Číslo: 25
Ročník: XII.
Datum vydání: 15.1.2016
OBSAH: Rozhovor a beseda s paní spisovatelkou Bartošíkovou Deník Anny Frankové Branný závod Tajemství louky Vánoční strom Vypouštění balónků Ježíškovi Čertovský karneval Exkurze do SOU Varhanní koncert Práce žáků Kulinářský koutek
1
ROZHOVOR S PANÍ SPISOVATELKOU ALENOU BARTOŠÍKOVOU 1. Líbí se vám u nás, na Kopanicích? Samozřejmě, ráda sem jezdím i kvůli mé chalupě.
2. Sbíráte nějaké věci? Ano, sbírám miniaturní keramické domečky z Chorvatska. 3. Na čem si smlsnete? Mám ráda jahody, koblížky a ořechy.
4. Jaké knihy jste měla ráda už v dětství? Jako malá jsem měla oblíbenou knihu Pollyanna, pak Fregata pluje kolem světa a jinak všechno, co se dá číst.
5. Máte nějaký oblíbený literární žánr? Tak většinou čtu klasickou beletrii, detektivky ani sci-fi moc ráda nemám.
6. Jak vznikla postavička Lopenický dráček? Jezdívali jsme s vnuky do Vysokých Tater a také do Chorvatska. Malé děti jsme museli nějak zabavit, aby nezlobily. Tak jsem si vymyslela povídání o dráčkovi.
7. Jak dlouho trvá napsání jedné knihy? Jak kdy, většinou asi jeden rok.
8. Máte nějaký svůj spisovatelský vzor? Ano, Karla Čapka. Psal srozumitelně pro všechny vrstvy čtenářů. Velmi se mi líbí ta jeho jednoduchost a výrazové jazykové prostředky.
9. Kdy jste začala se psaním? To vůbec netuším. Začalo to sbíráním, ještě předtím jsem ale publikovala v časopisu ABC a v různých jiných časopisech a v denním tisku v průběhu 70 . – 80. let.
10. Jaký máte názor na dnešní dobu? Je uspěchaná, lidé mají málo času a zájmu o čtení. Děkuji za rozhovor, Silvie Valíčková
2
BESEDA S PANÍ SPISOVATELKOU BARTOŠÍKOVOU Literární beseda s paní spisovatelkou Alenou Bartošíkovou, která k nám přijela z Uherského Brodu, se konala 27. října 2015. Beseda byla rozdělena na dvě části. Pro první stupeň si paní spisovatelka připravila povídaní hlavně pohádkové, např. knihu O lopenickém Dráčkovi. Pro druhý stupeň poté následovalo povídání o místním kraji, příbězích, pověstech a zajímavých lidech. Paní spisovatelka Bartošíková byla velmi příjemná a chvíle s ní strávené byly nezapomenutelné. Její nejznámější knížky jsou: O Veselí a Veselanech Johančina cesta do země větrných mlýnů Kdyby hory uměly mluvit Živá voda Luhačovicka Za studánkami Bílých Karpat Za oknem světlo O lopenickém Dráčkovi Krajem vinic a poutních míst Třicet tři životních cest..... V roce 2015 získala paní spisovatelka Cenu města Uherský Brod za celoživotní práci v oblasti literární tvorby, sběratelství lidových zvyklostí, pověstí a pohádek a mimořádný přínos při uchovávání tradic.
3
DENÍK ANNE FRANKOVÉ 25. září 2015 jsme jeli do Slováckého divadla v Uherském Hradišti na divadelní představení Deník Anne Frankové. Moc jsem se na to těšila. Divadlo vyprávělo příběh o dívce jménem Anna, která byla Židovka a měla velmi těžký život, protože za války nemohla např. na ulici, do obchodu a mnoho dalších věcí. Prožívala mnoho strachu, ale i lásku. Já bych její život opravdu žít nechtěla. V divadle byli výborní herci. Moc se mi to líbilo a šla bych na to klidně ještě jednou. Alžběta
Na jeviště vystoupilo 5 dam, které „četly“ z Deníku Anny Frankové. Ona sama byla loutkou v životní velikosti. V ději šlo o zápisky židovské dívky, která se i s rodinou ukrývala v Holandsku, v zadním domě otcovy firmy. Gestapu se nepodařilo dostat dovnitř, všichni očekávali invazi do Holandska a Francie. V den invaze měli na jídlo i hrášek, konečně otevřeli okna, rozhrnuli závěsy a vyvětrali. Toto divadelní představení se mi líbilo, neboť jsem si to pak zaznamenal do čtenářského deníku, takže jsem zabil dvě mouchy jednou ranou. Matrix
Bylo to dost poutavé. Části o tom, jak se všichni museli schovávat v zadním domě, jak spolu museli vycházet, mě zaujaly. Jediné, co mě mrzelo, bylo to, že Anna neměla nejmenší šanci psát svůj deník i v době, kdy byla v koncentračním táboře. Moc by mě zajímaly její myšlenky, když byla na tom strašném místě. Eva Na toto představení jsem se velice těšila, chtěla jsem se něco dozvědět o Anně, taky jaké bude zpracování, protože tam měla být loutka. Na začátku mi to přišlo trochu zmatené, když každou chvíli mluvila za Annu jiná žena, ale potom to bylo zajímavé. Očekávala jsem, že to bude méně veselé, že se tam nebude zpívat. Také jsem čekala, že to bude smutnější, depresivní, protože jsem dopředu poslouchala mluvené slovo Deníku. Katka Představení bylo rozhodně zajímavé. Ale z loutky představující Annu mi naskakovala „husí kůže.“ Loutka byla celá dřevěná, s obdélníkovou hlavou a hnědými krátkými vlasy. Šaty byly takové staré a na nich vzor kytek. Celý příběh byl vlastně o holčičce, která zažila II. světovou válku a v jejím průběhu si psala do svého deníku, který dostala na narozeniny a nosila ho pak všude. Bylo to moc hezké. Silvie
4
BRANNÝ ZÁVOD 2015 Branný závod se konal 16. 10. 2015. Ovšem letos jsme tuto akci pojali trochu netradičně. V čem? Už jen tím, že závod probíhal na Žítkové, v Centru branných aktivit, kde se o průběh celého dne, výběr závodních disciplín, materiálního vybavení a naše pohodlí postarali vojáci a dobrovolníci. I přes docela nepříznivé počasí jsme nebyli ochuzeni o zajímavou přednášku k branné obraně státu, teplý čaj a odpočinek u rozehřátého krbu. Velkým zážitkem byl nástup, disciplína, rozbor zbraní, zajímavé až brutální disciplíny a nakonec zasloužené odměny. Jaké disciplíny nás na stanovištích čekaly: střelba ze vzduchovky, překážková dráha, hod granátem, hledání min, plynové masky, poznávání zbraní, první pomoc, orientace, manipulace se zbraní a střelivem. Kolik hlídek se branného závodu účastnilo: 11 Jak to celé dopadlo: 1. místo: hlídka č. 8 – Brostíková Venda, Pípová Katka, Pípová Magda, Lebánek Jirka 2. místo: hlídka č. 1 – Chovancová Katka, Kubík Timotej, Michalčík Jirka, Šusteková Š. 3. místo: hlídka č. 9 – Randiak Jakub, Masařík Jirka, Vráblíková Barbora, Strapinová T.
5
TAJEMSTVÍ LOUKY Projektový den Tajemství louky proběhl dne 22. 10. 2015. Ráno jsme normálně dorazili do školy a první vyučovací hodinu jsme se učili. Skupiny byly rozděleny podle tříd. Naše osmá třída vyrážela jako druhá. Nejdříve nás před školou přivítal mladý pán a řekl nám, co nás asi čeká. Dostali jsme složku s pracovním listem, kde byly úkoly a taky jsme obdrželi mapu, abychom věděli, kam to jdeme. Trať byla dlouhá asi 5 km. Museli jsme jít na pět stanovišť, tam plnit úkoly a do pracovního listu odpovídat na otázky. Postupně také doplnit jednotlivá slova do básničky, která na listě byla. Potřebná slova byla napsána na stanovištích velkými písmeny, tudíž jsme museli opravdu projít všemi stanovišti postupně. První stanoviště byla hra s pexesem, na němž byly orchideje, na druhém stanovišti jsme se dozvěděli něco o sesuvu půdy. Třetí stanoviště, to byla taková lékárna, bylinky a ochutnávka teplých čajů. Na dalších stanovištích jsme hledali v potůčku vodní živočichy, v lese lesní živočichy – broučky, pavouky apod. Na posledním stanovišti jsme si zkusili posekat louku. Nakonec jsme po třech hodinách dorazili opět ke škole. Tam jsme si všechno shrnuli, dostali jsme propisku nebo školní diář a odpolední vyučování nám odpadlo. Tento projekt se mi moc líbil. Hynek U posledního stanoviště byl pan učitel Bartoš a tam jsme kosili louku. Paní učitelka Mikysková si to také zkusila a o nohy naštěstí nepřišla. Poblíž stáli také dva krásní koně, kteří se k sobě krásně tulili. Po cestě dál jsme potkali dalšího koníka – Zuzku, od Vendy. Poté jsme se vrátili do školy, ale hlavně do tepla. Podívej se, kvete louka, chrání motýla i brouka. Bzučí, voní, taky léčí. louka potřebuje péči. Pod námi zem mlčky pracuje, nezdá se vám, že louka tancuje? Karpaty nesmí zůstat vody prosté, díky ní stále louka roste. Když se o ni člověk stará, krásně rozkvete tu zjara.
6
Katka
VÁNOČNÍ STROM Rozsvěcování vánočního stromu před Obecním úřadem ve Starém Hrozenkově se konalo letos dne 28. 11. 2015. Stánek s výrobky dětí základní školy byl k dispozici již od 15. hodiny. Avšak hlavní program začínal kolem 16. hodiny. Děti mateřské školy si připravily básničky a písničky, prvňáci předvedli krásnou zimní básničku, ostatní třídy prvního stupně zpívaly písničku se zvonky a o jedličce. Děvčata z druhého stupně zazpívala dvě vánoční koledy. Také vystupovaly místní soubory Kopaničárek, Kopaničár, Hrozenčané… Pak už se všichni těšili na báječně vystrojený stromeček, který svítil na dálku v zářivých barvičkách. Tato akce – Rozsvěcování vánočního stromu – má již u nás tradici, která je úžasně zavedená, a proto se už teď těšíme na příští rok. Vendula Brostíková
7
VYPOUŠTĚNÍ BALÓNKŮ JEŽÍŠKOVI Byl jeden zajímavý pátek, 4. prosince 2015. Když jsem přišla do kulturního domu, všechno již bylo připravené. Děti, ale i dospělí měli masky a děti psaly dopisy Ježíškovi, v nichž vyjadřovaly svá tajná přáníčka. Paní učitelky, já i kamarádky jsme jim potom rozdaly balónky, na které děti přivázaly svoje přání. Z rádia Impuls zaznělo odpočítávání a všichni jsme v jistý čas vypustili své balónky do nebe. Jak děti, tak dospělí je posílali, bylo to opravdu nádherné. Poté jsme se všichni přesunuli do kulturního domu. Malé děti si u andělského stolu ještě kreslily přání, nebo psaly dopis Ježíškovi a vhazovaly jej do andělské pošty. Další lidé si mohli ještě zakoupit výrobky dětí a žáků naší školy. A pak následoval divoký Čertovský karneval.
8
ČERTOVSKÝ KARNEVAL Už podle názvu je zřejmé, že tento rok se uskutečnil karneval trochu jiný než obvykle. Děti i dospělí, učitelky, rodiče – téměř všichni byli nastrojení jako čerti. Našlo se i trochu andělů nebo jiných postaviček, ale bylo jich opravdu málo. Úžasná čertice moderovala celou akci, všechny soutěže, hry, tanečky, povzbuzovala děti k malé svačince, ale taky chválila DJ Peťu Michalčíka, bez něhož by karneval neměl takovou „šťávu.“ Jak děti řádily? Tak třeba – podlézaly provaz, utíkaly s pytli, hledaly své domečky, rodiče skákali s balónky, ale všichni se hlavně skvěle bavili, tancovali a smáli. V další části programu přišli čerti, anděl i Mikuláš. Děti ze školy jim zatančily a řekly básničku. Nikdo prý letos nezlobil, takže ho čerti s sebou do pytle nebrali. Uf! To byla úleva. Kdo neměl čisté svědomí, možná se i rozplakal, ale hlavně to trvalo chvilku. Pak už chodili mnozí pro balíček, následovala diskotéka s balónky nad hlavou. No, prostě show. Mně se to moc líbilo a myslím, že i všem ostatním. Už se těším zase na příští rok. Vendula Brostíková
9
EXKURZE DO SOU – UH. BROD Když opomenu známou cestu od školy až k autobusu a odtud do Uherského Brodu, náramně jsme si den 4. prosince 2015 užili. Jakmile jsme vešli do budovy SOU (zemědělské), rozdělili jsme se na skupinky, každý jak sám chtěl. Na výběr bylo plno oborů (pekař, obráběč zemědělských strojů, malíř pokojů, tesař, zahradník…). Já jsem si vybrala malířství. Přešli jsme do jiné budovy, vzdálené několik bloků od školy, ale to nevadilo. Zde jsme se seznámili s mistrem. Dostali jsme potřebné instrukce – nejprve jsme si na plátno přidělali šablonu, potom jsme začali vymalovávat štětcem a barvou. Jediné, co mě mrzí, bylo to, že jsme nemohli zůstat na vyhlášení nejlepší práce. Museli jsme jít zpět k hlavní budově, protože jinak by ostatní nestihli autobus. Kdybych měla celý den shrnout, tak se mi velmi líbil a užila jsem si ho. Eva Křížová
My, pekařky jsme přišly do místnosti, kde byly nachystané stoly na pečení a jako atmosféru navodily vánoční koledy. Pekly jsme menší vánočky, s kterými nám pomáhaly studentky SOU. Když nám něco nešlo, přece na nás byly hodné. Ukázaly, vysvětlily nám, jak to máme správně dělat. Dále jsme se věnovaly perníčkům a lineckému cukroví. Také jsme je zdobily. Naše výrobky jsme si mohly odnést domů. Když jsme odcházely, rozloučily jsme se a poděkovaly za pomoc. Akce se nám moc líbila, byly jsme rády, že jsme se mohly zase něčemu zajímavému přiučit. Šárka Šustková Já jsem byl ve skupině tesařů, společně s Patrikem a s Hynkem z 8. třídy. Pan mistr nám dal krychli 8 x 8, z níž jsme měli vyrobit hrací kostku. Jako pomůcky jsme měli tři druhy pilníků, smirkový papír, vrták, tužku, pravítko… První jsem si narýsoval čísla na kostce, poté jsem je vyvrtal. Upevnil jsem kostku, aby se nehýbala. Rohy jsem opiloval, aby nebyly ostré. Taky nám pan mistr donesl pizzu, kterou nám kuchařky upekly. Tu jsme si dali, až jsme měli výrobky hotové. Den se mi celkově líbil. Mohli jsme si totiž vyzkoušet povolání, které někteří lidé dělají. Petr Sedlačík
10
VARHANNÍ KONCERT V úterý 15. 12. 2015 jsme se účastnili varhanního koncertu v kostele Panny Marie ve Starém Hrozenkově. Pořadem nás provázel pan Martin Kubát, profesionální varhaník a pedagog konzervatoře. Pro žáky I. stupně byl připraven oddíl O píšťalových varhanách, pro žáky II. stupně oddíl České baroko. Trocha teorie nikoho neobtěžovala. Průvodní slovem jsme se dozvěděli, že české baroko je světovým unikátem. Pan Kubát nám zahrál na varhany skladby staré přes 600 let. Zazněly melodie od Jiřího Ignáce Linky, Jana Křtitele Kuchaře, Jana Křtitele Vaňhala a jiné. Skladatel Kuchař byl dobrým přítelem W. A. Mozarta. Ale dozvěděli jsme se i další zajímavosti tohoto období. Také jsme si zazpívali: Štědrý večer nastal. V celém kostele se to pěkně ozývalo. Hudba byla krásná a uklidňující. Varhany, rozléhající se po celém kostele, zněly opravdu úchvatně. Kateřina Pípová
11
PRÁCE ŽÁKŮ Paní učitelka Sekaninová Naše paní učitelka se jmenuje celým jménem Andrea Sekaninová. Bydlí v Uherském Brodě a do naší školy každým dnem dojíždí autobusem. Od začátku tohoto školního roku je i naše třídní učitelka. Učí nás německý a anglický jazyk, ale některé třídy učí i občanskou výchovu. Kdybyste potkali paní učitelku, na první pohled byste si všimli, že je vysoká, a to asi 170 cm, je střední postavy a má hnědé, na mikádo ostříhané vlasy. Většinou nosí módní upnuté kalhoty a tričko nebo halenku. Na ruce mívá hodinky, aby stihla včas ukončit hodinu. Její uši zdobí krásné náušnice. Prozradila nám, že nejoblíbenější barvu má zelenou. Když s námi má paní učitelka hodinu, je na nás velmi hodná. Protože nás učí cizí jazyky, máme s ní hodinu každý den. Když ale zlobíme, hrozí nám písemkou. A už párkrát jsme poznali, že to myslí vážně. Je k nám spravedlivá a naštěstí nikomu nenadržuje. Téměř vždy vchází do třídy s dobrou náladou, bohužel ne vždy s ní odchází. Vždy, když ji potkám na chodbě, mile se usměje a odpoví mi na pozdrav. Paní učitelka chová doma pejska, kterého má velmi ráda. Často s ním chodí na dlouhé procházky. Je vdaná. A už jako malá holka chtěla být učitelkou. Mezi její koníčky patří vaření, cestování a její pejsek. Když tak pozorujeme, tak se domníváme, že ji jazyky baví. A nás samozřejmě také. Paní učitelka umí dobře naučit a novou látku dobře vysvětlit. Je vynikající i jako třídní učitelka. Hodiny s ní si užíváme, protože jsou zábavné. A když je náročný den, pak je hodina s naší paní učitelkou takový balzám. Máme ji moc rádi. Byli bychom šťastní, kdyby nás měla za třídní i příští školní rok. Ale ostatně, to je ještě daleko. Sára Macková
Jak se těším na Vánoce Mám hodně ráda vánoční svátky, protože se peče cukroví, zdobíme stromeček a hlavně se schází celá rodina. O Vánocích nejraději peču cukroví a zdobím perníčky. Když je všechno upečené, maminka to schová, protože ví, že bychom to snědli dřív, než přijde Štědrý den. Stromeček zdobíme 23. prosince večer, když nejmenší sourozenci spí. S nimi bychom to fakt neozdobili. Na druhý den, když se Sofinka a Matýsek vzbudí, uvidí stromeček a jsou šťastní. Je radost se na ně dívat. Na Vánocích je opravdu nejlepší, že se sejde celá naše velká rodina, na kterou se těšíme nejvíc. 25. prosince jedeme do Uherského Brodu, kde máme „druhého Ježíška“ a sejdeme se s babičkou, dědou a s Habáníkovými. Babička vždy připraví výborný oběd a pak následuje rozbalování dárků. Po obědě ještě většinou zhlédneme pohádku. Po večeři jedeme domů a jdeme spát. Tyto dny mám z celého roku nejraději, jsem šťastná, že je můžu prožívat takto krásné. Vendula Brostíková
12
Čím bych chtěla být Je to jednoduchá otázka, ale pro mne těžká odpověď. Mohla bych být třeba gepard, protože bych byla rychlá, mohla bych dlouho odpočívat, avšak nechtěla bych lovit. Nebo můžu být vlk. To je nádherné zvíře, co miluje svobodu, ale které se loví pro kožešinu. Nebo být koněm? Kůň je zvíře, které dokáže důvěřovat a udělat pro člověka cokoliv na světě. Avšak, co kdybych se dostala ke špatnému majiteli? Každé zvíře má své pro i proti, proto je každé tak zajímavé. Magda Pípová Čím bych chtěl být Já bych chtěl být krokodýlem. Každý by se na mne díval v zoo a já bych byl šťastný. Pochutnával bych si na rybách. Mohl bych celou dobu odpočívat s dalšími krokodýly. Alespoň bych nemusel umývat nádobí, učit se apod. Krokodýl nic nedělá, možná tak chodí na nějaká vystoupení. Chtěl bych být cvičeným krokodýlem a ještě chytrým. Ale je nevýhoda, že bych nemohl hrát hry na počítači, hrát fotbal nebo se dívat na televizi. Ale možná bych měl nadpřirozené schopnosti, pak bych ten fotbal mohl hrát. Možná bych mohl mít v teráriu nějakou manželku a mít s ní pak malé krokodýlky. Byl by to úžasný život krokodýla Jirky.
Jiří Masařík Moje zvířátko Už dlouho jsem si přála křečka. Jednou jsme jeli do Zlína do nákupního centra. Maminka se setrou šly nakupovat oblečení. Já s tátou jsme se šli podívat dovnitř obchodu Zoohit. Jako první mě zaujalo asi dvacet bílých myšek, které vesele skotačily po kleci. Pak jsem si všimla dvou malých vystrašených křečků, kteří se k sobě choulili. Okamžitě jsem věděla, že si jednoho odvezu domů. Když jsem s tátou vycházela z obchodu, měla jsem nejen křečka, ale i klec, tunel, kolo, keramickou mističku. A od té doby máme doma Deilinku. Má černý kožíšek a na bříšku bílý proužek. Přes den spí a v noci dělá páté přes deváté. Chvíli je hodná, pak běhá v kole nebo šplhá po kleci. Dokáže dost dobře využít situace, která nastane. Např., když byla Deili ještě ve staré kleci, nechávala jsem jí otevřená dvířka, aby mohla být v tunelu, v němž ráda spala. Ale jednou jsem jí dvířka otevřela, a když jsem se vrátila, byla pryč. Začala jsem se otáček, ale než jsem stačila něco říct, uslyšela jsem cupitání. To si Deilinka rázuje rovnou ke mně! Byla jsem tak šťastná, že jsem ji našla, a proto jsem jí ani nevynadala. Jinak bývá vždy hodná. Nejvíce ji mám ráda pro její povahu. Vždy, když jsem smutná, upře na mě své korálkové oči. Je v nich vidět pochopení i soucit tak velký, že ani nepotřebuje slova, aby mě utěšila. Magda Pípová
Procházka v zimě Jdu zasněženým lesem, který je celý jako z cukru. Sníh se diamantově leskne a třpytí. Příroda usnula dlouhým zimním spánkem. Ale není zde takové smutno! Na stromech vidím poskakující veverky, sýkorky, vrabce a další drobotinu. Ve sněhu jsem našla stopy lesních zvířat, které vedou ke krmelci. Opouštím krmelec a les jakoby opět usnul. Některá větev se pod tíhou sněhu ohnula a
13
sníh se z ní sesypal. Odlehčená se vrátila na své místo a jakoby zkameněla. Jsem zcela obklopena krásou zimy, která mě dokonale uchvacuje a stejně tak mě může usmrtit. Začíná sněžit. Vločky lehce dopadají na les, zakrývají stopy lesních zvířat. Les je zachumlaný do měkké přikrývky. A ta vypadá jak peřinka, pod níž spí různí tvorečkové. Nohy se mi boří do závějí. I když ještě není večer, už se stmívá, avšak sníh se pořád krásně třpytí. Musím jít domů. Ochlazuje se. Čas jakoby se tady zastavil. A přesto člověk stále vyhledává chladnou krásu zimy. Možná nás uchvacuje třpyt sněhu a krásné vločky, možná klid, ticho. Dnes jsem se prošla zimním lesem, obdivovala krásu vloček, lesk sněhu. Ale nejkrásnějším zážitkem bylo ticho a klid krásného lesa. Ještě teď, v teple domova, vzpomínám na chladný vzduch a krásu vloček, které dokáží rozbušit lidská srdce. Alžběta Habáníková Zimní krajina Celá krajina zářila bílým lehce napadlým snížkem. Zmizela všechna pole, louky, paloučky. Sněhová peřinka pokryla celou krajinu. Vločky padaly tak lehounce, že jsem je ani necítila. Pouhým okem bylo vidět, jak nádherné jsou. Vytvářely překrásné divadlo. Padaly a stoupaly směrem k obloze, podle toho, kam je právě hnal hravý větřík. Na zemi se pak v záři slunce leskly jako zrcadlo. V noci se třpytí stejně jako v létě hvězdičky na nebi. Zima mění louže vody ve skleněné tabule jako mávnutím kouzelného proutku. Mráz na všechna skla rýsuje různé tvary podle své bohaté fantazie. Na stromy a domy zavěšuje rampouchy. Nahé stromy tiše svými větvemi volají ke slunci, aby jim vrátilo jejich zelené šaty. Zima pro nás připravuje různá překvapení. V lese je krásně ticho. Jediné, co je slyšet, je křupání sněhu pod mými nohami. Můj pohled zahlédl pobíhající zajíčky, veverky, srnky, jak hledali potravu. Stojí zde i krmelec, který v zimě nesmí se svou nadílkou chybět. Celé zimní období příroda odpočívá. Nabírá dech a síly na další rok, kdy se opět obklopí zářivými barvami. Eliška Kalužová
KULINÁŘSKÝ KOUTEK Griliášové oplatky Potřeby: 1 slazené mléko (Selko) 1 dortové oplatky 1 máslo 20 g cukr krystal 20 g vlašské ořechy Postup: Cukr necháme zkaramelizovat (v kastrolu, dohněda), přidáme kostku másla a slazeného mléka. Potom přidáme rozdrcené ořechy. Odděláme z plotny, vrstvíme na oplatky, zatížíme, necháme ztuhnout a druhý den nakrájíme na obdélníčky. Eva Křížová
Vydavatel: Mš a Zš Starý Hrozenkov Redakce: žáci II. stupně a Mgr. Jana Mikysková Adresa redakce: Mš a Zš Starý Hrozenkov 233, 687 74 Starý Hrozenkov Ilustrace: Sára Macková E-mail:
[email protected]
14
