ICAP Reports 11
KVÌTEN 2002
KONCENTRACE ALKOHOLU V KRVI – LIMITY V RÙZNÝCH ZEMÍCH SVÌTA ÚVOD Zámìrem tohoto vydání ICAP Reports je poskytnout mezinárodní srovnání maximálních koncentrací alkoholu v krvi (blood alcohol concentration; BAC1) povolených pøi øízení motorových vozidel. Zamìøíme se rovnìž na dùvody, z nichž stanovené limity vycházejí, a na systémy jejich prosazování a související sankce. SITUACE Alkoholické nápoje má v oblibì spousta lidí po celém svìtì a pije se pøi nespoèetných pøíležitostech. Je všeobecnì známo, že nezodpovìdná konzumace alkoholu kombinovaná s urèitými èinnostmi, napøíklad s øízením motorových vozidel, mùže vést k øadì škodlivých následkù (Grant & Litvak, 1998). Proto se mnoho zemí shoduje na nutnosti zavést pravidla zakazující øízení pod vlivem alkoholu, obzvláštì v pøípadì øízení automobilù na veøejných komunikacích. Stanovení maximální povolené koncentrace alkoholu v krvi pøedstavuje donucovací a souèasnì preventivní prostøedek. Øízení s vyšší hladinou alkoholu v krvi než je povolená koncentrace bývá oznaèováno napøíklad jako „øízení pod vlivem alkoholu“, „øízení pod vlivem intoxikace“, nebo „øízení v opilosti“. Je nicménì dùležité upozornit na to, že existence rùzných oznaèení ještì neznamená, že je možné je libovolnì zamìòovat. Ve skuteènosti urèité jurisdikce aplikují tato nebo další oznaèení velmi specificky v závislosti na konkrétním typu chování nebo pøestupku pøi øízení motorových vozidel po požití alkoholu. Napøíklad v Japonsku se mùže obvinìní z „øízení pod vlivem intoxikace“ (sakeyoi unten) zakládat na pouhém subjektivním posouzení policisty, zatímco „øízení pod vlivem alkoholu“ (syukiobi unten) se týká osoby, u níž koncentrace alkoholu v krvi pøekroèila hranici 0,5 mg/ml (Deshapriya & Iwase, 1996). Ve Švédsku se obvinìní z øízení pod vlivem alkoholu vztahuje na øidièe, u nìhož byla prokázána hladina alkoholu v krvi pøekraèující dolní hranici, stanovenou na 0,2 mg/ml, zatímco øízení pod „silným“ vlivem alkoholu se vztahuje na øidièe, u nichž BAC pøekraèuje horní mez – 1,0 mg/ml (Borchos, 2000). Nìkteré jurisdikce navíc zavedly rozlišování pojmù jako napøíklad výraznì zvýšená koncentrace alkoholu v krvi nebo nehoda pod vlivem alkoholu, která vedla ke zranìní èi úmrtí osob, a na takové situace se mohou vztahovat specifické a pøísnìjší postihy. 1
BAC pøedstavuje množství etanolu v urèitém množství krve a vyjadøuje se jako „objemové množství“. Nejèastìji používanými ukazateli jsou gramy etanolu na mililitr krve (g/ml), používané ve Spojených státech, a miligramy etanolu na mililitr krve (mg/ml) hojnì používané v Evropì. Napøíklad 0.05 g/ml=50 mg/ml. V tomto materiálu používáme evropský pøístup „mg/ml“.
1
Otázka konzumace alkoholu a øízení se zaèala dostávat do centra pozornosti koncem devatenáctého a poèátkem dvacátého století, což souviselo s rostoucím poètem obyvatelstva a zvyšujícím se poètem majitelù automobilù (Moskowitz a kol., 2000; Jones, 1990). První zákony zamìøené na omezování øízení pod vlivem alkoholu odrážely poèáteèní stádia rozvoje dopravy, kdy se využívaly koèáry, konì a dobytek nebo parní stroje. Pozdìji byly tyto zákony upraveny tak, aby zahrnovaly také motorová vozidla, která se stávala bìžnìjšími (Institute of Alcohol Studies, 2002). Postupnì se zvyšovaly obavy a zájem vlád i veøejnosti o tuto problematiku a subjektivní posuzování fyzických symptomù intoxikace se z hlediska práva ukázalo jako nepoužitelné. V dùsledku tohoto vývoje se poprvé zaèaly zkoumat možnosti mìøení etanolu v tìlních tekutinách jako spolehlivìjší ukazatel opilosti (Jones, 1990). Alkohol je do krevního øeèištì absorbován u rùzných jedincù rùznou rychlostí, což záleží na celkovém objemu tìlních tekutin (Thomasson, 2000), na vìku a na rozdílech mezi pohlavími (Kalant, 2000). Absorbování a metabolismus alkoholu mohou také ovlivòovat genetické prvky (ICAP, 2001) a konzumace jídla pøed nebo v prùbìhu jeho konzumace (Gentry, 2000). Nejpoužívanìjší metodou urèování koncentrace alkoholu v krvi (BAC) je mìøení množství alkoholu v dechovém vzorku. Tento údaj se pak pøevádí na úroveò BAC. Jako reakci na námitky, že množství alkoholu v dechu není spolehlivým ukazatelem množství alkoholu v krvi, zavedly nìkteré zemì, napøíklad Rakousko, Francie, Norsko, Singapur, Švédsko, Nizozemí nebo Velká Británie, v rámci své legislativy vedle pojmu BAC také specifický pojem „obsah alkoholu v dechu“ (breath alcohol content; BrAC) (Jones, 1990). Hlavní pøedností metody dechové zkoušky je to, že je snadno proveditelná a umožòuje okamžité urèení koncentrace alkoholu v krvi. Jiné testy využívají mìøení tìlních tekutin a provádìjí se obvykle v léèebných zaøízeních. Technická pøesnost vzorku moèi trpí podobným problémem jako dechová zkouška, tj. existencí pøevodního faktoru. Navíc z hlediska prosazování pøíslušných pøedpisù mùže být používání vzorkù moèi nebo krve ménì praktické než okamžitá dechová zkouška, protože BAC pøíslušné osoby se mùže bìhem doby, potøebné k dosažení patøièného zaøízení, zmìnit. Nedávno byla vyvinuta metoda urèování BAC, která mìøí pøítomnost etanolu v kožním potu a pøevádí tento údaj na BAC. Nicménì rovnìž spolehlivost této metody je do jisté míry zpochybòována (Swift, 2000).
HLADINY BAC VE SVÌTÌ Pøestože maximální povolenou hladinu BAC legislativnì vymezuje celá øada zemí, konkrétní výše se u jednotlivých zemí výraznì liší. Tabulka 1 pøedstavuje existující legislativu v oblasti BAC ve vybraných zemích s využitím údajù z øady rùzných zdrojù2. 2
Údaje laskavì poskytly následující zdroje: Centre for Information on Beverage Alcohol, Londýn, Velká Británie; Rehn, Room & Edwards, 2001; Riley & Marshall, 1999 2
Jak vyplývá z Tabulky 1, hranice maximální povolené BAC u øidièù se pohybuje v rozmezí od 1,0 mg/ml po nulovou toleranci (0,0 mg/ml). Nejvyšší povolenou hladinu BAC mají Spojené státy, kde v nìkterých jurisdikcích platí hranice 1,0 mg/ml. V devíti zemích je maximální povolená hladina BAC 0,8 mg/ml a v 27 zemích je to 0,5 mg/ml. Jediná Litva stanovila hranici na 0,4 mg/ml a tøi zemì (Gruzie, Moldavsko, Turkmenistán) na 0,3 mg/ml. V Norsku a Švédsku platí hranice 0,2 mg/ml a v Albánii 0,1 mg/ml. Osm zemí nepovoluje žádné stopy alkoholu v krvi øidièe, zatímco Rusko oznaèuje svou hranici pouze termínem „opilost“. Je tøeba øíci, že Tabulka 1 nezahrnuje všechny zemì a že øada zemí nemá legislativu upravující otázku øízení pod vlivem alkoholu, pøípadnì nemá stanovenou maximální hladinu BAC. Kromì standardních limitù BAC vztahujících se na dospìlé øidièe urèují nìkteré zemì pøísnìjší limity pro mladší nebo ménì zkušené øidièe. Mezi nì patøí Austrálie, Rakousko, Kanada, Chorvatsko, Itálie, Makedonie, Nový Zéland, Slovinsko, Španìlsko a Spojené státy. V tìchto zemích je pro nižší povolenou hladinu BAC urèena buï konkrétní vìková hranice nebo délka zkušební doby následující po vydání prvního øidièského prùkazu (v jakémkoli vìku) (Stewart, 2000). Tento nižší limit obvykle znamená nulovou toleranci, nicménì v praxi je èasto stanovena výše 0,2 mg/ml (Deshapriya & Iwase, 1996), aby se omezila možnost pùsobení jiných promìnných, které mohou zkreslit hodnotu BAC.
Zemì Albánie Argentina Arménie Austrálie Rakousko Ázerbajdžán Bìlorusko Belgie Bosna a Hercegovina Bulharsko Kanada Chorvatsko Èeská republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Gruzie Nìmecko Øecko Maïarsko Island Irsko
TABULKA 1: STANDARDNÍ LIMITY BAC Standardní limit BAC Zemì Standardní limit BAC (v mg/ml) (v mg/ml) 0,1 Litva 0,4 0,5 Lucembursko 0,8 0 Malta 0,8 0,5 Moldavsko 0,3 0,5 Nizozemí 0,5 0 Nový Zéland 0,8 0,5 Norsko 0,2 0,5 Peru 0,5 0,5 Polsko 0,5 0,5 0,8 0,5 0 0,5 0 0,5 0,5 0,3 0,5 0,5 0 0,5 0,8
Portugalsko Rumunsko Rusko Singapur Slovensko Slovinsko Jižní Afrika Jižní Korea Španìlsko Švédsko Švýcarsko Thajsko Turecko Turkmenistán
0,5 0 „opilost“ 0,8 0 0,5 0,5 0,5 0,5 0,2 0,8 0,5 0,5 0,3 3
Izrael 0,5 Velká Británie 0,8 Itálie 0,5 Spojené státy* 0,8/1,0 Kyrgyzstán 0 Zimbabwe 0,8 Lotyšsko 0,5 *Nejvyšší povolenou hladinu BAC si v souèasné dobì urèuje každý stát samostatnì; do 1. øíjna 2003 se musí všechny státy pøizpùsobit hranici 0,8, jinak riskují ztrátu urèitých federálních dotací.
Dodržování urèitých limitù BAC se nevztahuje pouze na automobilisty. Podobná pravidla mohou platit také pro øidièe dalších rekreaèních dopravních prostøedkù, napøíklad kol, motorových saní nebo osobních letadel. V øadì zemí, které mají legislativu stanovující maximální povolenou BAC, se toto omezení vztahuje na všechna motorová vozidla bez výjimek (Rehn a kol., 2001). Nìkdy jsou zákazy formulovány vágnìji, jako napøíklad ve Velké Británii, kde je zakázáno používání bicyklu osobám pod vlivem alkoholu (britské Ministerstvo dopravy, životního prostøedí a regionù, 2002). Omezení týkající se BAC naplatí pouze pro øízení osobních nebo rekreaèních vozidel. Nìkteré zemì, napøíklad Austrálie, Rakousko, Portugalsko, Španìlsko a Spojené státy, urèují stejné nebo pøísnìjší limity BAC pro øidièe urèitých typù komerèních vozidel. To se mùže vztahovat na nákladní automobily pøesahující urèitou celkovou hmotnost, na vozidla pøepravující nebezpeèné náklady nebo na dopravní prostøedky pøepravující vyšší poèet osob než urèuje stanovený limit, napøíklad na autobusy, taxíky nebo ambulance. Ve Spojených státech mùže pøekroèení limitu 0,4 mg/ml u øidièe komerèního vozidla vést k jeho odvolání ze služby na dalších 24 hodin (Stewart, 2000). Rovnìž existují limity pro øidièe jiných dopravních prostøedkù. Napøíklad ve Velké Británii se stejný limit BAC (0,8 mg/ml) vztahuje také na pracovníky drah nebo metra a na posádky komerèních plavidel (britské Ministerstvo dopravy, životního prostøedí a regionù, 2002).
POLITIKY V OBLASTI BAC Urèování hladiny BAC Zemì uvedené v Tabulce 1 byly vybrány pro ilustraci širokého rozpìtí limitù BAC, jež rùzné vlády považují za pøijatelné u øidièù ve svých zemích. Stanovení tìchto limitù vychází z výsledkù klinických výzkumù prokazujících zhoršení schopnosti øídit vozidlo poèínaje urèitou hladinou BAC (Moskowitz & Fiorentino, 2000; Moskowitz a kol., 2000). K urèení pøíslušných hladin BAC byly použity také simulátory øízení, které ovšem nemusí zcela adekvátnì nahrazovat zkušenosti, k nimž dochází pøi øízení ve skuteènosti. Urèování limitu BAC zkrátka vychází z øady rùzných faktorù (Kenkel, 1998; Rehn a kol., 2001; Mann a kol., 2001), k nimž patøí také zvažování dosavadních získaných podkladù a pravdìpodobných rizik ve vztahu k veøejnému mínìní a pøijatelnosti opatøení omezujících chování jednotlivce v rámci dané kultury. Prùzkumy provedené v rùzných zemích prokázaly, že vìtšina øidièù, kteøí konzumovali alkohol, mìla hladinu BAC pod hranicí urèenou legislativou jejich zemì (Odero & Zwi, 1997; 4
Pentilla a kol., 2000; Gledec, 2000). Snížení pøíslušných limitù by v takové situaci mohlo být vnímáno jako nepøíjemná zmìna politiky narušující zavedené konzumaèní zvyklosti spousty lidí. Navíc by následné zvýšení poètu pravdìpodobných pøestupkù vyvolalo rùst nákladù spojených s nutností znaèeného navýšení zdrojù potøebných ke sledování a øešení tìchto pøestupkù. Od samotného vytvoøení konceptu maximální povolené hladiny BAC se objevují obecné tendence ke stanovení pøísnìjších limitù. Nicménì výzkumy sledující specifické úèinky snížení limitu BAC v rùzných jurisdikcích nepøinášejí pøesvìdèivé závìry. Údaje z Rakouska, Dánska, Nìmecka, Švédska, Spojených státù a dalších zemí prokazují, že po snížení povolené hladiny BAC došlo k poklesu poètu hlášených pøestupkù a s alkoholem spojených nehod vedoucích ke zranìní nebo úmrtí (Bartl & Esberger, 2000; Borschos, 2000; Vollrath & Krueger, 2000). Jiné výzkumy nedokázaly urèit následné snížení (Foss a kol., 2001) a v nìkterých pøípadech byl hlášen zvýšený podíl smrtelných nehod souvisejících s alkoholem (Bernhoft, 2000). Je možné, že snížení pøestupkù souvisejících s alkoholem, k nìmuž dochází po snížení právnì stanovené hladiny BAC, je do znaèné míry zpùsobeno jinými faktory, napøíklad zvýšením kontrol a úèinnìjším prosazováním pøíslušných opatøení nebo zvýšenou mírou informovanosti veøejnosti o problematice alkoholu a øízení (Mann a kol., 2001; Apsler a kol., 1999; Vollrath & Kreuger, 2001; Bartl & Esberger, 2000). Dále je možné, že takzvaní „chroniètí“ øidièi-konzumenti a jedinci, kteøí opakovanì øídí pod vlivem alkoholu, neberou na stanovené limity BAC vùbec ohled. Výzkumy provedené ve Spojených státech a v Kanadì (Simpson a kol., 1996; Mayhew a kol., 1998) zjistily, že u 65% všech smrtelných nehod pod vlivem alkoholu a u 72% všech smrtelnì zranìných chodcù, kteøí byli pod vlivem alkoholu, pøesahovala hladina BAC 1,5 mg/ml. To je témìø dvojnásobné množství oproti stanovenému limitu platnému v Kanadì a v øadì státù USA, z èehož se dá usoudit, že tito jedinci by zøejmì nevìnovali pøíliš pozornosti ani zpøísnìným pøedpisùm. Navíc více než 20% osob usvìdèených z øízení pod vlivem alkoholu se stejného pøestupku dopustilo již døíve. Takové ignorování stanovených limitù vyvolává pochybnosti o úèinnosti minoritních zmìn v povolených hladinách BAC, pøinejmenším u tìchto skupin øidièù.
Prevence a prosazování pøedpisù Legální hranice urèující, od jaké hladiny se jedná o øízení motorového vozidla pod vlivem intoxikace, není jediným aspektem problematiky BAC, který postrádá mezinárodní konsensus. Velké rozdíly existují také v otázkách prevence, prosazování pøíslušných pøedpisù, v postizích a ve zpùsobu øešení a soudního projednávání pøestupkù. Zavedení BAC slouží jednak jako právní hranice, po jejímž pøekroèení mohou být øidièi postihováni, a jednak jako pøipomínka øidièùm, že øízení pod vlivem alkoholu je nelegální. Nicménì pøestože je všeobecnì známo, že øízení pod vlivem alkoholu je potenciálnì nebezpeèné chování, existují dùkazy o tom, že nìkteøí lidé nejsou obeznámeni se stanoveným limitem, který se na nì vztahuje, ani s tím, jaké množství alkoholu mohou vypít, než takového limitu dosáhnou (The Century Council, 1998). Vzdìlávací kampanì zamìøené na zvýšení 5
informovanosti veøejnosti o místních limitech BAC jsou obecnì považovány za úèinný prostøedek omezování pøípadù øízení pod vlivem alkoholu a souvisejících škodlivých dùsledkù (Scheinberg & Stouffer, 1999; Bloomberg, 1992; Worden a kol., 1989). Takové kampanì byly realizovány v øadì zemí, kde je organizují vládní instituce, odvìtvové asociace nebo jiné zájmové skupiny, napøíklad Mothers Against Drunk Driving (MADD). Kromì zvyšování informovanosti se jako úèinný „zastrašovací“ prostøedek osvìdèila vytrvalá kontrola dodržování pøedpisù a limitù BAC (Traffic Injury Research Foundation, 1998). Mezi formy takové kontroly patøí náhodné dechové zkoušky, kontroly støízlivosti, policejní hlídky a školení policistù, aby dokázali lépe rozeznat øidièe pod vlivem alkoholu (Stewart & Sweedler, 1997; British Medical Association, 1996; Karlovsek & Zlender, 1996). Austrálie bývá èasto uvádìna jako pøíklad úèinnosti zavedení a dùkladného prosazování náhodných dechových zkoušek, které vedly k omezení pøípadù øízení pod vlivem alkoholu a následných škod (Homel, 1993). Nicménì nìkteré zemì nebo jurisdikce náhodné dechové zkoušky nepovolují (Rehn a kol., 2001). Z dùslednìjšího prosazování pøedpisù mohou tìžit i jiná místa než jen veøejné komunikace. Rùzné studie provedené na lékaøských pohotovostech prokázaly, že jen nízké procento øidièù pøijatých v dùsledku automobilové nehody související s alkoholem je po propuštìní z lékaøské péèe odsouzeno, pøestože existují jasné laboratorní dùkazy, že jejich BAC pøesahuje legální hranici (Cydulka a kol., 1998; Goldman a kol., 1998). K podceòování závažnosti problému mùže vést také nedùslednost v pøístupu policistù a soudù ke stíhání osob, které øídily pod vlivem alkoholu (Jonah a kol., 1999; McCartt a kol., 1998). Tresty vymìøované osobám, které øídily pod vlivem alkoholu, se znaènì liší jak povahou, tak i pøísností. Èasté jsou penìžní pokuty, které èasto narùstají buï s nìkolikanásobným poètem stejných pøestupkù nebo s vyšší hladinou BAC. V nìkterých zemích, vèetnì Finska a Švédska, musí výše pokuty èásteènì vycházet z výše pøíjmù provinilého (Stewart, 2000). V jiných zemích mùže být pøi prvním pøestupku automaticky zadrženo øidièské oprávnìní, pokud èlovìk pøesáhne daný limit BAC nebo se testu odmítne podrobit. Tento typ postihu má èasto podobu okamžitého administrativního opatøení spíše než soudního rozhodnutí a je považován za rychlou a úèinnou reakci na veøejné ohrožení (Apsler a kol., 1999). Èasto se také využívá uvìznìní a zadržení øidièského oprávnìní, zvláštì v pøípadì opakovaných pøestupkù nebo u øidièù s obzvláštì vysokou hladinou BAC. V pøípadech nehod, u nichž došlo ke zranìním nebo úmrtím, mohou tyto sankce zahrnovat trvalé odebrání øidièského prùkazu nebo øadu let ve vìzení (Rehn a kol., 2001). Nìkde se u usvìdèených øidièù používají „pouènìjší“ postihy, v nadìji, že jim pøíslušná zkušenost pomùže pochopit, jaké škody mohlo jejich chování zpùsobit. Ve Spojených státech mezi taková opatøení patøí návštìva márnice nebo nemocnice, kam se pøivážejí obìti dopravních nehod, a povinné sezení s obìtmi dopravních nehod souvisejících s alkoholem nebo s jejich pøíbuznými. Výsledky takových opatøení ve smyslu zmìny postoje nebo budoucího chování jsou smíšené (Kingsnorth, 1991; Fors & Rojek, 1999). Sporné výsledky má používání povinného vzdìlávacího a léèebného programu jako trestu za øízení pod vlivem alkoholu. Argumentuje se tím, že Alcoholics Anonymous a další podobné programy mohou 6
úèinnì pomoci zmìnit chování urèitých lidí, ale pro jiné mohou být nevhodné. Navíc øada lidí usvìdèených z øízení pod vlivem alkoholu není v jiných ohledech vhodnými kandidáty pro takový typ léèení (O’Callaghan, 1990; Fillmore & Kelso, 1987). Dalším postihem je používání blokovacího zaøízení, které vyžaduje pøed nastartováním motoru provedení dechové zkoušky. Toto opatøení je zamýšleno jako prevence øízení pod vlivem alkoholu, protože takové chování pouze monitoruje a brání mu (Marques, 1999).
SHRNUTÍ Zavedení maximální povolené hladiny BAC u øidièù automobilù pøedstavuje široce používanou metodu omezování øízení pod vlivem alkoholu v øadì zemí, nicménì neexistuje shoda v tom, v jaké výši by mìla být nastavena limitní hladina. Používání limitù je pravdìpodobnì nejúèinnìjší pouze jako jeden z prvkù mnohem komplexnìjších øešení (Mann a kol., 2001), k nimž patøí rozsáhlejší vzdìlávání veøejnosti v oblasti rizik spojených s øízením pod vlivem alkoholu, prosazování dodržování pøíslušných zákonù a realizace preventivních opatøení. Tato komplexní øešení také zahrnují školení obsluhy podnikù s licencemi k prodeji alkoholu tak, aby dokázala rozpoznat intoxikaci u návštìvníkù, a zajištìní alternativní dopravy, napøíklad taxislužby zdarma. Úèinným opatøením vedoucím k omezování škod jsou cílené programy zamìøené na øidièe, jejichž konzumaèní zvyklosti mohou vést k nezodpovìdnému chování.
ODKAZY Apsler, R., Char, A.R., Harding, W.M., & Klein, T.M. (1999). Effects of 0.08 BAC Laws. Washington, DC: National Center for Statistics and Analysis. Blomberg, R.D. (1992). Lower BAC Limits for Youth: Evaluation of the Maryland .02 Law. Washington, DC: National Highway Traffic Safety Administration. Borschos, B. (2000). 15th International Conference on Alcohol, Drugs and Traffic Safety, Stockholm, Sweden: 22-26 Sept. 2000. British Medical Association (1996). Driving Impairment Through Alcohol and Other Drugs. London: BMA. Century Council (1998). Public Awareness of Blood Alcohol Concentration Levels. Washington, DC: The Century Council. Cydulka, R.K., Harmody, M.R., Barnoski, A., Fallon, W., & Emerman, C.L. (1998). Annals of Emergency Medicine, 32(3 Part 1), 349-352. Department of the Environment, Transport, and the Regions, United Kingdom. Consultation Paper On Possible Legislation to Combat Alcohol Abuse At Sea. [Internet] (http://www.shipping.detr.gov.uk/consult/alcohol/index.htm). April 30, 2002. Deshapriya, E.B.R., & Iwase, N. (1996). Accident Analysis and Prevention, 28(6), 721-731. European Alcohol Action Plan 2000-2005 (1999). The Globe Magazine, 4, 7-12. Fillmore, K.M., & Kelso, D. (1987). Journal of Drug Issues, 17(3), 301-319. Fors, S.W., & Rojek, D.G. (1999). Journal of Studies on Alcohol, 60(4), 514-520. Foss, R.D., Stewart, J.R., & Reinfurt, D.W. (2001). Accident Analysis & Prevention, 33(4), 507517. Gentry, R.T. (2000). Alcoholism: Clinical and Experimental Research, 24(4), 405-404.
7
Gledec, M. (2000). 15th International Conference on Alcohol, Drugs and Traffic Safety, Stockholm, Sweden: 22-26 Sept. 2000. Goldman, M., Harchelroad, F., & Knapp, B. (1998). Annals of Emergency Medicine, 31(3), 416417. Grant, M., & Litvak, J. (1998). Drinking Patterns and Their Consequences. Washington, DC: Taylor & Francis. Homel, R. (1993). Addiction, 88(Supplement), 27S-33S. Homel, R. (1994). Accident Analysis and Prevention, 26(2), 147-155. Howland, J., Rohenson, D.J., Cote, J., Gomez, B., Mangione, T.W., & Laramie, A.K. (2001). Accident Analysis and Prevention, 33(2), 257-265. Institute of Alcohol Studies. Thirty Years Of the Breath Test. [Internet] (http://www.ias.org.uk/btest/default.htm). April 30, 2002. International Center for Alcohol Policies (2001). Alcohol and “Special Populations”: Biological Vulnerability. Washington, DC: ICAP. Jones, A.W. (1990). Alcohol, Drugs, and Driving, 6(2), 1-25. Jonah, B., Yuen, L., Au-Yeung, E., Paterson, D., Dawson, N., Thiessen, R., & Arora, H. (1999). Accident Analysis and Prevention, 31(5), 421-443. Kalant, H. (2000). Alcoholism: Clinical and Experimental Research, 24(4), 413-414. Karlovsek, M.Z. & Zlender, B. (1996). In: Proceedings of the Conference: Road Safety in Europe and Strategic Highway Research Program (SHRP). Linkoping, Sweden: National Road and Transport Research Institute, pp. 13-28. Kenkel, D. (1998). Journal of Drug Issues, 28(3), 795-812. Kingsnorth, R.F. (1991). Criminal Justice and Behavior, 18(3), 251-266. Laposata, M. (1999). American Journal of Clinical Pathology, 112(4), 443-450. Mann, R.E., Macdonald, S., Stoduto, G., Bondy, S., Jonah, B., & Shaikh, A. (2001). Accident Analysis and Prevention, 33, 569-583. Marques, P.R., Voas, R.B., Tippetts, A.S., & Beirness, D.J. (1999). Addiction, 94(12), 1861-1870. Mayhew, D.R., Brown, S.W., & Simpson, H.M. (1998). Alcohol Use Among Drivers and Pedestrians Fatally Injured In Motor Vehicle Accidents: Canada, 1996. Ottawa: Traffic Injury Research Foundation. McCartt, A.T., Rohrbaugh, J.W., & Dowling, A.M. (1998). 42nd Annual Proceedings: Association for the Advancement of Automotive Medicine. Des Plaines, IL: Association for the Advancement of Automotive Medicine, pp. 424-425. McCaul, K.A., & McLean, A.J. (1990). Perrine, M.W. (Ed.), Alcohol, Drugs and Traffic Safety Proceedings of the 11th International Conference on Alcohol, Drugs and Traffic Safety. Chicago, IL: National Safety Coucil, pp. 721-727. Moskowitz, H., & Fiorentino, D. (2000). A Review of the Literature On the Effects of Low Doses of Alcohol on Driving-Related Skills. Washington, DC: National Highway Traffic Safety Administration. Moskowitz, H., Burns, M., Fiorentino, D., Smiley, A., & Zador, P. (2000). Driver Characteristics and Impairment At Various BACs. Washington, DC: National Highway Traffic Safety Administration. O’Callaghan, J. (1990). Alcoholism Treatment Quarterly, 7(4), 87-100. Odero, W., & Zwi, A.B. (1997). East African Medical Journal, 74(11), 675-679. Penttila, A., Portman, M., Kuoppasalmi, K., Nevala, P., & Vala, U. (2000). 15th International Conference on Alcohol, Drugs and Traffic Safety, Stockholm, Sweden: 22-26 Sept. 2000. Rehn, N., Room, R., & Edwards, G. (2001). Alcohol in the European Region - Consumption, Harm, and Policies. Copenhagen: World Health Organization Regional Office for Europe. Riley, L., & Marshall, M. (1999). Alcohol and Public Health in 8 Developing Countries. Geneva: World Health Organization. 8
Scheinberg, P.F., & Stouffer, R.E. (1999). Highway Safety: Effectiveness of State .08 Blood Alcohol Laws. Washington, DC: General Accounting Office. Simpson, H.M., Mayhew, D.R., & Beirness, D.J. (1996). Dealing With the Hard Core Drinking Driver. Ottawa: Traffic Injury Research Foundation. Stewart, K. (2000). On DWI Laws in Other Countries. Washington, DC: National Highway Traffic Safety Administration. Stewart, K., & Sweedler, B.M. (1997). In: M. Plant, E. Single, and T. Stockwell, (Eds.), Alcohol: Minimising the Harm. What Works? New York: Free Association Books Ltd, pp. 126-142. Swift, R. (2000). Alcoholism: Clinical and Experimental Research, 24(4), 422-423. Thomasson, H. (2000). Alcoholism: Clinical and Experimental Research, 24(4), 419-420. Traffic Injury Research Foundation (1998). Drinking and Driving Prominent On the Public and Political Agenda. Ottawa: TIRF. Voas, R.B., Marques, P.R., Tippetts, A.S., & Beirness, D.J. (1999). Addiction, 94(12), 18491859. Vollrath, M. & Krueger, H.P. (2000). 15th International Conference on Alcohol, Drugs and Traffic Safety, Stockholm, Sweden: 22-26 Sept. 2000. Wilson, R.J. (1993). Alcohol Health and Research World, 17(3), 212-220. Worden, J. K., Flynn, B.S., Merrill, D.G., Waller, J.A., & Haugh, L.D. (1989). American Journal of Public Health, 79(3), 287-290.
9
ICAP (International Center for Alcohol Policies; Mezinárodní centrum pro politiky v oblasti alkoholu) se snaží napomáhat snižování míry zneužívání alkoholu po celém svìtì a propagovat správné chápání role alkoholu ve spoleènosti prostøednictvím dialogu a partnerství, do nichž zapojuje odvìtví výrobcù alkoholu, instituce zabývající se problematikou zdravotnictví a jiné subjekty zabývající se politikou v oblasti alkoholu. ICAP je nezisková organizace, kterou finanènì podporuje dvanáct hlavních mezinárodních spoleèností vyrábìjících alkoholické nápoje. Další zprávy ICAP (ICAP Reports) se vìnují tìmto otázkám: •
Èíslo 1: Bezpeèná konzumace alkoholu: srovnání materiálù Výživa a vaše zdraví: Stravovací zásady pro Amerièany a Rozumná konzumace alkoholu
•
Èíslo 2: Problematika „tìžkého pití“
•
Èíslo 3: Etikety upozoròující na zdravotní rizika
•
Èíslo 4: Vìkové hranice v oblasti konzumace alkoholu
•
Èíslo 5: Co je „standardní alkoholický nápoj“?
•
Èíslo 6: Vládní politiky týkající se alkoholu a tìhotenství
•
Èíslo 7: Odhadování nákladù spojených se zneužíváním alkoholu: vývoj smìrem k pøístupu rozlišujícímu jednotlivé skupiny
•
Èíslo 8: Kdo jsou abstinenti?
•
Èíslo 9: Samoregulace v oblasti reklamy na alkoholické nápoje
•
Èíslo 10: Alkohol a „zvláštní populace“: biologická citlivost
10
International Center for Alcohol Policies 1519 New Hampshire Avenue, NW Washington, DC 20036 Telefon: 202-986-1159 Fax: 202-986-2080 Web stránky: http://www.icap.org
11
