BOJ O T�ETI MISTO Na jedné střední škole uspořádali studenti tak zvané "mistrovství střední školy". Tohoto boje se zúčastnily ·všechny třídy gymnasia. Stav byl již skoro konečný, jenže dvě třídy, tercie a sexta, měly stejný počet bodů. Proto se obě třídy měly mezi sebou utkat. Jednalo se zároveň o třetí a čtvrté mlsto mistrovství. Ostatní mlsta byla obsazena. Proto bylo dnes v tercii tak rušno. Zápas se měl konat o třetí hodině odpoledne. Studenti si po zvali pana profesora matematiky k soudcování. Ten pozván! přijal, protože byl sám velkým sportovcem. Před třetí hodinou bylo na hřišti rušno. Soudcova píš talka svolávala obě mužstva k nastoupení zápasu. Obě mužstva pozdravila diváky sportovním pozdravem: "Zdar, zdar, zdar." Nato zápas začal. V prvních minu tách velmi často útočila sexta. Asi v dvanácté minutě pěkně podal sextán Pšenička svému druhu Soukupovi, který podávku využil a rychle poslal do brány terciánů. Sexta vedla 1 :0. Potom nastala perná chvíle u branky sexty, a terciáni vyrovnali. Stav zápasu 1:1. Obe censtvo povzbuzovalo terciány divokým křikem a slo vy: "Tempo, tempo." Tato výzva povzbudila však sex tány, kteří častěji ohrožovali branku terciánů. V dvacá té minutě byl střílen trestný kop proti tercii. Střílel sextán Kopecký. Míč pěkně nadzvedl a stočil do brány padajícího brankáře. Sexta vedla 2 :l. Poté nastal polo čas. Po změně stran nastala rušnější hra. Tercie hrála skutečně jako Slavie. Naopak byla zase sexta úplně vedle. Tu tercián Pospíšil pěkně obešel obránce sexty a přímo poslal míč prudce do brány. "Góóól!" vyšlo z úst překvapených diváků. Vyrovnáno 2 :2. Po g-ólu terciáni opět přidali, pěkně si podávali a často stříleli, ale brankář sexty byl vždy připraven. Sexta se opět po lepšila, nic to však nepomohlo.'Tercián Horák dlouhým kopem poslal míč až k terciánu P05píšilovi, který mlč pěkně zpracoval a poslal prudce do rohu brány sextá nů. "G6661 !" Opět pronikavý hlas obecenstva. Potom asi za sedm minut zápas skončil. Obě mužstva sešla se uprost_řed hřiště, kde provolala třikrát sportu: "Zdar, zdar, zdar." Terciáni radostně odnášeli Pospíšila, střel ce dvou branek, zatím co sextáni smutně odcházeli s hřiště. "To bude zítra'ostuda," vířila myšlenka v kaž dé hlavě sextána. Druhý den radostně pozdravovali stu denti vítěze. Tak obsadili terciáni třetí místo. Z prvních tří mužstev byli vybráni nejlepší hráči, kteří potom trvale hráli za gymnasium.
František Černý, zák II. méšl. !koly v Jihlavě, 13 Jet.
O PŘESTÁVCE VE SKOLE V osm hodin musí být každá pořádná dívenka ve �kole. Pak následuje několik hodin pilného učení, mezi nimiž jsou jen pětiminutové přestávky. Konečně přijde i hlavni přestávka, která je čtvrthodinová. Hned, jak zazvonl, vyvalí se ze všech tříd mocné proudy děvčat po dvoU: i po ·třech. Každá drž! v ruce svou přesnldávku a živě hovoří. Tu přicházej! dvě holčičky čistě oblečené a jistě se dobře baví, protože se vesele smějí. Jiné starší chodí vážně, aby daly příklad těm mladším, které ne dávno nastoupily do měšťanské školy. Jedny si vyprá vějí, co budou odpoledne dělat, druhé se připravují na příští hodinu, protože každá dívenka ví, že se blíž{ pololetní prázdniny a že se zkouší na známky. Tu při chází dvojice holčiček. Jedna vyprávl cosi své přítel kyni a rozkládá tak mocně rukama, že jl vyrazí krajlc z ruky. Obě dívenky se smějí, ale tú zvoní. Chodba zůstává opuštěna. Nikdo by nepoznal malé divošky, které sedl ted' ve svých lavicích a pilně se učl, nebof každá chce mlt pěkné vysvědčení.
]aroilava ·Bubnová, I. mé11. škola, Mé/nlk.
I �tošit
·
vytrvalec mezi sešity
I
NA HOUBÁCH Každý rok jezdívám na prázdníny do Malhostovic. Je to vesnička u Brna. Je malá, ale pěkná. Lež! upro střed malého údolíčka, obklopeného jehličnatými lesy. Byl parný, letní den. Již několik dnl vydatně pršelo a tatínek usoudil, že jistě porostou houby. Vydali jsme se na ně brzy zrána i s maminkou a mladším bratrem Jiříkem. Ale tomu hledání hříbků nešlo tak rychle jako ostatním. Poněvadž si tatínek všiml, že Jiřík má hříbkd velmi málo, chtěl mu nějak pomoci. Proto na něho za volal: ,,Jiříku, pojď sem, tady jistě bude nějaký hřl bek! Cítíš, jak silně voní?" Jiřík chodil kolem dokola, sehnutý až k zemi, jak dychtivě čichal, ale neucítil nic. Tatínek však neustále tvrdil, že zde hříbky mus{ být. A skutečně ! Po chvilce hledání hláoil Jiřík radostně, že našel velký hříbek. Od té doby se od tatínka ani ne hnul, a za chvíli byl jeho šátek plný. Ještě v lese ozna moval mamince, jak znamenitý houbařský čich má ta
tínek. Maminka neříkala nic, ale po straně se usmála. Také já jsem tomu moc nevěřila.
Na zpáteční cestě se nám tatínek přiznal, že jeho zázračný čich začal působit teprve tehdy, když spatfil
pod stromem hřlbek.
Všichni jsme se tomu srdečně zasmáli.
]aroJ/ava Mouková, II. Ir. re/. reál. gymnaJium Ostravě.
v
Mor,
Ostrov Ceylon, skutečná perla Indického oceánu, je spojen s poloostrovem Indickým tak zvaným Adamo vým mostem. Tento most tvoří několik ostrovů a je jistě nejdelším mostem světa, neboť \ížina mořská, ji mi přepjatá, j e široká skoro sto kilometrů. Dva silné mořské proudy se tu setkávají a proto v této úžině je moře stále neklidné. Skoro celý ostrov Ceylon j e však obklopen nehlubokým mořem, hlavně jeho severní a vý chodní pobřeží. Je známo, že perlorodkám daří se nejlé pe v klidných a mělkých vodách, ale i v hlubokém moři mnozí mlži vytvořují onu něžně lesklou hmotu, kte rou jmenujeme perlou. Mnoho lovců perel se na po břežích divukrásného ostrova Ceylonu živí výlovem škeblí, z nichž některé obsahují perly. Bangalo, mladý potapěč, skoro ještě hoch, byl polo vičním sirotkem. Otce mu roztrhal žralok při potápění na lovu perel, a jeho matka, skoro slepá, živořila na jednom z ostrůvků tvořících Adamův most. Syn Ban galo ji živil. Bangalo konal také jakousi spojovací službu mezi dvěma vzdálenými od sebe majáky a často vypomáhal i jejich strážcům v práci. Těšil se, že jednou bude usta noven sám strážcem majáku a o matku, již velice mi loval, bude tím postaráno. Nebál se nejtěžší práce a nebezpečím při potápění pohrdal, ani hrůzný konec jeho otce ho neodstrašoval od lovů. Ba on se těšil, -až se jednou v boji střetne s mořským lupičem - žralo kem. Ve svých snech vídával však přečasto nádhernou, volnou, velikou perlu, růžově zářící a opalisující jako obloha za jitra při východu slunce. Ještě jedno lakadlo ho vábilo; byl to lodní vrak, potopený v neveliké hloubce na západním pobřeží jed noho z ostrůvků Adamova mostu. Na svých plavbách úžinou neopominul se nad ním zastaviti a za přízni vých okolností, když slunce prpsvětlilo moře, mohl vi děti neurčité obrysy černého vraku. Již otec mu o něm vypravoval podivnou historii, při jejímž poslouchání mu naskakovala husí kůže. Nikdo nemůže věděti, zda otec Bangalův mluvil pravdu, ale jisté b)•lo, že lodní vrak vyvolával živé vzpomính na otce. Často se pokoušel ponořiti k vraku, ale vždy marně. A přcc to jednou Bangalo učinil. Za pomoci homo lovitého kamene sjel po laně se své loďky do hlubiny a sn až i l se, pohrdaje nebezpečím, dostati až k vraku. Byl nld, když byl opět ve své lodici. Krev řinula se mu z nosu, tělo jakoby zpřeráženo nebylo schopno po hybu. V j akési polorndlobě se mu _zdálo, že slyší otcův hlas, k t erý nařiwval: ,.Bangalo, nikdy již se neodvá ;iš ponořiti st· k vraku! Nepamatuješ si již, co jsem ti povftl.lval, d ok ud jsem byl ještě s vámi? Vezmi však moji dýku, op:'"('j S<' sllkou a pluj k nejsevernějšímu mysu l'<'l•lomk{·ruu, l;uu v �;Íiorc se pokus o štěstí." llan�:.tlo ru·vl-d,\1, 1da slykl skutečně hlas otcův, či bylo-li to nr;Ínrl'lrl l)'drll-lro vynoření z hlubiny. Když p ř i p lu l d111uii a Vl't•r.rvov:rl o lonr rnaln·, ujistila ho, že to hyl oln1v JrJa,, pÍl'r(' v � ak l111 zrnwvala od toho podM. C.
'9
--26
niku. Bangalo slíbil matce, že uposlechne, ale nutkání bylo silnější než slib. Nebylo teď noci, aby ve snu ne viděl krásnou ri'!žovou perlu, ba on viděl i tvar záto ky, v níž se měl o výlov pokusit. U strážce majáku vyzvídal, jak daleko je od Adamova mostu k nejsever nějšímu ceylonskému mysu. "Je tam, ilangalo, sice pouhých padesát mil, ale ne radil bych ti, abys podnikl onu plavbu. Co tě táhne v ta místa, hochu?" Bangalo se po jakémsi okolkování přiznal. Myslil, že starý strážce majáku se mu vysměje, ale byl udiven strážcovou vážnos t í. "Čekal jsem, že se mi vysmějete, otče Napure, a vy se zatím tváříte velice vážně." Napur se jaksi ostýchavě optal mladého Inda: "Víš ty vlastně, kde byl žralokem napaden tvůj otec?" "Nevím, otče Napure, vy víte mnoho, snad byste mi to mohl říci." Napur se chvíli rozmýšlel než odpověděl. "Bylo to právě v oné zátoce, o niž se tolik zajímáš. Myslím, že tě přejde chuť pomýšlet na onu plavbu. Nebyl to otcův hlas, cos slyšel, byla to jen shoda okol ností a hučelo ti v uších. Také jsem se kdysi potápěl, znám taková mámení, Bangalo, věř. Lépe je pracovati,
Villmek, Praha
Kresby J. Helekala, Praha (2)
"Vi.ř ly vlastně, kde byl žralokem napaden tvr2i otec?"
407
rel? Usmyslil si naposledy se ponořit a ukončit lov. Před ponořením prohlížel lesklou čepel ostré malajské dýky a nějak dlouze ji pozoroval. Na toto poslední ponoření zajel s člunem hlouběji do zátoky. Za pomo ci kamene, který tiskl mezi koleny, sjel rychle ke dnu. Když se chtěl po chvíli opět vynořit, zahlédl nad sebou stín. Ihned si uvědomil, že se to blíží postrach lovců pe rel, žralok. Říká se sice, že žralok se musí převrátit naznak, má-li oběť napadnouti, ale v tomto případě se žralok hnal přímo na Bangala. Také tvrzení, že lupič-žralok špatně vidí, se neosvědčilo. Bangalo měl sotva kdy uskočit a vyhnout se úderu strašlivého ne tvorova ocasu. Nemaje snad jiné možnosti, zachytil se Bangalo levicí žraločí ploutve a pravicí zasazoval svou malajskou dýkou ránu za ranou do žralokova těla. Voda se zbarvila krví a rozvířený písek a kal moř ského dna zamlžil zcela podivné bojiště. Kdo zvítězí v tomto nerovném boji, bude to mladý lovec perel nebo bestie žralok? Celý boj od objevení žraloka a ponoření lovce netrval déle dvou min.ut. Bangalo byl přinucen pustit se ploutve, snad pro bolest dlaně, po řezané o ploutev, nebo ho žralok prostě odhodil prud kým trhnutím zmítajícího se těla. Bangalo jistě ani nevěděl, jak se dostal na povrch. Jsa výborným plav cem a potapěčem vyplul, nevěda, ani jak, nebo byl žra lokem prostě vynesen? Poslední úlovek, jedinou větší zévu, která nebyla ani perlorodkou, vysypal mezi ostatní škeble. V tom oka mžiku vzpomněl si na strážce majáku Napura a uznal ... překrásná, volná, riJžové zbarvená perla objet,ila se pravdu jeho slov. Umínil si, že dnes lovil perly na mezi svalstvem mlže posled, bude se snažit nalézt cíl a spokojenost v práci docela jiné. Byl rád, když zakotvil lodici na příhodném než pokoušet osud. Práce je perla nejvzácnější, ta může místě a posilnil se ze svých zásob. Teprve pak položil jedině člověka učiniti spokojeným. Radžové indičtí a na dno člunu svůj úlovek. Počká, až slunce, pražící do knížata ceylonští mají perel plné truhly a jsou třeba lastur, mu pomůže je otevříti. Mlži brzy pod účinky méně spokojeni než_ já, jenž jako prostý strážce majá slunce odumřeli, zámky jejich lastur povolily a Ban galo je mohl lehce prohlédnout. Bohužel, v tolika ku ku pracuji pro bezpečnost bližních. Slib mi, Bangalo, sech našel jen dvě perly nepatrné ceny. Jen ta, kte že zapomeneš na ta mámení a bláhové touhy." Bangalo po prvé neodpověděl Napurovi a rychle rou vylovil poslední, vzdorovala ještě účinkům slu nečních paprsků. Chtěl ji již vhodit do moře za ostat opouštěl maják. Starý strážce dlouho za ním hleděl, tak ními, ale jakési nutkání mu říkalo: "Nečiň tak, Ban dlouho, dokud člun nezmizel s dohledu. galo !'' Když se mu podařilo ji otevřít, vykřikl přeBangalo opatřil svůj člun plachtou, zásobil se potrakvapením a radostí. Nádherná, jako nehet palce vevou i pitnou vodou a třetí den po rozhovoru s Napuliká, překrásná, volná, růžově zbarvená perla objerem vvplul. vila se mezi svalstvem mlže. Vyňal ji, třesa se rozčiPiavba nebyla právě bez obtíží a nebylo maličJením a obdivoval její krásu. Hned poté vyplul a byl kostí, co zažil za ten den a noc. Divoce rozčleněné� rád, když po mnoha hodináCh uzřel jeden z ostrovů, tvořících Adamův most mezi Ceylonem a Indií. Ale severní pobřeží ostrova Ceylonu obeplul po veliké námaze, ač počasí bylo klidné. Byl rád, když koneČ· r růžová perla, pro niž dal i život v sázku, nepřinesla ně zakotvil v zátoce, kterou mu náležitě popsal starý ' přece štěstl do jeh� rodné chaty. Než ji mohl Bangalo výhodně zpeněŽit, zemřela mu matka. Starý Napur Napur. Po zakotvení byl tak znaven že se téhož dne nemohl odvážiti žádného podnikání. Odpočíval po na�ěl co B�ngala utěš�vat a ted', , kdy� neměl na svě!ě mkoho, zust .J n� m�Jáku. �. ubiha� cas a stalo se, �e máhavé plavbě. Hladina v zátoce docela opuštěné byla , klidná a příhodná lovu. Olovnicí změřil hloubku, bylo Bangalo nastoupil ?1Isto st�azce ?laJaku ?o Napurovi,; tu mělko ne více než deset metrů ke dnu. Umínil si perlu, kterou ulovil za tak podivuhodnych okolnosti, � �r�ci p:o be�tu lovit podle osvědčeného způsobu. Po provaze upou- usshoval svým pot���ům. � odpovědn . . taném ke člunu se spouštěl ke dnu a zde do sítky pe�nost � �laho biizmch_ nasel utechu I s�esti, Jako Je pracuJe. kdo kazdy, naJde k pasu upevněné se snažil nahrnouti škeblí pokud možA věřte, čtenáři, vnuk Bangalův dokázal, že ne zlano nejvíce. Tak to několikrát opakoval vždy po kratší to, perly a drahé kameny mohou učinit člověka skupřestávce a výlovek ukládal na dno člunu. Obsahuje některá ze škeblí vzácnou perlu, růžovou perlu, jeho tečně šťastným; jen poctivě konanou prací pro blaho dávný sen? N�bo snad v lasturách nenalezne vůbec pe- lidstva může být každý šťasten. Josef Masopust •
408
���� 4 V E Ll KÝ
r-!�! ..::1
O KA M ž IrK V D Ě J I N Á C H T E L E F O N U
Náš obrázek zachycuje oprav du zajímavý výjev z doby cel kem ještě nedávné. Bylo to roku 1877, kdy A. Graham Bell zkou šel svůj telefonní aparát v uni versitním sklepení a v poslu chárně. Jak je vidět, vedl od vy sílacího přístroje ve sklepení drát do jedné posluchárny, kde stál přijímací přístroj. Sluha, kte rý právě v posluchárně zametal, potvrzuje výrazem svého obliče je, že se právě stalo cosi překva pujícího, co nikdy ještě neslyšel. Ze skřínky, položené na stole, ozvaly se náhle zvuky kohosi, kdo nebyl viděn, ale zřetelně sly šen. Sám učenec u skřínky má výraz napětí a .překvapení, ačko liv výsledek jistě očekával.
netu. Je-li deštička blíž, je magnet silnější, je-li dál, je slabší. Mění-li se magnetismus, mění se i síla elektrického proudu, který· probíhá v drátěné cívce kolem magnetu. Proud je jednou silnčjší, po druhé slabší, podle toho, jaké jsou záchvěvy deštičky. Na druhé straně je také kovoVillmck, Praha
vá deštička a magnet, který je ovinut cívkou. Tou prochází proud jednou silněji, po druhé slaběji. Tím se stává magnet jed nou silnější, po druhé slabší a přitahuje více nebo'méně kovo vou deštičku; dešti�ka se chvěje. Tím vzniká na druhé straně tentýž zvuk jako na straně vysílací. Foto
O vynález telefonu je spor mezi dvěma muži: jedním je Ně mec Filip Reis, druhým A. G. Bel!. Bellovi patří zásluha, že sestrojil telefon na základě elek tromagnetické indukce. Nechá me-li drátem, který jde kolem kusu· železa, procházet elektrický proud, stane se tento kus železa magnetický. Vypneme-li proud, · zmizí i magnetismus železa. Věc se má ovšem také naopak: pro chází-li kolem magnetu elektric ký proud; a změní-li se magne tismus železa, změní se i síla proudu. Toho použil A. G. Bell při telefonu. Při telefonování mluvíme pro ti tenké kovové de§tičce, která leží proti elektromagnetu. Mlu vením se deštička rozechvěje, přibližuje a oddaluje od magne tu, a tím se také mění síla mag-
409
Ccps, Praha
J U N Á C K É Z N AČ K V Mlčky klusali pustou prérií dva krásně urostlí jezdci na ohnivých, bujných koních. Zdálo se, že jedou jen tak nazdařbůh. "Dvacet! Zde to musí být, podle značky, kterou jsem viděl!" Jeho druh na koni ho bedlivě sledoval a popojel až k němu. Opusťme staré trapery, zálesáky i stopaře Dálného západu a navraťme se do našich českých krajů. Naši junáci jsou hrdi na to, že dovedou stejně jako oni sledovat vyznačenou stopu. Zasvětíme vás trochu do tajů těchto junáckých značek v dobré víře, že
--.. �o�'IJ jdifudy ,, ,
�jdisrdle
o -0000 o
-ooog
=tE �ných .D
f/rnto směrem
jdid/e rohou· lislú (.>:a/?Oiek a .fd.)
X
o o OODD
-1-udy n,zchod'
� "f!J o"o.,
ro:r.rZslijsme
�
�
se:
vlet v/,z vo, , ha.d1 vprav o o
dofu"5 ukryt
o
smerem "fzrn
g•ogfFm!o
00 0 0
goo Ooo
o
ntl+s m/IOXOt; � oog
n
o
0
odboč
o o= ve
g ...
směru
šinkv
lf+--t
0
srvdanka
�� 1\ J rA 1� {�:�:50 e
-
.::::. =>
llf'"Y L,1fm
V'l-.'mlo rm�rem
jich nikdy nezneužijete. Dnes je jich již mnoho a proto vám vybíráme jen nejvýznačnější. Předem však si poslechněte několik zásad kladení i sledování značky: 1. Značky se kladou vždy při pravé straně (ve směru postupu). 2. Nesmí být lidem příliš ná,padné. Nápadnou- ovšem junákům - (většině ostatních lidí však nenápadnou) značkou bude smrková větévka v listnatém lese, šiška borovice na louce nebo v poli, atd. 3. Nesmí ležet v cestě, aby nebyly odkopnuty neb zašlapány. 4. Nesmí být příliš titěrné, aby je neodvál větérek. 5. V místech, kde se často mění směr, neb kde je cesta málo znatelná, nebo kudy nevede vůbec cesta, nutno klást značky častěji! 6. Na silnici, vozové cestě nebo osamělé zřetelné pěšině neklademe značky tak často, jestliže se neuchylujeme někam s cesty. 7. Značkami nesmíme nadělat nikde škody; proto nerozhrabujeme hro mady štěrku při silnici, nebéřeme dřeva z metru, neškrábeme po zdech atd. 8. Značky musí být takové, aby ten, kdo je bude sledovat (poslední) , mohl je zničit (aby nepletly při pří štích cvičeních) . A nyní ještě několik rad v přípa dě, že sledujete značky: 1. Nedívejte se pod nohy, ale stále alespoň deset metrů před sebe! 2. Snažte se pocho pit, kam směřoval ten, kdo kladl značky, abyste šli určitým směrem a značky vám sloužily spíš za kontrolu než za vodítko! 3. Přijdete-Ji na roz cestí, je třeba zvýšit opatrnost. Ne najdete-li značek, jděte dál směrem, . který jste dosud sledovali. Pamatujte, že jdete-Ji po státní silnici, dáte jí přednost, když nenaleznete na roz cestí s okresní silnicí značek. A zase má okresní silnice přednost před vo zovou cestou. Vozová cesta před pě šinou. 4. Připomeňte si zásady, které platí pro kladení značek. Pak nebu dete hledat značku na levé- straně. 5. Některé značky dávají více mož ností. Číslo "5" u dopisu může zna čit pět centimetrů, stejně jako pět metrů, kroků, či pět desítek metrů! Proto pozor! 6. Zbloudíte-li, vraťte se k poslední značce, případně až k předposlední. Dívejte se před sebe a snažte se vmyslit, kudy sledovaný
410
asi šel. Pozorujte směr značek a pak jděte kupředu. Nepřijdete-li ani teď na značku, vraťte se opět k poslední. U té zapíchněte nějakou tyč. Pak na ni zavěste nápadný předmět (šátek, kapesník). A teď obcházejte ve velikých kruzích kolem této značky a musíte najít další značku, kladl-li vů hec sledovaný ještě jaké! 7. Sejdete-Ji po špatné značce, vraťte se k poslední, o které jste byli přesvědčeni, že je správná. 8. Značky ničte (rušte) šetrným, ale důkladným způsobem, aby jiné jWiáky nesvedly z cesty. 9. Jde-li ještě někdo za vámi podél zna ček, šetřte je a případně poškozené opravte! 10. Pamatujte, že u průzorů a pod. značek bývají napovědy!
� _..,.. ..._....
.'� .';
YI'Snic e1 ne b •
velt.ý
•
ve
8C�/5oe
lcíbor
směru Si('l
r�lia, poloh
�-
ve
�/'co
o� o '
smtŽru s�ijJ#I
jeshynl neb , �
'=- -=" -�hrys .zoo'"' "vf! Sf77ěrv fijll'ly
�
přesfa'vdm
® tttt tt!t 11)-- � o 0
•
Zf1achovat-
Y.lr lide'
ll'
��,
o <;) /) (Jic:>o/W'Rc:;> D �� " �
J.::+� � �
jm/�or jo
";·lli;'
m
se,
/'05 fl/!'';!!' sf>r-yt 1
-
.
.,
/"�rv�or
' '
OdG'{12/ ;íen-: 2h h'mto směrem
v(?
/5emtv m.!llrd,; "oJ.ro!t'as/ �o o'"' vx.dao/en
·
Severní vítr nesl mraky těžké deštěm. Za bra nou města v zoraných polích bylo ticho, v travna tých příkopech a po mezích zašustilo jen chvílemi spadalé, suché listí. Soumrak padal na tiché, v lehkou mlhu se halící město. Pasáček Tomeš namáhavě vstal s vlhké meze. Marně přitahoval lehký kabátec k hubenému tělu, zima jím pronikla až do kostí. Jediná myšlenka utkvěla v hochově hlavě: domů, do tepla! Po švihl bičem, trhanými slovy vykřikl na pasoucí se zvířata a hnal je známou cestou ke bráně. Té chvíle rozsvítilo se v bráně okénko nad vra ty pro pěší. "Á, Tomeš žene!" řekl hlásný své manželce a díval se soucitně na hubenou, klátící se postavu čtrnáctiletého chlapce. Tomeš se těžce belhal za stádem. Levou ruku a nohu měl be2 vlády, hlavu velikou, ale rozumu v ní tolik, co malé dítě. "Pospíchá domů! Chudák!" řekla hlásná, od stupujíc od okna. Domů? Tomeš neměl vlastně domova. Spával nejčastěji ve "špitále" u hřbitova, mezi žebráky a vyděděnci města. Jísti chodil po číslech, každ} den do jiného domu, a aby skývu chleba zaslou· žil, pásl dobytek. Kde byla hospodyně soucitného srdce, dovolila chlapci přespat ve chlévě. Bylo tam v zimě pěkně teplo, ticho nerušené hádkami a drsnými řečmi tuláků. Tomšova představa štěstí byla velmi skromná: míti denně krajíc chleba a teplý kout s otepí čisté slámy. Dnes obědval a pásl Tomeš u Pecharů. Dům byl bohatý a hospodyně štědrá a laskavá. "Co tak pozdě, Tomši? Pojď k večeři!" volala na pasáčka,
promočeného deštěm, který se náhle snesl z temných oblak. Chlapec se dobelhal do kuchyně. Sedl na lavici u kamen a díval se na hospodyni, krájející chléb. "Jez, ať se zahřeješ!" řekla vlídně a podala mu hrnek horkého mléka. Nemusela chlapce pobídnouti po druhé. Pospíchal, hlad ho hnal, i snaha, aby se najedl, než přijde chasa. Bál se škádlení děveček i drsných žerttt čeledínů. Postavil pod lavici prázdný hrnek, řekl zaplat pánbu a měl se k odchodu. Hospo dyně sáhla na ošatku za pecí a po dala mu hrst sušených švestek. "Na, smlsni si!" Tomeš se dobelhal na své lože v koutě stáje a zahrabal se do slámy. Byla mu dnes zima. Usnul záhy, ale probudil se brzy. vše cek zpocen, a když odhodil kabát, opět to hrozné mrazení ! Bázlivě stáhl s bidla čeledínovu houni a přikryl se jí. Zuby mu jektaly, celé tělo lámaly ledové ruce. Teplo, více tepla! Veden představou ohně vstal a opatrně se vplížil do síně stavení. Na otevře ném ohništi dohasínaly zbytky dřev. Vzal jeden do cípu kabátu a pospíchal s ním zpět do stáje. V koutě jej položil do slámy, která ihned vzplá la. Tomeš přidržoval ruce i tvář u ohně a radostně se usmíval. Teplo! Má je nyní! Ale neposedný .
Vilímek. Praha
Kreslil V. Hehl, Praha
Vzal jeden do cípu kabátu a pospírhal s ním zpět do stáje
411
plamének přeskočil z kou ta dál, olízl i slámu po destlanou zvířatl'un a pospíchal k dřevěnému pa žení. Zvířata se ohlédla, kůň úzkostně zarzál, Plavka a Stračcna poděšeně bučely a trhaly. se s řetězt't. "Pro Krista! Hoří!" vykřikla stará Madlena, za ní zabědovala hospodyně a všechna chasa vy běhla ze stavení. Hlas poplašného zvonu přerušil večerní besedy, lidé pospíchali, aby pomohlt při hašení. V té době nebylo ještě dobrovolných ha sičských sborů a slovo "hoří" neslo s sebou hrůzu zkázy, vidění vypálených stodol, zničených domů. V okamžení stál od Pecharova stavení k Červené strouze řetěz lidí. Jedni si podávali kožené konve s vodou, druzí strhávali háky slaměnou střechu i ohrožené šindele na obytném stavení. Čeledín Vavřinec vyvedl zdivočelá zvířata do bezpečí. "Tomeš! Kde je Tomeš?" vykřikla hospodyně. Krovy hrozily sesutím, ale Vavřinec se odvážil vniknouti ještě do stáje. "Tomši!" vy křikl. Vtištěn do kouta, stál tam chlapec s ohořelý mi vlasy a obočím, s očima plnýma děsu. "Pojď, uhořel bys!" křikl Vavřinec, ale musil hocha zvednout a vynést násilím. Bránil se a vykřikoval nesouvislá slova. "Chudáku, byl bys tam zůstal!" litovala chlap ce Pecharová, sklánějíc se ve světnici 'nad ložem. Litoval Tomše i hospodář, přehlížeje ráno ško du, požárem způsobenou. Bylo velkým štěstím,
že Madlena oheň hned zpozorovala, a ještě vět ším, že dešt pomáhal hasit. Odnesla to jen část střechy a kus pažení ve chlévě. Pechar pamatoval, jakou škodu způsobil oheň ve městě před něko lika lety. "Ale jak jen došlo k včerejšímu neštěstí?" ptal se ženy i sebe. "Hospodáři, pojďte sem!" ozvala se z komory Madlena, ošetřující Tomše. Pechar vešel a na pobídnutí staré ženy posadil se u postele. "Zima, zima! V síni na ohništi - jen kousí ček a potom .. . Pálí, pálí!"· zastenal Tomeš. Hospodář vyskočil. "Vidíš, kam vede tvůj soucit! Tomeš nás mohl ožebračit! Vícekrát ve chlévě spát nebude!" vy čítal Pechar hospodyni, přecházeje světnicí. "Do stavení mi nesmí!" "Nu, dobře! Ale srdce nad ním zavřít nemů žeme. Je to ubožák a kdožví, bude-li ještě po třebovati lidského milosrdenství!'' řekla mírně Pecharová. Nepotřeboval je. Do dvou dnů skosil zápal plic smrti se nebránícího Tomše. Leží u zdi na hřbitově u svatého Jiří a lidé, jdoucí kolem, ří kali: "Tu leží žhář!" "Ne, ubohý chlapec!" opravila je jednou Pe charová a položila na hrob kytičku mateřídoušky. Dnes, dávno od jeho smrti, mluví o Tomšovi jen staří a s politováním. _
PANCÉŘOVA LOĎ
"Deutschland", která prováděla
v Atlantickém oceáně obchodní válku, vrátila se do své vlasti.Loď b11de přejmenována na "Liitzow", nebol jméno "Deutschland" je vyhrazeno pro jinou, vět1í loď.
Vilímek,
Praha
V MODERNÍ VALCE se
Foto Weltbild, BerliQ (2) uplatňuje i pes. jeho hbitost
a dovednost, s jakou umí skákat přes nebezpečné pře kážky, dělá z něho dobrého člena zpravodajské služby, která je velmi nebezpečná. Na obrázku vidíte krásného t'lčáka, jak právě přeskakuje drátěnou překážku.
412
Dokonfení
MEZI SOPKAMI, KAKTUSY A MOTÝLY
A po roce vybuchlo dalších pět sopek a chrlilo popel, oheň a síru ve velkém okruhu, a země se třásla. Nová hruza a bída. Láva se rozlévala po úrodných políc.'J, za lévala údolí, zničila vesnice, úrodu. Otravné plyny za hubily zvířata i lidi. Jezera vystoupla ze břehu a zapla vila, co zbylo z úrody. Vláda hned pomáhala, ale přes to panovala v zemi bída a hlad a lid se zadlužil. Opouštěli jsme Chile rádi a strýc se těšil na pe ruánskou poušť a hlavně na peruánské motýly. Marně byste hledali na celém světě podobnou kra jinu jako je "deserto de Peru do Norte", poušť se verního 'Peru. Na obzoru se pnou z mlh sněhem a ledem pokryté vrcholky Kordiller. Kolkolem strmí holé boky skal, v nichž je vysekaná stezička, stejně krkolomně kličkující, když se na ni díváte z údolí, i když po ní kráčíte. Neodvažujete se podívat dolu do propasti. Dole haldy kamení, pokryté pískem a sopečným prachem. A všude kaktusy nejruznějších tvaru, spíše strašidelné než přívětivé. Tak na příklad rostly mezi uschlými keři na ma lém návrší sloupovité kaktusy. Jiné vyhlížely jako trojramenné svícny. Bylo jich na sta. Mnohé měly pul metru v pruměru a byly vyšší než šest metru. Ji né vyhlížely jako sedátka a táhly se do výše 4000 m, kde už led vyQ.echoval mrazivé jíní. Jiné se ploužily jako ohromní polypové, po písečné duně a po sva zích tohoto strašidelného údolí, kterým jsme kráčeli, šplhaly se kaktusy podobné ohromným rukám obru. Později jsme zapadli do zelených šťavnatých údo lí, kudy se v době dešťu vinou stružky a potučky. Tyto potučky byly po březích zarostlé neproniknu telnou hradbou popínavých rostlin. Jednoho dne jsme stanuli před kvetoucími Iianami. Jako vodopád spadaly se stromu květy lian ve všech barvách, a sil ná vuně se linula z této lesní dekorace.. Droboučcí, jako z kovu dělaní ptáčci kolibříci, poletovali kolem nich, a nejvíc těšilo strýce, že tu bylo rejdiště nád herných barevných motýlu! Neradi jsme opouštěli vonné moře květu, abychom se zase dostali do písečných pouští mezi uschlé křo viny. Zase jsme uvázli v říši kaktusu. Ale ty už ne byly tak smutné, jako v dřívější poušti. Téměř vše chny kvetly v ruzných barvách, a květy měly i přes 30 cm v pruměru. Časem se zdálo, že kaktusy hoří, tak ostrá byla oranžová žluť bohatých květu při zá padu slunce.
"Máme čtyři tisíce druhu," řekl pyšně náš sluha· který dříve sloužil u anglického profesora bota niky. "Je jich snad tolik, ale na celém světě; zde nejsou všechny zastoupeny," opravil ho strýc. Náhle strýc vykřikl a všecek bledý lapil velkého krámého plamenného motýla. "Po tom jsem toužil," mluvil více pro sebe. "Je to »plamenný tanečník«, jak ho nazývají! Podívejte se!" Strýc pootevřel sít a vykřikl. "Plamenný tanečník" rozprostřel křídla a vznesl se nad naše hlavy, .zakrou žil jako letec na pozdrav a tančil v záři zapadajícího slunce svuj plamenný tanec mezi žhnoucími květy kaktusu. Druhého jsme už nikdy nespatřili a zustalo nám jen to blahé vědomí, že se nám podařilo shléd nout jej aspoň na okamžik. Za to jsme si ale přinesli jiné krásné motýly. ]osé,
Foto Kafr, Praha
Vilímek, Praha
Z reportáží P. Rabase se dovídáme, jakých rozmériJ
doriJstají kaktusy v Jižní Americe. Ale i v Evropě na jdeme veliké kusy: tyto ježkovité kaktusy jsou až jeden
413
metr široké.
VYNÁLEZY., I{TERÉ ZMĚNILY SVĚT Z
POČÁTKÚ ŽELEZNICE
Nemysleme si, že vynálezy, které jsou dnes běž né, byly ve svých počátcích přijímány vážně a s nadše ním. Na vynálezce se daleko spíš dívali s posměchem a krčením ramen. K čemu zase nějaké novoty a podiv né přístroje, které stejně k ničemu nejsou.
•
Plachetní vůz ovšem závisí na větru, jeho slle a smě ru, a nelze s ním tedy počítat za každého počasí. Počát kem 19. stoL se objevuje myšlenka dopravního prostřed ku, který by se pohyboval na kolejlch a sám- bez lid ské a zvířed slly. Kolejnice byly známy již dávno a tak první železnice vypadaly tak, že na kolejlch jel vůz, tažený třemi koni za sebou. Teprve s jménem Georga Stephensona (čti Stýfns na) je spjata první lokomotiva na páru. 'Stephenson byl původně pasák a pocházel z chudé rodiny. Chtěl vyniknout, a protože měl smysl pro stroje, začal s vy nálezy. Současně s fysikem Dawym sestrojil hornický kahanec a tak vznikl spor o přednost; jeden i druhý měl své přivržence. Lokomotiva nebyla ·jeho původním vynálezem. Již Francouz Cugnot (čti Kiiňo) sestrojil lokomotivu, kte rá měla tahat děla, a Angličan Trevithik je pokládán za pravého. původce lokomotivy. Stephenson pak shrnul všechny poznatky a sestrojil stroj, schopný dopravy. On je tedy otcem našich železnic. Roku 1829 se konaly železniční závody, první a snad poslední vůbec, na trati mezi Manchestrem a Liverpoo lem. Ředitelství této železnice vypsalo cenu pět set liber Šterlinků na nejlepší a nejrychlejší lokomotivu. K zá vodu se přihlásili Čtyři lidé, mezi nimi Stephenson se
Plachetní v/Jz dona Boscasa při zkouice ve Valencii roku 1802
Odedávna se lidé pokoušeli uvést do pohybu vůz bez přispění lidí a zvířat. Lodi byly hnány větrem a plach tami, a tak vznikla myšlenka, pohánět takto i vozy na souši. Tak vznikly plachetní vozy, z nichž jeden je na obrázku. Sestrojil jej jakýsi clon (pán) Boscasa a ko nal s ním zkoušky ve Valencii roku 1802.
famesiJv Parní stroj
svojí lokomotivou, zvanou The Rocket. Stephenson pře kvapil svým "železným ořem" všechny, neboť dosáhl "ohromné rychlosti" sedmačtyřicet kilometrů za hodinu a závod vyhráL V začátcích byly i jiné konstrukce strojů. Tak Jame sův parní stroj byl vůz, na němž byl stroj i místo pro cestující. Jaký pokrok udělala lokomotiva od těchto dob! Ale o tom zase jindy. Vilímek, Praha
Fo·o Gotsche, Praha OJ
Stephensonova lokomotiva "The Rocket" získává první cenu v závodech roku 1829
414
Naučíme se kreslit
Kurs pro naše Uenáfe I Pokračovénl k phdchozlm člehlm I
Sledujeme nyní figuru v pohybu •na každé cestě a při každé přlleži tosti. Objevujeme stále nové posice .lidského těla v různých výkonech a v nejrozmanitějších povoláních. Není nám vždy možno zachytit nový po ·hyb kresbou na papír. Ale stačí již, .že náš zájem byl vzbuzen, a oko peč :livě opisuje křivky pohybu a zane ·chává jejich zkratky v naší paměti. Uvědomujeme si při tom, jak je na :př. figura sehnuta, rozkročena, pra ·Cuje v pokleku a pod. Kreslíme si v duchu obrazec, ohraničený přímka mi, do kterého bychom mohli figuru Vyjádření pohybu pomowou konstrukcí vkreslit. Při tom si všímáme též nej různějšího nářadí, s nímž člověk pra právě dlážděna. Velmi zajímavý ná je složen dlažební kámen, připravený cuje. Upevníme si tak svoje perspek mět pro kreslíře. Vidíme několik pro další práci. tivrú znalosti. Jdeme ulicí, která je opálených mužů, napolo klečících ve Naznačte si do skizzáku alespoň vozovce, vysypané drobným pískem. celkové uspořádání dlážděného místa Jejich kolena jsou obalena pytlový v ulici. To znamená, že umístíte jed mi hadry, aby lépe snášela celodenní notlivé figury tak, jak jste je spatřili, styk se zemí. Každý z těchto mužů a zároveň "uskladníte" správně ma dlaždičů má dlaždické kladivo, jímž teriál složený po stranách ulice. Fi vyhlubuje v nánosu písku jamku pro gury naznačte pouze jejich jednodu pěkně tesanou žulovou krychli, na chou kostrou, která však již vyjadřu kterou po zasazení ještě několikrát je určitý pohyb. Získáte tím jakýsi �;?::::-::�::;... udeří opačným koncem kladiva, aby náčrt, který vám doma umožní vy pěkně "dosedla" a přilnula k sou tvořit určitější kresbu. Tento postup sedním dlažebním kamenům. Kousek zachovávejte vždy při provádění zběž dál vidíme učně, který pěchuje za ných náčrtů, a zvláště tam, kde není Dláždění ulice, nahoře vyjádření po sazené kameny zvláštním dlaždič času ani místa na podrobnější stu ským beranem. Za klečícím dělníkem dium. hybu konstrukcí
NĚCO PRO
Příštím číslem skončíme kurs kreslení. Připravujeme pro vás zajímavou technicko-konstruktérskou hlídku a nový kurs, z něhož poznáte naše dě;iny a můžete si při něm také zakreslit.
I LISTÁRNA REDAKCE I V příštích číslech otiskneme práce:
Erika Hoška, Praha, V. Brejška, é. Budl!jovice, s. Sohra, Přerov, M. Řáhy, Jihlava, Jar. Moukové, M. Ostrava , VěFriedové, Rtyn! v Podkrkon.
cy
Dopisování: Naďa Paklová, stud.
III.
tř. reál. l(ymn. si _přeje dopisovat s dívkou
13-15
nejraději
z
let starou, student. Prahy.
z
Čech,
-
Dvě známky, na první pohled stej né. Jako sběratel však musí vědět, že jsou to dvě zcela rozdllné známky. Liší se od sebe označením hodno ty "1 Kč" a "1 K". Kromě toho první z nich má nahoře nápis "Československo" a druhá tentýž nápis, ale rozdělený pomlčkou "Česko-Sloven sko". Obě známky byly pak spo!u s ostatními platnými známkami opatřeny p řetiskem "Bčihmen und Mahren Cechy a Morava", a jsou v tak zv. "přetiskové serii" prvních známek Protektorátu, o které jste jistě v poslední době slyšeli, že její cena velmi stoupla. Přinášíme vám vyobrazení těchto známek a jejich stručný popis s po dotknutím, že takové a jiné známky,
415
FILATELISTY které mají podobné základní rozdlly, patří obě do sbírky, a že je chybou, pokládat je za stejné a umístit do sbírky pouze jednu z nich. Tento člá nek je zároveň odpovědí na dotaz v tomto směru, který nám došel od jednoho odběratele.
PODOBIZNY ČESKÝCH SPORTO V CG
Dfváme se zpět na náš hockey
Nedávné vítězství našeho národního hockeyového
mužstva
na
zimních
sportovních hrách v Garmisch-Par tenkirchen upoutalo pozornost na náš hockey, který se vypracoval opmvdu až k světové tirovni. Bude proto jisté každého zajímat, jak vypadalo naše první hockeyové mužstvo, jehož ob rázek vám dnes přinášíme. Snímek je z roku 1911 v Be.rlíné (Ber/in), kdy toto mužstvo bylo již tehdy mis trem Evropy. Jména hráČI,, stojících zleva:
Jarkovský,
Windyš,
Lau/er
(redaktor), Šroubek, Pt"Ocházka, Ha máček,
Fleischmann
I.,
Palouš,
Fleischmann ll., dole: Jirkovský.·
Vilímek,
Praua
Foto
Ccps, Praha
Tvůrci světových rekordů, o kterých nikdo nevf Nedávno jsme se vám zmínili o .,černých zázracích" ve skoku vy sokém a dnes si povíme něco o ji ném kmenu, jehož členové mají na dání k vytrvalostnímu běhu. Je to kmen Tarahumarů. Zajíma vá pozorování o tomto kmenu učinil norský cestovatel Kari Lumholz, kte rý působil pět let v severomexickém pohoří Sierra Madre, kde se dostal do styku s kmenem Tarahumarů a zaznamenával si přesně běžecké vý kony těchto divochů. Podle líčení Lumholze nevynikají Tarahumaři ani tak rychlostí, jako spíše vytrvalostí. Tato vytrvalost je prý tak velká, že člen kmene dokáže proběhnout trať 170 angl. mil, t. j. 273 km bez přerušení! Jestliže do stane Tarahumara za úkol předati někde poselství, pak dokáže ještě ví ce. Na př. jeden z nich prý proka zatelně běžel z Guazapares do Chiu huahua a zpět, což prý dokázal bě hem pěti dnů (trať měří asi 960 ki lometrů!).
Tarahumaři jsou na své umění ta ké hrdí a jednotlivé osady pořádají mezi sebou závody, které se sice ne podobají závodům evropským, ale přesto prokazují skvělé schopnosti těchto divochů. Takové závody se konají takto: Náčelníci dvou vesnic si smluví den, místQ závodu a délku trati. Dráha se volí obyčejně kruhová, nijak se však nepřipravuje. Běží se na stepi podél křížů, označených na stromech. Dél ka jednoho kola je někdy až kolem 20 km a obyčejně se běží desetkrát, někdy i více. Černí běžci se na tyto závody vůbec nepřipravují, neboť trenují celý den, protože stále běhají. Přísná životospráva je vlastně tajem ství těchto úspěchů, neboť závodníci nesmí před závody jísti nic sladkého ani masitého a p. Při samotném zá vodě kope každé mužstvo před se bou dřevěný míč. Vždy jeden z muž stva, který doběhne k míčku první, kopne jej dále a ostatní za ním pak běží. Tento míček má prý zázračnou
416
moc, kterou mu dávají čarodějníci kmene. Také závodníci jsou před zá vody. pod ochranou těchto čarodějní ků. V den závodu uzavírají se také sázky, které přijímají náčelníci kme ne. I obecenstvo je při takovém zá vodě plně zaměstnáno. Běží s nepo psatelným jásotem podél závodníků, povzbuzuje je a pomáhá jim hledat dřevěný míček. Ženy podávají sou těžícím při závodu kukuřičnou mou ku, nebo je polévají vlažnou vodou. Když nastane soumrak, běží s běž ci nosiči pochodní, neboť často trvá dlouho do noci, než první závodník doběhne k cíli. Vítěz je pak ohrom ně oslavován, asi jako olympijští ví tězové ve starém Řecku. Je hrdinou svého kmene a je uctíván celým ná rodem Tarahumarů. Co je na skvělých výkonech Ta rahumarů pravdy, nemůžeme vám ovšem potvrditi, neboť s černými zá zraky se nadělalo mnoho řečí, ale skutečnost byla často jiná. Miroslav Hladký
------
Napsal A.
-
-
-
Koolhaas.
Kreslil L. Vroman. Archiv Vilímek. Praha,
Rypáč pak plaval zpět k místu, kde byl vor a vyplivl Světlušku do nasuažené sítč. Vrátil se do zátoky a mohl tcd' klidnč spát. Světlo po divuhodné ryby jej už nerušilo.
HLUB1N SE VRACI SE SVĚTLUŠKOU Rypáč nebyl jediný, který se ra doval. I Hlubín byl šťastný, že měl Světlušku v síti. Otočil hned člun a plul s prámem na ostrov Zonesii. Na ostrově vykopala zatím zvířata nádrž· a očekávala Světlušku. Za chvíli uviděla v dálce prám a za ním jasné světlo. Hlubín přistal opatrně a kráčel po pevnině, Zví řata ho mlčky sledovala; Hlubín sňal pak nosorožci s rohu síl a od nesl Světlušku do nádrže. Náhle se nádrž rozzářila jasným světlem, ja kého zvířata nikdy neviděla. Hlubín se právem domníval, že zář Světlušky vzbudí pozornost a toho se chtěl vyvarovat. Poslal zví řata na práci a dal zapálit na ostro vě více ohňů, aby tak odvedl po zornost od Světluščiny záře. Zvířa ta kopala zatím jakési příkopy, kterými pak protékala voda. Usmí vala se při tom tajemně, a Hlubín viděl, že v příkopech plují jakási úhořovitá zviřátka. Velitelé loďstva měli válečnou radu a chtěli se vrátit se zprávou, že Světluška zemřela. Večer však
viděli na Zonesii jakési ohně, i roz hodli se, že tam pojedou. O půlno ci se vydali na cestu. Námořníci vy stoupili a ·plížili se k ohňům, za nimiž viděli jezero. Kolem jezera pobíhal jakýsi pták. Velitel rozká zal, aby se námořníci dostali k je zeru, v němž se jistě skrývá něco tajemného. Co následovalo, bylo velmi rych lé. Námořníci naskákali
417
ocasy elektrické rány. Námořníci vyskákali a utekli k člunům, s ni miž se hned vraceli do přístavu. Té noci spal Hlubín dobře a měl krásný sen, Když měl ráno odjet, přišla se s ním zvířata rozloučit. Hlubín dal Světlušku do sítě, kte rou upevnil na člunu. Zvířata pla kala, ale Hlubín slíbil, že se vrátí. Plul pak do Zrcadlové zátoky a celou cestu Světluška jasně zářila. Kapitán lodi, která plula ze Zrca dlové zátoky, uviděl zář a hned te legrafoval do Zrcadlového města, že Hlubín našel Světlušku. V Zrca dlové zátoce se chystali na slavnost ní přijetí. Když přijel Hlubín k zátoce, od vázal síl, takže Světluška mohla odplout. Rázem se celá zátoka za plnila jasnou září a Světluška po hlížela vděčně na svého zachránce. Hlubín byl pak přijat samotným císařem a dostal titul barona. Ba� ron Hlubín však nečekal na slav nostní proslovy a hleděl upřeně do zátoky, kde zmizela jeho přítelkyně Světluška. Hlubín se rozloučil s císařem a plul do zátoky. Zář Světlušky byla tak silná, že viděl až na dno po divného moře. Z přístavu všichni vděčně kývali, ale Hlubín se ještě jednou zahleděl se slzami v očích na Světlušku a vyplul na moře za jiným dobrodružstvím. Konec
Mezi správné lultitelo lu\do.nek z každého čisla. bude vylosováno 10 lm.ll nich odměn. B.ozlulitěni zasilejte ,tednou měsil!ně vidy alesPOň ze tři čisel najednou. Belieni hádo.nek z dneliniho čisla. za.§lete nejpozději do 21. III. 1940.
A
KIUZOVKA
B
VÝZNAM SLOV :
c
Jiřl Hofman, Turč. Sv. Martin Vodorovně : A. Ceský pozdrav. B. Pobidka; vycho vatelka. ; bezhrbý velbloud. c. Plošné mlry ; veliko nočnl zvířátko. D. ·opět ; zesllený zápor. E. Umělecká dvoiice ; král pouště. F. Potřeba sběratel e ; rozsudek. G. Clen národa. (obr.) ; tropický ssa.vec ; souhlas. H. Uctivost ; zvratné zájmeno ; tento den. I. Clzl ženské jméno ; druh květenstvi ; .. L" mezi stejným! samo hláskami. Svisle : 1. Předložka. ; pozdrav ; včelln. 2• .Jméno pa pouška ; část města. 3. Spojka ; den v týdnu. 4. Se verské zvlře ; úžeh. 5. Sekne ; kuchyňská nádoba. 6. Spojka; plošná mlra ; kyselá tekutina. 7. Nedobrá ; solmlsačnl nota; ruský souhlas. 8. Clen národa ; za hradnl besldky. 9. Konec modlitb y ; dvě stejné samo hlásky ; prfimyslová plodina (obr.). 10. Poslednl lože člověka ; cenné papiry. Sta.či zasla.t rozluštěni řádkfl A, F, 1, 3.
2.. \;
I
iv
l·
l I
)'
I '
' II
I · • ",
I
/) L. 'Ii) ) � p () F
j·v i
'
(... ....
li
I
'< \.
ti
,.
.
I
'--:, ('\ I I
E. :'1
'
n
��
u (_;
10 ·�
.,'
�/
o
I
r ·. \j
,.-
I \
1
,L
\
_;_ ,
ROHACEK
REBUS
Ed. Kostýlek, Sardičkv
·r
IJ
I I
I
4-t-p'iU
u
WPUSTKA
PilESMYCKA (opera) Květ. Perutka, Praha X I X .
dravý pták čistý v zduch _ zpěvavý pták osobní zájmeno souhláska
HACKOVKA
Mir. Havelka, Mor. Ostrava
los. Sixta, Ovčárv
S "o" zná loď námořník, f. 0 h , . .�a velkou místnost háček dej,
PÉNA VADNÁ
bez "o" lekl se ho trosečník.
r.,
OBLOZKA
RACEK
Alex
Karel Maier, České Budějovice
Nepřítele ráčkem přečti, zpěvných ptáčků ale šetři !
9
'\
L. Kolář a Mir. Sedlák
ROSTE
8
1
c;
p \ ' 'P)
,�.)
"
5
"
Kříž, Lomnice
Když šelmu kočkovitou obložíš, hned z toho hlodavce obdržíš. 'A 1 / <. /,' 1-z / . ,c.
LISTÁBNA H.ÁDANEX. Ja.n Xreji!i, Přisnotice. Těšime se též na další tvé přispěvky, Fra.nt. A.ndres, Nevliova.. Vše jsi řešil správně, některé tvé přlspěvky otiskneme. Xa.rel Po korný, Ivančice ; Dobr. Hájek, Brno. Několik va!íich přispěvkfi otiskneme, těšlme se na dalši. X. Xolofik, Xa.dov. .Jednu tvou hádanku otiskneme. Vl. Toul, tl'hřice ; Fra.nt. Sftza., Xfepenice. Několik vašich há danek použijeme. pokuste se o dalšl. M. Gabriel. Oer Dilov. Rozluštěni správné. zařaděno do slosováni. B. Barták, Brno. Tvoje doph)ovačka je pěkná, ale přiliš dlouhá. pošli jinou spolu s dalšimi hádankami. A. Křiž, Ta.tr. Lomnice. Zaslaná křlžovka nenl správná. Je uzavřena. slepými čtverečky ta.k, že tvoři vlastně několik malých samostatných křlžovek. Pokus se o novou ! L. Xoláf. Některé Tvé hádanky otiskneme. Kupony nemusiš posilat, dej sl však u svého knih kupce potvrdit, že . Ctenáře odeblráš. Xa.rel Šedivý,
1
,: ,v zimě si na krk vyhledej.
REBUS LITERARNI Milada Laubová. Smíchov
J. s.
lOOO+ch
BUina. : Vl. Horák, Brno. Vaše křlžovky jsou, bohužel. přillš veliké ; pokuste se o nové, menši ! Zd. Jeřábek, lJ'hfiněves. Některé tvé přispěvky otiskneme. BOZLUŠTĚNÍ Z 0ÍSLA 19. Xřižovka. s tajenkou : Bilý snlžek láká stavět sně huláka. Otvercovka. : Koráb. obora, román, ara.ra, ba nán. Vsuvka. : Koruny, Korutany. Výpustka. : Postel, posel. Záměnka.: Kořenský, Komenský. Doplňova.čka. s ta.jenkou : Škola. Skryva.čky : Mácha, .Jirásek. Há lek, Rais, Němcová, Světlá. V:vlosova.Di rozlulítitelé z C!isla. 19, odměněni knihou : Ladislav Prova.znlk, Olomouc ; Lubomir Kružik, Konice ; Karel Vit, Hradec Králové ; Bedřich Klimpl, Praha ; Roman Heřmánek. Praha ; Vojtěch Hochmann. Pardubice ; Miloš Da.ler, Brno ; Zdeněk KUhne!, Dvfir Králové ; Josef Koa.n, Lomnice ; .Jindřich Prfiša, Be nešov.
41 8
Co
nds zaJimd e
STAVBA VO]ENSK'ťCH PŘÍBYTK'O ZA DEVADESÁT MINUT
Ve Švédsku si stavěj! letní chaty z Ustl srubd na· před vyrobených. Vojenská správa počldila několik typd takových srubd a sjednotila je, člmž se umož nilo, že spojováním nlzných dlld dají se vystavět ba· ráky nlzných velikostí. Nedávno byla ve Stokholmu podniknuta zkouška s tímto novým zařízením, při čemž se ukázalo, že barák pro dvacet vojínd byl po hodlně postaven za pdl druhé hodiny. Jeho rozebrání je ještě rychlejšl a doprava j ednoduchá.
L ET E C KA P R O D E .I N A v Praze I, Paflfeká 34, Telefon 638-83
IPRO
s návody a veškerý materiál i souUstky pro stavbu modehl letadel, pořádá kursy modelového letectvl pro školy i krou!ky, účastni se místních podniků letecko-modelářských výstavními exposicemi, ukázkami létán! a příležitostnými přednUkami.
Dodává plány
NÁKLAD NA ·sTAROŘECK.e LOOSTVO Archeologové objevili stříbrné doly v Plaka, z je jichž výtěžku bylo před 2400 lety financováno lod'· stvo řeckého vojevddce a státníka 'rhemistokla, kte rým byl poražen perský král Xerxes v bitvě u Sala· miny roku 480 př. Kristem. Je zajímavé, že _náklad na vll.lečné lod'stvo Themistoklovo byl na dndní po měry celkem nepatrný, neboť podle zachovaných zpráv činil 100 talentd, což je asi 2,500.000 korun.
ZEMĚ FORDOVA Letos tomu bude deset let, co Henry Ford, ame rický automobilový král, koupil v Brasilii 'obrovské území v povodí řeky Amazonky o ploše asi 10.000 čtver. kilometnl a osázel je gumovníky. Území na zval Fordlandil. Plantáže dávají už úrodu, ta se však zatím zpracovává jen v laboratořlch pro studium vlastností fordlandské gumy. S opravdovou sklizni možno počítat za dva roky. Výnos gumy se odhaduje na n.OOO tun denně. Část Fordlandie vyměnil Ford za území Beterra, které má asi dvojnásobek stromd co Fordlandie, kde je jich asi milion. Tedy obě územl mají nyní asi tři miliony gumQvníkd.
PRÁCE LEDOBORCE Ledoborec led drtl. Hladkým kýlem najede na led nf plochu. Je-li 'lední plocha příliš silná, takže ji le doborec svou vahou nerozdrtí, má ledoborec možnost sklouznout přesunem těžiště s lední plochy do vody. Proto je ledoborec opatřen na přídi, na obou bo cích a na. zádi velkými vodními nádržkami. Když j e na příklad obsah přední nádrže přečerpán d o zadn( nádržky, sklouzne ledoborec přesunem tíhy s lední plochy zas do vody. Když ledoborec usedne pevně na ploše a nemdže sklouznout, přečenpává · se voda z jedné postranní nádrže do druhé, čímž nastane po· stranní výkyv. Tento postup opakuje se několikrát, až se lední podložka rozdrtí. Již ledová tříšť brzdí značně plavbu. Když pak le· dová tříšť zamrzne a nakupí se místy až do výše dvaceti metrd, je proniknutí touto přehradou skoro nemožné. Prvním konstruktérem ledoborcd byl ruský admi rál Makarov. _
VÝSTŘEL V BAŽI NACH Románek divo/i� kachničky, která se naro
HOSI ! JEZTE
A N G I N O L KY
N E B U D E VA.S B O LET
T. B . TI S O VS K "ť
V
KRKU!
dila v Praze, ve Vrfhlifkého sadefh. Zde prožila mnoho rozmarnýfh příhod s náv11�v níky saJIJ. Odtud vlak se vydala s přítelem ktderem Jo labskýfh rákosin založil novo11
Sťtl. VARUJ E PŘED POVODNI
kachní rodink11. Mnoho barevnýfh i/uslrotl
Obec Tankred na řece Mississippi leží v hluboko svažujícím údolí, a je proto neustále ohrožována povodněmi. Proto si tam vymyslili jednoduché, ale zvláštní poplachové zařízení. Do břehu řeky jsou za tlučeny kdly, které mají ventily ve výši, v níž by mohla být stoupající Voda nebezpečnou. Ventily jsou uzavřeny lisovanou kuchyňskou solí. Když vystoupl voda do jejich výše, rozpustí sdl, a dere se na páku, kterou stlačí, čímž se rozezvučí siréna.
01._ Stál/o.
se
V měkké vtJZbé 40.- K
�
Dodá kllŽaý kn hkupec.
Nakladatelstvi Jot. R. Vilimek, Praha Knihkupectvf v Praze II., Národní třída 28
rotnlk '9-. rok 1939---4 0. - Vycház( tfdn!. Vydavatel naldadatelstv( ]os. R. Villmek, komanditn( !PO· lečnost v Praze. - Odpov�dnt redaktor dr. Rudolf V o f I ! e k . Redakce a administrace v Praze II., Sp!lená 13. - Tiskem ]os. R. Villmka v Praze. - Jednotlivá tfsla 1 K. Pfedplatn� n·a čtvrt ročnlku 10 K. na půl 20 K, na cel ý 40 K. - U!fvW uoviaových zdm.ak povoleno fediteutvlm p ol t v Praze pod čb. 2n .460-Vll-1934. DohUdac1 poitovDJ 6lad Praha 2).
MAL'/ �TENA.it,
V:vllo
v
Praa dl1e 29. února 1940.
Veliký má Chundeláček cíl, letadlem chce vidět dálný s větadíl.
vždycky dobře radí, už kamsi tychle pádí.
Kterak ale přijít k stroji, když to tolik peněz stojí?
Přátelé mu
Vesele za chvíli kluše zpěf
Běhounek
"S tímhle stroiem získáš svět."
Motor měli, benzin vlili, a V111mek,
Praha
pak hezky zapálili.
Bum - bum,
po všem teá je veta, kolem světa !
·nepoletíš, Chundeláčku,
Nakreslil R. Klapač, Praha.
Na •hledanou za týdenl
