Dnešní doba je neuv iteln p esycená informacemi. Zvuky, maily, d ti, billboardy – všechno neustále žádá, žádá a žádá naši pozornost. A tak se, aniž to možná víme, bráníme. Bráníme se tím, že nedokážeme v novat sd lením plnou energii a sledujeme je jen na velmi povrchní úrovni. P e teme si billboard a pot ebujeme jenom p l slova na to, abychom si ud lali záv r. Myslíme si, že jsme pochopili, co nám ten billboard cht l íct. Nemáme kapacitu na hluboké p emýšlení o tom, jaká za tím stojí myšlenka nebo motiv. Všechny v ci prost letí vedle nás a nestíháme se nad nimi zamyslet. Musíme si dát pozor, aby se tento zp sob zrychleného uvažování, interpretací a chápání nedostal do našeho vztahu s Bohem anebo do vztahu s našimi nejbližšími. Jinak by se nám mohlo stát, že náš nejbližší bude n co íkat, a my si už po druhém slov budeme myslet, že víme, co chce íct, pro to chce íct, co tím chce íct, jaký má motiv, a už mu na to budeme rovnou odpovídat. Už se vám to n kdy stalo? A pak ten druhý íká: „Ale vždy odpovídáš na n co úpln jiného, než jsem íkal!“ N kdy d láme záv ry na základ neporozum ní a pak ješt té druhé stran ekneme: „Však jsi to íkal!“ V angli tin je pro slovo nedorozum ní nebo neporozum ní krásné slovo – misunderstanding. Víte, co to je „miss“? Minout. Jako když namíím, a pif! „Ach! Minul jsem.“ Takže nedorozum ní je minutí porozum ní. Abychom porozum li, pot ebujeme tomu dát prostor a dopustit, aby to šlo do v tší hloubky. To vezme energii a as. Pot ebujeme ale v d t, že jinak budeme neustále „miss“, neustále budeme míjet. Nebudeme rozum t. B h sám si na to st žuje. íká: „M j lid mi naslouchá ušima, ale nerozumí mi srdcem.“ B h mluví o tom, že mají uši ke slyšení, ale p itom
1
neslyší.1 Jak m že lov k slyšet, a p itom neslyšet? Existuje totiž slyšení na p irozené rovin a slyšení, které v sob nese porozum ní. Ob as íkám, že zvláš my muži v sob máme zabudovaný takový speciální systém, íkám tomu „buffer“. Dokážeme si totiž v jakékoli situaci pamatovat posledních 30 vte in, n kdy až minutu. A tak mi n kdy manželka n co íká, já jsem ale myšlenkami n kde úpln jinde. Záhy mi íká: „Ty m neposloucháš?“ Na ež jí odpovím: „Ale poslouchám.“ Tak se zeptá: „A víš, co jsem íkala?“ Dokážu naprosto bezchybn zopakovat 30 vte in, n kdy až ! "#$ % & '( minutu: „Vidíš, že t poslouchám!“ Ale to jsem využil své schopnosti, jakéhosi ) $ *+ „bufferu“, kdy jsem vytáhl n kde z pam ti ,-". /( $ 01 poslední v tu, ale ve skute nosti jsem opravdu neposlouchal. Moje poslouchání bylo velmi povrchní. Slyšel jsem jenom tok slov, ale v tu chvíli jsem nem l energii, abych k tomu p iložil mysl a srdce, a tak dokázal porozum t, co se mi ten druhý reáln snaží íct. Možná se to snaží íct neum le, možná nedokonale. Ale snaží se n co vyjád it a touží po tom, abych neslyšel jen hlas, ale abych slyšel srdce, abych slyšel myšlenku. Protože pokud mineme podstatu toho, co tím cht l lov k, a hlavn B h íct, tak v tu chvíli budeme reagovat na základ nedorozum ní. Misunderstanding. Musíme do vztahu vložit as a energii a znova se ptát, znova vést dialog. Chcete-li si porozum t, tak to nem žete „vzít hákem“. Nejde to ošidit, p átelé. Musíte tomu v novat as. Musíte tu v c otevírat znovu a znovu, než dojdete k porozum ní. Ne nutn ke shod , co se lidí tý e, ale minimáln k porozum ní. Amen? Stejn tak pot ebujete vzít Boží slovo, a pokud vám nedává smysl, jako kdyby si proti e il Boží charakter, tak pot ebujete znovu a znovu jít k Bohu a íkat: „Pane, chci Ti rozum t. Chci tomu rozum t. Chci rozum t tomu, pro tohle d láš, pro takhle p emýšlíš o lov ku.“ 1
Matouš 13:14–15 – „A plní se na nich proroctví Izaiáše, koucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hled ti budete, ale neuz íte. Nebo ztu n lo jest srdce lidu tohoto, a ušima t žce slyšeli a o i své zamhou ili, aby snad n kdy neuz eli o ima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozum li, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil.“
2
Toto byl jen úvod. Chci mluvit o n em úpln jiném. Ale byl bych rád, kdybychom v d li, že pot ebujeme jít do v tší hloubky. Abychom nebyli povrchní. Na minulém seminá i pro mladé v Man icích jsme o povrchním naslouchání mluvili. Že je t eba jít do hloubky. Mluvili jsme o rozséva i, který rozsévá slovo, a n které sím padne na skálu. To je povrchnost. Tam je hlíny hrozn málo, je jenom na povrchu. Slovo by cht lo zako enit, ale nemá kam. P da nemá kapacitu, aby slovo šlo do hloubky. Je tam skála, tvrdost. N kdy v sob máme takový typ p dy. Nechápejte to podobenství tak, že n kdo je taková p da a n kdo jiný zase jiná p da. Sám jsem ve svém život objevil všechny typy p dy. Proto musím pracovat na svojí duši, abych byl p dou, která dokáže p ijmout slovo, tak jak má, aby p ineslo ovoce. I nám se n kdy stává, že jsme povrchní p dou, která nedopustí slovu jít do hloubky, zako enit a p inést ovoce. A pak všechno úsilí jde vnive . Cht l bych vám dnes ukázat postup, jakým B h chce v lov ku pracovat a co chce s lov kem ud lat. Nakreslím tady Mojžíš v stánek. Rozumím tomu tak, že celý stánek je o procesu, o tom, že máme dojít na místo, kde se potkáme s Bohem v plnosti. Je o prom n . Velmi rád kreslím cestu, po které lov k prochází stánkem, a ve svatyni svatých je cíl. Ve svatyni svatých máme kotvu nad je. Viz verš 19 z Žid m 6, že naše nad je je hozena až za oponu jako kotva.
Svatyn svatých
Svatyn
Vn jší nádvo í
Opona
Na vn jším nádvo í stánku jsou dva nábytky. M d ný oltá a m d né umyvadlo. Poslední dobou jsme hodn mluvili o m di, o bronzu. Bronz reprezentuje soud. Mluvili jsme o tom, že na vn jším nádvo í lov k p ichází k Bohu a dochází k soudu. Mluvili jsme o damašském 3
oltá i, který byl postaven na místo Božího bronzového oltá e a ten byl odsunut do rohu. Místo n ho postavili kn ží oltá z Damašku, fantastický, velký, slavný oltá , který pochopiteln v bec nebyl z Boha, byla to modla. To se dnes v církvi stává. A nejenom dnes. Lidé p icházejí k Bohu a místo toho, aby se setkali s oltá em, který p inese do jejich života usv d ení neboli Boží soud, setkají se jen s lákáním: „P ij do církve, je to tady super, máme ty i programy, je to príma, d láme (#2 3 spoustu v cí…“ Tak ale B h nechce, abychom ) (24 ) ! + p istupovali k lov ku. Pro ? Protože to naruší #2& '( 3 celý jeho p íchod k Bohu. B h totiž pot ebuje, abychom na za átku natvrdo narazili na zákon ) (24 ) ! + a porozum li tomu, že jsme h íšní. Už o tom mlu! / )5 víme pon kolikáté. lov k porozumí tomu, že je 2 #6 %).1 h íšný, a dojde k odsouzení. Dojde k odsouzení, které si lov k reáln prožije. Mluvili jsme o tom, že si nejen uv domím, že jsem provedl n co zlého, ale že jsem h íšný ve své podstat . A pro je to tak d ležité? Pokud jste nikdy neprožili soud a pochopení vaší padlé p irozenosti, tak jste nikdy neprožili reálné odpušt ní. A pokud jste neprožili reálné odpušt ní, tak nem žete reáln milovat. Existuje jasná spojitost mezi vaší schopností milovat a vaším porozum ním, co s vámi B h ud lal. V 7. kapitole Lukáše je verš, který ukazuje spojitost mezi odpušt ním a milováním. Lukáš 7:36: „Prosil ho pak jeden z farize , aby jedl s ním. Pro ež všed do domu toho farizea, posadil se za st l.“ P íb h za íná tím, že Ježíš p ichází do domu farizea a posadí se za st l. „A aj, žena jedna v m st , kteráž byla h íšnice, zv d vši, že by sed l za stolem v dom farizea, p inesla nádobu alabastrovou masti.“ My možná dneska nevíme, co znamená ta mast v alabastrové nádobce. Bylo to jedno z nejv tších bohatství, které tehdy ženy m ly. Bylo to vyjád ení skládání si poklad do budoucnosti. Tuto vzácnou vonnou mast m ly použít ve svatební den. Tak jsem to n kde vy etl. V tu chvíli to ale bylo to jediné, co zmi ovaná h íšnice m la. Její jediná nad je. Jako žena h íšnice ztratila nad ji, že by z jejího života mohlo n co být. Kdo by si ji v Izraeli vzal, že? A p esto, i ona m la svoji alabastrovou nádobu s nad jí. I ona si 4
uchovávala nad ji. Píše se, že p inesla alabastrovou nádobu drahocenné masti: „A stojeci zzadu u noh jeho, s plá em po ala slzami smá eti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.“ Ó, jak nechutné! Z pohledu farize .. ekali, že Ježíš ekne: „Och! Co to d láš?! Jdi pry , h íšnice!“ Že? To by bylo n co, co by farizeové ocenili a ekli: „Ano, dob e ji napomenul. Je to prorok. „Uz ev pak to farizeus, -6 ) kterýž ho byl pozval, ekl sám v sob : By tento 7.$ "'8.)/9 byl prorok, v d l by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo h íšnice jest.“ íkal si: #2 $ 1 To není žádný prorok, protože neví, co to je za ženu. Ale Ježíš byl víc než prorok. Nem l jenom poznání. N kdy dosp jeme do stavu, kdy máme poznání – „my víme“. Ale je nám to úpln k ni emu, a dokonce je to kontraproduktivní. „I odpov d v Ježíš, dí k n mu…“ To je legra ní, že? Odpov d l. Nikdo nic ne ekl a Ježíš odpov d l. „Dí k n mu: Šimone, mám n co pov díti. A on ekl: Mist e, pov z.“ Ježíš za al vypráv t: „Dva dlužníky m l jeden v itel. Jeden dlužen byl p t set pen z, a druhý padesát. A když nem li, odkud by zaplatili, odpustil ob ma. Pov ziž tedy, který z nich více bude jej milovati?“ A Šimon pochopiteln odpov d l: „Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on ekl jemu: Správn jsi rozsoudil. A obrátiv se k žen , ekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smá ela nohy mé, a vlasy hlavy své vyt ela.“ Jinými slovy: P išel jsem a ty jsi mi neprokázal žádnou lásku, žádnou úctu. Pro tebe jsem jenom zajímavý objekt náboženské iniciativy. Nemáme spolu žádný vztah. Ty v i mn nemáš žádný vd k a vlastn m nemiluješ. Protože jsem ti nic neodpustil. Protože jsi nikdy neprožil, že bych ti vlastn odpustit m l. „Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nep estala líbati noh mých.“ Líbat n komu nohy, zvláš cizímu muži, to není n co, co by lov k d lal b žn , že? To znamená, že musela odložit veškerou d stojnost. Položila veškerou d stojnost a n co vyjád ila. V tu chvíli jí to bylo jedno. „Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí – drahou mastí – mazala nohy mé. Protož pravím tob : Odpušt ni jsou jí h íchové mnozí, nebo milovala mnoho. Komu se pak málo odpouští, málo miluje. I ekl k ní: Odpušt ni jsou tob h íchové. I ekl k žen : Víra tvá tebe k spasení p ivedla. Jdiž u pokoji.“ 5
Z tohoto p íb hu jasn vyplývá, že je p ímý vztah mezi odpušt ním a milováním. Mezi odpušt ním a láskou je p ímá úm ra. ím to všechno za íná? Soudem. Soud vede k emu? K odsouzení. Odsouzení nás musí p ivést k odpušt ní. Odpušt ní vede k milování. K lásce. Vidíme postup, který B h sleduje. Všimn te si, že procházíme vn jším nádvo ím, které je plné bronzu – soudu. Je to naše zkušenost p ijití k Bohu, kdy jsme o sob na za átku p ijali pov domí, že jsme h íšné podstaty. Pokud tohle ošidíte, pokud jste nedopustili, aby na vás dopadl v plnosti soud, a nezavrhnete sami sebe ve své podstat , pokud si myslíte, že jste vlastn (#2 $ 4 . & dob í lidé, jen ob as n co ud láte špatn , tak máte našlápnuto k tomu, aby se z vás stali + 3 - ' )% farizeové. Farizeové, kte í p ijali malou míru 2 :;. 25& $ / odpušt ní, a tudíž málo milují. P ece se )'6 / )# nebudu snižovat k tomu, abych svými vlasy ( $ #& ':4 otíral nohy n komu cizímu… Neprožijete lásku a schopnost milovat Boha. Amen? " -/ ' Zkušenost vn jšího nádvo í nás p ivádí do svatyn . Svatyn už nemá nic bronzového. Ve svatyni už lov k neprožívá soud. Pro ne? Protože by neh ešil? Ne, ale protože p ijal odpušt ní. Chodí v odpušt ní. P ijal odsou-zení za svoji podstatu, nikoliv za n jaký skutek, p ijal i odpušt ní za svoji povahu, tak už nemá za co p ijmout odpušt ní znovu. Znova p icházíte za Bohem a íkáte: „Bože, odpus mi, že se m j charakter, povaha, podstata ješt po ád projevuje.“ Ale to už není žádná nová podstata! To je po ád ta stará podstata. Vím, že se umrtvuje. Vím, že je menší a menší, a tudíž nechodím v soudu. P edstavte si, že šlápnete do bahna. Neomlouváte se za to, že jste ud lali blátivou šlápotu, ale za to, že máte zabahn né boty. Když jdete se zabahn nými botami, nebudete se omlouvat za každý krok, který ješt nechává stopu. Už je tedy mén a mén blátivá, ale to nic nem ní na uv dom ní, že to je vaše podstata. Nešlo o ten jeden krok, ale o to, že jste n kam sobecky vlítli a máte špinavé boty. Je vám líto každého kroku, ve kterém se projeví vaše t lo. Znovu se omluvíte. Ale v podstat žijete svobodn od soudu. eknete: „Vím, co jsem byl a co bych byl bez Boha.“ Neustále
<'!"
-51
6
prožíváte vd nost za odpušt ní. Prožíváte vd nost, protože si jste neustále v domi, že B h vám odpustil mnohé v ci. Nemyslím jednu, dv , a pak ješt tehdy, když mi bylo sedm, a potom ješt v patnácti, jak jsem b žel na ervenou, ale jinak dobrý.
$/ - :% / (#& ) ! + 3 )5 2 #6 %).1 !+ 3 )5 2 #6 %).& 3 8' ! &+ 3 ) !+ )5 "'-!+ ).' )= #21
Pro d ti, které vyr stají v n kterých církvích, je n kdy nasazená norma tak nízko, že ani nemají pocit, že h eší a že mají zvrácenou povahu. Pro ? Protože nezabíjí, nekou í, nekradou, chodí hezky oble ení… D ti, které jste v církvi, dávejte si pozor na to, abyste si vzaly Boží ád a Boží na ízení jako míru. Abyste porozum ly, že samy nedosahujete na Boží povolání. Abyste si prožily, do n jaké míry i v slzách, na tom není nic špatného, tu pot ebu, aby vám B h odpustil, kým jste. Abyste pochopily, že pot ebujete odpušt ní, protože ve své podstat jste sob st ední a sobe tí lidé, kte í ubližují. Omlouvám se, jestli to je n komu nep íjemné, ale tak to je. Když jste byli jako malí v postýlce, tak jste si ne ekli: Dv hodiny v noci, máma nespala, necháme ji te chvilku vyspat. To není vaše povaha, to není nátura lov ka. Místo toho jste si ekli: Já to ne eším, m to nezajímá. Uááááá! Te ! Jíst! A na tom se nic nezm ní, pokud to n kdo neovlivní. Pokud se nic nestane, tak tohle v dít ti p etrvává a má po ád pocit, že je st edem vesmíru. Dejme si pozor na to, abychom prožili soud a ekli: „Bože, odpus mi mou povahu, tak abych mohl p ijmout odpušt ní.“ Jakmile p ijmete plné odpušt ní, tak už s tím nemusíte nic d lat, to ve vás vyprodukuje lásku. Nemáte-li v sob lásku, neprožili jste plné odpušt ní. Neprožili-li jste plné odpušt ní, je to asto proto, že jste neprožili plné zavržení a plný soud. Amen? Dob e tedy. Poj me dál. Prožili jsme odsouzení, prožili jsme odpušt ní, a to v nás vytvo ilo lásku. Co je další krok? Co zp sobuje láska? Pasení beránk . Kde se píše o pasení beránk ? Jan 21, od 14. verše. Tady se popisuje, co se d lo po vzk íšení Ježíše z mrtvých. „To již 7
po t etí ukázal se Ježíš u edlník m svým, vstav z mrtvých. A když poob dvali, ekl Ježíš Šimonovi Petrovi: Šimone, synu Jonáš v, miluješ-li mne více nežli tito?“ Mimochodem, pro myslíte, že Šimon miloval Ježíše víc než ostatní? Protože mu bylo více odpušt no. Protože si víc prožil zavržení. Petr je zvláštní postava. Petr byl horlivý. Byl horlivý v prohlášení: „Já p jdu, p jdu první, v každém p ípad , ano já.“ Ale skutek utek. Když Ježíš íkal, že té noci ho vydají, Petr íkal: „P jdu s tebou na smrt!“ Ježíš se na n j obrátil a ekl: „Pet e, kdybys v d l, jak jsem se zrovna za tebe modlil. Jak jsem se modlil za tvoji povahu. Nejde o skutek, ale o tvou povahu, jaký jsi. Sbalíš se p i #3 6 $ ) první p íležitosti. Vždy jsi mluvka. Ty toho -. ) + 9 navykládáš! Ale kde je n jaký skutek? To je prost tvoje povaha, Pet e. Vzbu se. Nic si nenamlouvej. Než kohout zakokrhá, t ikrát m zap eš. Chodíš tady se mnou t i a p l roku a zítra ráno se budeš tvá it, že o mn nic nevíš.“ To musel být pro Petra šok, že Ježíš m l o jeho podstat takové zjevení. A další šok byl, že se Petr s Ježíšem opravdu rozlou il zap ením. Zakokrhal kohout, a co na Petra v plnosti dopadlo? Soud. Najednou na n j v plnosti dopadl soud. Petr si prožil: Co jsem to za lumpa? Já jsem toho namluvil! Jsem takový zbab lec, ani se neumím jen pár hodin poté p iznat ke Kristu! Jenže Petr se už s Ježíšem nikdy nevid l. Pak už byl Ježíš uk ižovaný na k íži. Už nem li prostor si to vy íkat. A proto jeho p íb h zdánliv kon í v soudu. Ale Ježíš na Petra pamatoval. Už jsme tady o tom mluvili, že? Je to jeden z mých nej-oblíben jších verš . Pamatujete si, jak se zjevil and l v hrob ? Co and l íkal? „ ekn te u edník m i Petrovi, že je p edejde do Galilee a tam se s Ním potkají.“ (Mk 16:7) ekn te u edník m i Petrovi. Pro myslíte, že Ježíš tak explicitn pot eboval, aby se to eklo i Petrovi? Protože pot eboval dostat Petra z kroku soudu do kroku odpušt ní. Aby si Petr, když tu zprávu dostal, najednou prožil plnost odpušt ní. Píše se, že Petr plakal ho ce. Pro míru soudu, kdy Petr ho ce plakal a prožil si svoji povahu, pak dopadla plnost odpušt ní. Ježíš mi odpustil! O hlubší bylo porozum ní vlastní bídy, o to hlubší bylo odpušt ní a p ijetí odpušt ní. Amen.
8
Proto si Ježíš u Petra sáhl na t etí krok. V Janovi 21. kapitole se ho ptá: „Šimone, synu Jonáš v, miluješ-li mne více než tito?“ Chápete tu souvislost? Miluješ mne více než tito ostatní? Pochopil jsi, kým jsi byl a že jsem ti odpustil? Komu je mnoho odpušt no, mnoho miluje. Ale pak p ichází další krok. „ ekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že t miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé.“ Jak byste nazvali tenhle další krok? Služba? Nazvu to „milováním Boha“ a „službou“. Pokud porozumíme tomu, že podstatou všeho je láska, tak nepot ebujeme ani zákon. Co na tohle téma íká Boží slovo? Milovati budeš Boha svého a milovati budeš bližního svého. V tom je celý zákon a proroci (Mt 22:37–40). To je celá podstata, kterou se nám snaží Pán B h íct. Tomu, kdo miluje, nikdo nemusí íkat nezavraždíš. Víte, já nepot e(#2 $ / buji zákon, že nesmím zavraždit své d ti. Pro- !2 " :#& tože to je vzhledem k lásce, kterou mám ke svým '( ) 3 # d tem, absurdní. Je to absurdní myšlenka, že by n kdo p išel a ekl: „Martine, ty je nesmíš 2 / (41 3 # zavraždit.“ To by m totiž v život nenapadlo. 2 # (41 Pro bych m l? Nic ve mn tím sm rem neuvažuje, naopak, všechna láska ve mn by se pochopiteln takové myšlence vzbou ila. Tudíž, máteli lásku v sob , tak vytla í jakoukoli formu vraždy. I nenávist. I sobectví. N kdy usilujeme o to, abychom nem li nenávist, místo abychom se snažili milovat. Snažíme se, abychom nebyli vyto ení. Místo toho bychom m li nechat Boží lásku vyp sobit v nás lásku k bližnímu. Když totiž budete mít zákon, ale nebudete mít správnou motivaci, tak jste po ád ješt vedle. To není to, co po vás B h chce. Boží slovo íká, že B h miluje radostného dárce (2Kor 9:7). Nechte si své dary. Když je jdete odevzdat na oltá a p itom jste rozhádaní nebo máte n jaký problém, Pán B h vám íká: „Nech si to. Já to nechci.“ V 51. žalmu se píše: „Nebo neoblíbil bys ob ti, bych ji i dal, aniž bys zápalu mého p ijal.“ Nech si svoji službu. Nech si svoje peníze. Nikdo o to nestojí, pokud to dáváš z jakéhokoli špatného motivu. B h nechce, abyste pro N j pracovali. Ani nikdo z lidí, kte í jsou v Bohu, nechce, abyste pro n j pracovali. B h íká: „Nechte si svoje desátky. Nechte si svoje služby. Nechte si to všechno, 9
pokud máte v srdci nenávist. Pokud máte v srdci zlobu.“ To pak nejsou desátky. To jsou odpustky. V rozhovoru s Petrem Ježíš íká: „Miluješ mne? Pokud mne miluješ, miluj i moje beránky a projev to službou. Projev to skutkem.“ Je to jako vztah matky a dít te. Pro ? Protože láska, kterou matka má, musí vyp sobit lehkost sloužit d tem. Nevnímá to jako seznam povinností, " 2) $ & ale její láska k nim vytvá í touhu, aby se m ly ! /)' ' dob e. Amen? Když B h n kdy vidí lidi, jak pro N j „pracují“, tak jim íká: „Tys to minul. #2% /$ & Necht l jsem po tob , abys pro m d lal ' "'>( #3 $ práci.“ Když se Ježíš potkal s Martou a Marií, ? & ':4 jasn nám ukázal, jak to je. (Luk 10:38–42) + )' 1 . Frustrovaná Marta slouží Pánu, který p išel na ve e i se svojí po etnou skupinou. Nechodil & ':4 $ ' $ -' 1 sám. Rozmyslete si, jestli pozvete Ježíše na ve e i. Ob as nám lidé íkají: „Víš, pozvat vás na ob d není taková legrace, vás p ijde rovnou šest.“ M žu vás uklidnit – kdyby tady byl Pán Ježíš a pozvali byste Jeho, tak jich p ijde minimáln dvanáct. Takže p išli k Marii a Mart na návšt vu. Uv domte si, že Marta m la službu, sloužila Pánu. Vidí Marii, jak sedí s Ježíšem, a íká: „Marie, ty si tady klidn sedíš s Ježíšem!“ Najednou na ni za ala být naštvaná. Za ala ale být naštvaná i na Pána. Vaše frustrace se z lidí p enese na Boha a vy ítáte Bohu: „Bože, ekni jim n co! ekni jim n co, copak to nevidíš?“ V tu chvíli se Marta obo í na Pána Boha a za ne Ho úkolovat. Mává tam va e kou a úkoluje Ho. Najednou si Marta s Pánem Bohem prohodila roli. Najednou se Ježíš stal jedním z jejích pomocník , kterého za ne úkolovat ve služb , kterou musí d lat pro Boha. To už potom m že být tak, že se tady sejdeme, rozhodneme se, co pro Pána Boha ud láme, a zaúkolujeme Ho, aby to požehnal. Místo toho, abychom Boha milovali. Ježíš Martu v bec nepodržel. Víte, Pán B h má smysl pro humor, protože vždycky, když tu verš, kterým jí odpov d l, nebo mi ho te manželka, tak ho jemn zm k í, ne te: „Marto, Marto,“ ale: „Mar o, Mar o.“ A tak sta í, že mi Pán B h, p ípadn manželka, v n jaké 10
situaci ekne: „Mar o, Mar o,“ a já už vím. Ale Pán B h velmi n žn p išel a ekl jí: „Marta, Marta, pe livá jsi, a rmoutíš se p i mnohých v cech.“ Skoro to vypadá jako pozitivní zp tná vazba, že? Pokra uje: „ALE Marie si lepší vyvolila.“ Marta zjevn nedosp la ke služb posloupností soudu, odpušt ní a lásky. N co se stalo, protože v tu chvíli pouze vykonávala práci, ale láska k Bohu tam nebyla. Ale Marie byla tak / (' 3 ráda, že Ježíš p išel, a cht la být s Ním. A tak si (# (& íkala: Nádobí? To se ud lá! Až Ježíš odejde, tak tady budeme chvilku uklízet. Stejn tak si m žete ( )(!5 ).-% & pozvat návšt vu, uklidíte, okna umyjete, ud láte ( !# super luxusní jídlo. Jenom si je moc neužijete, #2% / 1 protože budete neustále kmitat v kuchyni. Anebo návšt va odpustí, že není všecko úpln dokonalé, ale budete s nimi. Sedmiramenný svícen mluví o spojení Boha a lov ka. Mluví o tom, že spolu vydávají sv tlo, a to je služba. To je služba, proto se v Novém zákon píše, abychom nestav li svícen pod nádobu. íká nám, že jsme sv tlo sv ta. Amen? Víme, že B h byl sv tlo sv ta, že? V Janovi v 1. kapitole se píše, že On p išel, aby osv coval celý sv t. Ale potom když nás osvítil, jsme se také stali sv tlem sv ta. Amen? B h si nás nejd ív zamiloval, tím to chce p enést na nás a v dobrém slova smyslu nás tím „nakazit“. Chce zp sobit, že si nebudeme um t pomoct a budeme ostatní milovat. Ale milujme je konkrétním skutkem, službou. Láska není emoce. Láska je rozhodnutí. Pravá láska není emoce. Láska je skutek, konkrétní v c, kterou ud láte. Te se každý m že podívat na to, kde stojí. Pokud zjistí, že neslouží, že je neužite ný, tak je to proto, že nemiluje. Pokud zjistí, že nemiluje, je to proto, že neprožil lásku k Bohu v plnosti. Pokud neprožil v plnosti lásku, znamená to, že neprožil v plnosti odpušt ní, a to znamená, že neprožil v plnosti soud. M že se stát, že jsme to n kdy prožili, ale v d sledku asu jsme to opustili. Zazn la tady dnes píse , která zmi uje verš ze Zjevení z druhé kapitoly: „Ale mám n co proti tob , totiž že jsi tu první lásku svou opustil.“ Amen? Mimochodem: „Vra se ke skutk m první lásky.“ (Zj 2:4–5) 11
Pokud sloužíte, dejte pozor na rozdíl mezi službou, a „službou“. Mezi tím je úzká linie. M žete být Marta, anebo Marie. Pozor na službu Marty. Pozor na to, když zjistíte, že sou ástí vaší služby je frustrace, zloba na Boha nebo na lov ka. Podívejte se, co se stalo. Najd te to a vra te se k tomu. A vra te se do služby se správným motivem. Služte proto, že milujete. Váš motiv je, že chcete vid t bratry, sestry, d ti nebo kohokoli, koho vám B h dá do života, jak se mají dob e, jak rostou v Bohu. Amen? To je motiv, který vám dává nekone n energie. Pak funguje i slovo, že „b ží, avšak neumdlévají, chodí, a neustávají“. (Iz 40:31) Jestli máte pocit, že na tom míst nejste a soudí vás to, nech vás to nesoudí, nejste tam. Ale ros te do toho. Ros te do toho. lov k se neustále nachází nedokonalý a íká: Tady jsem špatn , tady jsem uhnul. Nech vás to neodsuzuje k ustávání v práci. Nech vás to povzbudí k neustálému in ní pokání, abyste se neustále m nili a prom ovali své motivy, skutky a fungování. A tak celý r st do Krista, prom na našeho charakteru do Božího charakteru, což ve stánku p edstavuje zlatý kadidlový oltá , je vlastn o tom, že musíme nechat Boha, aby nás provedl všemi zmi ovanými zkušenostmi, tak jako Petra. Potom nebylo nic, co by Petra zastavilo. Dostal na ezáno, ale to v n m nevyp sobilo ho kost v i Bohu. Nevyp sobilo to v n m ani žádnou ho kost v i lidem. Ale m l odvahu, sílu a lásku. Ob toval sv j vlastní život pro ostatní, protože ho B h v plnosti provedl všemi kroky. To je to, co si musíme prožít. V tšina lidí, které známe jako služebníky, velké Boží muže, si prošla na za átku odpušt ním. A velkým porozum ním tomu, kým by byli bez Boha. B h vám požehnej. P eji vám hromadu soudu, hromadu odpušt ní, hromadu Božího milování a hromadu lásky k ostatním. Amen.
12
