Milí farníci, ten krásný, předprázdninový měsíc červen, to školní finále a natěšené očekávání prázdnin, se většině z nás, od školních let, líbí pořád stejně. S léty jsme se dovídali, že k němu patří i církevní slavnosti, a to jej dělalo a dělá ještě hezčím. Letos nám červen začíná slavností Nejsvětější Trojice, několik dní na to pokračuje slavností Božího Těla, týden na to pak slavností Nejsvětějšího Srdce Páně, za další týden slavností Narození svatého Jana Křtitele a končí slavností svatých Petra a Pavla, apoštolů. Víme, že církevní slavnosti nemohou být žádná honba, i když jich letos máme pět za sebou. Nikam se nežeňme, ale být vděční, to máme. Těchto pět slavností je příležitost pro náš vděk. I přestože o tom píšu, tím se vás vůbec nepokouším všetečně upozorňovat, že tedy máme jít do kostela. Přece jen, třebaže máme jít, jde mnohem víc o náš vděk. Posvátný vděk k Bohu i k našim apoštolům, základním stavebním kamenům nebeského, věčného Jeruzaléma. Jen čistý vděk a milost boží jej promění v osobní příběh, který převýší všechny naše plány a všechny naděje. Prázdninové, rodinné, pracovní, … všechny. Bude to příběh přátelství z božího vnuknutí. Přeji Vám úspěšné a krásné zakončení školního roku. P. Antonín Lukeš, M.Id. ŽIVOT FERNANDA RIELA, ZAKLADATELE MISIONÁŘŮ IDENTES 8. ČÁST Umění V květnovém čísle jsme se loučili ve chvíli, kdy první misionáři odcházeli do Ameriky a teď budeme pokračovat dalším důležitým tématem, kterým je umění a z něj hlavně poezie, které se institut výrazně otevřel ve školním roce 1976-77. Fernando chtěl, aby poezie byla vitální znamením institutu. Nepolemizoval by s nikým, kdo by namítal, že přece ne každý se narodí jako umělec, tak proč někoho do umění nutit? Nepolemizoval by, protože smysl pro umění, v každém člověku je a nemá ho opomíjet a už vůbec ne potlačovat. Talent sám touží být člověkem probuzen a je tedy lépe mu na svět pomáhat než o něm pochybovat. Stačí si všimnout krásy jazyka a už je člověk poezii mnohem blíž. Vždyť hřivna poezie k člověku přichází nekomplikovaně a tajemně ho vede k Bohu. Kolik nepoznaných hřiven je ponecháváno k marnému úhynu? Ne všech hřiven jako obecných schopností, ale hřiven poezie, která, co by umění, je darem Ducha svatého. Pravé charizma potřebuje k životu umění. To Fernando věděl a leželo mu to na srdci. Pro důležité dny institutu ustanovil takzvané «ateneo», ve kterém umění presentujeme. Hudba nebo tanec, výtvarné umění nebo poezie a dnes i nové 1
formy, které také chtějí být uměním. Fernando věděl, že zanedbáváním takového potenciálu nejvíc utrpí charisma. A konec konců, absence smyslu pro umění člověka konsternuje. Ovšemže konsternuje i pohled na opačný extrém, na vehementní, přičinlivé „tvůrce“. Zkrátka a dobře, věc umění mu ležela na srdci. Fernando básník byl a nejen tu a tam. Pro ilustraci uvádím seznam editovaných sbírek jeho vlastních básní: «Bůh a strom», «Balkón nad zálivem», «Bolest mezi skly», «Panenské stíny», «Modrý pláč», «Synové setkání», «Jasná noc», «Nahá krajina», «Vášeň a smrt», «Transfigurace». Poslední zmíněná Transfigurace je spíše sbírka jeho přísloví. Jinak každá sbírka obsahuje přibližně ke stovce básní inspirovaných osobní zkušeností bolesti a lásky lidského ducha. Poznal poezii jako «pokání», které je šperkovnicí ducha a nemá jinou, než úzkou cestu lásky a kříže. Stručně řečeno; jeho pokání spočívalo v poezii: Myšlené, psané, vyslovené ale především žité. Viděl, že charisma, které mu bylo svěřeno, a které předává institutu, se bez symbiózy pokání a poezie nezrodí. V roce 1981 dal vzniknout soutěži básníků pod oficiálním názvem «Světová soutěž mystické poezie», která za třicet let dosáhla prestižní úrovně. Ze Španělska se nejdříve rozšířila do Itálie a Francie, ale krátce na to i dál a hlavně pak do ze zemí obou částí amerického kontinentu. Soutěžící dnes tvoří mnohem širší národnostní okruh. Zájem o ni se ze Západu Evropy rozšířil i na její Východ a dokonce i do Izraele. Nemoc Od Fernandova života se však už nedal odmyslit stále horší a horší stav jeho zdraví, a má-li být jeho život pochopen, pak se na tuto věc nesmí zapomínat. Chirurgické zákroky, kterých, suma sumárum, musel podstoupit skoro čtyřicet, svědčí o tom, že nemoc mu od samotných začátků vysávala tělo, které postupně zůstalo v troskách. Tělesné bolesti přitom samozřejmě narůstaly. Špatný zdravotní stav znamenal neustálé komplikace, které často nebylo možné udržet pod kontrolou. Ke všemu to odstrašující množství ne vždy úspěšných operací vedlo k předepisování enormního množství léků, které do jeho organizmu vnesly nevyzpytatelné vedlejší účinky. A komplikací přibývalo. Nicméně, přijatá milost snad právě proto dopadala do neobyčejně zdravé půdy Fernandova vitálního ducha. Na duchu neupadal nikdy, což, na pozadí zdravotní mizérie a agresivity španělské hierarchie, umožňuje vidět i jistý typ mučednictví, které poznamenává jeho osobní příběh. Později, v jednom z jeho osobních zjevení mu bylo sděleno, že, má-li být jeho svědectví autentické, musí o Kristu vydávat svědectví v bolesti. Znovu americký kontinent Koncem zimy roku 1977, po operaci kýly, se vydal navštěvovat misionáře 2
a misionářky Identes, nejdříve ve Španělsku a pak pokračoval v USA. Cesta, prodchnutá apoštolskými aspiracemi ho vedla především po významných městech Kalifornie, která kdysi zakládal apoštol a misionář tohoto území Fray Junípero Serra. Imponovala mu transparentnost a jednoduchost apoštolských vizí, které Fray Junípera charakterizovaly. Transparentnosti a jednoduchosti se držel jako plodu čistého srdce. O to víc se jich držel, oč více toužil, aby vždycky měla své místo v základech Institutu. Nezdržoval se tehdy jenom Kalifornii. Z Los Angeles odcestoval do New Yorku a před návratem do Madridu ještě navštívil Boston, kde se mu potvrdila nerozlučitelnost apoštolátu s obranou katedry církevního Magisteria. Byl se tehdy projít po jedné z bostonských Univerzit, kde viděli studenty hrát fotbal. S Fernandem tam byli dva spolubratři, kterým řekl: „Mládí to jsou děti, které hrají fotbal. Vidíte, jak žíznivé jsou Univerzity? A není nikdo, žádný skutečně respektovaný profesor, který by přednášel Kristovo myšlení“. Institut existoval už osmnáct let a Fernando si uvědomoval, že pořád není kompaktní skupina, připravena hájit myšlení, které jim předával. Mezi misionáři sice bylo několik nadějných výjimek. Těch ale bylo skutečně jen několik a navíc, ani oni ještě nebyli sto erudovaně hájit Krista za katedrami Univerzit. Jenže pesimismus v jeho povaze nebyl. Právě naopak, vždycky přicházel s vírou a s osvěžujícím, prorockým entusiasmem. Krok za krokem tak rozhýbával studijní úsilí institutu. Pesimismus a oslabení víry někdy dopadal na jeho misionáře, z čehož samozřejmě nemohl mít radost. Ale právě v těchto smutných chvílích chápal, proč tendence k pesimismu a vůbec všem „ismům“, konec konců i k fašismu a marxismu, infiltrovaly do církve a do univerzit. Nebyl jednostranný, takže by viděl zlo jen v komunistické východní Evropě. Zlo viděl i u nespoutaného Západu. Americká naděje Na podzim roku 1978 znovu, tentokrát na delší dobu, odcestoval do Ameriky a opět začínal v New Yorku, kde hned první den spadl na schodišti a musel do nemocnice. Po propuštění se vydal do Jižní Ameriky, kde se možnosti otevíraly ještě rychleji. Cestu začal v Caracasu, odkud se vydal andýnskými zeměmi přes Bogotu, Quito a Limu až do Buenos Aires. Pro zajímavost, během tehdejšího pobytu v Quitu, hlavním městě Ekvádoru, vyslovil proroctví, které se začalo brzy naplňovat. Seděl na náměstí a kolem procházela Indiánka s dítětem na zádech. Všechny Indiánky i Mezticky tam nosí děti na zádech. Fernando se díval na dítě a poprosil Indiánku, zda je smí políbit. Mladé Indiánky mívají ve tváři plachý úsměv, který jim, navzdory nelehkému údělu, pořád zůstává. Těžko říct, co s Indiánčiným úsměvem ta prosba udělala, ale dítě mu políbit dovolila. Fernando 3
dítě políbil na čelo a Indiánka šla dál. Chvíli na to Fernando řekl generálnímu představenému, že v této zemi jednou budou misionáři Identes řídit univerzity. Tak se po čase i stalo a dnes v Ekvádoru vedeme tři Univerzity a dvě kolegia (gymnázia). První z Univerzit je ve městě Loja na jihu země a její prestiž stále roste v Ekvádoru i za jeho hranicemi. Druhá Univerzita je ve městě Ibarra blízko hranice s Kolumbií a třetí je na západ od hřebene And ve městě Santo Domingo de los Colorados. V Rio de Janeiru chtěl Fernando, pod sochou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, zanechat papír s napsanou prosbou jako zasvěcení a duchovní znamení. Právě ten den však byla hustá mlha, a neviděl ani kde končí betonový podstavec sochy. Znamení tam tedy nezanechal, ale v noci pocítil vnuknutí, aby šel na náměstí Krista Vykupitele. Na tomto chudém náměstí uviděl nikým nepovšimnutou malou sochu Krista, stejně chudou a skromnou jako její okolí, daleko od turistických tras a bohatého světa. To bylo místo, které si Kristus pro Fernandovo znamení vybral. Osud těch, kteří jsou pro Kristovu větší slávu stále menší a menší, byl osudem Fernandovým od začátku do konce. Pokr. příště
Milé děti, v dnešním biblickém příběhu uslyšíme o proroku Elíšovi. Byl žákem a později následníkem Elijáše. Význam jména Elíša je „Bůh je má spása, osvobození“, nebo také „Bůh je hojnost“. Elíša byl podle biblického vyprávění původcem mnoha zázraků, včetně vzkříšení mrtvého. Váš Sedmikrásek
4
PROROK ELÍŠA
z knihy: "Bible - příběhy na každý den", vydala: Česká biblická společnost autor: Mary Joslinová, ilustrace: Amanda Hallová
ELÍŠA A CHUDÁ VDOVA Druhá královská 4 Jednou za Elíšou přišla chudá vdova. „Pane,“ řekla, „můj muž zemřel a já jsem vdova. Ty sám víš, že to byl prorok věrný Hospodinu. Přesto se zadlužil a já nejsem schopná dluh zaplatit. Věřitel je tvrdý muž a vyhrožuje mi, že mi vezme mé dva syny a prodá je do otroctví.“ „Máš doma něco cenného?“ zeptal se jí Elíša. „Nic, pokud za cenný nepovažuješ malý džbánek olivového oleje.“ „Zajdi k sousedům,“ řekl jí Elíša, „a požádej, ať ti půjčí co nejvíce prázdných džbánů. Pak se vrať se svými syny domů a zavřete za sebou dveře. Až budete sami, začni nalévat olej ze svého džbánku do vypůjčených nádob. Plné nádoby dávej stranou.“ Žena udělala, co jí prorok řekl. Olej nedošel, dokud nebyly všechny džbány plné. Pak se vrátila k Elíšovi a vyprávěla mu, co se stalo. „Prodej olej,“ řekl jí prorok. „Budeš mít dost peněz, abys zaplatila dluh, a zbude vám dost i na živobytí.“
5
ELÍŠA A BOHATÁ ŽENA Druhá královská 4 Jednoho dne přišel Elíša do města Šúnemu. Jistá bohatá žena ho pozvala k sobě, aby ho pohostila. „Kdykoli budeš opět v Šúnemu, přijď nás navštívit,“ zvala ho vřele. Elíšovi její štědrost udělala radost. Kdykoli byl v Šúnemu, chodil k ní na návštěvu. „Znát se s tak svatým mužem, to je opravdu velká výsada,“ řekla jednou svému manželovi. „Co kdybychom u našeho domu postavili ještě jednu místnost, kterou by mohl používat, když k nám přijde?“ Udělali to a Elíša jim byl vděčný. Požádal svého služebníka Géchazího, aby zjistil, zda pro tuto rodinu může něco udělat, aby jim laskavost oplatil, ale zdálo se, že žena měla vše, co potřebovala. „Říká, že je celkem spokojená. Myslím si ale, že je trochu smutná, protože nemá syna,“ řekl Géchazí Elíšovi. „Její muž už je starý.“ Elíša si ženu zavolal k sobě. „Touto dobou za rok budeš mít syna,“ slíbil jí. Jeho slova se splnila, za rok se ženě narodil chlapec. Měla radost, když sledovala, jak v její láskyplné péči roste. Jednou, když pomáhal při žních, se mu najednou udělalo špatně. „Bolí mě hlava,“ naříkal. Služebníci ho rychle odvedli domů, on však po chvíli mamince zemřel v náručí. Žena byla zdrcena zármutkem. Položila ho na lůžko v Elíšově pokojíku. Pak požádala služebníky, aby jí přivedli osla, a vydala se hledat Elíšu. Když se prorok dozvěděl, co se stalo, poslal svého služebníka Géchazího napřed, aby chlapci zkusil pomoci. Géchazího snaha však nikam nevedla – chlapec nejevil známky života. Když přišel do domu Elíša, pomodlil se a objal chlapcovo studené nehybné tělo. Chlapec se začal pomalu probírat zpět k životu. Elíša zavolal jeho matku a vrátil jí ho. Nic jí nemohlo udělat větší radost.
6
Modlitby z knihy k těmto kapitolám: Bože, žehnej prosím tomu málu, co máme, a použij to k velkým věcem. Bože, jen ty nám můžeš dát to, po čem opravdu toužíme.
7
Tajemství života Text: Bruno Ferrero
Pane, když mám hlad, pošli mi někoho, kdo potřebuje jídlo, když mám žízeň, pošli mi někoho, kdo potřebuje vodu, když je mi zima, pošli mi někoho, kdo potřebuje zahřát, když mám trápení, pošli mi někoho, kdo potřebuje utěšit, když mě tíží kříž, dej, ať se mohu podělit o kříž někoho jiného, když jsem chudý, doveď mě k někomu, kdo je v nouzi, když nemám čas, pošli mi někoho, kdo právě potřebuje pomoc, když se cítím na kolenou, pošli mi někoho, kdo potřebuje povzbudit, když potřebuji, aby mě někdo chápal, pošli mi někoho, kdo hledá pochopení, když si přeji, aby se někdo o mě staral, pošli mi někoho, o koho bych mohl pečovat, když myslím na sebe, obrať mé myšlenky k ostatním. ZÁPIS SCHŮZE FARNÍ RADY Dne: 29. 3. 2012 Přítomni: P. Antonín Lukeš, P. Antonio Vicente Perés Caramés, Petr Hobza, Miroslava Horáková, Petr Kolář, Dorotka Kramaříková, Miloš Kysela, Josef Tlustý, Martin Vítek Omluveni: Lucie Rudňanská, Lukáš Svoboda, zástupkyně školských sester Prioritní stavebnětechnické úkoly: - oprava střechy fary (nutné posouzení statika) - nový nátěr střechy sálu - osvětlení kostela na Habrovce - nové oplocení zahrady na Habrovce - oprava zádveří do kavárničky na Habrovce (realizace do zimy) V souvislosti se záměrem nového oplocení zahrady na Habrovce farní rada rozhodla o vyhlášení brigády na sobotu 14. dubna 2012 za účelem vymýcení křovin a stromů. Nové oplocení bude realizováno odbornou firmou. Garantem akce je Petr Hobza. Farní rada pokračovala v diskusi nad záměrem nového osvětlení kostela na Habrovce. Oslovená firma (Delta Light) bude požádána o vypracování detailnější nabídky. Pokusíme se též připravit žádost o grant. Garantem je Josef Tlustý. 8
Nové nástěnky na Habrovce: Pro nepřítomnost Lukáše Svobody bylo toto téma odročeno na příští schůzi. Otec Antonín informoval, že na Bílou sobotu přijme ve farnosti svátost křtu i biřmování 5 katechumenů. Zároveň vzniká další skupinka, která se bude připravovat na svátost křtu. Pastorace mládeže ve farnosti: – Nabídku společné poutě na Velehrad by otec Antonín chtěl rozšířit i pro rodiny, předpokládá, že by se pouť uskutečnila na podzim (pokud bude zájem). – Pozvání mládeže farnosti na letní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. – Bylo poukázáno na výhodnost komunikace s mládeží přes e-mail. Nabízí se možnost vytvoření mailing listu (seznamu mailových adres) pro mládež a touto formou poskytovat informace o dění ve farnosti i mimo ni. Na starost si bere Martin Vítek. – Nedělní dětská mše: diskuse o srozumitelnost úvodů a homilie. Bude iniciována schůzka kněží s těmi, kdo nedělní úvody připravují. Otci Antonínovi leží na srdci starost o sebevzdělání laiků v teologii. Je nutné nalézt farníky, kteří převezmou službu spojenou s organizací aktivit kolem sálu na Habrovce po Josefu Basíkovi. Proběhla diskuse o chystané akci Noc kostelů - letos dojde k souběhu této akce s festivalem Habrovka. Příští farní rada je 24. května 2012. Zapsal: Martin Vítek 80. VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE PÁNĚ V PRAZE 10
V úterý 8. 5. 2012 byla u příležitosti 80. výročí posvěcení kostela sloužena 9
slavnostní bohoslužba kardinálem Miloslavem Vlkem. P. Zdenek Wasserbauer, který je od října 2010 místním farářem, byl přitom jeho koncelebrantem. V souvislosti s výročím byl připraven bohatý duchovní a kulturní program. Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně je jednou z nejvýznamnějších českých sakrálních staveb 20. století. Zasvěcení Srdci Ježíšově vyjadřuje poděkování za dosažení samostatnosti a prosbu o ochranu naší vlasti. Tato moderní a velmi osobitá stavba vznikala pod vedením slovinského architekta Josipa Plečnika od roku 1928 do roku 1932. Vykazuje určitou podobnost s antickými chrámy. Má širokou věž jihoevropského typu, která je zakončena třímetrovou měděnou bání se čtyřmi metry vysokým křížem. Fasáda je velmi dekorativní. Do tří čtvrtin výšky je kostel z polévaných cihel, pak je nástavba s ochozem a nízkým štítem. Na průčelí jsou tři mohutné portály. Nad hlavním oltářem z bílého mramoru a zlacenými tepanými dvířky je zavěšena třímetrová zlacená postava Krista v symbolickém srdci a sochy šesti českých patronů v nadživotní velikosti. Ve věži bylo posvěceno šest zvonů, které byly za války svěšeny a přelity na zbraně. V roce 1992 se dva zvony do věže vrátily. Zajímavostí tohoto kostela je, že zde není kazatelna. Kostel vysvětil 8. 5. 1932 pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar.
V loňském roce vláda zařadila kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na seznam národních kulturních památek. Usiluje se o zápis kostela do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Martina Košinová
10
FARNÍ KALENDÁŘ - ČERVEN 2012 Pá 1
So Ne Po Út
2 3 4 5
St 6 Čt Pá So Ne Po Út
7 8 9 10 11 12
St 13 Čt Pá So Ne Po Út
14 15 16 17 18 19
St Čt Pá So Ne Po Út
20 21 22 23 24 25 26
11
Památka sv. Justina, mučedníka 16:00 –24:00 ● Krč ● Festival divadla a hudby Habrovka 17:30 mše - je přesunuta do Michle. Více na webu www.habrovka.cz 18:30 – 23:00 ● Michle ● Noc kostelů 16:00 – 24:00 ● Krč ● Festival divadla a hudby Habrovka 10:00 – 24:00 Festival divadla a hudby Habrovka, dopolední dílna dětí Slavnost Nejsvětější Trojice Památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka 9:00 Sedmikrásek, výlet do Chuchle Památka sv. Norberta, biskupa 16:00 ● Krč ● Dětský den – Renesance (zahrada) 20:00 ● Krč ● modlitba Taizé, od 19:30 nácvik zpěvu Slavnost Těla a Krve Páně 10. neděle v mezidobí Památka sv. Barnabáše, apoštola 9:00 ● Krč ● Úklid kostela, babičky 9:30 ● Krč ● Čtyřlístek Památka sv. Antonína z Padovy, kněze a učitele církve 18:30 ● Krč ● Biblická hodina Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 11. neděle v mezidobí Památka sv. Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa 9:00 ● Krč ● Sedmikrásek, mše svatá a závěrečné posezení 18:45 ● ČCE, P4 – Nusle, Na Paloučku ● Ekumenická biblická hodina Památka sv. Aloise Gonzagy, řeholníka Slavnost Narození sv. Jana Křtitele 9: 00 ● Krč ● Úklid kostela, maminky
St Čt Pá So
27 28 29 30
Památka sv. Ireneje, biskupa a mučedníka Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
POŘAD BOHOSLUŽEB Neděle
MICHLE 8:00
Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek
17:30 12:00 17:30
KRČ 9:30 11:00 19:00 17:30
Poznámky „dětská“ 2. pondělí „dětská mše“ s nešporami
v měsíci
17:30
17:30
1. čtvrtek v měsíci klanění se Nejsvětější svátosti s následným jednohodinovým výstavem eucharistie
Sobota 17:30 Slavnosti a svátky ► změny vyhrazené. Svátost smíření ► 30 min. přede mší nebo na požádání. Další svátosti ► na požádání. Sv. Růženec ► 30 min. přede mší (Ne7:30 a 9:00 ● Po-So 17:00) FARNÍ MODLITEBNÍ ÚMYSL NA ČERVEN 2012 Za chudé, nemocné, trpící, pronásledované a za osoby žijící na okraji společnosti. Farní list Řk farnosti u kostela Narození Panny Marie Praha–Michle, Baarova 23, Praha 4, 140 00; tel. 241 485 428. E-mail pro zasílání příspěvků do farního listu:
[email protected] (nebo možno nechat texty příspěvků v sakristiích kostelů), e-mail farnosti:
[email protected]; www.michlehabrovka.cz. Redakce textů: Jiří Šesták, Sedmikrásek: Josef Tlustý, korektura textů: Zuzana Krušinová, doprava FL na faru: Zdeněk Hučín. Žádáme autory o pochopení pro redakční a jazykovou úpravu zaslaných textů. Vychází 27.5.2012. Náklad 300 výtisků. Uzávěrka příspěvků do červencového čísla je ve středu 20.6.2012 ve 23:59. Červencové číslo vyjde 1.7.2012. 12
