ŽIVOT FERNANDA RIELA, ZAKLADATELE MISIONÁŘŮ IDENTES 3. ČÁST

ÚVODNÍ SLOVO

Milé farnice a milí farníci, prosincový adventní čas je jiţ sám o sobě krásný neslábnoucí posvátnou nadějí, ale přece jen jsou to vánoce, kdy uspěchaným matkám i otcům spadne s prsou chmura a zůstane znamení nevinnosti pro naši osobní tichou nostalgii za odmítnutou rodinou v jeskyni, za jejím právě narozeným maličkým Dítětem a za Boţím andělům důvěřujícími pastýři. Chraňme si i my naši vlastní důvěřivost Bohu, protoţe za ní přichází naděje a vysvobození naší duše ze všeho, co bolí. Důvěřivost ať je naším pokáním. A myslím to váţně! Tak váţně, jako samotnou víru v Boha. A nebojme se, protoţe narozený Spasitel učiní, ţe se naše nedokonalá důvěřivost promění v důvěřivost evangelní. Tak jako víra, naděje a láska. Vedou nás do očistce a na kříţ. Ale ke vzkříšení! Antonín Lukeš, M.Id. ŽIVOT FERNANDA RIELA, ZAKLADATELE MISIONÁŘŮ IDENTES – 3. ČÁST Po válce Jestliţe občanská válka zanechala v běhu jeho ţivota hrůznou, nesmazatelnou stopu, pak těsně po válce, kdyţ mu bylo šestnáct let, zaţil něco, co bylo k válečným hrůzám v úplném protikladu. Zároveň se však s postupem času ukazovalo, ţe tento nový záţitek nebyl v protikladu k modlitbě Sacra martirial. Zjevení ve Valsaín Frustrující stav poválečného Španělska ho přiměl ke vstupu do mládeţnického hnutí s programem obnovy lidských hodnot. Vzpomíná, ţe jejich entuziasmus byl zcela spontánní a pronikal všemi aktivitami. V této náladě také vyhlíţeli první poválečné prázdniny s plánovaným táborem pro děti v horách kolem Segovie poblíţ vesnice jménem Valsaín. Tábor se uskutečnil a na jeho konci, 28. srpna 1939, tedy v den jeho šestnáctých narozenin, ho jakési neodbytné vnukání 1

přimělo vyjít ze stanu do lesa, kde uslyšel hlas Otce, který mu říkal: „Fernando, synu, buď svatý jako já, Tvůj Otec jsem svatý“. (viz. Mt 5,48) Po těch slovech zůstal samozřejmě mimo sebe a objal strom, kterého se nechtěl pustit, protoţe myslel, ţe objímá Nebeského Otce. Fernando sám interpretoval toto své osobní zjevení jako okamţik plnoletosti udělené Nebeským Otcem: „Bylo to ráno úplného odpoutání ode všech věcí světa. Cítil jsem se naplněn nekonečným světlem, velebnou září a Jeho slovy, která mě naplňovala sny, krásnými představami, nadějemi, a více neţ nadějemi, «idencí» (slovu «idence» v tu chvíli ještě intelektuálně nerozuměl, ale v duchu ho uţ plně chápal). Viděl jsem Otcovu zář, která osvětlovala horský hřeben, údolí a les. Jeho slovo znělo, a opakovaně pořád zní, zpěvné i plačící, pro všechny věci, rostliny i zvířata, která byla. Cítil jsem jistotu a věděl, ţe to nekonečné, věčné, svrchované a velebné Bytí mě miluje a přišlo ke mně. Já jej cítil a věřil v Něj. Byla to ovšem také chvíle pokání za celou moji minulost, přítomnost i budoucnost. Za všechno co by se mu mohlo nelíbit nebo jej zranit. Mé pokání se mi tenkrát zdálo jakoby věčné, které nikdy nepřejde. Cítil jsem ho nejen kvůli pochybením, ale i kvůli moţnosti pochybit. Cítil jsem ho i za to, ţe existuji. Cítil jsem ho kvůli všemu. V té chvíli se mne zmocnila touha po svatosti. Bylo to neodvolatelné jako slib. A vlastně ano, byl to v mém ţivotě první slib, který jsem Otci dal. Slib, čestné slovo, ţe se od něj nikdy neoddělím a ţe vţdy, v kaţdé chvíli budu s ním“. Seznámení s Nebeským Bratrem Fernandův vztah s Bohem byl tehdy spíše vztahem k Otci a tak se mu dostalo i Otcovské lekce. V jedné chvíli mu totiţ Otec, „představil“ Krista a Fernando na něj pocítil ţárlivost. Jeho vztah s Otcem byl do té chvíle hýčkaný a najednou mu byl Jeţíš Kristus představen jako jeho Prvorozený Bratr a Jednorozený Syn Nebeského Otce. Trpěl, protoţe pochopil, ţe Jeţíš Kristus Otce miluje prostě víc. Člověk zpravidla přichází k Otci skrze Krista, ale u Fernanda tomu bylo obráceně. Nejdříve ho Otec ve zcela neobyčejné chvíli pomazal hlasem «povolání ke svatosti» a podruhé mu opět Otec, při „seznámení“ s Kristem, řekl: «odevzdávám tě do rukou tvého Nebeského Bratra». Náklonnost k Otci byla Fernandovi jako páteř, ale teď, ta Otcova slova osvítila valsaínskou září také jeho Syna Jeţíše, Fernandova Prvorozeného Bratra. Studia Středoškolská studia ukončil v roce 1941. Jeho otec měl rád klasickou světovou 2

literaturu a světovou kulturu vůbec. Byl to kultivovaný člověk, a proto ji také znal. Lze si proto domyslet, ţe na studia svých dětí dohlíţel. Fernando otcův zájem zdědil a nad poměry brzy začal objevovat nejenom Cervantesovo nadčasové dílo Don Quijote de la Mancha, ale postupně i další díla světové literatury, včetně dramat anglických, španělských i francouzských. Ke konci bakalářských studií, mu přišla do rukou Kantova „Kritika čistého rozumu“. Později k ní i k řadě dalších podobných děl řekl: „Pak jsem četl jedno zpracování dějin filosofie. Přečetl jsem jej najednou, aby mi neunikla celková vize díla, které spojovala především tématika «bytí». Problém jsem viděl od Parmenida a ukazovalo se také, ţe o bytí říká kaţdý něco jiného aţ protichůdného. Četl jsem proto i souhrnné zpracování dogmatiky a viděl, ţe filosofickými protimluvy je poznamenána i nauka o Nejsvětější Trojici. Hodně jsem se zamýšlel nad věcí identity. Jak ji vyřešit? Napadlo mě; jestliţe Parmenidés má právo říct, ţe bohyně pravdy mu zjevila cestu, pak i já, křesťan, mohu říci, ţe mi pravdu zjevil Otec“. Probudil se v něm zájem o metafyziku, věc, která ojedinělým způsobem pronikala celou jeho osobní historií. Zaměstnání Rok 1941 vnesl do Fernandova ţivota změnu. Jeho otec prodělal mozkovou mrtvici a celá pravá strana těla zůstala paralyzovaná. Celá rodina se ocitla v tísni, takţe Fernando musel od myšlenky na studia upustit a začal pracovat u státní pošty. Cítil na jedné straně sklon k zasvěcenému ţivotu a na druhé straně materiální potřeby rodiny, a obojí jakoby si oponovalo. Nedlouho před svými dvacátými narozeninami byl poslán pracovat do vesnice Ugíjar blízko Granady. Andaluská dívka a zamýšlená svatba Fernandův osud byl osudem neobyčejného a zároveň obyčejného člověka. Stalo se, a ve vzduchu by zůstala viset otázka, kdyby se nestalo, ţe v Ugíjar se seznámil s krásnou dívkou, do které se zamiloval a chtěl se s ní oţenit. Kaţdé zamilování a tím spíše, ve dvaceti letech, je jako jásavý roj tisíce barevných motýlků za krásného dne. Fernando nebyl výjimkou, ale přece; kaţdý den chodil do poustevny někdejšího poustevníka svatého Antona a pozoroval nostalgickou krásu Andaluzie. Po čase říkal, ţe tam vlastně stále čekal na Otce. Čekal, co mu řekne, aţ k němu jednoho dne znovu promluvil. Otec ho poţádal, aby milovanou dívku opustil: 3

„Synu, líbilo by se mi, kdyby si se zřekl manţelství; jestli to uděláš, dám ti, jako Abrahámovi, celé mnoţství synů“. Viděl jsem Jej jakoby ţárlil. Já se ale narodil k poslušnosti Jemu. Všechnu svobodu jsem vloţil do Jeho rukou a do Jeho sluţeb. On pro mne byl vším“. Smutek Fernando tehdy svou budoucnost najednou viděl jako bezbarvou a smutnou neurčitost. Otcův hlas tenkrát slyšel po dlouhé době a všechna, doposud přijatá intimní sdělení, za ten dlouhý čas značně vyvanula. Vzpomněl si na „dávné“ Kristovo přání, ţe by ho chtěl mít řeholníkem, ale byl obestřen pocitem, zda si to všechno nenalhával. Nicméně tento pocit samoty a pochybností mu nevzal a snad ani nemohl vzít «synovství», které vţdycky určovalo jeho ţivot. Manţelství se zřekl a tím ovšem i oné krásné dívky, která mu však uţ napořád zůstala trnem v srdci. Jen pro tušenou příchuť této oběti cituji jednu jeho výmluvnou vzpomínku: „Zabydlela se ve mně samota. Skromná poustevna na mých zádech. Duše mi zvadla a připadalo mi, ţe stromy kolem šeptaly řečí, ale jejich posel byl … jenom vánek“. Dívce to vše řekl při tanci vídeňského valčíku «Na krásném modrém Dunaji», tedy způsobem pro dnešního pozorovatele aţ příliš melodramatickým, ale o to více čistým. Právě takovým způsobem, pro který by ani dnešním cynikům podobná vzpomínka nezešedla. Pokračování příště.

MŠE ZA FERNANDA RIELA Mše svatá za Fernanda Riela, zakladatele našeho společenství Misionáři Identes, bude slouţena v úterý 6. prosince, kdy uplyne 7 let od jeho úmrtí. Tento den je nám vzácný a ve všech zemích, kde působíme, se spojujeme ve mši svaté. Nikdo z nás o Fernandově svatosti nepochybuje a den jeho úmrtí slavíme jako jeho přechod k blahoslaveným na věčnosti, odkud vztah bratrství a přátelství je pro nás i pro vás velkou přímluvou u Nebeského Otce. Ke slavení této mše svaté, která se bude konat v michelském kostele v obvyklou dobu, tj. v 17.30 hod., Vás všechny srdečně zveme. Misionáři Identes

4

TŘÍKRÁLOVÝ PRŮVOD Milé farnice a milí farníci, znovu bych vás rád poprosil, abyste nám pomohli s přípravou Tříkrálového průvodu, který se bude konat jako jiţ tradičně 5. ledna 2012 od 15:30 hod. na Hradčanech. Pomůţete nám jednak přinesením čokoládových penízků na rozdávání dětem a také kdo z Vás, muţi i ţeny, byste mohli a byli ochotni pomoci i jinak, tak vám budeme moc vděční. Pomoc by spočívala zejména v uzavírání koridoru pro průvod. Oplocení koridoru bude nachystáno, ale koridor můţeme uzavřít aţ v 15:00 hodin. Do té doby musí cesta zůstat průjezdná. Budeme také potřebovat několik řidičů s autem, aby po akci odvezli materiál, kterého není málo, zpět na faru. No a samozřejmě, kdo by byl ochoten jít s králi v průvodu, bude vítán dvojnásob. Účastníci průvodu nejsou jen doprovodem králů, ale u betléma dbají na to, aby lidé s dětmi nepřicházeli ke králům a Svaté rodině chaoticky. Práce je dost a je třeba ji koordinovat, takţe prosím Vás, ochotní dobrovolníci, hlaste se otci Antonínovi nebo otci Antonio Vicentemu. Předem mockrát děkujeme. Misionáři Identes

SVATÝ MIKULÁŠ Milé děti a milí rodiče, blíţí se svátek svatého Mikuláše a s ním i jeho štědrá nadílka, na kterou jste všichni srdečně zváni. Svatý Mikuláš k nám přijde v neděli 4. prosince po dětské mši svaté na Habrovce. Do té doby se mějte všichni krásně, dávejte na sebe pozor, buďte zdraví a připravte si třeba písničku. Můţe být společná, aby měl náš vzácný host radost. P. Antonín Lukeš, M.Id.

NÁVŠTĚVA OTCE BISKUPA Milé farnice, milí farníci, v den uzávěrky prosincového farního listu nám na faru zavolal otec biskup Karel Herbst, který se pomalu sbírá ze svého zranění, ţe by nás 11. prosince o 3. neděli adventní rád navštívil. Sám se přikláněl k Michli. Ne ani tak pro kanonické přednosti farního kostela, ale proto, ţe se mu zdá, jakoby kostel v Michli 5

potřeboval být podpořen farníky z Michle i z Krče. Jako si oba kostely byly dosud vzájemnou oporou, tak na tom pracujme i dál, s vědomím vzájemné podpory a vzájemného, stále hezčího, společného osudu. Pan biskup mě prosil, abych mu odpověděl co nejdřív, takţe jsem mu z těchto důvodů nabídl mši svatou v 8:00 hodin v Michli, na kterou Vás všechny srdečně zvu. Pojďme se tedy podpořit a pobýt s Otcem biskupem Karlem. P. Antonín Lukeš, M.Id.

70. VÝROČÍ KOSTELA SV. FRANTIŠKA V KRČI 20. 9. 1941 – přípis Úřadu práce – výjimka ze zákazu novostaveb 26. 9. 1941 – podána ţádost o povolení stavby kaple na Magistrát 10. 10. 1941 – povolení stavby kaple 18. 10. 1941 – stavba započata 24. 12. 1941 – posvěcení kostela delegovaným zástupcem ordináře Dr. Vítem Mojžíškem, který byl tehdejším michelským farářem 12. 2. 1943 – stavba dokončena 15. 2. 1943 – povolení uţívání od stavebního referátu Karel Loula

MARII HEYROVSKÉ Jak jsem jen mohl tušit, ţe několik dní po mé návštěvě Prahy, kdy jsem se mohl radovat z její přítomnosti, mají všichni dostat zprávu o jejím úmrtí. Cesty Boţí jsou skutečně nevyzpytatelné! Na drahou zemřelou vzpomínám jako na vzornou křesťanku, na kterou bylo spolehnutí, protoţe nás měla opravdu ráda. Vţdy, kdyţ jsem něco potřeboval, jsem s ní mohl počítat. A nebylo toho málo. Pomáhala mně, celé farnosti, sekulárnímu řádu františkánů a mnohým dalším, a to s dobrou náladou, bez jakýchkoli podmínek nebo připomínek. Vzpomínám na její duchovní charakter a na její zboţnost, zároveň jak horlivou, tak vyváţenou. Kdo z nás nevzpomene například na věty, které sama vybírala z Písma svatého, psala je na lístečky a ty nám pak rozdávala? Marie Heyrovská byla nejen naše sestra, ale i matka farnosti. Na ní se naplnilo, co je řečeno o Kristu, totiţ, ţe kdyţ procházela tímto světem, prokazovala všem dobro. Díky Marie. Vzpomínej na nás v Království Toho, kterého jsi vţdy milovala. Alberto Cid, bývalý farář 6

Milé děti, v dnešním biblickém příběhu uslyšíme o Bohu, který rád vyslyší upřímnou modlitbu od srdce, o věrnosti a umění naslouchat. Váš Sedmikrásek

SAMUEL

z knihy: "Bible - příběhy na kaţdý den", vydala: Česká biblická společnost autor: Mary Joslinová, ilustrace: Amanda Hallová

7

CHANINA MODLITBA První Samuelova 1 V době, kdy Izrael ještě neměl krále, uctívali lidé Boha v místě zvaném Šílo. Mezi poutníky, kteří tam kaţdý rok chodili, aby přinášeli Bohu oběti, byl i Elkána. Do Šíla s ním přicházely i jeho dvě manţelky. Pro jednu z nich to byla vţdycky hezká doba, protoţe jí i jejím dětem Elkána dával dárky. Druhá manţelka, Chana však byla během svátků velice smutná: i ona dostala od manţela dárek, ale ve srovnání s tím, co dostávali ostatní členové rodiny, jí připadal bezcenný. Jen jí připomínal hořké zklamání, které ji celý ţivot trápilo: neměla děti. „Neplač, Chano,“ říkával jí manţel. „Mám tě rád i tak.“ Přesto byla Chana smutná. Jednou, kdyţ jí bylo hodně těţko, se šla modlit na místo, kde se konaly bohosluţby. Plakala a říkala Bohu, jak je nešťastná. „Prosím, dej mi syna,“ vzlykala. „Jestli mi ho dáš, zasvětím ho na celý ţivot tobě.“ Všiml si jí kněz Élí a zamračil se. Chana se totiţ modlila tak, ţe pohybovala rty, ale slova neříkala nahlas. Élího napadlo jediné vysvětlení: ta ţena si určitě oslav uţívala trochu více, neţ by bylo zdrávo, a je opilá. „Jdi odsud pryč a snaţ se vystřízlivět!“ řekl jí rozhněvaně. „Prosím, nemysli si o mně nic špatného,“ odpověděla Chana a utírala si slzy. „Modlím se, protoţe jsem hrozně nešťastná.“ „Aha,“ přikývl Élí zdráhavě. „Pak ti přeji, aby ti Hospodin, Bůh Izraele, dal to, oč ho prosíš.“ Chana odešla a cítila se o maličko lépe.

MALÝ SAMUEL První Samuelova 1–2 Příští rok Chana do Šíla na slavnost nešla. Zůstala doma, protoţe se starala o svého chlapečka Samuela. Nikdy v ţivotě nebyla tak šťastná – vţdyť byla konečně matkou! Teprve kdyţ byl Samuel dost velký, vydala se Chana znovu do Šíla. Vzala s sebou i malého Samuela a zavedla ho k Élímu. „Pamatuješ si na mne?“ zeptala se kněze. „Jsem ta ţena, která se modlila takovým způsobem, ţe sis myslel, ţe jsem opilá. Modlila jsem se za dítě – a tady je. Slíbila jsem, ţe jestli Bůh na moje modlitby odpoví, zasvětím své dítě Bohu. Dovolíš mu zůstat zde, aby ti pomáhal starat se o Boţí svatyni?“ Élí Samuela přijal do své péče. Chana kaţdý rok chodila do Šíla a přinášela Samuelovi novou košili, kterou mu sama ušila. Kaţdý rok viděla, jak dobře se učí všemu, co bylo ve svatyni potřeba. 8

Brzy bylo aţ příliš zřejmé, ţe Samuel Élímu pomáhá více a lépe neţ jeho vlastní synové. Jednoho dne přišel k Élímu jiný svatý muţ, který byl zároveň prorokem, aby ho varoval: „Nedokázal jsi dobře vychovat své syny. Nebudou se proto po tvé smrti starat o tuto svatyni. Bůh si vybere někoho jiného, kdo se stane knězem – někoho, kdo bude celý ţivot věrný Hospodinu a jeho Zákonu.“

HLAS UPROSTŘED NOCI První Samuelova 3 Élí stárnul a jeho zdraví se zhoršovalo. Slábl mu také zrak. Musel se proto spoléhat na to, ţe o místo bohosluţby se postará Samuel. Jednou v noci spal Samuel ve svatyni poblíţ místa, kde byla uloţena schrána smlouvy. Lampa vrhala slabé zlatavé světlo. Najednou se Samuel posadil. Někdo ho volal jménem. Utíkal k Élímu. „Pane, tady jsem,“ řekl mu. Élí byl zmatený. „Já jsem tě nevolal. Vrať se zpátky do postele!“ Samuel si tedy šel opět lehnout. A znovu slyšel své jméno. Utíkal zase k Élímu. „Volal jsi mě? Tady jsem. Co potřebuješ?“ „Nevolal jsem tě posledně a nevolal jsem tě ani teď,“ odpověděl starý muţ. „Vrať se do postele a vyspi se.“ Kdyţ Samuel slyšel své jméno potřetí, byl si tím jist tak, ţe šel znovu za Élím, i kdyţ se zdálo, ţe starého muţe rozčiluje, kdyţ ho stále budí. „Musel jsi mě volat ty,“ trval na svém Samuel. „Poblíţ svatyně v téhle noční době nikdo jiný není.“ V tu chvíli to starému knězi došlo. „Vrať se zpět do postele,“ řekl laskavě. „Jestli tě ten hlas zase zavolá, odpověz: ‚Mluv, Hospodine, tvůj sluţebník tě slyší.‘“ Hlas se ozval znovu, jasně, klidně a vytrvale: „Samueli! Samueli!“ Chlapec odpověděl tak, jak mu Élí poradil. Bůh tedy mluvil. Samuel vyslechl Boţí vzkaz a sklonil hlavu. „Já se to Élímu neodváţím říct,“ pomyslel si. Kdyţ Samuel ráno otevíral dveře do svatyně, přišel se ho Élí zeptat, co Bůh říkal. Samuel se odpovědi nemohl vyhnout: Élího synové zneuţívali svých výsad kněţí a kradli z obětí, které lidé přinášeli do svatyně. Za své špatné počínání měli být strašným způsobem potrestáni. Élí sklonil hlavu. „Hospodin udělá, co je nejlepší,“ řekl. Bůh Élího syny opravdu potrestal. Brzy bylo jasné, ţe Samuel je skutečným Boţím prorokem. Všichni lidé v Izraeli si ho váţili.

9

Modlitby z knihy k těmto kapitolám: Boţe, ty můţeš dát radost lidem, kteří jsou smutní. Boţe, ty zachováváš věrnost těm, kdo jsou věrní tobě. Boţe, pomoz mi rozpoznat tvůj hlas a naslouchat mu.

10

FESTIVAL ADVENT ZUŠ

Rorate coeli komponovaný pořad středa 30. listopadu 2011 v 18.00 hodin Velký sál ZUŠ, Dunická 3136, Praha 4 – Spořilov

Vánoce v Pojizeří a v Podkrkonoší komponovaný pořad 6. ročníku Národopisného projektu Vánoční evergreeny koncert středa 14. prosince 2011 v 17.00 hodin 1. patro DBK, Budějovická 1667/64, Praha 4

Vánoce v lese Řáholci vánoční pohádka pro malé i velké diváky středa 21. prosince 2011 v 17.00 hodin Velký sál ZUŠ, Dunická 3136/1, Praha 4 – Spořilov Anglické Vánoce komponovaný pořad 7. ročníku projektu „Putování za Betlémskou hvězdou“ středa 7. prosince 2011 v 18.00 hodin Kostel Narození Panny Marie, Baarova 52/23, P 4 – Michle Projekt „Putování za Betlémskou hvězdou“ je multikulturní projekt Základní umělecké školy, Praha 4 – Spořilov, jehoţ náplní je přiblíţení oslav Vánočních svátků v různých zemích, a to včetně geografických, historických a kulturních informací o dané zemi. 11

Nedílnou součástí programu je i uvedení vánočních písní a koled v originálních jazycích, seznámení se s vánočními zajímavostmi a také kulinářskou ochutnávkou vánoční speciality. To vše je doplněno krásnou hudbou a verši. „Putovat za Betlémskou hvězdou“ jsme začali v roce 2005 a naše první cesta za vánočními oslavami různých národů vedla do Španělska. Tématem 2. ročníku bylo Polsko a v rámci pořadu jsme si přiblíţili i ţidovský svátek tohoto období „Chanuku“. V roce 2007 jsme navštívili Ukrajinu a zabývali se „Pravoslavnými Vánocemi“. Dalším rokem naše vánoční putování směřovalo do Maďarska, v roce 2009 jsme se zaměřili na Německo a v loňském roce jsme byli v Rakousku. Tématem letošního 7. ročníku „Putování za Betlémskou hvězdou“ je Anglie. V rámci komponovaného programu, který se tedy jmenuje „Anglické Vánoce“, vám představíme Anglii, a to jak po stránce geografické a historické, tak především po stránce kulturní a vánoční. Přijměte tedy naše pozvání a pojďte s námi „Putovat za Betlémskou hvězdou“ do Anglie. Cestou se seznámíte s anglickou historií, dozvíte se zajímavé informace o tom, jak se v Anglii slaví Vánoce, uslyšíte anglické vánoční písně a koledy, a to s originálními texty v angličtině i v češtině. K proţití příjemného adventního podvečera s „Anglickými Vánocemi“ - 7. 12. 2011 Vás srdečně zvou ţáci a pedagogové Základní umělecké školy, Dunická 3136, Praha 4 – Spořilov a jejich umělečtí hosté. A. Vršinská, B. Pechová

PETR PIŤHA: PŘÍBĚH A ODKAZ SV. ANEŽKY PŘEMYSLOVNY „Myslím to váţně – nevezmu si císaře.“ Král se zděsil: „To nejde! Chceš mě zničit? Chceš zničit celé království?“ „Uklidni se, bratře. Odcházím do kláštera.“ „Do kláštera? Ţena v plné síle?“ „Mé místo na světě je jen jedno, a to je mezi bědnými naší země. Starej se o své silné a mocné. Já se postarám o slabé a nemocné. Tak si rozdělíme otcovo dědictví: ty bohatství – já bídu.“ 12

Kdykoli nastaly zlé doby, kdykoli se zdálo, ţe je všechno ztraceno a není záchrany, obraceli se lidé k Aneţce Přemyslovně. V roce 1987 vyhlásil statečný praţský arcibiskup František kardinál Tomášek velkorysý plán morální obnovy národa. Patronkou prvního roku byla Aneţka. Na pouť k poctě Aneţky přišlo do kláštera v Doksanech více neţ tisíc lidí. Další rok akce pokračovaly a počty poutníků narůstaly. Tehdejší papeţ Jan Pavel II. rozhodl, ţe prohlásí Aneţku Přemyslovnu za svatou. Mnoha lidem bylo v roce 1989 dovoleno odjet do Říma. V Praze zatím rostlo napětí, protoţe se blíţilo padesáté výročí 17. listopadu. V neděli 12. listopadu v poledne se rozezněly všechny praţské zvony i zvony po celé zemi. Bylo to po dvaceti letech, kdy jim bylo přikázáno mlčet. Nikdo netušil, ţe zvony odbíjejí konec komunistické éry. Škoda, ţe jsme svou svobodu nedokázali lépe vyuţít, kdyţ se nám ulevilo. Z knihy o 64 str. za 35 Kč, jeţ je k mání u P. M. Sněţné. Karel Loula

YOUCAT Katechismus pro mladé (a nejenom pro mladé) Tuto knihu dostali mladí na setkání do Madridu. Jak kniha vznikala? V předmluvě odpovídá papeţ Benedikt XVI.: Dnes vám doporučuji k četbě zcela mimořádnou knihu. Mimořádnou svým obsahem i způsobem, jakým spatřila světlo světa, jak byla vytvořena, čím je tato kniha zvláštní. Papeţ Jan Pavel II. se rozhodl pro smělý plán. Uloţil biskupům celého světa úkol společně napsat knihu. Svým obsahem měla být nová a vzrušující. 13

Mně tehdy svěřil úlohu koordinovat práci jednotlivých biskupů. Tento úkol mě vyděsil. Musím přiznat, ţe jsem pochyboval, zda se něco takového vůbec můţe podařit. Ještě i dnes mi připadá jako zázrak, ţe se tento plán nakonec podařil. Tato kniha je napínavá, protoţe nám vypráví o našem vlastním osudu a hluboce se dotýká kaţdého z nás. Bude vám předkládat poselství evangelia jako drahocennou perlu, za kterou člověk musí dát úplně všechno. Měli byste vědět, čemu věříte. Měli byste znát svou víru důkladně. Ve své víře byste měli být zakořeněni mnohem hlouběji neţ generace vašich rodičů, abyste dokázali účinně a rozhodně čelit výzvám a pokušením této doby. Za kniţní „perlu“ (300 stran) v broţovaném vydání dáte 200 Kč, za vázanou 295 Kč (s kartou S-Phare sleva 10%). Karel Loula

ČTEŠ DENNĚ NOVINY?

Máš čas denně číst noviny?

14

Máš čas telefonovat si během týdne s několika známými nebo se denně podívat alespoň na chvíli na televizi?

Máš čas denně sedět u počítače?

Máš čas se denně zastavit s pár lidmi a alespoň pět minut s nimi poklábosit?

Pokud zní tvé odpovědi na tyto otázky "ano" a za celý týden ti nevyšel čas ani na patnáct minut modlitby, je to skutečně záleţitost priorit, nikoliv času. Troufám si tvrdit, ţe v modlitbě jde skutečně o volbu priorit a také o stupeň lásky. Láska se neměří vţdy čistým časem stráveným nad modlitbou, nýbrţ měří se podle touhy být s Bohem. Takţe řekneme si pak: Mám tedy problém s nedostatkem lásky k Bohu? Bohuţel tady jde i o nedostatek lásky k sobě samému. Bůh z naší modlitby totiţ nezískává, získáváme z ní především my sami. Jan Maria Vianney to vystihl přesně: „Dobrý Bůh naši modlitbu nepotřebuje. Jestli nás Bůh vede k modlitbě, je to proto, ţe chce naše štěstí, a takto jej můţeme nalézt.“ Podle knihy Kateřiny Lachmanové Dvojí tvář lenosti, vydalo Karmelitánské nakladatelství. Více ukázek viz. www.vira.cz -jt15

FARNÍ KALENDÁŘ NA PROSINEC 2011

Čt Pá So Ne

1 2 3 4

Po Út

5 6

St

7

Čt Pá So

2. neděle adventní 11:00 po dětské mši svaté přijde sv. Mikuláš (Habrovka) Památka sv. Mikuláše 9:00 Sedmikrásek, program: přednáška Evy Jelínkové (Habrovka) 17:30 mše svatá k 7. výročí úmrtí Fernanda Riela (Michle) Památka sv. Ambroţe 18:00 Anglické Vánoce, vánoční koncert ZUŠ Dunická (Michle) 18:45 biblická hodina (Habrovka) 20:00 Modlitba Taizé, od 19.30 nácvik zpěvu (Habrovka) 18:00 Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie (Michle)

8 9 10 13:30 Adventní duchovní obnova farnosti (Michle) 17:30 mše sv. - vyvrcholení duchovní obnovy farnosti (Michle) Ne 11 3. neděle adventní 8:00 mši svatou slouží Otec biskup Karel Herbst (Michle) Po 12 16:15 svátost smíření pro děti (Habrovka) 17:30 mše sv. pro děti (Habrovka) Út 13 Památka sv. Lucie 9:00 úklid kostela, maminky (Habrovka) St 14 Památka sv. Jana od Kříţe uzávěrka příspěvků do farního listu Čt 15 18:30 Vánoční koncert souboru ORFEJ (Michle) Pá 16 So 17 Ne 18 4. neděle adventní Po 19 Út 20 9:00 Sedmikrásek, program: čtení z Bible (Habrovka) St 21 Čt 22 Pá 23 So 24 Štědrý den 16:00 mše sv. (Michle) 16

Ne 25 Slavnost narození Páně - Boží hod vánoční 0:00 půlnoční mše sv. (Michle) 8:00 mše sv. (Michle) 9:30 mše sv. (Habrovka) 11:00 mše sv. (Habrovka) 19:00 mše sv. (Habrovka) Po 26 Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka 8:00 mše sv. (Michle) 10:00 mše sv. (Habrovka) Út 27 Svátek sv. Jana Evangelisty St 28 Svátek sv. Mláďátek Čt 29 Pá 30 Svátek sv. Rodiny So 31 16:00 mše sv. (Habrovka)

Neděle Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota

POŘAD BOHOSLUŽEB Michle 8:00

17:30 (s nešporami) 7:30 17:30

Habrovka 9:30 11:00 („dětská“) 19:00 17:30  17:30 17:30

17:30 Svátost smíření:

obvykle půl hodiny před mší svatou, po domluvě kdykoliv jindy.  Vţdy druhé pondělí v měsíci „dětská mše“ FARNÍ MODLITEBNÍ ÚMYSL NA PROSINEC 2011

Za kněze ve farnosti a v diecézi, bohoslovce a Misionáře Identes. Farní list Řk farnosti u kostela Narození Panny Marie Praha–Michle, Baarova 23, Praha 4, 140 00; tel. 241 485 428; e-mail pro zasílání příspěvků do farního listu: [email protected] (nebo moţno nechat texty příspěvků v sakristiích kostelů), e-mail farnosti: [email protected]; www.volny.cz/farnost.michle. Redakce textů: Jiří Šesták, Sedmikrásek: Josef Tlustý, Pavlína Muzikářová, jazyková korekce: Zuzana Krušinová, doprava FL na faru: Zdeněk Hučín. Ţádáme autory o pochopení pro redakční a jazykovou úpravu zaslaných textů. Vychází 27.11.2011. Náklad 360 výtisků. Uzávěrka příspěvků do lednového čísla bude ve středu 14.12.2011 ve 23:59. Lednové číslo vyjde 25.12.2011. 17