ILLINOIS UNIVERSITY OF ILLINOIS AT URBANA-CHAMPAIGN

O! ILLINOIS UNIVERSITY OF ILLINOIS AT URBANA-CHAMPAIGN

PRODUCTION NOTE University of Illinois at Urbana-Champaign Library Brittle Books Project, 2010.

COPYRIGHT NOTIFICATION In Public Domain. Published prior to 1923.

This digital copy was made from the printed version held by the University of Illinois at Urbana-Champaign. It was made in compliance with copyright law. Prepared for the Brittle Books Project, Main Library, University of Illinois at Urbana-Champaign by Northern Micrographics Brookhaven Bindery La Crosse, Wisconsin

2010

LVEVEH:

lEZDYHHY P.UCH tWŽH

*K *£$.Kv ^&%

W\

ViiíMkov\ HUMORISTICK\

KNIHOVNA

F. VEVER:

BEZDÝMNÝ PRACH ILLUSTROVAL J ULRICH

NAKLADATEL

Jos

R VILÍMEK V ?R\ZF

TISKEM UNIE V PRAZE

2CUL.

&é>

Jarní igarkaa. ozsáhlé, jako stůl royné cvičiště N — s k é posádky probouzelo se ze sna. Ř a d o u vysokých topolů, vroubících jeho východní kraj, trousily se první slu neční paprsky po zrosené, nedávno zkosené trávě, z níž jen osamělé chudobky a žluté luční kvítky bojácně vystrkovaly přes noc pozvednuté hlavinky. Kdesi za cvrkal cvrček, jiný mu odpověděl a za krátko celá rovina zněla jich hlasem, jako by ještě té chvilky kli du chtěli použiti, než zase těžké podrážky komisních bot vyruší je v ranním koncertu. Po silnici z města přicválala tlupa jezdců, adjutanti a trubači, s důstojníkem od generálního štábu v čele. Za nimi ve zvlhlém p r a c h u silničním plahočila se malá četa pěchoty.

R

l

\ 6

F. VEVER

BEZDÝMNÝ PRACH

Důležitou úlohou, postavením brigády ku dnešní jarní přehlídce pověřený důstojník označil zástupcům jednotlivých praporů, tlup a ústavů vykázaná místa, nahlížeje při tom s důležitou tváří do plánu, na němž bylo místo každého oddělení, každého děla a vozu přesně vytknuto, na němž vůbec celá brigáda, od ge­ nerála do tambora, v měřítku 1:12.000 byla kreslena. Bez plánu není žádná paráda možná; od náležitého vypracování plánu závisí mnohdy celý osud této vo­ jenské podívané; bez plánu by se ani na největší „exercierplatz" všecko nevešlo, jedna kumpanie by snad lezla na druhou, pekaři by se ocitli'někde u mu­ ziky, vozy červeného'kříže by se pletly do cesty ka­ ňonům — ptroto se po celou zimu na těchto plánech neúnavně pracuje. Hodinu před početím představení stála již „ko­ 4 stra * celé brigády na cvičišti. Šarže jednotlivých setnin stály vyřízeny, vzdálenosti byly odměřeny. Vypa­ dalo to jako vyhrazená sedadla někde v aréně; setniny mohou jen přijíti, sklapnouti prkénko a postaviti se „Habt achtl" Od města zanesl sem ranní větřík několik zmate­ ných tónů jakéhosi pochodu; z& chvíli zaprášilo se na silnici, mrak prachu blížil se a rostl, až vynořil se z něho nejprve plukovníkův hnědák, pak zaleskly se nástroje hudby ve slunci a jedna setnina za drulíou vystupovala jako z mlhy na scénu. Trubka plukovního trubače zavřeštěla „pozor*', hudba spustila nový pochod a co ještě ocas dlouhé plukovní kolony ztrácel se v mračnech prachu, zaují­ mala již první oddělení vyhrazená svoje místa.

JARNÍ PARÁDA

Cvrčkové zalezli do děr, chudobky rychle ztulily hlavinky do trávy, ptáci skryli se ve větvích topolů, nad nimiž sluníčko již se docela vyhouplo a se zdvo­ jenou vřelostí jalo se vysušovati zarosenou trávu, aby lesk parádních bot její vlhkostí neutrpěl. Po celé ro­ vině, ve vší přírodě vůkol jako by pojednou zavládla vojenská kázeň. N a vysokém žluťáku přikvapil pan brigádník, zá­ řící uniformou i obličejem, s vlajícím zeleným chocho­ lem na klobouku, usmívající se již nyní v příjemné předtuše pochvalného uznání, kterého se mu zajisté za zdařilé předvedení brigády dostane. Po mnohaletém pobytu ve všech možných vojen­ ských úřadech a ústavech, stav se velitelem brigády, prožíval pan generál teprve nyní první léta lajtnantská. Líbě se sám sobě v lesklé uniformě generála, tasil právě tak rád šavli v čele brigády, jako novo­ pečený poručík, vedoucí v neděli mužstvo s hudbou do kostela. Svoje bohaté, u psacích stolů celého mini­ sterstva nashromážděné zkušenosti rád používal k do­ bru služby a k potěšení svých podřízených. Jedno z jeho důmyslných a praktických zavedení mělo se i při dnešní poradě osvědčiti. Aby se zdlouhavé a namáhavé řízení a rovnání tlupy při podobných příležitostech, jako je dnešní jarní přehlídka, urychlilo, bylo nařízeno, aby každá setnina nesla s sebou šňůry, na kterých šestikroková vzdále­ nost mezi jednotlivými četami a setninami byla zna menána uzlíky. T a t o šňůra natáhla se na obou kříd­ lech setniny od první čety až ke čtvrté, šarže n a křídle \ žala uzlík do ruky, přitiskla ho na šev kalhot, špyra

8

F

VEVER

BEZDÝMNY PRACH

se natáhla a předepsaná vzdálenost byla dosažena bez počítání kroků a bez dlouhého rovnání. N a k o m a n d o ,,pozor" pustí šarže šňůru na zem, jkde jí v trávě za­ jisté žádné sebe ostřejší oko vyššího představeného nepostihne. Dnes bylo tohoto důmyslného prostředku použito po prvé prakticky. Za chvilku stál celý pluk vyřízen, setniny byly jako škatulky, se všech v stran svázané provázky, v a b y se nerozpadly. Jen jedenáctá setnina nebyla ještě v úplném po řádku. Stále byly ještě hlavy v právo a hejtman, je­ den z těch m á l a důstojníků, kteří sloužili od pí­ ky, nemohl svůj houfec vzdor šňůrám a uzlíkům při­ vésti do rozkošného útvaru škatulky. „ Z a t r . . . šňůry, jak živ jsem to neviděl. Ještě dají každou setninu zasaditi do rámečku," bručel si starý do šedivých knírů. Času však nebylo již nazbyt. N a silnici zahrčel kočár, přivážející Excellenci. T r u b a č zařičel signál, na k o m a n d o letěly hlavy v právo, ruce n a pažby, hud­ ba spustila hymnu, tamboři vrtěli ,,generálmarš" a jeho Excellence, vystoupivši z kočáru, vyšinula své ob­ jemné bříško na připraveného komoně a mírným klu­ sem blížila se k pyšným, pevně jako zeď stojícím řa­ dám udatných branců, pozdravována tisíci, ne právě duchaplnými pohledy. Sledován skvělým, lesknoucím se průvodem, pře jížděl velící generál volně kolem řad, blahosklonně se usmívaje a kývaje rukou pozdravy důstojníkům. V jeho přívětivé tváři zračila se spokojenost; líbily

JARNÍ PARÁDA

9

se mu ty přesně vyměřené obdélníky, těšil jej lesk nových uniforem a třpyt vyleštěných knoflíků. Brigádník, jedoucí za n í m se skloněnou s'avli, vztyčoval se hrdě v třemenech, prsa se j n u dmula a ra­ dostné zadostiučinění plálo tnu ve zraku. V duchu snad již zabýval se myšlenkou, dáti si svůj provázkový vy­ nález pro rychlé a přesné vyřízení různých oddělení voj sk patentovati. Jeho Excellence minula již přední čety a na levém křídle pluku zatočila ostře zpět, by si i druhé čety z blízka prohlédla. V uctivé vzdálenosti za ním pro­ jížděl celý zářící průvod mezerou mezi prvními a druhými četami. Kůň pana velícího hrdě si vyšlapoval, hravě po­ hazoval hlavou, kousaje uzdu a házeje bělostnou pěnu po nových kabátcích mužstva. Vysoký představený, dobrácky se usmívaje, pro­ hlížel si osmahlé tváře statných synů Maršových, dí­ vaje se jim do očí, jako by chtěl vyzkoumati, co asi v těch mnoha na něho upřených pohledech je všecko obsaženo. Jeho mírný, výborně vyškolený kůň kráčel stejno měrným, pružným krokem dále. Pojednou se zarazil a po očku zamžoural zpět, jako by byl v rozpacích, co činiti. Poslušen však mírného tlaku lýtek všemocného svého jezdce, pohodil hlavou, vzpřímil šíji, povznesl klidně štíhlý svůj předek a tichým, však mocným od rázem zadních nohou přenesl se v dlouhém, elegant ním skoku přes — šňůru, nataženou mezi četami jede nácté setniny.

10

r

VEVER

BEZDÝMNÝ PRACH

Přenesl se — ale sám. Tělo jeho Excellence, ne­ připraveno na tuto cestu v poněkud vyšších vzducho­ vých vrstvách, podřízeno pravidlům setrvačnosti, sne­ slo se tiše k zemi. Nemůže se říci, že jeho Excellence spadla s koně; ne, kůň proklouzl lehce pod jejím tě­ lem, skočiv přes šňůru, kdežto jeho velitel zůstal se­ děti před ní, ovšem v málo imponující a v plánu pro dnešní parádu nevytknuté posici.

S kloboukem na stranu pošinutým, nohy rozta­ žené, jako by cítil ještě sedlo pod sebou, ruce v bílých rukavičkách zabořené do trávy po obou stranách ku­ latého bříška, seděl pan komandující na matce zemi a s nechápavým pohledem zíral na nepředvídanou pře­ kážku, na šňůru, kterou šarže jedenácté setniny, lek­ nutím téměř zkamenělé, ještě teď křečovitě tiskly na švy svých parádních kalhot. Od šňůry obrátily se zraky jeho Excellence k bri­ gádníkovi, který překvapením zapomněl složiti obli*

JARNÍ PARÁDA

11

čej do náležitého výrazu k situaci se hodícího, a kol jehož rtů stále ještě pohrával spokojený úsměv, kdežto z jeho očí již mu hledělo čiré zoufalství. A oči mužstva, provázející dříve povzneseného na­ de všecky představeného, poslušný ještě stále platí­ cího povelu „v právo hleď", snesly se k zemi a obklo pily Excellenc pána množstvím bezvýrazných pohledů. Jarní přehlídka byla brzy skončena. Jeho Excel­ lence, vzdor tomuto neočekávanému sestupu, vyjádřila se uspokojivě o vzhledu a výcviku vojska. Pan bri­ gádník si však svůj vynález patentovati nedal, neboť ku příští parádě táhly již setniny bez šňůr. Jedenácté setnině velel nadporučík; setník prý ná­ sledkem pádu jeho Excellence povážlivě onemocněl.

Zasnoubení potmě* Vojensko-spiritistická historka.

adporučík Jovacz byl již syt mládeneckého života, znechutily se m u obědy v důstojnické menáži a večeře v různých restaurantech. Pokoj, jejž obýval v ti­ ché ulici pohlíž kasáren, zařízený s obvyklou lacinou elegancí pronajímaných pokojů, zdál se m u pustým a neútulným. Služba připadala m u stále namáhavější,

N

ZASNOUBENÍ POTMĚ

13

volné chvilky, trávené doma, na procházkách neb v ka várně, stále delšími a nudnějšími. Nadporučík Jovacz cítil se vůbec všecek zemdlen, unaven tělesně, zatím co jeho duch byl stále svěží a pružný. T e n t o nezvyklý stav snadno lze si vysvětliti tím, že dvanáctiletou důstojnickou službu u setniny obstarával Jovacz ponej­ více nohama, kdežto prameny jeho jsil duševních, z nichž ve službě i v soukromém životě zřídka kdy naskytla se mu příležitost čerpati, zůstaly neporušeny a nedotknuty. Dík této šťastné náhodě mohl nadpo­ ručík Jovacz klidně přemýšleti o nedostatcích mládeneckého života a jen dlouholetou vojenskou službou neobroušená bystrost ducha přivedla ho k poznání, že není dobře člověku býti samotnému, a že je na čase, aby i on, nadporučík Jovacz, mladý, zdravý, po úsudku jiných hezký, ve spořádaných poměrech žijící muž vy­ hledal sobě družku, jež sdílela by s ním slasti a strasti důstojnického života. A vskutku, nadporučík Jovacz měl všecky vlast­ nosti řádného manžela, jež obyčejně jsou zárukou trva­ lého, klidného štěstí manželského. Byl dobrák od kosti; dobrota jeho srdce dívala se m u často s jakýmsi — naivním výrazem z kulaté, opálené tváře, malýma, še­ divýma, vždycky jakoby udivenýma očima. Byl velmi solidní a hospodárný, takže se svou gáží vycházel vždy v dobrém souladu až do konce měsíce. Byl čistotný a pořádku milovný, což v manželství také padá na váhu dobrých vlastností manželových. Tento dokonalý ženich měl jen jedinou vadu, a tou byla — pleš. Holá hlava nepřekáží sice počestným mládencům vstoupiti do stavu manželského, aniž za2

14

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

strasuje dámy chtivé čepečku, jak dokazuje úctyhodný počet plešatých manželů, ale holohlavý, pětatřicetiletý, jinak hezký nadporučík je přece jaksi nezvyklým zje­ vem v životě. Nelze se tedy diviti, že Jovacze neza­ sloužená holohlavost trápila a že vynasnažil se seč byl, aby ji před veřejností ukryl. Dík pokročilému umění vlásenkářskému se m u to také podařilo. Jovacz nosil vlásenku a to vlásenku tak dokonalou, že i většině mladších důstojníků pluku zůstala holost jeho hlavy hlubokým tajemstvím. Jovacz opatrně chránil své ta­ jemství, v čemž byla m u i jakási tichá shovívavost soudruhů nápomocna. Zvoliv příznivou chvíli při změně posádky k pokrytí lesklé lysiny n a hlavě zdařilým vý­ robkem vlásenkářským, objevil se v nové velké garnisoně s bujným vlasem. Snášeje nějaký čas trpělivě více nebo méně nepokryté narážky vlasatých kama­ rádů, dočkal se přece chvíle, kdy jeho pleše bylo zapomenuto a jeho vlasů jen diskrétně vzpomínáno v úzkých kroužcích starších druhů. Rozhodnuv se, že se ožení, nadporučík Jovacz jal se ihned jednati. Zahájil zvláštní taktiku. Postupoval přesně dle vojenských pravidel jako pravý voják a budoucí vojevůdce. Zvoliv si cíl, zavedl pátrání, než zahájil oblehání. Pátral všemi směry, nezapomínaje na důležitou ve válečnictví otázku finanční, jsa pevně odhodlán, nevydati svobody a lesku své osoby laciněji, než jak byla zákonem, stanovícím výši kaucí, oceněna. Když vyzvěděl vše, čeho bylo třeba, jal se útočiti, využitkuje dovedně slabosti protivníkovy. Mí­ lo vala-li jeho vyvolená hudbu, zamiloval se do hudby Jovacz také. Navštěvoval koncerty a divadla, cell hu-

ZASNOUBENÍ POfMf'

If)

dební kutiky a porážel hudby milovnou dámu svými na rychlo mobilisovanými vědorřiostmi. Jezdil-li před­ mět jeho tužeb na kole, Jovacz koupil si na splátky stejnou zbraň, čtyři odpoledne porážel vojáky a lá­ mal mladé, nově vysázené stromky v kasárenském dvo­ ře, až seděl pevně v sedle svého kola. T a k během roku Jovacz zkusil se ve všech zbraních, uvedl do boje umění i sport, stal se amateurem ve všech obo­ rech, všude přivedl to k jistému stupni dokonalosti, ale všecky jeho útoky selhávaly; pevnosti jím oblé­ hané nepadaly ani nekapitulovaly. Příčiny byly růz­ né, nadporučík Jovacz však o nich nepřemýšlel, zaujat vždy přípravami k novým podnikům a tažením. T u kteréhos zimního večera osud sám zkřížil jeho další výbojné plány. Jovacz tou dobou holdoval sportu bruslení, jehož pomocí doufal přiblížiti se k dívce, k níž právě zahořelo jeho vojenské srdce. N a klu­ zišti denně obléhal vyvolenou pevnost v odvážných sice, ale ne příliš ladných obloucích a měl již v úmyslu zahájiti dnes rozhodný útok, když stihl ho zase jeden z jeho taktických malheurů. V nejkritičtějším okamži­ ku, když již operoval v dosahu jejích zářivých zraků, Jovacz padl, a nedosti na tom, že objevil se takto před ní v póse pro dobyvatele ne právě povznesené, měl ještě i smůlu, že při pádu přetrhl si na obou kolenou nové modré spodky, čímž byl nucen bojiště rychle opustiti a všech dosud vydobytých výhod se vzdáti. Pečlivě skrývaje pláštěm známky své porážky, vracel se Jovacz v nepříliš růžové náladě domů, když na blízku svého bydliště střetl se se starým známým a přítelem Bekičem, jehož již delší dobu neviděl.

16

F. VEVER BÉZDÝMNÝ PRACH

,,Ach, Jovaczi, to jsem rád, že tě mám!" přiví tal jej Bekič radostně, zavěsiv se mu ihned v rámě. „Přicházíš jako na zavolání, hledal jsem tě. Obrať a pojd okamžitě se mnou; výborně se pobavíš." „Nemohu, odpusť, příteli, jdu z ledu, musím...", odporoval nadporučík. „Nic nevadí, nic nevadí," přerušil jej Bekič hluč ně, táhna ho za sebou v opačnou stranu. „Jen pojď, nebudeš litovat !" Jovacz, jemuž jakýsi nepochopitelný stud bránil, aby se svěřil příteli se svou porážkou na ledě a je­ jími následky, vzpíral se veškerou mocí, snaže se vy­ prostiti se z Bekičových rukou. „Ale nebuď dětinou!" domlouval mu Bekič, veda ho nemilosrdně dále. „Jdeme do uzavřené společnosti, musím tě rozhodně přivésti; máme důležité sezení, chybí nám jeden.'* „Nech mne, abych se alespoň převlékl. Hned budu hotov — nemohu přece tak do společnosti!" prosil již Jovacz. „Nesmysl! K čemu se převlékat? Tam se na to nehledí. .Ostatně nemusíš ani odložit, zůstaneš v plá­ šti, seance je v nevytopeném, tmavém pokoji." „Jajcá seance, kam mne vlastně vedeš?" hrozil se nadporučík. „Ty se přece zabýváš spiritismem? Dnes to bude velice zajímavé! Pokusíme se fotografovati materialisovaný zjev." „Spiritismus?" žasnul Jovacz. „Jakživ jsem nic ta­ kového . . . "

*

ZASNOUBENÍ POTMI*

17

„Nic nevadí, nic nevadí/' konejšil jej Bekic. „Jen pojd, nebudeš litovat." z Jovacz zemdlen a rozladěn dal se bezmocně vléci násilníkem k neznámému cíli, nahlédnuv, že všecky protesty byly by marný. Po zádech ho mrazilo, pomyslil-li n a pláštěm zakrytý defekt spodků a v duchu si umiňoval, že ještě v posledním okamžiku pokusí se o útěk. Přítel Bekic seznamoval ho zatím cestou se společností, pro jejíž doplnění Jovacze zákeřnicky přepadl. Vedl jej k jakési paní Orašičové, své vzdá­ lené příbuzné, bohaté a neodvislé dámě, jež žijíc sa­ ma s jedinou dcerou (při zmínce o jediné dceři bohaté, neodvislé dámy Jovacz zbystřil sluch), zabý­ vala se spiritismem. S počátku činila prý tak jen pro zábavu. Později, vniknuvši do tajů zajímavé této, v hlu­ boké temno dosud se halící vědy a objevivši ve slastní dceři Zorce znamenité, přímo zázračné medium, od­ dala se paní Orašičová spiritismu s nadšením a pře­ svědčením badatele, překvapujíc své přátele při každé seanci novými zajímavými objevy v nevyzpytatelné říši duchů. ,,Uvidíš, že tě to chytne a staneš se spiritistoul" přesvědčoval Bekic nadporučíka vážně. „Jako já, také jsem nevěřil — a teď . . . " „Slečna Zorka je tedy mediem? Je mladá, hez­ k á ? " zajímal se Jovacz teď již o taje spiritismu. „Výborné m e d i u m ! Mladá? Nu, uvidíš!" ujišťoval Bekic vážně. Pod dojmem Bekičova vypravování slábl Jovaczův odpor, a když stanuli u cíle své pouti, byl nadporučík

18

í

VRV1XR

BEZDÝMNÝ PRACH

odhodlán, zkusiti štěstí se spiritismem. Bekič uvedl přítele do velkého, s jednoduchou elegancí zařízené­ ho pokoje a představil ho společnosti, která je již oce kávala. Vedle paní domu a její dcery, jež měla mno­ hem méně krásy a mladosti než vynikajících vlast­ ností spiritistického media — kterážto nesrovnalost val­ ně ochladila Jovaczovo nadšení pro s p i r i t i s t k y zá­ hady — byly tu ještě dvě ne již mlaclé dámy a jeden pán, jenž připravoval v rohu pokoje veliký fotogra­ fický přístroj k ohlášenému fotograí ování duchů. Paní Orašičová přivítala líbezně nadporučíka, vyslovujíc po­ těšení, že získala nového člena pro své intimní krouž­ ky, věnované záhadám posmrtného života, o jehož zá­ libě k tomuto zanedbanému oboru duševního bádání již od svého synovce m n o h o chvalitebného slyšela. T a k é slečna Zorka měla pro Jovacze přívětivý úsměv a její poněkud povadlá líce hořela, když vybízela ho, aby odložil a usedl d o jejich kruhu. Jovaczovi se zdálo, jako by teď již jakási neznámá medijní síla linula z její bytosti, uchvacujíc ho a působíc mu nepříjemné mra­ zení po těle. Vymluviv se n a silné nachlazení, jež nedovoluje mu odkládati plášť, odepial opatrně šavli a čekal v jakémsi nevolném rozechvění n a budoucí věci. Paní domu jako předsedkyně spiritistického kroužku vysvětlila stručně úkol dnešního sezení. Vý­ sledky, jichž docíleno bylo na různých místech při pokusech fotografovati medijní zjevy, vnukly také jí myšlenku, pokusiti se o to, aby touto cestou osvětlila temno zahalující řádění duchů. Paní Orašičová, jsouc si vědoma neobyčejné medijní síly své Zorky, byla již předem přesvědčena, že pokus se zdaří.

^

ZASNOUBENÍ POTMĚ

19

Pan nadporučík, jenž je z nás neivetší, zhasne laskavě lampu," končila domácí paní svůj výklad. Jovacz, jemuž při výkladu otužilé spiritistky na­ skakovala husí kůže po zádech, vstal a stáhnuv ve­ likou uprostřed stropu visící bleskovku, zhasil světlo. Čirá, neproniknutelná tma zahalila pokoj a přítomné. Chtěje dosáhnouti rychle svého místa, obrátil se Jo­ vacz kvapně, narazil všiak při tom hlavou o spodek lampy, stažené dolů, čímž posunula se podezřele jeho vlásenka, která již pádem na ledě pozbyla asi své ob­ vyklé stability. V pochopitelném rozčilení a ve stra­ chu, aby tajemství jeho holohlavosti nebylo prozra­ zeno, sáhl Jovacz po vlásence, ale tak neopatrně, že místo aby ji v pádu zadržel, srazil ji úplně s hlavy. Teď stál tu v černé tmě, mezi neznámými lidmi, v oče­ kávání ještě neznámějších duchů — holohlavý. V pokoji bylo hluboké, příšerné ticho. Těžké, tlu­ mené dýchání osob neslo se tmavým, jako nekoneč­ ným prostorem, v němž každého okamžiku objeviti se mohl průsvitný zjev nějakého nebožtíka. Jovaczovi hrů­ zou vstávaly zbylé vlasy na hlavě, pot vyvstával m u ria čele a srdce mu bilo v těle jako splašené. Ztratil úplně vědomí místa a času, nevěděl, k a m se obrátiti, aby dospěl k svému místu, aniž věděl, jak dlouho již stojí v černé tmě bez vlasy a s přetrženými spodky na kolenou. S nadlidským n a m á h á n í m přemohl uchvátivší jej hrůzu a zavřev oči, aby neviděl případně zjevivšího se ducha, jal se opatrně, tiše spouštěti se na kolena. Zdálo se mu býti věčností, než ucítil měkký koberec pod koleny. Stejně tiše a opatrně jal se hledati rukama kolem sebe nešťastnou vlásenku. Nebyla však

20

F. VEVER

BEZDÝMNÝ PRACH

v dosahu jeho třesoucích se rukou a Jovacz, umíraje úzkostí, byl nucen lézti po kolenou dále a ohledávati zem něžně, tiše, jako by ji hladil. Pojednou dotkl se čehosi malého, teplého. T o byla asi čísi noha. V i Jovacz, jako ztrnu­ lý, zůstal chvíli v položení nadmíru kritickém, s rozta­ ženýma rukama opíraje se o zem, netroufaje si dý­ chati. Nic se však nehnulo; majitel­ ka nohy myslila asi n a duchy. Po chvíli odvážil se Jovacz k dalšímu hledárií. K o n e č n ě ! Jeho prsty zaryly se křečovitě do ja­ kéhosi měkkého, jemného předmě­ tu. Byla to jeho vlásenka. Jovacz pomalu se vzpřímil n a kolena. Zase se mu zdálo, jako by obličejem zavadil o cosi jemného, co tiše, tichounce zašustělo. Cítil něčí blízkost bezprostředně před sebou a slyšel zřetelně tlumený, těžký dech. Již zvedal opatrně vlásenku, rovnaje ji v rukou — když náhle, iako by blesk zazářil, oslňující bílé světlo rozlilo se pokojem

ZASNOUBENÍ POTMÍ-

21

a ozvalo se jasné, krátké klapnutí. Fotograf, jenž v temnu v lesknoucí se ploše holé Jovaczovy hlavy viděl, jak se zdá, očekávaného ducha, zapálil magne­ sium a otevřel přístroj. Současně ozval se pronikavý výkřik ze dvou hrdel. Sotva magnesiové světlo zhaslo, Jovacz, nasadiv si na zdař Bůh vlásenku n a hlavu, vrhl se ke svému místu. Zaplála sirka a rozžehnuty svíce. Zavládlo všeobecné rozčilení. Medium leželo v křesle zdánlivě ve mdlobách. Při poděšeném zvo­ lání matčině otevřelo oči a obrati vši se k zmatenému nadporučíkovi, usmálo se v rozkošných rozpacích. Mat­ ka, sledujíc pohled dcery-media, obrátila se k Jovaczovi vážně: „Pane nadporučíku, co to znamená? Vy jste kle­ čel před mou d c e r o u ? " Jovacz rozpaky zapomněl vstáti. ,,Já, milostivá p a n í . . . " koktal zděšeně, „sedím tu, ráčíte se snad m ý l i t i . . ." „Vy jste klečel před mou dcerou," opakovala do­ mácí paní slavnostně. „Vaše toileta vás sama usvědčuje,'* dodala, uka­ zujíc důstojným pohybem na Jovaczova kolena. Jovacz sklopil oči ke kolenům a zachvěl se zi­ mou. Seděl tu s pláštěm rozhaleným a trhliny jeho spodků svítily zrádnou bělostí vstříc přísným matči­ ným zrakům. „Milostivá paní," pokoušel se Jovacz o výmluvu, „to na ledě . . . proto jsem . . . " „Můžeme hned nabýti pádnějších důkazů," ozval se v tom hlas fotografa, jenž vyjmuv spěšně desku z přístroje, odkvapil do vedlejšího pokoje. 3

22

F. VFVKR

BTCZDÝMNÝ I'RACTT

\ ŠJchni umlkli v horečném očekáwiní. Za < h\ íli vrátil se fotograf a s vítězným výrazem ve t\ áři má­ val na rychlo vyvolaným obrázkem. Všichni, i sám Jovacz, seskupili se kolem fotografa, nahlížejíce po­ zorné na desku. Výkřik údivu rozlehl se pokojem. Obrázek představoval Jo\acze, klečícího těsně před mediem, slečnou Zorou, a sklánějícího důvěrně k je­ jímu klínu hlavu, však běda —• hlavu holou . . . !

Nadporučík Jo\acz neměl na \ ybranou. Dle mí­ nění přísně malinky byla její dcera jím kompronli­ tována. Rytířská povinnost velela, dáti zadostiučině­ ní. Uváživ všecky okolnosti a dospěv k přcs\ ědčení, že slečna Zorka až na mládí a krásu má všecky ostatní vlastnosti, jaké požadoval od příští své choti, a že neblahý obrázek v rukou neusmířené dámy byl by nebezpečným ,,corpus delicti", jímž úzkostlivě střežené tajemství jeho holohlavosti stále by bylo ohrožováno, nadporučík Jovacz rychle se rozhodl a — požádal o ru­ ku media-Zorky. Při oficielním zasnoubení odevzdána mu byla k uschování deska, na níž zachyceno bylo jeho první spiritistické vystoupení.

Těžké začátky. aždý začátek je těžký," utěšoval se kadet Kolakovič, když na strmé služební cestě, vedoucí k dalekým cílům jeho vojenských snů,- někdy klopýtl. A stávalo se mu dosti často, že někde zakopl a zavrávoral, ba mnohdy děkoval jen pouhé náhodě, že dokonce nepadl. Není to ovšem nic neobyčejného, neboť klopýtneme i na rovnější a pohodlnější cestě, než je cesta, ve­ doucí ke generálské hodnosti. A kadet Kolakovič smý­ šlel s pořekadlem, že špatný voják, kdo nemíní se státi generálem, zcela vážně. U mladého muže, jenž zvolil si vojenský stav za životní povolání, cítě v so­ bě bojovného ducha, jest takové předsevzetí sice velmi chvalitebné, ale — nepraktické. N a vojně alespoň tak bývá, že se každému, kdo se chce nebo m á něčím státi, špatně slouží. Setník, toužící po zlatém majorském

K

24

F. VEVER

BEZDÝMNÝ PRACH

límci, nadporučík, očekávající hodnost setníka, kadet, snící o zlatém důstojnickém třepení — všichni tito smrtelníci bývají zpravidla politování hodni. Kde jaký představený, každý cítí se býti povinen, přispěti jim radou, dáti jim příležitost zdokonaliti se v oboru služ­ by, jim dosud neznámém a vyžadujícím důkladnějšího a vyššího vědění, jinými slovy — každý chce, vždy jen v jejich vlastním prospěchu a v zájmu nejvyšší služby, jim sáhnouti n a zub. A toto sahání na zub — mnohdy bolestné, není-li zub zdravý — trvá tím déle a opakuje se tím častěji, čím dříve jejich přání, státi se něčím vyšším, přišlo ve všeobecnou známost. Šťa­ sten, komu se při tiché práci, nikým nepozorované, podařilo dočkati se chvíle, kdy pravidelný proud vo jenskeho života pozvedl ho k nejbližšímu stupni již tak vysoko, že nezbývá času ,,sahati mu na zub". Takový vojín stane se ,,něčím" bez předchozích bo­ lestných operací. Úmysl kadeta Kolakoviče, státi se generálem, ne­ byl sice ani jemu ani právě velícím generálům ne­ bezpečný, ospravedlňoval však jaksi a omlouval jeho ,,těžké začátky". I bez toho úmyslu byl by kadet Kolakovič obrátil na sebe pozornost představených, již proto, že byl kadetem, jimž v každé době věnována byla n a vojně přímo dojemná pozornost a péče, a na jejichž ,,zuby moudrosti" vždy rádo a často bylo saháno. Další a n e m é n ě závažnou příčinou, proč těšil se kadet Kolakovic od prvního svého vystoupení u plu­ ku všeobecné pozornosti, byly jeho vlasy. Kadet Ko­ lakovic měl vlasy zvláštní, těžko označitelné barvy : nebyly rusé, ani červené, a nemohlo se také o nich

TĚŽKÉ

ZAČÁTKY

25

říci, že jsou ryšavé. Byl to něžný odstín ze žlutá do červena přecházející barvy, kdysi i u d a m oblíbený, připomínající barvu srsti mladého telátka. Kadet Kolakovič pěstil svůj vlas s láskou a porozuměním, rozčesávaje ho koketně vpředu i vzadu. Ačkoli mezi ostatními, ponejvíce temnovlasými hlavami jeho sou­ druhů Kolakovičova ozdoba hlavy dosti nápadně vy­ nikala, bylo by si na ni jeho okolí časem přece zvyklo, kdyby se nebylo přihodilo cosi, čím staly se jeho vlasy u pluku památnými. Bylo to několik neděl po vstupu kadeta Kolakoviče do pluku, když za krásného teplého podzimního dne vytáhl celý pluk v parádě na cvičiště, aby se tam představil novému divisionáři, podmaršálkovi X. Podmaršálka předcházela zvěst, že holduje ještě sta­ rým tradicím ve voj stě, že je milovníkem parád a defilování a posuzuje zdatnost tlupy dle držení těla a pádného kroku vojáků. Proto již několik neděl před oznámenou parádou změněn byl program výcviku, a vojsko zanechavši vražedného řemesla, roznášejícího ve svých následcích žalost a pláč světem, cvičilo tak, aby působilo radost, když ne jinému, alespoň Jeho Excellenci. Kadet Kolakovič v parádní uniformě vykračoval pružně a vesele vedle své čety. Parádní ústroj slu­ šel jeho štíhlé postavě a červený límec kabátce jeho ruměnnému, dosud vojensky neosmahlému obličeji, na němž bylo pozorovati upřímnou radost z dnešního mí­ rumilovného zaměstnání pluku. P a r á d y na vojně se kadetovi Kolakovičovi rozhodně více zamlouvaly, než různé nekrvavé sice, ale přece namáhavé a drsné bitvy

26

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

a srážky. Při těchto cvičeních, jimiž podněcována byla lidská divokost a krvežíznivost a jež neměly jiného účelu, než tyto v člověku dřímající vlastnosti podro­ biti vojenské formě a disciplině, aby se lidé naučili methodicky a úspěšně se zabíjeti a ničiti — cítil se mladý, teprve do života vstoupivší muž jaksi stísně­ ným, jako by mu jeho láska k životu a radost z něho bránily oddati se práci, jejíž účelem byla smrt a zmar. A pak, mládí samo je jaksi parádní dobou života; na vážnou práci je k stáru času dost. Prozatím spa­ třoval kadet Kolakovič — shoduje se tu ve svých názorech bezděčně s novým divisionářem — v parádě vrchol výkonnosti a poslání vojska. Kdyby měl on co rozhodovat, byl by bez dlouhého; rozmýšlení zasta­ vil všecko nákladné zbrojení — čímž by se byl za­ vděčil poplatnictvu — a za to by byl věnoval větší péči uniformě, jež zvláště u kadetů zdála se mu pří­ liš jednoduchou a pro parády neúčelnou. Jedinou ozdo­ bou kadetské uniformy bylo po jeho 1 soudu jen mládí jejího nositele, a tato ozdoba nestála erár ani krej­ caru. Co by m u tedy uškodilo, k d y b y . . . Kadet Kolakovič vypial prsa a vzpružil nohy, po­ střehnuv dámy vylákané hudbou ještě v ranních ne­ dbalkách do oken. Pocítil tíhu tlumoku n a zádech a začervenal se rozpaky. T e n nešťastný tlumok! Byl by první, co by kadet Kolakovič odstranil. Tlumok se rozhodně nehodí n a kadetská bedra, jež jsou před­ určena v budoucnosti nositi jiná, důležitější břeme­ na, jako tíhu odpovědnosti vysokých velitelů, válečnou slávu armády . . . T e n beztvárný, těžký tlumok, podo­ bající se jakémusi srstnatému zvířeti, zavěsivšímu se

TÍLŽKť ZAČÁTKY

na šíji, kalil mu parádní náladu a kazil jeho parádní vzezření. K čemu je to? Jaké to bezúčelné, duchaprázdné zařízení! Kdyby v něm alespoň něco nesl, čeho by bylo lze při parádním výkonu použíti, pomádu, voňavku, pásku na vousy nebo příruční lékárničku, kdyby při dlouhém parádování udělalo se mu nanic, ale tak — kromě čtyřrohého prkenného rámečku v roz­ měrech tlumoku nic, pranic. A přece musí souměrnost svého vzrůstu a štíhlost svého pasu tak bezúčelně za­ krývati kusem telecí k ů ž e ! . . . Pluk zaujal postavení na cvičišti, a za krátko při­ jel divisional", zvědav poznati sbory svěřené jeho zku­ šenému vedení. Zdálo se, že je spokojen parádním vzhledem mužstva, a prohlédnuv jednotlivé setniny, na­ řídil defilování. H u d b a spustila plukovní pochod a setniny, jako natažené motouzy, táhly mimo představe­ ného. Přešla již i poslední setnina s kadetem Kolakovičem před zrakem divisionářovým. Divisionář, dí­ vaje se se zájmem za bystře kráčejícím oddělením, kýval spokojeně hlavou. Byl spokojen, nebylo lze ni­ čeho vytknouti, výcvik pluku byl vzorný. Pojednou se Jeho Excellence zadívala na záda poslední setniny a zdálo se, že cosi zvláštního upoutalo t a m její vysokou pozornost. Nový generál byl krátkozraký, pro­ to nakloniv se na koni a obratným pohybem vloživ 'sklíčko do pravého oka, jal se znova cosi prohlížeti. ,,Hm, zvláštní," prohodil, spustiv sklo s oka a obrátiv se k plukovníkovi, požádal ho, aby zavolal ve­ litele poslední setniny. V neblahém tušení obrátil přivolaný setník koně

28

I'

VEVER

BEZDÝMNÝ PR VCI1

a p n c \ á l a l k Jeho Excellenci. Za zády jeho setnínx odehrál se pak tento krátký výstup: ,,Eh . . . děkuji, pane setníku," přivítal generál set­ níka a otázal se ho u n a v e n é : „Prohlížel jste dnes své lidi?" „Ano, Vaše Excellence!" ,,Eh . . . zvláštní... a nepozoro\ al jste, hm, že má váš kadet tlumok . . . eh . . . příliš vysoko ?" Setník podíval se na záda kadeta Kolakoviče a shledav, že na nich visí tlumok v předepsané výšce, obrátil se k představenému a uctivě odvětil: „Prosím o prominutí, Vaše Excellence, nevidím, že kadetův tlumok je příliš vysoko." ,,Eh . . . vskutku . .. zvláštní věc," začal divisional" vleklým hlasem, nasadiv znova sklíčko do oka. „Přece vidím . . . eh . .. Nebo se mýlím ?" „Vaše Exzellence ráčí se mýliti," dodal si set­ ník odvahy. „Tlumok visí správně ve výši r a m e n . . . co Vaše Excellence ráčí viděti výše —• jsou kadetovy vlasy . . ." „ E h . . . v s k u t k u . . . výborně, pane setníku!" zvo­ lal generál překvapeně. „Vlasy, p r a v í t e ? . . . T e d y jeho vlasy . . . eh . . . vskutku . . . zvláštní barva vlasu . . . ne­ myslíte, pane plukovníku?" „Zajisté, Vaše Excellence, velice zvláštní," při­ svědčil velitel pluku. „Vskutku, pánové," pokračoval divisionář, obrátiv se k svému průvodu, „to vidím p o p r v é . . . a n o . . . eh . . . A snadno se z m ý l í . . . eh . . . zvyklé oko . . . hm . . . vojenský pohled, jak říkáme . . . eh . . . že by tato .. .

rĚŽKÍ- ZAČÁTKY

20

cli . . . shoda, mohla snadno způsobiti různá . . . eh . . . n e d o r o z u m ě n í . . . Nemyslíte, pane plukovníku?" ,,Zajisté, Vaše Excellence, velice snadně," přisvědčoval velitel pluku. ,,Zvláštní... o—je—di—ně—lé," mluvil divisionář unaveně dále. ,,Snad by bylo z á h o d n o . . . e h . . . v té věci cosi podniknouti, aby shoda barev . . . eh . . . vskut­ ku, neobyčejná . . . aby se . . . ano . . . pane setníku, pře­ mýšlejte o tom . . . eh . . . S Bohem, pánové . . . eh . . . byl jsem velice spokojen . . . pluk výborně . . . eh . . . " A Jeho Excellence odklusala ze cvičiště. Příhoda s tlumokem a vlasy kadeta Kolakoviče rozletěla se plukem dříve, než se pluk vrátil do ka­ sáren. Kadet Kolakovič stal se rázem hrdinou dne, stal se známým v pluku a v posádce. Jeho jméno pa­ matoval si kde jaký představený, znal je major, plu­ kovník, brigádník, divisionář, a kdekoli se tito hod­ nostáři objevili, slídili po jeho vlasech a volali jeho jméno. Při takové popularitě nemohly přednosti je­ jího nositele zůstati utajenými, což jest prospěsno, ale také ne jeho chyby, což jest nepříjemno, neboť chyb, bohužel, najde se i na vojně na každém vždycky více než předností. Od toho dne kadet Kolakovič nemohl chybovati nepozorovaně: nejmenší opomenutí, nejne­ patrnější opoždění při kterémkoli výkonu, malé neporozumění při cvičení — vše prozradily jeho vla­ sy, a všecko obdrželo jeho jméno. Jeho jméno znělo dvorem kasáren i na cvičišti neustále, pronášeno vše mi ústy, voláno nejrůznějšími hlasy. Ať cvičil se svou četou kdekoli, nikde nebyl jist; uprostřed cvičiště za­ znělo mu náhle v sluch, když mysle, že je nepozorován, 4

30

F. VEVER- RFZDÝMNÝ PRACH

popřál bobe d mužstvu chvíli klidu ; na zpátečním po chodu zahučelo mu v uších, když chtěje odměniti do­ brou práci mužstva, odcházel o pět minut dříve. Všu­ de, stále slyšel svoje jméno, zatím co druzí, jichž jmé­ no nebylo tak populární a kteří neměli na sobě ničeho, čím by se i na větší dálky lišili od ostatních, klidně pracovali, odpočívali a lenošili. A jak často bylo jeho jméno bráno n a d a r m o ! Mnohdy nebyl ani přítomen, a přece mu doma znělo v uších, neboť na cvičišti vyvolávali představení jeho jméno. Zvlášť krátkozra­ ký divisionář volal jeho jménem vše, co mu cestou zazářilo vstříc barvou jeho vlasu. N a pěšáka, ležícího v trávě, jehož tlumok mu padl do očí, zavolal Kolakovičovým j m é n e m ; na ryšavého důstojnického slu­ hu, projíždějícího zběsile koně svého pána, hrozil jeho j m é n e m ; ba druzí kadeti tvrdili — za jejich věrohod­ nost neručím — že kdysi na cvičišti rozejel se na malé telátko, pasoucí se v příkopě, volaje z daleka, co že to ten kadet Kolakovič tropí v příkopě, když jeho setnina cvičí uprostřed cvičiště . . . T a k se stal kadet Kolakovič známým, ale veta bylo po jeho klidu. — Kadet Kolakovič netrpěl však sám — odlesk jeho popularity padal také na jeho setninu, prapoi i pluk. Za jeho jméno, bylo-li již vysloveno právem nebo neprávem, odpovídati bylo veliteli jeho setniny, praporu i pluku. Což divu, že tito představení, jichž klid pominul s klidem nešťastného kadeta, pře­ mýšleli o prostředcích, kterak by zase ztraceného klidu nabyli a pozornost vyšších představených od svých oddělení odvrátili. Poněvadž o příčině této nevítané pozornosti nemohlo býti pochybnosti, nařídil velitel

TĚŽKÉ ZAČÁTKY

31

pluku setníkovi-veteJi kadeta Kolako viče, aby po přání Jeho Excellence cos podnikl, čím by ne­ obyčejná shoda ba­ rev kadetových vla­ sů a tlumoku jak­ s i . . . eh . . . Setník nevalně potěšen tím­ to rozkazem zavolal kadeta do kanceláře a jal se za přítom­ nosti poručíka a ši­ ko vat ele jako od­ borného znalce vý­ robků z telecí kůže přirovnávati tlumo­ ky různých odstínů ke kadetovým vlasům. Některé byly světlejší, jiné tem­ nější než vlasy, ale základní tón zůstal stejný. Úvahy, jež nastávající generál svými vlasy bezděčně vyvolal, pů­ sobily na něho velice trapně. ,,Snad budou mít u jiné setniny temnější, posluš­ né prosím," namítal šikovatel jako odborník. „Nu, můžete se zeptat," souhlasil setník, „ale po­ chybuji — jsou všecky v téhle barvě . . . a stínek mé ně nebo více — to čerta pomůže." ,,Také by šlo, dáti nový ,dekl\ poslušně prosím, pane setníku," navrhoval šikovatel důležitě. „To vím také, ale kdo to zaplatí?" rozhorlil se *

32

F. VEVER; BEZDÝMNÝ PRACH

setník na svého odborného rádce. „Přece n e m á m na to paušálu, abych objednával k a d e t ů m ,tornistry ť po­ dle míry, se zvláštním zřetelem n a barvu jejich vlasů! 4 4 ,,Bylo by lze to provésti v inventáři, jsou zde staré k správě a k výměně," dovolil si poznamenati účetní poddůstojník. „Dejte mně svatý p o k o j ! " křičel netrpělivě setník. „Celý magacín m á m rozházet, inventář předělat pro kadetovu f r i s u r u ! . . . Takový nesmysl! Ostatně, vždyť na tom nic není," pokračoval setník rozhorleně, když se kadet vzdálil, ,,jen slepý nerozezná tlumoku od vla­ su. Je to s m ě š n é ! " rozhodl setník, obrátiv se tázavě k poručíkovi. „Zajisté, velice směšné," potvrdil poručík a usmí­ vaje se podivně, d o d a l : „Myslím však, že přece je ještě jedna možnost, uspokojiti pana plukovníka." „Jak to myslíš'?" otázal se setník netrpělivě. „ T a k — když nelze změniti barvy tlumoku, jest přece možno změniti barvu Kolakovičových v l a s ů . . . " řekl poručík, nevinně se usmívaje. „ C o . . . j a k . . . ty myslíš?" zvolal setník všecek rozrušen. „ O b a r v i t ! . . . Ano, to by . . . Ale — ne, ne . . . to nelze! K a m bychom to až . . . T o nebylo by již jen obmezování osobní svobody, ale přímo zasahování do práv samé p ř í r o d y ! . . . Ne, příteli, to nelze, to ne­ mohu . . . Ovšem, je to jediná možnost — a l e . . . " „Jiného způsobu neznám," podotkl poručík, ma­ je na rtech týž nevinný úsměv. „ H m , oznámím to plukovníkovi," řekl setník po krátkém přemýšlení. „Ať rozhodne s á m ! . . . Je to sice

TÉŽKÉ ZAČÁTKY

33

jediný prostředek, a l e . . . myslím, že se vymyká z mé p r a v o m o c i . . . Ť o je věc plukovníka." Nazejtří přivítal plukovník, objevivší se n a cvi­ čišti, setníka již z d a l e k a otázkou: „Nu, co je? Na­ šel jste konečně nějaký temnější tlumok u setniny? Pro příští měsíc jest již ohlášena nová paráda, váš kadet nemůže rozhodně s nynějším tlumokem nastou­ pit/* „Nenašel, pane plukovníku/* odvětil setník, uči­ niv dříve povinné oznámení. „Jest však jiná a jediná možnost Jeho Excellenci uspokojiti," dodal rychle, vi­ da, jak přívětivý obličej plukovníkův se náhle za­ chmuřil. ,,Jaká, m l u v t e ! " zvolal velitel pluku nedočkavě. „Prohlédl jsem všecky tlumoky setniny — vše­ cky jsou stejné barvy s nepatrnými odstíny," hlásil set­ ník důkladně, kochaje se v duchu netrpělivostí před­ staveného. „Jsem přesvědčen, že u celého pluku ne­ najde se tlumok potřebné barvy. Kdyby si však kadet dal obarviti vlasy . . . " „Ale to je výborný nápad, pane setníku!" pře­ rušil ho plukovník rázem potěšen a pod vlivem ja­ kési náhlé vděčnosti podal setníkovi ruku. ,Ať tak učiní hned, jakmile přijdete d o m ů . . . můžete o něco dříve skončiti c v i č e n í . . . než přijede Jeho Excellence, řeknu, že jde vaše setnina s t ř í l e t . . . " Setník, áč velice potěšen projevenou mu nezvyk­ lou přízní představeného, cítil přece jakousi nevolnost při pomyšlení n a jaksi delikátní úkol, svěřený mu plukovníkem. Z jakéhosi u něho neobvyklého jemno čitu, byl by se rád sprostil povinnosti, vyříditi tento

34

F. VEVER, BEZDÝMNÝ PRACH

rozkaz kadeto\i. „Račte prominout, pane plukovníku," pronesl nesměle, , J e to přece . . . jaksi neobyčejné . . . podobný rozkaz d o s u d . . . " „Nu, vždyť není třeba mluviti o rozkazu!" pře­ rušil ho plukovník. „Přání, řekněte mé p ř á n í . . . anebo ještě lépe, přání Jeho Excellence, tak n ě j a k . . . A ko­ nečně, vždyť je to jen k jeho p r o s p ě c h u . . . on sám tím trpí n e j v í c e . . . A je ho škoda, je to řádný, při­ činlivý m l a d í k . . . až na ty nešťastné v l a s y ! . . . Za­ řiďte t o nějak, d ě k u j i . . . " — a plukovník odejel klu­ sem, aby se vyhnul dalším výkladům. Jakým způsobem jemnocitný setník sdělil rozkaz plukovníkův, vlastně přání Jeho Excellence svému ka­ detovy není pohříchu známo, jisto však je, že kadet Kolakovič objevil se ještě téhož dne v důstojnické menáži s vlasem barvy temně kaštanově hnědé, jež se nápadně a příznivě odrážela od jeho ruměnného, ten­ tokráte jaksi příliš vážného obličeje. Od toho dne jeho popularity ubývalo ; do příští parády pak zanikla úplně. P a r á d a skončila pro pluk s plným zdarem; Jeho Excellence kadeta Kolakoviče vůbec ani nepostřehla. Se změnou barvy jeho vlasu zapomenuto jeho jméno a se zapomenutím jeho jména vrátil se zase bývalý klid jemu, jeho setnině i pluku.

Žívá numera* Vzpomínka z vojnv

adporučík Turčič probudil se náhle, upocen, roze­ chvěn, s vyjeveným, nedovoleně komickým vý­ razem v přitloustlém obličeji. Posadil se na posteli a rozhlížel se chvíli udiveně po nevelkém pokoji, v němž panovalo dosud útulné přítmí, jen tu a tam rušené úzkými světelnými pruhy, deroucími se sem z venku zataženými žaluziemi. Promnuv si oči bílými, měkk\mi prsty, podíval se na hodinky, ležící na nožním

N

:w

P. VKVER- BEZDÝMNÝ PR KCU

stolku ukazovaly na osmou a sešpouln rt>, az se m u zježil krátce přistřižený knír, pronikavě hvízdnul. Skoro současně s tímto jednoduchým signálem otevřely se opatrně dvéře, jen tak široko, co hy pro­ pustily velikou postavu Gjurovu, pěšáka od 15. setjiiny, jehož životním úkolem na vojně kromě execírky byla i péče o pořádek a čistotu šatstva, prádla a bytu, jakož i o ostatní tělesné blaho a pohodlí jeho pána. Nastupuje na špičky ohromných komisních stře­ víců, v té chvályhodné snaze, aby hřmot svých kročejů utlumil, postoupil Gjuro až ke stolu uprostřed pokoje a stanul nehybně. N a jeho dobrácké tváři střídal se jakýsi kamarád­ ský úsměv — s jakým byl zvyklý vstupovati před svého pána — s němým úžasem, jejž v něm vzbudilo nezvyklé probuzení nadporučíkovo. Jeho chlebodárce (pan nadporučík platil mu za jeho služby podle obvyklé taxy u pluku 3 zl, měsíč­ ně, tedy skoro jednou tolik, co obnášel erární honorář za jeho vlasti prospěšnou činnost, a proto považoval ho Gjuro v první řadě za svého chlebodárce), n a je­ hož, bohudíky silných bedrech spočívala těžká zod­ povědnost služby pobočníka praporu, obyčejně při pro­ buzení nemohl postrádati Gjurovy vydatné pomoci. A dnes — netoliko, že se probudil bez jeho pomoci, on již seděl n a posteli a objímaje r u k a m a vysoko ke bradě vztažená kolena, upíral svá malá očka na roz­ pačitou Gjurovu tvář s tak zvláštním, nezvyklým po­ hledem, že Gjuro nevěděl, sní-li on nebo ještě je­ ho pán.

ŽIVÁ NUMERA

37

Chvíli stál, přemítaje, neměl-li by snad přece pa­ nem nadporučíkem ještě jednou zahýbati, jak to činil denně, budě ho, pak ale mu napadlo, že by dnes snad stačilo slovo, aby dosáhl toho, k čemu jindy, zejména když pan nadporučík potřeboval větší počet litrových desetinek vína k svému posilnění, musil použíti růz­ ného násilí, j a k o : převalování těla svého pána se strany na stranu, stahování pokrývky a nohou s postele, ba jednou i několik kapek studené vody — a dodav si odvahy, Gjuro zlehka zakašlal a otázal se s k r o m n ě : ,,Mám přinést kávu, poslušně prosím?*' Nadporučík Turčič sebou pohnul, roztáhl ruce, natáhl nohy, až postel zaskřípala, a otevřev, pod­ léhaje zívání, široce ústa na udiveného Gjura, zaký­ val několikráte prudce hlavou. Gjuro zmizel, provléknuv se pootevřenými dveř­ mi jako had. Zatím nadporučík Turčič probral se úplně ze spán­ ku, spustil nohy s postele, vzal s nočního stolku stříbr­ nou tabatěrku a zívaje ještě, kroutil sr ranní cigaretu. Jeho myšlenky nemohly se oddáliti od bezprostřední příčiny dnešního neobyčejného probuzení a zabývaly se stále jen jeho snem, tím lahodným a — on musil to přiznati — vskutku krásným snem, který s ním po celý zbytek této noci sladce laškoval, aby mu teď tím bezohledněji připomněl krutou skutečnost. „Jak se jen může člověku něco tak nemožného zdát — " opakoval si stále v duchu, bubnuje n o h a m a do pelesti lůžka; ,,—• něco tak p i t o m é h o ! " Co popíjel Gjurem od domácí přinesenou kávu, kouře k tomu cigaretu, prožíval v duchu ještě jed5

38

ř. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

nou celý sen a znova se musil diviti jasnosti, s jakou se m u ty nemožné věci zdály, a ještě více tomu, že si je všecky do nejmenší podrobnosti pamatoval. Zdálo se mu, že bylo posledního — jako dnes — je­ ště před výplatou, a jemu že zbylo z gáže 8 zl. 74 kr. T a t o poslední okolnost to byla, jež ho i ve snu tak ohromně překvapila, že se ani po probuzení nemohl hned vzpa­ matovati. Sen byl jasný a určitý, a oněch 8 zl. 74 kr. byl zbytek skutečné gáže, vyplacené předešlého po­ sledního, a nikoliv zbytek jakési půjčky nebo ,,foršusu". Turčičovi nedostalo se ve snu žádného vysvětlení, jakým způsobem povstal v jeho kapse tak překvapu­ jící přebytek, a on si s rozluštěním té záhady nelámal hlavy. Pamatoval se teď, že spěchal s neobyčejně po­ vznesenými pocity do kasáren, aby, až setníci se vrátí z pokladny, dal si vyplatiti svou gáži. Nečekal n a ten žold tak dychtivě, jako se to dělo ve skutečnosti, ale těšil se naň již proto, že byl dosti velkým boháčem, aby ho mohl ještě nějaký den postrádati. Nadporučík Turčič konstatoval teď s trpkým úsměvem, že když si ve snu pohrával s penězi v kapse, zmocnil se ho podivný pocit, jaký asi mívají lakomci při pohledu n a n a h r o m a d ě n é za celý život peníze. Cí­ til, že by se i on mohl státi lakomcem, škrtilem, ne­ boť již v duchu počítal, že zbylo-li mu tohoto mě­ síce, zbude mu i příštího a že ode dneška za měsíc jeho přebytek bude obnášeti 17 zl. 48 kr., a za rok že bude míti tolik, aby si mohl popřáti delší veselé dovolené. Když dokončil nejnaléhavější práce, vytisknuv ra­ zítko praporu na dvě předložené žádosti a vyplniv dvě

ŽÍVÁ NUMERA

39

prázdné rubriky v knize rozkazů jmény poddůstojní­ ků, nastupujících dnes službu, zavřel kancelář a se­ stoupil do dvora, aby vyhledal setníka Visgrila, ve­ litele 15. setniny, v jejíchž řadách stál Turčič na pa­ píře. Sotva si zapálil cigaretu a rozhlédl se dvorem, spatřil Visgrila chvátati z inspekční jizby přes dvůr k setnině a přepočítávajícího ještě cestou právě ob­ držené bankovky. Turčič ho vesele a sebevědomě po­ zdravil a zrychliv krok připojil se k němu. „Chceš gáži, vid?" zeptal se ho setník, zastaviv se. „Nemám ještě drobných — ale můžeš-li mi dát zpět — na stovku . . . " Setník podíval se na Turčiče se škodolibým úsmě­ vem. Ale nadporučík ani nemrknuv, otázal se klidně: „Kolik, pane setníku?" Visgril vyňal z velké tobolky Turčičův výplatní lístek, na němž jeho příjmy a srážky byly zaznamená­ ny, a podávaje mu ho, řekl, stále se nedůvěřivě a jíz­ livě usmívaje: „Máš dostat 91 zl. 26 kr., dáš mi tedy zpět 8 zl. 74 kr." — a navlhčiv prsty vyňal stovku a podával ji nadporučíkovi. Turčič se na okamžik zarazil, neboť překvapu­ jící shoda částky, kterou zval svou, s onou, kterou měl setníkovi vrátiti; jej s počátku omámila. Hned se ale vzpamatoval, sáhl do kapsy s klidem — kte­ rému se ještě teď, sedě na posteli a dopíjeje kávu, divil — vytáhl zlatníky a drobné a s neskonale blaže­ ným zadostiučiněním vysázel setníkovi na dlaň 8 zl. 74 kr.

40

se vítězoslavně níka.

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

na

Setník, s počát­ ku překvapený, ode­ vzdal Turčičovi ban­ kovku —• kterou ten­ to, klidně ji složiv, vsunul okázale do přihrádky na cigare­ tové papírky své tabatěrky — pak ale šibalsky zasvítiv oči­ ma, prohodil: ,,Kohos to ,pumpnuP ?" „Z gáže, pane kapitáne, z g á ž e ! " pronesl Turčič se­ bevědomě a díval nedůvěřivě ustupujícího set­

,,Musím teď šetřit," pokračoval vyzývavě, těše se ze stále rostoucího překvapení setníkova. ,,Mám už toho neužitečného života d o s t . . . Studuji teď pilně . . . připravuji se do válečné š k o l y . . . a tu člověk s gáží vystačí..." ; ' , ' Setník Vistgril žasnul a Turčič něním.

zářil

zadostuči-

Připomenuv si teď tento výstup v dnešním snu, Turčič se studem až začervenal, nechápaje, jak mohl tak nestydaté — byť i ve snu — lhát, on, jenž ve skutečnosti ani n a šetření, ani na válečnou školu nikdy

ŽIVÁ NUMERA

41

nepomyslil a jemuž za ta létá, co bral důstojnickou gáži, z této nikdy ani krejcaru nezbylo, n a o p a k . . . ,,Takové pitomosti!" pomyslil si Turčič a rekapituloval svůj sen d á l e : Setník, usvědčen jistotou a upřímností Turčičových sdělení, podal mu v pohnutí ruku a potřásaje mu pravicí, řekl: „Gratuluji ti, kamaráde, gratuluji! Nediv se mé­ mu překvapení, vždyť za těch dvanácte let, co velím kompanii a vyplácím důstojníkům gáže, jsi ty první, který mi mohl dáti n a z p á t e k . . . Byl jsem ohromen, a to tím více, že jsou to tvoje skutečné, zasloužené pe­ níze, které až do dneška zvonily ve tvé k a p s e . . . ' N e ­ opomenu zmíniti se o tom majorovi, bude p o t ě š e n . . . " Setník Visgril byl by ještě dále pokračoval v Turčičově chvále, kdyby ho byl nepřerušil poručík jeho setniny Danko, jenž přicházel se zkroušeným obličejem a nečistým svědomím, aby si vybral skromné zbytky svého měsíčního, trpce zaslouženého platu. Turčič poděkoval setníkovi, rychle se vzdálil, ne­ chtěje býti svědkem druhé výplaty gáže, a chtěje vyso­ komyslně ušetřiti příteli Dankovi červánky studu, které by jistě zruměnily jeho tváře, kdyby N a b o b Turčič vi­ děl, jak stát chudě jeho služby honoruje. Nadporučík Turčič odebral se do kanceláře, aby tu očekával příchod svého chef a, majora wStepanoviče, jehož nepěkný zvyk, „nedodržovati úředních hodin", působil jeho pobočníkovi různé svízele a mnoho zlo­ sti. Ani ve snu se major svému zvyku nezpronevěřil a nechal nadporučíka na sebe dosti dlouho čekati. Turčičovi však tentokráte nebylo čekání dlouhým, neb

42

F. VEVER

BEZDÝMNÝ PRACH

si je mohl vyplniti roztomilými myšlenkami, jež vzbu­ zuje vlastní, ještě nedotknutá stovka v kapse, zajisté v hlavě každého, ve válčení se živobytím sebe otrlej­ šího důstojníka. ,,Pozdrav Bůh, T u r č i č i ! . . . Saprlote, vy už čekáte? Trochu jsem se o p o z d i l . . . " začal pan major joviálně, když po dokončené snídani v kantýně zavítal ko­ nečně do kanceláře. — „Nu, tak to dejte s e m . . . není toho snad mnoho, c o ? . . . Jinak bychom to nechali na zítra . . . spěchám domů . . . " Turčič, podávaje rychle dva kusy majorovi k pod­ pisu, snažil se utišiti jeho obavy a předloživ mu ještě knihu rozkazů, k a m major, vstávaje již od stolu, na­ čmáral veliké St, srazil paty, alž ostruhy zazvonily, a ohlásil veliteli, že tímto je jejich práce skončena. Major, protáhnuv se, vzal čepici se stolu a po­ dávaje svému zdatnému pobočníkovi ruku, řekl vesele: ,,Ták servus, T u r č i č i . . . jsem rád, že jsme to tak brzo o d b y l i . . . A, vskutku, skoro bych byl zapomněl! Gratuluji vám, mladý příteli, gratuluji! Visgril m n ě v y p r a v o v a l . . . jsem vskutku velmi příjemně překva­ pen . . . P o d o b n é h o případu jsem ještě za svého vo­ jákování n e z a ž i l . . . vskutku, výborný d ů s t o j n í k ! . . . Ne­ opomenu zmíniti se o tom plukovníkovi, bude potě­ šen, servus, servus !ť< A major odešel, břinkaje šavlí a ostruhami, zane­ chav uklánějícího se Turčiče v blaženém vzrušení. Co se dělo od majorova odchodu až do oběda v důstojnické menáži, Turčič se již nepamatoval. Buď že to skutečně zapomněl, aneb učinil ve snu skok o dvě hodiny napřed, j,ak se ve snu často stává. — Nad-

ŽIVÁ NUMERA

43

poručík a pobočník 4. praporu Turčič ocitl se ná­ hle ve velkém sále důstojnické menáže, kde u bo­ hatě prostřené dlouhé tabule byli shromážděni již všichni důstojníci pluku s plukovníkem v čele. Turčiče hned při otevření dveří zarazila jakási slavnostní nálada a vzezření všech přítomných, jakož i bohatší, jen při zvláštních plukovních slavnostech obvyklá vý­ zdoba stolu a komnaty. U každého příboru vedle kažfdodenní vinné sklenky leskly se štíhlé sklenice n a pivo, hrály v různých barvách číšky na likéry a třpy­ tily se široké, ploché sklenky na š a m p a ň s k é ; ve středu stolu, po pravé ruce plukovníka, stála ve vysoké váse nádherná kytijce, uměle složena ze samých jemu ne­ známých, exotických květů. Turčič ve snu živě po­ cítil hnutí svědomí a rychle vzpomínal, nebyl-li včera ohlášen nějaký slavnostní oběd, ke kterému přicházel on teď pozdě a v pouhé služební uniformě, s jízdeckými botami na nohou. Než však dospěl k výsledku svého vzpomínání, povstal plukovník a pokynuv m u vlídně rukou, zval ho ^ sobě a usadil ho vedle sebe, před kytici z exotických květů. Turčič byl jako u vidění, srdce m u tlouklo zbě­ sile v prsou a na čele vyvstával mu pot. Pohledy všech přítomných byly na něho upřeny a on se pamatoval, že viděl v očích starších pánů blahosklonnou přívě­ tivost, kdežto jeho mladší soudruzi n a ň pohlíželi s upřímným, skoro posvátným pohledem, jak by se asi byli dívali n a zlaté tele starého zákona. A tu — proti všem běžným společenským pravidlům — stisk­ nul plukovník již před početím oběda knoflík stříbr- 1 ného zvonku, jehož čistý zvuk rozletěl se slavnostně

44

b

\EVER

BEZDYMNY PRACH

tichem sálu. Mohutným svým hlasem, za jehož hřmění tak často naskakovala husí kůže na zádech lajtnantů, setníků i majorů, jal se plukovník mluviti: „Pánové, shromáždil jsem vás zde, abychom v úz­ kém rodinném kruhu oslavili pozoruhodnou událost, jíž v dějinách našeho starého, slavného pluku asi mar­ ně byste rovné hledali. Stalo se dnes, že při výplatě gáží jeden z mých statečných důstojníků mohl dáti zpět svému setníkovi jím požadovaný, pro naše po­ měry a vzhledem ke dni, kdy se tak stalo, dosti vy­ soký obnos n a stozlatovou bankovku. A že tak mohl učiniti penězi svými, ušetřenými z měsíčního platu, činí tuto událost t a k důležitou a vzácnou. Mú»ž, je­ muž se to neuvěřitelné podařilo, je n á m všem milý, mladý kamarád, nadporučík T u r č i č l . . . " Turčič při těchto slovech vyskočil jako jehlou píchnut a červenaje se rozpaky a jakýmsi nepocho­ pitelným studem, začal koktati nesrozumitelná slova, jako by se chtěl omlouvati ze svého skutku. Plukovník položil mu však ruku na rameno a stlačiv ho jemně na stolici, pokračoval: ,,Úkaz ten, ojedinělý v annálech pluku, ba i veškeré armády, zasluhuje, aby byl námi oceněn, a navrhuji, by v upomínku n a tento památný den, kdy podařilo se důstojníku mého pluku ohromiti svého setníka, vše­ cky představené a soudruhy neuvěřitelným faktem, svědky dokázaným přebytkem v poslední den měsí­ ce, — a proto, aby vzácný ten příklad, jehož násle­ dování všem svým mladším i starším soudruhům vřele „ doporučuji, stále n á m všem byl před očima — navrhuji, by podobizna milého a statečného našeho kamaráda,

ŽIVÁ NUMERA

45

nadporučíka Božidara Turčiče, pro všecky časy za­ věšena byla v tomto sále, mezi obrazy představující staré plukovní reky a muže zasloužilé o slávu a čest našeho slavného regimentu. — Jsa o souhlasu vás všech, pánové, předem přesvědčen, pozvedám sklen­ ku a prázdním ji n a zdar nadporučíka Turčiče, hrdi­ ny dnešního d n e ! " v Všichni přítomní rázem povstali, sklenky zazvo­ nily a nadšené „ h u r r á ! " zahlaholilo sálem. T u n a po­ kynutí plukovníka otevřely se široce dvéře d o vedlejší místnosti a připra vená tam plukov ní kapela spustila vesele zamilovaný Turčičův pochod „ N a Belvederu", který přivezl si s sebou kapelník z poslední dovole né z P r a h y . . . Po prvních hřmotných zvu cích hudby se Turčič probudil. Co následovalo bezprostředně po jeho náhlém pro buzení ze svůdné ho snu, je již zná mo, a zbývá jen prozraditi, jak za

So

—

46

F. VEVER; BEZDÝMNÝ PRACH

hrál si s ním ošemetný osud v prvních hodinách, ná­ sledujících po onom nezvyklém snu, jenž úplně po­ rušil závidění hodný klid nadporučíkovy duše. Když se Turčič s Gjurovou pomocí umyl a ustro­ jil, opustil v zadumání svůj mládenecky byt a volným krokem zamířil k blízkým kasárnám. Sen dnešní noci nikterak mu nechtěl z hlavy. Stále mu zněl v uších cinkot zlatníků a několikráte sáhl do kapsy, než si uvědomil, že bdí a že je jeho kapsa úplně prázdná. Zdálo se mu, že kolem něho hučí nadšené h u r á soudru­ hů, že slyší jednotlivá slova plukovníkovy řeči a setník Visgril že m á v á mu před očima novou slozlatovou bankovkou. Turčič byl, jako všichni přitloustlí lidé, trochu hypochondrem a následkem této hypochondrie podléhal někdy návalům pověrčivosti, kteréž v mno­ hém řídily jeho opatrné kroky. T a k n a příklad ne­ vsedl nikdy na koně mimo službu, jsa přesvědčen, že by se m u jeho erární oř jednou špatně za to odsloužil, kdyby rušil jeho klidu služebním rozdělením mu určeného. T o t o přesvědčení však mu nijak nepře­ káželo, aby půjčoval svého komoně mladším svým soudruhům k odpoledním vyjížďkám a ku promená­ d á m pod okny jejich právě kvetoucích lásek. Čím více se blížil ke kasárnám, tím větší tlak cítil na prsou, a vstupuje do dvora širokým průjezdem hlav­ ní budovy, kde byli již shromážděni setníci, čekající na výplatu peněz, byl Turčič přesvědčen, že stihne ho dnes cosi nemilého. Buď onemocní neb obdrží roz­ kaz vsednouti na koně a vyhledati místo pro příští cvičení v pluku někde hodně daleko, anebo snad bu-

ŽIVÁ NUMERA

47

de zaměněn v pobočnictví jiným, mladším a lehčím, a bude musit pěšky šlapat za četou. Násilím přemáhaje svůj neklid, otevřel kancelář a oddal se své denní práci. Kromě několika kusů, jež měl předložiti majorovi k podpisu, měl tu ještě n a stole ležeti výkazy nemocných jednotlivých setnin, >a stálo ho to jistou námahu, než červeně podškrtal častěji se opakující jména marodů, aby tato, majorovi z kanceláře stále spěchajícímu, padla do očí. Dokončiv tuto práci, zapálil si cigaretu a — prá­ vě tak, jako se mu zdálo — vyšel na dvůr a — právě tak jako ve snu — spatřil .setníka Visgrila, spěchají­ cího k setnině. í „Zde to bude vězet," pomyslil si jiáhle Turčic. „Visgril bude to neštěstí, jež m n e očekává." A ještě než vykročil vstříc setníkovi, rychle po­ čítal v duchu všecky srážky a „předstřely", aby alespoň přibližně mohl odhadnouti výsledek dnešní výplaty. Marně však, čas byl krátký a „předstřelů" bylo mno­ ho v tomto divokém a dlouhém měsíci a Turčic stanul před setníkem dříve, než se dopočítal konce. „A, dobře, že jsi tu," — přivítal ho Visgril; „tvůj výplatní lístek vyhlíží dnes h r o z n ě . . . sotva se t a m všecky ty fondy a kasy vešly, ktere's tento měsíc „pumpnul". T a k to dále nepůjde, musím se o tom zmínit m a j o r o v i . . . Kdyby k něčemu přišlo," připo­ jil setník delikátně, „činil by m n e plukovník zodpověd­ ným . . . " , S těmi slovy podal Turčičovi výplatní lístek a jal se n a dlani počítati připravené již drobné peníze. Turčic podíval se na lístek, kde pod dlouhou řadou

48

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

srážek stála suma, zbývající k výplatě, a jen náhodě, jež ho postavila právě za strom stromořadí, táhnou­ cího se podél budovy, měl co dělati, že neklesl. ,,Zbývá k vyplacení: 8 zl. 74 kr." — stálo tam zřetelně a jasně a „zbývá k vyplacení: 8 zl. 74 kr.," hučelo Turčicovi v hlavě jako ve mlýně. Nevěděl, co se s ním děje, neviděl odcházejícího setníka, cítil jen cosi tvrdého v sevřené pěsti a slyšel nejasně setní­ kovo : ,,servus". Mechanicky se obrátil a kráčel zpět do kancelá­ ře. Byl ohromen, zdrcen — ne maličkostí své gáže, to byla vskutku jen maličkost, však' si umí pomoci — ani vyhlídkou n a kázání, které m u učiní plukovník, ohlásí-li to Visgril, — ale zlověstnou shodou okol­ ností, zázračným vyplněním jeho snu . . . ovšem v obrá­ ceném pořádku. Doklopýtal se jako mlhou do kanceláře a očeká­ vaje příchodu majorova, přemítal o této podivuhodné náhodě. A pověrčivost zase jala se říditi jeho my­ šlenky, a když se probral z prvního překvapení, ne­ cítil již zlých předtuch, jako z rána, ale s důvěrou na­ slouchal tajným hlasům svého nitra, jež mu šeptaly cosi o štěstí, jež naň čeká. Major přišel jako obyčejně pozdě a jal se spěšně škrábati do knih své veliké St. ,,Výkazy nemocných necháme na zítra, Turčiči, nemohu se věru zdržeti," začal se brániti, když mu nadporučík předkládal knihy. — „ N e m á m dnes času . . . T a k servus, T u r č i č i . . . A vskutku, skoro bych byl z a p o m n ě l . . . jsem věru překvapen . . . Visgril si mně s t ě ž o v a l . . . T a k to dále nepůjde, milý Turčiči, mu-

ŽIVÁ NUMERA

49

site svá vydání tro­ chu obmezit . . . Kdyby k něčemu přišlo — činil by mne plukovník zod­ povědným . . . jste mým adjutantem! T a k příště přitáh­ něte trochu uzdy . . . jinak bych byl nu­ cen . . . nu, servus, dnes n e m á m vskut­ ku času ! . . . " A břinkaje šav­ lí a ostruhami, spě­ chal major z kance­ láře. Turčič si spoko­ jeně oddychl. Ma­ jor nemá času, aby jeho záležitost před­ nášel plukovníkovi, a on může teď klidně přemýšleti, jak skrovný zbytek gáže rychle doplniti. Jako dobrý voják Turčič se rychle rozhodl. Nejdříve zašel k nadporučíkovi jícímu důstojnickou menáži, a vypůjčil n a nezbytná vydání po prvním, a první trafiky, kde za vyplacené mu ze, jimž jeho pověrčivost přisoudila koupil čtvrtku losu uherské třídní

Zechovi, spravu­ si dvacet zlatých pak spěchal do Visgrilem pení­ zázračnou moc, loterie.

50

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

Majorovy rady, „přitáhnouti uzdy", prozatím ne­ uposlechl, neboť čeká důvěřivě velkou výhru, která pak sprostí majora i setníka Visgrila vší zodpovědno­ sti...

Šťastný lov. Vzpomínka z vojny.

aždého léta hrála v S ..., malém lázeňském mí­ stě, ležícím v půvabném, hornatém kraji zelené­ ho Zagorska, harmonie hudby našeho pluku. Dva­ náct mužů se šikovatelem obstarávalo zábavu dosti četných lázeňských hostů, jež tichá, rozkošná krajina

K

52

b

VEVER

BEZDYMNY PRACH

i tamější, svou léčivou silou známé prameny z blíz­ kého i vzdáleného okolí sem vylákaly. Aby již takto dosti uvolněná disciplina malého hudebního sboru za čas letního pobytu v láz­ ních nevzala úplně za své, vysílán byl od plu­ ku každé neděle důstojník do S . . . , aby přesvěd­ čil se o kázni mužstva se stránky hudební i vojenské, vyslechl jejich prosby a stížnosti a učinil vše, co služ­ ba vyžadovala. Tyto nedělní výlety n a erární útraty byly důstojníkům malé, n u d n é posádky vítány, stávalo se však přece často, zvláště k poslednímu v měsíci, když tobolky všech již dávno zely prázdnotou, že po­ slání do lázní nepotěšilo valně vyvoleného. Všichni důstojníci praporu vystřídali se již v té­ to celkem příjemné službě, jen nadporučík Orlovič vyhýbal se jak jen mohl jízdě do S . . . Přišla-li n a něho řada, dovedl si vždy zjednati za sebe zástupce, jejž i finančně rád zajistil, bylo-li toho třeba. Orlo­ vič nebránil se poslání do lázní proto, aby se vy­ hnul službě; služba byla mu vždycky nade všecko: nečinil tak ani z ohledů n a stav své tobolky, neboť tato netrpěla nikdy, ani ke konci nejdelších měsíců úbytěmi, n e d u h e m to všech důstojnických tobolek. Mělť Orlovič několik tisíc zlatých svého jmění, z nichž, jsa střídmě a rozumně živ, ani úroků nespotřeboval. Příčina tu byla jiná a většině důstojníků nepochopí telná. Vyhýbaje se lázním v S ..., Orlovič utíkal před společností, obával se, že by v malém lázeňském mí­ stě nutně musil přijíti do styku s lidmi, bráti účast na jejich zábavě, poslouchati hovor ? otázky a odpo­ vídati na ně,

ŠŤASTNÝ

53

LOV

Nadporučík Orlovič byl samotářem, vážným, ne­ mluvným, uzavřeným mužem, stranícím se společnosti a žijícím svým vlastním, od důstojnického života v kaž­ dém směru se odchylujícím způsobem. Jeho dny vy­ plňovala služba, jíž věnoval se s rázností a opravdo­ vostí dokonalého vojáka, a — lov. S puškou n a ra­ meně a provázen svým Ralfem, svým krásným křepeláčem s dlouhoja, jakQ hedvábí jemnou srstí, potu­ loval se d e n n ě okolními lesy až do pozdního veče­ ra. Byl-li výsledek jeho loveckých toulek v poměru s časem a námahou, jakou jim věnoval, není známo, mezi důstojnictvem platil vša,k Orlovič za náruživého lovce a zkušeného odborníka. Vysoký, hubený, ale s neuvěřitelnou silou v kost­ natém těle, s osmahlými tvářemi, rozjizvenými stopa­ mi po neštovicích, s nosem příliš velikým, s ústy pří­ liš širokými v obličeji, pokrytém sporým, štětinatým vousem, nebyl Orlovič na první pohled sympathickým. Jen když se jeho veliké, jasně m o d r é oči zadívaly na 1 tebe zářivým , jaksi udiveným pohledem a úzké rty stáhly se ke skromnému, jakoby stydlivému úsměvu, ukázavše bílé, zdravé zuby, tu změnil se ihned za­ chmuřený výraz jeho obličeje a Orlovič zdál se býti jiným člověkem. Jako by z těch jeho očí svítilo vy­ soké, modré nebe, klenoucí se n a d rozkošným kou­ tem světa, v němž zastrčena byla naše posádka, a v je­ ho úsměvu jako by ležel taj n á d h e r n é přírody, jen jemu známý. Ralf byl Orlovičovi jediným přítelem a příroda byla m u milenkou a družkou. Vnikaje vždy hloub do jejích krás a tajů, žije s ní ve stálém, blízkém sty7

54

F. VEVER. BEZDYMNY PRACH

ku, — ať obklopovala ho svým vznešeným, tichým kli­ dem, ať bouřila kolem něho svými vichry neb svým hromem hřměla m u n a d hlavou — vzdaloval se vždy více společenského života. Čím více se s ní sbližo­ val, tím více odcizoval se lidem. Všecka jeho bytost splynula s přírodou v jakémsi pevném,^ nerozlučitelném bratrství, jeho zrak chápal jen její barvy a světla, jeho sluch naslouchal jen jejím zvukům a lidé se svými zájmy, se svými starostmi a radostmi stali se mu lho­ stejnými, nepotřebnými. Mezi důstojnictvem neměl Orlovič přítele, jen set­ ník Jesenko, jediný N i m r o d u praporu, jenž prová­ zel ho častěji n a loveckých vycházkách, těšil se ja­ kési důvěře u něho. Pro ostatní jako by Orlovice ani nebylo. Jaká také důvěrnost může se vyvinouti mezi mladými, veselými, lehkomyslnými lidmi a vážným, ne­ mluvným člověkem, jejž nezajímá společnost, ani zá­ bava, jenž nezná ženy, nehraje v karty, nepije, ne­ zpívá, s nimiž stýkáme se jen ve službě a půl hodiny denně u stolu společné jídelny. Odchod Orlovice od stolu, když stávala se zábava bujnější, nikoho nerušil, spíše jeho přítomnost bránila plnému rozvinutí bez­ starostného, divokého veselí. Jeho vážná tvář, jeho mlčení nehodily se do kruhu veselých, rozjařených důstojníků... Jedné soboty v druhé polovici července seděli všichni důstojníci ještě v jídelně, když Orlovič se již dávno byl vzdálil, aby použil volného odpoledne k vy­ cházce do přírody. Zítra bylo třeba vyslati zase dů­ stojníka do lázní a vzhledem k té okolnosti, že mě­ síc chýlil se ke konci, pobočník praporu, znaje poměry

ŠŤASTNY LOV

55

soudruhů, nechtěl samovolně nikoho k návštěvě lázní určiti. ,,Pánové," — obrátil se proto n a přítomné s otáz­ kou, — „kdo z vás chce zítra do S . . . ? Hlaste se dobrovolně, jinak bych musil určiti toho, kdo je n a řadě/' U stolu nastalo okamžité utišení; mladí muži dí­ vali se vzájemně na <sebe, zvědaví, kdo z nich asi je tak příznivě situován, aby rnohl dobrovolně pře­ vzíti zítřejší služební poslání. Nehlásil se nikdo. ,,Hm," — pzval se hlas na konci tabule; — ,,půjč mi pětku, p o j e d u ! " ,,Kdybych ji měl, jel bych sám, můj milý," — odvětil pobočník upřímně a rozhlédl se znovu po shro­ máždění. — „Tak, kdo chce jeti, hlaste s e ! " „Pánové, n á v r h ! " — zvolal nadporučík Sandner, nalévaje vína do nejbližších sklenek n a stole. — ,,Orlovič doposud v lázních nebyl, urči ria zítřek jeho I" „To je marné, nepůjde, a pak přece budu nucen určiti jiného," — odporoval pobočník. „Půjde," — hájil Sandner svůj návrh, — „bude-li čísti své jméno v rozkazu, pojede j i s t ě . . . Denní roz­ kaz je Orlovicovi svatým písmem. A my se zaručíme, že nikdo z nás za něho službu n e p ř e v e z m e . . . Bude to podařený žert, pánové, kdo je p r o můj n á v r h ? " Byl jednohlasně s velikým rykem a veselím při­ jat a n a zpečetění slibu, ze nikdo za Orloviče službu nepřevezme, vyprázdněny sklenky. Pobočník se vzdá­ lil, aby vyhotovil rozkaz. — Po několika marných pokusech, získati za sebe náhradníka, nadporučík Orlovič odejel do S . . . , pln

56

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

nejistoty, v nesnázích a ostýchavý. Naděje důstojníků, že doví se od něho po jeho návratu něčeho bližšího o jeho pobytu v lázních, se nesplnila. Orlovič přijel, sedl ke stolu vážný, zamlklý, jako vždycky, a nestěžo­ val si a nevypravoval. T í m větší bylo však překvapení celého důstojnického sboru, když příští neděle, poslední v měsíci, nadporučík Orlovič hlásil se dobrovolně k návštěvě láz­ ní. Bylo h á d á n o různě, co asi jest příčinou, že Orlo­ vič náhle přemohl svůj odpor k návštěvě lázní, a nej­ větší pravděpodobnost měla vyslovená domněnka, že se t a m asi setkal s nějakým tak náruživým lovcem, jakým je sám, a že' si chce zaloviti v neznámém re­ víru. Však ústroj Orlovičův, jenž ve světlých spod­ kách, v novém kabátě a lakovaných botách, provázen svým nepostradatelným Ralfem, vstupoval v neděli rá­ no do vozu, nenasvědčoval tornu, že by měl nadpo­ ručík krvežíznivé úmysly lovce. Spíše by byl každý řekl, kdo ho tak viděl vyšňořeného, se zvláštním, snivým leskem v modrých očích, že chystá se na cestu za nevěstou. ' Ale nebylo dosti n a tomto překvapení, Orlovič měl jich ještě několik pro důstojnictvo malé posád­ ky uchystáno. Záhy po druhé návštěvě lázní vyžá­ dal si krátké dovolené, poprvé za dlouhá léta, cq sloužil u pluku, a odjel, aniž by se byl svěřil s účelem své cesty. A než odtáhl prapor k velkým cvičením, překvapil Orlovič již zase své soudruhy, zažádav o své přeložení k rakouské zemské obraně. Za půl roku byla jeho žádost příznivě vyřízena a Orlovič rozloučil se s praporem, posádkou a s dů-

ŠŤASTNY LOV

57

stojníky obvyklým způsobem, zaplativ u společné ta­ bule spousty vína, jež bylo vypito bez něho. Když \ ínem rozjaření soudruzi zvedali sklenky n a jeho zdra­ ví, Orlovič již opouštěl s Ralfem a puškou posádku, kde prožil několik roků zvláštního, nikým nepocho­ peného života. A za dalšího půl léta dostalo důstojnictvo pra­ poru oznámení, v němž sděloval Orlovič, že slavil svůj sňatek se slečnou Zorkou Desputovou v Ivanovci, kdesi ve Slavonii. — Uplynuly dva roky, když velká podzimní cvičení zavedla pluk až do Slavonie. Po čtrnáctidenním ne­ přetržitém cikánování s místa na místo dostihl pluk malého městečka v úrodné slavonské rovině, v jehož okolí shromažďovala se divise. Pobyt v zdejším kraji byl vyměřen n a několik dnů a mužstvo i důstojníci těšili se, že konečně jim bude popřáno trochu pohodlí a pořádku v domech čistého, zámožného města. Proto byli všechni trpce zklamáni, když jednotlivé prapory pluku vystrčeny byly z města ven, do nejbližších ves­ nic, aby město samo uvolněno bylo pro přijetí divisního štábu, generality, důstojnictva a celého velvého průvodu, jenž se vleče s divisí. Našemu praporu vykázána byla za tátulek příštích dnů dědinka Ivanovac, ležící nejdále ,na sever od městečka, na úpatí pásma nízkých vrchů, zvedajících se náhle z jednotvárné ro­ viny. Po krátkém oddechu v městě nastoupil prapor unaven a rozladěn další pochod do vykázané stani­ ce. Byl parný srpnový d e n a odpolední slunce, stojící vysoko na modrém nebi, pálilo nemilosrdně do řad

58

F. VEVER

BEZDÝMNÝ PRACH

znavených vojáků, kráčejících stejnoměrným líným;kro­ kem po zaprášené silnici. A silnice svítila před pra­ porem jako bílá, podle pravítka tažená čára, až k vzdá­ leným, temným stráním vrchů, kdež zdála se končiti jakýmsi velikým bodem, jehož tvar nebylo lze ještě rozeznati. Čím blíže však přicházel prapor k cíli, tím zřetelnějšími stávaly se obrysy bodu, zakončujícího přímku cesty. Byla to světlá, rozsáhlá budova s čer­ venou střechou a věžičkami po stranách, jak byly sta­ věny všecky starší sídelní budovy slavonských statká­ řů v tomto kraji. Slunce, odrážející se ve dvojí řadě oken na průčelí zámku, zdálo se celou budovu polévati stříbrem, oslňujíc zraky mužstva, toužebně upřené na zářící cíl namáhavé pouti. Blízkost dědiny a zámku, jenž každým krokem zřetelněji vystupoval z obklopujícího jej stínu stromů rozlehlého parku, vzpružila zase naděje a síly všech. ,,Je-li zámek obydlen, budeme se třeba míti do­ bře/ 4 — poznamenal major, velitel pluku, k setní­ kovi Jesenkovi, jedoucímu vedle něho n a vysoké, za­ prášené hnědce. U prvního domku dědiny, rozložené po obou stra­ nách cesty, očekával prapor pobočník, vyslaný na­ před k obstarání ubytování mužstva a důstojníků. H n e d při prvních slovech, jimiž hlásil výsledek uby­ tování, zazářily majorovi a nejblíže stojícím důstojní­ kům oči. „Dvě setniny v dědině, dvě ve statku za zám­ k e m a všichni důstojníci a kadeti v zámku — nad­ poručíka Orloviče!" — hlásil pobočník.

ŠŤASTNÝ

LOV

59

Orlovič zde, v Ivanovci! Překvapení bylo všeobec­ né, neboť nikdo se nenadal, že najde kdy vážného, ne­ mluvného Orlovice jako svého hostitele v Ivanovci. Za dvě dlouhá léta již dávno zapomněli důstojníci na bývalého soudruha a lovce, jenž za svého pobytu u praporu tak málo se přičinil, aby se učinil nezapome­ nutelným. Jen když byla řeč o honbě a o lidech-podivínech, bývalo ho vzpomínáno. Však nebylo času k přemítání, neboť ze vrat zá­ mecké zahrady vystoupil již Orlovič sám, aby uvedl své nenadálé hosty do domu. Změnil se velmi k své­ mu prospěchu. Světlý, volný občanský šat slušel jeho vysoké, teď silné, zdravím kypící postavě a z jeho obličeje zmizela dřívější odstrašující vážnost, pone­ chavši místa spokojenému, dobráckému úsměvu. Orlovič uváděje důstojníky, do zámku, hovořil čile a přívětivě; z jeho bývalého způsobu obcování s lid­ mi zbyla mu pouze jakási skromnost a ostýchavost, s jakou se choval teď k majorovi a k starším setní­ kům. ' l Důstojníci praporu byli náležitě uspokojeni. Kaž­ dý nalezl čistý, vkusně upravený pokoj, pohodlnou postel, tak dlouho již postrádanou, a všecko pohodlí, jaké je jen d o m a Imožné. N a čtvrtou hodinu pozváni byli všichni Orlovičem k obědu. — -vVe veliké, s jednoduchou elegancí zařízené jídel­ ně očekávali důstojníci příchodu domácí paní. Všichni byli zvědavi poznati tu, jíž podařilo se zkrotiti divokého lovce, vyrvati ho přírodě, v níž tonul po celý život, a připoutati ho k sobě, k životu rodinnému, zapuditi vrásky s jeho čela a vylákati úsměv n a jeho tvář, žhnu-

60

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

siti mu jeho samotářství a vrátiti ho životu společen­ skému . . . A tu se již objevila po jeho boku, nepatrná, něž­ ná bytost, vyjímající se tak dětinně vedle velikého, silného muže, malá postavička, s rameny příliš vy­ sokými, s obličejem nepravidelným, bledým. N a d ble­ dým čelem leskla se však koruna bujných, zlatých

vlasů a z nepravidelného obličeje zářily veliké, hnědé oči. A pohled těch očí lákal, vítězil, přemáhal, že ne­ bylo lze se jinam díyati, než do nich, že nevidel's nepatrnost její postavy, nepostrehl's chybu jejích ra­ men, oslněn, pokořen, očarován tím pohledem krás­ ným, hlubokým, něžným a tak mnohomluvným. Za domácí paní objevily se buclaté tvářinky ma­ lého klučiny, spočívajícího vážně na ruce zdravé, červenolící ženy, oblečeně v národní chorvatský kroj, jenž zdál se očima matky pozorovati tu četnou, nezvyklou společnost kolem sebe, Orlovič se spokojeným, šťastným

ŠŤASTNY

61

LOV

úsměvem n a tváři představil ho společnosti jako mla­ dého zámeckého pána. Po bohatém a veselém obědě vzdálila se domácí paní a důstojníci s Orlovičem oddali se nerušené zá­ bavě. Víno bylo výborné a Orlovič pil je s vážností a požitkem zkušeného znalce. Bývalí jeho druhové, znající jeho dřívější střídmost, nevěřili svým očím, vi­ douce ho prázdniti jednu sklenku za druhou n a zdraví milých hostů. Když zábava byla v plném proudu, setník Jesenko připil Orlovičovi a vyzval ho, aby vypravoval o sobě. „Jsi n á m dlužen vysvětlení, Orloviči," — řekl m u důvěrně, — „jaké divné hře osudu m á m e děkovati, že n a svých toulkách světem nalezli jsme tak příjem­ ného odpočinku, zde, v tom ztraceném koutě Slavonie." 1 Orlovič chvíli skromně mlčel, pak poděkovav za přípitek, jal se vypravovati: „Nevím vlastně, kdo jest bezprostřední příčinou mého dnešního štěstí. Mám v podezření přítele Mo­ k n a , ctěného pobočníka praporu, jenž před třemi léty určil mne k návštěvě lázní S . . . , ač d o b ř e věděl, že c

bych byl tehda za to dal rok svého života, kdybych se byl nenáviděnému služebnímu poslání mohl vy­ hnouti. Není to výčitkou, Molene, a na důkaz, že jsem ti vděčným za nevědomě prokázanou službu, připíjím tobě a všem tehdejším mladým druhům na zdraví." Orlovič naplniv sklenku, povstal a tisknul si bo­ dře s důstojníky ruku„Přijel jsem tehda do S . . . , " — pokračoval pak ve vypravování, — „nevěda, co počíti. (*)etná společ8

62

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACÍi

nost neznámých lidí m n e zarazila, nechtěl jsem se do ní vmísiti, a odbyv služební záležitost, usedl jsem k je­ dinému prázdnému stolu v zahradě, abych poobědval. Sotva jsem začal jísti polévku, přisedl ke stolu starý pán s mladou dámou. Představiv se, sdělil mi, že již delší čas se zde léčí, 1a nejsa milovníkem hlučného stolování, že sedává s dcerou sám vždy u téhož stolu, u kterého jsem náhodou zasedl já. Byl jsem rád, že padnuv mezi lidi, padl jsem aspoň mezi takové, kteří jako já nemilovali společnost. Rozhovořili jsme se a já se divil, že jsem dovedl s nimi mluvit. Strávili jsme společně celé odpoledne a sblížili jsme se. Se mnou se stalo cosi podivného. Mluvil jsem poprvé s dá­ mou, která se nedivila, nesmála se, která naslouchala vážně m é m u vypravování o Ralfovi, o honbě, o pří­ rodě a dívala se na m n e chápavýma, rozumnýma oči­ ma. Pozbyl jsem všech rozpaků a mluvil jsem o všem, co mi na mysl přišlo. A nejen že poslouchala, nevysmívajíc se mně, ona jala se sama vypravovati o týchž věcech, které já měl rád, a mluvila o přírodě, o je­ jích krásách a zvláštnostech, jako by v ní byla vyrostla, a tak zcela jinak, než já. Ona m n e ještě upozornila na to, co já v ní neviděl, co já v ní neslyšel, a tak, než jsem odejel, stali jsme se dobrými přáteli. — Slí­ bil jsem, že v neděli přijedu zase, a nemohl jsem se dočkati konce týdne, abych již zase mohl si pohovo­ řiti se ženou, před kterými jsem vždycky utíkal do nejhustších houštin lesů, abych strávil den ve společ­ nosti, které jsem' se vždycky tak b á l . . . Nu, naučil jsem se ji míti rád. Řekl jsem jí to a ona mně. Vzal jsem dovolenou a p o ž á d a l ' o t c e o její ruku. Divil se

ŠŤASTNÝ

LOV

63

s počátku, nedůvěřoval mně a řekl mi, že nemá peněz na kauci, abych si hledal štěstí jinde. Vysvětlil jsem mu, že m á m několik tisíc, jež n á m stačí, přestoupím-li k zemské obraně, a starý s v o l i l . . . N u a oženil jsem se a jsem š ť a s t n ý m ! . . . " „Jak ale přicházíš sem, když jsi přestoupil k zem­ ské obraně, abys se mohl ženiti, a jak se z tebe stal statkář a majitel zámku, v němž hostíš tak nenasytné hosty ?" — otázal se setník, jehož zvědavost nebyla dosud ukojena. ,,To je zase překvapení, uchystané m n ě m ý m mi­ lým panem tchánem, 4 4 — usmál se Orlovič spokoje­ ně. — „ T a k jako já jsem byl vždycky přesvědčen, že nejsem stvořeným k tomu, abych se líbil ženám, soudil podobně můj tchán o své dceři. Nedůvěřoval mně, nevěřil, že chci Zorku jen proto, že ji m á m rád, a neřekl mně ničeho o svých poměrech. Teprve, když jsem byl důstojníkem zemské obrany, když jsem svých pár tisíc zlatých složil n a kauci, vy­ lezlo to z něho. — „Nezlobte se, zetíčku 44 — řekl mi po svatbě — „nebyl j s e m k vám upřímným. Ale podívejte se, moje Zorka přece není hezkou. Chtěli ji již mnozí, ale ti všichni chtěli jen její peníze.' 4 — „Jaké peníze," — divil jsem se — „vždyť žádných n e m á . . . Já ji m á m r á d takovou, jakou je!' 4 — „ H m , teď vám už věřím,' 4 — řekl tchán — „a1 proto vám to p o v í d á m . . . Mám peníze, zetíčku, byl bych měl i na tu kauci a ještě by m n ě něco zbylo, ale nechtěl jsem vám dáti Zorku s tím přesvědčením, že si ji berete jen pro p e n í z e . . . Měl jsem o své jediné dítě strach, o d p u s ť t e . . . Teď, když vím, že jste si ji vzal

64

F. VEVER

BEZDÝMNÝ PRACH

z lásky, je vyhráno. Mohu vám ted klidně svěřit také její věno, Ivanovac a co všecko k tomu patří, vy je dovedete dobře s p r a v o v a t i . . . Vojákování ale nechtě, bude z vás dobrý e k o n o m ! . . . " A t a k se stalo! Byl to můj nejšťastnější lov za dlouholeté honby v okolí naší malé p o s á d k y . . . " skončil Orlovic vypravování. Bouřlivý přípitek usvědčil ho o sympathiích býva­ lých druhů.

Dva dopisy* Humoreska

yl již nejvyšší čas, aby nadporučík Danko šel do služby. Ve dvě hodiny jde setnina střílet, a Dan­ ko dosud seděl u stolu, nevěda, kterak by se zhostil nepříjemné nutnosti, odříci Almě pozvání k dnešní, v letošním masopustě první zábavě důstojnického ka­ sina.

B

i

Cti

K VEVER- BEZDÝMNÝ PRACH

,,Jak to tomu děvčeti mohlo jen n a p a d n o u t i " — zlobil se D a n k o v duchu, —,,žádati ode mne takovou věc!'* Nadporučík D a n k o byl tentokráte v zábavním vý­ boru kasina, a při svých rozsáhlých známostech v mě­ šťanských kruzích přímo zasypán žádostmi k zábavě, jež těšila se každoročně veliké přízni, zvláště měst­ ských d a m . D a n k o ochotně vyplnil přání četných svých známých; Almina žádost uvedla ho však do trapných rozpaků. Alma sice byla velice roztomilá a elegantní dáma, ,ale její p o v ě s t . . . Ovšem, D a n k o ne­ byl žádným moralistou, a kdyby sq jednalo jen o něho, byl by vyhověl bez rozpaků Almě, věda, že svou krá­ sou, vkusem a d u c h e m byla by atrakcí prvního řádu, alespoň pro mladší členy důstojnického sboru posádky, a l e . . . T ě c h „ a l e " bylo (mnoho, a za každým vězel nějaký háček. A kdyby i nebral ohledy n a ctihodnou společ­ nost, na vážné matky nevinných, vdavek chtivých, hlu­ boko dekolletovaných dcer, n a přísné tatíky s řády na prsou a starými hříchy na svědomí — nemohl již k vůli s o b ě . . . Ne, nešlo to, naprosto ne, ač by byl rád... Co by tomu řekla Berta, dívka z tak vážené, po­ čestné rodiny, jež i se svým jměním, jež zajistila jí bohatá babička, dočkala se třiceti panenských let jen proto, že bála se manželství, v němž tušila nebezpečí pro své dívčí ctnosti? Co by tomu řekla, kdyby právě v den,, kdy poprvé se měla objeviti s ním veřejně jako s ženichem, kdy mělo býti officielne uznáno jejich již po dva měsíce tajně připravované zasnoubení • —

DVA DOPISY

67

kdyby potkala se v lesklých místnostech kasina s Al­ mou, o jejímž někdejším přátelském poměru s ním. s Dankem, zajisté byla d o b ř e zpravena. Ne, toho nemůže dopustiti. Vším právem mohla by v tom Berta spatřovati nešetrnost, že on, clen zá­ bavního výboru, nezamezil přístupu osobě, jejíž po hled nutně musil urážeti její panenskou duši. D a n k o dospěl k přesvědčení, že musí Almě odřeknouti. Je vůbec n a čase, ,aby učinil s ní konec jednou pro vždy. Nebylo by to čestné jednání, kdy­ by ještě dále chtěl udržovati, již sáml sebou neudržitelný poměr. S Almou musí skončiti, je to jeho povinností k oběma stranám, jak k Bertě, tak k ní. A teď se naskytuje nejlepší příležitost. Napíše jí, ž e . . . Ano, co jí napíše? Kterak r jí řekne pravdu? Že se zasnoubil, že se ožení a že ji už nepotřebuje. D a n k o věděl, že by si Alma nezoufala; nebylo by to poprvé, co by četla taková slova. A snad již tušila, co se připravuje, a přece ani slovem se n e z m í n i l a . . . Je rozumná a ví, že s ním to věčně trvat nemůže. Ale jemu samému bylo jaksi podivně u srdce, když přemítal o tomto po­ sledním psaní Almě. Bylo mu, jako by se jím neloucil jen s ní, ,ale se vším svým šťastným, bezstarostným, veselým životem. Skončí s Almou a skončí t a k é s ním . . . S Bohem, A l m o . . . s Bohem volnosti, lehkomysl­ nosti, r a d o s t i . . . s Bohem nadšené pitky, hvězdnaté noci, mlhavá r á n a . . . s Bohem vášnivá objetí, žhavé p o l i b k y ! . . . T o všechno zajde s Almou, to všecko zmizí z jeho života, jako ona, a zbudou jen vzpomínky... s ní prchne m l á d í . . . Aby vyhověl přání

68

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

příbuzných a upravil rozhárané finance, ožení se, vez­ me si Bertu, třicítiletou, bohatou, zachovalou dívku z vážené rodiny, a — k o n e c ! . . . Ano, musí učiniti k o n e c ! Ale najednou jí všecko říci nemůže, napoví jí jen — ostatní si snad domyslí, a s a m a . . . A Danko, maje nejvyšší čas, aby odešel k setnině, vzal dva papíry a spěšně p s a l : „ D r a h o u š k u ! Odpusť, nebylo mi možno zaopatřiti pro T e b e pozvání. Snažil jsem se, ale — znáš, jaké jsou v kasině poměry, jak jsou ti naši počestní pá­ nové úzkostliví ve výběru. O každé pozvané osobě za­ hajují informace, pátrají nazpět až k prababičkám, a kde objeví malou skvrnu — již škrtají v s e z n a m u . . . A T y — to uznáši sama — neobstala's před jejich přís­ nou k r i t i k o u . . . Však T y se proto nehoršíš, jsi tak roztomilou a tak r o z u m n o u ! . . . A pak dnes, v tak dů­ ležitý pro m n e d e n . . . snad tušíš ? Vždyť loučím se dnes se vším, se vším, co mně bylo milé — rozumíš? Se v š í m ! . . . T a k se nehorši a odpusť T v é m u Vladkovi/' A druhý, Bertě určený a ještě spěšněji dopis zněl:

napsaný

,,Drahá! Posílám Ti pozvání na dnešní zábavu a těším se n a večer. N e m o h u pro T e b e přijíti, neboť m á m ještě m n o h o starostí. N a shledanou v kasině. Líbá Ti ruce Tvůj Vladko." D a n k o vsunul oba listy do obálek, připojil k dru­ hému pozvání a zavolal svého sluhu Kuzmu. Hodiny nad stolem bily právě dvě. Neměl již ani času, na-

69

DVA DOPISY

psáti adresy. Ostatně, jeho Kuzma beztoho neuměl čísti. Danko si úmyslně ke své osobní obsluze vy­ hledával lidi neznající číst a psát; věděl, že jsou od­ danější a diskrétnější. „Dej pozor, Kuzmo!" — nařizoval nadporučík vstoupivšímu sluhovi, hotov již vyběhnouti z domu. — „Toto psaní zde odevzdáš ihned slečně Bertě Sekuličové, v Hořejším Městě, víš?" — a, Danko vtiskl dopis s pozváním Kuzmovi do pravé ruky. — „A toto zde dáš slečně Almě . . . v Divadelní ulici, rozumíš?'* — a podal druhý dopis Kuzmovj, jenž uchopiv ho levou rukou, upřímně ho stiskl. Nadporučík kvapně vyběhl z pokoje. „Nezapomeň," — připomenul ještě ve dveřích Kuz j movi. — „To pravé psaní slečně Bertě Sekuličové, to levé slečně Almě..." — a, již sletěl se schodů a ubíhal do kasáren. * Po pánově odchodu položil Kuzma1 dopisy opatrně na stůl, z pravé ruky na pravý, z levé na levý kraj, vykartáčoval a oblékl plášť, přetřel boty — Kuzma vždycky se snažil býti co možná čistotný, když ho služba vedla k dámám — pak posadil si před zrcad­ lem čepici na hl,avu, trochu na pravé ucho, vzal psa­ ní, s pravého kraje stolu do pravé, s levého do levé ruky, zavřel byt a opustil dům, aby vyplnil pánův rozkaz. Vzorný důstojnický sluha byl si plně vědom dů­ ležitosti svěřeného mu pánem úkolu. Přes neznalost 9

70

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

prvních začátků lidského vědění, a tím jaksi zaruče­ nou diskrétnost, věděl o životě svého pána tolik, co svědomitý sluha věděti má. On znal neutěšený stav jeho financí, vyciťuje jeho občasné kolísání jemným citem oddaného člověka; tušil příčinu pánova zasnou­ bení se slečnou Bertou a, věděl o jeho poměru s roz­ tomilou Almou. Jako věrný sluha milovaného pána klonil se se svými sympathiemi na stranu Alminu, a byla by mu tato jako ^prostředek k sanování pánových financí rozhodně !milejší než slečna Berta, která již teď, jsouc dosud jen neofficielní pánovou nevěstou, chovala se k němu, ke Kuzmovi, jakoby již teď byla jeho paní, neodměňujíc jeho časté postillonské služby žádným zpropitným. Přemítaje o svém dnešním poslání, jež vedlo ho k oběma známým mu dámám .současně, což stalo se poprvé, co věděl o chystaném zasnoubení svého pá­ na, nabýval
DVA DOPISY

71

hlasitě pronášeti rozkaz opačně, aby zvuk slov osvěžil mu matoucí se paměť: „V pravé ruce pro slečnu Almu, v levé pro slečnu Bertu . . . " Poslední znění rozkazu nezdálo se Kuzmovi správ­ ným, však jednou vzbuzené pochybnosti nedaly se již odbýti a pronásledovaly ho dále, rostouce při každém kroku a stávajíce se trapně palčivými. Krev mu po­ jednou vstoupila do hlavy, zatemňujíc mu zrak, a po celém těle rozlilo se mu nepříjemné horko. „Jak, jak to řekl?" přemítal rozčileně, opakuje stále slova nadporučíkova, převraceje je na obojí způsob. Cítil, jak ho cosi svírá u srdce, jak se mu hrdlo zužuje a jak se mu těžce xdýchá. Chvílemi ho zamra­ zilo jako v horečce. Byla to úzkost, dotěrná, neod­ bytná úzkost, jež se ho náhle zmocnila. Viděl do­ pisy růsti před očima a zdálo se mu, jakoby pojed­ nou nabyly váhy olova, táhnouce mu ruce dolů. Jako­ by jejich důležitost rostla do šedého, studeného nebe, v ohromné těžké balvany neurčitých, záhadných tva­ rů, v nichž zdál se poznávati zveličené, hrozivé tahy; dvou obličejů, roztomilé Almy a, přísné Berty. Ná­ sledky možného omylu objevily se mu v příšerné, zdrcující hrůze. Viděl v duchu neštěstí, nepoznávaje jeho rozsahu. „Jak, jak to řekl?" tázal se vždy znovu, chvěje se úzkostí a přehazuje dopisy z ruky do ruky. — „V pravé ruce slečna Berta, v levé slečna... Ne, ne, v pravé Alma a v levé Berta... Bože, jak to řekl, jak...?"

72

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

Slzy draly se m u do očí a Kuzma byl již blízek pláče, když pojednou, jakoby m u blesk ze zimního nebe byl pamět rozsvítil, upamatoval se zcela určitě že rozkaz zněl: „V pravé ruce pro slečnu Bertu Sekuličovu, v levé pro slečnu Almu." Bylo však pozdě. Co m u bylo plátno, že věděl to tak jistě, že by to mohl z místa odpřisáhnouti, když dopisy neležely již v jeho rukou tak, jak je vzal se, stolu. Ve své úzkosti přeměnil je již desetkráte, k d o mu teď řekne, který patří do pravé a který do levé ruky? U b o h ý Kuzma octnul se v nových rozpacích, trapnějších a tísnivějších frež dříve. Nevěděl si rady a byl by se nejraději rozběhnul za p á n e m na střelnici, aby mu nadporučík znovu určil příjemce osudných psaní. Ale na střelnici byla dobrá hodina, kdy by listy doručil? Rozčilený a zpocený úzkostí a přemýšlením, sta­ nul v Divadelní ulici před domem, kde bydlela slečna Alma. Vstoupiv se strachem d o prvního poschodí, za­ stavil se chvilku před známými dveřmi. Zdálo se mu, že našel -způsob, kterak zbaviti se trapné nejistoty: D á slečně Almě psaní a poprosí ji, aby se podívala, patří-li jí. Kuztna si hlučně oddechl a odhodlaně za­ zvonil. Slečna Alma v rozkošném župánku, růžová a bí­ lá, zářící a usmívající, otevřela dvéře, a dříve, než mohl Kuzma — jejím zjevem vždycky jaksi unesený — vy­ koktati své poslání, vzala od něho podávané psaní, vsunouc m u do ruky obvyklé, malé sice, ale p r o Kuzmu tak významné zpropitné.

bVA DOPISY

73

„Poslušně prosím slečnu," osmělil se Kuzma promluviti, užívaje ve své oddanosti k pá­ novi i při oslovení blíz­ kých jemu osob vojen­ skou disciplinou zave­ dené formy, vystihující dokonale výraz nezlomné úcty a poddanosti podřízeného k předsta­ venému ; — „poslušně prosím, kdyby se sleč­ na podívala, jeli psaní její... Mám odevzdati ještě jedno a nevím..." Slečna Alma spěš­ ně roztrhla obálku, vy­ ňala pozvání k dnešní zábavě v kasině, pře­ létla zběžně několik řádků dopisu, a zakývavši pů­ vabně hlavinkou, zvolala radostně: „Ano, ano, milý Kuzmo, to patří m n ě . . . děkuji vám!" — a již zmizela ve dveřích, ab
74

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

U Sekuličů odevzdal list služce, a nespatřiv ani slečny Berty, ani zpropitného, vrátil se domů.

Útulné místnosti důstojnického kasina tonuly v záři nesčetných světel, připraveny uvítati smetánku městské společnosti, jež jako každoročně dala si i dnes na první důstojnické zábavě dostaveníčko. Nadporu­ čík Danko s ostatními členy zábavního výboru pro­ cházel sálem a vedlejšími místnostmi, udíleje důstojnickým sluhům a ordonancím, povýšeným pro dne­ šek na číšníky, nosiče jídel a vrátné, poslední naří­ zení. Také jeho Kuzma v parádním šatě, s bílými, ni­ těnými rukavicemi na tvrdých rukou, stál u vchodu k buffetu, rozhrnuje těžký závěs před vstupujícími, širokým rozmachům jeho paží úzkostlivě se vyhýba­ jícími důstojníky. ' „Postav se trochu stranou, Kuztaio," napomenul ho nadporučík mimochodem — „a,neroztahuj tak ru­ ce, jako bys chtěl každého obejmout, kdo sem vstu­ puje . . . Některá citlivější dáma by tvého objetí třeba nesnesla..." Krátce pfěd osmou hodinou zahrčely první kočáry před kasinem a vítací výbor zahájil činnost. Bez pře­ stání hrnuli se návštěvníci hlavním vchodem jako třpy­ tivý, pestrý, živý pňnoud, jenž rozléval se, šumě a víře, jasným, lesknoucím se sálem, jako vody jezerem. Zdálo se, jakoby se teď teprve všude rozsvítilo, jakoby svět­ lými toiletami dam a sty páry zářících očí přibylo

75

DVA DOPISY

v sále .světla. Čilý, rušný, radostný život rozezvučel se v místnostech, v nichž po celý rok vládla jen nuda vojensko-vědeckých prací, zněla monotónní řeč před­ nášejících, kde na velkých mapách sváděly se bitvy, porážela se vítězně nepřátelská vojska a tekla krev... Nadporučík Danko, štíhlý, elegantní a bezvadný až ke špičkám lesklých lakýrek, uváděl dámy do sálu a vracel se vždy znovu do vestibulu v jakémsi nepří­ jemném stavu trapného očekávání. Vždycky, ,když za­ vřel se za ním závěs hlavního vchodu, myslil, že spatří za ním Bertu vedle vysoké, suché postavy její matky, s tím trpce nasládlým výrazem v tváři, s nímž oby­ čejně ho vítala. Rozhlížel se jaksi nesměle vestibu­ lem, hledaje ve víru světlých, šustících látek ne již úplně svěží tvář své nevěsty — ode dneška officielní nevěsty. A vždy si spokojeně oddechl, když ji nevi­ děl, a mohl s jinou, cizí dámou vrátiti se do sálu. — Čím více se sá^ plnil, tím trapnější stávalo se mu čekání. Zdálo se mu, jakoby mu Berta zúmyslně dá­ vala jakousi lhůtu, ještě poslední lhůtu několika trap­ ných okamžiků, než se objeví, aby si ho vyžádala od společnosti, od života, aby ho zajala pro sebe. Mimovolně tiskl pevněji ruku provázené dámy, jakoby jí chtěl prokázati vděčnost za to, že ještě na chvíli ho vrací lesku, záři a radostnému hluku, jenž plnil sál a jenž se mu zdál vživotem. A znovu se vracel ne­ klidný, s jakousi úzkostí v duši... „Ted přišla," myslil si vždycky mne č e k á . . . teď bude konec . . . "

— „jistě už na

V sále zazněly již první akkordy

hudby, vo-

76

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

lající k tanci, a Berta dosud nepřicházela. Dankův ne­ klid vzrostl v bolestné rozčilení. „Chce m n e chytit rázem," šeptal vzrušeně, krá­ čeje ke dveřím'. — „Připravuje větší e f f e k t . . . " Pojednou stanul jako přirnrazený. Závěs, skrýva­ jící vchod, se široce rozhrnul, a do sálu vstoupil major Brodar, předseda zábavního výboru sám, a po jeho boku, opírajíc se lehce o jeho rámě, vznášela se spíše než kráčela — Alma. Major sotva asi věděl, koho uvádí, neboť jeho pohledy, jež ani krása jeho průvodkyně nedovedla upoutati, bloudily po sále, pátrajíce, je-li vše v p o ř á d k u ; cítilť se zodpovědným za zdar dnešního večera. Učiniv několik kroků, poklonil se major hlu­ boko Almě a spěchal k estrádě hudebníků, kde jeho vojenský pohled postřehl jakousi závadu. Alma, záříc krásou, mládím i toiletou, přistoupila k Dankovi, podávajíc m u obě ruce. „Děkuji ti, Vladko." — šeptala vřele, — „jsi hod­ n ý . . . netušila jsem, že přece . . . " „Probůh, Almo, jak sem přicházíš ?" — vydralo se konečně ztrnulému nadporučíkovi ze stísněné hrudi. „Nu, s tvým pozváním/' — odvětila Alma vese­ le, odvádějíc D,anka stranou. — „Což m á š tak plnou hlavu výborových starostí, že's už zapomněl, že's mi je poslal po Kuzmovi?" D a n k o se zarazil. Neblahé tušení proniklo m u hlavou. „A jak zněl d o p i s ? " — tázal se kvapně. „Dosti chladně, jindy psávaFs více a s větším ci­ tem. Dnes napsal's jen, že se těšíš na večer."

DVA DOPISY

77

Nadporučík rázem pochopil: Kuzma si spletl do­ pisy . . . Rozpačitě ohlédl se kolefri1, jakoby se chtěl přesvědčiti, jaký dojem vzbudilo Almino objevení se u přísných dam vzácné společnosti, a pak spočinul jeho pohled ziiovu na štíhlé, elegantní postavě Almy. Zdála se mu dnes krásnější než kdykoli jindy, v jedno­ duché a přece tak rozkošné toiletě z růžového gázu, jakoby se teprve teď byla, rozvila v celém svém půvabu, aby mu učinila loučení těžším. „A řekni mi, Almo," — otázal se Danko tlume­ ným hlasem — „netušila jsi, že pozvání nepatří tobě ?" Alma však nespěchala s odpovědí. Jas světel, šum hlasů, těžká vůně parfumu ji omámila a vábivá, něžná melodie valčíku zachvěla jí duší. Přiklonila se k DankoQMot A a přivinula se k němu rO VI blízko, těsně, dotýkajíc se ho tělem, jímž proudil již řythmus vášnivého tance, a Danko vy ru­ ce bezděčně obejmuly to mladé, kypré, na­ bízející se mu tělo, a v úzkém objetí zanikli náhle oba v šumivém víru, jakoby je teplá smetla se břehu do vířivého, hlučící­ ho proudu... Danko nevěděl, co se s ním dě­ je. Cítil jen teplé tělo v rukou, pruž­ né, kypré, svíjející se na jeho hrudi

78

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

v rythmu svůdného tance, teplý dech ovíval mu omam­ nou vůní h o r k é skráně, a milý, sladký hlas šeptal jeho jméno. A pojednou se mu zdálo, j a k o b y prchal před čímsi záhadným, bolestným, jakoby se každým obra­ tem vzdaloval od kraje jakési temné, hluboké pro­ pasti a v divokém tanci spěl kamsi do světla, do tepla, do š t ě s t í . . . Všecko;, co ho tížilo řadu dnů, co kalilo mu požitek dnešního večera ještě před krátkou chvílí, zmizelo, zaniklo, jako by všecky starosti i žalost n a d čímsi, co ztrácel, sřítily se n a d n o propasti, jež zů­ stala kdesi daleko za nimi. Pocit hřejivého štěstí snesl se m u náhle d o duše, a D a n k o cítil, že kdyby se i Berta ještě objevila,, aby! si ho vyžádala pro sebe, že bylo by již pozdě. Teď nemohl by se již zříci života, jenž znovu zazářil m u vstříc ve sterých žárovkách osvě­ tleného, šumivou rozkoší mládí kypícího sálu a v ohni­ vých, veselých očích Almy. Ukončiv prudkým zavířením tanec, odváděl Almu, zčervenalou tancem a roz­ koší, d o tichého pokojíka vedle buffetu. Za nimi v sále hřmělo finale v a l č í k u . . . D a n k o nepřemítal již o Kuzrnově omylu. Omyl se stal, a D a n k o m u byl rád. Jak přijmula Berta do­ pis určený Almě, zví ještě záhy dost. P ř á n í příbuz­ ných a sanace jeho financí tentokráte asi sotva se stane skutkem. A D a n k o toho nelitoval. Když po prvním valčíku šel domů s Almou, jež n a jeho žádost se do* sálu již nevrátila, aby svou pří­ tomností neurazila citů ctnostné společnosti, byl již zase tím veselým, lehkomyslným, bezstarostným Dankem, jako přede dvěma měsíci. Jako dříve, ujala se i dnes Alma úlohy domácí paní, prostřela stůl, posta-

79

£>VA D0l>ISY

vila samovar a otřela šálky, plísníc Kuzmu, že zane dbává pánovo skromné nádobí. A Kuzma usmíval se širokým, dobráckým úsměvem a mnul si ruce rado­ stí, že „jejich*' život zůstane nezměněn. Danko, přistoupiv k psacímu stolu, spatřil na něm dopis v obálce bez nápisu. Roztrhl rychle obálku a vyňal list. Byl to jeho dopis Almě, jenž dík Kuzmově roztržitosti dostal se do rukou Bertiných. Tato po­ užila ho k odpovědi. „Ctěný pane!" — četl Danko nahlas. —„Lituji, že jste k vůli mně způsobil počestným pánům ve vý­ boru zbytečného namáhání pátráním v životě mých prababiček. Poněvadž si nepřeji, aby nějaká zasta­ ralá „skvrna" škodila Vám ve Vaší kariéře, zříkám se štěstí, státi se Vaší chotí a vracím Vám Vaše slovo a svobodu, po které asi nejvíce toužíte a znamenám se s úctou Berta S. D. Prosím o vrácení mých dopisů!" Danko přečetl list, přistoupil ke kamnům a otevřev dvířka, vhodil ho na žíznivé uhlí. Papír vesele vzplál a shroutil se náhle v hromádku šedého popela. Mladý muž s výrazem blažené spokojenosti ve tváři usedl naproti Almě ke stolu a zadíval se na ni šťastným, dlouhým pohledem. Kuzma vhodil lopatku uhlí do kamen a vzdálil se. Na stole šuměl samovar radostnou, jásavou píseň o mládí, p životě, o lásce...

•

O hodinu dříve. Humoristická črta z vojny.

etník Laxa se náhle probudil. Nevelká, útulná lož nice byla zaplavena přívalem veselého ranního světla Setník obrátil se k nočnímu stolku a vrhl rychlý pohled na ležící tam kapesní hodinky. Chybělo ně­ kolik minut ;na šestou. Jako každého rána po probu­ zení natáhl setník hodinky, položil je zpět na mocní

S

O HODINU DŘÍVE

81

stolek a jal se spokojeně protahovati se v posteli. Vy­ spal se výborně, cítil se svěžím a těšil se již na dnešní vycházku se setninou d o přírody, jež právě teď hý­ řila v okolí všemi půvaby nového jara. „Co to, že m n ě sem ještě nedal šaty," — po­ myslil si pojednou, zahlédnuv prázdnou židli před po­ stelí. — „A boty také ne," — řekl již se známkou ne­ trpělivosti ve hlase, když nakloniv se s lůžka, nespa­ třil tyto lesknouti se v obvyklé póse na dolním konci postele. Dle programu počínal výcvik setniny o sedmé ho­ dině a končil o jedenácté dopolední, včetně pochodu z kasáren n a cvičiště a zpět. Setník Laxa nařídil proto svému Jankovi, aby ho jednou pro vždy, po dobu trvání výcviku setniny, vždy o šesté hodině vzbudil, připravil kávu a přivedl koně dvacet minut před sed­ mou hodinou před dům. Bylo tedy setníkovo podivení zcela oprávněné, když probudiv se krátce před šestou, nenalezl ještě nic připraveno. Nejprve zavolal n a sluhu přitlumeným hlasem, pak hvízdnul pronikavě, a když se Janko ani po tomto obvyklém znamení neobjevil, skočil setník netrpělivě s postele, navlíkl trepky n a nohy, přehodil župan a vyšel z pokoje. Z malé předsíňky vstoupil do kuchyně, jež sloužila teď za útulek j e h o osobnímu komorníku, důstojnickému sluhovi Janku Vasičovi. Překvapen stanul n a prahu. Janko ležel široce roztažený n a erární posteli a spal jako o půlnoci. N a lavici u kamen stály vyleštěné setníkovy jízdecké bo­ ty, přes stolici u stolu visely připravené jízdecké spod­ ky a blůza.

82

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

„Janko!" — vzkřikl setník, vzpamatovav se z pře­ kvapení. , ' i Jako píchnutý vzchopil se Janko na posteli a upřel na rušitele svého ranního spánku nechápavý pohled. Poznav pána, svezl se se slamníku a pod vli­ vem discipliny, jež neopouštěla ha ani ve snu, posta­ vil se zpříma před setníkem, v ranních erárních ne­ dbalkách vojáka, sraziv bosé nohy a vypnuv prsa. Sko­ ro současně ozvalo se z kouta zpod hromady šatstva tlumené hrčení budíčka. »,Co to dnes tropíš?" — spustil setník na překva­ peného spáče. — „Kde's byl včera, že spíš jako za* bitý? A proč si's nařídil budíka na šest hodin? Kdy chceš být hotov s kávou, co?" „Poslušně prosím'* — koktal Janko, zachvívaje se lehce ranním chladem v nedostatečné toiletě, — „budíček je na pět." „Ale teď je šest," — přerušil ho setník. — „Po­ spěš si; za čtvrt hodiny ať je snídaně hotova, — ,a dej šaty do pokoje." Setník Laxa, přidělený od generálního štábu ke službě u pluku, v němž velel desáté setnině,, snažil se vždy, aby po krátkou dobu svého přidělení dostál všem povinnostem velitele setniny, jako každý u tlupy sešedivělý kapitán. Vykonával přesně praktickou vojen­ skou službu, na niž ovšem pohlížel oduševnělým po­ hledem theoretika; staral se o výcvik a blaho svě­ řené mu setniny svědomitě a byl při tom pomilování hodným představeným. Moderní v uniformě i v ná­ hledech, tykal svým důstojníkům — starému nadpo­ ručíkovi a nově pečenému poručíkovi — i ve službě,

O HODINU DŘÍVE

83

poskytoval jim ochotně zálohy, nepřesahující výše ne­ velkých zbytků jejich gáže, šetřil jich i mužstva; a re­ spektován představenými pro své „vyšší poslání v armá­ dě", chránil již svou osobou setninu před malichernou sekaturou komisních velitelů. Na přesnosti a dochvil­ nosti zakládal si setník Laxa nejvíce. Nepřišel nikdy o minutu dříve ani později k setnině, ke každému služebnímu výkonu objevil se přesně v ustanovený čas, nenechávaje nikdy ani posledního pěšáka své setniny na sebe čekati, a tudíž dochvilnost vyžadoval také od všech podřízených. Jankovo zaspání, jenž byl vlastně zodpovědným redaktorem jeho příslovečné dochvilnosti, setníka roz­ čililo; poněvadž však svým včasným probuzením pře­ dešel možným následkům Jankova zaspání, a proto, že nemiloval hlučných kontroversí s podřízenými, spo­ kojil se důtkou udělenou Jankovi a nestíhal dále jeho provinění, přesvědčen, že se nebude již opakovati. Setníkův sluha, když odnesl včera již vyčištěné šaty a boty do pánova pokoje, jal se rychle vařiti snídaní, pro niž jako řádný sluha dochvilného pána měl již od večera vše připraveno. Mezitím co na stolku v kuchyni šuměl samovar, natáhl Janko spodky, umyl se spěšně pod vodovodem a pak, kroutě nedůvěřivě hlavou, vytáhl budíka zpod šatů a pozorně ho pro­ hlížel. Budík ukazoval pět minut přes pátou. Janko nechápal rozdílu, jevícího se mezi jeho a pánovým časem. Jeho budík ho ještě nikdy neobelhal, vždycky ho zbudí přesně v určený čas, a dnes že by se byl o hodinu opozdil ? Janko jako dobrý voják nebyl zvyklý

84

I VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

přemítati o jednání svého představeného. Otočil ručičky hodin n a šestou a spěchal, i aby dovařil kávu. ) / „Dnes jste si přivstal," přivítala h o ospalá proda­ vačka v pekařském krámku. Janko jen zaký­ val hlavou a běžel s pečivem domů. Setník již stál oble­ čený u okna, díva­ je se jaksi ra­ dostně do tiché uli­ ce, tonoucí v ja­ su chladného, ran­ ního slunce. Jankovi se zdálo, že i setníkova Stella nedůvěřivě se po něm ohlížela, když jal se ji strojiti k ranní vy­ jížďce. Sluneční paprsky, vnikající do stáje vysokým, úzkým okénkem, nehřály ji ještě n a široké, lesklé hru­ di, jako obyčejně při strojení. J a n k o však n e d b a l ; co mu bylo slunce proti setníkovým h o d i n k á m ! V přesně ustanovený čas vyšinul se setník do sedla a odklusal do kasáren. Kývaje se se zřejmým požitkem v sedle, dýchal dlouhými doušky svěží ranní vzduch. Přesně dle svého denního p r o g r a m u vjel po­ stranním vchodem do dvora kasáren. Zde očekávalo ho nové překvapení. Před budovou, kde ubytována byla jeho setnina, nenašel tuto, jak byl zvyklý vyřízenou a lesknoucí se,

O HODINU

85

DŘÍVE

připravenou k odchodu. Ze dveří nevyběhl desátník ode dne, aby se chopil uzdy koně a šikovatel Jurak ne­ stál tu s rukou na štítku čepice, aby mu učinil ranní oznámení. Setník Laxa stanul s koněm jako přimrazený. Co se to děje u jeho setniny, známé v celém pluku svou přesností? Nechápal. „Šikovatel Jurak 1" — zavolal setník, popojev blíže ke stavení. V okně prvního po­ schodí objevil se volaný a spatřiv velitele, ihned zmi­ zel, aby v několika vteřinách přímo vyletěl ze dveří a postavil se před setníka s pravou rukou na štítku čepice a s levou na rukověti šavle. Šikovatel Jurak, slynoucí právě takovou, ne-li větší přesností, jako jeho představený, neodkládal šavle, již připjal z rána, a čepice, již nasadil na hlavu hned po probuzení, po celý den, až teprve, když ukládal se večer k zaslouže­ nému odpočinku. „Pan setník poroučí?" — zahřměl Jurak šikovatelským hlasem. „Kde je setnina? Jaký je to pořádek?" — otázal se setník ostře, stěží tlumě probouzející se v něm zlost. „Ještě není čas, pane setníkuT — hlásil šiko­ vatel hřmotně. „Zbláznil jste se dnes, nebo jste opilý?" — roz­ křikl se setník na poddůstojníka. — „Deset minut před sedmou má setnina a rapport státi, teď schází již jen p ě t . . . " „Poslušně hlásím, pane setníku, schází pět minut na..." „Neodmlouvejte," — přerušil setník šikovatele roz­ čileným hlasem. 11

86

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

„Za pět minut ať je setnina na místě!" Sikovatel obrátil se na podpatku a jako střela vyletěl do prvního poschodí. Za pět minut má býti setnina na místě, tu nebylo času přemýšleti o setníko­ vých vrtochách, jenž jako hrom z cista jasná přiletí o ho­ dinu dříve do kasáren a vzbouří celou setninu. Sikovatel Jurak několika skoky proletěl jizbami, volaje muž­ stvo do zbraně takovým hlasem, jakoby nepřítel stál již před vraty kasáren. Dvéře jizby, kterou obýval kadet Zdunic, se po­ otevřely a v dlouhé noční košili, s trepkami na no­ hou objevil se v nich pan kadet sám. „Jurak, jaký je to rámus ?" — zastavil kadet Zdu­ nic ospalým hlasem šikovatele, běžícího právě s vá­ lečným pokřikem kolem. — „Co se to děje? Neřvete přece tak, vždyť víte, že tu spím!" Sikovatel Jurak nedělal rozdílu mezi představený­ mi a postavil se před košilatým kadetem právě tak rovně, a přiložil ruku ke štítku čepice, jako před ma­ jorem v parádě. „Poslušně hlásím, pane kadet, setnina za pět mi­ nut rukuje!" — hlásil sikovatel, sotva dechu popada­ je. — „Pan setník je už dole.. ." Páně kadetova bílá postava zmizela rychle v tem­ nu pokojíka, a volání, jež ozvalo se záhy odtud, pla­ tící vojákovi, čistícímu jeho zevnějšek, svědčilo, že nejbližší šikovatelův představený snaží se v rychlo­ sti doplniti svou toiletu. Zatím setník Laxa odevzdal koně desátníkovi ode dne a přecházel netrpělivě pod okny. Nepřesnost, s ja­ kou se dosud u své setniny nesetkal, ho zarazila.

O HODINU DŘÍVE

87

A že se to stalo právě dnes, kdy i jeho sluha, na ně­ hož se mohl vždy spoleh­ nouti, zaspal, uvádělo ho v podivení. Byl blízek my­ šlence, že jeho setnina bez jeho vědomí včera cosi sla­ vila a že všichni, od šikovatele dolů až ke sluhovi, trpí následky jakési kocovi­ ny. Obou jeho důstojníků však u setniny také dosud nebylo. Setník Laxa byl pří­ liš delikátním, než aby se před mužstvem tázal po dů­ stojnících. Těm se to stává častěji, že zaspí... Ale dnes zaspala celá setnina! . . . Setník vytáhl z kapsy ho­ dinky a podíval se na ně pozorně. Chybělo několik minut na sedmou. Přiložil hodinky k uchu, vsunul je do kapsy a přecházel dále, cítě, jak v něm roste hněv nad dnešním bezpříkladným nepořádkem. Desátá setnina neslynula nadarmo svou přesností v celém pluku. Za pět minut, jak setník nařídil, stály čety na dvoře, vyřízeny a vyleštěny, jen v obličejích mužstva zdál se setník spatřovati jakýsi nezvyklý, málo chytrý výraz, podobající se úžasu. Poslední přispě­ chal kadet Zdunič, zapínaje si cestou blůzu a žvý­ kaje usilovně na rychlo pozřené snídaní. Aniž by dále pátral po příčinách dnešního opo-

88

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

zdění, vsedl setník Laxa na koně, velel setnině obrat a pochod a vyjel v jejím čele z kasáren. P r o dne­ šek bylo n a programu cvičiště, opoždění důstojníci budou věděti, kde setninu hledati. Setnina záhy opustila ulice města a octnula se ve volném kraji. R a n n í slunce polévalo jasem svěže zelená pole, třpytící se rosou a dýšící zdravou, vlhkou vůni probudivší se země. Ve vzduchu chvěl se vonný dech jara a zněly zpěvy ptáků. Ohromný klid vzná­ šel se n a d širým, planoucím krajem. Setník Laxa nem'ohl se dnes těšiti ze smavého jitra, nepořádek, v jakém! nalezl dnes setninu, poka­ zil m u nadobro náladu. Co velel desáté setnině, ještě se cos podobného nestalo. Zdálo se m u to býti tak úžasným, že to prostě nechápal. Byl přesvědčen, že nestalo se dosud žádnému ani nejstaršímu setníkovi v armádě, aby jednoho a téhož dne musil sám bu­ diti do služby sluhu, setninu, šikovatele, kadeta, a o důstojnících ani n e m l u v ě . . . Co by řekl, kdyby ná­ hodou přijel plukovník a tázal se ho, kde m á dů­ stojníky, — pomyslil si setník, a mráz mu přejel po zádech při pomyšlení n a možné následky. N a cvičišti nechal nejdříve čety cvičiti jednotli­ vě, neboť cítil, že by se m u při velení chvěl hlas rozčilením. Sám objížděl mírným klusem rozsáhlé cvi­ čiště, přemítaje, kterak se m á zachovati vůči dneš­ nímu služebnímu skandálu. Co chvíli díval se n a ho­ dinky, a upíral zraky na cestu vedoucí k městu. N a cestě neobjevoval se však nikdo, a n a cvičišti kro­ mě jeho setniny nebylo živé duše.

O HODINU DŘÍVE

89

Konečně po osmé hodině, když jal se setník Laxa sám cvičiti setninu, objevili se n a cestě dva důstoj­ níci. Byli to nadporučík a poručík jeho setniny. Přikvapili sotva dýchajíce a ohlásili svůj příchod setní­ kovi. „Prosím o prominutí, pane setníku," omlouval se nadporučík; „nebylo n á m včas oznámeno, že pan set­ ník . . . " „Děkuji, pánové/ 4 přerušil setník důstojníka krát­ c e ; „prosím, nastoupiti! 4 * Důstojníci zaujali svá místa, vrtíce hlavami nad podivným přivítáním jindy tak přívětivého předsta­ veného. Setník Laxa se poněkud uklidnil a oddal se se zápalem práci. Prodělal se setninou všecka cvičení podle piogramu, proti svému obyčeji však nebavil se s důstojníky ve chvílích oddechu, ale projížděl se mlčky, s přísným vzezřením po cvičišti. — Když jeho chronometr ukazoval n a půl jedenáctou, vsunul setník šavli do pochvy, velel setnině oddech a nastoupil s ní zpáteční pochod. Nevšímaje si ani teď důstojníků, — již kráčejíce v čele setniny a ne­ chápajíce, čekali od šiko vat ele J u r k a vysvětlení zá­ hadného chování se setníkova, — pojel napřed a za­ páliv si cigaretu, pokračoval v dumání o svých ne­ přesných podřízených. Pojednou se před setninou n a ohybu cesty za­ prášilo a za okamžik z m r a k u prachu vynořil se na koni — brigádník, generál-major Scharf, provázen podkoním.

90

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

Generál spatřiv vracející se se cvičiště setninu, zmírnil běh koně ta jel jí krokem vlstříc. V očích se mu jaksi zlověstně zasvítilo; zastaviv koně, vytáhnul z kapsy hodinky. Setník Laxa při náhlém objevení se přísného před­ staveného tasil šavli, počkal chvíli, až setnina ho do­ šla a pak daleko znějícím hlasem velel „v právo

h l e d í " Osmdesát párů očí upřelo se tázavě na gene­ rála. „ P a n e setníku, zastavte I" zvolal generál netrpě­ livě. „Račte ke m n ě ! " „ K a m jde setnina?" otázal se brigádník přísně, když setník stanul se skloněnou šavlí před ním. „Domů, pane g e n e r á l e ! " odvětil setník klidně. „Podle rozvrhu trvá přece dopolední výcvik do jedenácti hodin," namítnul generál hrozivě. „Ano, i se zpátečním p o c h o d e m ! "

O HODINU DŘÍVE

91

„Snad nechcete mně namluvit, že zpáteční po­ chod do kasáren trvá půldruhé hodiny," zahřměl ge­ nerál, zvedaje hodinky proti setníkovi. Setník Laxa neodpověděl, nechápaje generálovo rozčilení. „Je půl jedenácté, pane generál-majore," řekl jaksi nejistě, „v tu dobu vždycky..." „Dovolte, p a n e . . . " ozval se generál, svraštiv obo­ čí ; „ve službě platí u nás dosud středoevropský čas, mimo službu řiďte se časem, jakým vám libo . . . Obraťte a cvičte tak dlouho, jak je nařízeno!" „Pan generál se mýlí,'* pokusil se setník vysvě­ tliti představenému zdánlivý omyl v čase. — ,,Cvi­ čím, jak předepsáno od sedmi d o . . . " „Neodmlouvejte, prosím" — přerušil ho generál rozhorleně. — „Divím se, že právě vy, jehož přesnost je známa, chcete z jakýchkoli důvodů připraviti setninu o celou hodinu drahocenného času... Prosím, pokračujte okamžitě v přerušeném cvičení!" Generál pobodl koně a odklusal od překvape­ ného, nechápajícího setníka. Pomysliv si cosi o ne­ místném podivínství představených, obrátil setník setninu a vedl ji mrzutě na cvičiště. „Rozumíš tomu?" — obrátil se po chvíli k nad­ poručíkovi, nenalézaje sám vysvětlení záhady. — „Co ; mu dnes je?" „Měl jsi mu říci, pane setníku, že jsme o hodinu dříve začali" — odvětil tázaný. Setník Laxa překvapením zastavil koně.

92

F. VEVER

BEZDYMNÝ PRACH

„Jak to myslíš, o hodinu dříve?" otázal se vše­ cek zmatený hádankami, jež bylo m u dnes luštiti. „Nu, v jšest, místo v sedm," vysvětloval nadpo­ ručík klidně. „Když jsem přišel jako obyčejně před sedmou do kasáren, hlásil mi desátník ode dne, že setnina odešla již v šest hodin." „A kolik je teď?" ptal se zděšeně setník, v je­ hož hlavě rozbřeskovalo se tušení jakéhosi hrozného, jeho příslovečné přesnosti nedůstojného omylu. „Půl desáté pryč," řekl nadporučík, vytáhnuv ho­ r dinky. „Šikovatel J u r a k ! " zavolal setník Laxa na pod­ důstojníka, jakoby se utíkal k němu o pomoc. „V ko­ lik hodin opustila isetnina dnes k a s á r n a ? " * „V šest hodin, pane setníku!" hlásil šikovatel s ru­ kou n a štítku čepice. „A vy jste věděl, že je teprve šest h o d i n ? " „Poslušně prosím, a n o ! " „A proč jste m n e neupozornil, člověče!" setník s dojemnou výčitkou ve hlase.

zvolal

„Chtěl jsem hlásit panu setníkovi, ale pan set­ ník . . . " Setník Laxa však dále neposlouchal. Náhle se mu rozjasnilo. Včerejší neděle poležel si déle a opo­ menul při probuzení natáhnouti hodinky; hodinky do­ šly nešťastnou náhodou před šestou hodinou večer. Dnes probudiv se náhodou dříve, natáhnul je a nevzpomněv včerejšího opomenutí, žil o hodinu napřed. Hodinu, o kterou se zmýlil, setník mužstvo mno­ ho nenamáhal. Zavedl je do stínu aleje u cesty a

93

O HODINU DŘÍVE

čekal, až dovrší se hodina určená dle programu prá­ ci. V duchu umínil si pevně, že nikdy již nebude se plésti do služebních výkonů svého přesného sluhy Ján­ ka a ještě přesnějšího sikovatele Juraka, aby nepo­ škodil své pověsti nejpřesnějšího kapitána pluku.

12

Strýcův

odkaz*

dyž mladá choť nadporučíka Opatiče de Oltra po­ prvé objevila se v průvodu svého manžela na pro­ menade, vzbudila nelíčený obdiv celé posádky. Byla mladá a krásná, jsouc takto vzácnou výjimkou v pra­ vidlu, odůvodněném celou řadou ostatních „komisních dam". Povinné,' společné večírky, tento postrach ve-

K

STRÝCŮV ODKAZ

95

škerého důstojnictva, objevily se mladšímu pokolení ihned v růžových barvách při pomyšlení, že od ny­ nějška bude na nich alespoň „ o n a " jediným zářivým bodem, na němž roztoužené lajtnantské oko bude moci s rozkoší spočinouti. Večer v hostinci u důstojnického stolu, kde se scházela mládež a kde ještě před krátkým časem i nadporučík Opatič býval častým ho­ stem, bylo živo. Předmětem hovoru byla krásná choť šťastného soudruha, jenž z čistá jasná netoliko že za­ platil všecky své, n a dosti okrouhlé sumy vzrostlé dlu­ hy, ale stal se i majitelem nejkrásnější ženy v městě. Ač všichni bez rozdílu přáli Opatičovi jeho štěstí — ať již přání jedněch klonilo se k půvabné žínce, dru­ hých pak k zaplaceným dluhům — přece náhlost jeho sňatku, tajemství, jaké se ho zdálo zahalovati, nedalo pokoje důstojníkům, rozčileným událostí dne. Jedna a táž otázka, „jak jen k ní ten čertův Opatič přišel", byla toho večera stokráte opakována. Proto uvítali s nadšením nadporučíka Gindru, nejlepšího přítele a nerozlučného druha Opatiče, když pozdě ve­ čer vstoupil do hostince. Zde kynula naděje, dozvě­ děti se něco bližšího o záhadné, krásné ženě, nemladší to člence pluku. Otázky hrnuly se n a příchozího, že nestačil odpovídati, a konečně přišla n a řadu i ta nej­ důležitější, která všem nejvíce vrtala mozkem. „Jak k ní ten čertův Opatič přišel?" zeptal se kdosi. „Nu, zdědil ji po strýci I" odvětil Gindra klidně, přisedaje pohodlně ke stolu, aby se pustil do opo* zděné večeře. Překvapení, úžas, nedůvěra i zklamání

m

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACřl

bylo čísti na tvářích důstojníků, jichž zvědavost rostla s Gindrovým apetitem. „Najez se a povídej I" rozhodl konečně setník Řa­ dič, který, postoupiv teprve nedávno do zajištěné exi­ stence setnické, navštěvoval ještě občas veselý kroužek subalterních. Nadporučík povečeřev, jal se vypravovati.

* Když loni z jara následkem dlouho trvajících dešťů sesula se u Podsuseda stráň hory, zasypavši trať jižní dráhy ve velkém rozsahu, byl vyslán Opatič s četou plukovních zákopníků, jíž t e h d a velel, aby se súčastnil opravných prací n a trati. Opatič byl rád, že se dostal n a nějaký čas z města, že se zbavil lidí, společnosti i nudné služby v posádce. Byl tehdy ve velmi špatné náladě, kterou si snadno vysvětlíte, řeknu-li vám, že právě v tu dobu obdržel od strýce zprávu, že se ože­ nil. Proti události samé, ožení-li se strýc, nelze ko­ nečně nic namítati, ožení-li se však strýc starý a bo­ hatý, jako byl generál ve výslužbě d e Oltra, jehož jsi jediným synovcem a k jehož — ovšem neželené — smrti vztahují se blahé naděje n a dědictví, n a bezsta­ rostnou budoucnost, n a zaplacené dluhy, je špatná nálada Opatičova dostatečně odůvodněna. Práce bylo t a m dosti; trať bylo nutno uvolniti a stráň skopati a znova upevniti, aby se předešlo dal­ šímu sesouvání. D o té doby, než byla trať zabezpe­ čena, stavěly vlaky s obou stran před místem kata-

STRÝCŮV ODKAZ

97

strofy a pěstující byli nuceni přesedávati, přecháze­ jíce k tomu cíli po visutém lešení, jež n a rychlo bylo zbudováno podél trati, nad hučící, rozvodněnou říč­ kou, vlévající se n a blízku do Sávy. T o t o stěhování se cestujících z vlaku do vlaku, jež opakovalo se čtyři­ krát za den, bylo Opatičovi jedinou zábavou po dobu práce n a trati. Stával vždycky poblíž místa, kde sta­ nul vlak, a díval se n a překvapené cestující, kteří s mrzutým výrazem ve tvářích vynášeli svá zavazadla z vozu a láteřili na správu dráhy, že tak špatně se stará o jejich pohodlí. Málo kdy vyskytl se zajíma­ vější poutník; přijížděli sem; většinou jen sedláci ze Zagorska n a t r h do města, se spoustami balíků ^ košů, nebo obchodní cestující v různých branších, jež poznával dle velkých, pevných kufrů, o které jevili větší starost než o sebe. Opatič pozoroval s tajnou škodolibostí hlučné scény, odehrávající se čtyřikrát za den na trati, a čím větší zmatek panoval, tím větší pociťoval radost z toho ve své, strýcovou ženitbou za­ rmoucené duši. Přál těm lidem jejich nesnáze a ne­ byl by ani prstem hnul a ani slovem nebyl by za­ sáhl do toho zmateného klubka lidí a krámů, kupícího se n a úzkém prostoru mezi tratí a sráznou strání, po­ háněného konduktéry a nevědoucího, k a m se hnouti. Zdálo se m u vždycky, že je sám v podobné, ba ještě horší situaci. Jeho životní cesta byla také zatarasena a překážkou na ní byla — jeho nová teta, žena jeho strý­ ce, kterou neznal ,a' nepřál si nikdy poznati. Strýc m u sice napsal, chtěje m u nejspíše osladiti pilulku ozná­ mení svého sňatku, že v jeho poměru k němu, k Opa­ tičovi, se tímto sňatkem nic nemění, že i n a dále

&8

F. VEVER

BEZDYMNY PRACH

může počítali s měsíčním příspěvkem, jaký m u k jeho důstojnické gáži poskytoval, že však — a v tom viděl Opatič již prsty své roztomilé tety — od nynějška musí se vystříhati větších vydání, různých drahých choutek, protože, jak sám přece, jsa rozumným a váž­ ným mužem, uzná, dluhů za něho platiti již nebude moci, jsa povinen své ženě atd. Opatič si tento dodatek strýcova dopisu dobře pamatoval a umínil si, neto­ liko že nikdy již se n a strýce neobrátí s prosbou o po­ moc, ale že ani jeho velkomyslné „příspěvky k dů­ stojnické gáži" nebude od něho již přijímati, neb jsa „rozumným a vážným mužem' 4 ví, co je strýc povinen své ženě atd. V tomto smyslu také strýci odepsal, čehož ovšem již teď, kdy poprvé obvyklý příspěvek nedošel, litoval. Jsa celý d e n odkázán jen n a sebe, měl Opatič dosti času, aby o své situaci přemýšlel a přirovnav ji v myšlenkách k situaci n a zasypané trati — kte­ réžto přirovnání se m u velice líbilo — dospěl k pře­ svědčení, že nechce-li utonouti v dluzích, jež od po­ sledního zaplacení strýcem, tehdy ještě starým mlá­ dencem, nabyly zase značných rozměrů, nezbývají m u než tři věci: buď smíření se strýcem, nebo revolver, nebo konečně — bohatý sňatek. Smířiti se se strý­ cem po odpovědi n a jeho dopis znamenalo by poko­ řiti se před ním ta před neznámou t e t o u ; o této mož­ nosti nechtěl iani přemýšleti. Revolver — n a ten je ještě času dosti; odhodil tedy ihned myšlenku lna něho a otřásl se hrůzou. Ožení s e ! T o jediné je správné a čestné rozuzlení zamotané situace a jediná možnost uvolniti zasypanou trať života. Od chvíle, kdy dospěl

STRÝCŮV ODKAZ

99

v myšlenkách k tomuto rozhodnutí, těšila se každá vlakem přibylá dáma jeho zvláštní pozornosti. Ani jedna neušla jeho bystrému ;oku a jedním pohledem odhadl, vyhovuje-li podmínkám, za jakých byl by ocho­ ten svěřiti jí urovnání své životní dráhy. Práce na trati blížily se již ke konci a Opatič zase stál pod strání, očekávaje příjezd vlaku. Padal drobný déšť, nebe bylo zachmuřeno, vzduch studený a vlhký a říčka pod tratí bouřlivě hučela. V celé pří­ rodě zdála se odrážeti ponurá nálada nadporučíkova. Konečně vlak přihučel a těžce stanul. Opatič díval se bez velkého zájmu na otvírající se dvéře, z nichž vystupovalo jen málo cestujících. Tu utkvěl jeho po­ hled na otevřených dveřích kupé první třídy, v nichž objevila se štíhlá postava mladé dámy v šedivém ce­ stovním plášti a v roztomilém malém anglickém klo­ boučku na bohatých rusých vlasech. Objevila se a zmizela. Za okamžik zase přistoupila ku dveřím, ote­ vřela deštník a vystoupila jednou nožkou na první stu­ peň vagónu. Opatič postřehl nožku malou, v žluté vy­ soké botce a malý, maličký kousek černé punčošky. Ale již zase se deštník zavřel a nožka vkročila zpět do kupé. Krásný, růžový obličej zjevil se v temném otvoru dveříadvé temných, hlubokých očí upřelo se na Opatiče s rozpačitým pohledem, prozrazujícím, že krás­ ná cestující neví si rady ani pomoci. V Opatičovi pro­ budila se vrozená galantnost a k jeho cti dlužno říci že v okamžiku, kdy ochotně přiskočil k vozu, ani na své záměry do budoucnosti nepomyslil. Ukloniv se, nabídnul dámě své služby. „Díky, pane nadporučíku," 'promluvila cestující tak

100

F. VEVER. BEZDYMNY PRACH

líbezným hlasem, že se Opatičovi zachvělo srdce nikdy nepoznanou rozkoší a ostřílený důstojník pocítil ná^ hlé rozpaky, ženoucí krev do jeho sluncem opálených tváří. „Podržte laskavě deštník nade mnou, než připra­ vím zavazadla," pokračovala d á m a s příjemným úsmě­ vem na božsky krásných rtech, podávajíc deštník Opatičovi. Opatič vzal z její ručky deštník, rozevřel ho a ruka se m u lehce třásla jakýmsi zvláštním, sladkým rozechvěním, když drže ho otevřený n a d jejím klo­ boučkem, sledoval lačnými pohledy její štíhlou, pruž­ nou postavu, stoupající lehce se stupňů. Poděkovala mu zářivým úsměvem a obrátila se k vozu, aby slo­ žila různé balíčky a krabice se sedadla na podlahu kupé. Šedivý plášť úzce objímal její kypré tělo, naklá­ nějící se svůdně do dveří, a Opatič, stoje blízko, zcela blízko ní, hltal očima každý její pohyb, m a r n ě hledaje slov, aby přerušil tísnící ho již mlčení. Když obrá­ tila se zase k němu, uzardělá, s rozvlněnými ňadry, odhodlal se konečně a otázal se třesoucím se h l a s e m : „Dovolíte, abych dal odnésti vaše zavazadla, mi­ lostivá?" „Prosím vás o t o , " odvětila lehce, přijímajíc dešt­ ník z jeho rukou. „Lovretič! J a k š i č ! " zavolal Opatič hlasitě na nej­ blíže pracující vojáky své čety. Oba jmenovaní muži, velicí, širokoramenní Zágorci, s červeně opálenými ob­ ličeji, obrátili se ihned, odhodili nástroje ,a utírajíce cestou ruce o plátěné spodky, běželi k nadporučíkovi, „Přeneste tyto věci k druhému v l a k u ! "

rozkázal

STRÝCŮV ODKAZ

101

nadporučík a jal se něžné balíčky a bílé krabice opa­ trně nakládati na velké, drsné ruce vojáků. „Děkuji v á m ! ť t pronesla d á m a tiše, dívajíc se s úsměvem na horlivost všech tří vojínů. Opatič, upo­ zorniv svou nenadálou společnici, že přechod je dosti nebezpečný, osmělil se po k r á t k é m váhání nabídnouti jí rámě. Mladá cestující vbez malicherných ohledů vlo­ žila klidně malou ručku pod silnou paži svého průvodce a malý průvod ubíral se po kluzkém, primitivním le­ šení k protějšímu vlaku. Pršelo stále ještě drobně a vál chladný větřík. N a rvratkých prknech lešení při­ tiskla se mladá d á m a mimovolně těsněji ke statnému průvodci a Opatič, omámený, vzrušený její teplou blíz­ kostí, přimknul její ručku Núžeji k tělu, kráčeje s ní opatrně, s podivným pocitem strachu v duši, jakoby vedl svůj osud, všecko své štěstí po kluzké cestě života. Srdcem zachvíval m u nevýslovně blažený pocit, roz­ lévající se jeho žilami a plně všecku jeho bytost slad­ kou touhou. N a okamžik vzrostlo v n ě m horoucí přání, uchvátiti to teplé, pružné itělo v náručí, přivinouti je pevně k hrudi a zulíbati ty rtíky červené, plné, vy­ zývavé, ty tváře hladké ^a jemné, smějící se oči i ten rusý, do zlata přecházející ivlas, stínící bílé, krásné čelo. Prošli volně a skoro mlčky malou vzdálenost dělící vlaky; jen několik stručných slov vyměnili a přece se Opatičovi zdálo, jakoby m u zvuk jejího hlasu stále zněl v uších, jakoby vyzníval z hukotu říčky, ze šumění deště a ze sykotu páry, ucházející z kotle parostroje. Zdálo se mu, že zvuk ten plní jeho duši, jako rozkošná bytost, kráčející těsně po jeho boku, zdála se vyplňovati celý prostor Idolem, T e n dvorný a hovor13

102

1

\LVLR

BEZD\MN\ PR \LH

ný Opatič, jenž nikdy nepoznal rozpaků a ve společnosti d a m se cítil povždy ve svém živlu, dnes nedovedl za­ přísti hovor a ani ho nenapadlo, aby se své krásné ne známé představil. Zkrátka, Opatič se cestou od jednoho vlaku ke druhému do (své spiolečnide az poj uši zamiloval. Za krátkou chvilku, co přijal neznámou ve svou ochra­ nu a než dovedl ji k čekajícímu vlaku před kupé první třídy jednoho ze zadních vozů, procítil všecky slasti a všecka m u k a náhlé, závratné, člověka mnohdy jako blesk s modrého nebe přepadající lásky. V jeho zma­ tených představách objevila se mu mladá žena onou vysněnou, vytouženou bytostí, ku které by byl tak rád připoutal vlastní svůj osud. Zdálo se mu, že osud sám zasáhl pevnou rukou do jeho života a přivedl mu tu, která mu poskytne ono šťastné, blažené bu­ doucno, které od strýcova sňatku zahaleno bylo v husté, nepřívětivé mlhy. V š a k ještě než vlak odejel, odvážeje s sebou ženu, zjevivší se náhle jako sladký přelud na jeho životní dráze, stihla jeho milující a roztou­ žené srdce krutá rána. Když uložil šetrně balíčky své společnice do vozu a pomohl také jí vstoupiti, všecek šťasten, že směl pevněji stisknouti její ručku a když připravoval se již k otázce, smí-li se těšiti, že se s ní ve městě setká, jala se mu neznámá upřímně děkovati. „Jsem vám velice vděčná, pane nadporučíku," za­ čala mluviti tím milým, tak omamujícím hlasem, jsouc náhle zase veselá a hovorná, „nesdělil byste mně la­ skavě své jméno, abych věděla, komu bude patřiti m á vděčná vzpomínka? Můj manžel by mně nikdy neodpustil, kdyby nemohl vám také sám poděkovati!"

SfR\CÚV 0DKA7

103

Opatič zůstal jako opařený. Neslyšel volání kon­ duktéra, neviděl, že zavírají se již dvířka, jen její po­ slední slova zněla mu \ uších, jakoby odz\áněla umí rackem jeho lásce. ,Její manžel! Ona je vdaná, je ženou jiného,*' táhlo mu hlavou a veden pouze zvykem dvorného mu­ že, uklonil se a pronesl tiše, třesoucím se h l a s e m : „Nadporučík Opatič de Oltra." Nepostřehl výraz překvapení v obličeji dámy, ani přívětivý, jaksi důvěrný úsměv na jejích rtech, s ja­ kým za ním hleděla, když konduktér při­ razil prudce dvířka a vlak se hnul. Stál na trati, v drobném, chladném dešti, dí­ vaje se s vytřeště­ nýma očima za ujíž dějícím vlakem, z ně­ hož mu malá ručka ve světlé rukavičce kynula v pozdrav; l'en nevědomě, me­ chanicky zvedl ruku k štítku čepice. V je­ ho srdci zelo pusté prázdno, rostoucí zá­ roveň se vzdáleností mezi ním a vlakem. Z jeho duše prchal sen, sen náhlé, zá-

101

r

VEVER. BEZD\'MX\' P1MCH

vratné, člověka mnohdy jako blesk z modrého nebe přepadající lásky a s ním i naděje na možnost sňatku, jenž by uvolnil zasypanou trať jeho života k lepší, šťastné budoucnosti. Opatič okamžitě pocítil, že je se ženěním konec. Obraz neznámé dámy tak hluboko mu utkvěl v srdci, že byl přesvědčen, že nikdy se neodhodlá uzavříti sňatek se ženou jinou. Zbytek d n ů n a trati strávil netečně, nečinně tě­ lem i duchem. Vrátil se po ukončení prací do města, vyhýbal se společnosti, nemluvil, nepil, jsa po celý jeden měsíc nešťastným. P a k oddal se hýření, cho­ dil ze zábavy do zábavy, pil, smál se, zpíval, všecko jen z nešťastné lásky. Dluhy rostly, budoucnost za­ halovala se do stále hustších mlh a východiště ne­ bylo. Strýc neposílal příspěvků, Opatič stále ještě ne­ mohl se odhodlati m u psáti, n a hledání bohaté (ne­ věsty ani nepomyslil, aby neurazil svatý cit nešťastné lásky v srdci a tak se zdálo, že zbývá mu gen po­ slední možnost záchrany — revolver. A tu stihlo ho oznámení strýcova úmrtí a záro­ veň s ním strýcův dopis, obsahující jeho poslední vůli. Opatič přečetl poslední vůli strýcovu a kdyby nebyl již před tím pomýšlel n a revolver, byl by tak jistě teď učinil. Strýc psal m u t a k t o : „Milý synovce! Když budeš čísti t y t o řádky, jež jsou zároveň struč­ ným, obsahem m é zákonité poslední vůle, uložené u mého notáře, nebude m n e již mezi živými. Stará choroba napadla m n e zase a vím, že jí brzy podlehnu. Cítím, že jsem se provinil n a Tobě, zničiv svým sňat­ kem Tvé naděje do budoucna, jež jsem svou neroz­ umnou štědrostí v T o b ě sám vypěstoval. Nechci T ě

STRÝCŮV

ODKAZ

105

zanechati nepříznivému osudu nezámožného důstojníka a proto rozváživ dobře všechno, učinil jsem pořízení, jaké uspokojí T e b e i moji ženu, jež se stane záhy, příliš záhy vdovou. Odkázal jsem veškeré své jmění Tobě, svému vždy milovanému synovci s podmínkou, že se oženíš s ovdovělou tetou, Katuší Opatičovou de Oltra, rozenou Kuzmičovou. Neodhodláš-li se T y neb ona k tomu spojení, jež je m ý m nejvřelejším přáním, protože v n ě m vidím štěstí obou m n ě nejbližších a nejdražších lidí, připadne m é jmění dobročinným úče­ lům, jak v závěti určeno, a Vám, drazí, vyplácen bude z něho doživotní důchod. Opakuji však ještě jednou, že je to vroucí přání umírajícího, aby z Vás obou stali se manželé." Strýc psal ještě mnohé o synovcově lehkomyslno­ sti a nehospodářství, o tom, že teprve sňatkem s ovdo­ vělou tetou stane se z Opatiče vážný, rozumný muž, a jiné příjemnosti; Opatič však dále ani nečetl. Byl zničen. Ze všeho bylo m u jedině to jasné, že strý­ covo přání vyplniti nerri|ůže. Neuváže si n a krk sta­ rou tetu, proto, aby se stal dědicem strýcova jmění, a kdyby i nechal všechny ohledy stranou — své lásce, svému krásnému snu, své božské neznámé nemůže se státi nevěrným. Opatič nejel ani n a strýcův pohřeb a napsal jen chladný dopis. Své zklamání a hoře ubíjel zase hý­ řením, jako dříve nešťastnou lásku. Pojednou obdržel něžný list v obálce s černým okrajem, s nadpisem psa­ ným úhledným a rázovitým ženským rukopisem. Teta, vdova po generálovi de Oltra, zvala ho, aby ji na­ vštívil v důležité záležitosti, týkající se dědictví. Opa-

106

V. VEVER

BEZD\MN\' PRACH

tič dlouho se rozmýšlel, má-li pozvání uposlechnouti. Z počátku měl v úmyslu, napsati paní tetě, že ho dě­ dičné záležitosti pranic nezajímají, ba i důchod, za­ nechaný m u strýcem, byl hotov dáti tetince k dispo­ sici, jen aby měl pá ní pokoj. Konečně -však přecq dvornost a zvědavost zvítězily. Opatič navlékl parádní uniformu a vyžádav si krátké dovolené, odejel na strý­ cův statek, kdesi ve Slavonii. Cestou přemítal, proč ho asi teta k sobě volá. Strýcova poslední ^ůle ;je přece jasná, k vůli dědictví netřeba žádných porad. Snad má teta přece zálusk na strýcovo jmění a chce zkusiti působnost svých povadlých vnad, aby ulovila dědictví a mladého švarného muže. ,,To věřím," po­ myslil si Opatič, nahlížeje do zrcadla, umístěného v ku­ pé, v němž se odrážela jeho statná postava v přiléhající, lesklé uniformě, ,,to by se paní tetě h o d i l o ! " Z malého nádraží odvezl ( ho lehký kočárek, ta­ žený párem pěkných koníků do statku, as půl hodiny vzdáleného. Opatič znal z dětských let venkovské sídlo svého 'strýce, byl však přece překvapen čistotou, po­ ř á d k e m a zvláštní elegancí zámečku a jeho okolí. Vy­ stoupiv z vozu, prošel zřejmě vzrušen vzdušným, nově zařízeným přízemkem a vstoupil do otevřené verandy, kde ho známý mu, starý strýcův sluha poprosil, aby vyčkal příchodu milostivé paní tety. Potahuje nervosně na temném knírku, díval se Opatič v rostoucím neklidu n a dvéře, za nimiž tušil tetu. A když za ma­ lou chvíli se dvéře otevřely, zmocnila se ho 'slabá závrať, ale zároveň otřásl sladký, blaživý pocit zamra­ zení celým jeho tělem. Ve dveřích objevila se v černých smutečních šatech, však s rozkošným úsměvem na

S1R\CŮV ODKAZ

107

ruměných rtech paní teta — je­ ho zbožňovaná neznámá — k níž před půl rokem za tak zvláštních okolností vzpla nulo jeho srdce náhlou, závrat­ nou, člověka mnohdy jako blesk z modrého nebe přepadající láskou. Toť historie Opatičova sňat­ ku. —

Když nadporučík Gindra skončil vypravování, zvedl se poručík Vukelič, velký ctitel krásného po­ hlaví a příležitostní řečník a pronesl nadšený přípitek krásné choti nepřítomného soudruha, neopomenuv zmíniti se pochvalně o prozíravosti a velkodušnosti je­ ho strýce. Sklenky zazvonily a hlučné „ h u r á ! " všech přítomných pozdravilo štěstí milého druha. —

Na půlnoční* Štědrovečerní v/pominka z vojny.

ragutin Kněževič, myslivec u 4. setniny myslive­ ckého praporu v Petrinji, byl velmi nešťastným. Ještě nikdy v životě — ať již podělkoval na cizích polích za nepatrný výdělek a spoustu nadávek den­ ně, neb kácel stromy v lesích Kapely, stále v nebez­ pečí života a smrti blíž než hodům, anebo se potlou­ kal světem bez práce a bez chleba, v dešti a mrazu —

D

NV

109

PŮLNOČNÍ

nikdy ještě necítil se tak nepatrným a ubohým jako dnes. Má službu, hotovost, dnes o štědrém dnu, n a nějž se těšil jako malé dítě již od podzimu, kdy při­ šel sem s praporem z Gorice a setkal se tu nenadále se strýcem Ljubou Negotičem, šafářem v panském statku as půl hodiny cesty od města. Jak m u byl Ljubo strýcem, Kněževič n e c h á p a l ; neznal dříve ani jeho jmé­ na, nikdy o n ě m neslyšel, ale když se poprvé viděli v krčmě ,,U veselého h r a n i č á r a " a poprvé spolu pro­ mluvili, přišlo to n a oba jako Boží vnuknutí. Poznali se; Negotič, vyptay se na jeho otce a matku, do­ kázal mu, že jsou příbuzní, a Kněževič, když Ljubo zaplatil, co oba snědli a vypili, rád tomu uvěřil. Kněževič navštěvoval pak strýce každé neděle. Sta­ rá teta vždycky 'schovala m u něco od oběda ,a od večeře nosíval si ještě zbytky s sebou, aby jimi v týd­ nu obohatil své erární tříhaléřové večeře. Ke cti my­ slivce D r a g u t i n a Kněževiče dlužno však doznati, že nebyly to ani tak mastné zbytky !od oběda a večeře, jež ho vábily k strýci, činíce m u týden nesmírně dlouhým, jako spíše černé oči strýcovy schovanky Mary, do nichž se Kněževič h n e d při první návštěvě hluboko; zakoukal. — Mara, vzdálená příbuzná Negotičova, slou­ žila ve statku. Bylo to děvče jako p o u p ě ; všecko n a ní bylo zaokrouhlené, kypré, rty i oči stále se jí smá­ ly, tváře měla jako namalované. Což divu, že Kněževič ač byl z Gorice na hezké ženské zvyklým, rázem se do ní až po uši zamiloval. T a k é Maře se statný myslivec líbil. Šedivý šat a zelené výložky pěkně slušely osmahlé jeho tváři 14

110

1

VLVLR

BLZD\M\\

PR \CÍI

a nakroucený černý knírek šimral ji v dívčích jejich snech, nedávaje jí klidně spáti. Strýc Kněževičovi slíbil, že až doslouží svůj po­ slední rok, postará se mu o místo ve dvoře — nu, a pak si vezme Maru a bude šťastným a bude se mít dobře, jako jeho strýc. Mladí lidé měli se rádi, ale těžce nesli stálý do­ zor starých. Mohli si jen zběžně ruku stisknout, v ne­ střežené chvilce letem políbit, ale vzít se kolem pasu a od srdce se vypovídat nebo vymlčet, to nemohli. Jak se n ě k a m hnuli, už t a m byla teta, která všude jejich cesty křižovala. — A dnes, kdy konečně se měla vyplniti tajná přání obou — m á on nešťastník službu, m á hotovost. Bylo umluveno, že půjdou spolu n a půlnoční. Strýc a teta zůstanou doma, jim je to v noci d a l e k o ; D r a g a n si vezme přes čas a doprovodí Maru do kostela a zase ji přivede domů. T e t a 'sama tak rozhodla. Mara jako dítě tleskala r u k a m a a tančíc ^po světnici, chytila do­ brou tetku a několikrát se s ní zatočila, až se tetě hlava zamotala. A on se začervenal od zeleného vy­ ložení až do vlasu a dech se m u krátil při pomyšlení na tu cestu zasněženým krajem, postříbřeným jasem měsíce, sám s ní, ruku v ruce. T a k se n a to potěšil — a teď je všecko zmařeno. Marně prosil a sliboval k a m a r á d ů m vše možné, aby některý převzal dnes službu za něho. K d o by byl rád o štědrém dnu ve službě? Mnohý zůstane doma, ani paty z kasáren nevytáhne, nemaje nikde známého, ale službu přece míti nechce, je mu bez ní volněji. U kaž­ dé setniny postaví si myslivci malý stromeček, ověší

N4. P Ů L N O Č N Í

111

ho lacinými tretkami, rozsvítí svíčky a pojídajíce vy­ datnější toho dne večeři, zlepšenou několika litry ví­ na, které pan setník z uspořených za celý rok na menáži peněz dovolil koupiti, zpívají k tomu své dlouhé, mo­ notónní písničky, až trubač na stráži zatroubí večerku a všecko ulehne, jakoby ani nebylo štědrého veče­ ra, toho svatého, pohádkového, tolika vzpomínkami a tolika nadějemi prozářeného večera. Celé odpoledne ležel Kněževič oblečený n a po­ steli a kouřil cigarety. V jich dýmu viděl smutný, zkla­ maný obličej Mary, představoval si ji, jak nedočkavě vybíhá před vrata a dívá se k městu, brzo-li se n a cestě objeví on, její D r a g a n , jenž zatím tu leží nečinně, proklínaje osud, službu a celou armádu. Čím více se stmívalo, tím neklidnějším se stával. Což aby p ř e c e . . . Ale ne, stojí ve službě, nesmí, zavřeli by ho, rok by musil nasluhovat a ještě déle na Maru čekati. Pojednou zavřeštěla trubka na dvoře. Volá ho­ tovost. V jizbě nastal spěch. Kněževič skočil s postele, myslivci nechali krášlení stromku a všichni jali se rychle házeti n a sebe výzbroj. Za okamžik stála hoto­ vost šestnácti mužů připravena k odchodu. N a dvoře již netrpělivě přecházel inspekční dů­ stojník. Prohlédnuv četu, přečetl ještě jména mužů a shledav všecko v pořádku, pokynul četaři k odchodu. Kněževičovi blesklo náhle hlavou rozhodnutí: teď půjdu! — Prohlídka je odbyta, teď už bude pokoj. Inspekci m á sice novopečený lajtnant Sixta a takoví ,,žerou službu", pomyslil si, ale dnes je štědrý večer, přece nebude bláznit a nedá hotovost ještě jednou vy­ volat. — ,,Prohřešil by se, kdyby rušil klid svaté no-

112

I

MVIR

Br/D\M\\

PRUH

ci," dumal Kněževič vážně, odkládaje výzbroj. P a k zatáhl svého soudruha Vrkljana, jenž toho dne nestál ve službě a o němž věděl, že kasáren neopustí, do kouta a dlouho si s ním šeptal. „ T a k nezapomeň, Stipe, zavolají-li nás, půjdeš mí­ sto m n e . Dostaneš c i g a r e t y . . . Četař nic neřekne, je dobrák, a pak — je štědrý večer." Vrkljan slíbil a Kněževič tiše se vytratil z jizby a z kasáren. Šlo již na sedmou, tak se opozdil. Spě­ chal, aby byl již z města venku. Mrzlo a n a nebi třpy­ tily se nesčetné hvězdy. Běžel skoro po ujeté cestě, ztrácející se v bílé, jiskřící se ploše. Radostné očeká­ vání střídalo se v jeho duši s nejasnou starostí. — „Jak je překvapím," — myslil si, rychle oddychuje. — „Co si asi myslí M a r a ? T a bude mít r a d o s t . . . A co by se mohlo stát? H o ř e t nebude, n a střechách leží sníh" — konejšil probouzející se svědomí. — „A vi­ sita už nebude . . . čert by v n ě m byl, v l a j t n a n t o v i . . . Sám je s druhými u d o b r é večeře, co by myslel na nás . . . Ale službu žere, t e n . . . " — obával se znova. Konečně, z bílého moře vynořila 1 se temná hmota dvorce. V panském d o m ě všecka okna byla osvětlena a záře z nich chvěla se na jiskřícím se sněhu. Kně­ ževič úplně zapomněl na službu, když stanul v nízké osvětlené jizbě šafáře, kde na čistě prostřeném stole všecko bylo připraveno k večeři. Ještě nevečeřeli, če­ kajíce stále n a něho. Vymluvil se, že musil převzíti službu za náhle onemiocnělého s o u d r u h a ; pravdu říci nesměl, strýc byl starým vojákem, jistě by ho hnal zpět, kdyby věděl, jak se prohřešil. — M a ř e zazá­ řily oči radostí, když viděla svého D r a g a n a . Půjdou

NA

PŮLNOČNÍ

113

tedy přece spolu n a půlnoční. Samým očekáváním ani se najísti nemohla. Když se blížilo k desáté, vypravili se mladí do kostela. Mara navlékla na bílé jako padlý sníh šaty ovčí kožich, pošitý zelenými a červenými okrasami, v němž se celá její kulatá osobička schovala. Jen červené tváře a černé, smějící se oči bylo jí vidět. „ T a k ji přiveď zas ve zdraví domů a pomodlete se také za nás, děti," řekla teta, vyprovázejíc je ze vrat. A již je obklopil třpytivý jas a velebné tichoi svaté noci. Šli mlčky, ruku v ruce zvolna, jen co noha nohu mine. Postavy jejich vrhaly dlouhé, chvějící se stíny na bílé, zasněžené pole podél cesty. S nebe vesele na ně svítily hvězdy, k nimž často pozvedali svoje udivené, lesknoucí se oči. V tom hlubokém, posvátném tichu, jež báli se přerušiti slovem, bila jen jejich srdce a oni rozumějíce jich tlukotu, tiskli si jen ruce a dí­ vali se na hvězdy a sobě do očí. Naplněni láskou a jakousi svatou hrůzou, nepo­ zorovali ani, že došli k městu. Čilejší ruch v ulicích, kde spěchali lidé do ^kostela, je vzpamatoval. Pustili si ruce a podívali s,e n a sebe s udiveným, šťastným úsměvem. Kouzlo tiché noci pominulo, jazyky se jim rozvázaly a vesele hovoříce, kráčely .rychle ke kostelu. Po celou cestu Kněževič ani na službu nevzpo­ mněl. Bylo mu tak blaze a cítil se tak Volným, ja­ koby ani nebyl vojákem. Teď v kostele těšil se <již na zpáteční cestu a přemýšlel, ,co Maře všecko řekne. Bylo toho mnoho. Ještě před ukončením mše vyšli ven, aby si pohovořili, než lid se vyhrne z kostela a při­ jdou známí.

Ill

r

VEVER

BEZD\M\\ PRACH

Najednou se Kněževič zarazil. Z blízkých kasá­ ren zazněly sem zvuky trubky. Jasně a čistě nesly se studeným vzduchem, ničíce krátké Kněževicovo štěstí a srážejíce ho s nebe do bídy všedního, vojenského života. Ještě jednou zahlaholil ten známý signál „ho­ tovost", a za ním pak vyletěla ř a d a krátkých tónů, vyzývajících ke spěchu. Tra-ra tra-ra, tra-ra, tra-ra, tra-ra, tra-ra, tra-ta-taaa — vřískala trubka. Kněževič zbledl, mráz m u sevřel srdce a v uších mu zahučelo, jako když Mara nejvíc na něho myslila. Láska, štěstí, Mara, svatá noc, všecko rázem zaniklo a jen vědomí, že je zle, bodalo h o do duše. Ale rychle se vzpamatoval. Prud­ ce stiskl M a ř e ruku a sotva dechu popadaje, řekl: „Musím do kasá­ ren . . . to je alarm . . . je zle . . . jdi domů s d r u h ý m i . . . S Bohem, Maro, musím — . " A než přišla Mara k sobě, ubíhal již dlou­ hými kroky ulicí ke ka­ sárnám. V uších zněly mu stále třepetavé zvu­ ky trubky a hlavou ko­ lovala jediná myšlen­ ka: přijde-li v čas. Doběhl n a zad ka­ sáren, přehoupl se

NA

PŮLNOČNÍ

115

přes plot — obvyklou to cestou všech opožděných ptáků — a plížil se Ve stínu kaštanů k budově, kde jeho setnina byla ubytována. Ze dveří vystoupil právě četař a tiíchou nocí rozlehl se zvuk rychlých kroků spěchající přes dvůr hotovosti. Rychle vklouzl do dveří, vyběhl po schodech do prvního poschodí, strhl pušku se zdi, vrazil do světnice, vzal torbu a tašky do rukou a cestou je navlékaje, utíkal dolů za četou. Nikým nepozorován vskočil do řady, právě když četař dával lajtnantovi Sixtovi rapport. Srdce m u pod pláštěm hlasitě bilo a n a čele perlil se m u pot. — Poručík, jenž přicházel od delší štědrovečerní večeře, zdál se býti v růžové náladě, zběžně prohlédl řady a jal se předčítati jména. Mužstvo hlásilo se krátkým „hier". „Kněževič" — četl poručík a — , , h i e r . . . hier ; í zaznělo ze dvou úst v odpověď. Důstojník ustal ve čtení a obrátil se k četaři. „Což jsou dva Kněževičové ve službě?" — otázal se ostře. „Poslušně hlásím, ne, pane lajtnant, jen Karel Kněževič," hlásil četař, nechápaje, co se stalo. Kněževičovi přeběhl mráz po zádech. Zapomněl úplně na Vrkljana a teď jsou zde oba. Co z toho po­ jde ?! V duchu již se viděl před soudem a v ž a l á ř i . . . ,,Který to osel zapomněl, j a k se jmenuje?" otázal se poručík a jal se počítati mužstvo. — ,,Vždyť jich zde máte 17 místo 16, četaři?" — řekl ^překvapeně. Četař postrašeně přehlížel řady svých svěřen­ ců; — „Vrkljan sem nepatří, poslušně prosím," řekl stísněným hlasem.

110

F. VEVER

BEZDÝMNÝ

PR\CH

„Kde je ten h l u p á k ? " — vzkřikl poručík a při­ stoupil blíže k četě. „ H i e r ! " — ozvalo se z druhé řady a Vrkljan za­ díval se s tak směšně nešťastným výrazem ve tváři dů­ stojníkovi do očí, že se poručík Sixta měl co přemá­ hati, aby hlasitým smíchem neporušil vážnost služeb­ ního výkonu. „Však to vždycky říkám, aby se těm chlapům nedávalo víno," promesl poručík přísně. „Zpije se a neví čí j e . . . Ale vždycky je ještě lip, táhne-li ho opice do služby i když' ji nemá, než o b r á c e n ě . . . Dejte ho přes noc do arestu, ať se v y s p í . . . A piodruhé pro­ hlédněte svou četu dříve, než mi ji předvedete," roz­ hodl poručík roztimně a pokynul četaři k odchodu. Kněževičovi i četaři spadl kámen se srd­ ce. — Když od­ ložili v jizbě výzbroj a podmyslivec ode dne odváděl Vrkljana na osudem mu určené tvrdé lůžko, přistou­ pil k němu Kněževič a vstrčil mu hrst cigaret do kap­ sy pláště, stiskl

NA

117

PŮLNOČNÍ

mu ruku a zašeptal: ,,Děkuji ti, jen mlč, zítra půjdeš se mnou ke strýci." Četař vzal žertem Kněževiče za ucho a zatáhnuv ho do kouta, otázal se h o : ,,Cos to provedl, chlape, kde's byl?" „ N a půlnoční, pane četaři, odpusťte," odpověděl Kněževič a oči m u zářily radostí.

15

Horečka* Humoristická čita z vojny

ůstojnický sluha Janko Simič přecházel rozčileně pokojem, zastavuje se pokaždé u dveří, aby chvíli naslouchal, neuslyší-li kvapné kroky na schodech ane­ bo u okna, aby rychlým p o h l e d e m změřil ulici s obou stran, nepřichází-li jeho pán, poručík Maravič. Dávno již minula sedmá hodina ranní, kdy oby­ čejně stavěl šálek příjemně -vonící kávy na noční sto­ lek a opatrně budil poručíka. jBývala to mnohdy na­ máhavá a nevděčná práce, a podle ochoty, s jakou upo­ slechl jeho vyzvání k opuštění lůžka, a podle prostřed­ ků, jakých k dosažení toho účelu mu bylo používati,

D

HOREČKA

119

dovedl Janko již s jistou určitostí odhadnouti, kdy se jeho pán uložil k odpočinku. Stávalo se také, že vše­ cky budící prostředky selhaly, a že Janko byl nucen zanechati všech dalších pokusů, přiměti svého p á n a k započetí denní činnosti, a nechati věci dále přiro­ zeně se vyvinouti. ( Pro takové těžké případy splavosti měl však Janko již určité instrukce. N a psacím stole, pod kovovým těžítkem umělecké práce, leželo vždy několik přede­ psaných ohlášení pro případ náhlého onemocnění, správně vyhotovených, s pevným podpisem Maravičovým, a Janko neměl jiné starosti, než vzíti jedno takové ohlášení, vyplniti d a t u m a odnésti je ku setnině. N a ohlášení zaznamenány byly různé nemoci, ovšem žádná tak vážná, aby vyžadovala bezodkladného lé­ kařského zakročení, a Janko volil mezi nimi zcela svo­ bodně. Podle toho, jaké symptomy zdál se spatřovati v pánově tvrdém spánku, vzal ohlášení s horečkou neb s rheumatickými bolestmi v noze neb v ruce, s bo­ lestmi žaludku neb krku, vyplnil je a dodal na pa­ třičné místo. Dnes však byl Janko, a č znal svou službu do nejmenších podrobností, v nemilých rozpacích. Slou­ žil už svému pánu dva, roky věrně a poctivě, hlásil ho ji? s těmi nejrůznějšími nemocemi nemocným, ale dnes — dnes věru nevěděl, jakou nem'oc by m u při­ soudil. Za celé dva roky, co mu sloužil, stalo se po­ prvé, že ho nemusil ráno buditi, a to jen proto, že vůbec d o m a nebyl. Kterak se zachovati, aby učinil zadost služebním předpisům a aby při tom neuškodil jemu, svému pánu, jehož prese všecky jeho různé sla-

120

I

VEVER

BEZDYMKY PRACH

bosti měl přece jen upřímně rád. Poručík Maravič ho zbytečně nesoužil, práce m u mnoho nenadělal, neboť se doma málo zdržoval, a byl-li d o m a — spal, takže Janko měl celkem dosti příjemnou vojnu, rozhodně příjemnější než byla u setnipy. Proto snažil se Janko poručíkovi ve všem vyhověti a odvrátiti od něho možné nemilé následky jeho poněkud lehkomyslného způsobu života. / i Starostlivý J a n k o čekal ještě do půl osmé na pá­ nův návrat, pak, když se znovu přesvědčil pohledem s okna, že poručík se domů nevrací, vzal připravená ohlášení, přebíral se v nich chvíli a rozhodl se ko­ nečně pro horečku. Nevěděl sice určitě, jaká je to nemoc, jaké jsou její příznaky, průběh a následky, slyšel však o ní již častěji a věděl, že jí lidé mnoho trpí. Připsav d a t u m n a prázdné místo, snaže se vésti péro co možná lehce, osušil číslici pijákem a spěchal do blízkých kasáren. v Byl rád, když shostil se nepříjemné úlohy. Setník nebyl ještě v kanceláři, nebylo mu tedy třeba odpovídati na otázky, co panu poručíkovi chybí, leží-li a kdy zase přijde do služby. J a n k o vykonal svou povinnost, co bude dále — to nevěděl. Cítil sice jakousi nejistotu, nebyl si úplně jist, jednal-li správně, ohlásiv poručíka nemocným, když ani nevěděl, co se s ním děje, j e l i vůbec ještě živ a zdráv. Konečně vědomí, že jednal v nejlepším úmyslu, prospěti svému pánovi, ho uklid­ nilo a Janko vrátil se domů, aby uvedl byt do po­ řádku. Zatím co bylo takto rozhodováno o jeho zdraví, poručík Maravič, probděv celou noc ve veselé společ-

HOREČKA

121

nosti, seděl v kavárně a přemítal o nevhodném zaří­ zení vojenské služby, jež začíná i teď, když v sedm hodin ráno je ještě skoro čirá tma, již o osmé. Ne­ mohl se rozhodnouti, co by měl činiti. Jíti domů, leh­ nouti si a poslati J á n k a do kasáren, aby ho ohlásil nemocným anebo odebrati se rovnou na cvičiště a pobýti tam dvě, tři hodiny při výcviku nováčků ? První mož­ nost byla sice vel­ mi lákavá, v Maravičovi se však přece jaksi hnulo svědo­ mí. Byla tuhá doba výcviku nováčků, kdy bylo třeba pra­ covati pilně a svě­ domitě, aby mla­ dým vojínům byl dán pevný základ pro jejich budoucí vojenský život. A pak měli nového majora, Maravič ho ještě dobře neznal, kdo A, jaký je, třeba by mu nemoc v tento čas u něho neposlou­ žila. Rozhodl se tedy, že tentokráte přemůže tělo a půjde tak, jak je, v novém plášti, kabátě a lakýrkách rovnou na cvičiště. Bdí-li o dvě hodiny déle, na tom nesejde; vyspí se potom tím lip. Studený vzduch mlhavého podzimního jitra pří­ jemně ovíval pitím a bděním rozpálenou hlavu po-

122

F. VEVER; BEZDÝMNÝ PRACH

ručíkovu. Při každém kroku stávala se jaksi lehčí, jakoby vinné páry kvapem se z ní tlačily ven, splý­ vajíce s vlhkou mlhou. Maravič necítil únavy, jeho mladé, silné tělo sneslo mnoho, jen oči ho pálily a víčka zdála se býti těžká, jako olověná; stále mu pa­ dala přes mdlé, nejasné oči. N a cvičišti se m u jaksi uvolnilo. Mlha padla na zem a smočila trávu jako po dešti. Mezi topoly, vroubícími n a východní straně rozsáhlé cvičiště, prozařovalo studené ranní slunce. Jedno za druhým přicházela od­ dělení nováčků. N a cestě stále zněl rachot bubnů a vřískavý pochod trubek. Když četa jeho rekrutů, vedena kadetem, objevila se n a cvičišti, Mara,vič ujal se chutě práce. Zdálo se, jakoby pracoval dnes živěji a usilovněji než obyčejně, když přišel n a cvičiště vyspalý a odpočatý. Ale nejen tělesně byl nezvykle činným, i jeho duch pracoval by­ střeji, pružněji. Nikdy jindy nenalézal tak případných slov a příkladů, vysvětloval-li mužstvu něco, jako dnes. V tomto umělém napjetí a vzrušení vykonal za ho­ dinu větší a důkladnější práci, než jindy za celý den. Bylo m u samotnému nápadným, jak čile si dnes vede. ,,Myslím, že bylo by službě k prospěchu, kdyby důstojníkům byla častěji d á n a příležitost, probdením noci vzpružiti ochablost těla i ducha," přemítal Ma­ ravič ve chvíli oddechu. — „Pracovalo by se rozhodně s větším zájmem a úspěchem..,,. Jednotvárnost ubíjí tělo i duši, je t ř e b a změny..,. A dívám-li se na m é lidi, jako dnes, jakousi růžovou mlhou vinných par, nezdají se mi tak bezedně hloupými a nepřístupnými

I I O R I ČKA

123

vojenské moudrosti jako j i n d y . . . Proč dnes chápou, proč mi dnes rozumějí? Změnili se oni k svému pro­ spěchu, stali se přes noc chápavějšími? Ne, ale já jsem jiný, v žilách mých proudí bouřlivěji krev, v mé duši je j a s n ě j i . . . Ach, ano, jednotvárnost u b í j í . . . a není nic jednotvárnějšího n a d výcvik r e k r u t ů . . . A taková noc, jako dnešiní, přinese kýženou změnu . . . Rozehřeje, vznítí, n a i d c h n e . . . a hle, tu jsou výsled­ ky !" . . . a ( Maravič obrátil se k četě, tasil šavli a zriovu jal se vštěpovati nováčkům vojenskou učenost. Ve svém nadšení nepozoroval ,ani příjezd majo­ rův. Nový velitel praporu ohjevil se náhle na koni, přitloustlý, dobrácký, usměvavý, podobající se spíše jízdnému poslu konference míru než vůdci čet drsných bojovníků. Nový plari major přišel k pluku odkudsi ze zátiší popisného bureau ministerstva vojenství, aby před svým odchodem na zasloužilý odpočinek okusil ještě dobrodiní různých nových vymožeností moder­ ního válečnictví. Jsa ženat a šťastným otcem dvou bu­ doucích důstojníků, pohlížel n a důstojníky svého, tak z čistá jasná a proti vůli m u svěřeného praporu, s ja­ kousi otcovskou shovívavostí a starostlivostí, považuje je ted již za k a m a r á d y svých synů. A co nepřál v bu­ doucnosti těm, nečinil teď p n ě m . Nový pan major byl zkrátka dobrým, neškodným velitelem praporu, jemuž blaho jeho důstojníků leželo těžce n a srdci. Proto zarazil se nemálo, když, přijev na cvičiště, spatřil nemocným hlášeného poručíka Maraviče po­ háněti rekruty ^ pracovati s tak nápadnou živostí, že ani příchodu svého velitele nepozoroval. P a n major pozoroval chvíli důstojníka ; jehož ohlášení onemocnění

121

F. VEVER, BEZDÝMNÝ PRACH

horečkou před chvílí v kanceláři sám četl, a vida jeho vzrušené pohyby a slyše jeho rozechvěný hlas, nabyl nezvratného přesvědčení, že poručík Maravič je sku­ tečně vážně nemocen a že asi v horečce opustil lůž­ ko, oblékl se a v jakémsi nepříčetném stavu odešel na cvičiště cvičiti nováčky. Že nebyl jeho stav nor­ mální, zdál se dobrý pan major viděti i v tom, že poručík byl oblečen jakoby šel n a svatbu a n e do služby, v novém plášti, k a b á t ě a lesklých lakýrkách. Major nebyl ani n a okamžik v pochybnostech, že jest jeho povinností, zakročiti ve prospěch zdraví svého podřízeného, nevěděl všajk, kterak to navléci, aby dostal poručíka n e n á p a d n ý m způsobem domů a do postele. H o r e č k a je zlá věc, myslil si major; skoro všecky vážné nemoci jí začínají, kdo ví, co se ještě z Maravičovy horečky vyvine. Teď, kdy n a všech stra­ nách se vyskytují neštovice, je to tím nebezpečnější. Jak snadno by mohl nakaziti setninu a major by mohl nákazu zanésti ze cvičiště domů. Cítě se však vysoko n a koni dosti bezpečným před možnou nákazou, poslal major poddůstojníka pro poručíka. Maravič, překvapený náhlým objevením se představeného, blížil se k němu jaksi nejistě. Co mu asi major chce? Je snad nespokojen s jeho způsobem výcviku? N e b zpozoroval na něm známky probděne noci ? . . . Postavil se n a tři kroky před velitele prapo­ ru, salutoval ostře a hlásil počet mtížů. , J e to velmi chvalitebné, pane poručíku/' začal major, odkašlav si rozpačitě, ,,že vám jde služba n a d e všecko, a l e . . . zdraví, hm, z d r a v í . . . je přece nejcen­ nějším m a j e t k e m . . . ano, je třeba šetřiti si zdraví,

125

HOREČKA

a proto ... hm, neměl jste se snad tak přemáhati a . . . myslím, a n o . . . že by vám bylo prospěšno, kdybyste byl zůstal doma.4* Maravič díval se tak upřeně na představeného, až mu oči slzely. Nechápal jeho dlouhé řeči a jeho nápadnou péči o své zdraví. Major pak viděl v jeho

ztrnulém pohledu zase jen nový důkaz nemoci. Couv­ nuv s koněm o krok, pokračoval v laskavých domlu­ vách: „Naše síly máme ovšem věnovati službě, h m . . . a těší mne to vskutku velice, pane poručíku, že přes to, že jste... hm, ano, je to vzácná obětavost, ale když toho není třeba, když tím služba netrpí... i samo reglement připouští... ano, h m . . . Jděte jen klidně domů a lehněte si.. zdraví si musíme šetřiti... ano, k prospěchu služby . . . " 16

126

F. VEVER,

BEZDYMVY

PR4CH

,,Prosím, pane majore, mně nic . . . " namítal Maravič nesměle, namáhaje se rozluštiti záhadné řeči před­ staveného. „Dobře, dobře, pane poručíku," přerušil ho ma­ jor vlídně; „nechcete se p ř i z n a t i . . . je to chvaliteb­ né, ano, ale zapřít se to n e d á . . . je to na vás v i d ě t . . . tváře vám hoří, oči jsou kalné, hlas chraptivý . . . samé to p ř í z n a k y . . . hm, a n o . . . a jje to zlá věc, mohlo by to špatně d o p a d n o u t . . . Jen jděte klidně domů a leh­ něte si, pošlete si pro l é k a ř e . . . " , iMaravič nevěděl, na čem je. Nerozuměl majoro­ vým vlídným slovům a začínal již pochybovati o své střízlivosti. Naposledy přece jenom v noci přebral a účinky požitých lihovin začínaly se jeviti teprve teď, pod vlivem čerstvého vzduchu. Stává se tak často, znal to již ze z k u š e n o s t i . . . Ale proč je major tak rozto­ milým? A konečně, co je majorovi vůbec po tom, přebral-li l neb ne, jen když koná svou s l u ž b u . . . A ještě před chvílí byl Maravič přesvědčen, že plní svou povinnost úspěšněji než kdy jindy. Či zdálo se mu to jen, byl to také jen opožděný účinek lihovin? „Necítím se unayeným, pane majore," podotknul poručík nejistým hladem; ,,mohl bych d o k o n č i t i . . . " „Ovšem, jste mlajdý, silný muž," řekl major vážně, couvaje s koněm ještě d á l e ; „mládí m n o h o s n e s e . . . ale, h m . . . nesmíte n a to hřešiti. Snad vám spánek z a s e . . . a n o . . . Jistě jste v noci nespal, ty kruhy pod o č i m a . . . Jděte tedy klidně domů, poddůstojník ať vás doprovodí..." Maravič nepochyboval již, že je n a mol opilý, a major že to poznal. Ve svém dobráctví nechce ško-

110RLCKA.

127

diti jeho reputaci před mužstvem a posílá ho raději domů. .. Zítra u raportu přijde asi pokračování. „Děkuji, pane majore," řekl stísněně, ,,půjdu sám" — a obrátiv se, odcházel volně ze cvičiště. Zdálo se mu, že skutečně kráčí jaksi nejistě. Nohy se mu pletly a musil napnouti všecku energii, aby udržel rovný směr. Cítil, že se major za ním dívá, a nechtěl pro nic n a světě, aby h o viděl vrávorati. Octnuv se na cestě, zrychlil krok, aby co nej­ dříve unikl majorovi z dohledu. Jakési podivné roz­ rušení ho ovládlo, srdce mu hlasitě bilo a v hlavě se mu šumivě honily m y š l e n k y . . . Jak jen nemohl pozorovati, že je opilým, když to major zpozoroval n a první pohled! A když to poznal major, poznali to jistě i rekruti. J a k á ostuda! A on si myslil, že je dnes dokonalejším, lepším než jindy. T a k m u šla práce od ruky, že byla radost se p o d í v a t . . . A to všecko nebylo pravdou, všecko to bylo pouhé zdání, pouhý přelud jeho vzbouřené, vinnými .parami podrážděné fantasie. Ani dnes nevykonal ^nic řádného, rekruti se mu vysměj ou a major ho zítra z a v ř e . . . Maravič se styděl a litoval, že raději hned ráno nešel domů a neohlásil se ^nemocným... Jednou chtěl být svědomitým a tak si .uškodil! D o m a přivítal ho Janko xs dobráckou

výčitkou:

„ T o je dost, že p a n lajtnant už j d e ! " zvolal se širokým úsměvem. „Však jsem měl strach, aby pana lajtnanta někdo venku neviděl, když je pan lajtnant nemocný!"

128

1

VLVhR

BLZ1)\H\\ PRACH

„Kdo je nemoc­ ný ?" zabručel Maravič podrážděně. „No, pan lajtnant, hlásil jsem pana lajt­ nant a nemocným," od­ větil Janko s jakýmsi hrdým sebevědomím. „Co, n e m o c n ý m ? " zděsil se Maravič, chá­ paje pojednou situaci. „A kdy? S č í m ? " „ H n e d ráno, když pan lajtnant nepřišel domů," hlásil Janko, cítě se uraženým, že místo očekávané po­ chvaly hrozí mu vypeskování. „Co jsem měl jiného dělat?" „Ale s čím jsi m n e hlásil, s jakou nemocí?" „Myslím, že to byla horečka," odvětil věrný slu­ ha, nechápaje, že by druh nemoci mohl rozhodovati u zdravého člověka. ) „ H o r e č k a ! . . . T a k tedy nejsem opilý!" zvolal Ma­ ravič radostně. „Teď rozumím: to byly příznaky ho­ rečky (a ne opice, co n a mně p o z o r o v a l . . . Nu, měl jsi tenkráte dobrý nápad, Janko, ale podruhé mne nečiň nemocným, dokud nepřijdu a kdybys čekal do večera..,"

IIORIifk \

129

Poslav Jánka pro vydatnou snídani a sklenici piva, neboť n a cvičišti probudila se v n ě m zdravá chuť k jídlu, Maravič se odstrojil a lehl do postele, aby vyhověl přání dobrého majora.

Malé příčiny — velké následky* řehlídka praporu brigádníkem chýlila se ke konci. Od časného rána cvičily setniny před očima přís­ ného představeného, prováděly všeliké možné i nemož­ né evoluce, rozlušťovaly různé záhadné úlohy, útočily, hájily posice, byly předváděny v pevné i volné for­ maci a všecky pohyby se dařily, všecky i nejtěžší po­ žadavky generálovy byly s vervou a patřičným pocho­ pením provedeny.

P

MALÉ PŘÍČINY — VELKÉ NÁSLEDKY

131

Generál při nejlepší vůli nemohl býti nespokojen. Připravil se na inspekci praporu důkladně, pročetl všecky předpisy, sestavil důmyslné úlohy n a základě myšlených zpráv o (nepříteli, jemuž dal se přibližo­ vati z daleka v síle celých armádních sborů, proti nimž vysílal setniny ubohého praporu, obětuje je chlad­ nokrevně ohromné přesile. A žádným sebe spletitějším a namáhavějším úko­ lem nedaly se setniny překvapiti. Velitelově chápali bystře situace, mužstvo pracovalo přesně, jako dobře sestrojený a výborně fungující stroj. Generál hýřil fantasií; uváděl oddělení do situací přímo beznadějných. Nepřátelská dělostřelba z předu, pěchota z levé, jízda z pravé strany a generál sám, jako nejnebezpečnější nepřítel v zadu — a setniny se přece nelekaly, pouštěly se do boje s neviditelným a tím zákeřnějším nepřítelem bravurně, s nasazením všech sil tělesných i duševních a vítězily. Generál nemohl jinak, než chváliti a stále spo­ kojeně pokyvoval hlavou, dávaje výraz své spokoje­ nosti i hlasitými, povzbuzujícími výkřiky. Jeho poboč­ ník, jehož tvář byla neomylným barometrem chef o vy nálady, usmíval se přívětivě a k a m a r á d s k ý m kývá­ ním hlavy povzbuzoval ubohé, potící se soudruhy ,,od tlupy", nad které cítil se povzneseným ne jenom ko­ něm, na němž seděl, ale i širším rozhledem v tajích vojenské vědy, jenž opravňoval ho k naději, že za málo let všecky ty zaprášené, blátem postříkané ubo­ žáky nechá daleko za sebou n a dráze vojenské kariéry. Prapor vyplnil i poslední úkol k úplné spokoje­ nosti přísného představeného. Brigádník krátkými slo-

132

I

VEVER

BEZDYMNY PRACH

vy děkoval veliteli za výborné vycvičení mužstva i dů­ stojníků !a( konče apelem, aby n a tomto základu pra­ covalo se u praporu i dále, připojil pochlebně, že přál by si tak zdatné a dokonalé oddělení vésti před ne­ přítele. Pobočník za generálovými zády ukláněl se usmívavě zářícímu majorovi, drže ruku na štítku čepice. Když generál rozjel se k ř a d á m praporu, stojícím tu s puškami u nohou jako pevná, m o d r á zeď, major pobočníkovi k r a d m o stiskl ruku, projevuje takto svou radost a vděčnost, kterou kázeň vojenská zbraňovala mu projeviti přímo generálovi. Brigádníkovi zatím napadlo, aby se přesvědčil, zdali prakticky tak dokonalý prapor jest také pev­ ným v theorii. Zastavil se u nejbližší setniny a uká­ zav n a vysokého, statného muže, stojícího nehybně přes to, že jeho kůň otíral m u zpěněnou tlamu o pa­ rádní kabát, otázal se ho mírně, zná-li ho. Voják zřejmě překvapen touto otázkou, zakýval prudce hlavou. N a jeho dobrácké tváři objevilo se cosi, jako pokus úsměvu. Kterak by neznal p a n a ge­ nerála, nového brigádníka, jenž proháněl ho již od sedmé hodiny ranní po cvičišti. „Jak se jmenuji ?" — pokračoval zvědavý brigád­ ník v otázkách. Pěšák neodpovídal, dívaje se stále beze strachu představenému do očí. Když mlčení jeho trvalo delší dobu, zdálo se majorovi býti na čase, aby zakročil a změřiv vojína přísným pohledem, opakoval generá­ lovu otázku v plukovním, generálovi neznámém jazyzyku:

133

MALÉ PŘÍČINY — VELKÉ NÁSLEDKY

„Nu, jak se jmenuje náš generál, ty osle?'* T r a p n é mlčení nepřerušila však ani teď žádná odpověď. Nebylo pochyby, že vyhlédnutý muž obá­ vaného jména svého brigádníka nezná. Generál uká­ zal proto na vedle stojícího pěšáka, vybízeje ho, aby svými vědomostmi zahanbil souseda. Však ani tento branec při nejlepší vůli, zračící se v jeho velikých světlých očích, otáčejících se divoce kolem celé objemné postavy generála, nemohl žádosti představeného vyhověti. Generál podíval se s výčitkou v oku n a majora, jemuž spokojený výraz nevinného triumfu znenáhla mizel s tváří. Brigádní pobočník, jenž s jasným po­ chopením vzdělaného důstojníka generálního štábu okamžitě vycítil připravující se změnu v náladě chefově, dal výraz jeho i své nespokojenosti nad nevě­ domostí mužstva pohledem, jejž za generálovými a majorovými zády vrhl n a ubohého pobočníka praporu, sedícího skromně na vyzáblé erární ryzce, vyjímající se tak uboze vedle jeho ušlechtilého oře. V tom po­ hledu bylo všecko obsaženo, co pocítiti může důstojnické srdce brigádního pobočníka při objevu t a k hroz­ ného ignorantství, jaké bylo právě u praporu odhale­ no. Byl v něm údiv, výčitka, rozhořčení a zdrcující kritika. Nepatrný, skromný pobočník praporu chápal, že generál a jeho pobočník cítí se uraženými nevědomostí těch hlupáků, kteří neznají ani jméno svého brigádníka, a cítil, že požádají za tuto urážku satisfakci. Začervenal se studem, jakoby on, nepatrný represen­ tant praporu, byl vinným jeho bezednou hloupostí. 17

134

F. VEVER; BEZDÝMNÝ PRACH

A ve strachu o osud svůj i praporu jal se v duchu sám opakovati zvučné jméno nového pana brigádní­ ka, jakoby očekával, že generál zeptá se i jeho samého po svém jméně. Důstojníci za četami, poznavše hrozící nebezpečí, jali se důrazně šeptati generálovo jméno do uší zara­ ženého mužstva, jež dlohým cvičením, únavou a ozý­ vajícím se hladem tak bylo již zmateno, že byla na místě obava, aby kromě jména generálova nezapo­ mnělo také svých vlastních. Osudné jméno neslo se šepotem kolem hlav mužů a rty všech, jichž uši zachytily jeho zvuk, pohybovaly se zimničně, pilně je opakujíce. Zatím brigádník s neukrotitelnou zvědavostí po­ kračoval v otázkách a muž za mužem zůstával mu od­ pověď dlužen. Jeho čelo vždy více se chmuřilo a nervosní pohyby lýtek, jimiž pobízel koně k traversování podél šiku, věštily bouři. Čím více se vzdaloval od místa, kde poprvé položil neblahou otázku, tím více zdály se růsti vědomosti mužstva. Po několika krocích obdržel již první, ovšem dosud neúplnou odpověď. „Generálmajor Desi D e r i u s . . . " — posloužil mu tázaný radostně tím, co dolehlo od zadu šepotem k jeho sluchu. Generál mávnul mrzutě rukou a popojel dále. „Generálmajor Desi Derius Bere Nyde . . . " usly­ šel již odpověď úplnější a po několika dalších kro­ cích vyslechl konečně celé své jméno z úst malého, zavalitého pěšáka:

135

MALÉ PŘÍČINY — VELKÉ NÁSLEDKY

„Generálmajor Desiderius Berenyi de Székesfehérvár.. ." Uspokojen, kývl generál hlavou a obrátil se k ve­ liteli praporu, z jehož širokých prsou šumělo ještě hlu­ boké oddychnutí. Tváře generálova pobočníka se po­ někud vyjasnily a pobočník praporu vypjal se neskromněji na hubené ryzce. „Lituji, pane majore," oslovil brigádník velitele praporu, ,,že přes všecku praktickou vyspělost vašeho oddělení nemohu je pochváliti. Je třeba vychovávati vojáky pro válku a znalost jmen představených je v tomto případě nadmíru důležitá. Nesprávné doru­ čení rozkazu neb zprávy mužem neznajícím jmen svých představených snadno může míti neblahé následky..." „Zajisté, pane generálmajore, a l e . . . " — dovolil si major poslušně přerušiti výklad brigádníkův. „Dobře* dobře, vím, že moje jméno nezní vašim lidem příliš známě; tím větší píle a více času nutno věnovati tak důležitému Generál obrátil koně a odcválal, provázen zamra­ čeným, uraženým pobočníkem.

*

Mouřenín pana nadporučíka. Exotická historka

ebyla to pouze zvláštní záliba v exotickém, co svedlo nadporučíka Kneziče z Vidovgradu s mr. Brownem, nedostižným jongleur em v cirku Sperazziho a jediným representantem černého lidského ple-

N

*

MOUŘENÍN PANA NADPORUČÍKA

137

mene ve větším garnisonním městě na zelených bře­ zích Sávy. Hlavní příčinou, proč neváhal vložiti pra­ vici v bílé rukavičce do tmavé ruky nového přítele, byla jakás lidumilnost, jež vztahoyala se n a všecky lidské tvory bez rozdílu pohlaví a barvy, řeči a vzdě­ lání. Dík této lidumilnosti a jakémusi liberálnímu na­ zírání n,a věci, stojící mimo kasárny a službu, nadpo­ ručík Knezič nespatřoval v tom pranic divného, po představení v cirku v blízké restauraci usednouti u jed­ noho stolu s černým panem Brownem, tím méně, když u téhož stolu sedávala také bělolící miss Elisa, majitelka houfce cvičených holubů, jejž každého ve­ čera předváděla v cirku vděčnému obecenstvu. Nadporučík Knezič, jemuž to prostředky jeho sta­ ré, bezdětné tety dovolovaly, býval denním navštěvovatelem cirku, s jehož hlavními výkonnými silami se záhy seznámil, a poněvadž tomu n á h o d a chtěla, že v době, kdy cirkus Sperazziho zavítal do města, větší část posádky odtáhla ke cvičením, nebylo se Knezičovi — jenž zbyl tu jako velitel mužstva, obstarávají­ cího stráže — obávati vážnější konkurence v jeho ob­ divu roztomilých, krotkých zvířátek a dresseurského umění jejich ještě roztomilejší, ale méně krotké ma­ jitelky. Po úmorném vedru letních dnů bylo příjemno tráviti večery ve vzdušném stanu cirku, vysmáti se dosyta žertům a uličnickým n á p a d ů m clownů a po­ kochati se pohledem na půvabné pohyby rozkfošné miss* Elisy, jež obklopena houfcem svých bílých ho­ lubů, zdála se mu býti Venuší, stoupající z mořské pěny. Knezič sledoval se zalíbením přítulné ptáky,

138

F. VEVÉR: BEZDÝMNÝ PRACH

kteří rozletěvše se širým prostorem až vysoko pod plátěnou střechu, vraceli se vždy zase ke své paní, usedajíce jí na ramena, hlavu, boky a pokrývajíce ji celou svou bělostí. Zvlášť jeden veliký, bílý holub s páskem černého peří n a krčku, jenž měl vyhrazené místo n a kyprých, bíle svítících ňadrech miss Elisy, a jemuž ona vždy s úsměvem nabízela své růžové rtíky k políbení, budil v něm jakýsi palčivý pocit žárlivo­ sti. Když po představení ve společnosti veselých přá­ tel z občanských kruhů, stejně lidumilných a svobo­ domyslných, večeříval s miss Elisou, vzpomínal často onoho šťastného holuba, lituje, že není na jeho mí­ stě. Jediné, co vrhalo mnohdy stín do světlé nálady malé společnosti, byla tmavá tvář mlčelivého mr. Browna, jenž nikdy neopouštěl stolu, dokud u něho seděla miss Elisa, provázeje ji vždy a všude, jakoby byl jejím skutečným černým otrokem a ne svobod­ ným občanem a představitelem svobodného umění. Mr. Brown, jehož veselá společnost po příkladu miss Elisy zvykla si nazývati „Bobem", k r o m své temné pleti vlastně se mouřenínu — jak si ho Knezič vždycky představoval — ani nepodobal. Jeho hlava honosila se sice pokrývkou bujného, mechovitého vlasu, také tlusté, stále jako k líbání našpulené rty odpovídaly představám Knezičovým o obyvatelích horké Afriky; za to ostatní rysy podlouhlého obličeje pana Boba, zvláště výrazný, kostnatý nos uváděly Kneziče v po­ kušení, hledati kolébku páně Brownových praotců spíše kdesi n a Jordánu, než na řece Nigru. T y t o chvil­ kové pochybnosti nebránily však důvěřivému Knezičovi, aby nepovažoval mr. Browna za toho, kým jej

MOUŘENÍN PANA NADPORUČÍKA

139

označovaly programy a návěští, totiž za čistokrevné­ ho Sudance, na jehož dětství svítilo žhavé slunce africké. i Příjemné večerní zábavy malé a přec tak pestré společnosti přerušeny byly náhle katastrofou, stihnuvší podnik Sperazziův. Ubohý ředitel cirku, zavítavšího v nepříhodný čas prázdnin, letních bytů a manévrů do města — přes to, že naše známá společnost lidumilů časem některé z členů jeho uměleckého sdružení nasytila a napojila — nemohl dostáti všem povinno­ stem majitele tak velkého podniku, a jednoho krás­ ného dne ujel, zastaviv platy a zanechav větší část pohyblivého majetku v rukou věřitelů. Jeho příkladu následovali i jeho umělci, kteří však neměli, co by zanechali pro uklidnění svých věřitelů. Nadporučík Knezič byl nemile překvapen zprá­ vou o smutném konci cirku Sperazziho. Jeho obdiv pro dresseurské umění miss Elisy vzrostl v jakési tiché zbožňování, a právě když i otrocká oddanost páně Bo­ bova k osobě rozkošné holubářky zdála se jaksi ocha­ bovati — Knezič soudil tak z té okolnosti, že mr. Brown nerušil již svou celovečerní přítomností nenu­ cenou zábavu u kulatého stolu v útulné zahrádce, vzda­ luje se častěji po večeři a vraceje se teprve, aby do­ provodil miss Elisu domů — přišla ta nemilá kata­ strofa. Knezič ubohého ředitele cirku z celé duše litoval. Kteréhosi odpoledne, nedlouho po uzavření cir­ ku, ležel nadporučík v pokoji svého útulně zařízeného bytu na pohovce, převraceje nedbale listy knihy, do-

140

r

VEVER. BEZDYMNY PRACH

sud nerozhodnut, má-li čísti neb spáti, když vyrušil ho náhle jeho sluha Jurko, jenž proti všemu obyčeji vrazil hřmotně do pokoje a s vyjevenou tváří jal se mu cosi nesrozumitelného hlásiti. „Mluv pomalu, Jurko," napomenul ho Knezič klid­ ně, nechápaje nezvyklé rozčilení bodrého Zagorčana. „Vždyť ti není slova rozumět! T a k co je, kdo chce se mnou mluvit?" „Nějaký člověk . . . špinavý, poslušně hlásím," mlu­ vil Jurko, sotva dechu popadaje, „jako b a n d i t a . . . ne­ umytý, a nechce o d e j í t . . . už jsem ho jednou vystrčil za d v é ř e . . . že pán spí, jsem mu ř e k l . . . Ale nerozumí, nemluví na­ ší ř e č í . . . mister, mi­ ster kapitán . . . stále opakuje." „Tak ho pusť s e m ! " zvolal nadporu­ čík, jat náhlým tuše­ ním. Jurko, vrtě hlavou, šel pomalu ke dveřím a opatrně otevřel. S hlubokou poklonou vstoupil do pokoje mr. Brown. V šedivých ob­ nošených šatech, v za­ prášených botách a se zmačkaným, kdysi bí­ lým slaměným širákem

141

MOUŘENÍN PANA NADPORUČÍKA

v ruce, nevzbuzoval temnolící- host velké důvěry a Knezič se nedivil, že opatrný a o pánovo dobro sta­ rostlivý Jurko bránil mu vstoupiti. Přece však první dojem, jejž nadporučík při neočekávaném obje­ vení se černého pří­ tele pocítil, byl ra­ dostný. Vzpomínka na zmizelou miss Elisu spřátelila ho ihned s exotickou návštěvou.

|H

„Ach, pan Bob, odkud jste se tu vzal?" přivítal Knezič hosta. „Prosím, odpustit, mister," jal se mluviti mr. Brown, ukláněje se rozpačitě a s n a m á h á n í m vyslo­ vuje nezvyklá cizí slova. „Přišel navštívit, mister, pro'sím, o d p u s t i t . . . " Nadporučík-lidumil usadil hosta u stolu a nabíd­ nuv mu cigaretu, snažil se přiměti jej k delšímu roz­ hovoru. Přes zřejmou námahu, již způsoboval mu ho­ vor v nezvyklé řeči, pan Bob shostil se těživého úkolu velmi dovedně. Používaje často jména někdejší své kolegyně miss Elisy, udržoval posluchače v stálém napjetí a po delší době podařilo se mu vysvětliti nad­ poručíkovi, že posílá ho sem miss Elisa a že mistera 18

142

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

Kneziče snažně prosí, aby se ho ujal na tak dlouho, než obdrží slíbené mu nové engagement. „Tak miss Elisa vás ke mně posílá ?" vyptával se Knezič, záře radostí. „Yes, yes, mister,*' kýval mr. Brown kučeravou hlavou. „Bob vyřídit pozdrav, moc pozdrav od miss Elis." „A kde je rozkošná miss Elisa?" hořel nadporučík zvědavostí. „V Pešti, ve Varieté . . . holubičky moc líbit... dobrý engagement," odpovídal ochotně pan Bob. „Jsem rád, příteli Bobe, že jste přišel," ujišťoval Knezič -hosta, „a děkuji vám za pozdravy. Ještě dnes napíši miss Elise. Vskutku, jsem velmi potěšen!" Sotva však minul první potěšující dojem nena­ dálého shledání, nenalézal nadporučík vlastně žádných dalších příčin k radosti. Mr. Brown byl sice u něho, seděl u jeho stolu a kouřil jeho cigarety, ale co z toho Knezič měl, když Elisiny holubi lítali jevištěm kte­ réhos peštského Varieté? Knezič jí sice přál, že tak brzy nalezla dobrý engagement, ale přece se mu zdáto, že to mohl osud, kdyby mu byl jen trochu pří­ znivější, zaříditi naopak: měl dáti mrovi Bobovi en­ gagement ,at miss Elisu měl svěřiti nadporučí­ kově péči. Nevěděl, co si má s temnolícím hostem počíti, uznával však, že nesmí sklamati Elisinu důvěru v důstojnickou lidumilnost, a že je třeba postarati se o pana Browna. Kterak to však zaříditi? Pluk vrátil se již ze cvičení, a plukovník, jenž dověděl se o exo-

MOUŘENÍN PANA NADPORUČÍKA

143

tických stycích nadporučíkových za nepřítomnosti po sádky, vyčinil mu notně, vysloviv naději, že se již cos podobného, s důstojnickou uniformou nesrovna­ telného, nebude opakovati. Kdyby se plukovník do­ věděl, že Knezič nejen že nepřerušil svých „exotických styků'* s černým africkým občanem, ale že je ještě utužil, přechovávaje ho u sebe, mohlo by to při plu­ kovníkových málo liberálních názorech míti následky dalekosáhlé. Tu napadla Kneziče šťastná myšlenka: Což kdyby učinil pana Boba po dobu jeho pobytu u sebe svým komorníkem! Bylo mu známo, že větší páni, než je on, měli a mají černé služebníky, sám veliký car Petr přivezl si kdysi mouřenína, učiniv ho svým důvěrníkem — proč by nemohl on, Knezič z Vidogradu, jemuž prostředky jeho dobré tety dovolují i jiné, ještě exotičtější libůstky, míti svého mouřenína? Proti tomu nemohl by žádný plukovník v celé armádě ničeho namítati. Nápad se mu zamlouval, a Knezič jal se jej ihned vysvětlovati svému hostu. „Milý pane Bobe," začal vážně, přisednuv blíže k mlčícímu artistovi, „myslím, že za krátkou dobu naší známosti poznal jste mne dostatečně, abyste mohl porozuměti tomu, co vám chci sděliti. Znáte moje liberální zásady a víte, že při volbě mých přátel nikdy nerozhodoval jejich zevnějšek, že spíše jsem vždy při­ hlížel na jejich vnitřní cenu, bez ohledu na střih kabá­ tu — jenž na příklad u vašeho je rozhodně už příliš zastaralý — nebo na barvu tváře — která u vás, dlužno říci, že k vašemu prospěchu, nápadně vybledla, co jsme se neviděli..."

144

F. VEVLR: BEZDYMNY PRACH

Mr. Brown při této neočekávané poznámce vy­ cenil veliké, bílé zuby a sklopil s jaksi rozpačitým úsměvem mechovitou hlavu. ,,Slunce, mister/ 4 řekl skromně, „váš slunce voda..."

a

„Rozumím, pane Bobe,' 4 pomohl mu z rozpaků Knezič, jenž se pamatoval ještě z dětství na obvyklý na venkově způsob běliti sluncem a vodou hrubé, režné, domácí plátno, a nepochyboval ani na okamžik, že týž účinek může zdejší voda a slunce vyvolati na kůži afrického občana*. „Rozumím a připomínám to jen pro­ to, že se m n ě právě nynější odstín barvy vaší pleti velmi z a m l o u v á . . . H o d í se výborně k bílé livreji s le­ mováním v červené barvě mých výložků. 44 Nadporučík Knezič přiložil rukáv bílé plátěné blů­ zy, již měl na sobě, k temné tváři hostově a pokračoval pak opětně vážně: i „Pohříchu ukládá mi můj stav jisté povinnosti, o kterých se vám, volným synům Afriky, ani nezdá. Někteří vysocí představení, již stojí ke mně asi v ta­ kovém poměru, jako pohlaváři vašich kmenů k vám, a kteří nesdílejí mých svobodomyslných názorů, shledá­ vali by v m é m přátelském poměru k vám jakousi — řekněme mesalianci, a tomu třeba předejíti. M á m ná­ pad, pane B o b e : Nabízím vám místo komorníka u se­ be — nehoršete se, je to pouhá forma, činím tak jen proto, abych učinil zadost povinnostem k svému sta­ v u . . . Uznáte přece sám, že n e m o h u . . . a miss Elisa, myslím, že by se mnou s o u h l a s i l a . . . D o m a zůstane

MOUŘENÍN PANA NADPORUČÍKA

145

mezi námi vše při starém, a na venek — nu, budete mne jaksi r e p r e s e n t o v a t . . . rozumíte m i ? " • ,,Yes, yes, mister," přisvědčoval pan Bob radost­ ně, „rozumit, výborně r o z u m i t . . . Bob také být již komorníkem . . . již dlouho . . . miss Elisa v í . . . " „ T a k ujednáno, pane Bobe," řekl Knezič, podá­ vaje hostu ruku, ,,engažuji vás jako svého prvního komorníka; o podmínkách se ještě dohodneme. A teď hlavní věc: livrej — bez ní to ' nejde, takhle byste sebe i mne špatně r e p r e s e n t o v a l . . . J u r k o ! " Jurko byl ihned poslán k plukovnímu krejčímu, a ještě téhož večera mistr Jehlička, plukovní krejčíumělec, vzal Brownovi míru na livrej. Temnolící pan Bob vyjímal se v novém světlém mundúru s červeným lemováním a límcem, se stříbrnými velkými knoflíky s korunkou a Knezičovým m o n o g r a m e m velmi přízni­ vě. Učet výborné Knezičovy tetičky vzrostl toho mě­ síce o šedesát zlatých. Nadporučík byl však spo­ kojen : svým svobodomyslným náhledům neublížil, a nepřišel do konfliktu s méně svobodomyslnými názory plukovníkovými; mrovi Brownovi pomohl a miss Elise se zavděčil — nebylo vyloučeno, že si jednou zajede do Pešti, aby přijal dík z vlastních růžových rtíků rozkošné majitelky holubů. Záhy stal se nový Knezičův komorník v posádce známou osobou. Jeho pán postaral se o to sám, po­ sílaje ho s různými vzkazy, které dříve obstarával Jur­ ko, po svých přátelích a známých. Panu Bobovi da­ řilo se v jeho nové hodnosti d o b ř e ; n a práci, kromě některých ,,representačních" pochůzek, neměl ničeho;

146

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

ležel na pohovce v pokoji, kouřil pánovy cigarety a ně­ kdy z dlouhé chvíle uspořádal Jurkovi malé jongleurské představení, balancuje židle, lampy, vásy a házeje ta­ líři, sklenicemi a vším, co mu přišlo do ruky, k nema­ lému zděšení věrného Jurka, jenž ne­ věděl, kterak uchrániti pánovo draho­ cenné nářadí před „pominutým čer­ tem* '. Jurko neviděl rád podivného ho­ sta v domě svého pána a nemohl si nikterak srovnati v hlavě, jak pan nad­ poručík může u sebe trpěti takového „čer­ ného lenocha". Ma­ je nařízeno starati se o jeho životní potře­ by, činil tak s od­ porem, vyhýbaje se úzkostlivě dotknutí s Bobovou černou kůží. „Nemyje se, čer­ ná obludal" říkával velmi často svému pánovi. Podrobuje se ve všem pánovým nařízením, Jurko přece v jednom ohledu jednal podle svého ruzumu. Měl nařízeno přinášeti mrovi Brownovi obědy z kuchy­ ně důstojnického kasina. Jurko však svým samorostlým rozumem uznal, že takovému nelidskému žaludku po­ stačí komisní menáže od setniny a předkládaje svoji

MOUŘENÍN PANA NADPORUČÍKA

147

porci panu Bobovi, pojídal důstojnické obědy sám. T o jediné ho s přítomností nového pánova komorníka jaksi usmířilo. T a k uplynuly skoro čtyři neděle, co mr. Brown zastával úřad prvního komorníka nadporučíka Kneziče, rytíře z Vidovgradu. Zvýšený náklad, jejž nové Knezičovo hospodářství vyžadovalo, nesla ovšem trpě­ livá tetička. Za celou tu dobu neobdržel nadporučík žádných zpráv od miss Elisy, morální původkyně zvý­ šení jeho domácích výdajů, ač jí již několikráte psal do Pešti; Knezič začínal již věřiti, že vzpomínky miss Elisy na její pobyt v garnisonním městě na Sávě asi již valně pobledly. Kteréhos dne oznámil mu jeho temnolící komor­ ník náhle, že obdržel engagement a ukázav n a dopis, psaný v nesrozumitelné Knezičovi angličině, vyřizoval mu pozdravy a díky miss Elisy. ,,Opustíš m n e t e d y ? " otázal se Knezič, tykaje Bo­ bovi, protože se nesrovnávalo s jeho liberálními ná­ zory vykati lidem, stojícím k němu v poměru podří­ zeného k představenému. „Yes, mister," přisvědčoval Bob, radostně ceně zuby a jal se Knezičovi cosi vykládati, používaje spou­ sty slov, z nichž Knezič jen tolik pochytil, že miss Elisa i tentokráte odporučuje Boba jeho přízni, a dě­ kujíc mu za poskytnutý mu útulek, prosí ho zároveň, aby vypravil ho důstojně jeho postavení prvního ko­ morníka c. a kr. důstojníka do Pešti. Knezičovi byla miss Elisina dojemná starostlivost o Boba nápadnou, temný, jakoby zamazaný obličej afrického občana za­ žehnal však brzy probouzející se v něm žárlivost. Aby

148

F. VLVER- BEZDYMNÝ PRACH

i tentokráte vyhověl přání nezapomenutelné miss, za­ volal nadporučík znova plukovního krejčího, jenž vzal mrovi Brownovi míru na elegantní podzimní oblek, čímž vzrostl účet výborné tetičky o nových šedesát zlatých. Knezič nelitoval však ničeho, ani těchto vý­ dajů své dobré tety, neboť plně miss Elisino přání, činil zároveň zadost svým lidumilným i liberálním zá­ sadám. Rozloučiv se s černochem vlídně, propustil jej Knezič ze svých služeb, vysloviv naději, že se s ním a miss Elisou v nejkratší době v Pešti shledá. — Byt páně nadporučíkův zase osaměl, lampy a talíře byly jisty před jongleurským uměním černého komorníka, a Jurko, ošklíbaje se s počátku, pojídal zase svou, s dojemnou jednoduchostí upravenou ko­ misní menáž. Knezič sám byl rád, že se zbavil vnuce­ ného m u komorníka a těšil se v duchu na dovolenou, kterou hodlal stráviti v Pešti. Vzpomínka n a miss Elisu v jeho duši nevybledla ani tak, jako pleť páně Bobova. Myslil na Elisu stále a nevzdával se naděje, že ještě jednou usměje se na něho štěstí z jiskrných očí krásné krotitelky holubů. Uplynulo několik dnů, aniž nadporučík obdržel dopisu z Pešti. Knezič přemítal již o nevděčnosti lidí vůbec a Afričanů zvlášť, když doručena mu byla první zpráva o panu Bobovi. Byl to účet jeho ševče za pár bot a pár střevíců, objednaných panem Brownem. Kne­ zič nenamítal n i č e h o : boty vlastně patřily také k dů­ stojnému vystupování bývalého jeho komorníka. Za několik dalších dnů obdržel nový účet z obchodu s pán­ ským prádlem za půl tuctu košil a límců, dodaných páně nadporučíkovu komorníku mrovi Brownovi. Kne-

MOUŘENÍN PANA NADPORUČÍKA

149

zič nedivil se ani teď; měl přece sám na to pamato­ vati, aby svého mouřenína řádně vybavil. Diviti se začal Knezič teprve, když m u byl doručen účet z blíz­ kého hostince za dvacet obědů, požitých panem Bobem, dále účty cukrářů, uzenářů a lahůdkářů, u nichž uká­ jel mr. Brown svůj v pravdě mouřenínský apetýt. „Ten mne dobře representoval — všecka č e s t ! " pomysli] si Knezič a zavolal Jurka. ,,Což pak pan Brown nejedl obědy, které jsi mu nosil? 4 4 otázal se sluhy. ,Jedl málo, snad neměl podle toho žaludek," vy­ světloval Jurko, usmívaje se teď ještě při vzpomínce na výborné obědy z kasina. V duchu ovšem se nedivil, že ani pánovu mouřenínu, jehož doma v Africe asi také bůhví jak nenamlsali, nechutnala komisní menáže. Nadporučík Knezič zaplatil bez reptání účty z pro­ středků výborné tetičky, ale jeho lidumilnost utrpěla značný otřes, a jeho liberální názory se jaksi rozviklaly. T u kteréhos dne zaklepal listonoš n a dvéře Knezičova bytu a přinesl mu dopis a nevelkou, pečlivě uzavřenou krabici, již opatrně postavil n a stůl. Kne­ zič dychtivě sáhl po dopisu. Byl z Pešti. Nadpis byl psán drobným, zemským písmem. ,,Od Elisy, k o n e č n ě ! " oddychl si nadporučík ra­ dostně a rychle otevřel list. „Ctěný p a n e ! " psala miss Elisa. „Děkuji V á m vřele za všecko, co jste pro mého milého Boba uči­ nil. (Knezič ustál n a okamžik ve čtení a zavrtěl nechá­ pavě hlavou.) „Zvlášť jsem V á m vděčná za Vaši diskret*19

150

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

nost, neboť nepochybuji, že jste již za našeho pobytu ve Své posádce poznal, že Bob není tím, zač se vy­ dává, ale právě tak bělolící a čistokrevný E v r o p a n jako Vy." (Myslím, že Knezič tiše zaklel, než četl dále.) „Jsem šťastna, že Bob svou milou tvář nemusí již znešvarovati tak protivným ličidlem a že mně je vrácen bílý, jak ho m á m ráda. Obchodní zájmy vy­ žadují na nás artistech často taková sebezapření, o ja­ kých se V á m ani nezdá, milý pane. Než jsme se s Bo­ bem v z a l i . . . " Nadporučík zaklel tentokráte nahlas a hodil do­ pis n a stůl. Miss Elisa a Bob manželé! Je to možno, nebo si z něho nemilosrdná miss tropí žerty? Z ne­ utěšeného přemítání vyrušil Kneziče šramot, vychá­ zející z krabice na stole. Nedbale přitáhl krabici k sobě a jal se otevírati četnými děrami opatřené víko. Div nevykřikl pře­ kvapením, když z otevřené ^ škatule vyletěl krásný, bílý holub, a hlasitě vrkaje, sedl mu na rameno. Nadporučík ocitl se v podivných rozpa­ cích. Nevěděl, co si o tom všem mysliti. Věří miss Eli­ sa skutečně, že věděl o Bo­ bově inkognitu? Myslí si, že tušil, v jakém poměru je Bob k ní? Má se zlobiti, že se dal t a k napáliti, anebo m á býti hrdý na to, že jeho lidumilnost a svobo-

MOUŘENÍN PANA NADPORUČÍKA

151

domyslné názory dobyly mu takové důvěry? Knezič pohladil holuba a chopil se odhozeného listu, aby jej dočetl. „Než jsme se s Bobem vzali/' zněl dopis dále, „byl on majitelem holubů a produkoval se s nimi, i v jongleurství. Abychom zvýšili své příjmy, ujed­ nali jsme, že číslo s holuby převezmu já. Také se to pro dámu spíše hodí, je to tak něžné a obecenstvu se to více zamlouvá, vidí-li ženu obklopenu hejnem těchto milých ptáků — že ano? Pomyslete si však naše zděšení, když při prvním pokusu naši maličtí umělci vypověděli mi poslušnost, a vždy zase zalétali k Bobovi, k svému prvnímu pánovi. Všecka moje práce byla marná; poznali jsme s žalostí, že Bobova přítom­ nost raší všecku mou snahu a dresuru. Ptáci byli na něho tak zvyklí, že nechtěli mne poslouchati. Však on je také tak dobrý! A tu se můj Bob obětoval. Abychom se nemusili ani na krátký čas rozejíti, na­ třel si Bob tvíář černým ličidlem, přeměniv se tak v mouřenína, čímž získal také výnosnější engagement u cirku. Holubi, nepoznávajíce v něm již bývalého pána, zvykli si n,a mne. Teď je mám již1 úplně ve své moci, a Bob může být zase mým bílým Bobem. Jste hodný, že jste neprozradil jeho tajemství, a z vděč­ nosti za to posílám Vám svého nejmilejšího holuba, víte toho, kterému jste vždycky záviděl... Přijeďte se jednou na nás podívat! Zdraví Vás srdečně — Elisa. P. S. Všecko se Bobovi u Vás líbilo, jen obědy mu nechutnaly — mohl si jimi chudák zkaziti žaludek. Ještě dobře, že mohl obědvati v hostinci. Divili jsme

152

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

se oba, že můžete vy a druzí páni takové obědy jísti. Snad m á t e silnější žaludky než my Angličané 1" Knezič toho dne dlouho přemýšlel a nedomyslil se žádného konce. Nevěděl na čem je, byl-li ošizen anebo j e l i skutečně lidumilem. P r o holuba koupil velkou klec a pověsil ji v předsíni.

Sanace. Humoristická črta

ečta svědomitě dosti dlouhou řadu číslic, zname­ najících nutné vydání, dospěl nadporučík Turčič k tomu neutěšenému výsledku, že ani tentokráte jeho měsíční plat nestačí na uhrazení všech těch splátek, záloh, životních, toilettních a jiných potřeb, řadou su­ chopárných číslic blíže označených. Podrobiv tyto potřeby důkladné kontrole, dospěl nadporučík k dalšímu překvapujícímu výsledku: na­ byl totiž nezvratného přesvědčení, že vinu na tomto neudržitelném stavu jeho financí nenese vlastně on,

S

154

K VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

nýbrž slavný erár, jenž neuváživ včas změněné po­ měry existenční, způsobené neustálým zdražováním všech životních potřeb, opomenul upraviti podle nich existenční prostředky svých zaměstnanců. Potřeba takové úpravy byla přece i s nejvyšších míst uznána, čímž je jeho, Turčičova, nevina nade všecko jasně prokázána. Bylo by bláhové souditi o tom jinak než soudí nejvyšší představení, a Turčič tento­ kráte s ministrem války úplně souhlasil, což je tím důležitější, ano nařízení a mínění tohoto ministra zříd­ ka kdy se těší souhlasu subalterních důstojníků. Ke cti Turčičově dlužno přiznati, že byl příliš svědomitým, než aby bez okolků všecku vinu neutě­ šených poměrů svých* vydání a příjmů svaloval na ně­ koho druhého, aniž by se sám pokusil poměr ten urovnati. Již před několika měsíci, kdy nepoměr ten začal se jeviti citelněji, snažil se čeliti m u tím, že ně­ které položky na stránce „vydání" — pokud se to srovnávalo s jeho stavem a vážností, jíž mu byl po­ vinen — škrtnul. Byly to ovšem jen maličkosti, ale d o b r á vůle při této snaze přece jen patrná. T a k ku příkladu škrtnul druhou čtvrtku vína při obědě a pil jen jednu, čímž ušetřil za měsíc průměrně osm litrů vína, čili v penězích 3 zl. 20 kr. Zanechal také pravidelné pití černé kávy, jež beztoho mu ča­ sto rušila odpolední spánek, a pil ji jen tehda, když správa důstojnické kuchyně poskytla svým konsumentům výjimečně tučného oběda. Zastavil také odebírání odborného listu a začal pravidelně navštěvovati ka­ várnu, čímž vedle výhody, že mohl čísti všecky časo­ pisy, docílil zvláště za zimních měsíců značné úspory

S>ANACE

155

na topivu a světle. I s večeřemi hleděl se uskrovniti, přijímaje častěji pozvání ženatých soudruhů, než by byl učinil za příznivějších poměrů. Když však přes všecky tyto újmy, jimž podrobil svoji životosprávu, deficit každého dalšího prvního v měsíci rostl, a když se konečně přesvědčil, že na tomto vždy hrozivěji vystupujícím schodku není vlast­ ně vinen on, ale jeho nedostatečný plat, přišel Turčič k poznání, že může se vyvarovati dluhům — Turčič myslil tím ovšem jen větší dluhy, kterých se opravdu bál — ne zmenšením výdajů, ale zvýšením příjmů. „Ano, třeba zvýšiti příjmy!" řekl si rozhodně a jal se přemýšleti, jakým způsobem bylo by jemu, jako důstojníku, možno příjmy zvýšiti. Slavný erár slíbil sice úpravu platu, ale čekati na to, znamenalo, čekati až voda opadne, když sahá až k uším. Zde bylo třeba rychlé pomoci, a proto bylo nutno zvýšiti příjmy vlast­ ním přičiněním. Nadporučík Turčič položil si otázku, jaké cesty jsou otevřeny důstojníku, aby dosáhl toho účelu. Od­ povědí na tuto otázku bylo mu určení, že důstojníku je dovoleno konati vše, co srovnává se se ctí a váž­ ností jeho stavu. Toto pravidlo zní sice velice jasně, a Turčič je úplně chápal, ale jeho použití v tomto případě nebylo právě snadné. Čím nepoškodí čest a vážnost svého stavu? Na tuto otázku, vyplývající z první, nebylo vlastně možno odppvěděti nějakým určitým paragrafem, a bylo její zodpovědění pone­ cháno každému jednotlivci, jeho citu pro čest a jeho pochopení pro vážnost důstojnického stavu.

156

ř . VEVER

BEZDÝMNY PRACH

Turčič jal se proto svědomitě probírati všecky způsoby, jakými lze vydělati si peněz. Začal s řemesly a živnostmi a dospěl až k umění, ale všude nalezl ja­ kýsi háček, jenž m u použití toho neb onoho způsobu k výdělku zabraňoval. Řemesla žádného neuměl a živ­ nosti žádné nerozuměl, a při vší počestnosti a vážno­ sti, jaké se různá řemesla a živnosti těší, přece by se žádné pro něho, jako důstojníka, nehodilo. T a k é umění musil škrtnouti z programu, neboť byl nucen se přiznati, že pro žádný druh umění nemá toho nej­ menšího nadání. Ještě tak herecké umění bylo jeho přirozeným vlohám nejbližší; zkusil se v n ě m často s rozhodným úspěchem v různých ochotnických před­ staveních pořádaných na zábavách důstojnického ka­ sina. Tyto úspěchy neopravňovaly ho však k naději, že by mohl snad pohostinsku vystoupiti na některém větším divadle. A jakési nejasné tušení mu pravilo, že by ani tento způsob zvýšiti své příjmy nenašel souhlasu představených; cítil, že by se nesrovnávalo s vážností jeho stavu, vystupovati v komických rolích před veřejností. V sousední spřátelené říši bylo sice účastenství ozbrojené moci v dramatickém umění věcí dosti obvyklou, a Turčič věděl, že bývají často celé setniny a prapory komandovány, aby představovaly „lid" a podobné ve velkých výpravných hrách, u nás však toto pohostinské vystupování a r m á d y v diva­ dlech ještě nezdomácnělo — snad jediný příklad ve válečnictví, jenž nebyl námi ještě následován. Ve všech těchto oborech lidské působnosti ne­ mohl Turčič dospěti k cíli, a zbylo mu jen uvažovati o třech ye vojště nejobvyklejších způsobech, jimiž lze

157

SANACE

dosíci zvýšení příjmů: o výhodném sňatku, o obchodu s koňmi a o hře. ,,Výhodný sňatek je rozhodně nejradikálnější pro­ středek netoliko zvýšiti si příjmy, ale i zabezpečiti si pro budoucnost bezstarostný a pohodlný .život," uva­ žoval Turčič. Věděl však také, že jest to prostředek velmi vážný a nebezpečný, jakási operace, o jejímž výsledku nelze se předem s určitostí vysloviti. Zdaří-li se, dobře, pacient ozdraví a těší se ještě dlouhému, spokojenému životu; nepodaří-li se však, je konec pro vždy, sanace života není již možná. Sňatku používá se proto jen v nejvážnějších případech, — jako ope­ race — když zbývají již jen dvě možnosti: buďto — anebo, být — či nebýt. A tak vážnou Turčičova situace, bohudík, ještě nebyla, on dluhů doposud ne­ měl, on se jich jen bál. Pustil tedy myšlenku na sňa­ tek stranou a přemítal dále. Obchod s koňmi je sice velmi výnosný, ale pro důstojníka pěchoty nemožný, z toho prostého důvodu, že koním nerozumí. Tento způsob zvyšování příjmů je vyhrazen jen důstojníkům jízdy a vozatajstva, ti jedině rozumí koním, tak že jim nehrozí nebezpečí, aby v obchodu tom prodělali. Zbyla tedy již jen hra, a Turčič, rychle rozhod­ nut, chopil se t é t o jediné možnosti sobě polepšiti. Uměl mnoho různých her, společenských i hazardních, a ač­ koli své znalosti nikdy nepoužíval, neboť hráčem vlast­ ně nebyl, rozhodl se, že zkusí štěstí ve hře. Začne nejdříve v menáži s kamarády, a až se do toho vpraví, rozšíří obor své nejnovější činnosti na kavárny. T e n t o 20

158

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

způsob zvyšování příjmů vyhovuje ve všem přísným požadavkům stavu. Jím neutrpí jeho čest ani vážnost. Je třeba jen, neprozraditi vlastního účelu hry a used­ nouti k ní vždycky s lhostejným, ledabylým výrazem ve tváři, jenž by vzbuzoval domněnku, že se mu o vý­ hru ani tak nejedná, jako o zábavu. Ne­ těšiti se z výhry, a nenaříkati n a d ztrá­ tou, — to je pak kavalírská hra, a pomůže-li mu taková h r a zvýšiti příjmy, nemůže proti tomu nikdo ničeho namí­ tati. Turčič si zahrál několikráte po obě­ dě v důstojnické menáži a shledav, že jeho znalost hry neutrpěla dlouhou nečinností, zašel do kavárny, aby si vy­ hledal pravidelné zaměstnání. N á h o d a mu přála, a již první týden konstatoval malé stoupnutí příjmů. P r o začátek spokojil se tím, že vydělal si 'alespoň na běžné denní výdaje. Společnost, která mu za svou zá­ bavu popřála toho skromného výdělku, byla smíšená, skládající se ze dvou zámožnějších občanů a důstoj-

&

SANACE

159

nika cizího pluku, tak že si Turčič nemusil ani vyčí­ tati, že k jeho blahobytu přispívá kamarád. Přece však nebyl to ideální způsob „sanace", a nadporučík Turčič pocítil již za několik dní jakousi únavu, jež kalila mu radost z jeho odpoledních úspě­ chů. Nebyl hráčem, hra ho nebavila, a úspěchy ko nečně nebyly tak skvělé, aby vyvážily nepříjemnost několikahodinného sezení v zakouřeném hracím po­ koji kavárny. Probíraje se kteréhosi odpoledne před zahájením hry v časopisech, pozastavil se překvapeně nad člán­ kem v jistém odborném listu, nadepsaném „Výchova vojína" a podepsaném majorem Janskim, velitelem to jeho praporu. Major Janski přišel ke pluku od gene­ rálního štábu, a Turčič se proto nedivil, že píše, jen látka, o které se rozepsal, ho překvapila. Co může major Janski, jeho elegantní, útlý představený, vždy v bezvadných lakýrkách a hlazených rukavicích, psáti o „výchově vojína"? Asi tolik, jakbby on, Turčič, mohl psáti o výchově dítek ve stáří od dvou do šesti let. Když už chce psát, proč nepíše o strategických omylech ruských generálů ve válce rusko-japonské a neponechá povolanějšímu péru toto choulostivé théma? Turčič jal se se zájmem čísti článek svého před­ staveného. Byla to práce výborná, slohově dokonalá, a ideální stanovisko, jež zaujal pisatel k výchově vo­ jína, sloužilo mu ke cti. Armáda, vychovaná podle jeho methody, musila by býti armádou prvního řádu. Turčičovi se zdálo, že pan major opomenul uvésti pod­ mínku, že nováčkové, na nichž jeho methody má býti použito, musí se při odvodu vykázati maturitním vy*

160

F. VEVER

BEZDYMNY PRACH

svědčením a dokladem o odbyté již alespoň jednoroční vojenské praksi. , J a k zcela jinak vypadá to ve skutečnosti s vý­ chovou vojína!" pomyslil si Turčič a napadlo ho, jak by to asi napsal on, kdyby chtěl pověděti pravdu, jak ji poznal za svého desítiletého vychovávání vo­ jínů/* A myšlenka na to neopustila ho ani potom, když zasedl k hracímu stolku, aby „zvýšil své příjmy". Vě­ zela mu pevně v hlavě, šíříc se a nabývajíc určitých tvarů, a rušila všecky jeho výpočty a kombinace, tak že se m u hra dnes po prvé nedařila. Když vstal od stolu, viděl, že prohrál všechen namáhavě nabytý vý­ dělek za poslední týden. \ Dnes však prohry nelitoval; cosi ho pudilo do­ mů, chtěl bý(t sám, aby mohl přemýšleti o článku, jaký by napsal on o „výchově vojína". Ozvalo se v něm cosi, o čem doposud nevěděl; jakási neoznačitelná touha nutila ho vybočiti z dráhy, po níž kráčel s jinými řadu let, neohlížeje se kolem. Přijda domů, chopil se s nebývalou nedočkavostí papíru a péra a jal se psáti článek o „výchově iyojína v theorii a praksi". D r u h é h o dne nešel do kavárny a také následu­ jící dny trávil doma, psal a opravoval n a svém článku. Jakési lačné přání, pověděti majorovi pravdu, vyvésti ho z mlhy jeho theorie na světlo skutečnosti, se ho zmocnilo, a Turčič psal, nešetře nikoho a ničeho, ani sebe; psal o nedostatcích této výchovy, o vlastnostech vychovanců a o nepochopení vychovatelů, psal o vo­ jáku, jako člověku myslícím a cítícím, o a r m á d ě schop-

SANACE

161

né nadšení a obětí a o sborech a u t o m a t ů . . . Když dokončil svůj článek, opsal ho čistě a zaslal redakci odborného listu. Za čtrnáct dní objevil se článek v listě a vzbudil všeobecnou pozornost. Turčičovi vynesl čtyřicet zlatých honoráře od re­ dakce a třicet dnů domácího vězení od velitelství plu­ ku, diktovaných mu ,,pro zlehčování služebních vý­ konů před veřejností, prokázané článkem atd." Za třicetidenního nuceného pobytu doma měl nad­ poručík Turčič dosti příležitosti přemýšleti o novém způsobu, kterak zvýšiti nedostatečné příjmy. H o n o r á ř a domácí vězení přispěly značně k částečné sanaci jeho financí, a Turčič si umínil, i dále pokračovati na této cestě, vedoucí jistě k cíli, ovšem při volbě méně chou­ lostivých themat.

U telefonu* Humoristická črta z vojny.

řejímaje kterési krásné jarní neděle v poledních hodinách inspekční službu v Újezdských kasárnách, poručík Boguňski proklínal v duchu všecky vojenské veličiny, jež ve své přílišné starostlivosti o blaho a bezpečí živého i neživého erárního majetku vynalezly inspekční služby vůbec a důstojnické zvlášť. Boguňski, ač byl dobrým vojákem, mel zásady velmi svobodomyslné, horuje pro rovnost, volnost a bratrství, a spatřoval v dnešní své službě hrubé po­ rušení alespoň jednoho z těchto svých ideálů. Uznával-li zásadně, že koná-li celá řada jeho soudruhů in­ spekční službu, musí ji konati i on, aby vyhověno

P

U TELEFONU

163

bylo jednomu z jeho svobodomyslných požadavků, rov­ nosti, naprosto nembhl se spřáteliti s inspekční služ­ bou vůbec, jež omezovala jeho volnost, nejzářivější to cíl, k němuž se nesl jeho svobodně myslící duch. Za jistých okolností nebyl by snad poručík Boguňski soudil tak přísné: kdyby na příklad pršelo, nebe bylo zamračené a pražské ulice zejíce prázdno­ tou tonuly v blátě, nebo kdyby se měsíc chýlil ke konci a následkem toho kapsa jeho modrých spodků zela prázdnotou — pak byl by snad něco slevil ze svých svobodomyslných požadavků. Ale dnes, kdy ne­ be bylo čistě modré, kdy slunce celou Prahu zaplavo­ valo nádherným, oslňujícím leskem svých teplých pa­ prsků a kdy božský měsíc máj byl teprve ve svém svůdném začátku — dnes sleviti nemohl a jeho roz­ hořčení bylo zajisté oprávněné. (Abych předešel mož­ nému nedorozumění, připomínám na tomto choulosti­ vém místě, že poručík Boguňski platil nájemné za nábytkem opatřený pokoj, v němž trávil své mládenecké dny, měsíčně a že mu tedy jistá nepříjemnost, jež vše ostatním kvartálně bydlícím smrtelníkům kazí májový požitek, nebránila, aby se těšil s probouzející se přírodou.) Proti rozkazu nebylo však odvolání, a Boguňski, převzav službu od svého šťastnějšího předchůdce, rnrzu-' tě hodil čáku na stůl a usedl na rozviklanou pohovku, jediný to přepychový kus v místnosti, zařízené s dů­ stojnou, do oka bijící jednoduchostí. Jednou již od­ souzen k čtyřiadvacetihodinnému vězení, snažil se po­ ručík nucený pobyt v kasárnách si zpříjemniti a dlou-

164

F. VEVER. BEZDÝMNÝ PRACH

#

hý čas ukrátiti. Nejlepším a nejosvědčenějším pro­ středkem k ukrácení dlouhé chvíle, jehož se zvláště na vojně hojně a s úspěchem užívá, jest odpolední spá­ nek, a tohoto jednoduchého prostředku použil také Boguňski. Věda, že v prvních odpoledních hodinách tak krásné neděle, jako je dnešní, nebude nikým a ničím vyrušován, natáhl se klidně na pohovku, naří­ div dříve veliteli stráže v sousední jizbě, aby se muž­ stvo chovalo tiše a poddůstojník aby mu přišel hlásit jen důležité události, jako je objevení se posádkové inspekce neb něčí ve zdech kasáren spáchaná sebe­ vražda, obrátil se odevzdaně ke zdi, a jak byl, ve spod­ kách, kabátci, se šavlí po boku a s polní stuhou usnul za krátko blaženým spánkem. Nic ho v odpoledním spánku nerušilo, ani prožluklý zvonek telefonu, této všude jinde kromě v ka­ sárnách vítané vymoženosti moderní doby, a poručík Boguňski spal plné dvě hodiny. Ani příjemné sny nemíjely jeho spánek v plné uniformě na rozviklané pohovce inspekční jizby, předvádějíce mu svůdné ob­ razy nedělního ruchu v ulicích a v zahradách, hemží­ cích se spokojenými, svátečně vyšňořenými a naladěný­ mi lidmi, v jichž hlučném proudu zahlédl mnohou slič­ nou známou tvář, usmívající se mnohoslibně vstříc jeho hledajícím pohledům. Probudil se osvěžen na duchu i na těle a navlék­ nuv na uši nezbytnou pásku, pod níž opatrně urovnal malý, temný knírek vousek za vouskem, aby nabyl tahu neodolatelnosti, přihladil si před nasleplým zrcadlem účes, přitáhl kabátec k tělu a připraven takto na kaž­ dé potkání, stanul chvíli u okna, aby popřál pásce

1 05

U TKLEFONl

pod nosem času vykonati důležitou funkci \e výzdobě jeho obličeje. Když konečně ježil se mu horní ret ná­ ležitou vyzývavostí, vzal čáku a opustil jizbu. Mužstvo ve strážnici mohlo se teď pohybovati volně, neboť strážce kasáren již bděl. Boguňski povolal ještě k sobě nejstaršího šikovatele, jenž měl službu, a nařídiv mu, aby za jeho nepřítomnosti dlel v inspekční jizbě a za­ volal jej ihned, kdyby se ozval zvonek telefonu, vy­ šel na přední dvůr kasáren, jenž tonul v záplavě slu­ nečního jasu. Poručík Boguňski, octnuv se náhle z pološera in­ spekční jizby v moři jásavého světla, stanul chvíli oslněn na pustém dvoře, jehož zdi omezovaly dnes jeho kroky a touhy. Cítil se tak opuštěn v tomto ru­ chu, zaznívajícím k němu z ulice, že si připadal jako vězeň, jehož vy vedli z temné žalářní cely, aby se nadý­ chal čerstvého vzduchu. Jako v duši vězně při každém doušku vonného jarního vzduchu rostla i v jeho duši touha po onom světě, hlučícím za holou nádvorní zdí. Ve své lačné touze a v rozhořčení n a d ztrátou volnosti nemyslil ani na kasárna, svěřená jeho péči a ostražitosti, a jen bezděčně, veden jakýmsi zakořeně­ ným zvykem, obrátil lhostejný pohled vzhůru k oknům budovy, aby se přesvědčil, je-li pamatováno přísného rozkazu místního velitelství, jenž zakazoval věšeti do oken kasáren hledících do pražských ulic různé před­ měty, z nichž sestává skromná toaleta vojáka. Zdálo se mu sice, že se ve dvou oknech druhého poschodí cosi nápadně bělá, byl však příliš podrážděn dnešní službou, aby se vrátil do kasáren a pátral po pro­ vinilcích, nerespektujících rozkazu. 21

166

1'. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

,,Dnes si toho nikdo nepovšimne," — pomy­ slil si — „a kdyby, však z toho neoslepne.' 4 Nestaraje se dále o kasárna, přistoupil k níz­ ké zdi a zahleděl se do : Wlf^ ulice. Dole řítil se bujný proud života kolem ně­ 1 1 ho. Naplněné vozy elek­ 11 trické dráhy zvonily a duněly v obou směrech jeden za druhým. Úzké chodníky nestačily pře­ cházejícímu obecenstvu. Veselé jarní toalety dám svítily a pestřily se v da­ vu j a k o květy n a záhonu. S Petřína vál tichý jarní vánek, prosycený vůní a teplem, a od Vltavy za­ léhaly k němu zvuky hudby, hrající n a Střeleckém ostrově. Boguňski chytal zrakem i sluchem tyto známky radostného, kypícího života, a jakýsi příjemný, usmi­ řující pocit snášel se mu znenáhla do roztrpčené duše. Podařilo se mu různými neomylnými prostředky upou­ tati na sebe mnohý pohled krásných, čtveráckých očí a vylouditi shovívavý neb i slibný úsměv na kyprých rtech m n o h é krasavice. Zahlédl i některé známější dá­ my, jež vídával za příznivějších okolností a jichž po­ hledy neodvracely se hned od štíhlé postavy ubohého újezdského vězně; ty provázel pak kráčeje podél zdi

f?

i

i

U IfcLllONU

1()7

a kroutě si podnikavě černý knírek a cítě se jistým za ochrannou hradbou, loučil se s nimi nesmělým po­ zdravem, když zacházely za jeho úzký obzor. T a k s pra­ vou lajtnatskou skromností Boguňski se znenáhla upokojoval a usmiřoval se svým krutým osudem. As o páté hodině, když Boguňski, vypiv v in­ spekční jizbě odpolední kávu, zaujal znovu své po­ zorovací stanoviště, pozdravili ho dva důstojníci jeho pluku, jež viděl již chvíli státi na rohu ulice. Byli to jeho dobří přátelé, poručici Dubský a Krasl. Při­ blíživše se ke zdi, jali se s ním hovořiti. ,,Poslyš, Boguňski/' řekl poručík Dubský náhle, ,,tamhle v druhém poschodí ti visí v okně nějaké prádlo/ 4 Boguňski se klidně obrátil udaným směrem a po­ krčiv rameny, odvětil n e d b a l e : „Ať v i s í . . . Vždyť je neděle, nikomu nepřekáží." „Nu, chtěl jsem tě jen upozornit, myslil jsem, že to nevíš. Čert nikdy n e s p í . . . ť í řekl Dubský a za­ vedl hovor na jiný předmět. Za malou chvíli odešel poručík Krasl, uposlech­ nuv vyzvání Dubského, aby šel napřed n a Žofín za­ jistiti místo pro větší společnost. N „Vy šťastní!" vzdychl si Boguňski, pohlížeje zá­ vistivě za vzdalujícím se přítelem. Přátelé pokračovali v zábavě. Boguňski, opíraje se lokty o zeď a nahýbaje se hluboko do ulice, na­ slouchal rozmarnému vypravování poručíka Dubské­ ho, nevzdávaje se při vší pozornosti možnosti, zakoketoyati sis kolemjdoucími děvčaty. V nejlepší zábavě výru-

168

F. VEVER: BEZDÝMNÝ PRACH

šily ho náhle kvapné kroky ve dvoře a hlas oznamu­ jícího mu šikovatele: „ P a n e poručíku, poslušně hlásím — k telefonu!' 4 hlásil šikovatel krátce. „Prokletý telefon!" odlehčil Boguňski své zlosti nad nevítaným vyrušením a rychle se vzpřímil. — „Přijďte ke mně, až půjdete ze Zofína," zvolal ještě na Dubského a rychle odkvapil, nepovšimnuv si zlo myslného úsměvu, objevivsího se na rtech přítelových, když mu, odcházeje, přál dobrého pořízení. Bruče si cosi do vousů o zbytečnosti telefonu v ka­ sárnách, spěchal poručík do inspekční jizby. Otočiv prudce klikou přístroje, chopil se naslouchátka a ohlá­ sil svou přítomnost nevrlým: haló. „ H a l ó ! Kdo t a m ? " ozvalo se přidušeným hlasem z přístroje. „Inspekční důstojník Újezdských k a s á r e n . . . kdo t a m ? " odpověděl Boguňski zlostně, vykřiknuv téměř l poslední slova. „Sborový velitel podmaršálek N . . . " zaznělo to vážně, jakýmsi suchým, hrčivým hlasem z přístroje. Poručík Boguňski div leknutím nepustil sluchátko ze ztrnulé ruky. Sborový v e l i t e l ! . . . Jako by se přísná tvář obávané excellence objevila v otvoru mluvítka, poručík srazil paty, vypnul prsa a vzpřímil se jako jedle, a nepozoruje ani v tomto reglementem přede­ psaném postavení, že octla se jeho ústa vysoko nad otvorem apparátu, pronesl uctivým, chvějícím se hla­ sem • ,,Excellence poroučí?"

u

TELEIOIMJ

1(39

„Vaše jméno!" ozval se přístroj krátce a ostře. „Poručík Petr Boguňski, pěšího pluku číslo X . . . " hlásil Boguňski v úzkosti, cítě, jak bledne v tváři. „Ohlaste se zítra z mého roz­ kazu u plukovního rapportu, pane poručíku!" ozval se znovu přísný hlas, jako by vycházel z podzemí, vzbuzuje v ubohém důstojníku úžas a hrůzné představy o nejbližší bu­ doucnosti. „Nevydávám rozkazů proto, aby nebyly zachovávány," pokračoval příšerný hlas; „okna vašich kasáren jsou plna prádla, budova vypadá jako prádelna a ne jako c. a k. kasárna... A to se děje v neděli, kdy je celé město na ulici! Odstraňte ihned tu trestuhodnou nepřístojnost!... Zítra vám dám pří­ ležitost, abyste se informoval o svých služebních po­ vinnostech... Konec, děkuji, pane poručíku!" Přístroj umlkl, zvonek zacinkal krátce na znamení, že je hovor skončen, ale Bpgunski stále ještě stál vzpřímen, s patama sraženýma, s hrudí vypiatou, bledý v užaslé tváři, a tiskl křečovitě sluchátka k pobled­ lým, hrůzou od hlavy odstávajícím uším. Konečně vyrval se mu ze stísněných prsou hluboký vzdech, a poručík, pověsiv sluchátka, klesl těžce na rozviklanou pohovku. V hlavě mu vířily hrozné myšlenky. Takové neštěstí!... Právě dnes musila tu excellence jíti kolem — ale kdy? Vždyť skoro celé odpoledne

170

1\ VEVLR

HEZIAMW PRACH

stál u zdi jako na stráži! Snad mezitím co pil kávu? Že neuposlechl D u b s k é h o . . . ostatně, to už snad bylo pozdě. Takové neštěstí, prádlo v oknech k a s á r e n ! . . . Vlasy se mu ježily hrůzou při pomyšlení na zítřejší rapport. Excellence byla přísná, zvdášť jeclnalo-li se o opomenutí některých důležitých, jím zvlášť vydaných rozkazů, k nimž náležel také zákaz věšení věcí do oken kasáren. T e n t o nešťastný zvyk, totiž sušiti různé prací věci v oknech, jejž zdají se míti vojáci společný se všemi hospodyněmi, byl již mnohému mladému, na­ dějnému důstojníku osudným. Lehkomyslné, nerozumné mládí nechápalo snad ohromné důležitosti nařízení, k němuž dospěla excel­ lence zajisté po zralém uvážení a po dlouhých pora­ dách s různými jí k disposici danými rádci, snad také inspekční službu obstarávající důstojníci všímali si více protějších oken domů v ulici, než oken svěřených jim kasáren, a proto se stávalo, že excellence a její orgány zpozorovali dříve závadu v oknech kasáren, než inspekční důstojník sám, a tu následovaly pak rapporty a tresty. Boguňski věděl, že ho očekává přísný trest. Jeho plukovník, jemuž byl vyšší rozkaz písmem svatým, čím ostatně m á býti každému řádnému vo­ jáku, přisoudí mu jistě nejvyšší výměr domácího vě­ zení, k jakému ho reglement opravňuje. Zvlášť když se mu představí s doporučením samé excellence! T u by ho dal jistě s ochotou třeba zastřeliti, jen aby dokázal, kterak si váží nejvyšších rozkazů. Probrav se násilím ze zoufalé nálady, Boguňski zavolal šikovatele a nařídil mu, aby okamžitě dal od­ straniti neblahé prádlo z oken.

U TELFFONU

171

„A všichni poddůstojníci z oné jizby jdou zítra k r a p p o r t u ! Já je naučím dbáti rozkazů!" odlehčil své utýrané duši a vyšel na dvůr, aby se přesvědčil, že rozkaz bude vyplněn. * Asi hodinu po této telefonicky udělené ráně, stih­ nuvší tak zákeřně inspekčního důstojníka Újezdských kasáren, zavítal do kasáren major, posádková inspekce, aby kontroloval stráž. Poručík Boguňski uznal za dobré ohlásiti mu, co se přihodilo, a se skroušeným obliče­ jem hříšníka rapportoval představenému celý telefo­ nický rozhovor, jejž měl tu čest vésti osobně s jeho excellenci. ,,Hm, to je nepříjemná věc, pane poručíku/ 4 za­ kýval major vážně hlavou. — „Měl jste se dříve pře­ svědčiti . . . vždyť víte, jak jeho excellence přísně toho d b á . . . Jsem ovšem nucen oznámiti to v ranním rap­ portu; lituji vás, ale když excellence s a m a . . . uznáte, že musím celou záležitost s l u ž e b n ě . . . ostatně, dbufejme, že pan plukovník bude milosrdným. S Bohem, pane p o r u č í k u ! " a kynuv vlídně rukou, opustil ma­ jor kasárna, zanechav Boguňského v čirém zoufalství. Večerní šero klesalo již do hlučících ulic, rozsví­ cené svítilny vrhaly přes zeď světlé pruhy do setmě­ lého dvora, do jehož ticha tím svůdněji zaléhal ruch života proudícího kolem. Boguňski nedbal však lákání ulice; zaměstnán vlastním neštěstím, vracel se do in­ spekční jizby, aby se tam ukryl před světem. N a chodbě srazil se s pobočníkem svého pluku, jenž za­ šel do kasáren, aby zařídil cosi pro zítřejší cvičení. Napadlo mu, aby se mu svěřil a požádal ho o pří­ mluvu. Mnohý pobočník, dovede-li využitkovati ná-

172

I'. V E V E R :

BEZDÝMNÝ

PRACH

lady představeného, může blahodárně působiti ve pro­ spěch podřízeného. Boguňski vyznal se mu proto upřímně, snaže se vylíčiti své provinění co nejne­ vinněji. ,,Když jsem procházel chodbami, nebylo ani ru­ kavičky v oknech/' zalhal si trochu, ,,vyvěsili to asi právě ve chvíli, když šla excellence k o l e m . . . Nařídil jsem ihned odstranění prádla z oken a určil poddů­ stojníky k r a p p o r t u . . . Nenesu skutečně žádnou vinu. Mohl bys to plukovníkovi tak vysvětliti, mne asi ani k slovu nepřipustí, víš, jaký j e . . . " „ H m , to je ošklivá věc, kamaráde,** kýval poboč­ ník vážně hlavou; „pokusím se, abych ji vylíčil v tvůj p r o s p ě c h . . . ale, to víš, se starým nejsou žerty, na sušení prádla je jako posedlý. Nu, napíšu tě k rapportu a . . . ostatně sejdu se ješťě dnes se starým, řeknu mu to hned, připravím h o . . . Ovšem, bez trestu to sotva půjde, a l e . . . T a k servus, spěchám!** Boguňského slib pobočníkův poněkud uklidnil; lip, bude-li starý připraven, než aby uslyšel teprve u rapportu tak příjemnou zprávu. V první ráži by ho poslal z místa do vězení, takhle se už vybouří a dá s sebou mluvit. S novou nadějí v duši sedl Bo­ guňski k večeři, přinesené mu ordonancí z kantiny. Už mu i pivo lip chutnalo, čím více přemýšlel o mož­ nosti, že pomocí pobočníkovou odbude snad celou affairu pouhým nosem u rapportu. Poslal si právě pro druhou sklenku smíchovského, když zaklepáno Jilučně na dveře a do inspekční jizby vstoupili oba jeho přátelé, poručici Dubský a Krasl.

173

U TELEFONU

,,Servus, Boguňski," pozdravili ho vesele. ,,Co nového? Škoda, že's nebyl s námi n a Žofíně! Bylo to skvostné .. krásná společ­ nost . . . Mirča tam byla také." „Eh, dej po­ koj," zabručel Bo guňski mrzutě, „již tak jsem dost proklel tu dnešní inspekci." „Proč, co se ti přihodilo!" otá­ zal se Dubský s nápadnou účastí. ,,Eh, to prožluklé p r á d l o ! " zvolal Boguňski, udeřiv pěstí do stolu. „Podmaršálek sám je viděl v okně a citoval mne k rapportu." „Excellence?" zvolali přátelé jedním dechem. „Což byla zde?" „Nebyla, pozvala mne telefonem," řekl Boguň­ ski, tváře se velmi kysele. „Čert aby vzal ten telefon i toho, kdo ho zavedl do kasáren." „Hochu, to tě lituji, to je s m ů l a ! " pronesl Dub­ ský upřímně, co zatím Krasl se všemožně namáhal, aby utajil svou veselost. „Půjdeš tedy k r a p p o r t u ? " „Ovšem, že půjdu, přece nemohu excellenci odříci, b l á z n e ! . . . " řekl Boguňski nevrle. „Ostatně hlásil jsem to již posádkové inspekci, major to oznámí v ranním r a p p o r t u . . . to víš, chce si udělat dobré oko," 22

174

I VEVER BLZDYVLW PRACH

„V ranním rapportu?" vykřikli oba přátelé jaksi polekaně. „Proč jsi mu to, člověče, hlásil?" „Dobře, když to ví, taková věc se nemůže utajit... Řekl jsem to také našemu plukovnímu pobočníkovi, ten mi slíbil, že se u starého přimluví a sice ještě dnes večer... Je to pro mne rozhodně příjemnější, než kdyby „Ale to jsi vyvedl ohromnou hloupost, Boguňski," zvolal Dubský, vyskočiv rozčileně od stolu. „Kterak jsi jen mohl takovou věc svěřit pjobočníkovi a po­ sádkové inspekci, když a n i . . ." „Žádná hloupost," přerušil ho Boguňski rozhor­ leně, „pouhá opatrnost, nebbť jsem nechtěl k jedno­ mu opomenutí přičiniti ještě druhé. Pro mne je přece lépe, doví-li se to starý dnes u sklenici plzeňského, než..." „Když to ale vůbec není pravda!" zvolal náhle poručík Krasl. <. „Co, co že není pravda?" podivil se Boguňski. „Nu, to s tím prádlem . . . " „Jak by to nebylo pravda, vždyť mne Dubský sám na ně upozornil." „Nu, ovšem, ale to s tím telefonem..." „Sám jsem přece stál u telefonu a slyšel všecko na vlastní uši." „Dobře, ale do telefonu nemluvil podmaršálek, ale tady Krasl, z Albrechtských kasáren!" vykřikl té­ měř Dubský a jal se v rozčilení přecházeti jizbou. V inspekční jizbě zavládlo na okamžik ponuré ticho. Všichni pochopili, že se situace zamotala pro

u

FLLEroNU

175

všecky nepříznivě. Boguňski si sice oddechl, že není samou excellenci citován k rapportu, pochopil však také, že se rapportu nevyhne, neboť v přílišné úzkostlivosti se udal sám hned na dvou místech, dnes již zví o vyvěšeném prádle plukovník a zítra objeyí se celá věc v ranním rapportu posádkové inspekce a z to­ ho doví se o ní i excellence. Stejné pochopení na­ plnilo i duše jeho obpu přátel úžasem. Zítra již doví se excellence, jaký žert odvážili se ztropiti s jejím nej­ vyšším a obávaným jménem a titulem. Co počíti? „A kde se sejde pobočník se s t a r ý m ? " otázal se Dubský kvapně, probrav se z překvapení. „Nevím," odvětil Boguňski malomyslně. „Myslím, že starý chodívá večer nahoru do plzeňské, hraje tam v karty." „Musíme tedy t a m a to hned," rozhodl Dubský, a již se chopil čepice a táhl Krasla za sebou. ,,Nezapomeň také vyhledati posádkovou inspekci," volal za ním Boguňski, znamenaje se v duchu křížem.

Událost, zahájená u telefonu v Albrechtských ka­ sárnách z jedné a v Újezdských z druhé strany, skon­ čila pro zúčastněné dosti příznivě. Boguňski se rap­ portu sice nevyhnul, dostalo se mu však toho zadostučinění, že se u něho neobjevil sám, ale ve spo­ lečnosti obou svých přátel, poručíků Dubského a Kra-

176

F. VEVER

BEZDYMNY PRACH

sla. Co se dě­ lo u rapportu za zavřenými dveřmi plukovníkova pokoje, není známo, tři přá­ telé opouštěli však obávaný pokoj ve stavu velmi skroušeném a celý tý­ den nebylo je pak viděti ani na promenádách, ani ve veřejných místnostech. Excellence se o události, jež byla předmětem jed­ nání u plukovního rapportu, nedověděla, dík neúnavnosti Dubského, jenž onoho večera neustal dříve, do­ kud nenašel majora, posádkovou inspekci, jemuž celou záhadu ještě včas vysvětlil.

V

sousedství* Humoristická črta

ylo to začátkem července, kdy saisona v Topusku, menším lázeňském místě v bývalé vojenské hra­ nici Chorvatska, dosáhla svého vrcholu, když objevil se tam setník ve výslužbě Ralič. Setník Ralič za ty čtyíi roky, co byl ve výslužbě, stal se pravidelným hostem těchto výborných erárních lázní. Stal se již

B

178

1

V EVER

BEZDYMNÝ PRACH

známou osobností v místě a okolí a jakýmsi zname­ ním doby, ohlašuje červenec jako vlaštovky jaro. Statný pensista, jenž odešel předčasně do výslužby, protože se mu vojákování, spojené s věčnou posluš­ ností a nedůstojným jeho věku parádováním, již neza­ mlouvalo, nevyhledával lázní z příčin zdravotních, ale jednoduše proto, že jako praktický člověk chtěl využitkovati svých nároků na bezplatné místo, pensistům jako aktivním vojenským osobám poskytované. Kou­ paje se v teplé léčebné vodě, od níž očekával, že utuží jeho zdraví tak, že erár bude nucen ještě dlouho mu vypláceti pensi, trávil zde každoročně nejkrásnější letní měsíc v úplném klidu a nečinnosti, po níž tak toužíva], až jej konečně touha zahnala do výslužby. Zdejší lázně vyhledával také proto, že vedle kli­ du a nečinnosti nalezl zde ještě jakési zvláštní, v ji­ ných lázních se nevyskytující poměry, připomínající mu živě doby činné služby. Okolnost, že viděl tu kolem sebe samé vojáky a důstojníky, ať již aktivní neb pensisty, a že po čas svého pobytu zde stal se jaksi pod­ řízeným lázeňského velitele, pensionovaného majora, vyvolala v něm představu, že se zde nalézá v činné službě, což činilo mu klid a nečinnost, iimž se zde s rozkoší oddával, ještě svůdnější. T u t o představu nevyvolávalo však jen vojenské velitelství lázní, ale lázně samé, život v nich i společ­ nost, jež se scházela. Nelze si představiti erárnějších lázní n a d Topusko. Již v dávné minulosti,' za vojen­ ské vlády v pohraničních oblastech Chorvátská, po­ užívali staří hraničáři zdejších pramenů k léčení cho rob a zastaralých ran, utržených v taženích a bitvách,

V SOUSbDSU í

179

podnikaných s krutým sousedem Turkem, v nichž prolévali svou věrnou slovanskou krev za nevděčné Ra­ kousko. Po zrušení vojenské hranice zůstaly lázně v erární správě a staly se svého druhu Jedinými erárními lázněmi v mocnářství. Léčivou vodu dává země bezplatně v takovém množství, že bylo by lze jí vy­ léčiti všecky ve službách slavného eráru zchromlé pod­ dané; poněvadž však týž slavný erár za půl století ne­ mohl postaviti více než dva pavillony, jeden pro civilní, druhý pro vojenské nemocné poddané, a jen jeden léčivý pramen učiniti přístupným lidstvu, hledajícímu zde uzdravení, používá se ostatních četných pramenů lé­ čebné vody, tryskající v teplotě 42° R. z lůna matky země, ke kropení silnice a k praní prádla, při čemž šetrné hraničářské hospodyně ušetří alespoň topení. Tak jako lázeňská správa a zařízení, tak jsou i lá­ zeňští hosté čistě erární. Na jedné straně civilní, na druhé vojenští erární pacienti obývají dvě stejné, s ka­ sárenskou jednoduchostí stavěné budovy, oddělené od sebe lázněmi a malým parkem. V jedné důstojnější restauraci s verandou a velkým sálem, jehož jedna po­ lovice vyhrazena je hostům domácím a v druhé dvě dlouhé tabule určeny jsou pro hosty lázeňské, jedna pro civilní, druhá pro vojenské — soustředí se veškeren lázeňský život. Jádro společnosti tvoří pensisté obou kategorií a v něm převládá slabé pohlaví. Vdovy po vyšších úřednících a důstojnících přicházejí sem s rodinami a s příbuzenstvem, aby alespoň jeden mě­ síc v roce strávily mezi svými, v bývalém poměru vyš­ ších k nižším, zahřívány letním sluncem a na čas ob­ novenou slávou minulé moci.

180

i

VEVER

BEZDYMNY PRACH

Jako každoročně, ohlásil se setník Ralič slavnost­ ně, v plné uniformě u vojenského velitele lázní a za­ ujal pak svůj pokojík s ranním sluncem a s \yhlídkou do tiché zahrady. D o pokoje, který setník již čtvrté léto obýval, nedoléhal hluk se silnice ani křik dětí z p a r k u ; setník mohl se v něm nerušené oddá­ vati klidu. První večer, obnoviv staré známosti, odebral se setník záhy domů. Nemiloval hlučné společnosti a dlouhého sezení v lázních, v nichž hledal jedině klid, a zvláště dnes chtěl si po dlouhé cestě pospati a těšil se již v duchu na tichý pokojík a vychladlou postel. Postavil svíčku na noční stolek a ulehnuv spokojeně, vzal do ruky román, jejž vypůjčil si hned po příjezdu z lázeňské knihovny a jehož uspávající vlastnosti znal již od loňska. Blahodárný účinek knihy nedal na sebe dlouho čekati. Nepřečetl ani dvě stránky, když pocítil již příjemnou únavu v těle, a oči se mu zavíraly; sklap­ nuv knihu, přimáčknul jí svíčku 'a se spokojeným úsmě­ vem obrátil se ke zdi, aby se oddal nejmilejšímu za­ městnání — spaní. Zdálo se však, že mu tentokráte nebyl souzen klidný pobyt v lázních. Již první večer, sotvaže usnul blaženým spánkem, probuzen byl hlomozem v sousedním pokoji. Slyšel pronikavé skřípání, způsobené stálým otevíráním a za­ víráním skříní, šoupání po podlaze, jako by cosi těž­ kého pošinováno bylo s místa na místo, a mezi tím zazníval k němu tlumený hovor. Rozmrzen nevčasným vyrušením, chtěl již zaklepati na zeď, aby připomenul sousedům lázeňský řád a slušnost, vzpomněl si však, že pokoj byl odpoledne ještě prázdný a že hosté asi

181

V SOUSEDSTVÍ

teprve večer přijeli a zařizují se teď po domácku. My­ slil si sice, že by tak mohli činiti šetrněji, zvláště když mají tak ospalého souseda, poznav však po hlasech, že hosté jsou dámy, odpustil jim v duchu a rozsvítivsvíčku, vzal knihu, aby při zábavné lektuře počkal, až se sousedé utiší. Trvalo \o přece dobrou hodinu, než v sousedství nastal klid a setník mohl v přerušeném spánku pokračovati. H n e d z rána vyptal se posluhujícího mu vojína zdravotního sboru na sousedky, jež by ho jistě nebyly tak zajímaly, kdyby se byly s menším hlukem uvedly v jeho sousedství. Byla to paní Balajová, vdova po účetním setníkovi, se svou neteří, jimž děkoval první zkaženou noc. Jme.no bylo mu neznámé, což bylo dů­ kazem, že paní Balajová nenáleží k zdejším pravidel­ ným hostům. U oběda všimnul si nově přibylých dam, jež nenaleznuvše již místa u dlouhé vojenské tabule, zasedly k malému stolu v předním oddělení místnosti. Jedna z nich, v temných šatech, nevynikala sličností ani mládím, za to druhá, všecka bíle oblečena, učinila na setníka příjemný dojem. Líbila se m u její vysoká, silná postava plných tvarů, bohatý rusý vlas a buclatý, zdravý obličej. Zdála se být také mladší své společnice, a setník soudil, že ona je neteří a d á m a v černém že je tetou. Chěje si nahraditi večer promarněný čas, spě­ chal setník po obědě n a lůžko. Ale ani tenťokráte ne­ bylo mu souzeno osvěžiti za dne unaveného ducha snem. Sotvaže román začal účinkovati, přišly obě jeho sousedky od oběda a zahájily hlasitou zábavu. U b o h ý setník slyšel každé slovo. 23

182

r

\EVrR

BEZDWIW PRACH

,,Myslím, že se zde budeme notně nudit," ozval se jeden hlas mrzutě. „ T o záleží jen n a tobě," odporo\ al druhý hlas. „Budeš-li se stále kysele tvářit, nebude si nikdo troufati ani ke stolu přisednout. Buď přívětivější; jestli letos se nikdo nenajde — napřesrok tím m é n ě . " Setník, nemoha při nejlepší vůli usnouti, stál se bezděčným svědkem zajímavého hovoru, z něhož vy­ rozuměl, že paní teta přijela sem s neteří, aby jí zde našla ženicha. „To se divím," — myslil si setník s jakousi náhlou účastí, „takové hezké děvče a musí jezdit do lázní za ž e n i c h e m . . . Nejspíš nemá doma příležitost." N a spaní nebylo zase ani pomyšlení. D á m y ba­ vily se hlučně celé dvě hodiny, až když byl čas k sva­ čině, opustily společně pokoj. Setník zíval a házel se­ bou na posteli, kašlal a vzdychal, ale marně, to všecko sousedky nevyrušovalo. Rozmrzen a unaven oblékl se také a vyšel na pro­ cházku. Večer seděly dámy zase samotný u svého stolu. Neteř se setníkovi rozhodně líbila. Objevila se v kostko­ vané sukni a bleděmodré blůzce, jež se tak krásně od­ rážela od jejích rusých vlasů. Nemohl od ní oči odvrá­ titi a zdálo se mu, že chvílemi i ona vrhá na něho tázavý pohled zpod dlouhých, tmavých řas. „Vzala si tetinu radu k srdci," myslil si, „už se tváří přívětivěji." S podivnými, u něho nezvyklými myšlenkami v hlavě odebral se záhy k odpočinku. Usínal s my­ šlenkou na rusou neteř tmavovla§é tety, když vyrušil jej hlasitý hovor.

\ SOISLDS1\Í

183

,,Ten setník s červenými výložky je hezký muž/' slyše] jako v polosnění; ,,a dosud s v o b o d n ý . . . to by byla partie pro tebe. ť ť „ T a k é se mně líbí — ale p e n s i s t a . . . " — mluvil druhý hlas, hlas neteře, jak soudil setník. ,,To nic nedělá; já si vzala nebožtíka strýce také už jako pensistu a žila jsem s ním spokojeně, chvála Bohu, šest roků." Bezděčný naslouchač slyšel ještě mnohou chválu své osoby — druhého setníka s červenými výložky v lázních nebylo — že se v posteli až rozpaky červe­ nal. Ale i největší chvála nemohla ho odškodniti za zmařené spaní, a setník Ralič již s hrůzou pomýšlel na to, jak bude dále. Budou-li jeho sousedky po celé čtyři neděle takto rokovat, je konec jeho klidu a místo zotaven, opustí lázně churav a zmořen bděním. A jistě, že rokovati nepřestanou, dokud nepřijde ženich pro rusou neteř tmavé paní tety. Setník si přál, aby již zítra objevil se v lázních muž, jenž by podal srdce a ruku vdavekchtivé neteři a zachránil jej tak před noč­ ním bděním. Minul první týden a situace se nezměnila. Set­ ník nemohl spáti v noci ani ve dne. Ženich nebyl dosud nalezen a rodinné porady trvaly dále. Ještě ča­ sto byl setník bezděčným svědkem své chvály; mnoh­ dy uslyšel o sobě i úsudek méně lichotivý, ku př. že je bačkora, že celý život prospí, že se nemá k světu, což však teta ihned se snažila napraviti odvážným tvrzením, že takoví manželé jsou nejlepší. Setník cítil, že nedostatek spaní účinkuje již na jeho nervy a celou tělesnou soustavu. Ubývalo mu

184

F VEVER BEZDYMNY PRACH

na váze i na chuti, býval nervosní a roztržitý. Ba stá­ valo se mnohdy, že nemohl ani tehda usnouti, když se jeho sousedky chovaly tiše; stačilo vědomí, že jsou přítomny za tenkou zdí, aby ho spánek míjel. Jejich blízkost sama uváděla jej do jakéhosi nervosního na­ pětí a chorobného vzrušení. Jeho myšlenky byly stále v sousedství a točily se hlavně kolem rusé, kypré nete­ ře, jež nenalézajíc ženicha byla vlastně jedinou příči­ nou jeho nespavosti. A k tomu všemu neteř sama líbila se mu stále víc; každý den nalézal ji sličnější, svůdnější, a pozoruje ji z dáli, objevoval na ní vždy nové pěkné vlastnosti. ' Kteréhos odpoledne po několika marných poku­ sech usnouti skočil náhle setník všecek rozechvěn s postele a jal se dlouhými kroky přecházeti pokojem. Zdálo se, že uzrává v něm jakési rozhod­ nutí. Z vedlejšího po­ koje zaléhaly k němu hlasy sousedek, pod jejichž vlivem setní­ kovo rozhodnutí ná­ hle dozrálo. Sedl ke stolu, vzal list papíru a jal se psáti: „Velectěná, mi­ lostivá p a n í ! Promiň­ te, že, ačkoli jsem Va­ ším sousedem, obra­ cím se k Vám písem-

V SOUSEDSTVÍ

185

ně s naléhavou prosbou. Jakási muže sice nedůstojná,,, v mém případě však omluvitelná ostýchavost brání mi přednésti Vám, milostivá paní, mou prosbu ústně. Jako Váš soused stal jsem se bezděčně svědkem někte­ rých Vašich rozmluv se slečnou neteří, jichž obsah opravňuje mne k naději, že spanilomyslná slečna neteř necítila by se uraženou, kdybych se svým srdcem na­ bídnul jí i ruku. Za t e n čas, co m á m čest býti Vaším sousedem, naučil jsem se ji ctíti, a maje příležitost denně se jí — bohužel, jen z povzdálí — obdivovati, poznal jsem, že mohl bych ji i milovati. Nechtěje bez Vašeho vědomí zahajovati známost se slečnou neteří, prosím vás takto, byste m é poctivé úmysly vzala na vědomí a dovolila mně, abych směl svou prosbu co nejdříve opakovati ústně. V naději, že budu vyslyšen, znamenám se Vám, milostivá paní, v hluboké úctě oddaný { Ralič, setník v. v." Zalepiv psaní, napsal pevnou rukou adresu paní Balajové, vdovy po účetním setníku, zazvonil na vo­ jáka a kázal mu dopis odevzdati. V pochopitelném vzrušení očekával setník odpo­ věď. Za malou čtvrthodinku držel ji v ruce. Zněla: „Velectěný pane setníku! Račte mne o páté ho­ dině navštíviti. Těším se, že se s Vámi konečně se­ známíme. Vaše Marie Balajová, vdova po úč. set." Zbývající hodinu do určené návštěvy vyplnil set­ ník toaletou. Oblékl kabátec, opásal se šavlí a natáhl no\ é bílé rukavičky. Přesně o páté zaklepal s tlukou-

186

í VEVLR

BI ZD\ MX Y PRACH

cím srdcem na dveře sousedního pokoje. Vstoupil a před sebou spatřil — ne tetu, jak očekával, ale neteř s rusými vlasy a oblými plnými tvary, v bílých kraj­ kových šatech. „Promiňte, milostivá..." — koktal rozpačitě bez­ děčný ženich; ,,netušil jsem... myslil jsem, že slečna dosud neví.. ." „Nemějte starostí, pane setníku," přerušila ho rusovláska s přívětivým úsměvem. — ,,Račte se u nás posaditi/' „Nezlobíte se tedy, milostivá ... drahá.. ." — mlu­ vil setník v rostoucích rozpacích, nemoha si vysvět­ liti, proč nechala jej dobrá teta se sličnou neteří hned při prvním setkání samotného. — „Smím doufat, že jsem vás neurazil nabídnutím... že přijmete . . . " „Zajisté, zajisté," usmála se kyprá neteř sladce; — „s radostí vám svěřím svou..." „Ach, jak jsem vám vděčný!" — nemohl setník zdržeti překypujících citů. — „Věřte, že již od prvního okamžiku... ano, když poprvé jsem vás uviděl a usly­ šel . . . " „Jsem potěšena, pane setníku, že jest to skutečná náklonnost, jež vás vede ke mně. Abych pravdu řekla, neočekávala jsem, že moje cesta bude míti výsledku ... Ona je tak nepřívětivá, odstrašuje svým zevnějškem i chováním, ale jinak je to dobré stvoření, budete s ní šťasten . . . " i „Děkuji, děkuji, jsem teď již nevýslovně šťa­ sten... Nevěděl jsem sice, že ona půjde také s vámi ale když si to přejete... když jste na ni zvykla, ať

18?

V SOUSFDSrví

žije s námi, ať se těší z našeho štěstí, jehož vlastně ona je původcem/' „Koho myslíte, pane setníku ?" — otázala se rusovláska jaksi nechápavě. „Nu, ovšem, že paní tetinku, která byla tak do­ brou . . . " „Ale . . . já vám ne­ rozumím, vskutku, ne­ chápu . . . jakou tetin­ ku ?'ť „Vaši paní tetin­ ku, kterou ctím a jsem jí vděčným, že neode­ přela mi vaší..." — pronesl setník vroucně, chápaje se ruky bílé dámy. „Ach, vždyť to jsem já, pane setníku!" — zasmála se rusá dáma vesele. — „Přece jste žádal mne o ruku mé neteře a já vás k sobě mi. .."

pozvala,

abych

s

vá­

„Vy... vy... nejste neteří, milostivá... vy jste tetou?" — otázal se setník, tváře se tak nešťastně, že vzbudil upřímnou soustrast rusé tetinky. „Ano, #no, pane setníku... Jaké nepříjemné ne­ dorozumění ! . . . Ona druhá je vlastně ta, o kterou se ucházíte."

188

F . VKVER:

BEZDÝMi\Ý

PRACH

„Ale do vás jsem zamilován, milostivá paní — ' ' vzdychl setník a smutně sklopil hlavu. Paní Balajová, rusá, kyprá vdova po účetním set­ níku, chopila se radostně jeho ruky a vřele ji stiskla.

* V druhé polovici svého lázeňského pobytu byl by se mohl setník Ralič nerušené oddati klidu a ne­ činnosti — neboť rusá tetinka starala se pečlivě o to, aby klid jejího ženicha nebyl ze sousedství rušen — kdyby m u v tom cos jiného nebylo bránilo. Teď to bylo nedočkavé přání, aby dělící je zed co nejdříve byla odstraněna, co nedalo m u spáti. K upokojení laskavých čtenářek mohu prozraditi, že se tak stalo již za čtvrt roku, kdy setník ve výslužbě Ralič odvedl si paní Balajovou, vdovu po účetním setníkovi, od oltáře jako svou milou, rusou choť. Nalezl-li v nové své domácnosti onoho klidu, jenž mu byl p ř á n v druhé polovici jeho posledního lázeňského pobytu, nevím, dovoluji si však o t o m pochybovati. Tmavovlasá neteř rusé paní tetinky nenalezla prý ani v následující lázeňské saisoně ženicha a zlí lidé pochybují, že ho kdy nalezne.

Plukovní zeních* Humoristická črta.

ervus, kamaráde, pozdrav Bůh! Gratuluj mně, gra­ tuluj !" volal nadporučík Bolšinski na soudruha Gjuliče, důstojníka téhož pluku, spěchaje širokou chod­ bou nádraží a proplétaje se hbitě mezi přibylými právě vlakem cestujícími.

S

24

i

1%

r

V EVER

BEZDYMNY PR KCU

Zdálo se, že také on přijel odkudsi večerním vla­ kem a ubíral se ted k známému stolu v koutě improvisované zahrádky, upravené pod křídlem nádražní budovy, kde se nalézaly restaurace; tušil, že najde tam společnost důstojníků, scházející se zde skoro den­ ně k večeři. Nádražní restaurace bývala ciůstojníky hojně navštěvována pro vyhlášenou kuchyň a pro čilý ruch, panující tu vždy v době v e č e r n í . . . Příjezd a odjezd několika vlaků naplnil tiché jindy místnosti k večeru četným obecenstvem domácím i cizím. U stolů v úzké zahrádce, oddělené zelenou stěnou divokého vína od cesty, objevovaly se každé půlhodiny nové tváře, již proto zajímavé, že byly cizí. A důstojníci nevelké posádky venkovského města byli již Jak skromni, že dívati se půl hodiny n a cizí tvář bylo jim vrcholem zábavy. Nadporučík Gjulič nedospěl ani k otázce, proč že m á gratulovati příteli, neboť Bolšinski, jenž přijel ve stavu jakéhosi nervosního rozrušení, jal se ho již sám vyptávati, je-li někdo na nádraží a sejde-li se dnes také jistě jejich společnost. „Výborně! Jsem rád, že budete zde všichni! Jsem v náladě zaplatiti několik lahví vína/' mluvil Bolšinski rozjařeně, s měkkým přízvukem Poláka. Vyslovený jím slib byl dostatečným důkazem o neobyčejnosti jeho duševního stavu, neboť Bolšinski, ne­ jsa pijákem anesúčastňuje se obyčejně pitek soudruhů, byl ve věcech placení nadmíru opatrným, kterážto vlast­ nost přibližovala se u n$ho m n p h d y až nedůstojné lakotě.

P1UK0VNÍ ŽENICH

191

Provázející ho přítel proto spěchal, aby přivedl ho ke stolu vždy žíznivých soudruhů a oznámil jeho rozhodnutí, tím vítanější, že měsíc již valně pokročil, dokud u Bolšinského potrvá ještě nezvyklá platební nálada. ,,Pánové, gratulujte Bolšinskému! On platí dnes deset lahví v í n a ! " — zvolal Gjulič, sotva se přiblížili důstojnickemu stolu, připojiv o své újmě přiměřený počet lahví, dávaje tak nadporučíkovi jemně vycítiti, kolik lahví je mu zaplatiti, aby si zasloužil gratulace. ,,Bravo! Gratulujeme, upřímně gratulujeme!" při­ vítali důstojníci Bolšinského, podávajíce m u ruce a přejíce mu štěstí, prozatím — neznajíce jiné příčiny — k jeho chvályhodnému rozhodnutí zaplatiti deset lahví vína. Bolšinski děkoval všecek záře radostí,' a zaujat jakousi blaženou myšlenkou, nezdál se ani pozorovati omyl přejících mu přátel. ,,Děkuji vám, přátelé, děkuji v ř e l e . . . vaše účast mne těší," mluvil dojatě. — ,,Však mé štěstí zasluhuje g r a t u l a c í . . . Ach, věřte, je to dokonalá žena, sličná, milá, vzdělaná, jakoby pro mne s t v o ř e n a . . . Ovšem, jedna hořkost ztrpčuje mou r a d o s t . . . budu nucen se s vámi rozloučiti... Přestoupím k zemské obraně . . . " ,,0 čem to m l u v í ? . . . On b l á z n í ! . . . On se loučí, nezaplativ dosud slíbeného v í n a ! . . . " ozvalo se kolem stolu unisono. „Ne, pánové, musíte lip chápati přítele Bolšinské­ ho," promluvil setník Lorenz vážně. — ,,Mluví-li o že­ ně, může tato žena býti jen jeho nevěstou. Nevíte-li to, pak neznáte našeho plukovního ženicha, jenž nikdy

192

1

VE\LR

B1ZD\MN\

PR \CH

nezbožňoval jiných žen, kromě svých nevěst. Buďte toho pamětlivi a nedotýkejte se slovy jeho vážných citů. Až naplní se sklenky jím slíbeným vínem, při­ pijeme svorně n a zdraví jeho nynější nevěsty, k níž jsme m u právě gratulovali. í ť Důstojníci hlučně přisvědčili, a Bolšinski s chvá­ lyhodným pochopením setníkovy upomínky objednal víno. Bolšinski plně zasloužil si přezdívky ,,plukovní že­ nich", použité setníkem. Přezdívka ujala se u pluku již v době, kdy byl Bolšinski ještě poručíkem, a řada let, jež od té doby uplynula, dává tušiti i řadu nevěst, jež Bolšinski za ten čas vystřídal. Byl jedním z oněch mužů, kteří nemohou se stýkati se ženou, aniž by se do ní nezamilovali. Bylo v něm cosi, co neúprosným hlasem m u kázalo milovati, a šťastný — neb nešťast­ ný — Bolšinski podléhal této tajemné moci při prvním důvěrnějším hovoru se ženou. Bolšinski, nebýt důstoj­ níkem, byl by býval již dávno a snad již několikráte neskonale šťastným, neb nekonečně nešťastným man­ želem. A nečinil rozdílu v ženách, jimž věnoval své měk­ k é srdce; stáří ani krása, stav ani jmění u něho neroz­ hodovaly. Zamiloval se okamžitě, podléhaje jakémusi záhadnému kouzlu ženskosti, jež sídlí v každé ženě a pro něž on snad měl jen citlivější pochopení, vy cituje je všude a vždycky. Při tom byl Bolšinski diskrétním, neprozrazoval nikdy jména své dočasné nevěsty, jež byla m u vlastně nevěstou jen v jeho přesvědčení, jen jeho roztoužené duši, nejsouc si toho v nejčastějších případech ani vědoma. Jemu dostačilo, když předmět

PLUKOVNÍ ŽENICH

193

jeho okamžité lásky se od něho s nevolí neodvrátil, když žena jím milovaná stiskla mu ruku, usmála se na něho a vyslovila liaději na opětné shledání, aby jí už ve své duši vystavěl chrám a učinil ji ve svém srdci nevěstou. Jen svým soudruhům u pluku se svěřoval, nejme­ nuje nikoho, a z radosti, s jakou tak činil, bylo lze souditi, že Bolšinski jest ve svém bludu skutečně šťast­ ným, že ho jeho rychle jako sláma vzplanuvší láska opravdu blaží a že přijímá šibalské gratulace přátel s vědomím šťastného ženicha. Jakási změna v jeho záchvatech lásky, jakési ponenáhlé vystřízlivění, anebo zvýšená účast rozumu v jeho zamilování se zdála se býti průběhem let u Bolšinského přece patrná. Bolšinski stoupal, totiž on volil — může-li býti u něho řeči o volbě — předměty své lá­ sky postupně ve vyšších společenských třídách. Nejprve byla to dív­ ka z lidu, k níž vzplálo je­ ho srdce láskou. Kdysi na cvičení, byv ubytován v selském statku, zamilo­ val se Bolšinski do snědé, červenolící a plnoboké dcerky hospodáře. Vše­ cek nadšen vypravoval o ní kamarádům, s rozhorlením odmítaje jejich dvojsmyslné vtipy

194

F. VEVER

BEZDYMNÝ PRACH

večer, sedě s nimi u stolu, postaveného v zahradě většího statku při skromné polní večeři, k níž svítil jim měsíc a svíčky zastrčené v lahvích, rozvíjel své plány do budoucnosti. „Není krásnějšího života nad život sedláka/* blouz­ nil zamilovaný Bolšinski. — „Žít volně, ve stálém sty­ ku s přírodou, vzdělávat pole a užívat jeho úrody... A večer vrátit se domů, do jizby s nízkým stropem a malými okénky, v nichž kývají se listy stromů, zased­ nout k večeři s milovanou, malou ženou... nedovedu si nic krásnějšího mysliti. — Složím důstojnickou hod­ nost, odsloužím poslední rok jako prostý vojín a za­ koupím si zde kousek půdy. Stanu se hospodářem a ožením se s n í . . . " K této radikální změně v životě Bolšinského ovšem nedošlo, neboť ještě v zimě téhož roku naskytla se mu nová příležitost zamilovati se. Na jakémsi dobročinném koncertě seznámil se se starší dívkou, jež obstarávala klavírní čísla programu. Byla kdesi učitelkou, .a po úsudku mnoha jiných návštěvníků koncertu nebyla ani hezkou, ani dobře nehrála. Bolšinski přece však vystihl skrytý půvab její ženskosti a věnoval jí své srdce. Po několika setkáních povýšil ji na svou ne­ věstu. Tehda skoro půl roku byl šťastným ženichem, zabývaje se plánem přestoupiti do civilní státní služby a uvésti musikální učitelku do svého skromného pří­ bytku jako svou milovanou choť. Že tehda jí byl po­ ručík Bolšinski zachován, děkovala armáda jedině roz­ vaze jeho nevěsty, která netoužila po tom, zaměniti své

PLUhOVVÍ ŽLMCH

195

samostatné ji dobře živící postavení učitelky za nelákavé postavení manželky chudého úředníka. Nejblíže svému osudu byl Bolšinski, když bezedné jeho srdce vyvolilo si za nevěstu dceru jistého vyššího hodnostáře, jež kromě krásné výbavy a všestranného vzdělání neměla jiných, v každé domácnosti vůbec a důstojnické zvlášť, potřebných pomůcek. T e h d a spřáte­ lil se neúnavný ženich, jenž se zatím stal nadporučíkem, s myšlenkou, ucházeti se o místo ve sboru intendantském, kde nebylo třeba prožluklé kauce, a podal již žádost o přijetí do intendantského kursu. Snad by se byl tehda skutečně již stal intendantem a manželem hodnostářovy dcery, kdyby jej nebyl dříve, než jeho žádost byla odmítavě vyřízena, upoutal pů­ vab jiné ženy, pro niž byl ochoten netoliko vzdáti se své charge, ale zaměniti i své náboženství. A možná dost, že mohl tenkráte uchopiti štěstí za pravý konec, neboť půvabná židovka, stavši se následkem vzplanutí jeho srdce láskou k ní jeho nevěstou, byla majitelkou vý­ nosného módního obchodu, jejž zdědila po nebožtíku prvním muži. T a t o okolnost zaručovala již jaksi životní štěstí, což ovšem u ideálního Bolšinského nerozhodo­ valo. Jinak byla to však vdovička rozkošná, a její ženské půvaby byly tak zřejmé, že mohl je i méně citlivý muž, než jakým byl náš Bolšinski, vystihnouti, což ovšem u něho také nerozhodovalo. Proč se tenkráte Bolšinski nestal spolumajitelem módního závodu, není mi podrobně známo; možná, že nezdál se jeho majetnici býti dosti způsobilým, an jako ideální člověk nejevil pro obchod ani pro zřejmé pů­ vaby jeho majitelky dosti praktického smyslu. Možná

1%

K VEYXR

BEZDYNLW

PRACH

také, že obraz jiné ženy, vtisknuv se do měkké massy jeho srdce, vytisknul z něho obraz její. Kolik nevěst ještě následovalo do dne, kdy náš plukovní ženich s radostným zadostiučiněním přijímal dříve zmíněné gratulace k a m a r á d ů k poslednímu své­ mu úspěchu — těžko říci. Bylo jich mnoho a nejrůz­ nějších druhů, neboť Bolšinski stále stál jednou nohou u oltáře a jednou sledoval stopy příští nevěsty. T a k oslavována nebyla však žádná, jako t a nejnovější; bylo to po prvé, co Bolšinski se odhodlal na1 počest své duševní nevěsty zaplatiti víno, pročež byly také gratu­ lace a účast přátel hlučnější a srdečnější. U stolu zavládlo záhy upřímné veselí, jež vedle účinku vína zaplaceného Bolšinskim mohlo se odů­ vodniti i tou okolností, že podmínky, provázející toto zasnoubení plukovního ženicha, nebyly tak romanti­ cky zmotané, jako v dřívějších četných případech. Bol­ šinski zůstane zachován a r m á d ě ; nebude m u třeba státi se rolníkem, ani úředníkem, intendantem, ani obchodníkem: převlékne jen kabát, zamění barvu, aby dosáhl svého cíle. V tomto smyslu vyzněl také první přípitek setníka Lorenze, jenž jako nejstarší ve společnosti ujal se slova. Bolšinski byl zřejmě pohnut a poděkovav za pří­ pitek vypravoval různé podrobnosti o svém „zasnou­ bení 4 4 , vyslovuje měkce tvrdé souhlásky a se syko­ tem pronášeje všecka „s". „Rodiče mají dům v hlavní ulici sousedního mě­ sta, 44 vypravoval, „ale na kauci není, je několik dě­ t í . . . jen pro zemskou obranu stačí. Co však na tom záleží? Kdyby neměla ničeho, mně by to bylo lho-

197

PLUKÓVNÍ ŽENICH

stejno! Řekněte upřímně, přátelé, jsou peníze všecko? Hlavní věcí přece je býti spokojeným, třeba ve bkromné d o m á c n o s t i . . . A s ní budu spokojen a š ť a s t e n . . . je to vzorná žena, j e d i n á . . . " Společnost jako na povel svorně zvedla sklenky a s významným pohledem n a šťastného ženicha připila vzorné ženě. „Řekněte, jaké jsou ty naše důstojnické sňatky ?" pokračoval Bolšinski, povzbuzen účastí přátel. — „Má­ me příkladů dosti i u našeho pluku. Ožení se, důstoj­ ník, s jakoukoli, jen když jsou peníze, na ostatní se n e h l e d í . . . P a k přijdou následky: žena jest třeba oškli­ vá, hloupá, nevzdělaná, a je-li hezká, není dobrá, do­ mácnost jest peklem, dostaví se výčitky, sváry, nespo­ kojenost . . . však to známe. T o h o u m n e nebude — neboť je to jediná, vzorná žena!" „Poslední sklen­ ku, pánové, vy­ prázdníme na zdra­ ví budoucí jediné, vzorné ženy přítele Bolšinského!" na­ vrhnul setník, a společnost s po­ vzdechem, platícím poslední sklence, uposlechla. Plukovní že­ nich byl tak po­ hnut, že vstal a 25

198

F. VEVER: BEZD^MNÝ PR AC ft

vrávoravým k r o k e m odebral se do restaurace, kde objednal dalších pět lahví vína, neboť cítil povinnost, poděkovati se přátelům z'a tolik projevů účasti. Ještě než opustila společnost, stálými přípitky již notně rozjařená, nádraží, povstal setník a pozvednuv l sklenku, promluvil: „Připíjejíce naposledy tobě, šťastný ženichu, vy­ slovujeme tu pevnou naději, že dobrotivý osud poskyt­ ne ti ještě příležitosti, bys vbrzku nalezl nevěstu, která vedle všech výborných vlastností té dnešní m á i tu neocenitelnou vlastnost, že zachová tě n á m a našemu pluku, jehož jsi byl, jsi a bohdá ještě dlouho budeš skvělou ozdobbu. V t é důvěře pijeme n a zdraví tvé a tvých nevěst bývalých, nynějších i b u d o u c í c h ! " Bolšinski i za tento přípitek děkoval pohnutě, ma­ je hrdlo sevřené radostným pláčem. Červenaje se nadše­ ním a skytaje pohnutím, vypotácel se ven, provázen přáteli, do hvězdné, teplé noci, aby odebral se na lože a snil první sen o své nové nevěstě.

Nebylo pochybnosti, že osud sám nechtěl zbaviti pluk jeho skvělé ozdoby, plukovního ženicha, nadpo­ ručíka Bolšinského. Právě v době, kdy nejvřeleji mi­ loval a zbožňoval svou vzornou a jedinou nevěstu, byl vydán zákon o zvýšení kaucí u příležitosti sňatků dů­ stojníků zemské obrany, čímž vzata byla důstojníkům stálého vojska jediná možnost, lacinějším způsobem veplouti do přístavu manželství. T e n t o k r á t e n e m o h l

PLUKOVNÍ ŽENICH

199

Bolšinski jiného učiniti, než odevzdaně nésti krutý osud, neboť aby uvedl nevěstu právě jeho srdcem vlád­ noucí k oltáři, byl by musil vyhráti los, anebo sítáti se nejméně doktorem s rozšířenou praksí, ana dcera majitele domu při vší vzornosti soťva by se byla spo­ kojila rolníkem, úředníkem neb obchodníkem. Nějaký čas zdálo se, že Bolšinski těžce nesl ztrátu nevěsty. Dlouho nechodil do společnosti přátel do ná­ dražní restaurace, jako by mu místo, kde tak nadšeně slavil své poslední ziasnoubení, připomínalo vzornoju a jedinou ženu, která se přece nestala jeho. Zdálo se také, že smutek plukovního ženicha jesť tentokráte hlubší, neboť ačkoliv uplynul již skoro rok od vydání osudného zákona o kaucích, nebylo známo, že by si byl našel náhradu za ztracenou nevěstu. I z delší dovolené, již tia podzim strávil ve své polské domovině, zdálo se, že vrátil se volný, neupoután pů­ vaby některé z krajanek. , Tím větší bylo překvapení, když kteréhos dne z ja­ ra plukovní pobočník přinesl do důstojnickeho kasina zprávu, že Bolšinski podal žádost o povolení k ženění. Překvapení všech rostlo, když pobočník důvěrně jim svěřil, že žádost jest provázena průkazy o značném jmění nejnovější nevěsty plukovního ženicha. Největší údiv vyvolala okolnost, že se Bolšinski se svým zasnoubením, jež přece musilo žádosti o povo­ lení k ženění předcházeti, nepochlubil, jak neopomenul při podobných příležitostech nikdy učiniti. Mnoeí há­ dali, že odstrašila ho hlučná oslava jeho posledního, zasnoubení, za íniž zaplatil patnáct! lahví vína a jež

200

F VEVER

BEZDYMNY PRACH

stala se podivnou hrou osudu bezpředmětnou. Jen setník Lo renz vrtěl nedůvěřivě hlavou a odkazoval soudruhy, aby ne­ odsuzovali předem a vyčkali událostí, jež vysvětlí n á p a d n é chování plukovního ženicha. Žádost, jejíž formální strán­ ka nedávala ú ř a d ů m příčiny k dlouhým průtahům, byla brzy příznivě vyřízena, a Bolšinski, tiše a nenápadně, jak se vůbec choval po celou tu dobu, co byl skutečným ženi­ chem, odejel kteréhos krásné­ ho dne n a krátkou dovolenou. Ještě čtrnáct dní byla zvědavost celého pluku udr­ žována v stálém napětí. Konečně objevil se Bolšinský v p a r á d ě v kasárnách, aby ohlásil nastoupení služby a svůj sňatek. S vážnou tváří přijímal vážné gra­ tulace kamarádů, kteří se m a r n ě snažili vyčísti z jejích nehybných rysů výraz onoho nadšení a blažené touhy, jenž ji ozařoval u příležitosti jeho dřívějších snubních pokusů. ^I Za několik dní, když uspořádali svou domácnost, zahájili novomanželé návštěvy. Za jedno odpoledne ob jeli malý počet ženatých důstojníků, a následující dny přijali návštěvy svobodných. Když společnost, navštěvující nádražní restauraci, sešla se za předsednictví setníka Lorenze po vykonané

PLUKOVNÍ ŽENICH

201

návštěvě u ,,nové plukovní dámy' 1 poprvé ve známém koutě nádražní zahrádky, usedla zamlkle ke stolu a na vybídnutí svého seniora vyslovila sklenkou vína po­ litování nepřítomnému příteli, plukovnímu ženichu. Zdálo se, že všichni pochopili, proč se Bolšinski s po­ slední nevěstou nepochlubil. Stydělť se asi, neboť jeho sňatek nikterak neodpovídal jeho tak často hlásaným přesvědčením. Jeho lásky- a štěstíchtivé srdce tak dlou­ ho plápolalo vstříc půvabům ženskosti, až dohořelo na popíraném jím půvabu b o h a t s t v í . . . Nalezli svého plukovního ženicha ve skvostně za­ řízeném bytě po boku vyschlé, fádní ženy, n a níž m a r n ě hledali alespoň skrytý odlesk jakéhosi ženského půva­ b u ; nalezli jej ztrnulého a nedůvěřivého uprostřed dra­ hého nábytku a cenných tretek, n a něž netroufal si sáhnouti, šetře v nich cz majetek své ženy. Je­ jich plukovní ženich, snílek, idealista Bol­ šinski, uzavřel důstojnický sňatek, o němž byl vždycky přesvěd­ čen, že nevede k ono­ mu štěstí, jaké vždy hledal po boku ženy a pro něž chtěl se kdysi státi rolníkem, úřední­ kem a obchodní­ kem. „ T a k ani Bolšin­ ski nevybočil z ujeté

202

F. VEVER; BEZDÝMNÝ PRACH

cesty,** řekl setník nalévaje vína,. — ,,Nestal se výjirríkou v pravidlu... To pro nás není, přátelé — mi­ lujte, ale nežeňte se !i.. .**

a^ia^icM^ic^

OBSAH. Str. J A R N Í PARÁDA

5

Z A S N O U B E N Í POTMĚ

12

T Ě Ž K É ZAČÁTKY

23

ŽIVÁ N U M E R A

35

ŠŤASTNÝ LOV

51

DVA DOPISY

65

O HODINU DŘÍVE

80

STRÝCŮV ODKAZ

94

NA PŮLNOČNÍ

108

HOREČKA

118

MALÉ PŘÍČINY — V E L K É NÁSLEDKY

130

M O U Ř E N Í N PANA N A D P O R U Č Í K A

136

SANACE

153

U TELEFONU

162

V SOUSEDSTVÍ

177

PLUKOVNÍ ŽENICH

. . . . 189

m

oo<m-

NAKLADATELSTVÍ JOS. R. VILÍMKA'V PRAZE.

Z ČESKÝCH MLÝNŮ.

Napsal Karel Tůma, S četnými illustracemi K. L. Thumy. IV. vydání. Úplné ve 4 svazcích po K 3*50, váz. po K 5*—. Každý svazek tvoří samostatný celek. Národní Listy: ,,Jest to jedna z nejčtenějších, ale také z nejveselejších a z nejrozmarnějších knih našeho písemnictví. . . Veselé ná­ pady jsou vypravovány tak přirozeně a jadrně, jak by nám je vyprávěla sama povedená chasa m l y n á ř s k á . , . "

*

PRACH A BROKY.

Napsal Jan Klecanda. S četnými illustracemi K. Stroffa. K 3*50, váz. K 5- — Hlas Národa: ,,Na každé té črtě pozorujete; že jest vypravována na zá­ kladě skutečného příběhu a že co chvíle může se téměř doslovně opakovati třebas v nejbližším vašem okolí . . ."

*

BUBLINKY.

Napsal OldHch S. Kostelecký. S četnými illustracemi / . Frie­ dricha. K 3*50, váz. K 5*—. Český Východ: ,,Zasmějeme se upřímně a veselá mysl půl zdraví. Proto knihu doporučuji. Po denní vysilující práci naladí nás co nejlépe. Ale také nás uspokojí. Do knihy sneseno jich 14, ale těžko přeceniti jednu nad druhou, proto doporučuji knihu celou . . . "

*

HISTORIE „MODRÉHO VELBLOUDA".

Napsal R. Hašek. S illustracemi Karla Stroffa. K 3*50, váz. K 5- — . Trutnovský Věstník: ,,Rozmarná kniha, uvádějící čtenáře ve veselý proud života pražských bohémů, povedených kumpánů, kteří žijí jen dnešku. Jen veselý dnešek pro ně existuje, pro tyto bodré děti velkoměsta . . . " -

— =

Obdržeti lze u každého knihkupce.

—

=

This book is a preservation facsimile produced for the University of Illinois, Urbana-Champaign. It is made in compliance with copyright law and produced on acid-free archival 60# book weight paper which meets the requirements of ANSI/NISO Z39.48-1992 (permanence of paper). Preservation facsimile printing and binding by Northern Micrographics Brookhaven Bindery La Crosse, Wisconsin 2010