I, t�
f .
j
MULATKY.� �braz života
a
mravů
(DLE
na
počátku americké války občanské.
CHR. FR. MAHERA, ZPRACOVAL GUST. B.
REIŠL.)
r
ODDíL PRVÝ,
né modré 'oči
I. ,
na
2!ly,ZVáněm ,/1
�,�
věžích, více
�ež
jednoho sta chrámů a modlíteben bohatého, obchodního a,
průmyslového
města Bostonu
bloudily pátravě z jednoho, druhého; mnohá kvetoucí leště se zarděla, spatřila-li její majitelka mezi šviháky toho, jemuž by. .i mladé její srdíčko rádo bylo něco pově- d-
n\ladíka tťář více
dělo.
oznamo-
na
Ale obstarožná vrchní učitelka příliš bdělou, než aby obvyklá
.
byla hlasy, jest neděle. slušnost sebe nepatrnějším spůsobern po Všechny obchody byly uzavřeny. Ti rušena býti by byla mohla. jednotlivci, kteří se v ulicích potkávali, Průvod tento ukončovaly dvě štíhlé plaše na vzájem pohlíželi stranou, jako dívky asi šestnáctileté, jedna blondýnka by se rádi omluvili, že se nalezají na s očima fialkovýma, druhá brunetka s ulici místo v chrámu. Evropan zrovna vlasem havraním a" černýma žhavýma. sem zavítavší, byl by se mohl domní- očima, Jako by obě byly rozhorleny vati, že obyvatelstvo města vymřelo. PIt nucenost, jakouž jim mrav ukládal, valo hlaholí vými
že
opět oživily se ulice; chrámy se kráčely "S hlavami hrdě vztýčenými vyprazdňovaly a lidé pobožní ztráceli a usmívajíce se roztomile, ukazovaly Jen skupina mla- i řádky malých bílých zoubkůzdobných se ve své příbytky. se ještě švihákd zdržela před jako perličky. dych 1 A
páni přidružili se k prů vodu Jako úmluvou zakmitly se ve I dám chovanek to dívčího ústavu kaza- vzduchu dvě krátké hedvábné stužky, I dr. Campbella, jež v brzku chrám červená z modlitební knížky blondýnky, opustiti měly. V šatu, jenž měl velkou modrá z on'-, brunetky a oba první páni s rouchem jeptišek, kráčely je stejně rychle zachytni. Mladé dámy
i sv.Trojice,vyčkávajícepříchodu mladých hlavním vchodem nádherného chrámu
Mladí
tomu
tele'
podobnost
II
se dále, jako na by po dvou z chrámu; kradmo pohlížely I ubíraly se uctivě mladé pány uklánějící. Tll.I přihodilo. Na stužkách jim zdobnou rukou a tam usmála se šelmovitá ústka � pěk-
se
nic
neb,zlo
bylo .napsáno
dívčí:;,Zítl'a�?irée;"
I
�
Dostaveníčko
Byla
.-
..
�
.
chrámu'
návštěva
Její pozornosti pohled ten neunlknul "Pane Lomore", zvolala, šelmovítě jiným prstem mu hrozíc, "nechtěl byste proje
zdařilo!
se
něčím
než dostaveníčkem!
viti talent
I.nité hudbě!
II.
prácí sochařskou i řezbářvyzdobeném salonu zámožuého bostonského průmyslníka Ebenezera Gordona pohybovala se druhého dne z V bohatě
,
vybr�na bostonske.
spo I
ečn�st,
se zname
doma zanechal!'
penezDl šl ec h" mizí vv
obdivováním
Naslouchejte přece tomuto pozoruhcdnému" dvojzpěvu! Proč pak nechávdte naše dámy postrádati své ve�elosti�' Či jste dnes veselost .svou
skou
večera
svů]
,
Vám
na
blízku ,
paní
-
,
všechny vrtochy
.
Gordonová.
Nevidím
,
zde
Znamen�te,hodo�á�l tuprá- I však ani Filemona! Jemu přece přede vším by slušelo, býti zde přítomnu skončeno� vy, s.kupma,ch st!lh., rokujíce pohyb uváděti, vějíře mladých dám ta� obstar�zneJš! pánov.e� obchod- I událostech t�
a
ve
fl,
se
o
v
casovych, politice a On se v tom lépe vyzná než já!" zájmech. Mnozí zákonodárci proFilemon si vyjel. Doktor Campbell nášeli své náhledy o palčivé aby dvě mladé dámy, jež "{ ot�zce volb! jej presidentské. Pouze mladší pánove, brzku ústav jeho opustí, k nšm dovezl u na kteří se přidruži1i k je tak, dříve než dOlLu odjedou, v spo. d�má,m, dáv�li ton jevo onu veselost, jakéš dobry lečnost bostonskou uvedl.' společnosti vyžadoval. Domácí paní, Přiváděje -jieh k vám, uvede 1eních
'�rosil,
.
jedn�
z
krásek města, op;�vdu nejpře�nějších nedávnem bohatému
nejlepší. školu a okolnost, že vy jich přijmete, již sama (I sobě mla. průmy slník�. co druh� �an.želka ruku dým dámám nejlepší vydává svědectví." podala, tvořila spole�: "Sečkejte jen se svou chválou, abyste až o emu". ,se Jla I se přesvědčil, komu vlastně přísluší n?sti; Dove�lav něco příjemného přiblížil, pověděti zda mně, aneb novým těmto hvězdám." žertovné slovíčko z úst její vyšeděí, rozPodala mu pak rámě své a představila veselilo i obličeje nejvážnějších starých jej mladé dámě, kteršš se by Ia, na ničem pánů, účasť neberouc, uchýlila do malého vý· ",-Tak jen mohla paní Sa'ome nalézti klenku. záliby v starém Gordonovi?" pošeptal III. peněžník jeden mladému muži asi Gordon cetiletému; "vždy! jest jednou "Opravdu, reverende, vaše kázáni I tak starý jako ona!" bylo pobídkou ku všeobecnému nadšení zamžhonral Jen zhoubu očima. Oslovený pro naší posvátnou věc. kteří zneuctí ví na nebráno-li "Kdož čtyrycetdva přejme despotům jižním, i utrpení roky páně Gordonovy ohledu proto, šé I vají člověčenstvo a z potu mohl za každý svftj rok položiti své I svých černých spolublížních bohatnou a zbožňované sto tisíc dollarň k nohoum!" tyjí!" i "Co ale říkal Filemon tomu sňatku? "Svaté slovo boží úpírd těchto se ani I nedotkne!" povzdychl doktor Campbell Dvacetiletý syn a dvacetiletá matka!" ' "Ó, co se toho dotýče-mladý Gor- a obrátil zrakd ných k nebesům don macechu svou zbožňuje. Kdybych "Kdyby vás byli slyšeli mluviti, dožárlibyl starým Gordonem, byl bych ktore, museli by se studem zardíti za to, To dorozumění mezi nimi! že jsou otrokáři. Jest 00 mne se týče, budu vým. to A za slov těch upřel hlasovati pro toho čekance president věr�.podivné!" toužebný pohled na mladou ženu. ského, jenž slova: "Osvobození černékteraž
v
reprvé pred
vlakstndl ,stredlskkdo
.
.
.
dva-I
I I
-
i I
,
-
35
ho kmenu bratrského" napíše na svůj Jak možno velebiti hvězdnatou štít.
"N enavštivíte, reverende, shromáž spolku "Wide A wakesř". Rada vaše zajisté že by 's radostí byla vyslech nuta. Potřeba nám nejen lidí stateč
dění
naší vlajku, pokud poskvrna a potupa otroctví pod ní jest trpěnai" "Ano, svobodu duševní i tělesnou, ných, ale i moudrých." vzdělání dftkladným vychováváním a "I vy náležíte ku společnosti té, státním: vše to v musí Gordone! Kéž snažení vašem II jest po bytnost ústrojí se a žehnáno! Kam staneme však dopravujete za me jim opatřiti teprvé pak se chráněné uprchlíky! skutečnými jejich vykupiteli!" ujal Vždyť jich zde kazatel slova, přece nesmíme podržeti; zákon o vydá"J akékoliv sympathie", pokračoval vání uprchlíků _" Ebenezer Gordon, neboť on to byl, jenž "Ale, milý doktore", pravil Ebenezer v horlivé rozmluvě 8 doktorem Oamp Gordor "což pak zapomínáte Liberie a bellem tak vřele za Kanady � Vlastní mé lodě dopravily svobodu černochft jižních se přimlou jich sta do Liberie. Di x val, "jakékoli v po mftj černý sluha, rovněž upr city nechť si nás chlík z Mississippi, pojí k našim spolu mohl bý jmenovati občanům v státech '
.
,
.
'
,
tato
vám
mnohé, kdož
černá-hradba musí
mou
láskou ku člo-
otrokářských, padnouti s
ci
věčenstvu
dří ve než
nimi budeme
šťastnými, nými občany
býti za jedno." "Každý zaujmiž
své
s
ta
n o
"Šlechetný
vi š t ě"
Camp "každý ko
nejž
po vin
pravil
,svou
Libe
rie."
dr.
bell,
stali
se
svobod
mo
ži",
mu
zvolal doktor
Oampbell, neeht
se
"za to vám Pán
odmění!"
já na kazatel ně, vy se svým bohatstvím a jiný zase na jevišti ponost:
IV. SI. R. E. Clevelandova.
litickém."
I
"Buďtež ujištěn, milý doktore,
že
jsem
Rozmluva zde
přerušena. Mladý Filemon Gordon vešel, dvě mladé dámy veda, do sálu a kráčel ku 'kazateli, jenš s nejpřívětivější tváří, jakouž jeho váž·
již mnohý tisíc zlaták& vynaložil ku prospěchu černých našich chráněnců, již nám podzemní dráhou'*') byli posláni, nost připouštěla, jim v ústrety přicházel. I dal jsem dopraviti mnoho set rakví "Aj, hle, obě mé růžičky!" zvolal naplněných zbraněmi a nápojem na jih, lichotivě. kdež zakopány na tak, dlouho než jich "Pan Gordon-" Ebenezer Gordon byl ten tam. 80k dílu záslužnému bude zapotřebí." že tva boku svého mladé že syna po "Vím dobře, spatřil jste horlivý bojovník za posvátná práva lidská", odvětil kazabrunetky, škubnul sebou, jako by jej tel, tuku svou na rámě Gordonovo klada. byla zmije uštknula. Odkvapil hned na to na .) Podzemn1- dráh -"underground railroad" tak druhý konec salonu. otronazývány podpora. ptispěni poskytnuté lulm jihu uprchnuvšim. ml, My pak poznáváme' v obou mladvch ..
a
z
ze severu
-36
-
..€lámách obě
dívky, jež v předcházející cenu, kdyby byl býval Parisemi Jeho při opouštění chrámu barevné stuž- zjemnělý rozum lákal jej ku paní Gorz modlitebních 1ky svých knih vypustily, donové, všestranně obdivované srdce 'V mladém Gordonovi- ale zase šviháka, jeho lnulo k dítku jihu. Onu směl jen v stužku a Lomorovi ctíti tuto směl milovati. lkterýž modrou stužku uchvátil. -druhého, jenž červenou "Filem0ne, vám ponechávám slečnu :Dívky i mladíci byli důvěrnými přátely. Caru tak baviti, aby domu našeho vždy ,Doktor Campbell předvedl své svě- vzpomínala jako svého vlastního domo Jřenky domácí paní. "V ám, paní Gor- va," pravila paní Gordonová a odešla, -donová, ozdobě Bostonu, představuji aby jiným hostím pozornost svou véno-obě ozdoby mého ústavu, dobře věda, vala. -den
-
-
:Ze domohou li
se
vaší laskavosti
a
Filemon dovedl mladou dámu ku kře
bla-
Ilosklonnosti, nadání jejich již nikým lIlemůže býti podceňováno; slečna Cara -Caroltonova z Louisiany slečna Lelia z Kanady." _"Montgomery-ova __,jSrdce se navzájem shledávají, byť -by�OOJ,ovy jejich sebe více od sebe byly vzdáleny; buďtež, milé mladé dámy přesvědčeny, že již svým uvedením prostřednictvím reverenda Carnpbella znému domu" jmenovitě ale mně blízký-mi jste se staly." "A jak velice musíme litovati," pravil přistoupivší Filernon Gordon, "že 'Po zisku takovém tak rychle následuje .:zase ztráta! Obávám se, že dámy naše ,.lIJIěsto v brzku opustí!" ,,1Ztráta bude více na naší straně," -:odvětila Cara libozvučným, měkkým svým hlasem. ,,,Každé místo neskýtá tolik příjemné,ho jako Boston," dodala Lelia. "Já však vždy pozorovala," ujala se slova p�n� Gordo�ová, "že krásný jil: větší vzbuzuje touhu po domove než chladnější sever." "Příroda snad více láká člověka na .ji)l, ale smysl pro umění a krasoeit lezá domova svého na severu," od větila
s:u
-
-
.
.
.vždy,'
mezi oběma
rozpředla se jedna z okřídlených rozprávek, za niehž bůžek lásky ostré své šípy vystřeluje. Pohyby vějířem, sklopování očí, živý ruměnec její tváří ukazovaly jejímu pro tějšku, že dvoření se mladého Gordona nenechávalo Caru chladnou a mladý muž každým' jejím pohledem, každým jejím úsměvem sál v sebe onen žár, jenž potřeboval jen již' posledního .popudu, aby oba mladí lidé na celý život k sobě byli připoutáni. Toto rozhodnutí mělo nadejíti již dnem příštím a
oněch
.
.
-----
L'
v.
to � zdranásledujícího vilo den sv. Valentina, den radosti mla I. dého světa amerického.' Všechna mladá I srdce toužebně ho očekávají. V dnech Sl unko
na
den ten
předcházejících stávají se poúřady posly lásky. Okřídlený od dom�.k .d�mu, bůžek. Iásky štovní
pO,I,etuie
1
I
na-I
od mesta k mestu
.
v
podobe,
psaníček milostných. Ve své komnatě spočívala
millionů
na
divanu
potaženém, půvabná zeleným paní postava Salomy Gordonové, v bí<Jara, Zlatě plavý její lém ranním šatě vězící. Lomor přiblížil se ku skupině a za- vlas splýval rozpuštěny na sněhobílou počav s Lelií rozprávku, zavedl dívku k její šiji. Ňaďra její dmula se pod "- venci dám. Filemon, jak se zdálo, byl:I šatem řaenatým. Opravdu, v těchto Před ním stály dva půvabných nedbalkách byla paní Gordo·' v studii. �řížen I forma jeho nová ještépůvabnějěí, více smysly oma-' klasická ženské krásy: typy Ulaoechy a' ženská roztomilost dcery: mnjící než·v ústroji salonním a šperk .Louieleny. Které z nich byl by podal démantový mohl její vrozenou jí krása sametem
.
,
.
..
jen málo zvýšiti. Bělostné leJ! ruce I vyjeviti smím!" Ukryla psaníčko v otvíraly jedno za druhým z ozdol nýc'.! zňňadří. Ostatních více nedbala. těch psaníček, jichž celá kupa na stolku VL před ní ležela. Slavená kráska bostonV tutJf. asi dobu zavládl největší -T02r ská měla co činiti, aby přehledla všechny' ty něžné výlevy, jimiž ji bůžek lásky ruch mezi mladými dámami v díVČÍI1Il dnes byl obmyslil. Pohrdavý úsměv ústavu doktora Carnpbclla. Došlyť ceIES· okolo pohrával růžových jejích rtíků, balíky psaní. BJ ly to po většině "V& když jedno psaníčko za druhým rozví- lentiny" a v malé chvíli oblažovaly č",t rala a přísahy i výlevy srdcí svých né mladé dívky, jež na ně byly čekaly; známých i neznámých ctitelů čtla. Ona Slečna Cara jich obdržela celé tuctyi, však toužila seznati jen výlev srdce je- Pročítala je jen zběžně. "Od něho -zdes ničeho není," povzdychla si i odstrčil 111,. diuého; ručky její přehrabávaly se až l Jil psaníčkách, přehlednutá psa,ní Č k a stranou, "ar.. objevilo jedno, jehož adresa psána přece mi byl. přisřÍrukou dobře bil Měl·liž pak.: jí byla mámou. N etrpéličasu vzpornenoertšá -
i I
v
_
__
....
vostí
se
ch
rozevřela
věj
í c,
slibu svého?
ono
v
psaníčko. Mělo následující znění:
"Odvrátí liž oko
SalorJ;ly,
Jižní
ar.
muce-
žár srdce-
h u t n šs jejího vzplanul. při pouhémJ šle n ce, že bymohla býti teprv édruhou, již by' holdu srdce jeLo úd&--
pohled ji pozdraví? Zd až její brániti,
.
chy?"
se
monův-Ii
bude
spanilé
roztomilé
File-
srdce zatvrzele
poblíží
vuhodně
A tOJi'
tak ob di:""
m o
se
pros-
by jeho budou-li vo láskujejí žádati? Ci snad srdce jeho má lem se d o s t a l o., se zříci lásky, třeba Však v tu sarnors, Walt. Whitman. v chvíli vešla panské.. poutech její úpě lo? Či snad prostý do příjemného pO'-prsten má zpřetrhati posvátnou tu. pás- koj ku, kterýž Cara obyva'a spolu se ku, jíž bozi sami byli utkali? Ó mluv slečnou Lelií Montgornerv ovou a podá--· -ó mlnv milko drahá, mám se slovy vala jí nejpěknější, stříbrem vroubené; lásky prostými předstupovati před tebe?" psaníčko. "Jeho ruka!" Na bleděmoSilný růměnec rozlil se po tvářích drérn skvostně zdobeném hedvábí čtla... paní Salomy. Zakryla si obličej ruka- dvě řádky: ma., "Ne, ne," zvolala vášnivě, "tělo "Ne planou řeč; vážnou jen otázkou: Zdaž budeš kdy mou drahou ženuškouř?" své jsem zaprodala, srdce mé však mi Příliš po zůstalo a to jen tobě náleží! Rychle vyňala ze své skřínky .�řipra:zdě ti rozumím, všemocný bože; příliš vené již libovonné psaníčko, jehož pečeř; záhy zdrcuje mne lítost, že jsem jasný představovala loď s nadutými plachtamš. tvůj obraz si dala zakaliti dechem kla i podala je panské, nařídivši, aby -jé· Láska tvá, Filemone, budiž odevzdala sluhovi, ktcrýž byl přinesl' mlvym. i peklem �ým. Miluji tě více, než ti psaníčko, jež [i takovou radost bylo sp-&..
.
.
.
-38
·sobí.lo. Psaníčko připravené mělo nad "Pau;ij Filemonu Gordonovi, pis:
snažení vlastního otce.
říci,
.
Franklin
-
co
přimělo
Square." *
*
*
.
.
by
podati ruku svou otci svého milence � Byla to snad obava, že by dospělá panna Filemon Gordon byl mladík odušev- oproti nevyspělému mladíku i·říliŠ záhy něný ideálům nakloněny. Nezakládal si pozbyla pelu své mladosti a krásy � na penězích jako jeho otec; netoužil po By 10 to snažení po samostatnosti, jakéž nekonečném zisku, nelačnil po nesmír by po boku Ebenezera Gordona, jedno ném bohatství. Snažení jeho platilo ho z nejbohatších mužd Bostonu nabyla! více příjemnému požitku, více' milému Aneb byl to konečně převládající vliv žÍrotu poklidnému: Jej okouzlovala jejích rodičů a příbuznveh � Nechf si příčina toho byla jakákoliv, příroda, básnicky zkrášlená uměním a v něm muže souměr otec vedl milenku synovu k oltáři a poesií. Dokonalý tělesně svého nedošel srdce Filemonovo obletovalo nyní jako úplně vývi-. ještě dosud ráz ale mládí, nu; rysy jeho měly ptáče zaplašené nadarmo mezi kráskami vše nasvědčovalo tomu, že jeho rozvoj bostonskými, až konečně mezi mladými v muže v pravdě krásného již jen krát dámami, jež navštěvovaly ústav doktora Jeho vní Campbella, poznal slečnu Caru Cli rol ké bude vyžadovati doby S celou hrdostí mavost pro vše krásné, jeho zdvořilost tonovu z Louisiany. se popudu nově 8 bytostmi oddal ve sty ku srdce zraněného ženskými, jeho vše to Kouzlo učinilo jej vyklíčivší lásky.' pl'habu, dě .obratnost společenská, brzo u dám oblíLeným, byť by i mladíci tinná mysl dcery slunného jihu účinko v stejném s ním se nalézající věku, spíše valy blahodějně, konejšivě na utrpení Bezděčná vroucnost pocitů duše jeho. .v pouhého snílka než ve světáka vyrůČíslic nenáviděl. N e Cary poskytovala mu bohatou náhradu stati jej viděli. dovedl, jako otec jeho, pohlížeti na lidi za hrdé sebevědomí Salomy a vnímavé jako na číslice, jichž cena jest stanovena jeho povaze postačoval jediný okamžik, jich postavením. Pohlížel na člověka, aby s celou svou vášnivostí se mohl nechť se nalezal v postavení jakémkoliv, oddati novému předmětu svého zbožňo jako na sobě rovného a byl jedním z vání a jak: pocity jeho opětovány, o tom prvních, jenž se přidružili k bratrstvu svědčila slova, jež Cara vlastnoručně "Wide Awakes", k bratrstvu .,Bdělých napsala poď s\"dj valentine": dalekovidných", jež se tehdy již po "Osud můj v tvých spočívá rukou, nechť stane se mi blahým, nechť mukou." celém severu Spojených Stát-& tvořilo, aby tvořilo protiváhu vůči jižnímu spolVII. ku tak zvaných "Minute Men", kteří Go-don Ebenezer udržení kdežto byl jedním z nejotroctví, pracovali pro snažení "Wide Awakes" čelilo k zrušení statnějších mužů rodného svého města. otroctví a členové společenstva tohQ v Plný jeho obličej 8 promodralou, hladce každou chvíli by li hotovi zbraně se oholenou bradou, jeho bohatý, kučeravý vlas skvěle černý, kvetoucí barva jeho uchopiti. Filemon již po delší dobu živil hlu- obličeje propňjčovaly mu vzezření Juboce pocítěnou náklonnost ku sličné pitera. Zdál se býti o deset let mlad Salome a při mnohém s ní se setkání ším, než v skutku byl. Zvučný jeho rozpředl se mezi nimi duševní souži vot, hlas mohl v r -zěilení nabýti takové síly jemuž. sice nedáno prftjevu, jenž ale že člověk, jejž. by rozhorlení jeho bylo právě proto byl tím vroucnějším. Po- postihlo, zastrašeu biti musel. Nebyl jednou však postavilo se mu na odpor prost vášnf. Snažení jeho, býti jedním .
l
Kdož mohl
slečnu Salome k tomu
"
"
-
z
nejpřednějších v Bostoně
du
-
39-
ne-li oprav-
ovládalo celou
I O Filomena, jediného svého syna1 málo
nejpřednějším jclho bytnost, potlačovalo všechny jiné Nebyla to pouhá ctižádost. pocity. Ziskuchtivost, s právy jiných lidí co nejvíce pohrdající, byla popudem všeho jeho jednání a přece dovedl toho, nízkou tuto vášeň co nejlépe ukrýti. NikJ3 nepřispíval tak bohatě do pokladny chudinské, nikdo nenavštěvoval tak pilně chrám a nepřinášel kostelu větších než on obětí. Nikdo nevystupoval horIivěji ve prospěch celj'm severem ameJ"ick.ým hý b a i í c í i>tázky osvobození -
Hoch
staral.
vyrostl
jednom z nejpřednějších ústavů vzdělavatelských. Ku studiím náchylná, skoro snivá mysl mladíkova, jeho nechuť k ruchu priimy slovému ft, činnosti obchodní, v níž zase otec jeho své vše shledával, vzbuzovaly Z· počátkumelibost, později opovržení se
starého Ebenezera Gordona.
nyní
na
syna úsměškem.
svého
velkodušně k on,
Jmeno EbeneGordona skvě-
zera
Pohlížel
nejchladnějším
království
na
měsí-
Ano, lidé ideální jako miij Filemon, jsou skutečci.
její-
rozřešení, jako
s
"Velcí myslitelé, jakým tys ku přiklá du", řekl mu jednou, "dobývají-si svych
otroků a nikdo nepřispí val tisíci tak mu
v
nými Don Kyžoty a považují větrné mlýny za obry." Účinek jeho vý-
10 se v seznamech členstva četných
směšků se dostavil.
dobročinných
otci.
Syn
spo-
Iečností. "Wid e Awakes" zvo1ilijej :za
svého
Zařízení
delny
v
ůd
V
nou
a
po
v
,moři vlastní
jeho obchod:
báječ-I I 1
o-I
k
jeho společenským večírkům se vždy výk vět bostonského
voval
se
slíč-
se
blížil,
k po-
spíšil starý Gordon největším pobou-
ření
Bohatství jeho ně se hromadící, dodávalo mu váhy, jíž si dobře byl vědom, Bohatství.jeho všeobecně přecenovšno, poněvadž pravdu plnýma rukama rozdával, jednaIo-lí se o to, aby jménu svému dodal nového lesku lidumila a uvědomělého občana, Dům jeho pokládán za útulek uprchnuvších aneb osvobozených otroka. Sr
v
.
M. K. Waite.
jeho
pluly jeho lodě, sprostředkujíce.
večer,
brunetkou
němu
vzorné; mnoho set dělníků bylo za-
strojů
*
Campbella
za
se
syn jeho po k a z a tel e
boku
bavlnářské
u
onen
kterýž
jeho přň-
městnáno
*
*
c e.
považováno bylo
vyhýbal
I
nu.
na
mladé
Spatření chvíli
o
roval další
pozadí 8a10dívky připravilo je]
sebevládu. bavení se
v
Kradmo
svého
pozo
syna
se
slíčnou dívkou i zdálo se, že jeho obvyklá hovornost tím více vázla, čím více
jej
ušlechtilé
a
vznešené
mladé
dámy poutalo.
všech
sil dokázal
hl
se
svých svými
hostmi
chování
S
toho,
zase
se
nasazením že
se mo
baviti.
a
hyl
dosta-
tomu, když se hosté po několika hodinách, jež se mu zdály býti
světa.
věčností, konečně loučili.
Mezi otcem a synem zatím však savládl poměr chladný, skoro odpudlivý.
srdečně rád
Na po
nejvýše jsa znepokojen, přechá�é svém pokoji.
'
"Proklatá podobnost!" mručel pro shle .anou! Ano, do Liberie: dolů do "Já bloud dal jsem se jednou New Orleansu, na trh otr0kářský_':"_ po-: pořšdně napálit! Což ale kdybych se tom na plantáže, k .smrti umrskáni mýlil� Ne, ne, vejce nemůže se vejci oběšeni! .Br! Br!" :Das mne vezmi, neuí-li více podobati! VIII. Kde jen u vše�h všudy to špehyřství! malá ta čarodějnice nabrala všechno to V následující na to den vstoupil ka ušlechtilé jednánH Počkej jen, malá pitán Mcl.ean v ustanovenou hodinu do princezno, však já ti obličej umyju, že pracovny Gordonovy. Byl to vyhublý' budeš vyhlížeti jako dřevo ebenové! vysoko rostlý muž se zbrázděným, svra deset Pět patnáct šestnáct let štělým obličejem, šedýma očima, vysO* se to! Das vezmi shoduje všechny školy kým čelem. Poněkud vpadlé tváře a vzdělávací ústavy!" pokrýval ryšavý vous, jehož konce splý dal zvoncem znamení, aby valy až na prsa a ostrou bradu vyvstá Kvapně Vešel černoch vati nechávaly. se služebník dostavil. Plavý štětinatý vlas Dix. hlavu. pokrýval jeho Celý zjev kapi "Dojdi neprodlené ku kapitánu Me tánův jJrozr3Zoval smělou odvážnost,. Leanoví a vyřiď mu, že si přeji, aby odhodlanost i krutost. mne zítra o deváté hodině navštívil." "Správný co do času jako vždY"f Černoch se ušklíbnul a poškrabal se pravil Gordon, potřásaje vstoupivšímu sebe;
o
o
-
-
-
o
na zádech.
rukou. si
"Nuže, jak to dopadá s náklademj" kapitánu "Schází ještě asi dvě sta beden, pak "Půjdeš McLeanovi." to bude v pořádku." "V dole při Mississippi počínají hýti "Vč:jeďenáct hodin, panel" Vždyť by žebra zpřerážel, pane!" proklatě netrpěli ví; budeme moci vzíti mne c�udákovi "Co' škodí, osle!" zvolal Gordon s sebou černé zboží?" zlostně, vytrhl ale hned na to lístek ze "Pokud se býk nevykrvácí, vlastní ho a ho stále své rohy!" své zápisníčky, popsal podal to v černochovi. Tak, "Máme sotva dva tucty těch, jimš odevzdejte je tžu." ho' příbj bychom mohli pomoci od stesku po do "Přál jste
.
pane?"
bez odkladu
ku
o
.
"
Sluha měl
se
k odchodu.
mově."
o
�r'f'j)Sečkej Dixe! Kolik uprchlíků bylo $�m za minulý měsíc dodáno?" "Tři pane! Roztřiďují v ln u Ve sklepě. "Pouze tm Jsou věru velmi bdělí tam za pohořím alleghanským r Na pokyn 'pánův černoch se vzdáli "Blázni", zahovořil starý Gordon, 1 když byl osamotněl.v., prchají z jednoho pekla v druhé. Lépe na jihu Se smažiti .
"
"Tím lépe; alespoň jíní nedostanou
Vzdor'
všemu
tak
se
nám britičtí
snadno
na
lJ.
zadek,
přece jen ·vyděláme slušný o
obnůsek, pane Gordona.' "Pherson v N ew Orleansu že po zboží černém není
mi
zrovna
píše, valná.
poptávka," odvětil Ebenezer Gordon; "pošlu mu ale pochoutku, že si za mlaskne jako zamilovaný krocan." Kapitán vyplivnuv žvanec žvýkavéhoneš zde mrznouti! Pěkná fo svoboda, tabáku,· pedal ústům čerstvý kus, "N alezl jsem zde malou, roztomilou býti ve sklepě zavřenu, pytle s vlnou otevírati aneb ve velkém vězení, jinak žluťačku, kteráž poeituje touhu po do továrnou nazvaném, nechávat si od stro mově" ,šepotal Gordon, blíže se důvěr ně kapitánovi; "hraje' na piano, tančí, i-fi. li:dy. 'ltrhávati! Pak zase na loď harrah do Liberie! Ano, ano! Na jest rozkošně půvabná, znameuité'<po-
.
":"41-
stavy učiněná Čerkezka. nemohl
by
McLeane!"
si
Šach perský přáti krásnější. Vy mlčíte,
"Mluvíte věru V hádankách; pane Tolik však poznávám, že V",
Gordone.
choulostivé záležitostí
za
vás
mám: ka
"Takové ptáče mohlo by nám býti štany vytahóvati. U ďasa, toť zpropa nebezpečné! Se studovanými ženština deně mrzutý podnik! Rozvašte si to mi nerad no žertovati, jmenovitě ne, lépe! Ostatní naše nestcůry již si ve větří-li nebezpečí." zmu na starost-ale se žlutou, prosím, jen oii "To bude mou starostí. Ona půjde mne nec 1ite na pok é)Jl. dobrovolně cO příjemná cestovatelka do Gordon zadupal nohou. N ew Orleansu. 'P.ak ji vezme Pherson "Kdybych vás neznal, kapitáne Mc- ve svou ochranu a ptáčátko Leane, nespozoruje kdybych neznal vaši dovednost, ničeho dříve, až bude seděti v pravé ráznost a od vážnost, věru, že bych vás klícce. Hahaha! Lehká to věc!" dnes nazval zbabělcem." aše Od v'á" no s t, to věc, "Y ód větil ne Gordone; kapitán popane chcete-li býti příto puzený, "odváž nost vždy jsem o men, nevezmu za svědčil, ale v šílené nynějších poměrů na zodpovědnost opovážlivosti ni sebe. Nemám chu kdy jsem si neli boval. Raději chci tě sám hlavou' do vklouz zavézti nazpět sto opráťky nouti. Jest to o� černochů, kteří ja svobozená dí v k a ko uprchlíci ochra ne bíl á, není-Iiž, ny v našich svo bodných státech pravda!" svobodná "Ano vyhledávali, než se jednu mulatku,kte potud, pokud ráž ku všem u ještě zdržuje v Bostoně; vzděláním honositi bude svo pak po Kde se bodě. pak bu mM�. Jak dlou asi žije na -seho de potom její svo veru �" bodenský list�" Gironlmo, apačský náčelnlk. "Šest, devět, de"Chcete-li na to vsaditi svůj vlastní set let-nevím vě nemám ničeho proti tomu. ru určitě," od větil Gordon poněkud chřtán, Musíte však při tom býti od počátku ostýchavě. do konce!" "Mějte se dobře, pane Gordo e a "Nesmysl," vyjel si naň Gordon, obstarejte si tuto záležitost sám!" To pověděv, McLean odešel. tím právě by bylo podezření její vzbu zeno. "Ten zbabělec!" zasyčel Gordon. Vy obstaráte jedno, Pherson * ostatní. Dčvče nesmí se dostati v místo, * * v domovem svého stále Dix, jenž předsíni pána svým nazývá." jež U čerta-nechte ji tedy zde!" byl na stráži, vyslechnul celou rospráv "Ona ale chce ta k jak tak do Louisia ku Gordonovu s kapiténemv Poněvadž ny; pouze její průvod a její určení mají se jednalo o "žlut011 dívku,' "naslouchal býti jinaké než se zpozdilé děvče do ','8 napjatou pozorností a přemýšlelo věcí té. Pomáhal již při prováděaf mnohé':' mnívá." -
'
"
_
•
ž
" '
_
"
r-------------------------------�
-
,
-
;,
,
,
;,
_
.
..,.
1
-42-
ho
pánova podniku, který! se nesrovná serenády, jaká� uspořádána slečně Salo me. se zákony i nepochyboval o tom, 'še Tehdy bráno méně ohledu na její v mu i této záležitosti úloha nějaká při křehké zdraví a poklid noční mohl ne dělena bude. Dobrosrdečný černoch povolaným spfísobem rušen býti. "Jsem vám opravdu díky povinno hyl nemálo rozhorlen, že se tu jednalo o děvče a poněvadž S8 domníval, že vána, pane Gordone, še v každém ohle dívka jest příslnš�icí vlastního jeho ple du bdělost nad mým šívotem tak ddmy mene, proto bez váhání se prohlásil v sIně zdvojnásobujete; serenády, díky její prospěch proti pánu svému, jemnš vašemu zakročení, pro všdy snad pře nedůvěřoval, staly a tato chamraď' zde", dotkla se Brzo na to, kdyš se kapitán vzdálil, prstem p.saní-"spíše snad vzbudí vaše Mdlete 8 odevzdal starý Gordon Dixovi několik politování neš vaši nevoli. nimi ostatně na poštu donesl a ještě v dle libosti naložiti. aby je psaní, U chovejteš nebesa, aby drsnou tenti� den oznamovaly večerní čas·opisy valné shromáždění spolku "Wide A rukou chtěl zasáhati ve struny srdce wakes", kteréš se mělo odbývati příští tvého! Ci snad nepěje každý ten "va lentine" svou vlastní písníčkut Milá. ho večera v známé ji� místnosti. Lomy, jen si nechávej směle jako kráLX. lovna Bostonu holdovati; nejsi má. val
"
"
-
t
Gordon od minulého večera manžel-
manželkai"
"Zajisté, pane Gordone, znám svou povinnost a proto je všechny do ohně právě "Valentiny" ležely ještě n.a stole, vy- naházím!" Slzy obievíly se jí v očích; jma ten jediný, kterýž pro ní měl oprav- pozvedla ji� svých rukou, aby něžná dovou cenu. psaníčka plamenňm., odendala. kdy! "Jak pozoruji, má drahá, Milek lásky Gordon prsty její uchvátil a políbil. ti byl velmi přízniv," pravil s nejzávaz"Prosím, jen žádnou takovou obě! nějším úsměvem, ukazuje na hromádku Lomy. Buď alespoň tak spravedlivou psaní. "Smím snad i já "valentin,," ku mně, abys mi uvěřila, že by mne svftj osobně odevzdati?" tázal se, vina zničení těchto psaníček opravdu za rmoutilo. Jsi rozhněvána; včerejší soaré ji k sobě, aLy ji mohl políbiti. znavila, Jaks byla půvabně! Jak ti tě ,.Pouhý "valentine", pane Gordone, k vše odvětila ještě neoprávňuje pěkně slušelo I Jaká to šívost a polibku," mírně z Salome, obejmutí jeho se vy- přece tolik ušlechtilé umírněnosti! Tjs mykajíc; "byl byste měl býti alespoň vždy obdivuhodná! Pověs mi přece, prvním a nikoliv posledním, jenž se nejmilejší Lomy, co vše jsi viděla. Jak se držel Filemonl Přiblížil se snad dostavuje." "Má Lomy přece se snad nebude některé z mladých dam viznačn�jěÍ1n na mne horšiti, že mi starost o její spňsobem I Male ve s"é volbě spole zdraví uložila tu oběť přijíti hati na tvou pochvalul se Ty tomu lé teprvé hodinu pozdější, abych poklidu jejího pe rozumíš než já. Ponechšvém to ku
svou
neviděl i umínil si
navšti ví. Dokončila
nerušil.
nyní,
svou
že
ji
toaletu.
"
"
tobě Filemon ,. .•••
"Srdečné díky, pane Gordone, Vabyl roztomilý jako vldycky; péče o mé zdraví zbavila vás povin- nevím, le by některou & mladých dám Dosti milovníka vždy prvním býti; první zvláštním spasooom byl vyznamenápolibek jest' vždy nejsladší, val," odvčtila paní Gordonová. "My-
še
,.
Gordon
alím' věak. 10 jsem tak mimochodem hry tl se do rtů. "Paní Gordonová ještě nezapomčla spozorovala, le mladou jednu dá.mo I ,
L
-43-
Campbella živě bavil. v prostřed stropu visícím, byla natlace jej prosila, aby jí věnoval na muži rfizného věku. Někteří zabý jak' usi pozornost. Doktor Campbell valí se čtením časopisů, jiní zase vše mi dámu tu i slečnu Montgomery-ovu možným spůsobem zaháněli nudu o ně co nejvřeleji odporuěíl; bylo tudíž pou- se pokoušející. Konečně vystoupil řeč ník jeden, ale pro hou povinností hlomrz a hluk v síni "Aby tebe zdvořile uposlechnul," savládající mohli jej slyštti jen ti, kdo dodal Gordon s lehkou ironií. "Oprav- nejpřednější místa zaujímali. Líčil spa du se tedy o mladou dívkou :tajírnáš1" sobem známým hrůzy otroctví, spílal tázal se číhavě. barbarům jižním, odsuzoval dosavádní "O obě: lituji, že r.emohu učiniti více. vládu Spojených Státd a zásady strany Tak jak tak odcestují do svých domovů." d-rnokratické a skončil tvrzením, že je"Pozvi jich tecly častěji k návštěvám, ,dině republikáni jsou 8 to vládnouti aueb libí-li se tobě 8 měr e m pokročívezmi je jako bolým, lidumilným. ústavu reverenda
I
Sama jsem
"
....
sty do domu. Filemon
bude
vděčen.
ti
Jiní řečníci vyslovili
po-
,.
stejném
se v
smyslu;
v
řečích
"Pane Gordone věru nevím, čím
více méně
bych takové jednání mohla odůvodniti."
občanstvo
,,'Nutnost odpočinku, má drahá,
kánského p r e s identa a jiných úřadníkfí vládních.
já
odpočinku po
škol-
ných vybízeli
výmluv-
odsuzovali
rozhodně
4
ním běhu jest nejlepší d d vod a já jim od srdce přeji toho potěšení, že
budou moci meškáti po boku tvém. Zdá se, že 1'80U to
jižní'
a
ku zvolení
republi-
Ohlušující dupot
a
h vizdot následova......
: ��1 :.,�
---/-�-:;:;�;...
ly za každým silnější m výrokem. Řečníci by li botovi. V tom
povstal
Gordon. Mohutná
J. Davis.
jeho postava, zvý šov ána bezvadným
opravdu dívky rozSrovnám tomilé. již záležitost tu s doktorem lem. Přece snad dovolíšl'
Oampbel oblekem, jeho pevné sebevědomé držení těla propňjčovalj mu důstojnost, již Manžel brzo na to odešel, když hyl všichni bezděky uznávali. Zvuěným ba dříve manželce své ruku políbil. sovým hlasem, kterýž z počátku jsa tlu men, později hlasitěji a hřímavěii se ozý x. val, ovládal celou hustě naplněnou síň. Schdze spolku" Wide Awakes" byla "Slyšte, slyšte! Gordon mluvil', ozý valo se z několika stran. na vy místo Gordon zaujal zahájena, a řečuíkům Pánové," ujal se slova," ku vlaste výšeném místě vyllra!eném dva něho Podle úřadníktlm spolku. neckým řečím, jež jsme právě slyšeli, neboť ztlu pá.nové, patrně sápisnícl, srovnávali zbývá mi jen málo dodati, našimi. srdci co dobře močili Sin osvětlova de, hýbe haldu časopisů a listin. doale naše jest utvořena, ná obrovským mno}loramennim lustrem Organísa-e "
._.
•
-
Doba k
sud není dokončena. b.zo
ku
mine, jitro
jednáni
44-
Mezi nimi
ňradám
I jsme
nadchází.
Dvéře
Třeba nám
vřelých srdcí Ho silných paží pro dny příští. Pohlednéte na jih r N aši protivníci nás předešli; řady jejich Tisíce
nalezal se vousáč, o .němž dříve zmínku byli učinili.
již uzavřeny.
-----
XI.
Gordon
Men"
pohle dl
pátravě na. cizrnce, "Pane," pravil obraceje se k němu, Hoši prochází ulicemi a uvádí bubny "meškáte poprvé v tomto tajném shro , zhfíru, nechme i naše ho- máždění. Poněvadž pak se neohlášen ve v.ření. tak laskava legitimuj buďte chy přísahati po příkladu Hanibalovu, I účastníte, te se nám slovem i písmem. Znáte budou že veždy nepřátely nepřátel isou sestaveny.
řadí
k sobě
se
a
cvičí
"Minute tie
zbrani.
ve
..
he:-lo?"
vlasti !"
"Ať žije kteráž
se
Gordon!"
otřásala
"Cyklopy" odvětil cslovený zkrátka. Dobře", pravil Gordon. "Tak se jmenujeme. Vaše papíry!" Oslovený podal mu balíček papírů. Gordon spěšně je prohlédnul.
zahřmělo síní
dupotem
shrornáž-
"
děných. Gordon vítězoslavně
se
okolo
sebe
rozh1ížel.
Před ním sedě! muž se a maje jednu nohu
rukama
založen/ma
"Přicházíte za pana Sannderse f" "Ann. Saunders zemřel hlavničkou a odevzdal mi tyto listiny, když cítil, že .
přes druhou
přehozenu pronikavě naň pohlížel. oL'" 8 hlav'; m-l nízký plstěný klobouk se ši-I to s ním jde ku konci Přibyl jsem rokou střechou. Obličej jeho byl vron- teprvé dnes večer. ben hustým černým kudrnatým vousem. "Pak j�te se ovšem dříve nemohl Silné kuíry zakrývaly 11 sta. Upíral přihlásiti. Příchézíte z Oeorgie lH černé pronikavé své oči neodvratně na "Ano, ze Savannah, I nikterak! však řečníka, neprojevoval "Zprávy vaše sou důležité a na Hroaí jižní souhlas neb pochvalu. Spatřiv jej, byl každý spůsob věrohodné. od Unle!" Po státy odtržením se Gordon jat pocitem nepř jemným. H chvíli pokračoval: "Svolávám nyní taj"Yíce, než kdykoliv jindy, "Pánové, čas kvapí. Předložím dm ný výbor, abychom se uradíli o opatřeních ku nastávajícímu boji. Musím některé otázky ku rozhodnutí. Dejte "
I
I
u
však
na
nějakou
sednictví,
dobu
vzdáti
Povinnost má volá
se
před- obvyklými znameními na jevo buď svftj souhlas, bnď 8vftj odpor. Projev chci me především své politování nad úmr
mne na
jih. Uprostřed nepřátel našich vypátrati jejich záměry, chci našim jednatelům uděliti
tak
potřebný
návoJ
a
upraviti pevnůstku uprostřed
přítele,
"
činného našeho jednatele, pana Sannderse a uznání jeho zásluh povstň ním z míst. tím
nám ne-
I
u
,Cyclops povstali. Ohlušu.íeí pochvala následovala po' ,,�Iá přítomnému zde cizinci, jeho! slovech těch, legitimace jest správná, a jenž požfval "Pánové, děkuji vám za vaše uznňr.í! dft\'ěry páně Saundersovy, dovoleno V šřastné hodině se zase ahledáme. býti ve scl.dzi naší se úěastnitl}" (Jleno\"é pozvedli na znamení souhlaPánové, kteří náleží kn tajnému výboru I nechť se za čtvrt hodiny zase sestoupí, su ruku v pčsť eařatou. schůze ukončena!" Pánové, veřejná jest , "Jest vám tedy. pane, dovoleno, zd· Sín se brzo vyprázdnila. Po čtvrt stati ve schůai, ani! byste však měl mí hodině shromáždilo se zase asi padesát sta a hlasu." r mužfl v síni a zasedli na Cizinec se uklonil a ustoup'I na zad. v,víšenině. ,
45-
-
Gordon obrátil
80 zase
ku členům:
zavésti cvičení
"Máme
návštěvy, byla
zbrani
ve
příspěvky polovinu zvýšiti�" Opět dáno znamení souhlasu. "Máme požádati kazatele, aby
a
a
kovali
a
za čestného člena Zaso souhlas.
"Má
z
ka
od oltářů pro věc naší účinpřijmeme reverenda doktora
Campbella
místo
obsazeno
Cyclopňl"
páně Sau ndersovo
znovu
býti?"
"Ano." Vousáč
předstoupil.
"Prosil bych, pánové, o místo to a
instrnkce;jiný muž nenabyl hy tak br zo důvěry obyva telstva jaků
jest
o
slečně
nosti
tele
v
domě
já a čas
a
Gordonově.
Nalezl kaza
neehtí nechati žád ných rukojmí. V
politice jako v ná boženství setkávají se tytéž zásady.
jest vzácný
proto svolili, aby
cizinec
Caře
něčeho
Caroltonové
špatném rozmaru. "Mtlj milý pane Gordone, jestiť pěk nou věcí býti vlasteneckým, stane-li se ale vlastenectví beránkem, jenž snímá hříchy světa, tu počíná opravdu býti obtížné. Považte si jen, všechny mé žačky z jihu opustí můj-ústav! Tak prý Jaká se děje ve všech líných školách! to zlomyslnost jaká to nenávist l" "Nedivím se to mu, reverende; pá ni jíhané nám tu
Všichni soudili, tl.
zvěděti
v
vzácný l"
že čas
snaha
přiměti Campbella, aby slíčnou svou žačku přemluvil ku přijmutí pohostin
o
zatelen
bližšího
zaujal místo jed na-
Každá strana, kaž
zemřevšího tele.
dé náboženské vy
"Udělím vám po třebný návod," o
svou
z�anl
svůj vlastní jem."
znamoval mu Gor don. "Prosím přijďte do mého domu." ,. Kdy l"
stává S. Northcote.
ším
pondělí odpoledne. se
po
úctě
k
bohu,
šlel. Příští Cizlnec
pro zá
"Ale úcta ku společné vlasti pře ce vždy ještě zfi.
Gordon přemý ,.
vycbovává mádež
,.
uklonil.
Vyřízeno pak ještě nčkolik jiných otázek se stejnou forrnalností a tajný výbor "Cyclopti" se rozešel.
nejhlavnějzájmem.
"Ne vždy, milý doktore. Právě tak jako v různých nábóženstvích bůh nestejně bý�á uctíván, právě tak holduje se
i vlasti
ohledněte well
a
spřísobern nestejným. Po jen nazpěť do dějin! Crorn
se
Jakobíni vlékli své krále
na
po
praviště, p) tisících vraždili pfivržence Gordon pospíši] si již v ráno následu královlády a ti zase nasycovali zemi jícího dne, aby doktora Campbells zpra krví svých protivníků. Indián obětuje vil o tom, že byl jmenován čestným svému nejvyššímu duchu zajmuté bo členem "Oyclopti" a aby jej povzbudil, jovníky u kůlu mučednického I:' křesta by v ká1.áních svj'ch i na dÁ. e pro do né, kteří nepřátelům svým mají odpou brou věc působil. Hlavním účelem jeho štěti-je mají milovati-" _
Pll.
46-
-
"Mají, mají!" povzdychl si kazatel. "Jak daleko jsou vzdáleni křesťanství na jihu", pokračoval Gordon se zvětšenou horlivostí, "kde otrokáři pilné své dělníky z pozvolna na smrt mučí. Povězte mi ten rozdíl a povězte mi zdali
povznášející příklad
blahodárně účinkoval.
"
Nadejde
však
padá
doba,
k tomu,
,
Lomy," pravíl Gordon !l0 obědě, "zajisté že mi odpustí, musím-li "Má
jí říci,
milá
že
ddležité
mne
záležitosti
na
delší dobu z Příští úterek
její společnosti od vedou. pojedu B mou lodí do Bal timoru-první to naše odloučení za čas šťastného našeho manželství."
cestu
na
dotvrzoval
a
ptáaby nevyhnutelná navrátí,
vlastníma
"Vaším zájmdm, pane Gordone ILusí podtíti všechny ostatní; nejsem tak rozmazlená, abych se ctila osamělou. se
kazatel.
že uletě vší
ci po stech se na sever sbíraly símě vědy, až je nutnost dožene
ně
"
símě
"Ano, ano lest zašlapovéno," -
na
severu,
XIll.
ru-
živobytí své si vydělávati. Jihané potřebuji věd, j<"Ž na severu zdomácně1y. Proto jen si nezoufejte, doktore; hrna
čím dříve nutnost ta nastane, tím lépe pro nás všechny. Skoro pociťuji chuť,'
Těch šest měsíců od
,,'Mně
našeho sňatku-"
zdá, jako by
bylo včera příjemně uplynul mi čas ten po tvém boku. Na perutích lásky a touhy pospíším, abych se v brzku k -tak
se
rychle
to
a
tobě mohl vrátiti."
,,0 jen
ueukvapte, pane Gordone žádných vzdáleností."
se
láska nezná
"Doufám, má drahá, že budeš spo veliký pokračoval Gordou směje SE:', se všemi rnj'mi opatřeními. Ne zájem v tom, abych mohl pravověrné kojena bude se ti nedostávat ničeho, Cú by tvá zákonník lidských práv jihanee jednou sebe neskromnější přání uspokojiti pořádně do mozku vpěchovad. Prosím mohlo. takovou dívmi přece jednou pošlete "
"
"S
činu." Doktor
Campbell
"Mohl bych
vám
pousmál. jednu dámu
.
se
mého
jmenovati, s níž byste měl tuhý kus práce: jest to zosobněná logika." "A kdo že jest tato Partleř" "Měl jsem již čest představiti ji vaší
,,0 jen
ústavu
"A, již vii mluví
o
se
ní
pamatuji! s
a
oprav-
by si přála vzácnon tu dívku blíže poznati. Plním jen její přán:, prosímli vás, abyste mladé dámě mdj ddm a společnost paní Gurdonové na nějaký čas nabídnul. Byls by opravdu zají mavým předmětem pro studiem. Co tomu řík:;te, reverende ?'\ "Pospíěím splniti přšuí paní Gordonové, předpokládaje, že slečna Caroltodu
nova
" nebude činiti námítek.
se
proto nevzdaluj sebe méně
musí."
"Dobře, dobře," pousmála
Paní Gordono-
velkou vážnosti
atarostll-
společnostem; nerad bych, aby se lidé posmívali, že má manželka za mé na. přítomnosti do svich komnat uzavříti se
manželce."
vaší
vděkem uznávám
Boston vám bude moci O mně mš10 vypravovati, až se navrátíte." vost.
Salome Gordonovai. "Děkuji ti Lomy, tak veselou.
"Přejete-li zajisté
za
paní
to, že tě vidím
Doprovodíš si
se
mne
toho, pane
ku lodil"
Gordone,
že tak učiním."
"" rlijm� tedy spolu ieště jednoho veselého dne. Mám ti snad obstarati nějakou společnost! Snad onu slečnu
Louísianyt" "Bodu vám povděčna pane Gordone; dám slečně té přednost před jinou spo-
z
"
"Povězte jí, prosím, milý doktore, leěností, že tomu paní Gordonová velice bude "Prosím tě tedy, abys jí poslala po povděčna a že li sama pro ní přijede." zvání a pakliže toto, jak ani dosti málo Gordon
se
poroučel.
o �
tom
nepochyboji,
hude
přijato, nebj-
la
bys
tak laskava
mladou
tu
a
dojela
bys
....
nání. " *
V tutéž dobu dal [sme se seznámili
ve
cizinec, echňzi
se
"To zrovna ne; ale tak jako u nás příroda jest úslužnější, tak jsou u nás i lidé srdečnější, důvěrnější." "Podnebí ovšem do jisté míry při spůsobnje člověka. Vše zdá se nám býti doma
mrazivé
*,
se
s
nimš
tam, kde příroda lest ochromena."
mrazem
"Ach,
tajného
spolku "Cyclops", ohlásiti kazateli doktoru Campbei.lovi a představil se mu jako příbuzný slečny Cary Caroltonové, jíž do jejího domova doprovoditi přichází i prosil, aby mu bylo dl voleno s ní promluviti. Něco jako blesk kmitlo
milá sestře"
tedy přátel,
ničko!"
"S radostí. Ráda bych. však dříve věděla, zdali reverend Campbell O ano! Vždyť Cara tak jak tak pustí ústava má tudíž úplnou volnost jed*
ti
"Scházelo
pro
dámnl"
a
u
ano,
všejesťzelené
kolik měsícň
"Rozloučíš '
a
'sněhem
nás kvetou
zde
H-
již stromy ještě po
musíme
se
okolo kamen zahřívati." se tedy lehce 8 tímto městem!" Cara se z
.rděla.
"Ano, myslímbych mohla rftžový keř, kterýž jsem v pokoji pě-
li že
obliče-
vzíti
stovala,
divoce
s
se-
jem vyhlílejícího muže, když
bou
Cara vstoupila do
saditi."
hovorny a v muži rychle v ústrety jí přicházejícím své-
né," mínil Fenni-
zahrádky jej pře"Toť přece snadmore, jenž obrazné řeči Cary neporoz-
ho bratrance Fennimore-a poznala.
uměl. Cara
Hned po
prvních pozdravech jevila se jakási nepopíratelná měkkost pocitd v zdá n 1 i v ě dr s D é ln obličeji
příbuzného
as
mírně
"Nevím,
dá-li
se
to tak snadno dow. H. Vanderbilt.
se zde necítila v pravdě zdomácnělou a v prvních d \'OU letech mého zde pobytu domnívala jsem se, le tesknotou po domově zemru, Lidé zdejěf jsou. scela jiní nel u nás doma."
kázati,
toto
zování
v
přesa-
jinou pů-
du
dva-
osm
kou, Caroi" "Nikdy jsem
se
usmála.
rl,kd čít a ícího, Důvěrným, poněkud tlumeným hlasem promluvil o poměrech v domově jejich zavlédsjícícb a vyslovil své politování nad tím, že Ca ra tak dlouho domova se vzdalovala. "Domov tvftj skoro se ti stal cizinou a cizina domovem; bude ti výměna lehcet
doma do mé
a
věc
sama na
-
"Porovnáváš
mýlím-
i
se a v
sobě lidi tom
jest prazvláštní jsem to poznala."
rostlinami, ne přece jest značný s
rozdíl;" podotknul, směje
se
bratranec.
Vždy' vy muži vždy si dovolujete porovnávati nás dívky II květinami, ja ko bychom tu nebyly pro nic lepšího neš býti utrženu a-" "Zb',ži'íovánu", vpadl jí Fennimore "
to mi domovině, dosvědčiti musíš nejsou šeny přece povašovšny jen n ozdoby člověčenstva;
do řeči.
"
V naší
-
-
I u
nás
jste skutečnými jeho
královnami.
.
Zde
na
severu, kde žena
až
se
kteří
stává ná-
posledních tří měsíců pro podzemní železnice" šřast ně do Bostonu dostali a péči Gordonově byli svěřeni. Namluvilo se jim,. že bu dou dopraveni do svobodného černošse za
střednictvím
malé
výminpráce, nelze, liJ 'říci, že ženy zaujímají to místo, jež by jim rytířská mysl jihu jakožto první hold k nohoum položila." "Poněvadž, bratránku, výminky při- ského poušríš, nechci ti odporovati. Kdy od- je ani strojem
ns
,,
státu Liberie
dosti
málo,
chladného
v
Africe. Nemrzelo
se dostanou z bostonského. Byli
že
podnebí již dávno syti unavující práce tovární a níčko. Dovolím naděje, že se stanou svobodnými obča naší ny, naplňovala je nevýslovnou radostí cesty." spůsobu dva máme dny a to tím více, poněvadž jim sděleno, že ještě "Sečktd chvilku, v tomto týdnu, kteréž potřebuji abych Liberie jest blízka pdvodníjejich vlasti. do si všecky věci Bylo dále ustanoveno, že má brigga pořádku uvetlla, V neděli a v pondělí ráda bych vyko- skvěle osvětlena a Cara na ní vlákána nala několik návštěv na rozloučenou. býti, anfž bv však paní Gordonová aneb Filernon byli učiněni spoluvinníky v obV úte rý jsem ti, pokud se o odjezd jed ná k s užbám.? myšlené hanebnosti. Nadešlo odpoledne osudného pondělvěnuješ pozorkeř, jemuž "A róžový ka. Gordon nalezal se ve své pracovně no st, již by byl hoden člověk,-rostlina již chceš vléci s sebou d va tisíce mil da- s cizincem, v němž jsme již poznali bratrance Cary, Fennimore-a, Ieko]" Mladý dokáži ten muž představil se ale Gordonovi toho, "Kouzelným proutkem že dostane nohy a že sám za námi po- pod jménem Carther. "Zde jest seznam jednatelen na vfbělme." ruku. od Mississippi a zde poukázka na mu čtveraěivě chod Cara podala bratránku!" padesát tisíc dollarň na bank v Savan"Na shledanou,
cestu je mel"
"Prosil bych
o
tvé rozkazy, sestřesi rozhodovati jen o
'
-----
XIV.
Ještě
\
tit.
den obdržela Cara
posvš-
paní Gordonové, jež 8 ohledem na nastávající svn] odjezd odmítavě zodpovídala, za to však slíbila, že se v pondělí
ní
večer dostaví že
o
tom
aby
se
Sotva
rosloučlla.
zvěděl, počal Ebenezer Gor-
don konati
přípravy, aby
sdařiti své lodě,
mohl. Odebral
záměr
jeho
nah. Doufám, že si rozumíme, pane Carthere. Ne-rníme přikládati zápalku ku prachu, nýbrž tento spíše ve vlhko sti ndržovati. Měli bychom se vyhnou ti srážce, Naši horkokrevní na severu i N e ani Lincolna potřebovati v úřadě Penězi Douglase presidenta. svýrni musíme získati vlivu polívající na
jihu špatně
rozum;
můžeme
z2ijmu U i.ie,
ani
palubu
hlasy pro čekance, jenš by se bral pro· na pěkně to stavěné briggy, kte- stře Iní cestou kažllj spůsob pro ráž měla jméno "Salomc" a mluvil s pana Sewarda. Ten jest diploma'um a kapitánem lIcLeanem. Náklad lodě nepodetne kmen Unie. jako kterfkoHv měl koncem týdnu ukončen býti a loď z obou jeho soupeřů, Pracnjme pro G',r- Sewarda! Jih se spokojí. měla v pondělí večer od plouti. Sever má don slíbil, že vykoná s lodí cestu na jih. více bohatství a zájmli na jihu neš jih Deklarace lodě vykazovala, že "Salo- na severu. Ale průmysl nM potřebuje me" lest naložena bavlnou určenou pro jihu. Ten chce se vymaniti z naš -ho New Orleans. Asi dvacet černoch ft mě- područí a to sp nesmí nikdy státi. �U 10 v noci v skupinách po pěti na lod' se Mtáti provincií .Anglie t Peníze sever dopraveno �ýti. nyli to uprc lí otroci, ních státa musí zd'ltati z�jis�n'y a prá\'ě se
se na
-
-49-
Černoch podnoží severu. zprávu, pane Carthere!· kolena.
proto musí jih zůstati
Podejte
nám brzo
v
Přeji vám šťastnou cesto!" "Zrádce!" zamručel Fennimore, když dům opouštěl. "Zrádce na nás a na své
On
vlastní straně!"
opil
Fennirnore
já
a
věru
se
se
}Johledl bystře
Nelži, Díxe. Byl jsem ti na stopě u Cypress Swampu. Tam jste se
až
padouši
všichni
no.
"
,,6
val černoch.
"Jaké to zde máš papíry t'
bíral.
"Psaní pro kap. Pan Mac Leana.
se
zde tě
ještě dnes odjede." "Kdo jest ona
Gordon
naleaárnř" oči
večer
Čemoch vyvalil a 8 hlasitým k I
mladá
sl
vj'křlkem před Fennimorem 8
na
e
J.Ii-
ne;
prosebně vzepnul k němu ruce. "Mlč,padouchu, M'me Anna Judlc.
nJ<m hlasem, nnře naň bambitkou. Černoch objal jeho nohy. ,,6 pane, vezměte mne zase 8 sebou, ó dobrý paBudu vždy ne, nenechte mne oběsiti! dobrotu!" dělati již Fennimore pokynul mu rukou. Následuj mne. Ne-jdi raději přede "
sem
do Bradtortova hotelu!" uposlechl. N 9 celém těle
se Černoch chvěje, vešel do pokoje Fennimoreova, "N uže, Dixe," pravíl Loniaiančan, "tys se nyní Ipoohlednul .�o" světě.a chceš S6 se opět vrátiti!
mřU
ji, jen,
paže
bez
roz pa k ů p s a n í rozevřel a četl:
"Fi 1 ernon b u diIŽ
spoután, kdyby či ni} odpor; děvče zavřete do kajuty; na Hacketť's LanJing mne očekávejte. G." "Pos·yš, Dixe, co má nějaké děvče s kapitánem a panem Gordonem co či-
Fennimore tlume-
mnou,
vím
Fennimore
sice ti vženu kuli
hlavy!" pravil
Neznám
bydlí u d o k t o r a Campbells."
Smilování!"
A
do
paní
u
Gordonové?" , ,
,,6 pane!
dáma,kteráž
naleaš
se
kolena,
lest!
vás deset
pane, milost, smilování!" bědo-
za rame-
Dixe,
bylo
-
" Pak vás Hal ďas.
neb dvanáct.
I
ukryli
na
Rychle uchopI černocha
prodali jsi
zasmál.
černocha, kterýž se u
tě
�,Massa
domu. Fennimore
okolo něho
nevím, jak Se vás, pane,"
dostal od
se
"
že
i, poznal její hlas. Zahnul do úzké postranní ulice, do níl čelilo druhé průčelí domu Gorcionova. Dix vyšel s papíry z
mne
nyní můj."
doupěti tígral" Domníval
massa,
stalo, že [sem ŘeH mi jen:
Zaslechna za sebou šustot, ohlédnul se. Dvě dámy kráčely chodbou. "Není to Cara? Co by ta dělala v
na
pan Gordon mne vzal- � sebou-vždyť já vás nechtěl opustiti:
,,6
s
ním sklesnul
před
zase
nitif
Černoch
I
"Massa
udeřil ať
mne
se
pěstí
do čela.
usmrtí, vím-li to;
za-
několika
ně-
slech nul jsem ale
dny před Tehdy hý] kapitá_ MacLean u pana
co.
Gordona.
Massa
chtěl vzíti
s
sebou
žluté
nějaké děvče a kapitán nech�ěl-" "Jen dále!" "Pan Gordon pravil: Velml krasná; .
..
r
50
-
piano. Kapitán nechtěl; mas ea Gordon se rozzlobil; řekl: Zbabělče!" hraje
na
.
Fennimore věděl dosti. "Dixe," pravil, "já tE; nechci trestati. Ale takové prohnané podšívce jakou jsi ty, neradno věřiti. Nechšš se tedy ode mně po dobrém svázati a zn staneš
mém
dokud
nevrátím."
pokoji Sejmul řemen, přivázal jím Dixovi ruce k zádám a spojil je s nohami rov něž svázanYmi. Potom spňsobem mír ným ucpal černochovi ňsta, tak že ten v
ze
sebe hlasu
vydati
Na to za vřel d véře ulici takové
a
hnouti
na
postavení,
každého, kdo by
vyšel
se
z
se
nemohl.
klíč zaujal na že musel viděti a
domu
Gordonova
pohybuje
"Lidé
salon
Snešeno
v
v
teplém podnebí spíše ary" chleji bývají dojmutí, ale na severu jsou stálejší a vytrvalejší," odvětila paní Gordonová.
"Sever neb jih-jen když
co
umění
čalounické,
sochařské, řezbářské a malířské krás ného jen vytvořiti může. Dvě mladé
dámy byly
horlivou
ny mužem.
to
u
vnitru
vře!" svolal Filemon.
"Z počátku obávala [sem
se, že si zde
Shledala jsem
láska málo oltářd
buduje. pohodli v p(,žiťku a přílišný S110U po zisku; příliš málo oddávání se duchu a příliš mnoho sebeobětování roz umua duchu podnikavosti, jež přece jen vesměs světu zevnímu platí." zde málo
domě
něm vše
jejich příroda, odmítajíc ukrytou
v
Gordonově l.>yJ popírateJoá nejnádhernějších v městě. klady věd.
Malý jedním
,t
než
odvětila Cara živě výčitku Filemonovu.
že vedle těchto
xv.
v
se
"Drahá Caro, neshledala jste také.
aneb don vešel.
z
vřeleji
zde
rozmluvu
s
pohrouže mladým
výsledkem
proudů
se
jeví také
ne
..
touha p.) vhloubání se v po- že duch podnikavosti jest našeho béddníl" tázal se
Filemon.
"Zajisté
že
doznávám,
že uvědomě
..
lost sláta severních ku vysokému roz' jim dopomohla; mám však ZlL to.
květu
Žb člověk zaniká, ehcete-Il vše
pomocí "Myslela jsem opravdu, strojft ovládati," odvětila Cara. nikdy r.ebudu moci milovati, zemi to, "Vy snad byste si phila, milá Caro, v níž umění tak se musí přičiňovati, aby aby nám byl vrácen věk starých f:eka vykouzlilo snesitelnou přírodu a přece -co by nám žen.im z toho \·)-p�.)!valor "tJ á žiji pro staré fkk)"! tJ ak dojí teprvé nyní, kdy se s ní loučím, pozná že zemi tuto
cenu země této." mavé [sou činy Hero-a ft Leandra! Jak "Děje se vám, milá Caro," odvětila hrdinné to zápolení o sličnou Helenu! paní Gordonová, "jako se nám děje Jakich hrdin Helena vytvořila!" nula} 8 přátely, jichž dobrých vlastností, stále nadšeně Filemon s nM.n.)(m pohledem s tlimi se si méně a všímáme na svou macechu, kdežto při pronešeni stj'kajíee, oceniti dove [iehš teprvé pak patfičně jmen Horo-a a Leandra lhavý pohled na l' na blízku nám Caru upřel. deme, kdyžjiž nemeškají. "Obávám se, že bostonská společnost "N a�i mužové zaujmou místo Hekto nezanechala v srdci vašem dojmy zrov ra a AchilJa, až je k tornu čin vyzve!" na nejlepší, slečno Caro, když se již odvětila paní Gordonová. že velké namahání naší Vešla služka. stoji domýšlíte, Kočí prosí o rozkas ohledně zapM přírodě úsměv vylouditi", obrátil se Filemon na Car*, významně na ní po hnutí. hlížeje; "člověk jest přece také kusem "Vetmeme dva kabriolety, paklife
vám
"
�,
přírody.
"
ná� slečna Cara bude
"To právě zVJcšuje zásluhu milých
nosto'lských,
že srdce
jejich živ�ji
a
provázeti.
Pan
Gordon pozval nás na i'aj na 8"OU loď. která! je�tč dnes ,"c{>er odpluje. Pro
..
-51-
sím, prokažte nám potěšení své společností," prosila paní Gordonová, kteráž doufala, še přítomnost Cary zkrátí [ejí loučení se s nemilovaným mužem, kdežto
Filemon
na
důvěrnou ztrávenou
hodinku
.
I
kudž
vaší nabídku."
znamenitou
Usednul
vyhlídku na. pak po boku
krásný přístav. manželky své, zúmyslně Filemonovi bavení Cary přenechávaje, Jen občas kradmo pohlednul na dívku, na níž tak
ve
společnosti Cary "N ezpozdí-Ii se přílišně můj návrat," odvětila Cara, "přiimu s radostí s,=,
měla
těšil.
velice zanevřel. Nemohl jinak, než obdivovati se její kráse a sposoroval, že Filemon a Cara v průběhu rozprávky:
IaSka-1
prdleny si vyměnili; pohledy jejich provyjely d va skvostné povo· zrazovaly více; než slovy vyjádřiti V jednom nalezali se mohli. zy z nádvoří. a pan paní Gordonovi, v druhém Cara "Osud můj v tvých spočívá rukou," a Filemon. pravil Filemon při výměně prstenů, XVI. opakuje tak slova, Lehkš mlha zajež Oara byla nahalovala šírý přípsala pod s v ůj stav bostonský i "valentine." moře. Nechť stane se Poblíž přívou
Brzo
na
to
"
staviště nalézalo se mnoho lodí. Ve vzdálenosti bylo
mi
necht
blahým,
mukou!" dodala Cara.
viděti P ě kn ě stavěnou briggu, jejíž
"Jak
by
se
ale mohl
státi mukonl?
stožáry i ráhnoví byly ozdobeny krásnými pestrobarevnými lampiony. Hvězdnatá vlajka
tázal
Unie vesele
sl u Ln.ý tvfi j domov.
pala
na
stožáru. v
se
pestrými
s
plno-
letým; pak
milko
následovati Pravdu díš, že
předním Stěny lodě
národních
Filemon.
duše mé tě budu
tře-
je domovem
ve
jih
milen-
ců. Pod vaším stá-
bar-
vách natřené, byly r o vně ž ozdobeny
se
Za rok bodu
le zeleným stromovím zasvětíme ži-.
Gen. Robert Toombs.
vot svti j lásce své
vět ly.
" ..
Není událostí řídkou, že bohatí rejdaři' "Zdá se mi," pravil Gordon k mlaaneb kapitáni jednotvšrnbst života v distvé své manželce, "že se Eilemon přístavu nějakou slavností na lodi uspo- octnul v kouzelných poutech sličného Nikdo ntj- našeho hosta." fádanou přerušiti se snaží.
di vil
se
proto, že "bohatý Gordún" dnes
"Přeji
.
mu
od srdce kouzla
lásky; mu
sel sejiš mnoha odříci," odvětilaSalome.
své lodi slavnost
podobnou pořádá. "Zl' rok s ním budu muset účtovati; dopravily osoby v kočárech příjevší ku lodí "S�lome." S této �pu- pověz pak sama, Lomy, má-li vůbec štěny pohodlné schůdkj, Lehce dostaly nějakého obchodního smyslu!" se dámy se svým průvodcem na. palubu, "On se nechtěl vaší činnosti přílišně kde jich již očekával stftl obtížený nej- přiblíšitl;" odvětila manšelka, vybranějšími pokrmy. Pan Gordon 1 "Př�blížiti1 Řekni raději, ie ěinností sám uvedl mladou dámu k místu, od- obchodní opovrhuje." na
Dva čluny
I
l
-
Soudíte
52
Gordone;
opovašnje mně zde roz -ehtěl-Ií jste z Filemona učiniti spekulan kazovati1" tázal se M: e Lean, jenž ruee ta, neměl jste mu ponechati svobodnou maje v kapsách, zvolna ze spodka lodě volbu studia. M.imo to můžete mu vylézal. "Vy mladý pane! Měl jste -dopřátí pohodlného života. Vaše pro si. pospíšiti, abyste v čas mohl domů, Co však na tom, mořský vzduch vám ·středky _" "Kupec," vpadl jí Gordon do řeči, neublíží." "Ale mladá tato dáma musí domll!" "továrník nesmí se těšiti nabytému. Obrat v životě státním-váznutí v ob zvolal Filemon celý bez sebe. chodě a záhuba jeho jest zpečetěna. "Co se mladé dámy dotýče, jest přá ním a rozkazem pana Gordona, aby Pravý opsk'jest vždy možný." "Ruka bohaté dědičky mohla by jej byla na lodi zadržána. Dopravíme ji v bezpečí do N ew Orleansu." dvojnásob chrániti." "J ak m ůžete se opovážiti od vážeti "A ty se domníváš, že ji nalesl!" Mlha zatím tak zhoustla, že se zdálo, dámu, kteráž požívala našeho pohostin Okamžitě mi dejte spustit čl un I"� že lOĎ osamělá leží uprostřed širého ství� zahřměl Fi1emon na námořníky. mra Paní Gordonová přístavu. pocítila zení a vyslovila se, že by se išda navrá "Kdo se hne, bude přlvázán k stěžni "
příliĎ přísně,
pane
"Kdo
se
to
..
;
tila domii.
ohlednul
Gordon
se
po
pořádku!" pošeptal mu tento. "Dopravím tě na pevninu; ponechme v
Filemonovi starost
o
mladou dámu."
Mladí lidé odebrali ní
stěžeň
a
se
zahloubali
hovor. Zponenáhla revná světla, plachty
vyta�ena již z vody. přistoupil ku kormidlu.
zad
zatím se
pod v horlivý
uhasla se
va
pestroba Kot
nadmuly.
Kormidelník Vše to
bylo dílem několika okamžiků. Loď pojed nou zakolísala; milenci nespožorovali ničeho. Když ale těžká kotva s velkým lomozem na palubu dopadla, vyburco ván FiIemon najednou ze t'ých my šlenek.
"Loď se pohybuje!" "Ano, vzdalnje se břehu!"
zvolali
oba.
,.Kapitán�r' Mae Leana nebylo na blízku. "Kde jest náš_člun�" tázal men-jednoho
z
ten následoval "
se
File
se mu sta ran
"Chovejte
laskava v
osud
jen jeden při Gordona, kdyt
puna
odjíšděl. "Kapitáne," vzkřikl Filemon, "oka mžitě dejte spustiti kotvu a člun zá chranný!"
do zad!" zvolal
klidně, mladý
do
kajuty i svůj, kterýž ji činí a
sejde
oddá naší
již spolu se
,
cestovatelkou .• zvolala Cara zdě ,. Tedy vězenkař!' v tomtéž okamžiku již se vyšvi šena a hla na zábradlí lodní. a postava Skok její zmizela v moří. Filemon uvrhnul se aa ní do vody, U chopil se dívky s vlnami zápasící. Filernon!" zvolal mi "J á to jsem -
-
lenec.
"Spustío člun !" velel kapitán. "YY: je dřive než se nalokají slané vody!" V tutéž elrvíli objevil se malý pla chetní člun po boku lodě. Vousatý muž sklonil se na vodu, uchopil se Cary a vytáhl ji ven. Filemon mu po máhal a sám pak se vyšinul do člunu.
lovte
,,,Fennimore!" lodi
se
pane, však my vás v pravý čas pošleme ::Mladá dáma však bude tak domů,
námořníků.
Zůstal " Váš člun! a
dostane
kapitán.
"kapitánovi. "Vše
a
la
Oba
se.
vesel
a
zvolala Cara
muži
přlrazill
ku
a
zachvě
uchopili rychle pevnině dříve ještě, se
než mužstvo Mae Leanovo mohlo
p',m}' jejich pronňsledovňní. Yěichni tři vstoupili do připraveného ji! povozu. Poblíž Gordonova příbytku Filernon šletí
na
-53I
vystoupil, "njistiv dříve Caru, že vymů- me na bílo umýti. Emancipace� že potrestání kapitána. Fennimore do- Bláznovství, zlomyslné bláznovství! V vedl zachráněnou do ústavu, kde, aby černé kftži vězí celá zkaženost lidské se předešlo nemilému rozruchu, smýšle- povahy-a pak ještě může někdo horliti DOU nějakou nehodu udávali za příčinu za. práva Iidskář!" stavu Cary. "Hoj, vy tam! Sem s člunem!" Druhého dne Cara a Fennimore odNámořníci, kteří pron přijíšděli, zase černochem mířili s člunem k místu kde Gordon jeli znovunalezeným po dráze k domovu. Za čtvrt hodiny nalezal se na stál. XVII. palubě své lodě. Za hodinu po této události přecházel "Kde jest naše kráska,4 kapitáneGordon na pobřeží mořském poblíž zdaliž pak se již utišilal" Hacketťs Landing, očekávaje svou brigu. "Myslím že ano, pane Gordone, ne"Svoboden, konečně
zaj ásal. m o
h
bof
svoboden!" u
škrabošku
se
a s
na
této
sadili ulítl
kte-
dal
se
"Gor-
done, pravím vám, že
se
w. M. Evarts.
ce-
Kde
"
Proč chtěl lému Bostonu! proč chtěl jsem ziskati krásku městal -
jsem
vítéziti
nejpřednější
"Pane Gordone, povím ka:
stálo
to
za.
podívanou." "Pane MacLeane, vy zapomínáte, že trpělivost mou velmi tuhé poqe bujete z k o u)blo-
pře dm ě-
posměchu
Ten
ní!"
Kapitán
takovou koketu!
tem
za
do smíchu.
byl blšeen, že jsem si připoutal k sobě
neučinil
břehl"
na
"Filemon�
v
P8:k jsem
poí vč e
jak ulítla." "Což Filemon I Proč jste jej nevy-
ráž nemá pro mne srdce! Jaký jsem
Což
ne n
viděti
rtech
ženštiny,
Ta-
ptáčka
snadnou; měl jste
prso u ! "Osvobozen od
ďáblem
do-
í
lapiti
zdánlivou
zbožností
v
rukou.
brých
Proklatý to život mezi takovými farizejci! N a těle i na duchu býti spontánu,
nalezá
kového
"Nyní
odhoditi.
svou
se
ona
uprchla
a
jestděv:rispovám to
Filemon
s
ní!"
sv&j -�.
"U všech ďasů, kapitáne, přesh1e! ona! se svými žerty! Uprchla! Jak to mošl" Nikoliv, já� v Nesvědčí každý její pohled o tom, že Vždyť tu nebylo žádného člunu!" mne nenšvidíi Není každé její slovo "Ó přece, přece," odvětil MacI ean, ostnem, kterýž mí vrá�í do srdeel Koho jenž se v duchu pásl na nesnázích Gor miluje z toho sta bláznů, kteří před ní donových. "Sotvaslečinkaspozorovala, sklání koleno] -Ano, ona jest schytra- že jest zajatou, žbíuňkla do vody a File
,�J{Jo
vítězí
-
-
-
...
lá.
-
jest však obezřetná!
Dix
se
mi
bude zpovídati a deset jiných. Kde, ale [en spratek ten zůstall Otlrnodtl zdstane černochem! Černocha nemftže
mon za
ní.
V tomtéž okamžiku
přijel
černý nějaký chlapík v člunu a vytáhl oba: Byli ti tam. Tak, nyní víte vše i máte dosti času se utěši!i." .
.
-54
všudy ďasů!" vzkřikl Gordon vztekle. "A. vy jste všemu tomu! I Taková přípustill zpropadená nemotornost! zmařen!" Celý mdj plán jest "Což pak jsem vám neřekl, že máte od počátku do konce býti při tomř I Možná, že by se byla věc jinak skončila!" Gordon proklínal bez ustání a přecházel prudce po palubě, až jej drsný "U
všech
.
.
noční vzduch donutil odebrati se do kajuty, kdež si dal podávati jednu sklenici grogu za druhou, ·až 8tftl sklesla a on v pevný
mu
hlava
-
stromy.
Broskvové stromy táhnou
Na střeše domu
obydelního
nalezá
shotovený
dle čínského vzorku. Elegantní, bíle oděná dáma spočívá nedbale na rákosové po hovce pod stanem. Černoška za ní oví vá stojící ji vějířem a zahání každou kteráž mouchu, by se snad chtěla odvá žiti a velitelku její obtěžovati ueb sne se
rozkládající
stan
Občas chopila dalekohledu i pohlížela na
J>okojovati.
na
se
podél plotu.
se
dáma
role,
kde
spánek upad- právě otroci první dozrálou bavlnu vy. nul. lupovali a sbírali. V řadách stáli černoši mezi pravidelně vysázenými rostlinami bavlníku, jež na temeni ještě ODDĚLENÍ II. I. ukazovaly červenavě fialové květy,kdelStupňovitě sklání se poslední pahorky to dolejší větvičky již ukazovaly vypu pohoří Ozark do louisianské planiny. kávající, sněhobílou bavlnu. V pozadí máme modravé pohoří a proti "Bude to dobrá první sklizen," pra řece Mississippi, "otci řek" rozkládá se vila dáma; "ruc� nemohou ani přijíti před námi pozvolna se sklánějící krajina s místa." Pohlížela s ;edné skupiny na druhou. úrodná. Nepřehledná role osázená cukrov o u třtinou, bavlnou a kukuřicí Jako na povel zvedají se současně ruce jsou přerušována nejpěknějšími lesy, otroků a zase klesají, nesouce ut�žený jichž mohutné kmeny jsou obrostlé roz- plod v pytle, jež mají otroci na sobě Muži i ženy mají velké "81azavěšené. manitými rostlinami úponkovitými. Na pahorku sotva z dšlky spozoro- měné klobouky. Hrubá bavlněná ko vatelném vidíme podlouhlý, bíle natře- šile a kalhoty aneb krátká suknice z ný dům, jehož. plochá střecha jest opa- téže látky tvoří jednoduchý šat otroků, třena nízkým zábradlím. Dům jest kterýž jest doplněn těžkými střevíci. z trámů a dvoupatrový zřízený, však Za skupinami stojí muž v bílých kalho i l�.vnt!jší vnější stěny jsou tabulovitého tách a žlutém, nankýnovém kabátci; vámrn, Okolo celého domu táhne se hlavu [eho kryje elegantní slaměný klo Karabáč šlenekla. Zde prochází se obyvatelé bouk se širokou střechou. Bohaté s kr4tkou má koberce "Ule. pokrývají rukojetí přehozený přes ".by i podlahu pokojů. Poněkud rameno. Jest to dozorce. obsnou od hlavní budovy nalezají se sta"Césare," volá na mladého černocha, ní pro služebnictvo, kuchyn a zásobár- jenš začal laškovat! s dívčicí, nesesbí V pozadí stojí v pořadí bílé ehýže ráš-Ii polovinu své váhy, dostaneš se a. dnes v noci na latě." černých otrokd. Jest odpoledne. Žhavě spadají paUleknut obrátil se oslovený r. pokrsprsky červencového slunce na vlhkou čoval mlčky ve své práci. Dozorce I půdu a vyluzují onu-obdivuhodně vytáhl hodinky. Don vegetaci, kteráž jest příznakem tro"Odvádět!" rozkazoval. Černoěi a Okolo domu rozkládá pické přírody. černošky zamíti1i ihned k určitému mí se rozsáhlé nádvoří či spíše zahrada, stu a vyprázdnili zde pytle své na roz osázená bananovými a pomel ančovými prostřené plátno, tak že výsledek práce ,.
bUi-1
I
.
-
55-
každého jednotlivce tvořil samostatnou hromádku. Otroci pak se odebrali Zase po své
práci a dozorce z-unířil skupení, "SaHy, proč pak zahálíš!"
k
I
Černoškám vydávány ob vyklé dMky potravin, mužům potřebné stv
J
i obuv.
šatstvo.
jinému
"
"Hoj, Sa11y, zavolal dozorce hezkou, patnáctiletou černou dívčinu; "zde vezmi něco za svůj strach!" a podal jí "Ó massa, chřestýš!" Dozorce se ·přiblíŽil. vSpatřil opra pestrý šáteček. du chřestýše. Dozorce vzal karabáč a Oči dívky se zajiskřily. "Massa jest I olověnou jeho rukojetí udeřil hada tak, dobrý!" :že bylo po něm. "Proč bych nebyl? Tys přece jen hezké děvče. Co bys učinila, kdybych "Děkuji, pane," pravila dívka. "Nebuď tak tizkostliva!" osopil se tě vzal z pole a v domě tě zarnéstndval!" na ní dozorce; "vy děvčata se strachu- I "Vše, co by massa chtěl!" odvětila každé dí vka a oči její blamyši." jete Dáma pod staženě zazářily. nem na střeše vše "Dobře; dobře, ,
-
I
to
poz
o ro
val
a
však
.
Nadcháze! večer. U domu zavzněl
i dím
u v
e
pravil zkrátka
!
"
do-
zorce.
Čas odpo Výslede k každého jed práce :zvonec.
činku.
II.
Dozorce
notlivce v á žen. .Jednomu scházela
k
Za ch vilku
že.
libra, jinému více
zase
méně do předepsa ného množství na sbírané bavlny.
ta"
"Zítra
náhrad i ti.%'
dozorce každému
-
w. H. Couch.
hovoříce, ku svým chýším, co jiní bavlnu sebranou na vozy naklšda i a do "g-inu" ji odváželi. U zásobárny všichni zase se shromáž
rali se, mezitím
Každá hoši cider."
řádati tanec.
čaj
a
Na zvláštních
stojanech nalézaly balíky plátna, klobouky, ušité �attl
soli.
se
Zde
černošky
a
Zpráva radosti Se
skali
do
ta
uvítána
strany rukou
mladíci metali
dne smíte si uspo chýže dostane svfi.j
vybucher-
mi
zle! •
mladšíh("uPo Č•
děvč�zpět
p'"
lllon�};. do svého
j:den "kl1ho o�liče��"podě lest tl?
Zvědavé starší
čer,ko,
co
domě oŮIs odmítavě rukou. � sit ra:, Z'ltra, C aro,. ah Zl
byly nahromaděny velké služebnic v kusy slaniny a nakládaného masa hově bylo pohnutkou'Pšš zího a vepřového. Také tu stály ote děly, še mladá IV. vřené sudy syrobu, pytle rýže,. mouky slaviti své
dili.
a
"naše paní mi
nafídila,abych vám sdělil, že vás nechá zítra jen půl dne pracovati a od polo-
z
ně!" pravil pojed nou černoch bavlnu vážící. "César přijde na latě při vodě a chlebě! Odebeřte se do svých chýší!" Otroci po dvou a vo skupinách ubí
děvča-'
a
jihu nazý i nejstarší
na
černoši
krátka.
"Deset liber mé
-
váni tak
pra vil
se
vrátil.
"Hoši
to musíte
povolán
majitelce plantá
ž
..
všeobecná mohla pochopiti rozechvění větší částii, uhodla však, že
něial'
,
56-
-
Jediný César nebral na veselí podílu. Byl dán na latě. Jest to ze silných kmenů stromových zřízené, asi 12 stop vysoké vězení, jehoš délka a šířka obnáší polovinu výšky. Otvory vzduchové opatřené železnými mřížemi nalézají se poblíž střechy. Podlaha tvoří jakýsi rošt, kterýž ulehnutí činí velmi ohtížným a nepohodlným. Lidu milnější otrokáři dávali přednost trestu uvěznění před trestem bičování, ačkoliv při těžkých přestupcích i tohoto použí vali. :Mnohý z otroků zase by byl dal přednost bičování před uvězněním, ne boť jim nebylo nic tak protivné jako sa ctili.
mota
a
uzavření.
Pokrmy černochů, jež byly připrave ny od
ce,
bytkft svych
se
zvon
do
pří
odebrali. III.
Mezitím
seděly
černoši tancem
bavili,
dámy, jedna starší,
druhá
co se
dvě
mladší při koflíku znamenitého Kdo by Bi byl obon důkladněji
čaje. povší
mnul, byl by shledal, že jsou Bi tak po dobny jako poupě rdžoyé své starší se stře-e-rozkvetlé, vadnutí se blížící rftži. "Bylo to v tuto asi hodinu, Caro, když jsi spatřila světlo světa. Šestnáctý tvdj rok jest dokonán. Osamělá, jak jsi se narodila, tak jsi se dožila i tohoto dn�»
,
"Jak to myslíš, matinko! Vždyťjsem
těch, kdo doma zd stali, rozdšvé nádob.
jenž vyzýval všech, aby
přece narodila v tomto doměl" jiných velkých a libra masa Kaše rýžová se syrobem "Pakliže oko otcovo je nepozdraví za třikrát Dvakrát, při jeho narození se, tož jest dítko osa pro dvě osoby. týden zelenina a sladké brambory každý měle narozeno. Oko otce i oko matky den. Pro nemocné vařeno zvláště. Otroci mělo by současně spočinouti na dítku, na této plantáži jedné z nepěknějších v přijimajíce ve SVOll ochranu a péči dra u cítili se hocenný ten poklad." porovnání zdejší krajině, s jinými velmi šťastnými. "A proč nemohlo tomu býti u mně, Bylo jich asi d v� sta a bydleli ve čtyrech odděle matinko!" ních okolo plantáže. ,,'Milé dítko, zdaž pak pozoruješ ono Nadešlo odpoledne slavnosti. ČernCl ho kolibříka, jenž se tamto vznáší nad Pohleď jen, on ji líbá, obletuje, ši se vyšňořili co nejlépe, Starší seděli rdži? hovoříce na lavicích na udupaném pro ochutnává její sladkosti. Dej dohrý etranství, jež bylo ohraničeno jejich pozor jak dlouho se pozdrží. Hleď, ji! příbytky. Dva černoší, kteří měli tak odlétá, již se třepotá nad květem mag zvané "banjos" a dva jiní S houslemi nolie, líbá jej! Jak dlouhol Již zase
ny
.
tomu učiněna konečně znamením
z
rozestavili
kotlů
se na
a
velkém stolu
a
ladili
si
se
odlétá dále.
své
Zádnj
květ
jej neupoutá.
nástroje. Jiný byl pořadatelem Porozumělas miř" A sličná dáma za �)é "slavnosti." Sa11y, ona černá div- kryla obličej jemným šňtečkem. ob�nou �"'ráž vzbudila zálibu dozorcovu, "Ale matinko, tys tak roztomilá ní pro sluzt.�t�k žalobné což přednesem pís pak pd vah] tvé nebyly 8 to upoutati a. V pozadí l..�dní každé tvého ehotět' řádky sloky černých otrokd. opakovali. Po zpěvu "Che;eš snad říci mé slzyl lIužon:, Jest odpoledne. tak di voký a donl- .; mužové nernají srdce. Blaze ti, pakli praky červencového 8."n černoši vyznají. že srdce tvé zdstalo neovanuto jejich půdu a vyluzují onu4lt>b(ve až všlehal na dechem. DOU vegetaci, kteráž jest p nohou Cara se zarděla. již se pické přírody, Okolo don, pochutnávali "Poznala jsem jen jednoho, jenž mi se rozsáhlé nádvoří či spíše osvěživše se lstivý úklad strojil; ale 8yn jeho pokusil osázená bananovými a pomel -u. Pfitt� se o mé zachránění." "
-
57-
"A ty miluješ syna onoho úkladníka?" I jest věrným obrazem tvého Proto snad, že se pokoušel o mé však se jmenuje Benedikt "
zachránění I
Nikoliv!. On
On
otce. -
Benedikt
se snažil Ebenezer severu jest Bene Carolton. poněvadž mne miluje." I dikt jih u. Benedikt miloval matku, syn "Čin jeho zasluhuje díku, nikoliv ale -Ebenezer miluje dceru Sylvy. A tento I lásky," o"d větlla matka vážně. "Ty ale I Ebenezer Gordon chtěl s tebou zacházeti proí'1 pocituješ více než pouhou vděč- jako s vězenkou!" nostř" Dáma podepřela si hlavu rukou. "Ano, vše co· chceš, matinko-jájej "Kdyby to byl onI" promluvila zamiluji!" myšleně. "Kdyby tak byl chtěl dceru "A. kdo jest onen šťastný smrtelník, unésti jako matku svedlI.... A jeho jenž dovedl toho srdce tvé si podmaniti?" � syn Žq tě miluje? Mýlíš se snadl Otec "Roztomilý, spanilý jinoch, spanilý sám tě milujel" na duchu i na těle." "Matko, co to I
zachrániti mne,
I
I
"Spanilejší
neš
tentol'
SyI v a
Lady
-
tak budeme napřiště jmenovati mat-
ku
Cary
vytáhla
-
slov těch
za
ze
ho
své-
stolku
psacího démanty posázený medajlon a podala ho otevřený své dceři.
pohled-
"N e b e 8 a
celý
to!
Filemon r"
"Milenec
jmenuje a podobá
se
nazývá
bon
svou
t
v
ft
j
se
tomuto
obrazu?"
co
drn-
manželku
Yenuši bostonskou -ženu opra vd
II
"
nejkrásnější. "Ty ji znáš] dělas jil"
Vi-
;, Zacházela
se
neobyčejné Staly jsme takřka přitelky-
mno u
laskavě.
němí."
"A jest
nš,
Filemon
Pan Gor-
don
se
Cara naň la,
mluvíš!
ona
slič-
velmi sličná!"
"Mladá a sličnš. jako Hebe!" A jakou pozor"
nost
prokazoval
ti
"Ku podivil pan Gordon!" , mu se žádnou se "Nemohu jinou honositi podobá; rysy Filemonovy zdají mi býti fen mladší.". než tou, že mne proti vůli mé chtěl. Lady Syl va pohroužila se v myšlenky. dopraviti do N ew Orleansu." "Má drahá Caro, dělá se mi zle! "Nl1že, dítě, když přece znáš otce Filemonova, pověz mi; podobá se mu Prosím, nech mne drobet odpočinouti!" A lady Sylva sklesla nazpět do svého tento obraz?" se
.
Cara pohlížela skoro úzkostlivě na lenochu. Vážnost jejího obličej tj poděsila Caru. ,,:Matinko, co jest ti?" podobiznu, "I jemu, matinko; ale otec Fi1emoMatka. pokynula odmítavě rukou nů v vyhlíží stařejí." "Bude mi zase lépe� Zítra.Oaro, až sitra!" se otéct" "A jak jmenuje IV. "Ebenezer Gordon." Cara nemohla pochopiti rozech vění Dáma potřěsla hlavou. "Nepoclopi 'telno! Věz, dítě mé, podobizna +ato své matky, uhodla však, že ..
nějak!
"
-
58-
půlnocí musely se škrabošky 'odložiti započal. Benedikt odvedl mne' však uvésti zase rozmluvu na čtverylku. Bylo po tanci a iá usedla mezi rozčilení matčina. kreolkami, jimž jsem co do ústrobyly příčinou i mému se ulehčí. Caro, vypo- je ozdoby v ničem nezadala a z nichž "Srdci vím-li ti příběh mé nešťastné lásky, mnohé jsem krásou svou saaínlla. Brzo kteráž �ne víže ku Benediktu Carolto- však jsem spozorovala mezi dámami noví," pravila lady Sylva druhý den po jakýsi nepokoj, Poposedávaly dále ode obědě. mne, nemluvily se mnou, nedávaly mi od na té doby sedmnácte let mé otázky buď 7.ádnol1, aneb velmi "Uplynulo -let nejtrpčího pokoření, zoufalství, ostrou odpověď. Byla jsem tu jako Právě [sem se chtěla obrátiti nenávisti. Byla jsem mladá a sličnš v ohni. jako ty, odbyla jsem v Baltimoru dobrou k jedné dÁmě, kteráž na mne ukazovala, školu a nalezala jsem se v stejném když dámy většinou opouštěly svá se s tebou věku, když jsem ji opustila. dadla. V tomtéž okamžiku byla jsem Na lodi, kteráž mne měla dopraviti do vějířem tak silně do obličeje udeřena, New Orleansu, nalezal se sličný muž asi že jsem krvácela. "Černoška! Černoška! Ven s ní ze dvacetípěti let, jenž udával, že pochází a síně!" voláno ze všech stran. z se na Chopili zamýšlí přesídliti Marylandu mne vlékli kam že se mne to své byli pánové jihozápad, dopraví černochy, ku dveřím a já sklesla v nár.lč Benedik svou plantáži U stolu jakmile prodá. kapitánova seděli jsme podle sebe a tovn, jenž, chráně mne před dalším zde, ano, zde vsála jsem zrádný jed, týráním, s tíží k východu se mnou se kterýž mi tak dovedně vléval. Naz.ýval dostal a mne do domu mých příbuzných mne nejspanilejší kreolkou, dovedl mne dopravil. nkolébati v sladký, svddný sen, že jsem "Nyní věděla jsem, že jsem černoš opravdu běloškou, kteráž smí činiti kou; já, žena svobodná, velitelka mnoha všechny nároky, k nimž toto výsad II set otrokft, dcera bělochova, já musela poživající plémě oprávněno býti se se nechat tlouci od lidí, kteří snad I domnívá. Vzdělání mé značně pře vy- náleželi k vyvrheli bílého plemene!" šovalo potřebu; bylo však mou pýchou Lady Sylva zakryla si šátkem obličej skvíti se co dokonalá kráska a nečiní a plakala na hlas. Cara v největším sudnš na
vzpomínka, ne-li jejím spočívá.
srdci
O
neštěstí
nějaké Ostýchala se na osoby, jež
a
tanec
-
-
-
I
vzdělání i
ohyzdnou
tvorem!
Benedikt
dívku
roztomilým mým schopnostem tolik se obdivoval, ž� jsem o opravdovosti jeho zapřísahání nepochybovala. Dříve ještě než jsme loď opustili, vyznal mi lásku
zděšení
I
j
se
vrhla
v
její
náruč.
"Tot strašné,
strašně!
ěernošsal"
Dívka
já
Tu
jsem tedy byla na smrt
bledá.
"Buď pokojná, má drahá
a
poslyš
uvěřila. V době dále. Pan Benedikt nadarmo plýtval já našeho příjezdu do New Orleansu Iichocenítn; iá zuřila, já ěílita. dány tam maškarní plesy. Benedikt "Pryč ode rune, tys běloch a já jsem mne snadno přemluvil, abych s ním černoška! Pryč, pryč, ty zrádče, ty svou
a
mu
pořá-Isvfm
jeden navštívila. V šatu fantastickém lháři! Tys mne nechal zapomenouti kdo že jsem!" Úna"a mne upokojila; vstoupili jsme do eiegantního sálu. skvělé usnula Benedikt druhého dne maškar, Přepych osvětlení, I jsem. rozkošné hudba, báječné zařízení a u- zase přišel. Srdce mé zajásalo. "A ty spořádání plesu a omamující tanec při- mne ještě mil u ješ1" tázala jsem se bo váděly mne u vytržení. Tonula jsem iácně. "Na věky," zněla jeho odpověď. v' radosti po boku mého Benedikta. I "Opusťme! místo toto, milko mai!"
!
-59-
"Máš pravdu," odvětila lady Sylva. I nemócen, to pleť není to vlas, nejsou to otec "Není byl Mftj plantáži. Žehnaie nám, spojil nám ruce. Po rysy našeho oblíče e, jež prozrazují tu Má krůpěj krve černošské v žilách našich. několika týdnech byl mrtvolou. matka byla hrdá na mou lásku ku Naše oko, planoucí naše oko jest zrád-
Provázel
mne
do mého domova-na
tuto .
Benediktovi i naléhala nicha, by si se sňatkem
na
statného že-
ným
,
tím zrcadlem!"
pospíšil. Odjeli do a byli jsme spolu odv. jsme Indiany dáni. Louisiana jako všechny ostatní .Oaro milá, zda-liž pak mi odpustíš, státy otrokářské neuznává sňatky mezi učiním-li tě svědkyní nemilého výjevu1 bělochy a černochy aneb jich potomky. Vždyťjsi vyhledávala pravdy ve vědách. Věřila jsem, že před bohem i zákony Pokořuje tě to, ale toto pokoření bude státními jsem jeho ženou. Nové zkla- ti snad sloužiti ku prospěchu a uchrání mání! Naše zákony tě před. podobným i toto o s ude m, [akémuš roztrhávají O tom právo jsem jsem iá propadla. se přesvědčila příHleď, já t� obrnyliš pozdě. Zůstala slila. man žel e ID, dcerou mulatto v pravdě mužem jsem v ačkoliv ky, již šlechetným, v jetřetím pokolení v hož žilách stejná žilách mých obíhá koluje krev jako v krev bělocha, ačnašich, muže, jehož koliv má matka a největší zásluhou babička svobodnýjest jeho prostota, mi ženami se staly jeho pilnost, jeho -----
,
_
následkem I a 8 k
bílých mých předka, ačkoliv od praděda manželé jejich byli bělochy. Benedikt děl,
Po
o
v
rozkvět
děkuji naší plantáže a on jest s to připojiti k ní skoro stejně pěkný m a i e t e k. za
tom vě-
roce,
Jemu
rozšafnost.
a-
vosti
Edwin Booth.
Miloval tě
němž jsem nezažila
jediné smutné hodiny, opustil mne, předstíraje nutné obchodní záležitosti a slíbiv mi, že se brzo navrátí. Nikdy více jsem jej nespatřila. Tys jeho dcera. Dítě mé, sda-liš pak mi odpustíš?" Cara matku vroucně objímala. "Zdstaneme pospolu, matinko, dokud Kletba těmto nás smrt nerozdvojí. zákonftm! Kletba těm, kdož je vydali! Ale, milá matinko. já přece nevidím v obličeji tvém nic, co by tě činilo černoškou a já sama viděla mezi .bělochy dámy, jel byly tmavší, mnohem tmavší pleti než jest naše vlnstní."
a
více, milovati. vskutku
On
šťastnou.
co
dítko
bude tě dnes tě
ještě
mME;} učiniti
Ó kdybys jej jen
Jak velice by toho zasluhoval dobry Fennimore!" "Bratranec Fennimorei Ó on jest dohrý a šlechetný. Ale Filemont" mohla
milovati!
"Filemon jest běloch
při
hvězdách
a
nebeských,
já ti přísahám že tě někdy
zradí!"
"Matinko, je-li ti láska má milá, neodsuzuj iej!" "Má Caro, nikoliv já j6j odsoudím, ty .
až
sama
tě
Slib
tak učiníš.
přesvědčím
o
že m� vš�k, mé
pravdivoetí
-60-
předpovědi, manžela dítě."
Fennimore-a
přijmeš.
z
mých
Řekni
rukou
ano, mé
"Dost již, Uxy.
dost!"
Stařena přece
pokračovala: "Bylo jich deset, těch Amerikšnů, Cara plačky skryla obličej svůj v pol když jsme sem přišli. Z těch deseti štářích lenošky. se stal Mám les. celý pravdo, missusl mi Ze mé srdce!" ciei te Co si ještě přeje "Srdce Que puká, matinko, garde! tě ,�Učiním pevnou t>roti pokušení lady�" bílé krve. Spolehni se na mne." "Vypij koflík čaje, U xy a můžeš zase zazvonila. se spáti I" Objevila Lady Sylva Paní dala černošce koflík čaje a slu černoška. nechť se ku mně' žebnice ji zase "Povolejte Uxy; doprovodila do jejího dostaví!" příbytku. "Nuže Caro," pravila lady Sylva, Uxy byla nejstarší černoška na plan táži a čítala více než osmdesát let. "nyní jsi viděla naší prabábu." Cara se zach věla, Po uplynutí čtvrthodinky Uxy se obje vila. Byla postavy shrbené; pohybovala Kdyby tvůj Filemon stál podle tebe. se za pomoci hole. Krátký, kudrnatý měla bys té odvahy ukázati mu náš ro její vlas byl bílešedý. Okolo vpadlých dokmenř Stařena má pravdu: Qlte Ze ramen dala si yřehoditi šarlachově čer ciel te garde!" Cara plakala. Mrazivka ní lomcovala. šátek. vený Široký, ploský nos, černé tlusté rty, nízké, ploše na zad sražené Přála si odebrati se do svého pokoje. čelo prozrazovaly plnokrevnou černošku. Druhého rána se neobjevila. Cara byla Povolána Modravě černý obličej ukazoval vrásku nemocua, velmi nemocna, na vrásce. Tázavě stála tu před svou Uxy. velitelkou a obracela oči své brzo k ní, Uzdravím milouška," pravila, ode " brzo ku Caře. lila, nasbírala kořínkft, upravila čaj a si ku dobrá ,.,Sedni mně, Uxy," pra dala ho podati nemocné. vila paní a. dala jí přinésti rákosovou VI. židli. "Má dobrá Cara tě ještě nezná, Při zálivu mexickém, nedaleko hrani Uxy. Pověz jí přece také něco z toho, co mně ce texasské, tlačí se na jednom místě vždy tak ráda vyprávíš!" Stařena přicupala ku Caře, nahlédla stromy kofeníkovními porostlém jí do očí, položila jí kostnatou svou ruku moře v ňzkém pruhu do pevniny a na koleno a pravila pak v lámané fran tvoří zde malou, mělkou zátoku. Písčí čtině: tá půda nevyluzuje tu příliš bujné rost Ze citJZ te linstvo. Nebesa tě o Kráčíme-li podle zátoky asi "Que gardt! Ó mladá čtvrt míle missus, dávný chraňujtež! daleko, octneme se zase čas! Francouzi v dobří čas, dobrý muži, nejpěknějším pralese. Husté mlází Amerikáni špatní muži! Ze eieZ te mocně se dere na světlo, jež mu však Que Třináct garde! bylo dětí mých! Když koruny mohutných stromů tvrdošíjně jsem byla hezká, zamiloval si mne odpírají. Francouz. Žluté dítě, hezké dítě mi V této lesní pustině spatřujeme hru dal. Dorostla a zemřela, proto že ji bě stlučený srub jednopatrový 8 málo zase Francouz rr-ěl rád. V nouěátko, okny. Skuliny mezi trimy, z nich! srub ještě krásnějš], zer-řelo za deset let po jest zřízen, jsou hlínou a mechem vy co
jejím
Calottovi.
.
Dobrý
Calotte!
mari! Pravnouče jako andílek lo Amerikána. muž!"
Špatný
-
Bon dosta
cpány. drsnotu
bercem.
Houpavá podlaha skrivá svou pod silně opotřebovaným koj Nábytek jest druhu nejjedno-
j
----...._--
--.
Zidle
duššího.
zřízené
-
r-
--
-_
-�
--
6T
-
neohlazených né děti sedí po plotech, jakmile ale nevypracované I spatří psa aneb bělocha, �ěží ku svým volské kůže. Malý pokoj k s hlavním chudobným, polorozpadlým, rákosím prostorem sousedící vykazuje více po- I krytým chýžím. htidlí. Dům zdá se býti prázdný; pouze Spatřujeme zde postel, opatře- I větv], mají sedadla
z
z
záclonou proti komárům, Tu a buď leží, buď stojí dlouhé nože lovecké, bambitky a d vouhlavňové ručnice, Por.ěkud dále, stranou od domu, stojí jiná, čtyrhranná budova ze silných
nou
černoch _a
tam
návají se ona
vaří.
obstarožnější černoška v
Aniž
by
zaměst
On
kuchyni.. toho
štípá dříví, byli spozorovali
zátoce loď.
přiblížila Zkoumá dno a vyhazuje kotvu. Spuštěn člun a ten do prken zřízená, jíž kryje střec-ha rákoso- pravuje muže nějakého ku pevnině. vá. Stavení to nerná žádných oken. Hlavu jeho kryje širák. Šat jeho jest Dvéře jsou opatřeny závorami a silným shotoven z lehkých jemných látek mmzámkem. Zde jest kýnových. Příchonahromaděna kllzí přibližil se ku kuřice a kukuřičuá černochu a pokleslám a. Plot ze pal ID u h o lín a slabších, po délce rameno. Kde jest pan naštípaných, k ří žem k I ad e nýc h Pherson!" se
.
-
stromů, táhne kolo
plantáže, k
bn do
v
náleží.
Stařec
Se v
dalekém rozsahu
níž
třtinou
nOD, b a kukuřicí.
také diště
v
svůj. "ZavoJei dy!"
0-
n o u
Zde
a
domu."
se
nalézají skla: a stroje, po-
třebné ku
pěstováplodin těch. Majitel místa tohoto bud že nezná pohodlí
Alexandr I.
ní
o
"Ty mne neznáš, hochu, jinak bys věděl že [sem pánem této plantáže. Povolej pana PherSadař zvolna přecházel. Psi tu .
nové
doby, aneb'
ně nedbá.'
V še
ho te-
"Ó pane, já se nesmím hnouti od
cukerI
výše.
bouk
plotěná, jsou osázena
na
Sňal si uctivě klo-
stej-
nýrn spůsobem
vol
"Na poli, pane!"
y zmíněné
Pole
z
vzhlednul do
0-
I
sona." a
tam
zaštěkali.
to hnízdo alt, výjest vypočtěno hodu. Přemrštěná spořivost vyzírá ze zrovna vhodné!" zamručel pro sebe. všeho na co pohledneme. Jen nápadně "Musel-ll se člověk dát tak dlouho ko velké množství psů, kteří nás všude lébati a zápasiti s větry protivnými i hlasitým štěkotem vítají, prozrazuje, že bezvětřím, jest mu každé místečko vhod, majitel má nějakou libůstku, Černoši .má-li jen pevnou půdu pod nohami. na
užitek
a
rozedraném šatu a se vpadlými tvářea lenivě se· berou po své práci. Zdá se, že psi mají velkou k nim v
mi zdlouhavě
"Proklatě osamělé
-
Místo toto není ostatně pro jiné, kromě majitele .vábné a přece chci zde raději býti mužem svobodným, než abych žil
neehut, neboř cení na ně zuby a kňučí, v Bostoně mezi kněžoury a k-'0božnftst jakmile černocha některého spatří. Cer- kářskými ženami. Člověk můše jísti a
-62
píti
co se mu
oči
k
zlíbí,
aniž
obraceti.'
nebi
-
to stále také .���sti špatně dopadnouti. Bylo třemi pojednou týdny, když "Liquor Law," asi předl
by
musel
temperencláři za dne-opilci na večer." "Aj, pan Benedikt!" zvolal muž, jenž
uprostřed noci obloha zrudla. V celém mém životě jsem nic podobného nevi děl. Mraky byly rudé jako by město nějaké hořelo; psi jako sběsilí štěkali;
právě blížil po postranní stezce a stejně byl ošacen jako po lodi přijedší, Nebe černoši se sbíhali i křičeli: jen že měl vysoké, po kolena sahající Počali obli hoři!" pak zpívati: "Hallelujah, boty. Jeho od neštovic dftlkovitý Soudný den nadchází, přichází! něco spasitel sebe do "Přijel měl vyžilého. čej hallelnjah, hallelujah l" Vzal jsem do jste s lodí?" "Dovnitf, vy Při každé ruky bambitku. Před hodinou jsme zakotvili. Bratr váš, hole to, hned mi zalezte do svých děr!" N ew Orleansu. z jíždíme nehnul žádný volal jsem na ně, ale žádný se černochy nyní nemftže vzíti několik ně na také s místa. Pustil jsem psy; odbj t. Vezmeme je tedy sem roztrháno-ostatní zalezli černochů bylo dobře!" Zdali pak jste i vy zase do svých děr. "Kdybyste, pane Benedikte, věděl, severní záři, pane Bene jaké to vyžaduje namahání uprchnuvší spozoroval že dikte?" otroky zase práci navykati, zajisté Oslovený byl pohroužen v zasmušilé byste se za úkol takový poděkoval. životem jist. myšlenky. Vždyť člověk není svým "Ano, viděl jsem ji v New Orleansu. Řetězy spoutati, zmrskati, při hladu a Věříte v zje tam stejně řádili. Černoši Holota co vše to platno? žízni za vříti věc ta ne Mně Phersonel Tepr vení, pane ta zase uprchne aneb se vzbouří. Stává směšnou. tak před lebku příliš připadá vé před deseti dny jsem jednomu Stává událostí. předpo zvěstí velkých rozpoltil, poněvadž proti mně pozved vědí, jichž člověk v tu chvíli nedbá a je nul motyku." za podřízené přírodní. zjevy považuje. "Dobře tak, Phersone jen s nimi rád jest Jako krev červená byla obloha-zkrva černoch malé caviky; dělejte i země, Nadejde nová doba; živa vidíli, že člověku na jeho životu věna bude se
"
"
-
-
-
-
havěť zvítězí.
my zanikneme a čemá pozoru." si slova má., Phersone!" zlého. mnoho zde Zapamatujte již "Zažil jsem Vy sníte, pane Benedikte!" Teprvé pět let tornu, co mi chlapi ti Pravá to střechu nad hlavou zapálili. VII. čertovina! Kolik pak jste jich při vezl!" tří zrazených dvaceti S vyváděním "Dvacet tři; jeden cestou zahynul." lodě z černochů započato. nernohl uprchlých "A mů] bratr tu hrstku ná složen Orleansu v ew N Viděli, jak vzíti� \·á. očeká zde co však netušili je "Nemohl, pane Phersone. Vše pře klad, odevzdání o jedno cpáno. Kentučtí pfiváží plné lodě na Kd.\ Ž se pokus jejich otrokáři nezdařil, nastoupila loď mu dollarfí několik vytloukli. trhy, aby ještě cestu k zálivu mexickému a přistála o Podél Ohio již se blýská!" dříve "U nás také. Obávám se, že se týden později v zátoce, jíž jsme S upřímnou radostí uvrhli se bouře přižene prvé než se toho na popsali. černoši na pevnině na kolena a volali: dáme!" Pherson Muži vešli do dómu. přinesl "tiberia! Liberia!"
nezáleš], má
se na
"
lahev
whisky
a
sklenice.
"Musím vám také sděliti komickou historku, pane Benedikte; mohlo to ale
"lllupáci,"
volal
na
ně
Pherson,
"tak brzo nelze přijíti do Liberie! Dnes jste ještě v Americe. Dříve musí při-
-_.
63-
býti jiná loď, kteráž vás dále zaveze; balíky bavlny a nastoupila zpáteční 4� �� ,J
í
,
svÝm d ř í
v
m
odsoudil aneb omi-
pánům.
Pherson
lostnil, kdyby byl
znal strach ten
býval presidentem, zněla v ten smysl.
ě iší
příliš dobře. Druhý den ráno jim prohlásil že mohou voliti mezi svým vydáním dřívějším pánům a mezi se-
že nemftže
Brownovi .
v
Johnu
spntřo-
vati zločince smrt
zasluhujícího. J eho zvolení, jakož i uká-
trváním
na
tomto
tato
odpověď
místě n o vé
sloužením
zaly
státům jižním,
a
m u
pán 11
v
•
kterou
rozhod-
nová
výminky pro nového toho pána.
ruje,
Všichni
se
li bez
str a
politika
fl II
smě-
V z P o II
ra
vzplanula mohutn ým p I a m e n e m.
J. Bancroft. Kousek, jak }�ž pan Lousiana odtrhla Gor.lon již často se od Unie, po ní zdařil i se provedl, tentokráte; vždyť otroky stňle ještě o?i- následovaly rychle Mississlppi, Alaba vovala naděje, že záchranná loď přijede ma, Georgia, obě Karoliny, Florida, a kromě toho raději chtěli sloužiti nové- Texas, Arkansas a konečně i Virgillie. mu pňnu než aby byli vydáni dřfv l'>jším Buben válečný zavířil od města k mě svým pánům, kdež je jen krntý trest stu, od okresu k okresu. Milice cvičila I očekával. Na útěk z této plantáže ne- se všude. ve zbrani. Ze středu jejího vytvořilo se zvláštní bylo pomjšlení. Benedikt dobře vyvoJedna tajné bratrstvo, jež naaváno "Ku-Klux." lil své místo i svá opatření. polovina plautáše byla ohraničena mo- Bratrstvo to tvořilo jaksi tajné soudy a řem, druhou hlídali psi, tak zvaní popohánělo všechny poněkud podezřelé "blood-hounds," tak že by bylo bÝ\Talo osoby ku zodpovědnosti. Své jednání i činění obklopovali hrůzami tajnosti. úplně zbytečno o útěk se pokoušeti." Gordonova loď "Salome" naložena Shromažďovali se dobou noční a zaku,
1
-
Kdo propadl jejich soudu, mohl klen í, očekávati zneuctívající trest, ano i smrt. "Ku-Kluxové" hlavně dbali toho, aby zapudili aneb zničili občany ze severu v
,
Pevnost staré
ústavy byla blízka roz život měl vy kvésti z je Na jevišti světovém zahá-
tříštění.
Nový
jích trosek. jeno nové jednání.
.
nichž
spatřovali špehýře, popuzovatele otrok ft. Tak jako navštěvovatelé a žáci. z jihu sever opouštěli, tak opouštěli i severní prů myslníci, obchodníci a učitelé na jihu usazení, tento kraj země naší. aby se vyhnuli pronásledování, jež nejen jejich ži vnost a povolání, ale i jejich životy
přišedší, jednatele
tl4-
a
VIII.
,
Bylo to v prvních dnech měsíce listo padu, když tlupa jezdců vjížděla do ma.lého městečka Tuscala. Slunce sesýlalo žhavé své paprsky a rozpálené obličeje jezdců prozrazovaly, že muži ti dnes již vykonali dalekou cestu. Shromáždili se Na všech stranách jevila zpozvolna na hlavni silnici. Stejnokroj ohrožovalo. se nenávisť, jíž rovné nalézáme jen ve jejich nasvčdčoval tomu.že jsou" Minute francouzské revoluci z roku 1789. Men," kteří se chtí súčastniti schůze, Benedikt Carolton vystupoval všude jež se v zmíněném městečku odbývati Jako nadšený přivrženec svobody jihu a měla. Každý z nich byl vyzbrojen ruč práv otrokářských. Kdo jej viděl a nicí, dvěma bambitkami a dlouhou slyšel, musel se obdivovati jeho [ižnímu šavlí. Dříve než vjeli do městečka, na vlastenectví. Ve shromážděních uza pojili koně své v potoku, kterýmž pro i vřených veřejných měl hlavní vždy jeti museli. slovo a řečí ohni mu popouzel tak již "Ku·Kluxové nepochybně že 'tam ta vznítivé mysle jihanů, Odtržení se jihu ké budou," pravil starší muž k mladší od severu nebylo však [eho politickým mu, "kde se mrcha nalezá, tam se i ideálem. Byl v tom ohledu mužem krkavci sletí," praví staré pořekadlo." Snažení jeho mělo za ko "Porovnáváte-li B krkavcem naše spu mmrnenym. cíl a udržení otroctví nečny podrobení chřelé poměry. máte ovšem pravdu. se jihu severu v ohledu průmyslovém, Ty musí pominouti, pak vykonali kr Přál soustavě nejširšího ochranného cla, kavci dobrou službu," odvětil mladší, kteráž mu zajišťovala nesmírné bohat směje se. ství. Vším tím nebyl z vlastenectví, "Myslím, že. Ku-Kluxové," ujal se nýbrž jedině a výhradně ze sobectví slova jiRý, muž to s vlasem jako uhel nejhoršího druhu. Jeho lakota a zisku černým, "spfisobem věru zbytečným chtivost činila jej zároveň i přímluvčím zaplašují odsud mnohého dobře smýšle otroctví i nepřítelem otrokářů, kteří jícího a mnohdy také lapí nepravého. v ochranném clu spatřovali řetěz, jímž Myslím, že v zemi svobodné především k severu byli připoutáni. A tak musel jiným by měla zavláJati svoboda řeči a zase vnikem býti proti svých sever svoboda tisku. Není-liš pravda? Smí ních spoluobčana, kteří pracovali ku liž ale každý mluviti- jak se mu zlíbH" osvobození otroků, kdežto v jich snaže "Proč nel Nechť si každý mluví jak ní, jež mělo za účel udržení jihu v Unii, chce, nechf ale také jest zodpovědný zase byl jejich soudruhem v smýšlení i za vše co pronese. Naše instituce [sou jejich spolubojovníkem. Tato poloviča mi tak posvátné, jako slovo boží, na tost, kteráž jej hnala z jednoho tábora něž přísahám a kdo není se mnou, jest do druhého, nutila jej zcela přirozeně proti mně to jest má zásnda a té se ku přetvářce, nechtěl-li býti prozrazen přidržím r -
co
zrádce
býti.
a
od
obou
stran
odsouzen
Jezdci se mezitím domam městečka, jež
přiblížili prvním bylo právě nyní
-_
65-
značně oživené Ulice byly' plny 0- nepříteli bránu." V dalším průběhu. zbrojencft. Prostor před okresní soudni. řeči své šířil se o válečné síle jihu i ci byl naplněn muži, divokými, otužilý ukončil slovy: "Fort Sumter již se mi to postavami. Známí pozdravovali nalézá v rukou našich neotálej me do i ostatních se, potřšsajíce si rukama. býti pevností. Vzhůru do N a schodišti okresní soudnice bylo Pensacoly!" Bouřlivá pochvala byla. zřízeno jednoduché řečniště. Muž, je odměnou řečníku. Přijata potom při hož celá postava prozrazovala vojína, měřená usnešení a shromáždění rozděli lo se v menší .sknpiny. podněcoval své posluchače. ..
-
"Záhuba Unii!" rozlehala se davem jeho řeči. "To jest plukovník Thompson, muž, jenž se účastnil krimské války," pra vil jeden z jezdců, s nimiž isme se prvé byli setkali, ku své mu sousedu, jerž ozvěna
se
tázal po
řečníka. mluví
IX.
Mezi
jezdci,
setkali,
vzbudil
mmiz
zv
J áštnÍ naši
statný ným,
řeč
a
"J menujete
pane?"
se
"Ano;
Kristina.
královna
mne
španělská.
něco v
konfederaci
a odsuzoval ostře netečnost i váhavost států Tennessee,Kentucky a 'Marylandu. "Nevěrní naší bratří (obyvatelé zrní
nčných tf; stát ft) tak dalece zapomněli své d dstojnosti," z volal a obličej jeho byl hněvem rozpálený, "že se miliskují se zrádnými státy severními. Šlechetná Virginie se srdcem rozervaným na nás
'následoval;
\Vashingtollu
a
mi to
důležitého." hned zde
a u tedy "Povězte H mi námahu. šeřete zbytečnou "Místo toto není k tomu příhodné; nestrachujete-li se, pojďte se mnou." "Strachovati se1 Jsem muž svobod ný a nevím o nikom, koho bych se měl
strachovati!" Benedikt
palaš.
Carolton
udeřil
na
svůj ,,.
"N a vaší čest vás bud u následovati. "Minnitman" pokynul hlavou a uká zal na dům osamotě stojící. Byl to o uzavřeme zdobný, dvoupatrový dům, obklíčený
pohlíží-sesera jej!, Západní Virginie miliskuje se 8 Ohioskými. Neotálejme déle, obsaďme rychle státy· severní, se
čím vám.
bude váru sděleno
na
nutnost
zmocněme
oto
posloušitil? "Prosím, abyste
Byl to jakýsi vyslanec z Georgie. ryhlého se spojení státd otrokářských
se
mohu
ník.
důraz
se
.
Oslovenv čil.
sledoval třetí řeč
Klad!
í ti I
Benedikt Carolton,
státu toho od Unie. N á
u c
rámě.
siana, jímž prohlá
konečný jásot.
čer
muž ten, že se někdo dotknul jeho
zákono-
ne
s
kudrnatým
rozcházel,
předčítal pak
Po té zavzněl
muž
nepříznivě byl vyslovil. Zrov-· na když se zástup
maj. Whi�e."
odtržení
pozornost
kluxů"
jmenu "Nyní
dárstva státu Loui šeno
prvé
se
vlasem, tentýž, jenž, se o řádění "Ku
Řeč n í k. měl krátkou, nadšenou usnešení
jsme
s
.
--
66..
a ostře na zajatce natřený.' Dvůr byl brzo na to povstal u ;al se slova:· Pěkné cedry pohlížeje, vrouben palisáJami. "Necháváte sE! jmenovati Benedikt stranách budovu a všech na -vyšovaly 0- Caroltonl" vzhled. dodávaly místu zasmušilý Benedikt. žalusiemi. "Tak se jmenuji." uzavřena 1ma byla občanem Louisiany a nejste šest asi mu "Jste že +Carolton nespozoroval, některého občanem jiného státu?" mužů v patách následuje. Jeden z nich " občanem Spojených Státi!:. "J sem zavřel bránu palisádovou, druhý dvéře v okresu "Jste majitelem 'plantáže domové, když byli vešli Otevřeny pak Mercedes!" dvéře vedoucí do síně prostranné. Zde "Vlastním tam jednu plantáži a [sem oko němž v předzavládalo pološero, okamži- správcem druhé." měty zde se nalezající v prvním zákoniI dvéfe síně se ': "Nazýváte své otroky svým 'ku poznati nemohlo. tým majetkem!' :.. za nimi zavřely. Caroltone "Nikdo mi jich dosud neodpíral." �,Odložte své zbraně, pane se"N emáte žádné spojení se státy -'ll. usedněte na tomto místě," pravil jeho verními na škodu jihu!" vodčí i ukázal na rákosovou židli
'verandou
bíle
a
-
Pře-I
,
.
..
..
prů
Benedikt
uprostřed síně stojící. vil
svou
až
ručnici do kouta.
mi
"Dejte
.
"Má
posta-
bambitky
své
"Proč to?" tázal
Carolton
se
"Neodkládám svých zbraní
z
hrub
jest
-
muži
a
přiblížili
se
plnovousem "Muž teno se
po
d"
� sb·eti· naaš�m zaJka c_:m,,� dm�St�l Jehse
ro
1
n
lm roz
o
azum i
o
ve 1
'pruvo dčí1.
'
s áh nu 1
po
sve
b
am
Bostonu
a
ne-
Jeho plantáže v m d ouděi t d es erce l\f rresu ok Jes z 1 o ejs ký k 11' I e otroky cl petem, k am opravuJe uprc je d eu hl' vlastníc h 'I O( liIC I 1; aru
přitolem
poklesla ostatní jeho
"Caroltonovi se
ruka: zbraní
bit
1 ce.
.
..
,
na
činiti
se "Zde jsem a. kdo opovažuje vězněm!" mne svým "N alezáte se mezi Kn-Kluxy!'
Mlčky a
vzdá-
8vyc nich nebyl
právoplatným spůsobem v kpupen. Jest předsedou "Cyklop" Bostonu a platí severní jednatele, aby čekancům presi pracovali proti našim
z
dentskym.
drzosti, že chtěl jednu černošku unésti, jíž Měl
té
pochopiti co svobodnou Tento mu aby šetřil, ,mnoho Ďl� příčin. se to s mm děje; mrazení projelo Gordon jest nepřítelem našich jižních celým tělem. Chtěl dveřmi ven. Byly a vyzývám, aby zavřeny. Co si měl počíti! Dříve ještě zájmii iá vás, .v.ánové, vin pým." než mohl rozhodnutí nějaké učiniti, vy- jste jej uznali Mluvčí zaZavládlo ticho Iirobové. z protějších dveří dvanáct mu.stóupilo ždi měli obličeje zpola škraboškami se povwa!. "Ebenezere Gordone, ps-uravedlňte zakryté,' červené kabátce a černé kalho- I se!" Za bot. do vysokých ty, jež (olplývaly Obviněný stál tu na smrt �stllalý .• bílým opaskem vězely dlouhý lovecký vám Usedli na "Pánové, "poča1se zajíkati, "kdo nM a dvě bambitky. připraob! Jeden z nich propůjčil práva souditi svobodného vené již židle rákosové. lili
-
v
naší země,
v
1 B ene dikt
.
I
.
Jl.
zmocnili
továrníkem
bohatým
ít
t
s kudrnatým, černým pozvedla. nejmenuje se Benedikt
Jest Carolton, Ilýbrž Ebenezer Gordon.
Benediktovi.
.
š'
J t
,
se
Silná postava
to
vstoupili do
rovněž
sáhají
to muže?"
'.
.muže svobodného nebodno."
Ostatní
ovšem
zakuklený mluv,kdo žaluje na toho-
obrátil
čí kn Ku-Kluxiirn,
šavli."
komnaty
spojení
sever."
,.,Pán(�vé,"
svou
a
na
obchodní
se.
Benedikt nemohl
.
4
-e7
U níel
čana
nechte
v) dejte mrře Šl rifovi souditl po zákonu naší
mne
-
ukazuje jeho špičkou na zajatce, pravil vážným hlasem: "Ebenezere Gordone, dle mého roz-
R-
ze-
mě."
"Louisiana přestala býti Soudíme po kdeiší Unie. ních zákonech."
"Vydejté
mne
tohoto státe.
státem
svých vlast�
obalen
se
Dva
šerifu
toho
jako
že
pakjste sám konal spravedlnost, I jí nyní dovoláváte! Ospravedlňte'
můžete-ll."
a
peřím
Vyko-
že
dali
jej
do
mu
ruce
od vedli neraohl
uniknouti. x:.
jsem platil jednáte-
Když
se
oba
zase
tele!'
ku
svým
soudru-
promluvil chvějícím se hla-
hům
sem.
škrabošky a mluvčí opět ujal se slo-
Podali ček
mu
balí-
na
"Pánové, podě-
kujme
našemu vá-
ženému
za-
mručel.
Usvědčen !" pravil mluvčí ného bratrstva.
všichni své
va:
ži-
dli,
,.ZtracenP'
od-
navrátili,
(ožili
Gor-
papírů.
don klesnul
členu,
že
tohoto zločince vydal našemu ne-
-
"
strannému
taj-
soudu.
Máte
ještě nějaký zvláštní zájem na
"N i k o I i v, nejsem usvědčen!"
odsouzeného,
pane
vzkřikl
Fennimore
poža-
židle
Gordon, ze své vyskoče,
"l\Iftj
udavač nechť
byste snad nějakého zvláštní-
odloží
S\'OU
škrabe-
ho zadostučinění!"
šku, jak
se
sluší
né dám y našeho
státu,
odpověď. vytáhl svůj lovecký
ndž
a
kteráž
ji hanebně Vlastní
svou
jest [eho ženou. Opustil pojal za ženu seveřanku.
dceru, dítko opuštěné své a vzdělanou,
to roztomilou
asi šestnácti
let, chtěl
nekalé, matka
unésti. lze
jest
se
lodi její na své Že úmysly jeho byly snadno domysleti, neboť
svobodnou ženou
ve
čtvrtém,
pátém pokolení. Ony její pak požívají úplné ochrany našeho z škona, iejž Gordon i v tomto ohledu porušil a. proto prosím, aby odsouzenec mně byl ponechán. Přísahám vám.še bude muset dcera
\
a
ženy, dívku matce
.
Mluvč!
"Neobvinujijej, pánové, osobně, nýbrž v zájmu jed-
Král Leopold II.
"Ku-Kluxové nikdy neodkhidají škrabošky. Takové jest jejich právo." "Jste bídní, úkladní vrahové!" zvolal Gordon zlostně, nabývaje nyní, kdy viděl, že vše jest ztraceno, zase své, nestoudnosti. "Zavražděte mne!" "Pánové," počal zase- mluvčí KuKluxů, "jakého trestu zasluhuje Ebene• zer Gordon ?" "Smrt!" zvolali všichni. "Prostúu smrt, aneb Slut ztišenou!' �,Smrt ztíženou!" zněla zase jednohlasná
a
doval
na
muže svobodného."
.
do tří dnů."
očekávejte
mužů zavázali Gordonovi
•
"Dokažte mi,
dehtem
potom budete oběšen.
pásku na oči a pevné komnaty, odkuž
zad,
Což
se
se,
z
na I
výkonu spravedlnosti." .,
a
nán] rozsudku
tedy některému
Dovolá vám
sudku budete natřen
ně-
v
-68-
smrt
podstoupiti. Jiný ještě soud jej niti Caře sdělení, že kapitán MeLean na očekává, prvé než svět tento opustí." jeho obžalobu bude muset ztrdviti ně "Piinové, máme společné své právo kolik měsíců ve vězení, pakliže Cara na odsouzeného postoupiti našemu BOJl nebude ochotna upustiti od žaloby. druhu, panu Fennimore-ovi a přenecha "Srdečně ráda tak učiním!" odvětila ti mu vj'kon trestu dle jeho vlastn ho mu dívka. "l\IaeLean byl ien nástro nznání.' jem muže mnohem vinnějšího." Ku- Kluxové přisvědčili, Fi1emon učinil jí také překvapující "Pane Fennimore odsouzenec nálé sdělení že bostonská její přítelkyně,
fí vám.
Je110
plantáže ale bude zniče LeIie l\Iontgomery-ova se stala manžel ní spáleny a jeho otroci kou jeho přítele Lomora a zárc veň vy co st.Ltní majetek ku pracím veřejným slovil naději, že lady Sylva i vlastnímu použiti. Še t z 'ml postará se o prove jeho štěetí na odpor stavěti se nehude. dení těchto opatření. Losujte komu Ta však jak se adálo, mlu vila s mla úkol ten připadne.' dým mužem sdršellvě, ba úzkostliv� Kdy! se tak bylo stah, spiklenci se neboř jeho nápadné podobnost 8 Bene rozešli. diktem Caroltonern vzbuzovala v mysli Fennimore jsa zase opatřen svou škra její celou zňplavu pocitů a vzpomínek, boškou, vstoupil ku vězni. r nás na jihu žijeme méně ůzkost "Yykonání vašeho trestu, Gordone, ]ivč než u vás na severu," odvětila lady bylo na mou přímluvu odloženo. Mn ylva na jcho nadšený virok; "a tam, síte mne následovati!' kde člověk jest prost starostí o viživu. Gordon dopraven do vozu plátnem tam mdže se oddati ži votu méně všed potaženého a jakmile se setmělo, opu nímu. Podívejte se jen na naše černo stil v prfi vodu Fennimore-a, ienš se zase CiIY, jak bezstarostně žije toto opovrho převlékl za "minnitmana" městečko, vaně plémě." aby byl dovožen na plantáži svého "Učil jsem se znáti otroctví jen po strážce. Id'} shledávám jeho stinné stránce vše zcela jinaké. �. "Já neznám fúdnt: otroctví, jak to Y' totéž odpoledne seděly lady Sylva nazýváte, I,ane Gordone; nnš! černoši a Cara ve společnosti mladého muže na jsou našimi služebníky, někdy také na verandě svého Jomu. Mladá černoška, širní dňvěrníkj', Tam, kde se s nimi v níž poznáváme Sally, sbírala zbytky dohře zachází, cílí se za jedno I rodinou oranžů, na nichž si byli domácí dámy svého rána." a jejich host v teplém dnu Hstopadovém "A vy se neobdváte osvobození tn pochutnávali. hoto plemene, paní Caroltonovň!' "Jižní příroda má do sebe opravdu .,Ani dosti málo, pane. t!i tu snad na,
budovy
na
-
"
něco něžného, ženského. jest zde listopad!
Jak
Ženy milují
krásný pestrost,
rozmanitost. Takové jsou i zdejší barva na barvě. Zdá 8t', že vřelá roda an]
lesy, pří
máme zkusiti
a se
přesvědčitii"
"Jak paní aroltonově!' "Sdčlím tomuto děvčeti, že jl'l't to
8"''
bod no. ,.
mysl nenechšva vychladnouti." ".Jf4em věm Z\"l'dav, madame." hyl } ilernon Gordon, od "HaJly:" 1\'0181a dáma, p(�Cr sem včerejška host tohoto domu. Nem(,hl ke mnl·! Potilyš, Ra1Jy, myslím. le bys déle odolati popudu ardce svého a rnu byla rl,da tomu, kdyby" b.\ la I,·()b.)tlna. scl Caru v domově jejím nav�th·iti. Slíbila jsem tomuto páno"i, I., ti Jar'lji Rovnčl tak jej pobšda'o, aby mohl učí- svobodn mdfd jíti. Nec1uLrn ti nn�I1uvící
,t
-
list
psáti na
osvobozující
cestu." Dívka pobledla
na
a
dám ti
dámu
s
slušně
přicházeli randu, kde� aby
peníze I
záno. Asi sto
vytřeště
skupinách před ve zastavili, jim rozká černochů, ponejvíce muž v
se
ského
pohlaví, čekali co jim bude naří "Proň Lady Sylva pokynula panu paní vyhnati! pustila jsem se něčeho špatného!' Slzy Gordonovi a vyšla s ním mezi otroky. řinuly se po tvářích mladé černošky. "Tento p�T}," promluvila k ním, "při "Nikoliv, 8ally, tys velmi hodná. jel ze severu\ sby mi oznámil, že všichni Dávám tijen svobodu, abys byla štast černošijsou svo'Jodnými lidmi. Podro nějš] než dosud." buji se nutnosti a propouštím vás! Jste Dívka sklesla své velitelce k nohoum, svobodní! Jděte! Nemám žádných slu pozvedla prosebně ruce své a štkajíc, žebníků více." volala: ,,6 paní, proň vyháníte ubohou Černoši stáli zde celí zmatení a nevě nechci děli, co by ří ci býti Sally očima.
nýma
mne
D·o
chce
zeno.
.
-
svobodna,
musímll
paní opustiti!
měli.
Paní
"Pravím
tak dobrá."
jest "Zftstai'i mllé
Sally,
II
mne,
zft stati P'
"Chci zemříti mé
zkoušky pane'!"
si
Kdo
II
Všichni
po své
mne
ku
é
II n
sku-
se
pili okolo I a d y Sylvie, pozvedali
pr.ici." "J a k é
chce
u
Jste
mně!"
"Dobře, dobře,
jdi
tak
odejíti
zůstati, přistup
paní!"
dít ě,
chce
však
II
In
ještě jednou, činiti mftže! s v o bod ní!
chceš-li
á
v
že kdo
rukou
přejete,
a
volali:
"Dobrá paní my
"Žádné
další."
zůstaneme
II
vás!
; "rřece jed byste mi odpověděti, že dívčí mjsl této otrokyně přílišně byla polekána myšlénkou na
Nechceme
být
svo-
n II
bodní, pokud bu-
mohl
možnost to
vidla
II
brou
chce
mužů.
paní. být i
Kd
o
svobo-
den?"
rozloučení; ženské srdce mohlo
by býti příchy lno me
deme míti naši do-
i krutovládci.
Mužové
nemají dětinné
Zkusz
pra-
I
Jeden
pohlížel
na
druhého
výhrfi.žně.
"Učiňte žertu tomu přítrž, paní Caroltonová," pravil dozorce;" mohlo by dojí ti ku rvačce, neboť se některým nedů
věrnopocit příchylnosti za slabost tak ženám sti, jež rády jsou věřuje." vás Ostatně "Itomll�" tázala se majitelka plantáještě jednou vyklňdány, I že čile. služebnemám že otroky, nýbrž I ujišťuji, "Nedfi.věřují Césaroví." níky. Považujte mé černochy jen za takové." "Tlustému Oésarovil' pravila dáma, tluněco nařídila smějíc se. "Kde jest? Nechť sem bez Sally Lady Sylva odkladu přijde." odešla. dívka meným hlasem, načež se vraceli Nadešel již večer. Černoši Oésar, zavalitý, silný černoch jasnější Z denní práce. Zpívajíce, žertujíce, ale pleti po chvilce přišel a uklonil se dámě. a
.
"Slyšela jsem, .že chceš býti svobodnim! Zde máš mou tobolku. Jdi, můj dobrý hochu, jdi!" == ,,0 paní, moji soudruzi mne chtí zahubiti. Nechci biti svobodný. Zeptejte se jen Sally." "Miluješ Sallyř" Černoch položil si ruce na prsa. "Jako můj vlastní život: "A miluje tě Sallyř" "Mysl:m," pravil černoch "nevím ale jistě." "Zeptám se ji a má-Ji tě ráda smíte se
vzíti.'
"Děkuji,paní Césarjestš!a.stný a radě-
I
I
I
proti uepříteli, Cara 8 bystrozrakem že nám vlustním ihned vycítila nepříjem nost tohoto sctkání. V jejich očích byli však oba mladí mužové více než
političtí protivníci, byli, ačkoliv nevědomky, také soky v lásce. Cara nebyla dosti velkou koketou, aby s oběma byla mohla prol"ádt>ti lehkovážnou hru, Oba měli stejné oprávnění na její srdce. • Snažila se tudiž dáti rozmluvě směr žertovný a pravila Filernonovl Vidíte zde,
s
úsměvem: pane
skutečného únosce. z
Gordone,
mého
Bostonu, jemuž
za
ochranu mně poskytnutou ku srdečným díkům [sem �a\"ázána." K "dli vám," odvčtil Filemon, ,. při,
ji by zemřel.než aby dobrou paní opustil. "J děte do svých ch)cží, hoši a děvča- družnji i svůj srdečný dik, ačkoliv společta; jsem s vámi spokojena." nost naše o svou palmu byla oloupena." Filemon Gordon políbil, když se čer"Palmy nehodí se na sever, pravil noší vzdálili, dámě uctivě ruku. Fennimore 8 onou krňtkostí, kteniž pro"To bylo nejvíce povznášející divad- zrazovala. že není zvykli jemnějšímu a 10, jakéhož jsem v životě svém spatřil. vznešenějšímu hovoru a že nenf spdso Děkuji vám za ně, paní Caroltonová." bilj'm pro uhlazenou, vzdělanou společ\.
'
.
nost �L
Jezdec jeden zatím u brány odevzdal koně svého černochovi a blížil se společ nesti. Lady Caroltonová
bostonskou.
"To jest pravda, strj'če, palma jest
dcerou
jihu. Za to však kvetou rdžc na krá�něii." "Jest li pak, má Caru, rdfo,·ý keř, o pozdravila jej co nejpřívětivěji a ku Filernonoví se 0- nčmž jsme mluvili před ným \IClje2.dcm brátíe, pravila, na jezdce ukazujíc: "Do z Bostonu, přiběhnu! za tebour" mnívám se, že se pánové scznámili Cara se hrjala do rtn. již však jistota neško při jiné příle ž.tosti Vždyť jsi mi ncdophlt ča-u, abych dí. Pan Gordon z Bostonu mohla zanechati talismnn" ucl,",!· Fen byla pan severu
-
"
-
nirnore, mů] bratranec:" Páni navzájem se uklonili
tila s
odměře
zdvořilosti,
aniž by 8i však byli ruce Mezi oběma spočívalo něco, čeho si nikdo z nich nebyl vědom a přece oba ku zachránění okolnost přispěli Cary, to, kteráž by by 18 mohla vzbudití mezi nimi důvěru, kdyby se mezi ně ne nou
podali.
byl mrazivě vkrádal
stín staršího Gor dona. Přísná vážnoat hostila se v rysech Fennimorovj'ch a Filernon cítil při
chladném
pozdravu, že on, syn severu, muži jihu, člen ()rgani�ace Wide Awakes" proti členu podobného společenstva "Minnitmend" nepřítel stojí proti
"
-
žo
M
vvčítkou.
,,�k;xla!" pravil Fennimore, "Zl�isté by hyl
na jihu pozbyl flv)'ch trna." i Možná že SVt libovňně," dodal .Fi ,. leruon, jenž sice neznal souvislost roz pršvky, ale rychlo se uměl vpraviti v m�·šlenkO\·.f chod jiných, "tndí M!. že květiny 8\"UU libovňnl mění, an» i pc.
zbý\'aií. [sou-Ii \"Zat�· v cizt! podnobí," "Vyf4lc)\'H jste tu pravdu, kterú! 8(' i v jiném ohl .. du osvědčuje;" och-čtU Fen nirnore s "iznamnim pohledem na Fi lemona. "J ak tot" tázal
so
tento
tlaJ�atč.
"Inloltitu('(' jednoho kraj., nehodí
eo
pro kraj druhý," pravil Fennimore jeho očích se zablesklo. snad
LaJ)' Sylva
Lady Sylva by rozprávka mohla nabýti politického rázu a
la
se
proto vmísila
se
obávala,
že
do hovoru
a
Fennimore-a po novinkách
plantáže. "To právě ko.
se
z
Xlii.
a v
táza-.
[eho
ňadra
se
bděla po celou bouřně Jmula.
"Nevěrník!" manželku mi
zvolala,
noc.
"první
Jej;;. .svou
'
J eho syn svědčí.
zapřel.
tom, že měl dříve ženy.
Mne, svou manželku, opustil a dceru svou chtěl zničiti, páchaje zároveň zrádu na
o
druhou
přivádí,
sestřen-
Dovol mi však, abych ti
novinky
mne sem
mé směl sděliti mezi
čtyrma očima." Caru, aby si směl
Filemon
prosil prohlédnouti obydlí černochů
své třetí manželce. Jaký trest byl dosti ukrutný pro tohoto zrádce! A
by.
pře-
jsem kdysi bídníka toho milovalal a ta po- Vše bych byla opustila, jen abych byla· vzbuzena svolujícím pohledem matčiným. moh1a s ním a pro něj žíti! Přísahy jese mu nabídla za ho ano, já.jícb. do p o s u d nezapoprů vodkyni. Fennimore nyní mněla! Mo!!la bych sdělil paní Oarolrojej pod nes ještě minové, jak Ebenezer lovati, kdyby 03 Go rd o n byl za8 á m zločinným ce
.
-
.
1
tknuta od KuKluxli.
odsouzen, zaja
tec
pak .že
jeho
osobě
nyní nalezá
svou
svěřen že
a
Byla bych jásala, kdyby se byl vrhl v mé objetí a kdy-by mi byl obětoval
se
jeho jsa
na
dobře
plantáži, střežen.
krásku bostonskou,
"A nyní
lekej
s e
se
st ř e
n
tento E be ne
Gordon, dého
Byla bych bývala zase tím, čím jsem drnbdy byla. Má.
ne-
k o,
ze r
ubohá Caro, jak ti první sen tvé lásky bude ztrpčen. Otec t V ft. i apustlíkem,
otec mla-
ml'
že, jenž odešel, právě jest Lord Carnaroon.
Benedikt Oarolton, tvftj manžel.'
"Spra\'edlivá nebesa!" zvolala lady Syl va, "N ernýlíš se, Fennimoreř" .Sama se přesvědčíš, neboř ti mého zajatce předvedu, přeješ li si toho." Lad y Sylva si opřela hlavu rukama. "Ano, Fennimore, přived'jej, ale _" ,
dodala chladně, "ne
jako
manžela
-
ó
Věčná spra:. vedlnostll Před očima vlastních svých dítek musí pocítiti muka pekelná! A 10,
ne, ne,
nýbrž jako zajatce.
před veď
.
d c e r u, nemiloval. _.
spůsobem
jej," pokračovala vášnivěji, "předveď jej s očima zacloněnýma. Zde musí náhle prohlédnouti. Fennimore, děkuji ti! Ó, pomsta jest tak slad ká!"
tvftj milenec jehosynem, ty jeho obětí, já pak dvojnásob, zrazenou. Ó, nekonečná ty sj)ravedl-nesti, ty jej vydáš v ruce mé 1" Zahalila kničela k
zaklepala "
U xv,
se v šál, opustila chýžím černošským, na
a
první
dveře.
Uxy, prosím otevři!'
Stařena dřímala volání
dům
U
ve
své h upačee, ale-, Otevřela dvéře.,
ji probudilo. pojd' se mnou!" Černo:3ka vzala svou hůl II belhala seZ.l. svou velitelkou. Když přišli ku panskérnu domu, otevřela lady Sylva malt ."
U xy,
-
'72,
V rozkošné jitro listopadové seděli rohový pokojík La konci verandy a vpustila starou černošku. lady Sylva, Cara a Filemon Gordon v "Proč přišel pro mne můj andílek besídce, kdeš právě posnídali. tak pozdě v nociš Či snad je má drahá "Kéž by slunko vaší laskavosti stejně .nemocná!' příznivě mne oslunilo, jako skvělé slunko VÁše ozařuje krásnou tuto krajinu," "Ohmatei mé ruce přesvědčíš se, [sem-li nemocnál!' promluvil Filemon ku domácí paní, vý"Ruce tvé jsou teplé ale čílko máš znamně pohlednuv na Caru, kteráž ihned povstala, neboř předzvídala úmysl rozpálené. Upravím ti nápoj. "Ano, milá Uxy musíš mi něco u- Filemondv; ,kéi byste schvalovala Já· však umíš připravovat nápoj, sku jíž srdce mé praviti pro znamenitou vaší v život kéž byste mne odsud nový žíly vlévající. Pověz však. dceru pocitu]e umíš-li také opraviti nápoj život zkracu- neneehala odejíti bez naděje, že smím mateřskému srdci vašemu někdy býti jícH·' -
'
-
,
-
"Kdo to, j< nš nemš více slunce zříti?'
bližším!' Musela bych věru litovati kdyl>y muž tvým zrádcem?" Cara v pocitech vašich vás byla J)()"Ne tak, Uxy ; jest to muž bílý ale vzbuzovala, neboť jest opravdu ještě s'očln jeho jest černý jako noc. Ty jej pouhým dítětem," znáš tys mu klnula, Tisíckráte bys "f'lečna Cara zajisté že by nevěno mu klnula, i vala že srdce své člověku nehod�ému Caru věděla, kdybys " chtěl zničiti. ušlechtilé její povaha sama sebou iest v chtěl i on tom ohledu dostatečnou zárJkou.·' " Tebe zradil Benedikt Caru zavražditi!" ,. vděky pfijimňm tuto
"Čern}! "Černý
zrádce!"
-
-
"IIdře
než
to!
Chtěl
poklonu, jme-
ji
učiniti
8'"On
.ženou!"
chránily!" ,.
Kde
more
pokud
se
v�i vlastní
dotiká
0-
soby; nemohu však [inak ne! prohlásiti, že poměry, jak se lili dnes jeví, činí ,
"S,"on vlastní dceru? Zná-liž pak jiř" ,;Měl ji již ve své moci. JeD odvňž110st a obezřetnost Fennimorova ji za-
"Dnes
novitě,
jest Benedikt!" neb zítra
dopraví jej
spln{'ní
hnutelně nutným, p()zd,�ji siirn pMI, ruku Cury."
Fenni-
do tohoto domu."
"Benedikt musí zemříti,"
odročení
"Jak
rmim
dcery, aby pravíla
co
Se
mně
vašeho
]tMn{ nev y�rožná, že byste si abyste nebyl Udal o ukálnti
bylo
hodným vnšl dovoleno ctíti \"'Iis
matku svou!"
stařena po chvilce mlčení, "Pojď, nuebíráme koření! Kapky, jež ti dám. pti· m ichej do malé láhve vitcčnéllO vína,
že se šlechetnou silon duševní budete ,.fipramvati na o})Čto\"llní n.}'rh tužeb vyššfmn osudu."
t'lazýváte je malažským. Benedikt musí r,íti na h'� zdraví-pak ti hude volno!"
totožnou
"Bude
smrt
"Tím,
,.Občt takové, ctčná paní, byla br se
zniěením mt�}lU žh'ota.
jeho ]c}lkM
"
Nemohla "Tč�rn� 8(', milý pan<" t�"l myělenbych přihlížeti tomu, kdyby AC trápil!" kou, že nerozumí všem 1 CH nnpsňn» \'� hvt·zl)alc·h." pravila Sylva teskně. "Lehce odejde z ""}lOto 8\·,":ta- tak "l.ituji, paní Curoltononi, Žt' j""Jll Iehce jako tebe opustil!" odpovt-,lt'}a jí "I'fl�(,bil ,·,iA z,irmuh:k, ale slovům va .,tará černoška. šim mohu .J"ti it·n viklatlu lJl-l,tiznh'J L'\Jy Sylva j'(),�tata. Stah-na vyšla ho čini mne velmi neH(a tnj'm." ven a sbírala rozličn : .. rostliny ,.Zd,· mli ruka na dOku., fe dll P'" počala I zajuplnou svou práci. vnžuji za dokonal.:lan mule iCe tnl:ho.·· t
-
..
..
,
Oaroltonová
Lady
mu
podala
Vroucí slza Fi1emonova skanula
-73-
,.. � __
povděčna za příjemné to překvapení; spatřiti vás v domě našem!" "Za to však mladý váš host, pan Gordon, nebude příliš příjemně překva pen, neboť jest mým úkolem vyzvati jej k návratu do Bostonu."
"A o jak důležité záležitosti se vlast ně jedná, ctihodný pane, že jste podnik nul cestu tak dalekou?" tázala
Caroltonová,
-
v
jejíž
,----------------.--------------�
Spěchala
vstříc.
XIV.
"P
fi
Bene
byl
dikt?" tázala
se
ní Ca roltono
pa v á
ubrániti ú
dopraven tepr soumraku."
lou malou intrikou
"A kdo jest s
se
směvu uad domně
za
nen
kaza
že
mněnka,
hla
budo
"Gordon ve
hlavě vznikla' do
nabídnouti. N emo
kvapně. sem
paní
se
tel bostonský přijel jen co spojenec Fi lemonft v, aby zá měry m I a d é h o muž e podporoval a pro případ potře by sám duchovních svých služeb mehl
do
Fennimore
přicházel jí
,I.
díky,: byl by mi již dávno býval hostem vítaným. Cara vždy na vás vzpo míná lil neivětší uznalostí. Jak vám bude
pokračovala paní Oaroltonová Konejši vě; "neprozraďte o tom Caře ničeho." Sally vešla do besídky a oznámila své velitelce, že přijel povoz a dva pánoné že na ni čekají. "Požádej Caru, aby přišla do této besídky," pravila paní hlasem dojatým. "Spatřím vás oba brzo zase; zatím užf vejte � ě k n é h o domu.
_A.-
vázána
ruku. na ru
ku, když ji líbal. "ltložná, že se vám dostane údělem většího štěstí, než jakého jste si přál,"
dne!"
1
i dodala laškovně:
o
"Nebude pan
pán, jenž přijel
tebou!'
"Doktor Camp be II
II
z
Setkal
o s
t
jsem
ním dnes
ville,
v
kam
.,.
se
s
Carols
LlIlie
v
cestě
mé nabídnutí
se a
ani
v
zacházení
I
s
nevyznal, proto dal
se
mnou sem
Lady Syl va vatou pila do hovorny. Campbell pospíšil' vstoupivši do mácí paní vstříc. "Hysy VRše, vzácná paní, mi prozra zují, že mám před sebou matku těžce pohřešované Mkyně. Odpusťte, že vás návštěvou svou obtěžuji." "Ctihodný muž, jemuž za vychování a vzdělání dcery mé tolikerými jsem zaI
se mu
pomoc?" doba
má vzácná
"
Doktor
že
"Pohnutá
přijel, chtěje a poněvadž
'dopraviti.
na
Langtry.
poštou
navštíviti
koněm ani
dojat tím,
dostane tak věrné ho přítele a rádce
o nu.
tebe
přijal
Gor
don spíše radostně
nynějš], paní, povolala v městě našem všechny dělníky do zbraně a spůsobila v našich dílnňch a továrnách nepořádky, k jichž urovnání, dozoru a péče pána jest zapo třebí. Poněvadž pak i otec Frlemonův mimo domov
známo, kde
se
se
nalezš
a
nikomu není
zdržuje. proto prosí paní
Gordonová mladého muže, r,by se vrátil a za nepřítomnosti jejího manžela závo du
se
ujal."
.,Smím vám tedy Caru 'a pana
G.1r
..
dous
před vésti!'
"Budu neooyčejně šťasten,
bude-li
mi dopřáno milou mou Cara ještě pozdraviti!" Brzo na to vešli oba mladí lidé do komnaty a paní Caroltonová se porou čela, aby mohla dostéti svým povinno stem jako domácí paní. Radila se 8 Fennimorem o tom jak by měla Gordo na
Oba
přivítati.
se
Když zakrytý vjížděl, nastala již noc. Černoch v němž poznávňme Díxe pomáhal při vystupo vání z povozu muži,jenž měl na obličeji poloviční šrabošku, v níž nebylo otvorů Rysy příchozího, jenž měl na pro oči. sobě stejnokroj bratrstva ,,�[innitmen" byly rozrušené a vpadlé, pěkný kučera vý vlas ieho byl v nepořňdku a celájoho postava shrbena. Černoch dovedl jej do komnaty přilebající k jídelně. Zde seděl v křesle, maje hlavu skloněnou a jsa střežen Cé!arem a Dixern. Vedle, v jídelně byla shromážděna společnost II jídla. U stolu oblého před sedala domácí paní, po levé její straně seděla Cara, 1-") pravé Filemon, doktor Campbell vedle Cary a Feunirnore-a, po hoku Filemona. Jedno místo lejším konci tabule bylo prázdné domácího
pána.
na -
do
hosta:"
jeho
se
-
Minnitmen"f' to jsemř" zahořekoval Gordon. "Strašný sne, ustup ode mne!" Otče!' zvolal Filemon a uchopil se ,
Kde
jeho rlllty vzpamatuj se, není to sen. Tyto dánry jsou lady Syl va Caroltonová a Cara, její dcera." Ebenezer Gordon zachytil se židle, aby neklesl, oči jeho divoce se koulely a b.vly krví podlité, jeho obličej hyl roz a čelní naběhlé, pálený žilky mi. Peklo!" a 8 "S,h-o, odpusť hlasitým výkřikem sklesl k zemi. Mrtvice učinila konec jeho životu. Mrtvý donešen do komnaty, z niž hyl právě vyšel, Cara se chvěla, jPii matka zňpasila 8 mdlobou, Fileruon násl-doval mrtvolu otcovu a doktor Cam"hell stál tu 8 rukama sepiatj'ma a s očima vzhů ,
.
ru
.
.
obrácenýma,
•
"Zdá se," pravil doktor CampbelJ slečně Caroltonové, "že očekéváte ještě Příchod
"Benedikt Carolton, mftj manžel!' ,Ó bože můj otec!" "Ebeneztre Gordone, vy [ste členem
mí
.
"
"Pan Ebenozer Gordlm," pravil Fen nimore.
spolku,
*
kočár do zadního d mra
.sto
jako člověk ze spánku vyburotevřel oči a zmateně se rozhlícovaný, žel okolo sebe.
snadno dorozuměli.
*
*
Gordon
zpozdil,"
tato. "On jest zde," ujal more. "Pán zmíněný
se
odvětila
sloiv a Fenní
měl to
Filernon Gordon
a
doktor
Campbell
již následujiciho dne provázeli těle né ..
pozůstatky starého Gordona d» Bosto DU. Dojem, jaký! poznání Feunimo rem při voděno na Filemona pd!lobilo, byl zdrcující. �[lékf stiskl mladj' mul ruku paní Caroltonové Hlavu Cary ale přitiskl k srdci svému a pravil hlasem bolem tlumeným: "Zij blaze, sestr », mé' drahé srdce, lij blazer'
neštěstí, tajného spolku, kter.rž s ním nakládal jako s nepřitelern země." "Mdj ddm jest každému otevřený," odvětila paní Caroltonová ehvějícím se Obrátiv 80 pak ku Fennimore-ov i. u hlasem. "Prosím, nech jej vejíti." chopiv se jeho ruky a sti .. kl ji, prnvil: Fennimore vešel do vedlejšího poko "Co nepřátelé RC spol u nesetkňme., ne je, jeho! d véfe se nafeza1y srov na na bo' nikdy nepozvednu zbraně své pr"ti proti paní Caroltonové. jihu!" �[už 8 poloviční škraboškou provázen "Pokoj a mír ,,{dli! 8 námi všemi!" jsa :Fcnnimorem, překročil práh. Věi zvolal doktor CampbelI. chni povstali, škraboška padla k zemi, ,;Xa včky!" dudala pnní f'ar"ltotluní. že
upadl
v
roce
o rok později přibyl zraněný vojín, I kule levou ruku roztříštila, na plantáži paní Caroltonové. llyl to Fennimore. Cara jej pečlivě 0-
přispění doktora Carnpbella za neplatné prohlášeno a skoro v tentýž čas, v kte rýž Cara svůj sňatek 8 Fennimorem sla vila; procházeli se dva mladí, sliční lidé
šetřovala a když se uzdravil, splnila přá ní matky své a oblažila jej rukou svou.
zřícenniami starého Říma; Filemon
Manželství Ebenezera Gordona a paní Salome bylo na přání a žádost této a za
Vzpomínali s pohnutím "dcery mulatl'Y".
[emuž
----==3�J
� �� (OS
N A Pro kalendář
lome,
a
a
s
úctou
VÍTKOVĚ. ..
Amerlkin"
napsal Adolf HeJduk.
� dálném poli Špitálském král 8 vojvody se zřel, hněv Říma ze sta tisícův kmáckých nader vřel,
Král směje se: "Hle, kališník jak úzkostný má. strach,
�A ••
že ďábel vezme tělo dřív, než rozpadne se v prach .
.
V něm
Němec, Francouz, Angličan různý Uher druh, o běda, koho upoutá jich ocelitý kruh.
Nuž zkuste půtky tu i tam
...
a
V něm s biskupy je kardinál kněží celý roj, jich šat jak luhem květnatým a
by zlatý proudil zdroj. Den se dne v polích královských se množí vozů řad a korouhevný zlatohlav se
blýská odevšad.
..\ v každý prapor vetkán jest kýs netvor, v líc i v rub: Kůň s rohem v čele, s křídly had. a 8 dvěma hrdly sup.
šrůtky na přezvěd, zvědět, hodna-li ta sběř, by král s ní bitvu sved!" a
�
chci
Šli
mnozí. UMi
příští zpět:
"Sta námi zbita jsou těch Černých s rudým kalichem před branou Ú [ezdskou.
živých lap' náš sbor, níž kartouzský kde brod, nuž spal je, zítra svátek jest, tak přišlí právě vhod!"
I šestnáct
přišli po Uhřích: "Věz, králi, zpnrný Čech zpit vášní u poHčských vrat
A Němci
.do vlastní krve leh'.
Tot" moře vzduté v samý hrot, z nějž hroZllá duní zvěst, že strhne rudý přfbo] ten
Jak shluu ovcí z brány tíh" než radní zavzněl zvou, zbit od polou, prch od pqlou,
máť Prahu, město měst.
my
Vnitř hradeb ozývá
,,0 Pane,
v
se
zahlud' šípem hněvů zla sedmihlavou saň,
a
zpěv:
hrůze vstaň
svých
Dy zdroje víry nezkalil čN'ný tuče mrak a zlatým sluncem zahořel vš.� v útěchu tvů] zrakl
v
před
nazpět
on!"
\j prchá kacíř," volá král, "vždyť znám to stádo bab;
kdo
na
co
rameni nosíš křfž , s nímí zabl
je
Ni starců a
"
a
" ..
vše
nám
Sa
rovněž novomanželé.
tfi
a
bij
nešetři, a
ni žen
dus,
slyš, zas tam vřeští za řekou; ba, ha! IIus, kacíř, Hus!'
,
Sigmundem divý kfik, jak čert by v tábor vjel: "Ha, ha, Hus, kacer, kacer, Hus!" A
za
leč kacíř dále A
pyšně
král
pěl.
"Čekat-Ii?
zas:
běh,
Než skončí slunce
povražděn
Čech,
kdo
v
boj
s
Husity
se
Vám Durynkové
s
a
Mišňany
uprostřed
ráz s děly sborů udeřte na Vítkov!
Tam
Žižka vzbudoval si srub,
leč neplaten mu přec, ten stecte, pro tu šelmu pak v něm upravíme klec, čakan
na
těch bude míti dr-ev, nuž černou s rudým kalichem vyvraťte korouhev!" z
I konali
jak příkázal,
konali jak chtěl; i zavzněl bubnů vír a temný hukot děl.
a
trub
výš
k srubům
křfž.
kvapí Mišně sbor, v
nich
malý hlouček Táborův 8 vojsky Němců v střet, jichž jako vosů tisíckrát se hemží pětkrát pěti'
Ten
chce
.
Tím hloučkem kmetů raněných a hloučkem útlých žen má býtíVítkov, Praha, kalich ustráženi'
('ech
a
Kde houfnice? kde
jen
jen ostrahou a
a
se
tím, čím těžil
sta
šípů kalených
"Vy myslíte, že
když a
platví vzdor?
cep,
bránil
('f>rh
chlt>h.-
Vrah sl{>zá valy, kamením z nich zpátky tepán kles, dřfv nazpět v hanbu povalen, než podezdívku slez.
tvář.
ten kdo
Čech
iládrech bude tlít, Sigmund tou lem zachřestí
klíti'
počne
Martin
Vy
v
v
chcete robstvím stížit uás?
to ne, jen ten je rob, kdo čepelí chce zaplašit červánky nových dob." zase
velí
[est
juž
se v
dívky zjev pi'ec?
to anděl
tlumu ozval hlas
"Kdo křesťan,
hle, k příkopům už leh'; je lest či slabost? Vše co lze sčítat' na prstech.
Zde kosa
na
hned
a
"IIrr kacer!" křehce Němec, .Jirr!" mrakem letí výš, v němž rudým bleskem roznícen a
zrak
snad
a
meč dvouručák
šíji rozpuštěný xlas stkví jak slunce zář,
A
a
•
Po se
Míšňákům metá
Však ne, ne, raděj
•
jak anděl dívky zjev.
nejvzácnější lov,
v
nazpět hnán;
nelze stíhnout dřev, vždyt' v srubech velí vítězům
dej,
ty Malé město, Nové ty, ty Staré dobývej! buď
křižáckým
tepe antikrist.
srub
Však jako prve
Nuž statný lide, nemeškej, v
Les vrahů dívčí odvahou zpět hnán je z pevných míst,
leč opět křfdlem
buď Praha vzata útokem a
Jak mravenci vše na valech, leč houfně dole zas: vše stepal topor, kyj a cep, vše čepel kosy zhas.
s
hory tec!"
Ji nezasáhá 7.ádný šíp, ji nezasáhá prak, vždy mrtev jeden padne muž, kam svitne jE'jí zrak!"
juž jllž obrací se sbor, však vůdce volá: .,Y před!" Chce �ljši1an prchnout před 7.t'1l0U dřív než král bitvu sveď! A
Má ůšklebná snad k MiHlli zvěst onu hall bu zlou, že tisíců vás prchlo ?WHt nest
před jednou kaelřkou? lIle anděl váš! Mtij ostrý šíp zahallhiž CE'lý pluk!" a Jtndřleh z l�l'111J11rka sám, vojsk hejtman, I'lpouštf luk.
V hrurř útlé dívky vryl i zavzněl polnic tOI1
se
Mp,
vítězně, že Higmund výsk: "Aj, nyní počne hon!'
tak
A Miší'ian.
)lnE'd v
tom
v
Hasík, Durlněan
ručl má
fW
skok.
Žižka li houřern
jim náhle vráží
v
Tůboruv
bok.
-.77-
_to "
"Že poslední,
jen
sem, mé
se
Čech jásá; lid Páně
den!"-
poslední tvůj
to Pán bůh
chraň,
děti, sem,
kHžácký
tu i
tam
pohání
v klubko smotán s Xěmcem hruď celé hory kryl. jsou mrtvi, ale muže muž
přec
z
Čech
Bijte." křehce král,
�t'ch
za
útěk!
úprku,
v
ves
druha sráží
vždyť Čechů
a
tam
tísněn lid,
druh,
vůdcem Pravda
jest
jejich králem Bťlh.-
na Špitálském poli též královský se zdvih" \I; hněv českých houfnic po řadách jej mýtí širokých.
IIle lid
hrozí:
víš
co
Nu,
sbor
knězem.
Sbor lučníkův a cepuíkův a sudličníků dav a za těmi tlum žen a děv a
a
a
Jen bijte, Pán bůh pom.íhej
blíží
palcátem
Těch po mýtinách běží vzdor
není-li, jen bijte přec, jen chutě, k čemu stra.ch? Bůh pozná, kdo je katolík v těch druhých mrtvolách! A
se
Vše
a
jsme vítězi, jen sem!" však hle, tam nový Pražan
bok;
náhlý žene strk, kůi'i nohy láme, stržen dráb, a jezdec láme krk.
"jen bijte, běda všem, ť dítě jest, jest, vse, vse Je kacířem!
l1�chť �en_a
na
Po srázech hory tu
křížku nepustll.
"Čechcollvál
s
v
se
kles,
1I1e,
zad
Tak Pražan shluk se s Táborem, viz, Sigmunde, zda vděk? běs tisíců tvých padesát
tam,
stupněm položen,
na zem
v
zpět
mu sečc.u záda buší cep
předu řemdích vlčí tepou leb.
u
Meč schýlen, pozvednut je cep cep pudá, meč se vznes, ač sotva
v
a v
lid sténá, duní zem, hned Žižka žene vrahy zpět, hned Sigmund vítězem.
druh druhu
i
......
Tam sudlice
....
znova,
před
v
tkal.
vrchu hory prchá antikrist
a s
husitským palcátem!
A bito
vraha
znovu
V hluk zbraně cinká zvonků hlas a hvízdá šípů svist
cizáckou vytepejme sběř
Jen sem, mé děti, rychle sem, " " Bíth věrným sílu da1.. s Sasům tom V potřeným Uhry král v pomoc přichvátal.
rusých dětských hlav.
"Králi, hleď,
hodlal činit dNy'? učiníš teď?
jsi
co
zbity tvoje zášt: a hněv, tvých polích zlíh' se strach, chtěls Prahu na prach rozmetat a nyní sám jsi prach!" Jsou
v
Hluk rabů tvých se rozprchnul, jak před lvem prchá vrah, chceš spasít-Ií svůj živůtek,
spěš,
odhoď zlatohlav!"
paní sJanem Želivským 'dítky českých žen, jich oči samé hvězdy jsou, Jež budí ze sna den.
Kl"ál klne, škube vlas i vous a soptí hněv a vztek, lid jeho zbit a kdo posud živ, zbraň odhodil a klek.
Jich líce jako červánek, věstí vesny zjev,
A vedle krále volá kněz:
Jsouť a
jt>nž
jf'jich heslem bojovným posvátný český zpěv. a
Kněz, svátost: v ruce, v čele všem, proč záhuM jdou vstHc? -.
chorálu vždy víc vzmáhá dál a dál,
peřej
A
a tře a bije. Zle je přec, už Němci obklopen: "O milý Žižko, otče náš,
A
'Yša�.��,
tl e
ne,
}pěvný
knzaky vzdy víc.
z
Prahy lid
"Pryč, pryč zda nezřela co
z
těch českých měst,
boje uprostřed
já zi'el1 Zázrak jestl
Já viděl, kacíře kryl Búh:
jich svátosti se vzneshleď, tam jak ranní slunce jas
z
vznáší
se
do nebes.
-78v dívčí ňádro vlil sám jich muže ved!" Král Sigmund znovu zahřešil
AOU sílu
Zeť králův skvostný buzdykán i'ád draka vzteklý král, dráb pavézu, kat dvonručák
a
a
rudou hlavu zved.
a
oslněn,
co
zH� O není klam,
výš se
nad
těžký pancéř nemůž pán, těžký život knězten bázliv do příkopu leh, ten v plzná pole vlez. Leč posud zjevem Kristovým se leskne horský řip a posud každý paprsek se mění v zlatý šíp. .J e potřen vrahů zpupný voj a voje dravý vztek, Pro pro
zástupem husitským
vznáší Kristus sám.
zlatých kráčí oblak ách, své páži korouhev, kam kloní ji, tam padá vrah, Po
.
v
jak
bouři polom dřev.
v
Král
vyje;
pláče
i
znova
vztekem
roste
jas,
král,
vlny chorálu vždy víc
a
peří zvučně Týn nebe jako se
vzduch
i Sigmund hrotem zasáhnut jak had se nazpět vlek.
dál!
.
soptí: "Kouzla páše Čech, buď proklet jeho svod!" však nedomluvil, z oblak zas šíp v íIadro se mu vbod,
plamenech, sálá jako jih-
A
v
jeť tábor .Němců podpálen od dětí husitských. Kouř a
ohněm spolu napořád,
s
střely
hned
hned
v
před
i
v
"Mně šípy? proklínám ten zjev, vše, všecko je to klam!" leč v okamihu jiný šíp vjel hloubě] k útrobám.
zad,
smoudný balvan vítězem, plamenitý had.
Zbit prchá vrahů černý mrak jak zmetešený prach, v něm šišáky se lesknou jen a
kříže
na
bi&kup pluvial.
a
že kryje tvář?
Je
Král křik
a
do
půl v loži vstal
Kde, sluzi, kde to jsem? Před jeho duší. doposud
mitrách.'
sen
tuhnul obrazem.
Vše v zmatku; nohou zapleten Ol' panských do zástav a sotva že je roztrhal ne zplašen vlastní dav.
.1\. marně hlavu' odvracel,
Markrabě platví zahodil,
Král obrátil se, zastťnal a svadlé tváře skryl;
přec osykou a
by lehkým byl jak pýř, purpurný klobouk kardinál, mnich
zas
�z DOBY
J.
JEJÍ HLUCHONĚMÝ
syn.
2.
srdci,
běs
se
v
hnízdě
r'ujných
snů
uhostil.
Z
angUčiny přeložil Cf. �. �eišl.
Rachcl Romllc)'-o'i'a.
SYN.
v
UED
v
POHNUTÉ.ce-:-
'�ré povídek voj'na �aniela �organa. Její hluchouěmj
třás':
sluha světla zhas.
by
hnědý škapulíř.
i.
se
"Zda hořt? nač těch svící jas�"
nedávným časem měl jsem v Brightonu Beach dva hosty, jednoho zamlklého, druhého hovorného. N avštívil i jsme 'Ve�t End, slezli ",hlemýždí vrch" a vrátili jsme se, abychom se vykoupali. Dříve však, než jsme úmyal svů] uskutečni li, zasedli jsme na několik minut za Ht&l i poručili jsme si jisté lihoviny, abychom zapudili zimořivost o nás se pokoUŠE'jící.
I
3. Jcstřáb.
"Rohine", praví} jsem mezitím co jsme čekali na objednané lihoviny, "sotva že jste dnes. promluvil. Pozl'tstávají snad slova vaše ze zlata, že Rfl R nimi tak nerad loučí. te? Dal bych za to nČl'o, kdyhych znal naše myšlenky". Vím dohře
o
čem
mň] hovorný přítel.
přNnÝŇlí",
ozval
Ke
Y�ak dříve než
8C
hovor náš .m(�hl roz:i�outi, přiHel �h�luhi' vac hONU a
my VyplVHC
rychle sílici, spe.
-
'19
chali jsme do koupele, neboť j80UCt" hladoví, rádi bychom se byli dostali k obědu,
-
to v den, v kterýž neviditelná válečná duše severu byla ohrožena záhubou; v den Cold I1arboru. "V bitvě té podáno poslední zobrazeni Grantova oblíbeného spůsobu útočení: třináct tisíc našeho vojska bylo v průběhu
bylo
Spatřiv přátele mé v koupacích šatech, byl jsem nemálo překvapen tím, že jeden i druhý měl okolo krku červený pruh, jak jsem se domýšlel, mateřské znamení. Po koupeli usedli jsme k obědu, pozů- jedné hodiny �rškrtáno z rejstříku žijících; třináct 'tisíc našich mužů a [unákň padlo, stávajícímu z ústřic a jiných nálevnfkft. "Povězte mi ," obrátil jsem se ku hovor- mezitím co nepřítel sotva utrpěl ledabylé nérnu svému příteli, "o čem Robin pře- ho pošramocení. Za. několik hodin po rnýšlel." tomto sdražení nadešel zkušebny okamžik "Divil'se tornu, jak člověk tak hovorný osudu národa. Vojsku udělen znovu rozkaz k opětnému povšechnému útoku. Rozjako jsem já, mohl uniknouti oběšení." "Proč se domníváte, že měl podobnou kaz udílen od důstojníka k důstojníku a dostal se takto až k mužstvu. myšlenku?" tázal jsem se dále. "Proč? Poněvadž jsem se právě sám "Ani jeden z vojínů nepromluvil, ani divil tomu, jak osoba tak zamlklá jako jeden se nehnul. Armáda potomacská 0Robin, mohla uniknouti témuž osudu." depřela poslušnost. Bylo po válce; rebe "Tak, tak," obrátil jsem se ku Robinovi, lové vyhráli cenu, za níž obětováno tolik I "je-li tomu tak, musíte nám pověděti, zdali krve vzácné, tolik pokladů. blízek toho dostati to, co jste byl někdy "J ak již praveno: bylo to v tento den, jste si zasloužil?" do tábora a byl povolán I když jsem přibyl ".J est to pravda", odvětil Robin a uká- ku Grantoví. Znal jsem jej tak dobře, že zav na červený pruh na svém chřtáně, kte- I jsem mohl ihned poznati, že se nalézá rýž jsem považoval za znamení mateřské, v stavu nesmírné sklíčenosti. Vojsko jeho pokračoval: I dalo svému generálovi pravě ponaučení o "Po'vím vám, jak jsem přišel ku této, zásadách umění válečného. Byla to trpká známce. Otec můj byl zámožným velko- i pilulka. obchodníkem 8 tabákem v Norfolku ve wJest zcela přirozeno, že mluvil s mlče Virginii a rozházel své jmění následkem livým a důvěry zasluhujícím zvědem mno velké záliby v příjemném hovoru a. ve hem zjevněji, než s generály, kteří byli 'veselé společnosti. V zd(;láPlí svého nabyl I jeho soky. Tázal se mne co západní ar jsem na universitě Harvardově, jíž jsem máda soudí o válce. Odpověděl jsem mu po jednu lhůtu navštěvoval. Otec můj podobenstvím, že jsem kdysi vlastnil nej brzo na to zemřel. JedinS'ffi dědictvím, lepšího zápasového berana. v zemi; že jehož se mi po něm dostalo, bylo napome- I dovedl usmrtiti cokoliv co ve vlně vězelo, nutí, abych hyl pamňtli v'toho, "že moucha s rychlostí blesku. Zachovával však mou nevletí nikdy do úst zavřených." Poně- drou jednu opatrnost: nerozehnal se nikdy vadž jsem očekával několik milionů a nyní I proti svému soupeři, nalezala-Ii se mezi tak trpkého jsem doznal zklamání, nemu- ! nimi kamenná zeď. Vždycky si obešel síte se diviti tomu, že jsem si pořekadlo I dříve zed'. otcovo dobře zapamatoval. "Domnívají se tudíž, že má methoda Následoval jsem schvalovaného příklajest špatná?" tázal se Grant. "Byla by du mnoha jiných a odebral jsem se na to nejlepší methoda ve světě, generále, západ, kdež jsem se potloukal, když válka kdyby mrtví vojínové bojovali lépe než občanská vypukla. Nemohl jsem se zacho- 'živL Považte jen: za několik dní co jste I vati klidným, mezithn co by se byly ode- opustil Rapidan, pozbyl jste šedesáti tisícd hrávaly velké děje a proto nabídnul [sem mužů-více než jest celá armáda Lee-eva. ihned vyzvědačské své služby. Prokázal, Což kdybyste byl zůstal kde jste se flale jsem Grantoví takových služeb v údolí zal a. byl držel Lee-a v šachu; a kdybyste Misaissippi, že brzo potom, když převzal tuto armádu šedesáti tisíců mužf byl po 'velení nad armádou potomacskou, pro mne I slal vzhůru podél řeky James, údolím poslal. Shenandoah, kamkoliv jinam, jen ne do "Přibyl jsem do tábora jeho v nejosud- nernocnio a hrobů? Lee byl by musel nějšfm okamžiku celé války. Bylo to v den, bojovati s nimi aneb s 'vámi v otevřeném v kterýž velká armáda, kteráž přežiia rite- poli." "Takto že smýšlí naši západní '"ých ran, byla zachvácena ochromením; h oši ?" tázal se Grant a odvrátil se obliěe-
1
I
I, :
I
I
I
"
I
-
I
I I
-
-80�
ode mne. Bylo to poprvé co někdo nim promluvil tak zjevně a vzpomínka na celou armádu mrtvých zajisté že mu Od onoho dne nikdy více srdce svírala. nepodniknul žádný z oněch krutých a šílených útoků, v nichž si drnhdy tak velice
jem s
I I
války pomáhal stem
o
všech
k tak důkladným vědomo záležitostech a poměrech
odštěpenců. "Zpracoval jsem náčrt odštěpenských opevnění okolo Petersburgu, kam armádu svou hnouti generál Grant. již se byl od hodlal i ukryl jsem nárys ten v knoflíku Odebral jsem se pak do mého kabátu.
a jež po tak dráhnou dobu napájely půdu jižní nejlepší naší krví. "Dosti podivno, přece však pravdivo: RIchmondu a s očima otevřenýma zaměřil ztráta šedesáti tisíců mužů nedotýká se jsem na sever od obou armád, abych k na obrazotvornosti člověka tak živě, jako ne- ším přirazil od zadu, Nalezaje se na úze mí muže nepřátelském, obyčejně jsem cestoval jednoho, jmenovitě pak, je-li bezpečí V totéž odpole- za ranního a večerního šera. V první den člověk sám mužem tím. dne vydal jsem se na cestu, abych vyzvě- urazil jsem asi patnáct mil a překročil jsem Za soumraku druhého děl pokud možno nejvíce o opevněních I řeku Tolopotomy. na dne, zrovna když jih od Ricbmondu ležících. V yjsem se blížil vrcholku třetího pahorku konal jsem velkou
liboval
okliku na východ a jih, překročil jsem řeku James a vracel jsem se ku Grantovi přes Richmond.Znal
jsem poněkud krajinu zdejší,nebot' jsem strávil dvě zimy v městě onom obeznámenost ny osob
a
a
má.
s
jme-
míst, eli-
mi
napomáhala potvrzovati můj charaktér, aneb lépe řece
čeno: mé dva chaPrvním mým charaktérern
raktéry.
na sever
od zmíněné
řeky, zaslechnul jsem hlasitý křik, jakož i skřehotání papouška. "Spěchal jsem ku předu � dospěv vrchole pahorku, 0ctnul jsem se těsně u dřevěné boudy, před jejfmiž dveřmi stál markytánský vlh. Z této boudy vycházel křik. Domýšleje se, že jsou dvéře uzamčeny,přistoupil jsem k oknu
nahlédnul do vni tf. " Výjev byl dosti Všude slušníoi nepodléhali hrozný. byly E. Castellar, vylosování; druhým patrny známky děsného zápasu, kterýž mým charakterem se bylo zpravodajství schyloval ku 8\'éčasopisu "Leader" v Atlantě vycházející- I mu konci. Při slabém, kmitavém světle ho. Časopis tento, ačkoliv úvodní jeho I svíčky viděl jsem na podlaze ležeti tělo články chrlily oheň a síru proti vládě velkého, štřhlého muže, krvácejícího z ne washingtonské, byl založen a podporo- sěíslných ran. Podle něho třepotal se ještě ván vládou severní, aby sloužil jejím papoušek, jehož hlava byla urata, Spatřil zvědům za předstírku. Mnozí zvědové. jsem vše to na jediný pohled, však tentýž severní co zpravodajové silně odštěpen-' pohled ukázal mi výjev mnohem stra� ského časopisu, zfskali vědomostí a nějHí. mohli vytasiti se omluvami pro případ "Ženština nějaká zápasila 8 dvěma ne svého dopadnutí v podezřelých okol no- urvalci v jednom koutě světnice.' Hájila stech, kteréžto vědomosti a omluvy byly se s obdivuhodnou sílou a vytrvalosti a stejně prospěšný i vládě washingtonské i vrahové právě proti nf chtěli použíti nožů
bylo inženýrství, povolání to, jehož pří-
jim samotným. Byla to důsmyslná ona myšlenka získati rebelský časopis i nadále ve smyslu. odštěpenském psaný, hyl to tento podnik, jenž námv poslední době
a
když jsem já se objevil na jevišti. Vytáh na bambitku, vehnal jsem jednomu z vrahů kuli do hlavy, což si druhý vzal tak za vý strahu, že se dal na útěk, [sa pronásledován e
-
81
-
ženou; ktel'�ž se byla chopila nože padlého ním stanem Magruderovým. Stalo se, že jeho soudruha. zrovna v ten večer Magruder chtěl pohos "Však brzo se vrátila-pěkně utvářená, titi několik anglických důstojníků. Přeje· statná žena, prostředního věku, se silným si našeho pokoje a jsa mužem rázným, v obličejem, silnýma rukama, silnýma očima odkladu si nelibujícím, dal nás sobě před a silnýma spůsoby. Ihned klesla na kolena vésti. Byl to s1íčný vojín ženialního vze & počala děkovati nebesům i mně, vzdáva zření a když mu bylo sděleno, že jsme jíc mně mnohem více díků, než mně prá uprchlíci, učinil nám ostré kázáníčko &. vem přináleželo. rozkázal našemu strážci, aby nás po jeden "Pak vyskočila na nohy a rozhlížela se týden věznil a pak aby nás vstrčil do tres okolo sebe. "Ti hrdlořezi!" zahlučela; tanecké setniny. Zrovna když nás odváděli "zabili mého papouška a mého manžela!" z pokoje, pošeptal mu jeden pobočník něco V ýrok ten mne pobouřil, však ne více do ucha .:' než výrok hned na to následující. Pohled "J aká to změna! nuvši na mrtvolu manželovu, pravila něž "l\lagruder vyskočil ze židle. Obličej ně: "eharley byl plnokrevný jako klíště!" jeho byl celý znetvořený! "PověRte je!" Nelze ovšem očekávati, že žena markytá zvolal. "Pověste i nejposlednějšího z těeb nova-a tou ženština byla-bude na zem padouchů! Všichni, jste pravíl? A.do po řevštho druha svého života pohlížeti s oním slední kapky? A my přece nabyli eideru beznadějným zármutkem, s jakým se se s tak velkými obtížemi! }.lusím lorda Par tkáváme u žen jiných. Vždyt' má po ruce tingtona uctíti džbánem vody? "Zvěd," celý pluk statných mužů, z nichž si může dodal, upřev na mne pronikavé své oči &. nového manžela vyvoliti. obrátiv se k našemu strážci, pravil: "Je-li "Jsme všichni otroky pouhého slovíě vám život váš milý, nenechte jej uniknou ká.řství; a v pošetilosti svého vychování ti l" opravdu jsem si vdovu pro tyto dva výro ,,8 osudem svých spoluzajatců nemám ky velice znechutil. nic co činiti i vyslovuji jen naději, že byli ,,8etřevši brzo své slzy, pozvala mne na všichni dobře oběšeni za s� pošetilost. večeři a popošedši ku svému vozu, vyňala "Však druhého dne započalo vyšetřová-· z něho ptáče, jež v tu dobu bylo ve Virgi ní zavedené se mnou, možno-li to nazvati nii vzácnější než Phoenix slepici. J ak vyšetřováním, když obžalovaný sám ani mile bylo po večeři, kvapil jsem odtud, slova nepromluví. Drbaný setník, jemu! nechtěje poskytnouti příležitost k otázkám, dána moc rozhodovati nad mým životem. jež by mohly upoutati na mne pozornost. neb smrtí, rozřezal mou obuv i šat na kou "Druhého dne domnívaje se; že se nale sky a nalezl papíry v knoflíku mého kabá zim v území bezpečném, bral jsem se ne tu. Uvedl pak ve vyšetřování poněkud dbale ku předu. Brzo však jsem seznal rozmanitosti tím, že mne dal pověsiti za. svou mýlku, nebot' odváživ se asi o poled palce-e-spůsob to vyptávání, jaký provádě ná.ch na hlavní cestu, byl jsem shltdnut ti častl) jsem vidíval i v našem vojšti, jehož oddělením odštěpenské jízdy a byl jsem sny přemlouvací však do té chvíle jsem zatknut na podezření. V největším nebez byl nepoznal. pečí nikdy nepromluvím slova. "BoleAt', již mi bylo snášeti, byla ne "Ukázalo se, že jezdci [sou částí l\Iagrn smírná, vzdor tomu však [sem zachoval derova voje, jenž byl vyslán, aby zdržel mlčení. Nemohl jsem pověděti ničeho, co" Grant&v očekávaný ústup projevem síly. by bylo mohlo zapuditi nepříznivý pro Vstrčili mne brzo dó pokoje nějakého s mne dojem, spňaobený nálezem nákresu asi půl tuctem sběhli i bylo nám dáno na jihanských opevnění. srozuměnou, že následující ráno s námi po "Lidé neradi věší člověka hluchoněmé právu bude naloženo. Jeden z mých spolu ho. Snad proto, že takový člověk nešrass věziift, čenichaje po pokoji, nalezl dvě vel ný většt dávkou zvědavosti se vyznamená ké nádoby plné cideru. S pravou jižní po vá než člověk obyčejný. Věděl [sem to & hostinností bez odkladu nás pozval, aby v tom také se zakládala jediná má naděje.. chom pili A ním. Dříve 'lež by uzralé ja "Setník poručil, aby mne odvázali i dat blko mohlo s .
-
.
větve spadnouti na zem, mne odvésti k nedalekému stromu. Z domu nebylo v nádobě krůpěje nápoje. přinesli provaz a oprátka vhozena mi na "O domy byla nouze v krajině té a dům, krk. Nejhorší můj nepřítel-vyjma setní v němž [sme právě byli. vězněni, byl hlav- ka-doufám, že nikdy nezažije takových
-82-
Vlas
zvlhnul. Bostudeného potu řinuly se mi po Iíctch, oči vystoupily" mi daleko z důlkň, "Přiznejte se-vyzraďte vše," pravil setník, "a daruji vám život!" "Mlčel jsem stále. Pojednou spatřil jsem ženu markytánovu, jak mluvila s několika vojíny. Nyní vrhla se ku setníku
útrap. haté
mdj potem celý
krůpěje
zdraví zotaviti. Rodina jeho mešxala tou dobou v Kalifornii a Sherwood si umínil, že navštíví jedno z údolí Západní Virgi nie a že zkusí léčebných sil horského vzduchu. N echtěje však upoutati k sobě nadbytečnou "pozornost, vzal na se šat ob
I
.
-
prosebnou výmluvností zapřísahala jej, aby daroval ubohému hluchoněmému synu život a svobodu. "Což pak jest to váš syn a jest opravdu hluchoněmý, Sage-Hen?" tázal se setník, jenž s ní, jak jsem pozoreval, byl dobře znám.-"Přísahám vám, že jest!" pravila vdova markytánova.- "On však jest zvědem" odvětil setník, ukazuje jí proklatý můj knoflík. "Bohu díky!" zvolala žena. "To mohu snadno vysvětlit! Minulé noci byli jsme ve vzdálenosti pčti mil odsud napadeni od dvou zlodějů. Je·den z nich byl zastřelen; -kabát mého hocha byl již hodně rozedraný a proto dala jsem mu kabát zastřeleného. Syn můj mluví jen velmi málo; zalekne-li se, pozbude řeči na dobro: nemftže vypraviti ze sebe jediného slova. Poslala jsem jej sem, aby poprosil za, přispění, abychom mohli pohřbíti zavražděného mého manžela. Museli jste ho polekati, tak že zase pozbyl na dobro toho ždibce řeči, kterýmž se může honositi za jiných okolností. l\Idj hoch nemá ani dosti siIn� mysle, aby se mohl dopustiti zlo-
čanský.
-
činu. O prosím, nevražděte mého zblbělého junáka!" "Nevím, zda-li by mne pouhá -prosba vdovy byla zachránila. Však vzdor smrtelným mým úzkostem viděl jsem, jak hrst' zlat'ákfi vklouzla do kapsy setníkovy. Pohlednul plaše k domu, v němž se nalezal hlavní stan Magruderfiv a roztrhal pak nákres můj na kousky.
"Kdybyste byl promluvil jediné slovo, byl bych vás dal oběsiti," pravil po chvilce; "zdá se však, že jste opravdu hluchoněmý bloud!" Si-
hnul do
kapsy. Zlato v ní cinkající se za přimlouvalo. "Přeřízněte provaz, desátníku," pravil, "a propust'te hluchoně-
mne
mého."
II. BACHEL ROMNEY-OVA.
František Sherwood byl kapitánem CI setníkem v new-yorském pluku, kterýž sloužil v armádě potomacské od bitvy u BuU Run. V Gettysburgu opustil lůško, k němuž byl poután nemocí, opustil jo, aby vedl svou setninu v boj. Po bitvě již zmí něné mu mohl své dovolená,
P?volena
aby
Za sídlo své vyvolil si J\Ioorfield, střed zeleného ostrůvku uprostřed celého moře pahorků, Úrodná rovina, na nfž se městečko toto rozkládá, podobá se co do velikosti i. co do tvaru ostrovu l\Ianhatta nu. Jižní rameno Potomacu vine se okolo městečka a o několik mil dále nalézají se ústí hlavních jeho přítoků, jižního, pro středního a severního ramene. Při prvním svém výletu do Baker's Five Corners setkal se s pánem: jenž tu meškal s manželkou a dcerou, rovněž uzdravení svého vyhledávaje. Přetržený řemen sedlo držící, kterýž byl od Sherwooda ochotně opraven, byl prostředkem vedoucím ku to
a s
.
vzájemnému se představení a poněvadž jeho cesta byla tatáž jako ona zmíněné rodiny, František brzo se s nimi dobře se známil. Jeli spolu skrze Petersburg Gap a ztrá vili noc v malebném tom místě. Zde pan
Romney, nový přítel Sherwoodův, prohla sil, že jest příliš slabý než aby mohl dále, nalehal však na to, aby jeho žena a dcera jely až k ústí řeky Seneca. Sherwood na bídnul se jim za průvoděfho a obě po delším vzpírání svolily. Krajina byla dámám známa a Itachel, tak se jmenovala dcera pana Romney-ho, dodávala četným jejím přtrodním půvabům ještě půvab poutavého popisu. Jakkoliv jsou skrovny půvaby ty u porovnání 8 di vokými skalami a pahorky Hořejšího .Mis souri, Yellowstone-u a Columbie, jimž se do jisté míry podobají, přece jen zasluhují toho, aby jim cestovatel pozornost svou věnoval. Ve vzdálenosti několika mil pod Petersburgem minuli přirozený hrad na znný Chimney Rock. Dlouhá jfzda·I,ři vedla je ku dvěma vysokým i úzk}'Dl po mníkům, vytesaným bez dláta lidského, nazvaným Karr's Pinnacles, Cílem jejich cesty byla Cathedrala, chrám H portálem, pilíři a věžemi, zbudovanými od živlů po blíž ústí řeky Seneca. Jeli dvacetdvě mne ale čas i vsdálenost zdály se býti Sherwood ovi krátky ve spoleěnosti Ráchel Romney ovy.
Byla čilou jezdkyní, sHčné tváře a vna dné postavy, vyxnamenávala se měkkou
-
83-
řeěl i ušlechtilými, spůsohy a 'byl stále a stále vděěnějšfrn o-udu to, že mu uvedl v ce-tu společnici tak
naší
umění válečnickému!
Se Nám zbývá jen jedna ce :za Klesne I sta: musíme vtrhnouti na sever. I me--li, klesneme rychle zvítězíme-li, příjemnou. Po mnoho měsíců sotva že promluvil I; zv ítěz íme slavně!" Sherwood jí nepověděl, že se nalézá .,:e nějakou dcerou Evinou i hyl nyní nakloněn. domýšleti se, že vzmáhající se jeho obdiv službách severních. Myslel si, že soukro pro sltěnou jihanku v této okolnosti má mému občanu severnímu dívka může od :SVOll příčinu. Však čím déle ji pozoroval, pustiti, ale vojínutím větší nalézal v ní záliby i S pochybnou poctivosti snažil se získati dospěl konečně toho přesvědčení, že by krásná jeho si cele srdce jejího prvé než by jí pověděl prftvodkyně musela jen získati, kdyby byla kdo že vlastně jest. Dnové rychle mijeli. Dovolená jeho se porovnávána s jinými kráskami, Rachelčin otec přidružil se k nim v Pe- blížila ku svému konci. V den předcháze tersburgu a Sherwood jel s nimi k domu I jIcí rozchodu, přinesl Rachelee kytici květin a v tu vložil jejich, ku značně staré to budově asi psaní, v němž ji prodvě míle na sever od sil, aby mu povolila )Ioorneldu stojící. tajné dostaveníčko. Pozvali jej, aby je Ra che 1 opustila navštívil pozvání pokoj a když se po chvíli vrátila, mladý to, jemuž aby brzo mohl vyhověti, jen muž mohl jí z očí jen toužil. vyčísti, že povolila Když obrátil s kojeho žádosti. něm k'ú městečku, Přemýšlel ještě o tom, v které místo a jak zdálo se býti všechno změněné! Stona jakou hodinu jej dívka doly, povozy, dobypovolá, když tu pojednou černošotek, farmy, plechem ka přinesla do pokopobité střechy domů úhledná bud o v a je talíř ovoce. Nabísoudniee, kteroui se zejíc ovoce Shermístečko mohlo powoodovi.jvtiskla mu chlubiti, ano i ti psi nepozorovaně do ruzdáli se býti oblečeni ky proužek papíru. v Obsahoval jen tato nejkrásnějšl purslova: pllr. N avštiviv Rachel"Zde. O půl noci." Samuel J. Tilden. František s těží že ku několikráte,Franmohl opanovati svou tišek pociťoval v žilách svých zimnici mnohem citelnější než radost, :Muž zamilovaný miluje všechny byla ona, j;ž si ulovil v močálech při mořské děti. František pozvednul černůše a laskal Virginie. Za všech svých návštěv nemohl je. Obočí matčino se zachmuřilo. nalezl nikdy Rachelku spatřiti samotnu "Nepřicházejte sem nikdy více!" šeptak la matince. mu, když se mladý muž na koně svého vždy jako by přišpendlenu ji Však nyní s obnoveným zdravím a s vymršťoval. novou svou nemocí mnohem roakošnějšř "Dobrá ta duše patrně se domýšlí, že si než zdraví samotné, počal mladý muž po- s mladou její velitelkou jen zahrávám," cirovatl velkou obavu. Rozevíraly Rachel- zahovořil Sherwood pro sebe, [eda zvolna činy vlastenecké pocity mezi oběmi pro- k městečku. Několik minut před půlnocí nalezal se past nepřeklenutelnon? Ona věru nikoho nenechávala v pochybnostech ohledně své již zase na schodech vedoucích k domu, v vroucí příchylnosti ku jihu a všem jeho němž sídlila spanilá "na. Dveře se otevře zájmthn, o něž nyní veden zápa8 tak krutý, ly. Něžná ruka uvedla jej do pokoje spo Celé jej! ovsduší mu prozraže mu nebylo rovného! "Jak málo," říkávala často, "rozumí dilo, že to Ráchel nebylo mu potřeba
jižní
Sher-\
wood
ver
generálové vyžírá.
nás
-
I
I'
-
-
-
llečenského.
-
-
světla nižádného, svého srdce.
84ž
aby poznal vyvolenou
"Rachel," šepotal opojený mladík, "prosil jsem vás o toto dostaveníčko, abych vám mohl vyjeviti, jak vás miluji!" Chtěl ji obejmouti, ona však jej udržela v slušné od sebe vzdálenosti. "Pane Sherwoode," pravila, "vy [ste
pak
obrátil
se
kll zrádné své něho s
II
odkvapila.
Nad ůdolím rozburácela se znenáhla bouře. Xěkteří z vojínň nalezli ve sklepě Roudek kořalky a poněvadž se nyní nernu Nili obávati, že budou někým vyrušováni, oddali se všichni pitce. Na rukou i na nohou jsa spoután, zane chán František v pokoji spoleěenském, maje za jediné společníky podobizny několika pánft a dam po stěnách rozvěšené Pokoušel se o uvolnění svých pout, brzo však seznal, že jeho jímatelé nebyli v tom ohledu nováčky. X a hodinu před rozedněním byli vojín]
-
..
pohrouženi
v
pevný s pánek přivoděný opi.
lostí.
vzpomínal matky své a bezsnažil usmířiti se s truchlivým výsledně svým osudem. Však co to? Pojednou sly�( lehké kročeje plfž((·f se po koberci; napíná ""t! oči. Příliš dobře zná onu postavu, která! fl dý' kou v ruce k němu se krade. POl11fŽ( v obličej Raehelčin. V ukrutné jeho sličností vidl obraz mrtvol 1.anažc.lč, František se
Pojednou se rozbřesklo světlo. Ráchel okolo něl)o kmitla. Držela v rukou velký kus hořící louče, již byla od ohně zapálila. Stála nyní u okna a zamávala svou pochodní. "Pohlédněte mně do očí!" zvolala a se
se
lásky
la dívka ku mladému muži na údech 8pOUtanému i udeřila jej ve tvář. Odvrátila se
severního vojska." Sherwood neodpověděl. "Kdyby nic jiného, vaše mlčení vás prozrazuje!" prav ila a z očí sršely jí blesky. "Vy však jste ještě horší než to; byl jste sem vyslán, abyste studoval naše údoIí, abyste otevřel cestu severním hordám, jež přijdou, aby nás vyplenily a vyjedly jako naše sousedy. Byl jste střežen a pozorován vy jste zvěd!" "Lžete!" zvolal Sherwood rozhorlen. Potupný smích byl mu odpovědí. Y nejbližším okamžiku byla dívka tatam. �[)adého důstojníka projelo mrszení. Zaslechl šramot jakoby myš hlodala ve zdi. Současně slyšel jak Rachel zvolala: "V8echny sirky jsou vlhké! Někdo mne zradil!" Sherwood hned věděl, kdo to byl; byla to černoška.
obrátila
ll.
obliěejem odvráceným. "Rachel," promluvil, "Rlibovala jste mi polibek o půl noci; dostojte slibu, kterýž. jste svému hosti byla učinila." H výrazem rozhorlení ve tváři přistoupí-
důstojník
.
livoati
milce, kteráž stála nedaleko od
k němu.
ných jejích bratřt, jidlŽ
".Jste překrásná!" zvolal Sherwood ohladně, ačkoliv dobře věděl, že se nalézá ve
smrt
přidulZ(
1'0"
mstíti.
"DěkUJi vám, Rachelko," �ep()tá mlac1ý muž. nebezpečí. ".Jen dohře JllIW 1.al'áhnčte a za,,!\Iojí tři bratři byli zavražděni od se- chraňte mne před smrtf hanebnou" vernfch hrdlořezů," pravila zvolna. "Do rsmfvá se v divoké jl'jl oči; dýkn jl·j( dnes nejsou pomstěni; já však jsem "a�(m se kmitne před jeho zrakoma. �(ladý muž sebou škubne popravčím!" jest žh'; pouta jl·ho [sou "Pozoruji to!" odvětil Frank. přeřata, �Iezit(m co mluvila, slyšel pádné kroče.Jest svoboden! je; pochodeň .. hasyuta a dříve m'ž Sher"pf('hněte! KH dojdu {)(lpu;tčnf 1.� wood spatřil 8\')'e1i nepřátel, byl vězněm. zrádu na spá(·hanou na mýl·h hratřfch Do pokoje přineseno nyní světlo t. mé vlasti" wood seznal, že [est zajatcem silné Slza za(·l,,·;'la se jr pocl řasami oka. Zjl"" družiny nepravidelného vojska jižního. I j('jf hyl,' tu eh ,·rli IH,Ž,.kS·! Oěekával, že každý okamžik bude j.·lw '�;'t· h�'lu oclp u ;.a·llo, "�e zapomenuto. posledním a ohavy jeho věru nebyly zmen- I �h(> r wo(ul objal ,"panilou bohyni lH)Jnl4ty šeny, když vůdce tlupy prohlůsil, že za a Ilikcly nesetkali tl4_» rtové chml smrtelnísvítání nového dne hude ob;'�(·n. kft II \ rOll('lIt'j;frn pulíM" •• j L'dalosti tyto sběhly 14e v několika mi- I Za ehv tli nulezal fle mlaclý l11ul na l·l,,.l(t nutách a když se rozruch, jímž bylo j.·ho k životu a M\·o},mt;., ah. srct.·(. j(.)lC) uhra.·t" zajmutí provázeno, utišil, flJy"pl František 10 fOt" nazpt-t jako prapor n(''_('flý proti "č" odbíjeti pftlnoc. H poc1i"nou 8m��ie{ och-á- trn. velkém
-
I
--
�h('r-I
..
'
-85-
Prchal s vědomím, že mu souzeno trá"Viti život ztracený že nabyv lásky děvy, ji samotnu na vžd y ztratil. A vědomí to nebylo klamné. Sherwocd vrátiv se k pluku svému, padl v jedné z prvních bitev na to následujlclch. Sličná Rachel nikdy nezvěděla o osudu milovaného muže. Ubohá děva uvržena hned po jeho l!Iilno� horečkou na lůžko, jež
čující vojíny pluku jmenem "l\lohawks" jak He okolo ubírali. I V zástupu nedaleko odsud stál mladý muž, z pola opilý, jenž pohlížel tak jako ztrávil noc v krčmě hy byl nejspustlejšího druhu. II měl víceŠiroký plstěný jeho klobouk ne žádné ceny nebyl by mohl slouž iti ani za. terč, nebot' byl plný děr a �těkl1 pravý rukáv jeho kabátu byl samá roztrvíce živa neopustila. ženina, tak že bylo podnikem snadnějšřm odkrýti cestu ku severní točně než navléci III JEST ft Á B.U I rukáv na ruku. Hrubé rnce, drsný obličej, Bylo to v den, v kterýž generálu 1\lc- : zcuchaný vlas a vratké pohyby na celém -Clellanovi znovu svěřeno velitelství nad muži nebylo ničeho pěkného, přitažlivého, armádou potomacskou. Ve 'Va'!hingtonu I kromě jeho oka. To planulo z ohyzdného pablesk naděje zasvého obklíčení tak ch věl srdci těch vetajasně a ostře jako 0ránů, kteří jako ovce ko myšky, z pastě. .zahnáni v opevnění Pobuda stál tu a '
-
.
-
I
I
-
....
-
'
sídelního městá. vlády. Marodéři sbfha-
po několik
se ku svým prapoTlím; pluky shromaž-
-ďovaly 8 v
Ýc
kouzlo
se
h
o
k
o
I
vou
.
Pojednou dáma ta
o
velltelň a jména 1\lc
vykřikla a sklesla na zad kočáru.
obličejem
Tulák násled-
kem vzteku znetvořeným, skočil na stupátko kočáru a udeřil panípěsUdo obli-
následníka
učinily mocnějším, pro-
měnilo
houfce llprchlíků v složitou .a bojechtivou armá-duo Asi o polednách .stála řada povozů v
Pennsylvania
paní Gallatino-
na
Clellanova, jež chyhy a pok'esky jeho tím
minut
pohlížel neodvratně
li
čeje Výkřiky proklínánf, vyslovování lítosti, volání po policii .
však dříve než tuláka surového mohl někdo zmocni-
ave-
se
ve vzdálenosti několika set stop od w. Verešchagin. ti, byl ten tam. Bílého Domu. ČáRt' David Double lidí na chodníku se tak se totiž jmenohemžících, se zastavila i pr·ihHžela k val-s-dopracovav se zkrze zástup, zaměřil tomu, jak pluk vojska táhl ulicí. Vzduch rovnou cestou k nákladním vozům armády. se zachvíval hudbou sboru hudebního, jenž Opilost II něho vymizela a chladná rozvaha se zastavil z před jedním povozů asi upro- se navrátila. Ale prázdné vzezření opilce .střed řady se nalézajících. V kočáře tom bylo přtjemnější než ostrý výraz zlomyslno .seděly dvě dámy, z nichž mladší měla ohlý sti, jenž nyní hyzdil a znetvořoval jeho -obličej nernalé krásy a výraz. ženHtiny, obličej. kteráš jest uvyklá přijímati poklony. Obě I N epohlednul ani v pravo ani v levo, ale byly bohatě ošacené a jmenovitě mladšt po nějakou chvíli zdál se, jako by zápasil byla předmětem pozornosti obd ivujíclch ae zlým jakýms} duchem, jenž j�j popohá�e zraků a ní na cestě vedoucí k čirému šílenstvt. pochvalných úsudků, Když pak se večer počal snášeti na paI Paní Gallatlnová neboř dáma byla. v : horky, dorazil tulák ku skupině marky tán skutku lépe známou manželkou dohře zná· : ských vozů a jako by byl býval potěšen I 'mého plukovníka Gallatina lil opravdo- ' nad pozváním, jehož se mu dostalo ve spň vým zájmem si prohlížela hrdě tli vykra- sobě štěkotu zlovolného psa, zaměřil přímo
nue
-
I
-
--
•
ku
nejbídnějšímu ze všech vozit Majitel právě si upravoval skrovnou večeři
vozu
bedně, kteráž mu za stůl sloužila. "Parde," pravil tulák, jenž byl nyní do sti rozumným, "dejte mi něco k snědku;
na
cítím okolo žeber strašnou
prázdnotu!" llarkytán odpověděl příchozímu celou
spoustou nadávek,
z
nichž
"mizerný
chlas
ptal markytán. "Všichni jsou po malémr ::\Iacovi potřeštění." "A za to se může poděkovati Pope-ovi.. Po velké Bakerově peci každé ohniště se zdá býti chladným místečkem." Jestřáb položil dýmku na bednu, vlezl: si vzadu na vůz a natáhnul se. O několik dní později markytán
a
pa"
byla ještě nejvybranější a nej divný jeho spoleěník nalezali se, vlnou ušlechtilejšt. Brzo však umlknul, spozoro válečnou jsouce unášeni, na cestě ku An tietam. vav, že příchozí trpělivě naslouehaje jeho Jestřáb hyl z pola opilý témH po celý láteření, zatím všechny potraviny v jeho Však podivno, jak dosahu se nalezající, co nejrychleji do své ten čas, dnem i nocí, mile počal větřiti rebely, stále více a více ho pytlíku na chleb uklízí. "Co znamená pozdní váš příchod?" tá Rtřízlivěl. Zclálo se, že vyhlídka na bitvu zal se pak markytán mrzutě. .vzbuzuje v něm nelidské jakési potěšení Dne 15. září rozestavilo se vojsko naše "Pozdní příchod! Kdož pak přišel poz dě? Co platno jíti někomu na pohřeb, do po levém břehu řeky Antietam. Toto bo kud není mrtev r" jiště, na něž sever i jih s chloubou pouka RtO chutí vás propustiti." -zují, vyznamenává se svou jednoduchost! ,,�Iám ,,0 jen si propusrte své vlastní ŠWI'IU, JeFlt to parallelogram, na jihu a západu! blázne," odvětil Double. "PosIYHte, Par ohraničený žlutým Potomucem a na výcho de! Xemaje rozumného muže jakým jsem dě bahnitou řekou Antietam. Jediné mě já, aby držel na úzdě vašich deset odíraěů sto, Sharpsburg, uprostřed. Rovnoběžně � řekou ..Anti(·tam mýtn( cesta, ktcršž páral a zlodějů, hnedle byste byl od některého přtsného vojína za palce u nohou pověšen!" lelogram skoro ve dví ph'Uná a pak se "Slíbil jste .J estřábe, že se nikdy neopi ohrad kn Hagerstownu na severozápadu a [ete více, budeme-li se nalézati na pocho ku Harper's Ferry na jihovýchodu. Oll du," pravil markytán mírnějším již hlasem. řeky Anti ..·tam )Ihcla se zvedů k zalesněné "Eh, co Parde," odvětil .Jestřúh, jak mu pahorku a ... klán( se zase ku Potomacu. Douhle od svých přátel pro své bystré, R]( H ..·h...I",ké řady táhly R(.' JJOClll' mS·tnl (,"'!'oty; divé oko nazýváu, "nalezá-H se člověk ve pravé jejich křřdl» opíralo 1((' o Potomae a sboru ::\IcClellano,'ě, nikdy nemňže věděti křídle levé rozvijeln se v jisté vzrláleuo ti kdy se naiezá na pochodu a kdy ne. Kdy nad Shnrpsburgem a dotýkalo se tt�l .. řt ky, zase Snahou :\1(·( 'lellanovou hyle) obrátiti h·\·� vyjdeme?" křldlo I�(· ..=ovo. V culpoleclrlt' «hlt' 16. 7Ůi'( "Zítra za svitánf." "Doufám, �e budeme míti iel'šf \'}'clělky Hookerův "hor I'řc.·kro(·il řr-ku Antlvtam, než v bažinách Chicahominy!" a"y poclal Lev-ovi ")'foItrahu (» oč .. -kávaném Dýmka a tabák markytána 1('�h·I�· na přepadnut í. toune'"
..
..
..
..
..
_
..
·
bedně a Jestřáb za t-Io\' těch klidně foIi cpal do clýmky a "('«:al kouřiti.
na
domnívá," pokračoval pak, "Každý "že malý lIac [přezdívka claná )(c.'CleJla noví] j('Rt velkým �enerál(·m. Kdyby nfm se
byl, nebyl hy býval se MVOU armádou ob kročil řeku Chieahominy, Hyl hy nechal vojíny !wé po �enském RpfllolObu j('ti po j ... dné �traně řeky. On však jC'!oit jt'llnfrn z vaši('h markytimsk)'('h �('IH'růl i'1." "A to jeAt také n('jlt'pší druh gc·ne'rú)t) ., mínil marlcytán zastrašen fi"S'm kem. "Co pak vlsstn;' vf naší g.·IH'růlo\'[. () válce?" pokračoval .Jf'!'Itřúh. "StoIJf'walJ Ja(·kHon jel'lt jedinS·m mllž.·m 7. 011011 foItran , jenž má dvé nohou."
,.poh';'n',.
"Xemhl\,te takto, si('(' núloi ntratf," za�('.
\.
cl.·n J (·,.třáh vzdor nal ..·h:,,·< 111 '4vélw "pol(.·čnlka zanechal oh(·i ... du a (ul ..·;4'1. Byl nynf zcvla foItřfzli,·ý, zIJŮI .. Se' však, že foIi slibnj« m-malou rallu,.t z 11krutného krveprolitf. �a 7.úpaclnf straně mS·tnf ('«·,.ty 11;11,·7.all, "(O nůn;' na S('\'('r ocl raci r(·"c·) k)·(·h. j •. ! n'·\ oclil .. "o .. ta\·(·nf tornu, ktt·r[. h) I •• zauja lo I(.·v}·m j.·ji(·h kf'llI,,·hl. �a tomtu ná\ r;", j .. ž uniklu )'u7.urno .. ti \'c·litt·)ta 01HI1I .. tran ,'úl;.r(·fc-h. nalc'zal 14(' rÍlnu ,.• 1C·fl I;. J c· .. t řúh, j"nž '4.1 mohl laul1u'Iiti oke·m ,·njan .. kSm, Br7.c, "po('inulo oko j.·lm l1a xi, .. tnl''' \ Clj ka. },c·rondm MI' h·'1c·rn. Hylo tet 1 ",OH" lIlui.n lIoClk.·ro\ S·,·h nhaj'c,f.·h tltl na ",000 mulu .Ja,·k .. onu\ ,,·h. \' S·raz cfúIH·I .. kl· ra.]o"ti 1ohyx1lil .,llm,.·j .J .... třúh',,·. �'·m'·l MYIll)'athi«· ani ('fU j •. clml ten
)'ro!oollům
-
..
..
ani pro druhou stranu.
Sbory
větru večerního mísil
Hookerův
Jackson�v se srazily jako dva protivné mraky. Jestřáb se krutě pousmál a zamrnčel:
;,K dyž hody."
loď
se
stroskotá, žralok
slaví
Ilodinu po hodině stál tu, pozoruje střidavé štěstí obou bojujících stran. lIookerov sbor brzo se rozprášil. l\Iam�fieldnv byl mu poslán na pomoc, následován jsa Summerovým. Bylo patrno, že se celá!rehelská armáda soustředuje na levém křtdle. "Kde jest Burnside?" zamruěcl Jestřáb. "Mnseli zrovna vystrčiti strašáky, že se
k aěoval
na místo
skutku měl pravdu, neboř na jihu dvě sta rebel tl zdržovalo celé naše le\'é křídlo. Před polednem byly sbory Hookerňv a :\Iansfieldnv v
ochromeny.
zase v
kteréž
le, ale zároveň ostražitě, neboť jeho živnost, ačkoliv zhusta netěšila
prováděna,
se přízni poctivých vojťnft;pojednou postřehl muže, jehož počínání jej opráv-
iíovalo ku domněnce, že
jest jeho souv "povolá-
druhem ní".
Jestřáb
dohro zahuben a soumraku bylo levé křřd lo reb-Iské Fr anklinem zapuzeno blfže Sharp",bur-
přiblížil příchozímu a tázal se jej jak se mu daří. Cizinec pohlednul naň s výrazem. lásky a ducha nepřfsomnostl; bylo patr-
na.
za
se
E. Zota.
přihlížel, hyl by Rilnč prořídlý voj Lee-ův nám na milost vydán býval. Když slunce nad dokončujícím se bojem sapadalo, vzal na se obličej .Jestřábův výraz tlivé šelmy; muž zasmál se surově a zvolal:
loviti v moři krve!" Po slovech těch spěchal R návrší na bojiště, Kclyž pozorovací své stanoviště 0pouštěl, vyletěli dva krkavci z r edalekého stromu a skřehotání jejich pronikavě se rozlehalo okolím. .Je�třáb spěchal pře A pole děly zbrázděná. Kráčel po udupaném obilí skropeném krví padlých bojovníků, Jak hrozná tu provedena od rána změna! :\Irrný šelest
,.Pftjdu
označovalo
poslední úspěch našich vojd. Pohyboval se smě-
spláchnuta čerstvým 'Vojskem přivolaným z pravého křídla Leeova. Ale nepřítel zle hyl zakoušel, Sbor Jacksonftv byl skoro
Kdybychom byli
sténání
hanebném svém díle.
Sedg-
rozestavili dělostřelectvo na návrší, z něhož Jestřáb boji
a
půl noci dostal se ohavný Iupič poblíž "Dunker's Church" na západ od mýtní cesty,
wiekova divise sboru Surnmerova byl a
gu.
nářek
Brzo po
boje nesúěastní! A
se v
umírajících a mlěelivé, neproměnlivé hvěz dy shlížely s oblohy v němém údivu dolil na strašnou, však rychlou sklizeň mečem' přivoděnou. Jestřáb na cestě své nebyl nečinuým. Kdykoliv mu šat mrtvého vojína prozradil důstojníka, vždy se k němu sklonil a ry chlou rukou oloupil mrtvolu o hodinky, prsteny neb peněženku. Sebrav pak něco těchto věcí, ukryl je vždy na nějakém vý značném, snadno poznatelném místě a po-
a
ku
I
že
úplně při svých smyslech. ".J�em generál Blake," odvětil. "Hleno,
dám svého bratra." Důstojník odcházel
a
není
věnoval
zase svou
pozornost obličejům padlých vojínů,
Podivný pocit zdál se ovládati srdce lupiče. ,,1 já," zamručel, ,,_i já hledám mého bratra." Za slov J estřábových důstojník pozved-« nul tak aby jim v obličej mohl pohlednou ti, dva muže, kteří leželi v malé vzdáleno sti od celé skupiny padlých. Sotva že
Jestřáb, jehož zraky stopovaly počínáni
důstojníkovo, shlédnul jeden z obliěejň, jil přiskoěil k němu, Položení obou mrtvých mužů bylo divné. )Ilad;r
z
nich držel
v
levici smačkaně psa-·
Jli i zdálo se,
·
jako by starší byl býval usmrpři pokusu o zmocnění se Oba, jak zřejmo bylo, byli
een od mladšího
·
JlS3ní
toho.
-dšstojníky severními. V obličeji J estřábově objevil se výraz újmu skoro lidského. Zmocnil se psaní a bystrýma svýma očima přečetl jeho obsah. Zachvěl se M celém těle. "Či dosud boha nějakého-či dosud vlád ne bůh?" zašeptal, Prohledal mrtvolu dru, hého důstojníka a podle psaní u něho na lezených seznal, že to plukovník Gallatin. Zastrčil psaní obou padlých do své kapsy, ale jinak mrtvoly neoloupil. A pak stál tu hodinu po hodině jako socha, zraků svých .B mrtvol neodvraceje, Když konečně den rozbřeskovati se počínal, nebylo v obličeji mužově po výrazu divokém ani sebe menší $topy. Jediné jen slovo přelétlo přes jeho
ny:
,,::\Iožná!" A za svítání nastoupil krokem, jenž vzdo roval únavě, cestu do ".,. ashingtonu. Přibyl do města tohoto, po zeptal se po ,vbydH plukovníka Gallatina a bez odkla du zazvonil u dveří domu. "Povězte své velitelce," pravil služební ·
�u, jenž ..
,
:I?U
otevřel, "že jí přináším zprávu
DaviduDouble-ovi." ::\Iísto odpovědi paní Gallatinová seběhla sama po schodech dolů a vtáhla podivného hosta do pokoje společenského. Aniž by �ova promluvil, podal jí psaní a pohlížel jl V obličej. Byl to obličej, jenž svědčilo o
zvolal Double rozhorlen. se následkem zprávy té-nepochybovala jsem ale o její pravdi vosti! Odvezli mne odsud a za dlouhý po tom čas, domýšlejíc se, že jsi mrtev, pro " vdala jsem se " "Za svého manžela manžela." "Nemám "Pravdu díš," pravil Double. "Plukov ník GalIatin byl včera usmrcen."
"Podvod!"
"Roznemohla jsem
.....
.....
"On
podvedl; nebyl nikdy mým
mne
manželem!" zvolala vdova divoce. "A tvftj otec?" tázal se Double. ,,1 on jest mrtev," odvětila a propukla v pláč. "Na smrtelném svém loži mne prosil za odpuštěni. Kdybych byla věděla vše,
byla bych
mu
odpuštění odepřela." a zakryla si rukama
Sklesla do křesla
0-
bličej. Když
tu tak Double stál, pohltžeje na plačící damu, obrazy mladých jeho let,
zdánlivě tak blízké
a přece tak vzdálené, druhým před duševním jeho zra kem se vynořovaly. Jsa synem kazatele církve škotských presbyterianů, nadobro osiřel v patnáctém svém roce. YYMtěhonl se do Spojených �tátft a stal se úřadnfkem
jeden
za
Y dvacátém svém roce setkal a se sličnou dívkou, Edithou i Tappancvou zahořel k nf prudkou ,'áKnl, kteráž s její strany byla opětována. Otec
bankéře. seznámil
se
její, velkoobchodník, nalezaje se na pokra ji záhuhy finanční, padělal směnky, aby si pomohl z okamžitých nesnázř, Double byl 'mnohých dnech slastných i strastných a mladý, sebeobětavý muž � ahy zachránil rodinu �vé vyvolené před záhubou i poto jehož krása byla bezvadná. Sotva že paní Gal1atinová přečetla psaní pou, přiznal se, že on sám podvodu se do jí podané, upřela na Jestřába pohled pro pustil. Trest vyměřený mu byl poměrně nikavě zkoumavý. nepatrný i bylo ujednáno, že pojme Edithu "Dayide, odpusť mi!" zvolala a sklesla za manželku a že 8 ní odjede do nové nějaké mu k nohoum. Byl to výjev podivný: dáma krajiny, jakmile Hi trest nezaslouženj' od • bohatém, nádherném šatu klečící u no bude. hou muže, jenž ještě před několika hodinaDříve však než Double trest si odpykal .mi olupoval mrtvoly padlých vo'[Inů=-výjev otec Eclithy a jak nynf VyHlo na [evo to, jehož vysvětlení s naší strany každý hohatý jeden j(·jí obdivovatel, plukovník ěwnář požadovati hy byl oprávněn. Gallatin se smluvili a podali jf clOkazt'l, Je Psaní bylo prosté a obsahovalo jen tato milenec j('jí jest mrtev, () rok později se slova: provdala Editha za plukovníka. Den před svS'm propuštěním z káznice "Zítra hudu svoboden. Poletím k Tobě na David Doublo." dal Double jednomu ze svých "PI' luvčzňta, perutích lá�ky! "Editho," pravil Double, pohlížeje přřs jemuž k útěku pomohl, psaní A\·;'clčfC( E ně na ženu u jeho nohou klečící. "Editho, dithě. Hf41ák pHanf mu svěřeně nt.·oc)t.·vzdal, neobdržela jsi nikdy psaní mé ?" n�·hrž seznav jak se vlastně ,·l·ci mají, po ,,6 běda!" zaštkala žena. "rkáza1i mi držel je pro sebe, aby mohl z plukovnlka -psaní správce vězení, v němž jsi hyl držán, kořistit] podstatnou vyhrůžkou, ze pruzra psaní oznamující, žes hyl usmrcen l,ří po dí jeho ženě klam na nf pá('haný. Donutil -
-
.
DSu
o
útěk!"
plukovníka
k
tomu, žo
mu
dal
ve
tlvém
-
,
pluku
místo
kovníkňv
o
důstojníka. Byl
to
89
pokus plu-
ukradení psaní tohoto zraně
nému
důstojníku, byl tojedině tento pokus, jenž přivodil smrt plukovníkovu. Držitel psaní, chtěje toto podržeti, vytáhl bambit ku a střelil plukovníka do srdce. Účinek na Double-a všeho to, co pova žoval
za
hanebnou zrádu Edithou
na
něm
spáchanou, byl věru strašný. Pád jeho byl tak značný jako byla jeho výše. Nale zal prapodivnou radost ve všem nejhaneb nějším a nejponfžujtcuějšlm. Od té chvíle, kdy byl propuštěn z vězení, neviděl Edi thu kromě ono odpoledne ve 'Vashingtonu, kdy ji pěstt v obličej udeřil.
I I
I
Nyní
však paní
Gal1atinová k němu
vzhledne.
Následuje vysvětlování prová zené slovy plnými něžnosti, Double-ovi zdá se, jako by zlá ta leta a jejich účinky jako šupiny s těla jeho spadaly. Mezitím co mluvili, vběhnul hošík čtyr letý do pokoje. "Jak se jmenuje?" tázal se Double. "David Double," odvětila ona. "Nyní vím, proč svého syna nikdy jmenem ne vola}." Tulák propukl ve vzlykot. O rok později slavili oba sňatek a nikdo by v skromném lidumilu Double-ovi nepo znal tehdejšího omrzelce a neurvalce.
,
·t'.
a� PAN E N S T V I �o I
3iI ívko! jejíž hnědém zraku � leží stín, jak soumraku,
Ó ty
v
�l
když je
nebe bez oblaků.
Vlas tvůj, jako slunce
k a
Stojíš nohou, která váhá, kde se potok v řeku vzmáhá,
v
jsou léta dětí, jejíž květy ptáci sletí;
stář! sněhem těžkou snětí.
Sbírej tedy květ pln něhy, který mládí vroubí břehy, než ty chladné přijdou sněhy.
Zmky tvé, jak by se bály, hledí na ten potok malý, v
polednám se jitro sklání, máj v červen z nenadání.
Haluzkou
klidné ženství dětskost blahá!
tu širou řeku
a
Jako sladké hudby hraní
skvělý
jeden zlatý proud se celí jak by jarní vody spěly!
na
dobré dítě, má a sítě, stáří dohoní tě !
spády
strast
v
v
tf·
ZbOŽ1;é,
život
za
t
dáli.
Lilii nech
Hluboká
a tichá splývá před tebou ta řeka snivá, krásná, jako ve snech bývá.
branou
v ruce
z
kvésti,
kovu muž' tě vésti
kyn té čarné ratolesti. •
říše jiné, anděl kyne elisejské luhy stinné?
Proč teď váhat
když v
ti
v
ve snu
Yidíš stíny, jak SP rojí, jako holub, jenž se bojí sokola nad hlavou
svojí?
Zll ící kvapem, které my už sotva chápem, ohlušeni bouřným slapem.
Slyš ty hlasy
V zármutku
chovej na
v
rtech
křivdě, lkání, rosu ranní, pravdy usmívání a
srdci
mládí skane, jako balšám v srdce zdrané, sen jak v srdce uondané
..A. ta
rosa
.
..A. ten úsměv slunce vloží v mnohé srdce zdrané v neboť ty jsi úsměv boží l
hloží,
NeMil J. V. Sládek.
�
ORAKUL FAITH LEFFI�G\VELLOVY. *
(Z anglil-1ny pf'eloiil GU8t. B. Reiě I.)
�lEDAL.EI{O �
od srázné
do
přesvědčení, že to poprsí Jiřího III., Yantre, anglického a že bylo s nernalou staré části města Norwich nalézá dovedností poblíž vyřexáno z kusu dubového se rodné místo v dřeva. Takové sošky králti jim vlád muže, jehož [rnena zemi naši niA'dy nernůže býti zapomenu- noucích za dob osadnických často bylj tú. Skoro jedno a pal století uplynulo v osadách vysravovňnv nad vraty hos od té chvíle, kdy muž ten se zrodil a po- pod a nad vchody do budov, v nichž jme krok zlepšovací skor na dobro za iladil nem královým spravedlnost vykonávéna, Milovníka starožitncstí zdál se b)eti všechny stopy prvního jeho domova, Před nedávnem nalezena v místech nález velmi cenným, nebot hyl přesvěd těch" starožitnost, vzhledem k níž v če že to není nic nepatrnějšiho nei 1, prv· ních letech našeho století kolovala zvláštsteré studně, v jehož jsou předpovídač ní tradice. to stará nalezli st cno mnozi ze Byla studně.jíž starých osadníků pevně jistí délníci pod mnohaletým nahromadě- věřili a jeh')l mlčelivé věštby byly ním drnu a rostlinstva. Starobylé zdivo vykládány a tlumočeny osobou, jít se a sesulo se de, vnitř, dno každý strachoval rozpraskalo pro' její z.izračnua a suché na něm nalezena věc tak schopnost v takovém tlumo tení. bylo Bylo zvláštního tvaru, že odložena stranou, to nepochybně toto d řevěn � zobrazení aby později důkladné prohlídce byla po- krále, jež uváděno ve .ip .i�ni � podl VilOU drobena. Rez a kaz téměř stoletý zne- tradicí, jak vypr<Í\'čna v letec-h náp itom tvořily podivnou tu věc, zastávala však ních. Byl to orákul Faith Lrottlngwcllovy. dosud taková pravidelnost obrysů a ta- A tuto [est tradice sama: kové známky zúmyslnosti v utvšV jejím jedno ráno na poč.itku po l eirnu -ření, že bylo patrno, že to ruční práce roku 1 iit přicházel Pl) P .št.,\'ní. cesto některého muže, kteráž byla vhozenado vedoucí od přisravištů Ch ·l�(H při ú�tí studně. Dělníci oškrabajíce nález chvilřeky Temže ku dtile,itým ves lÍčkám AC' ku svými noži, odhodili ho co věc bezverním, Sličný, čilý mlll,j! mni. Ačko cennou, avšak pán, jenž nalezal záliby v liv nebyl velkj', byl přece jen hřmotné starožitnostech, domohl se nálezu a postavy, Krok je .0 prozrazoval obrat navrátil mu něco dřívější prací ráznost a překypnjící zdrávi. Krok �ělivon Jeho podoby alespoň tolik, že nabyl ,lJOst, jeho byl ry<.'hl}( a silný, ačkoliv nohr n{ž
se
propasti,
vrhá hl ačící řeka
krále
i
•
tr-!
-
"_
UI-
I
naskytne se mi mnohem lepší zaměstriá ní než jest toto vojáčkování!" Stál tll pohlížeje na domov svého dět se, že nedávno seskočil s koně a zvíře své někde byl zanechal. Dlouhý kabát ství a rty jeho se zkři vily, jako by klid jeho byl zaprášen, jako by muž byl jel né toto místo jen vzpomínky pohrdavé v ze značné vzdálenosti. mysli jeho vyvolávalo. Pak se zase poMlatiý muž se zastavil na cestě a s usmál-tentokráte � jakousi rozmarností. "Tamto jest stará studna pod jabloní patrným zájmem pohlížel na prostý, pevný dům s prejzovou střechou, který stál I a okov jest utržen. llahahá! Pořádně v jisté vzdále[sem je tehdy-
jeho vězely v těžkých jízdeckých botách, lesklými ostruhami opatřených. Zdálo
Touha.
nosti od silni-
postrašil. Zdaliž pak starého Leffingwel-
uprostřed plochého role, v jehož pozadí ce
ve
krále
lasoška
vzdálenosti
Jiřího dosud nalezá na se
asi tisíce yardd se táhl pří-
dně
studny, jsem ji
kam
krý zalesněný břeh. Kdy ž pak se okolo
vhodil
to,
za
ze
msty
že mi
nul, poloviční
staroch ten pořádně vyprás-
úsměv
kall"
rozhléd-
sebe
tnul
prokrní
jeho přís-
Mladý
muš
mí ři I
rov-
nými drsnými
z a
rysyazál'oveň
nou
dal
muž myšlénkám svým
staré studni
prdjevu.
tlíeí vroubení
nahnuv se
sto, ačkoliv to mé rodné místo a
výtečná.
půda, Vobře j sem jednal, o
d ff k a i
e se
� �!�� .
...
.
"',;,
byla čistá,
\
", _
II,
ač-
koliv hluboká a tam na dne
•
-�
Už to není k vydrženf tady. nemohu ničebo vydělat
a
do
s I a b élidské porysy doby, jež ná-
viděl
Ameriky mi pas d�t nechtějí, že se musím ještě stavět nM. vojnu. kdyby už pán bůh se mnou nějaký konec udělal 8 VZIlI si mne na onen sv�t abych se a�pnii 8 nebe na tu Ameriku
a
přes-
nahlížel pozorně dolů. Voda
"Dobře jsem
jednal, opouštěje toto mí-
cestou ku
podíval.
sled kem
za
ehvěvů ody činiti se zdála. úšklebky podivné povOlání ,Jest tam dosud a zdejší lid řík,l, že látka z níž pozdstávám jest schopna leppovídá osud Jaci jsou to bláz!'i,před ...... ano 1'1 ší C h VCCl, ep š'lCh v ěcí1 n c� bylo vvz b o ž n í' tito li1 d e. r o
I nič
Bah!
e
ní.
�
tom není ráznosti
V
a
)(
I
,
•
tl
"
v
iiž Jsem i N ew rábění pl'I II 1 e k v léká rne, .ll Však zřídil. Haven byl příznivá m� v
příležitost ta leží ještě v budoucnosti. Nejsem ji! dnes velitelem gardy guvernérovyl A prvé než uplyne mnoho dnů, -
I
Mladý
muž chtěl studnu
jej pojednou
( zastavila.
ženština
opustiti, když podivně oblečená
vám " Dovolte. pane Benedicte, abych hádala o-ud ," pravil a, "Znáte mne-
92-
-
[sem stará N ancy. Znám vás, ačkoli v: již dlouho, co jste odsud odešel."
tomu
"Vy ještě žijete, věru, myslel bych, měla meškati onom
v
že
kruhu
světě! Jen
jest můj
N aucyj Na
s
mou
tě
dávno
byste již sobě rovných
chutí do toho!
na
muž
komínu
tak
oči
činuly to věru
něla
opatrně a
se
nahlednul okolo rohu
okamžik neb dva spo na dívčí postavě. Byl
na
jeho
zjev spanilý. Mladá. tu
ku
kolovrátku,
dívka sklá vřetenem
Jaký
obratně zacházejíc a bílé, oblé, obnažené ruce důlkovité nevědomky pozorovateli
obrá
svému
osudt"
Stařena nahledřmla do studně
Jý
ukazujíc. Obličej její byl spanilý a profil jeho ušlechtilý a bezvadný, jako pak k muži s pohledem, jenž z mramoru vysekán, Dlouhý, být: strašným, jím však ani dosti málo hy byl temný rozpuštěný její vlas splýval jí po nepohnul, pravila: budou vám ale jedné straně přes rameno. "Budete velikým tíc
a
měl
se
-
"Slíčná
klnouti!"
to
děva,
na mou
věru,"
pra
povídá váš orakul? Vyřiďte vil mladý muž pro sebe. "Kdo as to mu, Naney, nejpěknější mou poklonu a jest? BÝ\'al to dům squíre-a Leffingwel Zdaž pak by přísný starý ten Purí řekněte mu, že nevěští v�cí podivných. la, Budu velkým a proklínán jsem již byl tán mohl vypěstovati zde takovou kvě každou zdejší osobou, kteráž mne znala, tinkul Však to vyzvím! Zjev děvy mne co mladíka. IIleďte odbýti tajuplné své vskutku oblažu je. Pověděv to, předstoupil, tak že děva .zboží u pošetilých zdejších děv, N ancy.' má "A. přec jest předpověď pravdivá, jej spatřiti mohla; pozdravil ji ušlechtile Benedicte. Lépe by vám bylo, i uctivě pane v této studni dnes "Promiňtež, panno, že vás tak neo vyhledával kdybyste maleuě � yru;uji; byla jste však tak p0i nalezl smrt. hroužena ve své předivo, že jste mne "Jdižiž k ďasu!" zvolal. Pak spěchal odsud ani dosti málo ne nespozorovala, dokudjsem nepromluvil. "Komín ukrývá všechny, kdo příchš znepokojen nesmyslem tím, neboť stra Přišel do klidné tí po silnicí a jen málo kdo přichází po chu v pravdě neznal. obce za jistou záležitostí i přál si vyříditi stezce na této straně, pravila, Za slov těch pohlížela pátravě, ale ji, aby ještě u večer mohl nastoupiti cestu zpáteční do New IIavenu. skromně na cizince, jako by přemýšlela, Kráčeje dále po silnici, na právo ani kdo by zdvořilý tento muž mohl býti. na levo se neohlížeje, blížil se nízkému I on na chvilku nechal spočinouti pátra -červenému domu farmerskému, jehož v.ý svňj pohled na dívce a pak 8 úsmě průčelí čelilo k úzké stezce a strana jeho vem i se spůsobern tak nšlcchtilým, že ku hlavní cestě. Z venčí zřízen velký nebyla ani dosti málo poplašena, přistou komín, kterýž vyčníval daleko na stezku, pil blíže k ní i podával jí ruku. Nepřijala tak že osoba kráčející po této, nemohla ruky jeho, nýbrž udiveně naň pohlížela -odnikud býti vidína. Mladý muž kráčel "Pamět má tedy jest lepší vaší," pra zrovna proti komínu, pak náhle se za vil, jednu ruku dosud jí podávaje, kdežto stavil a ustoupil několik kroků nazpět. drnhou se opíral o římsu u okna. ",Já Spatřil u okna v pokoji za komínem se vás nyní poznávám a přičiním se o to, nalezajíeím něco, co si ještě jednou a aby i vy jste si na mne vzpomněla. Před lépe chtěl prohlédnouti, aniž hy byl vy �et.Y vyšla tamto na ono pole dolů k po rušován. Slabé hrčení unikající z okna toku malá dívka oblečená v jasně čer částečně otevřeného prozrazovalo, že vený šat a rozzuřené zvíře bezmála ji někdo uvnitř pilně se zabývá předenírn. nabodlo na své rohy, kdyl mladý jun Šejmuv pro větší 'Pohodlí klobouk, mla- se ji uchopil a bezpečně ji přenesl přes H
To že
"
"
••
"
_
.
-
kamennou zeď. lou dívkou
Vy jste byla
93-
onou ma-
" ....
Obličej její
".
jen do vnitř a buďte vítán pří svém návratu, pane Benedícte."
te
Povstala a odešla aza chvilku slyšel, jak odstrkával tl závoru II dveří; stála tll dečnostl. nyní na práhu, podávajíc mu ruku svou. Nemohu u věřiti," pra vil, když se "A vy j�te byl velkým hochem, jenž mne zachránil. Jste to opravdu vy, byli uvnitř octnuli, "nemohu ani uvěří pane Benedicte, ačkoliv velice se lišíte ti tomu, že byste mělá býti mou malou od v paměť mou vštípeného obrazu ono- družkou Faith, kteráž mne jednou po ho hocha, jenž mne zachránil a jehož řádně vykrákala za vlasy, když jsem ji roz-] pozlobil." zlomyslnost jak oteo můj děl hlédla
na
se
vyjasnil
mladého muže
a
B
dívka po-
výrazem
sr-
"
-
--
zuřila zvíře."
"A oprav du, pokud pa měť má sahá, vždy jste na
"Ano," od větil on, smě-
je se. "Pa matuji se. že jsem zvíře to trýznil Obá vám
í
tropen
velkou
zálibu
v
jste někoho pozlo biti.
ne
zbedností teh
dy bylo
za
as
poň I i d é o mně říkěva-
mou
li," pravil ry "Vím
to
chle.
Za
odpykal.
"
"T a k
k r a t o ch vílí,
Já však
tom,
mohl-li
že
se,
Iezal
chránil jsem vás a dovolte
že
mi, pan no Faith, říci, že
jsem se ne přílišné vážnosti, kdyš j sem odsud
nikdy j
odcházel-
těšil
sem
y k on al lepšího činu a ne v
že
jsem s důstatek odza to
měněn
vídě-
Františkán. Berete sl MařeDku z J'sky anebo 8 pJ:nucenf? Matl}. J' si jl neberu z Msky ani 8 přinucenf. Frantiskán. Saad Dec�cete udělat nějakou hloupost a vzft 8t jl bez J'sky! Matlj. Prosím, velebný pane, j' za to nemňšu, tft hloupost Je v Balem rodě dědlěnou.mň] tRtfnek tRky neměl maminku r'd, kolikrát ji D8farkoval a vzal si 1i přee.
ním, ješ jsem měl pře d chvilkou, spatřiv
a
jmenovitě váš O
tec
mne
nebyl naklo-
něn. Doufám
však,
že
on
mé
zapomněl z I o myslnosti jste m ie nevzporní
pozoruje vás sedící I a \'y, vy zajisté že byla védoma, že nala 8 neláskavostí1" byste při práci, jste pozorována." "Zajisté že ne, nepovažujete-li za ne Pobledla naň rychle, nikoliv ale s ne laskavost, pakliže jsem na vás vůbec volí, že si dovolil učiniti jí takovou po nevzpomínala," pravila s takovou hra klonu, nýbrž proto, Id nebyla zvyklá tak nou škodolibostí ve svém hlase, že bylo nšhlj'm a upřimným projevům přízně. patrno, še jen žertuje. "Přijmete nyní ruky mé, panno "Bylo by věru nelaskavo, kdyby bylo Faithř" tázal se. pravdou, co jste právě tvrdila; vím však,. Ano však nikoli v skrze okno; vstup- že tomu není tak. Doznejte jen, panno, aniž
"
,
a
si
-94-
-že
si
jste
někdy vzpomněla
zlomysl
na
"Nuž tedy mínka
ano:
vás
na
lehkovážně
někdy, byla-li upo nemile připou
oživena,"
.štěla děva.
Kým neb čím?" Viděla-li �sem rozzuřeného, řvoucí "ho býka. nernohla jsem ovšem jinak než v zpomenoutí mého zachránce." "A mnoho jste jich vidělal' "Jednoho. Y zpomenula jste mé osoby tedy "Oživena!
"
"
jednou?" ještě jednou!"
že
"Možná,
Kdy1" "Když jsem "
:stard
studny
v
náhodou kráčela okolo
zahradě vašeho otce."
"Stará studna," pravil přemyšle]e. "Jak ta vám uvedla mou osobu na .mysl!"
"Zajisté jste
se
pamatuje
na a
to;
když
vážně i
s
mi
svém
pbličeji Jste šepotal, studny: "Buď ticha, Faith, sice sluha dáblň se vynoří i vezme tě" a pak jste mne přemluvil, abycli se podívá la dolň a já opravdu zřela podobu lidské neb cPábelské tváře i prchala jsem zdě šením křičíc, mezitím co vy jste se p0hrůzou
ve
ukazuje
-
že
dovedl ke studni
mne
do
smíval mému strachu,"
"Smál jsem Nemám
se
více!"
"Jest
ničeho
jen
obávati
ve
svém mládí."
Ačkoli v nemohla opomenout projevi ti
mo v
duchu
onen
respekt,
k jakémuž
ačkoliv vidě těch ušlechtilých
odvážlivé
nabádají činy la, že nabyl některých spňsobf propdjčovaných dobrým vycho váním, přece jen se ho obávala a když pošinul křeslo své blíže k ní, odtáhla ona křeslo své s patrnou zúmyslností, kt�ráž jej rozesmála, ačkoliv jej netěšila. Děva uchýlila se tak před ním za velké N elíbily se jí kolo svého kolovrátku. velké jeho oči, ačkoliv byly zářivé a ona s žalostí seznávala. že jest stále pokou šena v ně pohlížeti. "Panno Faith," pravil mladý muž, "jest tomu deset Jet, co jinde se zdržu ji a kdyi jsem odcházel, byla jste děv čátkem sedmi- neb osmiletým. Takovou jsem si vás vždy představoval. Tak so bečtí a ueuvažujicí i zapoměnliví jsou mužové pilně zaměstnaní." "Byl jste ta1dk& jit mužem, kdyi [ste odcházel, pane Benedicte," Pravdu dlte, neboť jsem čítal zrov na jedenmecítrna let. Moji vojíni říkají, že dnes sotva se zdám býti starším. Však jedno vám povím, panno, vy ne měla byste lepost i ušlechtilost svou skrývati v této mrtvé obci. Zajisté še a
"
své
pošetilosti.
obyvatele studny. Docházíte k ní nyní ještě?" "Ntbyla jsem tam od té doby nikdy příčin
věci tak strašné.
podivným mužem, jako býv&.l po divným hochem!" pomyslela si. .,Ne. strachuje se ničeho viditelného ani ne viditelného nyní, jako se nestrachoval
,.
pouze
t)
tak
ného Benedicta."
se
-
"Měla byste tam choditi. Staré to den co den ddm vá� nikdo nernine -chlapisko tam dosud jest. Objevilo se leda nějaký ten výrostek farmerský. dnes ráno na mé zavolání a povědělo Měla byste přijíti do New Havenu, kdež staré Nancy Riggsové' strašné o mně byste poznala veselí i šum livota čilého." věci. Ručím vám za to, že pňjdeteli tam nikoho, kromě jed " Neznám tam, osud váš vám předpoví. Znám toho noho." slohu ďáblova příliš dobře." ,,'Máte tam přáteH" Podívala se nan podivně, neboř se jí "Ano, jednoho z� žákfi tamnějšf vyl že tato lehkovážná řeč ěí .zdálo, školy." úplně ospravedlňuje pověst, jakou! tu o sobě "Ó [ednoho 7. těch bledolících vf· byl zanechal, kdy! odsud odešel, aby se rostkfi," pravi1 8 úsměvem, jenš byl jinde usadil. Divila se torno, fe vdbec spíše posměškem. " Nedbejte jich, má .někdo, i -mol tak zmužilý, m Ue mluviti malá .drožko. Děvy takové, jakou jstp ,
-
-us
-
vy, jsou
určeny' pro muže statečné i sil-I takových nenaleznete mezi knihoI kazy." "Nathan jest i statečný i silný," odné
a
"Také podobně soudím; ozbroite se pancéřem práva, abyste byl doko-
však
nale
I
vybaven."
Rozmlouvali
spolu chvíli; mladý muž jeho urazil podkovyprávěl, vu, kterouž mu kovář nyní znovu připevňuje a že si vyšel pěšky, aby vyřídil
větila děva.
že si kftf'l
Pousmál
de a to tak pohrdavě, že Host dotazoval se byla podrážděna. na to po starých známých i rozmlouval jisté záležitosti. o té době dávné, kdy si spolu hrávali. "Vrátíte se tedy touto cestou z veče Brzo na to vstoupil si její otec, přísně ra," pravil squire,' "Zastavte se tu a prohlížeje cipovečeřte s
až
since,
mn
bych
že
la,
mladý muž jest dávný jejich soused,
Dozvíte
Arnold
va-
šem městě více na
než my zde samotě."
Mladý
vil Benedict.
,Však j s t e jednou
muž
odešel.
pak
Později by la děva
mne
trestal,
-
se ve
velkém
váš
pořádně
vámi
pohovořil.
pokušitel, squire," pra,
s
válce více
o
Benedict.
"A
Rád
nami.
Faíth povědě-
pilně
zaměstnána
vy-
"
svého
t"
"Ano ano, Benedicte, bý val jste ·velmi z lov o I ným
..
u
kolo-
když přijel. až k oknu jejímu vratu,
tu Doktor. 'fak. vy si
Iltý
..
Ute
na
laludek, fe vás tlačí; nejedl
jstl" nějaké kystlé okurky?
hochem a nesčíslněkráte jsem v á ID
Sedlák. Prosím pane doktore jedl. ty bl' ly ale Doktor. Tak
co
by
to
moblo
za
cbvfli venku.
na
ní hlasem
něžným:
být?
Sedlák. Ten mflj soused mne dopaluje,tobo cblapa mám Iudku, jak si na něj vzpomenu, tak je mi zle.
před povídal, že někdy špat
jezdec. Volal
la-
"Panllo
Doktor. To je lebU pomoc. Kupte si pořádnou opici. plzeňskébo. tak bude venku jako ty okurky. J' mou tcbyni taU měl v f.aludku • jak jsem to udělal, tak jsem usnul &.
Faith, panno Faith, smím lii pak sesko
v
ně skončíte. Jak jsem ale měl jsem pokoj, to je ten nejlepšf prostředek. čiti s koněř" doslechl proUslyševši spíváte dobře i stal jste se mužem rozho hlasu toho, vzhléhla radostně k jezdci dujícím ve své obci. Buďtež spravedli i zvolala, srdečně jej vítajíc: "Aj, Nathane, jste vy tol Zarmuco vým, bojte se zla i budete mužem moc ným,kdekoIiv byste sídlil. Bude-liš pak v valo by nás, kdybyste nás měl minou skutku válka
s
králem!" "
ti. Zaveďte svého koně do stáje Nathane j a pak vstupte do vnitf, abyste viděl,
"Dezpochyby. toušíte-li pak po níl" jaké uvítání vás očekává." však o mně usly ku válce Mladík, štíhlý, vysoký jun seskočil "Dojde·li se že ve sedla na zem a pak odváděl koně za mně šíte. řečeno, squíre, Bylo mně látka, z níž vznikají vojíni." prášeného. Hned na to se vrátil i na .
"A
.
..
-96-
lezl Faith
jel očekávající, stojící na vel kém prasklém mlýnském kameni, jenž sloužil za schod u hlavních dveří do
mových.
V ztáhuula k němu obě.
ruce a
obličejem jejím pohrával úsměv, jenž byl sladkou odměnou Mladík
svých
pojal ji
vlastních
mnoho mil
za
za ruce a
i
jízdy. podržel je ve
ačkoliv stál
tak
TJa
zemí
a
že oči
doba ta
"Přál bych si, aby Musíme
nadešla.
Vím;
že
mne v
však
byla jH býti trpěliví.
tomto světě očekávé dň-
'O tom [sem pevně ležitý jakýs u vnitru svém a na úkol ten přesvědčen také musím biti připraven. Mimo to: toužím jen po příležitosti, abych dard v mi svěřených, mých schopností tak mohl eužitkovati, aby Faith, má drahá Faith s hrdostí na mne pohlížeti mohla." "Co jste to pravil, N athane! Mluví te tak podivně, jako byste nernluvil ku mně, nýbrž k někomu mně neviditelné mu, na nějž však upřeni jsou vaši zra úkol.
byl práhu, vysoký, nalezaly na roveň, vyměňujíce na vzájem pohledy potěšení a ra K vět něžné mladosti byl vdech dosti. nul na líce mladého muže, jež byly sko ro stejně sličné jako ony děvy. Oči jeho byly velké, tmavé a bylo příjemno v ně kové!" "Byl liž jsem takto 8 duchem svým pohlížeti, neboť projevovaly poctivost a Faith má! Nedbejte toho! zmužilost. nepřítomen, Když byli spolu vyměnili Dlíti vámi 8 mi klidem, mírem a 8 slova děva ruku jest pozdravná, jej, první má dobou svou v vloženu uvedla do poslední se zabývala mysl majíc, jeho vnitř. myšlénkami znepokojujícími." "Jaké jsou vaše nesnáze, N athar.el "Cesta byla plna prachu a den par však dnes se ný, Faíth," pravil mladík, "nedbal jsem Vždy tak jste usedlý zalétá! Což ne že duch váš však těchto nepříjemností." zdá, jinam vašem!" zde boku tudíž usel "M jste býti po mysle spoko jsem "Ó ano, 8 [akou jest útěchou míti vás jené. "Dobře víte, že jsem byl-s-nebofmysl podle sebe! VAak rodičů vašich spatřiti má zabývala se myšlenkou, ž� před ve bych si přál! Dnes večer pak, slunko až zapadne, dívati se budeme do těch čerem zase uzřím svou Faith." "A takovou spokojenost vám zjedná hvězd tam nahoře, jak za časa dřívěj vala myšlenka ta?" tázala se ona něžně. ších. "Ovšem, že zjednávala a veždy bu "Squire Leffingwell byl potěšen pří de. My&Ienka na vás musí mne těšiti tomností mladého svého hosta. Bývalo po celý rok budoucí, jenž uplyne, prvé zvykem Nathanovým, kdyžjezdíval tam než zase budeme moci navzájem v oči i zpět mezi svým domovem v obci Co ona na
jejich spolu
on
se
-
"
,
I"
"
si nahlédnouti."
"Tak dlouhý kem slabé
ventry, asi dvacet mil \'Zdá ené
časl" tázala se
s
přízvu
výtky.
"Ano, Faith. Bude to poslední mňj rok v ústavě. Právě se nalezám na ce stě tam. Po tomto roce budu moci vol ně zužitkovati vědomostí nabytých, tak že po svém návratu za nějaký čas vás si budu moci vzíti s sebou." V dalekou pozfníte budoucnost, "
X athane. "
pravíla
pejpavostí, že věru uplynutí měsfeň a od cíle jeho.
s
se
tak
okouzlující
u
nemohl dočekati
Jet
oddělujících jej
a školou Xew Havenu, ztráviti vidy noc mezi Iidmi těmi, Silný strr}� mnl nalézal záliby v
v mladého muže učenosti, v jeho střízli vých návycích. i v mužné zdrželi vosti, [akouš se vyznamenéval. Tak si jej za líbil, ze moudrým, ooesřetnj'm jR3 mu lem, s potěšením spozoroval, fe unikla
náklonnost, ktcrá 'sHboula dáti nčžné
jeho květince, spanilé
Faith silného u chrance v pra '"OU dobu. Y tento clen mnoho hovoři] I Xatha nem o
mracích, je!
stahovaly;
o
80
nad vlasti
Samuelu Adamsovi
[ejlch B
bnr-
-
97-
cující jeho řeči á o statečných činech jejich bratří massachusettské kolonie v Bostoně. Staroch spozoroval, že Nathan vážně o všech těch věcech přemýšlí a že jest ovládán vroucím vlasteneetvírn. Když pak Nathan s neobyčeja rozechvěním nadšením ným pravil: "Pane, mně v době nedaleké jest při-
kových přtležitost .ch formalit. upřel své pronikavé tmavé. oči
Starší mla
na
studenta, nikoliv ne fil ušně, přece podivně a pak, vzpamatovav se, uklonil se hluboce. Mladší, stejně pev ný a mužný vzdor svému mládí, opěto dého
však
val tento
pohled podivný se skoro na pnutým výrazem dotazu. Pak opěto souzena zvláštní důležitá úloha!" tak val i pozdrav. Ani jeden ani druhý v vše i vil. řeči přesvědčujícím bylo pohy- nepromlu bech mládcových, že stařec stejn" I Když pak byli zasedli za stůl, zabočil hovor mužů byl přesvědčen slov o na hrozící pravdě odboj těch
i
odvětil:
"Nathane,já rna
věřím
a
to-
osad. \.'
"Dojde k tomn," pravil pan
jsem
přesvědčen, že úkol svůj dobře provedete!" A stalo se pak
Benedict,
na že zrovna krátko před ho-. dinou k večeři u-
našim muž ft
ku vy
ID
si slá-
ku hrdinčinům. Ne-
ní-liž tomu tak?" se
"Nathane," pravila F a i t h,
Benedicte, p �
a
tázal
se
"náš dávný sou sed a velký můj soudruh z dět- ských let stojí před vámi. Pane
dobytí
ným
sou "ed
pan Benedict navrátil.
ja-
nenaskytne se tu příležitost silným mladým
stanovenou dáv-
ný jejich
"a
ká
Pára: Prosím vá8, mne
Lidi:
lidičky, nebojte
ae
o mne
nic, vítr
neodnese.
Prosrm, míloatpane, my
ae
jen bojíme, aby jim
se
obrátě
k N athanu.
"Dojde k to mu," pravil N a than vážnýmhlasem "ajakmno há naskytne se tu příležitost sloužiti věr ně vlasti. "
ten deštnik nevzal.
Starší
z
mla-
dých mužů obrátil se s tak značnou nám zavítal" a představila pak oba pohrdlivostí ve hlase, jak toho dobré muže jmenem jednoho druhému. jeho vychování jen připouštělo, k Faith A v letech pozdějších, po celý svůj i pravil: ži vot nezapomněla děva podi vné to se "Mladý váš přítel jest snílek!" Zdálo se tkání, jehož byla svědkyní. Když pak se měli rozejíti, Benedict na okamžik jen, že mladí mnži jeden o promluvil k Nathanovi: "Něco mi na druhém něco věděli, že se jim dostalo poddá, že dojde-li ku válce. že o nás; podivného jakéhosi pokynu, že pocítili obou bude mluveno. Ten dojem se jakési předtuchy o tom, co se jim pozdě mne zmocnil, když mne panna Faith ji mělo přihoditi a že pocit ten na ch víli vám představovala." "Jest věru podivno, še podobná myjim dal za,omenouti obvyklých, při ta-
kratinkým
časem
mluvila,
náhodou k
.
-98
mé hlavě vznik.nula," odvětil N athan chladně. Záhy z večera, dne následujícího, Když Faith seděla na témže místě, jež v předcházející ,večer zaujímala po boku muže, jejž nade vše milovala, zaslechla šlenka
v
tutéž chvíli
"Mnohou divnou.
věc. Sláva a hanebzde meškaly včera. Obé vzniklo v malém tomto zákoutí osady connecticut-
v
nost
ské.
si
přejete, "Pojď projdi
"Co
a
pravila:
"Dožiješ se, abys zvěděla. Pověz mi, nezachránil ti pan llenedict někdy živon"
N ancyi" se se mnou!"
jí po vůli, neboť jí tajuplné, podivné to vážným obličejem a se za-
Mladá dívka učinila
by la zvědava stvoření
s
vyjevil orákul, Faith Lef "Muž velký, ale bídný ji
zachrání; mnohem větší a šlechetnější bude jejím milencem." Dobře to uvaš, V tom vyrěen osud tvů]." Faith. "Co tú znamená, Naneyi"
ó Faith 1"
Znala hlasu toho i
Toto mi
fingwellova:
.hlas
volající: "Faith, mé dítě,
-
"Zajisté,
co
že tak učinil."
"Polovina tedy již jest vyjevena."
Po mnoho dní mladá děva přemj'šlechmuřeným čelem chce sděliti. la o tajuplné této věštbě. Sedávala sniFaith Leffingwellova," pra"Faith, vila stařena, "Nathan hyl včera u tebe." vě, zamyšlena u vřetene, zapomínajíc svého zaměstnání, tak že se kolo zdlouVěděla jste o tom, N ancy." havě pohybovalo a ruce její 8 předivem tebe." 1 tl t�ž Beuedict bJ "A pan do klína jí poklesaly. Pak zase se pro?" "Viděla jste jej zela ze snění svého a silným pohySvedla bou ti muž:? dva "A setkali se bem se chápala přerušené práce. Ačkůliv 'j�i je spolu?" však si domlouvala, že vše tl) jest čirý "Ano; proč Nancy!" munesmysl, přece jen stále se zabivala "Xathan tedy jest tím druhým Věděla jsem, že sputřím i dru- věštbou a mořila mysl svou rozlušťová žem. ním smyslu záhadných slov tajemné hého. Pojď se mnou Faith." Stařena vedla dívku ku staré -tu.Iui. -tuřeny. Zapadají sluuce vrhalo skoro pi .serné Minula čtyry leta. Válka nadešla, světlo na stromy a role. děva na Oba dolů se muži, byla spolu sezmimijež povrch vou", "Podívej v tom brali stařena. hl, pedílu. Jeden z Faith," pravila zápase nich, pan Benedict, dr.byl si již shivy; "Xemohu, Naney. Byla jsem již jelltl nou poděšena." ruhj', X athan, dosud byl prostým \'0Učiň jeli jak jehož listy jí zastlané, byly plny -"Nebude ti ublíženo. Ijinem, žádám." I zmužilost! a naděje a vroucím překypoDívka nevěděla proč tak činí, přece povaly vlastenectvím. J'ed noh« dne doručil posel Faith p�a však uposlechla rozkazu; pojednou ale zavrávorala nazpět. ,.Jest to tatáž tvář, ní. Přichli1.clo od Nathana, Byl" plno tentýž obličej, X ancy," pravila. Pojd'- I n�hy, téma žalostné něhy; ŽliJal ji, mež odsud!" aby nepozbývala dobré mysle, ačkoliv si Toho á· (III se jsem pí "Viděla's ji tedy. chystal nastoupiti poslňní nebezla. X ech nyní mne S� podívati!" nicméně však takové, jež přijmoudaleko se ovruti nahnula Stařena přes povinnost jeho jej donucovala. "Toto! "bu studně a setrvala tak po dlouhou má drahá Faith," psal zbožňované dívce, Potom se vzpřímila a obnitivši ,.j{'�t úkol, jeJlž mi .chvílí. byl předurčen, úkol () nt"'mž -;3e k mladé dívce, pravila: jsem jil l,řed lety věděl, že mně I Pověděl mi. Již vím." bude svěře», ačkoli v jsem tehdy neznal I "Co víte, N ancy�" ještč povahu." "
-
-
.
,.
'I Il'ečn(�, I
."
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-99-
"On pravila
úkolu
svému
Faith.
otče,"
dostojí,
"Nathan nikdy
se
nemi-
cíle."
ne
A
vlastenecký starý muž pravíl: "Nathan vykoná svůj úkol, nechť jest jakýkoliv." -
-
-
-
-
-
-
-
si
-
poslední jeho
t višti,
slova zmužilosti
a
ku vlasti zněla:
"Lituji jen, že mám pouze jednoho ži vota, jež To byla mohu vlasti v oběť přinésti!" poslední slova umírajícího Nathana Hale-a, dítě mé, tvého Nathana, Však neplaě proň, nýbrž buď hrdou na to, žes neskonalé
lásky
týden později squíre Leffingwell byla milována od muže takového." "Mftj Nathan!" zvolala jediným vášvyhledával Faith. "Mé dítě," řekl, naleznuv ji, "a-.lft- I nivým v,ýkřikem a pak v mrazivém zoufalství zavrávožeš-lí pak se ho-. Není nad člověku, který si dá fíci. rala k otci svénositi tou zmuažilostí, jakouž mn; aby u něho I sobě osvojíopory vyhledábys vala, la, Nathan tak "Nathan vroucně si přá!!" učinil, co mu byO
.
"'1 II ys I'im,
"
10
Že
však
potřeba pro zmužilost podob-
"Faith-kdy N athan
že
mu
za
to,
mne
muž
takový
miloval."
nou!"
by
osudu své-
kuji
otče; jaká
ano.
Dě-
souzeno.
Pak
mu
nastala
reakce.
sel obětovatisvé vše
i život
-
vlas1\,
svou
bys
tomu
, ,
val
Což se
-co
v
•
\o�
nevy�
nebezpcč't_
cem"
stavsevojínem?� "Chtěla
bys, by�';�:
N athan oběť ta kovou přinesl?"
-
A "not
N et·
mi
připndliš jako litý ďlibel,
čim
jsi starší tím jRi hor-
liŽ to neui s tebou k vydrženi, jlÍ.lle dam od tebe rozvést. TO'8 mohl udélat dřl ve, než jRelU j8t tě vzalll, teď je už ale konec, když jsi u oltáře přísahal, ze budeš snáset dobré i zlé. sic bych tě udala k soudu pro křivou přillahu. Mul: K_!lyž je to tak, to j" něco jiného, to jl!em já nevě.lěl, proto sena.lne nezlob.
�i,
iella"l
Nemohu V eru nevím!"
to však
i nalézala
nost i radost ne
jen ho
uvědomí
je velikosti,ale i
všeobecném
u-
znávání této. Jak ale má
bylo
pro
jeho
i naší
Velk}(
a
bídný!
se
to
nyní
"Otče, jakou to máš novinu?" "Mé dítě Zpráva, již pouze tu: že obdržel, praví, 'Vashington vy jsern slal muže jednoho co zvěda na Long Island, svěfiv mu nebezpečné, ale důle žité poslání. Muž ten byl od Angličanů jat, odsouzen a oběšen a stoje na popra-
:-Jdvážným velitelem. není
uznáván
bídným,"
-
B
mužem
druhým!
Za velkého muž ten
vlasti" -
rozuměla
útěchu, spokoje Ženo, ty
f í ci.
"Kdyby
Faith
tajuplné věštbě: ." 'M u ž větší a šlechetnější bu de tvým milen
" --:
měsí
ce, minula leta.
.řekla
pak1" pak
Minuly
za
hyl velkým vojínem, "Jisto však,
že
často rozvažovala.
Jednoho dne přišel k ní zase její otec. Obličej jeho byl rozechvěním celý pře
měněný. "� aith, mé dítě; Benediet splnil oče-
lUU-
-
kádní, jež Stal
se
"Co
v
něj
za
mládí
,.,
jeho kladena.
bídným!' tím vlastně mír íš, otče!"
"Poslyš jen: V e1itel west-pointský byl přistižen při pokusu o zrazení své vlasti a uprchl k Britickýrn." "Kdo byl ten velitel, otče?"
"Benedict Arnold, býval)� náš soused, "Muž. bídný-muž bídný. Vskutku podivná ta věštba byla pravdivá!' fl, Faith pověděla pak otci svému vše o A tak
orákulu; se
tradice
nepochybně
orakulu
o
v
zachovala
ústech lidu až PC)
naši dobu.
NĚKDY BÝVÁ.�·
�TAK TO UZ
KRATOCHVILNÁ
HISTORIE OD H. R
.
•
YLO krásné jarní jitro. Na prahu � � venkovského statku stál Florián,
kochaje se ,. pohledu na krásnou, právě probouzející přírodu. Slepice kála, sedíc na vejci; kohout stoje na jedné nožce a ma]e oči přimhouřené, dával kokrháním znamení, že již čas ku vstávání, Čcledín V á�a hvízdal nápěv rozmarné písničky, jejž si hyl od posled\. šak to ní muziky do hlavy vštípil. vše nezdálo se Floriána zajímati, neboť cko i -ho utkvělo na něžné postavě švarné Petronily, která vážíc vodu ze studny vesele prozpěvovala. Ale byla to také krása, tahle Petronila! Vlásky zlaté, se
kdá-I
hodně do
zrzava se
rozcuchané,
a
v
měnící, byly luzně v rulík svázané;
zadu
oči! nad kterýmiž husté se obočí po celém čílkn koketně rozplemenilo, měla bledomodré
až do ze!ena
přebíhající tvář červená jako nejkrásněji vypálená cihla a pihami cudně posetá; vše to slušelo znamenitě. Nos rozpleskly ji činil na každého hluboký dojem a dodával celku náležitého respektu a konečně ty velké pysky, za nimiž se dvě řady zubří, za kteréž by se ten nejpyšnejši valach styděti nemusel, ceuily ; to vše činilo dohromady obličej nad míru sličnf· PomysHme-li si k tomn jcětě krátký krk, malé zavalité tílko, to se nám objeví obraz této vnadné, kvetoucí děvy. -
-
Florián, znalec to ženské krásy, cítil, kterak srdce jeho pod bílou p.kovou ve stou se ozývá, cítil, kterak se mu dech úžasně krčiti, kterak ňsta k polibku se kroutí. A v blahém tom zanícení, maje oko v sloup obrácené, přitlačiv ruku mocně na vzbouřené srdce vzdychl z hluboka: "Ach jak krásná jest ta naše Petronila!" N emožno VCI'CIl'
vypsati ten cit, ja duchaplná větu. b.ísníkern a poetický duch
kimž pronešcna
tato
-
llyltě Florián jeho zabral se do dalšího b'ouzněni: ,,0 přírodo!" tak rozjímal, "ty tvůrkyně vš] krásy! jak štědře obdařila jsi toto milost né stvořeni! lIIe! jak graciésně spoušti ok 0\' do studny, a jak slušně jej opčt vytahuje nahoru pohlížej;c při tom do
bniekým okem [ejí svěřené. -
tvou
býti
na
O
nerozumné
,"uly péči Petronilo, Pctronilo!
hisku musím získati
-
ty muaíš
" ...•
"Kam pak
zas
troubíš, kluku?" vytrhl
jej náhle hlas z blahého snění. bráti" se, spatřil otce. Kdo hyl ná� hrdina Flor:án? Florhln
ta
a
on
o
syn Emnnuela Krucihmi bohatého to sedláka ve vsi �IoMlo
vě, On
hyl
byl
..
mlňdenec
osmnéctiletj', pří
jemného zevnějšku i vědomostrnl obo
haceni, třetí
nebof
latinskou,
hy 1
8
pro�pčchem odbyl
načež ukončil svá studia
maje
zcela oddati stavu rolnickému.
se
Ačkoli
byl čtyři roky pobyl
v
pak to bude? hihi!" za Petronilka a shodivši nůší zad posadila se vedle Floriána. "Ach Petronilo!" vzdychl Florián;
povědítll
hlavním
chechtala
městě, zůstalo přece srdce jeho čisté,
se
prosté vší vášně a náruživosti. Avšak kdož odolá osudu mocnému! Nerušíltě
a co
se
"já tě nevýslovně miluji!" Florián, že návratem v rodinný dům 0"IIihí! Co pak jest to miluií! Hihi!" čekává zkáza jeho posavadní tichý život "Ty to nevíš? To znamená, že tě mám Onf nevěděl, že v zeleném oku pihova- přenáramně rád!" té Petronily, mílek ukryt číhá, by zhoub"Aha! hihi!- Voni že mně mají tak na vždy DOU střelou srdce Floriána moc rád? Ale jdou, voni mne bulíku[ou. poran il! "A ty se mne můšeš takto tázat? Ó Bylo to jednou odpoledne. Florián hově si ve stínu plané hrušky a jsa za- kdybys věděla, kterak duch můj toliko " brán v myšlenky nepozoroval, že se jen k tobě zalétá "I jdou, voni vypálenej! co pa\ jebyla Petroníla majíc nůši na zádech, za strom přiloudíla a jeho blouznivé vzejich duch také lítá� hihihi!" zření pozorovala. Florián nedaje se mivytrhouti pokračoNyní vystoupila, val dále: lostně se zařehtajíc: "Kterak jen stále na tě ml"IIihihihi! O čem slím, o tobě sním, pak tu pan Florián tebe básní opěvám! přemýšlí!" Florián O věz, že Muza dnvzchopil se pln ůžachem nevšedním su i radostného přemne obdařila!" i kvapení, rozepjav n�'učí chtěl ji obe"Ale, pane FIokdo pak je to rián, jmouti, poznav však, 2e ruce jeho nestata Muza! nejspíše náká slečinka z Prahy, ěejí, by ji i s nůš] v náruč sevříti mohl, vědíl Hihihi!" těch nechal je opět sklesJest to 'Pravda, bratře, stoji hříšných "O, nikoli, vroun?" že bud vbrzku oelibat -
"
....
1
-
co
..
vinách,
•
noutí
a
pobledna
na
..
kdyby
no-
v
zru
i -pan
bratře,
co
bys
z
toho teď už mél?"
cně
ml'l ovanš
Petro-
jest bohyně básníků čili kem, 'vzdychl hlasitě: "Ach Petronilko poetů; ona tlovznáší mysl každého poe o anděli! jaká šťastná náhoda přive- ty do říše kouzelné a on pak vše co tam i dla tě v tato místa?" spatřil a vyšťoural, velekršsnými slovy "IIihihi! jahoda! Jaká pak jahoda? i na papír napíše! Jako příkladně já! Vždyť já nejdu, pane Florián na jaho- ! 0, já vím dráhně rýma na vznešené dy, ale na trávu! Hihihil' Slušno po- I jm�no Petronilo! Ku příkladu: pobříslo I Snad kovadlino atd. dotknouti, že Petronila byla hodně připetrolino Petronilkoť" drahá mně hlouplá. rozumíš, "O!" povzdychl Florián, "jak spanilá "J á tomu sice ani dost málo nerozjest při vší své prostotě! O, Nilko! Pe- umím, hihi, ale zdá se mi to býti tuze tronilko!" pravil k ní hlasitě, ,.shoď čer- krásné, hihihi!" stva nůši a posaď se do chládku vedle "Poslyš, Petronilo má, máš-li mne mne, vždyť ti mám tak renolio co pově- jenom polovic tak ráda jako j�í tebe, díti!" světice má, tož rci! o zjev mi to!-a tá "IIihihi! Pan Florián n.ne chce něco se ti zapřísahám, že žádná jiná na tom ní
roztoušenýrn ,
blouznivým svým
0-1
nilo.
Muza
-
-
-
-
�\ širém světě nebude mou kromě tebe!- krůpějích I ° mluv, panno ušlechtilá!" I obejmul lítosť nad .
jí
jeho čele, i zmocnila se ho krutým nakládáním se synem kůra obalující srdce jeho tvrdá jediným, se vyvi- počala již-již trhati, an tu pojednou
horoucně. Petronila
nouti,
pavě: ale
chtěla
se mu
stydli vě
nechala toho však a pravila ,,0 já jich mám taky ráda,
vono
to nesmí
dá děvečka
chll-
bejt; já jsem jen hihi!
voní,
a
upe]hihi;
pan Florián!" ,,0 může to být!
-
hihihi! voni
jsou
musí to
byt!"
zvo-
usnul. Blížilo
I I
na
se
jitro.
Hodiny zarachotily
kohout zakokrhal
čtyřikrát, se probudil. ZárO\'en
,Ptal
s
ním
čeládky,
se
a
probudila vrátil-li
Krucihnát i lítost,
se se
Florlán!
lal Florián. "a zde sedě přísahám ti, že I Nebylo ho tu. Vyšel na pole až k sa mému háji, volal, hledal, zapřísahal, žádná jiná kromě tebe nebude mou. Toto první polibení nechť potvrdí přisa- nic platno. Floriána zde nebylo! Obe
--I
hu
"
šel celou vesnici; ve všech staveních se nadarmo. Krucihnát div poptávnl
....
I chtěl právě přitisknouti s"é rty na pysky Petronily, an tu ucítí něco těžkého na hlavu svou padnouti a v uchu
jeho
zavzněl hlas: Tak
ná!
mizer-
"lIa, lenochu
I
A což
yfi.lí moul
tedy plníš
-
ty, zrzavý lenochu. místo práce zde
Přijda domů tloukl se do čela, vlasy s hlavy a lítostí div se ne
nezoufal.
,
dře-I
rval si
Na
zbláznil.
platil ji
mzdu
Přešel
to
zavolal Pretonil ll,
za
vytloukl ji z baníku. den, přešel i druhý uběhly a
piš posloucháš jeho tlachání? Kliď se týdny, měsíce-Florián se r evracel. Krucihnňtaoko vyhaslo, tváře zbledly, po své práci a zítra táhneš sirky. A ty a si 8 tebou domů, zuby drkotaly, Fluriáne, jdi já pro- vlasy se mu ježily nos zmodral a ret zašpíčatěl; tak kráčímluvím." Florián nebyl však tak hloupý, jak val 8 hlavou smutně skloněnou hledaje Floridu však zmizel a ůpl�l' otec se domníval; on věděl, kolik uhodí- Flori-ina, 10 a nečekaje, až tatík důtklí vý monolog zanikl. do Dlouhý �as �nl.uvil(. se o pO�Í\'ném a vzchopil. se r�'c"hlehlasa prl"hal" uk?nčí,zaslechna , nňlilcm zmizem rozlměvaJeho; konečně se nnň jen ještě háje, I Inu tak to už ného otce: "Počtcj, až pfijdeš domu, úplně zapomnělo. však já ti jich nabančím!" někdy b.ý\·á! Florián však již zmizel v háji. II. ! Pět roků Nastal večer. Slunko zapadlo, zanikl uplynulo od této události. i červánek a soumrak šedým svým Zcl Podívejme se na chvíli do Amcriky a sice přijde-Ji 8C tam hned na levo do vojern počal zahalovati krajinu. Z okna svého statku vyložen, dýmku ohromného města X ew Yorku. Y jl'dné a
I
-
.
...
dřevěnou
v
hledí
Krucihnátzamračen
ústech
starý :v ztek posud čele rozhostil
tínaje zuby
víří se
v
-
a ruce
útrobách
škaredý
mrak
založené na
jeho. a
do troubele žádostivě
ší, zda Florián již
se
dvůr.
on
na za
vyhli
vrací. Ale Florián
nešel.
Přišla noc
noc.
plná hrůzy.
Byla
to pro
Krncihnáta
Hodiny cvakaly
a
[o
denáctkrát po sobě zahrkly. Pan Kruci hnát posud nespal. Neinohl usnouti,
vlasy
se mu
ježily, pot
stál
ve
velkých
z
hlavních
nost
.
ulic obnltí
na
se
pozor
naši
vysoký HcstÍl'atrový dům 8 ohromnou firmou, na nížto zlntýrni slovy jest ps.iuo: .,Frank Wotipkenson". Před touto budovou jako� i na I" istran n í ln jeho midvofí mr.oŽ.;tví pj�afd n ul·lnikl1, což jest důkazem, že dům tcn patř: ho·
hatému velkokn pcí. A však kdo j('flt majitel tohoto bohat ství! kde jest velltel tl'ellto lidí! kde mo dle [r-st Frank W otlpkensonř-e-Ilohužel, v
smutnou
pficluízírno
ch vílí. lIle, tyto
-
103-
černě oděné pány, přicházející po schodech s třetího patra, kdož jsou onil Jest to Ivan Cuchovič Heřmánkov, ro-
čtyři
"Čtyry Joky již
]
otrhán
hladov
tomu,
co
jste příšer
daleké své německé sám pravil- a což i dle
a
z
vlasti, jak jste zenj Rus, nejvytečuější to lékař toho jména vašeho za pravdu mám." Isel času a majetník patentu na vyrábění pi- bein se zachvěl a přejel si po čele ru lulek proti couravérnu psotníku. Druhý kou. "Čtyry roky již tomu, co jsem vás jest Giacomo Osolsobie, Vlach, věhlas- přijal do domu svého a věru, že jsem ný právník. Ostatní dva jsou majorově toho posud nelitoval. Avšak vy se rozličných měst. Přicházejí přímo od chvějete? Co jest vám?" pana Wotipkensona, j iko vykonavatelé Iselbein náhle se vzchopil, popadl jeho poslední vůle, ruku umírajícího a přitiskna ji ke rtům, A opět jest slyšeti kvapný běh po zvolal zoufalým, srdce rozrývajícím hlaschodech a sem: "Odpusfdomácí služka te, drahý doVlazí do pisárbrodinče můj! -
-
,
-
ny
:oznamujíc,
že
se
Ach
možno-li vám, byste mi odpustil!J á vás klamal a tudy
má pan
Klaus Iselbein
(t.
č.
četní
první úhořejší
jsem se stal důvěry vaši nehodným; neb vězte, nejsemf j:i. Němec a mé jméno jest ne-
bez prodlení odebrati ku svému prin-
firmy)
ci pálu•. Iselbein běží. Ve velké bohatě dekorované komnatě tře tího poschodí. leží na smrtelném loži ame-
pravé
a
toliko-
ctižádost
m
přivedla k tomu "
cé se
velkokupec pan Frank W otipkenson ;
doufal ��
�
�---
�
í
I
Něm
vydávati..
Takto
rický
za
á
mne
j s e In jakožto-
německý k rajan aiskati si
,.Ale Pavlo, proč mlsto koupaní dtel)i� radé] zde kabině?" větší vňžnosti a hlavy uostele Proč! Protože mohu pohodlně dočíat Paul de Kocka, ktedoma bnali." rý� by stojí smrt, hlepřízně, jakš todíc na malý zdrobak životní jeho svíce, v Čechách jest obyčejem! Jsem-o slyš ktedž toliko· pro ní viditelná na stole te a nezratracujte mne! Jsem' rodilý domr kává. Klaus vstoupí. U mírající Čech, jediný syn bohatého sedláka K- manuela Krucihnáta ze vsi Močélova a pokyne slabě rukou, by se posadil. Klaus si sedne. I jméno me jest Florián Krucihnát. Pane Klaus Iselbein," promluvil sklesl citem přemožen na koberec. "Kr-Kru�Krucihnát!" zasténal u kupec hlasem mdlým, "nechal jsem vás zavolati ta příčinou jisté záležitosti. Jest mírající, vcchopil se na loži 8 takou to poslední mé přání a jediná žádosť, prudkostí, že smrt na tři kroky od po spočívající na tajemství, jež vám sděliti stele odskočila, "Ó matičko celenská, chci." Oddychne si; Iselbein otvírá oči zvolal, "popřej mi síly v tomto okamže a neříká nic. nn-Mladíku," obrátil se ll: Floriánovi a. v
II
t
tll
B
mne
-
-,
"
,.
,,.
popadna jej za hlavu, zlíbal ho. "Příteli, slyšte!" tu počal vypravovati příhody své nám již známé. vy jste přišel tajemství mému vstříc neb vězte též i já jsem rozený Čech.' Starý Votýpka vyvaloval své již zha Bjval jsem ponocným v Močálově a sínající oči a když Florián dokončil, tu jmenují se František Votýpka." Florián sepna ruce zvolal: "Pane na nebi! Jak počal dřevěnět. ,,0 slyš dále, příteli podivné jsou cesty tvé!" Však již již můj! Patnácte let tomu, co [sem opustil počínala svíce života dohořívati a smrt rodiště puzen bídou a nouzí, zanechav přístoupíe k posteli vztáhla kostnatou jediné pětileté dítko, dceru mou pod ruku svou. Tu pospíšil si Votýpka a zvolal po ochranou. sousedky mé--Klotildy Siřišťové." Florián zdřevěněl docela. "Teh- sledním namožením síly: "Floriáne! dáž četl jsem v "Denníčku", jak dobře synu mli]! vrať se do Cech vyhle dej Petr onilku, vezmi jiz a že n u, zde se mají lidé v Americe, i umínil jsem si stů] co stůj, štěstí své zde hledat. S máš mé po po žehnání pro te be penězi strženými za chalupu, vystačil a pro ní! S boo .hem! Po zdra vnj Emana Kru ci ci hnáta jsem sotva do llamburku a tu pak chtěPoslední slovo vylítlo zároveň 8 po je se přes moře dostati, musel jsem pomáhat veslovati a jiné práce na plachet- sledním škytnutím, svíce života zhasla, níku vykonávati. Avšak síla má nesta- smrt smáčkla mu kostnatou svou rukou čí, bych vše mohl vyprávěti; pravfm to- hrdlo a Votýpka natáhnuv se, přestal liko, že mi štěstí přálo, a že za několik dýchati. Bylo po něm III. let jsem nashromáždil své nynější jmění. minul rok. V Praze na vaCo se stalo s dítětem mým, nezvěděl Opětně trhu mi okolnosti do ječném nedovolovaly panuje živý ryk. pani�k'y a �em, any Cech psáti." kuchařky procházejí řadami hokyň, vyze Florián vyrvav se pracně svého bírajíce a smlouvajíce s babami, čímš Hned II kraje zdřevěnění zvolal hlasem prudkým: ,,0 nemalý povyk vzniká. blíže "Ydstku sedí obstárlá žena, mající .rcete, jak se jmenovala vaše dcera!" "Petrl)nila!" vyrazil ze sebe umírají- nůši s vejci před sebou a svolává ječí cí hlasem namáhavým a sklesl zemdlen vým hlasem kupovačky. Jest to Klo na lože. Slfišfová z zpět tylda podruhyně Močálo,'s a -
-
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
"
..
..
..
..
...•
..
.
"Pe
-
Petronila!" vzkřikl Florián minut bet sebe.
dstal
a
pětačtyřicet Vzpamatovav se opět zvolal: ,,0 povídejte, kterak vypadala. Měla zrzavé vlásky, zelené oči, není-li pravda! Óervené pihovaté tváře, velké zuby, pra,,'da-lil Krátký krk, malé, zavalité tělol Rcete, že jest to pravda?" "Ano-ano!" zaúpěl umírající, "což pak jsi ji znal, synu přítele mého?" "Ó zdali jsem ji znal!" rozbouřil se Florián v divém zoufání, ,zdali jsem ji znaH ° slyšte mne, otče mé Petronilkyt Ona spanilá, rozvíjející květinka to byla, ona jedir.á touha srdce mého, pro kterouž jsem opustil vlasť svou a •
odebral
se v tuto
dálnou
krajinu.
-
někdější sousedka Františka Votýpky. �Iladá dáma
-
O
tyldě
a
přiblížila se kupuje vejce.
hledí Siřišťová
od ní s
rostoucím
k naší Klů
Mezi řečí
podivenín;
kupovačkn, až konečně, nemohouc se udržeti, vyrazí ze sebe: "Ach, boží čku! Snad se nemýlím, Petronilo, hol ka drahá! Kde pak jsi se tady vzala! A jsi ty to skutečně?"-Ženština se zapiH a ohlíží se kolem, zdali to nikdo neslyšel, načež pohlédnouc zrakem zdr lIm, je cnjícím na Klotyldu, praví: vidět, kmotra, že přicházíte ze vsi a protož spůsoby městbké neznáte. Vězte tedy, zde v městě jmenují mne slečna Nil1i a jsem hORpodynč u starého vdov S ce, pana rady barona z Krsmole! na
"
,
A ani
bohem!"
se
..
_
�-
i05
Stará
kráčí
Klotylda probírá se z a bručí "Hleďme, hleďme, pro sebe: kterak se ta žába změnila. A jak že ji říkají? Slečna Nilli! Já znám ch vála bohu hezkých pár svatých, ale o svaté Nil1i-o té nevíra, Nu nechme ji, st. dí své
se za
jméno, Však se.k
duchu,
I
Pán
klobouk na
kupovačky. čtyry hodiny odpoledne.
baron as
Krsmole oblékl kabát,
a
hůl, vyšel
jablka
rouž k večeři
na
mužík,
"štrudl",
a
kte
připravuje.
Popatřme přec
Pan
kuchyni
sama v
na
naší Petronilu. To
umouněná otrhaná děvečka
již
není ta
na
statku Emanuela Krueihnáta. Za těch
sedmdesátiletý bílou
s
procházku, by náležitě se při
taženou
Krsmole,
z
vzal
na
krok
diilel.itý
Slečna Nilli jest strouhá
tobě nebn-
Jsou
tak
z
pravil.
du více hlásit, ty pyšná kruto!" I vedla ještě dále svůj monolog, svolávajíc' při tom
....:.
tof pravý zázrak. Ujednáno A mne chtít-ožením se. bude-li tedy: I už punktum!" podivení
neohlédnuvši,
dále od trhu.
pyšně
-
-
šesti roků
vyrost-
la víc
o
jak
stře-
víc, postava její
hlavou, červeným
stala
modrýbrejlemi na očích, prochází se po pokoji a vede následující samo-
obratnou, vlasy častým mazáni m
mluvu:
zmodraly, n začastým zaň
vousem a
mi
"Mám
věru
CO
svižnou
a
voňavek oči
zčernaly častým pohli-
žením do zrcadla
se
oženit, nermim se cř': oženit? lIm, nevím
se
[e
byčejnou bilost
kráčímjiž po tomto světě osamělý
tváře
a
způsoformu, poněkud
zbledly, pihy šly, rty staly
bez
hladkými. ta nožka J Mezi baletkaml ... A millljeA ještě Arthlll'a?"-"Bože,mu
-
se
taháním dostalo-
činiti. Dvacet let
přátel. Leta ubíhají a v brzku snad již klesnu v tmavý hrob-neoželen neopla-
o s
mi dal
síru
brileantový
bra.celet!"
v
'
za-
se
A což
té sně-
hobílé
punčošce sevřená'v malý
juště ntij"k,Y týden-včera. U mru bes úzký střevíček. ze Ano, sprosté Petronily stala se spa potomků a slavné jméno "z le" zmizí s povrchu země. lIm, hm, nihi slečna Nillv. Pan rada se byl Bilo šest hodin. myslím. že mi naše NilJi vlezla do vy i do srdce. Již po nějakou dobu stá- vrátil z procluiskv a nechal si o l služ Slečna přišla. le na ní myslím, v noci nemohu ani ky zavolat slečnu N illi. dllráčí dfí ve kdežto "Co milostpén poroučet!' OZ\'a spát, jsem chrupal jako se po krátkém mlčerí, ač ls to avšak-co je dek; příčinu za jo pravda. pravda!
kán.
Krsmo-I '
hla-I
Otnostná jel
smí, N II
to to!
co
-
škodí!
Srihnout to
na
by byl
Nilli
šest roků
na
jest hezké. věrně
děvče, již když si pomyslím, kterak těch let zdokonalila
ní člověk
oheň
mne
jak
se ta
na.
slouží,
.,
na
i
příštímu jednánl
velmi
lIm, ehm." odkašlal si pan rada, jak začíti. Podívej se na mne, Nillinko, ale nesměj S� mi! Zdališ pak ,.
nevěda.
a
několik
a
povdéčna byla.
šsvarné
těle tak
l"
volání tušila
ne-
střeše.
1
bych
se
mohl oženitil
Co
myslíš!
Mo-
bych Vašilósti
hlo by se ještě některé ženské srdéčko ke mně nakloniti? Ku příkladu: zdali
nejhlubší poklonu
svou
složil."
pak by's ty mne mohla milovati. Pověz pravdu! Ty se usmiváš! Nu, což by to bylo něco těžkého!" "Aha, už jsme v tom," pomyslila" si NiI!i a pravila hlasitě: Milostpán ráčí
I uklonil
se
až k zemi.
Pan rads setéž dvorně uklonil si
a mna
pravil rozpačitě:
ruce,
"Přítomnost vaše,
milý
pane, činí
mně veliké
potěšení a kdybych nebyl se mnou dnes žertovati." právě zaneprázdněn jistou ddležitou věcí Avšak snad mne rozumíte, panel "E milostpán a pořád jen milostpán. To jméno začíná se rňi jiš oškliviti. NB· doufám, že ije spolu seznámíme. A pra linko, ty mne musíš jinak .jmenovati! vil jste, že jste ve světě pobyl. O toť Tedy slyš! jestli budeš chtít neb to zá- výborné! Též i já dlouhý 'čas cestoval; "
-
..
leží
na
tobě
tak
•.
..
dobře,
bude libo.
na
staroušku, No, bude
já prostá, pomysliti," hlasem skromným
takové štěstí
se
že
důležitě v
těším ona
věc
ledačem s
,vzájem již na to. Škoda, nedovoluje mne
tomto okamžení-avšak
tom
otevřely
cizincem
se
Uklonivši
Nilli vešla.
sklopila stydlivě V t m vejde služka a oznamuje, že jakýsi pán si přeje s milostpánem mluviti.
vyprávěti,
V
oči k zemi.
a
o
ně
ani
ne-
vím, jak mám pána jmenovati! Prosím vae jméno?"
si mohla
pravila slečna Nilli
�oť si budeme moci
hned
mvslřš!"
co
"Ach jak bych chudá dílka
mfižeš budoucně
mužíčku,
jmenovati jakř fotrlinku, jak ti to tak
mne
vyřizovala
dvéře se
cosi
a
slečna
slušně
tajně
před
panu
rel
doví.
-
,
:Mladý muž upřel své pronikavé oko na tuto stepilou postavu a pojat jakousi
"Ten přichází zpropadeně nečas!' "nechť vejde. Ty pak, milou upomínkou, zvolal nemohu se déle opět k této, "mftžeš- přemoci, hlasem se chvějícím: "Je-li než pána toho odbudu-si to zatím roz- pak to možné! Sním li či bdím? O jazázrakem mysliti." kouzlem, kým spatřuji jakým Slečna Nillí odejde. tohoto anděla z Hše nebes v této pozemv
zahučí pan rada, Nilli;" obrátil se
Sotva že
se
dvéře
druhými mladý a
slušně
se
za
muž
v
uklonív
ní
zavřely vejde
pravil příjemn.)�m
hlasem.
"Mám z
tu čest
mluviti
8
panem radou
Krsmole!'
"Ano
pane, ten
přejete!" "Vašnosti,
ské světnicli'
obleku cestovním
"
ku
čeho si
vše
ůk ol sebe
A zapo klobouk
pustil rozpřáhna nňručí učinil krok předu. O běda. nc�ťa'itni blouzn.vTys vyvedl pěknou kon'nu!
mínaje z ruky če!
jsem rcete,
Petronilo-milenko má!' na tl
Pannu
hlavou
v
Nilli
se
obnltí, p ,llOd; ilr,l�
praví: "TuMím, že se pňn milí! račte odpustit, že jsem se Nemám věru tll čest pána znňti. Také osmělil v době snad nepříležité Vašnost se Petronila! Fl, jaké to () nejmenuji obtěžovati. Nejsemf sice cizince, avšak šklivé jméno!" II ušklíbnouc se opovržli pobyv několik roků ve světě vrátiljsem vě odejde py�n)�m krokem. se opět do Cech a zaměřil Pan rada hledí na to otevřenými přímo do Pračas zde llhy, hodlaje nějaký prodlíti, tisty. hostil jsem se as před hodinou v tomto Florián-och on to byl- sv�"i ruce domě-v prvním patfe a tu jsem se do- II zdstane leknutím ho.lnou chvíli jako zvěděl, že nade mnou bydlí vážený a omráčen. Konečně se vzpamatuje, bací zkušený muž pan rada z Krsmole. Ne- se pěstí do hlavy, už HO mu v očích za moha odolati pudu svému, spěchal js -m jiKktí a zvolá: "Oh whut II fool I um! \
II
ur-
I
a psaní ji vypadlo z třesoucí ruky. "Svatý bože!" zvolala hlasem deřených vlasů a učiní v nich náramnou zoufalým,,, mé tušení mne tedy neklama spoustu; popadne cilindr, vyraz] jedním Jo! On to byl a já jej tak hrdě odbyla. skokem ze dveří, druhým octne se v Ach co mám činiti? On mne posud tak O rychle, čas míjí! na ulici. vroucně miluje! průjezdě a třetím Kdo šel téhož dne o sedmé hodině v I On se zastřelí! .Ach kdož mi poradí, co městském parku, mohl viděti člověka s I mám činitii Ale kdož jiný než pan rada zsinalou tváří, jenž maje smačkaný ci- nač by byl medIe radou!" I popaduuvši Iindr pod paží, v pravici kus pergamen- list běží k panu radovi. Pan baron z Krsmole byl právě po tuav druhé ruce olůvko, jak běží dvakrát
že
Myslím, tím
jsem
Praze."
v
Močálově
v
I
jsem
a
vjede rukou
za
Dočetla
do naka-
se
I
-
po sobě od
"Národulho divadla" až na zpět, načež více letí běží na "konský trh" a u "zlaté
Smíchova
snídal i četl
v
kalendáři,
ana
tu slečna
ním klesne
Nilli vrasíc do
pokoje. před podávajíc mu list zvolá: "O ráčiž rm.ě Florián milostpňn vytrhnout z této uchvacující husy" zmizí. A kdo to byH Krucihnát. tísně a radou svou mi přispěti!" den této katastrePan z Krsmole hledí pln podivení Druhý po podivné v a sice neděli fě brzy na ní brzy na list, načež se dá do -spatřlljeme slečnu čtení. Mezi čtením v kuNilli opětně .se usmívaje praví: chyni, zabývající se "Oho toť tuším můj přípravami k obědu. sok!" Čte dál-naOtevrou se dveře a jednou se zarazí a posluha vejda. doruSlečna čí jí psaní. upustí překvapením Nilli dá mu dva šedopis z ruky. "Toť a on od podivné, přepodivcesty stáky hlezmizí. Ona né," zabručí, bylo opět dí 8 udivením na by to možné?" ti khí:itemíci Proč o než
zase na
a
-
-
'
'
'
O b a lk u,
na
níž k ras-
ným rukopisem bylo nadepsáno: "Slečně ové." a
Slečna rukou
by
rfei 9 Boloon», jednou nezasmalt?
Nil1i
Wotipkensonchvějící otevře list
čte následovné:
"Srdce moje, vyvolená
vtomto
jediná má krá"o!! po.šestém letě uzřel jsem opětně andělskou Tvoji tv�iř
světě
ná-
Včera hodon
nernoha
se samou
touhou zdržeti, nazval,
-
pak.i
bambitku, za
obdržím, hem
hodinu na
kteráž životu mému,
příznivé odpovědi
dobro konec učiní. Florián
ne
S Bo-
Krocihnát,
Tvftj věrný
amant,
'
Na
pran k slečně Nil1i, kteráž to
�
listu zmocnila:
"IIm, uvi Nyní se na okamžik vzdal, Nillí, já musím s pisatelem, pro něhož si hned pošlu, o samotě pohovořiti Až bude třeba, zavo-
se
byla opět
díme
co se
dá
v
té věci dělat.
lám tě." Slečna Nilli rozčileně
tu
a
jsem tě "PetroniIo"-Odpusť, prosím, pakli [sem Tě sprostým tímto slovem u razil II přilni opět ku pralmoucímu srdci Co toto píšu nabíjí mftj černý mému. sluha
taky
RC
odejde. přernýěli a
Pan rads chodí po pokoji, kroutí chvílemi hlavou. Florián sem se
vejde
a
chvějícím:
uklonív
se
"Vašllost
praví
hla
račiž
mne
míti ornlu vena pro včerejší mé chování, an jsem tak podivným spůsobem, vlast
nespůsobem se odstranil. Nenadál jsem se, že mne zde očekává rána, kteráž život můj na vždy zničila." ně
Pan rada hledě neodvratně
na
FIo;
108-
-
po chvíli: "Ba máte pravdu, Tak náhle pane. jste zmizel, že jste ani sebe nepředstavil. V8ak co škodí, to
chtěl roztrhovati.
můžete dnes
načež
riána
vaše
praví
vynahraditi.
N uže, pane,
[ménol'
to
Strýc se usmívá a utírá si praví: ,.Aj, hle, vida,
ším že
"Florián Krucihnňt."
0, jaké
radostné
shledání!
znáte1 A však,
se
nevíš, že jest pán
ten
slzu
z
vida!
oka, Tu
Nillí, přece mů] bratroveel' to
vyvine Floriánu z náručí a zrakem, je-li tomu tak. MoMlově." "Ano, ano, Ni11i moje, pan rada jest se se vskutku mňi strýc." "Emana-ano-Eman jmeno val!" rozkřikl se náhle pan rada li roze "A nyní, Nilli, slyš!" praví dále pjav náručí zvolal: "Ó pojď na mé tlu pán z Krsmole a vezma Floriána za ruku, koucí srdce, bratrovče můj! ° neváhej postaví jej vedle sebe. "Zde vidíš před SE-bou dva Kruclhmity, mladého a sta a nehleď na mne okem nediivěřivým! baron rého. Pověz, kterého si raději vezmeš. Slyš! Já jsem Metoděj Krncihnát z Krsmole, vlastní bratr Emana Kruci Máš na vd1i!" Nilli sklopí oči a praví rozpačitět hnáta a tudíž strýc tvůj!' Floriánovi se zatočí hlava, i padne, "Ač otázka tato do velké nesnáze mne nevěda ani jak, strýci do náručí. přivádí a ač i oddanost i vděčnost má k Dlužno připomenouti, že Metoděj panu radovi jest nesmírná, to! přece Krucihnát již v útlém mládí do ciziny srdce mé praví, že mohu býti šťastna, přišel, drahně let po světě cestoval, na jen po boku mého Floriána!" I polibivši čež navrátiv se místo tajného rady zasni panu radovi ruku, obejmula Floriána. val. Vláda konečně uznávajíc nesmírné "Tu to máme! Vždyť [sem to věděl!' zařizování ve, zvolal které si pan rada a nutil se k mračení. jeho zásluhv, při u získal, teranskych spolkli povýšila jej "N tedy, když jinak nechceš, tak si do stavu baronského s titulem "z Kr6- vezmi mladého Kruclhnňta a já vám tu "A jste syn!" Emanuela Krucíhnéta,
"
mole"
Nilli
sedláka
v
táže
se
ho
hle dávám
...•
Vraťmež
se
však k
moje požehnáni." Snoubenci padli sobě opětně
poslednímu výstu
pu. Strýc vyvinuv se mladému Arne rikánu z náručí pokračoval hlasem váž
ručí
a
sice
se
včera tak ulekl."
béřu si onoho
anděla,
a
....
zůstali tak dráhnou nedá.
dobu,
do ná· col ani
slzel IV. V Močálovč jest dnes veselo. Y' etcrš
určiti
ným: "lInsím ti t�ž, bratrovče, sděliti, že míním již snad v příétlch dnech se oženiti
se
se
Strýc
.•••
ni
bouchají z hmoždiřů, krávy příjemně jehož bučí, pastýř troubí Hail Columbia" a Florián byl zničen. A myslíte to, fltarý Krucihnát radostí pláče, tak že pane strýče, do opravdyř" tázal se po podlaha jest slzami jako by' ji umyl. chvíli. .Mlauý Krucihnát hází americké "pHá "Bude-li mne chtít, proč nc? Oprav ky" mezi lid. Pan ruda provolňvš du," pravil pan rada taje ůsměv, "Věak mladým novomanželňm hřímavé "Xll. jest čas, abych ji zavolal a tebe jako zdar!" nu a CI) to vše snamemi! I nu jest mého bratrovce jí představil;" A vezma veselka mladého Amcrikána Floriána zvonek ze stolku zazvonil, Krucihndta s milionářkou Xi1ly W' .tip Po malé chvílí otevrou se cl véře, sleč kensonovou. Konečně nutno idt;� při na Floriňnkul" zvolá že SilIy vstoupí a--" pomenouti, starého Krncíhudta šediní spatřivšl jej a letí k němu. "Petro hlava ze samé radost! op;�t zčernala, tv.ifo Nilli" zvolá Florién a již ii leží v miru ztloustly, k l!cmu! starlL �ifiM(t\ li podo čí. Neradím rozhodné nikomu, aby je týká: "Inn, tak to už nt·kdy bývá!·' si
.,
"
-
-
-
v
VYPRA vov ÁNÍ
G)� �IALÉ:\I � Bláhy
postranntm hostinci pana
Starém městě scházívalo večer několik studujících z vy na
se
vždy
na.
sokých škol pražských, kdež při dobrém ležáku se rozličným spůsobem bavívali, jednou politikou, jednou literaturou, jindy zase veselým vypravováním, po druhé opět rozmanitými historkami z uplynulých let. A tak i dnes slíbeno měli velezajímavé vy pravování starým osmačtyřicátníkem, pa nem Soukupem, Pan Soukup byl živ nyní ze skrovného výslužného, jež se mu dostá valo od státu za jeho dlouhé služby, co vrchního dohlížitele. při státním vězení. Byt jeho nalezal se v prvém poschodí téhož domu, v němž hostinec pana Bláhy se na Čekání studentů nebylo marné, cházel. což sami byli dobře věděli, nebot' dané slo vo p. Ssukupem nikdy nebylo rušeno. I dnes dostavil se p. Soukup do krahu svých dětí, jak v obyčeji měl jim říkati 1 akmile vkročil do vnitř, všichni z uctivosti k sta rému vlastenci povstali a společným po zdravem: Buď nám vítán, starý Cechu, do svého středu jej přijali. "Drazí přátelé, nežli počnu, musím po· silniti se výtečným nektarem, neboř ku svému vypravování potřebuji nejen dušev ních ale i tělesných sil." Po slovech těch notnč přihnut si ze sklenice, kteráž ihned Tento první svého obsahu zbavena byla. výkon starého hrdiny nezůstal bez následo vání se strany studentu. Ti majíce v čele dobrého vojevůdce, na vlas jej nápodobili, tas; že hostinský nechtěje hosty své, spíše však svěřence nechati při prázdných, byl nucen nalít! na llOVO jinak-vzal to od repe .•
tice. Studenti všichni pozorně obráceni byli k starému vypravovateli, o� Jk�vajrce začá tek zajímavého drama. Stal V �nl1kup uhla 'el pra· dil f\i dlouhý šedivý
"iěll.
nyní
vlet po holé
již
hlavě
a
ko'm
se
v.
I'
,
OSMACTYRICATNIKA.
;���akem '\
zkoumavým se rozhlédl, jako by z obličejů přítomných vyčísti chtěl jejich myšlénky. "Ano, přátelé," počal ctihodný stařec potřásaje hlavou, "již mnoho a mnoho uply nulo času od doby té, o které vám chci vy pravovati, již snad nikdo z těch několika, kteří ještě žijí, nebude pamatovati (pozn. spis.: molius acc. qu. gen.) na ty řeči, zvlá ště žofínskou, na ty odvážlivé činy studentů na ty slavné průvody rozličných korporací a
vůbec
na
vše to,
co
dělo
se v roce
ětyři-,
cátém osmém." mladíkem
tenkráte
Ano, byl jsem ještě jednadvacetilým, plným jarého ohně,
nic
snadno neodstrašilo mne od toho, co jsem si byl předsevzal vykonati; byl jsem tak
svých zásadách, spolehlivým ve jsem tenkráte kollegové byli pravými mužj, statečnými ochran ci své vlasti, drahé Cechie. O doby, doby, kam jste uplynuly,. kam jste zašly! Vše dal bych za to, kdybych aspoň jeden den, je den večer mohl prodlíti v kruhu svých sou druhů z doby červnové tak jako dnes mezi vámi. Jen ten pohled na ty řady, na ty šiky nadšeného mladého lidu, činil člově ka blaženým a což teprvé když s bodáky v ruce objevili jsme se na barikádě, hledíce odhodlaně vstřřc nastávající bitvě, kterouž zvěstoval lehký zadumčivý krok přicháze jícího vojska, Zajisté že i těm ubohým vojákům nechtělo se v době té, kdy prapor svobody počal rozprostírati se nad celým Rakouskem, počal vesele si pohrávati fl
pevným
ve
skutcích. A to nejen já byl pro vše nadšen, nýbrž i moji
přicbázejíctm, 8 nímž nájem objímal a jako by předešlých dnech bylo se událo
větříkem od Francie
zdálo
vše,
se,
co v
se na
jim zvěstoval, nechtělo se těm nově sebra nýrn synům téže vlasti nastaviti zbraně proti nám a namířiti na pr�a bratrů svých, v nichž mladistvá srdce nadšeně pro vlast',
"
-�_.-
_..,.,,---
-
_'.
-110-
Já vím, že mnohému svou zbraň těm otrokářům obrátiti a jim učiniti to, co od nich usouzeno bylo nám. Ale mysl jejich nebyla ještě tak prodchnu-' ta svobodou jako naše, oni nebyli s to pojednou vybaviti se z okovů despotismu rakouského, nebot' vychováni byli v duchu otrockém, v rukou Bachových jim bylo hlavním zákonem neobmezené poslouchání rozkazů vyšších. .Ano, tenkráte prsa naše vlnila RC Ianostt, tenkráte pravice, které doposud spíše peru a knize uvykly byly, pevně třímaly břitké meče. Ach, jak blaženým jsem, drazí přátelé, když vzpomenu si na dohy ty, kdy před očima zjeví se mi statS IIi postava mého přítele z mladosti. nlm při přednáškách v jedné lavici jsme sedali, s ním z jedné knihy jsme se učili a � ním i na téže barikádě bojovali; vůbec Jaroslav lIalIon a Ferdinand Soukup byli nejIopšfmi přátely, byli sobě více než vlastní bratř-í. O tomto svém příteli chci vám vypravovati a odhaliti roušku, kteráž doposud zahalovala slavné činy toho šlechetného a odhodlaného vlastence. )Iy�lím, páni studio-ové že nernáte dnes na spěch, nebot' svátek zítřejší muže nahraditi YHe to, co dnes zameškáte; ostatně jil. to znám, že studenti nernají nikdy clo útěku !ol uěením. PI'očež l'0pnu s vypravováním hned CHI 1'0Jaro�lav lIallon rozen hyl od ěátku. Strakonic, z rodiěň venkovských. Poněvadž otec jeho hyl ehu.l, ujal se j<'j pan farář z blízkého městeěka, nebor I'h· .. vědčen byl n jeho r ernalém nadání a dul jej na studie ..Ač velmi přísn5' byt jr-mu byl do Prahy. vyhledán, přee v hrzku počal v sohě ('{títi ducha svobodomyslného, který nt·clá po utati se okovy otrockými. Láska ku ětení rozmnožovala jeho vědy a pusohila.na mla'clébo ducha okunzlujíeřm !oIpllsolwrn. �I'il'ly Sabinovy, Havlíěkovy, Hlaclko\,skéllO znal téměř z paměti, Tím stávalo !'IC', že (-a!'\to J,řicházely na nl·ho stfžnost i panl1 faráři stran j(·lw ",m�'�l(>ní, za(,'(>1 (.ptll)'(·h .ll\tc·k se mu dostávalo. Již v té době hyli j�lI1(> Mi včrn�'lIli MollJlro svobodu bila.
vojáku spíše naproti
tomu
na
mysl přišlo
se
svobodnějšího,
by nikdo práva ne jeho počínání: chtěl být
To však ale tak snadno
I
nešlo, nebol'
s
veškerými potřebami odkázán byl na pana faráře, který jenom k vůli tomu jej podpo roval, že domýšlel se, až odbude studia gymnasiálnt, na kněžství se obrátí, v čemž však ubožák staroch velice se klamal, nebot' mysl jakou již tenkráte Jaroslav choval,
byla u porovnání se stavem kněžským jako zákony katolicismu a rozum zdravého ělo věka. A tu nebylo divu, že největších antlpathií choval ku stavu, k jakémuž stále připravován byl. Poněvadž ale věděl, že nejmenšř jeho v yjádření u věci té, přive dlo by jej do sporu s jeho podporovatelem, což Z:l následek by mělo odepření všech dalšich pomůcek k studiim, udržoval se stá le v mezích,v stálém sebezaptránř. V�ak ani nernělo trvati změna.
to
,
déle,
i tu měla nastati
Byli jsme již v sedmé lutínské, když do šla Jaroslava zpráva, by se dostavil na po hřeb svých rodičů. To Sl' neptojte, přátelé, jak účinkovala na něho tato zvěst', nehol' světě nikoho vvjma těch, nemčl na jež nade ,'�e miloval a jim j(.clnon �těclře odplatiti chtěl vše, Co l,ro něj byli uě inili. Však nelřtostná smrt ve spůsohu neštovic dostavila Ke do chudé, ale spokojvné rodí a v brzku unesla životy jich v·pculz(·rn ní HM. Tenkráte poprvé sly�(·1 j ... em ocl nt-hl) slova nářku: .,Což [on Iw;ila!'lt í a zá rrnutek j('l't mým odkazem? Drazf rCl41iůc, již nebudu M to vám !'(. odml-niti a vaše stará leta �pok()jenl'j;írni a 1,lažt.·nt-j;(mi učiniti, nehoř vás Mt"a!oltn}'mi učiniti, bylo touhou mou!" Po slovech a·(·h kh- .. l na sesli a tak zadumůn uvažoval trapné ehvíle sv,'. .Já usedl naproti a hleděl }oIt'l1l j(.j vyrážr-t.i a hol, jaký v Hohě choval, zmírniti, ukazuj .. při tom, žc pravá jeho matka clo posud žije a Mtál.�l'mllOci!4(' clo\'olá\á dřu-k Hv)'(·l1, jl hy nyní oht-to\'al \'c·�k,·r)'(·h sil, pro nf hy nacI;c'TlP pra('C),'al, \ (-('1111. 1. •• j(.j huclu ),oclporo\"Bti i já. Tu pO"I'Ital a jako cIn(''4 hy to hylo, \ i.HII1 tll je·ho �rá .. n()l1, �t(hlou po ... ta\'ll, tNI hU'4tý, kucIrnatý vlas,
lilY I
.
a nC'rozpakovali j�nH' SC' j(',I('1l k "flli druhému D(·j\'ět;r.·h ohl·tf I'r'iJlc�Mti. .Já. uznával jeho nach-Iá.ln, já dtil, ž(· llze'(' k němu přikován j!olcm a tak(' nikdy IH'I'0kou;(·1 j .. pm Me pojftf'k tčc·h ph·trhnollti.
clruhy
.. �m
němž
v
nezávislým.
Odh.Jd-1
fie
v
měl klásti mezí
--
j Xeht1 nekclo
V brzkn, poněvadž posavádní byt počal mu zdáti žalářem, hleděl vynajíti si
ramc'nou ,. krá.mý(·h kotoll('fc'h fW ,'inul a h'n hrclS', \·(·Iite·l .. k$' pohlt·cl, jfmž mlH,h(' fl. \'(·.11 lili nald.miti ;,1\\')'11) zlÍ·
jC'nž)'o mu
hy mt-rhmzl,.karl;po,:"tala mohtlt�)lIl.'da'(e'� 8n��lllf'!oIamo'4��tn(kPl�l,jak ale-· Jk čct.:t4·ra zároni'i Jsc'lll
t1omp.h>1-ne- J3 hyl
ctitel('m velikého dn(·ha.
I
vynC'",1
nf
v ,
t'lnll
("
v
,
ta-i
tl\'bla:
"
llplrll'1ll
ZIlC
\00, ,·la .. r, ta
..
-lll
pravá své a
o
jen
naše matka posud žije, ta žádá syny pomoc té veškeré práce své easvěouji jí, opět jí náležeti chci. Všel n.o jiný
směr by budiž."
vyžadovalo,
daleko
mne
Čtvrtý
-
té Prahy, již opět byli jsme u sebe. Po choval své drahé rodiče, pochoval s nimi i
vzU; leno ,
veselosř.
svou
obrátil
vrátil jsem se do svého bytu. den již opět uvítal jsem jej do Zla
zamyšlen
ke mně a pravil: "Ferdinande, přistup blíže a podej mi pravici, při čemž slib, že vždy-v štěstí i v neštěšt! zůstaneme si věrnými přátely, nikdy že od sebe se neoddělíme, nebude-li toho vyžadovati prcspěcb naší vlasti. Přísahej, že
Nyní
-
smrti rodičů Jaroslavových nastal obrat věcí. Netajil se nyní více J a roslav se svým smýšlením o nábož nství, nýbrž veřejně, když farář jej byl navštívil, se pronesl, že nikdy nechce náležeti v ty Po
se
velký
řady, tlupy ošemetníků a pokrytců, jakými vztyč' pravici společně se mnou na většině jsou kněží; pročež by jej více a jednohlasně zvolejme: "Ku prospěchu ku kněžství nenutil. Farář spatřiv idey své vlasti, ku oslavě národa nechr je naše síla, tozptýlené, počal jej nenáviděti a podpor, nechť je naše námaha." jakých dříve mu poskytoval, nyní roz hodO světe, světe, jak mění se v tobě časy, ně odepřel. Jaroslav po tomto rozhodném jak krátkou dobou u tebe jest žití člověka. kroku odstěhoval se ke mně, kdež majíce Tenkráte tak nadšeně a pevně stál jsem s ru- I sami pro sebe !wětnici,počali jsme pilně pJa kou do výše vztýčenou a krev v žilách ta- I covati na pol i liter. rnírn a politickém. Cas a kou rychlostí proudila ubíhal a R ním i naše N' I 0\.ě .1..1 h r "b·t tak učiníš,
.
v
J3. k o Dlikd y pre d a po tom již jen
•
tí m
jedkdyž bojováli jsme společně l)a barikádě, A dnes opět -na dobro již vysílen, stojím na prahu života, na pokraji temnénou a
to
ho hrobu. Ruka nerná více té síly, hlava. nemá více té paměti a srdce, které druhdy vše podstoupiti připraveno bylo, dnes nemá: té odvahy, dnes již tlukot [eho sotva cf ti-
již
.
rIS a maturita, pV'''1 před kterou vždy tolik strachu bývá; avšak i 'ta přičiněním dobře nám vypadla. Na to obrátili jsme se na studia philosophická, která tenkráte ještě nejširšího měla 'Pole. Na universitě v řadách ji-
I'eta.
Il)'ch studentů, z celých Čech sešlých, poznali jsme brzy jiný život, život mužnosti a práce, Nyní byli jsme již svobodnými občany.prosti Trochu zalit iRte přece měla. ten brob.v=v.Co VIÍII ti jest. Ano, tenkráte jsouce přfsných parap!'n!ěko, napadá! Muj starý jakžlv nemohl vodu ani vHlet.·· gráfků gymnasiálntch. byl jsem horkokrevným mladíkem a dnes-křehkým starcem. ::\Iyšlénka, že �vobodnými [sme, činila z A tak i vy, nadšení mladíci, přijdete tam, nás muže vážnější, ku všemu odhodlanější. kde jsem dnes já, pfpodlehnete-li ještě Pilně súěastňovali jsme se veřejných i dříve té zubaté. soukromých schůzí, všude, kde jen možVšak nebudiž to pro vás od strachem, ne Dost se nám naskytovala, byli jsme �vobo toho nechci vypravováním svým dostci; domyslnými řečníky a vůbec vždy nalézali nýbrž budiž to pro vás příkladem, jak si jsme se v prvních řadách studentských. A počínati máte, dokud mladistvá krev v ži- nebylo divu, nebot' kdož by se hyl tenkrá lách vašich proudí. Myslím, že i vaše činy te -idržel, by nepřidal se k legii rytířů, budou ostatními ctěny a obdivovány, že i I jichž prvním heslem bylo vybavení se z Ano, vy vstoupíte v řadu slavných mužů naši I despotických zákonů Rakouska. vlasti. tehdy bouřný rok 1848 byl již před dveřmi. Odchýlil jsem se od svého zamýšleného Zakládaly se rozl íěnt spolkové, čety záso vypravování, což však nevadí, nebot' toto bovaly se zbraní, studenti na všech místech řečnili a lid připravovali na nastávající též k věci náleží. Po přísaze, kterou společně zavázali jsme dny, v-nichž velmi mnoho rozhodnouti se jen vlasti náležeti, počal Jaroslav vyprav
..
I
4
I
-
-
I
I
-
JlJ-
nápadným, že v dnitak hlučném a slavném přítel tl ftj neustále zamyšlen a zadumán studeuti. byl: pl Jčež táži se jej: "Jaroslave: pověz nastal a s ním i veškeré rok mi, �J"Oč tak smuten jsi, když všichni ostat Osudný strasti se přiblížily. Na Karlovo naměstí nf Í;e veselí?" "Ferdinande," odpověděl a při tom krásné oko své na mne upřel, v sále Chvojkově ustanovena byla schůze Ač sál "jsme nešrastni a s námi i naše vla-r." všech studujfcícli vysokých škol. byl velmi prostranný, přec nemohl stačiti "Proč?" táži se opět. "Vidím," praví Ja návalu studenstva. Zde vyvolen byl výbor, roslav, "za každýtn dnem muže vypuknouti který "čase potřeby zastupovati měl ve- povstání a pak jest naše záhuba jistá, ne škeré studenstvo a za předsedu vyhlášen bot' přípravy, které vykonati se měly eo se Jaroslav Hallon, Zde postaveno řečniště I týče řádné organisace, jsou neůplny, jsou a první kdo na něm vystoupil byl Jaroslav. nedokonalé. Vše kráčí příliš rychle, vše :1\locn)' jeho hlas otřásal celou prostorou, žene se v před, opomíjejíc věcí velmi dfl� výmluvná jeho slova hýbala celým mladí- ležitých. Lidstvo nadšeno a rozjařeno je.t celém nastávající vobodou, ono jest jí o lepeno. stvím davem, celkem nebylo " shromáždění v}'mluvnějšího nad Jaroslava A tu není záhodno přikročiti k p.ovedení a jakéhosi právníka Jandu. nejhlavnějšlho. A také čas nám je �tě neA "Hte, že kdyby byl již tenkráte zvo- dovoluje, neboť nevíš, Ž(:l ve Vřdni a v: U lal: "bratři, do zbraně!" zajisté že všichni hrách konají se teprvé přípravy k všeobcc nadchnuti jeho slovy byli by sáhli po ná- nému povstántl? Vypukueli v Praze po stroji tom vražedném, což později také vstání dnes, ueb v některých přf št ích dnech, skutkem se stalo. jsme ztraceni a fl námi vše to, co již tolik jiného se nevšímaje, v kterýchžto šlépějích šli tenkráte téměř všichni čeští ničeho
-
-
�. h úze skoněila velkou oslavou .J arosla va ač bránil se, přec vyzvednut do
ovou
"S'Me a ulicemi pražskými za jásotu nepřehledných davů nesen. Zajisté že jiný na místě .Jarosla\"Ol'ě hyl by zhrdl v okamžiku tomto, kdy tolik hrdel nadšeně provolávalo jemu slávu. On však při tom všem zůstával chladným, zůstával rozvážným. Ku konci přezpíváno ještě několik nadšených I,lsní a provoláno "Xa zdar!"-nastávajfC{ s\'obodě,-pak ubíral se veškerý zástup pokujně domů,
Druhého dne \'�ak mčla se odbývati vedemonstrace na ostrově ŽofilU;kém, tam sejíti se mělo měšranstvo, spolek Lípa, pražská garda a studenstvo, Byl to zajisté liká
den velmi důležitý v roce osmačtyřicátém. Večer navštívili jsme je;tě Chvojku, kde rozličné porady, tykající se přtštího dne, konány byly. Na to odebrali jsme se do svěho
bytu
a
ulehli, bychom posilnili
se na
V;ak rozčilenf z předeudálosti l.(třej;r. Hlého dne nedalo nám UHnouti, nS'hrž dlouho do noci vše na mysli nám těkalo, Druhý den počal krásně, Slunko objevilo se na
obloze
v
plné
M"é
nádheře, YYRýlajfc
tt'plé pal'r:olky Rvé \'Hem pozemRk}'m tvorťtm. lIned broty z rána ulice praz!04ké nal,lněny l,y]y lidem, který vyšel Mi huď k \·ftli oh· čerl'tvenf na zdravém ranním vzduchu, aneb ze zvěda\'OMti na příští ucláloflti. I my rychle "1't?cha1i �e du vI'Hchm tlhromazdltl Jsme fle mčlI. )1 ne stále bylo
ob�ekMe,
m�,,!n��t! umverMltn.fch, k(�ež
)"m�
namáhán r stálo."
"r zná vám," pra vím
na
"platno�t' tohoto, ale jak zastaviti krok lidu, jak takové masse dati důkaz, Žl' chy "To vše Jalo by 8� vykonati," buje odpovídá Jarol'llav, "kdyby nebylo tajných lidu pobuřovatclň, jimž hlavně o to jde, by vyvolali předčasnou revolucí, a to po daří-li se jim, což RC asi podařf, d()�li pra věho cíle, došl] naš] záhuby. )Iy 8 našíIU� přípravami nejsme fl to dlouho odporovati silnému řadovému vojsku, kteréž Žl' mocné bude, viděti jest z toho rychlého a ěetného ztahování rozliěných pluků ku Praze, Tajní tito buřici JMOU většinou sami Yt'mci, a několik jimi podplacených C'echfa, kteřř mrzkému tomu řemeslu se raprodali." Za takovéto rozmluvy
ř'
-
-
...
řečniští.
k němu a se táži: n,,! !e i my jsme mnohem v před, nd kde hy j"ml' dnes měli býti. Pokustm se j .. ;tě 1.a .. ta\,iti před ěa!'lnou honl'i, nehoť je .. t to moji pO\'inno�tf, �,o('hybuji \';ak, že tle mně to puclaH." Po 1 hh "lo\'"c'h hral Re zÚRtllpl'm k h.čni;ti. ne
"Co Noudí;
Přistoupím
o
tom ?"
-
"Xi",
:>0 )I()rk()kre\'(�(. h·l·j I'ril\'nfka 1I0u!4", ku"· Já t{'mH ('('1)' zá�ttlp rowhnila l'ro o\nmlité \'YIlUknut( h(luř", \'yMtCtupil Jaro"lav nn nlrMto "I"n. Ač pOMta\'a jC.·110
"!ohoclného
l'yla z)'rfmena, přt,C )'o7.0rovn)y j"m('
roz-
-113-
čile ní, jaké
nikdy u něho se neukazovalo, již děje, dal známku života v sobě. Kovalský bledý obličej prozrazoval vše, co v nitru skutečně bratrsky o něho staral: třel, kapkJ jeho se dálo. Počal asi takto: "Drazí bratří, rozličné připravoval, ai konečně přec pods vidím vaše nadšení, vidím vaší pevnou řilo se mu přivéstr jej k životu. Jaroslu lásku, vidím ta srdce, jak rychle bijí dneš- otevřel oči, rozhlédl se kolem a opět je ního dne a jak nedočkavé jsou jeho konce. zavřel, byl velmi vysílen. Otec Kovalskéh .... Avšak, kollegové, nikdo z vás v této osle- paní, slečna Růžena a já jak přimrazeDi. pujíct době- netuší, jak hrneme se v jícen stáli jsme kolem 1Mb nemocného, hledí záhuby, jak kráčíme v ruce našich úhlav- ce v jeho bledý, zsinalý obličej. VšichJŮ ních nepřátel." Nastal hluk a šramot v jsme již zmálomyslněli nad stavem .e davu poslouchajících, což však nestavělo šřaatníka, jediný medik Kovalský obezřet řečníka. "Opust'me tento směr, jakým v ně pracoval v oboru lékařském. Hledě době se Mřeme a poslední vstupme na ce- jemu v obličej, spozoroval jsem jakési b� stu jinou, na cestu mír-tJ poslední slova lestné trhnutí. Pozvednu mu hlavu, byek utonula v křiku zástupu. Pryč s řečníkem podložil ji podhlavnicí, spatřím k svém. 'tohoto směru, pryč s naším zrádcem, nebot' velkému uděšení tratoliště čerstvé krve. on jest podplacen a chce dosáhnouti toho, "Pomoc, pomoc!" volám, "Jaroslav jest abychom prodléváním pozbyli příhodně těžce poraněn na hlavě!" Mladý KG doby nadšení a poskytli času naším nepřá- valský přikvapí z vedlejšího pokoje, kde. -telům, by shromáždili na nás dostatečný připravoval léky a ohledal ránu na hlavě, počet bodáků a tak mohli eašlšpnoutl ne- "Nevím, nevím, bude-li nám možno zachri.· dávno vztýčený prapor svobody. Takové niti jej před smrtí," praví, ,.,nebot' rána zde a podobné hlasy slyšeti bylo z davu a již i na zadu jest velmi hluboká, nějakým hra četné páže chápaly se řečníka, by jej ze bým nástrojem spůsobená, .Jaroslav opět. shromáždění vyvrhly. Viděl jsem, drazí slabě sebou pohnul, při čemž na okamžik: přátelé, že přítel můj na. to byl připraven. oči otevřel, načež opět je zavřel. Na 'vy A ještě v posledním okamžiku vztýčil pra- zvání pana Kovalského opusti1i jsme vši vid a silným hlasem zvolal: "Klamete se chni pokoj, jenom on zůstal na stráži II nazvavše mne zrádcem; dokáži vám, že tak jeho postele. V předním pokoji spatři! jako vy dovedu pro vlast' umírat." Však jsem seděti u okna slečnu Růženu, kterál slova ta nebyla již povšimnuta, nýbrž zto- jak se pamatuji, byla nazývána mezi stll pila se v davu a s nimi i řečník stržen k dujícími "slíčnou Polkou". Tenkráte D.� zemi. "Ach, běda mu," mimovolně zvolalo bylo ji více než osmnácte jar, však duchem několik hlasů, "již u konce jest se svoji svým a všestranným vzděláním mohla jil slávou." Zabolela mne tato slova, neboř s každou třicetiletou dámou v zápas vstou odsuzovala muže, který si toho nijakým piti a že vítězství bylo by na straně jeji spůsobem nezasloužil, muže, jejž nejlépe bývalo, směle byl bych mohl vsaditi hlava mohl jsem znáti já. Neotálel jsem dlouho svou, která již také vědomostmi byla pře nýbrž mocí vrhl jsem se mezi rozzuřené a tížena. Růžena byla sestra Kovalského. všemožným spůsobem hleděl jsem vysvo- jichž rodiče pocházeli z Krakova a nedáv boditi jej z rukou nelítostných, v čemž no přestěhovali se do Prahy,kdež starý pa. několika málo jsem byl podporován. Po- Kovalský zastával místo zemského země dařilo se nám vynésti jej ze středu, však měřiče. Růžena znala Jaroslava již z doby dřl bylo také již na čase, nebot' poslední rozčilení a nemalé namahání, k čemuž násil- vějšt, Poprvé spatřila jej na výletn v né stržení z řečniště připravily Jaroslava o Chuchli, an řeční k přítomnému shromáž poslední síly, tak že upadl vmdloby. Vzali dění a již tenkráte pocítila k němu jakousi jsme jej s medikem Kovalským a odnesli bližší náklonnost, [akousi 81mpathii s jeh. do vedlejší síně, kdež počkal jsem u něho zajímavou osobou. Avšak hrdost' Růženěina rozhodně brš a Kovalský odebral se rychle pro kočár, v němž od vezli bychom jej z místa plného hlu- nila se proti tomu, nebot' viděla, že lty ku a zmatku. Povoz se dostavil. Jaroslava musela-se ponížiti před mužem Um a ve pozorně uložili jsme do vnitř a odvezli do všem uznati jeho nadvládu. Dlouho neme Již hla po výletu tom zapomenouti na něho; domu rodičů medika Kovalského. v HHku měkém na uložen byl pokoji a dlouho před sebou viděla obraz Jaroslavftv však jak přísloví praví: ,,8 očí, vyjde J; se mu vědomí t'tliž sil nevracelo přee ten
•
'
.
•.
..
Teprvé kdy již počali jsme pozbý\�ati
na
,
mysle",
tak i zde-sešel
s
očl
a
dobou času
•
I
-IU z mysle. Poslední ale případ za-eelenou ránu' Rdženčinu opět obnovil a -=tiice mnohem mocněji. Srdéčko opět bylo -vytrženo ze svého klidu. A jaký div, -vždyť byla nynf poblíž muže, muže to hr.c1ého, ktE'rýž jen pro vznešené věci stvořen -:l>yl, i ona spatřila, kdy u lože stála, jeho -<Če.mé bolestí vysílené, avšak přec krásné -oěi, jak na ní se upřely, v kterémž pohleclu bylo tolik zajímavosti, tolik něhy a Iw.uzla, že nebyla s to déle udržeti slzí a meodejfti stranou do syta se vyplakati, pro
�'Wymizel •
mluže, kterýž nyní opět byl jí vším, kterýž více než vlastní její rodičové, více
jí byl
mež láska bratrova.
Růžena
a n i sama ne-
·vooěla, jak horoucně miluje Jaroslava, jak pevně srdce její jest upoutáno k němu ..Milovala, však, zdaž láska její opětována _jest, nevěděla. Růžena obá vala se lásku svou .měkomu zjeviti, neb se domýšlela, že by .má.silně miláčka jl vyrvali a na vždy od �e je oddělili. A v okamžiku,kdy bez sebe ma ldžku ležel, myslela, zemře:li Jaroslav, zemru i já, nebot' co do světa, v němž )ly nebylo Jaroslava. Ano, přátelé, kdo .mepoznal jste pravé lásky, nemůžete ani .
llčiniti si .
pojmu, nevíte, co srdce musí době, kdy milujícím překážky v
vytrpětl v jsou. byl jsem 'vám nyní vypravovalo Rů žence, zvěděl js(·m v pozdější době od ní eestě Co
samé.
lTAak, bych vlastně s pravým dějem po "kročil, vrátím se opět k vytknutému. Jak dřtve byl jsem již podotknul vzdá li1i.i};me Se na vyzvání Kovalského z poko
je, v.němž odpočíval můj přítel a odebrali jsme se do pokojů vedlejších. Já vkročiv do předpokoje, spatřil jsem státi Růženku -
RIze stírá.
okna, Xa pr:vní pohled uhodnul jsem příčinu toho" pročež přikročím k ní a všemožně napjav svoji výmluvnoRt, hledím ukojiti Sotva že -zmínil jsem se o jejf bol. .Jaroslavovi a jeho osudu, opět bohaté slzy
,Q
sna
.polily jejf
tvář
a
štkajícím hlasem promlu-
"Oh pan(', vy neznáte pravý podklad ..bolu aného, vy nevíte, čfm srdce mé napl něno jest. Já lAem nešrastna, já vím, že vila:
-
noci budu při lůžku jeho a nepřestanu mu sloužiti, dokud se nepozdravf a. byt' bych i věděla, že pozdravení jeho splatiti musím vlastním životem, přee ani na okamžik se nebudu rozpakovati v obět' jemu jej přiné sti. Lépe pro mne bude, zemru-li já a on zůstane, než by on rozloučil se se světem a já zfistala zde. On jest mužem statným, člověčenstvu prospěšným, kdežto já jsem pouze slabou dívkou ve víru světovém. Ne, ne, Jaroslav zemříti nesmí, neboť já jej miluji." Po "lovech těch položila hlavu v ruce a usedavě plakala. Věřte, přátelé, že tenkráte byl jsem nad
dojat upřímným Rfiženčiným vyzná že záviděl jsem v té chvíli Jaroslav ovi; byl jsem tenkrátem sobcem. Viděl jsem v tom prostosrdečném děvčeti pravý čistý ideál, jakého dosíci bylo vždy mou Přiznám se, že vždy vyhledával touhou. jsem společnosti Růženčiny a celým šťast ným jsem býval, když zraky její na mne spočinuly. Nevěděla o mé lásce, neznala citů mých a také nikdy neseznala jich. Já miloval, nel)Y" milován, já se trápil, vida trtí.pícf se. Byl j�('m nešrasten a ona též Oba zkoušeli jsme nad míru, oba žili jsme jen v bolných vzpomlukůch, toužíce po tom, co daleko-daleko nás vzdáleno bylo, Já,počal Růženu milovati, kdy již milova la a srdce své jinému zasvětila; ona milo vala muže se .. rdcern kamenným. �Iuž ten nikdy nepoznal Iásky, nikdy bližší náklon nosti k tl Ivce, J arosla v zdůl se stvořen bS,ti pro vč ci vyš;f. :Mohl by sice někdo z vás podotknouti, že láska také nálež! k vysokým věcem, čím by také nechybil, avšak přee VYŠhf}W než dívčina Iáska j(·st láska k vlasti a vědě, Vím, pánové, že jste nedočkavými co a jak stalo se 8 Jaroslavem a se všemi osrat ními v rodině Kovalských, než pro úplnost věci hyl jsem nucen také MVÚ vlastní ději ny vám předlužiti, neboř také značné mí sto v ději tom zastupuji. Než však počnu, pánové s dalším "Yl'ra vováním.musím se posilniti řrznS'm ldúkem našeho přřtele, vana llláhy. míru
ním
a
•
-
Po slovech těch chopili se všickni skle .epřinese útěchy." Po nek, je k ústům přitiskll a ve chvilce jak �n4Í)n obrátila se ke mne a hlasem zvýše nám praví staré příslovt: Kde nic, tam prý .S'm zvolá: "Uzdravl se Jaroslav, či jel't ani �tarý ďas nebeře [nevím, jest-l] mladý ale starý ne), ,'Ke až na dno bylo vyprázd 'mll se světem se rozloučiti, pane?" "Dou něno, že se Povinnost' hOMta přestala a hustin "vŘak uzdraví," pravím, 'lim, -sleěno, �pot:řeb( jest mu řádné obsluhy a obezře skému nastala, Tak to chodí ve světě, lostL" "Ano ano, pane, to se musí stát]," jeden př,c14tanl', j;ný začne. A i zcle v krát "=Volá opět Rflžera rozčileně "já ve dne v kém o ,.amžiku \ �e do starého pořádku .
�Mo bolu mému
115-
-
uvedeno bylo-e-sklenky s čerstvým, dobře spěněným pivem naplněny na naše hosty se usmívaly. Pozor, páni kollegové, pokračování započne, volá na ostatní právník Šmaha, který s velikou horlivostí celý běh povídky, vlastně pravdivé události sledoval. Přibížila se noc započal pan Soukup a
vyjevil nám názory své o při čemž pronesl, že postavení, v jakém se nemocný nalezá, jest velmi povážlivé, však přestojí-li vý buchy horečné v začátku, že myslí, že se pozdraví. Vida umdlenost' obou Kovalských zvláště Kazimírovu, požádal jsem je, by ode sice noc, které jsme se všickni báli, neboť brali se na lůžko, neboť stálým napínáním bolesti Ja.roslavovy stále se většily a již, sil, že by mohli si uškoditi. Já pak bych stopy
h
v
předpokoji
a
nemoci Jaroslavově
'I
nemusil se nuditi o samotě, nebot' že bych u ne snul , jmenší nadě-
o-
Opatrný
rečky počínaly se uk a-
kazatel,
zovati. Kazimír
...
stálým napínáním sil svých znač-
""
_ .. ,
je jsem neměl,poprosil
ně seslábnul a tím se stá val k dalšímu 0Š e t ř o ván f nes o b o p-
jsem starého -�
pana Koval. ského o ně-
�
jaké knihy, čemž také Y h o věno mně bylo. Zůstav v pov
y
ným.Pročež vešel otec Růženčin mezi nás a prosil, zdaž
koji ten,
samo-
ponořil
j sem proud
by jeden z nás nepřijal
se v
myšlének a tak tiše nikým n e v y r ušován a oddán sám sobě setrval jsem
se několik hodin u lůžka Jarosláva, b y mohl Kazímír, tak se nazýval mla na
-
as
�_�.
dVěph?ddi oJe--
ny.
� .� nou zaslechl dy' KovalI?;.� temné �aký, opě t jsem �.� se n ut t bouoh posilniti Pan fadř kázal nedělí na práce,kte a sice o d pekelných mukách. Bylo práVtO lednu zima není ničím bodně mrzlo. Duchovní �astýř uj ištoT&1 své ovečky, te ta. réž ještě jej dvéří poko rychtářem. Rych proti zimě, jaká "panuje' pekle. Po kostele sešlí tář osmělil tázati, jak to ylastně je, že dříve vždlličil pan CIlorář, kterak v němž očekávaly. je, duše pekle smaží pekou, ale nyní že tam má být tak zima.vo Inu," muaí řiditi dll' Irailon.!/, neboř kdybych byl človék odvětil pan flloráf', Na vyzvání Jaroslavod při nyněj{lí zimě líHl peklo hodně vytopené, utekli byste mně tam k vlili to oba jsme teplu všíchni do [eduoho!' poěíval. V stanu, při povstali a. své služby nabízeli, zvláště Růženka pro blížím se tiHe ku dveřím a naslouchám, co sila otce, by ona vyvolena byla k obsluze dále díti se bude. Slyším: "Komu možno tl. dále nemohl .Jaroslavově, při čemž zároveň obrátila se pomozte, neb H.ůžena ke mne 8 prosbou, hych přenechal ji těch [sem pro slabost' hlasu slovům vyrozuměti. nexolik okamžlků, ve kterých naskytovala Neotálím, lehce otevru a vstoupím do temně osvětleného pokoje a co vidím? se přťležitosí' něco pro miláěkn učiniti. Vida Rftž('nčinu k tomu oprávněnost ihned Velmi smutné divadlo! Růžena leží na zemi bez sebe a Jaroslav jaem svolil. Ražen ka hned na to odešla vystřídati celý zkrvácen těžce oddychuje, byv polo bratra. Kaz(m[r přišel, přisedl si k nám vztýčen na lůžku, --==
••
__
v
o
v
a
se s
v
se
se
a
v
..
...
se
-
"
.....
-
-
-116-
k loži a táži se mám-li volati o pomocř "Není zapotřebí bouřiti celý dům," slabě odpovídá nemocný přítel, "ale přičiň se, jak sám můžeš Růženku vzkřísiti." Ukazuje mně na zem. Pozvednu ze země Růženu a v Dáručí na měkou pohovku ji odnesu. Pocity, jaké bouřily duší mou v okamžiku, kdy cítil jsem dívku, jíž tak jsem miloval, na prsou, nemohu nikomu vypověděti, chvíle ta byla pro mne všdy blahou i žalnou npoMinkou. Položivji na pohovku, počal jsem se všemožným spňsobem snažiti k životu ji opět přivésti, při čemž jak malé děcko jsem se třásl, Konečně otevřela krásné
Rychle přikročím
slava,
•
Jaro-I
své oči a upřela je na mne, jako by mne chtěla jimi děkovati. Mně sotva bylo snésti pohledu toho, sotva opanoval jsem citů svýdl před váŘ-
nivým vypuknutím. Po krátké chvilce snažila se již povstacož bez mé pomoci by se jí nebylo podařilo. Chtěla bych ji pomohl k loži Jaroslavovu, neboť jest prý jeho ochranitelkou. Vzav ji kolem pas'J dovedl jsem nešrastnou k posteli, kdež usedla do lenošky. Nyní vzal jsem vedle ležřcí bt1ý šatek a utřel jsem Jaroslavovi krev s obličeje a prsou, která horečným rozčilením jemu vyšla z úst. Ač v okamžiku tom byl Jaroslav velmi sláb, přece snažil se několika slovy upokojiti Růženu, která vedle seděla, sklánějíc hlavinku, jak větrem zlomená květinka. Zápaf!ila v nitru svém velmi, bojovala proti vzbouřeným citům, zrodivším se v duši něžné, v duši čisté. Až pojednou vyrušena slovy Jaro�lavovými, zadívala se v bledý ale přec dojemný a krásný obličej jeho. "Nijakým spňsobem," počal slabě nemocný, ."nezasloužil jsem takových obětí se strany vašt, slečno, byste po celou noc bděla u lože mého, chtějíc mně sloužiti.
ti,
Zde
stojí můj přítel, který nerozpakuje se největší obětí pro mne přinésti, ten převezme vaše místo dnešní noci a ,oy pak jděte Ri odpočinouti, byste nabyla dřtvějších Kil, nežádám nijakých od "á" obětí, neboť vím, že vám jich splatiti nehudu moci Jsem nešrasten a nechci hy jiný byl se mnou nešrasten, hy trpěl nevěda proč. Viíe dovedu 8 myslř chladnou �nt!8tÍ', ";ie .•
nohou pevnou překročiti, nelekám se žáaněho boje, žádného zápal'ln, jenž vésti má ku filpá.Me utiskovaně vlasti a k vztýčení praporu svobody. Dnes jťHtě trpím, však co nejdřlve již clotrprm, vi,lhn hlržiti "('
konec." Nemohl dáÍe mluviti, silný kašel! zamezil slovům a seslabil jej tak, že nebyk s to již ani slova pronésti. Růžena dopo sud tiše sedíc, s námahou klekla vedle ložea chopíc zemdlelou ruku Jaroslavovu dolfu vlstcí počala ji horoucně líbati. "Ne, ne,. Jaroslave, ty nesmíš zemříti, ty nesmíš vzdáliti se ode mne, neb já tě tak nevý slovně miluji, pro tebe nerozpakuji se po slední krůpěj krve své vycediti. Vím, ty' že mne nemiluješ, však ani to mne neod strašř, bych nemilovala já tebe a byt' bys mne i nenáviděl, přee zůstanu II tvého lože tobě sloužiti-s tebou dovedu snésti vše." Sklonila nyní Rftženka hlavu na okraj po stele a jak pravá hrdinka tiše trpěla. Věřte, přátelé, že tou scénou byl jsem. nadmíru dojat. div že slz( jsem se zdršel Jaroslav pak [eště mně pokynul, bych ji zvedl se země a do lenošky posadil, ěemuě jsem vyhol-čl. Hftžena zemdlená nervós ..
..
rozčilením, ponoři1a se v těžký spánek pak podav ještě sklenici vody nemocné mu, usedl jsem stranou na sesli a oddal se svým myšlenkám. Tak setrval jsem. až do rána. Opomenu vyprávěti rozličné 'f}'jevy jd udály se později v nemoci Jaroslavo"ě a zmíním se jen o tom, že nemoc, v ní� málo naděje bylona uzdraven! Jaroslavevo, trvala celých osm dnů a 1>0 celou tu dobu stále střtdali jsme se II lože nemocného a. Rňžena vňbec málo kdy opouštěla Jarosla \'3, čimž také pravých svých rňžiěek ve tvářích pozbyla. Horečka, do iteré v o sudné té noci byl upadl, zmírněna byla. přičiněním pana Kovalského a doktora Bauera, který pozdě, i povolán byl. {'(m dále Um V(,'l' přih)"'alo sil JaroMI:! ním
...
Já
...
vovi avšak zádumčivost n smutek neroalou čily se I' ním více. Y .1(·:ol{ltl·111 dnu ncmoei .laro-lavovy dostavila t'l· studentská depu tace do hy tu pana Kovalského, žádajíc býci "puštěna k Jaroslavovi. VeHed�i k nemocnému, sdělovala f4V;' poslán], hy totiž ('0 nejdříve dostavil Rt" do výborové R(·hl\1.tt, kde "Iožiti mu hutl� účty z posledního j(.ho jednímf, neboť �,j ..
...
doposud považovah
za
zrácl(·e.
Žádofilti jich Rlfbil vyhověti, načež depu
se vzdálila, Nál'lledujlcf d_y l,yly stále houř)h';'jM( a h{)uřlÍ\'�j;r, al koaeěně očekávané tle přihlfž ilo, "�(lohf.(·n� pontá.
tace
nt
vypuklo, o1.brojttný naplňoval ulice, "L'\\"\ol ,,� v řady, budoval harikácly a vňbee ,."€, I)i·i pra"o"áno hylo, ('o k odrUenl "ojl'lka za duhr� JiI(' nznil\'al4l, JWltnf tli1n� voj14ko l)otl Lid
..
.
-117
·vedením 'Vindischgratze již kolem Prahy .rozlošeno bylo. Konečně vojsko vtrhlo do Prahy, s na sazenými bodáky hnali se několikráte proti povstalcům a vždy Ae značnými ztrátami byli odraženi. Po celý den od střelby se ani neustáva lo; mrtvých a těžce raněných bylo všude viděti, jásot a nářek se všech stran zazní val. Vinná i nevinná krev barvila zemi. První den pro vzbouřence vypadl obstojně, však ztráty na té i oné straně byly veliké. Druhý den sotva že slunce na obloze se u kázalo, již četné zástupy hnaly se do bitvy. .Šiky vojska několikráte seřtdlé opět vypl něny byly a ihned do nového ohně vehnány. vše ve Měšt'ané, studenti, řemeslníci zbrani, vše na barikádách jako bratři sta tečně se potýkalo a nadšeně pro vlast' zmíralo. Však co pomůže statečnost lidu proti -
přesila
a
to
dqbře vyzbrojeného
a
organi
sovaného vojska? Barikáda za barikádou klesala do rukou vojínů, dům za dOID!3m dobýván, mrtvol všude se množilo. Nové a nové zástupy z obou stran se přiháněly, Fl novou silou do boje se pouštěly, �ž buď rozbity neb sahnány místo učinily opět'
-
vše minulo
cíle. Slova jeho: "Pusťta chci dokázati pusťte, jim svoji ne vinnost, chci spečetiti slova svá vlastní krví," učinila nás proti němu bezbrannými. Jaroslav použiv toho okamžiku vyběhl ven a ač ještě slabým byl, přec spěchal, kde nejprudší seč řádila. Já v patách svého přítele následuji, bych buď s ním zemřel aneb zvítězil. Již viděli jsme tu a tam na ulici buď mrtvé aneb těžce raněné ležeti, již blížili jsme se barikádě, kde na život 30. na smrt mne
se
-
první legie studentská
s
vojskem zápasila.
N ežli doběhli jsme ještě k barikádě, sehnul se Jaroslav k mrtvému studentovi a meč rukou pevně třímající mu odebral se slovy: "Pokoj tobě, neboť jsi již 'dobojoval; nám však teprvé to nastává. Když ty s tím to mečem dovedl jsi zemříti, dovedu i já: Příkladu přítele svého následoval jsem i. já, nejbližší mrtvole odnal jsem zbraň a rychle spěchal za Jaroslavem do boje. N e trvalo to dlouho a již oba na téže bariká dě bili jsme se s nepřítelem. Již-již počínali nás tlačiti v zad, již
jsem myslel, že barikáda jest ztracena, an tu pojednou objeví se v čele Jaroslav B mečem do výše zd viženým a hlasem hluk novým. převyšujícím zvolá: "Vzhdru, bratři, vzhů My přísně poručeno jsme měli orl léka ru na nepřítele, dokažme, že jsme věrní ře ničeho .Tarmdavovi nesdělovati o povstá vlasti synové!" ní a vše, co Po slovech těch ještě jednou vzepnul se by mysl mohlo rozčiliti, před ním tajiti. studentský lev, který z mnoha ran již kr Několikráte se mne tázal, zdali již po vácel a s novou silou a nadšením hnal se vstáuí vypuklo a vždy podařilo se mně to na. barikádu, proti nepříteli,jenž domýšlel zapříti a jej ukojiti. Ht, že více již z barikády neustoupí, Druhého dne, kdy tak prudce na obou Nový boj, nová seč nastala, obě strany stranách bylo bojováno, slyšeli jsme střel jak hradby stály, místa kleslých stále vy bu až do předpokoje, blíže něhož Jaroslav plňujíce. V čele nás stále bylo viděti Ja ubytován byl. Obávaly jsme se, by rány roslava, jak mečem v řady nepřátel seče, a pokřik nedonesly se k sluchu Jaroslavo které stále a s.tále počínaly před nově vu. Čím dále k polednímu, tím více vřava vzpruieným návalem ustupovati. .bitevní se blížila, až konečně kolem dva "Neochabujte, bratři, nelekejte se smrti nácté vběhlo několik studenta, mezi nimiž čestné, položme životy na oltář vlasti, když i naši známí, do domu Kovalských a vše nepřítelem napadena jest, Za mnou-za co nalezli počínali R velikým kvapem od mnou, rozražme řady jejich, nechť pomstí nášeti na stavbu nové barikády, která se meče naše padlé bratry. Ano, spějte, �pěj te v před, já. již nemohu, dokonejte zapo .měla stavěti se poblíž Kovalských. Nyní nemohli jsme již více zapírati Ja čaté." Kule zaryla se V prsa Jaroslavova a vy roslavovi, neb pohled na ozbrojené dosvěd čoval vše. Krev v něm se vzbouřila, oči ohněm zajiskř ily a již prudce spěchal ven, při čemž všichni jsme mu bránili, zv láště Rňženka, obávajíc se o svého miláčka,
padla
na
jeho
prsa,
obejmóuc něžnýma
.ruěkama kadeřavou jcho hlavu, prosila, inařřkala, násilně zdržovala; avšak nadarmo,
sfleného k zemi srazila. Klesl 8 mečem v ruce na zem mrtvolami posetou. Viděl [sem, byv mu po boku, jak zvedl ke -mne krásných očí, jak děkoval mně jimi za mé upřimné přátelství. Nyní poprvé viděl jsem -opět zjasněnou tvář, spokojený úsměv na bledém obličeji svého nesapomenutel-«
-118-
ného přítele. Rychle sehnul jsem se, cho piv jej do náruče a spěchám s ním stranou, by nemusil dokončili život svů] pod noha ma nelítostných bojovníků. Ach, příteli, proč též mně není popřáno s tebou umříti, proč já musím odděliti se od tebe. Hledal jsem smrt, toužil jsem zemříti ěeatně po boku přítelově a přece nebylo mne blaha toho popřáno. Byl jsem nešrasten, jako Jaroslav, on št'asten odcházel na věčnost' a já 'bídnému osudu svému ponechán. Sotva že položil jsem jej na zem, drže mu při tom hlavu ve svém klíně, přlkvspili k nám mladý Kovalský se svou sestrou Hft
ženou, kteří hned stu
byli
se
za
námi k osudr ému mí
odebrali.
Růžena poklekla vedle umírajícího a hořce štkala nad svým miláčkem. "Konec jeho již se blíží," tiše pravil Ka
zimír, "nebot'tepnaochabuje v pravidelném chodu."
Naposled otevřel oči, přehlédl nás všecky a tiše prsvil: "Již dobojoval za vše vám děkuji, co v poslední jsem nemohu vám době pro mne jste učinili služby ty více splatiti. Buď šrastna, Rů ženko, a zapomeň na muže, který neznal lásky-- on-milovati nedo-i-vedl. A ty, příteli Ferdinande," pozvedl oči ke mně, "pokračuj, kde jsme přestali-miluj vlast' -
-
svou-více než marnotratnosti
Já
a
rozkoše,
dokázal
těm,-,kdož mne podezřř vali, že nejsem zrádcem, že nejsem tím zač -dříve pokládán jsem byL"
jsem
Napos]edy ještě zvedl slabou pravici, požehnal vlasti řka: "llnď blažená, krásná moje vlasti, Čechit.>." To byla poslední jeho slova, vzdechl a již drže] jsem ve svém náručí pouze mrtvolu. Růžena lfbala studené tváře, stírala Há tečkem svým prS';tief se z čela krel', vola la miláčka Al"ého k opětnému životu, MIi bujíc vše, však mrtvé tělo neslyšelo.neeítilo víc'e, veškeré namáhání Růžeuěino bylo marné, Konečně naložili jsme mrtvolu a odvexli do domu Kovalských, kdež zfistal jdaě tři dny. Pohřeb jemu vystrojen hyl rodí DOU Kovalských a siee velmi nákladný. Zmíním se ještě několika slovy o dalšřch
hou z nešťastných bojovníka. Netrvalo to" dlouho a prvá legie byla téměř celá zniče ná. Strašné bylo podívání na zoufalý zápas hrstky, která ještě zbyla z povstalců; opět ně a opětně sráželi se jednotlivci v řady a jak praví Husité pokrývali zem mrtvolami,. kam meči svými zabrodili. Každý krok ústupu skropili krví nepřátel, každý krok zpět stál četných obětl z obou stran. Však bylo již viděti, že zoufalý ten zá pas nemůže dlouho trvati, neb ze řady hr dinů klesal jeden pc, druhém k zemi, doko nav sotva vykvětlý život svň] na bojišti.. Bolný byl pohled na ty svižné, lehké po stavy statečných mladíků, jak loučí se se' životem a vRtupují se zakaleným okem v podzemní ří�. Ještě okamžik a již klesal poslední 8 proklanýma prsoma na lůžko
bratry vYRtlané. Vojsko dobylo naposled osudnou tu ba rikádu a ji i silně obsadilo. J{dyž konečně odváželi jsme JaroKlan do domu Kovalských, spatřil jRem je�t� rozličná srdcervoucí divadla. Viděl jsem mladíka as třiadvacetiletého, an louH všemi svými drahými, zasýlaje jim do dálnýcch jich domov ft poslední polibky Ke slovy: ".Acb, drazí rodičové, kdyby [stv věděli dnes () svém synu, znali jeho posled ní přání, zajisté že byste spěchali k němu a jej útěchy plnými slovy na cestu ze žtvo ta posilnili. Vím, že drahá má matinka dlaň 8"OU hy na ránu přiložila, ahy I'rS'�tí cf se krev z hluboké mé rány zastavila, že klečela hy u svého syna, jl'jl pod srdcem nORBa, až hy ducha vypustil, Takto upu Mtčn sám a sám na tvrdt'.'ll loži pu�llldní �kamžik, pOHlední t1uk srdce oěekávám." I>al�í slova uvlzla v hrdle, pm�1t'cln( chra pot vydávajícím. Zl'�] " cixině, ",,·mh·l na posteli kamenné! Popošed několik kroků clůl, I4patřfm známého knllegu ze studit, Fialu, an R křv ěovitým tisknutím rneěe umírá, �I'č('híun k němu, "hS'hám se k bratru umlrajíefmu, bych v náruči stranou j •. j ochwIOI. V�ak posledním mávnutím ruky na jovo mi chl přímí K,'é, že totiž "konati (·hC'tI na m(",tla, na nt-ml smrtelnou ranou 1.a .. ,,1..'11 h, I. Hlál j�PI11 U nt·}a" a! dokonal. �ti,.ld j"('1Jl mu jC';ti� ruku, v nU před ('hvili fltatt'('nč jllec m.·�.' třímal a "pč('hal jl'l'm .1áh". Po' clulml'c·h divad ..·I hylo mnoho ,'icl",i. �(nH IlO d mnoho "tatt'('Il)'C'h, na.U·jný ch mla.H"-tl smrt se
se
•
-
výjevech, Dohrý přfklad Jaroslavův na opětné ďol'ytf barikády, na-Ir-hul I'0nta]c'(' tak, že j4'�tt- jf·.lnou jim fW povedlo n(·I,H. tele zatlačiti, ač stále bojovati jim 1,y]n proti zna(\nt'. přesile. Do},yt(. "Kak m-mohli n(·clo(·kalo "I.' ·ovoc'.' namáhán! ",';'Im, "nludále udržr-ti.nebor prudká Atř(·]hsl7. I'lný(·Ja ",tÍ\;.> na 1",ji�ti .llIc·ha. Tt'n"I"Ůh' pa.U oJ.t!t řad vl)j�ka �lrtila jf>�lnu fa,lu 1.a .1ru- kv[.t č('Mk;'l", "t ... )t·h"t\'3, k vH, j .. n! v 1.,,-
-119-
doucnosti mnoho krásného ovoce mohl přinésti. Po osudném povstání nastalo zatýkání, kterémuž ani já jsem se nevy hnul. Ti kteří nepadli, neb útěkem se nespasili, byli chyceni a na mnoho let u vězněni, kdež rozličnými útrapami buď z části aneb na dobro zlomeni byli jak na těle tak i na duchu.
neb dvanáctá
vámdobrou
.
noc.
Po slovech těch pan
Šmahy
Soukup
za
pomoci'.
do svého by tu, Studenti pak o událostech z roku čtyrycá. tého osmého ještě nějakou chvíli hovonv-: še, vzdálili se též. Otec Bláha shasiw světlo, položil své znavené tělo na mlád�· neckou postel a v brzku na perutích blah&.--- ho spánku unášen byl do ráje snů,
právníka
Pročež, přátelé, nejednejte nikdy pře kvapeně, nikdy nepouštějte se do, věcí, jež jste dobře nebyli promyslili, nebot' výsled ky takového jednání bývají žalostné.
Při běh new·yorskj.
dnešek, drazí přátelé, mějmež jil�: se blíží, pročež přeji_.�
Pro
dost,
odebral
ije
I
Napsal R. T. Prescott.
�.NES ráno, asi třetí hodině nalezl � strážník O' Kane třináctého okreo
z
I
Smrt tohoto Washington Square-u. muže nepochopitelným jakýms spfíso-
..
.
lavičce Washigton Square-u mrtvolu mladého muže střeleného do srdce. Mohl čítati fli 30 rok-ti věku svého' a by I
bem účinkovala
jednoduše oblečen. Měl vzezření muže z vyšších vrstev společenských, na osohě jeho nenalezeno však ničeho, co by
pokud mně bylo známo, nešťastnou oběf nikdy [sem nespatřil, přece zpráva &. smrti mladého muže podivně mne pro- ehvívala a nevysvětlitelná jakási moc mne stále nabádala, abych záležitost tal blíže vyšetřil. Octnuv se ve Washington Squ aren bylo mi, jako bych byl popoháněn zrOT" na k Jednomu z četných sedátek, jež še� nalezalo poblíž strany, kteráž čelí ku University Place. Stanul [sem, pohlí-že zamyšleně na lavičku, až člen policie· parkové ku mne přistoupil a prohlednss. si mne spůsobem, jak jsem se tehdy d()o-� mníval, nanejvýše drzým, pravil: "Ztratil jste něcor" Odpověděl jsem zkrátka záporně "i�počal jsem se ubírati dále, když tu strái-:. ník pojednou prohodil: "Zde to jest!" Obrátil jsem se k np.mu s otázkou,
sku.na
mohlo přispěti ku stotošnění jeho osoby. Mrtvola byla dopravena do umrlčí komory ia dnes odpoledne bude
bylo
konána úřadní obhlídka. Bambitka, z níž smrtonosná kule vystřelena, nebyla dosud nalezena. Zdá se, že máme v
případu
tomto
co
činiti
se
sebe-
vraždou."
jedno příjemné ráno únorové u snídaně, ašhnul jsem po čs sopísn "Herald" a kratičká, výše položená zpráva byla první, jež upoutala mou pozornost. Zvědavost má byla vzbuzena a ačkoliv jsem, jako kterákoliv jiná zahálčivá a v spořádaných poměreeh žijící osobnost, pohodlně dočetl noviny, ano i oznámky si přehlednul, rozhodnul jsem se přece hned po přečtení zprávy, že případ tento blíže vyšetřím. Oblek nul jsem se tedy teple, napálil ti doutník i bral jsem se zvolna ku N alezaje
se v
i
ovládala
více
o
mne
na mou
obrazotvornost
myšlenka,
že zvím
žalostné té truchlohře.
ještě
:
Ačkoli..,-· .
.
...
1
...
-120-
zde stalo.
Mladý
člověk na já mám za
časopis samotný byl pomazán a po maštěn takovou, lepkavou jakousi pod Na tom víte něco. že o If), každý spfí- statou, v níž jsem hned poznal mýdlo, še iste přišel [akéhož se užívá ku natírání nšbojů, 8Objestnanejvýšepodivno, • parku, kráčelz přím a sem a zrovna určených pro bambitku. Byl jsem pře ue jste se zastavil. Myslím, že bude svědčen, že člověk, jenž použil sbraně, _jlépe, půjdete-ll hezky pěkně se mnou také použil kusu časopisu, aby ním se a "Tysvětlíte-li kapitánovi podivné své třel s náboje tuk, kterýž jsa přimrzli, bez nebyl by činil nšbo] spdsobi1ým ku odporu!" jednání. Pojďte jen Ze zná Za těch slov položil mi ruku na rámě, vtěsnání do hlavně bambitky. mek na tak soudil že chtěl zatknouti. bylo po Byl jsem papíru jsem, pko by mne polekán a překvapen, že mne od vedl užito bambitky kalibru ,,32".
.
_ť1, co
se
Jezen zde dnes ráno mrtev
a
_alf kousek cesty prvé než jsem se npamatov81. Nabyv zase své duchapřítomnosti, podal jsem mu svou navštívenku a zá ft)Teň jsem m u udal jména některých Dých přátel, u nichž uy se na mne mohl poptati, i tázal jsem se ho, má-li snad za to, že jsem vrahem. Když byl po lUednnl na jméno, jednání jeho doznalo Dlěny; prosil, abych mu odpustil omyl, jello:i se v nejlepším úmyslu byl dopu Blil i poskytnul mi zprá vu o všem, co se nalezalo ve spojení s nálezem mrtvoly. Z vypravování jeho jsem seznal, že v Jobu tu sice ve službě se nenalezal, že -dak pomáhal při dopravě mrtvoly na políeejní stanici a že prohledal šat ze weltho. Za hovoru našeho kráčeli isme �pět i octnuli jsme se zase na místě, lle
se
osudná truhlohra
byla odehrála, i sedadlo i
Jl1'Ohledli jsme pak pečlivě jeho okolí. Za lavičkou byl nahromaděný sníh, se stezky sem naházený, ale značně ušla pný nohami mužů, kteří mrtvolu odná a Ií, Nikde však nebylo možno nalézti l"avé známky aneb cokoliv jiného, což Ly bylo sloužilo ku odhalení záhady .mrt mladého muže obklopující, Pro lLleda1i jsme okolí v naději, že nalezne Dt
bambitku. ale snaha naše nedoznala
.daru.
Jedinou věcí,
Neslyšel jsem ani nečetl jsem jak byla rána spůeobeuš kulí. Schoval jsem pečlivě kus časopisu, dal [sem strážníkovi malé spropitné za jeho zprá vu a spěchal jsem do umrlčí komory, abych se podíval-na mrtvolu. Mtzitím co jsem kráčel skrze třetí avenue, chtě je po vyvýšené dráze jeti dále, nemohl jsem se zbaviti myšlenky, že si dělám velká
značně starostí
ve
věci, kteráž
vlastně stanici na
se
mne
nedotýkala po níž mně nic nebylo. Dospěl jsem ku
ani dosti málo
a
deváté ulici i čekal
v
dva mladé cídiče
nalézaly
jsem
zde
Shledna dolů, spatřil jsem
vlak. na
úpatí
bot, jichž stojany schodiště ku
S8
vyV}cše
né dráze vedoucího; prohlíželi si bam bitku a bylo patrno, že jsou nemálo roz
čileni. Konečně
Bowery pravil:
i
se
dali cestou do města k
slyšel jsem, jak jeden
"Prodejme ji někde
za
z
nich
dollar!"
Seběhnu] jsem po schodech dolň, vzdor tomu, že se očekávaný vlak prá,"ě blížil stanici a v malé chvíli byl jsem venku na ulicí. Zrychliv krok, brzo
jsem hochy dohonil. Pokynul jsem policejnímu strážníku nu blízku se naleza jícímu, pověděl jsem mu, že hoši mají bambitku, jíž bych si rád prohlédnul, ja kož i še bych rád včdčl, jnk k ní 1,t�li Strážník nebyl žádosti mou překva •
již jsme nalezli, byJ kus bsopÍtm "IIerald·'. Na pr:tzdném, bí l)cn, nebo' v Xew Yorku stá,"á zllknna lém prostoru nad ohlavením čaaopísu zapovídajícího tajné nošení zbraní a mlezaly ee jméno a adresl. žt!ny nějaké; proto bylo žádosti mé rychle vy hověno.
-12]
Strážník zastavil
-
hochy, dovedl je do ne I né budovy, \ niž bývají uloženy mrtvoly dalého průjezdu a vyzval je, aby mu osob neznámých. Když jsem vstoupil bambitku vydali. Hoši z počátku tvrdí- nízkými dveřmi a zahnul dochodby ,-e li, že zbraň náleží jejich otc', však na- doueí okolo mramorových stolů, na něž lehavým, tvrdošíjnj'm dotazováním se se mrtvoly kladou, pojalo mne mrazení přinutili jsme je konečně ku dozl šní, že -zmocnil se mne pocit takový, "jako ji nalezli na jedné lavičce ve Wasbing- by chodil někdo po mém hrobě". Na ton Squareu, na níž jakýsi mladý muž okamžik zdálo se mi, jaků by se ve mně spal. by I všechen ži vot zarazil. že muž Když jsme jim pověděli, nÓ hanba!" napomínal jsem sebe sanea mrtev že spal,nýbrž byl nepochybně byl ma", Vždyť jsem za živuta svého viděl ..
.
•
zastřelen touže
stral!ieni.
zbrani, byli nadobro poje na srauici,
Strážník odvedl
kdežto i.í mu jen udal sv� jméno, slíbiv tároven, že se dostavím ku :iřadní obhlídce
mrtvoly, vrátil jsem se na stanici vyvýšené dráhy a brzo jsem kráčel úzkou ulicí, kteráž vede ku umrlčí komoře.
Minul
; dosti
než
abych
I podobného A chutě pustil jsem I stoly.
se
nyní
něčeho
děsil."
se
uličkou mezi
,
První mrtvola ona
mladé
dívky,
jíž jsem spatřil, byla devatenácti- neb dva
ceti1eté. "
bránu Bellevue
mrtvol,
Nalezena
v
East River-n" bylo napsáhlavách umístěné.
tabulce Hospitaln ,.Znjisté, že to není nic neobyčejné vynášením někovozu srn bulančního a posléze vstouho," prohodil jsem ku dozorci umrlčí a teskvlhké do smutné, nízké, komory. pil jsem
kdeš ho z
jsem jsem byl
zdržen
no na
v
-122
,,0 není," odvětil
on.
"Sotva
mine
-
nými černými knoflíky nahraženy byly Prohlédnul jsem pečlivě každý kus šatu,
..
roce, a�yct:om jediného jedné jí podobné a na j'lfe lL v letě sotva abych se přesvědčil, uenaleznu-li někde že jim zde můžeme poskytnouti místa. jméno majitelovo, bylo mi však učiniti se tamto na onoho muže na seznání, že i jmeno krejčího bylo ze Podívejte třetím stole;" pravil a ukazoval na mrt- šatstva odříznuto. N a náprsence košile' volu muše tak pěkně zrostlého, že jsem a na podšívce vesty bylo možno spozorovati několik kapek krve. Bylo patrno, podobného nikdy neviděl. Za že si rozepnul i svrchník i spodní kabát hledal. Byla to mrtvola, již [sem a že je rozhalil, dříve než se střelil a po živa musel býti celých šest stop vysoký, Široněvadž kule měla okamžitou smrt za možná že i o několik palců vyšší. ká, hranatá ramena, silná prsa, rovné následek, proto bylo, krvácení skoro údy, úzká, dlouhá noha s vysoko vykro- nadobro vnitřní. Podivno mi jen bylo, že nešťastník jeným chodidlem, dokonale utvořené ruce, z nichž se na pravé nalezaly zvlášt- nalezen v sedě, neboť lidé do srdce ní mozoly spňsobené užíváním šavle, střelení obyčejně klesnou na obličej. Či krátce přistřižený vlas a dlouhé kníry snad jej někdo zvednul, domnívaje se, rovněž mu dodávaly dokonalý ráz vojír a. že jen omdlel, a naleznuv jej mrtvého a' Silný postavou, ušlechtilý rodem. V obávaje se mrzutých zápletek tl policií, obličeji jeho zrcadlil se výraz smíšené posadil jej na lavičku a pak uprehnul] nenávisti, nechuti a zoufalství. Slabé Kdyby tomu bylo tak, byl by býval sníh jeho rty, z nichž barva krve nadobro se potřísněn krví a tak by byla vy�\�ě rlena vytratila, tvořily jen slabou modrou ta okolnost, že šat jeho krví skoro ani čáru v jeho obličeji. Jeho v as a kníry nebyl zbrocen. Však sníh okolo lavičky byly temně hnědé, skoro černé. Celko-j nebyl ani dosti málo zakrvdcenj'. Jinou podivnou okoln lstí bylo, že na vé vzezření obličeje jeho bylo ono typického severana, postrádalo však prohna- vestě nespozorováno ani sebe nepatrněj ného onoho výrazu pravého" Yankee". ší známky propálení, kteréž by tu přece V levém jeho boku nalezala se. osud- mělo býti, kdyby se sšrn byl střelil, ná ona rána, kteráž před několika hodí- neboť bambitka by byla musela býti nami učinila konec jeho životu. Pohlížel držána dosti blízko těla, ž by byla zapii jsem dlouho a vážně na mrtvolu. Nevi lila látku aneb ji aspoň ožehla, děl jsem muže toho nikdy dříve o tom "Smlli se něčeho dozvíme při obh1íJzrnocňoce A mrtvoly," pomyslil jsem si. jsem byl přesvědčen, přece val se mne pocit jakési zpříznénosti, Dav dozorci umrlčí komory zpropit jejž jsem nernohl nrkterakž zapuditi. ného, opustil [sem smutnou budovu a. Prohlédnul jsem šat visící za ním na prošed město kfížcm, octnul jsem S� stěně. Byl to laciný, hotově koupený brzo v Broadway. Zan.ěřiv ku GiI'\cy šat pozdstávající z kabátu a vesty z čer- IIouse, setkal [sem SC8 Vojtěchem PC1· ného díagonaln temně šedých spodků, rinem, s jedním z neidávěrněiších mých obyčejné bílé plátěné košile s límcem a přátel i kráčeli jsme spolu dolů do mé manšetarni, jež byly připnuty lacinými sta. Cestou vyprávčl jsem mll o všem i
dne
nedostali
v
.
·
,
kostěnými knoflíky a z modře pruhova- o tom, jaká se mne zmocnila zv ..-davost. něho spodního prádla. Ale svrchník I on počal se o dlcžito�t tu zajímati 1\ svrchník důstojníka pravidelného poněvadž se blížila hodina nstnnovenň byl vojska, jen že z něho zlaté prj'my, jakož k úřadní oblídce mrtvoly, zašll j"lnw dl) i knoflíky, na nichž číslo pluku bylo n- restaurantu, pojedli JIHne spolu II Voi dáno, odstraněny a poslednější obyčej- těch prohlásil, že mne Lucie prodzeti ..
-123-
Pojedše, vsedli jsme na vdz pou líční cesty státi, nýbrž vždy celým srdcem, dráhy a [elí jsme na policejní stanici, celou duší se obětoval. kde úřadní jednání v smutné té záleži Přibyvše na policejní stanici, shleda-· tosti konati se mělo. li jsme, že porota ohledavače mrtvol iiž. Prvé než budu pokračovati vé svém byla sestavena a zapřisáhnuta a že si již. mrtvolu. vypravování, nebude snad na škodil, prohledla svědkem vyslýchaným byl Prvním vysvětlím li, kdo jsem a jak se stalo, že strážník:, [enž nalezl mrtvolu na lavičce. jsem se zajímal o záležitost tu. Jsem Ve svědectví pravil, že muž za svém muž, nalézající se v čtyrycátérn šestém z z pola ležel, pola seděl na roce svého věku, povoláním býval jsem střelený na rameno ruku lavičce. Když položil trestním obhájcem. Šťastnými spekula za to, že o němž měl spí, mrtvola cemi, spolu se značným dědictvím po muže, a do se 'předu kdyby ji nebyl svém strýci, dokázal jsem toho, že jsem převážila. uschránil s důstatek statku tohoto světa, rychle zachytil, byla by spadla na obli-· na zem. Oba kabáty byly rozhale abych mohl žíti v poměrném poklidu a čej stažen daleko na čelo. a klobouk pohodlí. V zdál jsem se své prakse, ny 11k dal Stráž obvyklé znamení, že po však dosud se stýkám se soudy a někdy zatím se rozhlížel a Ještě se v nich činně podílím. Vždy třebuje pomoci neuvidí-li nikde ddkazné okolo sebe,' však se ujímám obhajoby a i pak, jsemli zločinu. Nedomýšlel se z počát pevně přesvědčen o vině obžalovaného stopy zastřelen. že muž byl Myslel, že všemožně se námahám v jeho prospěch. ku, va .
Jest to jakási má monornanie, která ž a mne učinila známým většině právníků soudních ňřadniků. Jakožto starý mlá denec nemohu zužitkovati pro svou vlastní potřebu celý velký mdj dům a pro větší
jeho část pronajímám a sálY' se spokojuji s několika pokoji. Mám puuze jednoho sloužícího, on však mi jich na hradí celou kopu a jest ochoten učiniti pro mne, cokoliv bych na něm požado val, neboť jsem jej uchránil šibenice. Jest mi oddán s největší vděčností i mohu mu úplně důvěřovati; ačkoliv býval jedním z nejnebezpečnějších zlo to
_
činců.
Přítel
se
nalézá
ve
mdlobě aneb že zemřel
dou srdeční.
kapsy jeho kabátu a vesty, kapsy kalhot. Kapsy nebyly
Prohledal nikoliv ale
obráceny
na
venek
čeho.
Když pfišla
praviti
mrtvolu
na
a
nenašel
v
nich ni-
pomohl do policejní stanici v
pomoc,
Mercer, asi osminu míle vzdálenou. N espozoroval žádnou krev až mrtvola v' Soudě' stanici položena na podlahu ulici
rány, kule byla kalibru těle, ani na šatu nebyla. stopa nějakého popálení aneb prachu
podle 32.
velkosti
Ani
na
..
Považuje
to
kde mrtvola nu
před
za
Na místě, .• meškal asi hodí-s
sebevraždu.
nalezena,
tím. V tu dobu neviděl nikoho
můj, Vojtěch Perrin býval dů na lavičce. Dalšími svědky byli strážníci, kteří stojníkem námořnictva Spojených Států, vzdal se však svého důstojenství a žije pomohli mrtvolu donésti na stanici. Vy_· nyní jako já v poměrné zahálce. Vlast dali totéž povšechné svědectví jako ní malý majetek, kterýž mu poskytuje předcházející. Jeden z nich vypověděl, důchod postačitelný ku pohodlnému ži že viděl a spozoroval časněji z večera vobytí a občasnému výletu do Evropy. muže, potulujícího se po Washington Úplně dobrosrdečným a ženialním jsa Square-u, Když byl naposledy vidín, soudruhem, jest i mužem, jenž silně si ubíral se ku University Place. Strážník. oblíbiv někoho, aneb pojmuv opravdový konal svou službu od 6. hod večerní dozájem pro něco, nikdy nezdstal v polou 1. ranní. Myslí,!e mladý muž měl
-124\
-vsřezení 'člověka
strastmi
stíženého.
'Povšimnul si ho hlavně proto, že
vždy
.ušel kousek cesty, se zastavil, ohlednul, tlumeným hlasem pro sebe něco zahovo-řil a pak zase popošel. Jednou zamíří] ku lékárně
zpříma rrozmysli! .kého
nyní -dveří
se
ale
hostince.
na
rohu osmé
ulice,
zašel do jednoho blíz
a
Později
mrtvého seděti čísti
viděl
muže,
stolem poblíž nějaké. Sklenice za
noviny pi VDÍ částečně vyprázdněná stála před -ním na stole. Byl mírný ve svém [ednšní a strážník nespozoroval na něm nic -co by bylo vzbuzovalo zvláštní nějakou a
.
pozornost. leda že celé jeho vzezření nesrovnávalo
s
jeho
se
šatem. Pozuámkou
byl yel mi laciný, jeho majitel byl skuteč ·ným gentlemanem. Domníval se, že snad neznámý muž někoho očekává. Podle celého jeho vzezření považoval jej ta vojína. Sám býv.al uěkdy v jízdě i může prý každého poznati kdo jednou sloužil. N emftže vysvětliti, podle čeho pozná člověka takového, pozná jej ale jistě. Předvolán pak majitel hostince. Vypovídá, že mladý muž přišel do [eho místnosti asi o 9. neb o půl 10. hodině. Ví, že to bylo v tu dobu, poněvadž o byčejně natahuje v čas ten hodiny a pak domů se odebral, zanechav obchod .
touto
mínil, že šat nešťastníkft v že však
.
.
svému obsluhovači
na
starosti. Pamatu
zemřelého, poněvadž jej tento časopis" Post" a seznav, že list 'ten· jiný 110st čte, přijal "Telegram". Poručil si jen jednu sklenici piva. Zdálo se, že měl peněz, avšak svčdek nemůže povědíti mnoho-li: hrst stfíbra-e-možno že pět dollarň. Host zdržel se hodinu neb déle a nalezal se ještě v místnosti,
íe
se na
Hdal
o
železném zábradlí před hostincem sedícího, ltdyž místnost zavíral. Muž neznámý kouřil a, jak se svědek domníval, čekal na vftz pouliční dráhy. noci
na
Nemluvil. Bylo velmi zima; zemřelý n plně zapnutý a límec kabát měl svů] uši přes ohrnntý. Svědek poznal jej hned podle jeho výšky a podle knír. Muž se
neznámý byl
býci pod
zcela klidný účinkem lihovin
nezdál
a
.
Svědectví obou znělo
mladých cídičů bot smysl, že vykonávali své taneční jedné síně na východ
ten
v
řemeslo u ní straně á že
se
nalezali
na
cestě k svému
ulici Varick.
Kráčejice šikmo přes W·ashington Square, viděli zemřelé ho s obličejem dolů na zemi ležícího a při stoupivše k němu, spatřili bambitku. Po sadili muže na lavičku a shledavše žejest domovu
v
,
mrtev, velice
se
ulekli i, vzali do zaječích'.
Ostrému křišovémn
drobeni, přiznali vzali i
výslpchu byvše
se, še mimo
peníze, jež
v
kapsách
po
bambitky
neznámého
Čekali v pov�álí až viděli, nalezli. mrtvolu odnáší a ubírali se atréžníci jak pak k domovu. O peníze se rozdělili a bambitku
zrovna
když hyli
zatčeni.
chtěli dáti do
zástavy,
Ohledavač mrtvol odkázal
je soudu Lékař osoby. pro ná že zemřel neznámý podal zprávu, sledkem střelné rány, která! zasáhla Kule byla vytažena ze srdce jeho. zad. Všechno ostatní ústrojí těla shle okrádání
dáno
v
zemřelé
zdravém stavu.
Ohledavaě stručně shrnul veškeré svědectví a porota odebravši se k úradě, vrátila
se ta
několik minut
s
výrokem:
"Zesnulý přišel o život kulí, která! mu projela srdce a již nepochybuě sám vy střelil. Jméno a obydlí zesnulého není odcházel. Svědek známo." když hostinský my porotě Ohledavač vyhotovil pohrobníku po slí, fe neznámý mnž ztrávil minulou noc širou oblohou. volení ku pohřbení mrtvoly a tak skon pod Vyhlížel znavený a neprornluvil na nikoho. čila se poslední kapitola v knize života Svědectví toto bylo stvrzeno od ob jednoho člověka. sluhovače v hostinci zaměstnaného, jenž Perrin a já u bíralijsme se Jé domovu, pravil, že viděl téhož muže asi o půl rozmlouvajíce o svědectví právě slyša-
-125
ném
a
na
vzdor
nezvratným
-
důkazům
Ušlechtilé zvíře
pro sebevraždu, přece jen jsme měli ji
unikala
sté
zlostí
správnosti rozsudku jsme se na rohu Broad
pochybností
poroty. way
14. ulice
a
Nalezaje
sta.
o
Rozešli
Hotelu"
já
a
bral
skoro
se
dále do mě
"New York vzpomenul jsem přítele umělce, se
u
nedaleko odsud měl
dílnu
jenž pohlednuv na hodinky, seznal jserr-, že jej mohu doma nalézti. V vstou pi ,r po schod .ch nahoru do jeho pokojů, nalezl jsem jej, jak jsem byl očekával, nataženého celou délkou ve visuté plachtové lenošce.
Kouřil
svou
a
zoufalstvím, rychle vyprostil třemenft,. aby předešel svému). nohy stále však maje hlavu obrácenu a. pádu, šavlí, povzbuzoval své vojíny. mávaje a
.
své
Hlava a
jeho,
statečně
s
se
níž
slavně
přilba spadla,
skvěla
v
záři
zapadajícího
slunce.
Ale více než dokonalost obrazu pou
taľ pozornost Byla jehož
a
obraz, pohlížel kterýž měl téměř na dobro hotový. Ani slova pozdrav ného nepromluviv, na
vzal [sem židli
zraněno a krev' Jezdec schvácený
bylo
mu z vazu.
.obllčej důstojníkův. úplná podoba mladého muže, mrtvola právě· za mé přítomnosti by la předmětem ú řadní obhlídky. Stál jsem tu jako mou
to
přikouzlen
a
čím dé
jsem na obraz i'0� hlížel, tím více jsem byl přesvědčen, že dftstojník a muž ne známý jsou jednou a. le
a u
sednuv, počal jsem rovněž obraz studo
touže osobou.
vati.
jiv co nejvíce své pohnutí, obrátil jsem se k umělci a pově
Bylo mělecké.
to
dílo
u
V ý.i e
v ....
útok
....
děv
představoval jízdy. Uprostřed
zdvofilftstek
vzdálenosti nalezala
Iosti
o
se
ujíždějící ska!!ro vojíni mávali lesklými svými ša
jsem
se
na;
model
vlemi koně
ve
vzduchu
a
DoklHr: To jsme
se
dlouho neviděli! Nu, jak Nebudu muset za pane doktore?
Obťan: pořád vede? platit, když v.ám to povím. vám
-
otevřenými chřípěmi a vykoulenýma očima hnali se plným tryskem ku předu a jak se zdálo přicházeli zrovna z pravé strany obrazu. V popředí byl nepřítel-několik India nft vykukujících z hromad kamení a z pozadí křovisk, z nichž vykukovaly jícny jejich pušek Však co poutalo pozornost diváka na celém obraze nejvíce, byla postava vd.d ce, ualezající se drobet na levo 01 ňto čící jízdy. Velký a silný šedý oř zpola vzepnutý a s hlavou nazpět staženou, byl tak dokonale malovšn, že di váku se zcálo; že slyší bolestné jeho dání. s
..
nal
"Ó
se
te
m u
Zata
několik o
zdaři
tázal kde vzal
brazu, ho,
důstojníka. tol román sám
sobě, "obávám se, že ubožák již doko-r Jest to smutné, ne�
o
jízdu lepšího člověka sotva kdy žilo, ne� byl bych však překvapen, kdybych v tu chvíli slyšel, že jest mrtev. Posledně když u mne byl před dvěma neb Herna. dny, řekl mi, že jest syt ži vota a že nyní žije již jen pro svou dcerušku, sličnou malou dívku pěti neb šestiletou. Sdělil mi, že má naději, že ji uějací zámožn í příbuzní přijmou za svou a stane-li se tak, že zemře, neboť úkol jeho bude prý pak vykonán." "Co v něm vzbuzovalo takové ňmy81y�" tázal jsem BC. boť
svou
-
J:.'."-
obyčejně sníčí nejlepší muže; pak, aby záhuba byla dokonalá -kořalka!" od větil můj přítel. "Příptt.d jebe nebyl neobyčeJný, však i jeho život má zajímavé chvilky." Požádal jsem malíře, aby mně pově -děl vše co ví o neznámém i vyslovil jsem náhled, že jeho n.odel a sebevrah jsou jednou a touž osobou. Když jsem povědělo nálezu mrtvoly a o úřadní její obhlídce.jakoš i mu popsal mrtvolu, přítel mů] tak se rozčílil, že jednal jako člověk smyslů zbavený. Pospíšil ku skříni, vyňal
úřady odevzdaly mrtvolu do pitevny. Vstekřost, jakouž přítel mfíj po tomto sežnání dal na jevo, byla věru strašná. Přítel můj byl Francouzem rodem, ale Amerikánem následkem přiobčení a nyni s plyností jakouš se prvnější národnost honositi mftže, vychrlil ze sebe celou spoustu nejvybranějších amerických na dávek, jimiž oblažil mladé studenty lé kařství i jejich učitele. Konečně se upokojil a obstaravše po vozy, odvezli jsmemrtvoludojeho bytu. Posláno pro pohrobníka a objednán po- kabát a klobouk, stáhnul mne téměř se hřeb, jakéhož se dostanejen málo lidem. schodů, ujaJ povoz a rozkázal kočímu, Nic nebylo příliš dobré neb příliš drahé .aby "s ďáblem o závod" jel k úřadovně pro ubohého sebevraha. Když jsem ohledavače mrtvol. vyslovil své nad tím podivení, pravil mi Vše to stalo se tak rychle, še se jen: "Jakmile bude pohřben, přijď ke mně zdálo, že uplynul jen okamžik od náhle skončeného mého vypravování do té a já ti povím celou jeho minulost i mé chvíle, kdy jsme usedli v povozu a jako s ní spojení. Nyní mne zanech. U vidí šílení ujížděli ulicemi města. Teprv vak hle se zítra o pohřbu a vše bude vysvě mohl jsem z něj vypraviti slovo ohledně tleno. Opustil 'jsem jej, jak si přál a brzo příčiny náhlého tohoto rozčilení, Vy nalezal jsem se v mém pokoji a kouře buchl pojednou: "Ubohý Bcrt! Znal jsem .lei,po celý dlouho do noci, přemýšlel jsem o událo Ó proč toho učinil? Uboh)� stech poslednícb několika dnd. Pojed život! Das vezmi tli ženštinu! Tak nou vzpomenul jsem si na kousek papí hoch! dobré hoch, jakého kdy jen žilo-a on ru, kterýž jsem sebral v parku na sněhu Musím do i prohledal jsem kapsy své a našel ho. se k vůli ní nadobro zničí. .. .t\dresa byla "číslo * * východní 3�. Pohřbím jej, kdy stat! jeho mrtvolu. bych pak třeba musel hladem zahynouti! ulice" a jmeno "llcssie". Bylo-li to Pokud bodu živ, nesmí se mu dostati jmeno ženy, dítka neb přltelky sebevra hrobu chuďasa!" ha, nemohl jsem říci a proto zapudil Takové a podobné nesou vislé vHy jsem to z mysle své, předsevzav si dříve, ien se mu draly přes rty. Zde pomyslil že se na to pozeptárn svého přítele jsem si, jest stopa a osvědčí-li se, že jest malíře. to tatáž osoba, bude záhada, v níž ži vot Druhý den jsem vzkázal panu Perrin neznámého muže jest zahalen, rozřešena. ovi, prose [ei, aby přišel do mého bytu Dostali jsme se brzo ku ohledavačí a se mnou pohřbu se sňčastnil. Dostavll mrtvol i obdrželi jsme od něho dovolení se určité v ustanoveny čas a kdy! jsem ku pohřbení mrtvoly, bude-li sebevrah mu sdělil co se hylo událo v předchňae hledanou osobností. Zvěděli jsme, že jíd večer, hyl jcětč víco dychtiv neš mrtvola dopravena do umrlčí komory dříve, zl&ha<1u, v níl smrt muže toho městské nemocnice i pospíšivše sem, byla zahalena, rozřešit]. f' pravdě jsme přibyli jsme zrovna [eště v čas, abychom byli oba více zvědaví, ncl jsme sami zabránili studujícím lékařství v pytvě doznati chU·Ji. N�btlde na škodu, po mrtvoly. Místo aby ji pohřbily městské vím-li nčco bližšího o mém příteli malí"To
-žena
co
a
..
"
--------------�.
---l�r-
ti, aby alespoň poněkud byly vysvětle Jmenoval se ny jeho zvláštnůstky, Emile Da Sil va. Narodil se v Elsasku,
přišel ale v desátém roce věku svého se .svými rodiči do Ameriky. Zde byv vychován, uveden v život obchodní, br však dával
jevo takovou vášeň pro malířství, že rodičové jeho, lidé zámož ní, dovolili, aby S6 oddal studiím tohoto umem. Navrátiv se do Francie, Da Sil va sloužil za války prusko-francouzské ve vojšti francouzském a za svého poby pobytu v Paříži v době dlouhého oble hání hlavního města, maloval téměř výhradně ob�zy představující výjevy ze zo
na
Vojtěch druhdJ dne
-
_Rollins
'I'aylor,
setnlk vojska Spojených Státil. Zemřel února 188- v 32. roce veku svého.
"Zlehčovánli jsem nevědomcí, kte mých vlastností, ani mé osoby a přece chtí býti soudci mého jednání nechte mne říci: ří neznají ani
-
Vina to jen místa."
Mlčky přihlíželi jsme tomu, jak mrt v rakvi a dána Jo pohřeb ního vozu, mlčky následovali jsme ji v a novozu mlčky pohřbívali jsme ji na hřbitově greenwoodském. Nemodlil se zde žádný kněz, pakliže ale slzy a žal ·života válečného zvláště a vojanského přátelství se nevyrovnaly nesrozumitel vůbec, nému mumlání tak mnohého kněze, pak věru byl ubohý náš přítel pohřben ne Později na vrátil so do Ameriky i ce milován a neznán. stoval po státech západních, kdež se o Perrin a já rozešli jsme se s Da Sil bíral studiemi ze života indianského, vou, slibivše, že jej později v tentýž den zálesáckého a vojanského, Jeho obrazy
představující Vlhky mezi vojskem Spo jených Státfi. a potulujícími se Indiany jsou s důstatek známy po celé zemi. Z toho co byl pověděl v předcházející den, soudil jsem, že za některého svého zá padního vý16tu se setkal s osobou, jejíž smutný konec tak velice jej dojal. Byl člověk horkokrevný, ale dobrosrdečný. V dobu mého vypravování čítal asi čty řicet let svého věku, nevyhlížel ale ani
vola snešena
navštívíme
jeho pracovně. Vrátili a vyhledali jsme dům jsme v na kusu adrese označený časopisu, ve Washington Square-u kterýžjsem byl nalezl. Byl to,jak isme očekávali, prostý cihelný dům patrně ztrávní dům urče ný pro lepší třídu klerků a prodavačů, se
v
do města
,
Činili jsme poptávky, nemohli jsme však dopíditi se nikoho, kdo by byl znal osobu jmenující se "Bessie" aneb "Taylor". Konečně však po dlouhém o den starší třiceti. doptávání se, bylo nám sděleno, že muž jehož popis se srovával s vzezřením ze Když jsem spolu s Perrinem přib�l mřelého, zde obýval pokoj, že však byt do bytu Da Silvy, očekával nás u d veří, svůj před několika dny opustil. Věci aby nás uvítal. S pouhým pokynem jeho se zde dosud nalezaly, ale domácí ruky nás uvedl do své pracovny. Zde paní nechtěla nám dovoliti prohlédnouti stál'a rakev na márách a podle ní na si pokoj a jeho obsah a my, nemajíce malířském stojanu nalézal se obraz práva nalehati, aby nám prohlídka ta věrná to tužková podobizna zemřelého. ková byla povolena, zase odešli. Pod obrazem bylo napsáno [meno a stáří Od poledne zírá vili jsme v domněn a věta ze spisů Shakespeare-ových. Přečetli jsme několik těch řádků i mu kách a když jsme zase přibyli do příbyt seli jsme uznati jejich případnost kde �e ku Da Silvy, zvědavost naše téÍn�ř již jednalo o muže, jehož srdce �ylo.zdrce neznala mezí. Když jsme vešli, seděl Da Sil va u svého stolku a srovnával ně no. Co jsme pod obrazem vlděl�, bylo toto: jaké papíry. Vzhlédnul k ná!a a pří-
-128
větivě nás usedli
pozdravil,
a na
ch vilku
žádaje nňs.abyehcm jej omluvili. Pravil,
že chce nalézti některá
psaní setníka Taylora., jež by prospěla, ne o se jednalo vypravování jen pokud osudů nešťastného muže, ale i při vy máhání pozdstolasti nějaké, jíž snad Zt mřelý zanechal. Perrin při prvním spatření obrazu, kterýž představoval útok jízdy proti In dišnům, zrovna tak jako já byl překva pen věrnou podobou vůdce jezdců se zemřelým setníkem. "Nebyl bych překvapen, kdyby obraz ten představoval skutečný výjev, v náš němž zvěčnělý přítel bral ňčast," mně. se ke pravil, obrátiv Da Silva odvrátil se od své práce a odpověděl: "A věru se nemýlíte. Setník mi vý jev ten vylíčil, ba on i hlavní osoby narýsoval. Já pak obraz dle jeho nárysu i dle jeho líčení maloval. Mám vylíčení toho dne napsané zle v mých rukou. Na lezl jsem psaní potřebná a povím vám, jak dobrý člověk byl zničen. "Znám Berta Taylora od té doby co jsme se setkali spolu ve škole, On byl několik let mladší mne, nalezall jsme se ale v jedné třídě. Byl neobyčejně č perný hoch a já následkem svého eizého původu byl značně pozadu za hochy v stejném se mnou věku se nalezajícími. My Francouzi nesrovnáváme, jako vy Amerikáni a Angličané školní své spory a nesnáze pěstí a proto jsem byl oby čejně předmětem škádlení se strany mých spolužákft. Bert vždyckv SE= mne zastal, naučil mne brániti se pěstmi a mezi námi dvěmi vzniklo upřimné přá mu
velmi
-
Indiáni bojují. Dostalo se mi dovoleni provázeti škadronu jízdy, kteráš se ubí rala de
Černých
;,Jaké bylo jsem
překvapení, kdyš Thompson setkal 8 Taylorem, tehdy prvním poru
se
Bertem
Vrchd. mé
ve
číkem.
Fort
Radost naše
našeho shledání
byla
Od vlékl
mile
byli svojí
asi dva
neočekávaného upřimná a veliká. z
ihned domů, aby mne představil své ženě. Zamiloval si mla dou dámu, dceru jednoho důstojníka a
roky.
asi deset měsíců staré.
lil, když jsme
Měli děvčátko Vše to mi sdě
ubírali
přes prostran jeho příbytku. "Jakmile jsme vešli do jeho pokoje, byl jsem představen paní Taylorové. Byla opravdu spanilá. Asi dvacet rok! stará, pěkné vysoká, leských očí a jas né pleti. Já však v ní pozoroval něco podivného, jak bych to jen nazval zrádnéhol Bylo to něco co vzbudilo ve mně dojem, že by S� neštítila žádných prostředkň, aby si pojistila nějakou roz koš. Bylo by jí bývalo lhostejno kolik "lidí by bylo následkem jejího jednšnl učiněno neštastnýml. Vzdortomu byla velmi příjemná a byls nemálo hrdá na se
ství cvičební k
-
své malé děvěátko celou tu spousta a velmi krajek rýžkft s malým kouskem dítka. -
"Bert chopil
se dítka, líbal je a pro všechny ty manévry, v nichž si mladý otec se svým prvním dít kem vždy tak libuje. Mně, starému mládenci, zd.ilo se to býti dosti hloupé, myslíu, však, že bych se �a t><>dobnýcll okolností zach -val stejně špatně. Ztrá vil jsem asi týden velmi příjemně I Bertem a jeho ženou, když jednoho dr e telství. zvědové přišli s novinou, že Apačové "Když isme opustili tuto školu, Bert vraždí a plení poblíš Little Bíg-Horn. vstoupil do vojenské školy ve West Bert ujal se velitelství škadrony a opu Pointu a já se odebral do Francie. Po sti1 v ten den stanici ��jallskou, aby dloubá leta jsme se nesetkali -až zase rudochy zahnal nazpět na jejich reser na dalekém západě. V Paříži jsem vi vaci. Poslední slova, jel pronesl dří ve děl tak �rochu toho bojování a navrátiv ne! odjížděl, znčla: se do Ameriky, toužil jsem seznati jak "Nekoketuj mi 8 niký"" Karolínko,
dělal
s
ním
-
mezitím
zde
�ebudu!"
]29
-
smějíc pouštěl. Nebylo mi však potom nic a. já budul" p.oto jsem mlčel. Výprava, v jejímž Zdálo se mi, že oba to považují za čele se mfi.j přítel nalezal, nevrátila se pouhý žert, sotva však že prach odjíš- na stanici vojanskou dříve než jsem tuto dějícím koňstvem do výše vyhnaný opustil, brzo však jsem zvěděl, že se zase se usadil, Karolina Taylorová již setkali s Illdiany a že je zahnali nazpět se nalezala na cestě ku příbytku plnkov- na reservaci, urrpěvše ztrátu pouze ně níkovu, zanechavši dítko, Besse nazva- kolika šívotů, vracejíce se ale s mnohý né, péči chftvy, ženy to jednohoa vojí- mi raněnými, mezi nimiž se nalezal i co
"Ó
se, odvětila:
ano
Na stanici žil
aft.
-
a ona
však
dobu tu mladík, právě byl k pluku
Bert
v
Taylor.
koně svého
Byl
sečnou ránou sražen
druhý poručík, jenž zraněn, že se po tomu poslán, odbyv v že dobu předcházejícím nějakou myslilo, zemře, on však letě svdj běh ve West Pointu. to .se konečně Byl pozdravil, musel ale hned muž slušného a mezi učiniti seznání, že žena jeho uprchla � mladý zevnějšku na stánici druhým poručíM.udrc z kláštera. dá�ami neboť se kem. oblíbeny, vyznal v e všech "Bert byl příliš písních, povídačhrdý, než aby byl kách z
s
a
tak zle
novinkách
a
východu
a
mohl
ku
svůj
všemu tomu byl výborný pianista a ucházející zpěvák. Zámožný otec záso·
žal
stavěti odiv
na
mlnviv
se
a
vy-
na svou
mimo to stále do-
vymohl si dovolenou 1 přišel se svým děvčátkem na východ. Zanechal ji v rukou své ovdovělé matky a.
stával
všemožně
boval
.
ránu,
jej s důstatek
penězi a mladý muž
.
východu b e dny naplněné knihami, hudebnínami a dárky pro dámy. z
koušel
Prtuer Cherubín: Ctihodný bratře, povezte mi jednou,jaký je užitek ze šňupání?-l;'rater Sera/hl: Veliký, milý synu; iňupák ,nese moc inupců! _
kteráž, jak jsem 8 lítostí pozoroval, paDosud však trně ie.i povzbuzovala. to [sem připisoval jen svobobě života vojanského. Ztrávila celý svň] život,
kýromh c
ě
,
pěti na
stanice
na
rozkázáno
pa
st
,
druhou, jak a
proto
s
UlIC otci
těží
se
očekávati, aby zachovávala
se
z
Je
A
ší
neš
i
onu
zdrželi-I
.spftsob jejího vychování při-
-
tíI do E vropy. Z Vě Bert do Londýna. a.
jsem o něm niče před půl rokem, do tohoto pokoje.
dne asi
ho až
jednoho když vstoupil zrovna .
I
-
O d ele I se svou o bě
děvo tom, odplul od toho dne nezvěděl
"Jak
jejímu bylo mohlo od ní
přece nemohl jsem si pomoci �sel jsem ji považovati za svobodně]-
je�
I
ne
jednání, jakouž očekáváme v městě dobře vychovaných � mladých,
vost ve svém
d�.
I
áDebděBestiělhet.�kole vě�odva;
z
o
.
v
n
po-
vypátrání své ženy. "Poručík vystoupil z vojště a
-
lá' N aI eza I zv' štní V K aro I· álib me, Zly
se
ale
byl změněný!
"Někdejší jeho usměvavé oči byly zapadlé a bezcitné. V obličeji jeho ne rozhostoval se obvyklý jeho úsměv, nýbrž výraz přísné nenávisti zaujal jeho ,.,.ešel do tohoto pokoje a. uvrh místo. nuvse na pohovku, pravil: "Nuže, sta rý brachu! Zde ume máš! Vystoupil jsem z voiště, pozbyl [sem všech svých
Zda vyrušili isme Da Silva otáekou, peněz a jsem, až na mé dítě, osamělý! I Zabijme se společně!" ! co bychom, m .hlí učiniti za účelem na"Pohlednul jsem naň s ustrnutím. I lezení Bessio. Pověděli jsme mu (Y Mohl. tento cyniCký, krutě vyhlížející bezúspěšné naši návštěvě ve východní muž býti Bertem, jejž jsem zn'RH Po- třicáté deváté ulici.
,I
všimnu] si mého
stěnek
nalil si
pohledu sklenici
a
otevřev
p�í-I
brandy a vyprázdnil ji. Pak na mne pohled na, pravil: "On jest mrtev. Ona jest Tak skončila se první kapiztracena. tola." Tázal jsem se ho, jaké má vyhlídky, jak zamýšlí žíti a na podobné věci. Nedostalo se mi však jiné.odpo-
Da Silva ukázal nám
psaní sepsané
zá\'ětě samotným setníkem Taylorem dříve než odjel do Evropy; Y psaní tom vyslovuje přání, aby Da Silva I jednaljako poručník Bessie a aby se uvá zal v držení jakéhokoliv majetku aneb
spňsobě
ve
j papírů, jichž. by
snad po sobě zanechal. uplynuly tři neb I vědí než: "Ne,-ím!" aneb 1,Nedbám!" aniž byli zvěděli od bychom I čtyry dny, "Pověděl mi, že má nHiat}� pokoj DaSilvy nějaké novinky. Potkal jsem jej I
Po našem odchodu
I
poněkud dále od středu města a že se jednou, spěchajícího z radnice 8 rukama poohlédne po nějaké práci, ale ne zrov- plnýma papírů, on mne jen pozdravil na nyní. Opustil mne brzo, ale pokývnutím hlavou a spěchal dále. zel pak každý den, aneb alespoň ob den Konečně mi poslal lístek, kteriml. i zdržel
déle.
se
vždy
u
Jeduoho dne
mne
PřiChá-1
hodinu neh i mi vše
pověděl Indiany i o svém zraněn:' Přiměl jsem jej k tomu, že mi napsal celý podrobný popis boje toho a spolu jsme se pak radili o tomto obrazu. srážce
o
8
I
mne
vil
žáda!, abych iej
některý
hledal
večer
v
Perrinem navští
s
b:,žném
t.ýdnu. Vy.
jsem neprodlen Perrina a navští .
..
jsme přítele malíře, jPště Kdyl jsme si byli pohodlně usedlí v jeho bytu, Da Silva nám ::td·!1i1 vj'slc"Oasto říkával, že ai bude obraz do- dek svých prací. Vymohl si nutné papíry hotoven, on sám půjde do místnosti, splnomocňurící jej kll požudovňni pllzd kde dílo mé bude vystaveno, le bude stalosti setníka Taylora a takto j�a vy· JI: státi n obrazu a vysvětlovnti ho di vá- baven, navštívil ddm číslo * * ve \-}�. kftm, svou přítomností dokazovati doku- chodní au. ulici a bez velkých obtíží nalost podoby a mně tak napomáhati. obdl lel věci zemřelého přítele. Domáci Y takových chvílích zdálo se, že dojisté paní pravila, že nui dostati nějak.ý obnos míry zapomíná svých vlastních nesnází. od setníka a přítel n:i:� jí zaplatil. Šat ,.Jednoho dne mne navštívil patrně a prádlo vyjma uniformu setníkovu, napilý. Přemluvil jsem jej, aby se na rozdal. Sto dollarů ve zlatě a nt-co pa pohovce prospal a když tak byl učinil, pírovj'ch bankovek, celkem asi dvě st� pověděl mi, že právě viděl mrtvolu své dollarň nalezeno v jednom z kutrů. Ha Silva vzal všechny papíry, l>�a'lí ženy v umrlčí komoře. Byla zastřelena v hádce vzniknuvší v jednom neřestném a všechny tři patenty: druhého poručí domě na západní straně města. Zdálo ka, prvního poručíka a setníka, Patenty se, že smrti její velice želí i hovořil více dal rasklíti a nyní visely na stěnách jeho l,ro seb .. než aby byl mluvil ku mně: pracovny. �rezi t,apíry nalezal se jakýsi "Myslím, že musím jíti a přesvědčiti se, denn .k, v nt'mž zaxmunenňval setník Tay jak brzo ji budu moci následovati. Mu- lor 8\"OU cestu, jíž podniknu! za účelem sím se postarati o 13essie: pak i já si u- nalezeni své ženy. Mezi místy vyjmen(l pravím lůžko v umrlčí komoře." Věru vanými nalezaly se Londýn, Pa [sem se tehdy nenadál toho, že mlu ví města porýnská a [�ím. v ,kttm:ml slednim m;'Htč putrně delší d pravdu, Ubohé, ubohý Bert!" vili
v
ten
ve
čer.
•
..
,
I
zdržel. Zde
bídák, jenž zničil jeho
zemřel římskou zimnicí.
Neštaatný
hého, neúnavného svého pátrá.ni.
ži vot
zde tak dlouho zadíván
muž
z:ratil veškeru stopu po své ženě.
své
jsa
že dozorce umrlčí
na
Stál
mrtvolu
komory jej zdržuje na konečně musel vyzvati k odchodu. tom ueb onom místě, když však přibyl Nepověděl nikomu, kdo žena ta jest. mu města učiníNechal do udaného, bylo ji pohřbíti na útraty města a pak vždy že že ti seznání, přichází pozdě, zde ženy potuloval se p') dva dnyneb snad i déle. není. Konečně zvěděl, že se Navrátiv se konečně do svého bytu, jeho více nalézá v N ew Yorku i přispěl sem a vzal k sobě bambitku a odešel. Však hledal ji bez ustání vždy a 'všude. Den dříve ještě napsal do denníku ,svého po dni procházel semo tamo ulicemi. poslední kapitolu osudů svých, již nám Noc co noc pozoroval davy lidu, jimiž Da Silva sdělil. Napsal také psaní ulice veleměsta oživovány. Někdy bylo svědčící malíři, žádaje jej, aby přečetl srdce jeho ovládáno duchem pomsty- jeho papíry a pak je zničil a aby dítku chti vosti, jak sám v denníku svém do- jeho zatajil spůsob smrti otcovy a o ně znával; pak. zase se domýšlel, že by jí pečoval a ie střežil, jako by bylo jeho mohl odpustiti; však kdykoliv spatřil vlastní. Děkuje Da Silvo vi za vše co I své opuštěné dítě nenávist vůči haneb- proň hyl učinil, ukoričil své psaní větou: né matce vracela se sílou zd vojnásobně"Po smrti mé jen na mne zapomeň, non a když ztrávil celou noc v ulicích, neboť nemůšeš o mně dokázati nic hodné mnohdy celý jsa prosáklý deštěm, jindy ho, leda že bys chtěl vynalézti nějakou milosrdnou leš.abys pro mne učinil více, zase polozmrzlým, zkoušel umrtviti mynež pro mne učinila má vlastní smrt." šl enky své, vzpomínky své, lihovinami. Tělesná jeho soustava, přirozeně sil,,00 činil aneb kde meškal v době od on však ná, počala ochabovati; dopou- opuštění svého pokoje .do hodiny v kte štěl se nejdivočejších kousků. Tak ztrávil rouž nalezen mrtev ve Washington Seznav. Square-u, nikdo nernůže pověděti," pra poslední rok svého života, že zdraví konečně, jeho jest podkopáno vil Da Silva. "Mohu jen říci oněm, že do a že smrti nemá dale- byl člověk dobrý. Kéž dojde odpuštění domýšleje se, ko, počal pomýšleti na to, aby dítku hříchů svých a toho míru i poklidu, svému opatřil u některých svých pří- jehož mu za živa nedopřáno." Když Da Silva skončil, Perrin a já buzných nový domov. Odevzdav ve prospěch dcerušky své vše co mu zbylo nemohli jsme jinak, než opakovati zá 'z jeho jmění, přišel zase do New Yorku věrečné jeho přání; Oba jsme věděli a a najal pokoj v ulici třicáté deváté a pod cítili, že psaní a papíry zemřelého jsou elztm jménem znovu počal pátrati. Tak- posvátným tajemstvím a co takového neboť životem to nazývati isme si jich vážili. Opouštějíce pracov to živoře navštěvoval pracovnu DJ. Sil- nu, vrátili jsme se do svých příbytků, nelze vovu a zde ztrávll co často nazýval oba jsouce vypravováním přítelovým do N avrátiv se domů, za trud- duše rozteskněni. těchto nejšťastnějšími okamžiky k zasednul stolku a dnů. o mezitím co Zde jsem vyprávěl ných, hrozných událostí dnů ještě ze svého vojenského života i několika minulých příbězích na mi živě na chvíli sama odsebe, aby zapomínal mysli tanuly, sepsal [sem je cházeje odsud strašnou tíhu krutého tak, jak zde jsou podány. Jak málo víme jeden o nesnázích svého osudu dvojnásob pociťoval. Jednoho dne viděl dav lidu hrnoucího se druhého a jak málo soucitu navzájem: dl) umrlčí komory a následuje příkladu pro sebe chovšruel Z anuliČ'iny pfel. G. B. Reišl. jejich, nalezl konečně předmět dlouSlyšel později často,
že
se
.
-
-
í.eny,
v
,
�,Ceóky
učitel Joóe� Maóík
Dne 1. července 1881 zemřel v Caldwell -okresu Burleson , Texas, zasloužený .kmet vlastenec rázu 48eátníků a jeden
I
vé vlasti
-rodičů, aby byly pak udržovateli české márodnosti
osadách po celém Texasu. dne 30. března 1810 v Začanech na Moravě. Jeho rodičové přestěhovali se s malým děckem do Imramova, kde mu šestiletému zemřel otec .:"3 poručníkem sta i se tamní učitel p. Zena-
Byl
to
v
J�sef Mašík, rozený
,:tý, jenž jej vychovával pro stav učitelský. Byl pilným a schopným, že co mladík 16 letý mohl odbyti zkoušku učitelskou v Brně a obdržel hned podučitelské místo na Březinách, načežza dva r(�ky byl povo· .il.án za učitele do Cermi v Ceqhách, kde -zdárně působil po 23 roky a byl uznán 'vládou pochvalným dekretem, Jsa .:domyslností odkojen z mládí, očekával veliké převraty svobodné v 1848 pro celé : Rakousko, zvláště ale pro milou vlast' čes,ko·moravskou. Když byla Praha ve stavu obležení, vybral se s několika občany ,.:Cerm,llkými stejného s ním smýšlení a nad:šení vlasteneckého, opatřili �i zbraně a umluvili se, že sejdou se v U stí v počtu několika set vlastenců z celého okolí; aby rtáhli matičce Praze na pomoc. Tu přišla :-zpráva, že Praha se vzdala a z jejich vý�'pravy nebylo nic, ba museli se teď tajiti ,.svým vlastenectvím, aby neměli z toho ne-
grunt
I
napsal žádosti za počala vláda obá 'lati se o své poddané, aby se ji nerozutí kali všichni do Ameriky a, nechtěla vydá va ti už teď listy, leč po dlouhém týrání a zdržování. P. Mašík měl svůj list, ale když ostatní prosili jej, aby na ně počkal, aby měli s kým moudřejším do daleké ci ziny jeti, učinil jim to k vůli a odstěhoval se do Jablůnky, odkudž chtěli společně vyjeti, jakmile listy průvodní obdrží. P. Mašík nejen byl napsal všem zná mým svým žádosti za průvodní listy, ale i všechny jejich dopisy do Bremen psal ohledně přeplavu a tu-bylo přirozeno, že páni od úřadu počali považovati jej za otce,
Avšak
všecko, oč žádali, řka,
p��
Čechy,
;ypra;uje,
hojnost' a jalovce živobytí to neneslo, I
aby jim I požádali průvodní listy.
�
.
a
.
následky.
že zvláště na své Moravu a Slezsko chce pamětliv býti a milostivě je propustil. Zlepšení ale nepřišlo, a p. Mašík říkával že slíbiti a splvždy o t,om mtí rakouská vláda nikdy nedovede, aby
Moravě, koupil jej
loži ly Kolem Vsetína roznesla se v lidu zvěst', že p. Mašík učitel pojede do Texasu. Přicházeli, vyptávali se, četli dopisy, jmeno vitě od pp. T. Batly, J. Matuštíka a V. Špačka a všem se to zalíbilo hnedle, že
Nový císař, nové naděje. Učitelové -:byli tehdy velmi bídně placeni a nadávše se zlepšení svého stavu do nové vlády, po'51ali k císaři Frant. J osefcvi, jenž právě dvorem byl v Olomouci, deputaci, jejíž Císař přijal je mluvčím byl Jos. Mašik. laskavě, hovořil s nimi přívětivě, slíbil jim milé země
na
až dost všude, hleděl zbaviti se tc ho a zatoužil po Americe teď tím vře leji, Teď už žádné domluvy neplatily u něho a jal se činiti přípravy k vystěhování. Avšak jeho ochota a přátelství k jiným krnj-nům přivedla jej do nesnází velikých, které ještě jednou jeho vystěhování se od
ale
.
.milé
Liptálu
kamení
SVObO'1
_
u
Ale shledal, že se odstěhoval se tam, sklamal, neb byla půda bídná, stráně holé,
.
.
•
ji�
nejprvnějších přistěhovalců do Texasu, jenž působil zdárně co český učitel i v no- ! veliký
;!exaóu. �
se toho od ní ani nečekalo. Bvlo-li UCItelům nedobře dříve, nebylo lépe teď a ,marné bylo čekání a prošení od vlády. V 1851 počalo se v Čermi hovořiti mno ho o Americe. Přišla sem psaní od p. Bergmana, který nalézal se v Texasu, chvá lil nejen kraj, ale i svobodu a to zalíbilo se některým, že zatoužili po Americe. Vy prodávali své statky a hlásili se o průvodP. Mašík učinil totéž, avšak od ní listy. rodiny tchána svého byl přemluven, aby nejezdil do Ameriky. Nechtěl však na dále zůstati zde pro nedostatečný plat k vyživení rodiny jeho. Nabídl se mu lacino
z
aodchoval v úctě k mateřštině počet dítek českých a moravských
"
i
p��mlouvatele tO,ho dějícího poddané
z
lidu
a_,�e.d�.atele o�vá
područí jejich. POJed-
-133-
nejméně nadál, byl za- vě byl úřady ukraden. List'koheč�ě dostal': I prý sv��í lid k s�ěhová- I � vn��eškal, �ž s o��estováním. ,Dostal' ní, prohledali vsechny veci v dome, zaba- I ještě povolam za učitele v Čechách, ale ", vili všechny j�ho. papíry a od�edli je� na nep.řijal je a 10. listopadu 1 �54 ocíti� �e vS Vsetín. Rodina Jeho byla arci postrašena rodinou svou v Bremen, vzdalen nenávjděmanželka jeho druhý den spěchala za né vlády rakouské. a ním. Avšak k její největšímu zármutku Pí. Rozalie Skřivánková, nejmladší dceviděla, jak jej právě odvážejí na voze do ra p. Mašíka, vypravuje dále následovně: vězení do Meziříče. Ubohá omdlela, jak to V Bremen přišel k našemu otci známý je spatřila a když přišla k sobě sotva se s ním den z Moravy prose ho, aby mu nějak rozloučila, vidouc jej neviného jako zločin- pomohl na další cestu, neb neměl ani pe.' ce odvážeti do vězení. Byl vězněn nevin- nízn, v hospodě byl dlužen za šest týdnů ně několik neděl, nežli počal výslech I za ztravu, už mu hrozili, že jej pošlou zpět. jtho. Zatím postrkem na. totiž pozatýMoravu, že> kali všechny bude žebráostatní, zdali kem, pakli � mu nikdo neby se byl kdo vyznal,že byl spomůže. 0-. od Mašíka tec upotřebil sveden k vyposlední své' stěhování. peníze, aby mu Když ale nezaplatil' nalezli ničepolovinu pře":' vozného ll;.. hož, zač by druhou polonějakou "inu nou
když
tčen,
se
toho
četníke�,!e
.
It
.
.
i,
-
n a
.
mohli a č
II
vinu
prosil
dosti chytře vykračovali,
zákony všechny možné
plachetníku,
pomoc si brali, museli
Není to
na
jej přece stiti
na
svo-
ale průvodní list zadrželi
a
marné
a
žádání,
byly jeho prosby dostal
všichni zakusili. My měli na štěstí svého chleba a. sušeného 0'.' voce hodně g:. M�;;ík. sebou a tak .j s m e nouzi i netrpěli. Všem spolucestuJlcím bylo div I no, že z naší rodiny nikdo netrpí mořskou: nemocí, na kterou stonali skoro všichnř cestující ostatní. Bylo nás na lodi asi 9Qt osob, většinou Němců, dvě. rodiny polské,. lb rodin z Cech a jedna z Moravy. Cesta. trvala 8 týdnů, nový rok jsme slavili na. moři a 2. ledna už jsme byli vysazenf. na břeh v Galvestonu. Dráhy [eště žádné- v Texasu nebylo a my téhož dneještě od pluli po vodě do Houstonu a odtud pak p�' I vozech do státu. Všech 15 rodin inělo jet.� I pospolu až do Catspringu •. Jeden A�ri-' ;
ostatní pa-
píry
,
zrov-
na příjemné; j a k starší přistěhovalci.:
pu-
bodu, a
mu
vy"" od společnosti zdar' ma. Cestoval námi n a. s
uvaliti,
J03ef
ne-
nIC
Tot' se rozumí, že od doby nevinně naň vrženého věznění zanevřel ještě více proti vládě a všemu pořádku rakouskému, a nechtěl ani slyšeti o tom, aby tam zůstal. Ostatní všichni, k vůli kterým se sám zdržel, čekaje na ně, odjeli do Ameriky už v dubnu, ale on musel zůstati zpět, neb nedostal list od úřadu a bez toho to nešlo, aspoň nechtěl utíkati z vlasti jako nepoctiveo, neb si na čestném jménu svém nechal záležeti vždy velice. Podařilo se mu dostati se do Čech a. tu musel znovu žádati o list průvodní, který .mu na
zpět.
průvo.dní
Mora:-
I
185.5
.
-134-
kán nabídl se, že nás tam na voze všechny za dobrý 'plat. První den nás za vezl za město, kde jsme museli nocovati pod stanem, který jsme s sebou přivezli. Bylo tak pěkně ten den a teplo, až radost. Ale k večeru se obloha zatáhla černými mraky, v noci se přihnala bouře, blýskalo se a hřmělo, déšr se jen lil a k tomu nás prvně přivítal severák zuřivý. Na štěstí měli jsme 8 sebou dosti peřin a to nás chránilo. Když voda počala. téci do stanu našeho, naše dobrá matinka, chtějíc své děti chrániti, zapomněla sama na sebe a tak se silně nastudila. Druhý den bylo po bouři a náš Amerikán vezl nás dále, ale velmi pomálu, neb byla cesta rozmoklá, samá louže hluboká a místy musel zapřáh nouti i deset párů vola, aby vaz z bláta vytáhli. Třetí den jsme přejeli přes řeku Bayou. Tu nás potkalo to nejhorší. N 0covali jsme tu a milovaná matinka se tu roznemohla na choleru po všech těch ne
dopraví
.
snázích a útrapách cestovních a třetího dne zemřela. 0, bylo to smutné loučení, když posledně nás napomínala: "Dítky milé, poslouchejte tatínka." Rána tato pro otce a nás byla strašná. J{dyž chudinka máti dojela až do zaslíbené země, kde čekalá spásu pro celou rodinu, musela ze mříti. �ly ji druhý den pochovali a museli jsme hrob její opustiti a dále jeti. Celých 14 dní nám to trvalo, nežl] jsme se z Housto nu do Catspringu, ne celých sto mil, dosta li. Teď otec měl staroati, jak zapla tit *23 neb poslední své peníze za dopravu sem, byl piijčil známému na cestu v Bremen a musil je teď sháněti u známých, aby mohl
jsem jej denně s malým Vin puškou na rameně vycházeti do prérif a byl stále smuten, neb nemohl za pomenouti na matinku. Po půl roce nalezl si otec nové mfsto u jistého p. V ogelsanga, Němce, jenž sltbil 'nám měsíčně ve svém mlýně $20. Byl to muž vzdělaný sice, ale velmi nadutý Ně mec, který měl za to, že kdo u něho pra cuje, jest jeho otrokem a musí si nechati vše od nl ho líbit. Byli jsme u něho čtyři a půl měsíce, ale on nechtěl otci peníze trpce zasloužené vyplatiti, až k tomu byl ovcí
a
vídala
centem s
soudně donucen. To otce rozmrzelo a umínil si, že raději bude pro sebe farmeřiti, neb se už byl rozhlédl, jak se tu pracuje a těží. J najal si 25 akrů půdy a dostal. k tomu bídnou chatrč za byt. Byl to byt bídný, nemajícl ani podlahy, ani oken; trochu sbitého šin dele tvořilo dvéře. Takové bylo tehdy obydlí pro nájemníka, o nic lepší, nežli černí otroci, na sadech. Na jaře jsme 8 chutí započali na poli pracovati, ale uho dil suchý rok a my měli kukuřice málo, a bavlny ještě méně a když jf'me zaplatili nájemné, nezbylo nám pranic. Bratr Josef vida nezdar první rok, odešel a pracoval 8 dobrým mistrem tesařským Němcem. DI u hý rok najal půdu jinde na l(>p�!m místě zároveň s krajanem z �Iora,'y p. Sebestou, Museli si ale nejprvé pro dvě rodiny posta viti příbytky, lámali pak preri i a štípali plo toviny a za to jim přišlo málo nájmu platiti. Těšili jsme se na úrodný rok, ale hyl špat nější prvního. S jara všechno zmrzlo, pak bylo sucho veliké, kukuřice nebyla skoro žádná a bavlny se neurodilo ani pátý díl
tolik, co obyčejně a museli jsme zase ('elý zaplatit. v .Americe. to smutný počátek By rok zápasiti R nedostatkem děsným, nicmé Byl dleli jsme zatím u známého našeho z )10- ně neztrácejíce naději, že to pňjde přece ra,y, p. llatuHtíka 14 dní, Nejstarší bratr I�pe později. Až třetí rok se vydařil a úroda byla }JOj JOl"ef byl 17 rokb, já 13 a nejmladší bratr Vincent 5 roků stár. Otec mUJiICI s nejstar ná, tak že užitek z ní hyl nliký. Tu otec ším synem na práci. Já bych byla místo počal se rozhHžeti po roahltžeti po něja nalezlá ve službě, ale otec nechtěl nás dáti kém pozemku, ahy ho koupil, k č(>muž i P: od sebe, aby nás mohl míti na oěích a ko �ebesta se chystal. I nalezl] dobré místo nečně se mu to podařilo, neb nás vzal a koupili 1:W akrů prerie a 100 akrfl lesa všechny na službu jiFltý pán z Rozénberků po IJO za akr prerie a po t.; "a akr lesn, Němee, potomek českých Rožemberků, a neb půda uš počala rťl!�ti v ceně, čím "ke rozdělil náM tak, že podržel 11 Heh� otce, se přistěhovalců sem hrnulo. J(>�tě na pod nejmladšího bratra a sestru, "yn jeho vzal zim dali MC do staven! přlhytkt\ a po novém mne a zet' jeho JOMefa. Tak jsme hyli roce jsme MC koneěně odstěhovali do In,{·hCl ubytováni v pořádné a hodné rodině, arei jeihé nedokonaného obydlí. ByJ to kul' německé. OttJC a bratr .losef dostali po krušné práce pro otC'(' a já mu pilně Jlomá '5 na měsíc, já se ale musela spokojiti hala, ale co maže při také práci "Iabá dív • pral třetím dollarem. Náš otec pásl stáda ka pomoci? Pozemek ten nale7.á se aloi i
-135-
míli od nynější česko-moravt;ké osady Veselý (We�!ley), kdež tehdy nebylo ani jediného obydlí lidského k spatření. Byli. I jsme tam z Cechů a Moravanů prvními, ale netrvalo dlouho a počali se krajané kolem nás zakupovati a usazovati, stavěli a vzdě- I. Iávali půdu a zvláště po skončení občanské války jich sem hojně přicházelo. I1nedle byla česko moravská osada četná, vystavěla: si evandělický chrám a tu počal otec zase' vyučovati dítky krajanů svých v mateřském jazyku a v počtech. Měl sice už farmu svou zaplacenou a něco peněz uhospodařeno, ale nemohl si toho odříci, aby se nevrátil k povolání svému bývalému, láskou k dí tkám N ejprvé poa k věci mateřské jsa veden.
I
čal učiti
v domě P: Šupáka asi 4 míle od Veselý,
kdež
bydlel
vzdálených. Farářem v osadě byl p. Opo čenský a p. učitel byl zároveň vůdcem zpě vu ve
chrámu, neb
když otec, ač. takto silný a zdra vý na těle, počal už cítiti stáří více, nežli dřtvé, jsa 62 roků stár, přihlásil se za uěi tele a kazatele do Veselý p. Fr.B.Zdrůbek, jenž právě byl z Čech do Texasu přijel a. otec přičinil se, aby se pán ten získal pro osadu, což se také stalo a otec s potěšením pohlížel na to, jak se osada zvedá mravně, školně i národně. Kázalo se svobodomy slně, jak se otci velice líbilo, do školy cho dilo na· sto dítek stále, škola byla státem placena a p. Zdrůbek vyučoval česky i an glicky, postavila se národní srn pro Ctenářnářský S p o I e k který se byl zalo
..
žil
a
soustředil
všechny probudí lé krajany z celé
zna-
čnýpočetkrajanft
..
..
ho okolí v sobě a mnoho zdárného
moravských. Když později. seznal, že nejde to dvěma pán ft m -
dalo
očekávati budoucnost nejbližší. Avšak se
pro
sloužit, škole a farmě, zanechal farmeření držel s e
znal hudbu také.
V 1872,
p.Zdrůbek pronásledován jsa dlou
přiškoly,
hou nemocívrodi
chrá-
vyučuje mu ve Veselý.Byl
ně (zimnicí hlav-
arci prvním českým učitelem v Texasu (ba v ce-
na
a
ve
ně)
dělalo
mu
ka i
z
mu
svou
Neb. Odjel provázen smutným loučením rodáků
to
radost', když žáci jeho prospívah, a dítky rádi z blíz-
zpět přijal
místo redaktora "Pokroku Západu" v Omaze,
lých Spojených Státech.Poz.red.) a
zatoužil sever a
zvláště otce na šeho v 1873 napodzim. Otec ještě trochu vyučoval pak, ale nestačily mu síly valně. Syn jeho Jo
Vincent Mašík.
dáli k němu do
a
školy chodily. Farprodal synu svému Josefovi, u něhož bydlel. Pokud otec byl na farmě, sef vedl zdárný obchod, pilu a bavlnový měl nejmladšího syna Vincenta u sebe při mlýn a on měl pokojík u něho. Když pak práci a ten mohlnavštěvovati školu angli- se syn vyprodal a odstěhoval severněji ve ekou jen v zimě. Když ale .přestal farme- státu, odebral se stařičký otec ku své dceři, řiti, poslal jej k řádnému učiteli p. Meteo- ke mně do Caldwell. Jeho dílo životní vi na učení anglické i německé. Vyšed ze bylo dokonáno, jeho síly vyčerpané a ov� školy obdržel místo v Brenham co krámský prací jeho ještě viděl před sebou hojne s V létě 1881 u a zadostučiněním. místo a hnedle dostal ještě lepší kupce potěšením a. krátké ne- leta a slábnouti dlouhá věrně kdež po po- pojednou počal p. Hofmana, ctivě pracoval k největšímu uspokojení moci tiše usnul u prostřed naši rodiny a obchodníka i odběratelů česko-moravských. neprobudil se více. Pochovala jsem jej meOtec zatím vyučoval dále, maje 50až 1(10 zi dítky nahřbitově, kde odpočívá v_pokoji. �ákft a žákyň láni ze všech
někdy, kteří byli sem posýčeských osad až 20 i více mil
.
Rosalie
Skři.vdnkov�,
rozent1 MašíkoVL
Nejstaršf syn p. J os. Mašfka, také Josef, 'Vedl dlouhá leta obchod ve Veselý, avšak přišel do neštěstí, musel ho zanechati a započíti znovu v Caldwell, kde teď se svou rodinou spokojeně žije věren jsa zásadám od otce hlásaným, národnosti, svobodomyslnosti a poctivosti.
1877. Spoj il se pak v obchodu se starším bratrem .svýrn Josefem-a tu štěstena od vrátila se od nich a on pozbyl všeho svého nevelikého jmění za krátký čas, aby jen zachránil poctivé své jméno bez úhony r
Štěstí jeho, že domácnost' jeho byla blažená a to jej sílilo a pobádalo, by se staral dále. Odebral se do Waoo, Tex. a když po 3 měsících nic zde nalézti nemohl, odjel 8 rodinou do St. Louisu, 1\10., aby byl více ve
_
l\I1adš( syn Vincent jest už nebožtíkem nejlepším mužném věku a poněvadž. jest znám mimo Texas v Chicagu, St. LOUlSU a Omaze, v kterýchž městech nějakou dobu meškal mezi rodáky a všude se přičiňoval středu českého života. Než i tam mu ště užitečným se státi v národním životě, dlu- st( nepřálo, ač přišel zdráv, silen a s chutí žno ku památce jeho zmíritise šíře o jeho ku práci jakékoli. Když nemohl nalézti ni čehož, započala manželka jeho šíti pro zkušenostech a pracích. oděvní krám, naučil se od ní, zařídil krejByl zrozen 5. prosince 1M8 v Čermi v čovskou dílnu a pracoval s několika dělnív Čechách a byl co pětiletý hoch při vežen cemi tak dlouho, až si vydělal na cestu do Texas, kde ztratil matku a zůstal pak dále. Mezi tím stihla jej těžká nemoc prsní miláčkem otce svéhoJ osefa,který při všech a hrozila mu zkázou, ale přirozenost' jeho těžkých pracích svých jej vyučoval mateř- silná překonala ji. Odebral se do N ew skému jazyku a když si pomohl a mohl naň Orleansu pak a hned dále do Texasu a při. něco peněz věnovati, poslal jej k učiteli p. místo staré u p. Hoffmana. Dva roky jal :\letzovi, aby se přiučil potřebné angličině klidně tu vydržel a zase počal přemýšleti, v
.
němčině. Pak dostal místo v Brenbam krámského u p. Hofmana, kdež byl oblíben velice, tak že kdykoli se vzdálil na cesty a podniky, a přišel zase zpčt, měl vždy v krámě tom místo pojištěné. Když dospěl, byla touha jeho státi se svobodným zedníkem a ta se mu splnila, a pokročil v řádu tom až do 12. stupně. po vlaati přiměla jej že v 1871 s usporou SV?�1 do Čech odebral Moravy, aby spatřil I a
samostatně něco podnikl, neb ton žil po neodvislosti. Chtěl zaříditi si dílnu oděvnickou, ale nemohl dostati dělníků, I umínil si podívati se do Chicaga. Dostal hnedle místo co krámský, avšak nebyl zvyklý nízkému platu krámských na seve ru, jakého se mu dostalo. V Brenham do. stával *75 měsíčně, pracoval denně ]0, nejvýše] 2 hodin, neděle měl celé pro sebe, s� .� I kdežto v Chicagu za poloviční plat musel I býti T krámě 14 i více hodin .. :' v přátele za morem navsth ll. , by I neděli též aspoň dopoledne. Pak I zImy přítomen sokolské národní slavnosti a K tuhé na severu panující postrašily jej a 1\Iěl také O}O�. jeho rodinu, která nebyla tomu zvyklá !I Y umyslu prípojití se YC val ce franko-prusvelice. Ač nerad, odebral se z ('111ké k vojsku francouzskému, neb býval ode trpěla eags znovu do Texasu a usadil st» v Ran a vždy I Antonio 3. ledna 1885, pln naděje v budou. telft a protí onosr a síly tělesné i duševní. ním bojovati v poh. <'.,0 .A však válka se mu nestalo na severu v nejtuŽtl( zime, se do Evropy potkalo jej v Texasu počátkem dubna. Na. tydním pobytu ve vlasti navrátil studil Ke těžce, ale nepovažoval to l.a ne. Se zpet do Texas a na své staré místo do , dostal zánět' střev a pak dostaví bezpeěué, obchodu Hoffmanova. Ke souchotě. Pět nejlepštch lékařf1 KP a Když měl uspořeno zase něco peněz, pokoušelo o jeho uzdravení, ale dalo to mladistvé krvi jeho pokoje a po osmiměstěnt nemoci ZCHIllII klidné KIC(» bral se do Omahy a prohlédl Ai Nebrasku, ale 8 bolestícírn srdcem se louče K milou zdali by zde snad nalezl místo pro půsohe- rodinou, maželkou a !l malými dttkami, z I nf zdárnější. A"šak seznal, že by to proň I nichš llejHtaršf Rftženka Vlasta'; rokň, Ja a nebylo zakus;v dosti nesnást cestováním, roslava Lilie 2 roky a toužebně oČf"kávaný navrátil se zpět do Texasu. Tu vstoupil synáček pouze 14 dní "tart. Z('mřt.l 21. do "polku obchodního s p. GieRekem a se) HH1} v fltář( 37
za
jak by
�ouha
v��st' krasno�, matIC�u Prah� �oznal � IJrn� na?šením
I
,:yprávťl ,ddy.
�epřítelem u�lačo�atel& po�louva: ce�kýc�, tOtiŽ. Nemc"ft c�tel
8�onč.ena, ?ežli neko�ka
do.stal.
den�ě
I
I
I byla, ,P�
.A��a�
11y
ne-I
marně!
Ode-I
známiv
se se
Rl. Marif
Orleansu, pojal ji
za
J.Lorettovou z Ncw manželku 9.- ArllDa
listopadu neplných rokfi a byl poehován na hřbitově svobod nÝ('h zcdnářfi v �an Antonio.
Frank
Kubrt, Oxftord'Junction,
Fra�t. Kubrt narodil se na panství Č!tslavském v 1804, vyučil se tkalcovství, pak se držel při ověářství a oženiv se, 1'01ničil. Byl pak po 3 roky rychtářem na Rovni, Rychnovském panství.. Do AmeI
riky jej vypudila 'zvláště msta žandarmů, jej z počátku stíhali, a když na některých soudním zakročením vymohl potrestání, mstili se mu. V 1854 sebral manželku a 5 dítek, vyprodal vše a zapl ativ cestu celou, přivezl s sebou na místo Železnice šla pro nový počátek $700. Dado jen tehdy
kteří nevinně
se
poslati nemohly, neb otec dada, pozemek, nepodržel niěehož pro živobytí.
rok děti
vše
portu
V letě se sekalo seno a sváželo se na. saních domů, neb první tři roky nebylo možno koupiti vůz. Na živnosti té o 80 akrech pracovala rodina Kubrtovic celých 20 roků, neb už třetí rok se namlátilo 200 bušlň pšenice a bylo dobře. Všechna bída. pominula, síla a chut' se navrátila a odrost
lejší dítky počaly pomáhati. Postavila se farma, opatřoi al se dobytek; les byl obstojný. Za.
brzo nová
---
20 let to Původně
a
prodal. dal
za.
$400' a dostal teď $1825 a odstěhoval se do
Prokopem, jenž dva roky dříve se tarň byl usadil
to
v 'okresu Jackson. Nalezl jej a koupil od něho živ-
okresu Johnson, vedle, kde zakou-
nost se
a
p.
pil byl
pro syna. dříve 80 akrů za. $500 a teď vzdělanou po jeho odstěhováni se pře-
Prokop
odstěhoval do
Nebrasky. S Kubrtem přirodin pohromadě, a sice jeho, Fr.Vaníčka Vinc. Václava Fišera a Rackova. V 1\1a-
jelo pět
vzal
na
nevídaného. K u br t převzal co
Frank Kubrt.
roubeninu,
který dobrovolně se
místo dveří dali a střecha měl zrobená kola
$4,000.
Za doby války občanské zakoušel p. Kubrt značných útrap. l\Iěl dorostlého syna,
quoketě pohlíželi na nově přijeté Čechy jako na ně-
plachtu
$2,200.
za
Po delším zvelebení jej i má usedlost' ta ceny
Štěpánka,
pak
•
za
chtěl dostati za Fr.
ven
Joneó ce, lowa.
byla
slámou klad. byla veliká.
z
kryta.
Vfiz
dal
v
službu
vlasti, ale nemohla se sestaviti celá setnina na blfzku, byl ponechán přece doma. Doba válečná byla. trudná zvláště první dva roky. Venkov
Bída z počátku Peněs nebylo, práce nebylo a potravy se nedostává- byl stále obtěžován rotami pobudů všeli10. Nejlepší lahůdkou byla kukuřice pra- kých, kteří kradli vše co dostali, že museli žená a na ml:'nku umletá a pak v polévku rolníci stále hlídati. uvařená. Černá mouka byla jedině k doKdyž první rok byla rodina v té bídě stál)ť. Angličané byli dosti milosrdní k na farmě, chodíval 'otec na vršek nejbližší prvním těm Čechfim a poskytli jim v nou- a rozhlížel se kolem. Nic nebylo k vidění, zi vždy pomoci moukou a masem. Paní, leč tři chatrče na nynějším místě Mon Kubrtová zhotovovala krajky a prodávala! mouthu. Zaplakal vždy. Byl zvyklý �po 1 je za potraviny mezi bohatšími sousedy. leěnosti, přátelům, sousedům a. zde nic Otec pracoval II jednoho Němce za půl toho nebylo. A co byl soused nemohl doll aru denně na polích. Dítky byly [eště s ním mluviti. Druhým rokem už šly děti všechny malé, ale ani do školy se první do školy a třetím rokem už se uměli smlu-
-138-
viti. Amerikáni sousedé byli dobří k přistěhovalcům a nešidili je, aniž využitkovalí. Když viděl jeden Amerikán, že do stává otec za denní práci II Němce 50 ctů. nabídl mu u sebe "work" a 'ukázal mu na penězích, že mu bude dávati $1. Nejstarší syn Josef přenechav' otci svému osmdesátku, odstěhoval se do N ebrasky, kdež má teď 5 osmdesátek a jest
-šťastný. Svou osmdesátku Teď praví p. Kubrt: bych nikdy nedal ani za tři ty živnosti, které jsem měl doma a přeji každému, aby SE' mohl dostati sem a domov si poříditi. I{aždý mňže lehce pomoci si k oSIlU desátce zde a to postačí k vyživení rodiny jeho a k uhospodaření něco peněz pro děti. Zde ještě narodily se p. Kubrto-vi tři dítky tak že měl jich k obstarání osm a všem se dobře vede. 'Jeden syn jest v okresu line, Xeb., druhý v okresu Jackson, lowa, ; tamtéž jest jedna dcera pí. .Iarol ímová, I
Sa-I
Poněvadž jest
to velmi
důležito pro n4§ d·
pak jedna dcéra jest provdána za p. F. l\Iičela a druhá za p. J. Šindeláře; jedna dcera jest vdaná y :N ew Yorku za p. J os. N edošinského, jiná má Fr. Rulu jenž ze mřel a ona jest ovdovělá u rodiěň i s dět ma; poslední �yn jest hospodářem na otcově statku se svou rodinou. Rodina P: Kubrta celá jelilt svobodomy slná. Otec měl nepřřjemnosti s kněžími v Čechách. Pravil jednou soukromně k několika přátelům; "Nemějte nie s kněží mi, neb jest to jedna černá banda, která nestojí za nic." l\lěl skrze to býti proná sledován a zavřen, ale vyrovnalo se to přízní justitiara, Za to v Americe si dal p. Kubrt pozor, aby o kněze ani nemusel zavaditi a vychoval všechny děti v mrav nosti rozumové bez kněží a jich služeb a oni si u něho nikdy nic nevydělali. Tak jsou i rodiny jeho dítek, neb dobré stmě rozumu zaseté otcem nese u všech dobré ovoce k potěšení všem.
konání, Jaké nesnáze
a
zkdenostl musel
každý
Americe, abychom dichni Čecho v� a Moravané, kde jaký jest, nechali osobl; věděti. naučili se jeden druhého vzájemnl§ znáti
snákti, nežli se domohl samostatného pt>staveof svého, jakému se ted' těAí, jak se 9 národnfm životě mezi nimi pracuje, zdali dítky majf něja
pěstovati tak duchovnf vzájemnost mezi sebou jakož abychom sdělovali sl veřejně ZA svých zkušenost! a utrpení pn počátcích v nové zemi této, aby po nás přicházející a počfnajfcf měli na předcích příklad vytrvalosti odměněné a práce dobré ovoce nesoucí, lakož i abychom potomkům svým zachovali památku po sobě, čímž se záro· ven přispívá k sestavení dějin českébo přístěbo valectva do Ameriky, d Jednou bude nll čese. by se sMrkal podobná aebrals, tudi! žádáme v§l>cbny krajany o nich! a o jejich! osadách JeAtě v předchězejícfch roěn'cích kalendáře toho to nižádd zmínka se nestále, sby nám posýla1i pilně popisy svých osad nově zakhirlRných neb dříve už založených. kde Q.§i tvoří nělakou Mst osadní, aby nám vypsali. krlo prvnf S8 V' místě tom usadil a kdy jaké obtlše měli k pře-
kou
rodní život
..
v
pfí1ežitost V'Zdělávall se V' leči mateřsU, od�adávají a 8tydí se soad ul za předky své a Jejich řeč, jaké spolky se dosud kde nkládaly a čeho jest. k zvelebeof národnf· ho smý§lenf mezi nimi zapotřebí. Nemusí se nikdo báti, fe nedovede správně dechno vypsati. neb každý dopis I sebe chyb· nějAI bude nálelit.ě opraven a upraven, aby se k aneb zdali
Douřšme, fe nás bude kafdý kr. této těžké a zdlouhavá pršc! podporovati,
celku hodil.
jan
v
kterou podnikllme jen ku povsnešen! národnosti, ku zvěčnění památky, šecb uašlcb pilných a věr
ných národovc6 a ku post8V'E'nf hojných plrkbdl dítky, aby se nauělll znáti zkulenostl otdl a neměli příNny .e styděti za ně. ale mohU
pro oa�e
čRRem ným jimi pochlubltí a 8ndili se, aby jim RlouJi1I k'l erl, Y,ldQ�atcZ,too, Ra
,
Ze živote Joóe:f.a Ralmcnc,
v
Narodil jsem se r. 183·5 v obci Sv. Kateřiny okresu Litomyšlském, kraj Chrudimský,
z
Ha9�ard,
jednu dřevěnou dýmku,
Minn.
za
znak svého ob
pověšenou Mě připadala tato dýmka hned jaksi podezřelou i zastavím se se slovy: "Korábe, znáš tuto dýmku?" .,Ty hlupče, takových visí všude dosti," odpověděl mrzutě Koráb. "A. já ti zase povídám že je to ta samá, chodu
kdež byl otec můj bednářem.
R. 1854 prodal otec naši malou usedlost, s tím úmyslem, že s,e vystěhujem do Ameriky. Počali jsme tedy
hned konati přípravy na cestu a dne 9. srpna toho samého roku jsme se vydali na cestu Z domova jsme jeli do Pardubic po voze, neb z tohoto města vedla toho času jediná dráha do Prahy. Do Bremen jsme příjeli dne 13. srpna a zde mne již potkala
přes Brémy.
.
která
se nalézá se na třetím domě od hostin ce, kde jsou všíckní naší krajané ubytováni!" A nemýlil jsem se, neb již jsme se v malé 'chvilce shledali s našimi rodinami a ostatní mi krajany.
první nepříjemnost. Šli jsme totiž s jistým Korábem měnit peníze na banku, ačkoliv "Kde jste chodili? My tu umíráme stra z nás neznal slova německy, když však jsme chy že jste se již ztratili." uvítali nás tito. měli peníze, přece jsme dosáhli. co jsme si I Tři z našich krajanů již byli se svítilnami přáli, Když jsme byli na bance hotovi, vyšli připraveni, že nás půjdou hledati. Za osm jsme ven a kráčíme tu po ulici. Koráb náhle pohlednul do jednoho přízemku a spozoroval že jest tam vinárna. "Josefe, nebude jedna škodit?"
obrátí
se
ke mně.
.,Pro jednu nebude tak zle," odpovím a již jsme se octnuli uvnitř. "Dejte nám láhev vína," pravím po česku.
Sklepník, ačkoliv neuměl česky, porozuměl nám čeho si přejeme a přinesl nám žádané. Víno nám chutnalo výborně a láhev byla za okamžik prázdná. Zvláště muselo chutnati
Korábo,?,
neb
se
poznovu ke mně obrátil
se
"Což abychom si vzali ještě jednu?" Přisvědčil jsem mu kynutím hlavy a druhá láhev již stála pohotově, již jsme také ihned načali. Pomalu jsme počali pociťovati jak ten německý nektar rozpaluje naší českou krev, tak že jsme dostali chuť na třetí. "Ještě [erlnu!" zvolá zase Koráb a když sklepník viděl že máme peníze, rozumí se samo sebou, že nám byl ochotně k' službám. S touto třetí lahví jsme naložili jako s oběma předešlýma a než jsme viděli opět její duo měli jsme řállnou opičku. Vyjlleme tedy na ulici, ale nyní jsme nevěděli kudy kam, neb jsme úplně zapomělí Dali jsme se odhodlaně odkud jsme přtšll, jedním směrem, ,který jsme uznali za nejsprávnější avšak neznajíee města zbloudili jsme. šu jsme však přece dále a spletli jsme se tak, že jsme úplně nevěděli kde se nulezáme a tak jsme městem bloudili až do
slovy:
[edenáctí hodin v noci. Když jsme oslovili některého kolemjdoucího, dostalo se nám vždy za odpověď prosté německé. "Nerozumím." Po dlouhém již bloudění pl'išU jsme konečně k jednomu malému domku, kde se nalézal dýmkový krámek, jehož majitel, měl před domkem velkou
dní, jsme byli konečně vypraveni na cestu; Brémách nás naložili na malý plachetník, po němž nás dopravili do Bremerhavenu.· Zde jsme vstoupili na větší plachetník, který nás měl dovézti do Ameriky. Než jsme se usadili na naši loď, sešli jsme se s kraj anem jedním, panem Janem Ráčkem, který se ubíral tou samou cestou, jen že měl za placený lístek na parník. Vyjeli jsme měli všickni v ten samý čas. Bylo to kolem poledne, když parník s naším krajanem vyplul. Každý z našich krajanů smutně hleděl za parníkem, který Ráčka prudce unášel, tak že za malou chvíli se nám 'jevil jen co černý bod y nedostlžné dáli. Pojednou se strhne v přlstavišti pOP41ch, lid běhá jeden přes druhého sem a tam,' � my udiveně na ně pohlíželi, nevědouce co se děje. Dva vlečné parníčky rychle vyra zily z přístavu a přitáhly parník s našim krajanem nazpět, který byl velmi uděšen a na smrt bledý, neb se parník musil porou chati. Cestující z parníku museli čekati celý týden v přístavu, než byl parník zase v
spraven.
Pan Ráček chodil stále za mým otcem, aby mu vyměnil jízdní lístek, že prý raději pojede po plachetníku než po pacuíku. Otec můj vida že jej hned u kraje neštěstí stihlo,
neučinil tak
ze strachu. Dne 21. srpna jsme tedy vstoupili na loď, abychom se nechali převeztí do neznámé za
I
slíbené země, kde, jak jsme očekávali, na lyíS čeká štěstí. Z počátku nebyla plavba loď sebou prudce zmítala, dny a tří noci nemohly být plach ty nataženy. Na tuto bouři zase následova 10 takové utišení, že se loď naše po dva dny
tuze
příjemuou,
tak že třl
,nemohla
ani
z
místa
hnouti.
'
-140Za 58 dní jsme konečně přistáli šťastně v Novém Yorku, jsouce cestování po moři již
zavazadla a k tomu jsme měli ještě tři velké bedny, tedy si může každý pomyslit, jaké to syti. Po dvou dnech odpočinku jsme se od- I bylo příjemně cestování. sud vydali zase na cestu do Buffala, kteréž Do Watertownu jsme přijeli večer, a náš i bylo tehdy ještě malým jen městečkem. Od- roztomilý vozka nás vyklopil u jistého p. Ti tud jsme jeli dále do kteréž bylo kasa, Němce a vydal se zase na zpáteční taktéž ještě velmi chudé. cestu. Tedy jsme byli u cíle, v cizé zemi, na Z Detroit ubírali jsme se k Chicagu, ktevenkově, nezuajíce žádný ani slova angli réž by byl tehdy snadno zakoupil trochu cky. Němec, kdež nás náš vozka složil, zámožnější vystěhovalec. Stála tam jedna vlastnil také jakýsi ztravní dům polorozbitý, hospoda, podobná spíše pohraničnímu srubu, začazený, tak že se podobal spíše nějaké nežli k nějakému ztrávnímu domu. Sestáva- černošské chatrči, než přfbytku bílých lidí. la všeho všu Druhý den dy z jedné jsme se pře-
I
,Detroit,
I
I
I
světnice, ze čekárny a jídelny. Zde jsme vsedli na parník, abychom se nechali pře-
stěhovali .
k
jistému p. Majtneroví ,
Čechu.který měl manželku Němkyni a
vlastnil
vézti do Mil-
farmu
waukee ;
le
v
21mímě-
za
Chicagu i'e-
stem. U to-
že
hoto řarmá-
kli nám s sebou
ře
ne-
musíme brátižádnéztra "y
ježto
v
několika dlnách bude
hO-I
me
v
,
Mil-
waukee.ve 4 hodiny ráno tedy jsme vy pluli a po
některý
I
vat. Já, maje radost, že
Ki hudu moci
něeovydělat nabídl [sem
jf'li
vu
mne
na
pHjal jst'm Jo
pozno-
do
Ilil-�������������������������� toho Ča1i11
již pěkným měa pohleďme nyní na rozdíl. Dorazivše sem, zjednali jsme si hned zase jednoho Němee, ahy nás dovez) do Watt'rtownll. Byly jsme tii rodiny a on nám to udělal za 12.5. Toho ČHSIl byla z Milwankee do Watertownu položena prkenná cesta, po níž jsme se měli ubíratl. Proklatý Němfl(", aby eestu dříve odbyl, lljfžděl jako o závod tak žt' jsme se všlckn! po celém těle třásli. Bylo náli dohromady na voze třinácte osob a kaMý jsme měl n�jHká bylo
stem, mnohem lepším než Chicago
a st'
já s
í m vydal hn�l nac� stu k j('ho II
waukee,
Milwaukee
On hne d
Kt' mu.
jiný parník a
z
cu nešel k němu praeo-
II večer zase nazpět do Chicaga. Druhý den jsme přesezase
se
přistěhovat-
eeloden II í m zmítání doptali jsme se
dli
jsme
zdrželi ]i) dnů. Jf'(lnoho d II e k nám pfišel jedp)) farmer a tázal Ke, zdali by
farmě. Cestou
když jsme
se
na mne mnoho nernluvll. ni dostali k hromadě staré slámy,
dal mi clo
ruky vidle, Fka.abyeh slámu házel starý pNstff'�t'k pro clohytt'k. Práce tato byla pro mne velmi unavující, tak že za pul na
dne
[sem nernohl vidle více v rukou ucl ržet maje dlaně co jt'diný pu('hýř. Ode�t'l [sem proto pryč, neptaje Sf' RIII po plutu.
,
Po několika dnech k nám pfi�f't jakýsi Frantl a radil nám, abychom si zakoupili farmy. AKt OKm mll od m�sta byla p(.kná farma na proclt'j, k nfl nám vlast-
{'t'dl:jmPlwm
-
141-
ník nechával i 6 krav, 12 prasat, všechno nářadí farmerské, obydlí i celou sklizen. 'Na
pozemku, 80 akrů čítajícím nalézala obydlí a za všecko toto chtěl pouhých $1200. Farma se nám líbila a proto jsme ji koupili všichni dohromady totiž čtyry rodiny. Druhý den měl pro nás dřívější majitel přijeti a odstěhovati nás na naši farmu. Ale on nepřijel, Všickni, totiž pp. Ft. Maděra, J. Boháč, Jos. Bednář a můj otec drželi v této okolnosti poradu, řkouce: "Chlap prodal, peníze za farmu má a pro nás nejede, bude nejlépe, když půjde někdo z nás na farmu hlídat, aby se nám věci neztratily. Hoši, kteří půjdete
jsem se nesmírně, vlasy se mi zježily, neb jsem často slýchávalo velkých medvědích, ve zdejších lesích se potulujících, kdyby tak to bylonl Sejmul jsem pušku s ramena a po malu 'ji natahuji, pozorně střeže každý pohyb záhadného tvora. Myslel jsem si: "Střelíš-li, Josefe, můžeš snadno chybit, a pak je po to bě veta!" Puška byla jen jednuška a já slýchával, že jedna rána pro medvěda jest jen slabé zalechtání, čímž se ještě více po dráždí. Tedy jsem čekal, až přijde blíže. Náhle se mne ale polovice strachu spadlo; neb když zvíře příšlo blíže, seznal jsem, že jest to jen velký honící pes. Pomyslil jsem si: "Pes běží pomalu, Josefe půjdeš za ním a
tomto se
tři
I I I
I '
I
kteří to tam znáte;"
on
Ale žádný ani nemukl; pojednou se obrátí můj otec ke mně se slovy: "Josefe, půjdeš toho chlapa hlídat." Mnoho chuti jsem ovšem neměl, ale když to otec .nařídil, tedy jsem přece šel. Vzal
jsem ušel asi sto kroků, vyběhl mi pes na ně jaký vysoký předmět, za nímž mi zmizel a já byl opětně naděje zbaven. Asi za čtvrt hodiny dostal jsem se zase na cestu, kterým směrem vedla nemohu říci, neb jsem byl celý popleten. Když jsem ušel asi jednu míli po cestě, spatřil jsem v ne
jsem tedy pušku
na rameno a
ubírám
se
k
Zbloudit jsem nemohl, ana byla ceIxoníi. sta pěkně po obou stranách ohražeua, Hůře to ale šlo od Ixonie, odtamtud vedly tři cesty a
já nyní [sem
se
octnul
v
rozpacích,
kterou
mám dáti. Po chvíli sem tam uvažování napadlo mi staré české přísloví, že se rádno vždy držeti cesty uježděné, kteréž jsem se též přidržel. Jak jsem se rozhodnul, tak jsem také' jednal, kráčím tedy odhodlaně v před, však cesta se stále súžovala, že zůstala k posledu jen jediná kolej. Já se zalekl a vím se; obrátil jsem se tedy nazpět, hledaje cestu jinou. Tu jsem však nemohl nalézti a popletl jsem se tak, že jsem pak nemohl si vzpomenouti, kde jsem a tak jsem bloudil celý den až nastala tma. Těšil jsem se, 'že snad naleznu nějakou farmu, však marně, daleko a široko vůkol nebylo žádného lidskése
I I
zasta-l
ho příbytku k spatření. Konečně jsem se dostal do vysokého lesa, kterýž byl kříž na kříž polámán. Najednou spatřím ve 'tmé nějaké stavení a radostí jsem zajásal, že jsem konečně nalezl nějakého farmera.
Však chyba lávky, Když jsem přišel blíže, spatřil jsem skrze okna od záře měsíce, uvnitř lavice, tor jistě kostel, napadlo mi, a vedle kostela bývá hřbitov. "Brr!" zachvěl jsem se a mráz mi pobíhal po zádech, to by bylo nepříjemné. Když jsem však přišel
blíže a lépe si stavení prohlédl, seznal jsem, že jest to škola. To opět byla malá ňtěcha a já bloudil lePo sem dále, nemoha se nikterak vyplésti. velkém namahání jsem se konečně dostal z lesa s v malé chvíli [sem sem se octnul u velké sluje. Rozhlížel jsem se ve tmě kolem s k mému velkému "děšení jsem pojednou spatřtl příchšzetí nějaké zv�ře od lesa. Ulekl
I
i �
tě
jistě
k
nějaké farmě
dovede."
Sotva
velké vzdálenosti malé stavení a v něm plá polající oheň. Radost mou nelze popsati, nt b jsem myslel, že bude již mému bloudění ko nec. Postavil jsem pušku u dveří a vrazím do světnice, kde se v levém koutě nalezalo velké ohniště. Obyvatelé. domku sestávali ze tří mužských, a dvou ženských. Jakmile jsem vešel do vnitř, zůstali na mne všickni udíve ně hledět a jeden z mužských ke mně při stou pil a oslovil mne. Já jsem ale nerozuměl a proto jsem mlčel. Když jsem mu na jeho otázky neodpovídal, otevřel jednoduše dvéře a již jsem letěl z domku ven. Na štěstí bylo ode dveří poněkud s kopce a já jsem jel po břiše dolů, jako na saních. Vstanu a nevím co si mám počít, mám-li plakat, aneb klít; vrátiti se, to mne po této trpké zkušenosti ani nemohlo napadnout, když byli ti chlapi tak nemilosrdní. Co jsem měl dělat? Sebral jsem tedy svou pušku a ubíral jsem se dále, zdali naleznu někde mi losrdnější lidi. Však oni chlapi z domkuneměli na tom dost, že mne tak počastovali, poslali za mnou ještě dva velké psy, kteří mne s Ohlušujícím štěkotem provázeli dále, až jsem se dostal k vysokému plotu. Ze strachu před zlými psy jsem lezl po zpátku, drže v ruce nataženou pušku, jsa odhodlán některého psa pokřtíti, pakli by mne chtěl kousnouti. Přeskočil jsem na druhou stranu a psi se vrátili. Ubíral jsem se zkormoucen nad svým osudem a rozzloben na nelídské 0byvatele domku dále, až jsem se opět dostal do vysokého lesa, kde panovala taková tma, že jsem musil puškou každý předmět ohma távati, abych nenarazíl. Po opětném bloudě ní jsem :nalezlzase nějaký příbytek, v němž
bydlel jistý Němec. S nedůvěrou jdu ke stavení, obávaje se. abych nebyl zase podob ně přivítán, zaklepal jsem a dvéře se mi ote vřely, Obyvatel domku byl trochu lepší povahy a hned seznal, že jsem zbloudilý. Nabídnul mi židli, abych se posadil, kte roužto nábídku jsem s vděčností přijmul, načež ukazoval na ústa, tázaje se mne po sunky, nemám-Il hlad, já jsem mu odpověděl že nikoliv, jsa celý ustrašen a umdlen. Pak mi připravil lože, já. si ulehl a po dlouhém přemýšlení jsem usnul. 8'Pai jsem výborně a ráno když se rozedni lo, slyším že jest farmář již vzhůru a rozdě Vstal jsem tedy také a běžel lává oheň. jsem k němu. Vzpomněl jsem si, že onen Sěmec, od něhož jsme farmu byli koupili, je švec a ten že se po německu nazývá Sehuster; spustil jsem naň tedy německy jak jsem jen mohl, on tušil, co mu chci asi vy právěti a dával mi znamení, že mi po snída ni ukáže k němu cestu. Jak byl slíbil, tak také učinil, vyvedl mne na kopec a ukázal mi farmu, kterouž jsme byli koupili a k mé mu podivu nebyla tato tuze daleko. Já jsem mu posunkem poděkoval, načež jsme se ro ,
zešli. Zmíněná farma ležela
as tak t míle odsud musel jsem tam jíti přes veliký kopec. Pustil jsem se tedy chutě na cestu s vrchu dolů, ale v brzku jsem ztratil směr. že jsem a
se
musel vrátit
jednoho stromu, svůj řídít
a
zpět. dle
tak
Všímuul jsem si něhož bych mohl směr
jsem
se v
brzku dostal
na
místo. K mému největšímu
pravé
překvapení jde proti lidí, kteří tonuli ve strachu o mne a již se vydali na cestu mne hledati. ,,1>ro pána boha, to je Josef," zvo lal můj otec, ,.tys mi hochu nadělal starostí, já jsem nespalcelou noc. kde jsi chodil?" Já jsem jim ovšem hned musel vyprávěti mne
celá řada mých
mé zkušenosti.
"To jsem si hned pomyslil," odpoví Bed nář. že jsem já
,.DoM"e
nešel," liboval
si
Jleťka.
moje matka mi na ní tloukla dřevěnou palicí. Sekera se mi pojednou ze špalku vysmekla a zaryla se mi hluboko do levého stehna. Já jsem rychle vyskočil, řka, že již štípat nebu du. Matka moje na mne udiveně pohlédla a tázala se proč již nechci štípat, načež já jsem odpověděl že jsem se posekal. "Ukaž, kde," zvolá matka uleknouc se, já jsem z prvu my slil, že rána jest nepatrná, však když jsem ránu obnážil á ohledal, shledal "jsem, že jest rána velmi hluboká a otevřená, na níž visel
velký
kus ssedlé krve.
Maděrová
přiběhla
ke mně
a
odvedla
mne
domů, kdt_; mi ránu hned vymyla. To však bylo ještě mnohem hůře, neb pak nebyla krev k zastavení. Tu se všichni kolem mne sběhli a každý radil co mohl pro zastaveni krve,
však vše marno. Krev tekla bez ustání po celých dvanáct hodin než přijel lékař. Tu mi krev zastavil a ránu obvázal. Já jsem byl již tak vysílen, že jsem byl téměř bez vě Musím Hcí, že vykrvácení jt'st lehká domí. smrt. Nyní jsem byl upoután na lužko, však asi
za
3
týduy jsem
se
mohl zlehka
procházet,
Nesmím zapomenout na p. Kadiše, který v mé nemocl mi zaslal tři láhve dobrého vína darem, na posilněni po mém lékaři. :Sa jaře jsme rozdělili pozemek na čtyry díly a každý jsme pak začali hOl-\pOllaHt pro sebe. Poněvadž toho času se ještě mlátilo ee py, uemohli jsme mnoho osívati. Roku ISo5-!) vylila se řeka Rock ze svých břehu, tak že zatopila všecky pozemky kolem nf ležící. I náš pozemek byl z části zatopen a obydlí naše bylo jako na ostrově, Když jsme chtělí někam se dostat orl našeho stave ní, museli jsme po lodi. OhytlH p. Bednáře bylo v zátoěíuě. kterou řeka v tom místě tvořila a když vystoupla ze Kvých břehů šla
přímo. :Následovně byl přfbytek jeho
do
pola
vodou zatopen. Když [sme se tak pro zábavu na malé lodici po vtulě projížděli, vjel [sem do obydlí p. Bednáře dveřmi a oknem opět
jsem vyjel ven. Po opadnutí řeky vypukla zimnice
v
našem
YMiclllli v našem domě onemocnělí. [eu já ne. Sotlsellé st" mile stále tázali: ••Jo sefe, máš ji již také�" •.•Jt'ště ne," odpovlda] jst·m. ,.(·ož myslíte, že musím všecko zlé zažít? .Já [sem můj zlý Po krátkém ča:ot' IHIt':al osud zcela pozbyl." [sem postonávat. zímnh-e {""clila mezl námi zle. Já [sem M .. I k Jékařl, kterS"1. ml hlkl. že mnsím užívati léky proti zlmuící. ,. Yidyl" j., okolí.
,
"Zrovna jsi J osefe jen odešel," pokračoval muj otec, ,.pHjel onen člověk pro nás, tak jsme tu byli již včera v poledne." XyJli jsme se usadili v našem novém do mově. My a rodina Maděrova jsme zůstali v jednom příbytku a rodiny Bednářova a BohMonL
se
ho asi sto
a
odstěhovaly
do
příbytku
druhé
padesát amerických sáluI ocl nás vzdáleného, Tento čas se nám vedlo jt·�tě dosti dobře, ana byla Ieště lJ�jaká zásoha l'puěz ze staré vlasti. Bylo to právě o masopustě, když [sem Mtí pal dHyf na šindel. Já jsem clržt'l fwkeru a
dosrnl nemšm,"
pravím.
Právě proto, abyste ji nedostal," Ot)P()\"� (1t'�1 Oll a dal mi jakS'si lék Já j!wm vzal bllt·tl jt'dlJll dávku a nt'i jst'm přiJ .. l z mpl'\ta domů, měl jsem zlruníeí tuktéž na krku. Xt>jh(lřp bylo, že [sm« ji měli 8 Ht'ltnáh'm Hlt'jllUIl ••
••
tak že
[sme nemohlí žádný pracovati. jsme byli u p. Kadíše, on se Já mne tázal, zdali mám ještě zimnici. odpověděl že ano. P. Kadíš pak pravil, že mi dá proti ní lék, když mne uzdraví, abych mu dal 50 ct. a když ne že mu nemusím dáti ničeho. Dal mi láhev a já byl spokojen. já jsem se ho tázal, jak mám lék užívat, načež 'on mi odpověděl: "Dávej dobrý pozor, v který čas na' tě přichází až budeš vidět, že na tebe jde, vypij tento lék a běhej venku, Pak ulehni do postele a do až se zahřeješ. Jak mi nařídil, tak jsem též bře se vypoť." učinil. Procházel jsěm sem se venku, čekaje áž se zimnice dostaví. Foukal právě studený vítr, já však byl dobře oblečen. Náhle jsem pocítil mrazení i chopil jsem láhev a jedním Počal jsem ze douškem jsem ji vyprázdnil. všech sil běhat, však čím více jsem běhal, dobu,
Jednoho
dne
,
tím větší zima mi bylo, až jsem unaven mu sil ulehnouti do postele, Zimnice se ale stří Jednou pfijel okresní lékař k dala dále.
Josefu Bednáfi, podívá se na mne a praví: "Vy ji také máte!" Já pravil že ano a on mi slíbil, že až podruhé pfijede, že mi také něco přiveze. A také přívezl. Byl to dobrý lék, neb zimnice má hned pominula. Asi
za
rok po zimnici byl jsem zase tak vy nernohl téměř nic pracovat á k
sílen, že jsem
neštěstí ještě nám zemřela naše matka dne 13. srpnu. Já jsem byl starší než dovršení
můj bratr Franta, tedy jsem musel nyní
i
všecku domácí Nejhůl'e bylo, když [sem měl jít do prací. jit, poněvadž jsem nikdy dříve nedojll, ueu Až uměl jsem to a krávu mi nechtěla stát.
kuchaře
zastávat
a
vůbec
jednou náhodou [sem šel po pravé straně, II tak jsem vypátral. po které straně se má dojit a 0(1 těch času mi to šlo lépe. H otcem a bratrem jsem dělal šindel a s jedním volem jsme ho voziU na starém dl-e věném voze UO Watertown na prodej, za nímž mů] otec vždy kráčel a vodou zaléval kola, aby neskř ípala. Tak jsme pracovali po tři roky. Pak jsme prodali naši živnost, 2i akrů čítajíd za pět set dollarů a můj otec se ura di! s jakýmsi p. Výborným, že se vytěhujern Xa. ·dále na západ do Iowy do Mitchell Co. začátku dubna r. lH·")9 jsem se oženil, pojal jsem za manželku slečnu Františku Chlupá čovou. 1)0 .odbytí sňatku jsme zapřáhli čtyry voly, naložill na vůz nejnutnější potřeby a jeli jsme do Iowy. Cestu jsme měli špatnou, neb nastulo de počasí, tak že každý den pršelo a my [sme byli stále mokří. Jednoho dne jsme uvázli v jedné sluji, najednou se ale přihnalo
štivé
malé
mraěenko,
z
prudké krupobitf, Msť těla zpod vozu
něhož se spustilo tak že když někdo vystrčil a byl zasáhnut kroupou,
zčernalo místo ono. Tu počal látnělí.
Byli jsme všichni
zma
starý Výborný, dobrá to kopa a známý po svou svobodomyslnost, modliti řka: "Bože můj, jsi-li jaký, co my-: slíš, chceš nás tu snad nechat shnít? Vždyť já jsem dosud nikomu tak neublížil, abys mne se
tak trestal!" atd. se museli ze všeho dáti do smíchu nám pak vysmál, řka že prý nás pře přivede zase k životu. Když jsme i'l' je:.
My jsme a Oll se ce
do
Mitchell, najmuli jsme Hi zde 10 akr-i pro kukuřici, kdež jsme byli celé léto. Mů] otec a Výborný si zase vzpoměli, že se odstěhujem do Miunesoty, však ujednali jsme se, že se tam pojedeme napřed podívat. Vy dali jsme se tedy na cestu do Freeborn Co., já, můj otec a Výborný, kterážto cesta nám trvala den. Na večer jsme přibyli ku kraja nům pp. Dan. Čapkovi a Josefu Chmelíkovi. Otce a Výborného si vzal na ztravu p. Chme lík a já jsem zůstal u Čapka. .Nebude s mí
sta, zmí ním-li o ztravě, kterou museli naši krajané za vděk vzíti, kteří se usadili první v Míunesotě. I mne stihl podobný osud; Chmelík měl mouky dosti, ale jináče bylo u
Čapků.
Čapek měl rodinu se čtyr členů s(: stávající a já. byl pátý a vše co jsme mě li k jídlu byly čtyry libry mouky kukuřtčné. Po slední má večeře byla v Mítehellu. K večeř', zmíněného Čapka byla přinešena kukuHč-lI uá polévka, při pohledu na níž mne ihned všeeken hlad opustil. Ráno jsme se šli podí vat na vládní pozemky s úmyslem vyhlídnout u
si
nějak)' vhodný
kus
pozemku pro nás.
Od
rána až do poledne jsme se potulovali po ší rýcli prériích v jižní Miuuesotč. Pojednou se mile zmocnila taková slabost, že jsem dále s místa. nemohl, musil jsem si sednouti, abych si
odpočtu ul, Když jsem
si
poněkud odpočal,
dostal jsem po velkém namahánřzase k Čapkovům, Paní Čapková se mne
nazpět tázala,
mám-li hlad a já jsem ovšem odvětil, že mám Za chvíli mi pfiuesla zase kukuřičnou po
-.
lévku, poblednu na ní poznovu jsem onemoc něl, tak že jsem již. myslel, že vícekráte svo{{ manželku nespatřím. Chmelík se pak dovédél o mém osudu a. popřál mi trochu lepší ztra vy, po nížjsem zase občerstvil. Ne snad aby si někdo domýšlel, že bída ona byla následkem nedostatku peněz, to nikoliv, peníze takový osadník držel v ruce, však nemohl za ně ničeho dostati. Druhý den zapřáhl p. Čapek pár volů do vozu a vydal se na cestu do Iowa City pro kukuřičnou mouku. Asi
čtvrtý
den
jsme si vyhlídli vhodné
vrátili jsme se do Mitchellu v Iowě Na podzim vrátili jsme se zase nazpět do Minnesoty abychom si udělali něco sena.
pozemky
a
.
Tentokráte jsme přibyli k jistému Kučerovi, který se v krátkém čase vystěhoval z domu; -
-
144
Stavení toto nechaje vás tam samotny. ze stěn a střecha byla srub byl jednoduchý pokryta pouhými prkny. Počasí bylo stále vlhké, tak že skorem každý den pršelo, �dyž ne ve dne, tedy v noci jistě, tak že jsme měli šat na sobě stále mokrý. Jednu noc, když
paláce neustále pršelo teklo, pravil mi otec: "Josefe, proč pak máme na voze Hl plachtu; jdi pro ní, postav obruče na podlahu, a vlezeme si pod ní, abychom byli chráněni před deštěm." Dobrý to nápad, pomyslím si a již jsem pro ní šel. Vytáhnul jsem rychle z vozu obruče a stěhuji celý ten improvisovaný ochranný aparát před deštěm do světnice. "Vidíš," praví otec, "tohle jsme již dávno mohli udělat a nemuseli jsme tolik silně
a
nám do našeho
V malé chvilce byla plachta posta
zkusit."
my si hned pod ní vlezli. Za chvíli se ozve můj otec: .,Josefe, na mne teče."
vena a
opět
také," odpovím já. a vyhoď to opět ven, není to nic teče ono zpodem," pravíl otec. Učinil platno, jsem tak a snášeli jsme mokro dále. V ten samý podzim ještě přestěhovali jsme se na čisto do našeho mokrého obydli z Mit "Na
mne
"Sebeř
chellu.
to
První den
po našem
příchodu
do
Minnesoty, zůstala manželka má sama doma, ani my jsme jeli do Mitchellu. Když jsme odjeli, jelo okolo nás asi 20 Indiánů, mužů, žen a dětí; tito, když viděli, že domek jest obydlen, zastavili a vešli dovnitř Je snadno pochopitelno, jak se manželka moje ulekla, .•
při spatření rudochů, avšak když jeden z nich ukázal na ústa, snaže se posunky vyjádřiti, že by jedl, upokojila se tato poněkud. Aby Indiany ukojila, vzala dvě mísy mléka a vše chen chléb, který doma měla a dala jim jej. Tito se najedli a táhli dále. Večer, když jsme se navrátili, vypravovala nám co strachu za kusila. Za několik
pravovaných,
po událostech právě vy ubíral jsem se pěšky domů z
týdnů
Mitchellu. Cesta, kudy jsem se ubíral, byla tehdy ještě velmi málo osazena, že na mnoho mil nebylo žádné farmy. Abych si nadešel, šel jsem
"
přímo
po
prerHch
a
právě panovala
taková mlha, že nebylo vidět ani na sto kro ků před sebe. Občas jsem zaslechnul jakési houkání, které se velmi podobalo houkání sovímu. Když se za chvíli trochu vyjasnilo, zpozoroval jsem u malé vzdálenosti před se bou státi člověka a když jsem přišel blíže, k mému největšímu zděšení jsem poznal v něm Indiana. Já jsem se leknutím zastavil. Můj pes mi právě přinesl minka, kteréhož jsem mu vzal a uvažuji, co mám dělat. Po něvadž mne Indian pozoroval, nezbývalo mi nic jiného, nežli jíti mu vstříc. V té samé chvíli jsem spatřil jednoho ělo věk a z Minnesoty t který s párem volů proti
--
mně jel. Já jsem
pospíchal, abych se s ním setkal na místě, kde stál Indian a on byl toho samého smýšlení. Když jsem přišel až k Indianovi, chechtal se z daleka ba mne, uka zuje mi, abych minka. stáhl a maso mu dal. I
Já vyndal z kapsy nůž a nabízel jsem mu jej, aby si zvíře stáhl sám, což on učiniti nechtěl. Zatím nás onen člověk s volma přejel a já zůstal s Indianem sám, z něhož jsem ovšem měl velký strach. Když se k stahování minka neměl, vstrčil jsem rychle nůž do kapsy a dal se na útěk. On zůstal pozadu a mně, bylo volněji. Za chvíli se obrátím a k největšímu mému překvapení zpozoruji, že chlap běží za mnou. Já zrychlil svů] běh, ale nle platno, Indian mne dohonil. To mi opakoval něko likráte, až se zastavil u jedné farmy, kde lisovali syrob. Já jsem teď běžel se zdvojenou rychlostí, maje strach, že si jej přivedu domů. To byl začátek mého hospodaření v Min nesotě. Pšenice zde měla toho času mizernou cenu, 20 až 80 centů za bušI, proto jsem ani nic neoral ani nic nesel. Zdali někdo z nás zasel trochu pšenice, tu s ní až do McGregor na trh, což byla velmi (,l>tížná cesta, t.ak že musel náklad ně musel
kolikráte denně
Jeden podzim překládat. pustil jsem se s mou celou sklizní na trh do McGregor; měl jsem 85 bušlů pšenice na vo ze. Cena byla tenkráte pěkná, totiž 4-5 centů za bušl. Do McGregor to ještě ušlo, avšak hůře bylo zpět. Neustále sněžilo, tak že jsem musel více státi, než se bráti ku předu, Má cesta vedla skrze Calmer, kdež byli Čechové již usazeni a zde jsem se musel zdržeti sedm dnů, než jsem mohl dále a u jistého Mikše, dále na cestě, jsem se zdržel 8 dny. Vzdor tomu, že mi krajané byli dle možnosti nápo mocni. přivezl jsem domů za mou (trOOU ce lých s cenfll. Manželka moje čekala, že něco šatstva aspoň přivezu, ale já jsem přišel s prázdnou a tak jsme hospodařílí dále. -
Náhle vypukla občanská válka a ceny rol nických plodin úžasně vystouply do výše. Pšenice platila 8 doll. bušl, fazole 9 dollarů, máslo libra 50 ctů., co to však bylo mě platno, když jsem pšenice na prodej neměl. Měl jsem ale sedm krav, tak že jsem přece něco utržil. V tom čase jsem si koupil koně, z nichž jed noho jsem koupil za samé máslo, za 140 doll. Pak ale začali Severani prohrávati,k čemuž se ještě přídružllo ono děsné vzbouření Indi anů a ve vojenské stanici bylo jt>n 60 vojínů, mezi nimiž [eden Čech, jment>m Kazda. Vojíni mysleli, že Jsou Indianl pryč a VyMll se podfvat z pevnosti. Indíaní je ale spatřili a spustili na ně prudkou palbu. Zmfněný Čech byl trefen kuH do krku, ještě vAak před nimi utíkal a schoval se V j .. dnom slaměném přístřešsu na dobytek. Diví rudochově však
-145-
..
,
přístřešek zapálili, tak že ubohý krajan :c:.ůj uhořel. J� jsem bydlil vedle hlavní cesty, tak že jsem také dosti strachu zažil. Mnoho řarmerů z velkých prertí a z Iowy bylo vystěhováno ze strachu před Indiany a dílem také před jihany. Cesta kolem mne se netrhla prchajícími a já byl také stále k útě ku
připraven.
Jednoho dne a
přišel
ke mně
pravil mi, že jsou Indiani
starý
Chmelík
15 mil za Albert
Lea.
Já jsem
hrozně ulekl
myslel jsem si,-že neboť jsem měl odřenou nohu. Nastal večer a já jsem venku naslouchal, zdali bych snad něco podezřelého uslyšel. Náhle jsem se zachvěl, neb uslyšel jsem vzdálený dusot koňský. Nyní byla dobrá rada drahá; půjdu-li do světnice, myslel jsem si, jsem jejich, tedy jsem si vlezl pod velkou V malé chvíli jsem spozoro starou bednu. val, že jsou to řarmeří z Iowy, kteřl byli za. tlačit Indiany na západ. se
mi to bude
se
a
špatně utíkat,
Na severu se nedostávalo branců, proto byl každý schopný člověk nucen dostaviti se k odvodu a i já [sem dostal obsýlku, žp. se mám dostaviti do Albert Lea k pl'ohlídce. Dostavil [sem Hl' a byl jsem uznán za ne schopna, což mi bylo llstiuou potvrzeno. My slel jsem si, že mám vyhráuo, ale kdo pocho pí mé překvapení a leknutí, když tu jednoho dne dostanu
novou obsýlku, abych se dosta podruhé k prohlfdce, zase do Rochester. Vydal jsem se tedy podruhé na cestu, s Chmelíkem a ještě jedním Amerikánem, Když jsme přibyli na místo, praví nám onen Amerikáll .i.e má ještě někde uěco k řízení. abychom se šli někam ohřát, že nás nalezne. Poněvadž mi bylo zima, uposlechl jsem rady jeho. Jdu po městě, koukám kde je nějaký krám abych se tam ohřál. Jda okolo jed něch dveří, spatřím na nich viset topůrko od sekyry a šle. To bude krám, myslel jsem si a JIŽ jsem tam vrazil a Chmelík za mnou. Jdu rovnou cestou ku kamnům, tu vidím, že [s iu to kamna pro vaření. Ohlížel jsem se k -lem a k mému největšímu leknutí zpozo di, že někdo za mnou dvéře zamyká. Chme ! Ik jde za mnou do dveří člověk onen mu
vil
.
-,
;
,
lbwře
a zase
dvéře
ním uzamkne.
za
Teprvé nyní jsem seznal; kde se ualezáme, to pasř na vojenské sběhy a uprchlíky,
lyla
I
kteH se nechtěli k odvodu dostavit. Oka mŽitě mně zima opustila a strachy jsem se Počal potit. Chci zpátky ku dveřím, ale voják mi praví jen abych se ohřál. "Mně není zim., " odpovMěl jsem mu, však voják nám dříve to nic nedělá a že že
, pra"Ú, �
prý ,nás n"pllstí, dokud mu kazdý nezaplatlm� 5?ctů. Já [sem se dlouho nerozmýšlel, vytáhl Js�m ne. VOJč:,k dolIlLl', ať Chmelík chtěl nebo v
nám otevřel a my jsme byli zase na svobodě Nebyl by nás ale pustil, kdybychom nebyli měli průkazní lístek, že jdeme k odvodu. Pak jsme se odebrali k místu, kde se odbý vala prohlídka, tam ale odváděli napořád,
což nám nahánělo mnoho strachu. Ale nám dopadlo nad očekávání dobře, neb jsme dostali vysvědčení, že nejsme k vojně schop
to
ni
a my se vesele odebrali zase domů. To však ještě nebylo vše. Po. nějakém čase jsme se dozvěděli, že jest nás šest z townshipu London vytaženo, abychom se
poznovu dostavili k odvodu, mezi nimiž jsem byl i já. Doslechl jsem se též, že dva z nich se vyplatili a jeden prchl, tak že jsme zůsta li jen tři. Obecní dráb mi přinesl obsýlku, abych se dostavil opět k odvodu. Já jsem právě ne byl doma, on tedy hodil manželce mé psaní a odešel. V tomto čase byla válka v nej větším proudu a brali každého napořád, ať byl schopným aneb ne', Přemýšlel jsem co mám dělat, nováčkÝ posýlali přímo na boji
�� _·mně i:,e
tam ovšem
mnoho
nechtělo.
Pomyslil jsem si, že pro mne nebude jiná spása než útěk a tak jsem také [edual. Oni dva, kteří měli se mnou jíti k odvodu ne chtěli beze mne jíti, ježto jsem já měl číslo první. Když pro mne přišli abych s nimi šel k odvodu, byl jsem již pryč. "To je do bře." pravil můj spolunováček, po zaslechnu tf této zprávy, když on utekl, prchnu také! Já tam bez něho nepůjdu." A tak jsme jeden po druhém prchli. Mezitím Richmond padl a válka byla skon čena, však jeden můj soudruh byl ještě po tom celý týden schován. Pšenice lépe Po válce nastaly lepší časy. platila, pozemky se osazovaly, tak že u nás v London townshipu bylo poněkud veseleji. Koupil jsem si prolamovací pluh a oral jsem svým sousedům devět roků a vydělal hodně peněz. Děti mi zatím dorůstaly, tak že už jsem měl trochu pomoci, příkupoval jsem pozemky. vzdělával je, tak že se farma moje stále rozšiřovala. Dobytek se mi také množil a celý můj majetek pomalu rostl. Nyní vlastním 400 akrů pozemků, 14 koní, 18 kusů hovězího dobytka, 30 vepřů a hojnost drůbeže. Dále mám dva mlátící stroje, dva samovazače a jeden harvestr, jakož i veškerá hospodářská stavení v dobrém pořádku a jsem úplně spokojen. .
.
� Číslo časopisů denníku "Svornost", týdťnlliku "Amerikán" II nedělního "Durh Času" pošle se kašdému na požádáni Ba nkdku zdarma a Jest lá loucno by každý iadatel SlOj i adresu správně udal.
ROplNA VÝBORNÝCH
V
PLYMOU�H,
IOW A.
Píše Vratislav Výborný.
raději zůstane v Čechách, kde pro blaho raději zahyne. (Budiž čest a sláva Na to otec vyprodal moho chován a vjeho 28. roce si vzal za družku jeho duchu.) života Annu Rflžičkovu a měli v št'astném vitost a roku 1851 opustil Čechy a po 7t)'d jejich manželství pět synů a jednu dceru. dní na plachetnfku nepříjemné plavbě přiVšak čas ubíhal a jeho synové dorůstali, plul šťastně do N ew Yorku, odkud se hned neb nejstaršímu synu Josefovi bylo už 15 odebral dále na západ do 'Visconsinu a let a tu on na to pomýšlel, co ze se stane 8 přibyl do Milwaukee, kde se nějaký čas jeho syny jakmile dorostou, neb je nanej- pozdržel. Německy uměl dobře a Němcd výše miloval a to dobře věděl, že mu je už zde bylo dost, tak že se mohl domluviti bude vláda do vojanských kabátů obklíkat. skoro všude, tak že mu nebylo nejhůř, však Ačkoliv se mu vyšších škol nedostalo, pro- nevěděl hned co má začíti. Mínil si koupit kus nějakého pozemku; na to mu jeden to přece měl k tomu velkou náchylnost, že rád čítal a rád se dozvídal a všímal si, co Němec prodával 40 akrů, as jednu míli od Zvláště nehyl velkým města za *600, ale to ae mu nelfbilo, neb se ve světě děje. příznivcem kněžstva, neb biblí uměl skoro toho bylo as polovic mokrého. Tenkráte na zpaměr, čehož výsledek byl, že měl ěa- Milwaukee bylo ještě malé město; myslím sté výstupy 8 tamnějším katolickým kně- že za nynější doby by to vzalo o něco více zem, tak že i časem byl úřadně potahován koupit těch samých 40 akrů. Otec jel se k zodpovědnosti neb jak [est známo, že ta podívat dále do vnitř "tátu as 40 mil k černá chátra nenechá žádného na pokoji, "Tatertown v Jefferson Co., kde bylo též pakli není právě dle jejich libosti, neb kdy- tenkráte jen malé městečko, však se mu by se kdo dost málo proti ním ozval třeba tam dost líbilo a už tam též našel několik svá práva háje, hned má za to nepříjemnoČeéb&,. jako bratry N edvídky, Kvize, kteří stij ueb se mu tam též stalo skrze pokřtění našli spásu z 4R. roku v Americe,dále.Tos. jednoho dítka, že otec pocházel z evange- l\Iaráka, .Jana Jeřichu, zámečníka, bratry lického náboženstvf a matka z katolického Husové, slůdky, Procházky a některé jiné. a tu katolický kněz ho chtěl donutiti na To'jej též těšilo, že zase butlf( mezi Rvými pokřtění dítěte na katolictví, čemuž on na krajany a hned koupil 40 akrfi pozemku nejvýše odporoval; tak měli spolu nějaký blťže městečka, podle hlavní ce!oity u řeky, nemilý výstup, avšak kněz toho přece ne- kde už hyl mlýn a pila, též vinopa na. Po-docílil, však kněze msta nebyla dokončena stavil stavení, koupil pár vol fl, vfl krávy .a tu si ho vzal do oka. .Jedenkráteměl na a jiné hospodářské potřebnosti, vše o po110ze vřed a vezl na pole hnůj a po cestě třeboval k hospodářství a byl hotov i'\i do právě táhlo procesí a on šel podle vozu bývat živobyt! v nové zemi a ještě po ;ech přihrben pokulhávaje a nesmekl; tu v krát- výdajích mu zbylo $:lOO. Nejl'ltaršího vna na kém čase hyl potahován k zodpovědnosti, dal učit řemeslu kovářskému, druhého že se neslušně k svatému procesí zachoval uzdářství a " ostatní rodinou chtěl 8p a že se posmíval. To ho všechno dupalo- jeně žíti na své usedlosti; avšak jeho, 1'310 a na to on o nich sloáil písniěku, kte- kojenost neměia mrti dlouhého trvání, rá mu byla hned zapovězena. Za jeho po- za krátký čaM na to vyhořel skoro se ", fil bytu v Cech ách hyl též dobře osobně znám neb se chytlo v noci, když v�i(·hni fl) IIi. s Karlem Havlíčkem a čítal mnohé jeho On a matka pamatovali na zachránl dí "k .spisy a odbíral jeho "Slovana", kterého p. ty vyvedli nejdřřve ven; avšak tu Ri v po· Havlíček toho ČaRU v Kutné Hoře vydával měli, že j�Htě j .. den ncjmladšl je na hoi 'j�( a on pilně čítal a až do Ameriky přivexl. čá�ti stavení a tu otec tam vraail skrz ým ,Roku 1 �50 se na tom ustanovil, že opust! a vynesl j('j Ven. Pak jc�tě se odváž! do I \čechy, co mu přiHlo za těžko, ale skrze ne- hořtcího stavení, by zachránil něco maj-]. snesitelné poměry poddanosti ajeho rodina ku a vyhasoval okny,eo mu při;lo nejdříve jej také nutila a jeho cílem hyla zaslfbená do ruky, ně('o peřin, če",ké hrollMené zn-ad. země, svobodná Amerika, kam též nutil Jo, ČE'�ké hodinky, kdyš už je hyl roz�lápl Havlíčka, ale 0'1 n� to nechtěl připustit, že a něco kněh, aVHak na kufr co měl l,tnf7,(\ Jan Výborný byl zrozen T.1806 v Libenicích, kraj Čáslavský v Čechách, kde byl vy-
.
on
národa
-147 a
šatstvo
8
ostatním
-
to nevzpoměl a tak stavení i roku l854 jejich klid byl zas rozrušen, neb nábytkem a penězi shořelo až jim jejich jediná dceřa zemřela, což bylo do základu. Jak stavení chytlo, nemožno velkým zármutkem pro oba rodiče; na to určitě říci, jen jak se později vysvětlilo, roku 185G jim přibyl do rodiny zase syn že jedna česká rodina s námi bydlela a tu Miloslav, tak že jejich rodina potom séstá prý ta ženská v noci vstala a vyhrabala vala ze sedmi Synů. Okolí se čerstva zalid popel z kamen do košíku a postavila ho ňovalo a městečko vzrůstalo, éechů tam vedle prkenné zdi vedle šatstva v kuchyni též přibývalo, kam též p. Vojtěch Náprstek chtíc vařit dítěti kaši. Na štěstí při tom za jeho pobytu v Milwaukee často zavítal nikdo nepřišel o život ani k. úrazu, jen že a tu se s ním otec dobře seznámil. Nápr otec s celou rodinou zůstal skoro nahý a stek v l\lilwaukee chtěl vydávati český hladový bez všech prostředků u holého časopis, který chtěli založiti na akcie, kte spáleniště. Poslední to upomínka na jeho rých otec několik držel a někteří jiní jmění a blaho. Někteří přehrabávali po- krajané. Avšak tam ještě nebylo tolik pel snažíce se nalézti něco po ztracených Čechů, pak mezi některými nebyla k tomu penězích, však nevíme, zdali bylo co nale- mohovitost, a též i důvěra, tak .že z toho Co měl teď dělati, zeno neb ne. Šel do nevzešlo nic. Na to p. Náprstek za krátký města aby si vyhlečas začal v Milwaudal nějakou práci a. kee vydávat Flug zdaliž by dostal ku Blatter v německé na
.
řed II na pre
'"
uver.
jednomu nů
�lk oe
v,,,
reci, k teré
otec též odbíral a máme ně která čísla až dosud. T u však ostávání poblíž města se otci k vůli kamarádství
Amerika-
..
Ritcblovi, který
byl skoro nejzámožnější z tamnějších občanů.
Vlastnil
mlýn, pilu a obchodTen jej ní krám. laskavě přijal, dal mu práci na pile li jeho potahem a hned dal poukázku mu ku předu na mouku do mlýna, do krámu na šatstvo a jiné potřeby k odstranění prvního nedostatku,
jeho syny znechutilo, p a k měl málo pozemku pro dorůstající rodinu, pro
tak ku konci 1857
lednu roku 1858 v zimě s nejstarším též krajiny a odřezsynem Josefem na cestu vydal. Sněhu ky z pily ku zbudování nového obydlí. Po zbndování obydli I bylo málo a šli pěšky; skrze ""'isconsin a usazení se začal hned pracovati na pile byla cesta dost přiměřená, místy dobrá, ku oddělání dluhu, což vzalo hezky dlouho místy špatnější, zima byla dosti velká; ještě an dělal na živobytí,nežli začal klidit však jim bylo hůře, když překročili l\lissis ze své malé farmy, kde už po první sklizni i sippi a přišli na roviny do Iowy, neb bylo nebylo tak zle, tak že měli na živobytí, i I více sněhu a po preriích jim skoro stále též mohl něco odproďati, tak že něco přece vál prudce severozápadní vítr do obličejů, přihospodařil, znovu zbudoval nové dosti tak že to byla krutá cesta. -l\lálo kde lid přiměřené stavení, později i malou stodolu ské obydlí, zřídka kde nějaké městečko, a mlat, kde ještě mlátili cepy a čistili obilí však nejhůře jim byl s noclehem, neb přišli podle českého spůsobu, neb tenkráte tady mnohokrát k farmě na samý večer a �ádali mlátících strojů skoro ještě ani nebylo, o nocleh, však byli odmrštěni, že nemají tak že se obilí muselo sekat kosami, pohra- pro ně místa; když přišli k druhé, tu zas bávat, vázat na zemi a mlátit cepy tak jak že mají některého člena rodiny nemocného to chodívalo sa starých častl. Bydlel teď tak že byli přinuceni jít zas dále utrmáce nějaký čas dosti spokojeně, neb na hospo- ni a hladoví, až obdrželi přenocování u ně dářstvf jim přibývalo a i do rodiny, neb r. kterého Němce, avšak u Amerikána mal o 1853 [sem jim do rodiny přibyl já Avšak kdy, tak že jim cesta skrz lowu šla velmi :ran
Výborný.
I
I
I
I
I
se
ustanovil, že 'Ya.tertown opustí a podívá se do severní Iowy, kamž s e v
na tom
I
I
.
-148-
Též se jim stalo, že je jeden člověk dohonil, který jel po cestě co oni šli s potahem, otec jej žádal, aby jej svezl, neb jel prázdný, on ale je odmrštil a ne chtěl je svézti ani za plat, když mu ho otec Jeden den syn Josef už byl tak nabízel. utrmácený, že skoro dále nemohl, tak že zdlouhavě.
musil podporovati, než v chůai městečka, kde se jim dostalo po silnění a odpočinku. Druhý den nastoupili
jej
otec
dosáhli
další cestu k západu tak že as po 20denní cestě dostali až do Osage, .l\Iitchell Co., kde si nějaký den odpočinuli, neb byli velmi utrmáceni po tak dlouhé cestě v ten čas. Potom se šli podívat as čtyři neb pět mil vzhůru po řece Ce dar k městečku .l\IitchelI; poloha se jim líbila, neb to byly
pěkné rovné prérie, podle řeky byly pěkné lesy rozličným druhem dříví, dubové, ja sanové, černý a měkký ořech a javor, tak že
se
otci
tam
hned zalíbilo
a on
hned od
farmera zakoupil 8(1 akrů
pozemku $50, neb tam ten kráte byly půdy a lesy laciné; nynější doby tam jsou v ceně farmy od $30 do $50 a pěkný les až za $100 akr. Po zakoupení tom se zal'< vydali na zpáteční cestu, která. už nebyla tak nt pohodlná, neb šli více po větru a pak se trochu zmírnil čas, že ku
jednoho za
$450
a
5 akrů lesa
za
..
konci února se zas šrastně navrátili domrl. V;ak po velké zkoušce a z velké zimy za krátký čas se na otci vyrazilo přes 30 vředů najednou, tak že se skoro nemohl ani co mu trvalo as půldruhého měsí
hnouti,
ce, než
se zas
prodal
townu
pozdravil; a na
to
u
""ater
začátku dubna 1�59, na velký vůz a menší vozík, kam mat
naložili
hrubšl
nábytek
peřiny
šatstvo
na
a
na
ka se mnou, neb mi teprv bylo 6 let, a 8 mladším �IiI08lavem usadila se do peřin, zapřáhli dva páry silných volů do velkého a vozu, jednoho koně do malého vozíku, celá. rodina pozůstávajíct z rodičů a sedmi
synů, čtyři již dorostlí, jsme vytáhli z 'Vatertown na západ do Iowy, jako lidi do .J e�tě jeden krajan by I zaslíbené země. připraven jeti s námi, též hyl vypraven na cestu podobným spňsobem jako my. Cesty byly špatné, všude skoro samé bahno, čas deštivý, tak jak brzo na jaře obyč<'jnč bývá, tak že pokračování hylo velmi zdlou havě ft. nepříjemné, neh jsme často váxli, tak .že některý den jsme neujeli více n(.ž jednu neb dvě míle a podobně; nčkh.·rý zas třebas 25 mil, jak hyly f!U(>}H� ('eRty a jaké poěaaí. Venku jsme lili vařili, zarazili jRm(' dva kMy do země, tyč pře" to pověxili, ko-
tel na nf, rozdělali oheň a kuchyně byla Ve voztch jsme Iíhali a po cestě hotova. stříleli jsme divoké kachny a husy, 'neb k· honbě všeho podobného bylo velké množ dorazili ství, tak po celoměsíční cestě jsme
Mitchell, které pozůstávalo několika stavení, jednoho krámku a jen kovárny. Tam jsme dostali jedno roubené' stavení k obývání avšak nebyl to pohodlný' palác, neb skrze stěny byly díry, že pe� RC nemusel mnoho rozmýšleti, kudy má vy-' do městečka z
skočit ven, neb skoro všude mě l místa. dost; střecha byla jen pro jméno, neb když' pršelo, ten kdo si vlezl pod stůl nezmokl, nob tam tak teklo, že se vše náležitě na
Na to konali jsme přípravy se močilo. usadit na pozemku.ico otec koupil, neb na. tom byla jen jednoduchá budova bez pod zběžně opravili a se tam od tu
jen
lahy,
stěhovali; něco bylo
na
farmě
vzděláno,
to
spolucestující krajan bydlel s však po jaru velké vody odnesly námi, v Mitchell, též i jinde po od mlýna splav řece a nám mouka a potraviny došly, tak otec byl nucen vzíti voly a vůz a s jedním do Decorah, 70 synem se vydat na cestu mil vzdáleného, pro mouku a též měl přivézt Co mouku pro krajana co s námi bydlel. a deště na řeky a však byli cestě, přišly se zvodnily a odnesly můstky, kde potoky na jaké byly, neb ještě málo kde se jaký lezal a otec nemohl zpátky hned a nám, mauka došla na dobro, zerněat též nebylo a náš krajan měl dosud plný pytel mouky: Náš
zaseli.
..
jej žůdala, aby ji zapujěi] trochu on mouky, že se snad ni otec bl'zy vrátí,
�Iatka
31 ji žádné mouky nechtěl zapůjčit], žádala je�tč [eduou, tak. nnpotom jej když ostatními on jí odsekl, aby prý se � námi �Ia pást na prérie, že je trfhy dost. Tu hyli: druzí dva Rtm'; ( bratři nuceni jít mezj sousedy, zdaliž by dostali nějakou mouku,
však
avšak nernolrli žádné dostati, až skoro pO' celodenním namáhání RC jim podařilo, že dostali 50 liber kukuřičné mouky, za kte otl kte rou mu-dli samotnému Amerikánu, kukuřici lha rého dostali, dny okopávat
ji
však otec
bylo
..
se
potom
po nouzi.
skrze ten
navrátil
hray
H l'al1('111
n('c·itc.olIlÝ výstup
a zase
krajanem měl
ostrou
domluvu,
však j(·ho mouku ('0 mu přivez! 1,h'('(' mu dal. Potom tt·ž krajan "'lJ od .. těhoval dále tll severoxápadně 110 �I innesoty. {'(·(·1Ift mimo jl'clnoho 1', ten �a� nr-bylo žáclný('h, .Jana Hejnýho, který by-Ilel v m�"t('čktl Mitchell Iii rodinou, avšak za krÍltký ča� fit" odstěhoval dále na zápacl c10 Aonl'(·,U<-(hn
-149
-okresu W orth a my byli zas ponecháni .sami mezi Amerikány, tak že rodičům bylo -dosti smutno, však přec je to činilo št'ast 'Dými, že měli celou rodinu pohromadě.- Nám ostatním bylo jinak, neb jsme uměli -dobře ,anglicky; starší bratři šli napořád na výdělek a otec s mladším vzdělával farmu, lámal drn neb brechoval prérii a při tom najímal jiné farmy. Na najatém jsme ostávali, neb na vlastní farmě jsme neměli postačitelné ostávání a o peníze bylo tak zle, že nebylo možno lepší zbudo 'vat, nebot' obilí bylo tak laciné a tak daleká, doprava do trhu, že jsme museli voziti 'všechno až do l\IcGregor, co bylo něco přes 100 mil vzdálené a když tam dovezl fůru pšenice, která byla velmi pěkná, tam j� musel dát za 35 neb 45 centů bušl a vy pařené vepře od 2 do 3 centů libru. Tak když tam dovez} fůru obilí, co vzalo od 14 .do 20 dnů taní a zpátky, pak si koupil něco kávy, cukru a sud soli a byl zas čist, tak že jel zpátky lehce a při tom se nemusel bát, že ho někdo okrade, tak že člověk za jeho práci nedostal skoro nic jen živobytí .a k tomn [eště bídné, neb se obilí ještě sekalo hrahicemi kosami. Urody arci byly pěkné, neb pšenice sypala od 20 do 35 bu šla. po akt-u a k tomu lecjak zadělaná, neb jsme sami vláčili obilí s branami, že měly jen dřevěné kolíky, na místo železných a pšenice nám přec sypala 35 bušlů po akru. Však při tom všem nedostatku jsme byli přeci dosti veselí, neh jsme byli všichni pohromadě. fT ednoho dne nejstarší můj bratr .J osef Hel k l\Iitchell, tu potká cizince s hůlkou v ruce. Ten jej oslovuje jak mohl, však anglicky neuměl a při tom náležitě smrděl od zvířátka tchoře postříkán jsa. .J menoval stále p. lIejnýho, avšak více mu bratr nemohl porozumět, tu jej bratr oslo vil po česku, zdaliž není Čech � ten v ra -dosti, že natrefil Čecha jej též po česku osloví takto: "T hrom tě zatluč, ty jsi také Cech, i pozdrav tě Pámbň." Nato se dále domluvili, že se jmenuje Korn a že cestuje z Chicaga, a že hledá Ilejnýho. Na to při šli k nám domu, kde jsme jej převlekli z toho smradu a on nám dále vyprávěl, jaké zvířátko na cestě potkal, že bylo velmi krotké a on když se k němu přiblížil a klepl je, že ho náležitě svou voňavkou po kropilo. Druhého dne byla neděle a bratři našli nedaleko stavení velkou díru do země; myslili, že je tam jezevec a hned se tam
vydali s lopatami zvíře vykopat. Když dokopali as 7 střevíců, tq viděli, že jsou
-
blízko zvířete. Koro byl zvědav, jak zvíře chytnou, tak si sedl před díru na vyháze nou zemi na bobek a tu za malou chvilku se vyřítí zvíře z díry ven přes vyházenou zem skrze Kornovy nohy a po stříklo jej znovu smradlavu tekutinou, neb to byl zas nešt'astný tchoř (skunk), tak že smrděl po znovu a že jsme jej museli zas převléknout do jiných šatů. Za krátký čas se vydal na cestu dále hledat p. Hejnýho. Však naše domácí spokojenost neměla dlouhého trvá ní, neb 1861 vypukla občanská válka a tu se to všechno bouřilo, kde kdo byl po řádali schůze, jeden druhému dodával ku ráže, tak že se to dávalo na vojnu skoro na pořád a hned se též nejstarší Josef dal na začátku roku 1861 do prvního pluku lowy pěších, co rodiče hrozně neradi viděli. Však tam nebyl dlouho, po narukování přišel do první bitvy u BIue J\Iills a byl povážlivě raněn, neb mu kule rozstřtštila koleno, že ležel v nemocnici hodně dlouhý čas. Však na tom nebylo dosti a na .sa čátku roku 1862 v zimě nejmladší bratr Miloslav se roznemohl a po krátké Tu se oba rodiče nevýslÓ;\rně zemřel. trápili, avšak jaká pomoc, osud tomu tak chtěl. N a to roku 1862 třetí bratr po nej starším, Václav, odjel do 'Yisconsinu do Eau Claire, tam si vzal 160 akrů pozemku vládního a dělal v borových lesích. Za krátký čas potom Josef přijel domů, však velký mrzák a nohu neměl posud úplně za hojenou, tak že rodiče se zármutkem na něj hleděli, neb musel choditi po berlích a my mu posluhovali. Na to ku konci roku myslím ) 862 se pozvedli Indiáni v Minne Botě jak jest známo, však byli od nás ještě daleko, ale prchajících lidí jelo kolem -
nť.�éi·
nás, neb farmy co jsme na ní ostávali, kudy šla hlavní cesta, velké množství
s
vozy
a s
dobytkem, tak že jezdili ve dne i v noci Ze zapálených lesů minnesotských od In díánů přicházelo se severozápadním větrem velké množství dýmu, tak že nebylo vidět jen malý kus cesty a to i naše sousedy po.
trašilo a mnozí naložili pa vozy co mohli chtěli též prchati, však na domluvu, že Indiáni jsou ještě daleko a že se až sem nedostanou, jsme je přec zdrželi. V l\Iit chell se přece konali přípravy na obranu. N a to na začátku roku 1 �63 se zad dali otci dva synové na vojnu, Jan a Karel.a třetí Frank se též dal, toho ale museli propustit neb mu ještě nebylo 17 let. Netrvalo dlouho, co narukovali o; tu jsme dostali od V hc\ava. z Wisconainu psaní, že se též da ....
a
.
vojnu do 4� pluku '\Vis. pěchoty a druzí pluku jízdy Iowy. Co bylo při tom podivného, že se Václav ve Wieoonsinu dal týž den' v samotném měsíci, co bratři doma a přec si nedopsali. Za krátký čas narukovali a rodiče je viděli s bolestí odcházet pryč, avšak museli podstoupit to co jim osud byl připravil. Jan a Karelodjeli 8 ostatními nováčky do l\femphisu a do Vicksburgu, kde byli přiděleni k armádě a za krátký čas potom byl Karel poslán do Chicaga se zlIjatými rebely, čas byl špatný neb bylo studeno a deštivo a on hodně nastydl, tak že než přijeli zpátky po Mississippi řece, se roznemohl, tak že za krátký čas v nemocnici ve Vicksburgu zemřel. To bylo pro oba rodiče zdrcující ranou, neb mysleli, že se ani druzí nenavrátí zdrávi, .neb Jan a Karel byli jejich miláčkové, na
do 4.
-
:\Iatka nemohla odolati ranám osudu a roznemohla se, neb žádných Čechů zle nebylo, aby je trochu obveselili a anglicky moc neuměli, ačkoli k nám Amerikáni ěasto docházeli a projevovali jim jejich soustrast', až teprv ku konci roku 1864 přijel sem otcův švagr, p. Macháček s rodinou, 'teprv rodičům bylo trochu veseleji. Dvoum :Zbývajícím bratřím na vojně štěstí lépe sloužilo, po súčastněnt se v mnohých bitvách šrastně vyvázli, ačkoliv isme dlouhý čas někdy o nich nic neslyseli, zvláště o Václavovi, neb on byl s generalem Shermanem na jeho tažení skrze, polední státy k· moři, tak že po súěastnění se mnohých • prudkých bitev, při čemž ještě hladu zku� sil, tak že když dali mezkftm při vozích kukuřice. jim ji vojáci kradli a mezkové při tom hlady řvali, však byl přece dosti šťastný, že nepřišel k žádnému úrazu, jen jednou měl dost blízko něco utržit, že přilítl granát a nevybuchl hned, ale zaryl se do země a trprv vybuchl a jeho a ještě jiné odhodil i se zemí, však žádnému 1l10C neublížil. Když protáhli polední státy a od Richmondu táhli do W" ashingtonu, kde byl ku konci července roku 1865 propuštěn, přijel domů právě na žně. Posun ho vídím když jsem ho potkal na cestě přicházet. od l\Iitchell ve vojanském šatu, vojanské velké střevíce, jak v nich hyl šlapal bláto v poledních státech a uprášeného, tak jak byl opustil armádu, avšak velmi hubeného. Na to se válka 1865 skončila a .J an též přijel domů, právě ve žních, však trochu nemocen, ale brzy se zas pozdravil, tak že jsme z toho všichni měli velkou Tadost, že jsou zas všichni doma mimo Kar-
kterého rodiče Ila, Pak se menout.
nemohli tak lehce zapo
po druhém ženili a. Avšak začínali živobytí sami pro sebe. matka se z její nemoce nepozdravila, ještě se horšila, tak že skoro po tříroční nemoci dne 8. února 1867 zemřela. Tu jsme ji za. všeobecného hlubokého smutku do Mitchell podle nejmladšího syna pochovali. Otec ztratil věrnou družku života, což bylo pr() něho tak velkým zármutkem, že ač byl pevné povahy onemocněl. Sice se zase brzo pozdravil, ale ne na dobro. Na to se Jan odstěhoval do sousedního okresu 'Yorth, kde bydlel na svém pozemku; Yá clav se odstěhoval na svůj vládní pozemek do 'Visconsinu a Josef nedaleko do Min nesoty a tak otec bydlel na. farmě s Frankem, který vzdělával farmu, však i
jeden
on začal živobytí sám pro sebe a otec byl ponechán skoro sám sobě, tak-še v 1870 se oženil po druhé a farmu ·pronajal a žil v jeho druhém manželství št'.&stně dále. A však as za rok farmu v Mitchell prodal a, odstěhoval se k jeho synovi Janovi blfže Plyrnouth, kde s 'ním bydlel nějaký čas, neb jej potom napadla myšlenka jeti dále na západ do Dakoty, kde už bydlel jeho bratr a jeho synovec, v české osadě v Bon a tam si vzfti zdarma vládní usadit se tam a čekat, až půda ěa Xutil Jana také a. sem vstoupne do ceny. Franka a já že též pojedu a že se tam zase usadíme pohromadě. Na tom ostalo ujed náno a též na ja.ře r. 1872 se vydali tam na cestu, však když tam přijeli, tu se jim půda nelíbila; byly to pěkné rovné prerie, avšak moc suché a šutrovité, To se Janovi a Frankovi nechtělo líbit a nechtěli se tam usadit, ale otec se tam přec usadil, neb
Homme
Co.,
pozemek,
myslel,
že
já jakožto nejmludší
se
tam
u
Vzal si 160 akrů vládního pozemku, postavil roubené stavení, koupil pár volů, žací a sekací stroj a jiné potřeb nosti, pak chtěl, abych já jel za ním, také se tam pustil ještě jeden mňj bratranec a sadím
s
ním.
já jel 8 ním. Když jsme tam přijeli, tll jsme tam viděli prabídné obilí, neb bylo moc maličké, též jsem hned seznal, že tam není úrodná zemč, neb jsem věděl, že jest šutrovitš a suchá. Bratranec Mi zabral 160 akrů a hned začal orat, neb to bylo ku kon ci června] 8.2, při čemž já mll pomáhal, měli jsme o!oltrý pluh, však než jsme dojeli as 100 rodů, pluh už byl tak tupý, že jsme jej nemohli udržet v zemi a to se mi neU bilo podle úrodných pozemků lowských, neb jsem v tom neviděl mnoho M1iblljfd bu-
doucnosť. Na to za krátký čas jsem se zase odebral zpátky, maje sklízet obilí, s tím dorozuměním s otcem, že -tam pepřijedu Otec tam .ostal na dále, usadit. se však ku konci žní, když jsme stohovali 0bílí, koho tu vidíme jeti po cestě s bílou
za
Mitchell
plachtou, jako bratrance.rco já tam s ním jel, neb přijel zase zpátky do lowy, na to druhý rok, když otec viděl, že se tam za ním žádný neodebéřeme, mi psal, abych tam pro něho přijel, že si to rozmyslil, že on Tak as po půl tam sám bez nás nebude. druhém roku jeho pobytu v Dakotě jsem tam proněho dojel, on jeho nárok postoupil jinému tamnějšímu Čechovi, stavení dal za pár volů, já naložil jeho nepatrný nábytek na vůz, zapřáhl dva páry volů a I vydal se s nimi na zpáteční cestu a po náctidenní jízdě jsem se zas ocítl Se naším poutníkem doma blíže Plymouth, kde bydlel po ostatní jeho věk se synem Janem, aneb mezi námi spokojeně. Avšak stále churavěl, neb se mu též stala nehoda, když jel do Dakoty, že na osobním vlaku se vy· šinul vft� z kolejí a on se trochu uhodil a při tom ještě více polekal a to jeho neduh zhoršilo, tak že rychleji chřadl, až na to 24.
tři-t
července roku 1874 velmi klidně zemřel
našeho a všeobecného smutku do' hřbitov podle matky a našeho nejmladšího bratra k věčnému odpočinku pochovali. Ku konci toho samého r. 1874 bratr Vác1;lv ve Wisconsinu usedlost svou prodal a odstěhoval se zas zpátky blíže nás,.. koupil si farmu blíže nejstaršího bratra, Josefa poblíž Lyle z Minnesotě, co jest ás. 20 mil od nás, neb my ostáváme posud poblíž Plymouth ve Worth Co., 19lv�,. však bratr Jan roku 1879 se roznemohl a, skoro po celoroční kruté nemoci zemřel dne 12. října roku 1880 a my jej též do' Mitchellu na hřbitov za všeobecného smut ku doprovodili a podle rodičů k věčnému odpočinku uložili. On po sobě zanechal manželku a šest nedospělých dítek. Ostat ní každý vlastníme farmu 3 zabýváme se rolničením, avšak roluiěení teď jde 'neú spěšně, neb vše co rolník má na prodej, jest laciné, podobajíc se těm rokům před válkou, jen že to nemusíme vozit tak dale ko do trhu, neb tu máme teď tři dráhy as v pěti mílích. Též zde poblíž Plymouth a Manly J unction bydlí značných počet Čechfi, avšak nějakých spolků neb schůzí neb něčeho podobného mezi nimi nestává a každý žije výhradně jen sám pro sebe.
my jej
a
,
na
JOSEF FIALA V SOLONU, IOW A VYPRAVUJE
SÁM.
•
ve vesnici při to"! namáhání" By�_jHem na�ozen roce 1833. Varvažov� I �aké )��t život ohrozen. Za Otec Píseckem
mnohdy toky co Jan Fiala tehdy se zaměstnával tkalcov- jsem pobyl na vodě, se arciť z mých spolu -stvím, děláním plátna. Když jsem po 12. dělníků žádný neutopil, ale údy porouchal, roce věku svého vyšel ze školy, byl jsem; že si několik neděl poležel a pak nucená přidržen též ke stavu, bych pomohl otci I lázeň se stala dost často, ale že byla pomoc živit rodinu, která sestávala z osmi členů I po ruce, odbylo se to jen leknutím a pro v
kraji
můj
v
I
Jest
I
me
ano
dva
.
až do 17.
roku mého.
Stav
mne
mnoho
netěšil, tedy jsem se odhodlal, že budu jiným spůsobem vydělávat chleba, i pustil jsem se na vodu, totiž na řeku Vltavu, kde
močením. Pak si můj otec huje do Ameriky;
vzpomněl, že se vystě bylo v roce 1852. Jeli jsme přes Hamburg po plachetníku a jsem se stal plavcem na vorech ku plavení za sedm neděl jsme byli v Qu.ebecku v dříví do Prahy. Moje cesta byla obyčejně li anadě, odtamtud [sme jeli do Clevelan od Žižkou rozbitého zámku Zvíkova, kde dll, Ohio, kdež jsme se usadili. Když jsme se stékala řeka Otava se řekou Vltavou. si koupili co bylo nejvíce sapotřebí v 'do že mnohým krajanům jest místo mácnosti, bylo po penězích. Práce mnoho l\Iysllm to romantické dosti známé. Kdo jest zkunebylo, řeč jsme neuměli a jist se chtělo, šen plavby vorů po řece, ten může říci, tak já a můj otec, abychom nemuseli míti to
-
.-
�lumače, vzali jsme každý kozlík
o
pilku i1a rameno a chodili řezat dříví a tak jsme se živili skoro dva roky a ještě jsme při tom zachovali .300. Po dvou letech jsme opustili Cleveland a vystěhovali se do 80Ionu, Johnson Co., Iowa, kde se otec chy til farmaření, neb koupil tehdy ještě vládní pozemek 80 akrd za *1.25 akr. Nechci vypisovat všecky nesnáze a začátky, poně vadž- jest toho již dosteěně v časopisech a kalendářích popsáno; že jsme to neměli lepší nežli jiní začátečníci v ten čas jest jisté,když je nedůstatek pe něz, i byli jsme nuceni chodit po výdělku, toho ale bylo málo a malý
a
vý úřad zavřen, tak že již museli kupovati totiž kdo mohl, od jiných a více platiti. Přijelo jich ještě několik zároveň s námi. ale někteří se ňsadili v Iowa. City, neb dále od 8010nu, že měli poštu jinde a já zde udávám jen ty, kteří mají a měli poš tu v 8010nu. Tenkráte nás bylo areiíř málo, ale teď chodí na poštu solonskou kolem dvou set Čechd. Já jsem to dotlačil na 160 akrů dobrého pozemku, že mohu vzít každý den *50 za akr a když jsem cítil, že jsem se o
----.----------------
již že
40 až -bO cen tň denně a to musel dělník vybrat u fannera buď v mouce neb mase,
dati, že j sem koupil před dvě ma roky 160 a
některý platil půl penězi a půl potravinami. V
•
rolník
krů dobrého po zemku v Ply mouth Co., Iowa akr za *21. Ti staří osad níci, kteří [sou
ne
byl ještě žádný Čech mimo Jos.
Ženíška,
který
zde 6 neděl p"ře?_ námi. Josef
byl
Zeníšek arcir již mrtev, hy I znám
dob ř
l
Jo ex
chicagským krajanům, kde provozoval živnost hostinskou. V tom samém roce po nás přijeli za námi Jo sef Vlach (již mrtev), Josef Kučera, Jan "Jílek (mrtev), Hynek Horecký, Hvnek Slouha, František Bulíček a Jakub Žení šek (mrtev). Ti všicllni [eště koupili vládní pozemky. Pak v roce 1855 a 1856 přijeli Václav e
Ulč, Jan Brož, Josef Kolda (mrtev) JOl'ef MrkoŘ, Jan Rfižek, V ojtěch Malý a Mat�j II ynek, pro ty ale
již byl
vládní
pozemko-
Parlamentární řádil �kladný
a
mi
lR86
ještě stojí
iala. _
živu,
vesměs
dosti dobře.areiř dost bídné začát také měli všicknl
bytu. Dosaváde, když si tak na tu bídu a dřinu někdy vzpomenu, tak si myaltm, že to ani není pravda, a je to přece tak, neb člověk
v
pevnou vůlt velmi mnoho
přemůže. Doufám, že když novějMí osadní ci přečtou si ty příklady Ilravdivé, které od starších osadníků podáváte, hudou jol vět ší útěchou pracovati a sc vzmáhati.
úplný,
českým sp�acovani be�livěkoncern �m,írFisherem,
knihkupectví Aug. Geringera, Chicago, českými časopisy. v
n a
si
ale neunavenou prací, vytrvalostí a po ctivostí se přece konečně domohli blaho
čím soudcem E. A.
prosince
mne
chod s obilím. Musím jQštP u
někdy
okolí 8010nu
a
již údy nechtěly sloužit, tak jsem farmu pronajal, vše ná činí a dobytek prodal a usadil v 8010ně, kde teď provozuji ob
plat
ten
dost nadřel
Vyjde
Il1.
a
mesrce
bude oznámen vše
ZE
ŽIVOTA MIKULÁŠE V Novobradu, Y
[Píše
avaca
..
on
Jsa náruživý milovník čtení, zvláště topisů rodáků svých, odhodlal jsem se též z mé, ačkoliv skrovné vědomosti, něčím roč
FR.
DIVINA,
Co., Texas.
sam.]
bychom byli nepatrné obydlí lidské spatřili, až teprv po západu slunce, dorazila karavana naše k farmě nějakého Němce, kde živoucí
živo-I
ník letošního kalendáře navštíviti a v po naše loď zarazila u jakési chatrče, nedaleko pisu tom vývoj naší osady ct. čtenářstvu obydlí zmíněného občana. vylíčí ti. Dobytek byl nechán úplně své libovůli, V roku 1870 přibyl jsem do této nové naší jsa puštěn do těch nekonečných hor, by si I vlasti americké, za bouřlivého dne značná hojnost, 6. .
.
.
-
since, kdy moř ská
hladina
vyhledával potravu, jíž byla
pro-
kdežto my ložili jsme
v
zátoce gal ves tonské ,podoba Ia se vlnícím.
majíce ji za ně dobytčí jaký
preriím.toho ěasu v našem,
příbytek.
okresu a vůbec všech okolních.
cové
set
Dny prosin jsou jako
babička děcké-
de
ho
roků
přece
stár, povšiml
nevydržení
py cestovní po
-
to
s e dostavil notný severák
pisovati nebu du, to již každý
a
své zkušeno sti ví a sobě
ačkoliv
se
ka
ždý co nejtěs něji k teplým předmětům tulil, byla přece
ze
do-
vede, tol i k o podotknouti musím, žt> [sem pouť tuto ko nal sám, beze
zima vrcholem
všeho, tu neby lo jiné pomoci, nežli pomýšleti na oheň, který
bližšího
příbuzenstva, toliko
-
bylo i tenkráte; p o ranním. teplu tak
patrnější věci. Svízely a útra
všeho
rozumu
jeden den krás ný a druhý k
jsem sobě kaž dé, i sebe ne
představítí
se v
chatrči,
oné
lJe
Ač teprvé
roz
krátkém ča také byl roz dělán v komí-
v
rodi nou p. J os. Košárka, neboť
1\1 ikuláli Fr. Divina.
s
rodiče moji byli již o rok před tím do Ameriky se odstěhovali a mne .z důležitých přlčin
I
I sebou vzíti nemohlí. Pobyvše asi dva dny v pHStťLVU galvestonském, dali jsme jsme se vézt po tom želez8
I
něm draělsku (jak naše babička říkšvala) dált> k cíli svému do pustin a středu texasského. Poslední naše stanice byla Allenton kde nám hylo slézti a clo nňa očekávajíelho vozu v!W(lnouti, v němž byly zapřaženy asi 4 jha volů, což nám připatlalo tak asi, jako putoyání clo zaslíbené země. Cesta tato trvala nám po celý drn, aniž ,
"'
se
nu, jenž se spípodobal dorpěti medvědímu, nežli krbu v obydlí lidském. Co paliva používali jsme bavlny, nosíce ji z blízkého pole, aniž bychom sobě sebe méně pomýšleli na škodu tím působenou našemu hostiteli, nevědouce vůbec, co 'to za rostlinu jest. V pálení této, pro nás nyní tak užitečné věci, pokračovali jsme s neunavnou pílí majíce radost nad značným plamenem z toho poeházejlcím až z tohoto opojení vyrušeni jsme byli pfíchvátavšími dvěma muži. na jichž tvářleh bylo patrně pozorovati nevysvětlttelné.rozechvění, což se nám ale brzy
se
-
,
-
154
vysvětlilo, neboť komín hořel, jsa dřevěný, (jakých tehdy vesměs všude stávalo) největším plamenem, který byl podporován silným severním větrem. Po delší namáhavé
otcovy,
to
z
nebezpečné
nemocí
pře
Po dvou rocích bylo nám opět hledati [íné místo a jíti do nájmu k panu V. Pavlíčkovi. (Čechu). Byly-li roky předešlé kruté pro nás, byl tento ]874 vrcholem všeho, neb k neúrodě roku toho ještě pozbyli jsme pár koní v ceně 178 dollarů, dále pak 3 kusy hovězího dobyt:
práci podařilo se oheň utrpěla vel-
mužům udusiti, ániž by budova
poškození; byla to ale dobré naučení nás, jak se má s cennou látkou a v ameríckýeh domech s ohněm zacházeti. Noc jsme strávili bez další pohromy; byli jsme časně z rána na nohou a poživše něco málo pokrmů, cestovali jsme dále lesnatou opět. krajinou k cíli cesty naší, k domovu, který byl v okresu Colorado v městysi Frellsburgu, v jehožto okolí rozmilí rodičové moji zůstávali v nájmu (rentu) u p. Fr. Pavlíčka z Heřmanic, kraj chrudimský v Čechách. kého
pro
,
zbytek
stálé.
ka, vůbec nejlepší
za stáje. zdrcující neštěstí, hrozilo mým dobrým, starostlivým rodičům takřka. zoufalstvím, ještě mne i nyní při vzpomínce na onen hrozný a zoufalý pohled mých rodí čů Chvěje se srdce nad jich lomícíma rukama. při oněch pěti případech ztráty našeho ma jetku, vůbec celého živobytí. Po těchto hrozných případech umínil si Dojedše města Frellsburgu, byli jsme mile otec, že krajinu tuto opustí a vyhledá někde překvapení přívětivostí některých rodáků v v jiném okresu místo k našemu obývání, ano to bylo každodenní zkušeností, že nebude-li městě právě za řízením rodinných záležitostí lépe, hůře býti nemůže, alespoň byla naděje dlících. Po delším vypravování sebral mne a rodí- 'na snad lepší úrodu. Po delším hledání a zkoumání pozemků, nu, s níž jsem cestoval a takořka pod jich najal otec místo v okresu Lavaca u jistéh() dozorem po celý čas mého putování byl a Amerikána, kam jsme se v roku 1875 přestě vezl nás k obydlí milých rodin občan Frant. Machýček. Asi po dvouhodinné jízdě, octli hovali, majíce veškerého' nábytku nepatrné tažen nepa jsme se v kruhu rodinném, kde jsem byl s dva povozy, z níchžto jeden byl trným párem našich novězHzených koní pravou něžností mateřskou a otcovskou příjat s otevřeným náručím; jak jsem ale se kdežto druhý vezl s dobytkem svým, krajan, skrze okres podivil a pozastavil nad tím obydlím rodičů Josef Baroš. Cesta naše vedla délka její byla z místa na místo 53 Fayette; to budova se mých. Byla spíše podobající I neotesaná anglických mil. příbytku zvířete, nežli člověka Po mnohých překážkách. dorazili jsme k dřeva spojená toliko v úhlech dvěře, spíše cíli cesty naší po dvoudenní jízdě, do kraji díře se podobající okna žádná to sloužilo vše k obydlí lidskému, jak jsem' se později ny docela neznámé, vesměs pusté, však dle dozvěděl a přesvědčil, většině osadníků té všeho zdravější a úrodnější.
Toto hrozné
a
.
-
-
-
chudší ..
třídy,
neboť
na
zbudování
poněkud
jen slušnějšího domu nebylo možno mysliti, pro velkou cenu dřeva a vzdálenost skladu; věru, že nyní m1!jí uajemnící mnohem lepší budovy, nežli toho času zámožný farmář. .Následujícího roku 1871, opustili jsme ono zmíněné obydlí, a odstěhovali jsme se na farmu jistého Němce Zalmaniese do nájmu. Budova sloužící k obydlí našemu. byla o něco lepší té roku předešlého, ačkoliv místa pro zeměplazy naskytovalo se ve stěnných dřevách dosti. Rok ten byl pro nás osudný velmi, neb v krátce při začátcích obírání bavlny onemocněl otec na úžeh sluneční velmi těžce, kolísaje se po dlouhou dobu mezi žívetem a smrtř; a navzdor veškeré lékařské péči nemohl dojíti uzdravení až po dlouhém půl roku, následkem čehož jsme upadli do dluhů a žalostí plného postavení. Následujíroku ho, 1872., bylo nám opět putovati na jiné místo do nájmu k panu Tayresovi (Němcí), kde jsme bydleli 1'0 dva roky, majíee opět () lepší budovu než předešlého roku; svíněcoo zelu a trampot bylo dosti za časté churavosti
Zde nám bylo zakoušeti počátky vystěhovalecké, neb veškeré naše jmění na hotovo sti páčilo se na 010 dollarů; z toho bylo nám tedy zřícliti veškeré potřeby rolnické. atd. Věru, to nestačilo ani na' celoroční výživu; bylo nám co děkovati dobrotě tamnělšíeh lidí, vesměs Amerikánů, že nám bylo dáno na úvěr do pHští úrody, která byla výh'řllá na všem; sklidili jsme po Itl akrech bavlny, ln žoků, tak že po zaplacení všech dluhu zby nám nějaká částka na hotovosti, prvý to peníz po sletém namáhání. Otec jHa vždy sta rostlívý, prozřetelný do budoucnosti, umínil si. že si koupí pozemek za přfkladem rodáka,
lila I
I I
I
J.
�Iachýčka,
tečně provedl
což během krátkého času sku zakoupil 7.5 akrů vlnící st' II po 8 doll. za akr, hned vedle a
pusté preríe farmy zmíněného obě. J. Machýčka, první ho osadníka těchto prerif. Roku náslerlujícího naseli jsme bavlny o 5 akrů více. 8 nadějí na dohrou sklizeň, ale úroda byla špatná neb velmi záhy navštíví které ničily úrodu ly naše okolí neustále až do měsíce května, v kterémžto
kob;lky,
..
-155
.ěase nemohouce 'Snésti našeho horka, odtáh ly pryč, zauechavše po sobě smutnou upo mínku na dlouhý čas. Roku toho, jsouce -
ještě
starém místě
nájmu, vzdělávali jsme náš nový pozemek, vlastně přípravovalí jsme novou farmu, jsouce zaměstnáni ohra žovaním a lámáním prerie a stavěním budo vy. Během toho roku, ačkoliv s hrozným namáháním, podařilo se nám jakž takž z pustiny utvořítí si úhlednou farmu, do které na
jsme
se
roku 1878
v
přistěhovali,
do
nepatrné
ho
-
osada naše
stojí,
Bystřice
Moravě. který
na
svou v této tak pusté prerii r. 1876, Rok na to zakoupil a usadil se zde opět otec, následovně pak kaž-:
vlnící
dého našinců
Čechy,
k čemuž zvláště přispívala dobrá. naše půda a znalost práce v oboru tom. Ště stí se vůbec obrátilo. nehody nás nepotkáva ly, až na nějakou tu krávu, jichž vlastnili jsme asi 17 kusů. Po nějakém čase pomýšlel otec na dosavadní naše obydlí, že by bylo
výborné.
-
třeba je změniti v nějaké lepší, což i v brz ku provésti mínil, maje již nějakou částku v hotovosti.
Pomocí najmutých lidí dal lámati kámen, z něhož postavena byla budova 36x20. Nyní bylo po všech přestálýeh nesnázfch, otec jest spokojeně živ. maje vše v tom nejlepším po řádku, jak se na venkovana jen sluší. Jeho veškeré jmění může se páčiti asi na *4,000, Tak se časy mění, avšak na přestálá utrpení vzpomíná yž(lycky. O mém osobním životě mohu [en krátce se zmíniti; jsem teprvé pět let
samostatným
s
rodinou, čítající
pět
členil. Na růžích jsem, jako každý začáteč ník, ustláno neměl, zvláště, když jsem po dvouletém manželství těžkou'nemoclpoetlžen byl, z které jsem [en s tíží vyvázl a pří níž
jsem
230 dollarů
uzdravení
u
lékařům vydal, vyhledávaje lékařů, až konečně na
mnoha
odporučení dobrých přátel,
konal
jsem
dva
kráte cestu (po dráze) do města St. Antoniu, Tex. k nejvýteěnějšímu lékařl našeho státu, p. Ferd, Herfř-ovi (Němci), 96 anglických mil dlouhou, kdež [sem po mnohých svízelecn dosáhl značného ulevení.
r?íl'in OR1ul!l ]{m'ohra(llt. Děje osady naší jsou takořka spojeny pás kou našeho života a dosti zajímavé, dovoluji si tedy současně R hořelšlm popisem, zahr nouti v to i hěh lL vývin č�sko-�lovanské naší osady l{O'·ohra(llt. Jak s hora podotknuto, hyl prvým osadní kem telu1cí.i pustých prertl, kde nyní krásná -
tak že během 4 let
nem.
dříví.
jsme se tímto vezdejším životem ještě po 4 roky, během kteréhož času dodělali jsme se s mnohým sebezapíráním té štastué doby, že jsme pozemek zcela vyplatili a ještě 31 akrů nového pozemku příkoupili. Nyní bylo s námi dobře, úrody byly vůbec
přibývalo,
byly obráceny širé prerie takřka v úhlednou' českou osadu, což dosvědčuje i ta okolnost, že' bylo navrhováno, aby okolí naše slavnostním spůsobem bylo pojmenováno nějakým [me-'
zvala
nedostatkem protloukali
,
se
Po delším se
přemýšlení bylo usnešeno, aby
osada
.
a
Machýček, rodák t s velkým namáhá
ním budoval živnost
obydlí z kamene postaveného, neb nebylo možno pomýšleti na dřevěné pro nedostatek S velkou obtíží
p. Jan
ryze
naše, jsouc vesměs obydlena
českým jmenem
Novohrosl,
K slavnosti té. od nás toužebně očekávané; určen den 6 čcr'ce. 1880, kdy bylo od horlivých'
osadníků zřízeno slavnostní jeviště v lesíku' p, F'rant. Duška u potoka, tekoucího takřka středem osady, zvaného "Racoon Creek." Již. z rána toho dne bylo vše vůkol nad obyčej" slavnostně unešeno, ba i ta klenba nebeská byla uhlazená, jasnomodrým hávem sváteč- ním činíc volný průchod zlatoskvoucím pa-r prskům slunečním; všude bylo veselo a živo, starý i mladý byl řídkou radostí naladěn, zvláště, když již bylo viděti mohutný prapor" českých barev s nápisem NO'I..ohrad; vláti nad místem slavnostním a uslyšev veselou hudbu novo-pražských hudebníků. tu chvátal k mí-
stu, by se ve společnosti dobrých krajanů a: snášenlivých sousedů potěšil a na přešlé již� trampoty zapomě1. Slavnost ta z mysli našf nikdy nevymizí, skončila se nad očekávání skvěle, za přítomnosti velkého davu lidu z daleka; mezi hudbou a taneční zá mnoho deklamací předneseno, vážného i žertovného obsahu, od pp. ochot
blízka i bavou
z
:bylo
níků z Prahy, Fayette Co. a slečen, jakož i z naší osady, kteří z laskavosti službami svými k ,zvýšellí naší slavnosti značně pfi
..
spívalí. Slavnost skončena
v
10 hodin večer
a
čistý
výtěžek věnován byl ve prospěch již dříve obmýšlené školy naší, kdežto osada nazvána N ovohrad , Lavaca Co, Tex. Osada vzmáha la se vůbec každým rokem více a více tak,
že roku 1882. byla cítěna potřeba vyučování vůkolních dítek a skutečně i roku tohoto při člnlívostí dobrých občanův hyl a učiněna sbírka i u přespolnich milodárců, k nimž í rozpadlý spolek proti krádežlm i Prahy při spěl asi 50 doll ary a sebrána hodná částkay načež započato se stavbou, která v krátkém
vyučoval p.F.D. Klořanda, až konečně z důležité přtčlny opu stil osadu.načež se učitelé každým rokem mě nili. Školní z,l.ležitosti, či vůbec i škola, kolí-· saly se svého času smutným tonem.avšak v
čase byla dostavěua.následovně pak v
n!
čpsky
i
anglicky
po dlouhou dobu
tomto rozhodném okamžiku
zpa�atovalo
se
156'-
-
a netečnosti ctěné sousedstvo věc za ten pravý háček s heslem: .,sjednoceně" a hle, následek toho byl utě:šený, škola ocítila se v lepším stavu, nežli dosud byla; nyní máme naději, že bude do:brá budoucnost školy naší pojištěna. oz
dřlmoty
pravováuím, učinil jsem, co v mé paměti se ještě udrželo, pravím jen z pamětí, neb jsem nic z tohoto v denníku Ěaznamenáno neměl, pročež doufám, že mi ct. čtenář i spauílomyslná čtenářka, odpustí, pakli některých
-
vezmouc
I
Roku 1882 byl zde založen .spolek svatého Václava, který jest znám pod jménem Č. Ř.
K. P. S.
sv.
-Co., Tex.
a
Václava
v
Novohradu, Lavaca
toho samého roku
byl přívtělen
Č.Ř.K.I.Ú.J. V první zakládající schůzi 'bvlo přítomno 13 členů, v druhé pak o měsíc p�zději 18, kde byl ten spolek založen a mezi
]k
tam se kolísáním, ačkoliv vždy lepší stránce, dospěl značného počtu údů i jmění
-během těchto
čtyř
Nyní bych tedy
u
konce
s
požehnaně v potu krásně svých I vším příslušenstvím. rukou
tímto
Ku konci
�okládám,
že
nevyrovná se snad zádná, během .k�átkéh? č�su zbudovaná, co do rozsáha l���l, [akostí pudy, .d�brot! i.v?dy, �írného příjemného podn�bl, jakož uprave farem v celém okolí, by v ��k krátkém čase pravl�, luk vsím JICh životem, byla tak pustých sev �
vydobyté
na
roků trvání svého.
byl
�se� .opomenul. nasr
osadě tak
uhle�ná, l:yz.e cesk<;slova�skáy osa�a, kde velmi těžkýmí a kru kazdy ves�es .osadlllk týmí �sudy stlhaný kochá s�. nyní pohled�m a tváří dílo
k
sem
věcí
vy-
-
upravenou farmu
se
�JAKUB HNULÍK Z KANSASU.*
Roku 1849 byl jsem 18 nastala konstituce
jančíně plynutí
a
v
rok� stár
ČecMch.
a r.
odvedli
49,
mne
byl jsem 8 rokt'! při pluku II
kdy! I nevyslylel, by k
vo-
Po
u-
těchto let navdtil jsem se do své vlasti. Mlllou pozftRtalost po otci jsem v mém vojenském stavu k svému přilepšení dosadil. V Čechách livot pro chudého jest velmi těžký.
Nezbývalo mi nic z vojančiny, pracovat. jsem se odnaučil a proto není divno, !e mne nevonělo sáhnouti po motyce u mébo vlastního bratra na selsaém statku. Odebral jsem S6 proto do Ra· kous, kde jsem nalezl zaměstnán' při dráze za hlídače, při kterém zaměstnání jsem potrnl tři t'oky, bííše městečka Frankenmarku. Moje dměstnán( bylo Dli df malé mzdě vellzodpovědné
takřkA každodenně do budouceostí byl krimin'l.
ce
a
vyblfdkou
Využitkoval jsem každou prázdnou chvBl -ětením a tím ve mne IIIe vzbudila touha opět vidět. vla§f • pak budoucnost hledat. v Americe.Opustil jsem toto místo a lel jsem do Oech s tou vt'!1f si zde Jíné ziměstnán( opatřít.. PH mém 011· vratu do vlasti. 8f!známil jsem se se !enILinou. která byl" pracovitá. přičinlivá, le se dovedla ilživit samostatně. Měla sice jedno děcso neman!elské, ale nebšdal jsem po phodu děcka, neb �sem si umlnU se odstěhovat. do Ameriky. Neměl jsem dosud tolik peněs pohromadě. bych sl přeplav vyplatil a plec odhodlal jsem se bez v§ech pro!itředkft pustit Da cestu, Celé mé jmění na botovost! jsem vydal, zaplat.iv ce• tu do Brém. An mou prosbu ládoj z jednat.elft
I
mne
plp.plav pJea mole zabezpečl
marně jsem v Brémách celých osm dní se o to pokoušel, odebral jsem se pěAky do Bremerhafen, kde jsem zkoulel na novo se dostat na nějakou loď Kon6Čoě našel jsem kapitána lodě placbet nf Palas. který mne na loď vzal a přes mole do Q rebeeku přeplavil a sice v roku 1865. Na lodi a
mole byl jsem sice jediný čech, an Jsem dosti hbit.ě v němčině vfpravova\ z -mých události I mimo ně měl j8em se mezi plav ci dosti dobře i cesta. která t.rvala 11 neděl a tři dny mne dobře uběhla. Přibyv do Q sebecku T Kan.dy. byl jsem znova v nesaa1z(cb. Mezi li
přes
ale uměl
dem,
jsem
aD co
1sem ani slovo anglicky neznal. byl
němý
a
nemající
ani
nejmen§( peníz
T
kapse. Vlezl Jsem do vlaku odbodl'D ae to le moou dopadne jak chce. Přistáli lame u městečka Berlín, kde jsem musel z vlaku vystoupilo a ani jsem se dlouho nerozmýAlel. vloudil 1..em 18 na parník. na jezefe Michigan ukryl jsem Be v hro madě dřiví, co bylo určené pro kotel z. palivo. Odrazide vylezl Jsem z mého 6krytu a ao mne laludek velice upomínal co I&nedbh'm. nezby 10
mne
nic
jinébo. nežU
po čicbu
vypátrat.
ku
chyli. Z:le byl zaměstnán černoch. kterému jsem tak dlouho ukazoval na 6at.. a It.alený bIudek, al mně porozuměl a vy�ověl mé žádosti diV ml do ruky velkou kOle k obSráo(, t.rm jsem ee nuytll a hyl. to tél t.a 1edld Itrava co jsem polil nel Jsme .e dostati do Cblcaga Přiat.ade T Chicagu byl jsem hladof. opět •
'
-
]57
-
.
nesnázích
co a jak se se mnou bude dtto Dralo dosti lidu dbajíce mne lístky, které strkal do kapsy, ai mne jeden popadl za
Jaké ale bylo jeho
nejlépe jak jen mubli a an se mi kupec hodil, prodali jsme bo a koupili si kus pre rie 20 akrt'l, kde bylo již něco rozoráno. Vysta věl jsem domek a začal jsem samostatně farma řit. Hned po první sklizni nahodil se opět kupec' prodal jsem a koupil jsem 35 akrfl prerle. Pra covali jsme opět a po sklizni naskytl se opět kupec i poradívše se s manželkou, prodali jsme opět. Toužil jsem tak jako snad každý ělověk, abych postupoval do výše. Dostali se mně zpré
že
vy
v
se o
zemek
mne
jsem
nn
rukáv a mermomocí ml táhl sebou, no šel jsem; dovedl mne do hostince, předložili mne dost jíst, co mi velice dobře chutnalo; byl jsem v duchu s
tím velice
který
v
dlech,
spokojen.
Nyní přišel hostinský,
němčině se mně tázal po mÝch zavezakteré mi chtěl dát do hostince přivézt.
překvapení. když jsem řekl žádných nemšma že jsem beze všech peněžítých prostředků a hledám práciVidll že si na mne
Nebrasce
o
levných pozemcích železniě
se a zakoupili 160 skrf! a pracovat. .Tak jest staré přísloví� Člověk mín! a bňb mění, tentokráte jsem to zkusil jak se patří. Vystavěl jsem si domek, zoral, zasll ale ko�ylky mne všecko zničily. Za' čal jsem tedy dru-:
nic nevezme, řekl mi,' že u něho ostat nemohu a poslal mne k jinému hostinskému Čechu. Zde mne ubytoval Zll pomáhání po domě a
mimo dům jsem Si měl vyhledati práci. val jsem, ale jak,
o
ních. začali
PrRCo-
Sebrali jsme
znovu
den, dva, půl, což de
mi
hým rokem znovu ale i rok tento byl tak ne�ťastný, že
nemohlo
poskytnouti živr.byt( i umfnil jsem
vše,
si, že
zelené
odeberu
se
dále. Dal
st:Dskému
hem, na
bo
s
vlezl
zničily. jsme tam přestal!
bo-
jsem
ukrutné a ztratlvše v Nebrasce všecku naději a čtou-
jsem
vlak,který
mne
dovezlt6ž bezplatně d do Cedar
Rapids
v
ten
v
čas
nejlepší jarní •
shledav
svými
chvalozpěvy o Oregonu, rozloučll jsem se 8 manželkou a vydal jsem
ce
Iowě,
Přlšed
·se
se
krajan"
dosti
plstem
a
práci
n
a
Jakub
( střádal
u
a
bospodařll! spojenými
Jel
po'
rovnou o
San
měsméní jsem nemohl dostat žádné, byt drahý a manželka s rodinou na cestě, měl jsem starosti přeukrutné z kterých jsem se na horečku rozne mohl. Byl jsem přijmut a dowžen do německé nemocnice.
I
Zde
mne
má
manželka
naleala,
pozdravil jsem se rychle. Shledali jsme poslednřcb pár dollsrů a odejeli společně Pe do Sacramento. To byla posledm naděje. níze sotva stačily pro nás na cestu. Přibyvše do Sacramento, bylo mi prodělat znovu co jsem již prodělal v Chicagu, Jen 8 tím rozdflem, že jsem nebyl sám, byl Jsem jak jest s v�'hu uve Těšila
alla-
Upravili jsme
d
Fraocisce , odkudž jsem psal své manželce, dou flije pevně že Se V San Fra.ncisco uchytíme, by za mnou přijela. Bylo to nové sklaméní. Za-
za
I!0zemku.
jsem
cestou
ona ve
Zbylo, le' v piV [eště dva akry
země zaslfbené.-
Hnulík.
dobrou mzdu, tak že mne dem se přičinila, tolik tom samém roce jsme si příkou-
sousedů
mé ženě neb i
což
nyní jsem se do' mýšlel, že Jdu 'do
mi,tak že neuplynul ani rok koupili jsme si dva akry vyvráceného lesa, zřídív na něm sv�j skrovný domek, vyvracel Jsem pařezy a ob čas zase pracoval
Oregonu,
Californie,
jsem a vyplatil jsem mé manželce i nevlast.nfmu synku cestu, těše se. �e se přece moje touha, tichou a spokojenou domácnost sařídit, vypl nf. Uplynul právě rok, když jsem se 8 moji man želkou shledal. Byl jarní ČtL8.a práce dudá dost. ZačaliJsmff skutečně život, po jakém Jsem tou' žil. Zena moje byla přičinlivá a hospodářská, nu dechna čese ji a chvála. Pracovall jsme
v
bral
domácnosti. Ny
než
vají Cfbné, odejsem se do
$18.
Za dva měsíce po $20 měsíčně, vše v
stu.
kterou tam zasté-
slušným sice
Cf
na
zklamal jsem se; nenajda �ádnou
se
dostal jsem zaměstnání na farm"'ě s
jen bylo koby lky I zimy
co
de no,
mne a
se svou
manželkou
a
třemi dětmi,
Totiž.
-
�edním
nevlastním
a
158
dvěma vlastuíma syny. Zde
�.čekalo dosti hostinských pr)vozfl, nabízejíce se [eden přes druhého: Nu, co bylo děla� vstoupili jsme do prvního a jeli. V hostíncí. kde jsme se .ubvtovalí, Udali za osobu denně doll ..r. Byl již třetl den a dosud ani ta nejmenší
,naděje najít. zaměstnání. Byl jsem na pokraji zoufalství. Cesta mne vedla přes most řeky .Sacramento, zastavil jsem se na mostě a přemý Alel zdali! mám neb nemám učinit skokem do -,eky raději svému životu konec. Zv(tězila přec ve mne láska k životu a odložil jsem zoufalý čin, al se znovu setkám 8 nezda Šel jsem rovnou cestou do jedné redakce f'em. německého denního listu, 8 tou žádostí, by mé 'nesnáze v. novinách uveřejnili a mne před zou falstvím zachránili. Má žádost byla vysly§ena J třikrát uvěřejněna bezplatně a neminula se účinku. Byl jsem zacbráněn. Hned první den mne zavedli do vy prázdněného domku, kde nás ubytovali. -
Zaplatili
za mne
účet
v
hotelu, jeden nám da
druhý nářadí, třetí potraviny, šstswo, ano i peníze. Dostal jsem práci já i mtlj nejstad' syd 90 to s velmi slušným platem, eoval
kamna,
a syn 12 denně i má manželka dostala hotelu zaměstnání za $2 dennfho platu. Pracovali jsme pilně a. brzo měli jsme po hromadě pěknou sumu peněz a sice kolem $300 Než neměli jsme se mít déle dobře. Z!lčali Jsme postonávat. rozstonali Jsme se jeden po druhém, al jsme stonali všichni, jen jedno drtě nás mo1110 obsluhovat. Přičítali jsme to bažinám kolem Sacramento 90 z"toužili jsme po zdravém podne
já
dostal
$2.50,
v
bí Iowy. Když jsme se poněkud pozdravili. vypravili jsme se na zpáteční cestu. Než časy se v Iowě změnily. Pozemky se zdražily, ruční práci zastávaly stroje. Nerozmýšleli jRme se dlouho a odebrali se do W IlrlJaW v Il1. při řece Mississippi ležící. Vyhled"l jsem si práci. kte Češi tam nebyli Udní, i'OU jsem nejdří, dostal. ponejvíce Němci. Zde jsem se zdržel II rosu. Mezi tím časem se odsud vystěhovalo mnoho Němctl do Kansasu. Psali nám, by jsme je tam následovali. že mají dost pozemkf1 vládních, dobrých atd. Šel jsem se tam pod 'vat a sice to to bylo do Sedgwick Co., Kansas Byl jsem vlídně přijat, uvrtán a při tom přemlouván, bych se nsadll mezi nimi a přijmul jejicb náboženstvf. Slíbil jsem; od r'na mne vyučovali o livotu Krista až do noci, ani v neděli ml nedali pokoj. Vydržel1sem to tak 14 dní, která se mně zdály býti věčností. I znechutilo se mne metbodistatvf • "'ymluvi1 jsem se, že mám ve Wicbita zavazad la, že tam musím. Odebral jsem se tam, ale nešel jsem zpět. Odebral Jsem 18 na pozemkový úřad, dopétral jsem se česU osady a sice y Caldwell a pustil jsem se tam pěAky.
NaAel Jsem zde dosti čechf1, ale Yesmě.-chu. mezi nimi ten nejcbudš], Po.
.d;tch. já byl ale
---:
mohli mně vynajít pozemek vládní,· Vystavěl jsem si drnák, kousek prérie prolomil a hajdy do práce,bycb si zas několik dollarň vydělal. Mu sil jsem chodit na výdělek aI 80 mil i dále. Té! moje manželka mne co co mohla sehnat zaslala a tak zas obapolným přičiněnfm jsme si zřídili domovinu. Přistěhovala se i s rodinou do Kansas a zača· li jsme d( píll znovu. Nevlastnf syn ztlstal ve službě na svém. starém místě. BUzk4 soused jeden se odstěhoval do Colorado a on byl ve dem dobře zařízen 90 nabídl mi svtlJ pozemek i 8 riářad'm do nájmu.. přijmul jsem to. Mezi Um časem došel čas služby mému ne vlastnímu synu, který se za mnou tél přístěho Šli jsme tedy do nájmu tl pracovali. Než val. neměl jsem se dočkat blaha. Nevlastní syn byl
plnoletý, nechtěl ani mé nejmfrnější napomenu přijmout, co od otce. Začal chodit. na potul
t{
ky, jezdil místo práce dnem i nocí. By mi neschvátil všechen tažný dobytek, totiž dva mezky a Jednoho koně, dával jsem mu na vMl, by si vzal buď toho koně neb některého mezka, ale aby mne neschvátil všechny. Začal být oheii ua střeše. Přestal jsem bÍt
pánem ve své domácnosti. Dokonce mne chtěl z farmy vyhnat. Ozval jsem se tél 90 dal jsem mu na vtlli buď 88 rozdělit v dobrotě, neb by mae vyplatil co dělníka i svá bratry aneb že j' tak učiním jemu. Konečně jsme se rozdělili. Najm.ll jsem si k mé domovině je§tě pozemek 80 akra, on té!. Pracoval jsem 8 novou chuti se lenou a dítkami, těšíce se, že jsem přest'. kousek smutné dumšcí razoice. Než toto byla jenom předehra. Nevla9tnf syn
se
oženil.
Zval
8VOU
matk u,
jsem mu ze začátku eeměl za zlé. A.le ne štěstí pak chtělo tomu, namlounl j' by dstala u něho 90 odpočinula si, že se se mnou nadřela jil dost; proto mnohdj' uznala jebo licoměrná pocblebovéní a osočováni a nepřišla domu. co
D'vala mu víry odcizovala ee mně I svým dělem. Maže si každý pomyslit, že mne srdce bolelo; přestal jsem bý .. šťastným na dobro. Domlou val-li jsem svá leně bylo zle a ěím d'l dm h6ře.
Sváry, soudy. dtraty, nepokoJe. neblal!o-to byly deho núledky. A.bych měl pokoje, po. volil jsem jeJI přánI, rozdělil farmu a mafetek, ona vzala 8VaJ díl a obě děti k .ynu nému a ten dostal de, nBě jsem byl tak dlouho 8e na m'bal.
V 1885 nastala pout do čech. dlndelnl lodi já celý ztr'pený vydal... na pout s sebou, abycb &Spoli ve vlaltl nalezl trochu oddechu a a
po vlech svfzelfch. ěCaatnl Jsme pcut vykonali a ted' navrátil jsem let abych y stáli tvém počínal hospodaHtl znovu se .. .tml In.ml a zkulenostm!. Kdol yf, jak 18 ml dále jeiLě povede. Na mnoho dobrého nejsem připraven,
ukojeni
ale dovedli ted' snaUetl zId
otuLněJL
.
DANIÉLA ŠUSTKA,
(Ze slovenčiny zčeštil F.
..
SVATÉ ZEMĚ.
CESTA DO B.
Z.)
I;?)
R ANIEL ŠUSTEK jest rodem I zeměpisu. Z živého líčení toh� vznikla mladých praou Daniela touha neukrotedy k národnosti �D Slovák, titelná hlásí viděti cizí české oči. I �
v
náležející
_
Chicagu Óechům také, v
....
k
usadil
se
světy
s�· před 14 co
a
Co
171etý
mladík dostal
na
vlastní
vyučenou v tovaryš procestoval
česky řemesle svém a co Ameriky, jsa nejprve celé Uhersko, pracuje ve všech spatření světa vě ších městech. Na vojnu jej nevzali, puzen, procestoval jih evropský, Turcc- žo nezdál se jim dosti dobrý na nohy a ko, Egypt a svatou zemi a tuto cestu je- to bylo jeho útěchou. Hněď se pustil ho hlavně dle zápisek jeho chceme tu- do Tyru ska uzřít krásné Alpy v r. 1868 a za rok už to popsati. Krapracoval v Paříži, jan tento byl vyodkudž dopisochován co velmi
roky
i dobře po
za
mluví. Nežli přijel do velmi pevnou vášní po
.
val
věřící k a tol í k ale rozum jeho
byl vždy otevřený všem dojmům pravdy a e e s to v n í jeho zkušenosti přispěly k tomu nemálo,
že stal
.»
.,
do slovenského ,Obzoru'. Pak přišel do Benátek a 'do Terstu a 10. září 1876 plul po mo-
ř..>
ři odtud do Caři-
hradu.
Tu
n�zdržel odjel do A-
přesný svobodomysluík
ale
který.nerad
gyptě, prošel
!
něho
věcech
leksandrie
mno
ho slov ztrácí
těch,
se
dlouho
se
v
Eú-
dolí Nilu velikého a pak se ode-
o
ale
bral do
přesvědčení jeho jest pevné a
Daniel
nezborné! Daniel
Šustek narodil se Lupči 28. ledna, 184ft
ském školu navštěvoval šest roků všechen prázdný čas věnoval
l
Slovan Domácí
při tom vyřel.ává-
a
I
Šustek.
zel.
vat é kterou
s
zem
ě
přes
rok obchá-
,
Dne 18.
listopadu 1872 z .Bajrutn vstoupil -.Ameriky plující a po cestě 4:2 dní přistál 29. prosince 1872 do na
loď do
New Yorku odknJ se odebral do Chica nes mezi éechy ga, kde se zdržuje, maje sílu všechnu těla i ducha, doved
pod sestrojování všelikých hraček do také Přišel užitečných předmětů. první latinské školy. ale v tom zemřel nost a mistrnost ve všem, co do ruky vezme a tím na choleru otec jeho, chudý zámečník dobývaje svojí rodině dobré Bydlí ve svém domě číslo a.matka nemohla dále na školách jej živobytí. Dí
a
a
,
'
nechati. I oddal se řemeslu truhlářskéu mu. Jeho starší bratr Samuel stal se a .vyuČoval pak vojska strážmistrem miadšího Daniela v počtech, dějepisu a
89 Wilson ulice.
Vypravování jeho jest z Tersti POCl najíc následující: Z Benátek, města v moři vystavěného, dostal jsem se po lodi
-
160·-
"I..Iucifer" jako pocestný řemeslník zdarma do Tersti, chtěje první příležitosti po vodě do Cařihradu. Dne 10. září 1870 vstoupil jsem na loď a prvně
použiti
jsem opustil pevninu, volaje jako jiní loučící se: "s bohem, pevná zemi, s b,lhem, drahá otčino má-či tě spatřím ještě [ednouř!" Na moři, stále stejném.nejvíce zajímal mne krásný východ slunce. Po čas mého meškšní v Tyrolsku, byl [sem při nejvyšším vrchu državy rakouské.Ortolesu,jenž jest 12,300 stop vysoký, přesahuje náš Krivaň o půl páta tisíce stop;
převysoké hole (alpy) díval jeho věčným ledem a snějsem hem pokrytý, od vycházejícího slunka pozlacený chlum. Krásné jest to a veze
sousední se na
lebné, ale
ani
daleka
nedá
přirovházejícího slunce na moři. Ponejprv přistála naše loď. při řeckém ostrovu Korfu. Tu jsem viděl pl'Vní strom palmový, Vj stoupil jsem na břeh, vyměnil si rakouský jeden zlaťák u penězoměncli na břehu, vypil jsem pohár vína, ani nevím zač, neb jsem peníze tamní ještě neznal. Město jest bídně. dlážděné, jednoduše stavené a opevněné; spojení udržují lidé soumary, jichž k tahání i nošení užívají. Stavěli jsme pak v Syře, sídle to obchodu řeekého, kde jsem neviděl ani stromečku, Zde přidalo se na aniž čeho zeleného. z
se
nati slávě vy.
loď mnoho Turků na
a
a
loď i své
dětmi
Řekli,
křížem složivše sedí
kteří berou
leží tu
postele "jako doma"; jiní a
na
se
ženami
nohy fajčí; ji-
zase
zemi
a
besedují a piií, Vypadají všichni první pohled podobní zbojníkům, neb oděv jejich jest na mnoze červený a za ní
na
Cařihrad. Světoznámé sebou
a
parník
ře Marmora
nění
měli
Dardanelly náš letěl po
jako
[se za výšině mo
po zrcadle bez naklo
Naiednou strhl
se pokřik na (15. září), neb zaligotaly se před námi z dálky pozlacené půlměsíce věží cařihradských, se.
lodi
.
I dě byla nalézti si hospodu První má
starost
na
břehu
v
Oařihra
práci, neb zaplatív $�O za plavbu, měl [sem feme slnický sáček svůj skoro prázdný. Ptal jsem se po hospodě. Ač všechny náro dy tu nalezneš zastoupené, přece těžko se dohodnouti hned, až mi Rus jeden hospodu opatřil. Maje přístřeší, hledal. jsem práci, ale ač jsem celé město sbě hal, bylo vše marné. Živil jsem se jen chlebem a hrozny mnoho dní, ale po práci ani stopy nikde, Lituje ztracené ho času a peněz, umínil [sem si, že se nechám převézti do Oděsy přes Černé Moře a že zastavím kufr svůj za převoz. Dostal jsem se na loď, ale tu úřadník ruský se mne táže, mám-li od své vlád'y povolení do Ruska, Já neměl. N uže, nemůžerne vás pustit do Oděsy, ano by to mělo }Jro vás i pro nás zlé nňsled ky Nesnáse mé byly veliké. Práce žád ná v Cařihradě, jíst a pít nic, z města jsem nemohl, zůstati zde také ne. Co teď? Napadlo mi vyhledati rakouské ho konsula a prosit jej o radno Byt jsem předpuštěn hned a vyloživ TRU své postavení i vykázav se papíry svými, obdržel jsem slib, že mne nechá pře Zatím veztí po Dunaji do Multanska, ale z t'ěděl jsem, že asi pňt hodiny od a
..
-
města staví
se
šeleznice.
Jdu tam a Truhlářů měli dosti, ale
opasky leskne se samá pistol II dýka. žádám o práci. Když se člověk seznámí, pozná, že ne- tesaře potřebovali. Nouze dobrý mistr, jsou tak zlí, jak se .zdají, N ejspíše ná- myslel jsem, a přijal jsem práci tesař sledkem přeplněné lodi počala se teprv skou, Dali mi tesařské nářadí a sa teď jeviti mořská nemoc dávením a sla- hodinu stál jsem 8 pantokem u klády. bostí; mne však minula, buď že [sem Šlo to jak šlo, ale za 14 dní jsem po silnější soustavy, aneb že jsem celou stou pil za místo palíra 8 denním platem cestu nejedl nic jiného leč chléb, slaninu, 8 zl. r. Robili jsme denně 10 hodin a česnek
a
cibuli.
každých
U dní nás
vypláceli
-zlatem
a
zůstaly věrnými drožkami, neb přináleží k národním zvlšštnostem mů, života. tureckého mohli J'ízba, v které jsme kde přesehnaní, jeden druhého, zrovna tak prázdué a sloužila život Nňš i jedli, byla padávali, okrádali, zabjjeli. a nebyl právě k závidění. Jizba, v které za kuchyň, pivnici, jídelnu za stáj pro se křížem Turci i kcně ani stollani neměla posadili ovce. stolu, jsme spali, nohy na zemi, dali mezi nohy stříbrem.
Po
výplatě spěchal
neb robotníci
ze
každý
hradě
do-
všech stran světa
to
hrnec neb mísu s potravou a hlta li
bylov
co
ru-
kama do ňst há
Křesťan
zejíce.
'ětí robotníci byli trochu
manýrněj
ší. Než to"vše rád jsem zkoušel, vě da še. si
vydělám
další
cesty své
na
J ed
zamýšlené.
pro nedosta
DOU
suroviny byli isme na 14dní pu štěni z práce a tu
tek
=--1
si
prohlédl poprvé tro chu dftkladněji. Když člověk
jsem
město
Cařihrad
vidí
dal
e
k a,
vyzírá
město
to
krásně
a
pě,
ano
šenou na
z
velmi
velkole
má utě
polohu,
sta věží
a
a
bá
ní
korunuje je s pozlacenými půl měsíci. Když ale vkročíš do
nevěřil '':
ce, hni
Muezln
volaJlcl k mOdleni
postele+-zhola nic.
První
v
Cařihradě.
jsi
v
města,
bys,
že
hlavním mě
stě veliké říše. Tolik otrhané bídy, nepo řádku a nečistoty P? boku skvělé nádhe
noc
spal jsem na holé zemi v kabátě, aby mi jej neukradli, druhou noc to bylo ryt Celé město s předměstími zauiímá že by člověk potřebo lepší, neb isme si nanosili třísek a pilin. velikou plochu, Krom Toť se rozumí, že jsem v takové společ- val 2:1 hodiny k obejití jeho, i nosti dostal také ty turecké" bíele" (vši) předměstí Stambulu, což jest obyčejný město při strakteré mi po čas meškání mého v Caři- název celého města, jest
I
,
-162-
-ně mořské obehnáno
jednoduchou, od a viděl jsem jej přeeé, ale musel jsem pevné země dvojnásobnou zdí, na níž se výběrčím' ubrániti pěstí pádnou a jest 58! většinou už pobořených bašt a pak zmizel jsem v davu na ulici, že 'věží. Počet domň v městě. jest 'na mne nechytili. sice bych to byl odseděl 90,000, obyvatelstva asi milion a sice v chládku prý kolik měsíeň. Z pů vodně tureckých mešit zmíním všech nšrodň a vyznánÍ. Turci mají veliké kostely své mešity neb džamije se jen o jedné, o mešitě sultána Ahme zvané a na tisíce menších modliteb nic. ta, šesti minarety opatřenou a uvnitř Počet všech náboženských budov jest skvostně ozdobenou. I tu viděti na 5. 542, mezí. nimiž 23 řeckých, 9 kato sloupech u dveří jako v každé modliteb lických, 3 arménské, atd. Duehovníků .níci turecké, veliké vodou naplněné nš (dervišů) mají Turci na tisíce. Turecké doby, v kterých věřící umývají si ruce modlitebnice mají úzké vysoké věže před vstoupením do vnitra. Nad voře bez zvonů. .Poněvadž té ale mešity stojí strom, (minarety) veliký star.ý je ale koran předpisu'e všem věřícím denně muž Turci říkají "vach-vach" a na je pětkráte se umývati a modliti, strážníci hož větvích někdy janičarové, uejudat na věžích v ustanovenou hodinu vykři .nějš! to. oddíl pěšího tureckého vojska, denně takto: "Al1ah kerin věšeli nejpřednější muže turecké, kdy! kují pětkráte (bdh jest veliký)f Oznamujem, že jest nějaké vzbouření podnikli. Když pak jen jeden bůh a Mohamed prorok boží; v 1826 sultán Mahmoud II. vyhladil pojďte k modlitbě, poiďte k spasení. ohněm a mečem celý 25.000 mužů číta Oznamujem, že A llah jest veliký a jedí jící sbor [aničarfí, nechal na větve tl -nýI" Na toto voláuí zastaví se ka7dý pověsiti hlavy náčelníků vzbouřeuí je "Turek v cestě neb práci, ol-rátí se tváří jich. Před touto mešitou rozprostírá se k vj'chodc a vyrapoce svoji modlitbu. veliké nedlážděné náměstí, kde se teď Vzdor však paterému umývání denně mladí Turci cvičí v jezdění; za časd ca jsou Turci, zvláště nižšf třídy, strašně ra J ustíníana byla na místě tom prý špinaví, že by na nich řepu sázet mohl. krntá seč mezi stranou císařskou" bílý Nejpamátnější ze, všech budov v mj" a kněžskou, "žlutými", při níž na Cařihradě jest starověký křesťansky 50,000 mužů, žen a dětí na rozkaz �e -chráru sv. Ducha či SV" Sofie (moudro nerala Belisara bylo povražděno. Na 'BÚ boží) od slovanského cara TI pravdy památku události té jsou tu d va [ehlan (J ustiniana) V 532 založený, do kterého ce, jeden 4Q a druhý ;)0 stop zvýší. Jest když Turci " 14:53 Cařihradu .dobyli, tu také jeden měděný sloup, jenž prý sultán Mohamed II. kofímo vstoupil. slouží na památku moru, kt�rf před Od té doby jest Aja Sofía první ze všech 400 roky v Cařihradě zuřil. mešit. Vnitro velkolepé budovy této jest Domy v městě jsou většinou dřevěná 170 mramorovými sloupy ozdobené, na o dvou neb třech patrech, všelijak doš .nichž spočívá obrovská báň, která jest ky, šindelem neb břidlicí pokryté, tak ma povrchu zlatem pobíjená. Vnitřek že není divu, že při požáru někdy jich jest pln nádherných kobercii.a mnoho třeba kolik tisíc najednou vyhoří. Ulice ramenitých drahých svícnů tu visí. Ji jsou zejména tak úzké, že dva muži" -"nak: lest budova tato prázdná, nemajíc držíce se za ruce, dosáhnou pohodlně -ani stolka, ani lavice, ani oltáře, leč od jedné strany k druhé. Dlážděných a jedno lešení se schody, na němž ulema tak širokých ulic, aby se po nicb mohlo vykřikuje modlitby. Každý nevěřící, jezditi "lozy a kočáry, jest jen šest, ale '
,
-
.
.
I
.
který
spatřiti, musí zaplatit vstupného. Já nezaplatil
chce chrám
asi 2 zl.
r.
i
na této dlažbě mdže člověk nohy vy lámat. Kdo nechce se v nečistých a
-161-
krkolomných
ulicích těch
pěšky. brodit, nosítkách, jichž všude hojnost slouží pohotově, Chodníků při domech není žádných nikde;. osvětleno nechá
se
nosit
v
nů,
tu červivá
všecky výměty
slípka, .vš�liké hadry'
tl.
domfi. J edl ná zdravotní policie jsou tisíce žádného' pána nemajících psů, kteří se dnem i a
smetí
z
.
,...
ŽldOYSkj vysok;-kněz kite
několik širších ulic a to dostl.bídně ostatních jest tma jak v rohu v noc'. A toho svinstva na ulicích! Tu I leží hladem pošlý pes,í tam hromada potka-
jest a v
18
zákona.
nocí
toulají ulicemi, hledajíce, čím by žaludky své naplnili. .; sou na mnoze vlkům podobní a někteří jsou tak vyhladovělí, že se sotva hýbati mo-. hladové
-164
-
když' lavici, na jejíž konci bylo' přibito kus laty, aby se mu deska na lavici poleže máždí se před některým domem a po- ná, dále nesmykala.. Sedl si na ní a ěnou viti, bývají holí rozháněni na vše. hoblíkem pidlikoval a škrábal nahoru a strany. dolů, až mlla věc. Dělal .r.ějaký truhZvláštního' povšímnutí 'zasluhuje ca- lík a musel jsem se zasmát té práci. řihradský bazar (trhovisko), největší )Jrý Mistr, nevěda, že tu "kolega" stojí při Celé ulice jsou pokryty stře- něm, usmál se též a pidlíkoval dále bez na světě. chami, pod nimiž' se "naleaš na 3,000 pochyby v tom sladkém vědomí, Ž� ob krám ft. Když cizinec zde zabloudí, ne- divuji jeho schopnou práci. Nedaleko dovede se dostati z něho bez pomoci. od mistra toho měl jsem příležitost vidě Seděl na níz Zde vidí člověk věcí na prodej, o nichž ti tureckého zámečníka. nemá ani ponětí, že by jich stávalo. Při kém st.olci nohy křížem pod sebou maje; nakupování jest ale veliké opatrnosti za hřbetem měl ohnisko s malým zapotřebí, neb turečtí kupci smlouvají měchem a přcd sebou nákovku, na které O větších dílnách se o cigaro zrovna tak, jako u nás kupklučina vyklepával. ci o pár volů, Já si tam koupil na pa- řemeslnických není, u Turků. ani řeči. mátku nargilé, to jest dýmku vodovou Ještě něco ze živ�ta domácího. Turci kuřákft. Obchodník Turek vy- tykají s; vůbec mezi sebou; v jich jlz pro pět cenil mi ji na uašich penězích asi $8; bách není 8tO,lU, ani lavice, ani postele, já mu slíbil dáti $1.25; kupec srantně ani jiného nářadí; není tedy divu, že sto na. mně pozřel a vida, že se nedám laře nepotřebnjí. A ni obrázku není V· slevoval ohnouti, po dollarech, já při- domě jejich, neb jim ušboženství zapo dával po centech a dostal jsem j! koneě- vídá zobrazovat člověka a každého živé ně asi za $2. ho tvora. Podlaha jizeb bohatých Turků Pouliční kupci chodí všude ulicemi jest pokryta koberci, u chudých rohože a nosí na prodej vše, nač jen pomyslíte. mi. U bohatých nejvíše nalezneš divan na Jeden nosí tyčce napíchané ovčí hla- naší pohovce podobný. II chudých dře- K té věná asi 18 palců vy�4,kli lavice. vy, jiný plíce, jiní nohy, jíný cibuli, atd. Všechno jeho zboží stojí několik pěťákd posedají Turci � jídlu ktižclII nohy Ulft ale hluku nadělá více, nežli naši Ve- jíce a vy tahu jí z hrnr-ň ru-b misek pr. dleři" židovští v Chicagu s jejich ,týdós" vou rukou potravu. ueb Iavi e jest ne a "aplz". Nasmél jsem se do chuti vida čistá; o vidličkách ani slechu. Turek í takového "masokupce" nositi na tyči asi na ulici jídá, když se mu právě zachce. deset poloshnilých, od slunce na černo Nakoukš do hrnců, co se v níeh na ulicí osmáhlých ovčích hlav, za ním celý roj nabízí k jídlu, někdy i okusí, sáhne do much a asi dva tucty hladových psů, něho pravicí a když nalezne něco po dychtivě čekajících, zdali mu nějaká chuti, nechá si nabrat na misku, aneb upadne. Tu se vůbec na veřejné ulici, jde dále nakukuje do ostatních hrnců. vede všechen obchod i všechno řemeslo; Zvláštní oddíl domů jest kárem; před I jeden nosí černou kávu, jiný čaj, třetí každým cizím mužem uzavřený přísně, pečivo všelijaké, čtvrtý nějakou ovocinu; kde žijí jeho šeny, jich1. má tolik, kolik tuto veřejně holí, tam obuv spravují, pe- jich maže uživiti. :Mladý Turek pojme níze mění, atd. I první šenu za paní domu a děti z manCo se týká řemesel, jsou tato u roze- želství te,110 jsou právními dědici a cho ných Turka. v stavu ještě předpotopním. dí do tureckých škol, Mimo tu nabéfe Popíšu vám některou takovou dílnu. si pak více šenin, které mdle bez ná Tuhlář jeden měl asi 10 palců vysokou I hrady vypudit kdy chce. Děti šenln hou.
Nikdo
jich někdy
v
jím
noci
nesmí ublíšití
padesát
.
a
i více sl.ro-
_
-
.
,.
,
.
I .
-
.
-
ltió
-
těch rostou jako dřevo v lese bez učení I nich 12 hodin. Pozdravování u Turkd. a vzdělávání. Takové ženštiny obyčejně [est buď němé neb hlasité, Němé děje Turek si kupuje, J{dyž vyhlídl si něja- se takto: když Turek vyššího stavu jde kou, jež se mu zalíbila, jde do domu její ulicí, zůstane chtrnější státi, vyčkávaje, a nabídne kupné a co jí bude platit pak až prvý ho dojde; tu vloží ten vyšší ru na den. Kupné obnáší nejméně našich kll na srdce, na ústa a na čelo, druhý to $40 a denně. jí musí platit nejmené 20c. 1 R poklonou opakuje a jest po pozdravení. Když taková. koupená chce opustit muže Pfi hlasitém pozdravení položí Turek toho, jde před soudce (kadi) a položí před. rnce na prsa a' dí:' "salam
alejkum"
Gaza.
ním
pantoflu
žalobu
.
horem
To značí
podešví.
Kadi zavnl.i dotyčrozvod. ného muže a vysloví "rozvod" a ocl té doby sni ženiny, ani její děti nernají .žád ného práva na jeho majetek.
Den
na
turecký počíná
ráno
s
v.ýchorll:'m
.slnnce, kJy jest jedna hodina; když je II nás 9, u nich .iR01� a; v naše polodne [est n nich 6 hodin II večer II n:1!; jest u
(pokoj s tebou), poví: "alejkum pokoj).
načež
esalarn"
Plavba do
pozdravený
(i
Afriky
od
těbou buď
s
•
Během mého čtyřměsíčního meškání Cařihradě uhospodařil jsem si z tesař ské práce své něco peněz a odhodlal jsem se cestovati .dále do Afriky. Opa. třiv �i prftvodní list v tureckém úfadě v
-l66-
vyplul jsem z Cařihradu 5. ledna 1871 člunem do' kola a' marné prosby neb parníku Minerva, přeplněném turec hrozby, neb vědí darebáci, že máloJ kte kými poutníky, neb každému Turku jest rý je bude žalovat. Já 'byv upozorněn v náboženských předpisech uloženo, aby už v Cařihradě na takové darebáctví, na 'za svého života hrob pro 'vedl jsem druhy své, abychom se najed aspoň jednou na
,
roka Mohameda v svatém městě Mekka
všichni tři opřeli
nás
chtěli veslovati a černoši se nechali zaleknouti, my veslovali kus a' oni pak ještě nás prosili, bychom je ve
vše
slovati
navštívil.
:lOU
sami.
Byla to společnost pro námořskj'eh obyčejů by la Turci
odebrána zbraň.
mne!
Podle
každému
z
Povedlo
se
a
nám to
nechali, by
toho
přístavu pohodlnější hospodařit jako doma. Umývali se dle V městě odebrali nám průvodní lis předpisů a mod1i1i pětkráte za den, faj ty egyptští úřadníci a jeden žid nás čili, vařili si svftj národní "pilao", totiž zavedl do hostince evropského "zum hustou kaši z rýže omaštěnou beranním deutsehen Zde Bund" zvaného. lojem a pak svlékli své kaftany, po nichž jsme si odpočinuli a se občerstvili, ale. řadama procházely se turecké zamilova teprv teď se mi po plavbě točila místa
chna
opanovali lodi a počali
na
z
v
neměli obtíše, .o;-'�
né vši veliké.
hlava, že jsem nemohl ani choditi té nevolno, ale seznámil jsem hož dne. se s dvoums Němcí, jedním ze Sedmi Večer mi bylo divné, proč mi dali hradů a drnhým z Bavorska, s nimiž obalenou záclonami se všech jsme si slíbili vz�íjemnou pod poru. Dne postel Divil jsem se, proč to a nechal stran. 7. ledna přistáli jsme u kupeckého mě d véře celou. uoe etevřvné pro čer sta Smyrny, které se mi líbilo mnohem jsem vzduch. Ale ráno jsem nalesl celé stvý lépe nežli Cařihrad, .eouc eelé dle evrop tělo své poštípané od komára do červe ského spůsobu zařízené. na. Teprv teď se mi to vys větlilo, Plujíce dále po archipelagu, měli V Alexandrii nebavil jsem se leč tři jsme každé chvíle nějaký ostrov před
Bylo
očima.
mi
Dne 9. ale už
dozemním moři
a
jsme byli na pevná země se
Město
stře
dni.
nám
od Alexandra
ztratila docela z očí. Jednu zlou bouří
založeno v 331 pře K· macedonského. Za nej mělo asi tolik obyvatelů,
jest
slavnější doby přestšli jsme tr- jako má teď Chicago (600,(100), ale ny vající celou noc a o ll. ráno jsme už vi ní i�ch má jen asi 100,(100, mezi nimiž Cásť města obyPluli jsme k Alexandrii, na 10,000 Evropanů, děli Afriku. lodě nerná ale tato dlena že přístavu, vyhodí Evropany jest nádherná, čistá a v mol e a se své' kotvy dálce do život v ní hlučný a skvostný, všecky pocestní dávají převážeti v člunech k městn. největší kupecké.domy evropské tu ma Hned nás obklopili arabští a černošští jí své jednatele. Ukazuje se tu Pompejňv převozníci, aby si na nás něco vydělali, sloup z [ednoho kamene tesaný, 9 stop berouce asi 10c. za osobu. Já usedl do v průměru a 8� stop výše, na jehož. člunu jednoho se známými Němci d vě hořenní ploše mdže pohodlně státi ve ma a tři černoši veslovali. Když jsme dle sebe 2J. osob; také tu byla tehdy ale přijeli asi na pal cesty, žádali na nás jehla Kleopatřina, jehlanec to neb od každého asi 60c. zvlášť. Tak to dě obelisk, který byl nedávno přavežen lají všichni tito lidé, že když pocestných do Xl w Yorku, kde teď stojí a hyne. není více, nežll veslařů, vyždímají je o Tam za :1.000 let neutrpěl tolik, jako desateronásobnou cenu přeplavu. Ne zde za tři léta. JJk.aznjí tu tél kopec •
dostanou-li,
nehnou
se
s
místa, kroutí Napoleonňv,
v
j9JJ.
teP.tq
dobyvatel
ne-
ehal nanésti pro děla svá, na uzdě držeti.
není
aby dobyté
město mohl
Část
od
města
pak
předu
lze rozeznati muže od rozezná
se
ženy;';
žena zástěrkou
níž má
viset
na
čele
tváři, Araby obydlená jest penízky jinaká, chudá, nečistá, odporná. Bu- visí malá mosazná trubička mezi očima dovy v ní jsou z hlíny uplácané asi sáh na nos. Ale i taková paní obyčejně dlouhé a široké kolihy, které ani krovu, jest bosá a málo která paní má malé ani okna nemají a místo dveří jest jen červené opánky, jichž konce jsou jako prázdná díra do těch útulků bídy. neči- háky nahoru zahnuté. Podle spůsobu života v Alexandrii stoty a nernravnosti. V těch děrách za. stárobydlí původní páni Egyptu, nebylo tu pro mne práce. I odebral dšvna nosiči slávy a vzdělanosti světo- jsem se 15. ledna dále do hlavního mě� známé, Arabové, kteří jsou len trochu sta Kahyry (Oairo). Železniční vozy" černější našich cigánii. Jich ce�ý oděv isou tu na polo otevřené, jako u nás: zce-
na
a na
la
poziistává z obyěejné košile asi po kolena sahajíeí, kterou nikdy a
těla
pokud II
i ch
Ženy
mohl
o
studu stran
ných
písku vpovětří, že jsem
li
ale
jest bytkem. mi
v
měs
Na
vé,
a
ze-
_
...."m
den
a
....
x �
--$
__
-
za
cukrového klobouku
době okrouhlého-
postel,
z
bláta
uplácané
v
patří ještě je- pr íměru 7 a ve výšce 9 stop, bez oken lest celý vystr«- I a pouze s jednou děrou na místo dveří.
tomu
dům a Z řemesla v této části měmého jeny. Jeden neb dra sta není praničehož. soumary jsou celým majetkem takové rodiny. Smrad kolem těch děr jest k
hrnec
-c:
.c"� .r .r" �./"
špinaK
ves-
návrších
když řeka vyleje výro� ní svou povodeň do kraje, nesmyla jich obydlí. Nejlepší domy jejich jsou koliby v po-
Moabitské feny.
které slouží celé rodině
stůl i sedadla.
na
aby
fe leží všeliké ho-
dry staré
jedné Dědiny
v
Nil
jejich ná:
té veliké dí-
otevříti
egyptské leží
ji-
oděvem
s s
jsme
dědině.
či tu není. Všíchni chodí bosky. to
oči
ani
nernohl. Zastavi-
částí těla ře-
Jako
podíjižpřed
sebou sílu drobo-
ma-
děrami,
b
..
ne-
tiukého
jí na tváři clonu nějakou, že jen oči koukají z ní ven
n e
ní vítr hnal
s
nespadne. mimo to
jsem se
vati,
nesvlekou, s a m a
dobytek
V0Zy na Ven
Površí
nesnešeuí, neb obyvatelé [ejich odevzdá-. vaií všechen výkal své ulici.
Ani
v
přednějších rodinách arabských n�vypadá to lépe; oni se trochu liší lepším odévem, plachty to modré neb černé hedvábné, kterou kol těla ovinou a ol zadu
I
koliby jest pokryto suchým kravským lejnem, které jim "Slouží za. palivo, ano tli není dříví. A však viděl jsem i letohrádky, v kte.. rých tichá domácnost e�yptská přebý V9, zazřel jsem před sebou kopku hod nou zdánlivě slamnatého hnoje; myslím si, nač že jest tu nakupen, když dolinu řeky povodel ročně sama hnojí, Tu ale spatřil jsem díru do kopky a z té se
-
mladí i staří
drapalí
obyvatelé,
168
ky rozpáleného písku drobounkého, který očím škodí a lidi i udusí. Proto jest tu mnoho slepých lidí. AČkoli v v Egyptě nikdy nenamokne, přec dolina řeky Nilu náleží mezi nejú rodnější kraje celého světa. Jmenovaná řeka, tak veliká jako Dunaj II Peští, vylévá se pravidelně každý rok v srpnu po svých březích a když v září opadne, počne se rýti, orati a seti pšenice, ječ mene a rýže, bobů a zemáků a za tři 'měsíce po tom, tedy okolo vánoc, jest sklizen. Po novém roku orají a sejí a mají úrodu druhou. Aby vody zn?vu Nilu hodně daleko zasáhly, [sou vedeny na všechny strany příkopy, neb kam voda nezasáhne, jest holá pustina. Rodí se tu vše1iké ovoce, jako banany, ananasy, datle, fíky a pod. Také hojně se tu pěstuje bavlny. Hrozny tu nero stou pro veliká parna. Já tu byl v lednu a potil jsem se denně až dost. Město Kahýra (vítězná) leží na pra vém břehu Nilu, čítá asi 40Q.OOO obyv. hlavně rodu arabského, ale silně pomí šenýeh všemi národy z Afriky i Evropy.
skoro
nazí, i výrostci, i staří, a málo kol pasu obvázaný kus hadru měl který vesměs
špinavého a rozedraného. Cesty a vozy jsou v dědinách' těch úplně neznámé, neb ,k dopravě osob i nákladu upotřebu jí nejvíce velbloudů, kteréž hovada cho sIam ou.
vají pouhou Letíme
s
vlakem dále,
jedna
dědina
jed viděl jeJné kopyto vybíjeny. jsem orati arabského oráče v poli. Pluh byl celý dř�věný doma dělaný' a málo který pluh má železné rádlo krátké a
míjí
za
druhou
a
všechnv jakoby
O koleskách
slabé.
,Před
na
U
no
pluhem kráva
dem, Avšak
a
dešce ani řečí.
táhne buď osel s
oslem neb
s
s
velblou
velbloudem.
kypré této naplavenině postačí pluh takový dostatečně. Dojeli jsme konečně do hlavního mě sta, a tu nás 8 vlaku vystoupívší obklí čila hejna nahých žebravých kluků že brajích o "bakšiš" (dárek). Dvě hodiny mi to vzalo, nežli jsem nalezl hospodu v
nž
německou
v
-
Alexandrii mi od poručenou,
měla název "zum schwertfeger" (u brusiče mečů). První noc jsem ale Dělí neusnul, neb na proti přes cestu byla Staré arabská kavárna, z které pronikající hlíny
která
hudba celou
noc
zaznívala
a
do uší mi
píchala. Kahýra leží asi asi na 30 st. sev. šíř ky a má tedy stálé leto, nižádnou zimu. Ráno vstana, slyšel jsem skřivánky ve sele pěti, jako u nás o Janě, neb tito milí pěvci odstěhují se na zimu do E gypta. Jindy v Egyptě nikdy nepršívalo ale od té doby, co místokrál.Mehomed AH nechal v okolí Kahýry zasázeti mi liony stromků, pršívá dvakráte neb tři kráte do roka a sice jen v prosinci a led nu. Déšť ten jest však jen mžení, neb kdyby zde spadl takový liják jednou, jakých u nás máme hojnosť, ze všech dědin a z části měst zdsta!y by jen hro mady bláta. V létě jest veliké parno, zvláště když horoucí vítr ze Sahary po uště duje, jenž r.ese 8 sebou celé obln-
.
části, staré a nové. město má domy sta včně t černé a kaménkd o :2 neb !-l patrech bez krovu; ulice jsou křivé, nedlážděné a tak úzké, jako nikde na světě, neb mají někde jen dva kroky šířky, že do nich málo
se
na
kdy
v
dvě
létě
vysokém
sotva
zasvitne; jindy zůstávajf tmavé
slunce
a
všelí
kon nečistotou tak přeplněné, že jest hm
pozříti. Pokoje v domech těch jsou vyšší, než1i u nás a mají třeba dvě okna nad sebou, aby v parných dnech aspoň nějaký větřík v nich se hnul alidi ochladil. Okna jsou bes skel a nikdy nejsou dvě stejné, každé jiné a všelijak po domě rozházené a mají jen dřevěné za na
mříže.
to
Pohled
na
staré město
jest
věru
odstrašujícíl Nové město saracenského
a
jest
staveno dle
částečně
spňsobu evropského, má
ulice širší a tak dalece zarovnané, le po nich mohou "ozy a kočáry jezditi,
t
PALESTINA v
době JeŽišově. MUoměr
o
1U
20
L' cU
-
17U
--
mnohé
vybrali jsme se B dvouma Němcema trojmo na cestu k pyramidám, asi 3' ho diny cesty jihovýchodně od města. 0patřili jsme se potravou, kyjem a revol Čtvrt hodiny za městem přišll very. Ts jest přeplněna na všech stranách po- jsme k NHu, jenž byl překlenut dřevě lonahými lidmi všech národů afrických ným mostem a na druhé straně počíná. mezi nimiž nejvíce vynikají mouřeníni v' krásné agatové stromo�adí vedoucí až k
domy mají pravidelná okna i střechy. Život na ulicích města jest I živý 's hlučný. Nejživější obchod 'asi střeďuje se DS ulici "Mnsky" zvané,sou-I pět sáhů široké s hodinu cesty dlouhé. I
I'
ošumělém
křiklavém oděvu. Tlačenici
I I
pyramidám. rozmnožují velbloudi, soumary a Stojíme před světoznámými pyrami celá hejna vyhladovělých psů. Neslý- dami! V písečné rovině nalezají se tři chaný tento hluk .rozmnožují ještě oby- veliké a osm malých nedaleko od sebe, vatelé sousedních domů, kteří všecky Obrátili jsme kroky 1t největší, která. své práce a řemesla vykonávají na ulici. nese jméno krále Cheopsa, Asi o 8. hod. Tu dřevař jeden stlouká klícku nějakou, ráno už isme se na ní drápali, což jest tu veřejně se holí, tu plechař kladivem ale 8 velikým nebezpečím spojeno. Na šramotí, tu otrhaní černoši se za vlasy vrch se nedostal nikdo z nás, neb se nálll Já se dostal 4() po zemi vláčí, jiní pod stěnou chrápou, počaly hlavy kroutit. tu matka liadájí své robě černé, ft tam sáh ft vysoko, druhové moji asi 35. Na řemeslník svého učně mastí. Když se hoře byli, nějací Angličané s vd.dci, kte= v té tlačenici s dva velbloudi ři je více vytahovali nežli vedli. Kdy! se-tkají svalí hned lidí se tucet kolem, jsem před dvěma roky stál na nejvyšší kladem, s
lidstva
několik krámů
zboší
válí po
ná-I
zemi, po němž zlodě.ský lid se žene; křik, 10moz a bitka na všech stranách, zvláště s
se
I
,
věži celého
burském,
a
světa,
na
muensteru
strass
jsem krásné nivy Germanie), vzbudila
obhlížel
žírné Francie
(teď
Celkem ii tu ve mne příjemný pocit. když některý V tom mne pak pořádek. povstane neobyčejný nak dojalo teď, když jsem se ocítil se blížil a ním na kočár na neivyšší a neohromnější budově celé křik, neb před deset kroků cválal černý běhoun pestře ho světa přes 4ÚOO roků staré a dosud. oděný, bos, s holí as 5 stop dlouhou. nepohnuté, skvělém to pomníku někdej Jeho povinnosf jest klestit cestu kočá- ší slávy starého Egypta. Rozum zdsta dm; běhoun křičí, co může, lid skáče ne člověku státi, když pomyslí na to, na obě strany a kdo neuskočí v čas, už jakým spůsobem staří Egypťané zvedli má jednu ránu klickem po hlavě neb po tyto obrovské, pňldruha kryehelného zádech, aneb pádný pohlavek za uchem. sáhu veliké balvany skalné do tak � To vše lid přij;má pokojně, jako by to hromné výše! muselo býti. Jak jsem změřil, měla pyramida 36ú Když by v davu tom poznal běhoun nějakého" pána", necákne kroků na každé straně své a v popisu se jej holí, ale dá mu štulec mezi žebra, až udává, že jest 7H4 stopy strana každá a zavrávorá a podruhé se také vyhne v 481 stop vysoká. čas. Za chvíli přiběhne druhý běhoun Sotva jsme pyramidy poobzíra1i, če a druhý kočár a tak �e to opakuje neu- kala na naší pozornost světoznámá etin klickem mezi nimi dělá
stále.
Brzo
jsem poznal, že tu pro mé řemeslo není vyhlídky na výdělek a proto jsem si umínil ještě podívati se na a na pyramidy průplav suezský a pak že pocestuji do .Asie. Dne 18. ledna
největšího podivení hodné. Sfinga (sphinx) jest ohromný z kamene [enoho tesaný lev, jehož hlava a poprsí m�jí ženskou podobno Tělo lva jest pís kem odvěkým zasypané, ale co z něho jest vidno, ukazuje na ohromné rozměga, dílo to
:
-_
Tělo
ry.
jest
tváří obráceno k
Hlava měří od
východu.
brady
po vrch čela 30 a vše to z jedno ho kusu kamene vytesáno tak
pěkně a .souměrně, jen
že
nos
je
trochu tvrdší
uražený. Sám kámen [est a černější, nežli ten na pyramidách. Jak nám vyprávě li, má býti na hlavě jeho díra.
které egyptští duchovní proroko valí. Sem k pyramidám egyptským si páni -stavitelové nyněj doby "na vandrovku", abyste se přesvědčili, že náš věk nemá těmto dílům nic podobného. Cesta pouští egyptskou. Po návratu od pyramid do Kahýry připravoval jsem se na
dojděte
ší
cestu
se
můj
Bavorák chtěl
mnou, ale nemoha dostati
list,
zdržel
Jati
se
se v
na
Z Cařihradu zná
do Asie.
druh
mý
jíti svůj
já byl nucen vy sám, jsme si slíbili, že Ismaile sejdeme. se a
ač
Dne �1.It!dnaunášel mne vlak východ. Krom strojvedoucího vlaku
byl jsem sám Evropan Araby a mouřeníny. O po ledni dorazili jsme do Zagazigu, odkud jedno křídlo železnice ve na
mezi
de do Mansuri. Tu mne zavezl vlak jiným směrem dále dvě ho
diny cesty, až úřaduíci ta pozna l.stku, vysadili mne 8 vlaku a já musel stupaf pěšky apět. U jedné dědiny chtěje si odpočinou ti, usedl jsem na zem, ale sotva
li dle
še
mne
některé křik
arabské děti
u
děr
zřely, strhly svých hrnuly se ke mně houfy nahých a polonahých dětí, mezi nimi i odrostlé dívčiny a šuhajci a vši chni chtěli "bakšiš" (dárek). Co dělat? Pěstí se bránit bylo ne bezpečno, rozdávati jsem co ne měl, ol i staří Arabové z děr vylézali n8� ten křik, čekajíce jako a ze
'
1'11
-
1'12 ....:..
-dívé zvěř
pečném nejlepší
na
dobrou kořisť.
tom
vzíti
postavení
nohy
'Krděl dětí běžel bakšiš
a
když
na
za
V nebez
uznal
jsem
ramena a
utéci.
křikem o toho nebude
mnou s
vid ('ly, že '
z
za
nic; házeli po mně hrudami,
největší kupeckélodě tudy ze středo plují. Chudý člověk nemůše se tudy plaviť pro ne smírné vysoké sazby, tak že by člověka i vídeňský :fiakr za tu cenu tak daleko i
zemního do rudého moře
jsem ze dovezl. Stupáme po kanáe dále. Všade pu jsem 'to za zlé tomu polodivémn hloupému sto, nikde hostince ani dědiny, leč kaž -a nemravnérnu lidu; horší jest, když dé 2-3 míle domeček pro strážníka prů člověk nalezne takové surovosti mezi plavu, kde ničeho nedostaneš ani za Iidmi vzdělanými a křesťanskými, peníze, tím méně zadarmo. Celý boží jak se často stává. To už nelze od pu den trampotilí jsme se v písku a nerněli 'stiti. A za takového přemýšlení dostal jsme ani hryzu chleba v ústech, až k jsem se do Zagazigu zpět, kde jsem bíd večeru dostali isme se k většímu domu nou večeři a nocleh zaplatil 60 centy kde býval francouzský kapitán strážnÍ našich peněz a druhý den stupali jsme kil průplavu. Byl večer a my lační jak vlci. Vkročíme do domu. 0310vím jej .po dráze k Ismailu. Sotva jsme byli. hodinku na cestě, po francouzsku a prosím o' noel ech a :ztratilo se všechno úrodné pole z dozo něco potravy za peníze. On v přiroze .ru našeho a my brali se kázal nám zdvořilosti né francouzské písečnatou pou ani kde nás na složit a vzal examen. Těšilo ho, ani 'šti, stromečku, travičky, snl V viděti z rodem a ale Uher že této ptáčka nebylo. nejsem Němec, poušti leží Ismail městečko, ku kterému dlou že jsem delší čas pobil v Paříži, ale mé hý kandl od Kahýry dodává pitnou vo mu druhovi dostal se od něho přísný -du. Na blízku Ježí v poušti jezero pohled, poněvadž Bavoráci s Prušáky "I'lmsab, přes něž jmenovaný kanál ve právě byli Paříže dobývali. Po skrom -de. Můj druh Němec dohonil mne né večeři vy kázal nám místo k odpov Ismaile skutečně druhý deW a museli 'činku ve stáji na holém písku; neš byli jsme platiti v hospodách za bídnou' po isme pod střechou a mezi lidmi a tak sluhu nehoršmé peníze, jako na hotelu jsme pokojně odpočinuli. v Paříži. Ráno poděkovavše se pohostinnému Nemajíce dosti peněz na pře plav po vodě, pustili jsme se pěšky do Francouzi stupali jsme dále k severu. Port Saidu. Asi za hodin u ztratilo se Byla to smutná cesta třeba nad námi městečko Ztl námi a neviděli jsme niče skvěla se obloha jasná jako oko, ale ho před sebou leč písek a nebe. Slun okolo nás holá písečná poušť, nikde ani .ko pálilo jako u nás ve psích dnech a stromku, ani bylinky, ani ptáčíka, ani nikde ani stromku, ani travičky k odpo člověka. Až k poledni dostali jsme se činku. Po pftldruhé hodině ukáže se k osamělé krčmě, kde nejspíše lodě v nám suezský průplav, dílo to ohromné, průplavu přistávají. Byl to už druhý které v této pustině se muselo prokopati, den, co jsme o hladu putovali, Zde neh částečně V" skalách prostříleti. dostali jsme za �o centd su kousku po Všude na bfehách lze viděti ještě ležet chého neslaného chleba. Po krátkém zanechané částky všelikých strqjd, celé odpočinku stupáme dále. Obdivujeme ty kupy polámaných vozd a koleček: není všelijaké stroje na břehu průplavu po divu, že stála práce ta do 400 milionů hozené a ulomili jsme si každý z nich sil franků. Sířka průplavu jest na povr nf klícek železem kovaný k obraně i ehu :;0 sáhu (100 metrů), na spodku 14 opoře. Za chvíli jsme potkali malou sšhň, hloubk� vody asi 4 sáhy, tak že arabskou karavanu, která měla své vel-dvou
ran
počal
krváceti.
až
Neměl
,
obtěžkané samvmí kožkami. Hnedle i ta nám zmizela v poušti a my osamo-,
bloudy
kOíd-1
mi
tněli.
Chýlilo
se
I' zda-II
už hodně k večeru
nám neukazoval se ani leka nějaký domek, kde bychom a
noční útulek mohli hledati.
své
U-
spíšili isme tedy kroky a spěchali jsme dvojnásobným pjatím sil ku předu v naději, že -přece snad před úplným zamrk
na-I
nutím
nějaké skrýšky
I
dosáhne
Ale nic
a .nic! Tichá noc zatahovala cel{obzor a rr.y krá čeli osamotnělí pouští africkou. "Kde a jak budeme nocovatil" tá�e se můj druh. "Tu na písku
me.
pod holým nebem," odpovím já. ,.A což přepadne-li nás li dožravá hyena?" Já odpověděl, že arei nemám chuti
na návště toho arcídravce, ale že mu síme býti na vše připraveni. vn
Zamlkli naše
ložili řené
Vnitřek d mů
Y
Jerusalemě.
Postavili isme
jsme,
do
hotovosti, po revolvery jsme podle sebe nože otev a klícky železem obité tří
isme v rukou. Chvíli jsme seděli, chvíli stáli, ale na spaní nebylo ani pomyšlení, neb jsme se báli usnouti, abychom nebyli mali
dravými šelmami přepadeni, ba báli jsme se i nahlas mluviti, by Noc byla nás snad neslyšely. tichá a krásná, jakou v našich severních kraj'nách nevídať; tmavojasná obloha ligotala se nespočetnými hvězdami, povětří teploučké a od severu a středo zemního moře vál tichý občer stvující větřík.Konečně dala se na východ,: -
ní obloze a
počalo
šťastně
svitatí.
pominula.
a
rozednilo. I
bledá. záře Noc tedy
jako najed
8tupalij�me vyhladovělí dále, abychom
nou se
celí
pozorovati
Střech, dom4 ,Jerusalemě.
-]74.
a
chládku hodný kus cesty urazit Od hladu a unavení sotva
hli.
kamenů jednoduše, domy bez ulice bez dléšděuí." Obyvatel stvo čítá do 4000 hlava jest a jest větši
nohy pískem vlékli, zvláště když brzo počalo slunko páliti nám na hlavy jako u nás o Jakubě. Na štěstí naše mohli jsme aspoň kdykoli hrdla své občerstviti vodou pitnou; neb podél průplavu suezského táhne se vodovod, jehož v zemi vedené roUt'y [sou každou míli asi na vrchu otevřené, aby pocestný
střech
nou
ráno
sebe
a
svá hovada
čistá,
občerstviti
vodička ta
Pravda,
ale pro
byla teplá poušť africkou
mohli.
dobrá!
bylo zase popoledni a my neměli včerejška v polodne ani omrvinky v ústech-a ·přece nic leč holá poušť kolem nás. Když už jsme div mdlobou neklesali, spatřili jsme na průplavu jednoho Al aba v.člunu plouti. Kývali jsme naň a dávali mu na srozuměnou, aby nás dopravil do Port Saídu, což on konečně učinil, když .sme mu každý dal dva franky (.!Oc.) Chudák ten ale Už
od
On
neměl žádné potravy.
na
v
čas
nonze
slimáky kobylkami. Když tedy vysadil pul hodiny od města
pomůže nás
si
břeh,
a
my neváhali
z
největšího
hladu
slimejše a tak trochu žaludek posilnívše, došli jsme pod večer do města, kde nás čekalo najedení a odpočlnutí, Město jest celkem obchodní, Evropany obydlené, svlšště Řeky a Vlachy a náměstí jeho sluje Lessepsovo, dle stavitele průplavu. Vykoupali isme se 27. ledna v moři, abychom tě�o své očistili od písku afrického a čekali jsme na lOĎ, která nás měla odvezti do svaté země. Byla to lOĎ rakouská IIungaria, která 28. ledna sbírati
nás vzala
kamž
z
Port Saidu do
Jaffy (Joppe)
den ráno '''e svaté zemi.
jsme druhý
staví
všichni
přibyli.
poutníci do Jaffa. Zde napřísta leznou útulku a pohostění v klášteře pro poutníky za hospodu určeném na jeden den a jedno noc. Město Jaffa jest staObyčejně
Jerusalema
v
se
vu
nimi
ného
a
arabského a
rodu,
něco
Řekd mezi
málo katolíků,
Avšak tak bíd arabského nespatřil jsem ani Oděv [ojích jest košile kolem
lidu, Egyptě. beder provázkem svázaná, kterou nosí tak dlouho, až z nich spadne, bez praní spravování. Děr do ní jest vždy Ženské nosí modravou koni ta dost. kovou a jen ženy v městě jsou oděny trochu více, majíce široké nohavíce a kytli, ale tvář vždy pokrytou. V bazaru isme viděli prodávati i trávu na hrornád ky a viděli jsme, jak gazda koupil za několik penízků náruč trávy, položil ji na zem, sehnul se k ní a tak s jedné strany on a s druhé jeho osel se krmili z jedné hromádky. Jiní sbí rali na ulici odhozené slupky z pomerančů a třetí kuchyňské odpadky hnusné, což hltavě polykali. Něco dále viděli jsme hro madu Arabd, kteří trhali u nás známý sliz (malva rotundifolia) a pojídali vše i v
,'a
nepříliš II až příliš
ft,
z
veno
mo-
jsme
s
kořenem velmi chutě.
Poněvadž
nebylo ani řeči o truh fářské práci, putovali jsme hned druhý den pMky do Jerusalema od pobřeží moř ského, asi 14 hodin vzdáleného. Cesta jest dobře opravená od 1869, kdy rakou ský císař byl přítomen otevírání Suezu, tudy také do Jerusalema podívat sejel. Došli jsme toho dne do Ramleh, kLcréž město jmenovalo se za časů Kristových Arimathie, odkud pocházel Joser z Ari mathíé, Ukazují tu hrob 40 mučenníkň a v klášteře poutník dostane pohostění noc a půl dne zdarma. Odtud do Je ruzalema jest 20 hodin cesty. Jest to smutný divoký kraj: samá holá skaliska nikde domku ani stromku, ba ani studánky .. Mezi skalisky těmi ukrývají se zlopověstní Beduini, Arabové to Ioupeší se li vící, pod jichž ru kama nejeden pout ník ztratil život, nežli se do Jerusalema dostal. Každou hodino cesty asi jest tu
ozbrojený s!rážník turecký" kavae'
ZV8-
]75-
-
který
�y,
dnem
i. nocí jistý
pěšky
neb
kus
cesty
ko
proto od moře
a
se sem
jde
stále do
koni obzírá ku
I
vršku.
echraně pocestných. Nicruéně zabití a obrání pocestného netrvá dlouho a a byehom byli jistějšÍ, nesli jsme své revolvery natažené stále v rukou. Cestou isme viděli, jak 8 kavasů dlo asi 30 beduínů, z nichž všichni byli
I
Obyvatelů všech národností má 25, 000, z nichž jest polovina mahomedánů,
sem a
tam
na
čtvrtina žida
•
Město
obehnáno zdí asi tři čtvrtě hodiny cesty dlouhou a v ní jest sedm bran, které mahomedánská správa po západu slunce zavírá každý den. Ulice
svšaani.
zločinců
těch.
Když du
a
před
se
žízni
blížil večer, došli jsme o hlakopce a z toh i spatřili jsme
sebou
Jerusalem.
Radostí
čtvrtina křesťanů všech
sekt, jako katolíci; pravoslavní, protestanté, kopti, arménci, uestoriáni, atd
ve-I
pevným provazem dohromady Strašný to pohled na divokost
a
jest
křivé a nečisté, jako v arab městech va bec; někd � jsou i kle ských nuré a sice tak nÍl.ko, že člověk
jsou úzké,
jsme
vyšší
BetJehem.
zaplakali, že" po tolika strastech a nebezpeěí konečně dostali isme se k cíli cesty své.
IIned
vchodu do města zastavil nějaký žid, kterj' nám tu dobrou službu prokázal, že 'nás dovedl do rakonského poutnického domu, kde nás velmi laskavě přjall, chutnou večeří a výu
nás
musí
shýbati, aby prošel. Pod kle panuje arci věčná tma a nad kle nutím jsou obydlené jizby. Stavení jest z kamene, jehož všude hojnost v okolí, se
nutím
I I
I
ale
přece
viděti
uplácaných málo
který
z
v
městě mnoho domků
hlíny. Domy jsou nízké,
má okna do ulice
a u
někte
bornými hižky opatřili. Druhý den rého 8 tíží nalezne cizinec dvéfe. Většina teprv. jsme si prohlíželi město zevrubně. domů jest bez střechy a na povrchu jeNynější J eruzalem zove se u Arab& jich roste tráva. N ejčelnější budovy Elkods a u Turků Kndsi-šerif a leží II 'I jsou arci kostely a kláštery, 8 křesťan paty vrchu Sienu na dvou výšinách, ských kostela, některé mahomedánské Akra·a Moria zvaných. Město jest asi a 3 židovské. Život na ulicích jest tichý 3000 stop nad. mořskou hladinou vyso-
neb
v
celém městě, ba v celé zerr.� svaté
neviděl
jsem
vozidla
nějakého,
neb
se
velbloudech. Ve řejná bezpečnost jako v celé zemi, i v vše nosí
na
oslích
a
hlavním městě
Oli vetskou jest hluboké, údolí, které slouží za židovské pohřebiště. První naše cesta z města byla. do Be tlehema. Ráno jsme vyšli pustou i skalnatou krajinou stupalí jsme k jihu .
stojí na bídných nohou, dějí přepadení, loupeže a vra zvláště na poutnících z města po cestě dosti špatné. Asi za hodinu často, ždy Sám d va cesta i kraj jsem vycházejících.' poutníky byla lepší, příjemnější a tu viděl, kteří vrátili qe z cesty k N azaretu i tam kus úrodné půdy, Za dobré dvě obraní o všecko, zůstali nazí a museli hodiny přišli jsme do Betlehema. Ara si vyžebrati i hadry nějaké na sebe, J e bové je zovou Beitelham. Leží na vrš rusalem jest město žebráků v, neb nevi ku a kolem něho viděti vzdělaná role, děl jsem jich nikde tolik, jako zde; už zahrádky s fíky, morušemi a olivami, Trávník a role vzdělané po celé cestě z Jaffy sem jest jich silně, ba i s révou. ale zde se to jimi jen hemží. Jeden přes jako zde, nespatříš v celé Palestýně, neb
se
tu
druhého řve, do almužnu
natahuje a ukládá Y městě nádobky. na člověka celé žebrákti přepadá hejno a tu za je.íen jednou druhým, dotírají se na osobu pocestného a žádají o al mužnu, jako by ji míti museli. Pocest ný chtěj nechtěj musí se před lenivou ruce
tou havětí oháněti
pěstmi. jsem poznal, že v J erusale nedostanu s mým řemeslem neb tu není ani řemesel, ani obchod ft. Co tu lidi potřebují přinesou karanny na velbloudech odjinud & celý zdejší "prftmys1" obmezuje se na vyrábění všelikých 8 náboženskými obřady slou čenych předmětů, jako křížkd, růženců, obrázků, sošek. atd. Takového něco koupí každý poutník pro sebe i pro své doma na památku. Okolí města jest divé a pusté, samé skály a mnoho městeček skoro jako mrtvých. Nedaleko města teče potok Cedron, jenž ale v létě nemívá vody, ano tu po šest měsíců letních pranic neprší, Proto když v zimě přijde déšť, lapají obyvatelé vodu do vodojemd., neb ani studní, ani pramenů nikde zde není, Kdo má pak v létě zásobu vody pitné, prodává ji jiným chuděrňm za dobré ceny. Kupec okusí napřed a dle její "dobroty" za ni platí více neb méně, Takový obchod s vodou provozuje se po všech tureckých zemích, kde jsem chodil. Za městem mezi zdí a horou Hnedle mě práci
.
jak jest veliká. Městečko má asi 120 domů z tesané skály stavěných, střechy
ploché vatelň
nich, některé dutinové. O by jest tu asi tiSÍC, polovma moha na
medšnň
polovina křesfanů rozličného vyznáni. Ti tu' žijí mnohem svorněji čistotněji a spořádaněji. nežli kde jinde i v Jerusalemě. K pocestným jsou zdvořilí
a
Většinou živí se z polí, ale to nestačí, neb většina rovin jest kámen na kameni; ostatek dobýva
jí
si
a
úslužní.
vyráběním památek poutnických,
kamených�kříŽkd., vového sťané
a
z
mušlí.
vyrábějí
a
rdžencft
ze dřeva oli Mohamedáni i kře
prodávají ty
věci
stej
ně, vábíce, ba i za kabáty chytajíce po cestné, aby je do svého domu vtáhli. N a. východní straně od městečka ně kolik set kroků stojí klášter do něhoš vedou malá dvířka. Tam jsme byli,
jako každý poutník jiný tři dni zdarma hostění. Zde jest prý to místo, kde se měl Ježíš naroditi. Mniši františkáni zde sídlí teď. Mezi nimi je několik
pravoslavných a arménských mnichů k obsluze jejich souvěrců. Z místa toho lze viděti řeku Jordán i mrtvé moře. Pod chrámem jest jeskyně ve skále vy tesaná 36'
při 1�' a H' vysoká, jest po stranách mramorem obložená a má ně kolik sloupů přidělaných. To prý jest ten
chlév,
Visí tu
oltář,
v
němž J elíš
obrazy
nad
ním
o
na
narození
přlšel, spasitele,
svět
h vězds, ba i to místo
-
177-
jest naznačeno, kde tří králové prý kle- I·ná� tu žádný Beduiu nepřepadl. Dědin ěeli před spasitelem se svými dary, (ač ka má asi deset domů a klášter, v němž stojí v písmě, že přišli do jednoho "do· jest jeskyně sv. Jana, v níž prý se na mu" v Betlómě.) Hoří tu stále 32 sví- rodil a ukazují tu kámen, pod nímž byl tilny, které o svátcích jsou stříbrné, schovaný, když Herodes vraždil dítky v jindy sprosté. Z jeskyně té vede chodba té krajině. I to místo ukazují, kde po do jiné menší, která sejmenuje hrob mlá- čal kázati, stojí tu strom svatojanský, 8 ďátek od IIerodesa prý zavražděnvch. něhož ovoce jídával a etudánka, z níž Ještp. jiná jeskyně jest tu, kde prý sv. píval. Napili jsme se ze studánky 8 Jeroným 50 let bydlel ve čtvrtém století. chutí uemalou. Pak hladem a žízní trá.Vokolí Betlehéma jest pak v poli peni dostali isme se zpět do Jerusalema jednom kaple, kde se měl anděl zjevit pa- téhož ještě dne, Teď počali isme si pro stýřům, a nedaleko toho [est tak zvaná hlížeti památnosti jeho, mezi něž náleží
Una
mléčná
Galilejská.
p;f
kde byla Maria' Ježíšem Asi IIerodesem. ukryta před dvě hodiny odtud jsou tak zvané studně obrovské cisterny z ka- , I mene tesané, do nichž se po schodech chodí a kde se .chytávala v zimě voda I dešťová, která se pak vodovodem do I Jerusalema vedla. Teď jest to vše rozbourané a pusté. Jin.ým směrem dvě daleko hodiny jest dědinka sv. Jana Křtitele, ale cesta Jo ní jest jedna z
jeskyuě,
s
I
Šalamounovy,
nejneschftdnějších jakých jsem na cestách svých kde viděl. Drápali jsme se po skaliskách
a
slujíeh
a
štěstí naše, že
chrám božího hrobu, svatý hrob, hora Kalvarie (Golgata) a Omarova 'mešita. Chrám božího hrobu jest zbudovaný od
císařovny Heleny. Nemš ani věže, zvonů, zvenku nepravidelnou a prostou podobu a jen dvě báně veliké, jed na nad hrobem, druhá nad prostředkem chrámu. Jest 51 při 33 sáhách a sestň vá vlastně ze tří chrámů, božího hrobu.. kalvárie a sv. kříže. Klíče mají k ně mu Turci, ale patriarcha katolický jest jeho vrchním správcem. Odpoledne ani
jej Turci otevírají. Vejda je-: dinými malými dveřmi do chrámu, yi-·
o
3 hod.
.
-17�
-
děl jsem na kraji jeho asi 10 Turků, vytrženi jsme byli lomozem a řinkotem. kteří tu seděli, bafčilí, kávu popíjeli a Započaly totiž noční služby boží, průvo hovořili, jako v kavárně. Tú jsou stráž- dy a zpěvy rozličných křesťanských sekt. cové chrámu od turecké vlády placení. Napřed arménci šli průvodem při zvuku : V chrámech těch se ukazují roz ma- rolniček a zvonečkd; hnedle přišel prň I nité věci a vždy při každé hoří jedna vod pravoslavných, kteří bili kladivem I neb více svítilen. Tu je mramorový do železné tyče, že to znělo jako z pu zvonu; pak přišli kopti s přepo kámen, na němž Josef z Arimatie tělo Kristovo do hrobu mazal; tu místo, kde divným zpěvem svým, a to šlo jedno '
.
j.kléhO I
za při smrti Ježíše omdlela a druhým. O půlnocí musili jsme dle dla; tu místo, kde se po vzkřisení ukázal předpisu vstáti a modliti se do půl drn Ježíš nábožným ženám, tu místo, kde byl hé, Než když jsme zase ulehli, opako pochován. V hrobě tom hoří stále 42 sví- I valy se priivody hlučné až do rána a ne tílen a zdejsou poutníci na kolenou stále I'měli jsme pokojné chvilky k odpočinku. se modlíce dnem i nocí. Prostor iest malý Ráno jsme každý dostal voskovou svíč a panuje tu stále tlačenice. Při tom neuku na památku. Nesmím zapomenoutl a jeden stálejeden katdický pravoslavný že u prostřed chrámu jest kaple pravo kaditelnicí nad věřícími kolíbají. slavná, v níž jest kámen, o němž se Dále ukazují sloup, při němž byl Je- udává, že značí. prostředek naší země. ž�� bičován, ale jest pod těžkou mříží Kdo ví, že jest země kulatá, ví též, že zavřený; poutníci 'dotýkají se ho bolí a prostředek její jest všude stejně. (Ti tou pak se žehnají; dále je místo, kde kněží to bezpochyby po dnes nevědí, žoldnéři dělili se o Ježíšovu rouchu; pak aneb tomu nevěří.) zase kámen, na němž Ježíš ve vězení Omarova mešita, největší � Jerusale seděl a jiný, kterým měl nohy skřípnu- mě, bývala křesťanským chrámem ně té; pak ukazuje se místo, kde byl Jdiž kdy a stojí na místě, kde prý na návrší nalezen od sv. Heleny, pak kamen, na l\Ioria stával Šalaruound.v chrám. Mešl němš Ježíš sedě), když mu korunu trno- ta jest krásná a skvělá ve svém nitru. vou na hlavu vložili; pak se po 18 stupU prostřed její nalezá se kámen kuželo níeh vejde na horu Kalvarii, kde jsou vité podoby asi 33 stopy vysoký, na naznačena místa, v nichž stály kříže. kterém prý Jakub patriarcha, i mezi Vedle s�ií :rozp�klý balvan; jest prý to Mahomedány ctěny, odpočíval, a na něm jedna ze skal, které při smrti Ješíše se ukazuje otisk stopy proroka Mahome pukaly. Vedle je kaple, v níž někdy da, který zanechal, když vstoupil do byl chován jeden hřeb, jíinž byl Ježíš nebe: proto ostříhá prý kámen ten 70,000 přibit, ale Lyl někým ukraden a ten ně- andělů, kteří se střídají dnem i nocí. kdo neznámý jest tam vymalován na nora OIivetská dostihne se brzo za obraze, jak krade. V 1811 shořely chrá- městem ulicí zvanou křížovou cestou, a
Maria
DPa-,
-myty,alehnedlebylovšechnozasezMvu ač Jeru�alem od doby Krista hyl něko dáváno a nahraženo a vydává se tl) likráto dobyt, rozbořen, spálen a znovu .za pravé. Jednotlivé kaple v chrámech aZMVU přestaven, přece ukazují se ulice v osmi rozličných kře- I a domy a cesty, kudy chodil, kde se s ním držení II jsou a každá sekt stanských odbývá tu své co stalo, dům, kde byl ukázan co "Ecce neustále i nocí. dnem Na homo!", ddm Pilátdv, IIerodesdv ajíné, bohoslužby katolické straně jsou poboční chýžky, v Branou panny Marie vyšli jsme z města nichž poutníci dostanou večeři a noclech a viděli jsme horu olivetskou před sebou kdyš chtějí. Nocoval jsem tu také, a pod ní zahradu Getsemanskou. Za abych všeho zkusil. Sotva jsme usnuli chvíli přiěli jsme ku kamenu, jen! swjí
-
na
místě, kde byl
ván
tok
Dále
v
179
Štět>án ukamenopřešli isn{e, přes po-
sv.
údolí
Cedron, obyčejně vyschlý. Dále je kde jsou hroby Marie, Josefa a
"kaple, Anny;
dále kaple kde se Ježíš krví poZahrada Getsemane jest 60 při 50 krocích obehnaná zdí 8, stop vysokou. 'Načítal jsem tam 17 stromu a ten oli vový strom, pod nímž Ježíše Jídáš políbil tíl.
-'-
dánu
a
Také
bych byl
mrtvému
mořijest viděti odtud. podíval, ale zráželi mne, že jest to nebezpečné k vůli Beduínům) kteří u Jordánu nejrád SB tam
..
více řádí. Na samém vrchu
jest kaple na nebe vstoupení Páně a v ní kámen, na němž Ježíš naposledy stál na zemi. Ba i otisk stopy levé nohy na něm ukazují od Ježíše, jako v mešitě otisk nohy Mohamedovy při jeho vstoupání do nebe.
ještě stojí prý, ač cypřiše tamní mají jen 5 palců průměru a 3 sáhy výšky, tak, že tak staré býti nemohou. Dále na Dole v údolí Josafat jest viděti židov hoře ukazuje mnich provázející všeliká I ský hřbitova hroby jsou ve skále vy te-
..
Jerusalem.
místa, odkud Mari� byla vzata' do nebe, odkud Ježíš oplaká val Jerusalem, kde učil modlitbu "Otč� náš." (ač dle písma to bylo v Galilei a ne zde), Konečně jsme dosáhli vrchole hory 3500 stop nad mořem a 500 stop nad Jerusalem [soucí. Odtud jest smutný pohled na
sané
komůrky, k jichž otvoru se přiloží kámen, aby dívá zvěř se na mrtvoly v nich uložené nedostala, Východně s hory jde se do Bethanie kde ukazují hrob Lazarův, dům Šimona málomocného, dům Marie Magdaleny a Marty, ba i suchý fíkový strom nad město, ještě smutnější na pusté okolí. nímž Ježíž před 2000 roky vyslovil Na hoře samé jest jest jen několik málo klatbu. Zpět do města šli jsme kolem stromů olivových a několik fíka, ostat brány zlaté, kterou J ešíš na oslici vtáhl ní jest vše pusté a kamenité kolem. slavnostně do města a která jest nyní V úžlabinách skrývají se diví Beduíni zazděná. Viděli jsme také hroby, Da 8 k a Až Jorvida, Absolona, Zachariáše, Jakuba a úmysly loupeže vraždy.
-180-
jiné.
Také hora
Šalomon
pohoršení
se
ukazuje,
mvemn
a
ničemnému lidu domácímu.
pozříf na ty zahrady Něm jsem též zeď bě cli zdejších a na úrodná jich role; pome dování, která jest zbytkem ze slavného ranče zrají od září do dubna; zimy tu chrámu Šalamounova a v pátek zde židé není; Čerstvé zemáky měli jsme na. sedávají oplakávajíce dřívější svou slávu Řehoře (12. března) a za šesták jsem � hia:sitě� -By I pát�k a bylo tu na sto židů kostal 20 pomerančův čerstvě se stromu -r'ťllouhfco··· kaftanech 's' kadeřemi krouž- utržených. Toto všechno ma ten arab kevýinf na uších, jako vidáme polské ži ský lid před očima, ale nechá úrodné dy choditi. Všichni se modlili hlasem ža pole ležeti ladem, toulá se a šebře, lostivým, čelemdo zdi hili, prosíce svého loupí a krade a to muži, ženy i děti bez Jehovu, aby jim starou slávu navrátil. rozdílu. Jak [sem zvěděl v klášteře poutnickém Cesta z J atfy do Beyruthu trvá as] 7do svaté země 24 Evropy prů hodiny; já. si koupil lístek a ostat přichází měrně asi dva poutníci denně a nejvíce ních dost málo už zbývajících peněz jich kdy přišlo 21; nejvíce poutníků schoval do kapsy pro budoucnost; pokr přiehází z Itálie a pak z Německa, 810- mli jsem málo s sebou bral pro;.o, že na krátkou cestu se to nevyplatí; ale byla. vanřív málo. níž
na
stáří svém.
obětoval
modlám
v
Jest to radosť
Navštívil
._
.
-
.
Pomeškání mé
v
svaté zemi trvalo 14
osudná ta cesta pro
mne.
V noci museli
mou lá nějakou jsme palubě spát; já pak s hev a výživu,. neb prostředky mé byly potužujícím nápojem naplněnou,ale práci vyčerpány na dobro. Od konsula rakou oželel jsem to, avšak to nebylo vše. Při ského jsem obdržel na pomoc 2 zl.,' kte tlaku zlodějského národa některý sáhnul réž pravil budou na mé obci domácí žá do mé kapsy a mysle snad: co je tvé, to d-íny cestou úřadní zpět. Rozloučil je též mé, vytáhnul bez mého pozoro jsem Ele 8 Jerusalemem a odebral se s vání mou peněženku a třeba málo obsa druhem svým do J atfy počkat na loď. hovala, přece to bylo celé mé bohatství. Bylo právě 20. února. Zde ieden čeka Já o tomto ještě nic nevěděl. Loď naše [íeí navrhl, abychom' šli do sousední zastavila si v 8. hodin večer asi míli od dědiny na masopust. Šli jsme a ocítili města, kde už čekali Arabové 8 člunky jsme se v malé dědině německé, kde se na pocestné, já vzul vak a ubíral se k usadilo asi 200 wuerten berskyeh protes člunku v naději, že tu něco strčíme me tantův, kteří přišli sem z náboženského zi zuby, sedneme do člunku a plavíme k popudu založiti osadu a ukásati dobrým městu. Arab ustane a žádá pfeplavné příkladem obyvatelstvo zdejšímu, jak ho, které asi půl franku mělo stát Já prací a pílí mohli by zde dobré živobytí sáhnu do kapsy, hledám zjedné do dru míti a jak by se žebrácký a lupičský ten hé; kde nic tu nic. Jaké to bylo poté nechal "zčlověčit:i". šeni, já mezi docela cizým národem, ani pronárod zde Když jsme tu seděli při pohárku vína slovem nemoha se dorozumět, ani příte n kousku chleba na spňsob evropský pe· líčka, ani babky v kapsy. Arab vida čeněho, lahodilo nám to velice. V tom moje prázdné kapsy, začal nadávat, nč přistonpí k nám jeden Němec s otázkou, já z toho nic nerozuměl, konečně se zdali mezi námi jest nějaký stolař, že rozhodnul a vzal mdj cestovní váček, v by proň mčl práci. Přihlásil jsem se a kterém jsem si rozličné pamětností a něco přijal jsem 8 radostí u něh- l'ráci. Po m.}(ch šatů uschovával. Dyl [sem tedy meškal jsem tu čtyři týdny a při vydě bankrnpt, v městě nás vysadil a já co lal jsem si něco na cesto. Poznal jsem teď? Noc r.a krku, břicho prázdné, o to statečné a pilné osadníky naproti ]e- řeči ani slechu, To byla moje strwnIÍ
dní
a
musel
jsem starati
se o
na
si rozbil
...
--------------�-=-,-,ocr....;..'--
otázka,
Stojím přijde
čekám, co se mnou se k němu a oslovil jsem ho o práci, od. převozník ke mně pověděl, že žádnou nemá; já mu pově chytne za límec, má vak mftj na rameně děl, co se se mnou stalo a žádal ho o pověšený a tahá mne, abych šel s ním. pomoc; z počátku jaksi nechtěl věřiti, Sli jsme kus cesty a zavedl mne do jedkdyž ale viděl plné oči slzí, které se ni noho domll (čtenářftm už tyto domy jsou jak udržeti nedaly, tu mu srdce změklo známé). On promluvil k jednomu sta- a dal mi jeden frank (asi 20 centů). Já rému mužovi v arabském kroji oblečebyl bohatší než Vanderbilt. První mí nému, já myslel, že to bude n�jaký radní. sto bylo k pekaři, ne ale do chuti se Tento začal na mne po německu, neb byl najísti, nýbrž jen takřka oblíznout. Šel to arabský žid, já mu pověděl, co se jsem zase k mému židovi, zaplatil za; stalo, on vzal můj vak do zálohy. Ptám nocleh a vyměnil vak a zhyly mně asi 2 ee jestli tam mohu přenocovat. 0, ano! centy, za toto všecko koupil jsem ještě bude.
Tu
a
náš
Hora Libanon.
byla odpověď. .zemi,
ukázal.
mennou
ráno
zem,
A kde tedyl Zd\1 Já ulehl na holou
na
ka-II ině-I pekařských
čekaje netrpělivě rána; vstal
šel do
přiblížiJo, já když jsem šel okolo krámd, jak se mi zuby hýbaly; moje největší žádost byla, kdybych nějakou poctivou cestou mohl kus at černý jak chce, toho chleba dostati, ale žádost byla marná, já musel se uspokojiti jinou Měl jsem [eště z Cařiaradu žádostí. .adresu na jednoho švédského truhlářského mistra, který tam už byl dlouho osa2.ený a mluvil !německy; i dostal jsem se
'sta, ale
a
chleba
byl jsem aspiň na krátký čas uspokojen; co ale teď� Práce' nebyla, peníze též ne! Já došel k rakouskému konsulovi (toto je na východě v obyčeji jít ke konsulovi o podporu), na neštěstí nebyl doma. Já zarmoucený vrátil se a měl přijít odpoledne zas; přišel jsem I na náměstí, sednul na kámen, podepřel hlavu rukama a dělal plány. Najednou slyším hlas: "Hej du, komm her!" já za radován se ohlížím odkud to jde, nevi děl jsem ale žádného Evropanu podob ného člověka; hledám okolo, odkud hlas přichází, konečně vidím dva městsky .
r
a
.
-182
oblečené Araby. kývající na mne, abych šel k ním; já jdu" přijdu k ním a jeden se mne ptá: "Wie get' s?" já začal na něj německy, ale on nerozuměl víc ani slo va, ptal se, jest-li umím arabsky! ne! řecky� ne! itálsky! .ne! až naposled fran
couzskyř tedy ano! Já mu pravíl, co je se mnou, odpověděl: "Pojď se mnou já, ti zaopatřím práci." Myslete mou ra dost. Šli jsme ulicemi a, přišli jsme do truhlářské fabriky (čtenáři jsou už zná mí s arabskými faSrjkami), páni mlu vili něco arabsky, já házel očima po fabrice, divná to fabrika, myslím sobě. Pa-n mistr promluvil na mne francouzsky. Ptal se co umím dělat atd., tedy abych začal dělat. Já na plat ani nernyslel, ale dím mu, když chce abych mu dělal, musí mi dét jíst. Hned křičel na kluky a už utíkali, přinesli dva koláčky arab ského chleba (chobus). Jsou to koláčky asi 6 palců v prf měru a asi čtvrt palce tlusté, kousek asi 2 unce sýra a sklenku vína. Arab�ký národ velmi málo jí, a se proto vyamívají Evropanůrr pro jejich velké žaludky. .Arabi počítají dle cho busň (koláčkft) kolik jeden sní, jak velký jest jedlík; obyčejná míra je 2 chobusy a asi unce sira, aneb jednu syrovou 0kurku, jedno na oleji smažené vejce, a neb asi 2 tucty vařených bobů, Arabi žádné kuchyně nemají, místo té mají z hlíny usušený hrnec, asi jak k větník, díry na straně, to naplnějí dřevěným n hlím, vyloží na ulici a vaří aneb smaží na ulic! pro jednu rodinu asi pintu bobří, vodu potom slejí a polejí citronem a o lejem, jiného omastku nepotřebují, .Arabský restaurant má všecka jídla na ulici v hrncích vyložená; kdo chce jíst tak okusí, které mu chutná a z Vlho si poručí, z talířku ale musí prsty jíst, ale trhá ohne jej chobus, obyčejně svůj na a lžíce nabéře nan a vstrčí do spůsob
-
polepšil, myslím sobě, když vždycky lepší hledám. Tak tedy do práce. Chu dák mistr měl tu rozdělaný roatahujícf stůl, který snad za onoho času nějaký Evropan začal dělat a nedodělal; čekal tedy na mne; já dělal na stolu, přišel Kluk při večer, čekal jsem na večeři. nese zas dva pagáčíky, hlávku syrové ho salátu a jedno na tvrdo uvařené vejce, sklenka vína též nescházela. Já. to' snědl, "utřel ústa a šel jsem na pro cházku. Na pekařské krámy jsem se ale nesměl ani podívat, sic mdloby na. mne šly Vrátil jsem domů, ulehl na. I ůžko a druhý Jen zas jsem dělal. .
Kluci okolo
mne
dělali si
za mne
po
směchy, nářadí mi Z ruky brali a já mu sel být jim docela poddaný, neuměje s nimi
mluviti;
Tvrdá to zkouška pro
mne.
Snídaně
takové, na oběd. 2, koláčky, 2 pra žené vrabce, kus hlávky syrového zelí a, zas
bylo každý den o libru bylo ještě pro mé' no lehčí, neboř při chftzi se mi kolena. hy těžké, 'podlamovala. Mftj odporučitel mně na vštěvoval každodenně a za dobrodiní, které mně prokázal, chtěl abych malou pěknou truhlíčku udělal; já k tomu při voIiI, dal jsem si na tom záležet, nářadí jsem si spořádal, jak tojen možné bylo, abych mohl něco řezbařit. Já začal dělat večer a v neděli a udělal jsem u M� tělo
víno.
vzdor tomu
mělou skřífi to
to
bylo bylo
a z
městě
co
měl
nedělích
v
venkn řezbařčínu. Jak
tím -nňřadím mošně. Arabům. něco nového, rozneslo se to po
s
tam a tam za
"cirkusa".
umělce dělá
a
vždy návštěvy jako
Arabové
se
namáhali
já v
se
jen mohli a mne vy ch valovali, Ale já necítil moc jejich chvály. Dělal [sem tam asl 4- týdny, naposled přišel ke mně také jeden fa brikant a velmi přátelsky se mnou mlu úst. vil, naposled se mne ptá, jestli chci na To já polknul takřka bez kousání a sklenku vína, já při volil, a jestli chci koukal co ještě přijde. K mému překva vidět jeho fabriku a já ?Vědavý §�18 ním to To pení byl arabský oběd, jsem si a tu mne potěšilo, když jsem uhlídl jeho .
mnou
mluviti,
co
....
-HI4-
-
..
,,---
O). Bylo to hezčí místo, nežli dělník R kt: rým jsme si udělali výlet kde já dělal, potom dal mi otázku, jestli: do venkova, totiž' na horu Tábor do c1ci pro něho dělat, že mi dá 4 franky Nazaretu k Tiberiasu na Jezero Gene na den. Já to skvělé .nabídnutí přijal a zaret a k Jordánu. Cesty tam žádné ne
fabriku
I řez-II
jsou a podobně žádné vozy; těžké věci se 'pronášejí na velbloudech a místo fiakrů jsou oslíci, které poslední jsme si najali i jednoho vřídce jsme s aebou vzali, asi za týden isme se zase navrátí li do práce. Byl tam též jeden truhlářský pomoc ník Němec, jistý Karel Herman; on tam začal vyráběti cihly, ale dařiti ee mu nechtělo, proto že tam, nemají na to tolik potřeby; tak ztratil u toho hodně peněz a vyprodal. Já se ho ptám CO teď'zamýšlí dělat 1 Odpověděl, že plij Toto do S Němeem šli de do Ameriky do Chicaga. .šťastnčm člověkem. jsrr.e k Italovi a vedli mne jako, presí- stalo velké jméno skrze velký oheň a Asi deuta. Dílna Itala byla ještě hezčí, než já mu pověděl, že p'didu s ním. a na lodi a dostal zas"l více. za dva dni už seděli frank všecky já jsme to roku mi k 5 franků Mistr cestou to už na den. západu. Bylo pluli 13yl0 .zaopatřil evropský hotel, da1 mi nové 1871 asi v říjnu, přivezli nás zase do Předešlá má Egypta, kde isme museli čekat na -nářadí a já začal dělat. Já psal pro kufr do angl'ckou loď, která nš- měla odvéztido síla se mi vracela. 'Cařihradu, ten přišel, můj Ital jej vy- AngHcka okolo ostrov ft Malty, Sicilie, platil, já mu potom ukazoval pařížský Španělska, zkrze Gibraltar, okolo Portu nábytek, v'ýkresy fL OR si vy bral kus, galska a šťastně jsme se dos tali do Li který se má dělati. Já to začal, dostal verpoolu, kde jsme asi týden čekali na jsem celou právomoc v dílně, kluci a loď, která nás měla odvézti do nového -dělníci mne museli .poslouchat 8. Ital světa. Mořskou cestu popisovat nebu du,neb pravil, když nebudou poslouchat, abych je lařkou změřil od prvního do posled- ji ze zdejších obyvatelft každ Ý zná. pcněvadž mů] vytahující stůl jsem vyleštil jako zrcadlo, měl moc diváků bařčina .Arabům byla velká novota, jméno moje bylo v celém městě, na prvnim stupni. Město toto mělo. asi 15,000 obyvatelů. Když jsem ale chtěl první místo opustiti a do nového se odebrati, tu nastal rámus a nechtěli mne pustit, namlouvali a slibovali, ale nic naplat, já už měl vyhráno. Když dále nemohli, mftj mistr řekl, když u mne nechceš děJati, pojď já ti ještě lepší místo obsta.rám, Šl! jsme k Něrncovi, já se už cítil ,
-
ního.
Němec chodil navštěvovat
-den,
Byl
to
švagr Itala
a
on
každý dělal
V neděli já se vystrojil tlumočníka. a změnilo se všecko, tak že hrabě jako kteří mne už od počátku znalí, mi poklony řezali a v? ecko utrpení zmizelo. mistr
V New Yorku a
tu
se
nám
isme se zastavili dva dni
zas
.malá nehoda stala.
Já
docela bez
už
byl jediného centu, přece do Chicaga, požádám m ého spo chtěje lucestujícího Karla Hermana, který je ště asi �oo dollarň
udělal.
měl, aby
mi
pomohl,
ii vystaKdyž byla práce hotova, My nakoupili potravin vil před dílnu, diváků'bylo dost a kupec na cestu, měli jsme večer potm ě odejet, se také hned našel; můj mistr dal mi V Castle Gardenu naložili jsm � aavaza potom mimo platu 2 napoleony (asi $8) dla na vdz a my za vozem mě li utíkat diskrecie, já ee seznámil s evropskými k železniční stanici. Já měl potraviny kupci, kteří jsou nejvíce Švýcaři, bylo můj soudruh měl známky (checks) od jich tam asi deset. Já se potom naučil zavazadel, peníze aí ale dal do kufru a arabsky a italsky a zdržel jsem se tam nencehal ani centu v kapse. My v dva� roky. Byl tam též jeden éech hlučných ulicích New Yorku utíkali ZC\ což
on
eG
.. "a CI>
ClIl
:E ClIl 'CD oK ..
či ...
ClIl
N CD c
CD
c:J O &..
CD
N
.!:
-
186.._
když. jsem na ni.:doplácet,. odhodlal sem se ji stanici, nedostavil, hle- I prodat ·3 tu jsem ztratil ,as.i $1,400, ne jsme byli 3 Vlak se dám, kouk�m ni.c. h�ul� milý "sice. na pozemku ale na zařízeni, dům soudruh nic a mc., Bylo to překva- ml s h ore I h "á rec h a
vozem
soudruh Herman
mdj
na
se
,
mne,
peru pro
něz kali
a
já
na
V,l
venouciíh o,
též
ne.
první
nerna
Co ted' dělat?
stanici
a
kdo
'I'
'
že
My
peutí-
I
tu dostaví i
se
.
,
V'
v
••
,
V'
prI prerrjmc
tom
r==
,
tak
stroje,
1
pll
.
.
.
�obytekNapos�aral.� to vzalo všecko zkazu. kou Jsem
I pil
dům
kde
sr
Chicagu, vždy od roku Pak 1875 1871-2, když příchodu zdržuji. 10. Jeli jsme bez dalších nehod do jsem se oženil, našel jsem si .z, mých Chicaga, on tam trefil na nějakého I prvnějších známých Oechii roztomilou Němce, kterého se ptal, kam má jít, žínku, máme již 4 dítky, nejstarší nám zemřelo a téšíme se blaženému domovu. ten ho vzal na poulí cní dráhu, zaplatil za něj a tak ho na pravé místo dopravil. Já dělám už 12 let v jedné továrně II V Chicagu jako každému zelenému šlo A. II. Andrews & Co., kde sdělávám Dám zle, mdj sondruh platil za mne 9 vzorky a nové vynálezy, jsem' dobře týdnd stravu, což já mu potom všecko placený, zahospodařil ismu něco' jmění zaplatil a pak jsme dostali práci, na- a v .krátkém čase míním si koupit ma před ne moc výdatnou, pak ee polepšo- lob farrr ičku ve. Wisconsinu a seusadit valo, iá začal pokračov t a v krátký čas na pohodlném živobytí a děkov�t naši jsem mého soudruha předběhnul, J ci po-. nové vlasti za. vysvobození mne z: nouze a tom koupil farmu, na kterou jsem osaposkytnutí .svobody, jaké jsem nena-· dil jednoho z mých krajanů, když se lezl ve všech čtyrech dílech světa, kte mi to nevyplácelo, ba vždy ještě musel' ré jsem procestoval, rovné. soudruh
můj nový
celý spoeenj'
a
bylo jen
mrzlo
rok
to na
piště-I
v·
se
mého
I
.
'
I
Opravy � Ionském
k
životopisu
p. Jana
MikuJeckýho,
v
Caledonii, Wis.·
[sem
j:i založil "Slovanskou Lípu", což správně, mělo státi, že v těch letech by, �teré by přilolpívatele toho mohly Fři- jsme všichni zde bydlící založili spolek vésti v nedobré světlo u jeho spolu- ten. I to je omyl že ta Lípa, ku 'které já rodáků, kteří 8 ním pracovali, aneb by náležel, postavila školu, ne:' naše Lípa sta mohly nésti znak překroucení, jemuž arei věla kostel a druhá stavěla školu; k tomu :pan přispivatel jel'lt cizím a proto uznali se ještě přidala nějak fara, kdežto zde do Huďte tak sud žádná fara nen( a nebyla. Jsme za dobré chyby tyto V následujícím opraviti. Píše nám o tom: Kdo se mnou laskaví a opravte to budoucně neb by přijel? Tam stoj ( Peterka Jan a zatím mi moh'y omyly ty udělati špatné jméno v mělo státi Perura JO!olef, pak na místo mém okolí a já. vím, že dobré jméno jest Plilkrábek Jan má státi František. Pak leI)š( nežli to největ;í bohatství. co se N a zdar! Jan,J,llikulfck!Í' týče našich spolků, stálo tam, že ročníku
vloudily
se
do živo- I
topisu p. Jana ::\likoleck}'ho některé chy-
není
,
Cena jedné sbírky člll Jednoho rocníko , obálce 80 cf'ntu. Každý ročník oblíbených ,,�IERE�lJ" přináší bohatou sbírku deklamatorních a zpěv nich kusů, které se vesměs s úspěchem provozovati dají v každé společnosti. .u\tluor a veselost sílí zdraví člověka a nám Čechům jf>Kt toho zajisttS potřeba. Objetf9"ky buď, tež zastlány na Aug. Geringera, 463 So. Canal Rt Chicago, 111.
MERENDY
I
-
'
,
.:
"3
Devět ročníl�ů
na
sJdadě
�!iiiiiii--�
zmíněnou knihu napsal také svazek pod mí P. Grover Cleveland, (ku str. 32,) president Soustátí Amerického a sl. Frank Clara Fol- zvem "Specimen days and Collectíon." Žije somova byli 2. června oddáni v Bílém domě' v malém domku, který nedávno zakoupil v Cambden N. J. při Delaware. Ač jest ochro ve 'Yashingtonu u přítomnosti malé pozvané družiny tajemníků kabinetních, jejich men a vypadá mnohem starší, nežli jest, I
manželek a 12 příbuzných .nevěstíných. Pre- píše neustále pomalu a uchovává si i'ružnost sident jest 49 a manželka [eho 22 roků. Ona I svého ducha a veselost potřebnou ku zdár byla 'důkladně vychována ve školách a jest né práci.
I'
ženou příjemnou i hezkou, majíc zvláště
I
krásná ústa a bradu, oči modré a vlas hně.dý. P. Cleveland byl už hlavou města Buřřalo, hlavou státu New Yorku, hlavou národa Soustátí a všude dobře v povinnostech Má teď před sebou nejtěžší povínobstál. nost životní, kterou si ponechal až na posled, státi se hlavou rodiny a pozná, že jest to nejvznešenější a uejtěžší povinností ělověka a když i v té obstojí s takovým ůspě.chel(.) jako ve všech dřívějších, bude ještě šťastným v rodíně své.
I
I
,
místech,
,
Lafayette. Později SVOJI školu, a přednášela na rozličných V roce 1S82 její stará matka ze-
prae I m liter á rn I m. I
!
svýeh .,Stpbla trávy" (Leaves of (;ra�s) a v 1RH2. Za dohy války občanské
dokončil to nalézal
se
Whitmall
co
dobrovolník
býti skutečně hrd. Je ho služby co právního rádce Soustátí před soudnou stolicí mezinár. v Ženevě v 1871 á 1872 získaly mu uznání co nejpřednějšího On byl narozen v právníka své doby. Lynn, Conn., 29. list. 1818. Jeho otec byl také rozen v městečku onom, byl vynikající právník své doby. Mladý Waite �yl poslán do koleje Yale a vystudoval v ní v 1837. Pak st�ldo�al se svým otcem práva a bylpřlpušten pred soudy. Odstěhoval se pak do Mamee City O. a vstoupil do spolku se Samo M. Youngem. Pak se spolu přestěhovali do Toledo, O., kde měli větší pole činnosti. V 1849 byl Waite poslán do sněmu státu, v 1871 a 1872 sloužil v Ženevě co spolkový právník při komisi a v 1873 by předsedou ohioského ústavodárného sjezdu v Ohio. V 1874 byl od Granta jmenován vrchním soud cem spolkovým a tu se vždy vyznamenal ne stranností svých rozhodnutí velice. Zdráhal se sloužiti při volební komisi v 1876. V po litice jest sudí horlivým a důsledným repu blikánem ale jest prázden vší úzkoprsosti
mezi
jínů, nakládaje se vš .. mi stejně, ať hyli Spverané neh jihané, T�to namáhavé práci podniknuté přípisuje ochrom .. ní ěásteěné, kterým trpí a ač j('st oprávněn na výslužbu, přece zdráhá se stále zadati o ni. Mimo
I
str.
41.)
Kmen Apačů Chiraeahua, jest snad ten ne] horší a nejdivo č �jsVí kmen lneI'lam; ký ,na 1 ezající se pod mocí Strýce Sama. Rozhořčení proti ním a jieh zločinům se tak rozmohlo, že osadníci a pasáci v Arizoně a �Iexiku se spojili a počali proti ním vésti válku s úmy .,
ošetřovateli nemocných a raněnýoh v poli a počítá, že ošetřoval na }On,ono nebuhýeh vo-
vlasti své po
může
Geronlmo, náčt>lník apačský. (Ku
Walt ,,'hUman. (Ku str. 37,) Walt ""'hitman se narodil v IIuntingtonu, L. J. 31. května 1819 a bude tedy brzo 66 roků stár. Vyrostl v 'xew Yorku a v Brooklynu a měl jen obvěejué školní vychování. ('o mladík pracoval v tiskárně. V 18.;',) započal pracovati na
ve
v
39.) nejvyšší
atrannícké,
mřela, a nadaná ŽE-na tato ač zarmoucena, přece jen seznala, že tím více může se nyní v ě novati
str.
-
S,lecna R. E. Cleveland, ses�ra nynějšího I?resI�enta y� býval� p�ní BIlého, domu, Jest neJml�d:n z dev�tl adítek. NarodIla �� ve !�'Y., ,záhy na,!o rO�lCové Její yett�Vllle. ,N. se do odstehov�h Chn�o,n, bhze UtlCa, N.v Y., v roce 18-53, otec Její byl kde, p�st.orem ko: stele Kdyz, Jí �ylo aSI pre�byten�nském. zem rel a malá E,hzabetha sed� roku, do o�ec� se Jí poslyana byla k�� semI�láre, <1o��alo a kde ll�dt všechny ���lé spolužákyyzde:án! ně důvtipem vynikala, Později stala. se, U�ltelk�u a �o dvou letech stala �� měla prmclpa!: kou školní v soukromou
.
WaIte, (ku
soudce Soustátí získal si
I věsť, na kterou
Slečna Rose Elizabeth Cleveland. (Ku str. 35). v
•.
Morrlson K.
.
slem, vyhladiti je. Ji('h náčelníkem nyní jf'st Geronimo (čti Hejronýmo), polokrevný �Ipxikán, jf'}IOŽ .\pačovp unesli [eště co ma lého chlapce z llt>xika přl j .. dnom z jich čet ných výpadů loupežnýeh. J�a takto pocl dozorem Indíauů, není divu, že seznámí! se se všerní jejich plány a potřebami, a když KP hyl stal jedním z jPjic'h nščelnfků, měl za učitele známého Coch íse tudíž jPst zcela ,
přirozeno, ŽP dostal Kb(.hloKt
v
každém ohle byl v září
du lmlianského válčení. Geronimo 1886 zajat gen. l\lilesťm.
-189 Jefferson Davis. (Ku str. 43.) Davis narodil se dne 3� června v roce 1808 v Christian, Co., Kentucky. Otec jeho později odstěhoval se do Mississippi a mladý Jeff poslán byl do vojenské akademie ve West Point, kde odbyl studia s tím největším vyzname-
I být přítomen
několika bitvách proti Indiánům, načež složil hodnost vojanskon, věnoval se životu venkovskému a ponáním. Vrátiv
se
bojoval
-
v
jal za choť sl. Taylorovu, dceru pozdějšího presidenta Taylora. Zaměstnával se hlavně pěstováním bavlny až do roku 1848, když sůěastntl se činně politických zápasů. Byl zvolen do domu zástupců a bral čilého podíIu na debatách. Když vypukla válka Mexika, byl ustanoven co důstojník v mexickém sboru dobrovolníků a bojoval pod gen. Taylorem v těch nejprudších bitvách. Po skončení války byla mu nabídnuta hodnost brígadního generála, však Davis nepřljal, byl v I'. 1847 zvolen do senatu za stát Mississippi a byl předsedou výboru, pro záležitosti vojenské. V roce 1851 vzdal se· místa svého v senatn a pracoval horlivě pro kandidáta presldentství Píerce-a, který též byl zvolen a ustanovil Davise za ministra vojenství. V roce 1859 byl Davis opět zvolen do senatu, však po zvolení Lincolna vzdal se opět místa svého a jakmile vypukla válka a jižní státy se odtrhly od států severních, byl Davis zvolen za presidenta konfederace jižní Po skončené válce byl Davis na šest roků. zatčen vojskem severním a držán ve vazbě, však byl později propuštěn. Od té doby žije v soukromí a vydal dílo "Rise and faU of
v posledních okamžicích. Wil byl nejstarším synem Commodora, Vanderbilta a rozen byl roku 1821. Obdrželi jenom prostředního vzdělání školního, ná- čež odebral se na farmu na Long Islandu,.
liam II.
kterou počal vzdělávati. nejstaršího syna svého za daného
když
a
Otec nepovažoval mladíka příliš na
také si ho valně nevšímal. Však ujal se kleslé longislandské drá-
tento
tak, že přinášela užitek, byl upozorněn na svého synáčka a od té doby stal se William jaksi společníkem své- ho otce. Williamovi podařilo se tak získati si důvěru otcovu, že když tento v roku 1874 zemřel, odkázal veškeré jmění jemu. Přáte lé se sice chtěli soudit. Však chytrý dědic je dovedl upokojití. Starý Commodore zane
hy
a
zvelebil ji
tatík
cha! zde asi 100.000.000 dollarů za
jmění:
několik málo roků vzrostlo
které
přičiněním
Williama na 200.000.000 dollarů. William Vanderbilt byl postavy vysoké a silné; vze
zření nepříjemného, člověk řeč jeho byla drsná.
nespolečenský
a
,,..
.
Mme. Anna Judle, New
(Ku
Yorku
str.
49.)
Loni vy-
stoupila americký břeh jedna z nejproslavenějších hereček nynější doby, Mme. Anna Judic. Americké peníze již přilákaly celou spoustu umělců evrop ských do země této a nejposlednější z těch jest tato herečka, která však nečiní takové nesmyslné požadavky jako na příklad Sarah Bernhardtova. Judic jest herečkou výško lenou, mimo jeviště však osobou velmi do máckou. Praví se o ní; dokud její manžel v
na
řord N ortheote, vynikající vůdce strany toryů v Anglii, narodil se dne 27. Hjna 1818.
žil, že když navrátila se v noci z divadla obdařena věnci, drahokamy a jinými dary,_ sedla ke stolku a spravovala punčochy. To samé však vypráví se o i tragédce českého původu paní Janouškové. Mme. Judic jest
Základ k jeho vzdělání
dosud dosti mladá
Conřederacy." Sir Slarrord �orthcote. (Ku str. 45.) Staf"
byl v Býval osobním tajemníkem Gladstona, když vynlkající ten státník byl presidentem bursy (1843-184-5). V roce 1851 zdědil rodinný titul, jakož i jmění a od roku 18.55 do roku 1857 zastupoval v parlamentu Dudley, byv zvoPozději stal se len stranou konservativní. Eton,
v
Ballíol College
sekretářem
v
odboru
zvolen byl sám za ku 1S67 až do 1868
položen
v
mu
Oxfordu.
finančním
a
později Od
presidenta bursy. byl tajemníkem státním 1'0-
pro Indii.
William ll. 18I1tl('rbilt. (Ku str. 47.) Wil II. Vanderbilt, nejbohatší člověk v Arneríce, rozloučil se na VŽIly se světem dne 8. prosince 1HH.5, v New Yorku, byv stižen mrtvicí právě kllyž radil se s panem G�ret: liam
tem
o
prodloužení dršhy
do New Yorku. Smrt VRně. tak že ani žádný
Baltimore Ohio
az
jeho přišla neočeká z jeho přátel nemohl
čti kavalíři
Langtry
a
General
a
krásná,
tak že amerí
nějaký čas zapoměli na zabývali se tímto hostem. na
Robert
Toombs.
(Ku
Mme.
str.
51.)·
Toombs narodil se v roce 1810; navštěvoval universitu v Georgii a v každém oboru vědy vynikal nade všechny své spolužáky. V r._
již připuštěn byl co právník před soudy. Později súčastnil se několika šarvátek s Indiány, zasedal v zákonodárství státu Georgia a posléze- poslán byl do senatu, v roce 1853. Jakmile Georgie prohlásila. se pro odštěpení od unie, vzdal se Toombs svého 1830
místa
v
senatu.
Byl.)éž nějaký
čas mini
války při vláde Jeffersonově, však jedinou snahou jeho bylo stát se presidentem jižní konfederace. Nedočkal se toho a po pňdu jihu odebral se na cesty. V prosinci r. 1885 těžce onemocněl, a smrt v lednu 188& skončila jeho dobrodružný ft pestrý život. strem
l�U-
-
f.' William�M.
Evarts. (Ku str. 53.)
Jeden
z
I načež při třetí volbě opět zvolila jej strana
nejznamenitějších občanů Soustátí jest W. M. Evarts, který třeba zarytým jest republikánem, je přece u veliké, vážnosti také u svých protivníků politických. Pochodí z Massachusetts, kde jeho otec byl vynikají-
lidu.
cím kazatelem. Narodil se v Bostonu v 1818 Studoval a vystudoval kolej Yale v 1834.
pak práva
a
byl připuštěn před soudy v 1840. v N ew Yorku,
Zavedl si obchod právnický
se známý pro svou právní učenost vydělával velice. Když se strana republikánská zakládala, byl jeden z prvních zapsaných členů její. V době, když byl pre-
kde stal
a
.
Rodina
jeho pochází
z
Irska
..
Edwin Booth. (Ku str. 59.) Edwin naro dil se v Baltimore roku 1833 a již záhy jevil velkou nšklonnoet k divadlu, což jest zcela přirozené,. neboť otec jeho Junius Brutus Booth byl hercem vynikajícím a celá rodina věnovala se divadlu. Když mu bylo šest nácte let, vystupoval již ve větších úlohách a po smrti otce svého převzal všechny par tie, hlavně hrdiny Shakespearovy. .
Alexandr I. (Ku str. 61.) Alexandr I., bý valý kníže bulharský narodil se v roce 1854. Jeho matka byla dcerou bývalého polského sident Johnson obžalován ůřadně, byl hlav-minístra války a stala se chotí hessenského ním jeho rádcem. Byl gen. Grantem poslán prince. Alexandr byl druhým synem, starší co zástupce nároků Soustátí před smírčí jeho bratr vstoupil do námořnictva anglické stolici v Ženevě v zájmech lodě Alabamy. ho. Během rusko-turecké války sloužil Alex Byl pak hlavním právníkem zastancem Bee- andr při štábu rumunského prince Karla, V 1877 ehera v jeho při s Tiltonem v 1875. súčastnil se obléhání Plevna a s generalem zastával republikánskou stran'. před volebGurkou překročil Balkán. Později zvolen ní komisí. Hayes pozval jej k sobě za tajembyl za knížete bulharského ale v srpnu 1886 ník� zahraničního. byl shozen a vyhnán a pak se sám koruny vzdal a šel domů k tatíkovi. lV. L. Couch str. stal se 00.) (ku Captain minulého roku prominentní osobou po celé Hon. Geo. Banerořt, (Ku str. 63.) Dne zemi, neb on byl vůdcem oněch pověstných 27. dubna, 1886 odbýval se třetí sjezd amerí osadníků tak zvaných "Oklahoma Boomers." cké historické společnosti, jejímž presiden Když vláda Arthurova chýlila se ku svému tem jest lIon. Bancrořt, Společnost tato konci, byla upozorněna na to, že lidé tito čítá mezi své členy na slovo vzaté učence počínají do indianského území tohoto vni- americké i evropské. Bancrořt narodil se kati, ano někteří že již tam své domoviny ve Worcesteru, Mass. v r. 1800. V r. 1812 založili. Captaín Cou ch postavil se v čelo vstoupil do university Harwardovy, kde gra tlupě. která nazývala se jmenem "boo- duoval již v r. 1817. Po vystoupení z uníver mers" a s vozy a vším nářadím vydal se též sity odebral se do Evropy a studoval v Ber Na vozích měli nana cestu do Oklahomy. líně. V Evropě zdržel se pět roků a učíuíl psáno: .,Goin� west by thunder." Vláda si známost se všemi vynikajícími učenci. však byla toho náhledu, že území, které vy- Vydal deset dílů historie americké, které braženo bylo pro Indiany, má b}ti též pro budí pozornost svou obsáhlostí a svědčí o ně zachováno a boomerové tušili. že až na- znamenité píli spisovatele. Y r. ]871 byl též stoupí nová vláda, uzná jejich práva. Však vyslancem americkým v Prusku, však byl president Cleveland byl přísnější v zápovědi brzy odvolán na svoji žádost. Nyní žije ve stěhovati se do indíanského území nežli Washingtonu, D. C. a leto tráví vždy v sám jeho předchůdce a vojsko posláno býti Newportu.· muselo do Oklahomy, aby zamezilo dalšímu Královna Krlstlna. (Ku str. 6.5.) �panělsk' osazování se tam bělochů. královna Kristína, byla druhou ženou špaT. J. Powderley. (Ku str. 57.) Powderly nělského krále Alfonse. Sňatek tento uza narodil se v Carbondale, Pa., v r. 184!)' V vřen byl spíše z ohledů politických, však mládí učil se v strojnické dílně a všechen manželství to nebylo přflíš šťastné, jf'1ikož prázdný čas věnoval vyučování se strojni- Alfons zdědil po matce velikou náklonnost ctví. Když byl 19 roků stár, přistoupil k k hromadnému milování, což se nové králov unii strojnické v Scrantonu a stal se pozděně nelíbilo. Jeden čas byla mez! králov ji předsedou organisace této. Za 10 roků skými manželi taková roztržka, že bylo se na to přistoupil k Č. 16 Rytířů práce a hyl co obávati veřejného škaudálu, a ten zamé korespondujícím ta!emnfkem. Jeho půso- zen byl jen zakročením přátel obou stran bením se organisace tato hlavně rozmohla. Kristína [est dcerou arcivévody Karla Fer V roce 1877 kdy dělnické hnutí bylo v zemi dinanda rakouského. 1'0 smrti manžela své této na nejvyšším stupni, byl dělníky zvo- ho ustanovena byla regentem a jf'jí sy. len za mayora Scrantonu, později zvolili jpj náček jest následníkem trůnu španělskeho. zase demokraté do toho samého úřadu, Kristina nevyniká krásou tělesnou a dle
-
19]
úsudku mnohých hodila by se prý spíše do kláštera, nežli do paláce královského. Král Leopold II. (Ku str. 67.) Belgický král Leopold II. narodil se v Brusselu 9. dubna 1835. V 1'.1853 oženil se s velkovévodkyní Ma rií rakouskou a po smrti otce svého Leopolda I., v r, 186.5 ujal se vlády. Leopold II. v mládí svém mnoho cestoval po Evropě jakož i po :Malé Asii. Ani tento malý králíček nemá ustláno na růžích, jako všichni velcí panov níci, nýbrž zem jeho zmítána jest častými nepokoji, které královskou hlavu jeho velí Považován jest za dobrého panov ,ce tíží. níka a velkého přítele lidu. Generál Beaoregard. (Ku str. 69.) Generál Beauregard byl jedním z nejschopnějších vojevůdců, kterými jihané v poslední občan
ské válce
se
honositi mohli.
Muž tento
na
vystudoval vojenskou ,školu ve West Pointu. Vstoupil pak mezi dělostřelce, však přesazen byl později do oboru inženýrského. Později stal se řídíte lem vojenské školy westpointské však při vypuknutí občanské války vzdal se místa svého a vstoupil do jižní armády. Velel v rozen
byl
v r.
1818
a
památné bitvě u Bull Run, v které se utrpěli tak strašnou porážku a za to jmenován byl ihned brigádním generálem. Po válce byl presidentem železniční společ
oné
verané
,
nosti New Orleans, Jaekson a Mississippi a též řtdítelem známé loterie louisianské. Lord Carnarren. (Ku str. 71.) Lord Car kterým lordem [Sallisburym ustano ven byl co lleutenant Irska, patří mezi nej
narvou,
přednější politiky anglické době nynější. Carnarvon zastával s úspěchem kolouialní bo sekretáře za vlády Derbyho, později však vzdal se úřadu toho následkem různosti ná hledů. Disraeli později opět zvolil Carna rvona za tajemníka koloníalního, však jeli v
kož Caruarvon byl proti poslání loďstva anglíekého do Dardanell a hlasu jeho neby lo dbáno, vzdal se úřadu toho podruhé. Car narvon
vydal
mnoho
spisů politických.
Ne
dávno složil úřad co lord lieutenant Irska, což považovali mnozí, za znamení přijetí "IIome Rulu," však byli konečně přeci zklamání, Panf LllUe Langtry. (Ku str. 73.) Paní
Langtryová nedodělala se ve společnosti an glické velikých úspěchů, však co herečka vzri\stá stále
v
oblibě divadla milovného
obecenstva. Zajímavá episoda vypravuje se o nf, kterak chladně byla přijata princeznou
walesskou, manželkou nňsledníka anglické ho trůnu, Byvši pozvána, dostavila se též však princezna si ji málo všímala. Princ walesský hovořil 8 touto lílil z ostrova Jer .sey a když viděl, že paní jebo se odvrací, -
-
chtěl je blíže seznámiti
a
v
•
pravil:
"Oh paní
", Princezna mOJe manzelka by ráda obrátila na ta slova! kývla lebce hlavou -
-
-
-
1
se a
odvrátila se od paní Langtryové opět, jako by jí ani za slovo nestála. To bylo ovšem znamením pro celou společnost londýnskou tak že paní Langtryová jest z vysoké lečnosti vyloučena, za to ale co herečka těší se stále tím větší oblibě. Paní tato vy niká krásou tělesnou, která vždy musí na
spo
hražovatí tam, kde umění nevystaěú]e. Man žel její žije v Anglii a jest spokojen s tím, Co mu žena k jeho výživě poskytne. Emilio Castellar (ku str 80.)
Castellar
na
záhy znám byl pro svoje demokratické zásady. V roce 1866 se súčastnil činně revoluce, kterou však Serano potlačil a Castellar odsouzen byl k smrti. Podařilo se mu ale prchnouti a nalezl útoči stě v Ženevě, později ve Francii. Když re voluce vypukla v r. 1868 poznovu, vrátil se Castellar do své vlasti a byl jedním z před ních vůdců republikánských. V r. 1873 byl zvolen presidentem výkonné moci, však po děkoval se později a na místo jeho nastoupil gen. Serano, který uvedl opět na španělsky trůn Alfonse. Castellar jest považován za nejvýtečnějšího řečníka španělského a zabývá se též spisovatelstvím. rodil
se v roce
1832
a
.
Samuel J. Tilden. (Ku str. 83.)
Počátkem
srpna 1886 zemřel Samuel. J.
Tilden, jeden z nejpřednějších demokratů a nejprvnější poli tik americký, ve svém domě v Y onkers, ne daleko New Yorku. Samuel narodil r. 1814 a dostalo se mu hned z mládí pečlivého vy chování. Poněvadž byl ale těla slabého a
vystoupiti ze škol, poně obával, že by nesnesl dušev ní namáhání. Později vstoupil na universitu
neduživého,
musel
vadž
otec
se
jeho
N ew Yorku a všímal si bedlivě všech zále žitostí politických i finančních. Když Johu
v
Sullivan založil
New Yorku časopis Tilden reuak torem a za krátkou dobu na to zvolen byl do sněmu zákonodárného. Veliké přízně získal O.
v
"New York Daily News", byl
si zničením Tweedova-ringu, který vyssával město jako pijavice; v r. 1874 zvolen za guver néra státu toho. Roku 1876 byl nominován za presidenta proti Hayesovi a demokraté tehdy si osobovali vítězství při volbách, o které prý je republikáné ošidili a Hayes byl na stolec V zimě bydlel v New Yorku, v dosazen. v Gramercy Parku a léto trávil v Yonkers, na
břehu lludsonu.
t
Vasil Vereščagin (Ku str. 85.) objevil se ve světě uměleckém náhle jako meteor. Slavný tento ruský malíř narodil se r. 1842 v Novgo rodě, v Rusku a v mládí navštěvoval školu věnoval námořnickou. Když mu bylo 17
r._
.
-
192
-
postavení ne poslední a ač horlí se všude proti spisům jeho co nemra vným, přece je nom všechny jeho romány jdou rychle na
malířství, navštívil nejpřednější ústavy v a v Mnichově a záhy vynikal v umění tomto. Vereščagín jest prý realista-maluje obrazy tak jak ve skutečnosti scény, které si pro svůj obraz obral. Jeho obrazy bitev jsou proslavené svoji skutečností; nejpamátnější jest obraz, věnovaný všem vítězům "minulo sti, přítomnosti i budoucnosti". se
Praze
odbyt a on získal si ve světě literárním zvuč Zola líčí život pařížský tak, jaký né jm.éno. vskutku jest a v románu "Nana" představu je společnosti pařfžské zrcadlo před oči a proto snad byl II jisté třídy dán do klatby. "Nana." však jest i zde považována za spis nemravný a v New Yorku bylo její vydání
:ÉmU Zola, (Ku str. 87.) Mezi moderními spisovateli francouzskými zaujímá Emil Zola Comstockem zapovězeno.
"
� NÁRODNÍ HLAVNÍ ŘÁD Č. S. P. S. *
Česko Slovanský Podpůrný Spolek, známý po všech státech SYOU blahočinnostf a ůěinlivostí na poli národním, odbýval v červnu 1886 svůj sjezd národní v New Yorku, kde mimo oprav,! stanov také zvolil ůřadníky Hlavního Hádu Národního, kteří vedou správu nejvyšší nad celým všech státech a sice zvoleni do sjezdu budouotho náslelet byli pě dující bratří: Frant. Pech předseda, Karel Drábek dozorce, Rob. L. Pitte tajemník, l\Ia� Kirchman účetník, l\Iatěj Siky ta pol&ladník, Josef l\Iorava průvodčí, Martin Hežný vnitřní stráž, Frant. Tryner venkovni stráž, Josef Matoušek předseda účtujícího výboru, F. J. Pěchota, druhý výbor
bratrstvem na
ve
..
účtující. Podáváme tuto životopisy vynikajících těchto Čechů, kteří nejvyšší důvěrou sjezdu celého byli poctěni.
František Pech
dne 9. června r. 1849 v Chlumu, kraj plzeňský a okres Polovice, v Čechách. Do Spojených Státd odcestoval r. 1867 přes Brémy po plachetnf lodi "Atlanta", v kteroužto dobu značný počet krajanů z obci Královic a Kožlan spolucestovalo a po plavbě 'šest týdnd trvajícf, dokončily cestu svou v New Yorku. Přijda do této nové země co hudebník, věnoval se ůplněj svému povoláni v Chicagu, avšak osud určil jinak, hned následujícím rokem byl nucen .svého povolání zanechat, an jeho zdravotní stav tím ohrožen byl. Na to 16. října roku 1870 stal se členem Česko-Dělnického Podporujícího narozen
Spolku, jednoho z nejstarších českých spolkli, kterýž učinil mnoho dobra neje nom pro své členy a jich rodiny, ale též i na poli národním velkého podílu bral a mnoho užitečného vykonal. Jak zdárně Sbor praco byl Pech pro val, to důkazem jak jeho čaq úřadování dosvědčí, Dne 6, července 1 A73 zvolen po prvé za zápisníka; dne 12. července 1 R7 4 po druhé; dne 27. prosince 1R74- po třetí; dne 26. prosince 1875 za předsedu; v 1876 17. prosince zvolen opětně tajemníkem; dne 23. června 1878 poznovu tajemníkem; dne 22. prosince 1878 opětně zvolen za ta jemníka; v květnu 1R79 zvolen co zástup ce k Česko-Národnímu Hřbitovu, kde co tajemník po dobu půl druhého roku ku cti Sboru a ku spokojenosti nadřečeného Sboru pracoval; dne 1 P. prosince 18RO zvolen za předsedu svého spolku; v čase, Sbor se připojil k kdy I Jednotě Č. S. P. O. co se dne ll. dubna 11880 stalo, zvolen co poslanec do Velko Řádu, kde zvolen byl za tajemníka, který úřad zastával až do té doby, kde sbor z oné Jednoty čestně vystoupil, což se stalo dne J 7. srpna 1A8l. Po malém odpočinku co samostatného "polku Česko-Dělnického u váženo, že by záhodno bylo připojiti se k
Česko-Dělnický
Česko-Dělnický
nějaké silnější J ednotč a tu ustanovena byla Bratrská Jednota Řádu Č. S. P. S., o což se Fr. Pech staral, by se tak stalo a
uskutečnilo dne 1. ledna 18R2, uve dením sboru a tu byl zvolen Fr. Pech Jo Velkořádu, kde setrval aI do sjezdu mil wauckého, kde! byl poslancem svého řádu ono se
I
byl zvolen na odporučení úřadovny N ár. Hlavního JUdu za předsedu téhož Národ. Hlavního Řádu a zastával čestně úřad ten po tí'j roky, tak že důvěra v jeho schopno st' a nestrannost osvědčenou j newyorský sjezd k tomu přivedla, by j�j opět za předsedu Národního Hlavního Rádu na dalších pět roků zvolila. a
Karel Drábek
rozen jest 21. února t 850 Olešné u Nového Města, navštěvoval hlavní školu v Jihlavě a pak též tři roky 'gymnasia, když ale otci nestačilo pro středkň, aby jej nechal dále studovati, přijal místo v 1863 co písař v důchoden V 1864 ském úřadě V Novém :Mčstě, v do učení obchodu kupeckého vstoupil "u Kotvy" u p. A. Sýkory v Bystřici tl Perštýna a tu po třech letech stal se kupeckým mládencem (oomis), a setrval tu Usadil do 18(;9, kde odjel do Ameriky. se napřed v Milwaukee, kdež oženil se českou dívkou s ním přijevší, Vyučil se tu doutnfkůřství a provozoval je do 1872 načež po smrti manželky své, která mu zanechala dvé dítek, sylla a dceru, odstěhoval se do Chicaga, zavedl si obchod a založil 14. května 1882 notářství i jedna-. telství přeplavnl, pojišt'ující a pozemkové kteréž s úspěchem provozuje dosud. V působnosti té založil 7 výpomocných spolků a sice Chicago, Národní, .Amerikán, Cech, Humboldt, Domova v Milwaukee I. Národní; ve 4 z nich byl prvním tajemníkem a notářem, a v jednom notářem. K řádům Č.S.P.�. přistoupil v 1878, jsa zakládajícím údem řádu Osvěta Čí�. ':!.7 a sloušil v něm téměř stále za. tajemníka neb v
81
po 7 let zástupcem jeho ve zastával též úřad předsedy kde Velkořádu, jednu a tajemníka .tři lhůty, Ve sjozdu
předsedu, byl
chicagském byl druhým tajemníkem a sjezdu new-yorskérn 1 HA6 J>yl zvolen
ve
za
ze sedmi eechfi. v Soustátí, mají nejvyšší stupně hodnostářské při řádu tom, neb má 32 skotské stupně zednářské, templářské do 12 a jest členem starého arabského řádu Mystic 'Shriné, svatyně Medinské. Ve své lóži Herder č. 699 sloužil jeden rok co první průvoděí, jest členem zednářského sirotčince, jenž koncem září v Chicagu byl účelu svému
jedním I jest kteří
odevzdán. Z druhé manželky' má mimo syna Karla z první, dcerušku Marii, ostat ních 5 dítek jeho zemřelo v mládí útlém. Jest velmi činlivým a horlivým v obchod ..
ním i národním
spolkovém působení.
Robert L. Pitte byl narozen dne 12. února r. 1846 v Blatné, kraj písecký. Hned z mládí věnoval mu tamní děkan zvláštní
pozornost, nejen že dobře prospíval :lák.
co
pil
obecní škole, ale zvlá ště se zalíbil co hoch zpěvem v kostele 'a tu otec nechal jej hudbě učiti. Na zvláštní
ný
na
přímluvu, slíbil
tamnější an otec
jeho byl nemajetný, při
Hildebrantů podporu, by poslán býti mohl do Písku k dalšímu vzdě lání. Navštěvoval v Písku hlavní a realní školu, kde podporován byl výtečným hu debníkem a skladatelem Janem Gregorou a vydavatelem časopisu "Otavana"p. V. V. J anotou.sjehož dítky soukromě doma vyu čoval. Hned z mládí měl zvláštní chut' k Baron z lIildebrandtů poslati učitelství. jej chtěl na hospodářskou školu, čehož 'ale Pitte odmítl a na radu p, Janoty odebral 1865 na učitelský ae do Budějovic roku s ústav a po dvou rocích výborným na českou a ně co podučitel prospěchem meckou školu vysvědčením opatřen byl. R. 1866 trávil prázdniny poslední na zám ku Blatné, an nemaje rodičů již na živu neměl kde býti a tam po dobou než odebral se na místo učitelské do Radnic psal v ho spodářské kanceláři. V Radnicích na škole vyučoval 3 roky, Roku 1869 vydal se do Ameriky a jel přímo do Chicaga, kam 12. září šrastně se dostal. Začátky pro něho mu
baron
z
dozorce M. Nár. Illavn. Há.du. .reště v Milwaukee j�a byl u 'obou tamních čelných spolků národních, Slovanské Lípy i u Sokola a platně jich' byly velmi přiěinil své �rvní podpor� dostalo obou sjednocení v lH70 a založení llar�d- se �u tí�, ze J.,...eJ, cestf hudebníci s v�e�ou Krátce na to stal se řidite ní Mlně.- V Chicagu pl-istoupil k POdlV- brah ku hre. lem odtud a spolku "Hlahol" v síni Mže če�k"é pěveckého Bratřtm Palacký ným Praha. Lípy", pak hyl spoluzakladatelem lóže U řůdň [est členem Mže Gar- trvání, Později zalošil pevecky spolek
dob�
s�u�n�.v
k,
"Sl?v.
Občanských
field č. 29, kde zastával místo pokladníka; náleží též co přispívající člen ku pěveckým spolkům Lyra a Lumír. Od více roků se též k Hvohodným Zednářům
připojil
a
pokračoval dobou
ve
stupních jejich,
až
��.erý �š:,k n�měl �louhého
[ehož ře�ite!e�po �íce ro�fi. byl "Ly�u", do dnes pn všech národních a
ktery
zdárně
čase
sIa,:noste�h vystupuje. �iž krátkém, ystoupll vdo J,>0 Jeho príchodu ?O Ch:�aga, kteremž zaměstústavu v
litografického,
pn
Stav se pak čestným nání byl po 6 rot1r. členem pěveckéko něm. spolkuc.Senefelder Liederkranz". V roce 18'15, kdy panoval všeobecný úpadek obchodní a kde i práce litografická'vázla, převzal místo učitelské při Václavské škole, kde setrval 3 roky a potom převzal místo na škole Čes .. Angl. řády Č. S. P. S. vydržované, kde po 8 rok-ll Nabaživ se učitelství zdárně působil. zařřdil si nyní kancelář notářskou. V roce 1863 zvolen byl tajemníkem sjezdu řádů č. S. P. S. v Milwaukee a zároven pak tajemníkem hlavní úřadovny: na dobu 3 roků. Nyní v posledním sjezdu Č. S. P.S. v New Yorku odbývaném byl poctěn tím samým úřadem a. zároveň zvolen na dobu 5 roků tajemníkem úřadovny, kteréž to místo důstoj ně ku všeobecné spokojenosti bratrstva zastupuje. Rob. L. Pitte jest též čestným členem Plzeňského Sokola, členem řádů Podivných bratří a Rytířů Pythiových.
v městě tom vyrůstati česká V dolech zdržel se rok a touha po přátelích vedla jej zpět do Chicaga, kde přijal práci truhlářskou, provozuje ji do 18'13, načež pomoci několika přátel zařídil si obchod s lihovinami, v kterém dosud trvá a domohl se poctivým jednáním a šle chetnou povahou SVOll četně přátel a vše obecné důvěry mezi krajany svými. V národním i politickém životě jest vždy v předních řadách pilným pracovníkem. V 18'11 přistoupil k řádu Podivných Bratří, v 18'13 ku spolku Česko�Dělnickému, jed
doby počala osada.
z nejprvnějších spolků českých v Chicagu a S tím přistoupil v 1883 k bratr stvu C. S. P. S. V 18'1'1 založil s 18 jinými bratry českou lóži Podivných bratří "Pa lacký" č. 630., která skvělého úspěchu se dopracovala a stojí mezi čelnými její za kladateli y pilné práci při ní. V 1880 při pojil se Cesko-Dělnický Spolek k řádům é. S. P. O. a když toto bratrstvo občanské odbývalo sjezd .svůj první v Chicagu, 1880
nomu
Max Kirchman
by:l narozen v KlatoČechách dne 12. říj- �yl �I. Siky ta zvolen za předs. Nár. Hlav. na 1853 a přibyl do Ameriky v dubnu 18'10. Rádu. Avšak úřadování jeho nebylo dlou První roky zdržoval se v Pittsburghu, Pa. hé, neb už v 1881 Spolek Česko-Dělnický, a pak přesídlil se s rodinou do Chicaga, ě. 16., nebyl spokojen 8 co Občanský řád v národním životě mohl čileji praco- jednáním některých jiných čísel a po dň aby vati. Vede obchod cukrářský a v životě kladné úradě vespolné ve schňai k tomu spolkovémjest činným. Při úřadě úěetníka účelu svolané usnešeno odstoupiti od brs N. H. Rádu zavedl velmi důkladné a pře- trstva Občanského a připojiti se k bratr hledné čtvrtletní zprávy a byl v posledním stvn Č. S. P. S., na čemž �I. Siky ta. měl sjezdu 1886 zvolen po druhé za účetníka. hlavní zásluhu. [sa už dříve členem řádu Mimo to jest členem dělnické americké I'{fp čís. ·U. U suešení to bylo provedeno 1. ledna 1883 a řád byl pod číslem 73. Jednoty a řádu Svobodných Zednářů. uveden do .Tednoty Č. S. P. S. ll. Sikyta Matěj Sikyta byl zrozen 19. ledna 1849 byl pak zvolen za svdj řád do sjezdu v Milwaukee odbývaného, kde byl zvolen za ve Skašově, kraj pizeňský v Čechách, kde byl otec jeho kolářem. Navštěvovalobec- pokladníka Nár. IIlav. Řádu, kterýž úřad ní školu, ale když byl jen {) let stár, ztra- zastával ku spokojenosti celé Jednoty, tak til otce, po němž zftstalo sedm nezaopatře- že ,byl při sjezdu newyorském v 1886 opět ných dítek. Nejstaršř syn převzal dílnu do úřadu toho zvolen. Také v politickém otcovu a .Matěj po vystoupení ze školy ruchu českém jest vždy v předu při straně vstoupil u něho v učení. Po vyučení byl republikánské a v 6. wardě jestmu za mno neodolatelnou touhou po svobodě pobádán hou práci politickou co děkovati. k vystěhování se do Ameriky, kamž se vech, kraj plzeňský
v
-
také se svou sestrou v 1867 odebral usadiv se hned v Chicagu. Nemoha při řemesle svém práci nalézti, musel na venkově pra covati těžce Ba farmách. Když pak v 1868 skončena bylá veliká havířská stávka v uhlodolech Wilmingtonských porážkou dělnictva,' které se muselo odstěhovati od tamtud a z Chicaga byli sbíráni dělníci na jich místa, byla jich veliká síla Čechd a Němce. a Siky ta mezi nimi. Ti se usadili pod ochranou policie v Braidwood a od té .
Jos, Morava narodil v
Ameriky přibyl
prosinci Čechách.
de v
Poříči, kraj Tábor8ký
v
1864 a usadil
se
1848
Do hned v
Chicagu, kde delší dobu se 8vým otcem držel dílnu truhlářskou, ale po smrti otce zařídil si 8Vftj obchod grocern( na ulici Vanllorn, v němž zdárně prospívá těše se
důvěře krajanů svých. Byl na sjezdu Č. s. P. S. 1886 zvolen do úřadu prftvodčího při Nir. lIl. :r�du.
-
195...
M.artin
Řežný
narodil
listopadu 1847 v Oplotě, kraj plzeňský a přibyl do Ameriky v 1867, kdy usadil se v Chicagu, provozuje řemeslo truhlářské, jemuž se ve vlasti vyučil. Nyní pracuje co dílovedoucí 23.
oba
sbory ty sloučily ve "Slovanskóu Lípu", byl. při ni věrným členem až do její zajití a splynutí v Těl. Jed. Sokol. Tu na dva roky vzdal se ve škeré činnosti veřejné, pilně pracuje na ve velikém závodu na okna a dvéře. V ná svém řemeslu. Avšak nadomluvu přátel rodním životě jest po celou tu dobu čin četných přistoupil zase k Ces.-Děln. Podp. ným, nejprvé při řádech C. S. P. S., pak Sboru a založil spolek český podporující v při sboru pro pomník Klácelův, pak v řádu pádu ohně, jenž dnes čítá na 50 členů, byl Rytiřft a Dam Cti, kdež byl několikráte po čtyry roky jeho předsedou a vedl jej k po sobě předsednictvím poctěn. V posled úspěchu, jakého se dodělal. V 1877 při ním sjezdu řádů Č. S. P.vS. byl zvolen za stoupil k lóži "Palacký" Podivných Bra vnitřní stráž Národ. Hl. Rádu na pět roků, tří a zastával tam úřad účetníka a pak půl Frank Tryner
narozen
se
24. dubna 1854
Bujesilech u Královic, kraj plzeňský. Do Ameriky přibyl v 186'1 s rodiči svými Usadili se napřed v AI po plachetníku. leghany City, Pa., pak se ale přestěhovali do Chicaga, kde nyní má mladý Fr. Tryner obchod hostinský ve svém pěkném domě, kde jest pohodlná nahoře síň pro spolkové schůze, jež tu několik spolků odbývá. Ja kožto hudebník hrál vždy s Cechy a jest teď kapelníkem Slovanské kapely. Při řádech C. S. P. S. pracuje od svého pří chodu do Chicaga a posledně byl na sjez v
du zvolen
za venkovního strážce Nár. JIl. Jest též při Americké Jednotě Dělnické a při "Herrmanns Sohne'tčlenem.
Řádu.
a
když
se
.
V bratr druhého roku vrchního mistra. stvu Č. S. P. S. pracoval pilně od jeho zavedení
v
Chicagu
�tné úřady
v
a
zastával stále
a
věrně
řádu, velkořádu i Nár. Hl.
Rádu. V 1886 byl zvolen ve sjezdu před sedou účetního výboru Nár. Hlavn. Rádu. Byl zakládajícím členem Sboru N árodního Hřbitova, kde byl z poMtku správním výborem a v květnu 1878 byl zvolen za předsedu Sboru toho, kteréž místo zastává až dosud (1886), neb velikou důvěru sklá dá Sbor v jeho schopnosti, opatrnost', po ctivost' a nestranné řízení Sboru v jeho všech úradách. Jemu na mnoze má sbor a podnik celý co děkovati, jak členové přiznávají, za zachování své v tak mnohé pohromě. "J osef Matoušek též vede oděv nický obchod v č. 741 So. Halsted ulice 8
úspěchem nemalým. Josef Matoušek narodil
se
26. září 1848
Přeštic v kraji plzeňském, Fr. J. Pěchota narodil se 10. října 1849 řemeslu krejčovskému v Podolsku, kraj písecký, v Cechách. Ve vyučil a přijel do Ameriky 1865, když byl ve Vfd- Vídni vyučil se řemeslu obuvnickému a ni půl leta pracoval, neb rodičové jeho 'se pracoval při němž delší čas. Pak byl přes vypravili do Soustátí a přáli si by on co 3 roky vojínem u 11. pěšíhopluku, dosáh nejstarší syn ze šesti dítek jel s nimi. U- nuv v 9 měsících hodnosti četaře. Do sadili se v Chicagu a od samého počátku Ameriky přijel 15. září 1870 a usadiv se v ocítil se Matoušek v ruchu národní činno- Chicagu, založil si hostinský obchod a po sti ve spolcích rozličných, v němž jest slední roky opatřil si pravo notářské, kte činným až do dnes a velice váženým pro réž provozuje. Ve sjezdu 1886 řádů Č. S. zásluhy i schopnosti své. Nejprvé byl P. S., u nichž dlouhá leta pilně pracoval, zakládajícím členem "Sokola" prvního I byl zvolen za druhý účetní výbor Nár. Hl. v Chicagu, spoluzakladatelem "Hlaholu" I Řádu a přidělen k br. J os. Matouškovi.
s
Břeskovicích se v
u
Čechách
�HLAVNí ŘÁD Č. V únoru 1H86 odbývaly řády Č. S. P. O. zvané Občanské svftj sjezd v Braidwood, Ill, kde zvolili ku své nejvyšší správě muže nejosvědčenější ze svého středu a sice ná-
S. P
..
o. *
Starosta Josef Vavřík, námě stek Jan Roška, tajemník Jindřich Hájek, účetník Karel Nováček, pokladník Frant. Poledna, závodčí Jak. Lukeš, stráž vnitřní
sledující:
..
-196
..,
.
-
Po vyučení pracovaI ve starším bratrem a přiučil Pak cestoval po se ve škole kreslení. Štýrsku, Uhrách a Moravě a přijal ně práci v kočárové dvorní ve Vřdni. Tu ku svatbě císaře mladého zhotovil výkres kočáru slavnostního, ten byl císařem schválen aJ. Roška jej musel také spracovati. Dostal pak patent na kočár � s dvojími péry, který ale musel Po později, když práce nebylo. sm�tl otce a brzo na to matky jeho musel zpět do Čech a usadil se doma i vedl řemeslo otce svého 9 let. Nedodělal se ale úspěchu a v 1864 se pustil do Ameriky štěstí své ho hledat a přibyl 9. května v New Yor ku. Usadil se v Pittsburgu, Pa., kde vlastně chtěl jen přenocovati, ale krajané jej přemluvili, aby tu zůstal a on Za rok zakoupil si dvě místa a dům. Pn praCl na jednom dvoupatrový ale s něho spadl a odstonal to. TeJ' zača
J. Franěk, stráž venkovní V. Rftžek,Uřadníci ti jsou zvoleni až do budoucího sjezdu .nejspíše na pět rokli, pakli do té- doby nebude svolán zvláš �ní sjezd. Podavše jejich podobizny přinášíme k ním stručné životopisy, jak jsme mohli zvěděti co nejspolehlivěji.
nému
se
Vídni
učiti.
pod svým
�oneč-
se 4. března 1846 Plasích u Královic v Plzeňsku v Čechách. Do Ameriky vyjel 1866, nejprvé bydlel y Alleghany City, Pa. půldruhého roku, pak v Chicagu a odtud 1868 jel do Braidwood, 111. na práci v uhelných dolech. Počátkem roku 1869 nastoupil co dobrovolník do řad vojska. Soustátí. Co vojín 11 měsíců v Leavenworth, byl Kansas, pak byl přidělen do nemocnice k posluze nemocným, což když se mu znechutilo, na svou žádost byl přeložen do 'Vyomingu k set. ll. 4. �ěchoty. Leželi při montanském pomezí v Camp Brown v indiánske reservaci kmenů Snakes, Banacks a Tam vojsko zakoušelo hodně Sioux. útrap a strádání. Náš J. Vavřík byl přidělen do lékárny. V roku 1871 měli časz n jara býti přeloženi na jih do Kense z kraje svého tucky, ale nemohli pustého přes hory a sněhy dostati ven do světa, leč až v červnu a tu ještě.velmi těžká to byla cesta přes sněhy. Dostali se šrastně na jih, kde J. V. byl zase při lékárně. Tu h\..jitalo, že jednou byl rotou
Josef Vavřík narodil
ve
prodat�
poslC!ch�.
1!?fólta�'l�
se do Ameriky stěhovati hodně Čechi't Čechové v Pittsburgu založili spolek mezi sebou ani nevědouce vlastně k jaké mu účelu. 'J{dyž pak mčli $250, ndalali z toho spolek České Osady. J. Roška byl
10 a
ě
s p. Jílkem zvolen za zkoumatele, lezli přřhodný kraj pro osadu na Nalezli nejlepšř půdu v vadilo zase, že tam nebylo
vrátili,
Nebrasce;. al� to 1�!':l.. ,h.<1yz se jeden zrazoval, druhy c���ld, sť?: založ il] I. toho
lek se z rozparl jižních spiklých rabijáků C.C.'C. přepaden spolek ochotnický, při a byl by zabit býval, dívkdyby jej nebyla navštívil a Iiknavňjšt k
ka americká zachránila. Z vděčnosti pojal ji později za ženu. Když vysloužil, nevydržel to od národnosti své vzdálen, ale opustil všechny výhody' mezi jinonárodovci a přijel opět do Braidwood kopat uhlí. V 1�75 byl zvolen za radního města na 2 roky, v 18Al byl zvolen smírětm soudcem od Rtran"'y nů za pomocí dělnické strany a v 1 RRa byl opět republikány a dělníky v úřad ten )Iá povolení zastávati úřad
zv?l�n., t,é",ž vereJ e!l?, notare.", l�dno Kdy,z r�dy Obcan��é ��lozlly RIo k .J.
také hrával. ale později pro nepořůdek 've spolku z něho vystoupil. Náležel pak k ' 1 německým řádům také j(>j vlastenectví a republikánské pre svěděeni vedlo k tomu, aby se dal (10 Rluž ..
podpflrn}'�l.,
hy vojenské
I
Hádu Hlavního", navafl�az úcty kterou radech pozíva.
a
Jan Hoška narodil
důvěry,
se v
1 R!l3
přičinil .se aby ��-dost�l don�t\ zpět zrov před bitvou u �ashvll1�· .. " ten (len co
dítko na domů, roznemohlo fl(' zú�krt a do rána bylo mrtvé, Zhyly mll jen c}vp dcerušky 7 a :; roků staré ..Pra�� val tC'cr v truhlářstv]. .T(>(1rlOU krajan Jt'J
J('lH�
požádul, hy I MVýVl pHH(.1
mu
a.
v
Kum-I
kraji táborském v po škole vzal jf>j otec jeho k svému řemeslu kolářatví do učenf, ač �i přál něčemu jiv
Čech�.h,
Rloužil. � mčsí('�' jsa ri"i�lě:
C!-ll'ři;tl
v
žáku
�y(j4-
"na
Braidwoodu, připojil se mm �. a. pracoval od té doby věrně pro �ě. 'e sjezdu v lA�6 hyl pak zvolen za předsedu v
a
,
len ke kolařině na vOJDC.' a dostával měsíěně $!l0 a stravu. Nelíbilo se mu tam ale valně a
II
"..
Pf)z(h'J'
čl'mž p. Palda je činnosti spolkové Postavili si jeviště v německé nabádal. síni najaté a dávali představení. P. Roška
�eo�visiých republiká:
.
a�y n�
západě.
hyl rukojmím
<-aM
pH?�i�('m �nm, mn!'l(.l1.aplat!�l domek. Pak
a on
čímž při�4·1 o jt'c]('n ['OJIsttl f;(l 11 a na život tam dal 1400, �pol('čn(,Rti .. kla tato "':'1 nedostal .Je<1('n cer-tu. pra �nt rok byl b .. z práce a tu Rl stavěl domek o
k(�yž
Jakub Lukeš narodil se 24. července patrech, spadl s něho zase a odstonal vystonání počal pracovati na 1836 v Jankově, kraj táborský v gechách. výstavní budově, tam mu ale pustili trám Do Amer\ky přijel v 1866 a zaměstnává se v na pravou nohu, ta. byla. na dvou místech dřevařských ohradách. Při' Občan zlomena a levá silně pomačkána. Má do ských Rádech věrně pracuje mnoho let a smrti z toho, památku. Lékaři chtěli mu byl zvolen v posledním' sjezdu za průvod obě nohy uřřznouti, ale nedovolil jim a. tak čího v Hl. Řádu. museli jej léčiti a při druhém narovnávání učinili pra.vo� o půl druhého palce 'kratší. Jindřich Hájek narodil se v r. 1834 v Odležel si to 18 měsíců, nežli opět mohl pracovati. Pak bylo povstání dělnické, .Liblíně v Čechách, kraj plzeňský a přibyl kde bylo všechno na dráze spáleno, i ta do Ameriky v 1867. Usadil se z prvu v dílna shořela, kde pracoval a v ní jeho New Yorku, pak v Madíson, 'Vis., konečně všechno nádobí. Brzo na to roznemohla v Chicagu. Od mládí svého býval probu se dcera jeho 19letá na souchotě � po 15 dilým národovcem a horlivým zvláště na. měsíčním léčení a nakládání peněz zemře ochotnickém divadle. I v Americe jest to la. Za tři měsíce roznemohla se druhá jeho zálibou dosud pomáhati ochotníkům v dcera vdaná právě též na sou chotě a ze těžších kusech silou svou. V spolkovém mřela též. Rodičů bol byl veliký, ale vše životě byl zvláště v Chicagu velmi činným člověk musí přetrpěti a vydržeti, sebe hor-. a tu jej vidíme u Sokolů, tu u Národního Na to byl pochycen par Hřbitova, u sborů ochotnických, u řádů ší a bolestnější. ním strojem v dílně a potlučen na více Občanských, u Rytířů a Dam Cti, u sboru místech a takových úrazů utržil více. Nic pro pomník Klácelův a všude zastává mí méně i v neštěstí měl štěstí, neb se vždy sta úřadnícká 8 hojným dopisováním a vyhojil a může pracovati, i manželku má obět'mi času spojená. Byl také své doby zdravou, jen že se jim stýská, že nema pořadatelem listu "Sokol Americký" a byl jí žádného svého PŠi sobě. Proto se tajemníkem výkonného "Výboru Národní přidal k Občanským R.ádům, aby měl bra Jednoty Sokc lské. Poslední sjezd Občan try kolem sebe a společnost' a jest v jejich ských Řádů v Braídwood vložil naň úřad středu velmi spokojen a. štasten, jak-píše. tajemníka Hlavn, Rádu, kterýž ochotně a Pracuje pro dobro spolku věrně a při po horlivě zastává. sledním sjezdu V Braidwood odbývaném byl zvolen za náměstka předsedy Hlavn. Josef Franěk narodil se 16. března 1835 Řádu, maje vážnost' a uznání bratří svých v Kozojedech, kraj plzeříský, v Čechách, ve vysoké míře. kdéž později byl vozkou svým a přibyv do Ameriky v 1871 živí se 'Y dřevárnách chi Karel Nováček byl narozen v Biskupi cagských t�žkou prací. Náleží k čís. 8. cích, kraj Znojemský, na Moravě a přibyl Občansk. Rádu od jeho počátku, jest jeho do Ameriky v 18'13. Byl vyučen zednictví předsedou a V posledním sjezdu byl zvolen ale zaměstnává se v dřevařských ohradách. za vnitřní stráž Hlavního Rádu. Dříve Ve spolcích svobodomyslných rád pracuje, náležel ku starému sv. Váciavskému kato1. náležt ku Svobodné Obci a u Občanských sboru. Řádů na sjezdu byl posledně zvolen do podp. Hlav. I{'ádu za účetníka. třech
Brzo po
to.
---
Václav Růžek narodil Frant. Poledna narodil 183'1
v
se
28.
Branicích, kraj Táborský
a
června
přibyl
do Ameriky v 186'1. Zavedl si grocerní ob chod a daří se mu při pilné práci dobře. V kruzích' bratrstva Občanského požívá dů
věry zasloužené, že jej při poslednfmsjez za pokladníka Hlavn. líádu do budoucího sjezdu.
du zvolili
�
se
27. září 1851
Rybníce II Plas, kraj plzeňský. Do A· meriky se přistěhoval v 18 '13 a usadil se při svých přátelích u Braidwood,IlI., kdež. přijal práci v uhelných dolech a zůstává. v ní dosud. Přistoupil k Občanským Řádům
v
věrně pracuje s nimi. Poslední sjezd zvolil venkovní stráží při Hl. Řádu.
a
--_."'(.�("I�
jej
..--.-._.I._'''-'
�"
·:;:...-;-Někdg je
dobře
pcelcuchct
dveřml
za
.
I.
Když byl
slavíkův
taky višní čas,
a
naložil jich láhev bratr Chrysopras.
Naložil je tajně nechal
své hluché cele,
ve
vykvasit je
po
do láhve však vklouz'
Jednou
fráter, opět
"Krásná jsi
neděle,
tajně
mu
ďas.
pří rtech, stál,
sklenku
pěkná, bojím se-však"-prál.
a
Tehdy Pafnucius kraď'
se
slova zaslechl-6! nikdo
že by Chrysopras si
s
dveří,
kolem
neuvěří,
Et'OU hrál!
II.
fráter višňovku
když potom
A
neboť
ďas,
a
pěkná, bojím
ten
sladký silný
však tebe-;"
se
často frátera svrh'
truňk ho
jen okamžik! Jak lek'
Chvatně schoval sklenku darmo Pafnucius na
v
s
neber
porazil.
Překvapit jej náhle, zahřmít toř
pil,
sklenku, zkušen hovořil;
tiskna k srdci
"Krásnájsi
svou
za
v
ráz,
Chrysopras
se
koutech
něj
na
r
svá tučná záda,
štourá, bádá,
konec dí zklamán: "To je špásl"
III.
"Zaslechl jsem přeci tak podivnou feč krásná
pověz, jaká A tu a
Chrysopras
smíchem
"To
ta
se
v
křeč?"
sklenku dá
mu
k čichu
bází tučná břicho mnichu:
krásná, jíž
A fráteIi
přivádí tě
svou
se
bojím, heč!"
oba, spřáteleni
zas,
sedli, pili víšňovíčku nad malvaz, nechali
kapky,
"Krásná jsi
a
neznalí už sebe.
pěkná; bojím
Pafnuc brouk' jen
a
se
-
__
dak
tebe,"
chrup' Chrysopras.
199
-
Podle
živý
platu.
P.ředpovídačka (k mladé dívce): Vy provdá te
se za
kočího
a
bude
se o
vás
psáti
ve
všech
Dívka: Jak že
se provdám jenom za kočího? Předpovídačka: WeB, to je vše co mohu pro vás za čtvrťák udělat; chcete-li zaplatiti padesát centů, možná že bude vaše planeta šřastnější. Za padesát centů provdáte se za
budete šťastnou a spokojenou. zaplatí padesát centů a odchází na plněna tou blahou nadějí, že bude co nejdří-
zlíbí. "
a
Dívka
.
bankéřkou,
ve
Neztratil
Nedivil
I
"Má,"
Hostitel: Ale dovolte, vždyt' žena, která zpívá. Host: Oh prosím prosím -
-
to
-
jest moje
pane,
se. o
Učitel: Jak řekneme
I
za
hluk?"
táže se uleknutá panička svého manžela. "Dle všeho zdá se mi, že děcko paní sou
Ostatně jest
sedky spadlo postele. ně neštěstí, pakli že se tak stalo."
se
si
Když
z
zelím.
něho brzy
tele
na
poli poskakuje+-má voják
�. domácí lékárny. Proti bolení zubů: mít falešné. Proti vodnatelnosti: položit se na slunce, když "vodu táhne". Omdlí-li někdo: přivést ho k zrcadlu a tím k sobě.
.
Když glasúra mizí se
.
nyní myslím?"
tázala
Proti šišlání: nemluvit slova, co mají š. Proti pihám: pražský dvoreček, kam slun
nepřijde.
škoda, že jsi tak' nespadl stele, když jsi byl ještě děckem."
"Že jest
Jiskry.
s
po-
Monolog holohlavého. Af někdo ty lidi pochopí! Když jsem kdy si míval moc vlasů, divili se tomu; když jsem měl později málo vlasů, divili se zas, a teď, když nemá m ládných vlasů, diví se taky! Ku
Jablko jest ovo Ejhle, proč všecky Evy jsou tak
Těšín je krajem jablek. cem
"Nuže?"
zubů: natři je vodním
sklem.
ce
něžná choť po chvíli.
podivu!
se
.
benzín.
takové dítě nezhloupí nikdy." co
už
rychle roste-budou
paní Slavíková otevřít. Když netopýři houfně létají-dobl'e mít pleš .. Sedají-li holubi na rameno-dobře mít po
to pro
HProč?"
"Poněvadž
sele
manévry.
Učitel: Jdi. Mrkt'ička: .š.Ilright. -'A popadnuv tašku, několika vteřinách byl venku.
s
neštěbetá-když jest
Když
.
v
Yelká škoda. pak je to u sousedů
Husa
ruce
pátém pádu jíti-nu Mrkvičko, pověz nám, jíti v pátém pádu: Mrkvička: Pane učitel, já nevím.
"Víš, mužíčku,
I
nebe!"
-
Porozuměl.
co
s
skvostné jitrničky.· Když skřivánek déle v povětří ostává-má samička v žitě dlouhou chvíli. dělá to: Když žáby do vody skákají žbluňk! žbluňkl Slavík-li po desáté silně tluče-nechce mu
nějakou almužnu, jsem hluchoněmý. Pán: Jak, hluchoněmý? Vždyť mluvíte! Tulák: A sakra, vodpustě], to jsem se zase zmátl. Já jsem slepý. To je můj bratr hlu choněmý a my jsme si jeden druhému tak podobni, že si to často spletu.
"Nebesa,
tomu.
Hospodářské štěbetání.
-
Plete
v
se
malý Johnny matky, "přišel
-
-
Prosím,
se
"Ano, synáčku," odpovídá matka. "To se nedivím, že ho odtamtud vyhodili," zvolal mrzutě Johnny, "jestli ho tam stále museli tak kolíbat jako já."
já chci říci, aby ten vřískot kluků na ulici myslím přestal, vždyť člověk z toho překrásného, mi lostného zpěvu nic nemůže ani slyšet, Tulák:
tázal
nám náš malý bratříček
duchapřítomnosti.
Host: Co pak jsou to za děsné zvuky, které právě slyším? Člověku to může uši potrhat. .
slovník.
Veliký mluvka chlubil se ve společnostl; že on jest živým slovníkem, neboť může na první otázku každému hned vše vysvětliti. "Já však mám raději slovník v kni hovém formátu," prohodil jeden přítomný vtipkář. "A proč?" tázal se mluvka. "Protože ten můžu zavřít, kdykoliv se mi
veřejných časopisech.
bankéra
-:-
Evy.
těšínské
v
\
lásce.
Testamenty a odkazy dědictví měly by být otevírány až po roce; jinak sotva zachovají
příbuzní patřičný Obžalovaný
jasně
a
ať
pravdivě.
smutek. vše
poví
právnímu příteli
Teprv advokátova úloha
je, všecko splést a zamotat. Mluvit jest stH"ro, mlčet zlato; proto se snad také říká: má stříbrný hlásek a je zlatou rybou.
200
Zlodějská praktika.
A
při tom vytáhl
jistém hostinci počínal si jakýs nezná neslušně, že hostinský konečně ztratil trpělivost a vyhodil ho z místnosti. Vyhozený obrátiv se, prosil za odpuštění pro. nemilý výstup, jejž zavinil a sám odsuzoval své jednání. Ku konci pak žádal hostinské ho, aby byl tak dobrý-jelikož on sám se sty a přinesl dí po tom výstupu nazpět vejíti mu jeho zimník, který hned u dveří na dru hém hřebíku viseti zůstal. Hostinský učinil dle přání a potaji litoval, že se před tím k host tak
Praktíeké přání. slavnosti byli žáci na kázání a byli na velké louce poděleni uzen
PH jedné
po kostele kami. Kázání
ostatních
jednomu
IIanzi měl
přeložttí
do
pánů hostí
cizinec
větu: Hip
češtiny
et Galcuu« sunt
pokrate«
z
duo ce'kbres 'm"dic-i. V e z m e cizojazyčný slovník a hledá nejpr
zaplatiti llOVý zimník, neboť se objevilo, že
vyhozený
dlouhé, uzenky
Dobrý překlad.
hostu tornu tak nešetrně zachoval. Druhého dne na to však ku svému nemilému překva musil
velmi
bylo
však velmi krátké. A tu mínil sousedovic Toník: "Lépe by bylo, kdyby byl pan farář dělal ty uzenky a uzenář za to místo něj kázal."
-
peni
jedné kapsy velikou,
z
stříbrem kovanou dýmku.
V
mý
-
vů
Ilippokrutes
ve
a
na
bec ani žádného svrch
lezne slovo: Hippokra
níku neměl.
tes, vS-tečný lékař; pak vynajde Gulenu» a na jde o pět: Galenus,
Nechápa\"ý manžel.
výtečný lékař. .A. již překládá: Výtečný lé kař a'ještě [eden vý tečný lékař jsou dva výteční lékařově.
Známý jeden uče výtečný archeo log, který se vyznal 'Více v klínových nápi nec a
sech než
v e
věcech
lásky a manželství, před krátkým časem se
To
oženil.
zdál
se
ník. Soudc«: Básník? To přece není žádné za-
jaksi roztržit;
městnání,
dosud neodvážil vám HeL Nechal jsem vám čas. abyste si na mne zvykla. J)JJt>s myslím,
že je přfhodný čas, abych vám řekl, že man želství opravňuje nás k všeličemus, že [sou
8
užívťjte vždy po jídle. Xt IIIfI("JI!Í: Ale pane tHí kely co seženu, abych mohl
Llhtř: Tak?
tedy užlvejte ,·ždy před
Tak
jíellt'rn.
jistá práva, kterých intellígentní žena nám nemůže nikdy odepřít!" ,,Ale, milý pane," přerušila jE'j mladá pa nf, zardívajíc se, "vím, čím jsem vám a Mvé mu novému stavu povinna, nepochy bujte o
�t'()ět pH dobrém čaji.·J f'-li "Hitt'l v patáeh
tom."
V mozk tl
"Yy tedy svolujete!" vf>lký učenec radostně. "Ah, jak jstf> dobrá! KelyhYHtf> věděla, jak jsem byl neštasten během t�(·hto zvolal
je nemoc,
ui«: Tu medicinu
..
doktore, já jísti.
to
má užírat.
lidy Má drah". to
lam mám Hí!: md) mnl mi IIko již t,-dl·n nIC' D(»1. -·- Aj 7i1all pak IIfI Um j(>o J)(>(,řJJ JII\lljt> Jla I osvrcen; do VOlllh·i4ao. llúj ..
TO
pravil: "Drahá. přítel tak lODi lak,) d�lal.·· kyně, čekal jsem ně kolik dní, abych vám sdělil, Čf'110 jsem se až
dnů!"
nemoe,
Jaké jest Sútulc(: vaše zaměstnňníj' OfJžalol'tlu!Í: Prosím poňženě, j.í, [sem bás-
Druhého d fl e po svatbě mohl každý vy čísti z tváře mladé pa ní výraz jakéhosi skla mání. Minulo několik dnů. L"čený pán sám
člověk by byl řekl, že mu něco schází. Ko nečně jednoho večera nemohl déle mlčet a
je
Stoletý kaleudňř
.
-
-
.
-
-
-
.
-.
-
•
-
-
-
-
•
-
-
-
-
..
rltr
přijllunn.
_.
zinu: i horko.
.
-
-
-
-
-
-
-
•
-
-
••
-
-
-
Jlh-d zkouškami
XťJllatit domá(·fmu. \" if>w;kt�m oc1el{'lt'u{ Dlurnista a pečeněO zlaté svatbě
lbá i,
žádný
-
,
Když naškrobenň sukně tancuje
-
-
__
-
-
-
-
.
.
11I11wf·().
_.
hřmí.
plovárny -f"'IIIIIl!; (llmtr. bolí fltll'll.�t{lll.
-
-
••
•••••••
-
-
-
-
••
_.
-
-
•
-lClml,,,1 JlIJN.
�PRO DOMÁCNOST A Oitronouá šťáva jako dietní prostřeŠťávy. citronové používalo se co
posloužilo. Tento prostředek účinkuje prý pfiznivé i v případech kde vše jiné Proti chro marným býti se ukázalo. nickému hostci (rheumatismu) použiva 10 se 'již dříve citronové šťávy ve vět ších dávkách až 200 gr. a dr. Ringer
děk.
prostonárodního 'léčivého prostředku dosud nejvíce v zemích, kde-citrony rostou. Nyní i lékaři věnují jí velkou pozornost
doby, co se vyzkoumalo, proti nakažlivým nernocem,
jež se.; _některých krajyiná:h stálv� vy: 'skytu11 Jako cholera, zluta a střídavá zimnice. Chrání prý též proti jiným v a jiných zemích panujícím nakažlivým nemocem a osvědčila prý se v případě takových pomocí léči vou, Dr. Tommasi, znamenitý italskv učenec a lékař odporučuje následující iednoduchou přlpravu této šťávy: Vezme se zcela čerstvý citron, rozkrájí se na kousky do nádoby, poleje se asi půl Iitrem vody a nechá se vše zavařiti až na třetinu, po vychladnutí se k011Sky citronu vymačkají, načež procedí se tato tekutina plátnem li. nechá se přes noc ustáti. Potom
se
ný
a
ee
tato
dosti značné
kých
pakostnice (Giehtu)
dávek citron 0-
použitím velkých
obávaná- nem a jiné životní
šťávy.
-
tato
Čisté
neb vodou rozředěné šťávy citronové používá se též při střídavé zimnici. Stáva tato smíchaná s černou kávou prý Proti záduzimnici úplně zahnala. -
šlivému tlukotu srdce, jímš nejen mladé dívky .a paní ale i mladí muži trpívají, ukázala tH1 býti citronová šťáva
by snad použití vyvařené šťávy nejlépe Zde
cukrem slazené
(sto. týdnu).
v
Šťáva
šťávy
mírnější šťáva co povrchní k prostředek hojení svrbivky; vředů a jiných nepříjemných vyražeuin. Aby vlasů a k po se zamezilo vypadávání vzrůstu vzbuzení jich odporučují starší lékaři následující ma-sť: tinktury ka�ta. ridové (pryskyrky) 1 a půl kvintl., šťávY'citronové, 1 a půl kvintl. vepřo vého sádla 2 loty. bergamotového a ci tronového oleje od každého tři kapky. Mastí touto se dotyčná místa vždy ráno r- večer natírají. Dítkám, kterým 1e zou natírají se dásně zoubky, t_ěžko
Citronová a pomerančová slouží též 3
a
IC.
dávek této
až dvě stě kusů citronů během 2 až
Anglické nynější době tohoto prostředku, jež se I v pravidelných dávkách I
taktéž léči vou. sprvu uvedené
sice
Proti vodnatelnosti prsou a břicha vel mi se odporučovalo trvalé užívání vel
rozdává. Na lodích, kde se tohoto pro- I střed ku pcužívá, nevyskytuje prý se ví.čistí krev
Před nedáv
o
Obyčejně povytlačené šťávj 'bez
léčivý prostředek. zásobu
-
vé
-
námořník um
poukazuje.
Při
francouzské loďstvo má
vždy
to
zťráva �plném. vylé-
Proti kurdějím považuje citronová šťáva za nejjistější ochrana
na
roznesla I ne� s�, I čem 20 let trvající
lžíce.
přípravy častěji
množství. se
jí
čerstvé
se
veškeré
se
opětně
šťávy z 6-25 citronů denně. Pouze velikými. dávkami této šťávy možno .prý úplného vyléčení takovýchto nemo cí docíliti. Při tom naskytuje se ovšem vždy otázka, zda-li nemocný tohoto prostředku v tak velikém množství sne se. Též proti diphtheritis použito bylo prý v nejnovější době citronové šťávy s ! dobrým výsledkem. Vařená citronová stáva odporučovala by se proto obz vlá ště tam co ochranný prostředek, kde nemoce tyto epidemicky panují, jakož i vůbec. všech nemocech při nakažlivých
může cukrem osladiti.
užívání béře užívá
-
od té
a
že chrání
HOSPODÁŘSTVí.�
I
-
šťávou, čím zoubky lehčeji lezou.
citronovou a
se
bolest
�írr.í
proti boleni hlat'y. Kus prosákavého papíru promočeného čiProstředek
st.ým tabulovým olejem položí se na hlavy. Když papír uschne, na močí se opět a poláží na hlavu. Tento prostředek zmírní i největší bolest "hla vy. Ovšem nutno dbáti především klidu. Kdo téhodně třikráte hlavu olejem ta bulovým takto omočí a jím také hlavu natře, u toho prý bude bolest hlavy vždy menší, až časem zcela pomine. .Aby lampa nečadila, jest dobře, když -se knot před upotřebením .smočí v silném octu a pak osuší, Hoří pak beze všeho dýmu a zápachu a malá tato prá temeno
ce
odmění
desateronásobně.
se
Přírodnt
'Vosk, prost'řulek proti ku
řím okdm: Dle sdělení včelařů, kteří mimochodem řečeno ve své zálibě pro
cho� svých
včel
troufají prací včelstev se všemi fakultami konkurovati, ztratí kažpý kuří oka, přikládá-li si na ně na papír natřenou vrstvu žlutého přírodního vosku. yový salát. Mnohá věc odkazuje se v obecném životě, kteráž by stala se ji chutným pokrmem, kdybychom použíti uměli. Tak zajisté sotva by kdo pomyslil na to, že z nepatrného, kostrbatého lupení řetkvičky upraviti lze jeden z nejchutnějších salátft, totiž z její lupenových stonků, Jsou-li tyto již samy o sobě s pepřem a solí víta ným přídavkem ku chlebu s máslem. mají jsouce připraveny za salát choť převýbornou. Za tím účelem otrhají se listí se stonků a tyto se pečlivě oči si
....
-
stí
a
rou.
několikráte Potom se
v
čerstvé vodě vype
stonky rozkrájE'jí na solí, a aby se tato
jí služby dobré při katarrhech a při rtizných nemocech ústrojů dýchacích. Ipomoea proti hm.yzům. Prostředek, ješ tuto uvádíme, znají J aponci od dávných časů, zapuzujíce jim všelikou neřest na rostlinách, jako: mšice, červ
podobné; týž a polévání vý honkti -jednoletj'ch Ipomoea purpurea a Učinek jest okamžitý; hederacea. na postačí příklad pouhé potření v pr stech rozmačkaným listím, aby všickni červci na některé větvi zničeni byli. Tento jednoduchý prostředek možno si snadno opatřiti, ano semeno lehce klíčí, ce,
dřepčíky, housenky
záleží
a
v
a
od varem listů
tak možno míti stále několik rostlin
pohotově. ·Oerná řetkev 'Výborným domácim. lé kem. Jistý' francouzský generál po dlouhou řadu let nesnesitelně trpěl ka menem močovým a marně rftzných prostředků užíval. Poněvadž s mno hých stran mu tvrzeno bylo, že černá řetkev velice dobrým prostředkem proti močovému kameni jest, odhodlal se, ač byl velikým nepřítelem její, ji pojídati. .A hle, za krátk.ý čas pozoroval již, že bolesti jeho velice se zmírnily. Násled kem toho nařídil v celé krajině pěsto vání černé řotkve a od poruěoval ji tamním obyvateltim i vojsku svému jako výborný pokrm. MUDr. Philippe podalo tom zprávu pařížské akademii. Týmž spňsobem vyléčen byl i jiný ne mocný, kterýž pilným požíváním řetkve kamene močového by I se sprostil, Ne dosti na tom, černá řetkev je té! výbor ným prostřed kem proti bolení na prsou, proti kašli, střevním a !alodečným ka
drobno, posypou lépe vtáhla, nechají se hodinu nebo dvě státi, Krátce před tím, než so salát tarrhdm. Pěstujme proto a pojídejme se 8 octem a černou řetkev. Pěstovati jí jest požívá, poleje olejem při častěji dá se, libo-li. též trochu pepře. jednoduché. Daříť se v pňdě jemné a Bobule jal()'Vcové neměly by v žádné nečerstvě hnojené; v pňdě [flovaté, domácnosti chyběti, neb mají značnou těžké není tak chutná. Doba setí je léčivou moc. Především působí aniž květen a červen. Řetkev se musí pak by škodily-n3 hojné odlučování moče vyjednotiti, by stálo jen aSI 100 rostlin a možno jich upotřebiti při rftzných na jednom čtvero yardu; za sncha se �ěchýřových; mimo to kona- musí pilně zalévati. Před nastoupením se
-
nemrech
-
203-
se dobude a očistí. N eilepší uschování řetkví na zimu jest ve sklepě, kde suchým pískem vrstva po vrstvě se posype, čímž nejlépe se udrží. R08tlinný prášek ku čištění a zjemnění kůže. Plody kaštanů se oloupají a vnitřek se roztluče na moučku, která se proseje sýtem. Něco této moučky se dá do vody k mytí, která se tím sta-
mrazů
ne
mýdlovitou
nale
a
a
dodává
Prostředku toho velmi zhusta.
natáhneme-li si
na
noc
rukavice,
da
nichž dříve nasypeme moučky brambo Velmi vhodný prostředek jest' rové,
častější umývání rukou arornati ckým octem buď samotným aneb z polovice vodou smíšeným. Tmel na sklo může si každý připra viti, přidá-li v temnu rozpuštěnému též
...
dvojchromanu drasel Spojení roztlučených částí staniž se v temnu, načež pak se dá spojená již nádoba na slunce; tmel ten není v horké vodě rozpustným. Proti potění se nohou odporuču]e jistý lékař tento iednoduchý a neškod ný prostředek: Když se nohy omyjí neb v lázni vykoupají, natřou se nále žitě, zvláště mezi spičkami a na chodí dle, denně dvakráte zeleným mazavým mýdlem. Přenešení pajedu na člověka. Jistý muž, který chtěl uzel na provaze, jenž byl kolem rohů krávy trpící pajedem (hrdelnieí, housenkami, žábou) obvázán, klihu něco málo
bílou, čistí kůži doko- natého.
jí jemnosti se
užívá
a
ve
lesku.
Francii
Vyvětrávání peřin. Obyčejně v'yvěpeřiny, když je vyvětrati chceme, tam, kam nejprudší sluneční paprsky padají. 'Tím ale peří přespříliš vysychš, pozbývá pružnosti a stává se idehkým. Lépe jest peřiny na suchém, chráněném vzduchu vyvěšovati a je naposled důkladně protřásti. Rovnéž také chybujeme, pakli postel zvláště letního času, kdy se tělo silněji vypařuje, při ranním ustlání ihned zase peřinou přikrejeme a tak všechen výpar I zuby rozvázati, onemocněl rovněž tak v posteli uzavřeme. ,Tu má se právě puchýřovitou vyraženinou úst, která se naopak svrchnice i přikrývka zpět pře- konečně utvořením se nádoru vyhojila. Zvláštní epůsob chytání krys jest ob hoditi, nebo jen tak docíliti možno, aby se postel dostatečně a peřiny vyklý v Americe, zvláště ve velkých vyvětrala nacukrovarech. Navěsí se totiž na šňůře vzduchem čerstvým okysličeným na sta malých udiček, které se navnadí čichly. masem. Praní .ěini. se řádně Nejdříve vyKrysy spolknou hltavě návna ve velkém se du a tak dřevěné do vloží se počtu chytí. klepou, pak nějaké ten Prostředek vařící prý jest osvědčený. nádoby, vleje se na ně hojně Prostředek proti mozoiůrn. a kuřím vody, nádoba se ihned přikreie a nechají se tak asi hodinu státi. N apotom okám na nohou. 3 grammy kyseliny' se voda sleje, žíně polejou se opětně salicylové, 0'5 gr. konopného extraktu, vařící vodou a nechají se zase asi hodi- 25 gr. kollodia, Smíšeninou touto se nu pařiti. Na to vyberou se horké z pomocí malé štětičky tvrdá kůže na nádoby a usušeií se na prostěradle neb mozolech jednou denně natře. Mozo pod., jež jsme byli venku na zemi neb lovítš kftže scvrkne se na rohovitý kru na podlaze v nějaké prostorné místno- nýřek a oddělí se od části pod ní ležící, sti, [eš se dobře provětrávati dá, roz- tak že se dá snadně a .bez bolesti od Pouze mozoly mají býti prostřeli. Studené vody k praní žíni straniti. kftže se nemá tato zdravé upotřebiti se nesmí, jelikoš by pozbyly pomazány, Bíme
'
.
...
-
.
smíšenina dotknouti.
kadeřavosti. Pocení
Proti pocení se rukou. rukou lze zabrániti aneb valně zmírniti,
se se
Proti vypadávání vlasů, z Francie následující
odporučuje poináda ca
�U4-
-
rychle
ňčínkujoí,
Extrakt
chinový
2
grammy, olei ze sladkých mandlí 8 gr., vaselin 24 gr., olej bergamotový 6 ka
pek, peruánský balsám 24 kapek. Při praví se v lékárně. Smíšeninou natře se kůže na hlavě každý večer. J ednou v týdnu se hlava omyje" teplou mýdlo vou vodou a vlasy se málo ostříhají. Špenát co 'Výtečná píce. Po sklizni ječmena a ovsa a po zaorání strnišť· naseje se na pole v měsíci září špenát smíšený 8 bodlavým semenem a špiča tým listím; pole nesmí však hubené býti. Špenát rychle zroste a ještě před zimou, zvláště při dobré pohodě, nasa dí dosti silné stonky. Mrzne-li v zimě
nejkrajnějších špičkách listí, zůsta přece jádro špenátu zdravé, a počne na jaře opět růsti, tak že v měsících dubnu a květnu, v nichž kromě kopřiv, ještě žádné jiné píce zelené pro doby tek není, můše dvakrát sklizeň býti. Za příznivé pohody může se i třikráte na ne
Třetí tato sklizeň není však
sklízeti.
.
nechť
jí raději stra vepřový dobytek rád špenát, smísí-li se mu s jinou pící, požívá 8 Také chutí a jde mu dobře k duhu. půdu špenát -dobře zúrodňuje. Tsedlina z kávy byla až do nedávna co bezcenná vyhozena aneb se jí jen k naplnění plivátek užívalo. Francouz ský lučebník Payen, který před nedáv vydatná
ní.
a ovce
Také
usedlinu
se
všech snětivých nemocích umírní. Při pravuje se tím spůsobem, že se dva loty přebíraného lněného semene a půl lotu nařezaného sladkého dřeva dvěma litry vřelé vody poleje a tak po 2-3 hodiny v kryté nádobě na horké plotně neb poblíže ohně nechá státi. Pak se nápoj procedí šátkem a užívá se ho občas podle potřeby 1-2 lžičky. Též se může cukrem poněkud osladiti. Dobrá chuf jeho zá Ilooézi maso. leží v jeho šťávě, a nechá-li se tato vyjíti, ztrácí tím maso nemálo na své dobrotě. Mělo by se tudíž maso ku pečení hned do horkého pekáče a maso ku vaření do vřelé vody vkládati, aby se sražením bílkoviny pory na povrchu uzavřely a tak šťáva uvnitř zadržela. Tomuto účeli vyhovují jistou měrou v novější době v obchodu se vyskytující pevně uzavřené, železné hrnce a peká če. Má-li se však uvařiti dobrá polév ka, musí se. maso stavěti na- oheň ve studené vodě, aby se tak masová šťáva vyloučila a do vody přešla .• Posiráni čerstoěho ovoce. Fysiologi ckým pozorováním se zjistilo dostateč ně, že kyseliny napomáhají přízni vě ku vyměšování žluče z krve, čímž se zimnici a jiným letním a podzimním nemocím předejde. Všecky zimnice mají v jistém smyslu v tom svň] původ, Říká se oby že žluč přejde do krve. že ovoce a čejně, jahody všeho druhu chladivě." Příčinou toho jest, účinkují -
hnojivo zkoušel, při pokusu tom překvapují cích výsledkd. Shledal, že kávová že tyto obsahují kyselinu, která šluč z usedlina obsahuje v sobě veliké množ těla odstraňuje a tak toto čistí; tím se ství dusíku a kostíkové kyseliny, kte vysvětluje proč mají osoby trpící ahnal réžto látky z nejlepším mrvícím pro cí chuť po kyselých nápojích, limonádě, středkům náležejí. Až dosud však podmáslí a p. Nejlepší dobou pro nikde usedliny kávové co výtečného požívání čerstvého ovoce jest pňl hodi hnoji va neužili, ač se jí ročně miliony ny před snídaní a obědem, a je-Ji ovoce kilogramů zbytečně a oezůčelně vyhází. řádně vyzrálé a čerstvé. přechází v jeho Odvar ze lněného semene jest často šfávě obsažená kyselina ihned do krve velmi užitečný nápoj, kterým se dráž a do koloběhu. Rozumí se samo sebou, dění při katarrhu, kašli. závrati, prs že každá osoba musí nejlépe věděti, ním zánětu, průjmu, července, zánětu kterého druhu ovoce jí svědčí a mnoho střev, obtížném močeni a vdbec při li ho smí požívati. Jako vše dobré nem
dodělal
se
onu co
-
205'-
-
\
může i
velmi 'škodlivé
ovoce
snadněji uschovati k rozmanitějšímu spůsobu použíti než jiné ovoce. Jablka se též snadněji jakož i rychleji stráví, chladí a živí tělo, účinkují na játra a udržují veškeré výkony těla v náleži tém pořádku.
působití,
.
nepošlvá ším
li
surovém,
stavu
né.
že neanese-Ii
Jablka
se
že mohou
1u ve
I
požívati peče delší dobu
na
na
i
mají
žaludek
je
mohou
Knihy jenž nabízí
N ejzdravěj
která
jsou jablka,
ovocem
výhodu,
ho střídmě.
se
prodej
A.
a
Geringer,
Amor naším služebníkem, aneb: jak možno zalíbiti se všem ženštinám a získati si jich
přízeň.
.Čechům
pamětní knihy
F. A.
Hory Albrecht z V{lltl�teina, slavný vojvůdce
od
30ct.
a třicetíletá válka. Se zvláštním ohledem na Čechy líčí P. J. Šulc, S obrázkem, ,59 strá-
nek.
volán.
'I'esař, 90 str, Báchol'ky a porídky
Cena 20ct. pro hochy a děvčata. Přeložil P. J. Šulc. Elegantně kartonováno a v kolorované obálce, 61 str. Cena l,sct.
Cena 15ct.
Benjamin Franklin, výborný občan a proslulý
obrázkem,
Vzdělal
dějepjsllý
Cena Iěct.
48 str.
I
Nevyěerpatelné jeho kejkle k zábaHpolt'č,enH�Ý.Il). Vzděhll f. J: Těcho�Cen�r30(�t. nícký Čexk.tí b( ,'icdníi':ck. Sbírka vážných a žertevCella Ičct, ných deklumucí. éeskll kucluiika a lH1:�p()tl!lllě. Stručné a suadno pochopitelné navedení k připravování chutných jÍtlel všeho druhu, jež hodí se zvláště
I
Sbírka
přán!
k novému roku,
Povídka pro
k
dospělejší
Čechm.'é
188.5. S
Cena I.5et.
D(jiny konfiskací
Čechách.
r
Cena *1.40. po roku 1618. Dle
sepsal Tom. V. Bílek. Dvě části obsahující 1470 stran velké osmerky.. Cena pramenu
f6.00.
poddky. Naší mládeži podává Ant. Cena IOct. ::Mojžiš. učitel, 44 str. Encyklika a foI.IIllalms otce sv. Pia IX a Eney Podává klika syllabus Syna nové doby. Alfons
Šťastný.
Cena 20ct.
I
hospodářského
založeného
vědách přírodnloh. Ku prospěchu polnich hospodářů sepsal Filip St. Kodým, 364 Cena *1.25. str. váz. lIodll?í stl·!íc. Povídka mravoučná pro mládež i dospělé. Vzděl. J. T-ý. 52 str. Cena 15ct. na
památného léta četnými vyobrazeními. Upomínkou I
američtl v staré vlasti
Cena 4.5ct.
6,sct.
kladech umění
mládež od Frant.
Tesat'e 71 str.
Od Jos. Prokeše.
.
narozeninám, mládeži ěťs[meuínám ke-slovanské nap. E. JlISt; cena nev. 20ct. Čc,'itmíl', aneb: Dobrá pověst jest nad zlato. a
ze-
lIlfll'!! 1nllff'HHíků bi"lolwrsk]Ích. Historická uCena IOct. pomíuka od Bolí .1101 II ara. H()spot1á;:.�k?í kliř. Čtení o nejhlavnějších zá-
Cena l5ct. k
českých
Drolmé
Sepsala Ludmila Cena vázané s poštovní zá-
kruhy občanské,
Če ..�k!í gmtulllHt.
v
snížená
.
Dobrovolná.
i
Sto povíDckamero« od Giovanni Boccacia. Z italštiny přeložil G. F. Karafiát. dek. Cena $2.25. Doktor Faust. Život jeho, skutkové a hrozný Báchorka pro lid. kOlH'C. Vypravuje J. Cena I5ct. T-ý. S obrázkem, 48 str.
vám
$1.50 sýlkou Česk.'Í uosko, dokonalý umělec kouzelnický
jakož
Sestavil V. Křížek.
Bosko.
pro
Americe
Dějiny náro(Zů slO'l;ansk�ích v přehledu synchronistickém se stručným obrazem jich csvěty, literatury a umění a 30 genealogickými tabulkami panovnických rodů slovanských.
BI:jky 1.'ybrané pro milé dítky. Vzdělal P. J. Šulc. Elegantně kartonováno a v koloro-
pro P. J. Sulc. S
v
vazbě
Cena Ičct.
Obrázek
III.
Dvorný společník. Pravidla k slušnému se chování, navedení i vzory k vyznání lásky, krátká barvo- i květomluva, předpisy k tajným dopisům, společenské hry, přípitky, hádanky a t. d. V pěkné veselé a okaté
BáchOl'ky a pOl'Ídky pro dítky. Vzdělal P. J. Šulc. Elega.ntně kartonováno a v koloro-
státník americký. mládež i dospělé.
Chicago,
vaří, pekou a zadělávají a t. d. Cena $1.60 pěkně vázané Domácí léčení. Poučení, kterak zachovati se máme v nemocech prvé než lékař byl za-
Cella Ičct.
vané obálce, f12 str.
ul.
bem
Antonín a .Anninka. Povídka pro dospělejší mládež. Z holandského přeložil Frant.
vané obálce, 62 str.
j. Canal
mích. Cena velké 8 o 44 stránkách 40ct. Domácí kuchařka od Magdaleny Dobr. Rettigové, čili: Snadno pochopitelné a prozkoumané poučení, kterak se masité i postní pokrmy všeho druhu bej"'hutnějším Sl"'I]SO-
Cena I·Set.
Sbírka nápisů do
Album.
463
následujícÍ:
jsou
-�vo-
JageZloni v Čechách. Obrázek
�
z dějin českých. Cena 15ct dospělé. Jiří Washington, statečný bojovník za svobo L_ du Spojených Států amerických. Obrázek Cen a 15ct. dějepisný. JeŽíš ajeho poměr ku křesťanství. Pojednání od Cena 50ct. Alfonse Št'astného. Kázání na výroční slavnosti a svátky sestavil
Pro mládež i
.
.
.
.
B. V. Košut. .
Neváz.
80ct
.
Kuchařka nová česká aneb navedení ku při
pravování všelikých pokrmů, hodíc'Ich se pro skrovnou i skvostnější domácnost. Pra cí Františky Hansgirgové, se 61 vyobraze ními. Cena vázané se zásýlkou. '1.60 j{ouzclník aneb: Odhalené tajemství kejklířů. Navedení
ze
zkušenosti založené k provo
přirozené magie v oboru mechaniky, fysiky, lučby a j., obsahuje zároveň kejkle karetní, šprýmové kousky početní a žerty Cena ne vůbec. Vzdělal IV. Kopecký. zování
8Oct. Sotva jest v ději nách znovuzrození národa českého zjevu znamenitějšího a dojemnějšího, nad chra
vázané
;Karel Hat'Uček Borm·ský.
brý život Havlíčkův. "Kdo jej kdys dů kladně vylíčí, podá národu českému knihu nejkrásnější zábavy a nejužitečnějšího po učení" jsou slova jedno z historíků našich již r. 1862 pronešená a zajisté se čtenářům naším zavděčíme, nabídneme-li jim živo topis tohoto velikána našeho, sepsaný Kar Celé dílo obnáší 15 sešitů, lem Tůmou. dohromady 612 stránek. Sešit po 2Oct. Kdo odeběře všecky najednou, obnáší cenat2.75. s poštou 12.8.5. Vázané t3.55, s poštou '3.75 Kronika prúce, osvěty, průmyslu a nálezův. S četnými vyobrazeními v dřevo-, kovo- i ocelorytu. Dle nejlepších pramenů vzdě Celé lali Jiljí V. Jahn a Mart. Pokorný. dílo obsahuje 4 díly a cena vázaných v ce ně snížené 116.00. Obsah u výtahu: vývoj osvěty i člověčenstva. Dějiny stavitelství. Základové tělocviku. Rovnováha a pohyb. Světlo. Magnetism a elektřina. Zvuk a nástroje hudební. Teplo. Dobývání su rovin z vnitra země. Voda a poklady její. Chemické zdělávání surovin atd. atd. Krčma. Román od Emila Zoly. S illustrace Dmi od francouzských umělců .• Cena '1.60. Libuše a Přemyxl. Dějepisná povídka pro mládež i dospělé. Napsal P. J. �ulc. S
obrázkem,48
Cena l.3ct.
str.
Obraz života i povahy jeho; podává K. Tůma. Velká osmerka čítá do hromady 140 stránek; cena s poštovní zá 7.5ct. sýlkou
Lěon Gambetta.
;Lovci slont2.
Povídka
dospělé. Vzdělal
poučná
P. 8.
48 str.
,.Mladý Slovák,
pro mládež i
T-ý. Š obrázkem Cena 15ct.
aneb: Na božím
požehnáni vše-
cko záleží.
Povídka pro mládež i dospělé. S obrázkem, 55 strá nek. Cena 15ct. Meir Ezofovič. Román ze života polských židů od E. Orzeszkové. S obrázky dle Andriol
Vzdělal P. J. Šulc.
..
'Cena 80ct. Mapa k'rálovství českého od Wagnera Cena 4Oct. Mistra Jana Husi sebrané spisy české z nej liho.
I
starších známých i'ramenů, k vydání upra vil Karel Jaromír Erben ve 3 dílech velké osmerky. I. díl obsahuje 479 str. II. díl 440 h.50 a III. díl 346 str. Cena neváz.
Malá domácí kuchařka od Magdaleny Dobr. 25ct. Rettigové. Nevázaná Malá nová česká kuchařka od Frant. HansgirMct. gové. Cena vázané v plátně
Milek, průvodce po hladkých i drsných ce stách lásky. Sestavil F.J.Těchonický 3Oct. Malý zvěrolékař, aneb: Dobytčí lékařství. Ná vod snadno srozumítelaý, jak lze poznati a léčiti nemoci domácích zvířat. Sepsal Dr. V. Kaper. Cena 45ct. Nový slovník jazyka českého i německého dle Šumavského, Jungmanna, Meyera a jiných sestavil Josef Rank. Dva díly a každý o sobě dílů
pevně
a
okrasně svázán.
Cena obou
'7.50
l'lejnovější tajemník lásky
a
dvorný společník.
Velmi důležité navedení pro mladé lidi
obojího pohlaví, jak se chovati ve společ nosti, 2.ároveíl hojná sbírka miiostných dopisů pro všeliké případy, společenské hry Cena 3Oct. zábavy atd. Vzdělal T. S. Naučení o židech, jejich moci a vlastnostech, od F. S. Kodýma, ve dvou dnech. Díl I. obsahuje 343 str. a jedná. o obecných vlast nostech těles, hybo- a tíhozpytu. II. díl obsahuje 775 str. a pojednává o zvuku, světle, teple, magnetech a mluně. S čet nými obrázky. Cena '1.2.5, s poštou '1.40. Váz. oba díly v jednu knihu pevně a vkus ně '2.00, s poštou 12.20. Nezabudky. Dar naším pannám, 152 stránek dvanáctky. Cena 11.00. Obsah: O pohlaví ženském. O zdraví. O zevnějšku. O domá ženském zaměstnání. O kráse du tělesné atd. atd. �"'apole(m 1., císař francouzský. Životopisný obrázek. Cena 15ct. O lIpaM'ni po smrti. Pojednání od Alfonse cím
a
ševní
a
Št'aMtného. O mraxnost; rcnumnt·é.
Šťastného.
Úvaha
Cena Z5ct. od Alfonse Cena IDct.
Umy Kutni po bitvě bělohorské. IIi· storický příspěvek k událostem doby té. Sep. P. M. Veselský, 140 str. velké osmer Cena 11.25. ky. Pa1lslt; Táborské a bývalé pomltry jt'ho pod daných. Sepsal Fr. Aug. Slavík, 1.50 str. velké 8 za $1.25. Persekuce
1!rďvodce dívky
budoucí hospodyně od Frant. S vyobrazením za óOct. Porotní sooa Karla Hav�íčka Borovského 15ct.
ně. Výklad více než 200 snů pro ty, které vykládání snů zajímá, zároveň s čísly, jenž
a
Hansgirgové.
Praktické zápisky pro řemeslníka a hospodáře, vůbec živnostníka. Cena f2.00. Obsah: Barvení. Bengálské ohně. Bílení. Bron zování. Čistění skvrn. Drahokamy stro jené. Glasury, Inkoust. Klížení. Kovy. Kůže. Tmelování či kytování atd. atd. Průcodce po království českém. Se 12 mapami a plány ve 2 dílech vázaný $3.50 PlanetM úplný, nejnovější pro mužské i ženské pohlaví. Cena 10ct. Poučení jak může dívka v krátkém čase státi se nevěstou a manželkou. Cena 15ct. Památník Sokola Pražského. Krásná vazba plátěná zlatem okrášlená. Cena $1.50, se zásýlkou $1.70. Cena to velmi levná. Přítel zvířat. Vybrané povídky, bájky a básně ze života zvířat pro hodné dítky. Vzdělal P. J. Šulc. Cena 15ct. Peetré květy. Českoslovanské mládeži podává Cena 20ct. íJ Jan Ježek, 78 stránek. Přiruční slovník jazyka českého i německého. Dva díly v jednu Sestavil J. P. Jordán. knihu pevně vázané $4.25. Pro Petr Veliký. Obrázek z dějin ruských. mládež i dospělé nakreslil J. T-ý, 64 strá nek.
mohou se sázeti do loterie. Cena 20ct. Sbírka nejnovějších recept'll z oboru vinařství, octářství a j. Vzdělal V. K. Cena 80ct. Šibřinky. Sbírka nejnovějších, sylvestro vých i besedních her, výstupů, deklamací, písní a žertů. Sestavil Damian Mišpulka.
Vyšly Umění
dosud 4
sbírky
a cena
jedné
80ct.
krátkém čase získati nevěstu dle přání, s penězi nebo bez nich. Cena 15ct. Umělá pradlena. Navedení jak prádlo všeho druhu, jakož i látky vlněné, hedbávné s prospěchem práti a vůbec upravovati se mají, Vzdělala Milada Podhajská. 76 strá v
nek.
Cena 50ct.
Úplný besedník spořádali Vilímek.
Jiří Bittner
a J. R. V ázaný v
Velká 8, stran 844.
plátně se zásýlkou $4.50 Všeobecný počtář pro školu i dům, obchod i průmysl. Sepsal Jos. Barcal. Snížená cena se zásýlkou. 65ct. Války Husitské v Čechách. Obrázek z dějin vlastenských. Nakreslil J. T-ý, 56 str. S obrázkem. Vilém Tell, bojovník
Dějepisná povídka
Cena 15ct. svobodu od P. J. Š. 56 stránek.
Švýcarska.
za
S obrázkem.
Cena 15ct.
Cena 15ct. Preciosa, spanilé děvče cikánské. Obrázek ze života španělského. Nakreslil J. T-ý, 48 stránek. Cena 15ct. Sylvestriády. Sbírka deklamací delších i krat
Zlatý král. (Přemysl Otokar II.) Obrázek z dějin vlastenských, jejž pro mládež i do spělé nakreslil P. J. Š. S obrázkem 56 strá
ších, besedních čtení, žertů a půlnočních scén k zábavám sylvestrovým, masopust
korespondence Bohuslavy Rajské. Listy Fr. Lad. Čelakovského a Bohuslavy Rajské z let 1844-1845. Vzájemné dopisy Antonie
ním váz.
nek. Z let probuzení. Cena' 5Oct.
besedním od Emila
Trnky. Cena poštou *1.90. Sedm let vjižní Africe. Sepsal Dr. Emil Holub. Příhody, výzkumy a lovy na cestách jeho dd polí diamantových až k řece .ambezi. Dva díly, 298 vyobrazení a 1124 str. Cella obou dílů nevázaných $7.00 Snář. T. Lenormandově, světoznámé věštkya
.
h.80,
s
.
zap.
a
Čelakovské a Boženy Němcové 1844-1849. Žena ve spolebwsti ·lidské, zvláště v .Anglii a Americe, Sepsal Karel Jonáš. Cena 50ct 38 pohřebních řečí pro různé sta vy a věky na psal J os. Kalda. Knížka tato obsahuje 124 str. osmerky a prodává se v ohybné plátěné vazbě s poštovní zásýlkou za 50ct. .
+RUDOLF 459
Cena 15ct.
Obsah: Paměti
18 ul. roh Centre
SEVIO,* Ave, Chicago, lit
Český puškař a obchodník s veškerou palnou zbraní pro Prach
a
rybolovce
všeho druhu nábo
skladě. Všech druhů udice, rukavice k rohování a vůbec vše co do oboru toho náleží.
je vždy
na
a
milovníky sportu. Zakázky z venkova vyřídí se správně a rychle v ce nách nejmírnějších. Správ kya převrtáváni ručnic dle
přání
za
levnou
cenu. ...
.
,
F
�
.
� Ham�nr�t� Am�ri�tá At�i�lá, p -
+1
J*
Paroplavební Společnost. Přímá
poštovní paroplavba
dvakrát
za
týden
mezi
NE'V YORKEM A HkMBURKEM jakož
mezi New Yonkem
a
Štěttínem po nově zařízené
Parolodě této všeobecně oblíbené společností jsou vesměs nové, co nejsolidněji A že i II zbudované a co nejnádherněji zařízené, veliké železné parníky poštovní ctěného obecenstva Čechoslovanského stály se nejoblíbenějšími dokazují nejlépe američtí
Čechové,
kteří
výlet do Nár. Divadla
v
pří vypravení "Diva(lelní Lodě" podnikli onen veUkolepý poštovní parolodi" WestphaIia·' téže společ. patřící.
Praze po
Odjezd parolodí
Odjezd parolodí
-z-
-z-
NEW YORKU
HAMBURKU
-do-
-do-
IIAJIllUR 1\ r
NE\V YOlth U
každý
každou
čtvrtek přlmo
bez
a
středu
soboto
přlmo
přesedán!.
bez
a
•
neděli
př8ledAnl.
C. E. RICHARD & CO., 61
Broadway,
New York
a
roh
Washington
�IDITEL.ČESKÉHO ODDltLESf
I
-t.
�
BroádwlY, NE W YORK.
ČESKÝ
KLER&: .-
STAN.:T. :E:.A.LJ::K:,
J". F. 'V""OSATXA. 61
La Salle ul. Chicago.
a
Roh
Wa9hington a LaSalle _.
-
ul. OHICAGO, ILL. -
-
I
�
