Šíření autochtonních dřevin na neobhospodařovaných pozemcích v jz. části Českého středohoří
Zarůstání pozemků, které přestaly být zemědělsky obhospodařované (orba, kosení, pastva) křovinami a posléze stromy představuje zvláště v teplých územích s úrodnými půdami velký problém. Během několika málo let vznikají na těchto plochách „macchie“, ve kterých se významně uplatňují druhy rodů Rosa, Crataegus, Cornus, Prunus a další. Dřeviny však pronikají i do stepních trávníků a kdysi extenzivně spásaných ploch a mezí v jejich sousedství, které se často vyznačují velkou druhovou pestrostí a přítomností řady vzácných rostlin i bezobratlých. Po zastínění dřevinami mnoho stenotopních druhů nenávratně mizí. Proto je nutné alespoň na některých plochách expanzi dřevin omezit technickými zásahy, především vyřezáváním. Během roku 2009 byly navštíveny některé plochy, ze kterých byly odstraněny dřeviny v roce 2008. Protože nebyl známý přesný stav křovitých porostů před jejich vyřezáním, mohly být následně hodnoceny jen keře, které zmladily, tj. vytvořily v průběhu roku 2009 výmladky. Pařízky po keřích, pokud nezmladily, mohly být snadno přehlédnuty; protože však nebyly nalezeny prakticky žádné (a za jednu sezónu jistě nestihly beze zbytku vyhnít), je možné předpokládat, že převážná většina dřevin vyřezání úspěšně přežila. Společným znakem všech rodů dřevin, které se na zarůstání neobhospodařovaných ploch významnou měrou podílejí, je tedy úspěšné zmlazování. Přesto se navzájem poněkud liší strategiemi,které využívají v kolonizaci nových ploch. Základní způsoby jsou tvorba kořenových výběžků a z nich vyrůstajících výmladků, šíření plodů větrem a endozochorně.
Cornus sanguinea
Rozšiřuje se jak kořenovými výmladky tak endozoochorně. Endozoochorně je schopný se rozšířit velmi rychle a intenzivně především na mladé úhory na lokalitách, které nejsou extrémně suché. Neschopnost pronikat na velmi suchá stanoviště je nejspíš dána kořenovou soustavou, která sahá jen mělce pod povrch půdy. Na severně orientovaných svazích v okolí Litoměřic tvoří místy až 90 % pokryvnosti keřového patra.
Již uchycené semenáče se později rozrůstají kořenovými výmladky, kořenové výběžky mohou pronikat i poměrně daleko od mateřské rostliny; souvislé porosty C. sanguinea na některých stráních pocházejí však většinou z více keřů, rostoucích blízko sebe. Na semenáčích nebo výhoncích, pokud nebyly o mnoho vyšší než 50 cm, byl na Satanu a Oblíku (1) patrný okus zvěří, asi srnčí; na starších a větších keřích okus pozorován nebyl. Na vysekaných plochách pod Oblíkem je vzácný; buď vysekání nepřežil, nebo zde byl ojedinělý už při řezání (ale v okolí vzácný není), nebo obrazí později. Na Oblíku (1) byly zastiženy asi 40 cm vys. semenáče.
Fraxinus excelsior
V současné době velmi expanzní dřevina, úporně se šířící anemochorně (okřídlené nažky). Protože jsou nažky poměrně těžké a křídla malá, je dolet nažek i při silném větru limitovaný. Jako maximální vzdálenost doletu se udává asi 100 – 150 m, což přibližně odpovídá našim zjištěním. V místě dopadu nažek může vytvořit během krátké doby hustou tyčovinu s kmínky sotva několik decimetrů od sebe vzdálenými. Se zvětšující se vzdáleností od mateřské rostliny množství semenáčů na jednotku plochy zřetelně klesá. Transport plodů nemusí být rovnoměrný na všechny strany od stromu, ale ovlivněn převládajícím směrem větru a někdy i konfigurací terénu, která může vítr lokálně usměrnit. Pro úspěšnost uchycení nažky je důležitý také typ vegetace. Hustý porost Bromus erectus a Brachypodium pinnatum dokážou sukcesi jasanu poměrně dlouho odolávat, ale nízké keře bez bylinného podrostu (Prunus spinosa) ne. Tam úspěšně vyklíčí a během několika let přeroste a zastíní. Jasan netvoří kořenové výhonky, ale po ořezání intenzivně zmlazuje, z každého pařízku vyráží několik prut. Nažky mají vysokou klíčivost, většina z nich vyklíčí až po druhé zimě. Zdá se, že jediná ochrana před invazí jasanu je odstranit plodící stromy aspoň do vzdálenosti 100 – 150 m od lokality.
Rosa canina agg.
Původně opíravá liána, v otevřené krajině se chová jako heliofilní keř. Šíří se pouze generativně, endozoochorně. Kořenové výběžky vytváří jen výjimečně za určitých ekologických podmínek (např. na kamenitých valech). I zde jsou jen vzácné, navíc krátké a pro efektivní šíření bezvýznamné. Růže z jiných sekcí, pro které jsou kořenové výběžky typické, jsou buď vzácné (Rosa gallica, R. pimpinellifolia), nebo nepůvodní a jen výjimečně zplaňující (R. rugosa). Vyřezané růže zmlazují velmi snadno a rychle. Rychlost růstu může být i na téže lokalitě u různých keřů různá; zatím co na pařízcích po jednom keři vyrostlo za jednu vegetační sezónu několik prutů do výšky 150-180 cm, na jiném jen 20-40 cm. Ve starých neseřezávaných keřích se obvykle hromadí suché nerozkládající se větve. V případě požáru hoří tak intenzivně, že oheň často zničí i kořenovou hlavu a tím i definitivně celý keř. Vypalování křovin je však mnohem rizikovější než vypalování trávy.
Crataegus sp.
Keř nebo malý strom s hustou nízko postavenou deštníkovitou korunou netvořící kořenové výmladky. Šíří se prakticky jen zoochrně. Při pokusných výsevech do volné půdy byla klíčivost pecek chráněných sáčky větší než 50%, z volného výsevu se dožilo jednoho roku semenáčů jen velmi málo. Z pařízků po vyřezaných keřích obráží také úspěšně, ale roční výmladky jsou podstatně kratší než u růží, většinou 40-50 cm, výjimečně až 90 cm.
Prunus spinosa
Velmi agresivní keř, šiřici se intenzivně kořenovými výběžky. Z výběžků často vyrůstají kořenové výmladky, které pomáhají vyživovat dále se rozrůstající kořeny. Je pravidlem, že z keřů trnky, tvořících plášť na okraji pole či pastviny, začnou záhy po ukončení hospodaření pronikat výběžky na zemědělskou půdu; postup sukcese je dobře pozorovatelný na výšce a hustotě prýtů trnky. Efekt vysekávání takových porostů je jen krátkodobý, protože z bohaté kořenové soustavy rychle obrazí.
Trnka koření velmi hluboko (udává se až 140 cm), proto snadno přečkává i dlouhá období sucha a může růst i na velmi suchých stanovištích. Zde jsou však její přírůstky malé (např. na j. svahu Radobýlu). Pruus spinosa se šíří i generativně. Na úhorech občas rostou izolované keře trnky mezi mnohem hojnější Cornus mas nebo Rosa canina agg. Již mladé keře však mají tendenci se šířit vegetativně a zakládají tak budoucí souvislý porost. Podle pozorování v kultuře klíčí trnka až po druhé zimě po dozrání plodů, ale její růst je poměrně rychlý; během jedné vegetační sezóny může vytvořit až 1 m vysoký prýt.
Ostatní méně často se vyskytující keře
Corylus avellana – několik keřů bylo odstraněno na v. úpatí Oblíku. Během jedné vegetační sezóny z pařízků vyrostly pruty až 90(-130) cm vysoké. Ligustrum vulgare – velký keř asi 2 m v průměru byl odstraněn z plató hřbítku s Helictotrichon desertorum j. od Oblíku. Obrazil početnými asi 40 cm dlouhými výmladky. Ještě po roce je podle absence bylinné vegetace znát, kam až zasahoval tento keř svými větvemi. Rhamnus cathartica – na j. svahu hřbítku j. od Oblíku, výmladky 30-50 cm vysoké. Podobně na j. úpatí a v. svahu vrchu Kamýk u Všechlap. Sambucus nigra – vyřezáván byl na poměrně humidním v. úpatí Kamýku u Všechlap; úspěšně zmladil. Do suchých trávníků neproniká. Ulmus minor – na suchých stráních poměrně vzácný. Před více lety byl odstraněn z j. svahu Radobýlu, dnes zde roste jen na malých plochách.
Závěr
Sukcese dřevin v jz. části Českého středohoří probíhá nejintenzivněji na mírně vlhkých až mírně suchých neobhospodařovaných plochách v dolních částech svahů a na úpatí vrchů. Díky teplému podnebí a úživným půdám dorůstají výmladky některých dřevin během jediné vegetační sezóny téměř 2 m délky. Většina keřů po vyřezání znovu obrazí, nezřídka z jednoho pařízku vyroste i několik prutů; zánik keřů následkem ořezání je spíš výjimečný (pokud nedošlo současně k použití herbicidů). Není proto divu, že vysekávání křovin je nutné
často, někdy i každoročně opakovat. Nejintenzivněji se šíří Rosa canina agg., Crataegus sp., Fraxinus excelsior, Prunus spinosa a místy Cornus sanguinea. Optimálním, ale obtížně realizovatelným opatřením proti sukcesi křovin je návrat k dřívějšímu extenzivnímu hospodaření, tj. především k pastvě; ze začátku by asi bylo nutné kombinovat pastvu s vysekáváním křovin. Na velmi suchých jižních svazích vrchů, zvláště v jejich horní části, je sukcese křovin podstatně pomalejší, místy sotva patrná. Tomu odpovídá i nižší frekvence nezbytných zásahů. Např. vysekání trnek a jilmu na j. svahu Radobýlu nebylo nutné opakovat mnoho let. Velmi expanzivní dřevinou je jasan, který v současné době tvoří téměř souvislé porosty na agrárních valech a dalších neobhospodařovaných plochách Lounského středohoří. Je schopný pronikat a úspěšně existovat i na relativně velmi suchých místech. Vzhledem k anemochornímu šíření na nevelké vzdálenosti je účinnou ochranou lokality vyřezání všech fertilních stromů do vzdálenosti asi 100-150 m.
Listopad 2009
Karel Kubát
