Interaktivní obsah (kliknutím vybete)
Editorial Střediskový sraz Jilemnice: Lovec, Marina + Rajka, Vydra, Medvěd + Panda Vánoční výpravy Mikulášské putování Zimní přechod Brd Skautíkobraní - pozvánka Maškarní bál Vechtrovna Korno Výprava na Vyšehrad + Zimní odpoledne na ledě Představuje se Žvejk Víkend plný sněhu Tělocvik a filmová noc Zadní strana - tvorba & tiráž
Milí čtenáři, Někteří z vás, ti školou povinní, se dočkali známek za svou činnost během poslední půlroku. Nějaké známky dostali i vysokoškoláci, neboť jim skončilo zkouškové období a ti z nás, co si vydělávají na svůj chleba, mají ohodnocení finanční. Mohu jen doufat, že všechny tři skupiny byly dostatečně úspěšné a že jste, když ne spokojeni, tak aspoň smířeni. Ovšem nejen chlebem živ je člověk a všem nám je společné, že svůj čas dělíme mezi tyto aktivity povinné, žádané a nakonec i odměňované a ty, které jsou odměnou samy o sobě. Činnosti ve prospěch družiny, oddílu, střediska, či celého skautingu nás asi nikdy živit nebudou. Snad jedině v případě ztroskotání na opuštěném ostrově. Už slyším několik mladších, kteří skepticky předpokládají že použití vědomostí nabytých při povinné docházce je přibližně stejně pravděpodobná. Ale kdo ví, třeba se jednou může hodit i jim. Ať tak, jako tak najít správný poměr mezi školou či zaměstnáním a skautováním si žádá naprostého mudrce, neboť obojí si žádá svůj čas a to speciálně na vyšších. Mudrci však jsou, jak známo, již v důchodu a netřeba jim to řešit . Hodnocení je ale důležité i mezi časopisy, proto se Lokali zúčastnilo celostátní soutěže skautských časopisů Speculator Scriptor, která si dala za úkol porovnat úroveň střediskových časopisů křížem krážem republikou. Bohužel hlasování bylo naprosto veřejné a mohl volit kdokoli na internetu. Proto se našlo nemálo soutěživých povah, které zapomněly, že se jedná o soutěž časopisů a rozhodly se vyhrát „hrubou“ silou, poslat všechny ostatní ke dnu a vyzdvyhnout své oběžníky do nadoblačných výšin. Asi nejsmutnější je, že musíme předpokládat, že to byli skauti naučení soutěživosti v oddílech. Soutěž skončila již před mnoha dny, ale organizátoři asi stále ještě překvapeně kroutí hlavou a navíc mají (viz odstavec 2) asi i jiné povinnosti, takže vše co víme, že Lokali se úspěšně dostalo do druhého kola, což jej řadí mezi čtvrtinu nejlepších. Což nás těší a doufáme, že se minimálně takto vysoko zařadíme u všech pravidelných čtenářů. Jsme proto otevřeni (čímž myslím naši emailovou schránku) zpětným vazbám a hlavně článkům, kterou jsou esencí každého časopisu. Pište, posílejte. Tecklis
Stalo se 28.1. - 1.2. 2009
S
Zapsal
Lovec - 305.Vlčáci
raz jsme měli v odpoledních hodinách na Hlavním nádraží. Pokud si správně pamatuji, dorazili na něj : Napo, Lovec, Pavián, Eskymák, Chameleon, Matyáš a Otazník, samozřejmě nesmíme zapomenout na Žvejka (promiň). Cesta vlakem se dle mého názoru vyvedla, především díky zásobenosti členů našeho oddílu všelijakými sladkými i slanými dobrotami. K naší velké lítosti jsme museli dvakrát přesedat. Z nádraží v Jilemnici to bylo už jenom kousek do chaty, do které jsme dorazili v pokročilých nočních hodinách. Ubytovali jsme se, navečeřeli jsme se, hráli hry a potom šli spát. Ráno mne na chodbě překvapila náhlá přítomnost dorazivšího Kuby. Ještě před lyžováním nás čekala snídaně a obligátní hygiena. Po těchto nezbytnostech jsme konečně mohli vyrazit na autobus, který nás odvezl na Medvědín. Zde čekalo osoby mladší 16 let milé překvapení v podobě jednodenní permice za pouhou jednu korunu, při příležitosti ukončení pololetí. Sjezdovky byly super. Dle mého názoru se nejlépe jezdilo na černé, ale cesta lanovkou zpět ne vrchol byly velmi, ale opravdu velmi větrná a mrazivá. Ve 13.00 na nás čekal Berdy, který po většinu víkendu fungoval jako přepravce lyží a snowboardů, s obědem v podobě chleba se šunkou a párkem, ale hlavně s teplým čajem. Po tomto oddechu jsme se opět vrhli na lyžování a jezdili až do 4 hodin, kdy vleky zavíraly. Ze sjezdovky i na sjezdovku jeli lyžující autobusem nebo Berdybusem. Pro nelyžující byl údajně připraven pestrý program, to ale mohli posoudit pouze oni. Večer nás čekal pozdní oběd a později i večeře. Co k ní bylo si už opravdu nepamatuji, ale jistě to bylo velmi dobré, poněvadž to připravoval kolektiv šéfkuchaře Rudy. Po večeři přišly na řadu hry -Riskuj! a Hádej, kdo jsem? Na plné čáře vyhrálo družstvo v čele s Lovcem (hurá!). A tak jsme mohli jít s klidem spát. Ráno bylo velmi podobné ránu pátečnímu, s tím rozdílem, že někteří naši skauti (Matyáš, Chameleon a Otazník) se rozhodli nelyžovat, a ti zbylí nemuseli jít na autobus neboť je a některé skauty z 309.oddílu odvezl na sjezdovku Berdy. Na jedné z medvědínských sjezdovek se konaly závody, a tak byla fronta na kotvě delší než obvykle. Proto jsme se rozhodli jít jezdit na černou a
jilemnice červenou sjezdovku, které končily u lanovky. Oběd byl velmi podobný obědu pátečnímu, chléb se sýrem, sušenka a čaj. Nám nenažraným skautům to však nestačilo a tak jsme se šli dorazit do bufetu. S plným břichem se nám lyžovalo mnohem lépe, ale na konci otevírací doby vleků jsme již byli značně unavení a těšili jsme se domů. K večeři byla gulášová polévka (anebo hrachová) a rizoto. Po večeři následovala hra, kterou jsme hráli na jilemnickém náměstí a naučili jsme se v ní, jak správně podplácet poslance, aby pro nás hlasovali. Po návratu do chaty jsme ještě hráli Kufr a po vyčištění zubů šli spát. Po probuzení v neděli následovala snídaně dle již zažitého modelu. Dále jsme venku hráli Kris-Kros a vyhrálo družstvo oranžových pod vedením Kouzelníka. Následovalo neoblíbené uklízení a balení se. Celé to vyvrcholilo odjezdem do Prahy. Nevím jak ostatní, ale já jsem si střediskový sraz moc užil - perfektně jsem si zalyžoval, viděl plno starých, dobře známých tváří a ty nové blíže poznal. Škoda jen, že zápach v chlapeckém pokoji byl všudypřítomný po celou dobu srazu. Amen
V
Střediskový sraz očima Mariny a Rajky:
e čtvrtek odpoledne jsme vyrazily vlakem ve složení Hermiona, Budulínek, Soník, Puma a Kika do Jilemnice. V pátek večer, když už jsme ležely ve spacácích, za námi přijely autem s Ironem Marina a Rajka. Zatímco lyžaři (mezi nimi Kika a Budulínek) vyrazili v pátek ráno na Medvědín, pro nelyžaře připravili Ruda s Opičkou hru. My jsme byly v družstvu s Pomněnkou a Paviánem. Měli jsme za úkol nasbírat co nejvíc razítek z jednotlivých obchodů na jilemnickém náměstí a v jeho okolí. Na náměstí jsme si prohlédli nádherného obrovského sněhového Krakonoše. K večeři nás čekaly boloňské špagety a po ní jsme hráli televizní soutěže „Hádej, kdo jsem“ a „Riskuj“. V sobotu se opět lyžovalo. Byla mlha, vítr, ledové krupičky nám narážely do obličeje. Marina s Rajkou vyrazily na bězkách vzhůru do kopců, aby se v čím dál hustší mlze vysápaly až na Vrbatovu boudu. Tím posunuly metu o kus výše, protože je před dvěma roky ještě s Benym a Mudrcem zahnalo počasí zpět do údolí daleko dřív. Tentokrát sice měly v úmyslu pokračovat k prameni
Labe, ale nakonec neviděly ani mohylu a musely se vrátit dolů ke sjezdovkám. Aspoň tak potkaly několik našich zdatných lyžařů a snowboardistů. Ti si užili mlhy a ledového větru zejména na lanovce, ovšem nakonec se všichni shodli, že si výborně zalyžovali. Nelyžaři se mezitím vydali vyzkoušet boby a Puma novou lopatu. Sníh byl umrzlý, tak to dolů pěkně svištělo. Večer jsme všichni společně hráli na náměstí pod dozorem Krakonoše hru „Podplať svého poslance“. Snažili jsme se poslancům Ironovi, Berdymu, Kiki, Napovi, Opičce a Bociance nabízet vilu, BMW, helikoptéru, milenku, pozemky, akcie, cenné papíry, titul, dovolenou, zlato apod., ale pokud jsme byli při nesnadném podplácení - vsunování kartičky do desek zavěšených kolem krku poslance - vyfotografováni fotografem (Marinou, Beňou, Kocourem nebo Rajkou), všechny úplatky si poslanec strčil do kapsy a mohli jsme začít nanovo. Po dvou kolech jsme se vrátili na večeři a poté, když jsme naplnili hladové žaludky, zahráli jsme si v opět jinak sestavených družstvech „Kufr“. Střídali jsme se v mluvení, pantomimě, pak jsme měli uhodnout název a funkci několika prazvláštních předmětů: špikovačka, fixírka, pečetní vosk a nejvíc nám dala zabrat zkoušečka chemických látek skleněná tyčinka s platinovým drátkem, jak nám posléze vysvětlil Napo. Závěrečná síť čtverečků skrývala obrázek sochy sv. Václava na koni a uhodlo jej již po třech odkrytých políčkách páté družstvo. V neděli vysvitlo sluníčko a smálo se na nás, když jsme dopoledne hráli u klubovny scrabbles. Jenže pak už bylo nutno balit a uklízet, abychom mohli vyrazit na vlak. Rajka s Marinou si tentokrát vzaly službu v kuchyni. Střediskový sraz byl opět skvělý. Jak také jinak, když máme tak skvělé lidi v našem skvělém středisku :o)
Citáty pod čarou: „Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.“ John Lenon „Soucit s přítelovým utrpením cítí každý. Těšit se z úspěchů přítele, to vyžaduje velmi ušlechtilou povahu.“ Oscar Wilde
.... zapsal Medvěd za pomoci Pandy:
V
O střediskovém srazu Vydra - Střelka 309
T
entokrát naše výprava začala už ve čtvrtek, protože v pátek byly pololetní prázdniny. Já, Kulda, Mikki, Pirát a Jakub jsme měli pohodovou cestu autem, které řídil Berdy. Jinak auto bylo plně naloženo lyžařskou výbavou pro zimní radovánky. Do klubovny v Jilemnici jsme dojeli jako první, ostatní dorazili později vlakem. Všichni jsme se ubytovali, najedli se a šli spát. V pátek ráno byl budíček velmi brzy, aby jsme se mohli vrhnout co nejdříve na sjezdovky ve Skiareálu Medvědín. 309. smečka vlčat šla na žlutou sjezdovku, světlušky s sebou měly boby a Sýkorky šly drandit na snowboardech. 309. Střelka šla sjíždět sjezdovku červenou. Po vyčerpávajícím výkonu na lyžích zbyla síla na nějaké hry akorát vlčatům. V pátek večer měli program zvlášť vlčata a světlušky, zvlášť skauti a skautky a zvlášť roveři. Další den jsme se opět vydali lyžovat. Vlčata se posunula na červenou a s nimi i holky, skauti si troufli na sjezdovku černou, kde bylo nevlídné počasí. Byla tam velká mlha a mraky velmi nízko. Jinak sněhu bylo všude dost a trošku napadalo i nového. Sobotní večer jsme všichni hráli ,,Kufr“ a na náměstí v Jilemnici jsme podpláceli naše poslance. V neděli ráno, hned po snídani začal velký úklid, balení, nakládání a odjezd domů. Myslím, že tato výprava byla velice povedená, každý si bohatě užil sněhu a zase jsme měli příležitost se navzájem o něco více poznat. Budu doufat, že příští rok se pojede zase.
e středu 28. 1. 2009 jsme si odnesli lyže a lyžáky do klubovny. Ve čtvrtek 29. 1. jsme dostali pololetní vysvědčení a hned odpoledne v 17,30 hodin jsme vyjeli z Hlavního nádraží na hory. Po 3 hodinách jsme dorazili do Jilemnice. Ubytovali jsme se na základně místních skautů a skautek. Bylo nás celkem 30. Večerka byla ve 22 hodin. V pátek ráno byl budíček v 7 hodin, snídaně v 8,30 hod. a v 9 hodin jsme vycházeli ze základny. Jeli jsme skibusem asi třičtvrtě hodiny a dorazili jsme do Medvědína. Na parkovišti nás čekal Berdy s našimi lyžemi, které dovezl autem. Když byli všichni připraveni, vyjeli jsme ke sjezdovkám. Berdy a Beňa si nejprve vyzkoušeli naše lyžařské dovednosti, a pak nás rozdělili do dvou skupin. V družstvu začátečníků byli Klokan, Kuba a Ještěrka a v družstvu pokročilých byli Medvěd a Martin. Jezdili jsme asi 2 hodiny, pak jsme šli na oběd. Po obědě jsme lyžovali do 15 hodin. Ve zdraví jsme se vrátili na základnu. Také sobotu jsme strávili lyžováním na sjezdovce. Po večerech nám Kiki vyprávěla horory a hráli jsme hru na podplácení politiků. Poslední den, v neděli 1. února, jsme vstávali až ve čtvrt na devět. Po snídani jsme venku hráli hru Na písmenka. Po hře jsme si šli zabalit věci. V poledne jsme šli na vlak. Domů jsme dorazili unaveni, ale spokojeni z pěkně prožitých pololetních prázdnin na horách.
Výprava do měsíčního údolí
Martin - Lišáci 309.
V Vánoční výprava do Měsíčního údolí
12. - 14. 12. 2008 Kulda - Střelka 309.
V
pátek, když jsme přijeli, tak jsme si vybalili a zbytek večera jsme hráli stolní hry. V sobotu ráno jsme měli jako rozcvičku freesbie a samo sebou nám zaletělo do řeky, a tak jsme ho tam lovili, až nakonec to Marka přestalo bavit, převlékl se do plavek a plaval pro něj. Asi v 10 hodin, jsme začali připravovat Štědrý večer. Hledali jsme stromek, větve na věnce apod. Po poledním klidu jsme pro změnu připravovali Štědrý večer, ale nebylo toho už tolik, takže jsme si i zahráli nějaké hry. A pak to začalo – večeře, po ní se rozdaly dárky a další etapou bylo spaní. Neděle byla taková pohodovější, hrály se hry jako třeba kometa, freesbie. A pak se balilo na cestu domů.
Výprava 13.12.2008 Děda 305. Vlčata
D
-
nes jsme měli sraz v 9:15 na nádraží Strašnice. Když nám přijel vlak, nastoupili jsme si do druhého vozu, kde byl Branky se Slavíkem. Po dlouhé cestě jsme dorazili na místo. Prošli jsme vesnicí k lesu. Zahráli jsme si hry, posvačili a šli hledat stromek. Stromek jsme našli, ozdobili a dali si dárky. Slavík složil slib. Zahráli jsme sin a dobyvatele hradu a jelo se domů.
še začalo u pokladen na Hlavním nádraží, kde se celá smečka postupně sešla. Když jsme byli všichni, odjeli jsme vlakem do Benešova. Z Benešova jsme šli asi hodinu. Když všichni uviděli chatu řekli: „sláva!“. Pak jsme se šli najíst a „zapluli“ jsme do postele. Ráno měli všichni napilno. Naše smečka měla najít větve na věnce. Celé dopoledne jsme je hledali a mezitím hráli hry. Když už jsme jich měli dost, odnesli jsme je k chatě. Pak všichni dělali věnce. Nakonec všichni zdobili stromeček. Pak přišla štědrovečerní večeře. Po večeři se nikdo nemohl dočkat rozbalování dárků. Poslední den všichni uklízeli a jeli domů.
Zimní přechod Brd
7.2. 2009
A
Mikulášské putování
29.11. 2008 Soník a Rajka - Sýkorky 305.
S
ešly jsme se na Skalce ve složení: Soník, Puma, Budulínek, Sirka, Rajka s Ronim, Alka, Kika a Hermiona se svojí sestřičkou Bárou a maminkou. Jely jsme autobusem k Čimickému háji. Tam se k nám připojila i Sasanka. Také vlčata z 305ky a Lišáci tam s námi byli. Rozdělili jsme se všichni na skupiny, šli jsme lesem po lístečkách a odpovídali na různé vlastivědné a přírodovědné otázky. Lístky nás dovedly až k Mikulášovi (Opo) a dvěma čertům (Sysel a Žvejk). Sirku čert dokonce naložil do pytle a chtěl si ji odnést do pekla! Za písničku nebo básničku jsme od nich dostali po balíčku se sladkostmi. Ňam, to byla dobrota :o)
Rajka - Sýkory 305.
čkoliv prý bylo ten den v Čechách neobvyklé teplo, na Kytínské louce jsme si letos připadali spíš jako v lednici. Všude byly zbytky sněhu a ledu, k tomu mlhavo a sychravo ... Přesto to bylo fajn. Bylo nás jedenáct a pes, jmenovitě: Korunka, Brepta, Opička, Marina, Čírka, Cvrček, Gingo, Gringi, Šini, Borůvka, já Rajka a čtyřnohá Rozinka. Nejprve jsme se po zledovatělé cestě vyškrábaly na Skalku a tam jsme k našemu úžasu potkaly věřte nebo nevěřte Jaroslava Radu. Samozřejmě, že jsme si ho vyfotily. A pak již nás naše kroky dovedly na Kytínskou louku. Tam jsme se občerstvily párky v rohlíku a palačinkami a koupily jsme si pohledy, novou mapu Brd a turistickou známku. Už na Skalce jsme začaly s výměnou brděnek a na Kytínské louce jsme v této akci čile pokračovaly. V jednu hodinu byl slavnostní nástup účastníků jubilejního čtyřicáteho zimního přechodu Brd. Po úvodní řeči Kšandy a Slávka (o historii přechodu Brd) zazněly pokřiky všech zúčastněných oddílů, kmenů, rojů a smeček. ...tak tohle je Jaroslav Rada Naše Skalka volá: „Zdar, zdar, zdar!“ bylo slyšet určitě až v Mníšku. No prostě paráda! Pak jsme se vydaly do Řevnic na vlak. Zjistily jsme, že všechny cesty vedou ne do Říma, ale do Řevnic, což bylo báječné. A protože jsme měly do odjezdu vlaku ještě trochu času, Marina nás pozvala do cukrárny na linecké kolečko. Ňam! I Rozinka kousek dostala :o)
Maškarní bál 29.11. 2008 Soník a Rajka – sýkorky 305.
K
dyž jsme se vrátily z Mikulášského putování, tak odpoledne začal karneval na téma „Možná přijde i Večerníček“. Byly jsme tam skoro všechny světlušky. Přišla Puma, Budulínek, Sirka s maminkou, Hermiona a její sestřička Bára s maminkou, tatínkem a babičkou, Soník a její bráška Filip s maminkou, z vedoucích Sasanka, Rajka a na chvíli přišly i Alka s Kikou. Sirka měla kostým břišní tanečnice, Hermiona přišla jako čert, Bára byla princezna, Puma zase rozkvetlá louka, Soník se proměnila v Křemílka a Filip ve Vochomůrku. I vlčata z 305ky přišla! Po slavnostním zahájení Makovou panenkou a motýlem Emanuelem začaly nejrůznější rukodělky. Budulínek jako zdravotní sestra pomáhala Sasance se zdobením náplastí. Za absolvování každé rukodělky jsme získali razítko. Po krátké pauze na převlečení do masek byla soutěž, kdy jsme z videonahrávek měli uhodnout názvy večerníčků. Potom jsme si mohli vyzkoušet hru na nejrůznější hudební nástroje. Následoval rej masek, různé tance a pakárny. Moc jsme si to všichni užili a vyblbli se. Pak přijel na koloběžce sám Večerníček a dokonce si vyzkoušel i jízdu na monocyklu, podpírán z jedné strany Makovou panenkou a z druhé strany motýlem Emanuelem. Na závěr byli vyhlášeni vítězové jednotlivých soutěží a vyhodnocena nejkrásnější maska. Naše Sirka obsadila 2. místo z řad dívek!
Korno
ovna Vechtr 009 .2 10.-11.1
V
Výprava na Vyšehrad
10. ledna 2009
Fšetečka - Vlčáci 305.
yjeli jsme v sobotu ráno ze Strašnické na Smíchovské nádraží a odtud jsme jeli City Elephantem do Srbska. Byl velký mráz -10°C. Když jsme vystoupili, tak jsme se vypravili k drážnímu domku. Jak jsme se ubytovali, tak Napo rozdal první službu, oběd vařil Lovec a Špagetka. My ostatní jsme šli vyzkoušet led na Berounku. Pod Napem nevydržel a proto jsme se klouzali jenom na kraji. Najednou zavolal Lovec, že na nás čekají špagety. Naobědvaní jsme si dali poledňák a hráli poznávání turistických značek. Potom jsme se šli zase klouzat a starší skauti se s námi podepisovali do sněhu. Pak jsme šli ke starému mostnímu pilíři, jak říkal Žvejk (pozn. přepisovače – bývalá pec na pálení vápna). Přešli jsme rokli a hráli strhávačku. Navrátivše, připravila nová služba (Chameleon a Fšetečka) svačinu a večeři, ostatní šli hrát karetní hru. Večeři následovalo městečko Palermo, všelijaké hry s dominem a asi tak v půl desáté v noci jsme šli ven na závody v běhu. Načež jsme se
V
sobotu 10. ledna 2009 jsme se sešli (Kuba, Medvěd, Honza a Panda, Sovička, Kocour a Beňa) na metru Strašnická. Metrem jsme jeli na stanici Vyšehrad, a pak jsme šli přímo na samotný Vyšehrad. Před hlavní bránou jsme se rozdělili na dva týmy. Tým 1: Honza a Medvěd, tým 2: Kuba a Panda. Dostali jsme mapu, úkoly a šli jsme je plnit. Časový limit byla jedna hodina. Tým 1 šel k rotundě sv. Martina, zakreslil ji do mapy a dál šel ke kostelu sv. Petra a Pavla. Opsali jsme název kostela do mapy a šli jsme ke čtyřem velkým sochám v parku. Do mapy jsme nakreslili čertovy kameny. Dál jsme pokračovali na Vyšehradský hřbitov-Slavín a měli jsme za úkol najít hroby jednoho malíře, jednoho umělce, spisovatele a další. Bonus byl najít hrob zakladatele českého skautingu. Tým 1 našel všechny. Pak jsme se oba týmy a vedoucí sešli na určeném místě. Tam jsme si dali svačinu a šli jsme na prohlídku podzemních chodeb-kasemat, které dříve sloužily jako pevnost vojáků. Dnes jsou zde uloženy originály soch z Karlova mostu. Po prohlídce kasemat jsme měli půl hodiny na dodělání úkolů. Šli jsme na vyhlídku a plnili další dva úkoly, které byly: najít z vyhlídky podle kamenné mapy na Vyšehradě památky a mosty. Po splnění úkolů jsme si šli zahrát další hru na hřiště - cílem bylo najít co nejvíce oranžových papírků a na nich byly napsány pověsti o Vyšehradě. Odpoledne jsme se vrátili do klubovny. Jeden člen z týmu slepoval pověsti na papírkách, Kuba uždiboval kusy chleba a Medvěd četl pověsti ze slepených papírků. Pak jsme snědli polévku, kterou nám uvařil Kocour. Po polévce jsme luštili křížovku. Tajenka byla CABS. Za odměnu si vítězný tým (tým 1) mohl vybrat bonbóny ze čtyř druhů. Druhý tým vzal, co zbylo.
<--Zimní odpoledne na ledě 17.1.2009 Slavík převlíkli do pyžam a šli na kutě. Ráno se jako první probudil Napo, aby mohl probudit službu na snídani (Otazník a Slimák). Po snídani jsme šli na louku hrát eskymáckou honičku a potom rugby, při kterém jsem se zranil a tak Napo přešel na první pomoc. Potom byl oběd – fazole HEINZ. Dál už jsmese sbalili a šli na vlak. Na vlakové zástavce zjistil Slimák, že jsem si propálil bundu. Zpáteční cesta proběhla dobře.
Honza - Vlčáci
S
raz jsme měli ve 13:00 na stanici metra Strašnická. Sešlo se nás asi 6+Bobo, Řízek a Žvejk. Jeli jsme na Hostivařskou přehradu, kde jsme bruslili, hráli hokej a blbli. V hokeji družstvo Řízek, Žvejk, Slavík a Zoubek vyhrálo 4:3. Když jsme se vyřádili, jeli jsme domů. Bylo to super!
Představuje se....
J
sem pilným a chytrým studentem gymnázia, vzorným a krásným synem a i jinak si hrozně vymýšlím. Narodil jsem se jako dítě revoluce během příprav na pokojný sametový převrat. To ve mně zřejmě zanechalo stopu v podobě odporu k jakémukoli utlačování svobody, školu nevyjímaje. Už od svých špuntích let jsem se zúčastňoval skautských akcí. Většinou pod pozorným dohledem jedné nejmenované vedoucí od světlušek (Rajka to není). A pak jednoho jara 1996 jsem natrvalo zakotvil ve vodách nejlepšího skautského oddílu pod Sluncem (i Měsícem). 305 je jeho číslo. Od jara roku 2001 straším ve Vlčácích a od jara 2006 i v roverském kmeni. To by bylo k mým dějinám. A teď něco o mých zálibách. Největší zálibou je pro mě skauting. Ona to není ani tak záliba, jako styl života. Další věcí co mě už od útlého dětství přitahuje jako medvěda med je hokej. K nejlepšímu sportu pod sluncem mě přivedl otec. Začal jsem hrát na Slavii, ale po pár letech jsem zase skončil. Od té doby hokej hraji jen na rybníce, nebo když je volno tak na Štvanici. Nahradil jsem ho hokejbalem, což je chabá náhrada. Hokejbal se hraje stejně jako hokej, akorát je to na betonu a v botách. Ovšem zájem o hokej ve mně nikdy nevyprchal a tak jsem hrdým členem fanclubu HC Slavia Praha. A ať si říká kdo chce, co chce, je to ten nejlepší klub na světě. Další záliby jsou ve srovnání s těmihle nevýrazné, ale vyjmenoval bych například řízení jakýchkoliv vozidel, stolní hry, značky, kolejová vozidla, cestování, hudba a zevlování. To je tak asi vše co mě momentálně napadlo a já se jdu zase pilně připravovat na maturitní ples. Jo ještě v čase 13:54:42 mi bylo přesně 19.2646015665 let.
Víkend plný sněhu 13.-15.2
spolupracovat na zábavě.. Jeho věrní kamarádi ho nakonec ale přemluví a tak se večer protáhne až do 2 ráno.
Alka - RK Exit
S
něžný pátek 13.února, odvážní roveři opouští bezpečí svých teplých pražských domovů a vyráží směrem k neprozkoumané divočině zvané Krkonoše. Po dlouhé a dlouhé cestě vlakem a kostrbaté jízdě autem konečně spočívají svýma očima na svém vytouženém cíli, který se ošklivě tyčí v kopci asi 100 m nad nimi..:) - Už jsme zde,- promítne se Bohoušovi hlavou, - konečně, jak dlouho jsem na tu chvíli čekal.Spokojeně se posadí a rozhlídne se po ostatních, jak spokojení tu všichni jsou. Teplo se rozline po jeho útrobách a on jen spokojeně vydechne..uff Další den se vstává velmi pozdě. Dlouho do noci jsme rozjímali, vzpomíná Bohouš. Bylo to dobré a ze svého koutku teď pozoruje, jak se ostatní dohadují, co dneska podniknou.. - Bude obrovská koulovačka, super, - Bohouš smutně pokývá hlavou, - z toho mě vynechte, mám vodu v kolenou, nikam nejdu. – Ostatní ho politují, ale jejich nadšení pro hru to nezmenší, a tak se venku podnikají všelijaké hrátky na sněhu – od soutěže o nejlepší sochu ze sněhu, kterou vyhrál Marek, který se jako jediný zúčastnil, až po soutěž v běhu na běžkách dvojmo, kterou nevyhrál nikdo. - I to se může stát, moudře prohodí Bohouš, když se všichni celí zasněžení vrátí za ním do chaloupky. A hned se zase zapojí do zábavy. Pro svou nešikovnost radši však jen z povzdálí pozoruje, jak ostatní zápolí v pokru, Aktivitách a jiných náročných hrách. Část společnosti se rozhodne zápolit i se smažením langošů na večeři, takže o večerní program je postaráno. Kolem 22h se zas všichni oblékají. - Co se děje, - ptá se zmatený Bohouš, - snad mě tu zas nenecháte samotného? „Necháme, ale jen na chvíli.“ Ze chvíle se staly 2 hodiny bobování. Půlnoc bije a rozesmátá společnost se vrací zpátky, žárlivý Bohouš odmítá
- Co vstávají tak brzo? Ať mě nechají být, mrzutě reaguje Bohouš na roverské hučení v nezdravých 7h. Všichni jedou lyžovat, aspoň že mí věrní tu zůstanou. Ruda a Bocianka Bohouše nenechají na holičkách a slibují hlídat chaloupku než se ostatní vrátí. Odpoledne už se jen musí trochu poklidit a pak přichází smutné loučení – jede se zpátky do Prahy. Bohouš není sám, komu se opravdu odjíždět nechce. Na Bohoušově příkladu je krásně vidět, jak jsme my roveři tolerantní, i když se chudák nemohl nebo nechtěl skoro ničeho zúčastnit, nevyštvali jsme ho z naší party a naopak jsme si s ním dobře rozuměli.
Tělocvik a filmová noc
16.-17. 1. 2009
K
Jakub – Střelka 309.
olem páté hodiny jsme se sešli před sokolovnou v Saratovské ulici. Po převlečení do cvičebního započal náš tělocvik společným nástupem se skauty 305. oddílu. Ihned po něm jsme se domluvili že si zahrajeme florbal, a tak se rozdělili týmy a hrálo se asi hodinku a půl. Zbylou půl hodinku jsme se oddělili od skautů 305. a hráli fotbal sami. Po tělocviku byla v plánu filmová noc. Avšak Mudrc nám sdělil, že o půlnoci si vezme svůj notebook a odjede domů. Tak Kulda a Mudrc se vypravili ke Kuldovi pro jeho notebook. Zbytek lidí pod vedením Achila šlo do klubovny U Hranic. Obě části společnosti se do klubovny dostaly přibližně ve stejnou dobu, a tak promítání již nic nebránilo. První film, který jsme shlédli, byla divadelní hra od Járy Cimrmana Ztráta třídní knihy. Dále jsme se koukali na Skálu, Sedm vteřin, a protože na Kuldově notebooku jsme nemohli přehrát další film, tak jsme šli spát. V sobotu kolem desáté hodiny byla společná snídaně (švédské stoly). Po snídani jsme se všichni odebrali již k domovu.
Lokali - zpravodaj 35. střediska Jaroslava Rady, Praha 10 1. číslo 2009, ročník XXIV. Ruská 42, 100 00, Praha 10 Příjem článků, kontaktní e-mail:
[email protected] Internetová podoba: Lokali.xf.cz
Redakce: Tecklis - Marek Soukup, Ruda - Rudolf Dobiáš, Kika - Kristýna Drápalová, Žabka - Kateřina Vančurová, ATRI - Karel Skála Uzávěrka příštího čísla je 10.4.2009 ! Redakce si vyhrazuje právo na úpravu a krácení rukopisů
