IV. oddíl skautů a roverů

Redakce: MIREK(šéfredaktor), VLK (korektor), VOJTA (Výři), Martin (Želvi), TAHOUN (Vlci)

43. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K  DUBEN 2007 

IV. oddíl skautů a roverů ________________________________

5.

4. 2007 (od 10.00) se budou na skauťáku vyrábět Velikonoční dárečky pro přispěvatele sbírce. Ku pomoci jsou zváni všichni, od vlčat a světlušek, včetně skautů, skautek, roverů a rangers aţ po oldskauty!  6. 4. 2007 (od 9.30 do 17.00) budeme mít na Tylově náměstí postavený stánek, kde bude zapečetěná kasička pro Kuře a výrobky ze čtvrtka. Lidé, kteří nám přispějí, si za odměnu mohou vzít dárek námi vyrobený. Večer se výtěţek sbírky spočítá a předá Daně Máškové, která ho pošle na konto Kuřete. Materiál na výrobu je zajištěn, přesto by bylo fajn, kdyby si rukodělníci přinesli vlastní výtvarné potřeby. Propagace akce by měla být i v regionálním tisku. Díky. Bliţší informace jsou k dispozici na plakátu na skauťáku (u vstupu, vedle klubovny skautek) nebo u mě (peta.popelkova(at)seznam.cz, 607813639).  Denní příkaz říká: Alespoň jeden dobrý skutek denně.  V nové i staré stezce je jeden z bodů plnění stupňů: Účast na charitativní akci.  Jeden ze způsobů jak proţít Velikonoční prázdniny a něco udělat pro druhé.

____________________ (Roverská cyklohra 2) 

Pro koho je cyklohra určena?

Zejména pro všechny členy hlineckého roverského kmene, ale vítáni jsou i všichni dospělí činovníci našeho střediska. 

Kdy a kam mám přijet?

Ke startu cyklohry se sejdeme 14. dubna v 8 hod před skauťákem. 

Co si mám vzít s sebou?

Povinně a neoddiskutovatelně funkční kolo, helmu a mobilní telefon. Kdo má, nechť určitě vezme fotoaparát. Při najetí na střep se upotřebí rezervní duše a pumpička. Boj s dešťovými kapkami usnadní pláštěnka a blaťáky. Proti slunečním paprsků jsou neocenitelnými pomocníky sluneční brýle či opalovací krém. Za zhoršené viditelnosti je vhodné rozsvítit přední a zadní světlo. Dehydrataci a zkolabování zamezíte dostatečným přísunem jídla a pití. Zabloudíte-li, zorientujte se podle mapy (cyklo-, auto-, turistickou) Pardubického kraje. Při jiných příleţitostech je moţné vyuţít sluţeb KPZ, zápisníku, tuţky, pár korun, zámku na kolo. Neměli bychom zapomínat ani na pevné boty. 

Nebude to podnik pro šílence a sebevrahy jako loni?

Přísahám, ţe letos nikdo nepojede aţ na Kunětickou horu a ţe trasy nepovedou po frekventovaných silnicích. Letošní cyklohra je ušitá na míru i svátečním cyklistům. Kaţdý si podle svého nejlepšího uváţení určí, jak daleko pojede. 

A kdy se asi tak vrátíme?

Do svých domovů se rozjedeme kolem 17. hodiny. 

Vyrazíme, i kdyby venku trakaře padaly?

Jo, i kdyby tam čert na koze jezdil! 

Fakt? Tak to já nikam nejedu...

Ne, dělám si srandu. Pro případ extrémně nepříznivého počasí máme v rukávu solidní alternativu. Strávili bychom odpočinkové dopoledne vyplněné poslechem hudby. Probudíte-li se do zakaboněného rána, přibalte si do batohu radši i CD nebo kazetu se svojí oblíbenou muzikou. Tohoto náhradního programu se mohou samozřejmě zúčastnit i zapřísáhlí necyklisti. Ptal se, odpovídal a na cyklohru Tě pozval VLK

Akci pořádá POPELKA

www.ivoddil.blog.cz


Junák Hlinsko, IV. oddíl skautů a roverů pořádá:

10. SKAUTSKÝ FOTBALOVÝ TURNAJ Proběhne v sobotu 21. dubna na hřišti v Blatně. Začátek turnaje je v 9:00 a předpokládaný konec cca ve 14:00. Hraje se ve dvou kategoriích: SKAUTI – 10-15 let, ROVEŘI – 16-100 let. Startovné za tým (4+1) činí 150,- Kč. Prosíme, z důvodu možného poškození povrchu hřiště si neberte kopačky! Na místě bude zajištěno občerstvení. Stránky turnaje: http://www.fotbaljunakhlinsko.borec.cz/

Na účast se těší ZEBRA ____________________________________

N

abídku programu pro čtvrtý měsíc našeho kalendářního roku lze shrnout slovy státní znak a jízdní řády. Tímto vyhlašuji soutěţ o nejhezčí malovaný velký státní znak ČR. Vaše dílka obodujeme na oddílové radě, bodíkař Švejdy jistě nebude skrblit. Ovládat jízdní řády je velmi uţitečná schopnost, která by měla patřit do výbavy kaţdého skauta. Ve známost uvedl VLK ____________________________

 Nesmírně mě v dubnu potěšili Mirek s Helčou, kteří připravili opravdu bravurní roverskou akci. Věřím, ţe i některým dalším R&R v budoucnu podaří uspořádat podnik kvalit Hitmakera. Bylo by to super a moc bych si to přál.  Šplhounovi musím poděkovat za přípravu březnové oddílovky, která se z nutnosti změnila na pracovní. Za pomoc při údrţbě okolí skauťáku je třeba pochválit všechny zúčastněné, zvláště pochvalná slova jsem zaslechl o pracovním nasazení Sprosťáčka.  Potěšila mne i Vaškova iniciativa. Společně s Tahounem a Švejdym zorganizoval náborovou akci.  A ještě jednou zazní jméno Švejdy. Nejdříve ze všech rádců čtyřky dokázal vybrat peníze na dálkovou adopci. Elektronicky podepsán VLK

N

__________________________________________ očima manaţera

a tuto hru jsme plni očekávání přišli v sobotu 24. 3., a sešlo se nás opravdu hodně (vyjmenovávat nebudu, bylo by to na dlouho a třeba bych si nevzpomněl na všechny lidičky). Na úplném začátku hry nám Míra a jeho bankéřka Helga, stručně představili pravidla prvního kola a šlo se na věc. Nejprve probíhala draţba písniček. Kaţdá z nich měla přiřazený svůj kurz. Platilo, ţe čím větší kurz, tím lepší pro majitele, který získal víc peněz. Po skončení draţby se kurzy odkryly a někoho čekalo milé a někoho bohuţel nemilé překvapení. Po sečtení našich příjmů podle jednoduchého vzorce začalo druhé kolo. V něm se konala hitparáda. Nejdříve kaţdý odevzdal lísteček, na kterém bylo číslo jeho oblíbené písničky. Chvilku nato bylo ohlášeno losování písniček, které budou zahrány. Před tím jsme ale mohli nakoupit korupční lístečky (takzvané kapříky), kterými jsme zvyšovali naději, ţe právě ta naše písnička bude vylosována. Někdo se řídil heslem: „Ono nám štěstí spadne do klína“ a koupil si málo lístků, ale někteří jedinci řídící se heslem: „Musí se tomu štěstíčku jít trochu naproti“ jich koupili hodně. A vyplatilo se, dvakrát totiţ zazněla písnička Yesterday, která patřila mně a Radkovi. Po sečtení příjmů druhého kola, uţ těţším vzorečkem, který v sobě zahrnoval počet hlasů a zahrání a taky desetinu sázky na písničku, se konalo třetí kolo. To probíhalo stejným způsobem jen vzoreček se trochu pozměnil a „kapříci“ stáli o trochu víc. To však jejich masovému skupování nezabránilo. Rekordmanem byl Švejda, který si jich nakoupil něco kolem 300. Vyplatilo se mu to, jeho písnička Reklama na ticho také zazněla dvakrát ze tří losování. Začalo opět sčítání příjmů a konečně závěrečné kolo. V něm se zase pozměnil vzoreček, závratně stoupla cena „kapříků“ a nehlasovala se oblíbená píseň. Po odevzdání korupce se šlo na losování. Kuriozitou bylo, ţe zazněla Vlkova píseň, přestoţe do lístků nevloţil ani vindru. Po sečtení, uţ závěrečných zisků, začalo vyhlašování. Vyhlašovaly se dvě kategorie: Majitel nejhranější písně a majitel největšího balíku peněz. Nejhranější píseň jsem měl já s Radkem a největší balík získal během hry malý, ale průbojný Wajgl. Nakonec jsme si ještě připili Dětskými špunty, uklidili a rozešli se v klidu a míru pryč. Tato hra se dala určitě povaţovat za jednu z nejlepších, kterou sem kdy hrál. Míro, díky . Své záţitky a emoce popsal TAHOUN

www.ivoddil.blog.cz


T

_______________________________________ očima pořadatele

uto sqělou R&R game jsem hrál na kurzu, velmi se mi líbila, a tak jsem si řekl, ţe naše roverstvo potřebuje trošku rozproudit krev v ţilách… Tato hra je jak vyšitá: jde o spoustu peněz, adrenalin při čekání na výsledky, spousta taktických a propočítaných postupů a hlavně spousta korupce a podvodů... Se sestrou Helčou jsme předem připravili spoustu věcí a hlavně nalákali co nejvíce roverstva. Do naší sítě se lapili: Vlk, Orlo s Tahounem, Romča s Radkem, Jana, Kolja, Švejdoš, Popelka s Miriam. Buzola se bohuţel před začátkem vytratila. Pak to začalo, kaţdý se vţil do role manaţera písniček, a kdyţ propukla draţba, nebylo slyšet vlastního slova... V dalších kolech se všichni pomalu modlili, abychom z klobouku vytáhli papírek s číslem jejich písně. Jak to dopadlo, se zeptejte roverů, ale odměna pro vítěze byla sladká (aţ na to šampáňo..) Ještě jednou se ale všem omlouvám za velké zdrţování a tak. Na druhou stranu Helča předvedla neskutečný výkon při bleskovém počítání. Všem děkujeme za účast a těšíme se na další hry, které máme zatím v hlavě… MIREK

____

V

e slatiňanském kulturáku jsme se usadili mezi prvními. Psala se sobota 10. března. Kdyby tam někde na zdi visely kukačkové hodiny, chystala by se kukačka oznámit osm hodin a třicet minut. Usrkávajíce čaj nebo kávu a zakousnuvše se do sušenky jsme čekali, co se bude dít. Ještě před oficiálním zahájením jsem obešel většinu středisek, pozval je na 10. ročník fotbalového turnaje a poprosil o aktualizaci kontaktů, na které kaţdoročně rozesíláme pozvánky. Pozor! Všichni povstali a společně zapěli junáckou hymnu. Poté se slova ujal bratr Simba, přivítal všechny zúčastněné a konstatoval, ţe z moţných 59 delegátů dorazilo 42, a tudíţ jsme usnášeníschopní. Hlinsko zde reprezentovali Pída, Sopťa, Matty, Chrt, Pytlas a já se volám Vlk. Zaposlouchali jsme se do projevů představitelů dosluhující okresní rady. Na "revizku" se nějak zapomnělo, coţ by se na našem střediskovém sněmu stát určitě nemohlo. Nato dostali prostor vedoucí středisek. Probíral se zejména stav členské základny. Zatímco v roce 2002 se v našem okrese registrovalo 1097 členů, letos to bylo jiţ jen 984. Některá střediska v nedávné době bohuţel zcela zanikla (Třemošnice, Hrochův Týnec). Naopak nejvíce se skautingu daří ve Slatiňanech, které se mohou pochlubit rekordními

183 členy. A ze Simbovi prezentace bylo docela dobře patrné, proč jsou Slatiňany tak úspěšné. Pracují tu s volně přidruţenými rodinami s malými dětmi, vedou ekologický krouţek či krouţek frisbee, zaloţili internetový roverský kmen a realizují i další originální nápady. V nezáviděníhodné pozici se ocitl Matty, jenţ měl promluvit hned po Simbovi. V úvodu zdůraznil, ţe od roku 1997 u se neustále zvyšuje počet členů našeho střediska (ze 76 aţ na stávajících 128). Poté se zmínil o dobročinných akcích, o Kapce, Adopci na dálku, Tříkrálové sbírce a Pomozte dětem. Neopomenul nastínit ani to, jak pokročila rekonstrukce našeho skautského domu. Na naše zářivé úspěchy z atletických závodů v Pardubicích si bohuţel nevzpomněl. Jakmile se vystřídali zástupci ze všech deseti středisek, poloţil Simba delegátům klíčovou otázku: V jaké podobě bude v následujícím tříletém období fungovat Okresní rada Junáka (ORJ) Chrudim? Diskutovali jsme o čtyřech moţnostech: 1) zachovat ORJ v plném rozsahu; 2) ORJ zrušit, střediska by pak byla řízena přímo z kraje (KRJ); 3) zachovat právní subjektivitu ORJ, ale dotace do středisek čerpat přímo od KRJ; 4) zrušit právní subjektivitu ORJ a zachovat jen výchovný okrsek. Hlinsko navrhovalo udrţení současného stavu, leč zůstalo takřka osamoceno. Většina středisek se přiklonila k řešení č. 3. Teprve po tomto rozhodnutí jsme mohli přikročit k volbě nové okresní rady a revizní komise (RK). Staronovým předsedou ORJ byl zvolen bratr Macek z Chrasti, jeho zástupkyní se stala sestra Jarka z Nasavrk. V ORJ budou kromě vedoucích středisek působit i další čtyři zvolení členové, ostříţím zrakem bude na jejich konání dohlíţet pětičlenná revizní komise. I na okrese, stejně jako na úrovni středisek, totiţ členové RK kontrolují hospodaření ORJ, a proto logicky nemohou být členy ORJ, jak se mylně domnívala Jarka, Mackova předchůdkyně ve funkci předsedy ORJ Chrudim. Asi jsem moc přísný, kdyţ tuto znalost vyţaduji od skautíků, kteří si u mne plní I. stupeň skautské zdatnosti… Zbývalo ještě určit delegáty na Krajský a Valný sněm Junáka. Jeden kandidát ze čtyř největších středisek (Slatiňany, Hlinsko, Skuteč a Proseč) postupoval přímo, další bylo nutno dovolit. To Vám bylo drama! Na krajský sněm jsme mohli vyslat 7 zástupců, kandidátů bylo něco přes 20. Já jsem obdrţel šestý nejvyšší počet hlasů. Pouze šest lidí mohlo být zvoleno na sněm republikový, jenomţe 6. místo obsadili hned tři činovníci, mezi nimi např. i já. Čísi návrh, abychom si dali "kámen-nůţky-papír", nebyl vyslyšen, i byly naposledy rozdány hlasovací lístky. V rozstřelu jsem skončil druhý, celkově tedy sedmý, tudíţ jsem se stal prvním náhradníkem. Jistou účast na obou sněmech má z našeho střediska Matty. Ručičky na hodinkách se posouvaly neuvěřitelně rychle, odpoledne se uţ dávno ujalo své vlády, přesto nic nenasvědčovalo brzkému konci. Rozpoutala se totiţ vášnivá diskuze. Okresní "smetánka" tvrdě kritizovala hranici členské základny nutnou pro udrţení střediska. Vytrvale jim oponoval zejména Jerry z Heřmanova Městce, člen Náčelnictva Junáka, zatímco krajský předseda Johan a člen náčelnictva Datel neargumentovali zdaleka tak razantně. Asi nejvíce se do

www.ivoddil.blog.cz


Jerryho pustili novopečená místopředsedkyně Jarka a Matty, který hovořil o nesmyslné sebelikvidaci Junáka. Nesmyslnost příslušného ustanovení chytře demonstroval Simba, přidávali se i zástupci ostatních středisek. Precedentní příklady z Třemošnice a Hrochova Týnce hovořily jasnou řečí. Jednou dokonce Matty v zápalu boje napadl Johana, co si to dovoluje v průběhu jednání odejít na záchod! O trochu méně emocí vyvolal spor o to, zda by zástupci vůdců oddílů měli mít povinně sloţenou vůdcovskou zkoušku, jak to předepisuje dodatek k novému organizačnímu řádu. Simba se k pobavení všech (Johana v to nepočítaje) přiznal, ţe to ve Slatiňanech nebudou dodrţovat a k podobnému kroku nepřímo vyzval i ostatní střediska. V obou případech se zformulovaly pozměňující návrhy, pro které pak zvedla ruku drtivá většina přítomných. Oba budou předneseny na Krajském sněmu Junáka, který patrně proběhne v lednu 2008. Sněm uzavřel Macek řka nahlas to, co chvíli před ním u našeho stolu špitla Pída: "Na prvním místě vţdycky musí zůstat děti." Reportáţ z okresního sněmu sesmolil VLK Sloţení nové ORJ: Předseda: Jeho zástupkyně: Další členové ORJ:

Martin Šíma (Chrast); Jarka Ţemličková (Nasavrky); Zdeněk Hrnčál (Skuteč), Hana Zlesáková (Luţe), Vladimíra Kolková, Jan Korbel (oba Slatiňany).

Sloţení nové RK:

______________ Aneb KRÁL DRUHÉHO LIDU

2.

3. 1458 byl na Staroměstské radnici zvolen zástupci českých stavů. Bylo to poprvé (a naposledy), kdy usedl na český trůn představitel české šlechty a nikoliv potomek starobylého královského rodu. Cesta Jiřího z Poděbrad ke královské koruně byla plná překáţek, jeţ musel neustále překonávat. Počínal si však diplomaticky a obezřetně. Pocházel z bohaté rodiny pánů z Kunštátu a Poděbrad, kteří se hlásili ke kališnictví. V roce 1434 se jako 15letý zúčastnil bitvy u Lipan na straně vítězné „panské jednoty“. Ve dvaceti letech stál spolu s panem Hynkem Ptáčkem z Pirkenštejna v čele východočeského svazu (= landfrídu). Roku 1448 vytvořil z kališnického panstva jednotu poděbradskou, obsadil Prahu a poté vyhnal z Tábora radikální kněze Mikuláše Biskupce a Václava Korandu a uvěznil je na svých hradech. V r. 1452 byl za souhlasu kališníků, ale i řady katolíků ustanoven zemským sněmem za zemského správce. Kdyţ v r. 1457 zemřel neočekávaně ve svých 17 letech Ladislav Pohrobek, otevřela se Jiřímu s Poděbrad cesta ke královskému trůnu. Smrt Jiřího z Poděbrad, českého krále, nastala 22.3.1471. „zavzpomínal“  VOJTA

Ses. Brdíčková, ses. Štěrbová (obě Skuteč), ses. Vosecká (Chrudim), br. Hyksa (Chrast), br. J. Brůţek (Slatiňany).

 Pane doktore, já trpím nespavostí. Zkuste počítat. Já počítám. A do kolika? Tak do tří… A tomu říkáte nespavost?! No, někdy i do půl čtvrtý.  Pane doktore, mně se zdá, že mě každý ignoruje. Další prosím.

_______________________________ Kdo ukradl chléb?

Ti tři skřítci Arn, Birn a Con byli namočeni ve velkém průšvihu. Bylo známo o jednom z nich, ţe sám ukradl a snědl dva bochníky chleba. Podezřelí skřítkové sdělili Merlinovi svá tvrzení, ale Merlin věděl, ţe zloděj určitě lhal. Proto dokázal na základě těchto tvrzení zjistit, kdo je zlodějem. Arn řekl: Já jsem ukradl chléb. Birn řekl: Arn neříká pravdu. Con řekl: Chléb ukradl Birn. Uţ víš, který skřítek ukradl chléb?? Příjemnou zábavu přeje MIREK  www.ivoddil.blog.cz


____________________________

N

a následky kouření v České republice kaţdý rok zemře 18 tisíc kuřáků, dalších 1.500 spoluobčanů umírá kvůli pasivnímu kouření. Celkem tedy kouření v ČR kaţdoročně zabije téměř 20 tisíc našich spoluobčanů. (Počet obyvatel Hlinska je přibliţně poloviční.)

_______________________________

Stěhovavý pták, hnízdí v Evropě s výjimkou Skandinávie, jednotlivě se objevuje i v jiţní Anglii. Celoročně ţije ve velké části Afriky, Indie a jiţní Asie. Výskyt:

Vyhledal VLK ____________________________________

v

ysoká ţivotní úroveň spočívá v tom, ţe vydáváme peníze, které ještě nemáme, za věci, které nepotřebujeme, abychom imponovali lidem, které nesnášíme. O moudro měsíce se postaral ORSON WELLES __________________________________________

Reportáţe z akcí:

Pomozte dětem Cyklohry Fotbalu Pytlasovy záţitky z divadla

Jako vţdy:

Program na měsíc Vlk někomu zatleská Odhalení skřítka a další záhada Pan Werich napíše moudro měsíce Nová rubrika o EU Nebudou chybět vtipy A další zvíře z asijské fauny …a spousta dalších vašich přídpěvků Na další číslo se těší MIREK



Potkaly se dvě kočky První povídá: Mňau! Druhá: Mééé! První: Co to povídáš?! Druhá: No co, učím se cizí jazyky!

Období hnízdění: Potrava: Délka ţivota:

květen aţ červen. velký hmyz a jeho larvy, červi, drobné ještěrky. není přesně známa. VOJTA J.

O vtipy se postaral MARTIN

www.ivoddil.blog.cz


44. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K  KVĚTEN 2007 

IV. oddíl

__________

8.

aţ 10. června 2007 se chystá stanová výprava po Ţďárských vrších. Takţe si tento víkend barevně označte do kalendáře, nic si na něj nedomlouvejte a jen se těšte na senzační výpravu. Tak toto by mělo být základní info. Další obdrţíte cca 2 týdny předem od rádců. Na vaší hojnou účast se těší BOBAN & ŠVEJDA

skautů a rover ů

_________________________________

N ______________________

Odjezd:

v pátek 18. května v 18.20 z vlakového nádraţí.

Návrat:

v neděli 20. května ve čtvrt na 12.

Náklady:

max. 150 Kč (vlak + ubytování + společné večeře).

P o t r a v i n y : jídlo na celý víkend (v sobotu bude moţné něco dokoupit; počítejte s jednou společnou večeří a to v sobotu); dále 5 sáčků čaje, cukr, ovoce a zeleninu dle libosti. V y b a v e n í : „Spešl pakl“, spacák, karimatka, kroj, přezůvky, vhodné oblečení a obuv (dle počasí), pláštěnka, ešus, lţíce, malý batoh, láhev na pití, hygienické potřeby (kartáček, pasta, ručník, toaletní papír), druţinová kronika, státní znaky. P r o g r a m : Hlavním cílem výpravy je sblíţení II. a IV. oddílu, tedy vlčat, skautů, roverů a jejich vůdců. Připomeneme si sto let skautingu. Projdeme se údolím Doubravky, prozkoumáme chotěbořský zámek. Budeme pátrat po tom, v čem vynikáme, na co máme vlohy. Kontakt: Vojtěch Homolka 723 603 470, Adam Drahoš 775 288 005. Využijte příležitost vydat se s partou svých kamarádů vstříc dobrodružství.

ěkteří jste si uţ moţná cvičně zkusili vyběhnout kopec za stadionem. V květnu se ukáţe, kdo je rychlý, jak se patří, a kdo to jen planě vykřikuje při zahajování schůzek. Rádcové by měli ukázat své tvůrčí schopnosti a připravit akční botanické bojovky. Od kmenové výpravy pak budeme zjišťovat, co umíme a v čem jsme dobří. Mnoho zdaru přeje VLK ____________________________________

11.-13. května – Svojsíkův závod (přihlášeni jsou Výři a Ţelvy). 18.-20. května – kmenová výprava vlčat, skautů a roverů do Chotěboře. 26. května – natírání nových podsad u Švestky. ____________________________

Hlasitě musím zaaplaudovat Péťe, která se odváţně vrhla do uspořádání Velikonočního skautského kuřátka v Hlinsku. Hned napoprvé jsme vybrali víc neţ na loňské Kapce. Za výpomoc s přípravou cyklohry bych chtěl poděkovat Gábině, všem statečným kolařům za účast (po loňské odrovnávačce to byla skutečně odvaha). Zebrovi se Šplhounem náleţí dík za organizaci fotbalového turnaje. Druţině Výrů blahopřeji ke druhému místu v kategorii skautů (od poháru ji dělily pouhé dvě vteřiny!). Za zásluhy děkoval VLK

Vašimi průvodci stoletím skautingu budou VLK & PYTLÍK

www.ivoddil.blog.cz


_________________________ Projekt 4. oddílu skautů Hlinsko Recyklování odpadků: Co se stane s našimi odpadky??

Většina našich odpadků se ocitne na skládkách nebo jsou vhozeny do moře. V některých zemích končí odpadky ve spalovnách. Pouze malá část odpadu je recyklována nebo upravena tak, ţe pouţitý materiál (papír, sklo, plast..) můţe být znovu pouţit! Co to znamená recyklace??

Výsledná tabulka odpadu a grafy (podklady odevzdalo 6 skautů): Recyklováno

5

Nerecyklováno

168 ks 15 ks 11,5 kg

5 ks 0 ks 0,5 kg 0,5

15 PET- recykl.

Nerecyklovaný

PET- nerecykl.

Noviny

Baterie

Časopisy 5

168

T

ato akce se konala 5. a 6.dubna. 5.dubna jsme na skauťáku vyráběli výrobky. Na tuto akci nás přišlo asi dvacet. Přišli vlčata, světlušky, skauti, skautky i roveři. Na této akci jsme vyráběli ozdobné svíčky, malovali vajíčka a mnoho dalších věcí. 6.dubna jsme tyto výrobky prodávali na Tylově náměstí. Všechny vybrané peníze, konkrétně to bylo 8 373,5 Kč, šly na konto Pomozte dětem. O charitativní akci se rozepsal MARTIN

Recyklace znamená: Opětovné pouţití takových materiálů, jako jsou papírové, kovové, skleněné či plastové obaly. Je to rozumné a ačkoliv schovávání starých novin nezachrání ohroţené stromy, šetří se tak energie. Papírenský průmysl pěstuje stromy pro zpracování na dřevo, podobně jako farmáři pěstují pšenici. Při výrobě recyklovaného papíru se spotřebuje pouze polovina energie, neţ při výrobě nového papíru ze dřeva a pouze třetina vody. Navíc papír, který odhodíme na skládkách, pomalu tlí, čímţ se uvolňuje metan, který přispívá ke globálnímu oteplování. Odpad PET lahve Vybité baterie Papíry

__________________________

6,5

Vypracoval podrádce Výrů VOJTA J.

________________________________________ Z „nadhledu“ organizátora

S

luncem seţehlé tváře, pramínky potu tekoucí ze skrání. I takový pohled se naskytl Janě, která si nenechala ujít návrat účastníků letošní cyklohry. Jestli nás ale pozorovala alespoň trochu bystrým okem, nemohly jí uniknout ani úsměvy na našich rtech, jeţ vypovídaly o našem vnitřním rozpoloţení mnohem více neţ lepkavě propocená trika. V sobotu 14. dubna 2007 jsme nalezli takový malý poklad. Vrátili jsme se bohatší o spoustu záţitků, o které nás uţ nikdo nepřipraví. Vezměme to hezky po pořádku. Po osmé hodině ranní postávalo a posedávalo před skauťákem sedm nedočkavých postav, které sem dorazily na kole – Buzola, Liduš, Gábina, Šplhoun, Tahoun, Vlk a Zebra. Jen Orlo stále nikde, navíc nedostupný. Ze shromáţděných lékárniček vybíráme fáče a dezinfekci. Poté všem důleţitě kontroluji funkčnost brzd. Gábinu musím významně pokárat (ne nepodobně plíškovskému „madam, ten řetěz máš jak prase“). Vzápětí s Gábinou prostřednictvím krátkého skeče ostatním objasňujeme význam záhadných „omšelých zapomníků“. Losováním lístečků se rozdělujeme do tří skupin. Kaţdá má nafotit či popsat co nejvíce zapomenutých pomníků kdysi dávno odhalených k uctění památky padlých válečných hrdinů. Po dovětku, ţe se nesmí jezdit po „červených“ silnicích 1. třídy, konečně osedláváme naše ohnivé dvoukolé oře. První malér se vkrádá záhy. Zebrovi se cestou z Vojtěchova zarazil do zadního kola kovový hrot, duše je dočista prázdná. Zatímco vzdušnici měníme, překvapuje nás svým příjezdem Orlo. Prý zaspal maje na budíku stále zimní čas. Ještě ţe Zebra píchnul! Se Šplhounem se zvolna vydáváme směr Ţumberk. Stavíme v Srní a na Včelákově. O několik chvil později jsem zřejmě poprvé v ţivotě poctil svou přítomností Ctětínek. Odtud beze spěchu pokračujeme do Lukavice a

www.ivoddil.blog.cz


k ţumberskému lvu, dále přes Miřetice na Leţáky, kde zjišťuji, ţe mám zadní brzdu sedřenou aţ na kov. (Uţ ráno, kdyţ jsem si vesele utahoval z Gábiny, se mi zdálo, ţe nějak nezvykle šramotí.) Potom zajíţdíme do Vrbatova Kostelce, odkud se vracíme přes Prosetín, Mrákotín, Ranou, Vojtěchov a Holetín do Hlinska. Ve 14:20 se s 10minutovou rezervou ocitáme zpátky před skauťákem. Tachometr nám naměřil 60 km. Potkali jsme 14 zapomníků, coţ nám kupodivu stačilo na dělené první místo. Stejný počet nafotili Orlo se Zebrou, Gábina s Lídou zůstaly jen o jeden pomníček pozadu. Buzola a Tahoun jich objevili 11, o lepší výsledek je nejspíš připravil defekt poblíţ Skutče. Ostatním ukazuji sedřenou zadní brzdu, odepínám i pření, abych je mohl porovnat. Krátce si sdělujeme své dnešní záţitky, v rychlosti se fotíme a pak uţ si jede kaţdý svojí cestou. Naštěstí se cyklohra obešla bez úrazu, proto mohu vrátit všechny obvazy zpět do lékárny. Pár minut po ostatních i já s chutí šlapu do pedálu a rozjíţdím se dolů ulicí Nad Parkem. Nabírám rychlost, v půli kopce si chci kapku přibrzdit. Nic. Zatraceně, vţdyť jsem si deaktivoval obě brzdy! Ve zlomku vteřiny instinktivně najíţdím na obrubník a střemhlav seskakuji z jedoucího vehiklu. (Na propočty zrychlení tělesa a po trajektorii s při okamţité rychlosti v prostě nebyl čas.) Dopadám měkce na trávník. Kolemjdoucí paní se lekla snad ještě víc neţ já. Jen nevěřícně zakroutila hlavou, kdyţ jsem jí ubezpečil, ţe jsem se vysekal schválně. „Nemám zapojený brzdy. Jinak bych se zastavil aţ dole o támhletu zeď,“ uvedl jsem incident na pravou míru. (Mimochodem, podle stávajícího znění silničního zákona bych za svoji nehodu mohl vyfasovat i pokutu ve výši 50 tisíc korun!) Kaskadérský seskok z nebrzdícího kola jsem přeţil bez úhony, a proto nyní mohu přikročit ke stručnému zhodnocení. Příprava minulé cyklohry byla neobyčejně náročná, Pytlas ví, o čem píšu. Letos bylo snad ze všeho nejobtíţnější najít vhodný termín. O lecčems svědčí to, ţe se sedm z devíti závodníků loňské premiéry zúčastnilo i druhého ročníku. Většině z nich se pohodové „omšelé zapomníky“ líbily víc neţ extrémní podnik z května 2006. Přiznám se, ţe sám jsem to vloni proţíval mnohem emotivněji a záţitky se mi určitě zaryly mnohem víc pod kůţi. Ale i druhý vstup do řeky jménem Cyklohra měl něco do sebe. Nemusel jsem se tolik stresovat, tudíţ jsem si hru mnohem více uţil a psychicky si při ní odpočinul. Uznávám, ţe i letošní cykloakce měla své nedostatky a ţe od ní Orlo mohl plným právem čekat „něco víc“. Na druhou stranu mi ale tentokrát nevyhroţoval zabitím, a to se zkrátka počítá. Za svoji nezištnou pomoc si můj velký dík zaslouţí Gábina. Bude-li zájem, jsem ochoten napřesrok zorganizovat roverskou cyklohru s pořadovým číslem 3. Bilancoval VLK

D

__________________________________ aneb Jak „ne“vařit pudink

o vestibulu stanice metra Hlavní nádraţí dlouho nepřijíţděl vlak. Lidé se pomalu trousili od schodů a postávajíce čekali, aţ přijede. Zatím jsme na lavičce, s krosnami na zádech, domlouvali, jakou zvolíme gastronomickou strategii, tedy co uvaříme, aţ pojedeme na výpravu do divadelní Prahy. Za pět minut jsme se s Vlkem rámcově dohodli a odjeli kaţdý na svoji kolej. O měsíc později na mě čekal Vlk ve smluvený čas u vrátnice Švehlovy koleje. V kapse mu netrpělivě zvonil svazek klíčů od ţiţkovské klubovny, a já stále nikde. Zapomněl jsem si totiţ doma spacák. A neţ jsem nacpal do krosny kolejní peřinu s polštářem a přehozem, krapátko jsem se zdrţel. Vyšli jsme vesele směrem k Ţiţkovské věţi, tu oba minuli a dorazili k velkým vratům typického ţiţkovského baráku. Vešli jsme do chodby a Vlk mě ihned upozornil, ţe musíme být naprosto ticho, abychom si nezadali s hysterickou nájemnicí, která prý našim skautům při listopadové výpravě vyhroţovala policií, kdyţ si krátili chvíli házením kamenů velikosti ananasu, coţ prý dělalo hluk. Ještě další dvoje dveře jsme odemkli, neţ jsme se dostali do chladné klubovny s několika místnostmi a vysokými stropy. Dle dohody jsme měli k obědu uvařit těstoviny a jako desert ukuchtit príma puding, to abychom nebyli troškaři. V nejbliţším Albertu jsme nakoupili kvalitní suroviny, aby si přišli na své i ty nejmlsnější jazýčky. Pak v klubovně omyli kastróly a další inštrumenty a začali vařit kokosový pudink. Při práci jsme s nehraným zájmem debatovali o enviromentálních problémech lidstva a ujištěni tím, ţe kaţdý z nás vařil pudink asi tak stokrát, jsme mu nevěnovali velkou pozornost. Záhy jsme však ucítili neblahý zápach připáleniny. Ten nabíral na síle a ani nejrychlejší míchání a přerušení hovoru nestačilo k jeho potlačení. To uţ se ale rozpínal do všech směrů. Situace se změnila v nelítostný boj s připáleninou. Odporný puch rychle zabíral všechny prostory klubovny. V téměř nedýchatelné atmosféře jsme bezradní odstranili hrnec z vařiče a rozhodli se k radikálnímu kroku: otevřít okna! Doufali jsme, ţe puch se do příjezdu ostatních vytratí i z pudinkových porcí. To se však nestalo. Sníst to, co bylo v porcích, by byl těţký úkol i pro provinilce z černé skříňky. Nepoţivatelný pudink tedy pojmuly prostřednictvím záchodu praţské kanalizace a my se rozhodli napravit své konání a uvařit v rychlosti pudink www.ivoddil.blog.cz


nový, ne však uţ kokosový, neboť připálený kokos – to není to pravé ořechové. Zaběhl jsem pro nové suroviny a začali jsme, tlačeni časem, vařit nový, nugátový. Souzeno podle reakcí příchozích strávníků z roverskéko kmene, dopadl na výbornou, a rovněţ i špagety s omáčkou. I připálenina uţ v době oběda nebyla cítit, však za cenu sníţení teploty klubovny z devíti na sedm stupňů. Ale to uţ nastal čas převlékání do kostýmů a sak, protoţe jen co přijede Jenda, vyráţíme na Praţský hrad a do Stavovského divadla.

______________________________ Zmizelý moučník…

S

tejní tři skřítci byli jindy obviněni v případu zmizelého moučníku. Bylo známo, ţe pouze jeden ze tří skřítků je vinen a ţe jen jeden z nich při výpovědi nelhal. Zda ale pravdivou výpověď řekl jeden ze dvou nevinných skřítků, nebo zloděj, to se nevědělo Arn řekl: Birn řekl: Con řekl:

Své emocionální záţitky vylíčil BROUK PYTLÍK

Buď je vinen Birn, nebo Con. Nejsem vinen. Arn není vinen

Tak co, budete chytří jako Merlin a odhalíte zloděje??

____________________________________

K

dyţ uţ člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A kdyţ kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Moudro do našeho časopisu zaslal JAN WERICH

__________________________

V

sobotu odpoledne jsme se společně sešli v praţské skautské klubovně a vyrazili jsme na touţebně očekávané představení o Richardu III. Protoţe toto drama od Shakespeara začínalo aţ navečer, zkrátili jsme si dlouhou chvíli příjemnou procházkou po romantických praţských zákoutích a nenechali jsme si ujít ani příběhy a stopy našich předků, které je moţné vidět nejen na Praţském hradě. Stavovské divadlo, ve kterém se představení konalo, otevíralo dveře všem příchozím, a tak nám uţ nezbývalo nic jiného neţ se příjemně posadit a vychutnat si divadelní příběh o anglickém králi a jeho bojích o trůn. Po shlédnutí představení jsme se příjemně naladěni vydali vstříc krásné noční osvětlené Praze a měli jsme tak moţnost se projít po Karlově mostě nebo bloudit praţskými uličkami. Nakonec jsme přece jen zamířili zpět do skautské klubovny a po nočním občerstvení jsme usínali za příjemného praskání ohně v kamnech naší klubovny. Druhý den ráno jsme se všichni rozloučili a vyrazili jsme zpět do svých domovů.

JENDA

________________________________________________________________________ Kdo ukradl chléb?

V

minulém čísle Merlin z odpovědí odhalil, ţe zlodějem chleba je Con.

Hádanku připravil MIREK

 „Pane doktore, musíte mi pomoct, před třemi lety jsem spolknul medaili celou ze zlata.“ „A proč jste za mnou nepřišel tenkrát?“ „To jsem ještě nepotřeboval peníze.“

____________________________________

P

odle jedné statistiky kaţdý den průměrně umírá následkem hladu 37 tisíc dětí mladších pěti let. Přibliţně 15% potravin koupených v amerických obchodech přitom skončí na smetišti…  „Chlapi, vsaďte se, ţe tady na posezení spořádám pětašedesát knedlíků,“ povídá pan Novák v hospodě. Chlapi se vsadili a on sázku vyhrál. „Ale o jedno vás prosím,“ říká, kdyţ mu vyplácejí výhru, „ne abyste to dneska někdo vyţvanil manţelce, protoţe by mi nedala večeři, aţ přijdu domů.“

www.ivoddil.blog.cz


_____________________________________________

____________________________________________

P

říkaz k zaloţení hradu, ovládajícího krajinu kolem dnešního Máchova jezera, vydal roku 1264 král Přemysl Otakar II. Čeští panovníci si tento hrad ponechávali ve své moci aţ do roku 1420. Hrad odprodal poslednímu zástavnímu drţiteli císař Rudolf II. roku 1588. O významu Bezdězu vypovídá i to, ţe ještě v průběhu třicetileté války nechal vojevůdce Albrecht z Valdštejna stavět před hradem barokní bašty. Od roku 1633 hradní budovy slouţily jako klášter, po jeho zrušení roku 1785 byl Bezděz opuštěn. Jiţ od poloviny 19. století dochází na Bezdězu k významným restaurátorským pracím, díky kterým hrad přečkal do současnosti jako skvělá ukázka raně gotické architektury.

O

mlouvám se Vojtovi, ţe jsem minule při elektronické úpravě jeho obrázku dudka chocholatého omylem převedl délku z centimetrů na milimetry a váhu z gramů na kilogramy. Tomu, kdo mě na to upozornil, děkuji za všímavost. (Totoţnost pozorného čtenáře uţ si bohuţel nepamatuji.)

Svou chybu uznal a přiznal VLK

______________________________________

Text zakládací listiny hradu: Otakar z Boţí milosti král Český, vejvoda rakouský a štýrské země, markrabě moravské. Všem na věčné časy čest, slávu a mocnost našeho království, které záleţí nejvíce v mnoţství a bohatství věrných poddaných, jak královská vznešenost naše mnohováţnost vyhledává, rozmnoţiti můţeme. Proto známo činíme, ţe z lesu našeho na Bezdězi a na vodě Doks leţícího i s Dvorem Hůrka řečeným, sto lánů šacovaných a ne více, spolu i s lukami, pastvemi, polmi a jinšími věcmi přináleţejícími, pronajali jsme Kunrátovi a Hertvíkovi z Kravař na zaloţení města v lese předřečeném, v kterémţto městě oni a jejich dědicové pořádní budou drţeti právo soudu věčně a spolu trţiti peníz z téhoţ města, začeţ budou míti dva lány jiţ zdělané a dva lány ještě nezdělané, spolu i s mlýnem podle výše jmenované vody, který se má stavěti beze vší činţe, svobodně a pokojně. Opět poručujeme nadřečenému soudci a jeho dědicům a všem obyvatelům toho města práva měst Praţských a svobody, které mají města a městečka království našeho. Budou téţ povinováni sedláci, kteří k témuţ městu patří, od svátků svaté Walburgy ročně nám platit z kaţdého zdělaného lánu hřivnu stříbra Praţské váhy, jedno plece vepřové, tři kuřata, jednu míru, obecně korec zvanou, pšenice, jednu míru ţita a jednu míru ovsa. Opět nadřečený Kunrat a Hertvík zavázali se, ţe chtějí na poděkování té milosti před vánočními svátky téhoţ roku sto hřiven stříbra ze svého vlastního zapraviti. Svědkové toho byli: Jindřich, syn Chastolaje, Jindřich, syn Zmýlova a Haceluk Čeněk, bratr Zmýlova, Jan, jakoţto jiţ správce dvoru a hradu Bezděze, a jiných více " Datum u Pejčky na řece Váhu roku 1264 dne 22. října roku třetího království našeho."

Dějepisný příspěvek zaslal ORLO

ŘÁD: šelmy.

ČELEĎ: kunovité. ROD a DRUH: Meles meles. Jezevec žije v Asii a žere skoro všechno.

JIRKA www.ivoddil.blog.cz


45. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K  ČERVEN 2007 

IV. oddíl

skautů a roverů

Junák – svaz skautů a skautek ČR středisko Hlinsko v Čechách, 531.03

______________________

Termín: 16.-20./21. července 2007 (hned 1. týden po táboře). Odjezd: Kvůli mizernému spojení do Pardubic uţ v 7:30 z vlakového nádraţí (ve „městě perníků“ na „nádraţí s Krychličem“ budeme asi hodinu čekat na přípoj). Jízdenka: Bude-li nás 4-5, měli bychom se vejít do 400,- Kč na osobu (tam i zpět). Náplň: Přejdeme hlavní hřeben Javorníků, při zpáteční cestě navštívíme Valašské muzeum v přírodě. Cílová skupina: Vandr je určen pro stávající i novopečené (Cukr, Helena, Martin P., Petra K., Sprosťáček) R&R.

Na vandr Vás pozval VLK

Informace o skautském táboře Váţení rodiče, i v letošním roce připravujeme jako vyvrcholení skautského roku letní stálý stanový tábor, dovolte tedy, abychom Vám zaslali společně s přihláškou i základní informace. Místo: bývalý lom mezi Prosečí a Borem u Skutče Termín: 30. června – 14. července 2007, přihlášku je třeba odevzdat do: 15. června 2007 Cena: 1900,- Kč Platba: vloţením částky na účet 1142470379/0800 ČS (kvůli prvním nákupům apod. je nutné poplatek zaplatit co nejdříve, nejpozději však do 25. června 2007) Předtáborová schůzka pro rodiče: pátek 22. června 2007 ve skautském domově, v 18/00 h Vystavení faktury pro zaměstnavatele: obraťte se na paní Danu Máškovou, tel.: 721 632 939 Moţnost pro rodiče: během návštěvního dne (neděle 8.7.) od 14/30 do 16/30 h proběhnou zajímavé aktivity pro účastníky tábora a jejich rodiče S pozdravem Mgr. Martin Hladký vůdce střediska Hlinsko v Č.

____________________________

 K táborové hře si musíme vyrobit ozdobná bílá okruţí.  Kaţdý najde v denním tisku jeden příklad náboţenského fanatismu a odevzdá jej rádci.  Pokusíme se překonat naše květnové výkony v disciplíně výběh kopce.  Zdokonalíme se v práci s mapou a buzolou.

Oznámil VLK

Z

____________________________________

aneste si prosím do svých kalendářů akce, které proběhnou na podzim 2007 (ať pak neřešíme zbytečné kolize termínů):

14. 9. . ........................... bojovka pro město 2 15.-16. 9. ...................... rádcovský kurz s Rolfem v Hlinsku září/říjen (?) ................. atletický přebor v Pardubicích 19.-21. října ................... Simbův motivační kurz pro rádce ve Slatiňanech 9.-11. a 23.-25. 11. ....... předpokládaný termín zdravotnického kurzu 30. listopadu................. Tajemství skautských kronik II. (pozvěte prosím i rodiče) www.ivoddil.blog.cz


________________

V

pátek 18. května jsme se všichni sešli v podvečer na nádraţí v Hlinsku. Vlak, kterým jsme jeli do Chotěboře, měl desetiminutové zpoţdění. Kdyţ jsme přijeli na nádraţí do Chotěboře, čekala tam na nás místní skautka, která nás dovedla na skauťák, kde jsme i nocovali. Po příchodu jsme si vybalili věci a navečeřeli se. Jakmile jsme se najedli, šli jsme hrát seznamovací hru, protoţe jsme se navzájem moc neznali. Nejdříve hru nikdo nechápal, ale po lehké úpravě uţ byla všem jasná pravidla. Poté následoval program, při kterém jsme byli rozděleni do čtyř skupin. Kaţdá skupina si musela vymyslet svůj název, pokřik a erb, který za půl hodiny předvedla ostatním skupinám. Ještě před spaním jsme šli ven, kde byly předvedeny scénky o historii skautingu. Jelikoţ při hraní scének uţ byla tma, museli jsme někteří drţet pochodně. Po ukončení dne jsme si všichni lehli do spacáku. Ráno jsme vstali a šli na rozcvičku, mezitím někdo uvařil čaj. Při snídani jsme si řekli, co bude následovat. Po jídle jsme si sbalili potřebné věci a vydali se na cestu k místnímu zámku. Před zámkem jsme se vyfotili a zahráli si hru Na rytíře. Od zámku jsme se vypravili na cestu do údolí Doubravky, kde jsme se rozdělili do nových skupin, protoţe ráno přijeli ještě další skauti. V údolí jsme hráli spoustu her, při kterých jsme se dále seznamovali. Kdyţ jsme přišli do Bílku, tak jsme si v místním občerstvení objednali limonádu, jelikoţ jsme byli ţízniví. Po dopití jsme šli na louku, kde jsme si zahráli rychlou hru. Jakmile jsme dohráli hru, šli jsme na nádraţí. Za chvíli jsme nastoupili do vlaku a odjeli směr Chotěboř. Z nádraţí jsme šli zpátky na skauťák, a někteří šli nakoupit potraviny na společnou večeři. Mysleli jsme si, ţe jsme unaveni, ale mýlili jsme se, protoţe jsme po příchodu šli někteří na zahradu skauťáku hrát fotbal. Všichni unavení jsme šli na společnou večeři, nikdo jsme však nevěděli co nám uvařili. Některým jedincům však ovesné vločky s ovocem nechutnaly. Po večeři jsme všichni zhodnotili výpravu. Většina si lehla do spacáků, ale to jsme ještě nevěděli, ţe bude noční hra. Nějaká vlčata však na noční hru nevstala. Všichni velice unaveni po náročné hře usnuli. Kdyţ jsme vstali byla nedělní ranní rozcvička. Po snídani jsme si sbalili své věci. Jelikoţ jsme nestíhali, tak vlčata s nějakými rovery šla napřed na nádraţí. Skauti s rovery mezitím uklízeli skauťák. Kdyţ uţ bylo vše uklizeno, vydali jsme se také na nádraţí. Abychom stihli vlak museli jsme místy běţet. Hned po příchodu na nádraţí hlásili, ţe přijíţdí vlak jedoucí

do Hlinska, kterým jsme také všichni odjeli. Cestou domů některá vlčata usnula únavou. Po příjezdu do Hlinska na některé jedince čekali rodiče. Této výpravy se zúčastnilo asi sedmnáct vlčat; skautů a roverů celkem deset.

Zaznamenal CUKR _____________________________

D

ne 21. dubna se uskutečnil fotbalový turnaj na umělém hřišti v Blatně. Díky oslavám 100 let skautingu se ho zúčastnilo pouze sedm týmů. Z Kameniček přijela dvě skautská a jedno roverské druţstvo. Zbytek byla hlinecká druţstva po dvou v kaţdé kategorii. Skauti hráli, nejprve kaţdý s kaţdým a poté se spolu střetly třetí a čtvrtý v tabulce o celkové 3. místo. To získaly ,,Ţelvi“ po vítězství 2:0 nad Pardály. Finále zajistila druţstva Jestřábů z Kameniček a Výrů z Hlinska, v tomto zápase dlouho vedli Výři, ale Jestřábi vyrovnali 2 vteřiny před koncem a následně byli i lepšími zakončovateli pokutových kopů. Roveři hráli kaţdý s kaţdým dva zápasy, z těch se určilo konečné pořadí. Zvítězily opět Kameničky (po čtvrté – pozn. autora), kdyţ neprohráli ani jeden zápas, druzí byli pouze o skóre Bobři před třetími Kloudy. Hl. pořadatel ZEBRA __________________________

 Obrovská pochvala za spravení rozviklaných ţidlí v naší klubovně patří Cukrovi.  Jménem celé „čtyřky“ bych rád poděkoval Švestkovi, který nám opět vyrobil několik nových podsad. Pod Tahounovým vedením je vyrazili natírat Kolja, Straka, Cukr, Zebra a Orlo.  Za důstojnou reprezentaci našeho oddílu na Svojsíkově závodě bych rád poděkoval druţině Ţelv (jmenovitě Cukrovi, Martinovi, Milanovi a Radkovi). Za práci vykonanou na stanovišti SKAUTING děkuji Orlovi a Zebrovi.  Dodatečně chválím všechny skauty, kteří o velikonočních prázdninách pomáhali na dobročinné akci Pomozte dětem!: Martin, Milan, Radek, (první den i Cukr).  Vojtovi děkuji za vyhodnocení oddílového mini-ekoprojektu. Snahu ocenil VLK www.ivoddil.blog.cz


______________________________ Ţďárské vrchy, 5.5. 2007

M

ělo nás být pět. Prvním odpadlíkem se stal Pytlas, na poslední chvíli se pro nemoc odhlásil i Šplhoun. Zatímco část našeho střediska se pod Mirkovým vedením vypravila na tisícihlavé roverské shromáţdění zvané ObRok, zamířil jsem společně s Tahounem a Koljou mimo civilizaci do šumících lesů, zarostlých strání a rozeklaných skal. Velehory Himaláje se honosí čtrnácti osmitisícovkami, Ţďárské vrchy se jim mohou postavit na roveň počtem kopců vyšších 800 metrů. Umínili jsme si, ţe na všechny vystoupíme. V sobotu ráno jsme se přesunuli autobusem do Vojnova Městce. Cestou jsme se dohodli na rozdělení funkcí pro dnešní den – na vůdce a kartografa byl pasován Kolja, Tahoun převzal povinnosti topiče a zdravotníka, já jsem se uvolil, ţe budu vařit a vést kroniku. V místní samoobsluze doplňujeme zásoby, hned poté Kolja určuje, kudy se vydáme ke Kamennému vrchu. Na rozcestí kousek za obcí vůdce poprvé váhá, náš první cíl totiţ leţí mimo značené trasy. Začíná drobně poprchávat. Jdeme nahoru, po několika minutách naráţíme na triangulační bod. Sice nevíme kde jsme, ale jednomyslně hlasujeme pro návrh, ţe stojíme na Kamenném vrchu. Pokračujeme směrem, kterým tušíme Šindelný vrch. Kartograf nepůsobí příliš přesvědčivým dojmem, přesto srší sebevědomím: „Já mám přirozenou intuici.“ „Mám to všechno pod kontrolou.“ Silácká slova se vzápětí obracejí proti 1 němu, kdyţ musí čest výpravy několikrát zachraňovat topič s kuchařem. Jakmile jsme se po chvíli bloudění vynořili z lesa, zatarasil Kolja cestu projíţdějícímu autu. „Odkud jedete?“ otázal se řidiče ve snaze zjistit naši polohu. „Z lesa,“ odvětil mu se smíchem v hlase mladý řidič. V nedalekém stavení našemu průvodci naštěstí poradili lépe. Kdesi na druhé osmistovce usedáme k jídlu. Kolja uţ chce zase hlasovat, leč já s Tahounem přece jen ještě kapku prozkoumáváme okolí. A měli jsme štěstí – v hustém lese jsme málem zakopli o vrcholovou mohylu z kamení. Zanedlouho se napojujeme na červenou značku a s udavačem tempa Tahounem v čele po ní stoupáme na Tisůvku (800 m). Potkáváme tam asi deset turistů. Vsadil bych se, ţe jim v taškách naráţely skládací deštníky do smaţených řízků. Vydrápali jsme se na skálu, na níţ zvrhlík Kolja natáčel Tahouna na „digitál“. Raději pomlčím, co měl Tahoun zrovna na práci. Ještě náročnější převýšení jsme museli překonat, abychom stanuli na Ţákově hoře. Tam kolem nás postupně projelo několik cyklistů – „elasťáků“. U 1

Netvrdím, že jsme druhého dne pod mým velením bloudili míň, ale aspoň jsem u toho tak nemachroval. Už se těším, jak mi to mládenci ve svých zápisech spočítají. Doufám, že mě nebudou šetřit.

odbočky na Devět skal si do lesa schováváme batohy. Na nejvyšším kopci Ţďárských vrchů potkáváme skautky ze 14. brněnského oddílu. „Tady jsme asi hodinu bloudili,“ pravil před nimi Kolja zabodnuv prst do mapy. Pak vyšlo najevo, ţe je na Devíti skalách poprvé v ţivotě. Vypadalo to, ţe oproti nám ušly kus cesty a tyto končiny navštívily moţná vícekrát neţ my, ač to mají z Brna nesrovnatelně dál. Zaručeně nás musely povaţovat za lemply. „Lemply mají Brňanky beztak nejradši,“ chlácholí nás při návratu k báglům Kolja. Při debatě o brigádách se nám pak „Malej pes“ svěřuje, ţe by chtěl zkusit omývat mrtvoly – prý by si v téhle branţi vydělal tisícovku za jeden kus. Kolem Lisovské skály procházíme bez zastavení. Pátrání po Křovině nám připadalo přinejmenším stejně obtíţné jako hledání klásku ţita v pole lánu řepky olejky. Pečlivě jsme pročesávali okolní hvozdy, ale teprve tehdy, kdyţ jsme se rezignovaně vraceli na značenou cestu, spočinulo Tahounovo oko na bíločerveně natřené tyči. Volejte sláva a všichni se radujte! U rozcestí před Malínskou skálou letmým pohledem do mapy zjišťuji, ţe se nám podařilo minout Černou skálu. Je sice 19 hodin pryč, ale stejně se ctiţádostivě vracíme zpět. Pouze Kolja toto trmácení povaţuje za zbytečné a zůstává na hlídce u naší batoţiny. V místech, kde je na mapě vyznačen puntík pojmenovaný Černá skála, nenacházíme zhola nic. Posmutněle se tedy vracíme s prázdnou. Ovšem nakonec – pokolikáté dnes uţ? – máme štěstí. Velký balvan zřejmě ocenil naši snahu a přitáhl nás k sobě neviditelnou silou. Sice jsme ztratili asi tři čtvrtě hodiny drahocenného času, zato získali uţ osmý pomyslný skalp (počítám-li i „odhlasovaný“ Kamenný vrch). Kolja uţ nás netrpělivě očekává. Na bliţší ohledání Malínské skály nemáme ani pomyšlení, ihned sestupujeme kamenitou cestou dolů. Poblíţ rozhraní dvou asfaltek se musíme utábořit, i kdybychom nechtěli. Naneštěstí přijíţdí bílá škodovka a parkuje několik desítek metrů od nás. Přípravy k vaření se tak vynuceně zpoţďují. Neţ se automobil konečně odporoučel, dosti se kolem nás zešeřilo. Bleskově stavíme stan a dáváme vařit vodu do kotlíku. Ač jsem nepozřel ţádný párek nevalné chuti, je mi docela nevolno. Na těstovinách se špagetkou a kusem „točeňáku“ jsem toho naštěstí nemohl moc zkazit. Akorát při cezení jsem vyklopil část kolínek na zem. Po vydatné večeři zbývá jiţ jen vydrhnout kotlík přírodní drátěnkou, důkladně polít ţhavé uhlíky vodou z bublavého potůčku, přikrýt batohy igelitem, zalézt do Koljova stanu a pohodlně se zavrtat do spacáků. Chvíli ještě vzpomínáme na „staré dobré časy“. Potom, unaven dlouhým pochodem plným bloudění, usínám lehkým spánkem. V noci nás nikdo nepřepadl, mohli jsme tedy všichni aţ do rána postrakovsku „udatně hlídat roverák“ (tzn. nerušeně spát).

První den stručně vylíčil VLK www.ivoddil.blog.cz


______________________________

____________________________________

V

íte, ţe balená voda je 240krát draţší neţ často kvalitnější voda z vodovodní sítě? Zatímco ve vyspělých zemích je nejdůleţitějším kritériem značka a design láhve s vodou, miliarda lidí nemá k pitné vodě ţádný přístup. (celý článek najdete zde: http://www.novinky.cz/zena/zdrav/crrecykluje-jen-polovinu-pet-lahvi--v-eu-je-na-spici_114891_29pai.html)

Vyhledal VLK ______________________________

V

první řadě bych se chtěl všem omluvit za pozdní vydání tohoto čísla, ale zformátování mého harddisku a tudíţ ztráta všech dokumentů mě snad dostatečně omlouvá… Vojta J. a Kapr svůj zápis z Chotěboře naleznou v časopise aţ koncem června, protoţe mi to dodali na papíře a nestihl jsem to přepsat. V tomto čísle bude určitě další den z „vandru templů“, dále pohled na celostátní setkání R&R ObRok a další rubriky. Uţ těším se ale těším na speciální číslo Prázdniny 2007, kde budou Vaše zápisy jednotlivých dní z tábora, Vaše záţitky z kurzů a samozřejmě i putovní tábor.

Váš oddaný šéfredaktor KOLOUŠEK

N

a tuhle výpravičku jsme se 26. 5. sjeli z předpokládaného počtu šest jen čtyři. Já, Zebra, Orlo a Cukr. Nedorazili Švejda a Kolja, který zaspal jako vţdy. Vyrazili jsme o půl deváté od kostela na kolech směr Rváčov aţ do cílové stanice Petrkov. Tady uţ na nás čekal Švestka a jeho hodný a velký pes Tom. Nezaháleli jsme a hned si převlékli svoje svršky a nanosili si podsady na ţelezné drţáky. Pak jsme se kaţdý chopili jednoho štětce a započali své výtvarné dílo. Asi o půl desáté k našemu potěšení přijel i pěkně vyspalý Kolja a dokonce sebou přitáhl bratra Straku. Tím se naplnil i předpokládaný počet, takţe jsme mohli v klidu dodělat svou práci, pochválit Švestkovi nové auto, omrknout starou škodu 120 a vydat se na zpáteční cestu krosem lesní cestou do Rváčova, kde se od nás oddělil Orlo. Zbytek šťastně dorazil aţ ke hlineckému kostelu. Tam jsme se rozloučili a kaţdý se vydal dál svojí cestou. Teď jen doufám, ţe se budou nové stany líbit a ţe co nejdéle vydrţí.

Akci zapsal TAHOUN ____________________________________

P

omocí energie, bdělosti, sebekontroly a sebeovládání si moudrý člověk vytvoří ostrov, který ani povodeň nedokáţe smést.

Přísloví vyhledal BUDDHA

www.ivoddil.blog.cz


46. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K  ČERVENEC 2007 

IV. oddíl

skautů a roverů

______________ 1. srpna 2007

V

216 zemích a teritoriích, kde skauting existuje, se toho dne sejdou skauti v osm hodin ráno na vrcholcích hor. Mezi prvními pozdraví úsvit skautingu skauti ostrovního státu Kiribati, který leţí nejvýchodněji od mezinárodní datové linie. Postupně se budou přidávat skauti v krajích dále na západ přes Kamčatku, Fiji, Nový Zéland… kolem celé zeměkoule aţ k Aljašce a Havaji. V osm hodin středoevropského letního času se na vrcholcích našich kopců a hor připojíme i my. Účast: miliony skautů na celém světě…

A jak se do toho zapojíme my?? Akce, kdy 1. srpna vystoupáme na nějaký vrch, kde rozděláme oheň a všichni v 8:00 najednou proneseme slib společně s několika tisíci skauty v našem časovém pásmu. Akce je tedy pouze pro ty, kteří uţ slib mají. Pokud by měl někdo nějaký nápad, které místo bychom takto mohli poctít, ať dá vědět rádcům druţin. Další informace určitě dostanete.

Kolikrát v životě můžete přivítat úsvit nového století skautingu?? Na vaše nápady a účast se těší KOLOUŠEK

___________ VYBAVENÍ K TÁBOROVÉ HŘE: okruţí, kavalírské chování. Spešl pakl*, spacák, karimatka, svačina a pití na sobotu (společná bude aţ večeře), ešus, lţíce, plecháček, láhev na pití, petlahve (1,5 l), několik kapesníků, baterka, svíčka (příp. petrolejka), zápalky, menší batoh na výpravy, pláštěnka, kroj (+ vhodné kalhoty bez lampasů – ne šusťáky), teplé oblečení na spaní, pracovní oblečení (tepláková nebo šusťáková souprava – „nejlepší jsou ale modráky“), košile, kalhoty, svetr, 2 trička, 2x kraťasy, silnější a slabší bunda, 7x ponoţky (+ 1x silnější na spaní), náhradní spodní prádlo, holínky, tenisky, boty na výpravy, sandály, čepice, kartáček a pasta na zuby, mýdlo, hřeben, toaletní papír, 2 ručníky, utěrka, plavky, sluneční brýle, krém na opalování, švihadlo, provázek (asi 3m), kolíčky, náhradní tkanička do bot, hodinky, píšťalka, 100 Kč, dopisní papír + známka, oblíbená kníţka, (hudební nástroj, foťák,…). !!! + Kaţdá druţina vezme svoji KRONIKU !!! Pozn.: Oblečení si berte spíše starší, u něhoţ tolik nevadí zašpinění (příp. roztrţení). * spešl pakl = stezka, nůţ, KPZ, uzlovačka, zápisník a tuţka. MOBILNÍ TELEFONY, WALKMANY, MP3 A PRAKY NECHTE DOMA, NA TÁBOR NEPATŘÍ!!! (Roveři si vzít mobil mohou.) Doporučuje VLK _________________________

Orlo zaskočil za Bobana a ujal se červnové výpravy. Děkujeme. Straka a Kolja se jako jediní z roverů uvolili, ţe pojedou uţ od čtvrtka stavět náš tábor. Tímto bych rád vyzdvihl jejich rozhodnutí. Miriam si letos na svá bedra naloţila organizaci Kapky v Hlinsku. I to je třeba ocenit. Ze skautů a roverů pomáhali potřebným Martin P., Cukr, Tahoun, Zebra, Orlo a Mirek. Do další práce povzbudil VLK www.ivoddil.blog.cz


________________________ Ţďárské vrchy, 6.5. 2007

D

ruhý den jsme se v 9:00 probudili do oblačného rána. Pod vedením vůdce a kartografa Vlka jsme si s Koljou přerozdělili funkce v tomto znění: topič a zdravotník Kolja, kuchař a kronikář Tahoun. Ukázněně jsme po sobě spěšně uklidili, nasnídali se a kolem 10:00 vůdce zavelel nám lemplům, ţe jdeme směr rozcestník. Protoţe slovo lempl padlo za malou chvíli asi 10x, rozhodli jsme se, ţe si ho budeme počítat, abychom s nimi tolik neplýtvali. U rozcestníku se kartograf Vlk zorientoval a my se vydali po asfaltové cestičce přes Mílovy k našemu dnešnímu vrchu s názvem Vysoký kopec. Cestou k Mílovům jsme hned potkali pár pejskařů a dalších turistů. Z Mílov jsme měli pokračovat do Podlesí. Protoţe jsme nechtěli jít jako lemplové po silnici, rozhodli jsme se vzít to krosem přes louku. Jenţe to byla chyba, protoţe neţ jsme se vyškrábali na další upravenou cestu, měli jsme boty na pokraji rozmočení. My tvrdí chlapíci jsme si z toho nic nedělali a v Podlesí si vyprosili jeden a půl litru pitné vody. Vydali jsme se dál, prošli kolem skupiny dětí, které nám vzorně udělaly „uličku“. Sebevědomý Kolja poznamenal, ţe to určitě bylo z obdivu, ale já myslím, ţe spíš zapůsobili paní vychovatelky stojící poblíţ. Po chvíli tvrdého stoupání jsme konečně vystoupali na náš dnešní první vrchol, který jsme našli bez problémů díky zatím bezchybnému vůdci Vlkovi. Nutno ale poznamenat, ţe tento vrchol nebyl těţký k nalezení, protoţe leţel na opravdovém kopci a ne kopci s vrcholem plackou. Pokochali jsme se desetimetrovým mlţným výhledem, udělali náš vrcholový rituál a naši snahu směrovali na další vrchol. Napojili jsme se na ţlutou značku a zanedlouho došli na Buchtův kopec. Tady jsme udělali druhý vrcholový rituál dne, shlédli pěkné auto, které právě přijelo a s ním i pěknou spolujezdkyni a sestupovali do Daňkovic. Cestou navrhl Vlk hru Dobrý – špatný, my s Koljou s hraním souhlasili. V Daňkovicích jsme potkali psa, ten byl tak hodný, ţe jsme se aţ báli. Nebáli jsme se toho, ţe by nás pokousal, ale toho, ţe po usilovném Koljově výcviku se od nás neodtrhne. Nakonec všechno dobře dopadlo, doplnili jsme zásoby vody a i pes se nás dál nedrţel. Náš další cíl byla zřícenina Štarkov. Cesta na ni nebyla zrovna z těch nejširších, ale nakonec jsme se na ni dostali.

Zřícenina nás doslova uchvátila. Našli jsme nádherně zachovalou, zřejmě boční, bránu i část zásobníku na vodu. Opouštěli jsme to tu opravdu neradi, a tak jsme si museli slíbit, ţe se sem ještě podíváme. Najedli jsme se vydali se dál. Díky deštivému počasí jsme nepotkali nikoho, jen jednoho čtyřkolaře a paní, která okopávala brambory. Došli jsme někam pod vrch Bohdalec, kdyţ náš vůdce poprvé zakolísal. Ztratil modrou značku, ale hned se ji sám vydal hledat, zatímco my jsme odpočívali. Značka byla nalezena, takţe jsme se mohutným stoupákem škrábali na jiţ zmíněný Bohdalec (bohuţel měl „jen“ 790 m). Tady padla závaţná myšlenka, ţe nemůţeme v určený čas navštívit všechny vrcholy, a tak se odhlasovalo, ţe s těţkým srdcem oţelíme výstup na Pohledeckou skálu, která neleţí na značené cestě, ale půjdeme rovnou na vrch Kopeček. Po tomto těţkém rozhodnutí jsme sestoupili do vesničky Odranec, kde nám jedna hodná paní načepovala vodu. Šli jsme dál a potkali stádo ovcí, které nás ukázněně zdravilo. V malebné vesničce Studnice (nejsou to Studnice u Hlinska) jsme se opět neudrţeli značky a museli se vracet, coţ byla druhá chyba našeho vůdce. Na vrcholu Kopeček jsme našli ţelezný stojan s deníkem a soutěţí. Ta spočívala v návštěvě „hafl“ určených vrcholů a pak leták s kódy odeslat na danou adresu. Jeden jsme si vzali, dali rituál a šli vstříc dnešnímu poslednímu kopci. Ten leţel blízko, takţe jsme na něj došli celkem brzo, jmenoval se Pasecká skála. Opravdu to byla skála a dokonce s vyhlídkou. I přes mlhu jsme se na ni podívali. Nebylo nic vidět, tak jsme se vrátili ke krosnám a šli hledat naše tábořiště. Našli jsme ho celkem brzo, takţe odpadlo stavění stanu potmě. Rozdělali jsme oheň, dali nad něj kotlík s vodou a čekali aţ se bude vařit, abychom do ní mohli dát naši večeři:rýţi. Do ešusu jsme rozdělali konzervy ohřáli je a smíchali s rýţí. Nakonec nám to docela chutnalo. Během toho všeho jsme dali sušit boty a ponoţky, takţe já s Koljou jsme běhali bosky (Vlk měl sandále). Po jídle se mi podařilo přepálit si tkaničku. Z toho měli moji zákeřní spolucestovatelé prču, protoţe předtím jsem se při vyprávění divil, jak se to samé mohlo při jednom z vandrů podařit Šplhounovi. Inu, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, tkanička se svázala a my mohli přikrýt batohy pod celtu zalézt do Koljova stanu a nerušeně se vydat do říše snů. Druhý den vylíčil TAHOUN www.ivoddil.blog.cz


_______________________

V

pátek 18. května v 18:20 jsme nastoupili do vlaku, který zvolna začal zrychlovat. Kdyţ jsme zastavili v Chotěboři, vystoupili jsme z vlaku a seznámili se s místní skautkou, která nás dovedla aţ do místního skautského domova. Zde jsme si odloţili batohy a tašky, převlékli se z krojů a šli ven. Tam jsme se začali seznamovat tak, ţe kaţdý řekl své jméno česky, pak po hláskách a nakonec jsme řekli jméno v krátké anglické větě. Pak jsme hráli další seznamovací hru, ve které jsme vytvořili kruh. Jeden odváţný šel dovnitř kruhu s šátkem v ruce. Někdo vyslovil jméno a odváţlivec ho musel najít praštit rychleji, neţ jmenovaný vyslovil další jméno. Kdyţ se odváţlivci povedlo praštit jmenovaného, vyměnil se s ním. Dále jsme se začali seřazovat podle věku, velikosti a váhy. Jak jsme hráli, slunce uţ pomalu zapadalo. Poslední akcí tohoto dne byla scénka, kde jsme se dozvěděli, jak asi dostal Robert BadenPowell nápad pro zaloţení skautingu. Pak uţ jsme šli spát. Nejodolnější vlčata si však ještě povídala, ale i na ně však po čase přišel spánek.

První polovinu zapsal KAP´

K

dyţ jsme přijeli do Chotěboře my Výři, kromě Vaška, zavolal hned Švejda Vlkovi, kudy se máme vypravit. Vlk nás přesně zavedl aţ do skautského domova, kde se vlčata připravovala na výpravu. Docela nás překvapilo, jak byli rádi, ţe nás vidí. I starší byli rádi. A my jsme si sbalili do malého batůţku, co jsme měli a šlo se. Šli jsme nejdříve k zámku, kde nás Orlo několikrát vyfotil a poté jsme šli na Doubravku. Všichni jsme se těšili a to bylo podstatné. Při cestě jsme si zahráli pár her a krásně jsme si popovídali a seznámili s novými vlčaty. Šli jsme v údolí Doubravky, kde jsme zahlédli mnoho krásných a vzácných rostlin, některé jsme měli za úkol najít. Bohuţel nikomu z nás se to nepodařilo. Asi v půlce cesty jsme si dali oběd, a při tom si odpočinuli. Po obědě nás rozdělili do čtyř skupin. První skupinu vedl Petr Kolbaba, druhou Švejdoš, třetí Cukr a já čtvrtou. V těchto skupinkách jsme si zahráli mnoho her na seznámení. Myslím, ţe jsme se seznámili důkladně. Všichni si oddechli, kdyţ uviděli vesnici Bílek. Kaţdý totiţ věděl, ţe je v něm u kolejí občerstvení. Všichni byli uţ unaveni, a tak jsme

to ocenili. Po občerstvení jsme šli na nádraţí, odkud jsme vlakem odjeli do Chotěboře. Všichni byli unavení a tak jsme se těšili na večeři, kterou uvařil Orlo a Mirek. Večeře nevypadala tak, jak chutnala. Nám starším chutnala, ale vlčatům ne. Po večeři jsme si shrnuli celý den, všechny hry a záţitky, a také jsme si zazpívali pár písniček. Pak následovala noční hra. V ní jsme byli rozděleni po dvojicích. Skaut–vlče byla jedna dvojice. Byli jsme v koncentračním táboře. Z něj jsme museli uprchnout. Kaţdá dvojice vţdy dostala 1 ţivot. Kdyţ ho přenesla, dostala další ţivot. Ale nebylo to tak jednoduché. V cestě nám stáli esesáci, kteří nás chytali. Všichni jsme přeţili. Pár odřenin jsme však měli, protoţe se běhalo v noci. Po hře jsme šli spát. Hned ráno jsme museli rychle vstát, protoţe jsme museli uklidit a sbalit si. To se nám podařilo. Na nádraţí jsme doběhli včas a tak jsme byli rádi, ţe nám neujel vlak. V Hlinsku na nádraţí na nás čekali rodiče, kteří nás odvezli domů.

Druhou poloviny výpravy zaznamenal VOJTA J. _____________________

P

odle Shanthy Sinhové, jedné z největších bojovnic proti dětské práci, nyní v Indii pracuje na 50 miliónů dětí. Sklízejí sóju, pěstují ovoce a zeleninu, rýţi a pšenici. Pracují v dolech, lomech a vyrábí cihly. Celý proces od pěstování bavlny aţ po výrobu oděvů spoléhá na dětskou práci. (zdroj: www.clovekvtisni.cz) Vyhledal VLK ___________________________

Pokud ţiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud ţiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý. SENECA

www.ivoddil.blog.cz


_______________________________ Celostátní setkání R&R

T

ak uţ je to tu… Píše se pátek 4.5. 2007 a Roman venku netrpělivě troubí, abych uţ konečně šel. Kdyţ jsem se přiblíţil k Ţabce (zelená Škoda 120), naskytl se mi nevídaný pohled. Auto bylo kompletně naloţené batohy, kytarami, altánem a dalšími věcmi. Kdyţ se mi však podařilo můj batůţek o váze 25 kg nasoukat na Radka, nebylo ho ani vidět. Romča seděl za volantem nepřirozeně, poněvadţ měl na sobě kytaru. S Helčou jsme se rozhodli, ţe na nádraţí půjdeme radši pěšky. Tak jsme se stavili ještě v Lidlu a šlapali si to pěkně na nádraţí. Kdyţ jsme došli na místo odjezdu, kluci ještě ani nestihli vyndat všechny věci z auta. Po nějaké chvíli se to začalo scházet. Jana přijela s Petrou a Popelka přišla hned po nich. Buzola s Miriam si to na poslední chvíli rozmysleli, a tak účast odřekli. V tomto konečném počtu jsme šli koupit gruppen jízdenku aţ do Jindřichova Hradce. Nečekaně však byla do Ţďírce výluka. Pohodlně jsme si sedli do jednoho ze dvou autobusů a čekali. 5 min zpoţdění... 10 min zpoţdění... Řidič se nás ptal, kam razíme. Kdyţ mu Romča vysvětlil, ţe na celostátní setkání, trochu se pan řidič pousmál, ţe nás teda moc nejede. V tom přijel vlak z Pardubic, na který jsme čekali. Hlinecké nádraţí doslova zaplavili skauti. Odhadem 200 plně sbalených lidiček v kroji, mířících stejným směrem jako my. Díky tomu jsme získali 2 hodiny zpoţdění a nestihli tak spoj v Jihlavě. Tam se naše tlupa ještě rozrostla o několik desítek. Někdo povolanější volal na místo činu, ţe přijedeme dýl. Na nádraţí v JH na nás čekaly autobusy. Ty nás v pozdních hodinách dovezly aţ na místo činu. Místo ve 20:00 jsme tedy přijeli kus po 22. hod. Slavnostní zahájení na nás ale počkalo. Po slavnostním aktu jsem se vydal do „chytrého stanu“ oznámit, ţe jsme přijeli. Kdosi nás pak odvedl do našeho campu. Zdejším správcem byl tzv. Prófa. Jeho slova „stavte stan na stan, tady bude ještě spousta lidí!“ mluvila za vše. Stejně jsem si dovolil poznámku o stavbě altánu. Odpověď byla taková, jakou všichni čekali. Po tmě, za mírného deště, jsme tedy postavili stany uprostřed louky a uloţili se ke spánku.

R

áno nás probudil vytrvalý déšť. Na ranní nástup se nikdo neodváţil jít. Jenţe dopoledne mělo probíhat INSPIRO, neboli kaţdý kmen si měl připravit aktivitu, kterou by 2 hodiny provozoval a inspiroval tak ostatní. Museli jsme tedy vstát. Naskytl se nám pohled zřídka obydlené louky, a tak jsme i přes zákaz postavili altán, který slouţil jako střecha nad stany ze skauťáku, protoţe do rána v nich byla potopa! INSPIRO bylo rozděleno do čtyř časových bloků po hodině. Jelikoţ jsme první prospali a třetí a čtvrtý jsme měli provozovat naši aktivitu, zbyla nám na inspiraci pouze jedna hodina. Zato jsme toho ale zkusili hodně. Od stavění komínu z kostek přes origamy, hlavolamy aţ po léčení

hudbou. Bylo toho spoustu. Různé masáţe, malování barvami na sklo atd. Škoda, ţe pršelo, protoţe spousta kmenů měla venkovní aktivity a ty se tím pádem zrušily. Náš čas přišel, a tak jsme se nastěhovali do jednoho z 15ti vojenských stanů. Rozdělali jsme si nádobíčko a čekali, jací odváţní přijdou a svěří nám svůj obličej k zhotovení perfektní kopie pomocí sádrových obvazů. Zájemců bylo moc, někdy jsme aţ nestíhali. Kluci celou dobu příjemně hráli na kytaru. Myslím, ţe se nám to podařilo. Kdyţ čas vypršel, sbalili jsme nádobíčko a s prázdnými ţaludky jsme se mohli těšit na oběd, který ten den měl přichystat Romča, já a Helča. Kdyţ se na Jany úţasném vařiči po hodině uvařila voda a po další i roštěná, pěkně jsme se najedli. Odpolední program tvořila hra na koblihy. Jen já jsem se vydal vstříc nebezpečí k pódiu, kde nám vysvětlili pravidla. Všichni při příjezdu nafasovali barevný pruh látky. Barev bylo pět. Kdyţ se pět druţstev, čítajících kaţdé o 150ti lidech, dalo do kupy, šlo se na věc. Kaţdé druţstvo bylo rozděleno na půl. Půlka Donašečů a půlka Šmejdů. Donašeči měli vzít surovinu a orazítkovanou ji měli donést do kuchyně. Šmejdi cizích druţstev jim v tom však bránili. I kdyţ bylo území hodně velké a zasahovalo přes pole aţ kus do lesa, bylo takřka nemoţné surovinu přenést a tak i já v roli donašeče jsem to po třech pokusech vzdal a odešel do stanu. Dokonce i pěkně svítilo sluníčko. Po třech hodinách jsem uviděl druţstva pochodovat z5 k pódiu, neváhal jsem ani chvilku, uvázal látku na hlavu a vetřel se do davu. U pódia proběhlo vyhodnocení. Vítěz vyhrál asi 10 plných přepravek koblih. My jsme se umístili 4. a tak jsme dostali pouze 6 přepravek, ale i tak jsem si dokázal jednu ulovit. Byla nečestná, ale dobrá… To, co následovalo potom, tak to nikdy nezapomenu. V neděli mělo probíhat VaPro, neboli Variabilní Program. Spousta přednášek, diskuzí, workshopů a další. No a v tuto chvíli měla proběhnout registrace programů. Na opuštěném místě stála třímetrová trojnoţka, na které byla přibita prkna a na nich pytlíčky a v nich lístečky. Lísteček=vstupenka. Kaţdá přednáška měla nějakou kapacitu. Na louce se na „startovní“ čáře shromáţdil národ. Se slovy „Jsme přeci skauti, kdyţ na nás nevyjde, řekneme si –no a co-“ se dav vyřítil proti nebohé trojnoţce. Jak stádo koní si běţelo několik stovek skautů pro své vstupenky. Já jsem chtěl jít normálně, ale zadní linie mě strhla s sebou. Psalo se 5.5. 2007, bylo něco po 19té hodině a bitva u Trojnoţky se tak zapsala do dějin. I já jsem se jí plně zúčastnil, kdyţ jsem chtěl získat 5 lístků na přednášku s bratrem Navrátilem (bývalý starosta Junáka). To se mi povedlo a ještě spoustu dalších trofejí se mi podařilo i pro ostatní ulovit. Něco po 20té hodině bitva pomalu utichala. Z trojnoţky zbyla jen dvojnoţka s útrţky pytlíčků. Bylo uţ k večeru a my jsme posedávali v Krčmě s půllitrem studené, točené kofoly. Od 22 hodin proběhl koncert. Já jsem se ho však neúčastnil a vyčerpán z odpolední hry a registrace VaPra jsem usnul…

První dva dny vylíčil KOLOUŠEK www.ivoddil.blog.cz

IV. oddíl skautů a roverů

Recommend Documents