4 2013 Informační příloha MO ČR a AČR 4 20 013 13 2013
Střelby plnou ráží
Připraveno redakcí
78 Univerzita obrany připravila ojedinělý závod propojující sportovní disciplíny s vojensko-praktickou činností
WINTER SURVIVAL 2013 několik porcí extrému Tady nestačí být jen dobrým lyžařem, lezcem, střelcem nebo vytrvalcem. Kdo chce s kamarády uspět v tomto závodě, musí v sobě mít i něco navíc. Těžko přesně říct co. Ale pokud vám to schází, na trati to zjistíte spolehlivě. Je těsně před půl čtvrtou odpoledne dvacátého osmého ledna a pod chatou Horské služby v lyžařském středisku Ovčárna pod Pradědem nervózně podupává s lyžemi na nohou sedmapadesát závodníků. Nejprestižnější armádní závod v zimním přírodním víceboji začne za několik sekund psát svou další kapitolu, a to devatenáctou. Soutěž pořádá sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO a Univerzita obrany v Brně.
Zahřívací kolo V první soutěžní etapě čeká vojáky ze šesti evropských zemí zrychlený přesun v horském terénu, jehož součástí je běh na běžkách do vrchu, a to z Velkého Václaváku na Praděd, a následně sjezd z Pradědu po turistické cestě k chatě Barborka. V této hodnocené disciplíně si nejlépe vedou příslušníci Základny munice Týniště nad Orlicí, následováni vojáky ze 73. tankového praporu Přáslavice a příslušníky Vojenské policie. V podvečer vojáci absolvují u vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem zahajovací ceremoniál mezinárodního Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2013 a oheň mistrovství na něm zapaluje první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Miroslav Žižka. Slavnostního nástupu se z AČR účastní soutěžní družstva ze 73. tankového praporu Přáslavice, 44. lehkého motorizovaného praporu Jindřichův Hradec, 131. dělostřeleckého oddílu Jince, 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec, 102. průzkumného praporu Prostějov, 141. zásobovacího praporu Pardubice, Samostatné záchranné roty Olomouc, Základny munice Týniště nad Orlicí, Univerzity obrany Brno, vojenského oboru FTVS UK Praha a Vojenské policie.
Zachránit paragána je oříšek Jestliže si armádní víceboj Winter Survival za dobu své existence vydobyl nálepku
extrémní závod, pak dvojnásobně platí takové označení pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Za dva a půl dne musí soutěžní týmy urazit s kompletní výbavou pro přežití přes šedesát kilometrů horským terénem Hrubého Jeseníku a přitom plnit obtížné úkoly, které pro ně připravují učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany. Druhý den extrémního závodu se tedy už od rána nese v duchu náročného pochodu přes hřebeny Hrubého Jeseníku a aktivit podobných bojovým činnostem jednotlivce a malých skupin v zasněženém horském terénu. Přitom nesmírně důležitá je dobrá orientace v členitém terénu. Na trati závodu vojáky čekají speciální lezecké disciplíny na skalách i v korunách stromů, překonání vodního toku a umělých překážek, orientační běh, střelba ze samopalu, hod granátem na cíl, záchrana parašutisty zachyceného na stromech, přeprava raněného vojáka a dvě nouzová přespání v lese. K nejtěžším disciplínám vytrvalostní etapy patří například stanoviště s prvky vojenského lezení nazvané „Výsadkář“. Nedaleko Videlského sedla je pořadateli závodu pro vojáky připravena zkouška z lezeckých dovedností a rychlého rozhodování, jak nejlépe splnit úkol. Zadáním hlídek je do osmi minut bezpečně sundat na zem parašutistu zachyceného na vysokých stromech a přesunout ho do vyznačeného prostoru. „Už ho odřízni! Není čas!“ rozléhá se lesem, když se jeden ze závodníků točí na laně nad „bezvládným tělem“ mezi stromy. Ukazuje se, že to není tak jednoduché. V časovém limitu osmi minut se to daří jen necelé polovině týmů. Dva členové družstva musí nejprve každý na jedné straně vyšplhat vysoko do koruny stromu a natáhnout nad výsadkářem lano. Skialpové boty na zmrzlém kmeni kloužou. Jeden se pak po laně spustí k výsadkáři. Zbylí dva ho na zemi jistí. Zachránce nejprve uváže tělo k sobě a teprve pak smí
4 2013 sáhnout po noži, aby výsadkáře uvolnil a pomalu a bezpečně se s ním spustil na zem. A jak tuto disciplínu hodnotí závodníci? „Tento úkol se nám podařilo zvládnout za tři minuty,“ říká kapitán Michal Pech z favorizovaného družstva Základny munice Týniště nad Orlicí a jeho kolega nadpraporčík Milan Menzel dodává: „Důležité především je splnění úkolu si pořádně promyslet. Na způsobu jeho řešení jsme se dohodli asi před hodinou cestou sem.“
Počasí prověřuje Ještě překontrolovat výstroj, vyčíst z mapy správný směr a putování může pokračovat. Další kilometry těžko prostupným terénem až na místo, kde musí přečkat noc. Tam se první týmy dostávají kolem páté odpoledne. Stany nejsou povoleny, závodníci si budují ve sněhu polozáhraby a provizorní přístřešky. Připravují si jídlo, doplňují tekutiny a jdou spát. Tříčlenné vojenské týmy usínají s vědomím, že do cíle to mají ještě daleko a další nocleh stráví také na sněhu. Alespoň že teploměr tentokrát mají na své straně. Jindy krutý mráz v Jeseníkách střídá obleva doprovázená hustým sněžením a deštěm. Sníh se z prašanu mění v nepříjemnou břečku. „Když mrzne, je to super. Člověk aspoň ráno vstává suchý. Teď jsme měli ráno všechno mokré,“ popisuje četař Jan Jiskra z družstva Univerzity obrany. „Letošní ročník je velmi obtížný, a to především kvůli zdlouhavým přesunům v rozbředlém sněhu a proměnlivému počasí, které vojáky pořádně prověřuje. Vlhké klima znamená nepohodu při přespání v lese. Vlhko je horší než suchá zima,“ hodnotí závod hlavní rozhodčí Jan Migdau. Vojáci na lyžích se místy spíše brodí sněhovou břečkou, než jedou. Pod skálu, u které je připravena asi nejnáročnější disciplína čtyřdenního vysilujícího závodu, doráží jedno z družstev. Vojáci sundávají lyže a mimořádně kluzkým terénem vystupují na horu. „Zatím se nám moc nedaří, na bednu to nevypadá,“ konstatuje desátník Ladislav Sás z tria reprezentujícího 73. tankový prapor v Přáslavicích, který se loni umístil na třetí příčce.
Pavučina Disciplína „Pavučina“ má příhodný název. Mezi vysokými stromy je ve výšce zhruba 30 metrů nad zemí z horolezeckých lan opravdu upletena pavučina. Všichni členové družstva musí nejprve překonat napříč zavěšenou kládu vedoucí ze skalní terasy k pavučině. Druhou překážkou je vodorovná lanová síť – pavučina, na které jsou zavěšeny tři kartičky s postupovými indiciemi. Kartičky sbírají buď všichni tři členové družstva, nebo jen jeden a ostatní čekají na okraji sítě. V časovém limitu dvanácti minut se to daří většině týmů. „Nejde jen o to, zvládnout úkol co nejrychleji za každou cenu, ale popřemýšlet a zvolit vhodné řešení. Letos nabízejí úkoly více variant řešení a správným rozhodnutím mohou družstva hodně získat,“
79
80
vysvětluje rozhodčí závodu podplukovník David Ullrich. „Líbí se nám, že je soutěž velmi variabilní a vyžaduje hodně dovedností. U nás podobné závody mají každý rok stejné disciplíny, pak je pro vojáky jednodušší se na ně připravit. Zde je to vždy jiné. I když zde naši předchůdci vítězili, my takové ambice nemáme. Chceme jen závod dokončit a získat zkušenosti,“ říká lídr rakouského družstva nadporučík Georg Schiener ze 6. horské brigády v Absamu. Letos má Winter Survival historicky největší účast vojáků ze zahraničí. Přijelo celkem sedm družstev. Jde o příslušníky německých a rakouských speciálních horských jednotek, belgického praporu Commandos a studenty z vojenských akademií ve Vroclavi a Liptovském Mikuláši. Během dne jsou vojáci postaveni před další úkoly, například orientační běh v lese nebo po dojezdu do cíle v osadě Bílý potok překonání vodního toku. Zde univerzitní tělocvikáři mají pro unavené vojáky opět disciplínu vyžadující volbu správné strategie. Zadáním je překonat vodní tok „suchou nohou“. Přitom je nutné dostat na druhý břeh bez namočení i batohy a raněného vojáka-figuranta upoutaného na nosítkách.
Vítězí tým z Týniště O nic jednodušší to družstva nemají ani během finálového střeleckého souboje nad nevelkým Vrbnem pod Pradědem. V této soutěžní disciplíně jde především o střeleckou dovednost a také o sˇtěstí. Ranní slunce se pozvolna opírá do polí, na nichž se ještě blyští poslední zbytky zledovatělého sněhu. Na horizontu se objevují tři postavy se zbraněmi. Rozvážně se pouští dolů do údolí. Mají se dostat na druhou stranu pole. Když jsou už skoro v polovině, překvapí je silná palba z nedalekého lesa. „Za ten val! Za ten val!“ křičí jeden z mužů a opětuje střelbu. Vojáci se kryjí za hliněným náspem. „Jdeme!“ Ještě několikrát vystřelí a pak se rozběhnou přes louku. V tom jeden z nich dostává zásah. Nasˇtěstí se neskácí
4 2013
k zemi, jen zvedá ruce na znamení, že je vyřazen. Tříčlenné týmy vyzbrojené starými samopaly vzor 58 musejí v časovém limitu projít asi půlkilometrovou trasu a čelit útoku nepřátel. Úkolem závodníků je vyřadit z boje co možná největší počet útočníků se zbraněmi i bez nich a sám při tom nebýt zasažen. Hlavní roli v této disciplíně sehrává taktický soubojový simulátor MILES. Střelecké cvičení už ale nemůže sebrat vítězství týmu z Muniční základny Týniště nad Orlicí. Družstvo ve složení kapitán Michal Pech, nadpraporčík Milan Menzel a nadrotmistr Miroslav Šroler obhajuje prvenství z loňského mistrovství Winter Survival. „V tomto složení jedeme závod potřetí. Letos jsme však byli ve složitější situaci, protože nás od začátku všichni označovali za favority soutěže. Snažili jsme se, abychom předčili ostatní družstva. Máme obrovskou radost, že se nám to povedlo. Obhajoba vítězství je vždy těžká,“ hodnotí výsledek hlídky nadpraporčík Milan Menzel. Po lítém boji o pozice na druhém a třetím místě stříbrné medaile získali rotný Václav Mařák, četař Pavel Smejkal a desátník Richard Dvořák z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Bronz zaslouženě mají kapitán Zdeněk Střeštík, kapitán Karel Raděj a poručík Michal Škobrtal z Vojenské policie. Přitom vysokoškoláci předčili vojenské policisty jen o dva body. Poháry a ceny nejúspěšnějším týmům na slavnostním ceremoniálu předali náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel, náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata, rektor-velitel Univerzity obrany plukovník Bohuslav Přikryl a další představitelé Generálního štábu a české armády.
Zdařilý závod K překvapení pořadatelů závod letos dokončila drtivá většina z devatenácti týmů. Odstoupila pouze dvě družstva – příslušníci 2. praporu Commandos z belgického Flawinne a 131. dělostřeleckého oddílu
z Jinců. Vloni nástrahy závodu zvládla jen necelá polovina týmů. Lví podíl na uspořádání této soutěže měla Univerzita obrany. „Organizovat armádní Winter Survival je pro nás dlouhodobě prestižní záležitostí. Letošní ročník můžeme zcela směle hodnotit jako zdařilý a úspěšný. Naprosto s klidným svědomím si dovolím říct, že se nám podařilo dobře připravit a realizovat tento ojedinělý závod,“ zhodnotil 19. ročník extrémního armádního závodu Winter Survival jeho sportovní ředitel plukovník Petr Hanák, ředitel Centra tělesné výchovy a sportu UO. Ředitel závodu plukovník gšt. Josef Trojan, zástupce rektora UO, dodal: „Bez aktivního a iniciativního přístupu všech zainteresovaných složek, jednotlivců, jejich zájmu o kvalitní přípravu celé soutěže a její zdárný průběh, by se tato významná mezinárodní soutěž dala jen těžko připravit a uskutečnit. Velké poděkování si proto zaslouží všichni, kteří se půlroční přípravou a vlastním průběhem soutěže zabývali. Vyzvednout bych chtěl jak vojáky z povolání, tak občanské zaměstnance z Centra tělesné výchovy a sportu, organizačního sboru, závodní kanceláře, mediální skupiny, technické skupiny včetně studentů a řidičů. Zapomenout nemohu ani na ostatní složky armády, ke kterým patřili
spojaři z 34. základny komunikačních a informačních systémů Praha, skupina odborníků z Vojenského geografického a hydrometeorologického ústavu Dobruška, příslušníci Posádkového zdravotnického zařízení Brno a řidiči ze společných sil. V neposlední řadě chci vyzvednout i pozitivní přístup zaměstnanců VLRZ, konkrétně Vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem v čele s jejím ředitelem Ing. Jiřím Julínkem, která se na týden stala naší základnou.“ Pavel Pazdera Foto: Jiří Pařízek
81
82
Střelby plnou ráží
4 2013
Třiadvacet záložáků, pro které je dobrovolná služba u armády koníčkem a ctí, přijelo na tankovou střelnici u Přáslavic ze všech koutů republiky. Muže různého věku a profesí spojuje touha po nevšedních zážitcích ve vojenské uniformě a také pocit zodpovědnosti k vlasti. Každý rok na pár týdnů odjedou od práce a od rodin, aby se učili dokonale zkrotit mnohatunové kolosy. První tanková jednotka dobrovolných záloh je výjimečná a po letech výcviku se rezervistům splnil další sen. Armáda jim svěřila i své nejmodernější tanky T-72M4 CZ. „Dokončujeme přeškolení na modernizovaný tank T-72 a jsme v poslední fázi, tedy u střeleb plnou ráží," uvedl přímo na střelnici velitel 1. tankové jednotky aktivní zálohy Milan Mojžíš. Jeho kolega Radek Říha, jeden ze zakládajících členů, který je u jednotky deset let, hned doplňuje: „Trošku jsme postoupili do vyššího levelu. Já bych použil srovnání, že je to jako přesednout z vétřiesky do osobáku.“ Modernizovaný tank podle něj skýtá daleko vyšší komfort pro osádku. „Není tak hlučný, má nesrovnatelně lepší komunikaci, což byla u starých tanků taková Achillova pata, a také pozorovací přístroje pro velitele a střelce.“ Podobných dobrovolníků by chtěla armáda přilákat v budoucnu daleko více. Podle nové koncepce, kterou nedávno schválila vláda, by obrana měla mít až pět tisíc dobrovolných záložníků. Lubomír Světnička
83
84
České letouny CASA v programu ATARES
V první polovině letošního února zabezpečily dva české vojenské letouny CASA C-295 přepravu vojáků maďarského kontingentu v silách KFOR. Je to vůbec poprvé, co byly letouny CASA použity v rámci projektu ATARES (Air Transport and Air to Air Refuelling and other Exchanges of Services). K realizaci požadavku maďarské strany se přihlásila Česká republika s letouny CASA a Litva s letouny Spartan. České letouny CASA byly vybrány jako ekonomicky výhodnější varianta.
Pod hlavičkou MCCE (Movement Coordination Centre Europe), do něhož ČR přistoupila v roce 2010 a jehož členy je dalších 24 států, je v rámci programu ATARES zabezpečována přeprava ve prospěch Aliance a EU s využitím volných letových kapacit zúčastněných zemí. Pokud se daný stát zapojí do uvedeného projektu, nabídne své kapacity a přepravu zrealizuje. Na oplátku získává odpovídající počet volných letových hodin k bezplatnému zajištění vlastních potřeb pro přepravu, a to např. letouny, kterými
Madarští vojáci v českých letounech CASA míří do mise v Kosovu
nedisponuje. Armáda České republiky tak bude moci v případě potřeby využít pro přepravu techniky a materiálu např. transportní letouny C-17 Globmaster, AN-124 Ruslan či C-130 Hercules nebo pro výcvik pilotů Gripenů například tankovací letoun KC-135. „Tímto sdílením jednotlivých schopností zúčastněných států dochází k rychlejšímu a zároveň efektivnějšímu zajišťování požadovaných přepravních schopností,“ konstatoval náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel. „S ohledem na plnění požadovaných úkolů a v kontextu potřebných úspor je to do budoucnosti cesta správným směrem,“ dodal generál Pavel. Sto čtrnáct maďarských vojáků s výstrojí nastoupilo v úterý dopoledne do dvou českých letounů CASA C-295 v maďarském Kecskemetu a po jeden a půl hodině letu přistáli v kosovské Prištině. Po nezbytných procedurách se stejný počet maďarských vojáků vydal z Prištiny zpět do Kecskemetu. Po splnění přepravního úkolu se české letouny vrátily krátce před čtvrtou hodinou odpoledne do České republiky na domovskou základnu v Praze-Kbelích. „Dnešní historicky první let v programu ATARES proběhl zcela bez problémů a bez nutnosti doplnění paliva. Celkem jsme přepravili 218 maďarských vojáků,“ konstatoval po přistání na vojenském letišti v Praze-Kbelích velitel letky podplukovník Milan Laniak z 24. základny dopravního letectva. Více informací o programu ATARES přineseme v dalším čísle časopisu A report. Plk. Mgr. Jana Růžičková, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR
vyhlašuje
pro zájemce o službu u této elitní jednotky AÛR
Kdy? 13. kvåtna 2013 Kde? Letecká kasárna Proståjov Je urÜeno pro dvå skupiny uchazeÜđ: kategorii A – zájemci o službu u bojových jednotek (7 dnđ) kategorii B – zájemci o službu u ostatních souÜástí skupiny (2 dny) Skládá se ze dvou Üástí: – základního výbåru (pro kategorii A i B) – výbårového týdne (pouze pro kategorii A) Vstupní podmínky: • minimálnå dva roky aktivní služby u útvarđ a zaĄízení AÛR nebo absolvent vojenské vysoké školy (ve zvláštních pĄípadech mđže být odpuštåno) • zdravotní klasiłkace A • Üistý rejstĄík trestđ • úplné stĄedoškolské vzdålání s maturitou (výjimky pouze u zabezpeÜovací jednotky) • pokud možno bezpeÜnostní provårka požadovaná na danou funkci Ubytování je zajištåno v prostoru kasáren bez možnosti opuštåní ubytovacího prostoru. Na první dva dny výbårového Ąízení je nutné si zabezpeÜit stravu. Zájemci o výbårové Ąízení, kontaktujte oddålení personalistiky 601. skupiny speciálních sil nejpozdåji do 3. kvåtna 2013 na tel. (973) 411 596 (411 539), 724 692 676 (725 705 125) nebo na e-mail
[email protected]. Více informací o útvaru a výbårovém Ąízení naleznete na internetových stránkách www.601skss.cz.
Připravila redakce časopisu A report – měsíčník Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553, 724 033 407, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Lubomír Světnička
