Ico
iin -(O
=o =1—
BRIEF K
073033 c.
1
ROBA
Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from University of Toronto
http://www.archive.org/details/ddickprvorakOOtils
=
—
KNIHOVNA
SBORNÍKU VÉD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH VYDÁVANÁ S
PODPOROU ESKÉ AKADEMIE
CÍS.
FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY,
SLOVESNOST A UMNÍ.
A)
ADA PRÁVO VDECKÁ ís
IX.
DDICKÉ PRÁVO RAKOUSKÉ SE STANOVISKA SROVNÁVACÍ VÉDY PRÁVNÍ.
NAPSAL
EMANUEL
Prof. Dr.
z=:
BRIEF
ÁST =— I.
v PRAZE A
NAKLADATEL »SBORNÍK VD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH. (BURŠÍK & KOHOUT V PRAZE). :
1905.
013033
TILSCH.
I
ABBOR
Presented
I
to the
LffiRARYo/r/ie
UNIVERSITY OF TORONTO by
KAREL AND MIROSLAVA
CVACHOVEC
KNIHOVNA
sborníku
vd
právních a státních VYDÁVANÁ
S
PODPOROU ESKÉ AKADEAUE
CÍS.
FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY,-
SLOVESNOST A UMNÍ.
A)
ADA PRÁVOVÉDECKÁ.
Cis IX.
DDICKÉ PRÁVO RAKOUSKÉ SE STANOVISKA SROVNÁVACÍ
VDY
PRÁVNÍ.
NAPSAL
EMANUEL
Prof. Dr.
CAST
I.
v PRAZE. VYDAVATEL A NAKLADATEL
:
»
ÍBURSÍK &
TILSCH.
SBORNÍK VD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH* KOHOUT V PRAZE). 1905.
Všechna práva reprodukce
i
pekladu
se vyhrazují.
Tiskem Aloisa Wiesnera v Praze, knihtiskae eské Akademie císae Františka Josefa pro vdy, slovesnost a umní. Papír ze skladu eské spolenosti pro obchod
—
a
prmysl papírnický
G. Wiesner, DulTek a spol. v Praze
SVÉMU UITELI JEHO EXCELLENCI PANU
DRU
ANTONÍNU
VNUJE
SPIS -TENTO
NA
RYTÍI
DKAZ
SVE
RANDOVl
VDNOSTI A
ÚCTY
AUTOR.
PEDMLUVA. Srovnáním
s
právy cizími vynikají karakteristické známky práva
domácího, jeho zásady dostávají nutné pozadí, od nhož odrážejí. Srovnávací vda právní, jak stanoveno bylo zeteln
s
kongresu Paížském
též na
r.
1900,
nemže
se
však spokojiti
by kladla ustanovení rzných zákonodárství vedle sebe,
s tím,
nýbrž ona hledí oceniti rznosti a k tomu jí jest teba, zjistiti dvody i úinky rzných upravení právních jev. Není v tom jen zájem theoretický,
nebo
poznání, jež
takového, vede k zlepšení vlastního
erpáme
ze srovnávání
zákonodárství.
Jde-li
nyní
obanského zákonníka, nebude proto neužiteno, poobanského práva se stanoviska srovnávacího, pojatého, a povzbuditi tím pemýšlení o dvodech legis-
o revisi jednati
takto
o ásti
lativních.
Neteba ten
mohl
Na
podotýkati,
sloužiti
Kr.
jak
že
snažil
potebám
Vinohradech,
v
jsem se ovšem
studia, tak
též,
potebám
by
praxe.
dubnu 1905.
Tilsch.
spis
ÚVOD.
PRINCIPY PRAVÁ DDICKÉHO.
I.
se
Princip zachování hodnot.
Právem ddickým rozumíme souhrn pravidel, kterými ídí pechod majetkových pomr zemelého jednotlivce na sub-
ddickém, vycházíme již pomrech jemu vlastních, ili pedpokládáme hospodáský a právní poádek, založený na institutu soukromého vlastnictví. 1. V nejprimitivnjších dobách nalézáme soukromé vlast-
jekty jiné. z
Mluvíme-li
toho, že jednotlivec
tedy
mže
o
právu
býti v
majetkových
pouze na vcech movitých, na nástrojích, zbraních. Vlastna nemovitostech z poátku vbec bylo neznámo, pozdji povstalo jako kollektivní.^) V onch dobách naskytla se po
nictví
nictví
úmrtí jednotlivcov pouze
vcmi,
jimiž
zemelý
Odpov
otázka,
co
má
se
státi
s
movitými
byl vládl.
není všude stejná; stejné jest jen
to,
že v
onch
dobách není pravidel pro pechod vcí na osoby jiné. V tom sluší staré theorii pirozeného práva dáti za pravdu, ale další tvrzení její^ že smrtí majitelovou vci jeho stávají se res nullius, jež podléhají volné okupaci,^) nesrovnává se se skuteností.
Možno
') Laveleye, De la propriété et de ses formes primitives, 1874; Lippert^ Die Culturgeschichte in einzelnen Hauptstúcken, 1886,11., str. 92; Arnold, Deutsche Urzeit, 1881, str. 383: Bei allen Vólkern ist das Mobilien- oder Capitaleigenthum álter als das Grundeigenthum str. 384: Ein Grundeigenthum war zur Zeit Caesars (u German) noch gar nicht vorhanden und zu Zeit des Tacitus erst in der Entstehung begriffen. Es wird erst moglich, wenn ein Volk zur Ansássigkeit úbergeht =) Zeiller, Naturliches Privatrecht, 1808 (2. vyd.), § 142: dass nach dem blossen Naturrechte (im Naturzustande) die Guter des Verstorbenen der Zueignung preisgegeben vviirden (srv. též Zeiller, Abhandlung uber die .
.
.
.
Principien des
ABGB.
v Pratobeverových materiáliích,
.
.
11.,
str.
166); Lossius,
10
píklady, že u nkterých primitivních kmen se tak dje, avšak jsou to zjevy ídké a pozdjší.^) Zpravidla na nízkém sice uvésti
stupni kultury mrtvý dosud považován bývá za majitele vcí zanechaných, jenž pomstou svou stihá každého, kdo by jich
Nejastji proto pochovávají neb
užíval. s
tlem zemelého,
kultu
(*tabu«),
s
a zachovají-li se
nimiž
vci
spalují se
nkdy,
pedmty
stávají se
duch zemelého dosud
ty spolu
jest
spojen.*)
Philosoph. Reallexicon, 1804 (i. Erbrecht\ II., str. 186: ... es gehort eine Sache nach dem Tode ihres Eigenthúmers niemanden Blacksione, Commentaries on the Laws ofEngland (z r. 1765— 8j, vyd. Levisovo, 1900, II., str. 13 ... the law of nátue suggests, that on the death of the posscssor the estate should again become common and be open to the next occupant Vysvtlení, jak theorie práva pirozeného k takovému dsledku pišla, podává již sám Blackstone dobe na str. 10: All property must cease upon death, »considering men as absolute individuals and unconnected with civil socieiy* novjší nazývají to nazíráním atomistick5'm; i Zeiller (Principien, str. 166) jmenuje t. zv. pirozený stav: ausserbúrgerlicher Zustand s tím souhla.sí to, co uvádí Savigiiy, Syst. d. heut. rom. .
.
.
;
:
.
.
.
;
;
R. (a
I.
(1840), str. 380.
právo ddické)
jenž vysvtluje
z nepomíjející
trvání
povahy
umožuje a k nmuž vztahy právní trvají podobn Bruns v Holczendorffov
nismus); ')
str.
Na p. u nkterých
96:
.
.
.
kmen
pomr
po smrti kterýmž právo teprve se (Vollendung des Rechtsorgaprávních
státu,
encyklop.,
I.,
str.
509.
severo-amerických, Liýýeri.
so hat sich bel Eskimos und Nordindianern die
c,
1.
II.,
»jngere«
Sitte gebildet, dass die gesammte Trauergemeinde iiber das hinterlassene Vermógen des Verblichenen pliindernd herfállt und alles zerstreut .
.
.
Grundriss der ethnologischen Jurisprudenz, 1895, 11., str. 173; Lippett, c, str. 94 a nás!.; Bernhóft v Handwórterbuch der Staatswissenschaften hg. v. Conrad etc. (Jena, 1900), i Erbrecht, str. 671 do*)
/'líJ/, 1.
;
klad
pro niení
vcí zemelého
mnoho, místo mnohých na p. Schmidt, Das Recht der tropischen Naturvólker Súdamerikas (Zt. f. verjest velice
1899), str. 302: Die Erbfolge kommt kaum in da die vvenigen Objecte, welche uberhaupt Gegenstánde des Individualeigenthums sind, meist dem Todten furs Jenseits bestimmt werden, indem man sie verbrennt oder mit dem Leichnam vergrábt; gleich. Rechtswiss., XIII.,
Betracht,
Lubbock,
Die
vorgeschichtliche
(Austrálie): auf dieses Bett legte
Zeit,
ub.
v.
Pas.sow,
man den Todten
1874,
mit seinen
II.,
str.
151
Werkzeugen
und Waffen,
str. 228 (sev. Amer): Das Eigenthum des Hingeschiedenen wird unweit der Leiche hingelegt; další doklady Post, 1. c. Jest zjevno,
že zvyky
melého t.
zv.
primitivních trvá dále,
národ
že jsou
pirozeného práva
spoívají na myšlence, že vlastnictví zetedy naprosto v odporu s nazíráním theorie
(srv. citáty
v pozn
2.).
11
v
obou pípadech picházejí pro píští generaci na zmar. Dokud myšlenek práva ddického, myšlenka zachování hodnot pro píští generace. Zbytky onch starých názor zasahují ješt do pozdjších dob kulturních, jak o tom svdí zvyky pochovávání neb spalování zbroje, šperk, kon, otrok ženy zemelého.^) Postupem asu vítzí stízlivost nad pietou, vci se zachovávají; pechod k bezohlednému pivlastnní tvoí rzné spsoby odkupování vcí mrtvému,^) až to stane se zbytenou formalitou a názor »svt patí živým* opanuje docela. Nastává otázka: co s vcmi? komu patí?, otázka práva ddického. 2. Na rozdíl od movitostí, u vcí nemovitých zásada zachování hodnot platila od poátku, kdy stopy právního vládtrvá tento stav, schází jedna ze základních
i
i
nutí jimi
se
nebylo, jak
vtšímu lenové
Prvotní
objevovaly.
již
eeno,
celku, obci, rodin.^) vládli
dále
vlastnictví
na nemovitostech
individuální, nýbrž kollektivní, píslušelo
Po úmrtí jednoho lena pozstalí
spoleným majetkem,
byla pojímána individuáln, nebylo ani
a protože
dvodu
z
vláda ne-
piety
píiny
k zniení neb opuštní vci.
To
nestávalo se ani tehdy,
když
s
pechodem od hospo-
dáství extensivního k intensivnímu vyvinulo se vlastnictví indivic; Beruhoft, Reform des Erbrechts, 1894, kommt es noch vor, dass man die Leiche eines nordischen Seekonigs in dem Schiffe, welches er Nach alter tatarischer bel Lebzeiten befehligte den Fluthen úbergibt Sitte wird der Todte mit seinem lebenden und todten Besitzthum verLippert,
';
str.
I.
c; Pst,
1.
Auch auf hoheren Culturstufen
17:
.
.
brannt
.
.
.
.
.
.
.
vcí dává se mrtvému peníz, asto do úst; místo otrok ženy spalují se loutky atd. Lippert, !. c, str. 99, srv. Kohler, Indisches Gewohnheitsrecht (Zt. f. vergl. Rechtswiss VIII, 1889), str. 93. ') Lavelcye v uvedeném spise (De la propriété), zejm. kapitoly: Lts communautés de village en Russie (mir), La marke germanique, Lage et la propriété collective dans rantiquité, Les communautés de *)
Místo
a
,
or
famillc
succdent aux communautés de
ddickém
právu,
1861,
str.
village.
IVocél,
O staroeském
477: ... po smrti otce neb starosty rodina
zstala ve spoleném držení statku svého. Nebyl zemelý starosta majitelem, nýbrž pouze správcem rodinného jmní, proež na ddictví a nápad ve smyslu ímském a nmeckém mysliti nelze; Jíreek, Slovanské právo, 1863, str. 154. Zoytky takového zaízení zachovaly se až do našich dob ve slovanských zádruhách, Kadlec, Rodinný nedíl ili zádruha, 1898.
12
duální:**) nebo jednak bylo to v dobách pokroilejší kultury, kdy nálada mythologická již byla seslabena, jednak vci nemovité nikdy nemohly býti považovány za spojeny tak úzce se zemelým, jako movité, jimiž pohyboval, jimž jaksi život dodával, které jej následovaly (sequuntur personam domini).
Pirozený tedy vedl
rozdíl mezi
sám sebou k tomu,
již
vcmi movitými
že tyto zstaly
a
nemovitými
zachovány pro píští
generace.
Dalším vývojem hospodáského
3.
hospodáství
z
naturálního
života, to.tiž
pechodem
k penžnímu a úvrnímu, vznikají
hodnoty nové. Relace obliganí stávají se t. zv. vcmi nehmotnými. Princip zachování hodnot má tu význam dalekosáhlý,
nýbrž
i
nejde jen o hodnoty zstavitelem pro sebe získané, o hodnoty osob jiných, které by je ztratily, kdyby
úmrtím zavázaného obligace pominuly.^) nové útvary absolutního panství právního, právo autorské,
í
a
podrobeny byly ješt §1169) principu zachování hodnot. Lze aplikovati na celé hospodá-ké komplexy: závody prmyslové neb obchodní, zejména s firmou. Komplexy takové mají samostatnou hodnotu, pevyšující sumu hodnot jednotlivých patentní,
bhem asu jej konen
chovají
silný
prvek
osobitosti,
(srv.
i
souástí, a jest otázkou legislativní politiky, po- ud zákonodárství
má zachování tchto hodnot podobn, jak dalo se neb dje pedpisy o nedlitelnosti hospodáství zemdlských.^") Objekty takové oduševují se v myšlenkách (»esprit de suit* podporovati
Laveleye,
®)
que la
Le socialisme contemporain,
mode exploitation
le
se
perfectionne,
1881,
str.
404:
devient plus
á
mesure
>intensif<
.
.
.
méme
propriété privée s'étend successivemcnt jusqu' á faire disparaitre
les communaux; Rau-Wagner, Lehrb. d. polit. Oecon., 1876 (ped § 254}: der nothgedrurgene Úbergang von extensivem Landwirthschaftsbetrieb zu immer intensiverem, bei vermehrter Bevólkerung
entirement I.,
433
str.
fiihrt
.
.
'•')
.
zu Privateigenthum
Gareís,
am Boden.
RechtsencycI.,
»neuere« Recht geht von
dem
1905,
str.
133;
Stobbe,
§
285,
IX.
Das
Princip der Vererblichkeit obligatorischer
Verpflichtungen aus. '")
str.
5.
Srv. liuberovy
motivy k jeho návrhu švýc. ob. zák
,
1901,
11.,
:
13
pi závodech)
a
mnlivým osobám
stávají se trvalými naproti
majitel.'^)
hodnot má zetel k budoucnosti;^^) (smrem do budoucna) jednota lidstva, solidarita generací po sob jdoucích; jím umožuje se pokraování na dosažené výši kulturní a sledování cíl, sahajících pes více generací; ^^) jím zajišuje se kontinuita, a tím poádek právního 4.
Princip zachování
jím manifestuje se
i
hospodáského obchoduj"^)
a
") Podobná myšlenka sloužila kdysi za t. zv. filosofické odvodnní práva ddického vbec. Srv. Unger, Oesterr. Erbrecht, § 1, u pozn. 1 a 2: Andere Personen treten in die leer gewordene Stelle und fúllen die durch
Lcke wieder aus. So sind die rechtlichen Máchte das Dauernde und Wesentliche, die Personen dagegen das Wechseinde und Zufállige, sr^r. podobné výroky v úryvcích ze Stáhla, Scheuerla uveden Tod entstandene
dených u Gruchta, Preuss. Erbrecht, 1865, I., str. 14, dále (z jiných míst a dob) Friedrichs, Japanisches Erbrecht (Zt. f. vergl. Rw., X., 1892), str. 373: Hausstand und Erhaltung desselben als Hauptsache, Personen nur Mittel, die Frage istnicht: Wo bleibt das Vermógen? sondern: Wer
Amt
setzt das
des Verstorbenen fot?
Kdežto princip »piety< má zetel k minulosti, ku generacím zašlým. S rozdílem tímto shledáváme se astji. Principy, hledící do budoucna (k budoucím neb z pítomných k mladším generacím^ mají tím prvek ^pokrokový*, principy, hledící do minulosti (k zašlým neb z pítomných k starším generacím^ prvek »zpátenický<. '^;
Fórster-Ecdus, Preussisches Privatrecht, 1897, IV., § 243, beruht auf dem Bedúrfnis dafur, dass ... das Ervvorbene den aufeinander folgenden Geschlechtern erhalten bleibe und ") Srv.
str.
287: Das Erbrecht
.
.
.
der menschlichen Arbeit auch die fortschreitende Geschlechts gewahrt bleibe und nicht in ihren Erfolgen immer wieder unterbrochen und auf den Anfang zuriick geworfen werde; Neukamý v Elsterové Wórterbuch der Volkswirthschaft, 1898, str. 657; mit den Ergebnissen
Bildung
des
Bruder ve svém
Staatslex., 1892 (Herder, Freiburg
.
.
i.
B.), str.
608; Stáhl,
499; švýc. mot., str. 4. '*) Srv. Krainz, System des oesterr. allg. Privatrechts, 1900, II., § 480 das Interesse der allfáiligen Gláubiger des Verstorbenen, welche, wenn
Philos. d. Rechts, 1854, II,
sein
1,
str.
Vermógen durch seinen Tod
als
verschwindend angesehen wurde,
um
Mittel
ihrer
Be-
nicht nur
um
friedigung
der Staatswissensch der Gescháfte des Abwickelung 666: ...die ordnungsmássige
1900,
str.
ihren Schuldner,
sondern auch
die
kommen wiirden ^f>^/ v Handworterbuch
,
;
Prawo prywatne austr., 1904, VI., str. 3: stosunkom pravira majq,tkovi;ego koniecznej niezaležnymi od trwania žycia jednostki, wcale obliczy
Erblassers zu ermoglichen;
TV//,
(prawo spadkowe) nadaje trNvalošci si? nie
i
czyni je
dajacego; Stáhl,
1.
c,
str.
500; Gareis,
1.
c,
str.
134.
;
14
pechodu na
Princip
II.
Pedpokládáme-li soukromé
1.
telov, není tím ješt
eeno,
že
vlastnictví
jmní po
do rukou soukromníka. Naopak
jíti
jednotlivce. na stran zstavi-
smrti musí
lze si mysliti, že
opt peby
institut
spsoukromého vlastnictví sob, jimiž soukromník mže nabýti vlastnictví, právo ddické bylo vyloueno. Jmní pozstalé zstalo by ovšem dle principu zachování hodnot zachováno, pešlo by však na celek veejnocelku tomu právní, obec neb stát, jehož zstavitel byl lenem naložil býti uloženo, aby oním jmním by po pípad mohlo jistým spsobem všeužiteným k takovémuto koUektivistickému právu ddickému s principielním zachováním individualistického byl principieln zachován a jen ze
;
;
poádku hlavn
smují
právního
návrhy rzných politik sociálních,
Vezme- li pojrnu ddického do
socialistických.')
jednotlivce
již
se
ovšem
princip
pechodu
práva, dlužno návrhy takové
nazvati návrhy na zrušení práva ddického.")
')
.
.
Fidao,
La
droit des humbles, 1904,
demandent rabolition de touš
.
ception et par conséquent
prend touš aujourhui Ja
.
la .
.
str.
134: ... les Saint-Simoniens
de
les priviléges
la
naissance sans ex-
destruction de rhéritage, celui qui les com-
(ilsj
;>ne
portent atteinte a
propriété* qu'en tant qu'elle consacre
ie
la
constitution de
privilge impie de oisiveté
.
.
.
Die erste mógliche Behandlung liegt darin, dass das Vermógen als Privatvermogen fortdauert, str. 382: Nach einer zweiten moglichen Behandlung wird das, was bisher Privatvermogen war, bel dem Tode des Inhabers in Staatsvermógen verwandelt. Dieses íindet sich nicht selten in den Staaten des Orients (bez doklad); Forstef-Eccius, Savigny,
1.
c,
3S1
str.
I.,
Wohl
:
Gemeinschaft denken, die ihren was der Einzelne besessen hat, beim Ausscheiden aus dem Leben der Gemeinschaft zu úberlassen Baron, Angriffe auf das Erbrecht. 1877, str. 12 a násl. (kdež podány jsou návrhy a názory, jež projevili Bentham, St.-Just, St.-Simon, Bazard, Enfantin, L. Blanc, Proudhon, J. St. Miil, Brinz, Roscher, iVIarlo, Umpfenbach, ScháíTle,
1.
c,
str.
388:
Gliedern zumuthen
lásst
kónnte,
sich
eine
das,
;
Pfizer, Bluntschli, Hilgard, Brater, Lassalle); Laveleye,\. str,
c.
(Socialisme cont.),
Das búrgerliche Recht und die besitzlosen Volksciassen, 229; Miaskowski^ Das Erbrecht und die Grundeigenthumsver-
414; Metiger,
1904,
str.
theilung, 1882, I, str. ')
Na p.
231 a násl.
A/eyer, Institutiones juris naturaiis (Philosophia Lacens.s),
1900, II, str. 198: In congressu internationali operariorum habito Basileae
1869 hacc resolutio legitur acceptata fuisse:
.
.
.
anerkennt der Congress
15
Veškeré
2.
útoky
samým
proti
institutu
soukromého
vlastnictví
právo ddické, pedpokládající soukromé vlastnictví na stran zstavitelov. Dvody tchto útok vypostihují tím
i
poukázáno býti mže jen k dútok, obracejících se speciáln proti právu ddickému.^) Dvody jsou hlavn dva, jež naznaiti možno hesly: udržování kládati zde není na míst, zde
vodm
Ddickým právem, individualisticky upraveným, podporuje se hromadní bohatství v jednch rukou a znesnaduje nabývání jmní osobami nemajetnými/) o blahonerovnosti a zisk bez práce.
rozhoduje
bytu
náhoda rodu,
vidno, zetel obrácen tu jest k
nikoli
osob
namáhání, práce.^) Jak nabyvatelov, ke generaci
budoucí.
Obránci individualistického práva ddického naproti tomu obyejn se stanoviska osoby zstavitelovy, od generace pítomné. Vdomí, že statky po smrti pipadnou osobám zstaviteli blízkým, nabádá jej k produktivní innosti, k spoivycházejí
vosti,
podporuje starostlivost o rodinu a tím altruistické cítní,
vbec
vede tedy
k
spoádanému
životu,^)
opané
kdežto
die Nothwendigkeit, das Erbrecht »gánzlich aufzulieben*
.
.
.
upra-
In ea sectione
unionis socialisticae, cuius fundator et caput erat Bakúnin (Alliance inter-
de
nationale
la
démocratie socialiste)
*)
Baron, *)
Takové 1,
c,
str.
statutm
exstabat,
quo
explicite
primus operandi scopus designabatur. útoky datují teprve od konce XVIII.
>juris heredicarii abolitio*
speciální
století,
11.
Srv. Merige/-,
1.
c,
str.
214: Das Erbrecht
eine aristokratische
ist
Die besitziosen Classen haben an dem Erbrechte nur insofern ein mittelbares Interesse, dass jede Erbfolgeordnung, welche die Anháuíung vor Reichthúmern in den Hánden Weniger begúnstigt, die Žahl der Besitziosen vermehrt »durch ^) Fidao, 1. c; Baron, I. c, str. 22: St.-Simonistische Idee Einrichtung
.
.
.
.
.
.
.
Arbeit allein
zum Er\verb«
.
.
.,
durch Glckszufall macht, der Mússiggánger verwandelt. ®)
(autrement)
nulie;
Giasson,
rapports avec a násl.
oft
Laveleye, Socialisme cont.
la richesse,
pital
str.
le droit
la
.
.
Erwerb, den Jemand einen arbeitsamen Menschen in einen 16:
str.
{Ejifantin)
414
:
stimulant á raccroissement de
production sera moindre et
Eléments du droit frangais
la
formation du ca-
considéré
naturel et l'économie politique,
1884,
I.,
dans ses str. 450
ce serait (supprimer Théritage, ce serait détruire la propriété la famiile); Kleinwachter v Schonbergov Handb. der polit. .
.
.
aussi détruire
Oecon. 1896,
I, str. 251:
Sporn zur Arbeit, Hebung der productiven Thá-
16
svádlo by k lehkomyslnosti a nerationální konsumpci všech statk (aprs nous le déluge).'^) Konsekvence pro budoucí generace z tchto pedpoklad jest pak ta, že by pozstalosti pipadající státu vtšinou byly passivní a místo všeobecného blahobytu panovala by všeobecná chudoba. ^) vení
Mén
3.
radikální jsou návrhy,
cesse individuální
má
býti nikoli
dle kterýchž
úpln
ddická
suk-
nýbrž jen ob-
zrušena,
mezena ve prospch celku. Obmezení mže týkati se potu oprávnných osob aneb objemu pozstalosti urené k indivividuální sukcessi.
Obmezení prvního spsobu dosáhlo by se, kdyby zúžil se ze zákona ^) neb kdyby nepipustila se sukcessivní delace.^^) Obmezení druhého spsobu mže býti — buto kvalitativní, pipustilo-li by se individuální ddní jenom
poet osob povolaných
tigkeit. Již
Blackstone,
mission of one's
make
man
a
a
1.
c,
possessions
good
citizen
str.
II.,
11 praví:
posterity
to
and
a useful
It is true,
member man
of society;
passions on the side of duty, and prompts a
when he
public,
is
to those with
whom
it
sets the
to deserve well of the
sure that the reward of his services
himself, but be transmitted
that the trans-
an evident tendency to
has
he
is
will
not die with
connected by the
dearest and most tender aíTections. ') Franck, Philosophie du droit civil, 1886: Thérédité abolie, quel changement ... on ne travaillera que pour soi, tout ce quon aura amassé, ou voudra le dépenser Tégoisme une fois déchaíné etc. ^) Glasson, c, str. 453: On ne travaille pas pour Tamour de TÉtat et celui-ci aurait plus de dettes á payer que actif á recevoir, s'il acceptíit les successions des citoyens décédés. Ainsi souš pretexte de détruire les inégaiités de richesse, ou arriverait á un état sociál oú touš .
.
.
.
.
.
.
.
.
1.
seraient
misérables;
les
enfants
ne naítraient plus,
les
uns
riches,
les
autres pauvres, mais touš mourraient de faim.
Tak na p. navrhuje Geyer v Holtzendorffov encyklop. 18S2, I., aby zákonné ddictví obmezeno bylo na tvrtý stupe; státu pipadlá ddictví pak aby stála pod zvláštní správou a vynaložena byla výhradn k materiálnímu, duševnímu a mravnímu povznesení chudých tíd. Podobné návrhy u Barona, 1. c, str. 28 a násl. O otázce obmezení zákonného práva ddického pojednáno bude dole v § 4, 4 ke konci. ") Bernhoft, Reform. str. 76: Der Satz, dass bei Ablehnung der Erbschaft von dem náchst Berufenen an seine Stelle ein anderer berufen wird, ist ")
str.
83,
eingefúhrt worden. Der legislatorische Grund dafúr Bestreben, welches das ganze romische Erbrecht Icitet einen Erben zu gewinnen str. 135 (Vorschlag): Die spáteren Ordnungen
vom
erst
liegt
.
.
.
in
Praetor
dem
;
17
v
píin
movitostí)
^')
—
anebo
suma neb
pevná
píin statk urených píin movitostí (ne ne-
druh vcí na p. jen prostedk) neb jen v
jistých
k užívání (ne
v
kvantitativní,
kvóta,
by se maximální pipadnouti jedno-
urila-li
by smla
která
tlivcm.^^)
V
rakouském právu ddickém panuje úpln princip indiviíaska pipadne pozstalost teprve v poslední
ad
dualistický, a nikoli
jako ddictví, nýbrž jako odúmr. ^^)
volb ddice.
Princip volnosti zstavitelovy ve
III.
Máme-li ureno, že hodnoty, jež tvoily jmní zemelého, mají zstati zachovány a pejíti zase na jednotlivce, nastává otázka, kdo jsouT tito noví jednotlivci. Právo neponechává pedmty ony všem jednotlivcm k volné okupaci ^) nýbrž stanoví 1.
wenn Verwandte der
werden nur berufen,
Ordnungen den
friihereii
Erblasser nicht úberlebt haben. Srv. též Rúnieli7i v posudku o švýc. návrhu [Schmollers Jahrbuch f. Gesetzgeb. XXV., str. 109). ") Bruder.
V píin z
1.
c,
str.
nur Genussmittel,
715:
De
nemovitostí cituje Laveleye,
rzných tábor:
nicht Erwerbsmiitel.
la propriété, str.
377 dva hlasy
Spejicer, Sociál Statics ch. IX.: le droit collectif
hé-
conforme au développement du plus haut degré de civiiisation. Téquité commande rigoureusement que cela s'accomplisse (k tomu pipojuje Laveleye: l'avenir entrevue ne ferait ainsi que reproduire le passé) a Huet, Le rgne sociál du christianisme, ch. V., 1. III. La succession constituée socialement reproduirait ainsi, á chaque génération, la fraternita du partage primitif. rédité foncire
est
:
Maximáln pípustnou sumu navrhoval
^^)
str.
Glasson^
24,
tivy švýc.
menou str.
c,
1.
návrhu
II.,
";
Zámna
dsledky,
O
Bernhoft^ je
názvu vyjaduje se státi.
Srv. svrchu
I.
Mil/ {Baron,
podobného úinku Reform,
str.
86,
lze docíliti
Kleinwáchter,
asi tolik,
že právo íisku jest již
pozn.
c,
pi-
i \.
c,
nco mimo-
naprosto neví, co
právi íisku
mezinárodního
práva
s
má ovšem
2.
a
opušti
soukromého,
147 násl.)
pi
1.
velká literatura).
(Rzná konstrukce
zejm. v oboru
J. Sž.
otázce >povinného dílu fisku* viz mo-
17 a násL,
ddických
Glilck, Intestaterbí. § ')
454).
že nastává teprve tehdy, když se
ným jmním má tické
str.
daní ddickou,
251 (o daních
ádného,
str.
3.
2
praksrv.
18
osoby ty se urují. Dokud není takových ddického.
pravidla, dle kterých
pravidel, není práva
Dva principy historicky tu stojí proti sob: starší, jejž vymožno paroemií: Solus deus facere potest heredem, non
jáditi
homo,
princip nucenosti ili objektivní
^)
vtou
lován jest esto
—
*)
V
dvanácti
Uti
tabulí:
— a mladší, jenž formusuae
legassit
princip volnosti ili subjektivní.
rei
pi stejnomrném spsobu
primitivnjších dobách,
panuje princip nevyhnutelné posloupnosti
jus
ita
^)
len
rodiny,
života
zbytek
spoleného vlastnictví rodinného, testament jest neznám. ^) Pozdjším dobám s rozmanitjším životem pimenjší jest
to
*)
JI/l/edra7íd,
Eccius, disait-on
-Deutsche Rechtssprichwórter, 1858, Glassoii, 1. c. str. 458: Dieu seul
c. str. 294,
I.
Jiná paroemie téhož smyslu jest:
autrefois.
boren, nicht gekoren,
Till^
c,
1.
de verb.
str.
144; Fdrster-
fait
des héritiers,
Der Erbe wird
ge-
*
str.
4,
p.
1.
de lege Falcidia 2, 22. 1. str. 115 rozeznává System der Freiheit und Unfreiheit, v systému nesvobody vidí smšování práva s mravem, v abstrakci pojmu svobody objevení soukromého práva (str. 277: Die Abstraction des Freiheitsbegriffes als Entdeckung des Privatrechtes), uznává tedy systém nesvobody za starší. Alvarez. Nouvelle Conception des Etudes juridiques et de la Codiíícation du droit civil, 1904, str. 26 a násl. rozeznává svobodu a solidaritu, první platí v právu majetkovém, druhá v právu rodinném dle toho by v právu ddickém (které Alvarez sám, str. 30, poítá však úpln k právu majetkovému) platil více onen neb tento princip, klade-li se vetší draz na majetkový neb rodinný jeho ráz. Usteri, Die Grundlagen des Erbrechts in ihrer historischen Entwicklung, 1877, str. 1 a násl. rozeznává princip subjektivní (svobody) a princip objektivní (autority), onen platil v ímském, tento v germánském ')
L. 120 D.
*)
Jhering,
princ.
signif. 50, 16;
Geist des rom.
Rechts,
1886,
I.
IL,
:
právu. ^)
1875,
Posi,
str.
1.
c,
str.
197
Lubbock, Entstehung der Civilisation (úb.
.
Bernhóft, Reform,
str.
25
:
str.
423; Tacitus,
soresque sui cuique v
ech.
sein
a
prawí:
liberi et
na Mor. 1863,
Recht
The
(Zt.
Passow),
das Erbrecht der ersten Civilisationsstufen
kommt nur Familiengenossen 1891, § 248,
v.
auf den tieferen Culturstufen gab es keine Testamente;
386:
f.
right
vergl.
.
.
.
System des deutsch. Privatr. Germania, cap. 20: heredes tamen succeszu
;
Gerber,
nuUum testamentm; jireek. Slovanské právo
I.,
§ 28. str. 154;
Rw. XIV.,
1900)
Rapafort,
str. 33. Již
Der Talmud und
Blackstone,
1.
c,
str.
11
of inheritance or descent to the children and relations
of the deceased, seems to háve been allovved of devising by testament.
much
earlier than the right
19
princip druhý, princip volnosti poizovací.
U íman,
citát z dvanácti tabulí, vyvinul se velice brzo,
jak
avšak
^)
i
svdí tu za-
pedcházelo starší období s platností principu opaného, jak tomu nasvdují staré formy testamentu. ^} V systému, v nmž panuje prmcip volnosti poizovací, zákonné právo ddické zíistává v platnosti pro pípady, nebylo- li poízeno.
jisté
Národové evropští, recipovavše ve stedovku a novovku ímské, pevzali s ním princip volnosti testování,
právo
a
i
díve ídili se principem opaným. Rozdíl však zstal v cenní tchto dvou zpsob sukcesse; kdežto ímané považovali za
skuten
morální povinnost každého, aby práva testovacího
užil
Že by testament byla vymoženost, kterou ímané do svta piped nimi ho neml a všichni pozdjší jej mají od nich, jak tvrdí Bnins v HoItzendoríTov encyklopaedii, 4. vyd., 1882, *)
nesli,
takže žádný národ
Víz Post,
1. c, Bernhoft, Reform, str. 27: den Nachlass zu ermoglichen, hat sich auf hóheren Culturstufen bei fast allen Volkern geltend gemacht. V Athénách zaveden byl testament již Solonem {Piutarch, Solon c. 21 osoby, které mly manželské syny, nemohly však testovati), ve Spart znám byl již
str.
Das
514,
piznati.
n*elze
§ 90,
Verfúgungen
Bediirfnis,
iiber
;
v
Lykurgov
Glasson,
1.
zákonodárství
c.
I.,
(Aristoteles,
Polit.
Lubbock,
10)
6;
II.
472; .yc/^w/m, Das griechische Testament, 1882,
str.
1.
c,
str. 6,
15, 39. Již v I. knize Mojžíšov, kap. 15 v 2, 3 Abraham chce ustanoviti ddice (Jemužto ekl Abram Panovnice Hospodine, což mi dáš, ponvadž scházím bez dtí a ten. jemuž zanechám domu svého, bude Damašský Eliezer.^ ekl ješt Abram: Aj, mn si nedal semene, a aj, schovanec mj bude mým ddicem. — Peklad Králický), hned však následuje od:
pov zcela
ve smyslu: Solus deus ... (A aj, slovo Hospodinovo k nmu koucí: Nebude ten ddicem tvým, ale kterýž vyjde z života tvého, ten ddicem tvým bude!); také dle IV. kn. Mojž., kap. 27, v. 5—11 a kap. 36, v. 7—9 Hospodin uruje ddice. U mnohých národ tvoila adopce pechod k testamentu: Post,
1.
c.
—
Nkde
i
1.
c, Gareis, § 298,
u divokých
národ
str.
jsou
173; Bernhoft,
1.
c, Friedrichs,
známy testamenty, Lubbock,
1.
c.
(Civilis) str. 387 (Tahiti). ')
Testamentm
álními zákony Inst.
de
in comitiis calatis, in procinctu, byla
danými ve shromáždní
test. ord. 2,
lidu.
Gaius,
pvodn
10; Aiontesquieu, Esprit des Lois,
1.
speci-
101; § XXVII., chap.
Instit.
II.,
1, I.
(Amsterdam 1749) str. 390: les testaments étant proprement une loi faite dans r Assemblée du Peuple ... a Dans les premiers temps de Róme, il Heyrovský, Djiny ne devait pas tre permis de faire un testament .
a systém soukr. práva
pi tom pvodn, aby
ímského
.
.
;
1903, str. 1045: Jak se podobá, žádalo se
curiae potvrdily testament
svým usnesením; 2*
Zoll,
,
20
když zemel nkdo bez testamentu, ^) bylo po recepci a jest po vtšin dosud smýšlení nynjších národ evropských Wer will wohl und selig spíše vyjádeno nmeckým píslovím a za neštstí,
i
:
Gut den rechten Erben ;^) pravými ddici pak
sterben, lass sein
ddicové zákonní,
jsou
^"j
S rzných stanovisek rzné námitky lze pronésti proti poizovací. Se stanoviska tak zv. práva volnosti
2.
principu
Rom.
Intestaterbrecht (v
u. heut.
Grúnhutov asop.
XVII., 1890)
str.
499;
Holland, Jurisprudence 1900, str. 153: Suchaselectionhad atfirsttoberatified .; it could only be made in the comitia calata by legislativ authority .
Blackstone, str. loi,
c,
1.
.
.
.
490 pozn. 3. Usteri,
str.
1.
c,
str.
22, 45;
Glasson,
1.
.
c,
Chez les Romains le testament se faisait abord souš form de dans les comices par curies: c'était une loi speciále dérogeant á la loi 473:
generále des successions ab intestato
.
.
.
ces testaments devaienl étre assez
Entw. 1861, S. 132: Es ist wie Jhering mit Recht bemerkt, undenkbar, dess das ganze romische Volk bei jener Testamentserrichtung die Rolle eines gevvohnlichen Zeugen gespieit hátte; Vering,
rares;
Jhering,
1.
Rom. Erbrecht
in hist.
c, I, § 11^ (1866),
str.
147, § 15, str. 220.
Zeiller, Vortrag zu Einfúhrung in das búrg. Ges.-Buch. {Ofner, Prot. II.) str. 484 Die Romer hielten es fiir eine Schande ohne Testament zu verscheiden; Berfihqft, Reform. str. 29 Nach romischer Anschanung soli der Testator testieren, er erfúllt dadurch eine unabweisliche Pflicht. Es ist eine Schande, wenn er kein Testament hinterlásst oder wenn das hinterlassene Testament nicht zur Geltung kommt; Juvenalis, Satirae I., *j
:
:
v.
uvádí za neblahé následky obžerství
144
»intestata« senectus. Že názor takový
mohl
:
hinc subitae mortes atque
ovládati, vysvtluje se
autokratickým postavením ímského otce rodiny, jednak civilního práva intestatního Usteri, ") 1.
c,
c,
1.
15, 21,
str.
Hillebrand,
str.
11,
1.
73. Srv.
vertheilung, 1884,
II.,
Jhering,
srv.
;
Bernhdft,
c,
1.
c,
1.
str.
c,
I.,
Miaskou^ski, Das Erbrecht str.
§ 14, str. 206, II, 1, § 31,
15.
143, P/aff-Ho/Títanu, Exc.
str.
jednak
nepimeností
u.
II.,
str.
1,
Usten,
die Grundeigenthums-
193: Letztwillige Verfúgungen setzen voraus, dass
der Bauer aus seinem Gattungsleben heraustrete, individuelle Bestimmungen treffe und sich zu diesem Zvveck mit dem Anwalt, Gerichtsnotar oder der
Behórde '")
ins
Einvernehmen
setze.
Ve francouzském právu
jen
ddic zákonný
testamentární je jen »légataire« universel neb á i. 724, 1003, 1010;
k tomu Glasson,
1.
c,
str.
titre
jest
»hritier«,
ddic
universel (code civ
458: notre
loi
a subi Tin-
fluence de Tancien droit, en refusant a ceux qui sont institués par testa-
ment
la qualité
Dieu seul
fait
héririer
des héritiers
Le testament ne peut .
.
.)
,
podobn
faire
que des
légataires,
v anglickém právu reservováno
21
pirozeného pochází doktrináská námitka,
moc vli
nebo
piznává se
že
tu
vle moc jeho nad jmním.^^) Na to lze stejn doktrinásky odpovdti, že volnost! poizovací je jen dsledkem práva vlastnického, dle ktejiž neexistující,
rého vlastník oznaení
jest
vc
»heir<
na vždy
1882,
—
platí nucené ddní Appenzellu na p. lze poíditi jen o 27o neb o Schweizerisches Privatrecht, 188S, II., str. 261).
er alsdann
mehr
keins
hat;
Forster- Ecciiis,
30.
str.
1.
c,
5%
pozstalosti, Huber,
potestas
pozn.
3,
2.:
das
.
.
.
berúcksichtigt wird;
Geyer v Holtzendorffov encykl.
theorie prir. pr. u Meyera,
tempore
ipso
transferendi
c. str.
1.
S. 139)
I.,
294;
(dle Grotia, Pufendorfa, Zallingera) takto: et
155;
dass »der ehemaiige Wille eines jetzt
str.
dvody
Sestaveny jsou
Unger,
srv.
Willenlosen, {Jkeríng, Geist d. rom. R. dále
str.
1.
Eigenthiimliche besteht nur darin,
srv.
c,
c, (pokraování citátu uvedeného svrchu I, pozn. 2.); den Tod hinaus kann niemand iiber sein Eigenthum disponieren,
") Lossms,
weil
1.
V nkterých
(V
liber
^^)
švýcarských právech aneb minimální možnost poizovací
dosud zásadn
und
i
i
(nemovitostí); Holland,
335.
str.
mže.
a zniiti
zciziti
zákonnému ddici
Common Law,
Holmes,
se subjektem zanikla
1.
.
.
quo
1.
c,
str.
195
necessarie estét voluntas
.
porro
alienatio,
fit
testator
vivus voluntatem transferendi non habet, mortuus non habet potestatem; 2. necesse est ut consensus transferentis et acceptantis una existant, porro assensus transferentis cessat post mortem, sed ante hoc tempus 3. perinde ac si dicetur: heres cum effectu consentire non potest donabo tibi, si mihi placuerit, mortuus vero testator nil opera ri potest. ,
.
.
;
Argumenta ad absurdum užívá to dispose of his acquisitions
Blacksione,
.
c,
1.
.
.
str.
one moment beyond
10: his
if life,
háve a right to direct their disposal for a million of ages would be highly absurd and inconvenient. '^)
Glassii,
profrieté.
Si
je
i.
c,
ma mort
Introduction philosophique á 1.
c,
669: entspricht
str.
dem
Bruder, I. c, sequenz .; Bruns; Uber Testierfreiheit .
.
.
.
.
which
aujourhui
dépouiller
motif ne pourrais-je pas aussi manifester translation au jour de
after him,
conséquence nécessaire du droit de á perpetuité, pour quel
451, 461:
str.
me
puis
he had a right he would also
ma
qui peut
volonté, mais en reculant la
peut
le plus,
le
moins; Tissot,
étude du droit, 1S75. II., str. 421; Scheel, Princip des Sondereigenthums, ideelle Con-
1'
str.
(Zt.
692; f.
Pfafi-Hofmann, Excurse II., str. 3; Rw. II., 1880) str. 167. Meyer, c,
vergl.
1.
196 uvádí. lus heredem instituendi in ipso jure proprietatis naturaliter dominium institutm contineri demonstrat: 1. Finis nobilior dominii str.
.
est
non soIum individualibus
necessitatibus,
cujus fines vitae spatium excedunt;
sociálem
.
.
.
ut
cum
2.
.
.
,
sed etiam
activitati sociali,
Eius essentialis reiatio ad ordinem
stabilitate ordinis socialis apte concilietur
serviat; srv. též Dernburg, Freuss. Privatrecht
I!I.,
1896,
str.
eique sub-
284.
22
Se
ethického
stanoviska
možno
že ve volnosti
namítati,
aspo symptom prchod pípadné bez-
testování jeví se tendence, neb spatiti dlužno
rozkladu rodinného života, ohlednosti zstavitelov
sob
po
jdoucími.
poizovací
nosti
^^)
že dává se
takto mír mezi generacemi
a porušuje
Zcela naopak zase
^*)
nkteí
v
odntí
zárodek spoleenské desorganisace,
vidí
seslabuje se takto autorita hlavy rodiny,
izovací, toto solatium mortis,
^^)
vol-
nebo
kdežto volnost po-
'^)
dává vznik zvyklosti testování,
(Handw. d. St. W.) str. 671 Rúckbildung der FaEntwurf des ung. Erbrechts (Zt. f. vergl. Rechtswiss. X., I891) str. 177: Verschwinden des Familieneinflusses Eindringen der Testierfreiheii;; Pratbevera v \)Ozn.*)'k Zeillerovým principiím ve svých materiáliích II. str. 192: Der Herausgeber hált die zu ") Bernhoft,
c.
1.
:
Hachenbiirg,
milienverbánde;
.
.
.
,
grosse Begúnstigung der testamentarischen Erbfolge fúr die Quelle vieler
dem inneren Kreise der Familien nichts erregt so sehr Leidenschaften des Hasses, des Neides, des Eigennutzes und seibst des Trugs auf, als die von der menschlichen Eitelkeit so sehr gesuchte
wichtigen Ubel in
;
die
noch nach dem Tode wirken zu wollen
Freiheit,
uvádí (dle Schulina, že
ve
mrav
1.
c,
str.
Plutarch,
;
Agis,
c.
39) v nesouhlase s Aristotelem (viz pozn.
dob
Spart teprve jakýmsi Epitadeem v zavedena byla možnost testovací.
5 6),
všeobecného úpadku
**) Na to, že úprava práva ddického zajistiti má mír mezi generacemi (Sicherung des Friedens im Verháltnis der sich folgenden Geschlechter) kladou velký draz motivy k švýc. návrhu 1901, str. 4. '^)
Le Play
jmní, o
(dle Laveleye, Sociál, cont. str. 415):
nelze
níž
poíditi),
cause de
autorité paternelle; Blackstone, so strict a rule of inheritance Glasso7i,
c,
I.
Helfericha a ritát
J.
464,
St.
Milla):
die
.
.
.
c, str. 12: at lenght
made
heirs
la
reserv
désorganisation it
ást ruin
(=:
sociále,
was found,
that
disobedient und headstrong;
Miaskowski, 1. c, str. 273 (dle Le Play-e, Die Testierfreiheit kráftigt die váterliche Auto-
468;
str.
und gewóhnt
1.
la
Familienglieder an Unterordnung unter dieselbe,
um den im Schwinden beneu zu stárken und damit zugleich dem Familienverband mehr Zusammenhang und Festigkeit zu geben srv. k tomu Colin, Le droit de succession dans le Code civil (Livre du Centenaire, I., 1904) str. 312: ceux qui, plus moralites que jurisconsultes, cherchent dans une liberté testamentaire plus étendue un moyen de restaurer autorité an Zucht und Gehorsam
Sie dient also dazu,
griffenen Autoritátsbegriff wieder
;
paternelle '•)
quam
.
.
Quintiliaii, declam. 308:
voluntas ultra
neque enim aliud videtur solatium mortis,
mortem {Dernburg,
1.
c,
str.
285).
: .
23
nabádá k
pomr
uspoádání majetkových
starosti o
pocit zodpovdnosti.
a zvyšuje
^^)
Námitky proti volnosti poizovací se stanoviska politického národohospodáského jsou nutn rzné dle toho, jaké zákonné právo ddické se pedpokládá, vždy však záležejí v tom, že ruší a
poádek zavedený
se volností poizovací
Pedpokládá-li
obyejn
jak
se,
založené na principu rovnosti
v posloupnosti zákonné.
zákonné právo ddické
se dje,
ddic
a platící jen pro nastupo-
generace bezprostedn následující,
vání
umožuje
volností poizovací
v
ddic
a váza-
obojím pak že podporuje se hromadní
nost píštích generací,
jmní
tedy vytýkati, že
lze
se nerovnost práv
jednch rukou
a perpetuování nerovností majetkových,
'^j
Pedpokládali se naopak zákonné právo ddické založené na vázanosti jmní a pednosti jistých osob (mužských, prvorozených), jsou též námitky opané, volností poizovací umožnno jest rušení tohoto poádku (rozptýlení jmní), který pece za prospšný se ") Glasson,
c
I.
str.
Thabitude du testament ...
eux-mémes toutes
La Uberte de
464:
les particuliers
leurs questions
tester
prennent
donne aux peuples coutume de régler
la
intérét pivé; Miaskowski,
1.,
c,
str.
273:
erhóht die Verantwortlichkeit damit kann sie erheblich zu Ausbildung der wirtschaftlichen Energie beitragen. Beweis: Beispiel Englands u. Nord.
.
.
amerikas. *") Z tchto diivod zejména v zákonodárství francouzské revoluce bojováno bylo proti volnosti poizovací (égalité vítzila tu nad liberté). Srv. Sagiiac, La législation civile de la Révolution fran^aise, 1899, str. 220 Les inégalités légales sont abolies, mais la volonté peut toujours détruire r oeuvre de la loi aprs le systéme féodal, reste éliminer le romain .
détruire
.
ii
.
testament;
le
str.
217
.
.
dessein
.
.
.
,
.
empcher
la
.
concentration
des richesses et de diviser la fortun, de faire en sort que personne nait beaucoup, mais que touš aient assez, de répandre partout une douce médiocrité suivant idéal démocratique str. 222 L'inégalité des partages la concentration des fortunes qui en est la suit tend a rétablir Tinégalité :
;
des droits
.
jusque dans le
14
.
1.
;
la
juillet
Baron, srv.
.
c,
Jheríng,
.
.
.,
str. 225: II faut, dit un Conventionnel, atteindre laristocratie tombeaux en déclarant nuls touš les testaments faits (aprs,
1789); srv. též Menger, str. I.
12,
c,
Glasson,
II.,
1,
str.
1.
c.
82:
1.
c,
str. 476.
str.
O
216,
Bruns,
1.
c,
str.
172
konfliktu volnosti s rovností
Lykurg wollte
die effective Gleichheit
.
.
Eine solche gesetzlich erzwungene Gleichheit Hess sich nur errichten auf dem Grabe der Freiheit, sie war die áusserste Tyrannei unter republi-
kanischem Deckmantel
.
.
.
24
když ze zákona jest zaveden. Vice versa obrannou oba pedpoklady leiíce lze postehnouti, zakládá se hlavn v tom, že volností poizovací lépe lze vyhovti potebám konkrétního pípadu, než-li schématem zákonné posloupnosti; že zavésti lze tedy v konkrétním pípad výhody opaného uznává,
i
posici pro
systému zákonného práva ddického; posouzení kdy tak se státi má, penechává se zstaviteli samotnému, protože zpravidla lze
mu jí
pisouditi
kdo
a
je
nejlepší znalost, jak
jmním
jeho
nakládati
sluší
spsobilý nejpimenjis ním hospodaiti že konen upraviti komplikované pomry majetkové ve sm.yslu ;
lépe lze
principu zachování hodnot. ^^) Princip
3.
nen.
volnosti
poizovací nebývá proveden bezvými-
Pílišnému vázání píštích generací elí se obmezením vle testatorovy na uritý poet generací;^®) bez-
závaznosti
ohlednosti testatorov
svdení
mu
mají
proti
osobám, jež dle všeobecného peiní se pítrž opatením, že jisté
býti blízkými,
osoby (zejména descendenti a ascendenti, nkdy manžel) nco z pozstalosti (je-li ovšem aktivní) obdržeti musí. Tento prlom principu volnosti testovací vyskytuje se ve dvou formách. Dle francouzského systému >reservy«, platícího v právech románských, pipouští '")
jsou- li
se,
tu
descendenti neb ascendenti, testament
Motivy k švýc. návrhu
II.,
4;
str.
wickelter die wirthschafclichen Verháltnisse,
Le
freiheit;
Flay,
1.
c, (La
reform
Scheel,
1.
c,
str.
desto nóthiger
sociále, 1864)
enléve Tesprit de suit aux entreprise industrielles,
970: Je ver.
.
.
Testier-
pokrauje: (la reserv) impose le morcellement
—
Bruns, 1. c, str. 190. Zvláštní dvod pro volnost po.; izovací (karakteristický pro francouzské pomry populaní) bývá asto uvádn ve francouzské literatue (srv. Glasson, 1. c, str. 469, Colin, 1. c, des terres
str.
.
.
že totiž obmezení volnosti je pekážkou rozmnožení obysvádjíc k systému dvou dtí. V rakouském právu platí tu ustanovení § 612 ob. zák. Srov.
312, 314),
vatelstva, '"')
i. 896 C. str.
50:
1903,
II.,
c.
fr.
:
Les substitutions sont prohibées, k tomu Glasson,
Prohibition des substitutions; str.
Zadiariae,
§ 693.
c,
1.
Wiindt, Ethik,
205 praví: ein testamentarisches Verfúgungsrecht, das ferne
Generationen
>unter den Willen eines langst Verstorbenen* zwingt Besonderheit der heutigen (.>) Rechtsordnung, in denen die abstracte Theorie uber die Bediirfnisse des Lebens noch immer Triumphe feiert. Jak vidno, jde tu opt o rozdíl pihlížení k zájmm starých neb nových generací (viz I., pozn. 12.1; uznání takovéto volnosti poizovací jeví se retro-
spektivným (retrogradním).
.
.
.
25
píin
jen v
ást šího
uritých kvót (portion disponible), kdežto ostatní zákonným ddicm. ^') Dle pozdj-
(réscrve) zachována jest
ímského systému
rakouském
novení testamentární, zstalostní. ani ve 4.
V
^^)
form
»
nmeckém,
a
jisté
osoby, bez ohledu na usta-
nárok na vyplacení ceny
jisté
kvóty po-
anglickém právu obmezení volnosti poizovací
reservy ani ve
form povinného
Dosud pihlíženo bylo
zstavitelem
pijatého v právu
povinného dílu«,
mají
jen
samým anebo zákonem,
k
dílu se nevyskytá. ^^)
pípadm
urení ddice
protože jen tyto dva
spsoby
urení by však bylo ddice osobou tetí, sdružením osob na p. radou rodinnou neb njakým úadem; takto by sice bylo lze vyhovti zvláštnostem konkrétního pípadu, avšak upravení takové by vedlo k mnohým tenicím. ^*) Stopy myšlénky této (stanovení nástupce osobou
vyskytují
se
jako
principy.
Myslitelno
i
^') I. 913—915 Code civ. System takový platí ve zvláštním pípad rakouském právu, totiž u marnotratníka, jenž dle § 568 ob. z. mže poíditi jen o polovici svého jmní, má-li zákonné ddice. Ve francouzském právu každý, kdo má ti neb více dtí, poíditi mže jen — o tvro tetin, má-li jedno dít neb ascendenty z otcovy tin, má-li dv dti i
v
—
matiny strany o tech tvrtích i
*^)
775
;
—
o polovici,
Arndts, § 593 násl
nm. ob.
má-li ascendenty
jen
z
—
jedné strany
pozstalosti. ,
Heyrovský, § 288 nás!. Rak.
zák. §§ 2303, 2305.- Ustanovení
ímského
ob.
zák. §§ 774,
práva, že
nkteré
osoby mají právo nejen na zanechání majetkové výhody, nýbrž i na novení za ddice, nepešlo do tchto práv. ") Blackstone, 1. c, str. 493; Neukamý, 1. c, £tr. 656; Bruns,
usta-
c,
1.
169; Miaskowski, str. 224, p. 2. ^*) O tomto >soudcovském právu ddickém« viz zejména mot. k uherskému ob. zák., str. 311: Eine solche »individuelle< Ordnung kann in concreto gerechter sein, als jegliche einfiirallemal geltende Ordnung des
str.
Zur individuellen Ordnung sondern des ganzen Erbrechts, ja sogar Doch berlásst das Gesetz úbtrall des ganzen Privatrechts
Gesetzes.
Doch wohin fhrt
nicht nur
des Witwenrechtes,
principiell
diese Individualisierung
diese Richtung?
.
dem
.
.
Erblasser und nicht
dem
Richter. Weshalb.?
.
.
Aus diesem Grunde kennt das So modern Erbrecht neben der testamentarischen und gesetziichen Erbfolge keine >richterliche« Erbfolge. — Na soudcovské právo ddické myslil též Mezi tmito Grihiwald, Právo ddické, 1853, str. 3, k § 533 ob. zák viele Erbfálle so viele Streitfá,lle
.
.
.
:
právními není uveden soudcovský výrok, nebo nelze je-t. aby soudce nkomu pvodn piknul právo ddické, akoli dost asto o tom rozhoduje, komu písluší lepší právo ddické.
dvody
26
pípadu k pípadu) objevují se v starších zákonech o nedlitelnosti selských statk. -^) Sem vlastn spadají též návrhy, aby veškeré pozstalosti státem byly rozdleny, za odmnu nejpo pípad bez ohledu na píbuzenství,
jinou než zstavitelem od
bu
zasloužilejším anebo tm, kdo jsou nejspsobilejšími užíti jich v zájmu národohospodáském "''j Dle obanského zákonníka rakouského (§ 564) jest urení ddice nkým jiným než zstavitelem vyloueno tehdy, kdyby zstavitel sám urovatele byl ustanovil. i
IV. Princip rovnosti a princip universální sukcesse.
Rzné
spoleenské mají rzné zájmy a názory. ddického jsou kontrasty zvlášt znané, tvoit' ddické právo jednu z hlavních složek hospodáské budoucnosti.^) Rznost zakládá se hlavn v pohlížení na prospšnost 1.
Práv
.
.
soli
dne
Pat. ze
**) .
vrstvy
v oboru práva
.
.
.
26.
kvtna
das Bauerngut
1791 (Rothova sb. 1800
dem
allzeit
áltsten Sohne,
obrigkeit gegen denselben keine gegrúndete
dem
Einwendung
náchsten an ihm und im Abgang eines Sohnes,
II.,
str
422) § 5:
>vvenn die Grundhat«, sonst aber
der áltern Tochter
Takové ustanovení nalézá se též v dv. dekr. ze dne z. s. § 3, platícím dosud v sev. Tirolsku, zda-li které dít má sukcedovati do statku, uruje tu nkdy soud, nkdy
zugetheilt werden. 9.
.
íjna 1795,
resp.
úad
politický
258 sb.
dole § 10).
(viz
»ddické právo
dle zásluh* navrhoval ze Saint-Simonist zejména Bazard, opíraje se o to, že ddinost úad, živností a pod. v rodinách byla již zrušena a že tedy i v píin jmní má nastati místo práva rodiny právo zásluh (po pípad schopnosti); \\z Baron, c, str. 14, ^*)
T. zv.
1.
Bruder, *)
1.
c,
Srv.
str.
715.
CoHii,
c,
\.
318:
str.
chimérique, derrire laquelle
il
y
Le
»citoyen« n'est
en
a,
réalité,
peuttre qu'une
entité
des ouvriers et des paysans,
de grands propriétaires et des petits, des capitalistes et des prolétaires. Chacun de ces groupes, vivant dans des conditions difterentes, ne peut se plier aux mOmes rgles Et les successions sont peut-étrc la partie du droit patrimonial, du »droit économique*, sur lequel doivent influer .
le
.
.
plus les considérations nées de
Miaskowski,
1.
c,
str.
welche der Staat so wie das Erbrecht .
118:
tief in .
.;
Es
la
varieté des besoins et des habitudes;
wohl keine einzige Massregel, durch die Familie und in die Gesellschaft eingreift, gibt
Hubo; Schweizerisches
Privatrecht,
1888,
II.,
27
jmní v jednch rukou anebo stejnomrného rozdlení Pro krátkost výrazu možno systém, jenž hledí zachovati
udržení jeho.
jmní pohromad,
mrn
nazvati aristokratickým, systém, jenž stejno-
demokratickým.
je dlí,
ovšem
sloupnosti a jsou
znan
Oba
zákonné posesíleny tehdy, když testamenty
^)
týkají
se
nepipouštjí; nejsou však zajisté bez významu ani lehdy, když panuje princip volnosti poizovací, naopak hospodáský význam tohoto principu ídí se dle toho, jaké zákonné právo ddické tvoí jeho pozadí. ^) se
System koncentrující jmní nutn involvuje nerovnost dic, zná ddice privilegované, bývá pohlaví mužské str.
pro toto
kriterium
a stáí, prvorozenství.
d-
privilegium
^)
nach jenen Rúcksichten als wúnschbar des Bauern aus, der den Hof und Menschengedenken in einem bestimmten
61: ... bald nach diesen, bald
empfunden Acker vor
.
vom Standpunct
bald
.
.
sich sieht, wie er seit Geschlechte sich vererbt hat, bald von der G"berlegung des Kaufherrn oder Capitalisten aus, der die Sache nur nach ihrem Geldwerth, in ihrer Be-
deutung ^j
fúr die
Le
Gegenwart in's Auge fasst La reform sociále 1864, (cit. u Bninse, .
Play,
.
.
1.
c.)
rozeznává:
régime de la conservation forcée (aristokratický systém: jeden ddic obdrží všechno neb vtší ást), 2. régime du partage forcé (demokratický vlí zstavitesystém: všichni ddicové stejné a favorisování jednoho, lovou, vyloueno), 3. régime de la liberté testamentaire. Úpln shodné rozeznává Menger, c, str. 214: 1. System der zwangsweisen Erbvereinigung (totiž spojeni >jmní«), "2. System der zwangsweisen Erbtheilung (ohne dass der Erblasser diese Erbfolge ándern kann), 3. System der 1.
i
1.
Testamentsfreiheit. Jest
ovšem nelogické pipojovati systém volnosti poi-
systému ncenosti. Správná rozvržení jsou tato: I. Aristokratický systém 1. nucený (bez volprávo státk kmenových, lén, fideikomiss), 2. s volnosti poizovací ností poizovací (právo anglické), 11. Demokratický systém 1. nucený (partage forcé ve francouzské revoluci), 2. s volností poizovací (moderní práva kontinentální) anebo: I. Nevyiuitelné zák. právo ddické 1. arist., 2. demokr, II. Vlí testatorovou zmnitelné zák. právo ddické 1. arist., zovací jakožto tetí koordinovaný, jest koordinován
—
2.
1.
demokr. *)
Viz svrchu
*j
Tak
bylo
c, § 251, p.
pr. Blackstone,
O
7.; II.,
III.,
2,
u pozn.
v právech
18, 19.
vtšiny národ;
o starším franc. ch. 14, str. 212.
pr.
Sagnac,
srv. 1
o
c,
Viz též dole §
nm.
str. 3,
právu Gerber,
215; o anglickém p.
24.
—
IVocel,
staroeském ddickém právu 1861, str. 476, tvrdí, že zákon staroslovanský osnován byl naproti tomu »na pravd svaté, že všichni údové ro-
28
Moderní práva, vyjma právo anglické,^) neiní více tchto stejnomrného dlení, zmírnný prinpoizovací. I rakouské prcvo ddické zbudováno volnosti cipem jest na zásad rovnosti, nepihlíží k tomu, jakého spoleenského postavení neb jakého pohlaví ^) jest zstavitel, nepihlíží též v tom smru jest rovnost provedena, k pohlaví a stáí ddic rozdíl a pijala systém
;
že
ddic má
i
a jakýmkoli
stejné právní postavení,
povolán, ze zákona,
z
spsobem jest
testamentu neb ze smlouvy.
^)
diny stejné právo mají« a že zásada stejného práva požadovala, aby zstali
bu v nedílnosti neb se stejnou mrou dlili; úmrtné
1882, str.
len
právnosti
5,
podobn
staroeském právu
praví, že v
Celakovský, Právo odplatila
»zásada rovno-
rodiny bez ohledu na pohlaví«. (Srv. však též Kalousek,
289, 325.) Pro rovné právo žen mluví rozhorlen již (De Armeniis) secundum barbaricam gentem virorum non ipsis (Armequidem esse successiones, mulierum vero nequaquam niis) solummodo haec ferocius sentientibus, sed aliis gentibus ita exhonorant bus náturám et femineum injuriantibus genus, tamquam non a Deo sed tamquam vile et exhonoratum et extra omnem compesit factum, tentem honorem. Sancimus itaque per hano sacram legem, et apud Armenios nullam esse diíferentiam masculi et feminae; stejn též v III. ediktu Justinianov (De Armeniorum successione): quoniam barbaricam quandam insolentemque et quae neque Romanos neque nostr e reipublicae justitiam deceat, apud ipsos esse legem (ut nempe masculi succedant, feminae
v Právníku 1894,
str.
Jíisíinian, v nov. 21
:
.
vero non) ')
V
.
.
.
.
právu anglickém
lenního (jsou
.
rzné stupn
našemu volnému
v
platí
píin
nemovitostí posloupnost práva
volnosti nemovitostí,
ale
i
nejvolnjší odpoví-
jmenuje se dosud »fee simple*, jednoduché léno, nominálním vrchním vlastníkem jest král), tedy pednost muž a prvorozených a i v píin pozstalosti movité mají mužové nkteré dající
pednosti. Viz dole § "}
Ped rokem
3,
vlastnictví,
3.
1786
platilo
(obnovené zízení a deklaratoria),
ddic), pro mstský
v
echách
právo zemské mezi pohlavími (u zsta-
pro šlechtu
jež inilo rozdíl
mstská, jež tohoto rozdílu neburgerl. Rechtes im Kgr. Bohmen 1795, str. 7, 69), pro poddané neplatila vlastn pevná pravidla; když šlo za Marie Theresie o jednotnou kodifikaci, bylo vlastnoruním listem ze dne 19. íjna 1769 naízeno vyšetení panující praxe a tu shle dáno, že jest praxe velice rzná a že kolisá mezi užitím norem práva mstského a volným uznáním vrchností, které bylo obmezeno pouze ustanovením robotního patentu z r. 1738, § 27, ukládajícím vrchnostem »die Erbschaften ihrer Unterthanen, bevorab wenn Kinder vorhanden, nicht unbilligerueise an sich zu ziehen*; eské gubernium vyslovilo se, že po vitele
i
u
inila F.
8.
{Jordán,
Syst.
stav práva
Darstellung
des
29
Ale nejen v
2.
in
píin
vcí, které jsou
súastnných ddické
pedmtem
Z ímského práva pijata
rozdílu.
jmní tvoí nerozluný
zstalé
v
asi
moci, kterouž
a
pí-
že celé po-
nad statky svými,
^)
mstského
sloupnost ídí se ne tak (nicht wohl) dle
urbá
^)
pater familias vykonával
nemovitými.
v
pechází Základ myšlenky té nýbrž v stejnomrné
hospodáských úvahách,
ímský
a
movitými
myšlenka,
jest
i
celek, jenž jako jednotka
na ddice, princip universální sukcesse.
nespoívá
nýbrž
osob,
posloupnosti neiní se
práva, jako spíše dle
Pevná pravidla pro pozstalosti poddaných dle vzoru práv mstských zavedena byla nejvyšším rozh. ze dne 20. prosince 1770, kteréž dodáno guberniu a všem úadm, ale nepublikováno z karakteristických dvod: da die Publication per patentes bei denen Unterthanen ein allzu grosses Aufsehen verursachen und sie etvvan in den Irrwahn, dass ihnen bisher unrecht geschehen sei, bringen kónnte [Harraa starých zvyklostí.
Cod. Th. IV., str. 246 pozn.). Rzná pravidla ddická dle stav pouze do patentu ze dne 11. kvtna 1786, . 548 sb. z. s., kterým eine allgemeine fúr alle Stánde ohne Unterschid gleiche zavedena byla
sowsky, platila
:
Ordnung der
—
gesetzlichen Erbfolge.
Dosud
platí zvláštní
(stavovská)
dole § 9i a názorm o prospšnosti zachování jmní, panujícím v jistých vrstvách, vyhovuje se
posloupnost zákonná po katolických duchovních
(viz
institutem rodinných fideikomiss a zvláštní posloupností do statk selských (viz dole, § 10
.
Rzná
postavení mají ddic zákonný a testamentární dle práva francouzského a anglického, srv^ III. pozn. 10. V píin franc. pr. zákonní ddicové mimo to rozdleni jsou na héritiers légitimes á successeurs irréguliers, kteréžto kategorie mají též rzná postaveni (rozdíly uvádí na p. '')
Ma/cadé, Explication du Code Nap.. 1876, str. 32). V píin angl. pr. sluší rozeznávati: heir (zákonný sukcessor do nemovitostí), devisee (testamentární sukcessor do nemovitostí) administrátor (zákonný osobní representant zstavitelv), executor (testamentární osobní representant zsta;
vitelv)
;
statutory next-of-kin (zákonem
dluh
urená
osoba,
jíž sluší
vydati
odkaz), residuary legatee (poslední vlí urená takováto osoba); posléz eené dv osoby nezastupují zstavitele, berou istou pozstalost jako legat, zástupcem zstavitelovým je jen administrátor neb executor, na nho pechází vlastnictví (asi jako: zbytek pozstalosti po zaplacení
a
fiducia). *)
Kom.
Heyrovský,
II.,
Holland,
str. 1.
c,
6,
8;
str.
1.
c, §262; Krainz,
Gruckot,
1.
c,
I.,
1.
str.
c, §480.
str.
515; Pýaý- Hofmanu,
2; Forster-Eccius,
1.
c,
str.
292;
151.
') Bernhoft, Reform, auch hier ein praktischer
str.
sein.
36, naproti
Und
tomu
tvrdí
:
er liegt ofténbar in
Der Grund muss
dem Mangel
eines
;
30
Jmní jsouc udržováno majitelovou, osobou rozpadlo se po úmrtí pouze pohromad hledisek na více ástí, do kterých dle rzných jeho dle rzných Jinak bylo dle práva nmeckého.'")
pravidel rzné osoby nastupovaly. Zvláštní pravidla platila zejména pro nemovitosti, jako dosud v Anglii/^) zvláštní pro movitosti, z tch opt jiná pravidla pro náadí mužské, jiná pro náadí
ženské,
mimo
^^)
to rozeznávalo se
jmní zddné
gerichtlichen Liquidationsverfahrens. Hiedurch
auf jede
a získané,'^)
wurde das Bestreben bedingt und selbstinteressierten
mógiiche Art einen verantwortlichen
Liquidator zu erhalten. '")
Gerber,
Rechtes) beruhf
1.
.
c, str. 421 .
.
:
darauf,
Diese Eigenthúmlichkeit ídes álteren deutschen dass es die factische und rechtliche Indivi-
Gegenstánde des Vermogensrechtes nicht zu úberwinden und in eine begriffliche Einheit zu erheben vermag; Forster- Eccius, c, str. 295: Das Strcben im deutschen Recht, zu individualisieren und zu particularisierenhat sich hiebei in reichem Maasse durch Entwicklung mannigfacher Nachfolgeordnungen geltend gemacht. Keiner der Erben tritt in das universum jus defuncti ein, jeder erwirbt nur ein besonderes Recht; Stobbe, I. str. 7: auch die Schulden auf die c, V., str. 5: Specialsuccessionen verschiedenen Massen vertheilt; Dernburg, c, str. 303. ") Holland, Jurisprudence, 1900, str. 153: no one individua! has been recognised by English iaw as succeeding to all the rights of an intcstate Blackstone, c, ch. 14 fo nemov.) a ch. 32 (o movit.) k tomu poznámky Colditz-ovy v jeho pekladu výtahu z Blackstona, 1822, str. 356: Die Darstellung des engUschen Erbrechts ist von der, an welche wir im rom. RecTit gewohnt sind, ganz verschieden und so consequent sie ist, fúr uns doch unbequem ... In England áussert sich der Unterschied zwischen Gundeigenthum und beweglichem Gutinallen Zweigen... die Erbfolge in Grundeigenthum (wird) unter den Erwerbsarten der unbeweglichen Sachen, die Erbfolge in bewegliche Sachen bei den Erwerbsarten dieser (abgehandelt). V moderních anglických systémech a monografiích pojednává se v ddickém právu (nazývaném obyejn Iaw of executors and administrators) jen o movitých pozstalostech, o sukcessi do nemovitostí jedná se ve vcném právu nemovitostním (reál property). Zákonem z r. 1897 (Land Transfer Act, 60 & 61, Vict. c. 65) byl však uinn znaný krok k universální sukcessi ve smyslu kontinentálním, neb dle nho nyní i nemovitý statek ruí za osobní dluhy zíistavitelovy. '•') Gerber, 1. c. Ženské náadí (Gerade) pipadlo nejbližší píbuzné ženské, mužské (Heergeráthe) nejbližšímu píbuznému po mei; Stobbe, dualitát der
1.
.
_
.,
1.
.
.
.
1.
;
:
§ 293. '^1
Ve
Francii
(mimo provincie, kde platilo právo ímské) až do rejmní pozstalé na ti ásti; Sagnac, c, str. 215:
voluce rozpadávalo se
1.
31
jmní
pocházející se strany otcovy a
jmní
pocházející se strany
matiny.^*)
Principem
sukcesse není vyloueno, aby
universální
bylo
ddic, ale je-li jich více, pináší princip ten s sebou, že dlení dje se dle ástí ideálních, dle kvót a nikoli dle fysických
více
každý ddic nastupuje
skupin;
quota parte. 3.
in
má
Zvláštní dležitost
passiv
zemelého.
ímskému sukcesse
princip universální sukcesse v pí-
^^)
odpovídá pojetí passiv jakožto samo-
nazírání
negativních ástí jmní,
statných
universum jus defuncti pro
in
^^)
jež
rovnž pecházejí na ddice, takže
dlužníkem
universální
tento stává se osobním
Lhostejno jest pi tomto
všech tchto passiv.
sobu nazírání ovšem,
principu
dle
pevyšují
zdali snad passiva
ddic ruí za celou sumu passiv a svým neobmezen za a neobmezen ím.
vlastním
sp-
aktiva^'');
jmním,
^^)
tedy
Naproti tomu
bemena
tížící
nmecké
považovalo
právo
ddic ruí
vci pozstalostní;
passiva
jen za
tu jen za
sumu
immeubles propres (zddné), immeubles acquts (získané), meubles sont masses distinctes, trois successions différentes dans une seule qui ont chacune leurs rgles spéciales. Rozdíl mezi statky zddnými (bona avitica) a získanými (acquisita) dosud je relevantní v právu uherském; Kadlec, Verboczyovo Tripartitum, 1902, str. 155, 268; Motivenbericht zum Entwurfe eines ungar. burgerl. Gesetzbuches (Zt. f. fngar. 5ff. u. Privattrois
recht, 1903, IX.)
279.
str.
Paterna paternis, materna maternis platí dosud v právu (Mouherském a nemá býti odstranna ani v novém uherském zák. tivy cit. v pedch. pozn. str. 288). Viz dole § 3, 3. '*)
Zásada
;
ob
'*)
Heyrovský,
1.
c,
str.
1026.
Nkteí
na p. Jaworski-Wróblewski, Komentarz II., str. 17 (dle Tilla, 1. c, str. 8) vidí práv v osobním závazku ddice podstatu universální sukcesse (w tej odpowiedzialnošci lezy istota sukcesyi uniwersalnej). Bcnihoft (viz svrchu pozn. 9) tvrdí, že práv pro provedení likvidace '^)
vynalezena str.
byla universální
sukcesse
(tak
i
v
Handw.
d. Staatswiss.,
642).
")
Randa, Erwerb der Erbschaft, 1867, str. 104: Hiebei kann es keinen Unterschied machen, ob das Nachlassvermogen activ
principiell
oder passiv '*)
ist;
>Erfniss
Forster-Eccius, is
1.
c,
gein Winste,*
Thaler bezahlen,* Hillebrand,
1.
c,
str.
>Wer str.
293, 559.
einen Heller erbt,
139, 141.
muss einen
32
aktivy a jen vcmi obmezen ím.
passiv krytou
mezen za ímské
a
právo
zachovávalo
klassické
vytené, až Justinian
umožnil ddici
^*')
táe ruení obmezené
;
pozstalostními,^'')
t.
zv,
tedy ob-
stanovisko
svrchu
dobrodiním inven-
karakteristický jest tu název: dobrodiní,
naznaující odchylku od principu. ^^) Rakouské právo pijalo tento justinianský systém; jest pi tom jisto, že ddic uživší
ruí
tohoto dobrodiní
obmezen za,
sumu
jen za
ale jest sporno,
pozstalostními neb
passiv krytou aktivy, tedy
ruili za tuto sumu jen
vcmi
svým vlastním jmním,--) tedy zda ob-
i
mezen neb neobmezen ím. Stohbe^
'^) \.
c,
c. V.,
1.
str.
49; Forster Eccius,
5,
Creditores
písloví:
Srv.
517.
str.
I.
c,
str.
propinquissimi
295; Krainz,
šunt
heredes
(Brnnský Schoífenbuch, i. 198, 362, Stobbe, str. 51, p. 7), esky: Vitelov jsou první ddicové v statku dlužníka, aneb Vitel jest svrchovaný
ddic {Rybika, ^°) C 22,
Pravidla, písloví a
vojáci) viz princ. str.
de jure
C.
cit.
1.
delib.
a §§
5,
6,
6.
povdní, 30
;
o
Inst. d.
1872,
.
2597, 2598)
dívjších výjimkách (nezletilí, her. qual. 2, 19, pak Heyrovský,
1162.
Randa,
^')
1.
c,
str.
104:
ein
Ausnahmsrecht, ein Beneficium im
vollen Sinne des Wortes.
O
^^)
sporné této otázce
Francouzský code rech,
ale
ddic
civil
mže
viz zejm.
Raiida,
1
c,
str.
107 a násl.
—
ruení neobmezeného v obou smpromniti ruení to v obmezené v obou smrech, vychází sice
z
lhty (do které od vitel pozstalostních nemže býti žalován) prohlásí soudn, že chce býti ddicem jen s inventáem a tento inventá skuten zídí (i. 793 a násl. c. c k tomu Zackariae, §§ 612, 619). Dle pru-kého landrechtu naproti tomu presumovalo se hned pedem o každém ddici, že jest ddicem s výhradou inventáe, když však do urité lhty inventá nezídil, ztratil ono postavení a ruil neobmezen v obou smrech (I., 9, §§ 420, 421, 423, 434 a k tomu Forster-Eccius, c, str. 561. 569). O zásadní stanovisko nového nmeckého ob. zák. je spor, jejž Slrohal, Das deutsche Erbrecht, l901, str. 405, pozn. 2.) takto karaktekdyž do
jisté
,
1.
nach der Auffassung der Einen (haftet der Erbe) grundsátziich unbeschránkt und nur ausnahmsweise beschriinkt, nach der Ansicht der Anderen dagegen grundsátziich besjhránkt und nur ausnahmsweise unberisuje:
.
.
.
wenn
Einen unter ihre Ausnahmen dieselben Fálle die Regelfálle sind und umgekehrt, so ist eine Diíferenz praktisch gar nicht vorhanden. Sestavení rzných zákonodárství podává: Grasserie, Du passif des successions, 1896 (o tom Lehr v Rev. de dr. intern. XXVIIl., str. 232). schránkt. bringen,
Ailein
die fúr die
die
Anderen
33
Princip
4.
(osob
rovnosti
vcí)
i
universální
princip
a
formulovanou ástí onoho, mají
sukcesse, jenž jest jen zvlášt
výhody a nevýhody spojené s každým jednotným upravením vtší látky. Vláda abstrakce stojí tu naproti vlád jednotlivostí, sluší mezi nimi voliti neb kompromittovati. Výhodu v stejném upravení spatiti
lze tehdy,
váha na zásadno^t, jed-
klade-li se
noduchost a spravedlnost^^); nevýhodu však, shledává-li se v zásadnosti doktrináství, nepispsobující se jednotlivostem, v jednoduchosti povrchnost a v stejn odmující spravedlnosti
neoprávnná
nivellisace.
mže
^*)
pro nevýhody
Korektiv
býti v odporu
s
principu
princip volnosti testovací.
mnohdy
jenž
rovnosti,
principem zachování hodnot,
^^)
poskytuje
^^)
V. Princip volnosti ddicovy u pijetí ddictví a princip úední ingerence pi jeho nabytí. 1.
ze
Dokud ddické
právo
výhradn
písluší
zákona jakožto zbytek spoleného *')
De
Srv. Cicero,
enim semper
officiis
quaesitum
est
II.,
12 {Jhering,
»aequabile«,
lenm
1.
c,
II.,
neque enim
rodiny
rodinného a
vlastnictví 1.
str.
aliter
Jus
81):
esset jus.
1. c, str. 471: Le droit aínesse est la violation du droit naturel; et doit passer principe de Tégalité des enfants est la justice dans la loi. On évite ainsi bien des discordes
Glasson,
mme
le
.
**)
Alvarez,
1.
c,
str.
23:
La
loi
part
un
.
.
certain
nombre de
prin-
conséquences dans ses dispositions, en sort que les rgles edictées par elle revtent un caractre excessive logique. Le caractre extrme précision de la loi Tempéche de s'adapter cipes généraux
dont
elle
déduit
les
c, aux circonstances de fait qui motivent sen application. Jhering, str. 85: Der Weg, auf dem ein Recht die Gleichkeit verfolgt und verfolgen muss, ist Generalisierung. Dabei ist aber die Gefahr, dass das wirklich Ungleiche gieich behandelt wird, gar nicht zu vermeiden. Sowie die Genera1.
lisierung relativ zu weit
sich selbst
d.
tinskou slovní
i.
ist,
stellt sich
die Unbilligkeit*
híku,
der >Conflict der Gleichheitsidee mit
heraus;
myšleno
jest
tu
patrn na
la-
že aequitas stane se in-iquitas (quaternio terminorum).
no") Srv. svrchu L, u pozn. 10, 11. Sem spadají zejména starší vjší zákony o zvláštní posloupnosti do statk selských, viz dole § 10. ") I tento korektiv byl odat a rovnost násiln provedena v zákonoi
dárství francouzské revoluce, viz svrchu
III.,
pozn. 18. 3
34
dokud neopanovala myšlenka dotud
passiv, s
eené
u nichž visko,
píin
nmecké
zejména právo
i
slovanské,
dva pedpoklady nalézáme, zaujímají toto stano-
zvykem karakterisovati francouzskou par-
kteréž bývá
^)
Le mort
oemií:
v
že ddic ipso jure, aniž by teba projevu vle, vstupuje na místo z-
bylo
Starší práva,
stavitelovo.
sukcesse
zcela pirozeno,
jest
jeho strany
universální
saisit
le
vif.^)
Jakmile však zavládne zásada volnosti zstavitelovy v urení osoby ddicovy a tento dle zásady universální sukcesse práv jest
dluh, zdá se býti nespravedlivo, aby ddici závazky pípad vlí soukromníka byly prost oktroyovány. Proto ímské právo, spravující se dvma uvedenými zásadami,
ze všech ty
po
a
vle osoby, jež povolána jest za dona sama ddicem státi se chce.^) Princip ten nazývá
zásadn vyžaduje dice, že
i
adiním,
se
osoba
Jako v
píin
píin
;
Gruchot,
\.
1.
c, c,
str. I.,
sama
ddictví
nastoupiti,
urení ddice na stran zstavitelov, tak
pozn.
15,
str.
37
;
ddicov máme
novjší princip
a
objektivní,"^)
) Randa, 11
musí
ipso jure.
nabytí ddictví na stran
nucenosti,
str.
povolaná
ddicem
nestává se
(ad-ire),
v
projev
*);
Stobbe,
FórsterEccius.
1.
1.
volnosti, subjektivní.
c, V.,
c,
tu
starší princip
str.
str.
542
;
20; Usteri,
1.
c.
Stobbe, V., § 281.
*) Coutume de Paris, art. 18.: Le mort saisit le vif, son hoir plus proche et habile á lui succéder z^ Mrtvý investuje (uvádí v držení) živého, svého nejbližšího spsobilého ddice (Tripier, Les codes frangiis, 1888, u I. 724 C. c), tento pechod ipso jure nazývá se saisine légale. Nmecky
Der Todte erbt den Lebendigen (dle Hiller. 1448: de dodde ervet den levenden) srv. Sanders, Handwórterbuch der deutschen Sprache, 1883 (einen) erben (veraltet) ::z mit einem Erbe ausstatten. Latinsky zní bu: Mortnus saisit vivum (belgický doklad u Hillehraiida z r. 1322) aneb Mortuus facit possessorem vivum sine ulla apprehensione {Zachariae, § 609), aneb též Morvyjaduje se paroemie braitda,
1.
c,
str.
ta
:
134 první doklad z
:
tuus aperit oculos viventis.
V
rukopisech saského práva lenního u i.
6.
znázoruje se zásada ta vyobrazením, jak syn umírajícímu otci vytahuje klasy z rukou i^Hillebraiid, c). Srov. též eské úsloví {Rybika, c, . 2709): Umel-Ii kdo bez kšaftu, nejbližší pátelé nápadem v statek jeho 1.
I.
vkroují.
Randa
*)
Viz zejm.
*)
Též v ímském právu
jímž nabývají ddictví rovský,
1.
c,
str.
1033.
t.
y
1.
c.
starší princip objektivní jeví se
zv. sui
ve spsobu,
heredes, pr. 11 D. de liberis 28.
2,
Hey-
35
Francouzský
2.
code
nmecký obanský
nový
hlavn
i[)sojure,^)
historické tradice, ale
švýcarského zákonníka obanského
má
nabytí ddictví
který v život jest
pijal
s
i
že se odmítají.
ne,
jure,
")
nový návrh
odvodnním,
zákonn upraveno dle toho nejastjší; obyejný pak pípad
na principu nabytí ipso
vajících
jej
býti
ddictví se pijímají a
nho
dle
a
zákonník, pijaly systém nabytí ddictví
dvod
z
pruský landrecht
civil,
V
že
stavu vcí. tu jest, že
právech, spoí-
musí ovšem býti ddici
poskytnuta možnost, aby nevýhodné pozstalosti se zekl, dává mu tedy do jisté lhty právo odmítnouti ddictví.'')
se
Rakouský obanský zákonník spoívá na principu adiním úpln v tom smru, že nikdy ddic, jenž se o ddictví nehlásí (§§ 799, 823), pozstalosti nenabývá.^) ^)
Code
des biens
.
.
civil,
I. 724. Les héritiers légitimes sont saisis de plein droit
du défunt
.
mentárního, není-li
tu
a i. 1006 v píin universálního ddice testanepominutelných ddic); 1. 9 Pr. LR. §§ 367,
368 Sobald der Erblasser verstorben jenigen, (w^elcher)
Erbschaft
nm. ob.
.
.
.
.
.
ist
.
.
.
fállt
dle Erbschaft
an den-
dazu berufen. Dieser erlangt das Eigenthum der
.
ohne dass
es weiter einer Besitzergreifung bedarf; § 1922
dem Tode
einer Person geht deren Vermogen als Ganzes auf eine oder mehrere Personen uber. *) Návrh švýc- § 577; Die Erben erwerben die Erbschaft als Ganzes mit dem Tode des Erblassers von Gesetzes wegen; k tomu motivy, str. 53 Der Erbschaftserwerb muss gesetzlich nach der Ordnung bestimmt werden, wie sie in den allermeisten Fállen praktisch sich zu gestalten píiegt. Da nun die hohe Wahrscheinlichheit dafúr spricht, dass eine Erbschaft angenommen werde, so darf der Gesetzgeber auch nicht wohl auf das Stillsondern umgekehrt deren Annahme schweigen der Erben den Verlust zák.:
Mit
:
.
gelten lassen (srov. též dole §
Zt.
f.
')
.
.
p. 3).
.
Nm.
.
.
Juristentag 1876
(I.,
str.
13,
rovnž pro systém nabytí ipso jure {Hacheiiburg vergl. Rvv. IX str. 176). Na p. *§ 1942 nm. ob. zák.: Die Erbschaft geht auf den beru-
138, 415)
v
2,
vyslovil se
,
fenen Erben unbeschadet des Rechtes uber, sie auszuschlagen. Srv. franc písloví: N'est héritier qui ne veut {Zachariae, § 589), a karakteristitji dle
Paris, i. 316: II ne se porte héritier qui ne veut, nebo ddicem ipso jure jest {Zachariae, § 610). mezi ímským a rakouským právem spoívá však v tom, ^i Rozdíl ddic zásadn hned úmrtím zstavitelovým nabývá pevný nárok na
Coutume de
odmítající
že
již
zei kdyby ped pijetím byl nárok zásadn na ddice nepeadita transmitti nec veteres concedebant
pozstalost, který pechází na jeho ddice,
mel
(§ 537),
cházel
kdežto v
(hereditatem
ímském
nisi fuerit
právu
3*
36
Obtnezení, jež obsahuje
3.
jest tím, že
vta
v rakouském právu zasahuje princip jiný, princip
Ve
všech
úadm
tém
právech
bu
se nabývá,
úední
ve
že veejným vcech pozsta-
že jim uloženo jest, zajišovati v jistých
tmto
aneb vydávati
listiny
pípadech
pihlášky neb odmítnutí
pijímati
pozstalostní,
ingerence.
shledáváme úkaz.
písluší vtší neb menši ingerence
lostních,
jmní
odvodnno
posléz uvedená,
do upravení spsobu, jakým pozstalost
ddic
legitimaní;') avšak v právu rakou-
ském nutnost úední ingerence povýšena jest na princip tím spsobem, že jednak každá pozstalost nejbezpenjší a nejprhlednjší soudem se projednává, jednak že ddic jí nabývá teprve, když soudem mu byla odevzdána.'") i
nec nos patimur, exceptis atd. ...
§ 5 C.
de cad.
transmisse považovaly se za výjimené; Heyrovský,
Nejmenovaný
1.
toll.
6.
c,
str.
51.)
a
pípady
1131; Arndts,
Grúnh. as. XIV., str. 101; Krainz, nho Bestimmung, welche der germanischen Anschanung von der Identitát des Anfalls und des Erwerbes Aíommsen^ Entwurf, str. 139. — Jako v rak. pr. vc se má entspricht) i v nkterých právech švýcarských [Htiber, c, II., str. 357) a v ruském 1.
c, § 512.
§ 480,
518
str.
(§
537
[Pineles) v
ob.
zák.
jest dle
;
1.
návrhu § ^)
169.
Die Verlassenschaftsabhandlung
Viz zejm. Uvger,
in
Oesterreich,
kdež jednotlivá zákonodárství jsou podrobn probírána, a cit. spis Randv o nabytí ddictví; dále v píin nmeckého práva staršího Stobbe, c str. 317: Dem bisherigen Rechte ent§ 282, VII. a nynjšího Strohal, sprechend ist die Behorde auch nach dem BGB. zu fúrsorglichen Thátigkeit in Nachlasssachen berufen. Das Maass dieser Fiirsorge war allerdings bisher in den verschiedenen deutschen Rechtsgebieten ein sehr verschiedenes. In manchen Lándern, so insbesondere in einem grossen Theile Bayerns, in Wiirttemberg und Baden hatte grundsátzlich in allen Erb1862,
1.
fállen ein amtliches Einschreiten
,
zum Zwecke
einer sog. Verlassenschafts-
abhandlung statt zu finden. In der Gebieten des gemeinen preussischen und sáchsischen Rechtes wurde dagegen die Ordnung de« Nachlasses im Wesentlicheii als Angclegenheit der Betheiligten angesehen und kam es zu einem amtlichen Einschreiten nur ausnahmsweise, aus bescnderen Grunden und zu beschránktem Zwecke. Das BGB. hat sich der letzteren Auffassung angeschlossen. '")
Randa,
Krainz, § 480, 1886,
str.
1.
str.
c,
92; Randa, Právo vlastnické, 1900, str. 215; Nejmenovaný {J^ineles) v Griinhutov as. XIV.,
str.
519;
139; Zeiller, kom.,
bývá ddic pozstalost prve po odevzdání.
již
str.
863. Dle Ungera, Erbrecht §§36,
'lO
na-
pijetím, ale úinnost tohoto pijetí jeví se te-
37
tomuto institutu projednávání pozstalosti s koneným odevzdáním, který v zemích eských a rakouských historicky se vyvinul, bylo sice pod hesly svoboda a neodvodnné poruníkování prudce bojováno,") z druhé strany byl však pod hesly: poádek a vyvarování se sporm stejn vele obhajován.'^} Zajímavo jest, že ped tyiceti lety názor svobody za novjší a cennjší byl považován, kdežto nyní v nejmodernjším díle legislativním, v návrhu švýcarského obanského zákonníka úední ingerence ve valném rozsahu se stanoví. ^^) Proti
:
Nartneme
nyní postup nabývání pozstalosti
dle práva rakouského dle princip adiního a úední ingerence, obdržíme tento obraz: Úmrtím zstavitelovým nenabývá povolaný ddic ihned pozstalosti, nýbrž musí ddictví výslovn pijati a na základ tohoto pijetí musí mu pozstalost býti soudem odeli
vcných
Patrná jest tu analogie nabývání
vzdána.
Zejména
*')
celý
jmenovaný
spis
Ungerv,
namíen jest proti principu soudní Ein Votum fiir deren Aufhebung.
abhandlung, podtitul:
O
'\)
celém sporu
schaft, a též
viz zejm. cit. spis
Randv lánek
o
vání ddictví, v Právníku 1868. ") Motivy,
str.
Was
51:
osnov str.
Dii
práv na zá-
Verlassenschafts-
ingerence, jak
již
svdí
Ra?idv, Der Erwerb der Erb
zákona, kterým se upravuje nabý-
124.
die Gestaltung des Erbschaftserwerbs anbe-
Grundzug des Entwurfes, der úberall bei den einErwerbsmomenten zu Tage tritt, die kráftigere Heranziehung amtlicher Thátigkeit hervorzuheben. Wir beabsichtigen damit keineswegs so
langC,
ist als
ein
zelnen
eine Verstárkung
behórdlicher
Controile
oder eine grossere Einschrán-
kung der personiichen Selbstándigkeit. Vielmehr gehen wir dabei von der Uberlegung aus, dass der Behordenapparat, wie er sich im modernen ein Mittel zur Erleichterung und Sicherung des entwickelt hat Staat Erbganges darbietet, das der modern Gesetzgeber fiir seine Zwecke mit Unrecht unbeoútzt lassen wiirde. Soudní odevzdání není ostatn nic rakouskému zákonodárství zvláštníiio, vyskytuje se v rzných starších partikulár.
.
.
.
ních právech
nmeckých
.
.
{Stobbe V.,
str. 26,
srov. též fíuber,
1.
c, str. 444)
na p. v ob. zák. Costarickém z r. 1886 (I. 532, Neubauer, Zt. f. vergl. Rwiss. IX, 1891, str. 215); dle francouzského ob. zák. nemanželské dít, pozstalý manžel a stát potebují rovnž
i
v novjších zákonodárstvích
>se faire envoyer en possession par justice* (i. 724 C. c), avšak považuje se to za zvláštnost, oni jsou successeurs >irréguliers« (i. 756); zákonem ze dne 25. bezna 1896 piznána však nemanželskému dítti vlastnost: héritier ayant la saisine.
38
klád
titulu
smluvního
úmrtím zstavitelovým deferuje
:
zstalost, což odpovídá (neodvolatelné) offert k pijetí ddictví odpovídá
vzdání
—
—
tradici, realisování
VI.
pijetí
smlouv
se po-
obliganí,
této offerty a soudní
ode-
smlouvy.
Pehled.
ddickém právu rakouském shodují se ímskými. Principy zachování hodnot a pe-
Principy platné v
celkem
s
principy
chodu na jednotlivce zavedeny jsou v témž rozsahu jako v právu ímském.^) Obanský zákonník pijal z ímského práva princip volnosti poizovací, zmírnný ímskou úpravou povinného dílu,^) vcí a princip universální sukcesse,^) princip rovnosti osob zmírnný ímským dobrodiním inventáe, a princip adiní. ^) i
úední ingerence pi nabytí však
Princip
není vzat
z
práva
ím~
ského.^)
')
*)
dostatk selských, ve velké vtšin zemí psobnost prvního principu rozšíena.
Jen zvláštní posloupností
však neplatící,
jest
Jinak v právu francouzském,
kde
jest
systém reservy, a v právu
anglickém, kde je úplná volnost poizovací. *)
Jinak v právu anglickém.
nmecké, francouzské anglické. A nevyskytuje se ani v právu nmeckém ani v právu ském (zcela rzné právo anglické nelze tu krátce srovnati). *)
")
Jinak právo
i
francouz-
ODDLENI
PRVNÍ:
podmínky zahájení ddické posloupnosti. SMRT ZSTAVITELOVA A JMNÍ POZSTALOSTNÍ.
§
—
1.
I.
1.
Smrt zstavitelova. Smrt skutená.
Ddické právo týká se pouze jmní osob fysických. Osudy jmní právnické osoby po zaniknutí jejím neídí se pravidly práva ddického.
Zahájení
sickou smrt fysické osoby
posloupnosti pedpokládá tedy fy(§
536).')
Domnlá
2.
smrt skutená.
a) Prohlášení za mrtvého dle zákona ze dne 16. února 1883
. 20 .
z.
§§
1
—9
jenž za mrtvého stalostí,
má úinek
deklaratorní.^)
nakládá se
prohlášen,
byl
projednává
se,
S
sice
jmním jako
s
toho,
poz-
jakoby nezvstný v urený den^) byl
ml
výslovné ustanovení: Ein Widerspruch. Es kann jemand Hofnung zu einem Nachlasse haben, er kann dessen wúrdig sein: das Erbrecht fállt ihm erst nach dem Tode des Erblassers zu. ^) Nikoli konstitutivní (arg. § 8 cit. zák.: den idomnlé* smrti, »domnlý« den smrti, »domnnkaí smrti). ásten (totiž v píin manželství, které neobživne vrácením, provdalli se zanechaný manžel znovu) jest tomu jinak dle nm. ob. zák. § 1348. Otázka, zda prohlášení za mrtvého má ráz konstitutivní neb deklaratorní, nemusí se nutn sluovati str. 241) s otázkou, zda za den úmrtí má platiti (jak iní Unger, Syst. I den, kdy prohlášení vešlo v moc práva, aneb den jiný (zda má prohlášeni platiti ex nunc neb ex tunc; o rzných pravidlech tu platících srv. zejména ')
§ 328
II.
dílu
záp.-hal.
zák.
Nachlass noch lebender Personen
ist
toto
ein
,
Griíchot ^)
jejž
I.,
str.
Dnem
54).
tím je a) zjištný den úmrtí, subsidiárn
nezvstný nepežil, subsidiárn
zák. (§ 8
cit. zák.).
c)
h)
Jinak bylo dle § 278,
1.
zjištný den,
koní lhta §-u 24 ob. vty ob. zák., dle nhož roz-
den, jímž
hodoval den, kdy prohlášení za mrtvého nabylo moci práva.
42
zemel se
ddicm
a odevzdá se
domnle
mrtvý,
má
právo požadovati své
analogickou žalob ddické
versální, jest práv
v hrubých
dle toho,
je-li
rysech
eeno,
bezelstný
zbývá (§ 329) anebo celé Kauce nebylo
•i
teba
dle
nm. ob.
—
též
kauce ;^)
a to beze vší
teba
žalobou uni-
Domnlý ddic
ili nic (§ 824);
bu jen
povinen vydati
jmní
jmní
824).^)
(§
(§ 335).
^j
vrátí-li
ale,
jest
tedy,
co
to,
mu
Žaloba vrátivšího se
LR. il., 18, § 834 násl. a není Das deutsche Erbrecht, 1901, § 3
dle prus.
zák. § 18 {Slrohal,
tomu v analogickém institutu francouzského práva Francouzské právo nezná naše prohlášení za »mrtvého« nýbrž jen prohlášení za >nepítomného« (déclaration de Tabsence), jež mže se státi po tyech letech od zmizení neb od posledních zpráv; presumptivní ddicové (totiž ti, kteí by byli ddici v den zmizení neb posledních zpráv) mohou pak žádati uvedení do prozatímního držení zanechaného jmní str.
13
.
Jinak jest
a jeho nápodobe::in.
(envoi en
possession
des biens).
provisoire
kteréž
má
jen ráz
deposita,
musí dáti jistotu. Prošlo-li ticet let od prozatímního uvedení aneb aspo sto let od narození nepítomného, mohou ddicové žádati definitivní uve-
a
dení a jistota se uvolní (i. 115 i. 26
—
—
130).
Podobn
nepítomného
mže
jest
tomu
dle
ob.
zák.
ital.
po tech letech od zmizení; špa. 184 — 193, prohlášení za nepítomného mže se státi po dvou letech od zmizení, portug. 55—96, kuratela provisorní nastává ihned je-li toho poteba, kuratela definitivní [= uvedení provisorní franc. pr.] po tyech letech. Návrh švýc. z r. 1900 zachovává stední cestu mezi upravením nm. -rak. a románským, nezná prohlášení za >mrtvého< a rovnž ne pouze prohlášení za ^nepítomného*, nýbrž má prohlášení za »nezvstného* (Verschollenheitserklárung, i. 33—36) které má též stední úinky: ddicové obdrží sice pozstalost definitivn ihned po prohlášení (I. 563'), ale musí dáti jistotu, která se uvolní teprve po urité dob, rzné dle okolností zmizení (5, 15 let). Dle anglického práva se požaduje rovnž kauce od soud, žádá-li se o vydání penz nezvstného (Das brgerl. Recht Englands auf Grundlage einer Codification von Jeiiks, Holdsworthy Lee, Miles, Commentar von Schirrmeister, 1905, seš. 1, § 12, str. 37). *) Unger, Syst, I., § 27, pozn. 36, Erbrecht § 2, p. 14 i. f, § 40 p. 2; Pfaff-Hofmann, kom. II., str. 8 po pozn. 31; Stemlechner, Das schvvebende Erbrecht, 1897, II., str. 326; Krainz, I., § 68, p. 13. Výslovná ustanovení o tom mají: Prus. LR. 11. 18, § 847, nm. ob. zák. § 2031 (k tomu motivy str. 597: hereditatis petitio utilis), francouzský code civ. i. 131, 132, ital. I. 33, 39, špa. i. 194, portug. i. 89, 94, návrh švýc. zák. i. 564; v anglickém právu má vrátivší se právo na své jmní {Schirmcister, I. c, str. 37), srv. však dole pozn. 7 f. ") Viz Randa, Právo vlastnické, 1900, str. 224 Stejn, (§ 39 a § 40). totiž dle toho, zda žalovaný je bona i malá tide, urují závazek domn41,
prohlášení za
se státi
—
—
i
i,
—
43
promluje
se ve ticeti letech
domnlému
po odevzdání
tento pak a universální nástupce jeho odvolávati se
mimoádného vydržení poádný titul.
na ticetiletou dobu
(§
ddici,
mohou
1477)
'')
jen
od téže
doby, protože jim schází
Tatáž pravidla jako v pípad prohlášení za mrtvého byl-li proveden mylný dkaz smrti dle § 10 cit. zák.
b)
platí též,
vbec nkdo bez myln za mrtvého
ze dne 16. února 1883 . 20 z aneb byl-li soudního prohlášení neb dkazu, pokládán
(na
p. pohbena
i
byla jiná osoba atd.) a pozstalost jeho pro-
jednána.^) lého
ddice
nm. ob. zák. a švýc. návrh dob návratu. Tak dle franc.
Pr. LR.,
pina práv bere zetel k
c. c.
Románská
sku-
má nepítomný,
v prvních ticeti letech (mezi provisorním držením) právo na
vrátí-li se
celé
c.
i.
kmenové jmní jako na depositum,
v
píin
tinu jich, vrátí-li se v prvních patnácti letech,
užitk však jen na p-
a jen na desetinu,
vrátí
li
druhých patnácti letech: vrátí-li se po definitivním uvedení, má právo jen na to, co in nátura neb v surrogat zbývá (i. 132). Chybn, jako rozuml ustanovením francouzského práva Zeiller (vztahuje ptinu i jindy, a desetinu na kmenové jmní) ve své zpráv, kterouž pedložen byl revidovaný návrh ob. zák. císai Ofner, protokoly IL, str. 479). Podobná se v
'
ustanovení
má
ital.
ob.
zák.
(i
31
— 33,
39);
píin
v
vrácení užitk
pistupuje však k hledisku doby (jež dlena tu jest na prvních deset a dalších dvacet let) ješt hledisko stupn píbuzenstva, píbuzní až do šestého
stupn
jsou totiž povinni zachovati
mén
užitk (ptinu,
než vzdálenjší píbuzní a cizí (tetinu, šestinu). ') To platí, protože nic zvláštního není ustanoveno.
desetinu),
Zákonodárství,
domnle mrtvého pojednávají ex professo, mívají ustanovení, buto vrátivšímu se píznivjší neb nepíznivjší.
která o návratu zvláštní
i
tu
Dle
se promlení dokoniti ped rokem po mrtvého byl prohlášen, se dovdl o tomto prohlášení; dle prus. LR. II,, 18, § 852 mu zbýval vždy nárok na nutnou nelze vrátivšímu ital. c. a dle práva franc. výživu. Dle švýc. návrhu se samému (pokud ovšem nenastala prekluse dle pozn. 6.) promlení na-
nm. ob. dob, v
zák. § 2031
nemže
které ten, jenž za
1.
mítati (I. 132 41), totéž
zdá
C
c.
fr.
a contr.
se, že platí
i
i. 133;
i. 39 C. c
v Anglii iScIiirrmeister,
1.
c
ital. ).
a contr. i. 40,
Naproti tomu
platí
ve Skotsku zvláštní Presumption of Life Limitation Act 1891, dle kterého po tinácti letech od prohlášení za mrtvého (jež mže se státi po sedmi letech od zmizení) nepítomný ztrácí všechno právo na své, mezi ddice c). rozdlené, jmní {Schirrmeister, *) To tvrdí pro rak. právo již Nippel, Eriáat. d. allg. búrg. Gesetzb 1832 IV., str. 19 a vnm. ob. zák. jest to nyní výslovn stanoveno §2031, I.
odst.
2.).
44
Smrt fingovaná
3.
Ve dvou pípadech
obanská.
ili
prameny
mluvívají
a theorie o smrti
obanské. chudoby, bývá oznaen Dle kanonického a obecného práva
a) Reholník, jenž složil slavný slib
jako
mortuus.^)
civiliter
ped slibem jinak, mosám spsobilý míti jmní; nebyl-li, zahájila se eeným momentem ddická posloupnost.^") Rakouské právo nepijalo ani ten ani onen spsob, nýbrž eší otázku tu zvláštním tetím spsobem: pro jmní, jež re-
pecházelo jeho jmní, nedisponoval-li
mentem
na ád,
slibu
tento
byl-li
holník ml ped vstoupením do ádu a jež jednáním mezi živými, zizuje se soudem
curator
bonorum
jmní
jenž
(§
182 pat. ze dne
ped
nezcizil
zvláštní
srpna 1854
9.
slibem
opatrovník,
. 208 .
z.),
do skutené smrti eholníkovy a tou ddická posloupnost. ^\) Jmní, jehož reholník
to spravuje až
teprve zahajuje se
®) Singer, Die Behebung der fúr Ordenspersonen bestehenden Beschránkungen im Commercium mortis causa, 1880, str. 5: ... aus der untechnischen Sprachweise der Ouellen entstandene Meinung, welche den Monch fiir civiliter mortuus erklárt. Prus. LR. II., 11, § 1199: Nach abge-
Mónche und Nonnen
legtem Klostergelúbde werden
in
Ansehung
aller
weltlichen Gescháfte als verstorben angesehen. '")
exk.
II.,
geistl.
Singer, str.
Orden
1.
u
7 u.
c,
str.
pozn.
Baernreitker,
ihrer Mitglieder,
uvádí za prameny: Nov. 123 c. c. 6 X. UI., 35. Dle prus. LR. III.,
str.
296,
p.
spiegelu {Stobbe,
6;
Kom. 11. str. 11 u pozn. \a, Uber das Vermogensrecht der
26; Pfaff-Hofmann, 4.
1882,
38, 1.
c.
c.
Forster-Eccius,
19,
str.
Stobbe,
qu
C. 19
7
3,
c.
1.
c, § 279,
2 X.,
III.,
p.
10
26, c. 2
{Dernburg, Preuss. Privatrecht, 1896, I,
str.
Handbuch des deutschen
94,
p.
10)
a
již
dle Sachsen-
Privatrechts, 1885, V.,
zahajovala se složením slibu posloupnost; stejn práva (svod, 1900, X., § 1223).
tomu
jest
str.
11)
dle ruského
") Jest pravdpodobno, že vznik tohoto ustanovení rakouského práva teba hledati v retorsi. Mínní, že i dle rak. práva nesluší vykati až
do fysické smrti, nýbrž že ješt Haimberger v
zastával
1835 17.
II.,
str.
53,
sluší zahájiti
Zeitschrifc
odvolávaje se (de lege
posloupnost momentem slibu, osterr. Rechtsgelehrsamkeit
fúr lata)
na dvorské dekrety ze dne
prosince 1780 a ze dne 26. srpna 1771, pak na naízení es. gubernia
ze dne 28.
záí 1779
a ze
dne
6.
srpna 1807, Krop.
.
7635,
a (de
lege
vykávání jest zbytené zatížení ddic, kteí mezi tím (protože sliby skládají asto osoby mladé) snadno mohou sami zemíti. Zdá se, že Haimbergrv náhled opanoval, nebo dv. dekretem ze dne ferenda) na úvahu, že
45
po složení slibu zdánliv nabyl na p. jako viká regulární patí ádu.'^)
Nkterá práva
b) ji
bu
znají
obanskou smrt jako
in
spácháním jistých trestných
se
neb
fary,
spojujíce
trest,
odsouzením. ^^)
s
íjna 1836 . 3265 pro Lombardsko a Benátsko bylo skuten ustanože ihned má bý i projednávána pozstalost, protože profess je obansky mrtev [Singer^ \. c, str. 11). Proti Haimbergrovi Winiwarter ve svém komentái (2 vyd. 1841 III., str. 3) hájí mínní, že sluší pro 5.
veno,
jmní eholníkovo
ustanoviti kurátora, poukazuje na § 269 ob. zák., na §§ 11 a 14 pat. o vysthovalcích ze dne 24. bezna 1832 a na dekret dv. kane. ze dne 2. ervna 1829, kterýmž stanoví se, že jmní
analogii
rakouského poddaného, jenž vstoupil do bavorského ádu, nemá býti vydáno do ciziny, nýbrž, že má býti dáno pod zákonnou kuratelu, »tak jak bavorské naízení ze dne 4. dubna 1807 pro opaný pípad ustanovilo«. V §§ 2 a 121 pat ze dne 28, ervna 1850 . 255 . z., jenž pedcházel patentu o ízení nesporném z r. 1854 nalézá se již ustanovení podobné §u 182 patentu posléz eeného [Sínger, 1. c, str. 13; srv. Baenireither,
c,
I.
str.
5l).
Rozh nejv. s. ze dne 31 bezna 1887, úedn publ. III., - 27 (Nowakova sb. III., str. 33, sb. Gl.-U. . 11527): Viká, benediktin, koupil si za 6000 zl., ušetených z píjm fary, a byl dokonce v pozemkové '^j
knize jako
kaduní
zapsán;
vlastník
zvítzil (dv. d. ze dne
.
ddic)
erár (nebylo tu
1058 sb.
z.
.
spor:
ád
bonorum jako
a curator
íjna 1784
1.
dm dm vedli
o tento
364 sb.
z.
s.
a ze
jako
žalující,
žalovaní;
dne
20.
ád
íjna 1789
s).
civil (i. 718) má teto ustanovení: Les successions mort naturelle et par la mort civile. Dle i. 25 c. c. resp. i. 18 c. pén. mlo odsouzení k smni, k doživotním nuceným pracím a k deportaci mimo kontinent v záptí obanskou smrt. (V píin de-
") Franc, code
s'ouvrent par
la
portovaných praví bendi,
1.
38, 2, oii
§ 8
1
však ani
ze dne 31.
."^e
v
již
D. de bon.
kvtna
ddic
ímském poss.
c.
právu, že jsou mortuorum loco hat.
37,
4,
1.
4 § 2 D.
míti nemohli, Heyrovský,
1854 byla mort civile
pijata do novjších románských zákonník.
i
str.
de bonis
1027).
—
libert.
Zákonem
ve Francii zrušena a nebyla
Rovnž
ani
nmecký ob.
zák.
Dle angl. práva jest civil death staroex lex, acht spojena s outlawry (postavením mimo právo dávným, avšak dosud in theoria možným trestem za nedostavení se k zodpovídání), jmní takové osoby pipadlo by však korun {Schífnneíster, c, str. 9: der friedlose I. c, str. 20, 11) ne ddicm (srv. též Stobbe, Mann, jeho jmní pipadlo králi). V ruském právu (svod X., § 1222) zahajuje se posloupnost 1. smrtí, 2. odntím všech stavovských práv, totéž ani švýc. návrh
neznají
obanské
smrti.
—
—
1.
ustanovuje H
2.
i
ruský návrh
z
r.
1902, § 2: HaciiíACTBo oTKpHBaexca
.luiucHieMt Bcixt npaBT, coctokhíh (k tom.u motivy, str. 4
1.
— 10).
cMepTBio
46
Ani tento druh obanské smrti v rakouském právu není uznán.**) Vojenský uprchlík (déserteur) považuje se sice v píin jmní, které by jemu na pípad smrti pipadlo, za mrtvého, ale v píjmní, které ml v dob uprchnutí, nezahajuje se ddická posloupnost, nýbrž jmní to se sekvestruje politickým úadem
in
a teprve po fysické smrti projednává se pozstalost (§ 208, voj.
ht.
a
zák.)^^)
tr.
§ 2.
—
Jmní
II.
1.
pozstalostní.
Cena jmní.
Ddické právo jest právo majetkové, jest proto teba, aby njaký majetkový podklad pro toto právo; musí poz-
tu byl
njaké jmní,*) aby posloupnost
stati
skládá se
Tak
')
nach den
již
Zdller,
oesterr.
—
byla
Jmní
zahájena.
aktiv a passiv. Zda-li passiva pevyšují aktiva, jest
z
Zt.
f.
ost.
Gesetzen einen
Dle staršího
Rechtsgel.
1826
búrgerlichen
patentu o vysthování
II.,
Tod?
str.
161:
Gibt es
Odpov
je
zá-
dne 10. srpna 1784 (Rothova sb. I., str. 272) § 27 bylo jmní vysthovalcovo konfiskováno, zanechal-li zde však dti, považovalo se jmní za pipadlé jim. Hútíner, Ausfúhrl. Entwicklung der Lehre von der gesetzl. Erbfolge, 1819, str. 70, tvrdil, je ten, jenž byl odsouzen k smrti in contumaeia, má býti považován za obansky mrtvého a to ode dne, kdy rozsudek symbolicky byl vykonán (§ 498. I. dílu trest. zák. z r. 1803); proti nmu právem Nipýel, c, str. 15, Winmarier, III., str. 2, Unger, § 3, p. 1., Pfaff-Hofmann, porná.
ze
1.
str.
11, p. 4. *°)
1832
.
Stejné ustanovení platilo dle §§ 11 a 14 pat. ze dne 24. bezna sb. z. s. o tch, kteí nedovolen se vysthovali, což však
2557
bylo zrušeno i.
.
142
.
z.
—
4.,
odst.
3.
zákl.
zák.
státn.
Dle nkterých starších práv
ze dne 21. prosince 1867
nmeckých
{Stobbe, V., str. 9)
pípadech zahajovala se pozstalost za živobytí vlastníkova (successio anticipata), na p. po malomocných slepých, šílených v moderních právech se tyto pípady již nevyskytují. ') K tomu je.st ovšem teba, aby zíistavitel byl »spsobilý« míti jmní. Náležitost tuto zvlášt vytýkati (jak iní CJfiger § 3, Ariders, str. 4. Slrohal, § 3, srv. Pfaff- Hofmanu, str. 11, p. 5., 6.), jest proto zbyteno, že jest sama sebou obsažena v požadavku, aby jmní tu zbylo; v rakouském právu jest to zbyteno tím více, že nezná vbec o.sob nespsoi
v jiných
;
i
47
lhostejno;^)
avšak
rovnž
moment
je
tento
zásadn
mže
projednávání pozstalosti
vbec
Nejsou-li tu totiž
vbec
(§
72
pat. z
r.
a
lhostejno, jakou cenu mají aktiva,
býti
významný pro soudní postup pi
tím indirektn pro právo materiální.^}
žádná aktiva, neprojednává se pozstalost
1854) a jsou-li aktiva tak nepatrná, že jen'
nejnutnjší dluhy pozstalostní
mohou
býti zaplaceny,
penechá
(ani eholník, jenž jmní své ped vstoupením do ádu »nespsobilý mítijmní«, \í\í P/aff-Hofmaji?i. c. tvrdí, nýbrž on jmní jen fakticky nemá a proto žádná posloupnost se tu nezahajuje). Na druhé stran pouhá spsobilost míti jmní, bez skuteného zanechání, Vytýkání oné náležitosti vzato je z ímského práva (srv. na p. nestaí. Arndts, § 469, Heyrovský, § 263), kdež jednak byly osoby nespsobiié mít jmní {U7iger, c. cituje v pozn. <:: 3 § 1 de verb. sign. 50, 16 a Ulpiani fragm. XX., 10, první místo jedná o tom, qui apud hostes decessit, a praví se o nm, že hereditas ejus dici non potest, quia servus decessit, druhé místo praví, že filiusfamilies testamentm facere non potest, quoniam nihil suum habet), jednak panoval v ímském právu zvláštní »idealismus« ddického práva {Bruns v Holtzendorffov encykl 1882 I., str. 512, Gntchoi, 50 pr. D. de her. pet. 5, 3 Hec. I., str. 12, srv. Papinianv výrok reditas etiam sine uilo corpore juris intellectum habet\ I pro moderní právo tvrdí však motivy nm. ob. zák. str. 3: Keines der in Deutschland geltenden Rechte erfordert, dass der Erblasser Vermogen hábe oder hinterlasse. — Pozstalost ovšem tíží vždy náklady pohební (§ 549 ob. zák.), avšak závazek ten není »pozustalým« závazkem, on samotný nemže tvoiti pozstalost (jinak, zdá se, Strohal § 3, p. 4. dle § 1968 nm. ob. z., srv. Pfaff- Hofmanu k § 549), náklady ty vyskytovaly by se i u osoby nespsobiié míti jmní. — Bylo-li právním jednáním njaké právo ureno pro »ddice« jisté osoby, a tato osoba nezanechavši jmní, nemla by ddic, bylo by otázkou výkladu onoho právního jednání, má-li právo ono pipadnouti tm osobám, které by ddici byly, kdyby osoba ta byla za-
bílých míti
jmní
rozdal, není
1.
—
1.
1.
1.
I.
:
nechala jmní, totéž platí v pípadech §§ 72, 73 pat. -) Srv. rozh. ze dne 14. ledna JS63 . 8343 (Gl.-U. 1639, G.-Z. 1863,
.
119 D. de verb. sign. 50, 16 (Pomponius): Heredi1. dubio continet etiam damnosam hereditatem.
46); § 43 pat.; srv.
tatis appellatio sine
v jiných právech jsou zvláštní ustanovení pro nepatrné pozDle curyšského zákona ob. z. r. 1855, § 1993 platí domnnka, že ddic pozstalost odmítá, jde-li o pozstalost kridatáe, almužníka, žebráka, tuláka neb nezbude-li žádné jmní (keine Hábe). Návrh švýc. zák. z r. 1900 má nyní v § 583, odst. 2. podobné ustanovení, že odmítnutí se presumuje, je-li insolvence v dob úmrtí úedn zjištna; k tomu do')
I
stalosti.
dávají motivy dají
oekávati,
str.
53 a 111,
srv.
že
svrchu úvod
vci zákonem V., p. 6.
sluší
upraviti
tak,
jak se
48
se pozstalost
vitelm
pat); v obou
(§§ 52, 73
jure crediti
tchto pípadech nedojde tedy k odevzdání, k
realisaci
práva
ddického.'*)
Souástky pozstalosti.
2.
Pozstalost skládá se
pomr
majetkových právních
veškerých
z
zstavitelových,
pokud
a)
Pomry
je
ástí práva soukromého, zásadn patí
stanoveno,
není
že
zanikají
úmrtím, ^j
Právo majetkové
tedy do pozstalosti jen
veejného
práva
právní
veejné.
pomry
soukromé.
do pozstalosti patí jen
ty,
Z
které,
pomr majíce
majetkovou hodnotu, jsou zárove pedmtem soukromého obtak, že spojeny jsou s vlastnictvím nechodu právního,
bu
movitosti
aneb že výslovn jsou za
pedmty
obchodu sou-
kromého uznány. *) Sporno jest, zda li v takových pípadech, když (bezpodmínená) pihláška byla pece pijata, sluší ddici pozstalost odevzdati a uiniti jej takto zodpovdným za dluhy. Mám za to, že ano, musí si to sám piítati; jinak Nejmenovaný (/"/w/^j) v Grúnhutov as. XIV., str. 143. který tvrdí, že v pípadech §§ 72 a 73 pat. pihláška nemá býti pijata, když pak byla již pijata a pozdji se objevily skutenosti §§ 72 a 73 aneb
pozdji jmní pišlo na zmar, že
nemže
dojíti
k odevzdání.
^ Srv. Unget\ § 1. u pczn. l.a 2. Oznaují-li se právní pomry, jež nepatí do pozstalosti, asto jako nejvýš osobní (srv. Zeiller ad § 531, 1\ na osobu obmezené (§ 1448; Stubenratich, ad § 531), na osobní existenci vázané [Kraiiiz, § 480 u pozn.
pomry pomry
právní,
3.),
jest to
jež zanikají smrtí;
dobe volený výraz, pro dobe volený proto, jelikož
nedosti
nedosti
nejvýš osobní, na osobu obmezené atd. ani inter vivos by se netom nám tu naprosto nezáleží; jest tedy výraz ten
daly pevésti a na
zbyten
široký (srv. písloví: nihil probat, qui nimium probat). Srv. Der?i-
str. 299: Nicht zutreflFend ist der von der mittelalterlichen Jurisprudenz gelehrte Satz, dass alle diejenigen Rechte unvererblich seien, welche unter Lebenden unveráusserlich sind (quae non šunt transmissibilia
burg,
1.
c, III,
ad heredes, cessione rozh.
íš.
s.
fiedkupnim^.
nm.,
et vice versa\ doch werden nicht und Unverausserlichkeit zusammentreflfen, srv. též
non transeunt
selten Unvererblichkeit X.,
.
59, k §§ 312,
316,
Prus. LR.,
I.,
11
(o
právu
;
49
K
pozstalosti
sluší
tedy ítati
majetkové
movitosti
patronát, spojený
:
pokud jím ukládají
nictvím nemovitosti, potud,
povinnosti
;
^)
vlast-
s
se vlastníku ne-
lenství okresních
záložen
hospodáských, utvoených z bývalých kontribuenských sýpek a z penžních fond obilních,'^) jež spojeno jest s vlastnictvím jistých usedlostí;
radikované
živnosti
nosti prodejné.^) Ostatní živnosti
na
mohou
nemovitostech a
živ-
sice dle § 56, odst. 5.
. ze dne 15. bezna 1883, ís. 39 íš. zák.^ bez nového neb nové koncesse býti dále vedeny bhem ízení pozstalostního, patí tedy licence do (ležící) pozstalosti avšak ddic, chce-li živnost sám vésti, musí ji znovu ohlásiti neb novou koncessi si vymoci (§ 56, odst. 1),'') takže živnost v rukou ddice jest živností novou, ^*'j pes to, že po živn.
ohlášení
*)
k
Jeví se to zejména
bemenm
—
hodnotu.
mže
tom,
v
má
patronátním,
Pechod osobního
že
')
1864, *)
list
A
Dle
.
patronát
i
intestatní; více
Wahrmund v Oest. Staatslex., II., zákon ze dne 9. ervence 1863, . 45
28
z.
velkostatku negativní
hledí
se
majetkovou
patronátu ídí se dle práva kanonického,
pejíti posloupností testamentární
za jednu osobu,
r.
pi odhadu
tedy
str. z. z.,
ddic
platí jen
775.
a ze
dne
6.
srpna
z.
radikované jsou zapsány v knihách pozemkových na oddl., živnosti prodejné nejsou vázány na usedlosti. Oba tyto
Živnosti II.
druhy shrnují se pod názvem reální živnosti. O obou platí zásada vyslovená v dv. dekr. ze dne 26. ervna 1822 (sb. Krop. XXII., . 271), že pechází na nového nabyvatele jen držení (myslí se: quasi- vlastnictví), ne právo k vykonávání živnosti, takže nový nabyvatel, chce-li živnost vykonávati, musí splniti všechny náležitosti, kterých vbec k vykonávání Poet reálních živností jest obmezen. dle zákonných pedpis je teba. ervna 1778 (pro echy) bylo pevádní dne 13. ze dv. dekretem Již živností zapovzeno, veškerá pozdjší radikování, která se stala bez povolení zemské vlády, jsou neplatná. Dle živnost, ádu ze dne 20. prosince r. 1859, . 227 . z. (i. VII. úvod. pat.), nemohou nové reální živnosti vbec býti zakládány. Bližší: Mayrhofer, Handb. f. d. polit. Verwaltungsdienst, :
i
—
páté vyd., VI. sv. (1900),
1075, 1081, 1097, o lékárnách zvlášt
str.
III.
sv.
(1897), str. 98. *)
20.
V píin
lékáren
prosince 1859,
§-u 56 živn.
.
z
r.
.
227 .
platí z.,
dosud pedpisy §-u 59 živn. . ze dne podobné sice, ale nerovnající se úpln
1883.
i když živnost bez nového ohlášení neb bez nové koncesse dle § 56, odst. 4. živn. . vede se dále vdovou po as vdovství neb nezletilými ddici po as nezletilosti. Srv. rozh ze dne 12. ledna 1899,
'")
Totéž
platí,
4
50
pípad
firma
obchodní zstala
živnosti
tatáž
(i.
22 obch.
zák).^i)
Práva na sedadla dle smlouvy, která
a na místa
v kostelích
uzavena byla
cími koste] neb hbitov.
s
pohební^^) ídí se
veejnými organy,
spravují-
ddicm/^) patí náležejí ped obecné
propjena
Byla-li
i
do pozstalosti a spory o práva taková soudy ;^*) každý ddic však musí se podrobiti pravidlm, která
doasn
o používání
eených
míst
platí. ^^)
nazývaná ddinými, na p. ddiné lenství panské snmovny (§ 3 st. zákl. zák. ze dne 21. prosince 1867, . 141 . z), nepatí do pozstalosti a nepecházejí na ddice soukromoprávního, nástupnictví ídí se zvláštními pravidly. i*") ády a jiná vyznamenání ovšem rovnž nepecházejí na ddice, zda-li Politická práva,
vnjší znamení jich (ádové kíže, hvzdy, etzy, stuhy, medaille
.
249, Gl.-U. 759 n. ., sb.
vstn. min. sprav.
.
I.,
správa živnosti netrvá proti vdov, která živnost staré koncesse (jinak
však rozhodnutí ze dne
48, dle nhož vnucená vede dále na základ
19.
dubna
5389
1898,
Gl.-U. 124 n. .).
Dle koment. Pfaff- Hofmanu., str. 13, ad § 531, VI., patí k pozstabestehende Handelsgescháfte sammt der alten Firma (HGB., A. 22), Gewerbsgescháfte (Gew.-O. § 59); zajisté jest tomu tak v píin ležící poziistalosti, ale další osudy živnosti ídí se zvláštními pravidly. Literaturu viz u Mayrhofra, 1. c, u Krainze, § 480, pozn. 4. Kancelá advokátní nepatí do pozstalosti, vede ji dále ustanovený substitut, rozh. ze dne 27. bezna 1900, . 3570, Gl. U. 948 n. . '*) Randa, Eigent., § 3, pozn. 36., §9, str. 246; K?-ainz, §84, pozn. 7. a 8., § 170, pozn. 26. (ve vyd. 1905, pozn. 30 ) ; Mayrhofer, IV. (1898), *')
losti:
—
str.
134, p. '^)
1.
a 2.; srv. Forster-Eccius, § 264, p.
6.
Nestalo-li se tak, sluší zajisté míti za to,
a
7.;
—
Derjiburg,
že nepecházejí
str.
na
302.
d-
Dle rozh. Gl -U. 15.525 nepísluší »rodinná« hrobka ddicm, nýbrž »rodin€. Dle prus. LR., II., 11, §§ 681, 682, ddici sedadel kostelních mohou
dice.
pouze potomci.
býti
'^j
25. 1.
c.
V píin
ledna ;
v
1877,
pi.
.
míst
sedadel kostelních 14 (Hye.
lil.,
pohebních
viz
str.
viz rozh.
573) a rozh.
íšského soudu ze dne nejv. s. cit. u Randy,
rozhodnutí Gl.-U,
.
9063, 15.325.
Na p. zruší-li se hbitov, mohou oprávnní žádati jen vykázání místa na novém hbitov (viz prus. LR., II., 11, § 185); osoby, používající '°)
sedadla kostelní, musí se podrobiti disciplinární moci a pod. *°)
Pražák, Rak.
pr.
ústavní, 1902,
III.,
§ 193.
orgán
církevních
51
ddicm
atd.) zstávají
úadu njakému,
A
zejí
neb se
nepechá-
dle zásady, že stihati mají jen vinníka,
tresty,
zásadn na ddice
pece penžní pokuty
vinníkovy,
a všechny
na jmní, k nimž zstavitel právoplatn byl odsouzen,
tresty
ddice
na
pecházejí
ob.
548
(§
dubna 1859, . 52 . z.).^^) (§ 389 tr. .).
3.
ádové kancelái neb
mají
vrátiti
o tom rozhodují stanovy ádové.^'')
Totéž
na.
min.
a
zák.
dne
náhrad náklad
o
platí
ze
ízení trestního
h)
Pomry,
Pomry
pináležející právu rodinnému, nepatí do pozsta-
To
nýbrž zanikají smrtí.
losti,
mrech:
rodinné.
platí nejen
ist
o
osobních po-
pomru
manželském, o moci otcovské, porunické, opatrovnické, nýbrž zásadn o pomrech majetkových, zakládao
i
jících se ze
zákona v pomrech rodinných.^'')
") Nippel, IV., srv. §
90 pat.
z
r.
str.
P/aff-Hofmaini,
1;
kom,
II.,
str.
12 u
11;
p.
1854.
'^) Doba rozhodná pro pechod penžních pokut mže býti stanovena rzn. Dle prus. LR., I., 9, § 363, stailo, když »die Untersuchung schon so weit geschlossen worden, dass der rechthchen Festsetzung ferner nichts im Wege steht« (k tomu srv. Boniemann, VI., str. 14 a Gruchot, I., str. 30). Ob. zák. rak. v § 548 vyžadoval odsouzení (k tomu srv. Zeiller, kom., str. 407) a dv. dekr. ze dne 20. ervence 1820. . 1676 sb. z. s. (jako auth. interpr.), konen právoplatné odsouzení, stejn též pozdjší
v textu a § 30 nm. trest. zák. Pfaff-Hofmann, str. 46, cit. dvod pechodu v ist logické operaci, právoplatným odpromuje se publicistický nárok v soukromoprávní pohledávku.
min. naíz.
shledává
souzením
Proti ustanovení prus.
landrechtu
zemelému mohly
mítati,
že
by byl
užil (tak
a dv. dekr.
z
r.
Boniemann 1820
hájil
(a
tedy pro nynjší upravení)
lze na-
známy námitky, kterých teprve pozdji c). — Ješt po vydání ob. zák. Zeiller,
býti a
1.
Scari v
Zt.
f.
o.
R.-Gel.,
1830,
II.,
str.
247,
náhled, že pokuty dle obecného zákonníka trestního uložené zanikají smrtí, nebyly-li dosud zaplaceny, protože jest prý vcí trestního zákonníka stanoviti,
kdy
nyn.
tr.
trest pomíjí (§ 271, zák.). Proti
II.
d. tr. zák. z
r.
1803, jenž
tomu ovšem nyní výslovn
cit.
odpovídá §-u 527
min. na.
z
r.
1859.
—
—
Slobbe, § 285 263 zák. ze dne 25. íjna 1896, . 220 . z. p. 45 praví: Gegen die Vererblichkeit der erkannten Geldstrafen haben sich neuerdings zahlreiche Stimmen erhoben, vgl. Kohler, Patentrecht. § 597
Srv. dále
u.
§
die dort angefúhrte Literatur.
") Jiného mínní Hofmann v Griinh. asop., I., str. 546 (Der Unterhaltsanspruch des úberlebenden Ehegatten nach § 796), jenž v
píin
52
úmrtím mužovým; aby však pechod nebyl tak náhlý, stanoví § 1243 ob. z., že vdov ješt do šesti nedl po úmrtí mužov, a jeli thotná, do šesti nedl po porodu písluší obyejná výživa z pozstalosti.^") Úmrtím zavázaného zanikají též povinnosti vyživovati a zaopatiti manželské dti (§ 143),^^) dáti dcei vno Povinnost,
synovi
a
(§ 1220)
dle citovaných
nemanželské (§
171),
t.
j.
výbavu
Výjimené
povinnosti
pecházejí
ty
bez ohledu na
ascendenty,
povinnost
dít pechází na ddice
ist
zaniká
výživu,
1231);
(§
ustanovení na jiné
ddici.
to, jsou-li
manželce
poskytovati
vyživovati a zaopatiti
rodi
jako >jiný dluh*
majetkový.^^j
alimentaních povinností z §- 171, 792, 795, 796, 950, 951 vyvozuje zásadu opanou; podobn Htissarek (Die familienrechtliche Alimentation), tamtéž, XX., str. 530, zejm. str. 539, Beil. 5, srv. však též str. 689. Proti nim zejm. Schifner, Ges. Verm., str. 131. Némethy (Uber die Concurrenz der Alimentationsansprúche ehelicher und unehel. Kinder), G.-Z., 1896,
.
4,
a Stubciiraucli, § 531, pozn.
3.
Tento nárok jest skuteným pokraováním alimentaní povinnosti mužovy, není subsidiární, písluší i žtrn bohaté i proti pedlužené pozstalosti. Po této dob písluší vdov po pípad nárok dle § 796, kterýž již není pokraováním alimentaní poUstanovdovci a jest jen subsidiární. vinnosti mužovy, nebo písluší vení § 1243 jest kombinací nmeckého institutu »ticátéhoc (t. j. dne; ^'')
Kraiiiz, § 442, pozn. 2, 3.
—
i
Gerber, § 252, (1
1 § 11,
V
nm
1.
ob.
p.
2;
Stobbe,
§ 281,
str.
23) a
ímské pée o
nascitura
Unger, § 50, p. 15. hlediska lišena: 1. >ticátý«
6 D. de ventre in poss. mitt. 38, 9); srv. zák. a v
ob
návrhu švýc. jsou
pijat jest v obou tchto zákonodárských pracích (jinak bylo v návrhu
nm.,
viz motivy, V., str. 534,
nm. ob.
kdež vytýká se tomuto institutu
spletitost):
rodiny (dle § 619 švýc. návrhu všichni ddicové), kteí v domácnosti zstavitelov v dob jeho dle § 1969
úmrtí
ob.
mli z.
(§
ohledu na ^')
výživu,
z.
mají
všichni píslušníci
nárok na tuto ješt po ticet dní;
618 švýc. návrhu)
má matka
nm.
ddicem, bez nárok na výživu do porodu.
vdova zstavitelova ili nic, motivy nm. ob. zák. IV., str. 710: zumal
to, je-li to
Srv.
dle § 1963
2.
nascitura, jenž jest
selbst regelmassig ein Pí^ichttheilsrecht gegeniiber
dem
dem
Berechtigten
Gewáhrung des Ersatz fur den Wegzur
Unterhaltes Verpfllichteten zusteht und dadurch ein fall des Unterhaltsanspruches gewáhrt wird. Singulární ustanovení o dtských nárocích alimentaních proti pozstalosti, resp. spoluddicm,
—
obsahují §§ 795 a 792. Z ím. práva srv. v. par. 25, 3, 1. 46 D. fam. ercisc. 10, 2.
") Ustanovení §-u 171 nemanželské vyloueny jsou
má z
býti
1.
5 §
17 D.
de agnosc.
konsekvence §-u 165, dle
et
al. lib.
nhož dti
práv rodiny a píbuzenstva (tedy vlastn
53
Právo odporovati platnosti manželství nepechází na ddice. Jdeli o
pekážku veejnou,
písluší po úmrtí jednoho neb obou
dne 27. ervna 1837, . 208 kdo chce o neplatnost manželství opírati soukromoprávní nároky. Zda-li jsou osoby takové zárove d-
manžel
dle dvorského dekretu ze
sb.
komukoli,
z.
s.
tedy nerozhoduje, osoby ty nastupují
dici,
Jde-li
pekážku práva soukromého,
o
vlastního
z
rozeznávati,
sluší
práva. byla-li
žaloba od zstavitele již podána ili nic nebyla-li od oprávnného podána, zaniká právo odprci v jeho osob; byla-li však ;
již
podána,
sluší
promnnou veejné.
neplatnost
relativní
v absolutní a rovnati
pokládati za
manželství
pípad
ten
pípadu pekážky
^^)
Právo žádati za rozvod neb za rozlouení
pechází rovnž na ddice
manželství ne-
a nelze tu initi rozdíl, zda bylo již
zahájeno ili
ízení za živobytí zstavitelova
nic,
nebo
právo-
dtem nepíznivého), mže však býti na ujmu manželským, které, jako ddicové, jsou pak povinny vyživovati s\é mezi sebou navzájem takové povinnosti nemají. nemanželské sourozence, -') Tak zejména Rittner, Ósterr. Eherecht 1876, str. 275, Anders, z
ustanovení nemanželským
dtem
a
Familienrecht,
1887,
str.
Till
54,
Winiwarter. 1838, oprávnného zaniká na dobro, I, str. 174,
I., i
V., str. 114;
jinak Stubenrauch,
1902|
právo odprci úmrtím Stubenrauch žalobu podal;
276, dle kterých
str.
když
již
dvod
die Ehe bereits Auch wegen Verbrechen muss ámtlich untersucht werden und doch hebt der Tod des Ubertreters alle Unter-
neuvádí vbec, Winiwarter pak nedostatené
durch den Ted getrennt
(vvozu,
wenn
ist? ...
a
rozsudek má tu by mohlo býti uvedeno: že, pece až do nho platí domnnka platnosti (§ 99) a není vyloueno, že by žijící manžel neplatnost mezi ízením byl býval prominul; že rodinná práva jsou zásadn nepevoditelná; že možno tu že užiti analogie rozvodu a rozlouení v rak. právu zjevn zachovávané dle protokol {Ofjter, I., str. 123) stala se výslovn odchylka od pr;.va pruského (Pr. LR II., 1, §§ 42, 43, pipouštl totiž odporování se strany ddic, když manžel sám byl již odporoval aneb když tu bylo dít z man-
suchung auf
úinek
.
.
),
spíše
jen deklaratorní,
;
,
želství toho,
k tomu Forster-Eccius,
IV., str. 534).
— Nejasn o této otázce
bei der bedingten UnEhehindernissen des Privatrechts) steht den Erben kein Bestreitungsrecht zu. Ober eine, aber nur scheinbare Ausnahme s. Rittner, Lhigei Syst. II., str. 535 b. tvrdí, že právo odporovati manželství S. 275.
vyslovují se Pfajf-Hofmann,
lí.,
str.
754 u
p.
88:
giltigkeit (den
—
,
pro soukromou pekážku prost pechází na ddice, byia-li žaloba od otce neb manžela již podána (dle str. 152, p. 48 míní ^šak asi jen pokraování ve sporu)
;
náležitostí dv. dekr. z
r.
1837 tedy nevyžaduje.
54
má
výrok soudní
platný
(ex nunc)
tchto pípadech
v
ráz konstitutivní
rozloueno, ješt prohlašovati ex nunc za rozvedené neb obansky rozlou-
ené.
manželství,
a nelze
smrtí
jež
již
bylo
^^)
manželskému zrození dítte nepechází rovnž na ddice. Dle § 159 ob. zák. mají sice ddicové mužovi do jisté doby právo odporovati manželskému zrození dítte zstavitelova, avšak právo to písluší jim jen, kdyby se jim stala ujma na jejich právech, písluší jim tedy jako interessentm, ne jako ddicm. Kruh interessent je tu jinak vymezen než v dv. dekr. ze dne 27. ervna 1837, . 208 sb. z, s.^^) Právo
Od želství,
-*)
.
odporovati
ddicm
otázky, zda
písluší odporovati platnosti man-
manželskému zrození dítte, ze dne
Srv. rozh.
14
a žádati za rozvod
ledna 1880,
.
377
íGl.-U.
neb roz-
7806,
Jur. Bl.
února 1890, . 1014 (Gl.-U. 13.138, G.-Z. 1890, . 18). Jinak rozh. ze dne 9. íjna 1888, . 11287 (Gl.-U. 12384, Jur. Bl. 1888, . 51). Obsah tchto rozhodnutí uveden jest na konci pozn. 27. Též pro právo uherské tvrdí Keni, Die gesetzl. Erbf. in U. v Ght. . XXIV., str. 327, že ddicové nemají právo pivésti k platnosti dvod rozvodu ani pokraovati ve sporu (Dies wúrde dazu fúhren, dass dle Erben berechtigt wáreii. in Verháltnisse einzudringen, welche oft sehr heikler Nátur sind und geheim bleiben solien. Aus demselben Grunde genúgt es nicht, dass der verstorbene Theil den Scheidungsprocess bereits angestrengt hatte und zwar umsoweniger, »\veil bekanntlich oft trotzdem 1880,
8.)
a ze
dne
4.
—
eine Versohung erfolgt«).
Mimo
ujma na jejich právech, musí býti musí býti takovými osobami, které by byly ddici, kdyby tu onoho dítte nebylo, je tu tedy vymezení užší než. v onom dekrete (srv. též Till, VI., str. 12, pozn. 3. (služy dziedzicom niezaležnie od praw spadkodawcy, nie przechodzi zas na nich droga dziedzictwa) na druhé stran však nezdá se, že by práva, kterým hrozí ujma, musila býti ")
i
ddici, po
to,
že by se jim stala
pípad
;
nutn soukromá (privatrechtliche Anspriiche e. dv. dekretu), píslušenstvím k rodin nkdy bývají podmínna práva veejná (na p. lenství panské snmovny). Rozhodnutím ze dne 27. kvtna 1902, . 7072 (Gl.-U. 1914 n. . píl. vstn. min. sprav. 1903, . 562) uznáni za oprávnné i »dédicové* manžela, který zemel bez zanechání jmní, z dvodu, že jim písluší odporování z vlastního práva k hájení vlastních zájm a že by píšt i
;
až by šlo o ddictví
—
po jiných píbuzných, mohli
Rozhodnutím ze dne
1900,
.
37),
8.
kvtna
1900,
uznáni byli presumptivní
.
býti
díttem
6309 (Gl.-U. 994
zkráceni.
n. .,
Not.- Z.
ddicové zemelého legitimovaného
dítte za oprávnné žádati urení legitimace, pro vlastní majetkové zájmy.
55
louení manželství, sluší lišiti otázku, zda práva ta lze vykonati proti ddicm druhé strany ^'^j; od obou otázek pak processuální otázku, zda ddicové jsou povinni neb oprávnni pokraovati v takovém sporu, jenž od zstavitele již byl zahájen. -'')
c)
a)
Pomry
Práva a závazky,
cist majetkové.
pomr
plynoucí z
vcných
a
obli-
ganích zásadn pecházejí na ddice, le by ovšem zákonem ^^)
dekret
z
Jde-li o neplatnost
1837;
r.
jde-li
o
manželství pro pekážku veejnou, platí tu pekážku soukromou, mže oprávnný nastui
ddiciim druhého manžela (tak Stubenrauch, c). Rovnž dítte, jehož manželský pvod popírá, bude moci nastupovati; inkonvencienci, že passivní legitimace asto záležeti bude na výsledku sporu, odpomoci lze kuratelou. Jde li o rozvod neb rozlouení, je žaloba proti ddicm vylouena. povati
i
proti
*')
I.
této otázce viz Ott
—
Soust,
úvod ve studium nov. ízení soudn.
vc
takto: Vstoupení ddic ve spor zahájený lze pipustiti nanejvýše tehdy, když v jejich osobách vysky-
1897, již
O
i
ddicm
manžel proti
str.
I.
363.
Urovnal jsem
si
z r. 1837 neb § 159 ob. z. neb tato ustanokdy po úmrtí oprávnného lze ony rodinné pomry zkoumati Jde li o rozvod anebo o rozlouení, spor nemže býti dále provádn z dvod udaných svrchu v textu ped pozn. 24, a to dle mého mínní ani za píinou pedurujícího zjištní pro ízení pozstalostní neb pro spor ze smluv svatebních (jinak Ott, c); nebo dle §§ 759 f., 1264, 1266 jen faktum skuteného rozvedení neb rozlouení (ne již existence dvodu neb vina) má zákonný vliv na ddické právo a na smlouvy svatební. Zstává ovšem otázka útrat. V rozh. Gl.-U. 7806 cit. v pozn. 24, nebylo pipuštno pokraování pro útraty z dvod, že právo žádati za rozvod úmrtím jednoho z manžel dle § 1448 zaniká, že úední vyhledávání (dle § 107) je nyní bezpedmtné a že pro soukromoprávní nároky po smrti jednoho z manžel vbec pípustno jest jen v pípad neplattují se
podmínky
dv. dekr.
vení vytýkají mez,
1.
nosti
manželství dle dv. dekr. z
pokraováno k svatebních 1849,
.
s
r.
1837.
i.
Dle rozh.
získání praejudiciálního rozsudku v
odvoláním na
1595 sb.
z.
s.
§ 1448,
§ 107,
Gl. U. 13.138
píin
§ 1 dv. d.
(»nur die Eheleute<),
§ 111,
nebylo
zrušení smluv
ze dne 23. srpna dv. dek.
z
r.
183
7
a contrario. (Naproti tomu dle rozh. Gl.-U. 12,384 bylo v ízení pokraomíti interess na zjištní viny s ohledem váno z dvod, že strana
mže
na smlouvy svatební a že soudce, dokud tu není prohlášení obou stran nesmí ukonené již ízení sporné sistovati; srv. též Fachiui, Ger.-Z. 1905, str. 142j. Viz též svrchu pozn. 24. ke konci a dole § 8, pozn. 31.
—
:
56
neb vlí stran bylo stanoveno, že smrtí zanikají. O zaniknutí smrtí mluví se ve dvojím smyslu Jsou pípady, kdy zanikají jen právo a závazek, pokraovati v jistém trvalém pomru, jenž úmrtím oprávnného neb vzešly,
]iž
práva a závazky však, které
sice se peruší,
zavázaného i
po smrti dále
nho
z
pecházejí na ddice.
trvají a
V
ta-
kovém smyslu mluví se o zaniknutí osobních služebností (§ 529), právního postavení íiduciáe (§ 613) neb majitele íideikomisu (§ 631), o zaniknutí mandátu (§ 1022), spolenosti výdlkové
dchodu
(§ 1206), doživotního
námezdní
(§§ 955, 1285),
ásten
smlouvy
(§ 1162).
Naproti
tmto pípadm,
v nichž jen
další vznikání práv
a závazk smrtí se zamezuje, stojí pípady, kdy vzniklá již práva, jichž výkon píslušel jen zemelému osobn aneb jen proti zemelému osobn, smrtí zanikají. Sem patí právo koup zpá-
právo prodeje zptného (§ 1071), právo pedna bolestné (§ 1325), nebyl-li zstavitelem nárok kupní (§ 1074), již zažalován nebo požadován pipojením se k ízení trestnímu,^^) nárok na náhradu škody pro nedvodné odsouzení (zák. ze dne
tení
16.
(§
1070),
bezna 1892 . 64 .
z.).-^J
Právo autorské a právo patentní nejsou právy vázanými na osobu oprávnného a pecházejí na ddice (§ 15 zák. o právu aut. ze
ze
dne
26. prosince
11. ledna
dne
pi tom
") Rozh. ze dne 31.
p.
dne 10;
23.
íjna 1901,
kvtna
.
níku minist. sprav. 1901, ze
. 30 .
1897,
Velice sporná a
.
Manželu,
.
197
zák.
pat.
z.).
prakticky dležitá 1900,
.
^^)
jest otázka,
7021, Gl.-U. 1028 n.
14.050, Gl.-U. 1598 n.
dtem
§ 18
z..^^)
.,.
píl.
vst-
250 (argum.: nur »auf Ver!angen< §1325), rozh.
Pfaff-Hofmann, kom.
^')
.
1895,
a
str.
11, p.
rodim
7.;
srv.
písluší
.
;
C/nger, Syst.
Gruchot, dle
§ 2
I.,
cit.
11., str.
535,
23.
str.
zák.
po smrti
odsouzencov samostatný nárok na náhradu, pokud jim odsouzením ušla pokraovati v ízení zahávýživa; v tomto objemu mohou tyto osoby i
jeném od zemelého, jinak v ízení ováno. Srov. Randa, Náhr. šk. § § 238; Kraim, § 395, p. 4. '")
Jinak bylo dle
t;
žadovati
znplacení
z
ob.
1169
tentem ze dne 19. íjna 1846, ") Zejména pro otázku,
zahájeném nemže ddici býti pokra5 ad 7, str. 100; Storch, íz. tr. II,
i
.
992
zda-li
zák., sb.
z.
který však s.
zrušen
Srv. úvod.
1.,
byl
již
pa-
3.
vitelé pozstalostní mají právo po-
pojištné sumy.
Sestaveni judikatury
a
literatury
57
nárok na vyplacení sumy pojištné na pípad smrti (t. zv. pojištním na život) do pozstalosti. Za relevantní rnohou býti uznány jednak znní police, zda zní na zstavitele, majitele, dpatí-li
dice neb jinou osobu,^^) jednak okolnost, zda zstavíte!
své smrti právo zmniti urení osoby
oprávnné
ml
do
Znní
ili nic.
na zstavitele a znní na majitele
musí býti považováno za od zstavitele disponováno, v obou pípadech sluší považovati sumu pojištnou za souástku pozstalosti.^*) Znní na ddice a na osoby jiné, a podobn všeobecn a speciálnji oznaené, musí též považováno býti za stejné, výrazem » ddic* jen zdánliv vtší spojitost s pozstalostí je zjednána. ^^) Nemá-li v tchto pípadech zstavíte! do své stejné, nebylo-li vlastnictvím ^^) police
s
pipojením vlastního mínní podává zejména Neumann- Ettenreich,
rechtliche Fragen 1896,
Civil-
Krainz, § 480, pozn. 4 Ehrenzweig, Die sog. zweigliedrigen Vertráge 1895, str. 137, 157; Brecher, Die Intersrv.
;
\
der •Lebensversicherungssumme,
bezúglich
essenconflicte
52
str.
Ger.-Zt.
1902,
str. 303.
Znní považuje
**)
Neumann- Etíe7ireich,
za irrelevantní
") Srv. rozh. ze dne 26. listopadu 1902, a rozh. ze dne 14.
ervence
nevadí, rozh. Gl.-U.
9151, Gl.-U. 257 n.
Rozh.
\.
c,
str.
72.
. . Pouhé zastavení Gl.-U. 2117 n.
14.120.
.
Gl.-U.
íjna 1898,
26.
v
.
15.905,
13.446 = Now. sb. IV., . 318, rozhod, ze dne c, Stubenrauch, ad . 14.141, Gl.-U. 355 n. . Krainz, 531, p. 2. M. Fryc, Náleží pojistka majiteli svdící do pozstalosti? Právníku 1890, str. 277. Jinak rozh. nm. s. íš. 1., str. 378, cit uForsíer'*)
§
.
1898,
.
Eccia
II.,
str.
1.
;
441:
.
.
.
in allen
Fállen soli daraus, dass der Versicherungs-
nehmer sich selbst als den Empfánger des Versicherungsbetrages nicht im Auge gehabt haben kann, gefolgert werden miissen, dass der Vertra (To fúr die Erben »als Versicherte* (ne »als solche*) geschlossen sei jest ovšem extremní názor, dle kterého nikdy suma pojištná do pozstalosti nepatí, leda by snad výslovn pro pozstalost byla urena\ Proti tomuto rozhodnutí podotýká Forster-Eccius (v pozn. 11. /; Der Versichende hat dann den Vertrag zu Gunsten seiner eigenen vermogensrechtlichen Personlichkeit geschlossen, um seiner Vermogensmasse einen Vortheil zu zuwenden, den er durch lángere Wirksamkeit selbst zu erreichen durch c, praví, že pozstalost obdrží v takovém den Tod verhindet wird. Fryc, pípad sumu tu ze smlouvy (nepejde ddickým právem), tak asi jako by ;
.
.
.
:
1.
ji
byl zstavitel své pozstalosti odkázal.
") Rozh.
ze dne
Neumann- Ettenreich, die
1.
kvtna
9.
c,
Abhandlungsbehórde
1900,
str. 61,
ist,
p.
.
4.:
6571, Gl.-U. n. . 998. Srov. Der Umstand, dass es gerade
durch deren Declaration die Person des Be-
.
58
naznaené, a již stalo se toto jeho obmezení na základ smlouvy s pojišovnou neb na základ smlouvy s osobou oprávnnou, nepatí pojištná suma do pozstalosti, protože v tomto pípad tetí osoba jednáním mezi živými (smlouvou obyejnou neb smlouvou ve prospch osoby tetí) nabyla právo na sumu pojištnou. Má-li však zstavitel volnost mniti oznaení osoby oprávnné až do své smrti, že vbec jinou osobu neoznail, neb oznail ji posledním poísmrti volnost odvolání osoby
bu
zením,
vc
tu
zdá se býti
pochybná
proto,
svj prospch mohl
ve
který tedy
nakládati,
do
že police až
úmrtí zstavitelova tvoila v jeho rukou cenný objekt, jímž
pes
voln
»jeho«
byl
^^)
a jako takový
patí do pozstalosti,
pípad máme
co initi se smlouvou ve prospch tetího, jenž
avšak
ovšem teprve momentem úmrtí definitivn
to
i
v tomto
uren. ^')
jest
Proto
gúnstigten fixiert wird, kann zwar den Schein aber auch nur den Schein
erwecken,
dass auch
materiellrechtlich
derartige
Polizzen
im
engeren
Zusammenhange mit dem Nachlasse stehen, als andere Wie wenn die a Bestimmung des Begúnstigten in anderer Weise erfoigen wúrde z. B. der Gewinner des náchsten Derbyrennens nach dem Tode des Versicherten. oder die seinerzeitigen Erben eines noch lebenden Verwandten des Ver.
.
.
:
.
Forster-Eícius, str. 441: (der Erbe) erlangt dann das Recht Versicherungsvertrag dennoch als ein ihm schon auf Grund des Vertrages zustehendes Recht, es fállt ihm nicht erst als Theil der Erb schaft zu, den er auch als Vorbehaltserbe zur Zahlung der Nachlass-
sicherten
aus
.
.
.
dem
schulden verwenden músste. pozn.
'®)
a
Das Reichsgericht geht noch weiter
(viz
34.).
ást
Na tento moment klade
hlavní váhu
Neu?na7i7i'Etteiireich,
rozh. nejv. soudu, tamtéž sestavených. X.-E. tvrdí též (na
].
c.
str. 75),
dem Versicherten gegenúber muss von einem Erwerb von Todesvegen gesprochen werden. Moment disponibility zstavitelem akcentují dále Hofmann, Lebensversicherungspolizzen, Jur. Bl. 1882, . 35 Ehrenzweig, 1. c, Onciul, Der Versicherungsvertrag, str. 22, 130 (dle N.-E) že:
;
:
S'V.
i
Krainz, '")
1.
To však dne
Srv. rozh. ze
.
Do
11.
c.
naprosto nerozhoduje o píslušenství 12.
listopadu 1902,
pozíistalosti
nesluší
.
do pozstalosti.
11.734 Gl.-U. 2095, Jur. Bl. 1903,
pojistku ítati ani tehdy,
když zstavitel
prospch urité osoby ve svém posledním poízení rozhodl (jinak rozh. Gl.U., . 12.742 — Now. sb. IV., . 136: Der Versicherer vermachte die Šumme Er gab damit zu erkennen, dass die Šumme in seinen o ní ve
,
.
.
Nachlass einzubeziehen
sei).
Poslední poízení je tu jen nahodilá forma,
formální plus, které nevadí; srv.
nm. ob.
zák.,
§332: Hat sich der Ver-
59
i
tchto pípadech
V
zstalosti.
V
citov-rhetorickými,
sumu do
nesluší vztahovati pojištnou
této otázce
celé
bojuje se
ovšem
též
po-
argumenty
které skrývají hlubší jádro odporujících
zájm. S jedné strany poukazuje
si
vylouením pojistky z pozstalosti lze docíliti toho, aby pojištný osobám mu nejdražším, o které právn neb moráln povinen je peovati,
existenci; s druhé strany prohlašuje se to za nesty-
zajistil
datou kivdu, když pojištný z
penz vitel,
dlá dluhy
ml
ženými aneb penzi, kterých fond
se na to, že jen
jenž jim jest nepístupný.
Závazek rukojemský
pechází
sice
však obmezen kratší dobou promlecí pravidla platí též
dar odvolaný
(§
penzi takto vydlu-
a
k splácení dluh, vytvoí
užiti
(§
na ddice,
1367 ob.
jest
z.).^^j
potom
Zvláštní
pro právo odvolání daru a povinnost vydati
949
a contr.
toho ostatní ustanovení o odvo-
lání). ^9)
sprechensempfánger die Befugnis vorbehalten, ohne Zustimmung des Versprechenden an die Stelle des in dem Vertrage bezeichneten Dritten einen Anderen zu setzen, so kann dies im Zweifel auch >in« einer (ne: durch) Verfúgung von Tcdeswegen geschehen; k ternu Strolial, c, str. 70: »Offenbari vermeidet das Gesetz hier die Ausdrucksweise !>durch Verfúgung von Todeswegen< gerade deswegen, weil diese den Schluss nahegelegt hátte (jako v rozh. svrchu cit. skuten se stalo), dass es sich um eine Verfúgung uber einen zura Nachlass gehórenden Gegenstand handle. Srv. i § 496, odst. 4., § 580, odst. 2. a 3. švýc. návrhu a k tomu mot. II Podobné otázky jako v píin sumy pojištné na život str. 68 a 113, vyškytají se i v píin vydání vna, bylo-ii umluveno pro dti, ddice (rozh. ze dne 1. bezna 1898, . 2985, Gl.-U. 46 n. .), anebo bylo-li vrácení muži prominuto (rozh. ze dne 25. ledna 1899, . 757, Gl.-U. 485 n. .). 1.
,
—
'*) Die švýc. návrhu § 603 jsou závazky rukojemské, jež pešly na ddice, obmezeny jiným spsobem, mohou totiž i na ddicích, kteí se pihlásili bezpodmínen, žádány býti jen, pokud aktiva pozstalosti pevyšují ostatní passiva. Mot. II., str. 123 k tomu podotýkají: Weder im Rechtsbeu'usstsein des Volkes noch in der Gesetzgebung ist die alte Auf-
fassung ganz verschwunden,
dass die Búrgschaftsschulden eigentlich an
der Person des Búrgen haften und mit dessen
závazk rukojemských
Tod
untergehen.
.
O
zvláštním
—
Dle angl. práva nepechází závazek solidárního dlužníka smluvního (joint contractor) po smrti jeho na ddice, nýbrž jen na ostatní solidární dlužníky {Holland, postavení
Jurisprudence,
and
9.
vyd. 1900,
srv.
str. 295),
i
rozh. Gl.-U.
nezavázal-li se též
several). '')
Srv.
nm. ob.
13.389.
zák. § 530, odst.
2.,
§
532
i.
f.
neoddlen
(joint
60
Do
pozstalosti jako passiva patí též: darování na
když dle § 956, vty
smrti,
2.
pípad
považuje se za závaznou smlouvu
*°)
obvnní
slíbeného dle § 1230 na pípad smrti.*') tchto pípadech mají tedy postavení vitel polegazstalostních a pedcházejí nepominutelným ddicm '*^)
a závazek z
Oprávnní
v
i
tám. ásti skutkoji) Nejen vyvinutá již práva a závazky, ale vých podstat, z nichž práva neb závazky se vyvinouti teprve mohou a faktické stavy majetkov relevantní patí k majetkovým i
pomrm
zemelého
výslovn stanoveno,
zásadn
a proto
do pozstalosti,
není-li
celé majetkoprávní
posta-
i
že smrtí zanikají.
Protože pozstalost kontinuuje
závazk, mohou po smrti zstavitelov se veškeré nehotové pomry právní Pohledávky dosud nesplatné neb na podmínce zádoplniti. *^) vislé dospívají, jakoby aktivní neb passivní subjekt jich nebyl zstavitelovo
vení
zárodky
všemi
se
práv
i
i
zemel.
Pozstalost pejímá
^'^)
pi ustanovení zízence
zstavitel
pivodn
jenž
stav,
byl tím, že
výbru;
dopustil se viny ve
spsobil-li zízenec ten po smrti zstavitelov škodu, doplní se
tím skutková podstata nároku
pejímá,
jinak
pozstalosti
patí
i
.
Rozh. Gl.-U.
*")
pípad
šlo o
právo
pijati
závazné skutenosti.
9388, 11.952, 13.243
= Now. sb.
Rozh. Gl -U.
.
Do
(v
(Zt.
f.
tomto
Uber
oesterr.
378).
str.
I.,
269
IV.,
Srov. též Zlobitzky,
im Conflicte mit dem Erbrechte
Rechtsgelehrsamkeit 1843,
*^)
neb odmítnouti pozstalost
darování renty na pípad smrti).
Vermogensschenkungen "')
na náhradu škody, pozstalost
eeno, eventuáln
2104.
*'^)
Tito mají ovšem proti
•*)
Srv. Strohal, § \, str. 10:
obdarovanému po
pípad
právo dle § 951.
Die Unfertigkeit eines Rechtsverhált-
nicht aus; Rbbins, Devolution, možné, nahodilé závazky. **) Jinak v starém právu ímskému, § 13 i. f. Inst. de inutiiibus stipulationibus 3, 20; 11 C. h. t. scrupulosa veterum inquisitio, utrum ur. C. ut actiones et ab heredibus et post mortem stipulatus sit contra heredes incipiant 4, 11: veteres non concedcbant nimia subschliesst
nisses
str.
dessen
Vererblichkeit
185: contingent debts
zz:
1.
:
.
.
.
:
1.
.
tilitas
.
.
*°)
str.
ze
279.
.
.
.
O
—
tomto pojmu srv. miij píspvek do Pocty Randovy, 19C4, Pozstalost pejímá i právní postavení zstavitelovo plynoucí
smnky úpln nevyplnné
{Denihiirg,
1.
c,
str.
300).
61
zstaviteli deferovanou (§ 809), právo pijati oíTertu však a zástáti v s'ovu dle § 862 dle výslovného ustanovení §918
vazek
zanikají
úmrtím jedné ze
obch.
le by
stran, *^)
uinna zemelým kupcem
oíTerta byla bývala
u provozování jeho živnosti (i. 297
z.).
Pozstalost pejímá
i
pomr
zstavitelv k
vcem mimo
obchod právní^'), k vcem cizím, a zakládá se v depositu, kommodatu, prekariu, nálezu neb pouhé bezdvodné detenci.^'*i *®) Jinak Prus. LR. I., 5, § 106: Wenn nach geschehenem Antrage und vor dera Ablaufe der vorstehend bestimmten Fristen der eine oder der andere Theil verstirbt, so wird durch diesen Tod in den Rechten und Pflichten vvegen der Annahine nichts geándert. Ktomu Forster-Eccius
IV.,
§
266 u pozn. 40 a L, § 77 u pozn. 38, 39
(kdež uvádí
se,
že dle
obecného práva tomu tak není a cituje se odvodnní Bekkerovo tohoto znní: Der Erbe succediert nur in das fertige Rechtsverháltnis, nicht in
Massnahmen des Erblassers, die Rechtsverháltnisse erst zu erzeugen bestimmt waren). I dle nm. ob. zák. §§ 130, 153 oíferta úmrtím nezaniká, motivy I., str. 176, k tomu podotýkají: dass Vertragsantráge regelmássig aus einem wirthschaftlichen Bedúrfnisse oder Geldinteresse hervorgehen und dass dieses Bediirfnis bzw. Interesse der Regel nach mit dem Vermógen bestehen bleibt. Till VI., str. 14, pozn. 6, prohlašuje pedpis § 918 ze wzgiedu na nieodwolalnošé oferty niekonsekwentnym. die
(es
*') Srv. Húttner, Ges. Erbf. 1819, str. 64 (dle Glúckových pandekt): gehoren) auch solche Sachen zu einer Erbschaft, die einzeln und an
sich betrachtet (a contr.
:
universitas juris)
nicht in
dem Commerze
sind,
auch rechtlich nicht vermacht werden konnten, z. B. verbotene Waaren, V píin ástí kíže a ostatk platí (Kreuzpartikeln Búcher u. dgl. und Reliquien) zvláštní dv. dekr. ze dne 23. íjna 1826, . 2234, dle nhož, kdyby ddictvím pejíti mly na nekatolíky, mají odevzdány býti konsistoi neb místnímu duchovnímu správci. (Podobné ustanovení obsahuje § 1188, X. dílu svodu zák. ruských v píin ikon.) *«j Srv. 19 pr. D. de her. pet. 5, 3: (Quae veniant in hereditatis petitionem) non tantum hereditaria corpora, sed et quae non šunt heredi-
—
1.
:
taria,
quorum tamen periculum ad heredem
pertinet, ut res pignori datae
commodatae, depositaeve, Unger, § 1, pozn. 1; Anaers, c, Pravil-li záp.-hal. zák. I!., § 321 (dle vzoru Grundriss, str. 2; Htiner, wird nicht dazu (zum Nachlass) prus LR., I., 9, § 353): Fremdes Gut gerechnet. ml na mysli pouze to, že ddic nenabývá vlastnictví cizích vcí; srv. Delbrúck, Die dingl. Klage d. d. R (cit. u Gruchota, Preuss. Erbr. I., str. 18): Erbschaft gibt kein Eigenthum an fremden Sachen, denn es wird gesagt, dass der Erbe fremde im Nachlass befindliche Sachen herausgeben solí und dass seine Gewere iiberail nur die ist, welche der defuncto,
vel
1.
.
.
.
62
I
pomr
zstavitelv k
vcem
patí do pozsta-
jím drženým
držba zstavitelova smrtí jeho nezaniká zrovna tak, jako
losti,
Erblasser hatte.
Ona vta
{Ffaf- ffofmamt,
škrtnuta
w
záp.-hal. zák. byla str.
12,
pozn.
12).
ostatn pi superrevisi právem Srv.
též
VI.,
Tíll,
15:
str.
žadne zmiany nie zachodza, wynika, že i wszelkie faktyczne stosunki, o ile na majetek wplywaja, pozostaja niezmienione *') Otázka, zda držba patí do pozstalosti, je sporná. Dle ímského
Stád, že
skíadzie majetku, o
.
práva do pozstalosti nepatila,
Cum
.
ile
si^ stáje spuscizna,
.
1.
23 pr. D. de acquir.
amitt. poss. 41, 2
v.
sumus, adita hereditate omnia quidem jura ad nos transeunt; possessio autem, nisi naturaliter comprehensa ad nos non pertinet, 1, § 15 D. si qui testam. lib. 47, 4 (Ulpian): Hereditati furtum non fieri, quia possessionem hereditas non habet. quae facti est et (lavolenus):
heredes
instituti
1.
Sed nec heredis est possessio, antequam possideat: quia hereditas id tantum transfundit, quod est hereditatis, non autem fuit possessio hereditatis. Srovná-ii se s tm'to citáty lex. 19, cit. v pozn. 45, objevuje v píin vcí zstavitelem pouze detise podivná diskrepance, že ddic novaných ml petitorní žalobu, ale possessorní ochrany v píin vcí držených zstavitelem neml a snad práv p''oto, že petitorní ochrana byla tak animi.
in
eum
i
pomcek {Jkermg, Grund des Besitzvyd str. 85, dle Arndise § 465, pozn. 2.). Názor ímský pro právo rakouské hájí Randa, Besitz § 15, uznávaje však prospšnost possessorní ochrany de lege ferenda, dále Uttger. Syst. II., § 74, pozn. 11 a Erbr. § 29. pozn. 17. Pro ochranu possessorní de lege lata však Pfajf-Hofmann, kom. str. 37, Sieinhchner, Das schweb. Erbr. 1893, I., str. 118 a násl., zejm. str. 131, pozn. 5, Till, str. 15, pozn. 9, Burckhard, III., str. 40, nejasn Krazjiz, §173, p. 22—24, srv. rozhodu ze dne 1. srpna 1876, . 9490 (sb. Gl.U. 6530, G.-Z. 1877, . 83) s odvodnním, že v § 1493 uznána jest Nachfolge im Besitze, pak rozh. Gl.-U., . 1565. Otázka ta byla sporná i dle pruského landrechtu, literaturu viz u Forstera-Eccia, III., 162, pozn. 56, srv. též IV., § 266, p. 30, F.-E. sám je pro ímský názor pes paoemii: Der Todte erbt den Lebendigen. Gruckoi, I., str. 49 praví, že ddic nabývá obsáhlá, nebylo nutno possessorních schutzes,
2.
i
,
dle této paroemie pouze
3—7
vlastnictví,
ne držení;
srv.
též
Stobbe,
§
281,
16—18. Dle práva francouzského ddic hned po smrti zstavitelov nabývá držení fsaisine légale, i. 724, C. civ. Marcadé, III., str. 33, Zackariae, § 609), ital. cod. civ. ustanovuje v i. 925 výslovn: p.
11
a § 282, p.
possesso dei beni del defunto passa di diritto nella persona deirerede, II possesso continua
senza bisogno di materiále apprensione, a v i. 693: di diritto nella
ob.
persona del successore a
zák. (§ 2052 a
rozhodnouti),
§ 857
V
návrhu
nm.
v sas. zák. § 2288), bylo výslovné ustanovení (motivy V., str. 530 neobsahují žádného materiálního
ímském odvodnní, nýbrž praví
ve smyslu
titolo universale.
podobn
jen to, že jest teba spornou tu otázku výslovn hotového ob. zák. však zní: Der Besitz geht auf
63
nezaniká,
když zstavitel
jest
bilým, držby nabýti (§ 352 relativním
pomrm
jest
i.
nepítomen neb stal se nespsoŽe držba patící k majetkov
f.).
ástí
pozstalosti,
plyne
z toho,
nebyla zvlášt vylouena, znní § 547 (besessen) samo o by ovšem nerozhodovalo. ^'^j Vydržení zstavitelem poaté tedy býti pozstalostí neb v
tom
nic zvláštního,
den Erben uber
(k
tomu
ddicem dokoneno
(§
že
sob
mže
1493) a není
^"j
materialie:
Mugdan,
V., str. 422, Protok., str. 7722
návrhu švýc. zák. § 577, odst. 2. pechází vlastnictví i držba ipso jure (ohne weiteres) na ddice. De lege ferenda o prospšnosti possessorní ochrany není pochyby. Viz o celé otázce zevrubné výa Sírohal, § 63). Dle
klady Randovy, Besitz, 4. vyd., 1895, str. 476 a násl. ^°) V ímském právu pes zásadu, že sukcesse universální neobepíná držbu, pipouštlo se dokonení vydržení nejenom ddicem samým {Heyrovský, str. 395, Unger, Syst. II., § 74, p. 11, Krainz, § 173, p. 25), 40 D. de usurp. 41, 3: Coeptara pijetím se strany ddice, i ped usucapionem a defuncto posse et ante aditam hereditatem impleri, constitutum est, to zavedeno bylo, jak praví 1. 44, § 3 eod.: jure singulari. Unger, § 7, p. 16 k tomu podotýká: Im Interesse des Erbvermogens und der Erbschaftsgláubiger wird diese singuláre Bestimmung (Ersitzung ohne allen Besitz) doch wohl auch nach oesterr. Recht gelten. Pijme-li se ovšem názor v textu vyslovený, nelze shledati v tom nic singulárního. Že ímské právo v této materii nebylo konsekventní, o tom viz Arndts, Pfaff-Hofmann,
nýbrž
Steinlechner,
1.
1.
c.
ODDLENI DRUHÉ:
URENÍ OSOBY DDICOVY. ZÁKONEM TESTAMENTEM
SMLOUVOU DDICKOU.
Zákonná posloupnost.
I.
Úvahy všeobecné.
§ 3.
Pomr
1.
nkdo
Zeme!-li
urené zákonem.
k posloupnosti
zanechav jmní, jest ddická posloupnost
V
zahájena a nastává otázka, kdo jest povolán za ddice.
rakouském panuje princip dice
testator
;\)
mže
uriti
zstaviíelovy ve
volnosti
ddice
právu
volb d-
bu jednostranným
projevem
(testamentem) anebo smlouvou (smlouvou ddickou), pokud
uruje
neuril,
jej
Zákon, testament, dice, nazývají se
ímského
a
jej
sám zákon, nastává posloupnost zákonná. smlouva ddická v této své funkci uriti d-
dvody delaními. tento název vzat je z práva ímskému nazírání (principu adinímu), ^) I
odpovídá
ddictví se ddici deferuje, nabízí;^) principu nabývání ipso jure naproti
tomu odpovídá výraz: nápad,
Zákonná posloupnost samorostlý, spoívající na
mentární vati
jest jen její
zákonnou
posloupnost úvod
historicky starší,
')
Viz svrchu
Viz svrchu úvod V.
primární,
zjev
pirozeném svazku rodinném
nápodobení. Zvráceno
^)
na
vli
jest proto,
zstavitelovu
;
testa-
redukotím
a
na
III.
L. 151 D. de verb. signif. 50, 16: »DeIatat hereditas quis »possit« adeundo consequi (=: jen možnost).
")
quam
jest
Anfall."^)
intelligitur,
práva mstská z r. 1579 F. V.: Nápad jest a slov na místo jiného jako njaké »nastoupení neb vkroení-<. \ takové vkroování nemže nežli tehdáž toliko býti, kdyžby nkdo z tohoto svtu bez kšaftu sešel. *)
eská
5*
68
zákonodárce navrhl
posloupnost testamentární, tvrzením, že
všeobecný
nebo nco pirozeného
testament,
tu
prohlašuje
se
neho
umlého.^) Zákonná posloupnost vlí zstavitelovou, pokud tento považován jest za lovka obyejného, >ádného* (ne mimoádného), který chce to, co všeobecn (= zákonem) má se za pimené. Zákonná posloupnost spoívá práv na této všeobecné vli, v níž individuální vle zstavitelova je nanejvýše una ex multis. Ze zákonná posloupnost nespoívá na individuální vli takto za napodobeninu
jest jen
potud
v souhlasu
zstavitelov, vychází
vli
nemže
již z
s
toho, že nastává
i
po osobách, o jichž
ei, po novorozených dtech, po osobách
býti
blbých. Nesluší tedy íci: když zstavitel nezanechal testament,
chtl jmní své zanechati rodin, nýbrž: když zstavitel nezanechal testament, chce lidská spolenost, že jmní má pipadnouti rodin. Pro legislativní upravení zákonné posloupnosti bude ovšem presumptivní vle prmrného zstavitele jeden z moment, k nimž sluší hledti.^) *)
Srv.
succession selbst fúr
Unger ist
§
4,
pozn.
1. (a
§ 30, pozn. 2.):
nichts weiter als ein Testament,
den Verstorbenen macht.c
stammende Auffassung
Feuerbach. »Jede Intestatwelches der Gesetzgeber
Diese aus
lásst sich nicht billigen,
dem
álteren Naturrecht
tamtéž další starší literatura.
Die Intestaterbfolge wird aus dem Zeiller, Nat. Privatrecht § 140 i. f. vermutheten Willen des Erblassers, die Erbschaft seinen náchsten Angeauch horigen zu verschaíTen, gefolgert, srv. i koment. ad § 731, 1 die gesetzliche Erbfolge dem das ganze Erbrecht beherrschenden Grundsatze, dass der Wille des Erblassers befolgt werden soli, untergeordnet .; tak také ješt Glasson I., str. 458: ia succession ab intestato ne doit étre, en effet, qu'un testament présumé, str. 490 qu'un testament tacite. Srv. proti tomu již (u Zeillera, Nat. Priv. § 142, pozn. *")) Sclilettioein, Rechte nimmt eine natúrliche Erbfolge der Familie aus dem der Menschheit Miteigenthume an a Greneck (Theatrum jurisdictionis austriacae 1752, str. 199, ve Pfaflf-Hofmannových exk., str. 6) Was den vermuthlichen Willen anbelangt, so wáre wider denselben vieles zu erinnern nicht zu láugnen, das Erbfolgerecht absonderlich jenes ab intestato sei ehender auf der Welt gebriiuchlich gewesen, als der Name eines Fúrsten gehóret oder búrgeriiche Gesetze verfasset worden; srv. dále Nippel V., str. 5, PfuýHofmaun, Kom., str. 4 a 677, Krainz u pozn. 3., 4., Fórster- Eccius § 243, pozn. 41., Miaskowski I., str. 264. *) Že zákonná posloupnost nastává tehdy, když zstavitel sice opanou svou vli projevil, ale ne v pedepsané form, jest sice rovnž pravda {Pfaff- Hofmanu, str. 679 u pozn. 11.. kteí pipojují k tomu: Damit :
:
.
.
.
.
:
.
.
.
.
.
.
:
.
i
.
.
.
69
Zákonná posloupnost má obor psobnosti urený generáln, má expansivitu spojenou s každým generálním urením,
ona
ona nastupuje všude, kam speciální povolání testamentem neb smlouvou nesahá,^) že zstavitel vbec platn nepoídil, neb poídil jen ásten, aneb že ddicové jím povolaní ddictví pijati nemohou neb nechtjí. Posloupnost zákonná vypluje tedy všechny mezery, zstavitelem ponechané aneb bezúinností jeho poízení spsobené^) a neplatí tedy v právu rakouském
bu
ist
die gánzliche Unhaltbarkeit jener Theorie
Willen des Erblassers jiné
dvody
pro
—
—
že nerozhoduje individuální
to,
t.
j.
pod
erwiesen), ale spadá to
vle
vom vermuthlichen jiné hledisko.
Ješt
zstavitelova udává
Krainz § 483, pozn. 4. Ostatn Zeiller na jiném míst, než na dosud citovaných, totiž ve svých principiích ob. zák. (Pratobeverovy Materialie II., str. 179) praví, že zákonná posloupnost spoívá na vli presumované z d-
vod
psychologických »a morálních*, tímto dodatkem pibližuje se znan k stanovisku v textu hájenému, neb morální dvody jsou práv dvody uznávané od veškerosti. Dernburg, Preuss. Privatrecht 1896, III., str. 292, praví výslovn Die dispositive Norm hat ihren Bestimmungsgrund wie die zwingende in der Staatsraison, also in der Erwágung dessen, was fúr das Aligemeine wie die Einzelnen durchschnittlich das Zutrágliche und Wúnschenswerthe ist, a str. 536: Wie sich die letztvilligf: Verfiigung auf den besonderen Willen des Erblassers grndet, so beruht die gesetzliche Erbfolge auf dem allgemeinen Willen, welcher die wichtigeren naturlichen und sociálen Beziehungen, in denen das Individuum steht, zu Grunde legt und die.selben hiemit zugleich befestigt und ehrt. :
Generáln uren jest na p. též obsah práva vlastnického, sahá pokud není speciálního obmezení, speciáln uren jest obsah služebností, práva zástavního, sahá jen potud, pokud speciáln jest udán; ')
potud,
nebo elasticita práva vlstnického. Tutéž myšlenku vlastn vyjaduje Zeiller, kom., str. 715 a Nippcl, V., str. 2 tím, že praví: Fúr die gesetzlichen Erben streitet die Vermuthung; Dernburg, c, str. 536: Die gesetzliche Erbfolge ist nach deutscher und moderner Auffasung die Regel, wenn es auch dem Erblasser freisteht, sie durch seine Verfiigungen zu ándern, sei es gans oder theiiweise, a str. 292: ... es ist etwas Anderes, dem Willen des Einz.lnen die Krafc zuzugestehen, die allgemeine Norm im gegeben^n Falle zu durchbrechen, als die allgemeine Norm auf den Einzelnwillen zurúck zu fiihren. Na stanovisku, že zákonná posloupnost je pravidlem, stojí též ruský návrh, § 11: HacjiiaoBaHie no saKOHy HacTynaexx, „HacKO.iBÍKO oho hc z
toho pochází
Srv
t.
zv.
Randa, Vlastn.
§
expansivnost
1.
—
i
1.
ycTpaHeHo saBimaHÍeMX." *)
Ze
ty pípad zákonné
posloupnosti, jmenovaných v § 727,
tetí (nezanechání nepominutelným
ddicm) sem
nepatí, protože
pípad ddic
70
ímské
Nemo
pravidlo:
pro parte testatus pro parte intestatus
decedere potest (§§ 534, 728, v. 2.)^). Z dvod, že zákonná posloupnost jest historicky primární a že obor
psobnosti uren
její'
jest
generáln, kladu
ve vý-
ji
kladu naped. ^^) nepominutelný nemá postaveni ddice, nýbrž vitele, pípady pak, kdy postavení ono má (§§ 777, 778), lze subsui-T.ovati již pod pípad první neb druhý (úpln neb ásten neplatné poízení). Srv, Zeillerv, kom., str. 716 a mínní v tom smru Zeillerem již v poradách projevené. Zeiller byl však pehlasován a pípad ten ponechán {Ofner, I. str. 446 k II., § 529 záp.hal. zák.).
ímského práva dostane ddic teba
Dle
^)
jen z ásti testamentem
povolaný, celou pozstalost, § 5 Inst. de her. inst. 2, 14: Si unum tantum quis ex semisse (verbi gratia) heredem scripserit, totus as in semisse erit.
Neque enim idem ex parte nisi
miles
sit
patitur
.
.
eundem
.,
1.
D.
7
testatus et
de
reg.
div.
in paganis, et testato et
ex parte intestatus decere potest, ant. 46, 17: Tus nostrum non j. intestato decessisse, earum rerum
pugna est, testatus et intestatus. Dle ímských názor principem universální sukcesse, který i v píin delaních byl proveden a s vyšším hodnocením testamentární posloupnosti.
naturaliter inter se
souviselo to
dvod
s
et Tétendue de la rgle: Nemo Nouv. revue hist. de droit fr. et étr. 1886 X., str. 449; Hofmaiin, Kritische Studien im róm. R., Wien 1885, str. 125; Uuger § 4, pozn. 2; Zeiller, ad § 534; Heyrjvský, str. 1028; Briins v Holtzend. encykl., str. 511,
Viz zejména Carpeníier: Essai sur Torigine etc
,
37 Gans, Das Erbrecht in weltgeschichtl. Entwickelung Mommsoi, Entwurf, str. 14-*. Regále ímská v Cechách díve byla zachovávána {Jordán, System des brg. R. im K. B. 1795 I., str. 71), zrušena i/šak byla již dvorním dekretem ze dne 12. ervna 1789, . 1019 sb. z s. {Zeiller, ad § 534, str. 386 p. *). Redaktoi ob. zák. vdom se odchýlili od ní jakožto od »dem Willen des Erblassers wider-
515
;
II.,
1825,
ilsteri
c,
1.
str.
str.
;
451;
i
streitende Subtilitát* {Ofner,
pruský LR.
1
,
i. 720., odst. 2
codictí civ.
II.,
str.
484).
,
ani
§ 500, ani v angl. právu neplatí {Robbi/is,
London
of assets, str.
1901,
str.
290: total intestacy; na
288
str.
u
Pimenost
t<jhoto
nepimeným
nikoli testamentární,
v život inte.tatní
.
.«
—
ani
švýc.
Srv.
ital.
návrh
partial intestacy a contr. 283 definována jest intestacy: the manner
estate of a deceased person).
poadu uznává de nejeví s
lege
ferenda též Randa,
v Právníku 1888,
hlediska
praktického,
pravidlu, jak zkušenost uí, též dole,
pozn. 42.
— Ob.
str.
.
326:
nejprve
že
nýbrž zákonná posloupnost jest upravena
skuteném po .
se
1010, 1013, ani
§ 2088,
Devolution and administration
Úvaha o návrhu uherského práva ddického, »Nikterak
pravidlo nepijaly ani
913,
pozn'. 8.:
to distribute the »undisposed of< personál '")
ímské
Code civ. i. nm. ob. zák.
ani franc.
12, § 45,
.
.
Nebo
nastává posloupnost zák.
sám pojednává
71
Povšechné urení oprávnných osob.
2.
Posloupnost zákonná spoívá na svazku rodinném, zákonnými ddici jsou píbuzní a manžel. Posloupnost zákonnou možno tedy nazvati též posloupností rodinnou, základ svj má v starém útvaru spolenéio rodinného vlastnictví.^^) díve o
— 761);
Jest to
poad
(srv.
posloupnosti (§§ 552—726) a pak teprve o zák. i zák. španlský, portugalský a ruský. obvyklý v ímském právu, kdež panoval favor testament!
testattientární
(§§ 727
poad
pozn. pedch.),
1.
ten zachovávají
1 pr.
D.
tabulae
si
test.
nullae extabunt 38, 6(Ulpianus):
Posteaquam Praetor locutus est de bonorum possessione ejus, qui testatus est, transitm fecit ad intestatos, eum ordinem secutus quem et lex duodecim tabularum secuta est; fuit enim ordinarium, ante de judiciis testantium, dein sic de successione ab intestato loqui. Odvodniti lze to tím, že testamentární posloupnost jakožto speciální vyluuje zákonnou jakožto
homo
generální, loquitur,
a
lex
tato
s
tacet);
tohoto hlediska jeví srov.
se subsidiární
Forster- Eccius,
však
§
243,
(donec p.
41:
besserem Rechte sagen, dass die gesetzliche Regel der Intestaterbfolge durch die positiven Feststellungen in Testamenten Systém prus. LR. není zjevný, und Erbvertrágen durchbrochen w^erde. o testamentární posloupnosti jedná v právu vcném mezi tituly nabytí vlastnictví (I., 12), o zákonné v právu rodinném (II., 1, 2, 3), za dvod uvádí Bornemaíin, str. 2: Die geriigte Zerplitterung ist absichtlich erfolgt lásst sich mit
—
sich, dass das Erbrecht, wenn man seine Wirkungen Lehre vom Eigenthum gehort, dass dasselbe dagegen, wenn man seine Grúnde in's Auge fasst, seine Stelle im Familienrecht hat. Franc, code civil dává zákonné posloupnosti (i. 718 S92) pednost ped testamentární (i. 893 1100), stejn ital. codice civ. (zák.: i. 721 758; test.: i. 759—922), saský ob. zák. z r. 1863 (§§ 1011 ss.), vtšina švý-
und hat das
fúr
auffasst, in die
—
—
—
carských zákonník {Huber, (§§ 1924
— 1936)
návrh švýc.
II., str.
10) a
(§§ 484
Nmeck^ob.
ruský návrh.
poíná ddické právo vbec zákonnou
zák.
posloupností, stejn
— 491).
II., § 157: sui heredes ideo appeliantur, quia domestici heredes šunt et vivo quoque patente quodammodo domini existimantur; quasi olim hi do11 D. de lib. et postm, inst. 28, 2 (Paulus) sui I. mini essent qui etiam vivo pate quodammodo domini existimantur itaque post mortem patris non hereditatem percipere videntur, sed magis liberam bonorum administrationem consequuntur. Srv. úvod I., u pozn. 7.;
") Srv. Gajus,
.
.
.
.
Huber,
IV., str. 451;
ddickém
Zeiller,
právu, 1861,
str.
kom.,
473;
str.
719, 769;
základ tento
mla
Wocel,
O
.
.
staroeském
také práva retraktní
{Gerber, § 175) a zásada paterna paternis materna maternis (srv. Zachariae, Holland, 1. c, str. 152, rozeznává pro právo angl. základ rog 289 .
—
dinného spoleného
vlastnictví
v
píin
moviLé pozstalosti a základ
72
Urení osob jediné, jež
uriti
si
ddic
lze mysliti, a vyskytují se
vbec ddice
ale
i
není ovšem
^^)
skuten
dle jiných hledisek,
ásten
které hledí
píslušenstvím k rodin
nejen návrhy, platné
zákony,
na jiné pomry.
i
pi tom ješt berou zetel, kdo tm, kteí se zstavitelem byli v jistém spoleenském spojení, na p. tm, kteí (teba vbec nkdy) se zstavitelem sdíleli spolenou domácnost,'^) anebo tm, kteí (ne jako placení zízenci) mli úast na získání jmní zstavitelova ^*) anebo prost jeho pátelm. ^^) Návrhy takové musí
Na osobu
zstavitelovu
ddictví chtjí dopáti
ovšem
eená
stroskotati již o to, že
hlediska jednak neposkytují
tak jasného urení osob, jednak nejsou tak užitelna na všechny vrstvy spoleenské,^^) jako hledisko píbuzenstva a manželského
zízení
feudálního
(tedy
vlastnictví
v
jednotlivce)
píin
nemovitostí.
odvoduje
právo rodinných píslušník ve smysiu theorie práva pirozeného tím, že bývali prvními okupanty (first occupants). Blackstone,
'-)
I
c,
1.
str. 11,
rodina ostatn
mže
se vtší váha na podrobení
{Gans, str.
1.
502,
c, L,
str.
23,
býti
rzn
upravena, v starém
ím
kladla
pod mocí otcovskou než na svazek pokrevní
Heyrovský,
str.
Usteri,
158,
17,
str.
Zoll,
1.
c,
195 § 2 D. de 50, 16: lure proprio familiam dicimus plures personas, quae
Glúck, Intest.-Erbf.,
verb. signif.
sub unius potestate, panovala >ratio sanguinis*
šunt
") Srv.
Sclteel,
aut
1803,
str
118,
Ulj>ia?tus,
1.
nátura aut jure subjectae)
;
v pozdjším
{Zoll, str. 515).
Handwórt.
d.
Staatswiss. hg.
v.
Conrad, 1900,
str.
666.
Na myšlenku spolubydlení uvádí Blackstone, c, biblické místo cit. svrchu v úvod, in., pozn. 6. — Možno zajisté piznati, že osoby, sdílející spolenou domácnost, bývají zstaviteli bližší než píbuzní, s kterými nežil, bylo b^ i možno dáti z píbuzných jen tm právo ddické, kteí nkdy alespo (jako pravideln sourozenci) sdíleli spolenou domácnost. 1.
i
'*; Scheel, c. Myšlenku tu uvádí již Zeiller, kom., §731, 2, na podporu rodinné posloupnosti Das Vermogen des Búrgers wird als ein >durch gemeinschaftiichen Erwerb gegrúndetes* gemeinschaftliches Eigenthum der náchsten Familiengiieder betrachtet (srv. též ad § 757. 1). 1.
:
") Geyer v Kot^endoríTov encykl.,
dieselbe Argumentation (jako pro píbuzné)
verwerthen
.
I.,
str.
fiir
82:
An
sich konnte
man
das Erbrecht naher Freunde
.
Požadavek jednotného upravení zajisté dosud je v duchu doby, který peje nivellisaci pomr právních pi pokraující diíTerenciaci pomr faktických, kdežto starší doby mly vtší differenciaci právní pi celkem jednotvárnjších pomrech faktických. Zdá se to býti skoro paradoxním. '*)
73
Zákonodárného užití však došly pomry švakrovský, snoubenecký a vyživovatelský. Dle ruského práva (svod X., § 1149) písluší ovdovlé snaše z pozstalosti tchánovy to, co by z této pozstalosti byla transmissí obdržela, kdyby její muž byl zemel až po tchánovi. ^^) Dle nkterých práv švýcarských spojení. ^^)
(Glarus, § 271, Curych, 1887, §§ 896, 898, SchaíThausen, § 1837)
písluší
i
snoubenci právo ddické.'^) Dle pruského landrechtu
ml
nuzného lovka, od píbuzných opuštného, zákonné právo ddické po nm, ustanovení to bylo rozšíením nov. 115, cap. 3, § 12.^*^) (II.,
§ 25)
3,
ten,
jenž
se
ujal
Bez zetele na zstavirele, jen s hlediska všeobecnosti, koncipován jest návrh, nahraditi ddické právo rodinné dVšechny jmenované ti momenty
'")
pátelství) ostatn lze
tom smyslu
Srv. v
V
'*)
Nippel, V.,
již
poradách k
Materialien, V.,
str.
nm. ob.
str.
hat,
eine
získání
nejspíše u
len
jmní,
rodiny.
6.
uinn
zák. byl
388, Protok., str. 7401)
lasser nicht úberlebt
úast na
(spolužití,
práv presumovati všeobecn
Hat
:
stejný návrh {Mugdaii,
Sohn der den Erb-
ein
so
Witvire hinterlassen,
tritt
diese
.
.
zu
an seine Stelle, zu welchem sie ihrem Manne gegenúber zur gesetzlichen Erbfolge berufen sein wúrde ... V odvodnní tohoto návrhu bylo tvrzeno: Allerdings sei dieser Gedanke dem bestehenden
dem
Antheile
Rechte fremd (o ruském právu nedje der Gedanke, auf dem der Antrag Anschauungen, u^elche bestrebt seien, Návrh byl zamítnut, da er heben
(doch entspreche) durchaus den modernen die sociále Stellung der Frau zu sich weder juristisch noch wirthschaftlich rechtfertigen lasse und mit der Rechtsauffassung, wenigstens — eines grossen Theiles der deutschen Bevolkerung, in Widerspruch stehe. .
.
V
se zmínka)
—
vychází z § 321, . 1 civ. . s., § 20, § 216 tr. z. (naproti tomu však § 137 **)
.
.
.
ruském návrhu ustanovení to se již nenachází Že sešvakené osoby považují se však
až 95).
.
beruhe,
Huber,
II.,
str.
. tr
2 jur. z.),
137; nejvíce práva
n.,
(k
tomu m^ivy,
vbec § 3, .
§§ 67, 152,
str.
88
za aosti blízké, 4 zák.
.
má snoubenec
1 tr.
odpr., .
v Glaru, neni-li
potomk, má právo na tetinu pozstalosti; v Curychu v obou právech mimo to navráceni dar; v Schafhausenu
tu manželských
na desetinu,
—
V švýc. obmezuje .se právo snoubencovo na posléz uvedený nárok. návrhu ustanovení takové se již nenachází. '*") Srv. Bornema7t7t, str. 431, Dernburg, str. 558, Glúck, § 135, zemské Schiffner, Gesetzl. Vermácht, str. 192. Dle saského ob. zák. mly sirotince a ice nemoci chudobince, místní ústavy zaopatovací a léebné, ddické právo konkurentní
V píin
se
tvrtou tídou píbuzných
(§§ 20, 57 ss.).
pozstalostí po kat. duchovních, k nimž povoláni jsou koste
74
dickým právem zásluh, ^^) jenž však znamenal by pemnu zákonného práva ddického v soudcovské a jejž bez úplné pemny nynjšího spoleenského ádu nelze provésti.
3. Princip rovnosti. Princip rovnosti
"')
dle práva rakouského v a)
V píin
osob.
proveden
píin
—
ddice
i
Lhostejno
zstavitel a jakého je pohlaví.
U
jest v
osob
zákonné posloupnosti
vcí. jest,
jakého stavu
je
^^)
a u osob sprostedkujících píbuzenství nerozho-
duje ani pohlaví ani stáí;
jinak bylo
tém
ve všech starých
právech, v právu lenním a právech stedovkých.^*)
Dvody
pednost mužského pohlaví byly hlavn
mužové
ve veejnoprávních
ty,
že jen
svazcích a byli spsobilí
pro stáli
konati služby vá-
lené, jen mužové sprostedkovali spojení rodinné a zachovávali spolené jméno, v mužském potomstvu jen udržoval se splendor a chudí, viz dole, § 9.
—
Artnin Ehrenzweig, Die oesterr. Erbfolgeordnurig,
str. 23, jmenuje zámožné ddice (ped fiskem): píbuzné nemanželské, osoby šešvakené, schovance, rodie adoptivní a schovanecké, poruníka, poruence a pod. '") Návrh Bazardv (srv. svrchu úvod III., u pozn. 26. '") Srv. svrchu úvod IV. *') Srv. svrchu úvod IV., pozn. 6. — Po katolických duchovních platí dosud zvláštní posloupnost zákonná. ^"') Srv. svrchu úvod IV., pozn. 4. — Pednost mužíi platila (resp. platí) též v právu indickém, ínském, mojžíšsko-talmudském, musulmanském, attickém {Quns, Das Erbrecht in weltgeschichtl. Entwicklg. I., .1824, str. 83, 116, 154, 198, 341) bu tím spsobem, že mužové vbec vyluovali ženy, aneb že mužové obdrželi vtší podíly. Na p. Dareste, La loi de Gortyne (Nouv. Revue hist. de droit p. et étr. X., 1S86, str. 256): En général le droit grec n'admet les filles á succéder qu'á défaut des fils. íci la loi de Gortyne, modiíiant la législation antérieure, admet les filles concurrement avec les fils, seulement elle ne leur donne que demi part; stejn jako
1903 (Sep.-A.
Zt.
f.
Not,),
.
zákon gortynský ustanovuje i korán v sue IV. (o ženách) v. 10: Mánnliche Erben soUen so viel haben als zw^ei weibliche (peklad Ullinaiintiv, 1881, str. 55). V Rusku dosud dcery mají menší podíly než synové a brati vyluují sestry (svod X., §§ 1130, 1137), v ruském návrhu však zavedena Iv starém civilním právu ímském rovnost (k tomu motivy, str. 41). rozhodovalo mužské pohlaví potud, pokud sprostedkovalo píbuzenství, jea agnáti mlo právo ddické, ne pouzí kognati; Heyrovský, % 279.
—
75
-^j Podobné dvody byly mužskými ^^') a to pirozen
rodiny, více
pro pednost jednoho mezi
i
^^) Úprava ddického práva v tomto spsobu podporuje zachování statk v jednch rukou a platí dosud v Anglii v píin nemovitých statk. ^^)
nejstaršího.
muž
") Pro pednost uvádjí se ješt rzné dvody. Mužští lenové rodiny pispívají pravideln více k spolenému hospodáství, alespo na venkov; srv. Sagnac, La iégisl. civ. de la Révol. frang;. str. 219, poslanci z
Normandie
protestovali prudce proti stejnému dlení: les terres doivent
apparienir,
aprs
lisées a été
conduite par leurs mains.
le
pere,
a ses
fils,
parceque
—
parative et critique sur les lois relatives intern., 18:i6,
XXVIIL,
str.
152J:
la
charrue qui
dvod
les a ferti-
Étude comaux successions v Revue de droit Jiný
Thomme
{Lekr.
est appelé par la nature á de-
venir chef de faraille avec des charges et des responsabilités multipliées, la femme ou bien se marie et doit étre entretenue par son mari ou bien ne se marie pas et n'a pourvoir qu';i son entretien personnel, podobn BlujitschLi, Das zúricherische Erbrecht, 1865, str 8.); naproti tomu ovšem opt: les filies sont sur la mme ligne dans Taffection de leurs
tandisque
parents, elle sont plus faibies et moins aptes
ii gagner leur vie význam, aby vasalu zachována byla plná mohutnost (Glassofi, 1. c, str. 471, Stocquart, La succession légitime en droit anglais v Journal de droit intern. pivé 1896, XXIII str. 945). Pro pednost jednoho uvádí se, že nedrobí se jmní, že zstává sted (chef de famille, point appui) rodiny, že podncuje se podnikavost len mladších (píklad: rozvoj obchodu, prmyslu a kolonisace v Anglii), srv. zejm. Lehr, c, Parieu v Coquelinove Diet. de TÉcon. polit. 1853, 11.,
•'*j
V
právu lenním
mlo
.
.
.
to
,
1.
str.
673 (successions). ^')
Prior tempore
potior jure,
z
se (ceteris paribus) za nejzkušenjšího.
mladší syn je privilegován;
Parieu^
1.
dtí bývá
—
nejvíce vítán,
považuje
kde nejcoutume du »Jou-
Jsou však též práva,
c,
str.
veigneur* (ivoeno v protiv k »seigneur
671:
=3: starší,
la
pán) panovala v Bre-
c, str. 15. Der Entwurf hatte folgende Bestimmung Der jiingste Sohn hat unter den Sohnen das Vorzugsrecht, das Wohnhaus an sich zu bringen atd. Es war dieselbe Jsou ovšem též din bereinstimmung mit dem bisherigen Stadterbrecht vody, jimiž lze odvodniti právo mladšího: starší zakládají si díve samotagni, v
Sasku-Altenbursku,
i
jinde; srv. též Bluntschli.
1.
:
.
.
mladší nejdéle ziistane v rodin, je (ceteris paribusj nejpotebnjší, bývá milákem, je pirozeno, že ddické právo vyhledává mladší generace atd. Dvody pro minorát sestaveny jsou u Miaskowského II., str. 420; srv. též Montesquieu, 1. c, 1. XVIII. ch. 21. ^^) Druhý a tetí kanón Blackstonv (IL, str. 212, 214) o pechodu nemovitostí na ddice zní: II. The male issue shall be admitted before the female. III. Where there are two or more males in equal degree, the
statnou domácnost,
eldest only shall inherit; but the females
all
together
;
srv.
Stocquart,
1.
c.
76
dlení naproti tomu odpovídá názoru o rovnosti lidí, nezanáší do téže rodiny rozdíl mezi privilegovanými a odstrenými, nepodporuje hromadní jmní, ^^j všechna práva Evropského kontinentu se jím ídí. ^°) Ovšem práva ta spokojují se stejným dlením pi zákonné posloupnosti s ponecháním (ástené) volnosti poizovací; extremní systém t. zv. partage (égal) forcé, zavedený ve Francii v dob revoluce, dle nhož ani testamentem nebylo možno pikázati jednomu dPrincip
stejného
i
Tém
dici více
dárství b)
též
než ostatním,
^^) jest
nyní
V píin
vcí.
—
Ddické
vci nemovité od movitých,
Tam
kde panuje dosud
^^)
"*)
ve francouzském zákono-
materna maternis
Rzné
právo rakouské nerozlišuje
zddné
rozdíl
získanými, ídívá se posloupnost do ternis,
i
opuštn.
od získaných. ^^)
mezi statky
onch
zddnými
(jus recadentiae). ^^)
Rozdíl onen jest
pednosti rovného dlení uvádjí Parieu,
Glasson, Menger,
a
paroemií: paterna pa-
Sagnac,
Leh?-,
c.
1.
^°) V nkterých kantonech švýcarských dosud platí: Vorzug der Vatermagen vor den Muttermagen (mot. k švýc. návrhu II., str. 12, 59; Huber, Schw. Pr.-R. II., str. 41, 64); v Rusku dostávají synové vtší po-
díly
než dcery, brati vyluují sestry, otcova rodina rodinu
in
jmní
získaného {Leuthold, Russ. Rechtskunde 1889,
§§ 1127, 1135).
V
návrhu švýc.
i
ruském
(§ 15)
jest
matinu v pí-
str.
78;
svod X.,
však rovnost pro-
vedena.
obmezení volnosti poizovací v opaném smyslu než instipi povinném dílu je stanoveno minimum, zde maximum. Úel byl il faut combattre toujours et partout Taristocratie quelque form qu'elle prenne, nom ou argent {Sagfiac, str. 235) Srv. úvod III. p., "')
tutem
Jest to
dílu povinného, :
18, IV., p. 2. '^j
Rozdíl
— ásten
dotený
v § 612
ob.
zvláštní posloupno.st platí
statk, viz dole, §
z. netýká se zákonné posloupnosti. však v nkterých zemích do selských
10.
mže však míti význam pi spoleenství statku Ze neiní se rozdíl mezi druhem a pvodem jmní výslovn stanoví i 732 C. c. La loi ne considre ni la nature ni Torigine des biens pour en régler la succession; v píin pvodu stejn Prus. '*)
Rozdíl
(§§ 1177, 1233).
ten
—
:
L.-R.
II.,
2.
§ 499.
Tak tomu
dosud v právu uherském {Kiss, Jaer das sog. Grúnhutov as. 1904, XXXI., str. 315, Keni, Ungar. Intestaterbrccht, tamtéž 1897, XXIV,, str. 78, 97, 117), v prá *'•)
jest
Rúckfallrecht der Verwandten v
tedy praktický jen, ddí-li ascendenti neb kollaterálové. Se sta-
noviska toho, od
nhož jmní
pochází (t. zv. prvního nabyvatele), paroemie ona veUce se zamlouvá, praví nám, že dokud tu jsou potomci (neb aspo píbuzní) prvního nabyvatele, nemá jmní od nho pocházející pejíti na osoby neb rodiny s ním pouze
dda
sešvakené, tak na p. statek pocházející od zstavitelova
matiny pechází, zemel-li zstavitel bez potomk a bez testamentu, na matku neb strýce neb bratrance se strany matiny s vylouením otce a otcovských píbuzných zstavitelových, protože tito nejsou potomky dda se strany matiny, se strany
kdežto osoby prve jmenované jimi jsou.
tomu
se stanoviska
eeném pípad
pochyby, že otec v
neb bratranec
strýc
se strany
vch nkterých kanton z
r.
str. 1.
c,
již
ovšem
Jinak
^^)
jest zstaviteli bližší
matiny.
^^)
než
opt
to tedy
Jest
jest
tu není
zstavitelova (posledního držitele),
švýcarských zejm. v SchaiThausích dle ob. zák. ob. zák. z r. 1854 (mot. k švýc. návrhu,
1865 a v Neufchatelu dle 12; str.
Huber,
II,
str.
a v
65),
právu ruském
{Leuthold,
V právu anglickém systém
144, § 1138 svodu).
involvuje takovou sukcessi, pátý kanón Blackstonv (str
též zní:
On
failure of lineal descendants,
str.
Lehr,
79,
sám sebou 220), skutené
feudální
the inheritance shall
descend
to his collateral relations, being of the blood of the first purchaser. *')
Lehr,
du partage
1.
c,
155:
str.
Leur
primitif nécessitée
prenantes. Motivy k uh. návrhu,
droit héréditaire n'est
par str.
la
disparition
286: Der
de
que
Tun
la
correction
des parties
Grundgedanke besteht
darin,
nach unserem Tode unseren Kindern gehorensoli, insolange eines von ihnen am Leben ist. Dies konnte auch folgendermassen ausgedrúckt werden unsere Kinder sind fúr den Fall ihres kinderlosen Dahinscheidens fúr einander kraft des Gesetzes substituiert (ovšem by to tu bylo jen jakési fideicommissum eius quod supererit, protože dle dass was wir erverben,
:
uherského práva vlastník není již obmezen ani inter vivos ani mortis causa). Ist diese Regelung gerecht? Fragen w^ir zehn Vater nacheinander. Keiner wird mit der Antwort zogern: solíte eines meiner Kinder kinderlos sterben, dann soli sein Theil den andern Kindern gehóren ... es bemúht sich doch keiner von uns fúr den Schwager, soiange er Kinder hat! Podoba z práva Bernského {Htiber II., str. 65), se vzájemnou substitucí je zjevná Die Kinder bleiben sich zbytek juris recadentiae vyjáden je tam slovy i
:
wáhrend des Lebens des Vaters gegenseitig
fúr
das herausbekommene
Muttergut substituiert (§ 160 bern. ob. z.), což znamená, že mateské jmní nepejde na otce, dokud tu jsou potomci matini. Srv. též svrchu § 3, pozn. 11. '®) Mot. k uh. náv Doch steht das Gefúhl des Erwerbers mit 1. c. dem Gefúhle des Erblassers nicht immer im Einklang und je vveiter entfernt ,
:
78
spor tužeb
rzných
generací,
dávných
a
pítomných, který v mo-
derním právu eší se ve prospch tchto ^^) astá nesnadnost dkazu o pvodu jmní ulehuje vítzství parity. ^^)
Náhradu za systém
tuje
t.
jus recadentiae ve francouzském právu posky-
zv.
rozštpení' (rgle de
der Verwandtschaftsgrad lasser
besteht,
der zwischen
ist,
umso grosser
die
ist
fente), ^^)
la
nhož
dle
dem Erwerber und dem ErbAbweichung der
wahrscheinliche
personlichen Neigung beider.
V zachování (nezužití) zddného jmní zddné jmní je staletími posvceno (srv.
^')
v
rodin
zajisté leží jistá
Wundt, 1. c, I., str. 260); avšak již poátek ddického práva je vlastn vítzstvím stízlivé praktinosti nad pietou (viz úvod I.), vle zašlých generací obmezena jest i v § 612 ob. zák. (srv. též §§ 832, 1208), dokonce pi íideikomissech (pi této posloupnosti ex providentia »majorum«) má býti v pochybnosti pieta,
více
hledno na posledního držitele, nežli na zakladatele a prvního nabyob. zák.); vše to je proti piet a kult pítomosti.
vatele (§ 623 '*J
Nesnadnost
dkazu
o
pvodu
jest
jedna
z
hlavních závad systému
rekadenního (srv. Randa v Právníku 1888, str. 327, jenž praví, že systém ten vede k nekoneným sporm a nákladm), zvlášt ovšem v píin movitého
jmní
fortunes
étaient essentiellement territoriales); avšak
jmní
{Lchr,
1.
s..
str.
155:
pratiquable
á une époque, i
v
o
les
pi. nemovitého
vyskytují se nesnáze (nejsou-li tu knihy), proto v Anglii dle zákona
23 Vict. . 35), jest vždy domnnka pro to, že statek není musí býti dokázán a vždy nejbližší pedek, o nmž se dokáže, že od nho statek byl zddn, považuje se zase za prvního nabyvatele, le by zase opak byl dokázán atd. I v uherském právu platí domnnka pro získanost jmní a osoba, jež odvolává se na jus recadentiae musí zddnost dokázati. Ostatn jest v právu uherském sporno, zda-li vlastnost zddnosti lpí na jednotlivé ásti jmní in nátura anebo zda vztahuje se jen na cenu zddného jmní [Keni, c, str, 106). Uherský návrh zachovati chce sice jus recadentiae v §§ 1811 — 1815, ale jen v parentelách z
r.
1859 (22
&
zddný, opak
I.
rodi a
dd a jen
jeho nevýhody:
s tmito obmezeními, která mají odstraniti neb zmírniti Píbuzný z parentely ddu nemže vylouiti píbuzného
z parentely
rodi
eno,
zstavitel 32
byl-li
z titulu
k tomu, ponechati prietatem a je-li tu
bližší
Le
droit
let
práva návratu. Právo návratu vbec v držení oné ásti jmní. Jiný návrh
oprávnnému píbuzný
z z
je
vylou-
smoval
práva návratu vždy aspo nudám prodruhé strany, dáti tomuto ususfructus.
de succession dans le Code civil, Livre du CenteCette rgle (de la fente) pout a bon droit tre considérée comme une concession faite par le Code civil au systéme coutumier de la dévolution des propres aux iignagers; Zachariac, § 596, III., (dle diskussí): pour rétablir lequilibre détruit par la suppression du sy'^)
Colifi,
naire 1904,
I.,
str.
310:
79
ascendentm neb kollaterálm, rozštpí poloviky, otcovskou a mateskou a do každé nich sukcedují píbuzní s jedné strany bez ohledu na stupe
pozstalost, pipadne-li se vždy ve z
dv
píbuzenstva vyskytující se na druhé stran, tak že, zanechá-li nkdo otce a pátého bratrance sé strany matiny, obdrží každý System tento zaveden z nich jednu poloviku pozstalosti. *^)
doby revoluce v náhradu za systém rekadenní a aby spsobeno bylo vtší tíštní jmní. ^^)
byl za
stérae
des propres; mot. uh. návrhu,
732 C. c, v
nmž
der darauffolgende § 733,
str.
292:
k welcher die »fentec an
stanoví se,
že nepihlíží se
s intencí,
Diesen Paragraphen (i.
pvodu jmní) Stelle
ergánzt
der Linealerbfolge
—
Lehr, 1. c, str. 156,. nazývá zavedení »fente« pat. paternis^ einsetzt. na míst systému rekadenního: rozttím gordického uzlu; mohlo by se íci též: Šalomounský rozsudek (pro nesnáz dkazu o pvodu se jednoduše jmní na ob strany rozdlí. Ped zavedením >fente« rozeznávaly se v ástech, kde platilo droit coutumier, ti rzné systémy práva návratu:
(::=
coutumes souchres (jen na descendenty prvního nabyvatele), coutumes de cóté et de ligne (na všelijaké píbuzné prvního nabyvatele), coutumes de simple cóté (hiedéno jen k tomu, zda jmní pišlo z matiny strany neb z otcovy). Podobné rozdíly jsou dosud v Anglii dle druhu lén. Fente platila ostatn již v nkterých právech stedovkých na p. Stobbe, § 291, p. 2: unter Aufhebung des bisher geltenden Falirechts bestimmte dies Bischof Wenzel im Jahre 1415 fr das Bisthum Breslau, Gaupp in d. Z. f. d. R., III., S. 70, zajímavojest, že i tu fente byla náhradou za právo návratu; Též uspoádání posloupnosti po katolických srv. i Hiiber IV., str. 588). duchovních v Rakousku (viz dole, § 9), totiž prosté pikázání kvóty, urené pevné pro všechny pípady, kostelu místo rozdlování jmní dle pvodu, má stejný legislativní dvod jako francouzská fente. — Právo rekadenní pes to ve Francii dosud nezmizelo úpln, v píin vcí ascendenty daro\aných platí totiž dle i. 747, 766, 351 droit de retour
—
(o
tom Marcadé,
str.
64, 82;
Glasson,
str.
494; Zachariae, § 608).
Pro tuto nemilou konsekvenci nepijaly »fente« zákonníky dle vzoru francouzského sdlané, zejména ne: italský (i. 742\ španlský, c), monacký, kanadský, hollandský (Livre portugalský, rumunský {Colin, *")
1
du Centenaire
1904,
II.,
str.
719, 813, 833).
»Fente« zavedena dekretem ze dne 17 nivóse roku II. (=: 6. ledna otcovské ásti na 1794), zda-Ii zavedena též »refente« totiž další dlení sporno, intermediare* »droit pro je infínitum in atd. bábinu a ddovu v nynjším právu je pouze >fente«. Sitv.SagJiac, str. 231, Uh. mot. str. 292. *•)
Rozdíl od našeho práva spoívá v tom, že uvolnná ást neakreskuje jinému píbuznému z téže parentely, nýbrž postupuje samostatn do vyšších parentel.
80
Ve výjimených
(§ 761) pípadech dotených v pozn. 23. (po duchovních) a v pozn. 32. (do selských statk)
katolických
mluví
o
se
posloupnosti
díve o obecné.
zvláštní
jinak
Pojednám
obecné.
o
'^^)
A. Posloupnost obecná.
— a) Posloupnost píbuzných manželských.
§ 4.
Seradní píbuzenstva manželského.
1.
Protože rodina spoívá na manželství
ob. z.), pípad pí-
(§ 44, v.
1.
bére se ve všech zákonech evropských za normální buzenství manželské.^) Za takové platí však jen
stedkováno
jest
Manželští
všech
právech
vyluují
další.
samými manželskými
kteréž spro-
to,
splozeními.
píbuzní neddí všichni konkurentn,
seadni
bývají
Rozeznávati
lze
ve
skupiny,
ti systémy:
z
nichž
nýbrž ve
pednjší
gradualní,
tídní,
parentelní. a)
Na
první pohled
vždy píbuzní *^)
nejbližší,
Tytéž dvody,
zdálo by se totiž
že
nejpimenjší,
píbuzní stupn
že
bližšího
ddí ddí
které jsou pro systematickou pednost zákonné
ped testamentární (viz svrchu, pozn. 7.), jsou pro pednost obecné zákonné posloupnosti ped zvláštní zákonnou, pro pednost ddictví ped odkazy, vlastnictví ped služebnostmi, práv vcných ped posloupnosti
i
obliganími, jednoduše pro pednost generálního, absolutního, všeobsáhlého,
ped
obmezeným. kom. str. 712 rozeznává: I. »Ordentliche« Erbfolge der ehelichen Verwandten, II. >Ausserordentliche (unregelmássige)* Erbfolge speciálním, relativním, ')
Zeiller,
der legitimierten Kinder, der Ehegatten.
Podobn
III.
der unehel. K. atd. VI. Gesetzliches Erbrecht
\. c, jmenuje jen posloupnost píbuzných manželských ádnou, ostatní (incl. posloupnosti manžela) mimoádnou (posloupnost po kat. duchovních a do selských statk jmenuje »výjimkami«). Mže ovšem spor o to býti, je-li tato terminologie vhodná (^;/^^/-, § 30, p. 2). Praktický rozdíl jest dle francouzského cod. civ. mezi héritíers iégitimes (jen manželskými píbuznými, i. 731. ss.) a successeurs irréguliers (nemanželskými píbuznými, pozstalým manželem a íiskem,
I. 756
ss.).
Hilítner,
8t
pohromad
a vyluují
píbuzné
stup
Tento graduální
dalších.
systém (a se poítají stupn píbuzenství dle kterékoli komputace) nedá se však zcela provésti, protože descendentm vbec
pednost ped ascendenty stupn byh bližší. Jest pirozeno,
písluší pirozená
a koUaterály,
by
že
tito dle
jmní
tebas
devolvuje
pedem
na potomky,^) pro kteréž po pípad nastádáno bylo a kteí jako mladá generace, presumptivn nejvíce ho potebují se
a užiti
mohou.
Proto systém graduální nikde není samostatn
proveden, nýbrž funguje jen jako modifikace neb annex
systém
ostatních.^) b)
Systémy nazvané (prost) tídními spoívají
v tom, že
píbuzní seadni jsou
z
vyjmenované,^)
dívjší vyluují pozdjší. Nejjednodušším
z nichž
rzných
hledisek ve skupiny specieln
^) Zeiller, kom. str. 724 udává za dvod pednosti descendent: Die der Nátur gemásse Absicht der Ehegatten, dass die neue Generation an Stelle der vorigen tete und den Besitz ubernehme. Srov. Papiniaims lib. 29. Quaestionum (1. 7 § 1 D. si tabulae test. 38, 6): Non sic parentibus liberorum, ut liberis parentum debetur hereditas, parentes ad .
.
bona liberorum ratio miserationis admittit, liberos »naturae simul et parentum commune votum«. Tissot, Introduction philosophique k Tétude du 1875 II., str. 426; Lehr, c, str. 136, 154. Ve všech (asi 30) rzných právech švýcarských mají descendenti bezpodmínenou pednost {Huber, II droit,
1.
,
právu manžela. — V starém slovanském právu byli descendenti jedinými ddici; Huber, Erbfolgerechte der Slaven, 1836 (na p. str. 29, Pravda ruská: Wenn ein Landmann ohne Kinder stirbt, so fállt dessen Verlassenschafc dem Fúrsten zu, >oddleni« nemli vbec práva), srv. Celakovský, 1. c a Heimfalisrecht, c, str. 75 (Beschránkung des Erbrechts auf Des1882, str. 3; Stobbe, cendenz, namentlich in siavischen Gegenden); Czyhlarz, c. (Ehel. Gúterr.), str.
37),
ovšem k
nehledíme-li
event. konkurentnímu
1.
1
str.
5.
^) Srov. Bruns v Holtzendorffov encyklop., str. 513: Ein absolutes Gradualsystem gleichmássig fr alle Verwandten, Descendenten, Ascendenten und Seitenverwandten durcheinander, (so dass z. B. Enkel, Grossvater und Bruder zusammen erben), hat es wohl in der ganzen Welt nicht
weiter gegeben, cognati.
als in
Rom
im praetorischen Edicte
Ve všech systémech
vládne v poslední
tíd
in
der Classe unde
tídních, citovaných dále v textu
sub.
b),
systém graduální.
*) Také systémy graduální a parentelní jsou systémy tídními v širším smyslu (srv. Húftner,st.r. 118, 143; Pfaff-Hoffnaim, str. 693); avšak u tchto tídy plynou z jednotného principu, kdežto u systém tídních v užším smyslu jsou tídy umle (libovolnji) sestavovány.
6
82
systémem tídním by bylo rozdlení na ti tídy: descendenty, ascendenty, kollaterály. Descendenti mají tu
píin
místo, avšak v
nepopené
své první
seazení druhých dvou tíd nastávají
již
rozpaky.
všem ascendenlm
která
práva,
a) Jsou
pednost
dávají
ped
všemi kollaterály, systém ten obvyklo jest karakterisovati saský heslem: Schossfall.^) Staré saské právo/) a dle nho i
obanský zákonník jato jest
ostatn
tugalském
z
z
1863,')
r.
mly
též v zákonnících
které pi-
toto pravidlo,
španlském
z
r.
1889 a por-
1867.^) Zjevná jest závada tohoto systému: sou-
r.
vyloueni jsou sebe V7dálenjším
rozenci a jejich descendence
ascendentem. Naproti tomu jsou práva,
/3)
nosti vyluují
a
po descendentech
tedy
dávají
která ascendenty z posloup-
ddictví hned
kollaterálm. System tento karakterisuje se poekadly ^)
Též Riickerbschaft, Bak-arf; písloví sem
*)
Princip
Wasserschleben,
sáchsischem Rechte 1864,
str.
Es
stirbt
Das Kind den Eltern in den
spadající jsou:
wieder in der Mutter Schoss nebo Das Erbe Bušen {HUlebrand^ 1. c, str. 157). fállt
:
fállt
der Erbenfolge nach deutschem insbes.
35 (proti Hormayrovi)
;
srv.
Gerber, § 251,
Deniburg, str, 541. p, 1. descendenti, 2. ascendenti, 3. sou') § 2026 stanovil tyi tídy: rozenci (a jejich descendence), 4. ostatní kollaterálové. V motivech k saskému zákonníku, mimo historické dvody, bylo uvedeno, že spojení osob, jimž nepísluší povinný díl (sourozencm) s osobami, jimž písluší, vede 10.,
k nesrovnalostem {Gruchot, Preuss. Erbr. líL, str. 272), což jest ovšem Jelikož ve tvrté tíd platil systém parentelní (§ 2042), nebylo vlastn teba oddlovati zvláštní tvrtou tídu od tetí: sourozenci ve všeobecné tíd pedcházely, ídili se peda jich descendence by správné.
—
i
nost dle parentel.
representace
Oddlení
(§ 2041),
bylo
ve tvrté
spsobeno
tíd
asi tím, že platila v
tetí
tíd
pak byl zaveden systém parentelní-
graduální (bez representace). *) Oba tyto zákonníky (nehledíme-li, jako v tomto §-u vbec, k právu pozstalého manžela a nemanželských dti) mají takové tídy jako saský zákonník; rozdíl spoívá jedin v tom, že španlský zákonník po vzoru ímském obmezuje representaci u descendence sourozenc na první stupe, a u obou ve tvrté tíd platí systém ist graduální, tak že tu oddlení zvláštní tvrté tídy jest odvodnnjší (descendenti sourozenc pedcházejí též tehdy, jsou-li vzdálenjšího stupn než njaký píbuzný ze tvrté
tídy).
83
kein Gut zurúck, sondern vorwárts,^) Propres ne remontent"^) a pod. Pravidlo to platilo v zemích rakouských a vnitrorakouských až do
osmnáctého
století/^) v
in nemovitostí až do ^)
Hillebrand,
r.
c,
1.
právu lenním/^) v právu anglickém v pí1833 ^^) a platí dosud v právu ruském.^"*) 156;
stará
=
žádný
str.
Geen good klimt gaarne
zní:
hollandská
paroemie podobná rád [Gnechoi,
nešplhá
statek
str. 278). '")
Glasson,
"')
Hiiítner,
Erbfolge,
Gesetzl.
Es muss
1582):
r.
474.
str.
der gesetzlichen
schichte (z
c,
1.
Erbfolge
úvod obsahuje:
1819;
dem
in
Erherz.
Kurze Ge-
Ósterreich,
str.
27
bereits aufgefallen sein, dass bei dieser gesetzlichen
Erbfolgeordnung der Ascendenten nicht erwáhnt wird. Dieses griindet besondere oesterreichische Gewohnheit, zufolge welcher Erbschaften nicht auf die Ascendenten, oder wie man sich auszudriicken sich auf eine
pflegte,
nicht
gesetzliche
zuriickfallen
Erbfolge,
sollen;
Erbrechtsordnung kundmachen wohnheit,
in
dem
eine neue
Jahre 1720
35: Die alte oft erwáhnte Ge-
str,
wird durch diese Tento nový poádek z r. 1720 v jiných zemích rakouských a vnitrorakouských; Pfaff761; Stobbe, § 291, p. 11.-14
Erbschaften
dass
liess;
In diesem Zustand blieb die
33:
str.
bis Kaiser Karl VI.
nicht zuriickfallen sollen,
gesetzliche Erbfolgeordnung aufgehoben.
pak zaveden Hofmann, II., str. byl
i
II. Feud. tit. 11 de successione, tit. 50 de nátura successionis. Boehmer, Principia juris feudalis 1745 (VI. vyd), § 146: ex nátura successionis feudalis intelligitur, ascendentium in feudo nullam esse suc*'j
K tomu
cessionem
srov.
;
nynjší primogeniturní fideikomissy, nastupování ascen-
rovnž »ex nátura successionis« vyloueno, nebo pi pravidelném chodu vcí všichni ascendenti musili odpadnouti, než se poslední
dent
jest tu
mohl dostati k držení (myslitelný by tu však byly komplikace v píspsobilosti pozdji nabyté). Glasson, 1. c, odvoduje stanovisko feudální takto: >Propres ne remontent* signiíiait que les ascendants ne
držitel
in
succédaient pas aux propres.
Cette exclusion était facile á justiíier souš comme condition du fief;
régime féodal, qui imposait le service militaire un vieillard n'aurait pu remplir cette condition. ie
") Blackstomcv
Inheritances
ascend. z
r.
1833
(3
1896,
&.
4
William
La succession str.
dání Lewisova '*)
descend
Pravidlo to uvádí
Stocquart,
pivé
první kanón o
shall lineally
již
IV.,
r.
Glanville c.
nemovitostí
106),
r.
str. 13,
istr.
but shall
208) zní:
nevr
lineally
1181 a platilo až do zákona
kterýmž
ascendenti
légitime en droit anglais, Journal
958; Blackslone, z
pechodu
in infinitum,
pozn. 14. a
str.
du
pipuštni, droit intern.
208, pozn. 19., vy-
1900).
Dle svodu X., § 1134 pechází pozstalost, nejsou-li tu descenrodie dle §§ 1141 a 1142 mají jen právo na
denti, ihned na koliatcraly;
6*
84
Jest to
pehnání zdravé jinak myšlenky,
má
spti
že
ddické právo
pro-
generacím mladším.'^)
píin dar
(k tomu Lehr, c, ruském návrhu ascendenti jsou vazeni mezi zákonné ddice, což v motivech vytýká se výslovn jako
doživotní požívání a droit de retour v str.
144 a motivy rusk. návrhu,
novota. '*)
zaátku
Srov. též pozn. 28. a 31. na Mají-li
I.
43); v
str.
ascendenti dditi po descendentech, jest to
poádek
zvrá-
15 pr. D. cený (turbatus ordo), tak Paýinianus, lib. 14 Quaestionum de inofí. test. 5, 2: Nam etsi parentibus non debetur íiliorum hereditas propter votum parentum et naturalem erga filios caritatem (srov. citát z téhož díla Papinianova v pozn. 2.), »turbato tamen ordine mortalitatis* non minus parentibus quam liberis »pie« relinqui dehet. Stará generace má pro sebe jen »pietu, vdnost< (momenty hledící k minulosti), mladá svou chu a potebu života (naturae votum, budoucnost). Ophthalmius 1.
Strakonický uvádí ve svém díle Processus juris municipalis z r. 1585 juris boh. IV. 5., str. 36) zvláštní paroemii pro posloupnost ascen-
(Codex
dent: Secundus ordo cedis, Bulgare, nato!«
dílu
ascendent
est ascendentium juxta illud »Ordine turbato sucV poradách k ob. zák. Z///^r byl proti povinnému
tchto
z
dvod
karakterisujících
pomr rodi
a
dtí
navzájem {Oýner, str. 490): Die Eltern seien die Ursache der Kinder, sie seien also auch schuldig, sie zu ernáhren und zu erziehen; ja nicht nur allein dies, sondern sie seien auch schuldig, die Glúckseligkeit der Kinder nach Móglichkeit zu befórdern; denn das Menschengeschlecht sei keine Hord von Schafen, die ihre Eltern nur mit dem Nothdiirftigen abfertigen, sondern von ihrem Schopfer zur bestmóglichen Gliickseligkeit bestimmt; Eltern seien diesen Zweck der Schópfung durch den Stand, in welchen sie treten, zu befórdern schuldig. die Fflichten ex státu seien wahre Zwangspííighten, gehóren also in das brgerliche Gesetzbuch. .Die Pflicht
der Kinder gegen ihre Eltern
sei
ganz
was anderes. Die besten Eltern
Nun aber
sei Dankbarkeit bekanntermassen nur ein officium humanitatis, honesti et decori, zwar einé wahre Pílicht, die aber keinem Zwange unterliegt und daher in das brgerliche Gesetzbuch nicht gehort (srv. též Ofner, I., str. 465: gegen die Ordnung zurúckfallen). Tissot, Introduction philosophique II., str. 430 der Nátur proti ddickému právu ascendent. Též Le/ir, uvádí sedmero age de la grande c. str. 156 les frres sont plus que les parents á Myšlenka, že plus besoin ... activité et des grandes dépenses mladším generacím písluší pednost ped staršími, mže býti ješt více hnána do krajnosti tím, že se dává mladším (vzdálenjším) kollateráim
hátten nur auf Dankbarkeit Anspruch.
.
.
dvod
1.
1
.
.
.
—
c I., str. 361 pednost ped staršími (bližšími dle stupn). Dle Ganse, nemli v attickém právu ascendenti práva ddického (to potvrzuje Bareste, c, str. 258 Les anciens — Grecs — ne comprenaient pas que la I.
1.
,
:
succession pút remonter) a
mimo
to ani kollaterálové, iíteí byli v gene-
85
Vtšina systém tídních
y)
promittovati
obma
mezi
hledí
extrémy;
rzným spsobem kom-
karakteristikem jejich
jest,
že rozeznávají privilegované a neprivilegované ascendenty, privi-
legované a neprivilegované
kollaterály.
Privilegovanými
ascen-
denty bývají rodie, privilegovanými kollaterály sourozenci a jejich
descendence. Privilegované osoby pak mezi sebou
aneb
nich mají ascendenti pednost, totéž platí
z
privilegovaných.
nianské 2.
bu konkurují
seadní
ve
tyi
tídy;
jež
tvoili:
(a
dti
jejich),
4.
lusti-
descendenti,
1,
ascendenti a plnorodí sourozenci (a dti tchto),
sourozenci
píin ne-
v
i
Vzorem tchto tídních systém bylo
ostatní kollaterálové
3.
polorodí
dle stupn.
dosud roztídni na privilegované a neprivilegované,^^; Code civil francouzský má rovnž tyi tídy: 1. descendenti, 2. rodie a sourozenci (a descendence tchto), Ascendenti nejsou tu
3.
ostatní ascendenti, 4. ostatní kollaterálové; privilegovaní ascen-
denti a kollaterálové tedy konkurují, z neprivilegovaných ascen-
Httncra, c, str. 27 i v rakouských zemích ped r. 1720 bylo podobn: nicht nur die Ascendenten, sondern unter gewissen Umstánden sogar die Collateralen von der Erbfolge ausgeschlossen. So z. B. wurde der Vatersbruder von den Sohnen eines verstorbenen Vatersbruders, ja sogar von den Enkeln und Urenkeln raci vyšší (in respectu parentelae). Dle
1.
desselben ausgeschlossen. '^)
Nov. 118, cap.
2.
Vysvtlení sestavení ímského,
zejména druhé
tídy, do níž pojati jsou všichni ascendenti, descendence souroz.enc však jen do prvního
stupn
(schnorkelhafter Aufbau),
podává Leonhard,
1.
c.
poukazuje k stavb ímské rodiny, v níž vzdálený ascendent podržel moc otcovskou a vychovával vnuky a v píin descendence sourozenc bylo pravdpodobno, že zstavitel žil ješt v spolené domácnosti s pímými dtmi sourozenc, ne však již s jejich vnuky. (Ght. as. 1902,
Kritiku
str.
231),
ímského seidní
i
se stanoviska
nynjšího života podává Mommsen,
v motivech k svému návrhu (Entwurf e. deutschen Reichsgesetzes uber das Erbrecht, 1876, str. 158). Ratida, v Právníku 1888, str. 325 uvádí rovnž, že názory ímské (o intestátním poádku) našim se píí. Rozdíly od práva rak. jsou zevrubn vyteny u Pfaffa-Hofmanna, II., str. 759. práva ml ješi Codex Theresianus (ped úpravou Hortenovou) II., kap. 20., S 12, odst. 105: Die Seitenverwandten werden zwar insgemein von denen Aufsteigenden (ode všech) ausgeschlossen. Hievon aber sind dech die zweibándige Geschwister und deren hinterlassene eheleibliche Kinder ersten Grades (jen) ausgenommen, welche mit denen Aufsteigenden allemal zur Erbschaft zuzulassen sind.
Poádek ímského
86
ml pt tíd
denti pedcházejí koUaterálm.^^) Pruský landrecht 1.
descendenti,
scendences
descendence), jen jeden
i
5.
3.
plnorodí sourozenci
kollaterálové
ostatní
(a jejich
de-
rodi, ddil
V pomru
dle stupn.
panoval tedy Schossfall,
sourozenci
a
z
rodie,
ostatní ascendenti a polorodí sourozenci (a jejich
4.
mezi rodii
2.
:
pozstal-li
vše a vyluoval sourozence naprosto.^*)
Anglické právo uruje osoby, jimž
sluší vydati
istou pozstalost
2. otec, 3. matka a sourokollatepíbuzní (ascendenti rálové) dle stupn.'^) Jak vidti, panuje všeobecn tendence opatiti sourozencm a jejich descendenci výhodné postavení
v
tomto postupu:
descendenti,
1.
zenci (a dti tchto),
4.
ostatní
i
nejen naproti ostatním kollaterálm, nýbrž
aspo
i
naproti
ascendentm,
vzdálenjším.^")
V druhé tíd každý z rodi obdrží, jsou-li descendence, pevnou ást: tvrtinu, ostatek pipadá sourozencm neb jejich descendenci. Nejsou-li tu sourozenci, obdrží každý z rodi polovinu a každá z tchto polovin, není-li tu rodi, postupuje samostatn do vyšších tíd (systéme de la fente, o nmž srov. ") C.
c
tu sourozenci
svrchu §
3,
fr.,
jejich
u pozn. 39—41.).
jako francouzský,
mén
I. 745—755.
neb
podíl
—
rodi
Italský
uruje
c. c.
(i. 736.-742.)
má
tytéž
tídy
se však konkurencí (a obnáší nej-
tetinu) a není tu »fente«.
Suarez (dle Bornemaiina, IV., str. 246), odvoduje Schossfall ve rodi takto: Die erste Abweichung (vom rómischen Rechte, und Mutter die Geschwister ganz ausschliessen) grúnde sich Vater dass in der weit stárkeren natiirlichen Liebe, mit welcher Kinder ihren Eltern vor den Geschwistern zugethan seien, in den Pflichten der Dankbarkeit '^j
prospch
gegen die Eltern fiir ihr Dasein, ihre Erziehung und Unterstiitzung, so wie darauf, dass das an die Eltern iibergehende Vermógen nach deren Tode doch in der Regel den Geschwistern zufalle. Auch entspreche diese Abweichung dem deutschen und dem in vielen Provinzen geltenden gemeinen sáchsischen Rechte (srv. u pozn. 6. a 7.). 9) Robbins, Devolution,
str.
289; Siocquart,
1.
c,
str.
948; rozhoduje
dosud zákon z r. 1671 (Statute of Distribution 22 & 23 Car. II., c. 10), modifikovaný zákonem ze dne 25. ervence 1890 (Intestates Estates Act: 53 & 54 Vict., c. 29); posléz jmenovaný zákon týká se však pouze práv pozstalého manžela, kteréž zde bylo vyloueno, viz § 8, pozn. 8. tu
:
Co
"")
franc, prus.,
ital.,
sas.,
ruského
I.
se
týe, sourozenci buto s nimi konkurují (dle ím., s matkou) anebo jsou jimi vyloueni (dle port. vbec, die angl. otcem) anebo je vyluují (dle
rodi
vbec; špan, a
dle angi.
87
c)
System parentelní
nmž
píbuzenstva, pi
jest zvláštní
blízkost tato (pro
stup, které, stopujíce pímé linii od zstavitele
pouze dle vzestupné
systém tídní dle blízkosti
urení tíd) poítá
píbuzenství,
Tídy
nahoru.
se
nalezneme ve takto
tvoené
nazývají se linie aneb (charakteristitji) parentely.^^) První pati, pi nichž stupe onen jest nula:"^) zstavitelovi druhou parentelu ti, pi nichž stupe onen jest jedna: jeho rodie a jejich descendence (vyjma zstavitele a jeho descen-
rentelu tvoí
descendenti
;
denci), tedy též brati a synovci zstavitelovi
stupe
ten jest
dv:
ddové
jeho
a
báby a
tetí
;
jejich
ti,
pi
nichž
descendence
(vyjma rodie zstavitelovy a jich descendenci), tedy strýcové, bratranci zstavitelovi
ti: jeho a
praddové
tvrtou
;
báby zstavitelovy
stupe onen
nichž
a jejich descendenci)
Parentely mají takto podobu
pes
pi
ti,
a prabáby a jejich descendence (vyjma
zvon
jest
ddy
a tak dále.
;
vždy vtších a vtších
sebe navléknutých.-^)
Osoby, jež jsou v jednotlivé parentele, na kterou posloupnost neddí všichni, nýbrž vybírají se dvojím zpsobem.
se dostane,
Dle toho rozeznáváme: systém parentelní -graduální a systém parentelní a)
s
representací.
V systému
parentelním-graduálním bére se v jednotlivých
parantelách pouze zetel k stupni píbuzenstva. Osoby v stejn '') Jest teba rozeznávati: 1. jednotlivého zstavitelova pedka sjeho descendenci a 2. souhrn stejn vzdálených pedk s jejich descendenci. parentela, hodí se vlastn (etymologicky) jen na Oba názvy: linie pípad 1., nebo linie jest jednotlivá rovná ára a parentela znaí svazek i
píbuzenský, a toho mezi pedky stejného stupn není. Obecn užívá se se též mluví o divisio však obou výraz pro pípad 2. (srv. § 731 ob. z.), in »Iineas(= 1.). Užívám pro pípad 2. výrazu parentela, jakožto karakte-
a
ristitjšího; pro '')
pípad
1.:
System proveden
linie.
Opan
jest zcela
Krainz, § 484.
dsledn
mathematicky dle pravidla
Leihiizova {U3.\h.\l\., 836; Cassirer, Leibniz's System, 1902, str. 175, p. !•). Regula continuitatis jubet, ut »casus specialis rei evanescentis< (— nula) contineatur sub regula generali. *^)
Srv.
Bluhme
(u
Ringe; Wasserschleben,
1.
PfaíT-Hofmanna, c,
str.
str.
690,
p.
5):
concentrische
26: stufenvireise sich erweiternde Kreise.
Pirovnání ke kruhm není správné, protože descendence jde v každé parentele do nekonena, jest tedy smrem dol otevena; spíše by bylo možno porovnati je k parabolám.
;
blízkém stupni píbuzné
ddí
vzdálenjších
stup.
toho, jenž od
nho samého
pospolu a vyluují všechny osoby
Dle toho syn vyluuje vnuka, a to nejen pochází, nýbrž
i
vnuka ze zemelého
otec vyluuje bratry zstavitelovy, (aneb jen) z matky; strýc zstavitelv tebas by pocházeli svoje synovce atd. vyluuje všechny bratrance, tedy /3) System parentelní s representací jest modifikace systému pedešlého, lišící se od nho tím, že na místo bližšího píbuzného zemelého ped zstavitelem nastupují jeho dosud žijící potomci
jiného syna zstavitelova
;
i
i
nazývá se representací.^*) Dle toho syn vyluuje sice vnuka, jenž od nho samého pochází, nikoli ale vnuka ze zemelého jiného syna zstavitelova; otec nevyluuje (aneb jen) z matky; bratry zstavitelovy, pokud pocházejí strýc zstavitelv vyluuje sice svoje syny (bratrance zstavitelovy), ale ne svoje synovce (jiné bratrance zstavitelovy) atd. System parentelní jest z nejstarších a nejrozšíenjších systém ddických, ba má se za to, že jest to vbec systém nejstarší, nejpirozenjší.^^) Nalézáme jej v indickém zákonníku Manuov,^^) v posvátných knihách ínských, ^^) v bibli a právu toto nastupování
i
Užívám slova toho vždy v udaném smyslu pro krátkost a obLegálním terminem je v právu franc. (i. 739: De la représentation) a právech z nho odvozených, pak v právu ruském **)
vyklost
výrazu.
O
právu representanim System parentelní s representací nazývá se nkdy též systémem stirpálním {Bruns v Holtzendorffov encykl str. 513) aneb systémem ist lineálním {Pfaff-Hofmatin, (svod a
X.,
§
hádce k
1123:
nmu
se
npaBo
vížící
npeícxaBjíeHiíi).
viz dole,
sub
t.
zv.
—
3.
,
str.
690),
jelikož
výrazu tohoto užívá se a contrario »systemu lineálnrzném smyslu, jednou
gradualního<, myšleno jest slovo linea dvakráte v
jako parentela a jednou jako stirps.
—
Paroemie, vyjadující tento systém, wie das Blut {Leonhard, 1. c, str. 223), kdežto pi systému doteném sub «) platí: Der náchste am Blut, der erste zum Gut anebo Je náher dem Sipp, je náher dem Erbe {Hillchraiid, 1. c, str. 145), Proximior excludit remotiorem. acque proximi succedunt in capita {Zachariae, § 596, II ). Kdo bližší stupnm, bližší je také právem {Rybika, zní:
.
Das Gut
rinnt
2720).
") Posí^ str.
190; Stáhl,
Grundriss str.
der
ethnologischen
Jurisprundenz,
II.
(1895),
504.
"*) S obmezením na šest generací dol nahoru v dvou oddleních. Nejdíve ddily (na ženy a ženské píbuzenstvo pro zjednodušení neberu zetel) synové, pak vnuci, pak pravnuci, tím prozatím skonena první i
89
talmudském,^^) v koránu o právu muhamedánském,-^) v právu
eckém, ^°)
v
právu
starogermánském,^^)
právu
v
parentela; následoval otec, syn, vnuk, pravnuk jeho;
generacemi
potomk;
pradd
potom
temi generacemi;
lenním.^^)
dd
temi
s
osob tchto, deferovalo se dalším tem generacím z první parentely, tedy prapravnuku, jeho synu a jeho vnuku; konen následovaly ti nejvyšší a
s
nebylo-li
ani
tedy prapraddu (s temi generacemi potomk) atd. Dvod perušení ady parentel vrácením se k prvé jest v tom, že ti generace dol a nahoru jsou povinny za zstavitele konati slavné obti úmrtní, další ti generace však jen malé, v každé skupin zase descendenti zstavitelovi mli pednost ped jeho ascendenty; po šesti generacích pak závazek ten vbec pestává a s ním právo ddické (Manu IX., 104 a násl. parentely,
i
dle Gatise,
1.
c,
81 násl.)-
str.
") S obmezením na tyi generace dol i nahoru, bez indického perušení, tedy zcela pravideln (Gaus, 1. c, str. 120). =') Dle bible (IV. Mojž 27, 8-11) je poadí: syn (dcera), bratr, strýc; o ascendentech se nedje zmínka. V talmudu vypracován z tohoto ,
pouhého naznaení úpln konsekventní parentelový systém in infinitum
dol
i
nahoru. Nebereme-ii
opt
s re;
resentací
zetel ke komplikacím, které
nastávají pro ženské pohlaví a prvorozenství,
je
systém ten identický se
systémem rakouským. Gans, 1. c, 153: zuerst Gedanke der Repraesentation, zuerst Descendenz in infinitum; Rosin, Beitráge zur Lehre von der Parentelenordnung und Verwandtschaftsberechnuug v Griinh. as., XXVIII., 1901, str. 342; Bloch, Das mosaisch-talmudische Erbrecht, 1890, str. 5. *') Jisté osoby (ascendenti, bratr, pozstalý manžel) dostávají jisté pevné kvóty (praecipuum. »fars«), ostatní se rozdlí mezi ddice residuarní, tyto rozdlení jsou na parentely (bez hlav, protože všichni ascendenti mají praecipuum): 1. descendence zstavitelova, 2. descendence jeho otce, 3. jeho dda atd. in infinitum. Representace neplatí. Gans, c, str. 209, 220; srv. též Tewes v Grúnh. as., XIII., str. 540. '") Gans, c, str. 344, srv. též Dareste, c, str. 258, Bicnsen, De 1.
!.
1.
jure hereditario Atheniensium, 1813, '')
Tacitus,
Germania
20,
str.
39.
udává toto poadí:
a talmudisté z úryvku
patrui
liberi, fratres,
(avunculi), o ascendentech nemluví; tedy zcela tak jako bible. Jako
talmud
biblického sestavili
celý systém parentelní (s reúryvku Tacitova ve spojení s udáním nkterých starých práv kmenových celý systém parentelní (bez representace).
presentací), vytii germanisté z
Blíže o
tom Rosin,
národn-nmeckým,
1.
c,
str.
350.
Zda-li
parentelní
poádek
lze
nazvati
o tom
mezi germanisty je spor, mínní a jména vytena jsou u Pfafa-Hofmanna, kom. II., str. 760, a Gerbera, Deutsches Priv. R. § 251, pozn. 8. Jisto jest, že v
nkterých právech nmeckých
v nkterých (zejm. v saském, viz svrchu pozn. 1.
c, §§ 288, 292.
6.)
nikoli;
platil,
srv. též Stobbe,
-;
90
V
moderních právech evropských opanoval však, hlavn recepcí
práva ímského, systém rakouské.
Již
když
tehdy,
Prlom
tídní.^"')
šlo
uinilo zákonodárství
o poízení výtahu
z píliš roz-
vláného návrhu obanského zákonníka, zvaného Codex Theresianus, dána byla kompilaní komissi, jejíž referentem ustanoven byl Horten, r. 1772 instrukce, v níž mezi jiným naízeno bylo, aby komisse nevázala se na ímské právo, nýbrž všude pirozenou slušnost (natiirliche Billigkeit) brala za základ a aby zákon pokud možná zjednodušila (simplificiert).^*) Když pak komissi kompilaní r. 1785 naízeno bylo, aby pedložila návrh zákona o ddické posloupnosti pro nov získaná polská území, podala komisse zprávu o zásadách, na kterých by spoívati
ml
zákon o ddické posloupnosti, dle tchto ani na ímské právo ani na rzná práva zemská nemlo se hledti, nýbrž jedin na pirozenou slušnost. Zpráva ta byla schválena všeobecný
a
naízeno pedložení návrhu. ^^) Návrh ten, zpracovaný Horstal se zákonem jakožto patent o posloupnosti ddické
tenem,
íErbfolgepatent) (§§ 3
— 22)
'")
s!r.
zaveden byl
Boehmer, Princ
V
j.
ovšem
329. Parentely ^')
ze dne
kvtna 1786, . 548 sb. z. s. Jím úpln dsledný systém parentelní s re11.
feud., 1745
Anglii platily vždy a platí
lenního práva
píin
modifikací v
(s
(6.
vyd.), §§ 133
— 146,
Stobbe, §315,
tu jsou bez hlav, viz pozn. 12.
dosud v
píin
ascendent od
nemovitostí zásady r.
1833,
viz p. 13)
systém parentelní Blackstone, 1. c, II., cap. 14. ^*) Zeiller, kom. I., str. 8 Flortenovo spracování zákonníka Theresianského obsahuje již v kap 16., II. dílu, systém parentelní {Harassowsky, a tím
i
;
IV., str. 246). '')
Pfaff-Ho/niajtn, kom. IL,
str.
675, Leoiihard,
I.
c, Ght. as., 1902,
Der Bericht appelliert an den ihm 1772 gewordenen Auftrag {Harassowsky, IV., s. 248). Není tedy správno odvozovati zavedení paren tlního systému v rakouském právu z historických, jakoby byl pevzat z práva nmeckého (tak na p. Lehr, En Autriche on est c. reste fidle au vieux systéme germanique des parentles), nýbrž systém ten konstruován byl voln Hortenem jako nejjednodušší a nejpirozenjší že jest takovým, se z historických ex post potvrzuje. Srv. Kanda str.
243.
dvod
I.
:
dvod
v Právníku, 1888, historických 1.
c.
{Rosin,
1.
str.
327, pozn. 1.: pijetí posloupnosti
základ, nýbrž c,
str.
stalo
se
parentelní
aprioristickou dedukcí;
384, 404, míní, že Horten, jenž byl
dvorské rady, mohl míti podnt k sestavení lenním a ddickém právu vysoké šlechty).
poádku
nemá
Lcoiihard,
zamstnán
u íšské
parentelního v právu
91
presentací, avšak s velice (a
k
obmezením na
šest parentel.
Tím vyhovno
dobe trojímu požadavku: nepihlížení k právu ímskému právm jednotlivých zemí vtšinou romanisujícím), pi-
hlížení
k pirozené slušnosti a získání nejvtší možné jedno-
pevzat byl potom z eeného patentu do (II., §§ 533 — 555) a odtud do obanského zákonníka (§§ 730 751). Po vzoru rakouského obanského zákonníka pijala pak tento systém právo dánské z roku 1845,^^) zákonník curyšský z r. 1855 (revidovaný r. 1887),^^) uherská judex-kuriální konduchosti. System ten
západo-haliského
zákonníka
—
obanský zákonník nmecký z r. 1896,^^) obanského zákonníka z r. 1900, návrh ruského obanského zákonníka z r. 1902/") a možno právem íci, že starodávný systém ten je úpln v souhlase s moderním ference z
návrh
r.
1861,^®)
švýcarského
vývojem práva ddického. ^^) Das System des oesterr. Gesetzbuches (in einigen Theilen des Herzogthums Schlesvvig noch geltenden) dánischen Recht. Vgl. die dánische Verordnung vom 21. Mai 1845.— Souasný švédský zákon ze dne 19. kvtna 1845 má rovnž systém parentelní (jím modifikováno a zjednodušeno bylo právo t. zv. Rikeslag z r. 1734, jinak ve Švédsku platící, v tento spsob: dv parentely s representací, ti další parentely bez representace, konen nejbližší píbuzní die stupn; Lehr, I. c, str. 149). ^'j Bluntschli, 1. c, str. 1, v mnohých jiných kantonech rovnž platí systém parentelní, /('^í^ir, II., str. 62: Parentelenordnung und zwar in seiner konsequenter Ausbildung besitzen Zúrich, Luzern, Uri, Schwyz, beide Unterwalden. Glarus, Zug, Schaífhausen, beide Appenzell, Aargau und Graubúnden. ") §§ 10-12, Kein, v Ght. . XXIV., str. 112. ^^) Též Monnnsenv návrh ml systém parentelní (1. c str. 160: Der Entwurf hat sich dem Inhalte nach ganz an das oesterr. Gesetzbuch angeschlossen). Srv. motivy k nm. ob. zák. V str. 357. "j K tomu motivy IV., str. 41 (šest parentel); i v platném ruském právu je poad parentelní, ale parentely jsou bez hlav (viz pozn. 14.). Uherský návrh má rovnž v souhlase s platným právem uherským poad ^*)
ist
Mommseii,
I.
c,
vollstándig adoptiert
str.
160:
von dem
,
,
—
parentelní *')
(tyi
parentely; motivy,
Srv. Bluntschli,
1.
Princip des neuen mit der
c,
str.
str.
272).
nazývá princip parentelní: das
35. jenž
modernen Entwicklung des Erbrechts
m
Europa
motivy nm. V., str. 357 das Bild der neuen Rechtsentwicklung, von uelcher sich behaupten iassen wird, dass sie úberwiegend dem Parentelengedanken zuneigt. wesentlich úbereinstimmenden Erbsystems
.
.
.
;
.
.
.
:
:
92
2. Platí
Platné právo rakouské.
systém parentelní
representací
s
a s
obmezením na
šest parentel.
Urení
a)
osob.
— Osoby, povolané k ddické posloupnosti,
urují se dle tchto dvou zásadních pravidel:
Každá osoba
I.
z parentel
V
II.
poadu
parentelního).
každé parentele vzdálenjší píbuzní zstavitelovi na-
buzní, kteí byli
pokud ped zstavitelem zemeli
pedky onch
— A.
Urení podíl.
d)
parentely vyluuje všechny osoby
bližší
vzdálenjších (princip
stupují jen potud,
dent
z
V
bližší
pí-
(princip representace).'*^)
první parentele (v
píin
descen-
zstavitelových)
Descendenti prvního stupn,
I.
rovným
ped
Zemel-li descendent
II.
na
jsou-li všichni
živu,
ddí
dílem.
descendenty,
obdrží
tito
zstavitelem,
který
podíl,
by
byl
zanechav své pipadl jejich
pedku. III.
Zemel-li descendent
ped
svých descendent, nepoítá se
V
B.
dalších parentelách (v
nezanechav
zstavitelem,
pi výpotu
píin
podíl.*^)
ascendent
a
koUaterál
zstavitelových) I.
Ascendenti v téže parentele,
rovným II.
jsou-li všichni
na
živu,
ddí
dílem.
Zemel-li
descendenty,
ascendent
obdrží
tito
ped
podíl,
zstavitelem, který
by byl
zanechav své pipadl jejich
pedku. III. Zemel-li ascendent ped zstavitelem, nezanechav svých descendent, pirstá jeho podíl tomu ascendent (neb jeho descendentm), který se scházejícím ascendentem je nejbližším
spoleným descendentem
spojen.
*'') Pro jednoduchost budiž zde sub 2. vždy pedpokládáno, že osoba odpadnuvší (»representovaná«) nebyla z ddického práva sama vylouena; viz dole sub 3. **) Nebo, vyjádeno symmetricky s B. III pirstá jeho podíl tm descendentm kteí se scházejícím descendentem jsou nejbližším spoleným ascendentem spojeni. :
93
c)
—
Provedení tchto pravidel.
sám
bírá
jednotlivé
parenteiy
Obanský
velice
obšírn
zákonník pro(§§
730-
751),
staí proto, když se upozorní na nejdležitjší. a)
V
první
ad
povoláni jsou descendenti.
Je-li
tu
njaký
descendent jakéhokoli stupn, vyloueni jsou všichni ascendenti a kollaterálové. Vnuci z dítte, jež zemelo ped zstavitelem, obdrží
stejn
dohromady jeden dtský (§
zstalost
Jsou-li tu vnuci
733j.
podíl,
kterýž mezi sebou dlí
rzných dtí, rozdlí
z
pece nejdíve na dtské
podíly
od jednoho dítte, dostanou
pocházející
(in
též
se po-
stirpes) a vnuci,
v tomto
pípad
pedka (§ 734).^^) Representace pravnuk a dalších descendent.
vždy dohromady podíl svého
pak
platí
/3)
píin
též v
Nejsou-li
prvního stupn, mel-li jeden
z
t.
tu
potomci, spadá pozstalost na ascendenty
j,
rodie. Žijou-li oba, rozdlí se stejn. Ze-
nich
ped
zstavitelem,
obdrží jeho podíl jeho
potomci (§ 735), v tomto pípad není rozdílu mezi plnorodými a polorodými sourozenci zstavitelovými (jsou-li tito ovšem potomky zemelého rodie). Zemeli-li oba rodie, obdrží jednu poloviku potomci otcovi a jednu potomci matini dle pravidel, platících pro posloupnost descendent, a tu vynikne rozdíl mezi plnorodými a polorodými sourozenci zstavitelovými, oni ddí tito jen v polovin svého rodie (§ 736).*^)
v obou polovinách, **)
Výslovné ustanovení takové obsahoval
kvtna
28.
1720 (Cod. Austr.
III.,
str. 952), II.
Vater Fussstapfen, a Cod. Theres. II., bylo dle Declar. ze dne 1. února 1640
c.
již tit.,
ddický § 6:
20, § 5, odst. 49.
K
ád
treten
—
ze dne in
ihrer
Jinak
tomu
6, 9, 11: když vnuci sukcedosud dle angl. práva {Robbins, Devolution, str. 289: If the intestate dies leaving no child but the issue of children, such remoter issue w^^ill také the residue in equal shares).
dovali sami, dlili in capita
;
Jiná starší partikulární práva
u Gruchota
III.,
švýc. {Huber,
v první, ale
sourozenc,
II.,
str. 54, str.
54).
tak
nmecká,
k.
jest
která
mla
takové ustanovení, viz
dlení in capita v nkterých právech Pravidlo rakouského práva platí ovšem nejen
dosud
—
tomu
platí
v ostatních parentelách, konkurují-li jen synovci z rzných dlí rovnž in stirpes, jinak ustanovoval v tomto pípad
i
Reichsabschied z r. 1529, § 31 {Arndls, § 479, p. 1, Stobbe, § 291, VII., Pfaff-Hofmami, kom., str. 703, p. 5 a 709, p. 19), representaci v tomto pípad neuznává též právo angl. {Robbins, 1. c, str. 294). Dvody viz v p. 55. ") Konkuruje-li tedy bratr plnorodý s bratrem polorodým, obdrží Konkuruje-li plnorodý bratr, polorodý onen 7* (Va 'A)) ten pouze Y^. .
+
94
z rodi nezanechav potomk ^^) a je-li druhý aneb zemel-li zanechav potomky, pipadne polo-
Zemel-li jeden
rodi na
živu
prve jmenovaného
vina
potomkm zrovna
rodie
druhému rodii aneb jeho
též
(§ 737) a osoby z této strany obdrží z oné polovice
kolik obdrží
tolik,
z
polovice své strany.
Dsledkem
toho,
druhé parenlely le polorodý bratr, obdrží on celou pozstalost a vyluuje ascendenty a jiné píbuzné toho rodie není-li tu
z
i
od
zstavitelova
V
nhož
nepochází.'*'')
ddí
obdobn. Pozstalost dle zákona rozdlí se vždy nejdíve na tolik ástí, kolik je manželských pár ascendent, v tetí na dv (§ 738), ve tvrté na tyi (§ 741), v páté na osm (§ 744) a v šesté na šestnáct Tyto páry ascendent s jejich descendenty jmenuje (§ 748). obanský zákonník kmeny. V každém takovém kmenu dlí se y)
dalších parentelách
pozstalost, jak uvedeno sub
pirstá
cela,
jiným
spojen
spoleným
nejbližším
oba tyto kmeny,^^) pirstají
scházejí-li
dvma kmenm,
které
jejich
onmi dvma
s
bratr ze strany otcovy a polorodý bratr ze strany V.
(V4+ *^)
V4),
V
zákonníku.
.
.
.
Chyba
Správn
myln: Když jeden
ta nalézala
vlašský
Jinak jest to v
kmen
do-
jest se scháze-
descendentem, spojené
podíly
scházejícími nej-
matiny, obdrží první
V4-
lasciato
pípad
se
již
peklad
oíf.
morto senza aver
defunto *')
druhý •„ tetí
§ 737 praví se
zanechal dtí
jeden
a schází-li
/3;/^)
uvolnný, kmenu, který
podíl, takto
kmenem
jícím
se
§
figii
z
ze
zemelých
rodi
ne-
v pat. z r. 1786 a v západohal. r. 1815: Se uno de' genitori del
.
.
.
737 dle práva francouzského, kde panuje
rgle de la fente (viz svrchu § 3, p. 39 — 41), tu polovika rode, jenž zemel nezanechav potomk, nepipadne stran druhého rodie, nýbrž obdrží ji ascendenti zemelého rodie (i. 746), postupuje tedy polovice sama do vyšších parentel není-li tu ascendent, povoláni jsou k uprázdnné polovici kollaterálové zemelého rodie (i. 753) a teprve není-li ani tch, pipadne stran druhého rodie (i. 755). ;
**)
dv
Protože se tedy v každém
ásti, jest
hned provedena **)
V
oprávnno
vt
správného:
§
714.
Chyba
zase
vyslovené
díl
mu pipadlý štpí
svrchu sub
d)
B.
I.,
na kde
743 jest chyba (>váterlichen und miitteriichen
oder miitteriichen Seite^), historii nebyla viz \x Pfajffa-Hofmanna v officiálním peklade vlašském z r. 1815, nikoli >váterlichen
této chyby, která v patentu z str.
kmenu
divisio in lineas.
poslední
Seite* místo
pravidlo
ta jest
i
r.
1786
(§ 15)
95
bližším
spoleným descendentem
jsou
spojeni
atd.
(§§
743,
746, 749). 50)
Žádnou komplikaci do celého systému nepináší že
nkdo
jest v
mezích téže parentely
okolnost,
ve dvojím neb vícerém
^^)
zstavitelem, ddí pak na obou neb p. když bratranec a sestenice jsou manžely a mají potomka, potomek tento má po spoleném ddu svých zemelých rodi, svém praddu, dvojí právo ddické, a tento pradd ovšem též proti onomu potomku.
píbuzenském svazku
se
více místech (§ 750), na
Naproti tomu
nní
ve vzestupné
nastává porušení
áie obmezeno
symmetrie
tím,
že opráv-
na pátý stupe, kdežto
jest
nekonena. Matematicky nutným dsledkem toho jest, že právo ddické není vždy vzájemné, ^^) nýbrž že sluší rozeznávati píbuzné na ti skupiny: 1. až incl. do pátého stupn, 2. od šestého až incl. do desátého stupn a 3. od jedenáctého stupn výše. Mezi píbuznými první skupiny jest ddické právo vždy vzájemné mezi píbuznými druhé skupiny jen tehdy, když stupn rozdleny jsou tak, že na žádné stran od spoleného pedka dol není více než pt stup, mezi píbuznými tetí skupiny konen nemže býti nikdy vzájemné. v sestupné jde do
;
však v officiálním eském peklade {Nejedlého) z r. 1812 (vyhynuli-li oba kmenové s otcovské aneb mateské strany) ani v officiálním peklade polském, datovaném 1811 {Tiil, str. 232). ^0)
Obanský
zákonník v
§
749 praví:
.
.
.
fallen
.
.
auf diejenigen
Stámme, die nach Vorschrift der §§ 743 u. 746 mit den erloschenen Stámmen »in der náchsten Verbindung* stehen. Citované §-y obsahují pak rozvlánou kasuistiku. Již Voglhueber ve svém výkladu patentu z r. 1786 (dle FfaýaHofmamm, str. 715) praví dobe: Jene Stámme stehen mitsammen in der náchsten Verbindung, welche sich in absteigender Linie in demselben náchsten Abkommling (singulár, správn) vereinigen. Krainz, § 484 po pozn. 10., má plurál (durch ihre gemeinsamen Descendenten verbunden), což je nejasné.
rzných parentelách píbuzný (na p. je-li to potomek nemá vícerého práva ddického, protože rzné parentely nemohou konkurovati. ^^) Na dsledek ten piveden jsem byl touto vtou motiv k švýc. ^•)
Je-li
v
strýce a sestry zstavitele),
Der Ururenkel des Grossvaters ist mein Erbe, wcil er zu mir in dem grosselterlichen Stámme steht, wáhrend ich sein Erbe nicht sein konnte, weil ich zu ihm in der ururgrosselterlichen Parentel stehe.
návrhu
(str.
15):
96
ddické vzájemné,
Není-li právo
písluší vždy mladší
generaci
proti starší, nikoli naopak. ^^)
3.
O
t.
zv.
Výrazu representace
representaci zvlášt.
pedn
(tíd, parentele) sukcedují nejen s
užívá
v
se,
k vysvtlení úkazu, že v jednotlivé
graduaci,
tmito
nejbližšími
i
protiv k isté
skupin
ddic
stupn, ale spolu
nejbližší dle
když pocházejí od zemelé nejbližší. Vychází se tu z ped"
vzdálenjší,
osoby stejn blízké jako
žijící
ddické právo písluší vlastn jen nejbližším a dosazením potomk na uprázdnné místo získá se fiktivní stejnost pokladu, že
stup.^*)
stoletá prabába nemá ddického práva po svém potomku šestého stupn, kdežto on po ní je má. Praktické jsou však pípady tyto: pravnuk mého
druhého bratrance, vnuk mého tetího bratrance, syn (a veškerá další descendence) mého tvrtého bratrance mají ddické právo po mn, nikoliv však já po nich. Mylné jest proto tvrzení našich spisovatel, že jedinou výjimkou z reciprocity práv ddických je pípad adopce (§ 756 i. í),
—
Slubenrauch ad § 756 Von der Wechselseitigkeit des Erbrechts findet nur bei den Wahleitern eine Ausnahme, Krainz, % 4&8, p. 3: (Adoptiveltern) Die einzige Ausnahme von dem Grundsatze, dass die Erbanwartschaft gegenseitig ist, Pfaif-Hofmann, kom., str. 731: Von diesem Grundsatze der Reciprocitát gibt es bei uns nur eine Ausnahme: Wahleitern..., :
stejn
i
na
hat eine
682, Atidcrs,
str.
Grundriss,
str.
Ausnahme: Adoptiveltern.
einzige
Uiiger,
aspo, že
pomr adopní
ne: Eine
Ausnahme von der Regel macht das
Wahleitern
Das Reciprocitátsprincip
36:
zakládá jedinou výjimku,
§
31,
rovnž
p.
12
netvrdí
Zeiller, str. 754
Verháltnis
zwischen den
eeno
svrchu v textu, odvodnní reciprocity, které podává Zeiller (str. 753): Die Erbrechte sind wechselseitig. Dieser Satz grúndet sich in der Gleichheit derBurgerrechte und in dem obigen Principe (Inbegriíí aller Abstámmlinge mit ihren Stammeltern als eine Einheit). Denn, wenn ich mit dem andern ein Familien.
.
.
;
za to neudržitelno jest, dle toho, co
glied bin, so ist er es *')
S.
Stryk,
praesentationis est liberi fictione juris
auch mit mir.
de success. ab intest. Diss. I., cap 1, § 68: Jus resuccessio »in iocum personae gradu proximioris*, qua parentum Iocum occupant . Koch, succ. ab intest.,
tr.
.
.
§ 12: Jus repraesentationis in successione est »privilegium«,
quis defuncti parentis »locum< in successione subit. Privilej v tom, že obdrží gradm proximiorem. Zachariae, Franz.
vi
cujus
ali-
spoívá práv Civ.-R.,
IV.,
97
Význam
representace se však takto nevyerpává. Nejde urení osob oprávnných, nýbrž také o výpoet podíl. Potomci dohromady obdrží tolik, kolik by bylo pipadlo na n, kdyby jako jediná osoba byli sukcedovali na bližším míst, na nž jsou dosazeni. To pak platí tehdy, když všechny bližší
jen o
i
osoby smrtí odpadly
pípad
v tomto
Dosud
a sukcedují
sukcedují
nebylo
ei
uprázdnném
o místu
vzdálenjší potomci, též
jen
z fiktivního
bližšího místa. ^^)
o
právu
zem.elé
její
smrtí,
které
Platnost representace v tomto rozsahu i
v
píin
urení podílu)
je
nesporná.
Die successio jure repraesentationis
§ 597:
tate gradus íicta*.
ist
jen
potomci.
její
píin
v
(i
nýbrž
osoby,
zaujali
urení osob
Spor spsoben byl
^^)
eine successio >ex proximi-
vzaty v Gruchota,
III., str. 54 a násl.) Glck, Unterschied zwischen der Repraesentation in Rúcksicht des Grades und der Repraesentation in Rúcksicht der Person
(Citáty
Intest.-Erbf., 1803, str. 293:
.
.
.
Das Repraesentationsrecht .setzt immer eine solche Successionsordnung voraiis, wo es auf die Náhe des Grades ankommt Ruské
str.
295
:
.
.
motivy, ó.iii/Ke
str.
51: iipaBO npejCTaBJieHÍH ecix
CToamyH)
Hacjií jojaTejiio
kt>
;
nijaEo
1.
jto ecxx Mbipa
2.
.
>BCTynjieHÍ/'i bt, cTeiieHi.*, .
.
.
Tím, že v dívjších dobách mnozí pojímali representaci jen jako prostedek k získání bližšího stupn, lze si vysvtliti mínní a zákonná ustanovení, že vnuci (a jiní potomci;, když sukcedují sami, dh' in capita; °^)
representace k získání bližšího pomýšlelo. (na
stupn
tu nebylo
zákony uvedené v pozn.
Srv.
p. Núrnberg. Reformát., 1564: Wann
.
.
.
teba a na u Gruchota,
44. a allain
jinou se neIII.,
str.
54
Enigklin in leben weren,
als mannig mund, als in gleichem grád* mannig pfund), jenž k tomu pipomíná: Diese Ansicht wurde von mehreren álteren Rechtslehrern selbst nach gemeinem Rechte angenommen, s. Gliick,
so erben die Enigklin »als
.
.
.
Vom Standpunct der Rechtsphilosophie aus verTrendelenburg (Naturrecht, S. 271) so stehen alle diese Solche Kinder als Enkel der Fiirsorge des Erblassers gleich nahé Bestimmugen (Reichsabschied 1529) sind »in richtiger Gedankenfolge< getroffen worden {Pfaff-Hofmaiin, str. 703, 709 naproti tomu dávají dle svého Intestaterbfolge, S. 289.
theidigt dieselbe
.
.
.
.
.
.
.
.
spsobu tomuto ignorujíce takto Síohbe, § 290,
.
ustanovení epitheta
:
wunderlich, inconsequent, absurd,
pedpoklad naznaený na poátku
II.,
Hintrlásst dagegen der
4:
so erbten dieselben nach
erben, ursprúnglich
dem
und nach
Princip,
vielen
Srv. též
této pozn.).
Erblasser
lediglich
dass gleich nahé
Rechten auch noch
Enkel,
Erben gleich
bis in die spátere
Zeit hinein in capita. ^*)
popsaný,
Leda
je
spor o vhodnost výrazu representace pro úkaz dosud mu lze rozumti ve smyslu obsažnjším, avšak
protože lehce
7
98
dalším vývojem myšlenky represeiitaní. Dosazení na místo ze-
melého
svádí totiž k tomu, považovati právo dosazených za odvozené od osoby, jíž místo ono pvodn náleželo. Pojetí takové pináší pak ssebou, že poskytuje se potomkm dosazeným jen takové právo, jaké by byla mla osoba pvodn
Abychom mli po ruce krátká oznaení, spsob representace: representací materiální,
místo ono zaujímavší.
nazveme tento onen
z
mén
obsáhlý (nesporný) representací formální. ^^)
Jisto jest, že redaktoi obanského zákonníka vycházeli myšlenky representace materiální ^'^) ale bhem porad pro-
výraz ten jest obvyklý a jiné výrazy (na p. Nachrúckung, Uitgcr, § 33, rozp. 3, se neujaly, »Eintritt« pipouští rovnž obsažnjší smysl). Srv. umný náhled o terminologii u Bornenianna, str. 260: Ob die Enkel aus ist in dem Landrechte abworden, weil man bei der Redaction annahm, dass der Gesetzgeber nur zu bestimmen hábe, was recht sein solle, und den Rechtsgelehrten die Erorterung úberlassen bleibe, ob sie dies ein Repraesentationsrecht >nennen« wollen oder nicht.
eigenem Rechte oder
als Stelivertreter erben,
sichtlich nicht entschieden
^')
Stanoviska
taci formální o
rozeznávají se také tím,
pi represenpi representaci
že mluvívá se
tom, že potomci sukcedují >jure proprio<,
j>jure repraesentationis<. Ruské motivy dobe vyrozumti representací, kterou zde nazýváme formální (vstoupení v stupe a míru podílu) viz pozn. 54. i. f.
materiální že sukcedují
jadují, co sluší
;
**)
Ofner, Protok.
II., str.
397 (sezení ze dne
záí
7.
1807),
všemi
tymi
hlasy (pres. Haan, Sonnenfels, Zeiller, Pratobevera) bylo usneseno, že v sous principem (mater.) representace potomci osoby nehodné jsou též vyloueni; str. 537 a 552 (sezení ze dne 30. listopadu a ze dne 7. prosince na návrh Pratobeverv temi hlasy (pres. Haan, Aichen,, Prator. 1809)
hlasu
proti dvma (Zeiiler, Pfleger) usneseny jako výjimky aequitatis causa ustanovení §§ 541 a 780 ob. zák. Zajímavé jest mínní Pflegrovo, projevené v tomto sezeni: Auch der Staatsrath war dieser Meinung
bevera)
weil man consequent bleiben miisse, auch wiirde daraus návrhu Pratobeverova) folgen, dass die Nachkómmlinge, welche nun jure proprio succedieren, in capita und nicht in stirpes succedieren mússten, byly tedy u nho všechny stránky myšlenky representaní tak pevn spjaty, že myslil, že opuštním zásady mater, representace padá formální representace. Zeiller s §§ 541 a 780 nespátelil se ani v komentái: ad § 541: Nach strenger rechtlicher Consequenz hátten die Nachkommen .. ebenfalls ausgeschlossen vverden sollen, ad ^ 780: Nachdem >man« die Nachkommen eines Erbunwiirdigen nicht ausgeschlossen hat, konnte man den Nachkommen eines Enterbten umsominder versagen (Zeillerova), (z
i
.
.
.
.
.
.
.
.
.
99
lomili
ji
že
tak,""^)
pochybno, má-li se representace
nyní
jest
považovati
materiální
za princip a ustanovení
za výjimky,^^) anebo má-li se naopak míti za
s
ní nesrovnalá
to,
že materiální
zásadn neplatí a že jen v jistých, specieln stanovených pípadech vztahují se vady práva osoby, formáln rerepresentace
na osoby dosazené, ^^) anebo konen má-li obor obou zásad býti navzájem vymezen, tak že by platily koordinovan. Ti ustanovení zákonníka tu jsou rozhodna: §§ 541, 551, 780. Dle § 541 relativní nespsobilost (nehodnost) ddicova nepresentované,
i
vztahuje se na potomky,
zde tedy neplatí materiální represen-
tace;^^) dle § 551 vzdání se ddictví
vztahuje se na potomky,
dítte právem
zde tedy
vyddného
ped
platí,^^)
smrtí zstavitelovou
780 potomci
dle §
vyloueni konného podílu, mají však jen nárok na povinný tedy
z
sice
nalézti, jest tu
tžko
zajisté
a pro praktické
zákon výslovn rozešených pípad
sady takové by
mlo význam
pípady: absolutní ^')
celého zá-
díl,
platí tu
redaktoi sami
Již
ešení tchto
lhostejno. Nalezení zá-
pípady v zákon neNerozeíeny jsou nespsobilost pedkova; jeho zeknutí jen
rozešené, které by pak zásad tyto
z
polovice materiální representace a z polovice ne. Jednotnou
zásadu v
nejsou
pro
té podléhaly.
je znané. Srv. mínní mínní Haanovo v sezení ze dne wohl zu bedenken, dass man durch diese
cítili,
že
prolomení
Pflegrovo a Zeillerovo v pozn. ped. a 7.
záí 1807
{Ofiier,
ÍI..
str.
397):
Ausnahme »ganz< von den Grundsátzen der
Intestaterbfolge, die sich einzig
auf das jus repraesentationis stútzen, abweiche. *')
kom.,
Tak v novjší dob
str.
696, jimž
pidává
(na
základ protokol Pfaý-Hofmann
se Anders, Grundriss,
1899,
str.
36,
1887,
Stuben-
rauch-Schuster-Schreibcr, 1902, ad §731, 2 a § 733, pozn. 2., Krainz-PfafiEhrenzweig, 1900, § 484, p. 101. Till, § 534, ze starších zejm. Httner, 1819,
str.
120, 157, Nippel,
1.
c,
str.
32.
str. 136, Stubenrauch ve dív. vyd. na znní § 731: Kinder >und« ihre Nachkommen), Krainz v dív. vyd., na p. 1889, II., 2, § 484, p. 10; ze starších zejm. Szadbej v Zt. f. ó. Rgel., 1834, I., str. 71, Gspan, tamtéž, 1835, I., str. 349, Grilnwald, Právo ddické, 1853, str. 11, 19. *')
Tak
na p., 1888,
zejm, Unger, Erbr., § 33, str.
4
(odvolávaje
se
*^) Potomci zemelého vojenského uprchlíka rovnž nejsou vyloueni, argumento a minori z ustanovení cit. svrchu v § 1 u pozn. 15. ^^) Ustanovení § 740 zjevn spoívá jen na slušném ohledu na spoluddice a nemže býti uznáno za rozhodující v této otázce.
7*
100
po smrti zstavitelov, ale vyddní ascendenta
se ddictví
ped
dítte neprávem,
delací *^);
(právem
—
vyddní
neprávem),
vylouení koUaterala zstavitelem (t. zv. negativní testament). Vyslovili-li bychom se pro jednotnou zásadu, znamenalo by to, že chceme ve všech tchto pípadech piznati potomkm
bu
plné právo anebo že
chceme ve všech tchto pípadech jim
je
odepíti. Nic nás nenutí k takovému uniformování, a dokonce tím
mén jsme k nmu oprávnni, protože zákon sám hlavní (rozešené) pípady rzn upravuje. Spíše zamlouvá se proto analogické pípad tem pípadm,
ešení nerozhodnutých
dle rozhodnutých. Pihlédneme-li
k rozešeným
shledáme,
že
liší
se tím,
í
vlí
vylouena, zda zákonem (§ 541), vlastní svou vlí (§ 551) neb vlí zstavitelovou (§ 780). Na tytéž kategorie rozpadají se též pípady nerozešené a lze je tedy z tchto hledisek piaditi k rozešeným. Pi absolutní nespsobilosti a zeknutí se po smrti zstavitelov ped delací není osoba representovaná
byla
pípadm § 541 a § 551 v ostatních pípadech, vylouení vlí zstavitelovou, sluší hledti k vli zstavitelov, jak zákon ji v § 780 presumuje. Zákon tu (jakož v §-u pedcházejícím 779) patrn má za to, že by zstavitel byl ponechal potomkm ddicovým tolik, jako tomuto samému, •'^) tedy v pípad § 780 nic jsou-li to však potomci dítte, pikl jim zákon sám, protože jsou zárove potomky zstavitelovými, právo na povinný díl, což práv § 780 výslovn stanoví. Jinak obtíží,
adí
se k
;
v nichž jde o
i
;
možno
to vyjáditi také takto:
lovy) vztahuje se se
i
na potomky nevztahuje
postavení
vyddní (projev vle dvod vyddní
na potomky, ale (anal.
bezdvodn vyddných.
§ 541); proto
zstavite-
(zákonný)
potomci mají
Užijeme-li této argumentace
na potomky ascendent a kollaterál zstavitelem vylouených. **)
Pípad
naproto
nepraktický,
uvádný
Ffaffem
a
Hofmannem,
po smrti zstavitelov píbuzný z vyšší parentely dosud nepovolané se in eventum zekl ddictví, potom zemel a potom píbuzní z nižší již povolané parentely se rovnž zekli, ímž nastala delace str.
697. Jde tu o to, že
na vyšší parentelu. *') Stube7irauch, ad § 780: Der Grundgedanke der §^ 779 u. 780 ist Annahme, dass der Erblasser die entfernten Descendenten nicht besser und nicht schlechter gestellt haben wúrde als deren vermitlelnden
dle
Parens.
101
shledáme, že neobdrží
nutelnými ddici.
ešení dle
nho
nic,
ti
nejsou nepomi-
mn
nejmén
libovolné a neplatí tedy
zásada pouhé formální
representace ani zásada
toto zdá se
ani
protože potomci
^^)
ob
materiální representace veskrz, nýbrž
koordinovan; první
pro pípady vylouení zákonného, druhá pro pípady vylouení z
vle
stran.
Podotknouti
tom
i onom
smyslu zemela, nemohlo-li z jiného dvodu jí býti deferováno (na p. žije-li dosud a je nespsobiiá), nenastává representace, nýbrž potomci jsou spolu z ní vyloueni.''^) Jediná výjimka jest u potomkí"! vojenského uprchlíka, který v tomto ohledu ode dne uprchnutí do platí jen,
že representace
sluší,
dobrovolného neb nuceného návratu
Ocenní
4.
lenní naproti a
píbuzenstva na parentely
stup
sám opt
považuje za mrtvého. ^^)
jest organické,
pirozené,
ímské komputace) ddic objevují se pod spoleným pedkem jakožto ást celku, (dle
Zstavitel a
sestavování v tídy.
ve svém spojení
který
se
delací
rak. systému.
mechanickému poítání
umlému
v
ped
když osoba representovaná
ástí vtšího celku, udržovaného
jest
pohromad
*^j Užili-li bychom § 780 obdobn bez ohledu na základní myšlenku, vytknutou v pozn. pedešlé, a bez ohledu na rozdíl, založený v tom, že descendentm písluší právo na povinný díl, pišli bychom k podivnému resultatu, že potomkm vyloueného (zstavitelem) ascendenta neb kollaterala písluší tetina zákonného podílu representované osoby. *') Srv. Code civil p. i. 744. On ne représente pas les personnes vivantes, mais seulement celles qui sont mortes naturellement ou civilement.
Jinak jest
tomu
dle
nm. ob.
zák.
(pes znní
píin
§ 1924, odst. 2.);
platí tu
osob nespsobilých živých (successio a kollaterala) vztahuje se (descendenta Vzdání se 2344. graduum): ^ vzdavši se žije ili nic, § 2349 však i dle nm. práva na potomky, srv. Strohal, str. 28; pro prus. LR. tvrdí Fórster-Eccius, str. 497, že jest jen zákonná substituce potomk, tato konstrukce representace t. zv. (vycházející patrn z myšlenky pednosti stupn) nehodí se však na
representace formální
i
v
a
pípad, že konkurují pouze vnuci. ^*) Srv. svrchu § 1 pi pozn.
15.
102
dalším pedkem atd/'-') lenní takové odpovídá dobe našemu názoru o blízkosti píbuzenství a tím
nejbližším
celkem i
presumptivní vli zstavitelov.
spojená, jež
neznamená
stupu, který
ve všech jiných právech moderních zachovává se
i
descendent
u
lenní tak
zstavitelových,
tím, že nahodilé
mocného
s ním dsledné provedení po-
Zásada representaní
nic jiného než
dob
úmrtí
na urení
vlivu
dopluje
pirozené
chrání
a
zúastnné osoby nepopává oprávnných
osob
rozdlení
a
Tato myšlenka jest základem odvodnní Horten {Ffaff- Hofmaiin. str. 676, Rosin, str. 381): Jeder Mensch kann als Ganzes und als ein Theil eines Ganzen betrachtet werden. Wird er als ein Ganzes betrachtet, so ist es sein Individuum selbst, und solange er dieses sein Individuum aufrechterhalten kann, wird er sein ganzes Vermógen dazu verwenden. Wenn ^*)
Rositi,
parentelního
1.
c,
poádku,
str.
382.
jež podal autor jeho
aber jemand sein eigenes Individuum nicht mehr aufrechterhalten kann, so muss man urtheilen, dass er dennoch »dasjenige Ganze* hábe aufrechterhalten wollen, >wovon er ein Theil ist«. Nun ist aber dasjenige Ganze, ein Theil ist, wiederum ein Theil eines anderen Ganzen dieses ietztere Ganze ist abermals ein Theil eines noch grosseren Ganzen und so immerfort. Aus diesem folgt, dass ein jeder Erblasser, da er ein Theil eines kleinen Ganzen ist, zugleich ein Theil aller derjenigen Zeilíer, Ganzen sei, von welchen das erstere Ganze ein Theil ist. Srv. kom., str. 719: So erscheint der Inbegriff aller Abstámmlinge mit ihren Stammeltern als eine Einheit, als eine moralische Person, nicht nur in Beziehung auf die Personenrechte, sondern auch in Rúcksicht des Vermógens.
wovon der Erblasser ;
i
Bhintschli,
Das
zurich. Erbrecht, 1865, str. 35 (stejn
již
v jeho motivech
odvodnní
curyšského zák. z r. 1855 dle Gnichota, III., str. 274) AUes natúrliche Erbrecht beruht auf der Fortpflanzung in der Familie. Wie die Kinder von den Eltern ihr korperliches Dasein ableiten und die Eltern so gewissermassen in dem Blute der Kinder fortleben, so fállt naturgemáss auch das elterliche Gut nach dem Tode den Kindern an. Sind keine Nachkommen des Erblassers da, so muss nnan zu den Eltern k
:
desselben aufsteigen, damit der námliche
Zusammenhang des
der Fortpflanzug klar werde, und wieder
soli
Blutes
und
das Gut nach denselben
Verháltnissen beerbt werden, nach denen das Blut fortgepflanzt vi^orden ist.
Das
ist
die Idee des Parentelsystems.
— Wie
die
gesammte Verwandt-
schaft organisch aus der ehelichen Fortpflanzung erwachsen
auch naturgemáss nach Parentelen geordnet. Srv. dále Majerovo (Teutsche Erbfolge, 1805, u Rosina, str. 353), Stakl,
sie
Glasson,
1.
c,
str.
492,
Mommsen,
kého zák. (str. 356), švýcarského návrhu (str. 47).
str. (str.
ist
.
.
1.
c,
159, Lehr, str. 157; motivy 9),
uherského
(str.
.
so
ist
odvodnní str.
504,
nmec-
273) a ruského
103
mezi nimi jako
pozstalosti
systémy.
jiné
ddic
Nároky
'''')
urují se totiž vždycky tak, jakoby pozstalost od zstavitele až po ddice, jenž se dožil úmrtí jeho, všemi pedemelými
osobami mezi nimi stojícími, byla prošla.^') System rakouský jest jednoduchý, úpln dsledný, a proto przraný. ^^) S matematickou jistotou všechny pípady lze znan praktická, nebo ešiti výhoda nejen theoretická, nýbrž i
i
;
zamezují se Jest
spory o zákonné ddictví.''^)
jí
pirozeným požadavkem práva ddického,
aby, není-li
ohled, jmní pipadlo spíše mladším generacím Postulátu tomu vyhovuje poad parentelní tím, starším.''*) než nejvzdálenjší že postupuje k vyššímu pedku teprve, když potomstvo nižšího pedka jest vyerpáno, tedy platí tu v tomto
tu zvláštních
i
nešplhá
smyslu písloví, že statek ") Uherské mot, lásst,
die
Indem
str.
Hóhe des
zásada representace
dem Zufall den kleinsten Raum Todes der (Zwischen-) Verwandten auf
273, praví:
die Reihenfolge des
rád,^^)
.
.
.
Antheils »gar keinen« Einfluss ausúbt,
rovnž
tak švýc mot_
den grossen Vorzug, dass das frúhere oder spátere Absterben einer Person gegenúber einer anderen auf das schliessliche Ergebnis der gesetzlichen Erbfolge »gar keinen* Einfluss ausúbt. To ovšem je pehnáno (zemelá osoba nemusí zanechat potomky, kteí by nastoupili za ní; osoba, jež zstala na živu, mže svým ddicm podíl odníti). ") Vtu tuto chtl Huber dáti na zaátek kapitoly o ddické postr.
9:
mže
sloupnosti v švýc. návrhu, uznal však pozdji, že chodisko, nepatí však do zákonníka samého (švýc. mot., '^)
Tuto chválu,
manu ve
ale
jedin
kritice (kom.
své
Durchfiihrung
klarer
II.,
sloužiti str.
ob. zákonníku Pfaf-HofZu loben ist die consequente
tuto, skytají str.
Principien,
756):
die
za vý-
10). i
einfache,
durchsichtige
schlichte,
Randa v Právníku 1888, str. 327: ád velmi prostý a všeliké pípadnosti nepochybn upravující, Unger, § 32, pozn. 2., Anders, str. 37, Lehr, c, str. 148: Le systéme est en vigueur dans toute sa Darstellung.
Srv.
1.
pureté c"est á-dire sans nul regard aux degrés en dehors de chaque parentéle et avec admission du droit de représentation á Tiníini. ") Zeiller, r.
1812,
str.
1786 nepovstal právní spor
Podnt k delace,
(velice
viz
740, z
tvrdí, že
nho
ídkým) sporm zavdává
rozh. nejv.
soudu
cit
'^)
leda
v Schey-ové
to však je komplikace, jež neinheruje
''")
od zavedení nynjšího systému
(kein Rechtsstreit daraus entsponnen).
otázka
ob.
t.
zák.
zv.
u
—
sukcessivní
^j?
730—751,
systému samému.
Jinak jest to turbatus mortalitatis ordo, viz svrchu, pozn. 15. Babyl. Talmud, fol. 115^) {Rosin, 1. c, str. 345) praví: Die Erb-
schaft tastet sich in die Hohe, bledá,
kde by
se nejníže
mohlo zachytit
104
pak
tím,
že povoláni
jsou
jí
mladší
i
generace vedle bližších
starších (jinak dle graduálního systému).
pomru
Zvláštní ohledy, výše uvedené, týkají se
a
zstavitelovými,
sourozenci
tídních.'''')
jest
problému systém
kardinálního
konsekvence dosti šastn právu rakouském, kteréž, vyluujíc sourozence
tato otázka bez porušení
I
rozešena
obma
mezi rodii
v
pipouštjíc
rodii,''^) a
je
konkurentn
jedním rodiem,
s
zaujímá stední místo mezi právy, která (jako pruský landrecht,
ob.
bývalý saský
nynjší španlský a
a
zák.
vyluují sourozence
zák.)
konkurentn s obma rodii. ^^) Též sourozenc k polorodým jest
a francouzské) pipouštjí je
pomr
ob.
port.
jedním rodiem, a právy, která (jako ímské
i
i
pimen
plnorodých
upraven.
Naproti výhodám má náš systém ovšem jisté závady, jak pi úpln dsledném (zz bezohledném) provádní jakýchkoli zásad již bývá. Nemilý nkdy bude konflikt blízkosti stupn dle ímské komputace s rozhodující blízkostí, poítané dle parentel. Tento koníiikt ani nepociuje se tolik, když spsoben jest principem representace, dle nhož nestejn vzdálení ddí zárove i
to
ddí nestejn
a stejn vzdálení
Hohe, bis
(sie tastet in die
einen Halt íindet,
sie
písloví: Kein Gut klimmt gerne (svrchu pozn.
pi
") Srv. svrchu
nýbrž tehdy, když
(in stirpes),'^)
pozn. 16. -
18.
a
Rosiiu
str.
347)
;
srv.
9.).
Mommsen,
1.
c,
str.
161: Bel der
Motivierung kann von der Classe der Abkommlinge abgesehen werden, da
Beziehung alle Rechte mit einander úbereinstimmen. Dagegen wird es besonders auf die zweite Classe (Parentel) ankommen. ") Za vadu považují tuto konsekvenci parentelního systenu mot. k švýc. návrhu, str. 9 (Einwand: Zurúcksetzung der Geschvvister gegeniiber Wir verkennen durchaus nicht das Gewicht dieser Ausden Eltern in dieser
.
.
.
stellungen) a Lehr,
1.
c,
(frre
158
str.
et
soeur
sacriíiés
au principe):
naopak za pednost mot. k nm. ob. zák. str. 357 ( andererseits durch Bevorzugung der Eltern vor den Geschvistern auch das Schoosfallsrecht .
.
Ausgleichung der bestehenden GrundverMommse/i, c, str. 161. "*) Anglické právo má též stední postavení (v jiném smru)., platí pednost pohlaví, otec vyluuje sourozence, s matkou však sou-
berúcksichtigt
schiedenheiten v
.
hiernach
.
.
.
.
.
.),
a
1.
nm
rozenci konkurují (u pozn. '*)
19.).
Dle Curyšského zák.
rentele jen až k
1887 sahá dlení in stirpes v tetí patvrté parentele již ddí jen hlavy této dle znní z r. 1855 platila ve tvrté parentele
bratrancm
parentely {Hubcr,
str.
92),
z
r.
a ve
105
spsoben
jest
njší len
bližší
poadu
principem
Dle
parentel.
parentely vyluuje nejbližšího
z
nho
nejvzdále-
parentely další,*")
na p. vnuk bratrv (pátý stupe) vyluuje dda (druhý stupe) úpln. Naproti tomu sluší uvážiti, že rozdíl ten pociuje se nanejvýše a že
ped
pomru
v
tu jde
i
druhé k tetí parentele
konen
pece
opt
jen
o
(v dalších
již
ne),
pednost mladší generace
starší.
systému parentelnímu
která
výtka,
Jiná
zhusta inívá, jest
s
representací se
provedení representace ve
naprosté
že
ta,
parentelách vede k rozdrobení jmní, *^) stejný
vyšších
má ovšem
dlení
i
úinek
in lineas.
Novjší zákonníky a návrhy proto skuten ve vyšších pokud je vbec pipouštjí, zanechávají represen(a dlení in lineas), a zavádjí systém graduální.®-) Proti
parentelách, taci
pednost stupn
;
Bluntschli,
1.
tomu podotýká
c, k
:
kreise sind, desto grossere Genauigkeit im einzelnen
nothwendig
fernter sie werden, desto weniger
auf welchen
Wegen im
Myšlenka
tedy asi ta:
vdomí
jest
Einzelnen
ist
jest
oprávnno
lenní sahá, pes tuto hranici má se k návrhm uherskému (s:r. 272), švýc.
Mot.
*')
Unger, § 32,
pozn.
2.:
.
.
.
erforderlich; je ent-
es ángstlich zu erwágen,
Vervvandtschaft
die
pesné lenní
tohoto
*")
Je náher die Familienist
zu tadeln
vermittelt jen,
sei.
pokud plné
hledti jen na blízkost. (str. 9) a
ist...
die
rusk.
(str. 47).
Nichtberúck-
sichtigung der Gradesnáhe in den hoheren Parentelen, also die Zulassung in den entfernteren Linien, da dies gar leichr zu einer gánzlichem Zersplitterung (Pulverisierung) der Erbschaft fúhren kann. Srv. Pfaff-Hofmami, II., str. 691 u pozn. 11.; str. 756 u pozn. 4.-8.; Anders, str. 37. Námitka ta je velice stará, již v poradách o Hortenov zpracování zákonníka Theresiánského se vyskytuje. Harassowsky, IV.,
des Eintrittsrechts
str.
In dem Vortrage vom 1. Februar 1786 erachtete man es dem Bedenken gegen eine sehr weit gehende Zersplitterung
253, p. 4
fúr nothig,
:
des Vermogens durch
die
Bemerkung zu begegnen, dass sich in den Stámme melden dúrften, dass man
seltensten Fállen Repraesentantem aller
aber denjenigen, welche sich melden, die ihnen gebúhrenden Antheile ohne Ungerechtigkeit nicht vorenthalteu dúrfe. Srv, Siobbe, § 292, p. 15: Wegen dieser Zersplitterung erkiárte sich Suarez, Schlussrevision gegen die
Annahme *')
Nm.
dieses Princips im preuss. Landrecht.
ob.
zák.
(§ 1928,
odst.
2.,
3.,
§ 1929, odst.
2.)
od tvrté
parentely výše upouští od dlení in lineas a od representace (k tomu mot., a Mugdan, str. 391 § 1968 návrhu str. 357 a str. 364 ^.Zersplitterung* ;
ustanovoval totéž
již
o tetí parentele);
curyš.
zák. starý,
ml
podobná
106
tomu možno ovšem opt namítati, vzet u starších generací.
že
jmní zstává
nutn
které nerozeznávají mezi
Se všemi (moderními) systémy,
jmním zddným
takto
matiny,
se strany otcovy a se strany
sdílí
systém obanského zákonníka závadu, že jmní lehce pechází do rodin sešvakených.^^) Ani náhradu, kterou zavedlo fran-
couzské právo tím, že polovice
mateským
vice
píbuzným,
jmní zstává otcovským právo
rakouské
a polo-
nemá.
Jsou-li
mezích jedné parentely jen píbuzní s jedné strany, strhnou Kombinujeme-ii píklad, pi první výtce celé jmní na sebe. v
uvedený se skutkovou podstatou výtky poslední, picházíme ke konsekvenci, že vnuk bratra polorodého se strany matiny
dda
vyluuje úpln
se strany
Naproti tomu
otcovy.®^)
pvodu jmní
že návrat k rozeznávání
uvážiti,
nyní
je
již
sluší
vy-
louen, pijetí systému »fente«, jenž znamená úmysln udržované dlení in lineas, vede k znanému drobení jmní a k favorisoustanovení
rovnž stejn
jiným
s
odvodnním,
viz pozn. 79.
ve tvrté parantele neplatí i
již
dle ruského návrhu, § 71, platí
parentelách (motivy,
str. 59).
—
Dle uher. návrhu, § 1809,
representace
(a
dlení
in lineas).
representace jen v prvních tech
Motivy švýc. návrhu
(str.
58)
však praví:
Irgend vvelche Modificationen in die Parentelenordnung oder die Stammestheilung auf-
wenn auch
kommen
und abuárts einzufúgen, hat der Entvvurf abgelehnt. Denn bei der Theilung der Erbschaft unter die Nach-
allerdings
der Grosseltern eine
kann, so
grosse Zersplitterung eintreten
haben doch die Rechte, welche bishin diesem System gefolgt sind, darin Unzukómmlichkeiten, die eine willkúrliche Abweichung von dem einmal gewáhlten Erbfolgeprincip rechtfertigen wúrden, nicht gefunden (návrh
—
ovšem tetí parentelou uzavírá adu ddic). *') Viz svrchu § 3 u pozn. 34. a násl. Jasný a nejobyejnjší píklad, kdy pechod takový zdá se nespravedlivý (rozsouzený ostatn rovnž dle ím. pr.) podávají mstská práva eská z r. 1579 F. 46: Žena vládnoucí statkem po rodiích, jestli ... pi porodu by umela, tehdy týž statek na to dít, by za nejkratší as po matei své živo pozstalo, pipadne a po smrti téhož dítte na otce a ne na pátely matky. **) Píklad tento uvádí Stuheiiraiicli^ § 737, pozn. 2., dokládaje, že
dd
tu ztrácí
nárok na alimentaci a neobdrží ani ddického ani alimenta-
ního nároku proti druhé stran (mateské). Slubenrauch navrhuje v takovém
pípad
zákonný ususfructus pro dda, tedy stejnou pomoc, jako nkteré
uherské návrhy
doporuovaly
blízkých píbuzných
z
v
píin jmní
druhé strany,
srv.
lineárního
svrchu §
3.
ve prospch
pozn. 38.
i.
f.
lo:
vzdálených píbuzných,
vání z
dvod
kasuistické
upravení
konen
se
zejmých nedoporuuje.^^)
Skutenou závadu rakouského práva
shledati
ovšem nutno
v tom, že nepipouští se representace osob žijících, které ddictví
nemohou neb nechtjí. Jehkož proto successio graduum vylouena, nastává (není- li tu oprávnných k akrescenci) successio ordinum a nastupují osoby ze vzdálenjší parentely ped potomky osob vylouených, potomci ti náleží do parentely bližší. ^^) Závadu tu by však bylo lze odstraniti, aniž by systém parentelní s representací byl porušen, naopak systém ten by více vynikl. ^^) pijati
jest
a
Oprávnní k zákonné posloupnosti obmezeno
práva
jest dle
rakouského na šestou parentelu vetn. Dle moderních názor jest hranice tato píliš daleko posunuta. Není pochyby, že spolužití, známost rodinné a cit rodinného spojení obejímá v nových dobách všeobecn menší poet osob, nežli za dob dívjších, kdy osoby téže rodiny postavení a v téže
ního i
blízkými píbuznými
mezi
a
vzdálenost
ostatním
str.
psobišt
lenm
*^)
Srv. mot. švýc.
Unger,
§ 33,
cit.
2
p.
prmrem staletí
byly téhož sociál-
spolu
i
rozdíly
sociální
odcizuje
Takto materiální
Nyní
bydlely.
nacházíme velké
jednotlivcova
rodiny.
^*j
po
obci
jej
namnoze
ideální souvislost
v pozn. 82.
,
P/aý- Hofmanu,
str.
698,
pozn. 21
,
Anders,
37. *')
Eine
Nesouhlasím
successio
dem System eine
tvrzením Pfajfa a Hopnaiaia, str. 698 u pozn. 2i.: (gibt es bei uns nicht und) kann es nach
s
graduum
unseres Intestaterbrechts gar nicht geben.
nothwendige Folge des
Repraesentationsprincips.
— Es ist dies Pedpokládá se
patrn naprostá platnost materiální representace. V pípad nespsobikdy platí pouze formální representace, nebylo by stanovení pípustnosti representace živé osoby nespsobilé nic, co by zavádlo nový
tu
losti,
systematický prvek, nýbrž jen rozšíení platnosti jednoho z prvk (representace;, podobn kdyby materiální representace vesms zmnna byla
na formální. mální)
a successio širšího
Nm.
ob.
má
representací,
jenž pijal
ustanovení,
rovnž systém
parentelní s (for-
dle kterých representace živé
osoby
graduum
provedení,
parentely další.
Mommsenv
zák.,
se pipouští (§§ 1953, 2344) a systém tím jen nabyl protože tím spíše osoba z bližší parentely vyluuje
Podobné ustanovení má
návrh,
str. 163,
ml
successio
švýc. návrh § 558 (a § 585.'). Též graduum pi parentelním systému.
108
Obecn možno
uvolnna.
je
mnohem
jen u rodin
patricijských.^^)
Ungcr, Erbr., § 32, pozn.
''"j
že
nesahá
cit
píbuzenský
výjimky naskýtají
dále než po bratrance a jeho dti,
tém
se
íci,
Rozšíením
práv.a
ddi-
gewiss úbermássige Zulassung von
2.:
Pfaý-Hofmann, kom. II., entspricht durchaus Diese sind von den patriarchalischen, nicht den heutigen Verháltnissen. die Verwandtenetvva altindischen (srv. svrchu pozn.) sehr verschieden liebe war bei manchen alten Vólkern eine grossere. als in unserer Zeit; Beniho/t, Reform des Erbrechts 1894, str. 70: Das Erbrecht beruht doch immer noch auf dem natúrlichen Zusammenhang der Familie. Insoweit ist es berechtigt und fúr den gegenwártigen Culturzustand unentbehrlich Wir haben also zu prúfen, in wie weit das Erbrecht durch die FamilienIn den búrgerlichen Familien sind entferntere bánde gerechtfertigt ist Verwandte einander meistens unbekannt und jedenfalls fehit es an jeglicher sechs Parentelen zur Erbfolge str.
Ausdehnung
756: Die
.
.
.
(srv. též § 1, p. 2);
auf sechs Parentelen
.
.
.
;
.
.
.
aber
.
.
.
Interessengemeinschaft, in adeligen Familien stárker entwickelt,
.
.
.
ist
háufig
der Familiensinn
derartige besondere Verháltnisse konnen in
einem gemeinen Recht nicht berúcksichtigt werden, man muss ihnen durch besondere Institute, wie das Familienfideicommiss, Rechnung tragen; Baron, AngriíTe auf das Erbrecht,
ddickému právu všech konnte,
schreiben v
odvodnní
1877,
2 násl.
str.
kollaterál)
:
die alte Familie sei lángst
curyš. zák. {Gruchoí,
(který
ovšem bojuje
proti
der Zustand der Art, dass Stuart Mil
dahingegangen;
274 a 326): die urgrosselterliche
str.
Parentel als der weiteste Kreis der erbfáhigen Blutsverwandtschafc erklárt
Weise
In solcher
ist
1
Biuntschli
das Erbrecht mit
.
.
.
unsern heutigen Familien- und
Einklarg gebracht (Huher) v mot. švýc. návrhu .; wenigen Ausnahmen nur die náhere Verwandtschaft mit dem sittlichen Empfinden der einzelnen in engerer Beziehung steht Sprache nur fúr diese engeren Verwandtschaftsverháltnisse besondere personliche Erinnerung an den Zusammenhang nur in seienen Ausdrúcke Rechtsansichten str.
in
.
.
15: dass mit
.
.
.
.
.
.
Menger, Das búrg. R. u. die besitzlos. Volkskl. 1904, str. 230 Bei den mittleren und unteren Stánden inden in unserer Zeit infolge der verbesserten Transportmittel, des Anwachsens der Stádte, des Militárund Beamlenwesens und aus anderen Grúnden ungeheuere Wanderungen Fállen
.
.
.
:
;
welche nach kurzer Zeit das Bewusstsein der Familienzusammendále Geyer v encykl., str. 83, Wundt, Ethik, II. aufheben Raiida v Právníku 1888, btr. 327, 0/fier v Ght. as. XVII., str. 205, c, str. 231, 241, str. 396, Ti//, § 553, pozn. 6„ Zoi/, str. 549, M/askowskí, Bride/ v Revue de droit int. XXV., str. 106, Stube7iranch ad § 751, p. 1, Scheel v Handw. der Stvviss. 1900, str. 668, Schonberg, Handb. der pol. Oec. 1896, I., str. 251, Bruder, Staatslex. 1892, str. 691, 714, Landaucr, Erbloser Nachiass und Grenzen des Verwandtenerbrechts v Grúnh. as.
statt,
gehórigkeit
;
1.
XXVIII.,
str.
216.
109
spojitosti rozmnožuje se ada ddic, podncuje se honní po chimérách, spsobuje zbytené vynakládání penz asu ve vyhledávání domnlých
ckého nad meze skutené rodinné veselých se
i
píbuzenských styk skytuje
práva
zorm
k
ddického zdá
se
(a
tím
spojitosti, tak z
podvodm
píležitost
se
neznámými a poObmezení tedy vyhovovati jak všeobecným ná-
se zstaviteli jinak zcela
implicit
rozumné
i
genealogickým.
prmrného
o rodinné
zstavitele)
politice právní, která opírá se
ddické posloupnosti
tomu, aby
stávala se hra náhody.
Posune-li se hranice
oprávnní ddického
ovšem pípady kaducity.
I
blíže,
rozmnožují se
ten následek ztrácí však v
moderním
pikázána býti mže státu (zemi) neb obci. Úlohy a bemena obou asem se znan rozšíily. Funkce, které v dobách primitivních pipadaly rodu, ochrana a podpora individua, starost o vzdlání jeho pevzaly z velké ásti jmenované veejné osoby právnické. Obec, jež o píslušníka po pípad hmotn se starati musí, má dvodnjší nárok
Odúmr
nazírání svoje odium.
i
než vzdálený píbuzný.**^) Proti
obmezování ddického práva ovšem uvádí
se,
že
d-
'") Dle švýc. návrhu i§ 491), má pozstalost kadukní pipadnouti kantonu neb obci, kterou kantonáiní právo oznaí jako oprávnnou. Mot. k nmu, str. 62: Dabei solíte das Gemeinwesen diese Erbschaften nach Stiftungsart fúr die Unterstútzung der Arm.en, des Uníerrichtswesens und
die Gesundheitspflege
vervvenden
Die dem Staate Geyer, c. músste unter einer besonderen Ver-
(podobn
Šumme
anheimfallende bedeutende
1.
waltung stehen und ausschliesslich zur materiellen, geistigen und sittlichen Hebung der ármeren Volksklassen verwendet werden). Uherské motivy, str. 275: Die Sippschaft war sozusagen das Hauptorgan sámmtlicher ofTentlichen Functionen. Die Aufrechterhaltung der allgemeinen Sicherheit, die Pflege der materiellen Wohlfahrt und der Ansprúche der geistigen EntHeute hingegen wickiung hatte vornehmlich auf der Familie beruht .
.
.
uberging ein grosser Theil der frúheren Functionen der Familien (Kriegsfúhrung, offentliche Sicherheit, Erziehung u. s. w.), auf den Staat und die Gemeinde. Baron, 1. c, str. 8: An Stelle der Verwandten der Seitenlinie ist die Gemeinde und der Staat getreten. Die Vormundschaft wird von
man die Unterstútzungs- und AlimenWáhrend die Familienbeziehungen sich immer
ihnen uberwacht, der Gemeinde hat tierungspflicht auferlegt
.
.
.
mehr lósen, vervielfáltigen sich dagegen die Beziehungen das Staats und der Gemeinde zum Búrger; Coliii, 1. c, str. v^23: A mesure que les fonctions et par conséquent les charges de TÉtat augmentent,
il
est naturel
110
dické právo je »pretium sanguinis*,^")
tendence
vati
nkde
položiti
Pes
hranici
podporo-
nemají se
že
rodinné spojení,^*)
rozluující
že jest libovolné
a že jest to stanovisko fiskální.
^^)
^^)
námitky nelze popíti, že panuje rozhodn tendence pro obmezení práva ddického nejen v literatue,^*) ale novjší zákonníky a zákonodárné návrhy v zákonodárství tyto
i
;
tomu nasvdují, ^^) jedinou výjimku
tu
tvoí
nmecký obanský
zákonník.^^j qu'on cherche á lui créer de nouvelles ressources. Též elakovský, Právo odúmrtní 1882, str. 50, vyslovuje se pro právo obce spíše, než vzdálených píbuzných (neb fisku); rovnž tak ZoU v Ght, . XVII., str. 555. '"') Názor nkterých theoretik pirozeného práva (švýc. mot., str. 14\ Mot. nm. ob. zák., str. 366, praví v tcmto smyslu: Entscheidendes Gewicht kann auf das Bewusstsein der Familienzusammengehorigkeit nicht gelegt werden, da es bei der Verwandtenerbfolge nicht darauf, sondern auf die unmittelbare oder mittelbare Blutsverbindung ankommt; proti tomu Bernhoft, c, str. 73: Diese Blutsverbindung rechtfertigt doch das Erbrecht nicht vermoge irgend einer mystischen Einwirkung, sondern eben deshalb, weil sie das Gefúhl der Familienzusammengehorigkeit erzeugt, 1.
srv. též 9')
um
den
WuJtdt, Ethik,
Neukamp
1.
c.
v Elsterov Wort. der Volkswirthschaft 1898,
str.
658:
machenden auflosenden Tendenzen entgegenzutreten, M. Riímelin v Schmoller's Jahrb, f. Gesetzgeb. XXV., in heutiger Zeit sich geltend
str. 94 (v posouzení švýc. návrhu): Man scil jeden noch vorhandenen verwandtschaftlichen Zusammenhang zu stárken suchen, es braucht
1901,
nicht die Majoritát der Fálie zu sein;
des relations amitié; Lekr,
c,
1.
Glasso?i,
158:
str.
trop bon marché des liens de parenté
i.
c,
str.
le
législateur
mme
collatéraie
491:
maintenir
ne doit pas
faire
(namíeno však
jen proti pílišnému obmezení). ®')
Srv. dále v textu.
Eine zu enge Beschránkung erregte den nicht ungegrúndeten Verdacht, die Karamer durch Heimfálligkeiten auf Kosten der Búrger bereichern zu wollen; Glasson, c, str. 491: plutót :i des *^)
Zeiller, str. 742:
I.
parents éloignés qu'á TÉtat. ^*)
Bridel,
1.
c,
str.
trs positivement dans
le
107:
sens
La tendance contemporaine
une
se prononce
plus grande restriction apportée á
la
successibilité; srv. citáty v pozn. 88. '*)
Na p. Code
náctým stupnm z
r.
civil
1865 a portugalský
španlský
francouzský
(i. 755), dle z r.
nho
r.
1889
již
r.
1867 desátým
šestým (i. práv stedovkých podává Stohbe, z
z
1804 stanoví hranici
sdlané zákonníky novjší 955). § 287.
stupnm
Srv.
(i. 742,
též pozn. 98.
incl.
dva-
a to italský resp. 2004),
—
Sestavení
111
Stanovení hranice
avšak
má
zajisté
vyškytá se
tento
sob
v
prvek
libovolnosti,
ureVtšina spisovatel, o látce této pojednávající shodují tom, že oprávnní ddické koniti by rnlo asi tvrtým až pevných
jiných
v
i
íselných
ních.^'')
se v
stupnm
šestým
(bratranci neb
druhými
systému by mlo bratrancm zsta-
bratranci),
parentelním pak tetí neb tvrtou parentelou, tedy
ddm
sahati až k
a jich
hým bratrancm
Bhem
**)
potomkm
praddm
vitelovým) aneb až k
(tedy
a jich
i
potomkm
v
že
(tedy
i
k dru-
Obmezením ddického práva
zstavitelovým).^^)
porad bylo usneseno obmeziti právo ddické na tvrtou
parentelu
a z ostatních parentel pipustiti jen ascendenty {Mugdan,
teriál.,
391, 849),
str.
avšak íšský
na restituci neobmezeného praví:
snm
práva ddického.
Es entstehe die Gefahr, dass
das gesetzliche Erbrecht úberhaupt
wonach
sogar der Rechtsbegriff,
werden
dúrfe,
ins
Wanken
das »principiis obsta*.
Ma-
dle návrhu své komisse usnesl se
V dvodech
komisse se es sei an
die Vorstellung erwachse,
Axt zu legen und damit wúrde
die
das Vermógen letztwillig verfúgt
iiber
gebracht werden konnen. Deshalb gelte hier
Den auflosenden Tendenzen
gegeniiber, welche gegen den Familienverband richteten, (kann) gar nicht genug von der Geseízgebung zur Befestigung und Erhaltung desselben geschehen. Neobmezené právo ddické platí dále v Uhrách {Kern, 1. c, str. 112; uh. návrh pipouští však jen tyi parentelyj; v Anglii {Robbins, I. c, str. 298) a v Rusku (svod. X., §§ 1118, 1137; ruský návrh, § 16, pipouští však jen šest parentel jako rak. právo). ") Na p. pi urení relevantních stup stáí. Pevnému urení mezí ddického práva zajisté musí býti dána pednost ped urením soudcovským od pípadu k pípadu, srov. o myslitelném sice, ale nepijatelném >soudcovském< právu ddickém, uh. mot., str. 311 (individuelle »billige« Ordnung gegeniiber der >abstracten«, und deshalb nothwendigerweise sich in heutiger
.
.
.
Zeit
—
Ordnung des Gesetzes) a svrchu úvod III., p. 24. Návrh Freiburské fakulty projednaný v sezení ze dne 5. listopadu 1804 {0/ner, /prot. I., str. 455), aby ddické právo obmezeno bylo na tvrtou parentelu vetn, byl zamítnut se zetelem k tomu, že v obecném právu vbec není obmezení. Pfaff- Hofmann, Comm. II., str. 756, pisvdují tomu návrhu a pipojuji: Ja, es fragt sich, ob nicht an drei Parentelen genug wáre Von der vierten Parentel verdienen nur die Urgrosseltern »schroíí"en« '*)
.
.
.
Beriicksichtigung, ihre Repraesentanten nicht.
(§890); na tttí
podobn
nyní návrh švýc.
parentelu,
ze tvrté pak
ob.
dává
(dále ne) ususfructus podílu, který
a návrh uh., jenž (§ 1809);
Baron,
1.
má c,
ti parenteiy str.
8:
by na s
Úpln
tak curyšský
praddm jejich
z- z r.
1887
obmezuje ddické právo
zák., jenž
sourozencm
a
kmen
representací
Lángst hat das Erbrecht
dd
byl pipadl (§ 487)
a in
tvrtou graduální der Seitenlinie
—
-
112
na
ovšem
odpadla by
nižší parentely,
poteba nahrazovati
též
ve vyšších parentelách systém representaní systémem graduálním.^^)
—
§5.
b)
Posloupnost píbuzných nemanželských.
Hlediska pro upravení této posloupnosti.
1.
Základ pro zbudování posloupnosti nemanželských píbuzných tvoí postavení zákonodárství k právm nemanželských •
dtí.') Jeví se tu dvojí tendence.
S jedné strany klade
draz
se
na to, že pispsobením práv nemanželských dtí k právm dtí manželských trpla by vážnost manželství, s druhé strany poukazuje se na pirozený pomr a nevinu dítte. Tendence první smuje k nule práv;^) tendence druhá k úplnému vyrovnání wennwir Geschwister und Geschwisterkinder ausnehmen, Menger,
verloren; Bernhofi, eltern
.
.
c., str.
1.
.
1.
71
:
c,
str.
231:
noch
hochstens
seine Berechtigung
der
dritten
Linie;
Zweifelhaft wird die Frage in der Parentel der Gross
aber immerhin besteht in den meisten Fállen noch ein Zusam-
menhang und im
Interesse einer conservativen Rechtsentwicklung ist es wúnschenswerth, ihn zu bewahren. Darúber hinaus verliert das Intestaterbrecht seine innere Berechtigung; Bluntschli, c, str. 326: das Erbrecht I.
der Urgrosseltern abgeschlossen
mit der Parentel
.
weise das Gefúhl der Verwandtschaft noch lebendig
ment ein Mittel odstranním páté a .
nné
.
;
.
wenn ausnahms
,
ist
.
.
.
in
dem
Testa-
rovnž, že by šesté parentely hlavní výtky systému parentelnímu iv Právníku 1888,
str.
327, tvrdí
pestaly. ®*)
Na
tento diavod zejména kladou váhu
dem Ausschluss
Mit
Randa
.
Pfa^-Hfomaim
II.,
str.
756:
der drei weiteren Farentelen entfiele das Bedúrfnis
nach einer Berúcksf.chtigung der Gradesnáhe ein einfacheres und consequenteres System. ') Právo na pozstalost po nemanželském dítti netvoívá základ uvažovaní zákonodárného, nýbrž ídí se namnoze (mechanickou) zásadou reciprocity. — Ve stedovku platilo obecn, že pozstalost nemanželského dítte byla kadukní (droit de batardise, Kastardrecht Slobbe, § 296, í/uber, .
.
.
;
IV., str. 530). '^)
Ve stedovku vtšinou nemanželské dti nemly vbec ddického
práva (rechtlos und erblos, Gruchoi, 1. c, str. 353, Sachsenspiegel I., 38, Alle die unecht geborn sind srv. Všehrd. II. 17 di sin — rechtelos § 1 :
—
;
;
113
s
dtmi
manželskými.^)
Moderní zákonodárství
pohybují
se
prosted tchto mezí. Práva stedoevropská, po vzoru práva ímského, rozeznávají
pesn pomr nemanželského dítte k matce a pomr jeho k otci. K matce a nkdy též k celé rodin matin má tu nemanželské dít postavení dítte manželského a tedy plné právo ddické, jež je vzájemné;*) k otci však, když dít jím je uznáno, aneb otcovství soudn zjištno a k rodin otcov pravii
IS a IV., 6; 5, s odvoláním na I. Mojž. 21; 9, 12.) Ješt dle zákonníka Theresianského II., c. 20, § 8 dtem nemanželským ani po otci ani po matce ddické právo piznáno nebylo. V Uhrách ped rokem 1848 rovnž neddily ani po otci ani po matce {Kern, str. 93). V Rusku ješt dle svodu z r. 1900, X., § 136 nemly ani po otci ani po matce ddického práva, avšak zákonem ze dne 3. ervna 1902 bylo jim po matce a ne-
manželských sourozencích ze strany matiny piznáno (mot. ruského návrhu 1903, IV., str. 62). V Anglii dosud dti nemanželské neddí po rodiích a ani po nich, nemají-li sami manželskou descendenci neb manžela, nikdo neddí, jsou zváni íilii nuUius neb filii populi a ani po-
tomním satkem nenastává Robbins, Devolution,
str.
legitimace jich Blackstone,
42, 299,
Siocquaft,
1.
c,
I.,
c.
16,
II.,
1,
3,
961).
str.
dtem nemanželským (když pekážka; znní §-u pipouští ješt píznivjší výklad) josefínský zákonník ob. ze dne 1. listopadu 1786 . 591 sb. z. s. (IV. kap., § 16: Hingegen wenn ein Kind zvvar ausser der Ehe, doch von zwo unverehelichten Personen gezeuget worden und desto mehr, wenn ein Kind nur aus einer ungiitigen Ehe geboren ist, wo námlich das Hindernis so beschaffen war, dass es hátte gehoben vverden konnen, ist das Kind den ehelichen Kindern gleichzuhalten und wird dasselbe von *)
Stejné právo
rodim
jejich
s
manželskými pikl
nevadila
indispensabilní
i
als miitterlichen Seite aller Gerechtsame theilhaft, den ehelich geborenen Kindern zugestanden sind) tedy práv o sedm díve než ve francouzské revoluci zákonem ze dne 12. brumaire roku II. listopadu 1793) byly na roven postaveny dtem manželským {Tripier,
der váterlichen sowohl die let (2.
;
Code
civil *)
str.
u I. 757, Sagnac,
ímské
právo,
1100), saský
ob.
1.
2,
4.
1.
c,
str.
320).
D. unde cognati 38,
zák. § 2019 a
nmecký ob.
{Heyrovský,
8
zák
,
% 281,
§ 1705, piznávají
celé rodin matin; pruský {Bornemann, str. 414, 423) v pomru k matce a k nemanželským sourozencm, kteí mají oba rodie spolený; rakouský ob. zák. § 754, a právo uherské (platí tu stilus curiae, protože jud. -kur. konference neobsahuje ustanovení, Kern, v Ght. . XIV., str. 93) jen v pomru k matce osobn.
nemanželskému dítti práva ddického v
Landrecht,
II.,
2,
§§ 656, 659,
II.,
3,
§ 6
8
114
deln žádného vztahu ddického
mru
není.^)
Rozdíl,
jakého po-
z
neprospch (adulterini, incesprospch jeho (dti snoubenc) více neiní.'') Ve skupin románských práv, po vzoru francouzského ob. zák., naproti tomu neiní se v píin práva ddického ") zádít
se zrodilo, se tu ani v
tuosi) ani ve
mlo uznané dít nemanželské v pozstalosti manželských descendent neb manžela) mimoádné právo na jednu šestinu pozstalosti {Arndts, § 482; srv. však rozh. nm. soudu íšského XII.. . 56, dle nhož platilo to jen v tch krajinách, kde se toto právo specieln udrželo); prus. LR. II., 2, § 652, obsahoval po°)
otcov
Dle obecného práva
(nebylo-li
tu
dobné ustanovení; dle rak. ob. zák. (§ 754), dle nm. ob. zák. (k tomu Mugdan, Materiál., str. 397) a dle práva uherského {Keni, c.) nem.á nemanželské dít na pozstalost otcovu žádného práva. *) Okolnost, že mezi rodii v dob zplození nemohlo býti platné manželství, považovala se za pitžující (stupovaná nedovolenost souložení, 1.
nejen
»fornicatio
17: ...
simplex«,
srv.
quoniam matrimonium
cap.
6,
lib.
X.,
inter se contrahere
qui
filii
sint
legitimi 4,
non potuerunt, a Mar-
1. c, str. 120: La loi prend en pitié les enfants dont ia naissance ligne due a Ia faiblesse; mais elle ne devait pas mettre sur Ia crime) okolnost, že již mlo dojili k manceux qui sont le fruit želství, za polehující. — Myšlénka první neobmezována nkdy na dva pípady v textu udané (adulterini, incestuosi, jak v právu ímském); dle rak. pat. ze dne 22. února 1791. . 115 sb. z. s. byly však vyloueny a to dti ze spojení takového, jemuž byla na závadu i z posloupnosti po matce jedna z tchto pekážek: rozdíl náboženství, svazek manželský (adulterini), píbuzenství (incestuosi), švakrovství, zavraždní manžela, vyšší svcení a slavné sliby eholní (širší znní než právo ímské má též španlský ob. zák., I. 119, 129; nemanželské dti jen tehdy mohou býti uznány a nabýti tím práv, když nevadila rodim pekážka indispensabilní). Myšlénka druhá mimo v právu obecném (srv. Gliick, Intest.-Erbf. 1803, 22 C. § 97 a rozh. íšského soudu nm. V., . 44: usuální interpretace de nupt, cap. 12, X qui filii), ujala se v pruském landrechtu (pvodní znní II., 2, § 592): dti splozené mužem, jenž matce slíbil manželství, mly práva dtí manželských (k tomu Bornematin, str. 429), pozdji v Prusku zákonem ze dne 24. dubna 1854 ustanovení to bylo zrušeno {Menger, c, str. 75); v saském ob. zák. §§ 1588, 2018 (Den ehelich geborenen stehen rúcksichtlich des Erbrechtes gleich die nach dem Verlobnisse der Eltern Gezeugten oder Geborenen, bylo-Ii zasnoubení platné) a ve švýcarském návrhu v § 347 (viz pozn. 11.). Jiné rozdíly ímského práva (ex matre illustri, ex meretrice. srv. Gliick, § 107) pominuly úpln. ') Zásadní rozdíl však iní se v pi. soudního zjištní rodiství. Proti matce se pipouští zásadn (i. 341 c. c. p. La recherche de la
cadé,
mme
est
un
;
—
1.
,
I.
.
.
.
—
:
;
115
sadní rozdíl mezi
í
pomrem
k
otci a
k matce; pijde jen na
to,
bu
dobrovoln uznáno neb soudn zjištno. Stalo-li se tak, jsou práva ddická k otci stejná jako k matce (a jsou reciprokní), ale nevyrovnávají se právm dtí manželských, nýbrž ídí se dle toho, s kým dti nemanželské konkurují a konkurují-H s dtmi manželskými, obdrží dti nemanželské podíly menší. ^) K rodinám otcov a matin není ddického vztahu, jen po sourozencích nemanželských nkdy právo ddické se piznává.^) V skupin tchto práv dosud odpírají se práva ddická adulterinm a incestuosm.^^) rodiství bylo
Návrh švýcarského ob. zák. pijal prvky z obou tchto ve prospch dtí nemanželských. K matce a celé rodin matin mají postavení dtí manželských, tedy plné právo ddické. K otci a pak k celé rodin otcov jsou v ddickém vztahu, byly-li otcem uznány aneb mu soudem s úinkem sta-
systém
i
zásadn ne (i. 340: La recherche de la nýbrž jen tehdy, když matku unesl (tak v p. fr. i. 340) aneb znásilnil (tento pípad pidávají zákonníky ital., i. 189, špan I. 135, port., I. 130, . 3). Jelikož právo ddické závisí v tchto právech maternité est permise); proti otci
paternité et interditej,
,
na uznání neb soudním zjištní,
má
tento rozdíl prakticky vliv
i
na právo
ddické. ")
Code
civ.
franc. i.
756—758
(modif. zák. ze dne 25.
— 942.
bezna
1896),
1989—1992. Dle franc. zákonníku na p. konkurují-Ii s manželskými potomky, obdrží: tetinu (dle zák. z r. 1896 polovinu), s ascendenty neb sourozenci: polovinu, s jinými píbuznými: ti tvrtiny toho, co by byly obdržely jako manželské, není-li tu manželských píbuzných, obdrží vše; dle ital. a španlského vyluují všechny kollaterály, dle portug. i ascendenty.
ital.
i. 744—747, špan. i. 840,
841, 939
port. i.
^) Code civ. fr., i. 766 a špa. i. 945 právo to piznávají (vyluujíce dokonce manželské sourozence, kterým písluší jen droit de retour),
nmu) právo to vbec odpírá, dle port. nemanž. sourozenci tehdy subsidiárn, není-li tu souroI dle pruského LR. 11., zenc manželských. 2, § 6, mli nemanželští sourozenci tehdy vzájemné právo ddické, když pocházeli od obou rodi, avšak mli pece jen právo polorodých (k tomu Bornemmin, str. 423) pouze právo polorodých piznával jim též saský ob. zák. § 2020.
ital.
I. 747 (a contr. a rozh. k
I. 2002 mají
je
—
'"')
Bu pímo
(franc. i. 762)
aneb
tak,
že (dobrovolné
uznání jich a tím podmínka práva ddického se nepipouští 752; špan. i. 119, 129; port. i. 122).
a nucené)
(ital.
i. 180,
116
vovským (mit Standesfolge) piknuty, s
dtmi manželskými,
jest
kdo adulterinus neb
mrem
k
známa
pomr
dít
a s ní sdílívá s
však
k matce a po-
obecn nebo matka je
v právu a
též jinak
onen za pevnjší než
oba tyto momenty
Dvod, pro
pomrem
se rozdíl mezi
spoívá v tom, že
otci,
tu
incesluosus, neiní rozdílu.'^)
Dvod, pro inívá posuzuje se
konkurují- li
'')
mají nárok jen na poloviní podíly. Zda-li
tento,
tém vždy domácnost,
kdežto u otce
takovou všeobecností se nenaskytají.^"*)
nkterých právech, zejména v celé skupin románské, nepiznává se dtem nemanželským právo ddické v rodinách rodi, spoívá v tom, že rodinám tm nemanželské dít píslušníka neb píslušnice jich, nebývá vítáno, že nelze tu pedpokládali lásku píbuzenskou a že nesluší dít to rodin v
vnucovati. ") Návrh švýc,
Výrok soudní má úinek stavovský (dít ddické právo) jen tehdy, když to výslovn
§ 488.
obdrží jméno, píslušnost a
obsahuje, a obsahovati to mže jen. když otec matce slíbil manželství aneb dopustil se souložením zloinu proti matce aneb zneužití moci (§ 347); k tomu mot. I., str. 223 a Metiger, 1. c, str. 92 (>reiche vornehme Wiistiinge*). Oba tyto pípady obsahoval již pruský LR. (II., 2, § 592, II., dubna 1, § 1115, II., 20, § 1048), což však zrušeno zákonem ze dne 24 r.
1854
pozn.
(viz
v
pi. dtí snoubenc
též
pozn.
6.
a
v
píin
znásilnní
7.).
Dle uherského návrhu (§§ 343, 183) má nemanželské dít proti rodin matin postavení dtí manželských, k otci a jeho rodin není ve svazku píbuzenském a ddickém; tento návrh pipojuje se tedy •')
matce
a
k skupin první (nm. -rak.). — Dle ruského návrhu (IV.. i. 20-25) má dít reciprokní právo ddické k matce a k mateským nemanželským sourozencm, nikoli k ostatním píbuzným matiným; je-li otcem uznáno, má též právo na pozstalost otcovu, a to (dle franc. zpsobu) na jisté kvóty dle toho,
s
kým
konkuruje.
aby jen matina rodina byla v úast brána, nikoli otcova, ozvaly se závažné hlasy mezi projednáváním návrhu nm. ob. ") Proti tomu,
i
zák. Srv. Gierke, Entw., str. 480
darf nicht der Familie milienmitgliedes
mánniichen
alle
aufbúrden,
(cit,
u Tilla, V.,
str.
301, pozn. 3.):
Man
Folgen des Fehltrittes eines weiblichen Fadagegen alle Folgen der Verfehiung eines
Familienmitgliedes
abnehmen
.
.
.
Im Grunde steckt
hier ein
Stúck Mutterrecht, das fúr unscre Culturstufe nicht passt, wenn es auch der Selbstsucht der Mánner und den frivolen Anschauungen mancher Kreise zusagen mag. Srv. též Menger, str. 92 a Mitgdan, c Materiál. 1.
V., str. 397, protok. str.
7433).
,
117
právo rakouské.'*)
2. Platné
Zákonné vzájemné právo ddické uznáno jest pouze mezi nemanželskou matkou s jedné strany a nemanželským díttem jeho manželskou descendencí ^^) s druhé strany. V žádném i ddickém vztahu však nemanželské dít (a jeho descendence) není s píbuznými matinými, pak s otcem nemanželským a jeho tehdy, kdyby otcem bylo uznáno píbuznými (§ 754) a to neb soudem nemanželské otcovství bývalo zjištno. i
Krajní konsekvence toho
že ani nemanželští sourozenci,
jest,
teba dvojata, nemají jeden po druhém práva ddického. Další dsledek toho jest ten, že, nezanechalo-li nemanželské dít ani
potomk
ani manžela ani matky,
odúmrt:.
Naproti
plyne
tomu pro
upravení toho výhoda,
z
co by obdržely, kdyby byly
pipadne jmní jeho
pedkyn
nemanželské
samotný
obdrží vždy dvakráte
že
pedkynmi
nemanželská matka, bába, prabába pár ascendent.^^)
atd.
manželskými,
platí
jako
fisku
tolik,
nebo
vždy sama za celý
právm nemanželských dtí velice pízniv po smrti Josefa II. nastala i tu reakce extremní (Pfa§- Hofmanu, lánek v Právníku str. 726, II.; podobn v ízení manželském, viz 1900, str. 269) patentem ze dne 22. února 1791, . 115 sb. z. s, dle kterého nemanželskému dítti, v pípadech, že vadila rodim jedna z pekážek, jmenovaných v pozn. 6., nepíslušelo ddické právo ani po matce v ostatních pípadech pak jen tehdy, nezanechala-li matka h), (lit. Záp -hal. zák. II., § 560 ml již nynjší též manželské dti (lit. i)'*)
Josefínský zákonník byl
(viz pozn.
3.).
mj
upravení. '^)
potomkm
Že manželským
je
mínní souhlasné všech
1.
c,
str.
2.,
Anders,
II.,
str.
str.
tu písluší
i
právník:
260, Dannaniísck, Jurist X..
Hofmanu, komm. pozn.
rak.
727, pozn.
str.
7., 8.,
35, rozh. Gl.-U.
nmu
Zeiller,
.
109, Till,
formální) representace
komm.,
748, Hilttner,
str.
Unger, § 31. pozn. 6., Pfaffstr. 235, Stubenrauch, § 754,
11351.
(Proti
tomu
byl jen Call,
—
Nemanželským opt Forsíer, tamtéž . 7 v Ger.-Zt. 1883, . 3, proti nemají práva ddického po píbuzdtem ovšem representace nepísluší ných matiných (jinak bylo dle josef ob. zák. citov. v pozn. 3., jak výslovn ješt stanovil dv. dekr. ze dne '*)
)
—
16.
února 1787,
stupn.
629 sb.
z. s.),
Konkurují-ii tedy ve vyšších parentelách manželští a nemanželští
pedkové, obdrží nemanželská bába, prabába ohledu
.
na
akrescenci)
dvakráte
tolik,
co
atd. hned manželský
pedem f
edek
(bez
téhož
118
—
§ 6.
Posloupnost píbuzných legitimovaných.
c)
Obanský
zákonník
zahrnuje pod názvem legitimace, pí-
pady, kdy dti zplozené v manželství neplatném
dtí manželských
a
požívají
práv
vbec
sku-
pípady, kdy dti nemanželské
teností, jež následuje po jich zrození, nabývají takových práv.
Jen v pípadech posléz dotených právo ímské a jiná práva mluví o legitimaci, jest tedy pojem legitimace dle rakouského práva
širší. ^)
Pípady neplatného
1.
Nkterá zákonodárství
prohlašují
(úpln neb
ásten)
za
manželství,
manželství.
vbec dti rovny
z
neplatných
nemanželským;^)
') O legitimaci dtí nemanželských podle práva rakouského zevrubn pojednává Stupecký v Právníku 1897, str. 413 (vyšlo též o sob). O terminologické otázce tamtéž str, 425, srv. i Anders, Fam.-R. § 48. pozn. 5.,
—
Pfaý-Hofmann,
str.
po pozn.
723,
2a,
Arndžs, Pand. § 476.
Ob.
zák. mluví
dtech legitimovaných a o dtech nemanželských zákonem zvlášt favorisovaných že tmito rozumjí se dti z neplatných manželství, vychází z materialií {O/ner I., str. 461, pvodní návrh znl: ihrer legitimierten oder aus einer ungiltigen Ehe erzeugten Kinder). ") Prus. LR. (II., 2, §§ 50-57, k tomu Forsíer-Eccius, IV., str. 495) v kontextu
756 o
§
;
piznával
dtem
z
manželství, jež bylo prohlášeno za neplatné, v
pomru
Nm
k jejich bezprostedním rodim všechna práva dtí manželských. návrh (§§ 1562, 1567, k tomu mot. V., str. 358) prohlašoval dti z man želství neplatného pro jinou pekážku než pro nedostatek formy satku za manželské; putativní jest
dle
platný
nm. ob.
manžel, jenž jest
(ale
zák. (§ 1699)
oprávnn
obmezii to na manželství
satku pro donucení
odpírati
1704 na roven manželu, jenž o pekážce nevdl).
§
Dle švýc
návrhu (§ 155) mají dti z manželství, jež prohlášeno bylo za neplatné ve všech ohledech platiti za manželské bez ohledu na bonám neb malam fidem rodi (motivy I., str. 130, praví, že tyto »weitherzig gehaltenen Folgen inbetreff der Kinder* shodují se úpln s platným právem, totiž s I. 51 a násl. zák. spolkového ze dne 24. prosince 1874). Dle španl. ob. zák. I. 69, odst. 4. má manželství prohlášené za neplatné, i když
oba rodie
mru
k
byli
dtem.
pocházejí
z
pi I
uzavírání jeho malá
Hortenv návrh
manželství,
ungiltig war«,
mly
býti
fide,
pece
ml
právní
úinky
v po-
znní: dti, které které >fúr giltig gehalten wurde, doch in sich rovny dtem manželským. zák. ther.
širší
119
ovšem vyžadují, aby byla zachována jistá vnjší fornia satku.^) Vtšinou však hledí se k tomu, zda manželé sami, neb aspo jeden z nich, považovali manželství za platné."^) K tomuto pípadu t. zv. putativního manželství pipojilo právo rakouské pípad, že pekážka po satku pominula. a) Manželství
aspo ')
To vychází
(jak bylo v
nm.
již
—
putativní.
manžel
jeden z
z
Dti
splozené
dob,^) kdy
v
o neplatnosti manželství
pekážku
pro
ei
kde o form není výslovn aby manželství bylo »prohlášeno< nebude soudem prohlašováno pohlavní spo-
toho, že tam,
návrhu) vyžaduje
za neplatné a nikde zajisté
se,
dvou osob za >neplatné manželství*, není-li tu alespo njaké minimum formy satku, zejména intervence njakého veejného funkcionáe (teba nepíslušného). Pro všechna práva platí tu zajisté rozdíl, jež iní francouzští právníci: >il y a un mariage nul< a »il n'y a pas de mariage*. Srv. IVildtier, Mit welchem Momente tritt die Vermuthung fúr die Giltigkeit der Ehe
jení
ein (Jurist
byla
I.,
str.
dodaten
pece
122)
a rozh.
Now.
dispens od ohlášek
nebyl zcela bez formy
—
il
i
(v
sb. III, 17
pipad tom udlena
formy satku dle §
n'y a pas ...
—
75, satek však nýbrž byl celebrován
v anglikánské kapli anglického vyslanectva a to uznáno pece aspo za mariage nul). *) Tak jest tomu dle práva obecného {Ariidts, § 476); dle nm. ob. zák., § 1699; dle ob. zákonníku: franc. (i. 201), ital. (i. 116), portug. (I. 1091); dle uher. návrhu (§ 203, mot., str. 271). *)
Zda rozhoduje doba zplození neb doba uzavení satku, není
zákon pímo rozhodnuto. Pro ono str. mínní (zejm. již Zeiller, kom.
Sfupecký,
v
356).
I.,
1.
c.
419 a panující
str.
Jinak ustanovují románské
zákonníky: franc. i. 201: contracté de bonne foi, ital. i. 116: contratto buona fede, špan. i. 69: contraido de buena fede, port. i. 1091 a právo
in
uherské {Keni, 1. c, str. 82). Ustanovení takové schvaluje Mommseíi, Entwurf, str. 148: Dagegen stimmt der Ent\\'urf mit allen neueren Gesetzgebungen darin úberein. dass er den guten Glauben nur bei Eingehung diejenigen Ehe erfordert. Es kónnte sich fragen, ob man nicht Kunde Kinder ausschliessen músste, welche erzeugt sind, nachdem erhalten. Eine derartige Bestimmung wúrde, wie sich nicht láugnen lásst, (jedoch) zu berúcksichtigen, der strengen Consequenz entsprechen dass man nicht berechtigt ist, die Unterlassung der Selbstanzeige ohneweiters dem unredlichen Glauben bei Eingehung der Ehe gleichzustellen. I pro právo rakouské považuje za rozhodnou dobu uzavení satku Till V., V píin obecného práva Glck, Intest.-Erbf., z r. 1803. str. 324, p. 4. 19. uvádí, že platila c. u pozn. § 98 nepodává vysvtlení; Shipecký, doba zplození (a dokládá to Hertiem, Bóhmerem, Westphalem, Rieggerem, Pehemem); Dernburg, Preuss. Privatrecht 1896, III., str. 539, naproti tomu
der
.
.
.
.
—
1.
.
.
.
.
.
.
.
.
20
skuten
existující
nezavinn nevdl,
")
zásadn na roven
jsou
vyloueny jsou
jmní, které ronaízeními zvlášt vyhrazeno jest manželskému potomstvu.^) V zákonné posloupnosti dédí tedy stejn jako dd píbuzných jejich a tyto osoby mají manželské po rodiích vzájemné právo ddické po nich. ^) I rodi, jenž o pekážce vdl, není proto z ddického práva vylouen.^) postaveny manželským;
jen
z
dinnými
i
Nach gemeinem Rechte haben Kinder aus einer Putativehe, wenn auch nur einer der Eltern in gutem Glauben >bei Eingehung der Ehe< war, die Rechte ehelicher Kinder .... (odvolávaje se na cap. 2, 8, 14 X.
tvrdí:
qui
filii
sint legitimi 4, 17).
V
tento smysl vykládám slova § 160: »wenn wenigstens einem der Eltern die schuldlose Unwissenheit des Ehehindernisses zustatten kommt* obsaženo jest v tom dvojí: 1. staí i error juris (tak Stupecký, pestr. 417, jinak Stubeiirauch, str. 241 p, 3.), 2. omyl musí se týkati kážky, pro kterou manželství skuten prohlášeno bylo za neplatné I\fo»!?nsen (argum. »des« Ehehindernisses; jinak Shifecký, str. 416, p. 11). ve svém návrhu (str. 147) položil za jedin relevantní omyl matky (Die Frau, welche sich ausserehelich schwángern lássl. weiss, dass ihre Kinder als uneheliche Kinder werden betrachtet werden und nur die Rechte solcher Kinder erlangen werden). ') Že výjimka tato nevztahuje se jen na fideikommissy, o tom Stupecký, str. 224 Vyslovuje tedy § 160 jen pravidlo vykládací pro naízení Skladatelé rodinná, totiž pro naízení k prospchu jisté rodiny uinná mli na oích fideikommissy rodinné, ono však dopadá na zákonníku ^)
;
—
:
.
.
.
naízení,
všelijaká
se uruje,
jimiž
údm
jisté
rodiny
jmní
i
jakési
požitek jeho
jako fideikommissární substituce, zízení služebností osobních
§ 529), nadání rodinná (§ 849) a pod. *) Vzájemné právo ostatních píbuzných bral v pochybnost Schuster.
Gebiihrt nebst den Eltern auch den Grosseltern und anderen Verwandten ein
Erbrecht auf den Nachlass der legitimierten oder von Gesetze besonders begúnstigten Kinder (Zt. f. ost. R. gel. 1830 I
gesetzliches
dem
.!>
,
o argum. a contrario z §u 756, Ffaý-Hofmann, komm. str. 732, pozn. 8., 9. 'j Utiger, § 31, p. 9., Slupeky, str. 223 u pozn.
str.
se
323), opíraje
práva (cap.
2,
14,
8,
15
X
qui
filii
vty 33.
—
1
:
proti
tomu
Dle obecného 476 p. e ),
sint legit. 4, 17; Ar?idts, §
ital. (i. 116) a portug., i. 1092), nemá rodi, žádného práva na pozstalost dítte a nerozeznává se tu mezi otcem a matkou. Prus. LR. II., 2. § 54, ml rovnž takové ustanovení týkající se obou rodi, ale doktrína obmezovala je na otce, z dkdyž se považuje za nemanželskou, pece písluší právo vodu, že matce,
dle
ob.
zák. franc. (i. 202),
jenž byl malá
fide,
i
ddické
iPorsier-Eccius IV.,
str.
495);
nm. ob.
ustanovení takové, pouze otce se týkající [Strohá/,
zák. str.
§
26).
1701
má
nyní
:
121
Pominutí pekážky.
b)
Ehe
solchen
Ustanovení zákonné
worden
erzeugt
sind,
»wenn
anzusehen,
das
Nejasné
ist*.
160) zní
der die in den §§ 62
Ehehindernis toto
(§
aber aus keiner
iingiltigen,
Hindernisse entgegen stehen,'")
angefiihrten
worden
—
zwar aus einer
Kinder, dle
takto:
in
ustanovení
sind als eheliche
der dle
— 64
gehoben
Folge
mínní
panujícího
kdy manželství bylo konvalidováno.^') takovémto manželství zrozené platí za manželské zrovna jako by nikdy žádné pekážky nebylo bývalo a dle toho
vztahovati sluší na pípad,
Dít tak,
v
jest v
úplném vztahu ddickém k rodinám rodi.
2.
Dva ímského
Legitimace
následující
zpsoby
v
užším smyslu.
legitimace
subsequens matrimonium.
a) Per
*^)
manželského dítte po zrození jeho
—
pevzaty jsou Uzaveli-li
platný'^)
z
práva
rodie
satek,
jest
ne-
tím
v píin zákonného práva ddického zejména zásadn narove postaveno dtem manželským, '*) legtimace ta
dít vbec
a
i
zákonem o manželství katolík ze dne 8 íjna 1856 naízením ze dne 3. ervna 1858 . 92 . z. byla zrušena jen v píin druhého pípadu § 160 (manž. putat.) nikoli v píin prvního. Srv. Slupeky, str. 422, p. 31. i. f. — Jde tu o pekážky: svazku manželského, vyššího svcení, slavných slib a rznosti náboženství. ") Odvodnní viz u Stupeckéko str. 414. K obmezení smyslu § 160, jak v textu jest uvedeno, nutí zejména srovnání úinku tohoto zpsobu legitimace s úinky manželství putativního, nebo jest pravdpodobno, že zákonodárce jen proto v prvním pípad více práv pikl, že manželství '"j
.
Výjimka
185 .
z.
tato
a cis.
mezi rodii dítte stalo se platným, trvalým, kdežto v druhém pípad Vztahuje-ii se ustanovení § 160 (první pípad) jen zstalo neplatným. na pípad konvalidování manželství, jež mže se státi jen následkem
—
dispensace
(§
88)
str.
pekážky §§62-64 za dotená v pozn. 10., významu.
a považují-li se
pozbývá ovšem výjimka,
indispensabilní, Srv.
Stupecký
421.
tu platí, co
eeno
v pozn.
'")
I
'^)
Putativní nestaí {Stupecký,
1.
•
8. c.
str.
450), zajisté
však konvalido-
Dle rus. svodu X., § 144. . 4. platí, když manželství rodi bylo prohlášeno za neplatné, tatáž pravidla pro dli, které v tomto manželství byly zrozeny jako pro ty, které z tchže rodi ped ním byly zrozeny. vaný.
:
122
nepsobí ex
však
teprve od siiatku
dtmi
nýbrž dít považuje se za manželské
tunc,
nemže
a
^^)
kde rozhoduje mezi více dtem zrozeným v di
tam,
prvorozenství, upíti prvorozenství
vjším (platném neb konvalidovaném) manželství. ^^) Byl-li satek uzaven teprve po smrti nemanželského dítte, jež zanechalo (manželské) potomky v dob satku žijící, platí legitimace v píin tchto potomk. ^') Pi žádném druhu legitimace a zejména též pi tomto nevadí, bylo-li dít zplozeno v cizoložství neb mezi píbuznými.
'*)
ital.
píin
v
I
rodi
práv ddických
zák. §
této legitimace platí vzájemnost
a jejich píbuzných.
Stejn ím. právo (Arndís,
nm. ob.
§ 596,
^^)
pozn
§ 421,
1719, švýc. návrh § 283,
^^)
1— 2í3;); ob.
Prus.
LR.
II.,
2,
zák. franc. i. 333,
I. 194, špan. i. 122, portug. i. 121. ")
Tak
prus.
i
I. 197, špan. i. 123,
právo uh.
A'ern,
1.
LR.
II.,
2,
c, Ght.
nm
§ 598,
port. i. 119,
§ 3;
. XXIV.,
str.
ob.
z.
§ 1719;
uherský návrh
ob
§ 200
zák. (a
ital.
platné
85).
u Stufeckého, str. 453 a pozn. 66; prvorozenství nerozhoduje jen u fideikommiss, mže míti význam pi obyejné fideikommissární substituci, pi rodinných nadacích, služebnostech a pod. (Srv. pozn. 7.) ''j Patent ze dne 22. února 1791, . 115 sb. z., § 4, lit. / obsahoval '^i
Bližší
i
opané
nynjším znní »sammt ihrer Nachkommenpráv, aby legitimace neobmezovala se na dít ješt žijící a jeho potomstvo {Stupecký str. 451), srv. Krainz, § 452, p. 13, 14 (tamtéž literatura). Výslovné ustanovení, že legitimace platí v píin potomkíi zemelého dítte, obsahují: prus. LR. II., 2., § 600, nm. ob. zák. § 1722 a zákonníky § 161
ustanovení; slova »\vie ihre Nachkommenschaft« v
ob.
zák. položena byla na místo slov
i
franc. i. 332.
ital.
i. 196, špan. i. 124, port. i. 120.
románských zákonník legitimace adulterin a incestuos je vylouena výslovn jak ve franc. zák. i. 331, aneb tím, že vyhledává se uznání dítte, jež u onch jmenovaných jest nepípustné, jako v zák. ital. I. 195, špan. i. 121, portug. i. 119; v pi. obecného práva viz Arndts, 1. c, Glúck, § 102. Adulterinus, byla-li matka provdána, '*j
Dle
bu
—
mže
u nás býti legitimován jen tehdy, nevadí-Ii pekážka §u 67 a
bylo-li
manželem dívjším manželskému zrození dítte s výsledkem odporováno (jinak rozh. Gl.-U. 13.447, Now. sb. III., 154; výjimené pípady probírá Brasslof, Die Legitimation der liberi adulterini durch nachf. Ehe v Griinh. as. 1904, str. 137, totiž: byl li muž impotentní aneb prohlášen za mrtvého srv. též rozh.
ženat,
v Pratobeverových Materialiích
není ovšem obmezení druhého.
ze spojení osob
zpíznných
v
áe
VI., str. 347); byl-li jen
Legitimace incestuos
pímé neb sourozenc)
možná, protože se tu dispensacc neudili. '^)
I
tu platí
opt, co
eeno
bylo v pozn.
8.
otec
(vzešlých
není prakticky
123
—
Per rescriptum principis.
b)
V píin
zákonného práva
ddického má legitimace tato význam jen, stala-Ii se na žádost otcovu, aby dít obdrželo ddické právo zákonné do volného jmní otcova (§ 753), a je-li tento úinek v reskript výslovn piznán. ^°) Toto právo ddické platí pak jen v pomru mezi díttem a jeho manželskými potomky se strany jedné a otcem, nikoli
i
°)
jeho píbuznými, se strany druhé Stubenrauch
slovn by musil
u
Srv. však
zempánovo
ustanovuje a
úinek
162 a § 753 míní naopak, že
§
vylouen, kdyby legitimace tato
býti
obsahovati.
zu
a jest vzájemné^-)
^^)
Stuýecký, již
str.
Úinky
493:
Cod. Ther.
jej
spolu
legitimace rozhodnutí
Kein Recht
20, § 9, odst. 85.:
II., c.
ten vý-
nemla
Erbfolge, vvenn ihnen solches in unserem Rechtmássigungsbrief nicht
wortdeutiich verliehen worden. ") Dle rozh. ze dne 13. i
.
1900
listop.
15.214 Gl.-U. 1702
n.
. mají
sourozenci per rescriptum legitimovaní vzájemné právo ddické;
vod
není jasno,
jedním
klade-li
reskriptem)
se tu
váha na
legitimováni:
to,
Durch
že byli
diese
souasn
d-
z
(patrn
Entschliessung
allerh.
(unter den in den
§§ 162 u. 75:-; vorgesehenen Rechtsfolgen) ist diesen das Recht der ehelichen Abstammung sowohl im Ver-
beiden Kindern
dem
auch im wechselseitigen Verháltnis s ustanovením § 162 i. f. a marné je tvrzení v dvodech, že se toto ustanovení výkladem dá vztahovati jen na ascendenty otcovy (nebo další parentely); proti tomuto rozhodnutí i Grabowieúski v Pzegí^du prawa i adm. 1902 str. 76 háltnis zu
verstorbenen Vater
als
zu einander verliehen worden. Rozhodnutí to neshoduje se
(dle
Tilla, str. 234, p.
konodárstvích
rzn
1.).
—
Úinky
a v uher. právu platném (Kern, § 603 obdrží
din
legitimace per rescr. pr. jsou v zá-
stanoveny. Stejn jako v rak. v 85)
str.
i
dít takto legitimované v
postavení manželského dítte a
návrhu
nm. ob.
pomru
mimo
to
zák. § 1737
§ 216; dle prus.
k otci, ne k manželským
i
LR.
II., 2,
k jeho
dtem
ro-
otce
postavení polorodého sourozence (§ 606). Švýc. návrh pipouští legitimaci (durch behordliche Erklárung) jen, byli-li rodiové snoubenci a stal- li se satek nemožným (§ 285 dti pak mají veškerá práva
úedním výrokem
,
ob. zák. legitimaci tuto vbec neznají; dle italského (i. 198) a špan. (i. 125) pipuštna jest subsidiárn, není-li satek možný a nemá-li legitimující dtí manželských, úinek dle ital. (i. 198) se rovná úinku legitimace per subsequens matrimonium, dle špan. v píin ddického práva (i. 939) jen úinku uznání nemanželského dítte. Dle ruského svodu X. § 1119 mají dti, které nejvyšším rozkazem byly uvemanželských. Franc, a portug.
deny do všech práv rodu a ddictví, stejné postavení skými ve všech parentelách. ") Scheidlein, Miscellen
Wien
1820,
seš.
2.,
str.
12 a
aus
dem
Wessely v
s
dtmi
manžel-
Geblete der brgerl. Gesetzgeb. ost. Rgel. 1828, III., str. 364 f.
Zt.
124
Legitimace taková se strany matky
ddický
proto, že tentýž vztah
nemla by žádného významu
existuje
již
bez legitimace mezi
nemanželskou matkou, jejím díttem a jeho potomky
—
§ 7.
V
d)
právu
ten,
pi
že
Posloupnost píbuzných adoptivních.
ímském
minus plena, ^j
v
ddického práva rozdíl úink byl ddický adoptovaného k rodin adoppi druhé adoptovaný obdržel ddické právo
první vztah
Moderní
adoptujícím
po
úinek
rozeznávala se adoptio plena a adoptio
píin
tujícího byl úplný,
jen
(§ 754).
posléz
práva
adopci
pikládají
tento
dotený.
Dle rakouského práva
adoptovaný a jeho
manželští po-
tomci obdrží ddické právo jako
dít manželské po adoptantovi, nikoli proti jeho píbuzným neb jeho manželu (§§ 755, 183).^) Adoptantovi však nepísluší žádné právo ddické po adoptovaném (§ 756 i. f.). ^) Adoptovaný podrží zákonné právo dtvrdí, že
vzájemného práva otcova tu
mže
na žádost otcovu a otec žádati
po
nm
Proti
pozn.
a
tomu 4., •)
není, jen,
protože legitimace ta
dje
se
aby dít obdrželo právo ddické
ne naopak ("§§ 162, 753), emuž nasvduje i analogie adopce. jest však znní § 753 a panující mínní [Shibetirauch ad § 756
PJaf- Hofmanu
II..
str.
732, pozn. 7
).
Arndts, §§ 425, 475; Heyrovský. § 281.
4.
Stejn: prus. LR. II., 2, § 961, sas. ob. zák., § 2044. nm. ob. zák., § 1757, uh. právo {Kern, 1. c. str. 87), švýc. návrh, § 490, odst. l.,rus. návrh, § 27, odst. 1., code civ. franc, i. 350, cod. civ. ital., i. 737. Dle španlského ob. zák., i. 177 a dle ruského svodu, § 1119, nemá adoptovaný nárok na zákonné právo ddické (tak tomu bylo i dle zák. Ther. II, *)
cap. 20, §
7,
§
157-162,
v
pedmluv
dle Josef, zák
II.,
z
r.
1786, kap. IV., § 30 a dle záp.-hal. zák.
§ 561); v Portugalsku
k pekladu
pratiquée en Portugal;
zák.,
adopce
1896, str. LXII.
elle n'est
vbec :
je
I.,
neznáma {Laneyrie
L'adoption n'a jamais été
pas admise par
le
Code).
Za dvod ustanovení toho udává Zeiller v protokollech (0/«r I., str. 462): Er sichere die Vermuthung, dass die Annahme an Kindesstatt nicht aus Eigennutz, sondern aus reinen Beweggrúnden geschehe; Nipp^ str. 35, poukazuje mimo to na komplikace, které by konkurencí obojích rodi (neb píbuzných) vznikaly; podobn nyní švýc. mot. str. 11: Die Adoption soli fr den Adoptierenden keine Speculation mit sich fúhren. ')
..
125
*) Ddické smlouv adopní obmezeno
dické ve své rodin. ve
by však jen jako
platilo
mže
právo adoptovaného 184,
(§
testament
a
srv.
§ 551),
býti
rozšíení
by formy
vyžadovalo
tohoto.
—
§ 8.
e)
Právo pozstalého manžela.
Hlediska pro upravení práva pozstalého manžela.
1.
bu
pozstalému manželu neposkytují vbec žádného zákonného práva ddického aneb jen velice nedostatené.') Dvod shledávati sluší vtom, že ddické právo považováno bylo za výluné privilegium píbuzenstva a že jmní udrženo býti mlo v pokrevní rodin, kdežto uznáním ddického práva manžela zvtšovalo se nebezpeí, že pejde na rodiny cizí, pouze sešvakené, neb na dti z druhého manželství. Ješt velké zákonníky kolem poátku devatenáctého století dosti špatn o pozstalého manžela se postaraly.^) V novjší dob naproti tomu Starší práva
Stejn jako rakouské právo:
nm. ob.
zák.,
§ 236, franc.
prus.
LR.
II.,
2,
§ 694, sas
§ 1759, švýc. návrh, § 490, odst.
ob.
i. 351 (jen v
zák.,
2.,
*)
Tak výslovn
nm. ob. § 239
zák., §
(mot.,
též prus.
1765,
str. 272),
LR.
i
návrh
vci adoptantem darovaných rozhodn. k nmu), špan., i. 177; dle
II.,
2,
§
712,
návrh, § 293, uher. návrh, § 27, odst. 1.,
švýc. rus.
zák., § 2045,
píin
de retour), ital., !. 738 (a ruského návrhu adoptující nastupuje, neni-Ii tu tí parentel ani manžela (§ 27. odst. 2.). platí droit
ob.
uher. právo
píbuzných sas.
ob.
z
zák., § 2047,
právo platné ital.
ob.
prvních
zák..
i
návrh
i. 212,
špan., i. 177. Jak vidno, v píin posloupnosti píbuzenstva adoptivního panuje celkem shoda v zákonodárstvích evropských. Též ve Švýcarsku pevážn jest vc tak upravena jako u nás {Huber II.. str. 109). ')
Srv. v
nmeckého
pi. ímského
práva Gerber,
práva Heyrovský, str. 1091, 1095; v pi. auch das in Statuten vielfach
§ 255 (gewáhrt
ausgesprochene »spátere« deutsche Recht dem úberlebenden Ehegatten besondere Antheile). *) Nejlépe pruský Landrecht (mater, u Bome7natina, VI., str. 248. 349), nejh Code civil, neb dle tohoto (i. 767) jest pozíastalý manžel jen »successeur irrégulier*, jenž nastupuje teprve tehdy, není-li tu žádného pí-
buzného manželského ani nemanželského, oprávnného k posloupnosti. vbec žádného ddického práva nemá, jež
(Krajní stanovisko, že manžel
:
126
panuje silná tendence ve prospch jeho, nejen novjší zákonníky, zejména rzné švýcarské, italský, portugalský, španlský, nmecký, pinášejí výhodnjší ustanovení, nýbrž
tam, kde starší právo zzákony ve prospch manžela se vydávají, z nichž nejdležitjší jsou skoro souasné zákony anglický ze dne 25. ervence 1890 a francouzský ze dne 9. bezna 1891.
celkem
stalo
Dvod
i
v platnosti, speciální
pro ddické právo manželovo
úzké spojení životní a na mnoze
podává nepochybn hospodáské mezi manžely.^)
i
Pehlédneme-li rzná zákonodárství, shledáme velice pestrý hledisek, jež potebují zvláštního roztídní,
obraz a množství má-li býti získán
pehled o
této spletité látce. ^) Hlavní hlediska
jsou asi tato Zeiller ve své pednášce — Ofner, prot. II., str 4S5 — francouzskému právu pikládá, nezaujímá však ani Code civil.) Zdá se, že opomenutí píznivjšího ustanovení základ svj má v omylu redakce {Glasson, c, str. 496: La lacune du Code civil tient a une méprise Malleville
myln
I.
lit
qui
.
observer que Ton avait omis une disposition regue par donnait une
pension
Treilhard répondit
—
á
époux
que par
était pauvre i. 754 nynjšího
survivant, lorsqu'il
du
55
Tart.
projet
(t.
.
.
jurisprudence
la
j.
.
.
.
lui accorda't Tusufruit du tiers des biens aucune disposition de ce genre dans le projet...; srv. Coli?i, c, I., str. 321). I v píin rakouského práva ostatn tvrdí se, že redaktoi, stanovící hranici píbuzenstva až šestou parentelou, zapomnli na manžela {Pfaff-Hofmann, II., str. 720 Zeiller's Commentar ist hier eine interessante Ergánzung der Protocolle. Er bestátigt, dass die Redactoren des Ehegatten in diesem Zusammenhang ganz vergessen hatten und nur an die Alternativ: entfernte Verwandte oder
C. civ.
Zachariae, § 607), on
Cétait une erreur:
il
n'y avait 1.
—
Fiscus, dachten). ')
str.
Bridel, intern.
Glasson,
Srv. Zeiller, § 731, pozn. **),
155:
la
communauté
se liquide
Le droit de succession du XXV., str. 105, ke konci:
1.
c,
497,
str.
conjoint survivant, v .
.
Lehr,
fortifier la famille
.
.
1.
c,
une
part,
Revue de
droit
faut) laisser á r»associé<
(il
.
.
la
solidarit
mariag devant trouver son expression dans le droit de tomu Kóppeii, Rom. Erbrecht, str. 52 (u Gruchoia, Gegentheil, gerade weil die Rómer die sittliche Stellung II. str. 525): Im der Ehegatten der Nátur der Ehe gemáss auíTassen, kommen sie zu dem Grundsatz, dass das eheliche Band sich nur in gegenseitiger Liebe grúnden créée
par
le
succession. Srv. proti
und deshalb von áusseren Vortheilen weder so lang es besteht, noch wenn der Tod es auflóst, begleitet sein darf. Aus diesem Grunde sind (auch) Schenkungen unter Ehegatten nichtig .
*)
Srv. zejm. Bridel,
1.
c.
.
.
127
a)
V a
Rozdíly mezí manžely.
nkterých zákonodárstvích iní
bu
vdovcem, a to
ve
se
mezi vdovou
rozdíl
prospch oné neb
Zákonovýhodnjší postavení vdov než vdovci, vycházejí z ohledu na vtší potebnost její, zákonodárství, jež zachovávají se opan, pihlížejí k mužské pevaze, která po piznávají
jež
dárství,
tohoto.
i
má
smrti se
jeviti.
nkdy inný samostatn
Další rozdíl, s
rozdílem pohlaví, spoívá v
chudob neb
a
nkdy
spojovaný
bohatosti pozstalého
neb zemelého manžela. Dle ímského práva píslušelo dické,
konkurovalo
jež
s
t
mimoádné právo dvdov chudé
zv.
právy píbuzných, jen
—
po zstaviteli bohatém,^) oba rozdíly jsou tu kombinovány. Uherské právo, platné navrhované, dává v konkurenci s dtmi i
jen
vdov
právo s
právo požívací, nikoli
toto,
jsouc vlastn
postavením mužovým;
iní.'')
—
zízení
z
*)
Naopak r.
Nov.
v
c.
z
z
r.
chudoby
eském
právu
5 {Arfidls, § 481;
dvodu,
že by se
za alimenty,^) nesrovnávalo
rozdíl bohatosti a
zemském
1627 a deklaratorii 117,
vdovci,
i
surrogat
dle
se tu ne-
zemského
1640 piznávala
Heyrovshý, § 282
III.).
se
po-
Pvodn
Justinian neinil rozdíl pohlaví, nýbrž jen rozdíl bohatosti (nov. 53, cap. § 2:
si
inops aut
vir
aut mulier
inveniatur
et
6.,
moriens quidem vir aut
sit), pozdji nov. 117 naídil (bez odvodnní): Virm quartam secundum priorem nostram legem ex substantia mulieris accipere modis omnibus prohibemus. *) Že by myšlenka taková byla absurdní, jak tvrdí svým superiorním
mulier locuples
spsobem
Pfaff-Hofmann,
II.,
Vorstellung, als ob es sich
str.
um
736, p. 8
(Also hat Zeiller die absurde
eine Alimentation handle, nicht getheilt),
pomýšlení pouze na vdovu laienhafte Standpunct Haan's zeigt sich auch darin, dass er wiederholt in den Fehler verfállt, nur an die Frau und nicht an den Mann als Erben zu denken). ') Motivy k uherskému návrhu, str. 304, 315. Rozdíl mezi platným nelze piznati (srv.
je
i
dole pozn.
38),
rovnž
slaienhaft* (srv. Pfaff-Hofmann, II,
str.
ne, že
734:
Der
právem uherským (§ 16 judexkurialní konference, Keni, str. 301) a návrhem spoívá v tom, že dle platného práva písluší vdov zásadn právo požívací na celou pozstalost, descendenti však mají právo z'ádati za soudní
redukci tohoto práva požívacího na byt a alimenty, dle návrhu pak má vdova míti nereduktibilní nárok na požívání polovice pozstalosti (srv. motivy cit. v úvod III., pozn. 24.).
128
zstalému manželu tvrtina pozstalostí, bez ohledu na pohlaví, ale jen bylli zemelý manžel bohat a pozstalý chud.^) Pevahu mužovu dosud udržuje právo anglické, piznávajíc vdovci jure maiti celou (movitou) pozstalost ženinu, když tu jsou dti,") kdežto vdova po mužovi obdrží jen pevnou kvótu, totiž tetinu a nejvýše polovici,^") ani tehdy ne více, kdyby i
mla
druhá polovice
se státi kadukní.
^')
Moderní zákonodárství kontinentální v obou smrech (pohlaví
b)
i
bohatství) rozdíly setelo a zavedlo tedy
Pomr
i
tu
rovnost.
^^)
pozstalého manžela k píbuzným zemelého.
pomr
Trojího druhu
lze
si
mysliti a vyskytuje se:
píbuznými vylouen, tak tomu bylo dle francouzského práva ped zákonem z r. 1891;^^) /j) manžel konkuruje s píbuznými, tak tomu jest dle práva ímského, rakouského, nového francouzského a anglického zde ovšem jen v píin vdovy ^^) a)
manžel
jest
;
;
bu
všechny, jako poy) manžel vyluuje píbuzné, a to zstalý muž v právu anglickém, ^^) aneb vzdálenjší, a tu opt s bližší píbuzní manželem konkurují, ^^) jako dle práva
bu
*) Obnov. zíz. O. 48, pipadly ostatní ti tvrtiny ')
'")
Robbins,
1.
c,
49, Declar. K. k. 40.
íisku (Ccyklarz,
Stocquart,
285, 288.
str.
Mimo praecipuum
1.
500 liber
c, 1.
Nebylo- li tu píbuzných, 135, p. 43).
str.
c,
str.
952.
které zavedeno bylo ve
št.,
prospch
vdovy, není-li lu dtí, zákonem ze dne 25. ervence 1890 (Intestates Estates
Act 1890, 53 & 54 ")
Tak
jako
Vict., c. 29).
v
druhé parentele otec vyluuje ímatku
všechny
a)
sourozence, s matkou však, není-li tu otce, sourozenci konkurují, tak zde (quasi v první parentele) vdovec vyluuje dti, s vdovou však dti konkurují, viz svrchu § 4 u pozn. 19. '*)
u pozn.
9.
Výjimku 6.,
'^)
Viz pozn.
'*)
Nov. 117,
bezna
právo
uherské
návrh
uherský,
viz
svrchu
2.
c.
ovšem
;
jen ti parentely.
Viz pozn. 9.— II.
") Dle pruského Landrechtu s
i
franc. zák. ze dne 5; §§ 757—758 rak. ob. zák. 1891; dle švýc. návrhu rovnž manžel konkuruje se všemi ddici
(§ 489), jsou tu '*)
iní
7.
píbuznými do šestého stupn,
(II.,
ostatní
1,
§§ 623
— 627) konkuroval manžel
píbuzné vyluoval. Dle
nm. ob.
129
pruského, italského, španlského a nynjšího
nmeckého, aneb
vyluují, jako dle práva portugalského.*')
jej
c)
Jakost práva manželova.
manžel píbuzné, obdrží vždy plné
Vyluuje-li
vlastnictví
píbuznými, obdrží v nkterých právech sice též vždy plné vlastnictví svého podílu, tak tomu jest dle pruského, ruského, anglického a nynjšího nmeckého práva ;^^j v nkterých právech obdrží však vždy jen požívání, jako ve francouzském a španlském;*^) v nkterých konen svého podílu
nkdy k
tm
konkuruje
;
vlastnictví,
li
nkdy
však
s
dle toho, s
požívání,
patí právo rakouské a
zák. (§1931) konkuruje manžel s descendenty,
ddy,
kým
konkuruje,
italské.-**)
s
rodii a
descendenty
jich
píbuzné vyluuje (také potomky ddú). Dle ital. ob. zák. (i. 733 — 755) konkuruje s píbuznými do šestého stupn, ostatní vyluuje. Dle španl. (i. 834—837, 952) konkuruje s descendenty, ascendenty a sourozenci jich descendenty, ostatní píbuzné vyluuje; stejn tomu a s
ostatní
i
ob. zák (§§ 2052, 2053). Dle ruského návrhu (IV., § 218) konkuruje manžel s píbuznými prvních tí parentel, ostatní vyluuje. Dle uherského návrhu (§ 1805 souhlasn s platným právem) vstupuje manžel (vdova i vdovec) v píin získaného jmní mezi první a druhou parenteluj tak že druhou parentelu již vyluuje úpln, s první konkuruje jen vdova; v píin zddného jmní nastupuje manžel teprve po píbuzných, vdova však i tu má právo požívací (viz pozn. 6., 7.). bylo dle saského
') Dle portugalského
ob.
zák. (i. 2003) vstupuje
manžel mezi tetí
svrchu § 4, pozn. 7. a 8.), vyluuje tedy neprivilegované kollaterály; je však vylouen descendenty, ascendenty, sourozenci a jich descendenty, konkurenní právo nemá nikdy. Poslední úkaz platí v uherském práv v píin vdovce, viz pozn. pedch. na konci. a tvrtou
tídu
(viz
i
'*)
Prus.
LR.
II, 1, §§
dle návrhu ruského § 28); § 1931 •^)
nm. ob.
Franc. zák.
právo uherské, konkurence). i
-")
zák.
Ital.
c.
c,
z
dle
623-627; ruský svod §§ angl.
Tak tomu bylo r.
1891; špan.
nhož vdov
i. 753
— 755.
&
zák. 22 i
c.
1148,
23, Car. II,
c.
1153 (rovnž 10 z
dle saského (§§ 2049
c,
i. 834—837,
písluší
užívání
952.
(jediný
r.
1671;
n.)
Sem pati tu
pípad
Návrh švýc. má komplikaci ješt vtší,
v nkterých pípadech kumuluje oba spsoby; konkuruje-li manžel s dtmi, má jen požívání, konkuruje-li s jinými píbuznými, má ást k požívání,
ást do
vlastnictví (§ 489).
9
130
Zejména
dvod
pro
dtmi zemelého manžela je mnoho aby manžel obmezen byl na požívání. Jsou-li
v konkurenci s to,
dti zemelého manžela, jak pravidlem bývá, též dtmi manžela pozstalého, nemá námitek, aby jmní zstalo dtem zachováno, spoleenství mezi manželem a dtmi považuje se za pokraující a utvrzuje se rodinné smýšlení v tom smru, že jmní obou manžel teprve po smrti obou úpln mezi dti se má rozdliti. ^^) I testamenty tohoto spsobu bývají astý. Nejsou-li dti zemelého manžela zárove dtmi pozstalého, zamezuje se takovouto úpravou pechod jmní do jiných rodin. Totéž platí pro pípad nového satku. ^^) Proti obmezování manžela na požívání naopak uvádí se, že spoleenství mezi dtmi a manželem vede asto
dtem stžuje samostatné hospodaení, oddalujíc zbyten hospodáskou rozluku, jednou pece nutnou. Vázání jmní jest stanovisko zavržitelné se stanoviska národohospodák rznicím, že
ského, pro
jisté
stavy naprosto se nehodí jako pro majitele ne-
movitostí, továren,
*')
Srv.
obchod. ^^) Z
mot. švýc.
allgemeiner Grundsatz
I.,
str.
110:
této stránky akcentuje se
Der ethische Zweck
.
.
.
ovšem
dass als
dasRechtsbewusstsein des Volkes die Anschauung úberginge, die Verlassenschafc eines Ehepaares falle erst dann zu voliér Nutzung an die Erben, wenn beide Ehegatten gestorben sind (srv. I., str. 217). Jak stará jest tato myšlenka, o tom viz Gans, 1. c, I str. S2 (v právu indickém): Stirbt ein Mann, der eine Frau und Kinder hinterlásst, so ist die áussere Gemeinschaft der Familie dadurch noch nicht aufgelóst: vielmehr hált es das religiose Gefúhl der Inder fúr unziemlich, dass die Kinder bei Lebzeiten ihrer Mutter an die Theilung des váterlichen Vermogens sich begeben (Manu IX., 104). ^*) Dle Zeillera^ komm. I., str. 757, sluší dvod obmezení manžela na požívání hlavn hledati »in dem Besorgnis der Wiederverehelichung". *') Tak mot. ob. zák. (V., str. 368) Es kann nicht darauf verwiesen werden, dass vielfach durch Testament ein derartiger Niessbrauch des úberlebenden Ehegatten eingefúhrt wird. Testamente mit einem solchen Inhalte sind in gewissen Gegenden haufig, aber sie beschránken sich zumeist auf gewisse Berufsklassen, Beamte und mittleren Búrgerstand. Fúr Gutsin
i
,
nm
:
besitzer, Grosskaufleute, Fabriksbesitzer
háltnissen
kommcn
solche Testamente
und Erblasser
kaumvor;
in
áhnlichen Ver-
fúr dieselben
wúrden
sie
nur selten passen, namentlich wenn die Ehefrau der úberlebende Theil ist. (Srv. též protok., str. 7415 násl. Mugdafi, V., str. 392, str. 891.) Jak vidti, vychází tu nm. ob. zák., což Menger, 1. c. vbec mu vytýká, ze stanoviska tíd bohatých. Jiné stanovisko zaujímají švýc. návrh a návrh uherský ;
131
Opt
velká
Ob
strany
opaná
zmna,
která úmrtím manžela v domácnosti nastává.
odvolávají
se k
podpoe
svého
mínní na
to,
že
ustanovení v testamentu jsou možná. ^^)
d) Velikost podílu
mže
manželv
Podíl
býti
manželova.
vymen bu
uritou pevnou kvótou stejnou pro všechny pípady, tak tomu bylo dle zemského práva eského, tak tomu jest dosud dle práva ruského ;^^) anebo a)
/3)
rznými kvótami pro rzné pípady
kvality osob konkurujících
prvním bývá obvyklo, buzní, tím vtší kvóta
neb dle kvantity
i
jich
potomky
vdova, konkuruje-li
a s s
bu
opt
— V
ddy,
s
descendenty, tvrtinu, die anglického
polovici;
dle
ohledu
že, ím vzdálenjší jsou konkurující vymena je manželu. Dle nm. ob.
na p. obdrží manžel, konkuruje-li
dii
a to jejich.
pízák. s
ro-
práva
descendenty, tetinu, jinak polovici. ^'^)
—
k tomuto, str. 304 doporuuje se ususfructus manželv zejména einem capitalsarmen Lande, wie das unsere<). Proti usufruktu vyc, str. 122. slovuje se však též Moiumsen, 1. c, str. 166 a Bridel^
(dle mot. >in
1.
Zákonné právo ddické má však práv platiti, kde testament nebyl (po pípad nemohl býti) udlán; v tchto pípadech rozhoduje zásadní stanovisko zákonodárcovo a jest v jistém smru oprávnn úsmšek Mengrv, na jiném míst (1. c, str. 50), kdež mluv o majetkovém právu manželském dle nm. ob. zák., praví, že, když chudí manželé nic výslovn neustanoví, na jejich »dúrftige Ehe das Ehegúterrecht der Geheimráthe und der Millionáre von Gesetzwegen Anwendung findel*. — Opaná ustanovení testamentární ostatn nejsou možná v tch právech, kdé podíl manželv má ráz povinného dílu. ") Srv. svrchu pozn. 8.; dle svodu rus. X., §§ 1148, 1153 má pozstalý manžel právo na sedminu nemovité a tvrtinu movité pozstalosti. *)
^®)
str. 295).
Stejn
upraveno
jest
Dle franc. zák.
dtmi, tvrtinu
(s
dtmi
z z
r.
>jus
relictae«
jiného manželství:
tvrtinu), jinak polovinu. Dle
též
ve Skotsku {Stocquart,
1891 obdrží manžel, konkuruje-li
ital.
dtský
podíl a
s
vlastními
maximáln
zák. (i. 753—755), konkuruje-li s manž.
ascendenty, nemanž. dtmi, sourozenci a jich descendenci tetinu, s píbuznými do šestého stupn, ti tvrtiny. Dle španlskéh6 (I. 834— 837, 952) s dtmi, stejný podíl (ve dvou tetinách dtem reservo-
dtmi,
podíl
vaných),
s
dtský,
s
ascendenty, tetinu, se sourozenci a jich descendencí, polovici. všechno anebo nic (srv, pozn. 17.). Dle saského
Dle portug. obdrží jen
bu
o*
132
Urení kvóty dle kvantity (potu) konkurujících vyškytá se pouze pi konkurenci s descendenty zemelého manžela, manžel v takovém pípad mívá právo na dtský podíl, pi emž nkdy uren jest podíl maximální. Takový spsob platí zejména v právu rakouském. ^'^)
Mimo
kvótu pozstalosti písluší v nkterých
zstalému manželu právo na urité
pedmty
právech po-
zejména na ná-
bytek, náadí, dary svatební.^'')
Vliv
e)
V
právech, v nichž manželu dostává se plného vlastnictví,
optné provdání nemá stává-li
optného satku.
pestává, tak tomu bylo v rak. tak tomu jest dle franc. zákona
ob.
nkterých
v
vlivu,
právech
však,
do-
však manžel pouze požívání, právo požívací provdáním
zák. obdržel manžel
s
z
právu dle § 24 r.
pat. z
r.
1786,
1891, jsou-li tu descendenti.^^)
descendcncí zásadn tvrtinu
(s
adoptovanými,
—
tetinu), s ascenlegitimovanými per rescriptum a s adulteriny po žen denty, sourozenci a jich descendencí, polovici (§§ 2049 — 2052). Dle švýc
návrhu
(§
489) v konkurenci s descendenty, polovici do užívání, s
parentelou. tvrtinu do vlastn. a ti tvrtiny do užívání,
polovinu do vlastn.
s
druhou
tetí parentelou,
do užívání. Dle rus. návrhu (IV., § 28) druhou a tetí parentelou, polovici. ^') Srv. též pozn. pedch. Proti urení pohyblivou kvótou (dle potu dtí) vyslovují se zejména Mommsen, c, str. 166, Bridel, 1. c, str. 122. "*) O t. zv. Gerade a Heergeráthe staršího nm. práva viz Gerber, § 248, pozn. 3., 4., Schifjner, Ges. Verm., str. 158. Dle bavor. LR. L, 6., § 38, píslušelo manželu pozstalému manželské lože — Ehebett ^, dle curyšského zák., § 1946. lože zemelého manžela [Gruchot, str. 532). Dle prus. LR. II., 1., §§ 628—630, obdržel manžel, nebylo-li tu descendent, pedem ("manžely užívané) ložní a stolní prádlo, pak nábytek a náiní domácí, není-li píslušenstvím nemovitosti neb práva. Nm. ob. zák. má v § 1932 podobné ustanovení (není li tu descendent, obdrží >die zum ehelichen Haushalte gehórenden Gegenstánde, soweit sie nicht Zugehór eines Grundstijckes sind«) a pidal ješt dary svatební. Návrh švýc. takové usta-
s
a polovinu
descendenty, tvrtinu,
s
1.
novení odmítl (mot. I, str. 216), protože rozšíené právo požívací pro praktické poteby staí a zájem na takových singulárních sukcessích v dnešním život hospodáském je mnohem menší, než za dob dívjších. Ruský návrh IV., § 29 stanoví, že, není-li tu descendent, obdrží manžel:
AOMamaeMy o6iixoAy flisir-KiiMonri.. Dle uherského práva (zachovaného § 15 jud. -kur. konference) písluší vdov po šlechtici slav-
BCH) OTHOcamyiocfl KT,
.
133
2.
Platné právo rakouské.
Každý manžel,
není-li z vlastní viny rozveden (§ 759 nárok na pozstalost zemelého manžela.
má zákonný
i.
f.),^°)
Bylo li manželství prohlášeno za neplatné anebo bylo-li rozloueno (§ 1266 f.), není tu pozstalého manžela, zdánlivému a bývalému manželu (i tomu, jenž neml viny neb vdomosti o pekážce) nárok nepísluší. Rozvod rozlouení musí však ped smrtí býti právoplatn povoleny, neb výrok soudní tu má ráz konstitutivní a v ízení po úmrtí manžela se nei.
i
pokrauje.^^) Neplatnost manželství naproti tomu nostní kroj
mužv,
vali {Kern,
str.
mže
v jistých
snubní prsten a ekypaže, v které manželé spolu jezdí-
320);
v
návrhu ovšem
již
takového poetického ustano-
vení není
Stední cestou
^^)
šel
curyšský zák.
pv. znní
z
r.
pípad
1855: v
provdání zredukovalo se vdovino právo požívací o poloviku (§ 1954). Bluntschli, 1. c, str. 66, k tomu podotýká: Wáhrend die einen Rechte der Wiederverehelichung der Witwe keinen Einfluss auf das Recht der Nutzniessung einráumen, heben andere Rechte in diesem Fall das ganze Nutzniessungsrecht auf. Unser Gestitz erklárt sich gegen beide Extréme Heirathet die Witwe wieder, so bedarf sie auch weniger der Nutzniessung .
.
es ist biilig, dass die Beschwerde der natiiriichen Erben nun vermindert werde. Es ist das um so wichtiger, als gerade júngere Witwen, deren Nutzniessung voraussichtlich sehr lange dauert, ofter in den Fall kommen werden, wieder zu heirathen.
und
jen rozvod nedobrovolný, nebo pi dobronevyhledává ani nekonstatuje. Dobrovoln rozvedený manžel tedy nároku ddického neztrácí (tak i 7/7/, § 538, pozn. 14; jinak Htiner, str. 284, jenž dopouští dkaz viny ve sporu, že dobrovoln rozvedenému manželu nepísluší ddické právo). '")
Význam má patrn
volném vina
se
Nebo
již smrtí rozloueno. Jak v textu Zeiller, Pfaff-Hofmann, str. 755, pozn. 23. (tam cit. Damianitsch, Jurist VI., str. 442), zdá se, že i 7/7/, § 538, VI. viz též svrchu § 2, pozn. 24 a 27. Dle nm. ob. zák, § 1933, ztrácí již právo, když za živobytí byla proti nmu podána dvodná žádost za rozlouení (tak již Mommsen, str. 170), podobn dle španl. cod. civ., i. 834, al. 3., jde-li o konkurenci s dtmi, »se esperará al resultado del pleito.<' jinak však žádá se v špan. právu: sentencia »firme« de divorcio (i. 952) a vbec ve franc. (i. 767), ital. (i. 757: »ottenuto« sentenza di separazione), port. (i. 2003). Ruský návrh IV., § 32 odpírá ddické právo man-
")
§ 759,
manželství jest
Hiittner,
285,
str.
,
;
i
želu, jehož
svazek manželský byl „paoToprHyTi,"
ij.ih
ripiiSHani, Heíi;eTBiiTe.it-
HBiMt (motivy nejasn odvolávají se na platné právo, § 533 13 X., svodu).
134
pípadech
i
ze dne 27.
po úmrtí manžela býti k platnosti pivedena (dv. dekr. ervna 1837, . 208 sb. z. s.) a výrok soudní má tu
ráz deklaratorní,
psobí tedy zpt
tu
není-li
melého neb
s
rozeznávati,
sluší
2,
pozn.
23.)-
píbuznými, pozstamanžel celou obdrží
žádného píbuzného,
Konkuruje-h,
lost.^^)
svrchu §
(srv.
konkurentn
Manželu písluší nárok
se všemi
zda
s
descendenty
jinými píbuznými. Jsou tedy ti
ze-
rzné pípady.
Manžel a descendenti. — Ddí-li descendenti zemelého, písluší pozstalému manželu doživotní požívání na kvót pozstalosti. Kvóta ta obnáší stejný podíl s každým díttem, nejvýše však tvrtinu pozstalosti jasnji, konkurují-li s manželem jedno neb dv dti, obdrží manžel tvrtinu k požívání, konkua)
;
rují-H
ti neb
více
dtí, takovou
která vyjde, dlí-li se jednotka nictví
kvóty té zstává
Do potu berou
se
dtem
(§
rovnž k
požívání,^^)
a manžela. ^*) Vlast-
757).^^)
vždy jen dti prvního stupn; vnuci,
pravnuci atd. z dítte, zemelého *')
kvótu,
potem dtí
Druhá vta nenásleduje
již
ped
z první,
zstavitelem, poítají se srv. pozn. 4 a
u pozn.
5.
po slov Erbtheil v § 757), že manžel obdrží vlastnictví, konkuruje-li s temi neb více dtmi (tak Grúnberg v Haimerlov Magazínu IV. . 9), nebo vedl by k tomu, ") Absurdní jest náhled
(opírající se
o stedník
by manžel konkurující s temi dtmi obdržel (zcela neodvodnn) pod tímto potem dtí klesl by nárok jeho kvalitativn, nad tímto potem dtí kvantitativn. Unger, § 35, p. 6. '^j Stejn absurdní, jako náhled uvedený v pozn. pedcházející, jest náhled (opírající se o doslov § 757 »mit jedem Kinde ein gleicher*), že nesluší manžela pipoísti {Reisky v Ger.-Zt. 1854, . 99), nebo opt manžela, jenž má zrovna ti dti, favorisuje; tento by obdržel tetinu, manžel že
nejvíce;
s
jedním neb
neb tymi tvrtinu. Unger, § 35, p. 8. Oba tyto nám dobré píklady, jak zákon nesluší vykládati. — Dle ml manžel rovnž nárok na dtský podíl a nejvýše na
dvma
náhledy podávají
pat. z r. 1786 tvrtinu; dle západohal. zák. (II., §557) tato maximální hranice byla zrušena, avšak v poradách jednohlasn zase restituována, nebo zdálo se komissi: diese Begiinstigung scheine zu weit zu gehen {Ofner I., str. 458). *") Pomry majetkové stávají se tím dosti spletitými. Jsou-li tu na
tyi dti, dostane každé dít tvrtinu pozstalosti do plného vlastmanžel pak ptinu k požívání. Tato ptina musí stejnomrn býti rozvržena na ony tyi tvrtiny, každé dít má tedy tyi dvacetiny volné Resultat je a jednu dvacetinu obtíženou požívacím právem manželovým. ovšem, že každý z pti úastník (dti a manžel) bere užitky z ptiny.
píklad nictví,
135
za jednu osobu,
i
tu platí tedy (formální) representace.''^)
Neiní
žádný rozdíl, jsou-li dti zemelého manžela zárove dtmi pozstalého manžela, jsouli to dti manželské, nemanželské legitimované, adoptované, jen když v konkrétním pípad píse
jim
sluší
ddické právo
Manžel
v
ze zákona.
takovémto
pípad
lárním sukcessorem, jeho právo
ddicem,^')
není
má
jest
singu-
k právu toho, jemuž od-
se
kázán byl ususfructus posledním poízením, tak, jako právo zákonného ddice k právu ddice testamentárního.^^) Legatái
ped
mají tedy pednost
má
žela,
manželem,
Zeiller, str. 757,
§ 757, pozn.
Hútiner,
pozstalost se §
118,
Unger,
§
na man-
Manžel nepihlamu neodevzdává
stejné právní postavení jako legatá.
šuje se tedy k pozstalosti,^^) '«)
dostane-li se
ale,
35, p.
5.,
Stubenraiích,
2.
*'j Jiného náhledu, s odvodnním, že karakteristickou známkou ddického práva není zanechání vlastnictví, kteréž legatái pravideln písluší, nýbrž zanechání práva ureného v pomru k celku, jsou zejména i
Zlobítzky v Zt. f. ó.st. Rgel. 1845, L, str. 79, z nových Till, § 538, p. 5. (Wedlug mego przekonania maížonek byl by dziedzicem, choby nie nabywal praw z § 613 u. c, lecz proste užytkowanie § 509, jeslí tylko to užytkowanie nie odnosi si§ do rzeczy jednostkowej, lecz do cz^sci w štos. do calošci oznaczonej) a Dniestrzaúski v pamtní knize univ. Ivov. pro univ. jagell.
Dd. se
1900 (dle Tilla,
14, p. 3.), a
str.
pr. str. 5 (z
pomrn
s
1.
c); tak
Stubenrauch,
dvod,
že
celou zstalostí
i
Nippel, IV.,
§ 757, v
vymeno [srv.
str.
starších jest
7 {á\& Pfaff-Hofmanna, vydáních; i Grúnwald^
podle celku, že roste a menší že odkazu není bez
dole, pozn. 42],
porušení vle zstavitelovy). Tomuto názoru nelze pisvditi, protože manžel má nárok jen na urité nové právo (ususfructus) a nestává se tedy subjektem práv a závazk izstavitelových" nesukceduje in univer-
sum
jus jeho.
Unger, § 35, p. 11., 12.; Húítner, 119; Schiffner^ Ges. Verm., v Grúnh. as., II., str. 473; Ofner v Grúnh. as. XVII., Ve vci stejn též Krainz, str. 396; NovoUiý v Právníku 1902, str. 233. % 489 u pozn. 8., akoli klade na to draz, že tu není odkaz, protože '^)
str.
70;
Srv.
Randa
tento pedpokládá poslední poízení, nýbrž že tu jest »eine der auf dem Nachlass kraft gesetzlicher Vorschrift haftenden Zahlungsverbindlichkeiten, (kterouž se stránky manžela v § 532 u p. 3. jmenuje: Alimentationsansrv. svrchu pozn. 6.). Judikatura rovnž pevážn rozhoduje se pro singulární sukcessi, legatu analogickou. Rozh. Gl.-U. 2445, 3204, 3575,
spruch,
5703, 7388. *»)
Krainz, § 489,
p.
9.
136
nemže
soudem,*'')
dluh pozstalostních
býti žalován z
jemu
a
d-
nepíslušejí žaloby z pohledávek pozstalostních ani žaloba dická.'*^)
Jelikož však podíl
vymen jest
manželv
kvótou celku,
pokud by nebylo pevýšeno maximum jedné tvrtiny, akrescence ve prospch manželv za tchže podmínek, za kterých by nastala, kdyby podíl mu patil plným vlastnictvím/^) Na ddice manželovy pejíti mže jen nárok na užitky již splatné, právo samo (ususfructus) smrtí se zrušuje a nemže tedy nastává,
Manžel pozstalostního dle § 812
''•'^)
pojištní dle analogie. § 822,
Manžel
tái.**)
má
právo
žádati
za separaci
jmní
a proti
nmu
jes možno
dosíci
má
pejíti na ddice.
poskytuje
které se
jemu spolu
nárok, aby
s
proti
lega-
svena
byla
i
ddici
správa pozstalosti dle § 810, nebo i v pomru spoluvlastnickém vede správu, pokud nejde o disposici kmenovým jmním, spolu usufruktuá podílu spoluvlastnického.*^)
pozstalému výslovn stanoven. **')
Ususfructus písluší, jako jinému usufruktuái,
manželu *")
opak by musil
in nátura,
Ale právo požívací
Novotný tvrzení ve smyslu § 178 pat. z
r.
*')
*')
1854),
1.
v odevzdací
se c
má
i
vyznaí
listin
Manžel
244.
str.
,
býti
(§
.
174.
3.,
právo žádati po-
též
pat.
Krainz, § 489, u p. 10, 10a, Stubenrauch, 1902, I, str. 924, pozn. Aby nastala akrescence, proto nemusí býti ddicem. Akrescence
všude tam, kde partes concursu fiunt, pi legatáích (odkáže-li se na p. uritá vc tem osobám dohromady); odmítlo-li tedy jedno ze dtí ddictví, vzroste právo manželovo z ptiny na tvrtinu. ^^) Rozh. Gl.-U., 3204. **J Judikát . 59; nedsledn zrovna v píin manžela pozstalého možnost zjištní toho se popírá v rozh. Gl.-U. . 5703.
platí
i
ty
*°)
rozh. Gl.-U.,
.
Správa ta 1. c, str. 144, Stubenraiích, ad § 8l0, p. 6 tomu, jemuž posledním poízením odkázán byl ususfructus,
Xovotný.
povoluje se
i
.
1211 a
n.
.
Dle rozh.
249.
15.859 (Gl.-U. 2152 n. ., Not.-Z.
vlastnictví analogicky *^)
manžel
sum
z pravidla se
o tom, jenž
které dlení
také nepominutelní z.);
s
má
vyd.
ze
dne platí
16)
n nátura
str.
37
se
prosince
15.
1899.
ustanovení o spolu-
ususfructus. z
1841,
r.
s
3.
dobe z
sv.,
podílu v urité
obyejn
sestává
nepipouštjí,
pravidla
s
tím
(dle Sttibenraucha)
úroky složeného kapitálu,
314, tvrdí, že
str.
vymením
protože pozstalost
ddicové musí
Xippel, Erlaut., V,
musí se spokojiti
II.
.
bude muset spokojiti
dle ceny pozstalost',
rzného druhu, ob.
i
IViníwarter u § 757,
1903,
že však
z
vcí
a proto,
že
spokojiti (§ 784
míní,
mže
že
manžel
žádati za
13
Nasvduje tomu
ustanovení § 158
i
kterého právo požívací
má
i.
pat.
f.
z
1854,
r.
dle
zapsáno býti do knih pozemkových,
jsou-Ii v pozstalosti nemovitosti.
Provdá-li se manžel znovu,
neztrácí právo na požívání.*'')
Dle jiného náhledu není manžel, konkuruje-li
dtmi, pounýbrž fiduciáem a tedy pravým ddicem, dti pak jsou ze zákona fideikommissárními substituty. ^^) Ná-
hým
s
poživatelem,
to, že požívání manželovo, urené kvótou na všech kvótách dtských, vede k veliké komplikaci právních pomr,*^) a že manžel má býti, a tedy zstati, obmezen jen
hled ten opírá se o
i
ve
prospch descendence zemelého
manžela.^")
dražbu vcí pozstalostních (jako spoluddic?); Unger, § 35, pozn. J2. a 32 §§ 8, o D. de usu et usufr. 33, 2: Ufeum§ 71, p. 4. odvolává se na Heredis esse electionem, utrum rerum an aesiifructum tertiae partis 1.
.
.
.
mationis usumfructum praestare vellet. Veškeré tyto náhledy mají tendenci, obejíti
tžkosti
tím spojené, že usus fructus písluší na »idea!ní ásti*
s
všech vcí pozstalostních,
ale nemají v právu rakouském opory; § 5'10, uvedených místech cituje, nic podobného neustanovuje, platil by nanejvýše, kdyby zámna byla pípustná; tím mén má s vcí touto co initi § 662, jehož dle mylného tvrzení Novotného (1. c str. 145) Unger prý se dovolává (omyl vznikl patrn tím, že Unger v § 71 ke konci pi jiné vci tento § cituje). Proto, že manželu písluší ususfructus in na-
kterýž Unger na
,
.
tura: rozh. Gi.-U., str.
.
15.266, Pfafi- Hofmanii, str. 748; Schifner, Ges.Verm.,
80; Krainz, § 489, pozn. *')
Jinak bylo, jak
záp.-hal
zák.
úmysln *^
!
(II,
§ 557)
1.
eeno
již,
dle patentu
neobsahoval
bylo ponecháno, ale jen vtšinou
Weiske
§ 35, p. 10,
v
z
1786, § 24,
r.
tohoto obmezení
Haimerlov Magazin,
hlas
[Ofiier,
V., str. 170
I.,
avšak
zrušení
a
str.
458).
nmu
(proti
již
jeho
Unger,
jenž náhled ten nazývá: Wiederholung eines áhnlichen gesrv. k tomu Glúck, kteí tuto konstrukci
meinrechtlichen, lángst wieder abgethanen, Irrthums, § 140, str. 442),
spsobu odvodují,
dle svého srv.
i
Ffaff-Hofmann, komm.
Krainz
§ 757, p.
as
str.
741,
Ariders, Grundriss, str.
v spracování Pfaffové-Ehrenzweigové,
Proti Ffaffovi-Hofmannovi zejm. v Grúnhut.
II.,
,
XVII,
str 397,
Randa
39,
§
v Právníku 1888,
Schifner, Ges. Verm.
str.
Tíll,
489, str.
70,
V, § 538, 10 a.
pozn.
329, Ofner,
Stnhenrauch
5.
c, str. 742 u pozn. 34^;, Pfaý-Hofmann, mínní, že manželu písluší pouze ususfructus na kvót: aus praktischen Grúnden unmóglich, bez ohledu na to, že se tak (a ne dle jejich spsobu) po tisíciletí již praktikuje. Aby ukázali komplikovanost, supponují v pípad uvedeném v pozn. 35., že jedno z dtí pozdji bez *^)
nazývají
Srv. svrchu, pozn. 35.
1,
138
Výhod,
jež
si
dle
zjednodušší
a
toho pívrženci
oné konstrukce
(fidei-
poetní provedení se že pozdjším odpadnutím descendence manžel
kommissární substituce) že
totiž
slibují,
získá úplného vlastnictví, lze však dosíci jen dalšími tvrzeními:
pedn,
pípad substituní není uren prost
že
lého manžela (dies a quo), nýbrž že jest
smrtí pozsta-
uren pežitím
substi-
tatovým (suspensivní podmínkou), za druhé, že substituováno není potomstvo zstavitelovo, které tu bylo v dob jeho úmrtí; nýbrž to, které tu bude v dob úmrtí pozstalého manžela, ili, spojíme-li ob tvrzení dosud uvedená, že substituováno je všeobecn potomstvo zemelého manžela, tebas v dob úmrtí jeho dosud ani zplozeno nebylo, pod podmínkou, že pozstalého manžela pežije ^^) a za tetí, že pes to výše kvóty nezmniteln ídí se dle potu dtí v dob úmrtí zstavitelova.^^) To tu obdrží pozstalý manžel, je-li též rodiem dítte, testamentu zeme polovinu tvrtiny (pvodní pozstalosti prvního manžela), obtížené z jedné ptiny usufruktem, tento usufructus konsolidací zaniká, ve druhé osmin ;
však. jež rozdlí se mezi ostatní dti, zstane,
obdrží tedy
^|^^,
obtíženou do jedné ptiny
celkový
pak
ten,
jest
že každé
dít má
každé z tí ostatních dtí usufruktem. Resultat V30 volného vlastnictví a
(V,2o)
+
'^
+
+ =
+
obtíženého usufruktem (7, -H %o !)• ",20 V20 '/s Pfaff-Hoftna7in sami, vycházejíce z potu šesti dtí, operují se 420tinami.
'4o+
'A20 vlastnictví
°°)
Pfajf- Hofmanu, str. 745:
kein Kind vorhanden
»Ist
der Ehegatte das unbeschránkte Eigenthum..
»Sobald kein Kind
mehr
.«
sagt § 757
vorhanden
.
.
und
.
so erhált
vvir
drfen
wird sein Eigenthum unbeschránkt*. Stejn již Imerhis v authentice k tit. 18 kn. VI. Cod. vykládá nov. 117., c. 5: (conjunx) ejusdem matrimonii liberis proprietatem servet, si extiterint his vero iion e.xtantibus potietur etiam dominio hinzufúgen:
ist,
:
{^GLúck, § 140). *')
Kdyby
se
právo substituovaného potomstva považovalo (ne za
obmezené podmínkou, nýbrž) jen za obmezené valo by se právo jednotlivého dítte,
jež
asem
a quo, transmitto-
zemelo v meziasí (mezi úmr-
obou manžel), na jeho ddice (§§ 537, 705 a contr. § 703) a komplikace uvedené v pozn. 49. by tu nastaly.
tími
i
z toho. že manžel jest a »zohledu na descendenci, mlo by také býti uinno opatení, aby, vyme-li v meziasí njaký kmen, podíl manželv se zvtšil (až do maxima jedné tvrtiny) anebo aby nastala ástená alodialisace podílu manželova. Marn Pfafl-Hofwann, str. 744, °^)
Odvozuje-li se právo fiduciáské
stává« (pozn. 50)
obmezen pouze
z
bu
pozn. 37 je-li
tuto
substituce
nedslednost hledí od sebe
podmínna
pežitím,
odvrátiti,
tvrdíce prost,
smrt jednotlivých
že,
descendent na
139
však jsou
ásti libovolná,
z
z
ásti nedsledná tvrzení, kterých
zákona nelze odvodniti nebo ustanápodobeno Justinianov novelle . 117,
ani historicky ani ze slov
novení § 757 jasn je c. 5, místy doslovn. Historický
vývoj jde
;
od této
novelly
pes ddický ád
Karla VI. ze dne 28. kvtna 1720,^^) ddický patent (Hortenv) ze
dne
11.
kvt. 1786 . 548
sb. z.
návrh Martiniho,^^) a západo-
s.,-^*)
vci
nic nemní. Tvrzení toto, zdá se, zakládá se v logickém pemetu, že, piznána podmínnost (a contr. asové obmezenosti) substituce, tím samým je již piznáno, že pro urení osob substituovaných rozhoduje jedin doba úmrtí druhého manžela. je-li
^^) Tato Neue Satz- und Ordnung vom Erbrecht ausser Testament im Erzherzogth. Oesterr. u. d. E., pojatá do Cod. Austr. III., str. 952, einer solchen úberlebenden arobsahuje v § 4. tit. XIV. ustanovení: men Conperson, sammt den vorhandenen Kindern, wann deren drei oder weniger, oder aber neben andern Erben in aufsteigender oder Seiten-Linie, der vierte Theil von der Verlassenschaft, zum Fall aber der Kinder mehr wáren, ein gleicher Kindstheil erfolgen; doch dergestalt, dass das Eigenthum von solchem vierten oder Kindstheil, ihren mit dem verstorbenen ehelich erzeugten Kindern unverthuniich verbleiben, und sie allein die Nutzniessung auf ihr Lebenlang haben, in andern Fáilen aber, wo keine Kinder vorhanden, ihr auch das Eigenthum zustándig sein solle. Jak vidno, ustanovení to liší se od práva ímského již tím, že neobmezuje se na vdovu a od ob. zák. ješt tím, že se rozeznává, zda pozstalý manžel je chudý a zda dti zemelého jsou též jeho dtmi. Tyto rozdíly ovšem Pfaff-Hofmaim nazývají podstatnými (str. 738: doch unterscheidet sich diese — Erbrechtsordnung 1720 vom jetzigen Rechte wesentlich), a tvrdí pak (str. 740), dass sich die Frage der Construction des Gattenrechtes mit geschichtlichen Argumenten nicht wird beantworten lassen. :
.
.
.
—
") § 24
Vermógen
:
Nur gebúhret dem Úberlebenden, ohne Unterschied, ob er
besitze oder nicht (toto rozlišování tu tedy
lange er nicht zur zweiten
Ehe
již
schreitet (nové obmezení,
pominuto), insokteréž pozdji
wofern drei oder mehrere Kinder (rozlišování, zda jsou též dtmi pozstalého, rovnž již pominuto) vorhanden sind, von dera rúckgebliebenen Vermógen zu seinem Unterhalte mit jedem Kinde gleicher Genusstheil; falls aber kein oder weniger als drei Kinder vorhanden sind, der Genuss von dem vierten Theile des hinterlassenen Vermógens. zase odpadlo),
") škytá
II..
již
c.
16,
§29:
tento výraz,
.
.
.
mit jedem Kinde gleicher Erbtheil (zde se vyob. zák.), jedoch nur zum lebens-
pojatý pak do
langen Genusse dermassen, dass das Eigenthum davon den Kindern verbleibe.
Wenn
kein Kind V. unbeschránkt
.
.
.
;
140
Ve
haliský zákonník.^*)
všech tchto zákonech (resp. návrhu
písluší manželu právo požívací, ususfructus,^'') a není nejmenší
opory proto, že by redaktoi obanského zákonníka tu byli se chtli uchýliti. Výraz -Erbtheil zum lebenslangen Genusse< (§ 757 ovšem sám o sob není zcela jasný, ale užito ho jest a contrario slova Eigenthum: das Eigenthum davon bleibt den Kindern. Libovolno jest tu doplovati slovo »vorbehalten,«^*)
jsou
slova
ta stejná
»dominium vero
usumfructum habeat, b)
Manžel a
v Justinianov
slovy
se
—
píbuzní.
jiní
liberis
Jsou- li
novelle: .
.
mulier
servetur*.
.
^^)
ddicové-pí-
tu jiní
buzní, než dtj, obdrží manžel pevnou kvótu totiž tvrtinu po-
zstalosti do plného vlastnictví.^")
píbuzní a jaký
jsou konkurující
jediný ^"j
píbuzný ze § 557:
II.,
.
.
.
šesté
zum
gleicher Erbtheil
parentely
gebúhrt noch
Unterschied, ob er eigenes
Lhostejno jest
Vermogen
jich
jest,
jak vzdáleni
poet;
tak na p. manžela ti
obdrží vedle
dem úberlebenden
Ehegatten, ohne
jedem Kinde Das Eigenthum davon
besitze oder nicht, mit
lebenslánglichen
Genusse.
den Kindern. Ist kein Kind vorhanden, so erhált der úberlebende Ehegatte das unbeschránkte Eigenthum auf den vierten Theil der Verbleibt
lassenschaft. ^')
Podivným zpsobem
tvrdí Pfaff-Hofmann,
also diese Reihe (Nov. 117, Ges. a.
v.
Carl VI., Pat.
v.
str.
Wenn
740:
wir
1786, Westgal. G.-B.,
úberblicken, so sehen wir ein schwankendes Experimentieren
b. G.-B.)
nicht zwei dieser Gesetzgebungen
stimmen »vollkommen« úberein (to snad vta uvedená v pozn. 53. na konci. Codex Theresianus, jejž však Pfaf-Hofmaiin neuvádjí, má komplikovaná ustanovení o ddickém právu pozstalého manžela dle dílu II., c 20, § 22, odst. 159., písluší mu, nejsou-li tu smlouvy svatební, tvrtina k volnému vlastnictví, dle odst. 162 vš^k má nezaopatená vdova, kdyby tu byly smlouvy svatební, právo na pídavek dle soudního uvážení, ale nikdy ne na více než na tvrtinu k požívání (Fruchtgenuss) po dobu vdovství isrv. též Hortenovo pracování, 11.. c. 16., § 41, vdova má tu v posledním pípad právo na >jáhrlicher Beitrag* bez urení meze. ") Randa, c. ") Ovšem tmto sloím dáván byl od nkterých interpret ímského práva smysl: nicht, dass das Eigenthum den Kindern sogleich úbertragen sondern blos, dass es ihnen erhalten werden solle, Gliick, by nebylo ani zapotebí)
—
—
následuje
;
i
1.
i
.
1.
c,
str. *")
vždy
ml
{Ofner,
.
.
442, srv. pozn. 50. na konci a 48 na za.. Jinak bylo dle § 24 pat. z r. 1786 (pozn. 54.), dle
právo jen na požívání této tvrtiny;
I.,
str.
458).
srv.
nhož
manžel
k tomu porady v protok.
141
tvrtiny pozstalosti.
Všeobecn
úprava tato jest
jest uznáno, že
nepimená.^^)
—
c) Manžel sám. Není-li tu vbec píbuzných, kteí jsou oprávnni k posloupnosti, obdrží manžel celou pozstalost. Toto
zv. subsidiární ^^) ddické právo manželovo má praktický význam zejména tehdy, byl-li zemelý manžel nemanželským
t.
díttem.
Posloupnost zvláštní.
B.
—
§ 9.
a) Posloupnost
po katolických duchovních.
Dvorským dekretem
ze dne 18. ervence 1772 (sb. zák. Rothova sb. II., str. 423) byla zavedena v zemích rakouských a vnitrorakouských jednotná pravidla o zákonné posloupnosti po katolických duchovních, trvale pi njakém kostele ustanovených dle tchto pravidel pozstalost má rozdlena býti na ti rovné ásti, z nichž pipadnouti má jedna kostelu, jedna chudým a jedna ddicm povolaným dle obecné posloupnosti.') Pravidla ta rozšíena byla dvorskými
Mar. Ter.
VI.,
str.
505,
;
") Bylo by záhodno, aby kvóta manželova, nekonkurujícího denty, byla vtší a aby vzdálenjší
píbuzné vbec vyluoval;
níky uvedené
a
v pozn.
v Právníku 1888,
str.
16,
328;
a
26.
Pfaff - Hofjnann,
Till, § 538, p. 3.,
s
srv.
750;
str.
descen-
zákon-
Randa,
Zoll, str. 553.
výrazu toho a contr. výrazu »pravidelný« regelmássigen Erbrechte (§§ 757 — 758) geniesst der Ehegatte
*^)
Zeiller, § 759, 1 užívá
:
Ausser dem auch ein subsidiarisches auf die ganze Verlassenschaft benrauch,
§ 757,
Krainz,
§ 489
z 11,
Anders,
str.
.
38)
.;
.
a
novjší {Stuvýrazu
contr.
>konkurující<. ') Rozdlení na ti dané v Štýrském Hradci vané, jedna ást pipadla a nebylo-li tch, chudým.
ásti obsahovalo
již
privilegium
t.
jíž
Pozdji, není konstatováno kdy, zmnilo se pi-
pedložen návrh dekretuz
zv. divisio
zemích
již
canonica (kostel
platí;
Singer,
III.
13.
kázání to v ten smysl, že místo beneficia nastoupili chudí, nášce,
Bedicha
prosince 1443 a pozdji astji obnovovšak beneficiu, jedna kostelu, jedna píbuzným,
dne
—
r.
chudí
1772, uvádí se
—
již,
nebo
v
ped-
že tato nynjší
píbuzní) ve vnitrorakouských die Erbfolge nach
Historische Studien uber
kath. Weltgeistlichen in Oesterreich-Ungarn, 1883,
str.
21
— 28.
:::
142
. 215 sb. z. s. na Moravu 1784 na Hali,') ze dne 1. prona Tiroly *) a ze dne 2. ervence
dekrety ze dne 26. listopadu 1783, a Slezsko,^)
dne
ze
23. íjna
. 927
sb.
z.
1789, (Rothova sb.
II.,
str.
since 1788,
dekretem
tímto
s.
426)
chovním rovnž dlila
na ti
se
V echách ped
echy.
na
i
pozstalost po katolickém du-
intestátní
sice
chudých nastu-
ale místo
díly,
poval tu patron.^)
Na Morav
*)
snmovní
platilo
Jestližeby bez kšaftu a
poízení
usnesení ze dne 14. listopadu 1644 toho svta který vykroil, tehdy aby
z
druhá pak polovice nejbližším krevním pátelm nebožtíka beze vší odpornosti vydala pakližeby i žádných pátel se nenacházelo, ta dotená polovice ad pias causas obrácena a vy se prvá polovice pozstalosti jich kostelu,
;
naložena byla {Shiger,
V
')
Halii
szlacheckiech bilia
stanie
summy ad
i
žely,
w
i
c,
1.
56, p. 50.). z
r.
duchownym umieraj^cych
dispositionem
Že dotad osob
1768:
wszystkie pozostate mo-
ordinariorum post intestatos
loci
nale-
czesto krewni zmarlego oddáleni bywali a participatione sukcessyi ternu
przeto
stanovviemy,
zapobiegajac
spirituales ecciesiasticos siae,
str.
íšský zákon polský
platil
.
.
.
jedna
cz^š
tamquam sponsae duchownego, powinny
cedere
.
.
{Si/iger,
.
1.
c,
aby post intestatos nobiles
.
.
sukcessorów jego
a trzy czgšci dla str.
.
gratitudinem miejsca et cccle-
in
80,
p.
kostel
12. \
obdržel tedy
kvartu vdovskou. Srv. též Louis, Pravidla, vedle kterých v dávné Polsce ze zákona se dlilo (Právník, 1868, str. 372): tvrt kostelu, ti tvrti
píbuzným. (Do
záp.
Halie zavedena byla rakouská
teprve dv. dekr. ze dne se
zmiuje o díve
V
*)
platící
Tirolsku platila
práva nebylo rozdílu iSIan
war
17.
in Tirol
íjna 1799,
.
sb.
z.
s.,
divisio
canonica
kterýž
výslovn
polské »Reichs-Constitution« z
rzná
r.
1768.)
zemského
pravidla dle diecesí, v oblasti
mezi duchovním a
immer
484
laikem.
{Sínger,
I.
c
,
str.
64
bestrebt, das Princip in Geltung zu bringen, dass
das jus reciprocí unter den Stánden des Landes nicht verletzt und daher die weltlichen Erben eines Clerikers nicht ungúnstiger behandelt werden drfen als die dem weltgeistlichen Stande angehórenden Verwandten eines Laien.)
Usnesení
*)
eského snmu
ze
dne
4.
ledna 1552:
Než
jestližeby
cožby tak po statku jakéhožkoli se našlo, ten aby na tii díly rozdlen byl a jeden díl na správu kostela a fary, pi kterémž ten knz umel, a druhý díl na pána podacího té fary, a tetí díl na pátely poádné nejbližší, pakliby c, {Siiiger, žádných pátel nebylo ... do špitálu chudým lidem Dvorským dekretem ze dne 2. ervence 1789 bylo pak str. 43, p. 29.).
který
z
knží
z
tohoto svta bez poízení sešel neb
sešli,
nm
.
.
.
1.
stanoveno: Auf die Theilung geistlicher Intestatverlassenschaften konnen nur die Anverwandten, die Armén und die Kirche, wenn anders der Verstorbene jemals einer Kirche vorgestanden hat, nie aber der Patron
143
V píin 1789,
kteí nebyli ustanoveni trvale pi
duchovních,
njakém, zavedena dvorským dekretem
kostele
. 1008
sb.
z.
7.
kvtna
zákonná posloupnost v ten smysl,
s.
má chudým
tetina pipadnouti
ze dne
dv
a
tetiny
ddicm
že
povo-
laným dle obecné posloupnosti. Dvorským dekretem ze dne 27. listopadu 1807, . 828 sb. z. s., pro oba pípady byly dány podrobnjší pedpisy a zejména ureno, kdo má považován býti za trvale ustanoveného.
dvody
Za
zvláštní
posloupnosti
této
udávají
se
sou-
hlasn, že rozdlení takové odpovídá presumptivnímu pramenu
jmní zemelého
zorm
duchovního, pravdpodobné jeho vli a ná-
panujícím
se
býti
dob kesanství.^) V píin pochybným, že spoívá na my-
šlence,
že to, co
vrátiti
církevním
z
jmní
jest
pvodu
prvních
za
již
dvodu, nezdá
prvního
úelm,
církevního,
stanovení pevné
^)
má opt
se
kvóty tu pináší
einen Anspruch stellen; den einzigen Fall ausgenommen, dass der Patron
erweisen konnte,
dem
er sei der
Beneficiums und hábe sich
eines
Stifter
srv. též Kosietzky, Syst. d.
in
das Erbrecht pactieret {Rothova sb., c; pol. Ges. Bohm. 1820, VI., str. 452 a Hútlner^
Stiftsbriefe ausdrúcklich
1.
c, str. 336). Tento dvorský dekret platí dosud. Jakožto píklady smluveného práva ddického patronova uvádí Helfert, KirchenvernQogen, 1834, II., § 96, že dle narovnání uzaveného mezi Pražským novomstským magistrátem jako patronem a rytíským ádem Kižovník s ervenou hvzdou ze dne 10 ervna 1686 písluší z pozstalosti po duchovním, 1.
jenž spravuje faru
kostelu a
u
Poíí
Petra na
sv.
ást ádu, dále
ást magistrátu, ást uzavené mezi Karlovarským
v Praze,
že dle smlouvy
magistrátem a týmž ádem dne 2. záí 1698 z pozstalosti dkana Karlovarského pipadají dv tetiny ádu a tetina magistrátu jako patronu. ®) Zeiller, v konceptu pednášky ze dne 1. února 1808 otištném u Pfaffa-Hofinamia, Exc. II., str. 57: Dies entspricht der Vertheilung der den Kirchen zura Opfer gebrachten Guter in der ersten Kirche, es entspricht der vermuthlichen Quelle des
Erwerbs und dem
v^^ahrschein-
lichen Willen des Erblassers; Zeiler, ve svých principiích (Pratob.. Mater. III.,
str.
181)
že
uvádí,
zvláštní
o jmní duchovních platí wenigstens zum Theil gewóhniich (poukazuje na morální závazky ducho-
posloupnost
wegen des frommen Zweckes, »w^ozu« erworben. Húttner,
I.
venstva), Gapp, v Zt.
Verlass. v Oest. St. ')
II.,
Jak tomu
1834, § 91;
c., f.
W.
str.
427
óst. Rgel., II.,
str.
1826,
II.,
str.
1,
Mahl-Sched/,
Geistl.
647.
skuten díve
Ott,
sie
bývalo.
Srv. Helfert,
Kirchenvermogen,
Beitráge zur Receptionsgeschichte des rom. canon.
:
144
ušetení
sebou
s
vyhledávání
prkazu
a
pvodu
o
jmní,**)
systém »fente« nahrazuje systém
zrovna tak, jako francouzský
rekadenní.^)
V
podrobnostech
a)
Tetinu
naposled
chovní
nikdy
Patil-li
kostelní.
byl
^")
Nebyl-li
du-
duchovní
ustanoven odpadá tetina
trvale
tedy zstavitel v
neustanoveným,
trvale
pi kterém zemelý
kostel,
ustanoven.
trvale
žádného kostela
u
^^)
platí
kostelní obdrží
dob
ale kdysi patil
k duchovním
úmrtí
k duchovním trvale usta-
noveným, tetina kostelní písluší. ^^) Za trvale ustanovené se považují ti, kteí na beneííciu, a kanonickou investiturou aneb jest curatum neb simplex, dekretem, vydaným o jmenování zempanském neb presentaci
bu
patronov, jsou tak ustanoveni, že mohou odstranni býti jen neb rozsudkem o provinní; zejména jsou to kanovníci, farái, místní kaplani, obroníci, kroví biskupové,
vlastní resignací
vikái, proti
•
fundaní kaplani. tomu se poítají:
K
osobám
farní
Processes in den bohm. Lándern, 1879, 1.
c; Gaýý,
1
c, Húttiier,
str.
neustanoveným na-
trvale
kooperatoi, provisoi, administrastr.
21,
pozn. 34.; Mahl-Schedi,
I.
c, V., § 297; Phillips, Lehrb.
§ 92:
Streitigkeiten hintanzuhalten
46; Stobbe,
d. Kirchenr. 1881, § 216. *)
Helfert, Kirchenverm*ogen,
II.,
und des schwierigen Beweises zu úberheben, ob und was aus dem Nachlasse kirchlichen und búrgerlichen Ursprungs sei Unger, § 88:^zur Vermeidung der schwierigen Auseinandersetzung des Vermogens nach seinem kirchlichen und búrgerlichen Ursprung; stejn Atiders, str. 39, Stubenrauch, § 761. (Srv. však naproti tomu Siiiger, c, str. 2., p. 3) .
.
.
1.
")
'")
Viz svrchu §
3,
Pvodní
d.
Verstorbene sb.
z.
s.
:
dv.
letztlich
pozn. 39. z
r.
1772
vorgestanden
má znní: ;
dv. d. ze
jener Kirche,
dne
17.
welcher der
íjna 1799,
der Kirche seiner zuletzt besessenen Pfrúnde;
dv. d. z
. r.
484 1807
praví šíe: bei einer Kirche angestellt, bleibend angestellt. ") Dv. d. gestellt.
") str.
427):
z
roku 1807:
bei
kelner Kirche
>^jemals«
bleibend
an-
•
Výslovn tak dv. d. ze dne 16. února 1792 (Rothova sb., II., wenn derselbe gleich an einem anderen Orte im Ruhestande
>oder sonst* verstorben wáre; arg. dv. dekr. z r. 1807, jenž poítá knze ustanovené u svtských úad, k tm, po nichž kostelní tetina nepísluší, »wenn sie nicht schon vor dieser letzten Anstellung zur ersten Classe (k trvale u beneficia ustanoveným) gehorten.<
.
145
úad
toi doasní, knzi ustanovení u svtských, knéži pouze výpomocní, t. zv. votivanti neb tenái mší.'^) Je- li nkdo u dvou kostel stále ustanoven, je-li na p. duchovní správce zárove kanovníkem, rozdlí se tetina kostelní mezi oba kostely.**) Je-Ii kostel, jemuž tetina pipadnouti má, kostelem skupským, tedy pi pozstalostech biskup a kanovník,
vbec vnována
tetina ta Má-li
kostel
církevním které
filiálky,
duší.^^j
Tetinu chudých
b)
chudých toho
fond
obdrží, byl-li duchovní stále ustanoven,
místa,
duchovní nikdy
nebyl-li
potebám diecésánim.*^) pod rznými patronáty, mateský a filiálky dle po-
jsou
rozdlí se kostelní tetina na kostel
mru potu
bi-
jest
kam pipadla
tetina
stále ustanoven, obdrží
kostelní;*'')
tetinu chudých
fond chudých toho místa, kde duchovní zemel.*^)
str.
'»)
Dv. dekr. ze dne
'*)
Dv.
961, p.
dekr.
ze
ervence 1835
19.
1845, § 529, str. 816; Michel,
Kapitula
kvtna
24.
.
1798
828 sb.
z.
s.
{Stubenrauch,
ad §
761,
1.).
Dv. dekr. ze dne
'^)
27. listopadu 1807,
dne
má
v takovém
Handb.
pípad
{Helfert,
Handbuch
d. allg. Priv.-R.,
1856
d.
Kirchenr.
II.,
str. 224).
uiniti návrh a zejména pihlížeti k po-
zempanského je teba. Dvod jest biskupský kostel sám již bývá bohatý a že jmní má prospti širšímu kruhu, celé diecesi. Pvodn dekret z r. 1772 vbec ustanovoval, že kostelní tetina pipadnouti má kostelu, u kterého byl zstavitel stále ustanoven, ausser sie (die Kirche) wáre ohnehin schon reich, wo alsdann der Antheil einer andern Kirche dieser Dióces zugetheilet '«j Dv. dekr. z r. 1807. ") Dv. dekr z r. 1807. Jsouli ve filiálkách zvláštní fondy chudých,
tebám
diecesáního semináe, konsensu
patrn
ten, že
.
rozdlí se rovnž dle raturn, rozh. ze
dne
pot 26.
duší.
záí
.
Fond chudých zastupuje finanní proku. 12.770, Gl.-U. . 1131 n. . (dv. d.
1900,
. 475: jederzeit dem Fiscus in Vertretung der Armén auszufolgen; nezmnno instrukcí pro íin. prok. bezna 1898, . 41 . z., § 2, li). — V Rakousích pod Enží
ze dne 23. srpna 1799,
Kirche und der ze dne
9.
zákona ze dne 13. íjna 1893, . 53 z. z. pipadá tetina chudých okresnímu fondu chudých {Krainz, § 490, n. 8. c). '*) Dv. dekr. z r. 1807: wo der Erblasser gestorben ist, nejvyšší soud v novjší dob (rozh. ze dne 9. dubna 1895, . 4127, vstník min. sprav. . 1162, Gl.-U. . 15.160) vykládá ustanovení to v ten smysl, že nerozhoduje nahodilé místo úmrtí, nýbrž poslední bydlišt, tomu sluší dle
10
146
píbuznými chudí, mají nárok na tolik z tetiny chudých, kolik by byli obdrželi z ní dle obecné posloupNárok ten má místo v obou pípadech, a duchovní nosti.^^) byl stále ustanoven ili nic.^") O nároku chudých píbuzných nerozhoduje soud, nýbrž politický úad onoho místa, kde nalézá Jsou-li mezi
má
se fond chudých, jenž
dv
pípad
pisvditi, neb i
Krainz,
nim
manžel,
též
jest to
duchovních
u
stále
ustanovených tetinu,
tetiny obdrží ddicové povolaní
K
posloupnosti.
patí
tedy
Zbytek,
c)
u ostatních
býti zkrácen. ^^
zajisté,
o
^^)
nmž
obecné
se jen
proto zmínka
nedje, že
ídký.
velice
souvislost jest
§ 490, pozn.
dle
pes pochybné znní pramen,
8. í/
a
tu
ceteris
Stubefirauch,
paribus 1.
c,
nejodvodnnjší
str.
932)
naproti
;
(tak
tomu
Eine ratio legis wird auch durch die buchGrundsatzes nicht verletzt werden, weil eben die ganze Anordnung des Hofdecretes vom 7. Mai 1789 eine printvrdí Singer.
stáblichste
ciplose
1.
c,
115:
str.
Anwendung
und
dieses
willkúrliche
ist.
Pvodn
nebylo proportionálního obmezení. Dv. dekr. ze dne Wenn jedoch unter 6. února 1792, . 259 sb. z. s. ustanovoval sub b) : diesen Verwandien auch vermogliche begriífen sein sollfen, so soli dieses Drittel der Verlassenschaft mit Ausschluss der nicht bedúrftigen Bluts'^)
allein den in wahrer Armuth Lebenden zufallen. (Podobn dne 16. února 1^92, Rothova sb. II., str. 427.) Dvorský dekr. ze dne 16. záí 1824, . 2040 sb. c. s. však ustanovil: Von der in dem Hofk.-D. v. 6. Febr. 1792 sub 3) enthaltenen Bestimmung. hat es abzukommen und ist sonach einem armen Vervvandten ... als dem gesetzlichen Armendrittel nur soviel zuzuwenden. als demselben aus diesem Drittel nach der gemeinen gesetzlichen Erbfolge zugefallen wáre. Kvóty, které by pipadly na zámožné píbuzné, zstávají tedy fondu chudých. ^°) Jinak Httner, c. (1819), str. 330, jenž tvrdí, že nárok chudých píbuzných má místo pouze v pípad, že zstavitel byl stále ustanoven, protože zákony stanovící tento nárok mluví jen o tomto pípad (dv. d. ze dne 16. února 1792 sub 2, a contr. 3, Roth II., str. 427, dv. d. ze dne
freunde
nur
dv. d. ze
.
.
1.
.
z. s. >noch das zweite DritttheiN) avšak nejzáí #824, . 2040 sb. z. s jejž Httner ovšem znáti nemohl, nerozeznává; pes to fíelfert, Kirchenvermógen, 1834, str. 279 souhlasí ješt s Httneretn. *') Dv. d. ze dne 23. srpna 1799, . 475 sb. z. s. Výn. min. vnitra ze dne 30. kvtna 1871, . 6648; rozh. ze dne 10. íjna 1876, . 5336: O chudob píbuzných obroníka náleží rozhodnouti úadu politickému
23.
srpna 1799,
novjší dv.
d. ze
(Právník, 1877,
475 sb.
dne
str.
:
;
16.
295\
,
srv.
Budwiiíski
.
1341, 1791.
147
V píin sloupnost;
platí vbec obecná poddicové, pipadne pozstalost
vojenských duchovních
nejsou-li tu zákonní
fondu invalidnímu ustanoveni
u
^^)
kostela
Dvod a
že
patrn
jest
souvislost
odvodovala
telstvem není taková, aby
ten,
jejich
s
že nejsou
tetinu chudých.
Zvláštní posloupnost (divisio canonica) svrchu i
pro katolické duchovní eckého
cené)
s
stále
civilním obyva-
ritu
(uniaty,
vytená
platí
ecko-sjedno-
tou však výjimkou, že posloupnost po nižším duchovním,
zanechá-li
vdovu anebo dti anebo
obojí,
ídí se dle obecných
pravidel.^*)
Po duchovních ádových (regulárních)
zásadn po-
platí
sloupnost obecná, není-li tu výjimeného ustanovení. ^^)
Po duchovních ostatních vyznání
platí
rovnž obecná po-
sloupnost.^^) '^j
Argum. jenen Befreundeten,
dem
sonst der erblose Theil
vence 1772); pozdjší dekrety mluví Blutsverwandten, Blutsfreunden''. I obdrží tito pect jen tetinu, Gaýý, I. c.
—
"')
§ 88, p
Cirk.
dv.
voj.
r.
ab intestato berufen sind, »wo fiele< (dv. d. ze dne 18. ero »Verwandten, Anverwandten, když zanechal manželské dti,
die...
Fiscus anheim
ze
dne
.
20.
února
1789,
F.
132,
Unger,
4.
'*) Znní dv. d. ze dne 17. íjna 1799, . 484 sb z. s. (pro záp. Hali) bylo toto: doch ist der griechi^ch-uuierte Clerus, insoweit er verheirathet ist >und« Kinder hat, von gegenvvártiger Generalverordnung (divisio canonica) ausgenommen und erstreckt sich diese folglich nur auf die Unverehelichten und auf den hoheren Clerus des griechisch-unierten nicht auch auf die Ritus. Hilttner k tomu Cstr. 335) pipojuje otázku verehelichten jedoch kinderlosen.? Pochybnosti ty odstranny dv. d. ze dne 14. ervna 1843, . 712 sb. z. s.: wenn dieselben eine Witwe »oder« Waisen oder beides zugleich hinterlassen, nach den Vorschriften des abGB. Dsledek toho jest ovšem, že existence vdovy zachovává plné nejvzdálenjšímu píbuznému, jenž obdrží ti tvrtiny a vyluuje právo pak kostel i chudé. Z doby ped tímto dv. d. pochází též lánek Treitlerv v Zt. f. oesterr. Rechtsgel. 1841, I.,« 227. *^) Takové plati o ádu nmeckém, jenž ddí sám ab intestato po :
i
svých lenech (§ 13 stanov, ze dne 28. ervna 1840, V píin rytíského Stubenrauch, str. 933, pozn.).
—
s
ervenou hvzdou
5.
i.
f.
záí 1797 {Rothova sb. 11., str. 428) má po pastoru helvetského vyznání, není-li tu píbuzných, pipadnouti '*)
sice
v Praze, srv. pozn.
. 451 sb. z. s., srv. ádu kižovnického
Dle dv.
d.
ze
dne
21.
10*
<;
148
—
§ 10.
Posloupnost do statk selských.
b)
1.
Do roku 1770 upravení
bylo
Starší zákony.
v zemích
posloupnosti
vrchnostem, které ídívaly se
Roku 1770
zvyklostí.')
eských a rakouských ponecháno do statk selských (poddaných) ovšem opt dle urbá a starých Marie Terezie
zahájila
státní politiku
vydáním patentu o dlení usedlosti a ddické posloupdo nich ze dne 11. srpna 1770 ureného pro Ti roly. ^)
agrární,
nosti
ml pevzíti ten, kdo uren byl otcem kdo uren byl nepopeným právem obye-
Dle patentu toho statek neuril-li otec,
ten,
jovým a nebylo-li ani tohoto urení, prvorozený. Byl-li však tento k hospodaení nespsobilý, ml býti dán statek nejspsobilejšímu.^) Ten, jenž statek pejímal, byl povinen ostatní
ddice
cena statku urena byla k tomuto konci tím spsobem,
vyplatiti;
aby mohl obstáti.*) Dne 20. prosince 1770 byla vydána podobná pravidla pro Cechy, nikoli však ve form patentu.^) chudým této akatolické obce, a tetina fisku, aber fúr ein Gesetz nicht argesehen, sondern immerhin nur von Fall zu Fall mit der Bemerkung des eigentlichen Betrag.s der Verlassenschaft angezeigt werden. Ve« sbírce zák. s. jest pod ís. 376 rovnž dv. dekret ze dne 21. záí 1797, který však ustanovuje pouze, že má
tetina modlitebn, tetina dieses
(soli)
o poziistalosti helvetského pastora od
o dlení
nezmiuje. Srv. svrchu úvod IV., pozn.
')
(1896)
vbec
II.,
'^)
nalézti
str.
pípadu k pípadu
se státi oznámení,
se
6.
a
Marchet v Oesterr. Staatswórterb.
89.
Patent ten (Grundzerstucklungs- und Erbfolgepatent) nemohl jsem v Cod. Austr., sv. VI., sahajícím do konce roku 1770, ani
ani
v sbírce zákon z let 1740—1780, vydané po smrti Marie Terezie jako dodatek k zákonm Josefínským. Citáty z tohoto patentu vzaty jsou z Marcheta, c. 1.
*)
Byl-li
zákonem urený >dem Trunke oder
schweifungen ergeben, nicht geschickt
und
Spiel oder
anderen Aus-
mithin kein guter Wirth oder sonst
zum Hausen
tauglich,
so soU
wandten und der Nachbarschaft dem
ené
*)
Tak
°)
Dvody
sbírce
asi sluší
viz
zákon
das Gut
nach Ermessen der VerTauglichsten eingeráumt werden...
rozumti slovm:
svrchu úvod z let
1740
>dass er hierauf hausen konne<.
IV., pozn. 6.
— 1780,
pod ís.
Znní obsaženo
jest v
e-
1262. Zavádí se posloupnost
149
Tím dány byly základy, na kterých zákony tohoto druhu spoívají.
i
nejnovjší rakouské
I po vydání patentu ze dne 11. kvtna 1786, . 548 sb. z. s., kterým zavedena byla »všeobecná posloupnost pro všechny stavy platná*, vydány byly rzné zákony, týkající se zvláštních pravidel v píin selských statk,^) až dne 29. íjna 1790, . 72 sb. z. s., vydán byl patent, jímž rzné tyto pedpisy byly zrušeny a dívjší zízení opt zavedeno.^) V následujících letech vydány byly patenty pro jednotlivé zem, zejména patent ze dne 26. kvtna 1791, . 152 sb. z. s. pro echy (též v Roth.
sb.
421) a patent ze dne
str.
II.,
íjna 1795,
9.
. 258
sb.
z.
s.
pro Tiroly.
tém
Dle tchto stalosti,
v
souhlasných
zákon má
platiti
i
sloupnost,^) ale statek in
ab intestato zásadn jako dle práv mstských
s
dvma
výjimkami,
týkala se >zvláštních smluv*, druhá znla: dass in jenem Falle, rere
poz-
o
zásadn obecná zákonná ponátura pidlen má býti jen jednomu
jest statek selský
níž
Anverwandte
in
první
wo meh-
gleichem Grade vorhanden wáren, der unterthánige
eingekaufte Grund oder das unbewegliche Gut aber sich nicht zertheilen
ohne die iandesfurstlichen und obrigkeitlichen Praestationes (Gein Gefahr zu setzen, dem Dominium frei stehen soli, den Grund und das unbewegliche Gut demjenigen aus den vom gleichen Grade vorhandenen Anverwandten zum Besitze einzuráumen, welchen das Dominium fúr den besten und túchtigsten Wirth beíinden wúrde, den úbrigen aber den Werth ihrer Erbantheile in landesúblichen Fristgeldern oder sog. Wáhrungen hinauszahlen zu lassen. To platilo ovšem jen o zakoupených statcích, jinak platilo: Den Unterthanen kann in Betreff der uneingekauften Grunde, zu deren Bewirtschaftung sie von der Grundobrigkeit angestellt werden, keine Erbfolge, welche das Eigenthum des Verstorbenen vvesentlich voraussetzt ísrv. úvod I na zaátku), zugestanden werden (dv. d. ze dne 20. prosince 1770, Roth. sb. II., str. 420). ") Jsou to zejména dvorské dekrety ze dne 3. dubna 1787, 5. kvtna r. 1787, 16. kvtna, 22. záí, 30. íjna 1788, 25. ervna 1789, 18. února 1790.
liesse
bhren)
—
,
Viz Hiittner, 'j
dem
3.
I.
c
,
»Vielfáltige
str.
50 a násl.
und dringende Beschwerden, welche gegen
sowohl das unter dem darauf sich beziehenden Anhiemit aufzuheben und die vormalige Verfassung zurúck-
guter sind vorgetragen worden, haben veranlasst, 3.
April
1787
ordnungen
,
.
erlassene .
Patent,
als
die
zu fúhren.< *)
die seit
April 1787 bestehende Vorschrift uber die Erbfolge in die Bauern-
§ 1 cit.
patent
z
r.
1790, 1791, 1795.
150
Z
ddic,
jenž
má vyplatiti má statek
sám ddice, jenž jsou-li
však proti
nmu
ddice.
ostatní
pevzíti,
Neuril- li zstavitel
pipadne nejstaršímu synu,
námitky,^) nejbližšímu dle stáí a teprve
po synech povolány jsou dcery, rovnž dle stáí. Má-li pozstalý manžel spoluvlastnictví, jest on oprávnn ostatní ást statku pevzíti. Nejsou-li tu descendenti, záleží na ujednání ddic, kdo statek pevezme aneb má li se prodati cizímu. ^°) Tyto starší pedpisy platí dosud pouze v severním Tirolsku tu jen v tch obcích, kde ješt nebyly oteveny ádné knihy a pozemkové dle zákona ze dne 17. bezna 1897, . 9 z. z. (§28 zák. ze dne 12. ervna 1900, . 47 z. z.). Ve všech ostatních zemích zrušeny byly na základ íšského zákona ze dne 27. ervna 1868, . 79 . z. jednotlivými zákony zemskými, vydanými v letech 1868 a 1869, tak v Cechách zákonem ze dne 20. prosince r. 1869, . 152 z. z., na Morav zákonem ze dne 24. záí 1868, . 25 z. z. a ve Slezsku zákonem ze dne 16. íjna 1868, . 21 z. z. Tendence tchto starších zákon jest uchovati stav selský v jisté zámožnosti, pvodn hlavn za tím úelem, aby zstával spsobilým, platiti zempanské a vrchnostenské dávky, ^^) pozdji vbec z dvodu spoádaného hospodáství národního. ^^) i
*)
§ 3
pat.
z
r.
1795
(pro
Tiroly)
:
Ob
gesetzlich gegrúndete Be-
denken gegen das zum Besitze berufene Kind eintreten, ist in jenen Fállen, wo den Gesetzen gemáss wegen Leibs- oder Gemiithsgebrechen oder gegen unbesonnene Verschwender die Bestellung eines Curators stattíindet, von der Ger chtsbehorde, ausserdem aber von der politischen Behorde zu erkennen {Michel II., str. 220).
cit.
Unger, § 44^. to vysloveno bylo
'")
Srv.
")
Výslovn
v pozn.
5.
seine Familie
Srv. Miaskowski,
kommen
dabei
I.
c,
freilich
v dv. d II.,
str.
ze dne 20. prosince 1770,
135:
nur insoweit
Der einzelne Bauer und in
Betracht, a!s sie das
untheilbare Gut in praestationsfáhigem Zustande zu erhalten und von detn-
und Geldabgaben, Zinsen und Zehnten, sowie
selben die úblichen Natural-
Dienste (Frohnen) an den Grundherrn zu leisten im Stande sind.
Man
drúckt dieses Verháltnis durch den Satz aus: dass die Bauerfamilie dem Gute dient, wáhrend es von dem adligen Gútern (Familienfideicommissen, Lehn- und Stammgutern) heisst, dass das Gut der Familie dient; srov. k tomu Gerber, § 253, p. 3 Beim Adel dient das Gut dem Interesse des Geschlechts, bei Bauern das Geschlecht dem Interesse des Guts. :
'*)
tritt
Srv.
Miaskowski,
dann neben dem
1.
c,
lí.,
fiscalischen
str. 136: Erst seit dem 18. Jahrhundert auch der volkswirthschaftliche Gesichts-
:
151
V pomru
k
obecné
'^)
spoívá pouze selský statek
v tom,
že ien
ddictví
rozdíl
;
jednomu
od obecné posloupnosti z ddic pikazuje se
na míst statku rozdlí se cena jeho mezi
a
Jest tedy správno,
dice.
nemní se nic na na kvótách pozstalostních, které
posloupnosti
a osobách ddic ani jednotlivým ddicm pipadají
potu
že jen v
praví-li se,
píin
d-
rozdlení
platí tu zvláštní pravidla.^*)
punct immer deutlicher hervor, indem die Erhaltung eines kráftigen Bauernstandes um seiner selbst, sowie um des Dienstes willen, den er der gesammten Volkswirthschaft leistet, angestrebt wird; Zeiller v principiích Mater.
(^Pratob.;,
III.,
182):
str.
aus Grundsátzen der National-Oeconomie,
v komment., § 761 vorziiglich in der Betrachtung, dass eine den Grundsátzen der Landwirthschaft widerstreitende Zerstuckung derseiben hint:
angehalten werde; Pfaff-Hof7nann, komnnent.,
str.
800: Es soli ein kráftiger
Bauernstand und eine erspriessliche Bodencultur gesichert werden, daneben wirkten frúher aiich noch andere Triebfedern der Bauer solíte seinem adeligen Gutsherrn und auch dem Fiscus gegenúber leistungsfáhig (contributionsfáhig) erhalten werden. :
'*)
sluší
Paroemii: Der Bauer hat nur ein Kind {HilUbraitd,
(aspo pro právo rakouské) rozumti cum grano
tedy
1.
c,
151)
str.
lépe
salis;
karakterisuje pouhé favorisování jednoho dítte oldenburské písloví:
Buur
hatt
brand,
1.
'*)
theilung,
maa een
Till,
1.
alle
De
Hoorkinner {Hille-
c).
Unger, nicht
c,
1.
§ 89,
c,
255.
str.
381,
str.
der Erbgang,
deren Regeln unterworfen< a
de annern sind
ácht Kind,
;
vyjaduje
to
takto;
»nur die Erb-
Ansehung der Bauerngúter besonpodobn Schiffner, Ges. Verm. str. 166, p. 6 (ist)
Jinak Krainz
in
II.,
§ 490, str. 542, jenž tvrdí:
Wenn
der Ehegatte oder ein Descendent das ganze Gut úbernimmt, so sind die úbrigen nicht als Erben anzusehen, weil sie nicht in universum jus de-
daher sie auch, wenn keine sonstige Nachlassmasse Nachlassschulden nicht hafCen, a proti Ungrovi podotýká wo der Erbe etwas anderes annehmen muss, als was sich im Nathlass befindet, da liegt nicht mehr Vertheilung, sondern Entschádigung fúr die Ausfuncti succedieren,
existiert, fúr die
schliessung vor.
—
Rzné
singulární sukcessor (tak
behandlung*
;
Schiffner,
1.
systémy jsou tyto: 1. pejemce statku je zákonný tomu bylo asi >nach der altgermanischen Erbsc.)
;
2.
pejemce
statku je universálním
ddicem,
kteí by byli jinak jeho spoluddici, vyplatiti [Gerber^ se, Krainz zdá že je pívržencem tohoto systému); 3. pejemce 253; § statku má jen pednost pi rozdlení, zákonem naped stanoveném, tak,
jenž jest povinen
ty,
že jeden objekt pozstalostní to jest
systém rakouský).
má
zstati
in
nátura nedlen {Gerber,
1.
c,
152
Novjší zákony.
2.
V
dob opt
novjší
tendence píznivá zvláštnímu
jeví se
do statk selských za tím úelem, aby zamezeno bylo drobení usedlosti a zachován takto stav stedních hospodá. ^^) Proto znovu pijata byla stará myšlenka o pechodu statku na jediného ddice, jenž má vyplatiti ostatní, statek sám pak pevzíti za tak výhodných podmínek, aby prospšn mohl hospodaiti. upravení posloupnosti
V Rakousku po dobrozdáních
^^)
zevrubných statistických šeteních, mnohých
dlouhých debatách vydán byl zákon íšský
a
dubna 1889 . 52 . z., jímž zavádjí se (jak zní zvláštní pedpisy o rozdlení ddictví pi rolusedlostech stední velikosti (dvorech), jež opateny nických Zákon ten má však v jednotlivých jsou obytným stavením.''') ze
dne
1.
úední název)
'*)
Literatura o tomto
Das Erbrecht und (1882),
II.
pedmte
Marchet, Oest. Staatswort.
(1884^;
Viz zejm. Miaskowskí,
jest veliká.
die Grundeigenthumsvertheilung im Deutschen Reiche II.,
str.
89;
Krainz,
I.
§ 490,
Schriften des Vereines fúr SocialSur Tenqute altemande concernant le régime sucessoral dans ses rapports avec les biens ruraux (^Bull. d. Soc. d. Lég. comp. 1898, str. 283 ss.); Brandt, Droit et coutumes des populations rurales de la France en matiere successorale. traduit de Taliem,
poan.
Stobbe,
8(2;
politik
XXI. a
332
§
násl.
a
násl.;
Blondel,
;
1.
p.
Regnier,
und neue
preface par Blondel. 1901; 1899, jenž
Feudalitát,
tvrd zejména,
Brentano, Erbrechtspolitik,
vystupuje
že v Anglii upravení posloupnosti
ností prvorozených
muž
tmto novým
proti
alte
snahám,
do nemovitostí
s
ped-
nezachránilo stav selský a že tedy zkáza jeho
musí v jiných píinách. (K zvelebení, vlastn znovuzízení stavu ervna 1892: Small Holdings Act 1892, 55 & 56 Victoria c. 31, an Act to facilitate the acquisition of Small Agricultural Holdings, o ddickém právu zákon ten však nic nezáležeti
selského byl vydán v Anglii zákon ze dne 27.
ustanovujfc
;
Fellner v
Zi.
f.
ung. Privat-
u.
off.
Recht, 1904,
str.
341.)
Dobrozdání, jež podali J?iama-Sler?iegg, JMarchet, Pfaff, Raiida, Mages a jiní, jsou v pílohách protokol poslanecké snmovny X., sez. II., s\. 1886, . 70 [Anders, str. 56). '*)
")
O zákon
(Právník 1890, prohlašuje
(i.
str.
64),
tom pednášel 491, 778)
že
— V
netknuty
r.
1890 Pražák
Nmecku zstávají
v Právnické jednot
úvodní
pedpisy
zákon k ob. zák.
zemských
zákon
o zvláštní posloupnosti (Anerbenrecht) do pozemku zemdlských a lesních s píslušenstvím, zemské zákony však nemohou obmeziti volnou disposici
zstavitelovu mortis causa. Zvláštní takové zákony
platí v
mnohých ástech
;
153
zemích
nabýti
platnosti
zákonj uvádjících
vydáním
teprve
zvláštních
zemských zemský
a doplujících íšský zákon. Zvláštní
zákon takový vydán byl dosud pouze v Korutanech' zákon ze dne 16. záí 1903. . 33 . z., uveejnný vstníku minist. sprav. 1903, . 20, str. 262. Mimo zákon tirolský ze dne právních
pomrech
Rechtsverháltnisse toho, jak
ervna
12.
celistvých
1900,
dvor
geschlossener
v jednotlivých
pozemkové) nahraditi
. 47
z.,
to však
o zvláštních
jenž
sukcessivn
(dle
budou nové knihy
pedpisy o nedlitelnosti
staré
ve
též
(betreffend die besonderen
Hofe),
obcích zavedeny
má
z.
jest to
sel-
—
ských statk, obsahuje v §§ 15 26 pedpisy o zvláštním rozdlení ddictví, jež spoívají rovnž na zásadách íšského zákona z
1889.
r.
Zákon
ze
dne
1.
dubna 1889 . 52 .
z.
má
jen pro rolnické usedlosti stední velikosti, které
platnost
míti
opateny jsou
obytným stavením. Co rozumti sluší stední velikostí, má stanoviti zemské zákonodárství. ^®) Která osoba z více ddic povolaných dle obecné posloupnosti má pevzíti dvr, uruje Nmecka,
Prusku zejména t. zv. Landgúterordnungen pro Westfálsko dubna 1882, pro Branibory ze dne 10. ervence 1883, pro Slezsko ze dne 24. dubna 1884 {Forster-Eccius, IV., str. 384, III str. 337 Dernburg^ III str. 728), pak v celém Prusku zákon ze dne 8. ervna 1896 c. betr. das Anerbenrecht bei Renten- und Ansiedelungsgtern {Felhier, str. 212); nm. ob. zák. sám má ustanovení o venkovských statcích
dne
ze
v
30.
,
,
1.
v
—
§§ 1515, 2049, 2312, ta však týkají se posloupnosti testamentární. Francii vydán byl zákon ze dne 30. listopadu 1894 o laciných obytních
Ve
staveních (habitations a bon marché), jenž stanoví, že každý dm, jehož nájemná cena nepesahuje jistou sumu a jenž jest obydlen v dob zahájení ddické posloupnosti zstavitelem samým, jeho manželem aneb jedním z jeho dtí, vymyká se obyejným pravidlm dlení, žádá-li to manžel aneb jeden z ddic, který ten chce pevzíti; zákon ten
bu
dm
vztahuje se na
veškeré
domy
díve postavené, což výbezna 1896 {Chaliamel v Annuaire
tohoto druhu,
slovn stanoveno zákonem ze dne
31.
i
str. 99, XV., str. 160, XVI., str. 60 a tetitýž ve régime successoral inauguré par la loi du 30 novembre 1894; referát o tom Du/ourmantelle v Bull. Soc. Lég. comp. 1896,
de
législ.
spise:
str.
frang.
XIV.,
Du nouveau
565). '*)
nejmén 5 ha,
musí istý výnos katastrální obnášeti to musí výmra obnášeti nejmén není stanovena. Dle tirolského zákona o celistvých
Dle zák. korutanského 50
K
(§ 2)
a nejvýše 1000 K,
maximální
výmra
mimo
154
ddic a subsidiárn zemské zákonodárství.^^) ujednáním stran Osoba ta pejímá dvr za cenu urenou aneb soudem dle slušného uvážení, aby pejemce dobe mohl obstáti (nach billigem Ermessen, dass der Ubernehmer wohl bestehen kann); ^*') do výše ceny jest dlužníkem pozstalosti zstavitel, ujednání
bu
a cena
ta
rozdlí
dvoru mezi ddice. ^^)
místo
se
konstrukce jest tedy
táž,
Právnická
jako u starších zákon.^^)
dvorech (§ 3) mže dvr takový nov utvoen býti jen tehdy, když prmrný výnos staí k pimené výživ rodiny o pti lenech, nepesahuje však tynásobnou tuto sumu. '*j
Zák. korut.
(§
stupn
7) a zák.
tirol.
(§ 17)
mají
ásten
doslovn
stejná
pedcházejí vzdálenjším, muži ženám, starší mladším, pi stejném stáí rozhoduje los. Pokrevní dti pedcházejí adoptivním, manželské a legitimované nemanželským. Nezanechal-li zstavitel dtí, pedcházejí píbuzní oné strany rodiské, z které statek byl zddn Z pravidla jsou vyloueni: jimž soudem odata volná íjus recadentiae). správa jmní, kdož nezpsobilí jsou k osobnímu hospodaení pro duševní ustanovení: Dle
bližší
neb tlesné vady, kdož nápadn náchylní jsou k marnotratnictví, jimž povolání brání, aby na dvoe sami hospodaili, kdož vzdáleni jsou po dva roky, nedá-li se oekávati brzký návrat. Rozhodnutí písluší soudu. ^°) Nelze-li docíliti shody mezi úastníky, má dle § 7 íš. zák. cena býti stanovena soudem na základ odhadu znaleckého po výslechu staZemské zákonodárství mže ustanoviti, že místo soudního rosty obce. zjištní
cena
má urena
býti
nkolikanásobnou
sumou
katastrálního
Dle tirol. zák. (§ 19) uruje cenu soud po odhadu znaleckém a výslechu starosty; pi odhadu má býti vzat pimený zetel k cen výnosní. Dle korut. zák. (§ 9) uruje soud po odhadu znaleckém a výslechu obecního zastupitelství i stran cenu dle nkolikanásobné sumy katastrálního výnosu (tu je tedy vše kombinováno). *') Neshodnou-li se spoluddicové, musí pejemci k vyplacení podíl povolena býti tíletá lhta ode dne právní moci odevzdací listiny. Podíly lhty, mohou zjisti se na dvoe. Zcizí- li pejemce dvr ped uplynutím výnosu.
spoluddicové žádati vyplaqení ihned
(§
10 korut. zák.,
§ 21 tirol. zák.i
165—169, Anders, 1. c, str. 56. *') T. z v. rento.vé statky povstaly v Prusku na základ theorie Mdserovy a Rodberiovy, že nemovitost nepedstavuje kapitál, nýbrž fond rentový a že tedy zadlužení nemá se státi ve form dluhu kapitálového '•)
Viz zejm. Schiffner,
1.
c,
str.
nýbrž rentového a že i trhová cena ve form renty má býti vymena. Pruská vláda užila institutu toho za píinou nmecké koloiiisace v pol ských ástech zákonem ze dne 26. dubna 1886 (Gesetz betreíTend die
Befórderung deutscher Ansiedelungen in den Provinzen Westpreussen und Posen); zákony ze dne 27. ervna 1890 a 7. ervence 1891 rozšíena
155
Konen 17.
sluší
února 1905,
.
1905,
sprav.
str.
nedlitelnost
fysickou ideální
. 40
7,
(§
12),
z.
z.,
haliský
zákon ze dne uveejnný též ve vstníku minist.
podotknouti,
že
98, o statcích rentových,
statku
neobsahuje
rentového
pedpis
o
(§
zvláštní
uvádí však mezi úely, za kterýmiž (výhodná)
mže
býti poskytnuta, též: vyplacení
(cit.
již
v
pozn.
17)
;
jenž stanoví
(§ 2,
zákonem ze dne
zavedeno pro statky rentové:
však
nikoli
posloupnosti;
zápjka
spoluddic
byla instituce statk rentových na celé Prusko
1896
^^)
20),
rentová
sub
8.
B).
ervna
Anerbenrecht.
Anglický zákon ze dne 27. ervna 1892 (cit. v pozn. 15) spoívá rovnž na principu rentovém. V obou zemích (Prusku i Anglii) zákony o statcích rentových mají za úel, usnadniti dlení velkých komplex pdy a osazení její drobnjšími hospodái. V Rakousku podána byla vládou za píinou udržení existujícího selského stavu osnova zákona o statcích rentových dne 10. íjna 1893 (posl. snm. sez. XI., 1893, píl. 711), která však byla vzata zpt dne 17. prosince 1895 {Fellner, 1. c, str. 166, 350). Nejnovji vydán byl eený zemský zákon pro Hali za úelem udržení a zízení
zemdlských statk stední
velikosti, jak se praví v §
1.
OBSAH. atr.
Pedmluva
5
Úvod. Principy práva ddického. I.
II.
Princip zachování hodnot
Princip
pechodu na
9
jednotlivce
in.»Princip volnosti zstavitelovy ve
14
volb ddice
17
IV. Princip rovnosti a princip universální sukcesse
V. Princip volnosti
rence VI.
pi
1.
2.
—
38
Podmínky zahájení ddické posloupnosti.
první.
Smrt zstavitelova Smrt skutená. — 2. fingovaná ili obanská.
—
II.
Jmní b)
—
Pomry
I.
1.
Domnlá
—
smrt skutená.
3.
Smrt
pozstalostní
Cena jmní.
2.
46
Souástky pozstalosti:
rodinné,
Oddlení
—
41
I.
ejné,
3.
33
Pehled
1.
§
inge-
,
1.
§
úední
pijetí ddictví a princip
jeho nabytí
Oddlení §
ddicovy u
26
druhé.
c)
Pomry ist
a)
Pomry
ve-
majetkové.
Urení osoby ddicovy.
Zákonná posloupnost.
Úvahy všeobecné
Pomr
67
k posloupnosti urené zstavitelem.
urení oprávnných osob.
—
3.
—
2.
Povšechné
Princip rovnosti.
A) Posloupnost obecná §
4.
— 1.
b)
íz)
80
Posloupnost píbuzných manželských
Seadní píbuzenstva manželského, Systémy tídní, c) Systém parentelní.
kouské, videl.
—
systému.
a) 3.
Urení
O
t.
osob.
zv.
b)
80
Systém graduální. Platné právo ra-
a)
—
2.
Urení podíl,
representaci
zvláš.
—
c) 4.
Provedení pra-
Ocenní
rak.
157
Str.
§
5.
—
b)
Posloupnost píbuzných nemanželských
Hlediska pro upravení této posloupnosti.
1,
112
—
Platné
právo
rakouské. §
d.
—
) Posloupnost píbuzných
1.
Pípady neplatného
legitimovaných
118
manželství, a) Manželství putativní. b) Po-
—
2. Legitimace v užším smyslu, a) Per subminutí pekážky. sequens matrimonium. b) Per rescriptum principis. 124 ) Posloupnost píbuzných adoptivních 125 e) Právo pozstalého manžela 1. Hlediska pro upravení, a) Rozdíly mezi manžely, b) Pomr pozstalého manžela k píbuzným zemelého, ) Jakost práva manželova, d) Velikost podílu manželova, e) Vliv optného satku. 2. Platné právo rakouské.
§
7.
—
§
8.
—
141
9.
B) Posloupnost zvláštní a) Posloupnost po katolických duchovních Posloupnost do selských statk
148
—
§
§ 10.
— — 1.
b)
Starší zákony.
—
2.
141
Novjší zákony.
a? íéX,
/f^T
.
Knihovna
vd právniil a státních.
Sborníku Svazek
zvláštní
'ii;^?^
Pocta podaná eskou fakultou právnickou panu rytii Rondoví k sedmdesátým narozeninám 6 ervence igo4 Ceua: K 8 sniž.
:
dr. Ant.
dne
—
S.
Rada právovdecká.
A) ís.
I.
Krmá:
Jan
Dr.
K —
,
O smlouv námezdní, dle obanského
práva rakouského se zetelem k právu ímskému.
Cena;
úvodní.
ís.
II.
K
III.
ást
K
,
Bosn
Dr. Karel Kadlec: Agrární právo V
K
Cena: ís. IV.
I.
1 80.
Dr. Miloslav Stieber: Uhražovací kapitál služebností a reál2 ních bemen. Cena: snížená loO.
K —
ís.
K
2 40, snížená
2-40,
snížená
K
a Hercegovin.
180.
Kapras: K djinám eského práva zástavního.
J.
K
2
—
snížená
K
Cena:
1 50.
ís. V. Ant. Menoušek: Základové nauky o exekuci soudní. Cena: 2 40, snížená 1 80.
K
K
ís. VI. Dr. Jos.Prušák: Krlminelnínoetika. Cei]a:K4- sníž ís.
Vil.
Kapras Porucenství nad sirotky v právu se zetelem k právm ímskému, nmeckému eském 2* sníž. K 1-50. a v Rakousích platnému. Cena:
Dr.
y.
:
K
ís.
Vlil.
K 3 -.
Dr.
Jan
sniž.
—
,
Heller : Základové práva elektiny. Cena:
K
K
320,
2 40.
ís. IX. Prof. Dr. Emanuel Tilsch: Ddické právo rakouské se stanoviska srovnávací vdy právní. Cena K 2 80, sníž K 210. :
11^" B) ís.
I.
ada
státovdecká.
*^1
Dr. Josef Drachovský : Rakouské praemie cukerní, se zemezinárodním. Cena: telem k nauce a k
pomrm
K 2—,
sniž.
K
1
50.
[Pokraováni na .Urane
tvrté.)
4
j
ís.
II.
Dr. Lev Winter: Kartely, studie národohospodáská. Cella:
K ís.
III.
1-60,
K
sniž
1 20.
pevod
Vilém Fimk : Poplatek Z
Dr.
zákona ze dne
února
9.
jeho historický vývoj
i
,
prvá.
Cena:
K
480,
(dle
sniž.
na pípad smrti dle
. 50 .
1850
z. a dodatk, pramen). ást
archivních
K
3-60.
ís. IV. Dr. Josef Drachovský Principy kontroly státního hospodáství v Rakousku. Cena K 2*—, snížená cena K 1*50. :
ís
v. Dr. F.
Vavinek: O státoprávní povaze království a zemí
na íšské
rad
zastoupených. Cena:
ís. VI. Dr.R.Maršan: Djiny
Cena: ís. VII. Dr.
K
2
—
Horácek:
Cyril
pozemková. (V
,
sniž.
policejní organisace rakouské,
K
sniž.
,
K 4—
K 3—. i,
seš.
I.
150.
Bytová
otázka
mstská
a
renta
tisku.
>Knihovna< vydává se jako doplnk »Sborníku« píležitostn, v sešitech nebo svazcích nestejného objemu, v kratších nebo delších lhtách; odbratelé
pMmon
jakož i lenové „Právnické Jednoty" v Praze mají na pihlášku u nakladatele »Sborníku* výhodu ceny snížené o tvrtinu.
„Sborníku",
Sborník za úastenství
má
za
vd
právních a státních
len eské fakulty právnické
úkol:
redigovaný
pstovati všecky obory, zastupované
prof. Dr.
Bohušem Ríegrem,
na fakultách
vd
právních
—
—
pináší rozpravy bohatý pehled literární Vychází ve 3 sešitech za školní rok v objemu nejmén 30ti tisk. arch. Pedplatné 8 K i s poštou); pro leny Právnické Jednoty pímo u nakladatele 6 K. Pihlášky odbratel pijímá nakladatelství a státních;
i
JluFsíU knihkupci
c.
k.
eské
^
Uoboat,
university a
Františka Josefa pro
vdy,
eské Akademie císae
slovesnost a
v Praze, Václavské nám.
*M >.
,, Tiskem Alosa Wiesnera ..
,
:
.
. 24
umní, n.
knihtiskae eské Akademie císae FrantiSka J^oseía pro vždy, slovesnost a umní.
v Praze,
