Interaktivní obsah (kliknutím vybete)
Editorial Pomáháme dost? Obvodní setkání v Měsíčním údolí Obvodní kolo Svojsíkova závodu Jak vyzrály Sýkorky nad drakem Výprava sv.Jiří Brigáda na tábořišti Sedlo Tipy a nápady do červena laděné Květinkový den Intel Core2Duo Večerní posezení v klubovně při hře Křišťál Představuje se Mudrc Zadní strana
Milí čtenáři, poměrně nepozorovaně nás minul letní slunovrat a s ním pominulo i jaro. Nezbývá než se rozloučit s časem květů a pylů a vrhnout se vstříc melounům, malinám, senné rýmě a hlavně vstříc letním táborům. Ve škole to stejně poslední dva měsíce nestálo za nic (věřte mi, že vím o čem mluvím), takže je nejvyšší čas využít nejdelších dnů v roce u Sedelského rybníka, kam letos jedou všechny naše oddíly. Mimo ně tam bude poprvé stát i samostatné roverské útočiště. Ale o tom podrobněji v dalším čísle, ve kterém budou dozajista podrobné reportáže. A v tomto čísle? Hlavně obvodní setkání v Měsíčním údolí popsané z pohledu nejednoho účastníka a účastnice. Rovněž v popisu Závodu sv. Jiří se navzájem doplňují dva autoři. Naopak sólo si zahrál ve svém představení Mudrc ze Střelky. V září se těším na vaše letní příhody Tecklis
Pomáháme dost ?
Napo
P
ůvodně jsem chtěl psát článek o naší tradiční květnové akci – Květinkovém dni. Jenže jak psát každý rok zajímavě o dvou hodinkách postávání na Strašnické a opakování jako kolovrátek „Nechcete si koupit kytičku?“, „Kdepak je pokladnička“ a „Děkujeme mockrát“. To dokáže jenom spisovatelský génius. Proto jsem si řekl, že napíšu o tom, jak je snadné pomoci – stačí se jako oddíl přihlásit, vyzvednout kytičky, prodat je a vrátit pokladničku zase zpátky na Pražskou radu, která vše ostatní zařídí - samozřejmě pod dohledem dospělé osoby. Neberte moje slova jako agitku pro Květinkový den, ale jako příklad, že pomoc moc nebolí – ostatně Junák se podílí na spoustě jiných akcí. Můžete si vybrat jestli chcete pomáhat v zimě (Tříkrálová sbírka) nebo na jaře (Květinkový den, Kapka naděje, Velikonoční kuře) nebo na podzim (Postavme školu v Africe) a komu má vaše pomoc směřovat – negramotným dětem kdesi na savaně nebo těm opuštěným z vašeho okolí. Život není fér, někomu dá a někomu bere. Dokud nám dává, můžeme si dovolit „luxus“ pomáhat ostatním. I když vím, že svět nespasíme žádnou sbírkou a Kennedyho okřídlená věta „Neptej se, co může tvá vlast udělat pro tebe; ptej se, co můžeš ty udělat pro ni.“ zní někomu pateticky, přesto platí, že odpověď na ní zůstává na nás samotných. Přispět můžete na číslo účtu Ligy proti rakovině u ČSOB a.s. je 8888 88 8888 / 0300 nebo formou odeslání dárcovské SMS ve tvaru DMS KVET na číslo 87 777. Cena DMS je 30,Kč, LPR Praha obdrží 27,- Kč.
Obvodní setkání v Měsíčním údolí
J
Kika - Sýkorky
ako každý rok, předposlední květnový víkend jsme si sbalily batůžky a vydaly se na Obvodní setkání. Pravdou jest, že některé ty batůžky byly o malinko těžší, než je obvyklé, což nám cestou působilo menší problémy. Nakonec jsme ale všechny nesnáze překonaly, postavily stan, snědly večeři od maminek a šly spát. Druhý den se i přes výhružný noční deštík velmi povedl – svítilo slunko, bylo teplo. Puma, Budulínek i Emma se vydaly spolu se svým Bilbem a dvěma vlčaty, jenž doplnila jejich počet (zúžený školami v přírodě ostatních světlušek). Cestou získaly mnoho věcí – od tesáků, přes kouzelný meč, prsten neviditelnosti až k mapě, která nakonec všechny společně dovedla tam, kam všichni onen den směřovali všichni – k pokladu draka Šmaka. Cestou ještě přemohly armádu draků a zdatný lučištník skolil i mocnou dračí nestvůru. Během slunečného odpoledne si slečny vyzkoušely mnoho dalších aktivit – pohybových i rukodělných (úspěch měly zvláště Sasančiny větrníky). Krásný den byl završen táborovým ohněm plným zpívání i scének. V neděli ráno se sice ze spacáků moc nechtělo, ale nakonec jsme přece vstaly. Čekala nás ještě velká hra v lese. Po ní jsme se zúčastnily slavnostního nástupu – při něm byl vzkříšen i Fénix, patron celého víkendu – a pak už hurá na vlak! Čekání jsme si zpříjemnily výbornou vlašimskou zmrzlinou :) Velká pochvala patří Emmě, která svou první výpravu zvládla opravdu hrdinně.
lovou čarou byl s penalizací za čas, ale pořád jsme měli naději. Poslední modul – výprava, vlastně probíhal celý víkend. A k tomuto modulu se vztahovala i sobotní večeře. Tato večeře byla hodnocena rozhodčími a slyšel jsem, že u nás jim chutnalo. Jako polévku jsme podávali pórkovou polévku, a hlavní chod byly palačinky. Po večeři se většina skautů přesunula k ohni. My jsme dodělávali palačinky, protože to prostě nešlo. Ale nakonec jsme se k ohni dostali i my. Byla tam sranda. Hned potom šlo hodně lidí spát, co dělali ostatní nevím.
N
Obvodní kolo Svojsíkova závodu
Ježek - Střelka
a jedno páteční odpoledne byl naplánovaný sraz na Vršovickém nádraží. Odtud bylo v plánu jet do Vlašimi na Svojsíkův závod. To jsme také udělali. Cesta vlakem nebyla náročná a hned po příjezdu na nádraží ve Vlašimi všichni vyrazili do Měsíčního údolí. Tam naše družina přišla jako první. Chvilku jsme čekali, ale poté už nám přiřadili číslo a stavění stanů mohlo začít. Měli jsme dva stany, do kterých se vtěsnaly vždy tři osoby. Nevzpomínám si, jestli zahajovací nástup byl v pátek, nebo až v sobotu ráno, ale myslím že v pátek. Tím pádem to bylo pro dnešek všechno. Pokračujeme sobotou – hlavním závodním dnem. Ráno, jak už to tak bývá přišla na řadu snídaně, tak jsme se nadlábli. Na to byl chvíli čas, než přišly na řadu brány – jeden z modulů. Ty byly hotové za chvilku a řekl bych, že jsme na nich celkem obstáli. Ten den byl samozřejmě ještě na programu samotný závod, ale mezitím přišel na řadu oběd. Přemýšleli jsme nad dobrým, jednoduchým a ne moc těžkým jídlem a shodli jsme se na párcích v rohlících. To bylo opravdu dobré, jednoduché a posilnilo nás to na závod. Ten se odehrával v odpoledním lese. Závod obsahoval stanoviště jako například zdravověda, práce s GPS, historie a jiné. Sice náš průběh cí-
Po sobotě následovala neděle. Trochu jsme si přivstali, abychom mohli zpracovat materiály ze závodu. To nebylo náročné, protože nás na to bylo dost. Ostatní členové družiny mezitím připravovali snídani. Nevím přesně, jak za sebou věci následovaly, ale balení bylo poslední. V neděli byl určitě nástup, kde se vyhodnocoval Svojsíkův závod. Naše družina byla první a dostaneme za to odměnu. V neděli se také odehrála zajímavá hra v lese, ale nemám tušení jestli před nástupem nebo až po něm. Nakonec už zbývá jenom sbalit věci, rozloučit se a odejít na nádraží, kde se znovu všichni uvidíme. Cesta na nádraží nebyla nějak výjimečná a cesta vlakem také ne. Ale doufám, že mluvím za všechny když řeknu, že to byla velmi vydařená akce. Teď už se rozloučím s vámi, vypnu počítač a odejdu pryč. Ahoj.
Matúš - 305. vlčata
V
pátek jsme přijeli do Měsíčního údolí. Pak nám dal vedoucí Bobo stany, které jsme si postavili sami, ale Bobo nám pomohl. Když se setmělo, šli jsme spát. Ráno jsme si dali snídani a pak jsme šli na experimentální závod vlčat a světlušek. Potom, když na nás přišla řada, tak jsme šli a při cestě jsme potkali elfy, sledovali nás vlci a mnohem více. Vrátili jsme se, ale zjistili jsme, že nás sledovala armáda skřetů. Nakonec jsme šli na draka. Dali jsme si večeři a šli spát. Ráno jsme si pobalili, nasnídali se a jeli jsme domů.
Bob/ 305.vlčata
V
podstatě to Matúš napsal pěkně, pokusím se doplnit nějaké moje postřehy, to co mi přišlo zajímavé. Už přesun vlakem byl pozoruhodný, když jsme dorazili do Vlašimi jako sardinky. Cesta od vlaku uběhla rychle, hráli jsme dračí doupě. Začínalo se zatahovat a my jsme tak,
tak postavili stany a s prvními kapkami si dávali dobrou noc. Ráno jsme vyběhli na rozcvičku a musím říct, že kromě nás a našich skautů jsem si nevšiml, že by se někdo z jiných oddílů obtěžoval. Snídaňka byla mooooc fajn. Už dopoledne po zahájení závodu byly na louce připraveny hry pro ty skupinky, které startovaly později. Namátkou bungee running, vysoké i nízké lanové překážky, frisbee, twister, rukodělky... Na závod vybíhaly pěti, nebo šesti člené skupinky vždy s vedoucím z jiného oddílu. Alespoň si vedoucí mohli vyzkoušet chování úplně jiných dětí. Na trati byli kromě elfů a pavouků také Glum, zlobři, Gandalf, Medděd a další z Tolkienových postaviček. Na závěr se nám podařilo zabít draka, a tak jsme to šli oslavit koupelí do Blanice. Po setmění jsme chvilku poseděli a pozpívali u táboráku a šli spát. Jen pár nejodvážnějších vlčat se ještě šlo podívat na hvězdičky, které svítily jako o život. Ráno opět snídaňka, rychlá dopolední hra, balení a cesta s batohy na vlak. Nakonec jsme ji všichni zvládli a vlak nám neujel. Mohli jsme se opět až do Vršovic všichni krásně mačkat...
jako zbraně atd. Po obědě jsme plnili deset úkolů pro Fénixe a čekání na skupiny, které šly po nás, jsme pak vyplnili šplháním po lanech a různými hrami. V neděli při nástupu byly vyhlášeny výsledky a my jsme skončili na 10. místě z 15. Nakonec jsme se už jenom sbalili, najedli a vyrazili vlakem domů. Bylo to super a příště se snad umístíme ještě lépe.
Svojsíkův závod - Brány Otazník / Vlčáci
N
a bráně výzvy byla pavoučí síť, jízda s vajíčkem, přechod lana, srážení obálky, kroket, házení bola, ručkování, šplh na laně a přezutí kola. Já jsem byl na přechodu lana, srážení obálky, ručkování a šplhu na laně. Nejlepší mi přišlo srážení obálky a nejhorší šplh na laně. Na bráně schopných jsem nebyl, ale vím, že tam bylo šití, lukostřelba, popelka, svázání brány, origami, vytrhávání proužku, vázání turbánku, uháčkování řetízku, zapojení zásuvky a psaní na PC. A na bráně moudrých jste se mohli zapojit do autoškoly, cizích jazyků, logických hádanek, přírody, Rubikovy kostky, milionáře a významu cizích slov, šifrování a diktát.
Jak Sýkorky vyzrály nad drakem
Rajka Sýkorky
BOB - Lišáci
V
pátek 22. 5. jsme dorazili na místo obvodního setkání do Vlašimi a dostali jsme 2 stany. Jeden byl pro vedoucí a v druhém jsme spali my, 4 vlčata - Ještěrka, Medvěd, Honza a já -Bob. Druhý den ráno jsme se nasnídali a pak začal závod skautů. Vlčata letos běžela závod na zkoušku. Na nástupu jsme dostali cizí vedoucí. Poté byla velká hostina, kde jsme načerpali energii z chipsů, sušenek, čaje a šťávy. My jsme byli skřítci a vedoucí byli naši goblini. S nimi jsme pak plnili na deseti různých stanovištích různé úkoly. Například jsme šli přes troly, kde nám pomohl čaroděj a my jsme získali meč. V jeskyni jsme získali prsten neviditelnosti, vyráběli jsme si papírové koule
24. – 26.4. 2009
Ch
cete-li vědět, jak to bylo, přečtěte si pečlivě následující řádky. Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři, ale také draci, a to tentokrát v Machově u Police nad Metují. Právě tam se poslední dubnový víkend konal tradiční víkend svatého Jiří. Vyrazily jsme na draka ve složení: Puma, Hermiona, Sirka, Čírka, Soník a Rajka. Vlastně jsme původně vyrazily na oslavu, neboť jsme již v březnu dostaly pozvání machovského krále Miroslava I. na zásnuby jeho jediné dcery Dobromily s princem Šplhoněm. Moc jsme se na zásnuby těšily, a byly to zásnuby vskutku velkolepé. Sešlo se nás tam na sto padesát ze všech koutů naší vlasti. Na slavnosti jsme viděli kejklíře a akrobaty, plivače ohně, byli tam také trubadúři i místní kovář, mohli jsme se projet na koni a pojíst dozlatova opečených buřtů. Jenže k večeru se všeobecné veselí zvrtlo v nářek a pláč, když na slavnost dorazila dračí garda a oznámila králi, že drak si žádá jeho jedinou dceru Dobromilu, jinak že zahubí celé království. Princ Šplhoň vzal zbaběle do zaječích, ale co se nestalo. Před krále a princeznu přijel na koni svatý Jiří a slíbil, že za pomoci kouzelného štítu draka porazí. Potřeboval jen naši pomoc při hledání ztracených kusů štítu, jenž byl kdysi rozbit na dvacet částí. Ještě v pátek večer jsme se rozdělili do dvaceti skupin s názvy souhvězdí. Sirka byla v souhvězdí Kefeus, Soník byla ve Vodnáři, Puma v Býkovi, Hermiona v Delfínovi a Čírka v Orlovi. Rozděleni do skupin jsme před sebou měli první úkol, a to najít a posbírat perly z princezni-
na přetrženého náhrdelníku a nenechat se přitom poznat zlými strážci (nesměli přečíst cedulku umístěnou na našich zádech). Za odměnu jsme získali stříbrné mince. Večer jsme ještě zhlédli divadlo o rytířských ctnostech, v němž si někteří z nás mohli i zahrát. Nyní již víme, že rytířských ctností je sedm, a to: spravedlnost, láska, statečnost, naděje, moudrost, víra a mírnost. V sobotu ráno dostalo dvacet skupin mapu a rozešlo se hledat kusy štítu. Cestou skupiny čekalo několik úkolů, jako přejít přes bažinu za pomoci koláčů ze dřeva, vyrobit kouzelnou píšťalku nebo se na chvíli proměnit v monstrum, které se země dotýká jen dvěma rukama a třemi nohami. Bylo to velmi náročné, ale povedlo se. Nakonec byl štít vcelku. Po obědě jsme si zahráli skvělé deskové a jiné hry a odpoledne jsme v nejrůznějších soutěžích získávali sedm rytířských ctností a také stříbrné mince. Jen ti nejodvážnější strčili ruku do sklenice plné červů, aby ze dna sklenice vylovili kámen. Stříbrňáky se nám pak velmi hodily večer na jarmarku. Tam jsme si mohli koupit perník, sušené ovoce, mandle a ořechy, vyrobit si pytlíček plný voňavých bylin nebo do kůže raženou jmenovku. Po jarmarku jsme šli všichni do machovského kostela a vyslechli si zajímavé kázání o svatém Jiřím a dobrých skutcích. Z hořících svíček jsme před oltářem vytvořili působivou skautskou lilii. Z kostela naše kroky vedly k nedalekému lesíku, kde svatý Jiří pasoval ty nejšikovnější z nás na rytíře. Když před krále s princeznou opět předstoupili dračí gardisté, svatý Jiří je zahnal pomocí kouzelného štítu a nechal vzkázat drakovi, že nedožije nedělního večera. Nedělní cesta na draka byla svízelná, plná nástrah, při jejichž zdolávání leckteří stateční bojovníci přišli o nohu, ruku, zrak či onemocněli dračí nemocí. Naštěstí je nedaleko cíle
princezna uzdravila svým kouzelným lektvarem, takže do závěrečného boje proti drakovi a jeho gardě již všichni nastoupili zdraví a silní. Dračí gardisty jsme zneškodnili papírovými koulemi a draka probodl sám svatý Jiří svým mečem. To bylo jásotu! Vítězné družstvo si domů odvezlo putovní pohár svatého Jiří a spousta z nás dostala ještě nejrůznejší ceny. Soník získala cenu za krásně nakreslenou dračí kartičku. Po oslavách vítězství jsme se již museli ubírat zpátky do hradu, sbalit si svých pět švestek a spěchat na nádraží, odkud nás železný oř odvezl domů do té naší stověžaté Prahy. Byl to opravdu překrásný víkend.
Výprava sv. Jiří 24.-26.dubna 2009
Honza souhvězdí Lva (2.místo) - Lišáci
D
ojeli jsme do Starkoče, pak jsme přestupovali na autobus, popojeli jsme vlakem zastávku, nakonec jsme jeli autobusem. Vystoupili jsme před městskou školou (hradem), kde jsme se ubytovali a pak nás bubeník zavolal na zásnuby prince a princezny, kde se opékaly vuřty, kde byli šašci, kovář, hudebníci, král i kuchaři. Ke konci přišli dračí gardisté a chtěli získat princeznu a říkali, kdo jim bude odporovat, tak ať si to s nimi rozdá. Princ zbaběle utekl. Všichni přítomní utíkali za princem, aby se vrátil. Princ nakonec zrychlil a všem utekl. Vrátili jsme se na hrad a tam se rozdělovali na souhvězdí-skupiny (20) a ta se ještě dělila na mladší a starší. Starší měli venku noční bojovku a mladší měli bojovku sbírání korálků (za stříbrňáky) jako svatební dar pro princeznu. Další den začal snídaní, sbírali jsme polena za stříbrňáky. Rozdělili jsme se do souhvězdí a dostali jsme úkol přinést jeden z 20 kusů štítu sv.Jiří. Dostali jsme mapu a podle ní jsme šli a hledali kusy štítu. Dvě souhvězdí to nepřinesla. Tak se je vydali hledat bubeník a kronikář. Když je přinesli, složili jsme z kusů štít sv. Jiří. Pak byl oběd a odpoledne jsme získávali ctnosti - plnili jsme zadané úkoly. Odpoledne byl jarmark, tam jsme si mohli za stříbrňáky koupit pytlíky s bylinkami, perníky. Mohli jsme si i vykovat jméno do kůže. V sobotu večer jsme se vydali hledat draka,
potkali jsme jen tři dračí gardisty. Přivolávali jsme na pomoc sv.Jiří, aby zahnal dračí gardisty. Pak jsme se vrátili a šli jsme spát. V neděli jsme bojovali proti drakovi a jeho gardistům a vyhlašovaly se výsledky. Bitvu vyhrálo souhvězdí Střelců. Po bitvě jsme se vrátili na hrad, sbalili jsme si věci, dostali jsme balíček na cestu a vydali se zpátky do Prahy.
Brigáda na tábořišti Sedlo
8.-10.5 Bobo - 305. smečka
Jeden z jarních víkendů bývá pro většinu vedoucích i starších skautů a skautek tak trochu pracovní. Né, že by jiné nebyly, ale tentokráte jsme v hojném počtu jeli pracovat na naší táborovou základnu do Sedla. Letos se nás tam sešlo mnoho a také se udělalo spoustu práce. Vzhledem k tomu, že táborového materiálu přibývá, rozhodli jsme se začít stavět uzamykatelný sklad, kam můžeme špetku věcí na zimu zaklidit a neobávat se jejich zmizení nebo poškození. Berdy odvedl kus těžké práce již v Praze, když v podstatě celou konstrukci předpřipravil. My ostatní jsme až na místě dostali různé další úkoly. Někdo natíral střechu, jiný zase kopal latríny, další sekal trávu,
zbytek betonoval patky a vzájemně se povzbuzovali.:-) Udělali jsme toho opravdu móóóc. Pořád nám zbývá celé dílo dokončit, ale rád bych touto cestou poděkoval všem, co si udělali čas a byli přímo u toho. Takže díky, díky, díky a ať se dílo podaří dokončit.
Kika
V konkurenci expedicí a táborů sice knížky příliš velké úspěchy neslaví, ale občas nezaškodí vzít je s sebou a při opalování si počíst. Nápady, s kterými písmenky se skamarádit, provází především téma emocí a zacházení s nimi.
Tipy a nápady do červena laděné
I řekla Mitra: Promluv k nám o lásce
Začíst se do Proroka je velmi zajímavý a obohacující způsob, jak strávit večer. Nejlépe si k tomu vyrobit arabskou kávu nebo dobrý čaj, jíst chalvu a nikam nespěchat. Básnická próza pana Chalíla Džibrána, libanonského spisovatele žijícího většinu svého času v USA, se totiž nedají zhltnout rychle. Do úst proroka Mustafy vložil jedinečné promluvy na téma svobody, krásy, lásky, přátelství a dalších otázek, které nedávají spát nejen filosofům, ale jednou za čas každému z nás. Moudrost je v nich zapletená do překrásného jazyka a v celé knize se snoubí svět východu a západu.
Pět jazyků lásky
O něco srozumitelnější čtení než slova Mustafova přináší Gary Chapman v knize Pět jazyků lásky. I ona se může stát pomocnou rukou při hledání místa v mezilidských vztazích. Její základní myšlenkou je to, že každý z nás dokáže lásku projevovat a přijímat různými způsoby. Pro někoho je „jazykem lásky“ fyzický kontakt, pro jiného dávání či přijímání daru, slova ujištění, společně trávený čas nebo skutky služby. Pro harmonické soužití je pak dle Chapmana třeba ovládat partnerův jazyk lásky. Kniha je dosažitelná ve variacích jak pro svobodné, dospívající, tak pro snoubence či manžele. Velmi zajímavá kniha je i Pět jazyků omluvy téhož autora.
O havranech, o liliích a o mnohem vzácnější cestě…
…tak zní podtitul knihy Marka Orko Váchy, skauta, katolického kněze, vystudovaného molekulárního biologa a genetika a přednosty Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Karlovy univerzity. Její jméno zní Šestá cesta a člověk v ní najde poučení a inspiraci nejen k přemýšlení o svém vztahu k naší krásné modré planetě, ale i k vztahu k druhým lidem či k sobě. Stejně jako Prorok je to útlá knížečka a čas věnovaný na zkonzumování jejích písmen je malý ve srovnání s tím, co nám kniha může přinést.
Cesta k lidství
V hledání vztahu k sobě samému či k světu okolo často otevírají cestu zážitky různého druhu. Návštěva jedné z komunit celosvětové organizace Archa se zajisté může stát jedním z nich. Pobyt v Arše je alternativou k zahraničnímu dobrovolnickému programu či k au-pair pobytu. Možnost zastávat po určitou dobu pozici asistenta v jedné z komunit, kde žijí pohromadě lidé s mentálním postižením či psychickou nemocí je otevřena všem studentům starším osmnácti let, kteří mají dostatek trpělivost a otevřenou mysl. Zkušenost je to možná o něco tvrdší než „klasické dobrovolničení“ na skautské základně, ale rozhodně má něco do sebe (odvděčí se více než jen zvládnutím cizího jazyka). Více informací je možno nalézt na www.larche.org . Myšlenkové základy této organizace položil Jean Vanier, autor knihy Cesta k lidství, kterou také doporučujeme.
Shogun
Až vás přestane bavit hloubat nad vztahy mezi lidmi či vztahy k přírodě, zkuste odlehčit hrou, kde jsou pro změnu důležité vztahy podnikatelské či vojenské. V Japonsku 16. století panují po čertech tvrdé poměry, v nichž je důležitá především klanová příslušnost. Klan je třeba nejen bránit či za něj útočit, ale všeobecně zlepšovat jeho pozici – stavbou chrámů, divadel či hradů. Nejmocnější a nejúspěšnější se na konci hry stane nejvyšším vládcem – Shogunem. Tak už to prostě chodí.
D
ne 13.května jsme se sešli u metra Strašnická ve 14.30 hodin. Napo se trochu opozdil, tak jsme na něj museli čekat. Pak jsme začali prodávat kytičky a letáky. Ale letáky nás nebavily, tak jsme si všichni vzali plata s kytičkami. Vždy, když přijelo metro, tak jsme se radovali. Největší problém byl, že lidi měli jenom padesátikoruny a my jsme nemohli vracet, tak jsme dávali dvě kytičky.
Intel Core 2 Duo
29.5
T
Večerní posezení v klubovně při hře Křišťál 18.5
Květinkový den
13.května 2009 Otazník - Vlčáci
několikrát) jsme se spokojili s filmem jiným, krátkým filmem o zabíjení. Abych vás nenechal na vážkách, měla tato pětičlenná akce význam a odvážným účastníkům otevřela obzory i přes svůj poměrně krizový průběh.
Tecklis - Exit
ak se jmenovala akce s nejpodivnějším názvem, které jsem se kdy zúčastnil. Ještě podivnější mi přišlo, že se ani náznakem netýkala procesorů žádného pentia. Kika, která jest autorkou akce a spoluautorkou názvu jej vysvětlovala takhle: “Je to akce, která se týká Intel - intelektu, rozvojem jádra (Core) tedy ducha a mezilidské komunikace, kterou vždy tvoří 2 lidi, a navíc jsme to vymýšleli na Šmudlově notebooku, který se tak jmenuje.“ (volný citát) Neméně zajímavé na celé organizaci byl fakt, že se pokazilo vše co se mohlo. Původně zvolený termín nevyhovoval Kice, nově zvolený půlce kmene. Protože zvolené téma, skromnost, nezaujalo úplně každého, zbylo asi tolik účastníků, co organizátorů. Plánem bylo vyjet do hor se skromným vybavením, abychom mohli lépe vnímat jejich krásu a majestát. Předpověď počasí nám však velmi jasně dala najevo čeho krásu bychom vnímali a že nejlepším vybavením budou pouze plavky, neboť celý víkend mělo pršet. Nastal tedy čas na plán D, sešli jsme se v sobotu v klubovně U hranic s pevným rozhodnutím, že když se chceme věnovat svému rozvoji, tak se mu budeme věnovat, i kdyby blesky létaly a hromy bily a k tomu venku pršelo. Věnovali jsme se hře na veselou skromnost, nakolik je současná, uskutečnitelná, jak a proč se do ní zapojit. Není tak složitá, stačí si něco odepřít, ale s veselou duší, aby to nebyla skromnost trpká. Prošli jsme velmi pomalu a pečlivě text o současné demokracii, čím se liší od původního smyslu onoho slova a co s tím můžeme dělat. Zakončit jsme chtěli filmem Stalker, ale i zde zasáhl šotek této výpravy, když Kice poškrábal její DVD k nečitelnosti. Po obvolání mnoha videopůjčoven v oblasti (některých i
S
Špageta/Exit
polu se svými kamarády z kmene jsem se jeden pondělní večer přesunul do dávných dob zlatých časů Anglie, do domu jednoho z vážených občanů, abych se zde s ostatními zúčastnil důvěrné diskuze na téma Křišťál. Tolik úvodem naší roverské schůzky. Sám jsem nevěděl, co mě bude čekat, snad jen, že se bude jednat o LARP, tedy hru, ve které se vžijete do role smyšlené postavy a sami můžete ovlivňovat, kam se bude hra dále vyvíjet. V temné místnosti se nás sešlo osm odvážlivců. Byli mezi námi lidé, kteří měli magické schopnosti. Uměli na ostatní lidi působit a ovlivňovat jejich životy pomocí propůjčených magických schopností. Problém byl v tom, že vláda veškerou magii zakázala po konfliktu, který se odehrál před několika lety. Došlo k obrovskému výbuchu, při kterém zemřela spousta lidí. Od té doby bylo na lidi nadané magií nahlíženo jako na zločince, kterých je potřeba se zbavit. Byli zatýkáni a odváženi do Šedých domů v odlehlých pustinách. Díky Křišťálu byla vysávána jejich energie a magie tak měla upadnout v zapomnění. Na nás bylo, abychom rozhodli, co uděláme s Křišťálem. Šťastnou shodou okolností byl v našem držení a my jsme tak mohli ovlivnit osud lidstva. Má role byla více než zapeklitá. V přísedících jsem poznal lidi, kteří mi byli blízcí, i osoby, které jsem vinou své zbabělosti zradil. Musel jsem tedy obratně kličkovat tak, aby má zrada nevyšla najevo, což občas nebylo příjemné. Byl jsem napojen na policii a mým úkolem bylo získat co nejvíc informací o organizaci, odhalit v přísedících jejich magické schopnosti a posléze kontaktovat policii a v procesu svědčit proti nim. Po několikahodinovém diskutování jsem však přehodnotil své záměry. Přidal jsem se k ostatním, nezatratil magii a rozhodl se postavit se po jejich boku, proti zákonu. Křišťál byl nakonec zničen. Policie nás však vypátrala a my jsme byli zlikvidováni. Ačkoliv se zdálo, že hra pro nás skončila úspěchem, těžko soudit. Naše životy skončily moc brzo na to, abychom poznali nový svět, kde už magie znovu nebyla potírána.
Představuje se....
P
okud bych měl začít tím, co dělám, tak studuju třetím rokem matematiku na „Jaderce“ a právě začínají zkoušky. Věděli jste, že determinant matice sturmovského morfismu je plus nebo mínus jedna? (Už víte, jak jsem získal přezdívku? ;-) ) Kromě studia mi asi nejvíc času zabere skautování, a to především práce s 309. oddílem Střelka. Ve skautu jsem už více než 10 let a pořád mě to baví, což je doufám dobré znamení toho, že by mi to mohlo ještě pár let vydržet... Budu ale asi muset moje působení ve skautu přerušit, protože se chystám na rok do Anglie, ale před tím mě čeká ještě rok studia v Praze a státnice. Pokud bych měl říct, co mám rád, tak je to objevování přírody. V dnešní uspěchané a přetechnizované době je prostě krásné vyrazit ven, na kole, nebo jakkoli, a jen si užívat krásu kolem nás. Nebo stačí i v hluku velkoměsta otevřít svoje oči a uši a vnímat, že i tady je spousta krásného – zpěv ptáků ve stromech, ladnost kachen na Vltavě,… Mým snem je strávit nějaký čas, třeba jen pár dní, někde, kde nežijí lidé, a poznat opravdovou nedotčenou přírodu. Nevím jak, ale s přírodou mám spojené umění, a pro mne především hudbu. Víceméně vládnu několika hudebním nástrojům (klavíru, kytaře, varhanům, …) a je to něco, za co jsem rodičům opravdu vděčný, protože donutit mě v počátcích cvičit etudy byl tvrdý boj :-) A čeho chci v životě dosáhnout? Zúročit darovanou hřivnu matematiky, vychovat syna a zasadit strom; dům stavět nemusím, těch už je na světě až až. A kromě velkých cílů, chci navštívit několik zemí světa (Anglii, polární oblasti Švédska, Aljašku, Jižní Afriku, Nový Zéland, …), vidět naživo zápas Neila Robertsona ve snookeru, přečíst Pána prstenů v originále, uklidit si pokoj, naveřečet se, a udělat zítra zkoušku.
Lokali - zpravodaj 35. střediska Jaroslava Rady, Praha 10 1. číslo 2009, ročník XXIV. Ruská 42, 100 00, Praha 10 Příjem článků, kontaktní e-mail:
[email protected] Internetová podoba: Lokali.xf.cz
Redakce: Tecklis - Marek Soukup, Ruda - Rudolf Dobiáš, Kika - Kristýna Drápalová, Žabka - Kateřina Vančurová, ATRI - Karel Skála Uzávěrka příštího čísla je 11.9.2009 ! Redakce si vyhrazuje právo na úpravu a krácení rukopisů
