Životní podmínky domácností v Jihomoravském kraji

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Životní podmínky domácností v Jihomoravském kraji Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Jana Stávková, CSc.

Brno 2013

Bc. Kateřina Pavlíčková

Obsah

Ráda bych poděkovala vedoucí práce prof. Ing. Janě Stávkové za odborné vedení práce a cenné rády, které mi během zpracování práce poskytla.

Obsah

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným vedením prof. Ing. Jany Stávkové, CSc. s použitím zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 24. května 2013

__________________

Obsah

Abstract Pavlíčková, K. Living conditions in South Moravian region. Bachelor thesis. Brno: Mendel university in Brno, 2013. The thesis focuses on the evaluation of living conditions of households in the South Moravian region in terms of the income situation and comparison with the Czech Republic. Attention is paid to income inequality, poverty and material deprivation. The primary datasource are the results of EU-SILC and the secondary is the Czech Statistical Office. Based on the results, the reasons of the development are sought and recomendations drawn. Keywords EU-SILC, income distribution and inequality, standard of living, material deprivation, poverty.

Abstrakt Pavlíčková K. Životní podmínky domácností v Jihomoravském kraji. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Hlavním cílem bakalářské práce je zhodnotit životní podmínky domácností v Jihomoravském kraji z hlediska příjmové situace a srovnat ji s Českou republikou. Pozornost bude věnována příjmové nerovnosti, problematice chudoby, materiální deprivaci. Primárním zdrojem dat jsou výsledky šetření EU-SILC, sekundárním zdrojem data ČSÚ. Na základě výsledků jsou hledány důvody vývoje a stanovená doporučení. Klíčová slova EU-SILC, životní úroveň, příjmy domácností, chudoba, materiální deprivace.

Úvod

9

Obsah 1

Úvod

11

2

Cíl práce

12

3

Literární rešerše

13

3.1

Životní úroveň .......................................................................................... 13

3.1.1

Index bohatství národů .................................................................... 15

3.1.2

Index HDI ........................................................................................ 15

3.1.3

Index MPI ........................................................................................ 16

3.1.4

Žebříček štěstí (Index GNH) ............................................................ 16

3.1.5

Index HPI ......................................................................................... 17

3.2

Spotřebitelské chování............................................................................. 17

3.3

Příjmová situace domácností.................................................................. 20

3.4

Příjmová nerovnost a její měření ............................................................ 21

3.4.1

Měření nerovnosti ........................................................................... 22

3.4.2

Faktory ovlivňující příjmovou nerovnost ....................................... 24

3.5

Chudoba a hranice chudoby ................................................................... 25

3.5.1

Absolutní chudoba .......................................................................... 26

3.5.2

Relativní chudoba ........................................................................... 26

3.5.3

Hranice chudoby ............................................................................. 26

3.5.4

Možnosti řešení chudoby ................................................................ 27

3.6

Deprivace a materiální deprivace ........................................................... 28

3.7

Sociální vyloučení ................................................................................... 28

3.7.1

Boj EU se sociální exkluzí ............................................................... 30

4

Metodika

32

5

Vlastní práce

35

5.1

Životní úroveň ......................................................................................... 35

5.2

Čistý disponibilní příjem domácností .................................................... 38

5.2.1

Problematika zaměstnanosti a pracovních příležitostí .................. 42

10

Úvod

5.3

Příjmová nerovnost a hranice chudoby ................................................. 48

5.3.1 5.4

Hranice chudoby............................................................................. 49

Materiální deprivace................................................................................53

6

Diskuze a závěr

54

A

Literatura

57

B

Seznam obrázků

60

C

Seznam tabulek

61

Úvod

11

1 Úvod Problematika životní úrovně se týká každého z nás. Je chápána jako blahobyt především materiální povahy. Pojem životní úroveň je pojmem čistě ekonomickým, dá se tedy měřit, zkoumat a analyzovat. Pomocí kvantitativních dat nám nabízí pohled o stavu naší materiální existence. Může vyjadřovat i status jedince, který se navenek projevuje okázalým spotřebním chováním, aby poukázal na svoji vysokou životní úroveň a zdůraznil, že „na to prostě má“. Jak se dá životní úroveň měřit? Existuje mnoho způsobů a také záleží na tom, co vlastně chceme zjistit a změřit. Historicky se životní úroveň určovala a ještě stále určuje pomocí ekonomického ukazatele hrubého domácího produktu v přepočtu na jednoho obyvatele. Ten v sobě nese ale pouze materiální složky jako jsou spotřeba, výdaje, investice a obchodní bilance. Z logiky věci ale vyplývá, že tyto složky jsou sice pro sílu a výkon ekonomiky velice důležité, ale neodráží v sobě skutečnosti, které jsou nad jejím rámcem. Proto bylo sestaveno množství indexů, které se zabývají primárními lidskými potřebami jako je zdraví, vzdělání, dostatek kvalitního jídla, přístup k lékařské péči a s tím spojená průměrná délka života, vzdělání a také životní prostředí. Čistý disponibilní příjem představuje množství peněz, které má jedinec nebo domácnost k dispozici a může s nimi naložit dle svého uvážení. Když se rozhodneme ke spotřebě, tak její charakter je určen naším spotřebním chováním. Spotřební koš je balík výrobků a služeb, který si v závislosti na našem příjmu můžeme dovolit. Nejčastěji používanou statistickou jednotkou, jejíž příjem je sledován, je domácnost. Celkový příjem domácnosti je poté možné přepočítat na jednotlivé členy. Fenomén chudoby a nerovnosti provází lidskou společnost téměř od samého počátku její existence. V moderní společnosti je chudoba měřena či posuzována nejčastěji na základě příjmové nerovnosti. Stanovení hranice chudoby je ústřední pro určení počet domácností, které se nacházejí nad a pod její hranicí. Jedinec (nebo domácnost) je chudobou značně omezován a nemůže si dovolit žít tak, jak by sám chtěl. S tímto nepříznivým stavem také úzce souvisí stav materiální deprivace. Evropská unie ve svém šetření EU-SILC stanovila kritéria, pomocí níž materiální deprivaci měří. Když už domácnost nebo jedinec žije v chudobě, je materiálně deprivovaný, tak už je to jenom krůček k sociálnímu vyloučení. Jedná se o nedobrovolný proces, kdy je jedinec zcela vyloučen z veřejného života. Jihomoravský kraj je prostředím, které bylo vybráno pro analýzu výše uvedených pojmů a skutečností. Výsledky jsou porovnávány a konzultovány s celkovou situací v České republice.

12

Cíl práce

2 Cíl práce Cílem bakalářské práce je zjistit životní podmínky domácností Jihomoravského kraje v letech 2005 – 2011 a porovnat je s Českou republikou. Dílčími cíli je hledat vhodné způsoby vyjádření kvality života a zabývat se příjmovou situací domácností, neboť se od příjmové situace životní úroveň odvozuje.

• • • •

•

•

Další cíle: Zkoumat příjmovou nerovnost domácností Jihomoravského kraje pomocí vhodně zvoleného ukazatele. Stanovit hranici chudoby. Zjistit, kolik domácností Jihomoravského kraje se nachází pod hranicí chudoby. Zjistit, jaký vzorek domácností se nalézá ve stavu materiální deprivace, která může způsobit, že se domácnosti ocitnou ve stavu sociálního vyloučení. Na základě problematiky pracovních příležitostí zjistit nezaměstnanost a pracovní příležitosti pro Jihomoravský kraj a provést srovnání s Českou republikou Zhodnotit celkové životní podmínky Jihomoravského kraje za dané období se situací v České republice.


13

3 Literární rešerše 3.1 Životní úroveň Životní úroveň je ekonomický pojem, který je vymezen kvantitativně. Rozlišuje se životní úroveň společnosti a životní úroveň jednotlivce (případně domácností). Dle Kubátové (2010) je životní úroveň (ať již společnosti nebo domácnosti) chápána jako její materiální blahobyt. Týká se především úrovně spotřeby, materiálního vybavení domácností a věcí, které si může člověk za svůj příjem koupit. Vzhledem k příjmové diferenciaci moderních společností se jednotlivci nebo rodiny odlišují svou životní úrovní. V tomto ohledu lze analyzovat životní úroveň nejchudších vrstev nebo životní úroveň vrstev s extrémními formami luxusu a okázalou spotřebou (ibid). S pojmem životní úroveň jsou rovněž spojovány pojmy chudoba a bohatství. Předpokládá se, že životní úroveň jednotlivců (nebo rodin/domácností) je do velké míry provázána s životní úrovní společnosti, ve které jedinec (nebo rodina/domácnost) žije. Laureát Nobelovy ceny, Amartya Sen (1987) mluví o schopnostech, kterými se dá měřit životní úroveň. Tento pojem vyjadřuje přístup k příležitostem, který má být pro všechny stejný a má tak vyjadřovat ekonomickou rovnost. Státy s nízkou životní úrovní jsou identifikovány jako státy, kde existuje relativní chudoba. Absolutní chudoba existuje ve státech, kde jsou životní podmínky na nejnižší úrovni a jejichž občané nejsou schopni vyžít se svým příjmem. Pojem kvalita života úzce souvisí s životní úrovní a také ji rozšiřuje. Dle pojetí českého psychologa Karela Balcara má kvalita života tři dimenze. Za prvé dimenzi tělesnou, za druhé dimenzi duševní (též prožitková) a za třetí dimenzi duchovní (existenciální dimenze) (Balcar, 2005). Tělesnou dimenzi je chápána jako zdraví ve smyslu fyzické zdatnosti a fyzické harmonie. Duševní dimenze je chápána jako štěstí ve smyslu prožívání slasti, která má mocenský charakter (ibid). Poslední dimenze je chápána jako prožitek smysluplnosti vlastního života. Prožitek smysluplnosti je definován zacíleností, motivovaností (kde hraje významnou roli svědomí jedince) a činností, kterou člověk činí ze své vůle. Životní úroveň se odvozuje od výší příjmů osob a domácností a od materiální vybavenosti domácností a bytů. Český statistický úřad měří životní úroveň domácností porovnáváním příjmů a výdajů domácností a vytváří tak každoroční statistiky rodinných účtů. Životní úroveň se vyjadřuje především pomocí ekonomického ukazatele HDP na jednoho obyvatele. HDP se používá ke stanovení výkonnosti ekonomiky a tvoří jej: soukromá a veřejná spotřeba, vládní výdaje, investice a dovoz odečtený od vývozu (Investopedia).

14


Možný (2002) a Gaulier (2009) jsou dva z mnoha kritiků, kteří poukazují na to, že ukazatel ekonomické síly země vyjadřuje sociální blahobyt pouze z části a nejsou v něm obsaženy ukazatele, jako jsou: příjmová nerovnost, nezaměstnanost a rozdíl v přístupu k veřejným statkům. Možný poukazuje na to, že hrubý národní důchod zvyšují i náklady rozvodových soudců, vězeňských dovozců, náklady na čištění odpadních vod a udržování armády. Tyto výdaje jsou nezbytné, ale nelze o nich říci, že jejich zvyšování je výrazem zvyšující se kvality života (Možný, 2002). Dalším příkladem, jenž ukazatel HDP nezahrnuje, jsou služby a statky, které si domácnosti vyprodukují sami a také sami spotřebují, ale jež neprochází trhem. Čím jednodušší je společnost, tím je větší podíl toho, co si rodina sama vyprodukuje a také sama spotřebuje. Z tohoto důvodu jsou tradiční společnosti z hlediska životní úrovně chudší, než ve skutečnosti jsou. Ale i v moderní společnosti je možný velký podíl vlastní výroby a vlastní spotřeby. Ivo Možný (2002) navrhuje tyto předpoklady, které by musely být přijaty, aby HDP vyjadřoval míru kvality života: • Předpoklad, že si lidé vybírají vždy věci podle svého prospěchu a ke svému prospěchu. • Maximalizace individuálního prospěchu vede k maximalizaci sociálního blahobytu. • Naše jednání nepřináší žádné nezamýšlené důsledky pro druhé, a pokud ano, mohou být ignorovány. • Distribuce příjmů je v principu vždy v pořádku nebo není důležitá pro kvalitu života společnosti. • Ti, kdo utrácejí peníze, jsou vždy totožní s těmi, kdo nakoupené spotřebovávají nebo z něho mají užitek. Tento předpoklad je vyvrácen situací v rodině a to především z hlediska dětí, kteří většinu toho, co spotřebovávají, nekupují. • Všechny typy konzumu jsou rovnocenné, nákup pornokazety a chleba jsou rovnocenné a nevypovídají nic o kvalitě života. • Věci mají tu cenu, kterou právě mají na trhu. Všechny tyto předpoklady musí být zamítnuty proto, že buď odporují empirickým poznatkům o tom, jak společnost funguje nebo pro svou zaujatost osobním prospěchem a hodnotou. Z důvodu nedostatečnosti ukazatele HDP pro určení životní úrovně, se začaly vyvíjet indexy, které se snažily doplnit jeho nedostatky. Nejprve se zaměřily na naplnění základních lidských potřeb: zdraví, vzdělání, průměrná délka života, která je předpokladem dobrého zdraví a to je podmíněno přístupem ke kvalitní lékařské péči. Dalším předpokladem zdraví je také


15

celoživotní požívání dostatečného množství kvalitních potravin. Vzdělání bylo do indexů zahrnuto proto, že jsme se jím vydělili z přírody. Je však nutná neustálá investice do vzdělávacího procesu a míra této investice je nakonec určujícím indikátorem pro míru kvality života pro ty, kteří jsou jeho součástí. Dalším indikátorem, který začal být brán v úvahu a byl začleněn do indexů je započítání míry nerovnosti plynoucí z dostupnosti a čerpání zdrojů, které má společnost k dispozici. Následující indexy jsou alternativou k posuzování kvality života a životní úrovně. 3.1.1

Index bohatství národů

Světová Banka (World Bank) vyvinula svůj vlastní index, který nazvala Index bohatství národů (Wealth of Nations Index). Kristalina Gorgieva, ředitelka ústavu Strategie a operací udržitelného rozvoje, který zaštiťuje Světová banka, ve své prezentaci vysvětluje strukturu a důvod sestavení tohoto indexu následovně: • Bohatstvím se dá měřit potenciál pro budoucí blahobyt. • Složení bohatství udává výchozí podmínky pro rozvoj. • Rozvoj společnosti si lze představit jako řízení portfolia aktiv. • Změna reálného bohatství (za pomocí skutečných nebo upravených čistých úspory) je měřítkem udržitelného rozvoje. Struktura Indexu bohatství národů podle Možného (2002) a Gorgieva (2011), je následující: • 60 % lidského kapitálu (též nazýván nehmotný investiční kapitál), kam patří úroveň vedení organizace a kvalita institucí. • 20 % vyprodukovaného kapitálu (budovy, stroje, infrastruktura, finance, kapitál). • 20 % přírodního kapitálu, který odráží kvalitu životního prostředí a patří mezi něj pastviny, orná půda, minerály a energie. Méně rozvinuté země mají k dispozici především přírodní kapitál, ale je třeba, aby rozvíjely i další složky: vyprodukovaný a lidský kapitál. Tímto indexem se také zabývá odbor Evropské komise pro životní prostředí a Eurostat (DG Environment, DG Eurostat). 3.1.2

Index HDI

Obsah pojmu kvalita života je širší než obsah pojmu životní úroveň. Kvalita života se totiž měří jak za pomocí materiálních indikátorů společnosti, tak prostřednictvím indikátorů kvalitativní úrovně společnosti (Kubátová, 2010).

16


Indikátor měřící úroveň kvality života se nazývá index lidského rozvoje (HDI). HDI, Human development index, byl vyvinut OSN v roce 1990. Představuje alternativu stanovení kvality života k HDP a snaží se obsáhnout oblasti, které jsou při stanovení HDP zcela opomíjeny a poskytnout tak jiný pohled na rozvoj lidské společnosti. HDI je index složený ze tří dimenzí lidského rozvoje: index očekávané délky života (který se stanovuje pomocí naděje na dožití, také nazývána jako očekávaná průměrná délka života), vzdělání (zachycuje míru všeobecné gramotnosti a poměrem primárního, sekundárního a terciárního vzdělání v populaci) a kvalita života (vyjádřena pomocí hrubého domácího produktu přepočítaného na jednoho obyvatele) (Wolff, 2009). Tento index však nemůže být považován za souhrnné měřítko rozvoje lidské společnosti. Nezahrnuje indikátory dodržování lidských práv, stupeň demokracie nebo nerovnost (ibid). Index lidského rozvoje je pro Českou republiku sestavován od roku 2000. 3.1.3

Index MPI

Chudoba velice úzce souvisí s kvalitou života, proto je zde uveden i index lidské chudoby. Většinou se chudoba měří jen pomocí jednoho faktoru (většinou podle příjmu), ale to většinou zcela neodpovídá skutečnosti. K chudobě většinou dochází působením více faktorů, proto byl představen index mnohorozměrné chudoby. Tento index se sestavuje na základě zkušeností chudých, deprivovaných lidí. Určovacími faktory jsou: špatná zdravotní situace, nedostatečné vzdělání, nedostatečná životní úroveň, nedostatek příjmů, slabý vliv a moc, špatná kvalita pracovního prostředí a hrozba násilí (OPHI). Index mnohorozměrné chudoby se měří v %. Jeho hodnota pro Českou republiku pro rok 2012 činí 0,010 % (International Human Development Indicators). Z toho vyplývá, že stupeň ohrožení chudoby jedinců v české společnosti je velice malý.1 3.1.4

Žebříček štěstí (Index GNH)

Mezi roky 2005 a 2009 vědci z Gallup World Poll prováděli dotazníkové šetření s více než tisíci respondenty v 155 zemích světa, aby pro jednotlivé státy změřili dva druhy blahobytu a sestavili tak žebříček štěstí (The Forbes, 2010). Nejdříve se výzkumníci dotazovali na osobní spokojenost respondentů s jejich životem. Podle odpovědí jej zařadily do žebříčku se škálou 1-10, kde 1 vyjadřovala absolutní nespokojenost a 10 absolutní spokojenost. V druhé části výzkumu se ptali na pocity jedince z předešlého dne. Zde výzkumníci zkoumali jejich každodenní zážitky, ptali se na věci jako: jestli se cítili odpočatí, 1

Chudoba bude podrobněji rozebrána níže, v části „Chudoba a hranice chudoby“


17

respektovaní, jestli cítili nějakou bolest nebo jestli měli pocit, že naplno využívali svůj intelekt. Jejich odpovědi obodovali škálou mezi 5 a 10, kde 5 vyjadřovalo osobní nenaplnění z každodenního života a 10 absolutní spokojenost s momentální situací. Jedinci, kteří dosáhli velkého počtu bodů, byli považováni za prosperující, tudíž spokojené a šťastné. Česká republika dle časopisu Forbes (2010) z tohoto výzkumu vyšla následovně: • Umístila se na 40. místě z celkového počtu 155 států. • 39 % obyvatelstva prosperuje, je spokojeno se svým životem a cítí se naplněno svou prací. • 51 % obyvatelstva se potýká s obtížemi ve svém životě • 9 % obyvatelstva ve výzkumu označilo svůj život za útrpný, kdy trpí silným nedostatkem, ať již v materiální nebo sociální oblasti. • 6,6 je hodnota každodenních zážitků a každodenní spokojenosti. Z výše uvedeného šetření vyplývá, že Češi spíše nejsou spokojeni se svým životem. Většina obyvatel se potýká s obtížemi ve svém životě. Žebříček byl sestavován pomocí subjektivních ukazatelů a dle charakteristiky běžného Čecha se asi Česká republika nemohla umístit lépe. Češi jsou ve své povaze hodně kritičtí a jsou věčně s něčím nespokojeni. 3.1.5

Index HPI

Pro zajímavost je uveden další index, který rozšiřuje už dva zmíněné způsoby měření kvality života o životní prostředí. Jedná se o index HPI (Happy Planet Index), neboli „index šťastné planety“. HPI tak měří subjektivní spokojenost jedince se svým životem, průměrnou délku života a ekologickou stopu na jednoho obyvatele (Happy Planet Index, 2012). Tento ukazatel je problematický kvůli celosvětové kontroverzi kolem ekologické stopy a jejím měřením. Jedním z nevýhod indexu je, že spíše vyjadřuje ekologickou efektivitu jednotlivých států než osobní spokojenost jedince.

3.2 Spotřebitelské chování Spotřebitelské chování českých domácností prošlo od Sametové revoluce zásadními změnami. V ekonomicky nefunkčním komunistickém režimu nebyl před rokem 1989 dostatek spotřebního zboží. Od Sametové revoluce uplynulo více než 20 let, během nichž proběhla celá řada změn v životním stylu spotřebitelů. V české společnosti nastala rychlá změna od komunismu ke

18


konzumismu (Večerník, 2010). Česká republika se dnes v úrovni spotřeby přibližuje západu. Chování spotřebitelů se dá charakterizovat jako chování, kterým se spotřebitelé projevují při hledání, nakupování, užívání, hodnocení a nakládání s výrobky a službami od nichž očekávají uspokojení svých potřeb. Potřeby plynou z pocitu nedostatku a jsou popsány v tzv. Maslowově hierarchii potřeb, která je znázorněna na následujícím obrázku.

Obr. 1

Maslowowa hierarchie potřeb

Zdroj: vytvořeno autorkou

Maslowowa hierarchie potřeb rozděluje lidské potřeby do pěti kategorií: fyziologické potřeby, potřebu bezpečí, potřebu lásky a sounáležitosti, potřebu uznání a potřebu seberealizace. Tyto potřeby jsou uspořádány hierarchicky, od těch nejnaléhavějších k těm nejméně naléhavým. Fyziologické potřeby a potřeba bezpečí se souhrnně označují jako potřeby nižšího řádu. Potřeba lásky a sounáležitosti (označované též jako Společenské potřeby), potřeba uznání a potřeba seberealizace se souhrnně označují za potřeby vyššího řádu. Lidé se nejdříve pokoušejí uspokojit své nejnaléhavější potřeby a pak ty, které jsou důležité hned po nich. Hladový člověk se například nebude zajímat o nejnovější technologie ani o to, jak ho vnímá okolí a ani o to, jestli se nachází v bezpečí a dýchá čistý vzduch. Teprve když uspokojí hlad, tak vstoupí do popředí další potřeby. Nejnaléhavější jsou fyziologické potřeby, ke kterým se řadí potrava, voda, bydlení a sexuální potřeby. Následuje pocit bezpečí, ke kterému patří hlavně


19

bezpečnost jedince a ochrana jeho materiálních statků, ochrana rodiny a dalších důležitých osob v životě jedince. Třetí potřebou je potřeba sounáležitosti a lásky, kde je ústřední pocit, že člověk někam patří a je milován. Patří sem mezilidské vztahy, náklonnost, přátelství a pocit příslušnosti k sociální skupině. Další potřebou je potřeba uznání, kam patří respekt, sebeúcta, uznání, pocit spokojenosti se svým postavením jak v profesním tak v osobním životě. Poslední, nejméně důležitá potřeba je potřeba seberealizace. Jedná se o potřebu osobního vývoje, formování osobnosti, rozvíjení, prohlubování a využívání vlastních schopností. Chování spotřebitelů je velmi rozmanité a jejich motivy jsou ovlivněny nejenom finanční situací konkrétní rodiny, ale odráží také místní tradice, sociální postavení rodin, příslušnost k určité skupině či kulturně podmíněný vkus (Kušková et al., 2009). S rostoucí úrovní spotřeby materiálů rostou příjmy, klesají ceny komodit a rozšiřuje se nabídka zboží na trhu. Změna v chování spotřebitelů ve smyslu podpoření nebo utlumení jejich poptávky po určitém zboží nebo službách, má podstatný vliv na ekonomiku země. Avšak zvyšující se spotřeba nemá vždy jen pozitivní důsledky. Má značný dopad na životní prostředí a také na sociální struktury. Dle Kotlera (2007) je spotřebitelské chování spotřebitelů ovlivněno kulturními, sociálními a osobními faktory. Největší důležitost a nejhlubší vliv spatřuje v kulturních faktorech. Následující tabulka rozděluje jednotlivé faktory. Tab. 1

Faktory ovlivnění chování spotřebitelů dle Kotlera

Kulturní faktory

Sociální faktory

Kultura

Referenční skupiny

Subkultura

Rodina

Společenská třída

Role a postavení

Osobní faktory Věk a stádium životního cyklu Zaměstnání a ekonomické charakteristiky Osobnost a sebepojetí Životní styl a hodnoty

Zdroj: Kotler (2007), upraveno autorkou

Kultura, subkultura a společenská třída mají značný vliv na nákupní chování spotřebitelů. Kulturou jsme ovlivňováni a také ji sami ovlivňujeme. Jedná se o celoživotní proces, ze kterého není vyloučen žádný jedinec. Kultura je vše, co nás obklopuje. V dětství a dospívání především prostřednictvím rodiny získáváme soubor hodnot a vzorce chování. Každá kultura se dále dělí na menší celky, na subkultury. Subkultury jsou založeny na základě národnosti, náboženství, rasové skupiny nebo na koncentraci v geografickém regionu (Kotler, 2007). Společenské třídy hierarchicky dělí společnost, v níž má každá

20


třída přesně vymezené hodnoty, zájmy a vzorce chování. V USA existuje 7 společenských tříd: nižší nižší třída, vyšší nižší třída, pracující třída, střední třída, vyšší střední třída, nižší horní třída a vyšší horní třída (ibid.). Společenské třídy se liší jak oděvem, způsobem řeči, trávením volného času, tak i charakteristickým spotřebním chováním. Společenské třídy vykazují rozdílné preference při výběru výrobků a služeb. Z toho vyplývá, že ke každé třídě musí být přistupováno individuálně, když chceme ovlivnit její spotřební chování, protože každá reaguje rozdílně na stejné podněty. Referenční skupiny jsou takové skupiny, které přímo (primární skupiny) nebo nepřímo (sekundární skupiny) ovlivňují názory nebo chování jejich členů. Asociační skupiny jsou takové, s jejímiž hodnotami se jedinec ztotožňuje a chce se stát jejím členem. Na druhou stranu disociační skupiny jsou takové, jejichž hodnotové žebříčky a vzorce chování jedinec odmítá a nechce s nimi být spojován. Klíčovou funkci ve skupině zaujímá názorový vůdce skupiny. Je to jedinec, který utváří a významně ovlivňuje spotřební chování členů skupiny, ke které náleží. Rodina tvoří nejvlivnější referenční primární skupinu. Člověk získává od rodičů orientaci v náboženství, politice a ekonomice, v osobních ambicích, sebeúctě a lásce (ibid). Každá osoba má jisté postavení ve společnosti a s tím se pojí i společenské role. Lidé si tak vybírají výrobky, které nejlépe odrážejí jejich roli a jejich postavení ve společnosti. V průběhu života lidé nakupují různé zboží v závislosti na věku a v jakém životním rodinném cyklu2 se právě nacházejí. Strukturu spotřeby také významně ovlivňuje zaměstnání a celková ekonomická situace jedince. V závislosti na svém příjmu, si jedinec může dovolit pořídit určitý počet výrobků v určité kvalitě. Výběr výrobků je silně ovlivněn ekonomikou: disponibilním příjmem a se sklonem k utrácení nebo naopak k šetření. Osobnost je soubor rozličných psychologických rysů, který vede k relativně konzistentním a stálým reakcím na stimuly prostředí (ibid). Tak, jak jedinci vnímají svou osobu, souvisí s tím, jaké značky spotřebního zboží nakupují a se kterými se ztotožňují. Životní styl a hodnoty konkrétního jedince jsou reflektovány ve volbě produktů a služeb. Jedinec si vybírá produkty, které nejlépe vystihují jeho životní styl.

3.3 Příjmová situace domácností Příjmová situace je jedním z hlavních faktorů určujících kvalitu života a také související pojmy, jako je například chudoba. Hlavním zdrojem osobního příjmu je práce, která přináší mzdu nebo plat. Dalším zdroje příjmu domácností jsou příjmy z podnikání, dividendy, úroky plynoucí z vlastnictví spořicího účtu

2

věk, pohlaví a počet členů v domácnosti v daný okamžik


21

a v neposlední řadě sociální transfery, které jsou vypláceny státem a další (Wolff, 2009). Role domácností je v jakékoliv ekonomice velmi významná především proto, že svými výdaji podporují ekonomický růst dané země. Nejprve je nutné definovat základní jednotku a tou je v našem případě domácnost. Domácností se rozumí všechny osoby, které sdílí jednu domácnost. To zahrnuje jak členy rodiny, tak i osoby, které nejsou navzájem v přímém příbuzenském stavu, například podnájemníci (Strawser, 2008). Příjem domácností poskytuje prostředky, které domácnosti používají na svoji spotřebu. Zvýšení příjmu má v dlouhodobém horizontu pozitivní vliv na kvalitu života, protože poskytuje prostředky pro kvalitnější výživu, zlepšení zdraví, vzdělanosti a celkově zlepšuje socioekonomický status. Příjem domácností je tokovou veličinou, která je definovaná pro určitou dobu, zpravidla 1 rok (Odekon, 2006). Velice obtížně se spolehlivě měří, právě proto, že se skládá z mnohých komponentů. Porovnání mezi státy nebo studiemi je pro velký rozptyl mezi množstvím použitých komponentů obtížně proveditelné. Respondenti obvykle považují svůj osobní příjem za důvěrnou informaci a tím mohou být data do značné míry zkreslena. Během porovnávání příjmů domácností pro vybrané období se musí brát v úvahu jeho skutečná hodnota v určitém okamžiku. Musí se také brát v úvahu změna v reálné hodnotě příjmu v průběhu času, kde se zohlední inflace.

3.4 Příjmová nerovnost a její měření Nerovnosti lze zkoumat z nejrůznějších aspektů, různými metodami a interpretovat z různých úhlů pohledů. Příjmová nerovnost ve své podstatě znamená, že různí lidé dosahují různých příjmů. Tato příjmová disperze se zabývá tím, jak moc je veliké rozpětí jednotlivých příjmů. Podle Wolffa (2009) nerovnost znamená: • Pobídku k tvrdé práci a úsporám, což naznačuje, že existence nerovnosti má pozitivní efekt na fungování ekonomiky státu. • Špatný vliv na společnost, protože z ní vychází chudoba, nerovný přístup ke zdravotní péči, zvýšení kriminality a další. Ekonomové vytvořili mnoho způsobů měření příjmové nerovnosti. Nezávislost na stupnici měření říká, že míra nerovnosti je nezávislá na rovnoměrných proporcionálních změnách (Wolff, 2009). Jinými slovy, jestliže se změní příjem každé rodiny ve stejném poměru (například vlivem inflace), potom by se nerovnost neměla změnit. Pigou-Daltonův princip (Dalton, 1920 a Pigou, 1912) vyžaduje, aby míra nerovnosti vzrostla (nebo se alespoň nezmenšila), když dochází k transferu

22


příjmu od chudé osoby k bohaté a naopak, aby se zmenšila (nebo alespoň nevzrostla) při transferu příjmu od bohaté k chudé osobě. V tomto případě zde existují ještě 2 podmínky: příjem je konstantní a nedojde ke změně sociální statutu mezi zúčastněnými osobami. Tomu to principu se také říká „Index Robina Hooda“, kdy se životní úroveň chudé rodiny zlepší tím, že obdrží část příjmu od bohaté rodiny a ta trochu zchudne. V celkovém měřítku se pozice chudé rodiny relativně zlepší. Redistribucí disponibilního příjmu se dá částečně redukovat nerovnost. Tento princip používá většina států západní Evropy v podobě progresivní daně a systému sociálních transferů. 3.4.1

Měření nerovnosti

Měření nerovnosti se provádí: • Koeficientem příjmové nerovnosti S80/S20 • Lorenzovou křivkou • Giniho koeficientem • Indexem Robina Hooda • Antkinsonovým index nerovnosti • Theilovým indexem nesouladu Koeficient příjmové nerovnosti S80/S20 (Distribution of Income – S80/S20 Quintile Share Ratio) se podle ČSÚ definuje jako: poměr objemů příjmů připadajících na 20 % osob s nejvyššími vyrovnanými příjmy ve společnosti (5.kvintil) k objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejnižšími vyrovnanými příjmy ve společnosti (1. kvintil) (ČSÚ, 2004). Koeficient může nabírat hodnot <1;∞). Čím je hodnota koeficientu S80/S20 vyšší, tím jsou celkové příjmy 20 % nejbohatších osob ve společnosti vyšší v poměru k celkovým příjmům 20 % nejchudších osob ve společnosti. Z toho vyplývá, že je i vyšší diferenciace příjmů ve společnosti. Na druhou stranu čím je hodnota koeficientu nižší (čím více se blíží hodnotě 1), tím je příjmová nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími ve společnosti nižší. Pokud je koeficient příjmové nerovnosti S80/S20 roven právě jedné, znamená to absolutní rovnost příjmů všech členů společnosti. Jedním z nejpoužívanějších nástrojů měření příjmové nerovnosti je její grafické znázornění pomocí Lorenzovi křivky (viz. následující obrázek).


Obr. 2

23

Lorenzova křivka

Zdroj: Wolff, 2009, upraveno autorkou

Na ose x je vyneseno procento populace a na ose y procento příjmů. Jinými slovy na Lorenzově křivce je kumulativní příjem rodiny vynesen proti počtu rodin uspořádaných od nejchudších k nejbohatším Každý bod na Lorenzově křivce udává podíl příjemců důchodů z jejich celkového počtu vyjádřených v procentech a jejich podíl na celkových příjmech. Na prvním grafu obrázku č. 2 vidíme případ, kdy je Lorenzova křivka totožná s přímkou se sklonem 45°. Tato situace nastane, když budou příjmy dokonale rozděleny a tak bude podíl příjemců důchodů totožný s jejich podílem na celkových příjmech. Na grafu č. 4 je znázorněn případ, kdy dochází ke zcela opačnému efektu, k absolutní nerovnosti rozdělení příjmů. V této situaci Lorenzova křivka kopíruje pravou část osy y a celou osu x a v praxi to znamená, že by jedna osoba dostala celý důchod a na ostatní by se nedostalo. Grafy č. 2 a 3 na obrázku č. 2 znázorňují situaci, kdy se Lorenzova křivka vzdaluje od hypotetické 45° přímky dokonalého rozdělení důchodů a vzniká tak příjmová nerovnost. Na Grafu č. 3 je patrné, že se Lorenzova křivka více vzdaluje od ideální přímky. Graf č. 3 tedy vyjadřuje vyšší příjmovou nerovnost než graf č. 2. Grafické znázornění Lorenzovi křivky umožňuje určit další dva indexy příjmové nerovnosti: Giniho koeficient a Index Robina Hooda. Giniho koeficient zkoumá diverzifikaci rodinných příjmů. Česká republika se z celkového počtu 136 států umístila na 109. místě s hodnotou Giniho koeficientu 0,31 (The CIA World Factbook). To znamená, že míra nerovnosti rozdělení příjmů rodin v České republice dosahuje 31 %. Giniho koeficient je poměrem mezi oblastí, kterou Lorenzova křivka zaujímá a 45° pomocné přímky. Čím je Lorenzova křivka vzdálenější od 45° pomocné přímky, tím je Giniho koeficient vyšší a rozdělení příjmů nerovnoměrnější. Tato situace je patrná z grafu č. 2 a 3 na obr č. 2, kde Giniho koeficient pro třetí graf je vyšší než Giniho koeficient pro 2. graf. Na druhou stranu, čím se Lorenzova křivka blíží pomocné 45° přímce, nebo jí prochází,

24


a čím více se Giniho koeficient blíží 0, tím je rozdělení příjmů rovnoměrné. Tato situace je zachycena na grafu č. 1 obrázku č. 2. Když by Lorenzova křivka protínala osu x a pravou stranu osy y, Giniho koeficient bude mít hodnotu 1 (případ na grafu č. 4 obrázku č. 2). V praxi to znamená, že čím více se bude Giniho koeficient blížit 0, tím budou příjmy domácností rozděleny rovnoměrněji, a čím více se bude blížit 1, tím by ve společnosti zavládla absolutní příjmová nerovnost. Index Robina Hooda, také známý pod názvem Hooverův Index, vychází jak z Lorenzovy křivky, tak používá ke svému vyjádření Giniho koeficient. Index vyjadřuje množství příjmů, které musí být převedeno z bohatších do chudších domácností, aby byla dosažena rovnost v distribuci příjmů. Graficky lze znázornit z Lorenzovy křivky jako nejdelší možná vzdálenost dvou bodů mezi bodem na Lorenzově křivce a bodem na 45° přímce dokonalého rozdělení příjmů. Viz. Pigou-Daltonův princip výše. Atkinsonův index nerovnosti vyjadřuje tzv. spravedlivý průměrný příjem, který je definován jako takový příjem, který když je rovnoměrně rozdělený mezi příjemce, tak vytvoří stejnou úroveň společenského blahobytu jako současná distribuce příjmů (Wollf, 2009). Je počítáno s tzv. parametrem averze vůči nerovnosti, který odráží preference společnosti k rovnosti. Jeho výsledek se pohybuje v rozmezí intervalu <0;∞>. Nejnižší hodnota odráží skutečnost, že společnost je zcela lhostejná k problematice rozdělení příjmů. Na druhou stranu hodnota ∞ značí postoj jedince s nejnižším příjmem. V praxi lze říci, že parametr averze vůči nerovnosti odráží míru sociálního cítění ve společnosti. Čím více se bude současný příjem na osobu blížit spravedlivému příjmu na osobu, tím bude Antinsonův index nižší. Tedy bude-li index nabývat hodnotu 0,6, a pokud by byl současný příjem rozdělen rovnoměrně, stačilo by pouze 40% výše současného příjmu, aby bylo dosaženo stejné úrovně blahobytu. Theilův index nesouladu je dalším ukazatelem, který vyjadřuje míru příjmové nerovnosti ve společnosti. Je vyjádřen váženým geometrickým průměrem podílů příjmů. Hodnota Theilova indexu je rovna 0, když každý obdrží stejný příjem a společnost se nachází v absolutní příjmové rovnosti. V případě absolutní nerovnosti, kdy jedna osoba obdrží veškerý příjem, je hodnota Theilova indexu vyjádřena přirozeným logaritmem. Čím více bude příjem rozptýlen mezi více osob, tím více se hodnota Theilova indexu nesouladu bude blížit 0. 3.4.2

Faktory ovlivňující příjmovou nerovnost

Na rozdělení příjmů a tedy i na velikost chudoby ve společnosti má vliv současně několik faktorů působících současně. Některé z nich je možno ovlivnit přímo, některé pouze nepřímo. Státními či vládními zásahy nebo regulacemi lze tyto


25

faktory ovlivnit přímo, avšak ty, které jsou výsledkem působení tržních sil působících na liberalizovaném trhu výrobků a služeb, lze ovlivnit pouze nepřímo nebo mnohdy vůbec. Mezi tyto faktory se řadí: • Aktuální rozdělení bohatství ve společnosti • Sociální politika • Fiskální politika, daňový systém • Trhem určená diferenciace příjmů ze závislé činnosti a podnikání dle profese • Koncept chudoby (absolutní, relativní) • Velikost hranice chudoby a hloubka chudoby • Míra zohlednění úspor ze společného hospodaření domácností • Struktura domácností (kolik členů v ní žije) Příjmová nerovnost je příčinou sociální nerovnosti. Sociolog Jan Keller hovoří o nástupu postmoderní společnosti, která je charakterizovaná pokračující individualizaci společnosti, zánikem tříd a rozpadem společenských vrstev a s tím spojeným prohloubením nejistoty a chudoby (Keller, 2011). Jan Keller zavedl nový pojem „nesouměřitelnost“, který je dalším stupněm nerovnosti a vzniká z postupného rozevírání nůžek materiální a společenské nerovnosti, která je produkována globálním kapitalismem. Pomyslná hranice mezi nerovností a nesouměřitelností spočívá v tom, že zatímco nerovnost nebere lidem ambice se vlastním přičiněním vypracovat a dosáhnout tak lepšího osudu, v případě nesouměřitelnosti jedinec zcela rezignuje (ibid).

3.5 Chudoba a hranice chudoby Přes celkový ekonomický růst a rozvoj demokracie, se jedním z centrálních přetrvávajících problémů moderní společnost zdá být problém chudoby. Nejedná se ale o absolutní chudobu ve smyslu naplnění základních potřeb, ale z důvodu nedokonalého rozdělování zdrojů se problém chudoby stává problémem menšiny. Chudoba je chápána jako vzdálenost od určitého společenského standardu (Sirovátka, 1992). Jinými slovy, jestliže si chudobní nemohou dovolit to, co se všeobecně považuje za nutné ke slušnému živobytí, potom žijí v chudobě. Chudoba je dána ekonomickou situací a má sociální a společenské následky jako například sociální vyloučení. Podle definice Komise EU jsou chudí chápáni jako: „osoby, rodiny a skupiny osob, jejichž materiální, kulturní a sociální zdroje jsou natolik omezené, že je vylučují z minima přijatelného způsobu života v zemích, v nichž tyto osoby žijí“ (Council of Ministers, EC, 1984). Problém chudoby úzce

26


souvisí s: vysokou úrovní nezaměstnanosti, se změnami v rodině, se změnami ve struktuře trhu práce, s vlivem politiky zaměstnanosti a sociálního zabezpečení v nezaměstnanosti a s vysokou migrací do ekonomicky vyspělých zemí (Sirovátka, 1992). Nezaměstnaní jsou proti chudobě chráněni v podobě podpory v nezaměstnanosti ze strany státu. Tato pomoc je však určena jen na přechodnou dobu (a má přesná pravidla) a pomáhá nezaměstnaným překlenout dobu, kdy není zaměstnaný do doby, kdy se stane opět zaměstnaným a bude mít opět pravidelný příjem. Daniel P. Moynihan popsal proces chudoby následovně: chudoba vede k sociálním a kulturním bariérám v motivaci, což vede ke špatnému zdraví a nízkému vzdělání, což následně omezuje pracovní potenciál, což vede k omezeným výdělkovým příležitostem, což vede k chudobě (Moynihan, 1975). Dle Moynihana se tak nacházíme v začarovaném kruhu, ze kterého je složitá (ale ne však nemožná) cesta ven. 3.5.1

Absolutní chudoba

K absolutní chudobě dochází, pokud nejsou naplněny základní lidské potřeby jedince. Mezi ně patří hlavně strava a přístřeší, ale můžeme sem zahrnout i již dříve popsanou Maslowowu hierarchii potřeb. Jak bude rozebráno dále, tak měření chudoby pro účely porovnání jednotlivých států, je problematické. V rozvinutých zemích se dle výše uvedené definice absolutní chudoba nevyskytuje. Nemůžeme však říci, že se chudoba nevyskytuje vůbec. 3.5.2

Relativní chudoba

Stanovení hranice chudoby, která by byla stejná pro všechny země, není možné. Z tohoto důvodu můžeme říci, že chudoba je společensky podmíněná. Chudoba je to, za co ji obyvatelé konkrétního státu považují. Stává se tak mírou všeobecného standardu a je definována odchylkou od něj. Existují indikátory relativní chudoby, které vycházejí z nerovnoměrného rozložení příjmu ve společnosti. Tato problematika byla již v práci probírána. 3.5.3

Hranice chudoby

Při stanovení hranice chudoby a hlavně způsobu, jak chudobu měřit, se setkáváme s celou řadou problémů. První problém vyvstává, když chceme identifikovat chudé lidi. Další problém je spatřen právě v seskupení jedinců, kteří byli označeni za chudé a stanovení samotného indexu chudoby. Hranice chudoby, která se označuje jako životní minimum, je pro každý stát jiná kvůli odlišným cenovým hladinám a mění se v čase. Světová banka v roce 2010 stanovila jako hranici extrémní chudoby hodnotu 1,25 amerických dolarů


27

na osobu na den (The World Bank, 2013). V celosvětovém měřítku bylo extrémní chudobou v roce 2010 postiženo 20,6 % světové populace, což odpovídá 1,22 miliardám lidí (ibid). Pro Českou republiku je hranice chudoby stanovena Evropskou unií na 60 % mediánu čistého disponibilního příjmu domácností. Dalším způsobem měření chudoby spočívá v tom, že si společnost definuje svoje vlastní minimum potřeb a kdo na toto minimum nedosáhne, tak je považován za chudého (Beblavý, 2009). Je definován konkrétní spotřební koš základních výrobků a služeb, který umožňuje sledování v čase a následné porovnávání jestli se situace zlepšila či naopak zhoršila. V následujícím roce se spotřební koš pouze upraví podle hodnoty inflace pro daný rok. Nevýhodou je, že hodnota spotřebního koše může značně kolísat, což je ovlivněno právě inflací různých výrobků. 3.5.4

Možnosti řešení chudoby

Před tím, než si stanovíme možnosti a doporučení, kterými by se chudoba dala snížit, je důležité zdůraznit dva pojmy: zaměstnanost a vzdělanost. Zaměstnanost snižuje chudobu a je jedním z nástrojů boje proti sociálnímu vyloučení. Zaměstnaný jedinec se více integruje do společnosti. Problém může nastat při nedostatku málo placených míst, což může způsobovat problém pro lidi s nízkou kvalifikací. Pokud si však práci najdou, mají velkou šanci se z chudoby vymanit. Vzdělání hraje klíčovou roli při řešení problému chudoby. S vyšším dosaženým vzděláním je spojená větší šance dosáhnout lepšího zaměstnání a většího příjmu. Problémem bývá dostupnost vzdělání, motivace a vůle a v neposlední řadě schopnosti (Beblavý, 2009).

• • • • • •

•

Možnosti řešení chudoby mohou být následující: Investice do vzdělávání, podpůrné programy Programy pro zvýšení zaměstnanosti Kvalifikační a rekvalifikační kurzy Neziskové organizace a jejich podpůrné programy Efektivnost a adresnost vzdělávacích programů, které by měly být sestaveny pro konkrétní skupinu lidí Stigmatizovat dávky sociálního systému a docílit toho, aby se zapojení do pracovního procesu občanům vyplatilo více, než přežívání na sociálních dávkách. Programy podporované vládou a společností budou mít větší šanci na úspěch a s tím je spojena nutnost zajistit dlouhé trvání podpůrných programů.

28


3.6 Deprivace a materiální deprivace Stav deprivace znamená notné znevýhodňování chudých. Tento pojem navazuje a rozšiřuje koncept chudoby. Deprivace je pro chudé překážkou na cestě ke spokojenému bytí. Deprivace se netýká jenom stavu materiálního strádání, ale doslova okrádá deprivované jedince fyzicky, mentálně, emočně, duchovně a v neposlední řadě sociálně. Deprivace znamená žití bez dostatečného jídla, pitné vody, hygienických zařízení a adekvátní zdravotní péče. Deprivace může být způsobena fyzickým nedostatkem zdrojů, sociálními nepokoji, špatnými sociálními podmínkami a selháním politického systému. Lidé, kteří jsou uvězněni v chudobě a stávají se tak fyzicky vyčerpanými, že již nemají žádnou energii, kterou by mohli vynaložit na zlepšení své situace. Světová Banka označila materiální deprivaci za extrémní chudobu. Domácnosti přežívají na méně než 1 dolaru denně, v roce 2004 pětina lidí na Zemi byla nucena žít ve stavu materiální deprivace (Odekon, 2006). Materiální deprivace podle šetření EU-SILC poukazuje na absenci několika z devíti určených ukazatelů, které jsou materiální (vlastnictví produktů, které jsou stanoveny jako základní: pračka, barevný televizor, telefon, auto) i nemateriální povahy (problémy s placením základních plateb domácností, zaplacení dovolená, nedostatečné vytápění bytu z důvodu nedostatku finančních prostředků). Evropská unie stanovila kritérium více než tří položek, jejichž absence určuje, že se domácnost nachází ve stavu materiální deprivace. V případě absence více než šesti položek ze seznamu, se daná domácnost nachází ve stavu vážné materiální deprivace.

3.7 Sociální vyloučení Koncept sociální exkluze je velmi úzce spojen s konceptem chudoby. Příčinou sociálního vyloučení je chudoba a následná materiální deprivace. Pojem sociálního vyloučení začal být používán v 60. letech 20. století v souvislosti se všeobecným rozmachem moderní společnosti, kdy na jedné straně stáli ti, jejichž situace se zlepšovala a na druhé straně ti, kterých se rozmach nedotknul (Keller, 2011). V 70. letech 20. století se ve Francii tak začala označovat vrstva obyvatelstva, která nebyla schopna si delší dobu najít pracovní uplatnění, ale zároveň nebyla subjektem sociální pomoci (Beblavý, 2009). Sociální vyloučení znamená nedobrovolné vyloučení jednotlivce z ekonomického, politického a společenského procesu (Mareš, 2006) anebo když jejich příjem jim neumožňuje dosáhnout takový životní standard, který je považován ve společnosti, kde žijí, za přijatelný (Mareš 2004). Sociálně vyloučení mají charakteristiky extrémní chudoby, mezi něž patří: nezaměstnanost, závislost na sociálních podporách jakožto na jediném zdroji


29

příjmů, vysoký stupeň nesezdaných soužití, těhotenství nezletilých, velká rozvodovost, kriminalita, diskriminace, sociální izolace, materiální deprivace a další. V České republice se se sociálním vyloučením potýkají hlavně chudí Romové. Mareš (2004) uvádí, že „se dnes o nerovnostech a chudobě v Evropě hovoří jako o sociální exkluzi, která fatálně odděluje nejchudší vrstvy od zbytku společnosti“ (Mareš 2004, s. 15). Chudí jedinci stále častěji musí čelit podezřením, že si za svoji nepříznivou situaci mohou sami. Sociální vylučování je spojeno se stigmatizací vylučovaných jako odlišných, deviantních či cizích. Často jsou sociálně vyloučení soustřeďováni do určité oblasti3. Dochází k prohlubování vzájemného odcizování jednotlivých odlišných kultur (příklad majoritní populace a Romské menšiny), popřípadě oboustranným odmítnutím vzájemného sblížení a soužití. Zde se tyto sociální skupiny koncentrují a jsou doslova odříznuti od okolního světa a jejich původního života. V těchto oblastech se život řídí jinými pravidly než mimo jejich hranice. Pro jejich obyvatele přestává být majoritní společnost referenční společností4. Sociálně vyloučení vnímají majoritní společnost mnohdy nepřátelsky, nerozumí jejich požadavkům a vytváří si proti nim sociální bariéry. Nenachází-li solidaritu ve společnosti jako celku, hledají si ji mezi „vlastními“(ibid). Homogenita plodí obavy z heterogenity a strach z heterogenity plodí homogenitu (Bauman, 2000). Dle Mareše (2004) v České společnosti neexistuje pouze sociální vyloučení na základě etnického původu. V posledních letech se významně zvýšil počet dlouhodobě nezaměstnaných, kteří se v důsledku neschopnosti zařadit se do pracovního procesu (ať již z jakýchkoli důvodů) stávají sociálně vyloučenými. Mareš (2004) rozdělil sociální vyloučení do následujících dimenzí: • Ekonomická dimenze • Sociální dimenze • Politická dimenze • Komunitní dimenze • Individuální dimenze • Prostorová dimenze • Skupinová dimenze Ekonomická dimenze se týká problematiky dlouhodobé nezaměstnanosti, nízkého příjmu, který způsobuje příjmovou chudobu. Sociální dimenze vymezuje problémy bezdomovectví, rozbití tradičních domácností, rozpady často neatraktivní, ve smyslu horšího bydlení a špatnému přístupu ke službám. společnost, se kterou se člověk ztotožňuje a přijímá její hodnotový systém a řád, její společenské normy, přejímá její postoje atd.

3

4

30


manželství, nechtěná těhotenství nezletilých a potraty nezletilých. Politická dimenze se týká neschopnosti participace na veřejném životě, upírání politických práv a s tím související nízkou účastí ve volbách. Komunitní dimenze vymezuje problémy žití ve zdevastovaných domech, squatting, nedostupnost služeb a naprosté selhání podpůrných programů a služeb. Do dimenze individuální patří špatné fyzické nebo/i mentální zdraví a s tím související handicap či nemoc, chybějící vzdělání a kvalifikace, nemožnost nebo neschopnost si vzdělání/kvalifikaci doplnit a s tím související ztráta sebeúcty a sebevědomí a také odvahy se pokusit vrátit na pracovní trh. Jak již bylo v této práci zmíněno, tento stav popisuje Jan Keller jako nesouměřitelnost. Prostorová dimenze sociální exkluze vyjadřuje koncentraci sociálně vyloučených osob v oblastech, kde se kumulují rizikové vlivy, kterými jsou vyloučení také ohroženi. Jedná se především o kriminalitu, špatnou kvalitu života také způsobenou špatným životním prostředím oblasti, ve které žijí. Dále do prostorové dimenze patří nedostatečná infrastruktura a špatná dopravní dostupnost a nekvalitní občanská vybavenost (nedostatek školských, zdravotnických a dalších institucí). Poslední skupinová dimenze představuje koncentraci sociálně vyloučených v sociálních skupinách. Tyto dimenze se navzájem prolínají, tudíž je málo pravděpodobné, že by jedinec, který je postižen sociální exkluzí, nacházel jen v jedné z nich. Dle Beblavého (2009) existují tři pohledy na sociální vyloučení: • Redistribuční • Etický • Integrační Redistribuční pohled na sociální exkluzi zdůrazňuje sociální vlivy, které tuto situaci způsobují, přičemž se zaměřuje hlavně na osoby žijící v chudobě. Etický pohled zdůrazňuje kriminalitu a morální úpadek určitých společenských skupin, které byly sociálně vyloučené. Integrační pohled klade sociální vyloučení na stejnou úroveň jako vyloučení z trhu práce. 3.7.1

Boj EU se sociální exkluzí

Evropská unie si stanovila následující cíle pro boj se sociálním vyloučením, Mareš (2004) je shrnul následovně: • Rozvoj inkluzivního trhu práce • Podpora práce a zaměstnání jako právo na příležitost pro všechny • Garanci adekvátního příjmu jakožto zdroje pro vedení důstojného života • Zajištění rovných šancí na vzdělání


• • • • •

31

Podporu rodinné solidarity Ochranu práv dítěte v rodině Zajištění dobrého bydlení Zajištění rovného přístupu k veřejným službám Regeneraci deprivovaných územních lokalit

Boj Evropské unie se sociálním vyloučením je spatřován hlavně v ideologické a pragmatické motivaci. Sociální exkluze totiž zpochybňuje základní koncepty, na jejichž základech je vybudována moderní evropská společnost. Především narušuje koncept rovných příležitostí, který je jedním z hlavních témat a konceptů Evropské unie. Sociální exkluze zahrnuje nejen nerovnost v přístupu ke vzdělání, omezené možnosti účastnit se společenského a politického života, ale i hlediska nerovného postavení na pracovním trhu a s tím související možnost ovlivňovat svůj osud.

32

Metodika

4 Metodika Základním zdrojem dat pro bakalářskou práci jsou sekundární data, která byla získána šetřením Evropské unie s názvem European Union Statistics on Income and Living Conditions (EU-SILC). Statistiky Evropské unie v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC) jsou nástrojem, jehož cílem je sběr časově srovnatelných průřezových a panelových multidimenzionálních mikrodat o příjmech, chudobě, sociálním vyloučení a životních podmínkách jednotlivých států (i jeho regionů), které se šetření účastní. Data EU-SILC jsou shromažďována na dvou úrovních: úroveň domácnosti a individuální úroveň. Sociální vyloučení a informace o stavu bydlení se shromažďují na úrovni domácností. Data, která se týkají práce, vzdělání a zdraví jsou shromažďována na individuální úrovni, pro osoby starší 16 let. Příjem, který je hlavním ukazatelem, ze kterého se dá zjistit životní úroveň, příjmová situace, distribuce příjmů ve společnosti, hranice chudoby, počet domácností ohrožených chudobou a dále sociální vyloučení a materiální deprivace, je detailně shromažďován hlavně na individuální úrovni, ale také se uvádí na úrovni domácností. Pro účely bakalářské práce byly vybrány pouze data, která shromažďují informace o domácnostech Jihomoravského kraje České republiky v letech 2005 – 2011. Statistiky Evropské unie v oblasti příjmů a životních podmínek byly poprvé sestaveny v roce 2003, kdy se šetření zúčastnilo šest států (Belgie, Dánsko, Řecko, Irsko, Lucembursko a Rakousko). Požadavek získání přehledných dat byl dán za účelem poskytovat údaje, které budou sloužit pro určení ukazatelů sociální soudržnosti, jako jsou hranice pro stanovení chudoby, měření míry nerovnoměrné distribuce příjmů a dalších. Statistické dotazníkové šetření pro získání dat EU-SILC je ze zákona povinné pro všechny členské státy Evropské unie. Obsahuje objektivní i subjektivní aspekty příjmů domácností i jedinců samotných. Statistické šetření provádí statistické úřady jednotlivých států, v našem případě ho provádí Český statistický úřad. V práci jsou provedeny analýzy při použití dat za období roků 2005 – 2011. Po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004, bylo první šetření započato v roce 2005 a zatím poslední dostupná data pro zpracování této práce jsou z roku 2011. Následující tabulka obsahuje informace o počtech domácností Jihomoravského kraje České republiky, které se zapojily do celorepublikových šetření EU-SILC v letech 2005 – 2011.

Metodika Tab. 2

33 Počet domácností zapojených do šetření EU-SILC v letech 2005-2011

Počet domácností JM kraje 425 746 948 1151 984 934 955

Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Zdroj: data EU-SILC, upraveno autorkou

Životní úroveň Jihomoravského kraje je vyjádřena pomocí ukazatele HDP a je srovnána s celorepublikovým HDP. Disponibilní příjem je určujícím ukazatelem pro analýzu domácností ohrožených příjmovou nerovností a následně chudobou. Považují se za ně ty domácnosti, jejichž příjmy jsou nižší, než hranice chudoby. Hranice příjmové chudoby byla stanovena ve výši 60 % národního vyrovnaného mediálního příjmu na spotřební jednotku. Počet spotřebních jednotek v domácnosti se řídí definicí EU, kdy jsou jednotlivým členům domácnosti přiřazeny určité koeficienty. Osoba v čele domácnosti má koeficient 1, děti ve věku 0-13 let mají koeficient 0,3 a ostatní děti a osoby 0,5. Hranice příjmové chudoby bude vypočítána pomocí 60% mediánu vyrovnaných příjmů pro domácnosti Jihomoravského kraje. Hranice příjmové chudoby se použije pro zjištění počtu domácností ohrožených chudobou. Následně budou výsledky srovnány s Českou republikou. Příjmová nerovnost bude vypočítána pomocí koeficientu příjmové nerovnosti S80/S20 (Distribution of Income S80/S20 quintile share ratio). Tento koeficient se vypočítá jako poměr celkových příjmů 20 % nejbohatších oproti celkovým příjmům 20 % nejchudších ve společnosti. Dáváme do poměru 5. a 1. kvintil. Vypočítá se pomocí matematického vzorce:

K S 80 / S 20 =

∑ prijmu _ osob _ v _ 5.kv int ilu ∑ prijmu _ osob _ v _ 1.kv int ilu

Chudoba bude dále posouzena z hlediska materiální deprivace podle nepříjmových ukazatelů. Za domácnosti postižené materiální deprivací se považují ty, kterým chybí více než tři položky z celkových devíti, které jsou v dotazníku definovány Eurostatem. Za materiálně deprivované se považují ty domácnosti, které mají nedostatek více než tří položek a za vážně materiálně deprivované ty domácnosti, které postrádají více než šest položek.

34

Metodika

Pomocí dat Českého statistického úřadu bude analyzována problematika nezaměstnanosti a s tím související problematika pracovních příležitostí osob žijících v Jihomoravském kraji. Bude provedeno opět srovnání s Českou republikou. Pro výpočet základních statistik bude použit statistický program STATISTICA10.

Vlastní práce

35

5 Vlastní práce HDP i přes mnohé nedostatky a úskalí, které byly popsány v kapitole Literární rešerše, je stále prvořadým ukazatelem životní úrovně. Ukazatel HDP na jednoho obyvatele jak pro Jihomoravský kraj, tak pro celou Českou republiku, byl zjištěn v databázi Českého statistického úřadu. Hlavním zdrojem dat pro bakalářskou práci jsou data EU-SILC, která byla podrobně popsána v předešlé kapitole. Nejdůležitějším ukazatelem, který data EU-SILC přinášejí, je disponibilní příjem. Z něj se vypočítá disperze příjmů domácností, hranice chudoby, počet domácností ohrožených chudobou a materiální deprivace, která je úzce spojena s pojmem sociální vyloučení.

5.1

Životní úroveň

Životní úroveň, jak již bylo popsáno výše, se tradičně určuje pomocí ekonomického ukazatele HDP v přepočtu na jednoho obyvatele. HDP je ukazatel ekonomické síly dané země a je tvořen spotřebou domácností, vládní spotřebou, investicemi a obchodní bilancí za daný rok. Vzhledem k tomu, že ukazatel HDP nezahrnuje všechny aspekty kvality života, jako například vzdělání, zdraví a příjem, uvádím také index HDI, který tyto oblasti obsahuje. Index HDI se však měří jen pro celou Českou republiku, ale už ne pro jednotlivé regiony. Následující tabulka ukazuje porovnání vývoje HDP na jednoho obyvatele v České republice a v Jihomoravském kraji v letech 2005 – 2011. Následný graf názorně ukazuje vývoj HDP na jednoho obyvatele v Jihomoravském kraji a současně vývoj HDP na jednoho obyvatele České republiky za zvolené roky. Tab. 3

ČR JM kraj

HDP na jednoho obyvatele v ČR a v Jihomoravském kraji (v Kč)

2005 2006 290 232 314 765 267 463 286 079

Zdroj: ČSÚ, upravenou autorkou

2007 2008 2009 341 989 345 727 345 601 318 863 326 596 338 928

2010 361 268 338 132

2011 365 961 340 093

36

Vlastní práce

380 000 360 000 340 000 320 000 300 000 280 000 260 000 2005

2006

2007

2008

JM Kraj Obr. 3

2009

2010

2011

ČR

Graf vývoje HDP v Jihomoravském kraji a v České republice v letech 2005-2011

Zdroj: ČSÚ, upraveno autorkou

Z grafu je patrné, že křivka HDP Jihomoravského kraje má stoupající charakter. V letech 2005 a 2006 strmě stoupá, od roku 2007 roste již pozvolně a od roku 2009 do roku 2011 má téměř charakter přímky. V první fázi tohoto cyklu zaznamenáváme prudký nárůst HDP, který je zapříčiněn dobře fungující ekonomikou, která postupně zvyšuje svůj výkon. Od konce roku 2007 se pomalu začínají projevovat dopady ekonomické krize a růst HDP tak zpomaluje. Křivka České republiky v podstatě vykazuje to stejné s tím rozdílem, že po třech letech (roky 2007, 2008, 2009) zpomaleného růstu jako by se pomalu „oklepala“ z dopadů ekonomické krize a od roku 2009 byl opět nastartován ekonomický růst. V následující tabulce je uveden regionální HDP Jihomoravského kraje na jednoho obyvatele vyjádřených v %, kde hodnota ČR je 100 %. Zavádí se proto, aby bylo možno srovnání, jak jsou jednotlivé regiony ekonomicky silné vzhledem k celkovému HDP země. Z těchto údajů se dá jednoduše zjistit, který kraj přispívá na tvorbu HDP země nejvíce a který nejméně.

Vlastní práce Tab. 4

37

Regionální HDP na jednoho obyvatele v %, ČR=100

2005 100,0 91,0

ČR JM kraj

2006 100,0 91,7

2007 100,0 93,2

2008 100,0 92,3

2009 100,0 94,6

2010 100,0 93,6

2011 100,0 92,9


Ukazatel HDP Jihomoravského kraje je v průběhu let ve srovnání s celou Českou republikou poměrně vysoký a blíží se celkové hodnotě HDP ČR. Z uvedených hodnot vyplývá, že v Jihomoravském kraji je poměrně vysoká životní úroveň obyvatel. Z historického hlediska byl vždy Jihomoravský kraj na druhé příčce (za Prahou) při porovnání HDP regionů ČR. Zajímavé by bylo srovnání s ostatními kraji, sestavení žebříčku ekonomicky nejsilnějšího a nejchudšího kraje, ale to již není předmětem této práce. Pro zjištění kvality života se používají i další ukazatele. V následující tabulce jsou uvedeny hodnoty modernizace lidského rozvoje (HDI) pro Českou republiku v čase. Vývoj indexu HDI je lépe pozorovatelný na následujícím grafu. Tab. 5

Hodnota HDI pro ČR pro vybrané roky

HDI pro ČR

2005 2006 2007 2008 2009

2010

2011

2012

0,862 0,866 0,869

0,871

0,872

0,873

0,873 0,870

Zdroj: International Human Development Index, 2013; upraveno autorkou

0,874 0,872 0,87 0,868 0,866 0,864 0,862 0,86 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

HDI Obr. 4

Graf vývoje indexu HDI pro Českou republiku v letech 2005-2012

Zdroj: International Human Development Indicators, upraveno autorkou

2012

38

Vlastní práce

Z hodnot HDI indexu pro Českou republiku vidíme, že každý následující rok dochází k mírnému růstu. Platí zde, že čím více se hodnota přibližuje k hodnotě 1, tím je země rozvinutější a naopak, čím se blíží hodnotě 0, tím je zaostalejší. Podle hodnot HDI se potom státy zařazují do tří skupin: zaostalé státy, rozvojové a rozvinuté země. Aktuální hodnota HDI pro Českou republiku pro rok 2012 činí 0,873 je poměrně vysoká a Česká republika se tak zařazuje mezi státy s vysokým stupněm modernizace společnosti, a patří tak do třetí skupiny mezi rozvinuté státy. V celosvětovém měřítku se Česká republika nachází na 28. místě z celkového počtu 187 států, pro které je index sestavován.

5.2 Čistý disponibilní příjem domácností Čistý disponibilní důchod domácností na jednoho obyvatele je důležitý ekonomický ukazatel kvality života domácností. Vyjadřuje částku, kterou mohou domácnosti věnovat na konečnou spotřebu a na úspory. Ukazatel do značné míry naznačuje úroveň materiálního bohatství domácností jednotlivých regionů. Tab. 6

Čistý disponibilní důchod domácností na 1 obyvatel v Kč

ČR JM kraj

2005 141 351 137 304

2006 150 429 144 537

2007 166 525 161 124

2008 181 728 177 206

2009 179 909 187 503

2010 187 681 190 197

2011 191 305 185 617


200 000 190 000 180 000 170 000 160 000 150 000 140 000 130 000 2005

2006

2007

2008 ČR

Obr. 5

2009 JM kraj

Vývoj disponibilních příjmů ČR a JM kraje v letech 2005-2011


2010

2011

Vlastní práce

39

Z výše uvedené tabulky a grafu vyplývá, že disponibilní příjem Jihomoravského kraje v průběhu let 2005 – 2011 zaznamenává vzestup, který je nejvyšší mezi roky 2006 a 2007, a mírný pokles mezi roky 2010 a 2011. Postupný vzestup naznačuje, že se neustále zvyšuje částka, se kterou domácnosti hospodaří a mohou si tak za více peněz dovolit pořídit více produktů a služeb dle svého uvážení a svého spotřebitelského chování. V porovnání s celou Českou republikou, se Jihomoravský kraj blíží jejímu celorepublikovému průměru. Z grafu je jasně patrné, že v roce 2009 a 2010 Jihomoravský kraj zaznamenal významný nárůst disponibilních příjmů, což mohlo být způsobeno vytvořením nových pracovních míst. Právě rok 2009 a 2010 je zajímavý tím, že zde hodnota disponibilních příjmů domácností Jihomoravského kraje překračuje hodnotu celorepublikového průměru. V následující tabulce bude provedeno srovnání Jihomoravského kraje s Českou republikou na jednoho obyvatele. Údaje jsou uvedeny v %, jako základ byla zvolena hodnota 100, která vyjadřuje celou Českou republiku. Tab. 7

Čistý disponibilní důchod domácností, uveden v %, ČR=100

ČR JM kraj

2005 100,0 97,7

2006 100,0 95,2

2007 100,0 96,8

2008 100,0 97,5

2009 100,0 108,0

2010 100,0 108,7

2011 100,0 97,0


Z výše uvedené tabulky je patrný mírný nárůst disponibilního příjmu domácností v letech 2006 – 2008. V letech 2008 – 2010 pozorujeme významný nárůst disponibilních příjmů a mezi roky 2010 a 2011 zaznamenáváme mírný pokles. Na výšku příjmů má určitý vliv i inflace, která může být příčinou mírného poklesu disponibilního příjmu mezi roky 2010 a 2011. Z tabulky četností disponibilních příjmů pro rok 2005 bylo zjištěno, že nejvíce domácností Jihomoravského kraje mělo příjem v rozmezí 0–200 000 Kč/rok. Celkově se jednalo o 52 %, což odpovídá 221 domácnostem. Druhá největší četnost byla zaznamenána v kategorii, kde byl roční příjem stanoven v rozmezí 200 000–400 000 Kč/rok. V tomto rozmezí se nachází 39 % domácností, což odpovídá 169 domácnostem. Celkově pro rok 2005 tedy můžeme říct, že 91 % domácností mělo příjem v rozmezí 0–400 000 Kč/rok. V roce 2006 mělo opět nejvíce domácností Jihomoravského kraje příjem v rozmezí 0–200 000 Kč/rok, což se týkalo 356 domácností a to představuje 47 % všech domácností Jihomoravského kraje zkoumaných v tomto roce. V následném intervalu 200 000–400 000 Kč/rok se nacházelo 39 % domácností, konkrétně to bylo 298 domácností Jihomoravského kraje. Celkově

40

Vlastní práce

lze říci, že v roce 2006 mělo 86 % domácností příjem v rozmezí 0–400 000 Kč/rok. V roce 2007 je pozorována mírná změna rozložení domácností do příjmových skupin. Nejčetnější skupina je opět skupina, jejíž příjem se nachází v rozmezí 0–200 000 Kč/rok, jedná se o 396 domácností s relativní četností 41,7 %. V další skupině, interval 200 000–400 000 Kč/rok, se již nachází 381 domácností, což představuje 40 % všech domácností Jihomoravského kraje v roce 2007. Dochází k nárůstu počtu domácností i v další skupině s příjmem mezi 400 000–600 000 Kč/rok. Jde o 124 domácností, což představuje 13 % domácností. V roce 2007 zaznamenáváme nárůst počtu domácností s příjmem v rozmezí 400 000–600 000 Kč/rok. 95 % domácností Jihomoravského kraje mělo v roce 2007 příjem v rozmezí 0–600 000 Kč/rok. Pro rok 2008 se nejvíce domácností nachází ve skupině s příjmem v rozmezí 0–500 000 Kč/rok. Jedná se o 847 domácností z celkového vzorku 948 domácností, což představuje 89 %. Další skupiny jsou svojí velikostí zanedbatelné. Sledujeme tady pokračující trend ve zvyšování disponibilního příjmu domácností v Jihomoravském kraji. Rok 2009 je velice podobný roku 2008, kdy nejvíce domácností Jihomoravského kraje (828 z celkových 984) pobírá příjem v rozmezí 0– 500 000 Kč/rok s relativní četností 84 %. I rok 2010 vykazuje obdobný trend v příjmové situaci domácností v Jihomoravském kraji, který pokračuje 3. rok. 83 % ze všech domácností zapojených do šetření z roku 2010 má příjem v rozmezí 0–500 000 Kč/rok. Z tabulky četností disponibilního příjmu pro rok 2011 bylo zjištěno, že nejvíce domácností Jihomoravského kraje má příjem mezi 0–500 000Kč/rok. Celkově se jedná o 781 domácností, což představuje 84 % všech domácností, které se zúčastnily šetření EU-SILC v roce 2011. Pro větší názornost výše uvedených zjištění je potřeba vykreslit graf. První graf se bude týkat rozložení disponibilního příjmu Jihomoravských domácností v letech 2005 – 2007, kde byl stanoven interval nejčetnějšího výskytu domácností na 0–400 000 Kč/rok. Další graf zobrazuje rozložení disponibilních příjmů domácností v Jihomoravském kraji v letech 2008 – 2011. Zde byl stanoven interval nejčetnějšího výskytu disponibilního příjmu domácností na 0–500 000 Kč/rok.

Vlastní práce

41

800 700 600 500 400 300 200 100 0 2005

2006

počet domácností Obr. 6

2007

procentuální vyjádření

Grafické porovnání počtu domácností v letech 2005-2007

1000 800 600 400 200 0 2008

2009

počet domácností

Obr. 7

2010

2011

procentuální vyjádření

Grafické srovnání počtu domácností v letech 2008-2011

Z Grafu na obr. č. 6 vyplývá, že zatímco se procentuální zastoupení počtu domácností při disponibilních příjmech nacházejících v rozmezí 0– 400 000 Kč/rok nijak dramaticky nemění (91 % v roce 2005, 86 % v roce 2006, 86 % v roce 2007), výrazně narůstá jejich počet (390 v roce 2005, 654 v roce 2006, 777 v roce 2007). Celkově lze říci, že v letech 2005 – 2007 dochází k dramatickému nárůstu počtu domácností s disponibilním příjmem v kategorii mezi 0 – 400 000 Kč/rok. Z toho vyplývá, že se na vyšší hladinu disponibilního příjmu dostává čím dál tím více domácností. Více domácností má tak více

42

Vlastní práce

finančních prostředků, které mohou použít na útratu, jejíž charakter se řídí spotřebitelským chováním domácností. Nárůst mezi rokem 2005 a 2006 je 67,69% a mezi rokem 2006 a 2007 18,8%. Průměrný nárůst za roky 2005 – 2007 činí 13,08 %. Graf na obr. č. 7 znázorňuje jinou situaci. Nejvíce domácností se nacházelo v intervalu 0 – 500 000 Kč/rok. Procentuální zastoupení počtu domácností ve zvoleném intervalu se v jednotlivých letech nijak dramaticky nemění (89 % v roce 2008, 84 % v roce 2009, 83 % pro rok 2010 a 84 % pro rok 2011). Avšak počet domácností v letech 2008 – 2010 zaznamenává postupný pokles. Mezi roky 2010 a 2011 již dochází ke zlepšení situace a k mírnému nárůstu počtu domácností v definované kategorii. Příčinu zhoršení situace lze spatřovat v dopadech ekonomické krize, v celkovém šetření a stagnaci ekonomiky, která nevytváří nová pracovní místa, zvyšuje se nezaměstnanost a domácnosti chudnou. Disponují s méně finančními prostředky k uspokojování svých potřeb, tomu se také přizpůsobuje jejich spotřeba. Jsou nuceni přehodnotit svůj přístup ke spotřebě a mohou i měnit své spotřební chování. Mezi roky 2008 a 2009 dochází k 2,24% poklesu. Mezi roky 2009 a 2010 až k 6,28% poklesu a až rokem 2010 dochází v zastavení negativního trendu, kdy mezi roky 2010 a 2011 dochází k 0,64% vzestupu. Průměrný nárůst za roky 2008 – 2011 činí -2,67 %. Počet domácností průměru za roky 2008 – 2011 poklesl o 2,67 %. 5.2.1

Problematika zaměstnanosti a pracovních příležitostí

S příjmovou problematikou úzce souvisí i problematika zaměstnanosti a pracovních příležitostí. V následující tabulce je uvedena míra registrované nezaměstnanosti v České republice a v Jihomoravském kraji. Pro sledování vývojového trendu byl vzorek rozšířen o další 3 roky. Míra registrované nezaměstnanosti vyjadřuje poměr počtu nezaměstnaných registrovaných na úřadech práce na všech ekonomicky aktivních jedincích. Uvádí se v procentech. Tab. 8

ČR JM kraj

Míra registrované nezaměstnanosti v letech 2002-2011

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 9,81 10,13 9,47 8,90 7,67 5,98 5,96 9,24 9,57 8,6 11,20

11,45

10,69

10,20

8,82

Zdroj: ČSÚ, databáze Krok, upraveno autorkou

6,92

6,83

10,59

10,87

10,5

Vlastní práce

43

12 11 10 9 8 7 6 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

JM kraj Obr. 8

Míra nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji 2002-2011

Zdroj: Databáze Krok, ČSÚ, upraveno autorkou

Graf na obr. 8. vykresluje nezaměstnanost v Jihomoravském kraji. Za povšimnutím stojí prudký pokles nezaměstnanosti mezi roky 2003 až 2008 a poté její prudký nárůst mezi roky 2008 a 2009. Křivka nezaměstnanosti Jihomoravského kraje se mimo tento výkyv vyvíjí poměrně klidně. Na tuto poměrnou stabilitu má zcela jistě vliv město Brno, které jako druhé největší město v České republice, poskytuje velké množství pracovních příležitostí. Od roku 2003 díky hospodářskému růstu míra nezaměstnanosti klesala. Tento pokles zastavil rok 2008 s nástupem ekonomické krize s počátky v USA. Vliv hospodářské krize slábne v roce 2010 a od té doby začíná míra nezaměstnanosti opět lehce klesat. Na dalším grafu zřetelně vidíme srovnání míry registrované nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji s mírou registrované nezaměstnanosti v České republice.

44

Vlastní práce

12 11 10 9 8 7 6 5 2002

2003

2004

2005

2006 JM kraj

2007

2008

2009

2010

2011

ČR

Obr. 9 Srovnání ukazatele nezaměstnanosti Jihomoravského kraje a České republiky v letech 2002-2011 Zdroj: databáze Krok, ČSÚ, upraveno autorkou

Z křivky grafu uvedeného výše je na první pohled patrné, že Jihomoravský kraj má zcela obdobný průběh nezaměstnanosti jako celorepublikový průměr. Vzorek byl rozšířen o roky 2002 – 2004 právě kvůli tomu srovnání, aby mohlo být ověřeno, jestli mají tyto dvě křivky na první pohled obdobný průběh. Z grafu vidíme, že tomu tak skutečně je. Od roku 2003 díky velkému výkonu ekonomiky klesala nezaměstnanost až do roku 2008, kdy nastoupila hospodářská krize, která způsobila prudký (až skokový) nárůst nezaměstnanosti. Hospodářská krize se dotkla kompletně všech oblastí hospodářství, jak trhu výrobků, tak i služeb. Nezaměstnanost je úzce navázána na sílu ekonomiky země. Ekonomika České republiky je tažena především automobilovým průmyslem se svou úzkou vazbou na ekonomiku Německa. Hospodářský růst České republiky se zpomalil díky poklesu světové poptávky. Zpomalení hospodářského růstu bylo zapříčiněno také mírně záporným saldem obchodní bilance, kdy během hospodářské krize mírně převažoval import nad exportem. Příčiny lze hledat v poklesu světové poptávky, ale i v poklesu poptávky evropských odběratelů, na kterých je Česká republika především závislá.

Vlastní práce

45

S příjmovou situací úzce souvisí i problematika pracovních příležitostí. V následující tabulce jsou uvedeny počty absolventů na 1 volné pracovní místo pro absolventy jak v Jihomoravském kraji, tak v České republice. Tab. 9

Počet absolventů v JM kraji a v ČR na 1 pracovní místo v letech 2005-2011

ČR JM kraj

2005 4,9 5,4

2006 1,8 2,8

2007 0,8 1,0

2008 1,7 3,1

2009 8,9 20,2

2010 7,5 14,2

2011 6,6 15,6

Zdroj: databáze Krok, upraveno autorkou

25 20 15 10 5 0 2005

2006

2007

2008 ČR

2009

2010

2011

JM kraj

Obr. 10 Graf počtu absolventů v Jihomoravském kraji na 1 pracovní místo, srovnání s ČR v letech 2005-2011 Zdroj: databáze Krok, upraveno autorkou

Pro lepší názornost dat byl výše vytvořen graf, který udává srovnání počtu absolventů, kteří se hlásí na 1 pozici pro ně určenou v Jihomoravském kraji a v celé České republice. Mezi roky 2005 a 2011 došlo k podstatným změnám v zaměstnanosti v Jihomoravském kraji, tak i v České republice jako celku. Mezi roky 2005 a ještě 2008 bylo jak v Jihomoravském kraji, tak v celé republice poměrně příznivé klima pro zaměstnávání absolventů. V roce 2008 v době nástupu ekonomické krize došlo k prudkému propadu i v oblasti zaměstnanosti a volných pracovních pozic. Tento propad dále pokračoval až do roku 2009. V roce se slábnutím ekonomické krize dochází pomalu k oživování ekonomiky a počet absolventů na jedno pracovní místo klesá. V roce 2011 dochází v Jihomoravském kraji opět k mírnému zhoršení situace. Je možné, že dochází k takzvané druhé vlně hospodářské krize. To bude moci být s určitostí řečeno až na základě dat z roku 2012 a 2013. Co se týká celorepublikového průměru, ten má obdobný průběh jako v Jihomoravském kraji s tím rozdílem, že od roku 2009 křivka postupně klesá a naznačuje tak mírně příznivý vývoj.

46

Vlastní práce

Následující tabulka a graf představují počet uchazečů se změněnou zdravotní schopností (ZPS) na 1 pracovní místo pro ZPS. Do skupiny ZPS jsou zařazeni ti jedinci, kterým byla přiznána změněná pracovní schopnost, jsou poživateli částečného invalidního důchodu nebo byli uznáni částečně invalidními i v případě, že jim nevznikl nárok na částečný invalidní důchod. Tab. 10 Počet ZPS uchazečů na 1 pracovní místo pro ZPS v Jihomoravském kraji a v České republice v letech 2005-2011

ČR JM kraj

2005 42 52

2006 22 39

2007 14 30

2008 19 50

2009 38 101

2010 36 81

2011 24 55

Zdroj: Databáze Krok, upraveno

120 100 80 60 40 20 0 2005

2006

2007

2008 ČR

Obr. 11

2009

2010

2011

JM kraj

Graf počtu uchazečů ZPS na 1 pracovní místo pro ZPS v JM a ČR v letech 2005-2011


Z povahy výše uvedeného grafu vyplývá, že křivka počtu uchazečů ZPS na 1 pracovní místo pro ZPS mírně klesala až do roku 2007. Do této doby se situace na trhu práce postupně vylepšovala, pracovních míst přibývalo a počet uchazečů se snižoval. Od té doby až do roku 2009 pozorujeme dramatický nárůst v počtech uchazečů na 1 pozici. Opět hledáme příčinu tohoto skoku v celosvětové hospodářské krizi. Od roku 2009 se situace poměrně ustálila a křivka má klesající charakter. To znamená, že opět dochází k poklesu počtu uchazečů na 1 místo a počet pracovních míst se zvyšuje. V roce 2011 se situace ustálila zhruba na hodnotě, kterou měla v roce 2008, tj. přesně v počátcích ekonomické krize.

Vlastní práce

47

V následující tabulce a grafu bude analyzován počet celkový uchazečů o zaměstnání na 1 volné místo. Uchazečem o zaměstnání může být osoba, která splňuje podmínky způsobilosti vystupovat v pracovněprávních vztazích a má trvalý pobyt na území České republiky. Tab. 11

Počet uchazečů o zaměstnání na 1 volné místo v letech 2005 – 2011

ČR JM kraj

2005 9,8 10,9

2006 4,8 6,9

2007 2,5 3,2

2008 3,9 5,2

2009 17,4 21,7

2010 18,2 23,5

2011 14,2 22,6


25 20 15 10 5 0 2005

2006

2007

2008 ČR

Obr. 12

2009

2010

2011

JM kraj

Graf počtu uchazečů o zaměstnání na 1 místo v letech 2005-2011

Zdroj: databáze krok, upraveno autorkou

Výše uvedený graf znázorňuje situaci, která již byla v předcházejících dvou grafech popsána. Zde s jedním rozdílem, že nástup ekonomické krize se v problematice pracovních příležitostí projevuje již mezi roky 2007 a 2008. Jak již bylo zjištěno, míra nezaměstnanosti mezi roky 2007 a 2008 mírně klesala a až mezi roky 2008 a 2009 došlo k prudkému nárůstu. Mezi roky 2009 a 2010 dochází na trhu práce ještě k doznívání ekonomické krize a v roce 2011 z celorepublikového pohledu dochází ke zlepšování situace, jsou vytvářena nová pracovní místa a celková problematika zaměstnanosti zaznamenává mírný vzestup.

48

Vlastní práce

5.3 Příjmová nerovnost a hranice chudoby Příjmová nerovnost se dá měřit mnoha způsoby. Jedním ze způsobů měření je koeficient příjmové nerovnosti S80/S20 (Distribution of Income – S80/S20 Quintile Share Ratio), který je definován jako poměr a 1. a 5. kvintilu příjmů. Hodnoty koeficientu přibližuje následující tabulka. Tab. 12

Koeficient S80/S20 příjmové nerovnosti v JM kraji v letech 2005 - 2011

2005 Koeficient S80/S20

2,98

2006 3,16

2007 3,16

2008

2009

3,13

2010

3,06

2011

2,91

2,94

Zdroj: Vlastní výpočty

3,2 3,15 3,1 3,05 3 2,95 2,9 2,85 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

koeficient S80/S20 příjmové nerovnosti Obr. 13

Graf příjmové nerovnosti v JM kraji v letech 2005-2011

Zdroj: vlastní výpočty

Koeficient S80/S20 udává, kolikrát jsou příjmy ve vrchním kvintilu vyšší než příjmy ve spodním kvintilu. Situace v Jihomoravském kraji se vyvíjí následovně: vybraný koeficient se v letech 2005 – 2011 pohybuje v rozmezí mezi hodnotou 2,91 a 3,16. Nejnižší hodnota byla zjištěna v roce 2010. Z toho vyplývá, že v tomto roce nastala nejmenší příjmová nerovnost. Bohaté domácnosti nacházející se v 5. kvintilu vydělaly 2,91x více než chudší domácnosti nacházející se v 1. kvintilu. Mezi roky 2005 a 2006 byl zaznamenán strmý nárůst v koeficientu příjmové nerovnosti. Roky 2006, 2007, 2008, 2009 a 2010 se vyznačují postupným snižováním příjmové nerovnosti. V roce 2011 došlo

Vlastní práce

49

k mírnému nárůstu, kdy bohatší domácnosti pobírali 2,94x větší příjem, než chudší domácnosti. 5.3.1

Hranice chudoby

Hranice chudoby se stanovuje jako 60 % mediánu disponibilního vyrovnaného příjmu na počet spotřebních jednotek. Hranice chudoby stanoví dělicí čáru mezi těmi, co se nachází pod a nad její hranicí. Dále se dá z výpočtů zjistit počet domácností ohrožených chudobou, míra ohrožení domácností chudobou, procento osob ohrožených chudobou a celkové procento domácností Jihomoravského kraje, které je v rámci ČR ohroženo chudobou. Tab. 13

Rok

Výpočty chudoby pro Jihomoravský kraj v letech 2005-2011

medián

2005 122 117,3 2006 128 000,0 2007 139 200,0 2008 151 120,0 2009 167 264,8 2010 173 531,5 2011 177 351,3

Počet Míra % Hranice domácností ohrožení domácností % z chudoby ohrožených domácností ohrožených ČR (Kč/rok) chudobou chudobou chudobou 73270,4 23 0,0540 5,40 7,77 76800,0 46 0,0616 6,16 9,46 83520,0 59 0,0620 6,20 10,2 90 672,0 67 0,0580 5,80 10,67 100 358,9 67 0,0680 6,80 10,96 104 118,9 58 0,0620 6,20 9,81 106 410,8 73 0,0760 7,60 11,61

Zdroj: Výpočty provedeny autorkou

Tab. 14

Charakteristiky chudoby v České republice 2005-2011

charakteristika 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Hranice chudoby 75600 78900 85068 92148 99764 103932 105756 (Kč/rok) Počet domácností 296 486 578 628 611 591 629 ohrožených chudobou % domácností ohrožených 6,80 6,49 5,97 5,56 6,16 6,50 7,09 chudobou Zdroj: Procházková, Stávková, 2011

50

Vlastní práce

120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 2005

2006

2007

hranice chudoby ČR Obr. 14

2008

2009

2010

2011

hranice chudoby JM kraj

Graf porovnání hranice chudoby v ČR a v JM kraji

Zdroj: Antošová et al., 2013, vlastní výpočty

V tabulce č. 13 je numericky popsána celá problematika chudoby domácností v Jihomoravském kraji. Byla stanovena hranice chudoby pro každý rok (2005 – 2011) a z grafu na obrázku č. 14 je patrné, že se její hranice rok od roku zvyšuje. Tato skutečnost souvisí s celkovým rozvojem společnosti, ale také s mírou inflace, s neustálým zdražováním primárního spotřebního koše (výrobků a služeb), ale také s růstem disponibilních příjmů domácností a celkovou zlepšující se životní úrovní. Z toho vyplývá, že se nedá se stoprocentní jistotou říci, jestli růst hranice chudoby má pouze negativní nebo jen pozitivní důsledky. Záleží na tom, jestli také s růstem hranice chudoby proporcionálně roste i procento chudých ve společnosti. Nevyšší růst hranice chudoby v Jihomoravském kraji byl zaznamenán mezi roky 2008 a 2009, kdy se hranice v roce 2009 zvýšila o 9686,9 Kč oproti roku předcházejícímu. V následujícím roce je její hranice opět zvýšila, ale už o 93760 Kč. Ke zvýšení hranice chudoby v posledním sledovaném úseku (rok 2010 – 2011) došlo jen o 2291,9 Kč. Z grafu na obr. 14 také vyplývá, že hranice chudoby Jihomoravského kraje roste v poměru s hranicí chudoby pro Českou republiku. V roce 2010 dochází téměř k vyrovnání obou hranic a v roce 2011 dokonce hodnota hranice chudoby pro Jihomoravský kraj překročí hodnotu hranice chudoby pro Českou republiku. Důsledky byly diskutovány výše.

Vlastní práce

51

Následující graf (obr. č. 15) odpoví na otázku, jestli roste počet domácností, které jsou postiženi chudobou. Odpověď je opět nejednoznačná a potřebuje vysvětlení. Modrá křivka grafu představuje vývoj situace v České republice jako celku a růžová vývoj pouze v Jihomoravském kraji. Situace v České republice je zcela zřejmá. Od roku 2005 do roku 2008 na celorepublikové úrovni klesal počet domácností, které byly postiženy chudobou. Docházelo tedy k pozitivnímu trendu snižování chudoby. Rok 2008 byl pro domácnosti nacházejících se pod hranicí chudoby přelomový. Od té chvíle významně roste podíl domácností nacházejících se pod hranicí chudoby v České republice. Mezi roky 2005 a 2009 vzrostl podíl chudých domácností pouze o 0,29 %. Situace v Jihomoravském kraji je poněkud komplikovanější. Křivka domácností Jihomoravského kraje, které jsou postihnuty chudobou, má proměnlivý charakter. Od roku 2005 do roku 2007 roste a pak se střídají období, kdy klesá a opět roste. V roce 2005 bylo v Jihomoravském kraji 5,4 % domácností, které se nacházely pod hranicí chudoby, a v roce 2011 tato hodnota dosáhla zatím svého vrcholu v podobě 7,6 % domácností, které se nacházejí pod úrovní příjmové chudoby. Proměnlivý vývoj tohoto ukazatele v letech 2007 – 2011 může být přičítán poměrně dramatickému růstu hranice chudoby právě v letech 2008 – 2010. Mezi hraničními roky 2005 a 2011 vzrost podíl domácností nacházejících se pod hranicí příjmové chudoby o 2,2 %. Zde se nabízí srovnání s grafem na obrázku 13., kde je vykreslena příjmová nerovnost pomocí ukazatele S80/S20. Příjmová nerovnost může do určité míry vysvětlovat příčinu chudoby. Z charakterů obou grafů je však zřejmé, že ji vysvětluje jen z části.

52

Vlastní práce

8 7,5 7 6,5 6 5,5 5 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

% domácností ČR ohrožených chudobou % domácností JM kraje ohrožených chudobou Obr. 15

Procentuální srovnání ČR a JM kraje v letech 2005-2011

Zdroj: Antošová et al., 2013, vlastní výpočty

12 11 10 9 8 7 6 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

% zastoupení domácností JM kraje ohrožených chudobou v ČR

Obr. 16

Procentuální vyjádření domácností JM kraje ohrožených chudobou v ČR

Zdroj: Procházková, Stávková, 2011, vlastní výpočty

Vlastní práce

53

Graf uvedený výše zachycuje procentuální podíl domácností Jihomoravského kraje nacházejících se pod hranicí chudoby na celkové hodnotě celorepublikového měření. Konkrétní hodnoty jsou vypočítány v tabulce č. 13. Z toho vyplývá, že mezi roky 2005 a 2009 počet domácností sídlících v Jihomoravském kraji a potýkajících se s chudobou pozvolna roste. V roce 2009 klesá až na hodnotu 9,81 % chudých domácností v poměru k celé České republice a poté zase zaznamenává strmý růst až na hodnotu 11,61 %.

5.4 Materiální deprivace Míra chudoby se dá zjistit i pomocí materiální deprivace. Data EU-SILC pro zjištění hloubky materiální deprivace existují jen pro roky 2009 – 2011. Stupeň materiální deprivace se podle Eurostatu (v metodických vysvětlivkách k EUSILC) hodnotí pomocí 9 hledisek, které domácnosti v průzkumu vybírají a volí: 1.

Má problémy s placením (nájemného, plateb, hypotéky, ostatních půjček)

2. 3. 4. 5.

Nemůže si dovolit zaplatit dovolenou

6. 7. 8. 9.

Nemůže si dovolit pračku Nemůže si dovolit barevný televizor Nemůže si dovolit telefon Nemůže si dovolit auto

Nemůže si dovolit jíst obden maso Nemůže si dovolit dostatečně vytápět byt Nemůže si dovolit zaplatit neočekávaný výdaj

Hodnotícím kritériem pro materiální deprivaci je nepřítomnost více než tří položek. V případě, když domácnosti vyplní, že nesplňují více než šest z devíti definovaných hledisek, nachází se ve stavu vážné materiální deprivace. Z analýzy šetření EU-SILC analyzovaného pomocí tabulky absolutních četností vyplývá, že v roce 2009 z 984 domácností Jihomoravského kraje bylo postiženo materiální deprivací 16,8 % (166 domácností), z nichž 0,2 % (5 domácností) bylo postiženo vážnou materiální deprivací. V roce 2010 ze zkoumaného vzorku 934 domácností vyplývá, že materiální deprivací bylo postiženo 11 % (120 domácností), z nichž 0,5 % (5 domácností) bylo postiženo vážnou materiální deprivací. V posledním zkoumaném roce, 2011, bylo z celkového počtu 955 domácností materiální deprivací postiženo 14 % (148 domácností) a 0,8 % (8 domácností) bylo postiženo vážnou materiální deprivací.

54

Diskuze a závěr

6 Diskuze a závěr Předložená bakalářská práce se zabývala životními podmínkami v Jihomoravském kraji v letech 2005 – 2011. Pomocí stanovených cílů byl Jihomoravský kraj zhodnocen z těchto hledisek: životní úroveň, příjmová situace domácností, nerovnoměrné rozdělování příjmů domácností, chudoba a hranice chudoby, materiální deprivace. Pozornost byla také věnována problematice pracovních příležitostí Jihomoravského kraje konkrétně situací na trhu práce pro všechny ekonomicky aktivní obyvatele kraje, absolventy vysokých škol a osoby se změněnou pracovní schopností. Životní úroveň se tradičně vyjadřuje pomocí ukazatele HDP na jednoho obyvatele. HDP Jihomoravského kraje v letech 2005 – 2011 vykazuje příznivý vývoj. V první fázi (roky 2005 a 2006) tohoto cyklu zaznamenáváme prudký nárůst HDP, který je zapříčiněn dobře fungující ekonomikou, která postupně zvyšuje svůj výkon. Od konce roku 2007 se pomalu začínají projevovat dopady ekonomické krize a růst HDP tak zpomaluje. HDP České republiky je na tom obdobně s tím rozdílem, že po třech letech (2007 – 2009) zpomaleného růstu jako by se pomalu „oklepala“ z dopadů ekonomické krize a od roku 2009 byl opět nastartován ekonomický růst. Hodnota indexu lidského rozvoje pro Českou republiku v letech, kdy se měří, je poměrně vysoká a Česká republika se tak zařazuje mezi státy s vysokým stupněm modernizace společnosti. Životní úroveň obyvatel Jihomoravského kraje je podle ukazatele síly ekonomiky v porovnání s Českou republikou poměrně vysoká. Čistý disponibilní příjem představuje částku, kterou mohou domácnosti použít na spotřebu nebo na úspory. Ukazatel do značné míry naznačuje úroveň materiálního bohatství domácností jednotlivých regionů. Příjmová situace domácností Jihomoravského kraje je na vysoké úrovni, od roku 2005 do roku 2010 zaznamenala nárůst a obyvatelé si ročně přilepšili o více jak 50 000 Kč. Vytvoření nových pracovních míst v letech 2009 a 2010 v Jihomoravském kraji mělo za následek, že disponibilní příjem domácností Jihomoravského kraje byl dokonce vyšší než celorepublikový průměr. Při meziročním srovnání příjmové situace byly zjištěny následující skutečnosti. V roce 2005 mělo 91 % domácností Jihomoravského kraje příjem v rozmezí 0 – 400 000 Kč/rok. V roce 2006 to už bylo jen 86 % z celkového počtu dotazovaných domácností pro tento rok. V roce 2007 se situace významně zlepšila, když 95 % domácností Jihomoravského kraje mělo příjem v rozmezí 0 – 600 000 Kč/rok. Rok 2008 znamenal pro 89 % domácností Jihomoravského kraje příjmy v rozmezí 0 – 500 000 Kč/rok. Pro rok 2009 to bylo ve stejném rozpětí 84 % a v roce 2010 83 %. V posledním zkoumaném roce (2011) došlo k mírnému vzestupu na 84 %.

Diskuze a závěr

55

Pro roky 2005 – 2007 celkově lze tedy říci, že zatímco se procentuální zastoupení počtu domácností při disponibilních příjmech nacházejících v rozmezí 0–400 000 Kč/rok nijak dramaticky nezměnilo, výrazně narůstá jejich počet. Z toho vyplývá, že se na vyšší hladinu disponibilního příjmu dostává čím dál tím více domácností. V letech 2008 – 2010 dochází ke zhoršení příjmové situace domácností z důvodu ekonomické krize a stagnace ekonomiky, která nevytváří nová pracovní místa, zvyšuje se nezaměstnanost, domácnosti chudnou a více šetří. Od roku 2011 se situace mírně zlepšuje díky oživování ekonomiky. S příjmovou situací úzce souvisí problematika zaměstnanosti a pracovních příležitostí. Nezaměstnanost Jihomoravského kraje v průběhu let se vyvíjí poměrně stabilně vyjma výkyvu mezi roky 2008 – 2009. Na tuto poměrnou stabilitu má zcela jistě vliv město Brno, které poskytuje velké množství pracovních příležitostí. Situace v České republice je obdobná s tím rozdílem, že nezaměstnanost České republiky je vždy tak o 1 – 1,5 % nižší než nezaměstnanost v Jihomoravském kraji. Město Brno je univerzitním městem, které má přes 80 000 studentů, proto je zajímavé se podívat na problematiku zaměstnanosti absolventů právě v Jihomoravském kraji. Mezi roky 2005 a 2011 došlo k podstatným změnám jak v zaměstnanosti v Jihomoravském kraji, tak i v České republice. Do roku 2008 byly v průměru na 1 pracovní místo pro absolventa vysoké školy 3 absolventi. Situace se s nástupem ekonomické krize prudce zhoršila, kdy nárůst byl v roce 2009 až 7 násobný. Následně došlo ke zlepšení situace, ale je nutné poznamenat, že v Jihomoravském kraji se absolventi potýkají se značnými těžkostmi, když se chtějí aktivně zapojit do pracovního procesu. Celorepublikový průměr je na tom o něco lépe, od značného růstu v roce 2009 dochází pozvolna k poklesu. Jihomoravský kraj by měl řešit problematiku zaměstnávání absolventů, protože v budoucnu bude jejich počet nadále růst. Jihomoravský kraj je zapojen do operačního programu „Vzdělávání pro konkurence schopnost“, který je zaměřen na zkvalitnění a modernizaci vzdělávání. V posledních letech se v Brně začala rozmáhat výstavba výzkumných center: CEITEC-technologický institut, vzniká za spolupráce 4 brněnských univerzit (Mendelova univerzita v Brně, Masarykova univerzita, Vysoké učení technické a Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně) a výzkumná pracoviště. Centrum by mělo zaměstnat na 800 vědeckých pracovníků. Další výzkumné centrum ICRC-centrum pro klinický výzkum se staví při Nemocnici U Sv. Anny v Brně a v současné době má více jak 300 zaměstnanců. Dále se buduje RECAMO-onkologické výzkumné centrum. Pod VUT vzniká další významné výzkumné centrum AdMaS pro výzkum a vývoj pokročilých stavebních materiálů a poskytne až 96 nových pracovních míst pro

56

Diskuze a závěr

absolventy technických oborů. Dále projekt CVVOZE (centrum výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie) a další. Z výše uvedeného vyplývá, že se kraj a hlavně vysoké školy aktivně zajímají o problematiku zaměstnanosti absolventů a řeší ji konkrétními projekty. Když provedeme srovnání s Českou republikou, tak zjišťujeme, že v celorepublikovém průměru vládne po postupném odeznívání ekonomické krize, pro absolventy celkem příznivý stav. Příjmová nerovnost v Jihomoravském kraji se pohybuje kolem hodnoty 3. To znamená, že bohatší domácnosti pobírají v průměru 3x větší příjem, než chudší domácnosti. Hranice chudoby se v Jihomoravském kraji rok od roku zvyšuje. Pod hranicí chudoby se v letech 2005 – 2011 v Jihomoravském kraji nachází 6 – 7 % domácností, což představuje v letech 8 – 11 % domácností ohrožených chudobou z celé České republiky. Postupně dochází ke zvyšování hranice chudoby, ale také k postupnému zvyšování domácností, které žijí pod hranicí chudoby. Příjmová nerovnost pomocí koeficientu S80/S20 z části vysvětluje příčinu chudoby. Stav materiální deprivace souvisí s chudobou. V roce 2009 trpělo materiální deprivací 16,8 % domácností, v roce 2010 to bylo už jen 11 % domácností a v roce 2011 hodnota vzrostla na 14 % domácností. Životní podmínky v Jihomoravském kraji byly v letech 2005 – 2011 vcelku příznivé. Životní úroveň, spolu s HDP na jednoho obyvatele a zvyšujícím se počtem domácností pobírající vyšší disponibilní příjem, rostla. Ekonomická krize zasáhla do všech aspektů společenského života a negativně ovlivnila také problematiku zaměstnanosti. Díky městu Brnu s množstvím pracovních míst dopad nebyl tak katastrofický. Poměr osob žijících pod hranicí chudoby je na nízké úrovni. Všechny cíle, které si práce vytyčila, byly splněny.

Literatura

57

A Literatura BALCAR, K. Životní smysl a kvalita života. In Tuček, M. a kol. Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005. BAUMAN, Z. Liquid

modernity. Cambridge: Polity, 2000. ISBN 074-5624-09-X.

BEBLAVÝ, M. Sociálna politika.

S.I.:Adin, 2009. ISBN 97-880-892-44-478.

Databáze ČSÚ. [online]. 2013. . Databáze Krok. [online]. 2013. . DALTON, H. The measurement of inequality of incomes. Economic Journal. [online] 1920. [cit. 2013-03-15]. vol. 30, no 119, s. 348-61. Dostupné z www: . GAULIER, G. International Comparisons of Living Standards by Equivalent Incomes. Scandinavian Journal of Economics. 2009, vol. 111, no 3, s. 597624. ISSN 1467-9442. GORGIEVA, K. Measuring the Wealth of Nations. [online]. 2011. [cit. 2013-0316]. Beyond GDP: measuring progress, true weath, and the well-being of nations. EC, 2012. Dostupné z www: < http://www.beyondgdp.eu/download/Georgieva_presentation.pdf>. Happy Planet Index. [online]. 2012. [cit 2013-03-29]. Dostupné na www: International Human Development Indicators. Czech Republic, Country Profile: Human development Indicators. [online]. 2013. [cit 2013-03-20]. Dostupné z www: . INVASTOPEDIA. Gross Domestic Product. [online]. 2012. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z www: < http://www.investopedia.com/terms/g/gdp.asp>.

58

Literatura

KELLER, J.

Tři sociální světy: sociální struktura postindustriální společnosti. 2.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2011. ISBN 97-880-741-9044-5.

KOTLER, P., KELLER K.L.

Marketing Management. 12.vyd. Praha: Grada, 2007, 788s. ISBN 978-80-247-1359-5.

KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. ISBN 97-880-247-2456-0. KUŠKOVÁ,P.

Češi ve spotřebitelském ráji (!?): vývoj spotřeby českých domácností v posledních dvaceti letech. Vyd. 1. Praha: CENIA ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, 2009. 56s. ISBN 97-8808508-770-3.

MAREŠ, P. Sociální exkluze a sociální inkluze. In Sirovátka, O. Sociální exkluze a sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Vyd 1. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, 2004. ISBN 80-210345-56. MAREŠ, P. Faktory sociálního vyloučení. Praha: Výzkumní ústav práce a sociálních věcí, 2006. 41s. ISBN 80-870-0715-8. MOYNIHAN, D.P. Business and Society in Change. New York: American Telephone and Telegraph Co., 1975. MOŽNÝ, I. Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života.. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-717-8624-1. ODEKON,M.

Encyclopedia of World Poverty. Thousand Oaks, California: SAGE Publications, 2006. ISBN 141-29-180-73.

UNIVERSITY OF OXFORD, OXFORD POVERTY

& HUMAN DEVELOPMENT INITIATIVE (OPHI). Multidimensional Poverty Index. [online]. 2012 [cit. 2013-04-30]. Dostupné na www: < http://www.ophi.org.uk/policy/multidimensionalpoverty-index/>

PIGOU,

A.C. Wealth and Welfare. London: Macmillan, 1912. ISBN 97-811-73784478.

Literatura

59

PROCHÁZKOVÁ Z., STÁVKOVÁ, J.

Income diferentiation of households in various regions of the Czech republic. Acta Universitatis Bohemiae Meridionales. sv. 2011, č. 1, s. 57-65. ISSN 1212-3285.

SEN,

A.K., HAWTHORN, G. The standard of living. New York: Cambridge University Press, 1987, xiv, s.125. ISBN 0-521-36840-5.

SIROVÁTKA, T. Úvod do sociologie pro ekonomy. Brno: Masarykova univerzita, 1992. ISBN 80-210-0751-6. STRAWSER,

C.J., RYAN, M.M. Business stastics of the United States: patterns of economic change. Lanham: Bernan Press, 2008. 633s. ISBN 97-815-98881820.

THE CIA WORLD FACTBOOK. Country comparison: distribution of family income – Gini index. [online]. 2009. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z www: < https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2172rank.html>. THE FORBES.

The World’s Happiest Countries. [online]. 2010. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z www: < http://www.forbes.com/2010/07/14/world-happiestcountries-lifestyle-realestate-gallup-table.html>.

THE WORLD BANK. Poverty. [online]. 2013. [cit. 2013-25-04]. Dostupné z www: . VEČERNÍK, J. Individuals and Households in the Czech Republic and CEE countries. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2010. WOLFF, E.N. Poverty and Income distribution. 2.vyd. Chichester, UK: WileyBlackwell, 2009. ISBN 97-814-051-7660-6

60

Seznam obrázků

B Seznam obrázků Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Obr. 5 Obr. 6 Obr. 7 Obr. 8 Obr. 9 Obr. 10 Obr. 11 Obr. 12 Obr. 13 Obr. 14 Obr. 15 Obr. 16

Maslowowa hierarchie potřeb ......................................................................... 18 Lorenzova křivka............................................................................................. 23 Graf vývoje HDP v JM kraji a v ČR v letech 2005-2011 ............................... 36 Graf vývoje indexu HDI pro Českou republiku v letech 2005-2012 .............. 37 Vývoj disponibilních příjmů ČR a JM kraje v letech 2005-2011 ................... 38 Grafické porovnání počtu domácností v letech 2005-2007 ............................ 41 Grafické srovnání počtu domácností v letech 2008-2011 ............................... 41 Míra nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji 2002-2011 .............................. 43 Srovnání ukazatele nezaměstnanosti JM kraje a ČRv letech 2002-2011 ........ 44 Graf počtu absolventů v JM kraji na 1 pr. místo, srovnání s ČR 2005-2011 .. 45 Graf počtu uchazečů ZPS na 1 pr. místo pro ZPS v JM a ČR 2005-2011 ...... 46 Graf počtu uchazečů o zaměstnání na 1 místo v letech 2005-2011 ................ 47 Graf příjmové nerovnosti v JM kraji v letech 2005-2011 ............................... 48 Graf porovnání hranice chudoby v ČR a v JM kraji ....................................... 50 Procentuální srovnání ČR a JM kraje v letech 2005-2011 .............................. 52 Procentuální vyjádření domácností JM kraje ohrožených chudobou v ČR .... 52

Seznam tabulek

61

C Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Tab. 3 Tab. 4 Tab. 5 Tab. 6 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9 Tab. 10 Tab. 11 Tab. 12 Tab. 13 Tab. 14

Faktory ovlivnění chování spotřebitelů dle Kotlera ....................................... 19 Počet domácností zapojených do šetření EU-SILC v letech 2005-2011 ........ 33 HDP na jednoho obyvatele v ČR a v Jihomoravském kraji (v Kč) ................ 35 Regionální HDP na jednoho obyvatele v %, ČR=100 .................................... 37 Hodnota HDI pro ČR pro vybrané roky ......................................................... 37 Čistý disponibilní důchod domácností na 1 obyvatel v Kč ............................ 38 Čistý disponibilní důchod domácností, uveden v %, ČR=100 ....................... 39 Míra registrované nezaměstnanosti v letech 2002-2011................................. 42 Počet absolventů v JM kraji a v ČR na 1 pracovní místo v letech 2005-2011 45 Počet ZPS uchazečů na 1 pracovní místo pro ZPS v JM kraji a v 2005-2011 46 Počet uchazečů o zaměstnání na 1 volné místo v letech 2005 – 2011............ 47 Koeficient S80/S20 příjmové nerovnosti v JM kraji v letech 2005 - 2011 .... 48 Výpočty chudoby pro Jihomoravský kraj v letech 2005-2011 ....................... 49 Charakteristiky chudoby v České republice 2005-2011 ................................. 49

Životní podmínky domácností v Jihomoravském kraji

Recommend Documents