Životní prostředí v Kraji Vysočina

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Životní prostředí v Kraji Vysočina Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Iva Živělová, CSc.

Ivona Majerová Brno 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Životní prostředí v Kraji Vysočina vypracovala samostatně podle metodických pokynů vedoucí práce a s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 19.4.2013……………………………..

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala své vedoucí bakalářské práce prof. Ing. Ivě Živělové, CSc. za odborné vedení, pomoc a rady, kterými mi přispěla k vypracování této práce.

Abstrakt Tato bakalářská

práce

se

zabývá

zhodnocením

kvality

životního prostředí

v Kraji Vysočina, a to zejména v problematice odpadů, ovzduší, přírody, krajiny a investic na ochranu životního prostředí. Vybrané charakteristiky jsou porovnávány s ostatními kraji České republiky. V literární rešerši jsou definovány pojmy, které úzce souvisí s problematikou životního prostředí, odpady, ovzduším, krajinou. Ve vlastní práci je

nejdříve

popsána charakteristika Kraje

rozebrána problematika odpadů,

kvality

ovzduší,

Vysočina, přírody

a krajiny

dále

je

a investic

do životního prostředí. V závěru práce jsou tyto charakteristiky zhodnoceny. Klíčová slova Životní prostředí, odpady, ovzduší, příroda, krajina. Abstract This bachelor thesis deals with the evaluation of environmental quality in the Vysocina Region,

particularly

with the

issue

of waste,

atmosphere,

nature,

landscape and investments in environmental protection. Selected characteristics are compared with other regions of the Czech Republic. The literary research defines the terms that are closely related to environmental issues, waste management, atmosphere and landscape. In the actual work, there are first described the characteristics of the Vysocina Region,then it analyzes the problem of waste, the quality of air, nature and landscape and environmental investments. These characteristics are evaluated at the end of my work. Key words Environment, waste, atmosphere, nature, landscape.

Obsah

1

Úvod.......................................................................................................................... 7

2

Cíl práce a metodika ................................................................................................. 8

3

2.1

Cíl práce ............................................................................................................. 8

2.2

Metodika ............................................................................................................ 8

Literární rešerše ...................................................................................................... 10 3.1

3.1.1

Pilíře udržitelného rozvoje ........................................................................ 10

3.1.2

Environmentální politika .......................................................................... 12

3.2

Životní prostředí ............................................................................................... 13

3.2.1

Životní prostředí a ochrana zdraví ............................................................ 14

3.2.2

Základní složky životního prostředí ......................................................... 14

3.2.3

Ochrana životního prostředí...................................................................... 15

3.3

Ochrana ovzduší ............................................................................................... 15

3.3.1

Dělení látek znečišťujících ovzduší .......................................................... 16

3.3.2

Přípustná úroveň znečištění a znečišťování .............................................. 18

3.3.3

Emise látek znečišťujících ovzduší........................................................... 19

3.4

Problematika odpadů ........................................................................................ 19

3.4.1

Dělení odpadů ........................................................................................... 20

3.4.2

Způsoby nakládání s odpady..................................................................... 21

3.4.3

Kompetence krajů a obcí v nakládání s komunálními odpady ................. 22

3.5

4

Udržitelný rozvoj ............................................................................................. 10

Krajinná sféra ................................................................................................... 23

3.5.1

Typy krajin ................................................................................................ 23

3.5.2

Péče o krajinu............................................................................................ 23

3.5.3

Chráněná území ........................................................................................ 24

Vlastní práce ........................................................................................................... 26 4.1

Základní charakteristiky kraje Vysočina .......................................................... 26

4.2

Problematika odpadů ........................................................................................ 27

4.2.1

Zařízení pro nakládání a odstraňování odpadů ......................................... 28

4.2.2

Svoz a sběr odpadů ................................................................................... 28

4.2.3

Komunální odpady .................................................................................... 29

4.2.4

Směsný komunální odpad ......................................................................... 31

4.2.5

Separovaný odpad ..................................................................................... 31

4.2.6

Nebezpečný odpad .................................................................................... 33

4.3

Problematika ovzduší ....................................................................................... 33

4.3.1

Emise základních znečišťujících látek ...................................................... 33

4.3.2

Tuhé znečišťující látky v ovzduší (TZL) .................................................. 34

4.3.3

Oxid siřičitý v ovzduší (SO2) .................................................................... 35

4.3.4

Oxidy dusíku v ovzduší (NOx).................................................................. 37

4.3.5

Oxid uhelnatý v ovzduší (CO) .................................................................. 38

4.4

Příroda a krajina ............................................................................................... 40

4.4.1

Půda .......................................................................................................... 40

4.4.2

Chráněná území ........................................................................................ 42

4.4.3

Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů .............................................. 43

4.5

Investice na ochranu životního prostředí ......................................................... 45

5

Závěr ....................................................................................................................... 48

6

Seznam literatury .................................................................................................... 51 6.1

Knižní zdroje .................................................................................................... 51

6.2

Internetové zdroje............................................................................................. 52

6.3

Použité zákony ................................................................................................. 53

1 Úvod Životní prostředí je v současné době velmi aktuální téma, zabývá se problémy nejbližšího okolí lidí. Životní prostředí je dle zákona o životním prostředí č. 17/1992 Sb. vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Téměř veškerá odvětví lidské činnosti přicházejí do styku s životním prostředím. Dochází k intenzivnímu využívání krajiny, průmyslové i jiné výroby, je proto nezbytné dodržovat určité normy, které umožní využívání životního prostředí v takové míře, aby nedocházelo k jeho dalšímu poškozování a aby byl zajištěn udržitelný rozvoj pro další generace. Ohrožení životního prostředí je jedním z hlavních globálních problémů lidstva, jeho poškozením

můžeme

dosáhnout

nevratných

změn

na naší

planetě.

Mezi tyto problémy řadíme globální oteplování, zmenšování se ozonové vrstvy ve stratosféře, kyselé srážky, ohrožení biologické rozmanitosti. Dále se jedná o kontaminaci vod, degradaci půd, růst spotřeby zdrojů, produkce odpadů, znečištění ovzduší a odlesňování. Životní

prostředí

není

snadné

jednoduše

charakterizovat,

v této práci bude

jeho stav v Kraji Vysočina popisován zejména z hlediska odpadů, ovzduší, stavu přírody a krajiny a investic na jeho ochranu.

7

2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je vyhodnotit kvalitu životního prostředí v Kraji Vysočina, a to zejména v problematice

odpadů,

ovzduší,

krajiny

a investic

na ochranu

životního prostředí. Vybrané charakteristiky jsou porovnávány s ostatními kraji České republiky. V závěru práce jsou tyto charakteristiky vyhodnoceny. V teoretické části práce jsou vymezeny důležité pojmy, které úzce souvisí s problematikou životního prostředí. Ve vlastní práci je posouzeno životní prostředí v Kraji Vysočina. Nejprve je popsána základní charakteristika, přírodní podmínky a územně-správní členění Kraje Vysočina. Dále je rozebírána problematika odpadů, zejména co se týče druhů odpadů a jejich množství produkované kraji. Pozornost je zaměřena také na kvalitu ovzduší, a to zejména na emise základních znečišťujících látek v ovzduší a na jejich koncentraci. Dále je v práci rozebírán stav přírody a krajiny, pozornost je věnována zejména půdě, chráněným územím a zvláště chráněným rostlinám a živočichům. Rozebírány jsou i investice na ochranu životního prostředí. Srovnáváno bylo zejména období mezi lety 2007- 2011, u problematiky ovzduší nebyla ještě data za rok 2011 vyhodnocena Českým hydrometeorologickým ústavem, byla tak vybrána časová

řada od

roku

2000

až

do roku

2010.

V závěru

je

vyhodnocena celková kvalita životního prostředí.

2.2 Metodika Bakalářská práce je rozdělena na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. Teoretická část je nazývána „Literární rešerše“ a praktická „Vlastní práce“. Literární

rešerše

obsahuje

popis problematiky

udržitelného rozvoje,

pilířů

udržitelného rozvoje a environmentální politiky. V podkapitole Životní prostředí jsou rozebírány zejména jeho základní složky: životní prostředí jako celek, ochrana zdraví a ochrana životního prostředí. V podkapitole Ochrana ovzduší jsou definovány látky znečišťující ovzduší, přípustná úroveň znečištění a znečišťování a definice emisí látek znečišťujících ovzduší. Je zde popisován oxid uhelnatý, tuhé znečišťující látky, oxidy dusíku a oxid siřičitý. Podkapitola Problematika odpadů se zabývá dělením

8

odpadů a způsoby nakládání s odpady. Jsou zde také rozebírány kompetence krajů a obcí

v nakládání

s komunálními odpady.

V poslední

podkapitole

Krajinná

sféra nalezneme typizaci krajin, péči o krajinu a úrovně chráněných území v České republice. Při zpracování Literární rešerše bylo čerpáno z odborných publikací, knih, časopisů, zákonů a internetových zdrojů. Seznam použité literatury je uveden na konci bakalářské práce. Ve Vlastní práci jsou nejprve popisovány základní charakteristiky Kraje Vysočina, přírodní podmínky a územně správní členění. Další kapitola je věnována problematice odpadů, kde jsou vyhodnocena zařízení pro nakládání a odstraňování odpadů, svoz a sběr odpadů. Dále je zde popisována problematika komunálních odpadů v kraji a vyhodnocena produkce. Popisován je i směsný komunální odpad, separovaný odpad a nebezpečný odpad. V kapitole Problematiky ovzduší je věnována pozornost emisím základních znečišťujících látek, tj. tuhým znečišťujícím látkám, oxidu siřičitému, oxidu dusíku a oxidu uhelnatému. Kapitola Příroda a krajina se zabývá půdou zemědělskou i nezemědělskou v kraji, chráněnými územími a popisuje také zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. Poslední kapitola se věnuje investicím na ochranu životního prostředí. Grafické vyjádření je pro názornost uváděno přímo v textu. Vybrané indikátory jsou porovnávány s ostatními kraji České republiky. Zdroje uvedených dat jsou uvedeny přímo pod tabulkami a grafy.

9

3 Literární rešerše 3.1 Udržitelný rozvoj Pojem koncepce udržitelného rozvoje (trvale udržitelného rozvoje) představuje proces, vyvíjení se společnosti jiným směrem, než který představuje převládající průmyslově založená ekonomika. Snaží se být v souladu s environmentálními limity růstu ekonomiky, udržuje hospodářský a společenský vývoj v souladu s udržitelnými kapacitami ekosystémů, aby byly zachovány přírodní hodnoty a biologická rozmanitost pro nynější a současné generace. (Ministerstvo životního prostředí, 2012) Pojem udržitelný rozvoj se také objevil ve zprávě Světové komise pro životní prostředí a rozvoj z června 1987, který definuje udržitelný rozvoj jako „rozvoj, který naplní potřeby současné generaci, aniž by ohrozil možnosti naplnit potřeby generací příštích a aniž by se to dělo na úkor jiných národů.“1 3.1.1 Pilíře udržitelného rozvoje Z definice pojmu udržitelného rozvoje se odvozují tři pilíře - ekonomický, sociální a environmentální (ekologický). Pro dosažení udržitelného rozvoje musí být všechny tři v rovnováze a vzájemném souladu. Ekonomický pilíř Tento pilíř udržitelného rozvoje je úzce spojen se sociálním pilířem. Zabývá se především ekonomickým růstem a hledá způsoby, jak tento růst pokud možno trvale udržet. Dle pilíře se také musíme snažit nespotřebovávat více, než jsme vyprodukovali. „Ekonomický

rozměr

vychází

z nutnosti zachovat

při veškeré

hospodářské

činnosti základní kapitál a využívat jen vyprodukovaného zisku. To se týká nejen kapitálu vyrobeného, lidského, ale i kapitálu přírodního.“2

1

JENÍČEK, Vladimír. Vyvážený rozvoj: na globální a regionální úrovni. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, c2010, xv, 132 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-195-6; 6s 2 PILSKÁ, Bc. Alena. Metody pro hodnocení rozboru udržitelného rozvoje území. Pardubice, 2012. Dostupné z:http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/48664/3/PilskaA_MetodyproHodnoceni_SilhankovaV_2012.pdf. Diplomová práce. Univerzita Pardubice; 19s

10

Sociální pilíř Sociální pilíř udržitelnosti je formulován jako soudržnost společenství obyvatel. Aby bylo dosaženo sociální udržitelnosti, musí být vztahy mezi populací, kapitálem a technologií nastaveny tak, aby měl každý jednotlivec životní úroveň odpovídající a byl v bezpečí. (Maier a kol., 2008 in Pilská, 2012) Sociální udržitelnosti monitorují na světě různé organizace. Například rozvojový program

OSN

sleduje

dlouhodobě

pro všechny

členské

státy

tzv.

index

lidského rozvoje. Index je vícerozměrným údajem složeným ze tří dílčích indikátorů, které mají stejnou významovou váhu. (Maier, 2010) Environmentální pilíř Udržitelný rozvoj je nejčastěji spojován s ekologickým/environmentálním pilířem při rozhodování s omezenými přírodními zdroji. Jak uvádí Maier, (2008) in Pilská (2012), čím více se zvětšovaly nároky člověka na přírodní zdroje a využívání životního prostředí, tím více se zvětšovala potřeba člověka regulovat tyto zdroje. Ve veřejném zájmu se začaly regulovat činnosti jednotlivce nebo skupiny osob, aby nebyla současně nebo následně negativně ovlivněna možnost uspokojování potřeb, zájmů a práv dalších osob. „Pro udržitelnost vývoje fyzického životního prostředí musí toky materiálu a energie splňovat tři podmínky: 

intenzita využívání obnovitelných zdrojů nepřesahuje rychlost jejich regenerace,



intenzita využívání neobnovitelných zdrojů nepřesahuje rychlost, s níž jsou vyvíjeny jejich trvale udržitelné obnovitelné náhrady,



intenzita znečišťování nepřesahuje asimilační kapacitu ŽP“3

3

PILSKÁ, Bc. Alena. Metody pro hodnocení rozboru udržitelného rozvoje území. Pardubice, 2012. Dostupné z:http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/48664/3/PilskaA_MetodyproHodnoceni_SilhankovaV_2012.pdf. Diplomová práce. Univerzita Pardubice; 18s

11

3.1.2 Environmentální politika Základním cílem environmentální politiky je definovat určitý rámec pro rozhodování a činnosti v mezinárodní, celostátní, krajské a také místní úrovni, jejímž hlavním posláním je snaha o další zlepšení kvality životního prostředí jako celku i jeho částí. Politika životního prostředí se především řídí principy udržitelného rozvoje, zaměřuje se na větší začlenění životního prostředí do sektorových politik. Snaží se také o vyšší ekonomickou efektivnost a společenskou přijatelnost environmentálních programů, projektů a činností. (www.mzp.cz) Environmentální

politika na regionální

úrovni vychází

ze

státní

politiky

životního prostředí, která je rozdělena na čtyři prioritní oblasti: 

ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti: zastavení poklesu biodiverzity, ochrana mokřadů a revitalizace vodních biotopů, oběh vody v přírodě,



udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládání s odpady: využívání obnovitelných zdrojů energie, spotřeba primárních energetických zdrojů, biologicky rozložitelné komunální odpady ukládané na skládky,



životní prostředí a kvalita života: snižování zátěže prostředí a populace toxickými kovy a organickým znečišťováním, snížení počtu území s překročenými přípustnými hodnotami v ovzduší, ochrana před hlukem, environmentálně příznivé využívání krajiny, omezení antropogenních vlivů a rizik, ochrana prostředí před negativními účinky živelných událostí,



ochrana klimatického systému

Země

a omezení

dálkového přenosu

znečištění ovzduší: snižování emisí skleníkových plynů, snížení přenosu přeshraničního znečištění ovzduší, ochranu ozonové vrstvy. Výše uvedené body prioritních oblastí jsou hodnoceny podle intenzity územních vazeb. Tyto body jsou v rámci hodnocení začleňování regionálního rozvoje do environmentální politiky hodnoceny dle určitého kritéria. Za základní kritéria v tomto směru je

12

považován

„potenciál

ekonomického využití

jednotlivých

složek/segmentů

životního prostředí a dále intenzita územních vazeb jednotlivých cílů environmentální politiky.“4 Neznečištěné životní prostředí má velký význam při naplňování cílů české regionální politiky, jeho hlavním posláním je udržitelný rozvoj založený na konkurenceschopnosti. Životní prostředí má také nemalý vliv při rozhodování obyvatel o místě bydlení a rekreaci, určitě také hraje velkou roli při lokalizaci investic firem do regionu. (Wokoun, 2008)

3.2 Životní prostředí Problematika ochrany životního prostředí tvoří již několik desetiletí, jak tvrdí Kollárová (2009), jednu z priorit většiny vyspělých států světa, tak i velké většiny významných nadnárodních organizací (OSN, OECD, EU). Nejvýznamnějším celosvětovým problémem současnosti je riziko změny klimatu, existují však i další problémy jako dostupnost vody, znečištění ovzduší, rostoucí produkce odpadů, pokles biologické rozmanitosti, odlesňování a desertifikace a další. Pojem životní prostředí můžeme chápat dvěma způsoby. V prvním, užším slova smyslu, se jedná o určité podmínky, které potřebují živočichové a rostliny k životu. V druhém, širším slova smyslu, rozumíme životním prostředím označení souboru znalostí z různých vědních oborů, prostřednictvím kterých můžeme chránit a tvořit podmínky vhodné pro život. (Wittlingerová, Jonáš, 2002) Pojem životní prostředí vysvětluje několik definic, nejznámější z nich jsou: Definice od norského profesora Wika, která byla přijata na konferenci UNESCO v Paříži v roce 1967: „životní

prostředí

je

ta část světa, se kterou je živý

organismus ve stálé interakci, kterou používá, mění a musí se jí přizpůsobovat“.5 Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí definuje životní prostředí jako vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich 4

WOKOUN, René. Regionální rozvoj: (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). Praha: Linde, 2008, 475 s. ISBN 978-807-2016-990; 180s 5

WITTLINGEROVÁ, Zdena a František JONÁŠ. Ochrana životního prostředí. Vyd. 2. Editor Dagmar Novotná. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2002, 131 s. ISBN 80-213-0754; 6s

13

dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. 3.2.1 Životní prostředí a ochrana zdraví Souvislost životního prostředí a zdraví člověka se začala řešit v právním řádu teprve tehdy, když negativní důsledky rychlého rozvoje průmyslu dosáhly na mnoha místech světa katastrofálních důsledků. Působení jednotlivých složek znečištěného ovzduší, vody, potravin atd. na lidské zdraví i stav ekosystémů je zřejmý. Za zdravotní důsledky znečištěného životního prostředí můžeme považovat rakovinu, kardiovaskulární onemocnění, respirační onemocnění, alergie a přecitlivělosti, vývojové vady i nerovové poruchy. Negativní působení všech chemických či biochemických faktorů může být ještě zesíleno dalšími složkami životního prostředí a životního stylu, jako je stres, nedostatek pohybu, nadbytek a nevhodné složení stravy, nebezpečné ionizující a UV záření, kouření. Působení chemických škodlivin a dalších zátěží vede ke vzniku „civilizačních“ chorob, které způsobují zkrácení délky života, zejména zhoršují jeho kvalitu, i když se díky vyspělé lékařské péči doba přežívání u mnoha chorob prodlužuje. (Polášková, 2011) 3.2.2 Základní složky životního prostředí Císař (1987) definuje složky životního prostředí do čtyř základních skupin, do kterých řadí světlo a teplo, vodu, ovzduší a půdu. Světlo a teplo Střídání dne a noci má v přírodě periodický charakter, který je daný otáčením Země kolem své osy a jejím otáčením kolem Slunce. Na něm jsou závislé děje, které způsobují střídání dne a noci a ročních období. Sluneční záření představuje pro planetu Zemi velmi důležitý zdroj světla. Voda Voda je nezbytnou látkou, kterou ke svému životu potřebují všechny organismy. Nachází se v těle všech živočichů i rostlin a pro mnohé z nich tvoří přímo prostředí pro život. Pomocí vody probíhá transport rozpuštěných látek, které se nacházejí uvnitř

14

živých organismů, přináší je z prostředí ke kořenům rostlin a jiným orgánům, které tímto způsobem mohou důležité živiny využívat. Ovzduší Vzduch je jednou ze základních nezbytných podmínek života na Zemi. Pro život je důležitá správná kombinace jeho fyzikálních vlastností (hustota, tlak, proudění), tak i jeho specifické chemické složení. Základní důležitou složkou je především kyslík, oxid uhličitý a dusík. Půda Půda přestavuje vedle vody, světla a ovzduší další nezbytnou podmínku pro život na Zemi, je nezbytnou složkou prostředí živých organismů. Její fyzikální i chemické vlastnosti jsou proměnlivé, mění se dle vlastností horninového podloží Země (litosféra), závisí na vlastnostech ovzduší (atmosféra) a také na existenci živých organismů, které se nachází v ní a nad ní. 3.2.3 Ochrana životního prostředí Ochrana životního prostředí, dle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování

nebo poškozování

omezuje

a odstraňuje.

Zahrnuje

ochranu

jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku.

3.3 Ochrana ovzduší Pojmem ovzduší chápeme vzdušný obal zeměkoule, tedy zemskou atmosféru. Králiková, Baddida, Halász (2007) ovzduší dále specifikují jako plynný obal Země, který tvoří dělící prostor mezi naší planetou a vesmírem. Atmosféru dělíme na více oblastí,

jednou

z nich

je

troposféra,

která

nejvíce

podléhá

změnám

v souvislosti s lidskou činností. Její nejspodnější hranice sahá do výšky 1 až 2 m nad zemský povrch a můžeme v ní pozorovat děje, ve kterých dochází k neustálému promíchávání vzduchových hmot v horizontálním i vertikálním směru.

15

3.3.1 Dělení látek znečišťujících ovzduší Znečišťování

ovzduší

se

řadí

k nejvíce

řešeným

problematikám

v oblasti

životního prostředí. Zdroje znečišťování jsou tvořeny různými látkami a existuje jich velké množství. Znečišťující látky jsou látky, které mají negativní vliv na ovzduší buď přímo, nebo ho ovlivňují fyzikálními nebo chemickými změnami, a tak dochází k újmě na zdravotním stavu lidí, organismů nebo na majetku. Tyto látky lze dělit podle: 

skupenství - rozlišujeme tuhé, kapalné, plynné



podle místa vzniku - primární a sekundární



stupně škodlivosti



chemického účinku



fyzikálních vlastností



technického odvětví, ve kterém vznikají



původu - přirozené, antropogenní 

přirozené zdroje znečištění, které jsou tvořeny přirozenými procesy probíhajícími na naší planetě, a tedy jejich výskyt není závislý na lidské činnosti,



umělé

zdroje

znečištění,

za jejichž

produkci je

zodpovědný

člověk (antropogenní zdroje). (Králiková, Badida, Halász, 2007)

Základní zdroje znečišťování vymezuje zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Řadí mezi ně stacionární a mobilní zdroje. Stacionárním zdrojem je ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, která znečišťuje nebo by mohla znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů. Mobilním zdrojem se rozumí samohybná a další pohyblivá, případně přenosná technická jednotka vybavená spalovacím motorem, pokud tento slouží k vlastnímu pohonu nebo je zabudován jako nedílná součást technologického vybavení.

16

V souvislosti se znečišťováním ovzduší rozlišujeme dva pojmy emise a imise. „Emise (znečišťování ovzduší), tj. vypouštění nebo vnášení znečišťujících látek do atmosféry, tedy děj nebo činnost. Imise (znečištění ovzduší), tj. přítomnost nebo obsah látek v ovzduší, tedy důsledek předchozího děje.“6 Oxid uhelnatý Oxid uhelnatý je velmi reaktivní a využívá se v hutnictví při rafinaci kovového niklu. Také se používá při výrobě některých chemikálií. Zdrojem emisí jsou především procesy

založené

na spalování

uhlíkatých

paliv,

vznikají

také

při lesních

požárech a vulkanické činnosti. Oxid uhelnatý je také produkován z motorů s vnitřním spalováním, přestože moderním automobilům výrazně snižují emise katalyzátory. Dalším zdrojem jsou zařízení využívající spalování (pece, kotle, kamna, sporáky, trouby) a také cigaretový kouř. Oxid uhelnatý reaguje v atmosféře fotochemickými reakcemi a podílí se tak na vzniku škodlivého přízemního ozonu. Konečným produktem reakcí oxidu uhelnatého je oxid uhličitý, který přispívá ke skleníkovému efektu a následnému oteplování planety Země. (Integrovaný registr znečišťování, 2013) Tuhé znečišťující látky Tuhé znečišťující látky jsou částice vyskytující se v atmosféře v různých podobách a jsou přenášeny větrem na velké vzdálenosti. Podle původu je dělíme na přírodní a antropogenní. Nejznámější zdrojem přírodních tuhých znečišťujících látek jsou výbuchy sopek, lesní požáry a prach unášený větrem. Nejvýznamnějším antropogenním zdrojem

tuhých

znečišťujících

látek v ovzduší

jsou

spalovací

procesy

(zejména v automobilových motorech) a tavení rud, kovů, svařování a odnos částic ze stavebních ploch a ploch zbavených vegetace větrem. (Integrovaný registr znečišťování, 2013)

6

WITTLINGEROVÁ, Zdena a František JONÁŠ. Ochrana životního prostředí. Vyd. 2. Editor Dagmar Novotná. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2002, 131 s. ISBN 80-213-0754; 18s

17

Oxidy dusíku Emise oxidu dusíku v ovzduší představují v současnosti velmi závažný problém, zejména díky spalování ušlechtilých paliv (plyn, nafta) a biomasy. Nejvíce emisí dusíku produkují motorová vozidla, i když jsou vybavena katalyzátory. Mezi další zdroje úniku oxidů dusíku patří veškeré chemické procesy, kde se tyto oxidy nacházejí a kde může dojít k jejich úniku (např. výroby kyseliny dusičné). Mezi přírodní zdroje lze zmínit biologické procesy v půdách, kdy oxidy produkují mikroorganismy, a také oxidace vzdušného dusíku během výbojů v atmosféře (blesky). Oxid dusičitý je společně s oxidy síry součástí tzv. kyselých dešťů, které působí negativně na vegetaci a stavby a okyselují vodní plochy a toky. Oxid dusičitý a kyslík spolu s těkavými organickými látkami přispívá k tvorbě přízemního ozonu a vzniku tzv. fotochemického smogu. Oxid dusnatý je také jedním ze skleníkových plynů. (Integrovaný registr znečišťování, 2013) Oxid siřičitý Nejvíce se oxid siřičitý produkuje v průmyslu při výrobě kyseliny sírové. Vzniká jako vedlejší produkt při spalování méně kvalitního hnědého uhlí. Dále je využíván v potravinářství jako konzervační prostředek, nebo slouží např. k bělení nebo ochraně dřeva. Oxid siřičitý je velmi toxický pro rostliny, je součástí kyselých dešťů. Oxidy síry také představovaly příčinu vzniku tzv. smogu „londýnského typu“. (Integrovaný registr znečišťování, 2013) 3.3.2 Přípustná úroveň znečištění a znečišťování Zákon č. 201/202, o ovzduší definuje pojmy: Přípustná úroveň znečištění Imisní limity a přípustné četnosti jejich překročení jsou uvedeny v příloze tohoto zákona. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona. Přípustná úroveň znečištění stanovená zákonem se nevztahuje na ovzduší ve venkovních pracovištích, do nichž nemá veřejnost volný přístup.

18

Přípustná úroveň znečišťování Přípustná úroveň znečišťování je určena emisními limity, emisními stropy, technickými podmínkami provozu a přípustnou tmavostí kouře. Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Emisní limity se dělí na: a) obecné emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem pro znečišťující látky a jejich skupiny, b) specifické emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem nebo v povolení pro stacionární zdroj. 3.3.3 Emise látek znečišťujících ovzduší Zdroje emitující do ovzduší znečišťující látky jsou sledovány celostátně tzv. Registrem emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Databázi REZZO spravuje Český hydrometeorologický ústav, shromažďuje data o emisích jak ze spalovacích procesů, tak z technologií s únikem škodlivých látek do ovzduší. REZZO se dělí na čtyři kategorie: REZZO 1- zvláště velké a velké zdroje znečišťování ovzduší, například velké výtopny (centrální zdroje tepla), velké sklárny, lakovny s velkou spotřebou barev, REZZO 2 -střední zdroje znečišťování ovzduší, například většina výrobních provozů, kotelny do výkonu 5 MW, REZZO 3- malé zdroje znečišťování ovzduší, například vytápění domů o výkonu do 200 kW, menší provozy, REZZO 4 mobilní zdroje: automobilová doprava, provoz spalovacích motorů. (Wittlingerová, Jonáš, 2002)

3.4 Problematika odpadů Pojmem odpad rozumí zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech každou movitou věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů. Jiná definice popisuje odpad jako „zbytkové vedlejší produkty lidské civilizace,

19

materiálové a energetické odpady lidských aktivit, které se dostávají do biosféry.“7 Odpady

odvrácenou

představují

stranu

rozvoje

lidstva a dokládají

touhu

člověka po větším bezpečí, pohodlí a bohatství, podle jejich množství můžeme usuzovat, jak se lidská populace rozrůstá. Podle způsobu nakládání s odpady lze spatřit rozpor mezi potřebou blahobytu a ochranou životního prostředí. (Ezechel, Zichová, Pytloun, 2012) Šauer (2000) uvádí, že složením a stále zvětšujícím se množstvím odpadů lidé čím dál více zatěžují životní prostředí. Největšími producenty odpadů jsou veškeré lidské aktivity od zemědělství, dopravy a bydlení po rekreaci. 3.4.1 Dělení odpadů Odpadů je několik druhů, liší se, jak uvádí Ezechel, Zichová, Pytloun (2012), od místa, které znečišťují. Některé způsobují znečištění vody, jiné půdy nebo vzduchu. Problém je také s jejich zabíráním místa v krajině - jde zejména o pevné odpady. Velmi závažný problém

rovněž

představuje

jaderný

odpad,

jehož

likvidace

není

v současnosti zcela vyřešena. Nebezpečí také představují nově syntetizované látky, které se nemůžou v přírodě rozložit a jejich hromaděním mohou vzniknout neznámé reakce. Když je s odpady vhodně nakládáno, jak konstatuje Šauer (2000), lze odpady opětovně využít na tzv. druhotnou surovinu. V souvislosti s odpady nabývá důležitosti specifické odvětví, kterým je odpadové hospodářství. Podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech jsou vymezovány některé druhy odpadů: 

nebezpečný odpad - odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu,



komunální

odpad-

veškerý

odpad

vznikající

na území

obce

při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu

7

EZECHEL, Miroslav, Jana ZICHOVÁ a Ladislav PYTLOUN. Ekologie a ochrana životního prostředí. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola ve spolupráci s vydavatelstvím Profi Press, 2012, 211 s. Tempus. ISBN 978-80-904782-3-148s

20

odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, 

Odpad podobný komunálnímu odpadu – veškerý odpad vznikající na území obce

při činnosti právnických

osob

nebo fyzických

osob

oprávněných

k podnikání a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů. 3.4.2 Způsoby nakládání s odpady V rámci odpadového hospodářství musí být dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech dodržována tato hierarchie způsobů nakládání s odpady: 

předcházení vzniku odpadů - prvotní původce odpadů má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti; odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje

lidské

zdraví

a životní

prostředí

a který

je

v souladu

s tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy, 

příprava k opětovnému použití - postupy, kterými jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny,



recyklace odpadů - jakýkoliv způsob využití odpadů, kterým je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky pro původní nebo jiné účely jejich použití, včetně přepracování organických materiálů; recyklací odpadů není energetické využití a zpracování na výrobky, materiály nebo látky, které mají být použity jako palivo nebo zásypový materiál,



jiné využití odpadů, například energetické využití - činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí materiály používané ke konkrétnímu účelu, a to i v zařízení neurčeném k využití odpadů nebo že je k tomuto konkrétnímu účelu upraven,



odstranění odpadů - činnost, která není využitím odpadů, a to i v případě, že tato činnost má jako druhotný důsledek znovuzískání látek nebo energie.

21

Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit, pokud se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné.

3.4.3 Kompetence krajů a obcí v nakládání s komunálními odpady Krajské úřady Krajský úřad má oprávnění pro udělování souhlasů k provozování zařízení zabývajících se využíváním, odstraňováním, sběrem nebo výkupem odpadů. Při posuzování žádostí musí

vycházet

ze

zákona a být

také

v souladu

s odpadovým

hospodářstvím

příslušného kraje a České republiky. K výkonu svěřených činností, které vyplývají ze zákona, má krajský úřad kompetentní pravomoc včetně nástrojů sloužících ke kontrole. (Komunální odpady, 2005, č. 11) Krajský úřad má zejména tyto kompetence: 

právo udělovat

souhlas k provozování

zařízení

sloužících

k využívání,

odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů, 

právo udělovat souhlas při nakládání s nebezpečnými odpady,



právo udělovat souhlas k míšení nebezpečných odpadů,



ukládá rozhodnutí o zaplacení poplatku za uložení odpadu na skládku,



právo stanovit dobu trvání a podmínky pečování o skládku,



právo rozhodovat ve věcech odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností, obecního a újezdního úřadu,



kontrolovat

dodržování

právnickými a fyzickými osobami,

právních které

mají

předpisů

obcemi,

oprávnění

k podnikání.

(Komunální odpady, 2005, č. 11) Obecní úřady Obecní úřady obcí s rozšířenou působností mají zejména tyto kompetence: 

udělovat souhlas s nakládání s nebezpečnými odpady

22



udělovat souhlas k míšení nebezpečných odpadů



zpracovávat evidenci odpadů a způsobů, jak se s nimi nakládá, a evidují zařízení



přijímat ohlášení o nepříznivých vlivech nakládání s odpady na zdravotní stav lidí a životní prostředí



kontrolovat činnosti v souvislosti s nakládáním s odpady. (Komunální odpady, 2005, č. 11)

3.5 Krajinná sféra V terminologii Evropské úmluvy o krajině je krajina definována jako část území, které vnímají obyvatelé, jehož charakter je výsledkem působení přírodních nebo lidských vztahů a jejich vzájemnou interakcí. (Novotná, 2001) Cílek (2004) popisuje krajinu jako komplex ekosystémů, který se nachází na určitém území. V praxi lze za krajinu považovat především území, které má nejméně několik kilometrů čtverečních. 3.5.1 Typy krajin Krajinu lze dělit na přírodní a kulturní. Přírodní krajina se vyvíjela bez zásahu člověka, taková krajina se v Evropě již téměř nevyskytuje, můžeme nalézt nepatrné výjimky (vrcholy hor, rozsáhlá rašeliniště apod.). Na našem kontinentě převažuje kulturní krajina, které vznikla společným působením přírodních činitelů a lidské civilizace. (Cílek, 2004) Krajinu lze rozdělit dle činnosti člověka, která v ní převládá. V České republice tvoří více než polovinu území zemědělská krajina, zaměřená na zemědělskou produkci. Téměř třetinu státního území tvoří lesohospodářská krajina, dále se v Čechách vyskytuje krajina těžební a sídelně- průmyslová. (Cílek, 2004) 3.5.2 Péče o krajinu Péče o krajinu reprezentuje plánovací a realizační prostředky pro uspořádání ochrany a rozvoje krajiny mimo sídelní aglomerace. Zabývá se problémy uspořádání a hospodářského využití volné krajiny a způsoby její ochrany. Řeší tedy vzájemné

23

vztahy mezi obyvatelností a ekonomickou využitelností krajiny, jejím cílem je harmonizace přírodních a umělých složek prostředí. (Wittlingerová, Jonáš, 2002) 3.5.3 Chráněná území V České republice se rozlišuje několik úrovní chráněných území. Podle velikosti se vymezují velkoplošná chráněná území, k nimž patří národní parky a chráněné krajinné oblasti, a maloplošná chráněná území, k nimž se řadí národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Významné jsou také tzv. biosférické rezervace uznávané organizací UNESCO. (Voženílek, 2002) Národní park (NP) Voženílek (2002) definuje národní parky jako „území s velkoplošně dochovaným přírodním

prostředím

jedinečným

v národním

nebo mezinárodním

měřítku

a dlouhodobým cílem je jeho aktivní ochrana nebo postupná obnova v částech, kde chybí.“8 Tvoří je především přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, ve kterých rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Národní parky dělíme dle odstupňované ochrany na tři zóny. Národní park vyhlašuje Parlament České republiky zákonem. Chráněná krajinná oblast (CHKO) Chráněné krajinné oblasti jsou rozsáhlá území s převážně kulturní krajinou, mají charakteristicky utvářený reliéf, významný podíl přirozených ekosystémů lesních a trvalých

travních

porostů,

s hojným

zastoupením

dřevin,

popřípadě

s dochovanými památkami historického osídlení. Dlouhodobý cíl CHKO je zajistit územně rozlišné a ekologicky optimální hospodářské využití krajiny, které respektuje přírodní prostředí a krajinu. CHKO vyhlašuje vláda České republiky. Využívání krajiny se provádí podle zón odstupňované ochrany krajiny. Rozlišujeme I. zónu (přírodní jádrovou), II. zónu (polopřirozenou ochrannou), III. zónu (kulturně krajinnou) a IV. zónu (okrajovou osídlení). (Voženílek 2002) Národní přírodní rezervace (NPR) VOŽENÍLEK, Vít. Národní parky a chráněné krajinné oblasti České republiky: landscaping programmes. 1. vyd. Editor Jan Kender. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, 113, 115 p. ISBN 80-244-0468-0. 7s 8

24

Národní přírodní rezervace je území s mimořádnými hodnotami. Jsou zde na přirozený povrch krajiny vázány ekosystémy, které mají význam v národním či mezinárodním měřítku. Využívání NPR pro hospodářské účely je možné jen v odůvodněných případech. NPR vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí České republiky Přírodní rezervace (PR) Přírodní rezervace je území s menším soustředěním přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických pro příslušnou geografickou oblast. Vyhlašuje ho odbor životního prostředí okresního úřadu, případně magistrát úřadu statutárního města nebo správy CHKO. Národní přírodní památka (NPP) Jedná se o přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů, s národním či mezinárodním ekologickým významem, a to i vedle přírody vytvořený člověkem. NPP vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí České republiky. Přírodní památky (PP) Jde o přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště

vzácných

nerostů

či ohrožených

druhů

v ekosystému

s regionálním

ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody vytvořil svou činností člověk. Vyhlašuje ji odbor životního prostředí okresního úřadu, případně magistrát úřadu statutárního města nebo správy CHKO. Přírodní parky Dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny jsou přírodní parky zřizovány orgánem

ochrany

přírody

k ochraně

s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami,

krajinného rázu které

nejsou

již

zvláště chráněny. Orgán ochrany přírody stanoví omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.

25

4 Vlastní práce 4.1 Základní charakteristiky kraje Vysočina Počet obyvatel: 512 233 Rozloha: 6 796 km² Hustota zalidnění: 75 obyvatel na km² Počet obcí: 704, z toho 34 měst Statutární město: Jihlava 50 600 obyvatel Další větší města: Žďár nad Sázavou 22 235 obyvatel, Třebíč 37 842 obyvatel, Havlíčkův Brod 23 752 obyvatel (1.1. 2011) Zdroj dat: www.kr-vysocina.cz, www.czso.cz

Přírodní podmínky Název Kraje Vysočina souvisí se skutečností, že se tento správní celek rozkládá na podstatné

části Českomoravské

vrchoviny,

vyvýšené

zvlněné

krajiny

mezi oběma historickými zeměmi České republiky. Kraj Vysočina má vnitrozemskou polohu, sousedí s krajem Jihočeským, Středočeským, Pardubickým a Jihomoravským. Rozlohou 6 795,7 km2 je kraj Vysočina krajem nadprůměrné velikosti - pouze 4 kraje České republiky jsou plošně rozlehlejší. Až na severní výběžek náleží území kraje k jednomu geomorfologickému celku, který se nazývá Českomoravská vrchovina. K nejvýše ležícím oblastem kraje patří zejména Žďárské vrchy s řadou vrcholů přes 800 m n. m. (Devět skal 836 m n. m.) a Jihlavské vrchy v Javořické vrchovině (Javořice 837 m n. m.). Na území kraje pramení řada významných českých a moravských řek. Na vodních tocích byly zbudovány údolní vodní nádrže, některé z nich představují zásobárnu pitné vody i pro okolní kraje. Jedná se zejména o vodní nádrž Vír na řece Svratce, vodní nádrž Švihov na Želivce a vodní nádrž Dalešice na řece Jihlavě. V kraji se nachází i velké množství rybníků, z nichž největší Velké Dářko leží poblíž Žďáru nad Sázavou.

26

Na území kraje se nachází tři památky zapsané v seznamu UNESCO. Jedná se o městskou památkovou rezervaci Telč, národní kulturní památku - Santiniho poutní kostel Zelená hora u Žďáru nad Sázavou a židovskou čtvrť se hřbitovem a s bazilikou sv. Prokopa v Třebíči. V kraji Vysočina jsou dvě velkoplošná chráněná území CHKO Železné hory a CHKO Žďárské vrchy, dále přírodní rezervace Mohelenská hadcová step, velký Špičák a četné přírodní rezervace. Podnebí kraje je nejchladnější v centrální části, kde je nejvyšší nadmořská výška (oblast Žďárských vrchů), na jihovýchodě

a na severu jsou

průměrné teploty vyšší.

Srážek v kraji není mnoho (průměrně 400-800 mm/rok), je to díky vyšší nadmořské výšce

kraje

a jeho centrální

poloze

v rámci ČR

a absenci návětrných

efektů.

(www.cenia.cz) Územně správní členění Administrativně se území kraje Vysočina dělí na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) a 26 obvodů pověřených obecních úřadů (POÚ). Obcí je v kraji 704 (stav od 1. ledna 2005). Průměrně má obec na Vysočině 727 obyvatel, z čehož vyplývá, že je nejméně lidnatá ze všech krajů České republiky. Statut města má v současnosti 34 obcí kraje, což je v rámci České republiky vzhledem k velikosti kraje mírně podprůměrné. (www.czso.cz)

4.2 Problematika odpadů Podle Programu rozvoje kraje Vysočina aktualizovaného v prosinci 2011 je jednou z prioritních os Nakládání s odpady. Hlavním cílem je zejména předcházení vzniku odpadů

a podporování

tvorby

fungujícího a účinného systému

recyklovaných

složek odpadů, které se nechají dále využít (biologicky rozložitelné, obalové, nebezpečné apod.). Aby byl tento cíl úspěšný, je třeba mít funkční technickou podporu systému odděleného sběru složek, které se nechají dále využít. Dále je nezbytná spolupráce se všemi zúčastněnými stranami, tj. městy, městysy a obcemi kraje, zpracovateli odpadů, podnikatelskými subjekty a i obyvateli kraje a jejich zapojení do budování integrovaného systému odpadového hospodářství, které je především

27

založené na materiálovém a energetickém využívání odpadů. (Program rozvoje kraje Vysočina, 2011) 4.2.1 Zařízení pro nakládání a odstraňování odpadů V kraji lze nalézt 13 zařízení k odstraňování odpadů. Nachází se zde 11 skládek, především skládky na inertní odpad a skládky ostatních odpadů - komunálních. Nevyskytuje se zde žádná skládka nebezpečných odpadů. Dále jsou zde 2 spalovny nebezpečného odpadu. V kraji se dále nachází 166 zařízení ke sběru a výkupu odpadů a 128 mobilních zařízení - jde především o sběrny, sběrná místa, sběrné dvory a výkupny. Třicet zařízení se zabývá využíváním odpadů - jedná se o kompostárny, recyklační linky stavebních sutí. Existuje zde také 22 zařízení k nakládání s autovraky, která mají oprávnění autovraky odebírat a vydávají doklad o převzetí. V kraji lze také nalézt další zařízení k využívání odpadů - zařízení dekontaminační, neemulgační a jinak upravující a využívající odpady (data k 30. 3. 2011) (Integrovaný systém nakládání s odpady v Kraji Vysočina, 2012). 4.2.2 Svoz a sběr odpadů Sběrem a svozem směsných komunálních odpadů se v Kraji Vysočina ve většině případů zabývají technické služby měst a obcí, které jsou převážně ve vlastnictví měst a obcí.

Mimo technické

služby

v kraji působí

také

velké

mezinárodní

společnosti (A.S.A a AVE), které se zabývají svozem odpadu především v okresech Havlíčkobrodska, Třebíčska a Jihlavska. Mezi firmy, které obhospodařují největší svozové oblasti v kraji, patří SOMPO, ESKO-T a ODAS. Menší oblasti obhospodařuje firma SMJ a dále přímo technické služby měst Velká Bíteš, Velké Meziříčí a Moravské Budějovice. Technické služby ve městech (např. Havlíčkův Brod, Chotěboř, Pelhřimov atd.) sváží směsný komunální odpad pouze na území katastru města, případně v nejbližších okolních obcích. (Integrovaný systém nakládání s odpady v Kraji Vysočina, 2012) Firmy, které se zabývají svozem odpadů, jsou zpravidla najímány přímo obcemi, většinou mají smlouvu na dobu neurčitou. Většina zařízení určených pro nakládání s komunálními odpady je ve vlastnictví provozovatelů služeb pro nakládání s odpady.

28

V kraji se v současné době nachází 11 skládek, jež ve většině případů provozují přímo obce nebo organizace jimi zřízené. 4.2.3 Komunální odpady Komunální odpady tvoří téměř 15% celkového množství odpadů, které v České republice

vznikají,

přesto jsou

velmi diskutovanou

skupinou

odpadů.

Složení

komunálních odpadů je velmi různorodé - tvoří je odpady z domácností (vytříděné složky i směsný zbytkový odpad), dále zahrnují odpady z měst a obcí (z odpadkových košů ve městech, z údržby trávníků a městské zeleně). Většina komunálních odpadů se dnes ukládá na skládkách. Komunálního odpadu vzniká ročně kolem tří milionů tun. Pouze asi 400 tisíc tun, tedy pouhých 10 %, se energeticky využívá. V tomto ohledu Česká republika velmi zaostává za ostatními státy Evropy. V roce

2011

bylo v České

republice

vyprodukováno 3 357 877

tun

komunálního odpadu, na jednoho obyvatel tak připadalo průměrně 320 kg. Kraj Vysočina tak byl mírně pod průměrem republiky. Nejvíce se na produkci odpadů podílel

kraj

Středočeský,

oproti Vysočině

vyprodukoval

o 60

%

více

komunálního odpadu na obyvatele (viz Tabulka 1).

29

Tabulka 1: Produkce komunálních odpadů podle krajů v roce 2011 Komunální

Komunální

odpady

odpad

v t

v kg/obyvatele

Hl. m. Praha

379 557

307

Středočeský

657 448

517

Jihočeský

197 130

310

Plzeňský

137 205

240

Karlovarský

94 300

311

Ústecký

264 726

320

Liberecký

125 776

287

Královéhradecký

153 303

277

Pardubický

140 780

273

Kraj Vysočina

159 196

311

Jihomoravský

324 370

279

Olomoucký

191 633

300

Zlínský

171 683

291

Moravskoslezský 360 771

293

ČR, kraj

Zdroj dat: www.czso.cz

Jak lze vidět z Grafu 1, produkce komunálního odpadu v Kraji Vysočina má neustále rostoucí tendenci. Nejvíce komunálního odpadu celkem bylo za sledované roky vyprodukováno v roce 2011, a to 379 557 tun za rok. Ve srovnání s rokem 2007 bylo vytvořeno více než dvojnásobné množství komunálního odpadu. Produkce komunálního odpadu na jednoho obyvatele kraje má také rostoucí tendenci, až na rok 2010, kdy bylo dosaženo 297 tun. V roce 2011 to bylo již 307 tun. Komunální odpady

se

podílely

v roce

2011

na celkové

produkci odpadů

35,69

%,

na jednoho obyvatele kraje tak připadalo 448 kg za rok.

30

Graf 1: Komunální odpad v Kraji Vysočina

Zdroj dat: www.czso.cz, vlastní návrh

4.2.4 Směsný komunální odpad Směsný komunální odpad je odpad, který je zbytkem po vytřídění nebezpečných odpadů, separovaného a objemného komunálního odpadu. V současné době je veškerý směsný komunální odpad ukládán bez dalších úprav na skládky Henčov, Vyskytná, Petrůvky, Ronov nad Sázavou a další. Část odpadů je převážena na skládky, které se nachází mimo kraj Vysočina - např. skládka Hlinsko, Borek, Nasavrky). Produkce směsného komunálního odpadu v roce 2011 dosáhla v Kraji Vysočina 136 022 tun. (zdroj dat: databáze Informační systém odpadového hospodářství, 2013) 4.2.5 Separovaný odpad V Kraji Vysočina se v současné době nachází 16 403 kontejnerů pro tříděný sběr. V obcích se nacházejí kontejnery na třídění papíru, plastu, skla (v mnoha obcích se sbírá odděleně sklo barevné i bílé) a postupně dochází k zavádění kontejnerů na sběr

31

nápojových kartonů. V současnosti je 674 obcí v kraji zapojeno do systému EKOKOM.

(EKO-KOM

je

autorizovaná

obalová

společnost,

která

zajišťuje

provoz celého systému třídění a recyklace obalových odpadů. To je realizováno prostřednictvím

aktivní

spolupráce

měst

a obcí.

Společnosti EKO-KOM

má

autorizaci od Ministerstva životního prostředí k zajišťování zpětného odběru a využití obalového odpadu). (www.jaktridit.cz) Graf 2: Nárůst množství vytříděného odpadu v kraji Vysočina

Zdroj: Ekokom a.s., vlastní návrh

V letech 2007 až 2009 se množství vytříděného odpadu na jednoho obyvatele příliš neměnilo, jak dokládá Graf 2. Od roku 2009 ale pozorujeme značný nárůst, a to o 29,3 % ve srovnání s rokem 2011. Nejvíce se na tomto zvýšení podílí množství vytříděných kovů, které bylo v roce 2011 oproti roku 2009 více než dvojnásobné. V kraji třídí odpad 72 % občanů.

32

4.2.6 Nebezpečný odpad Separace nebezpečných složek komunálního odpadu má důležitý dopad na další potencionální využívání komunálního odpadu. Když je znečišťován nebezpečnými složkami, je velmi obtížné ho dále využívat. V roce 2011 došlo v Kraji Vysočina k mírnému poklesu množství nebezpečného odpadu, avšak oproti roku 2009 došlo ke zvýšení o 97 %. Podíl nebezpečných odpadů na celkové produkci odpadů byl v roce 2011 10,69 %, na jednoho obyvatele tak v tomto roce připadalo 186,34 kg nebezpečného odpadu za rok (viz Tabulka 2). Tabulka 2: Nebezpečné odpady nebezpečné odpady (1000 t/rok) 2007

70,38

2008

80,56

2009

48,74

2010

100,51

2011

95,4

Zdroj: www.cszo.cz

4.3 Problematika ovzduší 4.3.1 Emise základních znečišťujících látek V kraji byly zkoumány emise tuhé, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý. Nejvíce emisí

základních

znečišťujících

látek tvořil

oxid

uhelnatý,

v roce

2009

došlo k jeho zvýšení téměř na 8000 tun za rok. Oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý mají téměř vyrovnaný stav (viz Graf 3).

33

Graf 3 : Emise základních znečišťujících látek v ovzduší

Emise základních znečišťujích látek v ovzduší v Kraji Vysočina REZZO 1-3 8000 7000

tuny

6000 Emise tuhé

5000

Oxid siřičitý

4000

Oxidy dusíku

3000

Oxid uhelnatý

2000 1000 2007

2008

2009

2010

Zdroj dat: CHMÚ,vlastní návrh

4.3.2 Tuhé znečišťující látky v ovzduší (TZL) Jak můžeme vidět z Grafu 4, v roce 2000 bylo množství tuhých znečišťujících látek v ovzduší zvyšování

cca 3300

těchto látek.

t/rok. Nejvíce

V následujících emisí

letech

docházelo k postupnému

bylo zaznamenáno v roce

2007,

kdy

hodnota dosáhla téměř 5500 t/rok. Graf 4: Množství emisí tuhých znečišťujících látek v ovzduší v Kraji Vysočina

Množství emisí TZL v ovzduší v Kraji Vysočina v letech 2000-2010 6000 5000 t/rok

4000

REZZO 4

3000

REZZO 3

2000

REZZO 2

1000

REZZO 1

0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Rok

Zdroj dat: ČHMÚ, vlastní návrh

34

Na vyprodukovaném množství emisí tuhých znečišťovaných látek mají největší podíl látky z kategorie REZZO 3 a REZZO 4. Dohromady tvoří téměř 80 % všech látek v kraji. Od roku 2000 do roku 2007 dochází k jejich postupnému zvyšování. Za nárůst REZZO 4, tedy mobilních zdrojů, v roce 2000 může především zvýšení objemu

dopravy.

V kategorii REZZO 3

je

tento růst

způsoben

především

změnami návyků obyvatel při topení v menších městech a vesnicích, obyvatelé se začínají vracet k tradičním topivům, jako je například dřevo. Hlavním důvodem této změny je zejména neustálé zvyšování cen zemního plynu. Nejvíce emisí REZZO 1 v kraji vyprodukoval v roce 2010 okres Pelhřimov (170 t/rok). Největším

producentem

zde

bylo Dřevozpracující

družstvo Lukavec,

které

vyprodukovalo 127 t/rok, dále IROMEZ s.r.o. kotelna K2 v Pelhřimově. Další v pořadí byl

okres Jihlava (46,3

t/rok),

zde

se

nejvýznamněji na znečištění

podílel

KRONOSPAN OSB spol. s.r.o. (25 t/rok). Dále se umístily okresy Havlíčkův Brod (36,8 t/rok), Třebíč (21,3 t/rok), nejméně z okresů vyprodukoval Žďár nad Sázavou (19,7 t/rok). V porovnání s celou Českou republikou patří Kraj Vysočina mezi kraje s vyšším množstvím tuhých znečišťujících látek. V roce 2010 jich v kraji bylo naměřeno 5147,2 t/rok. V celé republice bylo za rok vyprodukováno 62 671,7 tun za rok. Na znečištění celorepublikovém se tak kraj podílel 8,2 %. Nejvíce tuhých znečišťujících látek v tomto roce vyprodukoval kraj Středočeský, a to 11 084 tun, vytvořil tak 18 %, na druhém místě byl kraj Moravskoslezský, který vyprodukoval 6801,6 tun, to tvořilo 10,9 % produkce v celé České republice. Naopak nejmenší produkci představovaly kraje Karlovarský a Hlavní město Praha, které tvořili shodně 3,4 %. (zdroje dat: CHMÚ) 4.3.3 Oxid siřičitý v ovzduší (SO2) Nejvíce množství oxidu siřičitého v Kraji Vysočina za sledované roky, jak dokládá Graf 5, se nacházelo v ovzduší v roce 2002, bylo to 4245,9 t/rok. Od tohoto roku docházelo k postupnému snižování až na 2707,9 t v roce 2007 tj. došlo ke snížení téměř o 57 %. V posledním sledovaném roce došlo k mírnému nárůstu oxidu siřičitého.

35

Graf 5: Množství SO2 v Kraji Vysočina

t

Množství SO2 v Kraji Vysočina v letech 20002010 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0

REZZO 4 REZZO 3 REZZO 2 REZZO 1 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 rok

Zdroj dat: ČHMÚ, vlastní návrh

Nejvíce SO2 v roce 2010 v kraji vyprodukoval okres Žďár nad Sázavou, množství emisí REZZO 1 tvořilo 491 t/rok. Na tomto množství se převážně podílel podnik Žďas, a.s.kotelna a ČOV ve městě Žďár nad Sázavou (406,11 t/rok) a První brněnská strojírna Velká Bíteš, a.s. – kotelna (51 t/rok). Druhým okresem s největším množstvím byl okres Pelhřimov (137 t/rok), zejména se na tom podílel podnik Dřevozpracující družstvo -

Lukavec

v obci Lukavec,

který

vyprodukoval

63

t/rok a Ing.

Miroslav ŘEZKA - teplárna, Kamenice nad Lipou (27 t/rok). Ostatní okresy měly výrazně méně emisí- Třebíč (7 t/rok), Jihlava (4 t/rok) a Havlíčkův Brod (3 t/rok). Největším producentem emisí SO2 v kraji jsou za celé měřené období zdroje kategorie REZZO 3, a to zejména lokální topeniště pro vytápění domácností, které produkují téměř 2/3 všech emisí SO2. Kraj Vysočina patří v celorepublikovém měřítku ke krajům s nejnižší produkcí emisí SO2. Česká republika vyprodukovala za rok 2010 170 324,3 t/rok. V roce 2010 tvořil kraj Vysočina 1,8 % celkové produkce (tj. 3007,5 t/rok). Nižší produkci měl jen kraj Liberecký a Hlavní město Praha (1559,5 tun/rok, tj. 0,9 %). Ostatní kraje produkovaly

36

větší množství emisí SO2. Nejvíce emisí tvořil kraj Ústecký, který vyprodukoval 58 005,3 t/rok, dále kraj Středočeský, který produkoval 23 188,2 t/rok a podílel se tak 13,6 % a kraj Moravskoslezský, který produkoval 22 324,3 t/rok a tvořil tak 13,1 % celorepublikových emisí. (zdroje dat: CHMÚ) 4.3.4 Oxidy dusíku v ovzduší (NOx) Nejvýznamnějším zdrojem emisí oxidu dusíku na Vysočině je doprava (součást kategorie REZZO 4), jde zejména o dálnici D1, hlavní silniční tah mezi Prahou a Brnem (Srncová, 2012). V Grafu 6 můžeme vidět, že nejvíce emisí REZZO 4 z mobilních zdrojů bylo vyprodukováno v roce 2005 (12 559 t/rok), kdy bylo dosaženo maxima emisí v kraji. V dalších letech docházelo k postupnému mírnému snižování. Zvláště velké, střední a malé zdroje znečišťování emisí dusíku nejsou v porovnání se zdroji mobilními nijak výrazné. Graf 6: Množství oxidu dusíku v Kraji Vysočina

Množství Nox v Kraji Vysočina v letech 20002010 20000

t

15000 REZZO 4

10000

REZZO 3 REZZO 2

5000

REZZO 1 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 rok

Zdroj dat: ČHMÚ, vlastní návrh

K největším producentům emisí oxidu dusíků mezi stacionárními zdroji znečišťování patří v kraji firmy Dřevozpracující družstvo v okrese Pelhřimov, KRONOSPAN CR, spol. s.r.o. v Jihlavě, Sklo Bohemia, a.s. ve Světlé nad Sázavou a strojírenská firma ŽĎAS, a.s. ve Žďáru nad Sázavou. Tyto čtyři firmy dohromady vyprodukovaly

37

v letech 2004

–

2008 téměř 40 % emisí z celkového množství (Srncová, 2012).

Okres Jihlava tvořil nejvíce emisí ze všech okresů (732 t/rok), a to díky již zmiňovanému podniku KRONOSPAN CR, spol. s.r.o., který vyprodukoval téměř více než polovinu emisí v okrese. Kraj Vysočina se řadí mezi kraje s průměrnou koncentrací oxidů dusíku. V celé České republice bylo v roce 2010 vyprodukováno 238 050,5 tun oxidu dusíku za rok. V roce 2010 kraj Vysočina vyprodukoval 12 434,8 tun/rok, což tvořilo 5,2 % produkce v celé České republice. Nejméně emisí dosahoval kraj Liberecký (4059,5 t/rok, tj. 1,7 %), dále Hlavní město Praha (6913,7 t/rok, tj. 2,9 %) a kraj Zlínský (7446,2 t/rok, tj. 3,1 %). Naopak největší koncentraci oxidů dusíku dosáhl kraj Ústecký, který vyprodukoval 57 480 t/rok (24,2 %) a dosáhl tak téměř 5x větší koncentraci než Kraj Vysočina. Druhou největší koncentraci měl kraj Středočeský (35 412,3 t/rok, tj. 14,9 %) a další byl kraj Moravskoslezský (22 317 t/rok, tj. 11,7 %). (zdroje dat: CHMÚ)

4.3.5 Oxid uhelnatý v ovzduší (CO) Nejvíce se na emisích oxidu uhelnatého podílí zdroje z kategorie REZZO 4 a REZZO 3, jak lze vidět v Grafu 7. Tento fakt odpovídá způsobu vzniku CO při nedokonalém spalování paliv, které obsahují vysoký podíl uhlíku. Nejvýznamnější producenty těchto emisí oxidu uhelnatého jsou motory s vnitřním spalováním a také zařízení v průmyslu i v domácnostech, která používají spalovací procesy (Srncová, 2012). Zdroje z kategorie REZZO 4, tedy mobilní zdroje, se v roce 2010 podílely na celkové produkci oxidu uhelnatého z téměř 70 %. Malé zdroje vyprodukovaly téměř 1/3, jednalo se převážně o zdroje z vytápění domácností.

38

Graf 7: Množství oxidu uhelnatého v ovzduší v Kraji Vysočina

t

Množství CO v Kraji Vysočina v letech 20002010 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0

REZZO 4 REZZO 3 REZZO 2 REZZO 1 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 rok

Zdroj dat: ČHMÚ, vlastní návrh

Z hlediska celorepublikového srovnání patří Kraj Vysočina ke krajům s vyšší hodnotou naměřených

emisí

oxidu

uhelnatého.

V České

republice

bylo v roce

2010

naměřeno 398 264,9 t/rok CO. V Kraji Vysočina bylo v roce 2010 vyprodukováno 21 273,9 t/rok a tím se kraj podílel na celorepublikové produkci 5,4 %. Nejméně emisí vyprodukoval kraj Karlovarský (8 067,0 t/rok, tj. 2 %), dále byl kraj Zlínský (10 821,6 t/rok, tj. 2,7 %) a kraj Pardubický (15 185,3 t/rok, tj. 3,8 %) a Hlavní město Praha (15 288,4 t/rok, tj. 3,8 %). Naopak nejvyšší produkci CO měl kraj Moravskoslezský,

který výší

137

829,5

t/rok produkoval

dokonce

34,6

%

celorepublikové produkce. Druhý kraj s nejvyššími emisemi CO byl kraj Středočeský (53 495,5 t/rok, tj. 13,4 %), třetí byl kraj Jihomoravský (25 658,4 t/rok, tj. 6,5 %). (zdroje dat: CHMÚ) Od 1. října 2012 na Vysočině probíhá pětileté sledování čistoty ovzduší ve 24 vybraných městech a obcích. Byly zde umístěny mobilní stanice určené ke sledování a ty se

průběžně stěhují a výsledky měření publikují na webu. Tento projekt kraje

si především klade za cíl zmapování vlivu lokálních topenišť, což dosavadní síť měření Českého hydrometeorologického ústavu neumožňuje. Krajská data tak poslouží ke zpřesňování dlouhodobých sledování znečištění.

39

4.4 Příroda a krajina Pro území Kraje Vysočina je typické maloplošné střídání celků lesní a zemědělské krajiny. Rozsáhlejší lesní celky se nachází spíše v oblasti Žďárských Vrchů. Lesy v kraji mají nepříznivou druhovou skladbu, jde zejména o smrkové porosty s nízkou stabilitou. V lesním hospodářství dochází k vysokému podílu nahodilých těžeb, velké ztrátovosti při zalesňování a velké škody také způsobuje zvěř. Špatný vliv má umělé zalesňování nelesních půd nepůvodními druhy jehličnatých dřevin. Jednak dochází k hospodářským ztrátám při neujmutí sazenic a také k hubení rostlin, které se tak stávají čím dál vzácnějšími. (Profil Kraje Vysočina 2012) V krajině na Vysočině se nachází velký počet menších rybníků, nachází se zde i řada pramenišť

a menších

vodních

toků.

V minulosti bylo mnoho rybníků

zrušeno kvůli získávání většího množství orné půdy. Velké množství rybníků je ve špatném technickém stavu, zejména díky splachům z orné půdy. Některé vodní toky jsou nevhodně technicky upravené, nivní louky a prameniště jsou odvodněna. Revitalizace komplexně odvodněných pozemků se stává nesnadná díky vlastnickým zájmům

a nezájmem

o nápravu

v takto postižených

pramenných

oblastech.

Revitalizační opatření jsou potřebná i v částech povodí, zejména v oblastech přítoků Želivky, Jihlavy a Moravské Dyje. (Profil Kraje Vysočina 2012) 4.4.1 Půda Více než polovinu území kraje pokrývá zemědělská půda. Vysočina zahrnuje přes 10 % orné půdy v České republice. I přes typický kopcovitý terén Vysočiny je stupeň zornění 77 %, což je výrazně více než celorepublikový průměr. V kraji neustále dochází k ubývání zemědělské půdy, mezi lety 2007 a 2011 se její plocha zmenšila o 1738 ha, jak dokládá Tabulka 3. Nejvýraznější úbytek orné půdy v letech v letech 2007 – 2011 byl zaznamenán v okrese Žďár nad Sázavou. Odnímané plochy jsou požadovány k zalesnění, k výstavbě průmyslových zón a obchvatů obcí sloužících k napojení těchto zón na dálnici D1.

40

Tabulka 3: Využití půdy v Kraji Vysočina 2007

2008

2009

2010

2011

Celková výměra (ha)

679 573

679 547

679 556

679 554

679560

zemědělská půda

411 649

411 288

410 917

410 389

409911

v tom orná

318 738

318 384

317 962

317 455

316832

10 117

10 146

10 169

10 187

10189

637

627

629

631

632

3

3

3

3

3

trvalé travní porosty

82 153

82 127

82 154

82 114

82255

nezemědělská půda

267 924

268 259

268 638

269 164

269649

v tom lesní pozemky

206 348

206 465

206 601

206 723

206842

11 607

11 668

11 717

11 784

11870

8 498

8 548

8 588

8 673

8717

41 471

41 579

41 733

41 985

42220

zahrady ovocné sady vinice

vodní plochy zastavěné plochy a nádvoří ostatní plochy

Zdroj: www.cuzk.cz Závažný je i problém využívání zemědělské půdy k výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů, čímž se právě ničí zdroj neobnovitelný - půda. Na rozsáhlých plochách, které dříve sloužily pro zemědělství, se nacházejí solární elektrárny, nebo se zde pěstují plodiny pro využití na elektrickou energii v bioplynových stanicích. (Profil Kraje Vysočina 2012) V roce 2011 docházelo k pokračování nárůstu počtu ekologicky hospodařících zemědělců. Nejvíce ekofarem se nachází v okrese Žďár nad Sázavou, což souvisí s intenzivnějším využíváním zemědělských ploch, které nejsou příliš vhodné na klasickou

velkovýrobu.

O tom

vypovídá

i velmi malý

počet

ekologických

zemědělců, kteří hospodaří souběžně konvenčním způsobem. (Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje v Kraje Vysočina v roce 2011) Půdní fond je na spoustě míst ohrožován vodní erozí, v současnosti zejména vlivem přívalových srážek. Také se zvyšují plochy využívající alternativní zdroje energie (jde zejména o fotovoltaické elektrárny) na úkor zemědělského půdního fondy. (Profil Kraj Vysočina 2012)

41

4.4.2 Chráněná území V kraji k 20.4.2013 leží dvě chráněné krajinné oblastí (CHKO), CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory (viz Obrázek 1). CHKO tvoří pouze 8,8 % rozlohy kraje, průměr České republiky je však 14,7 %.

Obrázek 1: Národní parky a Chráněné krajinné oblasti České republiky Zdroj:www.tourism.cz, vlastní úprava

CHKO Žďárské vrchy se nachází na území okresů Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Chrudim a Svitavy, byla vyhlášena roku 1970. V CHKO můžeme najít čtyři národní přírodní rezervace, 9 přírodních rezervací, 37 přírodních památek. Rozloha činí 70 940 ha, z toho 46 % zaujímají lesy, které jsou zejména zastoupeny ve vyšší centrální části území, 44 % rozlohy tvoří zemědělský půdní fond, 1,9 % vodní plochy, 0,9 % plochy zastavěné a 5 % ostatní plochy. CHKO najdeme v nadmořských výškách od 490 do 836 m n. m., s nejvyšším vrcholem Devět skal. Žďárskými vrchy prochází hlavní evropská rozvodnice mezi Severním a Černým mořem. Na zdejší husté síti drobných vodních toků bylo od středověku budováno hodně rybníků. Ve zdejší krajině jsou typickým prvkem rulové skalní útvary vytvořené na zalesněných hřbetech Žďárských

42

vrchů a rozptýlené dřevinné vegetace a remízky s kamenicemi v zemědělsky využívané krajině. (Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2013) CHKO Železné hory byla vyhlášena v roce 1991, zaujímá plochu 284 km2. Nachází se v ní 1 národní přírodní rezervace, 15 přírodních rezervací a 10 přírodních památek. CHKO protékají dvě řeky- Chrudimka a Doubrava, které vyplňují prostor prastarých tektonických linií. Nejvyšší vrchol je Vestec 668 m n. m., nejnižší jsou místa poblíž Podhořan a Slatiňan se shodnou výškou 268 metrů. Přes 50 % plochy zaujímá zemědělská půda, která se v posledních letech přeměňuje na travní porosty. Dlouhé osídlení změnilo původní ráz krajiny, pro kterou je typické střídání lesů, luk a polí doplněných mnoha malými sídly, s menším zastoupením průmyslu. (Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2013) Národních přírodních rezervací se v Kraji Vysočina nachází 7, celkově zaujímají plochu 953 ha. Rozlohou největší Ransko (695,4 ha) lze nalézt v okrese Havlíčkův Brod, dvě národní přírodní rezervace nalezneme i v okrese Jihlava, tři v okrese Žďár nad Sázavou, jednu v okrese Třebíč a na Pelhřimovsku není žádná. Nachází se zde i 71 přírodních rezervací s rozlohou více než 3535 ha, z toho 15 se jich nachází v okrese Havlíčkův Brod, 21 v okrese Jihlava, 13 v okrese Pelhřimov, 15 v okrese Třebíč (zde PR zabírají více než 2/3 plochy) a 11 v okrese Žďár nad Sázavou. Národní přírodní památky jsou v kraji tři, rozléhají se na území 81 ha. Vyskytují se pouze v okresech Jihlava, Pelhřimov a Žďár nad Sázavou. Největší NPP Jankovský potok (72 ha) se vyskytuje v okrese Pelhřimov. Přírodních památek najdeme v kraji 101, dohromady zaujímají plochu 951 ha. Na Třebíčsku se přírodních památek nachází 18, největší v tomto okrese je Náměšťská obora, která má 285 ha. V okrese Žďár nad Sázavou se nachází 46 přírodních památek, v okrese Pelhřimov 11, v okrese Jihlava 19, v okrese Havlíčkův Brod jen 7. (data jsou k

23.4 2013, zdroj

Agentura ochrana přírody a krajiny České republiky, 2013) 4.4.3 Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů V Kraji Vysočina lze nalézt řadu zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů, a to i mimo zvláště chráněná území. Velmi pozitivní je návrat některých druhů zpět

43

do krajiny (vydra říční, sýc rousný), na druhou stranu jsou zde i druhy, které jsou kriticky ohrožené i přes značné úsilí o jejich podporu v celém regionu (sýček obecný, sova pálená). V kraji musí být odpovídající úprava způsobu zemědělského hospodaření v krajině a musí se vytvořit vhodné biotopové podmínky, jinak nemůže být úspěšná ani snaha některých mysliveckých sdružení o zvýšení stavu drobné zvěře. Neustále v kraji dochází k případům záměrné likvidace některých druhů chráněných zákonem. (Profil Kraje Vysočina, 2012) Při udržení rozmanitosti kulturní krajiny je nutná podpora místní komunity obyvatel. Často chybí nebo se teprve začíná budovat vazba na obce a jejich obyvatele, kterých se praktická péče o území bezprostředně týká. Existuje zde velmi malý počet aktivně činných nevládních organizací působících v oblasti ochrany přírody, životního prostředí a výchovy k environmentálně příznivému životu. Problém mají nevládní organizace, které se zabývají administrativní stránkou péče o přírodu a téměř se nezapojují do správních řízení. Jsou ale i obce, ve kterých tato spolupráce úspěšně probíhá (např. Sdružení Krajina Počátky, ČSOP Chotěboř, ČSOP Bory, ČSOP Jihlava, ČSOP Chaloupky Kněžice, ČSOP Třebíč, Hnutí Brontosaurus Zvone, Alternativa pro venkov, atd.). (Profil Kraje Vysočina, 2012) Kraj

Vysočina vyhlásil

devět

přírodních

parků

v lokalitách

s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami (viz Tabulka 4). Slouží zejména jako ochrana krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická

charakteristika konkrétního místa nebo oblasti.

Pro tyto parky

není

k dispozici žádné hodnocení, zda dostatečně reprezentují všechny zastoupené krajinné typy (hlavně s ohledem na jejich vzácnost, jedinečnost).

44

Tabulka 4: Přírodní parky Vysočina Název

Výměra v kraji Vys

Rok vyhl

Poslání přírodního parku dle zřizovací listiny

Doubrava

65

ášení 1998

zachování krajinného rázu při umožnění

Melechov

3 226,41

1995

únosného turistického využití a rekreace zachování krajinného rázu s charakteristickou strukturou

Rokytná

1 640,00

1996

Svratecká

24 817,00

1988

hornatina Třebíčsko

8 861,55

1982

stávající hospodářské činnosti, posláním je zachovat hodnoty zachování území a využít je k zotavení občanů a k poučení krajiny s podmínkami pro individuální rekreaci

Čeřínek

2 313,05

1985

zachování krajinných hodnot za účelem poučení, zotavení

Bohdalovsk

6 041,38

2001

a aktivního odpočinku občanů účelem je ochrana krajinného rázu bez podstatného omezení

o Střední

800

1988

Pojihlaví Balinské

428

1984

údolí Celkem

48 192,39

očina (ha)

zemědělských kultur, lesních posrostů, rozptýlenou zelení zachovat krajinný ráz při umožnění turistického využívání apod., při umožnění turistického využit a rekreace i únosné urbanizace účelem je ochrana krajinného rázu bez podstatného omezení

stávající hospodářské činnosti, posláním je zachovat hodnoty zachování málo narušeného přírodního protředí krajiny s podmínkami pro individuální rekreaci pro rekreaci občanů a k poučení, osvěžení či zotavení zachování území pro jeho krajinné hodnoty a využít je k zotavení občanů i jejich poučení

Zdroj dat: Krajský úřad kraje Vysočina

4.5 Investice na ochranu životního prostředí Investice na ochranu životního prostředí jsou značně kolísavé. Při členění dle účelu jsou za Kraj Vysočina k dispozici pouze data podle sídla investora. Výrazně se liší výše vynaložených nákladů u investic a neinvestičních nákladů (viz Tabulka 5). Investic na ochranu životního prostředí bylo v roce 2011 vynaloženo 988 570 tis. Kč. Oproti předchozímu roku došlo ke zvýšení o 73 %, ve srovnání s rokem 2009 došlo k více

než

zdvojnásobení

podílu

investic.

V roce

2009

tak bylo vynaloženo nejméně financí od roku 2007. Největší podíl investic v roce 2011 byl určen na nakládání s odpadními vodami, v roce 2011 na ně bylo vynaloženo 67,2 %, zejména díky dotacím z Evropské unie. Na ochranu ovzduší a klimatu bylo použito 17,8 % a na nakládání s odpady 14,5 %. Kraj Vysočina také čerpal finance z operačního programu Životní prostředí. V okrese Pelhřimov byla schválena ke konci roku 2011 dotace pro 61 projektů, tedy o 21 více, než představuje okresní průměr České republiky. Výše dotace v rámci pelhřimovského okresu činila 643,4 milionů korun. Jedním z úspěšných žadatelů bylo také město

45

Pelhřimov s plánem na modernizaci své čistírny odpadních vod. V okrese Jihlava mělo schválenou dotaci 103 projektů podporujících životní prostředí, na okres připadalo 627 milionů korun. Přímo ve městě Jihlava bylo vybudováno středisko pro environmentální výchovu. V okrese Žďár nad Sázavou byla přiznána dotace u 67 projektů, objem dotací dosáhl necelých 385 milionů korun. Jedním z úspěšných žadatelů na Žďársku byla společnost Odas odpady s plánem vybudovat systém odděleného sběru biologicky rozložitelných odpadů na Žďársku. Okres Třebíč měl uznanou dotaci u 87 projektů, schválený objem dotací dosáhl 1,93 miliardy korun. Jedním z úspěšných žadatelů byla také obec Čičkov, s plánem na opravu a odbahnění Ratnovského rybníka. Okres Havlíčkův Brod měl přiznanou dotaci u 54 projektů podporujících životní prostředí. Schválená výše dotací dosáhla v okrese 361,4 milionů korun. Jedním z úspěšných žadatelů bylo také město Přibyslav s plánem na výstavbu integrovaného systému sběru a recyklace odpadů v oblasti Horní Posázaví. Výše neinvestičních nákladů za rok 2011 byla 1 051 088 tis. Kč. Neinvestiční náklady se vztahují k aktivitám na ochranu životního prostředí, zejména jde o platby na technologie, procesy, zařízení. Od roku 2010 došlo k nárůstu pouze o 3 %. Neinvestičních nákladů byl největší podíl v roce 2011 vynaložen na nakládání s odpady, a to ve výši 66 %, na nakládání s odpadními vodami bylo investováno 22,5 % a na ochranu ovzduší a klimatu pouze 5,9 %. Tabulka 5:Investiční a neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí 2007

2008

2009

2010

2011

Investice na ochranu životního prostředí podle sídla investora (tis. Kč)

661 494

587 135

451 453

570 714

988570

Neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí podle sídla investora (tis. Kč)

830 468

1 006 056

916 190

1 022 298

1051088

Zdroj: Krajské ročenky

46

Na ochranu krajiny Vysočiny dávají peníze místní investoři a také subjekty, které sídlí v jiném kraji. Investoři z kraje Vysočina zaplatili v roce 2011 dohromady přes 988 milionů korun, necelých 40 % nákladů uhradily díky grantům a dotacím z Evropské unie. I přes velký meziroční růst byla v roce 2011 do kraje Vysočina vložena do ochrany krajiny pátá nejmenší částka vzhledem k ostatním krajům České republiky. V České republice stály investice celkem 24,8 miliardy Kč. Nejvyšší částky investovaly kraje Hlavní město Praha, Jihomoravský a Moravskoslezský, jak dokládá Graf 8. Graf 8: Investice do životního prostředí

tis. Kč

Pořízené investice do životního prostředí 6000000 5000000 4000000 3000000 2000000 1000000 0

kraj

Zdroj: Krajské ročenky

47

5 Závěr Cílem

této bakalářské

práce

bylo vyhodnotit

v Kraji Vysočina zejména v oblasti odpadů,

ovzduší,

kvalitu přírody

životního prostředí a krajiny

a investic

na ochranu životního prostředí. Za sledované období byla vybrána léta 2007 až 2011, pro ovzduší nebyl ještě zpracován rok 2011, tak byly hodnoceny roky 2000 až 2010. V úvodní části vlastní práce byly popsány základní charakteristiky Kraje Vysočina, přírodní podmínky a územně správní členění. Prvním sledovaným aspektem byly odpady, které jsou jednou z prioritních os kraje. Hlavním

cílem

je

zejména předcházení

vzniku

odpadů

a podpora tvorby

účinného systému recyklovaných složek, které se mohou dále využívat. Svozem a sběrem komunálních odpadů se v kraji ve většině případů zabývají technické služby měst a obcí, které jsou převážně ve vlastnictví obcí. Co se týče produkce komunálního odpadu, byl Kraj Vysočina v roce 2011 mírně pod průměrem produkce České republiky. Avšak produkce komunálního odpadu má v kraji neustále rostoucí tendenci. Oproti roku 2007 bylo v roce 2011 vytvořeno téměř o polovinu více odpadu. Kraj by se tak měl snažit o omezování vyprodukovaného množství. Pozitivní je ale nárůst vytříděného množství odpadu. Od roku 2009 pozorujeme značný nárůst množství vytříděného odpadu, a to o 29,3 % ve srovnání s rokem 2011. Nejvýše se na tomto zvýšení podílí množství kovů, které bylo v tomto období více než dvojnásobné. V kraji se na třídění odpadů podílí 72 % občanů. V roce 2011 došlo také k mírnému poklesu nebezpečného odpadu. Další řešenou problematikou bylo ovzduší, byly zkoumány emise tuhé, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý. Nejvíce z těchto emisí se na znečištění ovzduší podílel oxid uhelnatý. Na vyprodukovaném množství emisí tuhých znečišťovaných látek mají největší podíl látky z kategorie REZZO 3 a REZZO 4, dohromady produkují 80 % všech látek v kraji. Za nárůst emisí zdrojů REZZO 4 může především zvýšení objemu dopravy. Nejvíce emisí REZZO 1 vyprodukoval v roce 2010 okres Pelhřimov, dále se umístily okresy Jihlava, Havlíčkův Brod, Třebíč a nejméně tvořil okres Žďár nad Sázavou. V porovnání

48

s celou Českou republikou patří Kraj Vysočina ke krajům s vyšším množstvím tuhých znečišťujících látek, na celorepublikovém znečištění se kraj podílel 8,2 %. Od roku 2002 do roku 2007 došlo ke snížení oxidu siřičitého v kraji o 57 %. V roce 2010 došlo zase k mírnému nárůstu. Nejvíce emisí SO2 vypustil do ovzduší okres Žďár nad Sázavou, další se umístil Pelhřimov, Třebíč, Jihlava, Havlíčkův Brod. Největším producentem

emisí

a to zejména lokální

SO2

jsou

za celé

sledované

topeniště pro vytápění

období

domácností,

které

zdroje

REZZO 3,

se

podílejí

na produkci emisí téměř ze 2/3. Kraj Vysočina se řadí ke krajům s nejnižší produkcí emisí SO2. Na produkci oxidů dusíku se na Vysočině nejvíce podílí doprava, zejména dálnice D1. Od roku 2005 dochází k postupnému mírnému snižování těchto emisí. Velký problém je, že se na 40 % NOX podílí pouze 4 firmy v kraji, které toto množství vyprodukovaly v letech 2004 - 2008. V porovnání s Českou republikou se Kraj Vysočina řadí mezi kraje s průměrnou koncentrací. Nejvíce se na oxidu uhelnatém v ovzduší podílí zdroje z kategorie REZZO 4 a REZZO 3. Nejvýznamnější producenty těchto emisí jsou tak motory s vnitřním spalováním a také zařízení v průmyslu i v domácnostech. Zdroje z kategorie REZZO 4 se v roce 2010 podílely na celkové produkci oxidu uhelnatého téměř 70 %. Z celorepublikového hlediska patří

Kraj

Vysočina ke

krajům

s vyšší

hodnotou

naměřených emisí oxidu uhelnatého, kraj se v roce 2010 podílel na celorepublikové produkci 5,4 %. Pro území Kraje Vysočina je typické střídání celků lesní a zemědělské krajiny. Lesy mají v kraji nepříznivou druhovou skladbu, nachází se zde zejména smrkové monokultury s nízkou stabilitou. V krajině můžeme pozorovat velký počet menších rybníků i řadu pramenišť a menších vodních toků. V minulosti byly rybníky rušeny kvůli získání většího množství orné půdy. Některé vodní toky jsou nevhodně upravené a je tak nutné provést revitalizační opatření. Více než polovinu území kraje pokrývá zemědělská půda, Vysočina tak zaujímá přes 10 % orné půdy v České republice. Přesto v kraji dochází neustále k ubývání

49

zemědělské půdy, mezi lety 2007 a 2011 se její plocha zmenšila o 1738 ha. Takto vyjmuté plochy jsou požadovány k zalesnění, k výstavbě průmyslových zón a obchvatů obcí sloužících k napojení těchto zón k dálnici D1. Za závažný problém je považováno využívání zemědělské půdy k výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů, čímž dochází k ničení zdroje neobnovitelného - půdy. Na plochách, které dříve sloužily pro zemědělství, se nyní nachází solární elektrárny nebo se zde pěstují plodiny pro využití na elektrickou energii v bioplynových stanicích. Pozitivní v kraji je nárůst počtu ekologicky hospodařících zemědělců, nejvíce ekofarem se nachází v okrese Žďár nad Sázavou. Půdní fond je na spoustě míst ohrožován vodní erozí, zejména vlivem přívalových srážek. Na Vysočině se k 20. 4. 2013 nachází dvě CHKO, a sice CHKO Železné hory a CHKO Žďárské vrchy. Tyto dvě CHKO tvoří 8,8 % rozlohy kraje. V CHKO Žďárské vrchy lze najít čtyři národní přírodní rezervace, 9 přírodních rezervací a 37 přírodních památek, rozloha činí přes 70 tisíc ha. Žďárskými vrchy prochází hlavní evropská rozvodnice mezi Severním a Černým mořem. V CHKO Železné hory se nachází jedna národní přírodní rezervace, 15 přírodních rezervací a 10 přírodních památek. Národních přírodních rezervací se v kraji nachází celkem 7, přírodních rezervací 71, národních přírodní památky jsou v kraji tři a přírodních památek najdeme v kraji 101. V kraji lze nalézt řadu zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů, a to i mimo zvláště chráněná území. Na druhou stranu jsou v kraji i kriticky ohrožené druhy. Při udržení rozmanitosti kulturní krajiny je nutná podpora místních obyvatel. V roce

2011

došlo oproti předchozímu

roku

ke

zvýšení

investic

na ochranu

životního prostředí, a to o 73 %. Ani toto zvýšení ovšem nevyřešilo všechny problémy v kraji, je zřejmé, že by bylo třeba investovat ještě více a účelověji. Největší podíl těchto investic byl vynaložen na nakládání s odpadními vodami (67 %), dále na ochranu ovzduší a klimatu a nejméně na nakládání s odpady. U neinvestičních nákladů nedocházelo k tak výraznému nárůstu. Největší podíl byl v roce 2011 vynaložen na nakládání s odpady (66 %), na nakládání s odpadními vodami 22,5 % a na ochranu ovzduší a klimatu pouze 5,9 %. I přes velký meziroční růst byla do kraje v roce 2011 vložena pátá nejmenší částka v České republice.

50

6 Seznam literatury 6.1 Knižní zdroje 1. KENDER, J. - CÍLEK, V. a kol. Water in landscape: landscaping programmes. Prague: Consult, 2004, 207 s. ISBN 80-902-132-8-6. 2. CíSAŘ, Václav. Člověk a životní prostředí. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 263 s. 3. EZECHEL, Miroslav, Jana ZICHOVÁ a Ladislav PYTLOUN. Ekologie a ochrana životního prostředí. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola ve spolupráci s vydavatelstvím Profi Press, 2012, 211 s. Tempus. ISBN 978-80-904782-34. JENÍČEK, Vladimír. Vyvážený rozvoj: na globální a regionální úrovni. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, c2010, xv, 132 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-807400-195-6. 5. KOLLÁROVÁ, Helena. Environmental technologies and Eco-inovations: landscaping programmes. Vyd. 1. Editor Jan Kender. Praha: CENIA, 2009, 113, 115 p. ISBN 978-808-5087-697. 6. Komunální odpady. Praha: edice Planeta 2005, 2005, roč. 12, č. 11.ISSN 12133393 7. KRÁLIKOVÁ, Ružena, Miroslav BADIDA a Jozef HALÁSZ. Technika ochrany životného prostredia. 1. vyd. Košice: ELFA. s.r.o, 2007, 303 s. ISBN 978-80-8086-062-2. 8. MAIER, Karel. PRINCIPY UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ: POJETÍ UDRŽITELNÉHO ROZVOJE. [online]. s. 11, aktualizovano 15. 11. 2010 [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-aknihovna/internetove-prezentace/principy-a-pravidla-uzemnihoplanovani/kapitolaA-2011/A1-20101115.pdf 9. PILSKÁ, Bc. Alena. Metody pro hodnocení rozboru udrţitelného rozvoje území. Pardubice, 2012. Dostupné z: http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/48664/3/PilskaA_MetodyproHodnoceni_ SilhankovaV_2012.pdf. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. 10. SRNCOVÁ, Jana. KVALITA OVZDUŠÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ ATMOSFÉRY V KRAJI VYSOČINA. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce RNDr. Martin JUREK, Ph.D. 11. ŠAUER, Petr. Dobrovolné dohody v politice životního prostředí. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000, 339 s. ISBN 80-245-0116-3. 12. VOŽENÍLEK, Vít. Národní parky a chráněné krajinné oblasti České republiky: landscaping programmes. 1. vyd. Editor Jan Kender. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, 113, 115 p. ISBN 80-244-0468-0.

51

13. WITTLINGEROVÁ, Zdena a František JONÁŠ. Ochrana životního prostředí. Vyd. 2. Editor Dagmar Novotná. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2002, 131 s. ISBN 80-213-0754-4. 14. WOKOUN, René. Regionální rozvoj: (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). Praha: Linde, 2008, 475 s. ISBN 978-807-2016-990. 15. Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. Editor Dagmar Novotná. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2001, 399 s., [13] s. obr. příl. ISBN 80-7212192-8.

6.2 Internetové zdroje 16. AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY. Správa CHKO Žďárské vrchy a krajské středisko Havlíčkův Brod [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.zdarskevrchy.ochranaprirody.cz/ 17. AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY. Správa CHKO Železné hory a KS Pardubice [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: www.zeleznehory.ochranaprirody.cz 18. AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY. Zvláště chráněná území [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame 19. ČESKÁ INFORMAČNÍ AGENTURA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Stav životního prostředí v jednotlivých krajích České republiky: Kraj Vysočina [online]. 2007 [cit. 201304-27]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/CENMSFSOZXII/$FILE/Vysocina-web.pdf 20. ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV. Emisní bilance České republiky: tabulky, grafy, mapy [online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/emisnibilance_CZ.html 21. ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘIČSKÝ A KATASTRÁLNÍ. Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky[online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: https://www.cuzk.cz/Dokument.aspx?PRARESKOD=998&MENUID=0&AKC E=DOC:10-ROCENKA 22. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka Kraje Vysočina 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/D0003FC52E/$File/63101112chcz. pdf 23. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Produkce, využití a odstranění odpadů 2011 [online]. 2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/2001-12

52

24. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Kraje Vysočina v roce 2011[online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/4B004CC100/$File/63136412.pdf 25. EKO-KOM A.S. Třídění v krajích ČR [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.jaktridit.cz/cz/trideni/trideni-vkrajich/vysocina,ekokom.cz 26. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Informační systém odpadového hospodářství [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. 27. KRAJSKÝ ÚŘAD KRAJE VYSOČINA. Integrovaný systém nakládání s odpady v Kraji Vysočina [online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.kr-vysocina.cz/o-projektu-isnov/ds-302043/p1=51495 28. KRAJSKÝ ÚŘAD KRAJE VYSOČINA. Profil Kraje Vysočina [online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.krvysocina.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=450008&id_dokume nty=4048220 29. KRAJSKÝ ÚŘAD KRAJE VYSOČINA. Program rozvoje Kraje Vysočina [online]. 2011 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.krvysocina.cz/program-rozvoje-kraje-vysocina/ds-300352/p1=4786 30. KRAJSKÝ ÚŘAD KRAJE VYSOČINA. Přírodní parky a obecná ochrana přírody [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.krvysocina.cz/prirodni-parky/d-1286924/p1=4959 31. Udržitelný rozvoj. In: Udržitelný rozvoj [online]. 2012 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/udrzitelny_rozvoj 32. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Environmentální politika a nástroje [online]. 2013 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/environmentalni_politika_nastroje 33. COPYRIGHT (C) CENIA A MINISTERSTVO ŽITOVNÍHO PROSTŘEDÍ. Integrovaný registr znečištění [online]. 2013 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.irz.cz/node/20

6.3 Použité zákony 34. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí 35. Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší 36. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech 37. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

53

54