INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM CÉVNATÝCH ROSTLIN SE

INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM CÉVNATÝCH ROSTLIN SE ZAMĚŘENÍM NA CHRÁNĚNÉ DRUHY PP BORŠOV U LITĚTIN A JEJÍHO ŠIRŠÍHO OKOLÍ

Jaroslav Zámečník Muzeum východních Čech, Eliščino nábřeží 465, 500 01, HRADEC KRÁLOVÉ, e-mail: [email protected]

2007

ÚVOD V roce 2007 byl proveden na základě objednávky Krajského úřadu Pardubického kraje botanický průzkum se zaměřením na zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin, v PP Boršov u Litětin a v jejím ochranném

pásmu

v souvislosti

s probíhajícím

výzkumem

poslední

východočeské

populace

myrmekofilního modráska Maculinea alcon alcon. Mapování bylo zaměřeno na všechny cévnaté rostliny, ale největší pozornost byla věnována chráněným druhům uvedeným v prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Cílem bylo podrobné vymapování chráněných druhů cévnatých rostlin, zjištění jejich početnosti a navržení optimálního způsobu managementu pro jejich zachování a zvýšení početnosti v daném území. Lokalita byla autorem práce v roce 2007 navštívena celkem 15x v období od počátku května do konce září.

PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ První soupis druhů cévnatých rostlin lokality Boršov u Litětin pochází od věhlasného východočeského botanika F. Procházky (cf. PROCHÁZKA 1972), který ve studovaném území botanizoval v letech 1969 až 1971. Výsledky své práce shrnul ve zprávě interního charakteru: SPR Boršov u Litětin – botanická inventarizace. Procházka (PROCHÁZKA 1972) však provedl inventarizaci na mnohem větší ploše, než je samotná rozloha současné přírodní památky. Botanicky zmapoval i další louky v okolí. Lze se domnívat, že se zaměřil především na louku suššího charakteru nacházející se S od chráněného území s bohatým porostem hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe) a hvozdíku pyšného pravého (Dianthus superbus superbus). Tuto domněnku potvrzuje i KNÍŽETOVÁ (1975): „cca 250m severněji od chráněného území byla sledována další lokalita podobného charakteru, avšak s daleko bohatšími porosty hořce hořepníku a hvozdíku pyšného, než ve vlastním chráněném území. Tato lokalita je i druhově bohatší (Inula salicina, Rosa gallica, a na ni se pravděpodobně vztahuje i Procházkův údaj o Dianthus armeria, Platanthera bifolia a Veronica longifolia) a nesporně by zasloužila ochranu.“ Toto tvrzení lze snad ještě potvrdit skutečností, že Dianthus armeria roste na zmiňované ploše dodnes! Louku suššího charakteru nazývá Procházka ve své práci jako „severní část chráněného území“ a upozorňuje na skutečnost, že tato část území je ponechána svému vývoji a začíná pomalu zarůstat dřevinami (Betula spec. div., Salix spec. div., Quercus spec. div.). Procházka (PROCHÁZKA 1972) upozorňuje na vysokou diverzitu rostlinných druhů a zároveň velkou zranitelnost chráněného území. Klade především důraz na nezbytnost pravidelného monitoringu lokality a populací vzácných druhů rostlin a na vhodný management. Další písemná zpráva, která uvádí pouze několik druhů cévnatých rostlin pochází z roku 1976, kdy zde proběhla ve dnech 31.8. a 9.9.1976 prověrka SPR Boršov (cf. KNÍŽETOVÁ 1976). Autorka upozorňuje na skutečnost, že severně od stávajícího území rezervace se nachází další louka s bohatšími porosty hořce hořepníku a hvozdíku pyšného. Ve své práci z této plochy uvádí pozoruhodný výskyt růže galské (Rosa gallica) a upřesňuje některé informace z Procházkova inventarizačního průzkumu. KNÍŽETOVÁ (1976) ve své zprávě uvádí pouze nejvýznamnější druhy rostlin (5 druhů) a odvolává se, že soupis všech zde

2

zjištěných druhů rostlin bude uveden ve zprávě o inventarizačním průzkumu území. Ta však nebyla z neznámých důvodů nikdy zpracována. Další písemná zpráva o zájmovém území pochází až z roku 2000, kde v PP Boršov u Litětin a v jejím ochranném pásmu prováděla průzkum PRAUSOVÁ (2000). Bohužel závěrečná zpráva o tomto inventarizačním průzkumu nebyla v rezervační knize na pardubickém středisku AOPK vůbec nalezena. Později, v roce 2004, zpracovává Prausová botaniku pro nový Plán péče pro PP Boršov u Litětin (PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004). Autorka zde uvádí, že při dílčí floristické inventarizaci v roce 2000 (PRAUSOVÁ 2000) bylo v přírodní památce zjištěno 97 (v ochranném pásmu – les 62, v ochranném pásmu – kulturní louka 27) taxonů cévnatých rostlin. V roce 2004 zaznamenala Prausová na území přírodní památky celkem 118 druhů cévnatých rostlin, v ochranném pásmu v louce 74 a v lese 66 taxonů cévnatých rostlin. Bohužel v Plánu péče jsou uvedeny pouze druhy z hlediska ochrany přírody významné (chráněné podle vyhlášky č. 395/92 a ohrožené podle červeného seznamu cévnatých rostlin) a pak několik desítek druhů v textu (cf. PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004). Je velmi pravděpodobné, že studované území navštívila řada botaniků, ale výsledky těchto návštěv nejsou shrnuty v žádném manuskriptu ani v publikovaném článku a nejsou tudíž dostupné.

CHARAKTERISTIKA A POPIS ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ Geomorfologicky patří zkoumané území do VIC-1C-f: Východočeská tabule-Východolabská tabulePardubická kotlina-Holická tabule. Zkoumané území leží na západním okraji lesa Boršov, 1 km jižně od obce Litětiny v nadmořské výšce 245 m. Podloží tvoří svrchnokřídové vápnité jílovce a slínovce teplického souvrství a hlinitopísčité holocenní naplaveniny, zvláště při březích rybníka Lodrant, který leží uvnitř obory východně od lokality. V severozápadní části se zachovaly relikty vátých písků. Z hlediska pedologie se zde vyvinuly pararendziny (p. pseudoglejová), organozem typická (glejová) – glej, na píscích především arenosoly (kambizem arenická a regozem arenická). Klimaticky patří území do teplé oblasti A3 – mírně suché s mírnou zimou, či do teplé oblasti T2 (QUITT 1971) s následující charakteristikou: dlouhé léto, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Klimatologické charakteristiky podle Quitta (QUITT 1971) jsou následující: počet letních dnů – 50 až 60, počet dnů nad 10°C – 160 až 170, počet mrazových dnů – 100 až 110, počet ledových dnů – 30 až 40, průměrná teplota v lednu - -2 až -3, průměrná teplota v červenci – 18 až 19, průměrná teplota v dubnu – 8 až 9, průměrná teplota v říjnu – 7 až 9, dnů srážek nad 1 mm – 90 až 100, úhrn srážek ve vegetační době – 350 až 400, úhrn srážek v zimě – 200 až 300, srážky celkem – 550 až 700, počet dnů se sněhem – 40 až 50, počet dnů zamračených – 120 až 140, počet dnů jasných – 40 až 50. Průměrné roční srážky jsou 600-650 mm, srážky ve vegetačním období 350-400 mm. o

o

Průměrná roční teplota 6 C, průměrná teplota ve vegetačním období 14-15 C. Podle Culka (CULEK 1996) patří zkoumaná oblast do bioregionu 1.9 – Cidlinsko-chrudimský. Z fytogeografického hlediska (SKALICKÝ 1988) patří studované území do oblastí České termofytikum: 15 – Východní Polabí, 15c – Pardubické Polabí; z hlediska geobotanické rekonstrukce zde byly vymapovány dubohabřiny (MIKYŠKA et al. 1968). Potenciální rekonstrukční mapa dle NEUHAUSLOVÁ et al. 1998 uvádí černýšové dubohabřiny (Melampyro – nemorosi Carpinetum).

Celé studované území (viz. Mapa 1) bylo rozděleno na 8 základních ploch A, B, C, D, E, F, P, R, které 3

byly podle charakteru vegetace dále členěny na jednotlivé dílčí plošky (celkem 421 dílčích plošek), na kterých byly sledovány a zaznamenány botanické a lepidopterologické parametry pro pozdější statistické vyhodnocení

vzhledem

k lepidopterologickému

výzkumu

poslední

východočeské

populace

myrmekofilního modráska Maculinea alcon alcon. Plochy s prokázaným vývojem modráska M. alcon alcon a živnou rostlinou hořcem Gentiana pneumonanthe (plochy A a R) byly dále velmi jemně členěny na drobný systém dílčích plošek, aby bylo možné získat co nejpodrobnější data pro statistické vyhodnocení.

PLOCHA A 2

V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na dílčí plošky o velikosti 25m , celkem zde bylo vyčleněno 159 dílčích plošek (A1 až A159). V současné době nejhodnotnější a z hlediska ochrany přírody nejvýznamnější plocha zkoumaného území s řadou ohrožených a chráněných rostlinných a živočišných druhů. Zachovala se zde pestrá mozaika biotopů od rozsáhlé louky suššího, skoro až xerotermního charakteru s rozvolněným bylinným porostem s řadou obnažených plošek půdy, až po fragment lučního porostu svazu Molinion navazující na západní okraj dubohabřiny. Kombinace rostlinných a živočišných druhů je zde zcela unikátní, neboť se zde mísí druhy preferující jak sušší, tak i vlhčí stanoviště. Pozoruhodná je skutečnost, že zde skoro na xerotermním biotopu roste největší množství exemplářů hořce Gentiana pneumonanthe, hvozdíku Dianthus superbus superbus, vítodu Polygala vulgaris atd. Z dalších významných rostlinných druhů stojí za zmínku Galium boreale boreale, Potentila erecta, Inula salicina, Sanguisorba officinalis, Succisa pratensis, Selinum carvifolia a řada dalších druhů preferující spíše vlhčí stanoviště. S nimi tu pohromadě rostou druhy rostoucí spíše na sušších stanovištích, z nichž stojí za uvedení např. Thymus pulegioides chamaedrys, Dianthus armeria, Festuca rupicola, Hypericum perforatum, Peucedanum cervaria a dnes již na ploše vyhynulá Rosa gallica. Velice důležitým faktorem, který umožnil přežívání řady kriticky ohrožených druhů je skutečnost, že louka byla v minulosti nepravidelně kosena, a že tuto část území občas navštěvují divoká prasata, která zde rozrývají povrch a udržují tak stále rozvolněný bylinný porost s obnaženými ploškami půdy, což umožňuje snadné vyklíčení konkurenčně slabých a zároveň nejohroženějších rostlinných druhů (Gentiana pneumonanthe, Dianthus superbus superbus). Fragment porostu svazu Molinion se zde udržel pouze při západním okraji dubohabřiny a okrajem sušší louky. Bohužel podstatná část tohoto typu biotopu nebyla v minulosti kosena a v současné době je z větší části zcela zarostlá náletem dřevin. Tento fragment louky svazu Molinion je jedním z nejvýznamnějších biotopů pro populaci modráska Maculinea alcon alcon, neboť se zde nachází dostatek živných rostlin housenek motýla a s největší pravděpodobností i hostitelských mravenišť.

PLOCHA B V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (B1, B2, B3 a B4) a dále na dílčí 2

plošky o rozměru 100m , které kopírovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 20 dílčích plošek (LB1 až LB20). Luční porost představuje komplex sušších a vlhčích stanovišť. Vegetační kryt je relativně druhově chudý, ale lze zde na řadě plošek pozorovat postupné zlepšování. V severní části této plochy navazující na plochu A lze pozorovat pomalé pronikání význačných rostlinných druhů – Gentiana pneumonanthe. Ve východní části plochy, těsně nad cestou, bylo zaznamenáno několik kvetoucích exemplářů Gentiana 4

pneumonanthe. Louka hostí poměrně bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum.

PLOCHA C Plocha představuje extenzivně používanou cestu se sušším a rozvolněnějším charakterem vegetace, 2

která byla rozdělena na jednotlivé dílčí plochy o velikosti 100m . Celkem zde bylo vyčleněno 8 dílčích plošek (C1 až C8).

PLOCHA D V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (D1, D2, D3 a D4) a dále na dílčí 2

plošky o velikosti 100m , které kopírovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 13 dílčích plošek (LD1 až LD13). Dílči plocha představuje luční polokulturní porost vlčího charakteru. Vegetační kryt je relativně druhově chudý, ale lze zde na řadě plošek pozorovat postupné zlepšování, především na západním okraji plochy navazujícím na meliorační kanál. Jižní část plochy navazující na plochu R je místy relativně květnatá a byly zde zaznamenány význačné rostlinné druhy – hořec Gentina pneumonanthe. Louka hostí poměrně bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum.

PLOCHA E V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (E1, E2, E3 a E4) a dále na dílčí 2

plošky o rozměru 100m , které sledovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 11 dílčích plošek (LE1 až LE11). Luční porost představuje polokulturní louku, která ve své východní části navazující na meliorační kanál hostí bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum. Luční porost se nachází v mírném svahu orientovaném k východu. Směrem k poli se květnatost lučního porostu zhoršuje.

PLOCHA F V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (F1, F2, F3 a F4) a dále na dílčí plošky 2

o velikosti 100m , které sledovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 32 dílčích plošek (LF1 až LF32). Luční porost představuje polokulturní louku, která ve své jihovýchodní části navazující na meliorační kanál hostí bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum. Luční porost se nachází v mírném svahu orientovaném k jihovýchodu. Směrem k poli se květnatost lučního porostu zhoršuje. V severní části lučního porostu, včetně okraje navazující na pole, byla na plochách s rozvolněnou vegetací nalezena velmi početná populace zeměžluče Centaurium erythraea.

PLOCHA P Příkop navazující ze západní strany na plochu E a z východní strany na plochu D, byl rozdělen na 6 2

dílčích plošek o rozměrech 100m . Celkem zde bylo vyčleněno 6 dílčích plošek (P1 až P6). Meliorační příkop má zcela odlišný charakter vegetace od okolních ploch. I když zde nebyly zaznamenány žádné chráněné druhy cévnatých rostlin, má vzhledem k diverzitě studovaného území význam. Byla zde nalezena poměrně početná populace, v červeném seznamu uvedeného druhu, nadmutice bobulnaté – Cucubalus baccifer. Příkop slouží především jako významný koridor pro disperzi 5

řady bezobratlých živočichů. Je také zároveň díky své značné květnatosti (Cirsium oleraceum, Cirsium canum, Eupatorium cannabinum, Mentha aquatica, Betonica officinalis, Jacea pratensis aj.) bohatým zdrojem nektaru.

PLOCHA R 2

V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na dílčí plošky o velikosti 25m , celkem zde bylo vyčleněno 151 dílčích plošek (R1 až R151). Plocha zahrnuje celé území PP Boršov u Litětin a část polokulturní louky, která nebyla v roce 2006 v době členení ploch pokosena. Dílčí plocha představuje fragment bezkolencové louky s výskytem ohrožených druhů organismů a částečně polokulturní bezkolencovou louku. Chráněné území bylo vyhlášeno na ekotonálním stanovišti na ploše 0,32 ha a ze severu a východu je obklopeno dubohabřinou a z jihu a západu polokulturní loukou a melioračním kanálem, na které navazuje další polokulturní louka. Díky ekotonálnímu charakteru v PP dochází k šíření lesních druhů (např. rožec velkokvětý – Stellaria holostea, sasanka hajní – Anemone nemorosa, pitulník žlutý – Galeobdolon luteum, mařinka vonná – Galium odoratum, vrbka úzkolistá – Epilobium angustifolium, lipnice hajní – Poa nemoralis, kokořík mnohokvětý – Polygonatum multiflorum, violka Rivinova – Viola riviniana atd.). Velmi intenzivně se v lokalitě v kontaktu s lesním porostem šíří ostružiníky (Rubus idaeus, R. fruticosus agg.) a konopice (Galeopsis bifida, Galeopsis pubescens, Galeopsis tetrahit). Vegetace je na této dílčí ploše díky nevhodnému dlouhodobému managementu (kosení) silně zapojená a většina nejvzácnějších druhů je vytlačena do rozvolněnějších porostů na západním okraji plochy, které navazují na polokulturní louku. Zde se udržely poslední jedinci hořce Gentiana pneumonanthe.

Z fytocenologického hlediska nelze dílčí plochy ve studovaném území přesně charakterizovat a jednoznačně přiřadit k botaniky definovaným svazům. Luční porosty totiž představují mozaiku různě degradovaných bezkolencových luk, pravděpodobně svazu Molinion (plocha A a R, jižní okraj plochy D). Velmi významnou roli zde hraje vlhkost a vysýchavost jednotlivých stanovišť. Zřetelné je to především mezi plochami A a R, které se nejvíce přibližují svazu Molinion. Dílčí plochy F, E, B a D lze považovat za polokulturní louky, které byly s největší pravděpodobností v minulosti dosévány. V současnosti je na těchto plochách patrný pozvolný návrat k přírodě blízkým společenstvům svazu Calthion (východní okraj plochy F navazující na plochu A, západní okraj plochy D a východní okraj plochy E).

6

CHRÁNĚNÉ DRUHY CÉVNATÝCH ROSTLIN ZAZNAMENANÉ V ÚZEMÍ Ze studovaného území je doposud známo 217 druhů cévnatých rostlin, které zde byly zaznamenány v letech 1972 až 2007. Z toho 5 druhů je uvedeno v prováděcí vyhlášce č. 395/92 Sb. k zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen vyhláška) v kategorii „silně ohrožený druh“: Gentina pneumonanthe – hořec hořepník, Dianthus superbus – hvozdík pyšný a Allium angulosum – česnek hranatý a v kategorii „ohrožený“ Taraxacum palustre (pampelišky ze sect. Palustria) a Platanthera bifolia – vemeník dvoulistý. Z druhů uvedených v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. Procházka et al. 2001) zde byly zaznamenány v kategorii C1 (kriticky ohrožený druh): Dianthus superbus – hvozdík pyšný; v kategorii C2 (silně ohrožený druh): Allium angulosum – česnek hranatý, Gentiana pneumonathe – hořec hořepník; v kategorii C3 (ohrožený druh): Carex hartmanii – ostřice Hartmanova, Pseudolysimachion maritimum – rozrazil dlouholistý, Rosa gallica – růže galská, Scorzonera humilis – hadí mor nízký, Silaum silaus – koromáč olešníkový; v kategorii C4a (vzácnější taxony vyžadující pozornost, méně ohrožené druhy): Centaurium erythraea – zeměžluč okolíkatá, Cerastium lucorum – rožec hajní, Cucubalus baccifer – nadmutice bobulnatá, Dianthus armeria – hvozdík svazčitý, Galium boreale boreale – svízel severní pravý, Peucedanum cervaria – smldník jelení, Primula elatior – prvosenka vyšší. Za prokazatelně vyhynulé druhy lze v současné době považovat následující chráněné druhy: Taraxacum palustre (pampelišky ze sect. Palustria) a Platanthera bifolia – vemeník dvoulistý. Z druhů uvedených v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) lze v území považovat za vyhynulé následující druhu: Pseudolysimachion maritimum – rozrazil dlouholistý a Rosa gallica – růže galská. Přehled jednotlivých druhů rostlin významných z hlediska ochrany přírody je uveden v následující tabulce. TABULKA 1: Druhy rostlin významných z hlediska ochrany přírody Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: §1 – kriticky ohrožený druh, §2 – silně ohrožený druh, §3 – ohrožený druh; Červený seznam cévnatých rostlin České republiky [PROCHÁZKA et all. 2001]: C1 (kriticky ohrožený), C2 (silně ohrožený), C3 (ohrožený), C4a (téměř ohrožený).

LATINSKÝ NÁZEV

ČESKÝ NÁZEV

AUTOR NÁLEZU

OHROŽENÍ

Allium angulosum L.

česnek hranatý

C2, §2

Carex hartmanii Cajander

ostřice Hartmanova

ZÁMEČNÍK 2007 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 ZÁMEČNÍK 2007

C4a

PRAUSOVÁ IN MIKESKA 2004 ZÁMEČNÍK 2007

C4a

ZÁMEČNÍK 2007

C4a

Centaurium erythraea Rafn

Cerastium lucorum (Schur) Möschl

SYNONYMUM

Centaurium minus auct., zeměžluč okolíkatá C. umbellatum Gilib. (zeměžluč lékařská) Cerastium fontanum subsp. lucorum (Schur) Soó, rožec hajní C. vulgatum subsp. macrocarpum (Schur) Dostál

Cucubalus baccifer L.

nadmutice bobulnatá

Dianthus armeria L.

hvozdík svazčitý

Dianthus superbus subsp. superbus

hvozdík pyšný pravý

7

PROCHÁZKA 1972 KNÍŽETOVÁ 1976 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 KNÍŽETOVÁ 1976 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004

C3

C4a

C1, §2

ZÁMEČNÍK 2007

Galium boreale subsp. boreale

Gentiana pneumonanthe L.

svízel severní pravý Dasystephana pneumonanthe (L.) Borkh., Pneumonanthe vulgaris F.W. Schmidt

hořec hořepník (hořepník proužkatý, hořepník luční)

PROCHÁZKA 1972 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 KNÍŽETOVÁ 1976 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 ZÁMEČNÍK 2007

C4a

C2, §2

Peucedanum cervaria (L.) Lapeyr.

smldník jelení

Platanthera bifolia (L.) Rich.

vemeník dvoulistý

PROCHÁZKA 1972 KNÍŽETOVÁ 1976

C3, §3, CITES

Primula elatior (L.) Hill.

prvosenka vyšší

PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 ZÁMEČNÍK 2007

C4a

rozrazil dlouholistý

PROCHÁZKA 1972

C3

Rosa gallica L.

růže galská (růže keltská)

KNÍŽETOVÁ 1976

C3

Scorzonera humilis L.

hadí mord nízký

Pseudolysimachion maritimum (L.) Á. Löve et D. Löve

Pseudolysimachion longifolium subsp. maritimum (L.) Hartl, P. longifolium auct., Veronica longifolia auct.

Taraxacum sect. Palustria

PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 PROCHÁZKA 1972

C4a

C3 §2

KOMENTÁŘE K CHRÁNĚNÝM A OHROŽENÝM DRUHŮM Chráněné druhy podle vyhlášky v kategorii „silně ohrožený druh“:

GENTIANA PNEUMONANTHE – HOŘEC HOŘEPNÍK Druh je rozšířený v Evropě, kromě severní a nejjižnější části; od severozápadní části Pyrenejského poloostrova a Anglie na sever po jižní Skandinávii a východní Pobaltí, na jihu po severní Itálii a sever Balkánského poloostrova; širokým pásem před střední část evropského Ruska zasahuje až na jihozápadní Sibiř. Na území České republiky je rozšířen téměř v celém území, kromě středních a vyšších poloh oreofytika, v oblastech charakterizovaných výskytem vlhkých úvalových, slatinných nebo lesních luk. Dříve se vyskytoval velmi hojně, zvláště podél velkých řek a v lesních územích s loukami, popř. v pánvích s rybníky, dnes již jen vzácně až roztroušeně. Hořec hořepník roste na nehnojených, střídavě vlhkých bezkolencových loukách a pastvinách, vlhkých lesních světlinách, pasekách a v lemech, na čerstvě vlhkých až vlhkých, živinami bohatých, obvykle minerálně bohatých půdách neutrální až slabě zásadité reakce, často s kolísající hladinou podzemní vody. Hořec hořepník je diagnostickým druhem svazu Molinion (cf. KIRSCHNER & KIRSCHNEROVÁ in SLAVÍK [eds.] 2000). V důsledku likvidace jeho stanovišť (meliorace) a změně způsobu hospodaření (ukončení pastvy a kosení - pro generativní rozmnožování potřebuje nezapojenou a narušovanou vegetaci) patří k mizejícím druhům naší přírody. Podle vyhlášky je řazen k silně ohroženým druhům a podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) patří do kategorii C2 – silně ohrožené druhy. 8

Hořec hořepník je vytrvalá bylina s dlouhým tlustým oddenkem, kvete od července do září. Semena dozrávají podle místních podmínek od konce července do konce září. Na lokalitě je většina semen zralá a začíná vypadávat z tobolek počátkem září. Na území bývalého východočeského regionu hodnotí jeho rozšíření PROCHÁZKA (1980). Uvádí, že nejvíce lokalit bylo zaznamenáno v Polabí. Jeho výskyt uvádí z lokalit - v Pšovském lese až k Labouni, u Kopidlna, Skochovice, Nový Hradec Králové, Bělečko, Hoděšovice, Novoveský rybník, Žernov a Hradce u Holic, Vysoké Chvojno, Veliny, Litětiny, Pardubice, Dašice, Čivice, mezi Podlesím a Poběžovicemi, Výrov, Nový Ples atd. Více nalezišť je ještě i dnes také v Českomoravském mezihoří, i když ne všechna z uvedených existují (Bor u Vysokého Mýta, mezi Zámrskem a Vraclaví, Kosořín, Nořín, Zářecká Lhota, Trpín atd.). Posledním územím, odkud je ve východočeském regionu větší množství údajů je Chrudimsko a Hlinecko, tedy Železné hory a přilehlá část Žďárských vrchů (Palác u Heřmanova Městce, Svídnice, Slavice, mezi obcí Lukavice a Skalka, Žumberk, okolí Hlinska, Plaňany, při cestě z Mokrýšova do Mrákotína atd.). V Podorličí je druh znám jen od Bačetína, Brtvy u Dobrušky, Solnice a Lukavice na Rychnovsku. Mimo to byl zaznamenán ještě na Podzvičínsku (Mlázovice, severně od rybníka Hluboký u Lázní Bělohradu, na západním okraji Lískovického lesa směrem ke Koutům na Hořicku). Jinde asi úplně chybí (PROCHÁZKA 1980). Ve studovaném území lze rozlišit tři mikrolokality hořce hořepníku (viz. mapa 2). Poměrně silná populace čítající v roce 2007 155 kvetoucích exemplářů je přítomna na ploše A. Rostliny hořce hořepníku se zde vyskytují jak v porostech svazu Molinion, tak pronikají i na značně vysýchavá stanoviště na ploše, a tak je zde možné zaznamenat hořec Gentiana pneumonanthe společně např. s mateřídouškou Thymus pulegioides chamaedrys či Dianthus armeria. Další mikrolokalita byla zaznamenána na ploše R, respektive v její severozápadní části. Díky poměrně silnému zapojení travního porostu v rezervaci byly rostliny hořce hořepníku postupně vytlačeny do okrajových patrií plochy, navazující na plochu D. V roce 2007 zde bylo nalezeno celkem 49 kvetoucích rostlin.

1

Nové mikrolokalita byla zaznamenána v roce 2007 na ploše B. Na východním okraji plochy navazující na dubohabřinu, zde bylo v roce 2007 nalezeno celkem 5 kvetoucích rostlin hořce hořepníku. Jedná se pravděpodobně o exempláře, které zde přežívají delší dobu (poměrně velké trsy rostlin), ale vlivem pravidelného kosení lučního porostu je zde nebylo možné v minulosti zaznamenat. Celkem bylo ve studovaném území v roce 2007 nalezeno 209 kvetoucích rostlin hořce hořepníku. Jeho rozšíření ve studovaném území je přehledně graficky znázorněno v mapě 2. Druh patří mezi konkurenčně slabé rostliny, které ke svému úspěšnému růstu, ale především ke klíčení semen, potřebují nezapojené porosty vegetace s jednotlivými ploškami obnažené půdy. Ve studovaném území může být tento druh ohrožen především špatně zvoleným managementem (časná seč před dozráním semen v tobolkách a jejich vysemenění, silně zapojené porosty vegetace, meliorační kanál lemující východní okraj studovaného území) (viz. kapitola Doporučený management).

1

V připomínkované studii uvádí ing. J. Horák, že na dílčí ploše R zaznamenal v roce 2007 > 70 kvetoucích rostlin hořce Gentiana pneumonanthe. Tento počet je překvapující, neboť autorovi studie se podařilo zaznamenat pouze 49 trsů hořce. Z tohoto důvodu bude v roce 2008 provedeno opětovné sčítání jednotlivých rostlin hořců Gentiana pneumonathe na dílčí ploše R. 9

DIANTHUS SUPERBUS SUPERBUS– HVOZDÍK PYŠNÝ PRAVÝ Druh je rozšířen ve Střední Evropě, na severu zasahuje až do Skandinávie a Pobaltí, na jihu po sever Balkánského poloostrova. Na jihu evropského Ruska, na Sibiři, ve Střední Asii a ve východní Asii se vyskytují blízce příbuzné taxony. U nás se vyskytuje roztroušeně až vzácně především v teplejších oblastech. Na území České republiky se druh vyskytuje ve dvou poddruzích, z nichž oba jsou rozšířeny na území východočeského regionu. Hvozdík pyšný pravý se na území České republiky vyskytuje roztroušeně až vzácně v termofytiku a mezofytiku celého území, výjimečně v oreofytiku; od nížiny do podhorského stupně. Druh je vytrvalá bylina se silným primárním kořenem a vystoupavým nebo plazivým, větveným oddenkem, květenství vrcholičnaté, bohaté, koruny růžové nebo i bílé, nedřípená část čepele korunních lístků úzce kopinatá, kvete od června do září. Plodem je tobolka. Semena jsou vyzrálá a vypadávají z tobolky během června až října . Hvozdík pyšný pravý je v naší přírodě dosti vzácný, ohroženy jsou především jeho biotopy, které se nacházejí často v zemědělsky využívané krajině. Druh roste na vlhkých nebo střídavě vlhkých loukách, ve světlých listnatých lesích a v lesních okrajích. Preferuje půdy jílovité až hlinité, minerálně bohaté, vlhké až vysýchavé. Nejčastěji jej lze zaznamenat ve společenstvech svazů Molinion (diagnostický druh), Trifolion medii, Quercion pubescenti-petraeae (diagnostický druh), vzácněji Genisto germanicae-Quercion a Carpinion (cf. KOVANDA in HEJNÝ & SLAVÍK 1990). Podle vyhlášky je druh řazen k silně ohroženým druhům a podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) patří do kategorie C1 – kriticky ohrožené druhy. PROCHÁZKA (1980) uvádí, že Dianthus superbus superbus má centrum rozšíření v Polabí. Četné lokality jsou ve východočeské části fytochorionu střední Polabí (Slatina, Liběšice, Jičíněves, Pševec, Libáň, lesy u Češova, obora u Kopidlna, lesy v okolí Budčevsi, Nový Bydžov) a pak ve fytogeografickém podokrese východní Polabí (Vysoké Veselí, les jižně Záchrašťan, Komárov, Sobětušský bor, pod Přímem a v lese u Zvíkova v okolí Nechanic, Hradec Králové, u lesa Ouliště u Piletic a Slatiny, mezi Sobčicemi a Trstěnicemi, Zvole, Nový Ples, Týniště nad Orlicí, Kladruby nad Labem, „Stáje“ u Bezděkova, Kokešov, Nové Čivice, les Křemenec u Barchova na Pardubicku; již počátkem minulého století je udáván Ph. M. Opizem z borového lesíka u Pardubic, v lese mezi Pardubicemi a Velkými Koloději, u rybníka Mordýř severně od Horních Ředic, na úpatí Žernova při silnici pod Vysokým Chvojencem poblíž rybníka Smílek, nad rybníkem Šmatlán u Chvojence, pod hrází rybníka Lodrant u Trusnova). Sem pravděpodobně patří i údaj od Hořic na hranicích s Podzvičínskem, který publikoval Košťál v Čelakovského Rezultátech a přímou návaznost na výskyt v Polabí má i lokalita „Spytské keře“ u velké Jasenice, udávaná K.Prokešem, ležící již v území Podorlických opuk, odkud publikoval hvozdík pyšný pravý ještě J.Rohlena z Opočna. Zajímavý je výskyt na dvou blízkých lokalitách v Orlických horách (v údolí Bělé jižně Mnichové a na jihozápadním svahu Kobylinky u Dobřan), dále je známa jedna lokalita z nejvýchodnější části Železných hor na hranicích se Žďárskými vrchy (na lukách východně od obce Krouna) a jediný údaj, publikovaný A.Culkem v roce 1955, z naší části Českomoravské vysočiny („jediný, avšak dosti silný trs v nepatrném porostu břízy a osiky u silnice z Borku do Spačic“). Obecné údaje o výskytu v Podkrkonoší jsou mylné, vznikly asi zobecněním výskytu u Hořic. Uvedený výčet lokalit zachycuje už jen historické rozšíření taxonu ve východních Čechách, protože mnohá z citovaných nalezišť (zejména na loukách) už zanikla (PROCHÁZKA 1980). Ve studovaném území lze rozlišit dvě hlavní mikrolokality hvozdíku pyšného pravého (viz. mapa 2). 10

Poměrně silná populace čítající v roce 2007 181 kvetoucích exemplářů je přítomna na ploše A. Rostliny hvozdíku pyšného pravého se zde vyskytují jak v porostech svazu Molinion, tak i na značně vysýchavých stanovištích na ploše. Další mikrolokalita byla zaznamenána na ploše R, respektive v její severozápadní části. V roce 2007 zde byly nalezeny celkem 2 kvetoucí rostliny hvozdíku pyšného pravého. Celkem bylo ve studovaném území v roce 2007 nalezeno 183 kvetoucích rostlin hvozdíku pyšného pravého. Jeho rozšíření ve studovaném území je graficky znázorněno v mapě 2. Druh je na lokalitě ohrožen pouze v silně zapojených porostech, jelikož se jedná o poměrně konkurenčně slabý druh. K úspěšnému klíčení druhu na lokalitě jsou nutné obnažené plošky půdy. V případě rozvolnění dnes silněji zapojených travních porostů je možné populaci hvozdíku pyšného pravého mnohonásobně navýšit.

ALLIUM ANGULOSUM – ČESNEK HRANATÝ Eurasijský druh, areál zasahuje od východní Francie a severní Itálie přes střední Evropu a Ukrajinu na jihozápad Ruska a západní Sibiř, na jih Evropy proniká na Balkán. V ČR se vyskytuje vzácně v severních, středních a východních Čechách (např. v Polabí) a na jižní a střední Moravě (Dolnomoravský a Hornomoravský úval, Bílé Karpaty aj.). Druh roste v nížinách a pahorkatinách na vlhkých až mokřadních loukách, slatinách a travnatých březích řek. Je to světlomilná rostlina, preferuje střídavě vlhké až mokré, výživné, hluboké, slabě zásadité až kyselé půdy, snáší i zvýšený obsah rozpustných solí. Česnek hranatý je vytrvalá bylina vysoká 20–60 cm, s podlouhle válcovitou cibulí 0,5-0,75 cm v průměru, nasedající na silný větvený oddenek, obalné šupiny se nerozpadávají. Lodyha přímá, jen dole listnatá, nahoře ostře hranatá. Listy v počtu 4–6, úzce čárkovité, 10-25 cm dlouhé a 1,5–6 mm široké, žlábkovité, na rubu ostře kýlnaté, toulec neopadavý se 2–5 laloky, 1 cm dlouhý. Soukvětím je šroubel (lichookolík) v průměru 2,5-4,5 cm velký, polokulovitý, mnohokvětý. Okvětí zvonkovité, světle červenofialové až bledě červené, zřídka i bělavé, vnější lístky úzce vejčité, člunkovité, vnitřní eliptické, delší než vnější. Tyčinky kratší než okvětí, prašníky zpočátku žluté, později červené, mírně vyčnívající z okvětí. Plodem je vejčitá tobolka, semena černá, 2,0-2,3 mm dlouhá. Kvete od července do září. Cibule, listy i květenství česneku hranatého se používají na Sibiři jako zelenina (www.botany.cz). Druh je ohrožen zejména zánikem mnohých lokalit způsobeným destrukcí a změnou charakteru biotopů. Četné slatinné louky byly v minulosti vysušeny a přeměněny na pole nebo porosty šlechtěných topolů, jiné po ukončení kosení postupně zarůstají křovinami. Podle vyhlášky je řazen k silně ohroženým druhům a podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) patří do kategorie C2 – silně ohrožené druhy. Na studovaném území se druh vyskytuje na všech plochách s výjimkou dílčích ploch A a R. Vzhledem k jeho „masivnímu“ výskytu ve studovaném území nebylo možné jednotlivé rostliny přesně spočítat. Lze však odhadnout, že v současné době se ve studovaném území druh vyskytuje v populaci čítající přibližně 500 trsů (viz. mapa 2). Druh není v území ohrožen. Jedná se o poměrně nenáročnou rostlinu vázanou na různě kvalitní vlhké louky. Jediné ohrožení druhu by mohlo spočívat v případném „kejdování“ lučních porostů či v nevhodných melioračních zásazích.

11

V území nebyl recentně potvrzen výskyt dvou chráněných druhů rostlin, uvedených podle vyhlášky v kategorii „ohrožený“. Jedná se o vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), který byl v roce 1969 zaznamenán Procházkou na ploše A, a některý z druhů komplexu bahenních pampelišek (Taraxacum sect. Palustria), který se s největší pravděpodobností vyskytoval na ploše R. Příčiny ústupu vemeníku Platanthera bifolia nejsou zcela jasné, ale u pampelišek Taraxacum sect. Palustria mohlo být příčinou hned několik faktorů: nevhodné kosení lučních porostů nebo naopak úplná absence kosení, postupné přílišné zapojení vegetačního krytu, občasné pokejdování atd. Vemeník Platanthera bifolia se poměrně hojně vyskytuje v dubohabřině východně od studovaného území a hned několik druhů bahenních pampelišek Taraxacum sect. Palustria je známo ze slatinné louky od nedalekého rybníka Lodrant. Zde byly v roce 2007 autorem práce nalezeny následující druhy komplexu: Taraxacum subalpinum, Taraxacum hollandicum, Taraxacum bohemicum (lokalita je dokonce typovou lokalitou druhu!!!) a Taraxacum paucilobum. Vhodně zvoleným managementem ve studovaném území lze očekávat určité zlepšení biotopových nároků, dnes již zde vyhynulých druhů, a zároveň tedy i jejich možný návrat na jednotlivé dílčí plochy.

12

DOPORUČENÝ MANAGEMENT Níže navržený management pro studované území se snaží vytvořit optimální podmínky jak pro rostliny, tak i pro živočichy. Zřetel je brán především na potřeby chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, zvláště bezobratlých. Nejvýznamnějšími druhy celého území jsou v tomto případě myrmekofilní modrásek Maculinea alcon alcon, jeho živná rostlina hořec Gentaina pneumonanthe a hostitelské druhy housenek, mraveneci Myrmica spp. Navržený management tak musí především vytvořit optimální podmínky pro tyto 3 organizmy. Zároveň je však nutné upozornit na fakt, že navrhovaný management bude s největší pravděpodobností vyhovovat i zbytku chráněných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů a nemělo by tak dojít k jejich vyhubení či radikálnímu potlačení. Lze očekávat spíše opačný efekt.

Dílčí plocha A V současné době představuje tato dílčí plocha nejcennější a nejvýznamnější stanoviště modráska Maculinea alcon alcon a zároveň silně ohrožených rostlin – hořce Gentiana pneumonanthe a hvozdíku Dianthus superbus superbus. Cílem managementových prací by mělo být zachování bohaté mozaiky rozvolněných porostů vegetace s obnaženými ploškami půdy až po silněji zapojené porosty vegetace. Na celé ploše je nutné provádět pravidelné kosení travních porostů. První kosení je nutné realizovat nejpozději do poloviny června, poté druhé kosení v době semenění hořců. Kosení je nutné provádět v pruzích o šířce 2 až 4 m. Pokosenou hmotu z prvního kosení je nutné deponovat mimo území dílčí plochy. Pokosenou hmotu z druhého kosení je nutné využít k dosušení (vysemenění) na připravených pokusných přebránovaných pruzích na plochách B a D. Nepokoseno by do příští vegetační sezóny mělo zůstat alespoň 20% travního porostu – náhodně vybrané plošky vegetace na celé dílčí ploše. V menších porostech v jižní části dílčí plochy dochází k pronikání třtiny Calamagrostis epigeios do lučních porostů. Doporučuji lokální použití herbicidů, respektive graminicidů, protože třtinu z těchto porostů při navržených způsobech managementu nebude možné odstranit. Dojde tím také k pozitivnímu rozvolnění zapojeného travního porostu. Nálet dřevin v porostu svazu Molinion na východním okraji plochy je nutné vyřezat ve prospěch bezlesí. V podrostu tohoto náletu přežívají, byť ve sterilním stavu, jednotlivé rostliny hořce Gentiana pneumonanthe a hvozdíku Dianthus superbus. Vyřezání dřevin by mělo proběhnout v etapách v době vegetačního klidu. Nejprve je nutné odstranit asi 2 m široký pruh na rozhraní louky a náletu dřevin, poté rozdělení zbývajícího náletu na 6 pruhů směřujících kolmo na porostní stěnu a z nich 1., 3. a 6. vyřezat. Vzniklé pařezy je nutné ošetřit kontaktním herbicidem, aby se zabránilo jejich zmlazování. V druhé etapě by měly být ze zbylých 3 pruhů odstraněny 2. a 4. a nakonec ve třetí etapě poslední 5. Podle potřeby je nutné v následujících letech zajistit pravidelné kosení vyřezaných ploch, zmlazující dřeviny opětovně vyřezat a ošetřit kontaktním herbicidem. Cílem by mělo být postupné, ale kompletní odstranění náletu ve prospěch bezlesí. Vegetací a dřevinami zarostlý meliorační kanál na západním okraji dílčí plochy je nutné výrazně proředit. Během 2 let je nutné odstranit až 50% stávajícího náletu křovin a dřevin a vytvořit tak rozvolněné skupinky se zde rostoucími ovocnými dřevinami a keři. Cílem by měl být stav zachycený na fotografiích 19 a 20. Tedy skupinky stromů a keřů se širšími ploškami bezlesí. Dojde tak k pozitivnímu propojení dílčí plochy F s dílčí plochou A pro disperzi bezobratlých v rámci území. Vyřezané dřeviny je nutné spálit mimo dílčí plochu A a vzniklé pařízky ošetřit kontaktním herbicidem. Vegetaci na melioračním příkopu a na 13

nově vytvořených ploškách bezlesí je nutné 1x

během roku pokosit, popř. lokálně vypalovat. Část

vegetace (alespoň 20%) by měla být zachována a zůstat stát do jara příštího roku.

Dílčí plocha B a dílčí plocha D Základním cílem je vytvoření koridoru pro migraci motýlů mezi dílčími plochami A a R a zároveň i postupné zlepšení druhového složení lučních porostů. Jedním z cílů by mělo být dosažení rozšíření hořce Gentiana pneumonanthe na obě dílčí plochy. Luční porosty je nutné kosit v nespojitých pásech, přičemž první seč musí proběhnout nejpozději do 15. června. Seč je nutné provádět každoročně s ponecháním poloviny plochy území neposečenou, přičemž ponechaný neposečený porost musí být nespojitý a musí vytvářet mozaiku nepokosených a pokosených pásů směřujících od plochy A k ploše R, tedy ze severu na jih. Šířka pásů by neměla přesahovat 4 m. Důležité je, aby pokosená biomasa nebyla ihned odvezena z lokality (např. senážování), ideální by bylo hmotu na místě dosušit. Velmi žádoucí by bylo po pokosení v době semenění chráněných rostlin některé pokosené pásy skarifikovat či přímo oddrnovat (v úvahu připadá i vypalování), což podpoří semenění rostlin a rozvoj mravenců. Druhou seč je nutné provést nejdříve 30. srpna a to na obou dílčích plochách. Zároveň je nutné vybrat 2 pruhy vegetace spojující plochu A a R a po pokosení je převláčet těžkými bránami či jinak skarifikovat. Poté na ně přenést biomasu z plochy A, dosušit ji zde (kvůli vysemenění chráněných rostlin) a poté odstranit. Možné je i ruční dosévání semen hořce Gentiana pneumonthe na tyto přebránované plochy. Jeden z těchto pruhů by měl kopírovat západní okraj ploch B a D (kolem melioračního kanálu), druhý pruh by měl být veden spíše prostředkem obou dílčích ploch.

Dílčí plocha P Nutné je pokosení vegetace (křovinořezem) 1x za dva roky. Získanou biomasu je možné spálit přímo v melioračním příkopu nebo na vybraném místě na ploše E. Pokosení je vhodné provést brzy na jaře, nejlépe do konce dubna. Je nutné zvážit postupné zasypání melioračního příkopu v území (v horizontu 5 let), aby i nadále nedocházelo ke zbytečnému odvodňování území a rychlému vysychání podmáčených ploch. Na západní okraj melioračního příkopu je vhodné zvážit dosadbu vybraných druhů dřevin - hrušeň polničku (Pyrus pyraster), jabloň lesní (Malus sylvestris) či jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), aby se vytvořila „závětrná“ místa na ploše D, která je ze západu vystavena poměrně intenzivnímu větru. Ten ztěžuje a někdy i znemožňuje migraci bezobratlých v rámci ploch A a R.

Dílčí plocha E Luční porosty je nutné kosit v nespojitých pásech, přičemž první seč musí proběhnout nejpozději do 15. června. Seč je nutné provádět každoročně s ponecháním poloviny plochy území neposečenou, přičemž ponechaný neposečený porost musí být nespojitý a musí vytvářet mozaiku nepokosených a pokosených pásů směřujících od západu k východu, směrem na dílčí plochy D a R. Šířka pásů by neměla přesahovat 4 m. Důležité je, aby pokosená biomasa nebyla ihned odvezena z lokality (např. senážování), ideální by bylo hmotu na místě dosušit. Druhou seč je nutné provést nejdříve 30. srpna. Nepřípustné je kejdování nebo převedení travního porostu na ornou půdu. Stávající rozloha lučních porostů by měla být v plném rozsahu zachována. Je nutné zvážit, zda východní okraj dílčí plochy navazující na meliorační kanál by nebylo vhodné při první seči vůbec nekosit (stačí pruh o šíři 5m) a při 14

druhé seči by došlo k jeho pokosení. Na severním a západním okraji dílčí plochy by bylo vhodné dosázet vhodné dřeviny (nejlépe topoly černé – Populus nigra), jako větrolamy. Snížila by se tam intenzita větru ze západu a severozápadu na dílčí plochy E, D a B. Zároveň by tak došlo k přirozenému oddělení lučního porostu od zemědělské půdy.

Dílčí plocha F Luční porosty je nutné kosit v nespojitých pásech, přičemž první seč musí proběhnout nejpozději do 15. června. Seč je nutné provádět každoročně s ponecháním poloviny plochy území neposečenou, přičemž ponechaný neposečený porost musí být nespojitý a musí vytvářet mozaiku nepokosených a pokosených pásů směřujících od severu k jihu. Šířka pásů by neměla přesahovat 4 m. Důležité je, aby pokosená biomasa nebyla ihned odvezena z lokality (např. senážování), ideální by bylo hmotu na místě dosušit. Druhou seč je nutné provést nejdříve 30. srpna. Nepřípustné je kejdování nebo převedení travního porostu na ornou půdu. Stávající rozloha lučních porostů by měla být v plném rozsahu zachována. Na západním okraji dílčí plochy by bylo vhodné dosázet vhodné dřeviny (nejlépe topoly černé – Populus nigra), jako větrolamy. Snížila by se tak intenzita větru ze západu na dílčí plochy F a částečně i A. Zároveň by tak došlo k přirozenému oddělení lučního porostu od zemědělské půdy.

Dílčí plocha R Dílčí plocha je vymezena na původní rozloze PP Boršov u Litětin. Vyžaduje specifický management a to nejen díky dlouhodobému nevhodnému obhospodařování, ale také díky svému zastínění dubohabřinou z jihu. Luční porost je zde z celého studovaného území nejvlhčí a zároveň i nejvíce zastíněný. Luční porost je nutné kosit. První kosení je potřeba realizovat nejpozději do poloviny června, poté druhé kosení v době semenění hořců. Zároveň je nutné provést každých 5 let na 1/4 rozlohy dílčí plochy drnování, při respektování rozmístění rostlin hořce Gentiana pneumonanthe. Dále je třeba radikálně rozvolňovat zapojený travní porost, především ve východní části dílčí plochy. Bylo by vhodné zvážit pobránování těžšími bránami. Tím dojde i k tolik potřebnému obnažení půdního povrchu, který je nezbytný pro úspěšné klíčení silně ohrožených druhů rostlin (Gentiana pneumonanthe, Dianthus superbus superbus). Zásah je nutné realizovat pouze na části dílčí plochy (cca 30%) a teprve na základě jeho úspěšnosti zvážit pobránování i zbytku plochy. V úvahu dále připadají např. pojezdy traktorem po podmáčené louce, skarifikace, odstraňování drnu, vypalování, používání herbicidů (graminicidů na potlačení druhů rodu Molinia spec. div.) apod. Jižní okraj dílčí plochy navazující na dubohabřinu bude nutné dlouhodobě intenzivně kosit, aby se potlačil růst ruderálních druhů pronikajících z lesa na dílčí plochu. Pro okraj dubohabřiny platí management doporučený pro okraje lesních porostů v celém studovaném území.

Okraje lesních porostů v celém studovaném území Okraje lesních porostů v současné době představují velice cenné biotopy a to především z botanického hlediska. Je potřeba postupně odstraňovat vybrané stromy na lesních okrajích a především pak postupně snižovat zakmenění na okrajích lesa a to nerovnoměrně. Cílem by mělo být vytvoření nepravidelného

15

lesního lemu (na úkor lesa) o šíři cca 5 až 20 m a to na celém lesním lemu. Nově vytvořené plochy by měly být extenzivně sečeny, aby se zabránilo zarůstání těchto ploch náletem křovin. U lesa v ochranném pásmu je třeba preferovat při obnově clonný či výběrný způsob těžby a to především v části do 50 m od hranice PP Boršov. V úvahu připadají i maloplošné holé seče (kotlíky), které mohou být udržovány dlouhodobě jako bezlesí. Nezbytně nutný bude převod na les nízký nebo střední, a to alespoň v ochranném pásmu PP Boršov pro světlinové druhy motýlů (např. Argynnis adippe) a dalších bezobratlých. Nedávno obnovený meliorační kanál na západním okraji dubohabřiny musí být co nejdříve zrušen (zasypán), protože stahuje vodu a postupně vysouší luční porosty dílčích ploch A a B. Vliv melioračního kanálu je patrný zvláště na východním okraji dílčí plochy, kde v minulosti vegetace vlhkých lučních porostů, je postupně nahrazována vegetací sušších stanovišť.

PŘEHLED MANAGEMENTOVÝCH ZÁSAHŮ JEDNOTLIVÝCH DÍLČÍCH PLOCH Plocha A = luční porost 2008 -

kosení travního porostu v pruzích o šíři 2 až 4 m ve směru sever – jih, 1/2 travního porostu pokosit, 1/2 ponechat stát,

-

první kosení provést do poloviny VI., pokosenou biomasu deponovat mimo dílčí plochu,

-

druhé kosení provést v době dozrání semen hořce hořepníku, pokosenou biomasu nedosušovat na dílčí ploše, ale využít na managementová opatření na plochách B a D,

-

při druhém kosení na ploše ponechat pouze 20% nepokoseného travního porostu v náhodně vybraných malých ploškách do jara příštího roku,

-

lokální porosty třtiny Calamagrostis epigeiois v jižní části dílčí plochy ošetřit graminicidem během měsíce V., chemicky ošetřenou biomasu po zaschnutí rostlin shrabat a deponovat mimo dílčí plochu.

Výše uvedené zásahy provádět každoročně, chemické ošetření třtiny Calamagrostis epigeios pouze do doby jejího úspěšného potlačení. = nálet dřevin na východním okraji dílčí plochy 2008 -

odstranit 4 m široký pruh náletu dřevin na rozhraní lučního porostu a náletu,

-

rozdělit zbývající nálet na 6 pruhů směřujících kolmo na porostní stěnu a vyřezat 1., 3. a 6,

-

vyřezání provést v době vegetačního klidu,

-

veškeré pařízky ošetřit kontaktním herbicidem a zabránit tak jejich dalšímu zmlazování,

-

vzniklou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu, je možné ji spálit na dílčí ploše F.

2009 -

vyřezat další dva pruhy náletu dřevin, 2. a 4.,

-


-


-

zmlazující pařízky z loňského vyřezávání ošetřit kontaktním herbicidem,

-

vyřezané plochy pokosit křovinořezem a zabránit tak jejich zarůstání ruderálními druhy bylin a 16

dřevin. -


2010 -

vyřezat poslední pruh náletu dřevin, 5.,

-


-


-

zmlazující pařízky z vyřezávání ošetřit kontaktním herbicidem,

-

vyřezané plochy pokosit křovinořezem a zabránit tak jejich zarůstání ruderálními druhy bylin a dřevin.

-


Zajistit dlouhodobé udržování vyřezaných ploch, vyřezávat a chemicky ošetřovat zmlazující nálet, vzniklou plochu kosit křovinořezem a získanou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu.

= meliorační příkop na západním okraji dílčí plochy 2008 -

vyřezat 30% veškerého náletu dřevin a křovin v okolí a v melioračním kanálu a to tak, aby zde zůstaly skupinky stromů s keři střídající se s ploškami úplného bezlesí,

-

vzniklé pařízky ošetřit kontaktním herbicidem,

-

křovinořezem pokosit vegetaci na stávajících ploškách bezlesí a na nově vytvořených plochách v rámci vyřezávání, nepokoseno by mělo být 20% vegetace, která zůstane stát do jara příštího roku,

-

místo kosení je možné provádět lokální vypalování za holomrazu nebo kombinovat jak kosení, tak i vypalování v poměru 1:1.

2009 -

vyřezat dalších 20% veškerého náletu dřevin a křovin v okolí a v melioračním kanálu a to tak, aby zde zůstaly skupinky stromů s keři střídající se s ploškami úplného bezlesí, v tomto roce bude vyřezávání konečné a dojde k požadovanému finálnímu stavu (viz. foto 19 a 20).

-

dosadba cca 10 exemplářů ovocných stromů po celé délce melioračního kanálu, preferovat ovocné dřeviny hrušeň polničku (Pyrus pyraster) či jabloň lesní (Malus sylvestris).

-

křovinořezem pokosit vegetaci na stávajících ploškách bezlesí a na nově vytvořených plochách v rámci vyřezávání, nepokoseno by mělo být 20% vegetace, která zůstane stát do jara příštího roku,

-

místo kosení je možné provádět lokální vypalování za holomrazu nebo kombinovat jak kosení, tak i vypalování v poměru 1:1.

V následujících letech je nutné zajistit kosení jednotlivých plošek bezlesí 1x do roka nebo jejich vypalování v poměru 1:1. Zmlazující dřeviny či křoviny je nutné opětovně vyřezat a ošetřit kontaktním herbicidem.

Plocha B a D 2008 = luční porost -

každoroční kosení travního porostu v nespojitých pásech o maximální šíři 4 m ve směru sever – 17

jih, tak aby došlo k propojení ploch A a R, -

první seč provést nejpozději do 15. června,

-

pokosenou biomasu dosušovat přímo na dílčí ploše (podpora vysemenění řady druhů rostlin) a po dosušení odvést,

-

druhou seč provést na celé dílčí ploše nejdříve 15. srpna s tím, že na ploše zůstane 10% nepokosené vegetace do následujícího jara,

-

na dílčích plochách vytyčit dva pásy vegetace o šíři 4m, jeden vést po západním okraji dílčích ploch a druhý prostředkem dílčích ploch ve směru sever – jih, po druhé seči na nich provést pobránování těžkými bránami (možná je kombinace bránování x vypalování) a deponovat na ně pokosenou biomasu z plochy A, kterou zde dosušit a po dosušení deponovat mimo dílčí plochy,

-

na pobránované plochy je možné i ruční dosévání silně ohrožených druhů rostlin – Gentiana pneumonanthe a Dianthus superbus superbus (semena musí pocházet ze studovaného území),

-

kosení pobránovaných pásů bude do doby prokázání úspěšného růstu Gentiana pneumonanthe a Dianthus superbus superbus stejná jako na celé dílčí ploše, později bude nutné kosit až po dozrání semen v semenících obou výše uvedených druhů.

Plocha P 2008 = vegetace melioračního kanálu -

pravidelné kosení vegetace křovinořezem 1x za dva roky,

-

pokosenou biomasu likvidovat přímo v dílčí ploše (severní část u cesty) nebo deponovat mimo dílčí plochu,

-

na západní okraj melioračního příkopu dosadit vhodné ovocné dřeviny - hrušeň polničku (Pyrus pyraster), jabloň lesní (Malus sylvestris) či jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia).

Plocha E 2008 = luční porost -

pravidelné kosení lučních porostů 2x do roka a to celoplošně,

-

při prvním kosení nekosit a nechat stát vegetaci v pruhu o šíři 5m na východním okraji dílčí plochy při melioračním kanálu (přítomnost saranče Stethophyma grossum), vegetaci pokosit v rámci druhého kosení,

= severní a západní okraj dílčí plochy navazující na zemědělské pozemky -

výsadba vhodných dřevin jako větrolamů (nejlépe topoly černé – Populus nigra) a přirozené oddělení lučních porostů o zemědělské půdy.

V následujících letech zajistit péči o vysazené stromy, v případě uhynutí některých jedinců dosadit nové. Plocha F 2008 = luční porost -

pravidelné kosení lučních porostů 2x do roka a to celoplošně.

18

= západní okraj dílčí plochy navazující na zemědělské pozemky -

výsadba vhodných dřevin jako větrolamů (nejlépe topoly černé – Populus nigra) a přirozené oddělení lučních porostů o zemědělské půdy.

V následujících letech zajistit péči o vysazené stromy, v případě uhynutí některých jedinců dosadit nové.

Plocha R 2008 = luční porost -

pravidelné kosení lučního porostu nejpozději do poloviny června s ponecháním náhodně vybraných plošek nepokosené vegetace (celkem 30%),

-

druhé kosení provést v době semenění hořců (tento management bude vyhovovat i zde se velmi hojně vyskytující saranči Stethophyma grossum),

-

pokosenou biomasu deponovat po pokosení mimo dílčí plochu,

-

jednotlivé rostliny hořce Gentiana pneumonanthe nekosit, ale obsekávat, zajistit tak jejich úspěšné vysemenění,

-

zároveň je nutné provést každých 5 let na 1/4 rozlohy dílčí plochy drnování při respektování rozmístění rostlin hořce Gentiana pneumonanthe,

-

rozvolnit zapojený travní porost, především ve východní části dílčí plochy pobránováním (použít těžší brány) a to na 30% dílčí plochy (podle úspěšnosti zásahu realizovat tento krok na zbytku dílčí plochy),

-

podle charakteru vegetace dále využít pojezdy traktorem po podmáčené louce, skarifikace, odstraňování drnu, vypalování,

-

lokální a husté porosty bezkolence Molinia spec. div. ve východní části dílčí plochy ošetřit graminicidem během měsíce V., chemicky ošetřenou biomasu po zaschnutí rostlin shrabat a deponovat mimo dílčí plochu, použití graminicidu je možné nahradit „vytrháním“ jednotlivých trsů Molinia spec. div., čím dojde k uvolnění porostů a zároveň i k obnažení menších plošek půdy pro úspěšné klíčení semen hořce Gentiana pneumonanthe a hvozdíku Dianthus superbus superbus.

-

jižní okraj dílčí plochy navazující na dubohabřinu kosit 1x ročně k potlačení ruderálních druhů rostlin pronikajících z lesa.

Okraje lesních porostů v celém studovaném území postupně -

postupně snižovat zakmenění na okrajích lesa a to nerovnoměrně po celém okraji studovaného území,

-

vytvořit nepravidelný prosvětlený lesní lem o šíři cca 5 až 20m a to na celém lesním lemu dubohabřiny,

-

nově vytvořené plochy bezlesí (po vykácených stromech) extenzivně kosit, zabránit zarůstání těchto ploch náletem křovin.

19

Lesní porosty v ochranném pásmu postupně -

lesní porosty v ochranném pásmu převést na lesy zvláštního určení,

-

následně zavést hospodaření formou „středního lesa“,

-

v případě nemožnosti změny charakteru pozemků v katastru nemovitostí preferovat clonný či výběrný způsob těžby a to především v části do 50 m od hranice PR Boršov, vytvářet maloplošné holé seče (kotlíky), místy převod na střední les.

Meliorační kanál na okraji dubohabřiny 2008 až 2009 -

zrušení melioračního kanálu na západním okraji dubohabřiny a to bez jakýchkoliv kompromisů a nejpozději do konce roku 2009,

-

meliorační kanál je možné přehradit několika „hrázkami“, čímž lze docílit drobných periodicky zaplavovaných terénních depresí pro rozmnožování obojživelníku.

20

TABULKA 2: Přehled zjištěných druhů cévnatých rostlin ve studovaném území v letech 1972 až 2007 Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: §1 – kriticky ohrožený druh, §2 – silně ohrožený druh, §3 – ohrožený druh; Červený seznam cévnatých rostlin České republiky [PROCHÁZKA et all. 2001]: C1 (kriticky ohrožený), C2 (silně ohrožený), C3 (ohrožený), C4a (téměř ohrožený).

LATINSKÝ NÁZEV

SYNONYMUM

ČESKÝ NÁZEV

AUTOR NÁLEZU

Alopecurus pratensis L.

psárka luční

Anagallis arvensis L.

drchnička rolní

PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ IN MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007

sasanka hajní

PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

děhel lesní pelyněk černobýl kopytník evropský

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007

Acer campestre L.

javor babyka

Agrimonia eupatoria L.

řepík lékařský

Agrostis capillaris L. Achillea millefolium L. Achillea ptarmica L. Ajuga reptans L. Alisma plantago-aquatica L. Alliaria petiolata (M. Bieb.) Cavara et Grande Allium angulosum L. Alnus glutinosa (L.) Gaertn.

Anemone nemorosa L.

Agrostis tenuis Sibth., A. vulgaris With. Ptarmica vulgaris Hill

Alliaria officinalis M. Bieb.

Anemonoides nemorosa (L.) Holub

Angelica sylvestris L. Artemisia vulgaris L. Asarum europaeum L.

psineček obecný řebříček obecný řebříček bertrám zběhovec plazivý žabník jitrocelový česnáček lékařský česnek hranatý olše lepkavá

Avenella flexuosa (L.) Drejer

Deschampsia flexuosa (L.) Trin.

metlička křivolaká


Avenula pubescens (Huds.) Dumort.

Avenastrum pubescens (Huds.) Opiz, Helictotrichon pubescens (Huds.) Pilg.

ovsíř pýřitý

ZÁMEČNÍK 2007

sedmikráska obecná (chudobka)

ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

Bellis perennis L. Betonica officinalis L.

Stachys officinalis (L.) Trevis.

bukvice lékařská

Betula pendula Roth

Betula verrucosa Ehrh., B. alba auct.

bříza bělokorá (bříza bradavičnatá) válečka prapořitá

Brachypodium pinnatum (L.) P. Beauv.

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007

OHROŽENÍ

C2, §2

Brachypodium sylvaticum (Huds.) P. Beauv.

válečka lesní

PROCHÁZKA 1972 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

Calamagrostis epigejos (L.) Roth

třtina křovištní

Calluna vulgaris (L.) Hull Caltha palustris subsp. palustris Campanula patula L.

vřes obecný blatouch bahenní pravý zvonek rozkladitý

Campanula trachelium L.

zvonek kopřivolistý

Cardamine pratensis L. (incl. Cardamine pratensis subsp. major Tomšovic)

řeřišnice luční

ZÁMEČNÍK 2007

Carex acuta L.

Carex gracilis Curtis

ostřice štíhlá


Carex flacca Schreber Carex hartmanii Cajander

Carex glauca Scop.

ostřice chabá ostřice Hartmanova

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004

Carex hirta L.

ostřice srstnatá


Carex panicea L.

ostřice prosová


Carex tomentosa L.

ostřice plstnatá


Carpinus betulus L.

habr obecný

PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

C3

Centaurea jacea L.

Jacea pratensis Lam.

chrpa luční (chrpina luční)

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007

Centaurium erythraea Rafn

Centaurium minus auct., C. umbellatum Gilib.

zeměžluč okolíkatá (zeměžluč lékařská)

ZÁMEČNÍK 2007

C4a

Cerastium lucorum (Schur) Möschl

Cerastium fontanum subsp. lucorum (Schur) Soó, C. vulgatum subsp. macrocarpum (Schur) Dostál

rožec hajní


C4a

Circaea x intermedia Ehrh.

čarovník prostřední


Cirsium canum (L.) All.

pcháč šedý

Cirsium canum x oleraceum Cirsium canum x palustre Cirsium palustre (L.) Scop.

Cirsium xtataricum (L.) All. Cirsium xwimmeri Čelak. pcháč bahenní

22

PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 PROCHÁZKA 1972

Clinopodium vulgare L.

Calamintha clinopodium (Benth.) Spenn., C. vulgaris (L.) Halácsy, Satureja clinopodium (Benth.) Caruel

klinopád obecný


Colchicum autumnale L.

ocún jesenní


Convallaria majalis L.

konvalinka vonná

Convolvulus arvensis L. Conyza canadensis (L.) Cronquist Crepis biennis L.

Erigeron canadensis L.

Cruciata glabra (L.) Ehrend.

Galium vernum Scop.

Cruciata laevipes Opiz

Galium cruciata (L.) Scop.

Cucubalus baccifer L. Cuscuta europaea L. Dactylis glomerata L. Danthonia decumbens (L.) DC. Daucus carota L. Descurainia sophia (L.) Prantl

Sieglingia decumbens (L.) Bernh. Sisymbrium sophia L.

svlačec rolní turanka kanadská škarda dvouletá svízelka lysá (svízel jarní) svízelka chlupatá (svízel křížatý) nadmutice bobulnatá kokotice evropská srha laločnatá (srha říznačka) trojzubec poléhavý mrkev obecná úhorník mnohodílný

PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, Knížetová 1976, ZÁMEČNÍK 2007

Dianthus armeria L.

hvozdík svazčitý

Dianthus deltoides L.

hvozdík kropenatý (“slzičky”)

ZÁMEČNÍK 2007

Dianthus superbus subsp. superbus

hvozdík pyšný pravý

PROCHÁZKA 1972, Knížetová 1976, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

Echium vulgare L.

hadinec obecný vrbovka úzkolistá (vrbka úzkolistá) osívka jarní brslen evropský sadec konopáč pryšec chvojka světlík lékařský pravý

Epilobium angustifolium L. Erophila verna (L.) DC. Euonymus europaea L. Eupatorium cannabinum L. Euphorbia cyparissias L. Euphrasia rostkoviana subsp. rostkoviana

Chamerion angustifolium (L.) Holub

Tithymalus cyparissias (L.) Scop.

23

ZÁMEČNÍK 2007 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972

C4a

C4a

C1, §2

Festuca ovina L.

kostřava ovčí

ZÁMEČNÍK 2007

Festuca pratensis Huds.

kostřava luční


Festuca rubra L.

kostřava červená


Ficaria verna Huds. subsp. bulbifera Á. Löve et D. Löve

Ficaria bulbifera Holub, F. verna subsp. bulbilifera (Lambinon) Dostál, Ranunculus ficaria subsp. bulbilifer Lambinon

orsej jarní hlíznatý

ZÁMEČNÍK 2007

Filipendula vulgaris Moench

Filipendula hexapetala Maxim.

tužebník obecný

PROCHÁZKA 1972, Knížetová 1976, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

jahodník obecný krušina olšová křivatec žlutý křivatec luční

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007

pitulník žlutý


Galeopsis bifida Boenn.

konopice dvouklaná


Galeopsis pubescens Besser

konopice pýřitá


Galeopsis tetrahit L.

konopice polní


Galium album Mill.

svízel bílý

Galium boreale subsp. boreale

svízel severní pravý

ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

Fragaria vesca L. Frangula alnus Mill. Gagea lutea (L.) Ker Gawl. Gagea pratensis (Pers.) Dumort. Galeobdolon luteum Huds.

Lamiastrum galeobdolon (L.) Ehrend. et Polatschek

Galium palustre L. s.str.

svízel vonný (mařinka vonná) svízel bahenní


Galium sylvaticum L.

svízel lesní


Galium verum L. Genista tinctoria L.

svízel syřišťový kručinka barvířská

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972

hořec hořepník (hořepník proužkatý, hořepník luční)

PROCHÁZKA 1972, KNÍŽETOVÁ 1976, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

kakost luční

ZÁMEČNÍK 2007

Galium odoratum (L.) Scop.

Gentiana pneumonanthe L. Geranium pratense L.

Asperula odorata L.

Dasystephana pneumonanthe (L.) Borkh., Pneumonanthe vulgaris F.W. Schmidt

24

C4a


C2, §2

Geum urbanum L. Gnaphalium sylvaticum L.

Omalotheca sylvatica (L.) Schultz.Bip. et F.W. Schultz

Hieracium laevigatum Willd. Hieracium murorum L. Hieracium pilosella L. Hieracium sabaudum L. Hypericum perforatum L. Chelidonium majus L. Inula britannica L.

Hieracium sylvaticum (L.) L.

kuklík městský protěž lesní (protěženec lesní) jestřábník hladký

PROCHÁZKA 1972

jestřábník zední


Pilosella officinarum F.W. Schultz et jestřábník chlupáček Sch. Bip. jestřábník savojský třezalka tečkovaná vlaštovičník větší oman britský

PROCHÁZKA 1972 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007

ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972: jen na okraji lesa v nejsevernější části lokality porost několika metrů čtverečních. ZÁMEČNÍK 2007

Inula salicina L.

oman vrbolistý

Iris pseudacorus L. Knautia arvensis subsp. arvensis Lamium album L. Lamium purpureum L.

kosatec žlutý chrastavec rolní pravý hluchavka bílá hluchavka nachová

Lathyrus pratensis L.

hrachor luční

Lathyrus tuberosus L.

hrachor hlíznatý (hrachor ořeška)

ZÁMEČNÍK 2007

ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

Lathyrus vernus (L.) Bernh.

Orobus vernus L.

hrachor jarní (lecha jarní)


Leontodon autumnalis L.

Scorzoneroides autumnalis (L.) Moench

máchelka podzimní (podzimka obecná)


Leucanthemum ircutianum DC.

Chrysanthemum leucanthemum L. p.p.

kopretina irkutská


Linum catharticum L.

Cathartolinum catharticum (L.) Sm.

len počistivý

PROCHÁZKA 1972

Lotus corniculatus L. Lycopus europaeus L.

štírovník růžkatý karbinec evropský

Lychnis flos-cuculi L.

kohoutek luční

Lysimachia nummularia L.

vrbina penízková

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007

25

Lythrum salicaria L. Maianthemum bifolium (L.) F.W. Schmidt Malva neglecta Wallr. Matricaria discoidea DC.

Chamomilla suaveolens (Pursh) Rydb.

kyprej vrbice (kyprej obecný) pstroček dvoulistý sléz přehlížený

PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 ZÁMEČNÍK 2007

heřmánek terčovitý

ZÁMEČNÍK 2007


Melampyrum nemorosum L.

černýš hajní

Melampyrum pratense L.

černýš luční

PROCHÁZKA 1972, Prasová in Mikeska 2004, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007

Melica nutans L.

strdivka nicí


Mentha aquatica L. Mentha aquatica x M. arvensis Mentha arvensis L.

máta vodní máta přeslenitá máta rolní

ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

Mentha x verticillata L.

Molinia arundinacea Schrank

bezkolenec rákosovitý

Molinia caerulea (L.) Moench

bezkolenec modrý


Myosotis palustris (L.) L.

Myosotis radicans Opiz, M. scorpioides var. palustris L.

pomněnka bahenní


Ononis spinosa L.

Ononis campestris W.D.J. Koch et Ziz

jehlice trnitá


snědek chocholičnatý rdesno blešník

ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007

Peucedanum cervaria (L.) Lapeyr.

smldník jelení

PROCHÁZKA 1972: jen při okraji lesa a na suché části louky v severní části chráněného území. ZÁMEČNÍK 2007

Phleum pratense L.

bojínek luční


Picris hieracioides L. Pinus sylvestris L. Plantago lanceolata L. Plantago lanceolata L. Plantago major L.

hořčík jestřábníkovitý borovice lesní jitrocel kopinatý jitrocel kopinatý jitrocel větší

ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007

Ornithogalum umbellatum L. Persicaria lapathifolia (L.) Delarbre

Polygonum lapathifolium L.

26

C4a

Plantago uliginosa F. W. Schmidt

Plantago intermedia Gilib., P. laciniosa Domin, P. major subsp. intermedia (Gilib.) Lange, P. major subsp. pleiosperma Pilg., P. pauciflora Gilib.

jitrocel chudokvětý

ZÁMEČNÍK 2007

Platanthera bifolia (L.) Rich.

vemeník dvoulistý

PROCHÁZKA 1972: jen 2 odkvetlé exempláře a několik sterilních zjistil jsem v Molinietu v severní části louky. KNÍŽETOVÁ 1976

Poa nemoralis L.

lipnice hajní


Poa trivialis L.

lipnice obecná


Polygala vulgaris L.

vítod obecný

Polygonatum multiflorum (L.) All.

kokořík mnohokvětý

Populus tremula L. Potentilla anserina L. Potentilla erecta (L.) Raeusch. Potentilla reptans L. Primula elatior (L.) Hill. Prunella vulgaris L. Prunus spinosa L.

topol osika mochna husí mochna nátržník mochna plazivá prvosenka vyšší černohlávek obecný trnka obecná (trnka)

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007

C3, §3, CITES

C4a

Pseudolysimachion maritimum (L.) Á. Löve et D. Löve

Pseudolysimachion longifolium subsp. maritimum (L.) Hartl, P. rozrazil dlouholistý longifolium auct., Veronica longifolia auct.

PROCHÁZKA 1972: v roce 1969 nalezen jediný trs v severní části louky, v roce 1970 nepodařilo se znovu rostlinu najít. Jde o významný a vzácný druh, je nutné znovu po měn pátrat a bude-li nalezen, pokusit se o vytvoření takových ekologických podmínek, jež by umožnily jeho rozvoj. C3 KNÍŽETOVÁ 1976: cca 250 m severněji od chráněného území další lokalita podobného charakteru, avšak s daleko bohatšími porosty hořce hořepníku a hvozdíku pyšného, než ve vlastním chráněném území. Tato lokalita je i druhově bohatší.

Pulmonaria obscura Dumort.

Pulmonaria officinalis subsp. obscura (Dumort.) Murb.

plicník tmavý


Quercus petraea (Matt.) Liebl.

Quercus sessiliflora Salisb., Q. sessilis Ehrh.

dub zimní

PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004

27

Quercus robur L.

Quercus pedunculata Ehrh.

Ranunculus acris L. Ranunculus flammula L. Ranunculus repens L.

pryskyřník prudký pryskyřník plamének pryskyřník plazivý růže galská (růže keltská) růže ostružiník maliník (maliník)

Rosa gallica L. Rosa spec. div. Rubus idaeus L. Rubus spec. div. Rumex acetosa L. Salix aurita L. Salix cinerea L. Sanguisorba officinalis L. Scorzonera humilis L. Securigera varia (L.) Lassen

dub letní (křemelák)

ostružiníky Acetosa pratensis Mill.

Coronilla varia L.

šťovík kyselý (kyseláč luční) vrba ušatá vrba popelavá krvavec toten hadí mord nízký čičorka pestrá

PROCHÁZKA 1972: silný nálet na louce,právě v místech Molinieta s Gentiana pneumonathe! PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 KNÍŽETOVÁ 1976

C3

ZÁMEČNÍK 2007 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972: ojediněle v louce, velmi hojně při krajích lesa. ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007

C3

Selinum carvifolia (L.) L.

olešník kmínolistý

Senecio jacobaea L.

starček přímětník

Serratula tinctoria L.

srpice barvířská

PROCHÁZKA 1972, KNÍŽETOVÁ 1976, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

koromáč olešníkový

PROCHÁZKA 1972: nejen na ploše chráněného naleziště, ale i v širším okolí je vcelku běžným druhem; jsou však na Pardubicku i větší území, kde C3 zcela chybí. PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007

Silaum silaus (L.) Schinz et Thell.

Stachys sylvatica L.

silenka nadmutá (měchýřnatka nadmutá) čistec lesní

Stellaria holostea L.

ptačinec velkokvětý


Succisa pratensis Moench Symphytum officinale L.

čertkus luční kostival lékařský

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007

Silene vulgaris (Moench) Garcke

28

ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007

Tanacetum vulgare L.

Chrysanthemum vulgare (L.) Bernh. vratič obecný

Taraxacum sect. Palustria Thalictrum aquilegiifolium L. Thlaspi arvense L. Thymus pulegioides subsp. chamaedrys (Fr.) Guşul.

žluťucha orlíčkolistá penízek rolní mateřídouška vejčitá obecná

Tilia platyphyllos Scop.

Tilia parvifolia (Ehrh.) Ehrh., T. ulmifolia Scop. Tilia officinarum Crantz p.p.

Trifolium dubium Sibth.

Chrysaspis dubia (Sibth.) Desv.

Trifolium hybridum L.

Amoria hybrida (L.) C. Presl

Tilia cordata Mill.

lípa malolistá (lípa srdčitá) lípa velkolistá jetel pochybný (dětel pochybný)

ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007

Trisetum flavescens (L.) P. Beauv. Tussilago farfara L. Urtica dioica L. Veronica chamaedrys L. s.str. Veronica officinalis L. Vicia cracca L. Vicia hirsuta (L.) Gray Viola canina L. Viola hirta L.

jetel zvrhlý (jetelovec švédský) jetel prostřední jetel horský (jetelovec horský) jetel luční jetel plazivý (jetelovec plazivý) trojštět žlutavý podběl lékařský kopřiva dvoudomá rozrazil rezekvítek rozrazil lékařský vikev ptačí vikev chlupatá violka psí violka srstnatá

ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972

Viola riviniana Rchb.

violka Rivinova


Trifolium medium L. Trifolium montanum L.

Amoria montana (L.) Soják

Trifolium pratense L. Trifolium repens L.

Amoria repens (L.) C. Presl

2

§2

PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007 PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007 ZÁMEČNÍK 2007

2

Na konci března roku 2008 byly ve studovaném území zaznamenány další druhy rostlin, které však nejsou uvedeny v souhrnném přehledu: Veronica sublobata M. Fischer, Veronica hederifolia L. s. str. a Arabidopsis thaliana (L.) Heynh.

29

Mapa 1: V leteckém snímku jsou zakresleny studované dílčí plochy.

Mapa 2: V leteckém snímku je graficky znázorněno rozšíření jednotlivých chráněných druhů rostlin podle vyhlášky č. 395/92 Sb. zák č. 114/92 Sb., modré body – hořec hořepník (Gentiana pneumonathe), zelené body – hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus superbus), oranžové body – česnek hranatý (Allium angulosum).

31

FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA

Foto 1: Rozvolněné porosty vegetace na dílčí ploše „A“. Střídají se zde plošky s rozvolněnou sušší, skoro až xerotermní, vegetací s ploškami vegetace vyšší a zapojenější. Na všech těchto stanovištích jsou přítomny silně ohrožené druhy – hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe a hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus superbus).

Foto 2: Pohled na plochu A. Nápadné je především optimální pokosení travního porostu v několika „pruzích“ a rozdíly v charakteru vegetace – mozaika sušších a vlčích stanovišť.

32

Foto 3: Pohled na dílčí plochu „B“. Jedná se o střídavě vlhkou polokulturní louku s poměrně chudým druhovým spektrem.

Foto 4: Dílčí plocha „C“ byla v rámci studovaného území vyčleněna vzhledem k suššímu charakteru vegetace ve střídavě vlhkých polokulturních loukách. Cesta protíná dílčí plochy „B“ a „D“.

Foto 5: Pohled na dílčí plochu „D“. Na západním okraji dílčí plochy navazující na meliorační kanál se vyskytuje poměrně hojně, silně ohrožený česnek – Allium angulosum.

33

Foto 6: Východní okraj dílčí plochy „E“ u melioračního kanálu (plocha „P“) hostí velmi početnou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum.

Foto 7: Jihovýchodní okraj dílčí plochy „E“ s velmi silnou a početnou populací silně ohroženého česneku – Allium angulosum. Vegetace v této části dílčí plochy je celkově vlhčí.

Foto 8: Severní okraj dílčí plochy „E“ je druhově velmi chudý. Projevuje se zde vliv zemědělských pozemků. Žádoucí by byla dosadba stromů, které by oddělily zemědělskou půdu od lučních porostů.

34

Foto 9: Východní okraj dílčí plochy „E“ u melioračního kanálu (plocha „P“) hostí velmi početnou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum.

Foto 10: Východní okraj dílčí plochy F s poměrně bohatou populací zeměžluče Centaurium erythraea.

Foto 11: Východní okraj dílčí plochy F s poměrně bohatou populací zeměžluče Centaurium erythraea.

35

Foto 12: Jihovýchodní okraj dílčí plochy „F“ je celkově vlhčí, ale zároveň i druhově velmi chudý.

Foto 13: Východní okraj dílčí plochy „F“ navazující na meliorační příkop dílčí plochy „A“. Vegetace je zde celkově sušší a spíše xerotermního charakteru – Inula salicina, Trifolium medium, Ononis spinosa aj.

Foto 14: Severozápadní okraj dílčí plochy „R“ je poměrně květnatý a zároveň představuje jedno z nejvlhčích míst ve studovaném území.

36

Foto 15: Detail na květ silně ohroženého hořce Gentiana pneumonanthe ve studovaném území.

Foto 16: Detail na květenství silně ohroženého česneku hranatého – Allium angulosum ve studovaném území.

Foto 17: Detail na květy silně ohroženého hvozdíku pyšného pravého – Dianthus superbus superbus. Na lokalitě rostou exempláře jak s růžovými, tak i s bílými květy.

37

Foto 18: Vyšší a vlhkomilnější vegetace na dílčí ploše P. Meliorační příkop slouží jako „koridor“ pro disperzi bezobratlých živočichů.

Foto 19 a 20: Pohled na optimální mozaiku roztroušených dřevin a bezlesí u melioračního kanálu na ploše A. Tento stav by měl být vzorovým pro celý západní okraj dílčí plochy A. Postupem času by bylo vhodné dosáhnout podobného charakteru vegetace na i na dílčí ploše „P!.

38

POUŽITÁ LITERATURA CULEK, J. et al., 1996: Geomorfologické členění ČR. Enigma, Praha. KIRSCHNER J. & KIRSCHNEROVÁ L., 2000: 131. Gentianaceae Juss. In SLAVÍK B. [eds.], 2000: Květena České republiky. 6. (Flora of the Czech Republic). Ed. Academia, Praha, 770 p., 129 tab., 60 map., 1 photo color. KNÍŽETOVÁ L., 1975: Zpráva o revizi SPR Boršov (okr. Pardubice). Msc. Depon in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Pardubice, 2 pp. KOVANDA M., 1990: 52. Caryophyllaceae, 25. Dianthus L. In HEJNÝ S. & SLAVÍK B., 1990: Květena České republiky. 2. (Flora of the Czech Republic). Ed. Academia, Praha, 540 p., 119 tab., 1 photo color. MIKYŠKA R. et al. 1968: Geobotanická mapa ČSSR. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. NEUHAUSLOVÁ Z. et al. 1998: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. 341 p., Academia, Praha. PRAUSOVÁ R., 2000: Dílčí botanická inventarizace a návrh managementu v PP Boršov u Litětin. Msc. Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Pardubice, 8 p. PRAUSOVÁ R. in MIKESKA M., 2004: Plán péče pro přírodní památku Boršov u Litětin na období 2005 – 2014, listopad 2004. Msc. Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Pardubice, 19 p. PROCHÁZKA F., 1972: Boršov u Litětin. Msc. Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Pardubice, 8 p. PROCHÁZKA F., 1980: Současné změny východočeské flóry a poznámky k rozšíření chráněných druhů rostlin. Krajské muzeum východních Čech v Hradci Králové, Hradec Králové, 134 p. PROCHÁZKA et al. 2001: Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18:1-166. QUITT E., 1971: Klimatické oblasti Československa. Stud. Geogr., Brno, 16: 1 -73. SKALICKÝ V., 1988: Regionálně fytogeografické členění České republiky. In: HEJNÝ S. & SLAVÍK B. [eds.], 1988: Květena Československé socialistické republiky. 1. (Flora of the Czech Socialist Republic). Ed. Academia, Praha, 557 p., 113 tab., 1 fig., 52 map., 44 photo, 1 photo color. www.botany.cz ZÁMEČNÍK J., 2007: Podklady pro návrh záchranného programu: kriticky ohrožený modrásek hořcový pravý (Maculinea alcon alcon) (Lepidoptera, Lycaenidae) na lokalitě PP Boršov u Litětin a v jejím širším okolí v Pardubickém kraji. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, Pardubice. ZÁMEČNÍK J., 2006: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera, Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) PP Boršov u Litětin a jejího nejbližšího okolí za období let 2004 až 2006. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, Pardubice, 18 p.

Doporučená citace: Zámečník J., 2007: Inventarizační průzkum cévnatých rostlin se zaměřením na chráněné druhy PP Boršov u Litětin a jejího širšího okolí. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, 39 pp.

39

INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM CÉVNATÝCH ROSTLIN SE

Recommend Documents