ŠIMON POLSKÝ
Putování 1608–1618 Cestopis a kroniky arménského poutníka
Petra Košťálová (ed.)
argo | 2016
itineraria | svazek 3
ŠIMON POLSKÝ
Putování 1608–1618
Cestopis a kroniky arménského poutníka
Z arménského originálu Ughghegruthjun přeložila, k vydání připravila, předmluvou a komentáři opatřila Petra Košťálová. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, Praha 3, 130 00, www.argo.cz, roku 2016 jako svoji 3039. publikaci. Odpovědná redaktorka Magdalena Moravová. Jazyková korektura Petra Švehlová. Technický redaktor Milan Dorazil. Grafický návrh a sazba Martin Pivrnec. Vytiskla tiskárna PBtisk. Vydání první. ISBN 978-80-257-1934-3
Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod KOSMAS. sklad: KOSMAS, s. r. o., Za Halami 877, 252 62 Horoměřice tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387 e-mail:
[email protected] www.kosmas.cz Knihy je možné zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz
Cestopis a kroniky Šimona polského – i. putování
Já, Šimon, syn Martirosův, hříšný a bezcenný, tisíci pokušení [soužený], špatný a nedobrý sluha Pána Boha, stojím na posledním a nejnižším stupni ze všech čtyř stupňů [církevní hierachie], nazývají mne písař,1 avšak svým dílem jsem sotva hoden tohoto pojmenování. Moji rodiče pocházeli z hunské země, z přístavního města Kaffa,2 města Bohem chráněného a hlídaného. Pak se stali panduchty,3 odešli a usadili se v křesťanské zemi v ruském kraji,4 kde nyní vládnou Poláci, v nově vystavěném městě Zámostí.5 Opustili nás, sami vyměnili životy [pozemské za nebeské] a vstoupili ke Kristu, naději všeho veškerenstva.6 Dali mě na studia a já se učil na písaře od dětství až do dospělosti, bloumal jsem po varžaranu7 a učil se v záři svic, studoval jsem u nohou vardapetů a filozofů, rétorů.8 Když jsem četl životy Otců a dávné příběhy,9 vstoupila mi do srdce touha a horoucí láska [k tomuto dílu], jak se praví: „svíjelo se srdce mé v mém nitru a v duši mé byl plamen zažehnut,“10 po mnoho let je tomu již a dávno tomu. Proto mi hořelo srdce a útroby se mi stále a po celé dny svíraly [touhou] navštívit cizí kraje, vzdálené a neznámé končiny a pohanské země.11 A stejně tak [jsem toužil] vydat se na pouť do města, jímž chodil Pán, do svatého Jeruzaléma,12 kde se nachází zářivý a svatý hrob Kristův, a tam se poklonit, jakož i na dalších svatých místech. A rovněž [jsem toužil] jít do Muše, kde jsou uloženy ostatky svatého Jana Křtitele.13 A taktéž [jsem toužil] odebrat se do velkého Říma, k hrobu svatého Petra a Pavla a mnohých svatých mučedníků,14 jejichž krev skrápěla [onu zem]. Kvůli této dobré myšlence má duše bez přestání naříkala, i prosil jsem úpěnlivě Boha a vznesl jsem k Němu svou modlitbu, k Němu, dárci všeho dobrého a k vyplniteli všech proseb a modliteb, aby vyslyšel má přání a vyplnil tužbu mého srdce. A aby mi 121
Šimon polskÝ
ukázal cestu, jíž bych kráčel a došel splnění tohoto duchovního a božského přání. Slitovný nad mnohými, odpouštějící a lid milující Bůh, jenž dává všeho hojně a tak jako apoštol Jakub neviní [nikoho]15 a naplňuje každému tužbu jeho srdce, ba [dává nám] i víc, než jsme žádali a věděli. Oč nesvatými ústy žádáte v Jeho jménu, o to se On [přimluví, aby] vám od Otce bylo dáno. Stejně tak splní vše, oč je žádán, i vše, oč jej [kdo] prosí, dá.16 A stejně nad chudými slitovný Pán neudeří na hříšníky, nebude hledět na mou chabou víru17 ani na mou ohavnou nízkost. Naopak vyslechl mou modlitbu a dovolil mé prosbě, aby k němu dolétla, ukázal mi přímou cestu, cestu spravedlivou v Jeho jménu, dle Jeho nelživého slibu. Jemu [náleží] sláva, čest, modlitby a neustálá chvála od všech stvoření, a také ode mne hříšného, který jej [budu chválit] až do svého posledního dechu, Amen.
122
1. Cesta ze Lvova do Konstantinopole
Roku arménského 1057,18 dne patnáctého února ve druhém týdnu půstu a v pondělí, z vůle a moci všemocného Boha, vkládaje důvěru ve svatého Ducha a pravdivého Boha, jsem opustil hlavní město Lvov,19 stár dvacet čtyři let. Vydal jsem se na cestu spolu s arménskými obchodníky z bughtanské země.20 Jelikož byla zima, během deseti dnů jsme snadno dorazili do města Sinath, což je hranice polské země, její konec a zároveň počátek země olašské.21 Tam jsme pobyli den. Pak jsme po devíti dnech [cesty] dospěli k Bohem vystavenému městu Sečov, 22 kde sídlí bughtanský paron23 a rovněž se zde nachází stolice arménského a olašského hajrapeta.24 Tento Sečov je město [položené] na vysokém místě, krásné a sladké na pohled, příjemné, s dobrým a zdravým povětřím. Protéká jím velká řeka. V tom městě stojí na tři sta, čtyři sta arménských domů,25 tři kamenné kostely a dva kláštery [vystavěné] z velkých kamenů; nacházejí se za městem a jsou velmi krásné a slavné. Jeden leží blízko města, druhý asi dvě míle daleko.26 Sídlí tam zemský biskup jménem Hovhannes a vardapet z Chizanu jménem Mkrtič a druhý vardapet [jménem] Mesrop. Lid v tom městě je velmi pohostinný, žije v bázni Boží a na člověka je vlídný. Zůstal jsem tam po tři měsíce a dva týdny čekaje na přátele. Pak jsem se doslechl, že z olašské země povezou poklad hondkharovi27 do Stampolu. Ve spěchu jsem po třech dnech dorazil do Jaš Pazaru,28 tam jsem pobyl měsíc a čekal, až dorazí chazna.29 V Jaši jsou dvě stovky arménských domů, rodáků i přistěhovalců.30 I výstavný kamenný kostel, moudří khahanové a skvělí dovlathové.31 V pondělí o svátku Bohorodice jsem se vypravil [na cestu] spolu s převáženým pokladem. Vezli jej Arméni z Jaše, chodžové32 Hovhannes Keronenc a Chačik, syn Avramův. Kéž Bůh na oplátku odmění Chačika tisíckrát [v životě tomto i příštím za to,] že mi 123
Šimon polskÝ
Lvov
Černovcy
Iaşi
Suceava
Vaslui Bârlad
Galaţi
é moře Čern
Cernavodă Provadija přechod Balkánského hřebene, průsmyk Nadir Derbent Istanbul Tekirdağ (Rodosto) Gallipoli
Lesbos
İzmit Bursa
Manisa İzmir Aydin
Středozemní moř e Šimonovo putování ze Lvova do Istanbulu (tzv. valašskou cestou) a následná výprava podél Marmarského a Egejského moře.
124
1. Cesta ze lvova do konstantinopole
zapůjčil svůj vůz a že mně nehodnému během cesty do Stampolu prokázal mnohé další dobré skutky. Po dvou dnech [cesty] jsme dospěli ke kasbě33 zvané Vaslov. Je tam dřevěný kostel, jeden khahana a asi dvacet arménských domů. Zůstali jsme den a půl a pak jsme dospěli do Prlatu.34 Na den Nanebevzetí Bohorodice jsme tam dorazili a zůstali po čtyři dny, neboť je zvykem, že v každém městě, [kudy projíždí], musí poklad setrvat dva nebo tři dny. Oni nám [v tom městě na oplátku] musí dát najíst a napít a vyměnit tažné koně. Po třech dnech jsme dospěli do Kalasu.35 Je to konec bughtanské země a vstup do tureckého světa. V tom Kalasu rychle teče řeka strašlivá na pohled, velká a podobná moři, [řeka] Dunaj, vyvolávající hrůzu, široká a propastná, bezedná [hlubina] polykající lidi a bažící po krvi. V neděli dne dvaadvacátého srpna jsme tu bezednou řeku překonali.36 V pondělí jsme vstoupili do vesničky jménem Mizin37 a zůstali jsme tam tři dny. Pak jsme dorazili k turecké celnici,38 prošli jsme přes ni a za dva a půl dne jsme byli v kasbě Charasuv.39 Dvacátého šestého srpna jsme vstoupili do města Pazarčocha po dalších dvou dnech jsme dospěli do Bravatu.40 To město je [sevřené] mezi dvěma vysokými horami. Jeden z místních nám řekl, že dříve na těch místech bývalo moře, a vskutku se tomu, co jsme slyšeli, dalo uvěřit, neboť to tak vypadalo. Bylo tam mnoho arménských domů. Mají tam malou kapli, dva erece41 a jednoho abeghu.42 Pak jsme dospěli do Jengi Koy. Přespali jsme v Čangi a téhož rána jsme se pustili přes balkánské hory. Do těchto hor vede velmi úzká a obtížná cesta plná kamení, která [se táhne] mezi dvěma horami. Ta cesta je tak strmá, že vozy [po ní] stěží projedou. Mezi horami se klikatě vine chladná řeka. V jednom dni jsme tu vodu viděli šestadvacetkrát. Teprve po třech dnech jsme dospěli do města Ajtosd,43 nikoli kvůli délce té cesty, nýbrž kvůli její obtížnosti. Pak jsme prošli Deliorman a dospěli do Kirkkhilise, kde stojí podivuhodné domy. Stojí na velikých balvanech, které rostou [a podobají se stromům], a každý dům je na takové skále zavěšen. To údolí [vypadá jako by] stromy v lese vyrůstaly, na obrovských kamenech. 125
Šimon polskÝ
Po třech dnech, desátého dne v měsíci září, jsme dospěli do přeslavného a proslulého přímořského města, do sídla císařů a byzantského sídelního města, které se nazývá Konstantinopol a nyní se mu říká Stampol, jež všichni touží [spatřit]. Avšak tisíckrát běda mému špatnému štěstí, mému nešťastnému osudu, neboť jsem nestihl egyptskou loď plující do Jeruzaléma, a proto jsem celou zimu strávil zde. Cesta po souši byla totiž s ohledem na veliký strach z Peršanů nemožná. Popis Konstantinopole Ve Stampolu se nachází pět arménských kostelů, ve Vlance tři,44 dále katedrála svatého Mikuláše,45 [kostel] svaté Bohorodice46 a [kostel] svatého Sergeje.47 V Palatu je jeden [kostel].48 A jeden [kostel] v Sulumonastyru jména svatého Jiří.49 Ve Stampolu žije čtyři až pět vardapetů, tři biskupové a stovka khahanů či více, abeghy v to nepočítaje. Nalezl jsem sotva osmdesát domů místních [Arménů zde narozených], přišlo sem však [nedávno] více než čtyřicet tisíc uprchlíků, [kteří teď sídlí] v domech ve Stampolu, v Galatě a Skutaru.50 Dželálíjští povstalci totiž vše přeměnili v trosky.51 A [Arméni] byli vyháněni, pronásledováni a našli útulek tady [ve Stampolu]. Když [je] spočítáš mezi moldavskou zemí52 a Stampolem, mezi celou Rumelií53 a velikým Venetikem,54 nenajdeš město, vesnici či usedlost, kde by nežili Arméni. Neboť pro naše hříchy, velké jako moře, jsme byli rozptýleni po celé zemi jako prach. Nechť se Bůh nad námi smiluje.55 [Zde ve Stampolu] je arménským patriarchou vardapet jménem Grigor Kesaraci,56 velmi pevný ve víře, jeden z předních, živen svatostí, velmi moudrý a sečtělý ve Starém a Novém zákoně, je oddaný poustevnickému životu a dodržuje půst.57 Obvykle nejedl ani maso, ani nepil víno, každý den jedl jen sušené pokrmy, pouze v sobotu a neděli si dopřál máslo, sýr, ryby, olivový olej či vejce. V postních dnech jedl pouze jednou za dva dny. Zůstal jsem [tam v sídle patriarchy] půl roku. [Onen patriarcha] měl žáka z Džulfy,58 vzdělaného muže jménem Movses, velmi oddaného, vybraného chování, vynikajícího [ve znalostech] a světce, muže [bez poskvrny]. Nebylo dne bez osmi kánonů žalmů 126
1. Cesta ze lvova do konstantinopole
Arménský kostel sv. Bohorodice (surb Astvacacin) u apoštolského patriarchátu
v Istanbulu. Foto: Petra Košťálová.
127
Šimon polskÝ
Istanbul na vyobrazení z díla Georga Brauna a Franze Hogenberga, Civitates Orbis Terrarum, Theatri Praecipuarum Totius Mundi Urbium, Kolín nad Rýnem 1572. Hebrejská univerzita
v Jeruzalémě. Židovská národní a univerzitní knihovna.
a neztrácel nikdy ani hodinu. Ve dne v noci bděl [na vigíliích] a modlil se na kolenou. Neustále si četl v Písmu svatém. Mezi takovými muži, v nichž má Bůh zalíbení, jsem zde přebýval. svatá sofia 5 9 Jednoho dne jsem se obrátil na místního člověka a šli jsme spolu prohlédnout si Svatou Sofii, [chrám], který všichni touží spatřit. Zaplatil jsem šejchům60 za to, aby nás vpustili dovnitř. Spatřil jsem velikost a nádheru toho chrámu, jeho šířku a výši, a zaradoval jsem se nad slávou, jež se vzdává Bohu. Nikdy jsme totiž 128
1. Cesta ze lvova do konstantinopole
nespatřili podobnou stavbu. Uvnitř jsme viděli obrovské podivuhodné sloupy, dlouhé i střední délky, z různého mramoru a jemné, krásné na pohled. Některé červené, jiné bílé jako sníh, jiné světle modré a další zelené, některé černé a jiné barvy meruňkové.61 A ještě jiné vícebarevné. Polovina z nich byla ozdobena sochami a řezbami, další byly zdobeny zlatem a lapisem lazuli. Musel bych mít tisíc očí, abych se mohl vynadívat a potěšit se krásou tohoto díla. V chrámu byl jeden veliký sloup, u země široký [tak, že by jej člověk mohl obejmout], celý z bronzu, z něhož každodenně před očima všech vytéká tekutina.62 Nalezl jsem knihy pravící, že se tam nacházejí ostatky svatého Lusavoriče63 a Grigora Teologa.64 Otázal jsem se, proč že je [ten sloup] [pokrytý] bronzem, a strážci mi odpověděli, že se tak děje kvůli velkým zástupům, které sem přicházejí, muslimové i křesťané, muži i ženy. Berou do rukou [ty zázračné kapky] a potírají si jimi obličej. Od tolika rukou už je sloup o dva až tři prsty ohlazen. A proto je také sloup zakryt bronzem, aby nebyl [zcela zničen]. Požádali jsme, zda by nás vzali nahoru. Až ke kupoli to jsou tři patra. Otevřeli nám dveře a my jsme vystoupali po stovce schodů až do patra a pak vedlo ještě sto schodů až na [samotný] vrch. A každé to patro bylo tak veliké, že i kdyby se tam shromáždilo na třicet tisíc lidí, ještě by se nezaplnilo. Tam jsme spatřili podivuhodná díla. Na západní straně jsou dvě desky z mramorového kamene, který propouští světlo a kterému se v jazyce Tačiků říká janar taš.65 Viděli jsme tam vyobrazení Kristova umučení.66 A taktéž obraz všemi požehnané Panny Marie, obrazy svatých apoštolů, proroků, hajrapetů a dalších světců, které pohani tak poničili a smazali, že po nich zůstaly jen stopy. Pak jsme se vydali dál a spatřili jsme stěnu s dveřmi, která byla z bílého mramoru, nad nimi vyřezané obrazy Ježíše a dvanácti apoštolů. Také byly poničené a poškrábané. Vstoupili jsme těmi dveřmi a uviděli jsme hrob, na němž byly jen dva kříže. Otázal jsem se, komu náleží, a bylo mi řečeno, že králi Konstantinovi.67 Avšak jiní [mi řekli, že je to hrob] stavitele. Poté jsme vystoupili padesát schodů nahoru [do kupole] a tam bylo ze čtyř stran okno, z něhož se město jevilo jako vejce [na dlani]. Viděli jsme odtamtud 129
Šimon polskÝ
mnohé domy a mnohé další stavby, což ani nemohu popsat, abych čtenáře a posluchače nenudil. Za všechno, co jsem spatřil, jsem vzdával chválu a slávu Bohu, za to, že mně, bezcennému hříšníkovi, dal tu cennou příležitost spatřit Svatou Sofii, jejímuž staviteli a tomu, kdo ji nařídil postavit, na tisíckrát žehnám. Mohou snad něčí ústa vychválit tuto stavbu nebo o ní vyprávět, byť třeba jen o tom, kolik stála, nebo o její kráse? Neboť jak ji mohu vychválit, jak jí projevit úctu, ke komu či k čemu připodobním Svatou Sofii, já, nevzdělaný prosťáček v kruhu naší církve? Vždyť ji vystavěli svatí panovníci a posvětili svatí hajrapeti a andělé ji oslavovali. Pobývalo v ní tři sta osmnáct patriarchů z Nikaje68 a dalších sto padesát, kdož pokračovali v jejich díle. Neboť stejně jako Petr a Pavel povznesli Řím, tak byla nad celý svět povznesena velká Konstantinopol vardapety, světly veškerenstva, stvořeními Božími, Grigorem Teologem a Janem Zlatoústým.69 Nesmírné a četné počty ostatků má [město Konstantinopol], taktéž mnohé vzácné poklady a cenné perly. Velké zázraky činí Sofia dodnes. Mnozí mi vyprávěli, [že se děly v době,] kdy jsem tam pobýval. V roce 1058 [1609] přikázal vladař [sultán] stavitelům, aby opravili [chrám]. Jeden z nich chtěje vykonat svou potřebu, neměl nic po ruce, vymočil se tedy do mísy, v ní vše smíchal a chtěl se pustit do díla. Avšak Svatá Sofia takové bezbožné dílo nesnese. Sama [Sofia] jej zvedla a před očima všech jej i s tou vázou shodila ze střechy. Jeho tělo se na zemi roztříštilo na kusy stejně jako zlý Simon čaroděj.70 A těch, kdo to viděli, se zmocnil velký strach. Když se ta pověst donesla až ke králi, užasl, vzdal úctu Bohu a vydal rozkaz, že takový opovážlivý a nestoudný čin se už nikdy nesmí stát. Každý, kdo by chtěl konat potřebu, musí v kleci sestoupit dolů. A tak ve svatosti a bázni sloužili [Svaté Sofii]. Tento zázrak mnohé udivil. Já jsem jej [sice] nespatřil na vlastní oči, ale slyšel jsem o něm od důvěryhodných mužů, Arménů,71 Řeků72 a Tačiků, kteří tam pracovali, rovněž jsem o něm slýchal od khahanů. To přineslo slávu a úctu nejsvětější Trojici, Otci, Synu a svatému Duchu, hrdost křesťanům a trest pro nevěřící a odpadlíky,73 [kteří popírají] slávu svatého Boha. Avšak běda, přeběda mně hříšnému. 130
