10 2012 Informační příloha MO ČR a AČR 10 2201 10 012 01 2012
Připraveno redakcí
Šest perných měsíců v Lógaru
78 Od prvního zářijového dne střeží vzdušný prostor nad Pobaltím kontingent Armády České republiky
Vzlet do patnácti minut! Ze vzletové a přistávací dráhy letiště litevského Šiauliai postupně startují hotovostní letouny zařazené do aliančního systému integrované protivzdušné obrany (NATINADS). Nejprve dva polské MiG-29, poté dvě české stíhačky JAS-39 Gripen. O pár minut později, již semknuty v efektní formaci, prolétají nad hlavami čestných hostů slavnostního převzetí operačního úkolu v misi Baltic Air Policing.
Se vstupem sedmi nových členských zemí do NATO v roce 2004 bylo schváleno dočasné řešení k zabezpečení střežení vzdušného prostoru (air policing) v zemích, které nevlastní odpovídající prostředky k jeho zajištění. V současné době je air policing poskytován ze strany spojeneckých zemí dlouhodobým (více)národním příspěvkem Slovinsku a Albánii, na rotační bázi pak Islandu a pobaltským zemím. Střežení nad územím a teritoriálními vodami tří pobaltských států, Estonska, Lotyšska a Litvy, začalo v březnu 2004 a doposud se na něm podílelo čtrnáct zemí v celkovém počtu jedenatřiceti rotací. Jako první plnili tento úkol Belgičané s letouny F-16AM Fighting Falcon. Česká republika se do této mise již zapojila, a to v roce 2009 s Gripeny JAS-39C. Zájmový prostor tak chránily různé typy letecké techniky provozované ve vojenských letectvech Severoatlantické aliance. Mimo již vzpomínaných „efšestnáctek“ z Belgie, Dánska, Norska,
Nizozemska, Spojených států amerických, Turecka a Portugalska také například F-4F Phantom a Eurofighter Typhoon německého Luftwaffe, francouzské Mirage 2000C, rumunské MiG-21, polské MiG-29 nebo americké F-15C Eagle. Air policing v Pobaltí má v současné době vypsány termíny rotací do konce roku 2014. Po čáslavských stíhačích z 211. taktické letky (září až prosinec 2012) to budou kontingenty z Dánska, Francie, Belgie a Spojených států amerických. O dalším konkrétním nasazení rotací se bude jednat na globální konferenci ke generování sil, která proběhne v listopadu letošního roku. Důležité je však říct, že je schváleno působení mise Baltic Air Policing do roku 2018 s možností dalšího prodloužení. Avšak současně s prodloužením mise se spojenci shodli, že do roku 2014 musí být rozpracován koncept sdílení střežení vzdušného prostoru také ze strany pobaltských zemí.
Pro zajímavost – například litevské letectvo nedisponuje stíhacími stroji a má pouze minimální počet dopravních letounů a vrtulníků. Konkrétně se jedná o tři letouny L-39 Albatros (vloni byla při srážce s francouzskou stíhačkou Mirage 2000C zničena jedna litevská „devětatřicítka“), sedm dopravních letounů (mimo jiné C-27J Spartan) a osm vrtulníků Mi-8. Do organizační struktury ozbrojených sil Litvy jsou začleněny tři letecké základny, a právě Šiauliai vyhovuje normám NATO.
10 2012
Dlouhodobá příprava na misi
Příklad alianční solidarity
Letecký přesun do tisíc kilometrů vzdáleného místa nasazení byl zahájen 21. srpna 2012. Z čáslavské základny taktického letectva na litevské letiště Šiauliai přepravil skupinu přípravného týmu dopravní letoun CASA C-295M vzdušných sil Armády ČR. Další transfery se uskutečnily 23. a 30. srpna. Na přepravě se kromě letounů 24. základny dopravního letectva Kbely podílel i litevský transportní stroj C-27J Spartan. Potřebný materiál a technické vybavení, čítající také dvanáct kontejnerů, záložní elektrocentrály a tahače letounů, byly přepraveny pozemní kolonou. Tuto přepravu zabezpečovala ve dnech 20. až 25. srpna svými silami a prostředky 14. brigáda logistické podpory s velitelstvím v Pardubicích. Předposlední srpnový den provedly přelet čtyři víceúčelové nadzvukové bojové letouny JAS-39C. Z domovské základny jim to netrvalo více než jednu hodinu. Před odletem první skupiny 2. kontingentu Armády České republiky v misi Baltic Air Policing se přijel s jejími příslušníky rozloučit zástupce ředitele Společného operačního centra Ministerstva obrany brigádní generál Jaroslav Kankia. „Tři roky od prvního nasazení českého kontingentu v Pobaltí považujeme za optimální rotační cyklus,“ konstatoval a upřesnil, že příprava na misi byla dlouhodobějšího rázu a v maximální možné míře se při ní využily zkušenosti prvního kontingentu AČR.
Pátek 31. srpna. V hangáru Quick Reaction Alert (QRA) neboli ostré hotovosti na letecké základně v Šiauliai stojí nastoupené dvě vojenské jednotky, polská z 22. základny taktického letectva Malbork a česká z 21. základny taktického letectva Čáslav. Naproti nim zaujali místa vrcholní představitelé Estonska, Lotyšska a Litvy v čele s litevským ministrem zahraničí Audroniusem Ažubalisem a ministryní národní obrany Litevské republiky Rasou Juknevičienéovou. Přítomni jsou rovněž členové diplomatického sboru, generalita ozbrojených sil a politická reprezentace. Delegaci Ministerstva obrany České republiky vede ministr obrany Alexandr Vondra a jejími členy jsou jak senátoři Parlamentu České republiky, tak zástupci sekce obranné politiky a strategie, sekce vyzbrojování a Společného operačního centra MO. Na úvod si přítomní vyslechnou slavnostní projevy. „Zapojení České republiky do mise Baltic Air Policing považuji za velice pozitivní. Nejenže se jedná o projev spojenecké solidarity a nedělitelnosti alianční bezpečnosti, ale čeští stíhači si tímto nasazením zvyšují svoji profesní připravenost v reálných situacích,“ říká A. Vondra a poukazuje na to, s jakým vysokým kreditem jsou čeští profesionálové v Pobaltí spojováni. „Před třemi roky zde splnili svoji misi na výtečnou a já jsem zcela přesvědčený o tom, že tomu tak bude i tentokrát,“ zdůraznil ministr obrany České republiky.
Realitou je, že nadcházející čtyřměsíční mise v Pobaltí znamená dvojí nasazení čáslavských pilotů v rámci NATINADS. Velitel 211. taktické letky podplukovník Jaroslav Míka je však přesvědčený, že profesní připravenost příslušníků jeho jednotky je na tak vysoké úrovni, že i tento zdvojený úkol zdárně splní. „Jsme nuceni omezit plánovaný letecký výcvik. Klíčová bude provozuschopnost letecké techniky,“ říká stroze, ale naprosto výstižně.
Součástí slavnostní ceremonie je i symbolické předání dřevěného klíče od vzdušného prostoru tří pobaltských států. Z rukou polského lídra podplukovníka Leszka Blacha jej přijal velitel českého úkolového uskupení plukovník gšt. Petr Lanči. Od soboty 1. září 2012 devíti hodin místního času do 3. ledna 2013 mají zodpovědnost za ostrahu prostoru odpovědnosti. Ve skutečnosti to pro ně znamená patnáctiminutovou časovou normu ke vzletu hotovostní dvojice Gripenů k narušiteli.
Pro úplnost zbývá upřesnit, že 2. kontingent Armády ČR je tvořen čtyřiašedesáti příslušníky ze čtyř vojenských útvarů – 21. základny taktického letectva Čáslav, Velitelství Vojenské policie Olomouc, spádového vojenského zdravotnického zařízení Vyškov a sekce rozvoje druhů sil – operační sekce Ministerstva obrany Praha. Jádro úkolového uskupení je postaveno na létajícím a pozemním personálu čáslavské 211. taktické letky. Rotace většiny příslušníků kontingentu se uskuteční na přelomu října a listopadu 2012. Velitelem kontingentu je velitel 21. základny taktického letectva v Čáslavi plukovník gšt. Petr Lanči.
České Gripeny nad Pobaltím Reminiscence za nasazením příslušníků Armády České republiky v Pobaltí je následující: 1. kontingent AČR v misi Baltic Air Policing střežil vzdušný prostor a teritoriální vody pobaltských států, Estonska, Lotyšska a Litvy, v rámci aliančního systému integrované protivzdušné obrany (NATINADS – NATO Integrated Air Defence System) od 1. května do 31. srpna 2009. Pětasedmdesátičlenné uskupení profesionálů AČR z pěti vojenských útvarů, z většiny postavené na létajícím a pozemním personálu čáslavské 211. taktické letky, plnilo úkol z litevského letiště Šiauliai. Místem působení byla také Karmelava u Kaunasu, kde na tamním středisku řízení a uvědomování (CRC – Controlling and Reporting Centre) sloužili dva čeští specialisté. Pro
plnění operačního úkolu byl kontingent AČR vyzbrojen čtyřmi víceúčelovými nadzvukovými bojovými letouny JAS-39 Gripen. Během čtyřměsíční mise nalétali hotovostní piloti (QRA – Quick Reaction Alert) celkem 404 letových hodin při 336 vzletech, přičemž provedli osm takzvaně ostrých startů (Alfa Scramble), při nichž zasahovali proti civilním i vojenským letounům v prostoru odpovědnosti, které nedodržovaly pravidla letů po tratích civilních letových služeb. Velitelem prvního kontingentu AČR v Pobaltí byl velitel 211. taktické letky major Jaroslav Míka. Pavel Lang
79
80
Šest perných měsíců v Lógaru Dne 14. srpna 2012, na den přesně po šesti měsících operačního nasazení, mohl velitel 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar plukovník Antonín Genser nahlásit do Prahy, že „devítka“ úspěšně ukončila svou činnost v Afghánistánu a předala plnění operačního úkolu 10. jednotce. V žádném případě to nebylo snadných šest měsíců…
Nahlédneme-li do suchých statistik, zjistíme, že příslušníci 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar za tu dobu zrealizovali více než 330 pěších, vozidlových, aeromobilních a kombinovaných patrol. V součinnosti s koaličními silami a afghánskými bezpečnostními složkami se čeští vojáci v Lógaru podíleli také na osmi bezpečnostních operacích a v mnoha dalších případech byl nasazován český pyrotechnický odřad (EOD). Za tím vším však musíme hledat mnohem víc než jen suchá čísla uvedená v přehledových tabulkách – především vysokou profesionalitu, odhodlání, odvahu a um našich vojáků. To jim spolu s „vojenským sˇtěstím“ umožnilo úspěšně projít všemi náročnými zkouškami. Je pochopitelné, že takto intenzivní operační činnost českých vojáků se nemohla obejít bez kontaktů a střetů s opozičními bojovníky. Ostatně provincie Lógar spolu se sousedními provinciemi Wardak a Ghazni nyní patří co do intenzity ozbrojených střetů a povstaleckých aktivit k jedněm z nejrizikovějších v celém Afghánistánu. Míra nebezpečí navíc letos v Lógaru postupně gradovala od tradičně klidnějších zimních a jarních měsíců, kdy činnost povstalců a zejména jejich zahraničních bojovníků blokuje tuhá zima a neprůchodné, sněhem zaváté horské hřbety a údolí, až po ze všech úhlů pohledu žhavé letní měsíce. Čeští vojáci z 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar se tak střetli se všemi zde obvyklými typy útoků a bezpečnostních incidentů. K nejzávažnějším situacím, kterým museli čelit, bezesporu patřila obrana předsunuté koaliční základny v hlavním městě provincie Lógar, v Puli Alam, na niž byl podniknut komplexní útok povstaleckých skupin 15. dubna 2012 v rámci takzvaného zahájení letošní jarní ofenzivy Tálibánu. Česká jednotka, která měla na starost ochranu a obranu této základny, se ocitla zejména v prvních okamžicích širšího koordinovaného útoku povstalců pod intenzivní palbou z ručních zbraní a RPG, vedenou z nedaleké rozestavěné výškové budovy a z několika dalších směrů. Zvrat přineslo až zasazení zbraňových systémů kolového obrněného transportéru Pandur a následná podpora letectva. Boje příslušníků afghánských bezpečnostních sil
a jejich koaličních partnerů však pokračovaly v těsném okolí základny až do ranních hodin dalšího dne, kdy byla hrozba všech sebevražedných útočníků definitivně zažehnána. S nastřelením ručními zbraněmi, kulomety, útoky RPG, střelbou odstřelovačů i improvizovanými výbušnými zařízeními (IED – Iprovised Explosive Device) se museli příslušníci „devítky“ úspěšně vyrovnat také při některých ze svých četných výjezdů mimo základny Shank a Puli Alam, zejména během účasti v koaličních bezpečnostních patrolách a při výjezdech českého EOD na společné patroly určené k vyhledání výbušných hrozeb a nástrah na komunikacích a v jejich okolí (RCP – Route Clearance Patrol). Nejkomplikovanější bylo působení v distriktu Baraki Barak, kde se jednou četou 9. jednotka Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar zúčastnila prohledávací operace Welcome Home, a v distriktu Kherwar, kde působila menší česká úkolová uskupení ve třech operacích v součtu prakticky po celý jeden měsíc. Úspěchy v operační činnosti, na níž se čeští vojáci za uplynulého půl roku v Lógaru podíleli, byly značné. Například po operaci Welcome Home mohl Tálibán po úspěšném zásahu skupiny s českými vojáky odepsat své výcvikové středisko s kompletním vybavením sloužícím k instruktážím o způsobech pokládání v Afghánistánu velmi nebezpečných a zákeřných IED. Při dalších operacích s českou účastí se podařilo odhalit a zničit tři skrýše zbraní a munice užívané povstalci. Čeští pyrotechnici zlikvidovali na 40 IED, která byla na komunikacích nastražena na projíždějící vozidla nebo byla namířena proti pěším patrolám a z vozidel sesedlým vojákům. Velmi úspěšná byla jejich činnost i při takzvaných povýbuchových analýzách na místech incidentů. Našimi experty získané informace a důkazy vedly v několika případech k úspěšnému rozkrytí povstaleckých buněk a jejich následnému pozatýkání bezpečnostními silami. To vše výše uvedené nejenže významně přispělo k posílení bezpečnostní situace v provincii Lógar, ale zároveň i českým vojákům přineslo velmi cenné a pro další
profesní růst a rozvoj vojenských dovedností a taktiky nenahraditelné přímé praktické zkušenosti, které budou spolu s ostatními získanými poznatky po komplexním vyhodnocení účelně přeneseny do dalšího výcviku a přípravy jednotek nejen k působení v zahraničních operacích. Stěžejním úkolem vojenské části provinčního rekonstrukčního týmu je však zajištění bezpečnosti pro české civilní experty podílející se v Lógaru na rekonstrukčním procesu. K jejich projektům proto mířilo z výše uvedených patrol téměř 200 výjezdů. Ke zlepšování podmínek v provincii a pozitivnímu vnímání koaličních sil ISAF místními obyvateli však nepřispívají jen aktivity civilní části. Velmi účinným nástrojem
10 2012
velitele vojenské části PRT v této oblasti je také skupina civilně-vojenské spolupráce CIMIC/PSYOPS. Její příslušníci jen za uplynulých šest měsíců v Lógaru realizovali celkem 21 projektů rychlého dopadu, zaměřených především na oblast vzdělávání a zdravotnictví. Při nich bylo rozděleno a distribuováno řádově 1,5 tuny různých školních pomůcek, hraček a sportovních potřeb místním dětem a školám a také zhruba 2,5 tuny pomoci ve formě zdravotnického materiálu mířícího od českých vojáků do lógarských nemocnic a k příslušníkům afghánských bezpečnostních sil. Při této závěrečné sumarizaci činnosti 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar nelze opomenout ani příslušníky
výcvikové skupiny Vojenské policie, kteří v často nelehkých bezpečnostních podmínkách mentorovali tři základní kurzy pro více než 150 nových policejních rekrutů, příslušníků uniformované složky Afghánské národní policie v areálu policejního výukového střediska přiléhajícího k základně Shank. Ani po návratu z prostoru na domovskou základnu Shank nemohli příslušníci 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar zcela polevit v pozornosti. Základna Shank patří totiž dlouhodobě k povstalci nepřímou střelbou nejvíce napadaným základnám srovnatelné velikosti a typu v celém Afghánistánu. Dochází zde k útokům raketami ráží 107 mm a 122 mm, střelami z minometů či bezzákluzových kanonů ráže 82 mm. Následky ostřelování jsou však s ohledem na sofistikované výstražné systémy a husté rozmístnění úkrytů a jiných ženijních opevnění na základně obvykle zanedbatelné. Na Shanku zažili příslušníci „devítky“ i sebevražedný útok nákladním vozidlem naplněným výbušninami,
ke kterému došlo 7. srpna 2012 v dopoledních hodinách. Z českých vojáků při něm nasˇtěstí nebyl nikdo zraněn. Po tomto ohlédnutí za šestiměsíčním působením 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar, jehož jádro tvořili příslušníci táborského 42. mechanizovaného praporu, je jistě možné konstatovat, že čeští vojáci v této náročné zkoušce znovu se ctí obstáli. Byli na svůj úkol dobře připraveni, odvedli po všech stránkách dobrou práci a upevnili tak oprávněný respekt a důvěru v naše jednotky vkládanou nejen ostatními koaličními vojáky, ale i místními obyvateli. V mnoha okamžicích při nich stál i pořádný kus sˇtěstí, které je v Afghánistánu také nezbytné. major Jan Šulc – tiskový a informační důstojník 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar Foto: archiv 9. PRT Lógar
81
82 Představujeme trenčínské Centre of Excellece specializující se na oblast EOD, na jehož činnosti se podílí i naše armáda
TŘI PÍSMENA mezi životem a smrtí Afghánští povstalci nečekaně zaútočili na malou spojeneckou základnu Nathan Smith rozkládající se uprostřed městské aglomerace Kandahár. Vojáci NATO se ale okamžitě postavili na tuhý odpor. Útočníci se stáhli, vypadalo to, že tentokrát dostali za vyučenou. Před vchodem však zůstalo opuštěné vozidlo, které tu jakoby v panice nechali v okamžiku, kdy pod palbou ustupovali. Na této základně již delší dobu působí jako součást mnohonárodního praporu Paladin slovenský tým Explosive Ordnance Disposal (EOD). A právě jeho příslušníci začali okamžitě zkoumat podezřelé vozidlo. Nejdříve vyslali dálkově ovládaného robota, který vnitřek auta prozkoumal. Potvrdilo se, že je v něm uloženo velké množství výbušnin. Jejich odpálení bylo navíc několikanásobně jištěno. Nakonec slovenským pyrotechnikům nezbylo nic jiného, než se vydat k automobilu a na místě celý nástražný systém nevýbušným způsobem zneškodnit. Za svůj nesporný hrdinský čin obdrželi od velitele brigádního uskupení CJTF Paladin ocenění Hrdinové bojiště Regionálního velitelství Jih a medaili Bronzová hvězda. Zabránili totiž likvidaci velké části základny a značným ztrátám na životech koaličních vojáků. Slovenští pyrotechnici neboli EOD operátoři začínají mít ve světě mimořádný zvuk. „Kořeny toho, proč se naše armáda rozhodla specializovat právě na oblast EOD, sahají do devadesátých let minulého století. Tehdy mělo Československo v misi UNPROFOR na Balkáně ženijní prapor. Po rozdělení republiky pokračovalo Slovensko v nasazování ženijních jednotek na Balkáně, v Africe, Iráku a Afghánistánu. Balkán byl v té době známý velkým množstvím minového materiálu. A právě na něm se naši vojáci takříkajíc vyučili,“ vysvětluje současný ředitel Centre of Excellece zaměřeného na oblast EOD se sídlem v Trenčíně plukovník Jaroslav Bieleny. „Později jsme v tomto trendu pokračovali. V roce 2004 převzala Slovenská republika v rámci NATO úlohu vedoucí země v oblasti likvidace výbušnin. V říjnu 2007 vzniklo v Novákách národní centrum zaměřené na oblast EOD. Z toho se v dalším období začalo budovat alianční Centrum of Exellence zaměřené na oblast EOD. V dubnu 2011 jsme získali akreditaci a statut alianční mezinárodní organizace.“
Zapojilo se již šest zemí V současné době se na práci trenčínského centra podílí šest zemí. Kromě
domovského Slovenska se jedná o Francii, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Českou republiku. Celkem by centrum mělo mít 43 odborníků. Naplněnost je ale zatím kolem padesáti procent. V současné době se o případném připojení jedná s Estonskem, Německem, Itálií a Španělskem. Pro začlenění amerických specialistů na EOD a postupně i dalších zemí Aliance je nezbytné podepsání dodatkové smlouvy mezi Velitelstvím spojeneckých jednotek v Evropě a Slovenskou republikou. Ta by měla pomoci dořešit některé legislativní problémy. „Věřím, že i tuto překážku brzy překonáme. Zaměřujeme se na několik oblastí, první z nich je výcvik. Odborné kurzy organizujeme nejen v našich prostorách s významnou podporou národního centra EOD, ale v případě požadavku jsou k dispozici i mobilní týmy. V minulosti jsme takto proškolovali odborníky například v Bosně a Hercegovině. Pro danou zemi to může být jak ekonomicky, tak i organizačně výhodné. Může si tak nechat vyškolit více lidí, než kdyby je byla nucena někam posílat,“ argumentuje plukovník
Bielený. „Věnujeme se rovněž shromažďování potřebných informací. Vytvořili jsme nástroje, s využitím kterých může alianční EOD komunita všechny tyto údaje včetně našich analýz sdílet na síti. Třetí oblastí je tvorba konceptů doktrín a podpora standardizace. V tomto směru mimo jiné pomáháme obdobnému německému centru, jako je
to naše, sídlícímu v Ingolstadtu, v tvorbě několika koncepcí a ženijní doktríny. V mnoha zemích aliance je EOD přímo součástí ženijní podpory. Poslední oblastí, na kterou se zaměřujeme, je sledování vývoje technologií a testování parametrů produktů, jež v naší oblasti vyvíjejí komerční subjekty. Z tohoto důvodu jsme také v září 2010 zorganizovali na výstavišti EXPO Center v Trenčíně NATO EOD Demonstrations and Trials zaměřené na ukázky a testování technologií a zařízení pro EOD a letos na něj navážeme již druhým ročníkem. Snažíme se takto dostat pod jednu střechu vědce, odborníky na EOD a zástupce průmyslu a umožnit jim výměnu těch nejnovějších informací.“
Budou školit školitele Armádu České republiky zastupuje v trenčínském centru kapitán Petr Tomiczek. Po tříletém působení svého předchůdce sem nastoupil počátkem srpna letošního roku. Trenčín jako posádkové město se mu líbí. Co se týká mimopracovních záležitostí, je to prý
10 2012 na Slovensku jednodušší než v aliančních strukturách v jiných zemích. Předně neexistuje jazyková bariéra. Navíc je tady kulturní příbuznost, většina věcí je hodně podobná jako u nás. A to je samozřejmě pro Čecha výhoda. „Po skončení Univerzity obrany jsem nastoupil k 151. ženijnímu praporu v Bechyni, kde jsem se věnoval EOD problematice. Nejvíce jsem ale pronikl do této sféry během tří afghánských misí. V roce 2006 jsem sloužil na kábulském letišti, kde jsme se podíleli především na likvidaci nevybuchlé munice. Výjezdů mimo základnu k výbušným nástražným systémům bylo tehdy poměrně málo. Když jsem byl v letech 2008 až 2009 a potom ještě 2012 v Lógaru, převládaly již výrazně výjezdy k improvizovaným výbušným systémům nad likvidací nevybuchlé munice. Na tom je vidět, jak se bezpečnostní situace v Afghánistánu posunuje,“ říká kapitán Tomiczek. „Také spolupráce s Američany je mnohem intenzivnější, což nám samozřejmě výrazně pomáhá. Jde nejen o to, že nám poskytují techniku a vybavení, které zatím ještě nemáme, ale především jsme se dostali k informacím a k výměně zkušeností. V poslední misi jsme s nimi dokonce bydleli v jedné části základny. Sdíleli jsme s nimi prostor čtyřiadvacet hodin denně. Měli jsme možnost vidět, jak ta druhá strana pracuje. A právě to nás posunulo výrazně dál.“ Od působení v Trenčíně si kapitán Tomiczek slibuje další odborný růst. Byl zařazen na místo zástupce náčelníka oddělení, které má na starosti přípravu lidí a organizování nejrůznějších kurzů. A právě to je podle něho oblast, ze které může naše armáda bezprostředně čerpat. Skutečnost, že podobné pracoviště vzniklo právě na Slovensku, navíc v bezprostřední blízkosti hranic s Českou republikou, může být i pro nás výhodou. V současné době připravuje centrum výcvik EOD instruktorů, kteří by pak školili vojáky odcházející do misí. Pokud by se v této záležitosti šest zemí spojilo, bylo by to mnohem efektivnější, a tím pádem i ekonomičtější.
Musí to být i koníček „Zatím jsem zde stále ještě ve fázi seznamování. Za tak krátkou dobu jsem neměl prostor skutečně seriózně porovnat slovenské EOD s naším. Z toho, co vím, tak je to ale velmi podobné. Na Slovenku je vyčleněné mimo ženijní vojsko, kdežto u nás je jeho součástí. Slovenská armáda má tu praktickou část EOD soustředěnou v Novákách v podobě samostatné jednotky EOD,“ říká Petr Tomiczek. „Mým hlavním úkolem bude podílet se na přípravě a vedení kurzů. Nepůjde přitom jen o odborné, ale i o organizační a administrativní záležitosti. V minulosti jsem se pedagogické práci rozhodně nevěnoval pravidelně. Občas jsem udělal někde nějakou přednášku, ale to bylo také všechno. Budu tedy muset věnovat pozornost i této oblasti. Pyrotechnik se neustále učí. Kromě toho, že by to měl být rozvážný člověk, kliďas, musí se pro něho tato práce stát koníčkem. Rozhodně nezačíná v půl osmé ráno a nekončí ve čtyři odpoledne. Tím
nemyslím, že dotyčný má pracovat doma po nocích. Měl by se ale o danou problematiku zajímat i ve svém volnu. V této branži se prolíná řada oborů, ať již se jedná například o konstrukci munice, minový materiál, taktiku atd. Je to hluboké spektrum, které se navíc dynamicky vyvíjí. Když srovnám například rok 2006 se současností, posunula se tato oblast neuvěřitelným způsobem dopředu. Aby na to člověk dokázal reagovat, je potřeba se tomu věnovat víc, než má předepsáno v náplni práce.“
Zaměřeno na detekci Podle plukovníka Bieleného se dynamický vývoj v oblasti EOD, který zažíváme v posledních letech, samozřejmě nezastaví. Nejvíce zřetelný bude nejspíš v oblasti detekce. Hlavní incidenty tohoto charakteru se totiž odehrávají v prostorách masového shromažďování lidí. Právě na ně se budoucí vývoj zaměří a bude se snažit najít prostředky, které zjistí, zda se zde nachází podezřelé systémy. Právě tato detekce je ze všeho nejdůležitější. Ze všeho nejvíce jde totiž o to, předejít teroristickým činům. V současnosti je detekce při vstupu do všech důležitých objektů, musí se ale zdokonalit dálková detekce. A to ať již na bázi zjišťování chemických prvků indikujících použití výbušných látek, či jakýchkoli anomálií. „Ne náhodou se právě této problematice budeme věnovat i na naší letošní akci NATO EOD Demonstrations and Trials, která se koná ve dnech 18. až 20. září. Je mimořádná již tím, že je přístupná všem zemím, jež se zapojují do nejrůznějších forem partnerství s NATO. Na konci tohoto zaměstnání organizujeme na bázi Rady NATO–Rusko seminář zaměřený na oblast EOD po roce 2014. Právě tento rok totiž představuje významný mezník v Alianci. Přitom jeden z nejdůležitějších vědeckých projektů na této ose je zaměřen na dálkovou detekci výbušnin. Vystoupí zde významné vědecké osobnosti specializující se na oblast detekce, profesor
Kuzntsov a doktor Groshkov,“ dodává plukovník Bielený. „Jedině spojení operačních, výzbrojních a technologických subjektů z oblasti EOD ze zemí NATO, případně PfP může poskytnout odpovídající základnu, kterou Aliance potřebuje v boji proti terorismu.“ V souvislosti s rozvojem výpočetní techniky, IT technologií a nekontrolovanou komunikací na internetu může dojít rovněž k tomu, že v budoucnu budou k teroristickým útokům v daleko větší míře využívány nekonvenční prostředky. Návody na domácí výrobu výbušných látek a chemických zbraní v menších objemech jsou dostupné a prý poměrně jednoduché. „V této souvislosti jsme zjistili, že máme nedostatek EOD specialistů, kteří by byli schopni identifikovat a následně neutralizovat nástražné výbušné systémy, které obsahují chemické látky, aby nedošlo k ohrožení životů civilního obyvatelstva. V tomto směru plánujeme v budoucnu navázání užší spolupráce s vaším Centre of Exellence ve Vyškově zaměřeným právě na oblast zbraní hromadného ničení (CBRN EOD). Do roku 2015 bychom chtěli připravit výcvik takovýchto specialistů,“ upozorňuje plukovník Bielený. V toto směru by mohl určitou roli sehrát i náš zástupce v trenčínském centru kapitán Tomiczek. „Vím, že tyto otázky se řešily na národní úrovni již před několika lety. Jednalo se tehdy s příslušníky 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany. Po několika sezeních se ale zjistilo, že je to velice komplexní oblast náročná nejen doktrinálně, ale i na vybavení. Dovedu si však představit, že pokud o tom bude rozhodnuto na národní úrovni, mohl bych sehrát roli určitého prostředníka, podobně jako slovenský zástupce v JCBRN Defence Centre of Exellece ve Vyškově.“ Vladimír Marek Foto: autor a archiv CoE EOD Trečín
83
84 Řádově v několika hodinách zvládají příslušníci inženýrsko-letecké služby 241. dopravní letky přestavit interiér letounu Airbus A-319CJ do jakékoliv zdravotní verze
Připravte MEDEVAC! Pár minut před úterním polednem zazvoní v kanceláři zástupce velitele 241. dopravní letky telefon. Z velitelského stanoviště kbelské základny přichází pokyn: „Připravte MEDEVAC, verze dvě jednotky pro přepravu raněného PTU a dvě lehátka. Předpokládaný čas vzletu je sedmnáct hodin třicet minut.“ Záhy se začíná na palubě dopravního letounu Airbus A-319CJ provádět přestavba interiéru do požadované zdravotní verze. O pět hodin později již „medevakové“ letadlo vzlétá z ranveje letiště ve Kbelích s úkolem přepravit těžce a lehce zraněné osoby z chorvatského Zadaru. Provedení vzdušného zdravotnického odsunu zraněných zabezpečuje několik organizačních složek, a to nejen z resortu Ministerstva obrany. Jejich vzájemná součinnost, s přesně stanovenými kompetencemi a časovými limity v pracovní i v mimopracovní době, směřuje k jedinému cíli: v co možná nejkratším termínu přepravit zraněné do tuzemských zdravotnických zařízení. MEDEVAC není určen jen profesionálům Armády ČR. V případě akutní potřeby, a to po dohovoru s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, lze de facto tímto způsobem transportovat kteréhokoliv občana České republiky bezprostředně ohroženého na životě a zdraví. Svým dílem přispívají do vzdušné repatriace také příslušníci inženýrsko-letecké služby (ILS) z 241. dopravní letky na letecké základně Praha-Kbely. Jakým způsobem? Zástavbou požadované zdravotní verze do letounu Airbus A-319CJ. „Provozujeme dva stroje A-319CJ, ale přestavba interiéru na různé verze zdravotní zástavby je možná pouze u letounu s trupovým číslem 3085
neboli u ‚třistadevatenáctky‘ nesoucí historický název Generál J. Ocelka DFC,“ říká zástupce velitele ILS z 241. dopravní letky major Josef Karbulka a dodává, že druhý Airbus není pro zdravotnický odsun (tzv. MEDEVAC) technicky upravený. „Součástí jednotky pro přepravu ležícího pacienta připojeného na lékařské přístroje (PTU – Passenger Transport Unit) je kyslíkový systém, jenž se skládá ze čtyř kyslíkových lahví. V případě zvýšení tlaku v lahvích nad povolenou mez dochází k proražení disku a obsah lahve je samostatným vedením vypuštěn skrz trup letounu do okolního ovzduší. Tuto speciální únikovou průchodku má však pouze jeden Airbus, a to 3085. Druhou specifikou tohoto letounu je účelový samostatný rozvod elektrické energie pro napájení PTU a následně pak zdravotnických přístrojů. Jinými slovy, na MEDEVAC lze využít pouze tento stroj,“ vysvětluje mjr. Josef Karbulka a upřesňuje, že identické PTU lze instalovat také do dopravních letounů CASA C-295M, které jsou ve výzbroji 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely.
Představa o tom, že na palubu Airbusu umístíte libovolný počet zařízení k letecké přepravě raněných, je mylná. „Výrobcem letounu jsou v těchto případech certifikovány pouze čtyři varianty interiéru. Jedná se o zdravotní zástavbu jedné jednotky PTU (levá), dvou PTU (levá a pravá), dále dvou PTU a dvou lehátek nebo čtyř lehátek,“ říká kapitán Zdeněk Špaček, velitel technického roje 241. dopravní letky, a dodává, že přestavbu na MEDEVAC lze konfigurovat v závislosti na počtu sedaček pro cestující (40–79 kusů) do šesti možných verzí. U letky jsou skladována dvě „pétéúčka“, a to jedno levé a jedno pravé. V gesci specialistů ILS je zabezpečení jejich funkčnosti. Z toho důvodu jsou na nich pravidelně prováděny předepsané práce a testy jako na každém jiném letadlovém celku. Jednotka pro přepravu pacienta připojeného na lékařské přístroje se instaluje do zadní části kabiny cestujících. Pacient je během letu ošetřován identickým způsobem jako v nemocnici. PTU se skládá ze tří samostatných částí. „Ve spodní části je instalován kyslíkový systém. Nad ním jsou umístěny ovládací a především elektrické obvody pro zajištění napájení lékařských přístrojů požadovaným napětím, jakožto i prostory pro uložení lékařského vybavení. Nahoře jsou přichycena nosítka pro uložení zraněného,“ popisuje stroze, ale výstižně kpt. Z. Špaček. Pro lepší představu lze dodat, že celková hmotnost této speciální „trojkombinace“ činí 190 kilogramů, její výška je 0,68 m, délka 2,01 m a šířka 0,68 metru. Samozřejmě že je na palubě letounu i potřebné množství zdravotnického a nezdravotnického vybavení a materiál
10 2012 odpovídající typu požadované léčby, jakožto i počtu repatriovaných zraněných. Zkrátka, vše je podřízeno tomu, aby se pacientovi na palubě Airbusu dostalo toho nejlepšího ošetření.
Devětkrát zdravotní zástavba do Airbusu Jednotku pro ležícího pacienta připojeného na lékařské přístroje a kyslík smí do Airbusu instalovat pouze proškolený technický personál podle manuálu pro přestavbu interiéru letounu. „K přestavbě na MEDEVAC nemáme vyčleněný žádný speciální tým. Možné verze zdravotní zástavby do letounu A-319CJ je schopno provést pětadevadesát procent technického personálu 241. dopravní letky, tedy v podstatě všichni, kteří byli přeškoleni na tento typ letecké techniky. O postupu prací jsme byli nejprve informováni v rámci přeškolení na tento typ u výrobce letounu, včetně praktických ukázek. V praxi se tato činnost odvíjí podle odborného manuálu, kde je vše zevrubně popsáno. Postupem času jsme získali potřebné profesní zkušenosti a úkol přestavby na MEDEVAC dokážeme v časových normách vždy splnit,“ konstatuje major Josef Karbulka. O jakých časových normách zástupce velitele ILS 241. dopravní letky hovoří? „Samozřejmě že záleží na konkrétní verzi zdravotní zástavby do letounu a částečně i na tom, zda přichází rozkaz k přestavbě v pracovní nebo mimopracovní době,“ vysvětluje a uvádí příklady z nedávné doby. „Nejčastěji se jedná o zástavbu dvou PTU a dvou lehátek. V pěti šesti lidech to zvládáme zhruba za pět hodin od vydání pokynu z velitelského stanoviště. Angažovanost většího počtu personálu by byla na palubě Airbusu neefektivní. Jednotka pro přepravu raněného se však nemontuje pokaždé. Při instalaci čtyř lehátek pro lehce zraněné je časová norma poněkud kratší.“ Rozhodně to není jenom o tom, že se demontuje potřebné množství sedadel cestujících. Vedle interiérové úpravy to vyžaduje i daleko sofistikovanější postupy, které zaberou jistý čas. „Letadlo se musí
i takzvaně softwarově předělat. Každá sedačka má svoji konkrétní adresu. Po její demontáži zůstává na místě elektronický blok. Ten je třeba náležitě upravit. Následují další úkony související nejen s funkčností PTU, ale také s programovým vybavením kabiny cestujících. Instalace je zakončena kontrolou a testováním příslušných systémů Airbusu,“ říká kapitán Zdeněk Špaček. Od roku 2007, kdy jsou dopravní letouny Airbus A-319CJ ve výzbroji 24. základny dopravního letectva Kbely, provedl personál inženýrsko-letecké služby 241. dopravní letky devětkrát přestavbu na MEDEVAC. Přestože je to pro ně víceméně technická záležitost, připouštějí i lidský rozměr svého profesního nasazení. „Samozřejmě že jsou
v tom i jisté osobní emoce. Na začátku MEDEVAC bylo to vnímání mnohem silnější. Ani dnes se z toho nestala úplná rutina. Máte v povědomí, že jste součástí systému, který dělá maximum možného, aby pomohl zraněnému člověkovi. Svým dílem přispíváte k jeho záchraně. Když se to podaří, je to tak trochu i vaší zásluhou. Bonusem navíc, který nepochybně potěší, je, když nám při ranním brífinku velitel základny poděkuje za MEDEVAC. Je to příjemná zpětná vazba,“ říká major Josef Karbulka. Pavel Lang Foto: Jan Kouba
Připravila redakce časopisu A report – měsíčník Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553, 724 033 407, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Jan Kouba
85
