty na naší planetě. V lidském organismu tvoří asi 20 % hmotnosti těla. Bílkoviny jsou nenahraditelnou složkou potravy, organismus je neumí ukládat do zásoby. Bílkoviny by měly tvořit asi 10 - 15 % denní dávky potravy, tj. na 1 kg tělesné hmotnosti 1 - 1,5/24 hodin. Při zvýšené tělesné námaze, každodenním cvičení, v těhotenství a u kojících matek potřeba bílkovin stoupá až do 2 g na 1 kg. Potřeba bílkovin je o jednotlivých osob rozdílná, záleží především na věku, zdravotním stavu a hmotnosti. Jsou součástí důležitých stavebních částí organismu – kosti, svaly, vazivo a také enzymů a hormonů (Dylevský, 1995; Kopecký, Cichá, 2005). Potravou přijaté bílkoviny se v trávícím ústrojí dále rozkládají na své stavební složky – aminokyseliny, kterých je celkem 23. Aminokyseliny dále dělíme na: - esenciální aminokyseliny – nepostradatelné – jsou to takové, které si tělo nedokáže samo vytvořit a proto musí být přijímány potravou. Patří mezi ně: arginin, histidin, leucin, isoleucin, lysin, metionin, fenylalanin, threonin, valin. - neesenciální aminokyseliny – lidské tělo si je dokáže samo syntetizovat. Jsou to: glycin, alanin, serin, cystein, kys.asparagová, asparagin, kys.glutamová, glutamin, tyronin, tryptofan, prolin (Kopecký, Cichá, 2005; Mindell, 2000). Existují dva typy bílkovin: kompletní a nekompletní. Kompletní bílkovina zajišťuje dodávku všech osmi esenciálních aminokyselin, které jsou nutné pro výstavbu tkání. Je obsažena ve všech masech, ve vejcích, v mléce a v sýrech. Nekompletní bílkovina postrádá některé esenciální aminokyseliny, a proto nemůže být použita k výstavbě tkání. Člověk tak k nim musí přijímat ještě část kompletních bílkovin. Je obsažena v semenech, v luštěninách a obsahují ji i ořechy (Machová, 2009; Mindell, 2000). Dále dělíme bílkoviny na bílkoviny živočišného původu (maso, vejce, mléko a mléčné výrobky) a bílkoviny rostlinného původu (sója, luštěniny). Poměr rostlinných a živočišných bílkovin má být 1:1 (Machová, 2009).

3.2.2 Tuky Nebo také lipidy, jsou v těle součástí buněk. Slouží buďto jako stavební materiál nebo jsou ve formě kapének uloženy jako zásobní látka v buňkách podkožního tukového vaziva (Machová, 2009). Všechny orgány kromě nervové tkáně využívají tuk jako zdroj

17

dlouhodobé energie, protože tuky obsahují dvakrát více energie než cukry a bílkoviny. Tuk je špatným vodičem tepla a proto mezi jeho další funkci patří ochrana organismu před tepelnými ztrátami. Tuky také umožňují vstřebávání vitamínů A, D, E a K, které jsou v tucích rozpustné. Rozložením tuků v trávící trubici s využitím účinků enzymů vznikají mastné kyseliny a glycerol. Rozeznáváme několik typů mastných kyselin: •

nasycené mastné kyseliny – např. kyselina palmitová, stearová, myristová,

•

nenasycené mastné kyseliny s jednou dvojnou vazbou – např. kyselina olejová, palmitoolejová, eruková,

•

nenasycené mastné kyseliny s dvojnou vazbou neboli polyenové – např. kyselina linolová, linolenová, arachidonová. Nenasycené mastné kyseliny můžeme také označit jako vitamín F. Jsou obsaženy

v rostlinných olejích – převážně v sójovém, slunečnicovém, klíčkovém nebo také v rybách. Tuky živočišné obsahují většinou kyseliny nasycené, které jim dodávají tuhou konzistenci a jsou obsaženy např. v sádle, v másle či v loji (Kopecký, Cichá, 2005). Jako prevence před onemocněním aterosklerózou se doporučuje omezit příjem tuků tak, aby nebyl vyšší než 30 % energetického příjmu. V potravě by měly být zastoupeny z jedné třetiny tuky živočišné a ze dvou třetin tuky rostlinného původu (Machová, 2009). Vysoký příjem živočišných tuků znamená i zvýšený příjem cholesterolu a zvýšenou energetickou hodnotu potravy, která se podílí na rozvoji nadváhy až obezity. Cholesterol je pro lidský organismus škodlivý pokud je přijímán ve zvýšeném množství a tím stoupá jeho hladina v krvi. Obvykle jej přijímáme v běžné stravě v množství asi 400 - 500 mg denně. Množství cholesterolu při dodržování léčebné diety by nemělo převyšovat 300 - 400 mg za den (Kopecký, Cichá, 2005).

3.2.3 Sacharidy (cukry, glycidy) Patří spolu s tuky a bílkovinami mezi hlavní neboli základní živiny. Z organických živin jsou v lidském těle zastoupeny nejméně – představují pouze asi 1 % tělesného obsahu. Jsou základním zdrojem energie organismu, která je jimi kryta až z 55 % energetické potřeby (Kopecký, Cichá, 2005).

18

Sacharidy můžeme rozdělit na: •

jednoduché sacharidy – monosycharidy – mají uhlíkový řetězec tvořen šesti atomy uhlíku (glukóza, fruktózy, galaktóza),

•

disacharidy – s uhlíkovým řetězcem složeným z dvakrát šesti atomů uhlíku (sacharóza, laktóza, maltóza),

•

oligosacharidy – mají řetězec tvořen z trojnásobného až šestinásobného řetězce,

•

polysacharidy – mají 200 - 600 šestiuhlíkových řetězců (škrob, glykogen, celulóza), (Kopecký, Cichá, 2005).

Jednotlivé druhy sacharidů nejsou v potravě zastoupeny rovnoměrně. Potravou přijímáme nejčastěji škrob, který je obsažen v bramborách, rýži či v obilninách. Monosacharidy – hroznový cukr a cukr ovocný jsou obsaženy v ovoci, medu a v některých druzích zeleniny. Zdrojem oligosacharidů jsou převážně luštěniny. U dospělých osob sacharidy kryjí více než polovinu energetické potřeby – což je asi 55 %. Množství sacharidů je závislé především na fyzické aktivitě a na věku jedince. Současné studie prokázaly, že dochází ke zvyšování spotřeby cukrů, což zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky, obezity či častější zubní kaz. Mimo výše uvedené základní živiny klade racionální výživa velký význam také na obsah vlákniny, vitamínů, minerálních a stopových prvků v potravě (Machová, 2009; Kopecký, Cichá, 2005). Na buňky střevního epitelu blahodárně působí vláknina. Jedná se o souhrnný název pro celulózu, hemicelulózu a pektin. Zdrojem celulózy je celozrnná mouka, zelí, luštěniny, brokolice, jablka a mrkev. Hemicelulóza se nachází v luštěninách, kapustě, v otrubách a řeřichách. Vláknina je nestravitelná a tudíž ji organismus nedovede využít jako zdroj energie, ale je nezbytné, aby jí v denní dávce bylo alespoň 30 g. Vláknina působí na střevní peristaltiku a zabezpečuje tak pravidelné vyprazdňování střev (Mindell, 2000; Kopecký, Cichá, 2005). Doporučený poměr jednotlivých živin v denní dávce potravy uvádí schéma 2.

Schéma 2 - Doporučený poměr živin v celkové denní dávce potravy dle Machové (2009) Bílkoviny

Tuky

Cukry

10 % - 15 %

30 %

55 %

19

3.2.4 Minerální látky a stopové prvky Lidský organismus je tvořen jednak prvky biogenními (uhlík, vodík, dusík a kyslík), ale také prvky minerálními. Mezi minerální látky, kterých tělo potřebuje více (až stovky miligramů), patří sodík, draslík, vápník, fosfor, hořčík, chlór, síra a do stopových prvků, jejichž potřeba je nižší (maximálně 100 mg), můžeme zařadit železo, zinek, fluor, jod, selen, hliník, měď, mangan a další. Minerální a stopové prvky jsou důležité pro růst a metabolismus. Některé z nich se účastní výstavby tělesných tkání, jiné aktivují, regulují a kontrolují metabolické pochody. Vyskytují se jako elektrolyty v tělesných tekutinách, jsou vázané na organické látky (v bílkovinách, tucích, hormonech) a také v podobě nerozpustných solí (v kostech, zubech), (Machová, 2009; Kopecký, Cichá, 2005; Fořt, 2005).

3.2.4.1 Minerální látky: •

Sodík Je důležitý pro vodní režim – má vliv na množství tekutiny v těle. Spolu

s draslíkem jsou nutný pro normální růst a vývoj. Dlouhodobý zvýšený přísun sodíku ve stravě může se může podílet na rozvoji hypertenze neboli vysokého krevního tlaku. Sodík je také důležitý pro správnou funkci nervů a svalů. V potravinách bývá obsažen jako jodizovaná sůl. Mezi přírodní zdroje sodíku patří: mořské řasy, kuchyňská sůl, mléko, vejce, ryby, maso a všechny potraviny, které obsahují sůl. Denní doporučená dávka je 2 až 3 g. Doporučení: omezte příjem soli tím, že nebudete potraviny přisolovat. Vyhýbejte se uzeninám, konzervovaným potravinám, hořčici. Při zvýšeném pocení pijte dostatečné množství minerální vody (Mindell, 2000; Zittlau, 2009; Urban, Hylla, 2004). •

Draslík Stejně jako sodík se podílí na tvorbě tělesných tekutin a zdravé tkáně. Draslík

působí uvnitř buněk, sodík mimo ně. Draslík má opačný vliv než sodík – snižuje krevní tlak. Jestliže převažuje v příjmu sodík, tak se v našich tkáních zadržuje voda. Pokud ale převažuje draslík, dochází k vylučování sodíku z organismu. K důležitým zdrojům draslíku patří: citrusové plody, rajčata, meloun, všechny druhy listové zeleniny, ovoce, ořechy, luštěniny, houby, obilné výrobky, ale i maso a sýry. Doporučená denní dávka je 2 g. 20

Doporučení: omezte pití kávy, protože způsobuje nedostatek draslíku. Při léčbě močopudnými léky zvyšte příjem draslíku vhodnými potravinami. Aktivně sportujte, jezte pestrou a vyváženou stravu. Podvýživa, diety či nadměrné užívání projímadel a alkoholu vede k silnému pocení a úbytku draslíku v těle (Mindell, 2000; Zittlau, 2009; Urban, Hylla, 2004). •

Vápník Neboli kalcium se vysokou měrou podílí na tvorbě a kvalitě zubů a kostí, ve

kterých je obsažen nejvíce – asi 1 - 1,5 kg. V lidském těle je zastoupen nejvíce ze všech minerálů. Vápník také ovlivňuje srážlivost krve a funkci svalů a nervů. Pro vstřebávání a fixaci vápníku v kostech a zubech je důležitý vitamín D. Potřebná dávka vápníku se zvýšila z 800 mg až na 1200 mg. Přičemž u zvýšených výživových nároků (těhotné a kojící ženy, ženy po šedesátce) se doporučená denní dávka zvyšuje na 1,2 - 1,5 g. Nedostatek vápníku se projeví bolestmi kostí, lámavostí vlasů, nehtů, řídnutím kostí, častějšími zlomeninami. Mezi přírodní zdroje vápníku můžeme zařadit: mléko a mléčné výrobky, sýry, sardinky, tofu, arašídy, slunečnicová semena, fazole a brokolici. Doporučení: Denně bychom měli vypít velkou sklenici mléka či jiného mléčného výrobku a sníst kousek sýra nebo jogurt (Mindell, 2000; Zittlau, 2009; Urban, Hylla, 2004; Mindell, 1998). •

Fosfor Je přítomen ve všech buňkách lidského těla. Fosfor se podílí spolu s vápníkem na

zdravých zubech a kostech. Do těla se dostává ve formě fosfátů – tedy ve spojení s kyslíkem. Fosfáty přijímáme prakticky ve všech potravinách, nejčastěji v kombinaci s vápníkem. Vyvážený poměr těchto dvou minerálů je v mléce a mléčných výrobcích, v sezamu, v tofu, listové zelenině, mléčné čokoládě a bobulovitém ovoci. Potřebná denní dávka se uvádí 0,8 - 1,2 g, u těhotných a kojících žen se však zvyšuje. Doporučení: Jezte potraviny bohaté na vápník i fosfáty, aby vznikla rovnováha mezi těmito minerály (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004; Fantó, 1993).

21

•

Hořčík Neboli magnesium se podílí na látkové výměně. Důležitou funkcí tohoto minerálu

je asimilace vápníku, vitamínu C, fosforu, sodíku a draslíku. Je potřebný pro nervovou a svalovou činnost a nazýváme jej též protistresovým minerálem. Důležitými zdroji magnesia jsou obilné výrobky, mléko a mléčné produkty, maso, játra, ořechy, tmavá listová zeleniny, banány, mandle. Denní doporučená dávka je 300 - 350 mg. Doporučení: Nedostatek hořčíku může být způsoben zvýšeným příjmem alkoholu, užíváním močopudných léků, průjmem, nedostatečnou výživou. Projevuje se poruchami spánku, bolestmi hlavy, časté bývají i křeče v lýtkách, mravenčení v rukou a nohou, bušení srdce (Mindell, 2000; Zittlau, 2009; Urban, Hylla, 2004). •

Chlór Je podobně jako sodík obsažen v kuchyňské soli a má vliv na množství tekutiny

v lidském těle. Chlór pomáhá při trávení a odstraňovat odpadové látky z těla. Doporučená denní dávka je 3 - 5 g. Přírodními zdroji chlóru jsou stolní sůl, olivy a všechny potraviny obsahující sůl (Urban, Hylla, 2004; Fantó, 1993). •

Síra Síra je důležitá k tvorbě bílkovin a také pro zdravou kůži, nehty a vlasy. Mezi

důležité zdroje tohoto minerálu patří: libové hovězí, fazole, ryby, vajíčka, zelí, luštěniny, proso a ovesné vločky. Doporučená denní dávka není, protože síru přijímáme v dostatečné míře v potravě (Mindell, 2000; Zittlau, 2009; Urban, Hylla, 2004).

3.2.4.2 Stopové prvky: •

Železo Je životně důležitý minerál, díky kterému dozrávají červené krvinky a mohou

přenášet kyslík. Železo udržuje tělo i duši v rovnováze a ve svěžím stavu. Potřeba železa u mužů je kolem 10 mg a u žen kolem 15 mg za den. Nedostatek železa se projevuje chudokrevností, nechutenstvím, ospalostí a celkovou vyčerpaností. K hlavním zdrojům železa řadíme: červené maso, játra, žloutky, celozrnná mouka, hlávková zelenina a luštěniny (Mindell, 2000; Zittlau, 2009; Urban, Hylla, 2004).

22

•

Zinek Tento stopový prvek je nezbytný při tvorbě asi 300 enzymů. Ovlivňuje imunitní

systém, pleť, vlasy a nehty. Doporučená denní dávka je 12 až 15 mg, těhotné ženy a kojící matky potřebují asi o 5 mg více. Mezi přirozené zdroje patří: vnitřnosti, maso, ryby, mléko a mléčné výrobky, celozrnné obilí, ústřice a jiní mořští korýši a semena dýně. Nedostatek zinku je poměrně častý, protože tělesné zásobárny jej dávají nerady k dispozici (Mindell, 2000; Zittlau, 2009; Urban, Hylla, 2004). •

Fluor Tento prvek je velice důležitý pro pevnou stavbu kostí a zubů, kde zpevňuje

sklovinu a chrání zuby před kazem. Společně s vápníkem posiluje kosti a zuby. Doporučená denní dávka fluoru je asi 1,5 až 4 mg. K důležitým zdrojům tohoto prvku patří: mořské ryby, čaj, pitná voda obohacená fluoridy, vlašské ořechy a vnitřnosti (Mindell, 2000, Zittlau, 2009; Urban, Hylla, 2004; Mindell, 1998). •

Jod Tento stopový prvek je důležitý k vytváření hormonů štítné žlázy. Také právě ve

štítné žláze je ho uloženo dvě třetiny. Nedostatek jodu se projeví lámavostí vlasů, únavou, depresemi, suchou pokožkou. Doporučení pro množství přijímaného jódu se pohybují mezi 150 - 200 mikrogramy denně. Důležitými zdroji jsou: mořské ryby a řasy, cibule, obilí a některé druhy zeleniny (Mindell, 2000; Zittlau, 2009; Urban, Hylla, 2004).

3.2.5 Vitamíny Vitamíny jsou organické látky, které jsou důležité pro mnoho metabolických procesů. V buňkách působí jako katalyzátory a usměrňují tím biochemické přeměny v buňkách. Organismus není schopen většinu z nich vytvořit a proto se vitamíny musí denně přijímat v potravě. Nedostatek vitamínů má za následek poruchy látkové výměny. Úplné chybění vitamínů se nazývá avitaminóza, částečný nedostatek je hypovitaminóza. Naopak nadměrný příjem vede k hypervitaminóze. K té ovšem dochází pouze pokud jedinec užívá vitamínové preparáty. Vitamíny se označují velkými písmeny abecedy a dělí se na vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E a K) a na vitamíny rozpustné ve vodě (ostatní

23

vitamíny). Zdrojem vitamínů je především rostlinná strava, ale některé vitamíny člověk získává i z živočišných produktů. Vitamíny jsou obvykle citlivé na různé fyzikální vlivy – např. vysoké či naopak nízké teploty je mohou poničit (Machová, 2009).

3.2.5.1 Vitamíny rozpustné v tucích: •

Vitamin A (retinol) Podílí se na regeneraci buněk, udržuje sliznice úst, dýchacích cest, podporuje růst.

Zdroje: rybí tuk, játra, žloutky, mléko, žlutá a listová zelenina, brokolice. Denní dávka je 0,8 - 1,5 mg. Nadměrný příjem tohoto vitamínu působí toxicky a způsobuje bolesti kloubů a kostí. Naopak nedostatek se projeví šeroslepostí, zpomalením růstu, u mužů může vést ke sterilitě (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004). •

Vitamin D (kalciferol, visterol, ergosterol) Vitamin D je zodpovědný za ukládání vápníku do kostry a zubů. Také pozitivně

ovlivňuje záněty. Při jeho nedostatku vzniká v dětství křivice- rachitis, která se projevuje deformovaným hrudníkem, páteří a někdy i pánví. Při předávkování hrozí jeho usazování ve vnitřních orgánech a jejich následné poškození. Denní doporučená dávka u dospělých je 0,01 mg, u dětí a těhotných žen 0,02 mg. Mezi přírodní zdroje vitaminu D patří: rybí tuk, mořské ryby, játra, mléko a produkty z něho (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004). •

Vitamin E (tokoferol) Působí v lidském organismu jako antioxidant a spolu s vitaminem A jej chrání před

útoky volných radikálů. Jeho nedostatek se projeví oslabením svalové síly, neplodností u mužů. Doporučená denní dávka je 8 - 20 mg. K významným zdrojům tohoto vitaminu patří: žloutky, obilné klíčky, mléčné výrobky, celozrnné výrobky, ořechy, luštěniny, špenát a listová zelenina (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004). •

Vitamin K (menadion, antihemoragický, protikrvácivý) Jeho funkcí je bránit vnitřnímu krvácení, snižuje krvácení při menstruaci. Jeho

nedostatek se projeví prodlouženou srážlivostí krve a člověk je ohrožen většími ztrátami. Denní dávka tohoto vitamínu je 0,5 - 1 mg. Z významných zdrojů můžeme uvést: zelené rostliny, luštěniny, sýry, žloutek, rybí tuk, olej ze sojových bobů (Urban, Hylla, 2004; Zittlau, 2009).

24

3.2.5.2 Vitaminy rozpustné ve vodě: Komplex vitaminu B (B1 - B12) •

Vitamin B1 (thiamin, aneurin) Tělo jej neumí skladovat a proto jeho přebytky okamžitě vyloučí. Z tohoto důvodu

je nutný jeho každodenní příjem v potravě. Thiamin je důležitý ve všech fázích metabolismu sacharidů. Dále podporuje růst, trávení, příznivě působí na nervovou činnost. Jeho doporučená denní dávka je 1,5 - 2,0 mg. Přírodními zdroji vitaminu B1 jsou: kvasnice, slupky obilovin, tmavá mouka, sojové boby, ovesné vločky, ryby, arašídy, maso, většina druhů zeleniny a mléko (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004; Machová, 2009). •

Vitamin B2 (riboflavin) Tento vitamin je důležitý zejména při růstu a dělení buněk, chrání zdravou kůži,

nehty a vlasy, pomáhá při trávení hlavních živin, sacharidů, tuků a bílkovin. Jeho denní dávka je 1,5 - 2,0 mg. Jeho důležité zdroje jsou: mléko a mléčné výrobky, játra, maso, ryby, celozrnné výrobky, ledviny, sýry, ryby, vajíčka (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004; Zittlau, 2009). •

Vitamin B3 (niacin, niacinamid, kyselina nikotinová, nikotinamid, PP-faktor) Vitamin snižuje hladinu cholesterolu a triglyceridů, podílí se na metabolismu tuků.

Dále přispívá k dobrému stavu kůže, tlumí průjmy, zvyšuje využití energetických potravinových zdrojů. Doporučená denní dávka je 15 - 20 mg. Vyskytuje se v: rybách, vejcích, obilných klíčcích, v drůbežím mase, v datlích, švestkách či fících (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004). •

Vitamin B5 (kyselina pantotenová) Tento vitamin je v přírodě velice rozšířený. K jeho hlavním funkcím patří

metabolismus bílkovin a tuků. Jeho doporučené množství je 5 - 10 mg denně. K významným zdrojům můžeme zařadit: vnitřnosti, vejce, obiloviny, zeleninu (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004). •

Vitamin B6 (pyridoxin) Je důležitý pro celou řadu funkcí, např. pro regulaci růstu buněk, tvorbu krve,

správnou činnost mozku. Jeho nedostatek se projeví vznikem epileptických záchvatů, 25

záněty kůže a sliznic. Doporučená denní dávka je 1,6 - 2,1 mg. Je obsažen zejména v: drůbežím a vepřovém mase, rybách, v mléčných produktech, kvasnicích, žloutku a v obilovinách (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004; Zittlau, 2009). •

Vitamin B12 (kobalamin) Tento vitamín se podílí na celkovém metabolismu a odbourávání tuků. Je důležitý

pro krvetvorbu, nervový systém a sliznice. Špatně se vstřebává v žaludku a proto je nutné, aby byl kombinován s vápníkem. Kobalamin je velmi účinný a působí již v tisícinách miligramu. Jeho nedostatek se projeví chudokrevností, tzv. zhoubnou anémií. Za zdroje tohoto vitaminu považujeme: potraviny živočišného původu, játra, vejce, sýry, tvaroh, kvasnice, pivo (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004).

Kyselina listová (folacin, folát) Podílí se na tvorbě červených krvinek a tkáně. Zlepšuje stav kůže a má vliv na správnou funkci nervového systému. Jeho dostatečný přísun je nejdůležitější na začátku těhotenství. Potřebná denní dávka je 400 mcg, v těhotenství se nároky zvyšují až na 800 mcg a při kojení 600 mcg. Důležitými zdroji jsou: játra, vejce, obilí, zelená zelenina, mrkev, kvasnice, celozrnné obiloviny, fazole a dýně (Mindell, 2000; Zittlau, 2009).

Vitamin C (kyselina askorbová) Působí v organismu jako antioxidant. Jeho důležitou funkcí je tvorba pevného vaziva, kolagenu, který je potřebný pro růst organismu. Podílí se na rychlejším hojení ran a popálenin. Stimuluje imunitní systém při virových a bakteriálních onemocněních a má tedy rozhodující význam pro naše zdraví. Snižuje riziko vzniku krevních sraženin. Pomáhá při nachlazení a léčí kurděje. Potřebná minimální dávka pro dospělého člověka je 60 - 80 mg. Vyšší dávky jsou nutné v těhotenství a při kojení, kdy se doporučuje jeho příjem zvýšit až na 80 - 100 mg. Přírodními zdroji vitaminu C jsou všechny citrusové plody, brambory, jahody, listová a brukvovitá zelenina, rajčata, paprika a květák (Mindell, 2000; Urban, Hylla, 2004; Machová, 2009).

26

3.2.6 Voda a pitný režim Pro lidský organismu je metabolismus vody velice důležitý, protože se lépe dokáže vyrovnat s nedostatkem organických látek než s nedostatkem vody. Voda plní v organismu řadu funkcí. Je důležitá jak rozpouštědlo, jako transportní prostředek, dále slouží k udržování tělesné teploty, probíhají v ní biochemické reakce. Voda se podílí na udržení stálého vnitřního prostředí – homeostázy (Kopecký, Cichá, 2005). Množství vody v organismu se pohybuje v rozmezí 65 - 75 %, ale s postupujícím věkem podíl klesá až na 50 %. Vodu přijímáme několika způsoby. Jednak v nápojích, jednak v pevné stravě. Nadbytečná voda je vylučována ledvinami, pocením, ale i kůží, plícemi a část i stolicí. Člověk denně vyloučí asi 2,5 litru vody. Přibližně třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) musíme do organismu dodat přímo ve formě tekutin (Kopecký, Cichá, 2005; Fořt, 2005; www.szu.cz). Ztráty vody dle teploty a aktivity uvádí schéma 3.

Schéma 3 - Ztráty vody (v ml/den), (Machová, 2009, s. 27)

kůže dýchání moč pot stolice celkem

Při normální teplotě 350 350 1400 100 100 2300

V horkém počasí 350 250 1200 1400 100 3300

Během delší těžké práce 350 650 500 5000 100 6600

Doktor Kožíšek (2005) doporučuje: Potřeba tekutin je přísně individuální záležitost (!), která záleží na mnoha vnějších i vnitřních faktorech – např. na tělesné hmotnosti, věku a pohlaví, složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesné aktivitě, teplotě a vlhkosti prostředí včetně proudění vzduchu, druhu oblečení a teplotě těla, aktuálním zdravotním stavu, zavodnění organismu atd., (www.szu.cz). Této potřebě se přizpůsobuje i pitný režim člověka, což je denní množství přijímané vody. Vždy se snažíme dodržet rovnováhu mezi příjmem a výdejem tekutin. Každý člověk má svou ideální potřebu tekutin, která se navíc mění v čase. Tato potřeba se může pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až 27

po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý si musí nalézt své optimální množství tekutin! Za optimální se považuje příjem asi 2 l vody (Mandelová, Hrnčiříková, 2007; www.szu.cz). Denní potřebu vody uvádí schéma 4.

Schéma 4 - Denní potřeba vody v závislosti na věku a teplotě prostředí (Machová, 2009, s. 28) Období života kojenecké období děti do 10 let dospělí při 22 oC dospělí při 37 oC

Denní potřeba vody (ml/kg) 110 40 22 38

Akutní nedostatek tekutin v organismu, neboli dehydratace se projeví tmavě žlutou, páchnoucí močí, přehřátím, bolestí hlavy, svraštělou kůží, suchými sliznicemi, únavou, malátností, poklesem fyzické i psychické výkonnosti (Fořt, 2005; www.szu.cz). Doktor Kožíšek (2005) dále uvádí: Ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu.

3.2.6.1 Vhodné nápoje Nejzdravějším nápojem je bezesporu čistá voda, ale člověk si může dopřát i pestřejší skladbu nápojů. Je však nutné upřednostňovat vhodné nápoje a omezovat příjem těch nevhodných. Ke stálému pití bez omezení množství jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu nebo kojenecké, balené pramenité a slabě mineralizované bez oxidu uhličitého (www.szu.cz). Na druhé straně Fořt (2005, s. 145) uvádí, že je lepší pít kvalitní balenou vodu, než pít vodu z kohoutku, protože je fakt, že většina v tuzemsku vyrobené pitné vody se recykluje z vody povrchové, tedy říční. K vhodným nápojům můžeme zařadit také ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené slabé čaje a bylinné čaje, které by se však neměly pít dlouhodobě (www.szu.cz). Jednu třetinu denního příjmu tekutin by mohla tvořit „lehká“ minerálka, další třetinu kvalitní stolní vody a zbývající třetinu stolní vodou ředěná čerstvá ovocná šťáva (Fořt, 2005, s. 145). 28

3.2.6.2 Méně vhodné nápoje Mezi méně vhodné nápoje můžeme zařadit minerální vody. Tyto vody však nejsou vhodné jako základ pitného režimu. Výhodné jsou částečně demineralizované, bohaté na hořčík. Denní příjem minerálních vod by neměl přesáhnout 0,5 litru a je vhodné je střídat (www.szu.cz). Vody sycené oxidem uhličitým by měly být konzumovány jen omezeně a výjimečně. Navíc jich nelze vypít moc najednou a mají diuretické vlastnosti, takže rozhodně nejsou ideálním nápojem k úhradě chybějících tekutin. Mléko a kakao jsou spíše tekutou výživou než nápojem a jejich vypité množství by se nemělo počítat do potřebného denního objemu tekutin (Fořt, 2005; www.szu.cz).

3.2.6.3 Nevhodné nápoje K nápojům, kterým bychom se měli vyhýbat nebo je konzumovat jen výjimečně patří limonády, Coca-colové nápoje, nektary, slazené minerální vody a energetické nápoje. Ve všech těchto nápojích je přídavek nevhodných ingrediencí – umělých arómat, konzervantů, sladidel, barviv, fosforečných solí a cukru, který zvyšuje pocit žízně. Právě tyto látky mají za následek rostoucí počet alergií, obezity, diabetu a osteoporózy. Kofein v kolových nápojích je diuretikum2, ale je to i lehce návyková látka, která vede k hyperaktivitě u dětí (www.szu.cz; Fořt, 2005). Káva, která obsahuje kofein a alkoholické nápoje nejsou součástí pitného režimu3. Mohou se však stát oblíbeným chuťovým doplňkem stravy. Rozhodně by se měly užívat s mírou, neboť kofein může vyvolat závislost a jakmile přerušíme pravidelnou dávku kofeinu, dostaví se rychlá odezva v podobě silných bolestí hlavy. Doporučuje se pít kávu společně se sklenicí čisté vody. Zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína (www.szu.cz; Nešpor, Provazníková, 1999).

Zvláštnosti pitného režimu dle Kožíška (2005) •

Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin a jejich složení, ale i složení stravy.

2 3

Zvyšuje tvorbu moči, takže se více tekutin z těla odvede, než by se mělo vypitím nápoje získat. Nelze je počítat do potřebného denního objemu tekutin.

29

•

Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána (šálek čaje či kávy nestačí uhradit noční ztráty vody). Člověk není velbloud, aby se napil jednou denně do zásoby. Je potřeba regulovat spotřebu tekutin podle aktuální zátěže a potřeby.

•

Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí jsou čistá voda nebo nakyslé či nahořklé nápoje. Sladké a přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.

•

U vrcholového sportu a některých náročných profesí může být nutné do sortimentu zařadit i zvláštní druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. U normální populace je příjem takových nápojů zbytečný a ve větším množství může být dokonce škodlivý.

30

3.3 NÁVYKOVÉ LÁTKY 3.3.1 Definice závislosti Závislost je definována dle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN - 10). Jedná se o skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo více látek je u jedince upřednostňováno před jednáním, kterého si předtím cenil (Nešpor, 2000). Závislost můžeme považovat ze nemoc chronickou, obtížně léčitelnou. Často dochází k recidivám a mnohdy se nedá úplně vyléčit (Kalina, 2003). Návyk na tyto látky, jako jsou drogy, léky a alkohol je podle definice WHO (Světové zdravotnické organizace) stav periodické nebo chronické otravy psychotropními substancemi. Je vyvolán opakovaným užíváním návykové látky a je škodlivý jednak pro jednotlivce, ale i pro společnost (Göhlert, Kühn, 2001). Hlavní charakteristikou závislosti je často silná touha brát psychoaktivní látky, alkohol či tabák. Konečné stanovení diagnózy by mělo být pouze v případě, jestliže během jednoho roku došlo ke třem nebo více z těchto jevů: a) silné přání požívat návykovou látku; b) potíže v sebeovládání při užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky; c) tělesný odvykací stav, látka se užívá za účelem zmenšit příznaky, které vyvolalo předchozí užití; d) průkaz tolerance k účinku látky při potřebě vyšších dávek látek. Za tím účelem, aby se dosáhlo účinku vyvolaného nižšími dávkami látek při předchozím podání; e) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů, stále více času člověk obětuje k vyhledávání látky nebo k zotavení se z jejího účinku; f) pokračování v užívání i když jedinec ví, že látka má škodlivé následky – poškození jater nadměrným konzumováním alkoholu či toxický vliv látek na mozek a myšlení (Nešpor, 2000).

Dlouhodobým zneužíváním některé drogy vzniká buď závislost somatická nebo závislost psychická nebo obě. Psychickou závislostí rozumíme zvláštní ladění psychiky,

31

které nutí jedince k periodickému nebo soustavnému požívání látky. Uživatel tak činí proto, aby si navodil příjemný psychický stav nebo aby zabránil vzniku nepříjemných pocitů a rozladění (Göhlert, Kühn, 2001). Projevuje se nutkáním požít drogu i když si jedinec uvědomuje, že toto jednání není správné. Mozek se začne přizpůsobovat narušování svého stálého prostředí – homeostázy a postupně vzniká nová homeostáza, která ke svému udržení potřebuje drogu stále dodávat (Machová, 2009). Závislost somatická znamená adaptaci organismu na požívanou látku. Dojde k tomu, že užívaná látka se stane nutnou součástí metabolismu a její vynechání potom vede ke vzniku abstinenčních příznaků (Göhlert, Kühn, 2001). Fyzická závislost vzniká obvykle při dlouhodobějším a častějším užívání drogy. Poškozovány jsou vnitřní orgány, nejčastěji se jedná o poškození srdce, jater a dalších orgánů (Machová, 2009).

Göhlert, Kühn (2001, s. 45) uvádějí čtyři fáze vývoje návyku: 1. Euforické počáteční stádium: •

lehký přístup k droze,

•

zbavení úzkosti, uvolnění, omámení,

•

vzrůstající pocit sebehodnocení,

•

„zvýšené sebevědomí.“

2. Kritické stádium navykání: •

zmírnění účinku se stupňováním dávek drogy,

•

konflikty v zaměstnání a ve škole,

•

zúžení zájmů,

•

finanční problémy,

•

poruchy sebehodnocení.

3. Stádium návyku, respektive závislosti: •

ztráta kontroly nad drogou a dávkou,

•

pokles pracovní schopnosti ve škole a v povolání,

•

kriminalita a vyřazení ze společnosti,

•

změna osobnosti a abstinenční příznaky,

•

tělesná poškození.

32

4. Chronické stádium rozkladu: •

úbytek snášenlivosti drogy,

•

neschopnost finančně se zaopatřit,

•

zchudnutí,

•

bezdomovectví,

•

opuštěnost, zanedbanost,

•

těžká tělesná onemocnění,

•

duševní rozklad.

Na vzniku závislosti se dle Machové (2009, s. 75) podílí mnoho faktorů. Za základní se považují: •

droga jako taková (její farmakologické vlastnosti, náročnost aplikace, dostupnost),

•

osobnost (genetické a biologické dispozice),

•

sociální prostředí (psychosociální vlivy, provokující a vyvolávající činitelé).

3.3.2 Alkohol Motto: Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme (www.alkoholik.cz).

Alkohol je jednoduchá chemická látka, bezbarvá tekutina, která vzniká kvašením sacharidů.

V lidském

těle

snadno

proniká

k různým

orgánům

včetně

mozku.

U dlouhodobých pijáků je možné na počítačové tomografii zjistit, že ho již mají poškozen. Kromě účinku na nervovou soustavu způsobuje alkohol i rozšíření vlásečnic v obličeji, zvyšuje se tvorba moči v ledvinách a člověk je ohrožen dehydratací. Alkohol má velkou energetickou hodnotu a proto řada alkoholiků zanedbává jídlo. Tím se jejich jídelníček stává nevyvážený a chybí jim především živiny, vitamíny a minerální látky (Nešpor, Provazníková, 1999). Jeho chemická značka je etylalkohol – C2H5OH. Je obsažen v alkoholických nápojích a jeho koncentrace je různá. Pivo obsahuje 3 - 8 objemových procent čistého alkoholu, stolní vína 8 - 14 %, likéry 20 - 50 % a destiláty 40 - 60 % alkoholu. Bezpečná dávka je pro dospělého jedince do asi 20 g 100 % lihu za den (16 g pro ženu a 24 g pro

33

muže). Množství alkoholu v biologických tekutinách – např. v krvi – se udává v tzv. promilích (‰). 1 ‰ je přibližně 1 g alkoholu v 1 l tekutiny (Nešpor, Provazníková, 1999). Účinek alkoholu se mění v závislosti na jeho koncentraci v krvi. Při hladině kolem 0,5 ‰ alkohol odbourává strach a obavy, snižuje úzkost, navozuje uvolnění. Při 1,5 ‰ dochází k odbourání zábran, narušení svalové koordinace a člověk má potřebu se sdružovat. Koncentrace 2 - 3 ‰ již způsobí těžkou poruchu hybnosti, člověk začíná být agresivní. Při koncentraci v rozmezí 3 - 4 ‰ dochází k bezvědomí a smrt nastává u koncentrace mezi 4 - 5 ‰. U člověka dojde k zástavě dechu, oběhu a srdečnímu selhání. Alkohol je často používán pro jeho působení na nervovou soustavu. Je to příjemný a rychlý způsob jak se cítit dobře, slouží také k zahnání nudy a mladiství jej využívají, aby si dokázali, že jsou již dospělými. Alkohol je pro ně však mnohem nebezpečnější než pro dospělé. Účinek alkoholu závisí na jeho vypitém množství, na fyzickém a psychickém stavu jedince, na věku a na řadě dalších faktorů (Machová, 2009; Nešpor, Csémy, 1997). Závislost na alkoholu neboli alkoholizmus je chronická, progresivní nemoc, která způsobuje škodu jednotlivci, společnosti nebo oběma. Projevuje se ztrátou kontroly nad pitím, alkohol se stává pro člověka vším a neuvědomuje si jeho nepříznivý vliv na zdraví a sociální vztahy (Machová, 2009). Přechod od občasného užívání alkoholu k závislosti probíhá většinou nenápadně a postupně (Popov, 2003, s. 153).

3.3.2.1 Vývojová stádia závislosti Vypracoval je kanadský psychiatr Jellinek. Jeho klasifikaci uvádí Mühlpachr (2001) ve své knize Sociální patologie. Tato klasifikace je obecně přijímána našimi i zahraničními odborníky: •

1. stádium: iniciální, počáteční, prealkoholické

Navenek se neliší od svého okolí a společenských norem. Pod vlivem alkoholu se cítí mnohem lépe než střízlivý, v intoxikaci dokáže překonávat situace, které pro něj dosud byly bolestné nebo neřešitelné. Účinek vyhledává stále častěji, nemusí však docházet k těžší opilosti. Postupně je zapotřebí stále většího množství alkoholu, aby bylo dosaženo stejného účinku. Tolerance stoupá (Mühlpachr, 2001).

34

•

2. stádium: prodromální, varovné

Rostoucí tolerance způsobuje, že k vyvolání příjemného pocitu je nutná stále vyšší hladina alkoholu v krvi. Ta se však již přibližuje hladině, která se projevuje viditelnou opilostí. Postižený preferuje tajné pití, konzumuje alkohol dříve než ostatní. Někdy se objevují „okénka“, kdy si druhý den nepamatuje na některé úseky času. V této fázi lze ještě problémy řešit (Mühlpachr, 2001). •

3. stádium: kruciální, rozhodné

V tomto stadiu ještě roste tolerance. Pacient snese vysoké dávky alkoholu, aniž by na něm byly patrné známky opilosti. Dochází ke změně kontroly v pití. Rostoucí frekvence zjevných opilostí vede k narůstání konfliktů s okolím. Zkouší v určitých obdobích abstinovat, ale k alkoholu se znovu vrací. Objevuje se i známý fenomén „ranního doušku“, bez něhož se necítí v kondici. Neustálé získávání drogy, její ukrývání, systém zdůvodňování a výmluv se pro postiženého stává hlavním zájmem a začínají upadat jeho koníčky, přestává stačit na své povinnosti, zanedbává svou výživu, objevují se zdravotní poruchy (Mühlpachr, 2001). •

4. stádium: terminální, konečné

Charakteristickým znakem čtvrtého stadia je nepříjemný stav po vystřízlivění, který je pacient „nucen“ léčit další dávkou drogy – tzv. ranní doušky. Pokračuje-li od ranního doušku pití dál, vzniká tah – touha po alkoholu je tak velká, že se nemocný opije již ráno a vydrží pít i několik dní. Objevují se příznaky alkoholové abstinence. Tj., když nemá nemocný alkohol, cítí se vysloveně špatně po tělesné a duševní stránce a musí znovu pít, aby se cítil lépe. Pije tak dlouho až již zase pít nemůže. Tak se průběh opakuje. Klesá tolerance, což znamená, že se postižený opije menší dávkou alkoholu než dříve. Získání drogy upřednostňuje před základnějšími životními hodnotami, jako je péče o děti, sebe, profesi a nastupuje stav kdy už to nejde bez drogy, ale ani s drogou (Mühlpachr, 2001).

3.3.2.2 Diagnostika alkoholismu Diagnostikovat závislost na alkoholu není snadné. Hlavní úsilí je potřeba vložit do léčby a doléčení pacienta.

35

Jedním ze způsobů jak diagnostikovat závislost na alkoholu je např. použitím některého z testů na alkoholismus. Takovýmto testem je např. test AUDIT - Alcohol Use Disorder Identification Test – viz Příloha č. 2 a jeho vyhodnocení – viz Příloha č. 3. Tento test byl vytvořen v 80. letech Světovou zdravotnickou organizací a jeho záměrem je odhalit osoby se zvýšenou potřebou konzumace alkoholu. Skládá se z 10 otázek zaměřených na pití alkoholu a na výskyt možných příznaků závislosti. Dotazník má za úkol najít osoby ohrožené závislostí na alkoholu a pomoci jim zvolit vhodnou pomoc a léčbu (www.drogyinfo.cz).

3.3.2.3 Léčba alkoholismu Léčba alkoholismu je pro mnohé velkým a těžkým břemenem, se kterým bojuje celá řada institucí. Cílem je, aby člověk přestal brát alkohol jednou provždy a stal se tak stoprocentním abstinentem (Křivohlavý, 2001). Alkoholismus je nemoc s MKN kodem F10. Léčba se podstupuje buďto dobrovolně – na vlastní žádost klienta nebo příkaz k léčbě vydá soud. Při léčbě alkoholismu se využívá terapie a poradenství v protialkoholních léčebnách nebo na psychiatrických klinikách. Léčba může také probíhat v ambulancích (v naprostých počátcích závislosti nebo po léčbě v protialkoholní léčebně) nebo je stálá při hospitalizaci. Léčba trvá obvykle 3 měsíce. Po protialkoholním léčení při hospitalizaci je nutná striktní doživotní abstinence. Při nedodržování režimu a abstinence může člověk upadnout do tzv. relapsu – zpátky propadne alkoholismu (Popov, 2003; www.alkoholik.cz). Při léčbě se využívají různé způsoby odvedení pozornosti - např. pracovní terapie, arteterapie, psychoterapie. Využívá se i skupinové terapie, dynamicky orientované psychoterapie, podpory rodiny, přátel. Probíhá léčba přidružených onemocnění. K odvykání se využívá také léku – ANTABUS, který při požití společně s alkoholem vyvolává zvracení, nevolnost, pokles tlaku. Ke snížení bažení (cravingu) se využívá preparátů – Campral a ReVia. Snahou léčby je vytvoření vztahu mezi pacientem a terapeutem, který se mu snaží pomoci při zvládání ekonomické a sociální situaci. Tím nejdůležitějším cílem však zůstává trvalá a důsledná abstinence do konce života (Popov, 2003; www.alkoholik.cz).

36

3.3.2.4 Současná situace v České republice Dle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO), kterou vydali 11.února 2011, byla spotřeba alkoholu na jednoho člověka v roce 2005 6,1 litru. Nejvíce alkoholu se zkonzumovalo v evropských státech a ve státech bývalého Sovětského svazu. Česká republika se v množství alkoholu dostala na 2. místo, hned za Moldávii. Češi za rok vypijí neuvěřitelných 16,4 l čistého alkoholu. Spotřebu alkoholu ve světě uvádí obrázek č. 3 (www.alkoholik.cz).

Obr. 3 – Spotřeba alkoholu ve světě (www.alkoholik.cz)

V září roku 2010 proběhlo Evropské výběrové šetření o zdravotním stavu v ČR EHIS CR zaměřené na spotřebu alkoholu v české republice. Z výzkumu vyplývá, že v posledních 12 měsících alkohol konzumovalo 90 % mužů a 77 % žen. Dále bylo zjištěno, že muži konzumují alkohol častěji než ženy. Pravidelnou konzumaci alkoholu upřednostňují starší muži, zatímco mladší pijí jen občas, ale zase větší množství. Z výzkumu dále vyplynulo, že nejvíce lidé konzumovali alkohol ve dnech, po kterých následovalo volno – tedy v pátek či v sobotu. V závěru výzkumu proběhlo srovnání s rokem 2002. Bylo zjištěno, že dochází k nárůstu konzumentů alkoholu (www.uzis.cz). Zkušenosti s alkoholem zvyšují riziko experimentování s jinými drogami. Velice často vyvolává zkušenost s jednou návykovou látkou přechod k jiné. Od zkušeností s alkoholem a tabákem přes marihuanu až k jiným ilegálním drogám (Machová, 2009).

37

3.3.3 Tabák „Kouření je návykovou formou chování, která se dá podle všech zjištění (u lidí podléhajících mnohonásobné závislosti) obtížněji zvrátit než např. alkoholismus či drogová závislost (L.T.Kozlowski, 2001, s. 145).“

Kouření a závislost na tabáku je považováno za jeden z nejrizikovějších faktorů, který nepříznivě ovlivňuje životní styl a zdraví člověka (Machová, 2009). Kouření, neboli nikotinismus je nebezpečným jevem, který se vyskytuje u mužů i u žen, u dospělých i u mládeže (Křivohlavý, 2001). Dospívající obvykle začínají s kouřením kolem 14 let, 80 - 90 % kuřáků začne už před dovršením plnoletosti. Tabáková reklama a první zkoušky působí však i na děti mladší, nejčastěji ve věku 12 - 14 let (Králíková, 2003). Naproti tomu považuje Machová (2009, s. 60) za nejkritičtější věk právě oněch 11 - 15 let, kdy se děti dostávají do puberty a snaží se vypadat dospěleji, nezávisleji a napodobují své starší kamarády. V adolescenci, kolem 17. roku, již někteří přestávají kouřit, ale ti, kterým tabák zachutnal se k němu i nadále vracejí. Nicméně ani pravidelné kouření v adolescenci nemusí vždy znamenat závislost i v dospělosti (Machová, 2009). Mnoho mladých lidí, kteří začnou v adolescenci kouřit, toho později lituje (Nešpor, Csémy, 1997). Kouření je velice rizikové, protože lidé obvykle nezůstávají jen při kouření tabáku, ale velice často sahají i po alkoholu, drogách a jiných návykových látkách. Nikotinismus způsobil v průběhu 20. století větší počet úmrtí než obě světové války dohromady. Údaje SZO z konce 20. století vypovídají o tom, že aktivních kuřáků v evropském regionu je asi 30 % (Machová, 2009).

3.3.3.1 Charakteristika tabáku Tabákový kouř, který člověk vdechuje obsahuje velké množství škodlivin. Můžeme mezi ně zařadit např. nikotin, dehet, kysličník uhelnatý, amoniak, nitrosaminy, formaldehyd, kyanid, arzenik a řadu dalších. Mnoho z těchto látek je jedovatých a mohou způsobovat rakovinné bujení, srdeční onemocnění či nemoci dýchacích cest, nemoci cév, poškození žaludku atd. Ze 4 - 5 tisíc škodlivin obsažených v tabákovém kouři je jen jedna návyková. Jedná se o toxický rostlinný alkaloid – nikotin. Nikotin je bezbarvá tekutina bez zápachu, která se rychle vstřebává do krve a již za 7 sekund po vdechnutí se dostává do

38

mozku. U mladých kuřáků, začátečníků, může způsobovat nevolnost, studený pot, zvracení, závrať, bolesti hlavy, průjem – jsou to vlastně příznaky lehčí otravy nikotinem. Někoho mohou tyto negativní zážitky od kouření odradit, ale mnoho jedinců pod vlivem party či kamarádů u kouření zůstane, protože rychle vzniká tolerance. Dehty z tabákového kouře se usazují v dýchacích cestách a v plicích, kde mohou způsobovat rakovinu plic. Riziko pro vznik rakoviny (plic, hrtanu, ústní dutiny, jícnu, močového měchýře, ledvin či děložního čípku) je závislé na množství vykouřených cigaret v průběhu dne, na množství inhalace cigaretového kouře a na počtu kuřáckých let (Králíková, 2003; Nešpor, Csémy, 1997). Riziko s sebou přináší i tzv. pasivní kouření, kdy je osoba nedobrovolně vystavena cigaretovému kouři, který uniká z volně hořící cigarety nebo při pobytu v zakouřených prostorách. Volně hořící cigareta produkuje velké množství nebezpečných a zdraví škodlivých látek jejichž množství je často připodobňováno k množství škodlivin na frekventované silnici. Pasivním kouřením jsou velice ohroženy děti, jejichž rodiče doma kouří. Odhaduje se, že v české republice je tomuto typu kouření vystaveno až 66 % dětí. Pobyt v takovémto prostředí u nich může vyvolávat častější potíže a onemocnění dýchacích cest nebo astma (Machová, 2009; Králíková, 2003).

3.3.3.2 Somatická, psychologická a sociální rizika Sociální rizika jsou u lidí závislých na tabáku minimální, protože tabák nezpůsobuje změny psychiky, je to droga legální, psychicky bezpečná a tolerovaná. Při dlouhodobém užívání se mohou vyskytnout obtíže psychické, např. nervozita, nesoustředěnost, sklon k výbušnosti, snížení psychické aktivity až otupělost člověka. Daleko závažnější jsou důsledky somatické, kdy tabák zabije každého druhého svého konzumenta. Kuřák zemře s pravděpodobností 1:1 o deset let dříve než nekuřák, ale záleží také na tom jak vnímavý je jedinec na nebezpečné látky z tabákového kouře (Králíková, 2003).

Kouření má v krátkodobém pohledu dle Křivohlavého (2001) pozitivní vliv na: •

zvládání stresu,

•

zvýšení sebevědomí a sebehodnocení,

•

překonání pocitů nejistoty,

•

přijetí do skupiny lidí, kteří také kouří,

39

•

pocitu, že je člověk již dospělý,

•

odstranění pocitů závislosti na druhých lidech.

Kouření dočasně dle Křivohlavého (2001): •

zvyšuje soustředěnost člověka,

•

zvyšuje pozitivní pocity, jako jsou radost, pohoda,

•

zlepšuje výkon,

•

zvyšuje kapacitu paměti,

•

snižuje napětí a úzkost.

Dlouhodobá (20 - 30 let) závislost na tabáku má i svá negativa: •

podílí se na vzniku rakovinného bujení – a to až ve 30 %,

•

má vliv na vznik kardiovaskulárních onemocnění,

•

negativně působí na dýchací cesty, způsobuje chronické bronchitidy, astma, emfyzém plic,

•

zvyšuje počet dopravních nehod, požárů, popálení,

•

kouření má velký vliv na plod, u novorozenců, jejichž matky kouřili, je nižší poporodní hmotnost,

•

zvyšuje srážlivost krve,

•

snižuje myšlenkové pochody dospívajících,

•

může přejít v jinou závislost – např. na drogách či alkoholu (Křivohlavý, 2001).

3.3.3.3 Závislost na nikotinu Kuřák se musí především sám rozhodnout, že chce přestat kouřit a musí být aktivní ve vyhledávání pomoci. Nemůže však očekávat okamžitý výsledek, protože návyk na tabák je často dlouhodobější a kuřák si jej fixuje několik let. Musí změnit své chování a naučit se nekouřit. To trvá měsíce či několik let, průměrné období problémů bývají tři měsíce. Závislost lze stanovit dle mnoha dotazníků a testů, které kuřáci vyplňují před zahájením léčby. Mezi takovéto testy patří např. i Fagerströmův test, který je uveden v Příloze č. 4 (Králíková, 2003). Závislost na nikotinu lze také snadno určit dle odpovědi kuřáka na tyto dvě otázky: kolik cigaret denně vykouří – při počtu 15 a více už můžeme usuzovat na závislost a jak

40

brzy po probuzení si zapálí cigaretu – kuřák závislý na nikotinu si ji obvykle zapálí do 60 minut od probuzení (Králíková, 2003). Závislosti na tabáku je obtížné se zbavit a proto je lepší vůbec nezačít kouřit. O závažnosti problému svědčí nízká úspěšnost léčby (Machová, 2009).

3.3.3.4 Léčba závislosti Při léčbě závislosti na nikotinu se využívá několika způsobů, záleží však na tom, jak silná závislost se již vytvořila, ale i na tom o jak silnou osobnost jedince se jedná. Závislost se vytváří jednak somatická, ale i psychická. Psychická závislost znamená potřebu člověka mít v určitých např. stresových situacích v ruce cigaretu a hrát si s ní. Můžeme říci, že se jedná o závislost na předmětu, kterým je cigareta. Tady spočívá léčba v narušení určitého stereotypu, vyhýbání se těmto situacím či náhrada cigarety jinou věcí (Králíková, 2003; Machová, 2009). Pokud se kuřák sám rozhodne, že chce přestat kouřit, tak by měl vyhledat pomoc. Nejčastěji to bývá lékař, který by s ním měl probrat všechny situace, při kterých kuřák sahá po cigaretě, měli by nalézt řešení jak se těmto situacím vyhnout. Dále je dobré, aby si kuřák stanovil datum, odkdy přestane kouřit a ze svého okolí by měl odstranit všechny popelníky, zapalovače a vše, co mu kouření může připomínat (Králíková, 2003). Mechanismus jakým vzniká závislost, abstinenční příznaky a úspěšnost léčby je podobná jako u jiných drog, např. u závislosti na kokainu, amfetaminu či heroinu. Pomocí těchto látek dochází ke zvýšenému vyplavování dopaminu (má vliv na naši náladu a na to, jak se cítíme). Při léčbě se toho využívá a nikotin se podává jinou cestou než kouřením – např. nikotinovou žvýkačkou (Nicorette gum se 4 nebo 2 mg nikotinu), náplastí (Nicorette patch 15, 10 a 5 mg/16 h) nebo pomocí inhalátoru s nikotinem. Všechny tyto náhražky jsou volně prodejné v lékárnách, člověk si je musí kupovat sám, žádná zdravotní pojišťovna na ně nepřispívá. Nutno podotknout, že to nejsou léky proti kouření, ale pouze potlačují abstinenční příznaky. Při odvykání se za úspěch považuje abstinence trvající nejméně šest, nejraději však 12 měsíců (Machová, 2009; Králíková, 2003).

3.3.3.5 Prevence kouření – hlavní zásady: •

nejlepší je s kouřením nikdy nezačít,

•

mluvit už s dětmi o následcích kouření,

41

•

využití reklamy k vytvoření ideálu člověka, kterým je člověk – nekuřák,

•

rodiče, učitelé, lékaři či zdravotní sestry by měli jít příkladem a nekouřit,

•

zavést vhodné legislativní úpravy, které by zakázaly reklamu na tabákové výrobky, zákaz prodeje cigaret v prodejních automatech,

•

tvrdě postihovat všechny, kteří prodávají cigarety dětem a nezletilým,

•

nevystavovat děti situacím, ve kterých jsou pasivními kuřáky,

•

chránit nekuřáky před pasivním kouřením – např. na zastávkách, na pracovištích,

•

zavést již do škol preventivní programy a osvětu o škodlivosti kouření,

•

poskytnout pomoc dětem, které mají s kouřením již zkušenost (Machová, 2009; Křivohlavý, 2001).

V lednu 2011 vydal Ústav zdravotnických informací a statistiky výsledky výzkumu, který probíhal v České republice. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že je u nás 24,5 % denních kuřáků (30 % mužů a 19 % žen), 7,8 % příležitostných kuřáků, 16,5 % bývalých kuřáků a 51,1 % osob, které nikdy nekouřily. Při porovnání s výzkumem v roce 2002 se podíl kuřáků v populaci zvýšil. Průměrný počet vykouřených cigaret je 16 ks u mužů a 12 ks u žen. Vystavení tabákovému kouři uvnitř místnosti více než 1 hodinu denně v domácnosti se týká 9,1 % respondentů, ve veřejných budovách 6,4 % respondentů a na pracovišti 7,4 % z pracujících respondentů uvnitř místnosti (www.uzis.cz).

42

3.4 SPÁNEK A ODPOČINEK

Spánek společně s odpočinkem jsou nezbytnými faktory k udržení tělesného i duševního zdraví a patří mezi základní lidské potřeby. Jejich nárok je u každého z nás individuální. Závisí na denní aktivitě člověka, věku, na fyziologickém stavu organismu a jiných dalších faktorech. V průběhu spánku dochází ke zpomalení srdeční činnosti, útlumu dýchání, snižuje se prokrvení svalstva a jeho tonus, nastává celkové psychické uvolnění. Spánek je fyziologickou změnou vědomí (Trachtová, 2001; Nakonečný, 1997). Trachtová (2001, s. 70) definuje spánek jako pravidelně se opakující reverzibilní stav organismu, charakterizovaný relativním klidem, zvýšením prahu k zevním stimulům. Opakem spánku je bdělost. Potřeba spánku v adolescentním věku je 8 hodin, v dospělosti 6 - 8 hodin a ve stáří klesá potřeba spánku na méně než 6 hodin (Trachtová, 2001). Faktory, které ovlivňují náš spánek uvádí schéma 5.

Schéma 5 – Faktory ovlivňující spánek a odpočinek ( Trachtová, 2001, s. 70) Fyziologicko-

Psychicko-duchovní

Sociálně-kulturní

Faktory životního

biologické faktory

faktory

faktory

prostředí

- věk

- úzkost, strach

- mezilidské vztahy

- nadměrný hluk

- nemoc, bolest

- nedostatek činnosti

- neshody v rodině

- světlo

- jídlo, pití

-ztráta smyslu života - pracovní problémy

- stav ovzduší

- finanční problémy

- tlak vzduchu

- pohyb -změna

způsobu

- nevhodné prostředí

života

Odpočinkem můžeme nazvat nejen inaktivitu organismu, ale i klid, relaxaci, uvolnění napětí. Neznamená to však nutně, že člověk nic nedělá, ale může odpočívat aktivně ve změněném prostředí či při upravené činnosti. Uvolnění organismu může poskytnout sport, hudba, tanec, apod. Aktivní odpočinek se pokládá za účinnější a lepší než pasivní. Předpokladem, aby si člověk správně odpočinul je: -

vědomí, že má všechny svoje věci pod kontrolou,

-

pochopení ostatních lidí,

-

klid, pohoda,

43

-

dostatečné množství činnosti, která někam směřuje,

-

vědomí, že v případě potřeby mi někdo pomůže (Trachtová, 2001).

3.4.1 Poruchy spánku Poruchy spánku patří k nejčastějším problémům současné moderní doby. Skoro každý čtvrtý člověk má problémy se spánkem. Poruchy spánku dělíme na primární, kdy je hlavním problémem samotná nespavost (insomnie, hypersomnie, narkolepsie, spánkové apnoe) a na sekundární, které bývají způsobeny onemocněním. Nespavost neboli insomnie je charakterizována jedním nebo více z následujících problémů: -

potíže usnout – iniciální insomnie,

-

potíže spánek v průběhu noci udržet – intermitentní insomnie,

-

předčasné ranní probouzení – terminální insomnie,

-

spánek, po němž se člověk necítí odpočatý (Praško a kol., 2004).

Řada problémů s usínáním je spojena se starostmi, úzkostí, napětím. Mělký spánek a předčasné probouzení souvisí obvykle s nedostatkem energie, sebevýčitkami, depresí či beznadějí. Spánková inverze vzniká obvykle u starých lidí, kteří mají obrácený spánkový rytmus. V průběhu dne spí a v noci již nemohou usnout. Hypersomnie znamená nadměrné spaní, nejčastěji v průběhu dne. Mnohdy se hypersomnie stává obranným mechanismem při stresových situacích. Narkolepsie je nenadálé upadnutí do spánku v průběhu dne. Příčina této poruchy není zcela známá. Spánková apnoe se vyskytuje nejčastěji u mužů po padesátém roce života. Projevuje se periodickými pauzami v dýchání během spánku. Parasomnie jsou ostatní abnormální jevy, které se vyskytují v průběhu spánku. Můžeme zde zařadit somnambulismus (náměsíčnost), noční děsy, mluvení ze spaní, noční erekci u mužů či bruxismus (skřípání zubů), (Trachtová, 2001).

44

3.5 POHYBOVÁ AKTIVITA A TĚLESNÁ ZDATNOST Pohyb je jedním ze základních projevů nejen člověka, ale i ostatních živočichů. Dostatečná pohybová aktivita a přiměřená fyzická kondice mají pro člověka mnohostranný význam. Především: - zlepšují zdravotní stav, - uvolňují napětí, - zlepšují kvalitu spánku, - zpevňují kosterní svaly, - chrání před nemocemi, - snižují riziko onemocnění infarktem myokardu, - udržují optimální váhu a brání vzniku nadváhy, - zamezují vzniku neuróz a depresí, - zvyšují výkonnost orgánů, což vede k vyšší tělesné zdatnosti a kondici, - vytvářejí pozitivní emoce, zvyšují duševní svěžest a uvolňují napětí, - prodlužují délku života (Trachtová, 2001; Kubátová, 2009).

Tělesná kondice v sobě zahrnuje čtyři složky. Jedná se o složky vytrvalostní (zda a jakým způsobem je organismus schopen zásobovat tkáně kyslíkem), svalovou sílu, pohyblivost kloubů, šlach, vazů a koordinaci pohybu (Kubátová, 2009). Složky tělesné zdatnosti a vhodné pohybové aktivity uvádí schéma 6.

Schéma 6 – Složky tělesné zdatnosti a vhodné pohybové aktivity k jejich rozvoji (Kubátová, 2009, s. 43) Pohybová aktivita

Vytrvalost

Svalová síla

Pohyblivost

Koordinace

Rychlá chůze

++

+

Chůze do kopce, schodů

+++

++

Běh, jogging

+++

++

+

+

Cyklistika

+++

++

+

++

Plavání

+++

+++

++

+++

Fotbal

++

+++

++

++

Tenis

++

+++

+++

+++

45

Kulturistika Gymnastika Aerobik

+++

+

++

+

++

+++

+++

+++

+

++

+++

+

+++

++

Jóga Jízda na koni Práce na zahradě

+++ ++

+++

++++++ +

++

Vysvětlivky: dobrý účinek +, velmi dobrý ++, vynikající účinek +++

Být zdatný znamená: -

udržet si optimální tělesnou hmotnost,

-

mít zdravé a výkonné srdce a plíce,

-

mít dostatečně silné svaly,

-

udržet nejvyšší možnou pohyblivost kloubů, šlach a vazů,

-

uchovat si duševní pohodu a naučit se zvládat stres (Kubátová, 2009).

Hypokineze, neboli nedostatečná pohyblivost se stává součástí našeho života a současného životního stylu mnoha lidí. Stále méně pohybu má za následek zvýšený výskyt civilizačních onemocnění, k nimž patří nemoci kardiovaskulárního systému, trávícího systému, svalového aparátu či různé formy rakoviny. Nechuť k pohybovým aktivitám se rozmáhá již u dětí na školách. A právě u nich je potřeba začít a vytvářet jim správné návyky k udržení a podpoře zdraví (Kubátová, 2009).

46

3.6 NEGATIVNÍ FAKTORY SMĚNNÉHO PROVOZU A PROFESE ZDRAVOTNÍKŮ 3.6.1 Charakteristika směnové práce Práce v nepřetržitých provozech, způsob střídání směn ranních, odpoledních a nočních (tzv. rotace směn) a trvalá práce v noci jsou závažným fyziologickým, psychologickým a společenským problémem. Tyto práce kladou zvýšené nároky na adaptaci související se změnami životního stylu (omezení sociálních kontaktů s rodinnými příslušníky, omezení možnosti realizace společenských a kulturních zájmů, posouvání a nepravidelnost pracovního volna. Mohou být též příčinou různých zdravotních potíží vegetativního charakteru, pocitů nedostatečného odpočinku, spánkového dluhu, chronické únavy apod. (Baumruk a kol., 2001, s. 126 - 127). Fyziologicky

nejdůležitějším

problémem

jsou

změny

fází

práce,

spánku

a stravování, tj. narušení přirozené biorytmicity (Matoušek, 2005, s. 90). Směnová a noční práce ovlivňují vztah mezi vnitřními (endogenními) a vnějšími (exogenními) rytmy. Exogenní rytmy, tj. střídání dne a noci, působí na endogenní rytmy, tj. tělesnou teplotu, krevní tlak (Matoušek, 2005). Narušení cirkadiánního rytmu v kombinaci s nedostatkem spánku a příznaky únavy může mít za následek selhání, chyby, vznik pracovních úrazů zejména v časných ranních hodinách (Matoušek, 2005, s. 91).

Moderní společnost se vyznačuje spěchem a četnými problémy. Člověk se každý den setkává s mnoha zátěžovými situacemi, které mají mnohdy až charakter stresu. Díky novým technologiím a rozvoji mechanizace a automatizace se snižuje potřeba fyzického zatížení, ale o to více se zvyšuje zatížení psychické. Stále však ještě existují povolání, a mezi ně patří i povolání sestry, pracující u lůžka nemocného, ve kterých je fyzické i psychické zatížení stále ještě značné (Čechová a kol, 1995).

47

Zátěže v práci sestry můžeme rozdělit podle toho, čeho se dotýkají: a) zátěže plynoucí z pracovní činnosti, b) zátěže, které vznikají na podkladě jednotlivých onemocnění pacientů, c) zátěže, jež jsou ovlivněny osobností zdravotníků (Venglářová a kol., 2011).

Zátěže, které vznikají v souvislosti s vykonáváním pracovní činnosti – fyzické, chemické a fyzikální: •

statické zatížení (stání u lůžka pacienta, stání při přípravě léků, infuzí apod.),

•

zatížení páteře (při manipulaci s pacientem, zvedání a polohování pacientů, úpravy lůžka),

•

zatížení svalového, kloubního a cévního systému,

•

rizika infekce v důsledku kontaktu s exkrementy, otevřenými ranami,

•

narušení režimu spánku vlivem střídání směn,

•

častý kontakt s alergeny – léky, dezinfekční přípravky, pomůcky (rukavice), (Venglářová a kol., 2011).

Psychické zátěže, emocionální a sociální: •

sestra musí při svém povolání neustále sledovat stav pacientů, monitory, přístroje a přepojovat svou pozornost mezi různými činnostmi,

•

rychle a pružně musí reagovat na požadavky a změny,

•

za všechny své činy a rozhodnutí nese zodpovědnost,

•

musí se umět vyrovnat s bezmocí,

•

působí bolest druhým lidem,

•

s ostatními spolupracovníky komunikuje a spolupracuje,

•

komunikuje i s příbuznými pacientů,

•

nízké ohodnocení náročné práce (Venglářová a kol., 2011).

3.6.2 Nepravidelný spánek Nejvýraznějším důsledkem narušení biorytmicity v nepřetržitých provozech jsou poruchy spánku. Projevují se například obtížným usínáním, častým probouzením během noci, únavou, pocity nedostatečného vyspání atd. Jestliže se směny střídají, musíme se stále přizpůsobovat. Naše biologické rytmy jsou narušené a biologické hodiny se upravují

48

stále znovu a znovu. Dochází k narušení přirozené rytmicity4. Mnoho zaměstnanců, kteří pracují ve směnném provoze uvádí, že po noční směně je jejich spánek kratší. Tím může po více nočních směnách vzniknout spánkový deficit neboli spánkový dluh. Při práci na noční směny se doporučuje omezit frekvenci jejich střídání (Matoušek, 2005; Bruno, 2003). Směnová práce a zejména noční představuje velké riziko i pro těhotné sestry. Z tohoto důvodu by těhotné sestry měly pracovat na jiné než noční směně 16 týdnů před porodem a 16 týdnů po něm (Matoušek, 2005; Bruno, 2003). Na nočních směnách by dále neměli pracovat osoby mladší 18 let, starší osoby, osoby se sklonem k psychosomatickým onemocněním, jedinci trpící chronickými poruchami spánku, osoby bydlící daleko od místa zaměstnání pro dlouhotrvající cestu z práce a do práce (Baumruk a kol., 2001).

Autorka Židková (2005) uvádí tyto příčiny poruch spánku u sester: •

spánek po noční směně bývá kratší a po větším počtu nočních směn může dojít k vyčerpání organismu,

•

spánek ve dne není plnohodnotný, je narušen mnoha okolními vlivy, např. hlukem v domácnosti či z okolí,

•

brzké nástupy na ranní směnu znamenají nefyziologické vstávání a mají za následek odpolední únavu.

3.6.3 Nepravidelné stravování Povolání všeobecné sestry je náročné i po stránce fyzické. K tomu, aby mohla vykonávat svou profesi musí potravou přijímat dostatečné množství proteinů, které slouží k výstavbě svaloviny. Sestry by měly stravovat v delších časových intervalech, ale v takovém množství, aby měly pokrytou denní potřebnou dávku. Jednorázové velké množství jídla zatěžuje trávicí systém a způsobuje únavu. Doporučuje se proto přijímat menší množství jídla, ale častěji, optimální jsou tedy svačiny a přesnídávky mezi hlavními jídly (Pánek a kol., 2002).

4

Střídání období bdělosti s obdobím spánku v průběhu 24 hodin = cirkadiánní cyklus.

49

Jednotlivé příklady a stravovací režim ve směnném provozu: Ranní směna - 6.00 hodin snídaně, 9.00 hodin přesnídávka, 12.00 hodin oběd v práci (vybírat si z nabídky závodního nebo restauračního stravování, možnost nákupu vhodných potravin v kantýnách, obchodech, automatech, případně si nechat pokrm dovést rozvážkovou službou nebo sníst oběd přinesený z domu). V 15.00 hodin odpolední svačina, 18.00 hodin večeře (teplá nebo studená), 20.00 hodin 2. večeře (občas podle chuti a porcí snězených přes den). Odpolední směna - do 8.00 hodin snídaně, 10.00-10.30 hodin přesnídávka, 12.0012.30 hodin oběd doma, v práci, když přijdete dříve, v restauraci… V 15.00-15.30 hodin svačina, 18.00 hodin večeře studená (obdoba snídaně), 21.00 hodin 2. večeře po návratu ze zaměstnání kolem 22.00 již nejíst. Před noční směnou - do 8.00 hodin snídaně, 10.00-10.30 hodin přesnídávka, 12.00-13.00 hodin oběd, 15.00-15.30 hodin svačina, 18.00 hodin večeře ještě před odchodem do práce. V době noční směny - 22.00 hodin něco malého (jogurt, celozrnný rohlík namazaný nízkotučným sýrem a zeleninou apod.), 2.00 hodin porce ovoce, 5.00-6.00 hodin snídaně. Doba spánku - 14.00 hodin oběd (podle doby spánku, nejlépe po 7 až 8 hodinách, velice individuální). Nutné je zdůraznit individuální sestavení jídelníčku, dodržování pitného režimu a pohybové aktivity - vše podle návaznosti a střídání jednotlivých směn. U jedinců, kteří nemají problémy s nadváhou nebo obezitou, je doporučováno jíst v průběhu noční směny zcela obvykle jako přes den - je však dobré „hlídat si“ energetickou hodnotu nočního jídla, např. nedávat si v 22.00 hodin „klasický smažený řízek s bramborovým salátem“ apod. (www.zdn.cz).

3.6.4 Stres v profesi všeobecné sestry Povolání všeobecných sester patří mezi jedno z nejnáročnějších. Kromě přímé pracovní zátěže vyžaduje na sestrách neustálé vzdělávání a učení se novým dovednostem. Je to povolání, ve kterém je sestra v neustálém styku s mnoha stresory různého druhu.

50

Často se setkává se smrtí, s trpícími, umírajícími a nevyléčitelně nemocnými pacienty. Je v každodenním kontaktu s nemocnými, kteří různě reagují na nemoc, pobyt v nemocnici a mohou i vyvolávat konflikty. A když se k této škále problémů ještě přidají špatné vztahy na pracovišti a problémy v každodenním životě, může se stát, že se setra dostane do náročné životní situace – nadměrného stresu (Venglářová a kol., 2011, s. 47).

Stres vzniká jakmile se jedinec dostane do situace, kterou nedokáže zvládnout, a která je nad jeho síly. Stres je projevem ohrožení a obav o tělesnou a duševní pohodu člověka. Události vyvolávající stres se nazývají stresory a patří mezi ně tyto faktory: -

přetížení množstvím práce,

-

časový tlak, jemuž je člověk vystaven,

-

velká míra odpovědnosti,

-

potřeba kariérního růstu,

-

kontakt s lidmi,

-

nezaměstnanost,

-

nepravidelný příjem potravy, tekutin,

-

nedostatek spánku může jednak způsobovat stres, jednak stres může vyvolávat poruchy spánku,

-

vztahy mezi lidmi, v rodině či v zaměstnání,

-

negativní sociální jevy,

-

dlouhodobá napětí, neshody v manželství, nedostatek peněz (Wedlichová, 2009).

Protistresová strategie si vyžaduje velké úsilí od jedince a je dvojího druhu. První možností je postup zaměřený na řešení či odstranění problému a druhou možností je zvládnutí emocí. Ke zklidnění emocí se hojně využívají relaxační techniky jako např. aromaterapie, arteterapie, muzikoterapie, relaxace prostřednictvím barev, apod. Neefektivní strategií zvládání stresu je užívání návykových látek, únik či agrese (Venglářová a kol., 2011).

3.6.5 Návykové látky u zdravotníků Návykové látky jako je tabák a káva zvyšují zátěž kardiovaskulárního systému a podobně působí i alkohol. Rizika plynoucí z užívání návykových léků (hypnotik či 51

anxiolytik) jsou známa všem zdravotníkům, ale i přesto je u nich nadužívání těchto látek častým problémem. Jsou známy i případy sester, které užívaly po nočních směnách léky na spaní, aby usnuly. Po několika letech kradly léky pro dealery pervitinu. U zdravotníků se nejčastěji setkáváme s pitím alkoholu, ale také je běžné zapálit si cigaretu „na uklidněnou“. Především je nutné si uvědomit, že návykové látky na pracoviště nepatří a s tím souvisí i zodpovědný přístup zdravotníků ke svému povolání. Zdravotníkům je často vytýkáno, že hodně kouří a nadměrně pijí kávu i když znají zdravotní rizika. Ti se přesto raději odvolávají na vysoký stres, velké pracovní vytížení a únavu ze směnného provozu (Venglářová a kol., 2011).

52

4

MATERIÁL A METODIKA PRÁCE Empirická část práce je zaměřena na charakteristiku zkoumaného vzorku, popis

výzkumné metody a vlastní zpracování zjištěných výsledků od všeobecných sester pracujících ve směnném provozu.

4.1 Charakteristika zkoumaného souboru Zkoumaný vzorek tvořily všeobecné sestry pracující na směny v nemocnicích v Novém Jičíně, ve Vsetíně a několik sester bylo osloveno i prostřednictvím e-mailové komunikace. Výzkumný soubor tvoří celkem 172 respondentů. Nepodařilo se nám dosáhnout rovnoměrného zastoupení obou pohlaví, protože práci sestry většinou vykonávají ženy. Z tohoto důvodu budou ve výzkumu muži zařazeni společně se ženami. Rozdělení zkoumaného vzorku dle pohlaví a věku uvádí tabulka 1, graf 1 a vzdělání respondentů je uvedeno v tabulce 2 a grafu 2.

Věk respondentů Tab. 1 – Pohlaví a věk respondentů Pohlaví respondentů Ženy Muži CELKEM

méně než 25 let n % 48 27,91 5 2,90 53 30,81

26 - 40 let n % 72 41,86 4 2,33 76 44,19

53

41 - 55 let n % 41 23,84 2 1,16 43 25

více než 56 let n % 0 0 0 0 0 0

Graf 1. – Pohlaví a věk respondentů 45 40 35 30 25

ženy

% 20

muži

15 10 5 0 méně než 25 let

26 - 40 let

41 - 55 let

více než 56 let

Z celkového počtu 172 respondentů byla nejvíce zastoupena věková kategorie 26 - 40 let a to 76 všeobecnými sestrami, tj. 44 %. Méně než 25 let uvedlo 53 respondentů (31 %) a 43 dotázaných zvolilo věkové rozmezí od 41 - 50 let (25 %). Poslední nabízenou možnost – více než 56 let - nezvolil žádný z dotázaných (0 %). Z tohoto důvodu nebudeme již tuto věkovou skupinu do našeho šetření zařazovat.

Vzdělání respondentů Tab. 2 – Vzdělání respondentů Vzdělání respondentů Středoškolské vzdělání Vyšší odborné, specializace Vysokoškolské vzdělání CELKEM

méně než 25 let n % 28 52,83 21 39,62 4 7,55 53 100

54

26 - 40 let n % 38 50,00 28 36,84 10 13,16 76 100

41 - 55 let n % 26 60,47 15 34,88 2 4,65 43 100

Graf 2. Vzdělání respondentů 70 60 50 40 % 30 20 10 0 méně než 25 let Středoškolské vzdělání

26 - 40 let

41 - 55 let

Vyšší odborné, specializace

Vysokoškolské vzdělání

Z tabulky 2 a grafu 2 vyplývá, že ve všech věkových kategoriích bylo nejčastěji zastoupeno středoškolské vzdělání. Náročnost povolání však nutí sestry, aby se neustále vzdělávaly a doplňovaly si kvalifikaci. Z tohoto důvodu je mezi nimi i hojné zastoupení sester, které mají vyšší odborné vzdělání či specializaci. Mnohé z nich si je doplňují při zaměstnání podle zaměření oddělení, na kterém pracují. V současnosti nabízí také vysoké školy celou řadu studijních oborů se zdravotním zaměřením. Mnoho sester tak po ukončení střední školy nastupuje dále na toto studium. Nejvíce sester, které mají „pouze“ středoškolské vzdělání najdeme v poslední věkové kategorii nad 41 let. Je to jistě dáno tím, že před lety nebyly takové možnosti ke studiu jako nyní a sestrám stačila k výkonu jejich povolání střední zdravotnická škola. S rostoucími nároky společnosti je tento stav však již minulostí.

4.2 Metoda sběru dat Jako výzkumná metoda byl zvolen kvantitativní výzkum a data pro jeho realizaci byla získána pomocí anonymních dotazníků. Jedná se o velmi frekventovanou metodu získávání dat v pedagogickém výzkumu. Samotný dotazník je soustava připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny (Chráska, 2007, s. 163).

55

Dotazníkovému šetření však bývá často vytýkáno, že nezjišťuje to, jací respondenti jsou, ale pouze to, jací by chtěli být či jak sami sebe vidí. Na druhou stranu je jeho obrovskou výhodou rychlé a ekonomické shromažďování dat od velkého množství respondentů (Chráska, 2007).

Při konstrukci dotazníku je důležité respektovat následující pravidla:

1. Jednotlivé položky v dotazníku musí být všem respondentům srozumitelné a jasné. 2. Formulace otázek musí být srozumitelné. 3. Jednotlivé otázky v dotazníku by měly zjišťovat jen nezbytné údaje, které nelze získat jiným způsobem. 4. Položky v dotazníku nesmějí respondentovi napovídat jak má odpovědět. 5. K větší ochotě respondentů, aby spolupracovali je nutné je motivovat. Například pomocí stručného vysvětlení účelu šetření. 6. Dotazník musí obsahovat jasné pokyny pro vyplňování. 7. Při konstrukci dotazníku je třeba dbát na to, aby se získané údaje daly snadno třídit, zpracovat a tabelovat. 8. Nejdůležitější položky je vhodné umístit do střední části dotazníku. Při řazení otázek dáváme přednost řazení dle psychologického hlediska před řazením logickým (Chráska, 2007).

Dotazník (viz Příloha č. 1) obsahoval celkem 23 položek. Respondenti odpovídali na otázky identifikační, uzavřené (strukturované) a polouzavřené. Uzavřené položky se dále dělí podle počtu předkládaných odpovědí na dichotomické (volba mezi dvěma odpověďmi, např. ano - ne) a polytomické, kdy je možný větší počet odpovědí. Abychom se vyhnuli nebezpečí, že některou možnou odpověď neuvedeme, použili jsme i položky polouzavřené, kdy nabízíme volbu „jiná odpověď“ (Chráska, 2007). Otevřené (nestrukturované) položky, které umožňují respondentovi volnou odpověď, jsme v našem dotazníkovém šetření nepoužili. V dotazníku byly dále použity i filtrační otázky, které se užívají ke zkoumání problému, jež se netýká všech respondentů. Mají za úkol vyloučit ty jedince, kteří pro šetření nemají žádný význam (Chráska, 2007). Otázky byly sestaveny a konzultovány s vedoucí práce.

56

Celkem bylo rozdáno 200 dotazníků na různých pracovištích v nemocnicích. Z tohoto množství se navrátilo 175 dotazníků, ale 3 z nich musely být ze vzorku vyřazeny pro jejich neúplnost. Celkem tedy bylo do výzkumného šetření zařazeno 172 vyplněných dotazníků, což je 86 % návratnost.

4.3 Organizace výzkumu Šetření probíhalo v již zmíněných nemocnicích a prostřednictvím e-mailové komunikace v průběhu měsíců leden, únor a duben 2011. O dotaznících a jejich obsahu byla vždy informována hlavní sestra nemocnice a následně staniční sestry jednotlivých pracovišť, které dále instruovaly sestry k jejich vyplnění.

4.4 Zpracování získaných dat Navrácené dotazníky byly shromážděny a proběhla u nich kontrola, zda jsou kompletně vyplněny. Následně byly získané data tříděny, zpracovány v programech Microsoft Excel 2007, Microsoft Word 2007 a zaneseny do tabulek. Každá tabulka je vždy rozdělená na absolutní četnost (n) a relativní četnost (%). Grafické znázornění je potom vyjádřeno pro snadnější orientaci v %.

57

5

VÝSLEDKY VÝZKUMU A DISKUZE

5.1 Dílčí úkol 1 Trávení volného času a pravidelné sportování u všeobecných sester První dílčí úkol je spojen s položkami č. 2 - 5 v dotazníku, které se zaměřují na volnočasové aktivity sester a především pak na to, zda se sestry věnují nějakému sportu aktivně či nikoli.

Položka 2 - Jakým způsobem trávíte nejčastěji svůj volný čas?

a) odpočívám a relaxuji b) věnuji se zálibám, sportu c) volný čas věnuji své rodině d) navštěvuji přátele a známé e) jinak……………………

Práce všeobecné sestry je velice náročná nejen po stránce fyzické, ale také psychické. V zaměstnání na ni působí řada negativních faktorů jako jsou stres, kontakt s nemocnými pacienty, a proto je pro ni důležité naučit se odpočívat či relaxovat. Právě tuto možnost zvolilo nejvíce dotázaných – 116, tj. 67 %. O něco méně respondentů - 93 (54 %) se ve svém volném čase věnuje zálibám a sportu. 67 oslovených (39 %) tráví svůj volný čas u přátel a známých, zatímco 55 respondentů (32 %) věnuje svůj volný čas rodině. Pouze jeden dotázaný (0,6 %) uvedl možnost jiné, protože ve svém volném čase pracuje. V této položce mohli respondenti zvolit libovolný počet odpovědí (viz tab. 3, graf 3).

58

Tab. 3 – Trávení volného času Trávení volného času Odpočívám a relaxuji Věnuji se zálibám, sportu Volný čas věnuji své rodině Navštěvuji přátele Jinak… CELKEM

n 116 93 55 67 1 332

% 67,44 54,07 31,98 38,95 0,58

Graf 3 - Trávení volného času

70 60 50 40 % 30 20 10 0 Odpočívám a relaxuji

Věnuji se zálibám, sportu

Navštěvuji přátele

Jinak…

Volný čas věnuji své rodině

Položka 3 – Věnujete se nějakému sportu pravidelně (minimálně 1x za týden)?

a) ano b) ne

Tato otázka měla za úkol zjistit, zda se všeobecné sestry věnují nějakému sportu pravidelně, tedy alespoň jedenkrát týdně. Byla filtrační a respondenti odpovídali dále podle toho co si v této otázce zvolili. Výsledky jsou patrné z tabulky 4 a grafu 4. Můžeme konstatovat, že aktivnímu sportu se věnuje 98 respondentů, tj. 62 % a méně, 74 (38 %) je těch, kteří se nevěnují žádnému sportu pravidelně. Respondenti, kteří pravidelně sportují dále uváděli, kterému sportu se věnují nejčastěji. Relativní i absolutní 59

hodnoty uvádí tabulka 5 a graf 5. Respondentům, jež uvedli možnost „ne“, byla následně položena otázka – z jakého důvodu neprovozují žádný sport. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 6 a grafu 6. Pravidelným pohybovým aktivitám se věnují spíše mladší generace. Z našeho šetření vyplynulo, že 62 % sester, které jsou mladší 25 let provozuje nějaký sport alespoň jedenkrát týdně, oproti 33 % sester, které jsou starší než 41 let.

Tab. 4 – Pravidelné pohybové aktivity Pravidelné pohybové aktivity

n 98 74 172

ANO NE CELKEM

% 62,26 37,74 100

Graf 4 – Pravidelné pohybové aktivity

38%

62%

ANO

NE

Položka 4 – Pokud jste v otázce č. 3 označili možnost „ano“, tak prosím označte jeden druh sportu, který provozujete nejčastěji:

a) kolo, spinning b) aerobic, zumba, jóga c) turistika, běh d) plavání e) jiné……. 60

Tab. 5 – Druh sportu Druh sportu n 39 23 27 8 1 98

Kolo, spinning Aerobic, zumba, jóga Turistika, běh Plavání Jiné… CELKEM

% 39,80 23,47 27,55 8,16 1,02 100

Graf 5 – Druh sportu

40 35 30 25 % 20 15 10 5 0 Kolo, spinning

Aerobic, zumba, jóga

T uristika, běh

Plavání

Jiné…

Mezi nejoblíbenější sport, který zvolilo 39 (40 %) respondentů patří kolo a spinning. Bezesporu je to dáno jeho dostupností a tím, že jej lze provozovat celoročně. V teplých měsících lze jezdit na kole a v zimě mohou využívat možnosti, které nabízejí sportovní haly a trenéři spinningu. Druhým neoblíbenějším sportem, jež označilo 27 (28 %) dotázaných je turistika a běh. Mezi další oblíbené sporty respondenti zařadili pohybové aktivity jako je aerobic, zumba, jóga a dále plavání. Poslední možnost jiné využil jen jeden dotázaný, který uvedl, že závodně tančí (tab. 5 a graf 5).

61

Položka 5 – Jestliže jste v otázce č. 3 označili možnost „ne“, tak prosím označte jeden důvod, proč se nevěnujete žádnému sportu:

a) sport mě nebaví, nezajímá b) nemám čas pravidelně sportovat c) brání mi v tom nepravidelné směny d) mám zdravotní omezení e) jiné………

Celkem 74 respondentů (38 %) uvedlo, že se nevěnuje žádnému sportu pravidelně. Zajímalo nás proto, co je u nich hlavním důvodem, proč nesportují. Hlavní překážky uvádí tabulka 6 a graf 6. Jako nejčastější příčinu, proč se nevěnují žádnému sportu, napsalo 34 (46 %) respondentů nepravidelnost směn v práci. 26 (35 %) uvedlo, že nemají dostatek času na sport a 13 (18 %) dotázaných nemá o sport zájem. Pouze 1 respondent (1 %) uvedl, že nemůže sport vykonávat vzhledem ke zdravotnímu omezení. Položku „jiné“ nezvolil žádný z oslovených. Autorka Bubeníková (2011) došla ve svém výzkumu k rozdílným názorům na sportovní aktivity respondentů. Celkem 69 % respondentů u ní uvádělo jako hlavní důvod, proč nesportují, nedostatek financí. Námi oslovení respondenti tuto variantu odpovědi neměli, ale mohli využít možnosti volné výpovědi. Tu však nevyužil žádný z dotázaných a hlavní problém vidí v nepravidelných směnách.

Tab. 6 – Proč nesportují Proč nesportují Sport mě nebaví, nezajímá Nemám čas pravidelně sportovat Brání mi v tom nepravidelné směny Mám zdravotní omezení Jiné… CELKEM

n 13 26 34 1 0 74

62

% 17,57 35,14 45,95 1,35 0 100

Graf 6 – Proč nesportují

50 40 30 % 20 10 0 Sport mě nebaví, nezajímá

Nemám čas pravidelně sportovat

Brání mi v tom nepravidelné směny

Mám zdravotní omezení

Jiné…

5.2 Dílčí úkol 2

Stravovací návyky všeobecných sester a jejich preferované potraviny

Druhý dílčí úkol byl spojen s otázkami č. 6 - 9, ve kterých jsme zjišťovali jaké jsou stravovací návyky sester a které potraviny ve svém jídelníčku preferují. Všeobecné sestry vykonávají práci i v noci. Proto jsme se zaměřili na skladbu jejich jídelníčku v průběhu dne, ale i na nočních směnách.

Položka 6 – Kolikrát za den jíte?

a) méně než 2x b) 3x – 4x c) 5x d) více než 5x

63

Tab. 7 – Stravovací režim Stravovací režim n 6 37 118 11 172

Méně než 2x 3x - 4x 5x Více než 5x CELKEM

% 3,49 21,51 68,60 6,40 100

Graf 7 – Stravovací režim

70 60 50 40 % 30 20 10 0 Méně než 2x

3x - 4x

5x

Více než 5x

Respondenti měli na výběr jednu z nabízených možností. Z tabulky 7 a grafu 7 lze posoudit četnost stravování v průběhu dne. Odborníci považují za optimální rozložit denní porce do 5 dávek. Právě oněch 5 dávek zvolilo 118 (69 %) dotázaných. Častěji než 5x denně se stravuje 11 (6 %) respondentů. Méně často, tedy 3 - 4x denně uvedlo 37 (22 %) oslovených a 6 (3 %) sester se dokonce stravuje méně než 2x denně. Králová (2010) uvádí, že naše strava by měla být především pestrá, vyvážená a pravidelná. Pravidelnost je velice důležitá. Stravu je vhodné rozdělit do zhruba 4 až 5 denních dávek v intervalech po 2,5 – 3 hodinách (doba mezi jednotlivými jídly by neměla přesáhnout 4 hodiny), (www.zdn.cz).

64

Položka 7 – Jíte i v noci když jste v práci?

a) ano b) ne c) někdy

V nemocnici na jednotlivých odděleních se obvykle pracuje ve 12 hodinových cyklech, ale i přesto se najdou sestry, které během nočních směn nejí. Nedostatek energie může způsobit závažné zdravotní problémy či únavu. Celkem na tuto otázku odpovídalo 172 sester. 150 (87 %) z nich se stravuje pravidelně každou noční směnu, zatímco pouze 6 (3 %) v jejím průběhu nic nejí. 16 (9 %) respondentů uvedlo možnost někdy. Absolutní i relativní četnosti odpovědí jsou uvedeny v tabulce 8 a grafu 8.

Tab. 8 – Stravování na noční směně Stravování na noční směně n 150 6 16 172

ANO NE NĚKDY CELKEM Graf 8 – Stravování na noční směně

100 80 60 % 40 20 0 ANO

NE

NĚKDY

65

% 87,21 3,49 9,30 100

Položka 8 – Jaké potraviny jsou nejčastěji součástí vašeho jídelníčku na noční směně?

a) bílé pečivo (rohlíky, housky, bílý chléb,..) b) celozrnné pečivo (tmavý chléb, semínkové rohlíky,..) c) mléčné výrobky ( sýry, jogurt, tvaroh,..) d) ovoce e) zelenina f) uzeniny, salámy g) sladké koláče, koblihy h) jiné………………….

V této otázce bylo respondentům nabídnuto více alternativ a mohli zvolit potraviny, které jsou obvykle zastoupeny v jejich jídelníčku na noční směně. Z níže uvedeného grafu 9 a tabulky 9 vyplývá, že nejčastějším pokrmem jsou mléčné výrobky, které uvedly více než dvě třetiny dotázaných, přesněji 134 (78 %) respondentů. Velikou roli v jejich jídelníčku hraje i ovoce, které označilo 119 (70 %) dotázaných. Nemůžeme však zapomenout na pečivo, které je součástí mnoha našich jídel. Bílé pečivo má v oblibě 105 (61 %) dotázaných a tmavé pečivo jen o něco méně - 98 (57 %) respondentů. Zelenina by měla být, podobně jako ovoce, v našem jídelníčku zahrnuta každý den. Přesto ji zvolilo jen 82 (48 %) respondentů. Díky veřejné osvětě o zdravých a nezdravých potravinách se mění náš jídelníček a mnoho z nás se snaží jíst zdravě. Přesto 43 (25 %) oslovených uvedlo, že má rádo uzeniny, salámy a 51 (30 %) sester na noční směně konzumuje sladké koláče či koblihy. Možnost jiné využili 4 (2 %) respondenti, kteří uvedli, že mají rádi ovocné müsli anebo si nosí uvařené jídlo od oběda. Při stravování na noční směně platí hlavní pravidlo o zachování 2 – 3 hodinových intervalů mezi jídly. Večeře před nástupem na noční směnu by měla být přednostně složená ze složitých sacharidů – rýže, brambory a obiloviny. Dále je vhodné přidat bílkoviny, nejlépe rostlinného původu. V průběhu noční směny se doporučuje konzumovat obiloviny (celozrnné pečivo) a bílkoviny v podobě mléčných výrobků (nízkotučné sýry, jogurty) v kombinaci s ovocem a zeleninou. Není vhodné tělo zatěžovat těžkými jídly (Klescht, 2009).

66

Tab. 9 – Potraviny preferované na noční směně Druh potravin n 105 98 134 119 82 43 51 4 636

Bílé pečivo Celozrnné pečivo Mléčné výrobky Ovoce Zelenina Uzeniny, salámy Sladké koláče, koblihy Jiné…. CELKEM

% 61,05 56,98 77,91 69,19 47,67 25,00 29,65 2,32

Graf 9 - Potraviny preferované na noční směně

80 60 % 40 20 0 Bílé pečivo

Celozrnné pečivo

Mléčné výrobky

Ovoce

Zelenina

Uzeniny, salámy

Sladké koláče, koblihy

Jiné….

Položka 9 – Myslíte si, že vaše stravovací návyky jsou správné a zdravé?

a) ano, snažím se jíst pravidelně a zdravě b) snažím se jíst zdravá jídla, ale ve směnném provozu nelze jíst pravidelně c) ne, dám si to na co mám zrovna chuť v jakoukoli denní dobu

Každý ke svému zdraví přistupuje individuálně a pro jeho udržení používá jiné „zbraně.“ Někdo se i přes nepravidelný režim snaží jíst pravidelně a zdravě, zatímco jiný si dá kdykoliv cokoliv. Z celkového počtu 172 respondentů se pravidelně a zdravě stravuje 49 (28 %) respondentů. Bezmála polovina – 85 dotázaných (49 %) se snaží do svého

67

jídelníčku zahrnout zdravá jídla, ale přiznávají, že při nočních směnách a díky nepravidelnému režimu dne nelze jíst pravidelně. Nezanedbatelné množství respondentů (22 %) se stravuje v jakoukoli denní dobu a otázkami zdravé výživy se nezaobírá. Viz tabulka 10, graf 10. Autorka Vránová (2011) ve své práci poukazuje na fakt, že pouze 23 % sester se snaží stravovat zdravě i v průběhu pracovní doby. Toto zjištění mírně koresponduje s naším, ve kterém 28 % respondentů uvedlo, že jí pravidelně a zdravě.

Tab. 10 – Stravovací návyky Stravovací návyky Snažím se jíst pravidelně a zdravě Jím zdravá jídla, ale v práci nelze jíst pravidelně Dám si kdykoli na co mám chuť CELKEM

n 49 85 38 172

% 28,49 49,42 22,09 100

Graf 10 – Stravovací návyky

50 40 30 % 20 10 0 Snažím se jíst pravidelně a zdravě Jím zdravá jídla, ale v práci nelze jíst pravidelně Dám si kdykoli na co mám chuť

5.3 Dílčí úkol 3 Dodržování pitného režimu u všeobecných sester a jejich preferované nápoje Pro posouzení pitného režimu u všeobecných sester byly v dotazníku určeny otázky číslo 10 – 12. Dostatečné množství tekutin a jejich vhodná volba jsou důležité pro 68

správnou funkci všech orgánů a do velké míry ovlivňují naše zdraví a pohodu. Otázky 10, 11 a 12 měly za úkol zjistit jaké množství tekutin vypijí sestry v průběhu dne a co pijí nejčastěji.

Položka 10 – Kolik litrů tekutin vypijete za 24 hodin?

a) méně než 1 litr b) 1 - 2 litry c) 2 - 3 litry d) více než 3 litry Z níže uvedené tabulky 11 a grafu 11 vyplývá, že 108 (63 %) sester dodržuje doporučení odborníků pro příjem tekutin a během dne vypijí 1 - 2 litry tekutin. O něco méně - 59 (34 %) respondentů zvolilo možnost 2 - 3 litry tekutin. Pouze 1 (0,6 %) sestra se přiznala, že během dne vypije pouze 1 litr a 4 (2 %) respondenti vypijí více než 3 litry tekutin v průběhu 24 hodin. Autorka Choulíková (2008) zjistila obdobné informace. Z jejího výzkumu vyplývá, že sestry nejčastěji vypijí 1 - 2 litry tekutin za 24 hodin. Na druhou stranu je ale z jejího výzkumu alarmující fakt, že 14 % sester vypije méně než 1 litr tekutin! Součástí zdravé výživy je především dostatek tekutin. Denně bychom měli vypít alespoň 2 litry. Optimální základ by měla tvořit voda, minerální voda, ředěné přírodní ovocné a zeleninové šťávy (www.zdn.cz). Tab. 11 – Pitný režim Pitný režim Méně než 1 litr 1 - 2 litry 2 - 3 litry více než 3 litry CELKEM

n 1 108 59 4 172

69

% 0,58 62,79 34,30 2,33 100

Graf 11 – Pitný režim

70 60 50 40 % 30 20 10 0 Méně než 1 litr

1-2 litry

2-3 litry

více než 3 litry

Položka 11 – O jaký typ nápojů se nejčastěji jedná?

a) voda, neslazené minerální vody b) čaj (ovocný, bylinkový, černý, zelený) c) káva d) slazené nápoje, džusy, slazené minerální vody e) jiné………………………

Dnešní moderní doba nabízí nepřeberné množství nápojů. Respondentům byly nabídnuty 4 varianty nejčastěji konzumovaných nápojů a mohli si zvolit libovolný počet odpovědí. Nejoblíbenějším nápojem je bezpochyby čistá voda či neslazené minerální vody. Tuto variantu zvolilo celkem 121 (70 %) respondentů. Nemalá skupina – 89 (52 %) oslovených má v oblibě slazené nápoje a slazené minerální vody. 62 (36 %) z dotázaných uvedlo možnost čaj a u 22 (13 %) respondentů patří káva k nápojům, které mají nejraději. Jen 2 (11 %) respondenti zvolili možnost jiné a uvedli, že mají rádi energetické nápoje (tab. 12 a graf 12). Již zmíněné energetické nápoje se staly jedním z fenoménů moderní doby. Termín „energetický“ by měl jedinci poskytovat energii. Paradoxem však je, že tyto nápoje obsahují velké množství jednoduchých cukrů, syntetického kofeinu, ale také obsahují tzv. taurin, který má za úkol stimulovat nervovou soustavu (Fořt, 2005). Řada sester si nosí tyto nápoje na noční směny, aby měly dostatek energie, oddálili únavu a spánek.

70

Obdobný výzkum prováděla i autorka Vránová (2011) a ve svém šetření zjistila, že pouze 23 % respondentů má v oblibě neslazené minerální vody. Fořt (2005) poukazuje na to, že právě neslazené vody by měly tvořit jednu třetinu množství tekutin, které během dne vypijeme.

Tab. 12 – Preferovaný typ nápojů Typ nápojů Voda, neslazené minerální vody Čaj (ovocný, bylinkový, černý, zelený) Káva Slazené nápoje, džusy, slazené vody Jiné…. CELKEM

n 121 62 22 89 2 296

% 70,34 36,05 12,79 51,74 11,16

Graf 12 - Preferovaný typ nápojů

80

Voda, neslazené minerální vody

70

Čaj (ovocný, bylinkový, černý, zelený)

60 50

Káva % 40 30

Slazené nápoje, džusy, slazené minerální vody

20

Jiné…. 10 0

Položka 12 – Kolik hrnků ( 250 ml) kávy vypijete za 24 hodin?

a) kávu nepiji b) 1 - 2 hrnky denně c) 3 - 4 hrnky denně d) více než 5 hrnků za den

71

Tab. 13 – Denní množství kávy Denní množství kávy n 8 114 35 15 172

Kávu nepiji 1 - 2 hrnky denně 3 - 4 hrnky denně více než 5 hrnků kávy za den CELKEM

% 4,65 66,28 20,35 8,72 100

Graf 13 – Denní množství kávy

70 60 50 40 % 30 20 10 0 Kávu nepiji

1-2 hrnky denně

3-4 hrnky denně

více než 5 hrnků kávy za den

Práce všeobecné sestry je náročná především proto, že nemohou dodržovat pravidelný režim dne. Na nočních směnách nemohou spát, mnohdy se cítí unavené, vyčerpané a tento deficit překonávají nejčastěji kávou. Pouze 8 (5 %) respondentů nepodlehlo této „droze“ a kávu nepije. Nejvíce oslovených – 114 (66 %) uvedlo, že kávy vypijí asi 1 - 2 hrnečky denně. 35 (20 %) napsalo, že denně mají 3 - 4 hrnky kávy a 15 (9 %) dotázaných dokonce více než 5 hrnků za den (viz tab. 13 a graf 13). Srovnáním dat s autorkou Choulíkovou (2008) jsme došli ke stejnému závěru. A to, že káva je u sester velice oblíbeným nápojem a obvykle jí vypijí 1 - 2 hrnky denně. U autorky Choulíkové tuto variantu zvolilo dokonce 72 % respondentů.

72

5.4 Dílčí úkol 4 Používání návykových látek všeobecnými sestrami

S tímto dílčím úkolem jsou spojeny otázky 13 - 17. Výzkum byl zaměřen na nejčastěji užívané a snadno dostupné návykové látky, jako jsou alkohol a tabák.

Položka 13 – Pijete alkohol?

a) ano b) ne Tab. 14 – Pití alkoholu všeobecnými sestrami Pití alkoholu n 168 4 172

ANO NE CELKEM

% 97,67 2,33 100

Graf 14 - Pití alkoholu všeobecnými sestrami

2%

98 %

ANO

NE

Z tabulky 14 a grafu 14 je zřejmé, že alkohol patří k jedněm z nejvíce používaných návykových látek. Respondentům byla položena otázka zda konzumují alkohol. Z celkového počtu 172 dotázaných uvedlo 168 (98 %), že pijí alkohol a pouze 4 (2 %)

73

dotázaní alkohol nepijí. Tato otázka byla filtrační a v další položce odpovídali pouze ti respondenti, kteří pijí alkohol. V září roku 2010 proběhlo Evropské výběrové šetření o zdravotním stavu v ČR (EHIS) – jež bylo zaměřené na spotřebu alkoholu v české republice. Z výzkumu vyplývá, že v posledních 12 měsících alkohol konzumovalo 90 % mužů a 77 % žen. V závěru výzkumu proběhlo srovnání s rokem 2002. Závěrem tohoto srovnání bylo konstatování, že dochází k nárůstu konzumentů alkoholu (www.uzis.cz).

Položka 14 – Jestliže jste v otázce č. 13 odpověděli „ano“, potom prosím napište jak často pijete alkohol?

a) denně b) několikrát za týden c) 1x za týden d) 1x za měsíc e) pouze při zvláštních příležitostech (narozeniny, Silvestr)

Tab. 15 – Užívání alkoholu Užívání alkoholu Denně Několikrát za týden 1x za týden 1x za měsíc Pouze při zvláštních příležitostech CELKEM

n 7 23 97 36 5 168

74

% 4,17 13,69 57,74 21,43 2,98 100

Graf 15 – Užívání alkoholu

60 50 40 % 30 20 10 0 Denně

Několikrát za týden

1x za týden

1x za měsíc

Pouze při zvláštních příležitostech

Tabulka 15 a graf 15 uvádí jak často respondenti konzumují alkohol. Můžeme konstatovat, že každodenně konzumuje alkohol malé množství respondentů – tedy pouze 7 (4 %). Několikrát týdně užívá alkohol 23 (14 %) respondentů. Možnost 1x za týden zvolilo nejvíce dotázaných, 97 (58 %). Při zkoumání vlivu věku na četnost konzumace alkoholu jsme zjistili, že ve všech věkových kategoriích uváděli respondenti nejčastěji možnost 1x týdně. Obdobný výzkum u všeobecných sester prováděla i autorka Kremsová (2009). Ve svém šetření se zajímala o frekvenci pití alkoholu. Z jejich výsledků je patrné, že příležitostně alkohol pije až 37 % dotázaných.

Položka 15 – Jestliže jste v otázce č. 13 odpověděli „ano“, potom prosím označte jeden druh alkoholického nápoje, který preferujete?

a) pivo b) víno c) tvrdý alkohol

75

Tab. 16 - Nejoblíbenější druh alkoholického nápoje Druh alkoholu n 21 69 78 168

Pivo Víno Tvrdý alkohol CELKEM

% 12,50 41,07 46,43 100

Graf 16 - Nejoblíbenější druh alkoholického nápoje

50 40 30 % 20 10 0 Pivo

Víno

T vrdý alkohol

V této otázce opět odpovídali pouze respondenti, kteří uvedli, že pijí alkohol. Byly jim nabídnuty tři nejčastější druhy alkoholických nápojů. Z nich měli vybrat ten druh, který mají nejraději. Dle tabulky 16 a grafu 16 je zřejmé, že největší část respondentů – 78 (46 %) má nejvíce v oblibě tvrdý alkohol. Druhým oblíbeným nápojem je víno a nejmenší oblibě se těší pivo. Dle šetření z roku 2010, které provedlo EHIS CR (Evropské výběrové šetření o zdravotním stavu v ČR) dávají muži při výběru typu alkoholického nápoje přednost pivu, ženy mají raději víno (www.uzis.cz).

Položka 16 – Kouříte?

a) ano b) ne

76

Z níže uvedené tabulky 17 a grafu 17 vyplývá, že 66 (38 %) všeobecných sester kouří a 106 (62 %) respondentů uvedlo, že nekouří. Pozitivní je na tom fakt, že počet nekuřáků výrazně převyšuje počet těch, kteří kouří. Tato otázka byla filtrační a na další položku odpovídali pouze ti respondenti, kteří kouří. Dle Evropského výběrového šetření vyplývá, že v České republice je pouze 51 % osob, které nikdy nekouřily. V ostatních 49 % jsou zařazeni denní kuřáci (30 % mužů, 19 % žen), příležitostní kuřáci (7,8 %) či odnaučení kuřáci (16,5 %). Při srovnání s rokem 2002 můžeme říci, že i přes veškeré varování o rizicích kouření, dochází k nárůstu počtu kuřáků (www.uzis.cz). Problematikou kouření sester se zaobírala ve svém šetření i autorka Vránová (2011), která došla k obdobným výsledkům výzkumu. A to, že kouří 30 % všeobecných sester. Toto číslo je zarážející, protože právě ony sestry by měly nejlépe vědět jaké následky na zdraví jedince může mít kouření a měly by jít svým pacientům příkladem.

Tab. 17 – Kouření Kouření n 66 106 172

ANO NE CELKEM

% 38,37 61,63 100

Graf 17 – Kouření

38%

62%

ANO

NE

77

Položka 17 – Jestliže jste v předchozí otázce označili možnost „ano“, tak kolik cigaret vykouříte denně?

a) 0 – 10 b) 11 – 20 c) 21 – 30 d) více než 31

Tato otázka navazuje na otázku předchozí a je zaměřena na průměrný počet vykouřených cigaret během dne. Rozdělení respondentů dle počtu vykouřených cigaret je uveden v tabulce 18 a graficky znázorněn v grafu 18. Silný kuřák, který vykouří více než 31 cigaret denně je jen 1 (2 %). 21 - 30 cigaret denně vykouří 5 (6 %) respondentů a 11 20 cigaret uvedlo 14 (21 %) oslovených. Deset a méně cigaret denně vykouří 46 (70 %) respondentů. Autorka Adámková (2010) ve své studii dospěla k odlišným závěrům. Z jejího výzkumu vyplývá, že deset a méně cigaret vykouří jen 45 % respondentů.

Tab. 18– Počet cigaret Počet cigaret 0 - 10 cigaret 11 - 20 cigaret 21 - 30 cigaret více než 31 cigaret CELKEM

n 46 14 5 1 66

78

% 69,70 21,21 7,58 1,52 100

Graf 18 – Počet cigaret

70 60 50 40 % 30 20 10 0 0 - 10 cigaret

5.5

11 - 20 cigaret

21 - 30 cigaret

více než 31 cigaret

Dílčí úkol 5

Úroveň spánkových návyků a spánkové poruchy u všeobecných sester

K dílčímu úkolu 5 se váží otázky 18 - 21. Spánek je nejen u všeobecných sester, ale i u ostatních lidí velice důležitý k obnovení energie a načerpání nových sil. Sestry, které pracují v nepřetržitém provozu jej mají díky střídání směn narušen a nemohou dodržovat pravidelný režim. Otázky 18, 19 a 20 byly zaměřeny na to, kolik hodin spí sestry když mají volno a kolik když mají po noční směně. Otázka číslo 21 se již konkrétně zaobírala jednotlivými problémy, které se spánkem souvisí.

Položka 18 – Kolik hodin denně spíte když máte volno?

a) méně než 5 hodin b) 6 - 8 hodin c) 9 - 11 hodin d) více než 12 hodin

79

Tab. 19 - Průměrná délka spánku v době volna Délka spánku n 2 126 33 11 172

Méně než 5 hodin 6 - 8 hodin 9 - 11 hodin více než 12 hodin CELKEM

% 1,16 73,26 19,19 6,40 100

Graf 19 - Průměrná délka spánku v době volna

80 70 60 50 % 40 30 20 10 0 Méně než 5 hodin

6-8 hodin

9-11 hodin

více než 12 hodin

Dospělý člověk by měl spát 6 - 8 hodin denně, aby byl dostatečně regenerovaný a odpočatý. Z tabulky 19 a grafu 19 je zřejmé, že i většina respondentů, celkem 126 (73 %) uvádí právě tuto průměrnou délku spánku. 33 (19 %) respondentů uvedlo, že spí průměrně 9 - 11 hodin a 11 (6 %) oslovených napsalo délku spánku větší než 12 hodin. Jen 2 (1 %) respondenti spí pouze 5 hodin. Může to být způsobeno stresem, psychickými problémy či špatným spánkovým návykem. Při srovnání dat s autorkou Choulíkovou (2008) jsme došli k závěru, že se naše výsledky liší. V jejím výzkumu uvedlo pouze 3,5 % respondentů, že spí déle než 12 hodin, zatímco v našem výzkumu tuto dobu spí 6 % dotázaných. Rozdíl byl také v délce doporučeného spánku, který v našem výzkumu uvedlo 73 % oproti 45 % autorky Choulíkové. Věk má na kvalitu a délku spánku jistý vliv. Přesto nejvíce respondentů ve všech věkových kategoriích uvádělo nejčastěji průměrnou délku spánku 6 - 8 hodin.

80

Položka 19 – Spíte v průběhu dne před noční směnou?

a) ano, spím před noční směnou b) ne, nikdy nespím c) někdy

Největší počet respondentů – 130 (76 %) uvádí, že před noční směnou nespí a naopak jen 16 (9 %) před noční směnou spí. 26 (15 %) oslovených uvedlo možnost někdy. Viz tabulka 20 a graf 20.

Tab. 20 –Spánkový režim před noční směnou Spánkový režim před noční směnou Ano, před každou noční směnou spím Ne, nikdy před noční směnou nespím Někdy spím CELKEM

n 16 130 26 172

% 9,30 75,58 15,12 100

Graf 20 – Spánkový režim před noční směnou

80 70 60 50 % 40 30 20 10 0 Ano, před každou noční směnou spím

Ne, nikdy před noční směnou nespím

81

Někdy

Položka 20 – Kolik hodin spíte po noční směně?

a) nejdu spát vůbec b) spím méně než 5 hodin c) obvykle spím 6 - 8 hodin d) spím více než 8 hodin

Optimální délka spánku u dospělých osob v produktivním věku je 6 - 8 hodin. Díky narušenému spánkovému režimu však 88 (51 %) sester spí po noční směně méně než 5 hodin a 6 (3 %) respondentů nespí dokonce vůbec. Optimální dobu spí 59 (34 %) dotázaných a 19 (11 %) oslovených spí déle než 12 hodin, což již můžeme považovat za určitou poruchu spánku. Spánkový režim sester po noční směně je uveden v tabulce 21 a grafu 21.

Tab. 21 – Spánkový režim po noční směně Spánkový režim po noční směně Nejdu spát vůbec Spím méně než 5 hodin Obvykle spím 6 - 8 hodin Spím více než 8 hodin CELKEM

n 6 88 59 19 172

% 3,49 51,16 34,30 11,05 100

Graf 21 – Spánkový režim po noční směně

60 50 40 % 30 20 10 0 Nejdu spát vůbec

Spím méně než 5 hodin

Obvykle spím 6-8 hodin

Spím více než 8 hodin

82

Položka 21 – Máte problémy se spánkem a odpočinkem po noční směně?

a) ano, většinou nemůžu po noční směně usnout b) usínám bez problémů, ale často se budím c) usínám bez problémů, brzy se probudím a už neusnu d) usínám bez problémů, ale spím déle než 8 hodin e) po probuzení se cítím stále unavená/ý f) usínám i probouzím se bez problémů

Z tabulky 22 a grafu 22 je zřejmé, že sestry trpí poruchami spánku. Respondenti měli na výběr z více možností a mohli označit libovolný počet položek. Celých 126 (73 %) respondentů uvedlo, že ať spí jakkoli, tak se vždy po probuzení cítí unavení. Druhým nejčastějším problémem, který napsalo 97 (56 %) dotázaných , bylo usínání ráno po noční směně. Zatímco 59 (34 %) sester usíná bez problémů, ale v průběhu spánku se často budí. 71 (41 %) respondentů udává, že se brzy vzbudí a nemohou potom už usnout. 19 (24 %) oslovených spí po noční směně déle než 8 hodin. Pouze necelá čtvrtina (24 %) respondentů usíná i se probouzí bez problémů. Pokud srovnáme získaná data s výsledky autorky Choulíkové (2008) tak zjišťujeme, že v jejím výzkumu nemá problémy se spánkem větší polovina (55 %) sester. V našem výzkumu však spí bez problémů pouze necelá čtvrtina (24 %) respondentů. Spánkové potíže souvisící s poruchou denního rytmu jsou běžně spojeny s prací na směny (Bruno, 2003, s. 14).

Tab. 22 – Poruchy spánku Poruchy spánku Nemůžu po noční směně usnout Usínám bez problému, ale často se budím Brzy se vzbudím a už neusnu Usínám bez problémů, ale spím déle než 8 hodin Po probuzení se cítím stále unavená/ý Usínám i probouzím se bez problémů CELKEM

83

n 97 59 71 19 126 41 413

% 56,40 34,30 41,28 24,42 73,26 23,84

Graf 22 – Poruchy spánku Nemůžu po noční směně usnout

80 70 60

Usínám bez problému, ale často se budím

50

Brzy se vzbudím a už neusnu

% 40

Usínám bez problémů, ale spím déle než 8 hodin

30

Po probuzení se cítím stále unavená/ý

20 10

Usínám i brobouzím se bez problémů

0

5.6

Dílčí úkol 6

Stresové faktory působící na všeobecné sestry

K tomuto dílčímu úkolu náleží otázky 22 a 23. Jak již bylo řečeno, náplň práce sestry je náročná jednak po stránce fyzické, ale také po stránce psychické. Stresové faktory, které na ni působí mohou způsobovat psychické problémy, deprese a celkově působí negativně na zdraví. V položce 22 jsou uvedeny nejčastější faktory, které způsobují u člověka stres. Zde měli respondenti na výběr neomezený počet odpovědí Otázka 23 potom zjišťuje jakými nástroji se sestry se stresem vyrovnávají. V této otázce měli uvést pouze 1 odpověď.

Položka 22 – Které z následujících faktorů u vás vyvolávají největší stres?

a) přetížení množstvím práce b) pocit nedostatku času c) kontakt s nemocnými lidmi d) nedostatek spánku e) nepravidelné stravování f) dlouhodobá napětí (neshody v manželství, nedostatek peněz, starosti s dětmi) g) jiný…………………….

84

Z tabulky 23 a grafu 23 je zřejmé, že respondenty nejvíce stresuje pocit nedostatku času. Tuto možnost udává celkem 136 (79 %) respondentů. Druhým nejčastějším stresorem, který zvolilo 105 (61 %) respondentů je velké množství práce. 68 (40 %) dotázaných trpí nedostatkem spánku a 53 (31 %) oslovených uvádí jako stresor nepravidelné stravování. Pouze 32 (19 %) sester trpí stresem při kontaktu s nemocnými pacienty. 23 (13 %) prožívá dlouhodobé napětí a 9 (5 %) oslovených uvedlo možnost jiné. Zde se vyskytovala odpověď – škola, strach z výpovědi a nemoc.

Tab. 23 – Stresové faktory Stresové faktory n 105 136 32 68 53 23 9 426

Přetížení množstvím práce Pocit nedostatku času Kontakt s nemocnými lidmi Nedostatek spánku Nepravidelné stravování Dlouhodobá napětí Jiný….. CELKEM

% 61,05 79,07 18,60 39,53 30,81 13,37 5,23

Graf 23 – Stresové faktory

80 70

Přetížení množstvím práce

60

Pocit nedostatku času

50

Kontakt s nemocnými lidmi Nedostatek spánku

% 40

Nepravidelné stravování

30

Dlouhodobá napětí

20

Jiný….. 10 0

85

Položka 23 – Jakým nejčastějším způsobem se se stresem vyrovnáváte? Uveďte prosím jen jednu možnost.

a) užíváním návykových látek (alkohol, cigarety, drogy) b) užíváním léků - antidepresiv c) stres zaháním jídlem d) při stresových situacích nemůžu nic jíst e) když jsem ve stresu, tak více sportuji f) vyhledám pomoc přítele g) vyhledám odbornou pomoc – psycholog, psychiatr h) jiné…………………………..

Stres zažil jistě každý z nás a každý s ním bojuje svými vlastními silami. Polovina respondentů (50 %) k boji s ním využívá jídlo a naopak 38 (22 %) dotázaných uvádí, že ve stresových situacích nemůže nic jíst. 23 (13 %) oslovených zahání stres užíváním návykových látek, 15 (9 %) více sportuje, aby na nepříjemné situace nemuseli myslet. 7 (4 %) dotázaných vyhledá pomoc přítele a jen 2 (1 %) pomoc odbornou. Jen 1 (0,6 %) respondent uvedl, že užívá antidepresiva. Možnosti jiné nikdo z oslovených nevyužil (viz tab. 24, graf 24).

Tab. 24 – Způsoby vyrovnávání se se stresem Reakce na stres n 23 1 86 38 15 7 2 0 172

Užíváním návykových látek Užíváním léků - antidepresiv Ve stresu více jím Při stresových situacích nemůžu nic jíst Ve stresu více sportuji Vyhledám pomoc přítele Vyhledám odbornou pomoc Jiné…… CELKEM

86

% 13,37 0,59 50,00 22,09 8,72 4,07 1,16 0 100

Graf 24 - Způsoby vyrovnávání se se stresem Užíváním návykových látek 50

Užíváním léků - antidepresiv

45 40

Ve stresu více jím

35 Při stresových situacích nemůžu nic jíst

30 % 25

Ve stresu více sportuji

20 15

Vyhledám pomoc přítele

10 5

Vyhledám odbornou pomoc

0

Jiné……

87

6

ZÁVĚR Hlavním cílem této práce bylo zjistit jaký postoj zaujímají všeobecné sestry ke

zdravému životnímu stylu. V teoretické části diplomové práce jsme se věnovali hlavním aspektům, které ovlivňují naše zdraví. Jak již bylo zmíněno, k hlavním faktorům, které negativně působí patří především nevhodné složení výživy, návykové látky, nízká pohybová aktivita či narušený spánek. Tato práce byla zaměřena na ty stěžejní, které můžeme do velké míry ovlivnit my sami našim chováním a jednáním. Praktická část byla již přímo zaměřena na problematiku životního stylu všeobecných sester, pracujících ve směnném provozu. Výzkumná část diplomové práce byla realizována pomocí kvantitativní výzkumné metody, technikou dotazníku. Výzkumný soubor tvořily sestry z nemocnic ve Vsetíně, Novém Jičíně a sestry, které byly osloveny pomocí e-mailové komunikace a pracující v různých nemocnicích v České republice. Výzkumný soubor tvořilo celkem 172 respondentů. Šetření probíhalo v průběhu měsíců leden, únor a duben roku 2011.

Prvním dílčím úkolem jsme chtěli zjistit jakým způsobem setry tráví svůj volný čas a zda pravidelně sportují. Při výzkumném šetření bylo zjištěno, že pravidelným sportovním aktivitám, vykonávaným alespoň jednou týdně, se věnuje 62 % respondentů. Mezi jejich neoblíbenější sporty patří kolo, aerobic či turistika. Oproti tomu 38 % dotázaných se nevěnuje žádné fyzické aktivitě a jako hlavní důvod proč tomu tak je uvádějí, že jim v tom brání nepravidelné směny. Aktivní sport je důležitý nejen pro udržení fyzického zdraví a kondice, ale je i zdroj pro odreagování, načerpání nových sil, relaxace. Člověk při jeho provozování příjde na jiné myšlenky, což je v povolání všeobecné sestry velice důležité. Při porovnání vztahu věku ke sportu můžeme říci, že s přibývajícím věkem klesá počet aktivně sportujících sester. Zatímco ve věkové kategorii mladší 25 let sportuje 62 % sester, ve věkové kategorii 41 - 55 let už jen 33 %. Je to jistě dáno odlišnými povinnostmi, které se s věkem mění. Velká část sester věnuje svůj volný čas také odpočinku a relaxaci (67 %) či návštěvě přátel (39 %).

Životní styl a zdraví člověka ovlivňuje z velké části i zdravá výživa, a proto jsme se dále zajímali jaké jsou stravovací návyky sester a které potraviny preferují ve svém

88

jídelníčku. Ve směnném provozu je obtížné dodržovat doporučení stran pravidelnosti, posledního jídla před spaním, jídla na nočních směnách apod. Přesto se téměř 69 % sester snaží držet doporučení a obvykle se stravují 5x denně. Na četnost stravy během dne nemělo, dle našeho výzkumu, vliv vzdělání. Mezi preferovaná jídla na noční směně patří bezesporu mléčné výrobky, ovoce a bílé pečivo. Sestry přiznávají, že se snaží jíst zdravá jídla, ale díky nepravidelným směnám a noční práci, nelze tento režim dodržovat úplně.

Dalším dílčím úkolem jsme chtěli zjistit jaké množství tekutin sestry vypijí v průběhu dne a jaké je jejich složení. Denní příjem tekutin by měl být, dle odborníků, kolem 2 litrů. Sestry i přes vysoké pracovní nasazení v práci zvládají a dodržují zásady pitného režimu a obvykle vypijí kolem 2 litrů tekutin, které ze 70 % tvoří minerální neslazené vody či obyčejná čistá voda. Noční směny a jejich časté střídání vede i u sester k požívání lehce návykové látky jakou je káva, ale najde se mezi nimi i několik sester (5 %), které ji nepijí.

Nejdostupnější návykové látky, jako jsou alkohol a tabák, patří také k nešvarům zdravotnických pracovníků. I když znají rizika z jejich užívání, přesto kouří až 38 % sester a alkohol pije dokonce 98 % respondentů. Zajímavé je také zjištění, že alkohol si sestry dopřávají nejčastěji 1x týdně a nejoblíbenějšími druhy jsou víno (41 %) a tvrdý alkohol (46 %). Závěrem můžeme konstatovat, že sestry v tomto ohledu zdravý životní styl nedodržují.

V naší práci jsme se dále snažili zjistit jaké jsou spánkové návyky sester a zda je jejich spánek dostatečný. Doporučovaná délka spánku je 6 - 8 hodin. A právě tak dlouho spí v době volna nejvíce respondentů – 73 %. Na druhou stranu jsme chtěli vědět kolik hodin spí po noční směně a dobu 6 - 8 hodin již uvedlo pouze 34 % dotázaných. Spánek je střídáním směn tedy do velké míry ovlivněn a při více nočních směnách za sebou vzniká spánkový dluh, který se projevuje únavou až vyčerpáním organismu. Mezi nejčastější problémy spojené se spánkem sestry uvádějí stálý pocit únavy (73 %) a problémy s usínáním po noční směně (56 %). Kvalita spánku, jeho poruchy a odpočinek jsou u sester velice negativně ovlivněny střídáním směn. V teoretické části jsme zmínili, že práce sestry je náročná jednak po fyzické stránce a jednak i po psychické. Sestra je každý den vystavena mnoha stresorům v práci i v soukromí. Možná také proto uvedlo téměř 80 % respondentů jako nejvíce stresující 89

faktor, nedostatek času, který musí rozdělit mezi práci, rodinu, přátele či zájmy. Stresové situace nejčastěji řeší zvýšením konzumace jídla.

O tématu zdravého životního stylu je napsáno nepřeberné množství literatury a stejně tak i o negativních faktorech, které zdraví ovlivňují. Z výzkumu jsme zjistili, že se sestry snaží dodržovat doporučení a chránit si své zdraví. Je pravdou, že se mezi nimi najdou i výjimky, kterým na jejich zdraví až tak moc nezáleží. Ti obvykle začnou něco pro své zdraví dělat až když onemocní. Mnohdy už však bývá pozdě.

Přínosem do praxe jsou zjištěné výsledky, které jsme použili k vytvoření edukačního materiálu (viz Příloha č. 5) pro všeobecné sestry. Má sloužit k vytvoření uceleného obrazu na problematiku zdravého životního stylu a pomoci najít cestu ke zdravému životu. Cílem je také nabídnout pomoc jedincům, kteří ji potřebují a hledají.

90

7

SOUHRN Cílem práce bylo zjistit jaký je životní styl všeobecných sester pracujících ve

směnném provozu. Diplomová práce zahrnuje hlavní faktory, které ovlivňují naše zdraví. Za zmínku stojí především zdravá výživa, návykové látky (alkohol, tabák), spánek, odpočinek a pohybová aktivita. Jelikož je orientována na všeobecné sestry a jejich zaměstnání, obsahuje také faktory, které ovlivňují její práci. Výzkumné šetření bylo zaměřeno na životní styl sester, konkrétně na jejich volnočasové aktivity, stravovací a pitný režim, spánek a také na stresové faktory. Samotný výzkum byl proveden v nemocnicích ve Vsetíně, v Novém Jičíně a několik sester bylo osloveno pomocí e-mailové komunikace. Dotazníkového šetření, které probíhalo v měsících leden, únor a duben 2011, se zúčastnilo celkem 172 všeobecných sester pracujících na směny. Bylo zjištěno, že se sestry snaží dodržovat zásady správné životosprávy. V jejich jídelníčku převažují zdravá jídla jako jsou mléčné výrobky, ovoce a tmavé pečivo. Trochu zapomínají na zeleninu, která by měla být ve stravě zastoupena více než ovoce. Převážná část sester se pravidelně věnuje nějakému sportu. Také u sester se setkáváme s určitými návyky až závislostmi na kávě, cigaretách či alkoholu. Nedostatečný spánek, únava a problémy s usínáním můžeme také zařadit k rizikům práce na směny.

7.1 SUMMARY The aim of this work was to find out what the lifestyle of nurses is in multishift operation. The graduation theses involved the main factors which influence our health. Above all the health nutrition, addicted drugs (alcohol, tobacco), sleep, rest and move activity. This work involved also factors which influence nurses work. The research was aimed to the healthy nurses lifestyle, to their free time activities, catering and drinking regime, sleep and also to the stress factors.

91

The research was implemented in hospitals in Nový Jičín, Vsetín and a few nurses was asked through the e-mail correspondence. The questionnaire run in the months January, February and April 2011 and 172 nurses working in multishift operation participated. There was found out that the nurses try to follow conventions of the right way of living. In their bill of fare predominate healthy food like dairy products, fruit and whole bread. Vegetable which is more important than fruit is forgotten. The majority of nurses folllow sport regularly. Further we found out the addiciton to coffee, cigarettes or alcohol. The lack of sleep, tiredness and problems with falling asleep could be classified as risk for the shift work.

92

8

REFERENČNÍ SEZNAM

Bibliografické zdroje:

1. BAUMRUK, J., et al. Analýza rizik při práci : Příručka pro zaměstnavatele. 2.vyd. Praha : JUDR.František Talián - FORTUNA, 2001. 135 s. ISBN 807071-183-3.

2. BRUNO, F.J. Hezky se vyspěte : Pochopte svou nespavost a navždy se jí zbavte. Praha : Lidové noviny, 2003. 104 s. ISBN 80-7106-593-5.

3. ČECHOVÁ, V., et al. Speciální psychologie. 1.vyd. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1995. 173 s. ISBN 80-7013-197-7.

4. DRBAL, C. Determinanty zdraví a zdravotní politika. Praha : IPVZ, 2001. 43 s.

5. DYLEVSKÝ, I. Základy anatomie a fyziologie člověka. Praha : EPAVA, 1995. 429 s. ISBN 80-901667-0-9.

6. FANTÓ, A. Vitamíny a prevence : Příručka k dosažení dlouhověkosti a svěžesti pomocí vitamínů a minerálních látek. České Budějovice : DONA, 1993. 264 s. ISBN 80-85463-18-0.

7. FOŘT, P. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. 1.vyd. Praha 7 : Grada Publishing, a.s., 2005. 184 s. ISBN 80-247-1057-9.

8. FOŘT, P. Zdraví a potravní doplňky. Praha : Ikar, 2005. 400 s. ISBN 80-2490612-0.

93

9. GÖHLERT, F.Ch.; KÜHN, F. Od návyku k závislosti. Praha : Euromedia Group, k.s.-Ikar, 2001. 144 s. ISBN 80-7202-950-9.

10. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu : Úvod do kvantitativně orientovaného výzkumu. Praha : Grada, 2006. 250 s. ISBN 978-80-247-1369-4.

11. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1.vyd. Praha : Portál, 2001. 288 s. ISBN 80-7178-535-0.

12. KALINA, K., et al. Drogy a drogové závislosti : Mezioborový přístup. 1.vyd. Praha : Úřad vlády České republiky, 2003. 319 s. ISBN 80-86734-05-6.

13. KLESCHT, V. Projezte se ke štíhlosti. 1.vyd. Praha : CPress, 2009. 160 s. ISBN 978-80-251-2107-8.

14. KOPECKÝ, M.; CICHÁ, M. Somatologie pro učitele. 1.vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 263 s. ISBN 80-244-1072-9.

15. KOZLOWSKI, L.T. In KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha 8 : Portál, s.r.o., 2001. s. 279. ISBN 80-7178-551-2.

16. KRÁLÍKOVÁ, E., Rozdělení a účinky návykových látek : Tabák a závislost na tabáku. In KALINA, K. et.al. Drogy a drogové závislosti : Mezioborový přístup. 1.vyd. Praha : Úřad vlády ČR, 2003. s. 205-208. ISBN 80-86734-05-6.

17. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. Praha 8 : Portál, s.r.o., 2001. 279 s. ISBN 80-7178-551-2.

94

18. KUBÁTOVÁ, D., Životní styl: Pohybová aktivita. In MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. et.al. Výchova ke zdraví. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009. s.39-58. ISBN 978-80-247-2715-8.

19. MACHOVÁ, J.; KUBÁTOVÁ, D., et al. Výchova ke zdraví. 1. Praha 7 : Grada Publishing, a.s., 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2715-8.

20. MANDELOVÁ, L.; HRNČIŘÍKOVÁ, I. Základy výživy ve sportu. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 72 s. ISBN 978-80-210-4281-0.

21. MATOUŠEK, O. Dohled na činitele v pracovním prostředí a pracovní zvyklosti, které mohou ovlivňovat zdraví pracovníků : Směnová a noční práce. In BOUŠOVÁ, K., et al. Pracovní lékařství : Základy primární pracovnělékařské péče.

1.vyd.

Brno :

Národní

centrum

ošetřovatelství

a

nelékařských

zdravotnických oborů, 2005. s. 90-94. ISBN 80-7013-414-3.

22. MINDELL, E. Vitamínová bible pro 21.století. 1.vyd. Praha : Euromedia group, 2000. 304 s. ISBN 80-242-0406-1.

23. MINDELL, E.L. Potraviny-zázračné léky 2. : Bible dětské výživy. Olomouc : Votobia, 1998. 256 s. ISBN 80-7198-309-8.

24. MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 104 s. ISBN 80-210-2511-5.

25. NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského chování. 1.vyd. Praha 2 : Akademie věd České republiky, 1997. 270 s. ISBN 80-200-0592-7.

26. NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost : : současné poznatky a perspektivy léčby. Praha : Portál, s.r.o., 2000. 152 s. ISBN 80-7178-432-X.

95

27. NEŠPOR, K.; CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. 4. Praha : Tiskárna MV, p.o., 1997. 128 s.

28. NEŠPOR, K.; PROVAZNÍKOVÁ, H. Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha 10 : JUDr.František Talián - FORTUNA, 1999. 53 s. ISBN 80-7071-123-X.

29. PÁNEK, J., et al. Základy výživy. 1.vyd. Praha : Svoboda Servis, 2002. 207 s. ISBN 80-86320-23-5.

30. POPOV, P. Rozdělení a účinky návykových látek : Alkohol. In KALINA, K. et.al. Drogy a drogové závislosti : Mezioborový přístup. 1.vyd. Praha : Úřad vlády ČR, 2003. s. 151-157. ISBN 80-86734-05-6.

31. PRAŠKO, J.; ESPA-ČERVENÁ, K.; ZÁVĚŠICKÁ, L. Nespavost : Zvládání nespavosti. 1.vyd. Praha : Portál, s.r.o., 2004. 102 s. ISBN 80-7178-919-4.

32. TRACHTOVÁ, E., et al. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2.vyd. Brno : IDVPZ, 2001. 186 s. ISBN 80-7013-324-8.

33. URBAN, K.M.; HYLLA, S. Vitaminy na vašem stole. 1.vyd. Praha : Albatros, 2004. 189 s. ISBN 80-00-01315-0.

34. VENGLÁŘOVÁ, M., et al. Sestry v nouzi : Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. 1.vyd. Praha 7 : Grada Publishing, a.s., 2011. 192 s. ISBN 978-80-2473174-2.

35. WEDLICHOVÁ, I., Životní styl: Psychická zátěž. In MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. et.al. Výchova ke zdraví. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009. s.124-149. ISBN 978-80-247-2715-8.

96

36. ZITTLAU, J. Jak se léčit vhodnou stravou. 2.vyd. Brno : Computer press, a.s., 2009. 223 s. ISBN 978-80-251-2766-7.

37. ŽIDKOVÁ, Z. Sestry a spánek. SESTRA. 2005, 10, s. 20-21.

Elektronické dokumenty:

1. ADÁMKOVÁ, D. Výživa sester na operačním sále. [s.l.], 2008. 95 s. Bakalářská

práce.

Masarykova

univerzita.

Dostupné

z

WWW:

.

2. Anabell.cz [online]. c2010 [cit. 2011-06-14]. Poradny pro léčbu závislostí na alkoholu. Dostupné z WWW: .

3. BOŠANSKÁ, L. Zdn.cz [online]. 8.9.2010 [cit. 2011-05-31]. Metabolický syndrom

včera,

dnes

a

zítra.

Dostupné

z

WWW:

.

4. BUBENÍKOVÁ, M. Pohybové aktivity ve vztahu ke zdraví u profese zdravotních sester [s.l.], 2011. 73 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné z WWW: .

5. DAŇKOVÁ, Š. uzis.cz [online]. 13.9.2010 [cit. 2011-05-10]. Evropské výběrové šetření o zdravotním stavu v ČR - EHIS CR (Spotřeba alkoholu). Dostupné

z

WWW:


vyberove-setreni-zdravotnim-stavu-cr-ehis-cr-spotreba-alkoholu>.

97

6. HALUZÍKOVÁ, J.; ŘÍMOVSKÁ, Z. Zdn.cz [online]. 9.4.2010 [cit. 201106-11]. Zvládání stresu a prevence jeho následků. Dostupné z WWW: .

7. CHOULÍKOVÁ, I. Životní styl sester pracujících na anesteziologickoresuscitačním [s.l.], 2008. 104 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Dostupné z WWW: .

8. KOŽÍŠEK, F. Szu.cz [online]. 1.12.2005 [cit. 2011-05-31]. Pitný režim. Dostupné z WWW: .

9. KRÁLOVÁ, V. Zdn.cz [online]. 1.2.2010 [cit. 2011-06-02]. Zásady zdravé výživy. Dostupné z WWW: .

10. KREMSOVÁ, A. Pitný režim u sester. [s.l.], 2009. 106 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Dostupné z WWW: .

11. LÁCHOVÁ, J. uzis.cz [online]. 20.1.2011 [cit. 2011-05-10]. Evropské výběrové šetření o zdravotním stavu v ČR - EHIS CR (Kouření a vystavení tabákovému kouři). Dostupné z WWW: < http://www.uzis.cz/rychleinformace/evropske-vyberove-setreni-zdravotnim-stavu-cr-ehis-cr-kourenivystaveni-tabakovemu- >.

12. MLČOCH, Z. alkoholik.cz [online]. 10.7.2009 [cit. 2011-05-05]. Alkoholik. Dostupné z WWW: http://www.alkoholik.cz/zavislost/lecba_alkoholismu/le cba_alkoholismu_protialkoholni_lecba_postup.html>.

98

13. MRAVČÍK, V., et al. Drogy-info.cz [online]. c2003-2006 [cit. 2011-23-05]. AUDIT. Dostupné z WWW: .

14. Mte.cz [online]. 200? [cit. 2011-05-02]. Návrat do historie?. Dostupné z WWW: .

15. POLEDNE, R., et al. Komplexní přístup ke zdravému životnímu stylu . In POLEDNE, R., et al. Fórum Zdravé Výživy [online]. [s.l.] : [s.n.], 2003 [cit. 2011-05-10]. Dostupné z WWW: <www.fzv.cz>.

16. RADVANOVÁ, A. Stravování v noční směně - při třísměnném provozu. SESTRA [online]. 5.6.2006, 6, [cit. 2011-06-21]. Dostupný z WWW: .

17. Stop-koureni.cz [online]. 2011 [cit. 2011-06-11]. Kouření a naše zdraví. Dostupné z WWW: . ISSN 1803-5469.

18. VRÁNOVÁ, Z. Kouření, stravování a pitný reţim sester při výkonu profese na

vybraných

odděleních.

[s.l.],

2011.

64

s.

Bakalářská

práce.

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Dostupné z WWW: .

19. Vychovakezdravi.cz [online]. c2009 [cit. 2011-10-05]. Podpora zdraví v ČR. Dostupné z WWW: http://www.vychovakezdravi.cz/download/file/Zdrav% C3%AD%2021-c%C3%ADle%201-9.pdf>.

99

20. Who.cz [online]. 2000 [cit. 2011-10-05]. Zdraví 21. Dostupné z WWW: .

100

9

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1:

Dotazník určený pro všeobecné sestry pracující ve směnném provozu

Příloha č. 2:

Test pro identifikaci poruch působených užíváním alkoholu - AUDIT

Příloha č. 3:

Test pro identifikaci poruch působených užíváním alkoholu – vyhodnocení

Příloha č. 4:

Fagerströmův test nikotinové závislosti

Příloha č. 5:

Edukační materiál pro všeobecné sestry

101

Příloha č. 1 Vážená paní, vážený pane, chtěla bych vás požádat o spolupráci při vyplnění tohoto anonymního dotazníku. Zjištěné výsledky budou sloužit jako podklady k vypracování mé diplomové práce, ve které se zabývám problematikou životního stylu všeobecných sester, jež pracují ve směnném provozu. Děkuji za vaši spolupráci, Petra Fišerová, studentka 5. ročníku oboru Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro SOŠ, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci.

Zvolenou odpověď, prosím, zatrhněte křížkem, popřípadě doplňte volnou výpovědí.

Pohlaví


Žena




Muž

Věk:





méně než 25 let 26 – 40 let 41 – 55 let 56 a více let

1. Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) středoškolské vzdělání b) vyšší odborné vzdělání, specializační studium c) vysokoškolské vzdělání

2. Jakým způsobem trávíte nejčastěji svůj volný čas? a) odpočívám a relaxuji b) věnuji se zálibám, sportu c) volný čas věnuji své rodině d) navštěvuji přátele a známé e) jinak …………………………………..

3. Věnujete se nějakému sportu pravidelně (minimálně 1x za týden)? a) ano b) ne

Příloha č. 1 4. Pokud jste v otázce č. 3 označili možnost „ano“, tak prosím označte jeden druh sportu, který provozujete nejčastěji: a) b) c) d) e)

kolo, spinning aerobic, zumba, jóga turistika, běh plavání jiné……………………………

5. Jestliže jste v otázce č.3 označili možnost „ne“, tak prosím označte jeden důvod, proč se nevěnujete žádnému sportu: a) b) c) d) e)

sport mě nebaví, nezajímá nemám čas pravidelně sportovat brání mi v tom nepravidelné směny mám zdravotní omezení jiné………

6. Kolikrát za den jíte? a) méně než 2x b) 3x – 4x c) 5x d) více než 5x 7. Jíte i v noci když jste v práci? a) ano b) ne c) někdy 8. Jaké potraviny jsou nejčastěji součástí vašeho jídelníčku na noční směně? a) b) c) d) e) f) g) h)

bílé pečivo (rohlíky, housky, bílý chléb,..) celozrnné pečivo (tmavý chléb, semínkové rohlíky,..) mléčné výrobky ( sýry, jogurt, tvaroh,..) ovoce zelenina uzeniny, salámy sladké koláče, koblihy jiné………………….

9. Myslíte si, že vaše stravovací návyky jsou správné a zdravé? a) ano, snažím se jíst pravidelně a zdravě b) snažím se jíst zdravá jídla, ale ve směnném provozu nelze jíst pravidelně c) ne, dám si to na co mám zrovna chuť v jakoukoliv denní dobu

Příloha č. 1 10. Kolik litrů tekutin vypijete za 24 hodin? a) méně než 1 litr b) 1 - 2 litry c) 2 - 3 litry d) více než 3 litry 11. O jaký typ nápojů se nejčastěji jedná? a) voda, neslazené minerální vody b) čaj (ovocný, bylinkový, černý, zelený) c) káva d) slazené nápoje, slazené minerálky e) jiné ……………………………..

12. Kolik hrnků ( 250ml) kávy vypijete za 24 hodin? a) kávu nepiji b) 1 - 2 c) 3 - 4 d) více než 5

13. Pijete alkohol? a) ano b) ne 14. Jestliže jste v otázce č. 13 odpověděli „ano“, potom prosím napište jak často pijete alkohol? a) každý den b) několikrát za týden c) 1x týdně d) 1x měsíčně e) alkohol piji pouze při zvláštních příležitostech (narozeniny, Silvestr, apod.) 15. Jestliže jste v otázce č. 13 odpověděli „ano“, potom prosím označte jeden druh alkoholického nápoje, který preferujete? a) pivo b) víno c) tvrdý alkohol 16. Kouříte? a) ano b) ne

Příloha č. 1 17. Jestliže jste v předchozí otázce označili možnost „ano“, tak kolik cigaret vykouříte denně? a) 0 - 10 b) 11 - 20 c) 21 - 30 d) více než 31 18. Kolik hodin denně spíte když máte volno? a) b) c) d)

méně než 5 hodin 6 - 8 hodin 9 - 11 hodin více než 12 hodin

19. Spíte v průběhu dne před noční směnou? a) ano b) ne c) někdy 20. Kolik hodin denně spíte po noční směně? a) nespím vůbec b) méně než 5 hodin c) 6 - 8 hodin d) více než 8 hodin 21. Máte problémy se spánkem a odpočinkem po noční směně? a) b) c) d) e) f)

ano, většinou nemůžu po noční směně usnout usínám bez problémů, ale často se budím usínám bez problémů, brzy se probudím a už neusnu usínám bez problémů, ale spím déle než 8 hodin po probuzení se cítím stále unavená/ý usínám i probouzím se bez problémů

22. Který z následujících faktorů u vás vyvolává největší stres? a) přetížení množstvím práce b) pocit nedostatku času c) kontakt s nemocnými lidmi d) nedostatek spánku e) nepravidelné stravování f) dlouhodobá napětí (neshody v manželství, nedostatek peněz, starosti s dětmi) g) jiný ………………………………….

Příloha č. 1 23. Jakým nejčastějším způsobem se se stresem vyrovnáváte? Uveďte prosím jen jednu možnost. a) b) c) d) e) f) g) h)

užíváním návykových látek (alkohol, cigarety, drogy) užíváním léků – antidepresiv stres zaháním jídlem při stresových situacích nemůžu nic jíst když jsem ve stresu, tak více sportuji vyhledám pomoc přítele vyhledám odbornou pomoc – psycholog, psychiatr jiné…………………………..

Děkuji vám za váš čas a ochotu při vyplňování tohoto dotazníku. Fišerová Petra, DiS

Příloha č. 2 Test pro identifikaci poruch působených užíváním alkoholu dle www.drogy-info.cz Alcohol Use Disorder Identification Test (AUDIT) Instrukce: Užívání alkoholu může mít vliv na Vaše zdraví a může také ovlivňovat účinky některých léků, proto považujeme za důležité zeptat se Vás na Vaše zvyklosti, pokud jde o pití alkoholu. Vaše odpovědi jsou považovány za důvěrné informace, prosíme Vás proto o upřímné odpovědi. U každé otázky označte křížkem možnost, která nejvíce vystihuje Vaši odpověď. V testu se používá pojem „standardní sklenice“. Tou se rozumí v této verzi dotazníku půl litru 12° piva, 2 „deci“ vína nebo 0,05 l destilátu (velký panák).

Dotazník: 1. Jak často se napijete nějakého alkoholického nápoje včetně piva? 0: Nikdy 1: Jednou měsíčně nebo méně často 2: Dva až čtyřikrát měsíčně 3: Dva až třikrát týdně 4: Čtyřikrát nebo vícekrát týdně 2. Kolik sklenic alkoholického nápoje si dáte v typický den, kdy něco pijete? (označte počet standardních sklenic alkoholického nápoje) 0: 1 nebo 2 1: 3 nebo 4 2: 5 nebo 6 3: 7 nebo 8 4: 10 nebo více 3. Jak často vypijete 3 nebo více standardních sklenic alkoholického nápoje při jedné příležitosti? 0: Nikdy 1: Méně než jednou za měsíc 2: Každý měsíc 3: Každý týden 4: Denně nebo téměř denně 4. Jak často jste během posledních 12 měsíců zjistil/a, že nejste schopen/schopna přestat pít, jakmile začnete? 0: Nikdy 1: Méně než jednou za měsíc 2: Každý měsíc 3: Každý týden 4: Denně nebo téměř denně

Příloha č. 2 5. Jak často jste během posledních 12 měsíců nebyl/a kvůli pití schopen/schopna udělat to, co se od vás normálně očekávalo? 0: Nikdy 1: Méně než jednou za měsíc 2: Každý měsíc 3: Každý týden 4: Denně nebo téměř denně 6. Jak často jste se během posledních 12 měsíců potřeboval/a hned ráno napít, abyste se dostal/a do formy po nadměrném pití předešlý den? 0: Nikdy 1: Méně než jednou za měsíc 2: Každý měsíc 3: Každý týden 4: Denně nebo téměř denně 7. Jak často jste během posledních 12 měsíců měl/a pocit viny nebo výčitek svědomí po pití? 0: Nikdy 1: Méně než jednou za měsíc 2: Každý měsíc 3: Každý týden 4: Denně nebo téměř denně 8. Jak často jste během posledních 12 měsíců nebyl/a schopen/schopna si vzpomenout, co se dělo předchozí večer, protože jste pil/a? 0: Nikdy 1: Méně než jednou za měsíc 2: Každý měsíc 3: Každý týden 4: Denně nebo téměř denně 9. Utrpěl/a jste vy nebo někdo jiný úraz v důsledku vašeho pití? 0: Ne 2: Ano, ale ne v posledním roce 4: Ano, během posledního roku 10. Měl někdo z vašich příbuzných nebo přátel, lékař nebo sociální pracovník výhrady kvůli vašemu pití nebo vám doporučoval pití omezit nebo s pitím přestat? 0: Ne 2: Ano, ale ne v posledním roce 4: Ano, během posledního roku

Příloha č. 3 Test pro identifikaci poruch působených užíváním alkoholu Alcohol Use Disorder Identification Test (AUDIT) Vyhodnocení Hodnocení AUDITu je snadné. Ke každé odpovědi se přiřadí body v rozsahu od 0 do 4. Všechny body se následně sečtou. Celkové skóre se může pohybovat od 0 do 40. Čím vyšší hodnota, tím větší problémy s pitím alkoholu. Celkový počet 8 a více bodů je třeba považovat za indikátor rizikového a škodlivého pití a případné závislosti na alkoholu (hranice 10 bodů poskytuje vyšší specificitu, ale na úkor sensitivity testu). Jelikož účinek alkoholu kolísá v závislosti na průměrné tělesné váze a na rozdílu metabolismu, stanovení hranice pro všechny ženy a muže starší 35 let o jeden stupeň níže, tj. od 7 bodů zvýší sensitivitu testu pro tyto populační skupiny. Interpretace Na základě zkušeností s používáním AUDITu ve výzkumech se předpokládá, že výsledné celkové skóre AUDITu může být interpretováno takto: 0-7 Pití alkoholu s nízkým rizikem. I když není třeba žádné intervence, je poučení o alkoholu u mnoha lidí vhodné z několika důvodů: přispívá k obecné informovanosti o rizicích spojených s alkoholem a působí preventivně, může být účinné u osob, kteří při vyplňování testu zmenšili rozsah své konzumace. 8-15 Rizikové (nebezpečné) pití. Ale i v tomto rozmezí již mohou být i jedinci se škodlivým pití a závislostí na alkoholu. Nejvhodnější intervencí je jednoduchá rada zaměřená na omezení rizikového pití. 16-19 Škodlivé pití nebo závislost. Počet 16 a více bodů odpovídá vysoké úrovni problémů s alkoholem. Pro pacienty v tomto rozmezí je nutná kombinace jednoduchého poučení, stručné rady a soustavného sledování. 20-40 Závislost na alkoholu. Počet 20 a více bodů ukazuje na možnou závislost na alkoholu. Dotazník však není diagnostickým nástrojem a neopravňuje k závěru o formálním stanovení diagnózy závislosti na alkoholu. Je nutné další diagnostické hodnocení. V nedostatku lepších výzkumných poznatků by tato doporučení měla být považována za předběžná a měla by být předmětem klinického posouzení, které zohledňuje zdravotní stav jedince, rodinou anamnézu ve vztahu k problémům s alkoholem a dojem poctivosti odpovědí na otázky AUDITu. Klinický úsudek je nutný pro rozpoznání situací, kdy celkové skóre v AUDITu nemusí představovat skutečnou úroveň rizika, např. pokud relativně nízká hladina pití maskuje významnou škodlivost nebo závislost. Stejně tak dělící body nejsou podloženy natolik velkým množstvím důkazů, aby byly normativní pro všechny skupiny jedinců, a je nutné klinické rozhodování o intervencích tak, aby co nejlépe odpovídaly situaci jednotlivých osob. Před prováděním testu se doporučuje pečlivě pročíst manuál o AUDITu (Barbor et al., 2001). Podrobnější analýzu celkového skóre jedince je možno získat určením otázek, ve kterých získal nejvíce bodů. Obecně řečeno, 1 a více bodů v otázce 2, nebo v otázce 3 indikují spotřebu na rizikové úrovni. Body získané za otázky 4 až 6 (především týdenní či denní symptomy) naznačují přítomnost či vznikající závislost na alkoholu. Body získané za otázky 7 až 10 indikují, že již došlo k zdravotnímu poškození v souvislosti s pitím alkoholu.

Příloha č. 4 Fagerströmův test nikotinové závislosti (Králíková, 2003) 1. Jak brzy po probuzení si zapálíte svou prvou cigaretu? - během 5 minut (3 body) - za 6 - 30 minut (2 body) - za 31 – 60 minut (1 bod) - po 60 minutách (0 bodů) 2. Je pro vás obtížné nekouřit v místech, kde je kouření zakázáno? - ano (1 bod) - ne (0 bodů) 3. Se kterou cigaretou by jste se nejobtížněji loučil/a? - s první ráno (1 bod) - se kteroukoli jinou ( 0 bodů) 4. Kolik cigaret denně vykouříte? - 31 a více (3 body) - 21 – 30 (2 body) - 11 – 20 (1 bod) - 0 – 10 (0 bodů) 5. Kouříte častěji v průběhu dopoledne než jindy během dne? - ano ( 1 bod) - ne ( 0 bodů) 6. Kouříte i pokud jste nemocný/á? - ano ( 1 bod) - ne ( 0 bodů) Hodnocení součtu bodů: 0 – 2 žádná nebo velmi slabá závislost 3 – 4 slabá závislost 5 střední závislost 6 – 10 silná závislost

Příloha č. 5

Příloha č. 5

Vážená paní, vážený pane,

do rukou se vám dostal edukační

materiál

s informacemi o rizicích, jež negativně ovlivňují vaše zdraví v zaměstnání i mimo něj. Materiál vznikl na podkladě mé diplomové práce, ve které jsem se věnovala tématu zdravý životní styl u všeobecných sester.

Příručka by vám měla pomoci se dobře rozhodnout a udělat správný krok ke svému zdraví. Také zde naleznete užitečné kontakty a odkazy, kde vám rádi pomohou a poradí.

Petra Fišerová 5.ročník USZP

Příloha č. 5

Životní styl představuje z hlediska ovlivnění zdraví jeden z nejvýznamnějších faktorů. Jeho vliv se uplatňuje v celé řadě oblastí života - v rodině, ve škole, na pracovišti, volnočasových aktivitách atd. Na neuspokojivém zdravotním stavu se významně podílela a dosud podílí nevhodná skladba výživy spojená s nízkou pohybovou aktivitou populace (Zdraví 21, cíl 11). Mezi onemocnění, na jejichž vzniku a vývoji se do značné míry podílí životní styl, patří v první řadě onemocnění srdečně-cévní, nádorová a metabolická. Pro další zlepšování zdraví jsou pozitivní změny životního stylu jedním z nejdůležitějších a nejsložitějších cílů společnosti. Základem prevence, ale i léčby, kardiovaskulárních i nádorových onemocnění je omezení zdravotních rizik životního stylu, zejména v oblasti výživy, kuřáctví, tělesné aktivity a stresu. Vhodným uplatněním faktorů životního stylu by bylo možno zabránit až 80 % předčasných úmrtí na srdečně-cévní a nádorová onemocnění (www.szu.cz).

Příloha č. 5

 kouření,  nadměrný přísun alkoholu,  užívání drog,  nesprávné stravovací návyky,  nízká pohybová aktivita,  zvýšená psychická zátěž,  rizikové sexuální chování (Machová, 2009).

Příloha č. 5

U zdravotníků se nejčastěji setkáváme s pitím alkoholu, ale také je běžné zapálit si cigaretu „na uklidněnou“. Především je nutné si uvědomit, že návykové látky na pracoviště nepatří a s tím souvisí i zodpovědný přístup zdravotníků ke svému povolání (Venglářová a kol., 2011).

Obr. 1 – Spotřeba alkoholu ve světě (www.alkoholik.cz)

Závislost na alkoholu neboli alkoholizmus je chronická, progresivní nemoc, která způsobuje škodu jednotlivci, společnosti nebo oběma. Projevuje se ztrátou kontroly nad pitím, alkohol se stává pro člověka vším a neuvědomuje si jeho nepříznivý vliv na zdraví a sociální vztahy (Machová, 2009). Přechod od občasného užívání alkoholu k závislosti probíhá většinou nenápaně a postupně (Popov, 2003, s. 153). Závislostí na alkoholu neustále přibývá. Češi za rok vypijí neuvěřitelných 16,5 l čistého alkoholu a patří nám 2. místo v celosvětové spotřebě. Spotřebu alkoholu ve světě uvádí obr. 1 (www.alkoholik.cz).

Příloha č. 5



V současnosti umírá na celém světě v důsledku kouření zhruba 4 milióny lidí ročně.



Kouření

způsobuje

onemocnění

srdce

a cév,

každoročně způsobuje zhruba čtvrtinu všech těchto onemocnění v České republice. 

Kouření způsobuje značné množství infarktů ve středním věku, tedy mezi 30. až 49. rokem. V tomto mladém věku je infarkt v populaci díky kouření zhruba 5x častější.



Kouření je zodpovědné za vznik celé jedné třetiny nádorů z celkového množství všech nádorů, které se v České republice nově objeví. Kouření nejčastěji způsobuje rakovinu plic, ale také močového měchýře nebo rakovinu slinivky břišní.



Tři

čtvrtiny

chronických

způsobuje

kouření.

nemocemi

by

Tři

zůstali

(www.stop-koureni.cz).

plicních čtvrtiny

zdraví,

onemocnění lidí

kdyby

s těmito nekouřili

Příloha č. 5

1. Jak brzy po probuzení si zapálíte svou prvou cigaretu? - během 5 minut (3 body) - za 6 - 30 minut (2 body) - za 31 – 60 minut (1 bod) - po 60 minutách (0 bodů) 2. Je pro vás obtížné nekouřit v místech, kde je kouření zakázáno? - ano (1 bod) - ne (0 bodů) 3. Se kterou cigaretou by jste se nejobtížněji loučil/a? - s první ráno (1 bod) - se kteroukoli jinou ( 0 bodů) 4. Kolik cigaret denně vykouříte? - 31 a více (3 body) - 21 – 30 (2 body) - 11 – 20 (1 bod) - 0 – 10 (0 bodů) 5. Kouříte častěji v průběhu dopoledne než jindy během dne? - ano ( 1 bod) - ne ( 0 bodů) 6. Kouříte i pokud jste nemocný/á? - ano ( 1 bod) - ne ( 0 bodů) Hodnocení součtu bodů: 0 – 2 žádná nebo velmi slabá závislost 3 – 4 slabá závislost 5 střední závislost 6 – 7 silná závislost 8 – 10 velmi silná závislost na nikotinu (Fagerströmův test nikotinové závislosti – Králíková, 2003)

Příloha č. 5

Povolání všeobecné sestry je náročné i po stránce fyzické. K tomu, aby mohla vykonávat svou profesi musí potravou přijímat dostatečné množství proteinů, které slouží k výstavbě svaloviny. Sestry by měly stravovat v delších časových intervalech, ale v takovém množství, aby měly pokrytou denní potřebnou dávku. Jednorázové velké množství jídla zatěžuje trávicí systém a způsobuje únavu. Doporučuje se proto přijímat menší množství jídla, ale častěji, optimální jsou tedy svačiny a přesnídávky mezi hlavními jídly (Pánek a kol., 2002). ANO        

NE!   



strava by měla být zdravá, pestrá a vyvážená, stravu je vhodné rozdělit do 4 až 5 denních dávek v intervalech po 2,5 – 3 hodinách, denně bychom měli sníst 500 g ovoce a zeleniny, neměli bychom zapomínat na celozrnné výrobky a luštěniny, důležité je také dbát na kvalitní tuky rostlinného původu, rostlinné oleje, ryby bychom měli jíst alespoň 2x týdně, mléko a mléčné výrobky by se měly objevovat v našem jídelníčku několikrát denně, denně bychom měli vypít 2 - 3 litry tekutin, nejvíce by měla být zastoupena voda, bylinkové čaje a ředěné ovocné džusy (www.zdn.cz). v našem jídelníčku bychom měli omezit především cukr a sladkosti, pozor na živočišné tuky, které jsou zdrojem cholesterolu, nebezpečné jsou také živočišné potraviny s vysokým obsahem tuku – vepřový bůček, plnotučné mléko a mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku, majonéza, cukrářské výrobky s máslovým krémem, trvanlivé a jemné pečivo, omezte konzumaci uzenin, solí (www.zdn.cz; Machová, 2009).

Příloha č. 5

Dostatečná pohybová aktivita a přiměřená fyzická kondice mají pro člověka mnohostranný význam. Především: - zlepšují zdravotní stav, - uvolňují napětí, - zlepšují kvalitu spánku, - zpevňují kosterní svaly, - chrání před nemocemi, - snižují riziko onemocnění infarktem myokardu, - udržují optimální váhu a brání vzniku nadváhy, - zamezují vzniku neuróz a depresí, - zvyšují výkonnost orgánů, což vede k vyšší tělesné zdatnosti a kondici, - vytvářejí pozitivní emoce, zvyšují duševní svěžest a uvolňují napětí, - prodlužují délku života (Trachtová, 2001; Kubátová, 2009). Doporučené pohybové aktivity včetně jejich účinku na zdatnost uvádí tabulka č. 1. Tabulka č. 1 – Doporučené pohybové aktivity (Kubátová, 2009, s. 43) Pohyb-

Pohybová aktivita

Vytrvalost

Svalová síla

Rychlá chůze

++

+

Chůze do kopce

+++

++

Běh, jogging

+++

++

+

+

Cyklistika

+++

++

+

++

Plavání

+++

+++

++

+++

Fotbal

++

+++

++

++

Tenis

++

+++

+++

+++

+++

+

++

Kulturistika

livost

Koordinace

Gymnastika

+

++

+++

+++

Aerobik

+++

+

++

+++

Jóga

+

+++

++

Jízda na koni

+++

Práce na zahradě

++

+++

++++++ +

Vysvětlivky: dobrý účinek +, velmi dobrý ++, vynikající účinek +++

++

Příloha č. 5

Povolání všeobecných sester patří mezi jedno z nejnáročnějších. Kromě přímé pracovní zátěže vyžaduje na sestrách neustálé vzdělávání a učení se novým dovednostem. Je to povolání, ve kterém je sestra v neustálém styku s mnoha stresory různého druhu. Často se setkává se smrtí, s trpícími, umírajícími a nevyléčitelně nemocnými pacienty. Je v každodenním kontaktu s nemocnými, kteří různě reagují na nemoc, pobyt v nemocnici a mohou i vyvolávat konflikty. A když se k této škále problémů ještě přidají špatné vztahy na pracovišti a problémy v každodenním životě, může se stát, že se setra dostane do náročné životní situace – nadměrného stresu (Venglářová a kol., 2011, s.47).

Prevence stresu: Lidem, pracujícím v pomáhajících profesích se doporučuje, aby se zaměřili na duševní hygienu. Sestra by si měla osvojit určitý typ chování a jednání a vytvořit si odstup od pacientů a jejich zdravotních problémů. Prevence má prvořadý význam. Duševní hygienou rozumíme systém pravidel a rad k udržení, prohloubení a znovunavrácení duševní rovnováhy. Duševní hygiena není psychoterapie. Jejím úkolem je stanovit si cíle, u kterých je kladen důraz na sebevýchovu, sebepoznání a umění relaxace jedince (www.zdn.cz).

Součástí duševní hygieny je například: Péče o duši: Pečujeme o to, co si myslíme, o své názory, představy, jaké máme pojetí různých věcí, lidí a událostí, co prožíváme, co od života chceme, co je cílem našeho života. Péče o tělo: Měli bychom vědět, co máme správně jíst, pít, jak se pohybovat, co dělat, jak správně odpočívat; měli bychom si uvědomit, co se děje v duši člověka, která ovlivňuje i tělo. Mít pro co žít: Každý by si měl uvědomit, co je smyslem jeho života, čeho chce dosáhnout, co je pro něj důležité. Důležité je vytvořit si prostor pro odpočinek. Naši prarodiče praktikovali jeden z nejdůležitějších způsobů péče o duši tím, že „světili“ neděli. Bohužel v současné době přibylo těch, kteří den odpočinku neuznávají, žijí v neustálém stresu (www.zdn.cz).

Příloha č. 5

Telefonní linka pro odvykání kouření : 844 600 500 

Brno: Centrum léčby závislosti na tabáku Klinika nemocí plicních a tuberkulózy Fakultní nemocnice Brno – Bohunice, Jihlavská 20, Brno, T.: 532 233 198



České Budějovice: Centrum léčby závislosti na tabáku Nemocnice České Budějovice, a.s. B. Němcové 585/54, České Budějovice, T.: 387 871 111



Liberec: Centrum léčby závislosti na tabáku Krajská nemocnice Liberec Husova 10, Liberec, T.: 485 312 871



Olomouc: Centrum léčby závislosti na tabáku Klinika plicních nemocí a tuberkulózy, Fakultní nemocnice Olomouc I.P. Pavlova 6, Olomouc, T.: 588 443 561



Ostrava: Centrum léčby závislosti na tabáku Plicní odd. při Vítkovické nemocnici, a.s. Zalužanského 1192/15, Ostrava, T.: 595 633 402



Plzeň: Centrum léčby závislosti na tabáku Klinika TRN, Fakultní nemocnice Plzeň Třída Dr. E. Beneše 13, Plzeň, T.: 377 402 969



Praha: Referenční centrum léčby závislosti na tabáku III. interní klinika 1.LF UK a VFN Poliklinika VFN Karlovo náměstí 32, Praha 2 T.: 224 966 608 (telefonické objednávání denně 8-10h), MUDr. Eva Králíková,CSc., MUDr. Lenka Štěpánková, MUDr. Kamila Zimová



Centrum léčby závislosti na tabáku Pneumologická klinika 2.LF UK a Fakultní nemocnice Motol V Úvalu 84, Praha 5, T.: 224 436 664 MUDr. Soňa Csemyová



Centrum léčby závislosti na tabáku Fakultní nemocnice na Bulovce Klinika pneumologie a hrudní chirurgie 3.LF UK, Pavilon 10, Budínova 2, Praha 8, T.: 266 082 081 (www.odvykani-koureni.cz)

Příloha č. 5



www.internetporadna.cz



AA - Anonymní alkoholici, Na poříčí 16, 110 00 Praha 1, tel. 224 818 247



Psychiatrická léčebna Bohnice, Ústavní 91, 181 02 Praha 8, tel. 284 016 231, 8401 6331



Oddělení pro léčbu závislostí, Apolinářská 4, 120 00 Praha 2, tel. 224 968 222, 224 914 120



Psychiatrická léčebna Bílá Voda, U Javorníka 1, 790 69, tel. 584 413 208



Psychiatrická léčebna Kosmonosy, protialkoholní oddělení, 293 06 Mladá Boleslav, tel. 326 715 711



Psychiatrická léčebna Červený Dvůr, 382 08 Chvalšiny, tel. 380 739 131



Psychiatrická léčebna Kroměříž, protialkoholní oddělení, 767 01 Kroměříž, tel. 585 023 111



Psychiatrická léčebna Dobřany, protialkoholní oddělení, 334 41 Dobřany, tel. 377 813 111



Psychiatrická léčebna FN Plzeň, Alej Svobody 80, 323 18, Plzeň, tel. 377 103 101



Psychiatrická léčebna Brno-Černovice, protialkoholní oddělení, Húskova 2, 618 32 Brno, tel. 545 123 404



Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod, tel. 569 478 111 (www.anabell.cz)

ANOTACE Jméno a příjmení:

Petra Fišerová

Katedra:

Katedra antropologie a zdravovědy, PdF UP

Vedoucí práce:

Mgr. Jana Majerová

Rok obhajoby:

2011

Název práce:

Životní styl všeobecných sester

Název v angličtině:

Nurses lifestyle

Anotace práce:

Diplomová práce je zaměřena na problematiku zdravého životního stylu všeobecných sester pracujících ve směnném provozu. Výzkumné šetření bylo provedeno u 172 respondentů z nemocnic v Novém Jičíně, Vsetíně a prostřednictvím e-mailové komunikace. Výzkum byl zaměřen na životní styl sester, na jejich volnočasové aktivity, stravování, pitný režim, užívání návykových látek a dále na problematiku nepravidelného spánku či stresu. Životní styl, všeobecná sestra, výživa, návykové látky, spánek, pohybová aktivita.

Klíčová slova: Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině:

This graduation theses is aimed to problems of the nurses healthy lifestyle working in multishift operation. This research was implemented at 172 respondents from hospitals in Nový Jičín, Vsetín and through the e-mail correspondence. This research was aimed to nurses healthy lifestyle, to their free time activities, catering and drinking regime, using addictive drugs and further to the problem of irregulare sleep or stress. Lifestyle, nurse, nutrition, addictive drugs, sleep, move activity.

Přílohy vázané v práci:

Příloha č. 1: Dotazník určený pro všeobecné zdravotní sestry pracující ve směnném provozu Příloha č. 2: Test pro identifikaci poruch působených užíváním alkoholu - AUDIT Příloha č. 3: Test pro identifikaci poruch působených užíváním alkoholu – vyhodnocení Příloha č. 4: Fagerströmův test nikotinové závislosti Příloha č. 5: Edukační materiál pro všeobecné sestry

Rozsah práce:

101 s.

Jazyk práce:

Český