ICAP Reports 8 ÈERVEN 2000

ICAP Reports 8

ÈERVEN 2000

Kdo jsou abstinenti? „Tam, kde je znám alkohol, existují pravidla pro jeho užívání i pro abstinenci, obvykle rozebírající tuto otázku do nejmenších detailù.“ - Mandelbaum 1979

ÚVOD Konzumace a výroba alkoholu hrály významnou roli v mnoha spoleènostech již od dávných vìkù. Tomu, co lidé pijí, proè pijí a jaké jsou jejich konzumaèní zvyklosti, byla vìnována spousta pozornosti, nicménì relativnì jen málo pozornosti bylo zamìøeno na druhou stranu konzumaè ní rovnice, konkrétnì na jednotlivce, kteøí zøady rùzných dùvodù alkohol nepijí. Pomìry mezi konzumenty a abstinenty se liší podle jednotlivých kultur a mohou se mìnit i v rámci jedné kultury v závislosti na sociálních, ekonomických a politických faktorech. Obdobnì jako konzumenti pøedstavují nedílnou souèást kultury pití alkoholu, totéž platí i o abstinentech. Obdobnì jako kulturní normy utváøejí konzumaèní zvyklosti, formují rovnìž modely abstinence. Tato zpráva se pokusí poskytnout multikulturní pøedstavu o abstinentech, vzorech jejich abstinenèního chování a nìkterých z jejich mnoha dùvodù vedoucích k abstinenci. Údaje obsažené v tomto materiálu také odrážejí pøedbìžné výsledky získané prostøednictvím mezinárodního prùzkumu provedeného mezi vybranými odborníky zabývajícími se problematikou alkoholu. Respondenti z 20 zemí nám poskytli nejlepší dostupné zdroje informací z pøíslušných zemí a další údaje jsme získali z publikovaných materiálù.

CO TO JE ABSTINENT? Abstinenti existují všude tam, kde existují konzumenti, a èasto je jich velké množství. Prùzkumy mezi veøejností se snaží o kvantifikaci abstinentù i konzumentù, ale tyto pokusy mohou být problematické. Není zcela jednoznaènì urèeno, jak se abstinence definuje, a ve skuteènosti se do urèité míry liší i to, jak abstinenti definují sami sebe. V nìkterých pøípadech se za abstinenty považují pouze lidé, kteøí nikdy v životì nepili alkohol. V jiných pøípadech se abstinenti definují jako lidé, kteøí nepijí alkohol v urèitém èasovém období nebo kteøí je j nepijí víckrát do roka než urèuje nìjaký stanovený limit. Napøíklad studie National Longitudinal Alcohol Epidemiologic Study, kterou sestavil Národní úøad pro zneužívání alkoholu a alkoholismus ve Spojených státech1, definuje abstinenty jako osoby, které „nikdy nepøekroèily hranici 12 alkoholických nápojù za rok, a to vžádném roce svého života.“ V roce 1999 ICAP uskuteènil prùzkum mezi klíèovými odborníky na problematiku alkoholu na celém svìtì, zamìøený na charakteristiku abstinentù v rùzných zemích, jejich poèty, demografické rysy a dùvody vedoucí k abstinenci. V rámci prùzkumu byly rozeslány dotazníky osobám aktivnì se zabývajícím problematikou alkoholu – odborníkùm z oblasti zdravotnictví, výzkumným pracovníkùm a vládním pøedstavitelùm pracujícím v oblasti veøejného zdraví. Pøi výbìru oslovených odborníkù byl kladen dùraz na široké geografické pokrytí. Obdržené informace obsahovaly pøedevším údaje, které byly v pøíslušné zemi 1

k dispozici ve formì výsledkù prùzkumù a oficiálních vládních materiálù. Tato zpráva obsahuje shrnutí získaných informací, pøièemž úplná analýza bude publikována jiným zpùsobem. Jsou zde rovnìž zahrnuty další údaje získané z publikovaných výsledkù jiných prùzkumù a dalších dostupných materiálù. Jak vyplývá z výsledkù prùzkumu, pøi sbìru údajù týkajících se abstinentù jsou používány rùzné definice abstinence (viz Tabulka). Všeobecnì rozšíøené definice abstinentù zahrnují „celoživotní abstinenty“, ale také „bývalé konzumenty“, „nulovou konzumaci alkoholu v posledních 12 (24) mìsíc ích“ nebo „lidi, kteøí nepijí èastìji než pìtkrát do roka.“ Údaje získané z Rakouska dokonce rozlišují mezi rùznými skupinami abstinentù: kromì „primárních abstinentù“ (tzn. celoživotních abstinentù) existují také „sekundární abstinenti“, tedy døívìjší konzumenti. Nicménì obì skupiny jsou charakterizovány jako témìø úplní abstinenti. 2 Vysvìtlení uvedené v materiálech zdùrazòuje, že toto „témìø abstinenství“ umožòuje dokonce i lidem, kteøí jsou proti konzumaci alkoholu, aby si pøíležitostnì dali sklenièku a pøitom se stále mohli nazývat abstinenty. Tato tolerance je velmi pravdìpodobnì dùsledkem kultury, která je vùèi alkoholu velmi tolerantní a v níž je pití nedílnou souèástí mnoha stránek každodenního života. Kulturní vlivy jsou také zjevné v definici abstinence získané z izraelského vzorku (viz Tabulka). Tamní kritérium zní „nulová konzumace alkoholu pøi spoleèenských pøíležitostech bìhem posledních 12 mìsícù,“ což odráží rozlišování mezi spoleèenskou konzumací alkoholu a alkoholem konzumovaným v náboženském kontextu. Obdobnì se kulturní vlivy odrážejí také v jedné z odpovìdí došlých z Nizozemí, z níž vyplývá, že øada lehkých konzumentù (napøíklad lidé konzumující ménì než dva alkoholické nápoje jednou do mìsíce) se mùže považovat za abstinenty. 3 Z odpovìdí došlých ze Zimbabwe vyplývá, že konzumace tradièních nápojù mùže také nìkdy být z definice abstinence vyòata (viz Tabulka). Jedním z pravdìpodobnì nejextrémnìjších pøíkladù kulturního zabarvení definice abstinence je komentáø Moskalewicze a Zielinskiho k prùzkumu provedenému v Polsku. 4 Výzkumní pracovníci zajiš•ující prùzkum pøišli na to, že témìø bez výjimky platilo, že lidé, kteøí se oznaèovali za abstinenty a tvrdili, že nepijí, tím ve skuteènosti mysleli, že nepijí vodku – všechny ostatní nápoje nebyly považovány za „skuteèné pití“. Jak zdùrazòuje Heath5, nejednoznaènost ve zpùsobu definování abstinence vytváøí celou øadu problémù pøi srovnávání promìnných, napøíklad zdraví, mezi abstinenty a skupinami konzumentù. V tìchto pøípadech je dùležité vìdìt, zda takzvaný abstinent nepije vùbec nebo pije jen lehce, a následnì zda by pøíslušná osoba mìla být nejspíše srovnávána s nìkým, kdo pije èastìji nebo kdo nepije vùbec. Nicménì zdá se, že navzdory odchylkám ve zpùsobu definování abstinentù je u nich možné nalézt nìkteré spoleèné rysy. Z výsledkù prùzkumu vyplývá, že obecnì platí, že abstinenti mívají nižší pøíjmy a úroveò vzdìlání, a pravdìpodobnìji jde o starší osoby a o ženy. Tyto závìry rovnìž potvrzuje øada dalších studií, které zkoumaly rùzné charakteristiky abstinentù.6 V nìkterých zemích abstinenti také pravdìpodobnìji patøí k urèitým skupinám obyvatelstva. Napøíklad ve Spojených státech jde pravdìpodobnìji o afroamerièany nebo o lidi z jižanských státù 7, zatímco v Austrálii je podíl abstinentù me zi domorodými obyvateli vyšší než u jiných skupin. 8 Další èastou charakteristikou, kterou zdá se mají spoleènou abstinenti v rùzných kulturách, je to, že se s vìtší pravdìpodobností jedná o vìøící a o osoby s menší tolerancí vùèi tomu, že jiní lidé alkohol konzumují. 9

2

PROÈ LIDÉ NEPIJÍ ALKOHOL? Dùvody pro abstinenci jsou poèetné a složité. Pro nìkoho je abstinence otázkou osobní volby, pro jiné jde o vìc víry nebo o otázku zdraví. Podle prùzkumù mezi abstinenty patøí mezi nejèastìji uvádìné dùvody pro abstinenci morální námitky vùèi konzumaci alkoholu, nechu• k následkùm a potøeba udržet si kontrolu, a dále abstinence v rodinném zázemí. 10 Také existují lidé, pro nìž je abstinence souèástí urèitého zotavovacího programu, jakým je napøíklad Alcoholics Anonymous. Zdá se, že postoje ke konzumaci alkoholu a k abstinenci se utváøejí v raných fázích života pod vlivem externích faktorù a vzorù. Obzvláštì mezi ženami hrají významnou roli rodinné vlivy pùsobící na formování názorù na pití a abstinenci a u abstinentù je pravdìpodobnìjší, že pocházejí z abstinujících rodin. 11 Nicménì tyto vlivy mohou být do znaèné míry modulovány sociálními faktory a prostøedím. 12 Významnou roli hraje vnímání otázky alkoholu v rámci nejbližšího sociálního okruhu – názory kolegù a pøátel a jejich pøípadné schvalování konzumace alkoholu.13 Studie Svìtové zdravotnické organizace zamìøená na chování evropských dìtí školního vìku v otázkách spojených se zdravím ukázala, že sociální faktory, jako napøíklad trávení ménì èasu s pøáteli, a školní faktory (napøíklad chození za školu a nátlak) pøedurèovaly abstinenèní chování, pøedevším u chlapcù.14 Jedním z nejdùležitìjších faktorù pùsobících na formování postojù k abstinenci je náboženství. 15 Rozhodnì to platí v pøípadì odpovìdí získaných v prùzkumu, který realizoval ICAP, v nìmž bylo náboženství uvádìno jako nejèastìjší dùvod pro abstinenci. Obecnì platí, že náboženské tradice, které nezahrnují alkohol do svých obøadù, bývají zároveò ty, které mají tendenci odrazovat své èleny od pití. Mezi køes•any je vìtší pravdìpodobnost, že lidé patøící k více proskripèním skupinám, jako jsou napøíklad mormoni nebo baptisté, budou abstinenty. Také islám zakazuje konzumaci alkoholu jako jedno ze sedmi náboženských pøikázání (haraam), které je výslovnì uvedeno v koránu. V zemích, jež dodržují islámský zákon sharia, je náboženský zákaz alkoholu celonárodnì naøízen. Mezi takové zemì patøí Saudská Arábie, Kuvajt a Irán a v nedávné dobì byly islámské zákony a zákaz alkoholu zavedeny také v dalších zemích. Napøíklad v Nigérii, kde jsou dvìma hlavními náboženstvími køes•anství a islám, byly zákony koránu zavedeny v severním státì Zamfara, kde se v souèasném dobì upravují pravidla týkající se prodeje a konzumace alkoholu. 16 Køes•anství a islám nejsou svým postojem k abstinenci ojedinìlé. Také jiná náboženství zahrnují abstinenci do požadavkù, jež musí jejich vìøící dodržovat. Buddhistické sútry vyjmenovávají nevýhody konzumace alkoholu a poslední z pìti Budhových pøikázání výslovnì zakazuje konzumaci alkoholu. 17 Mezi hinduisty je alkohol zakázán bráhmanùm a èlenùm skupin patøících k vyšším kastám, kteøí jsou rovnìž pøísnými vegetariány podle Budhy. Pøíslušníci kast, pro nìž neplatí taková stravovací omezení týkající se masa – napøíklad váleèníci, farmáøi a sbìraèi odpadkù-nedotknutelní – mají povoleno také konzumovat alkohol.18 Spoleèenské zmìny vIndii do znaèné míry odstranily kastovní systém, pøesto je abstinence stále dosti rozšíøená. Prohibice zùstává zakotvena v indické ústavì, v uèení Gándhího a v asketické tradici, která øíká, že jediná cesta k dosažení národní èistoty vede pøes zákonnou prohibici. Pøestože byl zrušen celonárodní zákaz konzumace alkoholu, v nìkolika indických státech prohibice do urèité míry pøetrvává a alkohol nadále není souèástí života vìtšiny nábožensky „èistých“ lidí.19

3

I ve spoleènostech, které jsou kulturnì rozmanité a kde je zastoupena øada rùzných náboženství, je stále možné v rámci urèitých skupin pozorovat tradièní dodržování abstinence. Zachovávání náboženských zvyklostí, vèetnì abstinence, je zjevnì silnìjší tam, kde existuje silnìjší smysl pro komunitu. Kulturní homogenita je nesmírnì dùležitá pro uèení se normám a pro jejich posilování. Navíc pravidelné náboženské aktivity posilují konformní chování a ve vztahu k alkoholu negativní postoje vùèi jeho konzumentùm. Takové projevy mohou být pozorovány v prùzkumu muslimských domácností v Kapském mìstì v Jižní Africe, kde 88% dotazovaných alkohol nepilo.20 Pøestože žili vetnicky a kulturnì rùznorodém prostøedí a v oblasti, kde pøevládá vinaøství, tito jednotlivci mìli silné kulturní vazby a silnì vyvinutý smysl pro kulturní a náboženskou identitu. Podobný fenomén existuje také ve Spojených státech, což je další multietnická a kulturnì rùznorodá spoleènost. Jižní státy, které jsou tradiènì zemìdìlské, konzervativní a mají silnou protestantskou kulturu, mají nejvyšší podíly abstinentù v celé zemi; èasto jde o dvojnásobnì vyšší podíly abstinentù než v jiných èástech zemì.21 V nìkterých oblastech abstinuje polovina obyvatelstva, pøièemž jako dùvod nejèastìji uvádìjí morálnì-náboženské dùvody. 22 Abstinenci podporují církve a náboženské organizace a dokonce i mezi lidmi, kteøí sami pijí, èasto pøevládají negativní postoje ke konzumaci alkoholu. 23 Další zásadní dùvody vedoucí k abstinenci bývají spojeny se zdravotními problémy. Pro nìkteré lidi není vhodné pokraèovat v konzumaci alkoholu z dùvodu urèitého zdravotního stavu nebo v dùsledku døívìjší závislosti na alkoholu. Pro jiné mùže alkohol v kombinaci s urèitými léky pøedstavovat zdravotní riziko. Další mohou považovat alkohol za nezdravý a za prostøedek èasto vytváøející závislost. Zdravotní dùvody pøedstavovaly jednu z hlavních pøíèin abstinence uvádìnou v rámci prùzkumu respondenty z rùzných kultur. Je zajímavé zamyslet se nad tím, zda ve svìtle dùkazù potvrzujících možné zdravotní pøínosy spojené s umírnìnou konzumací alkoholu bude možné pozorovat v dlouhodobém horizontu zmìny v abstinenèních zvyklostech. Nìkdy jsou lidé, z nichž se stali abstinenti poté, co byli závislí na alkoholu nebo mìli s alkoholem problémy, oznaèováni jako „nucení abstinenti“, což znovu nastoluje otázku, jak jsou abstinenti definováni a zda by tito lidé mìli být pro úèely analýzy považováni za samostatnou skupinu. Obecnì vzato to vypadá, že dlouhodobí nebo celoživotní abstinenti se výraznì liší od lidí, kteøí døíve mìli s alkoholem problémy. Když tyto skupiny srovnáme, celoživotní abstinenti se obecnì tìší lepšímu zdraví (fyzickému i mentálnímu), mají vyšší socioekonomický status, nižší procento nezamìstnanosti a nižší procento výskytu zneužívání návykových látek,24 což mùže mást výsledky srovnávání mezi konzumenty a abstinenty. Nakonec je tøeba zmínit, že vlády øady zemí doporuèují abstinenci ze zdravotních dùvodù tìhotným ženám a ženám, které usilují o poèetí. Pøestože se v tomto všechny vlády neshodují, oficiální materiály týkající se konzumace alkoholu vrùzných zemích obsahují výslovná doporuèení pro tìhotné ženy. Zatímco vìdecké dùkazy týkající se hranice, po jejímž pøekroèení mohou úèinky konzumace alkoholu poškodit vývoj plodu, nejsou dostateènì prùkazné, oficiální materiály doporuèují pøinejmenším omezení konzumace alkoholu v dobì tìhotenství a nìkteré vybízejí k úplné abstinenci. Podrobné informace o tomto tématu nabízí ICAP Reports è. 6. 25

4

ABSTINENTI V RÙZNÝCH KULTURÁCH Poté, co jsme se podívali na nìkteré z dùvodù vedoucích k abstinenci, je zajímavé prozkoumat, jaké procento lidí v rùzných zemích svìta ve skuteènosti abstinuje. Výsledky získané z mezinárodního prùzkumu a z dostupné literatury jsou shrnuty v Tabulce a nabízejí u zemí, v nichž byly tyto údaje dostupné, srovnání demografických charakteristik abstinentù podle pohlaví. Jak je vidìt z výsledkù prùzkumu, podíly abstinentù se v jednotlivých zemích výraznì liší. Získané údaje byly pøevážnì odvozeny z oficiálních publikací zveøejòujících výsledky prùzkumù v oblasti konzumaèních zvyklostí v rùzných zemích. Procento abstinentù v jednotlivých zemích se pohybuje v rozmezí od nejnižšího údaje 4% celkové populace v Austrálii (kde jde abstinent definován jako osoba, která nikdy nevyzkoušela alkohol) 26 až po 70% celkové populace na Srí Lance.27 Vzhledem k roli, jakou alkohol hraje v rùzných spoleènostech, a k existenci zákazù jeho konzumace jsou tyto rozdíly snadno vysvìtlitelné. Nicménì zdá se, že existuje jeden spoleèný prve k pøesahující hranice jednotlivých kultur, a tím je rozdíl v podílech abstinujících žen a mužù. Všude platí, že u žen je vyšší podíl abstinujících než u mužù, což v mnoha pøípadech odráží netolerantní postoje k otázce žen a konzumace alkoholu. Nicménì ve všech pøípadech je dùležité mít na zøeteli, že abstinenèní zvyklosti se stejnì jako konzumaèní zvyklosti mohou lišit u urèitých skupin obyvatelstva nebo v rùzných oblastech pøíslušné zemì. To platí pøedevším v pøípadì multikulturních a multietnických spoleèností, kde mohou jednotlivé skupiny pøedstavovat zcela odlišné tradice, pokud jde o vztah k alkoholu. Napøíklad v Indii se podíly abstinentù liší podle jednotlivých oblastí a abstinence je nejèastìjší u muslimù a džinistù.28 Podobnì se podíly abstinujících výraznì liší mezi jednotlivými etnickými skupinami ve Spojených státech. Z údajù NLAES29 vyplývá, že zatímco celkový podíl celoživotních abstinentù je 34%, u bìlochù je tento podíl 30,7% oproti 33,4% u pùvodního amerického obyvatelstva, 46,8% u obyvatelstva hispánského pùvodu, 48,7% u Afroamerièanù a 63,3% u asijských Amerièanù a obyvatelstva pocházejícího z Tichomoøí. U žen jsou nejnižší podíly abstinentù mezi bìlochy (41,6%) a nejvyšší mezi ženami asijského pùvodu (77,5%); u mužù je to obdobné – nejniž ší podíl mezi bìlochy (19%) a nejvyšší mezi asijskými Amerièany (63,3%). Odchylky existují i v rámci jednotlivých etnických skupin. Napøíklad mezi americkými indiány se podíly konzumentù a abstinentù liší podle jednotlivých kmenù, což možná souvisí s rozdí lným stupnìm tolerance. 30 Obdobnì existují rozdíly u hispánských obyvatel Spojených státù, kteøí mají rùzný pùvod a jsou zde rozdíly mezi jednotlivými oblastmi, tøídami a dalšími prvky, což vede k rozdílným výsledkùm u jednotlivých podskupin.31 Ukázalo se, že podíl abstinentù v imigrantské populaci ovlivòuje také stupeò kulturní asimilace. V prùzkumu mezi Amerièankami mexického pùvodu bylo 75% pøistìhovalkyò abstinenty, zatímco ve tøetí generaci Amerièanek mexického pùvodu byl podíl abstinentù 38%, což je bližší celkovému ženskému prùmìru v americké populaci.32 Austrálie, což je další zemì se znaènými kulturními rozdíly mezi obyvatelstvem, rovnìž vykazuje rozdíly v podílech abstinentù. Podobnì jako ve Spojených státech byla abstinence pravdìpodobnìjší u pøistìhovalcù z Asie než u lidí narozených v Austrálii nebo u pøistìhovalcù z kterékoli jiné zemì. 33 Také mezi domorodým australským obyvatelstvem je podíl abstinentù vyšší než u celkové populace. V celonárodním prùzkumu bylo abstinenty 31% mužù a 65% žen z pùvodního australského obyvatelstva. 34 Také se lišily podíly u vzorku

5

mìstského obyvatelstva proti venkovským oblastem (kde byly podíly nižší), nicménì stále platilo, že vìtší pravdìpodobnost abstinence byla u žen než u mužù.35 Rozdíly v podílech abstinentù existují i v zemích, které tradiènì nepøedstavují takový rozsah etnické rùznorodosti, nicménì kde se scházejí rùzné kulturní a náboženské tradice. V Británii, podle prùzkumu z roku 1990, jsou pøibližné poèty lidí nekonzumujících alkohol 12% u žen a 7% u mužù; oproti tomu v Severním Irsku abstinuje více než 50% žen a zhruba 30% mužù.36

SHRNUTÍ Jak jsme se snažili ukázat v této zprávì, svìt abstinentù je pravdìpodobnì stejnì rozmanitý jako svìt konzumentù a také je podobnì øízen normami a kulturními zvyklostmi. Údaje pøedložené v tomto materiálu nabízejí poznatky o abstinentech, jejich demografických charakteristikách, rozdílech a spoleèných rysech, a také o jejich rozmanitých dùvodech vedoucích k abstinenci. Zatímco konzumaèními zvyklostmi a kulturou konzumace alkoholu v jednotlivých zemích svìta se neustále nìkdo zabývá, kultura abstinentù byla do znaèné míry ignorována. Nicménì k porozumìní úplnému obrazu o konzumentech a konzumaèních zvyklostech je dùležité nahlédnout do svìta abstinentù. Z vlivù, které utváøejí abstinenty a kulturní normy pøetrvávající i ve svìtì, který se stále mìní, se lze mnohému nauèit.

6

VYSVÌTLIVKY 1 National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism (NIAAA). Drinking in the United States: Main Findings From the 1992 National Longitudinal Alcohol Epidemiologic Survey (NLAES) (NIH Publication No. 99-3519). Bethesda, MD:USDHHS/NIH/NIAAA, 1998. 2 Uhl, A. a kol. Handbuch Alkohol Österreich: Zahlen, Daten, Fakten, Trends. Vídeò: Bundesministerium für Arbeit, Gesundheit und Soziales, 1999. 3 Snel, J. Personal communication. 2000. 4 Moskalewicz, J. a A. Zielinski. V D. W. Heath, Ed. International Handbook on Alcohol and Culture. Westwood, CT: Greenwood Press, str. 224-236, 1995. 5 Heath, D . W. Drinking Occasions: Comparative Perspectives on Alcohol and Culture. Philadelphia: Brunner Mazell, 2000. 6 Lindquist, C. a kol. Journal of Studies on Alcohol, 6:663-666, 1995; Hanson, D. V D. W. Heath, Ed. International Handbook on Alcohol and Culture. Westwood, CT: Greenwood Press, str. 300-315, 1995; van Oers, J. A. M. a kol. Alcohol and Alcoholism, 34: 78 -88, 1999; Slater, M. D. a kol. Journal of Studies on Alcohol, 60: 667 -674, 1999. 7 Lindquist, C. a kol. Journal of Studies on Alcohol, 60: 663-666, 1999. 8 Makkai, T. a I. McAllister. Patterns of Drug Use in Australia, 1985-95. Canberra: Australian Government Publishing Service, 1998. 9 San Jose, B. a kol. Substance Use and Misuse, 34: 1085-1100, 1999; Slater, M. D. a kol. Journal of Studies on Alcohol, 60: 667 -674, 1999. 10 Hilton, M. E. British Journal of Addiction, 81: 95-112, 1986; Klein, H. College Student Journal, 24: 57-71, 1990. 11 Humphrey, J. A. a kol. Deviant Behavior, 10: 145-155, 1989. 12 Rose, R. J. a kol. Journal of Studies on Alcohol, 13 (Pøíloha): 63-74, 1999. 13 Epstein, J. A. a kol. Journal of Studies on Alcohol, 60: 595-604, 1999. 14 Svìtová zdravotnická organizace (WHO). Health and Health Behaviour Among Young People (EUR/ICP/IVST 06 03 05(A)). Kodaò: WHO, 2000. 15 Park, H. S. a kol. Journal of Alcohol and Drug Education, 44: 34-46, 1998. 16 Onishi, N. A Nigerian state turns to the Koran for law. New York Times, 1999, 8. prosince. 17 Yamamuro, B. V M. Marshall, Ed. Beliefs, Behaviors, and Alcoholic Beverages. Ann Arbor, MI: University of Michigan Press, str. 270 -277, 1979. 18 Bennett, L. A. a kol. (1998). Alcohol Health and Research World, 22: 243-252, 1998. 19 Mandelbaum, D. V M. Marshall, Ed. Beliefs, Behaviors, and Alcoholic Beverages. Ann Arbor, MI: University of Michigan Press, str. 14-30, 1979. 20 Midgley, J. V M. Marshall, Ed. Beliefs, Behaviors, and Alcoholic Beverages. Ann Arbor, MI: University of Michigan Press, str. 341 -351, 1979. 21 Dufour, M. C. Alcohol Health and Research World, 19: 77-84, 1995; Lindquist, C. a kol. Journal of Studies on Alcohol, 60:663-666, 1999. 22 Slicker, E. K. Journal of Alcohol and Drug Education, 42: 83-102, 1997. 23 Lindquist, C. a kol. Journal of Studies on Alcohol, 60:663-666, 1999. 24 Fillmore, K. M. a kol. Addiction, 93: 183-203, 1998. 25 International Center for Alcohol Policies (ICAP). Government Policies on Alcohol and Pregnancy (ICAP Report No. 6). Washington, DC: ICAP, 1999. 26 Makkai, T. a I. McAllister. Patterns of Drug Use in Australia, 1985-95. Canberra: Australian Government Publishing Service, 1998. 27 Abeyasinghe, R. Personal communication. 2000. 28 Bennett, L. A. a kol. Alcohol Health and Research World, 22: 243-252, 1998. 29 National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism (NIAAA). Drinking in the United States: Main Findings From the 1992 National Longitudinal Alcohol Epidemiologic Survey (NLAES) (NIH Publication No. 99-3519). Bethesda, MD: NIAAA, 1998. 30 Beauvais, F. Alcohol Health and Research World, 22: 253-259, 1998. 31 Hanson, D. V D. W. Heath, Ed. International Handbook on Alcohol and Culture. Westwood, CT: Greenwood Press, str. 300-315, 1995. 32 Gilbert, M. J. Alcohol Health and Research World,15: 234-238, 1991. 33 Makkai, T. a I. McAllister. Patterns of Drug Use in Australia, 1985-95. Canberra: Australian Government Publishing Service, 1998. 34 Madden, R. National Aboriginal and Torres Strait Islander Survey 1994: Detailed Findings (Catalogue No. 4190.0). Canberra: Australian Bureau of Statistics, 1995. 35 Blignaut, I. a C. Ryder. Drug and Alcohol Review, 16: 365-371, 1997. 36 Plant, M. A. V D. W. Heath, Ed. International Handbook on Alcohol and Culture. Westwood, CT: Greenwood Press, str. 289-298, 1995. 7

Tabulka: Mezinárodní srovnání demografie abstinentù Zemì (datum prùzkumu)

Definice

Austrálie (1993)36

Nikdy nevyzkoušeli alkohol (a); Už nepijí alkohol (b)

Austrálie (1995)36

Nepijí: nikdy nevyzkoušeli alkohol nebo už nepijí alkohol; Celoživotní abstinenti

Austrálie (1998)36

Celoživotní abstinenti

Rakousko (1993/1994) 36

Primární abstinenti: nikdy nepili alkoholické nápoje

Bolívie (1996) 36 Celoživotní abstinenti Kanada (1996/1997) 36

Kanada/Quebec (1994)36

Žádný alkohol za posledních 12 mìsícù a) celoživotní abstinenti b) døívìjší konzumenti Žádný alkohol za posledních 12 mìsícù a) celoživotní abstinenti b) doèasní abstinenti

Chile (1997)36


Chile (1998)36

Pijí maximálnì pìtkrát do roka a neopijí se Žádný alkohol za posledních 12 mìsícù

Èína (1994) 36

Ženy (%)

Muži (%)

Celkem (%)

Poznámky

31 (a+b)

19 (a+b)

4 (a)

Celonárodní prùzkum (vìk 20+)

27 (a)

17 (a)

12,2 (b)


10,4


17,3

6,4

12


24,4

15,7

20,8

Prùzkum ve mìstech (vìk 12-50) Celonárodní prùzkum (vìk 15+)

12,5 15,4

6,9 11,5

9,7 13,5 Regionální prùzkum (vìk 20+)

17 16

8 12

13 14

29,6

25,5

27,6 29,16

Prùzkum ve 13 regionech (vìk neuvádìn) Celonárodní prùzkum (vìk 12-64) Prùzkum v šesti oblastech (vìk 15-65)

74,4

17,4

45,3

49

19

33

Prùzkum ve mìstech (vìk 12-64)

70,6

29,4

37,6


41

28

35


24,3


40

Prùzkum mezi klíèovými respondenty (vìk neuvádìn) Celonárodní statistika (vìk 15-69)

Kolumbie (1987)36

Nulová konzumace alkoholu po celý život

Kostarika (1995)36

Nikdy nekonzumovali alkoholické nápoje

Dominikáns ká republika (1992)36 Ekvádor (1989)36


Fidži (2000) 36

Nepijí alkohol

Finsko (1996)36

Žádný alkohol za posledních 12 mìsícù

14

7

Francie (1995/1996) 36

„Nikdy nepije“ (vlastní odpovìï)

7,3

1,5

4,5


Guatemala (1990)36


52

35

43


Haiti (1990) 36


44

40

42


Irsko (1998) 36

„Nikdy nepije“ (vlastní odpovìï)

28

Celonárodní vzorek (vìk 18+)


8

Tabulka: Mezinárodní srovnání demografie abstinentù Zemì (datum prùzkumu) Izrael (1998)36

Itálie (1997) 36

Definice Žádný alkohol za posledních 12 mìsícù u spoleèenských pøíležitostí a) vìk 12-18 let b) vìk 18-40 let Žádné alkoholické nápoje za poslední 3 mìsíce

Ženy (%)

Muži (%)

51,5 48,7 30

32,5 21 15

43,1 35 22,7

80

55

68


26

Celonárodní prùzkum (vìk 12-65)

22



Mexiko (1993)36


Nizozemí (1998)36

Nulová konzumace (0 sklenièek na den)

26

12,3

Nizozemí (1998)36

Sami sebe oznaèují za abstinenty

21

9

Nizozemí (1999)36

Nikdy nekonzumují alkohol

Peru (1990)

a) údaje DNFCS-2

25

11,4

b) údaje LDNFCS-3

25

11,4

Polsko (1996)36

Nulová konzumace alkoholu po celý život Žádný alkohol za posledních 12 mìsícù

Polsko (1998)36


40,4

18,4

Nikdy nepili alkohol

Velká Británie (1996)36

V souèasné dobì nepijí a) b)

celkový poèet jako % z celé populace celoživotní abstinenti jako procento z celkového poètu abstinentù

95

Celonárodní prùzkum (vìk 16+) Celonárodní prùzkum (vìk 15+)

30,2

7

58

52

Prùzkum ve mìstech (vìk 12-50) Celonárodní prùzkum (vìk 15+)

19


4-5

Prùzkum mezi klíèovými respondenty (vìk neuvádìn) Prùzkum mezi klíèovými respondenty (vìk neuvádìn) Celonárodní prùzkum (vìk 16+)

70

13



8

Rusko (2000)36 Neuvedeno (definice se rùzní)

Srí Lanka (1999)36

Poznámky Celonárodní prùzkum

Jamaica (1990)36

36

Celkem (%)

Spojené státy (1992)36

Celoživotní abstinenti: v žádném roce života nevypili více než 12 alkoholických nápojù

45,3

21,7

34




22,5

13,4

28,1



Lidé, kteøí sami sebe oznaèují za úplné abstinenty

36

Celonárodní prùzkum veøejného mínìní (vìk 18+)

Venezuela (1996)36

Nikdy v životì nepili alkohol

28,9

Celonárodní prùzkum (vìk neu vádìn)

Zimbabwe (1971)36

Nepijí alkohol s výjimkou afrického piva pøi slavnostních pøíležitostech v zemìdìlských oblastech

46

Prùzkum ve mìstech (vìk neuvádìn)

9

VYSVÌTLIVKY K TABULCE 36

Makkai, T. a I. McAllister. National Drug Strategy: Patterns of Drug Use in Australia , 1985-95. Canberra: Commonwealth Department of Health and Family Service, 1998. 36 Makkai, T. a I. McAllister. National Drug Strategy: Patterns of Drug Use in Australia, 1985-95. Canberra: Commonwealth Department of Health and Family Service, 1998. 36 Australian Institute of Health and Welfare. 1998 National Drug Strategy Household Survey: First Results. Canberra: Australian Institute of Health and Welfare, 1999. 36 Uhl, A. a A. Springer Studie über den Konsum von Alkohol und psychoaktiven Stoffen in Österreich unter Berücksichtigung problematischer Gebrauchmuster: Repräsentativerhebung 1993/94. Vídeò: Bundesministerium für Arbeit, Gesundheit und Soziales, 1996. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Single, E. a kol., Eds. Canadian Profile. Ottawa: Canadian Centre on Substance Abuse, 1999. 36 Sacy, H. Nepublikovaná vážená analýza údajù ze Statistique Canada, 1978-1994. 1999. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Consejo Nacional para el Control de Estupefacientes (CONACE). Tercer Estudio Nacional de Consumo de Drogas. Santiago: CONACE, 1998. 36 Hao, W. a Y. Derson. Nepublikované údaje ze šesti oblastních vz orkù, 1994, 1999. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Instituto Sobre Alcoholismo y Farmacodependencia (IAFA) a Department of Investigation. Drug Consumption in Costa Rica: 1995 National Survey Results. San Jose, Costa Rica: IAFA, 1996. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Plange, N. Nepublikované údaje. 2000. 36 Stakes. Drinking Habits Studies. Helsinky: Stakes, 1996. 36 Baudier, F. a J. Arenes. Barometre santé: Adultes 95/96. Paøíž: Comité Francais d’Education pour la Santé, 1997. 36 Svìtová zdravotnická organiz ace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Friel, S. a kol. The National Health and Lifestyle Surveys: Survey of Lifestyle, Attitudes and Nutrition (SLAN) and the Irish Health Behaviour in School-Aged Children Survey (HBSC). Dublin: Health Promotion Unit, Ministerstvo zdravotnictví a mládeže, 1999. 36 Rahav, G. a kol. The Use of Psychoactive Substances Among Israeli Citizens, 1998. Jeruzalém, The Anti-Drug Authority, 1998. 36 Osservatorio Permanente sui Giovani e l’Alcool. Italové a alkohol: Konzumace, trendy a postoje. Øím: Vignola Editore, 1998. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Nederlands Economisch Instituut (NEI). Alcoholgebruik in beeld -Standaardmeetlat. Nizozemí: NEI: 1998. 36 Centraal Bureau van de Statitiek (CBS). Roèenka 1999. Haag: CBS Publikatie, 1999. 36 Alcohol Research Office, TNO Nutrition and Food Research Institute. 1999. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Central Statistical Office (CSO). Stan zdrowia ludnosci Polski w przekroju regionalnym w 1996. Varšava: CSO, 1999. 36 Sieroslawski, J. Alcohol Problems in Inhabitant’s Evaluation. Varšava: Institute of Psychiatry and Neurology, 1998. 36 Anokhina, I. Perso nal communication. 2000. 36 Abeyasinghe, R. Personal communication. 2000. 36 Social Survey Division, Office of Population Censuses and Surveys. Living in Britain: Results from the General Household Survey 1996. Londýn, Government Statistical Service, HMSO, 1998. 10

36

National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism (NIAAA). Drinking in the United States: Main Findings From the 1992 National Longitudinal Alcohol Epidemiologic Survey (NLAES). Bethesda, Maryland: NIAAA, 1998. 36 Substance Abuse and Mental Health Service Administration. National Household Survey on Drug Abuse: Main Findings 1997. Rockville, MD: OAS/SAMHSA/DHHS, 1999. 36 Prùzkum spoleènosti Gallup. Gallup Social and Economic Indicators: Alcohol and Drinking (23.-26. záøí 1999). K dispozici na http://www.gallup.com/poll/indicators/indalcohol.asp. 1999. 36 Svìtová zdravotnická organizace: Global Status Report on Alcohol. (WHO/HSC/SAB/99.11) Ženeva: WHO, 1999. 36 Reader, D. H. a J. May. Drinking Patterns in Rhodesia: Highfield Township. Salsbury, Rhodesia: Department of Sociology, University of Rhodesia, 1971.

ICAP (International Center for Alcohol Policies; Mezinárodní centrum pro politiky v oblasti alkoholu) se snaží napomáhat snižování míry zneužívání alkoholu po celém svìtì a 11

propagovat správné chápání role alkoholu ve spoleènosti prostøednictvím dialogu a partnerství, do nichž zapojuje odvìtví výrobcù alkoholu, instituce zabývající se proble matikou zdravotnictví a jiné subjekty zabývající se politikou v oblasti alkoholu. ICAP je nezisková organizace, kterou finanènì podporuje jedenáct hlavních mezinárodních spoleèností vyrábìjících alkoholické nápoje. Další zprávy ICAP (ICAP Reports) se vìnují tìmto otázkám: •

Èíslo 1: Bezpeèná konzumace alkoholu: srovnání materiálù Výživa a vaše zdraví: Stravovací zásady pro Amerièany a Rozumná konzumace alkoholu

•

Èíslo 2: Problematika „tìžkého pití“

•

Èíslo 3: Etikety upozoròující na zdravotní rizika

•

Èíslo 4:Vìkové hranice v oblasti konzumace alkoholu

•

Èíslo 5: Co je „standardní alkoholický nápoj“?

•

Èíslo 6: Vládní politiky týkající se alkoholu a tìhotenství

•

Èíslo 7: Odhadování nákladù spojených se zneužíváním alkoholu: vývoj smìrem k pøístupu rozlišujícímu jednotlivé skupiny

International Center for Alcohol Policies 1519 New Hampshire Avenue, NW Washington, DC 20036 Telefon: 202-986-1159 Fax: 202-986-2080 Email: [email protected] Web stránky: http://www.icap.org

12

ICAP Reports 8 ÈERVEN 2000

Recommend Documents