číslo 1 (21) ročník 6 březen 2014

číslo 1 (21)

ročník 6

březen 2014 http://www.obec-hlina.cz

Letos si připomínáme 90. výročí založení SDH na Hlíně, foto z 10. 7. 1949

2

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

proměny obce aneb Hlína včera a dnes

Čištění požární nádrže na Paloučkách, před rokem 1965.

Oprava požární nádrže na Paloučkách, 2005.

3

Hlínské rozhledy, březen 2014

M

ilé čtenářky a čtenáři hlínského zpravodaje, skončil rok pro mnohé s koncovým nelichotivým číslem 13 a začal nám nový rok 2014. Co nám přinese? Podle čínského horoskopu to bude rok ve znamení Koně. V roce Koně se údajně máme připravit na spoustu nových zážitků a zajímavých příhod. Věci se budou rychle posunovat kupředu, všude bude panovat shon a živý vývoj. Všeobecná atmosféra svobody a volnosti bude přát nekonvenčním, tvořivým a odvážným lidem. Pokud jste podnikaví a nebojíte se rychlého životního tempa, pak pro vás bude rok Koně rokem neobyčejných úspěchů. Rok Koně nám přináší svobodu. Nezapomínejte však přitom na starou moudrost, že svoboda zároveň znamená odpovědnost. Toliko řeč horoskopů. A co přinese rok 2014 v naší obci Hlína? V prvé řadě musíme zmínit jedno velké výročí, které oslaví hlínští hasiči a to 90 let výročí založení SDH v obci. Proto i zpravodaj se bude v každém vydání letošního roku věnovat historii i současné činnosti hasičského sboru. V jarním vydání rozhledů společně popřejeme hlínské rozhledně, která oslaví již sedmé narozeniny a popovídáme si o ní se starostou obce. Také přineseme rozhovor s dalším občanem obce Hlína. Nezapomeneme na seriál o hlínských ochotnických divadlech a zavzpomínáme i na společenské akce za uplynulé období. Nalaďte se tedy jarně a začtěte se do zajímavých článků nebo si jen tak na fotografiích připomeňte některé příjemné okamžiky ze života na Hlíně. A pokud vás opravdu ničím nenalákáme, tak si můžete vyzkoušet třeba nový recept z rubriky vaření. Protože překonat jarní únavu můžeme nejen dobrým čtením, ale i dobrým jídlem. Pohodové počtení Vám všem za redakci rozhledů přeje Kamila Veselá

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 7 Události v obci 24 Kalendář připravovaných akcí 24 Společenská rubrika 25 7. narozeniny rozhledny V. Menšíka 28 Rozhovor s Terezou Mezníkovou 30 90 let založení SDH na Hlíně 31 Založení SDH na Hlíně 34 Historické okénko 46 Hlínské vody 1 – Brahovický potok 54 Povídání o rodinných svátcích 11 63 Recepty aneb dobroty pro vás 66 Za hranicemi obce 67 Staročeská přísloví 2 69 Závěrečné slovo 70 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

Doteky obce

4

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Vážení spoluobčané, tři měsíce uplynuly, Vy máte před sebou další vydání Hlínských rozhledů a já se opět pokusím Vám přiblížit dění na obecním úřadě a v zastupitelstvu obce. A budu pokračovat tím, čím jsem v minulém vydání končil a to je schválení rozpočtu obce. Tedy zastupitelstvo schváNázev paragrafu rozpočtu Ostatní záležitosti poz. komunikací - chodníky Provoz veřejné silniční dopravy

lilo vyrovnaný rozpočet, kdy na příjmech počítá se získáním 2 748 000 Kč a tyto peníze také ve výdajové části rozdělí. Příjem tvoří z 90 % daně a zbývajících 10 % jsou příjmy obce z pronájmů, poplatků, prodeje vstupenek a propagačních předmětů na rozhledně. Výdaje jsou rozděleny následujícím v tabulce uvedeným způsobem:

Celkem Kč

Poznámka, upřesnění

40 000 Opravy a čištění místních komunikací 20 000 Poplatek do IDS JMK

Pitná voda

200 000 Prodloužení vodovodu v Křenové

Čištění odpadních vod a kanalizace

300 000 Prodloužení dešťové kanalizace v Křenové

Činnosti knihovnické Ostatní záležitosti kultury Obnova hod. míst. kultury - památky, rozhledna Místní rozhlas

20 000 5 000 100 000 Socha, rozhledna - nátěry 5 000 Drobné opravy

Záležitosti kultury, církví a sdělovacích prostředků

20 000 Propagace obce

Ostatní tělovýchovná činnost

10 000

Využití volného času dětí a mládeže

10 000

Nebytové hospodářství

50 000 Drobné opravy na obecních budovách

Veřejné osvětlení

50 000 Elektřina a opravy

Pohřebnictví Komunální služby a územní rozvoj Sběr a odvoz nebezpečných odpadů Sběr a odvoz komunálních odpadů - popelnice, atd. Sběr a odvoz ost. odpadů

0 100 000 Nákup pozemků 10 000 140 000 Odvoz popelnic, plastů, skla, papíru 70 000 Odvoz kontejnerů z odpadního dvora

5

Hlínské rozhledy, březen 2014 Název paragrafu rozpočtu

Celkem Kč

Péče o vzhled obcí a veřejnou zeleň

Poznámka, upřesnění

60 000 Sečení trávy, úklid, zimní údržba

Požární ochrana

100 000 Elektrocentrála, čerpadlo, radiostanice a provoz zásahové jednotky

Zastupitelstva obcí

400 000 Odměny pro starostu, místostarosty a zastupitele

Činnost místní správy

700 000 Vše spojené s činností obecního úřadu

Pojištění majetku a dalších

18 000

Ostatní činnost jinak neurčená

200 000 Náklady spojené s tvorbou územního plánu, dar farnosti na opravu kostela

Základní a mateřské školy - příspěvek

120 000 Žádost obce Neslovice

Výdaje celkem:

2 748 000

A nyní ještě pár upřesňujících informací k rozpočtu. Začnu u částky 125 000 Kč pro obec Neslovice. Jedná se o každoroční příspěvek, který doposud obec platila za žáky, kteří navštěvují základní a mateřskou školu v Neslovicích. Nyní již není povinnost ho platit, ale protože se v Neslovicích rozhodli rekonstruovat budovu bývalé školky z důvodu nedostatečné kapacity ve stávající školce, tak se zastupitelstvo na základě žádosti obce Neslovice rozhodlo finančně přispět na tuto stavbu po dobu pěti let pod podmínkou, že děti z obce Hlína budou mít zaručená místa v tomto zařízení. Jak všichni víme, dětí máme v obci čím dál více. Při rozhodování panovala v zastupitelstvu názorová shoda v tom, že je lepší přispět na tuto akci než se pokoušet zbudovat podobné zařízení v obci. Ostatní uvedené v tabulce je standardní rozdělení prostředků na život v obci se stanovením priorit jednotlivých akcí v tomto roce. Počítáme s akcí v Křenové, část financí půjde na přípravu územního plánu a přípravu na budování kanalizace v obci (projektová činnost). Bude dokončena oprava sochy sv. Panny Marie, v jednání je zakoupení budovy bývalé drůbežárny a ně-

kterých pozemků okolo ní. Stále máme v plánu upravit okolí rozhledny, které je ale závislé na vyhlášení vhodného dotačního programu. Také bychom chtěli dokončit rekonstrukci požárního zásahového auta, spočívající v zakoupení elektrocentrály, výkonného kalového čerpadla a radiostanice s vysílačkami. V neposlední řadě také zastupitelstvo jedná o finančním příspěvku, daru, římskokatolické církvi na opravu střechy kostela sv. Kunhuty. Církev obec informovala, že v následujícím období plánuje opravit krovy a vyměnit střešní krytinu na kostele a poté opravu venkovních zdí. Vše je velmi finančně náročné a tak církev požádala o možnou podporu. Zastupitelstvo již tuto otázku projednávalo, shodlo se na tom, že kostel je dominanta obce a zaslouží si podporu této akce na jeho údržbu a zkrášlení. Výše finančního daru bude projednána na březnovém veřejném zasedání zastupitelstva. Plánů je poměrně dost a finance obec na tyto akce má. V současné době je na účtu obce přes dva miliony korun. Tolik k hospodaření v roce 2014. V další části bych se věnoval záležitos-

6

tem života v obci. Na počátku roku dorazily na úřad dvě stížnosti, obě byly oprávněné a týkaly se volného pohybu psů po obci a nepřiměřeného používání zábavné pyrotechniky při oslavách. V záležitosti psů uvádím, že tuto problematiku řeší obecně závazné vyhlášky, které si samy obce a města vydávají a naše obec zatím takovou vyhlášku vydanou nemá. I když jsme na malé vesnici, kde se zpravidla moc na tyto záležitosti nehledí, případů, kdy si občané stěžují na to, že jim působí problémy volně pobíhající psi a kdy dojde dokonce k napadení člověka a způsobení zdravotních problémů, přibývá. Proto se zastupitelstvo rozhodlo vyhlášku o volném pohybu psů na veřejných prostranstvích vydat a upravit pravidla pro chovatele tak, aby ostatní neobtěžovali, ale také možnost ukládat postihy za nedodržování nařízení. Návrh je vypracován, schvalovat se bude na veřejném zasedání v březnu a s konečným zněním budete seznámeni. Druhé téma, zábavná pyrotechnika a její používání na veřejnosti, je záležitost složitější na řešení. Příčinu nespokojenosti v obci má na svědomí letošní silvestrovská noc a použití hlučnější pyrotechniky některými jedinci, kteří ač na to byli upo-

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

zorněni, reagovali způsobem nevhodným a dle svědků urážlivým. Každý z nás je celkem smířený s hlukem a světelnými efekty o silvestrovské noci, ale její používaní v ohraničeném prostředí ještě zvýrazňuje účinky a také občas působí škody na okolním majetku, což někteří z nás již odmítají trpět. Současná legislativa dává možnost obci stanovit zásady používání zábavné pyrotechniky na veřejných prostranstvích obecní vyhláškou. Ta dle jiných obcí, které již vydanou mají, určuje místa, kde se tyto věci používat nesmí a tím tak své obyvatele chrání před nezodpovědnými jedinci. Zastupitelstvo se touto problematikou zabývá a zřejmě v následujícím období vyhlášku vydá. Ale o tom budete včas informováni. V závěru dnešního článku se ještě okrajově, ale přece jen zmíním, že v letošním roce na podzim nás čekají volby do zastupitelstva obce. Hovořím o tom, protože před minulými volbami byl velmi malý zájem o práci v zastupitelstvu a tak se na Vás všechny, kdo by jste chtěli pro obec pracovat o tom začali uvažovat a včas se přihlásili. Příště opět nashledanou. Miloš Dostalý

Hlínské rozhledy, březen 2014

Průvod andělů na Hlíně s mikulášskou nadílkou

7

V sobotu 7. prosince 2013 se na Hlíně konala velmi příjemná akce a to průvod andílků a čertíků s nadílkou Mikuláše. V 17 hodin se v budově obecního úřadu shromáždil zástup několika desítek andělů, andílků, čertíků i dalších lidiček bez těchto pěkných masek, kteří společně v průvodu s mnoha světýlky v lucerničkách vyrazili k procházce naší obcí. Za zvuku vánočních písniček z místního rozhlasu prošly téměř celou obec a poté dorazili do Pohostinství paní Koudelné. V útulné hospůdce, která byla doslova našlapána obecenstvem, pak děti hrály hry a hlavně netrpělivě očekávaly příchod Mikuláše, anděla a čertů. A také se dočkaly. Svatý Mikuláš s vypůjčenou knihou hříchů se dostavil v doprovodu anděla a dvou čertů. Pak děti postupně předstupovaly před Mikuláše a ten je upozorňoval na jejich drobné hříchy a podle zásluh jim naděloval sladkosti. Báječná atmosféra, výborná nálada a hlavně šťastné úsměvy dětí, to vše dále pokračovalo a všichni se velmi dobře společně bavili. Poděkování patří hlavně všem organizátorům a také všem andílkům a čertům, kteří s námi šli do průvodu.

Andělé na Hlíně, 7. prosince 2013.

8

Mikulášská nadílka, 7. prosince 2013.

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Hlínské rozhledy, březen 2014

Adventní koncert

9

Již po osmé se v kostele sv. Kunhuty na Hlíně konal tradiční adventní koncert. V neděli 8. prosince 2013 se opět zaplnily lavice místního kostela lidmi, aby se společně mohli zaposlouchat do příjemných melodií a písní, které na Hlínu přijel zazpívat a zahrát pěvecký sbor učitelů a dětí ze Základní umělecké školy v Oslavanech. Úvodním slovem všechny přítomné přivítala a popřála všem krásné Vánoce paní Gábina Nosková a pak již se kostelem rozléhala téměř hodinu příjemná a krásná hudba se zpěvem.

Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 8. prosince 2013.

10

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 8. prosince 2013.

Hlínské rozhledy, březen 2014

Vánoční zpívání u kostela

11

Obecní úřad Hlína i letos uspořádal tradiční akci na Štědrý den 24. prosince 2013 a to Vánoční zpívání u kostela. Ve tři hodiny odpoledne se zde sešla spousta lidí nejen z Hlíny, kteří utvořili půlkruh u kostela, a společně za doprovodu hudby si zazpívali vánoční písně a koledy. Za zpěvu všech lidiček nastaly ty pravé Vánoce. Sousedé i přespolní si popřáli pěkné svátky a zdraví v novém roce a nechybělo ani občerstvení pro zahřátí.

Štědrodenní zpívání u kostela, 24. prosince 2013.

12

Štědrodenní zpívání u kostela, 24. prosince 2013.

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Hlínské rozhledy, březen 2014

Novoroční výšlap

13

1. ledna 2014 si po silvestrovských oslavách již tradičně vyšlápli hlinští k pomníčku, kde tragicky zahynul 15. března 1965 npor. letectva Rostislav Minsk z 20. stíhacího a bombardovacího leteckého pluku Náměšť nad Oslavou, ve věku 25 let.

Novoroční výšlap, 1. ledna 2014.

14

Novoroční výšlap, 1. ledna 2014.

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Hlínské rozhledy, březen 2014

Tříkrálový koncert

15

V sobotu 4. ledna 2014 po mši svaté se v kostele sv. Kunhuty konal již druhým rokem Tříkrálový koncert. Proběhlo příjemné odpoledne se zpěvy Pěveckého sboru Blahoslava Hajnce, které nadchly hodně hlinských občanů i návštěvníků z okolí.

Tříkrálový koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 4. ledna 2014.

16

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Tříkrálový koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 4. ledna 2014.

Hlínské rozhledy, březen 2014

Tříkrálová sbírka

17

V neděli 5. ledna 2014 proběhla v naší obci Hlína Tříkrálová sbírka, která je určena na pomoc bližním, kteří si sami pomoci nemohou. V naší obci se vybralo 10 050 Kč. Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem občanům, kteří na tuto sbírku přispěli.

Terezka Hanušová, Nelinka Nosková, Zuzka Nosková, Lucinka Chaloupková, Verča Nesvačilová, Ondra Hanuš, 5. ledna 2014.

18

BABINEC

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Spolek BABINEC se samozřejmě sešel i po novém roce. I tentokrát byla účast žen a dívek hojná. Setkání se uskutečnilo v pátek 31. ledna 2014 v podvečerních hodinách v tradičních prostorách Obecního úřadu na Hlíně. A tak jak tomu bývá obvykle, i tentokrát to bylo za účelem naučit se opět něco nového. Na naše ženy tentokrát nečekalo jen dobré občerstvení, které si samy přinesly, ale pro každou z nich bylo připraveno klubíčko vlny různých barev, ze které si měly vlastnoručně uplést šálu. Nápomocna jim v pletení byla paní Martina z Ořechova, která vše potřebné vysvětlila, a pak už nezbývalo, než se pustit do samotného pletení…. Všechny ženy a dívky se s tím popraly statečně a i když si domů ještě neodnášely hotový výtvor, určitě si ho doma už dopletly. Na fotkách se můžete podívat, jak jim šlo pletení od ruky. A co bude v příštím BABINCI? Určitě se máte na co těšit, bude to opět překvapení….

Babinec, pletení šál, 31. ledna 2014.

Hlínské rozhledy, březen 2014

Babinec, pletení šál, 31. ledna 2014.

19

20

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Kdo se chtěl dozvědět něco o produktech z léčivých bylin a jejich vlivu na lidský organismus, mohl si vyslechnout přednášku paní MUDr. Marty Kosové z Miroslavi, která přišla do našeho spolku „BABINEC“ v páteční podvečer 21. února 2014. Přestože přednáška trvala asi dvě hodiny, stále bylo čemu naslouchat. Některé ženy měly připraveny dotazy, na které paní MUDr. Kosová ochotně odpovídala. Po ukončení přednášky rozdala paní doktorka vizitky s kontakty, kde je možné si tyto čaje objednat, případně zjistit další informace. Účastnice přednášek si tak mohou doma rozmyslet, zda budou mít o zmiňované čaje zájem.

Babinec, přednáška MUDr. Marty Kosové, 21. února 2014.

Hlínské rozhledy, březen 2014

Masopust

21

V sobotu 22. února 2014 se za příznivého počasí sešlo na Hlíně několik nadšenců k masopustnímu průvodu obcí. Asi dvacet masek, procházelo od 14. hodiny odpolední obcí, za hudebního doprovodu harmoniky a tuby. K vidění byly různorodé masky, vodníci, trpaslík, skot, sněhulák, Simpsnovi hokejista pirátka a jiné. Masky tancovaly, zpívaly a v některých domech byly i pohoštěny. Největší návštěvnost však měla večerní zábava s tombolou ve zmíněném pohostinství, kdy k tanci a poslechu hrálo Duo Leszczynski a všichni se skvěle bavili. V neděli 23. února 2014 se pak od 15. hodiny v místním pohostinství paní Koudelné konal karneval pro děti, tedy hodinka zábavy, her, soutěží a sladkých odměn pod vedením slečny Terezy Mezníkové.

Masopustní rej masek, 22. února 2014.

22

Masopustní rej masek, 22. února 2014.

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Hlínské rozhledy, březen 2014

Dětský maškarní karneval, 23. února 2014.

23

24

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Březen 2014

• Sobota 15. března 2014 – 8. ročník koštu slivovice a jiných pálenek v 19.00 hod. na Hlíně. Příjemný podvečer s občerstvením a hudbou při kterém můžete otestovat soutěžní vzorky pálenek a také přinést svůj vzorek pálenky do soutěže. _______________

Květen 2014

• Neděle 11. května 2014 – Oslava svátku Dne matek od 15.00 hodin v pohostinství paní Koudelné na Hlíně. Zveme nejen všechny ženy maminky k příjemnému posezení s programem, které připravily místní děti. Pro maminky je zajištěno i malé občerstvení a dáreček. _______________

Červen 2014

• Neděle 1. června 2014 – Den dětí u rozhledny. Od 14.00 hodin bude již po páté probíhat zábavný program pro děti a jejich rodiče u rozhledny Vladimíra Menšíka. • Sobota 7. června 2014 – Soutěž hasičů v obci Hlína. Tradiční závody sborů požárních družstev dobrovolných hasičů na Hlíně u kostela od 14.00 hodin. Přijďte povzbudit hlínská družstva hasičů a hasiček!

V dubnu oslaví své polokulaté výročí pan Stanislav Vašulín, v květnu pak své životní jubileum pan Lubomír Bořil a paní Milada Poulová. Všem oslavencům hlavně pevné zdraví, štěstí, pohodu, lásku, životní optimismus a nadhled, radost a příjemné chvíle strávené v kruhu přátel a rodiny. Dne 8. prosince 2013 se nám na Hlíně narodila holčička Mína Aboulaiche a 14. ledna 2014 chlapeček Václav Hlavoň. Šťastným rodičům blahopřejeme. Radostné zprávy oslav životních jubileji bohužel někdy střídají i ty smutné zprávy o smrti našich blízkých. Dne 13. února 2014 zemřela ve věku 86 let paní Marie Hlavoňová. Rodině a přátelům vyslovujeme upřímnou soustrast.

Hlínské rozhledy, březen 2014

25

Rozhledna Vladimíra Menšíka letos oslaví již sedmé narozeniny Ve svém kalendáři mám zaškrtnuté jedno velmi významné datum, tedy 28. dubna. To se narodil můj druhý syn Dalibor. Pamatuji si to přesně. Bylo to v předvečer dne, také velmi důležitého, zejména v životě hlíských obyvatel. Den následující, tedy 29. dubna se totiž „narodila“ hlínská rozhledna Vladimíra Menšíka. Správně řečeno, byla toho dne slavnostně otevřena, tudíž by každoročně mohla v tento den slavit svoje narozeniny. Můj syn bude mít stejně jako hlínská rozhledna letos v dubnu již sedmé narozeniny. O tom, co za těch sedm let rozhledna na Hlíně „prožila“, o tom by nám nejlépe mohl popovídat člověk, který je se stavbou a „životem“ rozhledny nejvíce spjatý, pan starosta obce Hlína, Miloš Dostalý. Jak byste shrnul za sedm let návštěvnost na rozhledně. Byly nějaké výkyvy v návštěvnosti anebo návštěvnost stále roste? Návštěvnost na rozhledně je po celou dobu zaznamenávaná do statistiky a tak se dá říci, že je stabilní s mírně klesající tendencí. V prvních letech se pohybovala lehce přes deset tisíc návštěvníků za rok. Následovaly roky s průměrným prodejem 9 000 vstupenek a dá se říci, že nejslabší z tohoto byl loňský rok s 6 500 prodanými vstupenkami. I toto nízké číslo má své vysvětlení. Jak si jistě pamatujete, zima v období 2012–2013 Starosta obce Hlína pan Miloš Dostalý. byla poměrně dlouhá (sníh až do poloviny dubna), podmínky vůbec turistice nepřály a tak jarní návštěvnost potom ve statistice chyběla. V závěru tedy mohu konstatovat, že průměrná roční návštěvnost je 10 000 prodaných vstupenek. A k tomuto tématu ještě jednu malou poznámku. Vzpomínám na období, kdy jsme připravovali stavbu rozhledny, jednali o financování projektu a stále diskutovali o tom, jak bude asi rozhledna navštěvovaná a zda to nebude spíše prodělečný podnik. Nikdo z nás v té době ani nesnil o tom, že by na rozhlednu mohlo chodit tolik turistů, je to pro nás velmi příjemné překvapení, ale také zavazující připomínka pro další rozvoj tohoto prostředí.

26

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Kdy bude očekáván další významný návštěvník rozhledny. Naposledy to byl čtyřicetitisící návštěvník. Jak jsem výše uvedl, ročně 10 000 prodaných vstupenek, sedm let provozu, tedy letos přijde 70 000 návštěvník rozhledny. A já mohu již nyní oznámit, že vstupenka s pořadovým číslem 70 000 byla prodána v neděli 23.února v odpoledních hodinách. Jaké byly nejdůležitější akce pořádané na rozhledně v uplynulém období? Na rozhledně se pořádají pravidelné akce jako je dětský den a drakiáda, větší akce byly jen slavnostní otevření a oslava prvního výročí otevření. Více akcí zatím neděláme, protože stále ještě není vybudované zázemí pro organizátory. Která z pořádaných akcí byla z vašeho pohledu tou nevýznamnější? Domnívám se, že akci slavnostního otevření nikdy nic nepřekoná, tedy jednoznačně 29. duben 2007 a vše spojené s tímto dnem. Připravujete v letošním roce nějakou důležitou akci ve spojitosti s rozhlednou? Kromě pravidelných akcí nic nového nepřipravujeme.

Pozvánka na slavnostní otevření rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně, které se konalo 29. dubna 2007.

Na co byste zejména nalákal návštěvníky k návštěvě rozhledny? V současné době stále na to stejné a to je krásný pohled na okolní přírodu a krajinu z výšky 22 metrů. Snad v bu-

27

Hlínské rozhledy, březen 2014

doucnu přidám něco více, ale to záleží na mnoha okolnostech a nejvíce na finančních prostředcích obce. Máte vy anebo obsluha rozhledny nějakou zajímavou historku spojenou s rozhlednou? Zajímavá historka z poslední doby se mi nějak nevybavuje, ale za to mohu říci, že potíže nám dělají nepoctiví návštěvníci, kteří poškozují přenosné WC zařízení a dokonce od rozhledny odvezli čtyři lavice a dva stoly, které byly z betonu. Tedy opět starosti navíc, jak zařídit, aby se podobné věci neopakovaly. Děkujeme za rozhovor. Tabulka návštěvnosti rozhledny od května 2007 do prosince 2013: měsíc

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

celkem za měsíc

leden

116

39

28

151

110

40

484

únor

433

29

0

84

37

34

617

březen

850

306

224

317

804

68

2 569

duben

1 011

1 542

977

1 064

1 195

599

6 388

952

1 207

953

13 005

květen

4 817

2 385

1 851

840

červen

1 571

1 425

1 275

955

865

982

787

7 860

červenec

3 138

1 265

1 381

864

1 886

1 239

1 233

11 006

srpen

2 452

1 405

1 638

1 520

1 956

1 866

1 492

12 329

září

2 332

897

1 517

863

913

960

634

8 116

říjen

910

822

758

747

890

521

496

5 144

listopad

211

124

182

281

131

72

118

1 119

prosinec

186

164

96

80

134

83

32

775

celkem za rok 15 617 10 897 10 614

7 379

9 343

9 076

6 486

69 412

28

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

ROZHOVOR S JEDNÍM Z VÁS, s jedním z hlínských občanů

V jarním vydání Rozhledů se opět vracíme k rozhovorům s občany naší obce. Tentokráte jsme vyzpovídali mladou slečnu Terezu Mezníkovou, která nechybí na kulturních a společenských akcích na Hlíně, kde se snaží pomoci. Také ji můžeme vidět hrát i v hlínském ochotnickém divadle. Na Hlínu jsi se přistěhovala z velkoměsta Brna. Nechybí ti městský ruch a nelituješ toho, že najednou bydlíš v malé obci? Jak dlouho jsi již občanem Hlíny? Spousta lidí se mě na tuhle otázku ptá. A já jim vždy říkám, že Brno mi ani trochu nechybí. Dokonce můžu říct, že můj společenský život je teď mnohem naplněnější. Myslím, že je to hlavně kolektivem skvělých lidí, kteří na Hlíně bydlí a kteří mě vzali mezi sebe. Na Hlínu jezdím už od malička, ale bydlím tu trvale čtvrtým rokem. Co se ti na Hlíně líbí, případně nelíbí? Co tě tu zaujalo? Líbí se mi ten klid. Člověk si tak krásně odpočine. Líbí se mi i „velikost“ obce a tím skoro rodinná atmosféra. Samozřejmě nesmím zapomenout na aktivní život v obci, do něhož spadají akce různých druhů, ten se mi líbí moc. Podílíš se na přípravě řady akcí, které obec pořádá. Které akce máš nejraději a v čem spočívá tvoje pomoc? Nejraději mám akce, pořádané pro děti a akce týkající se divadla. Při akcích pro děti většinou zajišťuji program. Hodně mi s tím pomáhá Gabča Nosková, která mi zajistí vše potřebné jako materiál, čas a místo, odměny pro děti apod. Při této příležitosti bych jí ráda poděkovala za její pomoc. V divadelním prostředí se snažím pomáhat, jak se dá. Tam se vždy něco najde. A na ostatních akcích se snažím pomáhat s organizací, přípravou, obsluhou atd. Víme o tobě, že máš ráda práci s dětmi. Máš s touto prací nějaké bližší zkušenosti, třeba ze školy, ze zaměstnání? Ano, je to tak. Děti mám opravdu ráda. Práce s nimi mě nejen baví, ale také naplňuje. S dětmi aktivně pracuji od roku 2008, kdy jsem začala pracovat jako táborová vedoucí a instruktorka školních skupin ve středisku u Třebíče. S tímto střediskem pracuji i v současné době. Letos zde budu pořádat pohádkový tábor pro děti od 4 let. Ve škole jsem se zaměřila na kurz dramatické výchovy a také zážitkové pedagogiky, a v rámci této výuky jsem měla možnost vyzkoušet si několik programů pro děti. Momentálně také procházím organizátorským kurzem hnutí Brontosaurus, na jehož konci budu oprávněná v pořádání vlastních táborů od MŠMT. Také úzce spolupracuji na projektu Tramtadadá, jehož náplní je vytvářet a vést příběhové programy pro školy a školky. Jak hodnotíš kulturní a společenský život na Hlíně? Navrhnula bys nějaké nové akce a aktivity? Kulturní a společenský život na Hlíně bych nazvala jako naplněný a moc se mi to líbí.

29

Hlínské rozhledy, březen 2014

Takový bohatý program jsem v Brně opravdu neměla. Hodně přemýšlím o nějakých zážitkovo-vzdělávacích akcích pro děti. Na Hlíně je momentálně hodně menších dětí, takže do budoucna je to rozhodně reálné. Co hraní divadla? Zaujala tě tato činnost? Kolik rolí jsi již na divadlech v přírodě odehrála a která byla tvoje nejmilejší? Divadlo je můj velký koníček. Chodila jsem na něj každý rok, když jsem byla malá. A teď jsem dokonce jeho součástí. Nesmírně mě to baví. Za sebou mám už čtyři divadla. Při tom prvním, Nejkrásnější válce, jsem pomáhala hlavně v zákulisí. Na prkna jsem se dostala až druhý rok v pohádce Sněhurka a sedm trpaslíků. Další rok následovala jedna z hlavních rolí Adélka, v pohádce S Čerty nejsou žerty a letos jsem se objevila jako panoš a dáma v Noci na Karlštejně. Nejmilejší pro mě byla Adélka, i když jsem se dost prala se zpěvem. Co děláš ráda ve svém osobním volnu, když zrovna nepřipravuješ nějakou společenskou akci? Jaké jsou tvoje záliby? Je pravda, že moc volna momentálně nemám, ale když se najde chvíle, tak ráda čtu, chodím s pejskem na procházky, do místního Babince, navštěvuju rodinu a přátele v Brně, se svým přítelem Petrem sem tam zajedeme na nějaký výlet či za zábavou a někdy jsem ráda jen tak sama. Máš jedinečnou možnost něco sdělit prostřednictvím zpravodaje jeho čtenářům, zejména občanům a chalupářům hlínským…. Chtěla bych všem místním poděkovat za jejich pěkné přijetí mezi sebe. Také za podporu při akcích pro děti i ostatních akcích. Byla bych ráda, kdyby se společenský a kulturní život v obci udržel na stejné laťce jako doposud, popřípadě, aby byl ještě lepší. Vyzývám tedy naše milé občany, aby se akcí v obci účastnili v plném počtu a podporovali je. =) Díky za rozhovor.

Tereza Mezníková jako Adélka v divadelní hře „S čerty nejsou žerty“, 2012.

30

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

90 let založení Sboru dobrovolných hasičů na Hlíně

Sbor dobrovolných hasičů byl v naší obci podle kroniky založen v neděli 24. srpna 1924 v hospodě u Nesvačilů. SDH založili a provedli volby: starosta Dostalý Jan, náčelník Bajer Josef, trubač Dostalý Vilém, pokladník Dostalý František a člen Šťastný Jan. Pomocníkem při založení byl i trubač z Dolních Kounic Dobeš. Počet zakládajících členů se rozrostl na 35 a další rok přibylo 13 členů. SDH na Hlíně byl založen podle vzoru v okolních obcích s nutností uchránit majetek občanů v případě požárů v obci. Jen v roce 1912 shořely v obci čtyři stodoly a oheň trval celý den, protože v obci nebyla pro velké sucho voda na hašení. Sbor dobrovolných hasičů na Hlíně přečkal jako jediná organizace v obci různé politické změny a v období 90 let se podílel na vývoji naší obce. Vedle zajištění požární ochrany a prevence proti požárům, zajišťovali členové SDH údržbu vybavení, techniky i budovy hasičky. Členové SDH se podíleli na pořádání hodů, ostatků, divadelních představení v přírodě, turnaje v nohejbalu, brigád v obci i v bývalém JZD, pořádaní zájezdů, zábav, dne dětí, soutěží v požárním sportu i práci s mládeži. Jozef Sliacky 2014

Foto z oslav 25. výročí založení SDH na Hlíně, 25. července 1949.

Hlínské rozhledy, březen 2014

Založení SDH na Hlíně

31

Podle kroniky obce Hlína několikrát v minulosti postihl obec přírodní živel – oheň. K velkému požáru došlo v září roku 1899, kdy vyhořelo stavení č. p. 32, a oheň se šířil na obě strany. Shořela stavení 33, 34, 31, 30 a 29. Snaha hasičských sborů, které se sjely z Ivančic, Moravských Bránic a Silůvek byla marná. Ve studních bylo málo vody a jiný zdroj nebyl. Nouzově se hasilo močůvkou, která se nosila v putýnkách. Další požár vznikl v době žní roku 1912, kdy bylo ve stodolách připraveno obilí k mlácení. Oheň zachvátil stodolu č. p. 14, 13, 12 a 6. Opět zásah hasičů, kteří přijeli z okolních vesnic, byl marný, pro nedostatek vody. Obec v té době neměla svůj hasičský sbor. Místní kapela pod vedením kapelníka Jana Dostalého z č. p. 14 hrávala v okolních vesnicích, kde se členové kapely, kteří byli většinou příjmením Dostalý, stávali terčem uštěpačných otázek: „U vás na dědině nemáte ještě hasiča?“ A tak se stalo, že na popud muzikantů kapelníka Jana, syna Františka a Viléma Dostalých, byl založen hasičský sbor. V týdnu před ustavující schůzí chodil po dědině obecní sluha Vincenc Ondráček

Představení nového hasičského auta veřejnosti, 2013.

32

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

s bubínkem a oznamoval: „Ve všeobecnou známost se uvádí, že v neděli 24. srpna 1924 v 15 hodin se bude v hostinci pana Nesvačila zakládat Hasič. Tak se sešly přes tři desítky občanů, kteří ze svého středu zvolili vedení hasičů. Byli to: Dostalý Jan, Bajer Josef, Dostalý František, Dostalý Vilém a Šťastný Jan. Sbor se rozrostl na 35 členů. Dne 9. prosince 1924 byly schváleny stanovy. V roce 1926 byla zakoupena ruční stříkačka za 18 280 Kč a 12 obleků s výstrojí, 25. dubna 1926 byla vysvěcena. Kmotrou byla paní Uhlířová z velkostatku Špidleny. V roce 1927 byla vybudována nádrž na vodu u kostela, která slouží dodnes. 3. srpna 1930 bylo provedeno slavnostní vložení pamětního kamene do stavby hasičského skladiště. V roce 1931 proveden první zásah u trati Špíry, kde vyhořelo jeden a půl hektaru lesa. Téhož roku bylo slavnostní otevření skladiště. V roce 1932 už byla aktivní účast při dvou požárech a to mlýn v Dolních Kounicích a autodílna v Ivančicích. V roce 1934 pomáhali hasiči z Hlíny při živelní pohromě v Mělčanech po průtrži mračen. V roce 1945 byla zakoupena motorová stříkačka za 31 707 Kč. Byla vysvěcena 10. srpna 1947. V roce 1950 byla vybudována podzemní vodní nádrž u silnice na Dolní Kounice a požární nádrž na Paloučkách. V roce 1958 byla pořízena motorová stříkačka z válečného vraku PS 8 na nosítkách. V roce 1967 bylo zakoupeno za vlastní peníze auto AERO 105 za 5 000 Kč. V roce 1972 bylo sboru přiděleno auto Tatra 805 ve velmi špatném stavu a v roce 1977 bylo vyměněno za Tatru 805 valník. V letech 1973–74 byla provedena přístavba požární zbrojnice za 20 000 Kč. V roce 1973 byl uhašen požár u č. p. 105, kde včasným zásahem shořela jen dřevěná kolna. V roce 1975 hořel les u školek v Dobrých drvách, kde hořela i bouda s palachem. V roce 1982 hořel dřevěný plot mezi zahradami č. p. 29 a 30 od žhavého popela. V roce 1987 shořel stoh slámy na Liščích, který zapálily hrající se děti. V roce 1993 byl proveden zásah při hašení lesa v Zajíčku nedaleko cesty do Silůvek. V roce 1997 koupila společnost MADREV stejnokroje na soutěže. Bylo založeno družstvo žen. V roce 1998 proběhlo v obci námětové cvičení, kterého se zúčastnilo 6 sborů z okolních obcí. V roce 2000 byl zorganizován zájezd do Mikulova do sklepa U Konšelů. V roce 2001 bylo zakoupeno obecním úřadem auto Avia za 50 000 Kč, které po opravě a novém laku sloužilo členům při dopravě na soutěže. V roce 2001 přechází SDH na Hlíně pod okrsek Dolní Kounice. V roce 2004 byl uhašen požár na kopci u trafostanice. V roce 2005 byla provedena oprava dna nádrže na Paloučkách s účastí 29 brigádníků. Toho roku se provedla oprava střechy s výměnou krytiny na hasičce a usazení šachty

Hlínské rozhledy, březen 2014

33

s napojením vody. Hašení trávy za drůbežárnou, kde se táhla voda z nového vodovodního hydrantu. Tento rok se uskutečnil zájezd pro dospělé i děti do termálních lázní do Laa an der Thaya a do sklepa do Dolních Dunajovic. V roce 2006 se členové sboru zúčastnili stavění protipovodňových zátaras v Ivančicích. Tento rok byla zakoupena renomovaná stříkačka PS 15. V roce 2007 byla provedena přístavba sociálního zařízení k hasičce. V roce 2009 se členové SDH zúčastnili na čerpání vody ze sklepů v Ivančicích i odstraňování spadlých stromů. V roce 2010 byla zakoupena nová elektrocentrála a motorová pila. V roce 2013 bylo zakoupeno a vybaveno auto pro zásahovou jednotku. Bylo o hodech i vysvěceno. Pro potřeby divadla se zhotovilo 52 kusů laviček. Hasiči jsou v dnešní době spolehlivou organizaci při pořádaní akcí na Hlíně. Pořádají rozmarýnové hody, ostatky, zábavy, soutěž v požárním sportu a divadelní představení v přírodě. Pomáhají při akcích u rozhledny, turnaji v nohejbalu i ostatních akcích na Hlíně. Za podpory obecního úřadu se daří SDH, zásahovou jednotku a požární techniku udržet na dobré provozní úrovni. Jozef Sliacky 2014

Nástup soutěžních družstev před zahájením závodů, Hlína 11. června 2011.

34

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Zápisová kniha od založení sboru 1924–1933

Vzhledem k tomu, že si v letošním roce připomínáme 90. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů na Hlíně, přetiskneme v letošním ročníku našeho zpravodaje kompletní zápisy všem zcela neznámé ztracené „Zápisové knihy od založení sboru 1924–1933, jejíž originál se v současnosti nachází v držení redakce zpravodaje.“ Ač se jedná o poměrně silnou knihu formátu A4, je v ní popsáno pouze prvních 19 stran, což ovšem nic neubírá na její historické hodnotě. Sbor dobrovolných hasičů na Hlíně vlastní všem dobře známou kroniku, do níž byly tyto zápisy v pozdějších letech již „učesány“ a ne všechny informace se zde objevují. Nyní tedy máte možnost přečíst si i tyto zápisy z prvních let činnosti SDH na Hlíně v jejich původní, dalo by se říci „syrové“ podobě. Na konci roku po zveřejnění poslední čtvrté části bude tato kniha věnována Sboru dobrovolných hasičů na Hlíně, kam ostatně patří, pro pečlivé uschování do budoucnosti. Text je doplněn několika ilustrativními fotografiemi z různých akcí z pozdější doby.

Díl 1.

Založení sboru

Sbor dobrovolných hasičů na Hlíně založen byl dne 24. srpna 1924 na podnět br. Jana Dostalýho, rolníka a kapelníka na Hlíně č. 14. Za tím účelem dal svolati starosta obce br. Vilém Průša veřejnou schůzi na tento den a v ní přistoupilo ke sboru 35 členů. Těmito byli bři Jan Dostalý a František Dostalý pověřeni podáním stanov a obstaráváním záležitostí sborových do řádného zvolení výboru sboru.

Stanovy sboru

Byly schváleny Zemskou politickou správou dne 9. prosince 1924 pod číslem První strana textu v zápisové knize obsahující informace o založení sboru. 155.776/VIII.

Hlínské rozhledy, březen 2014

Výkaz činného členstva Sboru dobrovolných hasičů na Hlíně pro rok 1928.

35

36

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Ustavující valná hromada

konala se dne 18. ledna 1925 v hostinci br. Hugo Nesvačila. Této se zúčastnilo 35 členů, z Ivančic 2, z Neslovic 2 a za župu XVI. dostavil se br. Smetana z Mor. Bránic a br. František Prukl z Ivančic. – V této valné hromadě byl zvolen první výbor sboru následovně: starostou br. Jan Dostalý, rolník a kapelník, č. 14, náměstkem br. Antonín Cepek, skladník Čs. drah, č. 31, náčelníkem br. Josef Bajer, rolník, č. 28, I. podnáčelník br. Jan Šťastný, rolník, č. 12, II. podnáčelník br. Jaroslav Vašulín, zedník, č. 29, zbrojířem br. Ondřej Vašulín, železniční zřízenec, č. 67, jednatelem br. František Dočekal, správce školy, č. 49, pokladníkem br. František Dostalý, železniční zřízenec, č. 14, náhradníky: br. Jan Vašulín, rolník, č. 10, br. Matěj Šťastný, lesní hajný, č. 1, dozorčí rada: br. Hugo Nesvačil, rolník a hostinský, č. 3, br. Vilém Průša, rolník, č. 19, br. Václav Hlavoň, železniční dělník, č. 46, smírčí soud: br. Jindřich Dostál, rolník, č. 33, br. Karel Duda, rolník, č. 16, br. Bohumil Sládek, lesní hajný, č. 37.

Okrskové veřejné cvičení

konalo se v neděli dne 3. května 1925. Tohoto se zúčastnilo z okolních vesnic bratrů a sester: Neslovice 10, Letkovice 7 mužů a 3 ženy, Řeznovice 5, Radostice 16, Mor. Bránice 2, Silůvky 11, Ořechovičky 2, Padochov 19 a stroj, Střelice 1, Oslavany 28 mužů, 2 ženy a stroj, Ivančice 21 mužů a stroj. Cvičení bylo dobře provedeno a docíleno pěkných výsledků se stroji.

Stříkačka

zakoupena byla dne 14. března 1926 od firmy Hrček a Neugebauer v Králově Poli. Před zakoupením byla provedena se strojem zkouška, ve které se stroj, čtyřkolová ruční stříkačka, výborně osvědčil. Stroj a 12 pracovních obleků s výzbrojí stálo 18 280 Kč. Zkoušce byli přítomni za sbor: Jan Dostalý, t. č. starosta sboru, František Dočekal, jednatel, Josef Bajer, náčelník a většina ostatních členů. Za obec: Vilém Průša, starosta obce. Za technickou komisi hasičské župy XVI: Karel Fuchs, župní náčelní, Antonín Růžička a Mammert Touš, členové technické komise. Za firmu dodávající: Josef Hrček.

Slavnost svěcení stříkačky

odbývala se v neděli dne 25. dubna 1926 odpoledne. Kmotřenkou byla paní V. Uhlířová, choť majitele lesního statku na Hlíně. – Přítomny byly sbory: Padochov 5, Němčice 14, Ivančice 5, Oslavany 5, Dolní Kounice 5, Moravské Bránice 9, Silůvky 18, Řeznovice

Hlínské rozhledy, březen 2014

37

a Letkovice. – Po předání a posvěcení stříkačky bylo veřejné poplachové cvičení a pak taneční zábava.

Čestnými členy

byli jmenováni ve schůzi dne 13. května 1926 p. Ferdinand Uhlíř, majitel lesního statku na Hlíně a jeho choť paní V. Uhlířová, jež byla kmotrou stříkačky.

Nádrž na vodu

Poněvadž ve studních není dostatek vody a rybník na Paloučkách jest dosti daleko, takže v případě požáru by z něho mohla být brána voda jen tehdy, kdyby hořelo v horní části obce – nad kostelem. Proto bylo usneseno vykopati a vybetonovati nádrž na vodu, které by se v čas požáru v kterémkoliv místě vesnice mohlo použít. Nádrž ta o obsahu 22 krychlových metrů vody byla dohotovena dne 1. července 1927. Zhotovena byla za pomoci občanstva, které se zúčastnilo zčásti při vykopávce, zčásti odvozu vykopávky, dovozu potřebného písku, jejž darovala obec moravskobránická a darováním potřebného dřeva při stavbě. – Při vykopávce přišlo se na jeden pilíř z dřívějšího kostela. Pilíř tento byl postaven z kamene a vápenné malty, jež držela kameny tak pohromadě, že na mnohých místech se kámen dříve rozlomil, nežli by se od malty oddělil. Pod pilířem tím, jakož i vedle něho bylo mnoho lidských koster. Nádrž jest asi 15 metrů jihozápadně od kostela a jest úplně v zemi s betonovým krytem.

Foto z oslav 25. výročí založení SDH na Hlíně, 25. července 1949.

38

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Nabídka firmy Hrček a Neugebauer z Brna - Králova Pole, u které byla 14. března 1926 zakoupena hlínským sborem stříkačka.

Nový výbor sboru

Na řádné valné hromadě konané v neděli dne 15. ledna 1928 byl zvolen výbor sboru následovně: starosta Antonín Cepek, skladník čs. drah, č. 31, jeho náměstkem Matěj Šťastný, lesní hajný, č. 37, jednatel František Kratochvíl, typograf, č. 24, pokladník František Dostalý, železniční zřízenec, č. 14, dozorčí rada: Hugo Nesvačil, rolník a hostinský, č. 3,

39

Hlínské rozhledy, březen 2014

Vilém Průša, rolník, č. 19, Václav Hlavoň st., železniční dělník, č. 46, smírčí soud: Jindřich Marek, lesní adjunkt, č. 1, Jindřich Dostál, rolník, č. 33, Jan Dostál, obchodník, č. 50, náčelník: František Dočekal, správa školy, č. 49, I. místonáčelník Jan Šťastný, rolník, č. 12, II. místonáčelník: Václav Vašulín, rolník, č. 18, zbrojíř Ondřej Vašulín, železniční zřízenec, č. 67, vzdělavatel František Dočekal, správce školy, č. 49, hospodář Jan Vašulín, rolník, č. 10, zábavní výbor: František Podracký, rolník, č. 25, Bohuslav Vaňura, zámečník, č. 46, delegát župní Antonín Cepek, delegát okrskový Ondřej Vašulín.

Samaritní výbor

při sboru dobrovolných hasičů ustaven byl ve schůzi dne 5. března 1928. Za členy se přihlásili bratři: František Podracký a Cyrill Herzán. Čs. červený kříž daroval sboru 1 nosítka a 1 lékárničku.

Pokračování příště

Foto z oslav 25. výročí založení SDH na Hlíně, 25. července 1949.

40

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Tradice divadla na Hlíně od roku 1970 Osmým dílem o tradici divadla v přírodě na Hlíně je veselá revuální hra se zpěvy o dvou jednáních a 15 obrazech s názvem „U svatého Antoníčka“.

Rok 1999

U svatého Antoníčka

Autory veselé revuální hry jsou: J. Armand a J. Balda. Texty písní napsali: V. Špilar, V. Mírovský a K. Tobis. Hudbu složil Jára Beneš. Úpravu provedla Ema Ermandová. Děj se odehrává v okolí slováckého poutního místa u svatého Antoníčka. V Blatnici u svatého Antoníčka se chystá pouť a také vojenské manévry. Miláček žen, slavný tenor Tino Klement je na Slovácku a má si brát dceru starosty Ondrúše Lenku. Na pouť přijíždí filmová hvězda Helena Fieldová velmi dobrá známá Tina. V období pouti se konají v okolí Blatnice vojenské manévry. Jeden z vojáků je i bývalý místní rodák letecký poručík Pavel Tomšů. Pocházel z chudobné rodiny, ale chtěl to v životě někam dotáhnout. Strýc Ondrúš je starosta i majitel zámečku. Marína, jeho neteř zastupuje starostu při důležitých jednáních v obci. Další důležitá osoba je reportér Kostečka, který chce zachytit veškeré dění kolem pouti. Humor v této hře doplňují: obecní strážník, hlásný a hotař. Osudem propletené páry se nakonec srovnají tak jak to má v operetce skončit. Slavný tenor s Helenou Fieldovou, poručík Pavel Tomšů s Lenkou Ondrúšovou, Marína s redaktorem Kostečkou. Všem k tomu pomohl svatý Antoníček, u kterého byly všechny páry o pouti. Věřilo se, že pár, který navštíví o pouti kostel, bude mít do roka svatbu. V operetě se hrály pěkné písničky: Kostečka Reportér, ten musí být … Marína Ze všeho na světě nejmilejší, je Slovač má nejkrásnější … Helena, Tino Když hledím na vás tu se mění o ženách mé přesvědčení … Pavel a letci Děvče pojď, tak rád tě mám … Marína, Kostečka Já bych šel třeba do Pyšel … Všichni Ej, vy stréci, ej vy tetky … Lenka, šohajové Kdo z vás chce namluvit si galánečku … Lenka, Pavel Láska lidem srdce vězní … Marína, Kostečka Za takové perníkové srdíčko … Všichni Tancuj, tancuj, vykrúcaj … Tino Zahraj mi tu píseň moji … Lenka, Kostečka Ty se mi ohromně líbíš … Marína Ty můj svatý Antoníčku, když tě pěkně poprosím … Ondrúš, Hotař, stránik, hlásný U naší roty – musí být boty … Helena, Tino Život někdy hodně dává dovedeš-li sám si brát … Marína, Kostečka, Ondrúš Na všecko se musí vždycky jít

Hlínské rozhledy, březen 2014

41

náramně strategicky … Hotař Až mně fousy narostou stanu se pak starostou … Marína Tahle Marína je ze všech jediná … Všichni Vrť sa dívča okolo mňa… Jozef Sliacky, 2014

42

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

1999

U svatého Antoníčka Veselá revuální hra se zpěvy o dvou dějstvích v úpravě Emy Ermandové

Napsal: J. Armand, Jiří Balda Texty písní: Václav Špilar, Václav Mírovský, Karel Tobis Hudbu složil: Jára Beneš Osoby a obsazení: Ondrúš, starosta obce …………………………………………. Vladimír Šnyrch Lenka, jeho dcera …………………………………………….. Gabriela Šmídová Marína, jeho neteř ………………………………………….... Milena Pulgretová Kostečka, reportér ………………………………………………... Miloš Dostalý Tino Klement, slavný tenor ………………………………………... Jozef Sliacky Helena Fiedlová, filmová hvězda ………………………………. Dana Vodáková Pavel Tomšů, letecký poručík …………………………………….... Milan Hošek Hotař ………………………………………………………….. Vlastislav Bouška Hlásný …………………………………………………………… Stanislav Musil Obecní strážník ……………….………………………………. Vladislav Vašulín Běta, perníkářka ……………….………………………………… Táňa Podlipná Šohaji, dívčice, kameloti ……………. Pavel Čech, Aleš Musil, Milana Šmídová, Jan Vodák, Lenka Musilová, Kateřina Nesvačilová, Daniela Dostalá, Tomáš Hošek, Jakub Havlík, Tomáš Sedlák, Martina Žaludová Režie: Jozef Sliacky Nápověda: Jitka Ujová a Věra Hošková Scéna: Milan Dujsík Hudbu nastudoval: Rudolf Tesař Orchestrální zpracování: Jaroslav Beer Děj se odehrává v okolí slováckého poutního místa u svatého Antoníčka.

U svatého Antoníčka, 4. července 1999. stojící zleva: Gabriela Šmídová, Milana Pulgretová, Vladimír Šnyrch, Vladislav Vašulín, Vlastislav Bouška, Jozef Sliacky, Dana Vodáková, Jitka Ujová, Milan Hošek, Věra Hošková, Stanislav Musil, Rudolf Tesař. dřepící zleva: Miloš Dostalý, Aleš Musil, Tomáš Sedlák, Pavel Čech, Táňa Podlipná, Jakub Havlík, Milana Šmídová, Tomáš Hošek, Lenka Musilová, Kateřina Nesvačilová.

Hlínské rozhledy, březen 2014 43

44

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

U svatého Antoníčka, 8. srpna 1999.

U svatého Antoníčka, 26. září 1999 v Dolních Kounicích. stojící zleva: Stanislav Musil, Vladislav Vašulín, Vladimír Šnyrch, Daniela Dostalá, Jitka Ujová, Věra Hošková, Rudolf Tesař, Dana Vodáková, Jozef Sliacky, Táňa Podlipná, Vlastislav Bouška, Milana Pulgretová, Milan Hošek, Kateřina Nesvačilová, Lenka Musilová, Martina Žaludová, Miloš Dostalý, dřepící zleva: Tomáš Hošek, Jakub Havlík, Pavel Čech, Aleš Musil, Tomáš Sedlák.

45

Hlínské rozhledy, březen 2014

Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1921/1922

Ve šk. roce 1919–20 bylo na Hlíně školou povinných chlapcův 46 a 33 děvčat, celkem 79 žáků. Z  nich chodilo do měšťanky 8 hochů a 2 děvčata a do občasné školy v Brně dojíždělo 1 děvče a do reálného gymnásia v Ivančicích 1 děvče a jeden chlapec. Počet výpůjček v žákovské knihovně byl 426. Oba dva roky byly neobyčejně suché, úroda tím na Hlíně mnoho utrpěla a ve studních nebylo vody. Do školní studně si chodili lidé i po celou zimu pro vodu, v létě i tam pak byla voda vyčerpána. Odbor Sokola s výpomocí Neslovic sehrál 7. května „Lešetínského kováře“ v přírodě za květu třešňového při účasti více jak 800 diváků ze značné části z Brna. Náboženství na zdejší škole vyučoval P. Jos. Pánek, kaplan v Rosicích, farář v Neslovicích.

Školní rok 1922/1923

Ve šk. matrice zapsáno 42 chlapcův a 30 děvčat. Z nich chodilo do zdejší školy 35 chlapcův a 24 děvčat, do reálného gymnázia v Ivančicích 1 děvče, do měšťanské školy v Ivančicích 7 hochů a 3 děvčata, do měšťanské školy v Brně dojíždělo 1 děvče a 1 děvče do školy nechodilo pro choromyslnost. Žáci chodili do školy pro celý školní rok všichni, poněvadž docházka školní trvá 8 let, takže nelze mezi rokem školním vystupovati, byť by žák dovršil 14 rok věku. Pro 8 případů střevního tyfu v obci, činilo % omluveného zameškání 1,9 a neomluveného 0,8. V pondělí dne 14. května vykonána s dětmi školní celodenní vycházka do Ivančic a to do koželužny M. Sinaibergra, zahradnického závodu H. Veselého, městského muzea a k bránickému železničnímu mostu. Rozpočet místní školní rady stanoven na r. 1923 stanoven na obnos 2 722 K. Ve šk. zahradě dal pořídili správce školní kruhovou nádrž na vodu o průměru 2,15 m a 60 cm hlubokou, omítnutou cementovou maltou, na vlastní náklad. Dne 29. dubna 1923 v době květu třešňového sehrála tělovýchovná jednota Sokol ze Silůvek na naší návsi Mrštíkovu Maryšu, k čemuž přihlíželo 745 platících diváků, již zaplatili za vstupné 2 406 K. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

46

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Hlínské vody

V malém zeměpisném seriále tentokrát upřeme pozornost na hlínské potoky a zajímavosti spojené s povrchovou vodou. Ponecháme stranou vodu ve vlastní obci – studny, obecní vodní zdroje, vodovod. Tématu se podrobně věnoval Jaroslav Vašulín v monografii o Hlíně, a tak se zaměříme na potoky a rybníčky v blízkém okolí obce.

Díl 1.

Brahovický potok

Hlína je dědinou na kopci. Tak je – a po věky byla – zapsaná v povědomí obyvatel svých, stejně jako i obyvatel v okolí. Proto se také říká „jedu na Hlínu“, nikoliv „jedu do Hlíny“. Hlína skutečně leží na temeni pohoří, konkrétně Hlínské vrchoviny. Ta je jedním z dílků vrchoviny Bobravské, jež se táhne od Miroslavi na jihu až k Lipůvce na severu. Poloha na kopci předurčuje území k tomu, aby odtud veškeré vody odtékaly pryč. Zpravidla se tak děje do více stran, aniž by výraznější vodoteč vlastním územím protékala.

Úvod aneb kam teče voda z Hlíny?

Hydrografická situace Hlíny je velmi jednoduchá a velmi dobře zapamatovatelná (viz obr. 1). Přesně v linii kounicko-neslovické silnice totiž prochází rozvodí mezi povodími dvou velkých moravských řek – Svratky a Jihlavy. Svratce náleží severovýchod hlínského území, kde vody Bučína stékají Brahovickým potokem do Bobravy (ta nakonec ústí do Svratky) a vody hlínských lesů Šatavou přímo do Svratky. Jihlavě připadá jihozápad hlínského území, a to prostřednictvím Martálky a Bukoviny. Oba potůčky se vlévají brzy po sobě zleva do Jihlavy v prostoru mezi Ivančicemi a Mor. Bránicemi. Připomeňme, že řeka Jihlava je posledním (a největším) přítokem Svratky. Děje se tak těsně před zaústěním Svratky do prostřední novomlýnské nádrže, kde se obojí vody stávají součástí Dyje. Nu a v Dyji se proud klikatí na pomezí jižní Moravy a dolních Rakous až k trojmezí se Slovenskem, kde významně obohatí velkou sestru Moravu. Jako slovensko-rakouská pohraniční řeka dopraví Morava spolehlivě hlínské vody až před Bratislavu. Pod prastarým hradem Děvínem dojde k předání moravských vod monumentálnímu Dunaji. Hlínské vody si tak pokaždé najdou cestu do Černého moře.

47

Hlínské rozhledy, březen 2014

Obr. 1: Vodní toky a jejich povodí na Hlíně a okolí. Tab. 1: Rozdělení katastrálního území Hlíny podle povodí. Vodní tok

Hydrologické pořadí

Plocha povodí v k. ú. Hlína [ha]

Plocha povodí celkem [ha]

Brahovický (Zlatý) p.

4-15-03-0110

9,53

503

Bobrava (p. Od Trojáku)

4-15-03-0120*

7,93

18732

Šatava

4-15-03-1210**

457,72

10542

Martálka

4-16-04-0020

289,21

629

Bukovina

4-16-04-0040

70,61

564

celkem

835,00

*)… úsek od ústí Brahovického potoka po ústí Troubského potoka **)… úsek od pramene k ústí Lejtny (Bratčice)

Z tabulky č. 1 vyplývá, že větší část katastru (475 ha) náleží do povodí Svratky, menší (360 ha) do Jihlavy.

48

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Postupně se budeme věnovat všem potokům, které do hlínského území zasahují. Nejprve se vypravíme do povodí Svratky. Projdeme si od pramene k ústí Brahovický potok a na závěr povídání doplníme odstavcem o lesním potůčku Od Trojáku.

Brahovický (Zlatý) potok

Brahovický potok svým povodím zasahuje hlínské území jen nepatrně, a to při samotném rozvodí. Přesněji řečeno: celý tok prochází územím tetčickým, zatímco do hlínského sahá okrajem povodí při obou zdrojnicích. K Hlíně však svým způsobem patří a nebude snad na škodu, když si o něm povíme něco víc. Je to lesní potůček, tekoucí od jihozápadu k severovýchodu, o délce 5,1 km a ploše povodí 503 ha. Rozdíl výšky pramene (416 m n. m.) a ústí (274 m n. m.) činí 142 m při průměrném spádu 2,8 %. Podélný vertikální profil je naprosto vyrovnaný a nemůžeme říci, že by některá pasáž toku byla strmější či mírnější (viz obr. 4). Ještě než se podél toku vydáme na exkurzi, musíme se zastavit u názvu. Správné by bylo držet se oficiálního, který zní Zlatý potok. V hydrologickém registru se uvádí jako Zlaté potoky. Vychází ze starých německých pramenů, zejména map, které uvádějí pojmenování Goldenbach, Golden Bach, Goldene Bach nebo Goldener Bach. Přímou souvislost se jménem potoka má bezpochyby i název lesní trati Zlatá jáma – v německých pramenech opět Goldgrube, Gold-gruben, která obklopuje vedlejší zdojnici potoka (viz obr. 2 vpravo). Původ „zlatého“ pojmenování neznáme, nicméně se nabízí tradiční motivy: zlatavá barva vody v souvislosti se střídáním stinných a slunných poloh v kombinaci s tlejícím (zejm. bukovým) listím, nebo třpytící se minerály (slída) v kamenitých partiích dna potoka. Existuje i teorie o rýžování zlata v souvislosti s navršeným úzkým pásem zeminy podél toku v jeho horní části (severně Hardalína), připomínající tzv. sejpy. Původ tvarů je nejspíše v malé regulaci, kdy člověk svojí rukou posunul potok k úpatí Hardalína, aby získal celistvou louku.

Obr. 2: Prameny Brahovického potoka (vlevo hlavní zdrojnice, vpravo vedlejší).

Hlínské rozhledy, březen 2014

49

Neoficiální, ovšem vžitou a tudíž frekventovanější, podobou je Brahovický potok, se kterým se váží Brahovické louky. Na archivních mapách nacházíme ekvivalent Drahowsky Lauky. Přívlastek „brahovický“ rovněž není spolehlivě rozluštěn. Prvoplánově se nabízí tradovaná pověst o zaniklé vsi Brahovice (Vrahovice) někde v údolí potoka. Motivem mělo být (za)vraždění pocestných na cestě skrze Bučín nebo údolím Bobravy. Blíže se „brahovické“ variantě věnuje Jindřich Rácek ve svém spisu (viz literatura). Mj. cituje dokumentovaný nález neslovického učitele Jaroslava Mikuláška z roku 1949, kde se praví toto: Na katastrálním území obce Neslovic, v lesní trati Líchy, místní název „Ardalin“ či „Hardalin“ nebo „Aradlinek“; v uvedené poloze těsně u lesní kóty 443 při prameni Brahovického potoka uvádí náhodný nález pravděpodobně větší staroslovanské osady, podle Mikuláškova odhadu zaniklé při pánu Velkomoravské říše. Ze dvou sídlištních jam, které se mu podařilo ze sídliště prozkoumat, získal materiál, ve kterém je dosti vysoký podíl železných nástrojů, výslovně zmiňuje velmi četné kusy železné strusky, nasvědčující podle Mikuláška tavení železa na místě. Pec však objevena pouze hrnčířská. Odlišného názoru je Karel Mejzlík z Tetčic, který poněkud koriguje a také doplňuje celou Ráckovu studii v její příloze. Uvádí, že jádro názvu bychom měli hledat spíše ve zkomolení neměckého Brachenwiesen, tj. ladem ležící louky. Není pochyb o tom, že pás pravidelně spásaných luk se táhl celým údolím Brahovického potoka, přešel sedlo U Opice a pokračoval na západ Ceblovem k Tetčicím. To dodává Mejzlíkově interpretaci racionální jádro a varianta se jeví pravděpodobnější. Brahovický potok má dvě zdrojnice oddělené masivem Hardalína. Hlavní pramen delší zdrojnice najdeme blízko rozhraní pole Kopanin v lese Červená louka (viz obr. 2 vlevo). Při hranici lesa dnes vede zelená turistická trasa. Ještě v 70. letech 20. století byla v prameni studánka, hojně využívaná zejména rolníky na Kopaninách. Ihned pod pramenem se potok zahlubuje do rýhy. Koryto má tvar písmene „V“ a netvoří zpočátku údolní nivu. Po 1,1 km přijímá zleva svůj první krátký přítok. Potůček dlouhý 0,2 km v lesní trati Jezevec bychom mohli nazvat „Od Milíře“ podle dodnes patrné plošinky po dávno opuštěném uhlířském pracovišti. Zdejší studánka už není patrná. Pokračujícímu udolíčku Brahovického potoka se kdysi říkalo (dle starých map) „Przedni Zleb Hardalinsky neb Zleb neslowsky u Hardalina“. Na km 1,8 se údolí mírně rozevře a my vstupujeme na práh údolní nivy. Je široká zhruba 15 m, výjimečně 20 m. Ploché dno pokrývají louky více či méně zarůstající náletem, neboť se na nich už dlouho nepase dobytek, ani nejsou koseny. Potok lehce ztrácí spád. Brzy staneme na rozcestí. Stará cesta sestupující z Hardalína (modrá turistická trasa), brodí potok a ústí do lesní asfaltky sestupující z křižovatky cest U Opice. Dále již Brahovický potok doprovází ona lesní asfaltka a nahrazuje dosavadní nezpevněnou cestu. Potok a louka nás přivádí (km 2,5) k významnému bodu v půli potoka. Brahovický potok zde přijímá zprava svoji vedlejší zdrojnici. Ta pramení hlouběji v lese (již zmíněná Zlatá jáma) a měří asi 1 km. Původně delší přítok z Jeřábku je dnes přibližně rovnocenným. Starý název údolíčka byl „Zadni Zleb Hardalinsky“.

50

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Těsně nad soutokem obou zdrojnic byl vybudován Horní brahovický rybníček, napájený z obou zdrojnic. Nedávno byl Lesy ČR, s.p. na jeho břehu postaven dřevěný altánek. Postoupíme níže a na km 3,5 narazíme po pravé ruce na hráz Dolního brahovického rybníčka, který je nyní delší dobu vypuštěn. Objemově jsou si podobné, jen horní je kruhový, zatímco dolní je podélného půdorysu. Jen o něco níže na km 3,7 posílí Brahovický potok pravostranný přítok, který pramení v tzv. Partyzánské studánce. Své jméno získala podle tragické smrti pana Žemličky ze samoty u Bobravy za druhé světové války. Archivní mapa označuje žlíbek přítoku slovy „u bicželowskiho krzu“. Druhý výraz bude zřejmě „keře“, ovšem význam přívlastku, tedy u jakého keře, autorovi uniká. Bezprostředně za místem ústí staneme ve významné křižovatce. Z údolí pod vrchem Skalka vchází do Brahovického údolí lesní asfaltka od staré Brněnky (návrší Peprnice, Sedm zlatých podkov) a sbíhají se u nového dřevěného altánku. V linii s asfaltkou ústí zprava do Brahovického potoka nepatrný periodický přítok. Snad býval kdysi vydatnější, protože starý název lesní trati nad pravým břehem zní „beym Bründl – u Studinky“, příp. „Bründl“, tedy Studánka. Koryto vidíme dodnes podél silničky, zatímco starý opuštěný úvoz se táhne o něco výše nad cestou. Upozorňuje, že před zpevněním cesty bylo v údolí pod Skalkou vlhko a nesjízdno. Kolem starého lomu na úpatí Skalky pokročíme do zbývající čtvrtiny údolí. Stává se, že Brahovický potok proudí údolní nivou ve dvou i více stružkách. V některých místech to budí dojem, že přijímá další boční přítoky. Jde však o přirozené využívání plochého dna nivy – příznak spontánního pohybu vody bez regulace.

Obr. 3: Ústí Brahovického potoka do Bobravy na archivní mapě z 18. stol.

Hlínské rozhledy, březen 2014

51

Na km 4,6 si pozorný návštěvník povšimne mírného sevření údolí a v něm torza stařičké rybniční hráze. Těleso je dobře viditelné po obou stranách potoka (cesty). Protože už tři století stará mapa hovoří o místě jako „Strhana Hraz“ a cestě kolem vrchu Baba jako „od Strhany hraze“ (viz obr. 3), můžeme usuzovat, že rybník vzal za své hodně dávno. Pod Strahnou hrází přichází zprava suchý žleb se dvěma cestami. My jsme před oblým vrchem Baba, posledním kopcem před závěrem údolí. Odtud už vidíme do „mateřského“ údolí Bobravy. Brahovický potůček vystupuje ze sevření a lemován galerií stromů končí v rovině bobravských luk svoji pouť. Závěrečný úsek na loukách je narovnán regulací (srov. obr. 3). A jak je to s Bobravou v roli matky? Nejdříve prvohorní, ale především čtvrtohorní vyzdvižení Bobravské vrchoviny zapříčinilo postupné zařezávání říčky, jež dala pohoří jméno. Asi jako kdybychom upevnili pilku a poleno při řezání tlačili směrem vzhůru k ostří. Důsledkem zdvihu horstva a zářezu říčky je dnešní průlomové Bobravské údolí od Tetčic až po Želešice. Dno údolí tvoří hlavní erozní bází pro náš potok. Zářez údolí Brahovického potoka má svůj start zde. Jeho vody postupně erodují severní svah Hlínské vrchoviny a odvádějí značnou část vod Bučína právě do Bobravy. Pojednání o Bobravě by vydalo na samostatný seriál, a tak pro pořádek uveďme jen základní faktografické údaje ze zeměpisného lexikonu: Bobrava č. h. p. 4-15-03-002 (V.), orient. mapa 20, pramení sz. od Rudky ve výšce 495 m n. m., ústí zprava do Svratky u Popovic v 187 m n.m., plocha povodí 187,4 km délka toku 36,8 km, prům. průt. u ústí 0,43 m3. Hydrologická stanice Želešice (vč. 1960—). Vodohospodářsky významný tok, pstruhová voda po Radostice, mimopstruhová voda od Radostic po ústí, vodácky využívaný úsek: od Rosic do Želešic 22 km, obtížnost WW II, od Želešic po ústí 4 km, obtížnost WW I. /kř.

Obr. 4: Podélný vertikální profil Brahovického potoka.

52

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Brahovický potok i jeho přítoky vytváří malebná zákoutí v bučínském lese a ne náhodou je údolí pravidelným cílem procházek, výletů, tůr a vyjížděk. Nesmíme zapomenout, že je také cílem docházky za prací v případě lesních dělníků, mj. i z Hlíny. Odpovědí na zájem veřejnosti o Brahovický potok a jeho údolí bylo nedávné vybudování naučné stezky Bučín. Trasa byla zvolena právě podél potoka, jakoby byl pomyslnou osou celého Bučína. Jedna z devíti naučných tabulí (č. 3) informuje o vodním režimu revíru, vč. mapy studánek.

Potůček Od Trojáku

Mezi povodí Brahovického potoka a Šatavy je vklíněn bezejmenný lesní potůček (viz obr. 1), který bychom mohli pracovně nazvat buď Od Trojáku nebo Od Buku. To podle jména studánky pod pramenem. Studánku najdeme pod pahýlem starého buku, uvnitř ohbí dnešní lesní asfaltky pod Trojákem. Střeličtí junáci pečují nejen o ni, ale také o další studánku na této vodoteči. Říká se jí Odol (nikoliv Odon jak uvádí stránky www. estudanky.eu), dříve také Trimolin. V obou pojmenováních šlo o použití plastového krytu (příslušné značky) jako víka studánky. Průběh vodního toku můžeme označit jako občasný, nepravidelný, spíše epizodický. Lesem spadá až k tělesu hrušovanské železniční trati, kde v době hojnosti vody tvoří jezírko nebo alespoň mokřinu. Od radostické zastávky se směr toku prudce lomí a potok sleduje železnici. Jde o starou (možná nevědomou) regulaci právě v souvislosti se stavbou trati (1870). Nepříliš patrná vodoteč se zviditelní až díky viaduktu, kterým se tok protáhne spolu s cestou (červená turistická trasa). Posílen z více pramenů, sestupuje dále spolu s pěšinou od zastávky do údolí Bobravy. V prostoru radostického koupaliště zaústí do Bobravy. Potok Od Trojáku svým povodím „ukousne“ hlínského území ještě méně než Brahovický (viz tabulka č. 1), ale za zmínku jistě stojí, už pro opravené studánky a krásné lesní prostředí, kterým se ubírá. Příště se zaměříme na říčku Šatavu.

Dušan ADAM, Ivančice

Autor upřímně děkuje panu Jiřímu Vačkařovi ze Silůvek za nesmírně cenné informace a postřehy z vlastní praxe a dlouholetých pozorování. Použitá literatura Rácek, J.: Mikrotoponymie katastru obce Tetčice s přihlédnutím k okolí. Kopie rukopisu. Nedatováno. Vačkař J.: Přírodní parky: Bobrava. Veronica, roč. 2000, č. 4, s. 20–21. Vašulín J.: Hlína – od minulosti k současnosti. Hlína 2007, s. 67–68, s. 108. Vlček V. (ed.): Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Academia, Praha 1984. s. 63. Zpráva Státního archeologického ústavu, odbočky v Brně, č. 874 ze dne 20. 6. 1949. Výpis z archivu Archeologického ústavu Praha, č.j. 3916/53.

Hlínské rozhledy, březen 2014

53

Archivní mapy Butschiener Revier. 2te Abtheilung. Nedatováno (první polovina 19. století). Rukopisná mapa Bučínského polesí. Rozměr 72,5 × 53 cm. Měřítko 1 : 4320. MZA v Brně, F87, mapa č. 1795. Butschiener Revier. 3te Abtheilung. Nedatováno (první polovina 19. století). Rukopisná mapa Bučínského polesí. Rozměr 73 × 56 cm. Měřítko 1 : 4320. MZA v Brně, F87, mapa č. 1796. Mappa des zu der Herrschaft Rositz angehörig und bey dem Dorff Tetschitz an liegenden Waldes Buczin so An 1764 in Sieben Bürft gänge, und jeder dererselben in die Böden unter benamsung eines jeglichen bodens mit vorgefungemen. Qualität des holtzes eingethailet, und samt einem diezu gehörig-verfassten repertoiro in ordine Numerum entworffen worden. Autor De Finkoir, J. (1764). Rukopisná mapa polesí Bučín. Kolorováno. Rozměr 143 × 88 cm. Měřítko 300 mm = 700 moravských sáhů. MZA v Brně, F87, mapa č. 1778. Mappa von Dorff Tetschitz (Tetschütz). Autor Willas, C.H. Nedatováno (první polovina 19. století). Rukopisná mapa obce a polesí Tetčice. Kolorováno. Měřítko 73 mm = 200 moravských sáhů. Rozměr 128 × 88 cm. MZA v Brně, F87, mapa č. 1781. Wirtchafts Karte des Butschiener Reviers. Autor Krtičzka Vinc. Nedatováno (druhá polovina 19. století). Rukopisná mapa Bučínského polesí. Rozměr 92,5 × 64 cm. Měřítko cca 1 : 5760, 1 vídeňský palec = 80 vídeňských sáhů. MZA v Brně, F87, mapa č. 1804. Wirtchafts Karte von dem Butschiener Revier. Nedatováno (první polovina 19. století). Rukopisná mapa Bučínského polesí. Kolorováno. Rozměr 95 x 65 cm. Měřítko cca 1 : 5760, 1 vídeňský palec = 80 vídeňských sáhů. MZA v Brně, F87, mapa č. 1784.

54

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Malé povídání o rodinných svátcích a oslavách Část jedenáctá: SVATBA – květiny, prsteny, hostina

Středověká hradní kuchyně

KVĚTINY

Květy v jakékoliv podobě patřily ke svatbám vždycky. Byli jimi ozdobeni jak nevěsta se ženichem, tak i další svatebčané, svatební vozy, koně i interiéry. V zemích, kde se léto střídá s mrazivou zimou, to však platilo jen pro jarní a letní svatby. Jistě také proto se v posledních staletích tak rychle ujaly umělé květiny. Věnce a myrty Květinový věnec mívala na hlavě nejen nevěsta, ale v minulosti někdy i ženich. U dívky byl spojován s panenstvím, takže pokud panna nebyla, byla těhotná nebo vdova, neměla buď žádný věnec, anebo potupný ze slámy (výjimečně až v 19. století, předtím bývali lidé k nevěstám, které nebyly panny, mnohem laskavější). Časem se z přírodních věnců vyvinuly kreace z umělých květin, stuh, skleněných perel a dalších ozdob, které známe z lidových krojovaných svateb (navíc byly nezbytné pro masopustní a další zimní svatby). Šlechtické nevěsty nosily stříbrné nebo zlaté čelenky, které byly stejně jako věnec znakem panenství. Tomu bývaly uzpůsobeny i jejich vysoko vyčesané účesy. Pro svatební hosty se vyráběly malé věnečky nebo kytičky ze zelených snítek rozmarýny, později myrty, doplněné stužkami. Nosily se na klobouku nebo připnuté na prsou. Ještě v nedávné minulosti měla skoro každá dívka doma květináč s touto původně středomořskou rostlinou, kterou si pěstovala pro vlastní svatbu. Od druhé poloviny 19. století se začaly pou-

Hlínské rozhledy, březen 2014

55

Svatební koruny Haná severovýchodní Čechy Chodsko

žívat květiny v dírce na klopě ženichových šatů, nejčastěji karafiáty nebo gardénie. Původně šlo o symbol ztráty svobody, odvozený od staršího zvyku rekrutů, kteří byli v 17. a 18. století odváděni na vojnu. Když odcházeli ještě v civilních šatech ze své obce, nosívali v klopě květinu. Starý zvyk anglických a amerických svateb, cesta pro nevěstu posetá květinami, se v poslední době stéle více objevuje i u nás. Pro tento účel se používají okvětní lístky růží, speciálně sušené mrazem, které neztrácejí původní tvar ani barvu. Kytice Kytice v rukou nevěsty při svatebním obřadu nemá dlouhou historii (mnohem častěji držely Bibli, modlitební knížku nebo kapesníček), to až dnes patří k nejduležitějším doplňkům. Floristé vymýšlejí stále nové kombinace a tvary kytic, které mohou být kulaté, štíhlé a dlouhé, převislé atd. Ve 20. století byla nejoblíbenější svatební květinou kala, dnes se používají snad všechny dostupné květiny včetně exotických. Kytice pro nevěstu by měla vhodně doplňovat stylem i barevností její typ a šaty. Měla by se hodit k charakteru svatby, to znamená k zámecké klasická bílá, ale k oslavě v přírodě spíše polní květy. Různých možností je opravdu mnoho. Proto také současné nevěsty nedostávají kytici od ženicha jako překvapení, ale pečlivě ji spolu s ním vybírají. Na mnoha svatbách se dodržuje zvyk házení kytice mezi přítomné svobodné dívky; která ji chytne, má se do roka vdát. Protože si však nevěsty často chtějí svou kytici usušit a schovat, jsou některé vybaveny ještě jednou, menší, kterou použijí k házení. Další kytice se připravují pro svědkyně, obě matky i ostatní pozvané ženy.

PRSTENY

Dnes se prstýnkům, které si při obřadu vyměňují ženich s nevěstou, říká snubní. Ze snoubenců se však stávají manželé, tak by se možná měly nazývat jinak. Název je však tradiční a je odvozen z toho, že nejdříve byly prsteny zásnubní. Mnohé zásnuby (např. římské) byly důležitější než vlastní svatba, ta už byla jen slavnostním stvrzením manželského svazku, proto se

56

Prsten typu fede z druhé poloviny 15. století

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Prsten Petra Voka z konce 16. století

Současný snubní prsten

Židovský svatební prsten ze 14. století

prsten nevěstě předával už při nich. Historie Ve starověku se prsten navlékal nevěstě na čtvrtý prst levé ruky, protože jím v představách lidí procházela „tepna lásky“ přímo do srdce. Křesťané převzali, jako mnohé jiné římské zvyky, i darování prstenu. V polovině 9. století se o něm dokonce v popisu církevních obřadů zmiňuje papež Mikuláš I. „Tímto prstenem si tě beru, tímto zlatem tě uctívám, tímto darem tě obdarovávám“ zněla stará latinská formule. Teprve v době renesance se objevují prsteny dva. Nebylo to však ještě pravidlem. Ke všeobecnému rozšíření dvou prstenů, které si snoubenci při obřadu vyměňují, došlo až v měšťanské společnosti 19. století. Prsten nebyl svatebním atributem ve všech dobách, a hlavně ho nepřijala všechna náboženství, protože ta reformní ho považovala za zbytečný luxus (např. anglikánští puritáni). Podobné to bylo i mimo křesťanský svět. Při židovské svatbě navléká ženich prsten nevěstě na ukazováček pravé ruky (v běžném životě jej pak žena nosí už na prsteníčku). Někteří muslimové prsteny také používají, ale zlaté nosí jen ženy, muži by se drahými šperky zdobit neměli. V Indii zase dostávají nevěsty kromě snubního ještě zvláštní prstýnek na nohu. Zlatá pouta V průběhu času se svatební prsteny vyráběly z různých materiálů od obyčejného železa přes měd‘, mosaz, stříbro až po drahocenné kusy ze zlata s drahými kameny. Vzhled a cenu prstenů se snažila korigovat křesťanská církev, která prosté věřící pranýřovala, pokud nosili drahé, zvláště zlaté prsteny, a doporučovala jim levnější stříbrné, na druhou stranu v téže době schválila ustanovení, že liturgické prsteny biskupů a opatů musejí být ze zlata nebo alespoň pozlacené. V době vrcholného středověku a renesance se objevily prsteny zvané fede, u nichž je kroužek tvořen párem spojených rukou (jsou známé už ze starověku. Nejbohatší snubní prsteny se nosily v 16–18. století, byly zdobené složitými kreacemi ze srdcí, hrdliček či květin. V 19. století se móda vrátila k jednodušším kroužkům ze zlata nebo stříbra. Oblíbené byly také vyryté nápisy, ať už známé „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“‚ nebo jména novomanželů s datem svatby. Svatební prsten nebyl jen ozdobou či dárkem, měl také svou symboliku. Vykládal se jako znamení pout, kterými byla žena v manželství omezována (na způsob vězeňských okovů), anebo jako symbol převahy muže nad ženou. Prsten však představoval i věčnost (jako kruh bez konce), a to především v souvislosti se slibem věrnosti. Podobnými, někdy trochu abstraktními či dokonce násilnými výklady se rádi zabývali teologové, mystikové a učenci, ale svatebčané o nich většinou nepřemýšleli. Prsten byl pro většinu z nich především symbolem lásky. Z toho, jak ženich navlékne nevěstě prsten, se někdy věštil osud manželství. Pokud jej muž nedokáže hladce navléknout přes druhý kloub, bude nad

Hlínské rozhledy, březen 2014

57

ním vládnout žena. Jiná pověra tvrdila, že kdo se po výměně prstýnků dřív narovná, bude mít v manželství převahu. Jak vybírat snubní prsteny Dnes si snubní prstýnky vybírá každý pár většinou společně. Převažují kroužky ze zlata, buď klasického žlutého, nebo bílého a červeného. Velmi oblíbená je také platina, méně stříbro, snad proto, že není tak ceněné. Většinou bývají stejné, někdy je ten pro nevěstu užší nebo navíc zdobený kamínky. Pro jejich výběr platí několik důležitých zásad. Manželé je většinou nosí každý den, a proto by se měly svým stylem hodit k jakémukoliv oblečení. Výrazné a nápadně zdobené prsteny tento požadavek splňovat nebudou. Módní výstřelky mohou navíc časem zastarat. Tvar prstenů by měl odpovídat tvaru ruky. Na dlouhé a štíhlé prsty se hodí široké masivní kruhy, na krátké a silnější spíše tenké kroužky. Při zkoušení by se měly volit volnější, o něco větší velikosti. Pozor je třeba dávat na stále častější alergické reakce na kovy s příměsí niklu. V takových případech je řešením platinový šperk nebo prsten z chirurgické oceli.

HOSTINA

Hostina byla nedílnou součástí svatby vždy a všude. Někdy dokonce tou nejdůležitější, protože vyžadovala důkladné přípravy a zcela jistě tvořila největší díl nákladů na svatbu. Tak je tomu vlastně dodnes. Podle: Pokračovatelé Kosmovy kroniky S typickou kronikářskou nadsázkou se popisuje hostina na svatbě Kunhuty Babenberské (neteře českého krále Přemysla II. Otakara) a uherského kralevice Bely (syna uherského krále Bely IV) Slavila se roku 1264 pod širým nebem na břehu Dunaje, podle dobových pramenů „ve slávě a nádheře jindy neslýchané“. Obě strany vybudovaly skvostná ležení pro českého i uherského krále a jejich rozsáhlé družiny panstva a rytířstva, jakož i pro obrovské množství dalších hostů. Dobytka na porážku se prý sehnalo tolik, že mu nestačil ostrov na Dunaji, Zvěřiny a drůbeže byla bezpočtu. Na pečení chleba se svezlo tisíc metů pšenice (18 500 hektolitrů). Vína bylo tolik, že by stačilo na několikadenní pitku pro všechen moravský a rakouský lid. Jídla a pití dostal každý, kolik chtěl, jen se musel ohlásit u královských úředníků, kteří dohlíželi na průběh hostiny.

Polévka z jednoho talíře

Příprava Hostina se odbývala v den svatebního obřadu, at už se konal doma, v kostele, nebo v obřadní síni. Někdy se svatebčané ještě zastavili v hospodě, popili a zatančili si a teprve potom se odebrali domů k připraveným stolům. Příprava svatební hostiny začínala řadu dní před datem svatby. Porcovalo se maso a chystaly další suroviny, peklo se

58

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

svatební pečivo. Proto se také většina svateb v minulosti konala na podzim po žních nebo na jaře před zahájením polních prací. Venkované měli v tomto období méně práce, na podzim byly sýpky plné a dobytek i drůbež vykrmené. Pro svatbu koncem zimy nebo na jaře si zásoby šetřili, aby měli dostatek na přípravu hostiny. Výhodné bylo spojit svatbu s masopustem nebo s posvícením, protože jídlo se mohlo chystat najednou. Kuchařky Bývalo zvykem, že suroviny na hostinu od pozvaných svatebních hostů se soustřeďovaly v domě nevěsty. Jejich příspěvky byly vlastně určitým typem naturálního svatebního daru, věnovaného s předstihem. Totéž platilo o pomocnících. Ženy z příbuzenstva, sousedky a vyhlášené místní kuchařky se často podílely na přípravách, pečení a vaření. Některé byly zvány na všechny svatby v okolí a měly zvláštní postavení. Znaly nejen příslušné recepty, ale většinou ovládaly i svatební zvyky, a proto je organizovaly a řídily (zatahování, zamykání, různé zkoušky manželů apod.). Nebyly to jen obyčejné kuchařky a byla jim prokazována náležitá úcta. Nevěsta s ženichem jim poděkovali za přípravu hostiny a někde bylo zvykem, že druhý den je oba u stolu obsluhovali, aby jim oplatili jejich práci. Při zábavě mívaly taneční sólo. Ženy ve venkovském prostředí, které se svatbami pomáhaly, nebyly nájemné síly, nepracovaly za mzdu, jen někdy pro ně svatebčané mezi sebou vybírali. Restaurace V moderní době se většina svatebních hostin přesunula do restaurací a hospod. Ve městech dřív, na venkově sice začali lidé využívat prostorné hospodské sály, ale jídlo si dlouho připravovali z vlastních surovin. Dnes je hostina v restauraci téměř pravidlem. Mnohé jsou na podobné akce vybavené a připravené, včetně toho, že jejich zaměstnanci přivítají novomanžele u vchodu rozbitým talířem a košťátkem na zametání střepů, připraví společný talíř s polévkou apod. Navazují na úlohu tradičních kuchařek na starých venkovských svatbách. Nejnovějším světovým trendem jsou hostiny formou bufetu. Jídlo se hostům neservíruje v přesném pořadí na talířích, ale vybírají si ho sami z připravených stolů. U nás se zatím tento způsob ujímá jen nesměle (ačkoli bufetové stoly jsou na jiných oslavách naprosto běžné). Možná proto, že si málokdo umí představit svatební hostinu bez úvodní knedlíčkové polévky. Jídelníček Pravděpodobně bychom nenašli v lidských dějinách jinou příležitost, při níž by se podávalo tak bohaté a rozmanité jídlo, jako byly svatební hostiny. Platilo to pro svatby šlechtické, měšťanské i venkovské. Pokud uhodila neúroda, svatba bývala odložena na lepší časy. Teprve od poloviny 19. století se některé hostiny připravovaly skromnější, i když to bylo dáno spíš menším počtem hostů a zkrácením svatebního veselí na jeden den, než aby se výrazněji omezoval jídelníček. U velkých aristokratických svateb se hostiny pořádaly pro stovky hostů a náklady na jejich přípravu se často vyšplhaly výš, než tvořil roční výnos panství. Na jedné z rožmberských svateb se podle dochovaných záznamů spotřebovalo 36 jelenů, 49 srnčích kusů, 1290 zajíců, 5200 kaprů, 11 560 koroptví, 150 sudů bílého piva a 70 konví rýnského vína. Z toho je vidět, na čem si svatebčané pochutnávali (zvěřina byla považována za nejlepší maso). I venkované se však snažili připravit co nejvíc jídel, protože navíc věřili, že tím zajistí

59

Hlínské rozhledy, březen 2014

blahobyt budoucí rodiny. Mnohde se zachovávalo pravidlo devíti chodů, i když v každé zemi a v každém kraji byla tradiční jiná svatební jídla i pořadí jejich podávání. Jídelníček tvořily polévky, různě upravená masa, omáčky, zelí, křen a další přílohy, sušené ovoce a sladké kaše pro děti. K pití se podle krajových zvyklostí podávalo pivo, víno a pálené kořalky. Na žádné svatbě nechybělo pečivo nejrůznějších typů. Čím blíže k současnosti, tím se připravovalo víc druhů, protože stále přibývaly nové suroviny (cukr se používal až po třicetileté válce, do té doby jej lidé považovali za lék, objevily se nové druhy koření apod.). V domácnostech nahradila jednoduché pece kamna a posléze sporáky, které umožňovaly kvalitnější pečení. Cukrářské výrobky (dorty, zákusky, drobné cukroví) se daly běžně koupit až ve druhé polovině 19. století ve městech, na venkově se objevily po první světové válce. U nás jsou nejznámější svatební koláče, které se pekly (a často pečou dodnes) v mnoha velikostech a s nejrůznějšími náplněmi, někdy dekorativně kombinovanými (např. velké chodské koláče). Pekly se však i maličké koláčky, průměr těch nejmenších se pohyboval kolem 2 cm (v některých obcích na Vysočině a také v západních Čechách). Koláče se nejen podávaly na hostině, ale byly důležitou součástí výslužky pro svatební hosty, hlavně pro ty, kteří donesenými surovinami přispěli k přípravě. Rajské stromy Obrovský svatební koláč, kterému se u nás říkalo i strom života, rajský strom, štěstí nebo vandrovník, měl obřadní, magický význam. Svědčí o tom především jeho výzdoba. Základna z těsta bývala doplňována pečenými figurkami (Adam a Eva, miminka, sluníčka, ptáčci), přírodními ratolestmi nebo květy, případně barevnými pentlemi, ořechy a sušeným ovocem, perníčky apod. Všechny ozdoby znázorňovaly zdraví, štěstí, blahobyt, hodně dětí, tedy všechno, co se při svatbě novomanželům obvykle přeje. Svatební koláč se nosil v průvodu, zdobil při hostině stůl, někde se do něj vybíraly peníze pro nevěstu, vždy se však nakonec dělil mezi svatební hosty. Během první poloviny 20. století tyto koláče jako součást tradičních svateb vymizely a

Tradiční svatební koláč

Svatební dort

60

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

nahradil je svatební dort, bez něhož se dnes neobejde žádná svatební hostina. Také bývá hodně veliký, dvou i vícepatrový a zdobený podobnými symboly jako staré svatební koláče. Jen místo Adama a Evy se na jeho vrchol často umísťují marcipánové figurky ženicha a nevěsty. Dort bývá posledním chodem hostiny a krájí ho nevěsta spolu s ženichem. První ukrojené porce patří jim. Na některých svatbách se dokonce dodržuje i pevné pořadí, jak nevěsta servíruje další porce. První nabídne matce ženicha, druhý vlastní matce, pak otci ženicha, svému otci, svědkům a dalším hostům. Každý musí sníst alespoň kousek, jinak by prý mohl přivolat neštěstí. A stejně jako kdysi svatební koláč patří i díl svatebního dortu do výslužky. Program a zvyky Hostinu vyplňovala zábava v podobě různých zvyků a pověr, ale také písně a tanec. Podle toho, kde se konala, svatebčané se usazovali k větším či menším stolům (velikost svatby se posuzovala podle počtu stolů). Místa u stolu nevěsty patřila nejváženějším hostům. Někde dokonce u nevěstina stolu ani neseděl ženich. Dnes, kdy svatby již nebývají tak velké, se hosté většinou vejdou k jedné tabuli a nevěsta sedí po pravici ženicha uprostřed. Na venkovských svatbách se hodně mluvilo a přednášelo. Květnaté svatební řeči a vinše byly vlastně přání novomanželům, často žertovná a plná různých narážek, která sloužila k pobavení hostů. Pronášeli je většinou najatí profesionálové (svat, později družba, ale i družičky), kteří se opírali o psané předlohy nebo tištěné sbírky svatebních promluv, jež vycházely už od počátku 17. století (autorem jedné z nich byl známý písmák, rychtář Jan František Vavák). Někdy je četli, většinou je uměli zpaměti, ti šikovnější improvizovali. Také na současných svatbách se pronášejí projevy a přípitky, jen jsou jednodušší a kratší. Místo vinšů se ujal zvyk čtení došlých svatebních blahopřání, která bývají někdy veršovaná a občas i vtipná. Na hostinu se přeneslo také poděkování snoubenců rodičům za vychování, které se na tradičních svatbách odbývalo při odchodu na obřad. Nejen podle stolů, ale i podle počtu hudebníků se měřila velikost svatby. V chudých rodinách si nemohli dovolit objednané muzikanty, proto využili tancovačky v hospodě, zejména pokud se svatba konala během masopustu nebo posvícení. V minulosti existovalo mnoho svatebních písní a tanců, většina je však už zapomenuta. Měly často erotický obsah a pohyby, jimž naši předkové přikládali velký význam pro budoucí plodnost manželského páru. Jakmile lidé přestali podobným magickým symbolům věřit, postupně zanikaly. Velmi rozšířeným zvykem bylo vybírání peněz, které hosté vkládali do svatebního koláče, do kolébky, nověji i do střevíce nebo mísy, na cikánských svatbách se peníze připínaly na šaty nevěsty. Jednalo se vlastně o způsob vybírání svatebních darů, které se zejména u venkovských svateb soustředilo výhradně na peníze. Dnes jsou postupy různé, novomanželé dostávají kromě peněz také předměty do domácnosti, které se někdy vystavují k prohlídce. Vybírání peněz přímo při hostině se už neprovádí. Jak unést nevěstu Zvyky provozované při hostinách mají různý původ, některé jsou staré a tradiční, jiné vznikly v nedávné době. Kdysi měly pověrečný význam, dnes slouží k pobavení. Mezi nejznámější zvyky u nás patří společné zametání střepů z talíře, který se rozbije před novomanželi těsně před vstupem do domu nebo restaurace, hned po přípitku na uvítání. Ženich drží lopatku, nevěsta košťátko a společně se snaží střepy uklidit. Ukazují tak budoucí rovnoprávnost při domácích pracích svou šikovnost. Také se říká, že komu se podaří dřív

Hlínské rozhledy, březen 2014

61

uchopit košťátko, ten bude v manželství s partnerem zametat. V minulosti se před vstupem do domu, kde se konala hostina, někdy odehrával dialog novomanželů s kuchařkami, které je pustily dál, až když nevěsta řekla své nové jméno. Vlastnosti a šikovnost odhalovalo také krájení chleba tupým dřevěným nožem a podávání dvou skleniček k přípitku, jedné s vínem a druhé s vodou (sledovalo se, po které kdo sáhne raději). Někdy ženich nevěstu přenášel přes práh, dnes se tento zvyk spojuje spíše s příchodem do nového domova. Rozšířené je pojídání polévky z jednoho talíře, které zahajuje vlastní hodování. Nevěsta se ženichem, obaleni jedním velkým společným „bryndáčkem“ se navzájem krmí lžícemi a předvádějí, jak se budou dělit o společný rodinný krajíc. Na začátku nebo během hostiny se pořádá házení kytice do hloučku družiček a dalších svatebčanek. Vysoké podpatky přítomných dam často udělají své a následné pády při krkolomných skocích za letící kyticí nebývají výjimkou. Zvykem, který se dodnes praktikuje na větších svatbách, je únos nevěsty. Provádějí jej přátelé ženicha, kteří odvedou nebo odvezou nevěstu na utajené místo, nejčastěji do jiné restaurace, a ženich ji musí najít. Nenajde-li, platí výkupné, pokud ano, zaplatí útratu. Únosy probíhají ve druhé části hostiny, kdy bývají svatebčané už v povznesené náladě. Nelze se proto divit mnoha historkám o zapomenutých a nenalezených nevěstách, nabouraných autech, pohádaných novomanželských párech a dalších svatebních skandálech.

PRŮVODY

Na rozdíl od současnosti, kdy se svatba odbývá na jednom nebo dvou místech a přesuny mezi nimi obstarávají kolony aut, odehrávaly se dřív některé části svatby venku, za účasti mnoha přihlížejících. Bylo to zejména specifikum venkova, které se zachovalo hluboko do 20. století. Cesta na oddavky První příležitostí byla cesta do kostela na obřad, která začínala příchodem ženicha s družbou a mládenci k nevěstinu domu. Tam našel zamčené dveře a musel si cestu k nevěstě vyjednat nebo vykoupit štípáním dříví, přípitkem s družičkou nebo měl svou nevěstu poznat mezi několika zahalenými dívkami. Cestou do kostela, ale hlavně po svatebním obřadu z kostela na hostinu provázela početné průvody hudba, zpěv, někde i hlučná střelba (u chudých svateb alespoň bouchání starými hrnci) a mnoho dalších zvyků. Když novomanželé vyšli z kostela, házeli na ně svatebčané hrsti obilí, hrachu nebo nověji rýže, aby měli hodně dětí (na jejich počet se usuzovalo podle toho, kolik zrnek se nevěstě uchytilo na šatech). Dnes bývají zaměňovány spíše za barevné konfety, květy nebo okvětní lístky, z nichž se také může vysypat cestička, po které svatební pár kráčí. Podobně kdysi družičky na cestu prostíraly len, aby měla nevěsta vždycky dost plátna. Oblíbené trápení novomanželů představuje koule na nohu či nasazování chomoutu, které bylo časté na svatbách ve druhé polovině 20. století. Nevěsta dostala svazek falešných klíčů nebo rezavý pilník, aby si svého muže osvobodila. Někdy dostala do ruky bič, panenku, nebo musela v neckách prát plínky. Ženicha zase obdarovali vařečkou. Dokonce svatebčané přichystali velké poleno, které museli novomanželé společnými silami přeříznout. Tradičním zvykem, který se občas objevuje i dnes, bylo tzv. zatahování. Na cestě byla přichystána zábrana v podobě provazu, stuhy nebo klády, která zastavila celý svatební průvod. Pokud chtěli pokračovat, museli se všichni svatebčané vykoupit. Dříve se této zábavy zúčast-

62

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

ňovaly masky (muži převlečení za ženy, falešné nevěsty, Cikáni nebo různá zvířata), které předváděly scénky, provokovaly a zdržovaly. Pokud jel průvod na vozech, bylo pro kočího věcí cti, aby koně v klusu natažený provaz přetrhli. Vybrané peníze potom všichni společně propili nebo věnovali na charitu, někdy za ně koupili snoubencům svatební dar. Tento zvyk se provozoval na mnoha místech, o čemž svědčí i pestrost jeho pojmenování (zatahování, zadrhování, brána, šraňkování, přetahování, šancování, zalýkování a další) I to, že se ve zjednodušené podobě zachoval i na malých svatbách. Cestu do kostela nebo na úřad a zpět, proloženou různými rituály a vtípky, si užívali hlavně venkované. U bohatších městských svateb se brzy začaly používat kočáry, kterými se svatebčané vezli městem, často nejdelší okružní jízdou, aby se náležitě předvedli. Od 20. století se používají auta, ale také autobusy, většinou vyzdobené bílými stuhami a květinami. Ověšování aut chrastícími plechovkami (oblíbené v Americe) se u nás příliš neujalo, stačí hlasité troubení. Hluk, který svatební průvod způsobuje, už nemá zastrašit a zahnat zlé síly, jako tomu bylo v minulosti, i když střípky této staré tradice bychom tu jistě našli. Převážení peřin Druhým významným průvodem, který sledovala (někdy i se závistí) celá vesnice, bylo převážení výbavy nevěsty do nového domova. Vezla se na vyzdobeném voze, u bohatých nevěst jich naložili i několik. Na vrcholku většinou trůnily peřiny a polštáře. Ženich s nevěstou, družbou a dalšími svatebčany šli pěšky nebo se také vezli na vozech, někdy s doprovodem muziky. Často tento průvod doprovázely masky, které dodávaly zábavu a humor. Na Šumavě existovaly dokonce zvláštní „svatební vozy“, které si lidé z okolí půjčovali. Měly pomalované postranice a vyřezávané ozdoby. V muzeích se zachovalo několik desítek vzácných svatebních praporců z 19. století, které se nosily v průvodech na Českomoravské vrchovině. Jsou velmi pracně vyšívané, s motivy svatebního páru a svatebčanů, vozů a koní či kolébek a vyzdobené srdci, věnečky a květinami. Bývaly majetkem obce, která je zapůjčovala na svatby svých obyvatel, a proto na nich byl vyšitý i název obce a letopočet. Pokud se nevěsta stěhovala za manželem do jiné vesnice, musely ji nové sousedky vykupovat lahvemi s kořalkou, které se druhý den společně vypily. Než však nevěsta vkročila do nového domu, čekaly ji různé zkoušky, aby se ukázalo, zda bude pracovitá, čistotná, hodná atd. Všichni sledovali, jak si poradí s nastraženým koštětem, jestli se ho chopí, nebo překročí. Někde se utíkala podívat do komína, aby se jí nestýskalo. Vždycky žádala svou tchyni o laskavé přijetí a ta ji na oplátku objala a požehnala křížkem. Někdy novomanželé v domě rodičů zůstali, to když usedlost zdědili. Jindy tam bydleli jen tak dlouho, dokud si k věnu nevěsty nenaspořili tolik, aby si pořídili vlastní hospodářství nebo živnost. Převážení výbavy ve své původní podobě zaniklo. V některých zemích se místo toho veřejně vystavují, přenášejí a převážejí dary, které svatební hosté věnovali nevěstě nebo oběma novomanželům. Zdroj: Vondrušková, A. (2010): Rodinné svátky a oslavy, Albatros, edice OKO, 340 stran. ISBN: 978-80-00-02318-2

Hlínské rozhledy, březen 2014

63

RECEPTY aneb dobroty pro vás Kuře s nádivkou

Ingredience: 1 kuře nádivka: 4 rohlíky, 3 vejce, 100–150 ml smetany, 60 g másla, 1 středně velká cibule, velká hrst petrželové natě, sůl, mletý pepř, muškátový oříšek, kousek másla na kuře a vymazání pekáče, grilovací koření (nebo mletá paprika). Postup: Kuře omyjeme, osušíme a osolíme ze všech stran i zevnitř. Cibuli oloupeme, posekáme nadrobno a na másle orestujeme do změknutí. Necháme vychladnout. Rohlíky nakrájíme na kostičky a dáme do mísy. Zalijeme žloutky rozmíchanými se smetanou. Osolíme, opepříme a okořeníme špetkou strouhaného muškátového oříšku. Přidáme posekanou zelenou petrželku, vychladlý obsah pánvičky s máslem a cibulí a rukou všechno důkladně promícháme. Z bílků a špetky soli ušleháme sníh a po částech ho vmícháme do nádivky. Nádivkou vyplníme dutinu v kuřeti. Pokud se tam všechna nevejde, vytvoříme ze zbytku bochánek a necháme upéct vedle kuřete. Naplněné kuře vložíme do pekáče vymazaného máslem a posypeme grilovacím kořením. Na kuře položíme 2–3 plátky másla. Podlijeme troškou vody, přikryjeme a vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C. Pečeme doměkka, ke konci pečení necháme chvíli odkryté aby kuře pěkně zezlátlo. _______________

Guláš s mrkví a bramborami

Ingredience: 1 kg hovězí kližky, 3 cibule, 5 stroužků česneku, 2 lžíce sádla, 2 lžíce hladké mouky, 3–4 mrkve, 4–5 brambor, sůl, mletý pepř, drcený kmín, mletá paprika, majoránka, 2 lžíce rajského protlaku, 150 ml světlého piva. Postup: Omyté a osušené maso nakrájíme na kostky. Cibuli, česnek i brambory oloupeme, mrkev očistíme. Na sádle zpěníme pokrájenou cibuli, přidáme maso a za stálého míchání opečeme dohněda. Pokud maso pustí šťávu, vydusíme ji na tuk. Maso osolíme, opepříme, okmínujeme, přidáme protlak, majoránku, promícháme a podlijeme pivem. Pod pokličkou dusíme doměkka. Občas promícháme a podle potřeby podléváme horkou vodou nebo vývarem. Až je maso téměř měkké, opět necháme vydusit na tuk. Zaprášíme moukou, promícháme a zalijeme vodou. Přidáme brambory nakrájené na kousky a mrkev na špalíčky. Přikryjeme a dusíme do úplného změknutí. Nakonec dochutíme solí a rozmačkaným česnekem. Podáváme s pečivem. _______________

64

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Vyskoč z vody

Ingredience: 500 g polohrubé mouky, 7 lžic mléka, 1 kostka (42 g) čerstvého droždí, 1 lžička cukru, 1 lžička soli, 300 g tuku (nejlepší je máslo, ale dá se nahradit Herou nebo Stellou). náplň: 150 g vanilmixu + 450 ml vody nebo jiná libovolná náplň (tvarohová, maková, povidlová, ořechová, nutella, ...) na obalení: moučkový cukr smíchaný s vanilkovým. Postup: Do hrníčku dáme mírně teplé mléko, osladíme lžičkou cukru a rozdrobíme droždí. Přikryjeme a na teplém místě necháme vzejít kvásek. Mouku osolíme a přidáme na kousky pokrájený změklý tuk. Rukou promícháme a rozmačkáme na hrubou na drobenku. Přilijeme vzešlý kvásek a vypracujeme hladké těsto (rukama nebo v robotu). Do větší mísy dáme vodu (cca 20 °C) a do ní položíme těsto (musí být celé ponořené). Necháme stát a počkáme, až se těsto zvedne ode dna a částečně se vynoří (trvá to asi půl hodiny). Pak těsto hned vyjmeme z vody a osušíme utěrkou. Rozdělíme na poloviny a postupně každou rozválíme na tloušťku 2–3 mm. Vykrájíme kolečka, položíme lžičku náplně, přeložíme na půl a stlačíme okraje. Upečeme na plechu vyloženém papírem na pečení při 180°C do zrůžovění (cca 15 minut). Ještě teplé obalíme v cukru a necháme vychladnout. 1 dávka - 32 ks _______________

Špenátový nákyp se šunkou

Ingredience: 1 balíček mraženého špenátu, 200g šunky, 2 vejce, 2–3 rohlíky, trochu mléka, 2–3 stroužky česneku, muškátový květ, vegeta, pepř, sůl. Postup: Špenát necháme rozmrazit, vodu vylijeme. Přidáme kostičky rohlíků předem namočené v mléce s rozkvedlanými žloutky, kostičky šunky, prolisovaný česnek, koření a sůl a vmícháme sníh z bílků. Hmotu vložíme do zapékací misky či pekáčku vymazaného tukem a vysypaného strouhankou a v předehřáté troubě upečeme (200 °C, asi 25 minut). Podáváme s vařenými bramborami, obložené zeleninou. _______________

Sušenky á la Oreo

Ingredience: těsto: 300 g hladké mouky, 180 g tuku (hera, stela, máslo, ...), 100 g moučkového cukru, 5 lžic kakaa, 2 lžičky prášku do pečiva, 1 vejce náplň: 250 g tvarohu, 100 g sušeného mléka, 1 vanilkový cukr, moučkový cukr podle chuti. Postup: Z uvedených surovin vypracujeme hladké těsto, zabalíme do mikrotenového sáčku a dáme uležet do ledničky (nechala jsem přes noc).

Hlínské rozhledy, březen 2014

65

Těsto rozválíme na tloušťku cca 3 mm, lépe to jde přes mikrotenovou fólii. Vykrájíme kolečka a skládáme na plech vyložený papírem na pečení. Pro pěkný vzhled sušenek do nich můžeme otisknout libovolný vzorek (použila jsem mřížku na protlačování brambor). Upečeme při 180–190 °C 13–15 minut. Vychladlé sušenky po dvou spojujeme náplní. náplň: tvaroh rozmícháme s cukrem a sušeným mlékem do husté krémovité konzistence. Je-li tvaroh příliš tuhý, můžeme zředit trochou smetany nebo mléka. _______________

Peciválky

Ingredience: 700 g brambor uvařených ve slupce, 1 vejce, sůl, polohrubá mouka podle potřeby (cca 250 g), 1 hrnek mléka, mletý mák nebo strouhaný perník, moučkový cukr. Postup: Vychladlé brambory oloupeme a najemno nastrouháme. Vál posypeme částí mouky, přidáme brambory, osolíme, v bramborách vyhloubíme důlek a rozklepneme do něj celé vejce. Posypeme moukou a zpracujeme měkké těsto, mouku přidáváme podle potřeby. Těsto rozdělíme na čtvrtiny. Z každé uválíme váleček na délku plechu. Naskládáme je na plech vyložený papírem na pečení a válečkem na těsto trochu zploštíme. Nožem nakrájíme na kousky, ale nedokrojíme úplně, jenom asi do poloviny. Vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C a upečeme dozlatova (cca půl hodiny). Upečené nakrájíme podle naznačených zářezů na kousky, nasypeme do hrnce a zalijeme vařícím mlékem. Přikryjeme pokličkou a důkladně protřepeme. Pak slijeme přebytečné mléko, které se nevsáklo. Na talíři posypeme mákem nebo perníkem, který jsme promíchali s cukrem podle chuti. Hubeným pokropíme rozpuštěným máslem. _______________

Ananasová bábovka

Ingredience: 1 plechovka ananasového kompotu, 1 hrnek polohrubé mouky, 3 vejce, 0,5 hrnku oleje, 0,5 hrnku cukru krupice, 2 sáčky pudinkového prášku s ananasovou příchutí, 2 lžičky sody, špetka soli. Postup: Žloutky s cukrem ušleháme do pěny. Přimícháme olej, mouku smíchanou se sodou a pudinkové prášky rozmíchané v 1 hrnku šťávy z kompotu. Nakonec vmícháme tuhý sníh ušlehaný z bílků se špetkou soli a dvě lžíce na kousky pokrájeného ananasu. Těsto nalijeme do vymazané a vysypané formy a upečeme (180 °C, cca 45 minut). Upečenou bábovku necháme vychladnout, opatrně vyklopíme, nakrájíme a podáváme ozdobenou kopečkem šlehačky, kousky ananasu, jahodami a snítkou meduňky. Zdroj: http://www.mamincinyrecepty.cz

66

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

• sobota 22. března 2014 – Výstava vín, Dolní Kounice, Bratrstvo vinařů a kopáčů 1737 o. s. • neděle 23. března 2014 – Vítání jara, Moravské Bránice, O. s. Bráničánek. • sobota 29. března 2014 – Taneční zábava s Dolňáky, Dolní Kounice. • sobota 12. dubna 2014 – Otevření kláštera Rosa Coeli, Dolní Kounice. • sobota 12. dubna 2014 – Veřejný turistický závod, Ivančice. • sobota 12. dubna 2014 – Jarní moravskobránický blešák, Moravské Bránice. • sobota 12. dubna–neděle 13. dubna 2014 – Mezinárodní prodejní výstava minerálů, drahých kamenů a šperků, Oslavany. • neděle 13. dubna 2014 – Květná neděle, křížová cesta ke kapli sv. Antonína, Dolní Kounice. • sobota 19. dubna 2014 – Vystup na svůj vrchol – ke kapli sv. Jakuba, Ivančice. • sobota 26. dubna 2014 – Hasičská soutěž TFA Železný kačer, Mělčany. • sobota 26. dubna 2014 – Oslavanská padesátka – „Memoriál Tondy Šaláta“, Oslavany. • čtvrtek 1. května 2014 – Odemykání cyklostezek a den otevřených dveří na oslavanském zámku, Oslavany. • sobota 3. května 2014 – Svatogothardské vinařské slavnosti, Dolní Kounice. • pondělí 5. května 2014 – Pouť vinařů se mší ke cti sv. Gotharda, Dolní Kounice. • středa 7. května 2014 – Zahájení sezóny na zámku, Dolní Kounice. • čtvrtek 8. května 2014 – Pochod osvobození, Padochov. • pátek 16. května–neděle 18. května 2014 – Trampská nota, Padochov. • sobota 17. května 2014 – Z Ivančic do Ivančic – turistický pochod, Ivančice. • neděle 18. května 2014 – Hudební slavnosti 2014, Oslavany. • pátek 23. května–neděle 25. května 2014 – Slavnosti chřestu, Ivančice. • sobota 24. května 2014 – Den dětí, Hrubšice. • sobota 24. května 2014 – „Bambiriáda“ – celostátní přehlídka volnočasových aktivit, Ivančice. • pátek 13. června 2014 – Pouťová zábava se skupinou Old Arcus, Dolní Kounice. • sobota 14. června 2014 – Běh naděje, Padochov. • sobota 14. června 2014 – Babské hody, Mělčany. • sobota 14. června 2014 – Koncert Mladí brněnští symfonikové, Dolní Kounice. • neděle 15. června 2014 – Pouť sv. Antonína Paduánského, Dolní Kounice.

Hlínské rozhledy, březen 2014

67

Staročeská přísloví ledacos vám napoví

Rukověť moudrosti našich předků pro každou příležitost 2

Bajky jednou větou

Bajka je příběh, v němž zvířata jednají jako lidé. Nebere si ovšem na mušku vlastnosti zvířat, jak by se pohodlnému čtenáři mohlo zdát, ale chování lidí! Čím se koza pyšní, za to se ovce stydí. Sobě vlk ostronos, sobě ježek kadeřav. Datel dřevo razí, sám sobě nos kazí. Pes dvojích vrat mívá často hlad. Kdo honí dva zajíce, nechytí žádného. Nežeň se, psíku, po vlčí stopě; ohlédne se a sežere tě! Ač krtek pod zemí chodí, přece se ukrýti nemůže. Sysel, dosti chytré zvíře, prozradí se přece v díře. Myš jest malé zvíře, Po lidských žlabech kalná voda teče. přec nevěří jedné díře. Každá liška svůj ohon chválí. Žádná kráva není, aby telátkem nebyla. Neleží v tom síla, kobyla-li siva, ale jak táhne. Zajíc dlouhé uši má a není oslem. Kozel dlouhou bradu má a není mudrcem. Také černá kráva bílé mléko dává. Vinen medvěd, že krávu snědl, vinna i kráva, že do lesa šla. Mnoho psů — zajícova smrt. Potmě je každá kráva černá. Kočičí hra — myší smrt. Co se z kočky narodí, nebude než myši chytati. Potrefená husa z hejna kejhá. Nešťastný taký dům, kde kohout mlčí a slepice zpívá. Býval volem, a nyní nechce zůstat ani koněm. V nerybných krajích i rak za rybu platí. Když hus na moře zaletí, přiletíc přec husou zůstává. Mladého raka starý rak káral, proč leze znak. Neukázal mu lépe jak, i lezou oba podnes tak.

68

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Viděla žába koně kout, i zvedla též nohu. Vůl starší učí orati vola mladšího. Nelítejte vrány, na vysoké chrámy. Ta myška už lapena, s kterou kočka pohrává. Osel oslu pěknější arabského koně. Zle koni, kolem něhož osli hýkají. Už vejce moudřejší než slepice? Kdyby byl zajíc nespal u Malína, byl by už doběhl do Kolína. Kdyby bylo po vůli psí, nezůstalo by kobyly ve vsi. Slepice kdáčíc, zrna v zobáku neudrží. Tím řeka horší není, že z ní psi pijí. Když se káně zjestřábí, více škrábe než rodilý jestřáb. Vše domů přijde, co vlci nesežerou. Rád kocour ryby jídá, ale nerad pro ně do vody břede. Kůň, který oves dobývá, nejmíň se ho nají. Unavenému koni je i ocas těžký. Oslu když se dobře vede, jde na led tancovat. Svině, když kaliště mají, na čistou vodu nedbají. Psi jedné vsi často se hryžou, ale na vlka spolu se derou. Běda tomu domu, kde tele rozkazuje volu.

Čertovinky

Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění. Nevíš, co stojí mezi anděly a čerty? Žerty! Čert vždycky na větší hromadu klade. Není toho kostelíčka, aby čert při něm svou kapličku neměl. Dobré je i v pekle mít přítele. V nouzi čert i mouchy lapá. Čert má mnoho cukru, a proto hřích činí sladkým. Kde ďábel víc nezmůže, aspoň zasmradí. Nepiš čerta na stěně, sám se on maluje.

Prázdný sud nejvíc duní.

Hlínské rozhledy, březen 2014

69

ZÁVĚREČNÉ SLOVO

M

ilí čtenáři, začali jsme tím, co nás v novém roce 2014 asi čeká. Svoboda našeho jednání i bytí jde ruku v ruce s naší odpovědností. Skvěle vystihnul pojem svobody ve svém článku na webu i tento pisatel, cituji: Prostor svobody není fotbalové hřiště, pravidla fotbalu a soudce s píšťalkou dohromady. Lidé nejsou, alespoň do té míry jako hráči fotbalu, stejní a stejně vybaveni ve vztahu k oněm vnějším pravidlům. Každý jedinec má své dispozice a svá omezení (fyzická, rozumová, ekonomická) a proto pravidla lidského prostoru svobody nejsou a nemohou být pro všechny lidi stejně významná. A nemám na mysli jen lidi staré, nemocné nebo nemohoucí. Pro člověka líného, který neumí cizí jazyky, nic neznamená svoboda cestování. Těžko vysvětlit výhody svobody projevu člověku, který nemá co říci. Zapšklý důchodce, kterého nic nezajímá nebo všechno ví, nebude jásat nad svobodou přístupu k informacím. Svobodu možností nákupu v hypermarketu nemůže dostatečně ocenit člověk s omezenými finančními prostředky a stejně tak člověku bez vzdělání je svobodná soutěž o zaměstnání k ničemu. Pravidla jsou sice pro všechny stejná, ale lidé nejsou stejní. Je ovšem s podivem, jak často vítězí volba možnosti plného břicha před svobodnou myslí…. (zdroj mrkvicka.blogspot.cz) Měsíc březen je ve své polovině a tak vám tedy přejeme, abyste si pohodově, svobodně a hlavně v klidu a ve zdraví užili letošní jaro a také ve veselé mysli strávili i nadcházející svátky velikonoční. Poděkování – Jan Skácel Poděkujme jak děti za jablko za vše co bývalo a znovu kdysi bude za to že věrná po dni přicházela noc za zarputilé ráno Poděkujme jak děti za jablko za to že příští dávno je už za námi že nás měl čas jak rybář rybu v síti Poděkujme jak děti za jablko a bez výčitek bez pokorné pýchy za radost která pomohla nám přebolet za odebraný dar Poděkujme jak děti za jablko A za tři měsíce se opět těšíme na vás tentokráte již s letním vydáním Rozhledů. Krásné jaro a veselé Velikonoce přeje redakční tým Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil. HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 1 (21), ročník 6, březen 2014. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200  výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO  00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. května 2014 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: Hlinaci@seznam. cz. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Toto číslo vychází 15. března 2014.

70

Hlínské rozhledy, číslo 1 (21), ročník 6

Výletní místo HLINA 34 Další z pohlednic nám již dobře známého náměšťského fotografa Ondřeje Knolla (*24. 12. 1883–†6. 8. 1960). Pohlednici vydal obchodník Jan Průša v roce 1928. Na pohlednici je zachycen pohled na obec Hlína z rozhledny. Na Knollových fotografiích jsou občas zachyceny Knollovy dcery, které oživují snímek, a vzácněji i jeho dopravní prostředky – motocykl AJS se sajdou (období 1925–1928) a v následujících desetiletích automobil Praga Piccolo, serie IV. Bez těchto dopravních prostředků by byl počet jím vyfotografovaných obcí jistě značně menší. V případě naší pohlednice můžeme nalézt Knollův automobil v pravém dolním rohu zaparkovaný pod stromem. Pohlednice oražená razítkem poštovního úřadu v Silůvkách je adresována Zdeňku Kroutilovi do Brna s tím, aby své ženě, která se se synem nově nastěhovala na Hlínu čp. 77 přivezl domovský list, potřebný pro přihlášení trvalého pobytu.

Tetčice u Brna 35 Čtyřokénková světlotisková pohlednice Tetčic s nedokonalým barevným přítiskem (levá strana s vynechanými barvami). Pohlednice byla odeslána z jihlavského poštovního úřadu Regině Pohankové do Prštic. Na dvou obrázcích je zachycena náves. Je zde vidět školní budova, která byla postavena v roce 1875 a v roce 1894 byla rozšířena přistavěním patra na dvojtřídní. Na dalším obrázku nalezneme nádraží. První vlak projel Tetčicemi v roce 1856, kdy byl otevřen úsek z Brna do Božího Požehnání (dnes Zastávka). Na zbývajícím obrázku je zobrazena pila, která zde byla postavena již v roce 1886 a po sto letech provozu prošla celkovou přestavbou. První písemná zmínka o obci s názvem Tuchssici se nalézá v latinsky psané Kosmově kronice. Není však jasné, zda se jedná o Tetčice. Mohlo také jít o Čučice. Dalším názvem, který Tetčice užívaly po mnoho století, jsou Tečice – význam slova souvisí s tekoucí vodou. Tetčice leží v údolí na říčce Bobravě. Název Tetčice získaly Tetčice v roce 1923. Místopisná komise ministerstva vnitra se rozhodla, že obec Tečice se nadále bude jmenovat Tetčice.

Hlínské rozhledy, březen 2014

71

Společná fotografie účastníků Novoročního výšlapu k pomníčku npor. letectva Rostislav Minkse (25. 9. 1939–15. 3. 1965) z 20. stíhacího a bombardovacího leteckého pluku Náměšť nad Oslavou, 1. ledna 2014.

Masopust na Hlíně, 22. února 2013.

Pohlednice zobrazující pohled z rozhledny na obec Hlínu, vydal Jan Průša, Hlína, foto Ondřej Knoll, Náměšť nad Oslavou, formát 137 × 87 mm, 1928.

Čtyřokénková pohlednice Tetčic, vydavatel neznámý, foto a zpracování Karel Bruchélt, Nová 81, Brno, formát 139 × 91 mm, kolem roku 1925 .