Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut politologických studií
Bakalářská práce
Otázka evropské integrace v programatice KDU-ČSL a KDH v kontextu jejich ideologicko-politické orientace
Autorka: Karolína Šafránková Konzultant: PhDr. Petr Just PhD. Akademický rok: 2006/2007
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila pouze uvedené prameny a literaturu.
V Praze dne 20. července 2007
Karolína Šafránková
ii
Poděkování: Ráda bych poděkovala svému konzultantovi PhDr. Petru Justovi PhD. a doc. PhDr. Lubomíru Kopečkovi PhD. za věcné připomínky a podnětné návrhy.
iii
Obsah
Úvod ...................................................................................................................................... 1 1.
Rokkanova a Lipsetova teorie cleavages ................................................................... 4 1.1
Cleavages v postkomunistických systémech střední Evropy – český a slovenský
případ ................................................................................................................................ 7
2.
1.1.1 Cleavage církev – stát v české a slovenské společnosti................................. 10 1.1.1.1 Geneze křesťanské demokracie v českém prostředí ............................... 13 1.1.1.2 Geneze křesťanské demokracie ve slovenském prostředí ...................... 16 Beymeho koncepce ideologických rodin a Lewisova aplikace teorie na státy
středo - východní Evropy .................................................................................................. 19 2.2
3.
Programatika křesťanskodemokratických politických stran ................................. 22
2.2.1 Programatika křesťanské demokracie v českém prostředí............................. 26 2.2.2 Programatika křesťanské demokracie ve slovenském prostředí .................... 32 Europeizace politických stran................................................................................... 37 3.1
Typologie postojů politických stran k evropské integraci .................................... 39
3.1.1 Taggartovo a Szczerbiakovo vymezení euroskepticismu .............................. 39 3.1.2 Kopeckého a Muddova typologie postojů stran k evropské integraci ........... 41 3.1.3 Contiho a Verzichelliho typologie euroskepticismu a eurooptimismu .......... 44 3.2 Stanoviska křesťanské demokracie v českém a slovenském prostředí k evropské integraci a Evropské unii ................................................................................................. 47 3.2.1 KDU–ČSL a evropská integrace.................................................................... 48 3.2.2 KDH a evropská integrace ............................................................................. 57 3.3 „Evropská otázka“ jako nová štěpná linie? ........................................................... 64 Závěr ................................................................................................................................... 67 Shrnutí ................................................................................................................................ 70 Summary ............................................................................................................................. 71 Zdroje .................................................................................................................................. 73
iv
Seznam tabulek Tabulka 1. Kopeckého a Muddova typologie postoje politických stran k evropské integraci a Evropské unii .................................................................................................................... 43 Tabulka 2. Contiho a Verzichelliho typologie postojů politických stran k evropské integraci a Evropské unii ..................................................................................................... 46 Tabulka 3. Postoje KDU-ČSL a KDH k evropské integraci a Evropské unii ..................... 64
v
Úvod
Studium Evropské unie a dílčích aspektů evropské integrace nabývá stále na významu. V tomto směru předkládá politická věda poměrně široké spektrum témat, která reflektují vliv evropské politiky na národní systémy a celkově na chod jednotlivých členských i nečlenských států Evropské unie. Mezi jednu z oblastí výzkumu vlivu evropské integrace patří politické strany a jejich programová agenda. Strany ve svých programových dokumentech rozšiřují prostor pro „evropskou otázku“. Zaujímají stanoviska k jednotlivým tématům evropské integrace i k preferovanému stupni a charakteru jejího dosažení. Na základě postoje k Evropské unii a evropské integraci jsou politické strany klasifikovány na škále euroskepticismus – eurooptimismus. V tomto kontextu vyvstává otázka, zda politické strany stejné nebo velice podobné ideologickoprogramové orientace zastávají totožné pozice ve vztahu k evropské integraci, tedy zda obsazují tutéž kategorii postoje k evropské problematice. V návaznosti na Rokkanovu a Lipsetovu teorii cleavages se v politické vědě začalo diskutovat o profilaci možné nové štěpné linie, která by dělila společnost na základě postoje k evropské integraci a Evropské unii. Štěpení na bázi stanoviska k evropské problematice je prezentováno především na postoji politických stran. Vzhledem k aktuálnosti tématu formování možného cleavage „evropská otázka“ a jeho dopadu na národní politické systémy jsem problematiku postojů vybraných stran k evropské integraci a Evropské unii zvolila jako ústřední téma této práce. Prostřednictvím metody komparace, programové analýzy a aplikace vybraných teorií se pokusím přiblížit stanoviska dvou křesťanskodemokratických stran – Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové (KDU-ČSL) a Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) k evropské integraci a Evropské unii. Budu sledovat, zda se tato ideologicky blízká dvojice stran shoduje ve stanoviscích k dílčím aspektům integračního procesu i k evropské integraci jako takové. Pro studium ideologicko-politické podobnosti KDU-ČSL a KDH využiji Rokkanovu a Lipsetovu teorii cleavages,1 kterou budu aplikovat na české a slovenské prostředí. Zaměřím
se
zvláště
na
konfliktní
linii
1
církev
–
stát,
ze
které
se
obě
LIPSET, Seymour M., ROKKAN, Stein. Party Systems and Voter Alignments: Cross – National Perspective. New York – London: The Free Press and Collier – MacMillan Limited, 1967.
1
křesťanskodemokratické strany zrodily. Pokusím se tak ukázat, že KDU-ČSL a KDH vycházejí ze stejného štěpení, což může být považováno za jeden z předpokladů pro konstatování ideologické blízkosti stran. Rovněž zmíním možnost formování konfliktní linie „evropská otázka“. Teorie cleavages tvoří předpoklad pro aplikaci Beymeho koncepce ideologických rodin,
2
jejímž prostřednictvím budu českou a slovenskou křesťanskou demokracii
klasifikovat. Na základě aplikace teorie ideologických rodin a analýzy programů KDUČSL a KDH zařadím sledované strany do křesťanskodemokratické ideologické rodiny a poukáži na ideovou blízkost KDU-ČSL a KDH s Evropskou lidovou stranou, která představuje pro křesťanskodemokratické strany v evropském prostoru zastřešující organizaci a v jistém směru ji lze považovat za institucionalizaci ideologické rodiny křesťanských demokratů. V poslední části práce se budu věnovat europeizaci politických stran. Toto téma zahrnuje vliv evropské integrace na programovou složku a identitu národních politických stran. V návaznosti na zmíněné teorie, které nastínily ideologické směřování KDU-ČSL a KDH, přistoupím k analýze jejich postojů k evropské integraci a Evropské unii. Bude mě zajímat, zda se česká a slovenská křesťanská demokracie ve stanovisku k evropské problematice shodují, popř. zda se názorově rozcházejí. Cílem této práce je dokázat, že přestože česká a slovenská křesťanská demokracie reprezentovaná KDU-ČSL a KDH jsou si ideologicko-politicky blízké, tzn. vycházejí se stejného cleavage a náleží k téže ideologické rodině křesťanských demokratů, liší se postojem k evropské integraci. Pokud by měly být tyto strany zjednodušeně umístěny na škálu euroskepticismus – eurooptimismus, KDU-ČSL by zastávala eurooptimistické stanovisko, zatímco KDH by patřilo mezi euroskeptiky, kteří ale zcela neodmítají evropskou integraci. Rozdílnost v postoji KDU-ČSL a KDH k „evropské otázce“ spočívá v různém pohledu na dílčí problémy evropské politiky a na stupeň a charakter integrace. Záměrem práce je prostřednictvím teorie cleavages, koncepce ideologických rodin a aplikace typologií postojů politických stran k evropské integraci a Evropské unii dokázat, že i když KDU-ČSL a KDH představují ideologicko-politickou dvojici s podobnými názorovými východisky, téma evropské integrace tuto dvojici rozbíjí. Politické strany
2
BEYME, Klaus. Political Parties in Western Democracies. New York: St. Martin's Press, 1985.
2
stejné či podobné identity nemusí sdílet blízká stanoviska ke všem politickým problémům. „Evropská otázka“ je toho důkazem. Literatura k obecnému vymezení teorie cleavages, koncepce ideologických rodin, europeizace politických stran a k typologizaci jejich postojů je poměrně obsáhlá. Využiji především dnes již klasická díla jako je Rokkanova a Lipsetova kniha Party Systems and Voter Alignments: Cross – National Perspectives, Beymeho Political Parties in Western Democracies a práce, které prezentovaly typologie stanovisek politických stran k evropské problematice. V české politické vědě až na výjimky3 neexistuje originální klasifikace postojů politických stran k evropské politice. Proto využiji práce, které koncipovaly typologie stanovisek politických stran v obecné rovině a budu je aplikovat na sledované politické strany. V kontextu klasických teorií uplatním pro studium českých s slovenských podmínek hlavně díla brněnských politologů Lubomíra Kopečka, Víta Hlouška, Petra Fialy, Maxmiliána Strmisky a dalších, kteří se tématu cleavages, ideologických rodin a europeizace postkomunistických společností věnují poměrně detailně. Analýza pozic politických stran čerpá z programových dokumentů KDU-ČSL a KDH, zvláště z volebních programů. V jistém směru lze považovat za problém, že postoj KDU-ČSL a KDH k evropské integraci a Evropské unii je v dokumentech z první poloviny 90. let vymezen pouze v obecné rovině. Strany prezentují detailněji svoje stanoviska k dílčím aspektům evropské integrace v programech především až od konce 90. let. Vzhledem k tomu, že se KDU-ČSL a KDH nevyjadřují k jednotlivým otázkám evropské integrace ve stejně koncipovaném dokumentu, je obtížné nalézt podobný materiál o postojích stran k evropské integraci a Evropské unii, který by bylo vhodné prezentovat v přílohách. Názory českých a slovenských křesťanských demokratů na problematiku Evropské unie jsou obsaženy v množství dokumentů, jejichž primárním cílem není představení stanoviska k evropské integraci a Evropské unii, ale zviditelnění základních názorů na různé politiky.
3
Výjimkami jsou Jakub Dürr, Dan Marek a Pavel Šaradín (DÜRR, Jakub, MAREK, Dan, ŠARADÍN, Pavel. Europeizace české politické scény – politické strany a referendum o přistoupení k Evropské unii. Mezinárodní vztahy. 2004, roč. 39, č.1.) a dvojice Lubomír Kopeček a Jakub Šedo (KOPEČEK, Lubomír, ŠEDO, Jakub. Czech and Slovak Polical Parties and their Vision of European Integration. Středoevropské politické studie. jaro 2003, roč. 5, č. 5.)
3
1. Rokkanova a Lipsetova teorie cleavages
Při studiu politických stran a jejich vzniku se tradiční metody výzkumu opírají o zkoumání cleavages (konfliktních linií),4 z nichž politické strany vyrůstají. Rozlišením konfliktních linií ve společnosti se lze dobrat k začlenění jednotlivých politických subjektů do ideologických rodin. To znamená, že skrze teorii cleavages a prostřednictvím konceptu ideologických rodin identifikujeme politické strany na ideologické stupnici. Za klasickou práci, která zavedla koncept cleavages, je považována studie Steina Rokkana a Seymoura Martina Lipseta z roku 1967.5 Prostřednictvím analýzy historického vývoje západní společnosti konstatovali, že intenzivní a dlouhotrvající konfliktní linie se vykrystalizovaly v průběhu národní a průmyslové revoluce. Tyto revoluce rozdělily společnost dále funkčně a teritoriálně. Na základě funkční a teritoriální dimenze Rokkan a Lipset rozlišili konfliktní linie centrum – periferie, město – venkov, církev – stát, vlastníci - pracující. Průmyslová revoluce ve funkční dimenzi dala vzniknout štěpení vlastníci – pracující, teritoriální dimenze cleavage město – venkov. Národní revoluce vytvořila ve funkční dimenzi konfliktní linii církev – stát a v teritoriální dimenzi štěpení centrum – periferie.6 Takto Rokkan rámcově zobrazil zrod konfliktních linií na vývojové ose. Etablování cleavages v politických systémech mělo jisté historické mezníky, které Rokkan nazval kritickými zlomy (critical junctures). Prvním z nich byla reformace, jež zrodila cleavage centrum - periferie a morální/náboženské odmítnutí centrálního kultu. Národní revoluce jako druhý kritický zlom podnítila vznik konfliktní linie církev – sekulární stát. Třetím kritickým okamžikem
4
Termín „cleavages“ (do češtiny překládán jako „konfliktní linie“ (Fiala, Strmiska 1998), „štěpení“ (Říchová 2000), „rozštěpení“ (Novák 1997), „rozpor“ (Klíma 1998)) se v politické vědě ustálil v 60. letech 20. století. Cleavages znamená veškeré politické soupeření působící intenzivně a dlouhodobě. Společnost je na základě těchto štěpení rozdělena na různé segmenty, jejichž reprezentanty jsou politické strany. (HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 34.) Tato definice cleavages vychází z Rokkanova a Lipsetova vymezení konfliktních linií a dnes je v politické vědě považována za obecně akceptovanou. Vedle Rokkana a Lipseta prezentovala svoje odlišné pojetí cleavages řada dalších politických vědců. Např. J. Lane a S. Ersson definovali štěpení jako rozdíl mezi lidmi (jednotlivci, skupinami a organizacemi), který má tendenci přerůstat v konflikt. Cleavages vymezili jako širokou kategorii zahrnující štěpení v sociální struktuře, stranickém systému a na vládní úrovni. (KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 56.) 5 LIPSET, Seymour M., ROKKAN, Stein. Party Systems and Voter Alignments: Cross – National Perspective. New York – London: The Free Press and Collier – MacMillan Limited, 1967. 6 NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, s. 39 – 40.
4
byla průmyslová revoluce. Jejím vlivem se ve společnosti koncipovalo štěpení město venkov a vlastníci – pracující. Čtvrtý a poslední kritický zlom nastal s příchodem tzv. mezinárodní revoluce, kterou iniciovala bolševická revoluce v Rusku v roce 1917. Jejím působením
se
postupně
ustálilo
cleavage
komunismus
–
socialismus
a
pacifismus/neutralismus – přihlášení se k národu/ větší mezinárodní alianci.7 Poté, co objasnili kritické zlomy, tedy vlivy, které zapříčinily vznik těchto cleaveges, přišli s teorií o tzv. zamrznutí (freezing) politického systému. Tato koncepce měla ukázat, proč se tehdejší politické strany chovaly určitým způsobem, tzn. jak ovlivňovaly „zamrznuté“ konfliktní linie identitu politických stran. Jejich ideologie nebyla dílem jedné generace, ale postupně krystalizovala na základě štěpení, která dlouhodobě působila ve společnosti. Konfliktní linie po svém ustálení tzv. zamrzly a jako takové se uchovaly do konce 60. let 20. století. Svůj vliv ve společnosti uplatňovaly prostřednictvím politických stran, které z nich vyrostly.8 60. léta přinesla nový pohled na společnost. Revoltující mládež se začala vyčleňovat z tradičních sociálních struktur svých předků a dění ve společnosti se rovněž odrazilo i v politické sféře. Staré konfliktní linie tzv. rozmrzly (unfreezing hypothesis) a politické strany se začaly koncipovat v daleko složitějších podmínkách. Přitom v jednotlivých západoevropských zemích měl proces rozmrznutí a vytvoření nových politických subjektů zcela rozdílný průběh. Společenské změny na přelomu 60. a 70. let přinesly nové pojetí hodnot. Do popředí se dostaly tzv. postmateriální hodnoty v politickém a občanském slova smyslu. Nové hodnotové klima zapustilo ve společnosti hluboké kořeny a dalo vzniknout cleavage materiální – postmateriální hodnoty, které „fakticky přeťalo původní konfliktní linie. Řadě tradičních stran se podařilo v oslabené podobě spojit jak klasické materialistické, tak nové postmaterialistické hodnotové systémy.“9
7
Rokkan, Stein. Mass Politics. In: FLORA, Peter, KUHNLE, Stein, URWIN, Derek, et al. State Formation, Nation – Bulding. And Mass Politics in Europe. The Theory of Stein Rokkan. Oxford: Oxford University Press, 1999, s. 305. 8 LIPSET, Seymour M., ROKKAN, Stein. Party Systems and Voter Alignments: Cross – National Perspective. New York – London: The Free Press and Collier – MacMillan Limited, 1967, s. 54. 9 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 44.
5
Téma cleavages upoutalo pozornost mnoha jiných autorů.10 Politologická obec se soustředila na problémy, které s sebou štěpení společnosti nese a které nebyly reflektovány v klasické práci Rokkana a Lipseta.11 Uznání nové štěpné linie materiální – postmateriální hodnoty otevřelo pole pro diskuse o tom, zda je možné neustále rozšiřovat oblast štěpných linií o nová cleavages. Například Arend Lijphart představil v 80. letech studii, kde původní čtyři rokkanovské cleavages rozšířil o další tři, tedy jeho konečný výčet zahrnoval štěpení socioekonomické, náboženské, kulturně – etnické, urbálně – rurální, materialismus – postmaterialismus, cleavages reflektující podporu režimu a konfliktní linii odrážející odlišné směřování v zahraniční politice. Jako podmnožinu posledního cleavages je možné chápat rozpor v otázce evropské integrace.12 Současná reálná politika stran a hnutí ve vztahu k Evropské unii a stupni integrace dává podnět k debatám o možnosti uznání „evropské otázky“ jako nové štěpné linie.
10
Rokkan a Lipset sice představili dnes již klasickou teorii cleavages, nicméně paralelně k této teorii vznikla řada dalších koncepcí cleavages. Jejich autoři rozlišovali jiné konfliktní linie než jaké vymezili Rokkan a Lipset. Např. D. Rae a M. Taylor stanovili tři typy štěpení: 1) popisné neboli „znakové“ (rasa nebo kasta), 2) postojové neboli názorové (ideologie nebo preference) a 3) behaviorální neboli akční (zjištěné z hlasování nebo členství v organizaci). Jinou typologii konfliktů představil S. Flanagan. Mezi cleavages se podle něho řadí 1) segmentační štěpení (rasové, jazykové nebo náboženské rozdíly), 2) kulturní štěpení (mladý – starý, městský – venkovský, tradiční – moderní, autoritářský – svobodomyslný) a 3) ekonomicko – funkční štěpení (rozdíly v třídním a společenském postavení). H. Daaler rozlišil cleavages na základě faktorů, kterými jsou 1) sektorální zájem (strany reprezentující sektory průmyslu, obchodu, zemědělství), 2) náboženství (modernisté, katolíci, protestanti, klerikálové, antiklerikálové, anglikáni a nonkonformisté), 3) geografické štěpení (město – venkov, centrum – periferie), 4) národnost nebo nacionalismus (etnické strany a národnostní hnutí) a 5) režim (reformní strany, revoluční strany a kontrarevoluční strany. J. Lane a S. Ersson vymezili čtyři cleavages – 1) náboženské, 2) etnické, 3) třídní, 4) regionální. (KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 56 - 57.) 11 Diskutovali např. o otázce křížících se štěpných linií a jejich vlivu na posilování politické a společenské polarizace, popř. na rozhodování voliče a jeho loajalitu politické straně. Tomuto problému se věnoval např. H. Daalder a A. Lijphart. (HLOUŠEK, Vít. Koncept konfliktních linií v západní politické vědě a jeho proměny. Politologický časopis. 2002, roč. 9, č. 4, s. 402.) 12 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 46.
6
1.1
Cleavages v postkomunistických systémech střední Evropy – český a slovenský případ
Rokkan a Lipset vypracovali svoji teorii cleavages na základě pozorování západoevropských společností. Ve středovýchodní Evropě, tedy v bývalém východním bloku, šel však historický vývoj jinou cestou. Koncept cleavages vychází z předpokladu, že se jednotlivá štěpení v západní Evropě vyvíjela kontinuálně a zapouštěla kořeny ve společnosti. V sovětské sféře vlivu tomu ale bylo jinak. Jednotlivá štěpení, která se dlouhodobě historicky formovala a začala ovlivňovat politický život společnosti, byla přeťata nástupem komunistického režimu. Komunismus nejen přerušil kontinuitu původních cleavages, ale naopak přinesl i nová štěpení. Postkomunistické státy počátkem 90. let stály před formováním a reformováním stávajících štěpení, respektive před obnovou štěpení přerušených komunistickým režimem. Politologové řešili počátkem 90. let problém, jak přistupovat ke cleavages v postkomunistických zemích, tedy zda je možné přenést známé štěpné linie ze západní Evropy na státy bývalého východního bloku, nebo zda by měli aplikaci přístupu západoevropského cleavages na středovýchodní realitu odmítnout.13 Brněnští politologové Vít Hloušek a Lubomír Kopeček označují změny v souvislosti s přechodem postkomunistických společností k demokracii jako tzv. konfliktní linii transformace.14 Po pádu komunistického režimu v zemích bývalého sovětského bloku se politika soustředila na vyrovnání se s komunistickou minulostí. Formovala se tak konfliktní linie
13
M. Roskin radikálně odmítá aplikaci klasických rokkanovských cleavages na postkomunistické společnosti. Naopak D. – L. Seiler a spolu s ním český politolog M. Novák zastávají názor, že se v zemích střední Evropy formují stejná štěpení jako v západní Evropě, ale je otázkou času, kdy se projeví. Došli k závěru, že se v nejrozvinutějších státech střední Evropy – Polsku, Maďarsku, Slovinku a České republice ještě před nástupem komunistického režimu vytvořily zárodky konfliktních linií jako v západní Evropě. Tato předkomunistická štěpení režim pouze zmrazil a po jeho pádu se konfliktní linie obnovují. Podle Nováka byl komunistický režim pouze slupkou, pod kterou se skrýval sociální, kulturní, náboženský a národní život bez úhony. (NOVÁK, Miroslav. Utváření stranického systému v českých zemích. Analýza dosavadních trendů a výhledů do budoucna. Politologický časopis. 1999, roč. 6, č. 2, s. 135.) V ostatních postkomunistických státech však původní zárodky štěpení podobných západoevropským neexistovaly, proto současné cleavages nejsou restituovanými štěpeními z předkomunistické éry. Uprostřed mezi Roskinovým a Steinerovým přístupem stojí koncepce R. Herbuta, která počítá s tzv. segmentovanými společnostmi v postkomunistické středovýchodní Evropě. Existuje zde mnoho štěpných linií, ty se ale díky homogenizačním tendencím komunistického režimu nemohly plně rozvinout. Cleavages v tomto smyslu jsou teprve ve stavu nepříliš rozvinuté institucionalizace. (HLOUŠEK, Vít. Konfliktní linie v „postkomunistických“ systémech politických stran. Politologický časopis. 2000, roč. 8, č. 4, s. 74.) Ve stejné podobě se pokusil aplikovat rokkanovský západoevropský model např. Klaus von Beyme. 14 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 48.
7
mezi komunistickým režimem a jeho opozicí. Toto cleavage bylo počáteční a základní štěpnou linií a obsahovalo v sobě zárodky dalších štěpení, která z něho vyrostla. Štěpení o podobu režimu zpravidla nepřežilo první svobodné volby. Jak dlouho se tato linie uchovala,
záleželo
na
tzv.
procesu
„sociáldemokratizace“.15
Ve
státech,
kde
„sociáldemokratizace“ proběhla rychle, byl otevřen prostor pro formování dalších štěpných linií. Naopak tam, kde se komunistická strana v sociální demokracii transformovala pomalu, popř. vůbec, spor o podobu režimu působil déle. Mnohdy tato konfliktní linie komunismus - antikomunismus existuje v některých postkomunistických zemích dodnes v určité reziduální podobě. Z linie komunistický režim - antirežimní opozice vzešla další dvě důležitá štěpení. Jednalo se o socioekonomickou linii transformace, která v sobě zahrnovala tradiční západoevropské cleavage vlastníci – pracující, a nacionalistickou konfliktní linii transformace, která odrážela cleavage centrum – periferie.16 Obecně tak platí, že socioekonomická konfliktní linie se začala přibližovat rokkanovskému cleavage vlastníci – pracující u těch transformujících se států, které úspěšně přešly od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství. Proces institucionalizace
linie
vlastníci
–
pracující
v západoevropské
podobě
není
v postkomunistických státech ještě u konce.17 V západní Evropě je socioekonomické cleavage jedním z hlavních štěpení. Tato konfliktní linie proto zaujímá dominantní postavení v zemích postkomunistického světa, které nejhlouběji a relativně nejúspěšněji provedly ekonomickou transformaci a demokratizaci společnosti. Do této kategorie spadá i Česká republika. Naopak na Slovensku převládala dlouho vedle socioekonomického štěpení linie nacionalistická.18 Politologové Hloušek a Kopeček došli k závěru, že stranické systémy, v nichž jako hlavní
převažuje
socioekonomická
konfliktní
linie
transformace,
jsou
svými
charakteristikami bližší stranickým systémům západní Evropy, než je tomu v případě systémů, v nichž převažuje nacionalistická konfliktní linie transformace. „Stranické
15
Proces „sociáldemokratizace“ znamená přechod komunistické strany v zemích bývalého východního bloku na ideologicko-politické pozice sociální demokracie. Tato transformace komunistické ideologie se odráží v programových dokumentech, v projevech a rétorice čelních představitelů strany. 16 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 49. 17 HLOUŠEK, Vít. Konfliktní linie v „postkomunistických“ systémech politických stran. Politologický časopis. 2000, roč. 8, č. 4, s. 378. 18 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 50.
8
spektrum v zemích s převažující socioekonomickou konfliktní linií transformace se v podstatě koncentruje kolem osy levice - pravice. Dá se předpokládat, že v takových stranických systémech bude ideologická profilace jednotlivých stran – článků tohoto systému – “standardnější” ve smyslu blízkosti klasickým západním modelům.“19 Socioekonomická a nacionalistická cleavages na rozdíl od dalších dvou základních rokkanovských konfliktních linií (církev – stát, město – venkov) se v éře transformace projevily ve všech postkomunistických společnostech. Poslední dvě zmiňovaná štěpení upadla na významu v důsledku působení sekularizace a urbanizace komunistického režimu. Po nastíněném vývoji konfliktních linií v období transformace dominuje v současné době v české a slovenské společnosti socioekonomické cleavage, které se blíží západoevropskému pojetí štěpení vlastníci – pracující. Určitou dobu hrála v českém prostředí roli nacionalistická konfliktní linie, která ale ztratila na síle s úpadkem moravistického hnutí.20 Na Slovensku bylo nacionalistické štěpení v 90. letech 20. století výraznější. Souviselo s existencí sporu o žádoucí podobu státu. Postupně však začalo ztrácet na významu, když se dostalo do stínu revitalizovaného sporu o podobu režimu, nazývaného cleavage mečiarismus – antimečiarismus. Konfliktní linie město – venkov nesehrála v obou státech výraznější roli. Naproti tomu cleavage církev – stát zaujímá poměrně významné postavení. V České republice není tato konfliktní linie tak silná jako na Slovensku, kde její význam ještě vzrostl po volbách 2002.21 Vedle těchto cleavages se v na české a slovenské politické scéně začaly projevovat nové spory. Jedním z nich je v České
19
HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní linie v současné české a slovenské politice: mezi stabilitou a změnou. Working paper č. 10, Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005, s. 8. 20 Po listopadové revoluci se na Moravě objevilo několik stran, popř. hnutí, které usilovaly o politizaci, respektive uznání moravské (popř. slezské) otázky pro připravovanou teritoriálně – administrativní reformu státu. Díky zmíněné společné charakteristice moravských stran se v tomto kontextu souhrnně hovořilo o moravistickém hnutí. Výraznějšího politického vlivu nedosáhlo nikdy, přesto viditelněji se projevovalo v první polovině devadesátých let. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. Díl: Období 1938 – 2004. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 1436.) 21 Poté, co na Slovensku upadl význam cleavage mečiarismus – antimečiarismus, jenž dominoval slovenské politice po celá 90. léta a znamenal konflikt o podobu režimu, nastoupila po volbách 2002 nová témata k politické diskusi. Krátce po volbách 2002 propukl mezi stranami vládní koalice, křesťanskodemokratickým a konzervativním Křesťanskodemokratickým hnutím (KDH) a liberální Aliancí nového občana (ANO) spor ohledně povolení, respektive zákazu interrupcí. Dalším konfliktem mezi stranami, do kterého se rovněž zapojily i ostatní slovenské politické formace, byla debata o registrovaném partnerství a problematika rozvodů. Vyhraněné postoje k těmto morálně etickým otázkám, které byly prezentovány často optikou náboženského, respektive liberálního přesvědčení, znovu nastartovaly cleavage církev – stát. (HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní linie v současné české a slovenské politice: mezi stabilitou a změnou. Working paper č. 10, Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005, s. 22.)
9
republice štěpení materialismus – postmaterialismus.22 Další konflikt zřetelný v obou státech je otázka evropské integrace, tedy rozdílné názory na pojetí, hloubku a intenzitu evropského integračního procesu, a v tomto kontextu pojetí národního státu.23 Dominantním sporem je tedy v současnosti v České republice a na Slovenku socioekonomická konfliktní linie a cleavage církev – stát, přičemž v českém prostředí je druhé štěpení slabé, zatímco na Slovensku představuje jednu za dvou hlavních konfliktních linií.
1.1.1
Cleavage církev – stát v české a slovenské společnosti
Křesťanskodemokratické strany, které jsou předmětem této práce, se formovaly na základě cleavage církev – stát. Tato konfliktní linie se koncipovala po staletí z náboženských střetů v Evropě. Významným mezníkem se stala francouzská revoluce a její myšlenka sekularizace. Křesťanská ideologie se tak musela poprvé vyrovnávat s problémem postavení státu a jeho výrazné role ve společnosti. Osvícenství, negativní sociální důsledky průmyslové revoluce a postupný rozmach liberálního hospodářství prohloubily spor mezi světskou a duchovní mocí a položily tak základy pro formování štěpné linie církev – stát. Náboženská konfliktní linie však zahrnula nejen cleavage církev – stát, ale také konflikt mezi jednotlivými církvemi, který souvisí s evropskou reformací.24 Vlivem změn, které otřásly postavením církve ve společnosti, se zrodila institucionalizovaná podoba konfliktní linie církev – stát, křesťanská demokracie. Devatenácté století přineslo řadu křesťansky orientovaných politických spolků a sdružení, které měly obhajovat pozice církve. „Významnější roli v zakládání křesťanských stran sehrála katolická církev díky své lepší organizaci, nadnárodnímu charakteru a propracované sociální doktríně.“25 Odůvodnění významnější úlohy katolické církve při
22
Produktem štěpení materialismus – postmaterialismus je v českém prostředí např. Strana zelených. K formování možné nové konfliktní linie, která má základ v přístupu k evropské integraci a Evropské unii, se vrátím v poslední kapitole práce. 24 Co se týče rozložení sil jednotlivých křesťanských proudů, tak v jižní Evropě dominovalo římskokatolické náboženství, ve střední Evropě byl katolicismus a protestantismus víceméně v rovnováze a v severní Evropě dominoval protestantismus.( KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 75.) 25 KOPEČEK, Lubomír. Aplikace Rokkanovské teorie cleavages na české politické strany na počátku éry masové politiky. Středoevropské politické studie. jaro – léto 2002, roč. 4, č. 2 – 3, s. 3. 23
10
zakládání politických stran přinesly empirické výzkumy. Bylo zjištěno, že země s významnou katolickou populací dosahují vysokého stupně náboženského vědomí. V katolických státech, nebo v zemích, kde je koncentrovaná silná katolická menšina, se pravděpodobněji vyskytuje náboženské štěpení v podobě politických stran, než je tomu v protestantských státech.26 První konfesně, a to katolicky organizovaná politická strana Zentrum byla založena v Německu na podzim 1870.27 Před rokem 1945 byly v kontinentální Evropě křesťanskodemokratické myšlenky prezentovány jak katolickým, tak protestantským náboženstvím. Nejvíce politických stran však vzniklo na bázi katolicismu. Katolické strany byly úspěšné především v nábožensky smíšených regionech, kde katolická církev horlivěji usilovala o zapojení obyvatel do svých struktur, a v zemích s ostrým střetem církev – stát.28 Protestantské politické strany nedosáhly takového postavení jako strany katolické. Význam protestantských stran byl spíše okrajový. V severní Evropě se dokonce ustavily v podstatě až po roce 1945 jako výraz obrany proti sekularizačním tendencím.29 Po druhé světové válce se situace vlivem zkušenosti z válečných zážitků a hrůz totalitního režimu změnila. Křesťanskodemokratické formace zaznamenaly největší rozmach a jejich preference neustále vzrůstaly. Podařilo se jim překročit hranice konfesního politického uskupení a v mnoha státech se transformovaly v masovou stranu, tzv. catch all party.30
26
KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická . Habilitační práce, 82. 27 Strana Zentrum nevznikla na „zelené louce“, ale měla svůj základ v katolickém klubu a později v katolické parlamentní skupině pruského parlamentu ještě před vypuknutím prusko – rakouské války v roce 1866. (KAISER, Wolfram, WOHNOUT, Helmut, et al. Political Catholicism in Europe 1918 – 45, Vol. 1, London – New York: Routledge, 2004, s. 47.) 28 Vyostření konfliktu církev – stát probíhalo především v katolických zemích. Protestantské církve většinou vznikaly jako státu loajální organizace, zatímco katolicismus se státem soupeřil o vliv nad prakticky všemi oblastmi života obyvatel, zvláště nad vzděláním. Katolická církev svoji loajalitu často nevyjadřovala státu, v rámci něhož působila, ale nadnárodnímu katolickému centru, Vatikánu. (KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 75 - 76.) 29 KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 85. 30 „Catch-all party“ neboli „strana pro všechny“ či „všelidová strana“ má podle O. Kirchheimera za funkci integrovat veškeré politicko názorové skupiny včetně těch, které nebyly dříve zahrnuty do oficiální politické společnosti, a vytvořit z nich plnoprávné a rovnoprávné účastníky politického procesu. „Všelidové strany“ vznikly po 2. světové válce transformací stran mas. „Evropské strany pro všechny se rozšiřují v době dezideologizace, která mocně přispívá k jejich rozmachu.“ (NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, s. 33.) Paralelní teorii ke konceptu cleavages, koncepci tzv. sociálně morálních milieu, vytvořil nizozemský historik D. Kruijt a rozpracoval ji německý sociolog M. Rainer. Teorie staví na existenci nábožensky nebo společensky oddělených subkultur, které na základě konfliktu církev – stát produkují křesťanskodemokratické politické strany. V řadě evropských států došlo k oslabení tohoto cleavage, nicméně sociálně morální milieu se zachovalo, takže se křesťanskodemokratické strany přizpůsobily novým
11
Od 60. letech se v různé intenzitě projevuje v některých státech západní Evropy oslabení konfliktu církev – stát, jehož vlivem došlo v těchto západoevropských zemích k rozrušení tradičních venkovských společenstev. V tomto kontextu se křesťanská demokracie dostala na některých územích západní Evropy do krize. Dominanci si ale nadále udržel katolický proud křesťanskodemokratických stran, popř. strany zahrnující oba směry křesťanskodemokratického vyznání, protože i u nich se navazuje především na katolickou minulost.31 Pádem komunistického režimu ve středovýchodní Evropě se otevřel prostor pro formování staronových křesťanskodemokratických stran v tomto prostoru. Ve všech postkomunistických zemích se počátkem 90. let zformovaly křesťanskodemokratické nebo křesťanskonacionální politické strany. Některé z nich vznikaly tzv. „na zelené louce“, tzn. jako zcela nové strany, jiné navázaly na dědictví historických politických stran, jejichž činnost byla přerušena komunistickým režimem, popř. kontinuálně přešly z podzemního hnutí do nově vytvořeného pluralitního demokratického politického prostoru.32 Obnova křesťanskodemokratických uskupení v postkomunistické Evropě v 90. letech vyzývala ke komparaci s restaurací stran křesťanskodemokratického typu v poválečné západní Evropě. Situace postkomunistických křesťanských demokracií však byla komplikovanější, proto pro ně nebylo snadné vyprofilovat se jako hlavní síla pravého středu. Křesťanskodemokratické strany ve čtyřicátých letech měly vlivem válečné zkušenosti výhodu v politické legitimaci a volební mobilizaci. Důležitým aspektem, který zajistil jejich dominantní postavení v poválečných politických systémech západní Evropy, byla ostrakizace pravicových subjektů, jež se zkompromitovaly ve válce. Naopak v postkomunistickém světě vyrostla hned po revoluci řada konzervativních a liberálních
podmínkám a staly se stranami masovými, které se ve svém programu zaměřily také na jiné otázky než problematiku náboženství. Naopak v některých zemích západní Evropy i přes jejich vysokou religiozitu se konfliktní linie církev - stát nevyostřila, žádná ze stran se nevyhranila antiklerikálně, a proto bylo pro politický systém rozhodující jiné štěpení. (Fiala, Petr. Identita křesťanských stran. In: FIALA, Petr, et al. Křesťanské alternativy v politice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997, s. 80.) 31 KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 87. 32 V následujících dvou kapitolách přiblížím okolnosti vzniku dvou hlavních křesťanskodemokratických stran v České republice a na Slovensku. Na tomto místě je však třeba poznamenat, že zatímco slovenská křesťanskodemokratická strana je produktem jedné z nastíněných možností, hlavní křesťanskodemokratická politická formace v České republice vznikla zcela jiným způsobem a to částečnou návazností na historickou politickou stranu. (FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Spřízněny volbou? Křesťansko – demokratické a křesťansko – nacionální strany v postkomunistických pluralismech. Politologický časopis. 2001, roč. 8, č. 3, s. 280 - 281.)
12
konkurentů formujících se křesťanskodemokratických stran.33 Křesťanské demokracie v postkomunistickém světě si musely svoji pozici v politickém systému vydobýt. Na závěr je třeba konstatovat, že se moderní křesťanskodemokratické strany jak v západní Evropě, tak v postkomunistickém prostoru, podstatně odlišují od původních křesťanskodemokratických politických stran vznikajících v 19. století. „V současné době již mnohé konflikty, které stály u zrodu těchto stran, se většinou pozitivně vyřešily a pozbyly na aktuálnosti. Tyto strany se už nestaví do opozice vůči státu. Zpravidla se řadí mezi
hlavní
centristicko-pravicové
strany
a
v některých
případech
splývají
s konzervativním typem stran. To, co je dnes odlišuje, je samozřejmě jejich důraz na aktuální náboženské problémy (obrana tradičních hodnot) přerůstající v politický konflikt.“34
1.1.1.1 Geneze křesťanské demokracie v českém prostředí
V českých zemích se subjekty křesťanskodemokratické orientace formovaly nejdříve v rámci rakousko–uherského politického prostoru. Rakouská monarchie pod vládou Habsburků byla pevně spjata s katolicismem. Proto české národní obrození, které bylo v podstatě snahou odprostit se od nadvlády Habsburků, směřovalo proti politickému a společenskému vlivu církve. Katolíci v českých zemích se tak dostali do izolovaného postavení, přestože matrikově byl jejich počet za dob Rakousko–Uherska vysoký. Jakési antirakouské tendence se projevily ihned po vzniku samostatného Československa. Již v prvních měsících nového státu vystoupila z katolických matrik řada obyvatelstva, aby tím deklarovala odtržení se od rakouské nadvlády.35 Křesťansky orientovaná uskupení katolické konfese se ustavovala v českém prostředí už v 90. letech 19. století, do vzniku samostatného státu však prakticky nedošlo k vytvoření křesťanskodemokratické politické strany s působností na celém území českých zemí.
33
FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Spřízněny volbou? Křesťansko – demokratické a křesťansko – nacionální strany v postkomunistických pluralismech. Politologický časopis. 2001, roč. 8, č. 3, s. 282 – 283. 34 KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 88. 35 Katolickou církev opustil milion a tři čtvrtě dřívějších věřících. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. I. Díl: Období 1861 – 1938. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 655.)
13
V roce 1918, kdy v důsledku odlivu obyvatel ze seznamů věřících katolického vyznání hrozil téměř zánik katolické církve v Československu, vzešla z katolických kruhů snaha vytvořit jednu křesťanskodemokratickou stranu pro celé české země.36 Touto stranou se stala Československá strana lidová (ČSL), která vznikla krátce po vyhlášení Československa spojením několika křesťanskodemokratických formací dříve působících izolovaně v české a moravské oblasti.37 Do čela ČSL byl zvolen zkušený politik Jan Šrámek. Díky jeho strategii „být vždy při tom“ a jeho politickému působení se ČSL stala součástí mnoha vládních koalic za první československé republiky a díky přerušení přímé vazby na katolickou hierarchii dokázala spolupracovat i se sekulárními stranami. ČSL se zrodila na základě cleavage církev – stát jako dominantní konfliktní linie, přičemž reprezentovala katolickou konfesi. Vedlejšími štěpeními, která se podílela na formování ČSL, byly centrum – periferie, kde se ČSL vyprofilovala jako centralistická strana, a spor město – venkov, v němž ČSL zastupovala venkov.38 Druhá republika, nacistická okupace a třetí republika přinesly omezení politického a stranického života. Katolický tábor sice zůstal v jistém ohledu zachován,39 nicméně rok 1948 přinesl další zásahy do demokratické struktury společnosti. Komunistický režim deformoval veškerá dřívější cleavages a přestože formálně v rámci Národní fronty40 zachoval pluralitu politických stran, jejich působení bylo omezené. ČSL nebyla sice zrušena, ale stanula pod dohledem komunistické moci. Konfliktní linii církev - stát, stejně
36
BALÍK, Stanislav – HLOUŠEK, Vít – HOLZER Jan – ŠEDO, Jakub. Politický systém českých zemí 1848 – 1989. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 70. 37 V září 1918 se sjednotily nejdříve křesťanskonárodní a křesťanskosociální strana na Moravě do tzv. Moravsko-slezské strany lidové, v jejímž čele stanul dosavadní předseda křesťanskosociální strany Jan Šrámek. Tyto strany pak byly sloučeny s českými katolickými stranami v lednu 1919 do ČSL. Na Slovensku zřídila ČSL v roce 1927 zemskou organizaci zvanou Československá strana ľudová. ČSL rozšířila svoji působnost i na Podkarpatskou Rus, kde se k ní volně přičlenila zdejší Křesťansko-lidová strana Podkarpatské Rusi. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. I. Díl: Období 1861 – 1938. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 655 – 656.) 38 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 87. 39 Za druhé republiky nebyl katolický tábor zlikvidován, přestože ČSL byla jako celek spojena s vládní Stranou národní jednoty. Tento akt však prohloubil spory uvnitř ČSL, které trvaly od první republiky. ČSL nebyla ideologicko-politicky jednotná, neboť byla eskalovaným konfliktem rozštěpena na dvě křídla – „moravskou“ frakci v čele s předsedou J. Šrámkem a konzervativní křídlo předsedy české sekce strany B. Staška. (BALÍK, Stanislav – HLOUŠEK, Vít – HOLZER Jan – ŠEDO, Jakub. Politický systém českých zemí 1848 – 1989. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 93.) 40 ČSL vstoupila již v roce 1945 do uskupení zvané Národní fronta, které sdružovalo veškeré povolené politické strany v poválečném Československu. Postupně v Národní frontě sílila moc Komunistické strany, která ji po únoru 1948 fakticky ovládla stejně jako veškerý společensko politický život. (ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999, s. 277.)
14
jako další předkomunistické cleavages, se komunistický režim pokoušel zlikvidovat eliminací protivníka. Po sametové revoluci v roce 1989 se postupně začaly obnovovat konfliktní linie přerušené
komunistickým
režimem.
Po
iniciačním
cleavage
komunismus
–
antikomunismus potvrdily volby v roce 1990 existenci zárodků nových obnovených štěpení, mezi které patřilo také církev – stát.41 Na základě této linie se vyprofilovaly především dvě křesťanskodemokratické formace42 – ČSL, která později přejala značku „KDU“ (Křesťanská a demokratická unie) a přejmenovala se na KDU–ČSL,43 a Křesťanskodemokratická strana (KDS).44
41
FIALA, Petr, HERBUT, Ryszard, et al. Středoevropanské systémy politických stran. Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003, s. 19 – 20. 42 V jistém smyslu se dá hovořit o 3 stranách formovaných na bázi štěpení církev – stát. Kromě zmiňované KDU-ČSL a KDS patřila do této skupiny stran také Křesťanskosociální unie (KSU). KSU vytvořili někteří bývalí členové KDU-ČSL a po volbách 1992 do ní vstoupilo téměř celé Bartoníčkovo křídlo lidové strany, jež nesouhlasilo s vývojem v KDU-ČSL a ostrakizací bývalého předsedy J. Bartoníčka za spolupráci s StB. (PŠEJA, Pavel. Stranický systém České republiky. Politické strany a jejich vývoj 1989 – 1998. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, s. 117 – 118.) 43 ČSL se po listopadové revoluci snažila získat kredit akceptované strany a smýt stigma spolupráce s Komunistickou stranou v rámci Národní fronty. Nové vedení strany rozhodlo o účasti strany v předvolební koalici zvané Křesťanská a demokratická unie, kterou kromě ČSL tvořily strany – Křesťanskodemokratická strana (KDS), Svobodná rolnická strana, Křesťanskodemokratické hnutí, Masarykovo demokratické hnutí, Sdružení československých podnikatelů, Moravské občanské hnutí, Svaz vojáků z povolání, PTP – Svaz černých baronů a Klub seniorů ČSL. (PŠEJA, Pavel. Stranický systém České republiky. Politické strany a jejich vývoj 1989 – 1998. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, s. 186.) V roce 1991 ČSL nechalo zaregistrovat politické hnutí s názvem Křesťanská a demokratická unie, jež neslo stejné jméno jako volební koalice z roku 1990. ČSL chtěla integrovat do jednoho politického subjektu pod svým vedením veškeré skupiny křesťanské orientace. Na 6.sjezdu ČSL na přelomu března a dubna 1992 bylo rozhodnuto o vzniku strany KDU-ČSL jako právní nástupkyně KDU, která zároveň slíbila zachovat její právní kontinuitu. Subjekt se měl profilovat jako moderní křesťanskodemokratická strana západoevropského typu. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. Díl: Období 1938 – 2004. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 1436.) 44 KDS byla založena v prosinci 1989 skupinou křesťansky orientovaných disidentů kolem Václava Bendy, jež se institucionalizovala jako Křesťanskodemokratický klub Hnutí za občanskou svobodu. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. Díl: Období 1938 – 2004. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 1557.) V roce 1990 se společně s ČSL podílela na volební koalici KDU. KDS kritizovalo ČSL zvláště za „aféru Bartončík“, neboť KDS vzešla z antikomunistických disidentských kruhů. Dopad kritiky se projevil na vztahu mezi KDS a ČSL v rámci koalice KDU. Zhoršení vztahu mezi křesťanskodemokratickými stranami ještě prohloubily snahy ČSL o spojení křesťansky orientovaných stran do jednoho subjektu pod vedením ČSL. KDS odmítala připojení k takové politické formaci. Dala přednost volební koalici s Občanskou demokratickou stranou (ODS), se kterou se nakonec v roce 1996 sloučila. ČSL se přesto podařilo získat asi polovinu poslaneckého klubu KDS a část jejího členstva. (PŠEJA, Pavel. Stranický systém České republiky. Politické strany a jejich vývoj 1989 – 1998. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, s. 118.)
15
Současný jediný český reprezentant křesťanskodemokratické tradice, KDU–ČSL, nevznikla jako zcela nová politická strana, ale částečně navázala na historickou stranu s nepřerušenou organizační kontinuitou.45 Vzhledem k nízké religiozitě České republiky nemá katolicky konzervativní strana předpoklady vybudovat si relevantní postavení v politickém systému. To si KDU–ČSL uvědomila, a již od poloviny 90. let se snažila spíše o profilaci na ose pravice – levice.46
1.1.1.2 Geneze křesťanské demokracie ve slovenském prostředí
První slovenské politické formace se rodily ve výhradně uherském politickém rámci. Z toho později plynula odlišná politická tradice od českého prostředí a následné spory mezi oběma národy jednoho státu. Kořeny cleavage církev – stát se neformovaly, jak tomu bylo v případě českých zemí vůči Habsburkům, tedy v opozici vůči Uhrám, ale základním problémem této konfliktní linie byl od jejího zrodu na konci 18. století spor mezi evangelíky a katolíky. To rovněž zkomplikovalo prosazení jednotné slovenské politiky. Katolický proud ve slovenské politice pod vedením Andreje Hlinky působil od 90. let 19. století původně jako součást maďarské Katolické lidové strany, se kterou se shodoval v odporu k vládnoucím maďarským liberálům, katolickém vyznání a v silném antisemitismu. Národní požadavky katolické slovenské formace uvnitř maďarské Katolické lidové strany byly odmítány, proto Hlinka přistoupil v roce 1905 k založení vlastního subjektu – Slovenské lidové strany.47 „Postupná profilace nezávislé katolicko– konzervativní formace byla způsobena existencí silného náboženského pnutí uvnitř slovenské politické elity (tzv. martinské centrum SNS bylo převážně evangelické). Demonstrovalo to krystalizaci cleavage stát – církev.“48 V souvislosti se slovenskými
45
FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Spřízněny volbou? Křesťansko – demokratické a křesťansko – nacionální strany v postkomunistických pluralismech. Politologický časopis. 2001, roč. 8, č. 3, s. 280 - 281. 46 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 93. 47 SLS se záhy inkorporovala do Slovenské národní strany (SNS). Její činnost jako samostatné politické strany byla obnovena v roce 1912, nicméně vypuknutí války přerušilo její působení. (LIPTÁK, Lubomír. Politické strany na Slovensku 1860 – 1989. Bratislava: Archa, 1992, s. 90 – 95.) 48 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 129.
16
poměry je ale nezbytné hovořit o tzv. křížení konfliktních linií církev - stát, centrum – periferie, které se vzájemně prolínaly a ovlivňovaly. Vystupování z katolické církve v českých zemích jako produkt sporu církev - stát nemělo na Slovenku paralelu. Projevem této konfliktní linie v meziválečném období byl spor mezi evangelíky, převážně reprezentovanými Agrární stranou, a katolíky, které zastupovali ľudáci.49 Slovenští ľudáci stupňovali svoje požadavky na posílení postavení slovenského národa v rámci Československa až k výzvám pro autonomii Slovenska.50 Politické postoje HSLS posilovaly české veřejné mínění v odmítání katolické konfese. Po Mnichovu na Slovensku obsadili vládní posty ľudáci, kteří ve svých rukou monopolizovali veškerou politickou moc.51 Vláda Hlinkovy slovenské lidové strany byla smetena třetí československou republikou, která činnost ľudáků i agrárníků zakázala. Omezení politické soutěže vedlo k formování nové slovenské konfesní politické formace, Demokratické strany. Na jejím založení se podíleli bývalí politici Agrární strany z nižší hierarchie. Představovala tedy evangelický proud, nicméně její vedení si uvědomovalo váhu katolické konfese ve společnosti, a tedy i nutnost jejího zastoupení ve straně. „Demokratická strana se snažila o ideologicko programovou syntézu s cílem vytvořit široký subjekt s křesťanskodemokratickými a agrárními základy. Odpovídala tomu i hodnotová východiska strany – křesťanský solidarismus, agrarismus a reformismus.“52 Úspěch Demokratické strany se projevil ve volbách v roce 1946, kdy se stala nejúspěšnější politickou stranou ve slovenské části republiky. Za jejím vítězstvím stál podle politologů Hlouška a Kopečka fakt, že dokázala v kontextu cleavages spojit stranu „venkov“ z konfliktní linie město – venkov s „katolickou“ formací štěpení církev - stát. Zároveň reprezentovala periferní zájmy linie centrum – periferie.
49
Ľuďáci je označení pro příslušníky Slovenské lidové strany (slovensky Slovenské ľudové strany). Slovenští katolíci podpořili Martinskou deklaraci a vznik Československa. Podporovali zviditelnění Slovenska jako samostatného svébytného slovenského národa v rámci Československé republiky. Před parlamentními volbami v roce 1925 se Lidová strana přejmenovala na Hlinkovu slovenskou lidovou stranu (HSLS). Po dosažení úspěchu ve volbách luďáci očekávali, že budou pozváni do vlády, ve které budou podporovat uzákonění autonomie Slovenska. Jejich autonomistické požadavky se od poloviny dvacátých let stupňovaly. (CABADA, Ladislav. Český stranický systém 1890 – 1939. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2000, s. 76 - 80.) 51 Také uvnitř Hlinkovy slovenské lidové strany probíhalo určité názorové štěpení mezi dvěma frakcemi. Jedna žádala autoritářský konzervativně – korporativní režim, zatímco druhá chtěla následovat německý nacistický vzor. (HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 138.) 52 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 141. 50
17
Komunistický režim nejenom že deformoval dosavadní cleavages ve společnosti, ale úspěšný produkt štěpení církev - stát, Demokratickou stranu, i fakticky zlikvidoval.53 Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), subjekt křesťanskodemokratické orientace na Slovensku, po roce 1989 nenavázalo pouze jako české konfesní politické formace na historickou stranu54, ale koncipovalo se jako nově vzniklá strana s vyhraněnou křesťanskou totožností.55 KDH se neomezilo na reprezentaci jedné konfese, přesto vzhledem k rapidnímu úbytku evangelického vyznání ve slovenské postkomunistické společnosti zastupuje především katolický proud.56 Nízké zastoupení evangelíků na Slovensku způsobilo, že se zde nekoncipovala žádná politická strana, která by hájila jejich zájmy. Při obnově cleavages po období komunistického režimu se zdálo, že linie církev stát bude hrát výraznější roli. Postupem času rostla váha štěpení církev – stát a na přelomu let 2000/2001 se při parlamentních diskusích o začlenění zákona o zákazu interrupcí do slovenské ústavy, o což se snažilo KDH, ukázala její relevance. Volby v roce 2002 trend vzestupu cleavage stát – církev pouze potvrdily.57
53
LIPTÁK, Lubomír. Politické strany na Slovensku 1860 – 1989. Bratislava: Archa, 1992, s. 259 – 263. Personální návaznost na Hlinkovu slovenskou lidovou stranu dokládá i rodinná tradice zakladatele KDH Jána Čarnogurského, jehož otec byl významným členem HSLS. KDH bylo založeno jako křesťanskodemokratická strana v roce 1990. (STRMISKA, Maxmilián, HLOUŠEK, VÍT, KOPEČEK, LUBOMÍR, CHYTILEK, Roman. Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko – politických systémů. Praha: Portál, 2005, s. 460.) 55 FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Spřízněny volbou? Křesťansko – demokratické a křesťansko – nacionální strany v postkomunistických pluralismech. Politologický časopis. 2001, roč. 8, č. 3, s. 280 - 281. KDH vniklo na základě výzvy disidentského křesťansky orientovaného klubu v čele s Jánem Čarnogurským k založení křesťanskodemokratické strany na slovenském území. Ustavující sjezd v lednu 1990 potvrdil stanovený plán na vytvoření nové politické strany křesťanskodemokratické orientace, KDH. (KDH: História KDH [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupný z WWW: .) 56 V roce 1991 uváděly statistiky pouhých 6% evangelíků na Slovensku. Také byl zjištěn výrazný rozdíl mezi počtem registrovaných věřících a praktikujících. K římskokatolickému vyznání se roku 2001 přihlásilo 69% obyvatel, z toho praktikujících je pouze asi 20%. (KOPEČEK, Lubomír. Demokracie, diktatury a politické stranictví na Slovensku. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006, s. 219.) 57 FIALA, Petr, HERBUT, Ryszard, et al. Středoevropanské systémy politických stran. Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003, s. 210 – 211. 54
18
2. Beymeho koncepce ideologických rodin a Lewisova aplikace teorie na státy středo - východní Evropy
Politické strany jsou na základě různých kritérií srovnávány a zařazovány do kategorií, které určují jejich podobnost, respektive rozdílnost. Ke klasifikaci politických stran bývají využívány nejčastěji vývojová typologie58 a ideově programatické typologie, která se opírá o koncepci ideologických rodin. Vzhledem k tomu, že vývojová typologie neumožňuje synchronně rozdělovat aktuálně existující strany59, uplatňuje se v současné době více druhá z typologií, která jako kritérium pro zařazení politické strany používá její ideově programatický profil
spojený se
sebeidentifikací
a vnitropolitickým
a
mezinárodním uznáním této identity. Pojem stranická/ ideologická rodina značí skupinu politických subjektů, které vykazují podobné znaky. Politické strany zařazené do jedné ideologické rodiny se chovají podobným způsobem a jsou si blízké svoji ideologicko-politickou orientací, vystupováním a celkovou identitou.60 Uplatňovaná metoda při klasifikaci politických stran na základě koncepce ideologických rodin není jednoznačná. Část politologické obce se přiklání k převážně statickému pojetí stranických rodin, jiní preferují dynamický přístup. Vedle toho existuje ještě volba mezi různými kulturně teritoriálními rámci, prostřednictvím nichž jsou politické strany klasifikovány. Ve své práci se budu držet přístupu Fialy a Strmisky, tedy dynamického pojetí ideologických rodin v kontinentálním evropském rámci. Metoda dynamického pojetí zajišťuje otevřenost koncepce ideologických rodin a možnost zařazení jakékoli politické strany v různých obdobích do skupiny ideově programaticky blízkých politických formací. Tento přístup počítá s diskontinuitou politických stran, které mohou vznikat i zanikat, obměňovat svoji ideologii, a proto být neustále nově zařazovány do stranických rodin.
58
Vývojová typologie stanovuje stadia politických stran a vymezuje dominantní typy těchto stran v jednotlivých epochách. (FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Brno: Barrister and Principal, 1998, s. 85.) 59 Historický původ strany má podle Fialy a Strmisky druhořadý význam, protože posouzení daného politického subjektu je důležité z pohledu, jak ovlivňuje orientaci strany a jejího uznání ostatními politickými formacemi v národním, respektive nadnárodním prostoru. (FIALA, Petr, HOLZER, Jan, STRMISKA, Maxmilián, et al. Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově – politický profil a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2002, s. 22.) 60 BEYME, Klaus. Political Parties in Western Democracies. New York: St. Martin's Press, 1985, s. 29.
19
Kontinentálně evropský rámec zahrnuje nejen západní státy, pro něž byly původní typologie vytvořeny, ale i postkomunistické země středovýchodní Evropy. To tedy znamená, že by na postkomunistické společnosti nemělo být nazíráno jako na pouhé deriváty západoevropských, ale měly by být pojímány jako součást jednotného evropského prostoru, který je třeba zkoumat jako celek abstrakcí od původních západoevropských vzorců.61 Nejrespektovanější typologii ideologických, respektive duchovních rodin (familles spirituelles) provedl Klaus von Beyme, který navázal na teorii cleavages vypracovanou Steinem Rokkanem a Seymourem M. Lipsetem, a doplnil ji ještě o další „postmaterialistické“ stranické rodiny, konkrétně extrémní pravici a zelené. Při vytváření své typologie postupoval historicky, a proto je možné jeho koncept považovat z části i za vývojovou typologii. Beyme tak na základě ideologicko-programové analýzy jednotlivých politických stran s využitím teorie cleavages konstruoval klasifikaci, která zahrnuje devět ideologicko-politických skupin. Ideologické rodiny koncipují 1) liberální a radikální strany, 2) konzervativní strany, 3) socialistické a sociálně demokratické strany, 4) křesťanskodemokratické strany, 5) komunistické strany, 6) rolnické strany, 7) regionální strany, 8) krajně (extrémně) pravicové strany a 9) ekologické strany.62 Tuto koncepci dosud nikdo nepřekonal, neboť rozdělení do ideologických rodin, které bylo historicky podmíněné, platí dodnes.63 Dalším důvodem je rovněž skutečnost, že teorie ideologických rodin nemá mnoho alternativních projektů.64 Po rozpadu komunistické soustavy ve střední a východní Evropě vyvstala otázka, jak klasifikovat nově formované a obnovené politické strany, jejichž ideologicko-politická
61
FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Pojetí stranicko – politických rodin v postkomunistickém středoevropském a východoevropském kontextu. Středoevropské politické studie. zima – jaro 2001/2002, s. 1 – 2. 62 BEYME, Klaus. Political Parties in Western Democracies. New York: St. Martin's Press, 1985. 63 Výjimku tvoří rolnické strany, které většinou splynuly s jinými politickými formacemi. (FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Brno: Barrister and Principal, 1998, s. 89.) 64 Typologie politických stran se stala předmětem zájmu také dalších politických vědců. Např. Budge a Keman vytvořili pro potřeby komparace vládních stran ve dvaceti zemích pět ideologických rodin – 1) konzervativní strany, 2) liberální strany, 3) náboženské strany, 4) socialistické strany, 5) „single – issue parties“, tedy strany, které zastupují zájmy určité skupiny. M. G. Schmidt vymezil v rámci srovnávacího výzkumu policy – outputs vládních stran tři kategorie – 1) levicové strany, mezi které začlenil sociální demokraty a všechny politické formace nalevo od nich, 2) strany středu, kam podle něj spadají progresivně liberální subjekty v severní Evropě a křesťanští demokraté a 3) „jiné“ strany, mezi něž zařadil konzervativní a liberální strany, které již nemají další konkurenci zprava. Nohlenův Lexikon politiky, který je považován za respektovanou politologickou encyklopedii, rozlišuje politické strany na základě jejich ideologicko-politické orientace do pěti skupin – 1) konzervativní, liberální a křesťanskodemokratické strany, 2) zelení, 3) komunistické strany, 4) extrémně pravicové strany a 5) sociálně demokratické strany. (FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Brno: Barrister and Principal, 1998, s. 115 – 116.)
20
kontinuita byla přerušena érou komunistické nadvlády. Paul G. Lewis předpokládal, že politické strany ve formujícím se demokratickém prostoru se identitou přibližují jejich protějškům v západní Evropě. Využil klasickou Beymeho koncepci ideologických rodin, kterou aplikoval na realitu postkomunistických společností. Lewis vyloučil organizace typu fóra, které považoval za jiný typ politického uspořádání, a označil je za předchůdce dnešních politických stran v tomto prostoru. Později přistoupil k vytvoření klasifikace politických rodin ve středovýchodní Evropě. Mezi základní ideologické skupiny zařadil 1) komunistické strany, 2) sociální demokracii, 3) liberály (a tržně orientované konzervativce), 4) etnické skupiny, 5) agrárníky, 6) křesťanské demokraty/ tradiční konzervativce a 7) nacionalisty.65 Lewisova typologie je nicméně často kritizována. Lewis je napadán, že se přepjatě snažil docílit klasifikace za každou cenu (například nepřipouštěl kategorii ostatní) a dopustil se také několika dílčích chyb vzešlých z nedostatečné znalosti ideové orientace nebo původu některých postkomunistických stran, zvláště pak v případě postkomunistické a
křesťanskodemokratické/konzervativní
rodiny.
V otázce
křesťanskodemokraticky
orientovaných subjektů podle kritiků Lewis nedostatečně vymezil kritéria, na nichž vystavěl vztah křesťanskodemokratické/tradičně konzervativní rodiny k sousedícím skupinám liberálů/tržně orientovaných konzervativců a nacionalistů. „Kolísání mezi křesťanskosociální, křesťanskonacionální nebo naopak konzervativně liberální tradicí stejně jako reinterpretace vlastního postavení na pravolevé ideologické ose nebylo totiž často dáno primárně historickými determinantami nebo sociologickými faktory (např. složení členské základny), ale jeho podstatnou příčinou byla právě úspěšnost nebo neúspěšnost jiných subjektů, které pro křesťansky orientované strany představovaly konkurenci.
Některé
prvky
„složené“
identity
křesťansky
orientovaných
stran
v postkomunistických zemích jsou tedy jen výsledkem interakcí v rámci stranicko– politických systémů a nejsou vysvětlitelné jen „vnitřními“ zdroji.“66 Lewisova aplikace Beymeho teorie ideologických rodin na postkomunistické společnosti středovýchodní Evropy se pro své nedostatky nestala doktrinálně platnou, nicméně poukázala na možnost zařazení nově formovaných politických stran v tomto prostoru do ideologicko-politických rodin relevantních i pro státy západní Evropy. Zároveň
65
LEWIS, Paul G. Political Parties in Post – Communist Eastern Europe. New York: Routledge, 2000, s. 56. FIALA, Petr, HOLZER, Jan, STRMISKA, Maxmilián, et al. Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově – politický profil a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2002, s. 20 – 21. 66
21
díky kritice Lewisovy studie vyplula na povrch nová fakta o komplikovanosti klasifikace některých nových politických subjektů. Lewisův přínos tkví především ve skutečnosti, že otevřel debatu o rozšíření relevance Beymeho koncepce duchovních rodin také na demokratizující se středovýchodní Evropu. Obtížnost vytvoření přesné klasifikace politických stran zahrnutých do konceptu ideologických rodin spočívá v tom, že ideologicko-programový profil jednotlivých politických subjektů je v neustálém vývoji stejně jako celé politické strany. V tomto ohledu načrtávají zmíněné typologie spíše hrubý obrys ideologicko-politického nastavení společnosti, než doktrinální teorii, která platí v každém státě a v jakékoli době. Pojetí ideologických rodin a jeho aplikace na konkrétní společnosti dokládají rozložení ideologicko-politických sil v dané společnosti, které je zakotveno v odlišných politických programech aktérů politického procesu.
2.2
Programatika67 křesťanskodemokratických politických stran
Ideologické rodiny byly koncipovány v návaznosti na teorii cleavages na základě analýzy konkrétního historického vývoje politických stran a studia jejich ideově-politické identity, která vychází z programů daných politických formací. Politické
programy,
v nichž
je
obsažena
ideologie
strany,
klasifikovali
pravděpodobně nejkomplexněji v návaznosti na dřívější studii H. Kracka politologové Günter Olzog a Hans-J. Liese. Zaměřili se sice na studium německých politických stran, nicméně kritéria klasifikace poukázala na možnost využití jejich stranicko–politické analýzy pro studium většiny evropských společností. Olzog a Liese označili za základní typy programů politických stran 1) základní programy, které slouží pro politické formace coby „ústavy“ a obsahují jejich stanoviska k nejdůležitějším otázkám, 2) akční programy, které konkrétněji popisují opatření v intencích linie základních programů ve střednědobém a krátkodobém horizontu, 3) volební programy, které mají poutavou formou oslovit voliče a přiblížit jim tak ideologii strany obsaženou v základním programu a 4) vládní prohlášení, v němž zveřejňuje vládní
67
Programatika se zaměřuje na studium programu jako stanovení toho, jak a kým má být jistý politický záměr realizován apod.
22
strana své cíle a úspěchy.68 Identita politických stran není pouze staticky obsažena v základních programech, ale je také dynamicky formována skrze podíl na volebním procesu. Ideologické rodiny jsou tak nejen odrazem historického vývoje politických stran a příbuznosti ideově programové totožnosti, ale také propojením mezi ideově programovou identitou a volebně politickým potenciálem daného politického subjektu.69 Typologie politických stran, která čerpá z jejich programatiky, je tak vytvářena na základě široké škály kritérií a metod, z nichž je v současné době nejpoužívanější funkcionální a nominální přístup. Funkcionální kritéria pro posuzování zařazení politického subjektu do ideologické rodiny vycházejí z reálného fungování stran v politickém systému, využívají analýzy volebního procesu a chování politické formace během volebního období i po něm a jeho odrazu v politickém programu dané strany. Druhý z přístupů, nominální, respektuje sebeidentifikaci strany, jejímž zdrojem je politický program, a skrze ni ji zařazuje do dané politicko – ideologické skupiny. Důležitou úlohu v rámci této sebeidentifikace hraje účast politického subjektu v mezinárodních, respektive nadnárodních stranických organizacích, zvláště pak ve frakcích Evropského parlamentu.70 Křesťanskodemokratické politické strany jsou stejně jako příslušníci jiných ideologických rodin těžko absolutně identifikovatelné s jedním programovým vzorcem platným pro všechna křesťanskodemokratická uskupení.71 Vzhledem k ideologickému
68
FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Brno: Barrister and Principal, 1998, s. 93 – 94. 69 FIALA, Petr, HOLZER, Jan, STRMISKA, Maxmilián, et al. Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově – politický profil a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2002, s. 23. 70 FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Brno: Barrister and Principal, 1998, s. 101 – 102. 71 Důvodem odlišností v programatice křesťanskodemokratických politických stran je mimo jiné jejich jiná historická zkušenost a postavení, které v současném politické systému dané země zaujímají. Klaus von Beyme provedl typologii křesťanských demokracií a poukázal tak na skutečnost, že přestože skupina stran podobné programatiky vytváří jednu ideologickou rodinu, není zcela programově totožná. Rozdělil křesťanskodemokratické strany do pěti skupin – 1) strany v původně homogenních katolických zemích (jako bylo Rakousko a Belgie), kde relativně dlouho politicky dominoval konzervativní katolicismus, 2) křesťanské strany v konfesně smíšených zemích (jedná se o střední Evropu – Německo, Holandsko, Švýcarsko, ale i Československo), kde měl katolicismus menšinové, respektive nedominantní postavení, 3) zvláštním případem je podle Beymeho Itálie na konci 19. a začátkem 20. století, kde katolíci tvořili většinu populace, nicméně se cítili utlačováni, 4) křesťanské strany masového charakteru, které vznikaly po druhé světové válce, kdy se tyto strany odpoutaly od úzké profilace jako konzervativní konfesionální strany a 5) protestantské křesťanské strany ve Skandinávii, které se ale v těchto zemích nikdy nestaly hlavní politickou silou. Tato Beymeho typologie byla aktuální v poválečné západní Evropě, nicméně v 90. letech díky novým společensko–politickým trendům začala působit zastarale především proto, že Beyme jako hlavní kritérium pro klasifikaci křesťanské demokracie využil stupeň sekularizace jednotlivých společností. V současné době se pro posuzování politických stran a jejich typologizaci ukazují jako relevantní další kritéria, respektive jejich kombinace. (Fiala, Petr. Identita křesťanských stran. In: FIALA, Petr, et al. Křesťanské alternativy v politice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997, s 77 - 78.)
23
vymezování těchto stran na základě politického postoje k jednotlivým společensko– politickým tématům se nyní u stran typu „catch-all“ stírají rozdíly mezi křesťanskými demokraty a jejich liberálními a konzervativními soupeři. K tomu přispívá ještě fakt, že křesťanské demokracie jsou považovány za strany s tzv. „složenou identitou“. To znamená, že křesťanskodemokratická ideologie nereprodukuje pouze myšlenky vázané na konfesionální prostředí, ale zahrnuje v sobě také liberální, konzervativní, popř. nacionální a jiné podobné prvky. Politolog Petr Fiala v této souvislosti uvádí, že je těžké odlišit většinu křesťanskodemokratických stran od ostatních občanských stran.72 „Jediná možnost, jak takového přesného rozlišení dosáhnout, je zohlednit také historické hledisko a považovat za křesťanské strany ty, které vycházejí z tradičního křesťanského politického tábora a to i za cenu, že původní charakter historicky definované strany již v mnoha případech fakticky neexistuje.“73 Kvůli nepřesnostem, ke kterým by mohlo dojít při výhradní aplikaci pouze tohoto jediného kritéria, se typologizace politických stran provádí na základě dvou zmíněných metod. Funkcionální přístup rozlišuje strany komunistické, krajně pravicové, zelené, sociálnědemokratické a občanské. Poslední jmenovaná kategorie se dále dělí na konzervativní, liberální a křesťanskodemokratické podskupiny dle jejich ideové profilace a historického vývoje. Nominální přístup se zaměřuje na programatickou sebeidentifiaci strany. Všímá si účasti politického subjektu v nadnárodních organizacích stejného ideologického zaměření. Pak je možné označit za křesťanské demokracie ty strany, které jsou spojeny v Křesťanskodemokratické internacionále, v Evropské unii křesťanských demokratů a hlavně v Evropské lidové straně zastupující politické subjekty členských států v Evropském parlamentu. Frakce Evropská lidová strana – Evropští demokraté (EPP – ED) vytváří zároveň jakousi příbuznou ideologicko-politickou skupinu sjednocením středo– pravicových křesťanskodemokratických a konzervativních stran s prvky liberalismu do
72
Příčiny stírání rozdílů mezi křesťanskými demokraciemi a konzervativními a liberálními stranami Fiala spatřuje 1) ve změnách uvnitř evropského křesťanského politického tábora, 2) v proměňující se pozici jednotlivých křesťanskodemokratických stran a 3) ve slábnoucí roli deklarovaného křesťanství v politice. (Fiala, Petr. Identita křesťanských stran. In: FIALA, Petr, et al. Křesťanské alternativy v politice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997, s 74.) Petr Fiala v kontextu současné odlišnosti programatiky a celkové identity jednotlivých křesťanskodemokratických stran vybízí k odpovědi na otázku, zda vůbec existuje kromě jednoho společného slova v názvu něco, co by tento typ stran spojovalo a zda je vydělování křesťanskodemokratických formací ještě dnes smysluplné. 73 Fiala, Petr. Identita křesťanských stran. In: FIALA, Petr, et al. Křesťanské alternativy v politice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997, s 74.
24
jedné zastřešující organizace.74 Politické strany, které jsou členy této nadnárodní struktury, si ponechávají své vlastní programy mnohdy od sebe odlišné, ale zároveň respektují program jejich frakce. EPP vydává každých pět let akční programy, formuluje volební manifesty. Jejím stěžejním programovým dokumentem je však tzv. Základní program, který EPP schválila v roce 1992 na svém IX. kongresu v Athénách. V něm se hlásí k odkazu křesťanskodemokratických „otců zakladatelů“ poválečné sjednocené Evropy – Alcide de Gasperiho, Jeana Monneta, Roberta Schumana a Konrada Adenauera - a popisuje svoji vizi federální a demokratické Evropy.75 Poukazuje tak na společné křesťansko konzervativní hodnoty a stanovuje tím určitý rámec pro koncipování možné typologie křesťanské demokracie na základě hodnotových východisek. Křesťanskodemokratické
politické
strany
uvádějí
jako
jeden
z bodů
své
programatiky odkaz na křesťanské hodnoty, přičemž současným trendem je představovat křesťanské základy určitým sekularizovanějším způsobem, např. skrze prezentaci morálních hodnot.76 Avšak ani křesťanské morální hodnoty neodlišují křesťanské demokracie např. od konzervativních uskupení, která také křesťanství zahrnují do své ideologie.77 Křesťanskodemokratické strany rozmělnily svoji původní identitu vstupem na cestu k transformaci v „catch-all parties“ a vlivem historické geneze. Tradiční ideově programová profilace po druhé světové válce byla částečně modifikována a ztratila tím svoji integrační funkci.78 Dnes představují křesťanské demokracie formace především v pravostředové oblasti politicko-ideologického spektra. Jejich konkurenty vzhledem k podobnosti jistých názorových prvků jsou konzervativní a liberální strany.
74
DANČÁK, Břetislav, FIALA, Petr, HLOUŠEK, Vít, et al. Evropeizace. Nové téma politologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005, s. 307. 75 EPP–ED: Basic Programme adopted by the IX.th EPP Congress [online]. November 1992. [cit. 2007-0606]. Dostupný z WWW: , s. 9 – 21. 76 Kersbergen, Kees. The distinctiveness of Christian Democracy. In: HANLEY, David, et al. Christian Democracy in Europe. A Comparative Perspective. London: Pinter, 1994, s. 43. 77 Politolog Michal Klíma však uvádí, že přestože křesťanskodemokratické strany sdílejí se sekularizovanými konzervativními stranami hodnoty jako je demokracie, svoboda a nedotknutelnost soukromého vlastnictví, tyto dvě ideologické rodiny lze rozeznat. Křesťanští demokraté na rozdíl od konzervativců ve své programatice často zdůrazňují sociální otázky. „Rozvoj sociálních služeb patří mezi jejich základní politické priority. V tomto smyslu nabývá jejich politika některých sociálnědemokratických a protiliberálních (protiindividualistických) rysů.“ (KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 88.) 78 Změny v programatice křesťanských demokracií jsou zaznamenatelné např. v hospodářské politice, kde křesťanskodemokratické strany přešly od intervencionistické doktríny k liberálnějšímu pojetí státních zásahů do ekonomiky. (Fiala, Petr. Identita křesťanských stran. In: FIALA, Petr, et al. Křesťanské alternativy v politice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997, s. 87.)
25
Prostřednictvím programové analýzy proto nelze podat definici, která by zřetelně odlišovala křesťanskodemokratické subjekty od ostatních liberálních a konzervativních stran a která by kromě základní programové shody vyplývající z členství v EPP zároveň popisovala identitu všech křesťanskodemokratických stran.
2.2.1 Programatika křesťanské demokracie v českém prostředí
V českém politickém systému jsou zastoupeny všechny ideologické rodiny, ale ne všechny si zachovaly relevanci dodnes79, respektive vyšších volebních výsledků dosáhly pouze v počátečních stádiích přechodu k demokratickému uspořádání. Některé politické subjekty je problematické zařadit do ideologických rodin vzhledem k jejich názorové podobnosti. Do této kategorie patří právě sledovaná křesťanskodemokratické strana KDU– ČSL.80 Radikální/liberální, konzervativní a křesťanskodemokratické rodiny se do jisté míry v českém politickém prostředí překrývají. Důvodem je právě jejich profilace z jednotného antikomunistického zastřešujícího uskupení, Občanského fóra (OF), z něhož se v průběhu štěpení vykrystalizoval proud občanské pravice zahrnující konzervativní, liberální i křesťanské prvky.81
79
V současné době není obsazena ideologická rodina extrémní pravice, neboť její reprezentant SPR-RSČ ztratil politický vliv po volbách v roce 1998. Pozice této strany se snažily nahradit jiné subjekty, nicméně u nich není zcela patrné, zda spadají do rodiny extrémní pravice, nebo konzervativní ideologické skupiny. Mezi lety 1992 – 1996 zmizela rovněž většina rolnických, ekologických, regionálních a etnických politických stran z celostátní politiky. Regionální strany si však zachovaly relevanci v některých regionech na komunální úrovni. Ve volbách v roce 2006 se projevil nárůst preferencí ekologicky zaměřené Strany zelených. V kategorii „ostatních stran“, které rovněž ztratily politickou váhu, dominovaly počátkem 90. let heterogenní specifické uskupení zvané Občanské fórum a Důchodci za životní jistoty. (FIALA, Petr, HOLZER, Jan, STRMISKA, Maxmilián, et al. Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově – politický profil a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2002, s. 127 – 128.) 80 KDU-ČSL se identifikuje jako křesťanskodemokratická strana. Křesťanskodemokratickou politiku definuje následovně: „Křesťanskodemokratická politika je svébytným samostatným politickým proudem, který názor na člověka a společnost odvozuje od základní filozofie původu člověka, možností jeho poznání a jeho vztahu vůči světu.“ (KDU-ČSL: Programové priority KDU-ČSL [online]. [cit. 2007-06-05]. Dostupný z WWW: .) 81 Sloučení dvou politických subjektů vyprofilovaných z OF, tedy KDS jako strany katolického disentu s ODS, v roce 1996 dokazuje, jak se překrývají konzervativní, liberální a křesťanskodemokratické prvky a vytváří tak specifickou identitu českých pravicových stran.
26
„Všechny pravicové strany se hlásí k hodnotám křesťanské civilizace, avšak za křesťanskodemokratickou stranu je po zániku KDS82 označována zpravidla pouze KDU– ČSL. Z určitého pohledu je přitom KDU-ČSL alespoň částečně dědičkou autentického českého konzervatismu konce 19. století.“83 Současná
programatika
KDU-ČSL
se
ustavila
postupně
jako
výsledek
polistopadového vývoje. Počátkem 90. let pod vlivem euforie z pádu komunistického systému užívala KDU-ČSL poměrně ostré pravicové rétoriky.84 Po skandálech lidoveckých ministrů klesly preference KDU-ČSL na pouhá čtyři procenta, a tak se v roce 1994 vedení strany v čele s Josefem Luxem rozhodlo k obratu v programově-ideových otázkách. Od liberálně pravicových vystoupení přešli k vytvoření tradiční identity ve smyslu profilace neliberální a sociálně orientované strany českých a moravských katolíků, která se opírá o elektorát venkova a malých měst. Podle slov pozdějšího předsedy strany Cyrila Svobody na semináři Nadace Konráda Adenauera v roce 1999 byl důvodem „lidoveckého flirtu“ s pravicí přechod od komunistického režimu k demokracii, respektive snaha KDU-ČSL udělat tlustou čáru za minulostí a programově se jasně odříznout od stigmatu komunistické Národní fronty.85 Svoji nově vybudovanou identitu si udržela také v rámci spojení Čtyřkoalice, která zahrnovala KDU-ČSL, ODA (Občanská demokratická unie), DEU (Demokratická unie) a US (Unie svobody) a také v Koalici KDU-ČSL a US-DEU, která vytvořila vládu v roce 2002 – 2006 společně s ČSSD.86 KDU-ČSL oscilovala mezi pravým a levým středem87, nicméně postupně se ustálila na pozici středu.
82
KDS stála napravo od ČSL a profilovala se jako nadkonfesní strana, kterou její předseda Václav Benda hodnotil: „Na rozdíl od lidovců nechceme být odborovou organizací katolické církve.“ (FIALA, Petr, MIKŠ, František, et al. Česká konzervativní a liberální politika. Sborník k desátému výročí založení Revue Proglas. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000, s. 76.) 83 FIALA, Petr, HOLZER, Jan, STRMISKA, Maxmilián, et al. Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově – politický profil a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2002, s. 127. 84 Ve volebním programu z roku 1992 se objevují takové formulace jako: „Proto prosazujeme rozhodnou a rychlou ekonomickou reformu, jejímž základním kamenem je důsledná privatizace.“ „Sociálně tržní hospodářství na základě soukromého vlastnictví a minimálního zasahování státu do hospodářských záležitostí.“ „Aktivní pravicová sociální politika KDU-ČSL vidí člověka svobodně se rozhodujícího.“ „Zásadně prosazujeme nejširší podporu soukromým rolníkům, zejména začínajícím.“ (KDU-ČSL: Volební program 1992. Praha: KDU-ČSL, 1992.) 85 FIALA, Petr, MIKŠ, František, et al. Česká konzervativní a liberální politika. Sborník k desátému výročí založení Revue Proglas. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000, s. 77. 86 V září 1998 podepsala KDU-ČSL s US, DEU a ODA koaliční smlouvu pro sestavování společných kandidátek pro senátní volby, aby tím zabránily získání ústavní většiny pro ODS (Občanskou demokratickou stranu) a ČSSD (Českou stranu sociálně demokratickou). Uskupení zahrnující zmíněné strany se pojmenovalo Čtyřkoalice. Původně domluvený společný postup při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 překazily spory uvnitř Čtyřkoalice a následné stažení ODA ze společné kandidátní listiny pro volby 2002. Koalice se tak přetvořila na Koalici čítající KDU-ČSL a US-DEU. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et
27
Ideologie KDU-ČSL se opírá o křesťanské hodnoty společné evropské civilizaci, které však předkládá stejně jako další evropské křesťanské demokracie v nekonfesní podobě. KDU-ČSL poznamenává, že její politika je oddělena od přímých vazeb na církev, praktikuje tzv. občanskou politiku. „Křesťanskodemokratická politika vyrostla a roste ze základů křesťanských hodnot. V průběhu posledního století se však oddělila od všech přímých vazeb na náboženská vyznání a církve. Je tedy občanskou politikou, a to ne pouze materiálně, ale i duchovně. Ví, že nejen svoboda a právo, ale i hospodářská prosperita může dlouhodobě růst jen na základě lidské odpovědnosti, poctivosti a dalších občanských ctností.“88 Hodnoty a zásady KDU-ČSL jsou nastíněny především ve volebních programech strany z let 1992, 1996, 1998, 2002 a 2006 a v dalších dokumentech, z nichž je třeba zmínit především Programové priority KDU-ČSL. Ve Volebním programu z roku 1992 a v rozpracovanější podobě priorit KDU-ČSL v tzv. Programových tezích KDU-ČSL pro období po sjezdu 1992 se KDU-ČSL hlásí k podpoře křesťanskodemokratických hodnot. Po totalitní zkušenosti žádá humánní zacházení s každým jednotlivcem, ochranu jeho svobody a práv. Zdůrazňuje nutnost státní ochrany rodiny jako základní buňky společnosti. Právě v koncepci přístupu křesťanských demokratů k rodině se odráží jejich hodnoty. Tím, že rodinu podporují, staví se zároveň proti interrupci.89 Volební program z roku 1992 i Programové teze KDU-ČSL spíše otvírají témata, k nimž strana postupně rozvíjela stanoviska v dalších programových dokumentech. Volební program z roku 1996 se věnuje obšírněji vymezení hodnot, ze kterých vychází celá programatika KDU-ČSL. KDU-ČSL se označuje za demokratickou stranu, která v demokracii spatřuje jedinou perspektivu vývoje evropské civilizace. Uvádí, že veškeré její postoje a hodnoty mají svůj původ v křesťanství. „Základními, vzájemně souvisejícími universálními hodnotami, na nichž chceme stavět moderní demokratickou
al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. Díl: Období 1938 – 2004. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 1438 – 1442.) 87 Po volbách v roce 1992 vstoupila KDU-ČSL do vlády Václava Klause i federální likvidační vlády a hlásila se k pravému středu. Naopak v roce 2002 se stala partnerem ČSSD v středolevicové vládní koalici. (KUBÁT, Michal, et al. Východní rozšíření Evropské unie. Východiska – stav – perspektivy. Brno – Praha: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy - Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity - Občanské sdružení EUROPEUM, 2001, s. 114 – 115.) 88 KDU-ČSL: Programové priority KDU-ČSL [online]. [cit. 2007-06-05]. Dostupný z WWW: . 89 KDU-ČSL: Programové teze KDU-ČSL pro období po sjezdu 1992. Praha: KDU-ČSL, 1992.
28
společnost, jsou úcta k životu, svoboda a odpovědnost, spravedlnost a solidarita.“90 Zmíněné hodnoty mají být vytvářeny a udržovány nejen v celém státě, ale především v přirozených společenstvích jako je rodina, odborová, náboženská a jiná sdružení, etnika, obce apod. KDU-ČSL prosazuje sociálně tržní hospodářství91 s aspektem ekologické odpovědnosti,
na
jehož
vývoji
se
významně
podílely
především
evropské
křesťanskodemokratické strany a které zároveň nese otisk křesťanských hodnot. Aby tyto hodnoty byly zachovány, podporuje KDU-ČSL evropskou integraci a sbližování národů. Vedle toho chce strana rozvíjet humanitní a demokratické tradice společnosti.92 Volební program z roku 1998 vyzdvihuje nezbytnost hodnot pro politiku a chod celé společnosti. „Lidská společnost se může úspěšně rozvíjet jenom tehdy, jestliže ve všech oblastech soukromého i společenského života uznává a respektuje týž pevný systém hodnot.“93 Tento systém je podle KDU-ČSL vystavěn na křesťanských morálních základech, které by měly platit pro veškerý společenský a politický život. Mezi základní hodnoty a zásady řadí křesťanští demokraté úctu k životu, svobodu, odpovědnost, spravedlnost, solidaritu a lidskou práci. KDU-ČSL tak přejímá vymezení hodnot, které prezentovala v dřívějších programových dokumentech, zvláště ve Volebním programu z roku 1996. Do voleb v roce 2002 vstoupila KDU-ČSL v rámci koalice s US-DEU, což se pochopitelně odrazilo na její programatice. Přestože se KDU-ČSL ve svých Stanovách vymezuje vůči liberalismu a sociální demokracii,94 koalice s US-DEU představovala nový rozměr úzké spolupráce křesťanských demokratů s touto liberálně konzervativní stranou. Ve volebním programu z roku 2002 zvaném Programové prohlášení Koalice 2002 KDUČSL a US-DEU připomínají, že vzhledem k jejich členství v EPP vyznávají stejnou politickou koncepci jako evropští lidovci. V tomto směru nepřinesla koaliční spolupráce pro KDU-ČSL zásadní obrat v programatice, nicméně volební program působí jako kompromisní ideologicko-politické řešení. V programu jsou prezentovány pouze priority a
90
KDU-ČSL: Volební program 1996 [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: . 91 V reálné politické prezentaci svých socioekonomických stanovisek je ale KDU-ČSL poměrně pružná a není zcela jednotná. (STRMISKA, Maxmilián, HLOUŠEK, VÍT, KOPEČEK, LUBOMÍR, CHYTILEK, Roman. Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko – politických systémů. Praha: Portál, 2005, s. 449.) 92 KDU–ČSL: Průvodce KDU–ČSL. Podrobný volební program 1998 [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: , s. 1. 93 KDU–ČSL: Průvodce KDU–ČSL. Podrobný volební program 1998 [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: , s. 1. 94 KDU–ČSL: Programové prohlášení Koalice 2002 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: .
29
zásady, na kterých se strany Koalice zcela shodly. Pro KDU-ČSL znamenal volební program z roku 2002 ústup od zmínky křesťanského náhledu na politiku, na druhou stranu však program podržel koncepci hodnot, na kterých má být vybudována fungující demokratická občanská společnost. Koalice mezi základními hodnotami zdůrazňuje právo, svobodu a demokracii. V programu je rovněž vyzdvihována role rodiny jako základního stavebního prvku společnosti.95 Programové prohlášení Koalice 2002 se k problematice hodnot nevyjadřuje tak široce, jak tomu bylo u Volebního programu KDU-ČSL z roku 1996 a 1998 a programového dokumentu pro následující volby v roce 2006. Volební program z roku 2006 opakuje dříve vymezené zásady křesťanských demokratů jako jsou občanská práva a svobody včetně práv majetkových, solidarita, svoboda, ochrana menšin a rodiny, která je nezbytná pro zachování demokracie.96 Celkově lze z hlediska koncepce hodnot program považovat za poměrně detailní, nicméně v porovnání s volebními programy z let 1996 a 1998 je méně rozpracovaný. Křesťanskodemokratická politika a základní zásady a hodnoty KDU-ČSL jsou více do hloubky představeny v dokumentu Programové priority KDU-ČSL.97 KDU-ČSL opírá svoji identitu o zásady křesťanské morálky a křesťanského humanismu. Východiska politiky KDU-ČSL jsou respektování svobody jednotlivce, důraz na odpovědnost, která je s jeho svobodným jednáním spojena, úsilí o demokratizaci a humanizaci společnosti, péče o její všestranný a kulturní rozvoj, obnova vlastnických a tržních vztahů zahrnující i nezbytná sociální a ekologická hlediska v ekonomice. Křesťanskodemokratická politika KDU-ČSL vychází z principů úcty k lidské osobě, důstojnosti člověka, práva na svobodný rozvoj osobnosti a svobodné rozhodování, odpovědnosti jako nedílné součásti skutečné svobody, spravedlnosti a zajištění bezpečnosti občana, solidarity, úcty k lidské práci pro vytvoření duchovního a hmotného bohatství, ochrany menšin a společenství s důrazem na rodinu a její tradiční hodnoty.98
95
KDU–ČSL: Programové prohlášení Koalice 2002 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . Rodině se KDU-ČSL více věnuje v dokumentu Rodinná politika KDU-ČSL. (KDU-ČSL: Rodinná politika KDU-ČSL [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: .) 96 KDU-ČSL: Volební program 2006 [online]. [cit. 2006-04-05]. Dostupný z WWW: . 97 KDU-ČSL: Programové priority KDU-ČSL [online]. [cit. 2007-06-05]. Dostupný z WWW: . 98 KDU-ČSL: Programové priority KDU-ČSL [online]. [cit. 2007-06-05]. Dostupný z WWW: .
30
Jak
vyplývá
ze
sebeidentifikace
KDU-ČSL
jako
dědičky
tradic
křesťanskodemokratických a křesťanskosociálních politických stran u nás i ve světě, je nakloněna spolupráci křesťanskodemokratických stran na nadnárodní úrovni. Orientuje se na evropskou integraci a na sbližování národů, což je dle jejích programových dokumentů jedinou cestou k zachování národní svébytnosti a všestranného rozvoje České republiky v rámci široké solidární spolupráce evropského a světového společenství. V roce 1990 dosáhly KDU-ČSL a KDS statut plnoprávného člena Evropské demokratické unie (EDU), která představuje konzervativní ideologickou rodinu. Z EDU ale
KDU-ČSL
později
vystoupila
a
začala
se
orientovat
na
struktury
křesťanskodemokratické ideologické rodiny, tedy na frakci Evropského parlamentu, EPPED. Statut pozorovatele při EPP získala KDU-ČSL v únoru 1996 a v říjnu o dva roky později se stala přidruženým členem EPP.99 Plného členství dosáhla vstupem České republiky do EU v květnu 2004. Ve volbách do Evropského parlamentu, které se konaly v červnu 2004, a to poprvé ve všech zemích rozšířené Unie, získala KDU-ČSL jako člen EPP-ED dvě křesla. Mezi základní hodnoty řadí EPP svobodu, odpovědnost, rovnost, právo a solidaritu.100 Na těchto hodnotách má stanout svobodná a demokratická federální Evropa. Jak vyplývá z analýzy programů KDU-ČSL, čeští křesťanští demokraté v programatice následují křesťanskodemokratické hodnoty, jež vyznává Evropská lidová strana, a jejich politika koresponduje s koncepcí politiky EPP. Dokladem ideově programové blízkosti stran je např. skutečnost, že před volbami do Evropského parlamentu vypracovala KDUČSL návrh evropského volebního programu, který byl následně schválen sjezdem EPP-ED. „Své konkrétní programové cíle tedy představila v souladu s prioritami evropských křesťanských demokratů (důraz kladla na posílení sociálně tržní a konkurenceschopné ekonomiky, rozvoj zemědělství, rozšíření spolupráce v oblasti policie a soudnictví s cílem zajistit bezpečnější Evropu, v neposlední řadě pak na zachování klasické křesťanské
99
KUBÁT, Michal, et al. Východní rozšíření Evropské unie. Východiska – stav – perspektivy. Brno – Praha: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy - Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity Občanské sdružení EUROPEUM, 2001, s. 128. 100 EPP–ED: Basic Programme adopted by the IX.th EPP Congress [online]. November 1992. [cit. 2007-0606]. Dostupný z WWW: , s. 4. EPP dokonce sama sebe definuje jako nekonfesní stranu hodnot.
31
hodnoty, jíž je rodina). Křesťanská orientace strany je ve shodě s celkovým zaměřením EPP-ED.“101
2.2.2 Programatika křesťanské demokracie ve slovenském prostředí
Ve slovenském politickém prostředí zařazení jednotlivých politických subjektů do ideologických rodin složitější. V 90. letech proběhlo několik zásadních změn ve stranickém systému102, které nepřispěly ke konsolidaci ideologických rodin. Na rozdíl od České republiky, kde lze nalézt reprezentanty téměř všech ideologických rodin, na Slovensku jich bylo zastoupeno výrazně méně.103 Kategorie komunistických a sociálně demokratických politických stran jsou zastoupeny v kontrastu s českým systémem několika reprezentanty. Ve slovenském prostředí se také objevuje fenomén strany Hnutí za demokratické Slovenské (HZDS), kterou nelze začlenit do žádné ideologické rodiny. Problém ideologicko-politické klasifikace a stírání rozdílů mezi subjekty konzervativní, liberální a křesťanskodemokratické orientace není na Slovensku natolik zřetelný. Přestože Slovenská demokratická a křesťanská unie (SDKÚ) se profiluje jako liberálně konzervativní strana s jistými křesťanskodemokratickými rysy, jediný s určitostí klasifikovatelný příslušník křesťanskodemokratické ideologické rodiny je KDH. Současná identita KDH je výsledkem historické polistopadové geneze a zápasu několika vnitrostranických proudů. Na počátku 90. let vytvářely identitu KDH tradice slovenského politického katolicismu, reprezentované Jánem Čarnogurským, a poválečné západoevropské
křesťanské
demokracie
101
s důrazem
na
antikomunismus.104
Po
Dvoranová, Jana. EPP-ED po volbách do Evropského parlamentu. In: EPP–ED po rozšíření EU. Inzertní příloha Revue Politika [online]. listopad 2004. [cit. 2006-03-02]. Dostupný z WWW: , s. 18. 102 Některé strany ztratily relevantní politické postavení (např. Sdružení dělníků Slovenska (ZRS)), jiné přímo zanikly (např. Demokratická unie (DU)) a několik dalších se teprve během 90. let koncipovalo. (KUBÁT, Michal, et al. Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o., 2004, s. 375 – 376.) 103 Relevantně není reprezentovaná ideologická skupina stran konzervativních, rolnických a ekologických. (FIALA, Petr, HOLZER, Jan, STRMISKA, Maxmilián, et al. Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově – politický profil a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2002, s. 358.) 104 FIALA, Petr, HOLZER, Jan, STRMISKA, Maxmilián, et al. Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově – politický profil a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2002, s. 366.)
32
vnitrostranických sporech o státoprávní uspořádání Československa opustilo v roce 1992 KDH nacionální křídlo, které založilo Slovenské křesťanskodemokratické hnutí profilované jako konzervativnější a nacionalističtější kopie KDH. Po roce 1992 vstoupila do KDH mladší generace nenapojená na disent, která se snažila prosadit změnu programově ideologické orientace KDH na liberálně konzervativní „lidovou“ stranu. Až do vzniku Slovenské demokratické koalice (SDK) v roce 1997 nebyla tato frakce nijak zvlášť úspěšná. Podařilo se jí ale vyprofilovat frakci uvnitř KDH s liberálním či pragmatickým zaměřením, jejímiž vůdci byli Mikuláš Dzurinda a Ivan Šimko. Druhé křídlo tzv. „idealistů“,
které
prosazovalo
programově
politickou
kontinuitu
KDH,
bylo
reprezentováno Jánem Čarnogurským, Františkem Mikloškem a Vladimírem Palkem.105 Pnutí uvnitř strany neustalo ani v roce 1997, kdy KDH spolu s dalšími čtyřmi politickými formacemi vytvořilo předvolební uskupení SDK, ze kterého později vzešli významní členové odtrhnutého pragmatického křídla KDH. Ti založili v roce 2000 SDKÚ jako proklamovanou
pokračovatelku
SDK,
ale
s liberálně
konzervativní
křesťanskou
programatikou. Stabilita SDK byla podlamována právě programovými střety uvnitř KDH. Nejednalo se nicméně pouze o spory mezi „idealisty“ a „pragmatiky“, ale v roce 1998 ještě vykrystalizovala nová skupina z prostředí mládeže KDH nazvaná KDH – Lidová strana, která se hlásila k odkazu meziválečné HSLS a názorově byla v mnoha ohledech příbuzná nacionalistické Slovenské národní straně (SNS).106 Veškeré tyto vnitrostranické ideologicko programové konflikty s sebou nesly také pozitivní náboj v podobně hledání jasného vymezení identity KDH. Strana se zvláště v období 1998 – 2000 prosadila jako představitelka křesťanskodemokratických konzervativních a národních hodnot v politice.107 KDH se sebeidentifikuje jako konzervativní a demokratická politická strana čerpající z odkazu evropské křesťanské kultury, která usiluje o uplatnění křesťanských a konzervativních hodnot v politickém životě společnosti, státu a mezinárodního společenství.108 Opírá se o morální dimenzi tradice katolické církve přenesenou do
105
KOPEČEK, Lubomír. Budoucnost slovenské křesťanské demokracie. Zamyšlení nad vývojem Křesťanskodemokratického hnutí [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 4. 106 GYÁRFÁŠOVÁ, Olga – KRIVÝ, Vladimír, VELŠIC, Marián, et al. Krajina v pohybe. Bratislava: IVO Inštitút pre verejné otázky, 2001, s. 61. 107 KOPEČEK, Lubomír. Demokracie, diktatury a politické stranictví na Slovensku. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006, s. 208. 108 KDH: Stanovy KDH zveřejněné 20. 10. 2005 [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: , s. 1.
33
politiky. V tomto aspektu je její programatika ale více konzervativně tradiční než programatika KDU–ČSL. Příčinu ideologie KDH založené na tradičnějším pojetí křesťanských hodnot lze spatřit v odlišném společenském klimatu. Zatímco se KDU-ČSL potýká se sekularizovaným prostředím, a proto v rámci posílení svého vlivu operuje s jinými tématy jako je ekologie, problematika venkova, důraz na právo a pořádek, KDH působí v katolické slovenské společnosti. KDH tak může používat až fundamentální křesťanskou
rétoriku.109
Dokladem
konzervativních
křesťanských
hodnot
implementovaných na politiku je neúspěšný návrh KDH velice tvrdého antiinterupčního zákona na začátku roku 1992, kdy KDH tvořilo jednu z vládních stran.110 Ve Volebnom programe 1992 se KDH označuje za politické hnutí, které do sféry každodenního života vnáší duchovní principy vycházející z evangelia. Tyto principy v politické rovině tvoří tři základní hodnoty křesťanské demokracie, kterými jsou svoboda, spravedlnost a solidarita.111 V duchovní oblasti představuje koncepci křesťanského personalismu, který každému zajišťuje právo na život a na vlastnictví životních potřeb. Pro chod společnosti je důležitá také rovnoprávnost lidí bez ohledu na pohlaví, rasu, náboženství či národnost.112 Vedle úlohy církve klade důraz na rodinu a její podporu, svobodu, právo, pořádek a sociální tržní hospodářství. Vymezuje se také vůči ideologiím jako je komunismus a liberalismus a přihlášením se k odkazu sametové revoluce ostře vystupuje proti totalitarismu.113 V těchto programových bodech se nijak výrazně neliší od ideologicko
programového
vymezení
KDU-ČSL,
se
kterou
patří
do
téže
křesťanskodemokratické duchovní rodiny. Volební program z roku 1992 tedy nabízí pohled na zásady a hodnoty, o které se KDH opírá. KDH svoje hodnotové preference nerozpracovává v dokumentu detailně, ale spíše prezentuje výčet těchto zásad a hodnot. Volebný program 1994, Volebný program koalice SDK, v rámci níž KDH vstoupilo do voleb v roce 1998, a Volebný program 2002 se nevěnují představení hodnot KDH, ty
109
HYNČA, Pavel. České a slovenské ideově spřízněné politické strany po roce 1989 [online]. [cit. 2007-0406]. Dostupný z WWW: , s. 882. 110 KOPEČEK, Lubomír. Budoucnost slovenské křesťanské demokracie. Zamyšlení nad vývojem Křesťanskodemokratického hnutí [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 11. 111 KDH: Volebný program 1992. Bratislava: KDH, 1992, s. 1. 112 KDH: Volebný program 1992. Bratislava: KDH, 1992, s. 5. 113 KDH: Volebný program 1992. Bratislava: KDH, 1992.
34
jsou však patrné ze stanovisek křesťanských demokratů k jednotlivým politikám a z jejich priorit. Opět vyzývají k nutnosti ochrany rodiny jako základního článku společnosti.114 Ve Volebnom program 2006 popisuje KDH dosud nejdetailněji svoji hodnotovou koncepci. Hlásí se k listopadové revoluci a antikomunismu. Již od svého vzniku v roce 1990 prosazuje svobodu, vládu práva, soulad náboženských, občanských a politických nezcizitelných práv a svobod. Křesťanská orientace strany se projevuje opět v jejím pohledu na rodinu a křesťanské základy Evropy. „Sme presvedčení o nenahraditeľnom význame rodiny, založenej na manželstve muža a ženy, ktorá predchádza štát a je predpokladom pokoja a blahobytu každej spoločnosti. A napokon sme presvedčení o nezastupiteľnom mieste kresťanskej viery a náboženstva pre slobodu a kultúru Slovenska a Európy.“115 Oproti KDU-ČSL zaujímá KDH jinou zahraniční politiku ve vztahu k EU. Hlásí se sice stejně jako KDU-ČSL k odkazu evropských křesťanskodemokratických kořenů a zdůrazňuje nadnárodní spolupráci křesťanských demokratů, nicméně zároveň vystupuje jako obhájce slovenských národních zájmů. Hlásí se k odkazu Andreje Hlinky při formování podoby slovenského národního státu.116 „Zahraničná politika Slovenska by sa mala z pohľadu KDH niesť v znamení ochrany národných a ekonomických záujmov štátu, pomoci iným na ich ceste za slobodou a demokraciou a dôsledným presadzovaním overených hodnôt. Zabezpečíme rovnováhu medzi ochranou národných záujmov SR, zachovaním suverenity a našej identity na jednej strane a aktívnym pôsobením SR v medzinárodných organizáciách.“117 Obecně lze konstatovat, že programové vymezení zásad a hodnot KDH je méně detailní, než jak prezentuje svoje hodnotové kořeny KDU-ČSL. KDH stejně jako KDU-ČSL vstoupilo v roce 1990 do konzervativního uskupení EDU, kde ale na rozdíl od jeho českého ideologicko-politického partnera nadále setrvává. Rovněž bylo členem dnes již neexistující Evropské unie křesťanských demokratů
114
KDH: Volebný program 1994. Bratislava: KDH, 1994, s. 20. KDH: Volebný program SDK 1998. Bratislava: KDH, 1998. KDH: Volebný program 2002 [online]. [cit. 2006-03-03]. . 115 KDH: Volebný program 2006 [online]. [cit. 2006-05-01]. . 116 KDH: Volebný program 2006 [online]. [cit. 2006-05-01]. . 117 KDH: Volebný program 2006 [online]. [cit. 2006-05-01]. .
35
Dostupný
z
WWW:
Dostupný
z
WWW:
Dostupný
z
WWW:
Dostupný
z
WWW:
(EUCD).118 V prosinci 1996 získalo statut pozorovatele v EPP a po původním odmítání plnoprávné příslušnosti k EPP se v souvislosti se vstupem Slovenska do EU stalo členem EPP. Ve volbách do Evropského parlamentu získalo KDH tři mandáty.119 Hodnoty KDH korespondují s pojetím zásad a hodnot prezentovaných EPP. Programaticky blízké politické strany KDH i KDU-ČSL spolu dlouhodobě spolupracují. „Předseda KDU-ČSL Josef Lux uvedl při příležitosti šestého sněmu KDH v roce 1993, že ideová spřízněnost obou stran je založena na hodnotách křesťanské morálky, preferování svobody zarámované zodpovědností proti anarchii, prosazování konzervativní politiky proti účelovému pragmatismu a rozvíjení česko-slovenských vztahů.“120 . V hodnotách a zásadách se spolu česká a slovenská křesťanská demokracie shodují. KDU-ČSL a KDH patří jako členky jedné duchovní rodiny křesťanských demokratů do EPP-ED, nicméně jejich postoj k evropské integraci, respektive jejímu stupni, se liší. Toto téma rozeberu v následující kapitole.
118
KUBÁT, Michal, et al. Východní rozšíření Evropské unie. Východiska – stav – perspektivy. Brno – Praha: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy - Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity Občanské sdružení EUROPEUM, 2001, s. 132. 119 Dvoranová, Jana. EPP-ED po volbách do Evropského parlamentu. In: EPP–ED po rozšíření EU. Inzertní příloha Revue Politika [online]. listopad 2004. [cit. 2006-03-02]. Dostupný z WWW: , s. 18. 120 HYNČA, Pavel. České a slovenské ideově spřízněné politické strany po roce 1989 [online]. [cit. 2007-0406]. Dostupný z WWW: , s. 881.
36
3. Europeizace121 politických stran
Identita politických stran je výsledkem vlivu širokého komplexu témat, na která politický subjekt reaguje. Strana působí nejen v rámci národního politického systému, ale jako reprezentant svého státu a ideologické rodiny vystupuje v nadnárodních formacích. Zahraničně politické priority tak tvoří jednu za základních složek názorově politické profilace strany. Arend Lijphart proto zařadil zahraničně politickou sféru mezi sedm základních ideologických dimenzí, v nichž se politické strany střetávají a vytváří tak skrze programatiku svoji identitu.122 V souvislosti s postupující evropskou integrací a jejími dopady, nárůstem pravomocí Evropského parlamentu a s prohlubující se debatou o budoucnosti Evropské unie se programatika politických stran začíná v zahraničně politické oblasti stále více koncentrovat na „evropskou otázku“. Evropská integrace dopadá na chod daného státu i na jeho vnitropolitické aktéry. Vyvolává procesy, které ovlivňují jednak proměny národního prostředí, v němž politické strany působí, jednak uplatňuje vliv na způsob tvorby politiky (policy-making).123 Podle Roberta Ladrecha je třeba přistupovat k europeizaci vztažené na politické strany jako k dopadu evropské integrace na prostor realizace politiky stran a na politický systém daného státu. Na základě analýzy dopadu europeizace na politické strany a jejich 121
Problém europeizace zahrnuje velké množství témat, která souvisejí s rovinou evropské integrace. Obecně lze říci, že termín europeizace se používá pro označení pronikání evropské dimenze do úrovně národního státu. Europeizace popisuje, „jak se mění domácí politické instituce a procesy a konkrétní politiky evropských zemí v souvislosti s procesem evropské integrace“ (DANČÁK, Břetislav, FIALA, Petr, HLOUŠEK, Vít, et al. Evropeizace. Nové téma politologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005, s. 13.). Europeizace ovlivňuje policy, politics i polity daného státu. (DÜRR, Jakub, MAREK, Dan, ŠARADÍN, Pavel. Europeizace české politické scény – politické strany a referendum o přistoupení k Evropské unii. Mezinárodní vztahy. 2004, roč. 39, č.1, s. 29.) Zároveň je třeba upozornit na terminologickou pluralitu pojmu „europeizace“. V českém prostředí je možné nalézt označení „europeizace“, „evropeanizace“ a „europeanizace“. Stejně tak je možné se setkat s duálním označením téhož jevu v anglosaském světě pojmy „europeization“ a „europeanization“, přičemž druhé označení mírně převažuje. V německém prostředí se užívá pojmu „Europäisierung.“ (DANČÁK, Břetislav, FIALA, Petr, HLOUŠEK, Vít, et al. Evropeizace. Nové téma politologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005, s. 12.) 122 Podle Lijpharta náleží do zmíněného výčtu ideologických dimenzí: 1) socioekonomická dimenze, 2) náboženská dimenze, 3) kulturně – etnická dimenze, 4) dimenze město – venkov, 5) dimenze podpory režimu, 6) zahraničně politická dimenze, 7) postmaterialistická dimenze. Důležitým aspektem ovlivňujícím identitu politické strany na základě těchto dimenzí je dlouhodobé vytváření programového názoru na problematiku jednotlivých konfliktů. (FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Brno: Barrister and Principal, 1998, s. 98.) 123 LADRECH, Robert. Europeanization and Political Parties: Towards a Framework for Analysis. Keele European Research Unit. Working Paper 7. [online]. [cit. 2007-06-06]. Dostupný z WWW: , s. 2.
37
aktivity124 navrhl Ladrech pět nejdůležitějších oblastí, které spolu často úzce souvisejí a ve kterých by efekt procesu europeizace měl být zkoumán.125 Jako jednu z primárních dimenzí jmenuje změny v programatice politické strany. Otázka evropské integrace se promítá do politického programu v kvantitativním zvětšení prostoru pro problematiku Evropské unie a v kvalitativní změně přístupu k evropské integraci. Je zdůrazňována role Evropské unie jako důležitého aktéra pro řešení politik, které dříve spadaly do vnitrostátních záležitostí. „Evropská rovina se tak stává referenčním rámcem domácí politiky,“126 což se odráží v programové profilaci politických stran. Europeizace dále dopadá na politické strany v otázce organizačních změn, které souvisejí s důsledky reprezentace strany v nadnárodních strukturách Evropského parlamentu. Straničtí vůdci mohou účastí na nadnárodních summitech nejvyšších stranických představitelů a přístupem k orgánům Evropské unie posilovat svoje postavení v mateřské politické straně. Podle Ladrecha europeizace ovlivňuje také vzorce stranické soutěže, podle nichž by možné debaty o Evropské unii mohly vyvolat štěpení společnosti na zastánce a odpůrce integrace a položit tak základ pro možné nové cleavage „evropská otázka“. Působení europeizace se může projevit rovněž ve vztazích mezi stranami a vládou, které mohou být narušeny ovlivněním stranického nebo vládního leadera vyjednáváním na mezinárodní úrovni Evropské unie. Jeho představy o realizaci jistých politických opatření se tak mohou vzdálit od programového rámce strany. V neposlední řadě uvádí Ladrech jako pátý bod vztahy nad rovinou národního stranického systému. Europeizace může vést ke spolupráci stran na nadnárodní úrovni např. na půdě Evropského parlamentu, kde jednotlivé politické strany vstupují do politických rodin, které sdružují ideologicky blízké formace. Větší míra spolupráce stran v rámci nadnárodního uskupení se může promítnout např. ve změně jejich programatiky. Ideově programová prohlášení politických stran nabízejí různé pohledy na Evropskou unii. Strany se vymezují k tématům spojeným s evropskou integrací a ve své
124
Ivana Witzová předpovídala, že se začlenění českých politických stran do Evropské unie odrazí 1) ve vnitřním životu stran, 2) v cílech politických stran ve vnitropolitickém dění a 3) ve vztahu k evropské integraci a možnosti účasti na jejím formování. (WITZOVÁ, Ivana. Důsledky vstupu České republiky do Evropské unie. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2000, s. 40.) 125 LADRECH, Robert. Europeanization and Political Parties: Towards a Framework for Analysis. Keele European Research Unit. Working Paper 7. [online]. [cit. 2007-06-06]. Dostupný z WWW: , s. 8 – 12. 126 HLOUŠEK, Vít. Proces europeanizace a politické strany v kandidátských zemích. Sociální studia 2004, roč. 1, č. 1, s. 100.
38
programatice prezentují pozici k dílčím evropským tématům, ale i Evropské unii jako celku. V soutěži politických stran vystupují na povrch rozdíly v jejich stanoviscích k evropské integraci a jejímu stupni. V následující kapitole poukáži na dělení politických stran na základě jejich pro-unijního nebo anti-unijního postoje.
3.1
Typologie postojů politických stran k evropské integraci
Vztah politických stran k otázce evropské integrace lze klasifikovat na základě typologií, které rozlišují pozitivní, popř. negativní přístup strany k Evropské unii. Přestože se politická věda zabývá tématem europeizace již několik let, nevyprodukovala jednu uznávanou typologii postojů politických stran k evropské integraci, ale paralelně vedle sebe existují typologie, které často popisují tentýž jev jinými termíny. V pluralitě typologií se uplatňuje pozitivní vliv na neustálé zpřesňování koncepcí jako důsledek reakce na kritiky konkurenčních studií. Mezi základní typologie postojů politických stran k Evropské unii se v současné době řadí Taggartovo a Szczerbiakovo pojetí euroskepticismu, Kopeckého a Muddova klasifikace vztahu stran k evropské integraci a Contiho a Verzichelliho typologie.
3.1.1 Taggartovo a Szczerbiakovo vymezení euroskepticismu
„Eurosketicismus“ jako označení negativního postoje politické strany k evropské integraci se hojně vyskytoval v západoevropské žurnalistice v 90. letech. Akademického vymezení na poli politické vědy se euroskepticismus poprvé dočkal v roce 1998 ve studii Paula Taggarta.127 Euroskepticismus definoval jako „vyjádření myšlenky kvalifikované opozice, stejně jako myšlenku obsahující nekvalifikovanou a celkovou opozici vůči procesu evropské integrace.“128
127
TAGGART, Paul. A Touchstone of Disent: Euroscepticism in Contemporary Western European Party System. European Journal of Political Research. 1998, roč. 33, č. 3. 128 TAGGART, Paul. A Touchstone of Disent: Euroscepticism in Contemporary Western European Party System. European Journal of Political Research. 1998, roč. 33, č. 3, s. 365.
39
Negativní postoj politických stran k jistým otázkám evropské integrace není možné vždy klasifikovat jako výraz euroskepticismu. Ukázalo se také, že euroskepticismus má více podob. Paul Taggart společně s Aleksem Szczerbiakem navázali na původní koncept euroskepticismu a rozpracovali ho do klasifikace tzv. „tvrdého (hard) euroskepticismu“ a „měkkého
(soft)
euroskepticismu“.129
Politické
strany,
které
zastávají
tvrdý
euroskepticismus, se principiálně vymezují vůči Evropské unii a evropské integraci, a proto strany tuto pozici zastávající žádají stažení své země z Evropské unie. Její politika je namířena proti celému projektu evropské integrace v jeho současné podobě. Měkký euroskepricismus naproti tomu představuje postoj politické strany, v němž „není přítomna principiální námitka vůči evropské integraci či proti členství v Evropské unii, ale obsahuje námitky proti jedné nebo více politických oblastí, které vedou k vyjádření kvalifikované opozice proti Evropské unii.“130 Měkcí euroskeptici neodmítají v zásadě členství v Evropské unii, ale oponují realizaci politiky, která je podle nich v rozporu s „národním zájmem“ jejich státu. Politická strana definovaná jako měkce euroskeptická vyjadřuje svůj negativní postoj vůči konkrétním politikám Evropské unie především v rétorice a je skeptická vůči cestě, jíž se současná evropská integrace ubírá. Taggartova a Szczerbiakova klasifikace tvrdého a měkkého euroskepticismu rozproudila politologickou diskusi. Autorům bylo vytýkáno mnoho nepřesností. Pravděpodobně nejvýznamnější a nejpropracovanější kritiku tvrdého a měkkého euroskpeticismu vytvořili Petr Kopecký a Cas Mudde.131 Slabiny Taggartovy a Szczerbiakovy typologie spatřovali ve čtyřech bodech. Zaprvé, měkký euroskepticismus je definován tak široce, že do jeho vymezení spadá veškerý nesouhlas s jakoukoli dílčí politikou Evropské unie. Zadruhé, relativně zřetelné rozlišení mezi měkkým a tvrdým euroskepticismem je rozmlženo identifikací tvrdého euroskepticismu s odmítáním současného stavu evropské integrace. Zatřetí, kritéria, která mají prezentovat rozdíl mezi tvrdým a měkkým euroskepticismem jsou nejasná. Začtvrté, kategorie měkký a tvrdý euroskepticismus dostatečně nepopisují rozdíl mezi ideami evropské integrace na jedné straně a Evropskou unií jako ztělesněním těchto hodnot na straně druhé. Na závěr Kopecký
129
TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. The Party Politics of Euroscepticism in EU Member and Candidate States. SEI Working Paper No 51. Opposing European Research Network Working Paper No 6. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . 130 TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. The Party Politics of Euroscepticism in EU Member and Candidate States. SEI Working Paper No 51. Opposing European Research Network Working Paper No 6. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 7. 131 KOPECKÝ, Petr, MUDDE, Cas. The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe. European Union Politics. 2002, roč. 3, č. 3.
40
a Mudde kritizují, že euroskepticismus v Taggartově a Szczerbiakově pojetí nedokáže správně identifikovat strany a ideologie, které jsou svým založením proevropské, nebo antievropské.132 Taggart a Sczerbiak uznali nedostatky své koncepce a Kopeckého a Muddovu kritiku zohlednili při redefinici tvrdého a měkkého euroskepticismu. Tvrdý euroskepticismus je „principiální opozice k projektu evropské integrace ztělesněného v Evropské unii, který je založen na předání nebo přenesení pravomocí na nadnárodní instituce jako je Evropská unie.“133 Měkký euroskepticismus znamená souhlas s projektem evropské integrace, jež přenáší pravomoci na nadnárodní instituce jako je Evropské unie. Staví se ale proti současnému nebo plánovanému směru integrace, která je založena na dalším rozšiřování kompetencí Evropské unie. Z českých politologů se k novému pojetí tvrdého a měkkého euroskepticimu vyjadřuje Lubomír Kopeček. Taggartovu a Szczerbiakovu redefinici hodnotí kladně. Ve srovnání s původní verzí podle něj lépe precizují a oddělují oba typy euroskepticismu. „Zvlášť významné je to u měkkého euroskepticismu. Jeho nová definice je jasnější a mírně zužuje původní „bezbřehost“ měkkého euroskepticismu, byť i nové vymezení je stále široké.“134
3.1.2 Kopeckého a Muddova typologie postojů stran k evropské integraci
Taggart a Szczerbiak vytvořili klasifikaci postojů pouze antievropských politických stran ve vztahu k Evropské unii a integraci. Kopecký a Mudde upozornili v kritice konceptu tvrdého a měkkého euroskepticismu na existenci stran, které se naopak profilují pro–unijně. A právě postoje proevropských i antievropských stran zahrnuli do své klasifikace. Kopecký a Mudde rozlišili dvě dimenze podpory evropské integraci – rozptýlenou (difuse) a zvláštní (specific). Rozptýlená podpora znamená v jejich pojetí podporu
132
KOPECKÝ, Petr, MUDDE, Cas. The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe. European Union Politics. 2002, roč. 3, č. 3, s. 300. 133 TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. Theorising Party Based Euroscepticism: Problems of Definition, Measurement and Kausality. SEI Working Paper No 69. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 12. 134 KOPEČEK, Lubomír. Euroskeptici, europeanisté, euroenthusiasté, eurofobové – jak s nimi pracovat? Politologický časopis. 2004, roč. 11, č. 3, s. 247.
41
základních myšlenek evropské integrace, na kterých je Evropská unie vystavěna. Naproti tomu specifická podpora značí podporu obecné praxe evropské integrace, jež vede k dalšímu rozvíjení Evropské unie.135 Na bázi první roviny, tedy rozptýlené podpory, klasifikovali Kopecký a Mudde skupinu tzv. „eurofilů“ a „eurofobů“. Zatímco ideje eurofilů plně podporují evropskou integraci, popř. minimálně její ekonomický rozměr, eurofobové se naopak obávají rozšiřování kompetencí Evropské unie na úkor národní suverenity. Eurofobové se profilují v opozici vůči základním myšlenkám evropské integrace, na kterých je Evropská unie zakotvena. Eurofobové většinou spadají do kategorii nacionalistů, radikálních socialistů, popř. izolacionistů, nebo jednoduše nevěří, že by ideje evropské integrace mohly sjednotit natolik odlišné prostředí národních států do jednoho nadnárodního komplexu. Ve druhé dimenzi, tzn. v podpoře obecné praxe evropské integrace, oddělují autoři EU-optimisty od EU-pesimistů. EU-optimisté věří v Evropskou unii a směr jejího rozvoje považují za správný. V tomto kontextu je nutné podotknout, že Kopecký a Mudde řadí mezi EU-optimisty také takové politické strany, které kritizují dílčí záležitosti evropské integrace, nicméně neodmítají ji jako takovou. V kontrastu k EU-optimistům vystupují EU-pesimisté. Ti mají negativní stanovisko proti Evropské unii a jejímu budoucími rozvoji. To nicméně neznamená, že EU-pesimistické politické strany odmítají členství v Evropské unii. Naopak v rámci struktur Evropské unie se mohou snažit o proměnu idejí evropské integrace podle jejich představ. Tyto dvě dimenze koncipují čtyři ideální kategorie pozic politických stran ve vztahu k evropské integraci a Evropské unii. Euroentuziastické politické strany vznikají kombinací eurofilů a EU-optimistů. Podporují ideje evropské integrace a věří, že se Evropská unie brzy institucionalizuje na těchto hodnotách. Euroskeptici jsou výsledkem kombinace eurofilů a EU-pesimistů. Podporují základní ideje evropské integrace, ale jsou pesimističtí vůči současné nebo budoucí prezentaci těchto myšlenek. Euroodmítavé (euroreject) strany jsou založeny na pozicích eurofobů a EU-pesimistů. Staví se jak proti Evropské unii, tak proti evropské integraci. Europragmatisté představují směs stanovisek
135
KOPECKÝ, Petr, MUDDE, Cas. The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe. European Union Politics. 2002, roč. 3, č. 3, s. 300.
42
eurofobů a EU-optimistů. Nepodporují hlavní myšlenky evropské integrace, které podpírají Evropskou unii, nicméně jsou pro další rozvoj Evropské unie.136
Tabulka 1. Kopeckého a Muddova typologie postoje politických stran k evropské integraci a Evropské unii137
DIMENZE PODPORY EVROPSKÉ UNII
DIMENZE PODPORY EVROPSKÉ INTEGRACE Eurofilové Eurofobové Europragmatické (nepodporují EUEuroentuziastické (podporují základní myšlenky evropské optimisté "Evropu" v obou dimenzích) integrace, ale podporují další rozvoj EU) Euroskeptické (podporují EUzákladní ideje evropské Euroodmítavé (odmítají "Evropu" pesimisté integrace, ale odmítají současný v obou dimenzích) vývoj EU)
Zdroj:KOPECKÝ, Petr, MUDDE, Cas. The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe. European Union Politics. 2002, roč. 3, č. 3, s. 244.
Kopeckého a Muddova typologie se stala rovněž terčem řady kritik. Na nedostatky klasifikace upozorňovali mimo jiné také Taggart a Szczerbiak. Zaprvé, jim vytkli, že se svojí typologií zúžili prostor pro již zavedený pojem „euroskepticismus“. Některé politické strany, které byly v obecné rovině považovány za euroskeptické, tak z této kategorie vypadly. Zadruhé, kritizovali vyčlenění kategorie „europragratismus“. Podle nich je akceptovatelnější, když některé strany nelze kvůli jejich charakteristice zcela zřetelně zařadit do jedné z existujících kategorií, než aby byla vymyšlena zcela nová kategorie. Krom toho v původní patnáctce evropských států nenajdeme příklad strany, která by splňovala kritéria definice europragmatismu. Zatřetí, kategorie euroentuziastů je natolik všeobecná, že nedokáže zaznamenat rozdíly mezi stranami s pozitivním postojem k evropské integraci a Evropské unii. Taggart a Szczerbiak poznamenávají, že se tímto Kopecký a Mudde dopustili téže chyby, kterou jim vytýkali v definici měkkého euroskepticismu. Na závěr kritiky Taggart a Szczerbiak konstatovali, že při vytváření
136
KOPECKÝ, Petr, MUDDE, Cas. The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe. European Union Politics. 2002, roč. 3, č. 3, s. 302 - 303. 137 Postoj politických stran k evropské integraci a Evropské unii je v tabulce zkrácen jako „Evropa“.
43
typologie postojů k evropské integraci musí být zohledněny rozdílné stupně pozitivního i negativního vztahu k Evropské unii.138 Přestože Kopeckého a Muddova typologie se nevyhnula nepřesnostem, její přínos spočívá především v rozšíření klasifikace postojů politických stran k evropské integraci a Evropské unii o pro-integračně orientované přístupy. Jako první představili typologii, která zahrnuje jak euroskeptiky, tak eurooptimisty.
3.1.3 Contiho a Verzichelliho typologie euroskepticismu a eurooptimismu
Na rozdíl od Kopeckého a Mudda přišli Nicoló Conti a Luca Verzichelli s typologií postojů politických stran k Evropské unii, která zachovává původní kategorie měkkého a tvrdého euroskepticismu zavedené Taggartem a Szczerbiakem a zároveň klasifikaci rozšiřuje o kategorie pozitivního a neutrálního přístupu k evropské integraci. Zavádějí pět kategorií
označených
jako
„tvrdý euroskepticismus“, „měkký euroskepticismu“,
„neutrální/nespecifikovaný postoj“, „funkční europeanismus“ a „ztotožňující (identitární) europeanismus“.139 Tvrdý euroskepticismus představuje nejvíce negativní přístup k evropské integraci a Evropské unii. Odmítá celý proces evropské integrace, nebo přinejmenším způsob, jakým je v současnosti veden. Tvrdí euroskeptici nechtějí dílčí reformy, ale vyžadují kompletní změnu v jiný typ procesu evropské integrace. Rovněž často prosazují vystoupení svého státu z Evropské unie. Strany orientované tvrdě euroskepticky jsou protestně zaměřeny vůči evropské integraci. Druhou kategorii tvoří měkký euroskepticismus. Tento přístup nevyrůstá z prostředí principiální opozice vůči evropské integraci. Neodmítá Evropskou unii, ale staví se proti některým jejím opatřením, politikám a reformám, které musí členský stát implementovat. Měkcí euroskeptici zaujímají stanovisko kvalifikované opozice vůči některým politickým oblastem Evropské unie, popř. zdůrazňují hájení národního zájmu v situacích, kdy se
138
TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. Theorising Party Based Euroscepticism: Problems of Definition, Measurement and Kausality. SEI Working Paper No 69. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 9. 139 CONTI, Nicoló. Party Attitudes to European Integration: A Longitudinal Analysis of the Italian Case. SEI Working Paper No 70. ESPERN Working Paper No 13. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 17.
44
domnívají, že ho evropská integrace ohrožuje. Strana je ochotná k reformě procesu evropské integrace. Zatímco první dvě kategorie přejímají Taggartovo a Szczerbiakovo vymezení euroskepticismu, následující tři kategorie prezentují nový Contiho a Verzichelliho příspěvek ke klasifikaci vztahů stran k evropské integraci. Třetí kategorie zvaná neutrální/nespecifikovaný postoj označuje nezřetelně artikulovaný přístup k evropské integraci. Strana se ve svých programových dokumentech evropskou integrací buď vůbec nezabývá, nebo nevyjadřuje jasná stanoviska. K některým dílčím otázkám mohou neutrálové vyjadřovat názor, nicméně celkový postoj strany není možné zřetelně identifikovat.140 Čtvrtá kategorie je funkční europeanismus. Strana podporuje evropskou integraci, která ale plyne z cíle sloužit naplnění národních zájmů nebo specifických zájmů strany, jenž se od integračních zájmů liší. Pro funkční europeanisty není evropská integrace cílem sama o sobě, ale má napomáhat straně dosáhnout stanovených priorit – např. ekonomické stabilitě, modernizaci apod. Strana podporuje evropskou integraci, pokud není v rozporu s jejími cíly nebo národními zájmy. Vztah k evropské integraci často vyjadřuje v pojmech obrany jejího statutu quo. Poslední kategorii tvoří nejvíce pro-integračně naladěný ztotožňující (identitární) europeanismus. Strana principiálně podporuje evropskou integraci, a to ne pouze v intencích národních zájmů a stranických cílů. Je pozitivně nakloněna rozvoji Evropské unie a integrace jako takové. Požaduje další přesun kompetencí z národní na nadnárodní úroveň, federální uspořádání Evropy a evropské občanství. Prohlubování integrace je hlavním cílem strany. Conti a Verzichelli srovnali pozice stran k evropské integraci v tabulce, kterou pro přehlednost uvádím níže.
140
Neutrální stanovisko často zastávají tzv. single – issue parties (monotematické strany), pro jejichž programatiku není postoj k evropské integraci směrodatný. (CONTI, Nicoló. Party Attitudes to European Integration: A Longitudinal Analysis of the Italian Case. SEI Working Paper No 70. ESPERN Working Paper No 13. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 16 – 17.)
45
Tabulka 2. Contiho a Verzichelliho typologie postojů politických stran k evropské integraci a Evropské unii POSTOJ
TYP PŘÍSTUPU
Kvalifikovaná opozice
KONEČNÝ CÍL Radikální změna trajektorie EU nebo vystoupení země z unie Reforma trajektorie EU
ZPŮSOB INTEGRACE Návrat kompetencí členských státům Mezivládní přístup
Tvrdý euroskepticismus
Principiální opozice
Měkký euroskepticismus Neutrální/ nejasný/ nespecifikovaný postoj
Orientovaný na cíl
-
-
-
-
Mezivládní přístup
Orientovaný na cíl
Nadnárodní přístup
Oslavný
Funkční europeanismus
Kvalifikovaná podpora
Ztotožňující (identitární) europeanismus
Principiální podpora
Status quo nebo další pokračování integrace sloužící národním/ stranickým zájmům Bezpodmínečná podpora integrace
JAZYK Založený na protestu
Zdroj: CONTI, Nicoló. Party Attitudes to European Integration: A Longitudinal Analysis of the Italian Case. SEI Working Paper No 70. ESPERN Working Paper No 13. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 19.
Autoři studie zhodnotili kategorie měkkého euroskepticismu a funkčního europeanismu jako flexibilní a vzájemně propustné. To znamená, že přechod z jedné kategorie do druhé je poměrně snadný a souvisí s pragmatickým přístupem strany k integraci. Naopak tvrdý euroskepticismus a identitární europeanismus jsou natolik principiálně vymezené, že jsou považovány za stabilní kategorie. To znamená, že strana s tvrdým euroskepticismem či identitárním europeanismem zastává poměrně dlouhodobě stabilní pozici.141 Také Contiho a Verzichelliho typologii je možné v určitých aspektech napadnout. Lubomír Kopeček vznáší proti Contiho a Verzichelliho pojetí euroskepticismu – eurooptimismu drobnou výtku, a sice že autoři pracují ještě s neredefinovaným Taggartovým a Szczerbiakový tvrdým a měkkým euroskepticismem. Rovněž měkký
141
CONTI, Nicoló. Party Attitudes to European Integration: A Longitudinal Analysis of the Italian Case. SEI Working Paper No 70. ESPERN Working Paper No 13. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 20.
46
euroskepticismus a funkční europeanismus nejsou jasně odděleny. Kopeček také podotýká, že by bylo vhodné v koncepci zohlednit odlišnost dimenze podpory evropské integraci a dimenzi podpory EU, jak to učinili Kopecký a Mudde.142 Celkově však lze Contiho a Verzichelliho klasifikaci hodnotit veskrze kladně. Vytvořili typologii lépe terminologicky popisující postoje stran k evropské integraci, než je tomu v případě Kopeckého a Muddovy klasifikace, jež zbytečně vnesla do koncepce vztahu stran k evropské problematice nová pojmenování pozic stran.
3.2
Stanoviska křesťanské demokracie v českém a slovenském prostředí k evropské integraci a Evropské unii
Po sametové revoluci v roce 1989 zavládla v Československu euforie, která se projevovala v prohlášeních politických skupin o „návratu do Evropy.“ Většina politických stran se k evropské integraci stavěla kladně,143 postupně se však jejich postoj specifikoval a některé strany opustily pro-evropská stanoviska.144 Problematikou evropské integrace a Evropské unie se strany začaly v programových dokumentech více zabývat až od poloviny 90. let. Vlivem vývoje vyjednávání o vstupu České republiky a Slovenska do Evropské
142
KOPEČEK, Lubomír. Euroskeptici, europeanisté, euroenthusiasté, eurofobové – jak s nimi pracovat? Politologický časopis. 2004, roč. 11, č. 3, s. 249. 143 Je třeba poznamenat, že Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) vystupovala vždy ostře antiintegračně, a proto ji lze označit za tvrdě euroskeptickou. (TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. The Party Politics of Euroscepticism in EU Member and Candidate States. SEI Working Paper No 51. Opposing European Research Network Working Paper No 6. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 14.) 144 Z českých politických stran zaujala dle Taggartovy a Szczerbiakovy typologie měkce euroskeptický postoj k evropské integraci ODS a na Slovensku Slovenská národní strana (SNS) a KDH, o kterém pojednám v následující kapitole. (TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. Parties, Positions and Europe: Euroscepticism in the EU Candidate States of Central and Eastern Europe. Working Paper No 46. Opposing European Research Network Working Paper No 2. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 18 – 19.) Lidová strana – Hnutí za demokratické Slovensko (LS-HZDS) je z hlediska přístupu k Evropské unii nespecifikovatelná. Stanovisko strany je rozpolcené a nejasné. Poté, co v roce 1998 odešla do opozice, pokračovala sice v podpoře vstupu Slovenska do Evropské unie, nicméně zároveň kritizovala kroky k němu vedoucí. Nejasnost stanoviska HZDS k evropské integraci pramení také z existence dvou frakcí uvnitř strany. Jedna je nacionalisticky zaměřená, zatímco druhá, kterou reprezentuje především vedení strany, podporuje začlenění Slovenska do nadnárodních struktur. V této optice se jeví klasifikace HZDS na škále eurooptimismus – euroskepticismus poměrně problematická. Podle Contiho a Verzichelliho typologie ji nicméně lze zařadit do kategorie nejasného/nespecifikovaného postoje. (HONCŮ, Šárka, KOLÁŘOVÁ, Eliška, KUHUTIČOVÁ, Pavlína, VYSTAVĚLOVÁ, Miroslava. Evropeizace stranických systémů v Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Working paper č. 19. [online]. [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 24 – 25.)
47
unie145 přijímaly politické strany do své programatiky nová témata spojená s Evropskou unií a zpřesňovaly stanoviska k dílčím politikám Evropské unie. Zvlášť v posledních pěti letech došlo díky událostem, jako bylo referendum o vstupu České republiky a Slovenska do Evropské unie v roce 2003, vstup do Evropské unie v květnu 2004 a první volby do Evropského parlamentu v červnu 2004, k detailnějšímu propracování programatiky politických stran ve vztahu k evropské integraci. Přístup politických stran k evropské integraci je možné sledovat různými metodami.146 Pro analýzu postoje křesťanskodemokratických stran k evropské integraci a Evropské unii v českém a slovenském prostředí využiji zmiňovaný Ladrechův model. Protože Ladrech konstatoval, že se jeho metoda výzkumu stanoviska politické strany k evropské problematice nedá v nových členských státech aplikovat ve všech oblastech147, zaměřím se na jeho první bod, tedy analýzu programových dokumentů stran a zmíním také pátý bod, kterým je vztah politické strany k evropským stranickým federacím.
3.2.1 KDU–ČSL a evropská integrace
Křesťanskodemokratická strana v českém prostředí, KDU-ČSL, se od počátku své existence profilovala výrazně proevropsky. Postoj KDU–ČSL k evropské integraci a Evropské unii je obsažen především v jejích programových dokumentech. Pro účel analýzy programatiky KDU-ČSL v „evropské otázce“ zahraniční politiky strany využiji především
145
Důležitými mezníky pro vyjednávání o vstupu České republiky a Slovenska do Evropské unie, které ovlivnily agendu politických stran, bylo zveřejnění Kodaňských kritérií pro vstup zemí středovýchodní Evropy do Evropské unie v roce 1993, předvstupní strategie schválená v Essenu v roce 1994, Agenda 2000 přijatá v roce 1997, která informovala o připravenosti kandidátských zemí pro vstup do Evropské unie, zahájení jednání o přistoupení s Českou republikou na Lucemburském summitu v roce 1997 a Slovenskem na Helsinském summitu v roce 1999 a mezivládní konference z Nice, jež reformou institucí de facto umožnila východní rozšíření. (Historie rozšiřování Evropské unie [online]. [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: .) 146 Např. Michael Laver a Ben Hunt rozlišují tři základní kvalitativní metody určení postoje politických stran k určité otázce, kterými jsou 1) analýza stranických dokumentů, 2) výzkum veřejného mínění a 3) klasifikace na základě názoru expertů. (KOPEČEK, Lubomír. Euroskeptici, europeanisté, euroenthusiasté, eurofobové – jak s nimi pracovat? Politologický časopis. 2004, roč. 11, č. 3, s. 250.) 147 „Ladrech kritizuje dvě hlavní orientace soudobých studií vztahů a interakcí mezi evropskými politickými stranami a EU. Obě – první, která zkoumá stranickou aktivitu v rámci Evropského parlamentu a rozvoj transnacionálních stranických federací, i druhá, analyzující politickou orientaci národních politických stran – postrádají uchopení politických stran jako skutečných aktérů, aktivních v procesu evropské integrace a ovlivňujících tento proces.“ (CABADA, Ladislav, LIPICER, Simona Kustec. Evropeizace národních politických stran – Příklad České republiky a Republiky Slovinsko [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: , s. 2.)
48
volební programy KDU-ČSL z let 1992, 1996, 1998 a 2006, Programové prohlášení Koalice z roku 2002, Evropský volební program pro volby do Evropského parlamentu v roce 2004, dokumenty Strategie přípravy KDU-ČSL na vstup České republiky do Evropské unie, Zahraniční politika KDU-ČSL, Na cestě k rozšířené Evropě a Stanovisko KDU–ČSL k návrhu evropské ústavní smlouvy. Volební program z roku 1992 prezentuje kladné stanovisko KDU-ČSL k evropské integraci. Křesťanští demokraté chtěli prosadit vstup České republiky do Evropského společenství do konce roku 1997.148 K dílčím otázkám integračního procesu se v dokumentu nevyjadřují. Ve volebním programu do Poslanecké sněmovny v roce 1996 zdůrazňují křesťanští demokraté podporu zapojení České republiky do Evropské unie. „Integrace do evropských struktur je jedním z hlavních cílů zahraniční politiky KDU-ČSL.“149 Podle křesťanských demokratů neexistuje kromě Evropské unie žádná alternativa, která by zajistila stabilní a harmonický vývoj v Evropě. Ve volebním programu vyzdvihují ekonomický aspekt integrace a zajištění bezpečnosti České republiky jako budoucí členské země Evropské unie. Zároveň se KDU-ČSL vyslovuje kladně k možnosti referenda o přistoupení země k evropské patnáctce. Volební program z roku 1998 na rozdíl od programu předcházejícího specifikuje vztah KDU-ČSL k evropské integraci. Strana vybízí k aktivní účasti a solidární spolupráci na vytváření jednotné Evropy. Česká republika se má účastnit i těch projektů, kde se evropský integrační proces rozvíjí různými rychlostmi, jako je např. hospodářská a měnová unie, Protokol o sociální politice, Schengenská dohoda a společná zahraniční a bezpečnostní politika.150 Křesťanští demokraté zdůrazňují další rozšiřování Evropské unie s tím, že má být vytvořen takový model, v němž by zůstal zachován přiměřený vliv malých a středních států, kam se řadí Česká republika. KDU-ČSL rovněž připomíná nutnost provedení reforem řady oblastí vnitřní politiky České republiky, aby se byla schopna stát partnerem starých států Evropské unie a také jejím členem. Strategie pro ostatní oblasti, jako je např. zemědělství, ekologie a daně, podřizuje nutnosti harmonizace těchto politik
148
KDU-ČSL: Volební program 1992. Praha: KDU-ČSL, 1992. KDU-ČSL: Volební program 1996 [online]. [cit. 2007-04-04]. . 150 KDU-ČSL: Volební program 1998 [online]. [cit. 2007-03-03]. .. 149
49
Dostupný
z
WWW:
Dostupný
z
WWW:
s Evropskou unií a zároveň hájí národní zájmy.151 Volební program prezentuje velice loajální a vstřícný přístup strany k evropské integraci. Do voleb v roce 2002 vstoupila KDU-ČSL ve volební koalici s Unií svobodyDemokratickou unií (US-DEU). Spojení stran do koalice se často promítá v jejich programatice, nicméně v případě koalice s US-DEU, která byla také proevropsky orientovaná152, nedošlo k odchýlení programových priorit KDU-ČSL ve vztahu k Evropské unii. V preambuli programu se obě strany hlásí k hodnotám Evropské lidové strany, jejímiž jsou členy.153 V tomto kontextu koncipují i zahraničně politické cíle orientované prointegračně. Vyzdvihují společné evropské hodnoty. „Vstup České republiky je návratem naší země do společenství, kam historicky i kulturně patří, a završí postkomunistickou etapu české státnosti. Nesouhlasíme s názory, které se snaží z naší evropské budoucnosti udělat jen nechtěné dítě geopolitické polohy státu.“154
Koalice
považuje co nejrychlejší vstup České republiky do Evropské unie za naplnění národních zájmů. V Programovém prohlášení jsou zdůrazněny výhody plynoucí z členství v Evropské unii. Mimo evropské struktury by Česká republika musela implementovat řadu opatření zvláště v ekonomické sféře a oblasti čtyř základních svobod jednotného trhu Evropské unie,155 na jejichž koncipování by neměla vliv, zatímco jako členská země se může aktivně podílet na tvorbě řady norem. Koalice také přičítá váhu bezpečnostnímu aspektu evropské integrace. Evropská unie přispěje k ochraně občanů členského státu. K tomu má sloužit společná zahraniční a bezpečnostní politika, v rámci níž mají být lépe koordinovány zpravodajské služby a Europol.156 Ve volebním programu koalice z roku 2002 jsou stanoviska k jednotlivým problémům evropské integrace poměrně detailně propracovány. Ve vztahu k Evropské unii chce koalice usilovat o sebevědomé členství, jehož naplnění a taktéž hájení národních zájmů se má stát hlavní náplní české diplomacie.
151
KDU-ČSL: Volební program 1998 [online]. [cit. 2007-03-03]. Dostupný z WWW: . 152 CHAN, Kenneth. Central and Eastern Europe in the 2004 European Parliament Elections. A Not So European Event. Working Paper No 81. ESPERN Working Paper No 16. [online]. [cit. 2006-06-12]. Dostupný z WWW: , s. 19. 153 KDU–ČSL: Programové prohlášení Koalice 2002 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . 154 KDU–ČSL: Programové prohlášení Koalice 2002 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . 155 Jednotný trh Evropské unie je vystavěn na čtyřech základních svobodách, jimiž jsou svoboda pohybu zboží, služeb, práce a kapitálu. 156 KDU–ČSL: Programové prohlášení Koalice 2002 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: .
50
Koalice byla pro federalizaci Evropy. „Usilujeme o prohloubení evropského integračního procesu a postupnou federalizaci tohoto společenství s jasně vymezenými kompetencemi federace, států, regionů, měst a obcí na základě principu subsidiarity. Domníváme se, že Evropská komise by se měla transformovat v Evropskou vládu, která by se opírala o Evropský parlament.“157 Kompetence národních států a nadnárodní struktury mají být vymezeny v evropské ústavě, na jejíž podobě chce Koalice participovat. Taktéž ostatní politiky, jako je např. zemědělství, daně, energetika, ekonomické otázky apod., mají být přizpůsobeny evropským normám. Na závěr pasáže o postoji koalice k Evropské unii jsou prezentovány její tři základní cíle: „ 1. Přesvědčit veřejnost o významu našeho členství v EU, aby se v referendu vyslovili ve prospěch členství naší země v EU. 2. Připravit se na členství v EU tak, abychom se mohli nejpozději v roce 2004 stát členským státem EU. 3. Poté prosazovat takovou politiku, která umožní, aby se do roku 2010 naše země zařadila mezi patnáct nejvyspělejších zemí Evropské unie, tj. aby byla hodnocena jako nejlepší mezi novými členskými státy a předstihla alespoň jeden dnešní členský stát.“158 Celkově volební program z roku 2002 podrobněji rozpracovává postoj stran k jednotlivým politickým problémům evropské integrace a ukazuje voliči, jak přesně chce Koalice postupovat v evropské politice. Oproti dřívějším programům je to zásadní posun. Důvodem vyššího stupně propracovanosti programu v otázce evropské integrace je skutečnost, že vláda vzešlá z voleb měla Českou republiku přivést do Evropské unie. Strany proto nabízely komplexnější pohled na evropskou politiku. Ve volbách 2006 kandidovala KDU-ČSL opět samostatně. Její volební program zaznamenal v zahraničně politických otázkách evropské integrace výrazné změny. Nejen že křesťanští demokraté specifikovali v řadě oblastí svoje stanoviska a priority, ale také je z celkového vyznění programu patrné, že Česká republika vstoupila do Evropské unie. Prioritou KDU-ČSL je mír a stabilita v Evropě. Tohoto cíle chce dosáhnout optimální zahraniční politikou, která se opírá především o Evropskou unii.159 Podle
157
KDU–ČSL: Programové prohlášení Koalice 2002 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . 158 KDU–ČSL: Programové prohlášení Koalice 2002 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . 159 KDU-ČSL: Volební program 2006 [online]. [cit. 2006-04-05]. Dostupný z WWW: .
51
křesťanských demokratů má česká diplomacie pracovat na efektivním zapojení České republiky do Evropské unie jako ekonomického a politického projektu. Připomínají, že jako členové EPP, kteří s evropskými lidovci sdílejí tatáž proevropská stanoviska, budou usilovat
o
naplnění
cílů
České
republiky
ve
strukturách
Evropské
unie.
Křesťanskodemokratické hodnoty chtějí prosazovat v mezinárodních vztazích. KDU-ČSL hodnotí evropskou integraci značně pozitivně. „S postupující evropskou integrací vzrůstá vzájemná provázanost evropské a domácí politiky. Nepovažujeme evropskou politiku za hrozbu naší suverenitě a našim zájmům, ale za příležitost k jejich naplnění. Na rozdíl od těch, kteří EU chápou jako prostředí, v němž převládá soupeření a konfrontace, vnímáme EU jako šanci pracovat na společném díle. Jsme přesvědčeni, že úsilí o spolupráci přináší prospěch všem zúčastněným.“160 Strana připomíná, že je nutné se zaměřit na přípravy na předsednictví Evropské unie, kterého se Česká republika ujme v roce 2009. Co se týče ostatních postojů k integraci, program se dále zaměřuje např. na snížení rozdílů mezi hospodářskou úrovní ČR a regiony západní Evropy, na využití prostředků z fondů EU, na odstranění omezení, která dosud brání českým občanům pracovat ve všech státech EU apod. Česká republika by se měla podle křesťanských demokratů ucházet o sídlo nových mezinárodních agentur na území státu.161 V programu se KDU-ČSL taktéž vyjadřuje k rozšiřování Evropské unie. O postoji KDU-ČSL k rozšiřování Evropské unie pojednám dále. KDU-ČSL s postupným přibližováním a vstupem České republiky do Evropské unie upřesňovala své postoje k dílčím otázkám evropské integrace. Sledovat to lze jednak na zmíněných volebních programech, ale i v souvislosti se začleněním do Evropské unie také na nových dokumentech, které programově vymezují stanoviska křesťanských demokratů.162 Zároveň je třeba podotknout, že veškerá programová vymezení KDU-ČSL vycházejí z programatiky EPP, která tvoří zastřešující organizaci pro ideologickou rodinu křesťanských demokratů v Evropském parlamentu. „Základními programovými principy
160
KDU-ČSL: Volební program 2006 [online]. [cit. 2006-04-05]. Dostupný z WWW: . 161 KDU-ČSL prosazuje, aby se Česká republika ucházela o sídlo připravované Evropské rady pro výzkum. (KDU-ČSL: Volební program 2006 [online]. [cit. 2006-04-05]. Dostupný z WWW: .) 162 Především se jedná o následující dokumenty: Evropský volební program pro volby do Evropského parlamentu v roce 2004, Strategie přípravy KDU-ČSL na vstup České republiky do Evropské unie, Zahraniční politika KDU-ČSL, Na cestě k rozšířené Evropě a Stanovisko KDU – ČSL k návrhu evropské ústavní smlouvy.
52
evropských lidovců jsou vybudování federální Evropy (ve stanovách se mluví dokonce o Spojených státech evropských), sociálně-tržní hospodářství, zásada subsidiarity, ochrana tradičních hodnot a rodiny.“163 V těchto bodech se KDU-ČSL s EPP plně ztotožňuje. Podle KDU-ČSL by evropský integrační proces neměl ztratit své hodnotové kořeny a původní účel, kterým je vytvoření mírového společenství prosperity a vzájemné solidarity. Hlavními pilíři pro fungování Evropské unie mají být tři principiální východiska, za něž křesťanští demokraté považují subsidiaritu, proporcionalitu a solidaritu.164 Vedle smluvně zakotvených cílů vyzdvihuje za jednu z priorit Evropské unie prohlubování a rozvíjení společných hodnot. „Tyto hodnoty, jejichž hlavními nositeli byli vždy především křesťanští demokraté, se promítaly do evropského integračního procesu již v jeho počátcích, a měl by na nich být založen i budoucí vývoj EU. Jsou jimi zejména úcta k životu ve všech stádiích jeho vývoje, rovnost lidí a s ní související zákaz diskriminace, mezilidská solidarita a podpora rodiny jako základní jednotky společnosti zajišťující mimo jiné zejména též sociálně reprodukční roli.“165 Evropská integrace by měla být založena na úctě k lidským a občanským právům a demokracii. Skrze tento rámec základních cílů integrace nazírá KDU-ČSL na jednotlivé oblasti evropské politiky. Na proces rozšiřování Evropské unie nahlíží KDU-ČSL optikou hodnot, na kterých je Evropa vystavěna.166 Porovnává je s hodnotami, jež vyznávají kandidátské státy. „Promítnutí hodnotového rámce je nezbytným předpokladem
úspěchu procesů
prohlubování a rozšíření Evropské unie. KDU-ČSL vybízí k hlubší reflexi a silnějšímu důrazu na tradiční evropské hodnoty, které budou zasazeny do kontextu 21. století. Integrační proces nemůže spočívat pouze v legislativních úpravách společných oblastí
163
Sokol, Petr. Evropská lidová strana – rozšiřující se blok pravého středu. In: BALÍK, Stanislav, FIALA, Petr, MIKŠ, František, et al. Perspektivy Evropské unie. Konzervativně – liberální pohledy na aktuální otázky evropské politiky. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004, s. 9. 164 Princip subsidiarity znamená, že „rozhodování má být ponecháno nejnižší možné instanci, ať již nižšímu samosprávnému tělesu, regionální či státní autoritě, je-li schopna efektivně v dané věci zasáhnout. Teprve ve chvíli, kdy tato instance není schopna sama odpovědně jednat, je možno předat záležitost centrálním orgánům.“ V souladu s principem proporcionality musí prostředky směřující k dosažení určitého cíle korespondovat s účelem tohoto opatření. Princip solidarity se má stát východiskem pro spolupráci mezi státy, regiony a občany Evropské unie. (KDUČSL: Na cestě k rozšířené Evropě [online]. [cit. 2007-04-10]. Dostupný z WWW: .) 165 KDU–ČSL: Evropský volební program 2004 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . . 166 Podle křesťanských demokratů formuje identitu Evropy její kulturní a náboženská tradice, která ji odlišuje od okolního světa. Dědictví řecké filosofie, římského právního systému a křesťansko-židovské náboženské tradice vytváří jádro evropské pospolitosti. (KDU-ČSL: Na cestě k rozšířené Evropě [online]. [cit. 2007-0410]. Dostupný z WWW: .)
53
života Evropské unie a vytváření funkčních unijních mechanismů, ale především v prohlubování pocitu sounáležitosti mezi občany, regiony a státy Evropské unie na občanském základě.“167 Evropská unie není podle křesťanských demokratů pouhým spolkem pro naplnění ekonomických a politických zájmů, ale je to prostor, který sdílí stejné hodnoty. Proto je KDU-ČSL opatrná ve stanoviscích k integraci států z jiné civilizační a hodnotové oblasti. Ve volebním programu z roku 2006 se vyslovuje pro podporu vstupu Chorvatska do Evropské unie, nicméně v případě Turecka jeho plné členství nepodporuje. „Definuje-li se EU jako unie hodnot, je kompatibilita s Tureckem problematická, protože oba celky stojí na odlišných civilizačních základech.“168 Křesťanští demokraté nicméně mají zájem na co nejsilnější vazbě Turecka k Evropské unii, které však nepřekročí hranici členství. O přistoupení nové země k Evropské unii mají podle KDUČSL rozhodovat vždy občané členských států. KDU-ČSL vidí bezpečnou a stabilní pouze takovou Evropu, která bude integračním procesem spojena a vybudována na demokratických základech. Stejně jako EPP se KDUČSL kloní k federalistické koncepci Evropské unie s tím, že bude důsledně dodržováno pravidlo subsidiarity. „Podporujeme posílení prvku federalismu, který citlivě přihlíží ke kulturním zvláštnostem jednotlivých národů a zabraňuje vytváření evropského centralismu. Budeme usilovat o důsledné uplatňování principu subsidiarity, na jehož základě se přenáší politická zodpovědnost do místa, kde je možno nejefektivněji rozhodnout, tedy na orgány místní, regionální, národní a orgány Společenství.“169 Na evropské úrovni by proto mělo být rozhodováno o těch záležitostech, u kterých není možné nebo dostatečně efektivní jednání národních států a jejich demokratických orgánů. Ve všech ostatních oblastech si mají národní státy podržet svoji suverenitu.170 KDU-ČSL jako člen ideologické rodiny
167
KDU-ČSL: Strategie přípravy KDU-ČSL na vstup do Evropské unie. Česká republika před branami Evropské unie [online]. [cit. 2007-03-03]. Dostupný z WWW: . 168 KDU-ČSL: Volební program 2006 [online]. [cit. 2006-04-05]. Dostupný z WWW: . 169 KDU-ČSL: Zahraniční politika KDU-ČSL [online]. [cit. 2007-03-03]. Dostupný z WWW: . 170 Národní suverenitu si státy mají podržet především v oblastech kulturně etické a rodinné politiky, kde kvůli odlišným kořenům, historickým tradicím a hodnotovým východiskům různých zemí Evropské unie nemohou být vykonávány jakékoli pravomoci přesahující národní rámec. (KDU-ČSL: Na cestě k rozšířené Evropě [online]. [cit. 2007-04-10]. Dostupný z WWW: .)
54
evropských křesťanských demokratů prosazuje decentralizovanou federální Evropu založenou na mezinárodní spolupráci a multilateralismu.171 Koncepce stabilní demokratické federalistické Evropy má být podpořena odpovídající reformou rozhodovacího procesu a institucí Evropské unie. Je nutné podniknout kroky, které by zajistily efektivní fungování evropských orgánů po dalších rozšířeních. KDU-ČSL chce obhajovat zájmy malých a středně velkých členských států, aby vzhledem k jejich velikosti nedošlo k marginalizaci jejich vlivu v Evropské unii. Prioritou křesťanských demokratů, která vyplývá z jejich stanoviska k federálnímu uspořádání Evropy, je větší míra zastoupení občanů Evropské unie při rozhodovacích procesech a postavení komunitárního principu naroveň principu mezivládnímu.172 Reformou mají projít prakticky všechny základní instituce Evropské unie, nicméně KDUČSL zdůrazňuje úlohu především dvou z nich, Evropské komise a Evropského parlamentu. Evropská komise má rozšířit svoje pravomoci a stát se jakousi exekutivou Společenství s právem výlučné legislativní iniciativy.173 Evropský parlament má zase zastupovat občany Unie, čímž se prohloubí demokratická kredibilita integračního procesu.174 Reformy rozhodovacích procesů a institucí Evropské unie mají být zakotveny v evropské ústavní smlouvě.175 KDU-ČSL stejně jako EPP doporučuje přijetí návrhu ústavní smlouvy pro Evropu, přestože se ne ke všem problémům v ní nastíněným staví kladně.176 Její stanovisko
171
EPP-ED: Volební program EPP 2004 – 2009 [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: ., staženo 4. 4. 2007, s. 7. 172 KDU-ČSL: Strategie přípravy KDU-ČSL na vstup do Evropské unie. Česká republika před branami Evropské unie [online]. [cit. 2007-03-03]. Dostupný z WWW: . 173 KDU-ČSL: Na cestě k rozšířené Evropě [online]. [cit. 2007-04-10]. Dostupný z WWW: . 174 Občany v Evropském parlamentu zastupují politické strany, které představují podle křesťanských demokratů hnací sílu politické integrace. Na tomto místě zdůrazňuje KDU-ČSL svoji příslušnost k Evropské lidové straně. (KDU-ČSL: Strategie přípravy KDU-ČSL na vstup do Evropské unie. Česká republika před branami Evropské unie [online]. [cit. 2007-03-03]. Dostupný z WWW: .) 175 Smlouva zakládající ústavu pro Evropu rozpracovává nová ustanovení a určitých směrech přináší zásadní změny do fungování Evropské unie. Její návrh byl zveřejněn Konventem v březnu 2003 a schválen mezivládní konferencí, která probíhala od října 2003 do června 2004. Do roku 2006 probíhal proces schvalování smlouvy v jednotlivých členských státech, ale byl následně přerušen odmítnutím smlouvy v referendech ve Francii a Nizozemí. Německé předsednictví po roce a půl vyčkávání, co bude s ústavou dál, si vytyčilo úkol vyřešit tento problém. (Smlouva o ústavě pro Evropu. [online]. [cit. 2007-06-05]. Dostupný z WWW: .) 176 Postoj KDU-ČSL k jednotlivým otázkám evropské ústavy je možné vysledovat především z těchto dokumentů: Stanovisko KDU-ČSL k návrhu evropské ústavní smlouvy předloženému Konventem o budoucnosti Evropy, Na cestě k rozšířené Evropě, Zahraniční politika KDU-ČSL, Sedmkrát ano Evropské ústavní smlouvě a Postoj KDU-ČSL ke Smlouvě zakládající ústavu pro Evropu.
55
vyjadřuje následující citace. „Křesťanští demokraté jsou si vědomi mnoha nedostatků a problematických pasáží evropské ústavní smlouvy. Hluboce litují, že preambule tak závažného dokumentu neobsahuje žádný odkaz na konkrétní duchovní a kulturní kořeny evropské civilizace, jakými byla řecká filozofie, římské právo či dědictví křesťanskožidovského náboženství. Stejně tak považují za nevhodné začlenění Charty základních práv Evropské unie přímo do textu ústavní smlouvy, neboť Charta není vyváženým dokumentem, který by odrážel pluralitu hodnotových stanovisek a který by vycházel z kořenů západního pojetí lidských práv. Přes tyto nedostatky však evropská ústavní smlouva splňuje svůj hlavní účel, kterým bylo zjednodušení dosud nepřehledného systému mnoha zakládajících smluv. KDU-ČSL proto podporuje přijetí evropské ústavní smlouvy a do budoucna se zasadí se svými evropskými křesťanskodemokratickými partnery v Evropské lidové straně o prosazení některých ústavních změn v bodech, které odporují dosavadní duchovní tradici evropské integrace.“177 KDU-ČSL dále argumentuje pro schválení dokumentu v sedmi bodech, kde nastiňuje výhody evropské ústavy.178 Celkové vyznění hodnocení evropské ústavy je poměrně pozitivní. Programatika KDU-ČSL ve vztahu k evropské integraci a Evropské unii se vytvářela postupně s blížícím se členstvím České republiky v Unii a je poměrně propracovaná. Tento fakt dokládá vliv europeizace na politické strany, jak ji ve svém prvním bodě vymezil Robert Ladrech. Jak vyplývá z programové analýzy stanovisek KDU-ČSL k jednotlivým oblastem evropské integrace a Evropské unie, stranu lze označit za proevropsky orientovanou. Podle Kopeckého a Muddeho typologie postojů politických stran k evropské integraci patří KDU-ČSL do skupiny euroentuziastických politických stran. KDU-ČSL se
KDU-ČSL se shoduje v hodnocení návrhu evropské ústavní smlouvy a jejích nedostatků s EPP. (FIALA, Petr, KANIOK, Petr, PITROVÁ, Markéta. Evropské politické strany a návrh evropské ústavy. Komparace postojů Evropské lidové strany a Strany evropských socialistů a jejich vlivu na proces přípravy návrhu ústavní smlouvy Evropské unie. Mezinárodní vztahy. 2004, roč.39, č. 1, s. 15.) Postoj EPP k návrhu evropské ústavní smlouvy je obsažen v dokumentu Ústava pro silnou Evropu schváleném 15. sjezdem ELS dne 18. října 2002 v portugalském Estorilu (EPP-ED: Ústava pro silnou Evropu [online]. [cit. 2007-06-02]. Dostupný z WWW: .) 177 KDU-ČSL: Sedmkrát ano Evropské ústavní smlouvě. Sedm bodů, proč podpořit Evropskou ústavní smlouvu [online]. [cit. 2007-04-10]. Dostupný z WWW: . 178 Mezi těchto sedm bodů patří: 1) Evropská ústavní smlouva sjednocuje celý základní smluvní rámec EU do jediného přehledného dokumentu, 2) přináší větší bezpečnost, 3) pevně zakotvuje evropské občanství, 4) zachovává státní suverenitu jednotlivých členských států, 5) posiluje demokratickou kontrolu rozhodování svých orgánů, 6) zjednodušuje systém legislativních aktů, 7) zachovává stávající systém fungování Evropské unie a neposouvá jej směrem ke státnímu útvaru. (KDU-ČSL: Sedmkrát ano Evropské ústavní smlouvě. Sedm bodů, proč podpořit Evropskou ústavní smlouvu [online]. [cit. 2007-04-10]. Dostupný z WWW: .)
56
staví kladně k oběma dimenzím zmíněné kategorie, tedy dimenzi evropské integrace a Evropské unie. Dokladem podpory evropské integraci je např. pozitivní stanovisko k dalšímu rozšiřování Evropské unie. Pozitivní vztah k Evropské unii, ale i integraci, se odráží také v prosazování přijetí evropské ústavy. KDU-ČSL jako člen EPP přejímá její programová východiska a hlásí se tak k prohlubování evropské integrace, Evropské unii, která ji ztělesňuje, a provádění reforem, jež ji napomáhají. Na základě Contiho a Verzichelliho klasifikaci by KDU-ČSL spadala do kategorie funkčního europeanismu. Křesťanští demokraté jsou zařazeni do této skupiny, neboť splňují její charakteristiku, tedy přes jednoznačnou podporu evropské integraci a členství, zdůrazňují hájení národních zájmů. V českém prostředí se typologizací postojů politických stran zabývali politologové Lubomír Kopeček a Jakub Šedo, kteří KDU-ČSL označili za důsledně proevropskou stranu.179 Jakub Dürr, Dan Marek a Pavel Šaradín začlenili KDU-ČSL mezi strany orientované proevropsky bez výhrad/federální EU.180
3.2.2 KDH a evropská integrace
KDH se nevyprofilovalo natolik proevropsky jako její ideologicko-politický partner v českém prostředí, KDU-ČSL. Její současné stanovisko k evropské integraci a Evropské unii se vyvíjelo postupně od prounijních deklarací o návratu do Evropy ke kritice některých aspektů integrace. Postoj KDH k evropské integraci je možné vysledovat hlavně z programových dokumentů strany, kterými jsou volební programy KDH z let 1992, 1994, 1998, 2002 a 2006, a dále Volebný program KDH do volieb do Evrópskeho parlamentu a z nejrůznějších deklarací názorů strany, které se vztahují k evropské problematice. Ve Volebnom programe 1992 vymezuje KDH svůj cíl v zahraničně politické oblasti jako nabytí rovnoprávného postavení demokratického a stabilizovaného Slovenska v rodině evropských národů. KDH podporuje evropský integrační proces, u jehož zrodu
179
KOPEČEK, Lubomír, ŠEDO, Jakub. Czech and Slovak Polical Parties and their Vision of European Integration. Středoevropské politické studie. jaro 2003, roč. 5, č. 5, s. 3. 180 Autoři studie klasifikovali politické strany nejen na základě jejich programatiky, ale i veřejně prezentovaných postojů předních stranických osobností a výzkumu názorů voličů dané strany. (DÜRR, Jakub, MAREK, Dan, ŠARADÍN, Pavel. Europeizace české politické scény – politické strany a referendum o přistoupení k Evropské unii. Mezinárodní vztahy. 2004, roč. 39, č.1.)
57
stála západní křesťanská demokracie a která dodnes dbá na jeho úspěšnou realizaci.181 Z programu je patrný pozitivní postoj KDH k evropské integraci, který je dán zkušeností z totalitního režimu. Křesťanští demokraté si přáli zajistit, aby se historie neopakovala tím, že podporovali zapojení Slovenska do nadnárodních demokratických struktur, v nichž se vedle demokratických hodnot odrážejí i hodnoty křesťanské. Volebný program 1994 stejně jako program předchozí detailně nerozpracovává stanovisko KDH k jednotlivým aspektům evropské integrace, pouze prezentuje kladný postoj k zapojení Slovenska do Evropské unie.182 Do voleb 1998 vstoupilo KDH v koalici SDK. K evropské integraci se strany koalice vyjadřují pouze v intencích podpory vstupu Slovenska do Evropské unie.183 Programové dokumenty KDH z období do konce 90.let prezentují kladné stanovisko strany k evropské integraci, ke které se vyjadřuje jako k celku. Postupným profilováním postoje k dílčím aspektům evropské integrace obrušuje KDH svůj kladný pohled na Evropskou unii. Nadále podporuje vstup Slovenska do Evropské unie, ale zároveň začíná zdůrazňovat nutnost zajištění národních zájmů. V tomto ohledu nelze stanoviska strany považovat za klasicky eurooptimistická. První detailnější vymezení postoje k evropské integraci a Evropské unii podává KDH ve Volebnom programe 2002. Volební program z roku 2002 rozpracovává stanovisko KDH k evropskému integračnímu procesu a přípravě Slovenska na vstup do Evropské unie. Připomíná, že pro vybudování úspěšné zahraniční politiky musí být jako její základ kvalitní politika domácí. Primárním cílem zahraniční politiky KDH je zajištění bezpečnosti, stability a posílení prosperity občanů. Této vize má být dosaženo participací Slovenska v demokratických evropských strukturách, jejímž motorem je sjednocená Evropa.184 Křesťanská demokracie však na tomto místě připomíná, že jejím cílem není pouze vstoupit do Evropské unie, ale také v ní obstát. „KDH chce, aby tento proces bol dynamický a úspešný. Preto potrebujeme zahraničnú politiku, ktorá bude prirodzeným výrazom a dôveryhodnou realizáciou národno-štátnych záujmov Slovenské republiky.“185 V programu se staví k evropské
181
KDH: Volebný program 1992. Bratislava: KDH, 1992, s. 1-2. KDH: Volebný program 1994. Bratislava: KDH, 1994. 183 KDH: Volebný program SDK 1998. Bratislava: KDH, 1998. 184 KDH: Volebný program 2002 [online]. [cit. 2006-03-03]. . 185 KDH: Volebný program 2002 [online]. [cit. 2006-03-03]. . 182
58
Dostupný
z
WWW:
Dostupný
z
WWW:
integraci a vstupu Slovenska do Evropské unie kladně, nicméně zdůrazňuje prosazování národních zájmů. Připomíná nutnost reforem rozhodovacích procesů v Evropské unii, které povedou k větší transparentnosti, vyšší efektivitě a legitimitě Společenství. Reformy mají být realizovány na stejných principech, jaké ve svých programových dokumentech zmiňuje KDU-ČSL, na principech proporcionality a subsidiarity. Slovenští křesťanští demokraté podporují evropský integrační proces, ale zároveň hájí zachování suverenity státu v kulturně etických záležitostech.186 Také v dalších oblastech jako je např. ekonomika, bezpečnost, zemědělství, životní prostředí, školství apod. vyjadřuje KDH přesvědčení o nezbytnosti sladění domácích norem a předpisů Evropské unie. Volebný program 2006 věnuje evropské dimenzi zahraniční politiky strany daleko větší prostor než předchozí program. KDH hájí svá dřívější stanoviska k evropské integraci a Evropské unii ovšem s tím, že se vyslovuje k dalším základním problémům evropské politiky. Okolnosti svých postojů nicméně nerozpracovává tak detailně jako KDU-ČSL. V úvodu pasáže o zahraniční politice se slovenští křesťanští demokraté vyjadřují k prioritám evropské politiky. Deklarují, že by se měla zahraniční politika Slovenska odvíjet ve znamení ochrany národních a ekonomických zájmů státu, pomoci jiným na cestě za svobodou a demokracií a důsledným prosazováním ověřených hodnot. „Zabezpečíme rovnováhu medzi ochranou národných záujmov SR, zachovaním suverenity a našej identity na jednej strane a aktívnym pôsobením SR v medzinárodných organizáciách.“187 Na Evropskou unii nahlíží jako na společný prostor vymezený kulturně, historicky, geograficky, politicky, právně a ekonomicky. Vnímá ji jako specifické společenství členských států s kombinací komunitární a mezivládní formy spolupráce.188 KDH nadále podporuje proces evropské integrace. Především si cení jejího přínosu pro mír mezi národy, v oblasti dodržování lidských práv, respektování svobody, ekonomického
rozvoje,
společné
zahraniční
a bezpečnostní
politiky
a
sociální
spravedlnosti a solidarity.189 Křesťanští demokraté nicméně upozorňují, že rozvoj evropské
186
KDH: Eurovoľby 2004 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný . 187 KDH: Volebný program 2006 [online]. [cit. 2006-05-01]. Dostupný . 188 KDH: Volebný program 2002 [online]. [cit. 2006-03-03]. Dostupný . 189 KDH: Eurovoľby 2004 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný .
59
z
z
WWW: z
WWW:
z
WWW: WWW:
integrace nemá jít proti národním zájmům, tedy Evropská unie nemá směřovat k centralizaci moci. Připomínají nezbytnost uplatňování principu subsidiarity a chtějí se zasazovat o zachování a obranu suverenity členských států, o silnější postavení národních parlamentů a právo veta v rozhodnutích zasahujících do národních zájmů. „Európa bude silná, ak budú silné jej členské krajiny, ak bude uplatňovaný princíp spoločného dobra, princíp subsidiarity a spravodlivosti. KDH bude chrániť a presadzovať záujmy Slovenské republiky v Európské únii a bude podporovať opatrenia, ktoré zabezpečia zachovanie kultúrnej identity Slovenska. Slovensko svojím ľudským potenciálom, hospodárstvom a kultúrou obohacuje a posilňuje Európu.“190 Budoucnost Evropské unie nevidí KDH v přenášení kompetencí z členských států na orgány Evropské unie, ale v zefektivnění činnosti jejích institucí a nástrojů, kterými disponuje, a v prohlubování důvěry, jež křesťanští demokraté považují za základní podmínku jakéhokoli společného rozvoje. KDH pozitivně hodnotí ekonomický rozměr integrace, bezpečnostní, zemědělskou a školskou politiku, výzkum, liberalizaci služeb a pracovního a vnitřního trhu, avšak vyzývají k reformám a dalším krokům směrem k efektivnějšímu naplnění cílů Evropské unie v těchto sférách, které prospějí občanům Společenství.191 Unie by naopak neměla vůbec zasahovat do daňové, sociální, důchodové a zdravotnické politiky, které by měly zůstat v kompetenci členských států.192 Zachování suverenity v těchto oblastech je podle křesťanských demokratů důležité jednak pro dobro jednotlivých států, jednak pro větší konkurenceschopnost Evropské unie. KDH se stejně jako KDU-ČSL vyslovuje pro decentralizovanou Evropu založenou na principu subsidiarity, nicméně vedle toho v programatice více vyzdvihuje ochranu národních zájmů. KDH je sice členem EPP, která prosazuje federální uspořádání Evropy, avšak slovenští křesťanští demokraté se k federalizaci Evropské unie nehlásí, upřednostňují mezivládní přístup. Jinak se ve většině programových priorit KDH s EPP shoduje. KDH
jako
člen
EPP
a uskupení
EDU
vyznává
křesťanskodemokratické
a konzervativní hodnoty, které se opírají o instituci rodiny.193 V tomto kontextu odmítá, aby Evropská unie podporovala nebo financovala z komunitárních fondů praktiky jako je
190
KDH: Eurovoľby 2004 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . 191 Detailní návrhy na konkrétní postup v některých z těchto politik prezentuje KDH především v Evropském volebním programu pro volby do Evropského parlamentu. 192 KDH: Volebný program 2006 [online]. [cit. 2006-05-01]. Dostupný z WWW: . 193 Problematice rodiny věnuje KDH pozornost ve všech volebních programech včetně volebního programu do Evropského parlamentu.
60
ničení embryí pro výzkum kmenových buněk, klonování, eutanázie apod., jež jsou zakázané alespoň v jedné z členských zemí.194 Optikou křesťanskodemokratických a konzervativních hodnot nazírá i na evropský integrační proces jako celek, zvláště pak na rozšiřování Evropské unie. KDH podporuje přistoupení států jako jsou např. balkánské země, které vyznávají tytéž evropské křesťanské hodnoty. Naopak se vymezuje vůči plnoprávnému členství v případě států z jiné kulturně civilizační oblasti. Na mysli tím má především Turecko, které by svůj vztah k Evropské unii mělo definovat tzv. privilegiovaným partnerstvím.195 V tomto bodě se shoduje s programovými deklaracemi KDU-ČSL. Křesťanskodemokratická ideologie strany se odráží i v kritice evropské ústavní smlouvy. Jedna z výtek, kterou vznáší KDH vůči návrhu ústavy pro Evropu, je absence odkazu na Boží autoritu v preambuli dokumentu. Hodnoty KDH prezentuje také v kritice Charty základních práv, jež je součástí evropské ústavy.196 Staví se proti navrhovaným rozhodovacím mechanismům a institucionální reformě, nicméně nejvýraznější odpor proti přijetí dokumentu vyjadřuje kritikou názvu smlouvy. Zde se projevuje u KDH politika ochrany národních zájmů. Označení ústava se podle KDH vztahuje na státy a ne na entity jako je Evropská unie. „Európska únia je zmluvou medzi štátmi. KDH preto odmieta návrh Európskej ústavy, ktorý považujeme za zásadný krok k vytvoreniu európskeho štátu a zásadnú premenu európskej integrácie do podoby, ktorá ohrozuje národné a ekonomické záujmy Slovenska.“197 Slovenští křesťanští demokraté byli pro rozhodnutí o přijetí smlouvy v referendu. Po odmítnutí euroústavy v referendech ve Francii a Holandsku KDH nesouhlasí s opakováním procesu ratifikace.
194
KDH: Volebný program 2006 [online]. [cit. 2006-05-01]. Dostupný z WWW: . 195 KDH nesouhlasí se vstupem Turecka do Evropské unie jednak z nábožensko-kulturních důvodů, jednak kvůli nedostatkům v demokratickém a ekonomickém vývoji a kyperské otázce. (Lešková. Eva. Slovensko. In: HAVLÍK. Vlastimil, KANIOK, Petr, et al. Euroskepticismus a země střední a východní Evropy. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006, s. 38. KDH: KDH je sklamané z rozhodnutia Európskej únie o začatí prístupových rokovaní s Tureckom [online]. [cit. 2007-06-04]. Dostupný z WWW: . KDH: Stanovisko k vstupu Turecka do EÚ [online]. [cit. 2007-06-04]. Dostupný z WWW: .) 196 KDH kritizuje, že jsou v Chartě základních práv některá práva definována jinak než jak je tomu v zákonech většiny členských zemí – např. právo na manželství a rodinu, nezakazuje lidské klonování na terapeutické účely apod. (KDH: Európská únia – Zmluvné společenstvo štátov, nie superštát [online]. [cit. 2006-03-03]. Dostupný z WWW: .) 197 KDH: Volebný program 2006 [online]. [cit. 2006-05-01]. Dostupný z WWW: .
61
V některých bodech, jako je např. kritika absence odkazu na křesťanství v preambuli ústavy, se KDH shoduje s EPP. Zásadně se však s evropskými lidovci rozchází v celkovém hodnocení návrhu ústavní smlouvy. Zatímco EPP přes některé výtky doporučuje dokument přijmout, KDH jeho přijetí odmítá. Důvodem je především vliv ochrany národních zájmů, které podle slovenských křesťanských demokratů mohou být evropskou ústavou ohroženy. Programatika KDH ve vztahu k evropské integraci a Evropské unii se vyvíjela postupně. V 90. letech KDH zdůrazňovalo nutnost zapojení Slovenska do Evropské unie. Zastávala kladný postoj k evropskému integračnímu procesu, nicméně se nevyjadřovala k jednotlivým jeho otázkám. Ve volebním programu 2002 představila KDH poprvé rozpracovanější stanovisko k evropské integraci a Evropské unii, a tím zároveň ustoupila od bezvýhradně kladného postoje k evropské integraci. Ve volbách 2006 nabídli křesťanští demokraté oproti předchozím volbám poměrně ucelený pohled na svoje ideologickopolitické postoje k integraci, ale v porovnání s KDU-ČSL jsou jejich dokumenty v této oblasti zatím málo detailně propracované.198 Lze konstatovat, že v zahraniční politice KDH se mísí dvě dimenze: jednak obrana národních zájmů a jednak důraz na tradiční křesťanskodemokratické hodnoty, které se odrážejí v členství strany v EPP a EDU. Na základě těchto východisek formuluje KDH svůj postoj k evropské integraci a Evropské unii. Křesťanští demokraté podporovali vstup do Společenství a evropskou integraci neodmítají, nicméně Slovensko si podle nich musí zachovat vlastní tvář.199 Podle Taggarta a Szcerbiaka spadá KDH do kategorie měkkého euroskepticismu. KDH zaujímá prointegrační postoj, ale kriticky se vyjadřuje k některým jejím aspektům. Podporuje řadu politik Evropské unie, jako např. ekonomická spolupráce, strukturální politika, věda a výzkum, životní prostředí apod. V některých oblastech dokonce chce prohloubit spolupráci mezi státy Společenství – např. v migrační, vízové a azylové politice a zahraniční a bezpečnostní politice. Neustále však připomíná, že Unie není stát, ale smlouva mezi státy, a jako taková nemá omezovat suverenitu a národní zájmy členských
198
Nižší úroveň propracovanosti programových dokumentů KDH oproti KDU-ČSL má příčinu ve skutečnosti, že slovenské politické strany vytvářely svůj náhled na evropskou integraci a Evropskou unii se zpožděním proti českým stranám. Důvodem byla zaměstnanost politických stran na Slovensku dlouhodobým revitalizovaným sporem o podobu režimu, tedy cleavage mečiarismus – antimečiarismus. Postoje k evropské integraci začaly strany detailněji vyjadřovat až v roce 2002. (HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní linie v současné české a slovenské politice: mezi stabilitou a změnou. Working paper č. 10, Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005, s. 23. ) 199 KDH: Eurohlas [online]. [cit. 2006-03-03]. Dostupný z WWW: .
62
zemí. Evropský integrační proces je dobrý, ale je nutné ho vést správným směrem. Evropskou unii chce reformovat zevnitř. Kopecký a Mudde převzali Taggratovu a Szcerbiakovu klasifikaci a ponechali KDH v kategorii měkkého euroskepticismu. Všimli si vývoje strany, která v roce 1998 v rámci koalice SDK zastávala více proevropský postoj. Po odtržení liberální frakce, která založila stranu SDKÚ, získali v KDH převahu odpůrci přijetí opatření, jako je např. legalizace sňatků homosexualů na Slovensku. Strana nikdy neodmítla členství v Evropské unii, ale podle Kopeckého a Mudda především zdůrazňuje její ekonomickou dimenzi. Její postoj se ustálil na pozici měkkého euroskepticismu.200 Podle Contiho a Verzichelliho typologie by KDH náleželo rovněž k měkkému euroskepticismu. K hlavním důvodům, proč jsou slovenští křesťanští demokraté zařazeni mezi měkké euroskeptiky, patří především „podpora mezivládního přístupu, kvalifikovaná opozice ve více oblastech, kde současná podoba Evropské unie odporuje národním zájmům (za které považují zachování kulturní identity a křesťanských hodnot na Slovensku apod.), podpora reformy trajektorie Evropké unie (řada návrhů na zefektivnění fungování Evropské unie).“201 Kopeček a Šedo se drží zavedené klasifikace KDH. Stejně jako Kopecký a Mudde připomínají vývoj postoje strany k evropské integraci, který započal na začátku 90. let proevropským
optimismem,
a postupnou
obhajobou
národních
zájmů
se
KDH
vyprofilovala jako měkce euroskeptický politický subjekt.202 KDH tak aplikací různých typologií obsadilo tutéž kategorii. Stranu lze považovat za klasický případ měkce euroskeptického přístupu k evropské integraci a Evropské unii. Pro přehlednost uvádím tabulku, která přibližuje klasifikaci postojů české a slovenské křesťanské demokracie prostřednictvím zmíněných typologií.
200
KOPECKÝ, Petr, MUDDE, Cas. The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe. European Union Politics. 2002, roč. 3, č. 3, s. 315. 201 HONCŮ, Šárka, KOLÁŘOVÁ, Eliška, KUHUTIČOVÁ, Pavlína, VYSTAVĚLOVÁ, Miroslava. Evropeizace stranických systémů v Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Working paper č. 19. [online]. [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 26. 202 KOPEČEK, Lubomír, ŠEDO, Jakub. Czech and Slovak Polical Parties and their Vision of European Integration. Středoevropské politické studie. jaro 2003, roč. 5, č. 5, s. 7.
63
Tabulka 3. Postoje KDU-ČSL a KDH k evropské integraci a Evropské unii
STRANA KDU-ČSL KDH
TYPOLOGIE Taggart a Kopecký a Mudde Szczerbiak Euroentuziastická strana Měkký Měkký euroskepticismus euroskepticismus
Conti a Verzichelli Funkční europeanismus Měkký euroskepticismus
Zdroj: vlastní tabulka dle: TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. Theorising Party Based Euroscepticism: Problems of Definition, Measurement and Kausality. SEI Working Paper No 69. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: ; KOPECKÝ, Petr, MUDDE, Cas. The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe. European Union Politics. 2002, roč. 3, č. 3. ; CONTI, Nicoló. Party Attitudes to European Integration: A Longitudinal Analysis of the Italian Case. SEI Working Paper No 70. ESPERN Working Paper No 13. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: .
3.3
„Evropská otázka“ jako nová štěpná linie?
V souvislosti s profilací zahraniční dimenze programatiky politických stran ve vztahu k evropské integraci a Evropské unii se začalo uvažovat, zda „evropská otázka“ může být považována za novou štěpnou linii.203 Pokud by evropská problematika znamenala další cleavage, souvisí s tím problém, jestli tato nová konfliktní linie bude existovat vedle stávajících cleavages, nebo jestli je přetne, popř. nahradí.204 Definice cleavage, jak jsem zmínila v první kapitole, říká, že štěpná linie je reakcí na intenzivní a dlouhodobé působení politického soupeření. Společnost se tak rozděluje a politické strany reprezentují jednotlivé názorové segmenty. V tomto kontextu se dá diskutovat nad tím, zda téma evropské integrace a Evropské unie působí na ideové postoje
203
Mezi zastánce ustavení nové štěpné linie „evropské otázky“ v prostoru Evropské unie se řadí Simon Hix, který cleavage integrace – nezávislost, za jejíž základ považuje starou konfliktní linii centrum – periferie, vidí jako konkurenci pro pravolevé cleavage založené na socioekonomickém základě. (HEIDAR, Knut. Parties and Cleavages in the European Political Space. ARENA Working Paper WP 03/7. [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: , s. 19.) 204 Tato otázka vyvstala v tzv. obnovené diskusi o nahrazení starých cleavages definovaných Rokkanem a Lipsetem novými konfliktními liniemi. Debata byla odstartována z západní Evropě v souvislosti s nástupem postmaterialismu, feminismu a tzv. nové politiky. „evropská otázka“ je další z témat, které lze do diskurzu zařadit. (SITTER, Nick. Opposing Europe: Euro – scepticism, Opposition and Party Competition. SEI Working Paper No 56. Opposing European Research Network Working Paper No 9. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: , s. 7 – 8.)
64
občanů dlouhodobě zvláště v postkomunistických státech středovýchodní Evropy. Zároveň se zde otevírá stěžejní otázka, zda je cleavage primárně odvozováno ze sociální struktury společnosti, nebo zda jsou jeho tvůrci politické strany. Do politiky v postkomunistických zemích středovýchodní Evropy byl problém evropské integrace vnesen shora stranickými elitami.205 Problematika evropské integrace a Evropské unie je prozatím stále novým tématem v programatice politických stran v těchto společnostech.
Jak
jsem
analyzovala
v předešlých
kapitolách,
politické
strany
středovýchodní Evropy si k integračnímu procesu hledaly cestu postupně a pomalu rozšiřovaly ideologicko programové dokumenty o postoje k dílčím oblastem politiky Evropské unie. Současná stanoviska KDU-ČSL a KDH jsou výsledkem vlivu jednání o přistoupení České republiky a Slovenska do Společenství. Přestože nabízejí poměrně obsáhlou agendu názorových vymezení k „evropské otázce“, a jejich postoj k evropské integraci lze považovat za stabilní, jejich programatika je v tomto směru stále ve vývoji, tedy strany neustále rozvíjejí a zpřesňují svoje stanoviska k jednotlivým problémům evropské politiky. V jistém směru tak opožděně kopírují svoje vzory politických stran ze západní Evropy, které se ustavily na základě určitých cleavages, což strukturovalo politickou soutěž v západoevropských společnostech. Další témata, jako je např. „evropská otázka“ včlenily do své programatiky a stranické identity tak, aby korespondovala s jejich historicky vyprofilovanou orientací.206 Jen málo politických stran se koncipovalo na základě vztahu k evropské integraci a Evropské unii207 a málo z nich se stalo úspěšnými relevantními politickými aktéry. Je také třeba konstatovat, že elektorát se prozatím nerozhoduje na základě postoje k evropské integraci a Evropské unii.208 Z toho vyplývá, že stanovisko k evropské problematice dosud nevytvořilo novou konfliktní linii,209 tím také neporušuje stávající konfliktní linie ve společnosti.
205
HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 99. 206 KOPEČEK, Lubomír. Euroskeptici, europeanisté, euroenthusiasté, eurofobové – jak s nimi pracovat? Politologický časopis. 2004, roč. 11, č. 3, s. 252. 207 V českém prostředí lze za takovou stranu označit Evropské demokraty (ED), která zastává proevropský postoj. Obecně však platí, že pro tzv. „single – issues parties“, tzn. strany zaměřené v politické soutěži pouze na jedno téma, sehrává nejdůležitější roli euroskepticismus. (Kaniok. Petr. Stranický euroskepticismus: teoretické modely klasifikace politických stran podle opozičních postojů k evropské integraci. In: HAVLÍK. Vlastimil, KANIOK, Petr, et al. Euroskepticismus a země střední a východní Evropy. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006, s. 11.) 208 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 13. 209 SITTER, Nick. Opposing Europe: Euro – scepticism, Opposition and Party Competition. SEI Working Paper No 56. Opposing European Research Network Working Paper No 9. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: .
65
Ve své práci jsem se na příkladu dvou křesťanskodemokratických stran pokusila ukázat, že přestože jsou si KDU-ČSL a KDH ideově programaticky blízké, což ještě podtrhuje jejich členství v EPP, rozcházejí se v pohledu na evropskou integraci a Evropskou unii. Účast v nadnárodních strukturách založených na příslušnosti k duchovní rodině většinou zaručuje stejná názorová stanoviska, nicméně existují zde i výjimky. „Evropská lidová strana představuje silně proevropskou politickou sílu. Její pozice jsou eurooptimistické a federalistické. Evropa nemá být podle EPP vnímána jako prostor volného trhu, ale jako politická unie.“210 S tímto postojem se ztotožňuje KDU-ČSL, KDH však nesouhlasí s koncepcí federální Evropy a politické unie. Podle slovenských křesťanských demokratů je vhodnější zvolit mezivládní přístup, prostřednictvím něhož jsou lépe hájeny národní zájmy. Právě pohled na stupeň integrace odlišuje programově blízké křesťanskodemokratické strany. Na tomto místě je možné hovořit o cleavage „evropská otázka“, které rozštěpuje programatiku dvou blízkých stran ve vztahu k evropské integraci. Cleavage „evropská otázka“ zde ale nenese původní politologické vymezení konfliktní linie definované Rokkanem a Lipsetem, ale označuje odlišný pohled na jistý problém. V tomto kontextu je možné mluvit o cleavage pouze v přeneseném významu, tedy bez nějakého hlubšího základu ve struktuře společnosti.211 Je proto vhodnější vyhnout se označení cleavage a pojmenovat daný jev jinak. „evropská otázka“ představuje pouze jedno z témat, na jehož základě se profiluje identita politických stran.212 Zároveň to může být takový problém, který dvě strany téměř ideově totožné může rozdělit do odlišných skupin vzhledem k přístupu k evropské integraci. Přestože „evropská otázka“ není prozatím novým cleavage, brněnští politologové Hloušek a Kopeček zcela nevylučují možnost budoucího rozvinutí konfliktní linie evropské integrace v postkomunistických systémech.213
210
FIALA. Petr, MAREŠ. Miroslav, SOKOL, Petr. Eurostrany. Politické strany na evropské úrovni. Brno: Barrister and Principal, 2007, s. 41. 211 KOPEČEK, Lubomír. Euroskeptici, europeanisté, euroenthusiasté, eurofobové – jak s nimi pracovat? Politologický časopis. 2004, roč. 11, č. 3, s. 254. 212 BIELASIAK, Jack. Party Systems and EU Accession: Euroscepticism in East Europe [online]. [cit. 200705-07]. Dostupný z WWW: , s. 14. 213 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 100.
66
Závěr
Proces evropské integrace ovlivnil národní politiku i identitu vnitrostátních aktérů včetně politických stran. Zvláště se evropská témata obtiskla do programatiky politických stran, které s blížícím se vstupem do Evropské unie vymezovaly stanoviska k dílčím evropským otázkám a profilovaly svůj postoj k evropské integraci. Téma evropské integrace postupně zaujímalo výraznější postavení v programových dokumentech stran postkomunistické středovýchodní Evropy, až se stalo integrální součástí jejich programatiky. Identita politických stran se tak rozšířila o rozměr evropské politiky a postoje k evropské integraci. Strany sice vznikly na základě jistých štěpení, která byla podkladem pro vybudování jejich ideologie a politických názorů, vývoj jejich identity se však nezastavil. Dynamicky vstřebávají nová témata, jedním z nichž je „evropská otázka“. V práci jsem se zabývala postoji české a slovenské křesťanskodemokratické politické strany k evropské integraci a Evropské unii. Pokusila jsem se prostřednictvím aplikace teorie cleavages, koncepce ideologických rodin a typologií stanovisek politických stran k evropské politice poukázat na skutečnost, že i když KDU-ČSL a KDH představují ideologicko-politicky blízké subjekty, což ještě podtrhuje jejich členství v nadnárodní struktuře Evropské lidové strany, diametrálně se liší v přístupu k evropské integraci a Evropské unii. Rokkanova a Lipsetova teorie cleavages rozpracovává problematiku dlouhodobých a trvalých konfliktů ve společnosti, které stály u zrodu politických stran. Po pádu komunistického režimu ve středovýchodní Evropě se debatovalo, zda je možné přenést koncepci
cleavages
vytvořenou
pro
západní
Evropu
na
nové
demokracie.
V postkomunistické Evropě komunistický režim rozrušil štěpení, která v tamních společnostech existovala před jeho nástupem. Vývoj v 90. letech ukázal, že některá cleavages byla obnovena, jiná vlivem deformace komunistickým režimem upadla na významu. V současné době v české a slovenské společnosti převládá socioekonomická konfliktní linie a štěpení církev – stát, která má silnější pozici na Slovensku. Právě cleavage církev – stát stvořilo sledované křesťanskodemokratické strany KDU-ČSL a KDH. Zatímco slovenské KDH vzniklo jako zcela nová politická strana s vyhraněnou křesťanskou profilací, KDU-ČSL částečně navázalo na historickou stranu s nepřerušenou organizační identitou. 67
Prostřednictvím programové analýzy KDU-ČSL a KDH lze obě strany na základě Beymeho koncepce ideologických rodin zařadit do křesťanskodemokratické rodiny. Sdílejí stejná křesťanskodemokratická východiska, hodnoty a zásady, které koncipují jejich identitu. V programatice se shodují s vymezením základních hodnot s Evropskou lidovou stranou, jejímiž jsou členy. K těmto hodnotám řadí svobodu, odpovědnost, rovnost, právo a solidaritu. KDU-ČSL a KDH tak představují ideologicko-politickou dvojici programově blízkých
stran,
které
vycházejí
z téže
konfliktní
linie,
nicméně
v souvislosti
s problematikou evropské integrace se ukazuje, že i takto ideologicky blízké subjekty nemusejí sdílet jednotný pohled na veškeré politické otázky. Evropská integrace rozděluje názorově dvojici křesťanskodemokratických stran. KDU-ČSL zjednodušeně řečeno zastává eurooptimistický postoj, KDH euroskeptický. Pro konstatování postoje stran k evropské integraci a Evropské unii jsem využila klasické typologie Taggarta a Szczerbiaka, Kopeckého a Mudda, Contiho a Verzichelliho. Na základě
Kopeckého
a
Muddovy
typologie
je
KDU-ČSL
klasifikována
jako
euroentusiastická strana. Stejný názor na zařazení KDU-ČSL zastávají i Conti a Verzichelli, kteří KDU-ČSL vzhledem k terminologické diferenciaci umísťují do kategorie funkčního europeanismu. KDH je pak ve všech třech typologiích označováno totožně jako měkce euroskeptická strana. Základní rozdíl v přístupu k Evropské unii se projevuje v preferovaném stupni integrace. Zatímco KDU-ČSL plně sdílí stanoviska EPP a přeje si vytvořit demokratickou federální Evropu, KDH se v tomto směru se svojí ideologickou rodinou křesťanských demokratů rozchází a preferuje spíše mezivládní spolupráci. Evropskou integraci však jako celek neodmítá, pouze klade důraz na obhajobu národních zájmů a pozice Slovenska v nadnárodních strukturách. V neposlední řadě obě strany nekorespondují v postoji k evropské ústavě. KDU-ČSL a KDH se sice shodují s EPP v kritice dokumentu za absenci důrazu na křesťanský odkaz pro evropskou civilizaci, nicméně zatímco KDU-ČSL a EPP doporučují přijetí ústavy, KDH to rozhodně odmítá. Důvodem záporného stanoviska k ústavní smlouvě je samotný název dokumentu, neboť slovo „ústava“ má být vyhrazeno pouze pro státy a ne pro entitu jakou je Evropská unie. KDH tak opět připomíná nutnost obhajoby národních zájmů. Na základě programové analýzy a aplikace teorií jsem dospěla k cíli vytyčenému v úvodu práce. KDU-ČSL a KDH jsou ideologicko-politicky blízké, nicméně v postoji k evropské integraci a jejím dílčím problémům se rozcházejí. „Evropská otázka“ tak může sloužit jako nová štěpná linie, pokud ji nebudeme brát v původním významu cleavage vymezeném Rokkanem a Lipsetem, ale pouze jako názorový rámec, ve kterém se strany 68
shodují, respektive odlišují. Jak jsem poznamenala v poslední kapitole práce, v politologickém slova smyslu je vhodnější se vyhnout označení cleavage. Prozatím se na její bázi nevytvořily politické strany a společnost celkově nedělí tak výrazně jako jiné štěpné linie. Názory na evropskou problematiku nevzešly z rozštěpené společnosti, ale do politického debaty je vnesly strany. „Evropská otázka“ tedy nepředstavuje nové cleavage, nicméně není zcela vyloučeno, že se v ně může vyvinout. Působí ale intenzivně na programatiku politických stran. Postoj KDU-ČSL a KDH k evropské integraci je důkazem toho, že evropská agenda začíná hrát v ideologických pozicích stran důležitou roli. Dokáže přetnout ideologicko-politickou dvojici stran a z hlediska stanoviska k evropské integraci je zařadit do odlišných kategorií. Záměrem práce bylo popsat postoj KDU-ČSL a KDH k evropské integraci a Evropské unii v kontextu jejich ideologicko-politické orientace. Vycházela jsem z klasických teorií a analýz programů české a slovenské křesťanské demokracie. Vzhledem k omezenému rozsahu práce jsem nevyužila prohlášení čelních představitelů stran k dílčím aspektům evropské integrace a zkoumání postojů voličů KDU-ČSL a KDH k evropské problematice. Studium programových dokumentů stran posloužilo k důkazu hypotézy práce, nicméně ponechává prostor pro hlubší analýzu stanovisek stran.
69
16 996
Počet slov Počet znaků (bez mezer)
110 424
Počet znaků (s mezerami)
127 289
70
Shrnutí
Tato bakalářská práce se zabývá postojem české a slovenské křesťanské demokracie, reprezentované KDU-ČSL a KDH, k evropské integraci a Evropské unii. Cílem práce je dokázat, že ideově-politicky blízké strany nemusejí sdílet stejné názory na veškeré problémy. KDU-ČSL a KDH patří do jedné duchovní rodiny, což ještě zdůrazňuje jejich členství v EPP-ED, nicméně rozcházejí se v postoji k evropské integraci a Evropské unii. Abych mohla konstatovat, že se ideologicko-politická dvojice křesťanskodemokratických stran KDU-ČSL a KDH rozbíjí ve stanovisku k „evropské otázce“, vycházím z obsáhlého teoretického rámce. Aplikací teorie cleavages a koncepce ideologických rodin poukazuji na ideologicko-politickou příbuznost stran. Rozdílnost stran v názoru k „evropské otázce“ dokazuji na základě typologizace postojů politických stran k Evropské unii a evropské integraci a analýzy programových dokumentů stran. Práce dospívá k závěru, že „evropská otázka“ může sloužit jako rámec pro názorové štěpení stran. Vymezení „evropské otázky“ tak otvírá diskusi o tom, zda je možné evropskou problematiku považovat za novou štěpnou linii, či pouze za jedno z témat, na jehož základě se koncipuje identita stran.
Summary
This bachelor thesis deals with an attitude of Czech and Slovak Christian democratic parties, represented by KDU-ČSL and KDH, to the European integration and the European Union. The goal of the thesis is to prove that visions of solutions of basic political dilemmas can differ despite of proximity of political ideas. KDU-ČSL and KDH belong to the identical spiritual family, which is emphasized by the memberships of EPP-ED as well. However, attitudes to the European integration and the European Union are not identical. A comprehensive theoretical framework enables me to state that ideological and political unity diverges in regard of „the European issue“. Aplication of the theory of cleavages and the theory of spiritual families points out of the political and ideological proximity of the parties. A typology of political attitudes to European integration and the European Union along with an analysis of the political programme documents proves the divergency in terms of „the European issue“. The thesis comes to the conclusion that „the European 71
issue“ can constitute a framework of opinion splitting of the political parties. Determination of „the European issue“ initiates discussion whether the European dilemma can be considered a new political cleavage, or one of the topics which bases the identity of parties.
72
Zdroje
Literatura neperiodická:
BALÍK, Stanislav – HLOUŠEK, Vít – HOLZER Jan – ŠEDO, Jakub. Politický systém českých zemí 1848 – 1989. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004. BALÍK, Stanislav, FIALA, Petr, MIKŠ, František, et al. Perspektivy Evropské unie. Konzervativně – liberální pohledy na aktuální otázky evropské politiky. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BENDA, Lukáš. Zahraniční politika politických stran v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2000. BEYME, Klaus. Political Parties in Western Democracies. New York: St. Martin's Press, 1985. BÚTORA, Martin, et al. Kto? Prečo? Ako? Slovenské voľby 1998. Bratislava: IVO Inštitút pre verejné otázky, 1999. CABADA, Ladislav. Český stranický systém 1890 – 1939. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2000. ČALOUD. Dalibor, FOLTÝN, Tomáš, HAVLÍK, Vlastimil, MATUŠKOVÁ, Anna. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. DANČÁK, Břetislav, FIALA, Petr. Nacionalistické politické strany v Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 1999. DANČÁK, Břetislav, FIALA, Petr. Národnostní politika v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2000. DANČÁK, Břetislav, FIALA, Petr, HLOUŠEK, Vít, et al. Evropeizace. Nové téma politologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005. FAJMON, Hynek, et al. Cesta České republiky do Evropské unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. FIALA, Petr. Katolicismus a politika. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1995. 73
FIALA, Petr, et al. Křesťanské alternativy v politice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997. FIALA, Petr, HERBUT, Ryszard, et al. Středoevropanské systémy politických stran. Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003. FIALA, Petr, HOLZER, Jan, STRMISKA, Maxmilián, et al. Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově – politický profil a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2002. FIALA. Petr, MAREŠ. Miroslav, SOKOL, Petr. Eurostrany. Politické strany na evropské úrovni. Brno: Barrister and Principal, 2007. FIALA, Petr, MIKŠ, František, et al. Česká konzervativní a liberální politika. Sborník k desátému výročí založení Revue Proglas. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000. FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Brno: Barrister and Principal, 1998. FLORA, Peter, KUHNLE, Stein, URWIN, Derek, et al. State Formation, Nation – Bulding. And Mass Politics in Europe. The Theory of Stein Rokkan. Oxford: Oxford University Press, 1999. GYÁRFÁŠOVÁ, Olga – KRIVÝ, Vladimír, VELŠIC, Marián, et al. Krajina v pohybe. Bratislava: IVO - Inštitút pre verejné otázky, 2001. GYÁRFÁŠOVÁ, Olga, MESEŽNIKOV, Grigorij, et al. Vláda strán na Slovensku. Skúsenosti a perspektívy. Bratislava: IVO - Inštitút pre verejné otázky, 2004. HANLEY, David, et al. Christian Democracy in Europe. A Comparative Perspective. London: Pinter, 1994. HAVLÍK. Vlastimil, KANIOK, Petr, et al. Euroskepticismus a země střední a východní Evropy. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006. HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004. HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní linie v současné české a slovenské politice: mezi stabilitou a změnou. Working paper č. 10, Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005.
74
KAISER, Wolfram, WOHNOUT, Helmut, et al. Political Catholicism in Europe 1918 – 45, Vol. 1, London – New York: Routledge, 2004. KALYVAS, Stathis. The Rise of Christian Democracy in Europe. Ithaca – London: Cornell University Press, 1996. KOPEČEK, Lubomír. Demokracie, diktatury a politické stranictví na Slovensku. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006. KOPEČEK, Lubomír, BELKO, Marian, HAVLÍK, Vlastimil, SEDLÁR, Jaromír. Od Mečiara k Dzurindovi. Slovenská politika a politický systém v prvním desetiletí samostatnosti. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003. KUBÁT, Michal, et al. Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o., 2004. KUBÁT, Michal, et al. Východní rozšíření Evropské unie. Východiska – stav – perspektivy. Brno – Praha: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy - Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity - Občanské sdružení EUROPEUM, 2001. LEWIS, Paul G. Political Parties in Post – Communist Eastern Europe. New York: Routledge, 2000. LIPSET, Seymour M., ROKKAN, Stein. Party Systems and Voter Alignments: Cross – National Perspective. New York – London: The Free Press and Collier – MacMillan Limited, 1967. LIPTÁK, Lubomír. Politické strany na Slovensku 1860 – 1989. Bratislava: Archa, 1992. MAIER, Hans. Revoluce a církev. K dějinám počátků křesťanské demokracie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. I. Díl: Období 1861 – 1938. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005. MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. Díl: Období 1938 – 2004. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005. MESEŽNIKOV, Grigorij, et al. Voľby 1998. Analýza volebných programov politických strán a hnutí. Bratislava: IVO – Inštitút pre verejné otázky, 1998. MESEŽNIKOV, Grigorij et al. Voľby 2002. Analýza volebných programov politických strán a hnutí. Bratislava: IVO – Inštitút pre verejné otázky, 2002.
75
MESEŽNIKOV, Grigorij. Slovensko: Desať rokov samostatnosti a rok reforem. Bratislava: IVO - Inštitút pre verejné otázky, 2004. MURPHY, Detlef. Christdemokratische, konservative und liberale Parteien. In: NOHLEN, Dieter, et al. Lexikon der Politik, Band 3, München: C. H. Beck, 1992. NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. PŠEJA, Pavel. Stranický systém České republiky. Politické strany a jejich vývoj 1989 – 1998. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. STRMISKA, Maxmilián, HLOUŠEK, VÍT, KOPEČEK, LUBOMÍR, CHYTILEK, Roman. Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko – politických systémů. Praha: Portál, 2005. ŠEDO, Jakub, KOŘAN, Michal, KUCHYŇKOVÁ, Petra, PETŘÍK, Jaroslav. Evropská otázka ve volebních kampaních. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003. WITZOVÁ, Ivana. Důsledky vstupu České republiky do Evropské unie. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2000. ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999.
Literatura periodická:
DÜRR, Jakub, MAREK, Dan, ŠARADÍN, Pavel. Europeizace české politické scény – politické strany a referendum o přistoupení k Evropské unii. Mezinárodní vztahy. 2004, roč. 39, č.1. FIALA, Petr, KANIOK, Petr, PITROVÁ, Markéta. Evropské politické strany a návrh evropské ústavy. Komparace postojů Evropské lidové strany a Strany evropských socialistů a jejich vlivu na proces přípravy návrhu ústavní smlouvy Evropské unie. Mezinárodní vztahy. 2004, roč.39, č. 1. FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Pojetí stranicko – politických rodin v postkomunistickém středoevropském a východoevropském kontextu. Středoevropské politické studie. zima – jaro 2001/2002. FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Spřízněny volbou? Křesťansko – demokratické a křesťansko – nacionální strany v postkomunistických pluralismech. Politologický časopis. 2001, roč. 8, č. 3. 76
HLOUŠEK, Vít. Koncept konfliktních linií v západní politické vědě a jeho proměny. Politologický časopis. 2002, roč. 9, č. 4. HLOUŠEK, Vít. Konfliktní linie v „postkomunistických“ systémech politických stran. Politologický časopis. 2000, roč. 8, č. 4. HLOUŠEK, Vít. Proces europeanizace a politické strany v kandidátských zemích. Sociální studia 2004, roč. 1, č. 1. KANIOK, Petr. Euroskepticismus a Evropský parlament. Politologický časopis. 2005, roč. 12, č. 4. KANIOK, Petr. Měkký a tvrdý euroskepticismus: dva projevy téhož? Politologický časopis. 2005, roč. 12, č. 2. KOPECKÝ, Petr, MUDDE, Cas. The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe. European Union Politics. 2002, roč. 3, č. 3. KOPEČEK, Lubomír. Aplikace Rokkanovské teorie cleavages na české politické strany na počátku éry masové politiky. Středoevropské politické studie. jaro – léto 2002, roč. 4, č. 2 - 3. KOPEČEK, Lubomír. Euroskeptici, europeanisté, euroenthusiasté, eurofobové – jak s nimi pracovat? Politologický časopis. 2004, roč. 11, č. 3. KOPEČEK, Lubomír, ŠEDO, Jakub. Czech and Slovak Polical Parties and their Vision of European Integration. Středoevropské politické studie. jaro 2003, roč. 5, č. 5. NOVÁK, Miroslav. Utváření stranického systému v českých zemích. Analýza dosavadních trendů a výhledů do budoucna. Politologický časopis. 1999, roč. 6, č. 2. RYBÁŘ, Marek. Stranícke rodiny a prípad Slovenska: Niekoľko teoretických poznámok. Politologický časopis. 2003, roč. 10, č. 3. ŠKOLKAY, Andrej. Parlamentné voľby na Slovensku v kontexte volebnej kampane. Politologický časopis. 2003, roč. 10, č. 2. TAGGART, Paul. A Touchstone of Disent: Euroscepticism in Contemporary Western European Party System. European Journal of Political Research. 1998, roč. 33, č. 3.
77
Prameny a ostatní zdroje:
BIELASIAK, Jack. Party Systems and EU Accession: Euroscepticism in East Europe [online]. [cit. 2007-05-07]. Dostupný z WWW: . BICAN, Vítězslav. Křesťanskodemokratické hnutí [online]. [cit. 2006-03-12]. Dostupný z WWW: . CABADA, Ladislav, LIPICER, Simona Kustec. Evropeizace národních politických stran – Příklad České republiky a Republiky Slovinsko [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: . CONTI, Nicoló. Party Attitudes to European Integration: A Longitudinal Analysis of the Italian Case. SEI Working Paper No 70. ESPERN Working Paper No 13. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . EPP–ED: Basic Programme adopted by the IX.th EPP Congress [online]. November 1992. [cit. 2007-06-06]. Dostupný z WWW: . EPP-ED: Ústava pro silnou Evropu [online]. [cit. 2007-06-02]. Dostupný z WWW: . EPP-ED: Volební program EPP 2004 – 2009 [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: ., staženo 4. 4. 2007. EPP-ED a evropská politika. Inzertní příloha Revue Politika [online].zima 2003. [cit. 2006-03-02]. Dostupný z WWW: . EPP–ED a Evropská ústava. Inzertní příloha Revue Politika [online]. leden 2004. [cit. 2006-03-02]. Dostupný z WWW: . EPP–ED po rozšíření EU. Inzertní příloha Revue Politika [online]. listopad 2004. [cit. 2006-03-02]. Dostupný z WWW: . EU a její východní sousedé. Inzertní příloha Revue Politika [online]. březen 2005. [cit. 2006-03-03]. Dostupný z WWW: . 78
FRÍZLOVÁ, Iveta, KOZLOVÁ, Michaela, MÁLEK, Ondřej, ŠVESTKA, Jaroslav. Vliv evropeizace na české politické strany. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Working paper č. 19. [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: . HEIDAR, Knut. Parties and Cleavages in the European Political Space. ARENA Working Paper WP 03/7. [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: . HENDERSON, Karen. Euroscepticism or Eurofobia: Opposition attitudes to the EU in the Slovak Republic. SEI Working Paper No 50. Opposing European Research Network Working Paper No 5. [online]. [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: . Historie rozšiřování Evropské unie [online]. [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: . HONCŮ, Šárka, KOLÁŘOVÁ, Eliška, KUHUTIČOVÁ, Pavlína, VYSTAVĚLOVÁ, Miroslava. Evropeizace stranických systémů v Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Working paper č. 19. [online]. [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: . HOSLI, Madeleine O., ARNOLD, Christiane. Cleavages, Coalition – Formation and Eastern Enlargement: Negotiating the European Constitution [online]. [cit. 2006-0406]. Dostupný z WWW: . HYNČA, Pavel. České a slovenské ideově spřízněné politické strany po roce 1989 [online]. [cit. 2007-04-06]. Dostupný z WWW: . CHAN, Kenneth. Central and Eastern Europe in the 2004 European Parliament Elections. A Not So European Event. Working Paper No 81. ESPERN Working Paper No 16. [online]. [cit. 2006-06-12]. Dostupný z WWW: . KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce.
79
KOPEČEK, Lubomír. Budoucnost slovenské křesťanské demokracie. Zamyšlení nad vývojem Křesťanskodemokratického hnutí [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . LADRECH, Robert. Europeanization and Political Parties: Towards a Framework for Analysis. Keele European Research Unit. Working Paper 7. [online]. [cit. 2007-0606]. Dostupný z WWW: . SITTER, Nick. Opposing Europe: Euro – scepticism, Opposition and Party Competition. SEI Working Paper No 56. Opposing European Research Network Working Paper No 9. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . SUCHÝ, Petr. Proces transformace KDU – ČSL ve stranu moderního typu [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. Parties, Positions and Europe: Euroscepticism in the EU Candidate States of Central and Eastern Europe. Working Paper No 46. Opposing European Research Network Working Paper No 2. [online]. [cit. 2006-0412]. Dostupný z WWW: . TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. Theorising Party Based Euroscepticism: Problems of Definition, Measurement and Kausality. SEI Working Paper No 69. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. The Party Politics of Euroscepticism in EU Member and Candidate States. SEI Working Paper No 51. Opposing European Research Network Working Paper No 6. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . Ústava pro silnou Evropu [online]. [cit. 2007-06-02]. Dostupný z WWW: . KDU–ČSL: . KDU–ČSL: Evropský volební program 2004 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Na cestě k rozšířené Evropě [online]. [cit. 2007-04-10]. Dostupný z WWW: .
80
KDU-ČSL: Postoj KDU-ČSL ke Smlouvě zakládající ústavu pro Evropu [online]. [cit. 2007-05-06]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Programové priority KDU-ČSL [online]. [cit. 2007-06-05]. Dostupný z WWW: . KDU–ČSL: Programové prohlášení Koalice 2002 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Programové teze KDU-ČSL pro období po sjezdu 1992. Praha: KDU-ČSL, 1992. KDU–ČSL: Průvodce KDU–ČSL. Podrobný volební program 1998 [online]. [cit. 2007-0404]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Rodinná politika KDU-ČSL [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Sedmkrát ano Evropské ústavní smlouvě. Sedm bodů, proč podpořit Evropskou ústavní smlouvu [online]. [cit. 2007-04-10]. Dostupný z WWW: . KDU–ČSL: Souhrn článků a vyjádření nejenom kandidátů KDU-ČSL k volbám do Evropského parlamentu [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Stanovisko KDU-ČSL k návrhu evropské ústavní smlouvy předloženému Konventem o budoucnosti Evropy [online]. [cit. 2007-06-06]. Dostupný z WWW: . KDU–ČSL: Stanovy KDU–ČSL zveřejněné 2005 [online]. [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Strategie přípravy KDU-ČSL na vstup do Evropské unie. Česká republika před branami Evropské unie [online]. [cit. 2007-03-03]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Volební program 1992. Praha: KDU-ČSL, 1992. KDU-ČSL: Volební program 1996 [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Volební program 1998 [online]. [cit. 2007-03-03]. Dostupný z WWW: .
81
KDU-ČSL: Volební program 2006 [online]. [cit. 2006-04-05]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Zahraniční politika KDU-ČSL [online]. [cit. 2007-03-03]. Dostupný z WWW: . KDU–ČSL: Žijeme v Evropě [online]. [cit. 2006-05-04]. Dostupný z WWW: . KDH: . KDH: Eurohlas [online]. [cit. 2006-03-03]. Dostupný z WWW: . KDH: Európská únia – Zmluvné společenstvo štátov, nie superštát [online]. [cit. 2006-0303]. Dostupný z WWW: . KDH: Eurovoľby 2004 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . KDH: História KDH [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupný z WWW: . KDH: KDH je sklamané z rozhodnutia Európskej únie o začatí prístupových rokovaní s Tureckom [online]. [cit. 2007-06-04]. Dostupný z WWW: . KDH: KDH v zahraničných politických organizacích [online]. [cit. 2006-03-12]. Dostupný z WWW: . KDH: Projevy. . KDH: Stanovisko k vstupu Turecka do EÚ [online]. [cit. 2007-06-04]. Dostupný z WWW: . KDH: Stanovy KDH zveřejněné 20. 10. 2005 [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: . KDH: Volebný program 1992. Bratislava: KDH, 1992. KDH: Volebný program 1994. Bratislava: KDH, 1994. KDH: Volebný program SDK 1998. Bratislava: KDH, 1998. KDH: Volebný program 2002 [online]. [cit. 2006-03-03]. Dostupný z WWW: . KDH: Volebný program 2006 [online]. [cit. 2006-05-01]. Dostupný z WWW: . Wikipedia.. 82
FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD INSTITUT POLITOLOGICKÝCH STUDIÍ
PROJEKT BAKALÁŘSKÉ PRÁCE NA TÉMA:
OTÁZKA EVROPSKÉ INTEGRACE V PROGRAMATICE KDU – ČSL a KDH V KONTEXTU JEJICH IDEOLOGICKO – POLITICKÉ ORIENTACE
autorka:
Karolína Šafránková
obor a ročník:
Politologie, 3. ročník bc. studia
akademický rok: 2006/2007 vedoucí práce:
PhDr. Petr Just PhD.
datum odevzdání: 4. 4. 2007
Souhlasím s vedením bakalářské práce: ___________________________________
PhDr. Petr Just PhD.
i
Téma a cíl práce Studium Evropské unie a dílčích otázek evropské agendy nabývá stále na významu. V současné době patří mezi hojně diskutovaná témata problematika vztahu členských států Evropské unie k míře integrace v této nadnárodní struktuře. Jednotlivé národní politické strany rozšiřují ve své programatice prostor pro evropskou tématiku. Tyto politické strany vymezují na dílčích tématech evropské problematiky svůj postoj k evropské integraci a k preferovanému stupni a charakteru jejího dosažení. V tomto kontextu se objevuje otázka, zda ideově podobné politické strany zaujímají ve vztahu k evropské integraci stejná stanoviska, respektive zda se partnerské politické strany z různých států v názorech na evropskou integraci shodují. Tématem této práce bude prostřednictvím metody komparace a aplikace vybraných teorií analýza postojů české a slovenské pravicové politické strany, KDU – ČSL a KDH, k otázce evropské integrace. Vzhledem k existenci partnerských vazeb mezi česko – slovenskou dvojicí politických stran KDU – ČSL a KDH budu sledovat, zda se tato ideově blízká dvojice shoduje ve stanoviskách k evropské integraci. Pro studium ideologicko – politické podobnosti dvojice politických stran rovněž využiji Rokkanovu a Lipsetovu teorie cleavages (štěpení) a její aplikaci na současné české a slovenské podmínky, přičemž se zaměřím na štěpnou linii církev – stát. Zároveň bych chtěla poukázat, vzhledem ke skutečnosti, že evropská agenda začíná hrát ve společnostech a politikách nových členských států stále větší roli, na diskutovanou možnost nového formujícího se štěpení, tj. „evropské otázky“. Na základě aplikace teorie cleavages na české a slovenské podmínky bude jako předpoklad pro konstatování ideologicko – politické podobnosti dvojice politických stran sloužit koncepce ideologických rodin, na jejímž základě budu sledované politické strany klasifikovat. V návaznosti na problematiku „evropské otázky“ jako možného rodícího se štěpení přistoupím na základě konceptů euroskepticismu a eurooptimismu ke klasifikaci postojů sledovaných politických stran ve vztahu k evropské integraci. Cílem této práce je odhalit skutečnost, že přestože sledované partnerské strany KDU – ČSL a KDH vykazují jistou ideologicko – politickou příbuznost, postojem k evropské integraci se odlišují. Pokud by měly být tyto politické strany zjednodušeně umístěny na škálu euroskepticismus – eurooptimismus, KDU – ČSL by zastávala eurooptomistický
ii
postoj, zatímco KDH by spíše patřila mezi euroskeptiky, avšak neodmítající evropskou integraci jako takovou. Její odlišnost v přístupu k „evropské otázce“ od eurooptimistické KDU – ČSL spočívá především ve stupni a charakteru evropské integrace. Záměrem mé práce je tedy na základě koncepce cleavages, teorie ideologických rodin a koncepce euroskepticismu – eurooptimismu odhalit fakt, že přestože sledované české a slovenské politické strany vytvářejí ideologicko – politickou dvojici KDU – ČSL a KDH, téma stupně evropské integrace a jejího charakteru tuto dvojici rozbijí. Tento příklad pak může sloužit jako argument, že ideologicko – politická blízkost nemusí vždy znamenat i shodu v názorech na všechny politické problémy. „Evropská otázka“ jako možná formující se štěpná linie je toho důkazem.
Předběžný návrh struktury práce 1. Úvod 2. Teorie cleavages (štěpení) a její aplikace na současnou českou a slovenskou společnost a politiku 2. 1. Teoretická východiska (Rokkanova a Lipsetova teorie štěpení a možnost její aplikace v českém a slovenském prostředí) 2. 2. Štěpení současné české a slovenské společnosti ( profilace možné nové štěpné linie - otázka evropské integrace) 3. Koncepce ideologických rodin a její uplatnění při klasifikaci sledovaných českých a slovenských pravicových politických stran (KDU – ČSL, KDH) 3. 1. Teoretická východiska (typologizace ideologických rodin podle Klause von Beyme, klasifikace východoevropských stranických rodin navržená Paulem G. Lewisem, význam ideově- programové orientace a identifikace politických stran v koncepci ideologických rodin) 3. 2. Zařazení KDU – ČSL a KDH do ideologických rodin 4. Klasifikace postojů sledovaných politických stran ve vztahu k otázce evropské integrace 4. 1. Euroskepticismus versus eurooptimismus ( Taggartovo a Sczezerbiakovo pojetí euroskepticismu, Kopeckého a Muddova typologie stranických postojů k Evropské unii, Contiho koncepce euroskepticismus – eurooptimismus)
iii
4. 2. Postoje KDU – ČSL a KDH k evropské integraci (národní suverenita versus integrace a její stupeň, „evropská ústava“) 5. Závěr
Předpokládaná použitá literatura Literatura neperiodická:
BALÍK, Stanislav, FIALA, Petr, MIKŠ, František, et al. Perspektivy Evropské unie. Konzervativně – liberální pohledy na aktuální otázky evropské politiky. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. BENDA, Lukáš. Zahraniční politika politických stran v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2000. BÚTORA, Martin, et al. Kto? Prečo? Ako? Slovenské voľby 1998. Bratislava: IVO Inštitút pre verejné otázky, 1999. DANČÁK, Břetislav, FIALA, Petr. Nacionalistické politické strany v Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 1999. DANČÁK, Břetislav, FIALA, Petr. Národnostní politika v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2000. DANČÁK, Břetislav, FIALA, Petr, HLOUŠEK, Vít, et al. Evropeizace. Nové téma politologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005. FAJMON, Hynek, et al. Cesta České republiky do Evropské unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. FIALA, Petr, et al. Křesťanské alternativy v politice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997. FIALA, Petr, HERBUT, Ryszard, et al. Středoevropanské systémy politických stran. Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003. FIALA, Petr, HOLZER, Jan, STRMISKA, Maxmilián, et al. Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově – politický profil a role politických stran
iv
v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2002. FIALA. Petr, MAREŠ. Miroslav, SOKOL, Petr. Eurostrany. Politické strany na evropské úrovni. Brno: Barrister and Principal, 2007. FIALA, Petr, MIKŠ, František, et al. Česká konzervativní a liberální politika. Sborník k desátému výročí založení Revue Proglas. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000. FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Brno: Barrister and Principal, 1998. GYÁRFÁŠOVÁ, Olga – KRIVÝ, Vladimír, VELŠIC, Marián, et al. Krajina v pohybe. Bratislava: IVO - Inštitút pre verejné otázky, 2001. GYÁRFÁŠOVÁ, Olga, MESEŽNIKOV, Grigorij, et al. Vláda strán na Slovensku. Skúsenosti a perspektívy. Bratislava: IVO - Inštitút pre verejné otázky, 2004. HANLEY, David, et al. Christian Democracy in Europe. A Comparative Perspective. London: Pinter, 1994. HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004. HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní linie v současné české a slovenské politice: mezi stabilitou a změnou. Working paper č. 10, Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005. KAISER, Wolfram, WOHNOUT, Helmut, et al. Political Catholicism in Europe 1918 – 45, Vol. 1, London – New York: Routledge, 2004. KALYVAS, Stathis. The Rise of Christian Democracy in Europe. Ithaca – London: Cornell University Press, 1996. KOPEČEK, Lubomír. Demokracie, diktatury a politické stranictví na Slovensku. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006. KOPEČEK, Lubomír, BELKO, Marian, HAVLÍK, Vlastimil, SEDLÁR, Jaromír. Od Mečiara k Dzurindovi. Slovenská politika a politický systém v prvním desetiletí samostatnosti. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003. KUBÁT, Michal, et al. Východní rozšíření Evropské unie. Východiska – stav – perspektivy. Brno – Praha: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy - Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity - Občanské sdružení EUROPEUM, 2001. v
LEWIS, Paul G. Political Parties in Post – Communist Eastern Europe. New York: Routledge, 2000. LIPSET, Seymour M., ROKKAN, Stein. Party Systems and Voter Alignments: Cross – National Perspective. New York – London: The Free Press and Collier – MacMillan Limited, 1967. MAIER, Hans. Revoluce a církev. K dějinám počátků křesťanské demokracie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. MESEŽNIKOV, Grigorij, et al. Voľby 1998. Analýza volebných programov politických strán a hnutí. Bratislava: IVO – Inštitút pre verejné otázky, 1998. MESEŽNIKOV, Grigorij. Slovensko: Desať rokov samostatnosti a rok reforem. Bratislava: IVO - Inštitút pre verejné otázky, 2004. MURPHY, Detlef. Christdemokratische, konservative und liberale Parteien. In: NOHLEN, Dieter, et al. Lexikon der Politik, Band 3, München: C. H. Beck, 1992. NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. ŠEDO, Jakub, KOŘAN, Michal, KUCHYŇKOVÁ, Petra, PETŘÍK, Jaroslav. Evropská otázka ve volebních kampaních. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003.
Literatura periodická:
FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Pojetí stranicko – politických rodin v postkomunistickém středoevropském a východoevropském kontextu. Středoevropské politické studie. zima – jaro 2001/2002. FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Spřízněny volbou? Křesťansko – demokratické a křesťansko – nacionální strany v postkomunistických pluralismech. Politologický časopis. 2001, roč. 8, č. 3. HLOUŠEK, Vít. Koncept konfliktních linií v západní politické vědě a jeho proměny. Politologický časopis. 2002, roč. 9, č. 4. HLOUŠEK, Vít. Konfliktní linie v „postkomunistických“ systémech politických stran. Politologický časopis. 2000, roč. 8, č. 4. HLOUŠEK, Vít. Proces europeanizace a politické strany v kandidátských zemích. Sociální studia 2004, roč. 1, č. 1. vi
KANIOK, Petr. Euroskepticismus a Evropský parlament. Politologický časopis. 2005, roč. 12, č. 4. KANIOK, Petr. Měkký a tvrdý euroskepticismus: dva projevy téhož? Politologický časopis. 2005, roč. 12, č. 2. KOPECKÝ, Petr, MUDDE, Cas. The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe. European Union Politics. 2002, roč. 3, č. 3. KOPEČEK, Lubomír. Aplikace Rokkanovské teorie cleavages na české politické strany na počátku éry masové politiky. Středoevropské politické studie. jaro – léto 2002, roč. 4, č. 2 - 3. KOPEČEK, Lubomír. Euroskeptici, europeanisté, euroenthusiasté, eurofobové – jak s nimi pracovat? Politologický časopis. 2004, roč. 11, č. 3. KOPEČEK, Lubomír, ŠEDO, Jakub. Czech and Slovak Polical Parties and their Vision of European Integration. Středoevropské politické studie. jaro 2003, roč. 5, č. 5. RYBÁŘ, Marek. Stranícke rodiny a prípad Slovenska: Niekoľko teoretických poznámok. Politologický časopis. 2003, roč. 10, č. 3. ŠKOLKAY, Andrej. Parlamentné voľby na Slovensku v kontexte volebnej kampane. Politologický časopis. 2003, roč. 10, č. 2.
Prameny a ostatní zdroje:
BICAN, Vítězslav. Křesťanskodemokratické hnutí [online]. [cit. 2006-03-12]. Dostupný z WWW: . CONTI, Nicoló. Party Attitudes to European Integration: A Longitudinal Analysis of the Italian Case. SEI Working Paper No 70. ESPERN Working Paper No 13. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . EPP-ED a evropská politika. Inzertní příloha Revue Politika [online].zima 2003. [cit. 2006-03-02]. Dostupný z WWW: .
vii
EPP–ED a Evropská ústava. Inzertní příloha Revue Politika [online]. leden 2004. [cit. 2006-03-02]. Dostupný z WWW: . EPP–ED po rozšíření EU. Inzertní příloha Revue Politika [online]. listopad 2004. [cit. 2006-03-02]. Dostupný z WWW: . EU a její východní sousedé. Inzertní příloha Revue Politika [online]. březen 2005. [cit. 2006-03-03]. Dostupný z WWW: . HEIDAR, Knut. Parties and Cleavages in the European Political Space. ARENA Working Paper WP 03/7. [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupný z WWW: . HENDERSON, Karen. Euroscepticism or Eurofobia: Opposition attitudes to the EU in the Slovak Republic. SEI Working Paper No 50. Opposing European Research Network Working Paper No 5. [online]. [cit. 2007-04-12]. Dostupný z WWW: . HOSLI, Madeleine O., ARNOLD, Christiane. Cleavages, Coalition – Formation and Eastern Enlargement: Negotiating the European Constitution [online]. [cit. 2006-0406]. Dostupný z WWW: . CHAN, Kenneth. Central and Eastern Europe in the 2004 European Parliament Elections. A Not So European Event. Working Paper No 81. ESPERN Working Paper No 16. [online]. [cit. 2006-06-12]. Dostupný z WWW: . KOPEČEK, Lubomír. Budoucnost slovenské křesťanské demokracie. Zamyšlení nad vývojem Křesťanskodemokratického hnutí [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . SITTER, Nick. Opposing Europe: Euro – scepticism, Opposition and Party Competition. SEI Working Paper No 56. Opposing European Research Network Working Paper No 9. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. Parties, Positions and Europe: Euroscepticism in the EU Candidate States of Central and Eastern Europe. Working Paper No 46.
viii
Opposing European Research Network Working Paper No 2. [online]. [cit. 2006-0412]. Dostupný z WWW: . TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. Theorising Party Based Euroscepticism: Problems of Definition, Measurement and Kausality. SEI Working Paper No 69. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . TAGGART, Paul, SZCZERBIAK, Aleks. The Party Politics of Euroscepticism in EU Member and Candidate States. SEI Working Paper No 51. Opposing European Research Network Working Paper No 6. [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . KDU–ČSL: . KDU–ČSL: Evropský volební program 2004 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . KDU–ČSL: Programové prohlášení Koalice 2002 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . KDU–ČSL: Souhrn článků a vyjádření nejenom kandidátů KDU-ČSL k volbám do Evropského parlamentu [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . KDU-ČSL: Volební program 2006 [online]. [cit. 2006-04-05]. Dostupný z WWW: . KDU–ČSL: Žijeme v Evropě [online]. [cit. 2006-05-04]. Dostupný z WWW: . KDH: . KDH: Eurohlas [online]. [cit. 2006-03-03]. Dostupný z WWW: . KDH: Eurovoľby 2004 [online]. [cit. 2006-04-12]. Dostupný z WWW: . KDH: KDH v zahraničných politických organizacích [online]. [cit. 2006-03-12]. Dostupný z WWW: . KDH: Projevy. . KDH: Volebný program 2002 [online]. [cit. 2006-03-03]. Dostupný z WWW: . KDH: Volebný program 2006 [online]. [cit. 2006-05-01]. Dostupný z WWW: . ix
