INFO OMMO Obsah:

INFO OMMO Obsah: INFO OMMO zaznamenalo… Jak se vede Městské knihovně v Mostě V. Balín: Psychopati v politice? Že by…! V. Balín: Dobře, že nešvary vidí více lidí L. Černá: Některé mandáty jakoby z playbacku? (IV.) H. Svobodová: „…u nás na Hradě“. A jde ještě vůbec o konání v kompetencích kancléře Hradu? M. Dancso: školství a v něm uměle vytvářené projekty H. Svobodová: klon páně Doubravův. Aneb, proč „skoroblbec“, když je to „blbec“! Zeptali jsme se V. Handla zahraničněpolitického analytika Zpozorovali jsme: Zatmění Měsíce 1. Máj – Svátek práce…

30. 04. 2013

(foto: hs. Foto je čistě ilustrační. Město však příznačné.) Cirkus je tady! Chce se říci… Ten politický určitě, dokonce pořád Když vidíte, jak vyroste někde jeho stan se všemi kulisami, vozy a barvami, které k tomu patří. Cirkus je svého druhu umění, zábava i peníze. Posledně jmenované nezáviďme, naopak přejme, v dnešní době pracovat v cirkuse a umět si jím také vydělat, stojí za uznání. Cirkus přijede, pobaví a zanechá po sobě vzpomínku na atmosféru iluze, triků i nějaký ten úsměv. Když jede na další štaci, nikdo z nás to téměř nezaregistruje. To politický cirkus se u nás už zabydlel. Je tu pořád. Když oči zavřete, může se Vám o něm zdát. Na rozdíl od toho klasického nás neopouští. Dnes a denně vrůstá do reality každodenního života. Už se ani nedivíme. Pokud si ještě navíc zvykneme, bude to bída pro cirkus i pro nás. Ten opravdový cirkus je totiž umění. Ten politický je jen karikaturou, které propadáme vždy, když se chystáme zvolit – konečně – to správné číslo. A až zvolíme, skoro pokaždé se divíme, jak se ta povolební čísla cirkusovsko – politická podobají. Nalevo šašek, napravo šašek… A jakoby žádný klaun, natož Pierot. Kdo je ten pravý? Že nevíte! Ale ano. Je to ten, co dokáže rozesmát,… až k slzám a Vy si ho přejete zapamatovat. A když se Vám to povede, pak vyhrál klaun a jeho cirkus. V opačném případě jste volili jen politický kýč, kde šašků je plno, ale žádný klaun, natož pierot. Jen politický cirkus. /hs/

Nepravidelně pravidelný „obšťastník“ politického hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO), www.hnutiommo.cz, roč. IV., č. 33, březen - duben 2013.

INFO OMMO

Vážení čtenáři, jak jistě víte, čtete a třeba i diskutujete, českou politikou zmítají spory kolem jmenování, resp. výběr osob s určitými jmény na posty velvyslanců ČR zejména na Slovensko, do Ruska a Izraele. Jde např. o Livii Klausovou, manželku bývalého prezidenta ČR Václava Klause, Vladimíra Remka, 1. československého kosmonauta a dnes europoslance za KSČM nebo Sašu Vondru, bývalého min. obrany ve vládě P. Nečase. Nedivíme se tahanicím, ani hrátkám, dokonce ani panem prezidentem opětované přízni některým ze jmenovaných. Škoda, že jen prezidentské kompetence dostávají občas na frak, vláda a ministr zahraničí jsou občas v roli „užitečných tajtrlíčků“ a třetí se směje… Kdo? No, mohli bychom to být my občané, kteří jsme většinou hlasů pana Zemana zvolili a nyní podle některých mluvčích Hradu, např. pana Kmoníčka je nám řečeno, jak tím pozice prezidenta vlastně posílila a jaký jsme mu delegovali „silný mandát“. Nevím, zda ústava už je jen „cár papíru“, ale pamatuji si, jak mnozí politologové před přímou volbou prezidenta varovali, že by to mohlo ústavně vést ke změnám. Zatím však tomu tak není

a

v podmínkách

Evropy

posilování

systému

směrem

k prezidentskému by jistě demokracii, včetně přímých prvků příliš neprospělo. Spíše naopak. Mohu se ale domnívat o jiném pozadí podobných kroků: pokud by levicová část spektra uvažovala o svém výtahu

k moci

skrze

tyto

tendence osobu

a Miloše

Zemana, prezidenta, stálo by to za úvahu nejen o významu takové

levice,

samotného prezidenta

i

perspektivě, s jakou tito političtí aktéři konají uprostřed vod, které se nezdají klidné, nejsou klidné, ale vyžadují kormidelníky a zkušené námořníky, nikoliv zase jen bukanýry, kteří „hurá“ za poklady moci osekají poslední zbytky nadějí, že společnost není odsouzená být jimi ovládána, ale může a je

INFO OMMO

schopna vládnout. Jinak by to byl opravdu smutný osud občanův a ještě horší vizitka intelektuálním elitám, resp. těm novým ne-elitám, které se ukazují, že jsou v řadě případů naučeny jen k tanci podle toho, kdo právě vlastní onu pověstnou píšťaličku. Levice, ne-levice, tohle by znamenalo začít přemýšlet, zda k moci se u nás dostanou opravdu jen ti, více jí nemocní, namísto těch, co aspoň o alternativách přemýšlejí a hledají je. Zatím to tak ale nevypadá! /hs/

INFO OMMO zaznamenalo POLITICKÉ HNUTÍ „OBČANÉ MĚSTU, MĚSTO OBČANŮM“ (OMMO) ZKUŠENOSTÍ A NA VLASTNÍ OČI NĚKTERÝCH Z NÁS ZAZNAMENALO STAV MĚSTSKÉ KNIHOVNY V MOSTĚ, KTERÁ SI JEJ VZHLEDEM K LIDEM, JEJICH PRÁCI I KVALITĚ KNIŽNÍHO FONDU URČITĚ NEZASLOUŽÍ. MOSTECKÉ VLÁDNOUCÍ

STRUKTURY I TY, CO JE JAKO „OPOZICE PODPORUJÍCÍ VLÁDNOUCÍ KOALICI“ Z KSČM PODPORUJÍ, JSOU JINÉHO NÁZORU. P. S. NENECHME SE MÁST, ONO UŽ JE DOCELA SLUNEČNO, TAKŽE VLASTNĚ ČEHO SE OBÁVAT, ŽE!1 JENŽE POROUČET VĚTRU, DEŠTI SE NENAUČILI TI MINULÍ A OD NICH ANI TI SOUČASNÍ, CO MNOZÍ Z NICH JSOU JEŠTĚ TAKTÉŽ VLASTNĚ TI MINULÍ. TI, CO JE MAJÍ STŘÍDAT, JEN OPAKUJÍ TO, CO JE OCHRÁNÍ, ABY SE SVÝM SPONZORŮM NEZNELÍBILI. OTÁZKA MŮŽE ZNÍT: A CO NA TO TI BUDOUCÍ? A TO SE PRO JISTOTU NEPTÁME, JAK SE TĚMTO KOOPERUJÍCÍM „BRATŘÍM A SESTRÁM Z vlastní, docela nedávné zkušenosti musím podotknout, že voda tam kape pořád a nádoby tam proto, pro jistotu, stojí dál. /hs/ 1

INFO OMMO

V TRIKÁCH TAK PODOBNÝCH“ DO TOHO VEJDE VOLIČ. VÍCE TAKÉ NA HTTP://WWW.HNUTIOMMO.CZ/NEWS/DO-MESTSKEKNIHOVNY-V-MOSTE-S-DESTNIKEM-/

V. Balín: Psychopati v politice? Že by…! Kdysi jsem (bylo to na jednání Zastupitelstva města Mostu 29. 1. 2007) v reakci na jednání a chování některých lidí v tehdejším Zastupitelstvu statutárního města Mostu vystoupil v diskusi a řekl v podstatě toto: „Budu hovořit ke dvěma problémům, které se týkají činnosti Rady města Mostu. Musím udělat poznámku, že je škoda, že se jí týkají, protože tím pádem se nebezpečně týkají, zejména ten druhý, života všech občanů města. O co jde, resp. tehdy šlo: ad 1) člen ZmM a senátor Balín, tedy já, byl odvolán z KŠaK Rady města ad 2) z protilehlé budovy proti MmM (ochoz bl. 382) byl odstraněn jako jediný billboard, který jsme OV KSČM, a já osobně řádně zaplatili, nebyl přitom odstraněn firmou, s níž byla smlouva uzavřena a která jako jediná mohla odstranění, byť proti dikci smlouvy, provést, minimálně z toho důvodu, že jej tam zavěsila. Navíc dle smlouvy je billboard po vypršení termínu nájmu, který zněl na celý rok 2009, jejím majetkem a z právní kvalifikace jde o krádež. Před vysvětlením detailů problému, musím poděkovat celé Radě, díky jejímu postupu jsem se vrátil k přečtení některých poučných literárních děl. Předně ke knize Ladislava Mňačka: Jak chutná moc. Ocituji z ní část rozhovoru Gity a Franka (str. 105) – „Řekni, co se to s námi všemi stalo? Byl bys někdy pomyslel na takové konce? Ne. To dělá ta moc, Gitko. Našla nás nepřipravené, neuměli jsme s ní zacházet, a dosud jsme se to nenaučili.“ Ovšem ještě více, poučnější je novější dílo autorů Františka Koukolíka a Jany Drtilové vydané nakl. Galen jako přepracované vydání v roce 2008 „Vzpoura deprivantů“, s podtitulem Nestvůry, nástroje, obrana, kde lze najít charakteristiku deprivantů v politice, veřejném životě obecně (str. 57 až 61), cituji: „Jsou zde rozlišovány dvě kategorie. Kriminální psychopati, což jsou násilníci, tzv. kriminálníci bez silnějšího sociálního ukotvení. Násilně se chovající psychopati jsou však jen nepatrným zlomkem celkového počtu psychopatů ve společnosti. Druhým a žel mnohem početně větší skupinou psychopatů jsou tzv. neúplní, subkriminální, sociálně úspěšní, sociálně přizpůsobení psychopati, které autoři nazývají deprivanty. Dle uvedených autorů jsou deprivanti lidé s podobnou, leč „neúplně“ vyvinutou osobností jako první typ, kteří však ve vězení končí jen málokdy. Naopak mohou být mocensky i majetkově, podle nejrozšířenějších obecně znávaných společenských měřítek, mimořádně úspěšní, přestože to jsou monstra ničící životy ohromného počtu lidí, zejména jsou-li činní na sociální „makroúrovni“, to znamená v mocenských a finančních špičkách“ - tolik uvedená kniha. Celý text … http://www.hnutiommo.cz/news/psychopati-v-politice-ze-by-/

INFO OMMO

V. Balín: Dobře, že nešvary vidí více lidí Přiznám se, že někdy si připadám v kritice návalů současné politické scény, ať té místní, krajské nebo vládní jako ten „sám žíznivý na poušti“. Docela mě potěšilo, že i někteří další komentátoři začínají vidět, co se hraje s tzv. protikorupční kartou za falešnou hru s voliči. Od pana Štvána jsem si již leccos přečetl a přiznám se, že s posledním jeho počinem, alespoň z mého pohledu, mě docela příjemně překvapil. Kamsi zmizel „fandovský“ pohled na ČSSD a její kroky a dostavilo se realističtější vidění dění v kraji. Naznal jsem toto zjištění na jeho glose uvedené na portálu - vaševěc.cz pod příznačným názvem „Zastupitelé Ústeckého kraje za ČSSD, KSČM a Severočeši.cz spojte se!“, jistě ne náhodou, připomínající zašlou slávu okřídleného „Proletáři všech zemí spojte se!“ Z mého pohledu nejde o nějaké nové zjištění. Pan Štván pouze, nechme stranou, zda vědomě či nevědomě, vyslovil to, co jsem napsal již po výsledku krajských voleb a o prozatím vytvořené koalici KSČM a ČSSD, dále již několikrát opakoval a ukázal na některých příkladech jednání a konání představitelů KSČM ve vedení kraje i vedení celostátním. Poslední je krok s dosazením dvou nových, resp. dalších členů představenstva Krajské zdravotní, a.s. pana Macíka z ČSSD a zejména pana Zelenky ze Severočeši.cz. Ani mě v této souvislosti nepřijde vůbec jako náhodné, že senátorka za Severočechy.cz A. Dernerová si jakoby zázrakem přestala vadit s vedením Krajské zdravotní, a.s. a údajně spolu uzavřeli jakési „korejské mírové dohody a pakt o neútočení“. Tak nehospodařilo se na této instituci špatně, nebylo zde podezření z korupce a předražených zakázek přístrojového vybavení a investic? Přestala senátorka Dernerová bojovat proti korupci, anebo jí dává tak nějak jinou, smířlivější dimenzi, nebo snad dokonce bude pravdou, že nejlépe se dá bojovat korupcí tak, že si ji prostě koupím a korumpuji pak sám? Celý text … http://www.hnutiommo.cz/news/dobre-ze-nesvary-vidi-vice-lidi/

L. Černá: Některé mandáty jakoby z playbacku? – díl čtvrtý Opět se Vám, vážení čtenáři, připomíná a hlásí senátní zpravodajka Lucka Černá. Přináším Vám další pokračování „sledovačky“, jak si některé senátorky a senátoři plní svoji „základní pracovní náplň“ - přijímat zákony, což předpokládá, že se účastní zejména jednání pléna Senátu PČR, kde jsou tyto zákona projednávány a schvalovány, a to dílem, který horní komoře českého parlamentu v zákonodárném procesu přináleží. Dostává se k Vám další díl mých postřehů, jistě k jednomu z možných úhlů pohledu na práci senátorů, ale domnívám se, že pohledu a hodnotícímu kritériu pro práci senátorů nejdůležitějším. Pro oživení paměti jen připomenu, že díl první jste mohli nalézt v INFO OMMO č. 16 (srpen 2011), díl druhý, který vyšel ve dvojím „vydání“ v INFO OMMO č. 22 (únor 2012) a v INFO OMMO č. 29 (říjen 2012) pak ve vazbě na probíhající volební kampaň do senátu. Zatím poslední třetí díl pak spatřil světlo světa v INFO OMMO č. 30 (listopad 2012) na závěr 8. volebního období Senátu PČR. Právě v listopadu 2012 začal senát naplňovat 9. funkční období a jeho dosavadní časový úsek od 1. schůze do schůze 7. (listopad 2012 až březen 2013) se Vám opět pokusím přiblížit z pohledu účasti některých senátorů a senátorek na hlasování na jednotlivých schůzích. K chronologii jednotlivých dílů ještě přidám přehled „sledovaných“ zákonodárců. V hledáčku, jak jistě víte, jsem měla zejména senátory, kteří jsou většinou ve své nejen mediální rétorice tak nějak akurátní a jediní spravedliví a volají po normativech jednání a chování, která by se měla dodržovat. Proto jsou v mém „hledáčku“ senátoři za KSČM M. Bayerová a V. Homolka, za Severočechy.cz A. Dernerová a J. Doubrava, rovněž tak „výtečník“ z ČSSD J. Palas, nyní snad SPOZ či za koho vlastně. V poslední statistice o hlasování senátorů, zveřejněné v INFO OMMO č. 29, jsem navíc

INFO OMMO

uváděla v tom čase mediálně sledovanou D. Filipiovou z ODS, která dokázala zabránit „pražskému zázraku“ – vítězství komunisty i ve druhém kole, když v něm porazila kandidáta KSČM, místopředsedu ÚV KSČM J. Dolejše. Všichni uvedení senátoři a senátorky ve svých mandátech pokračují, tak v devátém funkčním období Senátu PČR budu jejich „hlasovací“ anabázi sledovat dále, aby bylo možné ukázat jejich případnou sebereflexi a nějaké zlepšení jejich „docházky do práce“ na hlasování horní komory českého parlamentu. Přiřadila jsem k nim zmíněnou senátorku za ODS D. Filipiovou, když se již některá jiná media zajímala a rovněž jsem si dovolila ke sledovaným připojit „senátora senátorů“, velkého mága a populistu senátora rovněž za ODS J. Kuberu, jinak teplického primátora a předsedu senátního klubu ODS, který si pokračování mandátu „vyjezdil“ na standardním „obillboardovaném“ kole. Na základě vzniku nového senátního klubu SPOZ + KSČM + Severočech zařazuji jistě ne nezajímavého a kontroverzního předsedu tohoto klubu senátora V. Drymla. Nedá mi to, abych k nim nepřidala ještě senátora, o němž jistě ještě uslyšíme. Není jím nikdo jiný než „nezařazený“ kandidát do přímých voleb prezidenta ČR, senátor za volební obvod č. 80 Zlín – Tomio Okamura, který se velice nedávno připomenul svou podporou a účastí na více než kontroverzní černohnědé akci Holešovské výzvy na Václavském náměstí v Praze (7. 4. 2013). Tak co, kluci a holky senátorský, jak jste na tom za sedm dosud proběhlých schůzí Senátu PČR v jeho 9. volebním období? Abych nebyla podezírána z podjatosti či nadržování některému ze sledovaných, provedu výčet abecedně, snad si na abecední sled písmen vzpomenu:

Senátorka za KSČM, místopředsedkyně senátního Klubu SPOZ+KSČM+Severočech RNDr. Marta Bayerová, VO č. 54 Znojmo, za sedm schůzí celkem 247 hlasování, přítomna na 191 hlasování, tj. 77,33 %, nepřítomna na 56 hlasování, tj. 22,67 %. Na všech 56 neúčastech na hlasování nebyla omluvena, tj. 100,- %. Vzhledem k nešvaru paní senátorky nebýt při hlasování v jednacím sálu, ale mít zasunutou kartu v hlasovacím zařízení, což se v hlasování eviduje, jako zdržela se, lze i jejích 58 zdržení v podstatě započítat do neúčasti, pak by její evidence na hlasování byla 114 neúčastí, což je 46,15 % neúčasti, resp. 53,85 % účasti a tedy rovněž žádná sláva. Při takovéto evidenci byla její účast v 8. volebním období lepší o 5,33 % (konkrétně 59, 18 %), takže se nám vlastně paní senátorka dále horší; celý text … http://www.hnutiommo.cz/news/nektere-mandaty-jakoby-z-playbacku-dil-ctvrty/

H. Svobodová: „…u nás na Hradě“. A jde ještě vůbec o konání v kompetencích kancléře Hradu? Ptát se, co mě v poslední zaujalo…, bylo toho určitě více. Za všechno připomenu následující vyjádření L. Zaorálka, místopředsedy PS PČR: „Ukazuje se, že pan Mynář je nekompetentní a neorientuje se ve své roli,“ obává se místopředseda ČSSD. „Takhle plácat, co mu přinese slina na jazyk, to si přece jako kancléř nesmí dovolit,“ uvedl Zaorálek s tím, že by bývalý předseda SPOZ možná měl přemýšlet o své odpovědnosti. „Pokud si pan Mynář myslí, že nám může tohle předhodit a tvrdit, že něco objevil, tak nás asi považuje za mimořádně neznalé,“ myslí si místopředseda sněmovny.“ (zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/poslanecka-snemovna/Zaoralek-vybehl-s-Mynarem-Takhleplacat-to-si-nesmi-jako-kancler-dovolit-270315) Cituji tedy pana místopředsedu s odvoláním na Parlamentní listy, které jistě vědí, co a o čem píší. Nyní neřešme, proč.

INFO OMMO

Pravda je, že jsem si celý rozhovor s panem kancléřem Mynářem v Právu z 27. 4. 2013 přečetla a jsem tak trochu na rozpacích, zda skutečně tento pán má být součástí profesionálního týmu prezidenta Zemana. Tedy on jím už je, přesto anebo právě proto mě to pochybností nezbavuje, naopak. Vypadá to, jakoby „u nás na Hradě“, resp. u nich, bylo skoro všechno možné. A to mě trochu „děsí“. Ale chápu, že prezident Zeman si do okruhu sobě blízkých osob vybírá ty, s nimiž jej svazuje… Ale vědomosti a profesionalita to nutně být nemusejí. O tom mě aspoň rozhovor s tímto kancléřem přesvědčil. Z pohledu psycholingvistického vnímání uvedeného rozhovoru mi vyjádření pana Mynáře přijdou něco jako ukázka z románů M. Puza typu: „mě světí funkce kancléře a jistí můj kámoš prezident. Jen hlupák by se pozastavoval nad obsahem.“ A když tak přemýšlím nad jeho rolí, jejíž obsah naznačil i uvedený rozhovor v Právu, je tu možná inspirace u ex-kancléře bývalého prezidenta Klause P. Hájka, který taktéž do veřejnosti poněkud volně sděloval významově poněkud „silnější“ vyjádření než sám V. Klaus. Ten je pak tu více, tu méně usměrňoval či vysvětloval. Výsledkem společné mediálně masáže veřejnosti však byla poměrně stále, na špici držící se podpora V. Klause coby prezidenta. Klidně tedy budu za „hlupáka“ a nad obsahem se zamyslím. Má-li však být možným politickým postojem Hradu právě tento rozhovor, a pan Mynář jej panu Ovčáčkovi, redaktorovi z Práva jistě neposkytl nedopatřením, navíc jako kancléř, a veřejnost ono „obvinění“ tří pánů – Jakl, Hájek a Hasenkopf blízkých ex-prezidentovi Klausovi, máme číst jako „tečku“ za amnestií, tedy za důsledky Klausových restů z let devadesátých, řešených „odpuštěním“ trestů onou amnestií, kvůli níž si část senátorů dělala takové ambice a celou dobu přitom min. část z nich, zleva doprava, Klause podvakrát v nepřímé volbě volila za prezidenta, pak kancléř profesionalitu „… u nich na Hradě“ zrovna moc nepředestřel. Tedy on jí jakoby předestřel a místopředseda sněmovny Zaorálek to nazval vcelku kulantně „plácáním“. On je ten rozhovor s panem kancléřem spíše ukázkou, co všechno je u nás z pohledu nejvyšších pater moci už prostě nejen možné, ale především jisté. A kdo všechno je také může zastávat. Ale možná na někoho ten rozhovor mohl působit “lidově, přátelsky a otevřeně“, a pak jistě je tu čtenářský prostor v deníku Právo, které oslovuje nemalou část příznivců dnešního Hradu. I když ono oslovovalo i v době Klausova prezidentování. Ty spojité nádoby dvou vlivných stran ODS – ČSSD se spolu sice nikdy neuzavřely do objetí většinového systému, jak to kdysi zvažovali M. Zeman i V. Klaus, ale prostě spolu „kamarádily“ a stále ještě „kamarádí“ skrze některé – říkejme jim „sponzory dnešní a bohužel i budoucí moci“. Mezitím tento vztah „vygeneroval“ SPOZ, a KSČM to stále zkouší pro jistotu u každé z výše uvedených stran. Ale abychom „… u nás na Hradě“ nebazírovali jen na větičkách. Proč např. nepřemýšlet nad tím, jak mnoho vlastně V. Klaus vyhlášením amnestie pro současnou i budoucí politickou scénu zleva doprava vlastně udělal. On to jistě ví a vědí to i na dnešním Hradě. Sehrálo se divadlo pro občany, kteří se možná spravedlivě rozhořčili a politici napříč budoucím spojeneckým spektrem přeskupili své síly. Nebuďme přeci tak naivní a bláhoví, že dva muži, kteří u nás opoziční smlouvou z let devadesátých společně kolíkovali politické hřiště, a např. KSČM tehdy ještě nepřibrali za hráče, nyní budou od svých záměrů upouštět. Pokračují, tedy druhý z nich – M. Zeman, má kolík a svůj štafetový díl rozbíhá. Možná ne všichni z jeho okolí se stejným rozmyslem a hlavně záměrem, že znají cíl. Ale o tom může napovědět další vývoj na naší neklidné politické scéně, která se chystá v příštím volebním roce ke střídání. Jen není zcela jasné, zda to ještě bude s pravidly aspoň pro divákovo oko nebo už bez nich, protože divák už fígle prokoukl, některým se naučil, a pravidla pro ty nové jsou stále dražší. Osobně se obávám jednoho takového přístupu, v severočeských politických končinách raženého: „když mi zákony (pravidla) nevyhovují, neřídím se jimi.“ Mám totiž takový nedobrý pocit, zda totiž „otcové a matky“ tohoto přístupu a jistě i ti, co se jimi z mnoha důvodů nadchnou, znají způsob, smysl a hlavně cíl, k němuž takto směřují. Přimlouvala bych se totiž za ty, o nichž někteří výše podobní píší jako o 90 % těch, co právě tento přístup chtějí. Proč? Protože mi stále není minimálně jasná alternativa, pro niž bychom se měli nadchnout a ještě přitom ztratit zbytky snad i zdravého rozumu.

INFO OMMO

Apropós, aniž bych měla jakkoli v úmyslu „zastávat se“ pánů Jakla či Hájka, a už vůbec ne dopadů prezidentské amnestie, může vzniknout otázka, zda pan kancléř Mynář, zároveň také člen SPOZ – předseda SPOZ ve Zlínském kraji (viz rozhovor v Právu z 27. 4. 2013, s. 7) - nekoná už spíše v politických intencích své strany než coby vysoký úředník Hradu. A to jsme teprve na začátku kancléřského působení V. Mynáře.

M. Dancso: školství a v něm uměle vytvářené projekty Již několik let se velmi intenzivně zajímám a sleduji, jakým způsobem se v naší republice řeší otázka inkluze a integrace osob ze znevýhodněného, resp. nevyhovujícího a nedostačujícího prostředí. Toto téma je označováno především jako problém romské menšiny žijící v sociálně vyloučených lokalitách, kde je vysoké procento nepřizpůsobivých obyvatel. S politováním však musím říci, že bohužel nevidím přílišnou snahu o zlepšení při řešení těchto problémů. A namísto toho, aby se situace v sociálně vyloučených lokalitách zlepšovala, tak spíše stagnuje nebo se zhoršuje. Samozřejmě vše je spojeno se vzděláním a odborné kvalifikaci osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách a ekonomické prosperitě v naší společnosti. Až 57 % Romů žijících v Česku v produktivním věku v roce 2009 bylo nezaměstnaných. Podobná čísla vykazují i statistiky z let 2010-2012. To bylo způsobeno zejména jejich nízkou kvalifikací a s ní spojenou neochotou zaměstnavatelů přijímat je do pracovního poměru. Dalším důvodem bylo nevhodné nastavení sociálního systému (pro mnoho lidí je výhodnější pobírat sociální dávky než pracovat, a to nejen pro Romy). Nezaměstnanost a chudoba části romské populace vede k vytváření romských ghett a sociálně vyloučených lokalit. Ztráta motivace hledat zaměstnání je úzce spojena s celkovou situací lidí ve vyloučených lokalitách – ti se opakovaně setkávají s neúspěchem při snaze získat práci, často byli při hledání práce odmítnuti z různých důvodů, a to nejen kvůli své etnické příslušnosti, ale především proto, že pochází právě z vyloučené lokality, což zaměstnavatelé často považují za problematické a neřešitelné. Opakovaný neúspěch při hledání zaměstnání bývá důvodem k rezignaci na hledání zaměstnání. Řada lidí přijímá nelegální práce, neboť se v jejich situaci jedná o jediný možný způsob zajištění příjmu. Domnívám se, že to není o tom, že by Romové jenom nechtěli pracovat, neboť většina z nich pracuje, ale i nelegálně. Nelze však přehlédnout fakt, že Česká republika má v Evropě jednu z nejvyšších hodnot nezaměstnanosti mladých lidí do 26 let. Je zřejmé, že do budoucna je nezbytné sladit potřeby trhu práce, středního a vysokého školství a intenzivně rozvíjet podporu vzdělávání také dětí ze sociálně vyloučených lokalit, které se po skončení vzdělávání téměř neprosazují na trhu práce. A právě toto na základním školství považuji za primární problém, kterému je třeba se věnovat. Téměř 10 let pracuji v různých pracovních zařazeních na základní škole v Litvínově - Janově, která je umístěna právě v lokalitě, jež je považována za sociálně vyloučenou. Od doby, kdy pracuji na základní škole, velmi bedlivě sleduji dění ve zdejší lokalitě. Mám na mysli především problémy, které úzce souvisí s romskou problematikou a sociálním začleňováním. Registruji, kolik státních a neziskových občanských sdružení a iniciativ se zabývá integrací osob ze znevýhodněného prostředí, problémy s migrací romských rodin a sociálně vyloučenými lokalitami.

INFO OMMO

Snad téměř každá nezisková či nevládní organizace čerpá dotace z EU. Vytváří programy, které by měly vést ke zlepšení situace v sociálně vyloučených lokalitách… Ale je tomu opravdu tak? Velmi často se dle mého názoru a zjištění vytvářejí tzv. umělé projekty, které slouží spíše jako byznys pro některé známější zaměstnavatele. Uměle se vytvářejí hodiny pro lektory, aby se naplnily jejich kurzy, které jsou velmi dobře placeny, ale až v poslední fázi se myslí na to, jestli ten či onen kurz je vlastně k něčemu prospěšný. Samozřejmě, jakékoliv zvýšení kvalifikace je užitečné. Ale v sociálně vyloučených lokalitách by se mělo primárně řešit základní školství, protože to je základní problém romských rodin. Většina z nich má problém s dokončením povinné školní docházky právě na základní škole. Tím vším se snažím říci, že spousta vynaložených finančních prostředků slouží především k naplňování a uspokojování potřeb zaměstnavatelů. Resp. k zaplnění statistiky v agendě, že daný projekt měl aspoň formální plnění. Chybí mi však centrální registr čerpání dotací, ve kterém by jasně bylo vidět, kolik finančních prostředků bylo čerpáno a využito při řešení problémů v sociálně vyloučených lokalitách a samozřejmě i kolik finančních prostředků bylo vynaloženo na mzdy a kancelářské vybavení lektorů a žadatelů, potažmo firem. Ale také a hlavně, jaký byl celkový efekt těchto aktivit. Stejně tak by se měly sledovat cíle a naplnění pořádaných kurzů. Nejsem si totiž vůbec jistý, zda kurz nějakého „drátkování“ poslouží k odstranění bariér inkluze, či integrace. A vůbec přinese efekt při získání zaměstnání, ekonomický i sociální profit těm, kteří nejvíce rozšiřují řady úřadů práce. Problémy v sociálně vyloučených lokalitách se dotýkají především romského etnika, kde za nejzávažnější problém považuji velmi nízkou vzdělanost, nedostatečnou finanční gramotnost a hlavně migraci. Pokud se nezačnou řešit tyto základní problémy, nikdy se situace v sociálně vyloučených lokalitách nezmění. Jen se bude o něco vychylovat statistický ukazatel, když se ta, která romská rodina přestěhuje.

H. Svobodová: klon páně Doubravův. Aneb, proč „skoroblbec“, když je to „blbec“! „Thatcherová byla podle Doubravy zlá žena a klon Adolfa Hitlera. „Hlavním odkazem Thatcherové je, že fašismus (prosazování jedné nemilosrdné falangy) je v podstatě nezničitelný a lidstvo proto nečeká nic veselého,“ myslí si senátor.“ (zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pro-tu-zlouskorofasistku-breci-jen-hlupaci-Senator-Doubrava-se-rozepsal-270225) Čtu také názory pana senátora Doubravy za Severočechy.cz (dříve KSČM) a když tak vzpomínám na „tahanice“ kolem jeho kandidování za tento subjekt v roce 2008 při krajských volbách, kdy ještě do toho mluvila jeho matka strana KSČM, přemýšlím, zda to byl on, kdo se „zbavil“, obrazně řečeno, své „alma mater“, nebo jestli to byla ona, která ho „přesadila“ pro jistotu do lůna Severočechů. Ty „páté kolony“ jsou módní skoro za každého počasí. Ale také vím, že „ruka ruku myje“, a nejen v roce 2010 při volbách do senátu, ruce myla až na nejvyšších místech u obou subjektů – KSČM a Severočechů.cz. Pan senátor Doubrava sám již veřejnosti kdysi sdělil, že jeho „srdce bije stále nalevo“ – musím dodat, že to většině z nás také a nemusíme se přitom blamovat svými rádoby historickými exkurzemi do pojmů, s nimiž žonglujeme v domnění, že nám to spolknou všichni, pro něž je svět, nejlépe černobílý, anebo že lid prostý ve své naštvanosti podnítíme tím, že min. většina z těch, kterým spíláme, jsou, pravda vlastně „taky takoví Hitlerové“. Proč vlastně? No, protože hodí se všechno, a nejen panu senátorovi. Prostě: nadáváte na tuhle

INFO OMMO

vládu! Máte recht, vždyť i ´´Hitler byl pomalu lepší se svými „sociálními programy“ než celá tahle vláda…, že?!´´ A neříkejme si, že už jsme tohle neslyšeli! Tenhle druh účelového politického populismu, jímž promlouvá nejen pan senátor Doubrava, právě podobizny těch, z dob nástupu nacismu a podobných systémových zvráceností totiž rodí, a není vyloučeno, že se může v tomto ohledu „zadařit“ i u nás v Čechách. Stačí k tomu ještě nějaká ta aktivita podnícená lidmi z různých výzev, k tomu bývalých poslanců, stávajících senátorů aj., podporovaných výkřiky - „až lid to tu převezme, pak uvidíte“, k čemuž bohužel sklouzává občas i část naší intelektuální sféry, a bude vyhráno. A jak vlastně a co vlastně?! Jó, to už se nikdo neptá. Lid je opět rukojmím těch, pro něž moc je jediným zdrojem zábavy, dobře placené, a z dějin víme, že pokaždé na této úrovni dosti tragické – rozdíl je jen v intenzitě (lokální, globální) a důsledcích. Ty už mohou být poněkud masívnější. Neznám totiž povahu společenské alternativy, kterou tito populisté mají. Jejich hlediskem totiž bývá velmi často neméně známé – „jdu tam, kde to něco hodí.“ Levo - pravo je už dávno přežitkem a v jejich konání se oba konce dokáží docela hmatatelně spojit. Pokud tyto výstupy, nejen páně Doubravovy a jeho odborného think-tanku – on nám totiž pan senátor bojuje také často s různými etniky tu s Romy, tu s Židy http://www.hnutiommo.cz/news/o-protokolujednoho-z-mudrcu/ aj. – podobné pojmové šarády, pak se ptám, co nás může čekat, pokud by se „politici“ podobného druhu dostali opravdu k výkonu moci a svými prstíky začali na podobných základech ukazovat na údajné viníky (kohokoliv) a čehokoliv. Nesdílím nadšení pro politiku bývalé předsedkyně vlády M. Thatcherové, ale myslím, že označení „skorofašistka“, jak to čtu u pana senátora, je nejen nesmyslné, ale i hloupé. Jestli chtěl pan senátor pouze pobavit veřejnost a mediálně podnítit intenzitu společenské nevole, třeba ze severu Čech, pak se obávám, že ne všichni musíme být za nadšené hlupáky, které podobné výkřiky o právě zemřelých vybičují k přízni podobných, třeba právě páně senátorovým projevům. Termín „skorofašistka“ je - kromě vlastního (senátorova) mínění a názoru – neškodným a právně nesmyslným. Podobně jako „skoroblbec“. A mezi politiky současné české politické scény raději ani „skoroblbce“ nehledejme“. Je totiž velká a ještě větší šance, že najdeme ty úplné. Myslím blbce.

Zeptali jsme se V. Handla, zahraničněpolitického analytika V současné době sílí v některých zemích EU, např. i v Německu, tendence kritizující samu podstatu integračních snah, jež započaly v polovině 50. let minulého století. Nejde tedy jen o krizi eurozóny, ale i o smysl a další směřování unijního projektu. Jak prosím hodnotíte tyto až dezintegrační snahy, které se postupně stávají programovým cílem některých politických subjektů v zemích Evropy? Mohou výrazněji oslovit občany členských zemí EU a podnítit dokonce tlak směřující k vystoupení těchto zemí z EU? Jak by na tuto situaci mohly reagovat strany zleva doprava v politickém spektru, které dosud mají své zastoupení v institucích EU? V současné době skutečně EU prožívá krizi, která svými dopady ohrožuje samotnou její podstatu. Jádro problému představuj krize eurozóny. Její hlavní příčinou je asymetrická konstrukce eurozóny: Evropská centrální banka uskutečňuje společnou měnovou politiku 17 zemí, které přijaly euro, aniž by existovala společná ekonomická a rozpočtová politika. Euro prostě není zakotveno v Evropské politické unii, která by hrála roli jakéhosi superstrátu, její (zárodečná) hospodářská politika se až dosud prováděla prostřednictvím koordinace.

INFO OMMO

Zadruhé jde o obrovskou nerovnováhu v oblasti obchodu a plateb v EU – zejména Německo udržovalo obrovský převis obchodní bilance, financovaný do značné míry velkými kapitálovými toky do „periferních“ oblastí EU – především evropského jihu. Německé hospodářství tak dosahovalo růstu a prosperity, vedle toho ale rostlo zadlužení jižních členských států EU. A to představuje další klíčový důvod krize: zadlužení veřejných rozpočtů některých zemí z doby před vstupem do eurozóny a jeho růst po vstupu. Posledním zásadním důvodem krize je fragmentace finančního systému EU díky problémům bankovního sektoru v některých zemích a tlak světových finančních trhů. Cesta z krize, kterou EU jde, vedená v této oblasti (ale skutečně jen v této!) „hegemonem proti své vůli“ Německem, zatím nesměřuje k vytváření politické unie, a tedy změně smluv. Hlavní tlak je na posilování mezivládní koordinace, prosazení rozpočtové disciplíny, vytváření kontrolních a sankčních mechanismů, zvyšování konkurenceschopnosti. Jen postupně se větší pozornost věnuje některým prorůstovým opatřením. Tento vývoj samozřejmě vyvolává kritiku napříč politickým spektrem, roste všeobecná nespokojenost. Na veřejných náladách se tak odráží sociální a ekonomická tíže, jíž je vystaveno obyvatelstvo jižní části Evropy, stejně tak jako nesouhlas obyvatel severních zemí (včetně, či zejména, Německa) s finančními transfery, které mají již stabilizovat. Všechny svorně pak znepokojuje, že zásadní rozhodnutí se přijímají v úzkém kruhu hlavních evropských představitelů a institucí a mají tak nedostatečnou oporu ve společnosti (kritický problém legitimity) Přesto se zatím nestačily etablovat skutečně silné politické strany a proudy, které by se snažili o rozložení EU a návrat k čistě národně definované politice počátku 50. let. Evropská veřejnost si v zásadě uvědomuje výhody, které EU skýtá a chce její politiku změnit, nikoli EU rozpustit. Ostatně i kritická německá veřejnost preferuje zachování eura (65 %) a jen menšina sní o návratu k německé marce (18 %). Proto je při úvahách o politických subjektech, které mají v programu dezintegrační snahy, postupovat značně opatrně. V zásadě se hovoří o stranách „tvrdého“ a „měkkého euroskepticismu“. Rozdíl spočívá v tom, že „tvrdí“ euroskeptici za správné považují vystoupení ze současné EU, případně rozpuštění EU anebo její omezení na zónu volného obchodu. Do kategorie „měkkého euroskepticismu“ spadají strany a hnutí, které neodmítají EU jako takovou a v zásadě souhlasí i s členstvím, odmítají ale konkrétní politiky EU, např. euro. Mezi „tvrdé euroskeptiky“ lze zařadit strany jako je britská UKIP (United Kingdom Independent Party), která usiluje o vystoupení z EU. Výrazným hlasem, který rovněž usiluje o odchod Velké Británie z EU je tzv. Bruggská skupina (Bruges Group), která zahrnuje především část členů britské konservativní strany a jež se inspirovala řečí Margaret Thatcherové v Bruggách v roce 1988. Další organizovanou platformou, která se velmi kriticky vymezuje vůči EU, je stranický klub Evropském parlamentu, zvaný Evropa míru a demokracie (Europe of Freedom and Democracy), do nějž patří právě UKIP (nikoli ale britští konzervativci). Dá se předpokládat, že volby do EP v roce 2014 tuto skupinu posílí. Že těžko ale půjde o zásadní průlom, naznačuje fakt, že klub má momentálně 34 z celkových 754 poslanců Evropského parlamentu. Daleko širší je proud, který lze definovat jako „měkký euroskepticismus“. V EP je organizován ve stranickém klubu Evropští konzervativci a reformisté (především britští konzervativci – 26 poslanců, polská Strana práva a spravedlnosti – 15 a česká ODS – 9 poslanců). I tento klub je ovšem v EP zcela okrajový a se svými 54 členy nemá na činnost EP žádný vliv. Lze si představit, že jej v budoucnu posílí třeba nově vzniklá německá strana Alternativa pro Německo, která usiluje o vystoupení nikoli z EU, ale z eura. Tlak na politické strany „hlavního proudu“ jistě v souvislosti s krizí poroste. „Měkká euroskepse“ je ale přítomna ve většině ostatních politických stran. Je znatelné ale hlavně v pravicových stranách včetně německé vládní CDU a CSU. Na radikální levici dominuje např. také česká KSČM (odtud opakovaná podpora, kterou KSČM vyslovovala Václavu Klausovi). Jestliže pravicová „měkká

INFO OMMO

euroskepse“ chce osvobodit trh a akcentuje národní zájem, stahuje se konzervativní část radikální levice do národní (národovecké) obranné pozice a bojuje jak s trhem, tak s údajnou militarizací EU (jde o paradox: evropské armády již 10 let chřadnou a patří mezi „ohrožené druhy“). V zásadě platí, že je evropská integrace ohrožena krizí, jejími hospodářskými náklady a nedostatečnou legitimitou protikrizové politiky. Politická řešení jsou nadále v rukou stran „hlavního proudu“, ty ovšem postrádají hotová řešení a cestu z krize hledají v postupných krocích. Euroskepse sice sílí, ale bude alespoň zatím hrát spíše roli toho, kdo hlavním stranám „kazí hru“, spíše nežli aby v Evropě „pravidla hry“ alespoň zatím mohl změnit.

Co jsme zpozorovali… Zatmění Měsíce Někteří z nás mohli být, a to dokonce i lidi žijící v informační společnosti 21. století, které skoro nic nepřekvapí, svědky nevšední události. Události, která se opakuje v určitých, pravidelně nepravidelných astronomických cyklech. Tentokráte šlo o částečné zatmění Měsíce, které jsme mohli spatřit na noční obloze ve čtvrtek 25. dubna 2013. Další podobný jev nás čeká až v roce 2015 a to hned u dvou vesmírných těles. Nejdříve budeme moci vidět v pátek 25. 3. 2015 částečné zatmění Slunce (cca v 73 %) a na státní svátek ČR 28. září 2015 pak v časných ranních hodinách úplné zatmění Měsíce. Doufejme jen, že se nemusíme, tak jako naši předkové obávat toho, že tento "nadpřirozený jev" nezpůsobí nějakou katastrofu. Třeba zrušení právě probíhajícího státního svátku nebo přijetí nějakého "prolidového opatření", která v té době může chystat třeba i levicová vláda, již dnes očekávaná a vzešlá z voleb v předchozím roce 2014. Uvidíme. Zatím jsme viděli a fotografovali z loučky u těžce zkoušené a pravidelně při dešti vytápěné Městské knihovny v Mostě a sousedícího sídla Okresního soudu Mostě neméně zkoušejícího trpělivost některých, práva se dožadujících občanů zmíněné částečné zatmění…, Měsíce. /vb/

>>> INFO OMMO2, pište nám také Vy o svých pozorováních<<<

Pravidelně nepravidelný „obšťastník“ polit. hnutí OMMO, [email protected]. Foto zdroj vlastní nebo internet. © hnutí OMMO. 2

INFO OMMO

Je stále Svátkem práce, nejen z pohledu minulosti, ale i současnosti, a zřejmě ani budoucnost by se neměla zříkat jeho významu. Tento den byl náležitě zneužíván léty minulými a není dostatečně ceněn ani přítomností. Svátek práce by totiž mohl být připomínán jako holt práci každého z nás, která není jen předmětem obživy, výše mzdy a odpracovaného času. Mohl by být úctou také k činnosti, která z nás léty učinila bytosti s rozumem, se schopnostmi myšlení i jazyka, city, jež náš činí přijatelnějšími sobě a snesitelnějšími druhým. Nechme nyní všechny možné výhrady na chvíli stranou – 1. máj je historií i současností, která nás pro svůj význam může zachovat i pro budoucnost. Když si nás to uvědomí více, je tu ještě šance pro oslavu i práci. Čím méně patetických slov z tribun, o to více každodenního zájmu nás občanů o dění kolem nás. OMMO Lásky čas Vám přejeme nejen v tento den! Další informace můžete najít také na http://www.hnutiommo.cz. Napište nám své náměty, zamyšlení nebo postřehy z dění ze svého okolí. Uvítáme i názory na celostátní politiku a její protagonisty. Určitě nebudeme proti, zašlete-li také vlastní foto. To vše na adresu [email protected].