MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ
INTERIER FOYERU DIVADLA Bakalářská práce (Součástí je příloha – vizualizace, konstrukční výkresy)
2010
Lucie Jurůjová
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Interier foyeru divadla“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:........................................
podpis studenta.......................................
2
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucímu mé práce ing.arch. Borisi Hálovi za rady během tvorby bakalářské práce. Dále děkuji ochotným brněnským divadlům, která zareagovala na mou výzvu, a díky kterým jsem měla možnost si divadla nafotit a získat potřebné informace. V neposlední řadě děkuji mé rodině, blízkým a přátelům za vytrvalou podporu a pevné nervy.
3
ABSTRAKT Jméno: Lucie Jurůjová Název bakalářské práce: Interiér foyer divadla
Tato bakalářská práce se zabývá stručnou historií deseti brněnských divadelních budov s orientací na interiér a to především pojetí vstupních prostor a foyerů. Je řešena jako literární rešerše z dostupných zdrojů a doplněna aktuálními fotografiemi. Dále se věnuje vlastnímu návrhu foyer divadla, a to konkrétně pro divadlo Polárka, a návrhu šatního pultu.
Klíčová slova: divadlo, foyer, vstupní prostory, interiér, šatní pult
ABSTRACT Name: Lucie Jurůjová Title: Interior of a theatre foyer
This bachelor paper deals with history of ten theatre buildings in Brno (Czech Republic). The main topics of the paper are the entrance halls and foyers of the mentioned theatres. The first part of the paper is based on a background research about the theatres and the main goal of this part was to describe these. The second part of the paper is author’s own suggestion for a design of the Polárka theatre foyer and of the cloakroom board of the same theatre.
Key words: theatre, foyer, entrances, interiors, cloakroom board
4
OBSAH 1 2 3
4
5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
Úvod...............................................................................................................6 Cíl práce.........................................................................................................7 Divadla...........................................................................................................8 3.1 Třídění divadel.............................................................................8 3.2 Vstupní prostory...........................................................................8 3.3 Společenské a doplňkové prostory...............................................9 Brněnská divadla – vstupní prostory............................................................10 4.1. Divadlo Reduta..........................................................................11 4.2. Mahenovo divadlo.....................................................................14 4.3. Janáčkovo divadlo.....................................................................19 4.4. Divadlo Radost..........................................................................23 4.5. Studio Marta..............................................................................28 4.6. Městské divadlo Brno................................................................30 4.7. CED – divadlo Husa na Provázku.............................................36 4.8. CED – HaDivadlo......................................................................39 4.9. Divadlo Polárka.........................................................................42 4.10. Buranteatr..................................................................................44 Návrh interiéru divadla Polárka...................................................................48 Design šatního pultu....................................................................................51 6.1. Přibližný propočet výrobní ceny...............................................52 Diskuze........................................................................................................54 Závěr............................................................................................................56 Summary......................................................................................................57 Použitá literatura..........................................................................................58 Souhrn citací................................................................................................59 Zdroje obrázků.............................................................................................61 Seznam příloh..............................................................................................62 Přílohy..........................................................................................................63
5
1. ÚVOD „Dobré divadlo začíná dobrým vrátným.“ Jan Werich
Navštěvování divadel patří k jednomu ze způsobů, jak si rozšiřovat kulturní rozhled, estetické vnímání a určitým způsobem společenské chování. Pro diváky je divadlo i možným způsobem, jak uniknout z hektické reality a na chvíli se nechat vtáhnout do děje divadelního představení. Tohle vše je umocněno samotným prostředím divadla, architektonickým řešením budovy a jejími prostory. Dříve bylo divadlo určeno jen bohatším vrstvám pro zábavu, mělo mít reprezentativní vzhled. Dnes je divadlo navštěvováno pestrým složením diváků a podle zaměření je stylizován i celkový vzhled, který představuje žánr divadla. Téma divadla je mi blízké, mám k němu velmi vřelý vztah a to především díky mé rodině, která má divadlo a celkově kulturu „v krvi“, takže jsem častým návštěvníkem divadelních představení. Analýza brněnské scény byla pro mne velice zajímavá a to hlavně z toho důvodu, že mi bylo umožněno deseti divadly nafocení jejich vstupních prostor a v některých případech i nahlédnutí do projektové dokumentace. Pro vlastní návrh foyer jsem si vybrala skutečné prostory divadla a to divadla Polárka. Je to především z toho důvodu, že se samotné divadlo (po mé výzvě nafocení foyer) ozvalo s tím, že v současné době plánují zvelebení jejich prostor.
6
2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je shrnutí poznatků z dostupné literatury a různých zdrojů o historii deseti brněnských divadelních budov se zaměřením na interiér vstupních prostor a foyerů. Dále je mým cílem navrhnout možnost interiérového řešení pro foyer divadla Polárka a návrh vybraného nábytkového prvku – šatního pultu.
7
3. DIVADLA Divadla jsou budovy určené pro pořádání divadelních představení. Divadelní představení (činohra, opera, opereta, balet, muzikál, loutkové divadlo) podávají dramatické umění bezprostředně. Požadavky na stavbu divadla jsou vysoké jak se zřetelem k jeho poslání a společenské funkci v oblasti kultury tak i z hlediska architektonické náročnosti. Divadelní budova má být důstojným stánkem kultury, symbolem, jehož prostory mají vyjadřovat život společnosti.
3.1. Třídění divadel
Podle počtu sedadel v hledišti rozeznáváme tyto velikosti divadel: Velikost F : pod 100 sedadel Velikost E : 101 až 250 sedadel Velikost D : 251 až 400 sedadel Velikost C : 401 až 800 sedadel Velikost B : 801 až 1200 sedadel Velikost A : nad 1200 sedadel
Celkově se divadlo dělí na dvě části, a to na část hledištní a jevištní: hledištní část divadla obsahuje prostory vstupní, šatny pro diváky, společenské prostory, hlediště, orchestřiště, doplňkové a pomocné místnosti, hygienické zařízení pro diváky a komunikace s hledištní částí.
3.2. Vstupní prostory
Vstup do divadla zdůrazňujeme markýzou nebo jiným motivem jako architektonickým i orientačním akcentem. Zádveří je v našich klimatických podmínkách nezbytné. Pokladní hala navazuje na zádveří, které může být v provozu nezávislé na ostatních prostorách, vstupní hala (vestibul) o velikosti 0,2m2 na 1 diváka rozděluje návštěvníky do různých prostorů.
8
Pokladna – min.velikost 2 m2: možnost větrání a vytápění. Kategorie A, B, C mají mít alespoň dvě pokladny.
3.3. Společenské a doplňkové prostory
Společenské prostory, které slouží provozu o přestávkách, jsou foyer a bufet (dříve i kuřárna). Foyer je předsálí hlediště o ploše 0.30 m2 na 1 diváka. Světlá výška kategorie A, B, C – min. 450 cm. Kategorie D, E, F - min. 330 cm. U kategorie A a B je možné zřídit více foyerů podle daných podmínek. Je to slavnostní prostor, v němž vrcholí gradace architektury interiéru před hlavním prostorem divadla, hledištěm. Foyer zapadá do systému dispozice tak, aby jím všichni diváci museli projít. Podle daných podmínek je možno ve velkých divadlech zřídit více foyerů. Bufet má spojení s jinými společenskými místnostmi, především s foyerem. Na 1 diváka se dimenzuje 0,1 m2 bez provozní plochy, přípravna je velká min. 8m2. U kategorií A a B může být i více bufetů. K doplňkovým místnostem náleží místnost pro první pomoc o ploše min. 16m2 s předsíní, záchodem a telefonem. U divadel se stálým provozem se navrhuje místnost inspektora hlediště o ploše min. 10m2. Dále je třeba pamatovat na místnosti uvaděček a šatnářek. Divadelní muzeum se zřizuje u velkých a významných divadel. (Krasický, 1989)
9
4. BRNĚNSKÁ DIVADLA – VSTUPNÍ PROSTORY
4.1. Divadlo Reduta Doklady o nejstarší domovní zástavbě v místě dnešní Reduty pocházejí z 1.poloviny 13.století. V 1. polovině 14. století zde pravděpodobně stávaly měšťanské kamenné domy, v počtu čtyř až šesti. Kolem roku 1432 získávají parcelu, tehdy již s renesančním šlechtickým domem, páni z Lichtenštejna, od nichž vykupuje značně zanedbaný dům v roce 1600 město Brno. Mezi lety 1600-1605 proběhla nezbytná rekonstrukce, budova byla upravena do podoby jednopatrového nárožního bloku, s arkádovou chodbou a vnitřním dvorem. (www.theatre-architecture.eu)
Obr. 2. Půdorysné řešení po rekonstrukci
Obr. 1. Divadlo Reduta, Zelný trh 4
divadla Reduta – koncepce respektuje původní barokní rozvržení kolem arkádového dvora.
Divadlo Reduta, nejstarší divadelní budova ve střední Evropě, prošla od roku 1640, kdy soubor budov získalo do svých držav město, mnoha dramatickými okamžiky. V jejích zdech bylo provozováno divadlo, byla společenským centrem i městskou tržnicí, podlehla čtyřem zničujícím požárům a nesčetněkrát byla přestavována. Těšila se zájmu brněnského českého i německého divadla. V letech
10
1945-93 byla sídlem zpěvoherního souboru Národního divadla v Brně. Od 50. let minulého století byla určena pouze k divadelním účelům a v roce 1993 byla pro havarijní stav uzavřena. (www.ndbrno.cz)
Do nové historické etapy vstoupila Reduta roku 2002. V tomto roce byly zahájeny stavební a restaurační práce, jež vedly k celkové obnově a záchraně objektu. Kromě snahy o maximální zachování a presentaci původních prvků, architektonických článků atd., uplatňují se také řešení, materiály i detaily soudobé, moderní. Autorem projektu obnovy byla brněnská architektonická kancelář D.R.N.H., jež v roce 2000 zvítězila ve veřejné architektonické soutěži. Návrh rekonstrukce vypracovali ing.arch. Antonín Novák, ing.arch. Petr Valenta, ing.arch. Radovan Smejkal a ing.arch. Eduard Štěrbák, ve spolupráci s doc.Miroslavem Melenou (autor divadelní části), výtvarníkem Petrem Kvíčalou, ing.arch. Klárou Michálkovou a ing.arch.Karlem Spáčilem. Generálním dodavatelem stavby se stala firma IMOS Brno a.s.. Veškeré stavební práce byly dokončeny v roce 2005 a 1. října téhož roku byla obnovená Reduta slavnostně otevřena komponovaným večerem s baletem Igora Stravinského Příběh vojáka a původní operou Víta Zouhara Noci Dnem. (www.theatre-architecture.eu)
Obr. 3. Hlavní vstup s klenutým
Obr. 4. Šatny pro diváky – ohraničené
stropem
prosvětlovaným mléčným sklem
11
V prostoru je patrný rukopis práce architektů z D.R.N.H.. Jejich práce je minimalistická a častými materiály jsou mléčné a čiré sklo, kovové konstrukce, světlé barvy, kontrast moderních prvků v historické zástavbě. Obdobné prvky můžeme například vidět v interiéru Knihovny Jiřího Mahena (Kobližná 4, Brno) nebo v interiéru lékárny, umístěné v kapli svaté Kunhuty (Vojenská nemocnice Brno). Hlavní vstup je vymezen do tří částí – průchod s prosvětlenou skleněnou částí podlahy do atria (ústředního prostoru), na který ze stran navazují šatny a pokladna.
Obr. 5. Prosklený strop
Obr. 6. Prosklené výtahy
Centrální prostor je tvořen ze čtyř křídel obíhajících okolo dvora, které bylo v rámci rekonstrukce zastřešeno skleněnou prutovou konstrukcí (cílem bylo minimální narušení plynutí venkovního prostoru do dvora objektu a minimální vizuální kontakt střechy s přilehlými fasádami při zachování všech potřebných stavebně-fyzikálních vlastností). Dům má jedno hlavní podzemní podlaží, tři hlavní podlaží nadzemní a vestavbu do krovu. Vertikálně je objekt propojen dvěma hlavními schodišti, jedním historickým poklasicistním a druhým soudobým, únikovým. Do dvorní části jsou vestavěny dva plně prosklené výtahy včetně skleněných nástupních podest. Interiéry jsou založeny na obnově a působivosti historických prostor v jejich čisté podobě v kontrastu s vkládáním malého množství jednoduchých sklo-kovových subtilních prvků (vitrín, světel, konstrukcí, zábradlí, výplní otvorů atp.).
12
Obr. 7. Pohled na poklasicistní
Obr. 8. Bar v 1. podlaží
schodiště
Barevně jsou interiéry laděny do jemných pastelových odstínů v součinnosti s bílou (bílé stěny, teple krémová barva vápencových podlah - alternativně dřevěné podlahy, mléčné sklo, světlé dřevo nových výplní otvorů, matovaně stříbřité doplňky). Velkou roli zde hraje světlo, typickým je použití vestavěných podlahových a stěnových svítidel, použití nepřímého osvětlení a prosvětlování mléčných skel. Za zmínku stojí použití sklem opláštěných „kontejnerů“ pro umístění (vložení) hygienického zázemí návštěvníků do cenných historických prostor objektu.
Obr. 9. Podlaha v atriu od Petra Kvíčaly
Obr. 10. „Kontejnery“ pro hygienické zázemí
Důležitou a nedílnou součástí stavby jsou autorská výtvarná díla, kterými prostory gradují. Jedná se o nástěnnou malbu stěn slavnostního sálu (dnes Mozartův sál), dále o teracovou podlahu s organickými liniemi a o nástěnnou malbu kleneb divadelní kavárny autora Petra Kvíčaly: „Ve vnitřním atriu vychází dilatační spáry teraca na podlaze z často užívaného skladebného principu některých mých obrazů.
13
Tenké linie velkorysých vln tvoří tři směry, které vychází z rovnostranného trojúhelníku. Tyto směry jsou natočeny tak, že žádný z nich není v rovnoběžném ani kolmém vztahu k ortogonální architektuře atria. Očekáváním je její střet s organickými liniemi kresby. Pro výrazné a dominantní vyznění slavnostního sálu jsme v atriu volili jemnější barevné řešení. Určení velikosti a barevnosti mramorových zrn teraca, stanovení síly linií a vybírání barevnosti a velikosti mramorových kostek tvořících borduru, vše vzhledem k prostoru atria i ve vztahu ke slavnostnímu sálu, muselo být zvažováno na váhách s velmi citlivou ručičkou. Tvarování dilatačních spár do vlnovek a provedení nepravoúhlých průsečíků linií, které jsou navíc složeny ze dvou kovových lišt svírajících lišty z třešňového dřeva obohacuje atrium o mistrovskou řemeslnou práci a vyvolává v člověku pocit úcty k takové dovednosti“ (www.petr-kvicala.com).
4.2. Mahenovo divadlo Vznik a výstavbu Mahenova divadla iniciovala brněnská městská rada včele se starostou Gustavem Winterhollerem. Důvodem byla absence odpovídajícího divadelního stánku, jenž by splňoval požadavky kapacitní, technické a zároveň plnil úlohu reprezentativní. (www.theatre-architecture.eu)
Obr. 11. Mahenovo divadlo, Malinovského nám. 1
14
Obr. 12. Půdorys Mahenova divadla
Architektonický návrh divadla zadal stavebník vídeňské kanceláři architektů Ferdinanda Fellnera ml. (1847 – 1916) a Hermanna Helmera (1849 – 1919), kteří se specializovali na projektování divadelních budov. Na území bývalé Rakouskouherské monarchie i v okolních zemích realizovali od Hamburku po Oděsu celkem 48 divadel. Jen v Čechách stojí další čtyři, vybudovaná vesměs pro německé menšiny v českých městech nebo v německých oblastech českých zemí (Liberec, 1881 – 83; Karlovy Vary, 1883 – 86; Praha -Smetanovo divadlo, 1886 – 87; Jablonec, 1906 – 07). K nim patří ještě Městské divadlo v Mladé Boleslavi (1906 – 09), jehož exteriér však navrhli architekti Rudolf Kříženecký a Emil Králík, a Prozatímní divadlo na Ratvitově (Žerotínově) náměstí v Brně (1871), zbořené v roce 1882. Plány jmenovaných architektů prováděl brněnský stavitel Josef Arnold za řízení vídeňského architekta Josefa Nebehostenyho. Z brněnských řemeslníků se na stavbě podíleli ještě sochař Franz Dressler, kameník Johann Lang, štukatér Georg Weiss a zahradník Karel Jelínek.
Obr. 13. Řez Mahenovým divadlem
15
Divadlo zaujímá půdorys obdélníka a obrací se kratší stranou hlavního průčelí do dnešního Malinovského náměstí. Vnějšek divadla představuje reprezentativní doklad historizující architektury ze závěru období tzv. přísného historismu (1850 – 80). Její tvůrci čerpali z pozdně renesanční architektury toskánské a benátské oblasti, přičemž vědecké studium historických předloh uváděli do rovnováhy s jejich tvůrčí transformací. Na rozdíl od neorenesanční architektury exteriéru budovy převažuje v interiéru neobarokní pojetí, charakteristické už pro fázi tzv. pozdního historismu. Harmonizační tendence na vnějšku budovy je uvnitř vystřídána zřetelným úsilím o emocionální účinek. Fellner s Helmerem patřili k prvním architektům, kteří v Brně zahájili právě stavbou městského divadla tuto stylovou změnu.
Obr. 14. Trojramenné schodiště
Obr. 15. Vstupní průčelí
Za vstupním průčelím se rozkládá v plné šíři budovy trojdílný vestibul, jemuž v horním podlaží odpovídá rovněž trojdílný foyer. Za vestibulem je do prostoru otevřeného galeriemi vestavěno monumentální trojramenné schodiště, ústící na arkádové ochozy (hlavní rameno vede k lóžím v parteru a zbývající dvě ke koridoru v patře, který spojuje foyer s hledištěm), které svojí dynamickou barokizací navozují pocit přepychu. Vysoká schodištní hala mezi vestibulem a hledištěm představovala u našich divadel výjimečný příklad a jen omezeně se vyskytovala i v divadelních realizacích vídeňské autorské dvojice.
16
Obr. 16. Výzdoba ve vestibulu
Obr. 17. Výzdoba vestibulu
s korunovým lustrem
V roce 1881 došlo k požárům několika divadel: na jaře vyhořelo divadlo v Nizze, v srpnu Národní divadlo v Praze a zvláště tragické následky měl oheň v Okružním divadle ve Vídni. Tyto události se promítly do nového rakouského stavebního zákona a vedly k některým zásadním úpravám i u brněnské stavby. Z požárně bezpečnostních důvodů byl zvětšen počet východů a klenutých schodišť k nim a prostory byly celkově dimenzovány tak, aby obecenstvo v případě nutnosti mohlo divadlo co nejrychleji opustit. Zásadní krok však znamenalo rozhodnutí o elektrifikaci divadla, kterou provedla pařížská Société électrique Edison spolu s vídeňskou komanditní firmou pro využití elektřiny Brückner, Ross a společníci. Do Brna přijel v roce 1882 Francis Jehl, asistent proslulého vynálezce Thomase Alvy Edisona, který se podílel na jeho pokusech při vytváření vhodného vlákna pro první žárovku, aby v divadle projektoval a instaloval elektrické osvětlení. Pouze pro potřeby divadla byla postavena v Offermannově, nyní Vlhké ulici, parní elektrárna. Brněnské divadlo tak získalo pozoruhodný primát: stalo se prvním plně elektricky osvětleným divadlem na evropském kontinentě. Jedna Edisonova žárovka z roku 1882 byla proto umístěna do zdobného měděného pouzdra, uloženého do závěrečného kamene (dnes je vystavena ve vitríně u hlavního schodiště). Sám Edison navštívil Brno v roce 1911.
17
Obr. 18. Foyer v 1.patře
Obr. 19. Bufet v 1.patře
V letech 1971 – 78 se uskutečnila komplexní obnova Mahenova divadla, které téměř devadesát let sloužilo v podstatě v originální podobě a s původním technickým vybavením. Rekonstrukce se týkala výměny a kapacitního zvětšení veškerých inženýrských sítí a obnovila, rozšířila a modernizovala technický provoz divadla. Nová zařízení nezasáhla rušivě do památkové podstaty budovy, neboť byla převážně instalována v mimospolečenských prostorách. Všechny části architektury a výtvarné výzdoby divadla prošly odbornou restaurací, chybějící detaily doplnily kopie podle dochovaných fragmentů. Teraco vestibulu nahradila nová dlažba jednoduchého ornamentu ze dvou druhů mramoru. Nově byl pořízen korunový lustr úpravou sériově vyráběného typu. Nezbytné interiérové doplňky – atypická osvětlovadla, bufetový pult, vitríny, sedačky, reproduktory a kryty radiátorů topení – navrhl ve stylovém duchu divadla brněnský architekt Jindřich Kumpošt ml. Nejnověji, mezi léty 2000-2001, byla provedena rekonstrukce hlavního průčelí. (www.ndbrno.cz; www.theatre-architecture.eu; Zatloukal, 2006)
Obr. 20. Prostory před lóžemi v 1.patře
Obr. 21. Prostory ve 4. patře
18
4.3. Janáčkovo divadlo
Historii brněnského Janáčkova divadla netvoří jen projekt a realizace dnešní stavby z přelomu padesátých a šedesátých let. Předcházelo jim totiž půlstoleté hledání architektonické podoby českého divadelního stánku, proměňující se během doby vlivem měnících se stylových, provozních, kulturních i politických požadavků.
Obr. 22. Janáčkovo divadlo, Roosveltova 31/7
Mezi léty 1910 – 1958 se uskutečnilo celkem sedm architektonických soutěží, jichž se zúčastnilo více než 150 projektantů, často prvořadých architektů z Čech a Moravy, jejichž počet ještě rozšiřují jména významných expertů a členů soutěžních porot. Uvést lze aspoň Bohuslava Fuchse, Josefa Gočára, Vlastislava Hofmana, Josefa Chochola, Pavla Janáka, Jana Kotěru, Emila Králíka, Otakara Novotného, Oldřicha Starého, Jana Víška a další. Nemálo však bylo i těch, jejichž jména upadla později v zapomenutí. Stovky návrhů se nesly ve stylech od pozdního historismu přes secesi, kubismus, modernu, funkcionalismus, socialistický realismus až po klasicizující neofunkcionalismus.
19
Obr. 23. Půdorys a řez Janáčkova divadla
Projekčními pracemi na Janáčkově divadle byl v roce 1958 pověřen nově zřízený ateliér Stavoprojektu Brno za vedení architekta Otakara Oplatka. Hlavním inženýrem projektu byl jmenován Vilém Zavřel. Na návrhu projektu spolupracovali Libuše Žáčková-Pokorná (divadelní sál a jeviště), Ivan Ruller (společenské části interiéru) a Boleslav Písařík (provozní část). Po úvodním projektu z roku 1958, kdy spolupracoval i Jan Víšek, zpracoval tento kolektiv do konce roku 1963 definitivní verzi architektonického a stavebního řešení a v lednu 1960 započala příprava staveniště a následně vlastní stavba, dokončená v červenci 1965. Provoz divadla byl slavnostně zahájen 2. října 1965 operou Leoše Janáčka Příhody Lišky Bystroušky.
Obr. 24. Busta Leoše Janáčka (sochaře
Obr. 25. Vestibul s šatnou pro diváky
Miloše Axmana) na podestě slavnostního schodiště
20
Náklady na realizaci dosáhly téměř 100 milionů Kčs. Obestavěný prostor představuje dvojnásobek objemu Mahenova divadla. Současně s budovou byla provedena i úprava okolí, zejména předprostor s vodní nádrží a fontánou, terasy a osázení zelení. Divadlo opery a baletu bylo pojato komplexním způsobem, aby zahrnovalo všechny potřebné umělecké, společenské a technické provozy. Společenskou část tvoří hlediště pro 1383 diváků, koncipované jako stupňovitý amfiteátr s věncem lóží. Obklopují je ve třech patrech společenské prostory, vzájemně provozně a opticky propojené. V prvním suterénu pod vestibulem se nacházejí restaurace, kavárna a klub umělců.
Obr. 26. Vestibul s gobelínem s motivem
Obr. 27. Pohled na schodiště
Lišky Bystroušky (autor Alois Fišárek)
Hlavní nosnou konstrukci tvoří železobetonový monolitický skelet s výplňovým zdivem. Na povrchy exteriérů a interiérů byly použity přírodní a technické materiály, zejména kámen, dřevo, ocel, sklo a hliník. Na obklady a dlažby byly vybrány liberecká žula, šluknovský černý syenit, bulharský mušlovitý vápenec, z ušlechtilých dřev leštěný iránský jilm a turecký ořech. Okenní stěny tvoří nosná ocelová konstrukce a hliníkové rámy.
Architektonická a urbanistická koncepce výsledného díla vycházela ze soutěží padesátých let, zčásti se uplatnil i vliv práce Jana Víška z předválečného období. V průběhu zpracovávání úvodního a prováděcího projektu, doznala stylová a dispoziční stránka divadla řadu příznivých korektur. Za všechny lze uvést alespoň vylehčení těžkých hmot skleněnými stěnami a sjednocení původně oddělených společenských částí v jeden prostorový celek, kde světlem a střízlivou barevností vyrovnal I. Ruller určitou nejednotnost detailů. Vstupní a společenské partie patří
21
k architektonicky nejzdařilejším stránkám divadla. Poplatnost době vzniku je nejvíce zřejmá v nadsazené reprezentativnosti budovy, naplňující tehdejší představu velké operní scény národního významu, která paradoxně konzervovala ideje z doby před první i druhou světovou válkou, ačkoli pominuly někdejší kulturní a národnostní pohnutky. Tomu odpovídá i symetrická kompozice a celkový klasicizující ráz, jehož zárodky obsahovaly už předválečné funkcionalistické projekty.
Obr. 28. Bar v 1. poschodí
Obr. 29. 1 .poschodí s pohledem na boční schodiště s okny (s výplní z barevného hutního skla)
Architekturu divadla postupně dotvořila výrazná výzdoba, jejíž těžiště bylo přeneseno na exteriér. Vincenc Makovský vypracoval třetinový model sousoší Aloise a Viléma Mrštíkových, jehož definitivní podobu nad vstupem do technické části divadla provedl roku 1964 Stanislav Hanzík s částečným uplatněním vlastního pojetí. Po levém boku hlavního průčelí byl v roce 1975 instalován bronzový pomník Leoše Janáčka od Stanislava Hanzla. Balkony hlavního průčelí doplnily parapety z tepaného měděného plechu od Evy Zoubkové-Kmentové a Olbrama Zoubka, který byl také autorem kamenné skulptury moravské orlice u schodiště. Z interiérové výzdoby představuje nejvýznamnější dílo gobelín s motivem Lišky Bystroušky od Aloise Fišárka, umístěný ve vestibulu. Na osu vstupního prostoru byla instalována busta Leoše Janáčka od Miloše Axmana. V oknech na podestách obou bočních schodišť realizovali Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová výplně z barevného hutního skla. Čelní stěnu klubu umělců dekorovali Ida a Vladislav Vaculkovi keramickým reliéfem. Výtvarná výzdoba prozrazuje obdobnou rozpornost jako architektura budovy. Zatímco práce manželů Zoubkových a Vaculkových a vitráže
22
S. Libenského a J. Brychtové mají moderní pojetí, figurální plastiky dokládají různou úroveň tradičně pojímaného pomníkového umění. (www.ndbrno.cz; propagační materiály „Za všedností“)
Obr. 30. Pohled z 2. pochodí do přízemí
Obr. 31. Detail umístění květináče
4.4. Divadlo Radost Historie divadla sahá až do tzv. první republiky (1927 – 1938), kdy v Břeclavi na Moravském Slovácku vedl učitel a osvětový pracovník Vladimír Matoušek amatérské loutkové divadlo, nazvané Radost. Během 2. světové války, kdy vojska nacistického vojska obsadila pohraničí i s Břeclaví, odešel učitel Matoušek kantorovat do Zlína, kde okamžitě založil a vedl svou druhou Radost. Po skončení 2. světové války vznikla v Brně pobočka Výzkumného ústavu pedagogického, kde vedl odbor estetické výchovy dr. František Tenčík (nadšený literaturou pro děti), který k sobě povolal ze Zlína Vladimíra Matouška, aby v rámci oddělení výchovy uměním založil a vedl loutkové divadlo. Vznikla třetí moravská Matouškova Radost, která už byla reálnou kolébkou dnešní Radosti.
23
Obr. 32. Divadlo Radost, Bratislavská 32
V září 1945 bylo najato kino Orania na Bratislavské 32. Přestavba pro potřeby loutkově-divadelního provozu (především jeviště) byla vedena pod patronací Zemského národního výboru moravskoslezského a Národního výboru zemského hlavního města Brna. Do poloviny roku1946 přinesla sbírka mezi rodiči žáků brněnských škol sto tisíc korun a v prosinci 1946 byl založen spolek s úkolem hmotně dobudovat loutkové divadlo Radost. Za necelé dva roky nákladem 750 000 Kč byla dokončena úprava válkou poničené Oranie a 4. října 1947 byl zahájen poloprofesionální provoz. O dva roky později, 25. října 1949, zahájilo svou profesionální činnost. (Peška, Zajíc, Matoušek 1999)
Obr. 33. Půdorys divadla Radost
24
Od roku 2000 do dnešní doby prochází divadlo rozsáhlou přestavbou celého objektu. Autorem projektu je ing. arch. Oldřich Prokeš, brněnský architekt z ateliéru AAA studio. Celý projekt je rozdělen do tří etap: V první etapě byla realizovaná část nového foyer a vybudováno hlediště pro 220 diváků. Dalším úkolem bylo vybudování nového světelného a zvukového parku, částečná rekonstrukce jeviště a výstavba hrubé stavby letní scény. Během druhé fáze vyrostla na Bratislavské ulici nová šestipodlažní správní budova Radosti s komorní scénou, pokladnou, kancelářemi ředitelství i provozu, několika ubytovacími jednotkami pro zaměstnance divadla a byla dokončena výstavba prostorného foyeru s bufetem. Dále byla realizována rekonstrukce jeviště se třemi pojízdnými stoly, přestavba hereckých šaten a závěrečné úpravy letní scény.
Obr. 34. Vstupní vestibul (z ulice Bratislavská)
Obr. 35. Přízemí
s pokladnou
16. září 2002 byl slavnostně obnoven provoz divadla. V témže roce získala stavba 1.místo za nejlepší stavbu Jihomoravského kraje v kategorii stavby občanské vybavenosti a bytové stavby, dále získala 2. místo za fasádu roku BAUMIT. Stavba byla oceněna dvěma cenami. Rekonstrukce a dostavba Divadla Radost byla vyhodnocena jako Nejlepší stavba roku 2002 Jihomoravského kraje a pan architekt Oldřich Prokeš obdržel v soutěží Fasáda roku 2002 – Ředitelství loutkového divadla Radost, kategorie novostavba, 2.cenu. (Prokeš)
25
Obr. 36. Foyer s šatnou pro diváky
Obr. 37. Vstup na Malou scénu
Třetí etapa právě probíhá - rekonstruují se dílny, výrobní ateliéry s nahrávacím studiem, vystavují skladové prostory a muzeum loutek - a v březnu roku 2011 by měla být dokončena. (Peška, Zajíc 2009) Výsledkem připravované poslední etapy rekonstrukce bude krom jiného zcela unikátní veřejnosti přístupný depozitář loutek, jejichž pozoruhodnou kolekci Loutkové divadlo Radost za šedesát let existence uchovává.(www.divadlo-radost.cz)
Obr. 38. Schodiště do mezipatra se vstupy do sálu
Obr. 39. Východ (směr ulice Cejl) na nádvoří s letní scénou
26
V interiéru celého divadla se hlavním motivem a výrazovým materiálem stává dřevo, které je základním materiálem pro loutkáře. Sjednocující výrazový prvek je téma "portálu", které se opakuje v tvarových zkratkách jak ve foyeru, tak v hledišti a to v mnoha proměnách. (Prokeš)
Obr. 40. Pohled z mezipatra
Obr. 41. Socha, vyrobená z ořechu stávajícího na bývalém dvoře (autor výtvarník Michal Hejmovský)
Obr. 42. Bufet ve 2. patře s pohledem
Obr. 43. Bar v bufetu
Na Malou scénu
27
4.5. Studio MARTA Studio MARTA je zcela zaměřeno na plnění studijních programů školy. Dává dokonalou možnost soustředěné pedagogické i tvůrčí práce. V jeho prostorách se střídají studenti ateliérů scénografie, režie, manažerství (oborů divadelního manažerství a jevištní technologie), dramaturgie, dramatické výchovy, výchovné dramatiky pro neslyšící, muzikálového a činoherního herectví. Ročně vyprodukuje 12 premiérovaných titulů, na 125 představení a patří k nejnavštěvovanějším divadlům České republiky.
Obr. 44. Studio Marta, Bayerova 575/5
Obr. 45. Vstup z ulice
Studio MARTA je situováno do sklepních prostor obytného domu z počátku třicátých let. Samotné Divadelní studio JAMU zde začalo působit až v roce 1952. V létech 1990 - 91 prodělalo studio zásadní proměnu. Přestavbou, dle návrhu ing. arch. Jana Konečného, se z něho stala moderní divadelní "dílna" s variabilním hracím prostorem, do kterého lze jakkoliv rozmísťovat půdorysy inscenací a posazení diváků dle přání tvůrců. (studiomarta.jamu.cz)
28
Obr. 46. Pokladna
Obr. 47. Pohled do foyer ze schodů
Ačkoliv je studio situováno do sklepních prostorů, je zcela vyřešen bezbariérový přístup pomocí plošiny. Celému interiéru je ponechán ráz sklepa, cihlové zdi jsou nabarveny na černo. Vše je laděno do „undergroundového“ až recesistického stylu. Marta je výjimečná v detailech. Na dveřích WC jsou karty srdcový král a kárová dáma, místo označení šatna je Kabátový bar, osvětlení pomocí technických lamp (ve třech barvách – žlutá, zelená, červená), různé typy nábytků, na stěnách jsou pověšená okna a různé umělecké „nonsens“ objekty. Celý interiér je zařízen nesourodě, ale i přesto vše k sobě ladí a působí osobním dojmem.
Obr. 48. Pohled na zakrytý barový pult
Obr. 49. Vstup do hygienického zázemí pro diváky
29
Obr. 50. Šatna pro diváky
Obr. 51. Vstup do sálu
4.6. Městské divadlo Brno Městské divadlo Brno bylo založeno v roce 1945 jako druhá brněnská činoherní scéna. Původní název souboru zněl Svobodné divadlo, sídlo bylo zřízeno na Falkensteinerově, dnešní Gorkého ulici, v paláci Nový domov s č.p. 43-47. V roce 1947 se spolek přestěhoval do adaptovaných prostor bývalého tanečního sálu paláce DOPZ č.p. 3 (zkratka pro Družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců), stojícího na Lažanského (dnes Moravském) náměstí. V současnosti je objekt využíván jako kino a také jako divadelní sál Divadla Bolka Polívky. O několik let později (1965) se soubor stěhoval do objektu někdejšího kina Metropol na Lidické ulici č.p. 16. Tyto prostory jsou divadlem využívány do dnešní doby.
Obr. 52. Městské divadlo, Lidická 16
30
Stávající divadelní areál tvoří několik výškově odlišných budov, sestavených do obdélného půdorysu, mezi nimiž byl ponechán volný otevřený středový prostor – rozměrný dvůr. Městské divadlo Brno provozuje v současnosti dvě scény - činoherní, se sídlem v budově čp.16 na Lidické ulici a hudební, pro niž byl zřízen zcela nový objekt v proluce mezi středovým dvorem a třídou kpt.Jaroše (č.p. prozatím nebylo přiděleno).
Obr. 53. Půdorys 1.NP Činoherní scény Městského divadla
Budova, v níž sídlí činoherní scéna, byla postavena kolem roku 1870 podle plánů Heinricha Fanty, jednalo se o občanskou stavbu Obce židovské. V roce 1912 byl dům adaptován na kino, filmová představení se zde pořádala až do roku 1953, kdy objekt přešel pod správu Mahenovy činohry Státního divadla. Architekt B. Lacina vypracoval následně plány přestavby a úpravy domu tak, aby celek vyhovoval potřebám divadla. Úpravy se dotkly zejména jevištní části – vzniklo orchestřiště, točna na ruční pohon, provazištní věž, přistavila se osvětlovací horizontála, osvětlovací kabina. Naopak hlediště zůstalo zachováno v původním stavu. Pozměněno bylo až o 5 let později, společně s foyerem, na základě návrhu tehdejšího šéfa výpravy Miloše Tomka.
31
Obr. 54. Vstupní prostor činoherní scény z ulice
Obr. 55.Vstupní prostor činoherní
Lidická
scény
V roce 1965, po přesídlení Státního divadla Brno do nově otevřeného Janáčkova divadla, získalo uvolněný dům sloučené Divadlo bratří Mrštíků s Divadlem Julia Fučíka. K rozsáhlé rekonstrukci objektu se přikročilo až v 90.letech 20.století, prvotním impulzem byla oprava již zcela nevyhovující topného systému. Plán přestavby vypracoval Miroslav Melena; dotkl se jak vlastního divadelního sálu, tak také foyeru a administrativní části. Rekonstrukce proběhla v roce 1995.
Obr. 56. Pohled na schodiště a akvárium
Obr. 57. Foyer s šatnou pro diváky
Interiéry činohry jsou přístupné trojicí hlavních vstupů z Lidické ulice. Přidružený vestibul nevelkých rozměrů byl otevřen až do výše prvního patra, prostoru dominuje mohutný středový pilíř. Stísněné rozměry vestibulu opticky
32
zvětšuje zrcadlový obklad, vložený mezi vstupní dveře a čtvrtkruhový tubus (slouží pro prodej vstupenek). Navazující prostor nechal již architekt systémem podvěšených stropů rozdělit na přízemní a patrovou část. Vzájemnou průchodnost zajišťuje centrální schodiště, zkonstruované z matné oceli a nesené nízkým oválným pilířem, jež je zabudován v plytkém bazénku s tekoucí vodou a kameny. Do vlastního divadelního sálu se vstupuje dvojicí postranních přízemních vchodů.
Obr. 58. Centrální schodiště ve foyer
Obr. 59. Patrová část foyer Činoherní scény
Činoherní scény
Druhá scéna Městského divadla Brno, tzv. hudební, byla postavena v roce 2004 podle plánů brněnských architektů Romana Macha a Josefa Kubína (z architektonicko-stavebního atelieru 1.Černopolní). Projekt byl vypracován již v roce 2000, s výstavbou se započalo v listopadu roku 2001. Hrubá stavba byla dokončena koncem roku 2003 a slavností otevření novostavby se konalo 1.října 2004 muzikálem Hair podle filmového scénáře Miloše Formana.
33
Obr. 60. Půdorys foyer ve 3.NP Hudební scény Městského divadla
Autoři vytvořili členitý, výškově i hmotově různorodý objekt, vyrůstající z tvarově komplikovaného půdorysu. Jeho základem je obdélná jevištní a zákulisní část, s navazující výsečovitou plochou, tvořenou hledištěm a přidruženými společenskými prostory. Vnější plášť objektu do značné míry reflektuje vnitřní uspořádání, velmi dobře čitelný je zejména prvek výseče, projevující se konvexním prohnutím exteriérové fasády. S ostatními divadelními budovami spojuje hudební scénu pouze severní strana.
Obr. 61. Vstup ze dvora do foyer
Obr. 62. Bar v 3.NP foyer Hudební scény
Hudební scény
Protilehlé vstupy, zpřístupňující hudební scénu, navzájem propojuje obloukovitě vedený ochoz, sloužící jako společenské prostory (foyer, bufet).
34
Jednotlivá patra jsou mezi sebou spojena červenými kulatými pilíři, komunikaci zajišťuje dvojice krajních, přímě vedených schodišť. (www.theatre-architecture.eu) Červenou barvu (pilíře, sedací nábytek) doplňuje modrá barva (zdi, barové pulty, pokladna, šatny) a dřevěné tmavé obložení.
Obr. 63. Propojení přízemí, 2.NP (café-bar)
Obr. 64. Přízemí s šatnou pro diváky,
a 3.NP schodištěm
pokladnou a barem
V roce 2004 získala nová budova Hudební scény MdB 1. místo v soutěži o nejlepší stavbu Jihomoravského kraje a Stavbu roku 2004, dále čestné uznání v soutěži o nejlepší investici roku TOP INVEST. (www.mdb.cz)
Obr. 65. Přízemí foyer Hudební scény
Obr. 66. Café-bar ve 2.NP
35
4.7. Centrum experimentálního divadla - Divadlo Husa na Provázku
Divadlo zahájilo svou činnost v roce 1967 jako amatérský spolek profesionálních divadelníků, studentů uměleckých škol a jiných mladých tvůrců a nadšenců. Od roku 1968 působila skupina v prázdném prostoru tzv. Procházkovy síně v brněnském Domě umění. Od konce 60.let vznikaly první architektonické návrhy vlastní divadelní budovy, jež měla plně odpovídat a vyhovovat poetice a stylu „provázkovského hraní“, pracujícímu s variabilním prostorem a scénou. V roce 1983 vytvořili členové libereckého SIALu (Sdružení inženýrů a architektů Liberec) Miroslav Masák a Václav Králíček návrh divadelní novostavby, situované na Římské (Františkánské) náměstí; Karel Hubáček, další se spolupracujících architektů, umístil svůj projekt do zahrady kláštera minoritů, s prolukou do Orlí ulice. Ani jeden z plánů ovšem soudobá komunistická administrativa neschválila. Možnosti realizace se dočkal až návrh Václava Králíčka z roku 1985. Autor pracoval s představou rekonstrukce a dostavby stávajícího barokního paláce pánů z Fanalu (palác vznikl přestavbou v letech 1707-08, pravděpodobně podle projektu Christiana Alexandra Oedtla.), přičemž hlavní důraz kladl na vznik volného, proměnlivého prostoru, jenž by dovoloval nejrůznorodější inscenační postupy a formy. Králíček projekt v následujících letech dále upravoval a přepracovával, a to i v době, kdy již vznikala hrubá stavba. Finální verzi projektu předložil v roce 1988, tentokrát však k vzájemné shodě a porozumění mezi architektem a vedením divadla nedošlo. Na místo Králíčka nakonec nastoupili architekti Karel Hubáček a Jiří Nakulím (autoři interiéru, foyer, hlavní scény a koncepce jevištní techniky). Rekonstrukce historické budovy paláce byla provedena podle architekta Jana Konečného.
36
Obr. 67. Fasáda divadla
Obr. 68. Divadlo Husa na Provázku, Zelný trh 9
Husa na Provázku (s malbou Milivoje Husáka Anděl a komediant)
Právě tato budova se pro veřejnost poprvé otevřela 11.ledna 1992 a slavnostní otevření komplexu proběhlo 5.září 1993. Odhalena byla exteriérová malba Milivoje Husáka Anděl a komediant.
Obr. 69. Vstup na venkovní
Obr. 70. Nová scéna
Alžbětinskou scénu
Areál divadla tvoří tři samostatné, slohově odlišné části. Půdorysně vytváří komplex kosodélník, jež se směrem k zadní straně trychtýřovitě rozšiřuje. Průčelní stavbou je Dům pánů z Fanalu, k němu ze západní strany přisedá venkovní, neboli Alžbětinská scéna - otevřený středový prostor scény obklopují ze tří stran
37
dvoupatrové pavlače, čtvrtou stranu tvoří (či uzavírá) fasáda přiléhajícího objektu Nové scény.
Obr. 71. Půdorys foyer divadla Husa na Provázku
Do interiérové (přízemní) části Nové scény se vstupuje z atria dvojicí postranních vchodů, případně středovou posuvnou prosklenou stěnou. Volný prostor foyeru přerušují pouze čtyři kovové nosné sloupy, drátěná šatní konstrukce a boční schodiště, přiznaná na vnějším plášti budovy obloukovitým vydutím fasády. Schodiště ústí přímo do divadelního sálu založeného na půdoryse obdélníka.
Obr. 72. Foyer
Obr. 73. Jedno ze svou schodišť vedoucích do sálu
V prostorách divadla – v Galerii Foyer a v Galerii Katakomby se již čtvrtým rokem rozvíjí galerijní činnost.
38
Obr. 74. Šatna pro diváky
Obr. 75. Piano ve foyer
V roce 1993 získali autoři Divadla Husa na provázku první cenu v architektonické soutěži Grand Prix v kategorii novostavba. (www.theatrearchitecture.eu; ced-brno.cz)
4.8. Centrum experimentálního divadla - HaDivadlo HaDivadlo je alternativní divadelní scéna s tradicí a osobitým pohledem na svět. Divadlo bylo založeno r .1974 v Prostějově. Od počátku se profiluje jako scéna vyhraněné autorské poetiky, náročné dramaturgie a silných tvůrčích osobností. Původně Hanácké divadlo se transformovalo do HaDivadla a přesunulo se do Brna, kde se stalo součástí Centra experimentálního divadla. (cs.wikipedia.org)
Obr. 76. HaDivadlo v Alfa pasáži, Poštovská 8D
39
Obr. 77. Půdorys a řez HaDivadla
HaDivadlo sídlí od roku 2003 v unikátním prostoru bývalého kina v pasáži Alfa v centru Brna. Objekt paláce je jedním z velkorysé velkoměstské funkcionalistické architektury 30.let dvacátého století (velká část je dílo architekta Bohuslava Fuchse). (ced-brno.cz)
Obr. 78. Foyer s šatnou (s nerezovým pultem) Obr. 79. Původním zábradlí schodiště z bílého bronzu.
Jedná se o mohutný blok s avantgardně prosklenou fasádou a s dvoupodlažní pasáží spojující náměstí Svobody s ulicí Poštovskou. Stavbu realizoval v roce 1934 stavitel Hrdina, dědeček dnešního majitele. Postupně jsou opravovány a repasovány
40
původní výkladce s obloukovými nárožními skly, jsou repasována zábradlí a doplňován kamenný obklad. V době bolševické „správy“ byla konstrukčně složitá stavba neudržována a devastována. Pasáž byla po celá léta sídlem kina Praha, posléze Alfa, ale po vzniku „Velkého Špalíčku“ s jeho multikiny zaniklo funkcionalistické kino v podzemí pasáže. Investor hledal smysluplnou náplň pro podzemní prostory a našel ji v možnosti umístění brněnského HaDivadla, které by takto poprvé získalo možnost po třiceti letech své existence vstoupit na půdu „dospělých“ divadel se všemi jejich samozřejmostmi, jako jsou herecké šatny se sociálním zázemím, sklady a šatny techniky, zvukové a osvětlovací pracoviště, divadelní kavárna atd.
Obr. 80. Foyer se vstupem do sálu
Obr. 81. Nerezový barový pult
Rekonstrukci provedl Atelier RAW, Doc. Ing. arch. Tomáš Rusín a Ing. arch. Ivan Wahla. Projekt využívá původního vstupu do kina z prostoru pasáže. Na vstupní prostor s předprodejem vstupenek navazuje Švandova kavárna . Divadlo má dvě podzemní úrovně (foyer) - v první se nachází šatna (s nerezovým pultem) a se vstupy do sálu. Je laděna do žluto-bílé barevnosti. V druhém se nachází nerezový bar se sezením (stylové židle z ohýbané oceli) a vstupy do sálu a je laděn do červeného odstínu. Obě úrovně jsou sjednoceny jednotným stylem podlahy a nerezovými prvky. Sál je umístěn v bývalém hledišti kina (kapacita 200 míst). (Wahla, Solt, Rusín 2008)
41
4.9. Divadlo Polárka Divadlo Polárka je profesionální brněnské dětské divadlo, které vzniklo v roce 1999. Amatérskými předchůdci této scény byli nejprve soubor Loutkového divadla Sokol Brno I, založený již v roce 1930 a posléze divadlo Jitřenka, proslulé zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Po vzniku závodních klubů byla Jitřenka zařazena pod ZK ROH Zbrojovky Brno a získala budovu na Tučkově ulici, která byla na počátku 90. let svěřena do správy městské části Brno-střed.
Obr. 83. Vstupní část s pokladnou
Obr. 82. Divadlo Polárka, Tučkova 34
Umělci z Jitřenky na protest proti způsobu vedení scény a hospodaření vstoupili v listopadu 1998 do stávky a požádali Brno-střed o audit, na základě kterého došlo k výpovědi nájmu Jitřence. Nově vznikající Polárce byly dočasně nabídnuty provozní prostory v klubu Vlněny na Přízové ulici a přidělen manažer. Paralelně začal sedmičlenný soubor divadla svépomocí a bez nároku na odměnu budovat na Tučkově ulici funkční divadelní scénu. Divadlo se pod názvem Alternativní divadlo pro děti a mládež Polárka plně profesionalizovalo v sezóně 1999/2000 a uměleckým šéfem a ředitelem se stal Jaroslav Tuček. Uměleckého vedení divadla se chopila generace mladých tvůrců, zejména studentů uměleckých škol, převážně se jednalo o absolventy Divadelní fakulty JAMU v Brně. Pod vedením Miroslava Oščatky a Jana Mikuláška se profilovala výrazná dramaturgie, rozčleněná na tři samostatné proudy rozlišené podle věkových kategorií: na tvorbu pro nejmladší děti předškolního věku a nejnižších ročníků základních škol, tvorbu 42
pro střední dětskou věkovou kategorii a na tvorbu pro mládež a dospělého diváka. Na toto programové rozčlenění navázala během několika posledních sezón i dvojice Martin Františák a Hana Mikolášková.
Obr. 84. Půdorys divadla Polárka
V roce 2003 prošla budova Polárky rekonstrukcí. Divadlo se po pěti měsících, kdy nemohlo hrát na své stálé scéně, dočkalo dostavby foyer, vzduchotechniky, dílny a šaten a rekonstrukce sálu (s kapacitou 118 osob), jeviště, vody a topení. V červnu 2004 se Divadlo Polárka stalo součástí příspěvkové organizace KVS „U Tří kohoutů“ zřizované městskou částí Brno-střed. (www.divadlopolarka.cz; www.kaveeska.cz)
Obr. 85. Foyer divadla s šatnou
Obr. 86. Foyer
pro diváky a galerií
43
Obr. 87. Pohled z galerie
Obr. 88. Galerie
4.10. Buranteatr Buranteatr je nezávislým profesionálním divadelním souborem. Zrodil se někdy v létě 2003 v hlavách studentů Divadelní fakulty JAMU Zetela a Jana Šotkovského – z potřeby realizovat své představy o divadelním provozu mimo existující divadla. Skupina se usídlila v Olomouci pod názvem Tramtarie. Zakladatelé se tehdy nepovažovali za žádné revolucionáře nebo výlučné umělce – byli přesvědčeni, že hlavní povinností divadla je bavit a zaujmout diváka, ať dramaty, či komediemi, ať naléhavým tématem, nečekanou formou nebo „jen“ suverénním řemeslem. Pouze se domnívali, a stále domnívají, že v kolektivu spojeném podobným divadelním programem dokáží dosáhnout umělecky i ekonomicky výraznějších výsledků než tam, kde lidi spojuje pouze společná výplatní páska. Toužili tedy naplnit sen o divadle – klubu, který stál i na počátku vlny malých českých divadel v 60. a 70. letech. V roce 2005 se soubor z finančních a kulturních důvodů přesouvá do Brna, kde se snaží svůj program dále naplňovat.
44
Obr. 89. Sídlo Buranteatru v Knihy Dobrovský, Joštova 6
Po více než třech letech „bez střechy nad hlavou“ nalezl na podzim 2008 díky laskavosti Knihy Dobrovský nové působiště přímo v centru Brna, na Joštově 6 („na Čáře proti hodinám“). (www.buranteatr.cz)
Obr. 90. Foyer Buranteatru
Obr. 91. Vstup z knihkupectví (bílé dveře) a vstup do sálu (za černým závěsem)
Prostory jsou v nájemním domě Morize Käuflera postaveného 1883-1884. Jedná se o nárožní, třípatrový nájemní dům palácového typu (1+4+1+4). Dům představuje jeden z posledních příkladů výskytu architektury přísného historismu v Brně, která těžila pouze z jedné stylové vrstvy – v tomto případě z neorenesance. Dům stojí na okružní třídě, kde kdysi bývalo Prozatímní divadlo, které zde stálo do r. 1871. (Zatloukal, 2006)
45
Obr. 92. Vstup do šaten pro herce
Obr. 93. Východ z divadla (hnědé dveře) do objektu domu
Buranteatr je poměrně nový soubor na divadelní scéně. Svým repertoárem lákají hlavně mladé publikum a od toho se odvíjí styl foyer. Jeho současná grafická podoba je z roku 2010. Autorem je grafik Jan Bolívar Pohořelický. Vstup do foyer je vyřešen jako vstup přes Knihy Dobrovský. Vchod je umístěn nenápadně mezi regály s erotickou literaturou (naproti tomu východ z divadla je vyřešen jako východ z bytu, tedy se člověk dostane na schodiště a rovnou do průchodu). Celé foyer (a současně celý styl divadla) je pojat do 4 barev – oranžové, bílé, šedé a černé.
Obr. 94. Grafika Buranteatru
Barvy spolu vytváří určitou harmonii (šedá příjemně tlumí výraznou oranžovou) a to zvláště díky originálnímu použití. Při vstupu do foyer nejvíce zaujme oranžová stěna s logem divadla (graficky pojatý název s postavou člověka). Nábytek ve foyer je z velké části nepotřebný nábytek z knihkupectví nebo z kavárny, jenž je ve druhém patře knihkupectví, např. oranžové plastové židle Gliss (design Claudio Dondoli a Marco Pocci, italská firma Pedralli) nebo červené pohovky. Je tam tedy plnou kousků, které spolu nijak 46
nesouvisí. Jak popisuje umělecký šéf Buranteatru Zetel: „Celé divadlo vzniklo během tří týdnů a to doslova vlastní rukou souboru. Zařízení se doplňovalo průběžně a to zejména restaurací různým způsobem získaného nábytku. Nekompatibilní vzhled lze nazvat pouze jako znouzectnost“. I tak lze v interiéru najít plno zajímavých detailů jako věšák na oblečení (kovová tyč s oranžovými a černými plastovými ramínky a s oranžovým bicyklem) nebo celkové pojetí grafické stránky (ať už značení WC nebo postavy, které drží fotky z inscenací), které udržují jednotný styl.
Obr. 95. Originálně řešený věšák
Obr. 96. Věšák na oděvy
na oděvy
Velikou škodou je, že divadlo na konci června 2010 opouští tyto prostory (z důvodu vypršení nájemní smlouvy) a ty budou využity rozšiřující se prodejně Knihy Dobrovský.
47
5. NÁVRH INTERIÉRU FOYER DIVADLA POLÁRKA „Hvězdná brána otevřena! Nebe je velké a divadelní nebe ještě větší. Září na něm hvězdy. Hvězdy malé i velké. Uprostřed nich je Polárka. Když se podle ní řídíš, nikdy neztratíš směr a vždy najdeš cíl.
Přibliž se ke své hvězdě, vstup hvězdnou branou do své Polárky a staneš se její součástí. Staneš se hvězdou! Čekají Tě zážitky malé i velké! Zážitky, které můžeš prožít jen ve svém divadelním nebi. Polárka je Ty a Ty jsi Polárka!“
Divadlo Polárka (Divadelní svět Brno)
Divadlo Polárka je určeno malým i velkým divákům, se zaměřením především na dětskou tvorbu. Při návrhu jsem se inspirovala samotným názvem Polárky, což mně evokuje vesmírný svět a textem divadla Polárka z propagačního materiálu ke Slavnosti masek 2010 v Brně (viz. výše). Hlavním cílem řešení je celkové sjednocení. Stávající interiér je velice členěný a vybaven mnoha nesourodými prvky, které se k sobě příliš nehodí.
Obr. 97. Půdorysné řešení části divadla Polárka (žlutě vyznačen řešený prostor foyer)
48
Obr. 98. Půdorys galerie v divadle Polárka
Podlaha Ve stávajícím foyer jsou čtvercové keramické dlaždice v šedomodrém, bílém a tmavě šedém provedení, doplněné barevnou mozaikou před pokladním pultem. Aby byla plocha jednotná a prostor nebyl tolik rozčleněn, použila jsem litou podlahu teraco s protiskluzovou úpravou ve světlé barvě.
Barevnost Inspirace barevného řešení vychází z grafického stylu měsíčních programů a internetových stránek divadla, tedy na souznění černé, šedé a bílé s kontrastní barvou. Jako kontrastní barvu jsem do foyer zvolila hořčičnou žlutou. Žlutá barva všeobecně vyjadřuje barvu plnou života, inspirace, povzbuzení. Její doplňková barva, modrá, se objevuje na sedacích variabilních prvcích. Dále je použita červená a zelená a barva dubového dřeva a černé pruhy na stěnách s logem divadla – hvězdou Polárkou (doplněna malými světly, představující ostatní hvězdy).
Obr. 99. Měsíční programy divadla Polárka (grafika Kateřina Wewiorová)
49
Nábytek Jelikož divadlo navštěvuje převážně dětské publikum, byla pro mne hlavním důvodem hledání správného nábytku jednoduchá konstrukce, snadná čistitelnost a pak také variabilita.
Obr. 100. Sestava Kubix segment
Obr. 101. Kubix D40
Sestava Kubix segment má kostru z masivního buku, sedací část je zesílena překližkou a je čalouněna molitanem. Spodní strana je potažena krycím plátnem a má plastové kluzáky. Skládá se ze tří prvků, které se dají libovolně skládat k sobě. Vše je doplněno o kvádrové taburety různé délky a kulaté jednosedáky, ze stejné série. Potahovým materiálem je textilní koženka v modré a červené barvě. (www.nabytek-24.cz) Variabilní prvky se objevují v celém prostoru foyer (jak v přízemí, tak v galerii) a jsou doplněny kulatými kovovými stolky. Podle potřeby se dají všechny prvky jakkoliv přemístit.
Dětský kout Tento polozavřený prostor v současnosti slouží pro děti jako „herna“, kde mají přístup k loutkám. Podle půdorysných plánů z roku 2003, nebyl prostor celý uzavřený. Tím jsem se inspirovala a zazděný průchod znovu obnovila. K vyplnění jsem použila motiv vstupních dveří. Vznikla tak červená stěna, která má dva kulaté otvory, čímž má vnitřek navozovat pocit, že se návštěvník nachází v raketě. Prostor je doplněn šesti kulatými taburety v červené a modré barvě. Stěny jsou zelené a doplněné barevnými svítidly. Podlaha byla snížená, kvůli bezpečnosti jsem ji zvýšila do úrovně podlahy foyer.
50
Obr. 102. Ukázka vizualizace - pohled na dětský kout
Prostor pod schody Schodiště je v současnosti umístěno na betonový sokl. Ten jsem z důvodu bezpečnosti prodloužila – má tím zabránit dětem, aby zbytečně nechodily pod schodiště a nezpůsobily si úraz. Jedna z možností využití prostoru nad soklem je vystavení loutek. Prostor je doplněn variabilním sezením a stolkem.
Galerie V galerii je umístěno variabilní sezení se stolky a podle příležitostí se dá jakkoliv přemístit či přesunout do přízemí.
51
6. DESIGN ŠATNÍHO PULTU Návrh šatního pultu vznikl na základě stávajícího pultu v divadle Polárka. Změna byla provedena z důvodu celkového ladění do prostoru foyer. Pult je navržen tak, aby měl dostatečný prostor pro odkládání oděvů v podmínkách, které udává prostor před šatnou. Krasický (1989) uvádí: výška = 90cm, šířka = 40cm, lépe 60cm; 1m šatnového pultu se počítá na 40 diváků. U divadel A, B, C je 1m šatnového pultu na 30 diváků. Divadlo Polárka se řadí mezi kategorie E. Pult se skládá se z korpusu, který z pohledu obsluhy šatny poskytuje prostor pro odkládání osobních věcí, ať menších nebo větších, a z překlopné desky, která poskytuje průchod do šatny a také zvětšenou odkladní plochu. Deska, po překlopení, doléhá na lištu upevněnou na stěně. Korpus pultu je navržen z bílé laminované DTD, překlopná deska je z DTD s dubovou dýhou. Barevnost je zvolena podle barev pokladního pultu, aby vše působilo jednotně.
Obr. 103. Šatní pult z pohledu návštěvníka
52
Obr. 104. Šatní pult z pohledu obsluhy šatny
6.1. Přibližný propočet výrobní ceny:
DTD surová
520Kč
DTD-L
900Kč
Povrchová úprava
500Kč
Kování
100Kč
Kovové nohy
800Kč
Celkem:
2820Kč
Ceny jednotlivých položek jsou zaokrouhleny a jsou orientační. Není zde započítaná práce nebo další náklady.
53
7. DISKUZE V každé době byly nároky na podobu foyer rozdílné, buď vlivem politického dění nebo všeobecných požadavků reprezentativnosti. Mahenovo divadlo mělo vždy za úkol především honosně reprezentovat (a stále to dokazuje), Janáčkovo divadlo je přizpůsobeno poplatnosti své doby, alternativní scény naopak využívají prostor k vyjádření sebe sama. Brněnská divadelní scéna je bohatá na divadelní žánry a tím i rozmanitým řešením příslušných foyer. Každý prostor dýchá jiným dojmem. Mně je velice blízké foyer Studia Marta a to především pro jeho osobitost a útulnou atmosféru – člověk má pocit určité spřízněnosti s prostorem. Podobným stylem prostoru disponuje i divadlo Husa na Provázku – prostory jsou si podobné v použití tmavých barev, nesourodého nábytku, stylových doplňcích a cihlové zdi. Nejméně na mne působí foyer činoherní scény Městského divadla. Je to prostor studený a působí odtažitým, cizím dojmem. Nejspíš je to dáno použitými materiály a barvami – studený kov, bílošedá kombinace. Oproti tomu foyer hudební scény Městského divadla působí tepleji a to použitím dřeva a červeno.modré barevnosti. Z HaDivadla, ačkoliv jsou zde použité teplé barvy žlutá a vínová, je cítit studený nádech funkcionalismu, ovšem se vší úctou. Divadlo Reduta naopak působí neutrálním dojmem. Tím, že autoři z atelieru D.R.N.H. navrhli i Mahenovu knihovnu, na mne právě Reduta působí jako knihovna nebo nějaké obchodní centrum. Divadlo Radost zase působí teple a to díky použití dřeva a prosvětlení. Jak je patrné z jednotlivých ukázek brněnských divadel, vstupní prostory a foyer se měnily a mění s postupem času a také s žánrem, který se v daném divadle upřednostňuje a který se v příslušném prostoru odráží. Podle nejnověji vzniklého divadla Buranteatr lze pozorovat, jak se z minimálních prostředků a z určeného prostoru dá vytvořit příjemné prostředí, které se vyznačuje jednoduchostí a originalitou. Podoba foyer souvisí mimo jiné i s historií samotných divadel a jejich budov. Jediné původní divadelní stavby, které byly od počátku navrženy účelově a dodnes je zachován původní koncept, jsou Mahenovo divadlo, Janáčkovo divadlo a hudební scéna Městského divadla. Ostatní brněnské divadelní budovy sloužily původně k jiným účelům, jako např. kino nebo obytné domy. V mnoha případech
54
se v současné době v interiérech kloubí kontrasty historie budov a moderních prvků (např. divadlo Reduta, HaDivadlo).
Samotný návrh řešení interiéru, který je jako jedna z možných variant pro daný prostor divadla Polárka, jsem se snažila tvořit tak, aby se v něm cítilo dobře jak dětské, tak dospělé publikum. Každý má jiné požadavky. Dětský divák si čekání na představení krátí sezením a pojídáním svačiny nebo případnou hrou (z toho důvodu není vhodné mít ve foyer textilní potahy a zbytečné přesahující části u nábytku, výstupy v podlaze). Dospělého diváka spíše zajímá prostor nebo fotografie z představení či hereckého souboru. Hlavní záměr, vytvořit jednotný prostor, byl docílen barevným sjednocením, tedy použitím tří hlavních barev – žlutá, černá, bílá. Doplněny jsou barevnými akcenty červené a modré. Barvy můžou působit příliš kontrastně, či snad mohou šokovat. Každé divadlo se ale snaží něčím zaujmout, aby bylo zapamatovatelné. Divák se totiž ve foyer běžně nezdrží dlouho (přibližně max. půl hodiny před představením a po představení), čili je prostor pro libovolnou barevnost otevřen fantazii. Tato barevnost je především inspirací z celkového grafického pojetí propagačních materiálů a internetových stránek divadla Polárka. Nábytek je zvolen z lehce čistitelných materiálů a je variabilní, aby se dal podle potřeb libovolně skládat (např. při výstavách).
55
8. ZÁVĚR Jedním z cílů mé bakalářské práce bylo shrnutí dostupných informací, půdorysných plánů a nafocení deseti brněnských divadelních budov s konkrétním zaměřením na interiér vstupních prostor a foyerů. Žádná dostupná literatura neposkytuje ucelené informace těchto specifických divadelních prostor kompletně, čímž tedy v mé práci vznikl zajímavý průřez brněnskými divadly různých velikostí a žánrů. Jistě stojí za zmínku, že během dokončování této práce zanikl prostor divadla Buranteatr v Knihy Dobrovský (z důvodu vypršení nájemní smlouvy), takže je zde zdokumentována historie jejich foyer. Možnost nafocení a detailního seznámení s prostory brněnských foyer a znalosti z dosavadního studia byly výbornou inspirací při samotné tvorbě mého návrhu foyer divadla Polárka a návrhu šatního pultu. Návrh vznikl jako jedna z možných variant řešení daného prostoru, který slouží především dětskému publiku. Toto specifikum se v řešení projevilo ve volbě barevnosti, výběru vhodného nábytku a docílení celkové funkčnosti tak, aby byl interiér působivý i pro dospělého návštěvníka.
56
9. SUMARRY One of the goals of this paper was summarizing of available information, searching for the ground plans of ten theatres in Brno and taking photos of entrances and foyers of these theatres. There is no literature that would deal precisely with these specific rooms (entrances and foyers of theatres in Brno) so the author had to spend a lot of time getting these information himself in the actual theatres. It is worth mentioning that the Buranteatr theatre was closed (because of expiring of the lease contract) while this paper was being completed. Being able to take pictures of the theatres along with the ability to explore these theatres very well was a great inspiration for author’s suggestion of designing the Polárka theatre foyer along with the cloak room board of the same theatre. The suggestion is just one of many versions of designing of the mentioned room. The room is mainly for the children audience, which was important for the suggestion, because colors and furniture had to be chosen in a way neither adult nor children would mind.
57
10. POUŽITÁ LITERATURA DOLEŽEL, Jiří . Brno-architektura: 1990-2008. Brno : Centrum architektury, 2008. 317 s. ISBN 7000-087-6.
HILMERA, Jiří; Česká divadelní architektura. Praha : Divadelní ústav v Praze, 1999. 319 s. ISBN 7000-087-6.
KRASICKÝ, Antonín. Občanské stavby II. Brno : SNTL Praha, 1984. 319 s
NEUFERT, E.; Navrhování staveb: Příručka pro stavební odborníky, stavebníky, vyučující i studenty. 2.vyd. Praha: Consultinvest, 2000. 618s. ISBN 80-901486-6-2
PEŠKA, Vlastimil; MATOUŠEK, Mirko; ZAJÍC, Vladimír. Padesát let Radosti. Brno : Loutkové divadlo Radost, 1999. 148 s.
PEŠKA, Vlastimil; ZAJÍC, Vladimír. Radost od padesáti do šedesáti. Brno : Loutkové divadlo Radost, 2009. 208 s.
PROKEŠ, Oldřich; Rekonstrukce LD Radost, I. a II. etapa. Brno; pdf.; soukromý archiv autora
WAHLA, Ivan; SOLT, Judit; RUSÍN, Tomáš . Rusín - Wahla Architekti. Brno : Obecní dům Brno, 2008. 154 s. ISBN 978-80-254-3794-0.
ZATLOUKAL, Pavel. Brněnská architektura. Brno : Obecní dům Brno, 2006. 248 s. ISBN 80-239-7745-8.
Propagační materiál: Mezinárodní divadelní festival „Divadelní svět Brno“; 2010
Propagační materiál: Výstava divadelní architektury ve střední Evropě „Za všedností“; 2010
58
11. SOUHRN CITACÍ Theatre architecture [online]. 2010 [cit. 2010-06-10]. Divadlo Reduta. Dostupné z WWW:
.
Theatre architecture [online]. 2010 [cit. 2010-06-10]. Mahenovo divadlo v Brně. Dostupné z WWW:
Theatre architecture [online]. ©2010 [cit. 2010-06-12]. Městské divadlo Brno. Dostupné z WWW: .
Theatre architecture [online]. ©2010 [cit. 2010-06-11]. Centrum experimentálního divadla – Husa na provázku. Dostupné z WWW:
Národní divadlo Brno [online]. 2006–2010 [cit. 2010-03-06]. Historie divadla Reduta. Dostupné z WWW: .
Národní divadlo Brno [online]. © 2006–2010 [cit. 2010-03-06]. Historie Mahenova divadla. Dostupné z WWW: .
Národní divadlo Brno [online]. © 2006–2010 [cit. 2010-03-06]. Historie Janáčkova divadla. Dostupné z WWW:
Petr Kvíčala [online]. 2006 [cit. 2010-06-10]. 40 dní červené. Dostupné z WWW:
Divadlo Radost [online]. ©2009-2010 [cit. 2010-03-19]. Historie. Dostupné z WWW: < http://www.divadlo-radost.cz/historie.html>.
59
Studio Marta [online]. ©2010 [cit. 2010-03-10]. Studio Marta. Dostupné z WWW: .
Studio Marta / [online]. ©2010 [cit. 2010-03-06]. Historie studia Marta. Dostupné z WWW: <studiomarta.jamu.cz/historie-studia-marta.html>.
Městské divadlo Brno [online]. ©2010 [cit. 2010-03-06]. O divadle / Současnost. Dostupné z WWW: .
Wikipedia [online]. 1. 4. 2010 [cit. 2010-06-11]. HaDivadlo. Dostupné z WWW: .
Centrum experimentálního divadla [online]. 2010 [cit. 2010-03-14]. Prostory. Dostupné z WWW: .
Divadlo Polárka [online]. 2010 [cit. 2010-03-06]. Divadlo Polárka. Dostupné z WWW:
Kávéeska [online]. 2010 [cit. 2010-06-15]. POLÁRKA divadlo malé i velké. Dostupné z WWW: .
Burantetatr [online]. © 2008 [cit. 2010-03-06]. Www.buranteatr.cz. Dostupné z WWW: .
Nábytek-24.cz [online]. © 2010 [cit. 2010-06-11]. KUBIX S30 Sedací taburet segement 30°. Dostupné z WWW: .
60
12. ZDROJE OBRÁZKŮ
Obr. 1., 3.-11., 14.-22., 24.-32., 34.-52., 54.-59., 61.-70., 72.-76., 78.-83., 85.-96., 99. foto Lucie Jurůjová Obr.2. DOLEŽEL, Jiří . Brno-architekura: 1990-2008. Brno : Centrum architektury, 2008. 317 s. ISBN 7000-087-6. Obr.12. ZATLOUKAL, Pavel. Brněnská architektura. Brno : Obecní dům Brno, 2006. 248 s. ISBN 80-239-7745-8. Obr. 13. http://www.ndbrno.cz/o-divadle/budovy-divadla/mahenovodivadlo/technicke-udaje/ Obr. 23. DOLEŽEL, Jiří . Brno-architekura: 1990-2008. Brno : Centrum architektury, 2008. 317 s. ISBN 7000-087-6. Obr. 33. PROKEŠ, Oldřich; Rekonstrukce LD Radost, I. a II. etapa. Brno; pdf.; soukromý archiv autora Obr. 53. poskytnutí nafocení plánů archivem Městského divadla Brno Obr. 60. poskytnutí nafocení plánů archivem Městského divadla Brno Obr. 71. archiv divadla Husa na Provázku Obr. 77. DOLEŽEL, Jiří . Brno-architekura: 1990-2008. Brno : Centrum architektury, 2008. 317 s. ISBN 7000-087-6. Obr. 84. poskytnutí nafocení plánů archivem divadla Polárka Obr. 100. http://www.nabytek-24.cz/product_info.php/info/p1057_KUBIX-S60Sedaci-saburet-segment-60-.html Obr. 101. http://www.nabytek-24.cz/product_info.php/info/p949_KUBIX-D40Sedaci-taburet-prumer-40-cm-kulaty-jednosedak-.html
61
13. SEZNAM PŘÍLOH
Obr. 101. Pohled z galerie - vizualizace Obr. 102. Pohled na schody do galerie - vizualizace Obr. 103. Pohled na pokladnu - vizualizace Obr. 104. Pohled na dětský kout - vizualizace Obr. 105. Pohled do prostoru foyer - vizualizace Obr. 106. Galerie - vizualizace
62