'|.*^.- ^'áía^'
.fc
i9ífS.
^*^
f^M^^r^^^t^^n^,^
y^^l^^ií^inr-i yy^^
iZa^íícu
(x.
-_
Jí^jA^
Sebrané spisy Ignáta Herrmanna 1.
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY, Vzpomínky •ody
2.
z
drobné epi-
spoádané pražské
TCHÁN KONDELÍK A
ZE
rodiny. Vydání šestnácté.
VEJVARA. (Pokraování
,,
35'
„
40
,,
45'—
Otce
Kondelíka.) Vydání dvanácté, 4.
K 35'—
OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA. Drobné píbhy ze života
3.
nejstarší a
malomstské kroniky. Vydání tvrté.
Z CHUDÉHO KALAMÁE. Drobné nárty. Vydání šesté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání šesté. PAN MELICHAR, Obrázek z ,tiché" pražské domácnosti.
Vydání páté, Z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. HumoriBtické a rázovité obrázky ze života. Vydání tvrté. 6. STAÍ MLÁDENCI. Humorné obrázky ze života „pespoetných". Vydání páté. 7.-8. U SNDENÉHO KRÁMU. Líení z pražského života. L a 11. Vydání osmé. 9, BODÍ PRAŽANÉ, Postaviky z pražských zdí a ulic. Vy5.
dání pité. 10.
12.
DVÉ PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání tvrté. DOMÁCÍ ŠTSTÍ. Dva stínové obrazy z manželského
14. 15.
ŽENITBA
PÁN
18.
19.
KARAFIÁTOVA
IS*—
21'—
,,
20'—
a jiné povídky staromlá-
20'—
PÁTÉ PES DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. Vydání tvrté.
,,
25'50
ZTEŠTNÉ HISTORKY. (Chránnka. — Pouhé smyšlenky. — „Amerikánské",) Vydání KANCELÁSKÝ PRACH — SMÍŠENÉ
,,
28'50
ZBOŽÍ, Drobné rty kanceláského a kupeckého. Vydání druhé. FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ. Vy-
,,
20'
dáni tvrté.
,,
BURLESKY, Vydání Z
tvrté,
tetí.
,,
PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA A
bývalé k^artýrské.
O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH.
Díl
O
literátech,
Vydání tetí 22.-23. Z NOTÝSKV
úad.
PAVLA AMRDY,
Díl prvý a druhý,
—
,,
14
,,
24'
,,
21'—
umlcích
— Dv vzpomínky zcela intimní. Vydání druhé. a herPÍBH DUŠIKOVÝ. Rodinná historka z let sedmdesátých. I.
—
16 19'5Q
JINÉ HISTORKY
(Povídky o paní Angelin Knedlhansové, Mládenci a ženichové.) Vydání druhé.
—
cích.
21.
,,
„
,,
KRATOCHVILNÉ. 20.
— 28 — 55
života.
z ovzduSÍ
17.
,,
denecké. Vydání druhé,
Straíidelné.
16
22'—
výjevy z pražského života.
Vydání tvrté. 13.
15*—
,,
,,
RODINY A RODINKY. Drobné Vydáni druhé.
11.
,,
písae pi výpcmocném Vydání tvrté.
VDAVKY NANYNKY KULICHOVY A CO SE KOLEM NICH SBHLO. Díl a II. Vydání šesté, EVIKA A JINÉ VÝJEVY RODINNÉ Vydání tetí.
,,
44'—
21.-25.
I.
26.
29. 30.
31.
32. 33. 34.
35.
„ „
DROBNÍ LIDÉ, a IL dlL Vydání páté. „ PED PADESÁTI LETY. I. díl. „ PED PADESÁTI LETY. II. díl. „ MUŽ BEZ TINÁCTKY a jiné povídky nedlní, „ PED PADESÁTI LETY. m. díl. Vydání druhé. „ O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. Kniha drobných vzpomínek. H. díl.' „ BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Díl II. „ ŽENITBA BRATÍ ADAMO. Pcdivuhodoý píbh amerikán-
27.-28.
•ký a
I.
jiné historky.
56'— 18'50'— 20'— 24'— 18'24'24'— 28'— 24'—
36.
O
TECH
NEBOŽTÍCÍCH
PÍBH
I.
44.
VÁNONÍ KOLEDY. «ké.
45. 46.
47. 48.
K 28'—
a jioé historky aedéloí.
JEDNOHO DNE & finé. 38.-39. HISTORIE JAROMÍRA TYKVY. 40.-41. FELÍKOV román. a II. díl. 42. PAN KORIANDL A SPOL. ROZHÁZENÉ KAPITOLY. 43. 37.
I.
a
II.
Vydání druté.
5232'— 28'—
Drobaé historky Tánoní a sylvestrov-
Vydání dmhé
28*— 24'—
,,
ARTUR A LEONTYNA. Píbéh z
PED
20'— 42'—
„ „ „ „ „
díl.
PADESÁTI LETY.
doby nedávné. Vyd. druhé.
IV. díl.
.,
14'—
„
NA ERSTVÉM VZDUCHU.
„ 38*„ 35'—
Z POSLEDNÍ GALERIE.
Samostatn vydáno: JÍRA ZBOJNÍK, knížka pro velké i malé. Brož,
LIDIKY A zvíátka. Topíe
na
runím papíe v pergamenu,
1926.
^
K 12'—, v
perg.
vazb
48
,,
—
Prokop Lsichter. Nákladem
Ilustroval
F.
.
TRÉ KAPITOL Z MALOMSTSKÉ KRONIKY. s
Váz.
K 48-,
podpisem autorovým
„ 32'— ,,
180*
MANŽELOVA PÍTELKYN.
Žert z mladé djmácocsti o jednom jednání. (Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku Karla Šípka: Starší závazkr.)
TOBIÁŠKV ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH POVÍDEK O ZVÍÁTKÁCH. Topiova Edice (Sbírka souvislé etby školní). Tetí vydáníZ POVÍDEK NEDLNÍHO KRONIKÁE. Deset kratších delších historek, TYLÍSTEK. Topiova edice. (Sbírka souvislé sHolní etby.) 5 — „ KDYŽ SI NÁŠ DDEEK BABIKU BRAL. Topiova edice. (Sbírka soui
vislé školní
etby.)
,,
K-KE-KU. Podivný pelud zrakový
i
580
sluchový a trochu mluvnice pro vše-
obecnou potebu.
OJCIEC KONDELIK
I
Peklady do polštiny: NARZECZONY WEJWARA. Za
pozwoleniem autora
z czeskiego prz«ložyl Pavel Laskowski. (Bibliotéka dziel wyborowjrch. No. 257—259.) Ve Varšav 1903. Druhé vydání 1924.
TEŠ
KONDELIK I ZIE WEJWARA. Z czeskiego przetlomaczyla Kazimíera Uhlenfíld. (Bibliotéka dííelwyborowych 736-738.) Ve Varšav 191^. peložil Adam Lach.
ZJEDZONY SKLEP. (U sndeného krámu.) Do polštiny „Dzennik dU wszystkich". Ve Varšav 1905.
Peklady do charvatštiny:
DOMAA
SREA.
(Domácí štstí.) Dvie slike iz brašnoga života. Peložil Makso Kuntari. „Národn novin" v Záhebe, záí-listopad 1905.
OSVTA ZALJUBLJENOGA I DRUGE HUMORESKE. Do
V Záhebe
19i7.
holandštiny:
VADER KONDELIK EN BRUIDEGOM WEJWARA.
Kleine gebeurtenissen van een Prager gezio. Naar het Boheemsch doo S. J. BarentzSchonberg Geautori«ecrde uitgave. Amsterdam. H. J. W. Becht 1909.
uit het leven
SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA.
Kleine gebeurtenissen uit het leven vaa een Prager familie. Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz-Schonberg. Geautoriseerde uitgave, Amsterdam.
H.J.W. Becht 1911. MIJNHEER MELCHIOR. Arecbe-^g. V
(Pan Melichar.) Geautoriseerde vertalin van Jo
amsterodamském deníku Het Volk v listopadu
1912.
(Bezdtná). MIJNHEER MELCHIOR. (Pan Melichar.) Naar het Boheemach yao Ignát Herrmann, (ScbriJTer van Vader Kcndelik en braidegom Wejwara enz), doo S. J. B&rentz-Schoaberg. Geautoriieerde uitgave. 185 itran. Amsterdam. H. J. W. Becht. listopadu 1914.
KINDERLOOS.
DE IDYLLE VAN MIJNHEER POTÁPKA. V dam,
deníku Het Volk. Amstero-
1923.
Do
OE
slovinštiny: KONDELIK IN ŽE^nN VEJVARA. Z aTtorjevim dovoljeajem poslo-
venil Stanko Svetina. „Narodni dnevnik"
Cclja (Štýrsko), 1910,
TAST KONDEUK
IN ZET VEJVARA. (Tchán Kondelík a zef Vcjvara.) Poslovenil Stanko Svetina. ..Narodni dnevnik* y Celju (Štýrsko), podzimu 1910. IN NKOLIKO VESELIH POVESTIC O ŽlIVANCKOV SVETI VALCAH. (Tobiáikv Stédrý den atd.) Pevel iz eSine dr. Fraa
VEER
Bradá.
KAKO
LubU 1923. JE KULIKOVÁ NANINKA MOŽILA
IN KAJ SE JE OKOLÍ SE NJE SPLETLO. (Vdavky Nanynky Kulikový.) Poslovenil Dr. Bradá, Ig.
Kleinmayr
&
Ferd. Bamberg v Lublaní.
Do
franštiny:
MONSIEUR kondelík ET SON FUTUR GENDRE.
(Otec Kondelík a ženich Vejvara.) Peložil J. L. Chollet. .Gazette de Prague", 1923.
Do CHILDLESS. (Bezdtná.) Ve
anglitiny: The worls
classics (Selected Czeck Oxford university press). Peložila Mari« Buschová, 1925. pekladu ve Druhý otisk veliké CHILDLESS. antologii Great Short Novela of tte world z roku 1927. London, William Heinemann.
sbírce
tales
Do FARA
rumunštiny:
COPIL. (Bezdtná.) Ve sbírce Biblioteca dimineata svazek
147.
Bukureit 1932.
Do nminy: HERR MELCHIOR.
(Pan Melichar.)
DER FRATER AUS PODSKAL.
(Frá-
DER TONI LIEFERT. (Tonda odvádí.) Deutsch von Johann Michael. nPrsger Zeitucg*, l(;%-7. ter z Podskalí.)
VATER KONDELÍK UND BRÁUTIGAM WEJWARA.
Kleine Epiioden aus dem geordoeten Haushalte einer Prager Biirgerf amilie. Autorisierte' Obersetzung aui dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, Dr. Franz Lcdermann, 1907. Dva svazky.
SCHWIEGERVATER KONDELÍK UND SCHWIEGERSOHN WEJWARA. Autorisierte Ubersefzung aus dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, A. W. Hayn's Erben, 1911. GESCHICHTEN von Ignát Herrmann. Autorisierte Ubersetsung aus dem Bohmischen von Annic Auedníek (Siavische Romanbibliottaek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908.
AUSGEWÁHLTE
ZWEI PRAGER IDYLLEN. (Dv
pražské idylly.) Peložila Klára Hubschová. «Union" v Praze, únor-kvten 19' 0.
HAUSLICHES GLOCK.
(Domácí štstí.) Autorisovaný peklad Em.Schicks. .Union' v Praze, 1911. Též samostatn nákladem £d. Beauforta. FOXL-SPITZ und andere kurzweilige Gcachichten. (FoxI-Volšek.) Autorisovaný peklad Viktora Nesslera. «Union" v Praze, prosinec 1913
—
bezen 1914
ALLERLEI TIERCHEN UND LEUTCHEN.
(Lidiky a zvíátka.) Deutsch von K. Reissmann. mit Zeichnungen von Kochmann. Rolsnd Verlag Morawitz, Praha.
FOKSO-NUKSO. Olomouc
1932.
K
10
—.
Do
esperanta:
(FoxI-VoHíek.)
Eldonis
Moraviaj
Esperanto Pioniroi.
SEBRANÉ SPISY
IgnátaHerrmanna dIl xlviii.
z
POSLEDNÍ GALERIE PRVÉ KNIŽNÍ VYDÁNI
Od
svazku
XU
i roku 1935
poádi
VLADIMÍR HERRMANN
'
YS
SEP 8
I
Y
^^^ .#í:"'
iSiVY OF
cUt
Vo^^
Vg v
PRAZE
TOPIOVA EDICE
z
POSLEDNÍ GALERIE DIVADELNÍ KRITIKY
IQNÁT
VAVINCE LEBEDY
HERRMANN
DÍL PRVNÍ Poznámkami provizi
OLF ADC
—
WENIG -—
,
© V
PRAZE
TOPIOVA EDICE
.t^^^ C
Patisk, právo
pekladu do všech jazyk jiná
si
.Osvta", spolenost
i
veškerá práva
autor vyhrazuje.
s o.
r.
ve Valašském Meziíí, 1939.
/^fVt^c^fx.
X4c.^t^ce.
^'^^ifírro^ -i
H^^L(XÍ(xJ<jLa
%^-C^ *
Jl^^^MJl^
-tW
^^ A^f^cldu^^^^^
11
Pozn. Úmysl týgra^^
vydati
souborn
stati „kry-
Vavince Lebedy, otiskované po
léta ve
„Švandovi dudákovi^^, je staršího data. Chystalo se k tomu pražské nakladatelství Buršík a Kohout již v první desítce tohoto století a chtlo tuto knihu Ignáta Herrmanna, jenž Vavince Lebedu uvedl do svta, vydati ve své sbírce „Knihy eského humoru^^. Nakladatel poítal s oblibou, jaké se tšily u tenástva tyto stati „kritické^^ nejen pro svj svérázný humor, ale i pro bystré postehy pi glos ování souasných našich pomra divadelních i vbec kulturních. Ale nedošlo k tomu, aby byl dostal nakladatel od autora všechen materiál vas; neposlední píinou byla také choroba autorova. „Knihy eského humoru^^ pestaly potom vycházeti a „referády^* Lebedovy stádány byly autorem dále pro „Sebrané spisy Ignáta Herrmanna^^, v nichž na nyní dochází. Jako dokument o dávno chystaném vydání statí Lebedových budiž tu uveden jeho dopis nakladateli Kohoutovi, napsaný sice —ale
n
neodeslaný.
VAVINEC LEBEDA. Mladší generace naše sotva
má
v
pamti
figuru Vavince Lebedy, kterou stvoil humorista
Herrmann ve svém asopise „Švanda dudák" v obasných humorných referátech o divadle a také o umlecky kulturních vcech našich. Ale v letech od r. 1887 až pes poátek nového století byl „krytýgr" Vavinec Lebeda velmi populární. S poátku byly to jen kritiky „pes divadlo", pozdji všímal si Lebeda jiných Ignát
i
vcí.
Popularita
jeho ve „Švandovi"
pivedla
Herrmanna k tomu, že nkolikráte vystoupil pípadné masce Vavince Lebedy na vese-
také v
lých veírcích literárních, jak jej vidíme na snímku, tomuto svazku
pipojeném; maska
tato je
ponkud tele,
odchylná od kresby Herrmannova píMikoláše Alše, v záhlaví Lebedových refe-
rát. Charakteristiku Vavince Lebedy vystihuje prof. Ferdinand Strejek ve spisku
„Humorem
k vítzství národa" (Topiova edice 1937), kde píše o Herrmannov šife Ypsilon,
a
ironií
praví
14
„Podobnou získal
popularitu,
a snad ješt vtší
pseudonym Herr-
kdysi také ješt jiný
mannv,
totiž
Vavinec Lebeda, který jako „bídevnýma agtéroma" za-
valí editel s padesáti
stupoval
Herrmannov humoristickém
v
list
ironický živel, vystupující se zdánlivou objektivností „hlasu lidu"
na výboj
i
odboj v otázkách
naléhav asových. Co vykonal vtipný redaktor „Švandy" v svém fraškovitém zakuklení na prospch poctivé úrovn divadelního repertoiru eského, svdomitjšího umní scénického mimického, jak nebojácn se dovedl ozvat proti každému autoritáství a každé prodivadelních a
i
tekci, to není ani
dnešnímu pokolení zcela ne-
známo,
nebo o
té
cházely
nikdy
jeho
vci podrobn pojednali Ph. Dr. Václ. Brtník ve „Vstníku Jednoty S. echa" (z r. 1924: Ignát Herrmann divadelním kritikem) a Karel Juda v asopise „Zvonu" (z r. 1934: Peování Ignáta Herrmanna o divadlo), jenom je k tomu teba ješt dodat, že ani ironické útoky a šlehy Herrmannovy nevyz
osobní
„odvrácenosti",
osobám moc a
vliv majedin z jeho hlubokého smyslu pro spravedlnost a pro oistu eských pomr od
z antipatií a zaujetí proti jícím, nýbrž
pílišného cizomilství a nekritického modláství." Prof. Karel Juda ve Zvonu z r. 1934: „Pée Ignáta Herrmanna o divadlo" praví: „Hojným užíváním cizích význam napoád zkroucených nebo nemístných (kolorabitura mí-
15
sto koloratura, kalvárie m. galerie, fodel, dobro-
ponenáhlu strojí onu zrdnou eštinu Lebedo vu, do komických krajností fonetickou, v zkrucování a dlaném nepochopení cizích slov nekesansky gropísemnost) a lidovými obrazy
si
Šv. d.
teskní.
Vavinec Lebeda je výtvor kulturn-karikaturní. Ve své úinnosti jako posuzovatel umleckého dní, hlavn na jevišti, v naší humoristické literatue vitá stru je,
V
nemá sob
rovna. Je to šaško-
aby se pod ní mohla íci pravda."
uzavírce svých
lánk
praví prof. Juda
dále:
„Skonili Švanda dudák i Herrmann svj estn, tak jak jej byli zapoali vedeni snahou co nejušlechtilejší, aby v umleckém a výchovném ústav „pár vaše ekcelencí" (par excellence), v Národním divadle národ opravdu trvalý a bezpený svatostánek všech mus i s Apolonem, když už ty pedstavitele Parnasu jeho budova nese výzdobou a symbolem. úkol
ml
formu vtipné ironie, aby úinnji mohl nároivost jednak cizího repertoáru, jednak autokratický postup divadelní správy. Neuhýbá persífláži, ale vystupuje jako kritická osoba proti osob imaginární, jevištní, nikoli proti Volil
potírati
16
autoru nebo herci. Jeho persifláž nevyvolá hnvu, jako jeho ironie nebudí pohoršení a jeho satira bolesti.
ním
Tím, že se uinil v divadle posled-
z poslední galerie, že se ustrojil v naivní
s 50 devnýma „figuramamo", tím si sestrojil svt takový, jaký býti má v oích nepedpojatých, dtských a tedy
karikaturu vysloužilého editele
humorn
roztomilých.
Burlesknost podání Lebedova, to jest roz-
marná nálada k losti,
veselí až k nevázané rozpustinikdy se nesnižuje k urážlivé sprostot.
Sama
blázníc
—
ve smyslu humorné nálady
—
potírá bláznovství. Je to vlastn obnovené en-
comium moriae, chvála
bláznovství.
Groteskní vnjšek, forma Lebedova osobní a literární je
ist
masopustní, je to karikatura
odrdy komického dní, kde karikatura jako nejdokonalejší projev groteskní komiky pedstavuje nehoráznost, v níž se zjev sám pekonává. Humoresku tvoí nálada zralá pro definici této
lyrická, burlesku lyricko epická, grotesku však výšvih dramatický, protože groteskní ko-
spíše
mika potebuje nejmocnjšího projevu, energického vnjšího dje. Proto se tato lebedovská forma tak znamenit hodila k výpravám a výpadm do dramatického prostedí a psobení. s
Herrmann si sestrojil ideál komický, ale ideálem skuteným smýšlel co nejvážnji, z-
opt humoristou, v Lebedo vi humoristou vdomým, užívajícím všech prostedk, které na stávaje
17
projevování humorného stavu vytvoila pomocnice
a
humoru,
literární
projev lidského
lánky —
komika osob,
dj, vztah
usilování/^
a také verše
— Lebedovy
jsou tak
podstatnou složkou humoru Ignáta Herrmanna, že nemohly býti pominuty v jeho „Sebraných spisech^^ Autor
sám vybral
je ze
„Švandy^^ a
uspoádal pro vydání v celek. Poínají se rokem 1 887. V roce 1 900, kdy pevzala správu Národního divadla nová „Spolenost N. d.", jejíhož správního výboru byl I. Herrmann lenem, odmlel se Lebeda na delší dobu. Teprve r. 1913 ozval se znovu, ale již v dubnu t. r. byl ve Š. d.
Tím skonena byla Vavince Lebedy.
poslední jeho referát. tická" innost
„kri-
A.
W.
1.
„OTYLLO."
V
Led-nu 1887.
Vážností pane redagdorel
Po
delši
dobu pozoruju nejen
já, ale
jiné
i
vibrané obecenstvo na poslední kalerii, že Vaše divadelní referády ve
slawném „Švandovi*'
ja-
—
koby ual. Teprve fposledním ase a jak latiná íká post festunk projádílo se mezi lídma, že Váš ctny referend Terpentinus zemel na stunní srdce a že tedy od nho dalši referády divadelní neoekáváte. Stunní srdce je
—
mj
zlá
nemoc a
—
ubožák, zanechal tenkrát
vdovu, proež
neboštík otec
mn
zemel nato také docela bezdtnou
napadla myšlinka. Vážností
redagdore, abych to citeln neopsazené misto
u Vás
vyplnil.
ádn — také
Vy
redegujete
list
svj
dost po-
nebude mi teda žádná hanba, když
nco
Vám
zepíšu.
Nenajdete hnet tak nkoho, kdo by se v tom vyznal, jako já. Sem z divadelní famelie, abych tak ekl, a divadlo bylo od jakživa takoka mým elimontem. ddeek byl edídelem, otec,
Mj
mj
20
než na to
stunní
srdce
umel,
byl edidelem, a
já as donedávna byl také edidelem divadla. Jako vzdlaný lovk budete znát znovin a
m
zplakád, kterými sem polepil skoro celé eské králofství. Moji aktéi byli jen ze deva a na drátech ale povídám Vám, lOOho deva sem moh' udlat, co sem chtl. Pan Šúbrd vede divadlo dobe, ale to nejni zázrak, mit padesát aktér a každý má svou hubu, ale mluvit za padesát aktér, jako já — to by ani mladý pan Kolár nedovet. Nejni žádná malikost', když se musí mluvit za oboje pohlaví — a to já dlal Ale pak mi njak poal slábnout zrak, že sem se asto pehmátl a popadl na míst princezny erta nebo Kašpárka — a taxem prodal celé divadlo, jak stálo a leželo i s perzonálem jednomu cedulái od Pištka a hledám si te f Praze nco lechího. Ale na divadlo nemohu zapomenout, každý den sedím na svém numee na poslední kalerii, a než si nco naidu, budu Vám psát ref erády. Ani bych se neopovážil, kdybych se tak dobe neuml vyjádit oustn i f pýsm, a to te neumí každý, kdo se dá do psáni. Nevím, jak takovou práci poítáte a platíte ale prosím Vás, na metry nebo na váhu z toho kouká na ctný pane redagdore, jen tabák to je po divadle moje druhé živobytí. Sem Váš ponížený Vavinec Lebeda, bívalí
—
!
—
—
—
a
divadelní edidel,
te
referend.
21
Kntíga pes LLO, mouenín
kus, kterýž se vipysuje:OTYz
benátského msta. Tragydie
ve pti aktech.
Kradulujte si, vážený pane redagdore, k tomuhle zaátku mých referádch. Je to radygálni kus, zepsany od jistého Šakpajera, spisovatele
ei,
který zepisoval dobré a trvanlivé dlouho vydrželi. (Tuto trategédyi hrával jsem na svém divadle náramn rát, protože jsem mnl výbornyho mouenína, ern napuštného a polityrovaného. Když jsem hrál OtylLa, vali dti, chvi plakali a ojáci vytahovaly své magneftové, nebo z té truhlohry jde hrza. Nikdy sem se pi svých pet staveních tak nepotil, jako pi OtylLu) Otyllo moc se podobá kusu Giroflé-Girofla, nebo tam také vystupuje jeden mour. Jen že se v Giroflé menuje Morcuk, englické
kuši,
které
v Otyllu se menuje Otyllo, Otyllo následovn se vypisuje: Negr, kterého ukradli cikáni, když byl
do benátského msta u moe a dal jednom kuse a peskakoval ostatní oficýrové, až se stal benátským
mali, pišel
se na vojnu. Avanžíroval v
jenerálem za velký
oval a on
si
plat.
Ale ten plat
mu
nesta-
tajn namluvil Testimoniu, dceru
aktu poušti z
eském divadle dobe namazaný, politýrovany Otyllo. Už ve tetim nho barva. Mli by ho gruntýro-
—
to nepouští. Testimoniu hraje paní
synátora Brabencia. (Otylla na hraje pan Slukof, ale není tak
jako byl
mj
vat klíhem
Bittnerová, mladá, hezká paní, tuze šikovná od
22
lovk by pro ni plakal. Staryho Brabancána dává prasky mnšan pan Šimanovsky, moc vážn a bolestn. Indy hrával Otylla on a byl ernjší, než pan Slukof ale dával ho také dobe. No te pišel do let a nechce se mazat lovk aby pak mel ti lávory.) Otec Testimonie nejni spokojen se svým zetm, protože má povážení, jaké budou ztoho manželství vnouata. (Já bych také nechtl do figury pro tu roly.
,
—
familie negra, ale
má
dcera už je zaopatena.)
Vtom dostává benátské
mnl 00
zprávu, že Tu-
rek jede na Cyper, (Cyper je ostrov na
moi)
Otyllovi dává se rozkaz, aby jel proti Turkovi a
na ostrov ho nepouštl. Otyllo jede a s ímoficír Kasino a šaržant Jago, který má na Otylla zlos, že mu dává malou službu a že se musí tahat s práporem, za se mu po celých pt akt
hanebn
U
mstí.
Takovým
rolím se
íká
intrigán.
nás ho dává pan Šmaha, který chodí
nkdy
na porotu do kryminálu, aby vidl, jak se takové darebákové chovají. Jago pošuchuje, pošuchuje Otyla, a ten o taktu kaktu je poád horší a chudák Testimonie neví,
pro
a za.
Kdo
uš kus jednou vidl, ví hned od zaátku, že to s
ní
ke konci
Otyllo
moc
maká
límec,
íká
zle
dopadne.
se zlobí, kleká
Jago
má
si
A
dopadne to
na Jaga, až
zle.
mu po-
tím vcí zlost a v té zlosti
Otyllovi, že si jeho žena Testimonia, plete
manžela Otylla
s
oficírem Kasinem. Cely diva-
dlo vidí, že to je darebná
leš, ale
Otyllo je ve
23
své žárlivosti jako slepi a jde na lep. Ale Kasino je docela nevinný v té
vci a namlouvá
si
docela po oficírsku svobodnou kubernand Biancu.
Ale
má chudák
jednu chybu, že málo vydrží.
Kasino pebere a v tom Jago ho nutí do ušlém stavu píchne cyperského místodržitele Montana. Popichováni místodržitel vždycky špatn se vyplácelo Kasino pijde o šarži a Jago avanžiruje na jeho místo. Šlechetná a dobrá Testimonie pimlouvá se u jenerála Otylla za Kasina — to ji zlomi krk. Otyllo jde z ráže do ráže a když vidí, že táhne už na jedenáctou a že se publigum kouká poád na hodinky, udáví nešastnou Testimoniu polštáem. To je nejstrašnjší vistup celé tratygedie — diváci slabých nerv dostávají záškrd a po celém divadle se pití,
—
odkašlává. Ale to néni jediný krvavý
Ped
in
v kuse.
Rogerigo, pihlouplý Talián, bhal za Testimonijí a protože mu Jago namluvil,
že
tím jakýsi
mu
Kasino pekáží, píchne Rodrigo Ka-
Pak pijde darebák Jago a píchne Kasina do nohy a Rodriga do bicha. Potom píchne
sina.
Jago svou ženu
Emilii,
a hanebnost' svého
když ona cinká Otyllovi prozrazuje, na to Otyl-
muže
lo pichne Jaga a konen zapíchne sebe. Kdyby kus trval ješt chvilku, zahynul by celý divadelní perzonál a divadlo by se muselo zavít. Otyllo je kus moc píkladnej. Vidí se z nho,
jak jsou nesolidné lidé na svt, jako ten Jago. Vidí se dále, kam vede karamádni s takovýma
24
lidma, když je lovk v ženských neskušeny, jako Otyli o. Vidí se také, že ngdy i ženská pro nic za nic dá si mnoho líbit, jako Testimonia, což je tetka nevydaná vc a. bylo jen za starodávna. Vidí se, kam vede žárlivost bez píiny,
protože ani žárlivost
píinou
s
za nic nestojí;
kik je marneboška žena taky dobe vycházela s každým hospodským, kde jsme udlali štaci, ale já neíkal nic. Buto bila píina, a to je ostuda, anebo nebila, a pak bych býval tak hloupí, jako Otyllo, a to sem nechtl. To se rozumí, moje neboška nebyla žádná Testimonia.) Konen se s tohodle kusu vidí, že pece jen manželství evropsky žensky z mouenínem nedlá dobrotu a to ml starý Brabencio dobe. Ale nejlíp je vidt, že se nemá ženit lovk, dokut nemá vojaninu s krku to bych neradil když
je
ný. (Já
píina
tu, je tu,
vím podle sebe;
a všechen
má
—
—
žádnymu jednoronímu dobrovolníku. Ono na lovka vojny dost — kam pakešt ženni. To je krytiga pes Otyllo. Myslím, že se
ani je
Vám bude ngdy íst
líbit
a
tenám
krytygy, abi
taki.
vdli, co
tenái musí vidli, a ta-
koví krytigy já chci psát. Odpuste, že koním; spchám do divadla na „Libušin hnff", pes
kery
Vám
napíšu kritygu do budoucího ísla.
Ta
bude kráí.
Zúcou Váš odany
krytýgr Vavinec Lebeda.
25
Pozn. Shakespearv „Othello^^, díve Prozatímním provozovaný, dostal se na scénu Národního divadla po prvé 17. ledna 1887, je sté v peklade Jakuba Malého, za režie Jos. Šmahy. Lebeda vzpomíná ve svém referáte dívjšího obsazení. Jméno autorovo píše Lebeda ovšem po svém. „Otyllo^^ je u nho od Šakpajera. Lebedovi stává se astéji, že jednu osobu v témž referáte nestejn jmenuje; tak se zde Brabantio jmenuje jednou Brabencio, jednou v
již
Brabancán. Desdemona slov tu Testimonia, Cassio Kasino a pod. Herci Karlu Šimanovskému, který byl od r. 1845 (s poátku ješt s Tylem) ve službách eského divadla a proslul pozdji na divadle Prozatímním (až do r. 1898) jako svdomitý, svérázný herec a zejména tra-
géd starší patetické školy, íká tu Lebeda „prasky mnštan^^, narážeje na udlené mu estné mšanství; tento pídomek dává Lebeda Šimanovskému snad v každém referáte, kde je o e. Píznané jsou pro Lebedovy referáty mravní vývody, které „krytýgr^^ k nim pipojuje.
nm
( „Giroflé-Girofla^^ ,
o níž je v referáte zmínka,
byla oblíbená opereta od Ch. Lecoqua, po prvé
provozovaná v Prozatímním 31.
1.
Herrmann, XLVIII. Z poslední
galerie.
III.
1875.)
2.
HNFF.
LIBUŠIN
(F únoru 1887.)
Blaho rodí Vážnost, pane redagtóre! Velmi žeste
mj
mn
jen
vepi
mn
tšilo a vzdá
referád
pes
ponkuj
loze.
díki,
alternýrovalo, žeste to dali
Takoví dobré
referáti
niho ísla, protože jsou pro
hercch
Vám upimné
Otylla pijaly a otiskly,
patí do hlau-
poueni publigum,
a spysovatelch divadel. Gdešto pílo-
pete a pak se zahodí nebo na špatné mýsto. Ale tam krityga nepatí, aspo ne každá, a prosyl bich, aby Jste jí daly podruhi do hlauniho lystu. Jinak bich nebil 100 ha
s
inzerátama se
píd
dálejc psát referáti
pes
divadlo.
Též dkuju zapo slaný honorá. Nebilo ho mnoho, ale zaplaj Pán bch za to. Dyš je lovjek vagantni divadelní editel, bére fším.
držel místa.
Uš
divadlo prodal. s
zaudk
ze
Taki bich radil každimu editeli, abi se
mn
to 2krát netší, že
Moch sem syna
sem
svi
to vzýt subjekta
dobrima otima. Po ouinku zlárada. Také mi dáváte ve svém dopyse ponauení
27
musim sem trochu
skrze dobropýsebnost, ale za to se
podkovat. Pýšete v
th
všelijakih
Dkuju
/
m,
že
uctivje nejisti
a y a že to musíte delegírovat.
za dobrou vly, ale já to nepijímám. Já a pýšu uš od malikosti, já mluvil na
mluvím svém divadle za králové a za princové a soke perzonalie a nigdy nigdo neek,
m
vým špatn.
jiné vi-
že mlu-
Taki jsem psal své divadelní pla-
gády sám a nigdo mi neek, že je to špatn. Dáponaueni stran cizých slof, abichich neužíval. Velectné pánové, díž já vyknu cize slovo, vým, pro to dlám a co to zna mna. Muváte mi
šým
abyste vitiskli všecko tak, jak to na papyre. Neboj vým, co pišu. Já sem sice ze stariho segulum, ale tef sou mladé profezorové a taki pýše každi jina. Tedi prosým, žádni korydori v mým manu krypt, sic to stratí svou dyluviálnos. Kryty g a peskus, keriš se vipysuje: LIBUprosit,
lOOji
ŠIN
HNFF.
Bohatírská
komedyje ve tech
jednáních.
Tento kus neni zepsani od Šakpajera, od kenebo všechny lidé, kei mají na konci ajer, vinikaji f umni. Engliani mli spisovatele, kei se menoval Šakpajer. Mi meli edidele divadla, kei se nazíval Majer. Rakušani mají malíe ze severní toni, kei se menuje Pajer (jeho „Zálif smrti" bil velmi krásni obras, z keriho šla zima). A te máme spysovatele, kei se menuje Cajer. Tento spisoriho jelOOtyllo. Ale je znamenití,
28
vatel pýše divadelní kuši, ale
Šakpajer. Lybušin
hnff
doista
jiné,
nes
není žádná tragtedije,
ani dráma, ani opera, protože je bez muziky. Je
to komedije.
Komedije
je kus, co není nic iného.
Lybušin hnff! vipysuje se následoun: Stará Niva, manželka eského monarchiKroka, sedí doma a pede na košile. Jeji céry Kaše a TedT
mladá
ech
Lybuše bila u starich jako nebo jako slepi mládenec; mluvila vci, kei se stali dycki až potom. Krog bil blíski píbuzný stariho vejvodi echa. Ftom kuse vistupuje taki Pemysl, nejstarší eskí agrárník, a hrdinski Trut, co rosekal potvoru zdeviti hlavama. Do statku de zrovna Byvoj (keríš fdávnovku nosil divoký prasata na zádech) a tlue na vrata, že je ho slišet po celim divadle. Pak píd Grok a povidá, že bude volba knížete pro echi, protože onuš je stari. Souto vbec samé staré echové, co byli na svt ped Kristem Pánem, a o tch se nic nevý. Taki se tengrát jina nosily; bes kalhot a na hlavách beranice z vidry. Pak píd Lapák se ženou Svratkou. (Lapák je špatná úloha fkuse a zas ji hraje pan Šmaha. Pan Šmaha dicky hraje špatné role, emus se íká intrigán. Lapák je staré, hysterické mno eské, ale ta rodina uš vimela. Tej se tak menuje kriminál. Staré irane se menovali Kormák a Midák. Sybilla
pani.)
29
V eštin
je
ešt moc takovich
starich histeric-
kých men: Kapák, zouvák a copak. Francouzové máji mno Koák. Nmci monták.) Tento Lapák je velmi dokonale obleen. Je vidt, že tenkráde ehové ešt nemli almari na šaty, protože si Lapák oblík na sebe všecko, co ml. Jeho ženu Svratku hraje pani Malá. Pani
hereka pro tragtédije, a tadi špatnou úlohu. Ráda by panovala a popichuje Lapáka, aby se udlal monarchou. To je první akt, fkerim ešt nevistupuje tytulní osoba, totiž Libušin hnff. Druhi akt je v divoké zahrad u studn. Tam chodi Krokovi céri pro vodu, jako te ke Malá
je viborná
taki hraje
kašn, a zrouna tak chodi tam za nimi milovníkové, jako te ojáci za kuchakama. Takové randevú jsou 3: Za Kasou de Trut, za Tetkou Bivoj a za Libuši Pemysl. Svratka je poslouchá a všecko topoplete. Na Libuši je vidt, že zaíná vdt vci budoucí, ale minuli ne. Neví, kdo utrch kvjet nad studánkou, kei zbuzuje lásku. Utrhla ho Svratka, kerá tam byla nejdív, a hce, aby
ji
ml
rát Trut.
Ale Trut neleze za fda-
nymi ženami a myslí si na Kasu. Proto Svratka povídá Kaše o Ttrutovi nebeské vci a jak za ním chodila bohyn Jizera beze všech šat, on že tu bohyni ml rát, ale pak že ji zas nechal
sedt Kaša ji
—
ne na suchu, ale ve vod, otku bila. s ním nemluví mrzí
se na Truta zlobí a uš
to s tou Jizerou.
;
30
To
je druhi akt,
pi kerim
je vdi vadle ticho
jako fkostele, Jakobi všecko spalo. Ftomto
poát ešt šin
agt
nevistupuje tytulní úloha, totiš Libu-
hnff, ale
vidí se, že
aktu, protože kus víc
muší vistoupit ve tetím
akt nemá. Také
se vidí, že
to bez mrzutosti neskoní.
Ve tetím akte je veliká národní slavnost zahrad stariho Kroka v Bui. Bude bilo stari esky mnl 00, kam chodil Pemisl a Lybuše doškolí. Tenkrádešt se neposílaly dti do školy v
do Prahi, protože Praha nestála. Je vidt, že se chistá trachtina. U stolch jsou staroeské šamrlata a na stolech sklenice na pivo z hovzích
roh. Ze zadu pichází dvanáct staroeskich výbor v istém prádle. Pak píd Grog a Niva, jejich ti céry a nápadnici tch cer, Pemysl, Trut a Byvoj. Výborové a rodina vejvody Groka a ty ti bohatýi sedí na židlích, vzadu na trávníku a na škarpách sedí eski národ. eski nárot dycky sedí o kousek dál. Jsou tu taki ob špatné role, manželé Lapákovic. O tch se neví, odkut jsou a kde zstávají, ale te ve tetím vidí, že je Lapák sprostí lovk. Krok penechal panovnickou živnost nkomu z rodiny, ale Lapák je náramný kongurent na trn, kei je také pi té národní slavnosti a stojí v zahrad. Vlastn bi ani tak o to nestál, ale muší
aktu se
bi
rát
poslouchat ženu, kerá ragter.
Lapák
vileze
bi
ráda
mla
vyšší ka-
a te vistoupí hnff. Libuše dosta-
na trn
tytulní úloha, totiš Libušin
—
31
ne pikanterii na Lapáka a gomprimíruje ho ped celým národem, až už nemže s hlasem skoro
e
Lapák nahlíží, že je se ženskimi tžká dol. vistoupi na trn Libuše a pak vistoupí na kon, na kerim pijel Pemisl. Nárot provolává slávu, Krok má z dti radost, staí výborové jsou rádi, že je po volb a opona padá. To je opsach kusu, jak ho pan Cajer napsal, dál.
Te
a sleze
a je to krásná vjec. Proti Otyllovi je to krásné, že fkuse Libušin
seho né
se vidí, že
lidé.
hnff nepijde nigdo o život, staré echové byly mírumilov-
Ofšem byly
také nesolidné staroechové,
jako ten Lapák, a ženski uš tengráde byli hubati, jako ta Svratka. Ale Kaša, Teka a Libuše jsou ti krásné figuri na jevišti. Staryho Kroka dával pan Šimanofsky; ten hraje obiejn moudré lidé, protože je prasky mnšan. Aš bude pan Šmaha starší, nebude taki dávat takové špatné role, jako je Lapák, protože bude mít ze všeho vtší rozum. V tomdle kuse hraje mnoho osop, ale všecki nejsou na ceduli. To sou ti, co petstavují eski národ a pak tch dvanáct víbor, keré také skoro nic nemluví, ani pi volb. Sedla vedle jedna pani a povídala: Ti staré strejcové nenadlají mnoho ei! A já jí na to ku: Paniko, to jsou poslanci ty mluvj dicky aš doma! (To je vtip, slavná redagce: ten nepatí ke kritice, ale já za nj nic nepoítám.)
me
— —
Libušin z
nho
hnff
je
vidt, že staré
velmi píkladnej kus. Je
echové mnli
delší živo-
32
neš
býti,
te, a
Ty staí výborové
delší fousi.
jsou bílé po celém tle a sotva chodí. Je z ného vidt dál, že stari Grog byl moudi mš, kei
neml
Škoda, že
založil dynastii.
siná,
se byla udržela dýl. Bil taki proto
sat by
moudi,
že
svím cérám otporuil hnet za živa po statku: jedné dal Kazín, druhi Tetín, Libuše dostala Višehrad, proto se hnet všecki vdali. Je ale vidt, moc hloupé echové, jako ten La-
že taki byli
pák, kei tak krobiánskim
spsobem chtl
na trn. Pak
tím Libušiným
je
vidt, že
s
to není žádná báchora, protože totné
zvýe;
Dyš
hráli, obrátil se
—
vipadal
A
vistu-
is-
je to
to se vidí s kalarie.
Ale taki se indermetco.
konm
skuten
puje v posledním aktu na divadlo.
pijit
s
me
stalo
pi tom kuse mrzuté
se vyhrnula
ke
mn
poádku
opona a uš
chvíli
jeden soused na kalarii
dost slušn
—
na kerim
sem vidl hnet podle vejenosti, že je cizynec, protože mluvil po nmeku: Poslouchejte, pane
—
povídal
—
to zas
(To myslil ten kus a
eši nco tobila
stariho našli, ne?
špika na naše
stari
Já sem zachoval vážni obliej a chladnou kref, ale povídám mu docela kartagórukopisové.)
nicky: „Pane, máte-li u sebe zrcátko, tak ho
táhnte a udlejte
vi-
invendúru pesví zubi,ablste vjedl, kolik vám jich schází, as vás upustím dolu z kale ne .^^ A koukal jsem se z pikanterií nedobíral. Pak zas na jevišt. Cizinec uš si po druhim agtu tískali za mnou dva mladikové si
—
mn
33
—
audor!^^ Já se vodo rukou a valy: „Audor brátím a ptám se: „Co pak chcete?" A ten jeden povídá: „Mi chcem vidt Cajera!^^ Já se vobrátím a povídám: „Poslouchejte, vi byste chtli za sví dva šestáci vidt kus, spisovatele a jeho celou rodinu, ne? Holeku, ten se nechodí
Divadlo není žádni anatomicki muMladici se zastydli a zeum, jako u Koki!" Lipestali vát, cos já v divadle nemiluju. bušin hnff je krásni kus, protože je ve tvrt na desed po fšem a nigdo se nemusí jako blázen honit, aby mu domounik nezauel dm. Zúctou okazovat!
—
—
Vavinec Lebeda, kri: tigr
pes
divadlo.
Pozn. „Libušin hnv^^, bohatýrská
ko-
medie o 3 jednáních od Julia Zeyera, ml premiéru v Nár. divadle 28. ledna 1887 za režie Jakuba Seiferta. Lebeda ve svém referáte dobe vystihuje slabiny hry i její režie. Vojvoda Krok psán je tu také Krog, dokonce i Grog, jako vbec pipodobuje Lebeda jména osob ve svých referátech
známým slovm podobn
znjícím.
3.
FRÓMO MLAI A
LÍZLER STARŠÍ. (F únoru 1887.)
BLahorodý Vašnosto pane redakdóre!
me
Tuze
mj
žeste
hlauniho
pes
tšilo a vzdá
Vám srdené
diki
pes Lybušin hnff dali do Ono bilo moc všelijakih krytik
Referád listu.
ten kus jak
sem
slišel ale
má
bila nejlepši
mislým a proto patí do hlauniho listu. Publigum se trochu pouí a studující mláde se
jak
si
zdlá
—
bestoho nic jíniho nedlá nes hraje
v kafírnách pylíár a nadává
pánm
profesorm.
Ale s politováním muším Vám oznámit, Vašnosto pane redagtor že sem ponkut delší as darebný totiž churaf. Udlal se mí njaki rezultát se zdá že se mi to tlaí ksrci, na prsouch a tedy nemuž chodit tak asto do divadla. Ale
m
nového nedává. Jen Národním divadle dne 13.
bujte be starosti, tej se nic se dával poprvé
února kus
s
Fromó mlai a
v
francouskiho, keríš
se
vipysuje:
Lizler starší. Tento kus uš se hrá-
val fprozatimním divadle a je tuze
pkní, proto-
že ho zepsalí hnet dva spisovatele francouskiho
35
Doudet a Adolf Bellott. Dj následoun: Ve fabrice na tapety v Paíži pana Fromó dílovedoucím jisti Lízler, stari mládenec a po-
jazika totiš Alfonz
se vipysuje
je
chází
s té
zeme, odku
je švejcký sír. Je šikov-
ný a fabrikant ho tedy vezme do kumpanie. Kdiš má tej jisty místo, chce se ženit a vezme si taki jednu francouskou dífku, jménem Sedonie. Tato Sedonie však si ho nebere z láski, ale pro zaopatení a slízá se s fabrikantem Fronwntem, kei je mlai, hezi a má víc pens, ale taki už je ženati. (Lízlera totiš hraje pan Šimanofsky, kei dává dicki vážné role jako praski mnšan. Fabrikanta Fromonda hraje pan Pittner, manžel té mladé, pkné paniki, co dává v Otylloví Testimoniu. Na ulici vipadá pan Pittner jako solidnej pán, ale na divadle hraje
ngdi vel-
mi pochibné role. Fromó je taková špatná role.) Celi publigum pozoruje, jak je Lízler podvádný mš, on sám fšak nevidí nic, aš teprve fpátém akte na to pijde, dyž mu tojini povdi. A tej by pana Šimanofskiho nigdo nepoznal! Poát byl hodni, poát, ale jak se dozví, co Sedonie dlala\ a že je krz to fabrika pangrot velmi se rozuí. Bží pro ženu, pivede ji za ruku, aš na ni má Sedonie modinu, strí ji na zem, trhá ji z hlavy a zuší preciosy a jak je pan Šimanofsky rozšafný, dlá to dost opatrn, aby nepolámal zámeky a sponky a nenatrch nevrné žen ucho — a dává to starimu kasíru Planusovi,
—
36
kei
je
zmnky. Fromó svádl Kompaónovi ženu, jeho
plny starosti, jak zaplatí
má ostudu, že žen Kláe taki
to neni milý a kasír Planus po-
zorujíc to fšechno je rát, že se neženil.
F kuse
toho ešt
je
mnohem
více, nes
jsem
tadi vipsaí, ale já nechci ani tak psát pes kus, jako pes jednu novou aktérku, kerá ve Fromó
a
Uzlem
debužírovala. Ale vlastn to žádná ak-
térka neni, snad aš
ngdy
pozdjc. Hrála nevr-
nou ženu stariho Lízlera Sedonii. Bilo vidt, žehy ráda dobe hrála, ale nešlo to. Já si mislil hned s poátku: Milá sleinko, divadlo neni žádnej
tiátr!
Figuru
na to
bi
taki dost, ale
ešt
jí
mla
a znalci
pekážejí
ob
punoch vidU ruce a mnohé
konetiny. Já se divil moc a moc, že ji režižéi na divadlo pustili, ale vedle sousetka povídá: Dyk ona se uila u paní Veržing-Haupt-
jiné
mn
a pak u pani Mali. Jak mi to ekla, byl jsem doma. To bych já ji hnet byl ek, že je
mann
škoda pens. Jak pak by ji nco nauily paniky divadla, abi pak mnli kongurentku. Tak bich mislil, aby ta sleinka hrála zatím
od
ákej as na Švestkovým chu zdokonalí
—
esli se
divadle
tam ešt
—
tam
se tro-
hraje.*)
*) Divadlo Švestkovo bylo malé jevišt v nkdejším kláštee Mikulášském vedle Ruského kostela, na nmž hrávali ochotníci a divadelní aspiranti. Z tohoto miniaturního divadélka vyšel nejeden vynikající umlec dramatický.
37
Málem
bich bil
zapoml
že
nkolik dní
ped
tím nes ona slena v Národním divadle debužírovala, slavili jsme
tam jubélium
Josefa Jiího Kolára. Bilo
totiš
mu
pána
stariho
ten den
pt-
asedumdesát let a tedy jsme to oslavili. Stari Kolár je stari dobi karamát uš se na nebude ani pamatovat. Ale ten sami den, kdy on vyšloupnul poprvé na divadle, pevzal jsem
mj
—
já otoce svoje pimprlácki divadlo.
sem
ja
mnl mnohem
mn
To
se
ví,
že
tší postavení u divadla,
nes on. Já musel hrát a mluvit s padesáti
de-
vnými aktérama — ty starosti on neml, leda sat dyž bil režižer. Ale on mnl dicki vcí štstí neš
já.
mn
Stariho Kolára zná celi eski nárot
—
kde jsem hrál se svýma panáki. Starimu Kolárovi dlaji jubélium. Ale peju to starému golegovi zesrce. Ten den se hrál „Praskl žlt^^, krásná trategédye, kerou zepsal sám Kolár. (Kolár totiš za svých mladých let taki spisoval, aby mnl co hrát, protože bilo v eštin málo divadelních kus; novel bylo dicky víc. na staré kolena spisuje pouze inserati do asopis, ale to je prauda, to sou znali jen šenkíi,
—
Te
nejkrásnjší inserati!)
Protože bilo jeho jubé-
ekala ho derekce divadla s lóží, ale Kolár je skromnej mušš (akolif je aktér) a nepišel do divadla, aby neudlal derekci škodu. Zatím se vozili do divadla vnce, pugéty, blahopání, adresi, a dyš tam pan Kolár nebil, vezli mu to všecko do kvartýru. Kdys sem to vidl, dodal lium,
38
sem
si
kuráže a šel jsem ke starimu kamarádovi Kraduluju mu, tisknu mu ruku
taki s gratulaci.
—
a omlouvám se, že nemám žádni vnec na uhelnim trhu už bilo zaveno, kdys sem tam šel ale on povídá laskav: „Drrrš hubu, starrri tch jsem Kaššparrre! O bopppky ti nestojím, ml po celi život dost. Milejší bi bilo, gdy-
—
— mn
moje trrragdédie tam u vodi!"
bi se hrrráli
Diš sem
me,
slišel tohle jeho páni, napadlo abych ho pekvapil a povídám mu: „Stari
karamáde Koláre,
dibi
t
to tšilo, já se chci
svým tyátrem s panákama — stejská po práci a po umní) — ze budu hrát všecki tvé trat gédie,
zase edaplírovat ze
(protože se a slibuji
ti,
mn
jednu po druhi ..."
Chtl jsem íci ešt nco, ale stari karamát Kolár nenechal domluvit. Dostal jsem se nevisvletlitelným spsobem ze dveí a diš jsem letl peschodi, slyšel jsem s hora hlas dobriho
mn
Mn
to nebilo karamáda: „...starrri stevo!" nic divniho, protože ho znám, že je dicki takovi, kdiš je pohnuti. Za dva dni na to etl jsem jeho nejnovjší spis totiš inzerát v Národních listech, a to už zas bil stari Kolár jak ho znám od malikosti: jemni, hladki jako rukavika. Misiím si vbec, že mnl stari Kolár zepsat víc inzerátch
—
to je jeho špecijelita.
Z
úctou
Vavinec Lebeda,
39
Poškriptum.
Odpuste ctná redagce že ke svému
refe-
pes divadlo — kei dnes vypadl ponkut kráe pidávám taki mali referád pes vístavu umlecké kalarie „Ruchá", kerou pro publigum rádu
papírem pan Význer na Senovážnim námsti. Tato kalarie není vlastn žádná kalerie, jako obiejn, a neleze se tam po schodech, nybrš jen po tratuáru pes dvoreek. Je to pizemni stavení se sklennou stechou a moh bi to bít pkný letní bit, kdyby to nebyla kalarie „Rucha'^ V této kalarii bil nedávno vistaven znamenití obras od malíe aranžoval imprezór a velkoopchodník
z
nordpólu, jistého Pajera, keriš taki
s
jel
hledat
neboštíka admirála Franklina, keriho sežrali ot-
roku 1845 do 1848 ledoví medvdi. Pajer Frankhna nenašel a namaloval to na obraze, keriš se nazíval „Zálif smrti" a pozstával z jedné za-
mrzlé lod, z osmi pasažéru,
vinou
lých aš na jednoho, keriš vidí, jak
také zmrz-
dou na
lo
dva ledovi medvdi. Z tohoto obrazu šla taková zima, že pan Význer musel pucovat hostm bakory, aby v kalarii vydrželi. Dyš ten obras z Prahi odvezli, podnikl pan Význer inou vístavu, totiž obraz od Jana Švajgra. Jan Švajger je taki znamenití umlec fumni, nebo má na konci mna taki ajer a mezi tím ešt g. Švajger je malí akravalista, keriš maluje obrazy nemast-
Pes toto umni nebo jsem taki sve de-
nima, totiž vodnatýma barvami.
jsem já ponkut znalec,
40
kurace maloval sám a nemastnima barvami. Nemastnima barvami se maluje, když je olej a fernajs tuze drahi a Švajgr maluje tak moc, že bi
ho olej stál mnoho pens. Mušim íct, že sem na Švajgrové malby zstal koukat. Vidl sem sílu panoram na svích cestách po králofství eském, ale takovi obrazi tam nebili. Nejvtší obras jest jakási
nmeckého
mst
Ministru národní slavnost ve jazika, kereš jest obleženo od ana-
babist roku 1535. Tento obras jest hrozny, nebo lidi umírají tu na ulici a zvinái prodávají místo zajíc a korotví nmecké myši. Ale obras je velmi pouni, nepse vidí, jak byli špatné lidé pet mnoha tisíci lety. Krom tohoto obrazu jsou tu ešt jiné píkladn Hastrman, jak si vy-
esává
vlasi
—
tuze krásni tontrfekt,
Vný
moc
líbil.
kei
straši dti. Ostatní obrazi
Pak
je tu
žit
kei semi
tak zváni Ahasfer,
vyrozumívají se
fkerim je taki fodografie malíe Švajgera, kei se v jinich slovanskich e-
z kataloku za
20
kr.,
ich menuje Hans Schv^aiger. Rekomenduju es-
kému publigum dtkliv tuto vistavu, nkut zdlalo a fumni obeznámilo.
abi se po-
Jsem odani slavné redagci
Vavinec Lebeda,
Pozn. Drama
Alf.
Daudeta a Ad. Blota
„Fromont mladší a Risler staršV^ mlo eskou premiéru už v divadle Prozatímním,
41
ledna 1877 ; na scénu Národního divadla uvedeno bylo v režii Kolára ml. po 10 letech, 13. února 1887. „Pittner^^ v úloze Fromonta ml. je herec Jií Bíttner, výborný pedstavitel úloh charakterních. V dodatku o jubileu Josefa Jiího Kolára charakterisuje Lebeda výstižn podivínství tohoto starého pána, jeho hrivou výslovnost a jeho oblibu vyizovati svoje záležitosti s divadlem „zaslány ^^ v novinách, („inseráty^^). A do tetice pouští se ta Lebeda i do kritiky výtvarného umní; hodnotí díla ,/ikravalisty^^ (akvarelisty) Hanuše Schwaigra 22.
—
—
—
v „Galerii Ruchu^^ nakladatele AI. Wíesnera.
I.
Herrmann, XLVIII. Z poslední
galerie.
4.
SALMIÁK.
V beznu
1887.
Slauná redagce Švandidudáha!
Jsem moc potšený krz okolostolinost, že referáti konferíruji cos sem oekával nepsem pes divadlo znalec jako bívali samostatní edidel. Tentográde pýšu dležiti referád pes kus, keriš se dával dnes an sem práv pišel z divadla celi rosileny, nep mnl kus pt aktu a jelikoš stálo na prokrámu, že bude konec
Vám moje
pet desátou hodinou, trval aš podesáté coš bila patrn chiba tisku a musel sem dát domovníkovi šesták, kei fšak semusebe nemel. jest s francouzského jazika a zepsal ho Ochtáb Felijet, a neni to trategédye nýbrž radygálni dráma. Stálo moc, než sem si pamatoval názef kusu aš se mi to podailo. Titul se vipysuje Salmiák (coš jest chemigálie, ale tuto znamená titulní osobu). Moch by se teš menovati K^m vede karban ili: Ouinky france fúsu (nep jest kus s franíny peloženy). Dj vipysuje se následoun: I. akt pedsta-
Kus
jisti
mn
43
vuje malíský atalér (což jest francouské slovo a
kdes vistupuje malí Hugenot (Hugenoti bili francouské mladoeši, kei bili povraždni a jen tento malí zbil do tohoto kusu)
znamená
dílnu)
a jeho pítelkyn Žofie Lédijova, kera jest jeho
žaka. Tato dífka Opee, nini uš po
bila
díve u
baletu ve Veliké
uí
u Hugenota malovat, rok za rok. Malíe dává pan Sajfrt, oblíbeny agtér, keriš má zvláštní talend pro krásné boti s vysokimi kramflekami, Žofii Ledijé dává slena Dumková, keré pro tento kus sernali vlasi. Jesto mladá, sliná dífka, tuze oblíbená a má talenta. Tato Žofie má velikou výmluvnost a povídá Hugenotovi dlouhý píbch o své lásce k titulní osob Salmiakovi, keriš jest bohatý muš a domácí pán Hugenotv. Poznal tuto baletku pet tymi roki, zamiloval se do ní, vzal ji od baletu prie, dal ji na uení k tomu malíi a chce si ji vzít za ženu. Afšak Žofie stžuje si nyní Hugenotovi, že chodí Salmiak za jinou ženskou, totiš za jistou paní Klotildou de la Batteríí, že ona to nepežije a že se utopí / sen emus jsem nerozuml. Pozdji mi vysvtlil jeden študent, že Sena je francouzská eka, kera tee krs Paíž. F tom pichází paní De Týras, mladá fdova, kerou malí Hugenot fodografuje na plátno. S ní pichází její bratr Moric la Baterie (pan Pštros) a její bratranec a ženich Roštyri roki
se
—
Pndou
bert Artilerí, štábní oficír, ale v civilu.
ešt
jiné osoby, kereš
malíe zdržujou
f
práci,
44
mezi nimi také Klotilda de la Baterý, keraš se vyjaduje velmi indeskriptivn (totiš nešetrn, cos jest cizozemské slovo) o slen Žofii Ledijé, keraš pi píchodu host do atalériju Hugenotového se ukrila vzadu za draperii a nyní pi ouštpané ei lomí tam rukama vrzajíce zuba-
Nebo
mi.
ji
velmi bolí, co íká Klotilda de la
satek Salmiakv
Baterý, že totiž
s
bývalou ba-
letkou vipadal by tak, jako by ona
—
—
v cirguse je
si
vzala
kloun
lovk, kei má
z cirkusu.
(Klou
hrabnka
kalhoti z vestou z jednoho kusu
knoflíkama k zapínání vzadu. Takovi klou mluví f Praze špatn eski, ve Vídni špatn francouski, v Paíži špatn nmeckiatd., nebo takoví klou neumí vbec žádni jazik.) Pak všecko odejde z atalijéru Hugenotova a on maluje dál, afšak má co chlácholit Žofii Les
dijé, kerá,
opt
jak známo, chce se utopit.
Pi emž
dífka tato vipravuje malíi dlouhou historii.
Dífka tato
i
fostatních agtech vipravuje dlouhé
píbhy, piemš
mn
napadlo, že by mohla vy-
dávati beleristický asopis
—
tolik
má
matriálu.
Druhi akt hraje v rodin totiš f pokoji paní La Baterí, jejiš muš je poslancem (kereho dává pan Šmaha, akolif to není špatná role). Domácí paní dla Baterí dává práv visitu, tak že je
tam mnoho host a zárove
je to
valná hroma-
da spolku pro potporu stydlavých chudých. Poslanec la Baterí je petseda a zvoní. Pichází také pan Salmiak, kerého pijímají do spolku.
:
45
Tento Salmíák šel do Paíže, chce
si
je velmi indressantní osoba.
má moc pens,
vzít tu Žofii Ledijé a je
koupil
si
Pi-
dm,
k jiným ženskim
Zatím se fšak pozoruje v publividt na poslední kalerii) že jaksi melangólicky se dívá na paní de Týras, mladou studení jako
gum
let.
(cos je
i
fdovu céru jenerála de
la Baterie keriš je bratr
poslance Baterie. Afšak ta paní de Týras
má
už
Roberta Artilerí, kei od karakteru, ale málo od ei. -- Je tedy vidt, že se slena Dumkova nemejlí díž myslí že ji Salmiak leze za jinou, ale mejlí se fosob. F tomto akte ke konci všecko otchází a zstane jen paní de Týras na divadle, kerou dává paní Bittnerová, tuze hezká mladá paní. Píd její bratr syn jenerála poruík u kavalerie Moric (keriho dává lechkomisný pan Pštros) a povídá
namluveného jiného
je
štábní
dstojník,
„Sestro, já jsem
„Pro?"
totiš
lovk
znien!"
ptá se paní de Týras.
„Já hrál fklubu a prohrál sem
(Sehoš íká že
moc pens."
má
Hlas Národa pravdu, diž klubi nestojí za nic. To je kus, na kei by se mli jit podívat doktor Podlipni a Nejedli a rukaviká Beznofsky, abi dali s tmi klubi pokoj. Nebo vijde na jevo, že Moric de la Baterie tam prohrál 70000 tisíc frank.) Paní de Týras zvolá: je
vidt že
„Ježiš Marjá!
Sedmdesát
tisíc?"
46
„Ano/' povídá znieni její bratr lehkomisný pan Pštross; „a nezaplatím-li, dají na erné
mn
prkno."
Paní de Týras: Kdo?
Moric la Baterie (z melangólie) Pan Salmiák a ješt jeden! Paní de Týras: Nechtjí ekat? Moric de la Baterie: Nechtjí. Zejtra jsem v klubu na plagát má est je tatam a šarže taki musím kvitýrovat od vojska (Což bi bila ostuda pro rodinu, kdys je otec jenerál.) Po tomto strašném vyznání dá paní de Týras Moricovi své preciosy z krku totiš perle a on jde s nimi do zastavárny. Ale to nestaí a paní de Týras jede ve tetím akte k Salmiakovi, aby prosila za bratra. Tento Salmiák je podivín keriš má služebníci jen z kriminál. Sami vrach a zlodj, on :
—
.
.
.
fšak se nebojí a íká, že ty lidé polepšuje. Jeden takovi vrach a loupežník je taki pan Karbus,
keriho jsem dosud držel za solidného
lovka.
u Salmiaka lokajem. Je noc, když tam paní de Týras pijde fukrutné hypochondrii a prosí Salmiaka abi nedával bratra na plagát do klubu. On ji vikládá, že to neudlá, že hrozil jen bratru jejimu abi se polepšil a že ho ta dnešní noc jist vykuríruje ze hry fklubu. (Coš se neví. ofšem Jak pak, dibi se Moric zatím zatelil? spisovatel Ochtáb Felijet nepomislel.) Ale ženich Robert Atalerí se dovdl, že
Ten
je
Na
47
jeho nevsta šla v noci k Salmiakovi na vrazí
tam také a ptá
Paní de Týras
se
jí
co tu
má
je uražená, odejde,
vizná Robertovi Atalerí, že
ji
visitu,
co dlat.
Salmiák se
miluje, Robert
—
ho vizve na duell opona padá. (Salmiaka hraSlukoff, kei hraje víten, také piliar pan hraje dobe v kavárn Slavii. Má tuze krásnou masku totiš piísnuté vlasi s ofinou a v prvním monumentu jsem mislyl, že to je hostinský Brejška tak je mu Salmiak podobni.) F tomto akte opt dífka Žofie Ledijé vipravuje dlouhou historii Salmiakovi. Coš sem se podivil, jak si slena Dumková pamatuje tak
je
—
velkou
roli.
Ftvrtém jednání pichází Robert Datalerí k jenerálu de
obiejn
la Batterí (ve
bívají
francouskich kusech
samá francouská mna)
abi se
nehnval, že si jeho céru nemže vzít, že má noní randevú se Salmiakem. (Stariho jenerála dává mladý pan Kolár. Francouské jenerálové vipadaji jako naše furvezáci v extra mundúru a mají kalhoti polovic z voskového plátna, abi se neukopali.) Jenerál se lekne a povídá Robertovi: A^^w/tz, co vám mám íci! (Což je víten, nebo pan Kolár asto neví, co má íci, kdiž cuflér nemluví dost nahlas.) Céra mu pak všecko visvtlí a jenerál bére synovi šavli, což je velmi
tragická scéna. Syn prosí na kolenou, abi se otec
nehnval a slibuje, že pude do Tonkinu na íané. Jenerál odpouští, dá mu šavH a povídá:
48
„Tedy k
ministrovi,
poruíku, aby vás tam pesynu!^^ Ale pak pak jde
Naped, mili sám napet ze dveí. sadil.
—
—
že céra miluje Salmlaka
jeho ženou
—
Pet
—
mezi námi
tím však se doví,
volá:
Nigdy nebudete
je veliká propast!
(Cos
neni nigde k pozorováni.)
Pátý Akt je v bite Salmlaka, kei je tšce rann do ruki od Roberta, bívalého ženicha paní de Týras. Pichází na visitu malí Hugenot a jako svou žepedstavuje slenu Žofii Ledijé nu. Salmlak je celí užaslý. Na to Žofie pedstaSalmlak se vuje Hugenota jako svého muže
—
—
diví
ešt
víc.
„Pro jste to udlali?" ptá se. „Protože se milujeme!" odpovídají manželé. „Ale vždy já si vás chtl vzít!" povídá S^z/miak Žofii. „Ano," íká Hugenot, „ale takhle
dopadlo,
nebo
miluješ
rát,
jsi ji
—
že to
paní
de
Týras."
Salmiak mlí, sehoš
je
vidt že
ji
opravdu
miluje a není to ku podivu. (Paní Bittner je tuze
heská mladá paní.) Kdys tito mladé manžele odejdou pijde jenerál na visitu k Salmlakovl, žernu chce nco íci. Salmiak: Mlufte jenerále! Jenerál: To není tak snadné, milý píteli! (Kdešto jsem se opt musel smát, nebo pan Kolár koukal pi tom do cuflérové boudy.) Ale konen mluví pec: Víte dobe, Sal-
49
miaku, že nemohu být vašim tchánem
—
pama-
tujte se, co se stalo!
Salmiak sklopí hlavu a mlí. Celé publigum
má
vidi, že
dt,
Má
mohu povdit, ji
nemže
vás
si
jelikoš bi mislela že
je
recetif,
v-
to ne-
pomlouvám
sotva že se pozdravil z duelu. Je-
eká
paní de Týras pijde a Salmiak ale pomalu. Povídá, jak
pod jejím otcem
ped
dole ve fiakru,
zane mluvit
—
patnácti lety sloužil
Falžíru, jak hrál taky karty
kee nemnl
peníze,
Já
ji
pohnut a publigum se bojí aby
nerál pošle pro céru, kera
o
vžit.
sám!
to
Salmiak nebyl
a eká, co bude.
céra to neví, afšak muší to
abi vidla, že
eknete
svdomí
špatné
JeneráL:
—
chiby taki klubi)
moc, že to nemoch'
—
(f
Alžíru jsou bezpo-
a jak jednou prohrál tak zaplatit.
V
té dešperaci šel
k jenerálovi, ten nebyl v pokoji, ale bilo tam psaní s patnácti tisíci franki. (V divadelních kusech není o peníze nigdy zle.) 5^/miak vzal psaní, uprchl dom, roztrh kopert, na
visitu
peníze vyndal a kopert hodil do kamen, kde prá-
v hoelo.
(Akolif
bi
nigdo nevil, že se fafrice
Falžíru také topí.) Jenerál však hnet na to pi-
nmu, vidl peofty hoet — a už vdl, kdo mu vzal peníze. — To je spov Salmiakošel
k
vá, kerá
pi tom
ho
stojí
moc pemáhání
miluje, ale jenerál
a vody, kerou
ped paní de Týras, kerou na nj písn kouká, aby jen
pije. Stydí se
50
Když ekne:
mluvil.
a
„A
to dopoví, vstane céra jenerálová
já si vás
šlechetné,
nep
pece vezmu!" (Cos publigum
celé
to
jest
odní
Salmiakovi
peje.) „Zeti,
Kolár a je
obejmete svou ženu!" volá jenerál rát,
SALMIAK
že to jsou poslední slova fkuse. jest
kus velmi píkladný. Oka-
zuje nám, že karban je zástoj nemorální, zvlášt
když
lovk
prohrává. Je dále vidt, že se mají karty hrát jenom na štdrý den ovoechy a ne
o peníze, zvlášt ne o o
ty,
keréš
tisíce,
ale
dokonce ne
nemáme, sehoš zniká estný
dluh,
kterýs vede ke krádeži a defraudakci, cos se ne-
srovnává s pojmem horetnosti, zláš souli na to svtkové. Je to naueni nejen pro herce, ale i pro publigum a pro celé obecenstvo, abi karty nehrálo. Herci ostatn karty nehraji, což je lOOho vidt, jak se pan Kolár zlobí na syna. F tomto kuse nehrál pan Šimanofsky, praski mnšan, ehos jsem litoval, nep hraje dobe. Nebila uš pro nj žádná role. Doufám že budete s tímto referádem spodal moc kojeni ctny pane redagtore, nep práce, že je to zpamti. Ale misiím, že má kritiga bude nejlepší, bili v divadle všichni kritigi pes divadlo. Vidl jsem tam také pana dok-
mn
a
Gúta od Politiky a pana Emanuela Bozdcha od Abendblatu (také spisovatele trategédií) kei se spolu pes kus bavili. Tyto pánové fšak
tora
:
51
nesedí na poslední galarii nýbrš f
první
ad,
gdeš
jest
Z
pkná
na baligón
vyhlídka.
úctou
Vavinec Lebeda kridický spisovatel
Poškriptum dne
11.
pes
divadlo.
bezna.
Dibi nebil dlouhi referád, napsal bich taki
nco pes verejší divadlo, kde se dávali ti kuši Fsud Dilogéna a dva jiné z jazika francouského.
Dilogenes byl
ve
mst
ve
svt, nebo
stari
Korit v ecku.
mudrc eckého
nezepsal žádnou filozofii.
kuse debužírovala komedii nehrála,
jazika
Bil to nejlepší filosof
F tom
opt
nová agtérka, kera dosut pes coš budu psát podruhi. Bude se taki dávat nová opera od Mocarta, keráš se vipisuje „Don Guáno", s muzikou. O ems budu psát aš se v hudb ponkut obeznámím.
Pozn. „Chamillac^^, komedie o 5 jedO dava Feuilleia, ml eskou premiév Národním divadle 2. bezna 1887 v pe-
náních od ru
kladu Bedicha Frídy a v režii Jakuba Seiferta, Výslovnost francouzských jmen svádla i tu Lebedu, aby je pipodobnil
slovm eským nebo
jiným známým. Tak z titulního hrdiny udlán Salmiák, Hugenues na Hugenota, M.la Bartherie na Baterie, R. dUlliers na Ar-
zmnn
zmnn
52
tílerí
a Ataleri; Lebeda také nechápe, jak se
maže nkdo utopit v sen (Sein) atd. V pos skriptu Lebedov je zmínka o veselohe Vrchlického „V sud Diogenov^^, která mla premiéru již 12. ledna 1883. „Nová^^ opera „Mocartova^^ je ovsem „Don Juan^^.
5.
NÁŠ PÍTEL NEKLÚŽEV.
Velectné pánové! Slauná redagce!
Dkuji uctiv zapo
slaný
honorá nepsem
poteboval podrášku na staré juchtofky, abich užil letošního jara. Afšak dláte pes jakési sodize ve vašem posledním psaní na mn, že ponkut inak vyslovuju mna osop ve svých referádech, emus se nemže vyrozumti, kdo velice
m
právje fdiva dlenebil. Cos se tejí
dešlého
dopisu,
hlaun pe-
kdes jsem psal xtssalmiáka.
Afšak musíte vjedt, velectné pánové, že se cizozemská mna docela inak píšou a docela jinak vyslovujou. Díž já vis lovím mno Šakpajer (což jest peloženo s englitiny) ví každi zdláni lovjek, že se píše ponkut jinak a že s tch písmenek co se ne Vislo vujou mnoho bi bit ešt jedno mno. Coš je s franinou podobn. Dobropísebnost a vejslovnost je veliki rozdíl, coš se
práv
vidlo pi Salmiákovi, proeš žádám abi se vše vitlailo tak jak napíšu, nepsem vejslovnosti dobe povdom. Nýbrš pak žádáte, abich pi kaž-
54
dém
referádu uveejnil divadelní ceduli pro te-
náe pespolni femš vám vyhovjeti
ponvá
fšak sotva budumocti
biletái za takovou ceduli po-
žaduji šesták a to bi znamenalo
znané
zvíšeni
Vám
referád
mích režírnich náklad.
Slíbyl
pes operu Don Guáno,
keraš se vždi dává
zikou, což fšak
nemohu
Guáno na reperduáru,
ejn
jsem
viplnit,
v
ponvá
s
bilo
mudon
Národním fšak se oblZa to se dá-
nedává, co je na reperduáru.
vala docela iná opera od gomponisti Cén-Cánce,
francouského jazika. Opera se naživá E di jen, Marcel! Tato opera je také s muzikou jako operi vbec a viznamenává zbouení Paíže msta francouského. Titulní osoba Marcel jest kupec ve špeceraj a pet sedá paíské obchodní komory roku 1375, keriš fšak na míst opchodu vede revoluci proti francouskému kromprinci (kerémuš se íká ve frantin dou ven! Tito douvenové sou nini skuten uš všechny z francouska venku.) Hodlal sem projáditi referád o této opee, afšak jsem posut ponkut neobe znamení v hudb a pak bila prémie (totiž keriš jest
peložen
s
ei
první provozování) iného kusu z
ruské, a já
musím podotknout, Národním divadle není z publigum
píšu raí o trategedijích. Jen že muzika v
vidt,
ponvá
ve škarp. desáti
turecká banda sedí v dolíku jako
Na mém
divadle, kereš
sem
hrál s pa-
devnýma aktérami nebila také muzika nepsem mnl flašinet za kordynou. Hutba
vidt v Národním divadle
je
vidt jen
skalarie; u
mn
55
nepsem ve svém dinemnl. Fouterý dne 22. bezna byla tedi prémie
nebila
vidt ani
s kalarie,
vadle žádnou kalarii zru
štiny,
keráš
NEKLUŠEF^',
se
vipysuje
„NAŠ PRITEL
komedyje f pti agtech, zepsaná po rusku nebožtíkem Palmem, do cešštiny pesazená Doktorem Pavlem Durdíkem. (Pedvaceti lety uil se rusky celi nárot — já také — ale nechali jsme toho, protože Rusové jsou nezdlani a máji inou alfabetu tak zvanou hazuku, cos se eško vyjaduje; ku píkladu se píše „pyc" a vislovuje se „rus^^ — kdo pak si to cos jest
má
pamatovat!) Slovo Neklušef jestaké ruské a vyznamenává v tomto kuse kasíra, kei se naživá kesným menem Ondej Nikoláji. Dává ho
pan
Bittner,
kei
hraje
víten
kasíi,
kei nemaji
fkase peníze, protože je ukradli. Tento Neklušef taki krade, cos žádni nepozoruje,
nj
kontroloi,
nebo
jsou
pes
kei nekontrolírujou. Neklušef
krade sami rubli, cos jest ruski peníz a platí asi ti zlaty šajn. Fprvním jednání ešt žádni neví, jaký je Neklušef darebák. Celi svt ho má za solidného lovjeka protože dává každimu pre-
jednomu dá etízek od hodinek, a jedné ženské — kera je k nmu tuze frajndlich, akolif má muže ouadníka pi akcizu — kupuje pozenti:
át na
šaty a dává
ji
kolijé
na krk, brazolety a
kamen. To se fšecko povídá, nepon fprvním agt nevistupuje. Tohoto muže miluje ruská dífka menem Nataša (v ruštin
jiné
vci od
zlata a
56
SOU samá divná
mna)
kerou dává paní Bittner,
tuze hezká mladá paní, kerá se
mn
velice
líbí.
tm
vbec dává
Tato paní
zamilované úlohi, cos muskím závidím. Ruské dífky mají docela jiné myšlinky než eské sleinky nebo je tam iná emancepace. Povídá se fprvním agt, že Neklunafštívili.
ho Otec Natášije, Štpán Mironi Lapá-
te f, stari
kupec, jede taki scelou rodinou, to tiš
šef koupil grunt a pozval své pátele, aby
Advóou Blovou, vdovou po ruském jenerálu, a s Mísou, tlustým mladíkem, který se narodil bes otce a bes matky a keriho pijal Lapetf za vlastního sirotka. Jedou tam v pauze mezi prvním a druhim aktem a kdys s
Nataši jí, se sestrou
se vihrne opona, jsou uš na statku Neklušefa. je pravda,
Neklušef
si
To
koupil heski majetek. Ne-
musel na párubl koukat, kdys je kradl. Ftomto druhi maktu vistupuje první osoba Kalinski, písa z banki kde je Neklušef kasírem. Tento Kalinski ví, že jeho pedstavený krade a chodí na nj pro diškrece, abi taki s toho nco ml pro svou rodinu. Ponvá je ale stari korala, má s toho vždi jen opici a rodina nouzi. Je to vítená role, kerou dává pan Mošna, oblíbený kómigr, kei hraje všecko na svt, jenom ne karty, coš
mu
schvaluju nepto lOOjí peníze. Pi-
cházejí pozvané lidé, Neklušef jim ukazuje svoje
kupec Laptf (pan Šmaha) si jen koupil ješt nco, že bude pak obecním starším, radou a kohospodáství,
mu
stari
to schvaluje a povídá, aby
57
nen
plmistrem. Všechny ostatní hosté obdivují majetek Neklušefový keriŠ íká že vihrál z loterie sedumdesát tisíc rubl cos lže, nepukradl peníze na statek zbanki. Pozoruje se to už v publigum že to s jeho financema špatn lOOjí, zvlášt k díž o tom titulní role sama mluví. Pak je na jevišti elektricky veír, Nekuželu je s celiho toho kusu horko, vijde ven ze své villi, setká se tu( s Natašou Lapeovou (dcerou stariho Laptfa) a vizve ji, aby s ním trochu promenírovala pargem do keriho svítí violet ouplnk. Nataša
nebo
de,
Neklušefa miluje.
sednou, je noc, žádné j kola se ani nehne.
nco
vítr,
Na obou
Pídou ke studni, dekorace kolem do
lidech je vidt, že je
tlaí; u Natásy je to láska, u
Nkuzela
Publigum kouká, co bude dál, nepsou tu u studn sami dva, kolem do kola ani špatní finance.
lovka
a
Nkužel je mn?^'
celi
„Milujete
ro spáleni.
táže se Nataša
Nkuzela
citliv.
„Žeru se tajnou láskou!** povídá Nklubeš affigirovan.
Nataša to ví nebo si Nekuzel klekl pi tom do pargu, akolif má novi kalhoti. (Musí se fšak podotknout, že to je od kasíra leš, nepi nemilunýbrž se chce oženit skrz peníze
je,
starý
Lapetv
bohatí a
má
ponva
je
jen tuhle céru.)
Ruská dífka Nataša fšak je opatrná a ptá jí chce íci ešt nco, esli ml ákou minulost (minulost je na divadle dicki špatná vc se,
esli
I.
Herrmonn, XLVIII.
Z
poslední galerie.
4
58
nebo ženská) a tomu podobn. Nataša tou minulostí myslí práv ženskou, totiš Julii Antonovnu Stupeckou, kee kupoval Nklúveš na šati. Tu kdiš vidí kasír takovou nevinnou dífku (nepji dává paní Bittner víten) nemže to penést pesrce a poví prafdu. Vizná se, že nemá peníze, že nevihrál, že kradl fbance a že za to nejspíš
píd
do
nortpólu,
Siberie. (Siberie je
zem
kam
Ruska
se posílají z
na hranicích nohilisté
a
špatné kasíi. Je tam taková prutká zima, že na termonétr nestaí, což je arestantm ne-
ni ani
píjemná vc.) Nataša ale slibuje s
ním do
mu
Siberije.
vání na šatech
V
že
—
si
trne nat tímto viznáním,
ho vezme, nebo že
Nklušef jí za opona padá.
pd
to líbá kufríro-
pauze de publigum do fojaré a rodina
Lapetfová se vrátí zas do msta. Tetí akt viznamenává kabinet sleni Nataši, kera je veHce rozilena, nepví že v bance bude toho dne gontrola
Nkužela
a ráda bi
bance manepulíroval, ale nemá k todost eneríže. Zatím de otec do banki, sliší
Neklubeš
mu
Svuje se otci, že mu svila taki, jak
pens, kee tam nejsou.
miluje
f
o mal vrzacích Nkužela, bží dom, dkuje bohu, že je céra ešt svobodná a povídá jí že je po partii, že Nklušef místo na svatbu pide do greminálu. Nataša doráží na otce, abi si z toho nic nedlal, ona že má kasíra ráda, aby jí jen dal
vno
ho zet
a že se to spraví. Stari fšak o takové-
nestojí a céra
mu
mluví do duše a hrozí,
59
Že
pd také do
Siberie, kdiž
Nkužela
nedostane.
Tato scéna je tuze pkná, neppan Smaha hraje víborn nešastného otce ruské národnosti. Je s toho velká mrzutost v rodin opona padá. V jednání tvrtém pišla uš vc do novin, kam ji dal Memof ili Promtof, redagdor a griminální referend tamnjšího ruského denníku, keriš se také žere tajnou láskou k Nataše a má ztek, že ona má ráda Nkužela. Tento referend
—
griminální
za
moc
nestojí,
ostudu rodin Lapatva.
protože
dlá
také
—
Neklúveš nejde do tam prasklo. Mluví ve svém bité náramn hazart nepjemu fše jedno. Kdiž nešel on do banki, pišli z banky pro nho hnet banki nep
vidí, že to
cekretáem, keriho dává pan Chramosta. (Pan Chramosta hraje víten dycki majory, obršty a jeneráli na pensi nebo aktíf to s policejním
—
Také policejní ouadníci hraje, nep má písnou fysigonómii.) Nkužela odvedou a dají
je jedno.
do vyšetovací vazbi.
Na
ceduli stálo, že mezi štvrtim a pátim jed-
náním upline
sem nepochopoval, nep malou plhodinu. Pátý aktpetstavoval jako nádraží nebo skleník, byl to fšak soud, kde soudili Nkužela, coš se provozovalo rok, coš
trvala pauza jen
za
sklenným šalováním.
Napet ekali
lidé,
jak to
dopadne, mezi
Lapetv, jeho céra Nataša a jedna stará ídova, kerou dávala slena Kepelova. Tato fdova je plativá role, nep jí umel muš, poktenimi
stari
60
rém ddila jednu céru; ostatní akcie ukradl jí NJdužef kee bili uloženy fbance. Ta dcera nebila uložena v bance. Tuto smutnou hysterii povídá Nataše, keráš je pohnutá a vezme si fdovu i
scérou za vlastní. Mezitím se skonil sout,
N-
tžki Siberie a strážník ho vede do transporthauzu. Když ho Nataša vidí, povídá, že do Siberije nepude, ale že se bude za Nkužela modlit což mu bude v Siberii tuze dobe ouinkovat a Nataše to píd mnohem lacinjc. Stari Lapatf je rát, že pišla céra k rozumu a opona spadne, což je konec kusu. Tento kus je tuze píkladní. Vidí se, že jsou nepoctivé kasíi nejen u nás nýbrši v Rusku. Vidí se také, že je špatná gontrola a že revizoi berou darmo gáš. Vidí se, že se holky nemají do takovichto kasír zamilovat, nep je to špatná partie a pídou do lidských hup. Ale hlaun se vidí, že taki Rusové umji psát divadelní kuši, skoro tak dobí, jako u nás, coš ofšem každi neuznává, nep je to kongurence pro eské spisovatele, keré píšou trategédie a komedie. Sehoš viplívá, že se tento kuzruštiny líbil kritýgrm, keré píšou jen pes divadlo ale ne divadelní kusí, a nelíbil se kritýgrm, keré píšou nejen pes divadlo, ale také pro divadlo, nebo diž se hraje kuz ruštiny, nemže se hrát kus s eštiny. Tuto okolinost já pochopuju, nepsem také hrál na svém divadle kužel dostal dvacet
let
—
s
padesáti
devnýma
aktérami
keré sem sám vymyslil. Tito kuši
pvodní líbili
se
kuši,
mn
61
vždicky
mnohem
nes kuši sepsáni otiných
lip,
mn
stáli potu, tetramatigr, nepsem vdl co ba sem k vli tomu nahlédl ponkut do Šakpa-
jera neb do Sardula.
Muším ešt podotknout, agt pišel omilem
s
že
sem na poslední
fojaré na baligón, kdes se-
asopis, keré pátelski dyšputýrovali pes kus, totiž pan doktor Gút (s Politiki) s panem Bozdchem (od Ábmblattu)
dej í
kritígrové
inich
a pan Guffner (zNárodnich), keriš íkali, že ten kus je erálisticki. Coš jest vc, o kei budu psát jindi, aš budu mit povdomiost, nepm podobné mišlynki unavujou. Druhé kritigrové, totiš pan Chvála ot Politiki a pan Feršter otNárodnich tu nebili, nepti
pišou jen
pes
operi a ne
pes
tra-
tegédie.
Nebude-li do noviho ísla Vašeho blahoro-
diho asopisu žádna prémie noviho kusu, budu psát
pes operu
Etién Marcel od Cén-Cánce.
Otpuste.
Zveškerou úctou odani
Vavinec Lebeda, gritický spisovatel.
Pozn. Svému
referátu
o
ruské
komedii
„Náš pítel Nékljžev^^ od Alexandra Ivanovice Palma (eská premiéra v peklade dr. Pavla Durdika za režie Seifertovy 22. bezna 1887) pedeslal tu Lebeda zmínku o operách „Don
62
Juan^^ od Mozarta, která sice byla na repertoáru, ale k jejímuž provozování nedošlo, a „Etíenne
Marcel'^ od Saint Saénse (prem. 19. 3. 1887). Ve vlastním referátu zachází tu Lebeda se
jménem
hrdiny velmi voln; jednou po druhé Nkužel, jinde Nklu-
titulního
je to Neklušef,
veš i Nklubeš atd. Pozornosti zasluhuje i zmínka na konci referátu o tehdejších „kritýgrech^^ denních Ústa, Guthovi, Bozdchovi, Kuffnerovi, Chválovi a Foerstroví,
6.
GORILLO JANUS.
Velectné páni! Vysoká redakce!
Obávám
se
ponkut, že nebudu dnes docela
objegdíf, coš se žádá od každého kridýgra, neb-
sem vidl
mi tuze moc
kus, keriš se
líbil
a
bil
jsem fexdázi pes krásnou hru nkerich našich hercch. Je to opt velmi radigální trategédie na ptagt, kerou sepsal Wililám Šakpajer, dobi Englian a spisovatel trategédyí, keriš jsou fšecki už do englitiny dávno peložené.
Kus ten naživá
se
GORILLO JANUS, coš ímanských djin ped
jestitulní úloha, vzatá z
narozeninama Krista Pána. Skrze dobré virozumní pro Vaše ctní abonentov a odebíratele (za peníze!) vyjaduji tuto divadelní plagát, z novinách opsaní:
64
KORIOLAN. Historická truchlohra o 5 jednáních.
OSOBY: Kajus Marcius Koriolanus, íman ze šlechty
p.
vojevdcové
P;
íílilnr^-l
proti
Volskn.
Menenius Agrippa, pítel Koriolanv Sicinius Vclutus 1 x^jk.,««„x ua ^"bunové hdu
} Junius Brutus Tulus Aufidius. vojevdce
S} Mšan
Mšan
sat
.
.
P-hoIe ve ..uibé Aulidiové
.
.
f
^^
Šimanovský Samberk
P. ^,
.
p. Seifert
.
; ;
coš
p.
_
ímský ímský
Anobrš jsou nosti,
Volskv
.
Slukov
pg^ros
^j;
S-\°-
p.
Mošna
p.
Frankovský
kuse ešt mnohé jiné osob-
nepíšu nepnebudu o nich v kritice
pak zaberou moc místa. Gorillo Janus viznamenává kus ze staré ímanské hysterie, díž ešt v nebili ímsko katolické papežové, kee pišli pozdji po Kristupánu. Tengráde bili v samé ojáci, natojáani mluvit a
ím
ím
kama láti,
bili
emus
jenerálové a nat jen erálama konsu-
žádni monarcha. Staré
mou
nebo nebil tam ímané vbec mli sa-
se íkalo republika,
vojanskou kref a prali se poát
ními sousedama a diž
ti
uš
mli
mezi sebou nep nemohli bez vojni
s
pespol-
dost prali se vidržet.
Tomu
íká ímanské djiny a z daleka to tuze pkn vipadá, afšak sem rát, že sem nebil žádni íman. Nynjší Taliáni jsou stari potomci íman, coš
se
je
na nich vidt, nepse perou,
kam pídou,
zvlá-
65
st stavt
železnice. Ale
sebere
cos v
je,
n
na
ím žandarni
píd
žandarm a
nebili.
íman
GorilLo Janus je také takovi udatni keriš stále avanžíruje as na jenerála a je
se svými legiemi
nou, kdes bojuje proti
loskm. Voloskové zstávali
asi
poát
(ímanské regementi) za
nepátelm
brá-
íman
Vo-
taki bily nárot do pranice a
hodinu ot
íma
ve
mst
Antikm.
dávno nepamatuje. Lit ml vojny uš dost a hlavn ho mrzelo, že nemá co jíst, nep obilí bilo tuze drahé a ani za ti peníze
msto
Toto
gdostání.
ímské vedl
I
se uš
sešli se
a nadávají
slovo
Mošna,
První
stari,
fprvním agtu jakési
pes
Goríllo Jána.
mnšan,
keriho
opané Hlaun
dával pan
víborný komigr, kei je nespoko-
jeni s vládou a s Gorillo
Jánem, coš
arilOOgrádi a nenávidli
lit.
Ostatní
bili
samé
mnšané
tomu Prvnímu pizvukují
a mávají klackami, že na jenerála. Bili to patrn njaké leni klubu voli anep ímanské cecálisté, coš Šak-
pdou
dobe nevisvtlil. Tu pichází na námstí stari ímanský synátor (totiž len padlamentu) keriho dává praskl
pajer
mnšan
pan Šimanofsky, víteny herec zvlášt
v tomhle kuse. Je uš sních, ale hubu jako
sešli,
me
má
hlavu bílou jako
a nosi berliku,
nebo
Ten také nemá rát lit jako aristograd a íká jim, aby šli dom a abi nemU hlat vypravuje jim velmi pknou histerii o žalutku,
je podágrista.
coš ale hladové
mšané
nenasytí. Sotva dokon-
66
il pichází sám Gorillo Janus. (Tohoto ímanského jenerála hraje pan Slukof, také víborný
skuten jest pro ojanské role jako stvoen. Je to muš, kei pardon nebere a nedává, od ehož také pochází divoké jeho jméno Gorillo Janus, kerišto predykát byl mu udlen, kdys vidobil nepátelské msto Korrydor, jak vipravuje druhý ímanský jenerál Kominikus kerehoš dával pan Šmaha.) Gorillo Janus vida jak ímské mšané jsou pipravené užuš do revoluce, projádí jim emperdinetním spsobem a ped celým publigum herec, keriš
—
fdivadle svoje opovržení,
naež mu
mšan
Moš-
na sargádicki povídá: „Ty pro nás máš vždycki dobré slova!" Gorillo Janus ignoríruje tuto špiku, nadává civilistm dále a lituje, že šlechta poát ešt se neodhodlala, abi se do sekalo coš on nejra dlá. Vipravuje Menemínu Agriplovi, že na druhé stran mnsta uš je zbouené mnšanstvo upokojeno totiš šouchalo se do nho a že se jim povolilo pt tribun, (Tribuna ve starém bylo mno pro poslance emeslník a živnostník, kei platili jen pti-
mnšan
—
—
zlatovou
ím
da. Takovéto
tribuny v
senát
rádi
nevidli a íkali jim tam krakélové. F tomto kuse vistupuji dva, totiš Sicilius Velus a Juniús Brutus.) F tom pichází ordonanc, hledá jenerála
Kája Marciála Gorillo Jána a oznamuje, žeVoluskové táhnou na Rím. Gorillo Janus má radost z nové vojny, neb má poát jen avan na mysli,
67
akoliv nemá špatné místo v ím. Odchází s ostatníma jenerálama do boje a na jevišti zstanou jen tribunáti Brutus a Velus kee mají na Gorillo Jána pikanterii, naeš opona spadne.
Ve druhém jednání vistupuje matka Gorillo Jánova, Volumína, kerou dává paní Malá. Paní Malá hrála dosut mladé dífky, cos hrála víten,
neb
je
dávala uš
ptadvacet
let,
hrdinské matki také víten, nep
má
nyní
hraje
velkou
di-
vadelní prakci. Tato Volumína jest hrdá na své-
ho syna ale jeho šarže ešt jí nestauje, peje si, aby byl konzolem, cos bil ímanski plmistr. Takovích plmistr ml Rím nkolik, abi tolik kandidát nepropadlo. Vistupuje také žena Gája Marcia,
ponkut plativá
a senti-
mnla muže doma
nes na
totiš Virgilie,
mendál, nepra
vojn, coš
její
bi
stará
tchyn nepochopuje. Já
to
pochopoval.
Mezitím Gorillo Janus zvítzil proti Volosa pichází dom z bitvi cely rosekani, ale živ a zdráv. Jeho adutanti a zvlášt starý jenerál Kominikus vypravují o jeho statenosti celé kroniky jako novináské referendové, jeho matka Volumína pláe, žena Veregíla ešt víc a chce, abi šel dom. Gorillo Janus musí jít díve na. Kapitál, coz bil u jakýsi purkmistrovský ouad, kde se scházeli synátoi, tribunáti, zkrátka obecní starší. Tam jde Gorillo Janus
km
mž
íman
proto, že jeho strana chce z tctiš
nj udlat
konzola,
jednoho ímského plmistra, nepjest
práv
68
místo uprázdnno. Referát
pes
nerál Kominikus, keriš povídá
vc
tu
vede
je-
možné a nemožné
vci a synátoi, patricijusové (bohaté synkové ímské) jenerálové volají: Právo, právo! a je konzolem! — Ale má to háek. Goríllo Janus není oblíben pro svou horkou náturu u lidu, keremu nigdy moc nelichotil a považuje ho jaksi i
za páté kolo u vozu. Proto vstanou tribuny lidu,
Velus a Brutus, dva demokratické
u nás pan
ímané, jako
a mluví prý jde se ucházet o kandidaturu pro konzolát k lidu. To je pro Gorillo Jána jet, ale musí jit nepto káže starý zvik. Veme na sebe starou košili, helmu nechá je
Saller, co regíruje zedníci,
z oposice a Gorillo Janus
doma
a
a de na plac, kde sou oliové. Jde jako
po smle a místo „dobrýtro, pánové" íká emesníkm a živnostníkm samé imperitence. V trategédii se takovému jednání íká mužný vzdor a eneríže, ve skutenosti se takové kandikonzolátu vyhazují. Oliové Gorillo Jána nevihodili, ponvadž bila schze na rynku, ale tribunáti to všecko popíchli a díž už Gorillo Janus misií, že je konzolem, pídou mešané s tribunama do padlamentu, petrhnou volbu a vyházejí celou obecní radu, coš je pro maliho podáti
platníka radost.
ponkut
Mohlo by
se
pi
té píležitosti
politysírovat, ale jelikoš váš
list
pes
svýma politiku není a taki já padesáti devnýma akterami jen umní, nepolytyky — nechám toho. To není fše. Gorillo Jávždicki hledl
si
se
69
nus dopáleni že nedostal místo gonzola rezonýruje pes lid jemu do oblieje což má za následek že ho vypovdí z íma. Ani gonzolem, ani jenerálem, o všecko pijit a ztek k tomu, to Gorillo Janus nesnese. Ftéto pikanterii jde do nepátelského ležení, kde bydlí jenerál volovckého ojska,
TulLus
Aufídibus,
keriš
má
za
posluhi
slenu Turgovou a Dumkovou. Slena Dumková chce „zmlátit Goríllo Jána jako psa", což jest k smíchu, nep kdibi otevel ústa, spolkne ji na jednou. Goríllo Janus pišel ve smutku, Aufidí-
bus (keriho dává pan Sajfrt) je krásn obleen, jako z ímanského módního žurnálu a má sandáli
kramflekama, na které má zvláštní talent. si dá vbec na kadrob tuze záležet, nepví že mu to sluší a jeho boty jsou vždicki první okrasa nepmá dobrého šéfce na pkné kramfleki, na coš ímané tak nekoukali. Tito dva vojevdci udlají alianc a táhnou na ím, aby ho se zemí srovnali. Tu pijde do ležení padlamentér z íma Menemínus Garippa (pan Šimanofsky) k nmuš má úctu jako k prass
Aufídibus
ím
kimu mešanovi. Je
nv
to stari pítel Goríllo Já-
a chce prosit, abi na
ím nechodili. V ím dom de tuze melan-
byl Garippa samí špás, ale
nep s ním pan Slukof ani nemluví. Tu fšak matka Volumína, žena Vergília, mali sin, zkrátka celá rodina Gorillo Jánova a prosí za ím. Je poteba moc ei, abi se kamenné sre pana Slukofa obmkilo, ale konen zkáze, že góliš,
píd
70
ímu
dává
slavnost,
pardon.
ale
V
mst
ve
ím
veliká národní
je
Antikvum
je
zbouení
Gorillo Jánovi, keréhož Jenerál
proti spojenci
vbec na pana Slukova pro jeho oblíbenost žárlí, probodne meem a šlápne mu na krk. Tím kus koní a fdova po Aufidibus (pan Sajfrt) keriš
Gorillo Jánovi dostane pensi.
GORILLO JANUS Okazuje
se, že bili
je
kus
moc
píkladní.
dicki oblíbené a neoblíbené
gandidáti pro konzolát a že se v
ím
s
malími
poplatníky zacházelo bez respektu. Okazuje se
ím
ze neprorazí a že v špatnou politiku. Okazuje se, že bila chiba, díž se fšecko dávalo jenerálm a nic opanm. Konen se okazuje, že Gorillo Janus dále, že se hlavou
taki vedli
chibil,
dyž
k
šel
nepátelm
bez reversu, že ho
nezabijou, coš je spravedlivý trest za to, že táhl proti
domofské
opci, coš je stará hysterie
o tom
ptáku a hnízd a ml bi se každi ctižádostivý gandidát podívat jak to s Gorillo Jánem dopadlo. Jsem ponkut unaven, nep kus má ptakt coš není malikost pro pam, an sem kus díve neznal a na svém divadle nehrál.
Prosím slauná redagce, abyste mi dali asi na trnáct dní ponkut prázdniny, as se zotavím
budu kridyzírovat
dále.
Zúctou Vavinec Lebeda, kritýgr.
.
71
Pozn. Shakespearv
„Koríolan^^ objevil se
na scén Národního divadla po prvé 1. dubna 1887 za režie Fr. Kolára. Akoliv tu Lebeda na zaátku svého referátu otiskuje hlavní ást seznamu osob podle divadelní cedule, pece se nijak nedrží správných jmen, poínaje titulním hrdinou, jemuž dává „divoké'^ jméno „Gorillo Jánus^^. Také msto Corioli, od nhož Koriolan má estné píjmení, pektil Lebeda na Korrydor. Koriolan poskytl Lebed oví píležitost k narážkám na tehdejší obecní zízení pražské; také je tu zmínka o tehdejším oposirúku ze zásady, staviteli Sallerovi, dlouholetém obecním starším pražském, k nmuž Lebeda pirovnává tribuny lidu, Veluta a Bruta. Jako tu neopominul Lebeda zmíniti se u Šimanovského, který hrál Menenia Agrippu, o jeho pražském mšanství, tak také vystihuje u Jakuba Seiferta, herce-milovníka, vynikajícího krásným pednesem, jeho slabou stránku: Seifert totiž, jehož postava nebyla nikterak nadprostední, rád ji zvyšoval vysokými podpatky, i když to bylo proti historické pravd. Proto Lebeda píše o nm, že má „sandáli s kramflekama, na které má zvláštní talen^ a že „má dobrého šéfce na pkné kramfleki, na což ímané tak nekoukali^*
GRITYCKÉ OHRAZENÍ pro velectné
tenáové
Švandi dudáka. Apríl 188'
sedm.
Slauná redagce švandi dudáka!
átk, nep nehodlám
Tentográde jen pár
pes
sem od Vás obvli zotavení z gytyzírováni. Dávali se mnohé kuši v Národním divadle, pes kee pinesu sumární krytigu,
psáti kritigu
divadlo, an
držel dovolenou asi na trnáctdní k
jesli
nezapomenu, jak se
ti
kuši vipysují. Afšak
píiny nepse dával pvodní kus od spisovatele menem Souka, keriš neexestýruje, nepjest mno Souek vimyšleno. Jsou známé Soukové mydláové, hodináové, pekaové a hokináové, afšak trategédicki spisovatel Souek píšu ziné
nejni, nepjesto tak zváni
kee
psajdoným,
totiž
mno,
ten spisovatel nemá. Takovíto psajdoným
dává spisovatel, díž nesmí na píklat vej evn vistoupit skrze svou Gariéru, díž nkomu chce vinadat nepdíž se za svou práci stydí. Psajdosi
ným Souek
zepsal kus ve
aktech potitulem:
tech
vitaženích nep-
KERAK SLÁVA OMRZÍ. Ten-
73
to kus dával se v
Národním divadle a neouin-
koval, tak že se uš nebude mockrát dávat, cos je tak té
teli
zvané fijasgo. Nyni se pátrá po spisovaslávi, abi mu mohíi dát peíst kritigy,
kee
se v novinách pes jeho kus napsali, nepon sám se nehlásí, anjesto skromní lovjek. Jest moc osop f podezeni, že tento kus zepsali, ale ešt nigdo nebil zaveni, nepse nechce ublížit ne-
vinému. Jest
podezeni jeden doktor, jeden
f
profesor a jeden dramatýgr, cos
bi
m
nežinýro-
jsem doslechl, že lidé, kee mi závidjí, ze mám u vás práci, rozšiují správu, ze valo, afšak
sem ten kus zepsaí já, cos mn velmi rosililo a musim se proti tomu velmi radygáln ohradit. Já sem stari zachovali lovjek, pes divadlo znajsem dlouho editelem, tedi vím, jak se An sem pak práv zadal ke svatymu Bartolomji cos jest pro eského spisovatele nejlepší zaopateni tuze mohlo by škodit, dybi slavný majstrát mislel, že sem kus Ke rak sláva mrzí zepsal. Prosím tedy za uvejelec a bil
kuši spisujou.
—
—
nni
m
tohoto vivráceni.
Zúctou Vavinec Lebeda, gryticki spisovatel.
P ozn.
Hra, proti jejímuž autorství se Lebeda ohrazuje, byla zadána k provozování editelství Národ, divadla s pseudonymem; autor si nepál, aby bylo známo jeho pravé jméno. Bylo to v dob, kdy se objevil neobyejn tak
I.
drazn
Hemnann,
XLVIII.
Z
poslední galerie.
5
74
hojný
i
eské pvodní tvorby
radostný píliv
dramatické. Svými hrami pihlašovali se tehdy
Adámek, Píppich, Stroupežnický,
sláva omrzV' zadal vým známý spisovatel sef Svátek,
o
nmž
Stech, Štolba,
Veselohru
Šubert, Vrchlický, Zeyer.
historických
se
„Kterak
jménem
divadlu
vdlo,
autoro-
román
Jo-
že divadelních
všecko úzkostlivé zazáhy v divadelních a literárních kruzích mluviti o tom, že autorem jmenované veselohry, která byla sehrána na jevišti Národního divadla 18. dubna 1887 po prvé a pro naprostý neúspch již neopakována, je známý dramatický spisovatel Fr. V. Jeábek (* 1836, f 1893). Od r. 1870 do té doby napsal Jeábek her
nepíše.
tajování
již
adu
Ale
poalo
prese
se
divadelních her; z
tch
byly s
úspchem
provozovány: „Služebník svého pána^^ (1870), „Syn lovka aneb Prusové v Cechách r. 1757^^ (1878), „Závis^ (1884). Jeábkovo autorství veselohry „Kterak sláva omrzV^ bylo z nejedné
strany
houževnat popíráno, po nkolika
letech
však piznal je nejen Josef Svátek, ale pozdji také Jeábkovo nejbližší píbuzenstvo.
,
8.
NAŠE FURIANTI. V msíci
Máji 188(sem patí židofcké íslo)
Visoká redagce Švandi dudága.
—
Akolif moje dovolená ešt nevipršela nepsem se svím reglamatizmem recetíf a musel sem si koupit u staré paní Mazánkovi tyrpant na záda — jsem tak smli projáditi opt nkolik grytyckích átk pes divadlo, nep sedávala primice ili novinka a sice potytulem NAŠE FURIANTI. Tato novinka není ot Šakpajera, nepon :
spisoval
samé
staré kuši a jest
ponkut
déle ne-
boštík nýbrž je zepsaná ot pana Ladislava Strou-
pi našem divadle dramamusím ponkut visvtlit ne-
pežnickiho, keriš je turek, kereš slovo
zdlanim
tenám.
Dramaturek
ské slovo a je to distance
hoduje, keré dobré a
kee
pi
jest
cizozem-
divadle, kerá roz-
špatné kuši se máji
nep herci bi si to sami nedovedli vibrat. dramatýgr nemocni, zastává ho pan Špaek, kei je teš pi divadle ouadlnikem, alefuni form, coš dramatýgr uniformu nemá, protože néni defenetíf. Dyšuš sou všecki kuši obehráni a hrát,
Diž
je
76
nejsou žádni novi, zepisuje primice sám dramatýgr a uš jich napsal diž je v divadle
já byl
devnýma
aktéra-
s
padesáti
sem také moc a pknich kus.
zepisoval
Te mn
(cos je lechká vjec,
poát jako doma. Dyš
editelem divadla mi,
moc
to ani nenapadne). Zepsal také dva kuši
ze staroeštiny, totiš „Zvíkovski rarášek" a „Paní
mincmistrová",
psal
„Naše
ngde
svoje divadlo
rillo
Te
kus ze selckého
u Písku. s
líbili.
Moc
padesáti
lítuju,
zeži-
žeuš
devnýma
ag-
mn
kus pro a dti bi se smáli. Tento kus je podobni ponkut GoJánovi od Šakpajera, jenže tam se vipysuje
térami, nep to bi
moc
se velmi
furianti^^, cos je
vota na vesnici
nemám
kee
bil
tomto kuse pak olba ponocniho, pet zaátkem kusu umel. Sou tu dva gandidáti: stari krejofski mistr pan Chvalovski a stari ojanski invalit pan Frankofski. Pan Chvalovcki má sedm dti (jenom na divadle), pan Frankofcký nemá žádni, nepje svobodni (taki jenom na divadle; doma má paní). Pak je iny perzonál, Dupski starosta (keriho dává pan Šimanofcky, kei hraje zvlášt olba konzola,
ponva
dobe
f
neboštik ponocni
ve všech obecních záležitostech,
mnšan),
ponva
Bušek (dává pan Šmaha, ale tuze dobe!), starý vejminká Dupski (otec mladiho Dupskiho, dává pan Mošna), sedlák Šumbal, karbaník (dává pan Štros, kei ale f prevátnim život karti nehraje) a pak jetu švec Aueršperg (néni eeno, zdáliš s té knížecí
je
praski
sedlák
77
rodiny).
Dává ho pan
Polovic tchto
Kolár.
figur totiš sedlák a první radní fopci Bušek (režižer p. Šmaha) peje krejímu Fialoví, ponocnim (akolif je na zlodje a tuláci
druhá polovice ráda nep je stari oják a
bi to
má
abi bil slabi),
dala envalítu Bláhovi,
kuráš.
To
je tak zváni
trategédicky uzel celiho kusu. Vistupujou ešt jiné osobi f kuse, jako si
ková pan Koubek, kei
zapálí f prvním jednání fajfku
žavým železem
a pak už nevišloupne a nemluví. Vistupuje taki
jedna cizozemská eška, Markytka Nedochodi-
náramn špatnou eštinu, neNa Šumav bi zas mohli miKrkonoš. Z Prahi nigdo nemže v-
lova, kera mluví
boj
je ot
slet,
že je ot
Šumavi.
dt, jeli to dobe. Pak jsou tu dva mladé lidé, Verunka Buškova (slena Dumková) a Václaf Dupski (pan Sedláek). Tito milenci pejou si malé dít, coš sem nepochopoval, nep diž já sem bil milounikem, nepál sem si nigdy malé dti. Je na to as. Tento kus je velmi veselí. F prvním jednání škrtí Šumbalka Šumbala, kei prohrál peníze za krávu. Pak je málem praka mezi envalítem a krejím Fialou, pak pijde obecní petstavená a vižene to fšecko. F druhém jednání je muzika v hospod a zase je praka a pan Frankofski kií: Krucifix! coš staré ojáci íkají. F tetím jednání je to málem praka, nep tam pedstavená vihazuje krejího Fialu a jeho dceru, kerá za nic nemže. To je moc k smíchu. Ve tvrtém
78
jednání pijde gžandarm vislejchat, kdo zatelil
udlal Bušek, kei pitlaí a má novou Tento gžandarm zavádí prodogol na náfsi a vislejchá tuze podivn. Nebude on u toho dlouho a nezná ešt inštrugce (cos sem se nedivil, nep ho dává pan Rada, kei nebil u žanzajíce, cos
flintu.
darmerije).
Ponocným
se
stane
envalit
už je zvolen Fiala. Ale projádí
Bláha akolif se, že Fiala na-
psal plagát, kde se hrozí, že vesnice bude na
tyech
stranách hoet, když to nedostane Blá-
po ertech politická intriga ot krejího, zrouna jako bi bil ákím poslancem nebo ministrem. Ten plagát najde vaekáka Markytka a ponva vidí, že je to áká tajná dležitá vc, de s tím na starostu do hospodi k muzice, kde je celá ves, abi mu to sdlila. Tam dlá ze žida hospodského kapliku, cos je víborny vtip, že se smje celé divadlo. Švec Aueršperg vinajde, že je plagát od krejího a krejí je z obecního ouadu vihozen bez degretu. To je opsah kusu, jak jsem si ho zesumíroval. Všecki praské kritýgi ve svích grytygách chodí okolo tohoto kusu, jako okolo horké kaše, a žádni nemá kuráš, aby ekl, že je to z gruntu dobré, cos já neschvaluju. Je to kus moc dobi a tak mluví zváni erálisticki, cos znamená, že se v a jedná, jako v opravdickém život, docela srozumiteln, nepsem se o tom již ponkut ponauil. Rate pímout zatím tchto pár átk, nep ha, cos je
dvrn
nm
19
nm
více, až budu zcela zdráf a až mi napíšu o dojde dovolená, neptento kus stojí za to. Pak taki napíšu pár átk pezerálizmus, coš je v lite-
ratue noví vináles. Jsem odani nemocni grytýgr pes divadlo
Vavinec Lebeda.
Pozn. „Našimi furíanty^^
1887) byla zaéra pvodních her reali-
Stroupežnického (premiéra hájena na naší
scén
Ladislava
3. V.
stických. Pražské divadelní obecenstvo neuvítalo
smru nijak pízniv; podie jeho názoru takové vylíení prostedí a jednajících osob na jevišt nepatilo; hra „Naši furianti^'' byla oznaována jako kus hrubý, dokonce sprostý! Ani naše tehdejší kritika nevdla si s ním rady; dobe to vystihl Lebeda, jenž byl na straStroupežnickému píznivé, slovy: „chodí okolo tohoto kusu jako okolo horké kaše a žádni nemá kuráš, aby ekl, že je to z gruntu dobré^'. „Naši furiantí^' byli dávání celkem tyikrát a pro slabou návštvu vzati z repertoiru; teprve V tomto pozdjší doba jim dala zadostiuinní. Lebedov referáte objevuje se po prvé zajímavá
práci nového
n —
—
figurka z divadelního ovzduší; je to divadelní
1869
p-
pozdji v Národním
di-
sluha Augustin Špaek, jenž už od sobil
v Prozatímním,
vadle až do
r.
r.
1902. Postava zcela originální;
80
byl
pesvden
o své veliké dležitosti, o
práv svdí poznámka,
že zastává
„dramaty gra^^ (dramaturga).
emž
nemocného
LEBEDV NÁVRH O PROHLÍDCE DIVADLA. F
Praze, lOtiho Juni 188sedum.
Slaaná redagce Šwandí Dudá: ka?
Jsem moc potšení pespo ptáfki ctních abonentch divadla a Šwandidu dáká, pro nepíšu pes zdi vadlo nep zdaliž sem neumel, cos stvrzuje mj pot pis, že sem ešt žif. Afšak jak známo sem ml dovolenou a regmatizmus v zádech, cos jsou psát,
živá
dv
vci, že se skrze
n
nemže
hlaun ale skrs regmatizmus, keriš se navdeckim menem hexnšús. Kdiž pak sem
skonil dovolenou a reglamatizmus, a chtl zase našloupnout práci pi Wašich homerických novinách, stal se právje strašný pát f Paíži francouském, kdes schoela Opera komická a v ní asi sto nešastnich lidí, keré tam šli pro vyražení, zadruhe pak umlci, keré hráli a zpívali. Tento strašlivý in velice rosilil a bil jsem pes to recetíf, nepsem stále vidl obras hoícího divadla, kdes se z operi komické stala za okamžení opera tragická a vidl sem, že se lidé ve svt niemu nenauí ze strašnich píklad, jako byl ped pti lety ve Vídni. S té pí-
mst
m
82
iny nemohl sem se dlouho odhodlat na galarii. Aš kdys vyšel buletýn ot divadla, jak je fšecko jisté a bespené pro pípat požáru, šel jsem tam znova a spozoroval jsem, že se stala oprava, nep dvée do vestebýlu, keré bili do požáru komické operi dicki zavené, bili po požáru uš také odevené. Zopatrnosti šel jsem však do parteru, práv diž spíval Lazar od francouské operi a dostal jsem se doprosted. Bilo tam moc lidí, že jsem se f pauze nemohl protlait ven, akolif nehoelo a všecko klidn stálo a musel jsem zstat na svém míst. S toho jse vidí, že bi v parteru i pi nejvtším návalu neuhoel, nýbrž bi se tam jen umakal, coš je patrn smrt lepší a dovolená. Také jest krásné místo na posledních postranních galariích, kde visejí lidé jako lašofki. Na tchto galariích bi také nigdo nemohl uhoet, neb bi fšecko pi njakém poplachu spadalo dolu, an sou ti pavláki úzké, že bi tam na uhoeni nebilo místa. Vidi jse tedi, že ty krajni
jest fše tuze víborné, coš bilo
i
vitištno v no-
vinách.
re,
Ponvá jest fše mám dnes jeden
byste
mohl
dáti
tak víborné, pane redagdo-
navrch místo kritigy, keriš
na veejnost. Jest povdomo,že
teba asto do
lidé,
keré chodi
nom
cestu na své místo a zase naspt, jako ku
píkladu
já,
divadla, znají je-
nep není pi petstavení
as
prohlí-
žeti
divadlo se všema labyryntami chodeb. Pro-
eš
by mohla slavná správa neb distance, kera
83
je
pes
to, dovolit,
aby v as, kdi se nehraje,
teba dicki v nedli od rána, bilo cele divadlo oteveno a ahi každí koho vc zajímá a kdo do divadlu chodí, mohl projit a prohlednout celé divadlo, aby lidé vdli, kde jaké dvée, kde jaká chodba, kde jaké okno, a kudy je nejlepší cesta na povtí. Já neíkám, že by pak uš nigdo nemoch uhoet, ale povdomost v divadle by leckoho zachránila. Já doufám, že tento navrch není tak tuze hloupi, jako je strašlyvý pípat
ohn,
a hlavní vc, že to divadlu žádnou škodu neudlá, nep lidé nabidou dvri. Kdo se nechce utopyt, musí se uit plavat; kdo chce utécti pet ohnm, muší vdt, kudy se utíká. Jsem z úctou
Vavinec Lebeda.
P ozn.
Navazuje na zprávy o
požáru
paLebeda pi svém návrhu píležitost poukázati nu nkteré
ížské Komické opery
ml
stavební závady divadelní budovy, kterých ani
novostavba po požáru (r. 1881) nezstalu ušetena, které však nejsou tak závažné, aby znamenaly ohrožení bezpenosti. Zpvák „Lazar^', o nmž jev lánku zmínka, byl J. Las alte, znamenitý barytonista Velké opery paížské, který hostoval na Národním divadle v kvtnu a v ervnu 1887 a zakonil své pohostinské hry 10. Ví. koncertem ve prospch pohoelých Komické opery paížské.
—
—
10.
migAdo. F
Praze, na svatou
Annu 188sedum.
Veleslavná redagce Švand i dudáka!
Sem ešt poát celi roši Léni samou radopes dopisy ot publigum, kereš jsem opdržel odváz a kde mn mnohé abonentov Švandi dustí
mmu
dáka gradulírujou k reglamatizmu, keriš se bhem mé dovolené ponkut zouplna stratil a utišil, tak že mohu opt našloupnout svoje místo jako divadelní kritýgr u Vašeho homérického listu, coš jsem tak dlouho zanetbal. Zvikje ukrutná vjec, vážnosti pane redagdore, ani byste nevil, jak vždicki bilo, kdys pišla sedmá ho-
m
dina, kdi se
kání
f
poíná hra v
divadle, jaki
seml
cu-
tle, nep tu samou dobu jsem dostával
kloubech a na zádech, coš pocházelo sem ceH znieni a domounice musela mi pikládat v jednom kuse (ne fšak v kuse divadelním) na tlo opklatky, že jsem bil loupání
f
ot reglamatizmu. Bil
celi
polepeni perpetýnem. Perpetýn je totiš do-
brá vjec na regmatizmus a tuze
Vám ho
rego-
mendýruju, pane redagdore, aš biste dostal reg-
85
matízmus, cos týn
mn
bude tšit; když
Vám
perpe-
udlá dobe. Rate otpustit,
že se moje dovolená ponkut nepsem se obával, abich nebil opt recetíf skrze njaké uháti a nastuzeni cos jest pi mé nemoci zlá vjec. Ostatn se domejšlím, prodloužila,
že nejni tak
zle,
nepdíž nastane v let tak zvaná
sajzón mord, cos jest francouské slovo, beztoho
nete referády pes
nigdo
prázdné. Pak jsem taki
pes
bil
divadlo,
ponkud
keré
jest
pigírovaný
okolinost, která potkala jednoho kolegu
pana doktora Václava Zeleniho, pes muziku a bil redagdorem chvaln známého asopisu „Dalibora", keriš dlá opozici panu editeli Šubrdovi. Doslechl jsem totiš, že byl z redagce „Dalibora" suspendýrován, ponva nakladatel pan Urbánek sním neharmoníroval. Suspenzórium je pro kritýgra kritýgra, totiš
keriš
dlá
kritýgra
sem
strašná vjec a lekl
jedno, nepjesto plamáž.
se,
abich já taki nedostal
Ostatn doufám
že pan
doktor Zeleni dostane inou kondici nepse praví, že
má pes muziku
já
pes
tak dobrou
povdomost jako
trategédie a že píše dobré grytiky. Ostat-
n je svobodni muš bez dti a vidrží to áki as vagant.
Fera jsem tedi visel poprvé les cent abich se
opt pes nco
jako regon
Wa-
podíval do divadla bich mohl
Afšak sem bil pekvapení plagátem, keriš oznamoval, že se nehraje divadlo, nýbrš prázniny, proeš bilo zavené. V této psát.
86
gritycké siduaci jsem se rozpomenul, že veVari-
Kadlín
jeté f
se dává cizozemský kus, náslet-
kem ehos jsem na, bich se
Kus
sedl na tramvaj a na to podíval.
do Kadlí-
keriš se ve Varijeté hraje, vypisuje se
MIGADO,
titulem
jel
zem, kde
cos jest monarcha japánské
vichází slunce a otkut potahuje pan
Cajer matrial na své japánské noveli. Kus ten zepsaný od jistiho Gilberta englického jazyka, k emus zouinkoval hutbu jistý Ardúr Sudjest
liván, keriš slišel
moc
jiných oper.
tknouti, že Englicko jest
zem
Muším podo-
opchodní, skoro
fabrika. Co je dobré, nechají si Engliani doma pro sebe, co nejni tak dobré, vivážejí ven ze zem, emus se íká národní egonómie. En-
samá
glická muzika na píklat nejni tak dobrá jako
englické
pilníky.
proto, že
má
Migádo
jest
výborná opera
jen dva akty, cos se
mže
vidržet
neumím englický, virozuml jsem pece dj, nep mn o tom pouil jeden biletá, starý kolega z dop, kdi semešt hrával s padesáti devnýma agtérami. Syn mobez uškození zdraví. Akolif
narchi Migáda, mladý Migádo, zapletl se s jed-
nou obstarožnou hospodyni Migádovou a ji
vzíti
za manželku, proti
emus má
má
si
fšak velkou
utee z domu s kytarou, naeš svtem pod psajdonýmem Nanki Pú jako
ante Opatiji a
chodí
hudebník, nepon miloval vlastn mladou Jum-
Jum. Tato Jum-Jum má poruníka jistého krejího Ko-ko, keriš také se ponkut prohešil proti
S7
mravopoestnosti, zaeš má být otpraven. Afšak Migádo mu dá milost a uprázdnné místo vrchTitipu, coš je taktéš v Japánního kata ve sku. Tento Ko-ko sám má rát svou poruenku Jum-Jum, která práv absolvírovala vyšší díví školu a má si ho vzít. Mladý Migádo píd na svém vandru do Titipu, najde svou Jum-Jumu a jsou spolu hnet zas alízanc. Starý kat Ko-Ko je moc pigírovaný pes
mst
to, že za jeho nevstou chodí milovník, ešt k tomu muzikant, a chce ho dát aretírovat. Ftomoment píd však degret od stariho Migády, keriš je dopáleni, že v Titipu nebila dlouho žádna poprava, nepon je veliki lidumil a peje svím podanim zábavu. Proto dává písebny roskas, že ve tyech nedlích se musí najit špatni lovk, kerímu by se mohla useknout hlava, inák že pijde Ko-Ko ze služby, do greminálu a pak na ši-
ultimátum Ko-Ka velmi gorsterTu ekne mladi Migádo, aby mu dal Jum-Jumu na msíc za ženu, že se pak nechá
benici, kerešto
nýruje.
Ko-ko je radostí celi pi, že má supna šibenici, afšak naopak ho nikterak netší zamyšlená supštituce u Jum-Jumi, kteraš je po tu dobu ctnostná dífka japánského jazika. Proto pece prime navrch Nanki-Puha, o kerim neví, že je to mladi Migádo, a hned sou ohláški ke svatb, nep v Japánské zemi dou tyto vjeci velmy richle. Ale za japánskim krómprincem pibhne na konec agtu stará hofdáma Katiza a otpravit. štituta
88
dlá mu pet
celím perzonálem a
mu
ostudu a chce se
pet publigum
odkrejírovat za ženu. Tato
nepodaí a Nanki Puh hém agt bere Jum-Jumu.
odkrejírka se
jí
si
ve dru-
F tomto druhim agt píd na scénu taki Migádo na národní slavnost, neb oekává, uhlí dá popravu njakého svého podaniho,
stari
že
cos má asem pro poctivého monarchu znaný pvab. Díž se fšak fšecko vysvtlí, odepe si nezdlani Migádo tuto zábavu, píme JumJumu za snachu a vnuje starimu Kokovi na památku za ženu odloženou hofdámu Katizu, akolif bi šel Ko-Ko raci do pense. To jest vypsáni kusu, kei se dává s englickou muzikou. Je to kus tuze pouni, nepse vidí, jaké jsou Japanézi lidé, keré chodí v sukních í
jako biblické Židé. Vidí se dále také, že glicku sou špatné lepši
zpvákové
bavlnu neš operi.
i
v En-
a žemají Engliané
Konen
se vidí, že
i
na
englické kusí chodí ítké publigum, cos není ku podivu, nep je f Praze málo lidí keré bi engli-
iny bili povdomé. Afšak jest chiba, že NankiPu není otpraven, nepjeto tenor, keriho bi nebilo škoda, diby
mu
usekli hlavu,
ponvá
v živém
stavu bude spí vat dál, coš je špatná vyhlítka pro
abonentov englického
divadla, esli
ho pustí, na-
spat ek do své vlasti.
Otpuste, vážnosti pane redagdore, že sem dnes psal referád pes kus egzodicki, nep se v
eském
divadle nehraje, jak
sem na poátku
89
citíroval.
Tším
se moc, že
pes njaki kus
psát
budoucn budu
vlastenecki a
zas
sem odaní Váš
dramaticgi kritýgr
Vavinec Lebeda.
beda
Pozn. Na zaátku této stati dotýká se Lezáležitosti dra V V. Zeleného, hudebního .
svými kritikami a referáty usiloval o povznesení pvodní produkce zpévoherní v repertoáru Národního divadla; stavl se namnoze píke proti divadelnímu režimu také ve svých brožurách o Národním divadle. Tato innost Zeleného podnítila také nkteré eské skladatele, kritika, který
pemluveni K- Bendlem podepsali protest proti tomu, že se v Národním divadle pvodní že
opera zanedbává a tím že slábne také zájem o ni. Ve skutenosti byly ty výtky pehnané, pokud se týkalo jak díla B.Smetany, jehož nejhorlivjším propagátorem byl dr. Zelený, tak i zvlášt Ant. Dvoáka a R. Rozkošného, kteí protest podepsali. Na svém turné po Evrop pibyla do Prahy v lét r. 1887 anglická divadelní spolenost, kterou vedl editel D^Olyly Carte, a hostovala tu v
karlínském divadle
(„burleskní
operu^')
Dávali operetu „Mikádo^*' od Arthura Varieté.
mla premiéru v Londýn roku Výprava „Mikád a^^ byla nádherná, kostýmy dam mly pravé staré japonské vyšívání, dekorace byly originální japonské. Byla to tehdy pro Prahu sensace.
Sullivana, která
1885.
I.
Herrmann, XLVIII.
Z
poslední galerie.
(3
11.
gurAtor marnotratník. F
Praze, 11. ho. augusta
1
osm
set 87.
Visoce vážená redagce Švandídudága!
Tší
mn velice že mohu podati ref erád pes
nový pvodní kuz s francouského jazika, zepsani od Žíla Mojanó a Alexandra Bizona a pesazeni od pana Bedicha Frýdi. Kus tento vipysuje se tytulem
GURATOR MARNOTRATNÍK
je se ve
tehaktech.
gurátor
nepochází
Muším podotknouti,
a hra-
že slovo
od medicínského hlavního
slova gurírovati níbrž od jurydického asoslova guratela, cos viznamenává dohlítku na lidé,keré
nemají ze všeho dobi rozum, hlaun zutráceni pens. Muším poznamenati, že já nigdi nebil pod guratelou, nepsem bil velmi šporovn žif, an moje neboška manželka držela kasu a dávala mi den jen ti grejcari na tabák. Nicko pak taki nemám žádniho gurátora, an bi z mích pím nemoch žádni gurátor egzestýrovat. Cošfšak jest
pi
guratele hlauni vjec.
tomto kuse dává pan Mošna, advokátem menem Pašvén, nepsou Francouzi šasni nárot, kei má také Tytulní roli
f
keriš jest francouskím
91
echové. Tento Pašvén zasamé manželé, keré mají marnotratné
dost advokát, jako šlupuje
ženy anep syni, kdešto doktor Bozarobén —dázašlupuje paniky, keré nejsou vá pan Štros
—
svýma manželama spokojené. Opchodnik Oliféri Thomajer — keriš fšak není píbuzní víteného eského doktora medecíny toho mna — se
jest
víborny muš, keriš
má
tuze špendábl ženu,
cos ho netší, nepona kupuje
samé
zlaté
rybi-
ky, papoušky, staví fontány a vodovody, cos
fšecko
píd
pet
greminál, aby dal
guratelu. Doktor Pašvén mluví
pi
paniku pod stání
víteny
paniku Thomajer mi-
plediaré a sout ho ustanoví, aby dával na
pozor, aby se nerozdala. Oliféri
ženu krom toho utráceni, ale kdys mu pes ni daj' gurátora, jede z melangólie do Englicka, jelikoš na nj suspendýrovaná manželka zanevela. To jest první akt, kde jevišt petstavuluje
je griminální sout.
Ve druhi
magt
vidíme, že bi doktor Pašvén,
kei jest gurátorem mnoha utrácejinich
lidi,
sám
poteboval gurátora, nepse zamiluje do paní Pavlíny Thomajerovy dává slena Dancrová a
—
—
viznává, že jest skrze ní celi okouzlen. Mili gurátor povoluje
jí
fšecko,
na
si
zuje nyni za svou glientku víc
ona sama. Jeho vlastni žena je paní dává slena Kepelová
—
zamane a vihapens, neš díf tuze nepíjemná
—
ponkut
ordi-
kerá žárlí jako mouenín benátský, a je pigírovaná, že její muš je gurátorem pes tak jální,
92
mladé paniky jako Paulína. Abi se ot této ženy jede Pašvén do lázní roajattaké Paulína, a utrácí tam s ní sílu pens, zaeš nic neužije, nepjest Paulína jinak solidná paní, kerá nedlá píliš velkou ostudu. Afšak v tchto lázních praskne to s gurátorem. Jeho žena je doma nad míru znepokojena pijede ingognito za ním a najde muže, jak hraje s mladýma sleinkami a panikami slepou bábu. Postaví se mu do cesty, Pašvén chytí svou ženu cos by neuinil, dibi neml oi zavázané mžete si pomislit jeho pegvapení, díž si sundá šátek. F tom samém okamžiku pijede také Oliféri Thomajer a gurátor Pašvén jest fohromných rozpacích nep Oliféri vidí, jak Pašvén jeho ženu ui spoit, což bi sám bil takhle dovedl také. Paní Paš véno vá odvádí rozteklena svého muže, pan Oliféry pak se udobí s chojti, nebo by mu s takovímto gurátorem pišla ešt
ponkut zotavil, ských, kam jede
—
—
—
dráš neš bes gurátora.
To
keremš krom tchto hlaunich osop vistupuji ješt mnohé vedlejší role, jako na píklat Dybéf, bívalí ojansky regmencárc, nicko major na pensi, keréhoš dává praski mnšan pan Šimanofcki, herec oblíbeny. Advogáta doktora Grimploda hraje pan Karbus, keriš hraje dicki menší úlohi zlodj a raubí, sluhu Matje u doktora Paš véna dává pan Brožek, keriš ze své paní i pána tahá peníze, což
víten
jest vipsáni
provozuje.
kusu
f
93
Tento kus je velmi pouni, nepse vidí, že u francouskich soud mají také málo místa, jako u praski poroty, nep f prvním agt vistupuje na jevišt celý griminál, kde se president pan Chlumský se dvma votantama makají u krátkého sto-
leku jako herinkové, zaeš by také dostat herinka, neboj
mnl
bi se f
pan
režižer
každém víe-
pu vypuil delší stl. Pak se vidí, že francouské milenki pídou velmi draho, nep majorovi Dybéfovi píd milenka Valentina na ti sta
frank
msín,
cos
nepochopuju, jelikož naše eské milovníci se mohou u svích milenek naveeet, díž je známost do opraudy. Konen se vidí, že francouské spisovatelé Mojanó a Bižón mli sice dobí nápat, ale že nejsou ešt dost vyprakticírované, nep tento kus není príma kvalita a jest místama ponkut velmi zdlouhavý. Jsou tam fšak dobré nové ftipi, jako že má doktor Pašvén hlavu, jaká mu narostla, že paní Paulína nemže mít deset hlaf a že jeden bratranec umel náhlou smrtí pi srášce vlak, coš prý není ddiné, jak povídá doktor Chvalofcki, kerimš ftipm se publigum velmi smálo.
Koním grytiku, nepse musím pipravovat na novou pes nový balet „Narenda", keriš se bude v nedli poprvé dávat. Jsem odani Vavinec Lebeda, dramaticki kritýgr
pes
divadlo.
94
Pozn. Francouzská komedie
„Kurátor marnotratníku^^
o 3 jednáních
od Jul. Molneauxe a Alex. Bíssona mla v pekladu Bedicha Frídy premiéru v Národním divadle 9. srpna 1887 za režie Fr. Kolára. Vybrána byla jist pro potebu letního repertoáru, po srpnu zmizela se scény. Z francouzské výslovnosti petvoil si Lebeda eské znní jmen Pagevin, Boisrobin, Olívier Thomery, Dubeuf, Grimblot, Srovnání spoleenských paížských s našimi poskytlo Lebed o ví látku k úvahám.
pomr
12.
BALET NARENTA. F Praze dne
26.
augusta 188sedum.
Slauná a chvaln známá redagce Švandl dudága!
Prosím za otpuštni,
ponkut let
tento referád bude
dédiich, f
pes
ba-
tom tak skušeni, jako v tragkeích se viznám. Balet se vipysuje
a nejsem
titulem
esli
nedokonali, nepjá píšu poprvé f
NARENDA
a je zesumírovany odLuj-
žiho Manžáty, cos jest krajan bívalého raubr-
hautmana Kalavardiho. Muzigální ást zhotovil Paólo Gorca, téš lovjek jazika taliánského. eski tegst k této nmé pantomii zepsal pan Augustýn Eužén Mužik, keriš prakticíruje na trategédického spisovatele, afšak nebil za to ešt potahován k ouadu. Kdo pesadil do eštiny muziku, o tom nemám povdomost, nep to nebilo
na plagád vytištno, coš
jest velký šlen-
drián.
Narenda jest slovo kereš viznamenává ndífku ukradenou v malích letech cikánama o jejiš minulosti se neví nic pozidíf, nepona ne-
mou
96
mluví a
je to nezhojitelná
nemoc. Tato dífka
le-
parném let / blát a prachu na silnici '', pes cos nejsem moudi, nepdíž bilo bláto, tedi
žela „f
pršelo, a díž prší neni prach, afšak f každé zemi
píroda. F tom blát ji našel stari cikán dává pan Rada oprášil ji a viuil ji tancovat balet, nebo pan ada jest víborny taneník. Hnet vedle Narendi leželo jiné malé dít
jest jiná
Akorát
—
—
muského
pohlaví, také
f
blát, kereš bilo
jeji
dvojata a položila je tam nejspíš njaká krkafí matka, keráš mla patrn njaké nedovoleni pomr. Afšak tato krkafí matka není posut vipátraná. Kdiš uil Narendu, uil uš Ábela taki, abi nco uml, a skuten se muší íct, že je to nauil dobe, nep tyto dv dti jsou nyní ankažírované u národního divadla pro balet, totiš baletmajstr pan Berger a jeho paní, rozená slena Paltrenýrová dosti ku podivu, že se mohli vzít, bratr Ábel. Bili to nejspíš
;
díž jsou dvojata.
nalezené dti virostli, chodil snima Agorát na jarmarki, abi tancovali a vidlávali, a pišel do jednoho msta u moe v zemi, keráš neegzestýruje, nepse na plagád nemenuje. Narenda tancuje, tancuje, lit kouká a msto je celé pi. Ale pak nechce Narenda ingasírovat vstupné a stari Agorát jí slibuje bití, nep je lovk suroví, cos bi v panu Radovi nigdo nehledal. Narenda fšak uš má toho cikánského života dost a její bratr Ábel také, i uteou na
Díš
tito
stari cikán
97
koráp, na kerim je kapitán pan Koubek, dobro-
srdený lovk, kei
je
veme na
slepo,
nep ne-
mají peníze na zaplacení gajuty. To jest vipsáni prvního agtu, kdi se na konci
pan
ada
zlobí, že
mu
jeho nejlepší
„síly''
utekli.
Druhi agt hraje v njaké afrikánské zemi, <ÚQ ješt egzestýruje otroctví, totiž erné lidé. Nat tmi otroki je dílovedoucím pan Brožek, keriš má bi, a nade fším je pánem jisti Tomson, keriho dává pan Šimanovcki, cos jest ku podivu, nep je rozšafný praski mnšan. Ale f tomto kuse je celi
vimnny, má
také
bi na
otroci a zvlášt kuný-
ruje negra Fanora, keriho dává
hnd
pan Štros, nateny. Tento Fanor je sinem jednoho erniho krále, coš mu nigdo nechce vit, nep chodí skoro celi nahi. Tento druhi agt baledu je velmi nelidski a zdá se bít peloženy z románu otpaní Hariet Becher Štoudev, kde se vipysuje utrpení starého negra Toma, coš je k plái. Dohlížíte! Olivarec (pan Brožek) nadává, Tompson nadává a mouenínové pláou a spomínají na svou ernou vlast. Kdiš pak má Fanor dostat ptadvacet,
zbouí se v
nm jeho královská kref a on aranží-
otrokám. V noci zane bít hrom a strašný moský orgán pižene koráp s Narendou na skály u behu, kde se rozbije. Fšecko zahine moskou nemocí, jenom pro Narendu skoí Fanor do moe a zachrání ji. Starý svták Tompson chce si s Narendou nco zait, ruje spiknutí proti
98
pedn Narenda nechce, neb jest moc unavená orgánem a celá mokrá, zadruhé mu to pekazí Fanor, keriš se do Narendy zamiloval, akolif ji vidl jen potm. Pof stane revoluce, otroci bojujou jako lvi a zatím pretendent Fanor utee s Narendou. Pišla chudák z bláta do louže. Tetí agt hraje opt v neznámé zemi, kde panuje monarcha Lamanzór, podle keriho se malujou králové na kartách. Toho dává pan Šamberk. Tento král je tlustý, mluví málo cos je vítená úloha pro pana Šamberka, nep si mže fšecko pamatovat, ale má dobré srdce. V jeho perzonálu se vinachází bratr Narendl Ábel, keriho moské raubíi chytli a Lamanzórovi prodali. Je jarmark na otroci, král Šamberk si jde koupit novou zásobu, nepjeho otroci nejsou trvanlivé. Píd sem také Fanor s Narendou, kerá tancuje a Fanor vybírá peníze, cos svdí o jeho vzneale
—
šeném rodu. Na to se kouká jeden admirálski syn dává pan Sedláek a jeho asistent (slena Veverková), keréš si do té zem vijelina dva svátky. Tento admirálski syn se zamiluje do Narendy a veme ji na flottu, kerá jede do Lon-
—
—
dona, nep hodlá pojmout Narendu za manželku, je nmá, cos se každi den nenajde.
ponvá
Lamanzór
pustí Ábela na
svobodu a ten také
jede do Londona. Fanor neví beztoho co
má
kuse dlat a jede také do Londona. Na korápropukne v coš je uš tvrti agt prudce láski bol a ponva vidí, že Narendaudéf
be fšak
—
—
nm
99
—
lá s admirálskim synem lepší partii nes s ním hodlá se zasamonep Fanor nemá ani kalhoti moi. vraždit utopením v Na štstí si zpomene, že v druhim agt uml plavat a neš skoí do
—
moe
s
korábu, zapíchne se rekvisitou,
kou. Pro jistotu bi
ml
a pak se zastelit, coš
nm
totiš dý-
vypit flaštiku cyangáli
bi bil efegt.
neptá a pan Sedláek
Nigdo
šastn pijede
se
po
sA^^z-
rendou do Londona, kde si ji hnet veme za ženu, emus jsem se divil, nep k ženni musí mít lovk domovski list a to Narenda nemá. Vinasnažil jsem se podat Vám vypsáni kusu, keriš akoliv je zmuzikou není pec žádná opera nespívá. Není ofšem kus ten ponvadž se v originální nepse podobá ponkud „Nmé z Poii", coš jest opera ot vlaského gomponisti menem Ferdi, kdes vistupuje taki jedna nmá role, keráš nemluví a má tš bratra, keriš se fšak nemenuje Ábel nibrš Mazanelo a netancuje nybrš
om
chitá rybi.
NARENDA
je hlaun proto pouná, že se ešt mnohé neznámé zem o kerich nevíme a kereš bi sat mohl vipátrat doktor Hovidí,
že sou
lup keriš se nyni vrací safriky a bude zatím
vagant. Vidí se dále, že f tch neznámích zemich tancujou taki negi a saraceni a to ani ne tak nohama, jako hlavama, aš lovka lechtá žalu-
dek, coš je to
f
tomhle
ohromná drezura a neví se, kam až umni pivedeme. Vidí se, že je n-
100
mota zlá vc, ale že je taki dost zlé, kdiž lovk trochu mluví, jako bratr Narendi Ábel, u keriho bi nebilo
žádné neštstí,
díbi bil taki
nmí.
Vidí
pro publigum, dibi bil i negr Fanor nmi, nepon chudák mluví hrozné vci. Konen se vidi, že bi i král Lamanzór se, že bi bilo velké štstí
e
moch bít nmi, nep co povídá nestojí za a za uení nazpam. To sou mé grytické náhledi pes NARENDU, keréš mn na stará kolena dosti unavují.
Koním, nepse musím pipravovat na novi pes „Jedenácté pikázaní", což jest víborný pvodní kus od našeho Šamberga, kei referád
díž
má as
spisuje také trategédie pro divadlo.
Jsem zúctou odani Vavinec Lebeda, gryticki spolupracovník Švandi dudáka.
P ozn. Pro udržení finanní rovnováhy byly dávány v Národním divadle výpravné balety, z nichž nejúspšnjší byl „Excelsior^^ (v r. 1885). Aby
byly tyto hry, v
mimy,
pvodním
uinny eskému
provedení panto-
obecenstvu srozumitel-
njšími, byly doprovázeny na Národním divadle mluveným slovem. K „Excelsioru^^ napsal je Vrchlický, k „Narent^^ Aug. Eug. Mužík. Tento italský balet, který ml premiéru 14. Vlil. 1887, složil Luigi Manzottí, jeho
sám Jaroslav
hudbu P. Giorza.
Na
scénu Národního divadla
101
jej
uvedl Fr. Kolár, tance nastudoval Aug. Ber-
ger, orchestr ídil kapelník role
titulní
M. Anger.
— Nmá
hrdinky baletu, tanená Giuliettou
primou balerínou Národního divadla (nar, v Moden 1866, f 1889), svedla Lebedu ke vzpomínce na populární tehdy operu „Nmá Paltrinieri,
z
Portici^^,
jejímž skladatelem však je Auber,
Verdi, což Lebeda sám v své píští kritice (. 13) opravuje. V závru referátu je zmínnikoli
ka o
eském
cestovateli dr.
Emilu Holubovi, kte-
rý se v záí 1887 vrátil z veliké cesty po jižní Africe.
13.
PARÍZKY ROMÁN. F
Praze, dne
8.
septembru ISSsedum.
Slauná redagce Švandi dudáka!
Pedefším prosím velmi za otpuštní že semi posledním referád nachomejtl jakisi luxus šalami cos jest latinské vyjádení a viznamenává ve vlastenském jaziku šlápnutí na rozum, cos ponkut velmi mrzí nepjest na oukor mé grytické rebutaci. Projádil jsem totiš ve svébaf
mn
rabole o
Narend
a
Nmé
slední opera složena jest
z
od
Poii,
že tato po-
italiánského
gom-
ponisti Ferdi, kerášto vjec je ponekut nepravá,
nepoperu „Nmou s Poii" složil nýbrž francouski gomponist s nmeckým ménem Ábr,kQ-
eské dopropísebnosti vislovuje Óbr, potach na pozidivní faktum, že jest fumuzigálním velki muš. Prosím tedy za
reš
se f
cos
má
mni
uveejnni
opravy stran udáni falešniho bych moch mít s ostatníma mugomponisty, nep zigálnima grytygrama polemigu a rát bich s nima zstal na golegiálni noze. Slíbil jsem f poškriptum minuliho referádu, této
103
Že
budu psát budoucn
dnes pes pana Fernám dal „Jedenácté pijsem nucen ponkut tento referád totiš
dijanda Šamberga, keriš kázáni^', afšak
poodložit, nepse dával
mezitím iny kus velmi
orginálni s francouskiho jazika potitulem:
RÍZKY
ROMÁN —
keriš jest vinalescem felijetoná, jak se z
virozumívá, a víborny spisovatel
ma
PA-
zepsany Odoktáfa Felijeta,
—
mna
a jesto drá-
ze života paíšské honorace.
S tohoto kusu se virozumívá že každi bohalovjek f Paíži jest hotelijé, jako na píklat pan Desarzi (p. Slukof) keriš má také hotel a ponvadž práv nejni plny pasažéru, dává pan Dešarži domácí bál, coš se koná f prvním agt. (Akoliv jest Desarze kmán ojenské, jest hrdi-
tý
ména pece civilista, nebif nigdy na vojn. Gontrér fšak pan Slukof sám bívalgdysi ojínem, a takovéto nesrovnalosti mezi zdáním a skutenosti nazívají se gontrasty.) Tento pán pojal pet nkolika roki za manželku Marselu,kerou dává paní Bittnerová, tuze heská mladá pani keráš má outlou Thálii a se líbí. Tyto dva lide jsou šastné, nepse mají rádi, akolif mla slena Marsela jen osumdesát tisíc frank vna dina tohoto
mn
coš jest na francouské pomnry málo. (Díž má u nás holka osumdesát tisíc ta si vybírá!) Afšak pan Slukof jest hotelijér, tak mohou bít živi. Pouze je trápí, že se stará paní Dešarži (dává slena Kepelová) tajn žere, coš bi ne-
—
bilo
ku podivu, nebo pet tyrma roki umel
104
starý pán šlakem;
sat mnoho
pil.
Po
ty štyri
roki bil smutek, až dne
sedmého záí ve stedu
veír poprvé dávali ten
bál, jak
eeno,
kdes se
tancovalo a paní Marsela Dešarži spívá
s tali-
janským impresorem Juliánem, keriš ji navádí, abi šla k divadlu. O tom nechce pan Slukof ani slišet nepto
osob, keré
nepotebuje. Je zde vícero pozváních moc jedl a pijou a mluví pes ostatní
hosté.
Prbhem
agtu pichází také baron lerevál,
hlauni role f kuse, kerou dává pan Bittner, nep-
jeho manželka Tereza (slena Danzer) je také
pozvána na
bále.
Tento baron Žerevál
je veliký
znalec ženskich a miluje všecki heské holki od
hausmistra as na hnet
f
pdu,
akolif je ženat, a vidí se tomto prvním agt, že má i chu na paní
Marselu Dešarži, keráš ale je velmi solidná, mladá a heská paní. Fšecko bi bilo f poátku, dibi se stará paní Kepelová tajn nežrala, o ems mluví i Žerevál s ostatníma darmochlebi na bále a praví, že je f
tom áké
sat je v dom áká klep, neboj pes takové
tajemství, že
mrtvola, cos jest holi
vci jsou zdravotní komise a zadusí. Je po bále, hosté odcházejí, pan Dešarži sedne se svou mladou paní (paní
Bittner)
viceverza kažulírujou,
né vci, na
kee
na kanape a tu
piemž
za ty
tyry
si
si
trošku
povídají
dvr-
roki
nemli as
coš jest k vli publigum, abi virozumlo hry.
Pan Hándri Dešarži
teš
vislovuje
—
priz bolest
nad melangóHi své matki, keraš nepišla ani na
109 bál, cos jsem já pochopoval, nepstaré paniky na bále dicki tluou špaki. Afšak jemu je to divné a abi pokojn spal, de vitáhnout z matki
pro ona nemže spát. Vráti se hnet celi bledi, nep zaslechl za dvema kerak matka povídá: Nikolif, déle to nemohu vídr —! strašlivé tajemství,
(Coš
ešt nemuselo
bi
lovk
žádné tajemství, nep
bít
nevydrží ledacos.) Celé divadlo je dych-
bude a v tom uš se pipotácí matka Handriho, nebo skuten se svím tajemstvím do druhého agtu nevidrží. Ptá se dti majli ji rádi a pak jim vyjádí následovní záležitost: stái hrab Šerijé (esli se totiš dobe pamatuju)
tivé co to
mnl
matkou barónki Žerebaronka nebila ešt na svt,
jakýsi techthnechtl s
válové, dokut tato
násletkem
ehož
mislel, že jest
Tereza jeho cé-
rou (což jest ofšem podivné, díž nebil gopulírovani). Díž umíral, otkázal této své céi, kerou ml bez vlastní ženy, skoro ti miliony frank, ale abi nekomprimíroval matku, odevzdal peníze
starému Dešarži, její
bi je
dal
legátní otec mrtef.
dcei Terezce, aš bude
(Dá
to dost práce, neš
se to fšecko vijádí!) Tento otec
skuten
taki
ale stari Dešarži neodevzdal ti miliony,
zeme,
špekulíroval na burse. Afšak ho netšila, pak pišel šlak a na smrtelné posteli se viznal žen, slen Kepe-
nepuš
je
celá ta
neml, an
vc
lovi, jak to s
tma
miliony
tyry ské dost k neuveni, držela tajemství
I.
Hcrnuna. XLVUI. Z
léta f
aš
je.
Paní Dešarži vije u žen-
sob, coš
konen
poslední galerie
to musí ven. 7
106
Tejf vidí Hándri Dešarži co matku trápilo nep
vlastn všecka jeho aktiva náleží Tereze, kera se zatím profdala za bankée a barona Žerevála. Chvilku se rozmejšlí, nep ti miliony nejsou malikost, konen ekne: Matko, já vrátím všecko pak jsme žebráci Toto projádení naplní ženské takovou radostí, že mu padnou kolem krku a opona dol.
—
!
kdež
Po první maktu následuje hnet druhi agt, jest baron Žerevál ve svém kompitóru. Za-
íná
se vijadovat, že tento baron jest vlastn
lump a darebák, coš
do pana Pittnera nigdo esli se opravdu tak spustil. Sedí tu schvaceni na fodeli a porouí sluhovi Ambrijózovi panu Brožkovi, abi mu pi-
neek
inky
nesl
bi
a je ho velká škoda
bi se
trochu posilnil nepjest nerevézni
od mnoha ženskich, akolif jest ženat. Díž se tak potíká s inkami, pijde doktor esnek pan Šmaha, keriš íká sobalem baronovi že je fláma. Baron je fšak velký cinigr a íká, že to z toho solit,
abi
nedlá žádni
že
si
škrofule a dibi chtl bejt
že bi nepoteboval doktora.
mu
ví,
Pak ho žádá,
dal arzenigové práški, coš jest dobrá
medecína pro utahané kon. Hnet za doktorem s operi Róza slena Turková, keráš tedy musí bít ešt u ákého jiného divadla, nepunašeho nigdy nespívá a na tuto má baron spadyno nepjest vru heská mladá zdravá holka. Afšak tato holka je velmi cnostná nep zná násletki a chce barona milovat, až si ji vez-
píd spvaka
107
me, proeš mu radí abi se dal se svou paní rozved. Pak pijde Hándri Dešarži a melangolickýrti hlasem povídá baronovi, jak je ta vc s tím testamentem, že nemže cize peníze podržet a že mu nese ty ti miliony a pak že je pangrot Baron Žerevál je darebák, i se ženou a matkou. kerimu je jedno, kdo bil tatínkem sleny Terezki nynjší jeho ženy, donutí slenu Danzrovou, abi ty ti miliony vzala, coš ona iní s velikou hynep pochondrií a špatnou eskou vejslovností jest francouska! a Dešarži otchází, když mu baron Žerevál dal kondici ve své bance s 5000
—
—
frank ron. Takovému postavení íká
se
f
Pa-
—
u nás to má velký ouedlnik. Kdiž pijal baron za kompitóristu Dešaržiho, mnl tajnou nadji, že dostane i jeho ženu (ovšom pro jiný odbor), f ems se mejlil, jak je vidt ve tetím agtu, kde se petstavuje chudá íži chudoba
domácnost rodiny Dešaržich. Stará pani štikuje pantofle a uí na fortepiáno, mladá chodí do trhu a Hándri pracuje v kompitóru Žereválov. Paní Bittner opt íká svému manželi, že bi mohla jit k divadlu, že ji impresór Julian dává pknou ofertu a ujišuje ji, že bi se celá Ameriga z jejího
zpvu
zbláznila.
vzít tak velké neštstí
má
na
Pan Slukof nechce si sv domi a za druhé
proti divadlu antifatý, cos se pochopuje, díž
je sama doma, díž píd Julian a láká ji opt do Ameriky kouce, že eká do šestihodinového rychlovlaku.
je
sám tak dlouho u nho. Mladá paní
108
pes Háfr do Ameriki. Díž odejde, baron Žerevál, keriš ji iní špatné návrhi ohledn tajné láski. Marsela se stydí, cítí, že už bi také dlouho nevidržela a ponva jí vbec celá ta egzestenc v malém kvartýru netší, prchne po odchodu Žerevála na nádraží, abi jela do Ameriky, kam táhne impresor Julian se všema svíma aglérama na vídlek. Setmí se, píd stará paní Dešarži z lekcí na forte a zase vyšívá pantofle, kdys f stoupí doktor esnek: „Kde je Marsela?" „Sat f pokoji," otpovídá stará. se zdálo, že sem ji vidl na nádraží s Julianem," praví doktor esnek nepokojn. Stará jde do apartamá Marseli a uš se zas potácí na jevišt s korespondenním lístkem, kei tu Marcela zanechala. Jeto velká kadastrófa že jim utekla, zlášt diž píd Hándri
keriš jede
píd
k
ní
„Mn
dom
opona spadne. Ve tvrtém aktu dává baron Žerevál svím
pátelm
jón,
keriš koupil pro
—
tabuli
obojího pohlaví v novém pavil-
sáhl její láski. Jsou
spvaku
moc
veselé a
Rosu, abi do-
bhem ei po-
o strašné pípadnosti na moi, kdes schorel koráp s celou spolenosti impresora JuHana na cest do Ameriky násletkem ehož schoela nešastná Marsela, nepnebilo nic asegurírováno. Baron stále pije, obímá ženské povídají
si
—
i
hlaví a
konen
deklamíruje toast, coš je straš-
ná scéna, nepho pi tom
trefí s
istá jasná šlak
109
zeme
a on
díf, nes domluví svou
spravedlivý trest ot
Boha
Je to
roli.
za jeho lumpáctví.
F pátém akte se vidí, že fdova po Žereválu, slena Danzer, miluje fdovce po Marsele, Hánd-
mu opt
riho Dešarži. Skrze agenturu staré pani nabízí
své peníze a svou ruku
Dr.
esnek
ela na
lodi,
f
tom
se objeví
a oznamuje že pichází Marcela se-
— emus
kající
—
jsem nerozuml
—
nep neuho-
nýbrš se zachránila. Díž fstane fdo-
va z mrtvich, je to dicki malér pro
muže
—
sta-
opt siln se potácí (slena Ketomto kuse asto se potácí, cos dobe provozuje) a nechce spoátku svou nevstu ani vidt, as dis doktor apelíruje na její kesanské sre. Marsala píd cela utrápená nepeká, žebude stará matka krobiánka, cos bi bilo zbitené, nepna konec pece musí povolit a eká jen, co tomu ekne její sin. Hándri píd radostn, nepse s baronkou de Žerevál domluvil a slyrá paní Dešarži
pelová
vbec
f
—
ší,
co se stalo. (Marcela je zatím faltán, keriš
pochází zoperi Faust a Margeta, a naslouchá, co její muš ekne.) Mladi Dešarži je celipry, nechce ani slyšet o žen, kerá utekla do Ameriki
tomu
—
f
tom faltán nco bouchne,
totiš
Marsela,
Te
ofšem se Dešarži udobí, ale je pozd, Marsela umírá, nep Doktor esnek ve zmatku nespomene ani na mlíko. To jest konec pátého agtu, nepjich víc ne-
kera vipyla ciangáli.
mže
být,
ponvá
je uš
stý akt, nejspíš bi se v
moc
nm
hodin. Dibi
bil še-
Dešarži podruhé
ilO
mu každi pál po nešastném prvním manželství. Nemusí se ani povídat, že je tento kus velmi pouni, nepse vidi že si lovk flámováním oženil cos bi
baron Žerevál. Vidí se dále, že
krátí život, jako je sice
velmi ideální afšak taki záhubné platit
lovku
za tatínka dluch, dyž
Dešaržimu. Vidí
mže lovk la,
tím
se, že
Hlavn
agt muže
mu utee však se
pet parma
na ženskou se nigdy ne-
spolehnout, jako na píklat Marce-
kerá fprvním uš
nic nezbide, jako
s
tuze miluje a ve te-
impresorem
vidí, že bilo
lety
lepší,
do
Amerigi.
první opsazeni kusu
nes je te, nep tenkrát
hrála taki slena Pospíšilová a pani Malá.
Doufám, že budete s tímto referádem spokojené a jsem zúctou oddáni kritýgr
Vavinec Lebeda,
bívalý editel divadla s padesáti
devnýma
agtérama.
*
P ozn. „Paížský
r
omán^^, drama Octa-
mlo eskou
premiéra (v pekladu Bedicha Fridy) v Prozatímním divadle 18. února 1883. Na scénu Národního divadla bylo uvedeno 7. záí 1887 v režii Šmahov. Lebeda uvádje podrobn obsah kusu prohledá s kriticva Feailleta,
—
kou pozorností jeho stavbu. Jména osob, jako jsou de Targy, Chevrial, Chesnel, uvádí Lebeda po svém zpsobu.
14.
„HERALT^*.
F
Praze, dne
7.
ochtóbru 188sedum.
Blahorodá redagce Švandidu dáká!
Pedevším prosím
za otpuštni, žesem do
posledního ísla Švandi neshotovil referád divadlo,
musím podotknout,
že
sem psal
pes sice
a sice na kus „Sudy zalamejsky" cos jest kus ze španlských od Kalderona dla Bárka, afšak jsem pi jisté píležitosti stratil poátek a paxem dotoho nemohl trefit. Dneska musím vyjádit potšeni, že mohu ponkut ignorírovat cizozemskou lideradúru a psát pes vlastenský kus, nep Díž se dává na cekritigu,
pomr
kem
divadle vlastenski kus, je to
pec
jen jediná
radost.
Takovou radost mnlo národní publigum vera 6. íjna, kdiš se
poprvé dával kus
„HERALT",
eské kronyky pti jednáních. Tento vítení kus je sepsáni od jistého vlastence Adámka, keriš jest poslancem za hlinskou koláturu a ouaduje na íské rad ve Vídni. Tento mušš je známí spisovatel, keriš píše coš jest hysterická trategédie z f
112
pes koalení mor vjeda, co
ume — eeno,
kdo vypil a
krásná vjeda!
dlá snt
štadistiku, cos jest lidi za rok toho také píše, jak
a kolik
Mimo
také trategédie, a tuhletu psal nejspíš
v íské rad, kdys lírovali
a
vládu
mladoeské kiklouni
pes
interpo-
sokolcké záležitosti, tak že
chválabohu nemoch fstát a s nima hlasovat, nep bil také dicki f podezeni, že je liberární radygál. Oté dobi, co nefstal, se ví, že má rozum. Jako je víteny poslanec, je vítený trategédista, coš se pozdji ukáže.
„HeraW^, keriš nám byl podán na divadle, píbuzný „ufjork Heralta", keriš po-
není žádni
To je docela jiná rodina. TenAdámka pochází z minulýho století, když panoval v echách císa Rudolf, coš bilo chází z Ameriky.
to Heralt ot
po blohorské bitv. Priz hry vipysuje se asi následovn (esli do toho pídu, nepjest trategédie zepsaná ve verších, coš jest nejen obtíš pro
mluvení ale i pro pamatováni). První agt obehrává se na zámku opoenském, coš bilo panství kee náleželo vrchnostenské rodin pán Trku z Lípy. Vi jádru je se, že hlauni majitel a
panství, Vilém
Heralt, la,
st,
mnl
Trka
slen Helen, se
má
ddic
predigát
jakousi antifatí na jistého Španihe-
keriš se vijádil
piganterie
z Lípy, keriš
empertinentn o jeho nev-
keráš fšak nevistupuje. Stéto
vivynul
duell,
f
keremš divoký
Hyšpán padl jsouce trefen kordem Heraltovým. Na duell s nešastným koncem byl od císae
It3
Rudolfa ureni nepíjemný trest, totiš tehdejší Pipergr, s kerimš nechtjíce mít Heralt potahováni odhodlal se uprci do turecké zem, kdež bojoval proti tamním vlastencm. Tato pípadnost stala se díf, než kordyna vyletí. Násleti<em toho dán bil opoenskému panství poruník menem Adam Zylvár s Pilníková a na Vlících (Staroeši mnH delší mna, neš vk) kerehoš
dává pan Bittner. Pan Bittner jest v civilním život slušný mušš, afšak na jevišti dává asto gaunerové. Zylvar jest takovíto gauner ili intrígán, keriš míchá jedy jako matrialista a odstrauje lidé, kee jsou mu nepohodlné. Nebo tento muš poítá, že se jeho poruenec Heralt s Turecka nevrátí, an bylo jíš tengráde známo, že Turci imputírují svím nepátelm krky, nosy, uši a jiné oudy, následkem ehos zajaté lidé
tžko
se uzdravují.
opoenski grunt a cíli
navrhoval
Panu Zylvarovi se totiš líbil by ho rád ddil. K tomu
bil
slen Helen
afšak ona odmítla, jsouce
své srdce a ruku,
vrna
Heraltovi i v tu-
recké zemí. Tato evendualita nepivedla intrigáina z tagtu.
ríroval
vu
jí
Namíchal jedu do jahod, jahody ofeji pišlo nanic. F tom sta-
Helen, naež
Zylvar chytil a
s
vinaložením vší darebné
okna do propasti, kdež cestou umela otesením mosku, naeš bila prohlášena za samovražednící, pochována vkostele a monument její dán pet kostel, kdes pes nj své eneríže shodil
ji
lidé chodili. Bila fšak
z
ešt jedna ženská v
rodí-
114
n,
istá
anla
(paní Bittner, mladá,
moc heská
paní, keráš hraje nelangóliš úlohy). Této
dám
podal Zylvar nabídnutí k satku cos pijala, cos uinil, aby s ní vyženil Opono, heský statek. První agt jesden pet svatbou a Zylvar jásá, jak se jeho pletichi daí. rabí
na
praski
Opon mnšan).
Tu
fšak pichází starý purk-
(keréhoš dává pan Šimanofcký,
Šimanofcki jest poctivec a iní
Zylvárovi víitky, jak hospodaí na
Opon, ko-
nen mu z
ekne, že vidl, jak shazoval Helenu okna, dá vípov na hodinu a otchází z hradu
bez penze. Zylvar jest proti
nmu
hašé a pe-
Takové darebáci dicki napadne Zylvárovi, abidal
mejšlí jak by se ho zbavil.
najdou prostedek, i pulkrabte zavraždit cos má vykonat jeden lump, zaveni ve greminále na hrad. Tento lump jest pan Karbus, menem Havel, od karakteru tulák, každého skandálu schopni. Zylvar otpustí mu zbytek trestu a dá mu návrh, abi Šimanofckiho zabil, cos je odvaha, nepje pedn Karbus o hlavu menší a pak je Šimanovcký u publigum moc oblíbeny. Pak de Zylvar do zábavi. F tom, na konci agtu, pichází Heralt z Turecka, tuze zasmušili a je mu na tvái vidt smutni konec kusu. Dává ho pan Sajfrt, keriš hraje dobe smutné hrdinové, jako Egmonta. F Turecku se mu ne-
doma ho eká infámie. Slena Danla oznamuje mu, že jest jeho nevsta Helena mrtva, což ho uš zarazí. Když mu fšak ešt pak ekne, že zemela, jesceli pi a ptá se jak? eknou mu, stalo nic,
115
Že se zasamovraždila, že je uš taki pochovaná,
naeš se Heralt ptá, kudy je nejblíš na krchov. To jest první akt, kdy publigum vidí, že nastanou v kuse smutné vci, nep jesto trategédie. Nejsem schopen povdti vše najednou, nepjest hrozné. Pokraování zítra.
F
má
bít
Praze, dne osmiho oktobru 188 (tuto
židovcké íslo).
Pedevším oznamuju, že sem nabil povdomost, že nezepsal kus Adámek poslanec, keriš nekoná trategédie, nýbrš mandát. Spisovatelem jest iný
Adámek, totiš jurisuniverzumdoktor prasDivím se, že to hnet nenapadlo,
ki advokát.
a
mn
jsem o advogátovi dívejc nevdl. Afšak jest šikovní mušš, kdys koncepíruje trategédie. Druhi agt jesmutni, nepjedná na krchov, kdes ouaduje jako vrátný pan Frankovský s cérou Pavlenou, rozenou Dumkovou. Heralt pichází
tam na hrop Heleny, hned za ním pulkrabí
Zacha
Pukva, pan Šimanovski, za kerimš jde Nemže však vikonat atentát hnet, ponvadž má Pukva randevú s Danlou, abi ji vipovdl, jakého ženicha si má brát a co spáchal Zylvar na Helen. Poví jí to, nep ne-
lumpán Karbus.
ml
hrad
kdes
krchov je tuze
nkolik let píležitost' s ni na ji každý den vidl, a cesta na pohodlná. Slena odejde, Pukva dom, ale tu pichází Karbus se
chce
svým
mluvit,
jít
také
atentá-
116
tem. Šimanofski je statení mušš a kií. Pi-
bhne
vrátný Frankovski, jeho dcera Pavlena,
z kostela vyjde Heralt
—
Karbus
je v pasti.
Za-
pla pán bh, Šimanofski není rann, neb je Karbus na mord nedostatený, a Heralt mu dává pardon, kdys tulák Havel prozrazuje, že ho na
Pukvu poslal Zylvar. To
jest konec druhého agtu, podobnost s „Mlynáem a jeho díttem", nep se nápodobn odehrává na hbitov, cos jest melangóhcké. Afšak smrt tam nevistupuje. Jsem tuze dojat, že nemohu dnes pokraovat, cos uiním zítra.
kteriš
má ponkut
Dne
9.
oktobru.
mi nemilé, že se fera vyskytl omil referád, nep jsem bil ponauen, že vlastn nezepsal Heralta jurisuniverzál doktor Adámek, nýbrž jistý pan Gustav Adámek, keriš má agenturu v cukru. Mohlo to hnet napadnout, že tento pán spisuje trategédie, nepsivzal Jest
v
mém
mn
umlkyni od divadla za manželku totiš slenu Fromovou. Musí se ícti, že se mu kus podail, to je pravda, nepjeto trategédie dost smutná.
F tetím agt „Heralta" svatbi
Adama
smutn,
vipysuje se pokus
Zylvara, kerášto veselka dopadne
nepjest provázená všelikíma maléroma. Pozoruje se mezitím f publigum, že „Heralt" jaksi nesympatezíruje s Adamem Zylvarem, svím po runíkem, keriš Heralta f prvním agtu na
117
Opon
radostn nepivítal a dával
umnou,
že bi bilo lépe, kdybi šel
recka,
ponvá
na
je
ka, afšak zatím
radí
mu na srozopt do Tu-
nj v echách vídání zatymu to proto, aby mu ne-
pekážel v jeho prakci. Tuto intrigu Heralt jaksi prohlíží a zlášt pípat s pulkrábím Pukvou (f osob pana Šimanofckého, kerého pan Sajfrt miluje, ponvá je o mnoho starší), keriš ml být zabití Karbusem, okáže mu, že je Zylvar ponkut nesolidný muš. Proto nevidí rát jeho svatbu se slenou Danlou a f tetím agtu vyšloupne na jevišt, aby ji pekazil. Afšak neví, jak dotoho a chodí okolo kostela ponkut zmaten, což ponouklo jednoho študenta, keriš mnl za mnou sadadlo k stání, ke špatnému ftipu: „No ten Heralt nemusel ani s Turecka chodit, kdys neví, co na
tom
Opon
dlat!''
Nešetrné okolojdoucí lidé se smáli, já fšak jsem plamíroval študenta následoun:
„Nerozumní mladíku, z
Turecké
zemn
bít zepsani. Ví
dibi
se nebil
nemohl
Heralt
kus houbi výte, jak je to tšké, kdiž navrátil,
bi tento
má lovk svatebanm pet kostelem dlat du! (Neptuto vjec
znám
ze skušenosti.)
ostu-
Ostatn
pokejte, jak to dopadne dále!'* Študent se ponkut zastydl, vidouce, že má pet sebou lovka, keriš divadlu rozumí, a pak mlel. Skuten se vyjevilo, že sem pravdu, nep Heralt konen našel píležitost,
ml
118
aby spsobil intermejco. Poal kondroverzi
s
ha-
pet Koubek a keriš ho nechtl do kostela pustit, abi tam nebila tlaenice. Heralt V3d:áhl kord, Koubek paríroval píkou a nevsta f kostele omdlela díf, než ji fará se Zylvardem skopulíroval. lapartníkem
kostelem, kerehoš dával pan
—
Fšecko se hrne s kostela ven jak už sou lidé lekaví na povtí píd Danla k sob, Zylvar je pigírován a mluví nedelegátn na Heralta, do ehož se také míchá jistý svateban národnosti španlské, don de Tuniga. Nešastnou náhodou jestento vyslanec píbuzný onoho Hišpána, kerého Heralt už pet prvním agtem zabil a kdiž
—
kamse podla jeho nevHelena, vyhrkne Tuniga, že radji sama se
se Heralt ptá Zylvara, sta
usmrtila, abi nemusela nahoru do Prahi,
nebo To
prý se dopustila (coš fšak je pouhi klep). slovo íct, tasí Heralt
ouat bespenosti
opt
zakroit, je
kort a neš
mže
Hyšpán de Tuniga
poroucháni ve své tlesné konstituci, násletkem ehos ume. Jednou f tom, žene se Heralt i na Zylvara, afšak ten vykikne: „To je Heralt chopte se ho!^' Na tato slova zakroí císaski
—
komorník Makovski z Makovic (špatný karakter, pan Šmaha) keriš má se Zylvardem nekalý pomnr, halabartnici se chopí Heralta a dodají ho trestnímu soudu f Praze, tehdáž do Daliborky na Malé Stran. Ze svatbi není nic, nep slena
Danla se v této situaci nechce fdávat. Tím koní tetí agt, od nhoš si musím
od-
119
poinout
zas aš na zítek, nepnení lechké vše najednou vypovdit.
Dne
10.
oktobru toho samého roku.
Štvrtý akt pedstavuje greminál Daliborku na Malé Stran, kde sedí Heralt ve višetovaci vazb, vlastn se prochází po dvoreku, emus
te
greminálnici
íkají „luft".
Na tom dvoe
Doktor Tadyáš Hájek z Hájku, zvaní Némigus, (cos bude asi chiba, nepse doktorm medecíny íká odjakživa medigus a tento Nemigus je skuten protomedigus království eského). Tohoto vdátora dává pan Rada a ma chválabohu delší mno neš úlohu, nep nigdo neví, pro tento medigus Némigus f kuse je. Je zde na dvoreku také astronom Ticho de Bráche, sedí také
keriš drží s
Nemigusem poradu,
vysvobodili z Daliborki.
Udlá
jak bi Heralta
se na to tuze du-
chaplní plán, že se císai podá petice, aš se bude dívat na hráe s pulmíem. Zatím se tlue venku na vrata a pichází vrátný z opoenského hbitova pan Frankovský s cérou Pavlenou, vyizují pozdravení od pana Zylvara a pinášejí panu Heraltovi šmukkastliku s jahodama, keréš mu posýlá Zylvar pro oberstvení. Pot tma jahodama je prostedek k outku, totis áké šperháky a provaz. Akoliv tengráde nejezdila že-
pece jahodi erstvé, jako by je natrhal; ofvšem se musívjeleznice a cesty dlouho trvaly, jsou
120
dt, že tengráde jezdily z Opona štelvágny. Ale Heraltovi je podezelá najednou sympatie Zylvardová a jeho prezent a brzi se to odvodní. Dcera frankovského Pavlena, jak už takovi žábi jsou fšeteni, strila nos do jahot a sndla jich pár a te na dvoreku v Daliborce ji picházi na nic. Tej se také ukáže, pro je medigus Némigus f kuse, totiž abi holku vykuríroval. Fšecko to odeve Heraltovi oi a vidí, že je Zylvar vtší lump, než si myslil. Už se neeká, aš císa dá Heraltovi pardon, ale astronom Ticho Brachu oteve mu bránu a Heralt prchá, vezmouce ssehou k vli pohodlí kysniku s jahodama abi ml v rukou gorpus delekti. Opona padá, abi ml as dostat se se svíma zavázadlama na
Opono. 11.
toho samého msíce.
Pedefším musím opt podotknouti, že sem osob audorov dosud na omylu. Nejen že trategédie nepochází od Karla Adámka, keriš bil f
dlá
politiku,
Adámka,
ani
od
jurisuniverzitétdoktora
keriš koncepíruje žaloby, afšak
zepsal ani Gustav
Adámek, agent
f
ji
ne-
cukru, nýbrž
jiný Adámek, kestního ména B., keriš prý farmacent a zepsal už jednu hysterickou trategédii „Šalomouna". Myslím, že se tentográde nemejlím, akolif jsou f Praze ešt dva jiné Adámkové, emesla svého krejové. Afšak ty
ešt
je
šijou kabáti a kalhoti, nikoliv trategédie.
121
Opon
v kabinet na Pátý agt jest opt na zámku, kdes Zylvar mluví do Danly, abi uš neotkládala svatbu, bi mli vc odbitou. Tu pichází Heralt, nesouc kufr s jahodama, kteréš jsou ešt tak erstvé, jako bi je
práv
natrhal;
sat
byly naložené ve špirituse. Myslím, že te-
ná
pochopil, že ty jahodi sou nadívané jedem,
což
spsobil
Zylvara, aby
Zylvar. si
jich
Heralt
sargasticky
nutí
pár vzal, cos ofšem nešle-
chetný poruník deprecíruje; tu ho Heralt prosí pistolí
s
v ruce, abi
povdl,
jak se
mla vc
Helenou, keráš v kuse nevistoupí, nýbrš jen Zylvar skládá jenerální spov a Heralt slyší vjeci, keréš zná divák uš s prvního agtu, tak že to nepekvapuje. F tom se strhne na dvoe povyk, Heralt jde k oknu a to je jeho tragická vina, nep Zylvar skoí pro pistol a stelí pozadu Heralta, coš je oukladná vražda. Stelí ho ale tak, že se Heralt mže ešt obrátit a s vinaložením celé své rodinné eneríže stelí opt Zylvara. Tak zahinou oba, akolif nikdo neví, pro Heralt umírá. Pro ten pát, že by se ml Zylvar z rány vylízat, pichází pro nj patrola z Prahy, aby ho dodala za nešlechetné skutky k soudu. Tento kus je velmi dobry, nep má ptagt a trvá pec jen do pl desáté s pauzama, nepml spisovatel zetel na domovníkové. Okazuje se, že každá špatnost dochází otplaty, ale že umírají také lidé nevinné, jako Helena a Heralt, s
její portré.
i
^
I,
HemBann.
XLVIII.
Z
poslední galerie.
8
122
COS se opravdu na
svt
stává.
Okazuje se dále,
eské historii je moc pípadnosti, z kerých se dá udlat trategédie a bude-li autor dlouho žif, že mže zdramatezýrovat ešt hezký kus že f
kronyky.
Konen
f
pátém agt se okazuje, že
opatrnosti nigdy nezbívá a dyš se mluví
s
tako-
vým darebákem, jako je Zylvar, že se k nmu nemá lovk zádama obracet. Byl jsem virozu-
mn,
že vydavatel Benziger zakroil
leni, abi
tento kus
bil
již
nácti sešitech za nepatrní doplatek 5 i
s
o povo-
pedláni na román zl.
f pat-
60
kr.
prémii, abi došel náležitého rozšíení potitu-
lem „Záhuba rodu opoenského, ili: Strašná noc u bašty hbitovní, aneb: Ouinky jahod s arsénigem." Jsem váš oddáni krytígr Vavinec Lebeda. Poskriptum:
Nemám ešt povdomost,
bu-
do budoucího ísla Švandi referád pes divadlo, an jsem se dal do zepsání trategédie, kerou hodlám zadat divadlu. Titul jest: „Hluboké tajemství^'. Prosím o diskrétnost. duli mocti zepsat
Z
úctou.
o historickém dramat pedstírá Lebeda, že je psán na tyikrát, proto, aby mohl použíti zámny Adámk, tehdy v širší veejnosti známých. Ten pravý z nich, Bohumil, nebyl už jako
Pozn. V
referáte
Bohumila Adámka
ty
123
dramatik novákem. Jeho historickou tragédií „Salomena^*, která byla poctna cenou, zaháje-
na bylu v novém Národním divadle noherní
r.
1883 i-
Adámkv „HERALT^^,
pedstavení.
ptiaktová historická tragedie, zvítzila v konkursu o cenu t. zv. „ruskou^^; je divadeln úinnjší než „Salomena^^ , nezachytila se trvale v repertoiru Národního divadlu. Svou úmysl-
a
—
n
smšnou
orientaci historickou ukazuje
i
v této
Lebeda, když konstatuje, že se dj tragédie odehrává v minulém století, za panování císae Rudolfa, po bitv blohorské. Charakte-
„kritice^^
ristická je
poznámka
v
závru referátu; naklaznám vydáváním lido-
datel Bensinger byl tehdy
vých „krvák^^. Premiéra „Heralta^^ byla v Nár. divadle 6. íjna 1887 za režie Šmahovy.
15.
PANÍ MAJORKA. Vážení pane redagdore Švandi dudágaf
Nevím
fagdicki, esli se
mi tento referád po-
daí, nepjest na to velmi špatná povjetrnost a poíná se mi ožívat f tle starý regmadizmus, keriš sem si ulovyl, dyš sem bíval edidelem s padesáti devnýma agtérami, nepsem asto
mj
ložíroval
v
místnostech,
to
kde
bila
pílyš silná
pdách, an sem nemoch noclehovat pokaždé v šenkovnách, vendelace,
již
nepsetam tanilo Dali jste
ve stodolách nepna
nkdy
as do rána.
m dtku pes
do minuliho ísla nezepsal afšak jící
musím upozornit
sem
nedbalost, že
nco pes
divadlo,
že bilo jisté dlouhotrva-
jubélium, totiš Volfanka Mócarta, keriš
bil
staí osumatyrycátník a gomponista oper. F této
vci fšak sem si netroufal psáti žádnou grytiku, nepešt nemám pes gomposici hudební dobrou povjedomost,
násletkem
pes Mócarta penechal
ehos jsem grytickím
referády
golekm panu
Chválo vi, Novotnému a Fetrovi, keréš mají ponauení pes gontrapunkt a sou magadói pes
125
muziku. Hlavní gomposice, kereš stari vlastenec
Mócart
zhotovil, sou
„Kouzedlná floutna", ke-
ráš se vinachází fejiptské zemi,
„Don Guano'^
zamilovaný rytí ze španihelské hysterie, „Únos ze Sarajálu^S cos jest mochametánská myšlenka.
Složil
ešt
nevím, nepsi
vci, kteréš
jiné
nemže lovk
monumentáln
fšecko pamatovat,
afšak se mi zdá, že posadil do muziky
i
jednoho
pro tu živnost veliká pocta. Za tyto zásluhy pišel Mócart do „Nauniho slovnika" razíra, cos je
ve fšech jazycích,
f
Košíích
mu
postavili
smrti villu „Bertránku^^ a o jubélium
mu
po
upletla
slena Popelková lýru z visitkaret, coš jest nžná, velmi fkusná a praktiná ovace. Díž bilo toto jubélium ponkut ukoneno, dával se v Národním divadle noví kuzruštiny, keriš zazbuki pesadil
pan doktor Pavel Durdík,
vci povdomi a znalec ruských záležitopak ešt jednoho znalce ruských okolinosti, to jíš pana Josefa Holeka, keriš fšak
f
této
sti.
Máme
nepíše trategédie,
nýbrš
pracuje
keografiji.
f
Jestará známost, že Rusové mají vícero znamenitých vcí, keré se u nás nedaí.
Píkladn
se
vítená ruská jachta, do kereš netee voda. Bilo by záhodno, abi celi eski nárot nosil juchtové boty, nepse podobá, že nám do tch našich zaíná técti. Pak je známí dobrý raski lifruje
gaviár, tak zváni estrágónský, keriš požívají kur-
máni, nepnení strava pro chudé, keréš koupit pouze ruské sardingy
—
si
mohou
ty sou lacinjší.
126
Tyto menované plodiny jsou nám dávno známé, f poslední dob zaínají se k nám dovážet také ruské trategédie a mže se o nich ícti, že sou také výborní fabrikát. Psal sem uš jednou pes ruski kus, keriš se vipysuje „Náš pítel Nekužel" a pochází od jistého Alexandra Palma. Tato nová trategédie, keráš se dávala te, je zepsaná odistého Špažinskeho, také ruské národafšak
nosti, a naživá se
V
PANÍ MAJORKA. djou podivné vci,
ruské zemi se
cos se
kusu vyrozumívá. Paní majorka nepochází ze žádné ouadnické rodiny, nýbrš bila jednou nalezena v lese od jisté ruské obanki Afdoi
z tohoto
ji vzala za svou. Nejspíš tam holku položila njaká krkafí matka, kerišto in se odsuzuje sám sebou. Ponva nevdli, jak
ty Ivanovny, kera
je tato
se je,
ktná,
dívka
dali
jí
mno
Fena, kereš
prizem hry velice osvduje. Nep jistá vc že má Afdóa Ivanovna vlastní céru, Marii
Pavlovnu, keráš se fdá za ruského
mlynáe On-
deje Filátovie Karagina. Pak není
s Fenou k vidrženi, nepsi myslí, že je f této famiHi páté kolo u vozu, a aby k vli ní nebyli rznice, fdá se za starého pensistu Frtochova, vysloužilého majora, akolif nemla kauci, coš v pensia v Rusku néni zapotebí. Te teprf diž je Fena z domu, ,
vidí
Ondej
Karagin, že
do zámku. Objeví
Dlá
si
se,
ji
miluje, a chodí za ní
že je
Fena pravá
fena.
blázny ze svého starého muže, keriš je
chudinka sešlý,
dlá
si
blázny z jeho starého ko-
127
Sladnva, keriš poát nemá peníze, dlá si blázny z mladého praktikanta ot ouadu, Lubina, legi
a nejvíc kunýruje
mlynáe
Karajgina, jehoš žena
k politování; akolif on je také k politování, že má tak plativou ženu, símš bych já taki nebyl spokojen. K lepšímu virozumní podotýkám, že starého majora dává pan Šmaha, jeho kamaráda Sladnva pan Šamberk, majorku Fenu paní Bittnerová (moc hezká mladá paní, kerá ruským rolím rozumí), Karjágina dává pan Slukof,jeho ženu slena Dancrová (plativá role) a jeho tchý-
je
ni
paní
Fen
Fšecki
Sajfrtová.
tyto
osobi
vyparírovat, jen starý prevádýn
Martin
prokoukne a za to
ji
je
každou
neumjí majorv chvíli vy-
Mošna víten!) Konen istý malí Grigor Petrovi
hozen. (Coš dává pan
pichází
f
kuse také
s kerim by si jeho tetka Fena také ráda zahrála, afšak on žije jen pro svou paletu a Fena nezvítzí. Dyž tento malí vidí, jak je celá vesnice majorkou Fenou sturbírovaná, složí svj rajzenecesér a jededoMoskvi, nepse mu ta ženská protiví. Majorka chce za ním a Karjágin ji žádá o randevú u rybníka, aby se s ní moh rozlouit. Fena de — a to je její po-
Volžin (pan Pštros),
Mlyná je rošilen a láskou pomaten, a abi upokojil svou domácnost a svoje svdomí, hodí Fenu do vody, coš se stane f pá-
slední randevú.
tém agtu, násletkem ehos Fena nepse utopí. Za tento Sibérie, coš jest v
více nevistoupí,
in eká Karjágina ofšem
Rusku fšeobecny kriminál.
128
Tento kus
je velmi
pouni, nepse
vém vku, jako major,
a kdys
si
vidí,
lovk
není rozumná vc, když se žení
f
že
tako-
bére holku mla-
dou a bez vzdláni, jako je Fena. Vidí se, že není dobe, sebrat každé dít, keré se najde v lese, a že je lepši, dát ho do nalezince, nepstoho sou v rodin mrzutosti. Vidí se dále, že mlynái si mají hledt svích mlejn a ne žen jiných muž, nepto mívá smutné násletki. Konen se vidí, že není dobe, kdys žena muži poát pláe, jako Marie Pavlovna (slena Dancrová) nepse taková ženská brzy
lovku
sprotiví.
Ešt se vidí, že není fšemu otpomoženo, kdys se dá muš zavít do Sibérie, neboj pak nemá jeho žena docela
nic,
a to je špatná rezoluce.
To sou moje náhledy pes
kus,
skerými
budete souhlasit, doufám.
Ftchto dnech
se bude dávat Šakpajerv o kerémš napíšu referát jako o Otyllovy, nepsou oba od jednoho spisovatele. Jsem zúctou oddáni
„Král
Lajer",
Vavinec Lebeda
ponkud
regmadicki kritýgr.
Pozn. I. V. Spažinského péiiaktové drama „Paní majorka^^ mlo eskou premiéru 28. íjna 1887. Ped referátem o ní má Lebeda zmínku o slavnostních dnech mozartovských na stoletou pamt prvního provozování „Dona Juana^^.Ne-
129
imenovar^ou operou Mozartovou o ,/azírovi^^ mysli Lebeda ovšem „Figarovu svatbu^*. Titulní
„Paní majorky'^ hrála znamenitá hereka paní Marie Bittnerová a mla v ní veliký úspch. Lebeda na Fenu, Trechova Její Fénu na Frtochova, Také v této kritice podává lebeda v závru svou nespokojenost s morálkou kusu. roli
pekd
16.
STARÉ MLÁDENCI. V
Praze, 12. prosince
ISSsedm.
Visoká redagce Švandi Dudáka!
jsem moc pegvapen Vaší laskavou žáVám zaslal svou fodog rafiji, nepsem práv žádnou neml v zásob, an sem se nigdy nenechal fodogravírovat. Avšak jsem následovn šel do ataléru pana Mulae fovocné Bil
dosti, abich
umlec
jak známo fodogravíruje samalíové a spisovatelé, gomponisté a žornalisté, tš pánové od divadla, na ulici,
mé
keriš
výteníci, totiš
i
keréš lidé
nkerá
má
extra aparády a téš
i
kožich, kdiž
menuje nepon pro
partaj chce nóbl vipadat, coš se
idealizírovati. Šel
jsem tedy k
nmu,
umlecké ceni, kunoft neplatí nic ot práce nep Pán Mula mn zhotovil tucet
divadelní osobnosti pracuje za coš znamená, že
zstane dlužen. kondfegd, kdes jsem
si
skoro na fšech nápad-
n
podobni, coš bich nebil ek, že umní malícké tak pokroilo. Jak jsem vislovil, že píšu pes divadlo pro Švandu dudáka,
ponvá má
mnl
velkou radost,
sám povjedomost pes tyto zástoje. Fodografije sem dostal fera a tuto pi kládám
131
jeden kus doufajíc že
mn
chcete dáti do svého
umleckého albumu; myslím, že nebudu dlat hanbu svým pandankm. Ofšem prosím uctiv o jednu podobiznu na reván s laskavým mánupropria.
Co se tejí mého referírování pes divadlo, mohu dnes podat povjedomost o víborném kuse
STARÉ MLÁDENCI,
keréš bili poprvé v Národním ve tvrtek dne 8. decembru na svátek Panni Marie. Jest trategédie tak zvaná gomédie od Viktora Sardula, pvodn peložená s francouského jazika. Sardul jest nadání zaáteník, keriš zepsal již nkolik dosti pknich kus, af sak se o praví, že študíruje piln naše eské dramatígy, cos není ku podivu, že násletkem toho píše pkné vci, nepnaše dramatické spisovatele jsou ubezpeené, že dlají dobrou práci. Musí se podotejit, že francouská literatura jest velmi nemravná a skažená, na máme svtka hlavn pana Zákrejsa, ruská literatura jest pak tuze moc divoká a poš mourná, na jsou zase jiné svtkové. Co pak bi taki mohli zepsat kozáci, s kerich nárot ruski pozstává. Staré mládenci jsou také takoví nemravní kus, na jaki se naše dramatýgi, chvála bohu,
nm
ešt nezmohli.
Priz
hry se vypisuje následovn: Jistý bohatý paížan, menem Dešaune (kerého dává pra-
mnšan pan Šimanofski) oženil se ponkut pokroilých letech a jest práv na letním bite
skl f
132
Paíže se svou ženou KleManou (dává slena Danzer, plativá role). U nho jest vizitou také jistý pan Burs (též francouz, akolif je mno z nmeckého, dává pan Frankof ski) se svou paní Rebekou (cos fšak není židofka, nýbrž paní blízko
Ortová) teprva ti leta fdanou. Náhodou je tu Detrojen s chotí, šest nedl staré manželé i pan (dává pan Sedláek a paní Štrosová). Krom tchto ženatých a fdaných je zde sestra pana Dešauné, Antoaneta, mlada dífka, kerá dostala
nedávno za vyuenou f penzionáte. Tuto roztomilou dífku dává slena Dumková, píjemná mladá slena. Nicko prosím pozor! F této domácnosti, kde jsou tu shromáždné ti páry man-
žel
a jedná
pespoetná svobodná,
jsou vizitou
dva staré mládenci, totiž jakýsi pan De Vokurková (divné francouské mno!) totiš pan Šamberk, a pan de Klavír (dává pan Šmaha). Tyto lide jsou vlastn staré f lámové, kereš mají rádi ženy, afšak gopulírované s jinýma muži, hlavn fšak jesto jisti baron de Mord Emér, keriš se vloudí mezi ty ženaté lidé do zámku pod záminkou, že sbírá pro pohoelé, akolif toho asu a f té krajin právje nigdo nevihoel a jest jeho sbírka pouhá mistifigace. G dalšímu virozumní kusu muší se podat jakási garateristiga tchto tech hlavnich osop f kuse, okolo nichž se pak fšecko otáí. Nejstarší ze „starich mládenc'^ totiš onen De Vona nohi a trpí také regkurkoá jest docela
pi
133
matizmem, coš jsem si zpomel na sebe. Ofšem on má reglamatizmus od moc ženskich, já od nastuzení. Nosí paruku, je chatrní na oi a chodí po vesnicích a silnicích, kde hledá primadóni pro divadlo. Tento muš jest poloviní blázen a pan Kšamberg z nho ešt víc dlá blázna, nes je petpis. Ten taki žádné žen nemže ublížit pi nejlepší vli, nepti vci u nho jsou tempipasáki, jak íká Talián. Ponku vtší fešák je druhi stari mládenec, pan De Glavír (Šmaha)
ponkut pomuš skuten ešt
keriš je dosut slušní f tle, afšak již
hodlní. leze
Okazuje
se, že tento
manželm do
jehoš ženu
si
ml
zelí
a to
sice
sám jednou
panu Buršovi, Tengráde si
vzíti.
ml
fšak myslil: co bich já štrafáce se ženním vdá aš se pokám, Rebeka a pak si ji vezmu. já
—
Coš
jest
ist
francouzská thé orie. Paní Retrpí jeho kúru, dává si s ním
bega Buršová také
omylem se nigdy nesejdou, tak že est náhodou není ledýrovaná. Tetí stari mládenec je fšak nejhorší, totiš jmenovaní Morrandevú, ale
její
demér, kerého dává pan Bittner, keriš f podobných úlohách je mistr, nepse dobe pamatujme, jak firtuózn dává barona Žerevála v
„Paízkém
románu^S kde ho z milování trefí šlak. Tento hejsek je 48 let stari afšak posut indresant, a f prvním agt prohlašuje své nesolidní evandlium, že je nejpknjší a nejpohodlnjší milovat ženu svého kamaráda. Musím íct, já bich se za takové kamaráctví podkoval, avšak chvála-
134
bohu moje neboška žena díž
nemla
bila
vždicki solidná,
píležitost.
Jeho pítel Glavír se ptá f prvním agt: kerou sis vibral? Naeš odpovídá Mordemé: Sehoš Fšecki! U keré to pude nejlehejc! šel zrovna mráz po zádech, neptato zásada se mi nezdá být dobrá. Ve druhém agt, kerýš jedná v salon pana Dešauné f Paíži, vidí se, že Mordemé má na mušce paní Dešauné (slena Danzer). Afšak tato paní je cnostná a celá ulekaná, kdys jiMordemér iní vyzvání, a z dišperace vikikne: N-
A
—
mn
gdo pichází
Mordemé pichází
Mordemé
—
a
utee
za kulisy. Je plnoc,
z
operi
pi —
tom slena Antoaneta Dumková.
je tu sám, všecki hosté
vidouc tuto nevinnou dífku je
mu pone
páleni a vidí, že bi se
líbila
ešt
f
celi roz-
lépe, než
dorážeti na ni. Afšak i na štstí pichází mladý muš de Nantya ženich
tileta vdaná žena,
dífky, keriš
má
proti
Mordemérovi nevislovnou
od poátku kusu. Vrátí se také paní Dešauné, pánové se porouejí, ženské jdou spát, proeš opona padá. F tetím akte se názoruje domácnost „starých mládenc^^ keré bidlí pohromad v jednom antifatý hnet
apartamentu, jak se po francousku íká. Paní Burs pichází celá rozháraná, neboj psala své-
mu
iizbénovi Glavírovi psaní, keréš stratila, a se, že ho našel její muš, bží k milenci a podává mu butelku jedu keriš se naživá domnívajíce
135
„laudamus^S aby spolu umeli. Pan Klavír fšak uš virost z rolí jako je Romeo a Julie a kouc: Jdte pry, já nechci zemit! hodí laudamus do pece cos bich já taki uinil, nep laudamus nejni žádny píjemný nápoj. Na to spolu odcházejí aby hledali straen psaní, zdáliš je nevitrousila paní De Burs ngde u hokináe. Nicko nastává hlavní scna. Dole f koáe eká na paní Buršovou slena Antoanet. Mordemr to uslyší, pošle dol lokaje (pana Broška) že jí paní Buršová zkazuje abi šla nahoru. Dífka pijde, Mordemr zave dvee a spustí rolety a povídá Antoanet, že šla paní Deburš k doktorovi, abi se dala insultírovat. Dífka eká, eká, paní Buršová nejde, a zatím ji Mordemr pone svádt. Afšak dífka tomu ešt nerozumí a tato její nevinnost' kerá je skuten k neuvení pohne starho zhejralce as k plái. Muším íci, že sem
—
—
byl
sám
—
pohnuti.
F Mordemru zvítzí konen oker se posut nevdlo, a
jeho lepši stránka, dífka otchází od
nho
Afšak pan de bila, pikvapí celi pigírovaný a vizve starého mládence na duel, keráš záležitost se táhne aš do tvrtého
Nancya
Tu
agtu.
mr
se
dozvdl,
že
fšak nastane
se dozvídá
f
jak
lilie.
tam slena
trategédii obrat.
zázranou náhodou,
—
že
Mordemladý
Nantyja jest jeho syn, jenš se narodil kerouš ml Mordemr pet mnoha letoma nedovoleni pomnr. Ve starém zhejralci ozve se hlas krve, násletkem ehos se neduelí221eti
jisté paní, s
136
ženichem sleny Dumkové, abi svého syna nezabil. Syn, netušíc, že mluví s otcem, vinadá Mordemérovi infám a segundanti se diví, pro si to dá Mordemér líbit, cos fšak se visvtlí f pátém agt, kde se pan Bittner pizná, jak to bilo. Hlas krve se probudí i ve mladém Nantýnovi, padnou si do náruí a kus koní velmi náramn dojemným agordem. Tento kus je velmi pouni. Vidí se z nho, že manželé bi nemli zvát do svích rodin svobodné mladíci, dokuf nejsou jejich zeni aspo padesát let. Vidí se dále, že mladé dífky nemají chodit do kvartýru ke svobodnim mužm, nepto nedopadne vždicki tak dobe, jako slen Antoanet. Vidí se také, že fdané paniky nemají mít f amelii se svobodnými pány, nep málo který muš je s tím spokojen a dtem to dlá nepíjemnosti. Konen se vidí, že francouská literatura je skuten moc nemravná, kdiš se tam podobné vci mohou pihodit. U nás se podobné pípadnosti také djou, ale nedává se to do vejevnosti, abi ruje
se
nebilo pohoršeni, coš já schvaluju, zásadi, co se
nejvejš
a
kritiga
pes
doma uvaí, má
se žaluje
nepsem
ot té
—
doma sníst u griminálu. To jest moje se
„Staré mládencové'^
s
kerou budete
doufám spokojené. Jsem zúctou Vavinec Lebeda, oddáni kritýgr pes divadlo, nyní ponkutjiš v lepší kži, jako dicki, diž mrzne.
137
Pozn. Sardoaovi „Staí mlád enc i^^
mli v pekladu B. Frídy a za Seifertovy režie premiéru v Národním divadle 8. XII. 1888. Hry Victoriena Sardoua se objevovaly na eském repertoiru už od r. 1865, kdy v Prozatímním divadle provedena v únoru jeho komedie „Nepo-
žádáš manželky bližního svého aneb: Paragrafy na stese^^ („L^s pommes du voisin^^). „Staré mládence^'
dávali
v
divadle
Prozatímním
již
beznu téhož roku (v peklade J. V. Frice). Lebeda zmiuje se ve svém referáte o Fr. Zákr e j s ovi. Tento eský spisovatel byl kritikem v „Osvété'' a stavl se píke proti hrám s volv
—
Jménjší morálkou, zejména francouzským. na jednajících osob jsou ovšem zase pokroucena: Dešaune je správn De Chavenay, Kle ManDe Bourg, Detrojen Clemence, Burs De Veaucourtois, De Troenes, De V okurková De Mortemer, De Mord Émer (Mordemér)
—
—
a—
— —
—
De Claviéres. Svými „pandanky^^ rozumí Lebeda své protjšky (pendanty). Klavír
I.
Htrrmann, XLVII]. Z posltdní
galerie.
17.
ŽENITBA BELDUGÝNOVA. V
Praze po
Novém
roce
1
888.
Slauná redagce Švandy dudáka! Jest obiej, že
vém
má
zdlané
lidé
pejou
si
o No-
roce 1888 více verza štstí a blaženost, nep každi radost že ve starém roce
já taki vikoná
Vám,
že
Vám peju
neumel štesti
cos
a gra-
dulaci všeho dobrého, hlauné fšak vícero abo-
nentch, nepsem dostal správu, že jest f echách ešt pár lidi, keréš neabonýrujou Švandu dudáka, cos neni kuveni, nepjest Švanda asopis víborni zábavný a také pouný, cos se tejí tchto mích grytik, keréš mají na zeteli umní dramatycké a egztétiku. Tak peju fšecko dobré a jen dej pán bch, abysme šastn dokali zase Nového roku 1 889 cos bude letos trvat jen o jeden den více neš loni, nepjest tento rok peF tomto referád podávám správu pes
šlupný.
divadelní kus, kterýs je
opt peložen
zruštiny.
Jest to jíš tetí kusruštiny kerí se frátkým
ase
„NÁŠ PÍTEL NKUŽEL", potom „PANÍ MAJORKA'' a tento nejnovjší se vipysuje: „ŽENITBA na Národním dával neboj pišel nejdíve
139
BELDUGYNOVA". Pes sledním
moc
ase moc
ruské kuši se v po-
psalo a dali
nám grytýgrm
mosku, nep nejsme na takové vci ponva sou Rusi Slované a to jest nám ponkut cizí elemend. Vyjádilo se ko-
vrtání
zvikli,
echm nen,
že se nám ruski kuši proto líbí, gusto eského publigum divoí, cos jest
nkut
ponvá
mn po-
nesrozumitelné, avšak musí bít estedická
fráze, dyš bila vitištná v grytice.
Cos
já
pocho-
publigum celé divoké, nepse mu dáposledním roce kuši pana editele Šubrta, pana dramaTurka Stroupežnického, pana Vrchlického, pana júrisuniverzitéta doktora Štolbi, pana Adámka nevím te opt na richlo, kerého s tch štyrech cos pak není ku podivu, kdys jest publigum takto namlazené, že se mu líbí i ruské kuši, keréš jsou skoro tak pjekné, jako naše trategédie. Tomu fšemu se iká divoké gusto, cos je takzvaní derminus technigrus. „Ženitba Belduginová^^ dá se vpisati málo slovoma. V ruské zemi totiš bil žif bohatý kupec a fabrikant pan Frankofcki, nazvaní Garibaldov Pantevi Beldugin, s manželkou slenou Kepelovou, po rusku Anastazijí Petro vnou. Tyto dva lidé mají dosplého siná pana Sajfrta, Ondeje Garibaldovie, keriš má nevjestu slenu Dumkovou, foriginále nazvanou Táu akolif jsem puji, že jest vali v
—
—
—
toto
mno
nenašel v žádném
lendái. Nicko fšak se stane,
kesanském kaže Ondej Gari-
baldovi jsouce zaveden svým kamarádem pa-
140
nem Bittnerem Nigolárem Geografiem Agišinem dojiné ruské famelie a sice fdovi paní Sajfrtové Miny Aleksandorovny Karmény, pozná tam její
dceru paní Bittnerovou Jelenu Vazí Lénu, do
keréš se ihnet zamiluje, cos nepjest paní Bittner
bená paní a agtérka, kerich jen
ji.
Vidét
ji
—
sem pochopoval,
moc heská mladá
máme
a oblí-
málo,
totiš
a hnet zapomene na svou
první nevjestu, kteréš dává hnet f prvním agt nedizgrétn ultimátum, as ta ubohá dífka pláe a bila bi velmi nešastná, gdibi nenašla iného ženicha f osobnosti jistého krupae, nep nekouká tak na garakter, jako na dobré sre. Onen mladý Garibaldovi skuten si vezme onu Jelenu, keráš fšak si ho bere jen pro peníze, ale nikolif z manželské povinnosti, nýbrš zstává pak v jiném apartamá a Garibaldovi také viném, coš se po rusku íká žíti ve dvou polovinách. (Mj bože, dyš si spomenu na svou nebošku: mli jsme jen jeden pokoj a jednu postel a bili jsme šastné lidé. Ofšom Rusové jsou iný nárot.) To fšak se dje z té píiny, že ta mladá paní uš pet svatbou se umlouvá s oním Agišínem, že bude jejím iisbénem a že po svatb spolu uteou. Díž se vezme, že to je vlastn její mušš pan Bittner, je to pochopitedlné, afšak na divadle špatnost. Ale Baldugýn na ten spolek píd a akoliv se tajn žere, pec dává žen olnost, abi utekla s tím druhim aoferíruje ji pens, co bude na lustrajz potebovat.
141
Tato šlechetnost mužova a pak okolinost že se Agašín objeví jako infám lovk, kerému nešlo ani tak o lásku jako o peníze, obrátí oupln Jelenu Váži Lénu, tak že manžela otprosí a prohlásí, že s ním bude bidlet v jednom pokoji se ofšem neví, ku fšeobecné spokojenosti, ženské jak bude dále. Já bich takové uš nigdy
—
a
nevil
a v
tom
je tento
novikus zruštiny
pon-
kut chatrný. je tento kus pouní pedn, že nevsty vekslovat, nep si starého
Afšak pece
lovk nemá
erta vymní a pak bich slenou Dumkovou, keráš
dicky spokojen se sliná dífka a velmi rostomilá. Za druhé se vidí, že se nemá holka pebírat kamarádovi, gdyš nevíme, zdáliš toho bil
je
kamaráda nemiluje více, neš nás. Za tetí se ponauje vbec, že je zle, kdys má vdaná paní domácího pítele; ale ešt je, diš si nevsta takového pítele pinese už do výbavy. Konen se vidí, že je dobe bít k ženským nžný lovk, ale jsou-li nanic je ešt lepší si dupnout, jako to udlal Beldugin, když ho nžnost omrzela a bilo pak dobe. (Co jen já skusil pro svou do-
h
—
brotu se svou neboškou!)
A
se píšou nejen trategédie f
naposlet se
pti agtech,
vidí, že
ale také
pti agtech. To jsou mé náhledy. Prosím za otpuštni, dybych byl nco v tomto kuse pehlít, nepsem se chtl ešt zmínit, že veselohry
f
Šakpajerového „Odella^^ postavil jistý taliánský do muziky ménem Ferdi, keriš také
skladatel
142
složil
hutbu na Fausta,
esli
se nemejlím. Tako-
váto tragédie v notách naživá se opera. Tato
opera dává se te na Národním divadle, afšak je mi podivno, že v ní nespívá pan Šimanovsky, praski
mešan, tom
cos
si
njaká
nemohu
visvtlit a
mže
Také nespívá ani pan Slukov, akolif má na Ottyla dobrou štatúru a tmavou politúru. Dále je v divadelních záležitostech novinka, že sepsal jistou malou trategédii pan Sládek, keráš však byla zakázána ot policie, že nesmí na divadlo. Pan Sládek fšak chvála bohu zaveni nebyl. Jina byl uinn navrch, abi naše publigum chodilo do divadla aspo jednou tejdn slušn ošacené, totíš ne v bakorách a epicích s ušima anep nahaté, coš fšecko není slušné. Nabít,
že f
je
intriga.
vrhuje se noví národní kroj, totíš frak a cy-
Hndr coš schvaluju, neb Národní divadlo se nevystavlo pro njakou holotu a kdo nemá frak a cylindr, de na spváky k Medvídkm nebo k Buckm. Jsem tak smly, že koním, a zstá-
a
vám zúctou Vavinec Lebeda bývalý editel
s
padesáti
devnýma
agtérama,
nyní kry tygr.
P ozn. V úvodu ke „kritice^ ruské „Ženitba B lu ginova*^ od Nikolaje ^
hry fa-
kovlevie Solovjeva (v úprav A. N. Ostrovské-
143
ho) zmiuje se Lebeda o ruských hrách, té doby na Národním divadle dávaných, a o tom, že ruský realismus dochází porozumní u eského publika jako protiváha repertoáru pvodního.
Ve výtu osob dramatu nejsou vcelku odchylky od správného citování jmen tak veliké; snadno kdo zná ruská jména, pomyslí, Garibaldov a Garibaldovi znamenají Gavrilova a Ga-
si ten,
vrilie, že Nigolár zní správn Nikolaj, ,Vazí Léna^ že je Vasiljevna. Premiéra na Národním
divadle v peklade Pavla
kov
Durdika a
v režií Š ma-
byla 19. XII. 1887.
Z
vynikajících
herc a hereek Národního
divadla jsou tu jmenováni zejména
F ranko vs ký
komik Josef
(nejoblíbenjší vedle
Mošny a
Šamberka) a Hana Dumková (pozdji provdaná Benoniová), jež vytvoila adu postav zvlášt v oboru tragických milovnic (na p. první „Maryša^*).
18.
SVT
ZÁSAT.
F Praze, dne 14yho fébra, 1888. (Tší mn velice, že jíš zmizela s toho leto
Ctná
ta židofcká cifra.)
redagce vzácného Švandy dudáka!
Líbili ste
spokojené,
potu
mi
psáti, žeste se
ponvá
mnou
negrytizíruju
jaksi ne-
fermanentn
pes numero, s íms prý nesouhlasíte an prý Vaše ctné publigum není nikdy ažúr a
nýbrš jen
v poškriptumu Vaši
navrhujete bich
—
ctné
abich to ani nepozoroval
mohl u vás pijít o práci. Vážená redagce! Lichotí
se Vážnostiny ferát!,
mi ponkut
interpelace
tenáové
m
nepjest znamení pro
rod
a v naší póly tye jest
zárove velmy
z Vaši stráni takovi Ulti Esli
pes
by
nkdo
že
sice velice, že
nauili tak na moje
re-
mn, že sem skuten našem ná-
vyplnil cítedlnou mezeru, jakich je v
mn
—
poát ešt
dost, afšak
nemilé, že
m
dáváte
má dm.
rád psal fermanentní referáti
mj
divadlo, jsem to já, nepnení náhlet, že kry tygr má jen jednou za as zepsat njaki refe-
145
neeklo, že bere gáš zadarmo, a pak chodit po ulici tak glazírovan a koukat lidem pes rameno a myslet si, že Národní divadlo snt. A to rate vjedt, ctná redagce, že takovéto grytígy jsou také na svt. Mimo to fšak ešt musíte vdt, že já jsem do divadla a do své liderární práce celi zažráni, nep jest toto umní odjakživa takoka mim elimontem. Afšak jest iná píina, že sem ponkut zastavil práci a že nejsem f 100, psáti tak pravideln, jak je Vaše libost. Totiš pichází na ím dál tím stari neduch, osudní reglamatizmus, keriš ve nií všecki dobré snahi a všechnu cinitiatívu, ponvá bívám skroucení jako klika. Tentográde jsem se stal recetíf následkem masopustu, nepsem bil pozvaní do jistýho plesu. Egzestíruje totíš f Praze istá gorporace pod menem „Vnec^^, pozstávající z mládích lidí rát, abi se
mn
h mj
m
z lepších
dom.
bu svým
petkm
vichováni,
a abi
nemohou
a krehírovali
mezi sebou,
si
nedlaH hannezapomli na své nóbl
Tito mladé lidé abi
se míchat mezi ordijální
lit
spolek „Vnec^^ kdes jsou jaksi
emus
se
íká francouzskím menem
ženezoré. Jsou to sinkové bohatích
deva,
re-
novírovaných advogád, správních rad a iné honorace, keráš velice potporuje umní a literadúru, hlavn však má tato gorporace za úel pstování heskích a bohatích nevst, abi se nedostali do špatné spolenosti a do ruki njakým
t46
hladovím lidem a za tím ouelem organizíruje tanení zábavi. Pro lepší degoraci sálu bývají do tchto ples pozvané také rozliné grytígi a jiné lide od instinktu, abi bilo zastoupené umní a vejevný tisk, proeš jsem téš obdržel pozvání pro svou dobrou reputaci. Šel jsem tam, ale uš sem odvikl lechkému salónimu odvu, násletkem ehos jsem obdržel svou starou nemoc, totíš hexnšús a trhání f kloubech. To jest píina, pro jsem nemohl pokraovat ve svích referádech a
mn
to bolelo nejvíc, nepjest psáni
d-
kladních grytik moje druhá nátura.
Mezi tím, co jsem si pikládal na záda týrpan a mazal kloubi fluidem od Františka Kwizdi f Górnajburce, dávali „SVT ZASAT'^ od istého chrudimského advogáta, pana júrizuniverzála doktora Pippicha, coš sem pro svou nemoc zanetbal a díš se mi trochu polepšilo a já zase
mohl chodit na své sedadlo,
bil
tento víborny
—
kus vzat z repertoáru, abi se píliš neobehrál bylo po referád. To jest druhá píina, pro jsem neposlal svj manuškrift do redagce, a bilo
mn
to bívalo dobré, nepsem si mohl vydlat na apatiku a na doktora medecíny, nepse ve svém karakteru ostejchám jít k chudému
bi
aspo
doktorovi.
Nová pípadnost
f
že jedna ze svobodných stav, totiš
kin
slena
divadelním umní jest, spvaek promnila svj
pfmladého fdofce,pana
Sittová, naše dramatická
a primadona. Brala
si
147
hostinského Pecolda, kteríš jest natšeni
in
ctitel
se stal dne
6ho února, coš bilo jako národní slavnost, nepsem se trefil na Staromstské námstí a do Celetné ulice, kdes bilo pár tisíc lidí schromáždno, že ani tramvaj nemohla jezdit. Tyto lidé byli moc zvdavé na divadla. Tento
mimoádné
toto
petstavení, ale
moc
nevidli,
nepjen málokdo se dostal na první místo. Proslejchá se, že šastni ženich na památku tohoto dne spsobil veliké legáty rozliným potebným ústavm a vlasteneckým ouelm. Pensionýrovanimu fondu eského divadla dal dva tisíce, Svatoboru pro potebné spisovatelé také dva tisíce, spolku pro lané dítki také dva tisíce, na ferialní
golonie
prezenty.
Za
tisíc,
Matici
tyto skutky se
tisíc
a ešt jiné
mu práv
dostalo
toho píramidálniho ouastenství velkomstského obecenstva, které jinak nerado umí na cizí viraženi, do kerýho mu nic není, anšto zná svou vlastní cenu.
Mimo svta
této
umlecké
události z divadelního
jsem povdomost' ešt o jiném zástoji f této rubrice, totiž bil jsem jako reprezírtant grytického tisku pozváni do plesu pensinýr ováného spolku len sboru a orkestru král: zetnc: dívadla,ktx'úh\\ák\kn dne 10. února 1888 v ošum hodin veer v gonvickém sále. Muším upímn íci, že jsem bil stohoto divadelního bálu velmi potšení nepse tam dostavili všecky umlcové a umlkin od prvního do posledního. nabil
148
jak z trategédye tak zoperi a vbec všecken perzonál, sehoš jsem virozuml velkou golegiálnos v jednání a kamaráoftu, cos má bit,
sólisti
aby jeden druhého potporoval.
Od spvák tam
byl pan Vávra, pan Benony, Frolyjánsky, Vichtorín,
Lef,
ech, Heš a
ostatní
pánové, paní
Pecoldová-Sittová, slena Pancéová, Kalavardová, Lauterédová, paní Fibichova a ostatní dámi.
S trategédie zastoupené byli dámi paní Bittner, slena Danzer, Dumková, Volfová, Slavinská, paní Štrosová a jiné, pánové Bittner, Saifrt, Kšamberk, Štross, Sedláek, mladý pan Golár mj golega starší Golár už na báli nechodí trategéd pan Kramosta, Slukof a jiné pánové
— — —
umlecké schromáždohromady personál drží, emus se u umleckého stanovištte íká zolidárnost. Pak ofšem tam bil téš pan editel Šubrd, jeho fagdótum pan dramaturek Stroupežnicki, byla radost podívat se na to
dní
a jak spolu
první první kapelník pan ech a druhý první kapelník pan Anger, pak režizéi páni Šmaha a
Chvalofcki, téš praski keriš
má
mnšan
pan Šimanofski,
velmi marcipální postavu, akolif není
žádní mladík. Téš pánové od novin se vinatrefili,
ofšem na prvním míst umlecké grytigi,
mí páni golegové, coš sem
se trochu
ped
nimi
oslejchal, afšak ty páni nejsou blazýrované lidé
mn
mluvili, as jsem bil pívtiv na potšen. Ofšem staré kolegové a pátelé pan
a velmi
Dr Gút
a
Emanuel Bozdch také pišli a tanili
149
Vbec celá umlecká spolenost, Francouz íká: hextes krén. Bilo mi velice divné, že sem tam nespatil vás, pane redagdore, akolif vás osobn neznám, nepbich se vám bil rát pedstavil. Tento bál mnl na velmi dobí ouinek, nepse mi f tanci vipotil s tla ponkut mj reglamatizmus, nebo sem si vibíral do kola dámi od baletu, keré lehce taní a já sem ponkut staí bónvivát. Ke konci musím pednésti jistý zástoj, keriš mi není milý a já prosím o jeho uvejevnní. Jest vám sat povdomo, že Národní divadlo píd znova do pachtu a sou rozliné lide, keré vizavýgadríl.
emu
mn
bi to rádi vzali
pes
sebe, nepseneví, povede-li
to dál dosavadní správní rada.
tš
A
tu se roznáší
gonguríruju o místo deregdora a že sem si u vás vzal agonto na mé referáti, bich mohl složiti vádijum. Tato vc fšak není prafdivá a já prosím abiste tu správu cimentírospráva, že
já
Já sic bil dobí editel s padesáti devnýagtérami, afšak netroufám si vésti tento ve-
vali.
ma
liký ústaf se živíma
sama moc
intrik
osobami, kdes jest za goli-
a v publigum
moc
pretenzí.
Není malikost takový závot dobe a umlecki deregírovat, a pak se mi tuze líbí moje dosavadní gritická práce pi vašem list, kdes vipluji ctitelnou mezeru. Rate dáti o tom te-
nám
povdomost, slauná redagce! S úctou Váš oddáni Vavinec Lebeda,
ponkut ešt
churaví grytikr, bývalý editel.
150
Posgriptum: Ofšem kdybi mermomocí chtli
mn
za editele, žádal bich za to
aspo pt
set
ron,
nepjest veliké namáháni, a pijal bych
jen sté
píiny, že bich
ml
dramaty gra k
*
Pozn. Vavinec Lebeda kých^^ statích rád
odbouje
událostí spoleenských
peliv pstný tokrát
úvod
ruce.
Zúctou!
i
ve tu
svých
„kritic-
a tam v obor
kulturních.
Tak také
„reglamatísmus^^ pozdržel ten-
Lebedu od psaní referát a v omluvném uvedena je píina recídivy: návštva
pražské „zlaté mlád ze^^ (jeunesse dou Lebedy „ženezoré^^). Jinou takovou spo-
plesu rée,
leenskou byla
událostí, o níž se tu
okázalá svatba výborné
Lebeda zmiuje,
pvkyn,
prima-
dormy Nár, divadla Marie Siltové (naší první „Llbuše^^), s lenem družstva Národního divadla, restauratérem Petzoldem. A do tetice je to
—
ples Pensijního spolku
len
Nár. divadla,
je-
byl Lebeda pítomen a o nmž píše. Pippichova veselohra „Svt zásad^^ zstala pro churavost kritikovu bez ocenní; její premiéra v Národním divadle byla 20. I. 1888; pro nepatrný úspch vzata byla hra po tetí reprise s repertoáru. Lebeda se na ni už nedostal. V referáte je také zmínka o chystaném konkursu k zadání další správy Národ, divadla (od 1. VIL 1888). Po dohod Družstva se zemským výborem k nmu nedošlo a Národní divadlo bylo zadáno na další období Družstvu.
muž
19.
LÁSKA RAFAJÉLOVA. F
Praze, dne 26yho fébra 1888.
Slauná Redagce šwandí Dudágaf Vele Vážení Pane Redagtore!
iní
mn
veliké potšení, že
pes mlaí golega
dat gritycki Referád zepsal
mj
mohu
agtivit
f
Šubrd, editel králofckého zemckého
rodního Divadla. píše
mn
Nep
dnes po-
divadelní kus, keriš
vbec
nco podaeného njaki
deregtor
eského
ná-
tší, gdyš ze-
editel, nepse
pes
nás derektoi nadlalo a nadlá moc špatních ftipch, ijest dobe, když se podá dogument, že
editelové sou chytré
také
nco ádného
lidé,
kereš
umnjí
vikonat.
Alabonžúr!
—
jak
íká francouski nárot
tento víkon editele Šubrta jest rešpegdáf 1, a
muším o
nm
pronést pochvalu, není
ny že jsme golegové a veno, nepjest jest
ponkut
desáti
jaksi z
devnýma
Nepsem
esli
píi-
karamáoftu mlu-
vbec povdomo,
rozdílná.
s té
—
že naše gariéra
já bil editel s pa-
agtéroma, kereš sem riušel tahat za drát, a mluvit za oboje pohlaví, gdešto
152
mlaí kolega
jest
Šubrt deregent živých agtér,
které nejsou na drátl<ách,
ode
jest
mn
aspo
bonomot!) a každi
ne
fšecki, (cos
z nich
mluví za
svou figuru. Pak potom jest i ten rozdíl, že jsem jáušna penzi, akolif žádnou nepotahuju, kdešto pítel Šubrt jest dosut fakty víte a v nejlepších letech, že to
mže
píiny, skerich
je
ešt dlouho držet. To jsou moje grytiga docela neutrál
a objegtifní.
Kus, keriš pan Šubrt suje se titulem
ist
vipracoval, vipy-
LÁSKA RAFAJÉLOVA
a jest
inohra ve tech agtech. Trategédie to není,nep tam nigdo nepíde o život. Kus jest hysterický a pro tenáové, keréš nejsou v histériji doma, muší se virozumt, že titulní osobnost totiš Rafajél bil agademický malí, keriš se narodil a
—
umel
urité datum se najde
Rafajélovi se
jíš
f
v minulích stoletích
kalendái.
ponkut nco
O
tomto
napsalo, afšak
mnohé okolinosti z jeho života se nevdly a teprf nám je podal f tomto kuse pan Šubrt, což jest pro hysteriky velmi pouné. Pro bliší viroz-
umní jest
podává se na plagát seznam osop, jak obiej, kereš fšak já uvedu prúizem dalšího
referádu.
Muší
se podotejit, že kus jest jak
hysterický, afšak
s
eeno
cizí hysterie, totiš taliánské,
a sice s té píiny, že eská kronika je uš celá vypsaná a pak vbec, že jsou eské djiny stará vc o kereš se nic nového neví a o kereš naše
153
dramatétigové nemohou nic nového povdití. S té píiny vzal pan Šubrt potah k jiné národnosti.
Rafajélo
jak
bil
eeno
keriš maloval ponejvíce svaté
agadémicki malí, na oltáe a pochá-
zel s italského mnsta Turbína. Nebil ureni k této gariée, nep mnl být egonómem a téš se na to zdlával, pasouce ofce a kozi. Af sak tento život mu negonveníroval a on ml vedne v noci talenta na malíství, následkem ehos egonómie zanechal. Tehdejšího asu malovalo se fšude dost, afšak nejvíce f Itálii, neptám mli nejvíce
ponvat leží zem u moe, kdes se fše lacino piváželo po vod a ne po železnici. S tch píin maloval též dosti Rafajélo a dosti se zdokonalil, že bil požadovaní do asopisu a pro bohatci lidé hotovil gontrfegty, baref a nejlacinjší,
i
nepnebila tehdaž vína lezena fodografie,
f
kereš
Praze viníka kup. pán Mula umlecký fodograf. Za stáích as, kde nebilo tolik znameni-
f
—
malí, jako nyní kdes máme píkladn plnou Prahu vítvarník, nepsou malíi Ženíšek,
tých
Žížala, Aleš, Skála, lista
Oliva, Duchoslav, agrava-
Švajgr, Kidúzi, celá famelie Lipšerová; pak
potom sochai Myslbeg, Strachofský,
s
mohl tedy
hos následek
osvený malí bil,
Z
tch ae-
íma
náslet-
— afšak ne nynjšího,
nýbrž jeho pedchtce. Jak Herrinann, XLVIII.
Šnirch, Pe-
za
více viniknout,
že se dostal do
kem degrétu papeže Leo I.
—
Hérgeštelt a jiné
legríni, Zélingr,
poslední galerie.
bil
v
ím,
bilo vy10
154
hráno. Heski mladík
uml sel
pasábl
mít
istý
—
nco od
kdo
manýry ml, malovat
bil,
ml
peníze nebo rentu, mu-
Rafajéla.
Tím spsobem ucházel se o jeho práci téš bohatý smnárník a golektant Augustýno
Fií (dává pan Šmaha) keryš si postavil krásnou Farazýnu, skvostn vyštafírovanou a téš ji chtl míti vimalovanou. Rafajélo dostal agonto a dal se do práce, kerá mu šla richle od ruki, tak že vimaloval f krátkém ase celi flakón (cizozemské pomenování pro strop), kdes viobrazil rozliné postaví z ecké anatomie (cos jest po esku báchora nep vimišlená vc. Afšak v etin viznamenává anatomie gollekci boh a bohy, nebo bili Rekové pohané, keréš mli boh a bžku „in abundánc^S jak íká francous).Hlaun fšak spsobil Rafajélo cýglus obraz, kereš petstavují Amora a Sýchu dva zamilované lidé, kereš obiejn se maluji bez gostýmu, nep villu
—
v
ecku
nosili
bilo za starodávna teplé glíma
tam žádné kalhoty. Gdiš
bila villa
a ne-
Farazý-
uschli, vystrojil Augustýno Fií velikou trachtinu pro své pátelé a známé, abi se pochlubil novím majetkem, a pozval také malíe Rafajéla, aby ho petstavil svým hostm
na hotová a obrazy
a
ponkut
i
slovo
ml
nemusím visvtlovat, nep máme
ichách a f Praze
Nejvíc
nebo bila f Itálii umlec mecenáše. (Toto
regomendýroval,
hlauní vjec, abi
mecenáš
f
e-
dost a každi je zná.
mecenáš mají ofšem heské dámi od
dí-
155
vadla, víti
hlaun u
Mús
baletu, nepjest balet jedna z de-
menem
a naživá se latinckým
Terézi-
chóra.)
Tyto fšecki vci udaly se díf, nes zaíná Šubrtf kus na jevišti a jest grunt, na keremš se inohra sestavila. Musel jsem fšecko to vypovdít, abi tená bil v hysterii ponaueny nepmusí býti úvot.
Níko
jest
sedm
hodin, divadlo jest plné
dalekohledoma v ruce, publigum kašle, pan editel golega Šubrt sedí v editelcké lóži jsouce žádostif jak se mu bude kus líbit. Orgestr hraje zymfonii ot mladého gomponisty Kovaovíe, keriš složil kRafajélu zvláštní hutbu ve tech agtech. První se naživá „Rafahotvolé a elidy
s
jélovo natšeni/S druhi
„Amor
a
Sýche'^, tetí
„Láska Rafajélova^^ Na prvním baligónu sedí gonzorcium divadelních grytýgr jak pes trategédii, tak
pes
muziku. Jsou to známé gapacity,
kereš podávají vejevné
mínní;
vidí se tu staré
pátelé páni Bozdch a doktor Gút, pan Gufner z Národních, teš i hudební magadói pan Ferštr a pan Chvála. S grytickíma oima pohlížejí na gordínu. Já mezi níma nesedím, nepsem na svém míst na poslední galerii. Parget jest plní, parter jest
plny,
lože jsou plné, f divadelních lóžich
jesceli ostatní perzonál, keriš f
tomto kuse ne-
hraje, celé divadlo jest gomplet, nepjest událost,
gdyš se dává kus od našeho milovaného editele. Sem celi rozileny, esli na tento oukol postaím,
156
nepjest pro histerický kus
teba velká povjedo-
most, zvlášt fšak z talijánské minulosti, nepjest
ím
daleko ot Prahy.
Konen
jesprvní agt sym-
ukonení a pan zuflér zvoní. Fšecko utichne a gordina gravidíruje velebn nahoru. Po vyhrnutí opony následuje hnet první agt kusu, gdeš se nám objevuje víla Farazýna, gruntovní majetek bangéra Augustýna Fií (dává pan Šmaha), kerouš vypatronýroval malí Rafajélo San Turbíno (pan Sajfrt). Jest nedaleko do ostatk, garneval v tento den eká Fií valnou hromadu host, víla jest osvtlená velmi fonie
ím,
brilijant a služebnictvo
má
plné ruce práce.
Picházejí první dva pozvané
lidé, totiš
princ
Lorenco de Medecíno, synek z bohaté rodiny (pan Bittner) a jeho karamát malí Johann Antonio (pan Slukof), oba elegandn odné kavalíi, afšak by se mli menovat kravalíi, nep sotva vystoupí zaínají a prizem hry pokraují dlati kraval,
namíený
proti Rafajélovi.
Píina
toho jest, že malí Johann Antonio pozoruje v rodáku turbínském velikého gongurenta a nasazuje princi Medicínovi, že Rafajél miluje krásnou Magnesii, kontesku kastiliánskou, kerou miluje i Medecíno, násletkem ehos v tomto vznešeném mladíku se probudí veliká žárli-
známo, že Taliáne jsou f tchto vcech i mnl jsem skuten obavu, aby se Rafajélovi nepihodila jakási nepíjemnost. Za malou chvilenku pichází téš on do Farazýny a vost. Je
velmi pregérní,
157
jiš
se vidí u
vidí,
Medecína
nepon mladé Magnesie
jakási piganterie,
že Rafajélo stále se drží
Kastiliánské, keráš pišla na visitu se svou mat-
kou a gardedámou hrabnkou kastiliánskou (slena Gepelová). Magnesii hraje slena Dumková, nedivil jsem se doista nic, že jest oblíbená od i
Rafajéla
Medicína. Jest
i
skuten
roztomilá díf-
mn
samotnému velmi sympatétická, akoka a jiná holif jsem ponkut starší lovk. Pichází norace, píkladn knžna Gloria, knžna Kolonáda, gardinál Bernardo Dovico, malíi Kulio Romano, Frankofranta, Baltazar z Peruce a jiná hotvolé. Z domácích lidí hlavn se pozoruje istý i
mouenín z provincie v Africe, keráš poát ešt Taliánm nenáleží, nep o ní dosut boslužebný
nm
sem v ihnet pana Garbusa, akolif se zaernil. Tento pán hraje vbec úlohy minórum antimónium, jak íká latiná, jest fšak mladík zgruntu srdce dobry a dyš má hrát mouenína, s radostí se namaže. jujou. Poznal
Rafajélo jest první osoba na visit, fšecki
nho intresírujou a dlají mu elóže. Fšecko bi to šlo dobe a divák má radost vidouce, kerak se Rafajélo s Magnesii milujou. Pál jsem si taki, abi s toho byla svatba, ale žárlivý Medicíno dlal starosti. Afšak se zdá, že kus tak nekoní, jak zaíná. Nep banké Fií má mladou ženu, Franešku Tiberii, keráš je také do Rafajéla celá blázen a vidouce jeho náklonnost k Magnesii, zahosté se o
mn
pkn
158
písahá
takovou žábou nic nezaínal akolif je vdaná. (Myslel jsem si: to sou hezké pomnry f Itálii!) Tu zaíná ta vc, keráš má potah na titul hry: Rafajélova láska. Nebo kdys mu Tiberie odhalí své sre (cos jest eeno obrazotvorn, nep Tiberie zstane pi tom zapatá aš ke krku) poíná se Rafajélo usuš viklat a divák si mislý: aha, to je ta jeho pravá láska! Ale nikolif. Nes má Tiberie as, abi ho docela na svou stranu dostala, objevuje se mladá markéza Dyby Bijéna, píbuzná gardinála Bernarda Dovízy. Tuto dífku dává paní Bittnerová, mladá sliná paní, a te uš divák ví, kerá bude pravá láska Rafajélová. Nepjest sice Magnesie hezká, afšak velmi dtinská ho, abi
si s
a abi miloval jen
a neskušená,
ka Tiberie
ji
nevdouce co
tš
jest heská,
nná
—
láska obnáší
;
hrabn-
afšak v lásce velmi ho-
pro milovníka dycki jakási a má muže pekáška. Marijána Dyby Bijena fšak je svobodná, krásné štatúry, má o lásce uš svou theoretiku a pak hlavní vc, duchaplná ženská a má estedýku v malíku. Tyto vlastnosti se objeví, kdys Rafajélo na fšeobecnou žádost dává k lepšímu svou bibliografii a povídá, jak se stalo, že z nho je malí, coš Bibijéna poslouchá u vitrže-
Pak
požádaný, abi podal visvtlení, co obsahují jeho obrazy ve ville Farazýn, totiš cyglus Amor a Sýche. On fšak tuto vc ponechává na rozhodnutí ženskému pohlaví a nyní ní.
jest Rafajélo
hrabnka
Tiberie,
mladá konteska Magnesie a
159
markéza Marijána Bibijena podávají svou gry-
nejmoudejc mluví Bibiena, F tom okamžiku ho pejde láska k Magnesii jakoš i k Tiberii, a uš má oumysl jedin na Bibiánu, keráš pochopila
Rozumí
tiku.
se, že
as jest Rafajélo celi unesen.
umlecké
jeho
intervence.
volá k sob Rafajélo, náhledem milovník moderních, keréš kdys se zamilujou do dífky, volají nyní: „Ta aneb Mká jiná!^^ cos já s ideálního stanovištte nemohu schvalovat. Jsou sice pak f kuse ešt dva akty, afšak není zapotebí, abich vypysoval co se dále dje, nep každý prakticírovaný tená sám vyrozumí a pak jest degorace
„Ta a žádná
cos jest gontrerní
jiná!^^
s
—
ve fšech agtech stejná. Skrátka, nes uplyne plbále ve Farazýn a nešjest po tabuli, okáže se nejen ostatním osobám f kuse
noní pauza na nýbrš
i
divákm,
že Rafajélo se pidrží na dobro
tetí své laski, totiš markýzy Bibijany.
Ofšem iní mu jakousi pekášku pan gardistrýek Bibijany, nep zná lehkou náturu Rafajelovu, keriš má velmi obšírné sre a každý den ákou inou holku. Rafajélo ujišuje, že to te myslí docela do opravdy a praví, že gardinála pesvdí. Zatím se domluví s Bibijánou a f posledním agtu petstavuje ji celé spolenosti jako svou nevstu, natímš jest dívka velmi blažená. Gardinál ovšem ješt ponkut proponíruje, afšak kdo zná pana adu ví že má dobré sre a že to mladým lidem neskazí. Princ Medecíno má nál,
160
radost, že rie jest
mu
z její intrigy a
dkladn
toho
Takový
nemá
Rafajélo pepustil Magnesii, Tibe-
náramn
rozlobená, že Rafajélo vyvázl
malí Johann Antonio
se ze všeho
nachmelí.
jest
hlavní roli
priz malí
kusu,
f
kerémš vlastn
Rafajélo, ani jeho láska,
nýbrš spíšero degorace, pomalovaná Amorem a Sýchou, cos jsou osobi zecké antologie. F tali-
ánském jaziku pak
se naživá tato degorace „lómi vzdlil jeden architégr z visoké školi prmyslové, jakási klenutá vejstavnost, keráš se podobá ponkut prchodícímu domu (jako píkladn novi Bazar na Píkopech) aneb nádraží. Srovnám-li to ve svém rozumu, myslím vícero, že prchodícímu domu, nepitato lóžijé na divadle v „Rafajélov lásce^^ má velikou fregventaci, lidé chodí skrs naskrs, téš jest velmi píhodné místo k zamilovaným randevú, nepse zde každou chvíli sleze njaký párek pížije", cos jest, jak
kladn Rafajélo
s
Magnesii, nápotom Rafajélo
bangérkou Tiberii, opt s Magnesií a konen s Marianou Bibiánou, keréšto lidé ve své nevinnosti netuší že jsou ze zadu pegvapené jinými osobnostma, píkladn jednou intrigánským malíem Johanem Antoniem, potom princem Medecínem, pozdji bangérem Fiím, konen náruživou Tibérii, keráš se žere tajnou láskou k Rafajélovi. Téš bi f tch místnostech pišlo málem k egscesu mezi Rafajélem a Medecínem, kériš pro lásku k Magnesii vyžívá Rafajéla na duel, s
161
V keremšto
nebespeném moment zakroí mar-
kéza Bibijána upozorujíc na to, že k duelu není
ouadní povolení, nepjest na každou v
sekanici
ím zákas ot papeže.
„Láska Rafajélová^^ jest kus velmi pouní a píkladný. Uvádí se pedn malí Rafajélo, o kerémš eská vejevnost nemla povdomost, s ehos vyplývá, že i jiné národové mají slušné vítvárnici.
fajélo srtce
Ofšem
dosti
se
zárove projáduje,
že bil Ra-
mnl
chytlavé
velký fláma, keriš
pro hezké dífky ženského pohlaví. Gonzeg-
jest, že do plsvobodné a skoro také jednu fdanou dífku, nep není moc poteba, aby se
vence této vlastnosti Rafajélo vé
noci namlouvá
vjenoval
si
dv
hrabnce
ho namlouvání rální princip, že
Tiberii.
Z
tohoto Rafajélové-
motakovému vtroplachu negonve-
pline pro diváka následovní
níruje ani docela nevine dít,
takeené
najf, ja-
ko Magnesie, ani náruživá manželka jiného, ukeréš by ml dycki jen postavení podízené, jako progurista, nýbrš emancepovaná ženská, totiš margéza Bibijána. Jinými slovi ekl bich, že Ra-
lovk, keriš se Je tedy pouné a
fajélo bil
pidržel vždycki té po-
štstí pro Bibijánu, že kuse nevistupuje uš žádná jiná dífka, nep bi se Rafajélo docela jist zamiloval do té. Ofšem vistupuje ešt jedna ženská osobnost, knžna Gloria (paní Mráková) afšak tato dáma není uš docela mladá a vtší zenzaci nešona psobí její slední.
f
rezonanní doaleta, proeš
si ji
Rafajélo nevšímá.
162
Muším íci, že bich si gradulíroval, kdybi „Láska Ra fajélová^^ byla. sepsaná odemn, afšak nemám uš na takové vci trplivost. Krátce eeno, je to
pkný
kus editelcké práce. nastane psaní Budoucn
mn
pes
dramatic-
kou triolo/gii od istého Žílera, totiš cyglus her, nazvaný „Valdštejnf tábor^^ „Bigolomíni^^ a „Valdštejnová smrt'^ Tyto vci sepsané jsou p-
vodn nmecki
a peložil je
mj
starý golega
o kupovdomost. Jsem váš oddaný gryticki spolupracovník Vavinec Lebeda.
Kolár. Pehlet poddám, jakmile budu mít
sech
Pozn. Renesanní
hra
„Láska Raffaelova^^
s
Fr.
Ad.
látkou
ze
Šuberta života
reslavného vlašského malíe, mla žie Fr. Kolára 28. IL 1888. Lebeda vnoval tomuto divadelnímu kusu „mlaiho. golegy*^, edi-
premiéru za
tele Národního divadla obsáhlý referát. Historické prostedí kusu poskytlo Lebedovi hodnou píležitost k srovnávání pomra v dob renesajiní s pomry stol. IX. Také italská jména ve he byla u Lebedy nemálo zmnna; tak vedle titulního hrdiny (Urbino-Turbino) i Chigi-Fií, Medici-Medecíno, Giovannantonio-J ohann Antonis, vila Farnesina- Farazýna, Agnese Gastiglione-
Magnésia Kustilíánská, Doria-Gloria, ColonriaKolonáda, Giulio-Kulio, Francesco Francia-Fran-
163
kofranta, Imperia-Tiberia, Peruzzi-z Peruce, da Bibbiena-Dyby Biéna nebo Bíbiána, Psyché-Sýcha; také ve vyjmenování eských výtvarník teme tu Kidúzi (Chitussí), Hérgeštelt (Hergessel). Okolnost slavnostního vypravení premiéry „Lásky Raffaelovy^^, k níž složil pedehru a skladby mezíaktní K- Ková ovic, nenechal Lebeda rovnž bez povšimnutí.
—
20.
MALOMSTSKÉ TRAJDYCE. Dne
bezna 1888!
23.
Veleslauná Redagce „Švandi dudáka^ ^ poutníka
humory sty ckého f Praze ili naV ýnohradech! Jest
mi potšením podati
divadelní kus, keriš jest
opt
pvodní
správu
pes
originál istého
eského
spysovatelé, o keremš byla posut velmi malá povjedomost, neptento pán žif jest na venku a živi se stavem uitelckým. Tento pán jest
vlastním
menem
plot pak se naživá
Václaf Stech, jeho dramatétický
MALOMSTSKÉ TRAJDYCE
patrn pochází ot slova trajdy a skuten jedna taková nepíjemná osobnost vyšlupuje na jevišt f osob sleny Qepelové, keráš trajdá po mnst a roznáší nepíjemné záležitosti ili kle(cos
py). Bohužel
nepjest
i
kus krátký, totiš
mj
ponkut krátki, aktofka, nebneml pa-
bude referád
trn audor pi svém uitelckém zamsknání as, abi z toho udlal ti agty. Jest velmi chvalitebná a potšitelná okolinost, že se vzdlání rozšiuje tš také uš po venkov a že se tam vinacházejí lidé,
lou
adu
keré pro divadlo spisují,
nepmáme
venkovských dramatígr,
totiž
ce-
pána
165
doktora Štolbu v Nechánicích, kdes se obírá lega lízací ili notástvím, druhi jest f Chrudimi a zepisuje procesí nepjest advogát ménem Dr. Pipich, tento tetí fšak není doktorem nýbrš žije ve Slaném. i
To
bi bili
dohromady
tvrtý, totiš pan Bohumil
ti, afšak jest
Adámek
v Hlincku,
pouze hysterické, píkladn „Heralta'^ pes keréhoš jsem mnl také potšení psáti referád, a okeremš spisovateli jest i pojednání f Ottové enciglopédyi, cos jest sbírka slauných muž a mst. Tato okolinost nás mže velmi tšit, že se spisuje dosti na venkov, nepvíme, že isté vci jsou na venkov mnohem lepší, jako smetana, máslo, domácí chleba a podobn, budou se tedy nyní tš i divadla z venkova vozit a jest velmi dobré, že se z nich nemusí plakeriš sepisuje kuši
tit
akcís jako z vcí, keréš se
Dj
divadle, totiš s
mohou
požívati.
kusu, keriš debužíroval tchto
„Malomstské
eského venkovského
dn
na
trajdyce^^, jest vzaty
života v
malém mst,
kdes se jedná o obecní volbi, o novou porášku,
o obsazení obecního cekretáe, a tš o lásku, nepi na malém mst bívají zamilované lidé. F tomto kuse vistupuje mstský radní Tomáš Peina, lovk ponkut na hlavu padli, keriš se i
pro tuto vlastnost dostal do obecního zastupitelstva, kdes se takovéto lide nejlépe upotebí. Tš jest fšak tento víteník pedsedou literárního glubu, f ems jest ot spisovatele jakési nedorozumní. Tento muš má céru slenu Dumkovou, ta
166
má
milovníka Václava Stíbrného, jednatele ob-
anské
besedy, a ten zepisuje knihy jakoštopsaj-
donym, cos jest zbitené, nep to hnet sám poví, že on knihu zepsal. Tento lovk nemá žádnou službu a na jednatelství
vbesed
se
nemže
že-
nit. Afšak u mnsta potebujou cekretáe, keriš nesmí být hloupi neb ot toho je obecní zastupitelstvo a Stíbrný si také zadal. Téš fšak zadal iný mladík, Filip Šovík, jednatel literárního glubu, keriš má taki rát slenu Peinovou, afšak jest infám garakter, coš se vidí uš na jeho vlasech. Téš tam vistupuje jistý šlechetný redagdor (pan Bittner), keriš dává protegci Stíbrnému a prosadí ho, akolif trajda Eleonora Prášková pimlouvá se za Šfovíka, nep má golekci cér a jednu bi mu ráda pepustila. Místo a slenu Rženu dostane ofšem šlechetný Václaf Stíbrný, íms kus koní k fšeobecné spokojenosti. Tento kus dosti se mi líbil, nep mi bily fšecky vistupující osobnosti dosti známé z jiných sat pocházejí, z jedmalomstských gomedií noho mnsta. Afšak f tomto kuse nemluví všechny lidé tak hloup, nýbrš dosti ftipn, coš se mi ot mladíka ze Slaného znan líbilo. Chibu
—
—
—
Peiny pojako prchodicí dm, nepsetam od rána netrhnou dvée; pochází fšak ot toho, že si spisovatel nemohl nic nechat do druhého agtu, bich vytejkal, že jest obydlí radního
nkut
když gomedie druhi agt nemá.
167
Téš
jest
vítená vlastnost kusu, že netrvá
dlouho, nepsou jednoagtovky as na
—
pt
tvrti
hodin to bi došel lovk na Bílou horu. Mladý audor bil téš po kuse vivolaný a vidl sem že
mladý muš, takže od nho mžeme oekávat ješt iné dobré vjeci, cos bich mu je dosti slušný
gradulíroval.
Rek bich ešt né mladé
lidé
iné vjeci, afšak jest
nebezpe-
tuze vichvalovat, nepsetím kazí,
jak jsou píkladné události, a pak píšou porát
h
a
h, pokáme, jak
s ním bude dál. Jsem hotof a odaný gryticki spisovatel
Vavinec Lebeda, bývalý editel
s
padesáti
devnýma
agtéroma.
Pozn. Jednoakiovou veselohrou „Malotradic e^\ která mla premiéru 21. bezna 1888, uvedl se Václav Stech jako dramatický autor na scénu Národního divadla. Tebaže Lebeda vystihl dobe slabší stránky hry, pedpovdl správn autoru jeho další úspchy divadel-
mstské
Stech patil pozdji v kruh dvrných pátel Herrmannových a spolupracovník „Švandy du-
ní.
dáka''.
21.
MALOMSCKÉ DYPLOMATI. Vpraze
Ctná pez
dnešního Dne.
redagce!
m
Vždy referád
datm
iní potšení, gdyš
originál
m
pvodn
mohu
podati
zepsany, kterášto
opt natrefuje, nep bil podán okolinost se obecenstvu novikus s eského národního vlastenckého života. tší okolinost, že jestento kus Hlaun o kerich jsem f pedešlém výrobek venkofský také vipya že se v referád podotejil suje život venkofckého publigum eskoslovanského, totiš ngde dále ot Prahi. Tytul kusu vy-
m
pysuje se:
— —
nm
MALOMSCKÉ DYPLOMATI
a
je zepsaní odoktora pana Jozefa Štolby, keriš je Nechánicích svým garaktérem notá ve
mst
Bydžovem. Samo sebou se vyrozumívá, že notái jsou vzdlané lidé, keréš se uí goncepírovat jiš ve školách a pak na univerzit, násletza
kem ehos se dá oekávati, že cepírovati
i
kus pro divadlo,
jsou schopné zgon-
a všecki notáové ne-
píšou divadla, nýbrž spíšero postupy, dluhopisy, legalizace a protestyrujou nezaplacené smnki,
169
COS jest
vc ponkut
nepíjemná, ani ne pro
n,
ale pro toho, gdo má smnku platit. F posledním ase napsalo se v echách vícero venkofskych kus, jak sem už pedešle podotejil, a
nové hysterie. Staré udási dramatigr pan Bohumil Adámek v Hlincku, nové zástoje uvádjí na jevišt pánové doktoi Štolba a Pipich a mladý uitel z msta Slaného Stech. Každý novikus je vždycki výbornjší nes ten pedešli, afšak nejsice jak ze staré, tak
i
z
losti z hysterie vymejšlí
víbornjší jest sepsání „Malomésckých dyplomaW^ nepjest v nich zesumírováno fšecko dohromady, co bilo f tch pedešlých, totiš prohnaní obecní policajt, jeho mrzutá žena, purgmistr, jeden špatni a jeden solidní redagtor novin, golekce hloupich obecních
rad
a
chytejší, jako praski klubista,
mezi nimi jeden
nemoudrý
hejt-
man ostrostelc, keriš bi rád pošloupnul na majora, zbrkli a zvdavý poštovní expeditor, gum-
konen
panie hubatých sousedek a
jedna nevin
k chudému, afšak šlechetnému nápadníkovi, totiš onomušto solidnému redagtoru panu Saifrtovi. Tato okolinos povdomích osop je pro publigum divadelní tuze prospšná, nepse lovk jaksi f kuse vizná uš gdyš si pete plagát se seznamem osobností. Pro poueni se musí podotknouti, že dyplotrpící díftka s tajnou láskou
mát
je osoba, keráš
honí visokou politiku, totiž f tomto kuse jest ná-
chytrá a vykoukaná. Afšak zef I.
mínn
gontrér, totiš s
Hcrrmann, XLVIII.
Z
potahem
poslední galerie.
ironyje,
nep li
170
tomto kuse jsou eené malorascké dyplomati vlastn skoro samé hlupáci a málokoho by z nich mohli potebovat u ministerstva nep za poslance, cos jest prav dyplomati cká gariéra. Dj se vikonává v malém venkofckém mst za Prahou, kereš není vejslovn pomenováno z píiny, aby žádná obec a žádná mscká rada nebila uražená, nep s toho pak bívá nepíjemná bolemika v novinách, cos žádný autor nemiluje, nepmá dost na grytice. Nkteré obané tohoto mnsta velice by si páli, aby skrze jejich obec šla železnice tak zvaná drancverzálka a hlaun jest na to dychtiví purkmistr ili mnšanosta Maléry Ján Hoíka, soukeník pan Šmaha. Tento fungcioná obecní ma to tiš vícero regalit a hypoték f opci a ofšem kudy de železnice, hnet ma fšecko vtší cenu, naemš mu záleží. Proto bila skrze poslance toho mnsta nemenuje se, kei z vlastenckích poslanc to bil podaná na vládu petice, aby f
—
—
byla drancverzálka
muš
mnstem
vedena.
hned
Poslanec
dones ji na vládní ouat, kdes mu bilo eeno, že jest to dost možné, žebyse mohlo stát že bi to mnsto drancverzalní železnici dostalo. Tuto radostnou novinu podal poslanec v expresskobertu purkmistrovi toho mnsta, afšak mu položil na srdce, aby s tím nedlal žádné ei, že néni rádno mluvit o takovích vymoženostech na vlád, nebo že bi také jiná mnsta chtla mít žejako rázný
se petice
ujal,
17t
leznici,
sice
hlaun sousední Rozparkov. Není
nic jistého,
s
to
tou železnicí, ale purkmistr
ádm
pece obecní sezení, aby vzdlil radostnou správu, co bi se mohlo stát. Nikonc se zdá, že do toho mnsta píd psaní jednou za rok, nep hnet je všecko vzhru, co se svolá
asi
panu mnšanostovi
bi to rát
zvdl
z
Vídn
píše, a
hlaun
expeditór, keriš je dost hloupi,
derektn purkmistra, kerému sám osobn psaní pinesl, íms pipravil listože se na to pta
dva krejcary deškerece. Mnšanosta ví, jak se toho domakah, ale hnet za expeditórem pídou oba redaktoi, abi také zvdli, co se dje, bi mli njakou zenzaci v novinách. Ten jeden, keriš na to de s garakterem (pan Saifrt, keriš hraje vždy noše o
mlí
jako hrop.
Bh
—
šlechetné úlohi, a tedy také tohoto
redagtora „Ozvny^')
—
nedozví se
solidného nic,
kdešto
—
druhý redagtor asopisu „Náš kraj^' Drábek pan Sedláek keriš na to jde z viržinkami pro policajta, dozví se f šechno a dá to hnet druhý den do novin. Mezitím sešla se obecní rada, keréš purkmistr vc oznámí a žádá všechny pánové, aby o tom nemluvili násletkem ehos na to skládají smrtelnou písahu, naeš povstane debata o tom, gde má stát nádraží té drancverzálky. Nkteré lenové rady votýrujou, aby stálo u praské ulice, jiné navrhujou, aby bilo na Druhé stran, za ulici novomstskou, nkteré vbec nestojí o železnici, ponva nemají kam jezdit
—
é
172
a formani prý by pišli o živobití. Purkmistr sám velmi šikovn navrhuje, aby nádraží bilo u ulice novomstcké, / kereš on má své podzemky, ker by pak velmi dobe zpenžil. Proti nádraží v místnostech ulice
vystupuje radygáln obecní radní
novomscké jménem Zá-
meník, od emesla mydlá, hotovi klubista, nepjest blísko ulice novomnstské hbitov, což není tedy pro drancverzálku zdravé, afšak
pi
hla-
sování vihraje partaj purgmistrofcká.
Když
se dostane zástoj s drancvrzálkou
mst
novin, strhne se v
ást
oban
do
velki poplach, nepjest
novomstcskou, ást oppraskou, každý pro tu, gde má
pro
ulici
anek pro ulici práv svou hypotyku.
plmistrovi ftomto mnst se chodí nejdo gvartýru hnet z ulice, jako do holírny, nepse mu náhle ve druhém agt pihrne ženská delegace do bitu a otvírá si na nj velmi nešetrným spsobem hubu, což ho ponkut rosílí. K lidem, keréš sou pro praskou ulici, pidá se redagtor „Ozvny^ pan Slavík, ten solidný žornalist, a s klubistou Zámeníkem svolá na nedli métink totišto vej evné schromáždní lid, keréš mají odhlasovat rezoluci, kde má nádraží být. Aš dosut považoval každý divák tohoto solidného redagtora za jediného chytrého lovjeka f kuse, že se nebude hádat o nádraží, gdyš ešt nedostali železnici vbec, ale on také smaží kapra díf, než ho ma na udici, a deglamíruje
K
spíš
^
173
O
ulici
vku
praské a novomstcské, aš se zaíná lohlava.
plést
Métink se odbývá
f
tetím
agtu a na radnici, a o5 se mluví o ulici praské a novomstcské (Jéžiš marjá!) a kik trvá tak dlouho, až pijde ex peditor s poty a nese te-
legram od poslance z Vídn. Fšecko utichne, nep se tuší, že tento telegram udlá hádce a kusu konec a taki jo. Poslanec delegravíruje, že je mu líto, že si dal moc práce, ale že v tomhle mnst nedostanou železnici, ponvá to bylo petasn v novinách a mnsto Rozparkov vínaložilo fšecko, abi dostalo železnici samo, a
—
Abi se tedy dále neštraficírovali. kus ukonení, opané dou z métinku a lidé z divadla, grytigi kráejí zamyšlen z baligónu, nepse jim kus moc líbil. „Malomscké dyplomaW^ jest výborný kus
dostalo
ji.
Tím
dom
je
a nikolif trategédie, nýbrž dle nápisu veselohra,
Aíšak jsou „Malomscké dyplomati^^ teš velmi pouné. Vidí se, že dá velkou práci dostat do
msta
hlaun drancvrzálku, obzvlášt kdys je vícero mst, keréš by ji rádi meh. Vidí se, že se f polytyckých novinách dje kifda
železnici,
pánm
poslanec
—
f
ale
poslancm, tomto kuse
že nic nevimahají,
nebo
— keriš fšak nevyšloupne
delegrafíruje, že se na to celi vinaložil a
drancverzálku
nevímohl,
nepas se vrátí
dom,
cos
bude míti
hováni. Vidí se dále, že se
pece
ho jist mrzelo, s
nemá
olioma
pota-
se fšim ihnet
do novin, neptakové zástoje psobí mrzutost a
174
spomnl sem si na staré eské poekadlo: cose doma uvaí, má se doma sníst, cos mže býti eeno o msckých radách, nep jsou práv píinou noviny, že z nich pocházejí mrzutosti. i
Vidí se dále, že jsou
jako
f
ert na
nkteré redaktoi lumpové,
kuse pan Drábek, keriš bere peníze jak potplácení, afšak jsou i redaktoi so-
lidné, kereš jsou za to bes
Slavík.
pens, píkladn pan
Vidí se, že se poínají zásady glubist
na venkof, kde bilo dosut ticho, píkladn Zámeník, keriš dlá plmistrovi mutaci. Vidí se, že plmisti jsou ngdy špatné a nehonetné lidé, píkladn Horika, keriš pro svj profit dal by nádraží teba na hbitov. Vidí se šíit
i
rada
i
na radnici nemají dlat kravaH, jako tomto kuse pi métinku, a že když má mnsto dva redagtorové, mnlo by mit také aspo dva policajti, abi to fšecko viházeh a zaveli. Konen se vidí, že každá veselohra ma šastný konec. To jsou mé náhledy pes kus ot pana Štolbi, keriš si vinaložil cestu až z Nechanic do Prahi, bi ho publigum nevivolávalo nadarmo. Tší mn, že jsem ho poznal. Jsem oddaní dále, že se
f
Vavinec Lebeda, Švandy Dudáka.
gryticki spolupracovník
Pozn. V inoherním vadla z jara
r.
repertoáru Nár.
di-
1888 následovaly v málo dnech
175
sob dv pvodní hry ze stejného prostedí. Po Štechových „Malomstských tradidch^^ bylí to „Malomstští diplomatí^^ tíaktová
po
veselohra od Josefa Štolby, v režií Seifertov IV. 1888. Nedošla takového úspchu, jako dívjší Štolbova veselohra „Vodní družstvo^^, dávan v Národním divadle po prvé I. XI. 1886. O estný úspch hry se zasloužili zejména dva výborní herci, Josef Šmaha (režisér inoherní i operní též nkterých oper Smetanových, svérázný umlec, tvrce etných postav vážných Výrava i komických) a Alois Sedlá(psobil neodolatelnou komikou a suchým bitkým humorem, zvlášt v hrách spoleenských, na p. jako Bohrmann v Katakombách). 7.
—
—
ek
—
22.
O SPORTU CYKLISTSKÉM. F
Praze, po delším vagírováni
na sklonku msíce Juny. SLauná redagce „Švandí dudága*^, mnohováženi pane redagdore! Velmi Ste se asi divil, vzácný pane Redagdore, že jsem v grytické inosti své delší as vysadil a skoro pes dva mnsíce tak eeno vagýroval, coš teš nebilo píjemné nep jsem zvykli dlat a pak jsem za to, co sem nevikonal,
Mn
nedostal žádni honorá, coš jest u Váz
f
ku, afšak pro spolupracovníka nemilé.
Nerate
poát-
horšit. Afšak vc tato má potach na moji starodávnou nemoc, keráš se astjc chitá, akoíif za to nemohu, nepsem si ji v mlaích letech ulovil scela nevin, jak sem jiš jednou dovolil podotejit. Tentográde fšak bila moje choroba ponkut gomplicírovaná, jak se projádil medecínedogtor, kteryš mne insultýroval, nepsem mnl k reglamatizmu vivrknutou nohu a ruku po celé pravé stran a jest takoví pát dosti nepíjemní. Jest vám známo, vážení pane, že f Praze egzestýrujou spolki, tak zvané špurc-
se
mn
177
ment, keréž pstujou jízdu na velecopédu, cos jest abarát, keriš
má
jen
dv
kola
/
afšak žádné po stranách. Latinckym živá se tato
vc
picýgl,
lovk,
prostedku,
menem
na-
keriš na ní jezdí,
a bouda, kde jsou aparádi uložené, nazývá se glup. Takovích spolkch je f Praze vícero, téš f Kadlín a mnst Vinohradech, jakož i na venku, gde jsou mladé lidé. Msíce picýglist,
kvtna
aranžírovali
tyto
spolki
velké
dostihy
parku Stromofce za píinou olbi jenerála picýglist f echách, tak zvaného žampióna a sešlo se za tou píinou velké množství publigum, nepjest na jízdu velecopédu pkná podívaná, dokut z nich špurcmeni nepadají na zem (vc nemilá!). Bil sem téš pítomen, chtjíc napsat pes to umlecki referát a zalíbilo se mi velice kerak mladici na tchto kolomotácích zgráciji jezdili, kdešto sem pak dále slišel, že jest vc ta nejenom elegant zábava, afšak zdravá gomoce hlaun pro lidé, keréš nemohou chodit do ignastyky f Sokole a keré moc sedí. Myslel jsem si: ty sedíš moc f divadle a pak zase nat svýma referádoma, moch bys tedy zkusit njakou gomoci. Vidouce pak páni picýglové, že sem f
i
lovk ponkut
od inštynktu, anomírovali
bich na jejich spolek pišloupnul za
mn,
inného le-
na i dal jsem si íci a hnet po skoneném vetené odebral sem se do spolku, keryš má svj glup za etzovou Láfkou v Jezuvické zahrad proti ojencké plovárn. Hlásil sem se za lena
178
COS pánové velice tšilo, že tam budou mít téš
ponkut
mže
k vlí rešpegtu a ot péra, a bil jsem pijat (zatím na gredit). Hnet vzal do uení jeden pán z víboru, velmi pívtivý menem isty pan Štábera keriš na aparáte vodil. Vc šla tak dalece dobe, akolif sem nesedl v jednom kuse na picýglu nýbrš také chvílemi na zemi, afšak jest každý zaátek tški. Páni z víboru garantýrovali, že budu na kole brzy jako doma a usmívali se na velmi píjemn. Byli mezi nima nejví magadórové na velecopédu, píkladn pan Blofcki starý žampion, pan Káš velmi honni v jízd po silnici, pan Gratina téš vítený jezdec a mladý pán ot usedlejšího
m
m
mn
mn
erného
kon
Cífka, keriš ujel letos ve Stromof-
nejví akord a
postoupil za žampijóna cos pro mladého lovjeka viznamenání a téš za to dostal njakou špendábl preciózu od zlata nep stíbra, cos není k zahození. Myslil sem si, že bich si téš mohl nco podobného do hospodáství vijezdit, afšak jsem si bohužel vijezdil nco jiného. Jezdil jsem f Glubu asi 14 dní a doufal sem, že budu jiš brzi vl 00 provect njaký vílet po silnici na delší inštanc, coš jsem si vyhlídl Chuchli, nepsem o tomto slauném mnst ce
jest
dávno
slyšel že
tam mnli gdysi nmecké Páni f Glubu
mn
dující veliké jubélium.
štusice
zrázeli že ješt nejsem dost vyježdni, afšak dosply vjek jsem to považoval za ohlet na a jel sem. Nicko musíte vjedt, slauná redagce,
mj
179
Že sou cestou po
silnici jisté
pekášky, píklad-
n
kopce, na keré se de i s velecopédem pški, za druhé rigoli, totiš takové žlápki, keréš bží
pesilnici. Na tyto žlápki sem bohužel nebil naueni a hnet pi prvním gdesi u Zlíchova, jak sem na nj pišel, aparád se mnou vyskoil, nejdív mn vipadla z ruki brenza, pak držadlo na
pak
ruce,
že nebilo
mn
viletli ze šlapádek nohi a uznáte,
moc poteba,
toho viletl
celi,
d. Ani jsem
si
abich násletkem všeho
cos se stalo v nejbliším
nebyl
povdom,
momen-
jak se trefilo, že
uš nesedím na picýglu, nýbrš ležím ve
škarp na
pravé stran tla. Skrze tuto píhodu ztratil jsem oupln ánymo vrátit se do Prahi po velecopédu,
mn
nep diž zvíhli, okázalo se, že mám vivrklou nohu a ruku po celé pravé stran. Tš velecopéd bil runírovaný, nepse mu urazil jeden pedál, pro pravou nohu. Bili jsme oba naložené do droški, dovezli do fšeobecné nemocnice a velecopéd k zámeníkovi, nep na každou vc
mn
je jiná gúra.
Afšak násletkem události bil
té,
pi
keréš jsem
velmi zapoceni a delší dobu ležel ve škarp,
mj
pidal se k vivrknuté noze a ruce stari regmatizmus, žesem ležel šest nedl ve špitále jako lazar, s keréš píiny sem tš pestal chodit do glubu a myslím, že oupln vyšloupnu, nepsemi zdá, že jest picýgl zábava pro lidé spíšero mladé, nefšak pro dosplé opané, nepnéni vícero ta elastyga skeletu.
ISO
To jest píina, pro kerou jsem vagýroval a svou grytickou inost ponkut zanedbal, cos bilo vejevn nápadné, nepsem dostal vícero i
dopis
skrze vaši laskavost ot ctných abonent,
pokraování mých artigl, píkladn pánové od divadla, jako jeden basista s tlustým hlasem. Afšak nyní nejní možno scela pravideln choditi do divadla, nepsem fstavu regonvalescenta a radil píkladn pan dogtor Peírka jakoš profesoi medecíny z univerzity, bich se astjc koupal ve Vltav, gdeŠto se držím dle petpisu a je tam dosti solidná žádajíce i
psali
m
i
mn
i
—
spolenost.
Co se tejí divadla, bil jsem po své nemoci poprvé na jistém kusu pvodního peložení s franiny, zepsani od dvouch pán, menem Lábiš a Kudyné (dosti podobnost s eštinou!) keriš se vipysuje titulem: Ze stech nejštastnjší, coš jest mi dosut ponkut nepochopitelný nápis. Kus tento jest velmi vítený a zvlášt bi se hodil na program „erného kafe^^ pouze pro pánové, afšak recenzi
pes nj podám budoucn, ponkut unavená.
nepjest moje pravá ruka
bi
Prose skrze dáni tchto átk na vejevnost, že jsem opt na pláce, zstávám
vdla,
súctou nevislovitelnou bívaly
Vavinec Lebeda, len glubu picýglist, (afšak ponkut peplašeny) a divadla grytýgr.
181
Pozn. Vavinec Lebeda ve svých referáobas rád zabíhal do prostedí mimodívadelního. Vynašel si pro to vždy njakou zátech
minku. Tak se také rozepsal o sportu cyklists kém, omlouvaje pestávku v referování.
KV
(esnmž se Lebeda zmiuje, byl ký klub velocipedist) Praha 1883, který ml tehda klubovnu i cviišt v t. zv. Jesuitské zahrad pod Letnou, na jejímž míst byla pozdji vystavna Strahovská akademie. Srovnáme-lí tehdejší život na ulicích pražských, byl tu ped 50 lety jízdní ruch celkem klidný. Nebylo ovšem Klub, o
Znaku eské
automobilu ani motocyklu. ústední jednoty velocipedist ani
— ÚJV —
kládali si lidé
locipéd!
—
humorn: love,
Štábera, který byl
vy-
utec, jede ve-
Lebedovým ui-
Herrmann se vskutku uil na kole), byl malí Karel Štapfer, jemuž tak jeho dobí známí íkali. Zmínkou o velikém „jubélium^^ nmeckých student v Chuchlí naráží Lebeda na známou událost v r. 1881, kdy telem jízdy (Ignát jezdit
provokující buršáci tam dostali výprask.
23.
AFÉRA GLEMANZÓR. F Praze 15 tého února Slauná redagce Švandi dadága Víno Hradech,
Musim skuten
ícti,
f
že jest
1889.
Praze na
m
divné a
mima referádoma pes divadlo, kereš sem zaslal pet a tš po novém roce osumdesát devt? Nep ot nepochopitedlné, co se stalo ze fšemi
i
1.
—
ervence minulého roku (1888)
gdi
sem
—
podával správu o své nehod na velocepedétu nebilo ode ani átky ve Švandovy, cos nemže tšit. Sat slauná redagce mislela, že ten pát do škarpi ml fpliv tš na mou duševní
mn
intele genci, afšak
jen
mé
mn
tomu
néni tak!
Nep
se tejil
tlesní gonštrukce, keráš fšak je dáuno
—
a pece se nic netisklo? Vidl jsem ofšem, že moc místa uzurpíroval na konci roníku Švandi „Sndeni grám''^ a zapla pán bch, že jest konen dojedeni a že se toho staré pamtnici dokali! s té píiny sem také podával jen krátké náhledi o divadle, afšak s tma se jednalo negulantn a
ve svém štátugvo
—
—
i
?
183
bily nejspíše ícti,
že
mn
frotýrovala,
Muším ponkut siln
házené do redagního koše! tato nedišgrétnost
psem
ne
pedn
staí
mš, za druhé pes divadlo znalec eho má bíti takoví lovk žiff
zasloužili
a za tetí ot
S této píiny podávám následovní ultymá referád nebude otišesliže také tento tni, musel bich se obrátit na jinou redagci a doufám, že se najde mecináš pro mé nestran a objegtífni referády, nepnás néni mnoho, kereš pes divadlo píšeme, totíš golegové z baligónu pan Guffner, pan doktor Gút, f parget pan Vrchlický! A pes operu pan Feštr a pan Chvála. To nestaíme ani na spolek grytýgr! Psal jsem pes Sáru Bernardovou sat na ní neml pan redagtor dost místa; psal jsem pes „Mišku*^ dóvi, kam se podla; psal jsem špatn to s ním dopadlo; pes „Praktigusa" psal jsem pes „Hrupického z Hrupic^^ také vzal špatný konec; referíroval sem pes „Anti-
mj
dm:
—
—
gonu"
—
ot starého
—
ímckého
ste s ní v redagci dlali;
literáda
tš sem
—
dóvi, co
dával správu
o španlcké práci „Svtec i blázen^^ ot chvaln známého audora Eegáry o kerémš jsme díve nic nevdli to u vás propadlo; psal i jsem konen pes Šamberga a bila to dost
—
—
tšká práce chází
—
ví
lovka chu
—
porát
nic.
Prosím, to
pe-
a talend!
Nicko tedy podávám referát pes nejnovjší pvodní peklat z francouštiny do eského, pes
184
tak zvanou „Aféru Klemanzór^' a prosím, abi
mn
nebila zahozena. Néni
pl
tom do kost
pes
malikost vídržet na
jedenácte a ešt vícero néni mali-
—
to psát
uhlí dáte, jak se
budou
ostatní grytigi potit!
Doufajíc tedy, že
s
tím
opt
zahájíte sérii
mích divadelních náhled, zstávám oddáni a ke každé grytice ochotni z úctou
Vavinec Lebeda, grytický
pes
spisovatel
divadlo
pro
švandu
dudáka.*)
Novikus, nazvaní obnáší
pt agt
„AFÉRA GLEMANZÓR"
ili šest obrazu coš jest pota-
hem na matamatyku
dosti broblematycki zástoj.
Jesto trategédie dílem ze života paíšských
umlc,
dílem vysoké aristo Grácie, kteráš fšak netší z nejlepší reputace a prizem hry podává dkaz, že ve francouzské zemi skuten egzestíruje jakási skaženost, jak dogumentýruje se
•) Dáváme ochotn znova místa kritickým pojednáním pana Vavince Lebedy, v oboru svém osvdeného a na
slovo braného, ujišujíce
s
politováním, že
podotené jeho
referáty jen pro citelný nedostatek místa musily býti od-
tená postehne, že pan Vavinec Lebeda odchyluje se ponkud od obvyklého zpsobu psaní a hoví jistým zvláštnstkám, kterých z úcty k zasloužilému starému divadelníku mniti si nedovolujeme. kládány. Pozorný
Redakce.
185
po
jiš
delší
dobu eski dramatígr pan František
pes
Zákrejs,
tyto vjeci renovírovaný znalec.
Pan Glemanzór, kestným ménem Pijér coš jest francouský peklat svatého Petra
— —
pišel na svt jakošto viditelný následek jistého delegátního pomnru své matky, kteráš se ani
pet jeho narozením,
nm
po nigdy nefdala, nápadník nevzal, gdyš bil poznal, co láska opsahuje. Takovéto pípady stávají se ngdy v nejlepších rodinách, gde sou mladé heské dífky a gde není gubernand z té
píiny, že
ani
si ji její
i
poát pi
ruce. Dosti výstražní píklat pro matki, aby své céry varovali, že isté vjeci musejí jíti dle pedepsaného poátku. Pijér Glemanzór, majíc povjedomostosvém pvodu nep rodina bes otce jest dosti cítedlná mezera má piganterii proti podobným nesolidním milounikm a miluje tím více svou matku, na kterou ostatní svjet dosti podivn
—
—
kouká.
Mladý Glemanzór
ml
od malikosti náklonost k modelm fstoupil do uení k slaunému štukatéru, keryš se nazývá Tomáš Ryc, a stane se ve svém 25tém roce dosti renovírovaným sochaem nep štukatérem, jako jest v Praze pan Pellegrini nebo profesor Mízlbeg, keryž f krátké dob okrášlil most Palackiho tyrma krásnýma grupama. Budou na všecki stát i
nm
co nevidt.
Mladého Klemanzóra dává pan I.
Hcrrmann, XLVIII. Z poslední
galerie.
Sajfrt, s
e12
186
hoš se vidí, že to jest muš šlechetný a poctivy. S této vlastnosti pline gonzegvence, že si chce vzít za manželku mladou, heskou dífku, keráš
nemá
V
vjeno, nepsi myslí, bohaté že se fdajísami,
našich
asech
je takovíto náhlet bílá
každi hledá holku s f
praskich rodinách.
penzma,
U
vrána
coš se vidí
—
hlaun
nás by takováto zásada
Klemanzórova bila zbitená. Štukatérovi, malíi, básníkovi nep hudebníku bestoho nigdo nedá s penzma, nepse hledá garakter, totiš ouat anep oficír, coš jsou satki takzvané gonvenní mince. Ešt nejspíš se ožení advogát,ponvá se ví, že si brzi k penzm pomže.
holku
Tato zásada Klemanzórova se projednává prvním agt, gdeš mu pítel jeho mladý Ryc, francouský oficír, namlouvá nevstu s milionem frang. f
„Takovou nechci ani za milion !'' odpovídá mu natšen Klemanzór, „nýbrš nemajetnou,
mn
skrovnou dífku, keráš bi za to byla fdná. co k tomu potebuju!^^ Mislil jsem si hnet: chlapíku, ty se nejspíš napálíš! Což se prizem hry vyplnilo. Ve kvartýru štukatéra Rye dává se maš-
Nebo mám^
karní ples, coš jest
promna.
Je tam honetní
spolenost, téš páni a dámi od stavu a pan Sedláek je víten masgírovaní za policajta. Téš
Glemanzór je tam, mluvíce se svím pítelem, oficírem Rycem, keréhoš dává pan Slukof, muš skuten marcipální, velmi oblíbení. Jsem pe-
!
187
svden,
že
mnohá ženská
lituje,
že není oprav-
dickým oficírem.
F tom se strhne pokik, že pichází do plesu poleká hrabnka Dobronofská ze svou cérou
Skuten dvema slena Gepelová
a v zadu se ozvou intrády.
pichází
prostedníma
jako vá-
lený koráp. To
je ta
hrabnka. Osudná
záleži-
vede také svou céru Yzu, keraš fšude kam píd psobí velkou zenzaci. Mnl jsem tušení, že f tom bude spoívat jádro trategédie a tš jsem se nemílil. Glemanzór, jakmile ji tost jest, že
spatí, je celí
sem
pry
a dífku ihnet miluje. Dosti
tomu divil, nep tato mladá aristokrátká pichází v gostýmu jak debardér na redutu, cos se
— nepjest uznáno — afšak
sice pani Bittner velmi sluší
krásná
mladá pani, fšeobecn
nesou-
zásadou solidného Klemanzóra, že se práv zamiluje do ženské takového žánru. Nepneni solidné chodí-li dáma f kalhotách, gdyž pes nejsou sukn. Afšak íká latiná: de Gusty buss nonest infuzórium totiš po esku: komu néni rady, tomu nejni pomoci. Mladá gonteska se na bále utaní, nají se u bufetu bil dosti šófl na tak elegantní ples napije se vína a dosti unavená usne. Nigdo na jevišti. Klemanzór píd a vidouc ji ležeti na ganapeti hnet se v probudí umlecký talent, vitáhne tušku a papír a pone si kontesku pauzírovat Pak pide pošeptmo celá spolenost a vidouce Klemanzóra malovat olá Víten! Yíten hlasí se
n
—
—
—
nm
:
188
Yza
se probudí, vidí skicu, je celá
pi
a
chce obrázek. Klemanzór slibuje, že ho pinese.
Hrabnka
porouí
se
ta s pístavu.
Opona
a plave zas
pry, jako
flot-
padá, první jednání u konce.
Nastává jednání druhé, keréš se hraje v bite té polcké hrabnky s cérou. Nicko se musí íci, že tato hrabnka jest vlastn problematická, Bidlí ve tvrtém poschodí a má v Rusku statki, keré
jí
Doma
vzali.
rodin hrabnka
jí,
málogdy topí, ešt mí se jsou dávno v zastáváme a
se
precijozi
cérou pletou pytlíky do krámu, na tabák a na peníze, abi mli egzestenc. Je ráno,
—
stará
teska je
co
má
cest
s
slena Gepelová — šla do trhu, konsama doma v engližé a vikládá si karty,
na
co v hlav, co u nohou, co je na
srci,
ecetera.
Klepá
gontrfekt, keris celá více
se,
pes noc
jde Glemánzór.
Nese uš
vyhotovil. Gonteska je
pi, Klemanzór téš, nep se mu dífka vždy líbí, ím mí má šatu na sob, nepjest an-
tycká krása.
Píd
stará a je trochu pigýrovaná,
že je u céry mušski, coš se nesluší. Mislel jsem si,
lat
hrabnka ve tvrtém poschodí nemusí dtakové flauzi. Dává Klemanzórovi ponkut
že
na jevo, v jakich sou okolinostech živé, mladík nabízí matce penžitou potporu, ona bere jako ert. Pak
socha
otchází slibujíc, že brzi
nepjest odhodlán, že
píd,
Yzabelu veme. Po opt se v kuchyni zvoní a pichází mladý Rus, Sergel Vojnof coš dává pan Vojan, na kterého se to jméno hodí. Dávno miluje
nm
si
—
189
Yzu
a chtl
si
ji
vzít,
ale jeho otec hrozil
kopulaci nepeje. S té vihnanství,
dokut
bili
ešt v Rusku,
mu vyddním,
nepsi tuto
píiny
mladý Sergel
bil
musily ženské do dán na vojnu a po-
slán na Kafkaz, hornatá ruská krajina.
Tam
ale
dezentýroval a pijel za gonteskou do Paíže.
Zapísahá ji, abi s ním jela dom, že padnou ped rodiema na kolena, avšak stará je velká rafinerie a doku nemá Vojnof peníze v ruce,
nm
Tš
Yza ne a velmi radyRuský dezentér tedy otchází a opt pichází Klemanzór jsouce nechce o
gáln mu
slišet.
ob
dávají
kvinde.
rozhodnutý. Vidí, jak je dífka v grytickém poabi ji opatil ženicha, že uš má hladové parády dost on jí nabídne ruku,
mnru, íká mu, té
—
srdce a sochackou slávu. Gonteska pijímá, stará
hrabnka triumfíruje. Ml sem ztek a sat
—
nep každi
celé
publigum
—
doeho
ten mladý a nadaní soAfšak on je slepi a nic ho nezdrží, aby neprovet tuto nešastnou mezalízanc. si aristo Grácie mezi sebou dlá co chce, afšak poádní lovk se jí má vlhnout. Tyto vci obnáší
cha
vidí,
leze.
A
jednáni druhé, opona padá. Je delší pauza, mezi kerouš se Glemanzór oženil s gonteskou a jednání tetí petstavuje
jeho domácnost, spíšero atalér, kdež podle své ženy modelíruje gipsovou figuru, jistou eckou
ecké bohin chodily vždy velmi ležérn obleené, proto téš ot paní Bittner néni vidt bohyni.
190
neš hlava. Jsou
jiš
asi
rok spolu, afšak dosut
Glemanzór svou ženu miluje, cos je dosti neobiejné. Nazdor tomu se pozoruje, že ona má njaké postraní mišlenky.
„Pro
k
nám nechodí
(totiš mladý Ryc, manzór své ženy.
uš Konštantýn?
oficír Slukof)
—
—
táže se Kle-
Oulisná žena žádá, abi se zadušoval, že nic
neekne, a pak mu vipravuje, že jí mladý Ryc ezal kru, ona že mu dala ultimádum a proto že se žinýruje k nim chodit. Klemanzór je besebe, afšak publigum ví, že to je áká intriga. Práce ho uš netší, panika mu nemusí sedt za model, de se oblíknout. Pichází matka Glemanzórová a prosí ho jaksi v dešperaci, abi nebral svou tchyni
—
— totiž sle-
nu Qepelovou do bitu coš sem pochopoval. O takovou vc nemusí žádného manžela nikdo ani prosit a Klemanzór s radostí to slibuje, naež de na procházku na bulavartu. Pichází kuchaka Klemánzorová, slena Volfová, keráš mnla den ped tím s mladou paní njakou mrzutost. Matka Klemánzorová jí pes to nco íká a kuchaka odpovídá, že bi také mohla mluvit, kdyby chtla. To se tejí mladé sochaky. Publi-
gum vidí, že je celá vjec ák na nic. V mišlenkách a alteraci otchází matka mladého manžela do své komnaty, nep se jí zdá, že sin neudlal velké štstí.
Do
ataléru fstoupí
mladý Ryc, onen dstoj-
191
nik, a uvítá
ho mladá Klemánzorová.
Jest vidt,
njakou
antifatý, a
že oba lidé mají mezi sebou
gdiš ho mladá paní provoguje, nezdrží se bodrý
muže podvádí a že nehezké ulice blíže Vajejisté ného trhu, jako bi chodila k pucerce, ale f tom dom nebidlí žádná modistka, nýbrž mladý bohatý Rus a to jest onen Vojnof. Tatík mu zatím umel, syn ddil a Glemanzórka má s ním nedovoleni pomr a tam blíže Vajeného trhu ojí
a vyítá
jí,
že svého
chodí astji do
—
—
se scházejí.
(Podivná vc, že
tš
f Praze blíže Vajenékde bydlí divné partaje a žádni muš bi nevidl rát, abi mu tam žena chodila na vizity. A s tohoto kusu se lovk dovídá, že téš f Paíži je takovi Vajený trh. Jak íkám, divná vc!) Mladá manželka sochaova se brání, afšak divák vidí, že lže, a téš to pozoruje matka Klemánzorová, keráš nepozorovan višla s kulisy a poslouchá ve špalet u okna, co mladý dstojník nevrné žen viítá. Vidí, že se nemíHla,as víkikem klesá na divan a oekává mrtvici, nepjest dávno chatrná. Vidouce, co zavinila, posílá aristogratická nevrnice pro flašiku s voafkou, ale tento prostedek nepomáhá a paní Sklenáová Malá náhle umírá. F posledním okamžiku pichází Klemanzór s procháski, matka mu dává ÍX)žehnáni, neekne mu nic, jakou má ženu, a regomendýruje mu Konštantýna Ryca jako nej-
ho trhu
je divná ulice,
192
lepšího pítele. Pak umírá, nepjest konec agtu a opona musí dol. Takovým smutným spsobem
koní jednání F pauze ten
tetí.
upline
opt
rok nebo pl, ale
asi
mladou ženu nepolepší.
Mla
váni a dosut chodí do ulice za
špatné vicho-
Vajeným
trhem,
kde bydlí Sergel Vojnof, coš je pro fdanou ženu vc neslušná. Fšecko to má na svdomí stará hrabnka slena Gepelová, kerá céru k té vci angažírovala.
Bila
mn
odjakživa
protivná
a
tomto kuse se okazuje, že sem se nemejlil. Ona svádí Yzu, ona ji nosí prezenty od milovníka, ona podvádí svého zet a Klemanzór netuší f
—
nic.
Marn
se ptáte,
manzór má pkná ší
pro
vyjití,
to ta stará
dlá? Glé-
jako štukatér porát vt-
kuchaku a logdo pak to má píkladn f Praze?
a vtší renomé, heski gvartýr,
kaje
— prosím Mohla
tedy bít mladá paní docela spokovede scela jina nes v tom štvrtém podschodí, když virábla ty pytlíky do krám. Ofšem jedna chiba jest. Manželé Klemánzórové nemají žádné dti to je vždycki ouras. Taková bezdtná matka misií obiejn na lec-
jená, nepse
bi ji
—
jaké darebnosti.
Vihrne se opt opona, pak se vihrne slena Gepelová, stará hrabnka jevišt petstavuje salon u Glemánzor. ženy si nestoudným
—
Ob
spsobem vádn,
povídají, jak jest mladi
umnlec
pod-
ale jedna emperdinenc zvlášt rosilila.
Iza se chlubí matce, jak
muže
utvrdila v
jehod-
193
ve. Sama mu si
psala
anonym
jezdí.
Klemanzór
je
dopis o sob,' abi
nkam
asto chodí a nepokojní, dává na ni pozor,
dal na ženu pozor, že
až pude z domu.
Yza
vide,
pozoruje.
on pozdálí za
Ona skoí
ní,
dobe
cos ona
dofiágru, on také.
„Jete na hbitof !^^ rozkáže ona fijágristovi na hrop nebošky ntatki Glemanzóa tef jede rovi, abi ho spletla. Glemanzór, vidouce to, je
—
celi
pohnutí a
pesvten,
že
mu anonym
dopis
njakí darebák, cos se nemejlil než f pohlaví, nep ten darebák bil ženského rodu. Tuto vc vipráví céra matce, a ob se tomu s plna hrdla smjou. Aš šel mrás po tle nat touto brtálností. Jsem sprostí lovjek, ale to bich neudlal. Pak šla stará hrabnka domu. Ale fšeho do asu, pán bch na vki. poslal
mn
Píd
na jevišt Klemanzór, keriš se chystá na njakou cestu. Žena ho naoko zdržuje, on že musí a f šecko si pipravuje, naeš otchází z dom. Richle sedne Yza ke psacímu stolu a goncepíruje dva dopisi: jeden matce, druhi svému milovníku Sergelovi tam za Vajeným trhem. Napsala, zapeetila a schání
kuchaku
Šoršetu,abi
dopisy odnesla, kuchta tu néni. Nejspíš stojí
pet domem
s ojákem. Tato nepítomnost kuchaky jest pro mladou nevrnou ženu nešastná fátamorgána, jak
íkají Turci osudu.
Kdyby zde
vala by nevrnice dopisi,
byla, expedíro-
Klemanzór by
nic ne-
194
vdl a moh by bit šastn žif aš do smrti. Mezitím co mladá žena lítá po dom, hledajíce kuchaku, vrátí se Klemanzór, zapomenuvše doma hl, cos jest ot spisovatele velmi dmislné. Bestoho Iza nezasloužila jiného nes hl. Vejde a vidí ženu, an má dva dopisi v ruce. Komupak píšeš? ptá se.
a je
„Své matce a své pucérce,*^ otpovídá ona leknutím celá prie. „Ate hledám Šoržetu,
abi je odnesla."
žena
Klemanzór se nabídne, zeje odnese sám a mu je dává, abi nezbudila jeho pode zení.
„No
ty sis dala," mislel
tej to
galarii,
Taki že
—
Muš
s
sem
si
nahoe na
tebou praskne!
jo.
de, hledá za
Vajeným trhem pucerku
tom dom nebidlí. Strašlivé tušení ho chytne, oteve psaní, vidí, že byl atres fignížádná
f
rován a že je dopis na Sergela Vojnová. Sedne naprvní tramvaj a jede dom, celí bledí, rozileni. „Hanebná osobo, ty se zahazuješ s jiným
muskim!" zave na vidí, že
se nemejlí.
ni
a podle
Píd
její
fysigonómie
do toho jeho tchín
kouc, aby se modelíroval, že nemá bít na ženu Klemanzór tchíni vihodí, s ehos sem
brutál.
mnl
potšení. Pakvihodí
každý
schválí.
Uhodl
tš svou
ženu, coš
mu
fšecko, cose dje, nepto
napsáno. Gdiš se zbavil ženskích pichází jeho pítel
bilo fdopise
Konštantýn. Glemanzór
mu
vipravuje o gata-
195
strof, Konštantýn ho upokojuje, že uš to
Socha
chce
jít
vzuivosti na Sergela, abi ho
nei
„To
(praví Konstantin)
a
ví.
zabil.
ale dej
mu
vezme tvou ženu ksob, to ho nejvíc vitrestá. A ty jdi pak do Itálie. Máš velkou bolest, budeš dlat pkné najevo opovržení. Víš co,
si
figury.^^
Klemanzór „Já
mu
vbolesti se rozmíšlí a
pak olá:
jdu napolíkovat!^^
„To du sebou, na to se rád podívám," otpovídá Konstantin a oba otcházejí. Taki bich se nato bil rát podíval, afšak opona padá, je potvrtém
agtu.
Sergel pro
hambu
více nevi-
stoupí.
Dosti
ech
pracn sem vám
jednání, cošbi
mohl
bít
tu vipsal
priz
ty-
konec, nepco stako-
vou manželkou. Afšak jest ješt jeden agt, pozbiteny, nepse musí lovk na Klemanzó-
nkut
ra zlobit. asi rok, on se vrací Zitálie apichází skerou není dosut rozveden, nepi ješt miluje. Chce ji fšecko otpustit, zapomenout a
Upline
kžen
vizívá
ji,
abi s
ním
šla
do
Itálie,
kde budou bla-
žen živi. Divná blaženost. Iza fšak nechce. Pro? Protože má jistého vihnaného krále za milovníka a ten má rezidenc f Paíži. Tu se ko-
nen
nešastni socha rozlobí, popadne nš a svou manželku na ganapi probodne. Toje konec, chválapánubohu, nepje ti 4t na jedenáct a publigum má hlat.
:
196
Tento kus zepsali dva francouské spisovaAlegzander Dmaz a jakýsi Dartozi, do eštiny pesadil pan Bedich Frýda, znalec
tele, totíš
mj
francouského jazika. Jest
náhlet
pes Kus
následovní
Pedn
vivet
Klemanzór hloupost, gdyš
za-
mítnul nevstu ze slušné rodiny s milionem fran-
g.
Nenajde se každi den. Za druhé nepochopuju, že se svýma zásadami se mohl zbláznit do ženské, keráš chodí do spolenosti jako debandér, akolif hledal cudnou
Mn
dífku.
bi
Za tetí
takové extravagance odstrašili.
jest
a
vístraha,
se
šlechta žení
obané téš. Vidí se, že takováto gopulace málogdi dlá dobrotu. Aristo grácie má f tch zástojích iné vichování. Za tvrté se pozoruje, že ten kus neni nic mezi sebou a prosté, solidné
nového a že f té sort bili hrané jiné lepcí a kráí kuši. Afšak za páté jest podivuhodné anepochopitedlné, ze se dal pan Sajfrt opt napálit, nep jiš
f
tolika
trategédiích
bil
podvedení, že
bi
mohl mít skušenost.
Za
šesté
poslala agonto
prosím, abi
mi slauná redagce
aspo ptku, nep mám
chatrné
boty a potebuju velkou reparátm do té sloty, keráš práv nastává. Moch bich se nastudit a obdržeti
opt svj
coš bich nerat.
stari
neduch regmatízmus,
e 197
To sou mé zór^^
a
s
Doufám,
náhledi
že budete
pes „Aféru Glemansouhlasit. Sem oddáni
dalšíma referátoma k službám
Vavinec Lebeda, gryticki spolupracovník
Pozn.
pes
divadlo.
„Aféra Clémenceauova^*,
ptiaktové drama, které podle románu Alex, Damasa ml. napsal Armand Artoís, melo v pekladu Bedicha Frídy a v režii Š makové premiéru 14. února 1889. V úvodním dopise projevuje Lebeda podivení, že ze zaslaných jím referátu pes p&l roku nebyl žádný otištén. Redakce omlouvá se pod arou nedostatkem místa; z Lebedova dopisu se dovídáme, že na referáty Lebedovy nedošlo proto, že chtél red. Herrmann dokoniti v VII. roníku „Švandy dudáka^* svj román „U snédeného krámu^^. Jména osob
—
jsou v referáte o „A. C.*' ovšem zase
^pozm-
néna; Pierre Clémenceau psán je tu s poátku Glemanzór, pozdéji také Klémanzór, Ritz-Ryc, Sergij-Sergel. Z mladších herc je tu zvlášté jmenován Vojta Sluko v, statné postavy, velmi oblíbený pedstavitel hrdinských úloh (na p. Otella), z hereek si. pelová, též mohutné postavy, (proto o ni Lebeda praví, že vejde na jevišté jako válený koráb v pvodním znní jako „krýgsšif^\ jež byla krytýgrovi proto
K
—
198
„protivná^^, ze hrála
jména
též
Z herc
asto úlohy
klepen, jež
jmenuje
tu
zlých žen, ze-
výborn pedstavovala.
Lebeda po prvé Ed, Vojana.
24.
BÍLÉ
KON, LOSMRS^HOLT. F Praze
16. aprýle
188devt.
Slauná redagce Švandi du dáká na Víno Hradech, Jest
m
f
Praze
velkim potšením, že dnes
mohu
podati obzvláštní referád
cos bi mohlo
lium
mého
bíti
pes
takoka
referírování,
vám nco pespolního
f
divadelní zástoje,
jaksi
takeené
jubé-
nep tentokráde podátomto šánru a jest málo
žornál, keréš si fšímají víkonu Tchálie tš v jiných mstech, ot Prahy dosti vzdálených. Bil dodaní program divadelního petstavení v Chrudimi, kereš leží mezi Pardubicemi a Jihlavou víchodní stranou ot Prahi, a tš sem bil vizvaní, abich do tohoto mnsta jel a podal úsudek pes kus, keriš se tam ml provozovat. Ofšem semse nedivil, nep bilo poteba znalce tchto okolnosti, coš jsem odborník, nepsem starý editel akolif s devnýma agtéroma, afšak f tchto zástojich honny. Sat bich ani nebil jel, nepjest známo, že cestováni stojí peníze, jest inštanc krátká nep
m
mst
a
200
dlouhá afšak
zárove f
s
ím
delší tím draší. Bilo
programem eíno,
žebich
mn
fšak
mohl
ject
garakteru žornalisty, totíš zadarmo, nepsou
tchto vjecech velmi kuland. Následovn na kštátní nádraží, dal sem se ohlásit ouadníkovi pes gomunikaci a petstavil se jako dráhi
sem
f
šel
kritýgr Švandi dudága, gdešto bich žádal piletu
do Chrudíma. Onen pán šilo
což
ho, že
mn
tš
mn
bil
velmi honet, t-
mn
poznal a velmi se
tšilo, a dal
mn pak
smál,
zhotovit pas-
pantr na železnici. S tímto certefigátem jsem
všloupnul v nedli dne 14. aprýle do vagónu II.
tídy, coš se
sem
vždicki
leda že
mn
pet
tím málogdi stalo, nep-
používal pravideln štvrté stídy,
náhodou
bila
pi vlaku
pátá.
Mžete si petstavit slauná redagce mé pegvapeni gdiš sem fstoupivše se octl ve velmi honet spolenosti.
Nepsem
nebil
sám
jedini pasa-
žér do chrudimckého divadla. Bil totiš poslední
vagón richlovlaku ogupírování ptima pánoma samé lepší sorti. Píkladn tam sedl pan redagtor „Národních" pan Anýš, tš divadelní gritýgr uvedeného listu a golega, pan Guffner. Dáleji bil pan profesor Liška, znatel a téš virábitel malíckého umni, bohužel kerémuschoel na Žofín velký obras z ímckých djin „Cíi
i
sa
Maximiiián a jeho objeti", velmi krásni obras, akolif sem ho nevidl, afšak bila na nj asegurace. Téš tam bil pan Bochdan Gaminský, garakterem lírický básník, keriš mluví pouze ve
201
verších.
A konen
—
tš vašeho
cos
mn
velmi tšilo,
Švandi pana jsem dosut Hermana, dobe neznal. Tento pán je dosti nóbl, nep dal f Kolín za šest grejcar piva. Afšak velmi honet jest i pan Anýš, keriš špendýroval jedno verdžinia, coš pi nynjší drahot tohoto artýglu není malý prezent. Mlo jeti do Chrodíma ešt vícero pán, afšak ty ostali doma. Tyto menované pánové bily velmi potšené, že se se mnou sešli a velice se smáli, gdykolif sem nco projádil. Téš se ihned ptaH, jeduli na Chrudim, bich pes kus psal, coš sem ekl ano. Nýni teprf bili veselé a velmi je to našel jsem
redaktora
keréhoš
m
mn
—
tšilo. Vilezli
sme
z
vagónu
f
Pardovicích, staré
mnsto
mezi Chrudimem a Kontickou horou, gdeš ložíroval svého asu loupežný rytí ze starého renovíro váného rodu. Jest pes to kus sepsaní pro pimprlata. F tomto mnst v hotelu na Veselce dán bil objed, naež sme proi
památki a pak sme do Chrudíma, asi dv hodiny vzdálenost, afšak s koma se tam jede mén. Jmenované pánové dali pednost, abich si sedl vedle koího na bok, coš jsem konen po dlouhém debrecínování uinil. Den bil krásni afšak ponkut vítr, tak že sem ml strach o svj reglamatízmus a bila na daná z toho ohledu jedna koská deka. F pti hodinách othlédli
fšecki
hysterické
zvláštníma povozoma
jeli
mn
mn
I.
Herrmann, XLVIII.
Z
poslední galerie.
13
202
poledn
složily nás pardovické droški
pet
ho-
telem „na bíd'^ cos jest fšak pouhé starodávné a naopak tam lovk za peníze mže dostat co hrdlo ráí.
mno
F tomto hotelu jsem srovnal ponkut své skehlé oudi, neb nebilo toho dne pílišné horko na boku, a vypíce kávu odebrali jsme se do divadla, gdeš nás uvítal pan Dr. Pipich, advogát, dramatický spisovatel a editel ochotník divadla, velmi hodný pán. Hlaun ho tšilo, že sem pijel já, nep ítá mé gritycké úvahi a bil jak
žádostif,
smál.
pkné
Byl
vipadám.
uspokojeni
nepse
jaké mají f Chrudim skoro jako naše bívalé, a tš
Podivil jsem divadlo,
se,
mnsto lidnaté a vzddobe hrál, afšak není muzika mj zástoj, nep nejsem grytigr pes hudbu. Bil jsem dychtiví na kus a tš golega Gufi
dost publigum, nep je
lané.
Tš
jest orgestr a
i
ner,
nep na Národním divadle dávaný Bilo
referád
n
sedm
pes
Kus
hodin
pry
a nicko
nebil.
poíná
mj
divadlo.
peložen
keriš bil dávaný,
ei na KON",
z noršvejcké
jest
pvod-
severu a vypisuje se
titulem „BÍLÉ gdešto f originálu se nazývá „Losmr^shol^ což se dosti podobá jaziku nmeckému, afšak nejni. Bílé kon udlala z toho paní Pešková, keráš kus z noršvejiny peložila, nebo bil po dlouhém hledání nale-
zen funiverzálni bibliotéce.
Dj
zástoje
následovn
se
vipysuje:
Na
203
zemanském statku „Losmrsholt^^ žije uení muš a bívalý protestantský fará ménem Rozmrz. (Coš se ku podivu podobá ei eské afšak také néni.) Tento Rozmrz bil nešastné starém
ženatý a takovích pád je víc, gdiš ani o sobe nemluvím. Jeho manželka Beáta bila tžkomyslná a s té píiny nevistupuje na divadlo, nep se ped poátkem kusu utopila v jistém pojehoš mno mrzela píina, že toce,
m
nemilé: ani
jako
onm,
se nezachovalo. Hlavn ji nemla dti, coš bívá rodine tak tm, keréš mají rodinu,
keréš jsou bezdtné.
A
doufaje, že
Rozmrz ožení podruhé šastnji, skonila samovraždou. (Jest málo žen, keréš manželm podobnou službu prokážou). Tyto rodinné záležitosti pitref ily se jak ese manžel její
íno pet poátkem kusu na, je o nich jen sholt^^
dlá
e.
se tma, a
Johan Rozmrz se
a gdyš se vyhrne opo-
Je veer, na statku „Losmržije
dvma
tam nyní ofdovlý
ženskými. Jedna jest
paní Helcedová, hospodyn pi letech, starý kus domácího náadí, druhá dáma je tš ženského pohlaví a sice slena Rebeka Festova.
Tato dífka již
je již
po
delší
dobu na Losmrsholt,
za živobytí nebožki pani, a neví se v jaké
vlastnosti tam ouaduje. Zdáliš gubernant, nep tam nejsou dti: zdáliš hospodin, nepto bi mohla zastat paní Helcedová; nep konen zdáliš milenka faráova, afšak to divák hnet na poprvé viskoumat.
nemže
204
Vipravováním tchto dvou ženskích vyjadse, že villa „Losmrsholt^^ není píliš píjemný majetek a živobytí tam není veselé. Všechny Rozmrzové jsou podivné lidé, vskutku „rosmrzelé^^ Žádné malé dít, keréš se tam narodí, nepláe, žádni lovk se tam nesmje. Jsou takové krajiny blíže nortpólu. Všechny obivatelé jsou poát zamyšlené, jakoby hledali ferejší den, a co nejhoršího, že na Losmrsholt straší. Gdiš totíš má na grunt ngdo zemít, objeví se tam
uje
bílí
k.
Z
té
píiny
se kus naživá „Bílé
kon^\
tam zjevil šiml pet smrtí paní Beáty Rozmrzové, násletkem ehos se utopila. Ot té doby není s majitelem Johanem Rozmrzem žádná e. Vzdal se svého faráckého ouadu, chodí jako zaezán, prochází se na samotách a gdyš je doma, leží f knihách a stále nco študýruje. Tak to trvá po delší as. Toho veera kdys kus zaíná, picházína Losmrsholt náfštva a sice regtor z blízkého mnsta, menem Qroll, bratr neboški Beáty a tedy švagr faráe Rozmrza. Nebil tam dlouho, sat ot smrti nebošky sestry a panovala mezi obouma muži jakási piganterie. Dnes pichází za zvláštní píinou. Téš f té vzdálené severní konetin zapoíná se hýbat politika a jsou tam dv
Posledn
se
i
strany jako u nás. Ultramortáni ili goncervatífci,
které byli aš dosut
pi vlád
a ve fšech ou-
adech, a k tm náleží regtor Groll. Proti tm poínají vistupovat radigálové a jejich vdcem
205
je jakýsi
ménem
peírovaný uitel noršvejckého
jazika
Mordespfert, který vidává sociální aso-
„Lucernu^^ Zaínaj si zaizovat klubi a spolkandidujou po celé krajin. Vidouce ultra-
pis
ki a
mortáni, že
napet. S
ili
Rozmrza za redaktora
má radigálm
riš
ode dávna, že
nechat,
chistají
nevdí, koho by strpíiny pichází regtor Groll,
agci, ale
té
abi ankažíroval
nemžou
tak
to
radigálm
proti
nadávat.
Nep
jest
Rozmrz stejného
je
listu,
ke-
pesvden
viznání poli-
tického jako on, Groll. Nejvíc rektora trápí, že
mu
do školy kterou
i
bou, nep
si
petsedou
je vlastní
din lice
má
pot seštudenti zídili tajný spolek, jehoš
politika leze
jeho syn
— tak že má
i
v ro-
vojnu.
Johan Rozmrz pijdouc s procháski jest vepegvapen, že vidí švagra, afšak slyšíc jeho
žádost žádá ho, aby
mu
dal s politikou pokoj,
že se na redaktora necítí. Afšak rektor doráží
dál a dál a tu téš
on
a že se
je
konen
se
Rozmrz projádí,
mlado, že sympatezíruje
pesvtil,
že také
lit
s
obecní
že
radigáloma
má njaké
práva a že se musí malým poplatníkm vihovt. Tímto vizváním jest osmatrycátník Groll velmi rosertný, odíká se švagra, vytejká mu jeho odpadlictví a nechce zstat ani na veei. i
ty
„Vícekrát nepekroím práchtvého domu a necho ke mn!^' olá rozílený a odchází da
msta.
206
Mrzutost v rodin je vždicki nepíjemná, tomto kuse má teprf zlé násleki. Nepse vidí, že regtor Groll je osoba škdolibá a zlomislná a gdyš vidí, že u Rozmrza nepochodil, vitasí se s ním, co uš dávno vdl, ale co si nechával pro sebe. Pichází pece ešt jednou na Losmrsholt a nicko sdluje švagrovi Rozmrzovi, co mu mohl dávno íc. Jeho sestra Beáta neboška žena Rozmrza nebila prý tak nepíetná, jak se za to fšeobecn mnlo a jak tš lékai soudili. Trápila prý se, že nemá dti, a ponva se domnívala, že by mohl bít manžel její šastnjší se slenou Rebekou, kerá u nich mla fraj štaci, ekla prý bratru svému, Grollovi, že udlá oné mladé dífce místo, a že se pude utopit. Brzy prý se na Losmrsholt objeví bílý abi se pak moh Rozmrz co nejdíf oženit. To se stalo již ped rokem, jednou ve tvrtek a v nedli na to skoila do mlýnského ale f
k,
potoka.
Pastor Rozmrz je touto správou celý užas-
nep vidí, že se Groll domnívá, že sat on a Rebeka se tajn milovali a že ubohou pani dohnali k smrti, co fšak není pravda, nep jeho pok dífce bil zcela ideální, tak zvaný blatoniclý,
mr
A další visvtlení k této hrozné správ podává mu radigální žornalista Mordenspfert, keriš pichází hnet za Grollem. Tento lovk bíval uitelem, jejš fšak pastor Rozmrz pro jistou nemravnou záležitost' s ouadu sesadil. Tento ký.
207
pichází a oznamuje pastorovi, že
má od
neboš-
ki pani dopis pojednávající o jistých choulosti-
vých záležitostech, keré se toí téš okolo manžela jejího a sleny Rebeky. Toto anonymní psaní odeslala mu téš krátký as pet svou smrtí. Fšecki tyto zástoje velice rozervou pastora,
kerémuš se pomalu otvírají oi a on potahuje slenu Rebeku ke zpovdi. Skuten pak tato záhadná ženská piznává, že jistými emi urychlila smrt nešastné ženy, že ji vlastn k samovražd dohnala a vlastn neví pro to uinila. Nepse musí dle pravdy íct, že oba lidé skuten nic nedovoleného spolu nemli. keriš se dosti tško viTento priz hry
—
—
pravuje —
obsahuje první ti akty. tvrté ho agtu pozoruje Rozmrz, že se dostal se fším dopodivné situace a
Na poátku
neví vru, jak by kus solidn ukonil. želství to
nemže
žena stále by je
slen, neví
víst,
strašila.
ani
to vidí.
Neví
sám sob
—
Nebo
K manutopená
Grollovi,
neví
to je nejsmut-
njší.
F tom okamžiku, kdys pozná, jakou
roli
hrála Rebeka Festova v jeho rodin, jaký vpliv
mla
na jeho nebošku ženu, až se s toho ta ubohá paní šla utopit, poznává pastor Johan Rozmrz také, že jako má Rebeku tak trochu rád a to jest nejhorší štádyum, keréš ho mohlo potkati. Má si ji vzít za ženu? Jeho šlechetné svdomí tomu brání. A co se tejí Rebeky, ani ona
208
k tomu nemá velkou chu. První ti akty unavily a ešofírovali oba ty lidé tak siln, že nevdí, jak by tvrtý dohráli. Rebeka oslejchá se nyní býti manželkou muže, keriš její zásluhou se stal fdovcem. Pro to fšecko udlala, nekapíruje ani jediná osobnost f publigum. Takovýmto trategédiím íkají znalci „zychologické procesy^^ a nátura, jako má Rebeka, je „broblematycká^^ totiš keré nigdo nerozumí. Tento ouinek ml kus také na mn, nepsem mu také nerozuml. Co je na krchov, je tam a marné fšecko oplakávání.
Je-li
má-li bít ot
lovk
eho
žif
ešt v nejlepších a mže-li
si
letech,
vzít tak ouhled-
je Rebeka, má se oženit — to pes vc. Ofšem lidé noršvejcké
nou ženckou, jako je
mj
náhlet
národnosti koukají na to jinae.
Afšak mimo tito zá stoje rodinného života je Rozmrz mrzutý ešt pes jiné okolinosti. To je ta nešastná politika, kerou sem nigdy tuze
Rozmrz nepochodil také nejsvou radigální probakandou, coš projáduje Rebece fakte tvrtém. Bil u svého švagra Grolla, keriš schromáždil všecky své pátelé stejné politické gonfeze a tyto zpátenici pemluvili Rozmrza, že tomu nerozumí co dlá, že na to nemá dost enerýže a abi toho radši nechal. Zatím Rebeka vidouce, jak to fšecko bled dopadá, žádá kuchaku paní Helcedovou, aby ji pinesla s pdy ten starý rajzekufr s tulení kže. „Kam pak pojedete sleno?^^ táže se ctihodnemiloval. Pastor lepší ze
209
ná hospodyn. „Vždy je na to tma, kolem do kola veír '/^ „Pojedu pry, milá paní,'^ otpovídá dífka. „Ale vrátíte se zas brzi, vite?*^ „Nýbrž se nevrátím/' otpovídá Rebeka rozhodnuté akolif sklíen. „Tady je dohospodaeno. Gdibich nevidla uš pana pastora, eknte mu, že se mu nechám uctiv porouet a že mu budu psát z nejblišší štace. ^^ „Ale Krista pána'/^ olá paní Helcedová uleknut, „jak pak to tu bude vipadat bez vás Pan pastor bil te tak spokojeni lovk.^^ I
„Musíme tam všecki!^^ otpovídá rozervaná hrobovým hlasem. „A pijede droška za
dífka
hodinu, v jedenáct hodin odjíždí parník vu,
Šel
a s
f
s
písta-
musím si pospíšit, abich dostala piletu !^^ A poíná pakovat svj inventá. tu
mn
po aš mrás. Bilo heski pozd v noci dobu není rádno a píjemné cestovat
Prahi na venek, cos teprf v zemi noršvejcké,
gde sou domovem polární medvdi,
esli se
ne-
mejlím.
F
dom
pichází pastor a vidouce co to znamená. „Opustím Losmrsholt!^' visvtluje mu Retu chvíli
pakování ptá
se,
beka.
mn
„To ke fšemu scházelo!'^ olá Rozmrz. „Fšude samá smla! Doma f politice vidím, že sem to nikam nedopracoval!^^ Nastává nini mezi obouma tmato nešasti
—
210
nikoma
n
diškurs, keriš
nemohu
není místa, zadruhé
matuju. Pastor na íká, že
recedírovat.
Ped-
dopodrobna nepa-
to
si
nemá dostatenost
aby ušlechoval a kultyvýroval lidé, Rebeka naprotitomu ubezpeuje ho, že se mejh', že eneríže,
ušlechtil
„Já
aspo ti
ji.
nevím
„A dyš
ti
!^^
praví
Rozmrz málomysln.
to dokážu?^' staví se Rebeka.
„Nemžeš mn nic dokázat — nepti nevím/^ „Co mám udlat?^^ olá Rebeka rozilená a na nejhorší vc pipravená. Dlouho bojuje pastor sám sebou, aš koekne: Máš tolik kuráže, abi ses šla utopit
nen
jako Beáta?^^
To jest nepedložené osudné slovo a skoro takka vej evné násilí. Afšak dívka ekne hrobovým hlasem: „Nuže,
A nepjest
pesvíš
se!'^
bere na hlavu pravobarevný f
vlnný
šátek,
potoce studená voda.
„Co sem
to
ekl!^^
spamatuje se pastor.
„Necho Rebeko !'' „Jíš je konec.
Nemáš
se ve
mn
sklamat.^'
A
odhodlaná dífka kouká oknem zasmušile k blízkému potoku.
„Pdeme
tedy spolu,'* volá radostn pastor,
nepsme nyní muš a
žena.
legalizovanou manželku !'*
Tímto šit beru za
211
Pi tch slovech klade jí ruku na hlavu vinouce ji k sob. „Opravdu, Rozmrze?^^ olá Rebeka z radosti. „Uš se stalo/^ potvrzuje pastor a oba mladé lidé v náruí odebírají se z Losmrsholtu ven do noci, na láfku mlínského potoka, otkud hodlají
do vody. Jakžif jsem nevidl takovou podivnou a
píjemnou
ne-
svatební cestu.
Jsou chvilku prie, gdyš f stupu je paní Helcedová s oznámením, že drošká eká ped domem. Afšak fstupuje do prázdného pokoje. „Mj bože, kde pak sou oba? Taková tma! A venku není kór nic heski!^^
A
maje tušení pistoupí k oknu. „Ježíš Marjá!^^ vykikne náhle. ,,Snat nejdou tamhle k potoku! A Kriste Pane, támhle jedou dva bílé kon! Moje tušení! Uš se nahejbají pezábradlí, uš tam letí...! Ježíši mj, neboška paní si pro pišla !^^
n
To jsou poslední slova kusu, naeš padá opona dol, nep hlavní osobnosti sou utopené. Leda že bi se šel utopit taky regtor Groll, keriš to fšecko spískal svou hloupou politickou agitaci.
To
m,
jest
a dost
priz
m
Tento kus
kusu, pokut sahá moje pa-
to vipsání unavilo. je
pvodn
zepsaný od slauného
starého noršvejckého spisovatele Hajnrycha Ipsenta, keriš
vbec
vyrábí podobné pošmourné
212
Sat
trategédie. krajiny, ty,
co
gde se
jeli
mnoho
té lidí
smutné severní utopilo, zvlášt
hledat nortpól.
Vichází
má
násletkem jiš
kusu
s
pedn
ftahovat politická
ponauení, že se nezáležitost do domácnosti,
nepjest v rodin jiných starosti dost.
Zadruhé se
nemá žádné
gdyž matka
vidí, že jest chiba,
dti, jako neboška Beáta Rozmzo-
nepto náleží k celku. Mohla bít živa do dneška, Rozmrz bil bi pišel na jiné mišlínky a slena Rebeka mohla bíti u tch dtí gubernant vá,
spokojen živa. Za tetí se ponauuje,
a také
že
si
má
každi
dobe
než pešloupne k radigálm, má-li k tomu náturu, abi si dal od gonzervírovaných rozmyslit,
A
udlá, má se držet pravidla: gdo se dá na ojnu, musí bojovat. Za tvrté udlal Rozmrz velkou chibu, že se neptal stran své nebožki ešt iných doktor, lidí
nadávat.
abi
bil
její
a abi pak
gdo
to
duševní staf
neml bhem
úpln
gonštafírovany
dalšího života žádné vej-
itky svdomí.
Konen za páté bi bilo záhodné, aby každá láfka pes potok mla solidní klandr na obouch stranách, bi se nemohli lidé tak lechce topit. Píležitost' dlá zlodje a samo vražda je nakažlivá vc.
Co
se tejí bílých
holt vikropen a nebiH bi
na strašidla
nevím.
ko, ml tam
bít
jezdili.
Losmrs-
Ostatn
já
213
To sou mé náhledy pes kus, nazvaní „Losmrsholt^^ Doufám, že budete souhlasit. Poznámku sti,
keréš hráli.
ml, pokut
bich
Pedn
se
se tejí osobno-
musí
íci, že bil tento
výborn a žádný
kus odehraný velmi
že jsouto pouhé ochotníci. Pastora val
neekl,
bi
Rozmrza dá-
víborn chrudímcký advokát pan doktor
pich, velmi
obehraný herec, tš
sem
sovatel, jak
již
Rebeku dávala jeho pastor
s ní
paní, cos
i
dramatický
Pispi-
jednou podotejil. Slenu paní, a nedivil
sem
se,
že
sympatezíruje, nepjest mladá krásná
sem
si
spomnl na
paní Bittner u vel-
kého divadla. Regtor Groll pijel až s Prahi, totíš pan jurisuneverzi gandidát advogácie pan Glumpar, tš f Praze známí. Nebil bich ek, i
že jest takový intrigán, keriš
mrsholt podobnou díf utopil, nebil bi Vistupuje
tš
f
spso
bí
na Los-
gataštrófu. Kdiby se bil
on
to uinil pastor a Rebeka.
kuse jakýs nesoHdní spisovatel,
sbhlý študent Urlik Brandl, keréhoš znamenit podal f
Chmelenský,
pan
cekretá
jisté
školi
Chrudimi, starý herec. Petra Mordenspferta
dával pan Filípek, majíc velmi zrzavé vlasy a
Ctihodnou paní Helcedovou podala rozšafn paní Koová, skuten dobrá
jen jeden
vístup.
studie.
Doufám
slauná redagce, že za tento referád
dostanu extra dietu, nepsem k vli val a ložíroval v f
nmu
cesto-
Chrudimi na Bíd. Budete-li
214
porouet pojedu zas nkam, jae dosti píjemný výlet.
nepjest nyní
na
Jsem Váš oddaní
Vavinec Lebeda, gritický spisovatel
pes
divadlo.
Postgryptam. Povšiml sem si, že tento kus bil dávaný ve prospch jakéhosi spolku spisovatel „Maf^, keriš má ouel dávat potpory, což bich mohl potebovat, nep to petstavení vyneslo mu heské peníze. Rát bich na ten spolek pišloupnul, rate pihlásit k zápisu. Jest pry podmínka plnoletost, cos bich bil, pomalu jiš tikrát. Belle trista sem tš, cos je prokázáno mima spisoma. Zúctou
mn
v. L.
P ozn. Pátelství I. Herrmanna s chrudimským advokátem a dramatikem dr. Karlem Pippichem bylo podntem k tomu, ze si Herrmann do Chrudim na ochotnické pedstavení divadla, kde provedeno Ibsenovo drama „Rosmrsholm^^ v tamním divadle. Zásluhou Pipzajel
plchovou, který vedl ochotníky chrudimské a
sám
byl i režisérem i hercem, mohli si tam trouna takovou nesnadnou hru. V Národním divadle v Praze mlo toto drama premiéru teprve 24. XI. 1899 v pekladu /C- Kuery. Výlet do Chrudimi podnikl Herrmann ve spolenosti dobrých pátel, redaktora Anýže, red. I. Kuffnefat
—
215 ra,
malíe
minského.
prof. K- E. Lišky, básníka
—
Z
osob hry je
Bohd. Ka-
úmysln zkomoleno
jméno pastora Rosmera („Rozmrz^') a
žurnali-
Nordenskjólda („Mordenspferda^'). Jak je vidti, nebyl kritik pítelem ponurých psychologických her Ibsenových, odhalujících misty
nulost.
25.
CESTA OKOLO
FOSM
SVTA
desátí dnech. dne
15. juni
188devt.
Veleslauná redagce Švandi dudága
f
Praze
(spísero na Vinohradech)
Rate delši
as
otpustit vážená redagce,
nezaslal
žádni
referád
žesem dosti
pes
divadlo
vci ponkut horko a takoka nastává sajzón mord, totiž gde se žádny tvor pozemcký nežene do dila nepjest pi fšem veliké pocení a vlastn bi lovjek nejra sedl u piva
nepjest na ty
gdybi nárot nevolal ke práci.
Násletkem této morálni povinnosti a téš i že Izel potebovat pibližn 5 zlatých rak. ísla á gonto své egzestence zasílám dnes velmi zajímaví referád pes divadelní vítvor, nazvaný bich
CESTA OKOLO SVTA FOSM DESÁTÍ DNECH. Tento kus jest scela noví a bil dáván v
Novom eskom
divadle asi
ped
dvanácti lety,
afšak sem ho tehdáš nevidl, nepsem editel divadla
s
padesátí
Z vrchu eený kus Žíla
Vrny
devnýma
dosavát agteroma.
pvodn
zepsaní ot
jest
bil
Francouského jazika ve vlastnosti
217
románu. Gdyš se vidlo, že vjec dobrá, chopil se zástoje jisty Denéri, téš francous a spsobil
kus pro divadlo, cos se dosti viplatilo nep Fsamotné Paíži dáváni jest nejmí dvacet krade. Musím podotejit, že kus je tak nazvaní geografický, nep jedná ve fšech sedmi dílech svta krom devátého Austrálie, keráš na jevišt
Priz
nevistupuje.
V Londone
hry následovn se vipysuje:
mst
englické íše založení jest
a ot policie povolení glup sestávající ze
Englian
samých
keréš se nazí va jí egcentrické ili vý-
stední, což znamená, že dlají fšecko gontrér-
n
neš ostatní
as
tebí
K tomu
lidé.
velmi mnoho.
Bily
bi
i
f
projede
pedn
echách
afšak není prostetk.
lidé,
je
zapo-
a za druhé ješt vícero pens, totíš
dm
po
Komu
ekcentrické
podaí, že zaíná pak hezki nebo agent s míchavým se
tatínkovi,
znova jako trafikant zbóžim.
F tomto glubu Fouk, keriš
Filiáš
lenem a víborem téš istý má dva miliony frank ve
je
penzích, keréš vlastn v Engliafšak je dmisln ponecháno Jednoho dne jako obiejn píd
francouskích
anech
neplatí,
soriginálu.
tento pán, velmi
jako
vbec
nárot
shromáždno
jíš
vzdlaný afšak flekmatický Englian, do glubu, gdeš je vícero pán. S poátku jsem i
samé cálkelnei toho glubu, gdežto se visvtlilo, že sou lenové a egcentriste. Afšak bi to stejným zpsobem mohl býti spolek myslel, že sou to
I.
Herrmann, XLVIII. Z poslední
jjalerie
14
218
Nep
mušš vihovoval pedstavení keréš si nápodobíme pod názvem Žentlemén ekcentrik, totiš pan Šimanofcký, kei jest praski mnšan a následoun ví, jak se má vhonet spolenosti chovat. Není každý englian, gáo má na fysigonómii pilepené krepové kotlety nep toho druhu odznak. F této spolenosti, f které pan Bittner skutenc vipadá jako muš od instinktu, píd na jistého lumpa, kei f tch dnech fenglické fijágr.
jen jediný
e
národní bance ukradl dva miliony zlatých. Velmi tšilo, že sou u nás jiné pomnry, nep v našich národních bankách bí je ukrást nemohl.
m
Fouk
—
—
pan Bittner tvrdí s apodidaktickou jistotou, že zlodje chitnou, nep zemn prý je te mnohem menší, neš bívala Filiáš
totiš
díf.
„Jak
to?^^ zvolá jeden ekcentrista.
„Jak?'^ otpovída
„Tím zpsobem,
chladnokrevn Filiáš Fouk. že nikot mžete zemi ob-
jectzaSO dních,nep sou fšude dráhi a telegraf i. ^^ á,^^ olají ostatní pánové. „Za 80 ne, „Á nýbrž za 90 r^ Slovo dá slovo, Filiáš Fouk tvrdí, že za vosumdesát a ihnet se oferíruje, že bi tu vc podnikl a sází na to miHón. Ve se zatajil dech nep není milion malikost' a já bych ho nereskíroval. Afšak to jest práv vlastnost ekcentrist a tš i národní zvik englický. Sázka je pijatá a "Filiáš Fouk vidává
—
mn
219
se ješt toho
veera na
cestu okolo svta. Vjec
podivná, jaki je mezi lidma rozdíl. Já se chistal na svatou horu dycki ti nedle, a pak sem zstal
gum
doma. Touto cestou ale
i
jest
sluha Filiáše
ohromeno nejen publiFouká, kei toho samého
dne nastoupil službu a sice z té píiny abi si pohovl u pána keriš nenadlá mnoho eí. Pkná pohova! mislil jsem si a doufal sem, že dá lokaj ihnet vípov. Afšak jest mladík bodrý a pána svého uposlechne. Služebník tento má
mno Špasapart a jest velmi schopni, pro pana Filiáše velkou cenu, jak se z následouních akt virozumí. Jest veer, ti tvrt na osm, Špasapart skoí pánovi pro rajzekufr s necezérem a bes okolk odebírají se fijágrem na státní nádraží londónské, abi pes Dobr a Gale peízli pr-
francouské cos
má
plav La
mana,
bližší štaci
Na nejpes francouskou zemí a
tekoucí kolem Francie.
berou lístky
stedozemní móe do Sueckého kanálu, keriš v Ejipt provedl na akcie francouski stavitel a speciál na kanály Le Šeps k fšeobecné spokojenosti za panování císae Napoleona III. Mimochodem se mže podotejit, že tento suecký kaprovedeni
dob mnohem
kráí, než vlastn dosut není fagtivit; proslíchá se, že až Le Šeps vistaví kanál panamský u Brasilie, že bude povoláni da Prahi. Dej bh, abi do té dobi vidržel. nál
bil
kanalizace
f
f
Praze,
keráš
220
Tito vjeci, keréš
sem rezumíroval, obnáší
jednání neboli obras první. Jednání druhé jest jíš
na ejiptské
pd v mnst Suéc na erveném
moi, keréš je pot tureckou vládou a pan Golár mlaí pectavuje pašu v ervené epici. Pístaf je plny lidi,
nkteré
lide
nep má pijet parní lo Zevropi; ekají pátele a známé, nkeré
chtjí cestovati dále povod, nkeré
umí
na
lo
jako obiejn.
vbec
jen
Tím párníkem má
nebo práv pes Suec vede cesta okolo svta, coš je fšeobecn známo ze strategérie. F pístavu oekává ho jedna ne-
pijet lort Filiáš Fouk,
píjemná osobnost: keriš
tajný špicl englické policie,
majíc povjedomost
okrádeži
f
englické
bance domnívá se, že Filiáš Fouk je tím zlodjem a hodlá ho aretýrovat, ponvá je na dopadení gaunera visazená
odmna.
Netrvá dlouho, zapMDne publigum f pístave volat „lo, lo!^^ a na párníku kií opt pasažéi „zem, zem!^^ „Suéc, jedna hodina zastáfka!'^ kiejí gonduktéi ze fšech stran a jíš vistupuje Filiáš Fouk, abisidal vízo na pas, bi ml pesvdenost pro golegi f glubu, že bil v Suécu. Englicki kon finep má dent Vix spatíc ho olá: toje on! v ruce popsáni osobnosti, a žádá pašu, aby dal
—
Filiáše aretýrovat.
Této žádosti pasa nevihovuje, nep nemá
píinu, pro bi Filiáše zadržel, ponvá je solidný muš a také tu není telegram z Londona.
221
mn,
Tato vjec tšila
jsou tak fanatické
Tajný
špicl
má
kam
vidí, že
Turci ne-
jak se o nich povídá.
velikou piganterii a nezbívá mu,
na
neš sednouti
nep se
lide,
lo
a
pronásledovati
pojede, nep
Fouká, kas na
nejbliší štaci.
ouelu
fstoupí
Filiáše
oekává zatykai
roz-
Ješt jedna osobnost' fšak jistý bohatý Amerigán mebila v Suécu, totíš nem Gorzigán, keriš oekával z fregaty správu, zdališ bil pijaty do londýnského glubu egcentrist, kam zažádal. Dozví se, že pijatý nebyl a že proti nmu hlasoval pan Filiáš, následkem ehož na nj zaneve a vizve na duel. Lort Filiáš je mu k službám a plezíruje ho na ruce, že v dalším duelu musí bít uinna pauza. Tím není Amerigán odstrašen a písahá, že musí Filiáše Fouká zastelit na nkteré jiné štaci. K tomu
tš na lo
a jede se spolenosti
dále.
Nicko tedy jedou kolem svta FiUáš Fouk, Špasapart jeho sluha, tajný špicl Vix a americký
oban Gorzigán. Na cest musí
pasírovat indickou zemi, kdes
se trefí ke zvláštní slavnosti.
F
té
zemi
totiš pa-
domácí dinastie tak zvané maharážové. Jeden takoví maharáž práv zemel sešlosti vjekem a má bít upáleni dle indického náboženství. S ním pak má bít upálená jeho žena, keráš po zstala. Je to téš starodávní zvik a mislel jsem i dosti dobry, abi se s podobnou fdovou nenapálil ngdo jiný. Ofšem pro fdovi
nuji dosut
nm
222
vždycky nepíjemný. Afšak tato fdova po neboštíku jest velmi mladá a krásná žena, kterášnenahlíží, pro bi mla bíti upálená, proeš utee. Ale indické knzi ji pronásledujou, najdou, a nešastná Ouda, jak se naživá vedená je na hranici, s ehos šel mrás po zádech. Je
—
—
mn
maharáž
ztuhli a napácovany leží na gatafalku, vedle nho narovnané jsou dva metry díví. Gritický okamžik se blíží a nikdo neví, jak to dopadne; afšak za gulisami jsou Filiáš a Gorzigán, které jsou pipravené na každou okolinost. Sluha Špasapart vylezl na gatafalk, abi si nebo štika prohlédl. Picházejí necitelné knzi, tak zvané braménové, a vedou nešastnou mladou paní. „Stjte !^^ olá Filiáš, „vaše jednání se odsuzuje samo sebou a já englický opan nepi-
noc, neboštík
pustím, abyste tuto nešastnici upálili !^^
„Já též
ne,^^
olá Gorzigán, a
oba máchají
fpovtí revolveroma. Toto neprozetelné hrdinství
nebo
bi
je
málem
národnos je siln zastoupena a knží sou fstekem besebe. Ví se, co jednou dostanou do rukou, že to lehce nepustí. F tomto gritickém moment fšak se zdvihne na stálo život,
indická
gatafalku neboštík maharáž a volá hromovým hlasem na knžstvo publigum: „Bda vám, zaslepené fanatigi! necht tu ubohou ženu na živ!^^ Afšak se musí podotejit, že to není mahai
223 ráž,
nýbrš Špasapart, keriš na sebe oblekl nebo-
štíkv pláš a epici. Ulekané Indové klesají na zem a hrdinské Evropané odvádjí nešastnou Oudu, keráš násletkem všeho toho padá domdlop. Venku jest pichystaná píležitost', totíš slon, na njš celá spolenost sedne a jede tropem do Galguty. V Galkut oekává je nová pekážka a nepíjemnost. Gonfident Fix vdouc o tom co se stalo, pestrojil se za braníma a te žádá na englickém
ouad,
ponva
abi bil Filiáš zatknutí,
obady domácích
Myslil jsem si: pkné obady, upalovat lidé. Uš by se mu to povedlo, afšak Filiáš dá gaui sto tisíc frank a jest propuštni na svobodu, naeš porušil náboženské
jede okolo
svta
stalo,
opt
nep
Vdovu po maharážovi
dále.
bere ssebou, abi se
jí
lidí.
f
jest obava, že
té
zemi
by se
ji
pali
nic ne-
indický nárot
zmocnil.
Z Galguty vede cesta rovn pes atlantický oceán do Samfranisky na severojižním konci Ameriky pod Galifornii. Tam vejde Špasapart do jisté krmi na sklenici piva a shledá se s jistým zlatokofkopem, velikým tluhubou, keriš maluje neskušenému mladíku straku na vrb a objedná nejsilnjší koalku, jaká je na sklad. S tohoto jednání jest ouško, neb onen cizinec není zlatokofkop nýbrš pestrojený gonfident Fix, keriš chce Špasaparta opit, aby mu vzal peníze, a hostinský též vipadá jako raubí. Špa-
224
sapart pije pije as
má
mu
roz-
vizitku.
Tejf
dost a usne. Fix
izne tašku, penize vibere a dá tam
svj milion, nep Samfraniska bes pens do Evropi je tšká vjec. Ale v nejhorším monumente vipomáhá Amerikán majíc také dosti kapitálu u sebe. Lort se ukazuje, že Filiáš prohraje
ze
Filiáš
Fouk
nic netuší.
Cesta vede pes pacifickou dráhu, gde neni radno jezdit, nep krajinou facírujou Indiáni, keréš jsou ukrutné proti
blochm. Píkladn stí-
kží, což se v indiánské ei Na jedné malé štaci mezi Samfraniskou a uf jorkem skuten pepadnou tyto divoši vlak, vodhákujou vagón se spolenosti a nemohouc nic jiného vodvlíknou do zahají lidem vlasy
i
s
naživá sgalopírovat.
Oudú a její sestru, kerá tš jede. Myslil sem si: pšky jako za ozem. Dív ji mli Indové, te indyáni. Ob národnosti v tch vcech velmi nedišgrétní a resultág bude stejni. Afšak bi cesta daleká, Filiáš se neleká. Bží do blizké pevnosti, jetí
i
alarmíruje garnizonu a pronásleduje Indiáni. Mislel
mželi bít pevnost pl hodiny od mohla bít tš na štaci, je to zajedny pe-
jsem,
štace,
níze a bilo by
ji
zde poteba. Víprava se nat
oekávání podaí, v jedné zmrzlé krajin objeví
tš pibhnou je
obma
ženskými hodlajíce je sgaEvropané praví náelník nešetí. Abi se vihovlo zadost morálce
se Indiáni s lopírovat,
nep
— jak
v gritickém
indiánové postílejí.
—
moment
ojáci a fšecci
225
Nikot zbívá cesta z ufjorku pes moe Fouk fstoupí na lo, keráš jede do Evropi. Na této lodi objeví se opt Fix pestrojeni
a Filiáš
za negra, keriš slouží jako kucha.
pozná ho, nep negr pouští, a virve
mu
keré
Špasapart
mu
peníze,
Fix v Sanfrantišce vipáral. Afšak stane
se hrozná gataštrófa na moi, jak gdy psává v „rzných správách'^
se o nich
Lo
n-
je velmi
defektní, stará, vyježdná, a naše lidé jsou tak-
ka
již
u Englicka blízko Liberpólu gdyž
lo
vi-
do povtí. Fšecko se utopí, jen Fileáš Fouk se svou spoleností se zachrání na kousku prkna a doplave na pevninu do msta Liberpólu, gdeš ho konen Fix pomocí dvouch policajt zatýká. Afšak je to blamáš, nep gonfident dostává z Londona správu, že zlodj národní banky je dávno aretirovany, ponva London ani neopustil. Nicko jede Filiáš rovnou cestou do Londýna gurýrním vlakem a práv vipršel osm desátí den, gdyž fstupuje do letí
se fším píslušenstvím
ekcentrického milion.
glubu,
Ofšem vídlek
násletkem z
ehož
toho nemá, nep
vyhrál
eená
svta stála ho také milion. gorona tubus! jak íká latiná. Tato
ekcentrická cesta okolo Finis
cesta
má
za následek ti svatby. Filiáš bere
si
fdovu Oudu po maharážovi, Gorzigán její sesestru, Špasapart hezkou komornou zekcentrického glubu. Co se tejí Filiáše Fouká pál bich mu, abi nigdy nelitoval, že svou ženu zachránil ot smrti upálením. Za svobodna lovk vivede
226
ledacos, co
vcech
ho jako ženatého mrzí,
mam ftch
dosti zkušenost.
Takoví
jest
pris
hry
eeného
kusu, jak
sem práv dosti namahavím spsobem vipsal, a je dosti pouni z nkolika stran. Nepse pedn vidí, že skuten je možno vikonati cestu okolo svta fosumdesáti dnech, afšak musí bíti lovk velmi precizní a nesmí na žádnou štaci pijít
pt
minut pozdji. Za druhé má publigum ponauení kudy bi muselo ject, gdyby tš takovou cestu chtlo o
podniknouti nepjest kus dlaný na základ lantkarty a globusu.
Za tetí ofšem se virozumívá, že jest spojeno dosti pekážek a štrapáci s podobným cestováním a musí býti dosti eneríže, abi lovk aš na konec vidržel. i
Hlavn fšak se vidí, co taková cesta stojí pens a misiím že u nás málogdo je f takovích pomnrech jako Filiáš Fouk, leda že bi bil ngdo vyslaní na agcie okolo svta; nep na
agcio-
vé podniki jsme dosti schopni nárot.
To sou mé náhledy pes kus mnou budete souhlasit.
doufajíc že se
Zosop keréš sou f tomto kuse zamsknané, podotejen pan Bittner, keriš podal zdailý gontrf ekt pravého Engliana gomil pf ót, jak íká francous. Jeho sluhu Špasaparta dával pan Sedláek tš schopni agtér, keriš se gvalificíruje. Tajného špicla hrál národní gomigr pan Mošna byl
227
s
velkou enerýži, nepse tšil na
odmnu
za po-
lapení zlodje národní englické banki, afšak ne-
Tato vc musela ho dosti mrzeti, nebo by se pan Mošna neodhodlal tak lechce pes celou zemkouli, gdešto jezdí dostal
ji,
jelikoš se mílii.
jen na pohostincké hry, keré
nco
vinášejí.
Ame-
rického Gorzigána dával pan Sajfrt, velmi pí-
jemný herec, oblíbený u dám, nep mívá krásn ušité šactvo. Fdovu po maharážovi dávala slena Danzer, keráš se velmi zdokonaluje. Jedné chvíle ml sem s ni velki strach, nep gdyš otpoívala na poušti unavená po outku ot svého národa, keriš ji chtl upálit, opskakovala ji veliká opice zvaná orankútan, kera je nebezpená i dorostlému lovku a f tom samém moment léze k ní grogodýl, nebespené amfíbium horkých krajin. Tyto bestie nedají se skrotit a bilo znáti, že alikátor keriš f tomto kuse vistupuje, sežral za gulisama jiš njakého lovka, nep jest dobe k poznáni, zeho má plné bicho. Bil sem celi ulekaní, zdáliš to není pan Qarbus, o kerémš se uš delší as nic neslyší. Bilo bi na pováženou, gdiby tento grogodýl pi každém petstavení jednoho lovka sežral. Nedopouštj pánbch, aby došlo konen i na váženého pana dramatýgra nep dokonce na editele. Tyto zvíata uvyknouc jednou na lidské maso nemilují už žádnou jinou potravu. Indiánského vladyku hrál pan Vojan a velmi se fpravil do této divoké národnosti.
V
hadí
sluji
na ostrov
Kamatce
228
vistupuje téš golekce
had,
kut polámané a nemohli se
oekávat, že
To
keré však byli
dobe
ohíbat.
ponDá se
pan Denk ješt lépero vicvií.
je
fše jsou takzvané detajli hri a doufám,,
že níma budou vážené Vaši tenáové uené. Jsem zúctou oddaní Váš
dosti po-
Vavinec Lebeda, grytycký spisovatel
pes
divadlo.
bych zapoml na jeden zástoj, keriš mám dosti na srdci. Projádilo se f posledním ase, že budou olbi do zemckého snmu a bilo mi prevátn eíno, že nkteré moje ctitelé bi rádi gandidovali, nepse uznalo, že sem dosti stari a skušený mušš, coš jest fagtycké. PoPoš.gryptum.
Bil
mn
kut se tejí
mé
osobnosti nebil bich proti
tomu
vzal bich to místo. S té píiny prosím Vás., vážená redagce Švandi dudága, o malé poueni pes ten zástoj, co vlastn viznamenává egzestenc poslance a zdališ ot toho mže bít lovjek žif. Stran mích politickích náhled jest jisté, že bich vihovl mim olim, gdyš bi vijádili, co požadují, nep uiním co bude mého možného f každém ohledu. Na zemckém snmu fasuje prý
a
se
ptka den, na íšské rad
podotejit, íšcká rada bi
mn
desítka.
Musím
bila milejší, je-li
njaká gondice uprázdnná. Afšak na zaátek vezmu teba snm, abich se ponkut vicvíil.
229
Prosím o pokynutí, jak bich ml vyšloupnout a rate bít ubespeen, že neudlám žádnou hanbu.
Zúctou V. L.
*
Výpravná hra „Cesta kolem dnech^^, kterou spolen s autorem stejnojmenného románu J. Vernem napsal A. (VEnnery, provozována hýla v Praze nmecky uz v lét 1875, esky pak rok nato v Novém es-
Pozn.
svta
kém
v 8
divadle (na rozhraní
Nového msta a
Král.
Vinohrad, nad Žitnou ulicí). V r. 1889 osvdila hra ta nanovo svou pitažlivost. J mna osob, v Lebedov referáte uvedená, píší se správn: Phileas Fogg, Archibald Corsikan, Passepartout, Aouda. Mimochodem budiž tu vzpomenuto, Indián hrál tenkrát, rok po svém angažování k Národnímu divadlu, pozdjší vynikající tragéd Ed. Vojan. Fix,
že malou roli náelníka
26.
GUSTAF ADOLF.
Datm
20.
augusta 188devt.
Slauná redagce Švandi dudáka
f
Praze!
Sem celi potšení, že mohu dáti opt jednou pes pvodní eski kus, tak zváni orginál, nepsem práv pišel celi spocení zarény f Kravín gde se tato nová vymoženost' provozovala. Jest vám známo, slauná redagce, že tš f eském národ jest jedna ráe spisovatel kesprávu
reš píšou pro divadlo, coš sou tak zvané dramatyrkové. Nkeré píšou kuši veselé nepešt veselejší, gdešto se pak naživá fabrikát fraška. Do této kartagónie náleží pan Juris doktor Štolba notá v Nechánicích, téš i druhi doktor pan Pipich f Chrudimi pak mladý noviciát pan Václaf
Štch
ze Slaného afšak nejveselejší spisovapan Kšamberk, stari golega ot divadla, kemá téš pragticné skušenosti na divadle, nep-
tel je riš
jest agtér s
ptaticetiletou službou totíš jubé-
lium.
hri
Paksou spisovatelé keréš píšou buto inonep trategédie, k nimš náleží pan Vrchlický,
golega editel Šubrt, jeden ze
tyech Adámk
231
eského národa téš dramaturek pan Stroupežnicky, dosti osvtený. F posledním ase odhalen bil ješt jeden i
nadaný mladík,
muš
keriš pracuje pro divadlo.
Ako-
žádny spisovatel, nýbrš oulif tento cos jest víhoda pro nho edlnik ot železnice pro literadúru pece spisuje kuši následkem své solidnosti. Nep jiný ouedlnik šel bi pokancalái do hospody, pil bi pivo a hrál by tebas dardu a pak bi šel spát, afšak eeny zaáteník sedne si po práci doma ke stolu a zepisuje kuši nepho tato práce tší. Nadjní tento noviciát naživá se pan František Duffek anep Duchek nepamatuji dobe a vinašel vzláštní specialitu pro divadlo. Pracuje to tiš veselé trat gédie coš jest v tchto smutných asech pravé dobrodiní. nejni
—
—
i
—
—
Vipracoval
jiš
vícero
kus
keré byli vždy-
jednou dávané nepjest publigum uspokojeno jedním pedstavením a vícero si nežádá, abi se kuši nevimrskali a zstali zánovní. Hlavn si cki
bere materiál ze života histerického nepjest v jinách
napsati
svta mnoho osop, o
pkné
d-
kterích by se dali
divadla afšak spisuje téš ze života
dráma „Železniní velmoš^^ píkladná hra pro personál dráhi, pak „Princ a admiráPS coš se dávalo pet trnácti dníma na civilního, jako
Smíchov
z velikým aplauzem. Afšak hlavní jeho artigl jest jak eíno hysterie a sice ot šestnáctého do sedumnáctého
232
keréš také projednával
století,
nmecký
básník
známou týrologil totíš „Valtštejnovo leženi' Sjj Dva Pikolomoni'* a „Vald^ štejnova nemoc a smrt'' cos sem sám astokráte Šiler,
zhotovíc chvaln
devnýma agtéroma. Podle Šílerova píkladu vipracoval pan Duchek téš jednu pvodní martyrologii keráš podával se svíma padesáti
z následovních kus: Blažej Grý Špek Grýnspachu'^ (bil dávaný pedpárma lety na
zstává z
Smíchov, naeš hnet
ena nevím
bila
Švandová aréna sho-
násletkem toho), „Valdštejn a jeho žívo^ (nevím, esli bil dávaní nepsem nevidl) a konen „Gustav Adolf švejcký král^[, zdáliš
keriš bil dávaní dnes f
Kravín pod editelstvím prospch nadané-
starého golegy Pifšteka a ve
ho agtera pana Štajnsberka.
Co
ek
mého náhledu pes menované
se tejí
sou lepší neš ot Šílera, nep Šílerové kusy sou smutné afšak pi Duchkových dosti se publigum nasmje, což je zdravé. Dle petpisu na trategédie má téš GUSTAF ADOLF pt agt, násletkem ehož se vidí, že je
kuši
bich, že
trategédie zdailá.
Kuši Duchkové mají jednu víbornou vlastnost, že se v nich vždycki sejdou všecki svto-
známé a povstné osobnosti celého
nom míst,
tak že
má
století najed-
divák pehlet.
Píkladn
tomto kuse vistupují dva monarchové, totíš Gustaf Adolf král švejcký (téš se v jeho zemi virábjí ohnivzdorné sirky) a Bedich kúrvitl
f
233
falcký a král eský, keriš fšak
ml
krátkou pe-
dob
vlastn uš králem nebil. Vistupuje tš choj Gustafa Adolfa Marie Leo Nora a choj Bedichova, Eliška rozená Štupartová z anghcké zem. Dáleji hraje Albrecht Valštejn vejvoda z Frýdlantu, vrchní gomendant císaského ojska, František Albrecht, vejvoda Laxenburský, Jindich Matj Thurm, Václaf Vilém z Roupova, samé jenerálové švejcké, dále kanclajministr Egzéli Oxenštýbr, Olaf Krýgshelm z Nortmargu, potplukovník švejcké armády, atd. riodu a
f té
atd.
Priz práv
této
hri
tško
se
vipysuje nepjest
všady plno zmatku; téš to po panu Duchkovi málogdo dovede vipovdít, s ehos se virozumívá gomplicírovanost díla. F prvním agt pedstavuje se les u opce Lužina, gdeš je shromáždny král švejcký se svýma jeneráloma a téš ob královny v mužskich odvech jako oficíi ojanští. Pichází hraValdštejn s pergamentem na nmž jsou simulírované podmínky míru. Švejda Gustaf Adolf pijal bi rát mír afšak klade podmínku, že musí Bedich Falcký dostati opt svou službu, totíš králofství eské. To žádá také Bedich sám, nep nebila práv jinde uprázdnna podobná gondice a kleká ped Valdštejnem na kolena prosíce gomendanta, aby mu echy cedíroval. ticetiletá válka a
b
Valdštejn se svím
tím nesouhlasí a otchází opjet
s
pergamentem. XLVIII.
z
poslední galerie.
15
234
Neš
átku
se tento vístup uskutenil, hnet na po-
jednání, projáduje se František Albrecht
vejvoda laxenburský, že se musí králi Švédské-
mu
pomstit, kdešto
mu
dal jednou facku, jelikos
za královnou. F tomto petsevzetí potporuho astrolog jménem Kudnámt Švédnpurk, keriš má velké regma v nohách, tak že chodí o ber-
lezl
je
malém mlíkaském vozíku. Uprosted agtu opt se vyrozumívá,
lích a jezdí v
tant Valdštejnf,
má opt
mladý Grýšperk
spadyno na svého
že adu-
z Grýšpantu,
velitele.
Ke konci agtu drží Gustaff Adolff náhlí sout nad regementem Olafa Krýghelma, kterýs nechal nkolik vesnic vypálit a vidrancovat, nešanujíc ani starých žen a muž a dtích. S každé setniny má být první oud zastelený, keriš ortel trefí také mladého bratra komendanta Krýgshélma, Švejdu teprf šestnáctiletého. (Mislel jsem vždycki, že byli jen
samé
staré Švejdové!) Starý
Olaf Krýgshelm jest pak infám degradýrovani a bez penze propuštni. Abi
bili
švédské ojíni
král Gustaf a
dobe
zastelené, jde
sám komendýruje jeden dva ti
palte! Strašná rána za gulisama
—
— ortel vikonán.
Tento skutek jest píinou, že též Krýgshelm zaneve na krále a písahá mu pot pláštm a helmou strašnou pomstu. Fakte druhém petstavuje se opt les na ji-
ném míst, gdeš
se vejvoda laxenpurský
umlou-
235
vá se svím astronomem o zkáze švejckého krále. Ngdo šramotí za gulisama a Laxenburk olá:
„Ten pronikavý
tam
hlas, jenš cestu
neschdnou
klestí!'^
Tmto dvma víteníkm
pichází na pomoc
španlcký klášterník Ferdijando, kériš má také za ouel sprovoditi Gustava Adolfa ze svta a pináší pitel pens astrologovi a Krýgshelmovi (keriš se zde také vinatrefil) s uvázanou cedulkou kolik ešt dostanou, gdyš se jim atentát na krále vidaí.
Tetí agt
jest ležení
Valdštejnovo proti
n-
se opt pigýruje adutant Grýšperk a unhoš se hlásí tajemný erný rytí, že by rád byl asentýrován proti Gustavovi. Tento muš jest, jak divák podle štatúry i hlasu poznává, degradovaný obrštlajtnant Krýgshelm. Pichází Valdštejn, agceptýruje erného ry-
muš
tíe, keriš se
Gustava,
mu svuje,
tom
že by rád sprovodil
a pichází Gustaff Adolf abi Valdštejnovi oplatil vizitu. Gdyž sou samotné, oferýruje Gustaf Valdštejnovi králofckou korunu a k tomu skoro pl Evropi, kdys se ot svého monarchi otrhne a k nmu pestoupí. Tento navrch velice gonveníruje Valdštejnovi, afšak žádá k to mu ešt eské králofství, abi ml parcelu jaksi zaokrouhlenou. S tím fšak nesouhlasí Gustaff, nep on chce míti z ech filiálku svého králofství. Valdštejn stojí na svém a slibuje králi, že f
se
troubí
236
mu
lovka,
za to vyzradí a odevzdá
královi
gomponuje Divák
staný.
atentát, abi bil
vlastn darebáci krom
potre-
kuse samé intrikáni Gustafa Adolfa, keriš
jsou
vidí, že
keriš proti
ádn
f
denunciaci šlechetn odmítá.
Král otchází
vdci ná
dali
opt
z ležení
gdyš
mže
na jevo že brzo
si
oba voje-
nastati rozhod-
bitva.
tvrtý agt švejckého, kdes
jest sál ve ville
dv
uprosted tábora
královny netrpliv oeká-
Gustava Adolfa, afšak pichází laxenburgský vejvoda, keriš ujišuje královnu, že její choj tuto vojnu nepeká a iní jí nestydaté návrhy. Královny chtjí utéci ale ped porvají návrat
tálem jest patrola švejd pot gomendou vejvo-
píd chromý astrolog, keriš podává královn správu, že její manžel zítra
dy. Tento odejde a
zahine.
Královna jsouc celá ulekaná, nep manžela miluje a táže se fúžasu:
„A víš to jistotn?^^ Coš jest velmi dojemné. Astrolog ujišuje, že to fšecko ítal a že se nemilí.
Gdyš
nlcký mnich Ferdjando,
odejde,
dobe
vypo-
píd' opt špa-
keriš také oznamuje,
má na to plnou kuse povídají každému, kdo je chce poslouchat, co mají za luhem, coš se v žádném jiném kuse nevynachází nep v málokterém; takže vemeHse vc kolem že musí král sejíti se svta, že
moc.
Vbec
všecki intrikáni
f
237
do kola jsou tyto lidé, s
ehos
intrigáni
ešt
se virozumívá že
dosti solidné
má pan Duchek
dobré srdce.
F tom co španlcký mnich poát ujišuje králofcké dámi, že Gustaf Adolf musí defenetýv-
n ze svta, ozvou se kroki a královny vikiknou vdouc
jakmile král fkroí do salonu uiní škodlivý atentát, nepjest lovk nezdvoilí anto díf, gdyš královna za svého manžela orodovala chtj íce se k nmu piblížit, olal nešetrn: „Vary ode mne ženské! Nežli na ženu, radj pohlížím na vet'/^
leknutím
že
nanj
Coš
fráter
jest velmi
masivní a mohl
bi si dovolil:
jen Šakpajer englický spisovatel.
Afšak nicko, vidouc, že bi dámi rádi utekli, zašloupne jim páter Ferenando cestu kiíc: „Já vím dobe, kdo sem první vleze, že bude král! Ani krok!^^ Nep se obává, abi dámi nedali králi avízo, co ho oekává. Kroki se ozývají za degoraci poát víc a víc a publigum trne, nep fráter španlcký vitahuje z glerigy jíš pistol a míí na dvée keréš se pojednou otevou. Zahmí rána kalibru numero pt a k nohám královen pevrhne se mužská osobnost. Afšak není to král nýbrš mladý Valdštejnf adutant, Grýšperk z Grýnšpanu, poslední svého pokolení. Teprf za ním fstupuje král Gustaf divíce se, gdo v jeho salón tílí.
^38
Fráter španlcký vrže fstekem zubomanep-
má
pistol
vitelenou gdešto tehdáš
vinalezené revolvéli. ty
me
Má
keriš vitasí a proti králi
téš vitáhne kort a virazí
intrikánu
keriš
se
nebili
dosut
fšak pot glerigou ukry-
napáhne. Tento
zbra empertinentnímu
vrhne
na
kolena
prosíc
o milost. „Fuj, jaká zbablost!^' olá král s antyfatiji
co zatím umírá Valdštejnf adutant v náruí vagantní královny Eliški rozené Štupartové, scela
besdtný, cos jest ot autora ob, nep z jeho rodiny nebude moct pan Duchek udlat uš žád-
nou
trategedii.
ekalo
bi se, že král
Gustaf probodne
nic-
ko Ferdenanda, nep skoro ve fšech trategédiích pana Duchka se agtéi potluou, antoš bi kus neml konce, afšak král ho blamíruje v delší ei
pes jeho nesolidné jednáni, naeš roskazuje jednomu jenerálovi, abi eskortýroval královny do vzdálenosti ot tohoto místa, kdes má brsku vypuknout bitva. Netrvá dlouho, za levou gulisou ožívá se
bezpené f
me,
boj tam zapoal, nep Valdštejn armádou atakem na první podschodí zámku gde se vinachází král. Gustaf Adolf olá ze cinkání
žene
s
dveí, abi narukoval nejlepší jeho pluk. Vchází do salonu šest muž s píkami, kerýma šouchají
okna do povtí, totiš proti nepíteli, což jest hrozny vijev. Je-li ngdo za golisama, nejní mu lam dobe. Afšak nepítel má pesilu, nepfbrss
239
ku vleze oknem ojska,
ped
sedm muž
z Valdštejnského
nimiž Gustaf Adolf se svím plukem
naeš opona spadne nemohouce snésti strašlivý pohlet.
hrdinsky ustoupí zadními dvemi,
Jednání páté jest
opt
les
afšak
tško
vi-
nm
dje, nepto jest fulminantní puntík celého kusu. F tomto agt má Gustaf Adolf jisté potahováni s erným rytíem respektive s Olafem Krýgshelmem, afšak vipsání pesahuje mé síly, nebo pi nejlepší vli nedosáhnu, abich vipovdl, jak to zepsal pan Duchek. Toliko musím vyjádit že f tomto pátém agt najde Gustaf Adolf svou smrt, nepšestý agt není. A je to vejvoda laxenburský, keriš pijde se šesti ostrostelci, keréš na roskas velitele proti králi smrtonosné rány vypálejí. Píd Valdpsat co se v
štejn, ale of šem
pozd, jako vždycki ngdo v trankomu, gdo
tegédii, keriš chce zachránit život je zatím neboštík.
Takovímto bídným spsobem skonil pan Duchek totiš Gustaf Adolf svou gariéru jako
—
švejcký král, nepse navrátil do vlasti mrtef. Jeho
smrt jestím více k politování, že zavdala píi-
nu k tomuto smutnému kusu, akolif
jest
dobe,
že Gustaf Adolf nezanechal bratra nepiné píbuzenstvo, gdešto bi na
míst
týrologie bilo sepsa-
né teba kvinterno.
Ze všeho cosem o trategédii sepsáním FranDuchka vijádil, viplývá že jest kus dobry a zdaili téš velmi píkladný. Nepse vidí pedn:
tiška
i
240
Že jako každá vjec na
dv
stránky. Lidé
jak bi
mli
mžou
svt má
i
histerie
uit náhledm, vlhnuli nepíjemno-
se zní
jednati abi se
stem, keréš se uš jednou v histeriji pitrefili.
Afšak se
mžou
z histerie
dlati
kusy pro
i
di-
vadlo, což nejni vždycki dobrá gonzekvence.
Za druhé se vidí, že jest mezi trategédiemi rozdíl a tš mezi týrologiemi. Iné kusy psal Fridrich Šíler a docela iné píše zase pan Duch ek, akolif se oba pohibují f století sedumnáctém. Afšak píd na pehlet. i
i
mžeitramladým za-
Vidí se za tetí, že jako histerie,
tegédie sloužiti za výstrahu vzlášt
áteníkm
keréš
bi
se
tš chtH o
zepisování
pokoušet.
Za páté
se vidí, že
máme mnozí spisovatelé,
o kerych se ani neví a keréš mají velmi dobrou vli zepisovati trategédie. Ofšem se každá tak nevidaí, jako pítomná o keréš sem podal referát. To sou mé náhledi pes „Gustafa Adolfa" (doufajíc že se mnou bude slauná redagce souhlasit. Misiím že o vjeci té nápodobn smejšlí téš pan Doktor V. V. Zelený, keriš jest mímgrytickým golegou a podává astji náhledy pes fšecko, nepse vizná v rozliných vcích a je tak-
ka
univrzální talent.
Zstávám
Máloemu
bí
nerozuml.
zúctou odaní
Vavinec Lebeda, grytický spisovatel
pes
divadlo.
'
241
Posgryptum: Nicko, gdiš sem odeslal referát pes „Gustava Adolfa^' dovídám se z jisté hubi, že není sepsání pouze od pana Fr. Duchka,nýbrš že napomáhal k vipracováni téš pán Pacofsky, mšan praski, keriš zhotovil a na paízkou vístavu zaslal aparát na dravé zvíata takzvaní „šelmosmrti^^ Násletkem toho není ku podivu, že jest kus víborný, jaksem díve podotejil. Jsem zúctou V. L.
P o zn. Na
tragédii
„G ustaf Ad o I f^^, se-
psanou Fr. Duchkem, autorem nkolika historických dramat, provozovaných hlavn po eském venkov, zašel si Lebeda do arény v „Kravin' (na Král. Vinohradech), vedené tehda editelem Pištkem. U Pišt ka, který editeloval také v Brn \a poádal se svou spolenosti inoherní i operní zájezdy do mst (s operní také r. 1896 do S plitu v Dalmácii), bylí také, díve než se dostali k Národnímu, Vojan, letenský, ze zpváku Heš, Polák. O eské divadlo získal si Pištk nemalých zásluh.
—
V
referáte o
Duchkov
tragedii
dobe
vystihuje Lebeda její papír ovost a naivní fak-
turu hry.
27.
DCERA FABRICÍNOVÁ. Psáno mnsice záj 188devt. Slauná redagce Švandí dudáka
mn
Velmi
tšilo,
muším
f
ícti, žeste
Praze!
mj pe-
dešlý referád štandopéte uvejevnili, totíš
pes
orginálni kus Gastafa Adolfa od pana Františ-
ka Ducheka, nepse mladé spisovatele dramatické musejí potporovat, aby mnli kuráš gdálšimu stvoeni, hlaun gdyš pes jejich vci píše znalec jako moje osobnost.
Tší mn, že dnes opt mohu svému oukovihovt, nepmi možno podati náhlet pes novikus, dávaní ftéto sajzón v Národním dilu
vadle.
zepsani orgináln íeské ei, pvodní peklat z jazíka nmeckého, podal osvtený spisovatel pan Jakup Arbes,
Kus
nejni
nýbrš jest jejš
keriš pracuje v rozliných oborách. Právje uvej-
evuje
nasklonku tohoto
lOOletí
Vnárodních
delší román nazvaní Andl mír, oumisl psát o nm, nepse dosut neví, jak skoní. Noví kus, keriš bil hraný na Národním dí-
Listech
ponkud
afšak nejni
mj
243
„DCERA FABRICÍ-
vadle, vipysuje se tytulem
NOVA"
a jest vihotovený odistého psina Adolfa
Vídlpranda, dosti známé osobi. Neptento
ponkut mim golegou, gdešto
jest
bil
muš
editelem
—
vídenckého divadla esli jest posut néni moje povjedomost a je tak zvaní básnik nmecké
—
vejslovnosti.
Kusí i
eená
neml
editelcké
víborné
jsou
Dcera patí do
práce a téš
této glasifigace. Gdibi
zepsati editel divadla
dobi
kus, dovet bi
to málogdo, nepto nese editelcké postaveni se-
má pot sebou všecki hereki a talend rozumí se samo sebou. F této vjeci se mí všechni grytýgi schodujeme, též golega Dogtor Zeleni, keriš píše každý rok bou. Sedí tam každý den, herci a
i
o divadle chvalitebnou brožurgu.
nahoe kus Dcera Fabricínováákval se prvn totiš primice — dne 12. msíce septembru. Toho dne totiš bilo provedené deloVisloveny
—
žírování arestant ze svatováclavské trestnice do
nového
jejich
na Pangráci a na oslavu
obidli
tohoto jubélium, dosti vzácného, dával se podo-
tejený kus, nepjestéž ponkut griminální. Priz dje následoun se vipysuje: První agt jest
gdeš kos,
má
f
pokoji
meního mnsta,
slušnou fabriku na rukavice pan Ro-
viuený hanmochr pan
Slukof,
lovjek bod-
rý a poctivý, coš vždy dává pan Slukof, nepto
nese jeho garakter. Je to mladý, nadaný, dosti heszvlášt ženckým pohlavím.
ki a oblíbený herec,
244
F tomto kuse hraje muže tak poctivého, že by pro samou honetnost ml bít zavení, neplidí podobných je v život dosti málo, hlaun se nalézají vdívadlech.
Vihrne se opona a pan Slukof te goncept dlouhé ei kolim, nepse uchází o mandát dosnmu. Za touto píinou dávané bilo druhé petstavení kusu fpondlí dne
1 6.
záí, totiš
ped no-
pi olbách dne 5. vím iolbami f ervence nemnla dostatenou vtinu ani ta ani Praze, gdešto
ta sekta, totíš ani
mn
antoš
tosti oli,
mladoeši, ani staroeši, coš nepnejsem ftéto záleži-
lhostejné,
je dosti
nemám
s
eho
Fabrikant Rdkos tedy
naeš pichází jeho riš
te
platit
da.
olební provolání,
sluha ožrali pan Mošna, ke-
svého principápa maltretýruje dosti dlouhou coš semse divil. Žádni pán bi si to nedal na
ei,
svt
líbit.
—
do salonu fstoupí Pan Mošna ešt mluví Malá. Je to Sklenáová dáma, dávajíc ji paní paní Salbetty, keráš po dlouhých letech pichází opt do toho menšího mnsta. „Milostpaní !^^ olá pan Slukof udiven, nep paní
Malou dlouho nevidl. „Ano,
já to sem,^'
otpovídá dáma, keráš
svtovou zpvakou. Coš opsahuje následovní: Paní jezdila
toho
Ida Salbetty
po svt, jako TuroUa, zpívala a
nasekala
mní. Nikon, fpokroilých
nechalt>
i
zastavila se
f
je
dosti
si
letech, chce
této štaci,
gde
jíš
245
díve mile
bívala. Rokos ji zná z minulých pegvapen, avšak spvaoka má
a je
let
jisté
ta-
jemství.
„Bívala jsem gdysi mladá/ praví k rukavikái, coš pan Slukof ví, nepse to mže íci skoro o fšech spvakách. „Víte, že sem bila ^
fdaná!^^
„Ano, tuto okolinost znám,^^ odpovídá pan Slukof.
„Afšak nevíte
mnla
„Já
praví mdle
fše,^^
spvaka.
dít!^^
Pan Slukof se velmi diví, emus semse opt divil já. Nepnéni divné, že má fdaná ženská dít. Naleznou se ngdy nevdané, keré mají dít, coš je vícero píklad. „Gde máte to dít?^^ táže se pan Slukof. „Gdibich to vdla!^' otpovídá zdrcená spvaka. A nyní vzdluje rukavikái své prevátní rodin pomnry. Jsouce neskušená dífka vdala i
se,
násletkem
že byla
Nikon fdát a že
muš
a chtl s
ehos
zbožovaná její
i
princema a vejvodama.
vidla, že manželství
byl lump. ji
se rozvinul její orkán, tak
bi
se
mohla teprf
netšilo,
ji
hlaun
Jednou veír pišel domu opilý
zabit dýkou.
Ona mu
virvala
opovržením kouce: Jdi, otkut si pišel! Blamírovaný muš se sebral a opustil
krátký
as
lepší
proto,
dostala
spvaka
dít, kteréš
zbra ji.
ji
Za bilo
na závadu, nepsním nemohla goncertovat. Bila to céra.
Maje
jiná zavazadla
nemohla se
s
díttem
246
tahat a dala je na vichování známé rodin, za deset zlatých
mnsín.
po svt a matka ho nevidla a posílala alimentaci. Gdyš fšak vidla po letech, že strácí visoké „cé^^ toužila po rodin a chtla si vzít svou céru za vlastní. Schánla se po dítti, to tu nebilo. Psala céi nkolik regomandýrovaných psaní nedostala otpov. Muš se stratil ngde ve svt, samota ji netšila. I pichází zdrcená k fabrikantovi Rokosovi nepslyšela, že má solidní ženckou v závod, kerá mu vede dvojnásobné ouetnictví, mladou fdovu Hátu Stránskou, tu bi si chtla vzít za guberNicko jsouce olná,
spívala.
Dít
rostlo,
jezdila dále
rostlo,
—
ji bilo veselejc. Prosí Rokosa, zdališ svou gontoaristku penechal a s ní se-
nant, abi bi
ji
známil.
„Ale z
bodrý Rokos, „bude-li a poruí sluhovi abi ji pivedl. Mladá fdova píd na jevišt jako hromátka neštstí, nepjesto smutná role a dává ji paní
ona
radosti,'^ praví
chtít,^^
napet, co jí fkuse ešt oekává. Spatíce se ob ženy nastane gataštrófa.
Bittner, keráš ví
„Moje matka !^^ zvolá Háta Stránská.
„Má dcero! Mé dít!^^ olá paní Malá. A rukaviká pan Slukof stojí nat tím
celý
perflex.
Afšak céra „Ví ste ste
mn
mn
spvaky
jescelá
neznala, gdyš
rozuená.
sem
bila malá, ví
dala cizím lidem, já nepoznala
matku
247
vbec rodiové
oce
já
rostla jako
vás neznám a proklínám
—
devo
já žiju jen
—
já
pro své
dít!^^
„Ty máš
dít!^^
Ida Salafédy. „Jak to
vikikne paní Malá, totíš být, já o tom nevím!"
mže
Cos sem se divil, že se spvaka tak diví. Gdyš je žencké tyryadvacet let, mže mít dít, téš
i
vícero dti, jak sou pády.
„Poj
mn, poj
ke
do mateského náruí !^^
olá Ida Salafédy.
„Jdte
— a vihrne vá,
ot
tch dveí !^^ kií Háta Stránská
se z pokoje. Zavržená
matka omdlé-
opona padá.
promna,
totíš skromný píbytek paní rukavikáe. Je sama doma, chystá svainu svému klukovi, kei šel se starou sousetkou na prochásku. Mladá fdova pipra-
Jest
Bittnerové
vuje
mu
fdom
mlíko a naíká, že
mu nemže
nic
ji-
ného dát, akolif je dost, že má to mlíko. Sou pády v dobrých rodinách, že matki nemají ani mlíko pro své malé nemluvata, coš jest nepíjemné.
Chlapec nejde, mladá matka olá srdcelomn: „Húúúgo, mj Húúúgo, kde chodíš, že nejdeš na mlíko! Já nic jiného pro tebe nemám, ubohý sináku, jen to mlíko po, abi se !^^ nesrazilo! drahý ti Húúúgo Zdálo bi se, že jel Hugo do Ameriky, že tak touží, zatím synátor hraje nkde po špaka anep pouští draka.
—
mj
Mj
nm
248
—
Konen píd Húúúgo malá Buckova
f
kalhotách
—
to
je
a svaí
vlastn
to nešast-
né mlíko.
Za chvilku píd pan Rokos, kei je pedsedou spolku pro blaho a potporu propuštných arestant. Najednou náhlit, že má jeho mladá ouetnice vlchký, nezdraví byt, a nabízí jí jedno potschodí v druhém dom v zahrad. Fdova to pijímá a hnet se tam sthuje, zaponouc se svini synem. Pan Rokos zstane
v bité
se žere tajnou láskou, totiš k
sám a Hat,
je vidt, že
cos se vy-
rozumívá.
F tomto moment otevou
dvée
raci
a fstupuje jistý
se v zadní dego-
lovk
velmi neho-
ponkut vipomakané a staré módy, na tvái na brad má pedefírem razírované fousi,
nentního vzeuení. Jeho šactvo je bledlé, téš
i
a jako husí brka, skrátka vipadá jako abonent ze
Nepál bich si takové indyvídum poveer na strahofských lomech, akolif tam
špinhauzu. tkat
nechodím. Tato osobnost jest pan Golár mlaí, víborn masgírovaný. Pan Slukof se ohledne a ponkut zarazí, nep starého golegu nepoznává. „Co tu pohledáváte love !^^ táže se fudivení.
Náfštva riš
jest velmi nemilá.
Tento muš, ke-
pišel, hledá pana Slukof a jakošto
pedsedu
pro blaho vysloužených arestant, nepho
práv
249
propustili
z
griminálu.
Jesto
patrn poslední
agnestýrovaný trestník ot svatého václava, kei uš na Pangrác nepišel. Jsouce vizván posadí se tento muš a vipravuje svou bibliografii. Jménem Karel Fabricínus dosavát vidt. bil z mládí lump, cos je na Zapuzený manželkou šel do svta, na cest do-
nm
nemu
stal hlat a vlezl do jedné villy, abi si k pomohl. Jsouc dopaden pi krádeži píchl domácího pána fobran své osobi do prsouch, coš pvodn nezamíšlel. Bil zatení, dán pet sout a vymili mu ticet let žaláe dle jakéhosi starého zákoníka, keriš vícero neegzestýruje, nep tej je nejvyšší trest buj dvacet let anep nadosmrti. Gdyš si jednu lidckou plnoletost otsedl totíš tyrydvacet rok, dostal agnestii, vzorn se chovajíc. Agnestii má, ale nic k tomu, abi se moh udlat pro sebe jako trakslí, násletkem ehos žádá pana Rokosa o potporu. Pan Rokos šáhne do náprsní tobolki a dá mu padesátku, coš starého griminálníka pohne k slzám. Fchází mladá fdova Stránská a pan Golár ve svém rosilení zakopne o fodografii, keráš dmisln upadla na zem. Spatíc ji je celý užaslý nepjesto fodografie jeho! Otchází i s fodografii, coš jest podle zákona opt zloin. Gdyš fšak mladá paní osamotní, navrátí se a táže se
—
v náruživosti, otkut
má
paní Bittner tento gon-
trfekt.
Jescelá ulekaná, afšak I
Herrmann, XLVIll. Z poslední
galerie.
pece
otpoví: 16
250
„To
mj
jest
„Jakže,
nebožtík otec!^^
váš otec!^^ olá starý griminalista.
„Má
céro, poj do mého náruí!!! Totot setkání mladou ženu mnoho netší, nep neudal otec velkou gariéru. Starý muš po-
zoruje
její
pemožený
rozpaki a dosti to pochopuje. Bolem otchází
kouc, že
se
nevrátí,
céra
Fahricínová padá do mdlop. Takovímto spso-
bem koní Bilo
dráma
první agt.
mn
jest
muže líto, afšak takovéto násletkem nepedloženého inu v mlástarého
mže bíti dosti nepíjemné, gdyš otsoudí otce na tyryadvacet nep ticet let a tento otec to vidrží a navrátí se a jest ke f šému pot policejní dohlítkou, nep takovéto lidé se dí.
Jest vidt, že
podní dávají. Toliko se neprojádilo bhem rezumírování pana Golára-Fabricína, zdalíš bil zaven f systému penzyválckém, anep starém, cos jest rozdíl, nepto má ouinek na arestanta. Afšak musíme dálejc pohlédnout na kus totíš na druhí agt, keriš následuje hnet po prvním. Tento druhi agt zobrazeni jest degorací zaf kteréš stojí na levé stran dm, vnmš apartamenty mladá fdova Stránská, na pravé
hradní,
má
stran v zahrad jest besítka. Fprvním vístupu vidíme siná paní Stránské* ubohého malého Húúga bes otce, keriš se za krátki pobit v zahradním dom valn spravil a vzal na sebe, nepjest erven našminkován.
251
—
Dobrovolná slena Volgomendýruje chlapce, že muší jít spát, nepjest dosti pozd. Kluk dlá chvíli tatrmany po zahrad a faltán, keriš bil ovsil samými fánglikami v národních barvách, tak zvané trigo Lori. Konen ho stará Dobrovolná vižene, odvede do pokoje a mladík de na kut. F tomto okamžiku pichází matka paní StránJest veer, stará
—
fová
ské,
spvaka
—
zejiná jeden
Ida Salafeti, v létech dosti uchá-
nepji dává paní
moment
Malá
—
abi
aspo
na blísku své dcéri, keráš matku zavrhuje. Chtla vidti svého fouka, kerého poát nemže pochopit, ale jak eíno chla-
pec
šel
bila
do postele.
Tu spatí paní
Ida Salabrety f anglicky na
altán.
„Gdo
to dlal ?^^ táže se u vitržení.
„To náš mladý pán, Húgo,^' otpovídá paní Dobrovolná, slena Olfová.
„Mj
bóže,^^ olá
spvaka,
„to
si
musím vzít
jednu na památku do modlící kníhy,^^ a vitáhne onu dýku, o níš bilo jiš eíno a kerou nosí štyridvacet let stále u sebe, jako klí ot dom.
Skuten
také sloupne na špiky a jednu uízne. Divnou náhodou odautóra vimišlenou, upustí dýku na zem, kerá tam
fángliku
dobe
zstane
si
ležet.
Jsou slišet kroki, paní Ida Salameti richle se musí schovat nkam do prjezdu a pichází mla-
252
dá paní Háta sfodografií svého nešastného agnestýrovaného oce, a rosplívá se f tajných bolestech nepvru neví, jak se má fcelé pípadnosti zachovat.
Dtinská láska
ji
povídá, žebi
nemla
jí pik tomu pišel,
otce tak pronic zanic viddit, afšak zase cházejí mišlinky na siná, jak bi
ml ddeka
takovou nehonentní minulostí. Co tak pemíšlí a gžádnému konci se neustanovuje, pichází pan Rokos s jakousi knihou, abi paní Hat petítal. Je to spis, keriš zepsal istý Žón Habr, jakýsi englickí filozof. Každi skušený divák vidí, že se mu ani tak nejedná o Zóna Hábra, jako o spolenost mladé abi
fdovi,
kterou velmi rát fregventýruje,
skuten mladá Vizve
ním
s
ji,
nepjest
heská paní, paní Bittner.
abi vzala místo na
jednom zahradF tom pi-
fodelu, on se usadí na druhém.
chází
opt
nezbitná paní Dobrovolná, cos jest
mladá pani ráda, nepnechce bít samotná s mladým mužem ftmavé zahrad, abi z toho nebila gompromitace. Továrník na rukavice pone íst, afšak nepíde daleko. Náhle ftrhnou do zahrady dífky z jeho továrny, tak zvané tamburírky, totíš sle-
na Turková a slena Maliká. Jesto deputace ostatních fabriek, které
tmato dvma
šteper-
kami podávají svému principálu ultimádum, ponva propustil jakous kolegyni stran nepoestného chování v záležitostech smuskymi. Gdyš prý je tak gartagonický k jedné, abi se tš tak
253
choval
Hat Stránské. Tím smladou fdovou. randevú noní na jeho
J<e
narážejí
druhé, totíš k paní
Tato scéna jest vjeru ku podivu. Mladé fabriki mluví se svím principálem velmi drze a on tu sedí jako bluma. Musí se íci, že je nejmí podesáté hodin veer a že bi každý fabrikant své holki ze zahrady vihodil, gdiby mu tam pišH dlat tremolo, akolif bi každi ml vbec vrata
zaveny. pan Slukov Afšak tento rukaviká nemajíc sat dobré svjedomí, dá si moc líbit, a mladá fdova Háta cejtí, že co holki povídají, padá na ní a tš poznává svou delegátní situaci. Násletkem ehos je nanejvýš rosilena. Továrník se konen ponkut fschopi a holki vigvitýruje. Afšak není konec. Nestoudné ty dífky s ostatníma, keréš venku ekají, spívají za plakama emperdinentní guplet, složený na fabrikanta a na jeho dvojnásobnou ouetnici. Mladá fdova vidí, do eho vlezla a oznamuje Rokosovi, že se zítra otsthuje zase do své bívalé vlchké díry pot stechou. Tímto projádením jest pan Slukov dohnaní, že vizná paní Bittnerové svoji lásku, coš pochopuju, nepjest skuten heská a ješt dosti mladá pani. Dosti sem se obával, abi se f tomto okamžiku mezi mladýma lidma nco nepihodilo, nepjest noc a tmaví altán pi ruce. Afšak pan Slukof má rozum a zvolajíc: „Hvzdná noci, samodobrou noc!^* to, nadjné myšlénky zítra více
—
—
—
254
otchází do své ložnice.
Bude mít tšké
spaní, to
vc.
je svatá
Musím
podotejit, než se tohle fšecko stalo,
oznamoval starý fabrikantu, že
jiš
Borovika svému po dva nep ti dny chodí
ožrali sluha asi
kolem zahrady jistý podezelí lovk, jako bi chtl krást. A nyní f posledním okamžiku píd zas a praví, že ten mušš jest v zahrad, nepony lechkomislné holki nechali vrata otevené. „Prohledejte zahradu a udlejte raport poli-
cajtm,^^ velí pan Slukof, „afšak jen opatrn,
nepten
lovk,
poctivý chlap
keriš
sem
vlezl,
mže
bít
Fšecko odejde z jevišt, nastane tma.
zane
velmi
!^^
V roští
praskat, na jevišt vistoupí zgulisy pan
Golár, Karel Barvícius. Veliká touha žene ho k céi, chce ji aspo jednou vidt, naeš odejde, abi se ve svt etablíroval jako trakslí. Stojíc toužebn u altánu zakopne starý griminalista o
nco, zvedne
kouká, dýka jest
to, je to
dýka. Kouká,
mu njak povdomá
Barvícius žasne jak se
sem
a stari
dostala.
Gdybich na to nekoukal
zgalerie, že
ji
tam
Ida Salafeti upustila, taki bich to nepochopoval.
F tom
se
ozvou kroki na pšin, to jsou
lidé,
keréš hledají onoho starého vetelce. Pan Golár si
nemže pomoci
gde
bidlí
a
vbhne do zahradního domu,
jeho dcera. Ale nejde k
ní,
nýbrš poví-
255
dá
si:
tuhle jest jeden prázdný pokoj.
Do
toho
vleze.
Za chvilku je slyšet z domu kik. Mladá fdotam njakého cizého lovka. Ubohí Fabricínus uleknufše se prchá ven, ale vbhne do
va
cejtí
Borovikovi a zahradníkovi Jakubovi, kerého dává pan Morda. No kdose dostane panu Mordovi do rukou, tomu není dobe, jakuš méno ruki
viznauje.
Vidl šófl lovka, dýku má v ruce, peníze tam nenese, vdeset hodin se navizity nechodí: se starým Fabricínem špatn to dopadá. Píd pan Slukof, pozná starého griminalistu, první mišlinka jest, že mu chtl na peníze. Rozumí se, žejest policie brzi po ruce, nepi
na divadle vždycki pichází patrola fas. Nicko nastává nejnapnutjší monement. Jediné slovo vitrhlo bi starého politování
hodného pana Golára,
kém
žalái, každi
ekl: Šel jsem
keriš strávil 24 let ftž-
mnsíc dva
posty,
gdyby
totíš
Ttafštívít svoji céru.
Af šak stari Karel Barvícius ví^ že bi tím spdcei ostudu, tedy se nevizradí se svou rodinou záležitosti. Také bi tím slovem pokazil celý kus, že bi tetí agt mohl otpadnout. Pan Slukof nemá nejmenší tušení že povosobil
lal
patrol na svého nastávajícího
Bittnerová
patrn
jíš bila f engližé
tchána, paní a
nemže tedy
ihnet na zahradu, gdeš bi jist otce poznala atéš i
proglamírovala. Neš
píd,
usiluje Fabricínus,
256
abi
v
tš
sám
otveden, a
bil
dom
že nechtl pan Slukof
udává,
se
nic jiného nes krást, cos
mu
zízenci policie vjeí.
i
Takovímto situacím na nické
ei
Fabricína
jevišti
íká
se ftech-
tragický gonflikt a jest vidt, že na
eká
noví griminál.
Gdyš jesdivák
jíš dosti nataženy na skipec, seberou pana Golára a faktin ho vedou do višetovací vazbi. Vicházejli f onom menším
mst
také
bude tam jist
noviny,
celá
zejtra
pí-
pádnost.
Sotva odvedou starého muže okerém je celé
publigum pesvtené, že krásti nechtl, vijde ven paní Máta Stránská ili Bittnerová a táže se šlechetného továrníka na rukavice, jaký to bil
noní ekces. Je pochopitelné, pet chvíly ty drzé tamburírky
že jest rozilena; ze svou písnikou,
nikotodle.
sme pedefírem
„Povašte^^ praví pan Slukof, „chytili
onoho starého
umn nep
vidla.
bil
trestance,
Chtl
kerého
možno
krásti,
zaopatený dýkou
ste
že
i
mordovati,
.^' .
.
„Jakže !^' vikikne vzoufalství mladá fdova, je to „onen muž! Avi ste ho dal sebrat!
Dy
mj
vlastní otec!'^
Te
je
ohromení, pan Slukof, toto blíské
pátelství netušil.
„Vi se mílíte, to
„Probch te,
nemže
bít!^*
olá vzdšený.
nedávejte to do vejevnosti
náš satek.
Co
bi
tomu ekli
lidé!"
— povaš-
257
Afšak mladá žena je plná zoufalství. máte rát, „Jdte zachrate ho, gdiš otec nesmí bíti uvznn!^' „Je pozd! Je pozd !^* olá továrník na rukavice. „Uš bude zaveny, vc je ouedn gon-
mn
mj
štafýrovaná!^^
„Mj Háta, „a
A
bože,
mj
vi tvrdíte,
bože/^ zoufá mladá fdova
že
mn milujete!'^
otrhne se ot mladého fabrikanta, svého
nápadníka a principála, a utíká k soudu, abi svého otce na vlastní rizoto vysvobodila. Zahanbeni rukaviká tškomisln zaní pohlíží,
jest
opona padá.
Jest viditelné,
že druhi agt
u konce.
Také tento druhi agt jest víborn vipracovaný jak eeno práce jest editelcká sem se nkerím vcem siln divil a bili bi mnohé otázki lechce k rozluštni.
—
Píkladn
— a
jest
heské,
že
druhi agt hraje
v noci, cos jest poetické a romantycké, noc zdá
gdy ešt po desáté hodin se mže ísti filozofická kniha Zóna Hábra. Afšak kdiš je teplo, mohli by bít vrata zavené, abi tam nemohli holki s fabriky pijít dlat skandál. Afsak i gdiš ten skandál dlají, moch bi je stari ožrali Borovika vise bít tak zvaná taliánská, gdi je teplo a
i
hodit, coš bi každi i
mu to pán neporuil. Afšak jsou píiny, že skandál ot holek musí udláni, abi bila mladá fdova zahanbena, abi
gdibi
bít
svjedomitydomestigus udlal,
258
dala
s
pkného
bitu
výpov
a abi násletkem fše-
ho toho uinil pan Slukof nabídnutí, nepbi se k tomu pro svou skrovnou náturu jina nedostal. S ehos vidt dmislnost práce.
Za druhé zdálo bi se podivné, že se paní Ida poát se svou ptadvacetiletou dýkou a chodí kudy chce. Ale f tom je rozum. Salámbetty nosí
i
Gdybi dýku nenosila, nemohla by s ní ezat fángliku ot svého fouka na památku, nemohla bi
ji
stratit,
starý Barvícius bi
ji
nemoch
na-
pak zas bi ji nemohli nalíst u starého Fabricína a nemohlo bi se íct, že s ní chtl mordovat. Téš f tom je dmislnost práce. Za tetí divili se nkeré moje sousedé na galeriji, pro nevles Fabricínus rounou cestou do pokoje své céri, a gdyš uš vles do jiného, pro ona nevišla o chvilku dív, abi otce angoscírovála, bi nebil do šatlavi odvedeni. „To je rozum !^^ eksem hnet. „Gdiby se to stalo, nemli bi f tetím agt co hrát!^^ A to je také dle mého náhledu pravda, doufám, že soulíst,
hlasíte.
Nastává tetí agt, cos
jest
fulminaní mo-
ment kusu. Tento tetí agt pozstává zouedlního pokoje griminálního rady Jílofckého, kerého dává
pan Rada. Jeho zapisovatele nep diurnistu dává pan Gaz-^tts, nebil tedy sežráni ot onoho grogodila f „Cest kolem svta^^; jak sem se obával chvála pánu bohu. Téš je tam soudní sluha, pan
—
259
Chlumcki. Oukol takovich sluh jest, abi volali partaje do pokoje k víslechu anep abi je zas vihazovali, gdyš sou tuze nepíjemné. Jest
práv
druhi den po oné afée vzahra-
d,
starý Karel Fabricínus
téš
sou pedvolané svtci,
ma
mit první víslech,
totíš
všechny osobi
zonoho druhého jednání. Fstupuje Karel Barvícius a vipadá ješt neš féra v druhém
agt
a
h
petfírem fprvním.
Nejni divu, takové události lovjeka strhnou.
Nejdív
vislíchá souce
generálie obžalova-
zamsknání a domofckého práva a tomu podobn, jako f kaž-
ného, totíš okolnosti stran stáí,
dém
trestním procesu.
Pan Golár fšecko trpliv vipoví a pak se piznává, že skuten chtl u fabrikanta Rokosa krást,
loupit,
vraždit a pálit,
nepmá na
to mi-
nulost.
Pak picházejí svtci, prvni pan Rokos, pak Dobrovolná, pak sluha Borovika, pan se na to opt napil, aby ml k sou-
paní
Mošna, kei du kuráš.
Konen fstupuje mladá fdova paní Háta Stránská z velkim pohnutím a rada se táže, znali obvinného deligventa. „Ano znám,^^ otpovídá ona zvelkou „nepjesto
mj
enerýži,
otec!^^
Jest fšeobecné pohnutí, afšak ješt
gdyš pan Golár zvolá: „Pane rada, to nejni pravda,
vcí po-
divení,
ta
panika
jest
260
popletená. Jakžif
sem
ji
nevidl, neznám
ji
a ona
jest šílená'/^
Cos praví bena, abi kvli
proto, abi céra jeho nebila zahan-
nmu
nestratila reputaci.
Afšak paní Bittner bila na to pipravena. Abi starého otce obmkila a abi ho zachránila pet odsouzením a Pangrácem, pivedla sebou svého siná, malého Hugo, akolif nebil za svtka pedvolaný. A nicko, gdyž starý poctivý arestant ze šlechetnosti svou kref zapírá, posílá mu na krk malého neviného chlapce, keriš má spoátku vel-
kou vit,
neoekávanému ddekovi,
antypatiji proti
afšak
konen
k
nmu
de a
pone do nho
mlu-
coš jescéna velmi pohnutlivá.
Starý Fabricínus se tohoto šlechetného inu dcery nenadal. Zapírá, zapírá, dlouho bojuje se
svíma vnitnostma,
osvtený
konen
fšak v
nm
zvítzí
hlas krve a plaíc olá stari polepšený
arestant:
sem
mj
vnuk, je to moje céra, já jejich otec a ddeek my sme jedna rodina.*, Afšak abi bila rodina gomplet, pichází také
„Ano,
je to
—
na konec žena nešastného muže, matka Háty, paní Ida Salabetty jako tedeus mašina, abi podala visvtlení stran dýki, u podezelého noní-
podaí. Vidouc, že dcera otpustila griminálnímu oci, že se s ním obímá a pohnutím pláe, dodá si odvahi a opt apoštrovíruje mladou fdovu:
ho hosta nalezené, coš
se
jí
261
„Amn
neotpustíš? Já nemordovala, já ne-
bila fgriminále!^^
Srozumívá i
si
se,
matce, gáys je
opt
f
že
tom,
mladá fdova otpustí téš naeš paní Sála védy bere
svého muže za vlastního a prohlašuje, že
budou spokojen živy. Zbívá ješt k zaopatení pan Slukof, kteríš vidouc takovou hromadu otpuštní, láski a šlechetnosti, pišloupne k Hat a táže se: „A co se stane se mnou, milovaná paní
teprf tej
Stránská?'^
Ona mu klesne do nárui, otpov.
coš jest pochopi-
telná
Jest ku podivu, co se fšecko mže za jeden den pihodit. Húúgo má najednou ddeka a íbabiku, paní Háta otce a matku, k emus najde i
i
ženicha. Staré
rodie
našli
céru a
zet. Pan Slukof obdrží nevstu uš
s
fuká, téš díttem a
pijde bez práce k tchánu a tchýni. Mimo to dostane Hugo nevlastního otce (myslím že sem na nic
nezapomnl, nepjesto skuten trochu gom-
plocírované píbuzenstvo, jako
asu Kríbaum Rozumí
to,
co
ml
svého
Fteátro Averyno).
se, že
vícius zvišetování
po tomto rezuldád
jest Bar-
propuštni, gdyš se našla
ta-
ková hromada vívodních svtk, jak íkají referendi ze soudní sín, naeš opona padá nep tvrtého agtu není zapotebí gdálšímu ponauení. Dalo mi
skuten
dosti práce neš
sem dj
262
kusu vipovdl, afšak sem se musil vinasnažit, abich podal zástoj
pehledn
nepto zasluhuje.
S toho kusu vícero ponauení viplívá. Pedn se vidí, že mladé spvaki kereš buj chtjí gdivadlu anep unho jíš sou, nemají se bezrozvahi fdávat, nepto vadí f gariée, vzlášt gdyš pak nastane rodina. Málokerá spvaka tš
hereka jest vmanželství šastná, fšak tš naje asto její muš v nepíjemném štádyum. To nese divadelní povolání. i
i
opak
Pozoruje se za druhé, že nemilé násletki, gdyš dá
mohou
bít
velmi
spvaka dít zdomu
a
na nj teprf za ptadvacet let. Za takoví as dít odvikne matce, hlavn gdyš jí dív ani nepoznalo, a pak je tšké dorozumni. Také se nevidaí f tch pomnrech každá dcera tak do-
spomene
si
be, jako paní
Bitner. Mohlo to s ní vzít horši konec.
Vidí se za tetí, gdyš nechá autor
ticet
zavit, žebi ho tam
let
nepsou
mnl
nkoho
na
nechat umit,
toho nemilé gonfúze, kdys takovi stari trestník vijde na svobodu. Obiejn se nehodí s
uš ani do spolenosti, ani do rodiny, akolif je
pan Golár velmi milý pán a dobe to dává. Za tvrté jest vidt, že téš rukavikái jsou dobré, hodné, bodré lidé, kteréš mají cit pro chudinu, zvlášt gdiš je heská mladá fdova. Téš mívají
i
enický talend, jak se virozumívá s prvspomnl sem si na pana Beznofcké-
ního agtu a
ho, téš rukavikáe ve skutenosti, kei drží ei a na pražském majstát a právje druhi den po tom-
263
to kuse
(f
druhém petstavení) gandidoval do
snmu. Vidí se, že téš pan Vídlbrant mohl znát njakého solidného rukavikáe fagticki. Za šesté vidí se s celého kusu, že pec jen kus editelckého pvodu jest práce dkladná, nep ftom stále pracujou, práv tak jako kapelníci gomponírujou dobré marše a polki, ponvá také pracujou stále vmuzice. Jsou do toho jak se íká „zapracované^^.
To
jsou
mé náhledy pes
podnázvem „Dcera
novi kus divadelní,
Barvícijová^^,
coš
doufám
bude souhlasit téš pan doktor Zeleni slz seo vjeci projádí nepjest ve fšem honni a cviený muš, akolif ponkut málomluvný, coš jest jeho jediná chíba.
Doufám za tento referád jakési pilepšení na honorá, hlaun fšak na boty, nep nastává podzimní poasi a já mám u jednoho páru prošlapané podrážki a druhi nemám.
Zveškerou úctou
Vavinec Lebeda, odaní grytigr
pes
divadlo.
Pozn.: Hra nmeckého dramatika, Adolfa Wilbrandta,
psaná
r.
„Dcera pana F ahricia^^
(na-
1883) uvedená byla na scénu Nár. div.
v peklade Jakuba Arbesa a v režii Fr. Kolára po prvé 12. IX. 1889. Není z nejlepších dramat
264
Wílbrandtových; kritika vytýkala mu chtnou sensanost, úrove kriminálních román, na druhé stran pehnanou sentimentálnost. Wilbrandt napsal „Dceru pana Fabricia^^ pro slavného vídeského tragéda Sonnenthala, jehož efektní rolí trestance Fabricia zahrál v Praze Fr. Kolá s
úspchem. Jméno bývalé zpvaky
Salvetti.
—
Teatr o Averino,
v referáte zmínka, bylo
bývalé
Koské
devné
správn
zní
o
nmž
je
divadlo poblíž
brány, které založil Ital Averino;
pstovaly se tam ponejvíce pantomimy a varietv Herrmannových vzpomínkách Ped padesáti lety IV.
ní program. Více o
nm
28.
DOPIS. Psáno mnsíce ína 188devt. Veleslaiíná redagce Švandí
dudága F praže!
Velmi ste uspokojili Vaše tenáové, žeste náhlet pes kus „Céra Barvíciusová'S keriš sem poslal do minutýho
uvejevnili, gryticki
mj
ísla Vašeho váženého žornálu.
Nepmusím
ícti,
kerýmš nevihovuje referád ani f tch, ani f tch novinách totiš ani od golegy zbalgónu pana Guffnera, aníš od golegi druhého, váženého pana Dogtora Gúda a tetí golega a recezent, pan dogtor fšech fagulit Zeleni, ješt ani svj návzor o vjeci nepednes, takže jesdosti publiga,
;
skuten
že
v
tch okolinostech oekává
znatelské posouzeni ode
se
mn.
Dnes zasilám posouzení práce, keréš pichápozd, afšak jelikoš se stala ponkudná chíba, muší bíti napravena. zí sice dosti
Zástoj tejí se drágického dramatu, nazva-
ného „MARI JÁNKA VÁLGOVA" a zepsany jest od mladého, jíš pet sedmi lety nadaného snaživého zaáteníka Františka X. Svobody. (ímcká cifra za ktícím jménem František viznameI.
HemBann,
XLVIII.
Z
poslední galerie.
17
266
návala
bi
král
u
a
monarchch
desátý,
pi tom-
znamená „Xaverius^^ nepsme ješt nemli deset takovýchto Svobodch.) Tato trategédie ili dráma dávalo se farén Švandové na Smíchov a hnet pak po musila spolenost odjeti do Brna nejni mi poto autorovi fšak
nm
—
vjedomo, zdáliš násletkem toho provozováni. Chtl jsem podati pris toho kusu, afšak se pojednou viskítl o tom náhlet fodpolednich národních Listech, sestavení od jistého pana ypsilonu, cos jest psedoným, jak se pozdji
vi-
svtlí.
mn
Mrzelo ihnet toto pojednání, pedn žesem bil pethonní, zadruhé jsem vidl, že jest
ponkut
chibne a
rádi a hnet
sem
ménro si
znalecké, než
mé
refe-
mislel: Dóvi, bude-li s tím
pan František X. Svoboda spokojení. Také že nebil, cos se zeznalo, gdyš bilo vejevnosti podané nové íslo eské Tchálie, víteného asopisu pro a pes divadlo, jejš vídává, nakládá a redegýruje pan Jan Ladecký, povstní znalec a odborník v dramatických záležisamému etostech, keriš asto dává ordinace diteli panu Šubrtovi i dramaturkovi panu Stroupežnickému, ofšem jen písemn, právje ve svém i
žornále.
F kési
této
eské
memorantm
Svoboda japolemigu pes Ypsilonovu
Tchálii podal pan ili
grityku, dosti dlouhou, a jest lestné, že
pes
mu hlaun
velmi bo-
jeho divadelní primici nepsal po-
267
jednáni fagtickí divadelní grytígr
z
Národních
—
—
nýbrš jen
(cos bi bila jakási legalizace)
jakísi provizórni grytýgr, cos pan Svoboda ne-
pijímá.
Téš
jest
mj
ím osveným
do divadla nepenechal nám stá-
náhlet, abi se
gdo mu nerozumí, a
plet,
bi
silám tuto rubrigu.
sem hrál divadlo
s
padesáti
Píkladn
devnýma
já
paná-
na pana Svobodu. se svím referádem opozdil afšak nýni tuto chibu hodlám ponapraviti, gdyš si pan Svoboda požaduje pes sebe
kama, tedy vistaím Tojsou píiny,
téš
i
pro semse
fagtického znalce.
Afšak musím podotejit vejislovn, že tentográde do tohoto ísla Vašeho žornálu nebudu mocti provésti náhlet skrze Maríjánku Válgovu*^ ot
eeno,
onoho mladíka Fr. Xaviéra Svobody, jak jíš petsedmi roky nadaného o ems po-
dal správu ve své pole míze, nepse se stalo
nco
neoekávaného. Vinašel se totíšto jeden píznivec a mezenáš
keš
mn
povzbudil, zdálíš bich nechtl s ním
a na jeho outraty nahlídnouti svtovou vístavu
paízkou! (Podotejkám skrze fšecko nedoroz-
umnní,
že to fšak nebil „Svatobor^^, nepjesto
spolek opatrní a
nemá peníze
proto, abi je flá-
mofské spisovatele eskoslovanské po svjet promazali. Tško se sbírají a gdo nechce, nemusí spisovatelem bít. Jsou užitenjší emesla na
svt
a „Svatobor^^ nejni ot toho, abi potporoval
268
lechkomislnost skaženích študent, keré
bi
na
outraty chtli dlat runtrajzi po Efrop.)
cize
mn
Toto vibídnutí bilo pro velmy potšinepse skuten nepamatují, zdáliš sem uš xiegdi f Paíži bil nepne. telné,
Bilo
mn
eíno,
abich
na cestu vizvedl ot
si
domofské opce pas a nejmín dva pari punoch, teš
i
njaké dobré
kalhoty,
vbec nco
pro za-
háti, nep jest doba pokroilá. Bil jsem tak las-
žesem si vypuil kufr, coš vikonal mladý golega pan Slukof, majíc takovou roztahovací pakáž na emeny, vložil sem do toho svj necezer, hlaun mídlo a bitvu, a 16ho mnsíce ína odebral jsem se se svím mezenášem na nákaf,
mj
draží Františka Josefa dráhi.
m
Deku na
cestu pu-
má pár zánovních a jedpošel nánu nepotebuje, ponvá mu ináruní il
souset fiagr, nep
k
sletkem rozliných chorop
S této
píiny
Sem
tou nestane nepíležitost.
na sráški vlak
pi svém zamstnání.
odjíždím a doufám, že se ces-
— k vli m
velmi choulostiví
nebudou muset po-
spíchat.
Jsem velmi národové,
rát,
sat pes
že uhlídám jiné
n
i
zemn a jiné
nco podám.
Jestetí
zvonní muším ukonit zúctou
Vavinec Lebeda odaný fagtický grytýgr pes divadlo, tš cestovatel na svtovou vístavu do konce tohoto mnjedna obava, zdáliš síce. Poskryptam; Jest i
mn
á 269
mn
bude f Paíži porozumnno, nepsem nejsem neznám. Radil pevný ve franin, kerou souset fiágrista, abich dlal ve francouské zemi nmího, cos je dobré ponauení. Ofšem bi bilo francouzové, s kerýmiš dobré, gdybi byli nmé se setkám. Tším se velice na dramatýgra Sardula, bude-li doma, téš na prezidenta re pudlíky
m
e
i
i
Kandrta, keriš miluje echové.
Jsem zuctou
vise
eeny V.L,
P ozn.: Drama V alko
v
a^^,
F. X.
Svobody
„M inka
první provozované dílo tohoto auto-
ra, objevilo se na scén Švandová Letního divadla na Smíchov téhož roku, kdy bylo napsáno, 1889, 14. záí. Za Národní listy pítomen byl premiée a napsal také referát místo inoherní-
Kuffnera Igndt ierrmann, známý S jeho referátem, uveejnným ve veerníku Národních lista 21. IX., nebyl Svoboda spokojen a reagoval na dlouhým lánkem v divadelním asopise „eská Thalie^^, vy-
ho
kritika J
šifrou
Y
.
(Ypsilon).
dávaném Janem Ladeckým; autor hry cítil se urazen tím, ze k jeho premiée nepišel Kuffner, nýbrž Herrmann. Byla vadelní aféra.
se
oba
páteli.
toho malá pražská
di-
Na lánek Svobodv neodpovdl nýbrž Herrmann- Lebeda, smíšky na své stran. Pozdji zase smíili a zstali dobrými
již ti errmann-Y psilon,
který ovšem
z
ml
literáti
29.
PVODNÍ F Paíži dne
DOPIS Z PAÍŽE. 1.
listopadu roku 188devt!
Slauná redagce Švandi Dudáka
f
Praze!
Ježíš Marjá, slauná redagce a milé pánové,
Paíš krásné mnsto polohou
národem,
téš
Sem celí f udivení goka spitomnli, nepnejni kuvení, žesem
ta-
jest
i
svích budof!
vístaunosti
fagticky nastará kolena dostal tak daleko ot Prahi, zadruhé zahranice, zatetí
do nejvzd-
lanjšího národu, keriš jaksi poskituje genci celímu svjetu a nigde nade
se
pedn
mnou
enteli-
nebilo
a
semse toho obával. sme s Prahi derektn z nádraží Františka Jozefa na Benešof, pak na Tábor a Budjice, gdešto se štreky rozcházejí. Jedna bére potah na Víde, druhá jede na Linec do Rakous, dále na Salcpurk, Inšpurk tou sme se dali mi. Cesta vede Tyrolama, zem dosti hornatá, dobré lidé, téš dosti dobytka. Tady koní rakouská železnice ve mnst Buxu, gdešto nás pevzali pozastavení
Cestu
vzali
—
gonduktói švejcarské
vlády,
téš
ouat
ili agcís, gdiby se vezlo
ného.
Na
pašerové
je
je
zde celní
nco zapovze-
velká pokuta. Bilo
mn
:
27Í
eíno
uš
f
Praze, že se musí fšecko okázat, co
se veze sebou. Bich
neml
mrzutosti
ským ouadnictvem, vipakoval sem
s
s
cizozem-
kufru fše-
punochi, šálu na krk, šláchšuchy, župan, kartáek na zuby a pamádu na vlasi, téš i modré kapesní šálky a jiné necko na
pult, totíš košile,
cezéry.
Muší
se ícti, že švejcarské
hodnostái sou
unás íká. Ouedlník se na to kouk, usmíval se a ekl nmeckím jazikem: „Sinn so gút, panks vídrajn ábr švint!^^ eski: „Soutak dobrej, zapakujou dosti
zdvoilé ili
frajndlich,
jakse
mn
honem !^^
šito zaseje, ale
Mislel sem, že
mn
se fšak nestalo, a gdyš
bude také šacovat, cos
sem otcházel
z akcízu,
majíc na kufru (od golegi Slukofa) koleko kí-
ekl švícarský financvach ke svému go-
dou, legovi
„Is
ajn
nóble herr, hat šéne regviziten!^^
eski: „Je to áký nóbl pán, má krásný rek viCoš velmi lichotilo, nep bi bilo dobré, abi eski nárot elegantn vistupoval f cizích
zity.^^
mn
zemích.
Ze
štace
Buxu
jeli
sme ponkut na právo
do hlavního mnsta Curyku, gdeš se jede dlouho kolem vody, aš sem takoka dostával mockou nemoc. F této zemi jest národním povoláním fabrigace švajckého síra, nep se krávi a kozi mohou pást na alpách, gdeš je zdravé povtí a hlavní
272
potrava dobitka alpské ráže, jak no,
mlíko, téš
i
mn
mže
ehos ofšem
násletkem
sme
dobu, gongres
sme
dobré
sír.
Z mnsta Curygu vzali sme mnsto Baziáš, gdeš jak známo bil stva afšak
eí-
bilo
bíti
derekci sjest
na
knš-
pokroilou tomto mnst
to jíš zmeškali pro
bil
rozejitý
dom. F
nepmálo kerá gonštituce lidská vidrží cestu do Paíže vjednom kuse. Druhí den zaplatíce hotel a snídaní odebrali sme se opt na nádraží. Podotknouti muším, že v zemi švínocovali,
carské
jíš
neplatí peníze rakouské, nýbrš franki.
Frang opsahuje
asi
padesát grejcar,
timetr, jeden centimetr
Z
Baziáše jak sme
pl
platí
vijeli,
má sto cen-
grejcar.
poprvé
šla
smrtelná úskost, nep gonduktéi mluví
eí
na
francouskou, coš se u nás málo najde.
jest sice dosti
mn
vesms
Re
jednoduchá, afšak nesrozumitelná
mn
pro toho, gdb ji neumí, u bil ten pát. Slyší se stále „keske sekse, sasa komsa^^, coš má na echa tški ouinek. Sedl sem tiše f koutku, sem sice abi se gonduktór nepovšiml. návot od nkolika pátel s Prahi na francouskou víslovnost, píkladn bonžúr, mosije vuj vuj, mer si, laba a voála, afšak se tato gonver-
mn
Ml
mn
že je
pád
Musí se nechat, francouskí nárot zdvoilý. Každému lov-
zace v
žádném
nehodila.
ku se ekne nkolikrát za hodinu „silvuplé'^, coš znamená asi jako eské „vašnosti". Nkolik štací za Baziášem se pešloupnou
273
francouské hranice, cos fšak nigdo nepozoruje, gdybi tu zas nebyli financvaši. Vidl jsem že jest jakýsi humbuk na mapách, gde sou hranice na-
malované. Fagticky tu žádné hranice nejsou a ku podivu, že se jedna zem zdruhou ne-
jest
poplete.
Zapomnl sem
podotejit, vážené pánové,
žesem stále jel ve vagónech druhé tídy, cos sem nemohl init, doku sembil fagtivit jako editel s padesáti devnýma agtéroma, gdešto sem nejastjc jel po anep s formanem. Slauná redagce! Jesto pohodlí a pozná se nóbl živobití. Bich bil jel na tento spsop teba do Ameriky! Jeli sme celi den, od rána osmé hodiny do veera do šesté, na štaci Vezoulu jsme brali obt, francouskím dialektem zvaní dezerné ili táhl dór. Cesta do Paíže vede dvanácti tuneloma, k šesté hodin ukazovalo se na horicontu hromadu svtel, za chvíli bylo oláno „Parýsl^^ a mi vilezli z vagónu celé tumpachové. Tuto muším zatím skonit, velectné pánové, nepse zmáhá, velké rosilení, gdyš mám
fe
mn
popisovat elektriky,
lovjek
Paíž
mnsto. Toho
svjetové
rámusu a vaní
Co se tejí
—
lidu, té
skuten na
to není
natom zstává rozum stát. F centrum stojí vysoká vš, zvaná Fejfarová sat o ní máte povjedomost. Co sem vidl, zažil a skusil, hodlám pojednat do budoucného ísla Vašeho váženého zviklí.
svjetové vístavy,
fagticky
—
žornálu.
274
S
té
píiny
téš
nemohu dokonit
gryticíké
pojednání o „Marjánce Valko v é'^, zepsané ot pana Františka X. Svobodi, mladíka jíš pet sedmi roky talentovaného, jak jest f eské literadúznámo. Zde f Paíži je tento kus neznámí a
e
nedává
Možná pozdjc. biste mn mohH
se.
Esli
velmi bi
mn
tšilo,
poslat
nco
agonto,
nep francouské peníze ne-
jsou trvanlivé.
Jsem zúctou oddaný grytický spisovatel a cestovatel na svjetovou
ví-
stavu
Vavinec Lebeda.
30.
PES
PAÍŠ.
Velectné pánové a dámí!
Vlastn etlgeta zadá naopak! Bil
ností,
jsem vizvaní slaunou Dlouhou spole-
keráš reskírovala tuto dnešní agademii,
pednášku pes Paíš, nebo vzdlanost kráí neodolatelným krokem dále. Ježíš Marjá, milé pánové, nenadal jsem se, že ve svém pokroilém živobití vbec, zvlášt fšak na své staré kolena spatím svjetovou vístavu a francouskou zem fšeobecn. Bilo sic porazíno, abych se obrátil na Svotobor spolek, založený pro spisovatelcké nesnáze. Žádost je bes kolku, podal sem to. Samo sebou se virozumívá, že sem nic nedostal. Gdy-
bich podal jakousi
mn
bi
mnli každému
movali.
Bilo
dát, brzi bi se peníze rosflá-
tam jedengráde vijádeno, že
se
nesmí spisovatelcká lechkomislnost potporovat; že téš pekactví a uzenáství je dobré emeslo. Hledal sem tedi jako svého asu ernohorcký turista pan Holeek tak zvaného mezenáše, akolif tato rodina dávno vimela. Nalezl jsem ho fosob váženého redagtóra Švandy dudáka, keriš si na naši cestu spsobil vlastenecki dluch.
276
U cestu,
policie dali
sme
nebo
bil
vihotovit paspantr na
mn
pjil
golega Slukof
znal cestu
si
gufr,
kei
jíš
jedengrát fPaíži, (nkolik
pátel doprovodilo nás na nádraží) a
s
touto pa-
káži vidali jsme se na cestu.
Nes sme ve Francii
vijeli, bil
píkladn
jsem
f
Praze pouení, že Paíži
fšak vhlavním
mst
mluví skoro fšeobecn francouski, cos jest nemilá. Ani ne tak pro ty, keré francouski mluvj, jako spíšero pro ty, keré pes toto náse
vc
eí
povjedomost nemají.
Ml
sem
zdláni za mládích se zapomene, hlaun gdyš se fšecko neuilo. Bil jsem vefranlet,
afšak
sice dosti dobré
bhem asu mnoho
in
dosti slabi s píiny že se docela liší od nafšak podaný obou zemckich jazik. Bil atres chvaln známého profesora toho jazyka Luje Šmída Bouchesa, keriš má na franinu závot. Vzal jsem k nmu cestu ale nebil doma, nepsám jel tš na vista vu zdokonalit se ve francouskích zástojích. Dal fšak spis a tš návot, jak možno se nauit za tyryadvacet hodin zrufrancouski gdyš se totíš zakaždou hodinu nauí štyryadvacátý díl té ei, coš se vlastn samo
mn
šich
mn
n
:
vyrozumívá.
Ponvá párem lepší táhnou spolil jsem se jiným znatelem franiny, doktorantem Glumparem, nadaným a solidním mladíkem, a brali s
sme pak spolu hodiny, nepsme takoka krajané z
Hrace Králové, mnsta vzdlaného.
277
Poznal jsem pi tom, že máme fagticky oba stejné vschopnosti a jazyk šel nám dobe odruki. mladý pítel Za krátki as ponavrhl
mn
Glumpar, že mám povjedomost dost velkou, naež jsem si vzal rundrajs. Totíš je známo, že se jede jednou stranou tam, druhou stranou zase naspt do Prahi. Fuhrách nazývá se tento systém nOzontarif. Pan Guezink od divadla dal kolik regomendaci na známé osobnosti politické v pípadu poa civilní f Paíži bich se na tebnosti obrátil. Bohužel, s tmato osobnostma jsem nemohl mluvit, nep vtšinou bili pochované. Píkladn Týres, Gambetta, admirál Bazaine, starý Žerevejl, tš Napoleon tetí. F Praze jsme o tom povjedomost nemli. (Po tomto úvozu sem si ponkut odychl, nepse páni posluchai tš i dámi smáli, coš
mn
n
mn
pednáškou spokojené. Nemže každý. Gdyš bilo ticho, podal sem dále
tšilo, že jsou ícti
s
popis cesty, jak jsme
ji
vzali
na Paíš, coš jsem
—
podrobn vipsal jíš ve svém posledním dopise téš daném na vejevnost násletkem ehos tuto vinechávám. Gdyš sem se s pednáškou svou
—
dostal as do Paíže,
doun:) Pánové
pokraoval jsem dále
a dámi! Paíš!
Gdo tam
násle-
nebil, jak-
nevidl! Já mám skušenost pes mnsta, já vidl Chrudim, Pardubice, Rajchumberk, Nechanice, f Praze máme Vinohradi a Žiškof, te sme spojené s Holešovicemi, ale gdiš se to živ to
278
fšecko sesumíruje, pánové,
Paíš
to
nejni. Pá-
nové, co je tady cesta od kameného mostu k nu-
selckým schodm, tomu se rohem. Píkladn je tam
Paíži íká: za
f
dm
nazvaní Pale ro-
— ten by se nevešel na dvoreek do Platejzu. Pánové, je tam jakési muzeum Lúbr — chodili
jál
nm
jsme po ti dní, ale ke stran sme se nedostali.
vratm na druhé
Ofšem pánové, se staubou tohoto ohrombilo zapoato jíš v minulém století za asu veliké revoluce, která ftom ohledu mnoho dobrého vikonala, dokonená pak bila Paíž v roce jednasedumdesátém komunou, keráš zaného mnsta
Tulerie a postavila pro okrasu vándomcký sloup, keriš má místo bán Napoleona tetího, velikého dobrodince národa. Tš sem' f Paíži vidl, akolif je sloup dosti visoki. Kasírem je v starý invalit z napoleonskich válek, ložila
nm
vlídn bére spropitné. Ve francouské monarchii, pánové, vládne te republiga, nep králové byli vihnané a jde to bez nich také. Na míst krále mají tam prezidenkeriš velmi
ta
Kandrta
— není
fšak žádné píbuzenstvo
s
na-
ším milovaným námstkem. Francouská víenost, vážená spolenost, ko-
mn ponkut optíže a nemohl sem se s nikým dorozumti, akolif sem ml ponauení stanala
rého pítele a znalce profezóra Lujz Šmída Bouchesa (druhé jméno jest francouzského pvodu, nepjest rozen
f
Paíži hlauním
mnst)
teši
ví-
.
279
bornou brožuru metchódu „Návot pro uši^^skesemse po celý rundrajs ve vagón uil zahraninou francouskou gonvrzaci naspam. Byli réš
to
hlaun
zástoje následouní:
Gdo zvoní? — Gdo nemá sauli špinavou? Co prohlíží lakomec? — Koho neprohlízí Robert? — Gdo pináší stl? — Gdo má malou nit? — Gdo má punochu špinavou? — Má nemocný salát? — Nepináší pítel malou dýmku? — Gdo obdivuje stál vzácní? — Mluví umlec slovansky? — Gdo nemá punochi? — Má ne-
—
—
—
mocná mísu? Má hrdina šavli vzácnou? Gdo se nedívá na nrnlý strom? Nemluví lakomec? Pináší ojí mysu špinavou? Nemá
—
—
umlec knihu smutnou?
—
Pítelkin
—
má
pun-
ochi špinavé! — Umlec prohlíží strom. — Vojtch neklepá. — Umnlec prohlíží knihu slovanckou. — Slovan má knihu smutnou. — Umnlec neprohlízí postel. — Nemocný mluví slovancky. — Marie dává fortepijáno do almari Afšak na tyto pánové, se mn Paí.
vjeci,
ži
nikdo neptal, tak že sem
.
f
bil
v
náramných
roz-
pacích.
Pánové, la,
bil
sem
uvedeny
esli
mn
teprf celi
dvma
Paíš sama sebou ohromi-
pi, gdyš sem poprvé
bil
víboroma do vístavi tak zvané svjetové. Pánové, mi máme v Praze krásné vjeci. Máme tu noví bazar, máme na Mikuláše trch, máme fidlovaku a strožok. Národní slavnosti na
280
císaské louce a morafcké vyšívání, máme funus ostrostelcoma, afšak svjetová vístava paíšcká je dvakrát taková. Co se vidí tam, pánové,
sy
za málo pens, neuhlídáme nigde jinde ani zadarmo. Píkladn tam postavil jistý francouski architégr
jménem
Fejfal
pana editele Tchomajera
vš s
—
podle modelu
parku
— to je golo-
sální kandelábr. Jede se ve zvláštním eletrickém
vagónu nahoru, jede se vevagon dol. Pšky bi tam lovk neviles, nebo z druhého patra do tetího vbec necká víroba
pšky
Tš
nepouštli.
naše vlaste-
bila na vístav zašloupnuta, totíš víborným a paátem pro krotitele zvíat v menažérijích odpana Pacofckého na patent. F tomto aparátu, gdo ho nasebe oblíkne, nemže bít sežráni od žádné potvoi, nepse ji udlá nanic pipouhém pohledu. Bila dlouhá porada ve
—
rad
správní
vístavi, zdáliš
stat první prémii stotisíc ší
Esli
vjec.
má
tento aparát do-
frank
se nemejlím, tak
za nejužitenjji
pan Pacofcki
nedostal, nepnení francouské národnosti.
nemožno, bigh probral celou vístavu, vážené pánové. Podám o tom pozdji vícero do Jest
vejevnosti.
Vemu-li Paíš
ouinkovala na líbili
dí
v
prizem, velectné pánové,
mn
velmi golosáln.
prizu Paížané
a
Tš
se
mi
hlaun Paížanki. Cho-
tam vícero dám ve skvostných dualetách po sou velmi pívtivé. pozdravili a neznala, ale hned
ulicích a bulavartech, a ty
Žádná
mn
mn
281
zaali mluvit a zvali
mn
na tabldór do restaura-
Vihovl jsem jednou jedné a pijal pozvání, pak sem virozuml, že kdys taková dáma
ce.
ale
pozve na dežerné nebo zupér, muš íto pozvaný zaplatit. Tato manýra nebila milá, nep stála pldeváta frang. Bilo teprf pozdjc visvtlíno, že takovéto pívtivé dámi mají delegátní zámnry na mušské. Zdvoilost, vážená spolenost, je f Paíži
mn
mn
vbec
veliká.
lovku
íká ,^ilvuplé^^, eské „vašnosW^.
se porát
což viznamenává asi jako naše
nedle mn uplinuli jako nic a bil jsem sem ml v zavazadle retúrku, nep už bich si ji nebil moch koupit. Násletkem toho ve smutných pocitech sem se rozlouil s ocofským pítelem Makof ckým, kei pjil na drošku k nádraží a prizem cesty zepsal jsem jistou báse, v keréš sem vijádil své elysejské pocity. Gdyš Štyry
že
rát,
mn
tuto
od
báse tu,
ní
dovn
nemohu
je
mn
nad
ní
do pláe, afšak se
otrhnout. Jest vipracovaná násle-
:
Pes
Paíš,
Ach Paíž, Paíž, Paíž tíbropná! krásné staré francouské to mnsto!
ti
žes mezi
mnsty
tak psal
již
zrouna vivolená Vyktor Hugo a tš pravda jesto!
—
Ach krásná Zegvano co ulic stojí kolem též I.
Herrmann, XLVIII. Z pohlední
máš a plac moc,
co lodi i
galerie.
plaubi
Ig
282
vbec velké staubi hoí celou noc!
tvé slauné kosteli a
v nkerich elektrika
Ach nárot francouski jak chvalitebná ráe muži ženy sou tu samé rázné lidé. i
ist
Zástoje revoluní jsou
a
ach na ten nárot
Ach pomníki
tvé,
A tch skuten Se
mže
a ulic,
krásné
mnsto
Paíš,
je apart víroba.
íct, f té
rynk
francouská práce
ngdo píd!
si
píin
je to
že záíš
ozdoba!
Jak k staré píbuzné jsem pijel k tob s chutí sou tomu skoro celé tyi nedle, fšak déle nelze bíti, okolinosti nutí já musím do Prahi spt, ofšem ne vesele. Hledej jsem na a litoval, že
t
muším
s
kopce Monomartu
opustit tvé šranki.
Ach s bohem, rezedence Bonepart já muším pi, nep nemám žádné franki. Jsem nucen pomnroma, bich odešel pi ach Paíš krásné, téš velké mnsto. i
Jest kufr spakovaní, fijágristf práská
mn
foích
slzi pálí
—
fšak
bi
nemluvme jíš pesto!
P o zn.: Na svtovou výstavu paížskou r. 1889 vypravil se Ig. Herrmann i jako
283
Vavinec Lebeda. Výstavní zkušeností tohoto starého yyhrytýgra^^ ocenny byly v Praze nejprve stolní spoleností „Dlouhý stl^\ kteráž požádala Herrmanna, tou dobou svého lena, aby jí „Lebeda^ pednesl nco „pes Paíž^^. Spole^
nost „Dlouhý
stál^^ scházela se v restauraci Chona tehdejší Ferdinandov (nyní Národní) v letech osmdesátých a ješt i devadesátých k družné zábav i k pohovorm o vcech aktuálních a patila k ní ada významných osob-
drov
Jíd
ností.
K Lebedov pednášce pipojená
báseí
„Pes
Paíš^^ je zajímavou ukázkou Lebedovy pohotovosti veršovecké.
31.
GONDOKTÉR ili
KAPESNÍ
PRVOTCE
vístavoa
paízkou
tak zvanou svjetovou,
keréhoš nosti
s
velikím
pracn
namahánim a drahou
vihotovil vlastnoruní
skuse-
svdek
Vavinec Lebeda, bívalí editel spadesáti gritickí spisovatel
pes
devenýma agtéroma nýni divadlo živé, eventunel tš
oitý cestovatel do Paíže.
Malé slovo vážením Bilo o
sem
mn
se vinatrefil
tenám
rozhlášené po
obojího pohlaví!
mnst
Praze, že-
tš na paízké vístav
svjet ové, cos se zakládalo
tak zvané na f skutenosti, nep-
chvaln známím homo ristickím žornálem „Švandou dudágem^' do vzdálené francouské íše za tou píinou, bich schlédl, zdáliš svjetová vístava fskuten pozstává. Nepse vinachází vnovinách mnoho udáni Iživích tagoka neprafdivích, násletkem ehos semse do Paíže vidal a fagticki aš tam bil dovezení solidným e-
sem
bil
vislaní
ditelctvem železnice.
Pes
tyto své vzdálené sku-
285
sem pozdjší dobou, gdyš semse
šenosti podal
násletkem retúrki dostal opt do Prahi, pednášku iiejdíf vejevnou, naeš bil tš referát
m
vipracovanosti vytištný.
Okolinost,
že
paíšská
orginální
vístava
svjetová bila dosti nafštívena lidem fšeho druhu, bila
píinou,
víbor
že
povstní a zasloužení Zábauní
Mnšanck
besedi praské se othodlal,
uspoádal druhé opravené vídáni vé.
Nemáme
sice
v národnosti
bi
vístavi svjeto-
eské slauného vdí
stavitele Fejfala, afšak jest jeden iný znalec
inžinýrcké totiš pan Vendelín Urbánek, keriš ví-
oi vidl a tš francouski jazik ponkut fpovdomosti má. Ktomuto znalci pišloupnuli tš jiné mužové cviené, jakích jeunás stavu naulastní
chválabohu dosti a ty fpotu tváe a svinaložením fší znalosti a velkého gvantumu piva plzenckého zesumírovali svjetovou vístavu, mže se ícti velmi pknou. Velká zásluha pináleží ofšem umlecké gonštrukci pana Duchoslava, keríš vzal postavení vístavi na agort, tš horlivému spoluouinku pana egzelence Friedberga Mírohorckého, znatele zástoj ojenskích
i
v
malb
povje-
domého. Bilo fšak rátce ili
Pedn
poteba
téš
njakého spolehlivého
tollmenra pro nafštvovatelé
je
femš muší
zástoj bít
velikí a
vístavi.
mnoho vci kvidní,
systém. Zadruhé se franina dosti
znateln liší ot eštiny, nep francouzi nejsou Slovanov. Sté píiny bil sem požádaní, bich
286
podobnou sty lízací zestavil. Bilo zepsáno mnoho „prvotc^^ vístavou, afšak jsou chibné a tato svjetová
vístava
vipadá zcela jina; jsou zde
Paíži
tam scházeli ftéto Ot francouské vístavi uplinulo totíš vícero asu, násletkem ehos vjeda neodolateln dále kráí. Bilo nutné tyto vci podotejit, aby se zástoji virozumlo. Vzdláni jest vbec potebné a gde nejni, je ho nedostatek. vjeci keréš f
mnohé, keréš
nebili a zase
vinacházíme.
vístavje
Fpraze, na Hromnice roku ISOOdevadesát.
Vavinec Lebeda. Úvot
hysterickí, geografickl
a fšeobecny.
Paíš má pkné a oúrodné okolí, keréš se fšeobecn naživá zemné francouská sl tš potím názvem vmapách jest zanesená. Obivatelstva jest vícero milijonch obojího pohlaví, tak že je o budoucnost postaráno. Re mluví se skoro fšeobecfranina, nejen civilisti aletéš vojsko od jenerála dol aš ke gadetm. Násletkem toho je s nima dosti tšké poroz-
n
umní, hlaun gdyš nebyla Ústaf na
f raninu
má fpraze
e
zmládí uená.
profezór Lujs Šmíd
Bouches, též jiné uenci. Národní kroj francousmodrý kabát a ervené kalhoty, coš nosí ojsko fšeobecn. Gdyš je bláto, vemou se bílé
kí jest
kamaše.
Na
jedné stran francouské
zemn
jest
287
móe, tak zvaní ocián, na druhé ostatní Evropa. V zemi roste mnoho vína, téš si ho f sak vyrábjí vinárníci ze špiritusu. Peníze sou dvoje: stíbrné
Mdné
platí málo, bankofki jsou z paVláda se tam naživá republiga nejvyší distanc je prezident Garnort, keriš vždycki za sedm let píd do penze. F umni i vemeslech sou Francouzové povstné, afšak nejprvnjší specialita jsou svjetové vístavi. Pes tuto je pojedná-
a zlaté. píru.
ní nížero.
Svjetová vístava
Mnšanské
besedi prasské.
Gdo jede na vístavu, jest záhodné, bi se dobe oblekl. Nemže se vdt, jak dlouho se tam zdrží a noc je tej ponkut chladná. Dti pod deset rok zstanou doma fposteli. Za píinou domácí pijeli s
svornosti je záhodné, bi ženaté lidé
manželkami eventunel
s
mladými
céra-
mi, cos fšak o starých mládencích neplatí. Je-h
staí na outratu ve vístav deTéš je dobí klí odomu, gdoho má, nepnkeré domovnici mají tvrdé spaní. Píjest. Jako vždi je letos píjest do vístavy zulice Vladislafské, zdruhé stráni policajt nefijágr zaplacení, sítka.
i
pouští.
Fstup. Fšloupnuvše do ží
Františka
Josefa
dráhi.
domu sme na Portýr dlá
nádrauctiví
gompliment, kasíi sou zdvoilé, coš jest neobiejné a každého cestujícího mile pegvapí. Je
po tetím zvonni, gasa je zavená rounou cestou jede se po schodech nahoru. První tída je u zdi, druhá u zábradlí pes keréš se nerate nahýbati bi nikdo nespadl nep telegrafické dráti nestrhal. Stalo se na železnicích
mnoho
neštstí-
Štraspurské nádraží je fdruhém potschodí.
Kolem dokola samí f rancous, náramní hluk, kadrobaplná kožich a viklér. Rate tu odložiti pakáš, totíš vrchní šactvo, nep ve vístav panuje
píjemný temperament. Je známo, že má Paíš mírnjší glíma. U dveí do pet sín je bouda plná vístavních víbor, keréš odebírají fšlupenky. Gdo jí zapomnl doma, mže si koupit novou, pokut zásoba staí.
Jsme
f
pední. Nejni
to fšak
pecí Mnš-
anské besedi, nýbrš paíšské vístavi. Zde jezdí v jednom kuse minijaturální železnice francouiského inžinýra Dokoupila. Zde se muší dát pozor na nohi a na klobouki pro blízkost
strom —
pes to nalepené plagáti. F této partii jest peršpektýva na ústav francouskích invalid s kos-
jsou
telem, gde jest rodinná hropka císae
Napoleona
Boneparta. Tento slauný monarcha uinil velmi
pragtiný platí
ní
vináles, totíš Napolinodóry, penis keriš
takoka
(Tchto mincí mám znaUpozoruji se cestující, bi si
desítku.
nedostatek.)
pofšimli sliné dífky, keráš
f této logalit prodává upomínky na Paíš a vistavu. Mluví tš eski. Jeto za pakatel a dti doma budou mít radost.
289
Jdeme dále
a fstoupíme do velikého logálu.
Jindy je to sál mnšanské besedi, pro dnešek se to naživá Marešovo póle. Proti fchodu vipí-
ná se do oblak povstná
vš
inžinýra Fejfala.
velebný zástoj, fšecko ze železa a sálu vešlo se bohužel jen pldruhého
Visokí, litiny.
Do
potschodí, tetí mušilo být postaveno na stechu
nep správní víbor nedovolil probourat
besedi,
strop. Skrze klenbu této
druhí
gadúr, pocházející (Jindy na
Co
vže
jest
bech eki Zégvany gde
svítí
s
poslední vista vi otroku
tom míst na vži,
vidti dále, na
stojí palác Tra-
je
1
878.
Novákova.) sprvní ruki od
hraje gapela eletrikka
Kižíka.
Kouknme
se na
ob
strany pole Marešo-
Tu vistavl mistr Duchoslaf 2 soHdní paláce. Na levo je umístnn tak zvaný Pale de Bazar coš viznamenává vlastn krásné umni, totíš mava.
líi,
štugatéi,
drakslíi.
Strana protjší
(fran-
couskím slovem pedant) petstavuje logalitu umní svobodných (gdešto se žních neplatí da) a ftomto jsou placírované fodografisti, malbi na porcelánu, tapety a viezávání zlupenkou. (Poznamenání: Do tchto búdof se dnes vejíti nemže, nepjest pokroilá doba veerní a vista vovatelé mají uš složíno.)
Gdiš stojíme proti vži Fejfalové a vezme-
me
obrat nazat, spatíme tak zvaní „Centrum-
dóm^^ zvelkolepou klenutou stechou, do keréš je zasazená figura mírumilouného andla. Tako-
290
andl jest herladická alagórie každého národa keriš poslední ojnu prohrál a chce se re-
vito
vanžírovat.
Osvtlení Marešova eletrickími lampami. bí se
t
konskími silami.
provedené
pole
Eletrikka jak
Kon drošká
jest
virá-
a fijágris-
nejsou k tomu schopné.
Dnes, dne
8.
února 1800 devadesát
Marešovém poli velmi zajímavá schromáždné moudré, rozšafné lé
známo
praskích rodin.
Nkeré
nžné
na
matki, rostomi-
mladé, milovánihodné paniki, afšak
pozornost zbuzují mladé
jest
vista va. Jsou tu
nejví
dífky znejlepích
jsou ernovlasé,
nkeré
blont, fšecky mají krásné hluboké oci, tak zvané
obrazi duše. Mí staré lidé pohlížíme se závisti na mladé pánové, kerimš je dovoleno, bi se kolem tchto nžních zjevení dífích otáeli. Dále je zde téš vístava taneník, znichš nkeré
^
umjí
tancovat dobe, jiné špatn.
Jdme
dále.
Na právo
ot „Fejfalky^^ jest
vchot do další logality, gdeš vnormálnich po-
mnrech
stávají piliáry pro
lenové. Pro dnešek
jsou tyto hrací stroje odstranné a logál upravení jest jako elegantní paíšs-ká cukrárna, gde je s
etablírovaní mistr Goracca jak jest viditelné
protogolírované firmi nat fchodem. F
peklade naživá
se tento francouskí
eském
cukrá Ne-
manský. F tomto etablízementu mohou si unavené hosté otpoinouti. Jídelní lístek pana Ne-
291
manskiho opsahuje
grenadýru,
sorbet,
apsint,
vanilku, grémrole, polejvané atd.
S tohoto závodu
jest
fstup do
dámckého
dualetu. Jsou taneníci, keré šlapou na šlepi a
garnýri, násletkem
ky,
nit a
eho
jsou v dualet špendlí-
jehli.
Otoíme-li se na právo, dostáném se do
reš-
taurance Duvalové. (Jindy sedají tu brati Chválové, Šámal, Vendelín Urbánek a jiné páni hra-
maxla, ferbla. Mlaí lidé se u nich tomto vzdlávají za malý poplatek.) Že sme na francouské pd, je viditelné z plagát, zepsaných f cizozemcké ei. Ze závodu Duvalového rounou cestou vijdeme opt na nádraží štraspurské a zeptáme se francouského policajta, gde je levá strana, kerouš fstoupíme do zábauné místnosti nazvané
jíce taroki, f
umni
Folizé Bergheer.
(Kvli omilu
se podotejká, že
to je bívalí malí sál Besedi.)
Tento Bergheer nejni onen majitel divadla se strašidlami, keréš stávalo vždi na
námstí
f
Senovážném
Praze. Jest podnik se živími osobnost-
mi, keréš tancují,
spívají,
deglamírují a
vbec
visokou mimigu provozuji. Program vci, keréš budou podané, pipojen jest vzadu této užitené knihy.
Paíšské divadlo Bergheerovo jest velmi soBívá tam mnoho mladých dívek, keréš picházejí bes gardedám a jsou milé a pívtivé zlášt k cizincm, gdiš pozorují, že jim lidní závot.
292
nejde franina odruki a podají ofšem visvtlení.
Mn
se ty dífky velmi smáli, cos
mn
tšilo.
Levé dvée z Folizé Bergheera vedou do závodu krajana Makofckého, gdeš se epuje vlastenecké plzencké pivo.
Bili
mnohé krajané
fPaíži, keré se z tohoto plzenckého logálu ani dovístavi nedostali.
rend mnohé
Mže
bít,
že
pi
dnešní
páni pro samé plzencké
Me-
tš Paíš
neuvidí.
Druhé dvée naproti Makofdkému vedou do Grantre sto ránu Tísso, gde se vitáí pivo sfrancouskích
blazerijí,
coš
viznamenává pivováry,
fkterých fšak se vtšinou pivo nevaí.
Ve fšech tchto místnostech je fšude samí samá anonce, pozvání k nafštv divadel, špektágl, vístaf, dostih a tomu podobné vícero. Gdobi to chtl do rána fšecko zbhat, plagát,
rostrhal bi se. Proto také misiím, že vtšina cestujících
zstane vbec jenom
ftéto svjetové ví-
stav.
Vrame
se
opt do pecín,
kudi jezdí že-
Dokoupila a otu levou stranou fstoupíme do odlení, gde je znázornn „Vívin líckých píbitka^^. Je to kus gulturní historie, kerak lovk od narození svjeta zdokonaluje své obidlí a kamaš to mže pivect. Velmi pouné. Naproti tomu je „Babilon elementár^^, totíš víleznice inžinýra
stava látek výživných: víno francouské a špa-
nlcké, goák, ligéry a jiné potraviny; ftomto babilón semse zdržoval nejrad, neptám stále
293
dávali rozliné ty víropki okoušet.
Musí
se ícti,
že jsou francouzové nárot velmi zdvoilí. silvuplé a vulevú
—
a
pi tom
Samé
nalejvaj víno.
(V našich pomrech jsou ofšem tyto vci jenom namalované a vlastn je to vchot do sklepa pana Stejskala.)
To sou vci, vážené tenái, keréš budou vnaši mnšanské vístav svjetové k vidní. lo-
vk má
co dlat, abi
piiny
je
koupil
si
fšechno pamatoval skereš
záhodné, aby
nejmí
si
každi
navšvovatel
jeden egzempl tohoto cestopisné-
ho díla. Bédegr je také dobrá kniha, ale tyto ponauení se tam nenajdou. Fšloupnm ešt na okamžik na Marešovo pole, milé krajané, neš zane muzika, abichom se podívaly na
nkeré
dethalie.
Malískí vítvor hnet napravo u fchodu reprezentíruje šatnu ili kadrobu Annamítá, národu ponkut divokého. Fpaíži hráli tito národofci divadlo, velmi krásné a
bili
hrdinové slyšet
aš nadruhi konec vístavi.
Blížero Fejfalové
vže
jest jiný
víkon ma-
lícký, keriš podává perspektivu do uHce Ka-
pivezená bila na vístavu derektn z Ejipta, coš bilo dosti soutratou spojené. Pan Duchoslaf bil bi jim dodal celou Gahíru na
hírské. Ulice tato
agort.
Ješt bude podotejené slovo o život na stav a f Paíži fšeobecn.
Ronva
ví-
se vižaduje, abi pišel na vístavu
294
každi ží
f
slušném zevnjšku, dlá hned na nádra-
a dále v petsíni ohromní rámus hejno proda-
va
epic,
po vístav, ni
bi se
dualeta doplnila. Jsou zde téš
prvodcové
egzestence, totíš
iné
abi bil fkoukáni systém. Jiné kiklou-
prodávají guplety a
Viktorína
mstí vají
ineróni
ili
Hugo aneb
— ofšem
písn
nejsou od
Na jednom
Deranžéra.
ná-
vístavi stojí turecké tuzemci, keré prodá-
tureckí
vou vjednom
met a mandoleti a
kuse: Bono, bono! Bono, bono! (Co neprodají,
sndí.)
Dlníci vmodrých blzách, keréš
slaví
modí pondlek, chodí po ulicích a spívají. Vidíme zde francouské policajti a anglické lordi, dstojníci
ojanské a
civilní
hodnostái. Ze známích
osobnosti politickích viniká jeneral Bulangr, dále prezident Garnort. Možno, že pijde
podnkatel
i
stavep Fejfal. Strašné podíváni jest na Balón kapat, kerak
ho
—
do povtí. prostonárodního astronoma, keriš ního dovolení postavil na veejné týf a ukazuje ním kometu Venuši šest lidí vitahuje
bramboí peou Skrátka,
obecn
—
a
Jinde vidíme si
bez
ulici
—
ouad-
peršpek-
Francouské se dole fkuchyni pana Stejskala.
milé
tenái,
hlaun na vístav
život
paíšcky fšepíjemný.
jest velmi
násletkem toho vícero randev mezi mladýma lidma, akolif dífki doma eknou, Zítra bude
že jdou do kostela
nemohou
Gdo
bíti
anep na požehnáni. Rodie
dost opatrné.
pišel na vístavu
s
penzma
francous-
295
mu
budou
kími,
zde
promnné,
akolif i rakous-
ké se berou.
Gdobi chtl vístavu opustit ve uinil
chibu, gdybi
bi
—
si
dv
hodiny,
objednal fijágra teprf
Na vístav ouaduje se nejmí do na pátou. šesti hodin do rána, naeš bude uzavena za pítomnosti prezidenta Garnorta, bude-li ješt fschopny.
Ohledn
vístav doporouí se hlavpivo a víno. K ránu ofšem mnohý navštvovatel bude gonzumírovat sifony. Druhí den sou nebo záhodné slaneki a znojemcké okurki stravi na
n
—
podobná vístava svjetová velmi unavuje.
To
mé náhledi pes vístavu, svdomit proskoumal a
jsou fcelku
rous jsem dosti
kte-
tuto
podaný. Každý bedliví tená pozná, že se „Kapesní prvotce^^ liší od jiných toho druhu spis, afšak práv se nesmí pehlídnout, že tento „Prvotce^^ zepsany a tištný bil pro druhé vídání vístaví paíscké, kerouš uspoádal Víhor Kostymní Merendy dne 8. února
je rezultát
mj
roku 1800 devadesát.
Puný
tento spis
mže
bit
upotebený
i
vi-
ných okolinostech života, píkladn gdo vbec chce zeznati pomnri francouské. Pokut se tejí program, keréš buj provozované budou nep nebudou, poukazuje se na dodatky této kníhi. Zúctou oddaní
Vavinec Lebeda.
296
Pozn.: Textu pednášky u Dlouhého stolu, uvedeného v kapitole pedcházející, použil Lebeda í pro chystanou pednášku v sylvestrovské zábave
k
Mšanské
besedy pražské toho roku,
níž však nedošlo pro
Herrmannovo onemocn-
maškarní me r enbesedy, kterážto mla ráz
ní chipkou. Zato byl pro
du
Mšanské
svtové výstavy paížské a konala se 8. února 1890, sestaven Lebedou ^fjond oktér, ili kapesní prv otc e^^ po výstav a vydán jako brožurka tiskem. tená snadno uhodne, kde píše Lebeda o Martov polí, o Eiffelov vží, paláci Trocadéro, o ece Sekvan (Sein), o drobné železnici Decauvlllov, o Follies Ber-
o
géres a pod.
32.
DORA. Datum nedle dne 19ho ledna nového roku 1800 devadesát.
Ctná
a téš zasloužená redagce „Švandí
dudága^^ homoristického poutníka
f
Praze.
Jest mi velice lýto, slauná redagce, že teprf
dnes picházím zgratulaci k Novému roku, keréhoš sme se dokali. Jest na to pozd, avšak téš Ví za to nic nežádám. Jsem ubezpeeni, že i
smejšlíte
nápodobn.
Bohužel slauná redagce jíš semse domníval, že moje grytická inost bude nauždi ohrnutá, nepsme se letošního roku dosud zánouního, «dokali ve zdraví. Byli sme totíš tágo ka jíš pr-
izem svátku vánoních pegvapené nepíjemnou chorobou,
keráž
pofstala
gdesi
na
severním
nordpólu, pokraovala stále nížero a nížero, aš
fkroila do Prahi, akolif je zde dosti bedliví
do každého skrze bránu pocestného šouchá. Onuno chorobnost fšak fpustil. Bil sem mínni, že namn tato nejnovjší pohroma nepíde, nepsem si ve svém život dosti nemoci vystonal a vlastn mám astji jakousi
agcis, keriš
l,
Hemnann, XLVUl. Z
poslední falerie,
i9
298
grónickou darebnost, keráš
mn
na pastel po-
tahuje.
Avšak lovk mýni, pán bch jmní. Bil sem zasáhnuty a dosti siln. Následkem toho odpuste slauná redagce, žesem dosud nemohl podati podrobní ref erád pes „Márinku Wálgovou*^, zepsa-, nou ot pana Františka Xaverisa Svobodí, mladí-
ka nadjného a nicko jíš skoro plosma roku nadaného, nepuplinuli heské msíce, gdi to prohlásil s pomoci váženého redagtora „eské Tchálie^^ pana Ladeckého. (Jestéš dramatyk zepsavše vícero kusu, keréš se ku pipravováni provozuji.) Néni fšak malá vjec podati pes eení kus objektifní referád, abi s
ním
bil
autor spokojení,
následkem ehos se na to délero pipravují. Musím se vrátiti k zahájené chorob, slauná redagce. Jest známo, že tš medicínská vjeda pokrauje neuprositeln dále, násletkem ehos misiím bi bilo záhodné pohovoit pezisté zástoje, keréš se medicíny blížero dotejí. Slauná redagce! Tš i vážené tenái. Jesdostaten známo, že nejsem ani doktor ani profesor kyrurgie, pel 00 fšak lovjek i mého žándru mže míti povjedomost pes rozliné vjeci. Píkladn nýni je doba, pánové, gde se mnoho
mn
mluví
pes pomnry zdravotní. Pes pomnry obiejn se mluví gdyš jene-
zdravotní, pánové,
máme
coš se vjedeckým slovem nazývá antolo-
gie a terapenteryje. Této vjedy je uš vícero svas-
k,
vážená redagce, a dosut vichází
f
pdkrao-
299
fšak máme ninkont na dním ponemoc, kerou sme za mladých let ne-
vání.
Hlaun
átku
istou
Avšak vjeda medicínská, jak bilo eíno, pokrauje neúnavn dále, a ji máme k podkování, že bila vynalíznutá nynjší epidemonická choroba, nazvaná v jazyku zemckém skipka, méznali.
nem
latinckým fšak imfurenca.
F chorobách
je
Gdyš stn lovk jeden a nezavona to doktora, nejni vjec nebezpená. Ni-
veliký rozdíl. lá si
gdo o tom neví a téš se o tom nemluví. Nemocný ume, jest funus, a f takových okolinostech
má nemoc
pravidelný
prbch. Nejvýš
se stane,
když se na koen nepišlo za živa, že se neboštík deponýruje do patetického ústavu, kdes je rozezaný a ke spokojenosti familie se vinajde, na vlastn zahynul.
Sou fšak pípadnosti, slauná redagce, že f tomhle dom onemocní lovk, hned vedle zase jeden a do rána stn celá ulice. Je-li ulice krátká, vážené pánové, není vjec nejhorší. Má-li
fšak vícero
numer po obouch stranách a každé
nemocné, dlá to ve vejevnosti voko. Zanou kouí se jalofcem, apatykái nestaí míchat a konen, vážené pánové, dá se fšecko do novin, Jak je nemoc v novinách, pánové, je zle! Pak je to tak zvaná epidomije a za dva dni stn celé ml 00. O štstí mže mluvit, gdo umel dív, neš pišel do novin. je
se olati doktoi,
Muším bil
loského
podotejit, vážené pánové, že sera roiku
na vístav tak zvané svjetové
303
f
Paíži a téš sem o tom podal povjedomost
v minulém ísle tohoto žornálu. Tenkráde ne-
ml
sem o tom dosud uvjedomlost, že zuí f Pasem se chvála pánu bohu zdráf, akolif sem neml vícero žádných íži zhoubná choroba a vrátil
penés.
Nemoc
vipukla ve velkém
závod
u
msta
Paíže, tak zvaném Lúbru, nep je tam mnoho mušských a ženských obojího pohlaví. Visvtlilo se, že jesto starobílá infaulenca a akolif nebila pro Prahu objednaná, dostali jsme ji sem také a sice násletkem
ochotn
noviná,
keréš
nám
ji
peložili do eštiny.
Obával sem se dosti, bich ji nedostal. Pednejsem žádný parádník a nemusím fšechno mít, za druhé mám malý bit a neml sem infu-
n
rencu
kam
položit.
Bilo
mn
porazíno, že je
skipce dobrý lék goak. Šel sem k panu Ondrákovi f Pedlové ulici a koupil sem si goak. Nevím esli bil ten ligér silný anep slabí, afšak gdyš sem ti dni pil, dostal sem skipku. Vážené pánové, regmatízmus je pkná gompovjedomost. pletní nemoc, nepmám o Avšak skipka, pánové, také nejni k zahození. Bil jsem na porad u jednoho známého proe-
proti
nm
zóra terapenterije, keréhoš sem potkal fovoc-
né
ulici,
kouc mu,
val se na
mn,
šáhl
že dostávám skipku. Podí-
do kapsi a dal
mn
jedno
tyrgrejcarové guba pravíc: „Esli to pekáte, bude vám dobe.^^ Zapálil sem si tento petpis, šel sem domu, ale neš sem guba vykouil, váže-
301
né pánové, skipka že
mn držela.
Pak
sem guba neml zapalovat a
se visvtlilO;
mn
že bi se
ne-
bilo nic stalo.
Skipky nemoci
jsou
synktóni,
následující
pánové. Pedn neni lovjeku dobe. Za druhé, pánové, je mu náramn zle. Tento staf zhorší se
druhého dne. Postel se propotí as na prkýnka, peina je jeden vohe, pivo nechutná, gysibelka šestadvacet krejcar.
stojí
tyry
fernacetýnové
práški jsou za den pry. Doktor zakáže je dosti
pet
tím.
zbytené,
Gdo
nebo
mže
pacient stratí
stonat
s
vím
jíst,
coš
chu
jíš
nákladem,
koupí
si za ticet grejcaru migrénštift a maže si ním fysionomii na ele, nepoi jsou jako vidloubané. Ve spánkách to vrtá jako nebozes, f kilích je lovjek jako petržený, záda jsou jak rozšlapané, nohi f kolenách ot sebe, bicho se propadá, pes prsa jako bi bili stažené emeni, fústech je špatná chu, nos stratí ventilaci, hla-
va je jako pesejpací hodiny.
tš
Na
tanec neni
ftej
do hospodi. Jeli po ruce silná rosšafná žencká, neškodí namazání flujtem od pana Kvizdy. To je skipka nemoc, gdyš se vidaí. Tento staf, vážená redagce, trvá podle gonštelace tla délero nep ménro. Já situaci pomišleni,
ležel
se nechce
jako Lazar ze staré Bible celích ošum dní
a pak
mn
nebilo
dobe ješt
týden, keriš
sem
strávil f posteli.
Nepidá-li se ke skipce nic agutního, je nauzdravení a lovjek jest regonvalescent
dje na
302
F tomto moment
muší velmi preciozn držet, abi nebil recitatýf, cos je nebespené. Doktor, keriš léil, bil velmi srdení a humanitní pán. Gdyš žaludek zaínal vait, pedepsal mn, bich jedl njaké kuátko se šparglem nep garifólem a zapil malé gvantum mlnického vína anep téš bordó. Tato lidumilnost velmi tšila, nepmám fskuten málogdico lepšího nejsouc ftch pomnrech. Afšak sem nejedl ani kuátko ani špargl nep garifol, nep mi to pan doktor neposlal. Sat zapomnl. Mrzuté a bolestné skipka zasáhla bilo, že ten den pet svatým Sylvestrem, tak žesem nemohl vihovt pozváni zábavních víboru z Mšse fšak
mn mn
mn
mn
mn
šanské besedi prašské, keréš
mn
žádali, bich
schromáždným na Sylvestra podal pednášku pes Paíš; coš jest k politování, nepmohli bít hosté ponkut pouené v zempisu geografii a i
v jiných národech.
Tato nemoc zachvátila vbec mnoho lidí na ni ministi skoro ve fšech kštátech, profezói, žornalisté, umnlci, astronomi, téš spisovatele a grytýgi. Ovšem ministi a fabrikanti mohou stonat, nep mají dost goáku. jest lidem, keré pracují pouze hlaz lepších kruhu. Stonali
He
vou,
píkladn
literádi
pravideln máji málo
Qdo
si
a spisovatelé, keréš jaksi
pens
z nich zvikl ve
žádostif, jak
i ve zdravém stavu. skipce na goák sem
bude tento návik dále potporovat,
nemajíc na nj. F tomto
pád
nastává
fskuten
303
mohl mnohí mecenáš s dobrou vlí a nkolika flaškama viplnit. Prosím slaunou redagci, f pádu bi se nkdo citedlná mezera, kerouš bi
mj
eventuel na
mu
atres tázal, bi
jej
vzdlila,
abich je nebil recitatif.
To mohou
mé
jsou bíti
náhledi
pes
inflorenci, keréš
dost zanímavé pro lékaské kruhi,
skuten
na poátku dosti v rospacích epidomie pet sto léty, cos oni nepamatuji. Veliké zásluhi o dostatené rosšíení skipky mají téš páni logalisti zdkeréš
nebo
bila
bili
poslední taková
ních žornálu, keréš
Nikon
pes ni psali dkladné
chvála bohu
nemoc
lánki.
ochabuje a objevují se jen šporátycké pípadnosti. Tak pípadn f posledních dnech stalo se rapidní ochujíš
ravni v divadelních kruzích jednoho víteného zaslouženého
spváka a
vení.
Bilo
pi
basisty, afšak trvalo jen
pl
osmé, gde bil opt zotatom veliké ouastenství obecen-
ot sedmi hodin do
stva, keréš z rostržitosti nat
onemocnním
oblí-
beného lena ani neslyšelo první agt dávané operi. Téš se praví, že ješt jeden spvák tšce stn avšak ne na skipku nýbrš asi na dva tisíce pídafku, coš je nebespená choroba pro ty, keré ji budou gurýrovat. Dej pámbu, abi se našel prostedek.
—
*
Ukonifše
tyto chorobné záležitosti kerýmiš
nám smutn zaal noví rok, pešloupnu k referádu pes divadlo fšeobecn ili speciáln.
304
Ve tvrtek dne 16. ledna tohoto ro'ku dávána bila na Národním divadle jedna starší novinka ot spisovatele francouského Víktorína Sardula, nazvaná „DORA", keréš drama pozstává s pti jednáních. Podotejkám, že Dora jest název nejen kusu nýbrš mladé dífky španlcké, kerouš dává slena Dumková. Její otec, ne pan Dumek, nýbrš markýs Rizoaré, byl buto španlckým jenerálem anep starostou jisté republigy i
—
nevirozumnl sem dobe, afšak zahinul pet poát-
kem kusu a Doe zbila z rodinných pomnru jen matka silná heski stará dává paní Vinklerová. Tyto dv žencké sou živé v lázenckém mnst Nýze na pobeží mockém. Afšak bes pens. Malá usedlost v Gatalóni ve Španlcku nic nenese,
gáš neberou penzi nemají, zbívá gredit.
Akolif
jest jejich
egzestenc jaksi problematic-
dokonce hádá na nepoestný garakter, chodí do salonu matki i dcei velká spolenost, hlaun páni, nep jest Dora krásotinka. Mezí jinými chodí tam téš istý francouski poslanec Farev^ól pan Bittner, keriš na vc kouká velmi opatrn, nevíc na rodinné tradice španlcké a jistý André z Morliják mladý moski dstojník s vihlítkou na velkou gariéru, nepmá strýce admirála, keriš Doru náruživ miluje. S toho se vidí, že tohoto mladíka hraje pan Sajfrt. Pítel Farevól mu pimlouvá, abi tuto roká, že se
i
dinu nefregventýroval, Morliják je slepi a hluchi.
Že
jest
Dora skuten poestné
dfe
visvt-
^
305
li
se v
moment,
gdiš
jí
jistý
rumunský
zhejralí
Stramíno (pan Stros) navrhne, že ji mže milovat, ponvá je se svou ženou rozvedení. „Ven! ven!'^ olá slena Dumková, hodí mu Pugét na hlavu a Stramíno spitomnli otchází. Zatím fšak pišel jiný dobrodruch, starý plešatý baron Wanderkuf r, keriš nabízí staré margíze subvenci 500 frang msín,gdyš mu bude podávat referády z nóbl spolenosti. (Mislel semsi to že je jiný honorá neš dostávám já za
bohá
své referáti
— a píšu pes divadlo, k emus semK tomu ouelu fšak
se
po
se
muší margíza sthovat do Paíže neptám
celí život
pipravoval.)
je
na referáti vcí pole. Dobrá. eené Španlki dou do Paíže ubitu jí se u knžny Borotínské (dává slena Danzer) a stará margíza z Rysoaré píše. Morliják pan Sajfrt dostal zatím gondici u ministeria jako cekretá, mže jednu ženu uživit a uchází se nyní plnou párou o mladou Doru, kerá skuten milování hodná, jak slenu Dumkovou známe, akolif je na španlku ponkut píliš blont. Afšak láska je slepá. Pítel poslanec Farewól mu to rozmlouvá, vizrazuje, že stará nastávající jest
tchín bere subvenci, že za to bhví kam píše -ale víme všechny, co je to platné rozmlouvat mladíkovi ženní.
„Tím „abich
ji
si Doru vezmu !^^ olá pan Sajfrt, tchto pomnru vytrhl, nepona za
spíš
z
matku nemže^
306
lo.
Muším íct, to se mn od pana uš mnoho poestných dívek
On
Sajfrta
líbi-
takto vitrhl
z delegátní situace a to je garakterní.
Farewól pokrí ramenama a otchází, pan iní Doe viznání láski. S poátku je f tom velké nedorozumnní ponvá Dora nechce o jeho lásce ani shšet, akolif ho po dva akty milovala. Má f tom ruce onen starý darebák Fondrkraft dává pan Šmaha keriš vida, že bi se satkem zmaili jeho pláni, keréš má se španlckou rodinou, namluví dífce, že ji chce mít Morliják Sajfrt
—
—
jen za milenku. ji
Gdyš však
visloví Morliják, že
chce pojmouti za ženu, padá
kolem krku a
agt
—
jest jeho.
To
mu
celá rosílená
vím! V
dalším
—
nemejlím tetím nep tvrtém zdvihne se opona a jest pracovna pana Morlijáka. Je den svatbi, služebníci ho ekají s kostela. Do pracovny fcházejí baron Fondrgraft a jistá hrabnka Benešová, Maarka. Tato podivná hraesli se
bnka má podobné zamsknání totíš jakési politické ni
podívá a
zuená, že
má
jako Fondrkraft, vizvdaství. lovk se na
proti ní antipataj. Je
se Morliják žení, nepse
hrozn
roz-
piznává panu
Šmahovi, že téš mladého cekretáe milovala a že s ním hodlala bít šastná. Abi divák vdl, jaká je to gariéra, vipravuje Wondrgraftovi svou biologii. Narodila se bezotce a bez matki, mlia hlat a nouzi, chodila jako dít žebrat, pak se jí ujal njaký poruník keriš ji uil krást. S toho se vyrozumívá, že není vlastn zaristogrytické
307
rodiny. Pak šla do Uher, tam se vdala, její muš dlal falešné dvoušestáki a bil zaveni, téš ona pišla pro spoluvinu do višetováni. Gdiš ji pustili, šla do svta, muš jí umel fgriminále. Jmenoval se Beneš, ale hrab nebil. Koukal sem jako vijeveny, jak si taková zhejralá žena mohla mislit na ministerckého cekretáe, nepsetu vi-
žaduje aspo solidná minulost. Její životopis je tak hrozny,že by stail na dva nové kuši f pti jednáních.
Wandrkroft poslouchá, poslouchá, dává ji outchu, že uš to není nic platné, a pak ji svuje, že bi poteboval jakousi dyplomatickou listinu, kerou má Morliják zavenou ve svém psacím stole f tomto pokoji a s kerou má jeti do Itálie fouadní cest exoffo. Esli mu hrabnka Benešová tu listinu opatí, že jí koupí
dm
v Nýze, keriš se
jí
tak
líbil.
Tyto vci projednávají oba špatné lidé f pracovn Morlijákov, coš musí bít patrn prchodní dm, že tam každi mže a že se tam mže zdržovat bez dohledu služebnictva. Takoví pokoj jest ofšem velmi bespené místo pro diplomatické
listiny.
Zokna je vidt, že se snoubenci blíží, agent hrabnka Benešová zstane sama a prohlíží zámek u stolu, dokut má ješt as. Šufle odejde,
má u sebe cekretá. Snoubenci fstoupí do pokoje nep chtjí hnet ocestovat doeené Itálie. F celém gvartýru se pakuje, kufri a rajzetaški se penášejí. No ví se,
to se rozumí je zavené, klíce
:
308
jak vipadá domácnost, gdyš se jede poželeznici.
Fšecko se nechá na poslední chvíli. Tu vykoná Morliják velikou neobezetnost. Ponvá je francouski diplomad, vindá z kapsi klíe ot svých stol a dá je Doe nicko uš jeho choj aby je dala ke klím ot kufru.
—
—
Tej
je vidt, že se
mu
ta listina dozajista ukrad-
A
faktum! nep falešná hrabnka stavíc se, že bude pi pakování pomáhat, vistrnadí s pokoje starou hloupou margízu, chopí se klí, kene!
réš jsou u jedné taški, vihledá ten praví, skoí ke stolu Morlijáka, oteve šufle, najde agt, je to to, ostatní zas vloží do šuflete, ukradený gon-
cept strí za
adra
—
je to perfídni
moment
aš
se fdiváku dech zaráží. Afšak co dál! Benešová
hrabnka navede Doru,
abi napsala Fondrkraf-
na rozlouenou, ta to udlá, ale uš nemá as, abi také olízla gumirábiku na gopert, si to otkvapí a nechá dopis i obálku na stole, expedýruje gdo chce. Nicko ta perefíde ot Beneški! Strí ukradenou listinu do listu odóry, za lepí gopert a stará margíza olá sluhu, bí dopis hnet odevzdal Fondrkraftovi. Pánové je to ku
tovi dopis
a
veni,
že se to tak fšecko
K tomu
mže
stát?
ke všemu pichází k Morlijákovi jajsme uš také fprvním agt na chvilku vidli, takzvaní emigargant, keriš bil po-ti agty ztracený ve svt; dozví se, že se cegretá práv oženil a ponvá je u Morlijáka jen poslanec Farewól, mluví bez žinýrování kís
Maar
Teplí, kerehoš
309
„Graduluju vám k satku, píteli, ale ešt k tomu, že jste se zbavil tch španlek, které jste fedroval v Nýze, nep to je s nima velice
víc
divné
!'^
Maar
— jak Maai sou — nepozoruje, že
cegretá celý tese a že mu Farewól dává znamení a plácá plácá dál, že ta mladá španlka je špiónka, že ji dal fotografii znápisem zláski, pak jel do Rakouska, kerés ml zakázané , a hnet se
bil
chicený,
aretírovaný a zavení,
proež
ne-
mohl ve druhém a tetím agt vystoupit. A proto bil prý aretírovaný, že Dora o jeho odjezdu podala do Trijestu správu a piložila fotografii, aby bil lépe poznán. No každý divák vidí, f tom že
má
prsty
ngdo
jiný, jen
Morliják je stoho
hipodrom. Abi se povirazil chce pakovat nicko svoje goncept na listiny, oteve šufle, koukne tam spomene na Tepliobchodní smlouvu pry. ho Maara, na tu fotografii, tuhle mu schází a Morliják je zoufalí, jak dležití argument
celi
—
Te
—
Mezi ním a mladou paní je veliká vítržnost cegretá otkvapí. Dora misií, že se jde samovraždit a padá do mdlop. Zbívá ešt pátý agt a f tom se ofšem visvtli vše neb zbil aspo jeden rozumný mušš a to je poslanec Farewól keriš celou záležitost se to oženil.
—
prohlídne a
má
tušení, že to provedla
hrabnka
Benešová.
Taki provedla^ jak já uš díve
vdl. Fae-
310
wól fšak chitrim spsobem k tomu pet svtkama vizná
ji
pinutí,
že
se
— vzadu poslouchá
Morliják. Slyší, vidí a
nevinná a kus
cejtí,
že jeho žena jest
koní ohromným smíením,
bnka Benešová
s
hra-
ostudou otchází.
S tohoto kusu viplívá že téš pro margískou rodinu je chiba, umeli otec díf, neš zaopatil své dti. Píklat se vidí na Doe, keráš hi to málem zaplatila celou svou egzestencí. Vidí se dále že i mezi margízami mohou bíti matki hloupé; paní Winglerová dobe to podává.
vbec nemilé Ale darebáci keréš se pohibují v nóbl spolenosti že jsou teprf prohnané a niemné, jak se vidí na Fondrgraftovi a hrabnce Benešové. Dále se vidí, že diplomatické argumenti mají se lépe ukládat, než do fabrických mébl Vidí se dále, že darebáci jsou
lidé.
k tomu každi moch. Gdybi se
abi
lijáka prozradila bil
ta
vc
na Mor-
že bi pišel o místo nep
neopatrný.
Konen co
možná
bi se
dje lecos, emus se íká di-
se vidí, že se na jevišti
ve skutenosti nestalo
vadelní techniga. Afšak nehledí-li se na takové nedostatki, je kus
vidaená práce a dobe
se po-
slouchá.
Podotejit muším, že v tomto kuse vistounová agtérka paní Laudová kerá již dávala ped krátkým asem „Princeznu bagdáckou^', gdešto mi nebylo možná dát referát. Jakošto pila
311
osobnost fšeobecn néni paní Laudová se zdá, že
má
zlá, téš
na divadlo talenta cos se hlavn
pozdjší dobou úpln okáže. Maarckou hrabnku zahrála k fšeobecn spokojenosti. Slena Dumgová víborn hrála afšak španlck Dóri nejsou jeji žándr. Též víborn hrála slena Danzer, kteráš je nýni
má nco
velice oblíbená a
fskuten
píjemného ve své individualet. Slena Málková snad se ješt nco nauí, jalk velmi
doufám.
Pánové téš dobe hráli a bil patrný pokrok na mladém herci panu Vojanovi, keriš dal Maara elegantn. Jsem pesvdený, že se na Národním osví úpln. To jsou mé náhled! pes „Doru** f celku fšeobecn, násletkem ehos jsem oddáni i
Vavinec Lebeda dosud majíc
f
kostech regonvalenci skípky.
Pozn.: V zim 1889—1890 zalila Evropu chipky a také Prahu zasáhla. Též Ig. Herrmann byl jí postižen a proto Vavinec Le-
silná vlna
beda odboil od svých divadelních referát a v nkolika odstavcích ped referátem o Sardouov „Doe^^ pojednal velmi zevrubn o epidemické „skipce^', zvané po latinská influenza, ili, jak Lebeda píše, imfurenca, inflorenca nebo také infaulenca. inohra „D ora^' odV ictoriena Sardoua byla uvedena na eské jevišt
—
312 11. dubna 1877 v Novém eském diNárodním pak v novém nastudování po prvé 16. ledna 1890 v režií Šmahové. Jména osob jsou ovšem u Lebedy valn pozmnna;
ponejprv vadle,
v
Rízoaré je vlastn Rio Zarés, Farewól Favrolle, Morlíák z Mauríllac, Stramino Stramir, Fondr
Benešová je Dómósyová, kn. Borotínská Baríatínská. „Dor^ je podle Lebedy od Sardula. Z vynikajících herc Národního divadla uvádí tu Lebeda opt zvlášt si. Hanu DumkoV ou, jež se pozdji provdala za výborného barytonista Nár. div. Bohumila Benoniho, a Eduarda Vojana v nové vetší úloze. Jako nového lena jmenuje paní Marii Laudov ou-h oikrajt je baron van der Krajj, hrab.
covo
u, chot žurnalisty Hoící, jež se osvdila zejména jako znamenitá pedstavitelka salonních dam; vynikla též jako Hippodanie v stejnojmenné trilogií od Vrchlického a Fibichov.
33.
NÁMLUV! POLYPOVI. fPraze 23ho Února vroce 1800 devadesát.
Vážená zasloužená redagce homoristického Švandi dudáka, keriš bi ne I scházeti vžádné
mn
vlastenecké rodin. Jest
nedle a krásná po vtrnost
f
pírod
keráš každého lického tvora láká ven, fpravém smislu slova na prochásku. Vzlášt lidé nemocf takovémto
podnebí
protáhli oudi a fdejchali za
bránama
né a neduživé máji dlati
gomoci
bisi
prask íma vjedi gvantum ozon tu, což jest nejlepší druch vzduchu jak Vážnosti bude fpovdomosti.
Já fšak
cejtic
povinost k literadue a Vaše-
mu
žornálu, téš
sel
spráce proslulého
bichsi nco vidlal vzekl semse osobního požitku sváteního viraženi a usedlsem ve své pracovn bich podal správu pes novou dramatickou událost v Národním divadle keraš bila uvedená na prkna fpátek dne 21. tohoto mnsíce. Jel 00 tak zvaná prvyna ili orginál keriš vi-
1.
Herrmann, XLVIII.
spíiny
Z
poslední
eského básníka Jaroslava j{aleríe.
20
314
Vrchlického, keriš zepsal
již
vícero
svask
básní
podrozlinýma tituloma, hlaun pro mláde, a téš podal nkeré kuši pro divadlo. Jest ku podivu, že vnínjší
dob
fabrik a akáciovích spole-
nosti najdou se lide, keréš
pouhíma rukama
vi-
hotoví tolik vlastnoruní práce ve všech žán-
drech lického vzdlání. Nepse muší vzít nahlet, že téš kesnidani obdu a veei je zapotebí kus
ke spáni. Vidí se ofšem, co dlá vlastnost talentu a pedbžné vzdláni. Já píkladn podnes nevím, co všecko bilo od pana Vrchlic-
asu,
téš
kého zepsané. Takovích plodních spisovatel jest ve vcích národnostech málo. Nejnovjší dramatický vítvor golegi Vrchlického (jesice mlaí afšak dávám mu tu poctu) nazývá se NÁMLUV! POLYPOVI, Vcnejni i
—
—
trategédie, téš ne inohra,
vbec
jest rozdílná
ode všech známích spsobu aktérského umni. Je zmuzikou, nefšak opera, nepherci nespívaji, nýbrš mluví obiejným lickým hlasem. Jest jakási melán mluvení s hudbou, násletkem ehos ji znalci tchto odbor nazívají meledram. Mele viznamenává muziku, dráma jest onen tegst.Ten je zepsaní, jak podotejíno, panem Vrchlickím, muziku pis psobil gomponist pan Zdenek Fibich, známí vikonávatel hudební. Muším uvíst hned anticipádem, že nat muzikou jsou celé grytigi zodboru hudebního, píkladn golegové z balikónu Fetr Chvála, téš tetí ftrianglu Novotný. Nat kusem zase triumví-
pi
315
rujou grytigi prozaické,
vbec nazvané
estetýgi.
Námluvi Polypovi rozdlené sou symetricki na štyri agty. Prvním kus zaíná, štvrtím koní. Materiál ke kusu nejni vimišlenost pana Vrchlického, nýbrš
bil
nalezení sinými starožit-
nostmi vecké antologii a dostal níni defenetívni apreturu.
douvn
Pris
kusu fexstraktu podaní násle-
se vypisuje:
Mladý Polip
je sin starého Tarantela,
mo-
narchi fArgóze, keriš se gdysi nesolídn zachoval
ei
k famelii boh olimbán, pozvavše je k vena zajíce a dafše jim pak na servis svého
peeného
siná.
(Vecké matoložii jsou f skuten
práv tenhle sin Polip a ofšem ve svém upeeném stavu vistupovat na jevišti, gdybi ho bohové olimpcké nebili spojenými sílami skísili. Jeho otec fšak bil od nich za ten perfidní in odsouzen k tak zvaním „mukám tantalovím'^, f stáích dobách známí trest. lovka postavili do vody v Tatarsku na léto na zimu, af šak napít se nemohl nat hlavou mu rostli japka, pomerane a melouni, dosáhnout fšak na nemohlo. O takovéto postavení ve vod nemusel f skuten nikdo stát, nepse pi tom skusilo mnoho hladu a žízn a jiné víhody to také nemlo. Tito vjeci udali se delší as petím, nežli náš pvodní kus zapoíná a vižaduje se ot každého zdlance bity to události ze staré dávnovkosti znal, nep zápas o život vimáhá poát víc a vícediuné nápady!) Bil to
nemohl
bi
i
;
n
ro enteligence.
316
Abi svého otce z nepíjemné pozice visvo-
mu vidobil, visel mladý Polib domofské své opce Argóz (englickým jazikem: Argózi Braces) do svta na skušenou hledati prostedek, za prvotce majíc jediného sluhu a komorníka Kolosa. První cesta vedla ho k delfinskému oráglu feské hysterii naživá se podobná distanc slepi mládenec. Obdržef odelfínského orágla recepis na prostedek k vibodil a agnestyi z
—
svobození
šel
Polip dále, akolif bi
uinil, gdybi se bil ihnet
ofšom
bi se nebili
Polip šel
dom
navrátil.
bil
lépero
Ftom pád
mohli nátnluvi Polypovi zepsat.
celi
den, koukajíc
poát do zem,
tak že ani nepozoroval, že došel k jakémusi stu a bil
málem
bi bil
o
nj
vrni sluha upozornil že sou Hratbi
nou.
mn-
zakopnul, gdybi ho ne-
ped ákou
brá-
mnsta vimalované jsou ot pana kvádr emus se íkalo gyklo-
Holcra ze samích pickí sistém.
Tímto momentem divadlo zaíná. (Kuvertúra je pehraná afšak oržestr hraje dál
i
gdyš mechánigi vitáhnou oponu, cos
jest
práv pojem meledrámu. Hudba totíš hraje hercm do ei. Mluví-li herec tiše hrajou inštrumenty pijámo. Dostane-li se do extáze a mluví splních plic pitlaí i gapeia a hraje unizono forte a je slišet
zapoteba
gontrapunkt.
Na
zvláštní vicvienosti.
takoví požitek je
Nepdává-li lajk
pozor na deklamátora peslechne partidúru a více verza naopak. Skoušené varhaníci a gon-
317
vrzádoristi
ekl
že se
ofšom za své peníze užijou. Gdobi to nelíbí upadne fopovržení hlavn
mu
entuzálist hudebních, násletkem
ehos
jest zá-
fšeobecn krásny. Vzalsem si pes to ponauení ot golegi pana Fetra. Téš gritíckí Chvála je toho samého náhledu.) Z gulísy vyšloupne Polip (dává pan Sajfrt) stoj
fcestovním obleku, totíš v
bílé košilí,
na hlav
majíc epicí fté fazón, jako se nosí vpárni lázni na Žofín. Za ním kráí vrní sluha Kolos (dává pan Sedláek) na zádech majíc telecí turnistr. Z hovoru jejich se vírozumívá, žesou f království pizánském berberské íše, coš bi se z muziki nevipozorovalo. F tom království panuje berberski monarcha Onomájoš. „Hle pane tuto jest mnsto,*' upozoruje
divokí
prince Polipa Kolos.
„Koukejme, koukejme,'^ otpovídá Polip, „já bich si ho nebil fšimnul.*^ Chtjí do mnsta, agcís je zauení. Kolos tlue na vrata a trvá chvíli, nes se na vartu nat bránou vyškrábe purkrabí oznamujíc, že se do mnsta nepouští nigdo, hlaun fšak ne vagantní pocestné,
Aš bude
ponvá poní,
Zatím se
je
oteve z
vmnst
národní slaunost
se zase brána.
mnsta
ožívá goribantíckí hluk
a olání: Sláva Onomájovi! Sláva Hipopotámíji! „Jakže?'^ zolá Polip. „Hipopotámije jestmér-
no ženského rodu! bít
krásná!"
Má
tedi král céru!
Ta musí
318
Divil semse tomu ostroftipu. Jábich spouhého ména dosmrti nepoznal, jaká jest fysigono-
mie.
Ngdi lovka zmejlí fotografie. Kik se opakuje, za chvíli se oteve i
brána a obivatelstvo íše, keré bilo na slaunosti hrne se ven a^ dom. Na bastijónu na brán fšak se objeví nkolik otrok, keré pinášejí tityki a na
tch sou nastrené ti uaté
lické hlavi.
koho pak
to z perzo-
Ježišmarjá, mislel semsi,
nálu zabili? gáš, abi
si
To muší to dali
bit lidé,
líbit.
keré mají slušnou
Pozdji
mn
bilo
vzd-
žesouto hlavi bratr Bittner, totiž z
líno,
je-
jich ataléru gašírované.
Pohled
hrozny a princ Polip dole je celí vbec bi nejra odešel. Otroci zarážejí tyki na bránu a hlasatel pan Ojan oznamuje, co to vlastn znamená. Král Onomájoš má céru Hipopotámiji ze slušným vnem, afšak mu na tom nezáleží abi se stal tchánem. Gdo se o céru hlásí muší podnik-
ferdflex.
nouti s
je
Sluha Golos
Monojánošem
zápas, totiš dostihi a sice
na koárech. Gdo je díf u mety vyhrál a mže druhého zabít. Rozumí se, že dycki vihraje Onomájoš, kerého bi nepethonil ani pan Vondrá-
ek
s
Prahi. Král jezdí jako bi
bil
ot narození
fijágrem a uš dvanáct knížat pipravil o hlavu, keráš se pro okrasu dá vždycki na bránu. Hlasatel olá králi slávu,
lit
to
opakuje a rozejde
na šancích pot hradbama zstane s Kolosem.
se,
strnulí Polip
319
Nastává veer, náhle vijde na bastijón
prin-
cezna Hipopotámije a líbajíc jednu hlavu iní nebožtíku viznáni láski. Je to pro chudáka tro-
chu
pozd
a
nemže
ho to uš
tšit.
Ale Polip sotva spativše princeznu, je ustanoveni, že také pojede o závot. Garakterni to
uš
nepjest
néni,
doma ho oekává
a
ženati
choj Axióma. Kolos mu
to
vimlouvá, kouc,
krvavé hlavi jsou velmi nepíjemnou pranostykou, afšak Polip ho odbejvá, gdo nesadí že nevyhraje a jako slepi se hrne do mnsta. Kolos de nicko také za ním, nep nechce že
tyto
pána opustit a pak u
—
nho má
nejspíš za po-
Brána se zrachotem zaue prvni agt je ukoneni. Tuto muší bít podotejené k perzonifikaci
mnsíc
slední
krále
službu.
Mono Jánoše
vbec
lide
tyto dethálije.
Za
starých
as
držeh siln na petpovidání a chiro-
mánii násletkem
ehos
také berberskí král pi-
zánski se odebral k delfínskému oráglu keréš
povdlo, teši
o
že
ho zej pipraví nejenom océruale
živobiti.
Za píinou
chce Monojánoš tamii, anšto
mu
mu
vbec je
této pranostiki ne-
profdati svoji
Hypopo-
vlastni živobytí milejší neš
zeovo. Je to takzvaní trágicki gomplot, akolif se mohla zhotoviti dosti snesitedlná smlouva. Starý moch vládu penechati mladým manželm coš bi bylo beze a sám mohl jíti na vejmink
—
fšeho krveproliti.
První akt jest obehráni a divák
si
odechne
320
gdyš gordína padá dol, nepse dá oekávat, že z celého djišt nevipline nic dobrého. Nat celou berberskou íší pizánskou vznáší se jakási
Mono
král
fatalita,
Jánoš nevzbuzuje žádnou
dvru.
Já na míst Polipovém vbec bich do rezidence nefkroil, nýbrž bich ponechal nocleh
Spomnl sem si že za mích mlávodni po mstech berbercké medvdi a nikon sem tu koninu pochopoval. Po delší krátké pauze vistupuje druhi akt, na
nejbliší štaci.
dích let byli
jednající
depo
jíš
ili
ve
mst
pedstavuje
Pize. Jevišt
nmš
arzenál krále Monjánoše, v
je
schromáždné fšecko klempíské zboží, keréš má regvisitá pan Forman pot sebou. Jsou to klenoti kereš monarcha pizánský na svích válených taženích ukoistil respektive nepátelm ukradl. Misiím že na tom pan Kouík zbroj í
zemckého divadla pracoval
aspo pl
léta
se
tovarišema.
šesti
Takové gabinety
se nacházejí
vbec v mno-
hých mnstech. Píkladn fPraze nato máme muzeum, gde sou podobné válené reaUty sistematicky srounané.
V Drážanech
mnst
živá se sbírka totožná zelený gabinet.
berce zí
máme
železné
se speciální
na-
V Norim-
muzeum. V Paíži vinacháGlune. Tš Mnichof má
muzeum
podobnou agademii.
Do
raritétního gabinetu
Monojanošova
bil
uveden Polip vozatajem královím Mrelem, keriš mu bil dán za ieronta. Tohoto fungcionáe
321
dává pan Bittner a jest vidt podle zdvihnutého pravého ramena, že úloha jest intrigánská. Nejbliší budoucnost to dokazuje. Bohactví králofské Polypem nehne.
nu myšlinku
—
odejde, fstoupí
král
nickým spsobem lyp
Má jed-
princeznu Hypopotámiji. Miiirel
Monojánoš, keriš se
táže, co
zstává pi chladné
krvi a praví že o tyto
má doma
pokladi nestojí že
iro-
tomu host íká. Posvoje garnitúri, že
chtl jen princeznu Hipopotámii.
bi
„Víš co to opsahuje?^^ táže se Monojánoš, „Víš že takoví pretendent muší se
mnou
jezdit
gdo prohraje že stratí hlavu ?^^ Polip se tchto vcí neleká. Jen prosí krále
o závot? bi
mu
jí
moch
nic
A
dovolil malé randevú s princeznou bi se
otázat zdáliš ho miluje, an pro nic za
nebude
jezdit.
Král svolí, zavolá své otrokové keréš pi-
bhnou takoka po volaná jeho céra
štyrech a
naež
porouí
bi bila za-
otchází.
Jsouc plni oekávání stojí tu Polip a melodramatická hutba bére agort na mol; Tydlitydh
tydU tát strany do
—
Hypopotamije pibhne s pravé povídaje k sob monolo-
gabinetu,
kem, že tam spatí medvda, keriš chce s nimi o závot tancovat. Spatí Polypa zarazí se a její enerýže se ztrácí. Ofšom, stará vjec; mladí mušš a mladá dífka samo sebou se rozumí že jsou navzájem milované. Jiš starý František Novotní ze-
—
322
vn
báse: Ach lásko
psal
vn
kráse a
Mi
stejná ve
staré lide
svém
vbec na
to
hrzná
ve
své
hnutí, hnutí!
jina koukáme.
Já bich píkladn ani s Hypopotanijí nejezdil. Mají spolu rozhovor a Polip žádá fpád, že
žam^pionem a jeho hlava pišla na palisádu, bi pišla princezna a zlíbala ho aspo po smrti jako uinila den pet tím onomu nešastbi nebil
nému
knížeti, keriš tak
nešastn
si
zakládal do-
mácí krp. Hipopotámjje pidává drobné, ze fšeho je viditelné, že Polip je ten praví a on jásá že je milovaný. A gdyš opt fstoupí králofcki otec oznamuje mu Polip že pojede gongurence dopadne jakchce.
a
pesvteni že vihraje, dobe trenýrovaný. aby si dobe prohlédl zítra
Starý Monojánoš je
skuten
nepje
v
cirkusu
Ponavrhuje Polipovi, slunce, že uš
ho vícekrát
Polip jest
koní
fšak
neuvidí.
velmi
dobré
misie,
íms
druhí agt.
Nastává
jednání
tetí.
F
kulise
napravo
jeden trakt králofckého zámku, do med-
stojí
zaninu vedou schodi.
Hipopotámije a krácegretá Múrel, intrigánski element fkuse.
Vistoupne princezna lofcki
„Seš
mj
vrny
Miirel padne
sluha?^^ táže se ona.
ped
ní
svtki nkolik pohanckích
ko
co
si
požaduje.
na kolena a vede za
boh
že
jí
udlá
f se-
323
muš
Vidí se, že tento
nýbrž
i
tšce dýchá. Je láci,
afšak
sice
láska
jenom
intrikán
„Nuš tedy cizinec
—
velmi podízený orgán fpa-
krom pohlaví nedlá
rozdílu.
Ten
néni
velmi zamilovaní do Hipopotamije, an
sliš^^
—
jiných
praví berbercká dífka.
^'
„Má umít !'^ „Nikolif, má
olá pojezdný radostn.
otpovídá princezna se
žít!^^
zralou úvahou.
„Tak muší zemít otec tvj!'^ podotejká Múrel zamraen. „Já to neekla/^ vihejbá se princezna afšak jest vidt že její nžné panencké sre má to dtinské páni.
Vc otec
je
ofšem na pováženi. Nep kdybi
potlouk
pimené
fšecki
ženichové
její
pi
svých dostihách, musela bi Hipopotamije f skuten zstat starou pannou, kerá néni na svt kužitku, anep bi se musela othodlat k mezalízanci.
Múrel ujišuje že tedy
mže
jest poctiví
král zahinout
kladn podízne-li mu nápravu na
mu zapomene
lovk
a že
pouhou náhodou, pívoze, anep
zastrit zákolniek. Hipopotamije
k Polypovi souhlasí s tím tajn a otchází bi se k rozhodné jízd pipravila. Vozataj Múrel krátkím monolokem dává publigum na srozumnou, že vihoví pání zbožz láski
do paláce
ované
princezny a
tš
odejde,
naeš
vystoup-
324
ne Polyp dodávajíc si kuráš na osudný zápas a porovnávajíc že Hipopotámije a jeho žena Axijsou óma doma s kerouš je kopulírovaní nebe a dudi. to picházejí poddané Ozvou se troubi Monojanošovi, ministi, komorníci, štartei, soucové a vbec víborové slaunostni, naeš v plném stát se objeví král a Hipopotámije. Polip praví ke králi, bi se na nho nezlobil gdyš ho pemže, gdo s koho ten toho a celé schromáždní odchází nato do hipodromu abi petstavení zaalo f as. Sotva odejdou, vistoupí na jevišt vzájemse potporující spolek stáích veterán, keréš hodlají závodi pozorovat z daleka, ponvá
—
—
—
—
n
peplnni. Prvním eníkem starc jest pizánski mnšan pan Šimanofcki téš praski mšan jak povdomo keriš akoliv je slepi téš sedna
je cirkus
—
—
resultát podívat.
—
náhle fšeKoukaj, koukaj znávrší cirkusu obecné uleknutí. Z králofckého vozu viletlo kolo Monojánoš spát zapletl se do oprati a splašené kon ho táhnou pes šutr, coš jest životu velmi nezdravé. Ulekané starci uteou a jíš v náramném zmatku utíkají lide zarény a otroci pibhnou táhnouce nešastného krále, keréhoš potkal veliký ouras. Utrpl otesení mosku a je
—
samá
kref.
Tato scéna
jest velmi
krásn zaranžírována
325
a celé publigum hledí na priz jak dále dopadne. Jsou pinesené rohožki a
dje
bez dechu,
houn,
královi
ustelou na schodech kpaláci, ale ze všeho viplívá, že
každá lékaská pomoc
jest
marná
— také
ani doktor nebyl povolaní.
Hipopotámije
stojí tu jak
zaezaná, téš na
svdomí. Král fpotom byla njaká faleš, že mu byla daná njaká chibná rekvisita a strašn proklíná lidé kolem sebe hlavn
Miirelovi jest patrné špatné
slední své hodince uhodne, že f
ale prince Polipa.
fajeton
Povídá že
dobe
cítil
jak na
sloup že se zákolníky viklají a že se
ním fasunk tese ale ve své náruživosti to pehlídl a práskl do koní. Proklínáním se jeho staf jen zhorší a ješt pet koncem tetího agtu
pK)d
zeme
ztrátou krve.
erná
duše
mu
viletí s
tla,
coš hutba doprovází gontrabasem.
Mrtvolu králofskou odnesou do paláce na lit provolává slávu Polipovi, keriš je zákonitým nástupcem vlády. Velmi dojímalo, že Hipopotámije hledí na smrt otcovu píliš ležérn, afšak jásá radostí, gatafalk a
m
má zachránného ženicha a milouníka. pomnri jsou bohužel fšadi stejné, hlavn berbei mnli málo citu.
že
Tito
fšak
Jednání tvrté dá se krátce povdti. Jevišt jest v horách marastickích, krajina velmi divo-
ká a nepíjemná. Polip nezstal f Pize, nýbrž kráí nazpt do své vlasti argantické, gde je od
326
mládí
zviklí.
Vistupuje se sluhou Kolosem, svou
nevstu cestou ponkut pozapomnl a zoí, zanechav
ji
pozpátku
lem, keriš jde za nimi jako
s
ztratil
ji
pojezdným Múre-
zlí stín.
Polipovi jest nemilí tento
prvodí
keriš se
snoubenc jako pipínák a princ nepochopuje z jaké píiny. Teprf gdyš pichází Hipodrží
potamije visvtluje mu, že jejím tatínkem, gdybi nebil
bi
nebil vihrál
Mrel pomohl
nad
vitáh-
nuf na voze njaké šroubki nep cos podobného. Polip je bez sebe nad touto novinou nep nechtl falší zvítzit.
Vc
ho žere posílá ženu do jeskin, gde Kolos vaí njakou veei, a eká na Mrela keréhoš pak bere na vejslech co znamená jeho podezelé otáení kolem princezny. Bívalí Monojánošv cekretá otpovídá velmi drze, Polip pichází do ohn a nabízí mu pl králofství jako
i
odmnu za jeho spolupracovnictví.
„Chci také ženy pl!^^ olá Murel a to
ovšem nestydatí požadavek
vi
jest
ženichovi, ke-
milenkou gopulírovaný. na zadní degoraci namalované moe a gdyš je piganterie mezi obouma vcí a vcí, chytí Polip Miirela a strí ho do moe. Tato odplata je intrikánovi skoro k pání riš
dosut není
s
Náhodou
je
a svtkové proti Polipovi nejsou.
Ofšem není Polipovi po tomto inu dobe tom pichází Hipopotámije s roztaženou náruí a olá: ale f
327
„Poj pipravené
choti .
.
veee
jíš
na
t eká
téš lože
/^
Veei dnes Polyp mnoho neudlá, afšak nevst odolati nemže. Klesne jí do náruí a koní tvrté a poslední jednáni, téš celí kus. To jest pris kusu slauná redagce pokut moje pam staila a sem pesvteni, žesi o nm
tím
dle této škicy uiníte dobré petstavení. Podotej-
it musím, že osobnosti,
téš f pauzách vistupovali
na jevišt
na ceduli nevipsané, téš né fantic-
kých gostymech, nýbrš fodvu civilním. Byli to autoi keréš tento kus zesumírovali totíš pánové Vrchlický a Fibich. Vistoupili po každém agtu,
jsouce olané, afšak neenili. Pan Vrchlický se
dkoval za kus, pan Fibich za hutbu, pozdji bil pibraní téš první gapelník ech vzdávajíc díki za orgestr.
Oboum autorm bili podané vnce bopkové vždycky jeden vcí a jeden menší, bi bili stejn podlené. Oba páni bili skusem spokojené femž publigum souhlasilo nep Namluví Polipoví mli eglatantní rezultág.
Meledram dávaní má ných. dili
na námluvi což
fšak tak
i
nyní
pou-
vícero stránek
Pedn se vidí, že ekové
a byli ženaté cho-
ponkut
se dje, ne-
veejn.
Zadruhé vichází že za starých asu s nebespeenstvím
mluvi spojené skoro
jak se vidí na knížatech kerim
násletkem
ehos
bili
bili
ná-
života,
hlavi usekané,
se nemohli obrátit jinam.
328
Vidí se za tetí že rážela nebesa, žitá
odmna
u kerehoš
i
tenkrát spravedlnost pro-
nep zrád Miirelovi
bila
za jeho nesolidné jednání
ml pkné
postavení,
daná náles
králem,
teba berberské.
Za páté jest kneuvení, že bisi Polip bil odvedl jenom Hipopotámiji a nevzal nic ze šackomory. Takovích nápadník jen nýni málo jak bi skušené otcové dosvdili. Za šesté misiím, že v Pize bila pozdji prohlášena republiga, gdyš bil jeden král mrtef a druhí podal rezignaci a odešel.
Tosou mé náhledi doufajíc proeš ostávám zúctou od daní
že budete sou-
hlasit,
Vavinec Lebeda. staí
griticki spolupracovník.
melodram „N úmluvy P elo p ovy^^ (první ást tragické trilogie „Hippodamie^^ od Jar. Vrchlického s hudbou Zd. Fibicha) byl uveden na scénu Nár. divadla po prvé
P o zn.:
21. /.
Scénický
února 1890 ve vynikajícím provedení v
režii
Šmahy; orkestr ídil kapelník Ad. Cech. Pelo-
Šmaha, Hippodamii pí. Bittnerová, Myrtila Bittner. Vedle jména Pelopova pozmnil Lebeda i jiná; uvádí Tarantela místo Tantala, je tu Onomájos i Monojánoš místo Oinomáos, Hipopotatnie místo Hippoda-
pa hrál tenkrát
Seifert, krúle
329
mie, Miirel za Myrtila; ani „berberský*^ král místo barbarského a delfínský orákl (delfská
vš-
tírna) u Lebedy nepekvapí. „Pan Vondráek s Prahí^^, o nmž se zmiuje L., že ani ten by krále Onomájoše nepedhoníl, byl známý tehdy majitel fiakrá, vozidel, která pro konkurenci automobilu vymela skoro nadobro.
L Herrmann, XLVIU. Z poslední
jlaleríe.
21
!
34.
DOPIS. dne
15. apríle 1890.
Slauné redagci homoristického poutníka Švandl dudáka f Praze!
r
Velevážené pánové, edagce
to tiš
slauná
mn
to
Bil dodaný Vážnostin ctní dopis, gdešsem poptávaný, pro opt nepodávám referád
pes
divadelní zástoje nep vminulém ísle sešitu
mn
Švandi nebil ode
Velmi
mn
žádny artýgl.
tšila tato urogance násletkem
keréš sem ubes peený, že moje pojednání divadlo mají uznalos slauné redagce
pán abonement chtjí
nco
ofšem
keréš
dobrého
a
tš
zasvé
vzdailého.
i
pes sat
peníze
Muší
se
pes divadlo málogdo mže objegtýfn psát píkladn jako já, kdešto mám dlouholetou skušenost pes fšecki zástoje a pouznat,
že
táhl divadelní, anš
sem
vadla s padesáti
devnýma
asto pomejšlím, povolání
vrátit,
zdališ
editelem diagtéroma a dost bich se neml k tomuto
bil tolik let
nepsnat
bi
drušstvO; keréš bi poídilo
se sehnalo njaké potebný fundus in-
331
štrumentus a za ostatní gavírovalo. Esli se rozmejšlím má svou píinu pouze ftom, že biste násletkem mého otchodu s Prahi stratili referenda, gdešto
Vám potom málogdo mohl
bi
vihovjet.
Vidí se, jak se gritigi píšou a že se na každou z nich
nemže
vzít utrejch, cos se visvtlujetím,
mnohé grytigi sou známé s virábiteloma dívadehiích kus náslekem ehos ofšom muší asem zamouiti jedno oko nep druhé. Ten pát že
i
mn
nejni nep nepstuji žádné fstyki s drapak bili vázané ruce martikama, gdešto bi a ješt spíšero ústa. Za druhé téš s té píiny se rozmejšlím
u
mn
—
opt
fstoupit
opt
mj
ožívá ftle starý
regmatízmus cos
samé píiny sem
jest
obviklí neduch, totíš
vc fskuten
téš zanedbal
ferát, doufajíc fšak, že nicko
Tím
je visvtlíno,
pro
a
nemilá. S té
ponkut svj bude
opt
ponvá
i
sem
kerich
m
ne-
víko-
nemohu
po-
detalírované projednání
n-
tentokráde
dati speciální totiš
re-
lépero.
mohl dodati správu pes nové dramatycké Národního divadla.
ny, dané na jevišt
Fšak
mn
faktivítu divadelní, anšto se
defenetývnich
jelito, že
zástoj fohledu Tchálie,
gdešto bich fagticki rát o
ledaem
promluvil, téš
Mám
na zeteli píkladn poslední pupilární goncert, dávaný fustavu Rudol-
i
ziných
odbor.
finum, velmi oblíbeny a téš zasloužile nafštíve-
rounš naše mladifstivá pfodevšech zbožovaná paní Fetrová Lau-
ný, fkerém spívala
kin
a
332
dáma nžného orkánu a fúct muzikálního golegu
terová milování hodná zjef unášející.
Mám
zbaligónu pana Fetra, afšak tuto agvizici pro
mu
splného sre závidím
—
ofšem Dálero fopernm smislu máme níni f Praze vzácnou náfštvu, Ruskini pani Morousovou-Glimentovou, vzdárnou spvaku, keráš dává pohostinské role v „Rusaíce^S téš foperách jiných. Afšak ftomto odboru nemám dostatenou povjedomos, jsouce znalcem hlavn víkonu dramatického. Pohledu tomto pokusil se na divadle opt jedním kusem vážného žándru osvtený pan Dr. Karel Pipych rodiny život
nejsouc tak mladí, jako on.
rodák chrudímcký,
téš poslanec a
študovaný ad-
pod názvem „Slávomám^^. Kus tak zvané dráma ili se smutným koncem viznamenává pomnri fabrické a nesrounalos duševní síly s kapitálem, násletkem ehos vokát, keriš podal novikus
se hrdina zní,
eeného
agt zbláPrjem kusu
podáni fposledním
coš jest pohnutlivé podívání.
samotného nemohu dnes dostaiteln podat, nepsem skrze zameškání jiným zamsknánim pišel pozd do divadla, gdešto bili dva první agty obehrané. Oekávám první píležitost, až bude kus
optn
dávaný, bich
si
první dva agty proskou-
naeš doufám podám rezumé do píštiho sešitu Švandi. Nep jest jisté, gdybich o tomto
mal,
kuse nepromluvil, že bi bilo považováno za jakousi antyfatí nep osobní nelibost', gdešto sem
ml
tu pozornost
i
pro pana Juliusa Zajera, Ja-
333
roslava Vrchlického a jiné pracovníki ftomto zá-
mru,
keréš zajisté mají uznalost za
mé
oucas-
tenství.
Dosti známé jest a téš
do novin bilo dané, ješt jiný orginál, spracování ot ch valn známého spisovatele eského, hlaun potahem na hysterii, pana Alojza Jimska. Kus je pojmenovaný „Vojnarka^^ a jest fšeobecné oekáváni, kerak se osvtí autor na prknách. Doufám dobe. Vzdláni má a téš douže se
ku provozováni
i
chistá
i
fám, že ml povšimnutí pro mé náhledy zetelem na dramatyku. velmi tší, že mohu mla-
Mn
ím
pracovníkm vistém
smislu posloužit.
Oe-
kávám, že o „Slavomámu^^ pana doktora Pypicha a „Vojnarce^^ pana Alojza Jiráska budu mocti promluviti zárove, k emus bych prosil o
jisté
gvantum místa f asopise. Má-li bít repotebuje prostoru a dimenzi, cos
ferát dobi, je stará
skušenos.
Prosím,
bi
mn
slauná redagce ohledem na
tuto práci dala jistou zálohu, nep nosit zimni
boty,
anšto jsou
nemohu
vbec
stále
roztrhané,
jsem zúctou odddani
Vavinec Lebeda, stari
grytický spolupracovník.
Pozn.: V tomto dopise Lebedov redakcí
334
ŠP^andy dudáka dje se zmínka o Pip plchov ptiaktovém dramat „Slav o m a m^^ (premiéra 9. dubna 1890) a o Jiráskov „V o jnarce'^ (prem. 23. dubna 1890), kterýmžto dramatem náš slavný romanopisec-hlstorík vstoupil úspšdo ady spisovatel dramatických. K slibované Lebedou obšírné kritice obou tch her ne-
n
došlo.
Z
koncertu pipomíná Lebeda v témž dopi-
se koncert paní
pvkyn,
vynikající
nlou hrou ro mc o
Foerstrov é-L autererové, krásným hlasem
i
odušev-
(naší první „Tatány'^) a paní
v é-K
límentov é, pvkyn,
né tehdy též v cizin na divadle
i
M-
proslave-
v koncertech.
35.
NKOLIK ATKU PES DOKTORSKOU PROPORCI. nákladem pana F. Topie, dne 15. máje 1890. Vážená a milovaná redagce Švandy dudága, poutníka homoristyckého Esli
rát
pes
Praze!
f
dnes vážená redagce nepodávám refedivadlo,
téš iné události ve réš viplívají f
svt
lovku
potah f tom, že sou vživot pes ke-
jakoš
i
rozliné úvahi. Násletkem
mnoha osobnostmi bil sem dnech svtkem pípadu keriš ve mn
rozliných fstyk fposlednich
má svj
s
zanechal hlubokí fplyv.
Ped
mn
dodaný listonošem poštouniho ouadu gopert. Fprvnim okamžení semse domníval že jest penžitý záudavekzVaší slauné redagce na mou další literární psobnost, násletkem ehos jsem dal listonošovi ženorézní dividendu ptích grejcar, keréšto penáhlenosti sem fpozdjší chvíli hoce litoval. Nep eený gopert nemnl pt zákonitých peeti, nýbrš ani jedinou ehos semsi díf v návalu pekvapenosti nepofšíml, toliko dvougrejcarovou známku a vbec nebil zapeetní. nkolika dníma
bil
336
Názdor tomu bil jsem natmíru potšení gdyš sem vitáhl sobálki frangýrovany zástoj. Bilo oznámeni mladého júrizuriuš gandidáta že dne 13. máje bude slavit svj dogtorát. Nebil tento mladík neznámí. Akolif jez mlaího pokolení nes já, pece jsme tagorka krajané zjednoho mnsta, nep oba pocházíme z Hrace. Rozdíl spoívá jen ftom, že on z Hrace Jindichového, já s Králového, akolif sem se tam
mn
tš
nenarodil nýbrš
f
Chotboi, afšak sem
bil
fdckích letech do Hrace pesthovaní s rodiema, keréš tam pohledávali agzestenc. Tento mladík jest delší dobu povdom.
mn
Pochází ze solidné rodiny a jako školák chodíval na pectavení do mého divadla, nepmusím podotejit, že sem bil v dívjších letech editelem Tchálie s padesáti devnýma agtéroma. Gdykolif
mn
bilo zavítáno
do Hrace Králové-
ho, gde tento mladík erpal z bezedné
studn
zástoj lických vdomosti, byl dním hostem „u koruny^^ gde sem svou dramartyku provozoval a sedl fprvní za ti grejcary. Mladík bil talendýrovaný a moje víkoni mnli na nj graciózni ouinek, tak že vletech pozdjších sám psobil na divadle ochotnickém a innost jeho mla dobrý rezultág, že mu bilo i razííno abi šel vbec gdivadlu, nep je známo,
ad
že
s pomnrn malími studaleko pivect. Afšak mladý pítomuto patronu bil na ktu sva-
pi podobném ústavu
diemi se
mže
tel Vratislaf
—
337
—
tém zasvcen
hoel pro
gdyš dán rodiema na univerzitu praskou, nep takovi ústav neni v Hrací dosut zavedeni. Nykoc bil mladý muš víc na ignácium,
apsolferínoval
univrzit nes
doma
výší vjedu a
bil
a brzi vitáhl ze fšech profe-
sor, co pro své povolání poteboval, za krátki vikonal téš pedepsaných pt rigarós na prémium násletkem ehos se páni profesoi usnesli, bi
as
mu bil
bila
daná doktorcká
sem pozvaní
víšero
licenc.
Na
tuto slavnost'
podotejeným gopertem.
nco lovjeka kenasvjet dobe vedlo, jest zajisté okolinost, gdyš dosáhne defenetýfni egzestence hlaun kvli živobiti. Téš je tak pi dogtorech. Máme ofšom mnohé doktorové a Vážená redagce!
ríš
baží
po tom,
bi se
Esli
tší
mu
i
hlaun
je znám dvojí druch. Jsou doktorové, ktena to neštudovali a kerím se ten tytul propouí v hostincích, kavárnách a trafikách. Takovéto dogtoi nemusejí míti rigaróza, afšak titul je do-
ré
cela prevátni a
nemže
na to otevít ani gan-
calá (krom poptavárni), ani ordijaní pokoj fohledu medecíni. Druhé doktoi jsou fskutené, rozliabi se fšak píliš nemnožili, ekají na né pekáški jako na žokejové pi dostihách. Jest nevím esli první tak zvaná na to skouška kolodium. Pak pídou kštátní, konen nastávají
n
—
—
rigaróza a ty sou nejhorší. slezli vlasi,
neš je
pemohl
Mnohému a pak je
doktorovi
teba vbec
neudlal. Jsou takové pády.
Mj
pítel
—
jestešt mladý afšak vzdávám
338
mu
tu est, nep je
kruhách a ležel
—
dobe
míti
pátele
i
f
tchto
nešanoval ani své zdraví ani tatínka f knihách celí den a v noci si je dával pot
hlavu abi nic nezapomnl. Tak se piblížil okamžik, gde Šel
mu
to
sem
mnlo
pohnutou
s
vejeun projádeno.
bít
misii na tuto událost
oekávána píze, ehos je d-
keráš bila všemi páteloma dychtiv
nep
má
kas, že vili
abi
mj
krajan velkou
tš ti
páni profesoi a doktoi se dosta-
ho mezi sebe
pijali. Bil to regtor práu-
dkan
—
nep se študuje téš cirkefní právo tetí promontér. Publigum dosti se sešlo, nep neni na to fstupné. Pan dkan uctiv pozdravil mladého muže a pednesl regtorovi, že žádá mladík o goncesi. Regtor pokinul, že souhlasí, gdyš není pozastavení a tu se vschopil pan promontér, sed ve fodelu, a pednesl k mladému gandydátu proslof. bila latincká emus sem nerozumnl, nemajíc ftom fstahu vichování. Afšak znalci uvdomnili, že mladý vdátor dostává ponauení, kterak se bére špeceraj faktyš a záloha. Tyto zástoje sou pi povolání advokátském nejdležitjší. Moment bil napínaví, gdyš mladý gandydát otpo vídal. enil téš po latincku, majíc goncept v ruce nep na univrzit bohužel dosut není úat cufléra sliboval že bude zamsknáni ádvikonávat a že ho tší že je dlaný dogtorem. Potom se obrátil kobecenstvu velmi pohnutému, a pronesl k nmu ješt nkolik slof, tyto po nické fagulity, druhi
—
e
mn
—
—
n
339
esku,
bi
nebilo
nedorozumnní.
—
Latina
sama
je obrat zastarali, cos se vidí jíš z toho, že se
tam íká
stále
ešt omnibus místo tramvaj a
Laureatus místo Laurencius.
Po skonených
recích obdržel
mladý pítel
— v nmž dle doslechu doktorcký jeho diplon — a od toho momentu jurizuriuš futrál
bil
bil
dogtor. živá
Tento obrat keríš vdeckím slovem se naproporce, velmi dojal, hlaun gdyš
mn
dogtoi titulovali mladého uence golegof Sem ofšom také golegou divadelních editel, afšak golegou advogátem bilo bi mijiné staré
mn
lejší,
nepjest vínosnjší.
O tomto víkonu chtl jsem Vám podat vjedomost, bi pišel na vejevnost abi tš jiné mladé juristi bili pobádnuté, jsouce snad ve študijích pozapomenuti, abi dopracovali k emu bili urené. Nep skušenost uí, že doktor fagticki je pak fsto každé povolání pstovat. Nep máme doktorové na sodofku, na cikorii a zenft, jsou dogtoi na nechániku a prováži. Uenost nigdy néjni zahozená. Doufajíc, že u ve j evníte, zstávám zúctou oddaní Vavinec Lebeda krom divadla téš spisovatel peziné zástoje, téš
P. Gr. bil
posláni.
Záudavek
bich nezahodil, gdibi
mn
36.
ŽELAZEVSKÝ. f
Praze dne 25. mnsíce juny 1890.
Velmi vážená redagce našeho osvteného homoristického poutníka „Šwandl dudáka*;íí
Ctné
pánové!
Usedl jsem o5n na svou grytickou stolici podal nkteré náfzori pes divadelní zástoje kerich bilo fposledním ase vícero pihozíno. Téš fšak hodlám míti potach na jiné okolinosti sbhnuté v našem národním život anep bich
keré se sbhnouti mají.
Hlauní události fposledních pti nedlích tohoto
mnsíce
bilo ve
svt,
keriš
znamená tak
zvaná divadelní prkna, že spsobena zmínka o polcké zemi, gde se dle doslechu téš hraje divadlo, femš jak se zdá je téš zašloupnuto hlauni mnl 00 Krakov (kvli dorozumní pro staré vlastenci nazvané po nmeku: Grakau). Nep fskuten s tohoto mnsta ponauštivil nás znamemenitý herec téš polcké národnosti
—
nem
—
nm mn fšaknéni
Žaluzljevsky keréš slovo antoš se v
vinachází tak zvaná nosofka, (coš dosti zetedlné
nep nejsem fpolštin bespeni)
341
se vislovuje Žaluzijónski, esli se totíš nemejlím
zdruhím jeho ménem, keréš se píše Jastembec a vislovuje Jestambec. lovk mže bití dosti popleten fpádu že se fpolštin nevizná. (Aifeské národnosti máme na polštinu špeciála pana Edvarda Jelínka u kerého fšak pro krátkost asu sem nemohl bráti žádné hodiny.) Bil jsem tímto polckím agtérem velmy pekvapení,
ctná redakce! To
jak francous ve své
bilo
nco
alabonžúr!
matetin íká. Jsem
zvikli
na divadelní umnni ot svého desátého roku, nepiš tengráde sem bil nápomocní svému neboštíku oci vnašem dramatickém závod keriš požíval vždi dobré povsti. Afšak herc jako jest Jastembac Žaluzonski nevidl sem mnoho. Bil nám dodaní do Prahi scela potichu nigdo nevdl že pijede násletkem ehos otpadlo fšecko oficízni uvítáni. Afšak po prvním jeho višloupení na národním divadle bila ho plná Praha a zdálo se, že tch Polák pijelo asi padesát, nep s každé hubi se slišelo jiné méno. Jest ku podivu kerak jisté lidé mají špatnou papro mna coš viplívá ofšom z nedostatku vzdláni a zanedbané monotechniky.
m
Esli se
nemejlím, bilo první jeho vistoupnutí
fkuse „Majitel
huti'*'
sfraniny ot Honeta. S po-
—
dobnim názvem vidany jestéš román misiím že otoho samého spisovatele a dosut nejni rozhodnuto, vzdálíš je lepší román anep tragedie. Želazonski hrál pánové a dobe hrál! Na
—
342
svém odboru pevný a uvjedomnli. Chváleni bil hlaun mima grytickíma golegama jeho krásný orkán. prvni pohlet bilo vidt, že je ve
Ego
ipso
—
zetiny a viznamesamo sebou) že sem
(cos jest
—
nává eski: srozumívá se šel téš na další pectavení, gdi bil dávaný „Ludvík XXV ^, keriš kus zepsal téš francouski autor DelavingL Titulní role bil francouski monarcha, známí lidumil (jest eíno ironicki!) keriš se na trn dostal vraždami, trávením a palistvím, cos fše jest v trestním zákon vijádeno za zloiny, a teš takovým
spsobem
se ve
svém postavení
udržoval. Afšak navzdor tohoto jednáni, keréš se otsuzuje samo sebou, bil to velmi pobožný pán majíc na své epici samé obráski svatých, keré vzíval pokaždé, neš njakou novou špatnost spsobil, jakoš i pak dkoval, gdyš se mu to zdailo. Hysterické fagtum, gdo totíš hysterii etl. Tato úloha podává dosti píležitosti k hereckému umnní, nepjest tagoka pro divadlo zepsaná. Hrál ji opt Zalažanski, majíc erný kostým a fysigonómii smrtedln bledou. Ftomto kuse totíš Ludvík XXL posledn vistupuje, gdeštofposledním agt zeme visilením. Bilo fskuten mistrné podíváni na polckého našeho hosta, kerak roli provedl. Otaktu kaktu je mu se zdravím a pec bi nerát umel, nepmá obavu že pak
h
panováním konec. pro krátkost místa kusu nelze vipysovat. Jen podotejit muším, že nejlepším
jest s jeho
Prjem
m
343
pítelem a garamádem tohoto lidumilného monarchi
jistý
bil
francouskí pipergr,
jménem
Tri-
svého karakteru kat. Tuto vdnou úlohu velmi dobe dával pan Štros jsouc pobity ot hlavy k pat plechem a ovšený rozlinými pekáema a kastroli. Gdyž udlal krok inelo to celým divadlem jako kdiš se fkuchyni utrhne ebík s všákem na poklice. Jesto tak zvané stan,
brnni, jaké bilo v šedém
stedovku
v
mód.
Pan Želazonski slavil toho veera pravé nep velmi víborn hrál a stejn vzdaile
triumfi
umíral.
Následující kus byl „Ottylo^^
mouenín
be-
nátski, zepsaný englickým jazikem ot spisovatele Štépíra.
Pes
tento kus psal jsem
jíš
jednou
ehos vzdlaný tená zná Dezemondu hrála tentokráte o5n
referát
násletkem
prjem
hri.
paní Bittner se svou
známou gapacítou, mizerné-
ho Jaga hrál pan Šmaha. Fšeobecn bilo uznané že sme tak víteného se na druhé stran Otylla málogdy vidli, musí íct, že pan Slukof dávajíc tuto roli bívá více namazaný. EsH se ngdo domníval že se pan Želuzonski zachová k Dezemond fposledním akte elegantnji, velmi se mýUl. Zahinula práv tak ochrnutím plic násletkem uškrceni jako dyš hraje pan Slukof. Zdá se bíti podobné násilí v nátue mouenín. Téš pi této he bil
a
náš host mnohokráde violán a dostal téš
gvantum
vnc.
jisté
344
Další bila
hrou
„Fedora^^
znaného polckého trategéda od Sardula, esli se nemejlím
Francouze. Ftomto kuse nehrál pan Želazonski úlohu, nýbrš ji penechal paní SklenáovéMalé sám pak dával Ipanofa, vlastence ruského na njš je uvalené podezení z nohilizmu. Prizem kusu se ofšom visvtlí, že Ipanof není vžádném gonfliktu s nohihstoma nýbrš že zavraždil hrabte Lorise Melikofa, spikanterie pro titulní
svedenou velmi jasní,
puje,
milenku,
pedmt
své
láski.
Afšak
mnoho skusí, neš se tato záležitost vytš jeho nevinný bratr kei fšak nevistunebo bil v jednejch ruskích gazamátech i
zatopen vodou, coš se stalo návodem hrabnki Fedori.
Téš ftomto kuse slauná redagce vidlo se umt hrát a mžeme bíti skuten pyšné na svého polckého sourodáka. Celkem hrál pan Zalažanski šeskráde, a sice opakoval Otylla a Majitele huti. Divadlo bilo pokaždé nabité, obecenstvo bilo nanejvíš unesené a moji vážené golegové na baligón bili takka natšené a psali pes polckého umnlce velmi chvalitebn. Hlaun pan doktor Kut známí galantón holdoval velice panu Železanskému zejména potahmo k Ludvíku XXI. coš se potkalo s fšeobecnou oblibou. Jeznámo kerak tento
mj
grytickí
sloužilím lenciji.
má lásku hostm a fpée
golega
gdívadlu,
úctu kza-
tak zvanou béneva-
345
Též naše domácí páni hercové byli hrou polského hosta unesené a velmi golegiáln to uznávali. Pan Sajfrt píkladn bil na fšech petstaveních a velmi
umnní pi
si
chválil že
mže
vidt
cize
takovéto píležitosti, gdyš není mož-
asto jezdilo do Vídn, do Bedlína anep do Paíže, cos jsou mnsta vzdálenjší. Nápodobn bil pan Šmaha okouzleni násletkem ehos hodlá podati nkolik pohostinckích her fKrakov aš tam bude pozváni. Že bilo toto pesvteni u fšech pán agtér nelíené, vijádilo se píležitostn na pangetu poádaném na oslavu a rozloueni s milým hostem v salóu Chodri gdeš byli schromáždné takka vtší díl herc, hereek, tš nco zasloužených básník a spisovatel. Slavnost poctil náfštvou golega editel Šubrt, doktoi a profesoi. Bil i jsem téš poctn pozváním a petstaven polskérát vidl nepmu tragédovi. Muším íct že gdyš spozoroval. se velmi smál no, abi se
i
i
n
i
mn
m
víjef
Dva dní pet touto slaunosti byl podobni fUmlecké besed totíš 12. ervna. Bylo to
jubélium padesátiletého trvání pana Jakuba Arbesa, zaslouženého
konal velmi
mnoho
eského f oboru
spisovatele kerišviliteratury.
telé a píznifci vikonali za tou
aby oslavenci mohl
bíti
Jeho
píinou
podán estný dar coš
dstojným spsobem uskutenilo. Velikou i.
Hernnann, XLVIIU Z poslední
galerie.
cti-
sbírku se
záslu^J
346
má
hu ftom keriš jak
Osvty pan profesor Vlek eíno bil první fkomitétu a
redaktor
mn
bilo
horliv potporoval slaunost Arbesovou nepzná zástoj z vlastní zkušenosti.
Toho veera, kdys se inila neúnavnému Arbesovi fumlecké besed ovace projádilo se opt jak je eskí literát ctny a váženy. Bili pi slaunosti
zastoupené všechny pední
cké rodiny praskí
hlaun
purgmistr
mnšan-
ty bohatci a dostavil se s
tš
obouma svýma námstko-
mn
ma, jak bilo povzíno. Obec smíchovská gdeš se Arbes narodil a žije, zaslala jubilantovi adresu s blahopáním bi ješt dlouhá léta psobil a menovala ho mšanem. Je vidt jak dobe psobí píklat daný opcí praskou pi jubélium pana Šimanofckého nýni mnšanapraského. Zliterát nescházel ani jeden a kei neposlal aspo telegram nep gratulaci. Keré neposlaH patrn na to zapomnli. Tato oslava starého spisovatele keriš celi život pracoval mže bíti velkím pofzbuzením pro fšechni keréš také na tak zvané národa roli ddiné pracuji. Nezbohatne se pi tom afšak jesto milé uznáni obecenstva a velmi pobádá literáti gdalšímu konáni.
mohl pijít
Co
se
tejí spisovatelskích zástoj
muším
na vejevnost, že egzestýruje fPraze spolek „Máj^^ Téš tomuto spolku fkerém je zastoupena vina spisovatel hrnou se peníze ze fšech stran dáti
347
málem uš dva tisíce ase byla
tak že za ti léta sebral
zlatých. Potšitelné jest že fposledním
konaná k jeho
benefici
zábava v
myšli keráš vinesla heskí penis
mst
a
Lito-
nebila po-
vtrnost píznivá. Další slaunost konaná bude dosti interes, v Chrudimi a má pro nep za tou píinou budou se tam dávati dv nové veselohri k tomuto lidumilnému ouelu zhotovené a vnované. Jedna pochází spéra osvteného pana doktora Pippicha a jest nazvaná „Slena nakládat elka^^. O druhé se roz-
m
mst
náší
nezaruená povst že
se
afšak nejsou na to svtkové.
„práv
Zin
dopisuje^^
hubi bylo
mn
eíno, že uš také tato druhá komedie je dohotovená afšak nechci za to garantýrovat. Spisovatelem má být jistý noviciát coš bi nemusela bít valná práce. Afšak jíš pi prvním vikroení do svta setkala prý se tato vipracovanost s nehodou kerá mže bíti špatnou pranostykou pro vzdar kusu. Povídá se v zasvcených kruhách následující epi soda.
Na potu pibhne jednoho veera udychtní mladý muš a strká krze katr psaní vícero jako paklík.
Ouadnik to hodí na váhu pak se koukne ješt jednou na atres a prohodí mrzut: " „To nemžeme vzít
V mladém lovku hkne celí zbledne.
Toho
jak v hodinách a
se nenadal že
krz papír a že tam je
—
ouadnik
veselohra.
vidí
348
—
povídá ouadníkovi -dležitá vjec a spjechá, musí to bít zitra fChrudími /'
„Prosím vážnosti
je to
.
.
„Nemžeme
to
vzít!''
otpoví o5 ouadník
zasmušen.
—
„Ale vážnosti namítá autor osudného kusu zdrcení vždy ste to neráil íst '' „To také nebudu/' otpovídá ouadník s pohrdlivým pohledem na pakl. „Je to aktofka, prosím, musí do Chrudíma!" mluví zoufalec dále. „Aktofka?'' prohodí zarkasticky ouadník a potškává paklík. „To je aktofka na pldruhého dne. Ale pec vám nemohu pomoct. Nemžem to vzít protože ta vaše aktofka má o pt gram pes uritou váhu." „Prosím ptá se zdrcený neznámí dramartik tejt je na aktofki urená váha?^^
—
—
—
—
Ouadlník pohledl ciáta a otpovdl mu: „Ale
do
love,
„Prosím ník,
co
aktofki asi
si
to
hlavu a táže se posledn:
mám
vám povím,"
„otevte
mn
regomendo psaní nesmí mít
pes 250 gram." Mladý muš svsil „Já
politováním na novi-
vyšte bluma, co pak je
vaši aktofki, ale
—
s
dlat?"
radí
mu lidumiln ouad-
psaní a viškrtnte sté své
pt gram
—
pak to poslem!"
Zniený autor oddechl zhluboka a uinil podle rádi poštovního ouadníka. Gde tch pt
349
gram
ubral není
uhlídá
pi
povjedomo
eína
že se
záležitost
s
abi
že
mn
tato
historka
spatelské hubi jednoho zasvcence
a neberu za ni
pámbu
možná
provozování.
Ostatn podotejkám bila
—
odpovdnost. Možná že je celá pouhá vimišlenost. Dej
aktofkou
tomu tak
bilo.
Bibil pehlet úplni béru ješt jeden krad potah na zástoje divadelní. Proslíchá se asnat Vám tš bilo donesené kuším že naše oblíbená agtérka paní Bittner chce od divadla višloupnout bise ohlídla pojiné gon-
A sice skrze tu píinu, že divadelní zprámlo bíti stržino na gáši anep na žpílhono-
dici.
ji
vou ráru
cos
ofšem koncem mnsice vipadne na
jedni peníze.
O
této vjeci dosti se
hovoí
a
tš
publígum se do toho plete. Ftéto vci misiím že nechibím gdyš vyjádím že sem souhlasný zvážením golegou zbalígónu keríš pes tuto vc
í
zepsal celí figleton otásce vjenovany. Jest jeho
náhlet že do záležitostí publígum nic
má
Pes ngdo
nejríi.
divadlo je derekce. Esli derekce uzná, že
dostat certefigát, je dobe. Nejní zákon^ abi
umel gdo tam hraje. Publigum platí, gdo mu tam hraje do toho mu
každí u divadla za divadlo nic není,
jen gdyš se hraje. Jestéž scela
mj
náhlet.
Jestofšem prauda, že
nemáme
dv
paní
Bítt-
350
tnerové takže dyšbi jedna odešla druhá
bi
z-
Ale za to nemže derekce, že nejsou dv. Jest velmi prauda, že jest paní Bittner víborná hereka, ale drušstvo si misií, že to nemusí trvat stala.
vn.
Jesty dále prauda že takovéto zacházení
vivieníma zasloužilíma agteróma nepsobí blahodárn na mlaí síli, afšak pro Krista pána musíme mít mlaí síli? Ostatn sme vidli gdyš s
dána od divadla slena Pospíšilová že se Národní divadlo nezboilo. Lechkomislné obeccenstvo ofšom íká že dosut nemáme za ni náhradí. Afšak mže za to drušstvo, že se iná nepihlásila? Ostatn bilabi se slena Pospíšil dostala tam, gde bila a gde je níni? Vlastn to bilo k jejímu lepšímu a drušstvo má nyní skvlou saxifaxi že nám slena Pospíšilová dlá ve Vídni parádu. Propadlo se Národní divadlo gdíš bil vimercovany pan Pulda? Nepropadlo. Za to že nemáme jiného Puldu nigdo nemže. Sat neml žádného bratra. Téš se proslíchá že slena Gubešová chce bila
i
jít
bi
odivadla
ponvá
octrkovaná a nehraje co hrát mohla. Ale vážená redagce máli hrát je
slena Dumgová mžou je dát sleGubešové? Nkeré prostoeké lidi zobecenstva íkají že jest fslen Gubešové velki talent afšak copak je drušstvu do talentu? Esli tm pávefšom neparýruje nigdo sní néni go-
fšecki úlohi
n
—
nm
pulírovanej! to souhlasím
To
jest
o5n
s
mj
názdor pes vc a progolegou Guffnerem že do
351
toho nikomu nic nejní nepbich
si
znkim
taki
ne-
na jevišt panáka jakého sem chtl
rát rozlil vocet. Já si taki dycki stril
—
doku sem
hrál
—
a nigdo mi do toho
nesml
mluvit.
A
v našem
drušstvu jist nejsou hloupé páni. Gdyš vzali
stran
to
si
na starost mušej tomu rozumt. Prosím tchto átku na vejevnost bise mínni po-
opravilo, nepse
totm dlá
ngdy fskuten
zasloužilím fag-
mn
dané ešt iné správy o vcech tejicích se našeho perzonálu, afšak ponechám si jiné pílišný bilby referád okolinosti do budoucího žornálu Vašeho ctnébude dosti asu. ho listu. Mislim že na
kiuda. Bily
—
mj
n
Mám
ke konci ešt jedno poopraveni stran
jubelium pana Arbesa. Nepvišlo na víjevo, že
jeho
padesátiletých
rozeninách
nebil
praski purkmistr ani jeho šupštytúdové.
ani
Tš
pi
pan ne-
menovaní smíchofskím mšanem. Téš prý nebila zúastnná pítomnost nejprvnjších rodin praskich a jiných toho druhu notabilist. bil
Gdo
mn
tyfigace
to fšecko
—
povdl,
také semse dosti
bila to divil.
patrná mis-
Nep konen
Máme
toho potištného papíru aš hrza a uzenái do toho nesmj pakovat. Je to chiba rodi gdyš nevibérou svím dtem solidné zamsknáni. Já si to také nechal na stará kolena gdyš uš nejsem nieho spisovatelstvi neni žádni zázrak.
jiného fschopen.
Doufám
že souhlasíte.
3$2
Gdybisi vážená redagce pála bich se vidal
kposouzení tch primic do Chrudíma, velmi bich prosil o njaké malé agonto, ofšem tš mže bít vícero. Noclech nejni zadarmo a živobití fcizin je draší. Misiím že bude pana doktora Pipycha tšit
esli
pijedu
—
hosta sPrahi vidí každí rát
hlaun gdyš bží o dramatické umnní mité posouzení.
A
Doufajíc, že
mn
na solidné práci
a
svdo-
záleží.
pídu stmito skrovnýma
úva-
hami vhot jsem zúctou a fpovdomosti odaný
Vavinec Lebeda, staí grytický spisovatel hlaun
pes divadlo
Posgryptm. Málem sem zapomnl uvect rodinnou událost pi našem umleckém ústav. Vážený pan dramaturek Ladislaf Stroupežnicky fstoupil fstaf svatého manželství se slenou Annu Turkovou, k emus uctiv gratuluju. Vícero dalších satku bude prý následovat. Že tš milí a nadaný pan Slukof zmnil svj staf, jest povdo-
mo. Jest potšitedlné, že láska k rodinnému živopohova a je poádek.
tu dosut se udržuje. Je
(Vložené poškryptum dne 29. juny na sva-
tého Petra a Pavla.) Ješt jedna malá poznamenanost slauná redagce. Dnešního dne 29. juny bil
sem vibídnuty nkolika páteloma,
bich po-
353
pectavení vnárodním divadgdeš se dávala histerická veselohra ot pana Jaroslava Vrchlického, tak zvaná „Noc na Kádrštajn^^. Kus jest pkni oemš bise muselo ješt nauštivil otpolední le,
vícero mluvit afšak nešelsem
tam práv krz
ten-
to kus nýbrš krz jednoho agtéra noviciáta keriš
tom poprvé debužíroval. Pokaždé
dnes fkuse
gdyš
ngdo
debužíruje
dje
perzonál zgompletýroval.
Buj
engažírovaní násletkem
jest
umnlce pibyde. Anep tant ftáhne
opt
se to proto bi se se herec líbí a
ehos o jednoho
se nelíbí a
do prevátního
pak se debaanep do
živobití
své pedešlé gondice bi se oddal zpitováni jak to
mnl
vlastn
Mladý
hrát.
regomendoval publigum Národního divadla, naživá se pan Focht a dával v „Noci kádrštejnské'' roli „Peška Hlaun^^ což ped ním hrával pan Sedláek, esli se nemejlím. Muším íct že semne pan Foucht ot figuri
noviciát, keriš se
líbil.
Mladý pán,
heski pán, keriš
má
jednu velkou pednost že nemá ješt veliké bicho a od milounika se práv vižaduje abi bil štíhlí.
Co mu
fšak neschvaluju jest že nemluví
vlastním hlasem, nýbrš
ného, trochu
makáním
vipueným od nkoho
ji-
a bere porát visoké cé.
Afšak tato regvizita se dá odložit a spaná Forchmže bít dobrá agvizice. Hlaun se podotejká, že na publigum ženckého pohlaví uinil velmi dobí dojem a to nejni k zahozeni. Tš se na pozorovala spoátku jakási tréma coš jest
ta
nm
354
pochopitedlné
pi nezviklém agtéru
Národním, gde má kolem sebe na
hrajíc
na
aspo tyi-
krát vícero placu nes u své spolenosti gde bívá otkulisi kegulise pár krok, zadruhé pak na nj
kouká trenýrovanjší publigum, afšak hlaun za tetí
má
debutant vjedomost, že je pozorovaní
znalcema pes divadlo tak zvanýma gritýgrama. Baligón je v této okolinosti závažná distance tengráde bilo chvalitebnému mladíkovi znaulechíno, nepsemizdálo, že grytyné referend! na baligón se nevinacházeli. No budeme vidti dále!
a
n
*
Poz
n.:
Slavný polský tragéd, rytí
Jastrzebíec Želazówski, vystoupil na
Roman
Národním
kvtnu a ervnu 1890 celkem šestkrát velikým úspchem. (Zejména vynikl v Sha-
divadle v s
kespearov
—
Ve zpráv o oslav Arbesovy padesátky vypoítává Lebeda všecko, co se nestalo, aby ukázal, co bylo opominuto „Othellu'^,)
—
a
eho
si zasloužil
u píležitosti svého životního
—
významný literát. Chystaný zájezd Spolku eských spisovatelii-beletrista „Máj^^ do Chrudim ohlašuje tu Lebeda žertovným intermezzem, jehož hrdinou je sám I g. i e r rjubilea
autor aktovky „Manželova pítelkyn^^, pipravované pro chrudimský divadelní veer spolu s P ip p ichovou „Slenou nakladatelkou^^. „Manželova pítelkyn^^ byla
mann,
jediným dramatickým pokusem Herrmannovým.
37.
nAfštva CHRUDIMA f
Praze datum
15. Juli(e) 1890.
Slauná a Vele vážená redagce „Švandi dudáka''!
Vážené pánové redagce Švandi dudákové! pýšu dnes zvelíkým rošílenim nepn není bespené, že fstaím na úkol keriš zmé referendcké povínosti viplívá. Artýgl tento bere
pvot
fudálosti pespolní násletkem keréš semse! octl
fpom nrech scela iných. Svtkem zástoj keréš hodlám podati nebil sem na poslední galarii jako v Národním divadle, nýbrš sem nl vozhleí z lože cos jest víznamný živo
bití.
Cítil
sem
momend vmém dosavadním
drazn
že stanovisko vlóži
návzor druhu velmi jiného, pouznášejici a a zdlává telni zárove. Náhlet se tím velmi rozšiuje. Afšak neš pišloupnu gdetálijím referádu muším provecti malý úvot bibil tená zasvcení a jeho náhlet vi3bený. Kousek tak eené tché orie.
jest
ádn
Jest Vám sat známé jako mužm vejevn psobifším že fPraze egzestýruje spolek spisovatel bellerist literád „Máj'' gdeš jest fele
356
Svatopluk
Neruda,
mnohé
ech
lenoma
a
Vrchlický,
téš
Herites,
pánové
Moki,
Jirásek,
Štolba
a
zachované a zasloužené spisovateli. Tento spolek ofšom je zeízení na jiných zásadách nes spolki veterán nep bratrstva keréš hlaun mají fprincipusu svoje lenové pochovávati. Spolek „Máj^^ má ve stanovách za pravidlo, abi lenové mohly býti živi cos jest f snaha chvajiné,
litebná.
Ofšem
fšeobecn známé fagtum
je také
ke-
rak je spisovatel hledanou a váženou osobnosti ftak zvané se
eské
spolenosti.
beznho málogdo
Máme
píkladi že
obejde. Píše se
zencích knich: „tento spisovatel bi
—
asto
neml
vre-
schá-
vžádné vlastenecké rodin^^ a to se také dje. Nejni solidné rodiny abi tam nestáli o njakého básníka nep novelist. Poínajíce panem plmistrem a jdouc dolu as k továrníkm a fazeti
brikandm de
jest
nýbrš
i
— vesms uvjedomlím
oblíbení
nejen
vírobek
lidem
— fšu-
spisovatelch
autor sám. Bohaté pekai, uzenái a ad-
vogáti, soukromníci a editelové, domácí páni a
—
vbec gdo
mže
—
dlat tyto opané dávajíc trachtiny a radovánki pamatujou fprvni ad, bi mli pro okrasu vizity njakého Hteráta fdom, keriš spsob bil sem zavedení ze zem francouské. Panuje fšeobecná úcta ke stavu, keriš podporuje ze všech sil vírobu visoké ouadnici
to
papíru a lickou vzdlanost.
K
založeni vlastních
krb
sou jím gdepozici
357
dífki ze
zámožnich rodin nepjest vitanym lenem
vrodin muš
ot péra.
Mlaí
spisovatelé, keréš
nemají dosut vlastní závot a nejsou defenytýfni, mají v mnohích vznešenjších rodinách „frajtalí" ili pístup k tabuli kdy jest jim vzáhodné.
Mezi spisovateloma samotnýma ofšem panuje nejlepší schoda a vzájemnost' jak bilo pa-
hlaun pi Arbesovém jubilemu nepjest pesvtenost že spojenýma sílami fšecko se dokáže. Misiím, že se ve fšech tchto vcech nemejlím a bilo mn tak povzíno (ne sat ísak povsíno za keriš ftip nic nepoítám). trné
—
Virozumívá se, že násletkem uvedených fagokolinosti teší se taktéš spoleenstvo „Máj^^ fšeobecnému uznání a nejni zdlance keriš bi jeho snahi nepotporoval coš se vidí pi každé píležitosti a hlaun jsou pi tom zúast-
tickích
nné
bohái a visoká šlechta, keráš štdrou ruku, gde jest pouznané maksimum, gdybi nebilo lidí
vlastenecké
nastaví fšude svou
teba. Jest
spisujících že bi nebilo literadúry, gdybi nebilo
literadury nebila bi ofšem také histerye a gdybi
nebila histerie nebil bi svt.
zvané
To
jest
zákon tak
lojiky.
Tyto fšecki okolinosti jak
dopádn
f
první
ad
eíno
byli kaž-
ocenné matikou Prahou
keráš vmnohích vjecech kráí ostatním sester-
ckím
mnstm
jaksi zauzor.
Pectavenctvo obecní nedalo sice žádní píspvek eenému spolkovému ruchu spisovatel-
358
ckému, bise neeklo, že se pi každé píležitosti dere neskromn napet, afšak fšem opanm praskím bilo ponecháno, zdáliš se piznifcema spolkovíma státi chtjí nep nechtjí. Této poslední svobody obanské bilo použito plnou mnrou ot ohromné
viny
obivatelstva.
Naproti tomu kdo se pihlásil se svou hivnou na potporu spisujících literád, nigdo nebil stíhaný. Spolku „Máji^^ nebudou kladené žádné pe káški, abi si koupil ze svích pens jeden nep vícero dom as na bude mít. A vyhraje-li ngdi na njakí lóz hlauni trefu, bude mu po-
n
nechaná.
Tento píklat krásné vznášenlivosti
ero
dáleji zasloužení ohlas.
i
ml
ší-
Píbuzné gorpora-
ce uvítali zeízení „Máje^^ zvelikím entuzi jázjak bylo eíno ~-
mem. Tak píkladn
—
mn
bilo projádeno potšeni že na stará kolena spisovatelctva má bít nco konané a visloveno uspokojení že se literáti chápaji hesla „Selpsthéfe^', pronesené poprvé
téš
ve
Svatoboru
konen
istým
uencem
englickím.
Fšecki tyto cenzaní pikladl nemohli zstat
eského známo gravíruje k Praze. A co nicko mé srdce napluje richlejším tluením, to ve zbuzuje radostné natšení a nat ím sem fskubez následováni fostatni zemi králofství
keráš jak
m
ten
pišný, jest okolinost, že bilo co
vnáší víchodní
konetin,
mnl 00
že to bila staroslauná
Chrudim keráš nezstala jen pi krásných
slo-
359
vech, nýbrš fschopila se ke
skutkm, kereš
bili
plné šlechetné enerýže a téš takoví rezultág.
Pamtihodnjší tená má sat ješt ve remízessenci že
jíš
své
lonckého roku bilo gbenefíci
„Máje^^ chrudimskími ochotníki dávané divadelní
petstavení a
pot názvem
hra z jazika noršvejckého
sice
„LosmrshoW pes kerou sem
téš
podal referád. Víkonem tím dosažený byl dvojí ouel: diváci mli chvalitební požitek, spolku
Máji vineslo to pak slušnou renumeraci. Afšak bodré obivatelstvo chrudimcké nezstalo pi tomto prvním kroku. Gdešto roku lonckého ouinkovala jen ochotnická jednota, sefstoupilo se letošního roku veškeré inteligentní opanstvo obojího pohlaví, bi uspoádalo vzájmu
tém
Máje nco impozitifnjšího
a vínosnjšího. Miš-
lenka bila uvítaná nejen fChrudimu, ale potpo-
rovaná též hlaun
muš eské
s
Prahi jistým spolkem keré-
spisovatele
pi mnohích
píležitostech
závažné službi prokázali. Misiím, že spisovatelé z
Máje na
tuto morální potporu nígdi nezapo-
menou. Slaunost chrudimcká totíš 12. a 13.
vci
mnsíce
a povedli se akolif
ném rozmaru horších
urená
Júli.
bila
na dva dní
Chistaly se krásné
matka Píroda ve
špat-
poskitla k slavnosti jedno z nej-
poasí jaké mnla na sklad.
Slaunost májová zahájena bila fsobotu 12.
m. víkonem divadelního pectavení, keréš dle starého zviku provedeno bilo veer. S Prahi za-
t.
360
vítáno bilo k totíš
lenoma
nmu
nkolika delegátoma Máje,
víboru.
Z
grytického stanoviska
poslané bilo pozváni téš panu Guffnerovi, referentu pes dramartyku z Národních List, za-
druhé fšak jsem bil poctný i já nížepsaní dopisem pana Dra. Pypicha, bich se osobn dostavil, nepse mu doneslo, že i mé zamsknáni je grytické foboru divadla. Piftlil semse k deligátm Máje na státním nádraží a muším podotejit, žesou
samé pívtivé
páni.
Mli zmého
mn
smáli poouastenství radost a velmi se urazili Pardovic celou cestu. Cestu s Prahi do sme richlovlakem za dv hodiny. S Pardovic do Chrudima jest jen o kousek blíže nes do Prahi, nep sme tam bili za malích 5tvrti hodin, cos fšak nebil richlovlak. Jeden pasažér projádil, že se tam pški dojede díve.
Na
nádraží
celí
bil
praski deputát
oeká-
vaný panem doktorem Pypichem, keriš mnl pro nás v rezervoáru pilety do divadla. Velmi tšilo, žesem bil do jedné lóže posazeni se dvouma praskíma redaktoroma. Pectaveni divadelní zapoalo o plosmé.
mn
Slauná redagce
!
bilo krásné podíváni
na pu-
bligum, keréš se do stánku Tchálie dostavilo. Nebilo nikterak vzeuení divadla venkofského,
nýbrš se podobalo, jakobichom sedli vminijaturálním divadle Národním. Bila zastoupená veš-
kerá honorace, páni prvních odbor, krásné paskrátka niki a dífky felegantnich dualetách
—
:
361
vidla se
pohromad
nost a tento úkas
nejlepší chrudimcká spole-
mn
tšil.
Násletkem toho sembil ofšem teprf žádostivý na divadlo samotné. íslo první obnášelo báse delšího opsahu ot pana Em. A. Šimáka potytulem: Naše kísi-
K
tele.
této básni zranžírované
bili
panem dok-
torem Pipychem dva živé obrazi, pi kerich se teprf vidl víkvt dámského svta msta Chruima, téš fšak úinkovali pánové a outlé dítki. Báse pronesl nadaní mladý muš pan Kicler. vázaná neni mim zástojem, poJelikož fšak nechávám gritigu fagtorm povoláním. se líbila viborn akolif bil temperament fdivadle
e
znan
jíš
Mn
nat nulou.
ad
Po skonené deglamaci bila na zcela nová aktofka podnázvem „SLENA NAKLA-
DATELKA", veselohra v jednom jednáni, rous k eené slaunosti zúmisln napsal p. Karel Pipych. Dr. Pipych
je
i
tágem.
Dj
této
Dr.
známí svím psonkteré jeho hri
bením dramartyckým a byli provádné na Národním divadle rezul
kte-
s
víborn3^m
hry vipisuje se násle-
doun V hlaunim
mnst
Praze králofství eského Mareš (fskutenosti vinapan nakladatel Mareš v Roudnici)
jest istý nakladatel
chází se
—
keriš fkuse nevistupuje, za to fšak
jemnou céru Zdenku. Tato dífka rické, 1.
—
má
velmi pí-
jest sice
ly-
afšak velmi milé stvoení, coš se viroz-
Herrmann, XLVIU.
Z
poslední galerie.
23
362
umívá
jíš
stoho, že
ji
hrála paní Pipichová, velmi
sliná dáma a sice choj samého autora kusu. Slena Zdenka velmi schopn gapíruje básn, hlaun fšak jí zanímá básník Svtelcký, vítený afšak samotáský spisovatel. Nechodí mezi lidé, nemiluje hospody, zejména fšak pickí náfzor
pes
má
mizantro-
ženské kerím se vihíbá jako
ert kíži. Tuto vadu jeho talentu tšce nese slena Zdenka, keráš na poátku kusu je do
nho
zamilovaná scela blatonický. Tento spsop láski bívá fšak pravideln beze fšeho praktického vísletku násletkem ehos slena Zdenka touží po bliší tak zvané osobní známosti s básníkem. Vc nejni lechká. Svtelski neni odei a vbec je tšké uinit s ním gompromis, nep nikam nechodí, o spolenost' nestojí, dífky ženského pohlaví neprotežíruje. Jako fkaždém divadelním kuse najdou se náhodou f tomto lidé, keréš napomáhají, bisekus mohl k fšeobecné spokojenosti dohráti. Zde je to píkladn pan Jaroslaf Beneš, tš spisovatel afšak scela jiného žándru neš Svtelskí. Ten se i
neodíká dívek hlaun fšak má porozumnnípro slenu Vandu, pítelkini sleny Zdnki. Jeho pi-
inním
se stane, že básnik Svtelski vejde do gompitoru knichtiskárny gde fšaknamíst nakladatele pana Mareše najde jeho céru Zdenku. Qdybi bil mnl jen trochu inštynktu že se setká s mladou dífkou, nebil bi pišel pod žádnou
eventunelitou.
363
Nicko
je fšak fpokoji
na
jevišti,
katar strofa kerá ofšem na konec
má
i
nastane
blahodárné
ouinki.
Zdenka Marešová jak sem snatýš podotejil inglinírovala totíš naživá
ktomuto
velice
„tataté^^
—
jak
Francous pohovoení ve dvouch oso-
bách, z níchš je každá rozliného pohlaví. Jaroslaf Beneš a Vanda Zemanová byly tak delegátní že ponechali
Zdenku
se
mot
Svtelským o
sa-
uchýlice se do vedlejšího pokoje, ofšom také uinili ve svích vlastních interesech nepíjím je samota nadefšecko, gdyš pitom mohou bít pohromad. Básník Svtelski jaksem téš snatíš podotejil je povahou velikí mizantroup. Fstyk
coš
—
—
s
obecenstvem
jest
mu
otporny a fcelé potštáte
podobá se tagoka onomu proslunému mládenci V borovém na skále háji jen že nezvoní poledne a klekáni. Majíc gdesi najatý pokoj pro svo-
bodného pána ze zvláštním fchodem odává se pouze svému talentu a pstuje Bekasa (známí poetickí
k
z
Mýto
loggie).
Majíc ho fpokoji, praví k nmu slena Zdenga Marešová: „Otpuste, pane Svtelcki, že místo otce nacházíte mn. Afšak tatínek jest ponkut churaf majíc astronomickou horeku. Sté píiny jsem jeho supštytudem, neš bude regonvalencent. Zadal jste nám poslední svj manuskript básni. Mám plnomocenství, bich s vámi fšechny de-
364 talie projednala.
mužem
Ftiskárn
je právje sajzón
Rate
to vzít do práce.
mn
svou oFerdu.^'
Básník
je pferdfiex,
dejte
mord,
se posadit a po-
kouká roztržit na
díf-
ku naeš pronese rezolutn: „U to tak nespchá, sleno, porouím
mn
se uctiv.^'
Obrátí se na gramfleku a hodlá odejít. Afšak Zdenka nepopouští. Líbezným hlasem a neodolatelným spsobem zdržuje poetu, keriš tedy konen usedne a iní se slenou nakladatelkou ústní smlouvu ohledn svého spisu. Dífka vitýká mu, že básní pilíš peze mysticky, že bi mnl na svt hledti ponkut ržovjšíma okulároma, Svtelcki deprecíruje a vikládá své principi a
oba mladí seznamuji
bhem
lidé víc a vícero
na
je
této rozmluví
se
rozehívají a blížero
roskošné podíváni. Divák
tušení že toto intýmni inter Suez
—
—
jak
íká
má la-
skoní fšeobecným uspokojením. Stane se skuten. Fproudu ei ros ohni se básník a sedíc vedle Zdenky Marešové dá jí náhle hu-
tiná
biku, jinými slovi: je to vyznáni láski. Ofšom gdo pozoroval roskošnou hru paní Pipichové, krásné mladé dámi, pochopí dostaten zmnu náfzor spisovatele Svtelckého. Na jeho míst nejednal bich také jinak, jsem dosti staí a svtem skušení muš. Po této hubice, která dá smíšlení básníko-
a
vému
scela jiný regulatíf,
otevou
se
dvée
ve-
:
365
Vanda Zemanová, keréš uhádnou momentáln, co se mezi druhím mladým párem pihodilo. (Misiím že se nemejlím že téš fdruhém pokoji byli mezi Jaroslavem a Vandou inné praktické pokusi vlíbání s dobrým vísletkem.) Vc je vijádená a aktofka dospívá richle kžádoucímu konci. Nesrovnalosti vnáhledech Zdenky a Vladimíra Svtelského jsou defenetývn otstranné, Zdenka se vizná, že nemá proti poetickému smnru Svtelského žádných námitek, že to bylo fše na oko a že ho fagtycki miluje. S tímto vysvtlením Svtelcki souhlasí a uslyšíc že pan Mareš je oupln zdráf zolá roz-
dlejšího pokoje a vejdou Jaroslaf Beneš a
jaen „Pojme tedy k otci, a nám dá pože hnání !^^ S íms je publigum scela srozumné. Zdá se, že druhí párek Vanda jsou úpln dohodnuté a vyhlítka na závhodné ukonení i
totíš
že
i
Jaroslaf a
pi
nich je
mansatek, coš jsem fduchu gratulíroval. Fšecki tyi osobi odebírají se k panu Marešovi a jest fšeobecné páni by nedlal žádné pekáški což bochdá jako rozumný lovk nebude. Na jevišti pozstane jen sazeskí uedník keriš ofšem má jiné zajmi neš lásku. Pišel pro gorekturu sazbi, gdešto fšak mladé lidé mnli co dlat s gorektúrou sebe samích, zstal kartáoví otisk tak jak bil a nadjný eléf umnní Kutenbergrova otchází z nadjí, že dostane ot subjekta želski
láski, totíš
m ftiskárn eventunel pohlavek za špatné viízeni svého posláni, proti emus pítomné fpubligum
typografové rezonýrovali afšak pec jen se asem stává. K jejich uspokojeni musí bít podotejeno že uednici rozliných odbor prmislovích jsou
jev, jak
vbec ngdy svtkoma i
já
eená born
mám
takovíchto pro-
ve svích memoárech.
aktofka
vjednom jednáni bila víroli, slenu nakladatel-
obehraná. Titulní
ku, dávala paní Pipichová jak podotejeno, vel-
mi roskošn že
bi
nebila lépe zahraná na di-
vadle praskem. Básníka Svtelckého dával autor
pan doktor Pipych sám majíc dokonalé poroz-
umni
jak
Druhého
si
ekcentrického poetu petstavoval.
literáda keriš
má
zálibu pro
Píkopy,
dával pan Chmelenski keriš k této pohostinské
he
pijel obtoun aš s Prahi. Vandu Zemanovou hrála víborn mladá sliná a talentovaná zaátenice slena Kikavová, keráš jak bilo eíno má pretenzi pro Národní divadlo a téš možná že tam asem vistoupí, coš bich gratuloval fobou smrech. Uedníka sazeského dobe provedla slena Tichá téš ochotnice s dobím vícvikem.
Hra poskituje vmnohém ohledu dobré ponauení. Vidí se pedn, že poesie na papíe je dobrá a chvalitebná, že fšak poeta neiní dobvzdalujíc se fskuteného života nep i živá poetická dífka je milá pro doplnni domácího krbu. Vidí se dále, že néni pro majitele tiskárny a na-
e
367
kladatele na škodu dá-li svou céru za chojf spisovateli
tchán
nep gdyš nastane v závod stagance a
mord
sajzón
nejsou
a
nakladatel
akcidence,
cize
tisknout
vítvori
mže
svého
zeta.
Fskutenosti se ofšem podobních pípad málo vinachází a já píkladn nevím aiii o jednom. Za páté se vidí
konen,
že básníci nemají srdce
napapíe vbásnich nýbrš ve fskutenosti a že nezstane bes ouinku nžná ple, zlášt jeli mladá a krásná, tš zdobré rodiny a fpádu-li jen
i
vládne
pimneným
idském
vjenem. Vci, keréšifproza
gza hození. Pan doktor Pipych mže bíti ouhnem ze svou práci spokojen nejen co do vipracováni vlastnoruního nýbrš i potahmo na provedení technické. Kus bil
živobití nejsou
velmy oblíbeny a
bilo
mu
rou aplombírováno násletkem vícerokráde dkoval.
zaslouženou mí-
ehos
se
autor
Bohužel, že tato vzdailá aktofka mnla za následek jiný kus divadelní keriš tvoil dohru
eeného veera. Jedné aktofki totíš bilo málo na viplnní oblekátniho rozvrhu hodin, ptiagtová trategédie pak násletkem krátkosti asu nemohla bíti zhotovená leda bi se pracovalo pes as, což pi egzestýrujících stáfkovích pomnrech bilo dosti reskantní.
gomendýrovaný vadlu a
tš
bil
se práce uchopil jistý Apsolon,
se nemejlím, aneb Ypsilanti
men
Za tou píinou
je pravé.
re-
„Májem^' chrudimckému
di-
esli
— afšak jednostech
Tento mladí a dosut velmi nezná-
368
mí zaáteník
ml dosti odvah gzepsa ni kusu „MANŽELOVA PÍTELKIN". i
keriš bil nazvaní
Je to práce, o keréš semse zmínil
již
fposledním
svém referád kerak bila fPraze daná na poštu a nešastnou náhodou téš došla do Chrudima. Bilo fšeobecné politováni, že se tento dramartycki víkon na
pote
nestratil,
akolif
bil
dán na
recepis.
ml
Gdyš dlat
to jednou
pan Dr. Pipych dostal co
dal to hrát. Lechkomislný spysovatel
ofšem za neproniknutelní psajdonymnáehos nkolik dosti zachovalích lidi pišlo do podezení že kus vihotovili. Bilo téš u praského trestního soudu zavedené višetováni afšak nevedlo kcíli práv spíiny že korpus deskril se
sletkem
lektri bil jíš
sPrahi otstranny.
Opsach politováníhodného kusu „Manželova pítelkin^^ následoun se vipysuje. F Praze žije spisovatel a
osop!) tibo.
Kalina
(Aj
mladý muš
to
griminální referend (pkná olba kestným jménem nazvaní Ra-
nkdo
jest
hledá fkalendái!) Tento
pet krátkém asem
ženatý a
jeho choj se naživá Zdenka. (Prozrazuje velmi
chudobu mišlinek. Toto mno je opsáno skusu pedešlého gde téš vistupuje Zdenka! což je nedostatek fantazie!) Mladé manželé byli bi šastrešpektýfn mladá paní — gdybi mladý né manžel neml zavržitelnou náklonost. Akolif je
—
ženatý
—
emus nasvduje
hledává pece spolenost
že
isté
má choj
—
vi-
divadelní hereki
369
menem Jiiny Koínové. Tato známost
datuje
ešt zjeho svobodních let (o ems jist mladá pani nevdla). Nehledíc, že mu nastali jiné povinosti dochází ke slen Koínové po svatpot záminkou, že sou u ní konané literami ,,dýchánki'^ (Ofšom, chce-li lovk dlat nepravost, tytul se proto najde.) Hereka, dosut dosti mladá a pvabná dífka vaí aj, maže houski sardelovím máslem a svého pítele spisovatele takoka zbožuje. Mezi manželoma nemže podobná okolinost zstati bez násletk. se
i
b
(Esli
je
materiál aktofki vzatý ze
života, jest ot
skuteného
neznámého autora dosti nedelepomnri rodin na svtlo!
gátni tahat prevátni
Mj
náhlet.)
Mladé paní Zdence fskuten néni po tato gongurence, afšak nechtíc manžela
dráždit a
sob
chuti
zbiten
zadati snáší toto jeho pátelství
mimo dm. Aš gdyš prostedek kerak
bi
ji
to
pemáhá
vimislí
si
Ratibora vihojila z náklo-
vbec aherekám zvláš. Sejdouc se ze slenou Koínovou na promenád pozve ji k náfštv do bitu. Nebilo teba velinosti k píteikiním
kého nuceni. Slena Kokoínová ochotn pišla, pišla tš podruhé a potetí a za krátkí as chodí k manželm Kalinovím scela cánžén (jak íká francous) totíš dopoledne otpoledne, ngdy tš vinou dobu denní skrátka je to hausfrajnt ženského rodu. Fšecki tyto vjeci stali se jíš pet poátkem kusu a divák o nich nemá dosti dloui
—
370
ho povjedomost násletkem ehos nesrozumívá když se vihrne opona, že mladá paní Zdenka Kalinová otchází ftom momend, gdyš slena Kokoínová pichází, zanechávajíc svého manžela s herekou o samot, anšto on je rozespalí a v župane. Vc bi mohla bít velice na pováženou, nep slena Kokoínská jest ješt dosti mladá a pasábl osoba jako dámi od divadla vbec bívají. Velmi semse obával abi nepišlo mezi manželem Kalinou a aktérkou k njakému deskrétnímu vístupu což bi zejména na mlaí dífky nemohlo míti dobrý fplif Nestane se f šak nic takového okontrolór se vidí, že vizity mladé dámi nejsou Ratiborovi (to je mno, pro pána boha!) tak milé jako snad ngdy bívali. Hlauní vc spo.
ívá
ftom, že
mu hereka
velmi gažolíruje viná-
Hteratue a vichvalujíc jeho talent, za se konen pan KaHna stydí sám cític že není tak ohromné zvíe a bil též náhlet, gdybi mnl tak velikého pochopa a chtip, že bi to bil pivedl vejš neš na griminálniho referenda. Ofšem ženské to tak neberou na váhi a ngdy jestým i regmenctambor ideál akolif nespisuje doista nic. šeje stále jeho víkony v
mj
Jak tyto fšecki záležitosti stoji viplívá kopro diváka zdiškurzu paní Zdeki, keráš ,se f polovici kusu vrátí a najde f pokoji strejka Kalinového advogáta Sovu, kerémuš celi zástoj
nen
visvtlí. koji
Kokoínová
u Ratibora
je
(mj
zatím ve vedlejším pobože!)
keriš
jí
píše do
371
nkolika památník jakési dedigace. Víklat Zdeza tu dobu bi moch Raki trvá heski dlouho tibo vedle zepsat celí román, což je znaná
—
technická vada této komedie.
Konec aktofki
je dosti gulantní
manželství. Víjdouc ven oznámí
pro mladé
hereka nejdíf
Kalinovi a jeho prostednictvím celé spolenosti,
vdávat a táže, fzdáliš to má udlat. Gdo tora vidí než Kalina a jeho mladá choj! Rozumí se, že ji do manželství žene a je teprf
že se
má
radosti celi frapírovany gdyš sliší že se Kokoínová fdá do Pecek na dráze ot Prahi dosti
vzdálených.
Po skoneném kusu
bil sice i neznámí spiApsolon nkolika páteloma (nejspíš keré si pivezl s Prahi) violáván, afšak ml dosti opatrnosti že neviles, naeš se pak za nj podkoval pan Chmelenski. Tento pán totíš i k této aktofce pijel s Prahi, bi ouinkoval, a dával Ratibora Kalinu víborným spsobem, cos jsem litoval, že pro nj nebila napsaná lepší role.
sovatel
Mladou choj Zdenku dávala roztomile pvabná dífka slena Pacáková, na kerou bilo milé podíváni. Roli
Koínové provedla taktupln a kúplné tš osvtená ochot-
spokojenosti paní Hlavínová,
nice. Slušku Rozárku fdomácnosti Kalinovích podala obtav a víten slena Tmová, doktora
Sovu obehrál pan editel ochotník chrudimcký. bi
mlo
Pál
Filípek, starý
bich
ochotnickou jednotu
skušený
každému mnstu,
podobn zgomple-
372
týrovanou, cos je zásluha režižéra pana doktora Pipicha.
„Manželové pítelkin^' mže se vibrat málo a hlaun bi se mohl dáti píklat
Ponauení
neznámému
z
autorovi bi
budoucn opatrnjší
bil
a nezasahoval do dramartyki, nemže-li podat lepší vísledek.
Na tomto
pilami a jeden
lovk
lat.
Coš
je tuto
poli sotva se stane pu-
také
nemže
projádeno
dosti
na jeho dobrou vli. Néni každi nebo Sardul. Ostatn je známé, že
do všeho
d-
mirn
hledíc
lovk
Štépír
je
spisovatel
dramartyckích dvojí druch: jsou spisovatele dramartycké, keré píšou divadelní kuši, a jsou dramartycké spisovatele, keré se domnívají, že pí-
šou divadelní kusí. Moudrému napovs! Doufám, vážená redagce, že souhlasíte, a píšt podám nkolika átkoma prbh druhého
dne slaunosti
13. Juli,
nepsem unavení.
Zúctou
Vavinec Lebeda, staí známí spolupracovník.
mn
Poš. gryptum. Esli bi se mohla dát vtší záloha, velmi by bilo vítané. Do Chrudima néni ješt zavedení ozontarif na železnici a cesta bila dosti drahá. Zúctou!
373
Malí dodatek pvodní spraví Wavince Lebedi. Praze datum (bilo
f
jíš
napsané pedešlejc).
Slauná a Velevá zena redagce „Švandl dudág*.
Pouze malí dodatek, slauná redagce! Po dámi chrusmse totíš pánové dimské téš mý pespolní, hlaun lide s Prahi vesms fpátelském gonklomerádu fpivnici pana Štrbi pi dobrém plzenckém a bili bichom se bavili ješt lépe, totíš já, gdybi neznámí zaáteník Apsalón nebil svím prvním pokusem skazil ponkut žádoucné ánymo. Afšak vc jeho bila brzi žaramantn a golegiáln zamluvená, násletkem ehos jsme vítr valí dosti dlouho pi víropku Gambrinusovém (bil starodávný alchi-
—
divadle bavili
i
i
—
mn
mista a podal návot kfabrigaci piva
ten
— muš fsku-
zasloužený!)
Noclech vikonali sme
ásten
vhotelupana a fdruhém podobném závod na Bíd, emus se muší rozumti tak, že ty, keré ložírovali u Teper, nespali na Bíd a víceverza naopak.
Tepen
Jaké jest Chrudim víborné blahobit, srozumívá se s toho, že
ské
Bíd
jest
Dále
jest
se v
nm
mají na
mnsto i
velmi dobré pobiti a stravováni.
fskuten
jaksi
mnsto
probuzené, nep
Píkladn Teper téš
vinachází vícero národnosti.
Bíd
a téš
na chrudim-
jednoho íondýnra a u
374
A
se pohledá menší mnl 00 f echách, gde bi bili hnet dva englianí! Ofšem tyto oba londýnrové delším pobitém fCechách mluví dosti dobe eski a svj mateckí englickí jazik skoro oupln zapomli. To se pitrefí téš nkerím eskím vlastencm, aniš bi pekroili
jednoho.
i
hranice.
Druhí den, nedle 13. julia, nevidail se dle ustanoveného programu hlaun násletkem povtrnosti, keráš bila ponkut nepíznivá, nepse odrána doveera lilo jak s konve. S té píiny odbývaná bila slavnost zahradní v místnostech mšancké besedi. Repertoár bil velmi bohatý. Májové lenové podali nkteré scela orginálni básn, ktéto slaunosti zepsané,
práv
píkladn
Vrchlický,
Kláštercký,
Mužík a
jiné.
Téš deglamoval vlastnorun zasloužilí starý vebili podané víkony hudební a pvecké. Bil jsem i já nížepsaný požádaní o nkolik slof a téš jsem pednesl své náhledy pes fšelicos. Afšak nezviklá místnost, téš publigum terán pan Fric. Téš
hlaun krásné pohlaví bilo píinou, že sem obdržel znanou trému, násletkem cehoš mj víkon
mn
nebil práv valní, coš mrzelo. Vihozen fšak jsem nebil nýbrš velmi gulantn se semnou na-
kládalo.
Pak
nastala olná zábava, totíš tanec. Pá-
nové, velmi sem litoval, že
souastnit ftéto vci pro zastaralí
regmatizmus,
m
bilo
nemožno
mé pokroilé keriš
se
stáí a téš
sem nechtl po-
375
bouit.
Neptám
niki, a lenové které z nich
i
krásné
bili
Máje
krásné pa-
dífki, téš
cviené. Bilo dosti
ftanci
npozd
nepsou
dosti se drželi,
veer, vlastn ti hodiny ráno, gdyš sme opouštli Mšanckou besedu, vnejlepší nálad, afšak
má
téš s politováním, že
fše
na
svt
konec.
Podotknuti muším zvelkím uznáním a fdnosti vážená redagce, že této Agademie zúastnil se téš
sám
i
dirigujíc
starosta chrudímcký, pan Klimeš,
zpváky
kráí za jedno
ným
a
s
pi
slaunosti.
Vážené
má ouinek, gdyš
starosta
spolek
páni, tu se vidlo, jakí
opanstvem
vím mstm,
a
pál
mli
bi
bich téš
ji-
takovéto purk-
a
zúmisln nemenuju žádnou obec. Mí fPraze máme ofšom také vzdailého starostu a k nmu dva supštytutové, násletkem ehož sme mistry,
dobe zaopatené. To jsou mé poslední
správi
pes chrudim-
skou slavnost, keráš nejen fohledu morálním bila
užitená, afšak
spolku Máji
i
pes 400
Za píinou tohoto
finanním, antoš vinesla zlatých rakouské
vísletku
hodlám
téš
mnny. ke spol-
ku pistoupit, budu-li pijatý.
Budoucn opt zamejšlím vnovati
své
síli
zástojm prašskím. Prázniny jsou ukonené a Národní divadlo zapoalo svo jí inost zajímavou novinkou áblovími pilulkami. divadelním
Prošle jchám, že tyto Pilulki
be,
nkomu
nkomu
zas ne, ale to je
ofšom
dlají dos
každými
376
pilulkami, kráíme-li ruku v ruce
vjedou
s
lé-
kackou.
Jsem Váš velmi odaný
Vavinec Lebeda,
osvteny
staí,
Pos: K: Žádaná dodaná.
Sat
na
mn
Toto opomenutí
mn
spolupracovník.
mn
záloha dosut
nebila
bylo pozapomenuto.
mé
skrovné žádosti nejni
pedn jsem peníze poteboval, za druhé jsem žádné nedostal. Bil úmisl tš se nkam podívat na zdravé povtí skrze zotavení mé gonštituce, nepnéni malikost provádt grytickou práci celí rok. Pánomilé z dvojí
píiny:
mj
vé
i
dámi od divadla, skrátka veškeré lenové
muského
i
ženského pohlaví, fšechno bralo Fór-
šus u gasíra a jelo na vileželétúr do krásné
vné
pirozenosti, jak o tom zepsal
ní František
báse
slau-
Novotní:
„Ach pírodo, jak opdivuju siln, co konáš ve své tajuplné díln Jelo fšechno, co
mlo
^^
nohi a rajzekufr. Jel
pan Bergr ot baletu, jel pan Sajfrt, jeli mladé manželé pan Bonóni a jeho choj rozená Dumková, jel pan Bittner s paní Bittner, téš jel mj dobrý pítel basspan Heš s rodinou; nkeré do Itálie nep do Fšenor, jiné byli Ftyloích nep na mrtvém moi pouze já musel zstat fPraze zostatníma co nejeli. Téš pan editel Šubrt bil
—
377
na delší umnlecké cest, pan dramatýgr Stroupežnický vzal Cechi asi ze tech stran; hudební recezent pan Fetr jel do Ukrajiny anep sat jen Krajiny lidlo
—
—
básník Kaminský
si
vyjel na
b-
— kerémuš boŽofín — probral
u Turnova, profesor Liška
hužel schóel onen obras na prý pški celé Švícary za píinou víchodu a západu slunce, coš jest malím potebné.
M-
žete
si
pomislit,
jaké jsem^
mnl
trháni,
gdyš
sem
bíliš na cestu spakovaný, afšak penize od Vás nedocházeli.
Mnl sem pvodn v zámislu odebrati se do Luhaovic na Morav, keréšto lázn byli vele doporuené lídma, keré v nich est nebili.
mn
n
otamtud se navrátili, mají pes náhlet jiný. Tyto lázn byli založené asi pet padesáti lety pouze pro prevátni spotebu a málogdo o nich vdl. Abi se jim dopomohlo k svjetové proslunosti, zízená tam bila ped nedávném kúrtaxa, násletkem ehos mnli ihnet vtší fplyf na lické zdraví. Vijede-H lovk asn ráno s Prahi, mže tam druhí den bít. Jakí má vlastn ouinek luhaovická voda, néni dosut proskoumané, coš je dobrá vlastnost; mže bít zatím pro každý neduch. Hlaun se zdá, že je pro lidé nerevézni, nep tam o žádné viraženi néni postaráno. Dle proslechu jsou to lázn dobré a gruntovn kurírují, nep dosut mnoho lidí keréš tam bili, ujišuji že tam víckrát nepojedou sehoš se dá soudit že sou radigáln vihojené. VelLidé, keréš
I.
Hemnann,
XLVIil.
Z
poslední galerie.
24
378
ká láce tam nepanuje, cos bi okazovalo, že sou lázn dobré a znaji svou cenu. Oekává se otamtut ješt vícero lidi spt otkerich pak vezmu informaci a podám budoucn bliší správu hlauna poátku sajzoni, bi nemocné lidé vdli, kam se obrátit maj a kam nemaj. Násletkem fšech tch okolinosti a ponvá jsem dosut zálohu nedostal, nepojedu tam zatím. Jestaké n-
n
gdi
dobe Za
mít skušenost skrze cize
lidé.
žesem se nemoch zouastnit velké vípravi do Šumavi kerou podnikli lenové našeho umnleckého ústavu páni Štros, Sedláek, Vojan a ada. Tito pánové dafše si okovat boty a vezmouc na záda tlumoki zvelkími zásobami a do ruki alpcké hole vidali se za krásného poasi po dráze do Budjic, otkut nastoupili cestu šumafskím pralesem. Dlouho o nich nebilo žádných spráf a bilo podezení, že je fšumav sat potkalo neštstí aneb divoká zv, keáš jejich životu i umnleckému psobeni uinila konec. Tím vtší bilo fšeobecné potšeni, gdyš jmenované páni za ti dni se objevily fPraze živé a zdravé, ofšem velmi stýrané dlouhými neúnavnými pochodí s kopce do kopce a naopak. Jest neuvitelné cofšechno skusili na cest a gdybi je nebil vedl neohroženy pan Štross, snát bi se do smrti nebili vrátili. Nebo pan Štross jak fšeobecné známé je starý skušeny turista hlaun milounik Alp a je o podezeni že zná zvláštního náfzoru to
nm
sem velmi
litoval,
379
kopce Himalaju a Popokaertepl. Jeden stchto je vázii druhí famerice.
Dva
dní strávili jmenované pánové naspá-
tení cest
fPlzni, abi se zotavili sútrap
havích pochod. Proslejchá
í
se,
namá-
jakmile dokon-
Hándriho Štandleje, že ihnet zapone vídávat jiný sepsaný ot hoejších turistu s názvem: ernou Šumavou. Napnutí jest fšeobecné, nepse oekávají veliké othalení stran Šumaví. Spolek eských turistu spsobil jim pi pan Vilímek
spis
návratu velkou ovaci. Pinesli téš
ka
žížal,
mnoho
brou-
po cest nachytaných, cos bude uspo-
ádaná malá
etnológická výstava.
Bilo vždycki
mé pesvteni,
že píklat dok-
tora Holuba nezstane bez nástupc. Také se proslíchá, že páni Štros, Sedláek,
Ojan
a Rada,
povzbuzené vísletkem první své cesty, hodlají na nejbliší dva svátky podniknout nco ve vtích rozmrech, dokonce sat prohlídnout kusAfriki. „Simpatije obecenstva je budou pronásledovat./^ napsal o tom jistý staí znalec geografie
—
a je téš
mj
náhlet.
Násletkem toho prosím o nejrichlejší zásylku zálohi, bich se mohl k podnikatelm pipojit. Nebude jim na škodu, kdys budou mít sebou staršího skušeného mže. Nepbi skrze svoji neohroženost mohli pijít lechce do nebespeenství. „, Zuctou W, L. ,
380
Pozn.: Jako v r. 1889, tak i v roce následujícím uspoádali ochotníci chrudimští k poda vedením dr. K- Pipp icha divadelní pedstavení ve prospch Spolku es. spisovatel-beletristá „Máj^^. K sobotnímu veernímu pedstavení pipojena byla nedlní slavnost, v jejímž literárním programu úinkovali také lenové „Máje^^. Ve svém referáte zkrítisoval Lebeda aktovku „Manželova pítelkyn^' (víz pozn. pedešlé kapitoly), pi níž autorství oznail Herrmann známou svou šifrou z Národních
ntu
list: se
Ypsilon. V
ovšem autor
kritice
nikterak.
Lebedov
nešetil
38.
PEDNÁŠKA VÁŽENÉHO PANA VAVINCE LEBEDY, v
Obanské besed
slánské dne 19. íjna 1890.
Datum koncem ogtobru
1890.
Vele vážené pánové redagce „Švandi dudága^^ fpraze!
Vám
doufanliv známém vážené páni že mna 1890 pinesl obivatelm zemkoule mnohé pohromi skerích speciáln potahovali se nkeré na naše slauné afšak nešastné králofství eské. Pedn bilo vlchké léto sehoš pofstala znaná vodnatelnost pírody fšebecn, hlaun fšak poátkem zái msíce pršelo dosti vítr vale tagoka pergamentn. eka Moldava vzala fznané míe rozšíenost pešloupnouc vikázané meze fkerich se normáln pohibuje, pobrala pole sourodou louki zvotavou hlaun fšak spusobila f praskem krajonu zmatek Jest
letošni rok toho
devaského
zboží násletkem keréhoš bil proslu-
ný a milovaný náš Karlf most zboen. Nebilo však dosti nepotéto velké katar stro-
f
pišU mnohé
dotejila se
iné
menší nehodi skerích jedna Bil sem vizvaný spoát-
mn osobn.
382
ousn dalším pokrokem fšak písebn a koka delegraftem, bich držel jakísi pednes ku
sláncké
mnla
opanské besed dne
19. íjna.
ta-
ve
Ften den
konaná divadelní hra kerou zoumislem provozováni zepsal dosti známí dramatickí vikonávatel pan Václaf Stech, keriš plán se téš vidail. Bila dávaná jeho trategédie potitulem bíti
„ZLATÝ DÉŠ", naeš mnohé
ouastnici
bili
schroma zdné ftamnjši besed za ouelem dýchanku. Pro tento dýchanek bil sem požadovaní
kpednosu
svích náhledu.
Dosti semse bránil nejsouc zviklí na vejev-
né vistupováni, nepsem po celí život mluvil nejdílem za degoraci a nat sufitama, majic
vim
ústaf divadla Bil fšak
s padesáti devnýma agteroma. namn inný nátlak nejen ze Sla-
Máje eskích bellerist vihovl chtjíc také jednou pišloupnouti na menovaní spolek aš bude vipláceti potpori coš uiní pak ešt vícero spisovatel, keré tam dosut nejsou. Dosti sobavou jel jsem asn ráno na Slané praskoduksofskou dráhou majic obavi jakviváznu z galamity nepsem se obával že budu planýrovaný pedn pro nedostatek vejenosti zádruhe pro nedostatek vjedomosti, nepn f skuten nebilo povdomé o em budu mluviti neznajíc logálni pomnri. Afšak bohudík zástoj nevipadl nejh nepse vážené lenové sláncké besedi dosti smáli, kdys ného, fšak
i
ze spolku
emus sem konen
383
sem na pódium
vistoupil a
ni stalo se tak vícero grát,
vihovjel,
nep veselá misi
Pi pednosu mém tor
bhem mého násletkem
pl
vyjáde-
ehos sem
zdraví.
bil téš
pítomný redag-
slánckého domofského asopisu pan Hoz-
deckí, keriš
jaksem pozoroval
mé
náhledi šteno
gravíroval bije mohl podati na vejevnost. Ná-
sletkem
ehos
jest
ouel tohoto dopisu:
esli bil
obnos mého pednosu téš Vám doruení velectné pánové, velmi prosím bi bilo pihlédnuté abi nigde nezstala njaká chíba tisku, cos bi vadilo. Ftéto dob gdi jest požadavek jazykos pitu dosti znaný nepna to máme profesorové bilo bi nemilé sebe mení nedorozumní grama-
—
—
tycké.
Snažn žádám
bi bili
rýrované podle možnosti a
chibné místa zrepa-
esli
nevihovuje
nke-
vyjádeni fšeobecnému zdláni rate fsadit iné. Ofšom prosím bibil honorá zaslaní na mj atres jako obiejn. Vcí vise nebude u mne vadit (cos jest mínno ironicki, nep ftéto vci panuje u nás vcí opatrnost' nes na železnici). ré
Vzdávajíc díky
zstávám zúctou odaný Vavinec Lebeda.
Velectné pánové a vážené dámi
inky
teši
sle-
!
Vlastn naopak!
etigeta žádá, bise apoštro vírovalo
384
Je dosti známé fagtum, že téš vnaši eské národnosti je vícero osop, keréš se zamsknávaji tím, bi jiné lide
mnli
co íst nes usnou. Jsou
to tak zvané spisovatele belleristé, keréš
si
roz-
liné
vjeci vimejšlí, na papír staví a požadují, bi publigum kupovalo, emus se zumárn íká Osvta neb fšeobecná zdlanost. Takovéto lite-
to
U Englian
rádi bily ve fšech jazikách.
bil
do-
známí dramatyrk Štepír a humání lort básnik Byró, keréš oba sou delší as zesnulé. U byli dva brati Šíler a Kéde, keráš rozlinost men se vyrozumívá tím, že pocházeli z dvou sti
Nmc
nestejných rodin. riš
U
Francouz
fšak nespisoval. Ostatní
pamatovat.
Ruhespír, keje dosti
tško
Naše eské spisovatele píšou po-
nejvíc
mateckím
Vda
ofšom podává se vícero
jazikem, pokut se tejí bellerie.
vlasteneckím jazikem, totiš
Bhem
bil
mna
posledních
ménro druhým nminou.
let bil f
Praze položený
kámen spolku eských spisovatel belkerémuš pi ktu svatém dáno bilo mno
základní lerist,
om
Má). Jsou v spisovatele starší mlaí, coš se ídí datumem jejich narození. Jsou v spisovatele praské a téš takové, keré se do Prahy vícero nevešli, píkladn f Chrudimi pan doktor Pippich, ve Vodanech pan františek Herites, v Nechánicích pan Doktor Štolba, ve Slaném pan Václaf Stech a mnozí jiné. Domácích pán a velkostatká je mezi nima velmi málo ftomto moment mi nenapadá ani jeden.
—
i
om
315
Abi se tato citedlná mezera viplnila, spsobené bili v nkerích probuzených mnstech slavnosti
a
zábavi
gbenefici
spolku,
píkladn
fChrudimu, v Lytomyšli, v Nechánicích, fchocni, v ikágu americkém a ftchto dnech má bíti podobné konání ve Slaném. Praha si tonechává naposlet, bi tojinde nepokazila. Ve Slaném zvolen bil k tomuto zástoji zbrusu novi kus, keriš je zepsaný mladým nadaným a pokroilým zaáteníkem panem Štechem. Tento kus máme dosti v erstvé pamti. Co se tejí slavnosti ve Slaném, bilsem jednoho dne v nedávné minulosti, takoka na
mst
konci vagac, dosti velmi pekvapený. Bilo
donešíno
skrze
mn
nkteré lenové Máje že po
pectavení má bíti v besed vikonaná jakási pednáška od Vavince Lehedi. velmi pekvapila. Jak eíno, správa Divil sem se, kerak se aranžéi domakali, že budu pednášeti, nepjest Slané dosti vzdálené, za druhé jsem nebil na nic pipravený, za štvrté fšak sem bil opt ponkud recitatíf se svím starým neduhem regmatizmem. Afšak ze správi podané viplívalo, že jsem v zástoji jaksi ajnkašírovaný, obrátil semse písemn na pana Štecha a pana Ctibora doSlaného, keréš avízírovali, že bliší povjedomost mi dá zasloužený iny len a zapisovatel Máje keriš dnešního dne bohuvžel mezi námi se nevinachází. Sebral jsem se v rychlosti, pokud mé staré
mn
i
mn
—
386
oudi dovolili, a spchal jsem na Betlémský plá-
cek
do ísla šestého,
gdeš
vminulém
století
prosluný mistr Jan Hus, keriš mnl loského roku jakési potahováni s eskim muze-
bidlel
mumem. Ftom
dom
ftetím pate bidlí u jisté zachované partaje pan zapisovatel, nemajíc dosut vlastního krbu. Chtl jsem se otázat, co je mu o mé pednášce blížero známo. Šel jsem marn, velectné pánové a dámi,
nebo
jeho pani kvartýrská
litováním,
pišel. ná,
že
Vc
nebo
mn
vzdlila
s
po-
pan zapisovatel Máje dosut nepirozená a prafdpodob-
bila dosti
bilo teprf
pl
devátý z rána a
eení pl
funcioná pichází skanceláe pivblíže o jedné.
mn
nabíJeho pívtivá paní gvartýrská zela vlídn fodel, abich nanj chvilku posekal,
afšak já
zdvoilýma díkoma debrecínoval. toponkut protáhlo a mn téš nezá-
se
Bilo bi se
doista nic na tom, co paní domácí pana dlá ot pl deváté do pl jedné. Vzdlil jsem jí že se zastavím ponkut pozdji leželo
zapisovatele
a
prouel semse.
po Praze ekeré svoje záznáramnou richlosti staví prozatímní most ze Starého mnsta na malou stranu a dosti unavení semse vracel k domovu. Bilo podivné, kterak se zatím setmlo. FKarlové ulici semse rozpomenul, že hodlám promluviti s váženým zapisovatelem Opstaral jsem
ležitosti,
šel
sem
si
se podívat, jak se
mn
387
Máje zamíil sem na Betlémský plácek a po malém ekáni ped vratoma dostal semse do i
jeho
cos bilo spojeno dosti
bitu,
s
optížemi.
Paní gvartýrská bila pegvapena, že picházím opt a tak brzi a mnla jaksi pochibnost že bi se mnou pan zapisovatel mluvil, anobrš prý spí. Bilo nápadné, že pívtivá ta dáma vipadala sama trochu ospale a otvírala mi dvée kuchin dosti fengližé. Visvtloval semsi to okoliností, že bilo teprf pl tetí zrána a že snad
mn
m
neekali.
Tengradejc
njakou
m
nevibízela dobrá pani, abich
chvilku posekal,
sehož sem
soudil, že
nepicházím vhot a porouel semse. Mislelsem,
mn
vážený zapisovatel vihibá a že usnul zoumisln. Také pan domounik nezdržoval nýbrš kápl za mnou vratoma velmi neuctiv. Tš je možné, že bil jaksi zaraženy mou otáskou, kerouš sem mu pedložil zárove s králofckou odmnou za otevení: esli totiš nemá povdomost, co budu ve Slaném pednášeti? Nesbívalo jiného, nes abich vážil cestu k panu zapisovateli do tetice. Zašel jsem tedi do jeho bitu, kteriš nemá žádný zvláštní fchot pro svobodné pánové, druhi den hnet po obd. Jeho starostlivá paní kvartýrská bila mim píchodem uvedená v jakési rošílení. Nevdl že se
mn
sem pro
ale
pozoroval jsem, že sedí fpokoji
císacký králofcký policajt v plném mundúru. Jak sem fšloupnul, obrátila se vzácná panik n-
388
mu
a zvolala:
„Tadyho máji! To
m znho
a na
jde strach.
Ohlížel semse, o
kom
tu je uš potetí
Mžou
si
ho
vzít'/^
to mluví, ale za
mnou
na sebe ouadní fisigonómii a tázal se radigáln: „Po?^^ slouchaje pro pak tu paní nenechaj' na pokoji nešel
nigdo
Muším razila.
víc.
Policajt
ícti, že
Pedn má
fstal,
vzal
mn tato apoštrofa dosti za-
panika
dosti ganonické stáí
a já jsem staí fdovec.
„Rate otpustit pane strážník/' otpovídal jsem uctiv, „esli ste si ráil faimnout, mám držet fSlaném pednášku a tu se picházím zeptat osvteného zapisovatele Máje, jakou má o té pednášce povjedomost. .'' Nebil jsem 100, abich dokonil, nebo panika skoila doei: „Jo, pane strážník, a chodí vždickí, gdyš sem sama doma anepvnoci. .'' trefí šlak Já dnes ráno mislila, že Gdyš sem šel z Betlémského plácku, doprovázel nejen strážník, ale také zástup omladiny a jiného širšího obecenstva obojího pohlaví, keréš si víceverza vzdlovalo nafzájem dosti hlasit, „že ho uš chytili !'' coš sem nepochopoval, o kom je e. Bil sem dovedený na policejní gomisariát, gdeš sefše visvtlilo, gdyš sem projádil, žesem dramartickí grytýgr Švandy dudáka a žesem šel k panu zapisovateli ve spolkové záležitosti. Go.
mn
mn
.
.
mn
misar žádal bich otpustil, že se strážník dopustil
anagrónizmu.
Bil
sem uctiv propuštní, gdyš
389
sem
do protogolu, zdali není ouadn nic povjedomo o mé pednášce ve Slaném. Fskuten tam nebili o níom gonštrujírované násletkem ehos sem psal panu Štechovi, že se své pednáški veSlaném zouastniti nemohu. Tím naše vyjednávání nebylo defenetývn ukonené, nep fkrátkém ase bila dodaná následovní šty lízace po delegraftu: „Živý nebo na
dal
policii
mn
—
mrtví
vám
piject musíte
—
fopáném pípad
vislovuju svoje hluboké opovrženi.'^
Muším
íct
nevdl
sem, kei je ten
opaní
mn
bude vijádené opovržení za po smrti. Tš sem nevdl, jakímspsobem bich do Slaného pišel v mrtvém stavu, nep uš nikon je pohip optížní. Za tetí nebilo povjedomo, jakí víkon by bil požadovaný ot neboštíka. Násletkem fšeho toho sem se ustanovil, že pojedu do Slaného ješt pet svou smrtí, cos se dá vikonati lecheji nes po
pípat. Zdáliš živa aneb
mn
mn
funuse.
Na bilo
vícero
odvu.
schromáždno Máje, uesané a v nedlním
nádraží Františka Josefa
oud
tam tš
jiné lide, fšak nejely do Slaného a nkeré vbec zstali fPraze. S Prahi vede do Slaného píjemná cesta keráš netrvá ani celé ti hodiny. Lide keré víjdou pški jsou ve Slaném jen o malé poznáni díf. Blížíce se ke Sla-
Byli
nému poznal sem,
že jest krajina dosti veselá a
muzigální nepse fokolí vinacházeji kopce
kíškoma.
s
tema
390
Bilo patrné, že jsme oekávané, antoš bil na nádraží pan štacionšéf ve svátení ervené epici a jistý pívtivý funkcioná na naší oslavu tikrát zazvonil. Dva pánové z deputace velmi se smáli, golegiáln nás uvítali a zejména cos velmi tšilo. Železnice jela dále, pánové
mn
m
z
deputace vedli nás do msta, kams sme dora-
zili
bez ourazu, nep naše vtcové nezabloudili.
Spomnl sem
ihnet, že jest velmi gorektní, cose
o Slaném povídá: gdo bil f Slaném jen ti léta, mže do celého svjeta. Pan Štch keréhoš sem ihnet poznal neboj dal svoji vizitku, ml pro nás praské opané v rezervoáru pilety do divadla a bilo odevzdané íslo 54, což veer pivedlo ponkut do rozpaitosti. Nep jedna polovice tohoto numera vinachází se na pravé
mn
mn
mn
stran druhá na levé. Jakím spsobem se má lovk na tyto dv polovice posadit, není dosut viskoumané.
Gdyš sem fstoupil do msta, bila má první poptáfka u nkolika osobností, co jim je povnedomo o mé pednášce. Bohužel nikdo mohl dáti virozumní, ani pan Dras nikolif,
mn
akolif
jest
patrné,
že
mj f
staí pítel a fodograft. Bilo
tom egzestýruje njaké nedoroz-
umní. Podotejit muším velectné pánové a dámi žesem tohoto dne vbec nebil fschoi)en njaké pednáški. Pedn nemám na vejevnost dosti
391
trenýrovanosti,
vzadruhé
je
fšeobecn
tško
mluvit nenili dostatení zástoj.
Ofšom bílabi možnost pronést náhlet o dávané trategédii pana Václava Štecha, ehos fšak momentáln nejsem fschopen. Pedn nemám dosti mišlinki pohromad jsouc dosut rosílený truchlivou události rodinou fakte tetím. Zadruhé budu gomplet urovnáni ve svém pevátnim pibitku fPraze. Za teti fšak hlaun néni rádno podávati náhlet pes kus gdyš má autor recezenta blížero po
ruce,
jakí
jest
pát ftéto
gdeš pan Stech sedí na krátkou distanc odem pot pódium. Je dosti známé, že má každi autor o své práci scela jiný náhlet než grytýgr, násletkem ehos bi mohla pofstati dosti cLtedlná situaci
gontroverze, požadujíc autor jakousi saxifaxi
—
takovích vci fšak nejsem velikí milounik. Fagtickí vo, keriš
mj
náhlet
pes
kus pana Štecho-
sem ve Slaném nemohl
uvécti zoportu-
niky zadruhé fšak také zopatrnosti, bise nepo-
mže
bíti
dený spsobem nížero eeným. Na novikus pana Štcha — k nmuš
jak
rušilo
staré
slovancké pohostinství,
projá
eíno
bil
vipracovaný
titul
„ZLATÝ
DÉŠ" —
smeuš sprahi dobe pipravené. Pršelo tam féra cely den a dnes o5 vícero, násletkem ehos sme mnli vzáhodnou náladu. bili
Bilbi
ten
omil, gdybi se mislilo že fkuse sku-
prší
pírodnímu
njaké
zlato.
Kpodo bnému oukazu
nebilo dopracováno ani v národním
392
divadle praskem, gde sou
pes
to
rozum. Tento
pec
„zláti
páni keréš máji
deš^^
krásní sen pana Rabasa, keriš se
mu
jest
jaksi
fšak nevi-
plní a okolo tohoto snu se pohibuji všechny ti akti.
Potah
má
Pan Rabas (Coš
bi
to následouni:
eski poslanec. fskuteného života, nep
jest podnikatel a
bilo jaksi ze
fechách máme nejen podnikatelov, i
ale
téš
gvantum nes na Mimo ten dvojí garakter jestéš pan
poslanci, kerichš je více na
gvalitu.)
Rabas v jakémsi drušstvu, keréš vidává tak zvané vejevné mínni,
dní
žornál potytulem „Prá-
por^^ Pan Rabas podnikal vícero neš postail,
následkem ehos se octl v jakési finanní galamit. Fšecko to se stalo, neš kus zaíná. Nicko prosím: asi pet rokem koupil pan Rabas jist podzemki fopci Sobin, potkerima dle pranostyki nkerích znalc má bít kamen uhlí. Prosím velectn pánov a dámi, bisi pofšímli, že tamuhli má bít, coš je eeno ironicki, neptám anep faktycki nejni! Práv že tam uhli nejni jen velmi malá gvantyta hodlá pan Rabas doli prodati pro fšeobecn dobro totíš na akácie. Gdo si koupí akácii, je aukcionáem a má právo na nadji divy dándy. Tato nadje se fždycki neviplní bili takové pádi. F tomto pádu bise také apsolidárn neviplnila, afšak na tom panu Rabasovi nezáleží nepon bi vidlal pifbližn milion. Abi se doli mohli vierpat sílou spolenou smíejí se ob národní strany, bi se nakaz-
—
—
—
393
dého dostalo po akácii a tato slaunost smíeni se odbívá f prvním aktu. Pan Rabas má fšecki faktotové na své stran; poslancové, bangérové, noviny zobouch tábor, zejtra má zapoít opisováni oblekací. Hlauní proklamace má bít podaná fasopise „Práporu^^ gdeš má pan Rabas
dležité slovo.
Tu pojednou
se objevuje redagtor tohoto
Hoda,
Práporu, pan
mladý, heski muš, keriš
se navracuje zdovolené. Pozoruje se na
jaká rosílenost, patrn ticki!
Jsouc
s
má nco
nm n-
impeto. Fak-
Rabasem sám nafstává následouni
monolok:
Hoda: Pane
Rabas, odvolejte opisováni
Celý ten zástoj je švindl. ví, keRabas: Jakže, vi se opovažujete rehoš sem defenetývn ustanovil za redaktora
akácii.
—
en šaf ?
Hoda: Nemohu vám se.
Bil
sem na smrtelné
keriš je f
Sobin
pomocti, pane Raba-
posteli
u svého
strýce,
óbrštajgr. Vidouc poslední oka-
mn, že fSobín uhly néni. Téš tam dovedl, pesvtil semse na vlastni oi, že místo uhli je tam pethistorická kídlice kerouš se topit nemže, jak vám známé. Odvomžik viznal se
mn
lejte akácie,
—
nebo
bi sta
a
tisíce
rodin
bili
okra-
dené.
Rabas: Nemohu odvolati. Bil bich zniení, anobrš sem parter. Hoda: Pinutím vás k tomu! L HerrmanD, XLVIU. Z
poslední galerie.
33
.
394
Rabas: Zadršte, bídníe. Moje
est
—
—
fšecko je ajnkašírované.
mno, moje
Nebo
vste
—
defraudýroval jsem téš majetek „Gulturního spolku" jako pokladník mám deficit šedesát
—
tisíc.
Hoda: Ježíš marjá, to ešt k tomu. Nuže, opatte si tchto šedesát tisíc, jak mžete, afšak na opisování akácii nesmí dojít. Napíšu pesdoíi lánek do zejtejšího ísla Práporu S této rozmluví je vidt, že to s Rabasem, suhelnýma dolama a s akáciema špatn dopad.
ne
.
— a také že ano. Jednáni
Hodaovo
muší každý schvalovat.
nho solidné, afšak pímo hrdincké, nepvidí, že Hoda miluje Rabasovou céru Elišku
Jes od se
a ona jeho víceverza naopak a je dosti povážlivé mluvit takto radigáln se svým tchánem ped odavkami. Afšak Hoda je takoví lovk. mže se oekávat, že Zbívají dva akti svého uhli držet zubi nechty se pan Rabas bude a že bude proti Hodaovi ouinkovat. Fskuten je tomu tak. V redakci jest vícero lidí, mezi nimi Jandera, keriš bi Hodae velmi golegiáln
—
na žlíci vody. S tímto Janderou spsobí Rabas proti Hodaovi gompot. Zepíšou spolu certefikát, na keriš dají falešní potpis vtce národa doktora Meíe, kerím se svolává víborová schze drušstva Práporu. Fté schzi petsedá Rabas, docílí vípov pro Hodae na hodinu, Jandera má bít jeho nástupce a ten bi udlal
utopil
395
Rabasovi k vli fšecko na jiné náfzori neš
Pece
svt, nepmá ponkut
Hoda.
fšak se intrigy nepodaí.
Hoda
sedí
ve tetím jednání v logálu redakním, Jandera
mu
nese
vípov
Hoda
Afšak
a chce nastoupit jeho místo.
zachová chladnou kref a zavolá
sazeové
s tiskárni, kerimš visvtlí zástoj. Dlnici mají vždycki zdraví dištynkt a poznají
fšecki
Hoda je mušlechetný a plný Jandera fšak hotová greatúra. Následuje
téš ftéto situaci, že
eneriže,
malý
saze — Jandera Hoda zvítzil.
plebiscit
z redakce,
jest
F tom okamžiku pichází Rabas celá jeho se
manepulace
a vidouc že
jest vizrazená
dobrovoln a podepisuje
inserát
vihozený
podvoluje
do ísla na
zejtek, že opisováni akácii pro náhlé a nenadálé
pekáški se otkládá na pozdjší dobu. Gdyš na to dá své manupropria vejde do fšifonérUj
em
f
ke-
okamžik zazní rána z revolveru. Pan Rabas se tam osobn zastelil cos jest ofšom krásný materiál pro zenzaní logálku, afšak smutná událost rodina. Ke zvíšení tragického dojmu je této scén pítomná slena Ehška, keráš nat otcovou mrtvolou je
redakní
telefon, otkut za
—
omdlí.
Ji
sice fskísejí
spojenými sílami, afšak
Rabas je totáln mrtef. Tím jest kus defenetýfukonení, nebo další akt nemá.
n
Jak eíno, vistupuje f kuse vícero osop, mezi nimi téš nkolik žurnalist, které nejspíš
396
do Slaného uš féra, nep dnes na nádražvagónu nevistoupili. Velmi semse podivil, že mezi aktéroma kusu bilo téš pt poslanc, gdešto mají ty pánové bít f Praze, antoš je tam momentáln zasedání snmu. Ofšom na nedli mohli dostat dovolenou. Dosti semse podivil, že sem o celé té afée s talmovím uhlím slyšel dnes poprvé. Do vejevnosti nepišlo o tom ani slova, cos jest ku popijeli dí z
máme
gdešto
divu,
množství
noviná,
keréš
vyuchají a do novin zepíšou. O falešných zlatníkách teme poát. Jest ofšom možné, že to bylo glubovní tajemství a nesmlo
každou
lapálii
pijít na buben.
Na
spsob
fšechen
je
kladenské
nep tam ho skuten maj budou kladenské doly ješt dlouho zasloužen
uhlí nejspolehlivjší,
a
kopané.
Kus
bil
obehraný.
u publigum velmi oblíbeny a
Na
jevišti vistoupil téš
bifše violán, a bil
osobn
dobe autor,
mu slenou EHškou podaný
bopkovi vnec, dva lenové Máje pak vistoupili z gulisi s pugétem, keriš bil garnírovaný trigo Lorou. Muší se ícti, velevážené pánové a dámi, žesme bili spokojené sumárn fšecki. Publigum, páni ochotnici, autor a téš
i
pomrn
Rozumí se ofšom, že viplívá mnohé dobré ponauení^ jak
dešt^^
gritika.
ze
„Zlatého
se
oité svt-
kové pesvtili. Vichází
pedn
na jevo, že se nerentýruje
397
hledat
kamene
uhlí
tam gáe
nejni.
F takovích
místech ho ešt nigdo nenašel. Dáleji vyplívá, že bi akcionái takovíchto
dol bil
brali
fskuten špatnou
plán nesolidného Rabasa Vichází
mže
za
tetí,
že
fskuten mnohdy
dividendu, gdibise bil
vidail.
garakterní
zabránit veliké
redagtor
škod
a
skandálu, gdiš má jen ponkut malé gvantum geologického vzdlání coš se ftomto pípad velmi eglatán osvtilo. Za páté jest velmi upokojující vdomí pro
oitého diváka, že podobné spekulace byli Rabasovi navždy petržené nepje známo, že se na konci tetího agtu zastelil. Je to sice smutný pípat v rodin, afšak autor divadla nemže mít ohledy na fšecki strany. Jesdále dosti truchlivé, že Eliška Rabasová nemajíc uš díve matku stratí nýni také otce, násletkem ehos nebude míti vícero žádných rodiPro všeobecné uspokojení fšak dává autor na srozumnou, že aš vichodí smutek, požádá
.
redaktor
Hoda
ruku a srtce, což se fšeobecn schvaluje. Dífka jest sliná fzdlanáamá fsiroí kase osmdesát tisíc. Tyto vlastnoti jsou o
její
dobrou pranostykou ke šastnému manželství. Vichází s toho, že se pozdji mže redaktor Hoda udlat pro sebe, po ems touží každý lovk majíc trochu enerýže. Je staré písloví, že lepší malý pán neš velkí služebník. A osmdesát tisíc
dozaátku
je
heská pomoc.
398
Ml
bich ješt malé podotejcení stran
ku Hodace provedený
s
—
sat-
Eliškou, keríš sice nebil na jevišti
nebo by
pedstavení problíské budoucnosti uslyšíme, nep autor kusu jest f lOOzepsat ješt jednu další tragtédii. Jsou okamžiki, kereš se v život lovka málogdi opakuji, nep se jich každi nedoká a k takovím náleží chválabohu tš svarba ili manželcki satek. Tš f tomto odboru kráí lictvo neodolateln dále, nepmáme dkazi, že se mnohé lidé
táhlo
žení a
—
se bilo
o kerém však možná
f dávají,
f
jsouce obojího pohlaví. Jestotak
zvaní zákon pírody, nep bi se jinak nedocílilo
ádné vlasti!
vichování vlastenecké Mládeže a
— Jestfpodívuhodná
vc, že
žení nep fdává podruhé, bívá to
nadje
ngdo obyejn vdoesli se
vec anep fdova.
Tš
také redaktor
Hoda,
pochopujíc oukol
ržovýma poutama Amora, známého jíš z ecké antologie, a fstoupí eventuel jednoho dne v satek lickosti,
bil
v „Zlatém dešti^^ spoutaný
milovanou dífkou Eliškou. Nemohu jinae nes projádit k tomu víkonu svou nejupímjší gratulaci. Teši je znám pris manželckého žis
mn
vota ftomto potahu bífše ženatý afšak nyní
ví-
cero let ofdovlý.
Kéš jsou šastné velectné snoubencové a fšecki mladé manželé f tomto pomnru! Kéš jim bch vymí nejvtší gvantum blaha,
vbec
399
manželckém život. daný dlouhí, klidný život po boku
láski a spokojenosti v jejich
Kéž jim
je
jednoho druhého. Téš pozdji kéš jsou šastné, milované, ctihodné a etné rodie nep duch asu neúnavn pokrauje! K tomuto slavnému dnu, as ngdi nastane, dovolil jsem si f duchu sgomponýrovat malou i
—
básnickou píležitost, keráš
ouinkem
—
použitá
mže
bít s
dobrým
pi každém podobném obadu
a sice v následujícím obnosu:
Motivi na svarbu dvouch mladých milenc, upotebitedlné pro každi pát v rodin, fúct vipracované starím fdofcem Vavincem Lebedou:
Kvašemu satku velkému svátku, peji vám štsti blaha moc! Aš fšechny zmizí keré sou cizí, pak vám dej pán bch dobrou noc. Dnešní den fplese fortunu nese, pevn ji za kídlo chite jen, svažte ji páskou chovejte zláskou, dlouho!!
a
mešká noví
Píte a pjte,
dobe
se
den.
mnjte,
fšak pišly hosti na pomoc!
Pak sklite a pán
žlíce,
bch vám
shasnte svíce dobrou noc!
—
dej
Fšeptu a fsmíchu, ftajemném tichu
upli vám dnešni
noci vlak.
400
Ach jsou
to léta
!
gdyš
já a
Bta
—
gdyž jsme to mli také tak!
Sem starý fdovec ach smutný lovec hledím uš na smrt spíšero.
Vám
píd, ví mladé poát vícero.
to fšak
vás bude
Tak jeden
starost, druhí
má
lide,
radost
tak zvané svta zákoni!
Sem
f duchu svámi, vážené páni, dobrou noc spust zácloni!
—
Poskryptum. Otpuste ctná redagce, že jse ešt pozdržuji. Sat se Vám téš doneslo, že se koná jakási próba kanda s jistou novou vípravou pana Matje Brouka, keriš viletl jednou do mnsice, podruhé do ptadvacátého století, a nikon se roznáší, že vida noví cestopis a skušenosti po echách? Jest mno váná celá ada lidi, keréŠ ho domnle doprovázejí. Vážená redagce, misiím, že na tuto vjec muší bít velká
opatrnost bisme nebyli vivedené. Slyšíc že pan
Brouek
jest
po echách,
bilo
mi hnet divné že nepsem chvá-
téš já nebil vizvaní kouastenství,
labohu dosti scestoval venkof
i
sokolím. Násle-
semse vidal za eenou garavanou bich se pipojil. Afšak ctná redagce, kam sem pijel: dnes do Pardovic, zejtra do Chrudima, pozejtí do Josefova, pak Jarome, eské Skalice, Tur-
doun
401
mn
nova a podobn, všadi bilo ecíno: jen tej pánové s panem Broukem odjeli. Gdešto sem je nikde nenalezl, misiím oupln, že ftom vzí nco problematického a velmi sem žádostif, jak na zástoj pohlíží pan Cech o nmš jest f cingulái pana Topie knichkupce zmínka, že staví vc na papír. Doufám že toto podotejení nemáte za zlé a jsem z úctou ty
mn
V. L.
Pozn.: Jako ve Slaném
dr. Pippich
v Chrudimi, tak
Václav Stech psobil
horliv ve
prospch „Máje^^, jehož byl už tehdy také lenem. Svou „pednášku^ v besedním dychánku ^
po divadle proslovil
Lebedy,
upravené
láše Alše. vystoupení ta tiky ve
I jindy
mla
„Švand o vi*^.
H er r mann
v
masce
podle kresby Mikuvystupoval takto Lebeda a
nemenší úspch než jeho
kri-
39.
SVT MLADÝCH Datum Vele vážena redagce
LIDÍ.
23.
homo
novembru
1
890.
ristického zor-
nálu Švandi dadága f praže!
Gdešto semse fposledním bíval
mn
dívadelnima velmi
potšitelné,
podati správu
mém
referád
zástojema pespolníma že
pes Národni
—
zajest
momentárn mohu divadlo fPraze, ke-
—
ftchto dnech douritji eíno féra dalo svému publigum novou agvízeci, zepsanou ot nadaného zaáteníka ftom odboru, jistého pana M. A. Šimáka, keríš fprevátnim život deregýruje známí a oblíbeny žornál pro rodiny i jednotlifci s názvem „Svtozor^\ keríš jest vídávaný tiskem a s obráskoma v Jeruzalemcké réš
ulici
fPraze.
Nadaní tento mladý mušš zepsal jíš vícero kusu pro divadlo, totíš dva, snázvem „Pomluva^' a „Bez boje^^ keréš fšak pan dramatýgr Stroupežnickí neuznal za fschopné, násletkem ehos bili provozované vícekráte na jiných divadlech. Afšak pan Šimáek, jsouc plný enerýže, nedal si nohu za krk a zepsal další kus, keríš zaslal ke grytickému posouzeni gomisi, jenšto
403
hlasovala,
komu má
býti
pirená prémie 300 zl.
spozstalosti pana Ferdinanda Náprstka, kerišto zasloužilí pán bil velkí pítel eské dramar-
Gomise, ouadujíc fgarakteru poroty peetla usilovn asi dvacet kus ehos rezultágbil že první prémii obdržel pan Šimáek za svou vi-
tyki.
pracovanost. Vícero prémii nebilo, jak
eíno.
Násletkem tohoto viznamenáni zaslal pan Šimáek svou traktedyi divadlu, keréš moráln kus pijalo a pánm hercm k provozováni regomendýrovalo. Za tou píinou konalo se první provozováni ili primice jiš dne 22. listopadu tohoto roku. Novikus pana Šimákovo naživá se „SVT MLADÝCH LÍDI" (cos sem nepochopoval nepi staré lidé tam vystupuji) a pozstává ze tyech odlení. Néni vlastn nazvaní ani tragtédye ani opera nýbrš obros ze života
varských.
To
jsou lide kereš
bichom nemuseli Událost'
dje
píti
dlník
cukro-
práv peuji o
to,
kávu hokou.
vipysuje se
pífbHžn
asi ná-
sledovn: Václaf Strouhal, nat topi fcukrovaru epovickém (dává pán Slukof) toužíc po vlastním krbu, vivolil si za ženu Marii (dává pani Sklená-
ovámalá) kerá má malé.
K tmto dtem
jíš
chlapce a holku, dosti
pišla spsobem, že
jíš bila
jednou fdaná za istého Kiliána, keriš za svého živobiti bil tš dlníkem fcukrfabrice. Neboštik Kilián nebil práv dopráce zažraný, milejší mu
404 bila koalka a ftom stavu zacházel ze svou ženou velmi nehonentn mlátic a nadávajíc ji. Esli chtla uživit sebe a dti, musela sama pracovat
za dva a ostatek
ji
propil dobrotiví manžel.
Tohoto Kiliána vzala si Marie vlastn jaksi náfvzdoru, nepiš za svobodna za ní chodil
z
Strouhal.
Z
dešperace odebral se Strouhal do Ruska
a Siberie, gdeš je rubl jako u nás zlatka, a gdyž
po dvanácti
se
letech vrátil, našel bívalou mi-
lenku jako fdovu. Za našporované peníze
si
kou-
domek, v epovicích dostal ankažamá jako natopí a nicko podal fdov Kiliánové navrch, vzdálíš bi si ho nechtla vzít. Ofšom že si vzala mysle, horší že to se Strouhalem nebude neš
pil
s
Kiliánem.
Afšak brzi po svatb pofstalo mezi manželoma nedorozumni a f tom práv pozstává první agt kusu.
Optná
manželka
nemže
spáteliti, bi celou domácnost' vidržoval
hlaun
jí
žinýruje, že se
jest perioda
gdy
se
Strouhalka chce se
se
a
tš o její dti Nafstává gampá, coš
má
keré vlastn nejsou jeho.
muš
starati
vaí ve fabrikách cukr, a mermomocí dáti do práce.
Proti tomu oumislu má Strouhal velkou antapatyku namítajíc že on sám vidla dost a jaká bi to bila domácnost', gdybi žena celí den bila ve fabrice^
femš mu dávám
za prafdu. Vidí se
as-
kdys žena maluje anep gomponýruje, dopadá to smutn fkuchini a s prádlem, coš se v-
to,
405
Pi takové emancepamanžel skoro jako za svobodna s malou výminkou. Ofšom, moje neboška hrála se mnou
decki naživá emancepace. ci
žije
také divadlo, ale jen veír.
Mezi manželi pof stane hátka. Strouhal ji nechce dovolit vedlejši vidlek, Strouhalka zas nechce zstat doma. F tom žándru ofšem nebude ženskich mnoho a Strouhalka je první, kerou
sem vidl žebi chtla pracovat sama na sebe gdyš oto nestojí. Fagtické jest že takové
mš
ím
mže
mít jen ženská dosti sprostá. vtší noblessa a zdláni, timén toho žencká napracuje, cos se vidí hlaun na ouedlnickích, na oficirskich tš fšaki jiných rodinách. Kozebere Strouhalka velki vlnny šátek, chitne dti a ponvá ji manžel nedovolil do cukrovaru fopci, kií že pude do Lužánek, cos je asi zásadi
nen
ti hodiny cesty. Vibhne první agt.
si
kordýna.
—
domu
a tim
koní
k smíchu !^^ rosilen Strouhal mezi tím co padá
,,Fšak ona se vrátí
praví
z
No
to
je
nevrátila se tak hnet.
Mezi prvním a druhím agtem upline deset nedl, afšak publigum zstane sedt fdivadle. Druhí agt pectavuje fabriku v Repovicích, gde ouinkuje Strouhal nat ostatníma topiema kerich je ešt tyry, totíš Hladik Veselý Pacák a Klíma (páni Mošna Vojan Chramosta a Zápotockí).
Jest
na kolekách
plno práce, uhli,
nádenici
stále
vozí
pot kotli se topí jakofpekle
406
zventil uchází pára. Veretábl fabrika. Fysigo-
nómie Strouhalová nasvtuje, že ho tyto líbánki netší nemajíc ženu doma, jiné topii ho dráždí a se ženou dobírají. Píkladn Hladík mu vipravuje že bil v Lužánkách a že se tam Strouhalka velmi de, dlajíc samé „osumnáctki^^ (cos bi
fšak dle
gdo
mého náhledu
vbec
je f cifrách
halovi, bisi vzal ženu došel.
nebilo velké namáháni,
cviený). Domlouvá Strou-
dom
Zatím fšak tento
moit
chá svou ženu
mu tam proni
a že bi
citelný
Hladík sám ne-
ve fabrice akolif
chotiny vnejviší míe, žebiji
ji
má
sou-
uš ani medega-
ment doktora Kocha nepomohl. Tuto nemocnou Hladicí dává víten slena Dancrova kašlaje fskuten vdecki. Pan Slukof totíš topi
—
Strouhal oprafdu
mkne
víc a víc a
na konci
konen, že si pro Marii dojde sám pivedeji dom. Hlaun ho k tomu popožene
agtu zolá a
strašlivá událost ve
napilý
n
popelá
druhém agt, gdy jistý podpod kotli ohled-
pracujíc celí rok
vihrabáváni
popele
lehne
fpodnapilém
si
vom
chitne
znan
pipá-
stavu do žíznivých škvár, špiritus
a
popelá
jest vitažený ve stavu
leném, násletkem
nedoká. Je zde
ehos
sice
se tetího
agtu
vbec
doktor (pan Rada) ale po-
mže mu
taki málo, jak známo. Zbhnou se ženské dlajíce rámus jakjest v jejich pirozenosti a fšeobecn se ožívá pání gdybi byla ra-
dj uhoela neužil
žena popeláova, skerou nebožtík
mnoho šastných moment.
407
Tohoto popeláe
Styblíka,
hraje
keriš
ví-
cero pot podlahou nes na jevišti dává pan Golár,
cos
mu
néni nemilá úloha;
práv
hlaun
proto, že
btce nápovdi kemuš má prosluný umnlec vzláštní sympatézi. Ofšom naproti tomu pan Golár do otvor do popelníku jest
vizaví proti
smrti se nedozví co vlastn kus obnáší, meška-
permanentýfn f propadlištti. Ftetím agt viznauje degorace dlnické kasárna fcukrovaru v Lužánkách gde totíš pracuje spozdilá žena Strouhalová, uteknouc svému
jíc
manželi.
Dlnici
odbili
své
ouadní hodiny a pi-
cházejí do kasáren, dilem bi se najedli dílem bi
veeeli. Vidíme tš Strouhalku, kerá nemá mezi níma nejlepší postaveni. Pedn sama osobn néni tak scela obiejná sprostá ženská, má jiné požádafki a vbec trochu inštyngu, nýni pak se ocejtila ve spolenosti velmi smíšené gde ji néni docela olno. Za druhé jeji dv dti jsou také ponkut na pekášku, pletou se ostatním lidem pod nohi jsouce za to postrkované a Strouhalce psobí to bolest. Tš je kantýnská (dává slena Slavincká) odluje spolífkou vždycki naposlet a vbec je na dti nevrdlá, cos jsem jakžif považoval slenu Slavinckou za humánitnjši. Skrátka a dobe, na Strouhalku pohlíží fšecki obivatele kasáren pezrameno, entwendr že ot mže utekla coš jim néni pochopitedlné anep že ji otsebe vihnal, coš ji také na reputaci nepidá.
—
—
408
Jest k pozorováni že se náhledi Strouhalki siln otchiluji ot prvního agtu a žebi se dosti ráda vrátila dom, gdybi si tim nezadala.
Mezi dlniki je téš istý Lábl (dává pan Šmaha) a jeho manželka (slena Olfová). Muším íct, pana Šmahu semešt nigdy nevidl tak opilého jako f tomto kuse. Ofšom tento stav má svou píinu. Za mlaích let bíval Lábl mislivecký ádyhunk, zapletl se
s
fošnystrovou
kou (práv nynjší jeho choj) jako
vk
—
dve-
poctiví
lo-
vzal a gariéra bila u konce. Tosou právje problemi lického života; gdybi si ji nesi ji
vzal,
eklo
pedom
takové pádi ctivosti
bise že je
darebák ale každý bi to aš na fota
úctu a dotáhl f
skuteném
živobití.
nejdál dojdeš, ale
ngdi
íká
rozdílné,
dobe
což pan
Šimáek na tomto
ml jsou
se: s po-
je to
cesta kúpatku. Garakter a gariéra sou
bi
—
nejbliší
dv
vci
Láblovi
proukázal.
Tento manželcki párek jakoši jiné pípadnosti fkasárnech sou otstrašujici vzori pro Stouhalku a publigum tuší, že f tomto logálu dlouho nezstane. Gatar štrófu urichlí následovní okolinost. Strouhalka žádala deregci o zvláštní pokojek, bibila s dtma samotná a nemusela spát s deseti jinýma familijema. Žádost jeji nebila vihovná. Je tu fšak mezi dlniki jistý obejda Jedlika (dává mistrn pan Štross) keriš má na Strouhalku oko nejsouc ženská k zahozeni.
409
Práv gdyž roma
f
huhá bi o nj a
jest její piganterie nat
pomn-
kasárnech ne j vcí, pišlupuje Jedlika ji, on žebi extra pokoj cek dostal a že ekl, gdybi Strouhalka chtla.
Mladá žena ihnet neporozumí, afšag publigum vidí, kam Jedlika míí. „No, ek bich si o pokojek, gdybiste chtla ložírovat se mnou,^^
Tohle
ji
dodává Jedlika. chápe
íct, Strouhalka
„Ježiš marjá, tak vi mislíte, že
fše.
sem
taková!^'
vikikne zdšená a poznává do eho to vlezla. Nikoc teprf ji napadne, že i jeji manžel bi se mohl domnívat podobnou píinu, pro od nho utekla, vrhne se na Jedliku, že ji máji od nho co trhat a vidouc i posmch ostatních vznikne v ní
pesvenost,
jaká je to fšechno
spouš.
Momentárn díve zaplacení je
—
oblíkne dti
—
ouet má
jíš
hodí na sebe šátek a akolif
noc pokroilá vida se na cestu do epovic.
Nechtl deset
stup
bichit sní.
Venku
je
ti hodiny cesty. Je to zas takoví kousek jako bil ten první.
tvrtý agt hala,
tma
jakfpitli,
zimy Jaromíra a do epovic dobré
jest
jako fakte
hospodaí zatím
opt
moudí
ženskí
píbitek pana Strou-
prvním. stará
Je noc. Strouhalovi jeho sousetka eháka
(hraje paní Vinglerová) ale to je bába protivná,
slauná redagce.
zapone 1.
s
Gdyš
píd
Strouhal stovárny,
ním rozmluvu o jeho žen, schvaluje
Herrmann, XLVlll. Z poslední
galerie.
26
410
mu, že pro
ni
nejde do Lužánek a
vbec mu
mlsem
naní velmi
nasazuje do ucha škvora zlost.
Je viditelné, že
—
má
na Strouhala také ve špatném rozmaru.
jej i
násada ouinek, jest Tu dostává Strouhal správu., že se žen Hladíkové ftovárn pitížilo a že rána nedoká. Otchází tedy Strouhal a bába eháka si libuje, kerak topie popudila. Náhle se klepe na okno to je Strouhalová zdtma, keré sou velmi ušlé a namrzlé. eháka nechce ani otevít, ale konen ženu fpustí. Dti sou jak rampouchi, hlat máji také. eháka odvede je do svého brlohu a gdyš se
—
vrátí
špikuje porozlin Strouhalku, jako že se
své samostatnosti tak brzi nabažila, že
eštráda
de muži na krk a tomu podobn. Strouhalka snáší fše trpliv a
eká jenom na muže. Vi vedla hloupí kousek, ale jak tu tak stojí zniená je sní fšeobecné politováni fcelém divadle.
Netrvá dlouho
možné
vilíiti
celí
píd ten
Strouhal.
vístup,
ale
mn
Néni
gontraverze
kerou spolu máji náleží k nejlepším víjevm fcelém kuse. Strouhal spoátku zatvr
zeli
taje
víca více vidouc co jeho žena snášela, a gd3^š
mu pisahá na svoje spaseni, že jen k vli svím dtem odešla a zas jen kvli nim se nevracela bi se
ji
nevismáli že je dlouho neživila, podá
ji
ob
ruce najednou a je udobeni. Afšak ješt jedno
nedorozumni mezi níma
pofstane.
Strouhalka
411
blažená dobrou manželckou schodou pitulí se k Strouhalovi a praví mu stydlav: „Tej teprf budem spokojené, tej budu uhlí dáš, a pak nás bude žena jak se patí " vícejc to taki hnalo
—
—
To
jest
neopatrné slovo, vážená redagce,
momend a fskuten je Strouhal Gdybi mu to ekla zejtra, pozejtí,
ftomto besebe.
mnlo
mn
bito takoví
celí
ne-
ouinek. Afšak práv Strou-
halka na nic nepomislila jsouc nevina. ale má nejhorší podezdení na dá necitelnýma slovi na víjevo. Ofšom, gdybi vdl Strouhal, co ví publigum, že se Strouhalka v Lužánkách chovala zcela solidn, nejednal bi tak. Ale gdybi sedli také agtéi fpubligum, nemohlo bi se vbec hrát
Strouhal
ženu
keréš
divadlo.
Chválabohu, diference mezi manželi netrvá má znané rétorické nadáni a poví muži svj náhlet pes urášku kerou ji
dlouho. Strouhalka
uinil a keré
bi
se nebil dopustil ani její mi-
zerný nebožtík manžel Kilián. Násletkem ji
zahanbení Strouhal
Dorozumni mezi gdyš
konen
otprosí.
nimi nastane
do svtnice
ehos
práv
foka-
manželku Hladikovou, keráš nepekala cestu k domovu. Je neboška a golega Hladikf Pacák šel pro Mái, keréš gdyš sou na místo dopravené odnášejí umrlou dom. mžiku,
pinášejí
Pohlet na toto rodin neštstí teprf defe-
:
412
netývn
utvrdí
smíeni mezi manželi Strouha-
svt
je rozdílný
vesvém postavení
dosti spo-
lovími keréš vidí, že život na
mohou
a že
bíti
kojené.
Gdyš
fše odejde, slibuje Strouhal
žen, že
dá nyní zapsat docukrovaru fopci, bi ji bylo vihovno a bi nemnla doma dlouhou chvíli íms ji ofšom jen skouší. Afšak Strouhalka
ji
—
odvtí „Já uš sem spokojená
—
—
milý muži uš budu žíti jen pro tebe, pro naše dti a pro domácí krp. Nechci vzít konec, jako ta Mladika zaplaj bch, že to nemusí bít'/^ nechci nikam
—
—
A
Strouhal plný radosti nat vihojením po-
divné ctižádosti své žení
pro
ni
jí
podzemek
se zahradou, bi se
pec
oznamuje, že
vinašel práci, najmufše odoktora
žen po
Rady
práci ne-
stejskalo.
as
vezme Strouhal petrolínovou lampu a odvádí manželku do vedlejší sednice, bi si dopovdli na sat zapomnli a co zmeškali. Jevišt se uprázdní a opona padá. je pokroilí,
i
m
Velmi namáhalo, slauná redakce, bich to podal vipsání kusu, afšak misiím, že se pomnrn vzdailo. Rytíské kusí lechej se podávají, tš se lechejí zepisuji, antoš je na
n
fužíváni
dosti
mn
upotebnná
a
píruná
trona. Vicházeji fšak víca více ze zviku a za
pa-
n-
413
jakí
as budou
ukazované
fmuzemumu
jako
králodvorcki rukopis.
Kus podobných Šimáka, naživá se solvíroval pan
naeš ehos
bil
reálistickí
Šimáek
a
bíti
fpravd
pana
fskuten
ap-
reálku a pak technigu
ouedlnikem fcukrovaru,
mže mu
linosti
vlastnosti jako tento ot
daná
víra, že
násletkem
vilíené oko-
se vinacházeji, cos bilo uznané
povoláními ftomto odboru autoritami, píkladn mim grityckim golegou z baligónu, panem dog-
torem V. V.
Zeleným, keriš pro reálizsmus dává ponaueni, kerak se podobné vítvori máji sumírovati. Néni poteba nes fodografickí aparát, kére sou nýni uš za pár zlatích. Bohuvžel, pan doktor Zelení si podobný horuje a
Y.
asem
aparát dosut nekoupil
—
gdešto se proslejchá,
ním sat neuml manepulírovati, ehos náhledu fšak nejsem. Cviení lovk mže dlat do fšeho, cos osvtený golega Zeleni víceže bi
s
i
kráte proukázal a jest pro tu vlastnost' velmi oblíbeny.
Dále i pan profesor Vlek jak se proslejchá pro podobnou vítvorbu velmi anomírovaný a natšený, nepion bil jednoho dne prohlášeny jistým figletonistem eskím za realistu a nadurálistu, uvádjíc ve svích románech se fzdarem mnohé figuri ze života, píkladn hrabata a baronové keré se vnašem život hemží jak známo, a do kerich na potkání vrážíme. Bohuvžel mže mít tento zasloužený literád pro svou reajest
414 listiku a naturálistiku velké opletáni se
a mohl bibít
soudem
zavený, nepistý literami gritýgr v „Zlaté Praze^^, dosut nemenovaný, vihlašuje realisté nep naturalisté za podvodníki, na bi bil ofšom správný griminál. Jest fšak k doufáni že se panu Vlkovi podaí dokázati, že néni takovímto realistou. Dva svtkové sat na to najde. Téš vícero jiných biH „Malým svtem lídi^^ natšené. Píkladn istý pán sedící v pargetu vijádil se, že nes bude židofcké mnsto zboené, dá se z nho napsati ješt mnoho reálistickích i
kus a román. Ofšom gdo to dovede. eenému znalci se to dosut nepovedlo. Vbec o kusu Šimákovém bily mnohé náhledy,
keréš
mnohé pánové
víceverza
varírovali.
Píkladn mli
stak zvaného nóbl públigum
velkou ane mózitu proti kuse vijádujice se že národní divadlo nebilo vistavené kvli tomu bi se na jevišti
pedvádla podobná
ordijální sorta
jako dlnici scukrovaru a gdýš, tedy žebi mla mluvit zdlanjši a ne jak jest jeji pilidi
ei
rozenost.
Za druhé
žebi
nemli takovéto
dlnici,
gdyšuš sou jednou puštné na jevišt, vistupovat fpodobných hadrech nýbrš aspo ve svátením odvu a vbec ponkut salónji se chovat. Píkladn bi neml bít Lábl opilí koalkou, nýbrš žampánckím vínem, nep gdyš se nkerí nóbl pán opije, neupotebí k tomu zajisté pouhou jalofcovou. Vbec fšak zámožné lidé nepotebujou se dívat, jak jsou dlnici živé, nepto rosiluje.
415
Dlnik má odrána do veera
pracovat, bi fabriki
a akcie vinášeli, ale na jevišti
nemá
co pohle-
dávat.
Nkeré
vznešenjší osobnosti hnet momentárn zakroili u pana jindedanta, keriš bil fdívadle téš pítomni, jak mohl podobní kus nechat projednat, keriš také slíbil, že se podobné pechmati spisovatelcké nesmji opakovat. Ná-
uinná pítrš, aby se tanedávali, s íms bude souhlasit
sletkem toho prí bude
kové kuši více
jeden bívalí plmistr (ne praski) keriš po pectaveni
To
spchal do katrobi pro svj kožich a
je skandál! Bili
hem
To
ofšom zas
olal:
je skandál!
jiné lidé
— kerim se kus
—
a
tch
bilo
mno-
líbil, ale na takovích rozhodujícím distancím nezáleží a tch se píkladn pan jindedant neptá, esli sou spokojené
vícero
nepné.
sem
žesem se nikomu neprojádil, že se mi „Svt malých lídi*^ téš líbí, bich nebil považovaný za vívrhela, a ustanovil semse, že nechám posouzení váženým golegm z baligónu, keréš máji o estedýce lepší pojem a vdomost'. Nikon, gdyš referád dopisu ju, vidím zjejich náhled, že se jim priz kusu líbí, akolif to nkeré napsali dosti nesmle. Velmi úsiloun se oekává, co pes kus Šimákf napíše slena Aneška Sulcová, pes divadlo velmi skušená a cviená dáma, keráš virábí grytyku pro dva prasBil
ké žornáli.
rát,
•
416
Ponechávajíc
sob nkeré
náhledy
ftom
potahu na budoucnost ostávám zúctou odaní
Vavinec Lebeda.
Datum
svaté
Kateiny 1890.
Poskryptum: Fouvod posledního svého písebného spoluouin kování fšešit pedešlém uinil
sem
pes pohromí fedomofckou naši zem Nenadal semse že budu fsmutnem sta-
istou
remízessenci
chách, keréš tohoto letoška nafštivili.
vu ešt jednou této vcnosti se dotejiti gdešto máme dakápo zvíšené nyvó Moldavi nat normu coš jestím grytinjší, že o tom nebilo vmscké rad uinné žádné usneseni, akolif máme opt nového plmistra. Chiba misiím vjezí ftom, že na podobné zástoje nejsou povolané píslušné znalci, keréš bi fas mohli podati dobrozdáni^ máli bít ešt jedna bohuvžel
femš bi hlaun mohl povirozumni prosluný prorok povtrnos-
velká voda anep ne, skitnouti ti
*
pan Antoniu
Fiala, keriš ve
vd zastupuje tak
dležité místo jako píkladn pan Doktor V. V. Zeleni fkrásné literadúe, ehos je fšeobecná
uznalos. Násletkem toho zuspokojením se proslejchá, že oba menované páni budou pi nejbliší píležitosti kandírované do agademie.
Násletkem
povodn
veliká
pohroma
hrozí
417
mnstu Kadrspátu gdeš teplé
prameny
bi
jak
mnohé
známo zavedené sou
lidé
mohli zvísletkem
stonati na žaludek, játra a ledvinki. Jest obava,
že bi tyto teplé prameni mohli bít uhašené
velmi grytické, gde
mnsto, keréš
jiné s
bi
následoun
bi
ták
a
jest
se vinalezlo
pívtiv
zacházelo
krajanoma, keréš tam dou utrácet svoje pení-
ze a zdrávi.
Další posgryptum 26. novembru. Chvála bohu na pírodu pišel mráz a vícero snhu, násletkem ehos klesla teplota a téš vížka vody, proeš nebude doufanliv žádná povode uspoádaná. Dle všeho pra ski magistrát radygáln zakroil a jesto potšitelní vísledek nového praského starosty. Jsem zúctou veš kerou V. L.
Poslední pos.-gryptám, pipojené ce.
1.
prosin-
Šimákového kusu se Je Vám sat povdomé, ct-
Bohuvžel, násletki pana
zaínají projevovati.
ná redagce, že na eském divadle mla bíti dávaná „Cest^^, na keréš ouinkovali dva spisovaznichš jeden má Hermana napet druhí vzaHerman Sundersman ji zepsal, na jazik eski
tele,
du.
pak pevrácená od Ignáce Hermana, jak se sat pokrefný z Vaši redagci?) Objednaný tento peklad bil pijaty panem edibila
proslíchá. (Bil bi
418
telem Šubrtem a regomendýrovaný k provozováni
panem dramaturkem Stroupežnickím. Afšak
slauná indedance neharmoníruje
n
napodobená ordijální ložená do orginálu, což sice v Bedlín, ve Vídni a v
s tím, bi
fešti-
e nmecká,
bila
mže
nmeckém
bíti
po-
dávané
divadle f Pra-
Národním. Násletkem toho je „esf" ot provozováni vilouena a pekladatel bude nejspíš zateni a zaueni. ze,
néfšak na
Nadobro zúctou
V
máek
L.
Pozn.: M. A, Š i vynikl jako dramatický spisovatel teprve svým obrazem ze života cukrovarských dlníka o 4 oddleních, nazvaným „Svt malý ch lidí^^; tato hra byla jednou z nejúspšnjších pvodních novinek té doby. (Premiéra byla v Národním divadle 22. IX. 1890). Tehda si ješt probojovával v eském dramat cestu realistický, zahájený na Národním divadle „Našimi furianty^^ (1887) Lad. Stroupežnického. Jak obecenstvo Národního divadla, tak i ást naší kritiky chovala se ke hrám realistickým zprvu odmítav; to vystihl dobe Lebeda ve svém referáte o he Šimákov.
smr
OBSAH DÍLU
I.
Vavinec Lebeda
13
1.
Otyllo
2.
Libušin
3.
Frómo mlai
4.
Salmiák
5.
Náš pítel
6.
Goríllo
7.
Gritycké ohrazení
8.
Naše
9.
Lebedv
19
hnff
26 a
34
Lízler starši
Nklžev
.......
42 53 63
Janus
72 75
furianti
návrh o prohlídce divadla
...
81
10.
Migádo
84
11.
Gurátor marnotratník
90
12.
Balet Narenta
95
13.
Parízky román
102
14.
Heralt
111
15.
Paní majorka
124
mládenci
130
17.
Ženitba Beldugýnova
138
18.
Svt
144
19.
Láska Rafajélova
151
20.
Malomstské
164
16. Staré
zásat
trajdyce
21.
Malomscké dyplomati
168
22.
O
176
sportu cykiistském
23. Aféra 24. Bílé
Glemanzór
kon
„Losmrs* holt"
182
199
25. Cesta
okolo svta
fosm
desáti
dnech
.
.
.
216
26.
Gustav Adolf
230
27.
Dcera Fabricínová
242
28.
Dopis
29.
Pvodní
265 dopis z
Paíže
270
30.
Pes Paíš
275
31.
Gondoktér vístavou paízkou
283
32.
Dora
297
33.
Námluvi Polypovi
34.
Dopis
35.
Nkolik átku pes doktorskou
36.
Želazevský
340
37.
Náfštva Chrudima
355
38.
Pednáška ve Slaném
381
39.
Svt mladých
402
313 .
proporci
.
lidi
.
330 335
«
Všechny tyto kapitoly byly pro Švandu dudáka v
(s
výjimkou kap.
r.
1887—1890.
31.)
psány
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038
1905 dil AB
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Herrmann, Ignát Sebraná spisy
POCKET
LIBRARY
