II. ČÍTANKA S LITERÁRNÍMI VÝKLADY 1. JAK SI LIDÉ VYKLÁDALI SVĚT Téma „Jak lidé poznávali a vykládali svět" je spjato s dějinam i literatury od jejích počátků až po současnost. Objevuje se vlastně ještě mnohem dříve, než skutečná literatu ra (písem nictví) vznikla, a traduje se i v listní (lidové) slovesnosti. To všechno vám v této kapitole postupně přiblížím e. Člověk všech věků, generací i zem í si klade otázku po původu, smyslu i zákonech světa, který ho obklopuje, sn aží se vysvětlit jevy, kterým nerozumí, i najít sílu, jak se zejména s nástrahami a nepřízní okolního světa vypořádat, vyrovnat, jak jim čelit i rozumět. Ani současný člověk n ení jiný. Proto nás toto téma provází i prvn í kapitolou naší učebnice. У průřezu vás seznám ím e s tím, jak se tímto tématem zabývaly a jak ho řešily význam né epochy či generace lidstva ve svém historickém vývoji i význam ní autoři. Porovnáme nejen různé „věky", ale také různé zem ě či zem ěpisné oblasti.
1.1. Z ANTICKÉ MYTOLOGIE jako prvn í „navštívíme" antickou literaturu. Proč právě antickou? Protože antické
Řecko a Řím můžeme považovat za kolébku evropské literatury, protože právě sem saha j í je jí kořeny.
из? Připom eňte si, co víte o antice z dějepisu. Nejprve nahlédnem e do literatury antického Řecka. Řecké um ělecké památky jsou přijím ány jako vzor klasické krásy, společně s pam átkam i římským i (antika - od středo-
25
latinského anticus, antiquus = starobylý). Vrchol antického um ění spadň do období od 8. s t o l. p f. n. I. až do 5. s t o l. n. I. A ntické památky pů sobí především svým i lidskými rozměry i lidskými, tématy. Řecká architektura se proslavila svými chrámy, divadly, stoam i (tj. krytým i sloupovým i síněmi), lázněmi, paláci i dalším i typy staveb. Často Užívaným prvkem byly sloupy; podle nich také můžeme rozlišit tři výrazné a n tic k é s lo h y - d ó rsk ý , ió n s k ý a k o rin tsk ý . Všechny tyto slohy přejali později Ř ím an é. К nejvýznam nějším starým řeckým stavbám patřínapř. Arternidin chrám v Efesu, Diův chrám v Akragantu na Sicílii či Parthenon na athénské Akropoli, divadlo v Epidau.ru aj. Nejčasnějším i tématy řeckého sochařství se staly postavy řecké mytologie a sportu. Pů vodně strnulý postoj se v archaickém období uvolnil a oživil se i výraz obličeje. Svého vrcholu dosahuje řecké sochařství v tvorbě sochařů Polykleita, Myróna (sochy atletů), Feidia a dalších. Lýsippos svou sochou Apoxymena stanovil nový kánon dokonalého lidského těla. Ř ecké m alířství neznáme ze skutečných výtvorů - zachovalo se nám pouze zprostředkovaně - prostřednictvím um ění římského. Svého vrcholu dosahuje a n tic k á ř e c k á litera tu ra především v o b d o b í8. - S. s to l. př. п. I., a to p o e z i í e p ic k o u (zejm. dva rozsáhlé e p o s y - Ilias a O d y ssea - připisované slepému básníku H o m éro v i) a poezií ly rick o u (např. básnířka S a p fá , dvorský básník A n a k r e ó n aj.). Do období 5. - 4. s to l. př. п. I. spadá především tvorba slavných antic kých tr a g é d ií (např. A isc h y lo s, S o fo k lé s , E m ip id és ) a k o m e d ií (A r is to fa n é s ) i p r o z a ic k ý c h děl (H éro d o to s - „otec" historie, filozof P la tó n a A ris to telés). V těchto antických řeckých dílech se odráží především mytologický názor na svět. Sami se o tom můžete přesvědčit v našich ukázkách. První bude autentická ukázka z H o m érov y O d y ssey , druhá je převyprávěním tématu o potopě z řecké mytologie českým spisovate lem E d u ard em P e tiš k o u . . Ještě dříve, než vás zaujmou vlastní literární ukázky, můžete si přečíst několik slov E d u ard a P e tiš k y o antické mytologii.
Ale mnohem dřív, než pověsti a báje ožily na jevišti, vyprávěli si je lidé u ohnišť a na pastvinách. O slavnostních hostinách je zpívali slepí pěvci dávno předtím, než byly napsány. Část se nám jich dochovala v díle největšího řeckého básníka Homéra. Homér složil dlouhou báseň o Odysseově bloudění, Odysseu, a báseň o trojské válce, Iliadu. V těch dávných dobách si lidé nedovedli mnoho věcí vysvětlit a to, čemu nerozuměli, pokládali za dílo nějaké tajemné bytosti. Všude, kde člověk narazil na něco nevysvětlitelného, vymýšlel si tajemné síly, zá hadné bytosti, obludy, víly nebo bohy. Ale ty obludy se podobaly zvířa tům, která člověk dobře znal. A víly, nymfy a bohové měli docela lidské vlastnosti. 1 bohové se zlobili, smáli se, rádi dobře jedli a pili, měli děti a zápasili spolu. Každý bůh něčemu vládl. Tak obětovali Řekové vždy určitému bohu, podle toho, jakou pomoc si chtěli vyprosit. Když toužili nahlédnout do budoucnosti, obětovali Apollónovi, bohu věštby. O bohatou úrodu prosi li bohyni rolnictví Démétér.
26
Podle staré báje sídlili bohové na vrcholku hory Olympu a bylo jich mnoho. Povězm e si aspoň o nejdůležitějších. Staří Římané měli podobné bohy a jejich jména vám budou možná leckdy znám ější než jména řec kých bohů. Řekneme si je proto také. S některými jmény jste se už setkali, s jiným i se setkáte. Nejm ocnějším bohem byl Zeus (2.p - Dia). Byl pánem nebes i země, ovládal bouře, hromy a blesky. Od Dia pocházelo štěstí i neštěstí, sláva i bohatství. Řím ané měli také nejvyššího boha a říkali mu Jupiter. Manželkou. Diovou byla bohyně Héra. Byla nejmocnější bohyní, krá lovnou v sídle bohů na hoře Olympu. I římský Jupiter měl manželku. Římané jí říkali Jurto. Dcerou Diovou byla Pallas Athéna, bohyně moudrosti a ochránkyně chytrých a statečných mužů. Řekové jí zasvětili sovu. Římané měli po dobnou bohyni a říkali jí M inerva. Synem Diovým byl H éřaistos, bůh ohně a kovářské práce. Měl prý své kovářské dílny pod kouřícími sopkami. Byl to nehezký chromý bůh, ale velký umělec. Římané mu říkali Vulkanus. Apollem byl bohem světla, věštby a básnického umění. Proto byl vůd cem devíti Múz, bohyň, které ochraňovaly jednotlivá umění. Římané ho nazývali Apollo. Artem is, bohyně lovu, byla jeho sestra. U Římanů Diana. Krvavý bůh války se jm enoval Árés. U Římanů Mars. Krásná bohyně Afrodita, u Římanů Venus, česky se jí říká Venuše, byla také dcerou Diovou. Byla bohyní krásy a lásky a její syn se jmenoval Erós (u Řím anů Amor). H erm es (u Římanů M erkur) byl poslem bohů. Dovedl rychle plnit Diovy rozkazy, neboť měl okřídlené opánky, které ho donesly, kam jen chtěl. Ochraňoval obchodníky a poutníky. Veselý bůh vína se jmenoval. Dionýsos nebo Bakchos (u Římanů Bakchus). Hestia byla bohyní domácího krbu a ohně. Římané jí říkali Vesta. Bohyně rolnictví a dárkyně zemědělských plodin se jmenovala Démétér. U Římanů Ceres. Poseidon vládl mořským vodám a svým trojzubcem je dovedl rozbou řit i uklidňovat. Byl Diovým bratrem. Římané mu říkali Neptunus. V říši mrtvých, v podsvětí, panoval bůh Hádes (u Římanů Pluto). Také Hádes byl Diovým bratrem. Jeho manželka se jm enovala Persefona (u Římanů Proserpina). Ale to nejsou všichni řečtí bohové. Vyjmenovali jsme si jenom hlavní bohy. Kromě nich věřili staří Řekové v mnoho jiných, nižších bohů. К nim patřil i Aiolos, vládce a strážce větrů, i Éós (u Římanů Aurora), bohyně jitřních červánků. Bohyně pomsty Erinye (u Římanů Furiae, česky čteme
27
Furije) byly obrazem zlého svědomí a nymfy obývající lesy a vody se podobají našim starým slovanským rusalkám a divoženkám. Jak si staří Řekové své bohy a hrdiny přestavovali, to nám ukazují sochy, a hlavně obrazy na starověkých vázách. Obrazy nám ovšem neukazují jenom bohy a hrdiny, ale také bájná zvířata. Taková zvířata pochopitelně nikdy nežila. Všelijací draci a oblu dy, o kterých se kdysi vyprávělo a zpívalo na hostinách a na jevišti, jsou vlastně nejrůznější pohromy, které postihovaly tehdejší lidi. Obluda sop tící oheň byla možná krutá sopka, netvor usmrcující lidi byl možná mor, strašlivý vodní had mohla být povodeň. To, co bylo nevysvětlitelné, jak už jsm e řekli, pokládal starověký člověk za dílo tajemné bytosti. N ěkteré báje vyjadřovaly dávné lidské sny a touhy. Odedávna toužil člověk vznést se do vzduchu, podobat se ptákům. V báji se mu to podaři lo. Osedlal okřídleného koně, Pegasa, a vznesl se, Nebo si připjal s Ikarem křídla. Dnes říkáme o člověku, který má bujnou fantazii, ž e létá na Pega su. Pegas se stal obrazem pro básnický rozlet. M noho úsloví z řeckého bájesloví užíváme v řeči podnes. Úslovím jako Achillova pata, klubko Ariadnino, Prokrustovo lože, silný jako Herkules, a nevím ani kterým ještě, nyní už jistě porozumíte. Řecké báje a starověcí řečtí hrdinové doprovázeli nejen moje mládí, ale i mládí našich otců, dědečků, pradědečků. Hluboko dozpátku do lid ských dějin sahá jejich sláva. Řečtí hrdinové zažili neuvěřitelná dobro družství, ale nebyli slavní proto, že slavní chtěli být. Byli slavní proto, že jejich činy pomáhaly ostatním lidem. Za dávných dob bylo hrdinstvím zabít dravou šelmu a nemusil to být drak. Lidé si o hrdinech vyprávěli a к pravdě přidávali, co si vymyslili. Posílali ve svých vyprávěních hrdiny i proti tajemným silám, kterým nerozuměli, kterých se báli a které si představovali jako ukrutné bytosti. Vzpom ínáte si, že Prométheus nebo Hérakles bojovali i s bohy? Promé theus lstí a Hérakles silou. Hrdinové starého Řecka dodávali lidem odva hu i naději. Staré pověsti jim říkaly: chtějte vědět, jako chtěj vědět váš oblíbený hrdina, cvičte se jako on, buďte stateční, spravedliví a zvítězíte i v nejtěžších zkouškách. Starověké řecké báje a pověsti ukazovaly a podnes ukazují, jak se dostat na cestu hrdinů. Je to cíl hodný lidského života. A cesta hrdinů nemá konce. Eduard Pedška, Staré řecké bá je a pověsti
M Y T U ; (z řec. m ý th os = vyprávění) neboli !>AJE je epický útvar, do něhož lidé dávných dob vtělili své představy o vzniku světa a jeho povaze, o životě bohů, o přírodních jevech a jejich příčinách, o člověku, jeho vzniku, prá vech a povinnostech, o jeho životě pozemském i posmrtném. Svou pod
28
statou je mýtus výkladem světa, jeho dění a zákonitostí. Je to výklad nero zumový, obrazný a fantastický, obsahující už ale i zárodky budoucích věd, hlavně etiky, filozofie, práva, a vyznačující se tím, že usiluje o výklad obec ně platný, závazný, který má být pro každého příslušníka národního nebo kmenového společenství vodítkem, jak si svět vykládat a jak také jednat. Původně to bylo vyprávění tradované jen ústně. M Y T O L O G I E ( B Á J E S L O V Í ) je soustava takovýchto vyprávění a příběhů určité etnické skupiny, národa (např. bájesloví řecké, hebrej ské, germ ánské apod.). H O M É R : O D Y S S E A ___________________________(8. sto l, př. n. 1.) Eposy Ilias a Odyssea jsou nejrozsáhlejším souborem řeckého bájesloví (mytologie). Ilias je odrazem skutečných událostí. Vypráví o bojích Reků proti maloasijskému městu Tróji, jem už se také říkalo ílion, n elíčí však průběh celého válečného střetnutí, om ezuje se jen na závěr boje. Na události vylíčené v íliadě navazuje Odyssea, vypravující o bloudění jednoho z účastníků trojské války, ithackého krále Odyssea. Po mnoha útrapách na moři, kdy Odysseus postupně ztrácí všechno své mužstvo, se přece jen dostává na rodnou Ithaku, kde mezitím dotěrní nápadníci usilovali o jeho ženu Pénelopu. S pom ocí syna Télemacha pobil Odysseus vetřelce a teprve potom směl užívat zaslouženého míru. Lidský děj - příhody krále Odyssea - se zde prolíná s řeckou m ytologií v jednom světě. N ásledující ukázka zachycuje jednu z Odysscových zastávek na cestě domů.
„Neříkals, žes к nám přišel, když dříve ses trmácel mořem?" Na to jí odpovídaje zas důvtipný Odysseus pravil: „Vylíčit zevrubně všechno je, královno, nesmírně těžké, přece však povím ti to, co zvídáš a nač se mě tážeš." A Odysseus vyprávěl,-jak mu Zeus uprostřed moře rozbil bleskem koráb, jak všichni jeho druhové zahynuli a jak jen on se zachytil lodního kýlu a po devět d n í se zmítal na mořských vlnách, až se dostal na ostrov Ógygii к nymfě Kalypso. Nezamlčel ani to, že si Kalypso přála, aby se stal jejím chotěm. A když ho konečně od sebe propustila, plavil se Odysseus sedm náct dn í na svém důkladném voru, a už by byl dosáhl pevniny, kdyby si ho byl nepovšiml rozhněvaný Poseidon. Ten ho málem zničil uprostřed ječícího moře. Když se Odysseus přece jen dostal na pevninu, zahrabal se opodál břehu v listí a spal po celou noc až skoro do druhého dne do večera. Pak teprve ho probudil křik dívek a Odysseus se seznám il s Nausikou. Vykládal poutavě a projevil tolik rozvahy a moudrosti, že si rázem získal královy sym patie. Netrvalo dlouho, a Alkinoos vyjevil s hlubokým povzde chem své vroucí přání:
„Kéž by jen, Otče ty Die, i Athéno, kéž by, ó Foibe, takový muž jak ty, muž stejného smýšlení se mnou, za ženu vzal si mou dceru, mým zetěm zval se a tady zůstával s námi! Já dům bych ti dal a m ajetek navíc, kdybys byl svolný tu zůstat. Však nechceš-li, nesmí tě nikdo
29
(Obrázek dle výběru Jaroslava Švába к Odyssei)
z Fajáků zdržovat zde - Zeus Otec ať nikdy to nedá! Výpravu do tvé vlasti já stanovím, abys to věděl, na zítřek. Ty budeš ležet, jsa zdolán hlubokým spánkem, oni pak po klidném m oři tě povezou, až by ses dostal do své vlasti a komu a kamkoli ještě si přeješ, byť by to o mnoho dál než na samu Euboiu bylo, jež prý nejdále leží, jak tvrdí krajané moji. Dospěli jednou i tam a rychlostí dosáhli cíle bez trudu ještě týž den a opět se vrátili domů. Poznáš to v srdci i sám, ač koráby moje i plavci veslem vířiti moře jsou znalejší nad všechny lidi!" Odysseus se z toho slibu velm i radoval. Ale poněvadž bylo už pozdě, s nem enší radostí uvítal vyzvání, aby si šel lehnout, že lůžko je připraveno. Odysseus si tedy lehl a usnul hlubokým spánkem. Přeložil a průvodní text napsal R udolf Měrtlik
E P O S (z řec. epos = slovo, řeč, pověst) je rozměrná epická veršovaná skladba volné kompozice s pomalým tokem děje a zálibou v epizodách (tzv. epická
30
šíře), podávající jazykem bohatým na ustálená epiteta a figury a s vypravěč ským odstupem téma války nebo hrdinských činů. První eposy vznikaly už v pradávných dobách lidské civilizace a vycházely z mytologie starověkých národů. To jsou eposy hrdinské, herojské či bohatýrské. E D U A R D P E T IŠ K A : S T A R É Ř E C K É B Á JE A P O V Ě S T I Staré řecké báje a pověsti vám přiblížím e i v převyprávění českého autora Eduarda Petišky. Jedním z příběhů je i příběh o potopě, s jehož obměnou se v n aší učebnici ještě několikrát setkáte. Povšim něte si, že převyprávěné příběhy m ají i m ravní náboj a jsou aktuální i pro dnešního člověka.
Potopa К vládci bohů, Diovi, se donesla pověst o tom, jak jsou lidé zkažení a jak se neštítí ani zločinů. Řekl si, že sestoupí na zem. Chtěl se přesvědčit na vlastní oči, zda lidé opravdu loupí a vraždí a uctívají lež místo pravdy a posmívají se bohům. S lítostí a rozhořčením poznával všude, kam se na své pouti dostal, že lidé jsou ještě horší, než vyprávěly pověsti. Jeden druhému kradl a při tom mu lhal do očí, hostitelé přepadali své hosty ve spánku a pobíjeli je, děti se těšily na smrt svých rodičů a s touhou očekávaly dědictví, ženy vařily jedy svým mužům a bratr napínal luk proti bratrovi. Diovi bylo lépe, když procházel skalnatými, liduprázdnými končinami než v městech a vesnicích mezi lidmi. Jednoho večera došel Zeus к paláci arkadského krále, který se jm eno val Lykáón. Lidé poznali, že se blíží bůh, a začali se modlit. Král Lykáón se však lidem posmíval. Uvidíme, m yslil si Lykáón, je-li ten pocestný bohem. Vyzkouším ho. Měl v paláci jako rukojmí muže z kmene Molossů. Jednoho z nich zabil a dal ho uvařit. Až se pocestný nasytí lidského masa a upadne do hlubokého spánku, chtěl Lykáón zavraždit i jeho. Služebníci předložili Diovi mísy s kouřícím pokrmem. Zeus poznal, jakou neblahou hostinu mu král uchystal, a zahořel hněvem. Seslal na palác zločinného krále Lykáóna blesk a ohlušující hrom se rozlehl po celém království. Odevšad vyšlehly plameny a lačně polykaly králův majetek. Lykáón sám vyrazil ve smrtelných úzkostech z hořícího domu a prchal před Diovým hněvem. Otvíral ústa, ale oněměl děsem. Když se mu konečně vrátil hlas a chtěl křičet, vydralo se mu z úst vytí. Padl na všechny čtyři a cítil, jak mu nohy a ruce a celé tělo obrůstá srstí, jak se mu protahuje obličej. Z Lykáóna se stal vlk, věčně toužící po krvi. Od těch dob obchází stáda pasoucí se na loukách a oči mu divoce jiskří jako dříve, dokud ještě byl králem. Zeus se vrátil na nebesa a svolal sněm bohů. Bohové spěchali po Mléč né dráze do m ramorové síně, kde na trůně seděl Zeus, rozhněvaný a
31
zamyšlený. Sotva se shromáždili, zahřměl hlas vládce bohů. Vyprávěl jim o tom, co na zem i spatřil a zažil. „Jeden palác jsem už rozdrtil bleskem ," řekl, „ale je třeba potrestat všechny lidi. Chtěl jsem sežehnout zemi ohněm svých blesků, obávám se však, že by od takového obrovského požáru chytilo ovzduší i širá nebesa. Vždyť všichni známe věštbu, že přijde doba, kdy země, moře i nebesa vzplanou a svět zajde v plamenech. Proto sešlu na zem potopu a omyji tvář zem ě od špatností a nehodného lidského pokolení." A Zeus dá uzavřít do jeskyň severák s větry rozhánějícím i mraky a vypustí jižní vítr. Jižní vítr zamává mokrými křídly a vzlétne, na čele mu sedí hustá mlha a z šedivých vousů mu stéká déšť. Pravicí tiskne a trhá temná mračna a vypouští vodní přívaly. Bůh vod Poseidon pomáhá svému bratru Diovi. Svolá bohy všech řek a poručí jim, aby dali prou dům vystoupit z břehů, aby strhávali hráze a poslali vlny do lidských příbytků. Tu vystoupí řeky z řečišť a zatopí vesnice i města, přikryjí obilí, keře i stromy a hladina stoupá nad střechy domů a brzy zmizí pod vodou i špičky věží. Lidé se snaží spasit se plaváním, ale zalykají se bičujícím deštěm a jen málokomu se podaří dosáhnout vrcholků hor. Brzy však stoupne voda i nad vrcholky hor a spláchne lidi do hlubin nového neko nečného moře. Jiní lidé nasedli do člunů a do lodí a zápasí na vzdutých vlnách o holý život. Ztroskotávají na skalnatých mělčinách, jež před nedávnem ještě byly hřebeny nejvyšších pohoří. Zvědavé ryby plují hlu boko pod hladinou v korunách stromů a prohánějí se v domech a chrá mech, jejichž okna a dveře vylomily rozbouřené vlny. Jeleni, kanci a vlci zápasí marně s vlnami a lesy obývají delfíni. Země se stala jediným mořem. Leckterý pták unavený letem padl do vody, když neměl, kde by odpočinul. Koho nepohltily vlny, zemřel hlady. V krajině Fókis se zvedala nad vodní plání ještě hora Parnas. К této hoře zam ířil malý člun, v kterém se plavil Deukalión, syn Prométheův, s m anželkou Pyrrhou. Prométheus je včas varoval a dal jim pevný člun. Jakm ile Zeus zpozoroval, že z celého lidstva zbývají jen Deukalión a Pyrrha, lidé spravedliví, poctiví a bohabojní, rozptýlil mraky a ukázal nebesům zem a oblohu zemi. Také Poseidon odložil trojzubou vidlici, kterou čeřil moře, zavolal svého syna Tritona a rozkázal mu, aby zatrou bil na obrovskou lasturu. Triton uměl na ni troubit tak mocně, že naplnil troubením ovzduší celého světa. Zatroubil a vody začaly ustupovat, řeky vstoupily do svých řečišť a moře dostalo opět břehy. Deukalión s Pyrrhou přistali u hory Parnas, padli na kolena a děkovali bohům za záchranu. Pak se rozhlédli kolem sebe a viděli jen pustou zemi. Lesy měly ve větvích ještě kusy bahna a celá krajina byla tichá, bez života. Povzdechl Deukalión:
32
„Milá Pyrrho, zbyli jsme jediní z celého lidstva. Co si počneme? Kéž bych dovedl jako můj otec Prométheus dát hlíně tvar člověka a vdechnout jí život!" Se slzami v očích se modlili Deukalión a Pyrrha na stupních poloroz padlého, m echem zarostlého chrámu bohyně Themis, matky Prométheo vy. Prosili, aby jim pomohla vzkřísit na mrtvé zemi opět život. Dojatá bohyně jim poradila: „Vyjděte z chrámu, zahalte hlavy a házejte za sebe kosti veliké matky." Zamyšleni vyšli z chrámu. Nedovedli pochopit, že by na nich bohyně žádala, aby rušili klid mrtvých předků. Přemýšleli dlouho. Náhle Deukalióna napadlo, že velikou matkou mínila bohyně zemi. „Země je velikou matkou nás všech," řekl Deukalión, „a kosti veliké matky m ohou být jen kameny v hlíně." Pochyboval však, že by kameny mohly oživit zemský povrch. Přesto nasbíral s Pyrrhou kameny a házel je za sebe. Stal se zázrak. Sotva kame ny za jejich zády dopadly na zem, začaly ztrácet svou tvrdost, a co v nich bylo vlhkého, stalo se masem a počalo narůstat do tvaru lidského těla. Co bylo v kamenech tvrdé a nepoddajné, změnilo se v kosti, co bylo v kameni žílou, dalo vznik žílám v lidském těle. Kameny vržené Deukaliónem braly na sebe podobu mužů, kameny hozené Pyrrhou se proměnily v ženy. Tak vznikl nový lidský rod, houževnatý v práci a odolávající útrapám a strastem. Zrodil se z kamene a jako kámen byl nepoddajný a tvrdý. P U B L IU S O V I P I U S N A S O : P R O M Ě N Y
(a si 18 př. n. 1.)
Proměny jsou největším Ovidiovým dílem, v němž zpracoval na 250 různých řeckých i římských mýtů a pověstí. Začíná vznikem světa, vyprávím j. o známých hrdinech Odysseovi, Ikarovi aj. a končí proměnou Caesara ve hvězdu. К nějaké prom ěně dochází v každém příběhu a celé dílo je proniknuto pocitem prom ěnlivosti a pom íjivosti světa.
Daidalos a íkaros Daidalos na vyhnanství na Krétu zanevřel zatím, zatoužil po Athénách, z nichž utekl, synovce zabiv. Prchnout mu bránilo moře, však řekl si: „Zemi i vodu ať mi uzavřel Mínós, vzduch volný jest, tudy já prchnu; všecko ať v moci má Mínós, přec není on ovzduší pánem ." Řekl a v um ění nové se pustí důvtipem bystrým: přírodní zákony změní. Hned do řady peruti skládá, počav od nejmenší, vždy delší za krátkou klada, takže stoupaly vzhůru, jak Pánovy píšťaly stébla různou se zdvíhají délkou, když pastýř si vyrábí sýrinx. Uprostřed sváže je nití a vespod zalepí voskem, takto složené v celek je zahne v nenáhlý oblouk, ptáci jak m ají svá křídla. Syn íkaros stál vedle něho,
33
netuše nijak, že s nebezpečenstvím si pohrává vlastním: chvílem i bavil se tím, že peří, jež létalo vzduchem, do ruky chytal, a někdy zas palcem vosk žlutavý mělnil. Touto dětskou svou hrou se do díla divného pleta, překážel otci. Ten naposled ruku když přiložil к dílu, výtvor si připjal, a vyváživ tělo své na páru křídel, zamává jim i a na zkoušku ihned se do vzduchu vznese. Vystrojí křídly i syna a dí mu: „Hleď, íkare, létat střední jen cestou, by vodou sis nesmáčel křídla, níž letě, letě pak výše, by vazivo vosku ti netálo v slunci. H ezky uprostřed leť! Jen nehleď na Vozataje, ani na Velký vůz ni tam, kde je Órión s mečem, ale přímo leť za m nou!" A současně ponaučení dá mu jak létat, a neznámá křídla mu к ramenům připne. Při této práci a radách slz proudy z očí mu kanou, otcovské třesou se ruce, když naposled celuje syna, jehož víc líbati neměl. Pak zamávne křídly a vzlétne, před synem letě a o něj se boje jak samička ptačí, která poprvé vyvádí z hnízda svá písklata mladá; к letu pak vybízí syna a učí jej v umění zhoubném, svými sám m ávaje křídly a na křídla synova hledě. Mnohý uzřel je rybář, jenž chytal udicí ryby, mnohý pastýř a oráč, jsa o hůl a radlici opřen, užasl podívanou a věřil, že bohové jsou to, když létají vzduchem. A minuvše Délos a Paros, po své levici mají již Samos, Júnóně svátý, Kalym nu bohatou medem, a Lebinthos po pravé straně, když vtom íkaros počal mít radost, jak odvážně létá, opustil svého vůdce a po krajích nebeských touže příliš vysoko vzlétl. Hned blízkost žhavého slunce vonný mu rozhřává vosk, jenž pera křídel mu pojil. Roztaje vosková vazba, hoch holými pažemi mává, nemaje pernatých vesel, vzduch zachytit nemůže žádný, zděšením zbledne, a otcova jména se dovolávaje, padá a utone v moři, jež íkarské po něm je zváno. M arně nešťastný otec, ne oteč již „íkare" volá, „íkare, íkare, kde jsi? Kde hledati mám já tě nyní?" N adarmo syna tak volal, až na vlnách peruti spatřil. Proklel teď umění svoje a tělo do země pohřbil na malém ostrůvku v moři, jenž íkarie má jméno. Přeložil I. Bure.
34
liS3 OTÁZKY, ÚKOLY, CVIČENÍ, NÁMĚTY A HRY KE KAPITOLE 1.1. СЗР 1. Prohlédněte si časovou osu a červeně na ní vyznačte období vrcholu antického umění, modře období vrcholu antické řecké literatury, zeleně období, kdy vznikaly slavné antické tragédie. Na tuto osu umístě te i původní antická díla, jejichž ukázky jsou uvedeny v naší čítance. I 4—1-4 I I I I I ■2000
-1500
I 1 I I I I I I I H - l- H - H - l ..4.. 4—I—f [ I I I I I I I I I I -1000
-500
0
500
1000
1500
2000
K g 3 2. Několika vlastními větami charakterizujte antiku. [Щ3 3. M ezi následujícími osobnostmi vyberte filozofy: Aristofanés, Aristotelés, Homér, Hérodotos, Platón, Sofoklés. Kür" 4. Mezi osobnostmi v úloze č. 3 vyberte básníky. K g3 5. Vlastním i slovy charakterizujte mýtus (báji). KÜ3 6. Co je mytologie? (Щ3 7. Co víte o řecké, popř. římské mytologii? Kür3 8. Uspořádejte ve třídě soutěž (např. mezi třemi a více jednotlivci, třemi skupinam i, třemi řadami lavic apod.), ve které ukážete, kdo zná nejvíce postav z řecké, popř. římské mytologie. Podle vylosování každý soutěžící (skupina) řekne vždy jm éno jedné mytologické postavy. Pokud si nevzpom ene, než napočítáte do pěti, vypadá ze hry. Poslední si zaslou ží ocenění. Ißg3 9. Jak se šířily písně, vyprávění a další literární žánry, než začaly být zaznam enávány písmem? 10. Kde sídlili řečtí bohové? Výběrový úkol: Nakreslete nebo namalujte svou představu sídla řec kých bohů nebo alespoň jednoho z bohů (podle vlastního výběru). 1Щ3 11. Diskutujte ve třídě o tom, proč asi je řecká a římská mytologie přitažlivá i pro dnešního člověka. Pokud máte o tomto období či jeho literatuře větší znalosti, podělte se o ně se spolužáky.
35
1ЙеГ 12. Jm éna některých řeckých a římských bohů mají zvláštní skloňo vání. Vyskloňujte jména bohů uvedená v čítance na s. 27. Povšimněte si zejm éna nepravidelností ve skloňování. P ii3 13. Charakterizujte stručně vlastními slovy Odysseu, popř. i Ilias. 14. Přečtěte si ukázku z Homérovy Odyssey nebo Ovidiových Pro měn a určete: a) je-li skladba veršovaná, b) jedná-li se o epos a jak to poznáte, c) je-li skladba rýmovaná, d) jsou-li ve skladbě uplatněna obrazná pojmenování a jaká, e) odpovídá-li větná stavba běžné větné stavbě češtiny, jak ji znáte z projevů běžně komunikativních, f) jsou-li v ukázce užity nějaké zajímavé nebo neobvyklé jazykové pro středky. Pokud vám nebude zcela jasná uvedená terminologie, vyhledejte si po třebné pojmy ve slovníčku pojmů na s. 313, nebo se poraďte s vyučujícím. Pokud by se vám i tak úkoly zdály obtížné, procvičte si předem potřebné pojmy společně ve třídě. Z obrazných pojmenování si osvěžte především metaforu, epiteton a personifikaci. d ř 15. Eduard Petiška patří к autorům, kteří převyprávěli celou řadu antických bájí a pověstí. Přečtěte si ukázku, kterou máte v učebnici (Poto pa), a její obsah stručně převyprávějte (vlastními slovy) svým spolužá kům.
Samostatná práce K g 3 16. Přečtěte si ukázku Potopa v převyprávění Eduarda Petišky. Ma xim álně pěti větami napište její obsah. Vybraní žáci přečtou před třídou. O statní hodnotí, zdali je obsah vystižen dobře. K g 3 17. Pozorně si přečtěte ukázku Potopa v převyprávění Eduarda Pe tišky. Určete, zdali je děj vyprávěn chronologicky, retrospektivně, nebo je užito prolínání časových rovin. (Potřebné termíny si můžete osvěžit v literárněteoretickém úvodu nebo ve Slovníčku pojmů.)
36
Kg» 18. Test 1. Zaškrtněte, která(é) z následujících vět plně odpovídá(-ají) charakte rizaci mýtu/báje: A) Je to jeden typ pokusu společnosti o výklad světa. B) Čerpá z minulosti národa, často pojednává o činech historických hrdinů. C) Jejím i hrdiny jsou hlavně bohové. D) Končívají vítězstvím pravdy, dobra a spravedlnosti. 2. Ovidius je A) Řek B) Říman C) Čech D) je jiné národnosti 3. Odyssea vznikla pravděpodobně A) v 8. stol. př. n. 1. B) v 6. stol. př. n. 1. C) v 1. stol. př. n. 1. D) v 5. stol. n. 1. : i í Dionýsos je A) básník B) dramatik C) filozof D) bůh 5, Form ulujte jednou větou, proč je pro evropské národy důležitá an tická kultura. 6, Přečtěte si pět posledních veršů z ukázky Daidalos a íkaros na s. 34. Dvěma stručnými větami formulujte obsah tohoto úryvku. 7, O vidiovy Proměny jsou A) z 8. stol. př. n. 1. B) z 6. stol. př. n. 1. C) z 1. stol. př. n. 1. D) z 1. - 5. stol. n. 1.
