Informační management v regionálním rozvoji krajů a obcí

WB-31-04: Management regionálního rozvoje na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností

Aktivita 7,9

Informační management v regionálním rozvoji krajů a obcí Informační management je třeba na regionální a obecné úrovni chápat ze tří základních pohledů: 1. V širších souvislostech koncepčních dokumentů a legislativy ČR; 2. z pohledu mechanismů a potenciálu informačních technologií ve veřejné správě využívaných; 3. z pohledu dostatku kvality a kvantity informací, které jsou pro management místního a regionálního rozvoje k dispozici. Ad 1) Regionální rozvoj a jeho řízení se musí odvíjet od platných institucí a norem ČR. Stejná situace platí i v rámci využívání informací veřejné správy a informačních technologií pro plánování a management rozvoje území. Tyto normy a instituce vytvářejí širší rámec pravidel pro práci s informační systém veřejné správy (dále jen „IS VS“). První kapitola je proto zaměřena především na právní rozbor aktuální situace IS VS v ČR. Ad 2) Informační management a jeho praktická aplikace se neodvíjí pouze od platných právních norem, ale závisí i na koncepčních dokumentech ČR a od roku 2004 i na dokumentech EU. Je nutné řídící činnosti v území vidět v tomto širším kontextu. Aktuálně platné základní dokumenty eČesko 2006 a eEurope resp. i2010 jsou potom rozpracovány do dalších subdokumentů (např. Bílá kniha o elektronickém obchodu, státní informační politika o vzdělávání, národní program počítačové gramotnosti). Vzhledem k zaměření výzkumu byla pozornost věnována pouze jednomu z těchto dokumentů a to Národní strategii informační bezpečnosti. Bezpečnosti informačních systémů a technologií je věnována celá příloha této zprávy. Ad 3) Řízení rozvoje území je nemyslitelné bez dostatečného informačního zázemí. Informace a IT nejenom racionalizují vlastní management rozvoje krajů a obcí, ale slouží i pro rozhodovací procesy dalších subjektů, které jsou ve větší či menší míře v rozvoji území zapojeni. Jedná se především o tyto subjekty: •

Veřejná správa: státní správa;

•

Veřejná správa: územní samospráva;

•

Soukromý sektor: ziskové organizace;

•

Soukromý sektor: neziskové organizace;

•

Obyvatelstvo (veřejnost).

Je proto třeba sledovat oba směry informačních toků, tj. z veřejné správy (územní samosprávy) k jiným subjektům a naopak od ostatních subjektů (včetně státní správy) směrem k územní samosprávě. Tyto toky a zdroje informací lze hodnotit jak na centrální, tak na místní úrovni.Třetí kapitola se proto zaměřila na elektronické podatelny a informace na webových stránkách krajů a obcí (dodržování standardů, i poskytování dalších – především sociálně-ekonomických informací). Předmětem zájmu byly i centrálně soustřeďované informace – především základní registry a statistické zjišťování ČSÚ.

1


Aktivita 7,9

Třetí kapitola se zaměřila na praktický výzkum formou anket. V rámci hodnocení ČSÚ šlo o analýzu a zhodnocení veřejně přístupných informací. Každá koncepční činnost, kterou regionální rozvoj v ĆR na krajské a obecní úrovni bezesporu je, musí akceptovat princip logického řetězce1. Tento princip ukazuje postavení informací v rámci řízení regionálního rozvoje. Vztah informačního managementu, strategických koncepcí státu (tj. regionální politiky), legislativ a dalších etap řízení je tedy možno znázornit podle následujícího logického schématu, který znázorňuje chronologii rozhodovacích procesů při vytváření strategie regionálního rozvoje na centrální i krajské a obecní úrovni: Koncepce regionální politiky Legislativa Dekompozice cílů na dílčí úkoly (kompetence resortů) Delegace úkolů na další subjekty (participantům/aktérům rozvoje) Přidělení finančních zdrojů (finanční kapacity) Přidělení materiálních prostředků (materiální kapacity) Zajištění informačních zdrojů Kontrola cílů (zpětná vazba) Koncepce regionálního rozvoje znamená zhodnocení současné sociálně ekonomické úrovně současného stavu v komplexním pojetí, zjištění rozvojových potřeb, odhalení zdrojů a možných rezerv využitelných pro další rozvoj a formulování možných cílů a cest k jejich naplnění. Součástí je také vymezení vnitřních i vnějších zdrojů i omezení. Legislativní normy jsou dlouhodobě a přesto dostatečně jasně a srozumitelně definované pravidla chování subjektů regionální politiky. Tyto normy logicky vyplývají z koncepčního 1

Konkrétní metodologickou aplikací, která akceptuje princip logického řetězce je metoda strategického plánování a analýzy, nejčastěji využívaná při zpracování většiny koncepčních dokumentů na centrální i regionální úrovni.

2


Aktivita 7,9

rámce a také definují nástroje, prostřednictvím kterých se tak má regionální politika realizovat (vč. lokální úrovně). Z určené strategie a legislativy se potom odvozují specifické úkoly pro jednotlivé resorty. Úkoly jsou dílčí činnosti, které musí být splněny. Každý dlouhodobý cíl (strategický) se tak rozpadá do řady souvisejících úkolů. Musí z nich být zřejmé, jaké charakteristiky, musí splňovat resort, který má daný úkol převzít. Dále se musí identifikovat podobné úkoly za účelem jejich možného spojování do skupin úkolů, tj. vytváření průřezových orgánů. Participanti (aktéři) regionálního rozvoje jsou subjekty, které plní jednotlivé úkoly. Pro zajištění výkonnosti je pak důležité stanovení kvalifikačních požadavků, které vymezují potřebné znalosti a schopnosti jednotlivých participantů regionální politiky. Teprve jednotlivým resortům a dalším participantům regionálního rozvoje přiřazujeme další atributy vč. finančních prostředků v rámci redistribuční politiky rozpočtové soustavy státu, ale také z dalších zdrojů vč. soukromého sektoru. Nutné je také rozdělit a přiřadit materiální prostředky, které jsou hmotným předpokladem stanoveného úkolu a tvoří je předměty sloužící participantům regionální politiky k plnění dílčích úkolů. Nutné je analyzovat informační zdroje a toky, což jsou předávaná data, která u adresáta snižují pocit neurčitosti. Informace se participantů regionální politiky zajišťují pomocí informačních systémů veřejné správy (dále jen ISVS) . Potřeba informací zahrnuje jakost a množství informací potřebných pro splnění úkolu. Je tedy nutné stanovit, jaké informace, v jakém množství, rozsahu, obsahu, kvalitě a v jakém časovém horizontu musí mít jednotlivý participant k dispozici, aby mohl plnit svěřené úkoly. Pro řádný chod úřadu je třeba, aby mezi řídící složkou a plněním úkolů existovala zpětná vazba. Zjednodušeně řečeno, je nutno kontrolovat průběh plnění zadaných úkolů a podle výsledků kontroly zjednávat nápravu, či korigovat případné odchylky2. Princip logického řetězce nám určuje, že informační zabezpečení regionální politiky a regionálního rozvoje je až posledním článkem celého procesu. Sběr informací, jeich zpracování, využívání a distribuce je předmětem Informačního řízení - informačního managementu - regionální politiky veřejné správy, následuje až po definování základních strategických cílů RP, rozdělení kompetencí a nástrojů (vč. finančních) a tedy i institucionálním zabezpečení RP. Právě kompetence a institucionální zabezpečení regionálního rozvoje determinuje zapojení jednotlivých participantů RP v rámci informačního managementu. Proto je třeba se blíže zaměřit na jednotlivé aktéry regionální politiky v ČR. Participanti regionální politiky Obecně lze konstatovat, že regionální politika je obvykle výsledkem spolupráce celé řady subjektů – participantů/aktérů regionálního rozvoje. Centrálním orgánům jejich úkoly v rámci regionální politiky určují příslušné právní normy3. Zdání výzkumu se zaměřuje na regionální úroveň. tj. na hlavní úkoly jednotlivých aktérů regionálního rozvoje na krajské a obecní úrovni. 2

V případě regionální politiky aktivního typu (RPA), kdy je kladen důraz na aktivizaci místních zdrojů, není pochopitelně schéma logického řetězce brát příliš striktně. Řada participantů regionálního rozvoje si tak vytváří vlastní koncepci a na ní navazující systém fungující dle vlastního logického řetězce. Roli centra zde potom chápeme především ve vytváření základních pravidel regionální politiky, včetně legislativních norem, určení základních nástrojů a iniciování aktivit jednotlivých participantů.

3


Aktivita 7,9

Kromě místních orgánů státní správy (dekoncentrátů) hlavní koordinační a iniciační funkci plní především orgány krajů a obcí. Specializovaní profesionálové krajského a obecního úřadu potom vytvářejí poradní zázemí všech volených zástupců (zastupitelstva i rady), od kterých se poté očekávají politická rozhodnutí komplexního a koncepčního charakteru. Realizace úspěšné regionální politiky musí přihlížet i k zapojení veřejnosti tj. podnikatelů i obyvatelstva, které mohou být často i v (zdánlivém) rozporu s názory veřejné správy. Preference obyvatel se obvykle zjišťují na základě sociologických průzkumů. Existují techniky a nástroje, pomocí nichž lze sladit názory obecního úřadu a veřejnosti. Jako poradní orgán zastupitelstva a rady mohou být pro vybraný problém ustanoveny odborné komise a výbory, v nichž může pracovat, kromě zástupců obce, i místní odborná veřejnost a další představitelé veřejného života (tzv. elita). Další skupinou, která může pozitivně ovlivnit kvalitu regionálního rozvoje (např. spoluvatvářením progrmů rozvoje), může být skupina externích odborníků, která disponuje takovými znalostmi a zkušenostmi z problematiky sociálně ekonomického fungování měst a obcí, které se od běžných pracovníků úřadu obvykle nepožadují. Tito specialisté by neměli být osobně spojeni s danou lokalitou, což jim umožní tolik žádoucí nadhled nad zkoumanými problémy. Externí odborníci působí v regionu pouze po omezenou dobu. Obvykle jsou najímáni právě pro vytvoření koncepčních studií. Projekty a rozvoj obce mohou ovšem ovlivňovat i další subjekty soukromého sektoru, které se přímo zabývají regionálním rozvojem (např. regionální rozvojové agentury) a v neposlední řadě další orgány a instituce veřejné správy, ať už přímým či nepřímým způsobem. Mezi těmito participanty regionální politiky musí existovat alespoň dostatečné informační vazby. Pro úspěšnou realizaci regionálního rozvoje je nutné, aby informační vazby byly obousměrné. Veřejnost musí mít dostatečné informace o záměrech regionálního rozvoje veřejné správy zprostředkované přímo (nikoli pouze prostřednictvím médií, které často problémy zjednodušují, či často je ani nepovažují za nosné) a zároveň, aby se mohla k daným záměrů přímo vyjádřit, ačkoliv na nich sama odborně neparticipuje. Formální vazby mezi veřejnou správou nejsou v 21. století již zdaleka na takové úrovni, aby bylo možno se na ně spoléhat. Možností užšího propojení veřejné správy a veřejnosti (právnických i fyzických osob), přináší rozvoj informačních technologií (dále jen IT).

3

Viz. příspěvek Ing. M. Jetmara, Ph.D. o institucionálním zabezpečení regionální politiky v ČR.

4


Aktivita 7,9

1. Informační systémy veřejné správy v ČR 1.1. Vývoj informačních systémů veřejné správy v ČR Informační systém lze definovat ve dvojím pojetí: 1/ jako obecný, zastřešující institut pro veškeré databáze, jejichž účelem je systematicky zpracovávat /pořizovat, třídit, poskytovat atd./ informace v určité oblasti disponující k tomuto účelu informačními zdroji, technologickou základnou a personálním vybavením s cílem iniciovat určité činnosti a procesy v dané oblasti.4 Tyto databáze bývají označovány jako evidence, seznamy, kartotéky, registry, matriky, katastry /někdy s adjektivy jako centrální, ústřední apod./ a jinými výrazy; 2/ jako legální pojem, používaný např. v zák. č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů nebo zák. č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je třeba předeslat, že volba toho či jiného výrazu je vesměs záležitostí plynoucí z tradic, zvyků určitého rezortu a někdy i nahodilostí. Konec konců je však důležitější stránka obsahová než formální, tj. označení. Otázka informačních systémů v oblasti veřejné moci a zvláště pak veřejné správy nabyla nové rozměry po roce 1990. Důvody proč je toto datum přelomové lze v zásadě shrnout do dvou bodů: 1/ předchozí režim si nemusel lámat hlavu s tím, zda nějaký informační systém založí, jak jej povede, kdo do něj bude mít přístup atd. Dominující byl zde princip diskrétnosti veřejné správy, plynoucí ze zásady, že čím méně občané budou vědět o státních aktivitách, tím lépe. S postupným restituováním právního a demokratického státu se prosadil přístup, podle něhož již samotné vedení informačních systémů, pokud obsahují údaje o fyzických osobách představuje zasahování státu do soukromí a musí být opřen o zákon;5 2/ dík změnám v sociálním a politickém klimatu se k nám začala v masovém měřítku dostávat kvalitní výpočetní technika, která byla dosud dostupná jen exkluzivně a informační systémy ať celostátní nebo vedené na úrovni regionální či lokální, bylo možno převádět na tuto formu. Jak patrno, šlo zpočátku o proces spíše spontánní postupující cestou zkoušek a omylů. Uvést by bylo možno jistě řadu příkladů, z nichž mi dovolte zmínit dva. V Brně usiloval magistrát zavést první informační systém prostřednictvím výpočetní techniky již v roce 1990, ale pro technické potíže, kdy se nepodařilo propojit magistrát s úřadovnami jednotlivých městských částí od něj upustil a řešením nebylo nalezeno ani využitím geografických informačních systémů v letech 1992-5. Teprve potom začal být budován funkční páteřní systém, umožňující propojení magistrátu s úřadovnami městských částí. Druhým příkladem byl proces budování vlastní informační systémy některými okresními úřady např. k vedení spisové agendy na počátku 90. let si Také zde byly používány různé softwary, což samozřejmě významně komplikovalo možnosti výměny dat.6 4

Definic informačního systému existuje samozřejmě celá řada a liší se od sebe s ohledem na to zda je kladen důraz na systém nebo jeho obsah, použití termínů, oblast, pro kterou je vymezován atd. V zásadě však lze říci, že na uvedených znacích se definice více méně shodují. Viz např. Y. J. Kin, E. J. Garrity, G. L. Sanders: Sukces Measures of Informations System, Encyklopedia of Information Systéme, Volum 4, Academic Press, California 2003; J. W. Wilkinson: Accounting and Informations Systems, New York 1982; M. Žák a kolektiv: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha 2002; K. Adamová, L. Křížkovský, J. Šouša, J. Šoušová: Politologický slovník, C. H. Beck, Praha 2001; Z. Molnár: Moderní řízení informačních systémů, Grada, Praha 1992, str. 5. 5 Viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci Leander versus Švédsko z roku 1987 a Amann versus Švýcarsko z roku 2000 nebo Rotaru versus Rumunsko z roku 2000. 6 L. Racek: Informační systémy v pohybu, Státní správa a samospráva 38/96, str. 21. Problémem tohoto systému bylo, že nebyl kompatibilní s jinými, což ovšem nebylo jen jeho nedostatkem, ale spíše obecným jevem doby; J. Úlovec: Vedení spisové služby pomocí výpočetní techniky účelněji, úsporněji, rychleji, Státní správa a samospráva 45/1997, str. 12, 21, 23.

5


Aktivita 7,9

Jedním z hlavních problémů rozvoje informačních systémů byl nedostatek koordinace a také potřebný právní základ. V roce 1991 byla sice zřízena Komise pro státní informační systémy od roku 1996 fungovalo oddělení pro řízení státního informačního systému při Úřadu vlády, tyto orgány však nemohly vzhledem k nedostatku svých pravomocí, tento úkol zajistit. Ministerstvo vnitra vykonávalo koordinační a metodickou činnost na úseku informačních systémů okresních úřadů, zahrnující i jejich kompatibilitu vůči státnímu informačního systému, včetně vybavení příslušnou výpočetní technikou, což však byl pouhý segment celé problematiky, který nemohl zajistit její řešení.7 Česká vláda se věnovala otázce výstavby informační systémů soustavněji od roku 1992, kdy např. uložila, aby do roku 1993 předložen projekt globální architektury informační soustavy České republiky, který měl být založen na základních rezortních informačních systémech a měl zahrnovat celý systém státní správy. Situace se však nijak dramaticky nezlepšila a proto byl z iniciativy Poslanecké sněmovny v roce 1995 přijat materiál Výstavba státního informačního systému České republiky, který však nakonec zůstal také spíše jen na papíře.8 Byl to stav vyhovující rezortům, které si vytvářely vlastní informační systémy a vybavovaly se softwary a neměly zájem, aby jim do jejich politiky někdo hovořil. Za této situace nebylo ani pomyšlení na to, že by se mohlo přistoupit k vytvoření dvou důležitých předpokladů rozvoje státního informačního systému, jímž bylo vybudování základních informačních systémů veřejné správy,9 které by byly kompatibilní a umožnily sdílení dat ani Portálu veřejné správy, který by toto sdílení zajistil a současně vytvořil možnost dálkového přístupu k informacím ze strany občanů a podnikajících subjektů. Tato situace byla tíživě pociťována i na úrovni obcí, které poukazovaly na to, že vláda věnuje pozornost pouze ústředním orgánům, zatímco obce, které vykonávaly podstatnou část agendy státní správy v přenesené působnosti, zůstávají stranou. Proto Svaz měst a obcí navrhl budování vlastního informačního systému MuNett, který měl perspektivně zajistit přístup obcí např. do katastru nemovitostí, geografickým údajům nebo údajům o právnických osobách. 10 Lze říci, že určitého průlomu bylo dosaženo až v roce 1999, kdy vláda přijala usnesením číslo 525 strategický dokument Státní informační politika-cesta k informační společnosti, k jehož realizaci byl vypracován tzv. Akční plán a v návaznosti na něj dokument Koncepce budování informačních systémů veřejné správy /usnesení číslo 1059/1999/. Jádrem státní informační politiky bylo vytváření veřejně přístupné služby přes příslušné rozhraní, za účelem rozvoje oboustranné komunikace mezi veřejnou správou a občany. Předpokládalo se, že důležitou roli bude v tomto ohledu hrát internet, jehož dostupnost a využití se měly podstatně rozšířit. Vytváření a rozvoj informační systémů veřejné správy měl zajišťovat nově zřízený Úřad pro veřejné informační systémy, od roku 2002 Ministerstvo informatiky. Jeho nejvýznamnějším produktem nepochybně je spuštění Portálu veřejné správy k 6. říjnu 2003, který představuje informační systém, poskytující systematicky utříděné a vzájemně propojené informace o jednotlivých subjektech, jejich činnosti a výsledcích těchto činností.11 7

Viz např. usnesení vlády číslo 394 ze 14. 7. 1993. Registry, registry, registry, Státní správa a samospráva 48/1995, str. 10-11. Nově zřízený Úřad pro státní informační systémy, který měl tuto problematiku zajišťovat, zůstal totiž v podstatě bez kompetencí. 9 Přitom již v této době bylo mezi odborníky dosaženo shody v tom, že těmito základními registry mají být registr obyvatel, územní identifikace a nemovitostí a ekonomických subjektů. 10 R. Klíma, R. Raszaka, J. Svoboda: Internet pro města i obce, Státní správa a samospráva 40/1997, str. 12, 21. Existující mezeru vyplňovala iniciativa soukromých subjektů, např. firma ICL nabízela obcím produkt City Ware, jehož základem byl informační systém o obyvatelích, hospodářských subjektech a nemovitostech. 8

11

V. Smejkal a kolektiv: Právo informačních a telekomunikačních systémů, C. H. Beck, Praha 2004, str. 253. Vláda se samozřejmě zabývala otázkou budování státního informačního systému i v dalších letech, nelze však říci, že uložená úkoly byly vždy beze zbytku plněny.

6


Aktivita 7,9

Zatím však stále velkým dluhem zůstává dobudování základních registrů veřejné správy, které by umožňovaly jejich sdílení /do současnosti nebyl ještě příslušný návrh zákona projednán Parlamentem/.12 Ideu, že jde o záležitost významnou a důležitou pro obce a města a regiony, jistě není třeba jistě zvláště obhajovat. V prvé řadě by z těchto registrů mohly, resp. musely ostatní informační systémy veřejné správy přebírat údaje a tím zajistit, aby v celé veřejné správě byla používána stejná data a to jak uvnitř ní, tak navenek, přičemž jejich přesnost, by nebylo třeba ověřovat, což by značně zjednodušilo vyhledávání dat. Další předostí je, že adresáti by svoje údaje poskytovali pouze na jednom místě a nikoli vícekrát, jak je tomu dosud, čímž by se snížilo zatížení nejen jejich, ale i orgánů veřejné správy. Registry by ovšem měly sloužit i dalším funkcím, jako např. pro účely statistické nebo pro účely doručování rozhodnutí i jiných aktů orgány veřejné moci. Vedle základních registrů existuje ovšem ještě celá řada na úrovni rezortů, které jsou důležité pro činnost obcí a krajů, resp. regionů. Jen namátkou lze zmínit integrovaný informační portál Ministerstva práce a sociálních věcí, na kterém lze najít údaje o zaměstnanosti, včetně volných míst, školách a oborech, volných místech v zemích Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku a další.13 Dále je to informační systém MSSF Central, jehož správcem je Ministerstvo pro místní rozvoj, v němž jsou shromažďovány údaje o čerpání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie a fondů soudržnosti, systém VIOLA, který provozuje Ministerstvo financí a v němž jsou evidovány účetní transakce, čímž lze získat přehled o platbách v rámci fondů, resp. programů a další. Tyto informační systémy jsou svojí povahou interní a neobsahují osobní údaje, takže k jejich vedení není zapotřebí výslovné zákonné zmocnění. Podstatnou je otázka jejich dostupnosti. Část informačních systémů je přístupná komukoli, jiné jen omezenému okruhu subjektů, resp. za splnění určitých podmínek /např. zaplacení poplatku/, některé jsou dílem veřejné a dílem podléhá poskytování informací zvláštnímu režimu /např. Centrální evidence dotací ze státního rozpočtu/. Vztahy mezi nimi, resp. výměna informací se děje prostřednictvím příslušného rozhraní. Mezi problémy, který se vyskytuje u všech informačních systémů veřejné správy patří otázka jejich bezpečnosti, resp. bezpečnosti údajů v nich obsažených, což je záležitost úměrně složitější tomu, mezi kolika orgány veřejné správy, z nichž některé mohou být i zahraniční, údaje obíhají, resp. kolik z nich údaje do systému poskytuje.14 Další potíže vyvolává fakt, že tam, kde není zajištěna kompatibilita především technických parametrů vedení informačních systémů a předávání informací, může docházet až k zablokování toků a nefunkčnosti celého systému. Třetí okruh problémů má právní, resp. ústavněprávní rozměr. Veřejná správa je tvořena dvě hlavními subsystémy státní správou a samosprávou, z nichž nejdůležitější je samospráva územní, tj. obce a kraje, která není hierarchicky ani jinak státní správě podřízena. To však znamená, že jí nemůže být ani řízena, v daném případě pokud jde o tvorbu a fungování informačních systémů, ledaže by tak stanovil právní předpis. Vzhledem k mnohosti aktivit tu lze sotva v právních předpisech předvídat všechny možné varianty a mantinely, v nichž se tak příslušné ústřední správní úřady, odpovědné za chod informačního systému veřejné správy mohou pohybovat a ty jsou často značně úzké. Lze konstatovat, že jediným schůdným řešením se jeví urychlené přijetí příslušné právní úpravy, konkrétně novelizace zák. č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších 12

Přitom se předpokládalo, že novela zákona o informačních systémech veřejné správy vstoupí v účinnost k 1. květnu 2005 /v době zpracování tohoto příspěvku byla novela tohoto zákona schválena v Poslanecké sněmovně/ a zákon o sdílení dat při výkonu veřejné správy má nabýt účinnosti v roce 2007. 13 K. Lux, P. Hortlík: Integrovaný informační portál MPSV, Veřejná správa 12/2005, str. 25. 14 Vycházíme zde z premisi, že naprostá většina těchto informačních systémů je v současnosti vedena elektronicky.

7


Aktivita 7,9

zákonů, ve znění zák. č. 517/2002 Sb. a zákona o sdílení dat při výkonu veřejné správy. Tím by měly být mezi jinými odstraněny i hlavní nedostatky, které jsou zmiňovány i ze strany orgánů Evropské unie jako nadměrná roztříštěno registrů při časté absenci jejich vzájemné propojenosti, neexistence potřebné standardizace dat a jejich unifikace, duplicita registrů, příliš velké množství zdrojů informací, nejednotnost a někdy i obtížnost přístupu k informacím, opožděná aktualizace a nedostatečná právní úprava povinnosti správců registrů vzájemně si poskytovat údaje. Nakolik se pak zlepší a zjednoduší výkon veřejné správy na úrovni lokální i regionální správy není jistě zapotřebí zvláště zdůrazňovat. Vedle celostátních informačních systémů jsou budovány také informační systémy na úrovni regionální a místní. Není účelem tohoto příspěvku podat jejich úplnou sumarizaci a vědomě se omezuji jen na některé příklady, jakožto demonstrativní. Mezi tyto systémy patří Regionální informační systém /RIS/ a nadstavbový Integrovaný regionální informační systém /IRIS/ provozovaný regionálními rozvojovými agenturami a Centrem pro regionální rozvoj České republiky.15 Jednotlivé RIS obsahují statistické a další údaje charakterizující regionální rozvoj, aktuální údaje o rozvojových programech, obcích a další. Funkcí RIS je poskytovat informační zázemí pro podporu územního rozvoje krajským orgánům, podnikatelům a občanům. 16 Lze z nich získat informace o mikroregionech v České republice, Euroregionech a navrhovaných rozvojových územích, v rámci schválených územně plánovacích dokumentací příslušných obcí a řadu dalších. Dále je možno na úrovni krajů zmínit Krajský evidenční informační systém /KEVIS/, který je společným projektem Ministerstva vnitra a Asociace krajů. Jeho posláním je vytvořit univerzální databázi pro zajištění jednoduchých úloh, jakými je zejména evidence dokumentů. Zaměřen je především na oblast přenesené působnosti krajů.17 Regionální a municipální informační systém /RAMIS/, jehož správcem je Ministerstvo vnitra a provozovatelem PVT, je směrován k podpoře rozhodování orgánů veřejné správy na úrovni taktické a strategické. Jeho informace jsou určeny orgánům na úrovni regionální, ale též centrální i lokální pro potřeby usměrňování ekonomického a sociálního rozvoje příslušného území. Systém obsahuje informace pro potřeby prostorového rozvoje, řízení jednotlivých odvětví a ekonomický informační systém. Údaje přebírá z informačních systémů ústředních orgánů státní správy, krajů i obcí. Dále je to elektronický portál územních samospráv /ePusa/, který je budován na úrovni krajů s posláním poskytovat zaměstnancům orgánů krajů i veřejnosti garantovaná data o obcích a územním členění krajů včetně jednotlivých správních úřadů. Předpokládá se, že údaje do tohoto systému budou dodávat především samy obce, čímž se současně sleduje i cíl zvýšit jejich zájem o zavádění a využívání internetu.18 Na úrovni obcí je směřován projekt EVA /Elektronicky vlídná administrativa či též Elektronická a Vaše Asistentka/ v gesci Ministerstva vnitra, který je prezentován jako partner portálu veřejné správy. Je cílem je umožnit zveřejňování kontaktních údajů o jednotlivých obcích pro potřeby podnikatelské, informování veřejnosti, ale také řešení krizových situací. V rámci tohoto projektu byly v padesáti obcích Středočeského kraje vybudovány

15

Zřizovány jsou na základě usnesení vlády číslo 682/2000 o Strategii regionálního rozvoje České republiky.Strategii regionálního rozvoje České republiky. 16 V. Ježek: Regionální informační systém, Veřejná správa 40/2001, str., 12, 21; http://www.iriscrr.cz/ a http://www.risy.cz/. Tyto systémy zahájily činnost v roce 2002.. Dále je možno zmínit na úrovni krajů projekty Krajský evidenční informační systém /KEVIS/ a RAMIS.. 17 Viz http://www.kevis.cz/. 18 I. Ryšavý: ePusa dodá garantovaná data, Moderní obec 12/2002, str. 31.

8


Aktivita 7,9

samoobslužné stánky, která mají umožnit snadný kontakt těm, kteří nemají přístup k internetu nebo trpí zábranami s ním pracovat.19 Obce mají možnost využít také komerční informační systémy jakými je MUNIS, který byl uveden na trh již v roce 1996 pod názvem TRIADA pro Windows.20 Od počátku zahrnoval řádu tzv. základních registrů /evidence obyvatel, katastr nemovitostí atd./ a dalších evidencí vedených na úrovni obcí /např. seznam voličů/ a postupně byl rozvíjen o další agendy administrativního a řídícího rázu. Jednou z problému informačních systémů a jejich dostupnosti je vybavenost výpočetní technikou. Podle studie časopisu The Economist ze srpna 2004, zaujímala Česká republika druhé místo ve kvalitě rozvoje elektronické veřejné správy v rámci skupiny nových členských států Evropské unie a v některých parametrech dokonce předstihla i původní členské státy unie. K 31. 12. 2003 bylo k internetu připojeno 99, 4 % organizačních složek státu, 100 % krajů, 99, 8 % obcí s více než 500 obyvateli a 86,6 % obcí s méně než 500 obyvateli. Vysokorychlostní internet však mělo asi 50 % organizačních složek státu, 25 % obcí s více něž 500 obyvateli, 1/14 obcí s méně než 500 obyvateli a 100 % krajů 21 Komplikujícím se ovšem jeví fakt, že možnosti využití výpočetní techniky na straně adresátů veřejné správy nejsou rovné a někteří autoři vyslovují obavy, že společnost by se mohla rozdělit, pokud jde o přístupnost k informačním a komunikačním technologiím, na občany prvé a druhé kategorie.22 V porovnání s vybavením státních orgánů výpočetní technikou, jsou přitom u nás saturovány domácnosti výrazně méně. Koncem roku 2004 mělo doma k dispozici osobní počítač pouze 30% tedy asi 1.200 tisíc domácností /oproti stejnému období v roce 2003 je to nárůst o 6 %/ a v posledních třech měsících, kdy byly údaje zjišťovány /tj. od října 2004/ použilo internet asi 42 % populace starší 15 let přičemž vesměs pro posílání emailů a vyhledávání nejrůznější služeb komerčního charakteru, 23 kdežto orgány veřejné správy oslovilo asi jen 6 % osob. K překonání existujícího handicapu jsou nabízeny nejrůznější řešení, jejichž společným jmenovatelem je zprostředkovat všem občanům možnost využívání těchto technologií. Jejich součástí jsou některá opatření v zásadě jednoduchá, jako je např. vytvoření možností pro používání internetu v prostorách úřadoven i koncepční strategie, jakými je např. Státní informační a komunikační politika e-Česko 2006, program Národní politika pro vysokorychlostní internet nebo plán Evropské unie označený jako eEvrope 2005, jehož cílem je poskytnout levný, rychlý a bezpečný internet, starat se o rozvoj tzv. informační gramotnosti a podporou použití internetu v praktických aplikacích z něj vytvořit běžný nástroj každodenního života.24 K tomuto cíli směřuje mezi jinými také rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady 2004/387/ES o dodávání pan-evropských služeb e-governmentu správním

19

S. K. Jedlička: První zkušenosti, Moderní obec 7/2002, str. 21; I. Svoboda: Systém EVA šetří občanům ve styku s úřady čas a peníze, Moderní obec 12/2002, str. 28; EVA si podmaňuje střední Čechy, Moderní obec 1/2003, str. 29. 20 A. Hanzala: Triada pro Windows, Státní správa a samospráva 52/1995, str. 9. 21 Šetření ČTÚ o využívání informačních a komunikačních technologií v roce 2003. 22 R. Pomahač, O. Vidláková: Veřejná správa, C. H. Beck, Praha 2002. str. 167. 23

Český statistický úřad Výsledky šetření o využívání ICT v domácnostech a mezi jednotlivci v roce 2004; tento výsledek potvrdil i výzkum informační gramotnosti, který provedlo Ministerstvo informatiky v první polovině roku 2005 viz http://www.micr.cz/scripts/detail. 24

Některé zahraniční zkušenosti s překonáváním těchto bariér jsou shrnuty v práci E-Government and its implications for administartive law: regulatory in France, Germany, Norway and the United States, Asser Press 2002.

9


Aktivita 7,9

orgánům, občanům a podnikům /IDBAC/, v jehož rámci chce Evropská unie shromažďovat prostředky na vytváření potřebných programů a podporovat rozvíjení služeb e-governmentu. Záležitostí, která nemálo limituje rozvoj informačních systémů, zejména na úrovni obcí je finanční náročnost. Tak např. projekt EVA není rozvíjen mnohdy proto, že malé obce, jímž je především určen, nemají prostředky pro další provozování internetu. Nedostatek financí je hlavních překážkou rozvoje i jiných projektů na místní a regionální úrovni. Pomoc zde může poskytnout např. Program obnovy venkova, v jehož rámci mají být mezi jinými malým obcím poskytovány subvence na nákup výpočetní techniky. Základní myšlenkou je vytvořit integrované centrum pro určitou oblast, tvořenou sdruženími několika obcí.25 Jedním ze znaků informačních systémů veřejné správy je jejich komplexnost, navazují na sebe tak, že jejich parciální fungování nepřichází v úvahu. Z toho pohledu je třeba přistupovat i řešení problémů, které s nimi souvisí. Zjednodušeně řečeno, matérii bude nutno uchopit vždy v jejím komplexu, protože jen tak lze zajistit, že celý informační systém komplexu veřejné správy se stane funkční.

1.2 Zákon o informačních systémech veřejné správy a související předpisy 1.2.1 Státní informační politika Potřeba zajištění jednotné úpravy vedení informačních systémů veřejné správy, možnost vzájemného využívání údajů v nich obsažených, dostupnost pro veřejnost, přesnost, způsobu vedení, rozsah soustřeďovaných dat a další požadavky byly pociťovány již od počátku 90. let. Veřejná, resp. do roku 1990 státní správa samozřejmě vedla také množství informačních systémů, avšak nároky na ně byly zcela jiné. Nemluvme o jejich počtu, stanovit jej přesně by byl nepochybně úkol nad lidské síly, lze však konstatovat, že jich bylo méně než v 90. letech, což má souvislost s narůstajícími funkcemi státu, bez ohledu na proklamovaný proces deetatizace. Významné však byly jiné skutečnosti. Předchozí režim si mnohdy nemusel lámat hlavu s tím, zda nějaký informační systém založí, jak jej povede, kdo do něj bude mít přístup atd. Dominující byla zásada diskrétnosti veřejné správy, plynoucí ze zásady, že čím méně občané budou vědět o státních aktivitách, tím lépe. S nástupem právního demokratického státu se situace radikálně změnila. Vedení informačních systémů je třeba považovat za výkon státní, resp. veřejné moci a tu lze vykonávat pouze v mezích a způsoby stanovené zákony /článek 2 odst. 3 Ústavy/. Z toho plyne požadavek, aby každý informační systém veřejné správy byl opřen o zákon a to jak co do svého vzniku, způsobu zpracovávání dat, které jsou v něm obsažena, tak v neposlední řadě pokud jde o to, do pravomoci kterého orgánu má být jeho rozhodnutí svěřeno. Tyto požadavky platí tím spíše, že už samotné vedení informačních systémů je zásahem do práv občanů. V jednom z precedenčních rozsudků Leander versus Švédsko konstatoval Evropský soud pro lidská práva již v roce 1987, že uchovávání dat týkajících se “soukromého života” jednotlivce spadá pod rozsah aplikace článku 8 § 1 Evropské úmluvy, tj. práva na ochranu soukromí.26 Dalším důvodem, který vyvolával potřebu zabývat se informačními systémy a jejich vzájemnými vztahy byla technická stránka jejich vedení. Do počátku 90. let byly informační systémy vesměs zpracovávány formou papírových kartoték, matrik, evidencí a jiných

25 26

I. Czerná: Veřejné integrované stanice a malé obce: Šance být on-line, Veřejná správa 29/2000, str. 10-11. Viz též rozsudek ve věci Amann versus Švýcarsko z roku 2000 nebo Rotaru versus Rumunsko z roku 2000.

10


Aktivita 7,9

klasicích forem.27 Po roce 1990 se k nám začala dostávat kvalitní výpočetní technika, která se rychle stala všeobecně dostupnou a brzy tak mohly být informační systémy jak celostní, tak místní či regionální, převáděny na tuto technologii. Šlo ovšem o proces spíše spontánní, jemuž chyběla koordinace /takové orgány, jakými byla Komise pro státní informační systémy zřízená v roce 1991 nebo oddělení pro řízení státního informačního systému při úřadu vlády v roce 1996 nemohly vzhledem k nedostatku svých pravomocí, tento úkol zajistit/ i potřebný právní základ. Např. Ministerstvo vnitra vykonávalo koordinační a metodickou činnost na úseku informačních systémů okresních úřadů, zahrnující i jejich kompatibilitu vůči státnímu informačního systému, včetně vybavení příslušnou výpočetní technikou, což však byl pouhý segment celé problematiky, který nemohl zajistit její řešení.28 Svým usnesením číslo 78 ze 4. 2. 1992 uložila vláda, aby do 31. 1. 1993 byl předložen návrh globální architektury informační soustavy České republiky, který by byl založen na projektech základních registrů a základních koncepcích resortních informačních systémů. Do konce května pak měly být předloženy finanční nároky na vytvoření tohoto informačního systému. Příslušným ministrům pak bylo uloženo, aby předložili návrhy právní úpravy státního informačního systému. Pokroku bylo v tomto směru dosaženo zřízením Ministerstva hospodářství /zák. č. 474/1992 Sb./, jemuž byla mezi jinými svěřena i působnost v oblasti státního informačního systému, ovšem zvláštní zákon, jimiž by byla tato působnost konkretizována, vydán nebyl. V atmosféře rozpadu federace se nicméně do popředí dostaly zcela jiné úkoly a tak v roce 1994 inicioval hospodářský výbor sněmovny svým usnesením vládu, aby zabezpečila státní informační systém a určila garanta za tento úkol /jak ovšem patrno mělo přímo z kompetenčního zákona § 3 plnit tento úkol Ministerstvo hospodářství/. Vláda se k budování státního informačního systému zabývala až v roce 1995, kdy vyslovila souhlas s materiálem Výstavba státního informačního systému České republiky s využitím komunikační sítě Ministerstva financí ostatními resorty. V tomto koncepčním materiálu se předpokládalo, že státní informační systém bude zahrnovat registr nemovitostí, registr obyvatel a v jeho rámci např. registr sociálních dávek, zdravotního pojištění atd. a registr ekonomických subjektů. Dále bylo navrženo, aby Ministerstva hospodářství dostalo oprávněn vydávat standardy, které by měly usměrňovat používání informačních technologií.29 Znovu byla otázka výstavby státního informačního systému na pořadu jednání vlády 31. 1. 1996, kdy vláda schválila záměr a postup budování tohoto systému a uložila přijmout příslušné právní předpisy, zpracovat základní studie sdílení sítě Ministerstva financí a ostatních státních orgánů. 30 Zák. č. 272/1996 Sb. bylo zrušeno Ministerstvo hospodářství a jeho působnost ve věcech státního informačního systému přešla na Úřad pro státní informační systém, který byl tímto zákonem zřízen. V roce 1999 vypracoval tento orgán materiál Státní informační politikacesta k informační společnosti a na něj navazující dokument Koncepce budování informačních systémů veřejné správy. Informační systém veřejné správy v něm byl vymezen jako funkční komplex jednotlivých informačních systémů, které provozuje státní správa a 27

Např. informační systém evidence obyvatel byl ovšem převáděn na vedení prostředky výpočetní techniky již od roku 1972 /usnesení vlády číslo 233/, do provozu byl zpuštěn od roku 1985, resp. 1986, ale šlo spíše o výjimku /Centrální registr obyvatel, Státní správa a samospráva 5/1996, str. 3; www.mvcr.cz. statistiky/cro. 28 Viz např. usnesení vlády číslo 394 ze 14. 7. 1993. 29 Tento úkol pak plnil na Ministerstvu hospodářství odbor pro státní informační systém. Do této doby schvalovala standardy vláda, což vhledem k k jejich odborné povaze nemělo fakticky smysl; Registry, registry a zase registry, Státní správa a samospráva 48/1995, str. 10-11. 30 Usnesení vlády číslo 91/1996.

11


Aktivita 7,9

samospráva, přičemž jeho jádrem měl být státní informační systém. Předpokládalo se, že při jeho budování budou v maximální míře využity již existující vztahy a vazby. Důležitým prvkem Státního systému veřejné právy se měly stát standardy Státního informačního systému, obsahující pravidla pro výkon činností ve veřejné správě, konkrétně pak k sjednocení pravidel provozování informačních systémů. Součástí informační politiky byla snaha po minimalizaci informací, které jsou požadovány veřejnou správou po adresátech, zejména vyloučit situaci, kdy jsou taková data vyžadována vícekrát a to i chybně. Jako zásada mělo platit, že informaci, kterou již stát, resp. jeho orgán jednou má, nebude vyžadovat znovu. Zásada minimalizace se měla prosadit i pokud jde o počet registrů, případně jejich obsahu. Veškeré informační systémy, jejich provozování i sdílení dat mělo být opřeno o příslušnou právní úpravu. Ta měla zejména též určit, kdo je garantem dat, která budou uložena v registrech Státního informačního systému. Součástí státní informační politiky měl být též zákon o právu na informace, zajištění poskytování veřejných informačních služeb a zefektivnění přístupů občanů k informacím veřejné správy tak, aby byla usnadněna komunikace adresátů a vykonavatelů veřejné právy. K realizaci tohoto záměru měl být vydán zákon, v němž by byla jednomu státnímu orgánu svěřena působnost na tomto úseku zahrnující analýzu situace a navrhování a vyhlašování společných principů Informačního systému veřejné správy, které by pak realizovaly jednotlivé resorty.31 Problémem však bylo, že po celou dobu jeho existence nebyla ze zmíněných důvodů stanovena tomuto úřadu žádná konkrétní působnost, takže tato strategie nemohla být realizována. Otázkou ovšem bylo nakolik vůbec existovala skutečná vůle tento systém vybudovat. Jednotlivé resorty zřejmě neměly zájem, aby jim bylo zvnějšku určováno, jak mají vytvářet a provozovat svoje informační systémy a jaké technické prostředky k tomu používat. Jinak řečeno, nebyl tu zájem, aby se vytvářel jednotný, provázaný a kooperující systém a mnohem více jim vyhovovala stávající, ovšem málo funkční pluralita a Úřad pro státní informační systémy neměl prostředky, jak situaci změnit.32 Tato situace trvala do roku 2000, kdy byl tento orgán zrušen a jeho místo zaujal Úřad pro veřejné informační systémy, jemuž byly svěřeny působnosti podle zák. č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů /do současnosti byl tento zákon novelizován jen jednou a to zák. č. 517/2002 Sb./. Mimo to měl tento úřad zajišťovat Akční plán realizace Státní informační politiky.33 Ve svém programovém prohlášení ze srpna 2002 věnovala vláda problematice budování informačního systému veřejné správy značnou pozornost, jakožto „základnímu nástroji pro snížení nákladů výkonu veřejné správy, řízení a správu znalostí a zvýšení komfortu vztahu 31

Vláda tyto strategické materiály schválila usnesením číslo 525/1999 /jeho součástí byly i takové priority jako např. dosažení informační gramotnosti občanů, vytvoření předpokladů pro elektronický obchod a zajištění transparentnosti podnikatelského prostředí/, resp. 1059/1999. Další rozvíjení těchto záměrů bylo potvrzeno v dokumentu Státní informační a komunikační politika, přijatého usnesením vlády číslo 265/2004. 32 V. Smejkal a kolektiv: Právo informačních a telekomunikačních systémů, C. H. Beck, Praha 2004, str. 234. 33 Jím byly ovšem uloženy úkoly i dalším ústředním orgánům státní správy. Zmínit je třeba zejména Ministerstvo práce a sociálních věcí, které mělo zajistit projekt Kontaktní místa veřejné správy, jehož cílem bylo soustředit úkoly stanovených správních úřadů do jednoho místa, aby byla zajištěna maximální dostupnost pro občany a projekt Elektronické identifikátory ve veřejné správě, který měl vytvořit předpoklady pro vybavení občanů elektronickým podpisem /K. Lux: Zlepšování komunikace veřejné správy s občany, Veřejná správa online 1/2001, str. 22-23/. Jeho součástí se stala také koncepce komplexní informatizace krajských úřadů /usnesení vlády číslo 267/2002 a 1307/2004/.

12


Aktivita 7,9

občan-stát“. Vláda konstatovala, že tu jde o nadresortní úkol, který by měl zajišťovat zvláštní orgán, který vznikne spojením Úřadu pro veřejné informační systémy a příslušného úseku spojů Ministerstva dopravy a spojů. Na základě toho byl zák. č. 517/2002 Sb. Úřad pro veřejné informační systémy zrušen a zřízeno Ministerstvo informatiky, jakožto ústřední orgán správy pro informační a komunikační technologie, pro telekomunikace a poštovní služby.34

1.2.2 Zákon o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů Účelem přijetí tohoto zákona je zajistit fungování různých systémů veřejné správy ve smyslu jejich koexistence tam, kde dochází k vzájemnému předávání údajů z těchto systémů. Děje se tak stanovením právních, ale také organizačně technických podmínek pro fungování a předávání dat a zajištění ochrany informačních systémů. Klíčovým pojem je jak patrno informační systém veřejné správy. Sám pojem informační systém je v našem právní řádu používán v celé řadě právních předpisů /např. vodní zákon, zákon o evidenci obyvatel, nařízení vlády o informačním systému výzkumu a vývoje, katastrální zákon, veterinární zákon, zákon o silniční dopravě atd./. Poprvé byl legálně v našem právním řádu definován v zák. č. 256/1992 Sb., jakožto funkční celek zabezpečující cílevědomé a systematické shromažďování, zpracovávání, uchovávání a zpřístupňování informací. Každý informační systém zahrnuje informační základnu, technické a programové prostředky, technologie a procedury a pracovníky. Z tohoto vymezení pak vyšel i zák. č. 365/2000 Sb., podle něhož je informačním systémem funkční celek, resp. i jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační systém pak zahrnuje data uspořádaná tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, jakož i nástroje umožňující výkon informačních činností /§ 2 písm. b/ zákona. Jako funkční je označován takový celek, jehož jednotlivé části na sebe navazují, vzájemně se doplňují a podporují fungování návazných částí a následně pak celého systému.35 Informační systém má zajišťovat informační činnost cílevědomě a systematicky. Vzhledem k použitému adjektivu se jeví výraz cílevědomě poněkud nadbytečný, protože systematičnost již v sobě zahrnuje fakt, že něco je konáno podle určitého řádu, pořádku a k dosažení stanoveného cíle. Každý informační systém musí obsahovat data uspořádaná tak, aby je bylo možno zpracovávat /např. shromažďovat, uchovávat, předávat/ a zpřístupňovat /což ovšem také náleží pod pojem zpracování/ a technické, organizační, personální a jiné nástroje mající zajišťovat výkon jeho informační činnosti. Zákon nerozlišuje způsob, jakými jsou informační systémy vedeny a může se tak tedy dít jak elektronicky /prostředky výpočetní techniky/, tak i manuálně. Výraz informační systém je v zákoně použit jakožto obecný institut, který je pak v právních předpisech označován, nejčastěji s ohledem na tradice a zvyklosti, jako katalog, matrika, evidence, seznam, katalog, katastr i jinými výrazy.36 Někdy dokonce zákonodárce používá i jakési zdvojení, když označuje např. evidenci za informační systém. Zákon se vztahuje na informační systémy veřejné správy, které jsou souborem informačních systémů sloužících pro výkon veřejné správy /§ 3 odst. 1/. Pojem veřejná správa /tj. státní 34

Zák. č. 95/2005 Sb., byla jeho působnost vymezena, resp. omezena tak, že se nevztahuje na věci svěřené do působnosti Českého telekomunikačního úřadu. Ministerstvo informatiky vykonává působnost podle zákona o informačních systémech veřejné správy a dále např. podle zákona o poštovních službách, zákona o elektronických komunikacích a zákona o veřejných dražbách. 35 P. Mates, M. Matoušová: Evidence, informace, systémy. právní úprava, Codex Bohemia, Praha 1997, str.145. 36 Tamtéž, str. 36.

13


Aktivita 7,9

správa a veřejná samospráva/ zde bude třeba vykládat nikoli ve smyslu organizačním, ale funkčním /materiálním/ tj. jakožto činnost, resp. souhrn činností, které nejsou zákonodárstvím, soudnictvím nebo vládou.37 Poněkud zavádějící je další část definice, která do této množiny informačních systémů zahrnuje i ty, které zajišťují činnosti podle zvláštních zákonů. Snad tu chtěl zákonodárce instruovat, že pojem informačního systému je třeba chápat v materiálním, obsahovém smyslu, bez ohledu na to, jak je nazván. Tomuto výkladu by svědčil i legislativní odkaz, v němž jsou demonstrativně vypočítávány některé evidence a rejstříky /mimo jiné nesprávně i obchodní rejstřík, který ovšem není informačním systémem veřejné správy/. Působnost zákona se vztahuje pouze na ty informační systémy orgánů veřejné správy, které představují výkon veřejné moci a nikoli na systémy, zajišťující vnitřní provoz příslušného orgánu jakými je např. oběh dokumentů uvnitř správního úřadu, správa majetku, evidenci návštěv apod. 38 Negativně je jeho působnost vymezena dále tím, že neplatí pro informační systémy, které vedou zpravodajské služby a to v celém rozsahu, dále Policie České republiky ovšem pouze pokud se týče prevence a odhalování trestné činnosti /zákon tedy platí např. na systémy podle zákona o pobytu cizinců nebo podle zákona o zbraních/, Ministerstvo financí podle zák. č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů, Národní bezpečnostní úřad při provádění bezpečnostních prověrek a Ministerstvo obrany při činnostech podle zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Mají-li však tyto informační systémy vazby na jiné informační systémy veřejné správy, zákon se na ně vztahuje avšak pouze v rozsahu těchto vazeb, ledaže by zvláštní právní předpis stanovil jinak Správci informačních systémů veřejné správy jsou ministerstva, jiné správní úřady, orgány územní samosprávy a další státní orgány. Jinými správními úřady mohou být jak jiné ústřední orgány státní správy /např. Český statistický úřad, Úřad průmyslového vlastnictví nebo Český telekomunikační úřad/, tak i jiné ústřední orgány vykonávající státní správu /např. Úřad ochrany osobních údajů/, orgány územní a regionální /tzv. dekoncentráty jako celní úřady, katastrální úřady nebo finanční úřady/. Organy územní samosprávy se rozumí orgány obcí a vyšších územních samosprávných celků. Dalšími státními orgány jsou např. veřejné ozbrojené a neozbrojené sbory, Česká národní banka a soudy, ovšem pouze pokud vykonávají státní správu. Při zpracovávání informací v informačních systémech stanovené zvláštními zákony /např. osobních údajů/ musí správci a provozovatelé informačních systémů dodržovat povinnosti stanovené těmito zákony /tedy např. chránit osobní údaje nebo poskytovat informace/. Některé základní pojmy definuje zákon v ustanovení § 2. Zákonodárce se přitom zjevně v řadě případů inspiroval některými instituty zákona o ochraně osobních údajů, byť pro ně používá jiná označení.39 Platí to o informační činností, kterou je získávání a poskytování informací, jejich reprezentaci daty, shromažďování, vyhodnocování a ukládání dat na hmotné nosiče a uchovávání, vyhledávání, úprava nebo pozměňování dat, jejich předávání, šíření, 37

K vymezení pojmu veřejné správy viz např. D. Hendrych a kolektiv: Správní právo. Obecná část, C. H. Beck, Praha 2003, str.6-7; V. Sládeček: Obecné správní právo, ASPI, Praha 2004, str. 15 a následující; P. Průcha: Správní právo obecná část MU, Brno 2004, str. 45 a následující. Jak připomíná R. Pomahač pojetí veřejné správy ve smyslu organizačním a materiálním se nepřekrývá, protože veřejnou správu vykonávají v určitém rozsahu i orgány moci zákonodárné, soudní a vládní /R. Pomahač, O. Vidláková: Veřejná správa, C. H. Beck, Praha 2002, str. 63/. 38 Zákon pro ne používá výraz provozní informační systémy /§ 2 písm. v/ a § 3 odst. 5/. 39 Srovnej § 4 písm. e/, písm. j/ a písm. k/ zák. č. 101/2000 Sb.

14


Aktivita 7,9

zpřístupňování, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace dat ukládaných na hmotných nosičích. Tuto činnost provádějí správci, provozovatelé a uživatelé informačních systémů prostřednictvím technických a programových prostředků. Dále je to správce informačního systému veřejné správy, kterým je ten subjekt určující podle zákona účel a prostředky zpracování informací a za informační systém odpovídá.40 Mimo to hovoří zákon o správci datového prvku, tj. právním subjektu, který nové datové prvky předkládá, navrhuje jejich změnu nebo zrušení a správci číselníku, kterým je subjekt odpovědný za tvorbu a distribuci číselníku. 41 Provozovatelem informačního systému je subjekt provádějící alespoň některé informační činnosti související s informačním systémem.42 Provozováním informačního systému veřejné správy může správce pověřit jiné subjekty, pokud to jiný zákon nevylučuje. Vytváření informačních systémů veřejné správy je proces zavádění informačních a komunikačních technologií, včetně jeho právního, organizačního, znalostního a technického zajištění; Dalším důležitým institutem je standard informačních systémů veřejné správy, což je soubor pravidel pro výkon odborných činností spojených s vytvářením, rozvojem a využíváním informačních systémů veřejné správy. Tyto normy jsou uveřejňovány ve Věstníku, který vydává Ministerstvo informatiky.43 Službou je činnost informačního systému uspokojující dané požadavky oprávněného subjektu spojená s funkcí informačního systému. Z hlediska fungování celého informačního systému veřejné správy má vyznané místo institut referenčního, sdíleného a bezpečného rozhraní, jímž je souhrn opatření povahy právní, technické, organizační i dalších, která vytvářejí jednotné integrační prostředí informačních systémů veřejné správy, jež pak poskytuje kvalitní soustavu společných služeb, včetně služeb výměny oprávněně vyžadovaných informací mezi jednotlivými informačními systémy orgánů veřejné správy a dalšími subjekty a to i se systémy mimo území naší republiky. Rozhraní tedy slouží v prvé řadě k získávání a poskytování informací. 44 Např. podle vyhlášky č. 329/2003 Sb., informačním systému Státní veterinární správy je vytvářeno informační rozhraní k jiným subjektům veřejné správy, které představuje soubor opatření určující způsob výměny dat prostřednictvím datové sítě v okruhu působnosti Ministerstva zemědělství a rozhraní k veřejnosti, jimiž jsou webové stránky Státní veterinární správy poskytující veřejnosti informace z oblasti veterinární péče. Častěji však toto rozhraní nebývá konkretizováno a právní předpisy pouze ukládají povinnost, aby jeho prostřednictvím mohla být data sdílena, případně i dálkovým způsobem a podrobnosti jeho stanovení je ponecháno na správci informačního systému /např. vyhl. č. 391/2004 Sb. o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy/. Prostřednictvím rozhraní dochází ke sdílení dat, kdy je umožněn přístup k daným datům více subjektům současně. Konkrétní způsob sdílení stanoví vždy zvláštní právní předpisy /např. 40

Např. podle zákona o evidenci obyvatel /zák. č. 133/2000 Sb./ je správcem informačního systému evidence obyvatel Ministerstvo vnitra a provozovatelem je krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností a ohlašovny. 41 Datovým prvek je jednotka dat, která je v daném kontextu dále považována za nedělitelnou a je jednoznačně definována. Číselníkem je seznam přípustných hodnot datového prvku a to vesměs ve formě dvojic jímž je kódovaný údaj a hodnota jeho kódu. 42 Povinnosti provozovatele je dodržovat závazná ustanovení standardů a zajišťovat ochranu a bezpečnost informací. 43 Viz k tomu ??? této kapitoly. 44 To, zda rozhraní splňuje stanovené podmínky stanoví a dále spravuje Ministerstvo informatiky.

15


Aktivita 7,9

zákon o evidenci obyvatel, zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů nebo zák. č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů/. Informační systémy, produkty, resp. připojení k referenčnímu rozhraní smějí být zaváděny či používány v informačních systémech veřejné správy toliko na základě tzv. atestace. Jí se rozumí stanovení jejich shody příslušnými standardy, technickými normami, požadovaným stupněm bezpečnosti, případně na základě dosažení vyšší úrovně technických a užitných vlastností, než požadují standardy a technické normy.45 Vzhledem k tomu, že stále větší počet kontaktů mezi orgány veřejné správy navzájem i vůči adresátům by se měl dít způsobem umožňujícím dálkový přístup vymezuje zákon tuto formu a to tak, že jde přístup do informačního systému prostřednictvím telekomunikačního zařízení, z nichž příkladmo uvádí internet . Vzhledem k tomu, že takový přístup je možný pouze u těch informačních systémů, které jsou vedené elektronicky, nepřicházejí ovšem jiné způsoby v současné době prakticky v úvahu. Rozvoj elektronických informačních služeb si vyžádal, aby byl upraven též portál veřejné správy, který zákon definuje jako informační systém vytvořený a provozovaný se záměrem usnadnit veřejnosti dálkový přístup k pro ni potřebným informacím z veřejné správy. Tento informační systém poskytuje systematicky utříděné a propojené informace o jednotlivých subjektech /v daném případě tedy orgánech vykonávajících veřejnou správu/, jejich činnostech a jejich výsledcích.46 Zákon konečně vymezuje pojem veřejného informačního systému, jímž je ten, který vedou ministerstva, jiné správní úřady, orgány územní samosprávy a další státní orgány nebo jiný informační systém poskytující služby veřejnosti /může jít např. o systém vedený orgány zájmové samosprávy/, za podmínky, že má vazby na informační systémy veřejné správy, tedy dochází k vzájemnému či jednostrannému poskytování služeb, např. sdílení dat. Otázkou je, co vyjadřuje adjektivum „veřejného“ /informačního systému/, zda se tím má zákon na mysli, že jde o systém všeobecně přístupný nebo takový, který je veden některým veřejnoprávním subjektem. Zdá se, že správnější bude prvé pojetí, což vyplývá i z toho, že tyto systémy mají představovat službu pro veřejnost. Jako takové jsou pak ve zvláštních právních předpisech bud výslovně označeny /např. katastr nemovitostí/ nebo je veřejný tím, že do něj může každý nahlížet, činit opisy, výpisy a kopie /např. seznam léčivých přípravků podle zák. č. 79/1997 Sb., o léčivech/. Základní úkoly při výkonu státní správy na úseku informačních systémů veřejné správy úplní Ministerstvo informatiky /§ 4/. Dílem jde o činnosti koncepční a koordinační, dílem pak o vlastní rozhodování, což činí ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy. Do prvé skupiny náleží např. úkol vyhledávat, zpracovávat, ukládat a vytvářet nové informace, které jsou znalostní základnou pro kvalitní vytváření a rozvoj informačních systémů veřejné správy, zpracovávat návrhy strategických dokumentů v oblasti informačních systémů veřejné správy a připravovat či koordinovat přípravu záměrů pro budování nebo přetváření informačních systémů veřejné správy. Dále ministerstvo zajišťuje tvorbu standardů, stanoví a spravuje referenční rozhraní, vytváří a spravuje veřejně přístupný informační systém, který obsahuje základní informace o dostupnosti a obsahu zpřístupněných informačních systémů veřejné správy, vytváří a spravuje veřejně přístupný informační systém o datových prvcích, vytváří a spravuje portál veřejné správy.

45

Podrobnosti srovnej § 5 odst. 2 písm. c/ a § 6 zákona, jejichž rozbor je podán v části ??? této kapitoly. Tento portál je v současnosti www. gov. cz. Usnesením vlády číslo 237/2004 bylo ministru informatiky uloženo, aby do 31. 12. 2004 připravil zadání a zprovoznění druhé fáze portálu veřejné správy /V Smejkal a kolektiv, cit. práce, str. 253-256 46

16


Aktivita 7,9

Samostatně pak ministerstvo provádí kontrolní a rozhodovací a další činnosti. Náleží mu kontrolovat u orgánů veřejné správy dodržování povinností stanovených zákonem o informačních systémech veřejné správy, hodnotit projekty, které mají meziresortní dopady na informační systémy veřejné správy, vyjadřovat se k projektům informačních systémů veřejné správy a jejich finančním nárokům a vyhlašovat standardy.47 Dále vydává, resp. odnímá pověření k výkonu atestací v rámci informačních systémů veřejné správy a stanovit pravidla pro sdílení dat a služby mezi jednotlivými informačními systémy veřejné správy prostřednictvím referenčního rozhraní. Kontroluje u správců informačních systémů veřejné správy, není-li použitím nové verze produktů nebo změnou jimi vedených informačních systémů informační systém podstatně změněn či zda správce neprovozuje neatestovaný informační systém.48 Jak bylo zmíněno, vydává Věstník, v němž uveřejňuje standardy a oznamuje jejich platnost, seznam atestačních středisek, udělení atestů a další dokumenty vztahující se k informačním systémům veřejné správy. Jeho obsah zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ministerstvo konečně též ukládá sankce za porušení povinností stanovených zákonem o informačních systémech veřejné právy. Jde jednak o postih deliktů právnických osob, jednak tzv. smíšených správních deliktů. Postižen může být orgán veřejné právy, který poruší povinnosti uložené v § 5 odst. 2. Provozovateli hrozí pokuta pokud by nedodržoval závazná ustanovení standardů, nezajišťoval ochranu a bezpečnost informací v rámci provozovaného informačního systému. Atestační středisko se dopustí porušení zákona pokud by nedodržovalo závazné standardy, resp. nemůže-li je dodržovat tuto skutečnost neoznámilo Ministerstvu informatiky, provádí atestaci, na jejímž vývoji, přípravě nebo výrobě či obchodu s nimi se podílelo nebo poruší některou povinnost související s vydáním atestu /např. neuvede dobu jeho platnosti/ 49 Za porušení jednotlivých povinností může být uložena pokuta až do výše jednoho milionu Kč. Jednotlivé orgány veřejné správy mají podle § 5 provádět výběr technických a programových prostředků a dalších produktů pro provoz informačních systémů, které vytvářejí a spravují. Citované ustanovení ukládá, aby se tak dělo v rozsahu jejich zákonné působnosti, což je jistě nadbytečné, vzhledem k tomu, že jakožto státní orgány, mohou svoji činnost vyvíjet toliko v rozsahu a způsobem, které stanoví zákon. Při výběru stanovených prostředků a produktů musí samozřejmě respektovat požadavky stanovené pro provozování informačních systémů. K jejich povinnostem dále náleží vytvářet koncepční záměry pro vedení informačních systémů v souladu s vládou schválenými dokumenty v oblasti informačních systémů veřejné správy. Tyto dokumenty přijímá vláda formou usnesení. S tím pak úzce souvisí povinnost spolupracovat s Ministerstvem informatiky při plnění jeho úkolů.50 Jsou povinny dodržovat závazná ustanovení standardů a uplatňovat ve všech fázích životního cyklu informačního systému požadavky vyplývající ze standardů. V případě nově vytvářených informačních systémů mají zajistit udělení atestu ve shodě se závaznými standardy či na základě dosažení vyšší úrovně technických nebo užitných vlastností, než 47

Tyto standardy jsou vyhlašovány ve Věstníku ministerstva /viz např. standard pro informační systémy v oblasti personální a platové, Věstník 1/2004 nebo standard stanovící náležitosti životního cyklu IS, Věstník 3/2003/. 48 V rámci výkonu kontrolních pravomocí může ministerstvo ukládat opatření k nápravě. Vzhledem k tomu, že při výkonu kontroly postupuje podle zákona o státní kontrole /zák. č. 552/1991 Sb./ je výslovná úprava této pravomoci fakticky nadbytečná. 49 Skutkové podstaty jsou v tomto zákoně ovšem formulovány obecně, což nevyhovuje stávajícím požadavkům na právní úpravu správních deliktů, která vyžaduje, jejich konkretizaci. Obdobně chybí např. dnes všeobecně zaváděné liberační důvody. 50 Srovnej např. usnesení vlády číslo 1306/2004.

17


Aktivita 7,9

požadují standardy a technické normy před uvedením do provozu a nesmějí žádné informační systém uvádět do provozu bez udělení atestu. Pro jimi spravované informační systémy musí zajistit udělení atestů ve shodě se standardy a to nejpozději do jednoho roku od vydání nového standardu.51 Dále mají jakožto správci číselníků tyto zveřejňovat a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup, poskytovat informace uložené v jimi provozovaném informačním systému ve stanoveném rozsahu i jinému orgánu veřejné správy výhradně prostřednictvím referenčního rozhraní zveřejňovat bez zbytečného odkladu informace o informačním systému, který provozují, poskytovaných službách a používaných datových prvcích, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak a to opět i způsobem umožňujícím dálkový přístup, zajišťovat ochranu a bezpečnost informací v rámci provozovaných informačních systémů a spolupracovat s Ministerstvem informatiky při výkonu kontroly, včetně povinnosti odstranit ve stanovené lhůtě zjištěné nedostatky.52

1.3.1 Informační systémy veřejné správy /příklady právní úpravy/ Jak bylo zmíněno, lze pojem informační sytém chápat jednak jako legální pojem, používaný např. v zák. č. 365/2000 Sb., zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů nebo zák. č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jednak coby zastřešující institut, pod nímž jsou zahrnovány veškeré databáze, jejichž účelem je systematicky zpracovávat /pořizovat, třídit, poskytovat atd./ informace v určité oblasti a k tomuto účelu disponují informačními zdroji, technologickou základnou a personálním vybavením s cílem iniciovat určité činnosti a procesy v této oblasti.53 Tyto další databáze bývají označovány jako evidence, seznamy, kartotéky a jinými výrazy. Počty informačních systémů ve veřejné správě, v tomto druhém pojetí se pohybují dnes již spíše v řádu stovek a lze je členit podle celé řady kritérií. ◄Informační systémy přístupné dálkovým způsobem a/ Poskytování údajů mezi orgány veřejné správy V českém právním řádu dosud neexistuje obecný předpis, který by reguloval poskytování údajů mezi orgány veřejné správy ani mimo tuto sféru. Tzv. kompetenční zákon /zák. č. 2/1969 Sb./, stanoví sice v § 27, že ministerstva si navzájem vyměňují potřebné informace a podklady a nižší orgány státní správy jim podávají zprávy a sdělují údaje, které si příslušná ministerstva vyžadují v rozsahu nezbytně nutném pro plnění svých úkolů. Toto ustanovení je

51

Z této povinnosti může Ministerstvo informatiky udělit výjimku, ovšem nejdéle na dobu šesti měsíců, přičemž tato výjimka není možná tam, kde jde o atestaci připojení k referenčnímu rozhraní. 52

Při plnění uvedených povinností musí ovšem dodržovat i povinnosti stanovené zvláštními zákony, které mohou např. vyloučit zveřejňování či poskytování určitých informací /např. pokud jde o utajované skutečnosti nebo osobní údaje/. 53 Definic informačního systému existuje samozřejmě celá řada a liší se od sebe s ohledem na to zda je kladen důraz na systém nebo jeho obsah, použití termínů, oblast, pro kterou je vymezován atd. V zásadě však lze říci, že na uvedených znacích se definice více méně shodují. Viz např. Y. J. Kin, E. J. Garrity, G. L. Sanders: Sukces Measures of Informations System, Encyklopedia of Information Systéme, Volum 4, Academic Press, California 2003; J. W. Wilkinson: Accounting and Informations Systems, New York 1982; M. Žák a kolektiv: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha 2002; K. Adamová, L. Křížkovský, J. Šouša, J. Šoušová: Politologický slovník, C. H. Beck, Praha 2001; Z. Molnár: Moderní řízení informačních systémů, Grada, Praha 1992, str. 5.

18


Aktivita 7,9

však spíše proklamativní než normativní povahy,54 takže v praxi má skutečný význam to, zda existuje zvláštní úprava, v níž je taková povinnost, resp. možnost výslovně zakotvena. Nevýhodou tohoto stavu je, že komunikace se takto omezuje pouze na uvedené subjekty a to pouze ve stanoveném rozsahu. Informačním systémem, z něhož jsou poskytovány údaje dálkovým způsobem nejširšímu okruhu orgánů veřejné správy je evidence obyvatel, který patří mezi tzv. základní informační systémy veřejné správy. V evidenci obyvatel jsou vedeny údaje o státních občanech České republiky, cizincích, kteří mají povolený pobyt nebo přechodný pobyt či trvalý pobyt na území České republiky a cizincích, kteří na území republiky pobývají na základě uděleného dlouhodobého víza nebo jímž byl udělen azyl /§1 zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů /zákon o evidenci obyvatel/, ve znění pozdějších předpisů/. Poskytovat údaje způsobem umožňujícím dálkový přístup,55 zmocňuje zákon Ministerstvo vnitra, které je správcem tohoto informačního systému, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností, pokud to umožňuje zákon o evidenci obyvatel nebo zvláštní právní předpis a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem /v praxi vymezuje tyto podmínky vždy zákon/. Celkový rozsah poskytovaných údajů je dán okruhem záležitostí, které příslušný státní orgán v dané oblasti vykonává a vždy by se tak měl dít, pouze v rozsahu, který je dán konkrétní potřebou, což plyne z generální zásady, že lze osobní údaje shromažďovat pouze v rozsahu nezbytném pro naplnění účelu zpracování údajů stanovené v § 5 odst. 1 písm. d/ zákona o ochraně osobních údajů. Takových odkazů existuje v našem právním řádu celá řada. Tak např. podle § 60 odst. 8 živnostenského zákona, má z tohoto informačního systému Ministerstvo vnitra poskytovat Ministerstvu průmyslu a obchodu údaje potřebné pro vedení ústřední evidence podnikatelů.56 Pro tento účel se z evidence obyvatel poskytují o občanech České republiky, kteří jsou podnikateli, odpovědnými zástupci, vedoucími organizační složky zahraniční osoby umístěné v České republice, statutárními orgány nebo jejich členy, jméno, resp. jména, příjmení, resp. rodné příjmení, datum narození a rodné číslo, státní občanství, adresa místa trvalého pobytu, datum, místo a okres úmrtí, případně datum a stát, na jehož území k úmrtí došlo, případně den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí. Prakticky shodné údaje jsou poskytovány též pokud se týče cizinců, kteří jsou subjekty oprávněnými provozovat živnost nebo odpovědnými zástupci, vedoucími organizační složky zahraniční osoby umístěné v České republice, statutárními orgány nebo jejich členy a navíc ještě údaj o druhu a adrese místa pobytu, Tyto údaje jsou poskytovány v elektronické podobě umožňující dálkový přístup. Samotný tento informační systém je pak veden způsobem, který umožňuje dálkový přístup. České správě sociálního zabezpečení jsou pro výkon správy ve věcech důchodového pojištění poskytovány elektronicky, způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje jednak z evidence obyvatel, jednak z registru rodných čísel údaje o osobách, které nejsou v evidenci obyvatel vedeny, ale jímž bylo přiděleno rodné číslo57 /§ 11a zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a 54

V praxi může situaci ještě zkomplikovat „válka mezi úřady“, které si z prestižních, politických i jiných důvodů odmítají informace poskytovat či vyměňovat. 55 Mimo to mohou být údaje z evidence obyvatel poskytovány i na technickém nosiči dat a výpisem z informačního systému. 56 V tomto informačním systému jsou vedeny údaje z živnostenských rejstříků, které vedou příslušné živnostenské úřady ??? ověřit. 57 Jedná se např. o cizince, jímž bylo rodné číslo přiděleno k jejich o žádosti pro účely veřejného zdravotního pojištění.

19


Aktivita 7,9

provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů/. Poskytovanými údaji jsou jméno, popřípadě jména, příjmení, případně jejich změna, rodné příjmení, datum a místo narození, pohlaví a jeho změna, rodné číslo, státní občanství, adresa místa trvalého pobytu, resp. i předchozích pobytů, jeho počátek a počátek ukončení na území České republiky, zbavení /omezení/ způsobilosti k právním úkonům, údaje o zákazu pobytu, rodné číslo rodičů, resp. jiného zákonného zástupce, rodinný stav a jeho změny, rodné číslo manžela a dětí, u dítěte osvojeného jeho původní i nové identifikační údaje a údaje o osvojení, datum, místo a okres úmrtí, případně den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí. U cizinců, jímž byl povolen pobyt se poskytuje místo, resp. kromě uvedených údajů dále např. údaj o místu a státu na jehož území se narodil, druh a adresa místa pobytu, číslo a platnost povolení k pobytu, počátek pobytu, případně datum zrušení údaje o pobytu a správní vyhoštění, jakož i vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území republiky. V mnoha ohledech shodný okruh údajů je, rovněž elektronickým způsobem a dálkově poskytován z těchto evidencí Ministerstvu práce a sociálních věcí a orgánům státní sociální podpory a to o stejné skupině osob pro oblast státní sociální podpory podle § 63 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů nebo Ústřední pojišťovně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky pro účely vedení registru pojištěnců všeobecného zdravotního, podle § 27a zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění pozdějších předpisů. Český telekomunikační úřad má právo získávat stanovený okruh údajů z evidence obyvatel od Ministerstva vnitra, krajských úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a to rovněž i způsobem umožňujícím dálkový přístup /§ 134 zákona o elektronických komunikacích, zák. č. 127/2005 Sb./. Vyžadovat je může pouze k účelům a také v rozsahu, který je potřebný k plnění jeho zákonem stanovených úkolů vymezených zákonem o elektronických komunikací. K dalším orgánům, které mohou získávat dálkově údaje z evidence obyvatel patří např. zeměměřické a katastrální orgány pro účely vedení katastru nemovitostí /zák. č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů/,58 Ministerstvo dopravy a obecní úřady obcí s rozšířenou působností k vedení registru řidičů a centrálního registru řidičů /zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů/, pozemkové úřady k pozemkovým úpravám /zák. č. 139/2002 Sb., pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zák. č. 53/2004 Sb./, Ministerstvo kultury pro řízení o registrace církve, pro potřeby ověření osobních údajů členů orgánů církví a další činnosti / zák. č. 3/2002 Sb. svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů/, Ministerstvu financí např. pro účely správy daní nebo přezkoumávání rozhodnutí finančních ředitelství podle zák. č. nebo 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, nebo Rejstřík trestů /zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů/.59

58

Příslušný orgán správy katastru nemovitostí má v případě, kdy zjistí nesoulad mezi údaji v obou informačních systémech, provést šetření a pokud by zjistil, že údaje v katastru jsou správné, uvědomí o tom Ministerstvo vnitra /nařízení vlády č. 111/2001 Sb., o porovnávání a přejímání údajů z katastru nemovitostí České republiky a evidence obyvatel/. 59 Zatím u všech uvedených informačních systémů je okruh údajů poskytovaných z evidence obyvatel, resp. registru rodných čísel vymezen, u Rejstříku trestů je jen obecný odkaz, že je oprávněn získávat údaje z evidence obyvatel bez bližší konkretizace. Zde pak bude třeba vycházet z obecné zásady minimalizace, podle níž lze

20


Aktivita 7,9

Vzhledem k povaze jejich úkolů je dálkového přístupu do informačních systémů v rozsáhlé míře umožněn veřejným bezpečnostním sborům. V prvé řadě je to Policie České republiky, která je oprávněna tímto způsobem získávat údaje nejen z evidence obyvatel a registru řidičů a centrální registr silničních vozidel, ale také databáze účastníků veřejné telefonní služby. Provádí-li policie sledování osob a věcí, může požadovat zajištění dálkového a nepřetržitého přístupu od subjektů zajišťujících telekomunikační činnosti předávání dat souvisejících s poskytováním telekomunikační služby /§ 47a zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů/.60 Vzhledem k tomu, že se jedná o veřejný bezpečnostní sbor jsou nároky na přesné vymezení podmínek, za nichž mohou být údaje získávány zvláště intenzivní. Zákonodárce proto zdůraznil princip minimalizace, který je vyjádřen ustanovením, podle něhož může policie žádat údaje jen v míře nezbytně nutné a použít je smí toliko ke splnění konkrétního úkolu. Její dodržování je dále zajišťováno tím, že identifikační údaje žadatele o informaci a účelu jejího poskytnutí musí být vedeny po dobu nejméně pěti let.61 Tím je též určován rozsah údajů, které mohou být požadovány, protože zákon jej blíže nekonkretizuje. Více méně shodně je upraven režim získávání údajů pokud se týče celních orgánů /§ 51a celního zákona, zák. č. 13/1953 Sb./, které mohou dálkového požadovat informace z databází účastníků veřejné dostupné služby elektronických komunikací, evidence obyvatel a centrálního registru silničních vozidel. Rovněž zde je výslovně zakotvena zásada minimalizace. Také zpravodajské služby mohou požadovat ke splnění konkrétního úkolu údaje dálkovým způsobem z evidence obyvatel, evidence občanských průkazů, evidence cestovních dokladů, evidence motorových vozidel, registru řidičů a registru rodných čísel způsobem umožňujícím je-li to technicky možné. Zákon o zpravodajských službách /zák. č. zák. č. 153/1994 Sb./ tak dává možnost, aby tam, kde k tomu budou i v budoucnu vytvořeny technické předpoklady byly tímto způsobem údaje poskytovány. Dálkový přístup do evidence obyvatel má zajištěn též Vězeňská služby /zák. č. 555/1992 Sb./. Vzhledem k tomu, že u posléze uvedených bezpečnostních služeb nejsou výslovně stanoveny žádné bližší podmínky ani omezení, kromě zásady nezbytné potřebnosti k plnění jejich úkolů, bude zde třeba limity dovozovat z obecných ústavních a zákonných zásad činnosti orgánů veřejné moci. Dalším informačním systémem, kam lze vstupovat dálkově je katastr nemovitostí /§ 22 katastrálního zákona/. Obecně platí, že Český úřad zeměměřický a katastrální, umožní tento vstup za úplatu k jeho žádosti každému. Mimo to však na základě zvláštních zákonů do něj mohou bezplatně vstupovat např. obce a kraje nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. O zřízení takového přístupu musí sice i tyto orgán písemně požádat, nicméně této žádosti musí být nepochybně vždy vyhověno. Získávat pak smějí zásadně pouze údaje o osobní údaje pouze ke stanovenému účelu a v rozsahu, který je pro jeho naplnění nezbytný. Podle zák. č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, poskytují údaje z evidence obyvatel Ministerstvu zemědělství Ministerstvo vnitra, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozvířenou působností. Kdežto ministerstvo poskytuje údaje i způsobem umožňujícím dálkový přístup, ostatní orgány písemně a k písemné žádosti.. 60

Režim odposlechu a záznamu zpráv upravuje zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů /zákon o elektronických komunikacích/, který používá terminologie zajišťování veřejné telekomunikační sítě a provozování veřejně dostupné služby elektronických komunikací /§ 97/. 61

P. Mates, B. Čechmánek, M. Hromádka, K. Kramář, J. Rajman: Policejní právo. Právní předpisy a komentářem, Linde, Praha 2004, str. 139-141.

21


Aktivita 7,9

nemovitostech, které leží v obvodu územní působnosti žadatele, v odůvodněných případech však i mimo něj. O každém výdeji pak vede Český úřad zeměměřický a katastrální evidenci.62 Kromě těchto základních registrů upravují některé zákony dálkový přístup i do některých zvláštních informačních systémů. Tak např. podle zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, vede Ministerstvo práce a sociálních věcí evidenci osob, které jsou oprávněné poskytovat sociálně právní ochranu a z této evidence poskytuje dálkovým způsobem údaje orgánům, které rozhodují o pověření těchto osob. Orgány, které zprostředkovávají osvojení nebo pěstounskou péči si navzájem dálkovým způsobem poskytují údaje ze svých evidencí dětí a žadatelů. Bez ohledu, že tak není výslovně stanoveno, musí být žádost o poskytnutí údajů vždy opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Dálkovým způsobem mohou být Rejstříku trestů jednak předávány trestní listy, zprávy soudu nebo státního zastupitelství, výpisy a opisy určené státním orgánům, jednak žádosti o ně. Tyto dokumenty musí být vždy podepsány zaručeným elektronickým podpisem a použit kvalifikovaný certifikát vydaný akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb. Při vstupu do informačního systému by měl ten, kdo údaj získává, zanechat stanovenou „stopu“ v podobě tzv. auditního záznamu, která umožňuje jeho identifikaci. Tento požadavek je sice výslovně stanoven pouze v některých zákonech /např. § 47a odst. 4 zákona o Policii České republiky stanoví, že žádost o poskytnutí údajů dálkovým způsobem ze strany policie musí umožňovat uchovávání identifikačních údajů o útvaru policie či policistovi, který o výdej informací žádal, jakož i o účelu, k němuž byl výdej informací žádán, nejméně po dobu 5 let/, v praxi je však dodržování této zásady prosazováno zejména Úřadem pro ochranu osobních údajů vždy. Spíše ojediněle je řešena povinnost soukromých subjektů umožnit způsobem umožňujícím dálkový přístup do svých databází orgánům veřejné moci. Bylo již zmíněno, že subjekty, které poskytují veřejně dostupnou telefonní službu podle zákona o elektronických komunikacích /zák. č. 127/2005 Sb./, musí poskytnout Policii České republiky na její žádost informace z databáze všech svých účastníků veřejně dostupné telefonní služby /§ 97 odst. 4 zákona/. Komunikace mezi příslušnými kontaktními pracovišti policie a subjektů poskytující veřejně dostupnou telefonní službu, ohledně poskytnutí informací z těchto databází se děje zásadně prostřednictvím dálkového přístupu a jen výjimečně, pokud by to nebylo z technických důvodů možné, pak v listinné podobě. Elektronická žádost musí být podepsána zaručeným elektronickým podpisem, který je založen na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb.63 b/ Přístup do informačních systémů adresáty veřejné správy Zákon o svobodném přístupu k informacím /zák. č. 106/1999 Sb./ uložil tzv. povinným subjektům, které vedou a spravují registry s veřejně přístupnými informacemi, aby je zveřejňovaly i způsobem umožňujícím dálkový přístup /§ 5 odst. 3/.64 Tento pojem je 62

Bližší podmínky stanoví vyhláška č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 63 Rozsah údajů, které může policie vyžadovat je stanoven vyhláškou č. 336/2005 Sb., o formě a rozsahu informací poskytovaných z databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby a o technických a provozních podmínkách a bodech pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv 64

Obdobně musí vést a aktualizovat databáze vztahující se k jejich působnosti také subjekty, které stíhá informační povinnost podle zák. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

22


Aktivita 7,9

definován odlišně od stejnojmenného institutu v zákoně o informačních systémech veřejné správy. Podle § 3 odst. 2 se dálkovým přístupem rozumí přístup k informacím neomezenému množství žadatelů o informaci, pomocí telekomunikačních zařízení /například prostřednictvím sítě internetu/.65 Rozdíl v pojetí dálkového přístupu v zákonech uvedených v předchozí části spočívá v tom, že v prvém případě nemusí být informační systém přístupný komukoli, kdežto tam, kde se jedná o svobodný přístup k informacím je určující právě tento znak. V praxi pak problémy, v případě, že by měly být aplikovány obě úpravy, vzniknout neměl, vzhledem k tomu, že zákon o svobodném přístupu k informacím se nevztahuje na poskytování informací podle zvláštních zákonů. V řadě zákonů vydaných či novelizovaných po roce 2000 je pak stanovena pro správce informačního systému povinnost, aby informace v něm obsažené byly tímto způsobem publikovány. Tak je tomu např. u ústřední evidence podnikatelů /§ 60 odst. 7 živnostenského zákona/66 centrální evidence exekucí /§ 125 exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb./ 67, výsledků statistických zjišťování prováděných Českým statistickým úřadem /§ 18 zák. č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů/, školského rejstříku /§ 141 školského zákona, zák. č. 561/2004 Sb./, informačního systému Státní veterinární správy /§ 22 vyhlášky č. 329/2003 Sb., o informačním systému Státní veterinární správy/, krajských a místních programů snižování emisí /§ 6 zákona o ochraně ovzduší, zák. č. 86/2002 Sb./, evidence členů některých profesních komor /např. § 23 zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů a § 6 zák. č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví/, databáze přidělených kmitočtů § 14 zákona o elektronických komunikacích, zák. č. 127/2005 Sb./, nebo síti muzeí a galerií /§ 2 zák. č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů/, registru výrobců a obchodníků s drahými kovy, které vede Puncovní úřad /§ 40a puncovního zákona, zák. č. 539/1992 Sb./, informační systém vedený Ministerstvem zdravotnictví týkající se látek a potravin uváděných do oběhu /§ 11 zák. č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů/ a rejstřík o přihláškách a údajích zapsaných ochranných známek, který vede Úřad průmyslového vlastnictví /§ 44 zákona o ochranných známkách zák. č. 441/2003 Sb./, seznam vysílajících organizací zabezpečujících dobrovolnou službu, jímž byla udělena akreditace, který vede Ministerstvo vnitra /§ 6 zákona o dobrovolnické službě, zák. č. 198/2002 Sb./, databáze osob, které učinily oznámení, že hodlají vykonávat podnikatelskou činnost v oblasti elektronických komunikací, databáze přidělených rádiových kmitočtů nebo databáze přidělených čísel, které vede Český telekomunikační úřad /§ 14, 15 a 28 zákona o elektronických komunikací, zák. č. 127/2005 Sb./ 68 Totéž platí v případech, kdy jde o informační systém vedený elektronicky a právní předpis odkazuje, pokud se týče zveřejňování, na zákon o svobodném přístupu k informacím, resp. zákon o informačních systémech veřejné správy /např. pokud se týče veřejných částí rejstříků církví a náboženských společností a dalších subjektů podle zákona o církvích a náboženských

65

Bylo již zmíněno, že pojmově existují i další možné varianty např. teletext a automatický hlasový konverzant pro telefonujícího žadatele, nicméně v současnosti uvedenému požadavku vyhovuje právě jen internet /F. Korbel a kolektiv:, cit. práce, str. 50./. 66 Takto přístupná je ovšem pouze ta část evidence, která je veřejným seznamem /viz odst. 3 § 60/. 67 Podrobnosti upravuje vyhláška č. 331/2001 Sb., o centrální evidenci exekucí, ve znění vyhlášky č. 130/2005 Sb./. 68 Obsah těchto evidencí bývá zveřejňován na internetových stránkách příslušných orgánů, případně na Portálu veřejné správy.

23


Aktivita 7,9

společnostech/.69 Přístup do takových informačních systémů je zásadně bezplatný a ten, kdo informačního systému vstupuje se nemusí nijak identifikovat. Některé evidence se stávají veřejně přístupnými právě tím, že jejich správcům je uložena povinnost, resp. stanovena možnost zveřejňovat informace z nich i způsobem umožňujícím dálkový přístup.. Tuto povahu má např. seznam stanovených léčivých přípravků podle § 26e zák. č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, informační systém výzkumu a vývoje /§ 31 zákona o podpoře výzkumu a vývoje, zák. č. 130/2002 Sb./, seznamy středních škol pro účely přijímacího řízení podle školského zákona /§ 60 zák. č. 561/2004 Sb./, přehled odcizených nebo neplatných občanských průkazů /§ 18 zák. č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech ve znění pozdějších předpisů/, evidence stavu podzemních a povrchových vod /§ 29 vyhlášky č. 391/2004 Sb./, centrální evidence veřejných sbírek /§ 26 zákona o veřejných sbírkách, zák. č. 117/2001 Sb./ nebo výroční zprávy vysokých škol s výsledky přijímacího řízení /vyhláška č. 343/2002 Sb., o postupu a podmínkách při zveřejnění průběhu přijímacího řízení na vysokých školách, ve znění vyhlášky č. 276/2004 Sb./. V těchto případech plyne publikační povinnost z obecné úpravy zákona o svobodném přístupu k informacím. Existují také informační systémy, které jsou označeny jako veřejné, aniž by v nich bylo stanoveno, že je třeba vést je způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zde je pak třeba vycházet z obecné úpravy zákona o svobodném přístupu k informacím, který v § 5 odst. 3 ukládá povinnost zveřejňovat je v přehledné formě způsobem, který umožňuje dálkový přístup. Příkladem takové úpravy je evidence penzijních fondů vedená Ministerstvem financí /§ 42 zák. č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů/, centrální evidence sbírek, kterou vede Ministerstvo kultury podle § 3 zákona o ochraně sbírek muzejní povahy nebo evidence knihoven podle § 5 knihovního zákona /zák. č. 257/2001 Sb./. Zveřejňovány jsou zásadně informace z těchto evidencí, takže výpisy z nich nejsou bez dalšího veřejnou listinou a mají toliko informativní povahu, což platí bez ohledu na to, zda tak je výslovně stanoveno /např. § 141 školského zákona/. Do jiných informačních systémů mají fyzické a právnické osoby přístup dálkovým způsobem pouze za podmínek stanovených zvláštním zákonem a poskytnutí informací je zpoplatněno. Přímý přístup je však v současnosti stále ještě spíše výjimkou. Příkladem takové úpravy je dálkový přístup k údajům z katastru nemovitostí, které může získat každý, kdo o to písemně požádá Český úřad zeměměřický a katastrální, přičemž takto poskytnuté údaje mají pouze informativní charakter nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak /§ 10 vyhlášky č. 162/2001 Sb./. Poněkud častěji je již zakotvena možnost požádat dálkovým způsobem o poskytnutí informací v elektronické podobě a tímto způsobem je případně i získat. Tak např. podle § 16a zákona o Rejstříku trestů, může každý požádat o vydání výpisu a o nahlédnutí do opisu elektronickým způsobem opatřeným zaručeným elektronickým podpisem. Výpis ovšem žadatel obdrží v listinné podobě a současně pro informace také v elektronické podobě. Na základě takové žádosti bude dotyčnému rovněž umožněno nahlédnutí do opisu a pro informaci zaslán v elektronické podobě opis. Účastník stavebního spoření může podle zák. č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podat elektronicky se zaručeným podpisem žádost o údaje, které jsou vedené Ministerstvem 69

Viz § 8 vyhlášky č. 232/2002 Sb., kterou se provádí zákon o církvích a náboženských společnostech.

24


Aktivita 7,9

financí o jeho osobě v informačním systému o stavebním pojištění a tyto údaje mu jsou rovněž elektronicky poskytnuty. Ministerstvo poskytuje údaje z tohoto systému na základě žádosti nebo i bez ní také stavebním pojišťovnám. Je nicméně zjevné, že právní úprava zde zjevně pokulhává za možnostmi, které dává využití zaručeného elektronického podpisu,70 jenž by mohl v mnoha ohledech nahradit kontakty adresátů s orgány veřejné správy uskutečňované nadále v převážné míře tradiční pomalejší a pracnější písemnou formu. ◄ Základní informační systémy veřejné správy Jedním z hlavních podmínek k tomu, aby celý informační systém veřejné správy mohl fungovat, je vytvoření právních a samozřejmě také technicko-organizačních předpokladů ke sdílení dat. K tomuto cíli má sloužit vytvořen soustavy registrů veřejné správy /v praxi půjde zejména o registry státní správy/, jejichž osou budou tzv. základní registry. Již v polovině 90. let bylo zásadní shody v tom, že mezi ně patří registr obyvatel, hospodářský registr, registr nemovitostí a registr územní identifikace a adres /objevují se i návrhy na spojení obou posledně zmíněných registrů v jeden pod názvem základní registr územní identifikace a nemovitostí/. 71 Třebaže ve svém celku půjde o nikoli jednoduchý proces, lze říci, že poměrně nejsnazší záležitostí bude vytvoření registru obyvatel, který vznikne ze stávající evidence obyvatel. Jeho správce bude Ministerstvo vnitra. Selekcí určitých dat z katastru nemovitostí by měl vzniknout registr nemovitostí. Vedle pozemků a staveb, by zde měly být uvedeny některé údaje o vlastnících, adresy a další. Vést by jej měl Český úřad zeměměřický a katastrální. V registru územní identifikace a adres by měly být údaje o územních prvcích a územně evidenčních jednotkách a jeho hlavní funkce by měla spočívat v tom, aby veškeré orgány veřejné správy používaly tytéž územní prvky, resp. územně identifikační jednotky a to jak ve vzájemných vztazích, tak při komunikaci k adresátům veřejné správy. Tento registr by měl konkrétně obsahovat vymezené administrativní jednotky či jednotky územních samosprávných celků a územně evidenční jednotky jakými jsou ulice nebo poštovní směrovací čísla. Konečně hospodářský registr bude obsahovat údaje o veškerých ekonomických jednotkách ať podnikatelského nebo nepodnikatelského typu /právnické osoby, organizační složky státu, které jsou účetními jednotkami, podnikající fyzické osoby atd./.72 Předpokládá se, že v návaznosti na další vývoj a potřeby veřejné správy by mohly v budoucnu vznikat i jiné registry. Vzhledem k tomu, že tu bude docházet ke sdružování osobních údajů /např. o místě bydliště a podnikatelských aktivitách/, bude nezbytné rozdělit informační systémy na veřejnou a neveřejnou část, aby tak byla poskytnuta nezbytná míra ochrany osobním údajům.

70

Jak upozorňuje např. P. Baudyš /Budoucnost dálkového přístupu k údajům katastru, Právní rozhledy 2/2004, str. 15-16/, mohly by dokumenty podepsané zaručeným elektronickým podpisem v určitých případech zcela nahradit listinné dokumenty. 71 Usnesení vlády číslo 1064/2004, jimž byl schválen věcný záměr zákona o sdílení dat při výkonu veřejné správy. Předpokládá se, že tento zákon by měl vstoupit v účinnost v roce 2007. Usnesením číslo 1306/2004 bylo uloženo ministru informatiky, aby zajistil provedení analýzy využití některých stávajících informačních systémů v souvislosti s přípravou budování základních registrů. Další rozvíjení koncepce budování informačních systémů veřejné správy bylo potvrzeno ve vládním dokumentu Státní informační a komunikační politika e-Česko 2006. 72 Jistým problémem zde bude fakt, že část těchto subjektů je vedena v obchodním rejstříku, který však není informačním systémem veřejné právy. Již od konce 90. let nabízí firma ICL informační systém City Ware pro obce a města, jehož základem je jednotná databáze informací o obyvatelích, hospodářských subjektech a nemovitostech vedených podle standardů státního informačního systému.

25


Aktivita 7,9

Tím by měly být mezi jinými odstraněny i hlavní nedostatky, které jsou v tomto ohledu zmiňovány ze strany orgánů Evropské unie jako značná roztříštěno registrů při časté absenci jejich vzájemné propojenosti, neexistence potřebné standardizace dat a jejich unifikace, duplicita registrů, příliš velké množství zdrojů informací, nejednotnost a někdy i obtížnost přístupu k informacím, opožděná aktualizace a nedostatečná právní úprava povinnosti správců registrů vzájemně si poskytovat údaje. Z těchto registrů by měly ostatní informační systémy veřejné správy přebírat údaje a tím zajistit, zhruba řečeno, aby v celé veřejné správě byla používána stejná data. Jak patrno je tedy záměrem tohoto projektu především unifikace dat, sjednocení jejich používání jak v rámci veřejné správy, tak navenek a možnost jejich sdílení různými orgány veřejné správy, které získají údaje, jejichž přesnost, kterou nebudou nuceny ověřovat a tím i zjednodušení vyhledávání dat. Současně by měla být zajištěno, že adresáti budou svoje údaje poskytovat pouze na jednom místě a nikoli vícekrát, jak je tomu dosud, což sníží zatížení nejen jejich, ale i orgánů veřejné správy. Registry by ovšem měly sloužit i dalším funkcím, jako např. pro účely statistické nebo pro účely doručování rozhodnutí i jiných aktů orgány veřejné moci. Vyjdeme-li z definice § 3 zákona o informačních systémech veřejné správy, patří mezi tyto informační systémy všechny, které zajišťují veřejné správy činnosti podle zvláštních zákonů. Některé z nich jsou pak výslovně označeny za informační systémy veřejné správy, obvykle s odkazem na zvláštní zákon, jímž je zákon o informačních systémech veřejné správy.73 Do této skupiny náleží informační systémy podle vodního zákona /zák. č. 254/2001 Sb./, které spravují Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí /§ 21-22/, ústřední evidence podle plemenářského zákona /zák. č. 154/2000 Sb./, kterou vede a spravuje Ministerstvo zemědělství /§ 23 a 23b /74, zákon o integrované prevenci /zák. č. 76/2002 Sb./, který zřizuje a spravuje Ministerstvo životního prostředí /§ 21/, informační systém výzkumu a vývoje /zákon o podpoře výzkumu a vývoje, zák. č. 130/2002 Sb./, jehož provozovatelem a správcem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy /§ 30-32 zákona/,75 registr řidičů a centrální registr řidičů /zákon o provozu na pozemních komunikacích/, jehož správcem jsou obecní úřady obce s rozšířenou působností, resp. Ministerstvo dopravy /§ 119 a § 122 zákona/, 76 registr dopravců a centrální registr dopravců /zákon o silniční dopravě, zák. č. 111/1994 Sb./, jehož správcem je krajský úřad, jakožto dopravní úřad a Ministerstvo dopravy /§ 34b a § 34c zákona/ nebo seznam devizových míst /zák. č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů/, který vede Česká národní banka /§ 3 zákona/. V některých z těchto úprav, obvykle v prováděcích předpisech, jsou stanoveny i bližší podrobnosti týkající se předávání, resp. sdílení údajů, rozhraní a další, jinde je obecně odkázáno na to, že informační systém je třeba vést podle zákona o informačních systémech veřejné správy, případně uložena povinnost respektovat standardy a zajišťovat realizaci vazeb, vesměs však taková konkretizace chybí a fungování těchto systémů je stanoveno pouze interními akty, dohodami mezi správními orgány a jinými právně nezávaznými akty. 73

V legislativním odkazu k citovanému stanovení je uveden zákon, o státní statistické službě, živnostenský zákon, zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů a zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, z nichž však překvapivě žádný není výslovně označen jako zákon o informačních systémech veřejné správy. 74

Shromažďování a zpracování údajů z tohoto informačního systému provádí tzv. pověřená osoba, což je soukromá právnická osoba, která je pověřena rozhodnutím Ministerstva zemědělství na základě výborového řízení. 75 Podrobnosti upravuje vládní nařízení č. 267/2002 Sb., o informačním systému výzkumu a vývoje. 76 Technické prostředky, způsob zpracování a předávání údajů z těchto registrů stanoví vyhláška č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů.

26


Aktivita 7,9

Jak patrno, není tedy důležité, jaké je označení toho kterého informačního systému a význam má sama skutečnost, že náleží do skupiny informačních systémů veřejné správy. Má-li jako takový fungovat ve smyslu zákona o informačních systémech veřejné správy, závisí na další právní úpravě, která by tuto otázku měla podrobně regulovat. ◄Forma vedení informačních systémů Otázka, v jaké formě má být informační systém veden, není zdaleka jen technické povahy. Samotný záznam do tohoto systému nemusí mít žádný bezprostřední právní význam /např. záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí nebo zápis do živnostenského rejstříku/,77 avšak vedení informačních systémů orgány veřejné moci je vesměs výkonem veřejné moci a vzhledem k tomu by mělo být upraveno zákonem, resp. na jeho základě, což však není vždy dodržováno. Stanovení prostředků a způsobů zpracování údajů, tedy toho, jak bude informační systém veden, je nezbytné tam, kde se jedná o informační systém, v němž jsou vedeny osobní údaje, Jde o zásadu, která vyplývá z ustanovení § 5 odst. 1 písm. b/ zákona o ochraně osobních údajů, podle něhož je třeba stanovit prostředky a způsob zpracování osobních údajů. Tam, kde je tento režim stanoven právním předpisem, což bývá v oblasti orgánů veřejné moci vždy alespoň rámcově, správce jej může, resp. musí určit v tom rozsahu, který není zcela detailně určen.78 Stanovení způsobu jakým má být informační systém veden, předurčuje i to, jak z něho budou údaje získávány. Je logické, že pouze u těch, v nichž jsou údaje zpracovávány elektronicky, přichází v úvahu dálkový přístup. Je-li určitý způsob vedení informačního systému předepsán, musí být dodržován, což na druhé straně nevylučuje, aby byl současně veden i jinak; nejčastěji to přichází v úvahu tam, kde je do elektronické podoby převáděn systém vedený klasickými písemnými prostředky jako kartotéka či evidence. V praxi je dnes řada informačních systémů vedena paralelně oběma způsoby, relevantní je ovšem pouze ten z nich, který splňuje zákonem stanovené podmínky, druhý způsob, jímž je nejčastěji právě informační systém vedený v elektronické formě, má význam pouze pomocný, technický. Vzniká tu navíc ještě další problém. Takové paralelní informační systémy mohou totiž vytvářet pouze ty orgány, které jsou zmocněny vést příslušný informační systém podle zákona. Příkladem porušení této zásady byla praxe některých obcí, v nichž stavební úřady vedly údaje z evidence obyvatel dané obce s odůvodněním, že je chtějí mít k dispozici pro případ, kdy by si někdo v budoucnu podal žádost podle stavebního zákona.79 Perspektivní je samozřejmě vedení informačních systémů elektronickou formou, což je nejen nezbytné pro budování státního informačního systému, ale také např. z hlediska snadnější komunikace mezi orgány veřejné moci navzájem i s občany, resp. právnickými osobami, zajištění lepší dostupnosti jejich služeb a na místě nikoli posledním také vzhledem ke značnému ekonomickému efektu. Třebaže tu byl v posledních letech již učiněn nikoli zanedbatelný pokrok, realita ještě stále pokulhává za možnostmi a někdy se úřady i „statečně“ brání zavádění moderních technologií.

77

D. Hendrych a kolektiv, cit. práce, str. 301 a následující; V. Sládeček, cit. práce, str. 144-148; k otázce záznamu vlastnického práva do katastru nemovitostí viz usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 16 Ca 52/97-25. 78 M. Matoušová, L. Hejlík: Osobní údaje a jejich ochrana, ASPI, Praha 2003, str. 222. 79 Tento postup byl v rozporu i s ustanovením § 5 odst. 1 písm. d/ zákona o ochraně osobních údajů, který přikazuje, aby osobní údaje byly shromažďovány toliko ke stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném k jeho naplnění.

27


Aktivita 7,9

Z hlediska způsobů vedení můžeme informační systémy veřejné správy v zásadě členit do tří skupin: 1/ na ty, které jsou vedeny výhradně ve formě listinné; 2/ informační systémy vedené jen v elektronické podobě; 3/ informační systémy, které jsou vedeny oběma způsoby. Mimo to existují ještě informační systémy, které jsou dílem vedeny elektronicky a dílem jakožto listinné. Kvantitativně největší počet informačních systémů orgány veřejné moci je stále veden v listinné podobě. Skutečnost, že musí být v této formě vedeny stanoví některé předpisy expressis verbis. Tak je tomu např. u námořního rejstříku podle § 7 zák. č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, který je veden v rejstříkové knize, která musí mít očíslované listy /vyhláška č. 278/2000 Sb., o námořním rejstříku a dokladech námořních plavidel/. V některých případech plyne použití z povinnosti doprovodit žádosti o zápis do registru předepsanými ověřenými písemnými dokumenty /např. letecký rejstřík § 4 a § 5 zákona o civilním letectví, zák. č. 49/1997 Sb./. Otázkou je, jaká forma přichází v úvahu u těch informačních systémů, u nichž dochází k zásahu do práv a povinností adresátů, přičemž zákon výslovně způsob vedení nestanoví. Vyjdeme-li z faktu, že tam, kde má či může být použita jiná než písemná forma, právní úprava tuto možnost výslovně stanoví, bude se třeba zřejmě přiklonit k závěru, že v těchto případech bude třeba informační systémy vést v listinné podobě. Příkladem takové úpravy je evidence osob ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody /§ 23a zák. č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů/, matrika studentů, kterou vedou vysoké školy pro účely rozpočtové a statistické /§ 88 zákona o vysokých školách, zák. č. 111/1998 Sb./, evidence periodického tisku vedená Ministerstvem kultury /§ 7 tiskového zákona, zák. č. 46/2000 Sb./, plavební rejstřík, který vede plavební úřad /§ 14 zák. č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů/, evidence osvědčení zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků, kterou vede Ministerstvo vnitra /§ 25 zákona o úřednících územních samosprávných celků, zák. č. 312/2002 Sb./ nebo vojenské evidence vedené Ministerstvem obrany, krajskými vojenskými velitelstvími a vojenskými útvary /§ 31 branného zákona, zák. č. 585/2004 Sb./. Tato forma vedení informačních systémů se jeví jako nejméně perspektivní vzhledem ke svoji náročnosti jak pro úřady, tak adresáty a lze očekávat, že v nedlouhé perspektivě by měly být převedeny do elektronické podoby. Otázka jejich autenticity80 je dnes již technicky řešitelná, zejména s využitím zaručeného elektronického podpisu. Námitka, že jde o proces nákladný je akceptovatelná jen v krátkodobém pohledu, protože z hlediska strategického bude naopak přinášet značné úspory. Druhou skupinu tvoří informační systémy, které mohou či musí být podle rozhodnutí povinného subjektu, vedeny oběma způsoby, tedy jak v písemné podobě, tak elektronicky, resp. zčásti tím a oním způsobem. S oběma způsoby81 vedení evidencí výslovně počítá např. zákon o Rejstříku trestů, obecní úřad obce s rozšířenou působností může vést evidenční karty řidiče písemně, pokud je nevede elektronicky /vyhláška č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů/, v podobě listinné i prostředky výpočetní techniky mohou být vedeny evidence osobních údajů vojáků z povolání podle zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů a oběma formami je veden seznam tzv. kvalifikovaných dodavatelů podle zák. č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. 80

Autenticitou se rozumí hodnověrnost či původnost, ale také neporušenost, což zaručený elektronický podpis garantuje /soustavně se touto problematikou zabývali O. Macek, M. Wanner, např. Budou novodobé dokumenty hodnověrné, Veřejná správa 7/2004, str. 25/. 81 Jak patrno, používají právní předpisy různé formulace, které jsou však obsahově totožné.

28


Aktivita 7,9

Elektronicky je veden registr silničních vozidel podle vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů, avšak část obsahující tzv. spis vozidla, kde jsou evidovány veškeré doklady, které má vlastník předložit při registraci vozidla a dalších úkonech je vedena písemně. Obdobně je tomu podle vyhlášky o vodoprávní evidenci č. 7/2003 Sb., kde jsou v listinné podobě evidována pravomocná rozhodnutí vodoprávního úřadu vydaná podle vodního zákona. Také v elektronické podobě je publikován seznam volných pracovních míst uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti /zák. č. 435/2004 Sb./.82 V elektronické podobě je vydáván Telekomunikační věstník, který vede Český telekomunikační úřad podle § 108 a 126 zákona o elektronických komunikacích. Věstník je sice vydáván také v listinné podobě, ale autentické znění je v elektronické formě. Vzhledem k tomu musí být podklady pro uveřejnění zasílány v listinné a současně elektronické podobě nebo elektronickými prostředky, za podmínky, že k nim je připojen zaručený elektronický podpis žadatele založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Dodnes se naproti tomu nepodařilo prosadit rovnocenné vedení Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv v elektronické a papírové podobě. Svědčí o tom poslední novela zák. č. 309/1999 Sb. o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv /zák. č. 380/2005 Sb./, kde původní poslanecký návrh, aby Úřední věstník Evropské unie byl veden také v elektronické podobě, byl odmítnut s poukazem na požadavek materiální dostupnost právních předpisů, třebaže je nepochybné, že tištěná podoba Úředního větrníku se dnes stává přežitkem a totéž lze mutatis mutandis říci i o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv.83 Zápisy do matriční knihy, tj. matriční události a tzv. matriční skutečnosti /např. rozhodnutí o prohlášení manželství za neplatné, rozvod manželství nebo údaje o osvojení/ se činí jednak rukopisně do předem svázaných knih, jednak souběžně pomocí výpočetní techniky /§ 6 zákona o matrikách, jménu a příjmení zák. č. 301/2000 Sb./. Obě formy jsou sice rovnocenné, avšak pokud by však mezi nimi nastal rozpor má přednost zápis holografický.84 Tam, kde je forma vedení informačního systému na volbě příslušného orgánu, jde o záležitost organizačně technické povahy, vybavení výpočetní technikou. Podle strategického dokumentu vlády z 24. 3. 2004 mají být do konce roku 2006 všechny subjekty veřejné správy vybaveny vysokorychlostním internetem, čímž by mělo být vyřešeno i vedení těchto informačních systémů. Otázka převodu listinných částí informačních systémů do digitální podoby je více méně identická s problémy, které byly zmíněny v souvislosti s informačními systémy vedenými v současnosti v listinné podobě. Výlučně pouze v elektronické podobě, resp. prostředky výpočetní techniky, je veden poměrně nevelký okruh informačních systémů. Pouze elektronicky je vedena např. evidence dopravních nehod, evidence občanských průkazů a cestovních dokladů, rejstřík přihlášek a zapsaných ochranných známek /zákon o ochranných známkách, zák. č. 441/2003 Sb./, evidence dopravních nehod /vyhláška č. 32/2001 Sb./ nebo databáze s údaji o působnosti povinných subjektů podle zákona o právu na informace o životním prostředí.

82

Tento seznam je umístěn na portálu Ministerstva práce a sociálních věcí http://portal.mpsv.cz/sz/obcan. Kromě jiných je zde i část EURES, sloužící k vyhledávání zaměstnání v zemích Evropského hospodářského prostrou a ve Švýcarsku /K. Lux, P. Hortlík: Integrovaný informační portál MPSV. Veřejná správa 12/2005, str. 29/. 83 P. Mlsna: Novela zák. č. 309/1999 Sb. z pohledu práva ES/EU, Právní zpravodaj 10/2005. 84 V. Henych: Zákon o matrikách, jménu a příjmení č. 301/2000 Sb. s poznámkami a souvisejícími předpisy, IFEC, Praha 2002, str. 36-39.

29


Aktivita 7,9

Vedle případů, kdy tato forma používána být musí, tj. tam, kde to právní předpis výslovně ukládá, mohou být elektronicky vedeny všechny informační systémy, pro jejichž vedení není určitá forma předepsána, přičemž při zpracovávání údajů v nich obsažených není ně zasahováno do práv adresátů veřejné správy, jako je tomu např. u interních informačních systémů, evidencí obsahujících formuláře apod. O tom, že tuto možnost správní orgány poměrně hojně využívají svědčí např. fakt, že administrativní formuláře ke stažení nabízelo v roce 2003 43,5 % organizačních složek státu, 92, 3% krajů a 31,5% obcí s více než 500 obyvateli. Poněkud méně často je to s možností vyplňovat formulářů on-line, kterou dávala 15,9 % organizačních složek státu, 53, 8% krajů a 12,5 % obcí nad 500 obyvatel. Tato posléze uvedená možnost je ovšem vázán na použití zaručeného elektronického podpisu.85 Je zřejmé, že vedení informačních systémů v elektronické podobě je nejperspektivnější. Není ostatně jiné cesty, má-li opravdu začít fungovat informační systém veřejné správy, sdílení dat a e-government jako celek.

1.3 Elektronické podatelny - podání a doručování Třebaže zákon o elektronickém podpisu otevřel v roce 2000 možnost činit podání a doručování v elektronické formě za použití elektronického podpisu, bylo prosazení této varianty v oblasti orgánů veřejné moci ještě „během na dlouhou trať“. O tom, že tato moderní varianta nemá jen příznivce svědčí např. fakt, že v roce 2002 /zák. č. 226/2002 Sb./ byla z § 42 občanského soudního řádu vypuštěna možnost činit podání elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, která byla zavedena o dva roky dříve. Z důvodů, které nejsou nijak zřejmé, bylo umožněno činit podání pouze s tzv. běžným elektronickým podpisem, které je nutno do tří dnů doplnit, což znamenalo nepochybně krok zpět. Šlo o zásah o to překvapivější, že stejným zákonem byla naopak precizněji upravena možnost činit podání v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem v jiných procesních předpisech. Ještě poněkud obtížněji byla prosazována možnost doručování na elektronickou adresu, jejíž úprava nešla vesměs současně s možností činit elektronická podání. Zdá se nicméně, že v současnosti si možnost elektronického podání, ať se zaručeným elektronickým podpisem nebo bez něj, již trvale získala svoje místo v českém právním řádu a je jen otázkou času, kdy začne být využívána mnohem více, než je tomu dosud.86 V hlavních procesních předpisech je v současnosti též řešena možnost elektronického doručování.

1.3.1 Zákon o správě daní a poplatků /zák. č. 337/1992 Sb./ Řízení v daňových věcech může být zahájeno buď z podnětu daňového subjektu nebo jiné osoby zúčastněné na řízení, v tomto případě se tak stane dnem, kdy podání došlo příslušnému správci daně nebo z podnětu správce daně a řízení je tu zahájeno dnem, kdy byl daňový subjekt či jiná osoba zúčastněná na řízení 87 vyrozuměn o prvním úkonu, který vůči němu v daňovém řízení správce daně nebo jiné osoby, o nichž to zákon stanoví, učinili /§ 21/.

85

Šetření Českého telekomunikačního úřadu o využívání informačních a telekomunikačních technologií v roce 2003. 86 Např. počet daňových podání vzrostl k 31.8. 2005 oproti roku 2004 ze 15 tisíc na více než 26 tisíc a ve srovnání s rokem 2003 je tento nárůst více než šestinásobný, nejvíce přitom rostou podání se zaručeným elektronickým podpisem /http://cds.mfcr.cz/EPO/EPO_podani.html/. 87 M. Kindl, D. Telecký, H. Válková: Zákon o správě daní a poplatků. Komentář, C. H. Beck, Praha 2002, str. 149. K pojmu zúčastněné osoby viz § 7 zákona.

30


Aktivita 7,9

Zákon rozlišuje zvláštní podání a jiná podání. Prvou skupinu tvoří přiznání, hlášení a vyúčtování. Ta je třeba podávat, pokud tak stanoví zákon o správě daní a poplatků či zvláštní zákon příslušnému správci daně na předepsaných tiskopisech.88 Toto podání je pak možno učinit jednak vyplněním a doručením příslušného formuláře, jednak prostřednictvím datové zprávy opatřené zaručeným elektronickým podpisem ve struktuře a tvaru zveřejněném správcem daně /§ 21 odst. 2 zákona/.89 Oznámení, žádosti, návrhy a jiná podání v daňových věcech mohou být učiněna písemně, ústně do protokolu nebo prostřednictvím datové zprávy opatřené zaručeným elektronickým podpisem nebo za použití jiných přenosových technik. Zákon tu příkladmo uvádí dálnopis a telefax, v úvahu přichází i datová zpráva opatřená jiným než zaručeným elektronickým podpisem. Jsou-li použity tyto jiné přenosové techniky musí být podání do tří dnů po odeslání opakováno písemně, resp. ústně do protokolu /§ 21 odst. 5 zákona/. Dotyčný, který činí podání v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem musí buď současně uvést poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci nebo certifikát připojit k podání. Veškerá podání se činí u místně příslušného správce daně. K dodržení lhůty postačuje, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u správce daně nebo podána poštovní zásilka obsahující daňové podání a u datové zprávy opatřené zaručeným elektronickým podpisem doručena čitelná datová zpráva na adresu elektronické podatelny správce daně /§ 14 zákona/. Na požádání musí být přijetí podání potvrzeno /předává-li např. osoba podání správci daně v jeho podatelně, musí jí být k její žádosti tato skutečnost potvrzena razítkem či zvláštní potvrzenkou/.90 Podání činěná prostřednictvím datové zprávy jsou přijímána na společném technickém zařízení správců daně /tj. na elektronické podatelně/ na adresu zveřejněnou správcem daně nebo na technickém nosiči dat, jehož formu zveřejní správce daně.91 Přijetí podání učiněného prostřednictvím datové zprávy na společném technickém zařízení správců daně se potvrzuje tímto technickým zařízením rovněž prostřednictvím datové zprávy s identifikací technického zařízení, na kterém bylo podání přijato, včetně uvedení časového údaje o přijetí. S popsanou úpravou podávání v elektronické podobě /ale také doručováním/, souvisí ustanovení § 34a zákona, které ukládá správcům daně, aby publikovali kromě úředních hodin, v nichž je otevřena jejich podatelna, kde lze odevzdat podání a úředních hodin pro veřejnost, ve kterých je možno u něj učinit podání ústně do protokolu nebo nahlížet do spisu dále též elektronickou adresu své podatelny, formu technického nosiče pro doručování podání v elektronické podobě, seznam kvalifikovaných certifikátů zaměstnanců nebo elektronické adresy, na nichž se kvalifikované certifikáty nacházejí a další možnosti jimiž lze učinit podání pomocí jiných elektronických přenosových technik.92

88

Viz např. § 13a zák. č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších přepisů a § 15 zák. č. 16/1993 Sb., o silniční dani, ve znění pozdějších předpisů. 89 Viz např. adis.mfcr.cz/adis/jepo/ramce 90 V. Boněk: Zákon o správě daní a poplatků. Komentář, Codex Bohemia, Praha 1997, str. 66. 91 Ministerstvo financí stanovilo, že tu musí jít o diskety 3,5. 92 Mimo to musí publikovat i další údaje stanovené § 3 nařízení vlády č. 495/2004 Sb., kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů /zákon o elektronickém podpisu/, ve znění pozdějších předpisů. Totéž samozřejmě platí i pro všechny další orgány, které provozují elektronické podatelny.

31


Aktivita 7,9

Všechny uvedené údaje musí správce daně zveřejnit na své úřední desce nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup, tj. na internetu. Přestože zákon používá disjunktivní formulaci, není zajisté vadou, učiní-li tak správce oběma formami. Zákon dále umožňuje, aby vedle klasického doručování /provozovatelem poštovních služeb nebo zaměstnanci správce daně/ bylo doručováno také na elektronickou adresu /§ 17a/. Tento postup přichází v úvahu tam, kde adresát ve svém podání uvede jako adresu, na kterou mu mají být doručovány písemnosti, vedle adresy pro doručování poštou, také elektronickou adresu. Písemnosti vztahující se k tomuto podání může správce daně doručovat elektronicky na uvedenou elektronickou adresu. Výraz může zde ovšem neznamená, že je na úvaze správce, zda bude doručovat tím nebo oním způsobem. Má-li příslušné technické vybavení, bude jeho povinností vždy doručovat, při splnění všech podmínek, právě elektronicky. Pro případ, že písemnost nebude možno doručit elektronicky, protože se datová zpráva vrátila jako nedoručitelná, je stanoven následující postup: zaměstnance správce daně pověřený doručováním, musí učinit následující dva pracovní dny další pokusy o doručení této datové zprávy elektronicky; doba, kdy tak učiní není určena, může tak tedy učinit kdykoli. Budou-li dny po neúspěšném doručení dny pracovního klidu, je třeba s dalšími pokusy vyčkat jejich uplynutí. Nezdaří-li se toto doručení, bude doručení provedeno na adresu příjemce pro doručování poštou. Zvláštní režim platí pro elektronické doručování do vlastních rukou. Při doručování písemnosti elektronickou formou lze technicky vzato vykázat doručení pouze tak, že sám adresát potvrdí její přijatí. Vzhledem k tomu zákon stanoví, že za doručenou písemnost se považuje situace, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát tzv. elektronickou doručenkou, jíž se rozumí zpráva opatřená jeho zaručeným elektronickým podpisem, který je založen na kvalifikovaném certifikátu. Jestliže adresát do pěti od doručení oznámení o uložení elektronické zásilky určené do vlastních rukou nepotvrdí elektronické podatelně správce daně přijetí zprávy, musí být písemnost doručena na adresu příjemce pro doručování poštou. Na rozdíl od doručování klasických písemností /§ 17 zákona/, zde tedy nepřichází v úvahu fikce doručení. Mezi obligatorní náležitosti rozhodnutí v daňovém řízení patří: označení příslušného správce daně, jenž rozhodnutí vydal, číslo jednací, případně i číslo platebního výměru a datum podpisu rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí, přesná identifikace příjemce rozhodnutí, enunciát s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, jde-li o peněžité plnění, je třeba uvést rovněž částku a číslo účtu příslušné banky, na nějž má být částka zaplacena, lhůta v níž má být plněno, poučení o místu, době a formě podání opravného prostředku s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Rozhodnutí musí být opatřeno vlastnoručním podpisem pověřeného pracovníka správce daně s uvedením jména, příjmení a funkce a otiskem úředního razítka se státním znakem. Tuto posléze uvedenou náležitost je možno nahradit zaručeným elektronickým podpisem pracovníka a jeho kvalifikovaným certifikátem. Zákon řeší důsledky absence a vad poučení, jednak jiných základních náležitostí, která podle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem, či odůvodnění tam, kdy je zákon předepisuje. Zatímco prvé vady jsou konvalidovatelné, u druhých je důsledkem neplatnost, resp. nicotnost rozhodnutí, nejde-li o pouhou zřejmou chybu v psaní či počítání. Tuto, poměrně obecnou dikci vyložil Nejvyšší správní soud restriktivně, když konstatoval, že chybějící zákonné náležitosti správního aktu mohou mít za důsledek jeho nicotnost toliko, pokud je tento nedostatek natolik intenzívní a zřejmý, že po účastnících dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby tento správní akt respektovali. Co se týče vlastnoručního podpisu na rozhodnutí, které je doručováno, judikoval Nejvyšší správní soud pro věci spadající do 32


Aktivita 7,9

působnosti správního řádu tak, že pokud takový podpis chybí a rozhodnutí je opatřeno pouze předtištěným jménem, příjmením a funkcí oprávněné osoby, úředním razítkem a doložkou „za správnost“ podepsanou osobou, která stejnopisy písemného vyhotovení pořídila, pak takový postup neodpovídá § 47 odst. 5 správního řádu zák. /č. 71/1967 Sb./. Je-li přitom součástí správního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou a je i jinak bezvadné, nezakládá tato vada nicotnost rozhodnutí, vzhledem k tomu, že je zřejmé, že rozhodnutí skutečně vydala k tomu oprávněná osoba.93 Totéž bude zřejmě mutatis mutandis platit i pro řízení podle zákona o správě daní poplatků a to samozřejmě jen ohledně vlastnoručního /holografického/ podpisu, nikoli podpisu elektronického, který pojmově nemůže být na tom písemném rozhodnutí, jež je součástí spisu.

1.3.2 Správní řád /zák. č. 500/2004 Sb./ Řízení podle správního řádu lze zahájit buď na základě žádosti nebo z moci úřadní. V prvém případě je řízení zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh /např. na zahájení sporného řízení podle § 141/, kterým se zahajuje řízení došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi, jemuž má být rozhodnutím založeno, změněno či zrušeno právo nebo povinnost, resp. prohlášeno, že právo nebo povinnost má či nemá /§ 27 odst. 1/ a to doručením oznámení nebo ústním prohlášením.94 Žádost, resp. jiný návrh je možno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Obdobně jako je tomu u zákona o správě daní a poplatků, musí zde dotyčný současně uvést poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojit k podání. Je-li podání je do pěti dnů potvrzeno, event. doplněno písemně, ústně do protokolu či v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem, lze jej učinit pomocí jiných technických prostředků, z nichž zákon příkladmo uvádí dálnopis, telefax a veřejnou datovou síť bez použití zaručeného elektronického podpisu /§ 37 odst. 4 zákona/. Aby byla možnost činit žádosti, návrhy a jiná podání v elektronické podobě reálná, ukládá zákon těm správním orgánům, které nejsou schopné zajistit přijímání podání v elektronické podobě, aby uzavřely s obcí s rozšířenou působností, v jejímž správním obvodu má sídlo, tzv. koordinační veřejnoprávní smlouvu o provozování elektronické podatelny /§ 37 odst. 4/.95 Jestliže by k uzavření veřejnoprávní smlouvy nedošlo, rozhodne v případě obecního úřadu krajský úřad, že pro něj bude tuto činnost vykonávat příslušný pověřený úřad a v případě obce s rozšířenou působností činí takové rozhodnutí Ministerstvo vnitra, které by pověřilo jiný obecní úřad s rozšířenou působností.96 U ostatních správních orgánů rozhodne krajský úřad, že pro něj bude tuto povinnost vykonávat obecní úřad obce s rozšířenou působností, do jehož správního obvodu patří. Rozhodnutí, která vydává krajský úřad v přenesené působnosti, se zveřejňují nejméně po dobu 15 dnů na úřední desce toho správního orgánu, který nesplnil povinnost.

93

Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 12/2003-216 a čj. 2 Azs 64/2003-54. Ústavní soud ovšem ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 31/99 naznačil, že tam, kde by rozhodnutí vydané v daňovém řízení podepsala jiné osoba než tak, které je k tomu zmocněna interními předpisy, mělo by to za následek nicotnost aktu. 94 Není-li správnímu orgánu tento účastník znám, činí se oznámení kterémukoliv jinému účastníkovi. 95 Od 1. 1. 2006 budou tyto smlouvy uzavírány podle § 159 a následujících správního řádu.; k problematice veřejnoprávních smluv viz V. Vedral: Nový správní řád a územní samospráva, Správní právo 1/2005, str. 12-13. 96 Tento posléze uvedený případ však nebude v praxi zřejmě přicházet v úvahu.

33


Aktivita 7,9

Doručování je na správním orgánu, který písemnost vyhotovil a ten má též určit formu, v jaké je provede. Učinit tak má sám a v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu /např. úřadu městské části/ nebo prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení a pokud je k řízení příslušný orgán obce, přichází v úvahu i doručení prostřednictvím obecní policie. Třebaže zákon stanoví, že písemnosti, rozumí se listinné, lze doručovat také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, bude právě tato forma zřejmě ještě dlouho preferovanou. Na elektronickou adresu má správní orgán doručovat za podmínky, že o to účastník řízení požádá, pokud to nevylučuje zákon či povaha věci.97 Zákon sice stanoví, že tato forma doručování má být použita zejména může-li to přispět k urychlení řízení, lze mít nicméně za to, že projeví-li účastník vůli a nebude-li tu zákonná či věcná překážka,98 musí správní orgán žádosti vyhovět. O doručování na elektronickou adresu může účastník příslušný správní orgán požádat nejen pro konkrétní řízení, ale i všechna budoucí řízení. Jakmile by pak účastník tento projev odvolal, bude mu doručováno běžným způsobem. Jedná-li se o doručování písemností na elektronickou adresu do vlastních rukou, je tato doručena v okamžiku, kdy její převzetí potvrdí adresát zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem. Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná, doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Stejně jako u zákona o správě daní a poplatků také zde nebude přicházet v úvahu fikce doručení. Nebylo-li možno doručit písemnost, na elektronickou adresu adresáta protože se datová zpráva vrátila jako nedoručitelná, učiní správní orgán neprodleně ještě jeden pokus o doručení a pokud bude tento pokus neúspěšný, doručí písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. To platí jak pro doručování do vlastních rukou tak i ostatní doručování /§ 19 odst. 9/. Fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu. Může jí ovšem být doručeno, kdekoli bude zastižena, což pojmově nepřichází v úvahu u doručování listin v elektronické podobě. Jedná-li se o písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, lze doručit jednak adresátovi, jednak tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem /toto úřední ověření není třeba, jestliže byla plná moc udělena před doručujícím orgánem/. Pokud by mělo být takové zmocnění dáno pro doručování na elektronickou adresu, muselo by obsahovat též elektronickou adresu osoby, která má písemnosti přebírat. Zákon nestanoví postup pro případ doručování písemnosti, která se nedoručuje do vlastních rukou, jejíž převzetí však má být potvrzeno buď příjemcem nebo jinou vhodnou fyzickou osobou, na elektronickou adresu /§ 20 odst. 3 /. Vzhledem k tomu, že převzetí písemnosti má být potvrzeno, přicházel by zde v úvahu analogický postup jako tam, kde se jedná o doručování do vlastních rukou. Z povahy věci vyplývá, že tu zřejmě bude možno touto formou doručovat pouze adresátovi, případně osobě, kterou k tomu zmocní. Pro doručování písemností na elektronickou adresu, jejichž doručení není třeba potvrzovat, bude postupováno podle obecného režimu § 19 odst. 9 zákona. 97

Za stejných podmínek lze doručovat také na adresu, kterou správnímu orgánu účastník sdělí. Na elektronickou adresu nepůjde např. doručovat usnesení o vykázání z místa konání úkonu /§ 63/, které se vyhlašuje ústně.

98

34


Aktivita 7,9

Podle § 20 odst. 6 zákona platí, že písemnosti, včetně těch, které jsou doručované do vlastních rukou, určené advokátovi mohou přijmout i jejich koncipienti, resp. jiné zaměstnanci. Je-li vykonávána advokacie společně s jinými advokáty,99 mohou být písemnosti a to opět včetně těch, které jsou doručovány do vlastních rukou, přijímat i jejich společníci, koncipienti a zaměstnanci.100 Jinak platí pro doručování advokátům, notářům, soudním exekutorům a dalším osobám, které poskytují právní pomoc obdobně ustanovení o doručování právnickým osobám. Pokud se týče právnických osob doručují se písemnosti na adresu pro doručování, na adresu jejího sídla či sídla organizační složky, jíž se řízení týká. U zahraničních právnických osob se doručuje na adresu sídla její organizační složky zřízené v České republice, týká-li se písemnost činnosti této organizační složky. Při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě se doručuje na elektronickou adresu právnické osoby. Jde-li o písemnosti doručované do vlastních rukou, musí ovšem převzetí písemnosti být potvrzeno zaručeným elektronickým podpisem, kterým disponuje pouze konkrétní fyzická osoba.101 ??? Je-li ve správním řízení vyhotovováno písemné rozhodnutí, musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti, k nímž patří v prvé řadě jeho náležité označení /výslovně musí být uvedeno, že jde o rozhodnutí případně jiné zákonem určené označení/. Dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, identifikaci a podpis oprávněné úřední osoby, který lze na stejnopisu nahradit běžnými doložkami /např. vlastní rukou nebo v. r./. Uvedena musí být též jména a příjmení všech účastníků. Je-li rozhodnutí doručováno elektronicky, vyhotovuje úřední osoba odpovídající za písemné vyhotovení rozhodnutí, jeho elektronickou verzi, přičemž na místě otisku úředního razítka uvede formulaci „otisk úředního razítka“ a dokument podepíše svým zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb /§ 69 odst. 2 zákona/. Správní řád počítá s tím, že při doručování bude používán též tzv. dálkový přístup. Tento institut byl do našeho právního řádu zaveden zákonem o svobodném přístupu k informacím /zák. č. 106/1999 Sb./, který jej definoval tak, že jde o přístup neomezeného okruhu žadatelů pomocí telekomunikačního zařízení, např. prostřednictvím internetu.102 Pokud jiné právní předpisy hovoří o dálkovém přístupu, je tento pojem vykládán analogicky. Při doručování veřejnou vyhláškou /tj. osobám neznámého pobytu, sídla, těm, kterým se prokazatelně nedaří doručovat atd./ /§ 25/ se postupuje tak, že se písemnost, resp. oznámení o možnosti jejího převzetí, vyvěsí na úřední desce toho správního orgánu, který doučuje. Písemnost, resp. oznámení je třeba zveřejnit rovněž způsobem umožňujícím dálkový přístup, tj. na tzv. elektronické úřední desce. Vzhledem k tomu, že se písemnost považuje za doručenou patnáctým dnem po vyvěšení, je-li v této lhůtě splněna i povinnost zveřejnit

99

Viz § 14-15 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Přiměřeně to platí také pokud jde o doručování notářům, soudním exekutorům, daňovým poradcům a patentovým zástupcům. 101 Co se týče ostatních způsobů doručování právnickým osobám, tj. těch, jejichž převzetí má být doručeno a písemností, jejichž převzetí nemusí být doručeno, platí zde to, co bylo řečeno u doručování osobám fyzickým. 102 V zákoně o informačních systémech veřejné správy, zák. č. 365/2000 Sb. je dálkový přístup vymezen jakožto přístup do informačního systému prostřednictvím telekomunikačního zařízení, např. internetu. Vzhledem k povaze tohoto média je zřejmé, že i zde se počítá s tím, že by přístup měl být umožněn zásadně všem zájemcům. V literatuře jsou uváděny jako další možné formy dálkového přístupu teletext a hlasový konverzant pro telefonující žadatele, které však pro účel doručování nepřicházejí v úvahu /F. Korbel a kolektiv: Právo na informace. Komentář, Linde, Praha 2004, str. 49-50/. 100

35


Aktivita 7,9

písemnost způsobem umožňujícím dálkový přístup, platí, že obě uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, byť i postupně. Správní řád předpokládá, že každý správní orgán musí mít kromě klasické úřední desky103 která bude nepřetržitě veřejně přístupná, také tzv. elektronickou úřední desku, na níž bude zveřejňován obsah úřední desky. Pokud by správní orgán nebyl schopen zajistit zveřejněné úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup, postupuje se zde obdobně, jako v případě zajištění podání v elektronické podobě. Správní orgán má předně uzavřít veřejnoprávní smlouvu s obcí s rozšířenou působností, v jejímž správním obvodu má sídlo, jejímž obsahem bude zveřejňování obsahu úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup. Jestliže by k uzavření této smlouvy nedošlo, rozhodne krajský úřad, že tuto činnost bude pro obecní úřad vykonávat pověřený úřad do jehož správního obvodu patří. V případě jiného správního orgánu rozhodne nadřízený správní orgán, že pro něj bude tuto povinnost vykonávat buď sám nebo jejím vykonáváním pověří jiný podřízený věcně příslušný správní orgán ve svém správním obvodu. Správní řád upravuje poprvé též specifický institut opatření obecné povahy, což je zvláštní abstraktně konkrétní či konkrétně abstraktní typ úkonu správního orgánu vůči neurčitému počtu dotčených osob, který leží na pomezí mezi správním aktem a právním předpisem.104 Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním má správní orgán po projednání s dotčenými orgány doručit veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí nejméně po dobu 15 dnů, kromě své úřední desky také na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat. V případě potřeby návrh zveřejní i jiným způsobem, v místě obvyklým. Současně vyzve dotčené osoby, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky /§ 172 zákona/. Pokud není možno vzhledem k jeho rozsahu zveřejnit návrh na úřední desce v úplném znění, musí být na úřední desce uvedeno, o jaké opatření obecné povahy jde, zájmů, kterých subjektů se přímo dotýká a kde a v jaké lhůtě se lze s návrhem seznámit. Úplné znění návrhu včetně odůvodnění však musí být i v takovém případě zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tuto povinnost by však musel správní orgán stejně splnit, protože zákon stanoví, že návrh opatření obecné povahy se doručuje veřejnou vyhláškou podle § 25, který předepisuje, aby písemnost nebo oznámení bylo vždy zveřejněno i způsobem umožňujícím dálkový přístup.

1.3.3 Soudní řád správní /zák. č. 150/2002 Sb./ Podle § 37 soudního řádu správního mohou účastníci a osoby zúčastněné na řízení provádět úkony jakoukoli formou, ledaže by zákon určitou formu stanovil.105 Mimo to může předseda senátu vždy uložit, že úkon je třeba provést buď písemně nebo ústně do protokolu. Podání, které obsahuje úkon, jímž se disponuje řízením či jeho předmětem /tj. např. zahájení řízení, zúžení žalobního návrhu, zpětvzetí návrhu, resp. žaloby/ může být provedeno písemně, ústně do protokolu či elektronicky, podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Bude-li 103

Srovnej zejména § 112 zák. č.128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/, ve znění pozdějších předpisů, § 71 zák. č. 129/2000 Sb., o krajích /krajské zřízení/, ve znění pozdějších předpisů. § 83 zákona o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a zák. č. 501/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu; obecně k problematice úředních desek S. Kadečka: Právo obcí a krajů v České republice, C. H. Beck, Praha 2003, str. 156. 104 D. Hendrych: K institutu opatření obecné povahy v novém správním řádu, Právní rozhledy 3/2005. 105 Pojem účastníků řízení a osob zúčastněných na řízení viz § 33-34 zákona.

36


Aktivita 7,9

učiněno v jiné formě /např. faxem, dálnopisem, v elektronické formě avšak nikoli se zaručeným elektronickým podpisem/, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být přiložen jeho originál; nestane-li se tak, k takovému podání se nepřihlíží. Vzhledem k tomu, že výrazem písemným zde zákon nepochybně rozumí v listinné podobě, nepřichází v úvahu ani ústní potvrzení do protokolu ani úkon v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem, jakkoli se to může jevit nevhodné. Kolegiální orgán a elektronický podpis Podání, které je třeba doručit ostatním účastníkům, případně osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném počtu stejnopisů. Jak patrno míří toto ustanovení k podání, které bylo učiněno v listinné podobě. Zákon neřeší, jak se bude postupovat v případě, že podání je učiněno elektronicky. Bude-li se trvat na to, že i takové podání je třeba těmito stejnopisy případně i následně doprovodit, ztratila by vlastně tato forma svůj účel. Na druhé straně zřejmě nelze trvat na tom, aby soud zajistil vytištění stejnopisů, protože tím by se přinejmenším narušila rovnost mezi účastníky řízení a to, co je tímto ustanovením sledováno, totiž přesunout náklady na toho, kdo činí podání. Nabízí se řešení, že tam, kde účastník požádá o doručení v elektronické podobě, lze mu touto cestou doručovat i stejnopis, v opačném případě by však muselo být podání doprovázeno stejnopisy v listinné podobě. Pokud se týče doručování, je úprava soudního řádu správního poměrně stručná, když vymezuje způsoby /§ 42/, jimiž lze písemnosti doručovat, tj. soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, event. zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě a v případě potřeby i jiným státním orgánem. Jinak zákon odkazuje pokud se týče doručování na občanský soudní řád a upravuje jen odchylky od jeho režimu /zejména ohledně možnosti ukládání písemností u soudu s účinky doručení a doručování osobám zúčastněným na řízení na úřední desce soudu/. Novelou občanského soudního řádu provedenou zák. č. 555/2004 Sb. odpadly dosavadní námitky vůči doručování veřejnou datovou sítí tam, kde je třeba mít ve spise doklad o doručení např. pokud se řízení končí.106 Podle § 45f občanského soudního řádu se tzv. účinné doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě považuje i za doručení do vlastních rukou adresáta, takže by tento způsob neměl být na překážku i tomuto doručování. Bude-li doručováno veřejnou datovou sítí, musí se tak stát za použití zaručeného elektronického podpisu. Předseda senátu, resp. specializovaný samosoudce může rovněž uveřejnit svoje rozhodnutí nebo jiné písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup či na úřední desce obecního úřadu. Tato publikace však nemá účinky doručení.107 Zvláště je pak třeba zmínit, že předvolání činí soud písemně nebo při jednání přítomné ústně. V naléhavých případech pak lze předvolávat také telefonicky, telegraficky, jakož i elektronickou cestou podepsané zaručeným elektronickým podpisem.

1.3.4 Občanský soudní řád /zák. č. 99/1963 Sb./ Úprava podání v občanském soudním řádu se odchyluje od ostatních základních procesních předpisů v tom, že jej neumožňuje činit bez dalšího elektronicky. Podle § 42 lze sice podání činit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem. Pokud jde o podání obsahující návrh ve věci samé, má bez dalšího účinky pouze /perfektní/ podání písemné a ústní do protokolu. Podání učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději 106

V. Vopálka, V. Mikule, V. Šimůnková, M. Šolín: Soudní řád správní. Komentář, C. H. Beck, Praha 2004, str. 80. 107 J. Brothánková, M. Žišková: Soudní řád správní, Linde, Praha 2003, str. 80.

37


Aktivita 7,9

do tří dnů. Ve stejné lhůtě je třeba doplnit předložením jeho originálu případně písemným podáním shodného znění, písemné podání, které bylo učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě. Nestane-li se tak soud k takovým podáním nepřihlíží. Na druhé straně ovšem postačuje, aby takové písemné podání bylo včas podáno na poště. Otázku, zda má podání učiněné v elektronické podobě příslušné procesní účinky i v případě, že by nebylo elektronicky podepsané, odpovídá literatura kladně.108 Doplnit elektronické podání písemným podáním shodného znění připadá ovšem v úvahu pouze obsahuje-li podání ve věci samé, v opačném případě tato povinnost neplatí. Účastník pak musí soudu předložit na základě výzvy předsedy senátu originál i jiných podání toliko v případě, že byla učiněna telefaxem a nikoli tedy elektronicky /§ 42 odst. 3/. Proč zákonodárce tak torpidně trvá na této úpravě není patrno. Přitom tu navíc staví i další zbytečné otazníky. Jak bylo již zmíněno lze v oblasti orgánů veřejné moci používat pouze zaručené elektronické podpisy a kvalifikované certifikáty vydávané akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb. Ze systematického a historického výkladu však plyne, že občanský soudní řád má v § 42 na mysli obyčejný elektronický podpis. Ačkoli se podání činí vůči soudu, je úprava občanského soudního řádu lex specialis, která vylučuje v tomto směru obecnou úpravu. Tento závěr podporuje i literatura, v níž se jednoznačně konstatuje, že např. pokud je žaloba podaná elektronicky je řízení zahájeno dnem, kdy dojde soudu, avšak pouze jen pod podmínkou, že potřebná doplnění dojdou soudu v uvedené třídenní lhůtě.109 Ustanovení § 42 odst. 4, které ukládá, aby každé podání bylo předloženo s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. Zde lze v podstatě opakovat to, co bylo konstatováno v souvislosti s úpravou soudního řádu správního. Občanský soudní řád obsahuje mimořádně kasuistickou úpravu doručování, kde snaha zákonodárce upravit každý detail, vede nutně k tomu, že vznikají otázky, na které bude muset hledat praxe složitě odpovědi.110 Písemnosti se doručují při jednání nebo jiném soudním úkonu, jinak nařídí předseda senátu, aby byla doručena prostřednictvím doručujícího orgánu nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Stejně jako v jiných zákonech je vázáno doručení prostřednictvím veřejné datové sítě podle § 45f občanského soudního řádu na vůli adresáta. Doručovat touto formou lze jen v případě, kdy jsou současně splněny tyto podmínky: adresát sdělil soudu svoji elektronickou adresu, požádal o doručení písemnosti na tuto adresu, resp. s tím vyslovil souhlas a uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který jeho kvalifikovaný certifikát vydal a vede jeho evidenci či takový certifikát soudu předložil. Při doručování na elektronickou adresu soud současně vyzve adresáta, aby do tří dnů od odeslání písemnosti doručení potvrdil

108

J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář, M. Mazanec: Občanský soudní řád. Komentář, C. H.Beck, Praha 2003, str. 146. 109 A. Winterová a kolektiv: Civilní právo procesní, Linde, Praha 2004, str. 199; stejně i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1128/97. 110 Podrobně tuto situaci rozebírá A. Winterová: Doručování soudních písemností jako jeden z problémů spravedlnosti, Právní zpravodaj 1/2005, str. 1 a následující. + další ??? Jak bylo již zmíněno, platí tato úprava s příslušnými kromě stanovených výjimek též pro režim soudního řádu správního a odvolává se na ni v § 63 rovněž trestní řád. V podrobnostech pokud se týče doručování viz A. Wintrová a kolektiv, cit. práce.

38


Aktivita 7,9

a to písemnou zprávou opatřenou zaručeným elektronickým podpisem.111 . Účinné doručení se přitom zároveň považuje za doručení do vlastních rukou. Vrátí-li se písemnost jako nedoručitelná nebo adresát její doručení v uvedené lhůtě nepotvrdil stanoveným způsobem, má se za to, že doručení není účinné, což znamená, že nebylo doručeno vůbec a soud musí doručovat jiným způsobem, tedy v písemné formě. Rovněž zde tedy nepřichází v úvahu fikce doručení. Na rozdíl např. od zákona o správě daní a poplatků není třeba pokus opakovat. Zvláštní úprava platí pro předvolávání k soudu, které lze v naléhavých případech uskutečnit též telegraficky, v elektronické podobě,112 telefonicky nebo telefaxem. Pro úplnost dodejme, že předvolat lze i ústně při jednání nebo při jiném úkonu soudu, u něhož je předvolaný přítomen.113

1.3.5 Trestní řád /zák. č. 141/1961 Sb./ Podáním je možno podle trestního řádu učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky zaručeným elektronickým podpisem,114 telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. V tomto případě uvede ten, kdo podání činí současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci nebo certifikát připojí k podání /§ 59/. Na rozdíl od jiných procesních úprav se zde tedy výslovně nepočítá s podáním v elektronické podobě bez zaručeného podpisu. Zákon předepisuje, aby podání každé podání mělo, kromě obsahových náležitostí též příslušný počet stejnopisů tak, aby jeden zůstal u příslušného orgánu činného v trestním řízení a každá osoba dotčená podáním dostala jeden stejnopis. Nesplňuje-li tyto požadavky podání, orgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli k doplnění s poučením, jak nedostatky odstranit a určením lhůty k jejich odstranění. Jestliže se tak v této lhůtě nestane, k podání se dále nepřihlíží. Rovněž zde, obdobně jako je tomu u občanského soudního řádu, se toto ustanovení vztahuje k podání, které se činí písemně v listinné podobě. Pokud se týče podání v elektronické podobě, bude třeba zřejmě zde tedy bude třeba postupovat způsobem, který byl popsán v souvislosti s podáním podle soudního řádu správního. Pokud se týče doručování odkazuje trestní řád na režim občanského soudního řádu a sám upravuje jen některé odchylky /§ 62/. I v trestním řízení lze tedy doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, jsou-li splněny zmíněné podmínky předepsané občanským soudním řádem.115 Zvláštní režim doručování je upraven pro případ právního styku s cizinou. Podle § 379 trestního řádu platí, že příslušné orgány České republiky zde mohou zahájit řízení na základě žádosti orgánu cizího státu, která jim byla doručena telefonem, faxem nebo elektronicky opatřené zaručeným podpisem, za podmínky, že nemají pochybnosti o její hodnověrnosti a nesnese-li věc odkladu. Zde však vždy musí být následně předložen originál žádosti, ve lhůtě stanovené dožádaným orgánem, bez ohledu na to, že bylo podepsáno zaručeným podpisem. 111

Tato datová zpráva je průkazem doručení /§ 50e/. Zaručený elektronický podpis musí při doručování ovšem použít i soud. 112 Zřejmě i tu bude muset být použit zaručený elektronický podpis. 113 Vzhledem k ustanovení § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bude uvedený režim platit i pokud se týče řízení před Ústavním soudem. 114 Tento požadavek plyne z dikce, podle níž musí být podání v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštního předpisu /P. Šámal, V. Král, J. Baxa, F. Púry: Trestní řád. Komentář, C. H. Beck, Praha 2002, str. 31/. 115 M. Hulmák: Elektronický právní styk, Právní rozhledy 7/2005, str. 233.

39


Aktivita 7,9

1.3.6 Elektronické podání a doručování ve zvláštních zákonech Kromě úpravy v obecných procesních předpisech, se setkáváme s možností činit podání, případně doručovat v elektronické podobě i v některých zvláštních zákonech, které obsahují dílčí, resp. speciální úpravu. Tak je tomu podle zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož žádost o vydání výpisu, jakož i a o nahlédnutí do opisu může osoba, jíž se údaje týkají zaslat v elektronické podobě. Vzhledem k tomu, že jde o podání vůči orgánu veřejné moci,116 musí být žádost opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Rejstřík trestů postupuje tak, že nejprve ověří, zda osoba žadatel zaplatil příslušný poplatek podle tj. 20 Kč za nahlédnutí do opisu a 50 Kč za výpis, což je třeba učinit příkazem vydaným v elektronické podobě. Následně pak buď dotyčnému zašle výpis v listinné podobě a pokud o to požádá, současně mu pro informaci zašle výpis i v elektronické podobě nebo mu umožní nahlédnout do opisu a to tak, že mu pro informaci zašle opis v elektronické podobě. Jak patrno jsou elektronické dokumenty v tomto případě pouze informativního charakteru a nemají tedy povahu veřejné listiny. Mimo to je zajištěna oboustranná komunikace mezi Rejstříkem trestů na straně jedné a soudy, státními zastupitelstvími a jinými správními orgány tím, že v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem mohou být předávány též trestní listy, zprávy soudu a státního zastupitelství, výpisy a opisy určené státním orgánům, jakož i žádosti o ně. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení /zák. č. 582/1991 Sb./ umožňuje činit podání, jakož i jiné úkony ve věcech pojistného vedle písemné formy a ústně do protokolu rovněž v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem /§ 123e/. Pokud je pro podání nebo jiný úkon předepsán tiskopis, lze jej učinit také: a/ se souhlasem příslušného orgánu sociálního zabezpečení na počítačové sestavě, jejíž údaje, obsah i uspořádání údajů jsou shodné s předepsaným tiskopisem nebo pomocí produktu výpočetní techniky, který je co do údajů shodný s předepsaným tiskopisem; b/ v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, vyplývá-li z charakteru podání, resp. jiného úkonu, že je lze v této podobě učinit /příslušný orgán sociálního zabezpečení je povinen zveřejnit tyto tiskopisy v elektronické podobě/;117 c/ pomocí produktu výpočetní techniky, který je shodný co do údajů, formy a formátu s příslušným tiskopisem, za podmínky, že právnickou nebo fyzickou osobou je stvrzeno vytvoření tohoto produktu.118 Obdobně jako je tomu v jiných úpravách, musí ten, kdo činí podání v elektronické podobě, současně s tím buď uvést poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci nebo certifikát připojit k podání. Orgány sociálního zabezpečení jsou pak povinny zveřejnit na své úřední desce a také způsobem umožňujícím dálkový přístup kromě úředních hodin jejich podatelny, kde lze odevzdat podání a úřední hodiny pro veřejnost, ve nichž lze učinit podání ústně do protokolu a nahlížet do spisu dále též elektronickou adresu podatelny, formu technického nosiče pro doručování podání v elektronické podobě a seznam kvalifikovaných certifikátů svých zaměstnanců případně elektronické adresy, na nichž se tyto certifikáty nacházejí. 116

Rejstřík trestů je tzv. vnitřním dekoncetrátem, podřízený Ministerstvu spravedlnosti. Viz http://www.cssz.cz/tiskopisy/ELDP_2004/evidencni_listy_2004.asp. 118 Využívání formulářů z Portálu veřejné správy přineslo v období leden.srpen 2005 podle odhadů úspory v částce kolem 50 milionů Kč České správě sociálního zabezpečení a dalším subjektům, které činí podání pak ještě dalších 10 milionů /viz http://www.businessworld.cz/bw.nsf. 117

40


Aktivita 7,9

Podle zákona o státní sociální podpoře /zák. č. 117/1995 Sb./ lze podání nebo jiný úkon pro který je předepsán tiskopis,119 učinit kromě písemné formy také na počítačové sestavě, jejíž údaje, obsah i uspořádání údajů jsou identické s předepsaným tiskopisem. Předpokladem je, že k tomu dá souhlas orgán příslušný v řízení o dávkách. Dále je možno takové podání, resp. úkon učinit i v elektronické podobě opatřené zaručeným elektronickým podpisem, podmínkou zde je, že Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo příslušný tiskopis v elektronické podobě /§ 68b zákona/. V elektronické podobě lze požádat o vydání nového občanského průkazu z důvodu skončení platnosti stávajícího uplynutím doby /§ 4 zák. č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů/. Takovou žádost je třeba podat před uplynutím této doby platnosti průkazu a musí být opatřena zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu, vydaném akreditovaným poskytovatelem elektronických služeb připojena k ní musí být digitálně zpracovaná fotografie žadatele a jeho podpisu. Byla-li žádost o vydání občanského průkazu podána elektronicky, odevzdá občan dosavadní občanský průkaz při převzetí nového občanského průkazu.120 Elektronicky lze, vedle ústní, písemné, faxové a jiné technicky proveditelné formy /např. telegraficky, dálnopisem, na některém technickém nosiči dat/, podat žádost o informace o životním prostředí /§ 3 zák. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů/. Zákon stanoví jako podmínku pro všechna formy žádosti, že z nich musí být patrno, kdo ji podal. Bude-li tedy žádost podána elektronicky, je třeba, aby obsahovala takové údaje, aby žadatele bylo možno identifikovat. Na druhé straně, s ohledem na povahu práva na informace, zřejmě nebude třeba, aby podpis byl zaručený, bez ohledu na to, že jde případně o úkon, který je činěn vůči orgánům veřejné moci. Zák. č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů ve zněn pozdějších předpisů, ukládá povinným osobám hlásit tzv. podezřelé obchody Finančně analytickému útvaru Ministerstva financi.121 Běžně se toto oznámení děje doporučeným dopisem na adresu tohoto úřadu nebo písemně či ústně do protokolu v předen dohodnutím místě. Na roveň písemnému oznámení stojí rovněž oznámení podané elektronicky technickými prostředky, zajišťujícími zvláštní ochranu přenášených údajů. Takové oznámení musí být nepochybně podepsáno zaručeným elektronickým podpisem. Hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo v jiných mimořádných případech je možné Finanční analytický útvar upozornit i telefonicky, zasláním faxové zprávy, nebo zasláním zprávy elektronickou poštou i bez zaručeného podpisu a následně pak učinit oznámení o podezřelém obchodu.122 Poměrně rozsáhle je elektronické podání a doručování používáno v oblasti působnosti celních orgánu. Tak podle celního zákona lze vydat elektronicky např. rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu nebo o ukončení režimu a také celní prohlášení. Činit řadu úkonů elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, zák. č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá 119

Ve smyslu § 67 zákona se zahajuje řízení o přiznání dávky.na základě písemné žádosti osoby podané u příslušného orgánu státní sociální podpory na předepsaném tiskopisu. Viz http://forms.mpsv.cz/sspforms/ 120 Tato možnost bude přicházet v úvahu od 1. 1. 2006. 121 Co se rozumí podezřelým obchodem a které subjekty jsou povinnými osobami stanoví § 1a odst. 6 a 7 zákona. 122 Podrobnosti stanoví vyhláška č. 344/2004 Sb., o plnění oznamovací povinnosti podle zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů.

41


Aktivita 7,9

práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tak žádost o zásah celního úřadu za účelem potírání tzv. pirátského zahraničního obchodu123 podává majitel dotčeného práva k duševnímu vlastnictví na předepsaném formuláři a příslušné ředitelství mu zašle buď písemně nebo k jeho žádosti elektronicky sdělení s uvedením částky, kterou je povinen uhradit na základě prohlášení. Rovněž toto prohlášení může dotyčný učinit buď písemně nebo elektronicky, s uvedením čísla účtu, na který má být částka uhrazena. Zásah může celní úřad činit zásadně jen k žádosti majitele práva, Pokud však celní úřad zajistí zboží při provádění celního dohledu v době, kdy ještě tato žádost nebyla podána, sdělí majiteli práva že případně mohlo dojít k porušení jeho práva, aby mu tak umožnil podat žádost o zásah celního úřadu. Toto sdělení činí buď písemně nebo elektronicky. Obdobně postupuje též v případě, že mu bylo předáno zboží jiným orgánem. Aby mohl majitel práva uplatnit jeho ochranu, zasílá mu příslušný celní úřad, opět buď písemně nebo elektronicky, sdělení obsahující identifikační údaje subjektů, které se mohly podílet na výrobě či úpravě zboží, jímž byla porušena práva k duševnímu vlastnictví a majitel práva je pak povinen informovat příslušný celní úřad písemně nebo elektronicky, že bylo zahájeno řízení o určení, zda jde o zboží, jehož výrobou nebo úpravou byla porušena práva k duševnímu vlastnictví. Stejná forma, tj. písemná nebo v elektronické podobě přichází v úvahu také pokud se týče úkonů postiženého majitele práva k duševnímu vlastnictví, deklarantů, vlastníků a dražitelů zboží, při zjednodušeném řízení za účelem likvidace zboží, jehož výrobou nebo úpravou byla porušena práva k duševnímu vlastnictví podle § 14 zákona. Tímto způsobem může majitel práva dát dále např. souhlas s odstraněním ochranných známek nebo jiným úpravami zboží, aby s ním bylo možno disponovat jinak než jejich prodejem /např. pro humanitární účely/. Ve všech případech pokud přichází v úvahu podání či jiný úkon v elektronické podobě, musí být podepsán zaručeným elektronickým podpisem. Písemně nebo elektronicky se zaručeným podpisem lze činit úkony též podle zák. č. 676/2004 Sb., povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 7 zákona ukládá všem výrobcům, osobám, které plní líh do spotřebitelského balení a jeho dovozcům, aby se zaregistrovali. Návrh na registraci jednou z obou forem se podává celnímu ředitelství příslušnému podle sídla právnické osoby, resp. místa pobytu podnikající fyzické osoby, která podává návrh na registraci. Na řízení o registraci se ovšem vztahuje správní řád, takže tato úprava vlastně není nezbytná. Na druhé straně lze nepochybně vzhledem k tomu za podmínek stanovených správním řádem také rozhodnutí celního ředitelství o registraci elektronicky doručovat. Elektronicky lze učinit také oznámení, že si držitel hodlá ponechat nespotřebované kontrolní pásky, jimiž se musí značit líh ve spotřebitelském balení, vyrobený na daňovém území České republiky nebo na toto území dovezený /§ 15 zákona/. Alternativně a rovnocenně lze používat jak písemné ta elektronické formy k úkonům podle zák. č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty. Tak je tomu např. při podávání žádosti o nakládání s geneticky modifikovanými organismy /§ 5/, dále tam, kde subjekt mající oprávnění nakládat s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty plní povinnost každoročně hlásit Ministerstvu životního prostředí přehled geneticky modifikovaných organismů, údaje o jejich množství a o způsobu nakládání s nimi za uplynulý kalendářní rok /§ 19 zákona/ nebo činí oznámení pro hodnocení 123

Takto je označován vlastnictví, držba, skladování a jiné činnosti s takovým zbožím, jehož výrobou či úpravou byla porušena práva k duševnímu vlastnictví na celním území Evropských společenství /I. Telec, P. Tůma: Přehled práva duševního vlastnictví a jeho právní ochrany v České republice, Právní rádce 2/2004.

42


Aktivita 7,9

rizika pro nakládání s těmito produkty. Zákon sice nestanoví blíže, že činí-li se úkon elektronickou poštou, je třeba, aby byl podepsán zaručeným elektronickým podpisem, nicméně i zde je třeba tak učinit, vzhledem k tomu, že jde o podání vůči orgánu veřejné moci. Plyne tak i z faktu, že se na řízení podle tohoto zákona vztahuje správní řád. Podle zák. č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, je třeba k provozování stanovených zařízení v oblasti energetiky, výroby a zpracování kovů, zpracování nerostů a dalších povolení, které vydává Ministerstvo životního prostředí po dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Žádost o povolení provozovat tyto činnosti je možno podat bud elektronicky nebo na předepsaném formuláři /§ 4/. Třebaže zákon ani v tomto případě výslovně nepožaduje, ale žádost podaná v elektronické podobě byla podepsána zaručeným podpisem, je třeba tuto podmínky splnit vzhledem k tomu, že se činí vůči orgánu veřejné moci. Mezi předpoklady ochrany tzv. národních ochranných známek patří její zápis do rejstříku ochranných známek, který vede Úřadem průmyslového vlastnictví /§ 2 zákona o ochranných známkách, zák. č. 441/2003 Sb./. O tento zápis se žádá přihláškou, která může být podána také v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem, k níž se přikládá jedno vyobrazení ochranné známky. Obdobně je tomu i v případě řízení na přihlášku národní ochranné známky podle § 50 zákona. 124 Též elektronicky je možno činit podání státnímu zastupitelství /§ 16a zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon samozřejmě umožňuje činit i podání písemná, ústní do protokolu, faxová a dalšími formami/. Nejasné je, zda i v tomto případě musí být opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, vzhledem k tomu, že je činěno vůči orgánu veřejné moci. Lze však mít za to, že to není nezbytné. Zákon totiž předpisuje, aby z podání bylo patrno, kdo je podává, v jaké věci, jaké jsou jeho důvody a čeho se dotyčný domáhá, což jsou náležitosti, které nepochybně splňuje i podání opatřené obyčejným elektronickým podpisem. Pro tento výklad svědčí i to, že státní zastupitelství musí prošetřit také anonymní podání, jestliže obsahují dostatečné údaje pro to, aby jejich obsah bylo možno prověřit. Významného pokroku při uplatňování e-governmentu bylo dosaženo přijetím zák. č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. Spisová služba, tj. služby zajištění odborné správy dokumentů došlých a vzešlých z činnosti původce, resp. jeho právních předchůdců zahrnující jejich řádný příjem, evidenci, rozdělování, oběh, vyřizování, vyhotovování, podepisování, odesílání, ukládání a vyřazování ve skartačním řízení, jakož i kontrolu těchto činností /§ 2 písm. k/ zákona/ může podle něj být vykonávána v závislosti na povaze dokumentu jak písemnou, tak i elektronickou formou za použití výpočetní techniky.125 Podrobnosti týkající se výkonu spisové služby stanoví vyhláška č. 646/2004 Sb., která obsahuje zejména úpravu režimu vyznačování přijetí dokumentu doručovaného v digitální podobě,126 ten se opatřuje identifikátorem elektronické podatelny, jenž pak má charakter podacího razítka, dále jejich podepisování, jež činí zaměstnanec pověřený k tomu vnitřními přepisy a to tak, že k němu připojí zaručený elektronický podpis a náležitosti při ukládání

124

Podrobnosti upravuje vyhláška č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách. . Podrobně se touto problematikou zabývá I. Bittner, D. Bosáková, O. Kuntová, M. Matoušová, L. Nezdarová, R. Ševčík a A. Štroblíková: Spisová a archivní služba ve státní správě, samosprávě a v podnikatelské sféře, Linde, Praha 2005. 126 Režim přijímání datových zpráv se řídí vyhláškou o elektronických podatelnách /č. 496/2004 Sb./. 125

43


Aktivita 7,9

dokumentů v digitální podobě, u nichž musí být zásadně zachována jejich neměnnost, resp. autenticita a některé další náležitosti.127 Zmínit je třeba též zákon o veřejných zakázkách /zák. č. 40/2004 Sb./, třebaže zde tzv. zadavatelé, tj. stát, územní samosprávný celek, veřejné fondy a další nevystupují jakožto orgány veřejné moci. Podle § 91 zákona platí, že tam, kde má být příslušný úkon učiněn písemně, je tato forma dodržena také pokud je takový úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky za podmínky, že splňuje požadavky stanovené občanským zákoníkem pro písemnou formu úkonů. Ten pak klade jako podmínku, že musí být zachycen obsah úkonu a identifikována osoba, která jej učinila. Tomuto požadavku nepochybně vyhovuje, bude-li úkon učiněn zaručeným elektronickým podpisem. 128 Elektronicky je možno podávat žádosti a nabídky, činit sdělení a jiné úkony. Zvláštní režim platí pro nabídky v otevřeném řízení /jde o takové řízení, v němž mohou podat nabídku všichni dodavatelé, kteří mají zájem/, v užším zadávacím řízení /nabídku zde mohou podat pouze zadavatelem vybraní zájemci/, v jednacím řízení s uveřejněním /nabídku zde podávají pouze vybraní zájemci, kteří jsou následně zadavatelem vyzváni k jednání/ a v jednacím řízení bez uveřejnění /zadavatel zde přímo vyzve k jednání jednoho nebo více dodavatelů/, které mohou být učiněny výhradně listinou a to navíc s originálem podpisu osoby, která je oprávněna za uchazeče, resp. zájemce jednat a dále elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu. Je na zadavateli, aby rozhodl, že v zadávacím řízení mohou být právní úkony, u nichž je požadována písemná forma rovnocenně činěny elektronicky podepsané zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu. Musí ovšem respektovat podmínky stanovené zákonem, mezi něž patří to, že musí mít k dispozici technické vybavení umožňující mu při použití elektronické formy dodržet veškeré podmínky stanovené pro písemnou formu právních úkonů a tuto skutečnost, jakož podmínky pro zajištění bezpečnosti učiní v oznámení o řízení /§ 93/.129 V praxi to mimo jiné znamená, že uchazeč musí mít zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že se předpokládá použití zaručeného elektronického podpisu, jeví se poněkud nadbytečné ustanovení, ukládající uchazečům takového zadávacího řízení, aby zabezpečili nabídku způsobem odpovídajícím uzavřené obálce u písemně podávané nabídky, zejména, aby zajistili, že případné změny jejího obsahu budou zjistitelné a nebude možné předčasné seznámení s jejím obsahem.

1.3.7 Elektronická podatelna Podrobnosti především technické a organizační povahy týkající se používání elektronického podpisu v oblasti orgánů veřejné moci upravuje nařízení vlády č. 495/2004 Sb., kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Orgánům veřejné moci, které jsou povinny přijímat a odesílat datové zprávy s tzv. uznaným elektronickým podpisem130 je v prvé řadě uloženo provozovat alespoň jednu technickou podatelnu. Tato povinnost se považuje za splněnou také pokud se takový orgán dohodne s jiným orgánem veřejné moci, že 127

Otázkami souvisejícími s digitalizací dokumentů při jejich digitalizaci a uchovávání se zevrubně zabývali O. Macek a M. Wagner, např. Bude digitální svět následovat digitální temno, Veřejná správa 26/2003, str. 10, 23. 128 O. Jehlička, J. Švestka, M. Škárová a kolektiv: Občanský zákoník. Komentář, C. H. Beck, Praha 2003, str. 207-208. K tomuto závěru se kloní též např. M. Bumlák: Elektronický právní styk, Právní rozhledy 7/2005, str. 230-231. 129 R. Jurčík: Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář, C. H. Beck, Praha 2004, str. 342. 130 K tomuto pojmu viz kapitola ???

44


Aktivita 7,9

bude přijímat a odesílat datové zprávy prostřednictvím elektronické podatelny provozované tímto orgánem.131 Další povinností orgánů veřejné moci je vybavit elektronickou podatelnu náležitým technickým a programovým vybavením pro přijímání a odesílání datových zpráv prostřednictvím elektronické podatelny ve smyslu vyhlášky č. 496/2004 Sb. Zaměstnance oprávněné činit právní úkony v oblasti orgánů veřejné moci musí vybavit kvalifikovanými certifikáty vydanými akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb, resp. pořídit pro zajištění některých postupů v souvislosti s provozováním elektronických podatelen, kvalifikované systémové certifikáty vydané akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb.132 Spíše povahu metodického pokynu má ustanovení § 2 nařízení, ukládající orgánům veřejné moci, aby přijímaly a uplatňovaly technická, organizační a personální pravidla pro zajištění provozu elektronické podatelny a průběžně s nimi seznamovaly zaměstnance pověřené výkonem činností elektronické podatelny. Vždy pak musí být součástí těchto pravidel postupy pro řízení bezpečnosti a řešení mimořádných událostí. Obsah těchto pravidel je určen povinností zajistit bezpečnost informačních systémů elektronické podatelny a ochranu dat zpracovávaných elektronickou podatelnou proti ztrátě, pozměnění a neoprávněnému přístupu podle zvláštních právních předpis /v úvahu zde přichází např. ochrana osobních údajů, ochrana utajovaných skutečností a informací, které jsou přístupné pouze vymezenému okruhu subjektů/. Spíše samozřejmostí je, že nasazení a provoz technických a programových prostředků elektronické podatelny mají orgány veřejné moci realizovat v souladu s pokyny výrobce, resp. dodavatele, zejména pak těmi, které jsou obsaženy v administrátorských a uživatelských příručkách. Průběžně má být kontrolováno uplatňování pravidel zaměstnanci při provozu podatelny a řízení bezpečnosti v praxi, stejně jako shoda činnosti elektronické podatelny s těmito pravidly. Konečně je třeba neprodleně zpracovávat přijaté datové zprávy podle postupů platných pro provozování elektronických podatelen. Podle § 3 nařízení mají orgány veřejné moci na své úřední desce zveřejnit a včetně způsobu umožňující dálkový přístup informace potřebné k doručování datových zpráv orgánu veřejné moci.133 Mezi tyto informace náleží vždy elektronická adresa elektronické podatelny a údaj o tom, zda je určena pro příjem veškerých datových zpráv nebo zpráv určitého, předem stanoveného obsahu. Dále jsou to kontaktní údaje pro přijímání datových zpráv na technických nosičích, tj. zejména místu a čase, kde budou tyto nosiče přijímány a také druhu těchto nosičů. S tím souvisí i povinnost zveřejnit technické parametry datových zpráv, pro jejichž přijetí má elektronická podatelna technické a programové vybavení, jakož i technické parametry nosičů, na nichž lze předávat orgánu veřejné moci datové zprávy.

131

Takovou veřejnoprávní smlouvu může uzavřít správní orgán, který není schopen zajistit přijímání podání v elektronické podobě s obcí s rozšířenou působností, v jejímž obvodu má svoje sídlo podle § 37 odst. 7 správního řádu. Podmínka zřízení elektronické podatelny bude splněna nepochybně též v případě postupu podle § 37 odst. 8 správního řádu, který řeší situaci, kdy nedojde k uzavření veřejnoprávní smlouvy a krajský úřad rozhodne, že pro obecní úřad bude vykonávat působnost příslušný pověřený obecní úřad, a u jiného správního orgánu obecní úřad obce s rozšířenou působností.. 132 Kvalifikovaný certifikát musí obsahovat označení orgánu veřejné moci, jeho příslušného organizačního útvaru a zařazení zaměstnance a kvalifikovaný systémový certifikát označení orgánu veřejné moci. 133 Má-li příslušný orgán veřejné moci více elektronických podatelen, zveřejní tyto údaje pro každou podatelnu. zvlášť.

45


Aktivita 7,9

Publikovat je nutno i případné další možnosti doručování datových zpráv, zejména prostřednictvím technického zařízení v sídle orgánu veřejné moci, resp. jeho organizačních jednotkách. K ochraně účastníků komunikace směřuje uložení povinnosti zveřejnit, jaký bude postup orgánu veřejné moci v případě, že u přijaté datové zprávy je zjištěn výskyt počítačového programu, který je způsobilý přivodit škodu na informačním systému nebo na informacích zpracovávaných orgánem veřejné moci, případně chybný formát zprávy, který může takovou škodu způsobit. Podle § 2 odst. 2 vyhlášky o elektronických podatelnách může být taková datová zpráva uložena pouze mimo elektronickou podatelnu za podmínky, že není ohrožena bezpečnost informačního systému orgánu veřejné moci ani bezpečnost zpracovávaných informací, přičemž taková datová zpráva nesmí být dostupná elektronické podatelně. Zveřejněna musí být pravidla potvrzování doručení datových zpráv a to včetně vzoru datové zprávy, kterou se doručení potvrzuje. Podle vyhlášky o elektronických podatelnách se doručení datové zprávy potvrzuje odesilateli zasláním datové zprávy, samozřejmě za podmínky, že orgán veřejné moci je schopen z přijaté zprávy zjistit elektronickou adresu odesilatele. Součástí zprávy o potvrzení doručení pak je uznávaný elektronický podpis oprávněného zaměstnance orgánu veřejné moci, případně nebo uznávaná elektronická značka orgánu veřejné moci, datum a čas s uvedením hodiny, minuty a sekundy, kdy byla zpráva doručena a charakteristika doručené datové zprávy umožňující její identifikaci. Mezi povinné informace patří také způsob vyřizování dotazů týkajících se provozu elektronické podatelny, aktuální seznam zaměstnanců, kteří jsou oprávněni činit právní úkony v oblasti orgánů veřejné moci, s uvedením jejich příjmení, jména a zařazení a konečně i seznam právních předpisů podle nichž lze vůči orgánu veřejné moci činit právní úkony v elektronické podobě, včetně náležitostí těchto úkonů, zejména těch, které se týkají použití uznávaného elektronického podpisu.134 Vedle těchto obligatorních náležitostí, mohou být publikovány i jiné údaje a informace. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo informatiky vede informační systém elektronických adres orgánů veřejné moci, je všem těmto orgánům uloženo, aby do 30 dnů sdělily Ministerstva informatiky elektronické podatelny, které provozují. Bezodkladně mají též oznámit změny adresy elektronické podatelny. Toto oznámení má být sděleno na elektronickou adresu ministerstva a podepsáno uznávaným elektronickým podpisem oprávněného zaměstnance nebo označeno elektronickou značkou orgánu veřejné moci podle zákona. Podrobnosti týkající se přijetí a doručování datových zpráv orgány veřejné moci upravuje vyhláška Ministerstva informatiky č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách. Za doručenou se orgánu veřejné moci se zásadně považuje přijatá datová zpráva, je-li dostupná elektronické podatelně. Takto doručená zpráva se ukládá do úložiště doručených datových zpráv ve tvaru, ve kterém byla přijata. Spolu se zprávou se pak ukládá i uznávaný elektronický podpis, resp. uznávaná elektronická značka.135 Doručená datová zpráva se v elektronické podatelně evidují a předávají podle režimu zákona o archivnictví a spisové službě /zák. č. 499/2004 Sb./, přičemž čas doručení je zaznamenán s 134

Povinnost uveřejnit údaje, týkající se elektronického doručování, které stanoví zvláštní zákony /např. § 34a zákona o správě daní a poplatků nebo § 123e zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení/ tím samozřejmě nejsou dotčeny.

135

Jak bylo již zmíněno, datové zprávy u níž byl zjištěn výskyt chybného formátu nebo počítačového programu, které jsou způsobilé přivodit škodu na informačním systému či na informacích zpracovávaných orgánem veřejné moci se ukládají mimo elektronickou podatelnu.

46


Aktivita 7,9

přesností na sekundu a označují identifikátorem elektronické podatelny, který má charakter podacího razítka. Skutečnost, že datová zpráva byla doručena se potvrzuje odesilateli neprodleně /tj. bez každého prodlení způsobeného orgánem veřejné moci/ a to zasláním datové zprávy samozřejmě za podmínky, že příslušný orgán, který zprávu obdržel, je schopen zjistit elektronickou adresu jejího odesílatele. Součástí zprávy o potvrzení doručení musí být kromě uznaného elektronického podpisu oprávněného zaměstnance, resp. elektronické značky, dále také datum a čas s uvedením hodiny, minuty a sekundy, kdy byla datová zpráva doručena, jakož i charakteristika doručené zprávy umožňující její identifikaci /např. žaloba, žádost o poskytnutí informace apod./. Pokud se týče doručené datové zprávy elektronická podatelna zde zjišťuje odpovídá-li technickým parametrům, které orgán veřejné moci zveřejnil podle § 3 vládního nařízení č. 495/2004 Sb. Dále se zjišťuje zda byl připojen uznávaný elektronický podpis, resp. uznávaná elektronická značka a jestliže to ukládá zvláštní právní předpis, tak rovněž kvalifikované časové razítko. Zkontrolovat je nutno platnost elektronického podpisu a elektronické značky a to, zda nebyly příslušný kvalifikovaný certifikát, resp. systémový certifikát zneplatněny; obdobně to platí také ohledně kvalifikovaného časového razítka.136 Sleduje se rovněž, je-li připojen kvalifikovaný certifikát nebo kvalifikovaný systémový certifikát uveden akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb, který certifikát vydal a vede jeho evidenci a obsahuje-li kvalifikovaný certifikát údaje, na jejichž základě lze osobu, která podepsala datovou zprávu, jednoznačně identifikovat ve smyslu § 4 vyhlášky. Budou-li kvalifikovaný certifikát nebo kvalifikovaný systémový certifikát v době doručení datové zprávy neplatné avšak lze usuzovat, že zaručený elektronický podpis či elektronická značka byly vytvořeny v době platnosti certifikátu, nabízí vyhláška dva možné postupy. Orgán veřejné moci má za účelem zjištění platnosti elektronické značky nebo zaručeného elektronického podpisu ověřit, pokud je připojeno platné kvalifikované časové razítko podepsané nebo označené datové zprávy, zda razítko bylo vytvořeno před okamžikem zneplatnění certifikátu zprávy a je-li je platné. Pokud platné kvalifikované časové razítko není připojeno, uvědomí podepsanou osobu, že nemá možnost provést veškeré úkony potřebné k tomu, aby ověřil, že zaručený elektronický podpis nebo elektronická značka jsou platné a že jejich kvalifikovaný certifikát nebo kvalifikovaný systémový certifikát byly zneplatněny až po vytvoření zaručeného elektronického podpisu nebo elektronické značky. Pokud se týče odesílání datových zpráv, ukládá vyhláška, aby byla zpráva zkontrolována, s ohledem na to neobsahuje-li chybný formát nebo počítačový program způsobilé přivodit škodu na informačním systému nebo na zpracovávaných informacích. Nejsou-li tyto vady zjištěny, orgán veřejné moci zprávu odešle a současně uloží v elektronické podatelně do tzv. úložiště vypravených datových zpráv a to vždy v takovém tvaru, v němž byla odeslána. Společně s ní se ukládá také uznávaný elektronický podpis oprávněného zaměstnance a jeho kvalifikovaný certifikát, resp. uznávaná elektronická značka a její kvalifikovaný systémový certifikát. Každá expedovaná zpráva se v elektronické podatelně eviduje podle režimu stanoveného interními předpisy příslušného orgánu pro tuto oblast, přičemž čas odeslání je zaznamenán s přesností na sekundu.

136

Postup při ověřování platnosti stanoví příloha k vyhlášce.

47


Aktivita 7,9

2. Pilíře rozvoje informačních technologií a managementu veřejné správy 2.1 Koncepční dokumenty Evropské unie 2.1.1 Vznik eEurope Na jaře roku 2000 přijala Evropská rada tzv. lisabonskou strategii, nazvanou podle místa, kde byl tento nový strategický cíl všemi patnácti členskými zeměmi schválen. Tato komplexní strategie, která byla rozvržena na celé desetiletí 2000–2010, byla v závěrech lisabonského zasedání Evropské rady formulována takto: Unie se má stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“. K dosažení tohoto cíle se Unie rozhodla zaměřit na splnění těchto úkolů: •

Připravit přechod k ekonomice a společnosti založené na znalostech, a to pomocí lepších politik, pokud jde o informační společnost, výzkum a technologický rozvoj prostřednictvím urychlení procesu strukturálních reforem směřujících ke konkurenceschopnosti, inovacím a dokončení vnitřního trhu,

•

Modernizovat evropský sociální model, investovat do lidí a bojovat proti vylučování ze společnosti,

•

Udržet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled pokud jde o růst, a to aplikací vhodné kombinace makroekonomických politik.

Lisabonská strategie představuje scénář pro komplexní hospodářskou, sociální a ekologickou (enviromentální) obnovu Evropské unie. Nezahrnuje jen čistě ekonomický záměr – vytvořit vysoce konkurenceschopnou ekonomiku – ale má také sociální dimenzi (zejména dosáhnout plné zaměstnanosti a zdokonalit sociální soudržnost), a také dimenzi ekologickou: uskutečňovat udržitelný rozvoj. Obsahuje proto ucelený a vzájemně se podporující soubor opatření, která byla formulována tak, aby se zvýšila výkonnost Unie, aniž by byla ohrožena sociální soudržnost a aniž by bylo znehodnoceno životní prostředí. Tato opatření mají vytvořit podmínky pro plné využití potenciálu Unie, pro nepřerušovaný růst, který nebude ohrožován inflací. Mají zlepšit konkurenceschopnost a umožnit firmám, aby vytvářely nová pracovní místa a aby byly tvůrci bohatství společnosti. Mají zajistit sociálně soudržnou společnost a zajistit, aby se investice do životního prostředí a udržitelný rozvoj vzájemně posilovaly. Strategickým, koordinujícím, kontrolním a hodnotícím orgánem nové strategie se stala Evropská rada. Každoroční jarní zasedání Evropské rady je plně věnováno hodnocení dosažených výsledků nové strategie, úspěšných i slabých míst v jejím postupu a vytyčení úkolů na další období. Zatím proběhla čtyři hodnotící zasedání Evropské rady: ve Stockholmu (jaro 2001), v Barceloně (jaro 2002), v Bruselu (jaro 2003) a v Bruselu (jaro 2004), jež vyústila v podrobné závěry předsednictví. Ke všem těmto zasedáním předložila Komise hodnotící zprávu o dosažených výsledcích i nesplněných úkolech s návrhy na další postup. K nové strategii se však vyjadřovala i další zasedání Evropské rady: ve Feiře (červen 2000), v Nice (prosinec 2000), v Goteborgu (červen 2001), v Laekenu (prosinec 2001), v Seville (červen 2002), v Soluni (červen 2003), v Bruselu (říjen 2003) a v Bruselu (prosinec 2003). Pravidelně se k otázkám lisabonské strategie vyjadřuje, její výsledky hodnotí a nové návrhy předkládá předseda Komise Roman

48


Aktivita 7,9

Prodi. Také mnoho členů Komise se při nejrůznějších příležitostech vyjadřuje ke stavu lisabonské strategie. Lisabonské zasedání Evropské rady na jaře 2000 vytyčilo celkem osm směrů, kterými se má ubírat „radikální transformace evropské ekonomiky“. Jsou to: 1. Informační společnost pro všechny, 2. Vytvoření evropského výzkumného prostoru, 3. Odstranění překážek pro podnikání, zejména pro malé střední podniky, 4. Ekonomická reforma spojená s dokončováním vnitřního trhu, 5. Vytvoření integrovaných finančních trhů, 6. Lepší koordinace makroekonomických politik, 7. Aktivní politika zaměstnanosti, 8. Modernizace evropského sociálního modelu. Stockholmské zasedání Evropské rady (březen 2001) k nim dodalo ještě jeden směr činnosti: 9. Udržitelný rozvoj a kvalita života. Uvedené hlavní směry lisabonské strategie můžeme rozdělit do tří skupin: ekonomické, sociální a ekologické (enviromentální), takže se dnes hovoří o třech pilířích této strategie eEurope – Informační společnost pro všechny Internet změnil svět, v němž žijeme. V posledních dvou desetiletích informační technologie a internet radikálně přeměnily tradiční postupy používané v řízení podniků, změnily způsoby studia a učení vůbec, podmínky, v nichž se provádí výzkum a také způsoby, kterých používá veřejná správa poskytující služby občanům. Nové technologie se zároveň ukázaly jako mocný nástroj pro urychlení růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti. V 90. letech to byly USA, kterým přechod k nové ekonomice pomohl zajistit mimořádně vysoké přírůstky produkce, zvýšit konkurenceschopnost amerických podniků a také míru zaměstnanosti. Přechod k ekonomice opírající se o nové technologie zařadila proto Evropská rada na první místo v lisabonské strategii. Od tohoto obratu se očekává, že bude také mocným motorem růstu, konkurenceschopnosti a při vytváření nových pracovních míst. Vedle toho má také zlepšit kvalitu života občanů a životní prostředí. V Lisabonu bylo schváleno, že bude připraven komplexní akční plán e-Europe, který byl předložen a schválen na dalším summitu ve Feiře v létě 2000. Tento program má zajistit, že všichni v Evropské unii, jednotliví občané, školy a vzdělávací zařízení, každý podnik, každý článek veřejné správy budou mít přístup k novým informačním a telekomunikačním technologiím a budou mít možnost je také plně využívat. Program eEurope nesměřuje jen k tomu, aby Evropa byla vysoce konkurenceschopná, ale usiluje o to, aby všichni občané EU mohli prostřednictvím moderních technologií zvýšit kvalitu svého života. Znamená to mít přímý a interaktivní přístup ke znalostem, vzdělání, zvyšování kvalifikace, ke službám veřejné správy, k zdravotnickým službám, ke službám finančních institucí, ke kultuře i zábavě a mnoha dalším. Přístup k internetu se

49


Aktivita 7,9

stává základním právem každého občana a členské vlády mají za úkol toto právo zajistit. V závěrech lisabonského summitu bylo k tomu uvedeno: 1. Podniková sféra i občané musí mít přístup k cenově dostupné komunikační infrastruktuře světové úrovně a k široké škále služeb, 2. Každý občan musí být vybaven kvalifikací nutnou k tomu, aby mohl žít a pracovat v nové informační společnosti, 3. Mnohem větší důraz musí být kladen na celoživotní vzdělávání jako základní složku evropského sociálního modelu. Stručně lze shrnout hlavní cíle eEurope iniciativy následovně: 1. přivést každého občana, každou domácnost, školu, podnik a úřad do digitálního věku on-line; 2. vytvořit Evropu s digitální gramotností a s podporou podnikatelské kultury otevřené pro moderní informační technologie; 3. zajistit, aby informační společnost byla sociálně inkluzívní, tj. „pro všechny“. Od června 2001 akční plán eEurope doplňuje akční plán eEurope+, který má urychlit reformu a modernizaci hospodářství kandidátských zemí, posílit vytváření institucionálních kapacit, zvýšit globální konkurenceschopnost a podpořit sociální soudržnost. V červnu 2002 přijala Evropská rada na svém zasedání v Seville akční plán eEurope 2005, který navazuje na eEurope 2002. Nový akční plán se v zásadě zaměřuje na rozvinutí širokopásmového přístupu při cenách, které jsou optimální z hlediska konkurenceschopnosti, dále na bezpečnost sítí, na lepší využívání informačních technologií v orgánech veřejné správy („eGovernment“) a na vytvoření předpokladů pro e-Learning (e-vzdělávání), e-Health (e-zdravotnictví) a e-Business (e-podnikání). Úspěšný postup při vytváření informační společnosti pro všechny předpokládá aktivitu také v mnoha dalších vzájemně propojených oblastech : v podpoře výzkumné a inovační činnosti, v liberalizaci síťových odvětví, v podpoře sektoru služeb, v podpoře při vytváření propojených finančních trhů, při odstraňování překážek podnikání, zejména malých a středních, při modernizaci sociálního systému s cílem zvyšovat úroveň vzdělání a podpořit přípravu pro život v informační společnosti. eEurope+ 2003 – Koncepce pro kandidátské země Na Evropské ministerské konferenci ve Varšavě (11. a 12.5.2000) setkali představitelé EU se zástupci tehdejších kandidátských zemí. Obecným závěrem jejich schůzky byla shoda v tom, že i kandidátské země by měly přijmout za své hlavní cíle koncepce eEurope. Jedním z konkrétních závěrů pak bylo i rozhodnutí vypracovat a přijmout společnou koncepci v oblasti informační politiky, blízkou koncepci eEurope a následným závěrům Lisabonského summitu, ale na druhé straně reflektující jejich specifika. Pojmenována byla příznačně jako koncepce eEurope+. Na summitu EU v Göteborgu byla tato koncepce přijata, rovnou v podobě akčního plánu s výhledem do roku 2003 (dokumentu s názvem "Akční plán eEurope+").

50


Aktivita 7,9

Pokud jde o samotný obsah Akčního plánu eEurope+, pak lze konstatovat, že se jeho hlavní cíle neliší od hlavních cílů základní iniciativy. Najdeme zde tedy stejné tři hlavní cíle: 1. levnější, rychlejší a bezpečný Internet, 2. investice do lidí a znalostí, 3. podpora využívání Internetu. Kromě nich ale do akčního plánu kandidátských zemí přibyl jeden další hlavní cíl (uvedený jako "nultý"). Jde o úkol "urychlit realizaci základních stavebních prvků informační společnosti", který má dva hlavní podbody: •

urychlit přístup k dostupným komunikačním službám pro všechny,

•

přijetí a implementace acquis (=legislativy) se vztahem k informační společnosti,

V zásadě lze říci, že eEurope+ pro kandidátské země je obdobou původní eEurope pro členské země, s tím že řeší dostupnost "narowbandu" a respektuje specifické podmínky kandidátských zemí. V souvislosti s Akčním plánem byl vypracován i celý systém průběžného monitorování a hodnocení toho, jak kandidátské země postupují vpřed s jeho implementací. Stanovena jsou velmi přesná a konkrétní kritéria, která budou vyhodnocována typicky každých 6 měsíců. Jde o kritéria jako např.: •

Cena za připojení k Internetu, v době špičky i mimo ni, při různé frekvenci připojování (20, 30 nebo 40 hodin měsíčně, včetně vysokorychlostních variant) zde se předpokládá návaznost na obdobná hodnocení "připojovacího koše" který pravidelně zkoumá OECD.

•

Počet počítačů (používaných k výuce) vztažený k počtu žáků na různých stupních škol, počet hodin po které žáci používají počítače každý týden.

•

Počet počítačů připojených k Internetu a používaných k výuce, vztažený k počtu žáků.

•

Procento učitelů kteří využívají Internet k výuce (v nepočítačových předmětech).

•

Procento pracovních sil používající teleworking.

•

Procento firem které prodávají/nakupují po Internetu.

•

Procento veřejných služeb dostupných on-line.

Vedle těchto kritérií, která budou vyhodnocována průběžně, existuje i cosi jako úvodní zpráva o stavu budování informační společnosti v jednotlivých kandidátských zemích. Závěrečnou etapou v rámci "kandidátské" koncepce eEurope+ pak byla ministerská konference v maďarské Budapešti (koncem února 2004), kde byla vydána "Závěrečná hodnotící zpráva", která navazuje na "pololetní" zprávu z roku 2002 a stejně jako ona obsahuje řadu statistických ukazatelů. Celkové hodnocení výsledků eEurope+ je ale společné pro všechny zúčastněné bývalé kandidátské (resp. přistupující) země, a neobsahuje již ani stručné zhodnocení stavu a vývoje v jednotlivých zemích – například jak jsou na tom s přebíráním nového evropského regulačního rámce, zda již zformulovali svou širokopásmovou strategii atd. Sumární závěry se opět pohybují na

51


Aktivita 7,9

velmi obecné úrovni – jako například obecné konstatování, že "liberalizace (telekomunikací) bylo dosaženo". eEurope 2005 První koncepce eEurope, zpočátku označovaná také jako "Prodiho iniciativa", byla zaměřena zejména na zajištění dostupnosti toho, co bychom z dnešního pohledu mohli nazvat "úzkopásmovými" (narrowband) službami. Tedy zejména na zajištění dostupnosti základního připojení k Internetu. Závěreční zpráva Evropské komise o projektu eEurope 2002 uvádí, že akční plán eEurope 2002, zaměřený na co nejrychlejší zajištění přístupu k Internetu v Evropě, byl velmi úspěšný. Ze zprávy vyplývá, že počet domácností s připojením na Internet se více než zdvojnásobil a že k Internetu mají nyní přístup téměř všechny školy a podniky. Evropa v současné době disponuje nejrychlejší výzkumnou sítí na světě. Díky politické dynamice, jejímž počátečním impulsem byl právě Akční plán, byl na evropské úrovni dokončen nový a moderní právní rámec elektronických komunikačních služeb a elektronického obchodování. Komisař pro podnikání a informační společnost Erkki Liikanen v této souvislosti uvedl: „Větší míra konektivity a další investice do informačních a komunikačních technologií představují základní stavební kameny lepší produktivity práce v Evropě – dojde-li k jejich propojení s reorganizací procesů probíhajících v podnikatelské a správní oblasti spolu se silnějším důrazem na kvalifikaci. Cíle stanovené v programu eEurope sehrály zásadní úlohu na evropské cestě ke splnění lisabonského cíle dosáhnout do roku 2010 větší konkurenceschopnosti EU. Nyní si musíme zaměřit na budoucno a soustředit se na to, jak Evropanům zajistit širokopásmový přístup k Internetu tak, aby se všechny tyto změny urychlily.“ Po naplnění svého časového horizontu byl "Akční plán eEurope 2002" nahrazen "dalším krokem", opět s výhledem na tři roky – iniciativou "eEurope 2005", resp. "Akčním plánem eEurope 2005". Ten byl přijat v červnu 2002 na vrcholném summitu v Seville, a největší důraz již klade na dostupnost tzv. broadbandu (širokopásmového připojení, širokopásmových služeb atd.). Koncepce má následující "cílové" priority: •

moderní on-line služby veřejné správy, zahrnující oblasti e-governmentu, služeb e-learningu a e-zdravotnictví,

•

dynamické prostředí pro rozvoj e-byznysu

a pro jejich dosažení následující dvě priority, charakteru nezbytných předpokladů: •

široce dostupné širokopásmové služby, za konkurenceschopné ceny,

•

bezpečnou komunikační infrastrukturu.

Chce tak připojit do konce roku 2005 veřejné instituce na širokopásmové přípojky, a výrazně posílit širokopásmové připojení domácnosti, rozvoj širokopásmových služeb atd. Požaduje také po členských zemích, aby implementovaly nový regulační rámec elektronických komunikací, a připravily svou vlastní (národní) koncepci zavádění "broadbandu".

52


Aktivita 7,9

i2010 – A European Information Society for growth and employment Celoevropskou strategii rozvoje informační společnosti eEurope 2005 nahradí v příštím roce nová strategie, označovaná jako i2010. Polovina desetiletého časového horizontu byla příležitostí k určitému ohlédnutí jak za celou Lisabonskou strategií, tak i za dílčími strategiemi (eEurope 2002, eEurope+ a eEurope2005) a jejich úspěchy či neúspěchy. Samotná Lisabonská strategie moc nezabrala, a odstup Evropy od nejrychleji se rozvíjejících zemí (zejména USA, ale třeba také některých asijských zemí) se moc nezmenšuje, ale naopak spíše zvětšuje. Stejně tak byl zhodnocen i průběh naplňování dílčí ICT strategie "eEurope 2005", v dokumentu s příznačným názvem "eEurope2005 Mid-term Review". Opět v maximální stručnosti toto hodnocení vychází tak, že broadband sice nastupuje, ale jeho nástup je spíše "umělý" – je více tažen nabídkou, než skutečnou poptávkou. Po všech proaktivních opatřeních se průměrná penetrace broadbandu v EU dostala jen na úroveň cca 9 procent (vztaženo k počtu obyvatel), zatímco v USA se koncem roku 2004 dostala na 11,5%, v Japonsku na 14,6%, a v Jižní Koreji na 26,8%. V březnu letošního roku byla na úrovni EU přijata aktualizovaná verze Lisabonské strategie, která klade největší důraz na ekonomický růst a zvyšování zaměstnanosti. Jedním z nových prvků aktualizované Lisabonské strategie je i požadavek na to, aby se ekonomické reformy a aktivity přenesly více na úroveň jednotlivých členských zemí. Dalším prvkem je snaha o zjednodušení a zpřehlednění. Místo sáhodlouhých, ale nepříliš srozumitelných materiálů by evropští byrokraté měli produkovat stručnější a jasnější texty. Stále ale počítá i s přínosem informačních a komunikačních technologií, i když ne v takové míře, jako její původní verze. Evropská komise novou strategii, která navazuje na dosavadní strategie eEurope přijala 1. června 2005, pod názvem i2010-evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost. Sama o sobě je i2010 jakousi "nad-strategií", v rámci které by následně měly vzniknout konkrétnější dílčí strategie pro různé oblasti spadající do záběru celé strategie. Tento záběr se přitom rozšířil, z původních ICT technologií a tzv. informační společnosti (jako důsledku jejich nasazování) také na oblast médií a obsahu. A tak byl v součastné době přejmenován i direktorát pro informační společnost na direktorát pro "informační společnost a média". Nová strategie i2010 stojí na třech pilířích, resp. zaměřuje se na 3 hlavní oblasti: •

jednotný evropský informační prostor: zde se chce Evropská komise zaměřit zejména na rozvoj vnitřních trhů elektronických komunikací, médií a obsahu, a dále řešit otázky interoperability a bezpečnosti, zvyšování rychlosti přípojek a bohatosti nabízeného obsahu

•

inovace a investice do vývoje: kromě podpory výzkumu v oblasti ICT zde jde také o rozvoj ICT podnikání a reorganizaci podnikatelských procesů skrze využití ICT

•

inkluzivní společnost, lepší veřejné služby a vyšší kvalita života: zde jde o rozvoj takové informační společnosti, která nebude nikoho vynechávat či vylučovat, a skrze ICT technologie bude nabízet vysoce kvalitní a dostupné veřejné služby.

53


Aktivita 7,9

V první oblasti (jednotný evropský prostor) jde o "jednotný prostor" ve smyslu jednotných pravidel (včetně pravidel regulace), a to jak pro podnikání, tak i používání nejrůznějších služeb. Součástí má být například: •

sjednocení správy spektra (plánováno ještě na rok 2005),

•

modernizace pravidel pro audiovizuální služby (plánováno na konec 2005),

•

aktualizace regulačního rámce elektronických komunikací (plánováno na rok 2006),

•

strategie bezpečnosti v informační společnosti (2006)

•

jednotný přístup k efektivnímu a interoperabilnímu DRM (Digital Rights Management), v horizontu 2006/2007

Druhý cíl (inovace a investice do vývoje) poukazuje na to, že Evropa si již uvědomila, že v oblasti ICT výzkumu a jeho aplikací zůstává výrazně pozadu, a že je s tím potřeba něco dělat. Příslušná čísla jsou neúprosná: zatímco v Evropě se do výzkumu v oblasti ICT investuje jen asi 80 EURO na obyvatele a rok, v Japonsku je to 350 EURO, a v USA dokonce 400 EURO. Třetí prioritní oblast (inkluzívní společnost) je určitou směsicí cílů, zaměřených hlavně na překlenutí tzv. "digitální propasti" (digital divide) a na to, aby z informační společnosti a z možnosti těžit z jejích přínosů nebyl nikdo vynecháván či přímo vylučován. Jde o poměrně dynamickou oblast, kde se dílčí priority mohou rychle přesouvat a měnit. V současné době jsou zde tři "vlajkové" iniciativy: •

péče o seniory: zde jde o využití ICT technologií pro možnost samostatného života seniorů a zlepšení jeho kvality, například skrze různé druhy monitoringy zdravotního stavu, lékařskou péči na dálku atd.,

•

bezpečnější, chytřejší a čistší auta, která by například sama zavolala pomoc v případě nehody. Byla vybavena radary s krátkým dosahem pro prevenci srážky apod.,

•

digitální knihovny, vybavené archivy textových, obrazových i zvukových informací, zachovávajících evropské kulturní dědictví atd.

Česká informační společnost Telekomunikace a informační technologie se v ČR dlouho vyvíjely samostatně, jako dvě na sobě nepříliš závislé oblasti. Svědčí o tom mj. skutečnost, že až do velmi nedávné doby jsme měli dvě samostatné a vzájemně nepříliš provázané "rozvojové koncepce" v těchto oblastech: Národní telekomunikační politiku a Státní informační politiku, obě z roku 1999. Další skutečností, která měla na svědomí oddělený vývoj v obou oblastech, byla odlišná gesce těchto oblastí: zatímco telekomunikace se dlouhodobě "zabydlely" na Ministerstvu dopravy (a spojů), informační technologie neměly žádný svůj resort. Logicky sice spadaly do působnosti původního Úřadu pro státní informační systém, ten ale jednak neměl statut samostatného resortu, a sám neměl dostatečně definované pravomoci (zákon, který by konkrétně definoval jeho postavení a pravomoci, se nepodařilo přijmout). Časem, konkrétně 19. října 1998, byla založena Rada vlády pro státní informační politiku, která dostala oblast informačních technologií a tzv. informační společnosti na 54


Aktivita 7,9

starosti – ale opět se nejednalo o samostatný resort s dostatečnou "váhou", ale jen o jakési "nadresortní" uskupení. Do vínku pak tato Rada dostala také konkrétní úkol: připravit koncepci rozvoje v oblasti informačních technologií. Úkol připravit koncepční dokument v oblasti informačních technologií a informační společnosti se podařilo splnit, a 31. 5. 1999 vláda mohla schválit "Státní informační politiku". Jak jsem již naznačil výše, její provázanost s Národní telekomunikační politikou byla naprosto minimální. Prakticky se omezila na pouhé konstatování, že dostupností telekomunikačních služeb není třeba se zabývat, protože to vyřeší liberalizace telekomunikací. Místo toho se Státní informační politika soustředila na 3 oblasti: •

Informační gramotnost (která se později "osamostatnila" do koncepce SIPVZ, Státní informační politiku ve vzdělávání)

•

Informatizace veřejné správy (dnes se tomu s oblibou říká: egovernment)

•

Elektronický obchod

Zdaleka největší důraz přitom Státní informační politika kladla na oblast informatizace veřejné správy. Definovala osm hlavních priorit, a z nich se šest týkalo právě této oblasti (a po jedné na informační gramotnost a elektronický obchod). Jednou z těchto osmi priorit byla i dostupnost komunikační infrastruktury – ale tou byla míněna infrastruktura pro veřejnou správu, nikoli obecně pro veřejnost. Státní informační politika První snahy o ucelenější koncepci v oblasti informační politiky se v ČR objevují za působení tzv. Tošovského vlády. V dubnu 1998 skupina odborníků pod vedením rektora MU Brno J. Zlatušky připravila obsáhlý materiál s názvem "Analýza podmínek pro přechod České republiky k informační společnosti", který projednávala ještě Rada vlády pro výzkum a vývoj (samostatná Rada vlády pro státní informační politiku byla zřízena až usnesením vlády č. 680 ze dne 19. října 1998). Úřad pro státní informační systém mezitím připravil dokument "Informační politika ČR – Základy strategie", který byl také předložen radě vlády. Výsledný koncepční dokument s názvem "Státní informační politika ČR - cesta k informační společnosti" vzniká až za vlády ČSSD a je přijat koncem května 1999 (usnesením vlády č. 525 z 31. května 1999). Má celkem 8 priorit, které lze rozdělit do 3 oblastí: •

Informatizaci státní správy

•

Podporu elektronického obchodu

•

Informační gramotnost

Neobsahuje však žádnou přímou vazbu na telekomunikace a nevyjadřuje se k jejich rozvoji – pouze se odkazuje na samostatný koncepční dokument "Národní telekomunikační politika". Ve srovnání s obdobnou koncepcí eEurope členských zemí EU se vůbec nezabývá například snižováním cen za telekomunikační služby a usnadňováním přístupu k Internetu pro nejširší vrstvy obyvatelstva – toto pouze očekává od vývoje na telekomunikační trhu a odkazuje se na Národní telekomunikační politiku, která by k tomu měla vytvořit potřebné předpoklady. 55


Aktivita 7,9

Národní telekomunikační politika Téměř souběžně s koncepcí Státní informační politiky, ovšem bez jakéhokoli významnějšího provázání, přijímá vláda ČR v dubnu 1999 i svůj druhý koncepční dokument v oblasti telekomunikací - Národní telekomunikační politiku (14. 4. 1999, usnesením č. 324). Šlo o dokument, který potvrdil dřívější rozhodnutí plně liberalizovat pevné hlasové služby od 1.1.2001 a stanovil konkrétní úkoly nutné pro fungování otevřeného trhu - mj. vydání nového telekomunikačního zákona, ustavení nezávislého regulátora telekomunikačního trhu a zajištění otevřeného přístupu k síti, tak aby byly zajištěny rovné šance i pro nově nastupující operátory. Úkoly, stanovené v Národní telekomunikační politice, se vesměs podařilo splnit – ovšem s významnou výjimkou zajištění rovných podmínek pro přístup nových alternativních operátorů na trh. Nový telekomunikační zákon (zákon č. 101/2000 Sb., s účinností od 1. 7. 2000), odsunul o další dva roky povinnost zavedení tzv. volby operátora v síti Českého Telecomu, a tím fakticky znemožnil novým operátorům zpřístupnit jejich služby i zákazníkům z řad soukromých osob. Po otevření trhu k 1. 1. 2001 proto nedošlo k jeho úplné liberalizaci (kvůli odkladu volby operátora), ale především se nedostavily kýžené efekty liberalizace, zejména pro soukromé osoby – nedošlo ani ke zvýšení nabídky na trhu ani k poklesu cenové hladiny. Zatímco firemní zákazníci si již mohou vybírat mezi více poskytovateli, soukromé osoby jsou stále odkázány jen na služby dominantního operátora i na jeho ceny. Po předchozím odmítání faktu, že k 1.1.2001 nedošlo k úplné liberalizaci a nástup konkurence se nekonal, se ministerstvo dopravy a spojů teprve v závěru roku 2001 hlásí k záměru podpořit nástup konkurence na telekomunikační trh a připravuje dokument s názvem "Návrh opatření k dalšímu rozvoji konkurence na telekomunikačním trhu v České republice" (který vláda vzala na vědomím usnesením č. 1182 ze dne 14. listopadu 2001 a současně si vyžádala přípravu novely telekomunikačního zákona č. 151/2000, který by tato opatření zakotvoval). eEurope+ Jak naše koncepce budování tzv. informační společnosti z května 1999, ve formě dokumentu s názvem "Státní informační politika – cesta k informační společnosti ", tak Prodiho iniciativa eEurope z března 2000 mají velmi mnoho společného, ale na druhé straně se i v mnohém liší - u nás například klademe velmi vysoký akcent na informatizaci státní správy, zatímco v evropské koncepci je to jen jeden z celé řady dalších aspektů. Naproti tomu nám zase úplně chybí to, na čem Evropa dosti bazíruje – liberalizace telekomunikací a zlevnění telekomunikačních služeb, spolu s jejich co největší dostupností. V květnu 2000 na Evropské ministerské konferenci ve Varšavě však vzniká myšlenka vytvořit obdobnou jednotnou iniciativu IT i pro kandidátské země. Tato koncepce by jednak vzala v úvahu jejich národní specifika, ale současně by uvedla jejich "IT cíle" do souladu s cíli členských zemí EU, s cílem vyrovnat je v okamžiku vstupu do Unie. Výsledkem byla iniciativa nazvaná eEurope+ (formálně: Akční plán eEurope+), přijatá na summitu EU v Goteborgu v červnu 2001.

56


Aktivita 7,9

Česká republika se k tomuto akčnímu plánu také přihlásila, přímo na místě v Goteborgu, kde nás zastupoval premiér Miloš Zeman. Tomuto kroku přitom předcházely jiné konkrétní kroky: 1. 23. dubna 2001 vláda rozhodla o připojení ČR k Akčnímu plánu eEurope+ (svým usnesením č. 405/01. 2. 13. června 2001 vláda projednala Akční plán eEurope (vzala jej na vědomí), a svým usnesením č. 504/01 uložila ministru Březinovi rozpracovat jej do našich konkrétních podmínek do 31. října 2001 (a předložit návrh vládě). Stejným usnesením pak uložila "členům vlády zajistit financování projektů Národního akčního plánu eEurope+ (Česká republika) z rozpočtových kapitol svých resortů", od rozpočtového roku 2002. 3. 15. – 17. června 2001 prezentoval naše stanovisko v Goteborgu premiér Zeman (fakticky se zde za ČR připojil k Akčnímu plánu eEurope). Po skončení eEurope+, koncem roka 2003, následovala několikaměsíční pauza a až s naším vstupem do EU, k 1. 5. 2004, jsme se formálně přidali k iniciativě eEurope2005. SIKP-Sloučení dvou politik Skutečnost, že EU pracuje s jednotnou koncepcí pokrývající jak oblast telekomunikací tak i tzv. informační společnost, zatímco u nás jsme dosud měli dvě samostatné a vzájemně neprovázané koncepce, nutně musela dříve či později přinést snahu o jejich sjednocení i u nás. Sloučením gescí v oblasti telekomunikací a informační společnosti do jednoho společného resortu na počátku roku 2003, byl vytvořen Ministerstvo Informatiky (od 1. ledna 2003). Na Indexu 2003 představil ministr informatiky Vladimír Mlynář návrh nové koncepce státu v oblasti tzv. informační společnosti a elektronických komunikací (jak se dnes začíná říkat dosavadním telekomunikacímnová). Táto konvergovaná koncepce nese název Státní informační a komunikační politika (SIKP). Návrh Státní informační a komunikační politiky (přijatá vládou 24. března 2004), úzce navazuje na evropskou koncepci eEurope 2005 a má čtyři prioritní oblasti, přičemž významné je i jejich pořadí: 1. Dostupné a bezpečné komunikační služby: Tato prioritní oblast pokrývá třetí a čtvrtou prioritní oblast eEurope2005 (dostupné širokopásmové služby a bezpečnou komunikační infrastrukturu). Zahrnuje problematiku regulace trhu elektronických komunikací a posilování konkurence na trhu, včetně převzetí nového evropského regulační rámce telekomunikací. Dále zahrnuje dořešení zbývajících úkolů z koncepce eEurope+ v oblasti dostupnosti základních (tzv. úzkopásmových) internetových služeb. 2. Informační vzdělanost: zahrnuje především problematiku "informatizace škol" a problematiku informační gramotnosti, e-learningu a řešení problému digital divide. 3. Moderní veřejné služby on-line: procurementu a e-zdravotnictví.

zahrnuje

služby

e-governmentu,

e-

57


Aktivita 7,9

4. Dynamické prostředí pro elektronické podnikání. První priorita, tedy dostupnost komunikačních služeb a jejich bezpečnost, je chápána jako nezbytný předpoklad k tomu, aby vůbec mělo smysl usilovat o něco dalšího. Tuto první prioritní oblast dále rozděluje do tří částí, kterým se věnuje samostatně: •

Rozvoj trhu elektronických komunikací

•

Dostupnost přístupových služeb

•

Bezpečnost elektronických komunikací

Nejprve je ale v návrhu provedeno stručné zhodnocení současného stavu. Všímá, že telefonní síť nebyla navrhována pro potřeby přístupu k Internetu či pro jiné datové služby - ale že přesto je využitelná pro "široký rozsah uživatelů" formou dial-upu. Ovšem pro potřeby plnohodnotného využití Internetu a dalších služeb již bude zapotřebí širokopásmový přístup (broadband), který může zajistit až nová přenosová infrastruktura. Takovouto infrastrukturu by měl financovat, budovat a provozovat privátní sektor a stát mu k tomu chce vytvářet příznivé podmínky. SIKP z března 2004 obsahuje řadu cílů a konkrétních úkolů, a mezi nimi nechybí ani vypracování dvou dalších koncepcí: •

do poloviny roku 2004: připravit "Státní strategii pro vysokorychlostní přístup (broadband)"

•

do konce roku 2004: zpracovat Národní strategii informační bezpečnosti.

První koncepce, týkající se broadbandu, byla vládou schválena až 26. ledna 2005 pod názvem Národní politika pro vysokorychlostní přístup - broadband strategie. Druha koncepce, NSIB ČR, byla vypracována na základě úkolu, který je stanoven v dokumentu Státní informační a komunikační politika - eČesko 2006 schváleném usnesením vlády ČR č. 265 ze dne 24. března 2004. Národní strategie informační bezpečnosti ČR si klade za cíl zvýšit důvěru občanů a subjektů komerční i nekomerční sféry v informační společnost, zlepšit celkové řízení informační bezpečnosti, rozvíjet znalosti o informační bezpečnosti, zlepšit mezinárodní spolupráci, shromáždit a doporučit nejlepší praxi pro oblast řízení informační bezpečnosti, zajistit základní lidská práva při používání informačních a komunikačních technologií a podporovat konkurenceschopnost české ekonomiky. Strategie formuluje snahy vlády ČR zavést cíle a směr informační bezpečnosti do praxe. Strategie vytváří společnou platformu pro zabezpečení informací veřejné správy, subjektů komerční i nekomerční sféry a jednotlivých občanů. Pro ČR je významná aktualizace nového regulačního rámce elektronických komunikací. Ten jsme do našeho právního řádu převzali teprve nedávno, k 1. 5. 2005, zákonem č. 127/2005 Sb. (o elektronických komunikacích). Zdroje: •

http://digiweb.ihned.cz/

•

http://www.evropska-unie.cz/cz/

•

http://ihned.cz/index.php?p=000000_authoroverview&article[aut_id]=10020660

•

http://www.earchiv.cz/i_prednasky.php3 58


Aktivita 7,9

•

http://www.micr.cz

•

http://www.vlada.cz

•

http://europa.eu.int/index_cs.htm

•

http://www.emcis2004.hu/dokk/main/emc/conference/proceedings

•

http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/03/220&format=H TML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en

•

www.evropska-unie.cz

•

http://www.emcis2004.hu/dokk/binary/24/58/1/eEurope__Action_Plan.pdf

•

http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2005042904

•

http://www.crk.cz/CZ/ZOEKC.HTM

Hatyina, L., Kráľovičová, Z.: eEurope a Česká koncepce, seminární práce

2.2 Státní informační politika a komunikační infrastruktura veřejné správy Cílem projektu GovNet bylo vytvoření jednotné komunikační sítě, která propojí různé orgány a organizace veřejné správy formou „intranetu“ , při použití technologie virtuálních privátních sítí (VPN). Dříve totiž provozovaly jednotlivé orgány a organizace veřejné správy své vlastní, nezávislé informační a komunikační sítě, a proto sdílení a výměna dat mezi nimi prakticky neexistovala. V rámci projektu Intranet mělo dojít k využití těchto oddělených sítí a jejich následnému spojení do jednotné komunikační infrastruktury. Projekt má dvě fáze •

fáze: vzájemné propojení subjektů veřejné správy (vykonávajících veřejnou moc, bez ohledu na to, zda jde o státní správu či samosprávu) pomocí tzv. univerzálních přípojek a tím také bude vytvořena sít s jednotnou cenovou a bezpečnostní politikou

•

fáze: implementace služeb umožňujících hladkou výměnu dat mezi jejich správci a propojení jednotlivých úředních agend

Dokončení Intranetu se odhaduje na dva až tři roky. Vybudováním jednotné komunikační infrastruktury byl z rozhodnutí vlády z roku 2001 pověřen Český Telekom a byla podepsána tzv. Rámcová smlouva. Realizaci projektu Intranet veřejné správy pak řídí a koordinuje Ministerstvo informatiky ČR. Standardním připojením k internetu je tedy připojení pomocí sítě GovNet, které umožňuje vzájemné a zabezpečené sdílení informací spravovaných jednotlivými ministerstvy , kraji či obcemi. Prostřednictvím sítě GovNet jsou úřady a pracoviště napojeny i na celosvětovou internetovou síť a to prostřednictvím bezpečného, jednoznačně definovaného rozhraní. Protože si vláda uvědomuje expanzi nových informačních médií a řady nových právních a etických otázek, které s jejich rozvojem souvisejí (např. ochrana děl šířených na internetu a autorských práv k nim, ochrana osobních dat, šíření dětské pornografie atd.) a mají celosvětovou povahu, tak řešení těchto otázek na národní úrovni bude korespondovat s mezinárodním úsilím o jejich řešení. Touto oblastí se zabývá EU, ale i celosvětové organizace jako je WIPO (Světové organizace duševního vlastnictví) nebo UNESCO.

59


Aktivita 7,9

Vláda bude podporovat i vzájemnou výměnu zkušeností a postupů jak na národní úrovni, tak i na regionální a nadnárodní úrovni. Hodlá se také aktivně účastnit seminářů a konferencí a podporovat nadnárodní oborové sítě jako je např. European, SchoolNet, TeleCities, Eris@, Elanet apod. Síť GovNet je také připojena na vládní informační síť pro členy Evropské unie TESTA II, která poskytuje spojení ke speciálním aplikacím pro ústřední orgány. Prostřednictvím sítě GovNet nebo internet je uživatelům dostupný i „Regionální a municipální informační systém (RAMIS)“, který je určen pro podporu rozhodování orgánů veřejné správy, a to hlavně na strategické a taktické úrovni. S fungováním sítě GovNet je také spojen například Zákon o sdílení dat při výkonu veřejné správy. Někteří poslanci se obávali o bezpečnost dat. Nicméně bývalý ministr informatiky Vladimír Mlynář již při návrhu tohoto zákona ujišťoval, že systém bude obsahovat několik kontrolních mechanismů, které umožní zabránit například zneužití dat úředníkem a nebo takové jednání minimální odhalí. 2.2.1 Základní služby komunikační infrastruktury veřejné správy (KI ISVS) Základním technologickým principem jsou virtuální privátní sítě (VPN) umožňující bezpečně rozdělit komunikující subjekty do uzavřených uživatelských skupin podle věcné příslušnosti, přestože využívají společné komunikační infrastruktury informačních systémů veřejné správy (KI ISVS). Jednotlivé lokality subjektů veřejné správy se do IP VPN připojují pomocí tzv. IP přípojek. Ty se liší podle: •

kategorie – základní, sdílení, plus

•

přenosové rychlosti – zpravidla 64Kbit/s až 155Mbit/s

•

úrovně dostupnosti – A, B

•

charakteru spojení – permanentní, dočasné

IP VPN je tvořena specifikovanými IP přípojkami •

páteřní sítí KI ISVS, která zprostředkovává komunikaci členů IP VPN „každý s každým“ (uspořádání virtuální privátní sítě, IP přípojky a páteřní síť KI ISVS uvádíme v příloze č. 1).

Problémem virtuálních privátních sítí je jejich vzájemná izolovanost – uživatel jedné VPN nemůže bez dalších opatření přistupovat k informačním zdrojům umístěným v jiné VPN, což je v rozporu s principy státní informační politiky, podle níž je sdílení informačních zdrojů různých subjektů veřejné správy jedním ze základních požadavků. K překonání izolovanosti virtuálních privátních sítí subjektů veřejné správy je zapotřebí mít k dispozici universální propojovací síť, která zajistí propojování nejen VPN těchto subjektů, ale též dalších sítí, jako je Internet, síť EU TESTA a dalších. Roli této universální propojovací sítě hraje síť GovNet. Jde o specializovanou privátní síť v rámci KI ISVS, která zajišťuje propojení VPN subjektů veřejné správy a dalších sítí při splnění náročných bezpečnostních a kvalitativních podmínek. Toto propojení uvádíme v příloze č. 2 a v dalším textu se zabývám pouze virtuálními privátními sítěmi, páteřní sítí a sítí GovNet.

60


Aktivita 7,9

Páteřní síť KI ISVS Účelem páteřní sítě KI ISVS je zajistit rychlý, bezpečný a efektivní přenos paketů mezi připojenými lokalitami v rámci definovaných virtuálních privátních sítí, tzn. funguje jako množství funkčně nezávislých privátních sítí využívajících společnou přenosovou infrastrukturu. Má multifunkční charakter – je schopna přenášet data, hlas, video. Pokud jde o důvěrnost přenosu dat v páteřní síti, veškerý provoz probíhá v dokonale oddělených virtuálních privátních sítích (VPN), který tak zákazníkům umožňují vytvářet uzavřené uživatelské skupiny podobně jako na fyzicky zcela oddělených privátních sítích. IP přípojky Přístup k páteřní síti KI ISVS lze zajistit mnoha různými technologiemi (LLNet, Frame Relay, ATM, vytáčené spojení prostřednictvím přípojek ISDN a xDSL), nejvýhodnější a nejčastější způsob je ale pomocí tzv. IP přípojek. Tyto přípojky zajišťují jednotu (na bázi protokolu IP) celého přenosového prostředí počínaje LAN zákazníka přes IP přípojky a konče prostředím páteřní sítě. Služby propojovací sítě GovNet KI ISVS Základním posláním sítě GovNet je propojování datové komunikace mezi privátními IP sítěmi subjektů státní a veřejné správy, resp. Internetem nebo sítí EU TESTA II a event.dalšími externími sítěmi. Každý uživatel resp. subjekt státní a veřejné správy, který je připojen k síti GovNet má automaticky zřízeno resp. Zkonfigurováno doménové jméno ve formátu subjekt.gov.cz. V případě zájmu je možné v rámci nově přiděleného doménového jména subjekt.gov.cz zprovoznit poštovní komunikaci. Používání doménového jména subjekt.gov.cz není povinné. Propojovací síť GovNet umožňuje připojeným subjektům veřejné správy využívat souboru užitečných infrastrukturních služeb datové komunikace. Tyto služby je možné rozdělit do dvou kategorií: •

základní služby - služby, které samy o sobě představují pro uživatele finální užitnou hodnotu

•

podpůrné služby – služby, které mají podpůrný charakter a slouží k zabezpečení náležitého fungování služeb základních

Základní služby GovNet Sdílení informačních zdrojů mezi subjekty veřejné správy Subjekty veřejné správy komunikující v rámci KI ISVS uvnitř virtuálních privátních sítí, které jsou od sebe logicky odděleny a mají podobný charakter jako samostatné privátní sítě vybudované na dedikovaných technických prostředcích. To má příznivý vliv na ekonomičnost a bezpečnost systémů datové komunikace veřejné správy. V některých případech však nastává nutnost zabezpečit přístup z jedné VPN do jiné VPN, např. v případě, kdy uživatel zapojený v jedné VPN přistupuje k informačnímu zdroji (aplikaci, databázi apod.), který je zapojen v jiné VPN, ať už téhož nebo i jiného subjektu veřejné správy. Roli vzájemného „propojení“ obou těchto VPN plní propojovací síť GovNet. Toto propojení GovNet umožňuje za bezpečnostních podmínek dohodnutých vlastníky obou dotčených VPN.

61


Aktivita 7,9

Ke sdílení informačních zdrojů lze využít standardních komunikačních protokolů GovNet na aplikační úrovni, kterými jsou http, https a ftp. V případě specifických potřeb lze zajistit též využití některých , z hlediska GovNet „nestandardních“ protokolu, jako je Ipsec, SSH. Bezpečný sdílený přístup k Internetu Sdílený přístup subjektů veřejné správy na Internet představuje finančně efektivní a bezpečný způsob přístupu na Internet pro veřejnou správu. Veškerý datový tok (http/http/ftp) z internetu včetně e-mailových zpráv je směrován přes systémy antivirové ochrany. Uživatel sdíleného přístupu na Internet má dále k dispozici služby elektronické pošty, služby hostingu resp. housingu svých aplikací v některé z demilitarizovaných zón GovNet, služby DNS a synchronizace času (podrobně k těmto jednotlivým službám viz. dále). Přístup subjektů veřejné správy na Internet lze podle účelu rozdělit do následujících kategorií: •

přístup individuálních uživatelů k informačním zdrojům Internetu

•

přístup z Internetu k informačním zdrojům jednotlivých subjektů (např. www servery) umístěných v demilitarizované zóně GovNetu

•

přístup k e-mailovým schránkám POP3/IMAP4 proxy brány

umístěným

v Internetu

prostřednictvím

Bezpečná elektronická pošta Systém elektronické pošty GovNet umožňuje koncovým uživatelům subjektů veřejné správy e-mailovou komunikaci •

v rámci veřejné správy mimo prostředí Internetu

•

s členskými státy a institucemi EU mimo prostředí Internetu

•

s kýmkoliv v Internetu

Subjekty veřejné správy, které nemají k dispozici vlastní poštovní server, mohou využít poštovních schránek umístěných na poštovních serverech GovNetu (mail-storage). Mail-relay servery GovNetu umožňují mimo jiné i dočasné uložení zpráv elektronické pošty pro případ výpadku poštovního serveru příjemce, její doručení po jeho opravě a antivirovou ochranu. Housing a hosting aplikací – datové centrum Informační zdroje subjektů veřejné správy (databázový server, aplikační server, web server apod.), na které jsou kladeny vysoké nároky z hlediska dostupnosti, bezpečnosti a kapacity připojení do sítě, je možné umístit do hostingového centra vybaveného příslušnou infrastrukturou. Aplikace umístěná do hostingového centra může být provozována na hardwaru poskytovatele (tzv. server hosting) nebo na hardwaru zákazníka (tzv. server housing). Vlastník aplikace v obou uvedených případech daný informační zdroj spravuje lokálně přímo z hostingového centra nebo prostřednictvím zabezpečeného vzdáleného přístupu. Část servisních služeb spojených s provozováním serverů může provádět personál hostingového centra (např. pravidelné zálohování). Předmětem hostingu a housingu může být prakticky jakákoliv aplikace od jednoduchých webů až po velké informační a transakční portály. Typickým příkladem aplikace, která byla již do hostingového centra veřejné správy umístěna, je Portál veřejné správy. Konektivita do sítě EU TESTA

62


Aktivita 7,9

Síť GovNet zprostředkovává komunikaci mezi uživateli státní a veřejné správy s jednotlivými členskými státy EU přes národní datovou sítí veřejné správy ČR a datovou sítí TESTA-II. Síť TESTA zabezpečuje konektivitu mezi subjekty veřejné správy členských států EU a institucemi EU „každý s každým“. Poskytuje přístup k informačním systémům EU (sektorové projekty) a další služby (DNS, E-mail relay, informační portál, web hosting, infrastruktura veřejného klíče, help-desk, dokument management systém pro mezinárodní projektové týmy). Podpůrné služby GovNet Domain Name System (DNS) V rámci technických prostředků zajišťujících fungování vnitřních služeb DNS sítě GovNet je realizována správa a konfigurace potřebných jmenných záznamů jednotlivých klientů veřejné a státní správy. Veškeré vnější internetové DNS záznamy, které jednotlivé subjekty státní a veřejné správy měly v minulosti již zřízeny u jiných poskytovatelů Internetu, je možné přeregistrovat na správce sítě GovNet, resp. Přesměrovat na jeho technické prostředky. Veškeré jměnné záznamy související s hostincem/housingem aplikací umístěných v GovNetu a zpřístupněných z Internetu jsou rovněž zřizovány a spravovány prostřednictvím technických prostředků sítě GovNet. Antivirová ochrana (AVO) AVO GovNet nenahrazuje antivirovou ochranu privátních sítí subjektů veřejné správy. Je pouze jedním z článků v komunikačním řetězci, který zvyšuje celkovou účinnost antivirové ochrany. AVO GovNet je implementována ve dvou částech: •

první část kontroluje veškerý datový tok, který prochází přes proxy bránu Govnetu

•

druhá část provádí kontrolu průchozí elektronické pošty přes mail-relay govNetu

Synchronizace času Synchronizovaný čas v síti GovNet slouží k přesné identifikaci posloupnosti jednotlivých událostí v síti z hlediska reálného času tak, jak je zaznamenávají jednotlivé systémy GovNetu. Přesný čas je nutný pro zajištění tzv. nepopiratelnosti událostí v rámci důkazních řízení při řešení bezpečnostních incidentů resp. monitorování, měření a řízení sítí. Detekce průniků GovNet je vybaven systémem detekce nežádoucích průniků z vnějšího i vnitřního prostředí GovNet. Identifikace potenciálně nebezpečných aktivit v síti GovNet umožňuje včas reagovat na vnější podněty následně tak zajišťovat potřebný stupeň bezpečnosti. Intrusion Detection Systém (IDS) pomáhá řešit mimořádné události proaktivním způsobem. Ministerstvo informatiky ČR Realizace i aplikace projektu Intranet veřejné správy a v rámci něho sítě GovNet je možná díky legislativní podpoře, o kterou se přičinilo Ministerstvo informatiky (MI), které mimo jiné zastřešuje i jiné programy v oblasti rozvoje informačních a komunikačních technologií na území České republiky. Ministerstvo informatiky vzniklo k 1.1.2003, na základě novely tzv. kompetenčního zákona. Ministerstvo informatiky převzalo kompetence v oblasti telekomunikací (od úseku spojů MDS ČR), v oblasti informační společnosti (v plném rozsahu působnosti dřívějšího Úřadu pro veřejné informační systémy, který byl se vznikem MI ČR zrušen) a v oblasti elektronického

63


Aktivita 7,9

podpisu (od Úřadu pro ochranu osobních údajů).(http://www.micr.cz/files/275/SIKP_def.pdf, str. 5, 14.10.2005) Působnost Ministerstva informatiky je dána zejména zákonem o informačních systémech veřejné správy (365/2000 Sb.) a zákonem o telekomunikacích (151/2000 Sb.). Ministerstvo zpracovává návrhy strategických dokumentů v oblasti informačních systémů veřejné správy, vytváří a spravuje Portál veřejné správy, koordinuje a vytváří podmínky pro podporu rozvoje elektronického obchodu a hodnotí projekty, které mají meziresortní dopady na informační systémy veřejné správy. Dále zodpovídá za tvorbu legislativních návrhů a politiky v oblasti telekomunikací, za stanovení principů a hlavních zásad regulace telekomunikačního trhu a schvaluje plán přidělování kmitočtových pásem. Uděluje akreditace k působení jako akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb v oblasti elektronického podpisu. Je zakladatelem státního podniku Česká pošta a na základě zákona o poštovních službách je regulačním orgánem trhu poštovních služeb. (http://www.micr.cz/files/275/SIKP_def.pdf, str. 5, 14.10.2005) V oblasti rozvoje ICT je cílem MI, ale i vlády ČR, dosáhnout potřebné vybavenosti informačními technologiemi ve veřejné správě i v soukromém sektoru, včetně jednotlivých domácností. Dále je potřeba zvýšit kvalitu využívání těchto služeb, aby ČR byla konkurenceschopná ostatním evropským zemím a tedy splňovala aspoň průměr EU. Proto byl vytvořen plán rozvoje ICT na území ČR, který se nazývá „Státní informační a komunikační politika“ a mimo jiné se týká i rozvoje e-governmentu a jiných služeb, které jsou dostupné díky síti GovNet. Budování služeb e-governmentu lze charakterizovat jako decentralizovaný proces, jehož úspěšnost podstatnou měrou závisí na podpoře všech orgánů státní správy a samosprávy. Ministerstvo informatiky plní roli věcného koordinátora rozvoje informační společnosti v ČR na národní a mezinárodní úrovni. (http://www.micr.cz/files/275/SIKP_def.pdf, str. 5, 14.10.2005)

Státní informační a komunikační politika ( e-Česko 2006 ) Státní informační a komunikační politiku schválila vláda ČR na svém zasedání usnesením č.265 ze dne 24.března 2004. Jedná se o strategický a koncepční dokument vlády v oblasti rozvoje informační společnosti do roku 2006. Bývá také označován jako „e-Česko 2006“. Přičemž hlavním zdrojem při tvorbě tohoto dokumentu byl Akční plán eEurope 2005 a tento je součástí tzv. Lisabonské strategie v oblasti informační společnosti. Z důvodu dynamického vývoje ICT vláda konkrétně nedefinovala cílový stav, kterého by mělo být dosaženo do roku 2006. Tuto koncepci podle potřeb hodlá aktualizovat. Své postavení vidí vláda hlavně ve vytváření vhodných podmínek pro rozvoj informační společnosti v ČR, technologicky neutrální podpoře služeb informační společnosti a v eliminaci případných nežádoucích důsledků a vlivů. V dokumentu e-Česko 2006 se píše, že vláda České republiky se ve svém programovém prohlášení hlásí k cílům stanoveným v rámci tzv. lisabonského procesu a v možnostech moderních ICT vidí příležitost a šanci k nastartování nového a dlouhodobě udržitelného rozvoje společnosti založené na znalostech, k jejichž využití hodlá přistoupit jako k nástroji, pomocí něhož lze dosahovat růstu produktivity práce a celkové vzdělanosti, řešení celospolečenských problémů, jako je např. nezaměstnanost, začleňování znevýhodněných skupin občanů a nerovnoměrný rozvoj lidského potenciálu.

64


Aktivita 7,9

Vzhledem k všeobecnému povědomí o tomto dokumentu, který je mimo jiné k dispozici na webových stránkách MIČR se bude touto problematikou zabývat pouze okrajově.

Prioritní oblasti Koncepce členských zemí „eEurope2005: Informační společnost pro všechny“ obsahuje hlavní prioritní oblasti, jejichž naplnění očekává do roku 2006. Jde o moderní on-line služby veřejné správy zahrnující oblasti e-governmentu, e-learningu a e-zdravotnictví, dynamické prostředí pro rozvoj elektronického obchodu, široce dostupné vysokorychlostní připojení za konkurenceschopné ceny a bezpečnou komunikační infrastrukturu. (http://www.micr.cz/files/275/SIKP_def.pdf, str. 5, 14.10.2005) Státní informační a komunikační politika rozpracovává obsah a priority eEurope 2005 do následujících čtyř hlavních prioritních oblastí: •

Dostupné a bezpečné komunikační služby

•

Informační vzdělanost – problematika „informatizace škol“, informační gramotnosti, elearningu, problém digital divide

•

Moderní veřejné služby on-line – služby e-governmentu, e-zdravotnictví

•

Dynamické prostředí pro elektronické podnikání – týká se zejména legislativní oblasti

Tyto oblasti jsou seřazeny podle významu, který jim vláda přisuzuje. Každé z těchto čtyř priorit je věnována pozornost a stručné vysvětlení: Dostupné a bezpečné komunikační služby Cílem vlády je, aby nabídka komunikačních služeb v ČR nebyla limitem pro jejich využití. Nabídka by spíše měla stimulovat poptávku po těchto službách. Avšak na dostupnost komunikačních služeb má vliv například i celková ekonomická situace, koupěschopnost obyvatelstva, atraktivnost odvětví, vzdělanost a informační gramotnost obyvatelstva. Vláda hodlá být aktivní v napomáhání vytvoření kvalitních komunikačních služeb, dostupných pokud možno všem obyvatelům. V oblasti regulace trhu, chápe vláda regulaci jako dočasnou a to navíc pouze tam, kde není volná soutěž. Vláda má určovat jen hlavní zásady a cíle regulace. Aplikováním regulačních mechanismů je pak pověřen národní regulační úřad. V oblasti dostupnosti telefonních služeb vláda nemá potřebu se nijak angažovat, neboť toto považuje za vyřešené. Hodlá pouze podpořit konkurenci prostředí a to snižováním celkové cenové hladiny telefonních služeb. Podpora regulační politiky je určena těm operátorům, kteří budou investovat do rozvoje infrastruktury elektronických komunikací. Těmto operátorům je pak zajištěna ochrana jejich investic. Za jednu z hlavních priorit považuje vláda také dostupnost a rozvoj vysokorychlostního připojení. Hranice „vysokorychlostního“ připojení je v dokumentu e-Česko 2006 stanovena na 256 kbps, ale předpokládá se zvyšování. Informační vzdělanost Informační vzdělanost je vnímána jako jeden z hlavních faktorů podmiňujících další rozvoj České republiky. Výzkumy a studie mnoha evropských zemí a mezinárodních organizací (Světová banka, OECD, ITU) ukazují, že rozvoj evropské ekonomiky závisí na přechodu od ekonomiky

65


Aktivita 7,9

orientované na výrobu k tzv. znalostní ekonomice, tedy hospodářskému systému založenému na efektivním využívání a předávání znalostí a informací. Je jasné, že takový systém bude klást jiné a mnohem vyšší nároky na vzdělání a kvalifikaci občanů především v oblasti práce s informacemi a využívání moderních ICT. (http://www.micr.cz/files/275/SIKP_def.pdf, str. 5, 14.10.2005) Vláda si tedy dala za cíl rozšířit základní počítačovou gramotnost. Jako nástroj k dosažení tohoto cíle má sloužit systematická podpora informační vzdělanosti na všech stupních škol a Národní program počítačové gramotnosti. Úkolem tohoto programu je pomoci začátečníkům osvojit si základní dovednosti při práci s PC.V kompetencích Ministerstva školství a mládeže a tělovýchovy je pak tzv. Státní informační politika ve vzdělávání (SIPVZ), která vlastně představuje strategii vlády v oblasti informatizace škol, včetně konkrétních projektů, která je ale realizována a aktualizována právě MŠMT. Informační gramotností se myslí schopnost uvědomit si a formulovat vlastní informační potřeby, umět se orientovat v informačních zdrojích, umět vyhledat informace pomocí informačních a komunikačních technologií, dále tyto informace vyhodnotit a využít pro konkrétní situaci či úkol. Jako hlavní překážky k co nejvyšší informační gramotnosti se uvádí: •

nedostatečná motivace a nízké povědomí o možnostech ICT

•

obava ze začátečnických kroků, z údajné složitosti a náročnosti

•

nízká dostupnost ICT a služeb, která je způsobena jejich relativně vysokou cenou vzhledem ke kupní síle obyvatel

•

omezené možnosti jak informační gramotnost získat a udržet si ji.

Bohužel však nedostatek informační gramotnosti vytváří u občanů tak silný handicap, že tento jev může vést až k diferenciaci obyvatelstva a nadále ji prohlubovat. Tento problém označujeme jako digital divide. Proti tomuto chce vláda bojovat podporou možností celoživotního vzdělávání v oblasti informační gramotnosti pro nejširší vrstvy obyvatel. Přičemž považuje za významné i aktivity soukromého sektoru a tyto aktivity hodlá podporovat na principu PPP (Public-Private Partnership). Příkladem je „Národní program počítačové gramotnosti (NPPG), který je organizován a spolufinancován Ministerstvem informatiky a je určen úplným začátečníkům. Vláda tento program považuje za základ celoživotního vzdělávání v oblasti počítačové gramotnosti. Vláda se rozhodla použít pro motivaci k získání a udržení vyšší informační gramotnosti také ekonomické stimuly. Za jeden z takových možných stimulů považuje vláda daňové zvýhodnění nákupu počítačů pro použití v domácnostech a daňové zvýhodnění domácího přístupu k internetu. Nicméně o těchto stimulech vláda do prosince 2005 zatím nerozhodla. V dokumentu e-Česko 2006 vláda stanovila jako svůj cíl, že do roku 2006 zavedení daňového zvýhodnění pro domácí potřebu zváží. Moderní veřejné služby on-line Pojem „e-government“ chápe vláda jako transformaci vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy a to pomocí využití ICT. Cílem je optimalizovat interní procesy tak, aby poskytování služeb veřejné správy bylo rychlejší, spolehlivější a levnější. Hlavním cílem je tedy zvýšení výkonnosti státní správy i samosprávy. Totéž si pokládá za cíl i Evropská komise, která chce zajistit interoperabilitu služeb e-govermentu na celém území Evropské unie. Měla by pak platit zásada, že údaje, které již jednou fyzické nebo právnické osoby některému orgánu veřejné správy poskytly, nebudou vyžadovány znova. 66


Aktivita 7,9

Aby bylo této zásady dosaženo, budou informace zaznamenány v elektronické formě, v registrech veřejné správy. Jedná se zejména o základní registr obyvatel, základní registr ekonomických subjektů, základní registr územní identifikace a základní registr nemovitostí. Snahou je, aby byl u co nejvíce agend veřejné správy umožněn přístup on-line způsobem, přičemž stát nehodlá rušit tradiční formy poskytování služeb občanům. Za hlavní rozhraní služeb v rámci e-govermentu je považován Portál veřejné správy. Plánované je i budování kontaktních míst veřejné správy, přičemž roli kontaktního místa mohou plnit i obce a kraje. Prostřednictvím Portálu veřejné správy mají být občanům zpřístupněny následující on-line služby: •

pomoc veřejnosti při řešení životních situací

•

možnost podání daňového přiznání z příjmů fyzických osob

•

žádost o vystavení osobních dokladů jako je občanský průkaz, cestovní pas aj.

•

možnost oznámení změny adresy on.line a na jednom místě

•

žádosti o sociální dávky

•

služby související s veřejným zdravotnictvím

Podnikatelům by pak měly být umožněny následující on-line služby: •

vyřizování sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců

•

podávání daňového přiznání z příjmu právnických osob

•

podávání přiznání k dani z přidané hodnoty a spotřební dani

•

zjednodušení vyplňování a podávání statistických výkazů on-line

Elektronické zadávání veřejných zakázek Co se týká oblasti e-procurementu, hodlá vláda podporovat používání elektronických tržišť. Jako svůj cíl si vláda stanovila používat elektronická tržiště do roku 2006 v celé oblasti veřejné správy pro všechny druhy nákupů v ceně nad 100 000 Kč. e-Zdravotnictví Pro poskytování veřejných zdravotnických informací a služeb, např. o zdravém životním stylu, stavu znečištění, o možnostech prevence, dostupnosti péče, telekonzultací atd. hodlá vláda využít Portálu veřejné správy. Hlavním cílem v oblasti e-zdravotnictví je: •

postupně nahradit stávající průkazky pojištěnců čipovými kartami, které by byly kompatibilní se standardy EU

•

do konce roku 2006 vybudovat informační síť propojující střediska poskytující zdravotní péči v ČR se středisky v EU a umožnit tak sdílení veřejných zdravotnických dat a koordinaci v případě ohrožení zdraví a života

Dynamické prostředí pro elektronické podnikání Strategie státu v oblasti elektronického obchodu je obsažena v samostatném dokumentu „Bílá kniha o elektronickém obchodu“, který vláda ČR vzala na vědomí 19. 5. 2003 usnesením č. 474/2003.

67


Aktivita 7,9

Financování Financování rozvoje informačních a komunikačních technologií a infrastruktur považuje stát obecně za úkol soukromého sektoru. Svou roli vidí hlavně ve stimulaci investic a ve vytváření stabilního prostředí pro investory. Vláda hodlá přednostně podporovat projekty využívající financování nebo spolufinancování z prostředků EU. V oblasti budování a provozování infrastruktury v rámci veřejné správy bude stát postupovat individuálně a bude volit mezi vlastním pořízením a provozem, outsourcingem a nákupem služeb podle toho, co pro něj bude nejvýhodnější. Avšak v případě ICT pro krizové a nouzové situace, bezpečnost a obranyschopnost státu, je nutné zajistit financování a provoz ze státních prostředků. Velký význam stát přikládá konkrétním programům spolupráce veřejného a soukromého sektoru (tzv. Public – Private Partnership, PPP), které hodlá aktivně vyhledávat a podporovat. Pro financování veřejných projektů (a veřejných částí společných projektů se soukromým sektorem) hodlá stát v maximální možné míře využívat možností vyplývajících pro ČR z členství v různých programech EU. V tomto vidí vláda velkou rezervu a chce pomoci také soukromým subjektům, aby mohly čerpat prostředky z těchto fondů. Dalším nástrojem pro financování jsou dle vlády Strukturální fondy EU, o kterých se vláda domnívá, že v budoucnosti zřejmě budou hrát stále větší úlohu ve financování rozvoje vysokorychlostního přístupu (broadband) k internetu v odlehlých regionech, a to na základě národní strategie jeho rozvoje. Evropská komise shledala informační společnost jako prioritní oblast pro spolufinancování ze strukturálních fondů, se silným důrazem na stranu poptávky po službách a aplikacích. Cílem využití možností spolufinancování ze strukturálních fondů je nejen podpora rozvoje infrastruktury ve znevýhodněných regionech, ale také podpora poptávkové strany informační společnosti, spočívající v růstu schopnosti podniků využívat ke svým činnostem ICT. Koncepce obsahuje také stručnou SWOT analýzu.

Závěr Obecně můžeme říci, že efektivní využívání ICT vede k růstu produktivity, zaměstnanosti, ke zlepšení kvality poskytovaných služeb a také k významným úsporám prostředků vynakládaných z veřejných rozpočtů. Zároveň je ale potřeba zajistit bezpečné, ekonomicky i geograficky dostupné moderní služby elektronických komunikací, protože je to předpoklad konkurenceschopnosti české ekonomiky. Bez moderní komunikační infrastruktury bychom totiž nemohli zajistit rovnocenné postavení české ekonomiky v rámci EU. Navíc je tato infrastruktura základním předpokladem i pro vytvoření široké nabídky služeb informační společnosti pro občany a firmy, které působí na území České republiky. V současnosti je stále více důležité, aby lidé měli dostatek znalostí a dovedností v oblasti ICT, protože pro nedostatek této kvalifikace může být důvodem pro znevýhodnění, případně i vyloučení z trhu práce. Vláda chce také odstranit a dále nevytvářet překážky pro zapojení jednotlivce nebo skupin obyvatel do aktivního života společnosti. To je cílem politiky sociálního začleňování (social inclusion). Pod pojmem e-inclusion se pak skrývá souhrn podmínek pro efektivní začlenění obyvatel do informační společnosti. Cílem je také zamezit rozšiřování tzv. digital divide, což je označení pro rozdělení států, regionů, obcí a obyvatel na ty, kteří požívají výhod ze zavádění ICT a na ty, kteří těchto výhod nepožívají. 68


Aktivita 7,9

Můžeme tedy konstatovat, že Česká republika se konečně po dlouholetém útlumu a distancování od okolního světa a jeho vývoje konečně dostává do tempa rozvoje. Vláda ČR chápe nutnost potřeby ICT a snaží se rozvoj těchto technologií co možná nejvíce podpořit. Za tímto účelem byl také vytvořen plán rozvoje ICT do roku 2006, nazvaný jako „Státní informační a komunikační politika“, který koresponduje s evropským strategickým dokumentem eEurope 2005. Hlavní oblasti, na které je eEurope 2005 zaměřen byly převzaty a předělány na potřeby České republiky. Nosnými pilíři dokumentu e-Česko 2006 jsou tedy zejména oblast dostupnosti a bezpečnosti komunikačních služeb, informační vzdělanosti, veřejných služeb on-line a oblast prostředí pro elektronické podnikání. e-Česko 2006 rozepisuje jaké úkoly si vláda v těchto základních 4 oblastech stanovila splnit do roku 2006. Tyto cíle jsou ve zmíněném dokumentu popsány spíše obecně a termíny splnění nejsou nijak závazné. Někdy se tyto cíle zdají být pouze přáním vlády, absolutně vzdáleny realitě. Problémem naplnění stanovených úkolů je totiž finanční stránka. Otázka způsobu financování navrhovaných a žádaných cílů je v dokumentu sice zmíněna, avšak není detailněji rozpracována. Ve zmíněném dokumentu se píše, že vláda považuje financování rozvoje informačních a komunikačních technologií a infrastruktur za úkol soukromého sektoru, přičemž hodlá podporovat i Public-Private Partnership. Jako další zdroje financování rozvoje ICT jsou v e-Česku 2006 uvedeny Strukturální fondy EU. Jinými slovy, vláda se nezavazuje financovat plánované kroky rozvoje ICT. Zavazuje se pouze vytvářet vhodné prostředí pro tento rozvoj. Co se dále týče konkrétně projektu Intranet veřejné správy, tak jeho cílem je vytvoření a provozování jednotné, spolehlivé a bezpečné komunikační infrastruktury veřejné správy. Projekt tedy zajistí především bezpečnou a ekonomicky výhodnou komunikaci (datovou i hlasovou) pro všechna pracoviště veřejné správy včetně přístupu k centrálním informačním zdrojům státu a efektivní rozvoj informačních systémů veřejné správy a možnost jejich vzájemného propojení a bezpečné výměny dat. V rámci Intranetu veřejné správy budou postupně připojena do jednotné sítě kontaktní místa veřejné správy, která jsou nezbytná pro přiblížení služeb veřejné správy občanovi. Po dobudování pak Intranet veřejné správy umožní bezpečnou výměnu dat mezi orgány veřejné správy a zrychlí a zefektivní výkon veřejné moci. Vybudováním projektu je pověřena společnost Český Telekom na základě podepsané Rámcové smlouvy. Realizaci projektu potom řídí a koordinuje Ministerstvo informatiky ČR. Na první fázi projektu, připojování jednotlivých míst výkonu veřejné moci do intranetu pomocí tzv. univerzálních přípojek, naváže fáze druhá, implementace služeb umožňujících hladkou výměnu dat a zabezpečený přístup k informačním zdrojům státu. Dokončení Intranetu veřejné správy se odhaduje na dva až tři roky. V současné době vláda přijala ministryní informatiky předkládanou Koncepci rozvoje komunikační infrastruktury veřejné správy. Schválená Koncepce komunikační infrastruktury veřejné správy zajišťuje plynulý přechod od Rámcové smlouvy s Českým Telekomem, jejíž platnost vyprší k 23. 10. 2006, k novým pravidlům. Namísto jednoho generálního poskytovatele bude využito služeb více dodavatelů. Cílem Koncepce je zajistit kontinuitu služeb KI ISVS a plynulý přechod k nové struktuře, v maximální míře tak využít konkurenčního prostředí a klesajících cen i rostoucí kvality služeb a koordinovat projekt KI ISVS s akcemi financovanými z regionálních programů spolufinancovaných z fondů Evropské unie nebo z fóra pro vysokorychlostní internet.

69


Aktivita 7,9

V rámci zajištění komunikační infrastruktury veřejné správy jsou komplexně řešeny technické, síťové, aplikační, bezpečnostní a organizační otázky související s hlasovou i datovou komunikací všech orgánů veřejné moci, ale i dalších subjektů mimo ni. Jedná se zejména o veřejnou správu (státní správu a samosprávu) a jí zřizované organizace a také občany a podnikatelské či jiné subjekty. Základním technologickým principem jsou virtuální privátní sítě, které umožňují bezpečně rozdělit komunikující subjekty do uzavřených uživatelských skupin podle věcné příslušnosti. Jednotlivé lokality subjektů veřejné správy se připojují pomocí tzv. IP přípojek a celá IP VPN je tedy tvořena specifikovanými IP přípojkami a páteřní sítí KI ISVS, která zprostředkovává komunikaci členů IP VPN „každý s každým“. Problémem virtuálních privátních sítí je ale jejich vzájemná izolovanost, k překonání izolovanosti virtuálních privátních sítí subjektů veřejné správy je zapotřebí mít k dispozici univerzální propojovací síť, jejíž roli hraje síť GovNet. Jedná se o specializovanou privátní síť v rámci KI ISVS, která zajišťuje propojení VPN subjektů veřejné správy a dalších sítí při splnění náročných bezpečnostních a kvalitativních podmínek. Propojovací síť GovNet umožňuje připojeným subjektům veřejné správy využívat souboru užitečných infrastrukturních služeb datové komunikace, které lze rozdělit na základní ( sdílení informačních zdrojů, sdílený přístup k Internetu, elektronická pošta, datové centrum, konektivita do sítě EU TESTA) a podpůrné služby (Domain Name Systém, antivirová ochrana, synchronizace času, detekce průniků). Téma e-Česko2006 a v rámci něho projekt Intranet veřejné správy se nám celkově zdálo velice zajímavé nejen pro urychlení práce veřejné správy, ale také pro přiblížení veřejné správy občanům, o což v poslední době ČR usiluje. Občan bude moci veškeré své styky s úřady provádět doma nebo v kanceláři a nemusí ztrácet čas čekáním ve frontách a zbytečným obíháním různých úřadů. Samozřejmě je pro aplikaci této vize důležitá i celková počítačová gramotnost obyvatelstva, která je také jedním z cílů Státní informační a komunikační politiky. Ve své práci jsme zmínily Státní informační a komunikační politiku, její prioritní oblasti, ale také možnosti jejího uplatnění a financování. Nedílnou součástí je také propojení jednotlivých informačních systémů veřejné správy do sítě GovNet, o což se snaží Ministerstvem informatiky podporovaný a realizovaný projekt Intranet veřejné správy. Celý tento projekt spočívá v tom, že privátní sítě se připojí pomocí tzv. IP přípojek k páteřní síti a následně pak k síti GovNet, která umožní subjektům veřejné správy využívat jak základních, tak podpůrných služeb. Podrobné schéma připojování jednotlivých subjektů do páteřní sítě uvádíme v příloze č. 1 a celkové schéma sítě GovNet a její propojení s virtuálními privátními sítěmi nebo se sítí EU TESTA uvádíme v příloze č. 2. Do procesu začleňování ve využívání ICT techologií se Česká republika zapojila sice později než některé jiné západní země, nicméně lze konstatovat, že zatím se toto začleňování vcelku daří a informační gramotnost firem i obyvatel se zvyšuje. Skutečností zůstává, že převážně starší občané jsou vůči ICT technologiím nevraživí a nedůvěřiví. Panuje zde obava ze zvládnutí základních ovládacích prvků a nepříznivě působí i cena osobních počítačů a připojení k internetu. Avšak nutno uznat, že i v cenách PC a připojení nastaly v poslední době příznivé změny pro spotřebitele. V této oblasti došlo k výraznému zdostupnění těchto služeb běžným uživatelům (domácnostem). Domníváme se, že by prospěla větší osvěta obyvatel a to především starších a dále také nutnost osvojovat si alespoň základní znalosti v oblasti informačních technologií. K tomu by mohly napomoci například funkční informační kiosky. Například na úřadu práce existují jednoduché terminály umožňující vyhledávání právě nabízených volných pracovních míst, přičemž je u tohoto terminálu i stručný návod jak s ním zacházet. Umožňuje to odbourat u lidí

70


Aktivita 7,9

neznajících práci s PC první zábrany a vytvořit tak kladnější přístup k ICT technologií. Ke zvyšování informační gramotnosti obyvatel přispívá také možnost Kurzů základních dovedností na PC, které jsou ve většině rovněž nabízeny přes úřad práce. Zdroje •

http://www.micr.cz/scripts/detail., 16.10.2005

•

http://www.micr.cz/files/275/SIKP_def.pdf, 16.10.2005

•

http://www.securitynews.cz/secnews/security.nsf/, 16.10.2005

•

http://vsol.obce.cz/clanek., 16.10.2005

•

http://www.e-ramis.cz/oblasti.html, 2.10.2005

•

http://www.lupa.cz/clanek., 2.10.2005

Červená, M., Kolíbalová, I.: GOVNET a ISVS, seminární práce

2.3 Národní strategie informační bezpečnosti V souvislosti s řízením rozvoje území je jednou z nejvíce opomíjených otázek problematika zabezpečení IT. Již z koncepčních dokumentů vyplývá potřeba samostatné koncepce, která může být účinnou pouze v případě existence standardu bezpečnosti. Stejně jako ostatní členské státy EU zpracovává i ČR vlastní Národní strategii informační bezpečnosti. Úkol vypracovat takový dokument vyplývá ze schválené Státní informační a komunikační politiky a navazuje na Bezpečnostní strategii ČR. V současné době se prudce zvyšuje objem a výměna informací. V řadě případů jsou jak informace, tak i prostředky informačních a komunikačních technologií ohrožovány útoky (teroristickými, kriminálními, ale nejčastěji náhodnými), které mohou vyústit ve zneužití informací. S cílem zamezit riziku zneužití informací je třeba stanovit pravidla pro nakládání s informacemi. Národní strategie informační bezpečnosti, kterou vláda schválila na zasedání 19. listopadu, si klade za cíl: •

zvýšit důvěru společnosti v oblasti technologií,

•

rozvíjet a rozšiřovat znalosti v této oblasti,

•

shromáždit a aplikovat nejlepší zkušenosti při řešení informační bezpečnosti,

•

zajistit spolupráci občanů, soukromých společností a orgánů veřejné moci jak v národním, tak i v mezinárodním měřítku se zajištěním bezpečného využívání IT.

bezpečného využití informací a informačních

Informační a komunikační systémy zajišťují fungování řady oblastí, pro které je využívání těchto systémů životně důležité. S prudkým rozmachem informačních a komunikačních systémů a jejich široká dostupnost v každodenním životě se zvyšuje i riziko napadení těchto systémů, způsobené chybou,

71


Aktivita 7,9

neznalostí a nebo záměrné. Proto je také zapotřebí věnovat pozornost jejich zabezpečení proti případnému napadení či zneužití. Správné nastavení pravidel informační bezpečnosti, jejich dodržování a kontrolování je základem bezpečného fungování informačních a komunikačních systémů, což vyžaduje koordinované úsilí celé společnosti, vlády ČR, veřejné správy, subjektů komerční i nekomerční sféry a občanů ČR. NSIB ČR je zpracována v rámci právní základny ochrany informací (a to nejen v prostředí informačních a komunikačních technologií), v úrovni práv a legálních zájmů jednotlivých subjektů, v úrovni požadavků na informační bezpečnost stanovenou direktivami EU a doporučeními OECD a ve vazbě na klíčové normy.

2.3.1 Význam informační bezpečnosti Dobrá úroveň a kvalita informační bezpečnosti jsou důležité jednak z hlediska ochrany práv a zájmů občanů, komerčních či nekomerčních subjektů, tak i z hlediska ochrany zájmů státu a zabezpečení jeho funkcí orgány veřejné správy. Nedostatečně zajištěná informační bezpečnost může ohrozit bezpečnost a hospodářské zájmy státu, privátního sektoru i občanů a oslabit důvěryhodnost jednotlivých subjektů. Vzniklé škody a ztráty informací mohou vyvolat další práci a náklady, které by nevznikly v případě dostatečné preventivní ochrany těchto informací. V budované informační společnosti se zvyšuje význam přímého elektronického přístupu k informacím a službám, poskytovaným jak subjekty veřejné správy, tak informačními systémy subjektů komerční i nekomerční sféry. Rozšiřující se přímý přístup k informacím v informačních systémech násobí úroveň bezpečnostních rizik poskytovaných služeb a úměrně zvyšuje požadavky na ochranu informačních a komunikačních systémů a manipulaci se zpracovávanými informacemi. Z hlediska ochrany informací je důležitý bezpečný bezporuchový provoz informačních a komunikačních systémů, správnost, spolehlivost, dostupnost, integrita, důvěrnost a aktuálnost informací, které se v nich vyskytují. Dostatečná úroveň informační bezpečnosti je předpokladem pro využívání elektronických služeb. Základem informační infrastruktury je internet, který spojuje počítačové sítě a díky kterému funguje řada služeb a infrastruktur. Internet je významnou součástí obchodu a podnikání, poskytování služeb veřejné správy občanům, subjektům komerční i nekomerční sféry a konečně zajišťuje i vzájemnou komunikaci mezi jednotlivými občany. Problémem internetu a informačních a komunikačních systémů je jejich ohrožení v důsledku organizovaných a neorganizovaných individuálních i skupinových útoků. Základní prioritou je ochrana informačních a komunikačních aktiv před hrozbami, kterým jsou informační a komunikační systémy vystaveny a snížení potenciálních škod v případě útoků. Zavádění důvěryhodných informačních a komunikačních systémů, jejich provoz a správa musí být předmětem zájmu a odpovědnosti ve všech úrovních veřejné správy, soukromého sektoru a široké veřejnosti. Prioritní oblasti této strategie jsou: 1. řízení informační bezpečnosti a řízení rizik, 72


Aktivita 7,9

2. znalosti o informační bezpečnosti, 3. národní a mezinárodní spolupráce v oblasti informační bezpečnosti, 4. používání nejlepší praxe v oblasti informační bezpečnosti, 5. ochrana lidských práv a svobod, 6. konkurenceschopnost české ekonomiky. Každá prioritní oblast obsahuje strategický cíl a v rámci jednotlivých strategických cílů jsou uvedena opatření, jejichž realizací budou naplňovány jednotlivé cíle. Jednotlivá opatření obsahují aktivity, které budou rozpracovány na úroveň projektů, respektive úkolů. Cíl 1: Zlepšení řízení informační bezpečnosti a řízení rizik Cílem je zkvalitnění a rozvoj systémů řízení informační bezpečnosti a jejich zavedení jako součásti celkového řízení organizací, to znamená získání vyšší kvality řízení. Tyto systémy musí zabezpečovat informace v jakékoli formě, v počítačovém i „klasickém administrativním“ prostředí. Zlepšení všech činností v rámci systému řízení informační bezpečnosti znamená pokrýt rovnocenně všechny aspekty informační bezpečnosti a tyto řádně zdokumentovat, zavést do praxe, kontrolovat a průběžně vyhodnocovat. Řízení rizik se musí stát integrální součástí řízení informační bezpečnosti. Vzhledem k novým hrozbám a z nich plynoucích rizik je nutný systematický monitoring s vyhodnocováním současné situace a zaváděním účinných protiopatření. Dopad hrozeb při včasném (preventivním) zavedení protiopatření lze účinně minimalizovat. Opatření cíle 1: •

Zavedení nejlepší praxe do systémů řízení informační bezpečnosti

•

Soustavné monitorování hrozeb

•

Realizace systému včasného varování a reakce

•

Monitorování účinnosti navržených protiopatření

•

Zlepšení informační bezpečnosti orgánů veřejné správy

•

Ochrana kritické informační infrastruktury státu

Cíl 2: Rozvoj znalostí o informační bezpečnosti Příčinou mnoha poruch a problémů v informačních a komunikačních systémech je nedostatečná úroveň znalostí počítačového prostředí mezi laickou i odbornou veřejností. Tyto závady vznikající z nedostatku odborných znalostí představují vážné riziko nejen v provozu těchto systémů, ale zejména při ochraně informací, které se v nich vyskytují. Příčinou je obecně nízké povědomí o potřebách informační bezpečnosti při manipulaci s informacemi, nedostatek odborně vzdělaných pracovníků a neexistence českých certifikačních programů pro profesionály pracující v oblasti informační bezpečnosti . Můžeme říci, že schopnost používat nástroje informační bezpečnosti, vedle informační gramotnosti, se stává novou občanskou dovedností.

73


Aktivita 7,9

Všichni uživatelé informačních a komunikačních systémů si musí být vědomi rizik svého počínání spojeného s manipulací s informacemi, stejně jako možností minimalizace těchto rizik. Každý uživatel a vlastník informačních a komunikačních systémů by měl znát, jaké mohou být důsledky neoprávněného využití těchto systémů jako nástroje útoku proti ostatním infrastrukturám. Rovněž by měl vyvinout maximální snahu o jejich zabezpečení.¨ Opatření cíle 2: •

Zvyšovat povědomí o informační bezpečnosti, bezpečnostních rizicích a možnostech obrany u občanů, subjektů komerční a nekomerční sféry a orgánů veřejné správy

•

Zavést školící a vzdělávací programy

•

Podpořit celkový program národního povědomí o informační bezpečnosti

•

Zvýšit efektivnost školicích programů

•

Zvýšit povědomí uživatelů o důležitosti užívání bezpečnostně certifikovaných výrobků a služeb z oboru informačních a komunikačních technologií

Cíl 3: Podpora národní a mezinárodní spolupráce v oblasti informační bezpečnosti Internet jako globální informační a komunikační síť, která spojuje ČR s okolním světem, vedle pozitivních stránek přináší i globální hrozby v podobě útoků, které mohou být vedeny z libovolného místa na světě a ohrozit geograficky velmi vzdálené systémy, a to velkou rychlostí, která tyto hrozby umocňuje. Česká republika musí být schopna zabezpečit a ochránit své systémy a počítačové sítě. Aby toto bylo možné, je třeba spolupráce jak na národní úrovni, tak i v mezinárodním měřítku. Česká republika je účastníkem v mnoha programech spolupráce v rámci Evropské unie a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Zájmem ČR je tuto spolupráci dále rozvíjet a přihlášení se k tomuto cíli v NSIB ČR je důležitým krokem k prohlubování mezinárodní důvěry a spolupráce. Opatření cíle 3: •

Realizace efektivní spolupráce a koordinace na národní úrovni

•

Realizace aktivní mezinárodní spolupráce

•

Zlepšení spolupráce při národní obraně proti informačním hrozbám

Cíl 4: Podpora používání nejlepší praxe v oblasti informační bezpečnosti Pro výměnu informací o nejlepší praxi je potřebné poskytnout efektivní způsob výměny těchto informací. Přestože normy nejsou v českém právním řádu závazné, ale závaznými se mohou stát odkazem z nějakého závazného předpisu, je jejich dodržování všeobecně výhodné jak v národním, tak i v mezinárodním měřítku. Opatření cíle 4: •

Výměna zkušeností

•

Používání nejlepší praxe při budování informační bezpečnosti

•

Využívání standardizace 74


•

Aktivita 7,9

Zvyšování uživatelské přívětivosti systémů

Cíl 5: Podpora ochrany lidských práv a svobod K základním lidským právům patří právo na ochranu soukromí, svoboda projevu a právo na informace. U komerčních subjektů je třeba chránit hlavně jejich obchodní tajemství, informace o zákaznících a souhrn nových vědomostí (know-how, nehmotné vlastnictví). Všichni občané České republiky musí mít zajištěn jednoduchý přístup k informacím, které jsou oprávněni obdržet včetně handicapovaných občanů, kterým jsou tyto služby zajišťovány speciálními nástroji informačních systémů. Základní podmínkou při vytváření informační společnosti je důvěra občanů v tento vývoj. Důvěra občanů a firem v informační společnost může být zvýšena především zlepšením informační společnosti samotné, ochranou soukromí, lidských práv a svobod. Musí existovat všeobecná důvěra v to, že informace jsou správné, doručování zpráv je spolehlivé, při zpracování a uložení informací je respektována úplná důvěrnost a je vyloučena skutečnost, že by mohly být zneužity. Opatření cíle 5: •

Zajišťování legislativní ochrany základních lidských práv a svobod

•

Vytvářet provozní prostředí zajišťující informační bezpečnost a ochranu soukromí

Cíl 6: Podpora konkurenceschopnosti české ekonomiky Informace jsou velmi cennou formou kapitálu na celosvětovému trhu. Rozvoj informační společnosti dostupností a použitelností informací má vliv na mezinárodní konkurenceschopnost. Je třeba zajistit otevřený přístup k informacím, při zajištění bezpečnosti a stability prostředí, což přispěje ke vzniku nových obchodních příležitostí pro podnikatelské subjekty. Přístup k národním a mezinárodním informacím je příležitostí, která zlepší konkurenceschopnost českých podnikatelských subjektů a vytvoří zdroje, které mohou být použity pro další vývoj naší společnosti a ve svém důsledku tak mají i pozitivní sociální dopad. Opatření cíle 6: •

Podpora dostupnosti a použitelnosti informací

•

Monitorovat a vyhodnocovat legislativu a nejlepší praxi

•

Odstranění bariér

Za zavádění ochrany informací a vývoj informační bezpečnosti je podle současné legislativy odpovědná řada subjektů veřejné správy. V oblasti veřejné správy je zodpovědnost, zavádění, vývoj a kontrola informační bezpečnosti zajišťována odděleně jednotlivými subjekty veřejné správy. Nárůst informací spojený s výkonem veřejné správy lze dobře zvládnout s využitím moderních informačních a komunikačních technologií, veřejná správa se tak stává více a více závislou na těchto systémech.

75


Aktivita 7,9

Proto i problematika bezpečnosti nabývá stále na větším významu a dotýká se všech úrovní řízení a zaměstnanců veřejné správy. K hlavním cílům rozvíjení informační bezpečnosti informačních a komunikačních systémů patří: •

osvojeni dobré praxe při zpracování informací a nastavení přiměřené základní úrovně bezpečnosti,

•

zabezpečení vysoké úrovně informační bezpečnosti u kritických činností zaručující zpracování informací za mimořádných podmínek,

•

angažování pracovníků orgánů veřejné správy a všech organizací účastných na výkonu veřejné správy,

•

prosazování etického chování při užití, provozování a právě informačních a komunikačních systémů, •

podpora aplikaci nových zabezpečovacích prostředků.

Cílem této strategie z ekonomického hlediska je ochrana investic a efektivnější nakládání s veřejnými zdroji zavedením účinných opatření v oblasti informační bezpečnosti. Strategické cíle mohou být dosaženy na základě zpracovaných plánů a koncepčních rozhodnutí, která musí být učiněna v souladu s každoročním státním rozpočtem. V současné době se pro bezpečnost mohou využívat ISO/OSI (open systems interconnection) normy např. 7498, které však nejsou povinné. Vakuum chybějícího standardu pro IS VS typu Orangebook (USA) nebo Duhová kniha (EU) neznamená, že problematika bezpečnosti může zůstat na okraji zájmu. Pro zaplnění této mezery jsme se rozhodli celou problematiku zpracovat ve zvláštním dokumentu formou manuálu pro řídící pracovníky veřejné správy, která je obsažena v příloze této zprávy. Zdroje: www.micr.cz, www.isvs.cz, Smejkal, V.:Informační systémy VS CR, Metodická příručka: Bezpečnost informačních systémů Špaňhelová, R.: Národní strategie informační bezpečnosti, seminární práce

2.4 Základní registry a standardy veřejné správy

76


Aktivita 7,9

Hlavním cílem tohoto textu bylo zhodnotit využitelnost údajů v různých veřejně přístupných rejstřících pro potřeby managementu obcí s rozšířenou působností. Studie je členěna na teoretický úvod, popisy současných registrů a závěr práce, kde jsou shrnuty hlavní informační zdroje pro management veřejné správy. Problematika budování základních registrů veřejné správy se měsíc za měsícem mění. Při konečných úpravách zprávy z výzkumu tedy provedeme aktualizaci, která bude vycházet z očekávaného stavu v den ukončení výzkumu.

2.4.1 Teoretický úvod Úředníci, ostatní zaměstnanci veřejné správy, občané a podnikatelské subjekty potřebují pro svá rozhodování přesná a aktuální data. Velkou část z nich pořizují orgány veřejné moci z peněz daňových poplatníků. Jestliže např. v USA jsou téměř všechna data, pořízená z veřejných prostředků, dostupná všem občanům za cenu datového nosiče [Stan01], v českých podmínkách to zatím nebylo obvyklé. Krátce po zřízení Ministerstva informatiky ČR se začal šířit moderní pojem e-Government, pod kterým si MI představuje veřejnou správu uskutečňovanou pomocí informačních a komunikačních technologií. K rychlému a efektivnímu výkonu státní moci je nutná rychlá a efektivní výměna dat mezi jednotlivými orgány veřejné moci. V rozvinutých západních zemích k tomuto cíli přispělo budování systému základních registrů veřejné správy, kterými se převážně bude zabývat zbytek této studie.

Změny zvyklostí ve vedení různých evidencí V posledních letech dochází v oblasti vedení různých evidencí, rejstříků, registrů, seznamů či informačních systémů (vše jsou synonyma, dále budu používat zpravidla jen pojem „registry“) k určitým změnám: 1. mění se způsoby zápisu, aktualizace a uchování dat, 2. sjednocuje se způsob zpracování dat, 3. používáním IS/ICT se zvyšuje rychlost poskytování dat, 4. jedny registry se propojují s jinými, a to i na mezinárodní úrovni, 5. nutnost ochrany osobních údajů zvyšuje náklady na zabezpečení registrů. Ad 1) Papírová forma ustupuje, je nahrazována počítačovým zpracováním prakticky ve všech úředních agendách. Tento vývoj však probíhá velmi pomalu a mnohé oblasti života veřejné správy ještě setrvačností pokračují ve vedení papírové dokumentace. Ad 2) Zvláště u územních útvarů se speciální působností existovalo mnoho vzájemně nepropojených informačních systémů. Příkladem mohou být živnostenské, pozemkové a katastrální úřady. Každá okresní pobočka měla vlastní systém a chyběly jí informace z dalších 76 okresů. Ad 3) Poskytování dat z různých rejstříků a jiných úředních evidencí před jejich zpřístupněním na Internetu trvalo mnohem déle, navíc zde vždy bylo nutné osobně navštívit příslušný orgán veřejné správy v jeho úředních hodinách. Používání internetových technologií by se mělo projevit v rychlosti aktualizace dat i jejich poskytování externím subjektům.

77


Aktivita 7,9

Podnikatelské subjekty a občané navíc ocení, když bude služba poskytována 365 dní v roce a 24 hodin denně, nezávisle na úředních hodinách úřadu. Ad 4) Orgány veřejné moci při svém rozhodování často vyžadují od podnikatelů a občanů, aby doložili určité skutečnosti a toto potvrzení si opatřili u jiného úřadu. Tato praxe podnikatele a občany zbytečně zatěžuje a vede k nadměrným časovým prodlevám v úředním jednání. Pokud budou mít úřady snadný přístup k různým veřejným (event. neveřejným) informacím, budou si moci ověřit skutečný stav věcí sami a hned. Řízení se tím zrychlí a sníží se tím i byrokratická zátěž. Propojování registrů na mezinárodní úrovni souvisí především se vstupem ČR do EU. Týká se to především propojování trestních rejstříků. Kromě toho existují snahy o integraci dalších registrů, např. The European Business Register (www.ebr.org) poskytuje placený přístup do obchodních rejstříků 15 evropských zemí. Ad 5) Právo na ochranu soukromí a ochrana osobních údajů se dnes řadí mezi základní lidská práva. Protože se v registrech nacházejí osobní údaje a jedná se o velmi rozsáhlé databáze, musí se tyto soubory dat náležitě chránit. Tyto databáze je nutno zabezpečit nejen proti ztrátě, poškození a odcizení dat, ale také proti jejich neautorizovanému pozměňování. Zajištění bezpečnosti a ochrany dat tvoří dnes významnou část nákladů na tvorbu a údržbu databáze.

Základní registry Jedním z dílčích úkolů e-Government je budování základních registrů veřejné správy. Co si máme představit pod pojmem základní registr? Jedná se o zvláštní druh informačního systému veřejné správy (ISVS), který má tyto vlastnosti [Smej03]: •

prvotně eviduje důležité údaje,

•

je rozsáhle využíván při výkonu veřejné moci,

•

pracuje s ním většina ostatních ISVS,

•

jeho údaje jsou přebírány také soukromými subjekty.

Z dlouhodobých diskusí vyplývá, že pro výkon veřejné správy jsou potřebné především tyto základní registry: •

Základní registr obyvatel,

•

Základní registr ekonomických subjektů,

•

Základní registr územní identifikace (pravděpodobně bude rozdělen na registr adres a registr nemovitostí, což odpovídá současné praxi i databázové logice).

Při budování základních registrů by mělo dojít ke sjednocení několika odděleně vedených registrů. Např. v oblasti ekonomických subjektů dnes existuje mnoho samostatných registrů a evidencí, které sice popisují podobný okruh záležitostí, ale mnohdy obsahují odlišné údaje. Jednoznačným přínosem projektu základních registrů bude snížení počtu duplicitně vedených evidencí. Z výše uvedených vlastností základních registrů je důležité zdůraznit, že by se mělo jednat o prvotní evidenci údajů, takže zápis do registru by mohl mít konstitutivní charakter. Potom by např. právnická osoba vznikla v okamžiku zápisu do tohoto registru a zanikla v okamžiku výmazu z registru. Zároveň se má jednat o kompletní registr. Pokud nějaký subjekt (fyzická či právnická osoba) nebo objekt (nemovitost) není zapsán v základním registru, pak by se mohlo předpokládat, že neexistuje.

78


Aktivita 7,9

Svobodný přístup k informacím? Co vše lze zpřístupnit? Všechny údaje byly pořízeny z prostředků daňových poplatníků, navíc existuje zákon o svobodném přístupu k informacím. Měly by tedy orgány veřejné moci zpřístupnit zcela vše, co je v těchto evidencích vedeno? Ne, to není možné a ani by to nebylo efektivní. Kdyby se zásady svobodného přístupu občanů k úředním informacím začaly důsledněji používat třeba v práci policie, musely by policejní orgány oznamovat zločincům, co už o nich vypátrali [Smej03]. Některé údaje proto musí zůstat neveřejné. Ochrana údajů Další omezení při práci s daty klade zákon o ochraně osobních údajů. Různé registry, evidence, rejstříky, seznamy a podobné IS zpracovávají řadu osobních údajů. Nestává se však příliš často, že by se v registrech zpracovávaly citlivé osobní údaje, které ze zákona požívají přísnější ochrany. Některé registry (např. evidence obyvatel) nejspíš bude nutné rozdělit na část veřejnou (základní údaje) a neveřejnou (např. citlivé údaje). Přístup do neveřejné části registru se musí omezit na nejnutnější případy. V ideálním případě by správce registru měl vést seznam osob a orgánů, kterým byl poskytnut přístup k informacím a na základě kterého zákona. Analogickými pravidly je třeba chránit data o ekonomických subjektech. Zabezpečení dat Vzhledem k tomu, že se v registrech nacházejí data s různým stupněm důvěrnosti, je velmi vhodné rozdělit celý IS do několika stupňů. Např. IS RŽP je rozčleněn do 3 bezpečnostních zón (A, B, C). Nejvyšší úroveň zabezpečení má zóna A, v níž se nachází kompletní datový obsah RŽP a aplikační servery. V zóně B jsou veškerá data RŽP. Data RŽP ze zóny B budou předávána externím subjektům, příslušným dle živnostenského zákona [Krat05]. V jednotlivých zónách se liší i údaje databáze. V nejpřísněji zabezpečené zóně A jsou obsažena veškerá data RŽP, která se v nezměněné podobě přenáší do databáze zóny B. Z databáze zóny B se pak veřejné údaje IS RŽP přenášejí dále do databáze zóny C. Údaje zóny C se poskytují široké veřejnosti, proto nemusí být nijak zvlášť chráněna. Mnohem složitější je to se zónami A a B, protože obsahují veškerá (A), resp. téměř všechna data (B). Nejvyšší stupeň ochrany proto musí mít zóny A a B [Krat05]. K dalším bezpečnostním rizikům patří hackerské útoky. Jako příklad zabezpečení mohu uvést třeba IS ARES, který spravuje Ministerstvo financí ČR. Ministerstvo si vyhrazuje právo omezit nebo znemožnit přístup k www aplikaci ARES uživatelům, kteří se snaží porušit bezpečnostní ochranu serveru. Stejně může postupovat proti uživatelům, kteří denně odešlou k vyřízení více než 1000 dotazů mezi 8.00 a 18.00 nebo více než 5000 dotazů mezi 18.00 a 8.00. Hlavní úkoly při vytváření registrů Všechny tyto současné registry vznikaly zpravidla jako vedlejší produkt nějaké úřední činnosti. Tyto evidence byly vedeny více či méně systematicky a jejich vedení zpravidla nebylo třeba nijak zvlášť zdůvodňovat. U základních registrů je koncepce zcela odlišná. 79


Aktivita 7,9

Nevznikají jako vedlejší produkt jiné činnosti, systematické shromažďování informací je jejich hlavním cílem. Mnohem složitější však bývá vedení podobně obsáhlých registrů zdůvodnit. Při postupném sjednocování stávajících, málo propojených registrů do jednoho je třeba určit zvláštním zákonem povinnosti různých orgánů veřejné správy při slučování registrů. K tomu je nutné dohodnout budoucí povinnosti občanů a orgánů veřejné moci tak, aby byly registry stále aktuální. Jednotlivé základní registry by měly vytvořit soustavu, ve které bude docházet ke každodenní intenzivní výměně informací. Jedině tak je možné udržovat údaje stále v aktuální podobě. Toto řešení si však vyžádá v počáteční fázi vyšší finanční náklady. Po přechodnou dobu bude navíc nutné udržovat při životě kromě vznikajících základních registrů i všechny jejich předchůdce. Čtyři základní registry veřejné správy asi budou být spravovány různými ústředními orgány státní správy (pravděpodobně Český úřad zeměměřický a katastrální, ministerstvo vnitra, ministerstvo financí, ministerstvo práce a sociálních věcí). Z vládou navržené struktury základních registrů veřejné správy vyplývá, že mezi jednotlivými registry budou existovat souvislosti (obyvatel bydlí na nějaké adrese, kromě toho může být podnikatelem nebo vlastníkem nemovitosti). Spojováním údajů ze dvou a více úplných, systematicky vedených registrů bude docházet ke sdružování údajů a bude tak např. možné přiřadit ke každému občanu příslušné osobní údaje. Kromě toho se musí určit pravidla poskytování údajů veřejnému sektoru, podnikatelským subjektům a občanům. Sem patří např. otázka sdílení dat ve veřejné správě. Co s kým sdílet? Jak? Případně za kolik? Po dokončení základních registrů veřejné správy (nejdříve 1.1.2007) by žádost o poskytnutí informace z registru měla být automatizována. Žádost o informaci by se měla podávat na elektronickém formuláři, aby ji mohl vyřídit počítač bez zásahu člověka. Současně by se do informačního systému evidovalo, kdo žádost o informaci podal, aby existovala možnost případného právního postihu za zneužití informací137. Při žádostech o poskytnutí údajů z registru veřejné správy bude nutné prokazovat totožnost prostřednictvím elektronického podpisu zaměstnance nebo elektronické značky a při zpracování se případně využije také kvalifikovaného časového razítka138 (kdyby bylo potřebné určit přesný okamžik podání žádosti). S podobným řešením této situace počítá139 také věcný záměr zákona o sdílení dat při výkonu veřejné správy (schválen usnesením vlády z 3.11.2004). Aby se zvýšila váha základních registrů ve společnosti, je třeba začlenit do všech klíčových zákonů povinnost zaznamenávat určité údaje do registru, nebo dokonce určit, že zápis do základního registru má konstitutivní charakter.

137

např. § 178 odst.1 trestního zákona: „Kdo sdělí, zpřístupní, zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje o jiném, shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné správy, bude potrestán…“ 138 Pojmy definovány v § 2 zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. 139 C.4.4 Požadavek se podává elektronicky v souladu se zvláštními právními předpisy (zejména se zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, a zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů). C.4.5 Z požadavku musí být patrné, který orgán veřejné správy o údaje žádá, včetně určení fyzické osoby, která za něj požadavek podává… Požadavek se musí týkat konkrétní informace vedené v informačním systému veřejné správy a splňovat nároky… C.4.6 Jedním z nároků… je též právní důvod požadavku, vyplývající ze zvláštních právních předpisů.

80


Aktivita 7,9

Využívání IS/ICT Protože data základních registrů bude používat široký okruh subjektů, projevuje se budování základních registrů změnami úředních postupů v celé veřejné správě. K vedení registrů se používají IS/ICT. Při jakékoli implementaci nového informačního systému je třeba přehodnotit dosavadní průběh informačních toků v organizaci a najít kritická místa, která brání efektivní práci s informacemi. Dále je třeba určit, které doposud analogově prováděné operace se nyní budou dělat s podporou IS/ICT. Po této analýze je nutno přizpůsobit interní procesy, jinak by jediným přínosem nového IS byla automatizace procesů. V oblasti veřejné správy se změny úředních postupů prosazují velmi těžko, protože jsou často svázány zákony, vyhláškami nebo jinými interními předpisy. Dílčí změny jsou sice možné, praxe však ukazuje, že se jedná o dlouhodobý proces, neboť k potřebným rozsáhlým změnám dochází až po změnách předpisů. Podobný průběh lze očekávat také při budování základních registrů veřejné správy. Největší současnou brzdou rozvoje IS/ICT je množství povinných příloh k žádostem. Tyto přílohy zpravidla nelze získat elektronicky, nebo by to bylo zdlouhavé. Další využití základních registrů Data základních registrů jsou rozsáhle využívána v různých informačních systémech. Tyto softwarové aplikace využívají kromě úřadů všech úrovní také některé soukromé subjekty. Zajímavé jsou zejména projekty, ve kterých se kombinují data různých základních registrů. Např. aplikace na pražském magistrátě využívají registrů pro územní identifikaci (Územně identifikační registr - adresy, katastr nemovitostí) společně s Registrem ekonomických subjektů. Aplikace, využívající data základních registrů, jsou často využívány pro poskytování mapových služeb [ČeJa05]. Práce s registry Výhodou základních registrů je to, že se o jejich aktualizaci stará zpravidla jeden specializovaný subjekt, ostatní subjekty tedy nemusejí ztrácet čas sběrem a aktualizací dat. Aktuální verzi registru si stáhnou kdykoliv, kdy to budou potřebovat. Velmi rozšířeným způsobem práce s daty registrů je vyhledávání pomocí databázového dotazu. Do příslušných polí se zadají nějaké údaje a s nimi se pak pracuje jako s databázovým dotazem (viz obr. 1).

obrázek 1 - vyhledávání v registru ÚIR-ADR

Na obr. 2 jsou pak zobrazeny všechny nemovitosti, splňující kritéria databázového dotazu z obr. 1.

81


Aktivita 7,9

obrázek 2 - ÚIR-ADR zobrazil všechny vyhovující nemovitosti

Základní registry nebudou pouze pasivní seznamy, ale budou se často přenášet do jiných IS. Pro přenos dat mezi registry by se mohly využít výstupy ve formátu XML, který se dnes stává standardem mezi výměnnými formáty Použitím XML si aplikace zajistí nezávislost na výrobci SW i HW. Také změny datového modelu se s XML provádějí mnohem jednodušeji [ČeJa05].

2.4.2 Základní registry veřejné správy – představení jednotlivých registrů Po úvodních úvahách si představíme některé významné současné registry. Internetové stránky všech registrů se dají vyhledat na Portálu veřejné správy (www.portal.gov.cz) v sekci Místní rozvoj. Na konci každé dílčí kapitoly bude uvedeno, které funkce registru mohou být pro management obce přínosem.

Registry prostorové identifikace Registr ÚIR-ADR Některé registry vznikaly přímo s cílem řešit určité zcela konkrétní problémy veřejné správy a jiných subjektů. Např. registr ÚIR-ADR140 vznikal za spolupráce MPSV a České pošty. Obě organizace měly potíže s doručováním zásilek na nesprávně zapsané anebo zcela vymyšlené adresy. Územně identifikační registr adresních míst je registrem prostorové identifikace. Obsahuje veškeré důležité územní prvky (kraj, oblast, okres, obec, část obce, ulice, č.p., číslo orientační atd.), které jsou potřebné pro určení libovolné poštovní adresy ČR. V ÚIR-ADR jsou adresy všech objektů s číslem popisným nebo evidenčním (celkem přes 2 miliony domů). Libovolný uživatel může v ÚIR-ADR na stránkách http://portal.mpsv.cz •

ověřovat, zda existuje určitá adresa (není-li v ÚIR-ADR),

•

doplňovat si údaje o adresním místě (uživatel např. zná jen ulici a číslo orientační, s pomocí ÚIR-ADR si doplní číslo popisné),

•

získat seznam adresních míst v určité ulici (zadá se část údajů a zobrazí se všechny vyhovující – viz též obr. 2),

•

zobrazit vybrané adresní místo na mapě [Hort05].

V poslední době se podařilo úspěšně propojit ÚIR-ADR s mapovými službami. Kliknutím na symbol zeměkoule vedle adresy se zobrazí příslušné adresní místo na mapě.

140

Registr ÚIR-ADR je součástí územně identifikačního registru ÚIR, který se dělí na ÚIR-ZSJ (registr základních sídelních jednotek), ÚIR-RSO (registr sčítacích obvodů) a ÚIR-ADR (registr adresních míst).

82


Aktivita 7,9

Orgány obce mohou pro svoji potřebu využívat zejména mapových služeb Portálu MPSV a pro potřeby doručování mohou ověřovat existenci určité adresy nebo si adresu upřesnit. Katastr nemovitostí Katastr nemovitostí je veden Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, který mezi ústředními orgány státní správy představuje špičku ve využívání IS/ICT. V posledních dvou letech přinesla změna katastrálního zákona četné změny v oblasti přístupu k elektronické verzi katastru. Data informačního systému Katastr nemovitostí jsou přehledně poskytována pomocí internetových technologií. Bezplatná verze přístupu do ISKN Nahlížení do katastru (http://nahlizenidokn.cuzk.cz) umožňuje ověřit vlastníky určité nemovitosti a jejich vlastnické podíly. Kromě toho je možné zjišťovat on-line informace o průběhu různých řízení, např. řízení o vkladu do katastru nemovitostí nebo vkladu zástavního práva k nemovitosti. Obce ale nejspíše budou využívat rozšířené verze Dálkový přístup do katastru nemovitostí (http://katastr.cuzk.cz), ke které získaly bezplatný přístup pro účely výkonu samosprávy nedávnou novelou katastrálního zákona. V rámci dálkového přístupu získá obec přehlednější údaje pomocí různých sestav pro vybrané území, jakož i podrobný přístup k listům vlastnictví. Jedna věc však stále není dořešena. Obce často potřebují prokazovat vlastnictví svých nemovitostí a v současné době to stále znamená nutnost návštěvy katastrálního úřadu. Obcím by tedy prospělo, kdyby bylo možné získat dálkovým přístupem ověřený výpis z katastru nemovitostí141. Internetové verze katastru totiž stále nemají právní validitu a nelze je proto použít jako plnohodnotný výpis z katastru nemovitostí. Ze služeb katastru nemovitostí se obcím může hodit zejména možnost bezplatného ověřování vlastnictví nemovitostí, získávání informací o průběhu řízení a dále též bezplatný přístup ke katastrálním mapám vlastního územního obvodu. Katastr nemovitostí je velmi aktuální, aktualizuje se zpravidla v intervalu 2 hodin. Drobným nedostatkem zůstává fakt, že elektronická verze výpisu z ISKN stále nemá stejnou platnost jako papírový výpis z katastrálního úřadu, takže občané a úředníci musí chodit na katastrální úřad a ztrácet čas čekáním na výpis. Registry právnických osob a ekonomických subjektů Při uzavírání smluv s různými ekonomickými subjekty potřebují obce tyto subjekty jednoznačně identifikovat. K těmto účelům mohou použít různých veřejných seznamů. Soustava registrů ekonomických subjektů je však dnes roztříštěna do mnoha různých evidencí, vedených různými správci. Orgány veřejné správy nemusí při hledání určitého subjektu prohlížet všechny evidence a hledat v nich tento subjekt. Hledání jim může usnadnit Administrativní registr ekonomických subjektů (ARES – http://wwwinfo.mfcr.cz/ares). V důsledku špatně definovaných pravidel aktualizace však dnes můžeme v různých registrech nalézt o tom samém subjektu různé údaje. Tato praxe by se mohla změnit po plánovaném zřízení tzv. hospodářského registru, ke kterému nejspíše dojde asi roku 2007. 141

Někteří zaměstnanci MěÚ – odborů pro správu městského majetku potřebují výpisy z katastru tak často, že mají pravidelně vyčleněny některé pracovní dny dokonce jen na návštěvy katastrálního úřadu (např. v Jihlavě má příslušná pracovnice na úřední jednání na katastru vyhrazen vždy jeden den v týdnu). Takový stav je samozřejmě zdržuje od další práce pro obec.

83


Aktivita 7,9

V této kapitole si nyní popíšeme některé vybrané evidence, jež se zabývají vedením údajů o ekonomických subjektech. Registr ekonomických subjektů (RES) Registr ekonomických subjektů je veřejným seznamem, který je dostupný ze stránek Českého statistického úřadu. RES je veden podle §20 zákona č. 89/1995 Sb. o státní statistické službě. Tento paragraf stanovil, že zápis do registru má pouze evidenční význam. Kromě toho je v §20 odst. 2 určeno, které údaje RES jsou veřejné a mohou tedy být poskytovány veřejnosti také na internetových stránkách RES. Pro lepší představu toho, co znamenají pojmy veřejná a neveřejná část registru si zde předvedeme rozčlenění na tyto části v současném RES. Veřejné údaje dle §20 odst. 2 (tzv. externí věta): a) identifikační číslo, b) obchodní firma (název), c) u právnických osob sídlo, u fyzických osob místo podnikání, d) územní identifikace sídla a místa podnikání, poštovní adresa, popřípadě telekomunikační spojení, e) předmět podnikání nebo jiné činnosti, f) právní forma právnické osoby, g) datum vzniku právnické osoby; u fyzické osoby datum vydání povolení nebo dokladu o registraci nebo zápisu opravňujícího ji k podnikání, h) datum a příčinu zániku právnické osoby; u fyzické osoby datum a příčinu zániku oprávnění podnikat, i) kategorie velikosti ekonomického subjektu, j) sektor pro národní účty (zařazení do klasifikace), Veřejné údaje poskytne ČSÚ každému zájemci. Orgánům státní správy a územní samosprávy zdarma, ostatním zájemcům za úplatu. Neveřejné údaje §20 odst. 2: k) u fyzické osoby rodné číslo, l) počet zaměstnanců, m) výše příjmu (výnosu), n) výše základního kapitálu nebo nadačního jmění nebo kmenového jmění, o) výměra obhospodařované zemědělské a lesní půdy, p) výměra obhospodařované orné půdy, r) skutečnost, zda subjekt skutečně podniká, či nikoliv, s) hodnota zboží přijatého za příslušné kalendářní období z ostatních členských zemí Evropských společenství, t) hodnota zboží odeslaného za příslušné kalendářní období do ost. členských zemí Evropských společenství.

84


Aktivita 7,9

Některé z těchto údajů mají charakter obchodního tajemství. Je otázkou, jestli by bylo lepší vše zveřejnit, nebo naopak držet některé údaje v tajnosti. Zatím převládá druhý názor. Neveřejné údaje se nyní poskytují pouze věcně příslušnému ministerstvu; jiným orgánům veřejné moci pouze tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákon. Některá neveřejná data lze přesto získat v podobě součtů za odvětví a územní celek. Platí zde určité omezení. Agregovaná data, z nichž lze snadno určit, které konkrétní osoby se údaj týká, jsou také chráněna jako důvěrná a neposkytují se veřejnosti. ČSÚ by např. neposkytl data, pokud jsou v daném odvětví a územní jednotce méně než 3 podniky. Zájemci mohou požádat také o různé databázové sestavy, tříděné podle odvětví, nebo územních celků. Běžné výstupy z RES jsou dostupné na CD-ROM. Výběry z databáze RES poskytuje ČSÚ prodejem dat databáze nebo zhotovením konkrétní sestavy dle objednávky klienta. Cena za jeden záznam činí 2,50 Kč a postupně se snižuje s počtem vybraných záznamů až na 0,05 Kč při více než 100 000 záznamech. Databázi je možno zakoupit v těchto provedeních: Kompletní databáze za 25 000 Kč, obsahuje všechny firmy v ČR. Základní databáze za 10 000 Kč, pouze právnické a fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku. Krajské a okresní databáze RES, jejichž cena závisí na počtu položek v regionu (do 10 000 položek je cena 1000 Kč, nad 200 000 položek je cena 9000 Kč). K těmto databázím lze dokupovat v různých intervalech jejich aktualizace. Speciální výstupy, které ČSÚ běžně neprovádí, je možné je obdržet na disketách nebo v tiskové podobě za smluvní, případně tabulkovou cenu. Sestavy se aktualizují v různých intervalech (měsíčně, čtvrtletně, některé až pololetně). Údaje registru ekonomických subjektů mohou obce získat z internetové verze registru nebo za úplatu výše uvedeným způsobem. Ústřední evidence podnikatelů – Registr živnostenského podnikání (RŽP) Do registru živnostenského podnikání se zapisují údaje o podnikatelích, kteří podnikají podle živnostenského zákona (č. 455/1991 Sb.). Tyto údaje jsou taxativně vymezeny v § 60 živnostenského zákona. Registr živnostenského podnikání je veřejným seznamem v části, v níž se u fyzické osoby zapisuje: jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo podnikání, u zahraniční fyzické osoby též umístění organizační složky podniku v České republice, předmět podnikání, identifikační číslo, provozovny, provozování živnosti průmyslovým způsobem včetně rozsahu živnostenského oprávnění, pozastavení a přerušení provozování živnosti, datum zániku živnostenského oprávnění, prohlášení a zrušení konkursu, překážky provozování živnosti, a v části, v níž se u právnické osoby zapisuje obchodní firma nebo název, sídlo, u zahraniční právnické osoby umístění organizační složky podniku v České republice, identifikační číslo, předmět včetně rozsahu živnostenského oprávnění, pozastavení a přerušení provozování živnosti, datum zániku živnostenského oprávnění, prohlášení a zrušení konkursu, vstup do likvidace, překážky provozování živnosti. Ostatní evidované údaje jsou neveřejné.

85


Aktivita 7,9

Současný stav evidence podnikatelů je již delší dobu nevyhovující. Ještě dnes (červenec 2005) pracuje 242 živnostenských úřadů odděleně a nesdílí žádné údaje o podnikatelských subjektech [Krat05]. Z jednotlivých lokálních evidencí se sice nahrávají data do centrální evidence, ale děje se tak v dlouhých intervalech, takže registr obsahuje data různého stáří a můžou v něm být i zastaralá data. Současný registr se proto netěší velké důvěře orgánů veřejné moci. Okresní správa sociálního zabezpečení např. požaduje, aby živnostníci dokládali výpisem skutečnosti z veřejně přístupného rejstříku živnostenského podnikání (http://rzp.mpo.cz). Např. OSSZ Cheb výslovně uvádí, že „údaje v RŽP mohou být nesprávné nebo neaktuální, proto požadujeme, aby všechny údaje raději znovu dodal živnostník.“ Odpovědné orgány si uvědomují nedostatky současného systému, a proto zahájily vývoj nového informačního systému Registr živnostenského podnikání (dále jen „IS RŽP“). V této podkapitole je popsána pilotní verze IS RŽP, který byla implementována na několika živnostenských úřadech v Praze a na Vysočině. Stejný systém bude během roku 2005 postupně nasazován na všech živnostenských úřadech v ČR. Nový IS RŽP by měl vykonávat mj. tyto funkce [Krat05]: •

vydávat a aktualizovat oprávnění k podnikání,

•

při úřední činnosti kontrolovat data RŽP a jiných registrů veřejné správy (Obchodní rejstřík, Centrální registr obyvatel, Územně identifikační registr-adresy),

•

poskytovat přesná a aktuální data RŽP ostatním orgánům veřejné správy a veřejnosti.

Přínosy pro úředníka Existují různé možnosti, jak vést registr. Minimem by byl případ, kdy by se do registru pouze ukládala data a mohly by se provádět jejich úpravy. V případě IS RŽP byla použita rozšířená verze – procesní přístup. Kromě toho, že si může úředník při práci s IS RŽP prohlížet data RŽP a dalších registrů veřejné správy, byl kladen důraz na to, aby živnostenští úředníci mohli vyřizovat pomocí IS RŽP veškeré úřední operace. Úředník se pomocí IS RŽP dozví, v jaké fázi se jednotlivý případ nachází a napovídá mu, které dílčí operace je třeba provést k jeho vyřízení. Dle údajů dodavatele IS RŽP lze s pomocí nového IS RŽP vyřešit 99% úřední agendy podle vyzkoušených a v praxi ověřených postupů [Krat05].

Přínosy pro živnostníky Předpokládá se, že zavedení nového IS RŽP by mělo mít příznivý dopad také na živnostníky. Ti si budou moci snadněji ověřovat údaje o jiných podnikatelských subjektech. Co je však pro podnikatele mnohem důležitější, IS RŽP má snížit multiplicity v oznamovacích povinnostech vůči různým orgánům veřejné moci. Doposud byli živnostníci povinni dokládat živnostenskému úřadu, že nedluží na daních, povinném zdravotním a sociálním pojištění a od roku 2005 dokonce za tato potvrzení platit. Po plánovaném propojení IS RŽP s informačními systémy daňové a sociální správy snad už nebudou živnostníci ztrácet čas opatřováním podobných potvrzení [Krat05]. V současnosti probíhá v celé ČR implementace IS RŽP a převádějí se data z původních systémů. IS RŽP by měl být spuštěn nejpozději 31.1.2006 [Krat05].

86


Aktivita 7,9

Největším přínosem IS RŽP pro management obce bude možnost on-line přístupu k údajům všech ostatních 241 obecních živnostenských úřadů. Nově zavedený systém IS RŽP navíc podpoří všechny konkrétní úkony, které potřebuje obecní živnostenský úřad při zpracování své úřední agendy. Obchodní rejstřík (OR) Obchodní rejstřík je veřejným seznamem, který podle obchodního zákoníku vedou rejstříkové soudy. V elektronické verzi k němu můžeme získat přístup na adrese na stránkách ministerstva spravedlnosti (www.justice.cz). Do obchodního rejstříku se zapisují údaje o právnických osobách, jejich statutárních orgánech a vybraných individuálních podnikatelích. V elektronické verzi dnes najdeme též rodná čísla a adresy členů statutárních orgánů. Postupně probíhá také digitalizace údajů, které doposud nebyly v internetové verzi dostupné (podpisové vzory, důležité dokumenty). Při poslední novele obchodního zákoníku, účinné k 1.7.2005, bylo výrazně posíleno postavení elektronických výpisů z obchodního rejstříku. Všechny údaje internetové verze můžeme považovat za velmi aktuální, protože se aktualizují každý den. Orgány veřejné správy někdy mohou potřebovat pro svou práci také historické, dnes již neplatné údaje nebo údaje, které platily k určitému datu. Obchodní rejstřík jako jediný veřejný registr umožňuje zjistit z internetové verze jak platné údaje (výpis platných), tak i údaje starší (úplný výpis). Pro management obcí s rozšířenou působností představuje obchodní rejstřík zdroj velmi aktuálních údajů o ekonomických subjektech. Přínosné je zejména to, že je přístupný dálkově a s jeho pomocí se dá také zjistit právní stav v minulosti.

Administrativní registr ekonomických subjektů (ARES) Vzhledem k tomu, že dnes vládne stále ještě nepřehledná situace, kdy se údaje o určité společnosti mohou nacházet v mnoha různých registrech, spustilo Ministerstvo financí informační systém ARES (http://wwwinfomfcr.cz/ares/ares_fr.html). Administrativní registr ekonomických subjektů (plně funkční anglická verze se jmenuje Access to Registers of Economic Subjects) funguje jako informační portál a zpřístupňuje pomocí vyhledávacích služeb informace z mnoha registrů veřejné správy. V ARES si můžeme zjišťovat údaje převážně o právnických osobách, kromě toho také o fyzických osobách – živnostnících. ARES obsahuje údaje ze základních (majoritních) zdrojů, které jsou formou odkazů doplněny údaji z minoritních zdrojů. Při zpracování se používají též kontrolní zdroje. ARES dále obsahuje samostatné dceřinné aplikace. Majoritní zdroje Obchodní rejstřík (OR), vedený rejstříkovými soudy Živnostenský rejstřík (RŽP), vedený živnostenskými úřady Registr ekonomických subjektů (RES), vedený Českým statistickým úřadem

Minoritní zdroje Registr plátců daně z přidané hodnoty a spotřební daně (DPH a SD) Centrální evidence dotací z rozpočtu (CEDR)

87


Aktivita 7,9

Centrální evidence úpadců (CEU) Registr organizací financovaných ze státního rozpočtu (RARIS) Středisko cenných papírů (SCP) o majoritních majitelích akcií a dalších údajích Seznam devizových míst a licencí (SDML) Seznam politických stran a hnutí (PSH) Seznam občanských sdružení a spolků (OSS) Seznam pojišťoven a zajišťoven (PZ) Seznam odpovědných pojistných matematiků (OPM) Seznam registrovaných pojišťovacích nebo zajišťovacích agentů a makléřů (PAM) Připravované zdroje Registr církví a náboženských společností (RCNS) Nestátní neziskové organizace (NNO) Kontrolní zdroj Územně identifikační registr adres (UIR-ADR) Samostatná dceřinná aplikace Údaje Střediska cenných papírů (SCP) o majoritních majitelích akcií a dalších údajích

ARES tedy není rejstřík nebo registr v pravém slova smyslu, spíše je to internetový vyhledávač (viz obr. 3).

obrázek 3 - podoba vstupního formuláře ARES

ARES neobsahuje žádná vlastní data. Pouze přijme dotaz od uživatele, pak postupně oslovuje jednotlivé zdrojové registry. Když přijde odpověď od všech oslovených registrů, udělá ARES souhrn a ten ukáže uživateli (viz obr. 4).

obrázek 4 - výsledek vyhledávání

Uživatel pak může porovnávat nalezené údaje o vybraném subjektu v různých registrech. Modře podbarvené zkratky představují odkazy na výpis dostupných veřejných údajů o vybraném subjektu z příslušného registru. Možnosti vyhledávání Protože ARES funguje jako vyhledávač, není nutné vyplňovat do vstupního formuláře všechny údaje. Co nezadal uživatel, to doplní ARES sám. U textových údajů obvykle stačí zadat část názvu, případně se zástupnými znaky * a ?. Po vyplnění vstupních údajů může

88


Aktivita 7,9

uživatel zvolit, jestli byla použita diakritika, maximální počet vyhledaných záznamů a klíč pro jejich třídění. Zajímavá je i možnost výstupů ve výměnném formátu XML. Přesnost údajů Vzhledem k tomu, že se některé registry překrývají, je velké množství informací poskytováno systémem ARES několikrát. Každý registr má doposud různé intervaly aktualizace. Např. při našem vyhledávání v červnu 2005 byly poslední aktualizace majoritních zdrojů staré 36 dní u RES, 74 dní u RŽP a 1 den u OR. Informace z jednotlivých registrů jsou tak někdy neaktuální. Nepřesnosti se týkají hlavně záznamů z počátku 90. let. Aby se zvyšovala spolehlivost a komplexnost údajů, plánuje se soustavné rozšiřování ARES. V dohledné době se tvůrci ARES chtějí zaměřit především na lepší využití údajů Střediska cenných papírů, Centrální evidence dotací z rozpočtu, Katastru nemovitostí, Obchodního rejstříku a případné přidání dalších veřejných registrů. Smysl ARES pro management veřejné správy Hlavní předností systému ARES je to, že se s jeho pomocí 24 hodin denně a 365 dnů v roce dají získat všechny dostupné veřejné údaje o ekonomických subjektech. Uživatel tedy nemusí prohledávat jeden registr za druhým, ARES to udělá za něj. Všeobecnou slabinou dosavadních internetových rejstříků přesto zůstává fakt, že tyto výpisy zatím nemají žádnou právní moc. Nelze je tedy použít ani jako důkaz v právních sporech, ani k potvrzení nějaké skutečnosti. Evidence obyvatel Informační systém evidence obyvatel se rodil v bolestech. Byl vybudován v letech 1972 až 1994. Během více než dvacetiletého budování EO docházelo k různým problémům, jež padly na vrub nedostatečnému programovému, technickému a personálnímu zabezpečení projektu. Jednalo se například o potíže s diskovou kapacitou počítače, která nakonec vedla k zúžení množství zpracovávaných údajů. Protože v 80. letech neexistoval registr adres, musely se adresy vést v textové podobě. V té době nebyla možná on-line aktualizace dat, takže se pro opravu používaly papírové lístečky a ještě při sčítání lidu v roce 1980 byla spolehlivost údajů zhruba 70%. Pravidla pro vedení EO jsou upravena zákonem o evidenci obyvatel a rodných číslech (č.133/2000 Sb.). V informačním systému se o občanech vedou: •

identifikační údaje (jméno, příjmení, rodné číslo),

•

další osobní údaje (datum a místo narození, pohlaví, stav, omezení způsobilosti k právním úkonům, zákaz pobytu, úmrtí, státní příslušnost, atd.),

•

lokační údaje (adresa trvalého pobytu, adresa přechodného pobytu),

•

údaje o vazebních osobách (rodiče, děti, partneři).

Evidence obyvatel je vedena ministerstvem vnitra. Na změnách údajů se podílejí ministerstvo vnitra, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obecní úřady. Provedené změny se on-line přenášejí do centra, k aktualizaci Centrální evidence občanů. Údaje evidence obyvatel využije management obce např. pro účely voleb a pro účely statistické. V některých případech se tyto údaje mohou využít při uzavírání smluv pro 89


Aktivita 7,9

jednoznačnou identifikaci občana. Dnes se evidence obyvatel využívá hlavně pro vyřizování dopravní a správní agendy.

2.4.3 Koncepce budování základních registrů veřejné správy v ČR Požadavek na vybudování základních registrů veřejné správy (dále jen „ZRVS“) se v minulosti objevil v několika koncepčních dokumentech, naposledy ve Státní informační a komunikační politice – e-Česko 2006. Jako hlavní důvod pro vybudování ZRVS se zde uvádělo zrychlení úředních operací, odstranění duplicit a zeštíhlení státního aparátu. Hlavní problémy Projekt budování základních registrů veřejné správy si vyžádá změny legislativy a změny v kompetencích i vnitřních funkcích jednotlivých orgánů veřejné správy. Protože se v důsledku budování ZRVS změní pravomoci úřadů, dojde i k několika převratným procesním změnám ve výkonu veřejné moci. Koordinátorem budování ZRVS je ministerstvo informatiky. V oblasti legislativní bude třeba vytvořit zákon, který by určil pravidla pro poskytování dat z registrů ostatním orgánům veřejné správy. Tento zákon by měl představovat základní právní úpravu ZRVS a měl by být společný pro všechny registry. Tuto funkci má splňovat připravovaný zákon o sdílení dat ve veřejné správě (toho času ve stavu věcného záměru schváleného vládou). Kromě tohoto obecného zákona bude třeba schválit pro každý registr jeden zákon speciální. V každém ze speciálních zákonů by se měly upřesnit odlišnosti jednoho konkrétního registru veřejné správy. Týká se to zejména pravomocí (práva a povinnosti správce registru vůči ostatním orgánům), zásad pro aktualizaci dat a pravidel pro poskytování údajů z registru subjektům mimo veřejnou správu. Správa podobně rozsáhlých databází bývá vždy náročná a vyžaduje pečlivé řízení přístupu jednotlivých uživatelů: •

Právo čtení – přístup k údajům (odlišné u správce registru, ostatních orgánů veřejné správy, veřejnosti),

•

Právo úpravy – aktualizace dat.

Existují dva zásadní přístupy k právu aktualizace údajů: •

Centralizovaný systém – aktualizace se provádí pouze na jednom místě, tedy jen na příslušném úřadě, který registr spravuje. V tomto případě jednotlivá územní pracoviště zasílají požadavky na změnu příslušnému správci a ten provede sám aktualizaci.

•

Decentralizovaný systém – aktualizaci provádí místně příslušná pobočka ústředního orgánu státní správy, změny se nahrají do centrální databáze (např. registr živnostenského podnikání do roku 2004).

U registrů podobného rozsahu jako jsou ZRVS si decentralizované řešení vynucuje budování zvláštního informačního systému s velkým množstvím uživatelů. I když zde probíhá aktualizace dat decentralizovaně, ani toto řešení IS se neobejde bez centrální správy celého systému. K tomu, aby byly údaje registru věrohodné, je třeba zastaralé údaje co nejrychleji uvést v soulad se skutečností (viz též zákon o ochraně osobních údajů § 11 odst.1). Úřad, který

90


Aktivita 7,9

zjistí, že nějaký údaj v registru je neaktuální, by měl mít povinnost zajistit opravení tohoto údaje v registru. Se ZRVS budou pracovat úřady různých úrovní a různých resortů. I kdyby právo aktualizace údajů měl jen zlomek úředníků, pro každý ZRVS by musely mít zřízena uživatelská práva tisíce uživatelů. Protože by byla struktura uživatelů velmi složitá, stálo by za zvážení, zda u práva aktualizace raději nezachovat resortní přístup. Aktualizaci údajů registru by prováděl vždy jen ten orgán státní správy, který je správcem registru (např. ministerstvo). Rozbor věcného záměru zákona o sdílení dat ve veřejné správě Zákonem o sdílení dat při výkonu veřejné správy se ministerstvo informatiky pokusí zaplnit mezeru v českém právním řádu, který zatím neupravoval záležitosti, nutné pro efektivní sdílení dat ve veřejné správě. Návrh zákona předpokládá zřízení čtyř základních registrů, předpokládá však, že obecné principy by měly být stejné pro všechny situace, kdy dochází ke sdílení dat při výkonu veřejné správy. Zákonem se upraví také zásady pro poskytování informací mezi informačními systémy různých orgánů veřejné správy, zejména výměna dat mezi ZRVS. Protože zavedením ZRVS dojde k rozsáhlým změnám vnitřních funkcí orgánů veřejné správy, musí se tyto záležitosti upravit novým zákonem, jinak by hrozily velké kompetenční spory. Vznikající registry již budou vedeny výhradně v elektronické podobě. Tento zákon se proto nebude vztahovat na evidence, vedené pouze papírově, protože v těchto případech není možné rychlé a efektivní sdílení dat. Podobný okruh záležitostí byl zatím zpracován v různých zákonech. Při budování ZRVS bude třeba brát ohled zejména na tyto zákony: zákon o ochraně osobních údajů, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o elektronickém podpisu, zákon o informačních systémech veřejné správy. U některých jmenovaných zákonů pravděpodobně dojde k dílčím změnám, kromě toho budou nutné změny zákonů, jimiž jsou upraveny současné evidence (např. katastrální zákon nebo zákon o evidenci obyvatel a rodných číslech).

Základní pojmy zákona •

Registr veřejné správy – informační systém veřejné správy v podobě databáze, který slouží k efektivnímu sběru, sdílení a využívání dat.

•

Referenční údaj – údaj registru, který je v registru jedinečný (primární klíč) a je určen ke sdílení.

•

Referovaný údaj – údaj, který byl do informačního systému veřejné správy převzat z registru, ve kterém byl veden jako údaj referenční

•

Kontaktní místo – právním předpisem stanované místo ke sběru referenčních a jiných údajů registru (např. matrika nebo katastrální úřad).

Zřízením ZRVS se má odstranit jedna slabina. U některých současných registrů trvá aktualizace moc dlouho (současná doba aktualizace RŽP na webu zabere i několik týdnů). V návrhu zákona o sdílení dat ve veřejné správě se předpokládá tak rychlá perioda aktualizace (několikrát denně), že by se změny referenčních údajů v jednom registru promítly do ostatních registrů zcela bezprostředně. K výměně dat mezi jednotlivými ZRVS a k jejich sdílení se pravděpodobně budou používat pouze referenční údaje. Přenos dat bude náročný na bezpečnost. K výměně dat mezi ZRVS by se mohlo využít bezpečného sdíleného referenčního rozhraní (viz zákon o informačních

91


Aktivita 7,9

systémech veřejné správy). Pokud bude nějaký orgán veřejné správy potřebovat údaje z registru, je povinen svůj požadavek doložit zákonným oprávněním a celou žádost opatřit elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou. Údaje o všech těchto požadavcích se budou povinně archivovat jak v informačním systému správce příslušného registru, tak i u toho orgánu veřejné moci, který požadavek zaslal. Výsledná podoba legislativních změn se bude odvíjet také od toho, které současné registry budou určeny za základní a zda příslušný základní registr vznikne přeměnou některého existujícího registru, nebo bude nově zřízen. V průběhu příprav se původně předpokládaný počet základních registrů zvýšil ze tří na čtyři. Rozdělení registrů územní identifikace na dva odpovídá databázové logice a také praxi některých dalších zemí, kde jsou již registry zřízeny (např. Finsko). Ministerstvo informatiky zatím předpokládá vznik čtyř registrů: •

Hospodářský registr – vznikne nově sloučením mnoha dílčích evidencí právnických osob, organizačních složek státu a podnikajících fyzických osob.

•

Registr obyvatel – bude vycházet ze současné evidence obyvatel, vedeni zde budou občané ČR a dle zvláštních zákonů také cizinci s pobytem na území ČR. Drobné potíže zde může působit snaha ministerstva informatiky o postupné zavedení tzv. bezvýznamového identifikátoru osoby (BIO) – po přechodnou dobu by vedle sebe existovaly dva primární klíče (rodné číslo a BIO).

•

Registr nemovitostí – bude vycházet z informačního systému Katastr nemovitostí, budou zde však pouze některé údaje KN; některé údaje zde mají být naopak navíc.

•

Registr územní identifikace adres – v tomto registru budou vedeny vybrané územní prvky (od území kraje až po pozemky a adresní body) a vybrané územněevidenční jednotky.

Technická příprava Součástí přípravy musí být zpracování analýzy stávajících evidencí. Zde je třeba prozkoumat hlavně současné datové toky při sběru dat a srovnání struktury dat ve stávajících evidencích. Po této analýze je třeba vytvořit návrh vedení vybraného základního registru, který by měl obsahovat zejména: •

určení podrobné struktury dat, které budou vedeny v registru,

•

způsob převedení dosavadních evidencí do nového registru včetně verifikace a validace takto přejímaných údajů,

•

optimalizaci datových toků,

•

návrhy nutných legislativních změn,

•

výběr správce registru,

•

předpokládané finanční náklady a očekávané úspory (na straně veřejné správy i na straně subjektů mimo veřejnou správu).

Z uvedeného vyplývá, že vybudování sítě základních registrů veřejné správy je časově náročné jak po stránce legislativní, tak i po stránce technické. Řešení těchto dílčích úkolů při budování základních registrů si nutně vyžádá několik měsíců práce.

92


Aktivita 7,9

2.4.4 Standardy informačních systémů veřejné správy Informační systémy veřejné správy jsou souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Ministerstvo informatiky zajišťuje jejich rozvoj, výstavbu a metodické řízení. Standardy ISVS jsou soubory pravidel pro výkon odborných činností spojených s vytvářením, rozvojem a využíváním informačních systémů veřejné správy. Ministerstvo informatiky má na starost tvorbu standardů ve spolupráci s orgány veřejné správy, samostatně je vyhlašuje a uveřejňuje ve Věstníku. Standardy ISVS se vyvíjejí, jejich vývoj je ovlivněn rozvojem poznatků v dané oblasti, postupem budování ISVS a změnami v právních předpisech a normách. Některé standardy byly v poslední době zrušeny. Některé bez náhrady, některé byly nahrazeny metodickými pokyny. Celkem bylo vydáno devatenáct standardů ISVS. Standardy vznikaly původně poměrně živelně. Postup tvorby nebyl ukotven v zákoně a standardy vznikaly často z okamžité potřeby řešit aktuálně vzniklý problém. To se změnilo a Ministerstvo informatiky nyní vydává metodické pokyny, které již mají oporu v zákoně. Metodické pokyny jsou uplatňovány v procesu řízení informačních systémů jako určitá doporučení ministerstva k výkonu odborných činností spojených s vytvářením, rozvojem a využíváním informačních systémů ve veřejné správě. Hlavním cílem metodických pokynů je odborně informovat a doporučovat postupy při tvorbě informační politiky orgánu veřejné správy. Zároveň metodické pokyny specifikují zásady a principy, které by měly být dodržovány při návrhu, zavádění, provozování a ukončování provozu spravovaných či provozovaných informačních systémů. Cílem Ministerstva informatiky je vytvořit legislativní, organizační a technické předpoklady umožňující lépe využít potenciál informačních technologií pro zefektivnění práce veřejné správy a její komunikaci s občany. Platnosti standardů a metodických pokynů ISVS Standard ISVS pro strukturu a výměnný formát digitální technické mapy města je stále platný. Jeho účelem je vymezení struktury a výměnného formátu pro bezproblémový přenos datového obsahu DTMM mezi informačními systémy realizovanými s využitím různých programových produktů a sjednocení interpretace údajů technické mapy města. Standard ISVS pro komunikaci informačních systémů na bázi protokolů TCP/IP byl zrušen 25. 3. 2004 bez náhrady. Standard pro popis datových prvků byl zrušen dne 20. 10. 2003 a nahrazen metodickým pokynem pro popis datových prvků. Představuje souhrn doporučení pro popis datových prvků v rámci ISVS. Datové prvky, které budou odpovídat popisu podle tohoto metodického pokynu, budou zveřejněny v Katalogu datových prvků ISVS. Užívání takto zveřejněných datových prvků je v rámci ISVS doporučené. Standard ISVS pro národní prostředí byl bez náhrady zrušen 25. 3. 2004. Standard ISVS pro náležitosti životního cyklu informačního systému je dosud platný. Tento standard předepisuje základní kroky, které musí být provedeny v průběhu životního cyklu informačního systému vypracovány a pravidelně aktualizovány. Je určen pro správce informačních systémů veřejné správy a pro další subjekty, které se rozhodnou spravovat svoje informační systémy podle ustanovení tohoto standardu. Standard ISVS pro pověřovaní k výkonu atestací a pro náležitosti provozu atestačních středisek upravuje zejména vztah Ministerstva informatiky jako oprávněného subjektu

93


Aktivita 7,9

k vydávání a odnímání pověření právnickým nebo fyzickým osobám k výkonu atestací v rámci ISVS a žadatele o pověření k výkonu atestací. Při vlastní atestační činnosti standard vymezuje práva a povinnosti Ministerstva informatiky, atestačního střediska a žadatele o atest, případně výrobce nebo distributora produktu. Dále definuje podmínky provozu atestačního střediska, náležitosti atestačního řízení, kontrolu činnosti atestačních středisek Ministerstva informatiky a vyřizování stížností na práci atestačních středisek. Tento standard je stále v platnosti. Standard ISVS pro náležitosti procesu a metodiky atestace jakosti produktů je také platný. Definuje základní náležitosti metodik arestace jakosti produktů pro použití v informačních systémech veřejné správy. Je určen pro všechna atestační střediska, která působí na základě pověření k výkonu atestací uděleného Ministerstvem informatiky. Dalším stále platným standardem je standard ISVS k prostorové identifikaci. Účelem tohoto standardu je vytvořit podmínky pro racionální práci s prostorově vztaženými daty a informacemi, zejména pak vytvořit podmínky umožňující vzájemné předávání dat a informací a jejich vícenásobné, na prostorových principech srovnatelné využití. Současně je účelem poskytnout v nejširším pojetí uživatelskému okolí prostorově orientovaných informačních systémů jednotný výklad a přístup k práci s prostorově vztaženými daty a informacemi. Další dva standardy, Katalog jednoduchých datových prvků a Katalog složených prvků, byly zrušeny 20. 10. 2003. Tyto standardy byly nahrazeny Katalogem datových prvků ISVS. Ten obsahuje souhrn jednoduchých a složených datových prvků katalogizovaných v rámci ISVS. Katalogové listy jsou postupně uváděny do souladu s Metodickým pokynem pro popis datových prvků. Standard ISVS pro strukturu a výměnný formát metadat informačních zdrojů je platný. Jeho účelem je vytvořit podmínky pro racionální tvorbu informačních systémů, zejména pro tvorbu metaIS o informačních zdrojích z oblasti geografických informací. Standard pak kromě vymezení struktury a výměnného formátu metadat sjednocuje i terminologii předmětné oblasti. Standard ISVS pro zveřejňování vybraných informací o veřejné správě způsobem umožňující dálkový přístup je také stále v platnosti. Předmětem tohoto standardu je výčet a struktura nejdůležitějších informací zveřejňovaných orgánem veřejné správy způsobem umožňujícím dálkový přístup. . Dále detailní osnova popisu postupu orgánu veřejné správy při vyřizování žádosti občana (nejen při správním řízení, ale i při řešení jiných životních situací). Standard obsahuje také obecná metodická doporučení k zajištění trvalé aktuálnosti a správnosti zveřejňovaných informací. Další stále platný standard je standard ISVS pro informační systémy v oblasti personální a platové. Snaží se o sjednocení poskytovaných dat z IS orgánů veřejné správy do specializovaných ISVS v oblasti personální a platové. Standard specifikuje datové prvky pro tvorbu rozhraní pro Informační systém o platech ve veřejné správě vedený Ministerstvem financí, datové rozhraní pro Informační systém o průměrném výdělku vedený Ministerstvem práce a sociálních věcí a datové rozhraní pro Informační systém o státní službě a platech vedený Úřadem vlády České republiky. Standard ISVS pro atestace shody informačních systémů veřejné správy se standardy ISVS upravuje a omezuje povinnost správců ISVS prokazovat shodu jimi vedených ISVS a povinnými ustanoveními standardů formou atestačního řízení. Vymezuje požadavky na prokazování shody IS se standardy ISVS zveřejněnými ve Věstnících 2000/částka 1-5 a 2001/částka 1-8 atestační zkouškou. Je dosud platný.

94


Aktivita 7,9

Standard ISVS pro transkripci neběžných latinských znaků do znaků podle kódové tabulky ISO Latin2 je také platný. Stanovuje závazná pravidla pro ty pracoviště veřejné správy, která řeší problém zápisu znaků latinské abecedy, které nejsou obsaženy v kódovací tabulce ISO Latin 2, a které nelze proto pomocí běžné výpočetní techniky zobrazit. Standard ISVS pro provoz elektronických podatelen ve vztahu k používání zaručeného elektronického podpisu byl určen orgánům veřejné moci. Stanovoval organizačně technické předpoklady a podklady, které orgán veřejné moci rozpracuje do opatření k zajištění funkce pracovišť pro příjem a odesílání datových zpráv v orgánech veřejné moci (elektronických podatelen) v souvislosti s používáním elektronického podpisu. Byl zrušen k 1. 1. 2005. Nahrazen byl nařízením vlády a novou vyhláškou. Nařízení vlády č. 495/2004 Sb, kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů stanovuje povinnost orgánů veřejné moci zřídit e-podatelny (nebo v případě malého objemu elektronické komunikace zajistit příjem a odesílání zpráv prostřednictvím e-podatelny jiného úřadu), vybavit příslušné zaměstnance zaručenými elektronickými podpisy a zajistit odpovídajícím způsobem ochranu zpracovávaných informací. Vyhláška č. 496/2004 Sb., k elektronickým podatelnám upravuje postup, jak mají orgány veřejné moci přijímat a odesílat datové zprávy prostřednictvím elektronické podatelny. Tato vyhláška navazuje na výše zmíněné vládní nařízení. Standard ISVS stanovující povinné požadavky na metodiku atestace shody IS se Standardem ISVS pro náležitosti životního cyklu stanovuje povinné požadavky na metodiku atestačních středisek, kterým Ministerstvo informatiky vydalo pověření k výkonu atestací, při atestaci shody IS se Standardem ISVS 005 pro náležitosti životního cyklu. Byl zrušen 25. 3. 2004 bez náhrady. Posledním standardem je Standard ISVS pro tvorbu doménových jmen ve veřejné správě. Tento standard byl zrušen 29. 7. 2003 a nahrazen metodickým pokynem. Ten byl zrušen 1. 1. 2005 a jednotlivé domény byly postoupeny příslušným resortům (edu.cz Ministerstvu školství, mil.cz- Ministerstvu vnitra, atd.). Metodický pokyn pro strukturu standardů ISVS má za úkol sjednotit formu standardů ISVS, zvýšit tak jejich profesionální formální úroveň a usnadnit a objektivizovat rozhodování o tom, zda daný testovaný produkt vyhovuje standardu ISVS, či nikoliv.Má za úkol sjednotit formu standardů ISVS, zvýšit tak jejich profesionální formální úroveň a usnadnit a objektivizovat rozhodování o tom, zda daný testovaný produkt vyhovuje standardu ISVS, či nikoliv. Podklad není součástí standardů ISVS. Slouží zpracovatelům dílčích úkolů při přípravě standardů a to jak zaměstnancům Ministerstva informatiky, tak i externím spolupracovníkům, jako metodický materiál. Posledním metodickým pokynem je MP pro popis elektronických informačních zdrojů. Jeho účelem je zpřehlednění elektronických informačních zdrojů ve veřejné správě. Bere se jako návod úřadům a institucím veřejné správy pro zavedení metadat k jednotlivým elektronickým informačním zdrojům. Související normy Tato oblast bude v blízké budoucnosti ovlivněna některými novými zákony. Ministerstvo informatiky připravilo návrh novely zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Návrh byl 10. 8. 2004 zaslán vládě k projednání. Předpokládaná účinnost zákona je od 1. května 2005. Novela je zpracována v návaznosti na nové požadavky vyvolané v praxi při dosavadní aplikaci zákona a dalším rozvojem informačních a komunikačních technologií, zejména postupným zaváděním služeb e-governmentu. Novela zpřesňuje 95


Aktivita 7,9

povinnosti orgánů veřejné správy v souvislosti se správou a provozem informačních systémů veřejné správy. Novela nově upravuje služby portálu veřejné správy, zejména postup portálu při přijímání a doručování datových zpráv určených orgánům veřejné moci. Dalším novým institutem je vydávání ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy. Vláda 3. 11. 2004 schválila věcný záměr zákona o sdílení dat při výkonu veřejné správy a uložila ministru informatiky zpracovat návrh "paragrafového znění" zákona. Věcný záměr vychází ze zásady, že v dnešní době už nemají úřady obíhat občané, ale pouze data v elektronické podobě. Pro zajištění spolehlivých údajů se počítá s vytvořením soustavy registrů veřejné správy, které se stanou základními zdroji údajů pro veřejnou správu. Zamýšlený zákon umožní fyzickým a právnickým osobám neprokazovat správnímu orgánu skutečnosti, které jsou vedeny v některém informačním systému veřejné správy, např. odpadne povinnost podnikatelů k podáním přikládat výpis z obchodního rejstříku, stejně tak jako odpadne povinnost při změně jména nebo trvalého pobytu tuto skutečnost nahlašovat řadě správních orgánů. Schválen byl též Návrh dalšího postupu v oblasti budování registrů veřejné správy, který již řeší organizačně-technické otázky výše zmíněného materiálu. Standardy a metodiky ISVS jsou má na Ministerstvu informatiky na starosti odbor koncepce a koordinace ISVS. Na mé doplňující dotazy ohledně stávajícího stavu mi bylo řečeno, že v současné době probíhá revize stávajících standardů a metodických pokynů ISVS. To znamená, že dojde v dohledné době k dalším změnám. Dle mého názoru je tento systém i přes snahu nového ministerstva stále velmi nepřehledný. Myslím, že si oblast informačních systémů veřejné správy říká o nějaké zpřehlednění a zjednodušení, možná i o novou koncepci. Něco, co by přispělo k lepšímu a kvalitnějšímu chodu veřejné správy a zvýšilo rychlost a efektivitu jejího výkonu ve vztahu k občanům.

Závěr Hlavním cílem tohoto textu mělo být zhodnocení využitelnosti údajů ve veřejně přístupných rejstřících (registrech, evidencích, seznamech) pro potřeby managementu obcí s rozšířenou působností. Tento text se zaměřoval výhradně na registry vedené elektronicky, protože jen tyto registry umožňují efektivní zpracování dat a jejich sdílení dálkovým přístupem. V posledních letech dochází k postupnému propojování informačních systémů ve veřejné správě. Řadu údajů může management obcí získat kdykoliv online z internetové verze veřejných rejstříků. V následující tabulce vyjmenujeme funkce, které je možné využívat při plnění informační potřeby managementu obce. Název registru Územně identifikační registr-adresy (ÚIR-ADR)

Internetová adresa http://portal.mpsv.cz

Katastr nemovitostí – aplikace Nahlížení do katastru

http://nahlizenidokn.cuzk.cz

Katastr nemovitostí – aplikace Dálkový přístup do katastru nemovitostí (DPKN)

http://katastr.cuzk.cz

• • • • •

Nejzajímavější funkce ověřování existence poštovní adresy ověřování správnosti adresy zobrazení adresního místa na mapě zjištění vlastníka určité nemovitosti ověřování průběhu řízení na katastrálních úřadech

• podrobný přístup k listům vlastnictví • různé sestavy pro území vlastní obce

96


Vyhledávač ARES (Administrativní registr ekonomických subjektů) Registr ekonomických subjektů (RES)

http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/

Registr živnostenského podnikání (RŽP)

http://rzp.mpo.cz

Obchodní rejstřík

http://www.justice.cz

http://www.czso.cz

Aktivita 7,9

• vyhledávání právnických osob a podnikajících fyzických osob v různých registrech • vyhledávání údajů o ekonomických subjektech • různé databázové sestavy (za úplatu) • vyhledávání údajů o živnostnících (údaje až několik týdnů staré, zlepší se to v lednu 2006) • údaje o právnických osobách a jejich statutárních zástupcích atp. – lze zjistit aktuální stav i stav v minulosti • u některých společností také podpisové vzory a dokumenty společnosti (postupně se digitalizují další a další dokumenty)

Při rozboru problematiky registrů byly zjištěny také určité problémy. Údaje z internetových verzí těchto veřejných registrů zatím nejsou v některých případech zcela aktuální. Např. údaje o živnostnících se nahrávají do Registru živnostenského podnikání zatím v poměrně dlouhých periodách. U živnostníků, kteří jsou registrováni u jiného obecního živnostenského úřadu, se proto nemůžeme zcela stoprocentně spolehnout na aktuálnost údajů. Další slabinou zůstává fakt, že elektronické výpisy z internetových rejstříků nemají stejnou právní váhu jako papírové výpisy z toho samého registru, označené razítkem. Poslední část studie se věnovala návrhu zákona o sdílení dat ve veřejné správě a také koncepci budování základních registrů veřejné správy v České republice. Z analýzy dostupných pramenů vyplynulo, že vybudování sítě základních registrů veřejné správy je časově náročné jak po stránce legislativní (změna kompetencí úřadů, problémy ochrany osobních údajů), tak i po stránce technické. Řešení těchto úkolů může trvat několik měsíců až několik let. Po dokončení tohoto procesu však budou mít obce prostřednictvím veřejných registrů přístup k mnoha potřebným údajům.

Zdroje: Literatura: [ČeJa05]

ČERNÝ, J., JÁNSKÝ, Z.: Datové služby pro databázové a geografické aplikace na MHMP. Sborník konference ISSS 2005, Hradec Králové 2005, s. 55-56, ISBN neuvedeno.

[Hort05]

HORTLÍK, P:. Nový integrovaný informační portál MPSV. Sborník konference ISSS 2005, Hradec Králové 2005, s. 76, ISBN neuvedeno.

[Krat05]

KRATINOVÁ, J.: Ústřední evidence podnikatelů. Sborník konference ISSS 2005, Hradec Králové 2005, s. 97-99, ISBN neuvedeno.

[Smej03]

SMEJKAL, V.: Informační systémy veřejné správy ČR, Nakladatelství Oeconomica, Praha 2003, s. 30-31, ISBN 80-245-0533-9.

[Stan01]

STANĚK, K.: GIS. In Softwarové noviny 3/2001.

97


Aktivita 7,9

Návrh dalšího postupu v oblasti budování registrů veřejné správy (v rámci systému sdílení dat ve veřejné správě). Ministerstvo informatiky, 2005, s. 1-8. Státní informační a komunikační politika – e-Česko 2006, ministerstvo informatiky, 2004. Věcný záměr zákona o sdílení dat při výkonu veřejné správy (schválený usnesením vlády z 3.11.2004 č.1064). Ministerstvo informatiky, 2005 s.1-16. Internet: Administrativní registr ekonomických subjektů – ARES (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares) Dálkový přístup do katastru nemovitostí (http://katastr.cuzk.cz) Nahlížení do katastru nemovitostí (http://nahlizenidokn.cuzk.cz) Portál ministerstva práce a sociálních věcí (http://portal.mpsv.cz) Portál veřejné správy (http://www.portal.gov.cz) Rejstřík živnostenského podnikání (http://rzp.mpo.czr) The European Business Register (http://www.ebr.org

98


Aktivita 7,9

3 . Analýza informačních toků a vybraných ukazatelů regionálního rozvoje 3.1 Elektronické podatelny v obcích ČR 3.1.1 Výběr zákonů a prováděcích předpisů v oblasti elektronických podatelen V posledních letech se prudce zvýšilo používání výpočetní techniky v soukromém i veřejném sektoru. V obchodním styku již dnes jasně převažuje elektronická komunikace nad komunikací pomocí dopisů z papíru. Jedním z posledních odvětví, které ještě zasílá běžné dopisy, je veřejná správa. Téměř celou úřední agendu vedou úřady v elektronické podobě, takže je poměrně neefektivní, aby občané činili úřední podání formou doporučeného dopisu. Podobná podání totiž mnohdy musí úředník nějak převádět do podoby elektronické. I když úřady nejsou v používání výpočetní techniky výrazně pozadu, byla zde jedna významná překážka pro používání elektronické pošty v úředním styku. Z každého úředního podání musí být zcela zřejmé, kdo jej činí. U běžných emailových zpráv však nikdy nemáme stoprocentní záruku, zda zprávu skutečně napsala osoba, uvedená v hlavičce mailu, anebo se za tuto osobu pouze někdo vydává. Právě proto bylo používání el. podpisu ve veřejné správě dlouho odmítáno. Schválením zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu (dále jen „ZoEP“) se otevřela příležitost pro větší rozvoj informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě. Ve veřejné správě se nemohou používat zcela všechny certifikáty, nýbrž pouze tzv. kvalifikované certifikáty, které byly vydány kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Kvalifikovaný poskytovatel musí splňovat všechny bezpečnostní požadavky ZoEP. Všechny orgány státní správy nejen mohou, ale jsou i povinny tyto certifikáty přijímat. Ve dnešní době (leden 2005) stále existuje pouze jeden kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb (I.CA, www.ica.cz), jeho kvalifikované certifikáty však mají všechny potřebné vlastnosti: 1. bezpečně známe totožnost odesílatele, 2. zpráva nebyla od jejího podepsání změněna, 3. autor těžko může popírat autorství zprávy, 4. neboť tato byla vytvořena prostředky, které může podepisující osoba udržet zcela pod svou výhradní kontrolou.142 Z tohoto výčtu vidíme jednoznačné přínosy elektronického podpisu: Ad 1. Ani u obyčejného dopisu neměl úředník jistotu, že jej poslala určitá osoba, pokud ji osobně nezná a neviděl ji, jak ono podání podepisuje. Ad 2. Záruku toho, že k podání účastníka řízení nebyla později připsána nějaká další věta, u papírové komunikace rovněž nemáme.

142

Data k vytváření podpisu se mohou chránit podobně jako platební karta – úschovou na bezpečném místě, při používáním PIN. V případě ohrožení nebo odcizení lze certifikát zneplatnit (obdobné jako blokace platební karty).

99


Aktivita 7,9

Jednoznačné prokázání totožnosti osoby Úředník potřebuje vědět, zda nějaký dokument vystavila k tomu oprávněná osoba, jejíž totožnost byla před podpisem řádně ověřena. Pokud tuto osobu při podepisování úředník osobně neviděl, byly doposud tyto možnosti: •

notářské ověření podpisu, nebo

• ověření podpisu na libovolném obecním úřadě. Za toto ověřování se však vždy musí platit a co je důležitější, bylo vždy nutno zdržovat se vyhledáním notáře nebo obecního úřadu. U elektronického podpisu stačí jednou navštívit certifikační autoritu, při tom předložit doklady a zaplatit (kvalifikovaný certifikát nyní stojí 752 Kč ročně). Kvalifikovaný certifikát tedy představuje elektronického notáře, který umožňuje vícenásobné použití ověřeného podpisu. Není přitom nutné běhat za ním s každou listinou, postačuje jedna návštěva. Základní pojmy Elektronický podpis Vydává se pro jedinou konkrétní fyzickou osobu. Pokud je vydávána pro zaměstnance právnické osoby, musí to být uvedeno v certifikátu. Podpis vzniká vždy za přímé účasti podepisující osoby. Elektronická značka Může se vydávat také pro právnickou osobu, nemusí vznikat za přímé účasti označující osoby. Nachází uplatnění především pro automatické potvrzení přijetí určité zprávy. Označení elektronickou značkou může posloužit jako důkazní prostředek v právních sporech. Časové razítko Datová zpráva, která spojuje elektronická data s časovým okamžikem a dokazuje tak existenci určitých dat v nějaký okamžik minulosti. Certifikát Datová zpráva, vydaná poskytovatelem certifikačních služeb, spojuje data pro ověřování el. podpisů (el. značek) s podepisující (označující) osobou a umožňuje tak ověřit její identitu. Prováděcí vyhlášky Z některých právních předpisů (např. zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zákon č. 71/1967 Sb. správní řád, zákon č.141/1961 Sb. trestní řád) vyplývá pro orgány veřejné moci povinnost zřídit elektronickou podatelnu. Elektronická podatelna je pracovištěm orgánu veřejné moci, jež slouží k přijímání a odesílání datových zpráv. Vyplývá-li ze zvláštních předpisů (např. zákon o správě daní a poplatků, správní řád, trestní řád) pro orgány veřejné moci povinnost provozovat elektronickou podatelnu, pak tento orgán provozuje podatelnu sám anebo prostřednictvím jiného orgánu. Povinný úřad zveřejní na Internetu (a úřední desce) údaje dle vyhl. č. 495/2004 Sb., mj. elektronickou adresu podatelny, požadované parametry zasílaných zpráv (formát, velikost) a parametry technických nosičů, na nichž lze předávat orgánu veřejné moci datové zprávy. Dále zde zveřejní seznam právních předpisů, podle kterých je možné vůči orgánu veřejné moci činit právní úkony v elektronické podobě a náležitosti těchto úkonů.

100


Aktivita 7,9

Do 31.1.2005 byly všechny úřady povinny nahlásit Ministerstvu informatiky adresu své elektronické podatelny, ministerstvu nahlásí neprodleně též všechny změny této adresy. Datová zpráva je považována za doručenou orgánu veřejné moci, je-li dostupná elektronické podatelně. Pokud je u přijaté datové zprávy zjištěn výskyt chybného formátu nebo viru, není taková datová zpráva považována za doručenou. Doručená datová zpráva se v elektronické podatelně označuje identifikátorem elektronické podatelny, který má charakter podacího razítka. Doručená datová zpráva se ukládá do úložiště doručených datových zpráv včetně případných certifikátů. Doručení datové zprávy se potvrzuje odesílateli neprodleným zasláním datové zprávy. Součástí zprávy o potvrzení doručení je uznávaný elektronický podpis oprávněného zaměstnance orgánu veřejné moci nebo uznávaná elektronická značka orgánu veřejné moci s uvedením hodiny, minuty a sekundy doručení. U doručené datové zprávy elektronická podatelna zjišťuje, zda datová zpráva odpovídá technickým parametrům, zda je připojen uznávaný elektronický podpis (elektronická značka), případně zda je připojeno kvalifikované časové razítko. Dále se ověřuje platnost zaručeného elektronického podpisu (elektronické značky) a příslušného kvalifikovaného certifikátu, případně platnost kvalifikovaného časového razítka. V případě, že úřad není schopen spolehlivě ověřit totožnost osoby ve vztahu k podepsané zprávě, neprodleně o tom uvědomí podepsanou osobu. Při odesílání datové zprávy se tato v elektronické podatelně ukládá do úložiště vypravených datových zpráv ve tvaru, ve kterém byla odeslána, včetně elektronického podpisu (elektronické značky) a k nim příslušejících certifikátů. Před odesláním z orgánu veřejné moci prochází datová zpráva kontrolou výskytu škodlivého kódu, odesílaná datová zpráva se v elektronické podatelně eviduje včetně času odeslání s přesností na sekundu. Většinu kroků, které vedou k ověření el. podpisu (značky) a certifikátu obvykle provádí automaticky aplikace pro provoz elektronické pošty. Ověřující osoba však zpravidla musí přímo nahlédnout do seznamu zneplatněných certifikátů a ujistit se, zda náhodou nebyl příslušný certifikát zneplatněn. Co musí splnit občan, aby mohl komunikovat s úřady elektronicky •

získat data pro vytváření zaručeného elektronického podpisu a k těmto datům příslušející kvalifikovaný certifikát,

•

vybrat si úřední úkon, který je možno vyřídit elektronicky (viz úřední deska a stránky el. podatelny) a splnit technické požadavky (formát, velikost zprávy),

•

a) zaslat zprávu podepsanou zaručeným el. podpisem se všemi předepsanými náležitostmi, anebo b) doručit tuto zprávu osobně na přípustném technickém nosiči.

Co musí udělat úřad, aby mohl komunikovat elektronicky s občany a jinými úřady •

a) sehnat data pro vytváření elektronických značek a příslušné certifikáty anebo b) opatřit data pro vytváření elektronických podpisů a příslušné certifikáty pro vybrané zaměstnance.

•

provozovat bezpečné úložiště zpráv a certifikátů,

101


•

Aktivita 7,9

zveřejnit na Internetu požadavky dle vyhl. č. 495/2004 Sb.

Pokud tyto záležitosti nechce úřad zajišťovat sám, má možnost přenést tyto úkoly na základě dohody na jiný orgán veřejné moci. Přesně tyto požadavky je třeba dle současné (leden 2005) legislativy splnit, aby byla komunikace elektronická postavena na roveň té papírové.

3.1.2 Hodnocení ankety o elektronických podatelnách První problematikou, na kterou se zaměříme, je implementace elektronických podatelen (dále jen „EPOD“) na úrovni obcí. V průběhu letního semestru roku 2005 proběhla ve vybraných obcích ČR anketa (dotazník) Elektronické podatelny, kterou iniciovala Katedra veřejné správy a regionální ekonomie při VŠE v Praze pod vedením Ing. Petra Totha, Ph.D. Dotazník s názvem Elektronické podatelny obsahoval deset tématických dotazů a je k nahlédnutí v příloze této práce. Celkový zamýšlený jmenovitý seznam obcí III. stupně navrhovaných pro výzkum obsahoval 108 obcí. Celkovou výtěžnost dotazníku znázorňuje následující graf. Graf č. 1: Procentuální znázornění návratnosti dotazníku

48%

odpovědělo bez reakce 52%

Zdroj: Vlastní průzkum

Třebaže výsledky grafu zobrazují pouze 52% návratnost dotazníku, ve skutečnosti se jednalo téměř o 75% a to z toho důvodu, že řada studentů se nakonec projektu nezúčastnila. To v konečném důsledku znamená absenci např. téměř celého Jihočeského kraje v této analýze. Analýza výsledků dotazníku Analýza výsledků dotazníku je založena na rozboru výsledků jednotlivých dotazů, které byly součástí ankety. Způsob zajištění provozu elektronických podatelen (otázka č. 1) Provoz elektronických podatelen je v drtivé většině dotazovaných obcí zajištěn samotnými obcemi. V absolutních číslech 53 z 56 obcí tuto činnost provozují samostatně, přičemž 7 z nich provozuje elektronické podatelny ještě pro další orgány veřejné správy a to zpravidla

102


Aktivita 7,9

pro obecní úřady, které o zřízení elektronických podatelen požádaly. Pouze 3 obce odpověděly, že sice tuto službu neposkytují, ale počítají s jejím provozem do budoucna. Více informací poskytuje následující graf.

103


Aktivita 7,9

Graf č. 2: Způsob zajištění provozu elektronických podatelen 95% 100% 80%

samostatně smluvně

60%

i pro jiné není, ale bude

40% 13% 5%

0%

20%

bude smluvně 0%

0%


Z grafu je patrné, že celých 95 % dotazovaných obcí zajišťuje elektronické podatelny samostatně a z toho 13 % vede EPOD i pro jiné obce ve svém správním obvodě. Pouze 5 % z celkového počtu dotázaných obcí EPOD zatím nezřídilo, ale učiní tak v dohledné době.

Původ znalostí z oblasti elektronických podatelen a elektronického podpisu (otázka č. 2) Na dotaz č. 2 většina obcí (44 z 56) odpověděla, že osobně prostudovaly veškeré právní předpisy a další normy, které se dané oblasti týkají. 30 obcí bylo o právních předpisech a dalších normách, které upravují EPOD a EP, poučeno ze strany Ministerstva informatiky ČR či jiných ústředních orgánů státní správy. Z médií čerpalo informace 14 obcí z celkového počtu 56. Ani jedna z obcí neuvedla, že by znalosti o EPOD a EP neměla vůbec. Procentuální vyjádření výpovědí obcí zachycuje graf č. 19. Graf č. 3: Původ znalostí z oblasti elektronických podatelen a elektronického podpisu 79% 80% 70%

54%

60%

samostudium MIČR, ÚOSS

50% 40%

25%

z médií znalosti nemají

30% 20%

0%

10% 0%


Osobně prostudovalo veškeré právní předpisy a další normy, které se dané oblasti týkají, 79 % obcí. Ze strany Ministerstva informací nebo jiných ústředních orgánů bylo poučeno 54 procent obcí a z médií čerpalo informace 14 procent obcí. Z grafu dále vyplývá, že znalosti

104


Aktivita 7,9

z oblasti EPOD a EP má 100 % dotazovaných. Ti je získali tedy buď samostudiem, prostřednictvím MIČR nebo ÚOSS, z médií nebo od všech nabízených zdrojů najednou. Elektronická podatelna a její organizace - soulad s právními a jinými normami (otázka č. 3) Organizace EPOD splňuje veškeré předepsané normy a zajišťuje stanovené povinnosti ve 43 dotazovaných obcích. Zamítavou odpověď uvedlo 10 obcí, tj. zatím se jim nepodařilo bez výhrad splnit normami stanovené standardy a povinnosti. Jelikož 3 obce EPOD nezavedly ještě vůbec, tak se k této otázce ani nevyjadřovaly. Součet obcí, které odpověděly kladně či záporně činí 53 namísto 56. O výsledcích dotazníku v rámci dotazu č. 3 vypovídá i následující graf. Graf č. 4: Elektronická podatelna a její organizace – soulad s právními a jinými normami

19%

ano ne

81%


Z grafu je patrné, že 81 % obcí považuje chod své EPOD a její organizaci v souladu s právními a jinými normami a stanovené povinnosti za zajištěné. Pouze 19 % odpovědělo zamítavě. Provoz a správa elektronické podatelny (otázka č. 4) Provoz a správu EPOD považuje za zajištěnou 50 obcí technicky, 37 personálně a 20 obcí finančně z celkového počtu 53 obcí, které EPOD provozují. Dalších 9 obcí uvedlo, že k zajištění provozu EPOD zřídila samostatné pracoviště. Zobrazení procentuálního vyjádření přináší níže uvedený graf č. 21, podle kterého provoz a správu elektronických podatelen má technicky podchyceno 94 procent obcí. Personálně zajištěné elektronické podatelny má 70 procent obcí. To znamená, že 30 % má zřejmě s personálním zajištěním EPOD problémy. Finanční stránka představuje podle výsledků dotazníku největší překážku plynulému chodu EPOD, neboť pouze 38 % obcí označilo tuto stránku za zajištěnou. Samostatné pracoviště EPOD zřídilo 17 % dotazovaných obcí. Graf č. 5: Provoz a správa elektronické podatelny je zajištěna

105


Aktivita 7,9

94% 100% 70% 80%

technicky

60%

38%

personálně samostatné pracoviště

40%

17%

finančně

20% 0%


Školení o problematice elektronických podatelen (otázka č. 5) Školení o problematice elektronických podatelen proběhlo u 43 z 55 odpovídajících obcí pouze u dotčených pracovníků úřadu. Jen v jednom případě školení proběhlo u všech pracovníků úřadu. S novou problematikou formou školení nebyli seznámeni pracovníci v 11 obcích. Tento fakt však při srovnání s otázkou č. 4 nemá žádnou souvislost, jinak řečeno, podle odpovědí obcí v otázce č. 4 a č. 5 nelze prokázat vliv školení na personální zajištění chodu EPOD. V doplňující otázce týkající se zkušenosti obcí se systémem „EVA“ (Elektronicky vlídná administrativa) kladně odpovědělo 6 obcí z 55. V jednom případě z těchto šesti obcí charakterizovala systém „EVA“ za drahý a nepotřebný. Graf č. 6: Školení o problematice elektronických podatelen proběhlo

20%

2%

u dotčených pracovníků u všech pracovníků neproběhlo

78%


Z předchozího grafu č. 22 vyplývá, že školení o problematice EPOD proběhlo přímo u dotčených pracovníků úřadů v 78% obcí. Dále je zřejmé, že 20 procent obcí školení o EPOD vůbec neprovádělo a pouhá 2 procenta obcí proškolila pro účely EPOD všechny pracovníky úřadu. Informační kampaň o elektronických podatelnách (otázka č. 6) Na otázku zda váš úřad provedl informační kampaň či jinak systematicky poskytl informace o existenci a možnosti využití EPOD v rámci svého správního území odpovědělo 30 obcí

106


Aktivita 7,9

kladně, 15 záporně a 10 obcí uvedlo, že informační kampaň v budoucnu provede. Více informací zobrazuje následující graf. Graf č. 7: Informační kampaň o elektronických podatelnách

18%

bez problémů s problémy

82%


Na základě grafického znázornění lze říci, že 55 procent obcí již provedlo nějakou formu informační kampaně. Dalších 18 % obcí se na to chystá a 27 procent tak ještě neučinilo a ani v budoucnu nehodlá informační kampaň organizovat. Forma informační kampaně o elektronických podatelnách (otázka č. 7) Z výše uvedených 30 obcí, kde proběhla informační kampaň o EPOD tyto učinily prostřednictvím úřední desky v 16 případech, prostřednictvím místního tisku 14x, místního rozhlasu 2x, místního televizního vysílání 4x a prostřednictvím webových stránek města v 21 z 30 obcí. Třebaže www stránky města nebyly uvedeny ve výběru odpovědí v dotazníku, většina obcí je uvedla v kolonce jiné formy kampaně a vzhledem k tomu, že je to nejčastější odpověď dovolil jsem si ji zahrnout i v konečném zpracování. 4 obce využili jiný než výše uvedený způsob k propagaci obecní EPOD a to většinou prostřednictvím starostů obcí ve správním obvodu na pravidelných poradách. Graf č. 24 vypovídá o preferencích obcí vzhledem k informačním kampaním na podporu svých elektronických podatelen. Graf č. 8: Forma informační kampaně o elektronických podatelnách 60% 60% 50%

46% úřední deska

40%

místní tisk

40%

místní rozhlas 30%

místní televizní vysílání 11%

20% 6% 10%

11%

w w w stránky obce jinak

0%


107


Aktivita 7,9

Nejoblíbenější způsob informační kampaně o EPOD jsou oficiální webové stránky obcí ( 60 %), dále úřední deska (46%) a místní tisk (40%). Nejméně využívaným způsobem poskytování informací občanům o možnostech EPOD bylo prostřednictvím místního rozhlasu (6%). Zájem o využití elektronických podatelen (otázka č. 8) Otázka č. 8 přinesla poměrně zajímavé odpovědi. 42 obcí z celkových 54 odpovědělo, že nezaznamenalo za celou dobu provozování EPOD zvláštní zájem, jak ze strany občanů tak i podnikatelských subjektů. Pouze 4 obce označily podnikatelské subjekty za hlavní zájemce o tuto službu a další 3 naopak obyvatelstvo. Zájem o EPOD je u obou stejný podle jedné obce, dalších šest uvedlo, že to nelze nijak určit. Dvě obce spojily poslední dvě odpovědi dohromady s tím, že zájem je jen nepatrný a nelze určit zda je větší u podnikatelských subjektů nebo obyvatelstva. Některé obce připojily k této otázce komentář, který v podstatě podtrhuje tento celý problém a to, že skutečný zájem o EPOD je mizivý a pohybuje se v řádu několika málo subjektů (např. od roku 1999 pouze dva zájemci ; za 2 roky provozu nedorazilo ani jedno regulérně podepsané podání...). Postoj obcí k tomuto dotazu také zachycuje graf č. 25, z něhož je patrné, že 78 procent dotazovaných obcí žádný zájem o využití EPOD nezaznamenalo. Rozdíl mezi zájmem podnikatelských subjektů a obyvatelstva je nepatrný a pouze 7, resp. 6 procent obcí je označilo za hlavní zájemce o tuto službu. Graf č. 9: Zájem o využití elektronických podatelen se projevil zejména u 78% 80% 70% 60%

podnikatelských subjektů

50%

obyvatelstva u obou stejně

40%

nelze určit

30% 20%

7%

11% 6%

žádný zájem se neprojevil

2%

10% 0%


Zavedení systému elektronických podatelen (otázka č. 9) K otázce zavedení systému EPOD se vyjádřilo 51 obcí a z toho 34 jej shledalo bezproblémovým. Naproti tomu 17 obcí považuje implementaci EPOD za problematickou a to zejména z následujících důvodů: •

nedostatečný výklad legislativy (5x)

•

pořízení kvalifikovaného certifikátu (4x)

•

přílišná nákladnost elektronických podpisů (3x)

•

certifikační autorita není dostatečně připravena a nepracuje koncepčně (3x)

•

integrace certifikátu samotného do IS (2x)

108


•

nedostatek zkušeností a možnost konzultace (2x)

•

nekompatibilita s ostatními internetovými prohlížeči kromě IE

•

značná složitost ověřování platnosti certifikátu a jeho zneplatnění

•

vytvoření formulářů a proškolení pracovníků

•

vybrat funkčně i finančně přijatelný SW

Aktivita 7,9

Graf č. 10: Zavedení systému elektronických podatelen bylo

33% s problémy bez problémů 67%


Na základě předchozího grafického znázornění lze konstatovat, že při zavádění systému elektronických podatelen se s problémy potýkala jedna třetina respondentů, dvě třetiny shledaly implementaci EP bezproblémovou. V současnosti je správa a provoz elektronických podatelen (otázka č. 10) V poslední otázce dotazníku popsalo 42 obcí z 51 současnou správu a provoz EPOD jako bezproblémovou. Zbylých 9 obcí naopak označilo dnešní situaci za neuspokojivou, tedy s problémy. Obce si v tomto smyslu nejvíce stěžují na: •

problémy s dodavatelskou firmou (software) 3x

•

složitost obsluhy pro obsluhující pracovníky 2x

•

není legislativně dotaženo 2x

•

záměnu EP s běžnou korespondencí, tj. bez přiložení el. podpisu

•

neekonomické

•

spam

Srovnáme-li odpovědi v otázce č. 9 a 10, pak lze říci, že po překonání prvotních potíží se problémy obcí s chodem EPOD mírně snížily. Přesto je třeba registrovat pokračující nespokojenost v oblasti legislativy a problémy na straně softwaru. Graf č. 11: V současnosti je správa a provoz elektronických podatelen

109


Aktivita 7,9

18%

bez problémů s problémy

82%


Grafické znázornění současného stavu správy a provozu EPOD ukazuje, že u 18 % obcí je provoz a správa EPOD spojena dílčími problémy a celých 82 % obcí označuje chod EPOD za bezproblémový.

Hodnocení výsledků ankety Z výsledků ankety vyplývá, že prvotní předpoklad pro správu a provoz elektronických podatelen je obcemi splněn. Drtivá většina dotazovaných obcí zajišťuje EPOD samostatně, jsou dobře obeznámeny s problematikou EPOD a splňují přitom související právní a jiné normy. Provoz EPOD je technicky zajištěn, po personální stránce existují menší nedostatky, které lze snad formou dodatečného školení nebo náborem IT znalých pracovníků dohnat. Celý projekt EPOD naráží dle mínění obcí spíše na nedostatek finančních prostředků k zajištění plynulého chodu systému. Informační kampaň a celková informovanost o možnostech využití EPOD je dle mého názoru nedostatečná. V současnosti aktivních 55 procent obcí je málo a fakt, že 27% o informační kampani ani neuvažuje mi připadá značně zarážející. Obce zřejmě činí jen to co jim nařizuje zákon a nic víc. Na druhou stranu se není co divit, účinná kampaň něco stojí a pokud mají obce pocit, že tím stejně zájem u občanů o EPOD nevzbudí, pak nemají zájem o zbytečné ukrajování z drahocenného rozpočtu. Míra využití elektronických podatelen, která činí v podstatě jen 22 procent je v podstatě jen důsledkem toho, co je uvedeno v předchozím paragrafu. Pakliže, mohou některé obce určit zda mají větší zájem podnikatelské subjekty nebo obyvatelé, pak nedává smysl, proč by neměl být zájem o stejnou službu i v jiných velikostně a strukturou podobných obcích, když seznam dotazovaných obcí je velmi vyrovnaný. Na obranu obcí je však nutno podotknout, že elektronické podání vyžaduje přístup k internetu, čímž je velká část obyvatel limitována. U podnikatelských subjektů je situace jiná, u těch existuje reálný předpoklad internetového spojení a tedy i technické možnosti využit EPOD. Pro obce je samozřejmě zřízení elektronické podatelny něco naprosto nového, s čím doposud neměly zkušenosti a na co nemohly být ani dostatečně kvalifikovaně připraveny. Lze tedy pochopit problémy, které souvisejí se zavedením, ale i samotným provozem EPOD. Lze ovšem vidět pozitivně tu skutečnost, že i přes tyto predispozice 65 procent obcí nemělo se zavedením EPOD problémy a následná správa a provoz EPOD vykazuje ještě lepší bilanci (82% bez problémů) . Přesto je nutné přihlédnout k nejčastějším připomínkám z jejich strany a bylo by záhodno se pokusit o nápravu hlavně v souvislosti s legislativním vymezením 110


Aktivita 7,9

problematiky, získáním kvalifikovaného certifikátu, nákladností zavedení elektronických podatelen.. Závěrem lze tedy zhodnotit výsledky dotazníku v podstatě pozitivně. Třebaže je v dnešní době systém EPOD v obcích nevyužit a nebo jen částečně, pak s rozšířením internetu ve společnosti a zároveň s větším důrazem na propagandu EPOD ze strany obcí, státu, veřejných médií lze očekávat nárůst zájmu o elektronické podatelny. Příloha č. 1: Seznam zkoumaných obcí: Obec Velikostní kategorie Bedřichov Budišov Bystrá Bystřice nad Pernštejnem Česká Lípa Český Dub Doksy Frýdlant Hamr na Jezeře Harachov Havlíčkův brod Horní Cerekev Humpolec Chrtníč Jablonec nad Jizerou

200-499 1000-1999 do 199 ob. 5000-9999 20000-49999 2000-4999 5000-9999 5000-9999 200-499 1000-1999 20000-49999 1000-1999 10000-19999 do 199 ob. 1000-1999

Jablonec nad Nisou Janův Dvůr Jihlava Jindřichovice Jívoví Karlovice Krompach Liberec Lučany Mnich Moravské Budějovice Náměšť nad Oslavou Nová Říše Nové město pod Smrkem Nové Město Nový Bor Paseky nad Jizerou Pelhřimov Polná Přibyslav Rokytnice nad Jizerou Stráž pod Ralskem Sychrov Škrdlovice Tanvald Třebíč Turnov

20000-49999 do 199 ob. 50000-100000 500-999 200-499 500-999 do 199 ob. 50000-100000 1000-1999 200-499 5000-9999 5000-9999 500-999 2000-4999 10000-19999 10000-19990 200-499 10000-19999 2000-4999 2000-4999 2000-4999 2000-4999 do 199 ob. 500-999 5000-9999 20000-49999 10000-19990

111


Úsobí Vidonín Vilémov Višňová Vysoké Studnice Ždár nad Sázavou Železný Brod Žirovnice

Aktivita 7,9

500-999 do 199 ob. 1000-1999 1000-1999 200-499 20000-49999 5000-9999 2000-4999

Příloha č. 2:Elektronické podatelny – dotazník Dotazník, který jste právě obdrželi, je zaměřen na fungování a provoz elektronických podatelen na obecních úřadech a na problémy, které jsou s tím spojeny. Zodpovědět otázky by měl za celý úřad starosta, jeho zástupce, či tajemník obecního úřadu. Zpracované výsledky by měly ukázat na nejčastější obtíže, se kterými se úřady v praxi setkávají. Dotazník byl vytvořen na Katedře veřejné správy a regionálního rozvoje Vysoké školy ekonomické v Praze, která bude také následně zpracovávat a vyhodnocovat výsledky. Předpokládá se, že výsledky šetření budou zveřejněny v odborném tisku, rovněž budou předány Ministerstvu pro místní rozvoj ČR, a to s cílem poukázat zejména na zjištěné nedostatky, aby se tak mohla iniciovat opatření k jejich nápravě, a bylo tak do budoucna zabezpečeno bezproblémové fungování celého systému, což přinese pozitiva jak obecním úřadům, tak i široké veřejnosti. V průběhu celého šetření i následného zpracování získaných dat bude zajištěna naprostá anonymita jednotlivých úřadů, cílem je pouze získání údajů od dostatečně velkého vzorku obcí. Využívány či publikovány budou výhradně agregované údaje. Prosíme o pravdivé vyplnění dotazníku, které vám jistě nezabere více než 5 minut času. Dotazník vyplňujte přímo v jeho elektronické podobě, u otázek, které vyžadují výběr z nabízených odpovědí, zvolenou odpověď podtrhněte, u otázek, které vyžadují Vaši slovní odpověď, vypište tuto na naznačené řádky (rozsah Vaší odpovědi může být samozřejmě delší, než jak je vyznačeno). Za Váš čas a Vaše odpovědi předem děkujeme. 1) Náš úřad provozuje elektronickou podatelnu: a) sám b) máme veřejnoprávní smlouvu o provozu s jiným orgánem veřejné správy c) provozujeme elektronické podatelny ještě pro další orgány veřejné správy (orgány

vypište) . ............................................................................................................................................ d) nemáme, ale budeme zřizovat e) nemáme, budeme řešit veřejnoprávní smlouvou s jiným orgánem

2) Jaký je původ Vašich znalostí z oblasti elektronických podatelen a elektronického podpisu (vyberte všechny odpovědi, které jsou pravdivé)?

112


Aktivita 7,9

a) osobně jsem prostudovali veškeré právní předpisy a další normy, které se dané oblasti týkají b) o právních předpisech a dalších normách, které upravují elektronické podatelny a

elektronický podpis, jsme byli poučeni ze strany Ministerstva informatiky ČR či jiných ústředních orgánů státní správy c) z médií d) žádné znalosti nemáme

3) Organizace elektronické podatelny na našem úřadě, na základě příslušných právních a jiných norem: a) splňuje veškeré předepsané normy a zajišťuje stanovené povinnosti b) zatím se nepodařilo bez výhrad splnit tyto normami stanovené standardy a povinnosti

(vypište) ............................................................................................................................... 4) Provoz a správa elektronické podatelny našeho úřadu jsou dostatečně zajištěny (vyberte všechny odpovědi, které jsou pravdivé): a) technicky (hardware, software) b) personálně, dostatečně kvalifikovanými pracovníky c) je vyčleněno samostatné pracoviště d) finančně

5) Školení o problematice elektronických podatelen a elektronického podpisu: a) proběhlo jen u přímo dotčených pracovníků b) proběhlo u všech pracovníků úřadu c) neproběhlo d) máme zkušenosti se systémem „Elektronicky vlídná administrativa“ (EVA)

6) Provedl Váš úřad informační kampaň či jinak systematicky poskytl informace o existenci a možnosti využití elektronické podatelny v rámci svého správního území? a) ano b) ne, ale provede c) ne, ani nechystá provést

7) V případě kladné odpovědi na předešlou otázku uveďte, jakou formou byly informace poskytnuty (vyberte všechny pravdivé odpovědi): a) úřední deska b) místní tisk c) místní rozhlas

113


Aktivita 7,9

d) místní televizní vysílání e) jinak (uveďte): ................................................................................................................

8) Zájem o využití elektronické podatelny je vyšší u: a) podnikatelské subjekty osob b) obyvatelstva c) zájem obou výše uvedených skupin je zhruba vyrovnaný d) nelze určit e) žádný zájem se zatím neprojevil

9) V průběhu zavádění systému elektronické podatelny se náš úřad potýkal především s těmito problémy: a) vypište ............................................................................................................................. b) žádné problémy se nevyskytly

10) Za současného provozu a správy elektronické podatelny se: a) nevyskytují žádné problémy b) problémy se vyskytují v těchto oblastech (vypište)........................................................

114


Aktivita 7,9

3.2 Hodnocení dodržování standardu IS VS pro zveřejňování vybraných informací o veřejné správě způsobem umožňujícím dálkový přístup Úřední deska musí splňovat jisté náležitosti, podléhat jistému řádu a struktuře. Podobně musí i zveřejnění informací na internetových stránkách splňovat určitou strukturu, organizaci a standard. Náhodný návštěvník internetových stránek úřadu musí být uveden do obrazu, kde se právě nachází a co zde může nalézt. Tomu napomáhá Standard ISVS pro zveřejňování vybraných informací o veřejné správě způsobem umožňujícím dálkový přístup (Standard ISVS-ZI), který byl vyhlášen 1.6.2001 Úřadem pro informační systémy (ÚVIS). Standard svým obsahem doplňuje ustanovení paragrafu 5 odst. 1 ZaSPI a klade si za cíl zvýšit hodnotu poskytovaných informací subjekty veřejné správy a zároveň přispět k důvěryhodnosti celého systému pomocí dálkového přístupu. Úkolem standardu je také posílit součinnost orgánů státní správy s obcemi při zajišťování zveřejňovacích povinností dle ZaSPI (vyplývá i z nařízení vlády č. 364/1999 Sb.). V samotné předmluvě Standardu stojí: „Veřejná správa musí poskytovat veřejnosti kvalitní služby a občan musí být brán jako klient (zákazník) veřejné správy.“143 Informace, které musí subjekty povinně zveřejňovat, vyplývají ze zákona č. 106/1999 Sb. -O svobodném přístupu k informacím. Tato povinnost pro většinu orgánů státní správy platí od 1. ledna 2001. Výjimkou však byly obce, které nejsou městy, pro než povinnost nabyla účinnosti 1. ledna 2002. Pro zkvalitnění práce, ale především proto, aby existoval metodický nástroj, který by subjektům veřejné správy napomáhal v jejich činnostech vyplývajících z tohoto zákona, byla vytvořena jednotná standardizace. Vytvořená standardizace přispívá ke zkvalitnění služeb veřejné správy jako celku a je v souladu se státní informační politikou. Předmětem tohoto standardu je výčet a struktura nejdůležitějších informací, zveřejňovaných orgánem veřejné správy způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dle standardu můžeme zveřejňované informace členit na informace povinně zveřejňovaná a na informace, jejichž zveřejnění. Položky, které musí být povinně zveřejňovány dálkovým způsobem jsou uvedeny v následujícím textu. Změna pořadí či přečíslování položek není přípustné. Přehled informací o obcích můžeme kromě vlastních internetových stránek příslušných úřadů taktéž hledat na portálu územní samosprávy Města a obce online , který poskytuje informace o úřadech měst, obcí a krajů České republiky a od roku 1996 tak systematicky rozvíjí nabídku řešení pro veřejné informační služby těchto úřadů s možností dálkového přístupu v souvislosti se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Všem obcím poskytuje bezplatně tzv. Základní stránku úřadu, která je koncipována v souladu se Standardem ISVS. Další službou je Archiv dokumentů a informací z úřadů územní samosprávy udržovaný stovkami měst a obcí prostřednictvím redakčního systému vismo. Portál obsahuje nástroje pro elektronickou komunikaci občana s úřady. Redakční systém vismo je určen ke zveřejňování dokumentů, organizační struktury, formulářů, osnov odkazů a dalších informací měst a obcí na internetu a intranetu. Standard ISVS – povinně zveřejňované informace: 1. Úplný oficiální název povinného subjektu 2. Důvod a způsob založení povinného subjektu, včetně podmínek a principů, za kterých provozuje svoji činnost 3. Popis organizační struktury povinného subjektu 143

Standard ISVS pro zveřejňování vybraných informací o veřejné správě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Věstník Ministerstva informací. 2001/částka 7. str. 3

115


Aktivita 7,9

4. Kontaktní poštovní adresa, tel, fax, oficiální e-mail, oficiální e-mail pro elektronický podpis, oficiální e-mail pro zaručený elektronický podpis 5. Bankovní spojení pro všechny v úvahu připadající platby od veřejnosti 6. Identifikační číslo organizace (IČO) 7. Daňové identifikační číslo (DIČ) 8. Údaje o schváleném i upraveném rozpočtu a zveřejnění výkazů za uplynulý rok 9. Místo a způsob, jak získat příslušné informace 10. Kde lze podat žádost či stížnost, předložit návrh, podnět či jiné dožádání anebo obdržet rozhodnutí 11. Místo, lhůta a způsob, kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutí povinného subjektu a to včetně výslovného uvedení požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis postupů a pravidel, které je třeba dodržovat při těchto činnostech 12. Název příslušného formuláře a způsob a místo, kde lze takový formulář získat 13. Popisy postupů (návody pro řešení životních situací). 14. Přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná a rozhoduje, které stanovují právo žádat informace a které upravují další práva občanů ve vztahu k povinnému subjektu, a to včetně informace, kde a kdy jsou tyto předpisy k nahlédnutí 15. Sazebník úhrad za poskytování informací 16. Výroční zprávy minimálně za dva předchozí kalendářní roky o činnosti subjektu v oblasti poskytování informací

Náplň standardu neurčuje pouze zákon č. 106/1999 Sb, ale souvisí s ním i následující legislativa: Nařízení vlády č. 364/1999 Sb., kterým se upravuje součinnost orgánů státní správy s obcemi při zajišťování povinností obcí podle zákona č. 106/1999 Sb. Usnesení vlády ČR č. 875/2000, kterým bylo uloženo ministru a vedoucímu Úřadu vlády a předsedovi Rady pro státní informační politiku, aby ve spolupráci s ministrem vnitra připravil do 31.12 pokyn, který postup orgánů veřejné správy v této oblasti sjednotí. Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých zákonů. V následujícím textu budeme často operovat s pojmem „Povinný subjekt“ . Tento pojem je definován v §6 zákon a106/1999. Definice povinného subjektu je tedy následující: (1) Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány a orgány územní samosprávy a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky. (2) Povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

116


Aktivita 7,9

V souvislosti s povinností obcí zveřejňovat vybrané informace způsobem umožňujícím dálkový způsob, provedla katedra veřejné správy a regionální ekonomie Vysoké školy ekonomické pod vedením pana Ing. Petra Totha, PhD. V zimním semestru roku 2004 výzkum 50 obcí, které se nachází v Libereckém kraji a kraji Vysočina. Pojďme se nyní blíže podívat na dodržování Standardu ISVS pro zveřejňování vybraných informací o veřejné správě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Jak již víme, obce mají povinnost zveřejňovat tyto informace od 1. ledna 2001, resp. 1.ledna 2002 v případě obcí bez statutu města. V souvislosti s tím proběhl v zimním semestru roku 2004 výzkum, který iniciovala Katedra veřejné správy a regionální ekonomie pod vedením Ing. Petra Totha, Ph.D. Pro účely výzkumu bylo vybráno celkem 50 obcí z Libereckého kraje a Vysočiny. Seznam všech 50 obcí vybraných pro účely setření je součástí přílohy. Výběr byl podmíněn rovnoměrným zastoupením jednotlivých velikostních kategorií, což zobrazuje následující tabulka.

Standard ISVS-dodržování zvěřejňování povinných informaci Tabulka č. 1: Zastoupení jednotlivých vybraných obcí dle velikostních kategorií -absolutní a procentuální vyjádření: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 6 do 199 6 200-499 5 500-999 7 1.000-1.999 7 2.000-4.999 7 5.000-9.999 5 10.000-19.999 5 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 50

procentuálně 12 12 10 14 14 14 10 10 4 100

3.2.1 Úplný oficiální název povinného subjektu Nyní již přistoupíme k podrobné analýze jednotlivých položek povinně zveřejňovaných informací na internetových stránkách konkrétních obcí. První položkou povinně zveřejňovaných informací je úplný oficiální název povinného subjektu. Tuto informaci na svých internetových stránkách uvedla většina analyzovaných obcí. V absolutním vyjádření se jedná o 44 obcí, tato informace chyběla naopak na stránkách 6 obcí. Procentuální vyjádření zachycuje následující graf č. 1. Graf č. 1: Úplný oficiální název povinného subjektu -vybraných obcí :

117


Aktivita 7,9

Název povinného subjektu

100

88

80 60

ANO 44

NE

40 20

6

12

0 absolutně

procentuálně


Tabulka č. 2: Úplný oficiální název povinného subjektu -vybraných obcí dle velikostních kategorií: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 3 do 199 6 200-499 4 500-999 6 1.000-1.999 7 2.000-4.999 7 5.000-9.999 5 10.000-19.999 4 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 44

procentuálně 6,8 13,6 9,1 13,6 15,9 15,9 11,4 9,1 4,5 100,0


Pokud provedeme srovnání v rámci velikostních kategorií sledovaných obcí, dojdeme k závěru, že nejvíce obcí, které splňují svoji povinnost co se týká uvedení úplného názvu, patří do velikostní kategorie 2.000-9.999 obyvatel.

3.2.2 Důvod a způsob založení povinného subjektu, včetně podmínek a principů, za kterých provozuje svoji činnost Druhou položku potom obsahuje informace důvodu a způsobu založení povinného subjektu, včetně podmínek a principů, za kterých provozuje svoji činnost. Tuto informaci zveřejnilo na svých stránkách 32 obcí. Vyjádření v procentech zachycuje graf č. 2. Graf č. 2: Důvod a způsob založení obce:

118


Aktivita 7,9

Důvod a způsob založení povinného subjektu 70

64

60 50 40

36

32

ANO NE

30 18

20 10 0

absolutně

procentuálně


Následující tabulka zobrazuje výsledky za jednotlivé velikostní kategorie obcí. Z celkového počtu obcí velikostní kategorie do 199 obyvatel splňuje svoji povinnost 50% těchto obcí. Obce v rozmezí 200-499 obyvatel si vedou již hůře, svoji povinnost splňují jen 2 obce ze 6 zastoupených. Co se týká velikostní kategorie obcí v rozmezí 20.000-49.000 obyvatel, z celkového počtu 5 zastoupených obcí mají uvedenu tuto informaci 4 obce. Tabulka č. 3: Důvod a způsob založení obce-dle velikostních kategorií: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 2-absolutně 3 do 199 2 200-499 2 500-999 3 1.000-1.999 6 2.000-4.999 5 5.000-9.999 5 10.000-19.999 4 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 32

procentuálně 9,4 6,3 6,3 9,4 18,8 15,6 15,6 12,5 6,3 100,0


Popis organizační struktury povinného subjektu Pod položkou č. 3 by měl být obsažen popis organizační struktury povinného subjektu. Tuto povinnost splnilo 35 obcí z celkového počtu námi zkoumaných obcí. Graf č. 3: Popis organizační struktury povinného subjektu-vybraných obcí:

119


Aktivita 7,9

Organizační struktura 80

70

70 60 50 40

ANO

35

30

NE

30 15

20 10 0

absolutně

procentuálně


Tabulka č. 4: Popis organizační struktury povinného subjektu-vybraných obcí podle velikostních kategorií obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 3-absolutně 2 do 199 2 200-499 2 500-999 6 1.000-1.999 6 2.000-4.999 6 5.000-9.999 5 10.000-19.999 4 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 35

procentuálně 5,3 5,3 5,3 15,8 18,4 18,4 15,8 10,5 5,3 100,0


Kontaktní poštovní adresa, tel, fax, oficiální e-mail, oficiální e-mail pro elektronický podpis, oficiální e-mail pro zaručený elektronický podpis Následující položka povinně zveřejňovaných informací obsahuje kontaktní spojení, konkrétně se jedná o adresu, telefon, fax, e-mail, e-mail pro elektronický podpis a pro zaručený elektronický podpis či jiné další možné spojení. Tuto informaci mělo zveřejněnu 88%, v absolutní vyjádření to činí 44 obcí. Názorněji opět vypovídá o výsledku graf níže uvedený. Graf č. 5: Kontaktní údaje:

120


Aktivita 7,9

Kontaktní údaje 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

88

ANO

44

NE

6 absolutně

12

procentuálně


Tabulka č. 6: Uvedení informací o kontaktních údajích-dle velikostních kategorií vybraných obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 4-absolutně 3 do 199 6 200-499 4 500-999 7 1.000-1.999 7 2.000-4.999 7 5.000-9.999 4 10.000-19.999 4 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 44

procentuálně 6,8 13,6 9,1 15,9 15,9 15,9 9,1 9,1 4,5 100,0


Bankovní spojení pro všechny v úvahu připadající platby od veřejnosti Následující položka v sobě zahrnuje informaci bankovního spojení pro všechny možné platby ze strany veřejnosti. Tuto položku mělo zveřejněno 33 obcí, což tedy činí 66% všech zkoumaných obcí. Graf č. 5: Bankovní spojení vybraných obcí:

121


Aktivita 7,9

Bankovní spojení 66

70 60 50 40

34

33

ANO NE

30 17

20 10 0

absolutně

procentuálně


Tabulka č. 6: Bankovní spojení vybraných obcí-dle velikostních kategorií vybraných obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 5-absolutně 2 do 199 2 200-499 4 500-999 6 1.000-1.999 4 2.000-4.999 6 5.000-9.999 4 10.000-19.999 4 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 33

procentuálně 6,1 6,1 12,1 18,2 12,1 18,2 12,1 12,1 3,0 100,0


Identifikační číslo organizace (IČO) Pod položkami 6 a 7 by se měly nacházet informace o identifikačním čísle organizace ( IČO)položka 6 a daňovým identifikačním čísle (DIČ)-položka 7. O výsledku existence těchto informací vypovídají opět následující grafy. Graf č. 6: Identifikační číslo organizace:

122


Aktivita 7,9

Identifikační číslo organizace 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

80

ANO

40

NE 20 10

absolutně

procentuálně


Tabulka č. 7: Identifikační číslo organizace-uvedení informace dle velikostní skupiny obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 6-absolutně 3 do 199 5 200-499 4 500-999 6 1.000-1.999 6 2.000-4.999 6 5.000-9.999 4 10.000-19.999 4 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 40

procentuálně 7,5 12,5 10,0 15,0 15,0 15,0 10,0 10,0 5,0 100,0


Daňové identifikační číslo (DIČ) Graf č. 7: Daňové identifikační číslo:

123


Aktivita 7,9

Daňové identifikační číslo 60

54 46

50 40 30

23

ANO

27

NE

20 10 0 absolutně

procentuálně


Tabulka č. 8: Daňové identifikační číslo-uvedeni informace dle velikostních kategorií obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 7-aktuálně 2 do 199 0 200-499 3 500-999 2 1.000-1.999 4 2.000-4.999 5 5.000-9.999 3 10.000-19.999 3 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 23

procentuálně 8,3 0,0 12,5 8,3 20,8 20,8 12,5 12,5 4,2 100,0


Údaje o schváleném i upraveném rozpočtu a zveřejnění výkazů za uplynulý rok Položka č. 8 sumarizuje údaje týkající se rozpočtu obce a tok jak za rok aktuální tak i za rok předchozí. Údaje by se měly týkat jak rozpočtu schváleného tak i upraveného. Zveřejněnu tuto informaci mělo 56% obcí. Více informací nám poskytne graf č. 8. Graf č. 8: Informace o rozpočtu obce v aktuálním a předchozím roce:

124


Aktivita 7,9

Rozpočet vybraných obcí 56

60 50

44

40 30

ANO NE

28 22

20 10 0 absolutně

procentuálně


Tabulka č. 9: Informace o rozpočetu obce v aktuálním a předchozím roce-dle velikostních kategorií obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 8-absolutně 3 do 199 2 200-499 1 500-999 3 1.000-1.999 3 2.000-4.999 6 5.000-9.999 5 10.000-19.999 3 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 28

procentuálně 10,7 7,1 3,6 10,7 10,7 21,4 17,9 10,7 7,1 100,0


Místo a způsob, jak získat příslušné informace Položka 9 by měla dát veřejnosti informaci o místu a způsobu získání příslušných informací. Jako jedna z možností podání žádostí o informace se doporučuje použití elektronického formuláře. Pro potřebu podání žádostí o informace nemusí být aplikován elektronický podpis. O tom jak obce informují návštěvníky internetových stánek o těchto možnostech vypovídá následující graf č. 9. Graf č. 9: Místo a způsob získání informací:

125


Aktivita 7,9

Možnost získání informací 66

70 60 50 40

34

33

ANO NE

30 17

20 10 0

absolutně

procentuálně


Tabulka č. 10: Místo a způsob získání informací-dle velikostních kategorií obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 9-absolutně 3 do 199 2 200-499 2 500-999 4 1.000-1.999 5 2.000-4.999 7 5.000-9.999 5 10.000-19.999 4 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 33

procentuálně 9,1 6,1 6,1 12,1 15,2 21,2 15,2 12,1 3,0 100,0


Kde lze podat žádost či stížnost, předložit návrh, podnět či jiné dožádání anebo obdržet rozhodnutí Následující povinnou informací je uvedení možnosti podání žádosti či stížnosti, dále potom možnost předložení návrhů, podnětů či jiné dožádání nebo obdržení rozhodnutí. Tuto informaci má zveřejněno 56% zkoumaných obcí, jak to tom vypovídá i graf. Graf č. 10: Informace o možném příjmu žádostí a dalších možných podáních:

126


Aktivita 7,9

Příjem žádostí a dalších podání 56

60 50

44

40 30

ANO

28

NE

22

20 10 0 absolutně

procentuálně Zdroj: Vlastní průzkum

Tabulka č. 11: Informace o možném příjmu žádostí a dalších možných podáních-dle velikostních kategoriích obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 10-absolutně 3 do 199 2 200-499 2 500-999 4 1.000-1.999 4 2.000-4.999 5 5.000-9.999 4 10.000-19.999 3 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 28

procentuálně 10,7 7,1 7,1 14,3 14,3 17,9 14,3 10,7 3,6 100,0


Místo, lhůta a způsob, kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutí povinného subjektu a to včetně výslovného uvedení požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis postupů a pravidel, které je třeba dodržovat při těchto činnostech Tématickým obsahem položky č. 11 jsou opravné prostředky. Konkrétně se jedná o poskytnutí informace o místě, lhůtě a způsobu, kde lze podat opravný prostředek prosti rozhodnutí povinného subjektu a to včetně výslovného uvedené požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis postupů a pravidel, která je třeba dodržovat při těchto činnostech. Takovéto informace poskytuje 44% vybraných obcí. Více dokladuje opět graf. Graf č. 11: Informace o místě, způsobu a lhůtě podání opravných prostředků:

127


Aktivita 7,9

Informace týkající se opravných prostředků 56

60 50

44

40 30

ANO

28

NE

22

20 10 0 absolutně

procentuálně


Tabulka č. 12: Informace o místě, způsobu a lhůtě podání opravných prostředků-dle velikostních kategorií obcí Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 11-absolutně 1 do 199 0 200-499 0 500-999 3 1.000-1.999 5 2.000-4.999 5 5.000-9.999 4 10.000-19.999 3 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 22

procentuálně 4,5 0,0 0,0 13,6 22,7 22,7 18,2 13,6 4,5 100,0


Název příslušného formuláře a způsob a místo, kde lze takový formulář získat Názvy a způsoby získání různých formulářů by měla obsahovat položka č. 12. Aktivní tuto položku však mělo pouze 46% obcí. Další informace získáme z grafu č. 12. Graf č. 12: Informace obsahující název a způsoby získání formulářů:

128


Aktivita 7,9

Informace s názvy a způsoby získání různých formulářů 60

54 46

50 40 30

ANO 23

27

NE

20 10 0 absolutně

procentuálně


Tabulka č. 13: Informace obsahující název a způsoby získání formulářů-dle velikostních kategorií obcí Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 12-absolutně 3 do 199 0 200-499 0 500-999 4 1.000-1.999 4 2.000-4.999 4 5.000-9.999 4 10.000-19.999 3 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 23

procentuálně 13,0 0,0 0,0 17,4 17,4 17,4 17,4 13,0 4,3 100,0


Popis postupů a návodů pro řešení různých životních situací by měl být obsažen pod položkou č. 13. Ze zkoumaných obcí nabízí tyto informace pouze 17 obcí. Falší informace poskytuje opět graf. Graf č. 13 : Informace návodů a postupů při řešení různých životních situací:

129


Aktivita 7,9

Informace pro řešení různých životních situací 66

70 60 50 40

33

34

ANO NE

30 20

17

10 0 absolutně

procentuálně


Tabulka č. 15: Informace návodů a postupů při řešení různých životních situací-dle velikostních kategorií obcí Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 13-absolutně 1 do 199 0 200-499 0 500-999 2 1.000-1.999 2 2.000-4.999 4 5.000-9.999 4 10.000-19.999 3 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 17

procentuálně 5,9 0,0 0,0 11,8 11,8 23,5 23,5 17,6 5,9 100,0


Přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná a rozhoduje, které stanovují právo žádat informace a které upravují další práva občanů ve vztahu k povinnému subjektu, a to včetně informace, kde a kdy jsou tyto předpisy k nahlédnutí Následující položka zahrnuje přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná a rozhoduje, které dále stanovují právo žádat informace a které upravují další práva občanů ve vztahu k povinnému subjektu, a to včetně informace, kde a kdy jsou tyto předpisy poskytnuty k nahlédnutí. Tuto položku mělo aktivní 28 obcí. Graf č. 14: Nejdůležitější předpisy:

130


Aktivita 7,9

Nejdůležitější předpisy

56

60 50 50

44

40 30

ANO NE

28

20 10 0 absolutně

procentuálně


Tabulka č. 15: Zveřejnění nejdůležitějších předpisů- dle velikostních kategorií obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 14-absolutně 3 do 199 1 200-499 1 500-999 4 1.000-1.999 4 2.000-4.999 6 5.000-9.999 5 10.000-19.999 3 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 28

procentuálně 10,7 3,6 3,6 14,3 14,3 21,4 17,9 10,7 3,6 100,0


Sazebník úhrad za poskytování informací Následující graf č. 15 obsahuje informaci o tom, kolik ze zkoumaných obcí zveřejňuje sazebník úhrad za poskytování informací. Jak je z grafu patrné, 42% splňuje svoji povinnost. Graf č. 15: Sazebník úhrad za poskytování informací

131


Aktivita 7,9

Sazebník úhrad za poskytování informací

70 58

60 50

42

40 30

ANO NE

29 21

20 10 0 absolutně

procentuálně


Tabulka č. 16:Sazebník úhrad za poskytování informací dle velikostních kategorií obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 15-absolutně 1 do 199 0 200-499 1 500-999 3 1.000-1.999 4 2.000-4.999 4 5.000-9.999 4 10.000-19.999 3 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 21

procentuálně 4,8 0,0 4,8 14,3 19,0 19,0 19,0 14,3 4,8 100,0


Výroční zprávy minimálně za dva předchozí kalendářní roky o činnosti subjektu v oblasti poskytování informací Poslední povinně zveřejňovanou položkou je položka č. 16, která by měla obsahovat výroční zprávy v oblasti poskytování informací a to minimálně za dva předchozí kalendářní roky . Mírná nadpolovina vybraných obcí splňuje tuto povinnost, jedná se o 52% obcí, jak vidíme v grafu č. 16. Graf č. 16: Výroční zpráva dle zákona 106/1999 Sb. :

132


Aktivita 7,9

Výroční zpráva dle zákona č. 106/1999 Sb.

60

52

50

48

40

ANO 26

30

NE

24

20 10 0 absolutně

procentuálně


Tabulka č. 17: Výroční zpráva dle zákona 106/1999 Sb. dle velikostních kategorií obcí: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 16-absolutně 1 do 199 1 200-499 1 500-999 2 1.000-1.999 6 2.000-4.999 6 5.000-9.999 4 10.000-19.999 3 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 26

procentuálně 3,8 3,8 3,8 7,7 23,1 23,1 15,4 11,5 7,7 100,0


3.3 Sociálně ekonomické informace o obcích: Sociálně ekonimocké informace o obcích byly rozčleněny do tří podskupin. První z nich tvořily údaje identifikační a lokační, které se skládají z celkem 14 položek. Druhou skinu tvoří tzv. další údaje, které jsou dále rozčleněny do 5 položek. Poslední skupinou jsou měkké údaje skládající se z 9 položek. Dané členění je uvedeno v následujícím textu: a) Údaje identifikační a lokační:

název obce

adresa

PSČ

IČO

E-mailová adresa obecního úřadu 133


Aktivita 7,9

URL adresa

Číslo telefonu

Kód kraje – podle pořadí kraje dle ČSÚ ( 0 – 9 )

Počet obyvatel obce a jejich vývoj ( za roky 1991, 2001, 2004 a výhled do r. 2010)

Velikostní skupina obce – podle počtu obyvatel se řadí do velikostní skupiny: 1 - do 199 obyvatel 2 - od

200

do

499

7 - od 10000 do 19000

3 - od

500

do

999

8 - od 20000 do 49000

4 - od

1000 do

1999

9 - od 50000 do 99000

5 - od

2000 do

4999

10

6 - od

5000 do

9999

100000 a více

Majetek obce za roky 2000, 2001, 2002, 2003 a odhad na 2004. Sledované údaje : Stavby, Dlouhodobý hmotný majetek, Stálá aktiva, Majetek celkem. (v tis.Kč). Lze najít v rozvaze aktiv a pasiv.

Rozpočet obce. Sledované údaje : DPFO ze závislé činnosti

Běžné výdaje

DPFO z vlastní činnosti

Investiční výdaje

DPPO bez obcí

Výdaje celkem

DPPO za obce

Financování

DPH

Příjmy z úvěrů a obligací

Daň z nemovitosti

Splátky úvěrů a obligací

Místní poplatky

Výsledek hospodaření

Daňové příjmy celkem Příjmy z vlastní činnosti Neinvestiční dotace Běžné, opakující se příjmy Ostatní příjmy Kapitálové příjmy Z toho z prodeje majetku Kapitálové dotace Příjmy celkem

Investiční program. Sledují se údaje o objemu finančních prostředků vynakládaných z rozpočtu obce na investice v roce 2004 a v letech příštích ( v tis.Kč). Při větším počtu akcí stačí souhrné údaje za všechny akce daného odvětví (komunikace, vodní hospodářství, bydlení a pod.) (pokud není na internetu – je na obecním úřadu?)

134


Aktivita 7,9

Privatizační program obce. Sledují se jednotlivé prodeje obecního majetku na rok 2004 a na roky příští ( v tis. Kč). Při větším počtu akcí stačí souhrné údaje za všechny akce daného odvětví ( pozemky, byty, kancel. prostory a pod.) (pokud není na internetu, je alespoň na obecním úřadu ?)

Úvěry. Jsou sledovány úvěry přijaté obcí od finančních ústavů. U každého úvěru jsou sledovány následující informace : účel úvěru, výše úvěru, úrok, rok založení, rok splacení, splátkový kalendář. (není-li na internetu – je na obecním úřadu?)

b) Další údaje : (Udaje ad b) jsou ze sčítání lidu r. 2001)

Počet obyvatel obce, jejich věková skladba (0-14, 15-59, 60 +)

Počet pracujících, z toho v jednotlivých odvětvích ekonomické činnosti (absol,%)

Počet nezaměstnaných , podíl z celkového počtu práceschopného obyvatelstva

Podíl obyvatel podle ukončeného vzdělání ( zákl.,středošk.,VŠ,učňovské, nástavb.

Vyjíždění a dojíždění za prací a do škol, (počet osob, %)

c) Kromě výše uvedených « tvrdých » údajů jsou potřebné i některé « měkké » údaje a informace. Jde např. o to, zda v obci/ městě : (údaje ad c) jsou získatelné většinou na obecním úřadě )

je zpracován územní plán obce

je zpracována cenová mapa pozemků

je zpracován dlouhodobý program (plán) - ekonomického rozvoje - územního rozvoje

d)

je zpracován střednědobý investiční program

je vybudovaná průmyslová zóna a jakou má obsazenost investory

je provedena SWOT analýza a jaké jsou její hlavní výsledky

je provedeno zhodnocení kvality ŽP a jaké jsou hlavní nedostatky

je vypracován profil ekonomického rozvoje obce ? , je shoda na tom kam chce obec dlouhodobě směřovat, jak se profilovat ?

je zpracována ratingová zpráva o hospodaření obce ?

Pro hodnocení výsledků finanční a majetkové analýzy obce jsou též potřebné analogické údaje za jiné velikostně a funkčně srovnatelné obce z jiných regionů ČR, krajské a celostátní průměrné hodnoty, ale také obdobné údaje za srovnatelné obce z Rakouska a z Německa. Nejprve je však třeba zjistit co je z námi sledovaného okruhu informací získatelné z webových stránek zahraničních obcí srovnatelných velikostí.

135


Aktivita 7,9

3.3.1 Údaje identifikační a lokační: Název obce: Z 50 zkoumaných obcí je název obce uveden u 45 obcí, které tvoří 90% z celkového počtu zkoumaných obcí. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 5 do 199 4 200-499 4 500-999 6 1.000-1.999 7 2.000-4.999 7 5.000-9.999 5 10.000-19.999 5 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 45

procentuálně 11,1 8,9 8,9 13,3 15,6 15,6 11,1 11,1 4,4 100

Adresa: Druhou informací bylo uvedení adresy městského či obecního úřadu. Tuto informaci má uvedeno 46 obcí, tedy 92%. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 5 do 199 4 200-499 5 500-999 6 1.000-1.999 7 2.000-4.999 7 5.000-9.999 5 10.000-19.999 5 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 46

procentuálně 10,9 8,7 10,9 13,0 15,2 15,2 10,9 10,9 4,3 100

IČO: Informaci o identifikačním čísle dané obce má uvedeno 82% obcí, tedy 41 obcí. Co se týká uvedení dané informace v závislosti na velikostní struktuře obce, vypovídá o výsledku následující tabulka. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 4 do 199 3 200-499 4 500-999 6 1.000-1.999 6 2.000-4.999 6 5.000-9.999 5 10.000-19.999 5 20.000-49.999 2 50.000-100.000

procentuálně 9,8 7,3 9,8 14,6 14,6 14,6 12,2 12,2 4,9

136


Celkem

41

Aktivita 7,9

100

E-mailová adresa: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 5 do 199 3 200-499 4 500-999 6 1.000-1.999 7 2.000-4.999 7 5.000-9.999 5 10.000-19.999 5 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 43

procentuálně 11,6 6,98 9,3 13,95 16,3 16,3 11,6 11,6 2,3 100

URL adresa: Co se týká zveřejnění internetové adresy obcí, zde jsme již zaznamenali menší četnost této informace, neboť internetovou adresu své obce má uvedeno jen 33 obcí ze zkoumaných 50, což představuje 66% podíl. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 3 do 199 1 200-499 4 500-999 5 1.000-1.999 5 2.000-4.999 5 5.000-9.999 4 10.000-19.999 5 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 33

procentuálně 9,1 3,0 12,1 15,2 15,2 15,2 12,1 15,2 3,0 100

Telefonický kontakt: Telefonický kontakt má na svých stránkách uvedeno 82% obcí. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 4 do 199 4 200-499 4 500-999 6 1.000-1.999 6 2.000-4.999 5 5.000-9.999 5 10.000-19.999 5 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 41

procentuálně 9,8 9,8 9,8 14,6 14,6 12,2 12,2 12,2 4,9 100

137


Aktivita 7,9

Kód kraje: Kód kraje, ve kterém se daná obec nachází má uvedeno pouze necelá polovina zkoumaných obcí, jedná se o 46%. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 1 200-499 3 500-999 3 1.000-1.999 2 2.000-4.999 3 5.000-9.999 4 10.000-19.999 3 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 23

procentuálně 8,7 4,3 13 13 8,7 13 17,4 13 8,7 100

Počet obyvatel: Počet obyvatel je uvedený u 64% zkoumaných obcí, jedná se tedy o 32 obcí. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 2 200-499 5 500-999 4 1.000-1.999 5 2.000-4.999 3 5.000-9.999 5 10.000-19.999 4 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 32

procentuálně 6,25 6,25 15,6 12,5 15,6 9,4 15,6 12,5 6,25 100

Velikostní skupina obce: Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 3 do 199 3 200-499 4 500-999 3 1.000-1.999 3 2.000-4.999 3 5.000-9.999 4 10.000-19.999 4 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 29

procentuálně 10,3 10,3 13,8 10,3 10,3 10,3 13,8 13,8 6,9 100

Majetek obce: Informaci týkající se majetku obce má uvedenu na internetových stránkách pouze 36% zkoumaných obcí. 138


Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 1 200-499 3 500-999 1 1.000-1.999 2 2.000-4.999 2 5.000-9.999 1 10.000-19.999 4 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 18

Aktivita 7,9

procentuálně 11,1 5,6 16,7 5,6 11,1 11,1 5,6 22,2 11,1 100

Rozpočet obce: Rozpočet obce uvádí na svých stránkách 60% obcí, tedy 30 obcí. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 3 do 199 2 200-499 2 500-999 2 1.000-1.999 5 2.000-4.999 5 5.000-9.999 4 10.000-19.999 5 20.000-49.999 2 50.000-100.000 Celkem 30

procentuálně 11,1 5,6 16,7 5,6 11,1 11,1 5,6 22,2 11,1 100

Investiční program: Pouze 14 obcí uvádí na svých stránkách investiční program obce. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 3 200-499 2 500-999 0 1.000-1.999 1 2.000-4.999 0 5.000-9.999 2 10.000-19.999 3 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 14

procentuálně 14,3 21,4 14,3 7,1 14,3 21,4 7,1 100

139


Aktivita 7,9

Privatizační program: Privatizační program mají uvedeny pouze 4 obce, z toho překvapivě 2 patří do velikostní skupiny do 199 obyvatel. Privatizační program mají Obsah informace položky 1-absolutně uvedeny pouze 4 obce, z toho překvapivě 2 patří do velikostní skupiny do 199 obyvatel. Velikostní kategorie obce do 199 200-499 500-999 1.000-1.999 2.000-4.999 5.000-9.999 10.000-19.999 20.000-49.999 50.000-100.000 Celkem

2 1 0 0 0 0 0 1 0 4

procentuálně

50 25 25 100

Úvěry: Co se týká informací z oblasti úvěrové politiky, tuto informaci má zveřejněnu na svých stránkách pouze 9 obcí, z toho 6 z nich patří velikostních kategorií nepřesahující 999 obyvatel. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 2 200-499 2 500-999 0 1.000-1.999 3 2.000-4.999 0 5.000-9.999 0 10.000-19.999 0 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 9

procentuálně 22,2 22,2 22,2 33,3 100

Další údaje: Počet obyvatel obce, jejich věková skladba: Počet obyvatel a jejich věkovou skladbu má na stránkách uvedeno 26% dotazovaných obcí Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 1 200-499 1 500-999 1 1.000-1.999 2 2.000-4.999

procentuálně 15,4 7,7 7,7 7,7 15,4 140


5.000-9.999 10.000-19.999 20.000-49.999 50.000-100.000 Celkem

1 3 2 0 13

Aktivita 7,9

7,7 23 15,4 100

Počet pracujících, z toho v jednotlivých ekonomických činnostech: Informaci o počtu pracujících v jednotlivých ekonomických činnostech má uvedenu 24% zkoumaných obcí. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 1 200-499 1 500-999 1 1.000-1.999 2 2.000-4.999 1 5.000-9.999 2 10.000-19.999 2 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 12 Počet nezaměstnaných:

procentuálně 16,7 8,3 8,3 8,3 16,7 8,3 16,7 16,7 100

Co se týká uvedení počtu nezaměstnaných, jsou výsledky zcela totožné s informací předcházející, jedná se tedy o 24% obcí, které mají tuto informaci uvedenu na svých stránkách. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 1 200-499 1 500-999 1 1.000-1.999 2 2.000-4.999 1 5.000-9.999 2 10.000-19.999 2 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 12

procentuálně 16,7 8,3 8,3 8,3 16,7 8,3 16,7 16,7 100

Podíl obyvatel podle ukončeného vzdělání: V případě informací o podílu obyvatel dle ukončeného vzdělání je situace opět totožná jako v případě předchozích dvou informací. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 1 200-499 1 500-999 1 1.000-1.999 2 2.000-4.999

procentuálně 16,7 8,3 8,3 8,3 16,7

141


5.000-9.999 10.000-19.999 20.000-49.999 50.000-100.000 Celkem

1 2 2 0 12

Aktivita 7,9

8,3 16,7 16,7 100

Vyjíždění a dojíždění za prací: Z níže uvedené tabulky je zřejmé, že výsledek zkoumání byl opět totožný jako v předchozích otázkách. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 2 do 199 1 200-499 1 500-999 1 1.000-1.999 2 2.000-4.999 1 5.000-9.999 2 10.000-19.999 2 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 12

procentuálně 16,7 8,3 8,3 8,3 16,7 8,3 16,7 16,7 100

Měkké údaje: Údaje tohoto typu nezveřejňuje téměř žádná ze zkoumaných obcí. Územní plán obce: Pouze 16% obcí má na svých internetových stránkách uveden územní plán. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 1 do 199 1 200-499 0 500-999 0 1.000-1.999 0 2.000-4.999 2 5.000-9.999 2 10.000-19.999 1 20.000-49.999 1 50.000-100.000 Celkem 8

procentuálně 12,5 12,5 25 25 12,5 12,5 100

142


Aktivita 7,9

Cenová mapa pozemků: Informaci o cenové mapě pozemků májí na internetových stránkách pouze 3 obce. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 0 do 199 1 200-499 0 500-999 0 1.000-1.999 0 2.000-4.999 0 5.000-9.999 1 10.000-19.999 1 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 3

procentuálně 33,3 33,3 33,3 100

Dlouhodobý program ekonomického či územního rozvoje: Dlouhodobý program ekonomického či územního rozvoje mají uvedeny pouze 2 obce. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 0 do 199 0 200-499 0 500-999 0 1.000-1.999 0 2.000-4.999 0 5.000-9.999 1 10.000-19.999 1 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 2

procentuálně 50 50 100

Střednědobý investiční program: Informaci o střednědobém plánu má zveřejněnu pouze 1 obec. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 0 do 199 0 200-499 0 500-999 0 1.000-1.999 0 2.000-4.999 0 5.000-9.999 1 10.000-19.999 0 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 1

procentuálně 100 100

Průmyslová zóna, analýza SWOT: Informaci týkající se průmyslových zón a tzv. SWOT analýzu má zveřejněnu taktéž 1 obec.

143


Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 0 do 199 0 200-499 0 500-999 0 1.000-1.999 0 2.000-4.999 0 5.000-9.999 1 10.000-19.999 0 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 1

Aktivita 7,9


Hodnocení kvality životního prostředí: Ukazatele týkající se kvality životního prostředí mají uvedeny na svých stránkách pouze 2 obce. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 0 do 199 0 200-499 0 500-999 0 1.000-1.999 0 2.000-4.999 0 5.000-9.999 1 10.000-19.999 1 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 2

procentuálně 50 50 100

Profil ekonomického rozvoje obce, ratingová zpráva o hospodaření obce: Profil ekonomického rozvoje stejně jako ratingovou obce má uveden pouze 1 obec. Velikostní kategorie obce Obsah informace položky 1-absolutně 0 do 199 0 200-499 0 500-999 0 1.000-1.999 0 2.000-4.999 0 5.000-9.999 1 10.000-19.999 0 20.000-49.999 0 50.000-100.000 Celkem 1


Celkové hodnocení vybraných internetových stránek je průměrně až podprůměrné. Z výše analyzovaných výsledků je zřejmé, že obce nedodržují obsah standardu ISVS. Mezi jednotlivým obcemi existují však výrazné diference a to jak v náplni stránek, tak i v jejich přehlednosti a kvalitě. Většina obcí, především těch menších, si neuvědomuje důležitost kvalitně a řádně zpracovaných internetových stránek, které výraznou mírou dotváří image 144


Aktivita 7,9

dané obce. Podíváme-li se na výsledky šetření agregovaně, to znamená pomocí celkového průměru zjistíme, že dosažený průměr činí 60 procent. Jinak řečeno, pouze 60 procent obcí, činí to co mu ukládá výše zmiňovaný standard, což je dle mého názoru závažný problém. Pravděpodobně si ani většina obcí neuvědomuje existenci sankcí při nedodržení uložených povinností, kterou může uložit Ministerstvo informatiky do výše až 1 000 000,- Kč. Většina obcí náležitě nedoceňuje přínos kvalitně a řádně zpracovaných internetových stránek. Podívá-li se návštěvník na internetové stránky dvou firem, z nichž jedny vypadají profesionálně a druhé amatérsky, výběr je zřejmý. To by si měly uvědomit i obce, potažmo orgány veřejné správy – webové stránky jsou vizitkou dané instituce a jejich význam do budoucna poroste.

3.4 Dostupnost regionálních dat z databází ČSÚ Cílem této krátké analýzy je shrnout jaká regionální data jsou běžně (veřejně) dostupná v databázích ČSÚ. Tato analýza je zaměřena zejména na socio-ekonomická data, která slouží pro socio-ekonomickou analýzu regionů. Je pochopitelně možné, že výčet dat nebude úplný resp. některá data jsou dostupná např. individuálně v krajských reprezentacích ČSÚ. Takováto data nicméně již není snadné vyhledat a přestože se jedná o veřejně přístupná data, jejich využitelnost z hlediska běžného uživatele (analytika) je výrazně snížena administrativní nedostupností. Analýza proto částečně odráží i přehlednost uspořádání dat v databázích ČSÚ. Odkazy na regionální data jsou na hlavní stránce ČSÚ v zásadě dva (to je běžné i pro ostatní ukazatele) nicméně oba směřují do jednoho jediného bloku použitelných statistik – „Informace o regionech, městech a obcích“. Kromě této sub-databáze existují ještě srovnávací databáze a základní informace o městech a obcích, ty jsou ovšem tabelovány pouze za jeden až dva roky, což je z hlediska socio-ekonomické analýzy obvykle nedostačující. V sub-databázi „Informace o regionech, městech a obcích“ lze nalézt další odkazy na publikace resp. databáze. Jejich výčet i s identifikačním číslem udává následující seznam: 1301-05 Počet obyvatel v obcích České republiky k 1.1.2005 1302-05 Nově Malý lexikon obcí ČR 2005 1303-05 Okresy České republiky za rok 2004 1304-04 Kraje České republiky 2003 1305-01 Hraniční celní přechody za rok 2000 1307-04 Abecední seznam částí obcí k 1.1. 2004 1362-04 Regionální portréty 1370-03 Analýza regionálních rozdílů v ČR v letech 1997-2002 1371-05 Regionální národní účty 2004 1373-02 Věkové složení obyvatelstva v letech 1993-2000 podle nového územního členění ČR 1374-02 Nové správní obvody v ČR základní data Malý lexikon obcí České republiky 2002

145


Aktivita 7,9

Pro socio-ekonomickou analýzu, která se zabývá ekonomickou základnou, je významná zejména statistika „Regionální národní účty“, která jako jediná obsahuje dostatečně dlouhou časovou řadu a je datově relativně vydatná. Údaje v časové řadě jsou roční, řada je obvykle v rozmezí 1995-2004. Sledují se následující ukazatele : •

Hrubá přidaná hodnota

•

Regionální HDP v běžných cenách v Kč

•

Regionální HDP v běžných cenách v EURO

•

Regionální HDP v běžných cenách v PPS

•

Regionální struktura HDP, ČR = 100

•

HDP na 1 obyvatele v Kč

•

HDP na 1 obyvatele v EURO

•

HDP na 1 obyvatele v PPS

•

Regionální HDP na 1 obyvatele, EU25 = 100

•

Regionální HDP na 1 obyvatele, ČR = 100

•

Vývoj RHDP ve s.c., min. rok = 100

•

RHDP na 1 obyv., min. rok = 100

•

Vývoj RHDP s.c., rok 1995 = 100

•

Čistý disponibilní důchod domácností

•

Regionální struktura ČDDD, ČR = 100

•

Regionální ČDDD na 1 obyvatele v Kč

•

Čistý disponibilní důchod domácností na 1 obyvatele, ČR = 100

•

Tvorba hrubého fixního kapitálu v mil. Kč

•

Regionální THFK, ČR = 100

•

Regionální THFK na 1 obyvatele v Kč

•

THFK na 1 obyvatele, ČR = 100

•

Míra ekonomické aktivity

•

Míra nezaměstnanosti dle VŠPS

•

Počet nezaměstnaných

•

Odhady počtu zaměstnanců dle ESA95

•

Odhady celkového počtu zaměstnaných

Z klíčových dat chybí celková zásoba kapitálu a regionální cenová hladina resp. regionální inflace. Tu lze dopočítat pomocí deflátoru, nicméně v metodice není zmíněno, zda vývoj nominálního produktu reflektuje regionální ceny nebo ceny národní. Autor se domnívá, že vzhledem k metodice výpočtu regionálního HDP na základě národního HDP se zde odráží spíše národní než regionální ceny. Zcela chybí další odvětvová specifikace HDP (zdroje), která je dostupná na národní úrovni a odvětvová provázanost výrob nutná pro provedení např. input-output analýz. 146


Aktivita 7,9

Kromě výše zmíněné statistiky lze využít i statistiku trhu práce – odkaz „Práce, sociální statistiky“ a to zejména pro zjištění úrovně mezd, zaměstnanosti a její struktury (OKEČ) a míry nezaměstnanosti144. Zřejmě nejvyužitelnější statistikou je 3103-05 Trh práce v ČR za roky 1993-2004, kde je většina klíčových ukazatelů (kromě mezd). Patří sem •

Věk a vzdělání populace

•

Věk populace dle ekonomického postavení

•

Pracovní síla dle oblastí a krajů

•

Důvody neaktivity a postavení obvykle neaktivního obyvatelstva

•

Zaměstnanost v NH dle oblastí a krajů

•

Věk a vzdělání zaměstnaných v NH

•

Odvětví činnosti zaměstnaných v NH

•

Klasifikace zaměstnání a postavení zaměstnaných v NH

•

Druhé (další) zaměstnání v NH podle oblastí a krajů

•

Nezaměstnanost dle oblastí a krajů

•

Věk a vzdělání nezaměstnaných

•

Způsob a doba hledání zaměstnání

•

Míra nezaměstnanosti dle oblastí a krajů

•

Míra nezaměstnanosti dle věkových skupin a vzdělání

•

Míra ekonomické aktivity dle oblastí a krajů

•

Míra ekonomické aktivity dle věkových skupin a vzdělání

Z dat ČSÚ dále vychází některé datové servery, které mohou být při hledání regionálních dat velmi užitečné. Jedná se např. o Iris provozovaný CRR. Shrnutí : Datová základna ČSÚ pro analýzu regionálního rozvoje není v současné době dostatečná, přestože již pokrývá většinu základních ukazatelů. Chybí regionální cenové hladiny (což se odráží i v regionálních reálných mzdách apod.), odvětvová provázanost a zdroje HDP. Tyto statistiky jsou k dispozici na národní úrovni. Lze nicméně nalézt celou řadu zajímavých doplňkových ukazatelů, datová základna je bohatá zejména stran regionálního trhu práce. Častou nevýhodou statistik ČSÚ obecně je jejich rozdílnost v jednom ukazateli (sledovaného ve více různých statistikách) daná rozdílným metodickým přístupem. Uživatel tak musí vždy dávat pozor, který metodický postup byl v daném případě použit, což působí nemalé problémy a někdy i zmatky. Kromě statistik ČSÚ lze použít i jiné, obvykle odvozené statistiky jako např. IRIS při CRR. Cílem této krátké analýzy je shrnout jaká regionální data jsou běžně (veřejně) dostupná v databázích ČSÚ. Tato analýza je zaměřena zejména na socio-ekonomická data, která slouží pro socio-ekonomickou analýzu regionů. Je pochopitelně možné, že výčet dat nebude úplný resp. některá data jsou dostupná např. individuálně v krajských reprezentacích ČSÚ. Takováto 144

Na rozdíl od většiny regionálních dat jsou údaje o zaměstnanosti a nezaměstnanosti vykazovány i čtvrtletně.

147


Aktivita 7,9

data nicméně již není snadné vyhledat a přestože se jedná o veřejně přístupná data, jejich využitelnost z hlediska běžného uživatele (analytika) je výrazně snížena administrativní nedostupností. Analýza proto částečně odráží i přehlednost uspořádání dat v databázích ČSÚ.

Statistika – regiony a obce : Na internetových stránkách www.czso.cz je možné nalézt informace týkající se regionů a obcí v záložce „Regiony a obce“ v sekci „Nejžádanější“. V záložce „Regiony a obce“ se nachází následující regionální údaje: 1. Základní údaje o obcích (údaje roku 2003) 2. Vybrané ukazatele podle krajů v roce 2003 3. Publikace ČSÚ o regionech, městech a obcích 4. Informace v mapách 5. Podíl lesních pozemků 6. Vymezení územních jednotek NUTS v ČR pro potřeby statistické a analytické a pro potřeby EU 7. Databáze přeshraniční spolupráce Ad 1) Podle SDLB 2001+ metodika ? (přepočítání), údaje jsou uvedeny pouze 1 rok (nejedná se o časovou řadu), po otevření okna se uživateli nabídne interaktivní mapa ČR s možností výběru regionu, data jsou v této statistice uvedena až na úroveň obcí a jedná se o tyto údaje: Doprava (údaje roku 2003)* Zastávka linky místního významu (1-0) 1 Druhy pozemků (údaje roku 2003) Celková výměra pozemku (ha) Lesní půda (ha) Louky (ha) Orná půda (ha) Ostatní plochy (ha) Ovocné sady (ha) Vodní plochy (ha) Zahrady (ha) Zastavěné plochy (ha) Zemědělská půda (ha) Hospodářská činnost (údaje roku 2003) Akciové společnosti - počet subjektů Doprava a spoje - počet podnikatelských subjektů Družstevní organizace - počet subjektů

148


Aktivita 7,9

Obchodní společnosti - počet subjektů Obchod, prodej a opravy motorových vozidel a spotřebního zboží a pohostinství - počet podnikatelských subjektů Ostatní obchodní služby - počet podnikatelských subjektů Ostatní právní formy - počet subjektů Ostatní veřejné, sociální a osobní služby - počet subjektů Peněžní organizace - počet subjektů Podnikatelé - fyzické osoby - počet subjektů Počet podnikatelských subjektů celkem Průmysl - počet podnikatelských subjektů Samostatně hospodařící rolníci - počet subjektů Stavebnictví - počet podnikatelských subjektů Státní organizace - počet subjektů Svobodná povolání - počet subjektů Školství a zdravotnictví - počet subjektů Veřejná správa, obrana, povinné sociální pojištění - počet subjektů Zemědělství,lesnictví,rybolov - poč.subj Kultura (údaje roku 2003) Divadlo Galerie (vč. poboček a výstavních síní) Hřbitov Kulturní zařízení ostatní Muzeum (včetně poboček a samostatních památníků) Přírodní amfiteátry (vč. letních kin) Sakrální stavba Smuteční síň Stálá kina Středisko pro volný čas dětí a mládeže Veřejná knihovna vč. poboček Obecná charakteristika (údaje roku 2003) Katastrální plocha (ha) Nadmořská výška (m n.m.) Počet katastrů Počet územně technických jednotek Počet částí obce (CO)

149


Aktivita 7,9

První písemná zpráva (rok) Obyvatelstvo (údaje roku 2003) Muži (z narození celkem) Muži (z poč.bydl.obyv.k 31.12) Muži (z přirozeného přírůstku celkem) Muži (z přistěhovalí celkem) Muži (z přírůstek/úbytek celkem) Muži (z vystěhovalí celkem) 202 Muži (ze salda migrace celkem) Muži (ze středního stavu obyv. k 1.7.) Muži (ze zemřelí celkem) Počet bydlících obyvatel k 31.12. Počet obyvatel ve věku 0-14 let celkem Počet obyvatel ve věku 15-59 muži Počet obyvatel ve věku 15-59 ženy Počet žadatelů o práci Přirozený přírůstek celkem Přistěhovalí celkem Přírůstek/úbytek celkem Saldo migrace celkem Střední stav obyvatel (k 1.7.) Vystěhovalí celkem Zemřelí celkem Ženy (z narození celkem) Ženy (z poč.bydl.obyv.k 31.12) Ženy (z přirozeného přírůstku celkem) Ženy (z přistěhovalí celkem) Ženy (z přírůstek/úbytek celkem) Ženy (z vystěhovalí celkem) Ženy (ze salda migrace celkem) Ženy (ze středního stavu obyv. k 1.7.) Ženy (ze zemřelí celkem) Peněžnictví (údaje roku 2003) Peněžní ústavy a jejich úřadovny Pojišťovna a jeji úřadovny

150


Aktivita 7,9

Školství (údaje roku 2003) Dětský domov Gymnázium Jazyková škola Mateřská škola Střední odborné učiliště Střední odborná škola (vč.zdravotnické) Škola speciální Vyšší odborná škola Základní škola - vyšší stupeň (1.-9. ročník) Sociální oblast (údaje roku 2003) Domovy důchodců Domy s pečovatelskou službou Úřad práce - počet úřadoven Sport (údaje roku 2003) - z toho kryté bazény Hřiště (s provozovatelem nebo správcem) Koupaliště a bazény Ostatní zařízení pro tělovýchovu (s provozovatelem nebo správcem) Stadiony kryté Stadiony otevřené Tělocvičny (vč. školních) Zimní stadiony kryté i otevřené Technická vybavenost (údaje roku 2003)* Délka místních komunikací v km Hasičský záchranný sbor (1-0) Kanalizace bez napojení na ČOV (1-0) Kanalizace s napojením na ČOV (1-0) Městská, obecní policie (1-0) Obvodní oddělení policie ČR (1-0) Plynofikace obce (1-0) Pošta - počet Poštovní směrovací číslo 25601 Požární hydrant (1-0) Požární nádrž (1-0)

151


Aktivita 7,9

Veřejný vodovod (1-0) Zdravotnictví (údaje roku 2003) Detašované pracoviště nemocnice Detašované pracoviště ostatního samostatného zařízení Detašované pracoviště samostatné ordinace lékaře specialisty Detašované pracoviště samostatné ordinace praktického lékaře - gynekologa Detašované pracoviště samostatné ordinace praktického lékaře - stomatologa Detašované pracoviště samostatné ordinace praktického lékaře pro děti a dorost Nemocnice Ostatní samostatná zařízení Samostatná ordinace lékaře specialisty Samostatná ordinace praktického lékaře - gynekologa Samostatná ordinace praktického lékaře - stomatologa Samostatná ordinace praktického lékaře pro dospělé Samostatná ordinace praktického lékaře pro děti a dorost Transfusní stanice Veterinární ošetřovny - počet (vč. soukromých) Zařízení lékárenské péče Ad 2) Vybrané ukazatele podle krajů – územní srovnání jednotlivých krajů; uvedené údaje jsou k 31.12.2003; úroveň – kraj; V tabulce jsou uvedeny údaje týkající se území, makroekonomické situace, životního prostředí, obyvatelstva, trhu práce, dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku, organizační struktury, zemědělství, lesnictví, průmyslu, stavebnictví, školství, dopravy, cestovního ruchu, zdravotnictví, sociálního zabezpečení, dopravních nehod, požárů a kriminality. Vybrané ukazatele podle krajů jsou uvedeny v příloze „Vybrané ukazatele krajů – územní srovnání“

Ad 3) Publikace ČSÚ o regionech, městech a obcích – v archívu lze nalézt souborné informace za léta 2000 – 2005 Ročenky Ročenka zahraničního obchodu České republiky 2001-1.díl časová řada Statistická ročenka Věda a technologie - časová řada Statistická ročenka České republiky 2005 Analýzy Analýza makroekonomického vývoje v roce 2004 Statistické analýzy za 2. pololetí 2002 Časové řady základních dat demografické statistiky ČR v letech 1900 - 1999 Šetření rodiny a reprodukce za rok 1997

152


Aktivita 7,9

Vývoj české ekonomiky v 1. až 3. čtvrtletí 2005 Život žen a mužů z pohledu SLDB 2001 Malé a střední subjekty v průmyslu v letech 1994-1999 Vývoj sňatečnosti a rozvodovosti v ČR po roce 1989 Výsledky ročního šetření v tržních službách v letech 1997-2000 Naděje dožití v okresech ČR a její vývoj v uplynulých dvaceti letech Zahraniční obchod České republiky v 1. pololetí 2005 Zahraniční obchod České republiky za 1. pololetí 2003 Život cizinců v ČR Analýza cenového vývoje, vývoje příjmů a spotřebních vydání domácností v letech 1993 až 2003 Vnitřní a vnější (ne)rovnováha ekonomiky (přístupy a aplikace na ČR a vybrané země) Platební bilance - další možnosti analytického využití (období 1993 až 2004) Vývoj pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz v letech 1990-2003 Nominální a reálná konvergence ČR Vývoj konkurenčního postavení ČR na trzích Evropské unie Konjunkturální průzkumy Konjunkturální průzkum v podnicích průmyslových, stavebních, obchodních a vybraných odvětvích služeb za listopad 2005 Konjunkturální průzkum v průmyslových podnicích za listopad 2002 Konjunkturální průzkum ve stavebních podnicích za listopad 2002 Konjunkturální průzkum v podnicích vybraných odvětví služeb za listopad 2002 Konjunkturální průzkum v zahraničním obchodu za 4. čtvrtletí 2003 Informace o regionech, městech a obcích Počet obyvatel v obcích České republiky k 1.1.2005 Malý lexikon obcí ČR 2005 Okresy České republiky za rok 2004 Kraje České republiky 2003 Hraniční celní přechody za rok 2000 Abecední seznam částí obcí k 1.1. 2004 Regionální portréty Analýza regionálních rozdílů v ČR v letech 1997-2002 Regionální národní účty 2004 Věkové složení obyvatelstva v letech 1993-2000 podle nového územního členění ČR Nové správní obvody v ČR základní data Malý lexikon obcí České republiky 2002

153


Aktivita 7,9

Souborné publikace Nově Aktuality ČSÚ za říjen - listopad Nově Ukazatele sociálního a hospodářského vývoje České republiky od roku 1990 do konce 3. čtvrtletí 2005 Bulletin ČSÚ za 2. čtvrtletí 2005 Česká republika v číslech 2005 Zaostřeno na ženy a muže Cizinci v České republice 2004 Ženy a muži ČR v datech Případové ("ad hoc") studie Nová ekonomika, sociálně-ekonomické implikace, implikace pro statistiku Postavení zušlechťovacího styku v zahraničním obchodu České republiky Monitorování a analýza hospodářského cyklu Strukturální aspekty růstu výkonnosti ekonomiky ČR za rok 2000 Vliv podniků se zahraniční kapitálovou účastí na investičních aktivitách v ČR v letech 1997 až 2000 Odhad bodu obratu české ekonomiky za použití metody leading a coincident indikátorů období neudáno Analýza vývoje zahraničního obchodu za 1. pololetí 2002 Analýza trhu práce za rok 2001 Postavení strojírenské produkce v zahraničním obchodu 1999-2001 Pojetí hrubých domácích resp. národních úspor Zahraniční obchod České republiky v průběhu roku 2001 v roce 2001 První statistické pohledy na výskyt komodit a činností nové ekonomiky v ČR Zahraniční obchod České republiky s rozvojovými státy a s ostatními státy Vývoj hospodářského cyklu v EU Specifika hospodářského cyklu ve vybraných tranzitivních ekonomikách časová řada Domovní a bytový fond, hospodaření s byty a peněžní vydání obyvatelstva na bydlení v ČR (1993 až 2003) Důchodová a finanční situace jednotlivých sektorů ekonomiky ČR (1995 až 2003) Kvalita řízení a statistika Příprava satelitního účtu cestovního ruchu v ČR Analýza zdravotnických účtů ČR Vliv aktivit podniků pod zahraniční kontrolou na českou ekonomiku v období 1997 až 2002 Mandatorní výdaje státního rozpočtu jako riziko vnitřní nerovnováhy české ekonomiky Práce v zahraničí z pohledu platební bilance České republiky

154


Aktivita 7,9

Očekávaný vývoj české ekonomiky po vstupu do EU v kontextu zkušeností zemí předcházející vstupní vlny Rizika dvojího deficitu české ekonomiky Organizace práce a uspořádání pracovní doby podle výsledků ad hoc modulu 2004 výběrového šetření pracovních sil Zdroje podnikání a účetní přidaná hodnota nefinančních podniků v období let 2000 až 2004 Změny v sektoru domácností ČR v období 1995 až 2005 – úspory a zadluženost Mezinárodní srovnání CANSTAT Statistical Bulletin za 3. čtvrtletí 2003 Šetření rodiny a reprodukce (mezinárodní porovnání) 1997 Vývoj obyvatelstva ČR v mezinárodním srovnání v letech 1989 až 2000 Časopisy Statistika 3-2005 Nově Demografie - Revue pro výzkum populačního vývoje 4-2005 Zpravodaj ČSÚ 12/2005

Ad 4) Informace o mapách – po otevření okna „Informace o mapách“ se uživateli nabídne možnost výběru ze 4 podkategorií: •

Okresy ČR – vybrané kartogramy Nehody v silniční dopravě Podíl městského obyvatelstva Podíl obyvatel v obcích do 5000 obyvatel Živě narození na 1000 obyvatel Podíl živě narozených mimo manželství Zemřelí na nemoci oběhové soustavy Potraty na 100 narozených Podíl obyvatel ve věku do 15 let Průměrná měsíční mzda zaměstnance Podíl neumístěných uchazečů se základním vzděláním Míra nezaměstnanosti Volná pracovní místa na 100 uchazečů Průměrné procento pracovní neschopnosti Podíl žáků gymnázií a SOŠ na populaci ve věku 15-19 let Průměrná délka trvání pracovní nechopnosti Počet obyvatel na 1 lékaře Průměrná výše starobních důchodů mužů 155


Aktivita 7,9

Průměrná výše starobních důchodů žen Dokončené byty na 10 000 obyvatel Soukromí podnikatelé na 1000 obyvatel Vloupání do bytů a rodinných domků na 10 000 obyvatel Požáry na 1000 obyvatel Emise SO2 na 1 obyvatele Podíl lesních pozemků •

Vybrané mapy ze SBLD (2001) – úroveň okresů Byty Česká republika Podíl bytů ve vlastním domě a v osobním vlastnictví - SLDB 2001 Průměrný počet m2 obytné plochy bytu - SLDB 2001 Průměrný počet osob bydlících v bytě - SLDB 2001 Typologie bytů dle kategorie - SLDB 2001 Domácnosti Česká republika Podíl úplných rodin z úhrnu domácností 2001 Podíl neúplných rodin z úhrnu domácností - SLDB 2001 Podíl domácnosti jednotlivců z úhrnu domácností - SLDB 2001 Česká republika Hustota zalidnění - SLDB 2001 Indexy maskulinity - SLDB 2001 Typologie okresů ČR dle nejvyššího ukončeného vzdělání obyvatel ve věku 15 a více let - SLDB 2001 Podíl obyvatel s českou, moravskou a slezskou národností z obyvatel celkem - SLDB 2001 Podíl obyvatel s náboženským vyznáním - SLDB 2001 Podíl nezaměstnaných obyvatel z ekonomicky aktivních celkem SLDB 2001

•

Míra nezaměstnanosti ve správních obvodech v obcích s rozšířenou působností k 31.12.2002 a k 31.12.2003 – po otevření okna se uživateli nabídnou 2 klikací mapy (rok 2002 a 2003) a také seznam aktivních odkazů na jednotlivé kraje

Míra nezaměstnanosti ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností k 31.12. 2003

156


Aktivita 7,9

Míra nezaměstnanosti ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností k 31.12. 2002

Míra nezaměstnanosti v obcích jednotlivých krajů k 31.12. 2003 - tabulky •

145

Evropa – NUTS II145

Mapy států Evropy s rozčleněním na jednotlivé NUTS2 regiony a vyznačením některých významnějších měst

157


Aktivita 7,9

Belgie Bulharsko Česko Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené království Španělsko Švédsko Švýcarsko

Poznámka k mapě Evropy Po kliknutí na vybraný evropský stát se objeví mapa příslušného státu s rozčleněním na jednotlivé NUTS2 regiony a vyznačením některých významnějších měst. Velikost značek je úměrná počtu obyvatel v jednotlivých městech. U každé jednotky NUTS2 je uveden její název a kód. Pro lepší znázornění je možné dále rozbalit Německo (na 5 území) a Spojené království (na 2 území). U vytečkovaných zemí na mapě Evropy nejsou NUTS2 k dispozici.

a. Podíl lesních pozemků – podle

158


Aktivita 7,9

b. Vymezení územních statistických jednotek v ČR pro potřeby statistické a analytické a pro potřeby EU Územní jednotky NUTS v ČR pro potřeby statistické a analytické a pro potřeby EU se vymezují takto: 1) Územní jednotky NUTS 5 - obce 2) Územní jednotky NUTS 4 - okresy 3) Územní jednotky NUTS 3 - kraje (VÚSC) 4) Územní jednotky NUTS 2 - sdružené kraje (VÚSC) Kraje se sdružují do regionů NUTS 2 takto: • NUTS 2 Praha - je tvořen územím hl. m. Prahy • NUTS 2 Střední Čechy - je tvořen územím Středočeského kraje • NUTS 2 Jihozápad - je tvořen územím krajů Jihočeského a Plzeňského • NUTS 2 Severozápad - je tvořen územím krajů Karlovarského a Ústeckého • NUTS 2 Severovýchod - je tvořen územím krajů Libereckého, Královehradeckého a Pardubického • NUTS 2 Jihovýchod - je tvořen územím krajů Vysočina a Jihomoravského • NUTS 2 Střední Morava - je tvořen územím krajů Olomouckého a Zlínského • NUTS 2 Moravskoslezsko - je tvořen územím kraje Moravskoslezského 5) Územní jednotka NUTS 1 - je tvořena územím celé ČR. •

Oblasti (NUTS 2) a kraje (NUTS 3) České republiky v mapě

•

Kraje (NUTS 3) a okresy (NUTS 4) České republiky v mapě

159


Aktivita 7,9

c. Databáze přeshraniční spolupráce (CBFD)

Při příležitosti konání pražské mezinárodní konference Statistics: Investment in the Future byla 7.září 2004 otevřena pro všechny uživatele Databáze přeshraniční spolupráce (CBFD) na internetové adrese www.crossborderdatabase.de. Databáze je společným produktem statistiků z České republiky, Polska a Německa. Uživatelé si zde ve 4 jazykových mutacích mohou vyhledat základní údaje uspořádané do 10 tematických okruhů. Jsou nabízeny tabulky za administrativní území 3 partnerských zemí (Česko, Sasko, Polsko) za základní administrativní i neadministrativní územní celky včetně euroregionů a rovněž profily jednotlivých partnerských zemí. Vedle datové části uživatelé naleznou i základní metadata - definice ukazatelů, základní popis statistických úloh (statistik) a vymezení hierarchie územních celků. Projekt pokračuje, datové soubory za rok 2002 budou doplňovány údaji aktuálnějšími, počítá se i s časovými řadami. Uživatelský komfort budeme zvyšovat nabídkou základní sady grafů a map a rovněž možností dynamického přístupu k datům (vytváření uživatelských tabulek).

Publikace ČSÚ o regionech, městech a obcích – v archívu lze nalézt souborné informace za léta 2000 – 2005 a) Počet obyvatel v obcích České republiky k 1.1.2005 – přehled obsahuje údaje týkající se počtu obyvatel v České republice na úrovni obcí, okresů, krajů a agregované údaje za celou republiku. Statistika dále informuje o počtech mužů a žen na úrovni obcí, okresů, krajů a celé republiky a také přináší informace o průměrném věku obyvatelstva (rozdělení podle pohlaví) na úrovních obec-okres-kraj-ČR. b) Malý Lexicon obcí ČR 2005 – v Lexiconu obcí lze nalézt údaje na úrovních obce s rozšířenou působností-okresy-kraje-ČR. Sledované ukazatele:

počet obcí

počet katastrů

počet částí obcí

výměra v km2

počet obyvatel

hustota

Na úrovni okresů, krajů a ČR je možné v Lexiconu obcí ČR nalézt údaje o velikostních skupinách (do 199 obyv.; 200 – 499 obyv.; 500 – 999 obyv.; 1000 – 1999 obyv.; 2000 – 4999 obyv.; 5000 – 9 999 obyv.; 10 000 – 19 999 obyv.; 20 000 – 49 999 obyv.; 50 000 – 99 999 160


Aktivita 7,9

obyv.; nad 100 000 obyv.) obcí v jednotlivých okresech. Za každý okres jsou zveřejněny údaje týkající se počtu obcí ve výše zmíněných velikostních skupinách, dále počet a % zastoupení obyvatel žijících v jednotlivých velikostních skupinách obcí. Lexicon také obsahuje údaje na úrovni krajů týkající se počtu měst, obcí nad 5 000 obyv.; obcí nad 3 000 obyv.; obcí nad 2 000 obyv. a všech obcí v jednotlivých krajích. Na úrovni obcí s rozšířenou působnosti, okresů a krajů je možné nalézt tyto údaje: • Počet obcí celkem • Z toho měst • Počet částí • Počet katastrů • Katastrální výměra v ha • Počet obyvatel celkem • Počet obyvatel ve věkové skupině 15 – 64 let • Počet obcí, ve kterých se nachází: • Pošta • Škola • Zdravotní zařízení • Policie • Kanalizace • Vodovod • Plynofikace

Okresy ČR (2004), Kraje ČR (2003) Statistika rozdělena na několik subkapitol, které obsahují následující údaje: 1. Základní charakteristika okresu 1.1

Území - struktura druhů pozemků

1.2

Základní charakteristika okresů

1.3

Velikostní skupiny obcí - absolutní údaje

1.4

Velikostní skupiny obcí - relativní údaje

2. Obyvatelstvo 2.1 Obyvatelstvo - střední stav 2.2 Obyvatelstvo - pohyb obyvatelstva - absolutní údaje Rozvody na 100 sňatků (průměr let 2000-2004) Rozvody na 100 sňatků (průměr let 2000-2004) (kartogram) 2.3 Obyvatelstvo - pohyb obyvatelstva - relativní údaje

161


Aktivita 7,9

Novorozenecká úmrtnost (průměr let 2000 - 2004) 2.4 Obyvatelstvo - přírůstek (úbytek), kojenecká úmrtnost 2.5 Obyvatelstvo - zemřelí podle vybraných příčin smrti Zemřelí na novotvary na 100 000 obyvatel (průměr let 2000 - 2004) Zemřelí na novotvary na 100 000 obyvatel (průměr let 2000 - 2004) (kartogram) Sebevraždy na 100 000 obyvatel (průměr let 2000 - 2004) Sebevraždy na 100 000 obyvatel (průměr let 2000 - 2004) (kartogram) 2.6 Obyvatelstvo - věková struktura Podíl obyvatel ve věku 65 a více v roce 2004 Podíl obyvatel ve věku 65 a více v roce 2004 (kartogram) 2.7 Obyvatelstvo - vybrané ukazatele 3. Práce 3.1 Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy Průměrná měsíční hrubá mzda zaměstnance v Kč v roce 2004 Průměrná měsíční hrubá mzda zaměstnance v Kč v roce 2004 (kartogram) 3.2.1 Uchazeči o zaměstnání Podíl uchazečů nezaměstnaných déle než 12 měsíců k 31.12. 2004 Podíl uchazečů nezaměstnaných déle než 12 měsíců k 31.12. 2004 3.2.2 Uchazeči o zaměstnání - kvalifikační struktura 3.2.3 Uchazeči o zaměstnání - věková struktura 3.2.4 Míra nezaměstnanosti, uchazeči s příspěvkem, v rekvalifikaci, cizinci s pracovním povolením Míra nezaměstnanosti k 31.12. 2004 Míra nezaměstnanosti k 31.12. 2004 (kartogram) 3.2.5 Volná pracovní místa Uchazeči o zaměstnání na 1 volné pracovní místo k 31. 12. 2004 Uchazeči o zaměstnání na 1 volné pracovní místo k 31. 12. 2004 (kartogram) 4. Služby 4.1.1 Školství - mateřské a základní školy Mateřské školy na 1 000 dětí ve věku 3 - 5 let v roce 2004 Mateřské školy na 1 000 dětí ve věku 3 - 5 let v roce 2004 (kartogram) 4.1.2 Školství - gymnazia a střední odborné školy Podíl žáků gymnázií, SOŠ a SOU (s ÚSV) na populaci ve věku 15 - 19 v roce 2004 Podíl žáků gymnázií, SOŠ a SOU (s ÚSV) na populaci ve věku 15 - 19 v roce 2004 (kartogram) 4.1.3 Školství - stř.odborná učiliště

162


Aktivita 7,9

4.1.4 Školství - vyšší odborné školy 4.1.5 Školství - speciální školy 4.2.1 Zdravotnictví - zabezpečení zdravotní péče Lékaři na 1 000 obyvatel v roce 2004 Lékaři na 1 000 obyvatel v roce 2004 (kartogram) 4.2.2 Zdravotnictví - nemoc.pojištění a prac.neschopnost 4.2.3 Zdravotnictví - % pracovní neschopnosti Průměrné procento pracovní neschopnosti pro nemoc v roce 2004 Průměrné procento pracovní neschopnosti pro nemoc v roce 2004 (kartogram) Průměrná doba trvání 1 případu pracovní neschopnosti pro nemoc v roce 2004 Průměrná doba trvání 1 případu pracovní neschopnosti pro nemoc v roce 2004 (kartogram) 4.3.1 Sociální péče - počet zařízení 5. Vybrané ukazatele a životní prostředí 5.1.1 Emise zákl.znečišťujících látek REZZO 1-3 ExcelPDF Emise SO2 (REZZO 1 - 3) na jednoho obyvatele v kg v roce 2003 Emise SO2 (REZZO 1 - 3) na jednoho obyvatele v kg v roce 2003 (kartogram) 5.1.2 Měrné emise zákl.znečišťujících látek REZZO 1-3 5.2 Vybrané ukaz. zdravotního stavu obyvatel Léčení diabetici na 1 000 obyvatel (průměr let 2000 - 2004) Léčení diabetici na 1 000 obyvatel (průměr let 2000 - 2004) (kartogram) 5.3 Hmotné investice na ochranu ŽP 5.4 Maloplošná chráněná území 6. Stavební povolení a bytová výstavba 6.1 Vydaná stavební povolení 6.2 Předpokládaná hodnota staveb 6.3 Bytová výstavba Zahájené byty na 1 000 obyvatel v roce 2004 Zahájené byty na 1 000 obyvatel v roce 2004 (kartogram) Zahájené byty na 1 000 obyvatel v roce 1996 (kartogram) 7. Vybrané ukazatele: průmysl, stavebnictví, zemědělství 7.1 Průmysl - vybrané ukazatele 7.2 Stavební práce a prac. ve stav. podnicích 7.3.1 Zemědělství - sklizeň 7.3.2 Zemědělství - hektarové výnosy

163


Aktivita 7,9

7.3.3 Zemědělství - osevní plochy 7.3.4 Zemědělství - stavy hospodářských zvířat 8. Organizační struktura NH 8.1 Ekonomické subjekty podle vybraných právních forem Fyzické osoby v RES* na 1 000 obyvatel k 31. 12. 2004 Fyzické osoby v RES* na 1 000 obyvatel k 31. 12. 2004 (kartogram) 8.2 Ekonomické subjekty podle převažující činnosti OKEČ 8.3 Ekonomické subjekty podle počtu zaměstnanců 9. Kriminalita a požáry 9.1 Kriminalita - zjištěné trestné činy Znásilnění - zjištěné trestné činy na 100 000 žen v roce 2004 Znásilnění - zjištěné trestné činy na 100 000 žen v roce 2004 (kartogram) 9.2 Kriminalita - objasněné trestné činy 9.3 Požáry Požáry na 1 000 obyvatel v roce 2004 Požáry na 1 000 obyvatel v roce 2004 (kartogram) 10. Doprava 10.1 Délka silnic a dálnic 10.2 Motorová vozidla Registrované osobní automobily na 100 obyvatel v roce 2004 Registrované osobní automobily na 100 obyvatel v roce 2004 10.3 Dopravní nehody Dopravní nehody na 1 000 provozovaných vozidel (průměr let 2000 - 2004) Dopravní nehody na 1 000 provozovaných vozidel (průměr let 2000 - 2004) (kartogram) Hraniční celní přechody za rok 2000 Silniční celní přechody na úseku státních hranic s Polskou republikou Silniční celní přechody na úseku státních hranic s Slovenskou republikou Silniční celní přechody na úseku státních hranic s Spolkovou republikou Německo Silniční celní přechody na úseku státních hranic s Rakouskou republikou Seznam míst v nichž se provádí veterinární kontrola Grafická příloha obsahuje následující údaje Počet osob Počet osobních automobilů Počet autobusů

164


Aktivita 7,9

Počet nákladních automobilů Železniční přeprava Analýza regionálních rozdílů v ČR v letech 1997-2002 Podíl městského obyvatelstva (%)" Index stáří (počet obyvatel nad 64 let na 100 dětí ve věku 0-14)" Živě narození na1 000 obyvatel Zemřelí na1 000 obyvatel Migrační přírůstek na 1 000 obyvatel Celkový přírůstek na 1 000 obyvatel Kojenecká úmrtnost (v promilích) Střední délka života-muži (počet let) Střední délka života-ženy (počet let) Průměrná hrubá měsíční mzda -celkem (v Kč) Průměrná hrubá měsíční mzda -v průmyslu (v Kč) Registrovaná míra nezaměstnanosti (v %, k 31.12.) Nezaměstnaní na 1 volné prac. místo(k 31.2. roku) Podíl ekonomicky aktivních na obyvatelstvu ve věku 15-59 Podíl ekon. aktivníchv zemědělství a lesnictví (%) Podíl ekon. aktivníchv průmyslua stavebnictví (%) Podíl ekon. aktivníchve službách (%) Zahájené byty na 10 000 obyvatel Dokončené byty na 10 000 obyvatel Průměrné procento pracovní neschopnosti (dny) Registrované osobní automobily na 1 000 obyvatel Zjištěné trestné činy celkem na 1 000 obyvatel Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele Disponibilní důchod na 1 obyvatele Regionální národní účty 2004 (časové řady obvykle 1995-2004) Hrubá přidaná hodnota vč. FISIM, v běžných cenách Hrubý domácí produkt v běžných cenách Regionální hrubý domácí produkt ve stálých cenách, předchozí rok = 100 Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele v běžných cenách Tvorba hrubého fixního kapitálu v běžných cenách

165


Aktivita 7,9

THFK na 1 obyvatele v běžných cenách Čistý disponibilní důchod domácností Čistý disponibilní důchod domácností na 1 obyvatele Střední stav obyvatelstva Zaměstnanost celkem Zaměstnanci celkem Obecná míra nezaměstnanosti Česká republika Česká republika bez Prahy Nové správní obvody v ČR základní data – obsahuje seznam a kartogram nových správních obvodů do úrovně obcí

TRH Práce (základní údaje o trhu práce, časová řada obvykle 1993-2004) Údaje za roky (dále jen „R“) Věk a vzdělání populace R Věk populace dle ekonomického postavení R Pracovní síla dle oblastí a krajů Čtvrtletní údaje (dále jen „Q“) Pracovní síla dle oblastí a krajů R Důvody neaktivity a postavení obvykle neaktivního obyvatelstva R Zaměstnanost v NH dle oblastí a krajů Q Zaměstnanost v NH dle oblastí a krajů R Věk a vzdělání zaměstnaných v NH R Odvětví činnosti zaměstnaných v NH R Klasifikace zaměstnání a postavení zaměstnaných v NH R Druhé (další) zaměstnání v NH podle oblastí a krajů Q Druhé (další) zaměstnání v NH podle oblastí a krajů R Nezaměstnanost dle oblastí a krajů Q Nezaměstnanost dle oblastí a krajů R Věk a vzdělání nezaměstnaných R Způsob a doba hledání zaměstnání R Míra nezaměstnanosti dle oblastí a krajů Q Míra nezaměstnanosti dle oblastí a krajů R Míra nezaměstnanosti dle věkových skupin a vzdělání R Míra ekonomické aktivity dle oblastí a krajů Q Míra ekonomické aktivity dle oblastí a krajů R Míra ekonomické aktivity dle věkových skupin a vzdělání

166


Aktivita 7,9

Publikace o obyvatelstvu Demografická ročenka krajů v letech 1991 - 2003 1 Počet obcí podle velikosti 2 Přehled pohybu obyvatelstva 3 Počet obyvatel podle pohlaví a věku (stav k 31. 12.) 4 Sňatky podle rodinného stavu, pořadí a státní příslušnosti snoubenců 5 Sňatky podle věku snoubenců 6 Rozvody podle délky trvání manželství, počtu nezletilých dětí a příčiny rozvratu manželství 7 Narození podle vitality, pohlaví, pořadí, věku matky a rodinného stavu matky 8 Potraty podle druhu, věku ženy a rodinného stavu ženy 9 Zemřelí podle věku a pohlaví 10 Zemřelí podle příčin smrti (1991 - 1993) 11 Zemřelí podle příčin smrti (1994 - 2003) 12 Stěhování podle pohlaví a věku Vnitřní stěhování v ČR v letech 1991 – 2004 1. Vnitřní stěhování v České republice 2. Mezikrajské stěhování 3. Vnitrokrajské stěhování 4. Stěhování z hlediska okresů 5. Stěhování z hlediska správních obvodů obcí z rozšířenou působností 6. Stěhování z hlediska obcí

Závěr: Datová základna ČSÚ pro analýzu regionálního rozvoje není v současné době dostatečná, přestože již pokrývá většinu základních ukazatelů. Chybí např. regionální cenové hladiny (což se odráží i v regionálních reálných mzdách apod.), odvětvová provázanost (významná např. pro input-output analýzu) a zdroje HDP. Tyto statistiky jsou k dispozici pouze na národní úrovni. Lze nicméně nalézt celou řadu zajímavých doplňkových ukazatelů, datová základna je bohatá zejména stran regionálního trhu práce. Častou nevýhodou statistik ČSÚ obecně je jejich rozdílnost v jednom ukazateli (sledovaného ve více různých statistikách) daná rozdílným metodickým přístupem. Uživatel tak musí vždy dávat pozor, který metodický postup byl v daném případě použit, což působí nemalé problémy a někdy i zmatky. Častou nevýhodou je i poměrně krátká časová řada a absence čtvrtletních ukazatelů. Pro socio-ekonomickou analýzu, která se zabývá ekonomickou základnou, je významná zejména statistika „Regionální národní účty“, která jako jediná obsahuje dostatečně dlouhou

167


Aktivita 7,9

časovou řadu a je datově relativně vydatná. Kromě statistik ČSÚ lze použít i jiné, obvykle odvozené statistiky jako např. IRIS při CRR.

168

Informační management v regionálním rozvoji krajů a obcí

Recommend Documents