Renesance a humanismus v evropské a na²í literatu°e III.
III. Renesance a humanismus v evropské a na²í literatu°e Charakteristika doby a sm¥ru Renesance (z fr. renaissance = znovuzrození obnovení) je my²lenkový a um¥lecký sm¥r jímº se lidé vyma¬ovali ze st°edov¥kého zp·sobu my²lení. Renesan£ní hnutí cht¥lo obrodit £lov¥ka za pomoci kultury °ecké a °ímské. Staví se proti nadvlád¥ teologie, prosazuje rozvoj p°írodních v¥d a v¥d o £lov¥ku. Hlásá kult smysl· a p°íklon k radostem ºivota, na rozdíl od k°es´anské pokory a askeze, prosazuje individualismus. Základní ideologií ov²em z·stává k°es´anství, které ovliv¬uje morálku, my²lení a názory na um¥ní.
Humanismus (z lat. humanus = lidský) my²lenkový sm¥r zd·raz¬ující lidskou d·stojnost a svobodný rozvoj osobnosti.
Prosazovali klasickou (Ciceronovu) latinu, zd·raz¬ovali starý °ecký ideál krásy a dobra. Byl zam¥°en proti feudalismu a nadvlád¥ církve, vyústil v reformaci a osvícenství.
Humanismus není spojen s vymezenou historickou epochou, jedná se ur£itý ºivotní a vzd¥lanostní program.
Renesance a humanismus v evrop¥ Itálie Renesan£ní cít¥ní se rodí v Itálii a je provázeno v oblasti lozo e a literatury výraznými prom¥nami. Odklonem od st°edov¥kého vnímání sv¥ta, pozorností k p°írod¥ a k £lov¥ku. V literatu°e pak odklon od rytí°ské tematiky.
Dante Alighieri orentský rodák je první p°edstavitel literatury v níº klí£í nové renesan£ní my²lenky. Jeho dílo je prostoupeno láskou k p°ed£asn¥ zesnulé Beatrici.
• Boºská komedie (t°i £ásti Peklo, O£istec a Ráj) vyjad°uje putování £lov¥ka k Bohu, je obdivuhodným pokusem o um¥lecké zobrazení dosud známého sv¥ta. Komedií se ve st°edov¥ku rozum¥lo zobrazení lidského osudu, které vede ke spáse. • (Nový ºivot sborník milostné poezie v¥novaný Beatrici.)
Francesco Petrarca pocházel také z Florencie. Byl v písemném styku s Karlem IV., nav²tívil echy. Osudové bylo jeho setkání se ºenou, kterou potom proslavil pod jménem Laura. Laura není zboº²t¥ná jako Dantova Beatrice, je to skute£ná ºena, která dokáºe básníka i ranit odmítáním. Petrarca zdokonalil formu sonetu (zn¥lky).
• Zp¥vník (Canzoniere) 366 sonet· v¥novaných Lau°e, jsou zpov¥dí £lov¥ka, který se pokusil slou£it k°es´anství a humanismus.
Giovanni Boccaccio Petrarc·v vrstevník, m¥l nejv¥t²í podíl na vzniku renesan£ní novely.
• Dekameron 10 lidí odchází z Florencie, kteou postihla morová epidemie na venkov, kde si krátí dlouhou chvíli vypráv¥ním p°íb¥h·, z nichº postupn¥ vzniká rozsáhlý cyklus (100) poutavých samostatných novel. P°evºují milostné p°íb¥hy, n¥kdy váºné, v¥t²inou ale rozmarné, la²kovné.
(Lodovico Ariosto op¥t oºivuje postavu hrdinské st°edov¥ké epiky rytí°e Rolanda, ov²em jako renesan£ního £lov¥ka.
• Zu°ivý Roland vá²nivá a ne²´astná láska k pohance Angelice p·sobí rytí°ovu pomatenost a odvádí ho od povinností k°es´anského rytí°e.)
1
Renesance a humanismus v evropské a na²í literatu°e III.
Francie François Villon francouzský básník (rvá£, tulák i zlod¥j) n¥kolikrát ho museli vlivní p°átelé zachra¬ovat p°ed sv¥tskou spravedlností.
• Záv¥´ (Velký testament) obraz vlastní bídy, kritika spole£nosti, lítost nad ztraceným mládím, strach ze smrti. • Odkaz (Malý testament) satirické rozlou£ení s p°áteli.
François Rabelais proslul £ty°dílným satirickým románem:
• Gargantua a Pantagruel (historie královského rodu obr·) otec je p°edstavitelem st°edov¥kého feudalismu, syn p¥stuje kult svobody a p°irozenosti, vnuk Pantagruel je p°edstavitelem renesance.
pan¥lsko
Miguel de Cervantes Saavedra p°edstavitel tzv. zlatého v¥ku ²pan¥lské literatury. Proºil pohnutý ºivot, v námo°ní bitv¥ p°i²el o ruku. n¥kolik let byl v otroctví v Alºíru. Po návratu do vlasti nena²el zam¥stnán, které by ho uchránilo od dluh· a v¥zení. Literární £innost mu moc nevyná²ela.
• D·myslný rytí° don Quijote de la Mancha román, p·vodn¥ psaný jako parodie na rytí°ské romány, podává obraz £lov¥ka a jeho v¥£né touhy po ideálu pravdy, svobody a spravedlnosti. Vytvo°il dva literární typy, jeº se vzájemn¥ dopl¬ují p°íbuznými a protikladnými vlastnostmi. Quijote je sm¥²ný v prost°edí ziskuchtivosti, ale i hrdina, který ob¥tuje v²e svým ideál·m. Panza je praktický, ale není prosp¥chá°, p·sobením svého pána moráln¥ roste. Po Quijotovo¥ smrti je i on nakaºen donquijotstvím.
Lope de Vega Shakespear·v vrstevník , pat°il k nejplodn¥j²ím autor·m v²ech dob a národ·. PO£et jeho her udává £íslo 2000. De Vega vytvo°il typické ²pan¥lské drama své doby, tzv drama plá²t¥ a kordu. Nejlépe se mu da°ily hry s nám¥tem historickým a malým po£tem postav, k nimº pat°í krutý feudál, jeho poddaný neohroºený venkovan , a král coby stráºce a obnovitel spravedlnosti. Zajímavým rysem de Vegovy tvorby je názor, ºe vemkovský £lov¥k, nezkaºený vlivem m¥sta má v sob¥ dost morání síly vzdorovat zv·li feudál·.
• Král je nejlep²í soudce • Otrokyn¥ svého milence • Král Pedro v Madrid¥ • Fuente Ovejuna v £eských p°ekladech jako Ov£í pramen, nebo Vzbou°ení na vsi dle sjute£né události (vzbou°ení lidu proti církevnímu hodnostá°i a kapitulace královského soudu p°ed jednolitým lidovým kolektivem).
Anglie
William Shakespeare je nejv¥t²ím sv¥tovým dramatikem, (p°ipisuje se mu 37 her), v Londýn¥ hrál mnoha divadelních spole£nostech, pozd¥ji byl i spolumajitelem divadla. V echách byl znám jiº za svého ºivota (z n¥meckých p°eklad·), do £e²tiny jeho dramatické dílo p°eloºil J. V. Sládek. Shakespearovo dílo d¥líme do n¥kolika období 1. do roku 1600 psal p°edev²ím komedie
• Komedie plná omyl· • Zkrocení zlé ºeny • Sen noci svatojanské • Mnoho povyku pro nic • Kupec benátský také historické hry
2
Renesance a humanismus v evropské a na²í literatu°e III.
• Jind°ich VI. • Richard III. • Jind°ich IV. dramata s nám¥ty historickými
• Julius Caesar • Troilus a Cressida pat°í sem i jeho první tragédie
• Romeo a Julie o milencích ze dvou znep°átelených rod· v Italské Veron¥, nad nimiº vládne rodová nenávist, ketrou odstarní teprve smrt obou mladých lidí. Tragika hry nevyplývá z povahy hrdin·, ale je dána vn¥j²ími okolnostmi. 2. Od r. 1600 do r.1608 proniká do Shakespearovy tvorby pesimismus a ºivotní zklamání, jak se odráºí i v jeho nejv¥t²ích tragédiích:
• Macbath • Hamlet, kralevic Dánský p°íb¥h hrdiny rozpolceného touhou po napln¥ní vzne²ených idál· a pocitem povinnosti potrestat zlo, touhpou po £inu, ale i nerozhdnost; obsahuje úvahy o smyslu ºivota a lidské existence. • Král Lear • Antonius a Kleopatra • Timon Aténský • Othello zobrazuje nejhlub²í lidské vá²n¥ a city (problém d·v¥ry a ºárlivosti ovlivn¥né intrikami). D·stojník Jago nenávidí £erno²ského generála Othella a tak se Othello i s jeho manºelkou Desdemondou stávají ob¥´mi jeho intrik. Jago Othellovi podsouvá pochybnosti o Desdemondin¥ v¥rnosti, nalí£í na ni past, kterou Desdemonda neprohédne a Othello ji u²krtí. Jagova manºelka Othellovi nakonec intriku prozradí, ale Othello ztratil smysl ºivota, v²echny ideály, víra v lásku, p°átelství. . . Kon£í sebevraºdou. veselohry tohoto období, za£ínající ºiveln¥, nabývají postupn¥ váºn¥j²ího rázu
• Veselé pani£ky windsorské • Konec v²e napraví • Ve£er t°íkrálový 3. Teprve ve t°etím období od r. 1608 do r. 1612 se vyjas¬uje autor·v pesimismus a p°echází trvale ve smí°ené vyrovnání vznikaní romantické hry:
• Cymbelin • Zimní pohádka • Bou°e Je autorem také milostné lyriky:
• Sonety (zn¥lky) Shakespeare £erpal nám¥ty z r·zných zdroj·: ze ºivotopis· slavných osobností, z italských a francouzských renesan£ních povídek i ze starých kronik. Vynikal jedine£nou p°edstavivostí a smyslem pro jevi²tní zobrazení. Galerie jeho postav tvo°í souhrn nejroztodivn¥j²ích povah se v²emi jejich odstíny, jsou to lidé v plném slova smyslu renesan£ní, sv·j osud utvá°ejí sami, jejich názory a £iny vyr·stají ze skute£ných vlastností a charakter· ur£ených spole£enskými podmínkami doby. Proto z·stává jeho tvorba pochopitelná i divákovi dne²ní doby.
Renesance a humanismus v echách eská renesance Díky husitskému hnutí, které poznamenalo na²i kulturu nejmén¥ na 100 let, se v £eských zemích renesance v podsta¥ v·bec neprojevila. Druhou polovinu 15. stol. poznamenaly spory mezi ²lechtou a m¥²´any. Náboºenské spory zesilovalo luterství, které si na²lo své p°íznivce mezi bývalými kali²níky. Více neº renesance zasáhl do £eské historie humanismus, jeho první záblesky se v £eských zemích objevily jiº v dob¥ Karlov¥, kdy za oºivených kulturních styk· s Itálií pronikla do na²ich zemí £áste£ná znalost Petrarcova díla (ne²lo o jeho milostné sonety, ale spí²e o u£ené latinské studie). 3
Renesance a humanismus v evropské a na²í literatu°e III.
Hynek z Pod¥brad je v podstat¥ jediným p°edatvitelem £eské renesance, syn krále Ji°ího z Pod¥brad, diplomat a cestovatel za svých cest do Itálie se seznámil s tamními humanisty a my²lenkami tamní renesnace.
• (Májový sen mladík sní sen o své milé, kterou chce svést, ale ona se mu nechce podvolit. Kdyº svolí, sen kon£í, mladík se probouzí. • Stesk na ºenitbu renesan£ní pohled na sv¥t a na £lov¥ka.)
eský humanisus V humanistické literatu°e vzniká jen málo originálních d¥l, jedná se v¥t²inou o p°eklady, pop°. p°episy. Humanismus znamená úbytek ver²ované tvorby, ale naopak znamená obrovský rozvoj nau£né prózy (cestopisy, d¥jepisectví, jazykov¥da. . . ). V 2. pol. 15. stol. se v £eské literatu°e objevují dv¥ linie:
Humanismus psaný latinsky Má p°eváºn¥ u£enecký charakter, je ur£ený pro vzd¥lané £tená°e, p°edstaviteli jsou v¥t²inou katolíci.
Jan z Rab²tejna byl diplomatem krále Ji°ího
• (Dialogus jedná se o latinskou rozpravu t°í ²lechtic· s Janem o politice a o postavení krále Ji°ího. Svojí formou se jedná o dílo st°edov¥ké, ale Rab²tejn jiº uvádí antické spisovatele a jejich ideály.)
Bohuslav Hasi²tejnský z Lobkovic byl p°íslu²níkem starého ²lechtického rodu, byl proslulým cestovatelem a sb¥ratelem starých rukopis·. Psal lozo ckou prózu.
• aloba k svatému Václavu (Ad sanctum Venceslavum satyra) báse¬ o £eských mravech, je velmi kritická, aº nespravedlivá, autor v ní v²ak projevuje velké literární nadání.
Jan Campanus Vod¬anský básník a dramatik,rektor praºské univerzity. Znám jako p°edloha k románu Zikmunda Wintra Mistr Kampanus.
• (Bretislaus vlastenecká hra z £eských d¥jin.)
Humanismus psaný £esky Obsahuje p°eváºn¥ p°eklady z antikya soudobé humanistické literatury, snaha dokázat, ºe £e²tina dokáºe vyjád°it stejné hodnoty jako latina.
Viktorin Kornel ze V²ehrd právník a univerzitní profesor, formoval program £eského humanismu, usiloval o rozvoj literatury psané dobrou £e²tinou.
• P°edmluva k p°ekladu latinské Knihy o napravení padlého, p°edmluva je formulována jako obrana £eského jazyka a jeho krás. • O právech, súdiech a dskách zem¥ £eské knihy devatery (Knihy devatery) právnický spis ohrazující se proti výhodám ²lechty nad m¥sty.
Jan Blahoslav biskup jednoty bratrské, v níº se zaslouºil o zdravého názoru na vzd¥lání podporoval my²lenku ²í°ení vzd¥lanosti. Napsal díla o £eském jazyce a hudb¥, p·sobil také jako p°ekladatel.
• Muzika dílo hudební teorie je ur£ené zp¥vák·m, ale i samotným skladatel·m. • Filipika proti misomus·m polemický spis proti Janu Augustovi, d°ív¥j²ímu biskupu jednoty bratrské a jeho názoru o nepot°ebnosti vy²²ího vzd¥lání. • Gramatika £eská rozsáhlé díloo jazyce, které bylo dopln¥no o £eská p°ísloví, poslouºilo taky jako p°íru£ka k p°ekladu Nového zákona 4
Renesance a humanismus v evropské a na²í literatu°e III.
• P°eklad Nového zákona ºivotní Blahoslavovo dílo, po jeho smrti skupina bratr· p°eloºila bibli a ve spojení s tímto p°ekladem Nového zákona vycházela jako Bible kralická (²est díl·). • (Akta jednoty bratrské (Bratrský archív) materiál týkající se historie jednoty bratrské. • Kancionál ²amotulský sám n¥kolik evangelických duchovních písní sloºil, n¥kolik jich upravil.)
Daniel Adam z Veleslavína univerzitní profesor historie, byl tajným stoupencem jednoty bratrské. Uplatnil se zejména jako p°ekladatel, upravovatel a vydavatel. Psal p°edmluvy k ním vydávaným knihám, p°edmluvy jsou psány krásnou humanistickou £e²tinou obhajoval jazyk a jeho právo na samostatnou existenci, zaslouºil se tak o uzákon¥ní £e²tiny.
• Kalendá° historický jediné p·vodní autorské dílo, v kalendá°i zaznamenal významné historické události z r·zných dob, vyuºil svých historických znalostí. • (Kroniky dv¥ o zaloºení £eské zem¥ autorem p°edmluvy a p°ekladu latinské kroniky, kterou ve vydání spojil s £eskou kronikou M. Kuthena.)
Václav Hájek z Libo£an katolický kn¥z a výborný vyprav¥£ je autorem nejznám¥j²í a nejoblíben¥j²í £eské kroniky.
• Kronika £eská oslavuje ²lechtu a katolicismus, snaºí se zachytit lidové pov¥sti, £asto se vzdaluje historickým fakt·m. V této dob¥ se téº rozmáhá literatura cestopisná, která má z £ásti nau£nou povahu, ale plní taky popularizující a zábavnou funkci.
Old°ich Prefát z Vlkanova • Cesta z Prahy do Benátek a odtud po mo°i aº do Palestiny.
Kry²tof Harant z Polºic a Bezdruºic p°íslu²ník starého ²lechtického rodu, diplomat, vzd¥lanec, hudební skladatel, v²estranná renesan£ní osobnost. Popraven 21. VI. 1621 na Starom¥stském nám¥stí.
• Putování aneb Cesta z Království £eského do Benátek, odtud po mo°i do zem¥ svaté, zem¥ judské a dále do egypta.
Literatura v¥decká, zejména v p°írodních v¥dách, se £e²tí humanisté p°iblíºili evropským koleg·m.
Jan Jesenius léka°, p°edvedl první ve°ejnou pitvu, psal léka°ské spisy popraven 21. VI. 1621 Tadeá² Hájek z Hájku léka°, matematik, astronom, p°eloºil Mattioliho herbá°.
5
