7 2012 Informační příloha MO ČR a AČR 7 20 012 12 2012
Připraveno redakcí
Český podíl v programu NAEW&C
78
Starší střelci nenahradí odstřelovače
Odstřelovači jsou v současné Armádě České republiky poměrně novým prvkem. Do nedávna byli zastoupeni pouze ve specifických jednotkách. V samotné AČR funkce odstřelovače dlouhá léta neexistovala. V průběhu šedesátých let minulého století totiž došlo k jejímu zrušení. V družstvech převážně motostřeleckých a později mechanizovaných útvarů zůstal tabulkově jen specialista. Takzvaný starší střelec byl vyzbrojen samonabíjecí puškou SVD Dragunov. Blýskání na lepší časy v této oblasti nastalo až v okamžiku, kdy tehdy ještě plukovník Aleš Opata převzal velení 4. brigády rychlého nasazení. Využil zkušeností získaných během stáží v USA a postupně u každého praporu brigády vytvořil družstvo odstřelovačů. Dalším významným milníkem pro tuto odbornost bylo schválení koncepce výcviku, použití a materiálního vybavení armádních odstřelovačů náčelníkem Generálního štábu AČR armádním generálem Vlastimilem Pickem v říjnu loňského roku. Tato koncepce řeší celkovou situaci odstřelovačů, jejich strukturu, začlenění, materiální zabezpečení, personální otázky, hodnosti, kurzy, místo odstřelovačů v sestavě praporu i výcvik a výběr uchazečů. V této koncepci je například stanoveno, že skupina odstřelovačů plánuje, řídí, organizuje svůj výcvik samostatně, bez externích zásahů nekompetentních osob. „S takovýmito nedobrými jevy máme z minulosti poměrně bohaté zkušenosti. V současné době je dobrá spolupráce například u 74. lehkého motorizované praporu s majorem Milošem Zrubcem, u 42. mechanizovaného praporu s podplukovníkem
Josefem Trojánkem, u 43. výsadkového mechanizovaného praporu s podplukovníkem Ladislavem Švejdou a u 44. lehkého motorizovaného praporu s podplukovníkem Romanem Náhončíkem. Žatecký 41. mechanizovaný prapor má nové velení. Zástupce velitele major Jaroslav Vítek se svým odstřelovačům snaží pomoci a věnuje jim pozornost. Věříme, že i nový velitel praporu bude mít snahu o vytváření podmínek, efektivní odborný růst skupiny odstřelovačů, kteří budou nasazeni v další zahraniční misi praporu. Dále je nutné zmínit nezanedbatelnou pomoc velitele 4. brigády rychlého nasazení plukovníka Miroslava Hlaváče,“ říká velitel skupiny odstřelovačů 41. mechanizovaného praporu rotmistr L. S. „Na vzniku této koncepce má největší zásluhu především generálmajor Aleš Opata, plukovník Petr Procházka, zástupci jednotlivých skupin odstřelovačů ze 4. brigády rychlého nasazení, 7. mechanizované brigády a Vojenské policie. Všem, kdo se na vzniku tohoto materiálu podíleli, bychom chtěli moc poděkovat.“ Koncepce má skutečně průlomový charakter. V minulosti neexistoval jakýkoliv jiný relevantní koncept zabývající se problematikou odstřelovačů v naší armádě.
Vyškovský kurz „Víme o tom, že ve Vyškově organizuje kurzy oddělení elektronického boje a průzkumu. Připravují se v něm starší střelci, které, jak jsme se dočetli v A reportu, staví na stejnou úroveň jako týmy odstřelovačů bojových praporů. S tím však nemůžeme souhlasit. Velmi si vážíme snahy vyškovských kolegů, ale mezi staršími střelci a odstřelovači je podstatný rozdíl,“ upozorňuje rotmistr L. S. „Starší střelci nepracují ve dvojici, jsou spíš podpůrným prvkem mechanizovaných a průzkumných družstev. Neplní také úkoly samostatně. Odstřelovači jsou například schopni navádět dělostřelectvo, sbírat pro velitele zpravodajské informace a dělat další věci. Pro plnění těchto úkolů mají samozřejmě odpovídající odborné a jazykové kurzy, vyšší předepsané vzdělání
V posledních letech se příslušníci skupin odstřelovačů zapojují do soutěží s mezinárodní účastí, a to nejen odstřelovačských. Nejvýznamnější úspěchy, kterých dosáhli, jsou tyto: elká cena odstřelovačů Vsetín – 1. místo V J arní cena odstřelovačů Holešov – 1. místo Poříčanský odstřelovač – 1. místo stecký pohár – týmy 3. místo Ú stecký pohár – jednotlivci 3. místo Ú elká cena Moravy – 5. místo V Pohár policejního prezidenta – jednotlivci 3× 6. místo Pohár policejního prezidenta dvojic – 4× 5. místo Pohár náčelníka Vojenské policie – 5. místo Světový šampionát vojenských odstřelovačů – 5. místo
7 2012 a také větší zkušenosti z dosavadní služby v AČR. Většinou prošli všemi složkami útvaru tak, aby byli schopni ovládat veškeré zbraně a systém velení v těchto jednotkách. Právě s nimi totiž později spolupracují.“ Úspěšné nasazení odstřelovačů se odvíjí zejména od zvládnutí jejich taktiky, schopností a spolupráce s jednotkami, do nichž jsou začleněni při zahraničních operacích. Někteří odstřelovači brigády rychlého nasazení mají za sebou díky misi v Afghánistánu i tzv. ostré navedení dělostřelecké podpory na pozice nepřítele. Již třetí ranou se jim tehdy podařilo přejít na účinnou palbu a zabránit tak napadení zásobovacího vrtulníku pro jednotky nasazené v distriktu Azra. „Snahu o srovnávání, anebo dokonce o sloučení těchto dvou naprosto rozdílných funkcí bych přirovnal k člověku, který si doma postaví malou vodní elektrárnu a domnívá se, že stejným způsobem si může pořídit i elektrárnu jadernou. Zarážející je už to, že vyškovské oddělení produkuje kolem sta odstřelovačů ročně. Přitom výcvik jednoho skutečného odstřelovače může trvat roky. O mnohém vypovídá i to, že odstřelovače ve Vyškově cvičí instruktoři, kteří část svých dovedností okoukali pouze jako pozorovatelé na těch nejprestižnějších soutěžích odstřelovačů, které se u nás pořádají,“ argumentuje rotmistr L. S. „Existuje mylná představa, že odstřelovači jsou pouze výborní střelci. Odstřelovač přitom musí ovládat i taktiku jednotek, se kterými spolupracuje. To proto, aby mohl předvídat pravděpodobný vývoj a co nejefektivněji podpořit jednotku, s níž pracuje. Samozřejmě pokud nepůsobí zcela samostatně. Měl by znát schopnosti zbraňových systémů, rychle reagovat na změnu situace a současně, pokud to situace vyžaduje, se snažit jednotce s ohledem na vývoj na reálném bojišti navrhnout efektivnější taktiku postupu. Často to jsou právě odstřelovači se svým zajišťovacím týmem, kteří mají ze svých pozic největší přehled o prostoru operace a jsou schopni upozorňovat na to, co jednotka nemůže vidět, případně mohla přehlédnout. Mohou upoutat část nepřátelských sil na sebe a tím odlehčit ostatním vojákům. Odstřelovači jsou schopni provádět nejrůznější manévry a napadat nepřátelskou jednotku tam, kde to vůbec nemusí čekat. Takto je možné získat čas pro narušení plánů protivníka a přeskupení vlastních sil.“
Dokáží zaměstnat protivníka Podle odstřelovačů brigády rychlého nasazení má protivníkova jednotka při takovémto napadání najednou nemálo práce s ochranou sebe sama a její aktivita se místo útoku soustředí z velké části právě na obranu. Pokud se velitelé naučí co nejefektivněji využívat schopností odstřelovačů, získají tím obrovskou nejen taktickou, ale i psychologickou výhodu, spočívající v přesném vyřazení důležitého cíle a také zastrašení efektivní střelbou. Nejlepším řešením v tomto případě je se s odstřelovači poradit o možnostech jejich nasazení. Většinou vědí nejlépe, co jsou
schopni zvládnout a co k tomu budou potřebovat. Jsou motivováni udělat maximum pro to, aby pomohli ostatním. „Náš cíl je přece společný: Zvládnout co nejlépe a se ctí úkol a vrátit se zpět. Odstřelovači jsou tu především proto, aby k naplnění tohoto společného cíle napomohli. Kdo působil někdy v týmu jako odstřelovač, ví, že je velmi těžké nahradit kolegu, se kterým léta spolupracuje. I v tomto případě existují určité standardy, ve skupinách musí fungovat zastupitelnost, ale rozhodně se chybějící odstřelovač ve skupině nedá nahradit starším střelcem. Profesní schopnosti jsou v tomto případě diametrálně odlišné. Výcvik skupin odstřelovačů je mnohem náročnější než v případě starších střelců,“ zdůrazňuje rotmistr L. S. „Při výběru odstřelovačů bývá většinou největším kamenem úrazu psychologický test, který představuje konečnou pro mnohé z uchazečů. Také z tohoto důvodu není možné vzít člověka, kterému, když to trochu zjednoduším, byla přidělena samonabíjecí puška SVD Dragunov, a automaticky ho zařadit do skupiny odstřelovačů. Takovýto omyl by mohl mít při plnění úkolu v zahraničních operacích fatální následky. Odstřelovače nedělá to, že má pušku, ale
především mozek. Teď mám na mysli nejen jeho schopnosti, ale i umění improvizace, emocionální stabilitu a vyrovnanou osobnost. Právě proto tak úzce spolupracujeme s psychologickou službou AČR. I díky tomu se v případě odstřelovačů zvyšuje odborné vědomí a schopnost řešení krizových situací. Armáda České republiky patří počtem svých vojáků k těm menším. Za této situace je tedy otázkou, jak moc ekonomicky efektivní by byla centrálně řízená škola pro odstřelovače. Pokud nepočítám odstřelovače speciálních sil, naše současná armáda jich má tabulkově jen čtyřicet.“ Vladimír Marek ve spolupráci se skupinou odstřelovačů 41. mechanizovaného praporu Foto: archiv 4. brigády rychlého nasazení
79
80
Český podíl v programu NAEW&C Česká republika zdolává v aliančním programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení (NAEW&C – NATO Airborne Early Warning and Control) jednu metu za druhou. Vloni se stala jeho novým signatářem, když završila bezmála dvouletý proces přistoupení a poté posílila svůj kontingent příslušníků Armády ČR na hlavní operační letecké základně NE-3A Component (MOB – Main Operating Base) v severoněmeckém Geilenkirchenu. Letos v únoru uspořádala poprvé v Praze prestižní zasedání vrcholného řídicího orgánu programu NAEW&C. Výše uvedená fakta jsou natolik význačná, že si zaslouží krátký komentář. Na úvod se patří říct, že Česká republika se stala plnohodnotným účastníkem aliančního programu NAEW&C (známým u české veřejnosti spíše pod označením AWACS – Airborne Warning and Control System) po ukončení ratifikačního procesu všemi sedmnácti signatáři dne 14. prosince 2010. O pět měsíců později byla na geilenkirchenské MOB při slavnostním ceremoniálu za vojenských poct, a také za účasti náčelníka Generálního štábu AČR, vztyčena státní vlajka České republiky. Již v průběhu přístupových jednání v roce 2009 se pro příslušníky AČR otevřely dveře do létajícího střediska NAEW&C. Po vstupu České republiky do programu se během krátké doby, veslařským slangem řečeno, z české nepárové čtyřky stala osma. Původní osádka lodi – „háček“ neboli pilot major Milan Vojáček, „dvojka“ navigator kapitán Jindřich Sněhota, „trojka“ tactical director major Stanislav Hebr a „strok“ surveillance operator nadpraporčík David Švagerka – se prvním srpnovým dnem 2011 rozrostla o další specialisty z 26. brigády velení, řízení a průzkumu a také z 53. brigády průzkumu a elektronického boje. Konkrétně k nim přibyli weapons controller / air battle manager kapitán Milan Gajdoš, surveillance controller kapitán Michal Repka, passive controller nadrotmistr Jiří Tichánek a radar technician rotmistr Richard Vágner. Pozitivem je, že všechny výše uvedené pozice českých profesionálů reprezentují výhradně letové funkce, a to jak v kokpitu (flight crew), tak na palubě letounu NE-3A (mission crew) s nepřehlédnutelnou kruhovou rotační radarovou anténou umístěnou v diskovitém radomu nad trupem stroje. Za zmínku stojí, že major Milan Vojáček nedávno úspěšně absolvoval kapitánské zkoušky na letoun NE-3A. Další výzva? Instruktor!
Vedle výcviku a bojového nasazení v zahraničních operacích, které geilenkirchenská složka zabezpečuje, česká strana získává kladné body také na diplomatickém poli. Ukázkovým příkladem je nedávné třídenní zasedání řídicí rady (NAPMO BoD – NATO Airborne Early Warning & Control Programme Management Organization Board of Directors) programu NAEW&C v Praze, které se vedle standardních administrativních a provozních záležitostí zabývalo otázkami rozvoje operačních schopností a financováním programu NAEW&C. Zúčastnili se ho hlavní představitelé tohoto prestižního aliančního programu v čele s předsedajícím NAPMO BoD panem Gilbertem W. Macem, dále generálním manažerem agentury NAPMA (řídicí agentura programu NAEW&C) brigádním generálem Ludwigem Leinhosem a velitelem sil NAEW&C generálmajorem Stephenem D. Schmidtem. Tyto nejvyšší představitele programu přijal také ministr obrany Alexandr Vondra, který při této příležitosti uvedl: „Přistoupením do programu NAEW&C se podílíme na rozvoji unikátní schopnosti, která posiluje nejen celkovou obranyschopnost a akceschopnost NATO, ale také bezpečnost naší země a její postavení jako odpovědného a spolehlivého člena Aliance.“
Každý den nad Evropou Program NAEW&C byl oficiálně zahájen v roce 1978 podpisem memoranda (Multilateral Memorandum Of Understanding – MMOU) ministry obrany třinácti států NATO (Belgie, Kanada, Dánsko, Spolková republika Německo, Řecko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Turecko, USA a Velká Británie). Později Velká Británie program opustila a vytvořila si vlastní letku „awacsů“. V loňském roce ohlásila vystoupení z programu také Kanada. Naproti tomu
v uplynulém období přistoupili k programu další spojenci – Španělsko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Osmnáctým členem unikátního aliančního programu se stala Česká republika (2010). Velitelství sil NAEW&C se nachází v belgickém Monsu a je podřízené vrchnímu veliteli sil NATO v Evropě. Operační složku lze rozdělit na dva organizační celky. První zahrnuje sedmnáct letounů NE-3A ve společném vlastnictví NATO, umístěných na letišti v Geilenkirchenu. Tamní letecký a pozemní personál je tvořen příslušníky účastnických zemí programu. Druhý prvek čítá sedm letounů E-3D ve vlastnictví Velké Británie a s dislokací na základně Waddington, jejichž činnost zde zajišťují příslušníci Royal Air Force. Ke svému operačnímu i výcvikovému nasazení NAEW&C využívá také předsunuté operační základny (FOB – Forward Operating Base) v Itálii (Trapani), Turecku (Konya) a Řecku (Aktion) a záložní operační základnu (FOL – Forward Operating Location) v Norsku (Orland). Není tajemstvím, že k výcviku posádek rovněž slouží vzdušný prostor České republiky a také letecké základny vzdušných sil Armády ČR. Systém NAEW&C je jednou ze strategických aliančních schopností určených na podporu operací. „Z pohledu operačního využití velmi účinně doplňuje nepřetržitý přehled o situaci v zájmovém vzdušném prostoru získaný pozemními senzory a umožňuje řízení vzdušných operací v případě nepřítomnosti pozemního místa velení vzdušných sil NATO. Zvláštní výhody poskytuje zejména při působení nad územím protivníka, kde není možné získat informace z pozemních senzorů. Palubní systémy NAEW&C umožňují komunikaci s bojovými prostředky vzdušných sil a jejich místy velení a řízení. Za specifických podmínek je
7 2012
schopen detekovat i některé druhy pozemních cílů. Letouny NE-3A mohou operovat také v námořním módu, při kterém lokalizují cíle na moři. V posledních letech je celá flotila letounů systému NAEW&C v extrémně vysokém operačním tempu,“ říká Dušan Mackanič z odboru strategického rozvoje SOPS MO. Kromě nasazení ve vojenských misích bývá systém NAEW&C často používán při zajištění bezpečnosti během významných událostí, počínaje vrcholnými schůzkami státníků a konče olympijskými hrami nebo mistrovstvími světa. Podílel se mimo jiné i na posílení bezpečnosti summitu NATO v Praze v roce 2002.
Na plných stavech Stávající počet příslušníků Armády ČR, jakož i jejich profesní pozice v alianční jednotce NATO E-3A Component v německém Geilenkirchenu lze považovat za optimální. „Už v rámci přístupových jednání byl českou stranou deklarován počet do desíti příslušníků AČR. Požadavku řídicí agentury programu NAEW&C jsme vyšli vstříc tím, že k výcviku byl jako první vyslán pilot, což je také pozice, o kterou je u komponenty společně s navigátorem největší zájem. Následným obsazováním funkcí do operační směny na palubu letounu NE-3A nahrazujeme téměř identické profese, jež Česká republika zastávala na již bývalém Spojeném středisku řízení vzdušných operací neboli CAOC (Combined Air Operations Centre) v německém Messtetenu. Obecně lze říci, že například operátoři palubních průzkumných systémů či technici radarů se pouze přemístili z aliančního podzemního do létajícího pracoviště včasné výstrahy a řízení NATO,“ říká plukovník Vladimír Vyklický z oddělení zabezpečení a řízení činnosti ve vzdušném prostoru na odboru vzdušných sil sekce rozvoje druhů sil – operační sekce Ministerstva obrany a dodává, že AČR bude spokojena, když se stávající počet českých profesionálů podaří u komponenty pro nadcházející
roky udržet. „Pro další rozvoj bychom dali přednost českému zastoupení (staff officer) na velitelství sil NAEW&C v Monsu,“ konstatuje plk. Vyklický. V této souvislosti nelze nevzpomenout slova generálmajora Stephena D. Schmidta, velitele NATO Airborne Early Warning and Control Force Command. „Velice oceňuji to, že Česká republika svými příslušníky ozbrojených sil stoprocentně obsadila pozice, které jí byly v organizační struktuře NE-3A Component předurčeny,“ řekl americký generál exkluzivně pro A report. Operační nasazení českých profesionálů v programu NAEW&C s sebou nepochybně přinese zpětný benefit do AČR. Po jejich předpokládané pětileté misi v zahraničí k nám „dodají“ progresivní know-how. „Jejich zkušenosti budou velmi cenné i pro systém velení a řízení vzdušných sil AČR. Mají jedinečnou možnost poznat tuto specifickou problematiku z jiného úhlu než z pozice střediska řízení a uvědomování, takzvaného CRC – Control and Reporting Centre,“ argumentuje plukovník Vyklický. Zahlédnout „sedmsetsedmičku s talířem“ v tuzemsku už není nic výjimečného. Pomineme-li statické ukázky, například na královéhradecké letecké show CIAF nebo na Dnech NATO v Mošnově, lze hřmot čtyř proudových motorů Pratt&Whitney zaslechnout v blízkosti leteckých základen vzdušných sil AČR takřka pravidelně! „Na leteckých základnách českých vzdušných sil může letoun AWACS cvičit s podmínkou, že den předem o svém záměru informuje příslušné velitelské stanoviště. Kompetentní orgány základny následně rozhodnou, zda je u nich možné požadovaný výcvik v daných hodinách realizovat, či ne. Výcvik posádek NE-3A bude určitě intenzivnější po implementaci příslušného datového spojení na tuzemském pracovišti řízení a uvědomování,“ vysvětluje plk. Vladimír Vyklický.
Miliony, které se nám vrátí Procentuální podíl České republiky na financování programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení NATO je 1,224 %. „Pro Českou republiku to v reálu představuje zhruba 90 milionů korun
ročně na financování provozu, včetně technické údržby letadlového parku a nákupu pohonných hmot, a 65 milionů korun ročně na modernizační projekty systému NAEW&C,“ hovoří o finančním podílu ČR, který byl vyjednán v rámci přístupových rozhovorů, zástupce ředitele sekce obranné politiky a strategie – ředitel odboru strategického rozvoje Josef Múčka a dodává, že jde o údaje, kdy ještě byla členem programu NAEW&C Kanada. „Po odstoupení Kanady se její procentuální podíl rozdělí mezi ostatní signatáře aliančního programu. Naše finanční příspěvky by však vzrůst neměly, protože dojde k odpovídajícímu snížení provozního rozpočtu NAEW&C na cirka 250 milionů euro. U modernizačního programu probíhá jednání o finančním vypořádání s Kanadou.“ Nabíledni je otázka, jak se budou investované peníze České republice remitovat. „Program NAEW&C má podstatnou průmyslovou dimenzi, kdy je účastnickým zemím garantována téměř stoprocentní návratnost vloženého národního finančního podílu formou průmyslové účasti na programu. Vyjednávání formy a rozsahu participace českého průmyslu bylo již zahájeno. K zapojení českých firem do programu průmyslové spolupráce by mělo dojít brzo. Podpisy konkrétních kontraktů se totiž dají očekávat již v průběhu letošního, nejpozději příštího roku,“ říká ředitel odboru strategického rozvoje SOPS MO a konkretizuje, že české firmy budou mít možnost získat zakázky od americké společnosti Boeing a mezinárodního konsorcia IAMCO, které realizují programy modernizace a údržby systémů NAEW&C. Ne vše lze přepočítávat na peníze. Plnohodnotným zapojením do programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení NATO Česká republika deklarovala svým aliančním partnerům vůli plnit kolektivní závazky a přispívat ke schopnostem NATO. „Program NAEW&C je jedním ze symbolů Aliance. Je to velice potřebná schopnost, která je využívána v aliančních operacích. Česká republika se přistoupením do tohoto programu podílí na rozvoji unikátní alianční schopnosti, která posiluje celkovou obranyschopnost a akceschopnost Severoatlantické aliance,“ zdůrazňuje Josef Múčka. Foto: Radko Janata
Pavel Lang
81
82
Pomocná ruka veteránům V loňském roce jsme v A reportu informovali o tom, že Ministerstvo obrany se snaží získat peníze z evropských strukturálních fondů, jež by využilo v programu začleňování válečných veteránů do civilního života. Vedla ho k tomu i poměrně alarmující čísla sociologického průzkumu, který si se zaměřením na novodobé veterány nechalo udělat.
V této souvislosti by asi bylo dobré připomenout pár údajů. Z více než patnácti tisíc novodobých veteránů jich již pět tisíc není ve služebním poměru. Z nich zhruba třetina byla v době konání průzkumu bez práce. Pomoc s uplatněním na trhu práce by uvítalo rovných šedesát osm procent. „Z uvedeného důvodu jsme požádali Ministerstvo práce a sociálních věcí o rozšíření pomoci z Evropských sociálních fondů pro válečné veterány. Podařilo se nám tak získat 30 milionů korun, které využijeme na hledání lepšího pracovního uplatnění válečných veteránů,“ uvedla ředitelka odboru pro válečné veterány Iveta Hlásecká. „Tato částka se z pětaosmdesáti procent hradí z operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a z patnácti procent ze státního rozpočtu.“
Vyhrál CEPAC Morava Ve výběrovém řízení na dodavatele služeb spojených se začleňováním válečných veteránů do civilního života zvítězilo sdružení CEPAC Morava. To vzniklo v roce 1993 z iniciativy českého a francouzského ministerstva práce a sociálních věcí. Zaměřuje se na vzdělávání, poradenství, softwarovou podporu, podporu projektů EU a další služby. Má za sebou již více než desítku obdobně rozsáhlých projektů. „Máme především zkušenosti s cílovou skupinou z úřadů práce a z komerčního sektoru. V minulosti jsme spolupracovali například s klienty, kteří skončili službu v armádě a ocitli se na úřadech práce. Jsme
přesvědčeni, že s našimi zkušenostmi projekt začleněování válečných veteránů do civilního života bez problémů zvládneme,“ ujišťuje nás výkonný ředitel CEPAC Morava Josef Drdla. Pro potřeby projektu bylo navrženo zřídit sedm poradních center. Ta budou působit při krajských vojenských velitelstvích Praha, Brno, Olomouc, Ostrava, České Budějovice, Plzeň a Pardubice. „V současné době probíhá přípravná fáze projektu, během které jsou jmenováni koordinátoři středisek. Vytvořili jsme veškeré metodické materiály pro realizaci jednotlivých aktivit. V regionech se nám rovněž podařilo rozjet mediální a propagační akci.
V tomto okamžiku již začínáme ve spolupráci s úřady práce oslovovat možné klienty. Předpokládáme, že počátkem března bychom mohli rozjet celý projekt již naplno,“ říká Josef Drdla.
Od semináře až po evidenci Mezi hlavní aktivity projektu patří úvodní seminář, individuální a skupinová poradenství, pracovní a bilanční diagnostika, zprostředkování psychologického poradenství a rekvalifikačních kurzů, tvorba a obnovování databáze potencionálních zaměstnavatelů a vedení personální evidence válečných veteránů hledajících pracovní uplatnění. Během úvodního semináře by měli zájemci získat nejen informace o projektu a kde a jak hledat zaměstnání, ale zároveň by jim měly být doporučeny určité postupy a strategie při přijímacích pohovorech. Měli by rovněž obdržet návod, jak například sepsat životopis. Během individuálního poradenství má projekt poskytnout každému účastníkovi konkrétní možnosti uplatnění na trhu práce v daném regionu, případně v celé České republice a vytipovat pro něho vhodné zaměstnavatele. Kromě toho mu sdružení pomůže vytvořit osobní plán a zprostředkovat další odborné poradenství či rekvalifikaci. Informace získané v této fázi jsou využity následně během skupinového poradenství. Tento dvoudenní kurz v rozsahu šestnácti hodin je určen maximálně
7 2012
83
pro deset účastníků. Uchazeči se během něho seznámí s vhodnými strategiemi při přijímacích řízeních, včetně nácviku modelových situací, s využitím datové sítě a personální aplikací vytvořenou v rámci projektu při hledání vhodných pracovních příležitostí. Pomocí pracovní diagnostiky dodavatel zjistí reálné předpoklady účastníka k začlenění se na trhu práce. S využitím toho, co získal během vojenské služby, analyzuje jeho profesní potenciál a identifikuje jeho možnosti uplatnění na trhu práce. „Počítáme rovněž s využitím armádních psychologů. A to pro účastníky projektu trpící psychickými či jinými obdobnými problémy,“ vysvětluje Iveta Hlásecká. „Potřeba takovéto pomoci vyplyne z předchozích zjištění během kontaktu s účastníkem projektu, například v průběhu individuálního poradenství.“
Rekvalifikace a databáze Další možností je zprostředkování rekvalifikačních kurzů. Ty budou nabízeny vybraným účastníkům projektu. Výběr tohoto kurzu bude zohledňovat nabídku práce v dané lokalitě, dosavadní vzdělání a zkušenosti účastníka projektu a jeho osobní předpoklady pro rekvalifikovanou pozici. Účastníci projektu budou mít na jeho webových stránkách nepřetržitý přístup k aktualizované databázi potencionálních zaměstnavatelů. Kromě toho bude v každém z poradenských center vedena personální evidence účastníků projektu. Ta bude
Začleňování válečných veteránů do civilního života s důraze m na obsahovat mimo jiné popis dovedností získaných v armádě. „V současné době se snažíme budovat databázi zájemců na třech úrovních. Jednak je to formou spolupráce s krajskými vojenskými velitelstvími. Dále v součinnosti s úřady práce, které spadají do působnosti jednotlivých našich středisek. Významnou roli v tomto směru sehrávají i kontakty se sdruženími veteránů,“ vysvětluje Josef Drdla. Projekt je zatím plánován do konce června 2014. Už nyní se ale, pokud se podaří získat další prostředky, počítá s jeho prodloužením i na další léta.
uplatněn ní na
Projekt Minis terstva obran y je spolufi prostřednictví financován m Operačního z prostředků programu Lid ES SF ské zdroje a zaměstnano osst
Vladimír Marek Foto: Vladimír Marek Propagační ilustrace: Jiří Král
ttrhu práce
Více informací je možné získat na www.army.cz/veterani
84
Česká pomoc Afgháncům Exkluzivní nahlédnutí do zákulisí expertních skupin pro vrtulníky Mi-17 a Mi-24 v 5. jednotce Air Adviser Team na kábulském letišti V pořadí pátá jednotka AAT (Air Adviser Team) pod vedením podplukovníka Petra Kratochvíla převzala operační úkol 4. prosince 2011. Pro většinu příslušníků je to již několikátá mise v zahraniční operaci. Jednotku, která je nasazena na kábulském mezinárodním letišti KAIA, tvoří dvě expertní skupiny. První je zaměřena na výcvik na dopravních vrtulnících Mi-17 a je složená ze dvou pilotůinstruktorů, palubního technika-instruktora, palubního střelce a třech pozemních techniků-specialistů. Všichni, až na palubního střelce z přerovské vrtulníkové základny, jsou příslušníky 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely. Druhý tým tvoří skupina pro výcvik na bitevních vrtulnících Mi-24/35. Také zde jsou dva piloti-instruktoři, dva palubní technici a sedm pozemních technikůspecialistů. V AAT je dále zastoupen starší důstojník-asistent velitele. Mateřskou základnou skupiny Mi-24/35 je 22. základna letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou.
Létání za nestandardních podmínek
V kábulské misi je každý den jiný a specifický zároveň. Samozřejmě že se také v jednotce AAT zpracovávají plány na měsíc, respektive na týden. Letka však reaguje na okamžité požadavky Afghánské národní armády (ANA) nebo na potřeby koaličních
sil. V praxi to znamená, že když nelze zásobovat jednotky na předsunutých operačních základnách (FOB) ve vysokohorských oblastech jiným způsobem než letecky, výcvik je buď přeložen na jiný termín, nebo zrušen. Skutečností je, že lety vrtulníků jsou prováděny nad nepřátelským územím. K jejich přímému postřelování dochází velice často, neboť vrtulník je pro svoji rychlost a výšku letu snadnějším cílem, než stíhací nebo dopravní letouny, které létají mnohem výše a rychleji. Toto nebezpečí si uvědomují všichni členové posádek vrtulníků, a proto taktiku letu přizpůsobují úkolu a prostoru, kterým prolétávají, eventuálně lokalitě, ve které bude vrtulník přistávat. „Strach z postřelování musí zůstat mimo kabinu. Pilot a další členové posádky veškeré své úsilí a myšlenky věnují pouze provedení letu. Strach do kokpitu nepatří,“ říkají shodně čeští vrtulníkaři. Okolností, které přímo ovlivňují způsob letu, je mnoho. Například velká nadmořská výška, maximální vzletová hmotnost, prudké změny počasí, nevyzpytatelné turbulentní proudy za hřebeny hor, zvířený prach nebo sníh v místě přistání. Současné schéma výcviku tvoří celky v délce trvání čtyř až šesti dnů, kdy skupina dvou vrtulníků se dvěma advisory a čtyřmi „studenty“ plní výcvik i přepravní úkoly mimo základnu KAIA. Při letech do oblastí, kde by se dala očekávat nepřátelská
činnost, je dvojice vrtulníků Mi-17 doprovázena dvojicí plně vyzbrojených bitevníků Mi-35. Posádku těchto vrtulníků tvoří český advisor-pilot, cvičící se afghánský pilot a český palubní technik. Při jedné z těchto společných misí, kdy byla zásobovaná předsunutá základna ANA v Ajristánu, musela skupina vrtulníků překonat hřebeny pohoří vysoké zhruba 3 900 metrů. „V těchto výškách je pilotáž již značně náročná. Rozmezí maximální a minimální rychlosti je malé. Maximální rychlost letu se snižuje vzhledem k výšce, hustotě vzduchu a množství přepravovaného nákladu. To klade velký důraz na výpočet maximální vzletové hmotnosti,“ konstatuje palubní technik praporčík Vlastimil K. V této souvislosti lze vzpomenout, že tým českých advisorů Mi-35 takto doprovázel afghánské stroje Mi-17 i při zásobovací misi do kunarského údolí, které je považováno za jedno z nejnebezpečnějších míst v celém Afghánistánu. Češi se podílejí na výcviku afghánských pilotů od pozemní přípravy (ground training), včetně leteckého simulátoru, kam je americké velení letky nominovalo na základě velmi dobrých výsledků s příslušníky vzdušných sil Afghánské národní armády, až po praktický letecký výcvik. Ten lze rozdělit na výcvik v technice pilotáže a kontrolní lety na přepravu nákladu a osob do míst, která jsou takřka nepřístupná po zemi a kde jsou velmi omezené rozměry ploch na přistání ve vysokohorském terénu. Další činností příslušníků 5. AAT je pomoc v naplánování misí, jakož i v poletových rozborech. „Co se týká hodnocení Afghánců, jsou to piloti, kteří mají
7 2012
velmi dobré zkušenosti. Někteří z nich létali ještě v době, kdy tady působila sovětská vojska. Drtivá většina z nich byla v hodnostech podplukovníků a plukovníků. V naší letce je bezmála osmdesát pilotů sedmnáctek a čtyřiadvacet pilotů vrtulníku Mi-24/35,“ říkají čeští instruktoři a dodávají: „Co se týče profesní zdatnosti, tak ta je velice rozdílná. Jedni mají za sebou vysoký nálet hodin, druzí zkušenosti teprve sbírají. Vztahy mezi českým týmem a afghánskými protějšky jsou velice přátelské. Afghánští piloti i pozemní technický personál oceňují přístup vojáků Armády ČR k plnění úkolů ve společném týmu a obzvláště si cení společně tráveného času, kdy se při pití čaje úspěšně vyřeší spousty problémů v přátelském prostředí.“ Nasazení „pětky“ v Afghánistánu je částečně ovlivněno počasím. Letošní zima byla extrémní, co se týče teplot, množství sněhu i délky trvání. Podle dostupných zdrojů takováto zima zde nebyla posledních patnáct let! Za dva a půl měsíce trvání mise čeští piloti-advisoři na vrtulnících Mi-17 odlétali během 17 letových dní 48 letových hodin, přičemž přepravili 8,6 tun různého materiálu a 123 vojáků Afghánské národní armády při rotacích na předsunutých stanovištích FOB. Za zmínku stojí, že osm letových dnů muselo být zrušeno z důvodu nevyhovujících povětrnostních podmínek. Dále odlétali patnáct hodin na letovém simulátoru k procvičení letu po okruhu, nouzových postupů (vysazení motorů, porucha hydraulického systému) a přiblížení podle přístrojů. Ve stejném období tým Mi-24/35 při deseti letových dnech odlétal devětatřicet letových hodin.
Několikadenní mise po FOB V první polovině února plnili příslušníci 5. AAT s afghánskými vrtulníky Mi-17 úkol při přepravě materiálu a osob ve prospěch 203. sboru Afghánské národní armády. První den přelétla dvojice sedmnáctek s česko-afghánskou posádkou do města Ghazní ve stejnojmenné provincii ve středním Afghánistánu. České zastoupení tvořili dva piloti, palubní technik, tři pozemní technici a palubní střelec. Z afghánské strany to byli dva piloti, palubní technik, tři palubní střelci, pět pozemních techniků a nezbytný překladatel, jehož služeb nejvíce využíval chorvatský pozemní koordinátor pro upřesňování požadavků přepravy do jednotlivých destinací. „V Ghazní jsme naložili na základně Afghánské národní armády Camp Vulcano dvě tuny různorodého materiálu, včetně potravin, elektrocentrál nebo palivového dřeva, a také jedenáct vojáků ANA, které bylo třeba dopravit na další afghánskou základnu Giro ležící na náhorní planině v nadmořské výšce 2 200 metrů zhruba padesát kilometrů jižně od Ghazní,“ říká velitel týmu podplukovník Petr Kratochvíl a dodává, že toto místo je takřka nedostupné i v letních podmínkách, natož v zimě. Po splnění úkolu vrtulníky přelétly do osmdesát kilometrů vzdáleného města Gardez, kde přečkaly noc. Ještě předtím však následovala nezbytná technická údržba strojů. K úkolům druhého dne patřila opět přeprava materiálu a osob na předsunuté základny ANA, jež jsou po zemi nepřístupné. Na seřadišti již čekalo třicet afghánských
vojáků na přesun do lokality nacházející se šest kilometrů od hranic s Pákistánem v nadmořské výšce 2 300 metrů. „Přeprava vojáků byla bez problémů. Počasí nám zatím přálo,“ konstatuje velitel skupiny Mi-17 major Peter S. Na základně FOB Barmal vrtulníky naložily potraviny pro další základnu FOB Curry ležící v údolí Gowmel uprostřed vysokých hor asi čtyřicet kilometrů směrem do vnitrozemí, kde jsou všechny přístupové cesty v zimním období zapadané sněhem. „Při přeletu na FOB Curry, která nese jméno po americkém vojákovi, jenž v tomto údolí v roce 2007 padl, překonávaly vrtulníky v silném větru a turbulencích pohoří ve výšce tři tisíce metrů,“ popisuje náročnost úkolu podplukovník Kratochvíl. Po vyložení třinácti vojáků a dvou tun nákladu stroje pokračovaly s dalšími příslušníky ANA zpět na základnu Camp Lightning ve městě Gardez. „Tím však naše práce pro ten den rozhodně neskončila,“ doplňuje velitel. „Až do noci technici pokračovali v údržbě vrtulníků, aby udrželi stroje v provozu a spolehlivém stavu,“ oceňuje svůj tým podplukovník Kratochvíl. Následující den se počasí podstatně zhoršilo. Foukal silný vítr, který způsoboval turbulence. Nicméně mise českých vrtulníkářů pokračovala. Z Gardezu přepravily vrtulníky dalších dvacet afghánských vojáků na základnu do města Orgun a odtud se přesunuly na FOB Zirok a Lwara vzdálenou pouze tři kilometry od hranic s Pákistánem. Zde se sedmnáctky zapojily do výcviku afghánských vojáků v eskortování zajatců dopadených při nelegálním překročení mezistátní hranice. Po návratu do Orgunu pokračovaly vrtulníky do Barmalu, kde naložily další dvě tuny materiálu a odtud přes základnu Gowmel letěly do Gardezu. Zde naši naložili zraněného amerického vojáka s komplikovanou zlomeninou nohy a transportovali ho na základnu KAIA v Kábulu, kde se neprodleně podrobil operačnímu zákroku. Během uvedených tří dnů tak kbelští vrtulníkáři nalétali jedenáct hodin letového času a přepravili značné množství vojáků i materiálu. Poradní tým českých pilotů po splnění této mise udělil dva certifikáty pilotům afgánských vzdušných sil. Jeden z nich nyní může samostatně vést přípravu skupiny a plnit úkoly přepravy osob a materiálu jako velitel skupiny vrtulníků. Druhý byl certifikován jako kapitán vrtulníku pro plnění úkolů v pozici vedeného. Po návratu na mateřskou základnu přivítal české piloty americký velitel 438. letky poradních leteckých týmů podplukovník John P. Conmy, který jim poděkoval za dobře odvedenou práci při plnění různorodých úkolů mise. Český tým tak uskutečnil další krok ve zvyšování schopností Afghánské národní armády plnit samostatně úkoly letecké přepravy a přispěl ke zvýšení úrovně schopností a vycvičenosti afghánských pilotů. Pavel Lang z podkladů tiskového a informačního důstojníka 4. ÚU AČR ISAF kpt. Jiřího Zedníčka a příslušníků 5. jednotky AAT pplk. Petra Kratochvíla a mjr. P. S. Ilustrační foto: archiv jednotky AAT
Připravila redakce časopisu A report – měsíčník Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553, 724 033 407, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786
85
