Říjen - měsíc královny posvátného růžence TVÉ JMÉNO KLÍČ, JENŽ NEBE OTVÍRÁ, tvé jméno píseň z hlubin jásotu, tvé jméno květná dlaň, jež slzy stírá, tvé jméno chléb, jenž sytí samotu. TVÉ JMÉNO VÍNO, KDYŽ JE BEZ ÚNAVY sborová fuga sem tam přenáší přes propast radosti a muk a slávy, z níž vábí, volá jméno nejdražší. TYS PŘIKÝVLA A TĚLEM UČINĚNO; ty oděla ses v rubáš pěti ran; ty vládneš spolu s ním, ó Ženo, ty, stále ty, všech souvislostí plán. KRÁLOVNO POSVÁTNÉHO RŮŽENCE ORODUJ ZA NÁS !
Václav Ren č
Z OBSAHU Říjen - měsíc královny posvátného růžence .................. 1 C h v í l e n a d B i b l í................................................ 2 Vzpomínky na prázdniny............................................... 3 Na pouti v Teplé ............................................................ 3 Misijní rodina DONUM DEI......................................... 3 Latina? LATINA!!! ....................................................... 6 Zaujalo mě… ................................................................. 6 HISTORIE FARNOSTI –pokračování příště ................ 7 INFORMACE ............................................................... 8
Chvíle nad Biblí Tobiáš 5, 4-9, 17
Jak cestovat pod ochranou sv. archanděla Rafaela ? Sv. arch. Rafael je ochráncem hospitálského řádu sv. Jana z Boha a zároveň ochráncem Česko-moravské řádové provincie. Svátek 24. října. Tobiáš odešel hledat člověka, který by s ním šel do Médie a byl obeznámen s cestou. Vyšel a nalezl Refáela, anděla, jak stojí před ním, ale nepoznal, že to je anděl Boží. Řekl mu: „Odkud jsi, mladíku?“ Ten mu odvětil: „Ze synů izraelských, tvých bratří, a přišel jsem sem hledat práci.“ Otázal se ho: „Znáš cestu, kudy se chodí do Médie?“ Refáel mu řekl: „Ano, často jsem tam byl a dobře znám všechny cesty. Častokrát jsem šel do Médie a našel jsem přístřeší u Gebaela, našeho bratra, který bydlí v médských Ragách. Z Egbatan do Rag je to celkem dva dny cesty, leží totiž v horách.“ Tóbijáš jej požádal: „Počkej na mne, mladíku. Půjdu k otci, abych mu to oznámil. Potřebuji totiž, abys šel se mnou. Dám ti tvou mzdu.“ On mu odvětil: „Nuže, já posečkám, jenom se nezdržuj.“ Tóbijáš odešel a oznámil svému otci Tóbitovi: Hle, nalezl jsem člověka z našich bratří, synů izraelských. Otec mu odpověděl: „Zavolej mi toho člověka, abych se dozvěděl, jaký je jeho původ, z kterého je kmene a je-li spolehlivý, aby šel s tebou, synu.“ - - - Refáel mu odpověděl: „Půjdu s ním. Neboj se, ve zdraví odejdeme a ve zdraví se k tobě navrátíme, protože cesta je bezpečná.“ Tóbit mu řekl: „Buď požehnán, bratře.“ A zavolal svého syna a vyzval jej: „Připrav se, synu, na cestu a odejdi se svým bratrem. Bůh, který je v nebesích, ať vás tam ochrání a přivede vás opět ve zdraví ke mně, jeho anděl ať vás provází svou ochranou, synu.“ Tóbijáš vyšel, aby se vydal na cestu. Políbil svého otce a matku. Tóbit mu řekl: „Jdi ve zdraví.“ Jak sv. arch. Rafael bděl nad svým chráněncem Tobiášem na cestě z asyrského města Ninive do Médských Egbatán? Ochránil Tobiáše od útoku velké ryby v řece Tygridu. Zničil moc démona, který usmrcoval ženichy Sáry, sestřenice Tobiášovy v Egbatánech. Zprostředkoval, že Sáru dal její otec za manželku Tobiášovi. Vyzvedl peněžitý obnos od Gebaela v Médských Rágách jako splátku dluhu otci Tobitovi, což byl původní záměr cesty Tobiášovy do Médie. 5. Uspořádal svatbu pro zbožné snoubence Tobiáše a Sáru v Egbatánech. 6. Doprovodil novomanžele z Egbatán do Ninive k rodičům Tobiášovým a otce Tobita uzdravil ze slepoty.
1. 2. 3. 4.
Milí bratři a sestry v Kristu, budete ještě váhat zvolit si na cesty sv. archanděla Rafaela jako průvodce? Vřele doporučuji snoubencům, novomanželům a rodičům, aby si přečetli celou starozákonní knihu Tobiáš a zamysleli se nad jejím obsahem. Na přímluvu sv. archanděla Rafaela přeji všem zdraví duše i těla ( Rafael = lék Boží ) a bezpečný návrat z každé cesty, i ten poslední návrat z cesty života do náručí dobrotivého Boha! Otázky: 1. Co je velkou útočící rybou při současném cestování dnes ? 2. Jak působí démon v manželském životě dnes ? vvm
2
Vzpomínky na prázdniny Na pouti v Teplé Doba dovolených je už za námi, zůstávají vzpomínky. Jsou o to hlubší, když prožijeme pěkný duchovní zážitek. V naší vlasti je mnoho nádherných kostelů, které najdeme na poutních místech. Patří mezi ně také historicky významný premonstrátský klášter Teplá nedaleko Mariánských Lázní a také nedaleko Nového dvora, kde se buduje první klášter trapistů v naší zemi. Klášter Teplá založil český šlechtic Hroznata v roce 1193. Navzdory devastaci kláštera v 50. létech minulého století, kdy sloužil jako kasárna ČSLA, pokračuje ve svém bohulibém poslání, které trvá již víc než 800 let. Pod dvěma vysokými věžemi viditelnými již zdaleka se sešlo mnoho poutníků z plzeňské diecéze na diecézní pouti v neděli 7. září L. P. 2003. Co nám tato pouť nabídla? Hlavně mnoho duchovních zážitků. Milé přijetí poutníků P. Filipem Lobkowitzem, farářem z Mariánských Lázní a otcem biskupem Františkem Radkovským na prostranství před klášterním chrámem, velmi zajímavou přednášku Mons. Václava Škacha „O mariánské úctě dnes“, odpolední přednášku Mons. Josefa Žáka na téma „Změna začíná ode mne“. Závěr pouti patřil křížové cestě venku u rybníka s hluboce rozjímavým průvodním slovem kněze a požehnání otce biskupa v modrém sále kláštera. Nad vším výše uvedeným však převažovala slavná poutní mše svatá, které předsedal biskup František Radkovský. Jeho homilie promluvila k srdcím všech přítomných, kteří zcela zaplnili nedávno renovovaný trojlodní chrám. Jedna z mnoha myšlenek se týkala biskupského znaku Františka Radkovského – tři polena, která dlouho hoří plamenem. Jeho symbolika pro každého z nás – stále hořet pro víru v Boha, hluboce prožívat pravdy evangelia. Zastávka u hrobu blahoslaveného Hroznaty, prohlídka vnitřku chrámu, novokněžské požehnání dvou mladých kněží, bílé oděvy premonstrátů, přítomnost mnoha mladých poutníků, náhodné setkání s bývalým „letovčákem“ Karlem Podsedníkem a celou jeho početnou rodinou (působí v nedalekém Novém dvoře) a další malé zážitky – hlavně pak získání mnoha Božích milostí na diecézní pouti – to byl nezapomenutelný rámec našich prožitků v historickém klášteře Teplá. -djch-
Misijní rodina DONUM DEI Jedním ze zajímavých a velmi příjemných zážitků naší letošní rodinné dovolené v Beskydech (dům sv. Josefa na Grůni), byla kupodivu návštěva restaurace. Nachází se na malém náměstí ve Frýdlantu nad Ostravicí a provozují ji francouzské misionářky (karmelitánky) misijní rodiny Donum Dei. Její návštěvou jsme byli mile překvapeni všichni – dospělí i děti. My starší z velmi příjemného prostředí, ochotného personálu, francouzských specialit za příznivé ceny, ale především z vědomí, že v dnešní době lze takové zařízení provozovat s personálem pracujícím bez nároku na mzdu a s tím, že zisk restaurace je použitý na další rozvoj tohoto misijního díla po celém světě. Naše děti pak byly překvapeny vlídností, tolerancí a především barvou pleti obsluhujících sester, protože tolik černošek, dobře mluvících česky, ve svém věku ještě neviděly. Misijní rodina Donum Dei, která má své centrum v Římě, působí v současné době na třiceti místech pěti kontinentů - v Evropě (Francie, Itálie, Anglie, Polsko a ČR), v Africe (Burkina Faso, Kamerun, Kenya, Zaire), v Asii (Vietnam, Filipíny), v Americe (USA, Mexiko, Peru, Brazílie, Argentina) a v Oceánii (Nová Kaledonie). Pro Vás, kteří byste chtěli ochutnat výše zmíněné francouzské speciality, mám dobrou zprávu. Příští rok by se stejná restaurace měla otevírat v Brně na Petrově. I když nyní mě napadá, zda je skutečně dobrá zpráva, že i zde na Moravě již potřebujeme francouzské misionářky. V každém případě jim přeji hodně zdaru a Božího požehnání - při jejich evangelizaci. Rak
3
4
5
Latina? LATINA!!! Jistě si toho už někteří z vás všimli: nejenže se v klášteře občas pěje latinsky chorál, nejenže máme čas od času mši svatou s ordináriem v latině, teď nám začal pan převor míchat latinský Pater noster (Otčenáš) i do normální české mše, a to – považte – bez varování. Zkusme se na to podívat trochu jinak. Ve středověku byla latina po celé Evropě dorozumívacím jazykem, všechny spisy včetně těch o léčení, zeměpisu a matematice byly sepsány latinsky. Latina zůstala dodnes liturgickým jazykem církve (národní jazyky jsou pouze „povoleny“) a vzpomínám, s jakým dojetím v kterémsi televizním pořadu mluvil hudebník pan Petr Eben (autor jednoho z nejhezčích ordinárií) o tom, jak se kdysi v Paříži na mezinárodním letišti zúčastnil mše svaté. Kdyby byla sloužena v dnešním světovém dorozumívacím jazyku angličtině, byl by ztracen, vůbec by nerozuměl, ale jakmile zaslechl latinu, „byl doma.“ Moje kolegyně se kdysi se svým manželem, nadšeným varhanářem dostala na nějaké mezinárodní sympózium o stavbě varhan, kde se sešli lidé ze všech světadílů, a protože by se jinak těžko domluvili, shodli se na latině. „Ty brďo, já si myslela, že je to jazyk dávno mrtvý, a ono to tak krásně znělo…“ líčila mi svůj zážitek. Všechny texty, které pro svou účast na mši svaté potřebujeme, máme v kancionálku nebo v misálku, nemusíme se je učit zpaměti. A tak s chutí recitujme stejná slova, jaká zní v katolických katedrálách od Tokia přes Jeruzalém, Kapské město, Santiago až po Melbourne… mk
Z vody a z Ducha se znovu narodili 13. 9. Michaela Bajáková 20. 9. Veronika Doskočilová 21. 9. Vojtěch Veselý Tereza Čermáková Radek Bednář
Poutem lásky Bůh spojil v manželství 13. 9. 2003 Jaroslava Šenkyříka a Janu rozenou Prudilovou 20. 9. 2003 na Vranově u Brna Libora Širůčka a Marii rozenou Kozumplíkovou
Zaujalo mě… Je ovšem pravda, že zbožnost je skutečně pramenem zisku pro toho, kdo je se vším spokojen; nic jsme si přece na tento svět nepřinesli a nic si také z něho nemůžeme odnést. Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni. Ti, kdo chtějí hromadit bohatství, upadají do pokušení a zamotávají se do všech možných nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby. Neboť kořen všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, co se po nich pachtili, zabloudili od víry a připravili si mnoho bolestí. Ale ty, ó Boží muži, před tím utíkej. Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání. 1 Tim 6, 6 - 12
6
HISTORIE FARNOSTI –pokračování příště Náš farní kostel byl postaven na skalnatém návrší v gotickém slohu pány z Letovic, kteří byli až do roku 1446 (kdy vymřeli po meči) panským rodem v Letovicích, ve 14. století. Přesněji se uvádí rozpětí let 1370 - 1380. Tehdy na zdejším hradě vládl Čeněk z Letovic a v Čechách Karel IV., který stavbu gotických chrámů podporoval. (Některé prameny uvádějí, že kostel postavili páni z Boskovic až v 15. století, ale tomu však mnoho důkazů nenasvědčuje. Také znaky na zachovalé klenbě v kapli a sakristii jsou znaky Letovických. Byl postaven v jiné podobě, než jej známe dnes. V letech 1570 – asi 1694 jej měli v užívání protestanti, jen kaple Panny Marie zůstala katolická. Za třicetileté války (1618-1648) byl chrám Švédy zcela zničen a jeho klenba se propadla. Roku 1668 koupil letovické panství ostřihomský arcibiskup Juraj Szelepczenyi z Pohronce (zemř. 1685), jehož znak je vidět nad hlavním vchodem, a nechal kostel opravit a přestavět do slohu barokního s valenou klenbou. Do roku 1840 byla v lodi úzká vysoká okna, která měla gotické zakončení. Protože byl jimi kostel vyloupen, byla dole zazděna, nahoře rozšířena a sklenuta obloukem. V roce 1847 byly při rozsáhlé opravě do kostela vestavěny arkády (řady stejně velkých oblouků spočívajících na pilířích). V gotickém stylu zůstala jen část sakristie (naposled upravena v roce 1967, podlaha v roce 1970) a čistě gotickou zůstala postranní kaple Panny Marie. Původní kostel byl mnohem vyšší, což dokazují zbytky okenních oblouků, které jsou vidět v půdních prostorách chrámu a jsou také z vnější strany vyznačeny do omítky. Klenba byla zřejmě shodná s klenbou v kapli, která se vysoko spojovala v ozdobných svornicích, jak je to nyní vidět v již zmíněné kapli. Podle odhadů odborníků byl patrně původní chrám dvojlodní, v lodi byly dva pilíře, které nesly klenbu. O stáří kostela svědčí i četné rýhy a důlky na patnících u hlavního vchodu, které se vyskytují u nejstarších kostelních budov. Vně kostela pod oknem na kůr z jižní strany je zazděná kamenná koule, podle tradice švédská, do které je vytesán tvar obličeje. Do tohoto místa se údajně dostala až při přestavbě po třicetileté válce. Chrám je 34 metrů dlouhý, 12 metrů široký, výška presbytáře je 11,76 metru a loď dosahuje výšky 15 metrů. V kostele se nachází 6 oltářů (dříve 7). V kostele v roce 1932 vymaloval Jan Daněk presbytář a v roce 1936 celou loď. Nejkrásnější byly stropní malby i sv. Prokop vzpínající se nad hlavním oltářem. V roce 1979 musel být kostel znovu vymalován. Chrám vymalovali malíři František Hanáček z Mutěnic a Antonín Truhlář z Kunštátu za pomoci mnohých brigádníků. Obrazy českých světců v lunetách nad okny v presbytáři (mezi nimi i sv. Prokop) a některá další Daňkova díla se nepodařilo zachránit z důvodu sešlosti a plísně. Zůstal jen Cyril a Metoděj na vítězném oblouku, sv. Rodina, sv. Klára, sv. Anežka Česká, sv. Jan Bosko, sv. Ludmila, sv. Václav, Nejsvětější Trojice, vyobrazení obou letovických kostelů a některé další malby, které naopak byly obnoveny. V příštím čísle se můžete dočíst o největších historických cennostech. připravil PV 7
INFORMACE !!!ZMĚNA VE VÝUCE NÁBOŽENSTVÍ!!! Na žádost paní učitelky bude mít 2. třída na ZŠ Tyršova s P. Kopeckým výuku místo pondělí 12.55 nově v úterý již od 11.45 hodin. V měsíci říjnu bude pravidelná růžencová pobožnost před večerní mší svatou ve farním kostele vždy za účasti kněze nebo jáhna. Fatimský den v pondělí 13. 10. povede P. Pavel Dokládal, ředitel Fatimského apoštolátu. Začátek v 18.30 hodin ve farním kostele. Při všech nedělních bohoslužbách 19. 10. bude sbírka věnována na misie. V noci ze soboty 25. na neděli 26. 10. dochází ke změně času zpátky na středoevropský. Pokud na to zapomenete, nezoufejte. Než do kostela přijdou ostatní, vy zvládnete dva růžence. V neděli 26. 10. v 15 hodin bude v Boskovicích udělována svátost křesťanské dospělosti – biřmování. V sobotu 1. 11. 2003 na slavnost Všech svatých bude ve farním kostele mše svatá v 6.45 hodin, v klášterním kostele v 18 hodin. V neděli 2. 11. na svátek Všech věrných zemřelých bude v obou kostelích obvyklý nedělní pořad bohoslužeb, v hrobce pod klášterním kostelem pak navíc večerní mše svatá za zemřelé v 18 hodin. Odpoledne od 15.30 bude pobožnost za zemřelé ve farním kostele s průvodem na hřbitov.
Další číslo Hledání vyjde na svátek Dušiček 2. 11. 2003, redakční rada bude v pátek 24. 10. 2003 v 19 hodin na faře. HLEDÁNÍ - list letovické farnosti – říjen 2003 Vydává: Římskokatolický farní úřad Letovice. Zodpovídá redakční rada. Kontaktní adresa: Anna Hrubá, Komenského 29, 679 61 Letovice, tel. 516 474 217 http://www.farnost.katolik.cz/letovice e-mail:
[email protected] ZDARMA
8
