Čím se ekologie zabývá
Čím se ekologie zabývá
Ekologie je věda zabývající se studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím a mezi organismy navzájem.
Obsahové příklady
tolerance organismů k prostředí a adaptace na ně; místo organismů v prostředí – ekologická nika; časoprostorové změny výskytu, početnosti a aktivity organismů; ekologické podmínky rozšíření organismů na zemském povrchu; potrava jako základní ekologický faktor; vzájemné vztahy organismů v populacích a společenstvech, evoluce těchto vztahů; ekosystém, jeho struktura a funkce, produktivita ekosystému; systémová analýza a prognóza.
Dubové lesy východu USA Příklad systémové analýzy vztahů
dub (Quercus rubra) má semenné roky po 2 až 5 letech
žaludy jsou hlavní potravou křečíka bělonohého (Peromyscus leucopus)
křečík je hlavním predátorem kukel bekyně velkohlavé (Lymantria dispar)
populační explose (x 104 ) bekyně působí defoliaci dubu = žádné žaludy
úroda žaludů přitahuje do lesů jelence (Odocoileus virginianus)
křečíci a jelenci jsou primárními hostiteli klíštěte (Ixodes scapularis)
klíště je vektorem borélie (Borrelia burgdorferi), původce lymské boreliózy u člověka Ilustrační obrázky
Postavení ekologie
Zaměření ekologie Dělení podle úrovní organizace živé hmoty
Jedinec
Společenstvo
Populace
Autoekologie
Demekologie
Synekologie
Jak na jedince působí jeho abiotické a biotické prostředí a jak on ovlivňuje je.
Proč jsou nebo nejsou určité druhy na daném místě přítomny? Proč je daný druh početný či nepočetný a proč se jeho početnost mění?
Jaké je složení a struktura společenstva? Jak společenstvo funguje - jaké jsou dráhy energie, živin a dalších látek ?
Zaměření ekologie další úrovně
Stanoviště Moře, sladké vody, souše, lesy, bukové lesy
Funkční skupiny Producenti, konzumenti,
Výzkumné metody Experimentální metody, matematické metody
Zaměření ekologie Dělení podle taxonomických skupin Ekologie se může zabývat obecnými principy a zákony (OBECNÁ EKOLOGIE), může se však věnovat také konkrétním taxonomickým skupinám organismů či konkrétním druhům (SPECIÁLNÍ EKOLOGIE)
Ekologie mikroorganismů
Ekologie rostlin
Ekologie živočichů
Nižších rostlin
ptáků
Kostřavy luční
Orla mořského
Co není ekologie ?
člověk protestující proti globalizaci člověk napadající prodejny McDonald´s člověk brojící proti využívání jaderné energie člověk sbírající odpadky v CHÚ člověk, který třídí odpad ….
Ekologické obory
Za východiska ekologie při jejím vzniku i při aktuálním studiu je nutné považovat zejména systematiku organismů a evoluční biologii. Ekologie jako biologická disciplína je závislá na poznatcích z morfologie, fyziologie, genetiky a biochemie. S ekologií se prolíná biogeografie, etologie, parazitologie a epidemiologie. V souvislosti se studiem vlivů abiotických faktorů na organismy i působením organismů na neživé prostředí, proniká do sféry klimatologie, hydrologie, pedologie a geologie. Moderní ekologie využívá poznatků a postupů matematiky, kybernetiky a obecné teorie systémů.
Ekologické obory
Ekologie obecná zobecňuje ekologické jevy bez ohledu na prostředí a toxonomickou skupinu.
Ekologie speciální při studiu se zdůrazňuje význam některé taxonomické skupiny, takže existuje ekologie živočichů, rostlin ap.
Autekologie předmětem studia je jeden biologický druh (např. antropoekologie).
Ekologické obory
Synekologie předmětem studia jsou celá společenstva a jejich soubory, sukcese, tok energie, produkční otázky, změny způsobené člověkem.
Demekologie populační ekologie, která zkoumá strukturu a vztahy v populacích ve vztahu k prostředí.
Ekologie krajiny se věnuje těm vztahům organismů a prostředí, které mají vliv na vzhled a ráz určité části zemského povrchu.
Ekologické obory
Ekologie vytváří s jinými obory mezioborové disciplíny. Na pomezí jiných biologických oborů vzniká například, biogeografie, ekofyziologie, etoekologie, ekogenetika, ekopatologie.
V poslední době je ekologie často zaměňována nebo ztotožňována s naukou o životním prostředím člověka.
Nauka o životním prostředí environmentalistika částečně s ekologií prolíná v otázkách souvisejících s biologickou podstatou člověka s jeho ovlivňováním a využíváním ekosystémů.
Otázky ???
Ekologické faktory Úvod - abiotické a biotické (obecná část)
Faktor ? Co to je ?
Faktor = jakýkoliv činitel, který ovlivňuje organismus. Faktory buď působí jako podmínky prostředí, nebo se uplatňují jako zdroje. Faktory ovlivňují přítomnost určitých druhů a tím limitují jejich rozšíření, aktivitu, metabolismus, růst, rozmnožování, úmrtnost stěhování jejich působením dochází ke vzniku nejrůznějších evolučních přizpůsobení i nedědičných změn
Faktory - obecné pojmy Abiotické
Fyzikální faktory prostředí
Chemické faktory prostředí
Biotické
vztahy uvnitř populace (vnitrodruhové vztahy)
vztahy mezi populacemi (mezidruhové vztahy)
(klimatop) půdy (edafotop) a vodního prostředí ( hydrotop) Samostatnou skupinou faktorů jsou faktorty potravní (trofické ), které se u rostlin prolínají s faktory abiotickými a u živočichů s biotickými.
Význačné postavení zaujímá člověk jako ekologický faktor (atropogenní).
Faktory - obecné pojmy
Celkový soubor abiotických faktorů prostředí se označuje jako ekotop. Faktory, které se v pravidelných intervalech opakují jsou označovány jako faktory periodické (střídání se světla a tmy během 24 hodinového cyklu, změna teploty v závislosti na ročních obdobích ), nepravidelně se projevující jsou faktory neperiodické (např. záplava, oheň, lidské působení, abnormální výkyvy teploty, ). Morfoplastické faktory - působí vznik morfologických změn. Fyzioplastické faktory - ovlivňují fyziologické pochody ( např. hospodaření vodou organismy v extrémně suchých prostředích ). Etoplastické faktory - vliv na chování živočichů (chování pouštních živočichů v boji proti přehřátí a vyschnutí ).
Ekologická nika a ekologická valence Ekologická valence
Organismy vyžadují ke své zdárné existenci určitou kvalitu ekologického faktoru (teplotu, vlhkost, potravu, stanoviště…). Tolerované rozmezí působení kteréhokoli ekologického faktoru, v nichž může organismus žít, nazýváme ekologická valence (potence, amplituda).
Ekologická nika a ekologická valence Ekologická nika
Ekologická nika zahrnuje zapojení druhu v potravních sítích (potravní nároky), požadavky na další zdroje (světlo,vodu, minerální látky), jeho prostorové nároky (umístění hnízda, místa výskytu, odpočinek, úkryty), časové rozložení aktivity (den a sezónní rytmy), požadavky na místa a období rozmnožování a další životní projevy. Každý druh se vyznačuje specifickou ekologickou nikou.
Základní nika - výsledek evoluční historie druhu a představuje geneticky daný potenciál jeho funkčního zapojení. Realizovaná nika - je vždy užší a je výsledkem konkrétní situace v obývaném prostředí. Dochází k jejímu omezení vlivem abiotických podmínek i nejrůznějšími vztahy k ostatním druhům ( potravní nabídka, konkurence).
