osobnost
Iva Ouhrabková: Lidská bytost je neuvěřitelná
Sama tento vlastní výrok naplňuje vrchovatou měrou. Sochařka, arteterapeutka, šperkařka, keramička, lektorka, ilustrátorka, matka, vstřícný člověk, zábavná společnice, obětavá přítelkyně, chytrá holka, strojní inženýrka, dříč. Zasloužila by si spoustu dalších přívlastků a marně přemýšlím, jestli by se mezi nimi dal najít jediný negativní. Má dar rozzářit druhým den i život. Člověk žasne, kde se v téhle drobné, křehké ženě bere tolik energie. V liberecké zahradě mrzly sochy pod tenkým popraškem sněhu. Na schodech do domu se krčí klubko toulavých koček čekajících na vlídný příděl potravy. Prosklená stěna ateliéru chrání panáky z drátoskla i materiály, které čekají na ruce sochařky, na svou budoucí podobu. Hlína, kámen, sklo, kov. Dostane se jim světla i lásky, pokory, hledání, radosti, doteků. Podobně jako lidem. Iva Ouhrabková nás zve na čaj k červenému stolu z dubového dřeva, na povídání, které
10
STYL pro ženy
plaší naštvanost a všednodenní starosti a nutí vás pomyslet si: holka, nebuď líná, je toho tolik, co se dá objevovat! Ivo, vzpomínáte si na svou první sochu? Řekla bych, že jste ji uplácala už na dětském pískovišti. A víte, že jste blízko? Vzpomínám si, jak jsem jako malá stavěla hrady z písku na dovolené s rodiči v Rumunsku. Už tenkrát mě lákaly velké formáty, má díla se nepodobala stavbám ostatních dě-
tí. Vyráběla jsem různé patvary zdobené mušlemi. Tehdy to lidé fotili a říkali, že budu sochařka. Přesto vaše cesta k sochařině nevedla přímo. Klikatila se například přes strojárnu. Ano. A také přes Divadelní fakultu AMU v Praze, katedru alternativního loutkového divadla, kde mě učil docent Pavel Kalfus. Přijal mě jako mimořádného studenta. Uměl studenty vést, byl to náš táta. Zajímal se lidsky o naše trable, nic nám striktně nepřikazoval, ale nabízel možnosti. Hodně mi to dalo, dodnes je můj vzor. Máte ráda mravence? Mám ráda jejich stavby, mraveniště a také termitiště. Ptala jsem se samozřejmě proto, že některé vaše sochy svým neopakovatelným způsobem termitiště připomínají. Přírodní formy, slunce, světlo… Jaké jsou další inspirační zdroje vaší tvorby? Hodně stíny, oprýskané zdi, dušíci. Dušíci jsou malí duchové? Ano. Všude na mě čučí obličeje, dušíci. Ze
● Narodila se 5. 11. 1957 v Liberci. ● Vystudovala Vysokou školu strojní a textilní v Liberci, fakultu konstrukce sklářských a keramických strojů v Liberci, kde získala titul Ing. ● Absolvovala mimořádné studium na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, katedře alternativního loutkového divadla – kabinet scénografie. ● Získala řadu certifikátů v oblasti arteterapie. ● Je absolventkou pětiletého výcviku v psychodynamicky a hlubinně orientované psychoterapie SUR s arteterapeutickým zaměřením. ● Několik let učila jako odborná asistentka na Vysoké škole strojní a textilní na katedře oděvního návrhářství a textilního designu a na Pedagogické fakultě. ● Je členkou řady našich i zahraničních uměleckých sdružení, například Světové asociace keramiků IAC v Ženevě. Její práce jsou zastoupeny v prestižních galeriích řady zemí. ● Věnuje se sochařství, tvorbě šperků, ilustrovala několik knih, navrhla řadu veřejných i soukromých prostorů. ● Blíže se seznámit můžete na www.ivaouhrabkova.cz – a věřte, stojí to za to!
Legenda 02
Legenda 01
Foto František Petrák
rozběhly do celého světa. Do Chicaga, Santa Fé, do australského Hobartu.
starých oprýskaných zdí, ze stromů a zrezavělých konstrukcí. V Liberci má stát zrekonstruovaný hospic. Budova prošla dlouhou historií, tam si je fotím. Skvrny na starém zdivu, struktury materiálů, v nichž jsou čitelné tváře. Chtěla bych vydat knihu s dušíky. Najdete je i ve starých fabrikách, papírnách… A prostě všude.
V kolika zemích bychom našli vaše objekty? Vystavovala jste mnohokrát doma i v zahraničí. Evropa, USA, Japonsko, Čína, Austrálie. Nikdy jsem to nepočítala. Se sochami je trochu potíž, špatně se přepravují. Ale šperky se
ÍÍÍ
Pokračování na straně 12
Legenda 03
Foto archiv Ivy Ouhrabkové (2)
Tak to je další rozměr vaší tvorby, fotografie. Proboha, jak se tohle všechno dá zvládnout? Kde berete tu sílu? Valem mi jí ubývá. Preferuji velké formáty, ale občas to potřebuji vystřídat, proto jsem před dvěma lety začala se šperky z křišťálového skla. Jedna ze sérií se jmenuje Divné světy. Ale už zase koketuji s myšlenkou, že tyhle drobné plastiky převedu do velkého formátu. Pořád hledám. Je to věčný neklid.
Jako jednu ze zatím posledních věcí jste vytvořila náhrobek architektu Karlu Hubáčkovi. Požádal mě o něj jeho syn, považuji to za poctu. Dlouho jsem hledala materiál, keramika mi k němu nějak nešla. Nakonec jsem použila kámen. Stejný, na jakém stojí Ještěd. Kombinovala jsem ho s oranžovými obkladačkami ze zbořeného obchoďáku a penízkovou dlaždicí z podlahy terasy. Ty byly vytvořeny jen a jen pro Hu-
báčkův obchodní dům, každá měla své číslo. Završila jsem ho křížem z cortenu. To je speciální plech, který do určitého momentu rezaví. Používá se v moderní architektuře. Podobný tvořil plášť obchodního domu Ještěd. V Česku se světově proslulí architekti ocitli nějak obecně v nemilosti. Kaplický neuspěl s knihovnou, Hubáčkovi zbourali obchoďák. Ještěže jeho vysílač na Ještědu chrání UNESCO.
STYL pro ženy
11
osobnost
Foto archiv Ivy Ouhrabkové (3)
Arteterapie představuje léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Artefiletika je zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které vychází z umělecké tvorby.
Legenda 04
Legenda 05
ÍÍÍ
Pokračování ze strany 11
Bojovali jsme, aby obchoďák nezbořili, ale je nenávratně pryč. Nahradila ho ta hrozná kysna. Pana Hubáčka jsem měla moc ráda. Byl skvělý architekt, rovný chlap. Práce v ateliéru je osamělá. Byl to jeden z důvodů, proč jste se začala věnovat arteterapii? Ano, také. Vím, co tvorba s člověkem udělá, když vidím díla jiného, dokážu v nich číst, nacházím, co v tom je. Sochy mám prožité, odžité. K tomuhle oboru ale nestačí jen empatie a vlastní tvorba. Samozřejmě. Na základě absolvovaného studia jsem se stala členkou České arteterapeutické asociace. Teď studuji ještě biosyntézu. Prosím? To je celostní terapeutická metoda, odvětví somatické psychoterapie. Pomocí zvláštních technik odhaluje psychosomatické souvislosti a aktivuje ozdravné procesy. Pomáhá najít vlastní rezervy.
Foto František Petrák
Můžete uvést nějaký příklad? Například to, co se děje v rodové linii, v prenatální fázi vývoje či v raném dětství, to se ukládá do paměti buněk a posléze ovlivňuje naše jednání. Většinou ani nevíme, proč se chováme určitým způsobem. Zatím ale vím z oboru málo, jsem teprve v prváku.
12
STYL pro ženy
Vidíte u svých klientů posun díky arteterapii? Zaznamenávám ho při každém setkání. Stále mě to překvapuje. Lidi se díky tvoření zbavují slovního balastu, který dokáže ledacos zakrýt, zkreslit. Na obrázkách se vše jasně projeví. Ima-
Legenda 06
Foto František Petrák
ginace se propojí s kresbou, vše se najednou spojí. Takový proces vede k pochopení. K pochopení vztahů, událostí, sebe sama. Zvlášť opatrný asi musí být terapeut u dětí? Jistě. Jedno dítě je úzkostné, druhé koktá… Každé potřebuje jiný přístup, jinou techniku, jak se zbavit obav nebo zadrhávání, jak odbourat problém. Někdy si ani neuvědomíme, co můžeme jako rodiče svým jednáním nechtěně způsobit, jakou odezvu vyvolá. Nějaké mantinely ale přece děti potřebují. Samozřejmě, i na to existují techniky. Já pracuji ÍÍÍ
Pokračování na straně 14
STYL pro ženy
13
osobnost
s hlínou, v bedničce, to znamená v ohraničeném prostoru, kde jsou jasně dané mantinely. Stanovení pracovního prostoru učí omezením. Do podvědomí se tak dostává, že i svoboda má své hranice. Propojuje se arteterapie s vaší vlastní tvorbou? Arteterapii propojuji skutečně i s tím, co sama dělám. Sama jsem si hodně odplakala, každá socha v sobě nese kus mého života. Intuice a vlastní tvorba by ale nestačily. Bez lidského přístupu a napojení terapie nefunguje. Potřebuje však i odborně vypracovanou metodiku. Nemůže ji dělat z fleku kdokoli. Někdy je odkrývání věcí bolestivé, nepůsobí jako procházka Boloňským lesíkem. V konečném důsledku je ale osvobozující. Kdo vás v životě ovlivnil? Všechny tři mé holky. Ta nejmladší, měla jsem ji ve dvaačtyřiceti, je moje čerstvá voda. Obohacuje mě, je to hodně pěkné. Obdivuji její schopnost nazývat věci pravými jmény. Vyjadřuje se trefně, i nepěkná sdělení říká laskavě. Vzpomínám na první setkání s její schopností jasně formulovat. Nesla jsem malou v krosničce a nějaká cizí paní ji začala osahávat, štípat do tvářiček. Byly jí dva roky. „Hele, nesahej na mě, já na tebe taky nesahám.“ To bylo její první přesné vyjádření. Nebylo neslušné, Johanka prostě nechtěla, aby na ni někdo sahal. To jen my dospělí jsme nějak poztráceli umění přímosti, schopnost sdělit pravdu. Jaký má Johanka vztah se staršími sestrami? Přece jen je mezi nimi velký věkový rozdíl. Holky mají moc hezký vztah. Všechny jsou silné osobnosti. Nejstarší, jednatřicetiletá Lenka (Ouhrabková-Langová pozn. red.) hraje v pražském Divadle pod Palmovkou a tady v Liberci v Divadle F. X. Šaldy. Hanka, prostřední, žije v Holandsku. Vystudovala design. Je jí osmadva-
14
cet a chce si založit vlastní galerii v Haarlemu. Johanka zatím studuje gympl a odjakživa chce být veterinářkou. Už umí píchnout kočce injekci. Nechci ještě opouštět otázku vlivu osobností. Kdo to byl po profesní stránce? Mám ráda tvorbu Adrieny Šimotové, Evu Kmentovou, Věru Janouškovou, sestry Válovy, baby téhle generace. Poctivost, opravdovost v tvorbě se vždycky pozná. Jejich věci jsou pořád výjimečné, obsahují energii, nepodléhají době. A v oblasti terapeutického působení? Výborná žena, fyzioterapeutka, moje kamarádka Vlasta Bezvodová. A Marjánka Štefančíková. Učí na lékařské fakultě v Hradci Králové. Úžasná žena. Také Gabriele Hoppeová, u ní jsem teď strávila týden na přednáškách o biosyntéze. Učila jsem se mimo jiné bezmezné laskavosti, napojení na klienta. A také radovat se z poznaného. Myslím, že právě vy se laskavosti učit nemu-
Pokračování ze strany 13
STYL pro ženy
síte, máte ji v sobě přirozeně, v úsměvu, v jednání, v očích. Co je hlavním hnacím motorem k dalšímu a dalšímu studiu, v sochařině pak k hledání nových materiálů, technik? Pořád jsem překvapená. Naplňuje mě to radostí. Poznání. Lidská bytost je neuvěřitelná, nic se neděje jen tak. Už samotný vývoj člověka od chvíle početí je neuvěřitelný. Často slýchám stereotypní stěžování na dnešní dobu. Nevím, jestli se tolik liší od jiných, každá doba byla jednou „dnešní“. Některá přinesla války, jiná hladomor. Přesto, co byste vy přála dnešní době? Méně hrubé síly, arogance, násilí, bezohlednosti. Aby lidi byli k sobě laskaví. Aby k sobě přistupovali s úctou, s respektem ke zvláštnostem každého jedince, s pochopením. Ne kdo s koho. Tak by tu bylo líp. VENDULA PRESSEROVÁ
Legenda 07
Foto archiv Ivy Ouhrabkové
ÍÍÍ
Foto František Petrák
„Začínala jsem s hlínou. Cítila jsem ji v prstech, rozpoznávala její vůně, její různorodost. Všichni se divili, proč se dřu s tím nejhrubším materiálem, co nesnese detaily, má rád vysoké stavby a vysokou teplotu, rozdírá ruce. Mně prostě připadal ten materiál děsně poctivý, přímočarý, houževnatý a hrdý. Opravdu ve mně evokuje ty naše lidské vlastnosti… Já vážně nevím, u čeho skončím, já jenom vím, že mne to táhne pořád dál…“ Iva Ouhrabková, z katalogu k autorčině výstavě v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.
