Řidičské průkazy: zajištění zabezpečení, bezpečnosti a volného pohybu Třetí směrnice o řidičských oprávněních navržená Komisí Komise navrhla dne 21. října revizi evropské legislativy o řidičských průkazech, aby se snížily možnosti podvodů, zaručila se skutečná svoboda pohybu řidičů EU a posílila se bezpečnost na evropských silnicích. 1.
Proč se navrhuje nový systém řidičských průkazů v Unii?
Evropská legislativa o řidičských průkazech má přímý dopad na téměř každého z nás, Evropanů. Odhadem 60 % populace Unie je držitelem platného řidičského průkazu, tj. asi 200 milionů občanů. Velký počet těchto Evropanů dělá výlety přes hranice v Unii ze soukromých nebo pracovních důvodů a každý rok se mnoho Evropanů a jejich rodin stěhuje do jiné země EU. V tomto kontextu je tedy paradoxní, že není ještě zcela dosaženo volného pohybu řidičů EU. Vzhledem k různým obdobím platnosti nebo pravidlům lékařských testů současný nedostatek harmonizace systémů řidičských oprávnění vedl k právní nejistotě pro mnoho Evropanů, kteří se stěhují do jiného členského státu. Aby se dosáhlo vnitřního trhu fungujícího na 100 %, cíle stanoveného Evropskou radou v tzv. Lisabonské agendě, je třeba akce v oblasti řidičských průkazů, aby byl konečně zajištěn volný pohyb držitelů řidičských průkazů. Dnes obíhá v členských státech více než 80 různých modelů řidičských průkazů s různými oprávněními a dobami platnosti. Stěží je tedy možné nějaké vynucování v oblasti řidičských průkazů. Dále řidičský průkaz nejen umožňuje přístup ke všem druhům vozidel, možná s významnou hmotností a rozměry, ale v mnoha zemích EU může být rovněž použit jako identifikační dokument pro otevření bankovního účtu nebo pro rezervaci letenky. Po teroristických útocích v USA z 11. září 2001 byl aspekt ochrany proti podvodům u řidičských průkazů definován jako hlavní důvod k obavám. V neposlední řadě mají pravidla pro řidičské průkazy určitě dopad na silniční bezpečnost. S více než 40 000 úmrtími na evropských silnicích každý rok Komise navrhuje využít pravidla pro řidičské průkazy na pomoc zvýšení bezpečnosti na evropských silnicích. 2.
Dosavadní legislativa řidičských průkazů v Unii
První část evropské legislativy ohledně řidičských průkazů se datuje do roku 1980. Směrnice Rady tehdy umožnila občanům EU stěhujícím se do jiného členského státu výměnu jejich řidičských průkazů bez skládání nových teoretických, praktických a lékařských zkoušek. Řidič ale musel vyměnit svůj průkaz během jednoho roku od usídlení se v novém členském státě. V r. 1991 nová směrnice ustanovila povinnou zásadu vzájemného uznávání a zrušila potřebu výměny průkazů. Nicméně v praxi uplatnění této zásady bránil fakt, že nebyly harmonizovány doby platnosti průkazů a periodicita lékařských prohlídek. Protože národní právní systémy ohledně řidičských průkazů v 18 členských státech Evropského hospodářského prostoru se i nadále v těchto bodech liší, právní nejistota pro občany, kteří se usídlili v jiném členském státě, spíše vzrostla, než aby se zmenšila.
3.
Cíle návrhů Komise 1. Snížení možností podvodů
Stažení papírového modelu řidičského průkazu Aby se omezily různé modely průkazů, které jsou v oběhu, a aby se zvýšila ochrana proti podvodu, papírové řidičské průkazy Společenství by měly být postupně vyřazeny. Komise navrhuje, aby byl jediný evropský model řidičských průkazů, který bude vydáván, typu „kreditní“ karty, jako je již vydávaný v některých zemích EU, což umožňuje větší ochranu proti padělání. Současné papírové řidičské průkazy nebudou vyměňovány, ale přestanou být vydávány od vstupu nové legislativy v platnost, což povede k postupnému vyřazování starých modelů. Zavedení nepovinných mikročipů Aby se ještě dále zvýšila ochrana proti podvodu, členské státy by mohly, pokud by chtěly, vložit do průkazů mikročip. Opakování informací vytištěných na kartě ještě jednou na mikročipu zvyšuje ochranu proti podvodu a zároveň zajišťuje ochranu dat. Samozřejmě bude respektována evropská legislativa o ochraně osobních údajů. Kromě toho použití mikročipu musí být omezeno na problémy spojené s řidičskými průkazy, jako je zaručení stažení průkazu po závažném přestupku, a mikročip nesmí být použit pro jiné účely. Zavedení povinného administrativního obnovování pro všechny nové průkazy Povinné a pravidelné administrativní obnovování řidičských průkazů by zajistilo, že všechny dokumenty v oběhu budou aktualizovány za použití nejmodernějších bezpečnostních znaků. Postupné snižování počtu modelů průkazů v oběhu usnadní prosazování, stejně tak větší podobnost držitele na fotografii v průkazu. Navrhuje se, aby všechny nové průkazy pro mopedy, motocykly, automobily, tříkolky a čtyřkolky měly maximální administrativní platnost na 10 let. Řidiči a jezdci nad 65 let věku by měli průkaz s maximální administrativní platností na 5 let. Navrhuje se, aby všechny nové řidičské průkazy pro nákladní automobily a autobusy měly maximální administrativní platnost na 5 let. Vzhledem k významu práv udělených takovými řidičskými průkazy by období platnosti těch již vydaných bylo od 65 let omezeno na 1 rok. Taková je již současná praxe ve většině členských států. Pravidlo by nemělo ovlivnit již získaná práva a bylo by aplikováno pouze na nové průkazy. Řidiči s průkazem vydaným před vstupem navrhované směrnice v platnost budou objektem těchto pravidel pouze, když jejich průkaz bude muset být obnoven nebo nahrazen v případě, že průkaz bude ztracen nebo odcizen. Mimo Evropskou unii Většina západních zemí omezuje platnost svých řidičských průkazů. V Japonsku řidiči musí obnovovat své průkazy každé tři roky a provádí se kontrola zraku. V USA a Kanadě řidiči musí obnovovat své průkazy každé 2 až 4 roky a průkazy nejsou uznávány mezi státy. 2. Zaručení volného pohybu občanů Toto nové pravidelné obnovování dokumentu by také odstranilo poslední zbývající překážky pro volný pohyb řidičů. Všechny nově vydané řidičské průkazy by měly mít stejnou administrativní platnost po celé Evropské unii. Všechny staré řidičské průkazy, které jsou ještě platné a v oběhu, by měly být uznávány bez omezení jejich platnosti nebo zavedení
1
lékařských kontrol. Právo řídit by mělo být jasně ustanoveno dokumentem samotným a tedy snadno uznávané držitelem, administrativními úřady a dozorčími úřady. Komise tedy navrhuje zrušit právo členských států uplatňovat své vlastní období platnosti na držitele průkazů vydaných jiným členským státem, kteří se usídlili na jejich území. Jejich průkazy zůstanou platné, jak je stanoveno na řidičském průkazu. Před vypršením si držitel bude muset obnovit řidičský průkaz tam, kde žije. Od tohoto data hostitelský členský stát uplatní nové administrativní období platnosti a může nařídit lékařskou kontrolu, je-li to požadováno po jejich vlastních občanech. Tato opatření konečně poskytnou nezbytnou právní jistotu pro držitele řidičského průkazu. Není to návrh na stažení všech existujících starých modelů řidičských průkazů. Musely by být vyměněny miliony řidičských průkazů, což je operace takového rozsahu, že by bylo obtížné to zvládnout, i kdyby se to rozložilo na období 5 až 10 let. Proto se navrhuje, aby omezení administrativní platnosti bylo aplikováno na řidičské průkazy vydané od data zavedení této směrnice. To povede k postupnému vyřazování starých modelů. Nicméně členské státy musí informovat Komisi o úrovni ochrany proti podvodům všech průkazů a rozhodnout o vyřazování starých modelů, kde je to nezbytné. Současné překážky pro svobodu pohybu řidičů V současnosti je princip vzájemného uznávání průkazů vydaných v členském státě brzděn národními opatřeními o platnosti průkazů a lékařských vyšetřeních. Občan EU, který se přestěhuje do jiného členského státu, musí projít lékařským vyšetřením nebo zjistí, že jeho průkaz vyprší jindy, než je uvedeno v jeho průkazu. V současnosti téměř všechny členské státy mají rozdílné režimy, pokud jde o lékařské prohlídky a období platnosti průkazů. To znamená, že prakticky žádný občan, který se normálně usídlí v jiném členském státě, neví, kdy jeho nebo její řidičský průkaz vyprší nebo neví, kdy má podstoupit lékařskou kontrolu předepsanou legislativou dané země. V některých členských státech jsou některé kategorie průkazů vydávány do konce života; v jiných průkazech musí být obnovovány v pravidelných intervalech nebo od určitého věku. Když se např. německý držitel průkazu přestěhuje do Nizozemska, bude mít dokument uvádějící, že oprávnění je platné do konce života. Nizozemsko uplatní svou legislativu o období platnosti a přinutí německého držitele průkazu vyměnit průkaz po 10 letech. Nebo když např. švédský držitel průkazu odejde žít do Španělska jako pensista, bude konfrontován se španělskou legislativou, která vyžaduje pravidelné lékařské kontroly a obnovování průkazů, místo čistě administrativního obnovování každých 10 let ve Švédsku. Tato situace vytváří právní nejistotu a nedostatek průhlednosti. To bylo vyjádřeno stížnostmi, které obdržela Komise od stovek občanů. Komise také navrhuje vyjasnění národních pravidel, kterými se řídí lékařské vyšetření: –
Pro řidiče těžkých nákladních vozidel a autobusů harmonizovat periodicitu těchto kontrol, které by musely být podstupovány při každém procesu obnovování;
–
Pro řidiče automobilů a jezdce na motocyklech by bylo ponecháno na členských státech, zda budou tato vyšetření provedena či ne, ale pouze v době obnovování.
Současná pravidla lékařských prohlídek v Unii Evropská legislativa prostřednictvím směrnice z r. 1991 stanoví minimální standardy fyzické a duševní způsobilosti k řízení, kterým musí všichni držitelé průkazů vyhovět v době získání
2
průkazu a poté. Ale většinou je uplatňování tohoto pravidla v současnosti ponecháno na členských státech. Pro řidiče automobilů a motocyklů Žádná lékařská prohlídka není uložena pro získání průkazu nebo poté. Lékařská prohlídka je předepsána pouze v případě pochybnosti o žadatelově schopnosti řídit. Národní pravidla se velice liší, lze identifikovat tři hlavní přístupy: –
žádná povinná lékařská prohlídka, jakmile držitel průkazu získal úvodní řidičské oprávnění;
–
povinná lékařská prohlídka po dosažení určitého věku a dále; nebo
–
povinná lékařská prohlídka v intervalu 5 nebo 10 let.
Pro řidiče autobusů a nákladních automobilů Směrnice požaduje periodické lékařské prohlídky. Intervaly mezi prohlídkami ale jsou ponechány na rozhodnutí členských států. V praxi všechny členské státy ukládají pravidelné lékařské prohlídky pro tuto skupinu řidičů, většinou v pětiletých intervalech. 3. Příspěvek ke zlepšení silniční bezpečnosti 1. Zavedení nové kategorie řidičských průkazů pro mopedy V Unii není dnes potřeba žádný průkaz pro mopedy. Ale čísla o nehodách ukazují velmi zvýšené riziko nehod, do kterých jsou zapleteni velmi mladí uživatelé silnic. V některých členských státech mají dovoleno řídit mopedy velmi mladí řidiči ve věku 14 let. Komise navrhuje zavedení nové kategorie harmonizovaného průkazu AM a povinné teoretické testy řízení pro lepší kontrolu této zranitelné skupiny silničních uživatelů a zvýšení jejich povědomí o požadavcích dopravy. Vyjasní to také situaci ohledně jezdců na mopedech překračujících hranice nebo pronajímajících si moped, když jsou na prázdninách. Věkový limit pro kategorii AM by byl 16 let. Ale Komise navrhuje, že členské státy mohou autorizovat přístup od 14 let věku, který by platil pouze na území státu. 2. Zavedení kritéria síla/hmotnost pro lehké motocykly (oprávnění kategorie A1) Lehké motocykly jsou dnes omezeny na 125 kubických centimetrů a 11 kW. Není uplatňováno žádné kritérium síla vůči hmotnosti. To by mohlo vést ke stále lehčím vozidlům, tedy dosažení stále rostoucího zrychlení a možností vysoké rychlosti. Komise navrhuje, aby pouze držitelé průkazu kategorie A1 mohli řídit lehké motocykly s kapacitou válců do 125 kubických centimetrů, se silou nepřekračující 11 kW a s poměrem síla/hmotnost do 0,1 kW/kg. Není navrhována změna věkového limitu pro kategorii A1, který může zůstat na 16 letech. Všechny členské státy musí zavést tuto kategorii průkazů, která existovala pouze v některých členských státech. 3. Posílení principu postupného přístupu k nejsilnějším motocyklům Současná legislativa umožňuje mnoha mladým jedincům bez praktických zkušeností jezdit na nejsilnější třídě motocyklů. Statistika nehod dokazuje, že riziko nehod u jezdců začátečníků těžkých motocyklů je vysoké zejména do 24 let věku. Je navíc nemožné kontrolovat, zda byly efektivně získány nějaké zkušenosti na slabých motocyklech. V zájmu
3
silniční bezpečnosti Komise tedy navrhuje zavedení nových kritérií vozidel, minimálního věku a přístupu. Nová kategorie A2 s novými technickými charakteristikami Současná kategorie A, která je rozdělena v současnosti na omezenou a neomezenou část bude rozdělena do dvou odlišných kategorií „A2“ a „A“. Pro kategorii A2 je zaveden dodatečný technický požadavek, aby se bylo možné vyhnout „snižování nastavení“ motocyklů. •
Kategorie A2: motocykly, s nebo bez přívěsného vozíku, se silou nepřekračující 35 kW, s poměrem síla/hmotnost nepřekračujícím 0,2 kW/kg a neodvozené z vozidla o více než dvojnásobné síle.
•
Kategorie A: motocykly s nebo bez přívěsného vozíku.
Nové minimální věkové hranice a pravidla přístupu Pro kategorii A2 Komise navrhuje stanovit minimální věk na 18 let, což je současná praxe pro tento druh motocyklů. Pro kategorii A Komise navrhuje –
Pro postupný přístup zvýšit ze dvou na tři roky zkušenosti, které musí žadatel získat na motocyklu kategorie A2. Řidič také nyní musí složit specifickou praktickou zkoušku. Když jsou splněny tyto dvě podmínky, bude moci řídit vozidlo kategorie A od věku 21 let. Praktický test bude omezen na řízení v provozu, bez manévrování a uplatnění požadavků technické kontroly. Pozornost bude zaměřena na řízení mimo městské oblasti a na vysokorychlostní silniční infrastruktuře.
–
Pro přímý přístup zvýšit minimální věkovou hranici ze současných 21 let na 24 let.
Nebezpečí a nedostatky současné legislativy o motocyklech Aby mohl řídit motocykly přesahující poměr síla/hmotnost 0,16 kW/kg nebo o síle 25 kW, musí mít řidič v současnosti buď 2 roky předchozích zkušeností na menším motocyklu nebo musí dosáhnout věku 21 let. Tedy v současné kategorii A pro motocykly byla vytvořena omezená a neomezená kategorie. Omezená kategorie A je tvořena mnoha motocykly se sníženým nastavením. V mnoha případech výrobci vyrábějí motocykly pro neomezenou kategorii A v rozmezí 300 cm3 až 1000 cm3, které jsou potom uměle omezeny, aby spadaly do omezené kategorie A. Toto tzv. „snižování nastavení“ někdy vede k výrobě motocyklů s charakteristikami, které nejsou konzistentní s omezenou silou. Navíc tyto motocykly mohou být také nedovoleně měněny před tím, než se na nich začne jezdit. Dále se řidiči mohou snadno vyhnout požadavku 2 let praktických řidičských zkušeností jednoduše tím, že počkají dva roky od získání průkazu kategorie „omezené A“: např. někteří žadatelé složí zkoušku v 18 letech, vůbec neřídí a pak si koupí těžký motocykl, když dosáhnou věku 20 let. Členské státy se mohou také vzdát požadavku předchozích řidičských zkušeností udělením přímého přístupu k neomezeným motocyklům ve věku 21 let. Téměř všechny členské státy umožňují přímý přístup. Tedy žadatelé mohou počkat, dokud nedosáhnou věku 21 let a v praxi tak mnozí činí, protože menší motocykly nejsou považovány za dostatečně atraktivní. 4
4. Nová pravidla pro přívěsy pro průkazy k řízení automobilů Komise navrhuje změnit z bezpečnostních důvodů současně pravidlo, podle kterého jednoduchý řidičský průkaz pro automobily kategorie B umožňuje řídit kombinaci vozidlo– přívěs do 3500 kg, když maximální povolená hmotnost přívěsu nepřekračuje hmotnost bez nákladu tažného vozidla. Komise navrhuje zavést čistý hmotnostní limit spíše než poměr tažné vozidlo/přívěs. Nový hmotnostní limit musí být v souladu s technickými požadavky na brzdné systémy přívěsů, v současnosti stanovenými na 750 kg. Komise tedy navrhuje, aby přívěsy s maximální povolenou hmotností překračující 750 kg mohly být řízeny pouze s oprávněním B+E. Jednoduchý řidičský průkaz pro automobily už nebude stačit. Bude se to uplatňovat pouze na držitele průkazů vydaných po vstupu této navrhované směrnice v platnost. Komise nenavrhuje zrušit věkové hranice pro řízení automobilů a kombinací automobil/přívěs. Ty by zůstaly na 18 letech. Ale pokud se týče automobilů, členské státy mohou povolit přístup ke kategorii B od 17 let s omezením na území státu, jak je tomu i dnes. Nedostatky současné legislativy u kombinací vozidlo/přívěs Současné pravidlo o poměru tažné vozidlo/přívěs vede k praktickým problémům: –
řidiči, kteří změní buď tažné vozidlo nebo přívěs, mohou být povinni složit dodatečnou zkoušku pro kategorii B+E;
–
některé kombinace vozidel překračující někdy 10 metrů délky mohou být v současné době řízeny s oprávněním kategorie B, i když vyžadují specifické schopnosti pro jejich bezpečné řízení. 5. Posílení principu postupného přístupu k nejsilnějším nákladním vozidlům a nákladním autům
Nové definice V zájmu bezpečnosti Komise navrhuje doplnit kategorie nákladních vozidel a nákladních aut tak, aby: -
odkazovaly na počet cestujících a ne na počet sedadel;
-
přinášely technické požadavky pro menší nákladní vozidla a autobusy v souladu s vozidly na trhu a učinily z nich povinnou kategorii v celé Unii.;
-
Kategorie C: motorová vozidla pro dopravu zboží, s maximální povolenou hmotností překračující 3500 kg a nepřepravující více než osm cestujících mimo řidiče. Mohou být kombinována s přívěsem do 750 kg.
•
Kategorie C1: to samé co kategorie C, ale pro motorová vozidla s maximální povolenou hmotností nepřekračující 6000 kg. Všechny členské státy by musely tuto kategorii zavést.
•
Kategorie D: motorová vozidla pro dopravu osob s kapacitou více než 8 cestujících kromě řidiče. Mohou být kombinována s přívěsem do 750 kg.
•
Kategorie D1: to samé co kategorie D, ale pro motorová vozidla s kapacitou do 16 osob kromě řidiče a s maximální délkou nepřekračující sedm metrů. Mohou být kombinována s přívěsem do 750 kg. Všechny členské státy by nyní musely tuto kategorii zavést.
5
Protože vozidla v nových povinných kategoriích C1 a D1 se budou lišit pouze v účelu (pro dopravu zboží nebo osob), ale ne v dovednostech a znalostech potřebných pro jejich řízení, Komise navrhuje, aby byla mezi těmito kategoriemi zavedena rovnocennost. Držitel oprávnění C1 by automaticky mohl řídit vozidla D1 a naopak při respektování požadavků na minimální věkovou hranici. Nedostatky současné legislativy pro nákladní auta a autobusy Kategorie pro menší nákladní vozidla a autobusy, C1 a D1, v současnosti neexistují v každém členském státě. Tyto podkategorie ale umožňují lepší rozlišení mezi největšími nákladními vozidly a autobusy většinou používanými pro komerční dopravu a menšími vozidly používanými pro jiné účely. Jejich technické charakteristiky je třeba doplnit. Držitel oprávnění C1 může řídit vozidlo od 3500 do 7000 kg. V tomto rozmezí jsou na trhu dva různé typy vozidel. Vozidla s hmotností menší než 6000 kg nejsou vybavena vzduchovými brzdami nebo systémy zavěšení a jsou obecně stavěna na rozšířeném podvozku pro vozidla B. Vozidla překračující 6000 kg jsou vybavena vzduchovými brzdami/systémy zavěšení a jsou tedy spíše jako malá nákladní vozidla a liší se strukturálně od dodávek pod 6000 kg. Existence dvou technicky velmi odlišných typů vozidel ve stejné kategorii řidičských průkazů vede k mnoha nečekaným dopadům. V první řadě, držitel průkazu je trénován a zkoušen na menším vozidle, i když je také oprávněn řídit větší vozidlo, které vyžaduje odlišné jízdní dovednosti. Za druhé, vozidla mezi 6000 kg a 7500 kg jsou odvozena od kategorie nákladních vozidel do 12 000 kg; jsou tedy snadno přetížitelná. Současné definice všech kategorií nákladních aut a autobusů odkazují na počet sedadel. To vede k situaci, kdy vozidlo jako autobus s převážně stojícími cestujícími a s pouze několika sedadly může být řízeno držitelem oprávnění kategorie B nebo D1, místo držitelem oprávnění kategorie D. Nová pravidla přístupu Komise navrhuje sladit výcvik, požadavky na minimální věkovou hranici a postupný přístup neprofesionálních řidičů s těmi pro profesionální řidiče, jak jsou stanoveny v nové směrnici 2003 o počáteční kvalifikaci a periodickém výcviku řidičů. Pro tyto řidiče byl stanoven postupný přístup. Stejné pravidlo bylo uplatněno pro profesionální a neprofesionální řidiče. Aby byl umožněn postupný přístup ke kategoriím C1, C, D1, D a jejich příslušným kategoriím s přívěsy: -
průkazy C1 by byly vydávány od 18 let, průkazy kategorie C od 21 let;
-
podobné rozlišení by bylo učiněno pro kategorie D1, které by byly průkazy vydávány od 21 let, zatímco průkazy pro kategorii D by mohly být vydávány pouze od 24 let. 6. Zkušební průkazy pro řidiče začátečníky
Komise navrhuje umožnit členským státům, budou-li chtít, omezit na tři roky administrativní platnost pro všechny řidičské průkazy vydané poprvé. Takto mohou být uplatněna specifická opatření pro řidiče začátečníky, aby mohli získat více zkušeností. 7. Zavedení minimálních požadavků na počáteční kvalifikaci a výcvik zkoušejících Nejsou žádné normy pro výcvik a vzdělání zkoušejících. V Unii se v současnosti velice liší. V některých členských státech nemají zkoušející téměř žádné specifické vzdělání nebo
6
dokonce ani nejsou držiteli průkazu pro kategorii, kterou zkoušejí. To není dále možné. Protože teoretické a praktické zkoušky byly harmonizovány podrobně, harmonizace minimálních požadavků na zkoušející by zajistila, že výsledky zkoušek jsou srovnatelné v EU. Pravidelný a odpovídající výcvik zkoušejících by měl také kladný vliv na silniční bezpečnost udržováním jejich dovedností a zkušeností ve stále rychleji se měnícím technickém prostředí. Komise tedy navrhuje stanovit základní podmínky pro vykonávání profese zkoušejícího a zavedení minimálních norem pro počáteční kvalifikaci stejně jako pravidelné doplňovací kurzy: -
zkoušející by měli vždy vlastnit platný průkaz pro kategorii, kterou zkoušejí. Museli by získat počáteční kvalifikaci a museli by se účastnit pravidelného výcviku.
-
Museli by být rozsáhle cvičeni v základních předmětech a museli by získat počáteční kvalifikaci, než by mohli začít zkoušet. Postupný přístup by byl povinný. Za prvé, zkoušející by zkoušel kandidáty pro kategorii B, což představuje 90 % všech zkoušek, a teprve po získání zkušeností při těchto zkouškách a po získání další kvalifikace pro další kategorie by směl zkoušet kandidáty v jiných kategoriích.
7
Přehled nového navrhovaného systému průkazů Kategorie AM
Obecné pravidlo 16 let
A1
16 let
A2
A A B1 B a B+E C1 a C1+E
Podmínky Teoretická zkouška
Výjimky 14 let – možné pouze na území státu
Teoretická a praktická zkouška 18 let Teoretická a praktická zkouška (žádná teorie, je-li držitelem průkazu kategorie A1) praktická 21 let pro postupný přístup, Omezená zkouška jsou-li minimálně 3 roky zkušeností na vozidle A2 24 let pro přímý přístup Teoretická a praktická zkouška 16 let Teoretická a praktická zkouška 18 let Teoretická a praktická zkouška 18 let Teoretická a praktická zkouška
C a C+E
21 let
D1 a D1+E
21 let
D a D+E
24 let
17 let pro B – pouze na území státu Pro profesionální řidiče jiná věková hranice a požadavky na výcvik, které je třeba splnit. Více informací viz směrnice 2003/59/ES1 Nižší věková Teoretická a praktická Totéž. hranice možná pro zkouška Teoretická a praktická profesionální řidiče viz požadavky ve směrnici zkouška Teoretická a praktická 2003/59/ES. zkouška
Název originálu: Driving licence: ensuring security, safety and free movement Zdroj: Internet, MEMO z 21.10.2003 http://europa.eu.int/comm/transport/home/drivinglicence/legislation/doc/2003_10_22_memo_ drivinglicence_en.pdf Překlad a korektura: ODIS
1
Úř. věst. č. L 226 z 10.9. 2003, s. 4 8
