UAAA/4^\44^
'44
tW-^/^A^
k4'^^
Mv
^/
^^
//
/y
•/
//,
,/
,/
^^ ,^ ^^ ,^
// //
^/
//
//
,/
,^
,^ ^^ ^^ ^^
'/I
'/
//
>•/
^^ ,^ ^^
/^
//,
^^
^^
//
»-/
//
//
//
i,/
,^
^^ ^^
^^
^^
/I'
-v
1^/
//
//
//
/y.
//
,^
^,
\,^^,
>/
//
f/
//
//
//,
,/
/^ ^^ ^^ ,^ ^^
^/
,^
kv
(-^
//
/./
/v,
^/ ^^
^^
//
//
//
//
//
/i^
//,
// ,^ ^^
f/
kV
z;^
'^^
,^
^^ ^^
,^
^,
^^ ^^
^^
//
//
/^
,^
^^
,,
,^
W /> W *
^^ ^^ ^^
//
/•/!
// // //
,^
^^
,^
^^ ^^ ^^
/y
//(
/^
,f
/c
/•/!
//
^/ // // ,^
-y
» M // ^
/•
/./,
/A // /A /A
,^
,^
„ „
fA /A
//
^^^
,^
,^
,^
/vX/|/^
//
//i
// 1,^
i/^
//
//
//
// //
^^
^^
,^
^^ ^^ ^^ ^^
//
//
//
*/
//
/./
//
^/
^^
^^ ^^ ,^ ^^
IV
/•/
//
//
U
•/
y/1
//
/A
/A
/Xl^
//
//
AA
fA
//
/^ //
//
//I
,/.
//
I//1
//
'/I
^/;
//
AA
\AA
AA
'
r
AA AA AA AA
'\AA
AA AA AA
//
//,
L^/
/-XXX,
//f//|// //, ^^ ,^^ ^, ^^ ,^
\^\/\/A
•/
AA \Aa'
fA
AAÍaA^A^AA
AA
AA
AA AA AA
AA
AA
'A
AA AA
AA
AA
AA AA
AA
AA
AaLaA AA AA
'/I
AA fA AA
AA AA
AA
AA
a\aA
'/
AA
aÁaA
AA
AA
AA AaLaA
A\
AA
AA
AA
AA AA AA
AA
AA
AA
\fA
AA\
AA
AA
//
AA
AA AA
AA
AA
AA AA AA
1//
AA ^/ AA
AA
AA
W
^A AA AA AA AA AA AA AA A^AAmAAmAAmAA
AA AA AA AA
AA AA
AA
AA
AA
AA
AA
AA
AA AA AA
AA AA
AA
AA
AA
^/ AA AA AA
AA
AA AA AA
AA
AA
AA AA AA AA AA
^^ ^A AA
AA
AA
AA
AA
AA
AA AA AA
//
AA AA fA AA
AA
AA
F »
A/T-^^
AA AA AA
>A
AA AA fA
Vf//f./f/4// ^A
AA
AA
•A
AA AA
Ai
•A
AA AA
fA
AA
AA AA AA
AA
Aé
-/
//
AA^AA AA
'A
// //
'A
//
//
//
AA AA
//
//
//
AA
AA
m
AA
AA
AA AA
AA
AA
AA
AA
TO
AA
//
M.
Af
^^
*
^
//
m
fA
k44^.4
AA AA AA
Aé
//
M
^
AA AA AA AA AA AA AA AA AA AaLaA AAM
fA
aIaa
AA VA \AA
AA AA AA AA AA AA
AAAA
AA
AA
AA
fA
AA
AA
AA
--
'-
"'
r^i
rf\
^r 'A VA AA AA AA AA AA
AA
ff
AA
fA
fA
AA AA
aA-^ * ^/ /A AA " "
^^ttttfT A
AA
fA
fA
fA
fA
I
fA fA AA AA '^
''
"
''
fA
r
AA
AA
'f\
W' AA
fA
AA AA
ff
•'
X
A.
I I í
rrrT'^
*'
'^
'*
^'
fAMAA
AA
AA
AA
AA
r rr'¥"T'4'' AA
^^
"^
"^
- - - -
^
w,^r
'/
fA
AA
AA AA
AA
AA AaLaA
A,
.,
//
//
//
//
AA AA AA AA AA AA
AA AA
"^^
^^ ^^
"''
'^
AA
A,
'/
AA
AA
AA
AA
AA
A
^^ *a // * "^
'/
AA
AA
AA AA AA
A,
„ „
,^
ff
f^ f^ f^ f^
fA AA AA AA
.
l
A
ff^
AA
AA
AA
ff
AA AA
AA
AA
AA
AA
AA AA AA
fA
AA AaÍaA*AA§A,
'/
//
'A
AA
t^A
''
AA fA AA fA AA AA
AA
AA AA
'^
""
AA
fA
V.
^\*
'A
//
WA VA
"'
\\\\\\\.
''»'/!
vr\
"^ ^^ ^^ ^*
A.
1
A'4A4" ^444"^ y^44''4^f
'4444444^
fA
AA
AA
fA
T
'A
' 'r ff^r AA AA VA AA AA^AA^AA^AA /, AAmAf aaMaA 'A AA AA%AA AA AA AA AAi AaLÁ.J.A.
"4
AA
fA
AAmAé•A AA AA AA%..^,,^ AA AA
/4'^4
"
'41^4444
1
'^4^4^4'4'4'4*4/^^
XX%4X4XX%4yH^\\\VH'^A^'^^''^'f'^>
^{
V/
SEBRANÉ SPISY
SVATOPLUKA CEGHA DÍL
III.
PRVNÍ KNIHA POVÍDEK A
V PRAZE. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC.
RT.
PRVNÍ KNIHA
POVÍDEK A
CRT.
Napsal
SVATOPLUK ECH.
PRAZE. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC v
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.
1144345
I.
OTTO V
PIIAZC.
První kniha povídek a rt.
Svatopluk
ech:
Sebrané spisy.
III.
1 ento
[díl
podává sbírku
irých prvních
prosou
prací
v Ittech 1869—1871 ve »Svtozoru« a »Pokroku« uveejnných
tyi
a v knize dosud nevydaných. (Vynechány jsou zde jen z
r.
práce
1871:»ŽoH«, »Liškovický pán«, »Pan Bolehlav a svt«
a »Zastavená povaha*, v
reskách*
již
mých »Povídkách, arabeskách
a
humo-
znovu otištné, které vadím do nkteré pozdjší
knihy Sebraných
spisfi.)
Pidávám pak ješt nkteré
práce z pozdjších
let,
ve sbírkách dosavadních vynechané.
s.
.
rovnž
Místo úvodu.
Uobe
mi hodí za pedmluvu k mým prosainásledující vzpomínka, kterou jsem napsal do »Svtozora« roku 1886: se
ckým prvotinám
»ZIMNÍ IDYLLA. zanu
o známých bílých hvzdikách rubáši to jsem si odbyl již ped sedmnácti lety. IMožná, že tomu rok více, nebo musím vyznati, že nemám nejlepší: mnohdy ukazuje mi z hlavního pásma mého života jen mlhavé obrysy nebo nesouvislé útržky a drží za to houževnat leckterou bez-
Nebojte
a ješt
se, že
známjším
—
i
pam
smšn
malichernou podrobnost Proto a pro nechu, s jakou obtžuji tenáe svojí osobikou, byl bych špatným autobiografem a skoro mne mrzí, že jsem slíbil redakci tohoto asopisu do dnešního slavnostního ísla malou vzpomínku na své první styky se » Svtozorem*. Ale stalo se již a nezbývá mi tedy než vyslati svou matohlavou na zvdy do mlhavé minulosti.
významnou,
pam
Hlete, co mi pináší ta malichernice: vlásenkáskou skí na Perštýn Stží si vypoítávám, že tomu asi šestnácte let, nevím urit, kde jsem tehdáž bydlil a ím se živil, kolkolem vlní se mlha nejistoty, ale ta výkladní skí jako by dosud visela pede mnou i s tmi rznými parukami a havraními, zlatými, kaštanovými copy, na které jsem se tehdáž sniv zadíval. Mé svižnjší fantasii stail arci tehdáž takový vrko, aby se plhodinku co nejpíjemnji bavila vyplováním prázdného prostoru pod ním adou ideálních dívích obliej, z nichž potom nkterý zanechal alespo svj slabý stín na papíe pomáraném verši nebo prosou. Pojednou zaklepal mi nkdo lehce na rameno. výkladní
!
Obrátiv se spatil jsem Františka Skrejšovského, tehdejšího majetníka »Svtozora«. Získal jsem si píze tohoto pána -» Zimní idyllou*, jejíž historii vám strun povím. Nedávno etl jsem lánek Dra. Bakovského, kde radí v nynjších zlých asech spisovatelm, aby vedle ryze umleckých prací »pro slávu* psali též vedlejší, cenné vci »pro výdlek*. Tato myšlenka osvítila mne již ped sedmnácti nebo osmnácti lety. Všecka moje ctižádost pipínala se tehdáž k veršm a na prosu shlížel jsem s opovržením. Ale tíse
mén
tém
hmotných pomr pimla mne, že jsem si usmyslil snížiti se, jako k vedlejšímu výdlkáskému zamstnání, k bídné
ei
nevázané.
S nechutí vzal jsem tedy jednou péro do ruky a zaal psáti prosou » Zimní idyllu*. Jen niemný lesk mrzkého kovu svítil mi s poátku na tuto nelákavou dráhd. Ale pojednou jsem se nad svojí selankou rozehál a vc zaala mne vábiti sama sebou. I v prose kmitaly se diamanty po závjích, a stkvlo se stíbro
!
rampouch zcela poeticky; nad to pak vhupl mi za psaní na konec péra host dosud neznámý, šotek humoru, a jeho rolniky družily se píjemné k cinkajícím saním
mé
idylly.
Psal jsem tak horliv, že z nebohých knoflík mé jsem v zápalu tvrím obyejné keovit žmolíval, jen asi ti šastného konce mé idylly se dožily a pi poslední ješt jeden z tchto posledních Mohykán svou pevnou kostru, okrouhlý plíšek zvící šestáku, v ruce mé zanechal. S velikými nadjemi nesl jsem hotovou práci k tehdejší nejvyšší instanci literární, k Hálkovi, který již ped tím moje básn »Kandiotky« a »Kyrysníka< ve » Kvtech* uveejnil a k dalšímu tvoení otcovsky mne povzbuzoval. ach! první moje prosa se mu nelíbila. Vrátil mi ji s radou, abych ješt bedlivji studoval skutený svt a život. vesty, které
vt
dv
Le
—
Trpce zklamán odnášel jsem
nkterém ase zaala vati.
idyllu
dom.
Ale po
uhntená nadje znovu vzpimoProetl jsem optn svou práci, a ty démanty závjí se
jiskily se pro mne tak pvabn, ty rolniky saní cinkaly tak vesele, že jsem si ekl: >Snad je pece škoda hoditi to všechno do kamen, snad se moje skromné dítko
pece nkomu
K
tomu
zalíbí!*
stávala
se
hmotná tíse den ode dne
pam
naléhavjší. Malicherná moje cpe mi tu do péra jednu episodku. nejistém pološeru veerním, jež tehdy obasn bývalo mým oblíbeným živlem, plížil jsem se jednou schlípen ulicí náhodou také Perštýnem a myslil sob » Kdyby bylo alespo na doutník !< Ale v mé tobolce panoval strašný horror vacui. Tu pojednou zavadil jsem rukou o vestu, hmatám, sáhnu rychle do kapsy na mou vru, zapomenutý šesták
V
—
—
:
—
Drže peníz keovit, aby mi ho snad ješt njaký potmšilý zloboh neurval, zašel jsem bez odkladu k tabaní budce, kde jsem po delší dobu den co den kupoval své kuivo od mladé, píjemné dívky s tichýma, které mne pro ni zaujaly. Podávám rychle šesták a sahám pro doutníky. Ale co to.? Dívka zdvihá peníz ke svtlu a ruka má bezdky, ve zlém tušení ucukla od cigár. »No tohle pece není šesták,* pravila dívka drsn, na rtech majíc nepkný úsmšek a v oích zahanbující
dobrýma oima,
—
jí
výitku.
Ó bda Domnlý
šesták byl prost onen okrouhlý jsem pi poslední idylly z vestového knoflíku vyžmolil a v myšlénkách do kapsy zastril. Nemaje ani krejcaru, musil jsem zahanben a zdrcen bez doutníkv od budky odejíti se svým falešným penízem, který mohl arci pi svtle leda jen slepého oklamati. Od té doby jsem nenahlédl do tichých dobrých oí píjemné tabánice a chovám pesvdení, že mne dosud pokládá za drzého šejdíe. Puzen podobnými episodami, odnesl jsem svou idyllu do »Svtozora«, redigovaného tehdáž Tonnerem. A hle! tam došla práce moje pívtivého pijetí a byla uveejnna. Skrejšovský sám pravil, že ji etl se zalíbením, a vybízel mne, abych brzy opt nco pinesl. Napsal jsem pak ješt do »Svtozora« humoresku »Trepkat a satirickou pohádku *Kámen«. Ale jest as, abych se dostal opt ped onu výstavu vlásenkáských výrobk, kde mi tehdejší majetník »Svtozora« na rameno poklepal. Byla to chvíle pro mj následující život dosti významná. !
plíšek, který
vt
Skrejšovský vyptával se, co robím, jak se mám atd. Tuším, že jsem tehdáž, odbyv studia právnická, hledal
njaké se
místo; jisto
vnovati zcela
jest,
že
jsem k otázce jeho, a
spisovatelství
vstoupiti
nechci-li
do
n-
radostí odpovdl: »Ano!« po té svému bratrovi za spolupracovníka Doporuil do a pozdji v prosinci r. 1870 pijal » Pokroku* redakce »Svtozora', kde jsem setrval do záí r. 1871. piSkuteným redaktorem byl vlastn Koán; padlo pouze titulární odpovdné redaktorství a vydavatelství, pak poádání i lépe sepisování pílohy, do které jsem r. 1871 napsal adu prací humoristických. Takovým zpsobem stal jsem se prosaistou a vstoupil na dráhu »pouhého spisovatelství*, od níž jsem sice pozdji ku právm nazpt odboil, ale v níž jsem
které
redakce,
m
s
velikou
m
mn
na konec
K
pece
jen uvízl.
závrku podotýkám,
že jsem
nkteré
z
onch
prosaických prvotin vadil po letech do své sbírky ostatní i s nevinnou » Povídek, arabesek a humoresek* nech zstanou v prachu zapomenutí » Zimní idyllou* až do onoho dne, kdy * budou zjevni na tle našem ;
všichni
híchové
naši*.
+
Od
co jsem napsal tuto vzpomínku, minula let a zatím nadešel pro mne vskutku kdy budou zjevni na tle našem všichni híchové naši*. Nebo myslím, že poádáním sebraných spis pevzal jsem úkol podati úplný obraz literárního svého rozvoje a psobení, že tedy nesmím pominouti ani nechsi jen v asoprvních pokus, jež otištním vymkly se již beztoho pisech a ped mnohými lety z mého soukromého duševního majetku. jsou jaké-
opt
chvíle,
slušná »onen den,
ada
—
—
A
pece zraí se v nich také ást celkového literárního vývoje, odlesk jedné z minulých fásí našeho písemnictví, a nechsi tu leccos nynjšímu tenái bude cizí nebo vzbudí soustrastný jeho úsmv (vždy sám se usmívám nad ledakterou naivností tchto mladistvých koli,
pokus, ped snad
mr mým
ticeti
lety na
veejnost poslaných)
—
vzdálené, reflexy názor a podávno zmnných pidají následujícím prvotinám trochu zajímavosti.
práv opar doby
Zimní
idylla.
(Svtozor
1869.)
I.
ti chlapci mezi sebou? Laloktem Vladimíra; Vladimír uká Ladislava a po každém uknutí obracejí se oba v tu stranu, kde sedí »pan uitel* rozlamuje tak vážn rohlík nad porculánovým šálkem, omalovaným copatými mandarýny, jakoby v pli roztrhával nepodaené pensum,
v_>o to dnes jen mají
dislav
diktuje
O
uká
pi tom ohromný dnes
—
je
bej
!
tiístránkový trest.
Dnes neteba
.
.
hochm
.
obávati
nedle. Proto také vážná tvá pana uitele není s to, aby utlumila tverácký smích, který se malých neposed zmocuje, kdykoliv jeden tím na druhého, aneb oba na pana uitele pohlížejí mén pohled sestry Olgy, která se nadarmo snaží, zdáti se písnou, a sama brzy smíchem hoch nakažena, se
trestu
vždy
je
—
opaný práv úinek Brzy veselost
posuk,
ta
vyvozuje, nežli zamýšlela.
poíná pesáhati meze pouhých optné a optné shý-
a ni kapesní šátky, ni
bání se pod stl nemže zastaviti proudu, který nyní hlasit propukl a pana Toužímského z bedlivého tení novin vytrhl. Svatopluk
ech:
Sebrané spisy. lU
2
10
»Co pak to máte?« nevrle se k nim obrátil pan Toužímský, pošoiipnuv si vyšívanou domácí epiku do zadu. Zastrašeni písným hlasem otcovým utišili se na chvíli chlapci, ale když se oi jejich setkaly s okem pana uitele, které nyní poprvé od poloprázdného šálku k nim se obrátilo, tu zmizely poznovu ob hlaviky pod stolem a z dola zazníval pracn dušený smích.
»Nu, tak opakoval otec
emu pak se smjete ?« Olgy na pana uitele a
pece povzte, pohlížeje
s
tchto opt na nezbedné smíšky. Ale hoši odskoivše od stolu a zanechavše za sebou nedopité šálky uhánli ze dveí. Pan Toužímský se usmál a sešoupnuv si epiku zase do pedu, pohroužil se opt do zamilovaných novin. Olga pejela si rukou obliej, jakoby odtud sehnati chtla motýlky smíchu; tito však skryli se do stínu dlouhých as, a zatepetávají tam as po ase zlatým kidélkem. A pan uitel obrátil opt veškeru pozornost svou komandarýnovanému šálku a vážil z nho tak po hollandsku flegmaticky lžiku za lžikou, jakoby nesedla naproti nmu dívina tak hezounká, tak milonžná, jakou kdy mladická fantasie ze stín jarní noci vyarovala, nýbrž spíše njaký ten bichatý mandarýn s
jeho šálku.
O nebohý praeceptore Kdybys vdl, co se tam venku ped zámkem pod bezlistými, smutnými lipami dje, že bys se z Hollanana promnil v horkokrevného Vlacha, o, že by oko tvé, nyní tak klidné, !
o
metalo blesky uražené autority!
—
.
11
—
t, ubohý pane uiteli ale pomoci ti Již se vykradli z pokoje tvého nezvedení svenci tvoji, Vladimír nesa tvj kvítkovaný župan a nos maje osedlán posvátnými okuláry tvými, a za ním Ladislav v jedné tvfij pkný domácí fes a v druhé dlouhou tureckou tvou dýmku, z níž si asem na prázdno Lituji
—
nemohu.
odfukuje.
Vybhli ped zámek. A hle! tam se vypíná velebn dílo verejší jejich soukromé pilnosti výsledek ozáblých rukou a ervených nos, obrovský snžák;
—
jako píšerná indická modla, vytesaná z hrubá do bílého kamene, ba spíše jako polární medvd, oekávající nepohnut se vztyeným tlem a otevenou náruí odvážného nepítele. stojí tu
Ranní šunce pozlacuje fantastickou tu stvru potmšilého šibalství avšak ohromná ta hmota neroztává palivým pohledem jeho, jako tvé ledové ílegma, ó nešastný uiteli! neroztává ped ernýma oima Olžinýma
—
.
A
.
dokonují
zatím
zlovolníci
svj bohaprázdný
krásný tvj župan ovsili okolo nemotorných snžákových údu, na kostrbatou hlavu mu pobrejlemi tvými stavili malebn tvj ervený fes, ba osedlali obrovský jeho nos a k dovršení všeho vecpali mu do šklebící se tlamy tureckou tvou dýmku. skutek.
ílle!
i
A
—
tvornosti,
bda! i
ó
i
se
to snad
pouhý pelud obrazo-
skuten piinním tvým
rozvinuly tak
záhy výtvarné vlohy tvých chovanc k tak znamenitým úspchm pak arci škoda, pcškoda první kvtiny, kterou jsi s nimi, ruku jim veda, kidlicí na tabulku tvá této nyní praeceptorskými svršky vyklikatil tvými se honosící obludy ukradla ti nejmén tolik
— —
i
12
rysv, co by se k pouliní karikatue ušlechtilého tvého oblieje potebovalo Hle ten dvouloketní, velbloudím hrbem obdaený nos je smlou petvákou orlií schránky jednoho z pti tvých smysl; tato kanibálská tlama s rozpoltným hoejším pyskem a s obrubou loupežnicky divokých knír snesla by v nejhorším pípadu porovnání s jemn rozvlnnými rty tvými a s nádechem egyptské tmy nad nimi; a kdyby se vzala ernost za tertium comparaó parationis, mohly by tyto dv sušené švestky doxon! zastupovati tvé elegicky nyjící oi !
—
.
.
.
Ba, tak povedená je karikatura tato, že se oživovati zdá ten snhový balvan ped oima mladých umlc, jako božský výtvor v náruí Pygmaliónov. Zdá se hochm, jakoby mrazivé to elo se kladlo v povážlivé záhyby, jakoby ty švestkové oi hnviv vybleskovaly zpod mohutných brejlí a v tch ústech jakoby se rodilo strašné anathema, zavírající jim pro dnešní poledne poklad kuchyské milosti, takže uleknuti ucouvli
o nkolik krok.
Tu se rozlehlo za nimi smíchové duetto: jeden basový smích, dobývající se pracn z obšírné útroby pana Touží inského, a druhý sopránový, zaznívající z hrdélka Olžina jako z daleka cinkot rolniek, provázející po závji letící sáky »To jsou ferinové! To jsou šibalové!* takovými a podobnými výkiky vyploval pan Toužímský mezery mezi výbuchy smíchu ne tak, jak jej A vzadu stál tiše pan uitel .
.
hochm
zlé
svdomí
.
.
.
—
a živá obrazotvornost v
podob
—
snžáka vymalovaly, nikoli! nevypadal hnviv avšak tvá jeho nebyla též nakažena veselostí, ped ním v osob pana Toužímského Oli^y tak limotn a oživlého
i
13
tak líbezn se jevící; neuznalt svého bílého alterego za hodná, než povrchního krátkého pohledu, za to však
lplo oko jeho neodvratn na Olžin milostném oblieji, nmž zima a tveraivý smích se pely o zásluhu libého karmínového nádechu. Tak dlouho nespoíval ješt nikdy zrak jeho na pvabném tom oblieji na
.
Co se
dlo
se mezi tím as
v nitru jeho?
—
nevázanému tomu smíchu i obdivoval jeho? Kdož to ví! Snad on sám nebyl si
vabm
poboueného
citu a jen
.
.
Zda mrzel
pvdom
se
jako v pološeru rozeznával ty
fantastické stíny, ženoucí se duší jeho, jeden za
dál a dále, jako topoly daleké silnice
.
.
druhým,
.
Hoši vidouce otásající úinky snhového svého vtipu na rozložité osob otcov, vzpamatovali se brzy ze svého leknutí nad neoekávaným jeho píchodem a doplnili pimíšením svých pronikavých hlásk ku smíchu otcovskému a sesterskému kvartetto, jež na poctu jaksi samolib se nad tím šklebícího balvanu
konen
tak dlouho trvalo, až od snu'chu až rozplakaným
otec,
mimovoln okem
o smutné pozadí zavadiv, výbuchy rozveseleného rozmaru ukrotiti se snažil, což se mu po šastiém utlumení nkolika neodbytných opozdilc tou mrou podailo, že veliký s j kapesní šátek vytáhnouti, opatrn rozvinouti a jím na chlapce pokývnouti mohl.
Jediný
ten
šibaly v kající se
k soudné
posunk
híšníky
aby smjící se Váhavými kroky blížili
dostaoval,
obrátil.
stolici.
vzal rozbalený šátek za oba cípy uprosted sebe, stáhl hustá svá oboí, že se ela jedno druhého dotýkala, vložil do oí všechnu písnost kárajícího otce a
Pan Toužímský
tém
ped
—
!
14
Ó z
nešastný v župan zahalený, fesem korunovaný, dýmky kouící, obrejlený, šklebící se snžáku,
turecké
pro
jsi
se
práv
te
»krivdy kárajúcím«
oím pán
Toužímskcho namanul! Oboí spojená odskoila mžikem od sebe, hnvné oi ztratily se v ošizených víkách a velebn pozdvižený nos zaryl se hluboko, hluboko do rozbaleného, strakatého šátku ... Nu a pedešlý kvartet zapoal znova ve všech tóninách,
—
II.
tém
tak jasná noc, »že by se«, jak íkáme, Jasná, psaní peísti mohlo «, rozkídlila se nad bílou zimní krajinou. istá, skoro przraná obloha shlížela millióny zlatých oek na podivné, starobylé formy našeho zámeku, jehož fantastický stín oste se ohranioval na snžné hladin, a stíbrný luk msíce metal své svtelné šípy na snžáka strmícího ped ním jako Rolandv sloup ped radnicemi nmeckými ... Krátká byla »
-
—
sláva tvá, ubohý snžáku Stojí tu smutn, jako z.ibrán
jakoby
do truchlivých dum,
o zbytenosti, bezúelnosti krátké jsoucnosti své, a erné jeho oi vyplakané k sloupovitým nohám, jakož dv bohatých slz vyhrklých v podob kišálových rampouch na široké líce, zdají se svditi o zoufalé bolesti ledového srdce jeho ... A v tutéž dobu ó kdoby se odvážil popírati tajemné kouzlo sympathie! bdí a sní také ve svém pokojíku šastnjší pravzor jeho, fes maje hluboko pošinutý do ušlechtilého ela, bradu podepenu o bílou ruku, vynívající z širokého rukávu pestrého županu, a kol úst jeho, vypouštjících as po ase vlnivé spousty fjemýšlel
i
—
—
J5
koue, v oích pohlížejících lesklými skly daleko, daleko do otevené, jiskrami poseté zimní krajiny, rozkládá se hluboký stín melancholie i
.
.
.
Piznávám
})vodn
se vám, laskaví tenái! chtl jsem kapitolu tuto vnovati psychologickému roz-
boru tohoto melancholického naladní
pán
uitelova
—
i abych jej obanským jeho jménem pojmenoval — pán Balcarova, jak jste to snad z jejího bledým »
svtlem luny* protkaného úvodu bez velikého namáhání uhodli; ale pítel mj, stopovav pes rameno mé ponenáhlý vývin prostoduché té idylly, pokládá za svou povinnost upozorniti mne na to, že jsem osoby pán Balcarovy posud neohraniil dosti jasnými rysy. Dílem pekonán pádností toho dvodu, dílem z uvážení, že bych nenalezl as mezi tenástvem svým mnoho pátel noních rozjímání, vyjímaje snad nkolik pvabných tenáek, které z jistých ale docela neznámých píin v jistých dobách, za jistých okolností rády svá nyjící oka viniti nechají z bezsenných nocí uvažuje tedy to všechno odhodlal jsem se, penechati ze noní ty myšlenky Balcarovy velikomysln svých kolleg, kteí péra namáejí do slaných slzí, odhaliti závoj, který vám posud z vtší ásti zakrýval minulost jeho Minulost tato pedstoupí ped vás v makavé plastinosti se všemi žalostmi a slastmi svými, vysloyím-li jedinou vtu: » Baleár býval chudým študentem.* O kdo by neznal života chudých študent té studánky, jež isty? humoristy, novellisty a jinými vyerpána A pece mám ve své tobolce ješt nkolik studií této i
mn
—
onm
i
.
.
.
—
tém
krajiny
—
nehnvejte
se,
že
vám
struné, písahám vám, struné rt. *
je
—
pedkládám: jsou významných
— nkolik
«
!
16
Bydlí ve tvrtém poschodí. Kdyby bylo ješt jedno poschodí, bydlel by tam. Má rozvržený plán k zajímavé novclletce to pivésti na dva tištné archy: dohromady tolik a tolik zlatých. Zaíná popisem jarní krajiny pi lesních kukakách mu ztuhly zimou prsty. Pod ním se netopí. Nedávno se tam pris. choval nový nájemník; ten sobecký skrblík by zasluhoval, vykonala píkladná pomsta. Pomsta aby se na se provádí tím, že se vyvozuje pebíháním po pokoji takový hmot, jakoby si tam pt slon na slepou bábu hrálo, až vrazí nedbalý topi z dola s rozjiteným okem do pokoje, corpus delicti, kus odteseného od stropu vápna, na dlani: »I pozdrav ruka pán« »»cona basu hrává«« a dva chudí študenti leží si v nárui..
—
mže
—
nm
—
t
Od rána do veera bhání po hodinách. Kdyby byly všechny jako u doktor patívá Jak mu ona nebeskýma svýma oima do tváe, a když jí pes rameno opravuje úlohu, dotýkává se lesklohndý vlas její rozpáleného jeho ela. O chudý študent má také srdce a mladé Je po hodin. Aj tu ona poskoila za ním, jako antilopa, a ve dveích schýlila svou korálovou hubinku s pvabnou jakousi rozpaitostí k jeho uchu: »Pane uiteli! matinka vám nechává vzkazovat, abyste k nám již zítra více nepišel peníze prý si !
—
nžn
—
—
!
máte
vzíti
A
v
kancelái
tak dále!
A
—
—
tak dálel *
.
17
A
když vám nyní pravím, že celý pedešlý život Balcaruv není nic jiného, než nepetržitá ada takovýchto více tragických, více komických obrázk, nu, pak se mu divte, že tak málo sebedvry se znaí v celém jeho zevnjšku, že oko jeho tak nejist, tak úzkostliv se ohlížívá, smjte se mu, když tak sedává v prostosrdcném tom kruliu rodinném, jehožto miloteplé náruí za celý rok nedovedlo úpln roztaviti ledové pouto, zamezující volné rozestení perutí ducha jeho.
mén
mén
devn
—
Smjte se ale tiše, prosím vás, tiše, abyste ho ncvytrhli ze snní. Výraz jeho lící promnil se te, zdá se na nich kolébati ržový odlesk jakés pevábué vidiny, vznášející se ped ním na zatmlém nebesklonu, ve vnci hvzd .
—
.
III.
Mj
pítel není s pedešlou mou kapitolou ani dost málo spokojen. Za prvé ho mrzí, že mu tam pvod její prii>isuji, za druhé pokládá ji za úpln nepodaenou: odboila prý píliš nejen od hlavního pedmtu, nýbrž i od idyllického tónu vbec.
Mea
culpa!
Nuže, vrátím se v pravou kolej.
Veer. Mohutná, hlinných
grácií
kachlová, malebnými skupeními
ovnená kamna
sálají
píjemné
teplo,
tím píjemnjší, jelikož fantastickými ledovými kvtinami na oknech rozeznati možno chumelenici, jakou
tam venku zima stásá zem .
.
,
s
širého
plášt na umrzlou
18
Pan Toužímský nechal noviny Balcarovi za koist, sám pádnými kroky po pokoji. Musím zde podotknouti, že pan Toužímský není sice úplným hypochondrem, ale pece notný kus. Jednu celou píhradu knihovny jeho vyplují tlustší
a pechází
hubenjší, starší a novjší spisy o zdraví lidském, o zachování i rozmnožení vzácného lohoto pokladu Knihy ty jsou vtším dílem takového druhu, že jedna naprosto zatracuje to, co jiná nejveleji odporuuje. Takovými neshodami nedává se však pan Toužímský zviklati v skálopevné víe své v neomylnost se dle okatchto knih. On smiuje ty protivy podle oné. podle té mžité své chuti Ostatn si nesmíte mysliti, že by pan Toužímský pokládal sebe za sklíena všelikými a snad tžkými chorobami ne! celá jeho nemoc zakládá se v tom, že mu bývá asem tak » jaksi divn*. Olga mívá pro tuto nemoc otcovu velmi zrunou a neklamnou diagnosu. Obyejn, když ho vídá, an zamyšlen prochází se po pokoji, s oboím skleslým, s rukama na zádech složenýma, s epikou povážliv a
bu
bu
íd
—
pedu sešinutou, aneb an sedí v starožitné lenošce íhaje na každé vrznutí dveí, na každé zaštknutí Donovo, na každé hnutí dvojnásobného perpetuum mobile v malých osobách Vladimírov a Ladislavov, aby se bruení jeho docela bezpíinným nezdálo tu iperné dve, stopující s nžnou pelivostí každý pohyb oblieje otcova, obyejn
s
obvyklého sídla ku
nepohnut
:
ani
nevykává stereotypního jeho: »01iko!
—
mn
je
nýbrž ztrácívá se samodk ve vedlejším pokoji A odtamtud se pak vracívá s roztomilým úsmvem, rukou pvabn podnášejíc lesklý, zlatým plnolícím ovocem v podob vnce ©malovaný
dnes njak divn
«
19
nm
vedle láhve kalíšek naplnný po okraj tvoícím likérem. A pohled na ni mívá pak na otce arodjný úinek. Oboí jeho pojednou se vyklenuje v nádherný oblouk, hlava jeho nemže se ubrániti pochvalného zpoátku ješt ponkud pokývnutí a v oko jeho vhošuje se ponenáhlu zlatý odlesk zachmuené
tácek, a na svtlým, perle
—
—
zamilovaného nápoje. byste pak vidti pana Toužímského, s jakou svtlý kalíšek za útlé hrdélko bére, a zrakem znalce proti svtlu o przrané istot jeho se ubezpeiv s oima k nebi pozdviženýma pozvolna srká blahoplodný lék! A když na to, navrátiv kalíšek zvuným dopadem i\lli
jiietou
ovocem
ovnenému
tácku,
poslední zlaté perle vy-
hrnutým dolejším retem sete s hustého prokvtavého kníru, tu znaí se veškerá jeho spokojenost ve sladko« A znovu pecházívá trpkém, dlouho trvajícím *Brrr ta »jaksi podivná « nemoc pan Toužímský po pokoji není ješt docela pemožena. Teba za njakou chvíli nového kalíšku. A tak dnes. Nevím, zdali již dvakráte i snad ješt vícekráte pocelovala láhev malounkého soudruha svého ale jisto jest, že neduh pana Toužímského víiihled se hojí. Odmený jeho krok a jednotvárný tikot devných,
—
—
i
—
v
podob
švýcarského
domku vysoustruhovaných hodin
jsou jedinými rušiteli svatého ticha v pokoji, k nimžto se asem pidružuje na hoe vylíené »Brrr« anebo zašustnutí novin Slyš! tam vzadu u kamen sebou nco pohnulo ah ano! pehlédl jsem jedno skupení. Pohlédnte se mnou v tu stranu: až oko vaše tajemnému pološeru .
.
.
—
20
a
zvykne, rozeznáte tam nejisté, pece dostaitelné rysy pvabného obrazu, který snad mnohého z vás zanese nazpt, ach daleko nazpt do zlatých dob veerních pohádek, po bok milované sestry aneb na klín zelený babiky hladící vám svtlé kuery, pod strom dtské fantasie, spjatý zlatými, harmonicky o sebe
vn
etzy arovných bájí ... Vidl jsem jednou skupení z mramoru, pedstavující
cinkajícími
nymfu lesního potoka, jak sedíc na kameni olepeném tu a onde lepotvárnou lasturou vodní dvé plachých srn k sob pituluje, jednu hladí po štíhlé šíji a druhou vine do piivabného svého lna. Pál bych vám vidti to skupení, abyste si uinili pojem o nžnosti, o jemné
obrazu, který tam v obloukovitém výklenku u kamen proniká, ba takoka osvcuje poloslepé šero. Rozeznati tam Olgu, sedící s hlavinkou sklonnou ale v tu chvíli ku podivu zkrotlých uprosted divokých a zjemnlých bratí: Vladimír se položil na její rameno ovinuv ruku svou okolo hebounké její šíje, a Ladislav opírá svíij loket, obtížený snivou hlavou, o její klín, pokrytý zlatistým polosvtlem pošinul Vladimír ruku svou výše a objav jí sestinu kueravou hlavu naklonil tuto tsn k ústm svým a zašeptal: »01go! povídej nám pohádku!* tklivosti
—
.
.
.
Te
Ladislav, vytržen slovem tím,
optoval ješt
v polo-
snní jakoby ozvnou: »Pohádku!« » Nevím žádné.* •
Ty
A
víš! ty víš
—
nechceš!«
bratí ji zaali obsypávati lichocením: Vladimír se jí zavsil okolo šíje, a Ladislav poklekl ped ní jako r>tí ped svou Dulcincou a položil jí na adra sepjaté ruce, oba ustavin opakujíce: » Povídej! Povídej !«
21
»Biidii povídati.*
»A co?< »Bude to
Pohádka
o
smutném medvdu.
Byl jednou zlý arodjník, a ten se jmenoval Cip-Cap. I pihodilo se mu na cestách, že pišel do hlubokého lesa. Ponvadž byl den velmi parný a slunce pálilo jako ohe usedl si do stínu starého dubu a za krátko usnul.
—
Za
chvíli
mu
se
zdálo, jakoby
ho
nco
na nose. Mysle, že je to komár, máchnul po a udeil se v nos. Tím se probudil.
šimralo
nm rukou
A
hle! spatil ped sebou jinocha, krásného jako jarní noc. Jinoch ten byl jediným synem krále Žaržara a královny Bubíny, vládnoucích touto krajinou. Odlouiv se na pi ocházce od svého komonstva, aby se na okamžik sprostil
vného
jejich
pochlebování
a zad
shýbání,
pod košatým dubem podivného lovka s vysokou ernou epicí a po pás sáhajícím, snhobílým vousem, pohíženého v hluboký spánek, nemohl odolati pudu mladické svévole, aby ho na spatil
z
nenadání
i
konin nosu nepošimral. Ale jak se ulekl ubohý, krásný Zorbán nebo tak se jmenoval když se tu najednou ped ním arodj probuzen, se sršícíma hnvem oima vztyil a máchaje zlatou hlkou rachotem hromu tmito slovy na se oboil: » Nekáraný klouku! ku své pohrom probudil jsi mne, mocného kouzelníka ip-Capa! Nebo mocí své hlky a slova ,Cremiremi* všemocnou mocí zarudlé
—
—
promuji
tebe
te
za trest nevázanosti tvé v
erného
«
«
:
3i
i buui*: jan, dokavad té neobejnif jinncezna krásnjší než bledý mesic!* po téch slovich poal se zd\ihat] ip-ap od zem, výše a výše, ai zmizela jeho epice v oblncfch zasršely shry jen jako a zraky jeho dvé kop.i'"*"^ í r.;»-o<'T^eT se '"^-^ "e^^í v podob so-
medvéda,
A
hnWv
.
mráku Ješt .
ncsrasiny /.ornan ne^irobral se z iiiOKn;;:: sv^K>, a jii pocioval na sob strašUvé úinky lató hlky a všemoooio slova »remirenii« sklonilo se olovenou tiži k zenii, štíhlé jeho b*. se rozstupovati a korálové rt\' jeho pošinuly se v .
Dol^ po t\Tech k nejbližší studánce — ó mu zašklebila vstíc huatá tlama s hroz.
z ni se
—
Nebylo pochybx dvojadím špíatýdi zub(L krásny Zorbán se promnil v nemoiornáio, cn
medvda
—
»To
.
není pravda !« vvTazil ze sebe skoro plativ >Ta pohádka není hcúA »Nu, nebudu ji dále vypravovati!*
—
Vladimír.
»Jen povídej!
povídej?*
»Kdyi se Vladimírovi
>Mné
se hty*
nelíbí,
udoboval
ji
Ladislav.
a neposknnáiá!*
namítal Vladimír,
>alc
—
pro
.
v mcc: nepromnil krásný Zorbán alespo v jelena pro zrovna v medvda?* \^a! >Já za to nemohu.* A Olga pokraovala ve své pohádce: »Ubohý Zorbán, vida Uc svou pnre krásnou npii
—
—
t vlastn nezatak zpotvoenou, zaplakal usedav plakal, nebo místo pláe vydobyl se z nho jen táhlý, a v\iadovaI . Ano, Zorbán ztratil bruivý zvuk .
se hlasem divokých šelem lesních.
e.
«
A4^ yctni^-sTil s, oo pona sob já iie^ÍBSdiy! Bi^i^ T)cir)»:«bi\ adbof oíec a matka oiítí bjr ]
i^iúBBíá
ccoe m^l jjá. tatdy vicc nepímJís ó Boiansd! 2^asi aatiáccv, ixi nikdy ncpv^lihis >A ni <\cbo' Fiftcn rotpJriw^tc se, a iiikóo Be2a:lac: o; 5cxíjiii\^cii žajf.
in
draiv
sricn ^v
ív
c-n.i.,
—
Okja
ucsr.Ua rcefaaxi^,
poKHwH Iwši, poimmi
ia-
"l;
p^rtrhovih Up:
utni
íiaJciii,
t
nuo
li
;si
r-a
<'>k!0
t ona
aorinaon
kde
sešijí
pcir^leíieím
paTui
^irjflixi,
pí^
jw
T-íStóJmskéba, kTr: »iraiK«3a prc»chá2Í:>' ^a^aí-H ai a ^fcšírTJ s >at>-msi pc«ia(te5nVT» vv^aecm p»o nfaa po^
A
^áRaxaL
EiikzaroTo
a
fas»d
poirabodBi c^o na
~hu v\Trh]vr<
Ti-
žiriMb
mšx.
toiéi
^
swdy
j^ iiw>|ti SiJM nfciýn|fc(
iljtiiiHi
paftnift
.
,
stui.í
priliiiU—if» r(Me-
stab se »tnxlM« ratfiiíhMi;
i,wilj(wiij|
l£eic&
icMk j^kii
sopritM 9t
rdky IMbob^ soiaobiiftívSIse
to
podsib
Mtel
ji |iiiewCdili«
tnjkjc Mevstife: »^iMidkj! INiM'ldcji«
sivnttý
,
suxá.
dogcMpomraicteí tM»«iOilíi
Mt
doboflQ l^lo ó^^Šón ÍSxaúm
rrU^aoB poáíícJuí
pnctsíin vár>, doy.]f)Tc si t>^
JaO^^
iMLhoda"!
la VjpÍYSDa, ssftd
k
KoMt^É^
Isdjyi
wjijTiffliii
|a^
s«edM^ •AdiUl:*
ZotUm
i
jM
jcJK
.
24
promn, zda by se nemohla probuditi lovuchtivost s oštípy svými? v nich a zda by se nemohli sesypati bylo Zorbánu nové jeho tlo bemenem spíše nesnesitelným, rozkísla v pece myšlenka na » princeznu krásnjší než bledý msíc* jiskru nadje lásku k mladému životu. a zachovávala v
na
A
nm
tém
nm
I
dal se na
útk smrem opaným k
tomu, kterým
se byl družiny své vzdálil, a pádil daleko, daleko od zámku otce svého do šíroširého svta. ním se ustrašeni rozprchávali jeleni, zajíci zalézali se schlípenýma ušima do vysoké trávy, ba i bízy zatásaly
Ped
okolo
nho drobounkým
Konen
listím,
na krátko
jakoby se chvly bázní
ped západem
.
.
slunce sklesl
umdlen na sirou zem uprosted divokého lesa k jakémus velikému, mechem obrostlému kameni. I upel unylé zraky na podivn utvoený kámen, a jal se hoekovati medvdím nákem: »0 pro mne nepromnil radji zlý kouzelník v ten bezcitný kámen, na
nmž
usedá bez bázn zbloudilý poutník, kdežto utíká všecko! Probu se alespo ty ka-
pede mnou
meni, a zapla se
mnouU
Sotva to dobruel, tu div divoucí! pozdvihla se hoejší ást kamene a též dolejší vzpímila se pozvolna; mechem obrostlá ruka oddlila se od mohutného balvanu a shýbnuvši se ke kyprému kamenem vylezenému místu pozdvihla odtud zlatou hlku. Ba co více! ve výši balvanu rozsedl se mech v pravidelná ústa, která te máchnutí hlky doprovodila hlasem, jako znním harfy: » Mechu, mechu do pelechu !« A v tui
—
mech s domnlého kamene a ped užaslým okem Zorbánovým stál velebný staec též s
chvíli
sesypal
se
vy.sokou bílou epicí a snhobílým, po pás sáhajícím mluv k s pívtivou tváí:
vousem,
nmu
.
25
ap-ip
» Neboj se! a Jsem dobrý kouzelník stejnou zlobou trpi jsem s tebou. Nebo návodem závistivého soka mého Cip-Capa spikli se zlí synové noci proti a vyrvavše v podob erných mrak msíci stíbrnou jeho hl ponoili mne jí tuto v hluboký spánek, abych nekižoval již pekelných cest jejich. I spal jsem tu dlouho a obrostl jsem mechem a nevda uinil z tebe nástroj kvítím lesním, až mého osvobození. Nebo odcházeje ode mne uspaného promluvil u.štpan k synm noci: ,Tady spí, dokavad ho lesní medvd neprobudí.'
mn
ip-ap
a
A
ty's medvd ten. Za to však povím ti, kde princezny krásnjší než bledý msíc. Jdi a jdi, až pijdeš k zemi, obehnané porculánovou zdí, u jejížto brány sedí lovk se zlatým tapcem na zádech. Ten ukáže ti písný rozkaz krále Babubára, aby žádné šelmy nepouštl do íše jeho. Ty však pokloníš se mu a vztáhneš tlápu k pravé jeho ruce, naež on zamhouí levé oko a pustí branou. Na to pak ti dni se skrývej v lesích a putuj ti noci, tvrtého pak jitra vejdi na zadních nohou do msta Uuhánum a dej se spoutati královskými nohsledy. Ostatní vnukne ti dvtip najíti
t
tvj.*"
Po tchto slovích vytrhl ap-Cip vysokou jedli a opíraje se o ni odechvl se pry v podob bílé mlhy, vinoucí se jedlemi Zorbán šel a šel, až pišel po východu slunce .
.
A
k porculánové brán
I
stalo se, jak
arodj pedpo-
se zlatým tapcem okázal mu písný rozkaz krále Babubára; ale když mu Zorbán uinil poklonu a položil tlápu na pravou ruku, zamhouil levé oko a
vdl. Muž
pustil jej dále. I
vešel tvrtého jitra na zadních ech Sebrané spisy. IH.
Svatopluk
:
nohou do msta o
.
26
Uniihánum, kteréž bylo celé vydláždno porculánem, takže tam lidé jen na vatovaných chdách po ulicích choditi smli. Pihodilo se, že práv nesli okolo krále Babubára, jehožto nohsledové, sáhodlouhými palaši ozbrojení, jakmile spatili medvda, chdy své s podivuhodnou rychlostí zdvihati a spouštti zaali, ale pesvdivše se, že je ochoen, ješt rychleji se obrátili a s bezpíkladnou hrdinností palaši svými dotírali.
—
na
Byli by jej na kusy rozsekali, král Babubár, jenž rozkázal,
kdyby
ho nebyl ujal zlatým etzem
se
aby jej k hedbávnému jeho palankýnu pipoutali. Avšak, jak se ulekl náš Zorbán, když za krátko spatil ohromný ohe, ku kterému pímo královský
prvod se pohyboval. Než blíže pišed- pesvdil se, že to nebyl ohe, nýbrž palác krále Babubára z ryzího zlata, tpytící se v paprscích vycházejícího slunce. Pozdji dovdl se, že si náramným tím leskem sám král a veškerý jeho dvr oi tak pokazili, že nieho dále nevidí, než jen deset krok okolo sebe Po sedm a dvaceti mramorových stupních kráel
—
.
.
prvod
nahoru; na prvních devíti stálo po každé stran sliných, bíle odných dívek, hrajících na zhitostrunné harfy, na druhých devt cibetských koek tlouklo na hedbávné cimbály se stíbrnými zvonky, nejvýše pak devt bílých krys p'skalo na ebenové flétny ... když se dvée královské komnaty otevely, tu zdálo se, jako by se bylo rozlétlo nebeské okno taková záe drahého kamení vylila se odtud. Náš medvd byl však odveden do vedlejší komnaty, akoliv i ta byla skvostnjší, než jakou obýval v oteckém svém paláci. Nyní nastaly mu zlaté asy. Krásné otrokyn obsluhovaly ho od rána do veera,
devt
A
pedkládajíce
—
mu
výbornou zvinu na zlatých mísách
.
27
kišálových nádobách a pivívajícc mu do z pávích ocas. A za to neml jiné povinnosti, než aby obveseloval krále Babubára pitvornými svými posimky, když mu ministi pcdítávali úední zprávy Ano, král si brzy oblíbil rozmarného medvda tak, že jej povýšil na hodnost tajného státního rady a udlil mu ád »zlaté bakory*. a víno v
ela svží vánek vjíi
.
A
chlu|)atý
,
.
rada
státní
stal
obecné i)ozornosti pišel studovali nemotorné jeho [)ak každodenn nkolik jjCi vábnjší dámy dvorské ;
li
ladíce
lesklou
jeho
se brzy
pedmtem
vše-
do módy. Nejvyšší dvoané pohyby a cviili se v nich hodin ped zrcadlem, a nejucházely se o jeho píze,
srst
aneb
škrábajíce
i
jej
za
uchem.
Mimo panovnické Babubár
i
z
jiné
své
ješt
Zdroj nejsladších radostí
starosti
poteboval
král
píiny obasného vyražení. byl mu spolu pramenem nej-
—
krásnou printrpích slzí. Ml-t jedinou dceru ccsku Tamarindu. Byla tak sliná, že, vyhlédla-li veerem z okna, msíc ped záí její krásy se zatemoval, ba tak sliná, že každý mladík, který jednou spatil najisto se zbláznil Z toho snad pochází, že vtšina dstojník v Babubárov vojšt, kteí o slavnostech dvorských ped Taii arindou defilovati museli, až posud ji
všech
pt smysl pohromad nemá
.
Ale princezna Tamarinda byla bohužel smutná, že kdokoli se jí do chrpových,
také tak slzavých oek podíval, v tu chvíli se rozplakati musel. Jak víte, jsou všechny princezny více smutné ale Tamarinda byla nejsmutnjší ze všech. Král Babubár nad touto nepochopitelnou smutností tak asto a prudce hlavou vrtl, že mu tlesní jeho léka, obávaje se, aby mozek Jeho Majestátnosti
vn
mén
—
!
:
28
tím njak neutrpl, konec dlouhého vousu hedbávím k zlatému pasu pipevniti dal. Již
jednou dal panovník
movnou njakou
prohlásiti,
že
kdo šprý-
eí
princeznu rozesmje, spanilou její ruku odmnou obdrží. Ale veškeré snahy ytipálk a kudrlinká roztíštili se o ledovou chladnost smutné
Tamarindy.
Tu vydal král ku konci následující úkaz »My Babubár, král atd. písaháme na bradu svou kdobykoli milovanou dceru naši pojakýkoli, ku smíchu pivedl, toho královská naše dcera objetím svým oblažiti má!
královskou,
že
sukem njakým, busi
Dáno atd.« Po tomto výnosu královském dosáhla cena
zrcadel v celé íši závratné výšky: nebo všichni, kterým zrcadla jich neukazovala v oblieji dosti psobivých záhybu v,
napoád
je roztloukali.
V
ustanovený den zdvihala se ped palácem zlatotkanou látkou pobitá tribuna, na níž král Babubár s princezkou Tamarindou posuríkového zápasu oekávali. Tamarinda mla pul tváe zasteno lehkým závojem, aby se zvdaví mladíci krásou její alespo jen na pólo zbláznili. Nadarmo nedal ministr financí královský palác kol do kola žulovými podporami podei)íti byl by se jist rozpadl hromovým chechtotem shromáždného množství; jenom nebeská Tamarinda pi všech tch kotrmelcích. I)i všem oí kroucení, úst kivení, jazyk vyplazování zstávala truchlivá, jakoby se dívala na pohební obady. Již zásoba všech možných pitvorných posuk byla vyerpána a slze smíchu poaly se v oku Babubárov mniti v slze žalosti: když tu ze stedu diváku medvd vážn vystoupil a po zadních nohou pozvolna :
29
ke skvostnému lešení se blížil. Vybuchl smích vtší pedešlého, když tam, princezn nemotornou poklonu uiniv, flegmaticky na bobek se usadil, a když konen oi v sloup obrátiv pežalostiv širokou svou tlamu skroutil a, jakoby si slze utíral, huaté tlápy stídav po stnách nosových smýkati poal tu pohýbly a zasmušile
:
paláce, a sama spanilá Tamarinda tu poprvé nemohla se zdržeti hlasitého smíchu. zatpytily se jak vidny byly její zoubky se žulové
podpory
A
—
perlí
.
.
šra
.
Nesmírné ovšem bylo plesání královo. Ale po radosti nastal zármutek. Neml-li Babubár musel dceru královský svj vous v lehkost uvésti svou medvdu zasnoubiti, což z jiných a pedevším z té píiny nemožno bylo, ponvadž by se k tomu Tamarinda nikdy nebyla uvolila. svolal král všechny ve právech zbhlé muže I z rozsáhlého obvodu íše své a uložil jim, aby se díve nerozešli, pokud by nešastného medvda z onoho králova vyhlášení nevykroutili, nezpsobivše tím úhony královskému vousu. Ti dni a ti noci sedli uenci pohromad a mnuli si ela, až konen tvrtého dne jeden z nich prst si na nos položiv a mohutné okuláry na elo vyšoupnuv vítzoslavn zvolal: »Mám to!« Druhého dne pak vyveden byl medvd na paVlán paláce, kde ho již pvabná Tamarinda oekávala, aby jej veejn, ped celým svtem objala, » nebo v královském výnosu*, tak vysvtloval hlasatel, » nepislíbilo
—
nieho více, nežli že princezna toho, kdo ji rozesmje, objetím svým oblažiti má«. Ale kdo vylíí radostný úžas všech okolostojících, když se tu medvd v náruí 7\imarindin v pekrásse
;
30
ného jinocha promnil a tato zlatoznivá slova promluvil: í-Jscm Zorbán, syn Jvrále Zaržara a královny Bubíny, jehož zlý arodj Cip-Cap zaklel v postavu erného medvda, z nížto mne tvé objetí, ó sladká Tamarindo! rozarovalo. Nebo neml jsem nabyti pedešlé postavy, pokud by mne neobjala ,princezna, krásnjší bledého msíce'. A ty's, pisámbh! netoliko krásnjší bledého msíce, nýbrž i jasného slunce !« Uhodnete snadno sami, že Tamarinda nezamítla satku se sliným Zorbánem. Spíše byste neuhodli, že nešastný uenec, zvolavší vítzoslavné ono »Mám to!« uvržen byl do vzení pro »podkládání vlád špatných
úmysl«.
Co z
se
konen
podivení nad
hlavou,
že se
Babubára dotýe, zavrtl
krále
promnou svého státního rady tak mu vous od zlatého pasu utrhl a
siln jestli
mu
« ho mezitím znovu nepivázali Tu petržen byl konec vypravování Olžina nápadným zašustnutím novin. Vypadly z rukou Balcarovi, jenž se pece tak celý zabrán do obsahu jejich zdál. Pan Toužímský byl práv posledním sklonním obnažil dno láhve a šoupal nyní v kotouovitých liniích patou kalíšku po hladkém táci. Najednou ho pozdvihl rozhodným pohybem, a na oko výlun zaujat pozorováním kišálové prhlednosti jeho prohodil: »No jak pak, pane Balcare co nového?* Ale Baleár nebyl jaksi ochoten, spízniti se s tónem
—
této »
otázky.
Odpovdl
s
odstrašující
opravdivostí
Všeho všudy pramálo!*
Odpov
tato ve své všeobecnosti neuspokojila však neodstrašného tazatele. Odhodlan odsunul kalíšek od úst a zraky k nebi již obrácené možná-li s vtší ješt pozorností než prve o prsvitný mok upev vyshl
!
31
pumou úinlivéjší druhou: »A což potvrdila se?« zpráva o ministerské krisi tuto diuliou Avšak Baleár odrazil mimo nadání pumu. »Je odvolána, byl to klep novináský,* odvtil s uritostí nevývratnou, ale ponkud malomocnjším bašta se zachvla. hlasem. Patrno za odraženou první
—
i
—
Balcare, vzdej se — vystr bílý prapor Což neznáš železné vytrvalosti svého oblehatele, jenž jako polyp dlouhými rameny neúprosn objímá svého rozmaru, aby ji vyssál do umdlení.? Po druhé odlouil se kalíšek od prahnoucího rtu, ale tentokráte ulplo oko pana Toužímského s úplnou jistotou vítzství na vzdorující obti a zdálo se pásti s ukrutnou zálibou na posledních keovitých pohybech
O
vzdej
se,
ob
jejích. »
Prosím
vás,
pette
mi to místo
Balcare! bezpen mínil sledek novináské své zkušenosti »nulla regula sine exceptione«.
Ubohý
i
—
— chvátající
!<
opíti se o výa nepovážis, že
jsi
po novinách prst Balcarv Zpráva vena jedné ádce: »Zde: rejšího našeho ísla o ministerské krisi, akoli nás došla « všechny pochybnosti vyluující se strany
ulpl
pece?
—
keovit
tém
A
pan Toužímský vyprázdnil kalíšek svj do poslední kapky.
s
ledovou chladností
IV.
Druhého veera vboil pan Toužímský prostední blíže titulu do novin, a podstriv sousední dva prsty pod podal je Balcarovi. »Je-li libo, pane prst
n
32
uiteli,
pette
se býti velmi
mi úvodní lánek. Podle nadpisu zdá zajímavým !«
vdl,
co souditi má o této zajímavosti pro pana Toužímského; nicmén zaal s veškerým pathosem venkovského uitele, hlavou vrtícím a pošuchujícím se lokty kmotrm v hospod noviny pedítajícího, vli pana Toužímského vyplovati. Ale mohl-li mu kdo zazlíti, že zápal jeho pokaždé Baleár sice
úvodních
o
stupe
lánk
níže sestoupil, kdykoli, mrštiv
okem
stranou
po svém posluchai, rostoucí úinek »zajímavého lánku* na oblieji jeho pozoroval Když konen jistý tón, jemuž by se ponkud zvuk pily, tupé zuby do deva zatínající, pirovnati mohl, žádné pochybnosti více o tom nepipouštl, že uvedený lánek povinnosti své úpln dostál: tu pojednou rozkídlilo se po širém pokoji hrobové ticho. Ne, hrobové to ticho nebylo nebo takových zvukových modulací, od jemného pedení koky k pronikavému, nahoe uvedenému svištní pily a od nejtišších flageoletních zlozvuk sumáových skipek až k bezestoudnému vrzotu rozladné basy, postrádá naprosto sen vných spáii a mimo to ohlašoval tu ješt promnný as svou vládu jednotvárným tikotem staromódních hodin. A což Olga.^ Což dvojice malých !
;
smí
k
}
Tito sedli ve výklenku u
kamen
a zdáli se býti
—
—
bezpochyby povzbuzeni píkladem otcovým v onom stavu, kde o nich Olga íkávala, »že bývají hodni*.
A
tato
Sedla u
stolu naproti Balcarovi, tak hlu-
boko jsouc zabrána do tení njaké novelly, že ani tak nápadné jeho umlknutí uprosted vty pozornosti její od knihy neod vrátilo. Jednou rukou sbírala rozeené vlny tmavolesklých svých kadeí a druhou mla pólo-
..
33
—
Ale byla to ženu nepohnut na stole ped sebou. ta jemná, tém/ prruka! Ta bezúhonná forma hledná ple, jakou kdy nejspanilejší královna dvoanm svým k políbení podávala a v ní ta modravá sí utkaná z tenounkých žilek, rozestírající se jako k milostnému lovu
— —
—
Zdá
se,
že
pednosti tyto nalezly také milost
ped
tváí Balcarovou. Zrak jeho spoívá tak upjat, tak nepohnut na vyzývavé té ruce, jakoby vyísti chtl z pvabného toho zápletu modravých praménk budoucí osud svj .
.
A te — te — idylla tato
tek
její
milí tenái! pibližuje se klidná k osudné katastrof. Jemn skadecný pojiž již doplynul místa, kde skynuv zelený
stn
závoj lesního stínu stemhlav se sítí po kolmé roz{)týlen v nesíslné, barvami duhy hrající kapky
.
.
.
Upnte, prosnn, pozornost svoa na ruku pán Balcarovu. Pozorujte ji dobe. Zdali pak jste si všimli, jak se pošoupl ku pedu jeho loket, tak lehce, lehounce, jako unáší hlemýž svou um[e stoenou budku dále. O nadarmo neposlouchal Ješt se pošoupl o l)an Baleár pednášek o vyšší mathematice! Hic, jak na vlas, na tenounký vlas vypoítal dáli, z níž by vypjatá jeho dlafí, sklonivši se s pákou nesoucí ji ruky, otoenou okolo osy lokte, pikryla, mathematicky pokryla
pvaby
promodrávající
.^
—
pí
se,
—
—
jimižto se kochá oko jeho. a plochou stolu pišpi-
Rovný úhel mezi rukou jeho
auje se Te,
.
.
jak se tu ruka jeho vznáší nad pvabnou koistí, kterou už pohlcuje ohnivý jeho zrak vtírá se mi na mysl obraz lovka lapajícího mouchu.
—
tém
Však ubohý Balcare!
stará bajka
mla
se vyplniti
34
na tob:
Krahuj uchvátil lesního holuba, a myslivci oba Netušíš, že ke stolu se plíží Vladimír shrben jako koka íhající na myš. Nevidíš, jak, dech zatajiv v pootevených ústech a jazyk povypláznutý vtlaiv do koutku retního. rozmáchl se rukou, ba nevidíš, jak zašpiaující se úhel páky tvé a stolu stopuje svítícím zrakem, kujícím potají šeredné pikle dostali se
.
.
.
.
Jacta est alea! plesk a plesk
A
—
—
Ruka
.
.
polapila
mouchu
a
koka
myš! Dvojnásobné to plesknutí, Olžino udivené »Ach!« a Vladimírv nezbedný smích byly píinami, že pojednou produkce pana Toužímského na pilu odumela v
úseném
finále a
zrak jeho oslnn povyplul
z fanta-
rozvtvených mrak vidin. Jen okamžik spoíval zrak jeho na novém tomto
sticky
se jevícím na druhém konci stolu, Riittli, na chvíli jakoby sbíral nitky vedoucí do zamotaného klubka komické té situace jen okamžik, pravím, spoinul vrásky jemného úsmvu nahrbily zrak jeho na ní se okolo nho a a pozvolna zavel se zase.
— —
—
V. Katastrofa je dokonána; nuž dovolte mi, abych naznail nkolika jemnými rysy pevrat, jaký zpsc)Í)i]a v pomru osob oživujících jak sluncem pozlacené mlhy snžný obzor mé idylly. Pi okamžitém dotknutí se rukou Balcarovy a Olžiny, zdálo se, jakoby byla peskoila z Balcarovy ruky do vnitra Olžina ást duma-
.
35
vosti a ostýchavosti jeho, a navzájem z ruky útroby jeho ástka božského rozmaru jejího .
její .
do
.
Pan Toužímský pak s jakousi nevrlostí pozoroval vzájemnou výmnu tchto dvou povah: jeho, lovka pohodlného a konservativního, nemile se dotýkalo vše, co hrozilo dáti jiný smr obvyklému, jednostejnému prbhu vcí okolo nho Stával se pemýšlivjším, uzavíenjším, nepístupnjším. vyhledávati v Balcarovi rozBa pestával marných svých chvílí a jen nkdy v nesteženém okamžiku vybuchávala tím prudeji sopka veselosti jeho Jen jediné dv bytosti zstaly nedotknuty povšechným tím procesem oba veselí hoši, jichž nezbedný smích táhne se jako cinkot masopustní sanice .
.
.
—
ob
i
.
.
—
zimní tou krajinou
mé
obraznosti
.
.
.
Ano, Baleár zaal se podivn mniti: stával se sdílným, žertovným, asem dovádivým; netušené síly, hýbati ped schopnosti zahrabané poaly se v užaslými zraky obklopující jej rodiny i
nm .
.
.
byl pan Toužímský neobyejn pekvapen, když Baleár po snídaní uinil Olze návrh, aby se projeli trochu na želízkách po zamrzlém zámeckém rybníku.
Hned
následujícího
A
jitra
tam pekvapil oba hochy, kteí s boulivým s Balcarem, jenž po boku jejím s podivuhodnou obratností protínal hadovitými liniemi tpytnou plochu rybníka.
jásotem provázeli Olgu
«
«
Nechci se šíe rozepisovati o tom, kolikrát Vladimír po jednotlivé, a Ladislav na svých želízkách v bezdném spojení o pitažlivosti se presvédili budiž jen podotknuto, že konené, když na celém tele jejich takka místeka nezstalo, které by se nev té v oné posici s ledem do nemilého bylo styku dostalo, želízka svá odepjali a na osnženém behu rybníka, pojednou v líté nepátely se promnivše,
bu
bu
zem
—
bu
bu
oním druhem kulí na sebe dotírati poali, jejichžto zavedení bych ku cti a prospchu lovenstva Napoleonovi místo skvlých eí o evropském míru, doprovázených hromovým tušem obrovských kulomet, co nejveleji doporuoval Práv dosply opt dv takovéto pumy budoucbudiž mi dovoleno, kojiti, se sladkou tou nanosti v ozáblých rukou mladých bojovník k žádoucí djí okrouhlosti a itelnosti, když Vladimír, ohlédnuv se z nenadání po opuštném jevišti nedávné své trpné .
.
.
— —
pímí
uinil, a pošeptav Ladislavu nkolik, innosti, tímto nadšen pijatých slov, kokovitým chodem k rybLadislav v patách za ním. níku plížiti se jal Mezi tím rozpedl se mezi Olgou a Balcarem následující hovor: »01go, vaše pohádka ,o smutném medvdu' zajímala
—
—
mne
velmi.
Veliká est A ím, smím-li se ptáti ?« »Protože v nemotornosti bájeného medvda shledával jsem kousek vlastní své osoby.* si pece »Pak máte domýšlivost podivnou. nebudete pivšechno uznání vašim pednostem! osobovati krásy Zorbánovy.« »Za to však vaše, Olgo! roztomilá tvá zajisté by daleko za sebou nechala msíní krásu Tama »
—
—
Vy
—
37
Tu posmeklo se želízko pod Olžiiiou nožkou tak povážliv, že by jist byla upadla, kdyby ji nebyl Baleár ramenem svým zachytil, a tsn, snad nad potebu tsn k prsm svým pivinul A tohoto okamžiku použili hoši k provedení nekalých svých zámru. Dnes nemla ctihodná hlava pana Toužímského žádného pokoje. Sotva se byla z udivení ranního v mír
—
obvyklý navrátila, a již rozviklalo ji opt podivné poínání hochíi, navrátivších .se s modrými oblieji a opumovanými kabáty ode draze vykoupené zábavy. Vyrvali dvece ubrus a talíe, a jali se prostírat sami, pedevším onen roh stolu, u nhož pan uitel sedával tak blízko ke kamnm pišoupnuvše, tak blízko, jakoby z Balcara mumii vysušiti chtli. sklonil pan Toužímský ucho, a prst na Pi ústa položiv otázal se: »Co to.!^« a po chvíli všeobecného umlknutí, perušovaného jen tichounkým *crk, crk«, jakoby hustjší kapky k podlaze dopadaly, dopodívej se, netee-li džbánek!* » Vladimíre! ložil A Vladimír kráel vážn k nálevnímu stolku a ujišoval po chvíli, neobrátiv se, s jaksi promnným
a lad
—
obd
hlasem: » Netee tatínku !« zabruel otec. » Divná vc!« Ale divnjší následovala. Když šel pan uitel podle obvyklého svého zpsobu, nieho netuše, pivo nalévat, tu táhly se za ním dv pravidelné stružky špinavé
vody
.
.
.
no, co pak to dláte ?« volal za ním udiven pan Toužímský. Baleár se ohlédl, spatil podivné svoje stopy, .sáhl dvé do šos a vytáhl z nich za obecného smíchu ohromných, poloroztálých snhových koulí.
»No
—
38
Pan Toužímský
se rozesmál a prohodil
pak
s
vý-
znamným pohledem na Olgu »To musíte být vášnivý želízká že jste si od tch ferin takové ptiliberky
—
do kapes
'
nastrkati dal«
— a Olga se lehounce
zardla.
VI.
Promna, která se s Balcarem udála okázala se nejnápadnji pi následující píležitosti. Jednoho odpoledne ozval se v prjezdu zámeku harmonický cinkot rolniek a brzo na to vbatolilo se do pokoje boží požehnání šub a kožich s pívskem nkolika kožíšk. i
Tu v popedí vysoký, ramenatý pan purkmistr, dolíkovatou tváí, na jejíž skoro pravidelném tverhranu trní celé sebevdomí dležité jeho hodnosti; a po obou stranách pižloutlého jeho kožichu vykukovali dva malí tverhránkové jako tverce kathet pi Pythagorov vt; mezi nohama pak purkmistrovského kolosu vyceoval Hektor své bestiální zuby. Tu kotouovitý obliej paní purkmistrové usmíval se mezi dvma roztomilými kotouky, náležejícími slen Milad a slen Zdence. Onde pan doktor, jehožto meziboní s
pedhoí
a
vn smíchem
se potásající laloch inily
kiklavý kontrast k étherickým
pvabm
» romantické* jeho polovice. jako stafáže celého toho nejvýš rozmanitého obrazu štíhlý ekl bych zpropaden štíhlý pan Sluka, v zeleném mysliveckém obleku, apí nohy ve vysokých, vodovzdorných botách a ješt vyšších
Konen
—
zelen pruhovaných punochách, na zelené
še — vn
:
s
jezevím rukávníkem
pohyblivý, tak že by ho byla
?
39
fotografova deska docela posicích zachytiti mohla .
snadno za minutu v .
desíti
.
m-
Kdož by v nich nepoznal hostí z nedalekého steka, kteíž výborné stanice použili, aby pookáli na svžím vzduchu -venkova*, jak v malomstské pepínavosti okolí své Sinopy pojmenovati ráili
—
»0 ó! jaké potšení!* provolával s povinným pídavkem poklon mnohokrát za sebou pan Toužímský, máchaje rukama, pi
skren brzy
kíithct jistou
emž
Vladimíra, kterýž za otcem oné strany zaraženým tvercm obraznou eí, k nížto se nieho více ne-
s té,
brzy
s
ty
potebuje
nežli nosu, palce a tak asi jiných prst, úctu svou na jcvo dával, nkolika neobmýšlenými sice, ale zaslouženými íanurami obdail.
»Ach! Ach!« provolávala Olga, uvrhujíc se Miladiny do nárui Zdeniny a naopak .
.
z
nárui
.
Když se konen z huaté té smsice šub, kožich kožíšk ponkud záživná jádra vyloupla, pi emž všudy pítomnému panu Slukovi pední zásluha náa
ležela, a také vající
byl
osudný práh parádního pokoje
geometrické
—
rozvíjeti
ad stáí a zásluh šastn
v
ubý-
pekroen
poala
se kolem okrouhlého stolu zponenáhla zábava více a více nenucená.
»A kde pak je pan Baleár ?« otázala se po chvilce slena Milada, pošuchujíc sestru svou loktem... Celou cestu smály se ty malé diblice, pedstavujíce si ueného medvda v nejkomitjších situacích: tu jak pi poklon botou do koberce se zamotav jak široký tak tu zase, jak mezi nimi dlouhý na podlahu padá rozpait s jednolio konce stolice^na druhý pesedává a zase, jak s nejzdvoilejším »0 dknju! O dkuju!« podancn mu mísu na klín paní doktorové upouští atd. -
—
«
40
Proto také Balcaru, který práv te jako na zado pokoje vstoupil, s nejvtší ochotou místo mezi sebou uinily Ale, ó div! uený medvd nezapletl se botou do koberce, nýbrž vysekl spolenosti tucet tak podaených poklon, jakobys je byl kružítkem vy kroužil. Jen panu Slukovi podal toliko ruku, proto že byl tento již okamžiku mezi rozbalením sváteního ubrusu a položením ho na okrouhlý stl k návštv v pokoji pana uitele užil. Ba, co více! Baleár všoupl svou stolici tak obratn mezi spanilé sestiky, že ani Milad šatiiv neroztrhl, ani Zdence loktem neutrhl velkou stíbrnou náušnici Ba co více! nepesedal na stolici, nýbrž bavil zcela sleny; když pak mladší ást spolenosti slušn pozdji od stolu se zdvihla a ve výklenku okna zvláštní skupinu utvoila, byl nespoleenský jindy Baleár hlavním volání
.
.
.
ob
m stedem jejím. »To když nebožtík pan
oživujíc
professor Supálek.* vypravoval zatím u stolu pan doktor, kterýž se nejradji ve svých studentských upomínkách kochával^ »svou
—
tabatrku
Tu
z želví kosti vytáhl byl vyrušen hlunou srážkou nejmladších
len
Pohrdavé napnutí mezi mstskými tverhránky a venkovskými ouplky totiž poznenáhlu pomíjelo, až toto sbližování se konen dosplo k vzájemnému jazyk na sebe vyplazování, od kterého, jak známo, pi takových malých neposedách není než vrabí skok k úplnému srozumní. Ale toto sblížení stalo se tak tsn, tak horoucn, že když se jistému posuku pana Toužímskho, z nhož by každý ponkud okovaný í^ymnasista snadn ono Virgilovo byl vyetl, podailo * povstné »Quos e^o jakožto znamení lásky píliš tsné to sblžení uvolniti spolenosti.
—
—
«
:
41
ve Vladimírov i Ladislavov ruce svtlý vesele poletoval. vati:
chumá vlas
Po této rušivé episod mohl pan doktor pokrao»Když tedy pan professor svou tabatérku vytáhl,
tož poklepl
levou rukou
na
—
ni
dvma
prsty,
pohladil
ji
dvakráte
Tu ho zase vytrhlo zívnutí pana Toužímského, jemuž pan Sluka (pebíhající ustavin jako cstafeta mezi táborem mladých a táborem starých) znamenité lovecké dobrodružství vypravoval, jak totiž jednoho zajíce navzdor tomu, že jen dvacet krok od nho na bobku sedl nadobro se chybil. »
— — — pohladil
ji
dvakráte levou rukou, otevel ji,« k nebi » pozdvihl
pokraoval po pestávce pan doktor,
oi
-
«
V
tom petrhl opt nit jeho historky zuivý štkot Když totiž pan Sluka, udav své lovecké dobrodružství v táboe starých, znovu galantn k slenám u okna pospíšil, tu — bezpochyby podráždn jeho stálým pebíháním pustil se v patách za ním purkmistrv Hektor s vycennými zuby a byl by se málem zakousl do jeho loveckých bot a zelených punoch. Celá spolenost byla tím pobouena a za stolem zstal jediný pan doktor; tváil se mrzut, vzdav se bezpochyby již ve-
—
škeré nadje, že vypravování své ku konci pivede. Ale piskoil k najednou Baleár, který rozpaky jeho pozoroval, a otázal se ho s trefn líenou napnutostí, co ten pan professor udlal, když tu tabatrku vytáhl, dvma prsty na ni poklepl, levou rukou ji pohladil, otevel a oi k nebi pozdvihl? »Inu, co udlal? Vzal si šupecU odpovdl pan doktor a laloch jeho tásl se po hodnou dobu. A když Baleár k tomuto jeho chechtotu dosti podaený Svntrpli:k ech: Sebrané spisy. TTI. 4 tu
nmu
—
.
42
pokus smíchu pidružil, stiskl mu pan doktor vele ruku a zval ho k sob do msta na návštvu, tam prý mu bude jiné a povedenjší kousky toho pana professora
Supálka vypravovati
.
.
.
Boubelatou paní doktorovou získal Baleár znaleckou debatou o zavaeninách a étherickou paní purkmistrovou citáty z Georges-Sandové. Také pan purkmistr, úastnící se zábavy jen vážným pikyvováním nebo povážlivým kroucením hlavy, byl s ním patrn s obzvláštní spokojen nebo pikyvoval k jeho blahosklonností. Zkrátka pan praeceptor, jindy tak málo záživný, okouzlil dnes všechny. K®ncn se piblížila doba rozchodu. Pan Toužímský dovolil Olze a hochm, aby hosty kus cesty
—
eem
vyprovodili a tím spolu pkné sanice trochu užili, a vybídl také Balcara, aby se k nim pidružil. Již se byly opt všechny šuby, kožichy a kožíšky na místo svého urení dostaly, jen pan Sluka byl vidn najednou na pti místech, jak nadarmo svého »jezevce« hledá.
Samo sebou
se rozumí, že ho byl Vladimír z šatRektorovi malebn okolo šíje zavsil, kteréhož ale pan Sluka — si docela cynicky a komunisticky s cizím majetkem po pokoji vyšlapoval pro svou všudypítomnost nikde spatiti nemohl Konen bylo vše v poád ku. A za krátko na to stíhalo se nkolik veerem daleko protáhlých stín saní po zaváté cest a ladné znní zvonek mísilo se s práskáním dlouhého karabáe, s nímžto pan Sluka, nechtje svou pohyblivost do španlské boty v podob úzké mezery mezi kožichem pán purkmistrovým a pán doktorovým vtsnati, od saní k saním poskakoval.
nice
vytáhl
a
a
—
.
.
43
V
nejzazších
dumané Olgy,
sákách sedl Baleár po boku
jejíž
tváe
a
ústa
za-
zimou jen jen ho-
ela a jížto létavc jíní hrdé vyklenuté oboí a vlaštovími kídly se chýlící asy ovšovalo stíbrnou draperií. Naproti nim však jevilo se podivné monstrum: totiž ohromný kožich, o jehož lovím obsahu toliko dvé huatých epic a dva páry oek povyskakujících asem z vyhrnutého Imce, jako jiskry ze srsti erného kocoura, vydávalo zejmé svdectví. Byl bys to na prvý pohled za nový exemplá povstných siamských dvojat považoval, kdyby ti nebyla šibalská nestálost tch oek Ladislava a Vladimíra vyzradila, kteréž byl totiž starostlivý otec do širokého svého kožichu vecpal. Zmáhající se šero pimlo náš tverlístek k ná-
—
—
Vzájemné pozdravy zakývnutí rukou zamáchání bílými šátky již jen z dálky vtrem sem zanášené práskání a melancholický zvuk rolniek, vždy slabší a slabší a naše sán osiely uprosted šírého, ve hndých parách se rozplývajícího obzoru, pod gigantickým sklepením nebes, v posvátném, velebném tichu, takovém tichu, že slyšeti mnrs tajemné pohádky, vratu.
—
—
jež
si
A
tam nahoe to
doby, kde k sob ...
sdílely zlaté
hvzdy
.
.
.
— to jsou, rozmilé tenáky, okolnosti a dv spíznné bytosti mim.ovoln se sklánjí
i
byla to zima, jež zamyšlenou Olgu pitak blízko tak blízko, ach Balcaru k prsm pitulila, i byl to mrazivý vítr, jenž fantastické záhyby Balcarova plášt teple, teplounce
mla, aby svou hlavinku
!
penesl okolo rozechvlého jejího A tajemný ten šepot i bylo
—
tílka?
šoumání vzduchu, proráženého peestým zobákern sánk.? Baleár nadzdvihl hlavu. Ó neboj se, neboj! Hle, jako ínská pagóda kývá tam v pedu koí zasnulou
—
to
44
—
hlavou, a hoši
ti
dávno utonuli
svého obalu!
Nele
— utrhni
si
kvítko
v chlupaté
— jediné kvítko,
tu jako i.pomínku zanechal ztracený
ráj,
útrob
nám
jež
nebeský
kví-
nad nímž šedivý ješt staec, naleznuv jej dávno, ach dávno uvadlý mezi listy pamti své, rozradostnn roztesknn vrtívá hlavou, smáeje ho nadarmo tetek,
i
koucí slzou.
nebeskou jeho vní a zemi v opojení nejvtší slast života, co po nm, to jen slabý jeho stín, ba asto jen mráz, tma metelice,
Opoj
tom
se
— v nm
i
vná
sklamání Stalo
.
.
.
se.
Dvé rt zahoelo na sob plamenem prvního líbení
a
ano, na
dv vky
duše splynuly v sebe- na .
.
—
vky
poach!
.
Když doma pan Toužímský prajednoduchou ope-
dv
rací siamská dvojata v samostatná individua rozlouil, tu piklonili se mu hoši každý k jednomu uchu a zaclánjíce si rukama zlovolným úsmvem obechvná ústa, zašeptali tak poveden, že to po celém pokoji slyšeti bylo: »Pan uitel dal Olze hubiku.*
Ale pan Toužímský jakoby neml uší Tato nedoslýchavost mohla by sloužiti za dobré o r.en pro další rozvoj našeho prostého píbhu ale jaký jiný konec mže míti idylla, nežli šastný, a nebude lépe, penechám-li tenástvu, aby si pimyslilo samo konec, jaký by se mu líbil nejvíce? .
.
.
;
:
Trepka, (»Svétozor« 1S60.)
V
belletristickcm asopise »Lýra« objevila se ve "vnci fantastických kvtii následující báse: Pantoflíck. Rci, ó rci, kde nožka ona,
zelené ty hedvábí! která do svtlého lóna vdechla ti své pvaby? Pantofliku k ulíbání
—
k
nohoum spas mi
z
nenadání.
hry
divem seslal mi té noci tmavý klín rci, zda nožka Hurisky t
S
mj
—
skynula v klín ana zavíila v taktu zlatoznivých tamburin, jako péna kataraktu na Prorokv na pokyn?
«
«
46
II.
Redaktor >L^ry« hov si v mkké lenošce vysílal do výše as po ise modravé kotoue dýmu a vnoval patrn umlému jich tvoení nepomrn vtší péi, nežli rukopisu ped ním na stole ležícímu Cím zaokrouhlenjšími se však dýmové ty prstence stávaly, tím více pozbývaly myšlenky pán redaktorovy žádoucí zaty mráky ideji a okrouhlenosti. Konen poaly ideji vystupovati, ješt nkolikrát se ústa jeho na nevím, co by se pak bylo prázdno zašpoulila a pak, stalo, kdyby nebylo optované zauknutí ra dvée pii
—
rozený vývin událostí perušilo. Polozavené oi pán redaktorovy obrátily se mrzut ke dveím a v lehce proneseném » Vejdte jevilo se tiché podání se svému osudu. Avšak jediný pohled na lovka, který se nyní
hlubokou poklonou v otevených dveích objevil, pana redaktora úpln. Ne, ten titrný mužíek s nestálým, úzkostlivým pohledem, v ošumlém kabát s vykukující vzadu tkanicí, s ohromným deštníkem pod paží nenáleží jist k onomu cechu, který nevázanými plody ducha ho ve dne v noci vázanými svého pronásleduje. Tyto zkivené prsty, makající rozpait stechu opelichaného kastora, nejsou zajisté utvoeny k poítání slabik, jako spíše k poklepnutí na tabatrku a všemu tomu, co následuje. Pan redaktor pokroil mu tedy pívtiv v ústrcty s
upokojil
i
a zapaluje si povyhaslý doutník prohodil nedbale stereotypní otázku: »ím mohu posloužiti, pane?« Pán s deštníkem uklonil se poznovu a zakoktal Rate odpustit, je to nemilá v patrných rozpacích: záležitost
— zajisté
sám pochopujete
—
«
47
* Posud nepochopLiju nieho, pane!* »Picházím k vám se skromnou otázkou, jako poctivý lovk k poctivému lovku víte, dar je lovku vždycky milý a pedevším záleží na osob,
—
která
nám nco
daruje
—
— pravím
na
osob —
jak zajisté
sám pochopujete »Když vám ale pravím pane, že nepochopuju posud nieho. Vyjádete se zetelnji!* » Nahlížím, že vám to bude nemilé ostatn mi nemjte za zlé jedná se o básniku, kterou jste
—
—
ve verejším ísle uveejnili!*
—
?« protáhl pan redaktor patrn »Ah! o tu báse nepojímaje, jaká souvislost by mohla býti mezi eenou básní a pitvorným tím lovíkem. * Vlastn ne tak o báse, jako spíše o toho, kdo napsal Odpuste nemohl byste mi laskav doplniti ono Y, které se pod ní nalézá?*
—
ji
Neznám básníka toho »Je mi líto, ale nemohu než podle chifry, pod kterou mi díla svá zasílá — «
—
>Ach, to je škoda to je škoda.* *A smím-li se ptáti, za jakou píinou vám na jménu jeho tolik záleží ?« ptal se redaktor, zvdavým
uinn. »etl jste, pane, tu báse ?« »Nepochybn.« »Tedy mi musíte pisvditi, že se tam opvuje jakýsi pantofel
—
*
»0 tom svdí
již
nápis.*
»Nuže, a co eknete tomu, když pantofel ten není nic více, nic bratr vlastního mého pantofle?*
mén.
vám dokážu, nežli
že
pokrevní
:
48 \
Slova tato
mla
kový úinek, že pán
na svaly redaktorova oblieje tadeštníkem patrn uražen ze sebe
s
vyrazil
*Vy
se
tomu mžete
ješt nikdy njakou vc,
smáti,
—
pane? Nedostal jste by vás více mrzela
jejíž ztráta
Neslyšel jste ješt nikdy, že moudí lide oplakali ztrátu malikosti, darované jim njakou obzvlášt milou osobností, neku-li nový, hedbávný pantofel?«
než cokoli?
Pan redaktor sal brejle, vytel je opatrn šátkem, promnul si smíchem uslzené oi a upel je pak lesklými sklíky pronikav na rozhorlenou osobiku, jakoby se pesvditi chtl, není-li to snad komický pelud odpoledního jeho spánku. Mužík vykládal si však pohled ten docela jinak. Proež dodal: »Pane, nemyslete,- že jsem njaký šprýma - mám svj roní dchod platím svou jako kdokoli jméno mé je Kocourek, mám mnoho známostí ve vysokých domech ostatn se mžete pesvditi na vlastní oi.« Pi tch slovech vytáhl z šosu ošumlého svého kabátu balíek, z nhož se po odstranní papírové obálky vyloupla zánovní trepka. »Ale dovolte, pane z toho nevyplývá ješt totožnost opvaného pantofle s vašnostiným!« namítl redaktor, drže si kapesní šátek ped ústy. »Že nevyplývá? Nemáte tady zelené hedbáví jako
—
—
da
—
!
—
mj
nmu
dopomohu,« petrhl ho mupeliv opt do
A
rate se podívati, není-li to ,svtlc lno' pantofel podšit bílou látkou? Každý musí poznati, že je to pantofel!* tam?
mj
—
Ale dovolte • Však já si k *
žíek
již
papíru.
»
<
rozhorlen, a zabalil pantofel
Porouím
se.«
Po tch slovech
vyrazil ze dveí.
49
III.
stál
Pan Ypsilon, doktor filosofie, professor filologie, zabrán v hluboké myšlenky ped psacím svým
pultem.
Zevnjšek jeho prozrazoval, mnoho asu, aby dání své toiletty vnoval; stál tu neponechávají
že
mu uená
badání
se vkusnému uspoáv nedbalkách vskutku
prapodivných A nemén geniální bylo uspoádání i vlastn neuspoádání celého jeho píbytku, po jehož podlaze válely se všude bez ladu a skladu roztroušené knihy a folianty. Avšak ticho! v panu Ypsilonu líhne se veliká myšlenka. Hlel obrátil tvá stranou s posukem, jakoby chtl nkoho okiknouti posuku tomu byl to iž pi;
vykl za tou píinou, že obyejn stará jeho hospodyn práv v ten as do pokoje vstupovala, když njaký již za paesy popadal. svtoborný nález filologický se ví, že mu pak nález ten vždy uklouzl, emuž bezpochyby vinu toho piítati sluš', že pan professor
tém
To
posud niím
v
oboru svém se neproslavil.
A
podobn stalo se i tentokráte. Celo pana professora bylo se samým pemýšlením svraštilo již tak, že husté jeho oboí s ídkým vncem vlas v jediný když tu pojednou silné zachumá splývalo klepání na dvéíe pana Ypsilona o výsledek tak na-
tém
—
máhavé práce duševní jedním rá^em pipravilo Spchal ku dveím, aby je nepovolanému hostu ped nosem zatarasil, avšak tento pekroil již se zdvoilým úklonkem práh a promluvil s udiveným pohledem na oblek professorv: »Snad picházím v neas, pane professore?«
«
«
50
Což tu zbývalo jinak zdvoilému panu Ypsilonu, než aby se vzájemným úklonkem odvtil: »0 nikoli! rate
se posaditi
!«
Pi tom mu
podal sedadlo tak mocným posunutím, že se tabatrka, která tam odpoívala, daleko po podlaze zakutálela a Horáce, který si tam kdesi na svých vavínech hovl, hojným šupcem obdaila.
—
Hostu našemu nebyl to nikdo jiný, nežli známý již pan Kocourek byla pece antická jednoduchost professorova odvu píliš nápadná, nemohl se udržeti, aby s významným pohledem na ni nepronesl: »Ráil jste bezpochyby nedávno lože opustiti?« Tato otázka upozornila teprve professora na polorajský stav jel o zevnjšku pospíšil ke skíni a pehodil rozumí se samo sebou, že pevrápes sebe župan cen naež se otázal své návštvy: »A co mi uinilo est?« »Bylo mi eeno, pane, že jste pvodcem básn
—
nám
i
—
v
i
—
ele posledního ísla Panu professorovi
za básníka
pokládá,
—
,Lýry' vytištné ?«
zalichotilo
oividn,
že jej
nkdo
proež odpovdl po malé pe-
»No víte za mladých let spáchal jsem tu tam podobného. Nechci se zrovna chlubiti, ale » Avšak báse ta musela býti nedávno složena » Ovšem, « odvtil pan professor, jemuž na tom záleželo, aby se nimbus poetický tak z nenadání hlavu * Ovšem, jeho obklopivší opt v nive nerozplynul. mívám tak ješt nkdy na stará kolena mladistvé stávce:
—
nco
—
slabosti.*
»Nu, pane, pak neotálejte déle a vydejte mi ho!« »Koho?« s udivením otázal se pan Ypsilon. »Však vy víte mj pantofel.*
—
:
51
Slovo »pantofel« vlétlo tak
neoekávan
kový chod professora našeho, že se tento a
zastavil,
nemoha
pravil
rozprávkou hodnou na hosta svého pohlížel.
chvíli
s
Konen
ze sebe vy-
:
»yáš pantofel? Co
»Ó
nj
ním
pedvyteštnýma
pochopiti souvislost jeho s
cházející
oima
v myšlen-
ped
složil
»Já
ním?«
nevdomým! Vždy
jste
na
báse !« složil báse
»Sám máte!* »Lýry«.
s
jen se netvate
A
na váš pantofel?* chvílí k tomu piznal. Tu ji pan Kocourek vyal z kapsy osudné íslo
jste se
ped
Pan Ypsilon jal se ísti naznaenou báse. Avšak po petení první sloky praštil listem o zem a zvolal »Já že jsem napsal tu báse? Já že bych rýmoval ,ona' na ,lóna\ já že bych napsal ,hedvábí' místo ,hedbáví'? Já? Ypsilon že by to byl napsal? Já?< »Nepetvarujte se, pane! Piznejte se, že mi ho
již
nechcete vrátiti*
»A koho?* zahml »Inu,
mj
rozhorlen pan professor.
pantofel!*
a zase pantofel a ustavin pantofel! Dejte mi pokoj se svým pantoflem!* ádil pan Ypsilon a vyal pi tom Virgilovi Xenofontem tak rázný políek, že se tento se stolu skácel a v pádu Plauta s sebou serval a tento opt Ovida a Ovid Sofokla, z ehož se pod stolem mezi moudrými druhdy autory strhlo strašné *bellum omnium contra omneš*. »
se
Pantofel
Ponkud uleknut ucouvl pan Kocourek a ozval skoro plativ: »Ale, vždy jste se, pane, sám piznal,
že jste to napsal.*
52
Proti tomu nebylo ovšem eho namítnouti. Pan Ypsilon to nahlédl. Odstoupiv stranou uchvátil hlavu rukama a mumlal pro sebe: j>Já starý blázen! íci mu, že jsem to skládal, a nepodívati se díve na to!« Najednou probleskl však bystrý nápad ctihodnou professorskou hlavou.
Obrátiv se znovu k muiteli svému otázal se
»A
spšn:
k pravému pvodci té rýmované rozkiíte potom po svt, že jsem já ji
což, dovedu-li vás
hatlaniny,
spáchal?*
»To by byla ovšem jiná!« Pan Ypsilon svrhl se sebe župan
niném
chvatu
a zaal se v zimpodotýkati, že nznova zapoíti musel, protože si
oblékati.
kolikrát práci svou tu vestu ped kalhotami pravou nohu navlekl.
Neteba
oblékl,
fu
opt
botu na ne-
IV.
Použijeme
té
a
píležitosti,
laskaví
jestli vás tyry se spolu, schod neodstraší, do jednoho z
váme
jarních
nebes
tenái, a podí-
ady krkolomných
vlaštovích hní^d a zamilovaného štbetání, do sousedství do podkrovní komrky mladého básníka.
zpv
—
vbec nepoádek, jakým vás byt pana professora pekvapil, schopen stupování, honosí se potencí tou svatyn jinak nerovného synovce jeho mladého pana Ypsilona. Je-li
—
Však
z
povšechného toho chaosu tím osteji vysoulad, jaký panuje v malém výklenku,
niká
pvabný
ped
nímž se básník v hlubokém snní nyní
zastavil.
53
Jest to jaksi lararium jeho, kam snáší upomínky nejsladších dob svého života a duší nejdražších. Tu sklenný kvítek, jenž se zdá toužiti zpt po zástiní tmavolesklých vlas, tu podobizna štíhlé dívky, ovitá polních, onde uspoádané vncem uvadlých mysln jak lupeny rže stolisté lístky rzných barev, s rznými nápisy, smutnými i rozmarnými; uprosted pak trní roztomilý pantoflíek ze zeleného hedbáví. snivý pohled. Básník upírá v temné bezlunné noci kráel Bylo to nedávno po jednotvárném chodníku. Rozvažoval o dusné prosainosti civilisovaného tohoto svta, nad nímž dávno již zaplakal andl nadšení; tu pojednou s tmavé výše
kvt na
d-
—
sechvl se k nohám jeho pvabný pantoflíek: jako kámen urvaný nohou poutníka se strmé skály do tichého horského jezera, tak vlétl do klidné hladiny jeho myšlenek a rozvlnil ji ve fantastické, fosforeným svtlem se jiskící kruhy. Od té chvíle snil
jen o podivném tom nad< lení. zaletl na kídlech obrazotvornosti do bájené noci východu, v tu chvíli, kdy umlkají zvonky cimbálu v rukou otrokových a se
A
tak sní
štíhlých
i
te: duch jeho
minaret
sklání se hlas
muczzín, kdy rže
sarónská otvírá kalich svj a nad palmami dalekého obzoru uvíjejí se tesavé vínky hvzd.
K
sklonn starému smutný jun a vzhru k perli harému vysílá zvuky strun: tam
pilíi
stojí
»Ó
sejdi ke
má ernooká jak slavík
a
líbati
t
mn,
sejdi gazello,
rži chci ti na elolc
v
pt
let,
54
»Mé nohy by tam rády šly, v objetí svému Antaru, však nespí, nespí eunuch zlý a Šilhá po svém handžaru. Však moje trepka z hedbáví tam k tob poletí, a s as mých démant slzavý jí
skane v záptí.*
V
zápalu tom uchvátil pantoflíek a pitiskl jej orientálskou horoucností ke rtm. tom rozlétly se dvée a jimi vrazil do svtnice pan professor a uchvátiv svého synovce za límec oboil se »Nešastníe, jak pak jsi mohl rýs otázkou: s
V
na
movati jhedvábí' a ,pvaby'?« A s druhé strany usiloval pan Kocourek zmocniti se své tak dlouho postrádané obuvi. Mladík vyrval se však obma a oboil se pedevším na pana Kocourka: »Pane, kdo vám díil právo — ?* »Ale,
vždy
je to
mj
pantofel!*
Tato slova psobila na mladého básníka jako udeení hromu z cista jasná. Hlava mu sklesla k prsm a hluboký vzdech vyrval se mu z prsou. Za chvíli zableskla se však nová nadje v jelio oích. »Jak mi dokážete, že je váš?« Mlky vyal pan Kocourek pantofel, který se arci jak oko oku onomu v rukou mladíkových podobal. Tento svsil poznovu hlavu, ale vzpímil ji po chvíli k poslednímu útoku: »Ale jak se mohlo státi, že pantofel váš uprosted noci na ulici vyletl!*
Mužíek »K
emu
»Já
vám
byl v rozpacích. vám to zapotebí vdti.?* ho nedám, nedozvím-li se toho.«
»
»
Musíte mi Uvidíme!*
»Nii,
když
mj to
majetek navrátit.* chcete vedet, povím
pantofel náleží vlastn
mé
vám
to!
Ten
paní.*
»Vaší paní?« živ zvolal mladý Ypsilon a dodal pro sebe: »0 neklamal jsem se ta obuv nemže škoda té paní pro nho!« patiti takovému gnómovi
—
—
mc paní,« pokraoval pan Kocourek, mezi námi eenoc pi tom se úzkostliv ohledl na všechny strany »trochu popudlivá. Okno bylo oteveno, Mli jsme malé nedorozumní nu a « tu se zamlel. »A.?« ptal se mladý Ypsilon opakoval starý. >A?« zvdav po * nu a já jsem se uhnul!* vypravil ze sebe pan Kocourek a vyclwátiv pekvapenému básníku drahocennou koist uhánl s ní ven. »Nu
»víte
ona
ano,
— — —
je,
—
—
nm
Kámen Východní pohádka. (»Svtozor« 1870.)
I.
Z.a krásné letní noci roku 18 našla policie caihradská na ulici kámen. Kámen ten ml dle ohledání znalcíi podobu kostky s hrbolatými stnami a s uraženým jedním rohem, vážil 1 libru 3 loty a 2 kvintlíky, .
byl pišedivlé barvy, takto niím od jiných
ponkud kamen,
.
zablácen a
nelišil se nichžto se skládá dláždní caihradské. Však za nevinným tímto zevnjškem vyenichala policie sultánova, která má, jak známo, velmi dobrý vítr, velezrádné pozadí. Policie turecká má jisté chvalitebné zásady; mezi jinými i tu, že, najde-li se nkde kámen, nedostal se tam sám od sebe, nýbrž byl tam od nkoho položen, hozen, pivalen, odkopnut, na provaze pivleen vbec umístn. Dále pedpokládá, že je ten nkdo
z
—
poddaným sultánovým;
a
ponvadž všem poddaným
sultánovým zvláštní náchylnost ku všem špatnostem piítá, pichází k nezvratnému pesvdení, že tam byl kámen proto položen, hozen, pivalen, odkopnut, na
..
57
provaze pivleen, £iby veliký vezír, jda v noci na procházku, klopýtnuv levé oko a pt zub si vyrazil Dobravši se toho pesvdení pátrá po vinníku a pi tomto pátrání ídí se opt jistou výtenou zásadou: schytá asi sto osob, jak se jí namanou, zavádí s nimi protokoly (zavádní protokol je koníkem turecké policie) a drží je rok ve vyšetovací vazb. Tak jednajíc zajisté spravedlnost svou a obezelost osvduje, nebo nachází-li se mezi onmi rok vznnými vmník, Však je dobe, a nenachází-li se, je také dobe ... tentokráte spustila se policie caihradská z dobrých veliký své zásady Znala lovka, který nos s poboní bradavicí, rudou rozcuchanou bradu, pošpinný a rozmakaný lurban a vbec vyhlížel, jakoby mu byl podezelý onen kámen z oka vypadl. Kolem tohoto lovka rozestela tedy své sít
o
.
.
—
dvod
ml
—
.
.
II
Jusuf Ali, probudiv zvláštní
hmátl
se,
njaké píiny, pro kterou
si
na nos.
Neml
dokonce probudil. Bezpochyby to uinil,
ne: inil to každý den, když se doufal, že nenahrr.átne jednoho rána bradavice, která mu zcela nesoumrn a bezúeln na úboí nosu týila.
Však nahmátl
ji
pokaždé
.
.
.
Jusuf Ali, hmátnuv si na nos, zaškaredil se a zatloukl patou tikráte o stnu.
Na toto znamení otevely se lehounce dvée a po špikách chvl se do pokoje vychrtlý ernoch, prst jedné ruky klada, významn na široká ústa a druhou popodnášeje ádobu s kouící kávou. i
to?« zašeptal mu Jusuf vstíc. ech Sebrané spisy. III.
*Kdo Svatopluk
5
«
«
:
58
^*I starý švec z protjška, myslím.": *Bodejž ho Prorok z ráje vykopl !« Otrok postavil kávu na vybledlý koberec ped ošumlým dívaném pánovým a jal se cpáti dlouhou tureckou dýmku jemným tureckým tabákem. zašeptal Jusuf. >Nu, je tam ješt Otrok mu podal nacpaný ibuk a odechvl se po špikách nazpt do pedpokoje, kde oko ku klíové .í'*
díe
piložil.
Chvíli tak setrval,
pak pronesl obrátiv se hlasit
»»Není!«« » Alláh budiž pochválen!* Musím zde oznámiti, že nebyl Jusuf Ali pítelem ranních návštv. z dobrých jistých píin *Pro nepijdou v poledne nebo na veer !« íkával v poledne totiž a na veer nebýval Jusuf Ali nikdy
tenám
—
doma.
»A
jak je venku ?« ptal se Jusuf, dosrkav mokku. nebes jsou vytažena !«« Jusuf si pohladil spokojen rudou rozcuchanou bradu. Déš byl totiž jeho živlem. Kdykoliv hustý liják štíhlé vže Istambulu vztekle oplachoval a všeliký *» Stavidla
do bezpených doupat zahánl, tu nejvíce Jusufv pošpinný turban po bohopustých ulicích. Snad kojil se nadjí, že se nebe nad turbancm jeho slituje a skvrny jeho smyje, kterážto nadje pak arci po pt let nesplnnou zstávala; i snad i)ovažoval takový bezedný liják za bezpený taiisman proti pouliním útokm ranních svých návštvo vatel živoich
kmital se
Bh
to ví! Tolik ale je jisto, že íkával, uchýliv se takové potopy nkam do známého domu: »A to je déš! Dobré jsem ml tušení bera na sebe starý
z
kaftan
!
.
59
Tak dnes uslyšev, že prší, vstal, oblekl se vzav na sebe starý kaftan a zvetšelý turban a vyšel si na procházku Za nedlouho po jeho odchodu vybouilo silné zaklepání otroka z prvního spánku. Otevev spatil i
i
.
.
—
nkolik podezelých osob. Pedpokládaje, že to bude njaký pírstek k ranním navštvovatelm, vyžíval jim vstíc: »V po-o-oledne neb na vee-e-er!* Však, než se nadál, byl uchopen a dvma z píchozích vyvleen na ulici Ostatní opanovali nešastného Jusufa Aliho smutný píbytek. O policie turecká! O!
IIÍ.
O O
policie turecká!
duvti[)ná hlavo
vých, ty stíne
zloinc,
O!
její,
Mahmude,
ty bystré
ty lampo poctiucho sultánovo, ty štíte
veejné bezpenosti, ty tajné péro
vdomí
ústrojí státního, bez
nesmí nad mešitami caihradskými! Kdo nevidl auše, jak živ hlavu povznese, okem zajiskí a prstem zaluskne, kdy mu o sluch jméno tvé jen zavadí: ten ze skutk tvých nikdy nepozná, co's policii sultánov! Kdo t nevidl na supavém hebci arabském, se smaragdem na hedbávném turbanu, s ády na prsou a s damascenkou po boku, kdy projíždje se po trhu caihradském vysoko kleneš oboí jakoby na obloucích jeho spoívala celá íše otomanská: ten nespatí t jehož
vbec ani v
nikdy,
ani slunce vzplanouti
ani v
pracovn
tvé,
rad podízených leda by
píze
tvých úedník, Alláhova prhled-
.
.
60
nými
pro
stny harému
uinila
tvého.
A
kdyby ne-
bleskem drahého kamení, zlatých spon a náušnic a zrak arovných, erpal by z pohledu na velebný klid, s jakým tam v oblaky dýmu zahalen srkáš chladivý šerbet, prsty se probíraje v snhobílé brad, víru v tebe jako v soubor vší policejní moudrosti, jenž oslepl
u vdomí své nepekonatelnosti ani stínu starosti nepipouští k sob .
.
Pízní Alláhovou
Mahmudova. Spí;
prohlížím
štíhlý
stnami do harému
hoch ohvové
snho-
pleti ve
odvu
kleí u hlavy jeho, odhánje od nho dotíravý hmyz, a pivívaje mu rozkošné sny, luzné jako bílém
prkmity
A nohama spanilé
slunce
jemn speeným
listím
mimosy
.
.
onde na perských kobercích se skíženýma v pestrý
vnec
tenáky, co je
sesedly se odalisky jeho. Víte,
život v
harému? Zde
vizte
úlomek
jednotvárného celku. Zeny turecké nezabývají se, jako naše dámy, užitenými pracemi nešijou, nevaí, nevnují se vychování svých dítek: hle! tu sedí ve sladkém far niente pijíce kávu a bavíce se živým hovorem. A jaký to hovor? Myslíte, že jsou snad pedmty jeho nabyté zkušenosti, zájmy národa, pkná literatura, vychování Živly této dítek atd. jako u našich dam: ó nikoli! besedy jsou drahé šperky, marné zábavy, slabosti muž a pede vším a nade vším pomluva nepítomných, klepy a samé klepy. O, turecké ženy jsou ješt daleko
—
za našimi!
Ale kde dlí Fatima? Kde je luna mezi hvzdami harému? Ach tam ve své komnat obetkána lehounkým muselínem jako mlhou jezerní sedí u okna, pokradmo její
i
okem na uplakanou ulici. zalétá na práh tiché chatky, kde co dít sedala,
pohlížejíc snivým
duch
Gl
naslouchajíc
temnému huení vodopád
a obletujíc se
skalním orlem ledovou elenku velebného Kavkazu? se zapýila oko její zaplálo živji. Na ulici pod ní zamihl se turban pod ním se objevil nos s pvabnou bradavicí a rudá rozcuchaná brada. Ach ano, Jusuf to je, vrný Jusuf, jemuž ni nekonený liják plamen lásky v prsou uhasiti nemže rozestel Jusuf Ali náru S roztoužením v oku a skížil pak na znamení bezmczné oddanosti ošumlé rukávy svého kaftanu na prsou. »Na veer v uritou hodinu, roso mé duše!« za-
Te
—
;
nm
.
.
vznlo s hora. Znovu se skížily ošumlé rukávy a
se
sklonil
zvctšelý turban.
IV.
Nu, a vidíte, laskaví tenáové, téhož dne Jusuf Ali zmizel. Poslední jeho stopa našla se v jakés odlehlé kavárn, kde prý si tikrát po sob kávu naliti
naež nemoha ji zaplatiti, kaftan svj v zástav nechati musel. Vyskytl se sice ješt jeden holi, který tvrdil, že prý k téhož veera podobný bez kaftanu pišel a turban svj mu za oholení nabídl, kteréžto nabídnutí prý holi pijal a po té turban na obvazky pro své klienty rozstíhal. Avšak nikdo nechtl uviti, že by byl kdo Jusufa za jeho turban oholil. Další kroky našeho reka zanikají v neproniknutelné dal,
nmu
lovk
tm
Nkolik týdn po onom mnat Mahmudov následující
.
.
.
zmizení vedla se v korozprávka:
!
62
Mahmud. Nu, co? Podízený úedník. Svtlý pane!
hatí se
nám
píze.
Mahmud. Nu, co? Úedník Vzení vyšetovanc
se plní. Krom sluhy Jusufova sedí tam ke stu osob, mezi nimi krejí, který prý ped pti lety Jusufovi kaftan ušil a starý turban obrátil, byl zaten hned druhý den ráno po sluhovi,
pak
asn
—
Mahmud. Nu, co? Úedník Pak švec,
šest
peka, sedm kavárník, v odvu a tak dále — ped obydlím Jusufovým.
osm prodava mýdel na skvrny
asn
všichni zateni ráno Ti všichni ho znají, udali podrobný jeho popis do protokolu, naznaili místa, kam chodíval, osoby, s nimiž obcoval vše nadarmo. Jusuf Ali jako by se byl do zem propadl
—
Mahmud. Nu, co? Úedník. Však horší
—
pane, ješt vc. On roste vyteštil v úžasu na mluvícího oi), on roste rychleji než stíny u veer, rychleji než pomluva v ústech lidských. Mahmud se popadl rukama za hlavu. se nachylte, vážení tenáové, blíže ke pošeptám vám nco do ucha. Jest temná povst, že u policie turecké straší: každá vc, která se jí pod ruce dostane, poíná prý rsti, roste a neustává ve vzrstu svém, pokud od ní policie ruce své opt neodtáhne. Špendlík prý jí vzrstá pod rukou v dýku, tu,
(Mahmud
Te
obma
mn:
O
pedchdci Mahmudov v Rolandv me. se povídá, že ho sirka, kterou policie jakožto nástroj k vypálení sarajlu zabavila, pipravila o úad i o život. Rostla prý a rostla tak dlouho, až stny policejního domu prorazila a jako spreji na obou stranách trela, nad ímž dýka pak
.
63
se padišáh tak velice rozhorlil, že pedchdci Mahmudovii hedbávnou poslal, aby se na vynívajícím
šru
konci sirky obsil Všemu tomu arci nevím, ale sub rosa vám sdluju, že je na tom pece kus pravdy sub rosa, pravím, nebo jest to hluboké úední tajemství turecké policie, jehož probleptnutí, kdyby se na .
mne
.
—
.
vyzradilo, všeliké
by mi nepíjemnosti zpsobiti
mohlo.
A
proto chopil
hlavu, slyše, že
Byl by
se
Mahmud obma rukama
zabavený kámen tak bezohledn
za
roste.
te
rád celou záležitost zatušoval, ale nešlo to: již v divanu pochlubil, sultán sám se o vc .bral a nejvíce veliký vezír, kteréhož zamýšlený ten útojv na jeho zuby a levé oko nesmírným hnvem
byl
se
ní
s
naplnil.
A te a
nedá
si
se ten
zpropadený kámen poblázní a roste, roste roste Studený
íci, roste
pot vystupoval na
—
—
Mahmudov
Od oné rozmluvy
ele.
velebný klid s jeho nad brvami jeho rozhostily se dsné chmury, lulka mu pestala chutnat, harém ho nevábil, a museli mu koupiti o pl lokte kratší pás. Hoch s olivovou pletí a se snhobílým odvem nemohl pestrým svým vjíem odehnati píšerné sny od pánova lože. Zdávalo se mu, že se drzý kámen rozrstá v ohromný zn.izel
tváie;
balvan,
boí stny
policejního
—
domu
a roste,
roste až
do nebe, až k pohoí Kaf a on leží pod ním s hedbávnou šrou okolo hrdla, dech mu vázne v prsou. Ali
A ráno mu pináší úedník zprávu, že není Jusuf posud vypátrán a kámen že roste, roste, roste .
.
.
«
(U
VI.
Jednou se vrhl ped IVIahmudcm tajemník jeho na kolena. Mimochodem eeno, byl Mahmud práv den po zmizení Jusufa Aliho starého tajemníka vyhnal a nového pijal. Pro a jak se to stalo, dobe
nevdl,
vbec píinu mnohých vcí
jakož
neznal, jež
pod stechou jeho dly, ne snad že by byl nemíval všechny nitky domácí správy ve své ruce, ale víte, se
si asem s tou rukou zahrávala. tak jemné, ze mhy tkané prstíky, a hedbávný její pantoflíek byl tak lehký, lehounký Zkrátka njaké medové rty oernily starého tajemníka a nkdo, ku píkladu njaký nepodplatný správce
snivooká
Fatima
Vždy mla
.
.
harému, ponavrhl prostednictvím teba ješt nkoho jiného JVIahmudovi nového tajemníka. Tento se Mahmudovi podivným zpsobem navzdor velkému nosu s postranní bradavicí a oholené brad tak zalíbil, že ho
okamžit pijal. Nuže tento nový tajemník na kolena a zvolal: »»
Vsta
a
»
vrhl
se
ped ním te
Milost, pane, milost!*
povz, co chceš !««
za neradostnou zprávu, jíž se opovažuju o tvé ucho zavaditi! Vím, že t po dlouhý as užírá tajná strast, a bojím se, abych nebyl, zveliiv hoe tvé, zachvácen prvním bleskem hnvu tvého. »» Neboj se, mluv!«« »Nuže, pane, perla tvého harému, nejvábnjší Kavkazu kvt, Fatima tvá je zrádkyn!« Mahmud vyskoil, z oí mu zasršely blesky, dla jeho sevela keovit jatagan. »»Ha, co pravíš, smle! Ona, jižto jsem zahrnul vší rozkoší svta, na jejichžto brvách se chvla vle má. í
Milost,
pane!
«
.
65
—
ona, má na jejíž lásku jak na korán jsem písahal Fatima, má holubika skalní, zrádkyní!** »Pesvd se sám, pane! Vera jsem z úkrytu pozoroval, jak z okénka svého mladému muži, ustihnuvši si kade havraního vlasu, v sladký dar lásky Nuž, se na vlastní oi, zda nedoji hodila. tknut její vlas!« »>Pesvdím se; však lež-li povídáš, smrtí mi ji zaplatíš! «« A v rozilení vyšel Mahmud z komnaty.
pesvd
Za dlouhou dobu
se vrátil,
mraný, dsný
a pravil
k tajemníku rozechvným hlasem: »»Kalebe! dnes v noci rozoe lun tichounké vlny Bosporu, a hvzda harému mého zhasne v nich zde máš klí cd zásobárny v policejním dom, tam najdeš hedbávný pytel; v nmž utopena byla Zorajda a hloupí aušové ho pinesli na polipytel vyploval
— —
—
cii
«
VIL
O ty Bospore a Zlatý rohu, ó vy vody rozkošné, dímající poesie plné, do nichž namáel Byron nesmrtelný šttec svj, jak rád bych vás popisoval stíbro vln, stíny palem, plachet kídla holubicí a písvit jemn ržový jen kdybych vás byl vidli
— —
Na Bosporu plyne ajka, Ha, te pytel z ní se kotí plavci potí Plyne dále Pod paži se kacabajka
—
.
Tímto výkvtem
ist
— — —
.
realistického
smru,
jaký,
bohužel! v poesii naší ješt dosti nezavládl, naznail jsem vám dsnou událost, jejímiž svdky se dnešní noci staly mlelivé vlny Bosporu.
.
66
Ano, pytel se pohížil na dno moe a ajka plula Ubohá Fatimo, zda zatruchlil nad tebou staiký Kavkaz, zachmuiv se mraky a píval dešt vyplakav na chatku tyých otc ? ajka plyne dále, dv osoby v ní. To Kaleb a mladý ajká, roztomilý štíhlý hoch. Najednou položil mladý ajká veslo své pes na lun objav Kaleba sklonil mu hlavu na prsa. A hle! tu klesl mu turban s hlavy a z pod turbanu vyvinil se bohatý vlas na šíji, na okrouhlá ramena a kypící ... A uprosted toho vlasu zamihl se nad elem drahokam, jediný, však krásný, jako prvá myšlenka lásky v duši díviny O to Fatima! Z pod houšt vlas dv oi, zdvihnuvše se ku Kalebovi, zastínily zái drahokamu ve vlasech tonoucího a dva žhavé rtíky zašeptly: »Mj Jusufc!* Jusuf pak nachýlil se k ní a zlíbal tonoucí drahokam, ach ano, drahokam ...
dále.
.
.
.
pi
i
ára
.
.
VIII.
Mahmud se probudil, elo plné mraných dum. Poslal pro Kaleba. Kaleb nebyl po celou noc doma. Poslal k Bosporu, však tam ani stopy po Kalebovi Mahmud rozesílá posly do všech kout Istambulu a .
mezi tím sedí
zamraen na divan, úzkostliv
na
.
.
dvee
pohlížeje.
vešel úedník a klesl ped Mahmudem na zem. »Pane! veliké neštstí a veliké štstí vložil na nás Alláh jedním otevením ruky. Smím mluviti ?« »»Mluv! Chycen snad Jusuf Ali?«« »Ach ne! Ale zpropadený kámen zmizel, ani prášku z nho v policejní zásobárn.*
Tu
.
.
07
Mahmiid seskoil s divanu a zapomnl se v návalu radosti tak daleko, že pantofel svj úedníku na nos vymrštil, zaež pokorný podízenec hedbávncho herolta píedstavenskc radosti skroušeným políbením odprosil.
Mahmud ml pro si mu byla hedbávná kámen mu spadl se srdce
poskoiti.
šra
by se
Když rozšíila,
.
s
Bylo mu, jako hrdla svezla,
—
.
o zmizení kamene po
se zpráva
zaplesali Staroturci
i
Mladoturci.
Caihrad Víte, celý
národ turecký je rozštpen v staré a mladé a to, myslím, proto, aby si mohli dlati všechno na vzdor.
Když Staroturci okna otvírají, zavírají je Mladoturci, když pijou tito kávu na steše, pijou ji onino ve sklep když jedna strana písahá u brady prorokovy, písahá druhá u jeho vous a když se Staro- neb Mladoturku utrhne u kaftanu knoflík, pišije si Mlado- neb Staroturek o jeden více Ale, divná vc! kde se jedná o nájezd na policii, te hlásali tu podávají si protichdci tito ruce. Tak Mlado- i Staroturci jednmi ústy, že to skandál, když .
.
i
mže
z nieho nic ztratiti z policejní zásobárny kámen. Však nad touto svornou hanou mnul si Mahmud ruce, vdl, jaký bude neobmýšlený úinek její. Pišel s hry ád, no, a jaký ád!...
se
IX.
V
Praze dne toho a toho.
Mahmude Odpus,
ím
jsem se na
I
tob
prohešil. Láska jako had tvé duše.
Fatim mne zavedla. Poslyš, kterak jsem vloudil se do domu tvého, abych otrávil mír k
.
.
.
.
.
!
m Jednoho veera urvali mi s plecí kaftan, ponvadž bídníci! Pilož svou péi jsem nemohl kávu zaplatiti k tomu, aby lecjaký padouch nemohl za mizernou kávu zaplatiti se z brusu novým kaftanem, v jehož šosu ješt k tomu sto piastr jest zašito. Dostane-li se ten kaftan kdy do tvých rukou, odkazuju onch sto piastr pokladnici na tajná vydání policejní Rozhoen nad ztrátou kaftam\ odhodlal jsem se s turbanem svým se rozlouiti. Slitoval jsem se nad bídou jednoho holie, a obdaroval jsem ho jím za pouhé oholení ... Na to šel jsem na umluvené místo, kde mne odpus!) oekávala. Sdlila tvá Fatima (Alláh to jí i mi zálusk policie na mou osobu a dle zásady, že pod lampou bývá tma, všantroila mne za tajemníka do tvého domu. Oholená brada, petváka a nový odv
—
.
.
i
mn
byly
mé
spojenci jen to snad nevíš, že jsem místo Fatimy rostoucího upíra zbavil, nena pímluvu její, abych šastný kámen do pytle zašil. Cenou hojných šperk, jimiž štdrost tvá Fatimu obdaila, zjednali jsme si cestu do ciziny a do náruí Udských Odpus mi všechno, Mahmude, odpus pro Alláha Nyní jsme se uchýlili do svobodného Rakouska cítíme se zde jako doma lsti
Ostatní
.
.
víš,
t
.
,
—
.
Tvj
.
sluha
ne Kaleb, nýbrž Jusuf
Ali.
tvrdí, že prý Mahmudovi spadl se srdce druhý kámen
po
Nepovolané jazyky
petení toho
listu
.
.
Zázrané
tžítko.
(Feuilleton »Pokroku« 1870.)
Byl.lo
—
nebylo. Byl jeden ministr osvty, jehož
jména nevezmu nadarmo. Jest vám zajisté povdomo, že mají ministi dostatené píjmy, aby jakožto tžítek na své papíry mohli užívati ozdobných sošek. Obyejn volí si každý z nich sošku, která jaksi, teba jen z daleka, oboru jeho se dotýká: ministr vojenství na píklad umírajícího gladiatora, ministr financí malou žebraku, ministr zahraniných záležitostí rumunského žida a p*) Z téhož dvodu pedstavovalo tžítko našeho ministe Palladu Athénu, obrnnou, jak vyskoila kdysi z hlavy hímatelovy. Zárove zastávala figurka ta úad ješt jiný Tvoila pro pana ministra jakýsi sousteující bod myšlenek pi psaní upírával totiž na ni oi, emuž tak uvykl, že by se byl v nepítomnosti její ani na bídný :
cirkulá nezmohl. I stalo se jednou, když pan ministr oi na sošku upjal, že se zarazil, péro upustil, oi si dlaní pejel, ) tficiti
Myslím, že není teba, abych tyto mladistvé pokusy íeuilletonfi, psané ped bezmála roky, glossoval vysvétlovánlm narážek na tehdejší poméry a denní
události.
70
poznovu na tžítko je upel a po té chvjící se ruku po zvonci vztáhl. Na zvonní jeho vstoupil šedivý sluha. »Jean,« otázal se pan ministr, obestev píinu úžasu svého kapesním šátkem. »Jean, ek' mi, kde má figurka, kterou zde pikrývám, svou pílbici?*
»Na hlav,
excelenci!* Podíval se!« velel pan ministr, odestev šátek. »Dnes ji ráí mít v ruce.« »A to praví tak lhostejn, jako by ekl: ,dnes je pkné poasí'? Což je to možné, aby neživá figurka sala svou pílbu? Což nevidí v tom zjevnou vzpouru proti zákonm pírody? Divná, prapodivná vc! A on ekne jen ,má pílbici v ruce', jako by to bylo u takových sošek zakoennou zvyklostí. Jean, vidím, že stárne, rozum jeho se kalí, není již hrub k poteb, již as, Divná, abych ho udlal nkde školním dozorcem »
.
.
.
prapodivná vc!«
Skuten
stala se pepodivná vc. Minerva držela která jindy bohaté kadee její objímala, ve vztažené ruce zpsobem, který zdomácnl mezi oby-
pílbici,
vateli rozcestí.
»ekl
bych, že je to irá nemožnost, « bruel pan pecházeje prudce po pokoji. » Ale zde to vidím, hmatám. Hle! jak významn svou pílbici nastavuje lovk by zrovna do kap.sy sáhl. Bože! a to se musí státi práv mn, mn, ministru osvty v osvíceném stát za našich osvícených dob! Vždy je to zázrak lovk zhlídin optima forma, zázrak, že by se na nouti mohl. Vlasy bych si s hlavy rval! pak shleministr,
—
nm
Na
university profcssory ze všech kout Nmecka, když se tohle to pihodit! Aby se to tak rozneslo Každý školník by se domníval, že si
dávám pro naše
mže
!
mže
71
zázraky.
dovolovati cizina
Ultramontáni by
by se nám vysmála
mnuli
si
ruce
Jean, jestli jediné slvko probleptne, okamžité ho pro.
.
.
o té události kdekoli pustím, nebo ho strím na normálku
— bh
ví — na normálku!« Jean sklonil hluboko šedivou hlavu, položil prst na ústa, pravici pak pozdvihl k nebi. Což, na nho lze spoléhati!
Ó, Jelko, chudé dít pusty, kde's našla bájený oíšek, uzavírající v sob hedbávnou tu slávu, která ti šustí v patách.? 01oupila's krále had o zlatý ten proužek, který prokmitává nocí tvých vlas? A ty perly, tonoucí na vlnách ader, vyplakala*s je z temných, strast pohádkou a hravý kouzelných oi} Nikoli! motýl úsmvu obletuje od rána do veera tvá malá ústa. Jcsti jedna prošedivlá hlava, která k péi o blaho státu pidala péi o nádhernou ozdobu tvého tla a kterou za to kolébáváš na kvetoucí hrudi. Však, co as šedivou tu hlavu hnte, že po nkolik dní marn se snažíš, vylíbati jí vrásky s pochmurného on jedním toliko uchem naslouchá ela? Žvatláš tvým roztomilým nesmyslm; smješ se on nesmje se s tebou koketuješ hedbávným pantoflíkem on hledí tak mrzut, jakoby se chvlo místo pantoflíku propuštní jeho na špice tvé nožky. Malá Jelka není zvdava. uchovej ale ráda by vlila balšám útchy do skryté rány toho, kterého nade rozumíte? Posledn všechno miluje. Nade všechno mu to opakovala vera, když na vylichotila njaké skrovné místeko pro Artura
Tob
—
—
—
;
Bh
—
!
nm .
—
72
Když
si
nžná díví
hlavinka
nco
usmyslí, zajisté
toho dosáhne.
Což pomohlo šedivému milenci, že namítal: » Andílku, nemohu. Je to tajemství pro mne pediiležité!« Musel pece odhaliti tajemství své, hluboké to tajemství oživlé sošky. I pohbil je pod trojí peetí mlelivosti v ladných Jeliných adrech. A tetího dne slavilo své vzkíšení.
Vru, až tetího dne. Až je to pravd nepodobno teprve tetího dne svila to Jelka mlelivé pítelkyni a teprve tvrtého hovoilo se o tom po ulicích. Tehdy bylo mnoho lidí, kteí nemli nic pilnjšího na práci, než' glossovati iny ministeiské nemístnými poznámkami, bylo mnoho ošumlých bytostí, které se plížily z podveer do kaváren, aby tam zkritisovaly vládu a zstaly dlužný, bylo mnoho jinak usedlých oban, kteí za sklenicí piva brávali na sebe zarputi:
lou, státu
nebezpenou
tváfnost.
Všichni tito a jiní vrhli se dychtiv na pikantní historku o zázraném tžítku. Ultramontáni, zjevní tajní, spatovali v tom prst boží, poínali jísti ohe, kísiti mrtvé, choditi povtím a dlati všeliké jiné zázraky, že až hrza byla na to patiti. Lidé malé víry vyenichali v tom Jezovity a použili píležitosti té, aby poznovu projevili, že neví v erta a záslužnost postu. Mnozí pak pomíjejíce stránku zázranou mlením, soustedili vtip svj v nastavené pílb bohyn vd a umní, házejíce kolem sebe bžnými frásemi o macešském pstování tohoto oboru. Proti všem tmto lidem vystoupily arci rozumné, nepedpojaté atd. listy, doma i za hranicemi. Popíraly, i
i
,
73
eený
že by se byl vbec zázrak stal a pipouštjíce ho per inconcessiim, odmítaly výklad, jakoby Minerva píinu mla, se dožebrávati. Poukazovaly k ohromným výdajm na stálé vojsko, na nesetné
neho
—
úednictvo, na veejné mínní Evropy což tu mže Pravily, že vydání v osvtovém oboru náležejí ? vlastn obcím a zemím, vlád pouze dozor, a ten prý vykonává nejzpsobilejšími orgány. Upozorovaly na rozkvt domácích universit a mnohé podobné vci. Hladce napjatý mšec disposiní prý pi tch výkladech valn zasnatl. A mezi tím stála na stolku pana ministra bohyn vd a umní, nastavujíc pílbici, jakoby o almužnu žebrala, a (k vli pohádkovitému zakonení) jestli ji Jean nerozbil, stojí tam až podnes vybyti
.
Svatopluk
ech: Sebrané
spisy
III.
.
Vymnný
klobouk.
(Feuilieton »Pokroku« 1870.^
INa stupnici zevnjší úpravy, sáhající od jemnéiio salonního tónu až hluboko dol k té hledané toilett, z níž se bezprostedn vyrábí papír, nalézá se odstín jeden, jejž nazývám dle názvosloví vbec pijatého »ošumlostí«. Tato ošumlost jest pojmem ponkud nedtklizáleží, vým: poznáš ji zajisté na první pohled, ale v se vyznauje, nesnadno urit vytknouti. Pilnými studiemi v tomto oboru vypátral jsem, že jest to jakýsi jemný, našedivlý pel, který lidi, v této úprav zevnjšku sob libující, postírá a jim ponkud ráz mrovitosti propjuje. Neužívám obrazu toho s pídechem hany; nenalézáml! práv lepšího významu pro onen neuritý lovobrys, onen tesavý nimbus, zvláštní této enstva. Mimo to mají jiný ješt znak spolený s noními motýli, vulgo mrami: štítí se denního svtla. Pohled na takovou ošumlou bytost, když ji plná slunení zá oblévá, jest vru až trapný; hle! jak úzkostliv se plíží podél zdí, s kloboukem hluboko vtlaeným, s kabátem až po bradu zapjatým! Pohle na ni v soumraku veerním, ve mdlém písvitu uazené lampy: tu spatíš ji naopak okívající ve svém živlu vztyuje hlavij.
em
ím
odrd
—
.
zjasiije jisté
v
tvá, uvoluje kabát
svj
život
žíti
píinou
zvláštní
—
setkáš se s
njaké odlehlé
ulici,
i
pohyby tla a poíná
ošumlý ... Za tou zatmito ošumlými toliko bu život
kde slavná obec,
— bu v njaké
hospdce neb kavárn, kde rovnž ošumlý
pokoutní
peuje. jedné takové kavárnice ach jednu rtu ješt jsem ve svém obraze zapomnl. Lvové salónu rádi shlížívají na lakované své botky, píliš volné neb píliš tsné nohavice, pespíliš krátké nebo pespíliš dlouhé kabáty; také oni povržení nosii osvty, kteí se v noviny píštího téhodne odívají, vnují asem matesky starostlivý pohled svému obalu: však tída ošumlých nezná této samolibosti. Probudiv se, vklouzá takový lovk mžikem do svého odvu, nedotknuv se ho ani kartáem, ani pohledem, a veer stásá jej s opovržením se sebe jako bílý motýl nepknou svou kuklu. A rovné pohrdání, jako naproti vlastnímu obleku, staví na odiv proti všem tm, kteí podobným jeho vlastnímu šatem nahotu svou pikrývají, naproti svým kollegm, svým spoluošumlým: nehlásí se k nim, zapírá jich, patívá na jen s vnitrní ošklivostí smíšenou s útrpností Avšak již mi okázaly spanilé tenáky, zívajíce, ady rozkošných perel, ímž tajný plán pedeslaného úvodu |)roveden nutno historku samu zapoíti. V jedné tedy kavárnice sedávali ode dávna dva ošumlí lidé. V uritou hodinu veerní, která ku kalendáské hodin západu slunce byla v jakémsi mnou nehostitel o náležité clair-obscur
V
——
!
i
n
.
.
;
probadaném pomru, mohrs je tam každodenn vidti, sedící v tajemném výklenku zády proti sob, s novinami v rukou. Provozují ošumlí také politiku. Tvoí v ní zvláštní
ošumlou
jistých politických
stranu,
která
však nesleduje
prapor, nýbrž vrtkav od jednoho
76
k druhému pebíhá, kterou neurují dležité otázky, mohutné programy, nýbrž vc na pohled maHcherná,
ím
ba až smšná: velikost formátu. vtší formát toho kterého listu, tím horlivji pidržují se jeho zásad, tím astji choulívají se v kavárnách za jeho rozesteným archem, jako za papírovou barikádou. Tito dva ošumlí chovali se k sob nehrub sousedsky. Nezachovávali mezi sebou ani chladných pravidel kavární zdvoilosti: scházeH a rozcházeli se bez pozdravu, nezamlouvali u sebe novin, nenabízeli si šupce, neptávali se na hodiny, ba nemluvili spolu
vbec, štítili se pohledu na sebe. A když pece jeden na druhého asem pohlédl, tu vinul se mu kolem úst rys hluboké ošklivosti, kterýž jen zponenáhla opt se vytrácel. Nejvíce obrážela se ta- ošklivost, spojená s pohrdáním, nkdy i se soustrastí, v pohledu, kterým druh druha odcházejícího ke dveím vyprovázel.
S jakou zlomyslnou pozorností obzíral tu mlhavý obrys odchvívající se postavy, ty tajemné záhyby, ty svtélkující sluje, ty ouhající tkaniky, bezdná tepení, podezelé výbžky a pívsky kabátu Jak významn mrkával okem sklepníkovi, který s rukama složenýma, s vypjatým bichem rovnž za odcházejícím znlo by to as peloženo pohlížel, jak významn !
—
z
ei oí
do
ei
rt: »Co,
je to
lovk ?!«
—
jeden z tchto Jednou se stalo, že pan Šedivý po odchodu svého ošumlého druha dvou host ruku po hebíku vztáhnuv, klobouk svj tam nenahmátl.
—
Leknutí jeho bylo ohromné. Jako blesk projela jeho hlavou myšlenka, že mu snad soudruh klobouk odnesl.
Mli byly
každý svj
zvláštní
hebík
sob ponkud podobny
—
— ale
klobouky jejich co do tvaru,
arci jen
«
«
77
—
snad se pehmátl, snad takovým lidem možno vždy špatný úmysl podkládati. »Kde je klobouk?* otázal se sklepníka, za ním stojícílio, nechtje dsnou myšlenku ani dále rozpádati. »Zdc visí njaký klobouk na druhém hebíku ? snad se ten pán zmýlil nebo je tento vašnostin »Cože ten mj? Ta muchomiirka? Tohleto? Podívejte se, vždy je to potaženo plesnivinou, vždy « niužno tím všech pt prst prostriti Proti tomu nemohl ovšem sklepník nic namítnouti. Klobouk stál skuten za podívanou. Vypadal jako vyhaslá sopka, jsa pokryt hrbolinami, prorván slujemi, mnohokráte rozštrben barva jeho byla nejistá, za-
—
mj
—
— — —
—
—
.
.
—
hrávala do fialová, do zelena do žlutá, a když's jej pohladil proti srsti, jakoby fosforené jiskry z nho vyletovaly »No, tedy malé pehmátnutí,* pokraoval sklepník v tónu plného pesvdení. .
.
.
—
Mj
Bože! » Pehmátnutí pkné pehmátnutí! Tohleto jmenujete pehmátnutím? Co si ponu ?« » Rate chvíli pokat. Snad sezná pán svj omyl a vrátí se
—
—
—
»Pochybuju velice pochybuju. Však co dlat?* ?* »Snad ješt sklenici »Nu ano totiž skleniku anýzovky mi pineste pokám. Avšak pochybuju, velice pochybuju .. .« Pan Šedivý oddal se trapným dumám. Nutno zaplatiti anýzovku nedostane se na domovníka. Proklatý ošumlec! Co s tím šeredným pa-kloboukem ? Zítra nemožno na ulici vykroiti Bože! a zítra je práv
—
—
—
!
—
.* Vackové Obava pana Šedivého bouku se nevrátil.
svátek paní
.
.
se potvrdila
— únosce
klo-
78
Pan Šedivý musel se spokojiti s ohyzdným podvržencem. Odcházeje z kavárny sáhl po s odvrácenou tváí a když se ho dotkl, zatásly se jeho rty
nm
v
zimniném
Doma
»brrr« spolkl neoslazenou pilulku od domovníka, .
jemuž za otevení dlužen zstal Vstoupiv do svého pokojíku, mrštil kloboukem o podlahu a šlapal po jako zbsilý. Té noci se nedotkl sen jeho víek. Zpomínal na svátek paní Vackové, že se tam nebude moci okázati, že nebude moci nohou z domu, ani na úad (každý ošumlý má totiž njaký úad, kde tém celý den tráví, proež si najímá toliko postel), ani k ob-
nm
nemže si ho nechat ani pinésti, vždy Pan Šedivý se rozhodl, že do rána dosti tžce onemocní ... Bože[ jaký den! Pan Šedivý se potí v peinách, jeho domácí mu lije hemánek do hrdla a ped oima se mu v duchu míhá ctihodná bábovka, šavnatá peen otvírá mu vstíc svou zlatou náru, paní Vacková mu tiskne ruku a nikoli na prázdno A on tu musí ležeti o hladu a du, -^ a
—
!
píti
hemánek!
A ím
více se blíží poledne, tím kru-
ho pojímá bol a hnv, tím pevnji svírá psti pod peinou, tím astji proklíná po tichu ošumlého pvodce svých nesnází. Kdyby si mohl koupiti jiný klobouk! Ale tak! A v tomto vyjíti nemže ne, nemže vždy by za ním uliníci bželi, vždy by ho strážník sebral.
tjší
—
—
Strašný den! Sotva se veer nachýlil, ucítil pan Šedivý, že je mu lépe, odehnal domácí s hemánkem, probral se z pein, vjel do své opovržené kukly a s prokletím oprášiv šosem kabátu pohozený klobouk, chvátal do
«
79
kavárny!
—
»Pokej, dám
—
ti
dám
ti
vymovat
—
A
klo-
což kdyby tam nebyl, kdyby pro hrzu myšlenku tu ani nedomyslil. A on tam. Sedí tam pokojn za papírovou barikádou; sotva hlavu nadzdvihl, kdy pan Šedivý se sršícím
bouky
pohledem
!<
ped ním
stanul.^
——
»Pane!« zahml pan Šedivý, »panc »Ach!« perušil ho chladnokrevn ošumlec, odloživ noviny, » myslíte ten klobouk! Sklepník mi o tom již povídal. Avšak musím vás ubezpeiti, že se hrozn mýlíte! Povsili jsme toliko vera své klobouky na nepravé hebíky a já si pak vzal s vašeho hebíku rozumíte.? j7//(;' klobouk. Zde uvnit jmého mého svj klobouníka. Kdybyste se byl lépe podíval, byl byste již vera seznal, že jsem vám tu nechal váš klo« ekl a zmizel opt za novinami. bouk V uších pana Šedivého zavznlo nco jako smích sklepníka, smích hostí, smích celého svta, a byl to smích jízlivý, smích ošumlých nad ošumlým.
—
—
Pan
as do kavárny. pro krejcarový lístek tam o blahobytu u nás panujícím, o o
Šedivý
Zachcc-li se vládní a ítá
mu
nechodí
již
politiky, posílá
delší si
— —
Nártky
z
r.
2070.
(Feuilletony »Pokroku« 1870. *)
I.
Milostpaní.
C>etl jsem ped usnutím Bjornsohovy selské novely. Okíval jsem svžím horským vzduchem, který mne z nich ovíval kochal jsem se pohledem v ty pvabné norské krajiny, s jejichž zubatých skalin vodopád se rozprašuje v tesavém lupení bíz; do nichžto fjord se zabírá prsvitnými vlnami, kolébajícími blokídlé luny; po nichž roztroušeny jsou tiché devné chatky, milé a v tch chatkách a malé, jako v dtské pohádce a v tch lunech a na tch skalinách jací lidé! S tlem
—
silným a ztepilým, jak ty jedle jejich opásané horskou mlhou, s duší hlubokou, jak ty jejich fjordy, i przranou, jak dímavé tch fjord hladiny, z nichž nebes blankyt tak pívtiv vyzírá. Jak hrdí ve své dobrot, jak ušlechtilí ve své prostot, jak jemní ve své drsnot!
Tam a
lidí
ješt moudící parostroj asu tam na píklad také ješt
ncsetcl
) v dobé nosti tak
:
napsáni téchto
zcvSednlé jako dnes.
feuilletonfl
nebyly
ovšm
pel s mihijí.
pírody
U
nás
podobné výhledy do budouf-
81
se také miluje, pravda ale porovnejte, prosím, tamhle tu krásnou kytici ve štrbin skalní, zrosenou, ;
jemn
zastínnou svislým vtvovím, a zde tu kvtinu v herrozdíl, pravda-li? Nu, za to jsme moudí. Za bái dv st let budeme ješt o nco moudejší. Jsem žádostiv, zda do té doby ješt kousek lásky, poesie mezi lidmi uvízne. Ah ah dv sté let Usnul jsem. Kdo by se divil, že jsem se teprve r. 2070 probudil, prozrazoval by velikou neznalost obyejných fint povídkáských. Já sám jsem se tomu nedivil. jsem, že po takovém titulu a úvodu ani jinak nelze, než teprve dv st let pozdji záclony u lože rozhr-
—
——
—
—
Vdl
nouti.
Rozhrnul jsem je, a hle vstíc mi zívala pravidelná dutá krychle s bílými, holými stnami, na nichž místo obraz visely pouze kalendá (s rokem 2070), logaritmické tabulky a bursovní cenníky. Ah praktický vk vyžíval jsem. Mimovoln sahám na stolek po Bjórnsonovi, abych jak obyejn z rána nkolik stránek proetl však Bjórnson ten tam a stolek jak by smet! Mé spisy! !
tém
—
!
;
jsem udšcn, mé spisy! Mé básn, ach, mé ubohé básn! Však tu mi napadlo, že asi »Ruch« ve dv st
zvolal
asu ml, aby se vybouil, a že bych tudíž nevdl, kam je odbyti upokojil jsem se opt. Však nco jsem pece nahmátl. Byl to jakýsi stroj,
letech dosti ani
—
i
opatený klapkami. Nu klapky byly od jak ureny, aby na
se stiskaly
—
pomyslil jsem
živa
si
k tomu
a stiskl je
zdabh.
Sotva jsem tak uinil, udeilo mne nco do nosu. Pátrám co to? a hle! pede mnou se leskne veliký tác obtížený konvikami s kávou a smetanou, piškoty
82
a svazekem doutník. Pihlédnuv bedlivji, spozoroval jsem, že tác tento visí voln ve vzduchu, niím neduchu se mi namanul pozdvihován, nepodporován. visutý onen zázrak v Mee, v nmžto bezbožná vda aha! jedenadvacátý úinky magnetismu vyslídila jestliže jsi nic lepšího vku ješt's na mne nevyzrál nevynášel takovými blýskavicemi mne neoslepíš! Káva mu také nedlala velikou est. Za st let mohli pece nahlédnout, že není cichoriová píchu nevyhnutelnou známkou dobré kávy. Nu okusíš doutníky. Snad již státní monopol zrušen. Po dávném zvyku odkrojil jsem hodn velikou špiku pro chudé.
V
—
!
.
—
.
.
dv
— —
Ale hned jsem toho litoval. Bože! vždy ani chudiny již na svt nebude. Kde pak by se vzala! Národní hospo-
dái
jí
asi
již
dávno umírákem
—
odzvonili,
a
kdyby
jen ty doutníkové špiky musely dávno vší bíd uiniti konec. Co se jich pede dvma sty léty sebralo! A jich budou nejmén egyptské
i
toho nebylo
te
pyramidy! Ohlížeje se po sirkách, seznal jsem, že nejsem v pokoji samoten. Blízko mého lože .stála lidská postava v podivném kroji. Promluvila jakýmsi sípavým hlasem: » Milostpaní cho pijde návštvou.*
'Jaká milostpaní.? Jaká cho.í^« odpov. Postava odešla pokoje. ^
odmeným krokem
Žádná
z
Tedy ženat! Kdo by to byl ekl! Mm, hm. Tedy pece stalo. A bez líbání rukou starým tetikám,
se to
bez taneních hodin, bez malování vrb a srdcí do nu, album, bez hubikování slepých mopslíkfi, bez zkrátka beze všech tch vcí, kterých jsem se vždycky tu mnou obával. Jen abych se nebyl pebral Však aby to tak byla ctihodná, škubla hrozná myšlenka
—
—
!
—
.
88
matróna jsem již již
s
ledem na
dv st
snhový
vypadati jako
Pi
rtu a se
snhem
dvacet a nkolik král
.
v
kadei!
.
Vždy
vždy musím
let stár, .
myšlence vyskoil jsem z postele Však sotva jsem se nohou podlahy dotknul, již tu, bh ví odkud, pede mnou stanul toaletní stolek s oválním zrcadlem, z jehož kolísavé plochy jsem vyteštil sám na sebe zraky. A hle! spatil jsem v týž obliej, který jsem byl pede dvma stoletími vždy s hlubokou rozhoeností obzírával a te bych ho málem zulíbal této
nm
—
vždy
ani jediná hlubší vráska v
nm,
ani jediná stíbrná
naervenalých vousech! Nu, k takovému oblieji pece nepatí ani nejctihodnjší babika! Však musím se trochu vážnji tváit. Manžel snad otec rodiny bože! jaké to sladkobolné, dosud nitka ve vlasech a stydliv
—
—
netušené city se mne zmocují manželi otec! Za takových úvah jsem se pistrojil, ani se hrub nedívaje, v jaký odv. V myšlenkách bral jsem ho z
šatnice.
—
Pistrojiv se, pecházel jsem po pokoji obrazmá se rozehrála. Vyokrouhlil jsem si roztomilý díví obliej, výrazem až dtský, pod rusou, zeenou kadeí, z níž tu a tam charpa modrým okem prokukovala. plachý na líku, jako motýl na poupti, z pod jemné asy to zablesklo, chvilku na poutkvlo a opustil jsem otce a matku, abych šel za ní. Potácel jsem se mezi nebesy a peklem, jásal jsem a plakal. na jejím jednou zahoel ret svžím ramenu a hlavinka její sklonila se na má prsa.
nost
tém
mn
—
Úsmv
—
mj
A
A
z daleka to znlo, jako hluné fanzetelnji, jasnji jako radostné pípitky Vytrhl jsem se ze snní Do pokoje vešel mladík nikoli! dáma mladá, sliná dáma v polomužském
pak jako zvony
fáry,
—
—
.
—
«
84
Mla Široké spodky, vkusnou kazajku, perským šálem pepásanou, na hlav jakousi apku zlatem proodvu.
šívanou a v ústech doutník.
—
Ach, emancipace! Nu nevypadá to tak zle obvzlášt když lovk uvykne. Však bože! snad je to má paní, musím po manželsku Ale tu již sedla na pohovce a pohlížejíc s upjatou pozorností na popel svého doutníku, mluvila: »Pane Z. Z., nebudu vás dlouho vytrhovati. Vyídíme spolu jen malou rodinnou záležitost. Uznala jsem totiž za dobré vás o tom zpraviti, že pestávám býti dnešním dnem vaší manželkou, a hned se vám spolu pedstaviti jakožto nevsta pana Y. Y. Co íkáte mé volb.?* Neíkal jsem nic. Otvíral jsem oi a snad ústa
— ——
i
v nejvyšším úžasu.
»Víte zajisté dobe, že jsem si vás vzala jediné k tomu konci, abych došla svého zaopatení a abych se mohla bezstarostn oddati svým fysiologickým studiím. Však nyní mi nabízí ruku
Pokraovala:
ped pl rokem
svou zárove desetkráte vtší a tu pochopujete apazkrátka ráty jsou velmi drahé a pak
pan
Y.
jmní,
Y. a s rukou
nežli je vaše
>Tedy
jste
si
— nu
m
—
nevzala z lásky
——
?«
vypravil jsem
ze sebe.
»Z lásky? Jak to? Co tím myslíte?* na
mne
pravila upírajíc
v udivení zraky. « vykoktal »Nu, jen tak já jen myslel jsem v tísnícím pocitu své nemotorné pedstolctosti. »A nyní, když záležitost ta je urovnána, pcjdmež na vdnjší pole.« Pohledla na mne s obzvláštní nžností. » Zajisté nelouíme se na dlouho. Doufám, že vás hodn asto, na našich soiréeích. uvidíme asto, slyšíte
—
—
Budete
pede
všemi vítán
—
budete naším domácím
«.
85
pítelem.* Zamlela se a pohlížela za
modrým
kotou-
kem
dýmu, jejž byla pvabnýma rtoma utvoila, jak se vznášel do výše, tak lehce, tak jemn, jako modlitba dítte ... Já však poznal, že umjí dámy jedenadvacátého století svými doutníky rovnž dovedn koketovati, jako umly dámy devatenáctého vjíi svými.
mj cho je
velmi spoleenský. Pístup v kteroukoli hodinu. Pi tch slovech zahalila svj obliej v celý oblak dýmu, jímž pouze oi její jako svdné bludiky pro»
Nastávající
do našeho domu bude vám volný
kmitávaly.
»Nuž, na shledanou.* Ruka její zachvla se v mé. Odešla a já se ponoil v myšlenky o ní.
Víilo mi v hlav, rázem manžel, vdovec, domácí — zdaž bych ji mohl milovati? Nu, mohl, arci nikoli onou láskou, kterou Bjornson ve stínu horských buk kvetoucí našel, nýbrž onou láskou z herbáe zkrátka: láskou jedenadvacátého století. pítel
—
—
.
II.
Píprava k íslu
III.
Dlouho jsem tak dumal o manželském blahu, které pousmálo a náhle opt v dým jsem o tom rozjímal, tím více jsem blahoeil osudu, že mi dýmový ten obraz ped nosem smazal a prázdný rámec v rukou mi ostavil. Však jej vyplním jinak! Však nebudou všechny ženské tak nu tak duchaplné. O to, co jsem vidl, by ani se náhle z dýmu na mne se rozplynulo. Cím déle
—
—
konen
tak nebylo nevyhnusukn a vjí nejsou telnými píznaky ženskosti ale co jsem slyšel
—
.
86
Však tn mnou škubla radostná myšlenka. Bože! vždy hovoila esky! A sluha také! Pro nával jiných úžasných zjev jsem se dosud pi tom ani nepozastavil. Dvstkrát lámaly se pod tíží snhu šumavské smrky, dvstkrát uvadly lilie šumavských jezer a národ náš posud nezlomen, svatojanský jazyk náš dosud neuvadl! Jaká radost! A jak se asi v tom ase zdokonalil! Dávno zajisté otel pechodníky a všechnu tu starožitnou plíse, probral se ze své neohrabanosti, vysoustruhoval si ozdobné fráse, dýše pikantní francouzskou dvojsmyslností. Vždy u nás již pede dvma stoletími duch francouzský mocn se vznášel nad vodami. Možná, že nosovky u nás zdomácnly A skloování cizích jmen zajisté se již ustálilo. Jsem žádostiv, co asi podrželo vrch Anaxagory. Anaxagora, Anaxagorasa nebo Anai
xagorá.^e
}
rozkvetlo naše písemnictví! Vždy vydávalo toHk knih, že až na sklad zstávaly. Od té doby vzrostly jist na celou papírovou potopu. Pomysleme si jen tch dv st
Jak
se již
za
asi rozrostlo,
mých
—
as
musejník nebo tch dv st kalendá akademického tenáského spolku! Co tu asi krásného, pouného a zábavného tení, nepoítaje ani duševních pochoutek v podob estetických úvah A zajisté se nám již dávno narodil onen génius, jehož jsme se založenýma rukama !
pi
rozžatých svících oekávali, zajisté již njaký ten Puškin neb dokonce Shakespeare vydobyl naší literatue místa v nmeckých konversaních lexicích Dosti možná, že je Praha nyní lampou Evropy. Ach ta naše stovžatá matika! Musím se podívati, jak ji dv století promnila, zda nesetela šedivý ten pel starožitnosti, tesavý ten písvit dávné slávy s rozlehlých jejích bání, strmých vží a vížek! .
.
87
Pistoupil jsem k oknu. Však z protjška zívalo holé prelí domu pravidelnými šiky uniformovaných oken. Pohlédl jsem dol na ulici. Pojala mne závra. Mezi kolmými stnami hloubila se nesmírná, nesmírná propast, na jejímž se cos nejasn vlnilo jako bystina v hloubi bezedné propadliny skalní Napoítal jsem celých deset pater. Bože! jaký pokrok stavitelství! Což proti tomu džisehské pyramidy! Již za mých se lovk kižoval, jda kolem nkterých budov, a což byly tyto porovnány s nynjšími? Rybáské chatre
na
mne
dom
dn
as .
Však
nejvtším úžasem vc naplnila ve vzduchové prostoe mezi
ješt
Spatril jsem
domy
m
.
jiná
obma
okídlených bytostí, létajících semo tamo, rznými smry, nahoru dol, ve smlých zkráceninách, jako anjelé v Michelangelov posledním soudu. Bylo to úžasné hemžení kídel všech barevných odstín, všech možných a nemožných tvar. Nkteré poTu dívka bíle blíže letící jsem zeteln rozeznával. odná vznášela se lehounce kolem na bílých kídlech, obetkaných zlatem, jako andílek v pravém slova smyslu, a za ní kolísal se ohromný motýl s navoštnými kníry a sklíkem na oku. Onde tepetá se lovk v erném, ošumlém kabát, s brejlemi na nose, na prsvitných otepaných kídlech pravý komár. O, známe se! Dosti jste se nám krve nacucali, vy komáí s akty pod pažím ... celé davy
—
Mžete si pomysliti, jak nevídaný ten zjev na mne psobil. Okídlení lidé! Kdybych to nebyl na vlastní oi spatil, nikdy bych tomu nebyl uvil Co se kdysi tuším v Magdelidé nasmáli onomu krejíkovi burce — který si z pemených látek kídla sešil a
—
,
z
oblak svým vitelm mrkviku
strouhati
chtli
88
A
Kadeávek
což náš
— vymyslil
létací stroj, sestavil
ho v modelu až do nejmenších podrobností, tuším uveejnil vyobrazení jeho v nkterém list jen ho zhotovit a byl by vzlétl mezi hvzdy a hodil odtud udivené Evrop do oí svou navštívenku se zetelnou klikou nad »r«. Však nenašel se mecenáš, který by byl hmotnými prostedky tento triumf eského dvtipu umožnil Tak bývá. Vynálezce zavírají teba do blázince, a z vynález jich tunji správní radové píštích Dlouho jsem se obdivoval divm vzduchoplavby Byly tu také balóny, létací stroje v rozmanitých podobách, nkteré i s koleky, podobné onomu letadlu Kaufmannovu, které kdysi v kišálovém paláci sydenhamském tolik hluku nadlalo a tu jedinou vadu mlo, že se nikdo, ba ani vynálezce sám, perutem jeho sviti
—
i
.
.
.
vk
tm
nechtl.
Konen
se
mne zmocnila
neodolatelná
touha,
nad obor zemský se vznesl. Ml jsem odjakživa velikou náklonnost k lítání a musím se piznati, že jsem bezpotukráte veršem i prosou na vlaštovkách a jiném ptactvu nebeském škemral, aby mi svá kídla na pou k milence a p. zapjily. Podíváš se na Prahu s ptaí perspektivy! Pohlédl jsem do šatnice a našel jsem tam skuten pár dosti slušných kídel. Po nkolika nepodaených .pokusech jsem si je šastn pipjal. Však ped odletem zažil jsem je.št intermezzo, které mj obdiv pro dvstleté pokroky stavitelství znan ochladilo. abych
i
Do ústa, a
já
pokoje vklouzl njaký
lovk,
pikradnuv se po špikách až ke
mi do ucha: »Pane, jaký to tu dláte hlomoz l«
prst klada na
mn,
všeptal
«
.
89
—
>Já
hlomoz? Ani jsem sebou
urit
tém
nehnul,
vždy jsem skuten sebou tém ani nehýbal vyjma nkolik tch skok, které jsem uinil pi pomyšlení na onch dv st muscjník. »A kdyby což komu po tomf« »Tak?« odpovdl muž v udivení, »vám tedy lho-
odvtil jsem
v pocitu své nevinnosti;
—
stejno, zmaí-li se tisíce lidských
»Rád bych vdl, jak s
život
vaší bujností?*
život
souvisí tisíc lidských
mými podpatky?*
»Jak? nestavte se nevdomým! Což nevíte, že se domech ani celou nohou vykroiti, ba ani na Ilias mluvili nesmí? Podívejte se!« a ukázal mi do meziokní, kde jsem k úžasu svému sotva na coul zdi
v našich
—
spatil
Ach,
pkný pokrok
stavitelství!
domy
Vytahovali
tak dlouho do výšky a do šíky, až se stny jejich roztáhly v pouhé pavuiny. Nu, inily se k tomu již za našich nábhy
as
.
III.
.
Praha
s
ptaí perspektivy.
Vím, pánové, že je vtšina vás proti lítání pedpodešvemi svými k zemkouli lnete a každého, kdo ji s bot setásti zamýšlí, pojatá, že s jakousi zarytostí
snílkem,
blouznivcem,
šílencem
nazýváte:
musím vám bez obalu sdliti, že mne první vysoko nad podobné pedsudky povznesl. Již
které
skoro
jedné z onch ctihodných legend, mniši schváln pro budoucí feuilleto-
Bh
pvodn
nisty sbájili, že prý lidi a jen proto kídloma neobdail, blízko po ruce. .
»výlet«
vím
stedovcí
Svatopluk ("ech
pece
ale
mj
Sebrané spisy.
III.
k lítání stvoil, aby nemli péra tak 7
90
Vidíte, já tehdáž jen rozepjal kídla a již jsem letl do výše tak rychle, tak lehounce, jakobych byl odjakživa nosil péra na zádech místo za uchem. Pode mnou jaký pohled! Celý les štíhlých, uazených komín jako pohoelých stožár strml tu z nepehledného moe jednotvárných stech. A pavý dech tch komín ležel jako jediný sivý mrak, jak ohromný upír na Praze, uspávaje ji tžkýma kídloma a vyssávaje zdraví z píbytk jejích. Bože! to Manchester nebo Birmingham kdež ona Praha, která »s kúíše v ranj páe«, za kterou se promodrávaly vrchy, kdež onen diadem lepotvárných, zlatem obetkaných vží, který jí zdobíval velebné tém.-^ Zmoudela snad a stala se z básníky praktickou hospodyní, která za poslední svou znlkou zaala recepty na postní polívky.? Bylo by mi jí skoro líto! O jak krásný by byl ten pokrok civilisace, kdyby jen oudivými komíny nezapáchal!
—
—
Rozpádaje tyto myšlenky, vrazil jsem pejednou nkoho. »Pardon!« zvolal jsem, vzhlédnuv
v letu do
k
nmu.
Ale jak
mám
radostné pekvapení, seznal pana jsem v ne, abych jej jmenoval Mohu vás jen uvdomiti, že ho mnozí velmi dobe znáte, že jste jej asto v divadle vídali a že jsem velým jeho ctitelem. V iichvatu radosti rozestel jsem mu náru vstíc. Pohlédl na mne v udivení; neznal mne. Ale když jsem
mne
vypsati
uchvátilo, když naprosto se nesluší,
které
nm
—
mu
pedstavil a jakožto bývalý spolutrpitel 19. stoprokázal, rozepjal i on svou náru a objímali jsme se dlouho a srden, pokud nám ovšem kídla dovolovala. pak se otázal: »A kde jste se tu vzal? Jak jste se mohl tak dlouho zachovat?* se
letí
Le
»Až pozdji vám povím«, odvtil jsem; »naped vy mi eknte, jste-li njaký krkavec, který bývá ve
«
«
«
«
91
dvou stech letech teprve v nejlepším
vám nedává nkolik tch
letních frašek v
vku? i snad hrob pokoje ?«
On se lehounce zapýil a po krátkém váhání odpovdl: »Nu, svím se vám s tím. Pamatujete zajisté, jak ze mne chtli pede dvma sty lety mermocí vymuiti
tragedii
—
»Ach, ano! Byl to as, kdy div lyrickému básníku milenku neoktroyovaly.* » jak mi tu tragedii vynucovali napomínáním,
—
úštpky
—
»Ba, byl tenkráte as, kdy každý pokládal spisovatele za jakýsi hromosvod svých špatných vtip.
—
ano hrubým na cti utrháním!* Tenkráte nebylo tak mlké hlavy, aby alespo jednou do roka vymyslila njaký »
i
»
si
nebyla
literární
skandál. té
»Nu, ano. A vidíte: já pece nemohl bez dokonení žádoucí tragedie umíti. »A pro jste ji nenapsal .?« » Vždy ji píšu, píteli! Jsem již na poátku po<
sledního jednání.* »Pak vám radím, abyste tragickou
dýku co nejmyslím, že se vám ten jedenadvacátý vk navzdor svým nepopiratelným pokrokm práv tak málo líbí jako mn. Podívejte se dol! Jaká bezbarvá jednotvárnost nikde opory pro poetickou myšlenku! Ale prosím vás, eknte mi, jaká pak to tamhle ouhá zícenina na nábeží naproti díve možná
nabrousil.
Nebo
—
Zofínu.?*
»To není zícenina, mj drahý! To naopak zapoatá stavba, nádherné dílo architektury, které požne náhlá k
oblakm
»Bože
!
A
vyrstá. Což se nepamatujete?* zdá se mi, že se hemží dvma dlníky
.
.-
92
mín
Letli jsme dále. A pod námi komín, komín, koJak ta Praha vyrostla Daleko za Zlíchov, za
.
.
.
!
se pusté moe stech, na Petín a na Letnou vydrápaly se desítipatrové domy a Zižkov sám se jimi ježí. Tož tedy odhodila Praha tsnou šnrovaku hradeb a bran a voln si oddechla z uvolnných ader. Však radost má obrátila se v žalost, když jsem si vzpomnl, že s baštami bezpochyby vzalo za své též letní divadlo. Optal jsem se na to svého prvodce.
Vršovice, za
ba
Vysoany
rozlilo
i
»Ovšem!« odpovdl s hlubokým povzdechem. »Tam, kde druhdy vzdušný chrám Thálie ervenobílým praporem kýval, kde posvátné umní vévodilo kde cit se zušlechoval, kde duch na velebných vzorech tam provádjí nyní po druhém k výsosti se vznášel vydání Píkop hejskové jedenadvacátého století svj
—
fraškovitý stín!«
vbec
»Což
»Máme. noho
ani divadel nemáte.^*
Chcete-li,
doprovodím vás veer do jed-
z nich.«
to. Byl jsem osudu velmi pojeho pidal jakéhos Virgila v mé nebožské komedii. Bez jeho vysvtlivek byl bych sotva jedenadvacátý vk náležit pojal. A na jiném bych byl vysvtlivek jist ani nežádal, ponvadž bych se ze nikdy nebyl piznal, že má kok bka stála dvou by mne bylo methuv tak šedé dávnovkosti. salemské mé stáí u dam prachatrn odporuilo, a za druhé a hlavn byl bych výsmch za všechny hloupé kousky, které jste vy, vážení vrstevníci moji, ztropili
Poprosil jsem ho za
vden, že
mi v
osob
dvod
a
dosud
tropiti ráíte,
Pedn
sám odnésti musil
.
.
93
IV.
Nebožská komedie
prvodím
svým v pokmitaly se planoucí koule jako divné bubliny svtla, rozfoukané obrem na všechny strany. Zá tch svetlokoulí obetkávala ozdobné sloupy, výstupky, zábradlí bájeným zlatoSedel jsem
stranní
lóži.
s
a glossatorcm
Ve vzduchu pede mnou
iilavem a zapádala se v koutech v pavuinové kolébky sn. Když jsem se ponkud okoukal, napadl mi v pízemí podivný zjev: spatil jsem je kíž na kíž prostoupeno adami lesklých vypuklin, takže se málem podobalo obrácené form na lívance. Po chvíli jsem vypátral, že to jsou samé lysiny. Nové pekvapení k tmto lysinám ku každému sedadlu pipevnn byl jakýsi zmenšený tubus, který jako malé dlo na jevišt míil se zejmým úelem, aby slabá místa v baštách baletnické :
cudnosti ztekl.
mj
nem,
co podivení mé na Shlédl jsem po stranách pízemí na etzích zavšené velikánské klece, jejichž mížemi nco jako oblieje lidské úzkostliv vykukovalo. A jaké to byly oblieje! Jednomu chyblo ucho, druhému oko, tetímu pehršle vous a všechny jevily hluboké sledy
Dále utkvl zrak
zvýšilo
v
úžas.
dv
nžných neht. »
Probh
optal jsem se svého cicerona, »jací pak tamhle Ejhlelovci Kdož je tak znepro pak jsou chránni mížemi.^*
se to houpají
lovil
.?
A
!«-
!
tam.? To jsou jenom divadelní referenti.* Rcete, zbytky referent! Ostatn pochopuju ..« V tom spustila hudba v orkestru Nejsem hudebníkem a znám se pramálo v hudebním názvosloví: nemohu tedy zvláštnosti té hudby naznaiti. Ostatn toho
»Ah, •
.
94
není ani teba! vždy vám již pede dvma sty lety Wagncr provozoval hudbu budoucnosti, že až basy svými kolíky jektaly a buben husí kži dostával. Zatím,, co zvuky orkestru po prostorách divadla své krkolomné rejdy provádly, pipravoval soudruh na vci, které pijíti mly. Nejprve sprostil mne obavy, že po onom orkestrálním úvodu njaká »Valkyra« plátné nebe jevišt rozbouí; vysvtloval mi, že se vlastn hudba ona hodí k modernímu divadlu 21. století jako pst na oko, že jí však chtíce nechtíce musí holdovati, protože je již jednou oficielní » hudbou budoucnosti*. Na to ke jakousi propravní pednášku o nejmodernjším dramatu. Upozornil pedevším, že nemá-li na mne uiniti dojem prázdnoty, banálnosti. nesmyslnosti, musím ducha svého naladiti na nejvyšší stupe vnímavosti, aby mi neušla ani jediná »imponderabilie pikantnosti«. Uvádl mi za píklad labužníka, který se chystá polehtati své dásn njakým novým, píjemným odstínem chuti: jak si vymývá ústa, bce talí bez nejmenšího prášku a jako sklo, pivírá oi a sousteuje takoka celou duši v pozorn našpiatlých ústech. Pravil, že musím v každém škubnutí brvy tušiti njaký vtip, v každém nesmyslu hluboký njaký smysl a v každém záhybu njakou zákenickou ástici krásy. tak mne bavil celou estetickou rozpravou a to, emuž ani neuvíte, veskrze eskou škoda, peškoda, že se mi jeho ^technické'^ názvy opt z pamti vykouily!
m
mn
ml
m
nž
A
;
Však správné velmi
»
neesteticky*
živý ruch mezi
té
eštin navzdor poal jsem
onmi
již
když jsem náhle zpozoroval pízemními pohledomety a brzy
zívati,
na to opona se zdvihla.
\Jb
Již
první pohled na jevišt velmi
cházím k
mne
pedmtu velice nedtklivému,
pekvapil. Pi-
k
nmuž se
lo-
vk
v estetických rukavikách jen lehounce piblížiti mže. Vtšin z vás není asi povdom výrok, že je podvazek hranicí dovoleného v estetice; musím však vty té použiti,
abych vám
mohl, že v
"AI.
zpsobem
vku
nesmírn vysoko
as
—
vázali
.
velmi šetrným naznaiti podvazky vysoko, Paížské chansoniérky našich
estetické ty .
.
byly ješt svtice proti slušnjším herekám té píští doby. A já to vždycky íkal! Kolikráte jsem ve Pštrosce a na baštách ano i na baštách vykládal s tváí všteckou, že pijde chvíle, a že jest málem již zde, kdy poslední rouška saiská spadne a tricot posledního stupn zdokonalení dosáhne, že onen jemný krasomilá ona cudnost, která tehdy na baštách a ve cit, Pštrosce vévodila, jest jen posledním výšlehem lampy ped zhasnutím
—
.
A
ta živost
.
—
1
.
pohyb Pede dvma herc dvma vnými !
sty lety
pohy-
bovaly se ruce vlnami krásy, jedna plynula k srdci a druhá od srdce zpt ani nejvyšší píboj vášn nebyl s to, aby vlny ty zmátl, vzepjal nebo urychlil netroufalo sledovati a zde?! Oko si je po kluzkých jejich stezkách! Ba ani nohy nebyly tu pouhými statistkami, jako za našich dob, nýbrž hrály vynikající role. Tak na p. vymrštila první milovnice, sedíc v nedbalkách na pohovce, v úchvatu vášn hedbávnou svou trepku na poslední galerii, která jako zkázyplné mrano, jako krvežíznivá »hora« nad hlavami našimi se vznášela a na níž se strhla o trepku dsná ;
—
tém
rvaka. Abyste nabyli jakéhosi pontí o duchu a smru budoucí komedie, podávám vám tres kusu, jehož jsem byl
oitým svdkem.
První milovník zamiloval se do
.
96
pi jedné píležitosti charakterního otce » starým mamlasem*. Tím popudil ovšem charakterního otce tak, že j;m hlavní vchod vlastnorun vyrazil. Následují scény zoufalství, lásky s jedné a rozhoenosti s druhé strany; propast mezi obma stává se hlubší a hlubší, až konen v nejkrititjší chvíli nápovda z budky vyleze a dramatický uzel jakožto deus ex machina rozetne, pesvdiv uraženého otce erným na bílém že v úloze prvního milovníka není ani stopy » starého první milovnice
;
dopustil se však
té neprozetelnosti, že nazval
mamlasa*, že se tudíž
eené
urážky pouze
z
nedo-
Pak následuje smíení a kus koní slechnutí dopustil v biše velryby, kde celý balet ve vlajících kazajkách provádí námonické tance. v tomto úzkém rámci hemží se hra osobami, zvíaty, scénickými effekty. Objevuje se tam karavana duch na velbloudích silhouettách; znázoruje se njaký slavnostní prvod s prapory, banderiemi a píslušným nadšením, v se pro vtší úinek jeden statista musí nechat do smrti umakati; stádo bakoských vepu žene se pes jevišt a mnohé jiné velkolepé scenerie nepoítaje nesíslných drobnjších eíTekt, jako na píklad, že si komik coram publico bez okolk kuí oka vyezává, že se soubretta do opravdy zapýí atd. Ku konci musím se ješt dotknouti zvláštního obypraktinost jedenadvacátého vku vrcholí, eje, v který bychom však my ve své obmezenosti pímo ne.
.
.
A
nmž
nmž
dstojným pravého stánku umní
nazvali.
Slouží
totiž
divadlo onoho pozdního vku nejen za chrám umní, nýbrž i za módní bazar (v hereky všáky zastupují), dále za ústav k osobní a jiné reklam všeho druhu a pak ješt za jiného cos
nmž
.
.
Stín (Fcuilleton »Pokroku« 1S70
)
Kd,lyž roku 18G2 japonské vyslanectvo v Paíži meškalo, obrátil pede všemi jeden z jeho na sebe zraky francouzského obecenstva. Japonci sami nazývali ho » stínni'. Název ten byl oprávnén: asnatý, cípatý jeho šat podivné se odbíjel povšechnou svou šedivostí od pestrého odvu ostatních, a bezvýznamný, l)onékud vyžilý obliej tvoil vhodný doplnék fádního, mizivého celku. Pedstavu stínu je^t více podporovalo jeho chování: plížil se od rána do vetra loudavými, neslyšnými kroky za Sánou Taisim, hlavou vyslanectva, provázel ho k audiencím, mlky, nepohnut stával za ním v okné, sedal na koberci, ba vechvíval se za ním do ložnice a uléhal zárove s ním na rohožku, tsné vedle lože jeho. Vám se jeví as konání to divným; nevíte snad, že takováto role stínu, za niž by se mnohý u nás stydl, v Japonsku jest estným úadem. Kdykoli taikun vyslanectvo své nkam vypravuje, pidává chefu jeho z nejvyšších hodnostá takový živý st n, jehož úkolem jest, aby stopoval všechny kroky svého svence, kontroloval veškery jeho iny, stežil ho jak oko v hlav a po návratu do Japonska referoval.
len
i
.
98
CO
vidl
nco
a
proti
udá-li pak, že vyslanec podnikl íše, tu ovšem propadl tento živoješt zavýsknouti, povolí-li mu taikun,
slyšel;
zájmm
tem a mže si aby na sob vykonal harakiri, t. j. aby sob sám slavnostn rozpáral zlatým nožem bicho. U nás živí ovšem také stát znaný poet podobných stín, avšak tito se nevšejí na paty onch vysokých osob, jejichž rukám osudy íše jsou sveny, nýbrž na sešlapané podpatky bradatých demokrat. Bez dušování uvíte, že mne postavení dvojstinostatn mže býti. že jsem ného Sány Taisi-ho nenapluje ani pravé jeho jméno trochu pekroutil stínem závisti. Pedstavte si jen, aby tak náhle stín
—
—
—
váš oživl a jako neodstrašný, neúplatný vyzvda od rána do noci za vámi se táhl do kavárny, do klubu,
do
divadla,
jako sklo, a
—
do budoáru
rozpádati.
tu dále
pece
liechci ani
ne,
lovk mže
míti
myšlenku
svdomí isté
...
Nu, a Sána Taisi vzdychal. Jemu také nebylo teba ukrývati
iny
své
ped svtem,
cesty jeho byly spra-
ani jeden sval jeho nevzepjal se nikdy proti taikunovi, úplaty neznal a pak by mu ani Napoleon vedlivé,
nebyl mohl poskytnouti lepšího zaopatení, než jaké ve vlasti pece a pece Podízení lenové vyslanectva šeptali asto mezi sebou. Sána Taisi pi takové píležitosti rozestiral svj veliký, podivnými kvty omalovaný vjí ped obliejem, snad aby nebylo vidti ve tvái jeho jakousi napnutost, která by byla oficielní japonské vážnosti na újmu Onino hovoili pohrdliv, jak se na vzdlané Japonce sluší, o paížských domech, bazarech, boulcvardech, nádherných hostincích a kavárnách, jimiž ovšem pouze z donucení své sandály poskvrnili, byvše
—
ml
.
.
.
.
.
.
.
.
99
vtaženi barbary, kteí si na podízenjší osoby svtlého vyslanectva troufali. Proplétali také mnohdy tiché hovory své uštpanými poznámkami o francouzských dámách, které ovšem u porovnání s japonskými jeví se jako nestvry, o jejich nevkusném odvu, o a tu se asto náhle zamleli. V dobách takového všeobecného umlknutí obracel se Sána Taisi nkdy pátrav po svém stínu, však setkav se s pohledem jeho nepohnutým, chladným, jímž ani jiskika úastenství tain
—
neproskakovala, klopíval za
vjíem
hlavu.
Sána Taisi byl v domov svém vznešenou osobou. Dva mee, znak dstojnosti, houpaly se v bohat vykládaných pochvách po jeho boku. Posud ani prášek hany neulpl na meích tchto: byl Sána Taisi zachovalý v každém ohledu, vždycky vážný, znal pt knih o slušném chování spoleenském nazpamt a neprohešil se nikdy ani na písmence jejich. Zvdavost, lehkomyslnost, bujnost, rozmailost nemly ve vznešené jeho duši místa. Zena jeho byla vzorem všech Japonek: oboí mla holé jako dla, zuby erné jak ebenové
devo,
umla
k nebeským zvukm rozechvívati zlaté samisenu a byla žárlivá, ó nesmírn
ti struny svého žárlivá! jiné
Všechno toto uvažoval Sána Taisi a ješt mnohé za svým vjíem, prst klada na nos, škubaje
rtoma a brvami, až jednou náhle prsty zaluskl, vjí prudce vyskoil, div šedivého nohsledu svého neporazil. »Tak to dovedu!* vyklouzlo mu z úst. Na druhý den byl uren odjezd vyslanectva. Zapisovatel vyslanecký píše, že byl Sána Taisi posledního veera velmi pívtivý, z oblieje jeho že záila dobrá vle a onen odlesk nebeského blaženství, který asem ozauje tváe šlechetných lidí. upustil a
.
.
100
Aby
se
na cestu
posilnil, ulehl
Sána Taisi asnji
než obyejn. Ped spa ím vypil aj, odliv prve s nebývalou laskavostí i stínu svému do šálku Choval se k dnes jako k nejlepšímu píteli a s patrným zalíbením pozoroval ho, když nabídnutou nádobu s ledovitou, zasmušilou jak obyejn lící lehce povznesl a jedním douškem vyprázdnil. Na to ulehli oba. Sána Taisi naslouchal. Za nedlouho uslyšel odzvuky, vštící, že stín jeho usnul. Tu povzpímil se na loži, vyjel nohama zpod podivno! krývky, již napolo stanul, však náhle klesl nazpt a usnul, vru usnul Probudiv se, spatil s uleknutím nad sebou svého stíná s hrozebn pozdviženou pstí a s oima, v nichž led lhostejnosti ustoupil bleskm hnvu, nesmír-
nmu
—
a
mené
—
—
—
.
.
vný
ného rozhoení >Sano Taisi !« zahímal stín, ^ty's padouch podlý padouch. Proto's mi tedy veer tak blahosklonn nabídl aje! Nasypas ped tím do mého šálku uspávacího prášku! Nezapírej! se vera ani nechtlo spáti, a hle! sotva jsem se aje napil, svalil jsem se na lože jako snop a spal jsem až po tuto chvíli slunce již okazuje na poledne. Sáno Taisi, ty's zemzrádce! Pišel jsem na tajné tvé stezky, odhalil jsem tvé pokryté pikle! Tak ty tedy uspáváš své svdomí, které ti taikun v osob mé pidlil, abys mohl za .
—
.
Mn
—
ticha
noního »Ml,« vskoil
*
mu
do
ei
Sána
Taisi,
který se
vzpamatoval a píhody verejšího dne až do náhlého usnutí duchem pelétl. »Ml! Však mám naopak podezení ne, není možná, abych se byl stal vera z nieho nic tak náhle ospalým, vždy jsem byl zatím
—
chtl
Pokej! podívám
se
do šálku
!«
101
Stín couvnul
»Aha!
s
ubledlou
lící.
Co znamená zde na
dn
ta usazenina? tebe zde nikdo nebyl! Patrn tys mi vpašoval tajn do mého šálku uspávai prášek!
Dám
to vyšetiti!
Krom
Uspal jsi mne, chtje se vykrásti sám do noních schtak tedy vykonáváš hlídaskou svou zek barbar povinnost! A zde, ó hrza! ani obleku tch divoch se ncštítí.š, abys ukryl nekalé své cesty .. .« A pii tom vytáhl Sána Taisi z pod rohožky stínový pichystaný moderní francouzský oblek.
—
Stín stál chvíli v rozpacích, ale pak rozestel ruce »Nu, nepodailo se nám obma. Byl£ jsem nepohodlným Podruhé si vyhovíme já, a ty
a zvolal:
tob
mn
bez uspávaích
prášk A odjezd odložíme ješt o n-
v mou náru, Sáno Taisi, a bume pátely !« Sána Taisi klesl do jeho náruí. Odjezd poselstva byl skuten odložen. A zapisonásleduvatel vyslanecký sdluje, že byl Sána Taisi jící veer velmi pívtivým, stín pak že byl chladným, zasmušilým jako vždycky
kolik
dní.
Poj
i
.
.
.
otevené
psaní
p.
Konvalinky vévodovi
Gramontovi. (Feuilleton »Pokroku« 1870.)
V
Praze dne
13.
ervence.
Pane vévodo!
F osílám Vám
list otevený za tou píinou, abycli uspoil výlohy a mravní nepíležitosti s uveejnním dvrného dopisu spojené.
Vám
Jakobych Vás vidl, jak po petení mého jména stáhnete ústa k pohrdlivé otázce Kdož jest ten m'sieur Konvalinka.? Pravda, ten m'sieur Konvalinka není tak povstným jako Vy, pane vévodo; ale naproti tomu Vás ujišuji, že je zde v Praze pemnoho lidí, kteí o panu Konvalinkovi velmi dobe vdí, ale o vévodovi Gramontovi ni nejmenšího tušení nemají neb nanejvýše za njaký novináský humbug jej považují. Nerate se :
horšiti.
Nejsem lovk, který by zamýšlel ozáiti svou obskurnost svítilnou samochvály, ale uznávám nevyhnutelnou toho potebu, abych Vám osobnost svou v náležité svtlo postavil. Pedevším tedy podo-
vi
103
týkám, že jakožto majitel domu, který mi dostatených dchod poskytuje, pohtikou se neobírám k vli živobytí (ostatn žádná narážka!), nýbrž výhradn a jedin pro svou zábavu. Trávívám vtší polovinu dne v kavárn za denními listy, dlaje si z nich výtahy, porovnávaje je vespolek, ta mezi ádky. K tomu pívám obyejn » kapucínskou* a bafívám ze své pnkové dýmky, která se mi poíná velmi zakuovati. asem pitaké nkteí pátelé a tu diskutujem sedají ke velmi stízliv a nepedpojat palivé otázky denní, domácí a zahranin. V novjší dob obracíme zetel svj výhradn k tmto druhým, z dvod, které Vám, tak dkladn ve vnitní pomry rakouské zasvcenému,
mn
pkn
budou povdomý.
zajisté
A
pekvapila Vaše vyjádení, kandidatue prince Leopolda pruského na trn španlský. Nebudiž Vás tajno, že se nás vyjádení tato dotkla velmi nemile.' tu nás z istá jasná
smující
proti
Pane vévodo! nechci Vám podkládati špatné úmysly, Vaše zdá se mi býti pi nejmenším velmi nevasné. Jist cítíte sám na sob úinky vedra, jaké ale jednání
U
nyní panuje. nás dostoupilo vera plných 32 stup. se potácí po ulici jako opilec a peje si, aby se mohl skriti do svého vlastního stínu. kavárnách by se vylíhla kuata jako v egyptské peci. Do zmrzliny a sodové vody musí lovk foukati, aby si dásn nespálil. Zástupy lidu putují do divadla na hradbách, aby tam erpaly jedinou možnou úlevu z pohledu na vlny rnoské, strmící okolo korábu, na >Chap, Lap, svou inkognito-pou okolo svta konají, na vlny tak napodobené, že divák oekává, brzy-li okolo šroubovitých jejich závit tíštky pódia lítati
lovk
V
nmž
Šra*
vrn
104
budou již
.
.
.
Úinek
seznati v
tohoto parna na
mém oteveném
Nu vidíte
a v
jste se uiniti svá
mozek
lidský
mžete
psaní.
takovém ábelském poasí neostýchal známá vyjádení ?^Což jste nemohl po-
sekati, až se ponkud ochladí? Ci jste se obával, že by byli zatím páni kortesové ovdovlý diadem Isabellin vpašovali na hlavu princi hohenzoUernskému ? Vždy by se v nynjším vedru 1 orkokrevní páni kortesové neb3di mohli ani sejíti, neku-li o obsazení trnu se raditi, leda s ledovými obklady na hlavách! pan Castelar by byl musel místo o tyranech hímati o stínu osla, aby dímající jejich péi o blaho vlasti probudil! Neposekal jste! Hodil jste Prusku rukavici a ono se po ní shýblo. Válený vítr zadul plnými tváemi do žurnál, blesky telegram kižují se v povtí, voda
A
úvodních lánku zatopila svt a' novináské kachny plovou po ní. teš-li hodinu v listech, jde ti hlava kolem. Tu se ti dokazuje, že je rovnováha evropská povážliv ohrožena; onde zase, že obsazení trnu španlského Hohenzollerákem zviklavé rovnováze evropské pomže teprve na nohy. Sotva jsi vybedl ze zmodrchané genealogie, v níž se blízké píbuzenství prince Leopolda s králem pruským dokazuje, již t zase odnkud zákenicky pepadne ješt zmodrchanjší genealogie, v níž se píbuzenství téhož prince s princem Plonplonem stíiví nade všechnu pochybnost. Nad jedním ádkem vznášejí se buáci války, nade druhým se cukrují
holubiky míru.
V
jednom
list
pežvýkal
jsi
velikým sebezapením vypsání pruské válené moci, a již tu ouhají z druhého na tebe francouzská dla a žádají t zdvoile, abys se z ohmatání pesvdil, že jsou skutená dla a nikoli pouhé fantomy, jako útoky na život císae Napoleona. A mezi tím v illustrovaných s
105
znovu se otiskují pedloské obrázky k cestopo Španlsku, záplatují se obnošené španlské niantily, ohívá se stará olla-potrida, rezavé kastanty se kští, španlské národní hrdosti se pišívá nový límec inu, až k zbláznní. Ptám se Vás, zda muže našinec v takovém pélelistech
pisu
—
s 3ó stupni na krku, pokojn uvažovati, má-li dopustiti kandidaturu prince hohenzollernského ili nic? uvažovati to u usí ponvadž mu na zachování míru
mclc,
A
svtového záleží práv tolik, ne-li více, jako Vám, pane vévodo zejména vzhledem k tomu, že je u nás nyní zavedena zemská obrana. Což tedy.í* Máme kortcsm volnou ruku ponechati, neb máme se volb prince Leopolda opíti? Obojí má své výhody: v prvním pípad by bylo o jednoho korunychtivého prince pruského mén, což by zajisté míru Evropy nebylo na škodu v druhém pípad pak by se získali Spanlé nmecké osvt a pebytku universitních státník nmeckých by se tím zjednal odtok, což by v první nám Cechm znamenit prosplo. Pemýšlím neustále o nejlepším rozešení této otázky a nemohu se ho domysliti, probírám asopisy a ím více do nich nahlíž m, tím zmotanjší se mi jeví celá ta záležitost. Pi tom tee mi pot krpjemi s ela, dýmka mne pálí v ústech, pátelé moji chrápou okolo mne ba nechybí mnoho, abych se zbláznil A kdyby se to stalo, Utl byste, pane vévodo, na svdomí ubohou opuštnou ženu s pti nezaopatenými dítkami, které by Vás tam o mnoho citlivji hryzly než známé jakés
—
;
ad
—
!
memorandum.
tu
práv, že se má sejíti kongres, aby v té vci prosím Vá.s, pane vévodo, abyste pi podporoval tento mj prostedkující návrh: Nech
smíení
nm
docílil. I
Svatopluk Cech: Sebrané spisy.
lil.
8
lOG
Leopold usadí na zkoušku pro jeden rok na tím vyhoví se Prusku a odstraní se nebezpeí Francii hrozící, nebo Vás ubezi všechno Spanlé^ prince Leopolda vypeuju, že do roka ženou anebo princ Leopold ze Spanl utee. se princ
trn španlský;
bu
Váš oddaný Konvalinka.
Dopis z bojišt. (Fcuilleton >Pokroku< 1870.)
Na
Rýn
27.
ervence.
Vidím vás v duchu, pátelé, jak sedíce kolem našeho zeleného stolu, v koui a v lichých domnnkách se ztrácíte. Sázím svj na to, že jste se již rozštpili ve dva protivné tábory, z nichž jeden k Paíži, druhý k Berlínu praporeek svj obrátil. Pan Balaba jist blouzní o francouzských orlech, míchaje
dm
vodou a páté pes deváté. Vidím vás, jak se sápete po novinách, jak hltáte erstvé bulletiny zrovna
absint s
od
telegrafu.
líto, pátelé! Nechtl jsem, abyste se lživými zprávami novináskými, strannicky obarvenými, abyste pi nejisté zái tch pikantních prskavek patili na svtové bojišt. Z lásky k vám a k pravd vyrval jsem se z objetí ženy a dítek a zalétl na kídlech páry k samému pramenu, abych tu pro vás erpal pravdu nezkalenou. Tady jsem. Ubytoval jsem se ve známé Auerbachov »Ville nad Rýnem « a dívám se oknem na velmi zdailé zíceniny, kterými nmetí rytíi rozkošné
Bylo mi vás
krmili
tmi
108
behy Rýna ozdobili. Ach, Rýn! Bože, jaká krása! Naše svatojanské proudy proti jsou jako nebe a dudy. zcela jinak díváš se na divy pírody prhledným pohárem rýnského vína, nežli pihovatou sklenicí štchovického ležáku! Za malé vstupné mžeš tu spatiti vodopády, které jsou posnžcny tak krásnou pnou, že by v žádné plzeské pivnici lepší nesvedli. Pro cizince jsou tu a tam vystavny stedovké dómy, nad nimiž strmí celé pralesy vížek a pilí s kamennými liliemi, dómy, plné posvátného šera a Holbeinových obraz. Pro Angliany zvlášt jsou tu stvoeny romantické skály s chatrnými zábradlími, které lze bez obtíže peskoiti; na tch skalách možno také asem spatiti krásnou Lurli,jak si zlatým hebenem eše zlaté vlasy ... vás musím ješt upozorniti: panuje zde výna hbitovech pstují znamný obyej, že okolo révu. Kdo takový kíž, hust obetkaný zeleným listím, ovšený modrými hrozny, vidí; toho zachvacuje divná touha, aby pod kížem tím v zemi odpoíval Byli byste mne tím zpsobem bezmála ztratili zadíval jsem se na jeden takový vinný hrob a tak mocn mne to do nho táhlo, že ani nevím, co by se bylo stalo, kdyby nebyla v rozhodné chvíli upomínka na drahou vlast a nevybranou inži z domu jako andl strážce nad propastí mne zadržela. A tu musím ve jménu lovenstva vyPruska, že s oviti nejhlubší díky vladam Francie a v osvdené své lidumilnosti vražedlnou válku svedli
nmu
A
—
A na
kíž
:
do tchto pvabných
krajin,
kde hroby
lovku kynou
jako svatební lože, kde se ani dokati nemžeš, brzo-li ti njaký ten kulomet hlavu z límce vyfoukne. Ano, pátelé, válka je tu již v plném proudu. Již se zde odehrává první jednání veliké truchlohry. Sedím tu v stedu vlnokruh, které šíe a šíe rozeují ne-
109
dávno ješt klidnou hladinu Evropy. Je to zvláštní rozkoš, když tak sedíš v ohnisku svtového dje, když se ti ped samým nosem dlá djepis, když napichuješ památné události jako houby na hlku. Sensaní telegramy se tu zcela klidn s ákou a tornistrem procházejí po baštách, a pvodních dopis ti uvízne deset mezi prsty, jen do toho hrábneš. Ba, válka tu již máchá svou pochodní! S historickou vrností provádjí se zde osudné bitvy, zaizují se nezbytné požáry mst a vesnic, vyrábjí se mrtvoly, páchají se obvyklé surovosti a vším tím se proplétají tu a tam výstupy chrabrosti a vlasteneckého nadšení
—
ano, nadšení
Nevte zlomyslným tlachalm, kteí by vás rádi pesvdili, že v lidu francouzském a pruském zapoatá válka nesetkává se s nadšeným souhlasem. Nevte tomu! Podám vám na ukázku jediný z mnohých zjev panujícího enthusiasmu. Víte, že jsem veliký pítel národních kroj, obzvlášt ženských. Slyšel jsem, že prý elsaským selkám lalochaté jejich epce a asnaté sukn výborn sluší. Jaký div, že jsem podnikl schvální výlet do Elsaska, abych ckál pohledem na takového lalochatého andílka. Však jaké bylo mé udivení, když jsem procestovav kíž na kíž celé Elsasko ani se stínem takového andílka se nesetkal. I dodal jsem si srdce a zeptal se ped kasárnou jednoho vousu, k nmuž byl pidlán francouzský sappeur, po toho neobyejného zjevu. Ten mi vysvtlil, že všechny elsaské ženy své epce a sukn za obvazky na oltá vlasti položily a své košile na cupaninu rozstíhaly a že se tudíž dobrovoln k domác'mu vzení odsoudily, jeli-
píin
kož prý Elsasky bez tchto tí vcí na ulici se neobejdou. Byl jsem velmi pohnut tím vlasteneckým inem a
110
se dvma jako vlaský velikými slzami. Jest tu velmi mnoho vzácných osobností. Nedávno jsem se v jednom hostinci sešel s maršálkem Leboeufem, který jest, jak vám snad již povdomo, náelníkem generálního štábu francouzské armády. servítek uvázaný okolo krku a jedl pírodní ízky s lakovou zruností, jakoby byl po celý život nic jiného nedlal. Dkuji náhod, že mne s tím znamenitým mužem svedla Mohu vám sdliti nkteré zajímavé podrobnosti z našeho setkání. Nebo v život slovutných lidí namalikosti jakéhos dležitého rázu. bývají
sám sappeurský vous zatpytil
oech
Ml
i
Když maršálek Lebocuf sndl, utel si ubrouskem ústa, položil nž a vidliku kížem na talí a šoural si párátkem v zubech. Pi tomto zamstnání obracel
asem na mne svou pozornost. Po chvíli odložil párátko a obrátil se obliejem ke mn. Zdálo se mi, že si peje se mnou zapísti hovor. Mžete si pomysliti, jak mi srdce bilo, s jakým oekáváním jsem lpl oima duší Odkašlal si a pravil na jeho rtech. i
—
»Dnes »
Pkn
je !«
:
pkn.* odpovdl já
tam
polohlasem.
)»Ale není tomu co vit. Do veera ješt zatáhnout,* pokraoval on.
bral
mže
se to
»Ach ano, mže, « pisvdil já. Pak jsme hodnou chvíli mleli. Konen jsem seveškeru odvahu a vyhrkl s otázkou: » A co, prosím,
íkáte rakouské neutralit
.?>«
On se na mne podíval, jakoby chtl iíci: Nejsi tak hloupý, jak vypadáš! a pokril mlky ramenem. Rozunu'te ? Ramenem pokril .
.
.
JU Psaní toto píšu vám, drazí pátelé, jak jste francouzském bubnu, který má ješt
uhodli, na
asi již z
mo-
skevského požáru nkolik puchý. Píšt snad seženu pro vás njaký ješt významnjší válený interview.
Váš Konvalinka.
Turkos. (Feuilleton »Pokroku« 1870.)
l\dož mi zabrání abych si nepedstavil takového turkosa v celé sláv, abycli si ho nepedstavil tak živ, jakoby tu v mém pokoji pede mnou trel, upíraje na mne s obou stran klikatého noSu své posupné oi? Byli lidé. kteí mli obraznost svou lépe na uzd nežli já, a neobešli se bez takových smyslových pe-
lud. Na p. nkteí vlastní
svou »jácnost«
nmetí filosofové vídali asem ped sebou a to v tak makavé
uritosti, že nevdli, klame-li ten pelud je aneb oni ten pelud, a po nich i mnozí nenmctí nefilosofové zjevovali se sami sob, jako na p. sem tam nkterý » pvodní dopisovatel*, který v Praze vidl sama sebe
bojišt telegrafovat. Dejme tomu, že by mne onen osmahlý pelud navštívil, co bych uinil? Ped njakým asem bych mrštil kalamáem, se ho byl ješt ulekl a snad po jako Luthcr po svém rohatém hostu; ale nyní, kdy jsem o turkosech etl, že ve Štrasburku dti i s chvami brali do náruí, mám ped nimi práv tak malý strach, jako ped našimi vojíny, kteí totéž jen že bez dtí dlají. z
—
—
nm
—
113
ekl
bych tedy milému turkosovi v lámané
fran-
in: »Sednte si! Uite si pohodlí!* kdyby byl turkos ten ponkud naichl franinou, usedl by po mém vyzvání na pohovku a vtáhl by nohy kížem pod sebe, což by as vypadalo dosti komicky. Snad bych mu také nacpal dýmku. Pak by mohlo nastati dvojí. bychom totiž
A
Bu
mohli
mlky
bychom
konati na
sob
nem
národopisná studia anebo
se mohli o rozhovoiti. Pipustíte-li rozprávku, mohla by to být
i
násle-
dující:
»Jak pak jste sem pišel, milý píteli?* mi s musulmanskou vážností ukázal na své rozedrané podešve. Pestávka. » Parný den, ncní-liž pravda ?« »Nezdá se mi býti píliš parným. zemi otc mých jsou polibky slunce žhavjší polibky dv.« i » Stýská se vám po vlasti ?« »Jakž by se nestýskalo? Jakž by se mi nestýskalo po palmách, v jejichž stínu jsem tolikráte šasten odpoíval, po otepeném koberci, na nmž otec sedával, po štíhlých minaretech, jejichž hlasaové mne tolikráte v soumrak vyzývali k modlitb !« >Nu a co vás vyrvalo z otiny?* »Co? Hehe, co? Mlo to ervené kalhoty, otapenou epici a tlouklo to na buben. Lehtalo mne to pažbou po zádech, až jsem se dal na pochod, strilo mne to od zadu, až jsem se skotil do korábu, zasvištla lana, zaskípla v thlech, zaezala se mi do srdce, moe zašumlo a naposled usmálo se mrakem plachet na mne ono nebe, které se na mne usmálo ponejprv...*
On by
—
V
mj
—
114
»Táhl jste nerad do^bojepc
— bratr
mj! Šavle má napsala nesmazatelné na sta hlav francouzských. jsi mne vidti, jak jsem se otáel na svém koni, jak mi blýskalo pod turbanem oko, jak jsem máchal bitkou ocelil »Boj
Ml
dkazy
toho
Peru mnou
andla Však nechci
Azraele, .
.
.
smrti,
šumla
plašiti z
hrob
rubaných, po nichž deptal francký
jsem
jich!
Oko
se
mi
kalí
—
za
mnou
k— stíny
i
pede
bratr ponepomstil
hokost napluje mou
duši...«
Francouzové u vás krut hospodaili?!* sem tam! Snad jsi o tom slyšel, jak ve skalních útulcích vykuovali k smrti otce a bratry naše jako líté šelmy. Snad zavadil o tvj sluch náek hladu, jaký se pes moe rozléhal, hladu, jenž zatínal jest velik!« zuby matek do tla vlastních robat." Tu bych se teba zamlel a probíral bych se v listech njaké knihy, která by náhodou ležela na stole pede mnou. Dejme tomu, že by to byl njaký státní lexikon, na p. od Rotteka a Welkera neb i od »
»Nu tak
—
Bh
jiných
A
uenc
v tom oboru.
bych obrátil opt zetel svj k turkokterý by se byl zatím v hustý oblak zakouil, a zeptal bych se ho: »Víte, co to jsou kortesové?«
po
chvíli
sovi,
V
oblaku by to pokrilo ramenem. »Snad víte, kdo to hrab Bismarck?''^ Z oblaku pedešlý posunek. »Nebo alespo, co to mezinárodní právo .?« Z oblaku ozvalo by se tak upímné zívnutí, jakého jsem dávno neslyšel. Tu bych se opt zamlel a probíral bych se v
onom
pkn
a
státním
lexiku.
pesvdiv
v
Nmetí vdátoi
tu
velmi
abecedním poádku pojedná-
.
115
o idei státu, o právu lidském, o právu osobnosti, o nutnosti války, o zásad národnosti, o koloniálním obchodu, o notárech, o závti Petra Velikého, o právu národ k sebcurování, o Polácích hm, o Polácích! Tu by se bezdky vyhraniil v mé obraznosti štíhlý, svižný hulán s opeenou apkou, s napaženou pikou O s jakým asi zápalem, s jakým asi nadšením cedí krev svou tam na Rýn, daleko daleko své »ojczyzny«, vají
.
.
—
nad jiskivým moem pruských pílbic, uprosted nmeckých pokik válených, k taktu nmeckých bubn... A tu by zase s pkného hulána zabloudil duch mj k osmahlému turkosovi, obrátil bych se k nmu a na jazyk by se mi pipletla otázka: » Bezpochyby ani nevíte,
pro
A
se bijete?*
oblaku koue nic, pranic Pihlédl bych blíže, a seznal bych ku svému pekvapení, že v oblaku po turkosovi ani památky, že tam vbec není nieho, že to práv jen hustý oblak dýmu, který jsem v myšlenkách nad pohovku vybafil. Vím, že nebudete s mým vypravováním spokojeni. Namítnete, že takové fantasmagorie již vyšly z módy, na feuilletonu že se požaduje pikantnost a toto ono. Nuž, pánové, neodsuzujte, dokud jsem nedomluvil. Vždy jsem na poátku toliko ekl, že bych si mohl onoho turkosa pedstaviti, nu a já si ho ani nepedstavil, ponvadž ani nevím, jak turkos vypadá, tudíž jsem s ním ani nemluvil, a na pruského hulána jsem si také nevzpomnl, a na všelijaká ta lidská a božská práva jsem ani z daleka nepomyslil, a jsem vbec zcela rozumný a pokojný eský oban, jenž se nestará o nic z
.
.
.
—
dále, než
kam
svého pantofle.
sáhá obzor, který by vykroužil špikou
Spisovatel, kterého nikdo nete. Literární silhueta. (»Svt02or« 1871.)
I.
Jsou u nás ješt mladí spisovatelé, kteí se donkdo ítá. Takový literární snílek vídá ve mžikavém polosvitu své noní lampy mnohohlavý pelud, jejž nazývá tenástvem, a v jehož podstatnost ví, jako Moslim v bílého kohouta Mahometova, nedada se usvditi dkazy nad slunce jasnjšími, že to práv jen pelud bujné obraznosti, že v skutenosti žádného eského tenástva není. mnívají, že je
O
eský
milý
národe!
Jist ani netušíš,
eho
se
do tebe mnohý takový blouznivec domýšlí, jist nemáš zdání o tom, kolik se do roka stránek popíše se zjevným úmyslem, abys je peetl. Jakobys neml nic pilnjšího na práci. Znám jednoho spisovatele, který se též bezpen domníval, že dosti znaný poet lidí promyslí a procítí, co on za psacím svým stolkem promyslil a procítil; spisovatel onen ml za to, že jest péro ba, co více jeho jakýsi kouzelný proutek, jímž ostatním lidem vy:
kouzlí kišálové stupn do onch divuplných, svatotajných hlubin, v nichžto dlíval v dobách sladkého vytržení.
117
Nuž, povím
domnnky
vám
v krátkosti, jak se z pošetilé tc
vyhojil.
Hrdinou. Kdybych ekl, že ml jakýsi okolo úst, vidli by v všichni mladí spisovatele eští sviij odlitek, nebo každý z nich má okolo rt jakýsi zvláštní tah. Nepromluvím tedy radji nieho o jeho osob.
Nazvu
jej
nm
zvláštní tah
Hrdina bydlil ve tvrtém poschodí starého domu uhranivými okny a zakabonnými ímsami; nemohl bydliti v pátém poschodí, ponvadž byl díun pouze typatrový. Sedal tam na vraku polštáované lenošky a zahaloval se pomocí dýmky, kterou snad pro její s
—
sešlost ;— tureckou nazýval, v
pravou nordickou bofiomlhu. asem se mu zdávalo, že andl nadšení dotýká se eavým uhlem jeho rt, aby vštil lidstvu tajiny íše nadpozemské. Tu pak létával s okem zaníceným, s vlasem rozeeným oblanou prostorou svého pokoje a jedin lepkavé jeho trepky klížily ho v takých dobách k oné kouli všedního bláta, kterou nazýváme svtem.
asem, když se venku vztekala vichice, tabulemi iníc a do komín hvízdajíc, zdávalo se mu, že klepá nkdo, zprvu lehýnce, a vždy úsilnji, hmotnji na jeho okénko, ivolával: »Hned! hned! Jen chvíli strpení! Již jen poslední kapitolu !«
A
V
poslední kapitola byla napsána. nerovné odstavce vtlily se ty bujné, vzletné myšlenky, které se byly v duchu jeho tísnily víivým rejem; onen chaos, který byl v duši jeho vel a kvasil, vyhranil se ve skvlé sloky, kapitoly.
Bylt napsal pl Nadepsal byl
to
ji
boj
poesie, pl prosy, báse v prose »Boj«. Byl to boj poesie s prosou života, nadšení za praporem s divným nápisem
:
118
pi
»Excelsior«,
nmž
víil
buben hocha vendejského,
dusným realismem naší doby. Redakce >Varita« pijala jeho práci. V jakýchto citech tonul v pedveer jejího uveejnní! Zdaž dojde ohlasu v srdcích oné mnohohlavé massy, jíž se íká
s
obecenstvo ? I vstal a pecházeje po pokoji peíkával tesavým hlasem následující verše, které byl jakožto motto v elo
své prvotiny napsal
Povyty svj
prapor, hochu bledý,
úšklebných tch tváí nedbaje, teba naposledy vzhru s ním,
a
rozpoutaným kídlem zavlaje! ta jeho rozvlnná tíse neuchvátí suché rozumy,
A
vzhru {ec!
a
labutí si píseft
nadšenou a tesknou zašumí!
Kdoby
dbal
tch el zakabonných,
kaplí pustých, v nichžto pozaspal
navždy hlahol zvon rozzvonných, lidských zícenin kdo by jich dbal? Kdo by dbal tch mudrlant kivých, lidumil panských na kvaších, pop, dráb, žok zboží živých, módních tok a hetér bezpasých? v boj se s tímto odvaž proudem a povznes svou híku vlající v nadšení svém kiásnéjším jsi bloudem rozumné té chátry lající!
—
Hrd
/
—
11.
Hrdina sedl kráte
již
požádal
nevyspalým okem v kavárn. Dvaotepaného sklepníka o »Varito«,
s
119
avšak tento po dvakráte nevrle
pokril ramenoma a
Ješt »
tu není!« Již se stmívalo. Modravé
odzíval:
plameny vzpuely z kovových kalich a sklcnné misky zatepetaly se nad nimi jako mžitky ped oima. Hrdina rozhlédl se po lidech v kavárn.
V
polotemném zákoutí
neurit
se
odstiujíce
jediném oblaku tabákového dýmu sedly tyry lidské postavy. Podle urputných jejich obliej, zachnuiených v
brv a
píšern
páchají
penz
bh
svítících
oí mohl
jsi
se domnívati, že
jakou ohavnost, kdyby t nebyl cinkot a šustot karet o jiném pouil. S ošklivostí odví
se Hrdina od nich. Nedaleko jiné skupení. Obstarožní pánové s rozšafnými oblieji a s onou nedostižnou rozmanitostí náhled a vous, jakou se politické tenástvo eské vyznauje, hádají se tu v mladickém zápalu zda ecko patí sultánovi aneb místokráli egyptskému. Hic, onde potšitelnjší zjev: ušlechtilá tvá kmetská, ovroubená snhobílými vousy, s bilými hustými brvami z pod nichž vyzírají dv jasné, cituplné oi, jako dva opozdilé kvty z pod navátého snhu. Ach, ano v uvadlém tom pni zajisté posud raší zelená haluz mladosti, ve ztrouchnivlém nitru jeho zajisté kryje se by skiovná pehršle jarních zvonk. Nepochybn to jeden z onch starých dobrých vlastenc, na nž nynjší miádež shlíží pohrdliv, útrpn s výše své blaseovanosti. Bohužel, že vymírají, vymeli ti poctivci s dvojitým »v«, ti ctihodní starci v nemožných kabátech, kteí blouznívali o eských štítech obuvnických, plakávali nad Kinského mrtvým kanárkem a pi tom si utrhovali poslední sousto od úst, aby koupili nejnovjší vrátil
:
i
eskou
knihu.
120
nmu
pravá protiva: dva šviháci, jakoby z módního žurnálu vyskoili. Popis jich naleznete v textu k pnslušn''m vyobrazením toho žurnálu. Podotknu toliko, že byly cyliadry jejich pravými perlami klobounického umní. Nmetí vzdlanci, pomyslil sob Hrdina. Zrak jeho pílil dále a utkvl na štíhlém, bledém mladíku, sedícím nedaleko dveí. Bujný zcuchaný vlas, snivé oi, které pólo vyítav, pólo pohrdliv z pkného oblieje do svta se dívaly: podle tchto a jiných známek usoudil Hrdina, že je to mladý nadšenec pro vše krásné a dobré. Jist horuje také pro rozkvt domácí literatury a vykává tu s netrplivostí nové íslo » Varita « Proto usadil se tak blízko u dveí. Hrdina se nemýlil. Sotva se baba s asopisy ve dveích objevila, vyskoil mladík a vyrval jí »Varito< z ruky. Sklepníkovo: »Již zadáno, pane Lilinský!« odbyl úscným »Hned, hned!« Obrátil list a vlepil oko dole na poslední stránku. etl tam chvíli, pak mrštil s výrazem nejvtší nevole listem o stl a vzkikl na sklep-
Naproti
byli
ješt za mokra
níka:
»Tu máte svj
plátek!*
Sklepník donesl »Varito» Hrdinovi. Zvdav, co asi mladíka tak rozhoilo, podíval se Hrdina na poslední stránku. etl tam pod záhlavím » Listárna redakce* následující odpov: Panu Kvtohnvu Lil. Zda práce Vaše uveejníme.?* Ano, zde jako hádanku jedinou sloku:
Msíce paprsek temný Chrámu líbá oblouk jemný
A
skrz okno svaté Panné halí šeré skrán
Jasem
Ostatní koše.«
dodáme na patiné místo
.
.
.
—
do redakního
:
121
Ach! vzdechl
Na
si
Hrdina, tedy jsem se
to jal se ísti svou práci.
pece
mýlil.
Po prvním petení
byl pólo v zoufalství. Zdálo se mu, že vytištním seten byl s jeho práce všechen pel, že tu vyzírá z list jako uvadlá, vybledlá kvtina z herbáe. Mimo to našel v ní nkteré vady, kterých díve nezpozoroval tu a tam tvrdost v ei, njaký ponkud otepaný obraz a k tomu, ó hrza shledal tam tiskové chyby. :
dv
!
Avšak pi druhém tení se ponkud upokojil. »Však to nebudou ísti lupou kritiky,* tšil sám sebe. »A konen v tom pálá také duch, který pezáí nkteré ty vady formy, který musí uchvátit tenástvo
—
ba musí
.
.
.«
Z toho snní
vytrhla
jej
zdvoi'á prosba.
»
Žádal
bych Vás, pane, až petete!* Hrdina se obrátil a k nemalému svému pekvapení spatil ped sebou jednu z živých onch ilustrací k módní zpráv. »Zde, prosím již jsem peetl,* odvtil a podal žadateli týdenník
—
s
velikou úslužností. Hle, jak zdání klame! mluvil
sám k sob. Ostatn as, abychom vykoenili mezi sebou pedsudek, že jest každý elegantn po všeevropsku pistižený kabát plachtou naplnnou západním vtrem. Šrami bez toho nezastavíme píboj ciziny. Nit dalších úvah pervala mu následující rozmluva
vru
již
švihák »Snad se nehodláš zapísti do njaké novely?* » Takový hích proti duchu svatému spáchal jsem naposled ped pti lety. mi, kdybych tak asem nevzal njaký týdenník do ruky, nevdl bych ani, že se u nás vbec ješt píše. A to vždycky jen pehlédnu podpisy aby ml lovk pro nejhorší píípad n.« kolik literárních jmen po ruce
V
—
.
Sviioplnk Cech. Sebrané spisy Uf.
.
.
-^
122
to je holá ztráta asu Kdyby se u nás njaký vyskytl, zajisté bys se o také od dovdl. Jako na p. o Petofim, Andersonovi, Tegnerovi. Tihle jsou pece jen chlapíci! Vru, kdybych nebyl do toho ešství již tak píliš zaklován, nevím, nevím, zdali bych se jednou z rána co vnuk Teutv neprobudil. Vnadidel je k tomu aspo dosti.. .« Další jich rozprávku Hrdina peslechl. S velikým zadostuinním patil, jak se veleslavínský obliej naproti kaboní, jak se pod zachmuenou brvou jeho zžíhá blesk spravedlivé nevole, jak se ctihodná, snhobílá brada pod vyzáblou ri,kou hrozebn zašpiauje jak's byl krásný, staeku, ve šlechetném svém hnvu! Švihák odložil týdenník. Starý vlastenec zmil » I
ádný
Nmc
!
nm
talent
Nmci
O
svj protjšek ješt jedním zniujícím pohledem, pak se s pohrdáním od švihák odvrátil a poal prsty po stole bubnovati. V bubnování tom jevilo se nadání a dlouholetý cvik. Prsty jeho tu v jemném andant se vznášely,
tu
v
divém
pádily,
allcf^ru
tu
v
trhaném
deptaly po neviditelných klávesách; místy hudbu svou doprovázel asem pak odtáhl nái dlaní hle ruku a po odmené pestávce znovu do kláves jí zajel. V.šak nelíbila se mu bezpochyby resonance, nebo podsunul si za chvíli pod bubnující prsty »Varito«, jehož kožené desky tvoily lepší ozvunou pdu. Za bubnování vkrádal se v obliej jeho víc a více pedešlý milý klid a víka jeho na pólo se pivela, jako ve sladkém snu o dávných, krásných asech, kdy se vznášíval po boku .švarné vlastenky pi zvucích té hudby, kterou již na celém šírém svt nikdo více nehraje, než on svými prsty .... Však více obliej vlastencv se jasnil, tím více kabonilo se elo Hrdinovo. Jaký to lovk, jenž
staccat
;
ím
«
123
ped
nad hanobiteli domácí literatury oboí stalhostejn po jejích plodech bubnuje^ jakoby se jedin za tím úelem vydávaly! Holá škraboška je ten ušlechtilý obliej, koudel ten ctihodný skrývá se za tím horší ješt šosáctví, než vous jaké oni dva mladíci pod cylindrem staví na odiv! Co Hrdina takto uvažoval, i)iplížil se k vlastenci od zadu ponkud ošumlý lovk, kterýž ml pod každou paží a v ruce po tech asopisech a jehož oi z nad kostných okulárú probleskovaly s výrazem, ped byl nímž by se každý potištný arch, kdyby v život, strachem v kotou schouliti musel. Než se toho virtuos na desky nadál, octly se tyto v rukou novinožrouta uhánjícího s tváí vítzoslavnou ku svému stolu. Však pouze na okamžik vytržen byl staík z umleckého svého nadšení; vždy z nouze možná po holém stole chvílí
huje, a nyní tu tak
—
nm
i
bubnovati!
Prosím Vás, pánové!* šeptal jeden písedící postolu, kde se bylo pes eckou otázku již šastn pešlo k dennímu poádku, » podívejte se tamhle na toho lovka! Trojí noviny má pod každým pažím, po dvou v každé ruce, na jednch sedí, na jednch má klobouk a te práv zabavil ješt jedny leda nápisy. Posvou tabatrkou. A nete ani jedny zoruju ho již delší as. Pokejte, vyfouknu mu jedny ten bude dlat povyk in následoval slovu v záptí. Když mužík s okuláry spatil, že z pod tabatrky jeho, kterou tu jako hrí z proti duševnímu komunismu postavil, »Varito« zmizelo, vyteštil oi v nmém úžasu nad takovouto smlostí na odcházejícího únosce a zstal tak chvíli jako zkamenlý pak ale poskoil za ním, jako lvice za uchvatitelem svého mládte. Však ó btda! pohybem tím »
litického
—
—
;
—
124
vzbudil kolem sebe pravou papírovou bouku se stolu, židlic, z ruky, z pod paží sesypala se mu celá chumelenice novin a smísila se na podlaze s kloboukem, tabatrkou, Ižicí, sklenicemi, kávou, tabákem, v úžasnou mosaiku. Tím byl mužik v úprku svém zastaven a než ty nesourodé živly na zemi roztídil, byl již na » Varito* :
zapomnl. Toto
oteveno na poprášené pohovce, kamž smíchu svých soudruh pohodil. Hrdinovi bylo spíše do pláe. Pohlížel smutn na týdenník, jenž tam v kout ležel povržen jako nepotebná veteš; dlouho, dlouho tam tak ležel; hosté ruku nevztáhl; ba Hrdichodili kolem a žádný po novi se zdálo, že mouchy rychleji nad nešastným leželo
je byl politik za hlasitého
nm
i
»Varitem« pelétají,
Konen
štítíce se
Nevidí mne; práce v jeho oblieji.
Hynek
usednouti na jeho
listech.
schvátila lidská ruka. Ah, to Hynek! budu se strany pozorovati úinek mé
jej
Tedy pece jeden tená!
hluboko do zábavníku. etl, list. Ten te s podivuhodnou neobrátil. Tou dobou mohl již každé slovo filologicky propytvati. Sedí nepohnut drže obma rukama rozevený list ped sebou. Hlavu má sklonnu snad ani nete! Hrdina popošel k nmu a zaklepal mu na rameno. Hynek sebou trhl, obrátil k nmu na pólo tvá a spativ jej, pravil tiše: »Ach, servus, Hrdino !« »Ty ,Varito' zrovna studuješ?* »Vždy^ ani netu! Užívám ho pouze jako žaluzie, jako stínítka. Podívej se tamhle, vidíš tam tu šedivou mátohu s tím opelichaným kastorem a s tma oima hu, jak slídí po kavárn Bezpochyby mne vtí A to
—
zahrabal
by ml pozorností! Ješt etl
již
se obrátit
—
—
!
!
125
se mi vží na paty jako stín, pronásleduje jako zlé svdomí. I náhoda je s tím vydiduchem ve spolku. Jdu do kavárny on tam; jdu do divadla jeho kastor mne žene od vchodu zpt; jdu za bránu na procházku on se zašeí ti kroky pede mnou; kdybych skoil snad s mostu do eky, srazil bych se s ním v povtí Hrdino, Hrdino, nemusíš-li, nedluž strašidlo
mne
—
—
— .
.
.
se ... <
*S
Bohem
!«
S hlavou svšenou odešel Hrdina ku svému zaplatil a vyšel
z
kavárny. Byla
již
stolu,
noc.
hvzdiky ze tmy jsou se prosypaly, jeho krásné sny ve tmách jsou se zasypaly
Všecky krásné v.šak ty
!
III.
Hrdina se na konec pesvdil, že tenástvo krásné naší literatury skládá se valnou vtšinou jen ze saze.
Ký také div! Jednomu nezbývá na ni asu, ponvadž musí každý den ti politické listy na ádkách a pod ádkami peísti od záhlaví až k poslednímu inserátu; druhý pokládá ji za titrnou híku pro velké dti; tetí nemá dvod, pro by neetl, ale nete; tvrtý nemže ji ísti, protože vnuje všechen svj as zaizování knihoven pro lid a tenáských spolk... A dívky Ujed é dívky se smavým rtem a snivýma oima našel jednoho jitra celý oblak rusých prstenc a kvítí na hlavince a nejnovjší svou báse v papírových zátokách po zemi ... A na ostatních dívkách Hrdinovi .^
tehdáž nezáleželo.
.
126
Což
ale kritikové? Ti
svých úvah!
V
této
pece
domnnce
musejí ísti
pedmty
n Hrdina celý
nah'il na
básní. Marná práce V žádné z kritik nedoetl nieho, co by bylo poukazovalo k tomu, že pvodce její nkterou z tch básní peetl. V" jedné toliko našel otištnu na ukázku jednu svou báseii s dvma tiskovými chybami. Ale za to se mnohému z tch kritik nauil. Jedna zasvtila jej ve význam arabské zagríjty, druhá podala mu nkolik trefn peložených výatk z Pfaua, v tetí shledal struný povahopis samého kritika a nkolik upomínek z jeho dtství Nkteré pak
svazeek
!
se
i
tchto hrály slnícím vtipem, hemžily se satyrickými výpady a bylo v nich vbec tolik pkných žertovných vcí, že se lovk smíchu ubrániti nemohl ...
z kritik
IV.
Hrdina hodlal péro své navždy odložiti. Již napsal labutí písn, ti písn o rozbité o sloup harf, a práv zaal delší louení se pvce s Musou, když jej jeden z pátel jeho uvedl do jisté literární spolenosti Tam zmnil se náhle úmysl jeho. Scházelo se tam mnoho mladších spisovatel, kteí se vespolek do oí chválili, za zády pak hanli, blouzníce zárove o proklestní dráhy novému smru v literatue. Ti všichni pedobe vdli, že lidské oko o práce jejich však nezavadí, vždy netli ani jeden druhého, znenáhla byli se v los ten zúplna vpravili a psali statn
dv
—
—
ponvadž
dále, ba psali tím snadnji, tím rychleji,
se ne-
museli obávati žádných nepíznivých úsudk. A Hrdina prispsobil se záhy duchu, oživujícímu pátelský ten kruh, a psal s nimi dále jako z vody .
.
127
eknete, že jsem literární ten obrázek nartal uhlem pessimismu, že je nedbale pracován a p. nu, bezpochyby bych byl pi druhém tení mnohé vymýtil, poopravil, na pravou míru uvedl, avšak nemám v obyeji po sob ísti. Vytknete mi avšak ke komu to mluvím? Proti komu se to hájím? Jako bych nebyl též takový spisovatel, kterého nikdo nete. ;
—
Pan poduitel. Hum oreska.*) (»Svtozor« 1871.)
I.
malešický pan poduitel ml" mimo
jiné chvali-
tebné vlastnosti také pknou dýmku s višovým troubelem a pnkovou hlavikou, pedstavující záhadnou osobnost. Obecné mínní v Malešicích vidlo v eené hlavice hlavu tureckého pasete (nkteí mli dokonce Ali-pašete za lubem), proti nmuž pan polesný samého sultána a pan doktor Samyla zastávali. Pan poduitel sám zachovával o tomto pedmtu ze skromnosti hluboké mlení. asem sice iníval jemné narážky na Egypt, ale, jak jsem již pravil, skromnost jeho mu nedovolovala, aby byl myšlenku tu dále rozpádal. tato mla svou krátkou historii. Jednoho bylo to o loských prázdninách roznesla se po Malešicích zpráva, žf pan poduitel s židem odejel do Prahy. A tetího jitra na to mohl každý, komu
Dýmka
jitra
*)
iS lety
—
Mám
—
—
pi poméry
za vhodné,
a rozdílné
této práci tehdejší.
znovu upozornili na dobo sepsání
prtd
129
na tom záleželo, v okn poduitelského pokojíku spanový kvítkovaný župan s erveným pepásáním a výše popsanou dýmku, což se spokojenou tváí pana poduitele velmi povznášející pohled poskytovalo. Však župan a dýmka nebyly jedinými následky pražské pouti; znenáhla poaly vycházeti na jevo pestré nákrníky, peetitko, navštívenky, nžná lahvika s nápisem »Milleíicurs*, stíbrné hodinky, ba, stará Bára spozorovala jakési zlatem potištné pouzdro, jehož tajemství však dosud nebylo vybadáno. Mžete si pomysliti, jak velice si Malešití, a zvlášt Malešické lámali lysé a kudrnaté, úctyhodné a láskyhodné hlavy a hlavinky nad tmito úkazy Ze všech domnnek za píležitosti té povstatiti
—
i
1
lých nejvíce si získala pívrženc ta, že je pan poduitel zamilován. Byla tu v Malešicích jedna ztepilá postava, která si pomocí mantily umla pidávati vzdušných jaerné oi, které jako jemné kýchsi pvab; byly tu výitky z pod slamného, jarním kvítím opcsteného klobouku do svta vyzíraly; byl tu bledý, podlouhlý obliej, který se pi jistém osvtlení až i krásným nazvati mohl jaký div, že pana poduitele za nutného zbožovatcle doktorovic Julie prohlásili? Což mu pomohlo, že se nkolikráte mínní tomu rozhodn opel, že se pívtivému sídlu snivooké víly jako ert kíži z daleka vyhýbal? Což mu to pomohlo? Malešití nemohli pochopiti, pro by se skromný lovk, svým stavem a svými píjmy na idealnjší pojímání života odkázaný, k tomu od pírody množstvím pih, ale slabou toliko narážkou na svtlerudé vousy obdaený, do vzdušné, útlocitné, vzdlané Julie zamilovati nemohl? Nena-
dv
:
hlíželi,
kdo by
se
vbec krom
pana poduitele
ml
do
Zapírání jeho kladli na vrub mladické stydlivosti a tajemnstkáství v lásce obyejného a na-
ní zamilovati?
130
opak nacházeli v chování
doklad pro svj
náhled.
pán poduitelov mnoho Tak na píklad se nápadné
nkdo s postranním na nho pohlepronášel jméno Julinky a p. Dávno již byly nákrníky vybledly, navštívenky oprýskaly, vkusná lahvika všech tisíc vonných dušiek vypustila, hodinky dávno již byly vypovdly asu poslušnost a ídily se nevyzpytatelnými svými vrtochy: však povs o lásce pana poduitele k nžné Julince posud neumlkla, nýbrž nabývala vždy uritjší tvánosti. »A, pan poduitel jde k Julince,* íkalo se, když jmenovaný ve svém kávovém letním kabátku s uzlovatou hlkou v ruce mezi zahrádkami se objevil a zardíval, kdykoliv
dem
—
teba do Potmšína na sklenici piva. »Hnvají se spolu !« hovoilo se když pan poduitel nkdy radji potmšínského piva se zekl a doma na houslích blouznil, aby svým objevením se mezi zahrádkami neposkytl potravy svrchuuvedené domnnce. »Což ono se to zpívá, když takový andl nás poon
šel
slouchá!* šeptali mu na choe do ucha, ukazujíce na Julinku u sakristie; a »Julinka mu spletla noty!« mluvili, když pan poduitel ve zpvu uvízl.
Konen se poal pan poduitel sám všeobecnému pání podrobovati. Bylo tolik dvod pro to, aby se práv on do Julinky zamiloval, že by byl další odon por býval nesvdomitým. Byla tak vzdlaná, tak jemná, že by se byl každý professor šastným pokládal po je-
—
jím boku, ncku-li nepatrný poduitel. Ba, nkdy se mu zdálo, jakoby byl malešické kluky jen proto rákosce jeho svil, aby hluboké studánce citu uprosted venkovské poušt osamle plaící tím vyrozumíval ji pidružil v stínivou palmu. Kdož krom nho mohl palmou touto býti? Ze selských hoch nikdo:
Bh
—
nm
—
131
neotesanými buky. Pan adjunkt ? Ten ml sice vzdlání, ale smr jeho vkusu byl píliš matcrielní: pálaje nadšením pi pohledu na jiskrné oi,
ti
byli
jakés takés
ústa, rozpoutané, kypící adro uzavíral tvrdoušlechtilejším, idealnjším vdkm, šíjn srdce své které Julinku zdobily. Pan major Ten byl také vzdjemnocitný navzdor velikému svému laný, ba byl bichu, však dával nžnosti své prchod zpsobem tak nepíslušným, že by to byl každý neznalý hrubostí nazval. K tomu ml píliš vysoké elo a na jizvu, kterou mu snad ješt napoleonská palaš na pa-
smavá
onm
.í*
i
pomr
mátku zanechala. Avšak byl ješt
nm
dvod: Julinka poslední besedy. Když se s ní, požádav ji z nezbytné povinnosti o tance, v kole vznášel, ucítil náhle jemný stisk ruky a když na to rozpait na svou tanenici pohlédl, skloj)ila ona oi a bledé líce její vzplanuly nachovým žárem. A jednou zaklepala mu Lidunka pedstavených, když b>l bratra jejího pouil, na rameno a pošeptala mu do ucha: »Pane jej
milovala.
uiteli,
vy
jiný nejzávažnjší
Vdl to
jste zlý
urit od
lovk !«
»Pro
to myslíte .?« pravil on. »Jenom se nestavte tak nevdomým,*
odpovdla
Lidunka tveraiv, »však vy dobe víte, že jedno srdéko po vás touží dnem nocí, a vy se tváíte, jako byste ml rampouch místo srdce v tle. Jdte Ani Kdybyste vdl, s jakou ncj.ste hoden takové lásky! i
!
vroucností o vás mluví jak se vás všude ujímá, jak nu,
darmo
A
—
mluvit.*
Lidunka byla tenkrát Julinina nejlepší pítel-
kyn. Poslední onen kterou byl až dotud
dvod
prolomil nadobro baštu, srdce své ohrazoval. Skromnost
lí^2
byla hlavním
znakem jeho
ušlechtilé povahy.
svden, že není práv ošklivým lovkem, mnoho mladík v Malešicích a v okolí,
Byl pe-
že však jest
s nimiž by srdce díví nikterak soupeiti nemohl. A hle tu dívka dosti sliná, ba skuten dosti sliná, a k tomu vzdlaná oceuje nepatrné jeho vdky, otvírá mu vstíc roztouženou náru chladn od sebe oda on by ji puditi ? Nikoli takové ukrutnosti nebyl ani schopen. Vždy by se soužila, hoe by otravovalo mladý její život, chadla by, vadla by Vždy toho máme husté píklady. lovk by ani neuvil, jak hluboko ženské srdce cítí! O tak hluboko jako horské jezero... Pan poduitel etl práv ty dny jednu vesnickou povídku. Po takových úvahách otevel jednou svj kufík a vyal z nho cosi peliv v novinách zabaleného. Rozbalil to — byla to vázaná kniha, na jejíchž deskách v zlatých literách se skvl nápis » Denník*. Do knihy této zapisoval v pestré rozmanitosti svj síní rozpoet, denní píjmy a vydání, místa z román, která jej byla zvlášt dojala, celé básn, své vlastní myšlenky o svt a lidech, pravidla pro život, mravní prpovídky, asem z vlastního výmyslu, dojmy své a city,
—
ml
1
.
.
.
—
pkn
m-
školní visitace, kdy a kde byl k obdu pozván atd. atd. 1 otevel ji v pli a peetl poslední zápis. Znl následovn: »Dne 5 srpna. Byl jsem s Šejnochou v Potmšín na piv. Vydání 30 kr. Sejnochy se vystíhat Sám a sám sedím ve svém pokojíku. Hlavu mám !
—
již venku odpoívá, hvzdiky na zem Tvrci chválu. etl bych, jsem roztržit. Pemýšlím o svém nitru a shledávám, že jest ve mn málo
tžkou. Všehomír pohlížejí, zvstují
—
ml Jsem také píliš melancholickým Badám píliš a ml bych v.ce jednati, pozemský svj úel pstovati, s lidmi obcovati, ostýchádokonalosti.
bych
to odložiti.
«
:
i:^
Lidský život jest tak krátký a záhy do hrobu uvrhuje. A proto jest teba, bychom se stále povznášeh, um svj zdokonalovali, cit a vlohu svou ostili A málo se to déje. Již odkládám péro a s Všehomírem do objetí spaní se odeberu. Nesmím zapomenout, aby mi zítra Baruška peiny pevlékla.* Pan poduitel namoil péro, podtrhl hoejší zápis vosti se
zub
nepoddávati.
asu jej
vodorovnou arou a napsal pod ní: »Dne G. srpna. Zítra vykonám návštvu u doktoru. A k tomu pipsal verš Láska s nebes je nám dána do útroby naSí, ona jak andélská brána víc a víc nás vznáší.*
II.
Pan poduitel zaklepal u doktor. Uvnit hrobové Zaklepal podruhé, dtklivji. Zdálo se mu, že slyší uvnit jemné kroky, jako by kobercem pitlumené, však pi tom ani hlesu. Co to.? Doma jsou, jinak by nebyly dvée pedsín oteveny. A pak ty kroky a te slyš! njaký šustot .. Pan poduitel zaklepal do tetice, již málem hmotn. Opt bez výsledku. Nyní byl na vahách. Ml vejíii nebo vrátiti se s nepoízenou ? Poslední by bylo nerozumné, dokud se nepesvdil, že ení nikdo doma. 1 stiskl tedy odhodlan kliku a vešel. Slabý výkik a pokojem zablala se štíhlá postava Julinky v asnatých nedbalkách a za okamžik zanikla ve vedlejším pokoji. Její útk byl tak chvatný, že pan poduitel snadno se mohl domnívati, že se to ped ním ticho.
—
.
1
134
ohraniil a
rozplynul vzdušný výtvor
bujné
obrazo-
kdyby nebyl za útlým zjevem na podlaze zstal hmotný sled v podob nžné, peste vyšívané epky, která skutenost onoho zejm dokazovala.
tvornosti,
1
Chvíli stál pan poduitel jako socha rozpaitosti bez pohnutí v pootevených dveích a vytešoval oi na útlý pantoflíek jako chumá rzných vypuely pod lehounkým jejím krokem; náhle však se
kvt
obrátil a vyšel
kvapn ven
z pokoje, z
Kráel adou úhledných domk s okem sklopeným. Zdálo se mu,
pedsín na
ulici.
svšenou, že se okna s obou
s
hlavou
plní škodolibými tváemi a posmvnými zraky, které se pasou na výrazu sklíenosti, jevícím se v celém jeho zevnjšku. Bylo mu, jakoby byl spáchal njaký špatný kousek. Pi prvním vkroení do obydlí své milenky dopustil se takové nezdvoilosti, negalantnosti, pi nejmenším neprozetelnosti což si o pomyslí? Návštva jeho byla pnliš asná. Vlastn asnou píliš nebyla, ale uvážiti, že bylo práv dnešní ráno velmi mlhavé a tudíž k zaspání nad míru pí-
stran
—
nm
ml
hodné.
Mezi cestou mu také napadlo, že svým odchodem teprve jak náleží prohloupil. Každý jiný na jeho míst byl by posekal, až se Julinka zúplna oblee, pak by prosil za odpuštní nevasné návštvy a pod. ji byl se
ovšem
Tak
octl
Nyní
navrátiti nemohl. pan poduitel u velkém duševním nepokoji opt ve svém píbytku, po nmž po té dlouho r} chlými kroky pecházel, uvažuje nedávné své poínání v celé jeho nejapnosti. Však ím déle pecházel, tím astji zastavoval se jeho zrak u pkné dýmky, visící na stn mezi polštáíkem na hodinky a rezavou bambitKou. již
se
13'
Konen dýmku tom
zvítzil
sal. Kolikráte byl ve znamení nad ledakterou chmurou, která se kol duše
jeho shánéla; nu, vykouí jí také nyní ze sebe ten neveselý rozrrar. Vždy tak bývalo pokaždé. Kdykoli a to iníval pravideln ráno po své dýmce sahával vkrádal se výraz tichého blaha do jeho a veer tah. duše úpln nezkysala, kdo má za nehet smyslu pro ušlechtilejší požitek, musí s potšením pozorovati zpsob, jakým se pan poduitel se svou dýmkou obírá. Nejprve ji pozoin oprašuje, pak se dívá troubelem proti svtlu, profukuje ho a vetknuv jej rázným posunem do hlaviky, dlá na zkoušku nkolik jalových bafu. Nacpání dje se s láskou a promyšlen. Po tchto pípravných pracích bóe se k oknu, v jedné ruce sirku, v druhé dýmku s palcem do nabitého otvoru vmáknutým. Vsouvá lulku mezi zuby, škrt! a dílo je dokoneno. A jaké to rafinované labužnictví to jtho kouení! Špikou jedva se dotýká úst, dlouho zadržuje kou a propouští jej pozvolna v titrných oblácích. Práv se díval pan poduitel, vypjav elo na zad, z pod lehce pimhouených as za jedním takovým prstencem dýmu, jak se kroužil svžím ranním vzduchem ven do zahrádky, dále a dále, až tam chumá kvtin obalil jako pavuinou Tu zavznl z dola po-
í
—
—
—
.
vdomý
hlas:
>A dobré
»
Dobré
jitro,
.
.
pane uiteli
pane Sejnocho!«
!«
odpovdl
pan poduitel nachýliv se z okna. Dole stál lovk ve svtlém, plátném kabát a takovýchže kalhotách, s opeeným mysliveckým kloboukem a strakatým šátkem, na krku nedbale v uzel zadrhnutým, opíraje se obma rukama o tlustou suk9vitou hl. Postavy byl vysoké, pi tom dosti tlnatý. Široké jeho, hladce oholené tváe, vyšpoulené rty, bambulatý jitro,
«
«
136
nos a silné oboí byly by tvoily dohromady dosti sousedský prostosrdený obliej, kdyby nebyly malé, neustále mžourající oi dojem tento rušily. Z tch prokmitávala jakási šibalská potutelnost, ba zlomyslnost; samy asou pistínny, zdály se pronikati celou tvoji bytost jako kišál, stíhati tvé pošetilé myšlenky, stopovati tvé tajné zámry, prošárávati prázdnou tvou tobolku, zpytovati soustavu tvých šlí všechno k tomu konci, aby se ti vysmály. »Nu, jakž jsme se vyspali, pane uiteli!* zaal rozprávku.
—
» Dobe, pane Šejnocho!« »A již sváten obleen! Kde pak
jste
konal ranní
návštvu?* »Nikde jsem nebyl a také nikam nepjdu !« s uritostí odsekl pan poduitel. »Však pece pjdete odpoledne do Potmšína. Pan adjunkt platí vdérko. Bude tam veselo. Pan major tam bude, pan polesný, pan pedstavený pan doktor... « » Nemohu dnes nikam! Skuten nemohu. Bolí mne hlava a pak mám mnoho práce »Však vy si to rozmyslíte; odpoledne pijdu pro vás. Jednou si zase vyhodíme kopejtkem. Tedy jist odpoledne se pro vás zastavím!* »Ale »Nic ale. Spoléhám na vaše slovo. Zatím s bohem, pane uiteli!* »S bohem, pane Šejnocho!« Pan poduitel se díval nevrle za odcházejícím, jak s vytyenou hlavou pádnými kroky, brzy na právo, brzy na levo kostrbatou holí do zelených máchaje, sestupoval do tichého údolí, v nmž hustou mlhou
—
—
—
—
—
ke
.
i;)7
jedin úzký, z bezových kmen chatrn sbitý most, heben njaké stechy a zuby smrku nejist prozíraly. Náhle se Sejnocha zastavil, sal klobouk, rozepýil dvojbarevné peí, a na krku si nco poopravoval. Poté postavil klobouk trochu šikmo opt na hlavu a kráel dále k mostu. Tou dobou spatil pan poduitel na protjší stran mostu v sivé mlze neuritý obrys lidské postavy, jako v stínu hrubší stín. Stín ten odluoval se uritji a uritji od mlhavého pozadí, ohranioval se na stín štíhlé dívky, rozeoval se na temeni ve vlnky kadeí, na kulatých ramenou v záhyby zpouchlých rukáv, stával se barvitým a opodstatnil se konen ve svží tlo mladé dívky V tom se po ní rozlila plná zá slunce: nad elem jí vlálo zlaté pýí a pod ušima to zasvítilo, jako dv ohnivé slzy , Ped mostem setkala se dívka s Sejnochou. Tento sal zdvoile klobouk, ona nachýlila hlavinku. Sejnocha šel až k mostu, tam se obrátil, opel se zády o bezové zábradlí a hledl za dívkou, ruce složiv na holi. Ona vystupovala na návrší ke škole. asem se shýbla do houští pro njakou kvtinu, a zdvihnuvši se setásla si .
.
.
—
pohybem hlavy
prosté,
svtlohndé kadee
s
uzardlých
od shýbnutí lící. Veliký, obemšený kámen ležel v cest. Lahodný, tveraivý úsmv pelétl její obliej, stiskla knížku, již nesla, pevnji pod paží, našpoulila podnikav ústa a hop! penesla se skokem pes kámen. V tom obrátila oi k oknu, z nhož pan poduitel s pootevenými ústy vypouleným zrakem na ni pohlížel. Její obliej zapálil se
hluboko
.
rudým ohnm,
sklonila hlavu hluboko,
.
Pan poduitel odstoupil od okna a vyklepával u kamen vyhaslou dýmku. Vyklepával ji dlouho velmi dlouho. Pak vetkl troubel pevn do hlaviky,
—
Sv-.tr,pliik
pch: Sebrané
spisy III.
10
.
138
dýmku na hebík
povsil
s ní visící
.
a urovnal
tapeky,
pestré
.
Vrátil se k oknu. Dívka byla již zanikla mezi již vyídla, staveními. Shlédl do údolí: mlha v zeteln rýsoval se bezový most nad íkou, vinoucí se jako užovka kype zeleným dnem údolí, k promíchané, s obou stran sestupovalo stromoví, malebn skupené, v jehož listí zlatý blesk slunce v milióny jisker se roztišoval. v jednom záhybu porostlé strán prokukoval listnatou a kvtnatou oponou švý-
nm
nmuž
rzn
A
carský domek, na jehož
prelí dva devní, mnoho-
násobn
spletení hadové vynášeli zubaté jelení parohy do modrého
spojenými hlavami
vzduchu
.
.
.^
Pan poduitel pohledl dol k mostu. Sejnocha tam již nestál. Kráel po pšin k lesu. Pan poduitel obešel nkolikráte pokoj, pak vyíial svj denník, rozevel jej a podtrhl v pedverejším zápise tikráte vtu: »Sejnochy se vystíhat.*
III.
Pan poduitel si pevn umínil, že nepjde do Potmšína. A nepjde! Šejnochovi navzdor. On Sejnocha myslí, že nalézá každý rovn jemu nejvyšší požitek ve sklenici dobrého piva. Nebudu vbec do Potmšína chodit! lovk po piv zakrsá na duchu, stává se tžkým, ospalým, maí pitím drahocenný as, vybouje asto z míry a hanobí pak v sob dstojnost lidskou, utrácí ale nepeníze. .. nu ovšem, dnes platí pan adjunkt
—
pjdu
a
nepjdu!
Po tomto spasitelném rozjímání, do nhož se pan poduitel po ponoil, zašel ke skíni s knihami
obd
13'J
a vzal odtud po delším vybírání Hankovy písn. S nimi pod pažím vyšel si na procházku. Zamil k lesu. Dostal se tam velikou oklikou. Pímá cesta vedla totiž kolem doktorovic domu a tudy nebyl by po ranní šel za žádnou cenu. V lese vyhledal si místeko, které bylo j.ikoby stvoeno k básnickému snní. Mohutný dub stlal tu dlouhými, kostrbatými rameny chladivý
píhod
stín
po kyprém mechu, pod nohou byla prohluberí,
protkaná zeleným listím mladého stromoví, jehož mezerami široký potok, vystupuje z hlubokého stínu, vábil v lahodný chlad svých tok, a za ním rýsoval se na zeleném pozadí kus onoho švýcarské^ o domku s parohy na ele, s pavlaí, spoívající na vyezávaných
pkn
devných
sloupech.
Pan poduitel díval se dlouho na tu pavla. Snad poítal kvtinové hrnce, rozestavené po jejím zábradlí, snad chtl vypátrati, jaké to ptáe tepotá kidélky v té pkné kleci, kteráž tam nad kvtinami se houpá. Konen obrátily se oi jeho dol k potoku. Díval se v hlubokém zadumání do zelených stín, jimiž asem modrá libela zakmitala, do vodních bylin, které se s obou stran k potoku tulily a své okrouhlé, veliké lupeny po rozestýlaly, na zakrslou bízu, jejíž bílý do póla pes potok se pehnul, na omšenou lávku, pod níž s obou stran tlupy štíhlých šedivých hub kupily své špiaté stechy jako bájená trpaslií msta ... A znovu zabloudil zrak jeho, jakoby váben kouzelnou mocí, k parohatému domku. Náhle z hluboká vzdechl, pejel si dlaní elo, zamáchal rukou, jakoby njakou dotrnou mouchu od sebe odhánl, a vychvátil odhodlan knihu z podpaždí.
chumá
pe
nm
asem
Rozevel ji a etl. etl zvolna píse za písní. inil tužkou na okraji list poznámky jako: » Hluboce
«
.
140
pocítno«, »I já »Pravdii atd.,
díš,
znám!«
»
ó spisovateli
asem pak
Vele promyšlený !«
obraz
»Nauím
unesen obdivem
se nazpamt« rozvažoval, jak lib
Hanka pje, jak tenáe hluboce dojímá, pál sob, kdyby jen jedinkou, teba tu nejmenší básniku tak
tu
dovedl, i vzpomínal též jiných básník, které ve skíni, jako Rautenkrance, Uhlíe a nkterých jiných Po njaké chvíli vystoupil z houští dole na lávku vysoký lovk s mysliveckým kloboukem. Byl to Šejnocha. Pohlédl k dubu a zastavil se. Spatil tam pana poduitele pohíženého v hluboký spánek; otevená kniha ležela mu na prsou, v ruce svíral tužku. Sejnocha se usmál. ^Hej, pane uiteli, vstávejte !« vzkikl nahoru. Pan poduitel se probudil, mnul si oi, pohlédl k lávce a na to se s mrzutou tváí do^ póla vztyil. »Dobré jitro !« pokraoval Sejnocha, »nebojíte se, že vám vleze nco do ucha.?** Pan poduitel mlky povstal, oprášil si šaty a zastril Hanku a tužku do náprsní kapsy. »Nu, pojte dol! Pjdeme do Potmšína. Ostatní jsou snad již na cest. Ten proklatý žid v Bukov mne tak dlouho zdržel ...« složiti
ml
doma
.
.
vždy jsem vám povídal, že dnes nepjdu.* Necht eí a pojte dol! Vždycky takové mi-
>Ale »
Nechápu vru, jak vás
losti.
mlouvání toto
ono
—
mže
to
—
ustaviné od-
nemám nemohu tšit. » » Nepjdu «« a na konec jdete pec!*
—
asu
—
—
Vždy jsem vám ekl »Dnes nás bude plná ošatka. Vy, já, pan adjunkt, pan major, polcsný, Loukota, pan pedstavený s pani pedstavenou a Liduškou, a pan doktor vezme s sebou »
—
Julinku, slyšíte? Julinku.*
«
141
»Nu, co se toho
týe
—
»A
nejhlavnjší je, že nás to nebude stát ani halée. Pan adjunkt pikázal dnes levici, aby nevdla, co pravice platí.*
Pan poduitel se ješt chvíli sáni s sebou potýkal. Pak zamumlal mezi zuby: Tedy ješt jednou na-
—
posled! a sešel
dol
k
lávce.
Mlky
kráel vedle Sejnochy. Sli kolem myslivny. stála ona dívka, kterou jsme dnes ráno pán poduitelovým oknem spatili. Stála tam na špikách, s napjatým hrdlem a bubnovala prsty nadzdvižené ruky po drátech klece. Rty její se pohybovaly; zdálo se, že hovoí s kídlatým vznm. Prostý domácí
Na pavlai
oblek okazoval
pln vdky
štíhlého
jejího
vzriistu a
svtlemodrá kazajka, rozesmekši se na prsou pod vypjatou paží, propouštla zrádné snhobílé ásy Zaslechnuvši hovor, pohlédla byste pod ramenem v onu stranu, pak zamihla se jako stela povtím a za okamžik svdila toliko klec rychlými kyvy o nedávné její pí.
.
.
tomnosti. »Je to plaché dve, co.?« pravil Šejnocha, »ale hodné, pracovité. Polesný mže za ni Pánubohu dkovat. A špatná také není, co.? Nu ovšem, vy máte oi jen pro Julinku. Ale vidíte, podle mého vkusu by ta holka byla. Oi jako jiskry, dlky ve tváích a taková kyprá, svží jako hrachový kvt...* Pan poduitel se zejmou nechutí vyslechl tuto chvaloe Šejnochovu. Snad se mrzel, že zdvihá Šejnocha na štít oslavy dve, které se nesmlo honositi titulem sleinky. drahý Jean Jacques se svou O rovností lidí neprohlédl dobe pirozenost lidskou Zel bohu, že nazvati jej musím vznešeným snílkem. Rovnost mezi lidmi! Ty bože! Vždy princ Égalité byl
—
—
mj
!
mj
.
142
také princem. Onen cit nerovnosti má tak hluboké koeny v povaze lidské, že kdybys násilným pevratem vymýtil všechny rozdíly stav, aristokratická pýcha by si zalezla do dr blátošlapovy haleny. Jsme již tací jaká pomoc Co naleznete ve velkém ve dvorních kruzích a níže ve spolenostech hlavního msta, s tím setkáte se v kolibrovém vydání v každém venkovském hnízd. Jest tu kruh lidí, který se úzkostliv uzavírá ped kaž-
—
!
dým nesourodým
íd
se uvnit svou zvláštní a nedtklivjší než v salónech dvorních. Jest to tída pídi-patrici venkovská honorace. Jest tu vytýen jistý spoleenský kordon, za nímž pestávají jisté tituly a z tch nejvíce název sleinky; asto zdává se ti, že jest mez ta na nkterých místech libovoln rozšíena neb zúžena, avšak po delším zkoumání seznal bys, že je písn tažena dle uritých pravidel, zákon, ohled, z nichž by se dal sestaviti celý zákonník. Tak bylo i v Malešicích. Pro vlastn rodina polcsného byla vylouena ze spolenosti honorace, nevím urit; bez pochyby proto, že se dopustil mesaliance, vybrav si manželku z nejzpodnjší vrstvy malešické spolenosti, kterou paniky a sleinky zdejší nikdy mezi sebe pipustiti nemohly, která ostatn ve své obmezenosti ani o vyšší tu spolenost nestála, nýbrž v lesní odlouenosti se svou dcerou ve svaté prostot žila. Ostatn se i sám polesný jen s nouzí udržoval v honoraci malešické. Proto bezpochyby ona etiketou,
živlem,
mnohdy písnjší
—
mrzutá tvá pana poduitele, prosáklého sebevdomím když Šejnocha chválou pvab Anduliných se rozplýval. Možná však, že byly jiné ješt píiny jeho
té kasty,
mrzutosti
Když
.
.
popošli blíže k mstysu, shlédli náhle ve vzduchu rozestené, ozdobné dva sluneníky. Pan pod-
143
uitel zarazil se tím pohledem. To jist pedstavených mysli jeho vynoil se ranní Lidunka a Jiilinka výstup u doktor. Jak smšným uinil se asi v oích
—
!
V
Julininých svým kvapným útkem! A jestli se ho optá, za jakou píinou k nim zavítal ? Na štstí si vzpo-
—
pedevírem bolely zuby. ekneš, že's hlepana doktora. Tím upokojen kráel odhodlan dále.
mnl, dal
A
že jej
již
jim z Malešic vycházel vstíc pestrý prvod.
V pedu
paciitil se Loukota s njakým bidlem, jehož délka a tíže nikterak nebyla pimena titrné jeho osbce; nicmén etl jsi v jeho uzardlé, krpjemi potu operlené tvái nejvyšší spokojenost s klopotným osudem, k nmuž jej tžké bidlo odsuzovalo. Zastával Loukota estný úad praporeníka spolenosti. Hodnost tuto pidlil mu pan adjunkt, který byl vbec jediným jeho píznivcem a záštitníkcm; byl Loukota dlouho l)ochybnou existencí, kolísající se na hranici malešické lionorace, až konen pan adjunkt pišel a Loukotovi estné postavení v lepší spolenosti zjednal. Za to byl mu Loukota oddán tlem duší a byl potšen každým ikolem, který na pan adjunkt vložil, každým žertem, který si z nho pan adjunkt ztropil.
Pan adjunkt byl
vbec
veselý
lovk.
Byl
takoka
mchem
rozdmychujícím v Malešicích spoleenský život. Ped píchodem jeho byl tam spoleenský život na shasnutí Ostatn tak všude po venkov. Život je tam krásný pro toho, kdo umí žíti sám sob, své rodin, kdo ne-
odumel
pvabm
pírody a klidného idylického
života,
dosti rozmanitého v nepatrných svých promnách ale lovka, jenž by spoleenský život tam dímá. ;
Teba
notným štilcem pod nos probudil, jenž by jej stále k smíchu lehtal a rozpustilé kousky kolem nho tropil.
jej
144
aby znovu do noní epice nezapadl. Takovým byl pan adjunkt.
Fofroval bez ustání pestrým vjíem humoru nad tím plaménkem družného života, jejž byl z doutnajícího popela vzkísil. K tomu cíli utvoil též v Malešicích veselou spolenost, se zvláštními stanovami, kteráž si vytkla za úel šíení uenosti a nestídmosti mezi leny*. Pedsedou jejím byl pan doktor, jednatelem sám pan adjunkt, pokladníkem bez portefeuillu pan pedstavený, praporeníkem Loukota, zapisovatelem pan poduitel, ostatními leny výboru pan major a polesný; ádným lenem byl toliko Sejnocha a usnášel se co takový ve valné hromad nadpoloviní vtšinou >
hlasu.
Za bidlem, pod nímž se Loukota potácel, kráeli uspoádání adjunktova pan pestavený s panem doktorem, pan major s paní pedstavenou, pan polesný s panem adjunktem a nejzáze Julinka s Liduškou. dle
Když se pan poduitel s Sejnochou piblížili, byli hlunými fanfárami a ihned panem adjunktem vadni. Adjunkt postoupil své místo Šejnochovi, pidlil se sám k Lidunce a pana poduitele pasoval za
uvítáni do šiku
rytíe Julinky. Julinka se zapýila a sklopila oi, když k ní pan poduitel pistoupil. Tento byl v nemenších rozpacích. Mlky kráel po jejím boku. Toto mlení jej nesmírn tísnilo: vdl, že Julinka první slovo od nho oekává, vždy po právu jemu píslušelo, aby rozmluvu zapoal.
Avšak hlava jeho byla jako zabednná, hrdlo jako zadrhnuté Živou mocí nemohl se domysliti žádného kloudného úvodu. Konen mu napadlo, že by ml podotknouti nco o povtrnosti; je to sice všední, ale nouze železo láme. Již ml vysoustruhovánu vtu: «Dnes je
!
145
—
vru
krásný den trochu dusno. .« tu pohlédl stranou na Julinku, spatil bledý, snivý její obliej, sklopené oko a slova mu uvízla na jazyku. Obrátil oko v jinou stranu. Nad vlnami klasu dovádly mušky, po mezi plazily se svlace, zabíhaly do obilí a všely své dvojbarevné zvonce na štíhlá stébla, tu a tam prokuoi jako kovala chrpa temnomodrým okem... Chrpa chrpa! Pan poduitel zachytil se keovit toho obrazu. však Opt zašilhal po Julince, rty jeho se pootevely pojednou svsil opt beznadjn hlavu. Bože, vždy nemá snad Julinka modré oi Nevdl vru, jaké má. Jak snadno ji mohl urazit! Mlel dále. Mlení toto každým krokem kladlo mu vtší tíhu na du.^i. Již ušli takový kus cesty a posud nebyl ani slovíka promluvil Zdálo se mu, že jej musí Julinka pokládati za fádního. Náhle však probleskla tmi chmurami myšlenka, plná útchy. Napadlo mu místo z románu, který byl nedávno etl, kde zamilovaný hrdina po celé ti stránky se nalézal v téže situaci. Znenáhla pipomnl si též jiné romány a novely, kde rozliní Alfrédové a Richardové pi prvním setkání s milenkami v podobných rozpacích vzí, na jiných místech vedou velmi obšírné a duchaplné rozprávky a v elegantních salonech tak voln a nenucené se pohybují, jako on ve škole. Julinka zajisté tla též podobné romány a novely a posuzuje mlení jeho s vyššího hledišt, než obyejné nevzdlané dívky. Zajisté jest jí ono milejší, než jalové žvatlání njakého všedního hejska, svtáka Potšen touto úvahou vyal pan poduitel kapesní šátek a setel si s ela bohaté
—
—
—
!
—
!
a
.
krpje
.
.
potu, které mu tam úzkostí a vedrem vyvstaly. se zrak jeho s okem pana adjunkta, kráejícího ped nima po boku švítoivé Lidušky, které se po jaksi potutelné obracelo. Kostky byly vrženy
Však
tu setkal
nm
.
146
Nyní musel promluviti, stj co stj, nechtl-li se vydati ter úsmškm adjunktovým, které by se ho byly v pítomnosti Julinin tím citelnji dotýkaly, musel
za
—
bu
nco
prohoditi, co bu! Na štstí zavadil práv rukou ^o knížku v náprsní kapse. »Cetla jste již Hanku, sleno?* dobylo se z nho. »Ach ano, tla,« odvtila Julinka, zapýivši se na
novo. již
Touto odpovdí ubila další vtu, která se mu již rtu vznášela. Chtl jí totiž svého Hanku nabídnouti
na
a nabídnutí voditi.
toto
velým odporuením
básníka dopro-
—
Odtud mohl pejíti na Rukopis kralodvorský se ped ním nco neurit kolísalo jako Vald-
ba již štýnova první láska i
byla
...
A
hle ta
nedohledná
nit
pervána Mlel opt. Však jednoho výsledku doinil
se
rázem
pece
svou krátkou otázkou: zažchnal jí potutelný pohled pana adjunkta. Po hodné chvíli mlení napadlo mu, že by ml Hanku pece vykoistiti Mže se optati Julinky na její úsudek o nm. Pak vytasí se s úsudkem vlastním, pejde na Rukopis kralodvorský, na Valdštýnovu lásku a již se za tím zamihio cosi jako Blohorští muenníci »Jak se Vám líbí Hanka, sleno?* poal. » O, velmi !« »Smím prositi která báse zvlášt ?« všechny stejn. Všechny mají tak nco »Nu
— .
—
—
.
—
ono se to nedá ani vysloviti.* Tato odpov pana poduitele velmi pekvapila. Nevdl, co by k ní podotkl. Zdálo se mu, že vyslovila
tak
strun
a
pesn,
co o té vci
bylo, že uinila zbytenými další úvahy. ó sklonil opt hlavu. Když ji pozdvihl
—
povdti lze Beznadjn
bda
— setkal
147
na novo s posmšným okem adjunktovým. Tenkráte by byl jist neiikloiizl svému muiteli, kdyby tu nebyl zajíc na štstí a na neštstí spolenosti pes cestu pebhl. Loukota rozmáchl se po mimovoln svou tyí, ztratil rovnováhu a svalil se jak široký tak dlouhý se svým praporem do píkopu. Intermezzo toto odvrátilo pozornost adjunktovu od pana poduitele, který na dále nemilou tou pozorností ušeten zstal, ponvadž onen toul svého vtipu po další cest vyprazdoval toliko na nešastného praporeníka. Ostatn již nyní pan poduitel ani na to nepomýšlel, jak by obnovil rozmluvu s Julinkou. Nebylo již asu na rozhovor o vážnjších vcech. se
nm
i
i
v
Již tu Potmšín ped nimi vynáší své topole a ele jeho bídných barák s oškubanými doškovými
stechami a s prolámanými ploty roztahuje se široká nemotorná krma, jako Falstaff v ele svého vojska, a vábí je sivým slamným vncem pod omšený svj krov. V hostinské jizb bylo prázdno; jediný hospodský pecházel tu s plácakou na mouchy v ruce. Rozhled po svtnici pouil t, že neubíjí v mouchách toliko dlouhou chvíli, nebo po všech stolech se to hemžilo, ve všech sklenicích to bzuelo, strop byl jediný erný mrak a král Gambrinus vypadal v rozvrtaném svém rámci jako po neštovicích. Spativ ve dveích etné hosty, sfial hospodský zdvoile ošumlou epiku a hluboce se klan popošel jim vstíc: »Jaká est!« vítal je, »celé Malešice k nám! No to je hezké! Hned posloužím, hned!« zdvoilostí, starý pivokaze!* odvtil mu pan >a dokaž nám radji si s ním tykal, svj respekt. Rozumíš prohlížej dobe
»Nech adjunkt,
skutkem
který
.í^
A
«
148
sklenice,
než je pineseš, abychom nevypili njakou
mekii! Hybaj!«
—
»Inu ctverák!* prohodil hospodský a dodal si pošoiipnutím epiky k jednomu uchu vzezení lovka, který se nehodlá obestíti odpuzujícím nimbem vážnosti.
»Ale zde
jám
pece nezstaneme, « pokraoval adjunkt, nám pivo do besídky a hodíme si teba trochu
»v té muší, co? Dones zrekviruj nkde stave v kuželky.*
—
Návrh adjunktv došel všeobecného souhlasu a za chvíli hledala celá spolenost záštitu proti plamenným šípm slunením v tak zvané besídce: byl to vlastn kout, utvoený stavením a zahradní zdí, kterýž byl po jedné stran a svrchu opaten latmi zelen natenými. Laovou tou míží tu a tam stydliv prokukoval poprášený list, polouvadlý kvt. Avšak byl tu
pece
jakýs takýs stín Za širokým prknem, pibitým na hrubý devný podstavec, usedly dámy, vedle nichž se dostalo ješt místa panu pedstavenému a doktorovi; na ti židlice naproti uvelebili se pan major, adjunkt a polesný; ostatní prostoru zaujal stoje Šejnocha; pan poduitel s Loukotou museli vzíti za vdk nkolika odpadky stínu ped besídkou.
Na
rozprostelo nade všemi tíživá kídla každý byl stísnn traplivým pocitem žízn a sousteoval všechny své myšlenky v budoucím jejím ukojení. Tu pokroil náhle Loukota ke kuželníku, shýbl se, nachýlil hlavu trochu v právo, pak v levo a pronesl nejistým hlasem: »Nerovný, hodné nerovný chvíli
hluboké ticho;
—
Všechny hlavy v besídce
se nachýlily a vyslaly zpytavé hledy na pohanný kuželník. • Pravda, trochu na právo pan major. « mínil
—
«
«
149
»To bych nemyslil,* odmlouval Šejnocha, »kdyekl na levo k levé stran má trochu svah « »A co svah!« vyslovil se rozhodné adjunkt, > rovný
—
byste je
jako tabule.
>Není, pane adjunkt, není!« hájil se nesméle Lou»Jcn se lépe podívejte! Tuhle na právo, ovšem .« jen maloulilinko kota.
.
»A adjunkt, tu
—
.
ob
má svah na strany,* odsekl »vy dláte pudly jednou na tu, podruhé na u vás
co,
Všichni se zasmáli
Loukota smál
a
Nicmén nespouštl oka
se
povinn
kuželníku, nahýbaje hlavu tu v právo, tu v levo, posléze sedl si na bobek a pistínil si dlaní oi ... Po chvíli se vzchopil a zvolal s nimi.
s
drazem, zamáchnuv rukou:
»
s
Bodej! Na právo má
svah, pánové, na právo !<
nesl
Avšak nikdo si ho více nevšímal. Mezi tím byl pihospodský vláhu vyprahlým rtm a všichni chá-
pali se sklenic,
své náhledy o
zdvihali
dobrot
je
a
proti
istot
svtlu a
vymovali
jejich obsahu.
Jediný pan poduitel stál tu mlky, s rukama založenýma, pohroužen v hluboké myšlenky. Pemýšlel o malichernosti, o nicot tch eí, které se tu kolem nho vedly, divil se tomu, jak mohou lidé tak vzdlaní jako na píklad pan doktor a adjunkt ve vší vážnosti a opravdivosti rozmlouvati, ba až se hádati o takových titrnostech jako je nerovnost kuželníku, neb i prhlednc.st piva. Jak jsou prázdné ty hovory, pravil sám k sob, jak hluché! Ani zrnka v nich njaké vyšší i
pravdy, njakého užitenjšího povznesení. Niemu se z nich nepiuíš! To když vezmu román neb novelu nkterou do ruk)', najdu tam jen rozpravy vážné, v nichž
150
duch pokochá,
se
lovk vru
z nichžto
erpá
na venkov zakrsá
.
.
potravu.
A
co tady?
.
>Pane uiteli, házejte! Jste první !« ozval setu za ním hlas Sejnochv. Byli se již rozdlili ve dv strany
—
kuželky stály v šiku. Pan poduitel pokroil nesmle v ped a bera kouli z ruky Loukotovy pelétl krátkým pohledem stinné pozadí. Zapýil se hluboko. Mezi zraky, spoívajícími nehnut na nm, spatil i jemný zrak
bezdn
Julinin. í>A
»Jak se to stavíte .?« vzkikl na nho pan adjunkt. vyzdvihnte si šosy vždy vám budou pekážet !« Pan poduitel si šosy nevyzdvihl. Schvátil keovit
—
kouli, j)ohlédl
na kuželky a hodil.
»štk a ješt jednou štkl* dva pudly byly,« namítal polesný. »Ti byly!« opel se pan pedstavený. opakoval Loukota, » tetí jen malounko » Ano, ti, « po prkn zabzuel...* »Vy jste tomu dal!« káral adjunkt, »dva pudly a sotva ke kuželkám dobhla. Povídal jsem vám, abyste »Stk!« »
si
zvolal Loukota,
Nikoli, jen
zdvihl šosy.«
—
oba Ješt dva hody musel pan poduitel uiniti adily se prvnímu dstojn po bok. Sosy pi tom nevyzdvihl. Odstoupil zahanben. »To mi ert poradil, abych si vás vyvolil! jsem vzíti Loukotu,« zabruel adjunkt. V Loukotov tvái malovalo se pi tch slovech radostné vnitní po-
Ml
hnutí.
Probrav se z tísnícího pocitu zahanbení vyslal pan poduitel zrak svj na výzvdy do besídky. Setkal se s okem Julininým. Spoívalo na nikoli výsmšn, nýbrž s výrazem jemné soustrasti, a .sklopilo se pi jeho
nm
!
151
pohledu náhle na scžloutlý kvítek, který drolila mezi Pan poduitel byl uspokojen. Obraz ten souhlasil
prsty.
iipln s oním ideálem, který si byl z román a odjinud o budoucí své milence snesl. I další její poínání nerušilo tu poetickou svatozá, kterouž ji byl v myšlenkách opedl. Pan adjunkt, sed naproti dívkám v rozložení tla velmi nedbalém, ba urážejícím, hledl pozornost jejich upoutati rozlinými a chatrnými vtipy, na píklad duchaprázdnými o píhod se zajícem, o romantinosti besídky, o nešast-
emi
ných tech hodech pán poduitelových ... Avšak pouze u Lidušky se mu to podailo. Té hrály smíchem oi a bílé zoubky ani na okamžik se neztrácely i)od kyprýma rtoma. Julinka však okazovala mu toliko vážný profil: veškerá pozornost její obrácena byla k paní pedstavené, která jí vypravovala o zlatotkancm živtku, kterým se tpytila v den svatební, o vaených buchtách, které pedstavený nad míru rád jídá, o roztomilých, žlutých housátkách, kterých mla plnou ošatku Kohož by netšily takové žánrové obrázky klidné, šastné domácnosti ada k házení })iicházela opt na pana poduitele. Ale než k nnui došla, zdvihla se náhle Julinka a vztáhnuvši ruku k Lidušce pravila: » Pojme, projdme se trochu po zahrad.* Ó, ten útlocit! Dívky odešly z be.
.
.
.
sídky.
S pana uitele jakoby sal tžké bím. Smleji pokroil k plánu, zachytil kouli ve žlábku, stásl si šosy. Upel oko na kuželky, vlasy do zadu, ba zdvihl i
položil prst na kouli, rozhoupal
ji
a vymrštil rázem.
Dobrá!* zvolal adjukt, >ta sebere rohU »Ba nesebere!* pravil Loukota, usedaje na bobek,
»
152
»toí se drobátko na právo, sváží se šikmo, plán je .« nerovný jak jsem povídal Sejnocha chtl také nco podotknouti, tu však již koule prolétla mezi kuželkami, nepekotivši ani jednu. »Máte dnes nešastnou ruku, pane uiteli!* podotkl pan pedstavený, » takový krásný hod!« Ve hnvu schvátil pan poduitel novou kouli a vyslal ji prudkým rozmachem bez rozmyslu za první. Po chvilce zaznl z dola hmot padajících kuželek a
—
.
.
» Všech devt !« Pan poduitel navrátil se vítzoslavn na své místo, provázen pochlebnými poznámkami ostatních Adjunkt zaklepal mu na rameno: ^Slavn jste hodili Jen když chcete! Pece jsem dobe uinil že jsem nevyvolil Loukotu.* Loukota pohlédl na pana poduilele s patrnou závistí. Tento vš.ik neodvtil nieho, nýbrž chopil se jen sklenice a vypil ji jedním douškem. »He, pane hospodský!* vzkikl Sejnocha, * sklenici panu uitelovi na tch devt. Jen pijte,« doložil šeptem k tomuto »Na bychom adjunkta šetili. Jen
radostné
—
—
pijte!
A
Adjunkt vytráví
což
abychom také nco
to zaplatí s ostatním.
lovk
pojedli, nemyslíte.?
po tch kuželkách
«
.
»Tebas,« odvtil pan poduitel,
»mám
také trochu
hlad!« »Jíte
rád smažená
—
kuata ?«
radji než co jiného!* »Jím • Pokejte, zamluvím je u paní hospodské
ekáme je
se sice dost, ale za to
si
pochutnáme
— na— umí
výborn pipravovat!*
Tvá
pana poduitele se
rozjasnila. Litoval jedin
;,
sleny svdkynmi mistrného jeho hodu Vzpomnl si na n, myslil, že by mu po právu dvo-
že
nebyly
i
1
i5a
nosti píslušelo,
aby
je vyhledal.
mnohem
Mimo
to pozoroval,
by v píští prohátí musel. Když byla tedy první hra u konce, zaplatil s povzdechem svou prohru a prohlásil, že je strana jeho
he
s
slabší druhé, a že
i
ní
že nebude více kouleti, že pjde za slenami Proti tomu nemohl ovšem nikdo nieho namítati. Pan poduitcl šel
podél zahradní zdi a zastavil se ped otvorem, k nmuž tvoilo stupn nkolik vynívajících kamen. Pohlédl do zahrady. Ve stínu košaté jablon stály tam díviny,
V
držíce se za ruku. tom jej Lidunka zahlédla a zvolala vesele: »A pan uitel! Pojte do spolenosti, pane uiteli!* Na toto pívtivé pozvání zachytil se on na hoe za a vystoupil po kamenech do otvoru. Práv chtl seskoiti na druhou stranu, když se tu z dola ozval zuivý štkot Hledl do rozevené tlamy velikého, huatého psa, v níž se blyštily ady špiatých zub. Pan poduitel jednu slabost: bál se nesmírn ps. Ped asy byl se nkde doetl, aneb byl slyšel od nkoho vypravovati, že kousnutí rozvztekleného psa psobí ránu velmi nebezpenou a od té doby vyhýbal se psm, kde mohl. Avšak tito, jakoby byli strach jeho tušili, nadbíhali mu všude a vítali jej všude zbsilým
ze
dv
ml
bu
štkotem. Tuto divnou báze pana poduitele nesmíte nikterak na újmu jeho vykládati: znám lidi velmi chladnokrevné, ba hrdinné, kteí se úzkostliv ohlížejí po štkajícím Turkovi neb Mylordovi. Pan poduitel nechtl však dívkám slabou svou stránku okázati, dodal si tedy smlosti, napáhl ruku a okikl psa: >Jdeš mi Táhneš!* Pes rozlítil se teprve jak náleží, a chystal se ke skoku do otvoru. Tento hrozivý pohyb zbavil pana poduitele všeho rozmyslu. Skokem vymrštil se
—
na
ze;
však pes byl
již
v otvoru a drápal se za ním. zdi; za sebou slyšel
Pan poduitel ubíhal po široké Svalojiluk Oech
:
Sebrané spisy
lil.
11
.
154
huaté obludy a zvonkovitý smích LidušVe smrtelném strachu skoil do sousední zahrady na dlouhou vtev ovocnou. Však ó bda! Vtev se rychlý dech
in.
zlomila a nešastný pan poduitel sletl k zemi rozpárav si ješt v pádu o njaký suk svj letní kávový kabátek shora až dol. Hanka mu pi tom vypadl z kapsy. Vyváznuv z louže, dostal se do bláta. Odnkud se tu vzal vysoký ramenatý lovk s holí v ruce a
na:
»Pro Pána Boha, co to dláte, love.? Vy mi ji musíte zaplatit! Rozumíte.?* Bez toho aby lovk v zahrad zstával, co te « škod utrpí. Každý otrapa Já jsem poduitel v Malešicích!* vskoil mu do » pan poduitel s nemalou dstojností. »A kdybyste byl poduitelem v musíte mi tu škodu nahradit. Tím vtší hanba pro vás, poduitel a poškozovat stromy! Nestydíte se.í* Sultáne, poj sem!« Pan poduitel zaslechl jen psí jméno za zdí zmatené hlasy spolenosti a již pádil jako štvaný. Vrátka zahrádky byla na štstí otevena. Vybhl na cestu, uhánl do polí ob ple rozpáraného kabátku vesele za ním poletovaly jako motýlí kídla Teprve hodný kus cesty za Potmšínem uvolnil krok. Ohledal se, jakoby chtl nabyti jistoty, že ho kus neostal v Sultánových zubech neb na osudném suku. Ta spozoroval, že mu Hanka z náprsní kapsy zmizel. »Nu, má vtev zaplacenu, « pravil sám k sob, »z té knihy mže sbírati lepší ovoce, než jablka nebo hrušky. Proklatý pes!« vedl dále samomluvu, »to bude voda na adjunktv mlýn. O tu píhodu bude otírati pl roku hluché kopivy svého vtipu. Jak se
oboil se
Taková krásná vtev!
ei
ím,
—
—
—
—
.
—
.
.
.
153
mi si
te asi
všichni posmívají!
to ani domysliti
.
A
Julinka
«
netroufal
.
Ve svém hoi nepozoroval ani, že se na nebi sbírají husté zlovstné mraky. Vítr poal pohánti silnicí prachové kotoue. Slunce skrývalo se chvílemi za roztepené koberce mraen a chvílemi opt prozíralo trhlinami jejich slnícím bleskem. Tu náhle ozlatilo ped ním špiky paroh na steše v údolí. Pan poduitel se zarazil. Kolem toho domku nebyl by za žádnou cenu peletl na svých látných kabátových kídlech. Dal se stranou do lesa. Unaven lehl si do mechu pod listnatý krov. Jako píšery táhly ped duševním jeho i
zrakem adou osudné události dnešního dne; pak
vzpomnl na
si
mezi prsty, na ztraceného Hanku, na smažené kuátko asy jeho zarosily se slzami. A též nebe nad ním zaplakalo Nejprve zachestily jednotlivé krpje v listí nad ním, vždy hustji a hustji, až konen liják pana poduitele k domovu popohnal. Použil bezedného dešt, aby se nepozorován lidmi dostal do školy Julinku, jak
kvítek
drolila
.
—
.
IV.
V
denníku pana poduitele nalézá se u datum, nánešastném výletu do Potmšína zvláštní
sledujícím po
tam vtev trnová uvitá v podob vela za ním vykiník, velmi umle naznaený srdcem, nad nímž se vznáší dlouhý, dvojostrý me. Toto »0!« tvoí úvod následujícího zápisu: » srdce mé. rozhlédni se po svt a rci, co spatuješ? Pošetilost a nepíze. Tvé ideály jsou zklamány, sloup tvých nadjí podat, vidiny tvé sesuly se v nive. Stojíš sám iniciálka: jest
kého
O
156
sám jako strom v poušti a vlny zášt odevšad na tebe Zavi se do sebe jako perla do své skoápky, žij sob samému, Bohu, vd, vlasti Neoddávej se poa
dorážejí.
!
míjejícím radostem,
na
cvi
jídlo,
vlastností.
nebo.... jsou jen
se
bu stídmým
pití, nedbej píliš v rozjímání a zdokonalování svých
Potupu a
ješitnost
v
lidskou snášej trpliv,
meze nerozborné,
e
jichž se bojí tknouti potupa, svorné. Z Kollára.«
a mysle Pan poduitel se skuten po onom dni zatáhl jako do skoápky do vetchého školního stavení, jehož výkres by se byl výborn hodil za pílohu k njakému memorandum o bídném stavu školství, a žil tam život kláštern idyllický. etl, psal do svého denníku, obkresloval na okn mapu mocnáství rakouského, zakládal si nový katalog, dlal z lepenky ozdobná pouzdra, vynalézal nový druh tajného písma. Spoleenský kruh, v nmž se pohyboval, scvrkl se na pana uitele, sta-
rého to vdovce, podivína, který nkdy celý týden slova nepromluvil a stále rekviem k vlastnímu svému pohbu skládal, a na starou Báru. Tato jej den co den pi uklízení bavívala svými upomínkami z doby, kdy býval nebožtík její muž vrátným na zámku malešickém.
Vždy tu z list pamti své ped ním adou rozkládala vrné snímky všech obyvatel zámku, které znala; líila
mu
panské pokoje, jak vypadaly za nebožtíka hrabte, skín, na nichž kývaly porculánové figurky bez ustání hlavami, obrazy, které hrály pekrásné kousky, když se zatáhlo dole za šíírku vypravovala mu pohnutlivou historii o jednom písai, který se zamiloval do komtesky Sidonie; ta prý byla tak krásná, jako boží andílek »a je dosud krásná paní, jenže tak bledá, víte, tak zasmušilá! Ale tenkrát to byla ješt jako dít, div si s pannou nehrála spatila, Vždycky, když veliké
—
—
1
;
m
157
m
rozbhla se a hop! už mi visela na krku a líbala ji musela chovat zrovna jako dít Jednou dostala k svátku krásný vjí. Bylo na plno všelijakých kvt a motýl namalováno a ve stence ml malounké zrcátko. Ona bžela za mladým pánem nynjším hrabtem do parku, zavsila se mu pod
—
a já
!
nm
—
—
paží, šla vedle nho tak pyšn jako paní hrabnka a skládala vjí, rozkládala, fofrovala si jím do tváe, prohlížela se v zrcátku. ví, jak se to stalo, téhož dne ten vjí ztratila. Pišla ke se slzami, abych jí ho pomohla v zahrad hledat. Hledaly jsme, pak hledala také chva, služky, hledal lokaj vjí jakoby se propadl. Rok na to se komteska vdala. Vzal si ji jeden hodný pán, náramn hodný mám také od kníže nho schovaný dukát, který dal mému nebožtíkovi diškeale trochu starý byl, vysoký, hubený, pes rece taky pleš. Ale tenkrát ješt dobe elo jizvu a vypadal co tu posledn byli návštvou, to byl celý bílý a shrbený a ona vedle nho krásná ješt, ale ví, co ji hnte! Avšak tentak bledá, smutná krát o její svatb, slyšte co se nestalo! Byl tu písa už mi to jméno vypadlo z pamti, ale jako bych ho ped sebou vidla! Stihlý, vysoký, nosil modrý kabát s velikými knoflíky, hrdlo míval nahé, vlas erný jako uhel vždycky mu spadal do ela a z oí mu koukaly takové divné fantasie... Lidé o íkali, že má o koleko víc. Na mého nebožtíka rozhorlil se jednou jako ábel, že mu ekl » ruiku líbám «, ba ani »milostpane!< mu nesml nikdo íkat. V kostele prý se ani jednou neokázal, až prý si nebožtík pan fará na nho u vrchnosti stžoval. U vrchnosti neml vbec dobré oko Všichni jeho soudruzi postoupili za pojezdné, dchodní a on poád písaem a snad by jím byl posud, kdyby nu, jako
A bh
mn
— —
— —
ml
— te
—
bh
—
nm
158
Mj
dnes to
pamatiijii. stál u vrat, lokaj vyzdvihl komtcsku Sidonii k starému knížeti do koáru, koí práskl
do
koní, já se
dívám
s
komornou
a
kuchakou oknem
s
lokajny za koárem a povídáme si, jak milostslen bílé svatební šaty slušely a jak byla smutná pod vínkem tu, práv zahnul koár okolo školy, rozlehne se vedle nás stelná rána. ]\Iy ostaly chvíli jako zkamenlé, pak vybhneme ven a tu již vidíme lokaje v otevených dveích písaského pokoje. Byl bílý jako kída a když jsme k pibhly, zakoktal jen »pan p-pí« Ve svém pokoji u okna ležel písa v krvi ., sa A když ho pak svlékali, našli u nho za adry ten ztra-
—
nmu
.
cený
vjí
s
tmi kvty
a motýli...
«
Pan poduitel slýchal den co den, aneb alespo ob den tu smutnou historku, poJ^aždé s nkterými variacemi, jako že byl ten vjí erný a protkaný perlikami, nebo že nosíval písa zelený kabát, nebo že koár byl již za lesem, když rána padla a p. Pan poduitel býval pokaždé velmi pohnut osudem bláznivého písae a ku konci zašilhal vždycky po rezavé bambitce, která visela u jeho hodinek. když byla štbetavá Bára za dvemi, procházíval se dlouhými kroky po svém pokojíku v divném rozilení. A tu se nkdy ped ním neurit zakolísala píšerná myšlenka. Vám se to bude zdáti nemožným, ale bylo tomu skuten tak a jen proto jsem truchlivý onen píbh do svého vypravování vpletl. Pan poduitel porovnával sebe s nešastným písaem. Hle, len byl také povržen, byl odstrkován, odsouzen k písaství jaký to život Jedno stisknutí kohoutku a nad mrtvolou jeho všechen úštpek a všichni ztrnuli úžasem nad odhod-
A
vnému
—
—
!
onml
laným inem, jehož chabé jejich duše nebyly schopny. Ano, jakýsi obdiv uchvacuje lovka nad tím pohrdáním
.
15U
—
životem. Nyní si pan poduitel pedstavoval, aby tak jednou ve škole se rozlehla rána z bambitky a Bára píhodným, na píl)ibhla a našla ho v krvi s klad s denníkem v ruce. A pak si pedstavoval adjunkta, Šejnochu, Loukotu a ostatní, jak stojí podšeni nad
ním
zkrváceným jeho trupem a jak si rvou vlasy, litujíce v hloubi duše každého nepedloženého slovíka, kterým ho kdy urazili. A pak by vykopali hrob pod skalou u potoka, zasadili k nmu smutení vrbu a tam by spal vný spánek osamlý, opuštný. Nikdo — tu navlhly panu poduiteli oi nikdo by tam nepicházel, jen ptákové by piletovali na vrbu a nkdy by tam bledá dívka, uslzená, poklekla do trávy... Stará Bára by však dlouho ješt vypravovala o nm, a po ní jiné staré ženy, že si vzal život z nešastné lásky, že byl zvláštní lovk, že nosil kávový kabátek a doma kvítkovaný župan
—
.
.
Z uvedeného mžete cholie toho
asu
—
zavládla
seznati, jak
hluboká melan-
panem poduitclcm. Jednou
sal také bambitku se stny, pohrával jí zcela chladnokrevn, ba chtl kohoutek natáhnouti, což ale nešlo, jíonvadž byl vylomen. Ale pak bambitku náhle opt povsil, pešel nkolikrát po pokoji a zapsal do denníku: ^Zbablec je ten, kdo samovražedlnou rukou do hrobu klesá! Vtší odvážlivec jest ten, kdo bím života dále nese. Lépe iní ten, kdo tží s málem, stoje vrn na svém podstavci. (Nazpamt z Kollára.)« i
Na proud o se
nm
kdykoli Bára o písai zaínala, zarážel slovy: s-Zbablec byl! Nemluvte poád dovede každý, v každé knize byste
to
již,
ei
její
I
To
konen
dotla takového konce
písaem
—
ale aby žil dále, zstal a snášel hrdinsky ten pohled, když ona pijíždí
160
po boku jiného, posetá brilianty, a již s úsmvem nebo na tvái... « Poznenáhla se z melancholie své probíral. Jednou dokonce umínil, že pjde do hospody v as, kdy si tam celá mužská polovice malešické spolenosti bývá shromáždna, aby tak alespo v jediné dávce spolkl výsmch, jakého se po nešastné psí události nadíti musel. I oblekl svj kabátek, který mu byla Bára velmi umle na zádech zcelila, nacpal si dýmku, vzal uzlovatou hlku a vydal se na cestu. Ale ped samými se slzou
dvemi se obrátil Toho asu se
a odložil to na podruhé. kdesi v sousedstvu uprázdnila škola; jaký div, že pan poduitel, jemuž pobyt v Malešicích zvlášt poslední událostí ponkud se zneMaje velikou áku, že se zadání chutil, o ni zadal. jeho potká se zdarem, shlížel již jako Gulliver na hemžení Lilipután polirdliv na titrné konání malešické i mlky jejich narážky honorace, vyslýchal na potmšínského sultána, útrpn kre rameny. Bál se Napoleon kížem složených nož, ruská Kateina bílých rží, a oba byli pece Velicí, pro by se nemohl on báti tak hustým pípadm, kde hned, se lidé psím kousnutím teprve po letech pominuli a pak na potkání jiné hdi pokousali? tak se pan poduitel již bez ostychu míchal mezi malešické stalo, že se
konen
ps
— vi
bu
bu
A
posmváky.
Nejhorší z nich, Šejnocha, okazoval se poslední as ideji ve veselé spolenosti: obíhala o povst, že šlape cestiku do myslivny za potokem, kde prý klade osidla nejkrásnjší srn malešických les. »Když se starý zblázní, to už ho ábel posedne!* pipodotýkali mnozí. Pan poduitel mohl
nm
povsti ty potvrditi^ nebo vídal Šcjnochu každý den § oblíbeného svého místeka pod rozložitým dubem,
.
161
jak se ubíral pšinou podél potoka, máchaje holí na právo a na levo do koviii a hvízdaje si starou písnio pejsku, který štkával Než co Julinka? ptáte se. Což pan poduitcl zapomnl na vyvolenou svého srdce? Ali, nesmím vám zatajiti, že pan poduitel po onom sblížení se s ní v Potmšíné vždy ideji a ideji Julinin obraz ped duševní svj zrak vyluzoval. A obrázek ten stával se vždy bledším a nejasnjším... Divná vc! více se z trudnomyslnosti své probíral, více opt ze samoty své vstupoval do ruchu všedního života, blíže dalekohledem touhy onu školu, v níž co samostatný uitel zapoíti chtl nový krásnjší život, k sob piarovával, tím ideji a zbžnji zastavovaly se jeho myšlenky u Julinky. eknete snad: Tedy i on vrtkavý, i on nestálý, jako ostatní! Musím se ho zastati. Kdykoliv si pan poduitel Julinku znovu pedstavil obyejn v oné podob jak ji byl vidl v besídce po boku pedstavené, s hlavinkou nachýlenou, drolící sežloutlý kvítek mezi prsty tu pokaždé prodral se jemný vzdech jeho rtoma a potom zašeptal: »Není pro mne urena. Byla mu práv ideálem, který se mu dále, tím nedostižnjším zdával, tím více s nekoneností splýval... Z prvu nebyl k ní šel ze studu, pozdji nechodil
ku
.
.
ím
ím
ím
—
,
—
<«
ím
z resignace. Tak alespo se domnívám. Kdykoliv se na své dostaveníko s boží pírodou pod širokým dubem u zpuchelého mostu ubíiával, obcházel píbytek doktorv znanou oklikou.
tam
Pod tím dubem sedával den co den s knihcu Avšak oi jeho odpoutávaly se asto na celé hodiny od soumrných ádk a pelétaly pes zarostlý potok na parohaté stavení s pavlaí. Což tak sni/ zrak Jeho na myslivn spoíval ? Snad stavl si z ladv ruce.
:
162
ných svah
té
stechy,
vyezané pavlae
a
z
pívtivých okének, z ozdobn tch kvtinových hrnc na ní
z
obraz své budoucí školy a vidl v jejím v domácí epice, s tureckou dýmkou, v a vedle sebe Nu, nechme toho!
—
okn
již
sebe
novém župane,
Jednou pi západu slunce, kdy posledními paprsky jeho parohy, pavla, kvtiny, dráty klece jako dotknutím kouzelné hlky v ryzí zlato se promnily, spatil na pavlai v tesavém zlatém nimbu polesného dcerušku. A brzy na to pikradl se za ní Sejnocha a otoil náhle od zadu ruce kolem jejího tla. Však ona vzkikla, vyšvihla se mu z náruí, odskoila od nho a když jí roztaženýma rukama útk po schdkách zabránil, vyhoupla se na zábradlí pavlae a spustila se odtud mžikem dol do zahrady. A ješt se zablal v útku šat její mezi stromy.
Téhož veera pan poduitel velmi dlouho sedl stolkem. Sdlil jsem vám již, že vynalézal nový druh písma. Tento vynález dnes dokonil. Dlouho za psacím
všeliké
psal
v noci odložil
»Tak
to
Od
a klikyháky až konen pozd péro a svlékaje se, spokojen zabruel
íslice
bude nejlépe! Tohle nepete nikdo.* té
doby bude
se
vám
zdáti
poínání pana pod-
uitele velmi podivným. Druhý den odpoledne sízl si dv bílé tvrtky paj)íru, napsal na každou nahoe ozdobným písmem: »Klí k tajnému písmu« a pod to celou abecedu s píslušnými šiframi. Na to zavel jeden »klí« do kufru, k druhému pipsal dole ješt nkolik slov, svinul ho peliv, otoil ržovou stužkou a vydal se na cestu k lesu. Zašel si dnes i)o stezce tsn okolo myslivny. Když pišel až k ní, zastavil se náhle jped okénkem v pízemí, které bylo oteveno, a vyal papi-
!
163
štku. Tu zavznl náhle s pavlae Šejnochv »Pane uiteli! pojte nahoru!* Tu pan poduitel, zastriv rychle »klí«, jakoby mu hlavu zapálil, uhánl odtud do lesa pes vetchou lávku na své místeko pod dubem. Tam dlouho posedl, dlouho podumal a vrátil se veerem s » klírovou
hlas:
dom —
em*
v kapse.
Pozd do
noci psal šiframi dlouhé, dlouhé psaní...
V.
Na pana poduitele usmálo se štstí; obdržel uprázdnnou školu. Jako bleskem rozletlá se zpráva ta po Malešicích. Vtšina pála mu nenadálého povýšení: >Dost se chudák naekal,« íkali, »dost se navzdychal to požene parou. No, bude z nich roztomilý páreek, jakobys je byl z celého svta dohromady
Te on shledal
!«
Než pan poduitel na Julinku ani nevzpomnl. Úkaz to tím nápadnjší, jelikož práv tou dobou mnoho na ostatní obyvatelstvo Malešic myslil. Poslední as s opobyly se mu Malešice zhnusily; pohlížel na vržením jako na bídné tsné hnízdo, jež brání perutem toužil odtud dadi cha jeho, aby se voln rozepjaly, leko, hodn daleko; jediný kouteek byl by rád vzal s sebou do oné dálky, totiž rozložitý dub nad potokem, i ten potok pod ním, tu obrostlou lávku a snad nco dále. K tomu místu jakoby bylo srdce jeho pirostlo. Však ostatní Malešice jevily se mu nyní, co je ml navždy opustiti, v jiném svtle. Cím více se blížila doba jeho odchodu, tím ctihodnjší se mu zdály ty šedivé, nahrbené krovy, tím pívtivjší
n
i
i
i
i
164
skromné zahrádky, tím tklivjší hlahol malešických zdálo se mu, že okénka se všech stran prosebn k nmu pohlížejí, stará škola že mu vyítá jeho zpyšnní, s balkónu zámeckého že na kývá komteska Sidonie kvtnatým a motýlatým vjíem. I s honorací malešickou se v duchu smíil Že ho asem škádlili, ty
zvon;
že si z nho šašky tropili? P)OŽe, vždy byl jen podtakové nízké postavení. uitel! jakožto uitel teprve jasn spatoval, jaké to malé zvíe, takový podVšak oni jsou nyní zahanbeni, mluvil k sob, uitel litují urážek, jakých se na dopouštli. To je dokdyž si je tak jednoho po druhém statený trest.
Te
To
!
mn
A
pedstavoval
s
dobrými
i
špatnými stránkami
jejich,
tu nabývaly prvnjší vždy více^ vrchu. Byl to pece veselý život mezi nimi! I sám Sejjiocha skrýval pod nechutnou skoepinou dobré jádro. Rozjímaje takto, skládal si pan poduitel šatstvo a knihy do kufíku. Chystal se již pomalu na odjezd. se mu ony dva klíe k tajnému písmu, které byl tak pracn sestavil Jeden byl posud zavinut a otoen ržovou stužkou. Pan poduitel ho zastril do náprsní kapsy. »Dnes odpoledne anebo nikdy!* zašeptal pi tom s výrazem náhlého odliodlání v líci. Šukaje dále, nahmátl kožené pouzdro, potištné zlatým písmem. Byla to jedna z onch tretek, které tehdy z Prahy pivezl. Odklopil víko a hle! z jasn modrého lna jako blesk se to zakmitlo, zlatý had do prstence svinut zasvítil rubínovýma oima, ba zdá se mi, že v šupinách jeho vyryty byly zaátení písmeny
Tu namanuly
pán
poduitelova jména.
náhle bez zaklepání otevely se dvée. V nich Šejnocha. Rychle skryl pan poduitel tajemné pouzdro k tajemnému písmu v náprsní kapse.
Tu
stál
«
165
Šejnocha podával mu z daleka širokou ruku a snímaje druhou opeený klobouk, pravil srdeným tónem: »Gratuluju. gratuluju, pane uiteli! Martinovská To je prebenda. Však vy jste také to šKola zpyšnl lovk vás musí vyhledat jako jezevce v brloze, jinak by se mu nedostalo toho potšení... Pan [)oduitcl uznávaje pravdivost tc výitky, neodpovdl na ni nieho. Stiskl toliko Sejnochovi ruku viclcji než jindy a s jakýmsi výrazem pólo slavnostním, pólo blahosklonným v oblieji okázal mu na židli: » Prosím, pane Sejnocho, rate se posaditi!* »Prosím, pane uiteli, nerate se namáhati!* odvtil Šejnocha s pídechem ironie. » Pospíchám. Pišel jsem k vám toliko ve jménu ostatních, abych vás poco? zval na výlet do Potmšína. f)cce pjdete Chceme oslaviti vaše jmenování a zárove se s vámi pátelskou pitkou rozlouiti.* Panu poduiteli pišlo pozvání to nevhod.
—
vím
!
:
Vy
—
Ml
práv dnes namíeno
jinam.
Nicmén nemohl vzhledem
pro nho úelu odepíti. I pravil tudíž krátkém váhání: » Nerad sice do Potmšína chodím no, ale pjdu. Piberou se také dámy.^** • Nemjte starosti; dámy zstanou tentokráte doma. A sultána se také nemusíte bát; nedávno ho nkde k lichotnému i:)o
—
v poli zastelili
.
.
.«
Pan poduitel se lehounce zapýil. » Ujednáno !« ekl po chvíli, pjdu. V kolik hodin.?** »Ve ti se pro vás zastavím S bohem!* »S bohem, pane Sejnocho Šel tedy odpoledne s ostatními do Potmšína. Jediný pan doktor scházel ve spolenosti. Po cest hovor. » Víte- li pak, pánové, že rozpedl se o !
nm
u doktor zabíjeli?* tázal se adjunkt.
«
\m »
Slyšel jsem,« odvtil pedstavený.
»A
je-li
pak
to
hezké,*'
pokraoval adjunkt, »že
na ovar nepozval, že na staré kamarády ani bídnou jitrnicí nevzpomnl, co?« Všichni pidali se k tomu náhledu. Obzvlášt Loukota dával posuky na jevo hlubokou svou nevoli nad sobeckým jednáním doktorovým. nás ani
»Ale pomstíme se mu, co?« junkt. »
Pomstíme
—
»Mám nco
ale jak?«
ptal
se
znova ad-
pravili druzí.
za lubem,« odvtil adjunkt;
» budete
spokojeni.
Po tvái Loukotov rozložil se již uspokojení a radostného zadostuinní
naped nad
výraz
tím,
že
podlému inu doktorovu bude v 'patách následovati spravedlivý
trest*.
V Potmšín
samém
stala se toliko
jedna zazna-
menání hodná událost. Když pan poduitel po páté sklenici na všeobecnou žádost tklivou píse » Zasvi mi ty slunko zlaté* zapl a práv verše »
Nikdy
víc své
dve
vrné,
vrné druhy nespatím!* tak hlubokým pohnutím v hlase dokonil, že se Loukotovi slze jako hrách po tváích kutálely, tu schvátil najednou Šejnocha sklenici a zvolal: »Pipijme si na zdraví nevsty pana uitele !« s
Všichni
se
chápali
sklenic
s
voláním:
»A
žije
Julinka!*
Než pan poduitel stál tu bledý, chladný jako mramorová socha. Oi jeho byly sklonny, rty pevn seveny. Ruku vložil za adra.
:
167
»Co
to,
pane uiteli?
nepipijete? soudruzi kolem si
—
Slyšíte
—
vám špatn?
— naJezdraví
—
Což
Julinky!« volali
nho
Pan poduitcl ješt
chvíli váhal, pak jakoby se byl náhle probral ze sna, vzdychl, vyal ruku ze záa ukaje sklenicí lehounce do kola zašeptal: >Nu tedy na zdraví Julinky!* Všichni pili až do dna, pan poduitel sotva se dotkl rtoma lemu sklenice. Když ale ostatní dopili a nove pivo ped nimi se zapnilo, tu vznesl poznovu sklenici, zajiskil okem a zvolal chvjícím se hlasem na zdraví té, kterou miluju!* »A Všichni vyvalili na nho oi. >Což Julinku nemilujete? Jen se nepctvaujte! Není to žádná hanba!* a podobn znlo do kola. Adjunkt šouchl Šcjnochu
adí
—
te
»Má už trochu v hoejším pate.* Šejnocha pikývl hlavou. Ale pan poduitel zdvihl sklenici ješt výše a zvolav pevným hlasem: »Tedy mi nikdo nepipije? Budiž. Pipiju si sám. Ješt jednou: Na zdraví té, kterou miluju!« a vyprázdnil sklenici jedním douškem do loktem:
krpje. Když se pozd v
poslední
noci spolenost z Potmšína pan pedstavený neustále rukama a dkoval každou chvíli nkterému stromu u silnice vždy dokládaje: »Jen necht na hlav!* pan major jindy tak mlenlivý vypravoval adjunktovi všeliká milostná dobrodružství z dívjších let, polesný plakal a ujišoval Sejnochu, že nenalezne v širém svt tak špatného lovka, jako je on (totiž polesný), Loukota a pan poduitel hledli se darmo sob sblížiti, nebo pokaždé, když si již již ruku pátelsky stisknouti chtli, zmizel jeden z nich v njakém píkop. vracela, rozkládal
!
168
Konen zakolísaly se ped nimi na jasném noním nebi zdvoj- a ztrojnásobeny obrysy malešického tlupy ostatních stavení. Ped usedl na vysoký mezník a druzí skupili se okolo nho v oekávání vcí, které pijdou. Píšerné až bylo podívání na ty shluklé postavy, metající do pole dlouhé fantastické stíny; mimovoln myslil bys na zbojníky, radící se o provedení zloinného zámru. Adjunkt poal tžkým jazykem: »Pánové bratí! Doktor nás urazil. Jeho jednání jest pi nejmenším špatné a padoušské! Však
zámku, kostela
i
samým mstysem
táhlé
zastavil se adjunkt_
—
my
se
žebík
mu
—
»Má
.?«
—
»
— ozvalo se — víe — ouha!« a
ám, ale jedno kolo tentoc
píkopu, v
to z
—
Loukoto, vy máte na dvorku
pomstíme.
Necht
nmž
ho!
byl
«
práv Loukota
Je opilý jako z
zanikl.
pan poduitel ítil za Loukotou. vím to urit !« pokraoval »0n tam má žebík nkdo tam adjunkt. »Ten peneseme k doktorm nabere jich, vyleze jitrnice jsou v hoejším pokoji co unese — a zítra pozvem. doktora na jitrnicovou slavnost do radnice. He, co tomu íkáte .?«
již
se
—
— —
—
»Sláva,
a
žije
náš jednatel!* volali ostatní.
»Ticho!« mírnil adjunkt všeobecné nadšení, »ticho neprobudili!*
Abychom nikoho Mezi tím vydrápali
z
byli se
píkopu
pan poduitel a Loukota šastn a
všichni
brali
se
mlky
dále.
dvorku Loukotv žebík, pistavili ho k nedalekému domku doktorovu a panu poduiteli pidlen byl adjunktem úkol, aby vylezl do oteveného okna »Dokažte, že vám na Julince nev prvním poschodí záleží!* pravil mu. Vynesli
z
109
»To dokážu!* odvtil pevn pan poduitel a již byl na žebíku. Šastn vylezl nahoru. Ale sotva že se octnul v pokoji, odtrhl adjunkt žebík od okna a pál se smíchem panu poduiteli nahoru dobrou noc. Nadarmo prosil a zaklínal ho tento pitlumeným hlasem, aby nedlal Špatné žerty, nadarmo dovolával se pátelství a soucitu ostatních: adjunkt piloživ ruce
—
odpovdl nahoru: * Nezbute Julinku vedle v pokoji!* a bral se spšn odtud s žebíkem, který mu ostatní nésti pomáhali. Brzy ztratili se
k ústm, spí
mezi staveními.
Pan poduitel v zoufalém svém postavení náhle Pomýšlel na spásu Zmil okem hloubku pod sebou — ne, skok s té výše mohl by zaplatit nohou, nebo rukou, neb dokonce životem. .. Kradl se po špikách k protjším dveím. Bda! byly zameny. Byly tu ješt jediy dvée ach! tmi nemohl, za nimi dímala sladká díví bytost. Což tu poíti.? Zrak jeho utkvl na dlouhém stole, na nmž opádala msíní zá seadné jitrnice, stoené klobásy, ohromná jelita Ach, bože pál se deset mil od toho pohledu, jindy tak svdného. Tu zaslechl ve vedlejším pokoji šramot pak škrtnutí sirkou a te pronikl klíovou dírkou vystízlivl.
—
.
.
.
—
!
—
paprsek svtla.
Pan poduitel se zachvl. Což jestli Julinka vejde, v pokoji spatí, vykikne a celý dfím vzbouí? Zítra budou o tom vrabci na steše štbetat, povstane z toho nesmírné pohoršení, roznese se to po vkolí, snad do budoucího jeho bydlišt. Nikoli! radji se Julince ohlásím, svím se jí se vším, ona je vzdlaná, útlocitná dívka... vyvede mne nepozorovan z domu. Odliodlan piblížil se po té úvaze ke dveím vedlejší
lovka
i
S<'atopIuk
ech:
Sebrané spisy.
III.
12
170
ložnice a piloživ ústa ke klíní dírce, pravil pidušepan hlasem: »Sleno, nelekejte se! To jsem já
ným
— Uvnit
—
— Pan poduitel
opakoval slova svá hlasitji. Uvnit zacvakaly trepky a práv, když pan poduitel hlavu od klíní dírky pozdvihl, pan doktor v žurozlétly se dvée a v nich stanul pane se svíkou v ruce.
poduitel!*
ticho.
—
Jako hromem nazpt.
potoil se pan poduitel
—
to je pkné !« dobylo se po chvíli nmého prsou doktorových. »Tedy skuten vy! No,
»A úžasu
omráen
z
pkné !« stál
Pan poduitel mlel Bled, s oima sklopenýma tu jako zloinec, zastižený pi skutku.
»A vy lení,
ba!
— práv vy!«
pokraoval doktor v rozhornejmén nadál. Han-
»od vás bych se toho byl
—
nestydíte se?«
vznesl pan poduitel oi. Nebyl si vdom hanebného inu; že se dobyl panu doktorovi na jitrnice, mohlo se považovati leda za výbuch mladické svévole, sám nikoli však za dkaz mrzké povahy. Ostatn doktor asto s ostatními provádl podobné kousky.
Tu
i
ekl
tudíž
pevným hlasem: pouhý
»Byl to žert
—
žert!«
»Žert?« rozkikl se doktor, »tohle nazýváte žertem.? Vy který jste povolán vštpovat dtským srdcím zásady mravnosti! Drzou ruku vztáhnouti po tom, co a to je lovk tak dlouho stežil jako oko v hlav vám žert?«
—
—
Pan poduitel nyní zase doktora nepochopoval.
Vdl
sice,
že je
materialista,
ale
to
rozhorlení
pro
171
nkolik jitrnic zdálo se mu pece podivným. Nevdl, co by ml k tomu odpovdíti. pijíti pokraoval « >A to jste nemohl ke doktor, náhle však se otázal: »a kudy pak jste se tu pro Pánaboha vzal?« >Po Loukotov žebíku.* »Tak ješt s Loukotou ve spolku To pesáhá všechny meze! Styte se! Kdybyste byl piše jako muž a ekl to a to, zajisté bych vám nebyl okázal —< dvée, ale to jako zlodj »Bylo by to neslušné, abych se sám pozval. Ostatn nejsem takový materialista, abych v té míe bažil »Ncchtc omluv! Kdyby to byl jiný, kdyby vás nemela ráda, kdybych vás neznal jinak jako ádného muže, kterého bh ví jaký šílený záchvat k tomu skutku pivedl, vyhodil bych vás z domu a nikdy byste mi nesml více na oi. Ale u vás* tomu udlám jiný konec. za týden Vy si ji vezmete a sice hned. Školu máte budou ohlášky. Bašta!* Panu poduiteh spadlo blmo s oí. pocho-
mn
—
—
^
— Te
l)oval
zuivost doktorovu.
nmu
tento což stojíte jako sloup.?* pravil k hlasem. »Snad vám není ta rychlo.st po vli.? Za týden pravím a punktum! A te mi podejte ruku. Odpouštím vám.« :5Nu,
zjemnným
»Ale
r
—
—
>Nic ale! Za týden a dost. Ona vás miluje tudíž není žádné pekážky více. Ale te vás vyvedu z domu, aby se nikdo o tom nedovdl.* Mlky, s hlavou svšenou kráel pan poduitel po špikách za doktorem, který jej svedl po schodech
«
172
ke dveím, a tu mu poklepal na rameno. »No, už je nenahnul jste si trochu ?« zase dobe. Ale eknte mi »Byl jsem v Potmšín!* ješt se Nu, dobrou noc! Zítra pijte » Proto. domluvíme.*
—
—
» Dobrou noc* Pišed dom sklesl pan poduitel do lenošky. Zakryv si obliej dlanmi sedl tak dlouho bez pohnutí. Konen vstal, rozsvítil a vyal z kapsy papírový závitek s ržovou stužkou. Byl to onen klí k tajnému písmu. Dole bylo pipsáno: » Milovaná bytnosti! Jedno srdce, které by se Ti rádo svilo, volí tuto tajnou cestu. Chceš-li oblažiti tlukot jeho kotvou nadje, opiš písmo toto a vlož prvopis sbalený do duté vrby v právo od starého mstku. Zítra najdeš tam psaní laskavého obsahu, které pomocí opsaného klíe rozluštíš. Jedna byt-
nost, která truchlí.
vzal pan poduitel z kufíku dlouhé šifrované nápisem: »Lesní vílo!* svinul je s klíem v kotou a zapálil na plamenu svíky. Za chvilku bylo obé hrstka popelu, po nmž tkala mroucí jiskra...
Pak
psaní
s
Onen zlatý had s rubínovýma oima svinul se kolem prstu Julinina. Pan uitel byl vzorným manželem. Každé pání Julinino bylo mu rozkazem. A bh žehnal šastnému manželství tomu: pan uitel ml vždycky po škole co kolíbat, co chovat, emu pohádky vypravovat. S Malešickými se smíil. Byl také na svatb pana adjunkta s pedstavených Liduškou.
.
173
A jednou pišel k nému návštvou Loukota a sdlil mu, že dostal Šejnocha u polesných kvindc a že Andulka vezme jednoho mladého, hezkého pole sného Pan poduitcl na to nic neekl a zapálil siná svíce fidibus; když jej piložil k otvoru hlaviky ml posud onoho Ahpažctc nebo Samyla nebo si
ze sousedství.
—
co to bylo ncvyhasla..
—
—
spozoroval,
že
mu
vlastn dýmka
ani
Novella z nieho nic (»Svto/.or« 1S71.)
U smyslil jsem
si, napsati novellu o nkolika arších. jsem škubání v prstech pravé ruky. které se u mne nkdy dostavuje a jen okázalým podpisem pod kopu hluchých a nco jakés takés jádro obsahujících odstavc vyléeno bývá. K tomu pidru-
Po njaký
as
cítil
mn
která jako kvas dímající ve novelpobouila. Sd^llím vám ji. Jel jsem v dostavníku. Dtklivé jeho píjemnosti sdíleli se mnou dva mužové a jedna dívka. Byl tu obstarožný, hmotný pán v ohromném kožichu a s mysliveckým kloboukem naproti své dcei, švarnému dveti pak naproti sedl lovk, který sedmnáctiletému; pedstavoval obecný typ dostavnický se všemi podstatnými znaky: vševdoucností, mnohomluvností, nejvyšší shovívavostí, stlaitelností až na matematickou áru, úsmvem jakož opletenou láhví barevné lihoviny pro spolucestovníky, pro koího, pro všechny píhody. zajisté každý dostavník svého domácího ducha, jako každý koráb svého lodního mužíka, bez nhož by nebyl niím, jenž mu teprve ráz dostavnický žila se událost,
listický živel
mn
vným
i
Má
iT5
Obyejn
—
vstupuje tato nezbytná osoba teprve za branou a nalézá pomocí své arci-stlaitelnosti místa i ve vyprodaném dostavníku. Za pt minut zná všechny cestující viub na vrub, za deset oni jeho, za tvrt hodiny sahá po opletené láhvi. Ve vaku má bonbony pro dti, v kapsách celou lékárnu a v hlav deset poštovních knížek s dostavníkem obeznámen je dkladn, ví o všech jeho rozmarech, nedtklivostech a náchylnostech; s koím s otci je ty a ty, a zná podél silnice všechny hospodské jejich, ddy a praddy... Tento duch dostavniní, nedošed ohlasu u otce a dcery, opedl mne tak hust svou otázkovou i anekdotovou sítí, že jsem onyno vidl pouze jako v mlze, neiku-li abych se byl s nimi dkladnji seznámil. Temnota valn pibývající vyprostila mne z jeho klepet. Sal s hlavy klobouk a nahradiv ho starou, rozmakanou epicí, kterou celý tento rod pro pípad v šose chová, pál mn, i vlastn sob dobrou noc. Nastalo utišení veliké. I zadíval jsem se ven do spící pírody, a noní poesie ovívala fantastickými asami svého roucha mé elo. Dlouhé stíny strom, letíce za sebou, zdály se mi chvátající karavanou duch; nad osamlým kížem v poli rozvšovala má duma mlhavá, netopýí prrdává.
nevím, z jakých
píin
—
;
i
kídla; pod zubatými smrky cího
ohn
»]\Iárinko
—
dávám njakému poal otec. »Je horší ješt
slušný a
lidožroutovi.í^«
pidušeným hlasem
!«
Co pak máš proti nmu.? Je zcela píjemného zevnjšku, uhlazených mrav
jdi, jdi!
lovk
niiliijc
jsem kolem praskají-
pláeš? Bláhové dcko! Což pak
ty
t
"Ale
tušil
tlupu píšerných postav...
t upímn!*
«
!
176
—
>Ten nkoho milovat? Ten? Podívej se mu do tch ledovitých a pece palivých oí — hu, zima sahá, když na nho jen pomyslím!* po
mn
nm
Hloupé tesky, plesky! Jiná by se po rozobma rukama. A kdybys vidla k tomu jeho dvr a sady! Všechno jako z cukru... Jen ten holubník pod jeho okny vyhlíží jako bájený zámek v povtí. A. ty vodoskoky, besídky, rybníky s labutmi a luny Žila bys tam jako v ráji.« »
máchla
—
kde jinde, nežli v ráji s ním!« Radji *A ty si ho pece vezmeš! Bašta !« leda jedno»A nevezmu, nikoho si nevezmu
»
ho
—
— —
Tu probudil dostavník notným štilcem ospalého svého ducha k nové innosti. Prosil mne za odpuštní, které jsem mu cht necht udliti musel, akoli jsem nevdl za, a jal se mi vypravovati dopodrobna svj sen. Postaral se o to dkladn, že jsem z dalšího hovoru mezi otcem a dcerou, mimo to potichu vedeného, ani slova zachytiti nemohl. Ozval se štkot ps. Pán v kožichu chopil se svého schovala uslzený šátek, úskižný duch dostavnií shánl se po krabicích a krabikách sleniných, ba, i ty, jichž se byla již zmocnila, vyrval jí opt z rukou a dvíka zastavivšího se dostavníku otevev, seskoil naped, aby pánovi a slen pi slézání pomáhal. Odevzdav dvece, která byla se svítilnou pikvapila svým pánm v ústrety, lepenkovou svou koist, štípl ji blahosklonné do buclaté tváe, vyslal dobrou noc«, vskoil nazpt do za odcházejícími Zamihlo se mi v šeru vozu a koí práskl do koní
vaku, Márinka
»
.
.
.
177
párem osvtlených oken jako sovích oí. Brzy zanikl v dálce štkot ps. Nu, a stromy letly v právo, v levo dále a dále a od té doby uhnízdila se ona výše podotknutá v prstech mé pravé ruky. Starý pán v kožichi spanilá jeho dceruška, nenávidný ženich s Icdovitýma oima ve dne v noci stáli pede mnou, prosíce mne, ba zaklínajíce, abych je uvedl na i)apír. Ve vzduchu pede mnou kmitaly se v divé smsi labut, luny, dostavník, topole podél silnice... Boubclatá dveka ucházela se u mne o místo intrikánky a duch dostavnií výmluvn se za ni pimlouval. Naproti tomu tahal mne strážný anjel eské literatury za rukáv a ptal se mne, co pi té celé vci zvláštního, nového, zpracování hodného? A rohatý jeho protichdce za mne mu odpovídal, že možno z nieho udlati všechno, že lze jednoduché té události dáti hluboce významné sociální a mravní pozadí, z nhož by osoby její o mnoho platnji a zajímavji vystupovaly. V písvitu obraznosti jevil se mi ženich jako dstojný zástupce té ásti sestárlé naší mládeže, jež s býlím pedsudk vyplela ze sebe všechny kvty krásnjších pocit, jejíž oi jen plápolají šílení.n požitku neb lednatjí omrzelostí života, jejíž duše jest jako prázdný, píšern zívající hrob samy sebe; starý otec okazoval se mi jako špinavá bublina všedního bláta, jež rozdýmá se irým sobectvím, v níž paprsek svtlejších výšin nikdy nezaskvl se duhou nebeskou; v zápasu pak s nimi dívka se svatovínkem poesie nad hlavou, s holubicí první lásky v útajném srdce hnízdeku .. Její slzavé oi jako dv pomnnky rosou nasycené pemohly mne Rozhodl jsem se pro psaní. Vrženy kostky! hrbolaté stavení s
——
ke
,
bu
178
íí.
Pede mnou
istý arch, erný kocour mi pede myšlenek dovádí mi v hlav jako mušky za letního veera. Rozpáhl jsem se po péru >»Co to zas máráš? njakou vodnatou idyllu? na klín,
roj
—
—
He?*
To
mný
sed nedbale na posteli, v ruce ohrona prst máslem namazaný, rýpnul do mne
Franta,
krajíc
tou otázkou.
nm
Mrštil jsem po káravým pohledem a chopil se péra. Ale myšlenkové mušky byly rozprášeny do všech konc. Oko mé vracelo se ustavin k Frantovi, vábeno ohromným jeho krajícem. Po chvíli zápasu s sebou samým odložil jsem péro a zamíil vážn ke svému studentskému kufru, kde také pecen chleba vonícího domovským krajem velebn se rozkládal a žlutavé máslo z obalu zelených list jen jen kyplo. Brzy na to sedl jsem na své posteli naproti Frantovi se stejn dkladným krajícem v ruce.
mým
Tu klepání na dvée. »Dále!« Vzešel poštovní sluha se psaním v ruce. Vyskoili jsme oba provanuti sladkou pedtuchou. »Pan František B ba,« b
— —
— — —
—
poštovní sluha nemohl to peslabikovati bezpochyby od ženské. Má nadje svsila kídla, Franta uchvátil psaní, smákl je nkolikrát zkoumav mezi prsty a ponkud sklamán podíval se na adresu. «A od ní!« Pozastavil se nad ernou peetí, pak ji utrhl a vyal peliv sbalený list. S napnutím sledoval jsem úinky psaní ve Frantov líci. List od ni je pro nho vždycky událost a k tomu s ernou peetí erná konala jaksi svou
—
—
i
pee
.
171)
Obliej Frantv chmuil se
povinnost.
víc a více, rty
jeho zapínaly se v sebe, posléz udeil zaatou pstí o stl a z úst mu vyhrklo: >Ten ji tedy má míti? Ten! Ty mé umuení ten!« Pelétl zbžn ostatek psaní, na to pokroil mlky ke skíni, vyal bez omluvy mj svátení kabát — jindy si ho vypjoval alespo s významným na mne pohledem a nedbaje mých otázek vyrazil ze dveí Zvuk, jakým Franta ono >Ten?!« pronesl, utkvl nkoho mimi v mysli. Jako pi Márinin: »Ten
—
—
.
.
—
lovat?* vynoil se opt pede mnou mladý starý los vyžilou lící, studeným zrakem, jako bledý, neuritý stín sama sebe; opt rozedmula se pede mnou všední ona bublina v kožichu a mysliveckém klobouku a naproti ní milostné dve. Náhle pidružila se k nim FranZpomnl jsem si, že jeho domov leží tova postava. onou stranou, kudy mne tenkráte doslavník nesl, že Marií nazývá svou vyvolenou k tomu to psaní zoufalé ono »Ten?!« ne, nebylo pochyby více, kdo byl Márince oním jediným, jemuž by nžnou svou ruku
vk
—
—
—
—
podala!
Musím
hrub
rád
Vám upímn
se
že jsem nebyl za hrdinu mé budoucí
vyznati,
tomu pasování Franty
novelly. Je sice dobrý hoch, ale pro takový v sob ani jiskry nadání. Už jeho zevnjšek!
úad nemá Pedstavte
dv
vybledlý, beztvárný malakov, z nhož ouhají a lidské tlápy jinak nemohu ruce jeho nazvati k tomu obliej, pro který by mohl lovk do roka jest co do tvar tla, 3G5 zrcadel roztlouci. si
—
—
A
široký,
diné,
eho
zachytiti
tm
asnatý malakov pravým dobrodiním. Jese novellista na celém tom prosaickém zjevu
onen
mže,
ani s tím pro
jest chuchvalec vous na brad; však ídkost jeho daleko nevystaíš.
180
Takový byl Franta. A te si jej pedstavte kleíu nohou pvabné dívky, klonícího se k rozváté hív bujného oe, trhajícího jiskivé rosou petrklíe k ozdob milky, sahajícího do hloubi malakova pro lesklou bambitku, aby roztíštil lebku sob a nenávidnému soku a jaké jsou všechny ty situace, do nichž moderní novellista musí hrdinu svého uvésti, a rcete, zda by se v nich nevyjímal nad míru smšn? Však již ho tu jednou mám jaká pomoc! Ostatn tak asem z veera, za soumraku stává se výraz ob ieje jeho o mnoho ušlechtilejším, obestírává jej tu stín divné melancholie; asem, když o plnoci vratkým krokem dom pichází, a hlavu do dlaní pohícího
—
—
živ
na
stolici
hmotn
usedá, mluvívá z
tah
jeho jakýsi
svtový bol, temné pohrdání tou koulí bláta, k níž zákon pírody nohy naše ukoval, a spoleností lidskou, která duchem na té blátivé kouli lpí; asem nu zkrátka: pipadalo mi na mysl mnoho okamžik, kdy Franta
—
i
jaksi ze sebe vycházel, v
svj malakov
jasném
se povznášel
—
promnní
nad ošumlý
a takž jsem se pozne-
náhla spátelil s myšlenkou postaviti jej po bok sliné Márince. tak tedy zanu ve jménu Pán. Naped vypil jsem ješt ernou kávu. Po ní rozestírá vždycky fantasie ped vnitním zrakem mým svj obrovský vjí; zprvu bývá na neuritá sms žhoucích barev a jak se pozvolna rozsouvá, vyvíjí se kvt z kvtu, palác v paláce se dvojí, postava z postavy vystupuje a vždy samostatnji, vždy zetelnji noí se ze záhyb jeho nevídané obrazy, až mi konen celý nádherný oblouk divnotvárných orchide', bájených zámk, luzných bajader zaste ten všední, bledý svt. Co mi pak po nm, co po Vás, velevážení tenáové, že vrtíte hlavou nad mou dtin-
A
nm
i
181
—
skon novelloii bez zaátku bez konce Jsem te v onom sladkém vytržení, v onom divném polosnní, polobdní, v nmž usedá Arab, vysrkav své mokka, do hrbolatého stínu svého velblouda na pruhovaný svj burnus. Arab má pro ten duševní stav zvláštní název .
.
.
—
íká tomu
krátce »kéf«,
my bychom
celou vtou,
to museli opsati
na píklad: »básnické rozpoložení mysli ale u nás to kazí po sklenici dobré erné kávy« cichorie a jiné ješt vci. V této poloviní nepíetnosti chopil jsem se péra a zaal svou novellu s náležitým vzletem následovn:
—
Mraky
a
hvzdy.
Novella.
Motto:
Já.
Ejh'e ctnosti Hle nevinnosti ráj! jak tt kvete na alpy té sklone, jak fialka za vétrem tak voní a tam venku mysli, že jen háj'.
Nenio.
Že
jen báj, ž? babská pouze zkazka, tet jen déti, hlupcfi vodítko,
zkušenosti vyoraná vráska aneb vata chudé na lýtko
.
.
.
Z nedokonené básn.
Velikán vztáhl ruku po drahém se z hloubi
Te
— a tu zkamenl.
Safír
safíru,
tpytícím
— jezero; velikán —
usedá asem cestovatel na zvtralé elo zkamenlého obra a nemže se nasytiti pohledu na obraz ídké krásy, u nohou jeho rozestený. Pod ním hrbolatý, hora.
výbžek hory táhne se ku krásnému jezeru, klidn dímajícímu v chobotnatých, zelených svých biezích. Dále otvírá se vyhlídka daleko, daleko do úrodného kraje: zpedu jeví se pole jako rznobarevné
porostlý
182
kusy ohromného koberce, mezi nimi zeteln se rýsují kostel za-
tu a tam tkipy pívtivých stavení, bán skvívají se v paprscích sluneních, všechno
ped tebou jako na dlani, všechno tak milé ve svém zmenšení; vidíš zeteln pastýe, blavá stáda, u kíže pocestného s tlumokem na zádech, kolo omšeného mlýna, na nmž se voda rozprašuje; však dále, tím neuritjší stávají se obrysy pedmt, tím více splývají pole, lesy, ddiny v jedinou pestrou tkaninu, která poznenáhla bledne, do sivomodra pechází, již jen tu a tam v ní daleké dvorce, tpytivé nitky bílé upky daleké eky, a tam obraz v modru se ztrácí ..
ím
—
—
Zrak cestovatele vrací se z modré dálky zpt na klidnou hladinu jezera pod sebou. Cím déle na ní dlí, tím mocnji ho táhne dol k sob". Ty vody kmitavé táhlými choboty jako dlouhými rameny rozestírají se po tob, po motýlech z dola vystupujících vzkazují ti, že tam milo posedti na tch zelených bezích pod olšemi u hustého rákosí. Rybáské chatky tu po jedné, tam po dvou, po tech pikradly se tsn k jezeru a nahrbeny shlížejí v chudé vdky své, jinde bílé vížky letohrad pyšnji patí na tesavý svj obraz ve vodách, a nad vlnami tepetá se plachetní lun jako veliký blokídlý motýl. V každém záhybu tam dole dímá utšená idylka.
nm
Váben krásami tmi sestupoval jednou k jezeru bledý mladík. Z pod širokého klobouku opesteného jarním kvítím padají svtlé zcuchané vlasy k osmahlému oblieji, jehož nepravidelnost a chudost pezaují dv veliké snivé oi; na brad jeho lehké chmýí; hndý malakov obestírá etnými záhyby nevelkou jeho postavu.
«
18a
Mladík sestupoval zvolna po hrbolaté skalní šin,
pes
dávaly,
niž
bílá
tu a bíza se si
p-
tam ostružiny ostnaté ruce popeklánla, kišálový pramének
po rznobarevných kemenech peskakoval. Slunce chýlilo se k západu. Po jezee táhly se vlnité eavé pruhy. Mladík se náhle zastavil. Podivné stavení, asi tak uprosted mezi starosvtským zámkem a novovkým letohrádkem, metalo tu pod ním do jezera své fantastické stíny. Stihlá vž s šupinatou makovicí vznášela se nad ním, ostatní pak stavení, riiznotvárné, zelenými vrcholy nkolika strom zastínné, pilepeno bylo ku svahu
kamenné hnízdo bájeného ptáka velikána. branky, vedoucí se strany jezera do tajin tsného dvorce, sklánly se devné, z hrubá sbité a onde již rozpadalé stupn až k samé vod, kde tu vkem nachýlený kl držel na provaze pestrou, skotaivou loku. A na malém tarasu nade dvorcem rozpínal pavilon kulatou svou stechu^ zlatem slunením obetkanou, jako obrovský hib z kouzelných lesu. Když pišel blíže, rozeznal v pavilonu ti osoby: dva mužské skály jako
Od malé i
a dívku.
V
záhybu stezky tyil se pod rozložitým dubem kíž, obetkán paprsky slunce jako svatozáí. Pod ním sedlo dcko s chudou plachetkou na hlav a dívalo se velkýma, jasnýma oima do šeré dálky. Mladík se ped ním za.stavil.
devný, zpuchelý
»Slyš, dceruško,
í
Dvátko, jakoby a plaše vzneslo k
nmu
pait: Pánovo. »A jaký to pán?« *
»No, pán.«
pak to dole ze
sna
oi
bylo
.stavení.'**
procitlo,
a pravilo
po
udiven
chvíli
roz-
184
Šel dále. Z pavilonu byli již onino dva mužové zmizeli ostala tam dívka sama. Lokte opírala o zábradlí a hlavu kryla do dlaní jako v hlubokém zamyšlení. Pšina stáela se blízko kolem pavilonu. Vy-
—
rušena kroky ze snní svého pozdvihla dívka hlavu, a pln krásný její obliej, okanutý zeeným vlasem jako zlatým deštm. Spatil nahé kypré hrdlo, jemn odstínnou bradu, bleouké líce a dlouhoasé temné oi a celý ten obliej byl tak malý, na pólo ješt dtský, v držení té zlaté hlavinky spoíval nezmrný pvab. .. Mimovoln stanul chodec. Však dívka se rychle vzchopila a lehounce se odechvla z pavilonu. Mladík sešel až k jezeru. Podél toho vinula se travou pšina, vybíhající od stavení s vížkou. Odtud blížil se na koni muž zvolna jeda a asem po stavení se ohlížeje. Dle bílého klobouku poznal chodec, že to jedna z onch dvou postav mužských z pavilonu. Práv u nho ohlédl se jezdec znova a tu zjevil se obliej v základním rysu krásný, avšak nyní bledý, opuchlý, s tahy neurit splývajícími; dv oi kalné, bez jiskry; odv jeho byl pkný, vkusný; pokrývka na koni skvostná, zlatým erbem v rohu prošitá. Jezdec švihl kon ozdobným biíkem, se vzepjal, zasupal tu spatil
—
k
a bleskem unášel odtud pána svou novellu, když Až potud napsal js( trhlo náhle jemné zaukání na dvée.
m
mne
vy-
Kradl jsem se po špikách ke dveím, abych je on kdokoli, ped nosem zahostu, tarasil však než jsem to mohl provésti, rozesmekly se dvee zlehounka a v nich objevil se klobouk, jenž budil mimovoln pedstavu žitišt a vrabc, za ním pak vynoil se lovk, který tu pedstavu ješt více oživoval. Zespod ela, hluboce sklonného, vyzíraly k tob dv
nevasnému ;
bu
«
Ibo
oi s výrazem takovým, jakoby t snažn abys ostatek laskav pozorností svou ušetiti ráil. Prosba tato byla pln odvodnna, nebo k té satye na odv lidský, kterou tu ruka asu hubené a zkivené údy popsala, byl by onen klobouk býval píliš slušným mottem. » Prosím uctiv, nebydlí zde pan Šttina ?« optal úzkostlivé
prosily,
i
se
mne »
ten živý «' Nebydlí.
všák
vetešnický.
»Snad vedle, prosím.f** >Ani vedle. Vbec tu v celém dom žádný pan Šttina nebydlí. Mohu vás o toiri ubezpeiti.* » A to je divné, velmi divné. ekl mi pece: ís. 50., druhé poschodí, první dvée v levo. A k tomu dodal: pijte jist, pane Miroslave, musíte mne vystihnout. Vystihnout.'^ Mimovoln jsem upjal oi na »pana« Miroslava, jenž z nich ihned vyetl žádost o vysvtlení temného onoho výrazu. »Pan Šttina se dává rád vystihovat. Jednou jsem ho vystihl u zlaté tísky, po druhé >u Zadin« a po tetí už ani nevím, kde to bylo; ale sedlo tam mnoho pán okolo stolu, professoi, doktoi, páni od vymagistrátu a od telegrafu a dali se všichni po pi stihnout a jeden k tomu svého psa Prosím* tom vytáhl z jedné z dr svého kabátu propocenou a po krajích ohryzanou knížku, z níž se jal opatrn vyjímati erné papírové výstižky » rate se podívati: zde je sklepnice od Zadin, zde jeden pán v cylindru, tady koka paní domácí, vedle kvtina podle pírody a tady, prosím, jsem já sám vystihl jsem se jen ^
—
ad —
—
—
tak z
pamti
.
.
.«
Ah, po obyeji slavných malí, pomyslil jsem si. Pohled na výstižek mne pesvdil, že tento umlec Svatopluk
ech. Sebrané
spisy Uí.
186
ve stíhání
bu
ani stínu
pamti neml aneb
do zrcadla nepodíval, nebo
zalichotil si
svými
se nikdy
nžkami
tak málo, že to, co tu z erného papíru vystihl, spíše fétusu než jemu se podobalo. Ostatn byli i ten pán s cylindrem, i ta sklepnice, i ta kvtina podle pírody všemu na svt podobnjší, nežli tomu, co vyznaovati mli. Nicmén pravil jsem ze soucitu knmu: »Vru, je to podobné. Vy jste tedy, pane, vlastn umlcem?* Oko smutného silhuetisty zaplálo živji. »Ano jsem umlec, pane, nemenší nežli malí nebo socha. Z mramoru vytesat sochu, kus po kuse, tah po tahu za týdny, za
msíce
— to
konen
dovedou mnozí;
ale z
kousku
—
papíru za okamžik vyarovat vrný obrys ehokoli to, myslím, je vtší umní. vidíte, drahý pane, nikdo to neuznává. Jen hladký kámen, jen skvlá barva na psobí. Byl jsem ped asem také u malíe, v továrn maloval jsem na dýmky ženské hlavy, které šly jako na draku jsem pi tom postavení jako baron ale to už tak osud, klesl jsem, ba klesl...* Oi jeho navlhly. Pohled utkvl na nkolika velikých skvrnách, které v pedu vest a kabátu jeho dodávaly zvláštní pikantní barvitosti a v tchto nkolika skvrnách etl jsem celý osud jeho. Po chvíli zeptal jsem se bez*Nyní se vám vede tedy he, nežli v továrn?* »Ach ovšem, pane, odpovdl plativým hlasem, » nyní jsem uinný žebrák. Vru, kdybych s kloboukem v ruce chodil od stolu k stolu, více bych vydlal, nežli svými nžkami. Casen se stává, že projdu deset hostinc a nevydlám ani na sklen na skývu chleba. Nkdy
A
n
—
—
ml
mj
—
dn:
»
—
ovšem, když je rozjaená spolenost pohron:ad, dává se teba ccki vystihnout. Ale jak mi platí mou umlost? Zrovna se vám stydím ten pakatel jmenovat.
«
«
187
Ovšem jsou také uznalí páni, kteí oceují mou práci, kteí mne nesnižují žebráckým grošem ale tch je poídku, velmi poídku Abych jemu sob asu ušetil, perušil jsem ho: ^Nu, což? na mn byste nechtl umlost svou osvdit ?« S nejvtší radostí, pane, hned!« I sáhl rychle do nkteré z dr svého kabátu a vyal z ní rezavé nžtiky. Vzal osmerku erného papíru opatrn mezi prsty, zajel do ní nžkami a s bájenou rychlostí vystihl obrys
—
.
.
«
.
i
hlavy, která pekvapovala svou nápadnou nepodobností k mé, jakož i vbec k hlav. Podal mi ji s pohledem vítzoslávu' m.
loví
Abych mu
zbhdarma
—
neublížil,
pravil
jsem:
—
Vskutku podoba a za tak kratikou chvíli* a vtiskl jsem mu do ruky slušný honorár. On se hluboce uklonil a sáhl do své knížky. * Kdyby mi |)án za neskromnost nevykládal,* pravil tesavým hlasem, »nabídl bych zde ješt ten komický obrázek: je to starý pán s bitvou v ruce. Velmi peliv provedeno Koupil jsem starého pána s bitvou. Abych nemusel také koupit chalupu nebo tygra nebo co se to dále v knize ernalo, ekl jsem úsen: »Nu, porouím >
——
pane Miroslave Oslovený zastril knížku, avšak pišla mu do nepravé díry a svezla se mu pod kabátem k zemi. Celý nu'ak silhuet vysypal se z ní. Shýbl se pro n, však tu to na asi na tyech místech prasklo a kalhoty utvoily dole malebné záhyby. Aby se nepihodilo další neštstí, sebral jsem sám výstižky, zastril je do knížky a podal mu ji. Ve dveích optal se ješt: » Rate odpustit, tak pan Kikava zde nebydlí.?* »Snad Šttina r^<
se,
I
nm
IbS
»Acl], ano pan Šttina, vskutku, ekl jsem Šttina « »Zde nebydlí v celém dom žádný pan Šttina ani pan Kikava. Porouím se.« Zastril jsem vnit dvée a vrátil se ku své novele. Však neml jsem u ní stání. Vydal jsem se na procházku po svém pokoji. Na mysl se mi neodbytn dralo porovnání sebe sama s oním dravým silhuetáem. Zdaž mu nejsem podoben.? On kazí papír nžkami, já pérem; on tvoí z nho karikatury stín, já vrhám na karikaturní stíny svých myšlenek. Holý obrys pouhá šablona v ní nekvetou svží barvy
—
—
—
prostý vdk pírody a jaké to všední obrysy, jaké to všední šablony! Cím déle jsem tak pecházel, tím hloubji zabíral jsem se do toho porovnání, tím zpozdilejší jevil jsem se sám sob. Napsati novellu, napsati Ji tou všední manýrou, ba pod tou manýrou, což bude ona jiného, než takový bídný výstižek, jaké jsem práv z útrpnosti koupil. Za pár dní ji napíšu, za pár hodin ji nkdo z dlouhé chvíle pete ^ ó záslužné to podnikání, krásiý to úkol životní! Ci to mé povolání, abych pomohl lidem ubíjet as.? Po tomto pessimistickém rozjímání byl bych zde závrenou áru snad nikoli k vašemu žalu udlal, kdyby mi tu nebyl na mysl pipadl Franta. Chudák! Kde asi bloudí.? Kam se asi uchýlil s hluboživota,
v ní ncbují
—
—
—
kým svým
žalem.?
Což
nui plátno,
kdyby
tisíce
mil
ubhl, žalu tomu neutee. Ubohý hoch! Znám lidi jeho druhu: na povrchu drsný, šedý kámen a v nitru hloubí si mocný proud citu tajné jeskyn Ostatn láska jest jako drahý kámen z pohádky: zasa ho kamkoli, on vše do kola oslní paprsky svými.
Prach všednosti lesk jeho nczakalí,
as ohe
!
180
—
jeho neiitlumí. Láska jest jako písn jistých básník k ní možno vždy ješt pipsati sloku Opt se v duchu mém rozblesklo ono klidné jezero, ovnené hustým rákosím, ty loky skotaivé, ty chatky skromné, ty letohrady pyšné pedl jsem v myšlenkách novellu svou dále. Ve zdi pod pavilónem jest jeden kámen vylomen kdož to uinil ? Kdo tady
—
stoupal
nahoru?
—
—
i
—
Tajné schzky dvou milenc
—
kdož o nich ví? jediná vrná služka a ta nepoví. Otec poítá, mýtí lesy, zlepšuje role. Na koni pijíždí mladý lovk s vyhaslým okem, vyžilou tváí. Snímá dvorn bílý klobouk tiskne otci ruku a po stran zívá. A jednou pijel ve skvostném koáe pro nevstu. Však touž dobou vystupoval po klikaté pšin vzhru mladík v asnatém malakovu. Na ele ml chmuru, v oku slzu. Nevšímal si ostružin, rozlezlých po stezce, ani praménk, ji peskakujících, ba nevšiml si ani malého dvete, jež sedlo pod oslonným kížem a dívalo se velkýma, jasnýma oima do šeré dálky... Ach, to by bylo píliš mdlé. Snad tedy Ve stínu rákosí na jemném pletivu vodních bylin našli jednou rybái dv mrtvá tla Nikoli! to u nás dávno zevšednlo. Což kdyby tedy onen vyžilý muž jest to ovšem pravd velmi nepodobno, ale jest to zvláštní, pekvapující a v tom asu záliba kdyby tedy onen muž, v jehož oku jiskry, v jehož duši hvzdy utuchly, ped shasnutím zaplanuv v celé pvodní kráse ducha svého, v podivínství, podobném šílenosti, v den ped svatbou v rozmailé koupeli žíly si otevel a soku veškeré své jmní Pry, nestvro! Musím ven z dusného pokoje, tam, kde se to hemží lidmi z masa a krve, nikoli pak fantomy z papíru a erni :
—
—
—
bu
—
bu
:
100
Zašel jsem k šatnici, abych se ustrojil k procházce. Ach vždy mi Franta odnesl kabát na mém kolíku visí tam jeho. Do nho uschoval dopis s ernou peetí. Což abych mezi námi vyvinul se dávno
—
—
hmotný
i
psaní, z
nhož jsem
duševní komunismus
Sáhl jsem pro
—
ano nahlédnu v to
tolik vytušil. list.
Zde jeho obsah
» Milovaný Františku! Stran toho globusu, o kterém mi píšeš, s nejvtší ochotou Ti pomohu. Dojdi si k Bety, mám u ní ješt njaké peníze — z tch si vezmi, kolik Ti teba a za ostatek jí vyi, aby mi koupila klobouek, nosí prý se nyní matrósské a že jí posílám štípanou hubiku, ale jen v duchu, nikoli po Tob, jak's tomu onehdy rozuml, a ten klobouek býti -také s kytkami, ale jasmín že nechci, aby mi ho poslala po vozkovi pojede tam s nedle. Máš asi mnoho uení odpus, že ale musím do kuchyn jestli Ti tak málo píšu pak na mne hodn vzpomínáš? Abych nezapomnla, malinovskou hospodu, kterou chtl Tvj pan otec najmouti, tolik jsi se na ni tšil, dostane starý Kutil, víš ten morous, íkají, že nebude mít ani hosta. Piš brzy!
mže
—
•
Tvá do hrobu
Ma Té erné peeti
se nelekni, jiný vosk sehnati « Všední vtip, všední život
dom
namoit.
—
—
—
T r
i
—
milující e.
nemohla jsem v celém škoda pro
nho
pero
Ta
r
o ky.
Humoreska, (»LQmír« 1873.)
v
msteku Ž. pebývali dva staí, vážní pánové, nichž jeden se jmenoval Dusil a druhý Musil. Vedle této podobnosti jmen byli pánové Musil a Dusil jinak velmi sob podobni. Obzvlášt zdaleka byla podobnost obou co do postavy, odvu a pohyb tak veliká, že bys byl pi prvním jich shlédnutí mimovoln oi zamhouil v domnní, že pan Dusil nebo pan Musil z
i
bu
ped novým,
bystejším pohledem do íše zrakových pelud se utee. Ovšem, ím více jsi se jim pibližoval, tím více rozdíl jevilo se mezi obma. Byl pan Dusil o poznání štíhlejší a stih šatu jeho vyznaoval se jakýmsi, ovšem slaboukým pídechem šviháckosti, však prozrazoval zárove ducha povzneseného nad malicherné starosti o náležitý poet knoflík, o celistvost nohavic a podobné tretky. Odv pana Musila naproti tomu nesl na sob ráz prosté pohodlné domáckosti a stopy spravující a poádající ruky. Oba mli dlouhé vrásité oblieje, vysoké lysiny, šedivé proužky vous pod ušima a výrazné, ponkud nesou-
102
mrné
nosy; však nesoumrnost tuto zvyšovala u pana bradavice, o jejíž jsoucnosti se mimo-
poboní chodem eeno pesvdoval.
Dusila
— každou
—
bezdným
chvíli
hmátnutím
povaha našich hrdin patrn se
lišila: pan Dusil pružnjší, ponkud praktitjší, veselejší názor svta a spojoval s jakousi život jeho byl bezvolnjší mravounou theorií velikou náklonnost k jistému druhu suchého úhonný humoru, humoru tak lehounkému, že málo který poslucha jemný pel jeho na slovech Dusilových pozoroval. Pan Musil naproti tomu byl povahy usedlejší, vážnjší, obíral se rád úvahami o nejvtších záhadách ducha lidského a šete v rozprávkách svých písn mravohlubiny svého opravdivého, ul-cy, odhaloval jimi asto svtem poohlédl ušlechtilého citu. Byl se také a etl, než jeho pohyblivjší protichdce. Více ješt než svými povahami lišili se hrdinové I
byl
duševn ponkud
—
ml
ilejší,
—
mén
mén
svými domácími pomry. Pan Dusil byl totiž starý mládenec, pan Musil starý vdovec; onen bydlel v najatéin pokojíku, tento obýval pkný jednopatrový s rozkošnou, vkusn upravenou zahradou; první konen ml za spolenici své samoty zbytek neho, co za dob své opcenosti dobe strakou býti mohlo, druhý pak vykazoval na míst tom krásnou, šestnáctiletou dcerušku, jejíž titrné stevíky od jitenky do veernice marn po odpoinku toužily a která s bývalou strakou pán Dusilovou jen to spolené mla, že si na zavolání >Julinko« (u straky: »Pecko!*) velmi pítuln na koleno (u straky: pantofel) svého živitele sedala. Nešastnou náhodou mel pan Musil nad touto roztomilou ozdbkou svého píbytku velmi nepohodlné stinidlo ve své ovdovlé seste, paní Barboe Rákosové, kteráž netoliko naši
dm
193
zásadám svým vycliovatclským
vi
Julince výhradnou platnost zjednávala, nýbrž i za mentorku svého staršího bratra se povyšovala. Pes tyto znané rozdíly byla podobnost pánu Musila a Dusila pekvapující, a pedpokládáme-li njakou adící a ladící vli v íši všehomíra musíme to za více než rozmarný žertík uznati, že tyto dva lidi
—
práv do msteka
—
jako dva zajímavé pendanty vedle by byl pan Musil o sob.? Cím pan lidmi.? Ztratili by se oba nikdo by se pi nich ani nepozastavil. Jedin v soubytí obou na témž míst vedle sebe spoívá vtip jejich jsoucZ.
ím
sebe postavila. Dusil mezi jinými
—
nosti. I zdá se, jakoby byli z vnuknutí jakéhos tento svj spolený svtový úkol pojali, nebo bývali neustále
pohromad, ba
tém
pestávali na spolenosti své. Jak mile .se poprvé byli spatili, pilnuli ihned k sob pátelstvím nejvelejším. Našli se. Však z poátku nebyla podobnost obou tak veliká; teprve delším vzájemným vlivem pizpsobili se takto druh k druhu. V první dob po svém seznámení ulevovali plnou mrou poteb vzájemného sdílení. A mli toho nesmírn mnoho, co sob sdliti chtli. Pan Musil objasnil panu Dusilovi svj pomr k paní Barboe, vylíil mu rozplývaje se v slzách své bývalé štstí manželské a nynjší otcovské, pošeptal mu nkteré vzhledem k paní Barboe velmi smlé plány budoucnosti Julinky se týkající, vyjevil mu dále, že jsou naše známosti o bohu a vcech nadpozemských nad míru chudý, že jsou msíc a hvzdy tlesa podobná zemi naší a bezpochyby též tvory nám podobnými obydlená, že se teprve po sitirti dovíme, bude-li duch náš za hrobem dále žíti ili nic, a vbec veškeré lánky své
—
—
—
—
194
složité
filosoe,
neopomenuv zárove
odhaliti
mu
až
na dno své šlechetné, cithvé srdce. Pan Dusil vypravoval na vzájem panu Musilovi o svém pobytu v Benátkách, které jsou celé na jehlách v moi vystavny, o ztroskotání lodi »Pastrana«, z nhož on. plovaje na soudku petroleje, šastn vyvázl, vylíil mu velmi živ s pídechem svého suchého humoru milostné dobrodružství, které ml ve Španlsku s ernovlasou, ernookou dcerou jistého tamjšího písae, a v nmž jedné španlské stn hlavní úkol byl pidlen však zajímavý píbh tento nemohl pan Dusil pro mnohé odstrašující posuky svého posluchae nikdy za onu
—
ped
eho
se ve
ním na dno
—
zkrátka, vypovdl mu nedožil, i vyprázdnil i schránku svých anekdot a vtipných jednoho dne každý z nich
španlskou stnu dopraviti všechno,
svt
dožil
prpovdí. Konen vdl práv tolik, co oba dohromady.
Po dob povídání nastala doba mlení. V této druhé dob zbhla se událost, o níž hodlám vypravovati. Bylo léto. Pánové Dusil a Musil sedali den co den v zahrad tohoto, majíce nad hlavami husté, rznotvárné lupení útulné besídky jako zelený štít proti ohnivým šípm odpoledního slunce. Nemluví, pemýšlejí. Pemýšlejí usilovn o tom, co by spolu mluviti mli. Pan Dusil, maje nohy skíženy, ohledává tvrdošíjn svou význanou bradavici, jako by ji ml za pechovavatelku nkterého zapomenutého dobrodružství nebo vtipu, a pan Musil vznáší oi s výrazem žalostivým k libé he svtel a zelených stín nad sebou, jako by se njakého spasného vnuknutí s hry dovolával. Však nebe je neúprosno a bradavice shledána nevinnou. Po marném hmoždní upjal ten neb onen v nesmlé nadji oi na .svj protjšek, však brzy odvrátil
lí)5
hlavu, setkav se s opanou nadjí ve zraku druhové. S ticliou resignací zádí vah se oba ven do zahrady, kde kupa zelených vrcholk v modru se vlnila, zahalujíc hlubokým stínem nádržku vody, jejíž tmavou hladinu zciobila posledními svými kvty, a kde nad pestrými hlavinkami kvtin rozmanitý lesklý hmyz pclétal a bzuel. Vlašovice mihla se vzduchem a uchvátila v letu jednoho z tch pelétavých brouk; ihned obrátil se pan Musil k píteli a pohnul živ rtem, však pestal na tom pohybu, nebo byl již v oku pán Dusilov f)cetl svj zamýšlený výrok, že vtšina tvor bohužel hubením jiných tvor se živí, což nazvati nutno [)omrem velmi nepirozeným. 'V tom ol)jevila se mezi stromy líbezná postava díví ve svtlých, veselých barvách, s rojem šotk v oku a s úsmvem na rtech. Julinka to nesoucí starým samonjaké oberstvení. Vzdor svému bemeni blíží se svižným poskokem srny. Náhle svezl se jí s nožky zamstnaných stevík Zastavila se jeden z s rozmarným posunkem, shýbla se pro nevrný ste-
tám
vn
víek s
a
stojíc
veselým
pi
emž
se
noze obouvala si jej zvolna na druhou malounko pozdviženou,
o jedné
popvkem
pod záhyby jasn žlutého šatu
objevil
obrys pekrásné nožky ve snhobílé punošce. Pan Dusil otevel ústa k njaké poznámce, ale odmítavý posunek pana Musila pesvdil jej, že tento již zná a se svého mravního hlediska zpedu zatracuje obmýšlený vtip. Takové byly každodenní odpolední dýchánky pravé to dýchánky, pi nichž ústa na jediný úkol dýtchto pán. chání obmezena bývala Však pece byla jedna vc, která mnohdy jednotvárné ticho jejich besed perušovala. Byla jedna stále napjatá struna v duši obou, které se zhusta na vzájcm
—
—
19G
dotýkali a která zvlášt slovy útlocitného pana Musila nezídka taslav a žalostiv zazn vála. Kdysi byl pan Dusil po dlouhém pemítání pojednou živ pronesl: »Takhle taroky by neškodily !« Pan Musil trhl sebou, oslnn náhlým, svtlem, které mu z výroku toho zazáilo. Ano, taroky! taroky! Tato
královna her odhánti bude svým kouzelným, mnivým od svých bývalých vrných panoš plížící se píšeru dlouhé chvíle. Jako tonoucí stébla zachytili se oba této myšlenky. Od té chvíle byli pevn pesvdeni, že jsou taroky jedinou branou k lepší jich budoucnosti, v tomto znamení že spoívá jediná jejich spása. Nuž, co vadilo tomu, aby šastnou tu myšlenku Malikost: v msteku Ž. ihned ve skutek uvedli.? nebylo než jediných tarokových karet, které pan Musil jakožto svdkyn mnohých krásných veer peliv schraoval a od nedávná nkolikráte za den lítostným
vjíem
—
okem po
ad
prohlížel, a
krom
našich dvou
známých
jediného lovka, který by byl nezbytnou tarokovou trojici doplniti mohl Po delším, marném pátrání po této nezbytné tetí osob nahmatal pan Dusil ve své bradavici pevýbornou myšlenku, že by si onu vlastním piinním^ odchováníni totiž njakého novice veselého ádu Skýzova zaopatiti mohli. Málem by se jim to bylo podailo. V sousedství pana Musila bydlel malý, obtloustlý lovk s tmavorudým obliejem a mosaznými kroužky v uších, jehož mkké srdce naléhavým prosbám sou.sedovým neodolalo. Jednoho dne rdl se jeho obliej s výrazem ponkud pipitomlým mezi radostnými oblieji pán Musila a Dusila a mžouravá oka jeho pohlížela jaksi bázliv na veliký vjí karet, který mu naši pátelé se ni
—
—
znaným namáháním do tlustých, neohebných prstu vpravih. Zaalo prpravné vyuování. Soused nestaoval obraceti oka a kývati živé hlavou tu v stranu pana Dusila, tu v stranu pana Musila, kteí mu oba najednou s
ohnm
Na pi tom nkteré rozdíly mezi souobou uitel a než tito jakés takés shody do-
velikým
štéstí
objevily
stavami
základní pravidla hry vykládali.
se
mohl se ubohý žák ze své mrákoty ponkud vzpamatovati. Za oddechu toho zpozoroval, že jsou na tarokových kartách v rukou jeho namalovány roztomilé obrázky, mezi nimiž zvlášt jeden tuším na tarokové devítce pedstavující skupení dívek nad lesním pramenem, kterýž byl jakousi ábelskou fintou pi kupování karet se strany pana ]\I ušila mezi ostatními, mravn zcela nezávadnými obrázky proklouzl, znalecké jeho pochvaly došel. Však ne dlouho tšil se svým nálezem. Bylo mu podstoupiti první hru na zkoušku. Bože, jaká to hra! Po každé vynesené kart následoval dlouhý cílili,
—
—
výklad co byl
s
obou
ue
byl návalu
pohled na
struné opakování všeho toho, vlastn neslyšel, tak že by tento
stran a
již slyšel,
nauky
zajisté podlehl,
kdyby
jej
pvabnou
nebyl
sílil
devítku. Vynášeje v právo i v levo ostatní karty dle okamžité své choutky, zachovával si devítku tuto jako drahocenný poklad až do posledka, kde ji s povzdechem na hlášeného pakátla pán Dusilova odložil, zaež se mu ovšem zasloužené dtky dostalo. pan Musil potšil jej slovy: »Však se do toho vpravíte! Zítra to již pjde lépe!v< a oba propustili jej velmi milostiv. Od té chvíle zmizel rudý obliej s kovovými kroužky v uších úpln na obzoru našich pátel jako klamný ervánek Šklamáni byli v jediné své nadji ti tam krásní snové!
Le
—
Však netušená pomoc byla jim
blízka.
198
Jistý mladík totiž, jménem Jaroslav Komár, zajel jednou veer levicí do vlasii a napsal pravicí do svého denníku tyto ádky: »]\Iiluju! Tisíckráte bych tu Malicherné duše, jako na píklad napsal, že miluju! mj domácí. Hodím ti pod nohy, cihlo, tvj lakotný Zbytené je pemítati o jádru bytosti loví. peníz! Bh! Vane dech všehomírem... Jen bambitka mne dlí mizerný šttec! Mizerné Gabriel Max od nieho. « a zdá se, že tu Jaroslav péro, stvro husí, oknem t Komár skuten péro oknem vyhodil. Kdybyste z této ukázky slohové vyetli, že byl Jaroslav Komár lovk nad míru teštivý, inili byste mu nemalou kivdu. Mlf toliko živjší letoru nežli vtšina ostatních lidí, duch jeho byl práv tak pohyblivý a tkavý jako jeho oi á v jeho hlav kupily se myšlenky nemén zcuchané nežli ty blavé vlasy nad ní a ta zarudlá vousiska pod ní. Abych ten obraz nkolika rtami doplnil, oznamuju, že pevládala v postav Jaroslava Komára lahodná štíhlost, v romantice tak ei
—
—
—
— —
oblíbená, a že se jeho líce honosily jemným nádechem rumnce, který se k barv vlas a vous výborn hodil. Z narážky na Gabriela Maxe uhodl jist každý, kdo zná slavnou » Julii* tohoto umlce, že byla Julinka Musilova hrdinkou milostných sn Jaroslava Komára. Ostatn si nemusel pro tuto lásku hned s bambitkou zahrávati, nebo byl navzdor svému nchrub výnosnému postavení v Ž. jakožto jediný syn bohatého obchodníka pražského výhodnou partií pro kteroukoli zdejší dívku. Však náš Jaroslav nemohl si dle romantických svých názor pravou lásku bez boje s nepíznivým osudem pedstaviti. Rozhoená » cihla pak v denníkovém jeho výbuchu nevztahovala se k nikomu jinému, než k obtlousl-
199
lemu lovíku
s
rudou tváí a kovovými kroužky v
jehož truchhvý tarokový noviciát jsem
tenám a zítra
ped
uších,
chvilkou
vylíil. Byl Jaroslav Komár nájemníkem jeho konila poslední nkolikrát prodloužená lhta
k zaplacení »lakotného peníze* ili prózou: inže. Jaroslav Komár splnil slib sobe daný a » nehodil' sice, nýbrž položil a to nikoli >pod nohy«, nýbrž na stl svému panu domácímu dlužné nájemné. Tento odmnil jeho prodlouženou správnost historkou o svém dobrodružství s pány Musilem a Diisilem, protkanou nkolika osobními poznámkami, tmto pánm nepíliš pochlebnými, z kteréž píiny je tuto k vnému zapomenutí odsuzuju. Jaroslav Komár nachýlil po vyslechnutí této historky hlavu malounko stra^iou a postál chvíli nchnut v hlubokém pemýšlení, což bylo pi ídkou událostí. Náhle povznesl s vítzným pohledem elo a vyrazil
nm
ze dveí.
Téhož dne vypravil se na cestu do nejbližšího msta. Vrátiv se z tajemné této výpravy do svého pokoje, vyal ze zánadí jakýsi balíek a jakousi knížku Z roztržené obálky vysypala se na stl kupa- pekrásných tarokových karet. Na to rozezal knížku, pisedl k ní a jal se s velikým duševním úsilím obsah její pibíraje zhusta karty co názornou stránku svého studia ku pomoci asem ovšem odskakoval od své knížky, tkával s divnými posunky po svtnici, iníval krasovcdecké zastávky ped zrcadlem, zabodával pérem do denníku pelétavé myšlenky, zkoušíval, zdali by, leže na znaku na posteli, špikami nohou nízkého stropu dosáhl, zkrátka oddával se rznému vedlejšímu zamstnání, emuž se pi ohnivé jeho letoe nikdo diviti nebude. studovati,
«
200
Pilné toto studium trvalo nkolik dní. Konené jednou odpoledne zavel náš mladý pítel rázným pohybem knížku, zaluskl si prsty, uvrhl se na postel, kdež
tentokráte tlocviný svj pokus skuten provedl, a zabral se po té do zušlechování svého zevnjšku. Oblaživ se pohledem do zrcadla sešel na dvorel
dlen
toliko nízkou mížovou ohradou, podél níž na druhé stran vedla stezka k stinnému každodennímu
A
pán
Tudy
musejí
pijíti.
hle! již se objevil ctihodný pár. Jaroslav
smekl
shromáždišti
Dusila a Musila.
velmi zdvoile svou francouzskou, záhadným odznakem se tpytící apku Pánové podkovali blahosklonn. »To je dnes vedro, pánové! Ve Španlsku prý prohlásili republiku, « sdružil Jaroslav Komár po svém zpsobu myšlenky. Pan Dusil pohlédl na pana Musila a dosáhnuv nmého jeho svolení, odkašlal si a prohodil prozatím toliko vzhledem k první poznámce Jaroslavov: »Ba, vedro! V potu tváe musí se lovk veera dosedti (viz nahoe: suchý humor). A se bavit? Kartami? Vyjímaje taroky »Ach, taroky! Velmi dvtipná a zábavná hra!« vskoil mu Jaroslav Komár živ do ei. »Taroky! Pakát ultimo! Co naše národní bulka proti tomu! Rád bych si zase jednou zahrál v taroky !« Pánové Musil a Dusil pohlédli v radostném pekvapení na sebe. »Pane, vy umíte taroky ?« zvolali na to jednmi ústy, jako by v náhlé své štstí viti sob
—
—
ím
netroufali.
mi
»Ovšem, ovšem! Dlouho jsem sice nehrál z pamti. Ale vpravím se brzy
ponkud
toho.«
— vyšly opt do
Za krátko sedl Jaroslav Komár v povdomé nám besídce mezi svými slavnostn naladnými spoluhrái. po tolikerém marném namáhání splnna nejvroucnjší jejich tužba! Rozdaly se karty. Partie zaala. Zvláštní to skupení! Jako chlapec vidl jsem kdesi u hodin dva lepenkové panáky, kteí na stn proti sob nalepeni, majíce pohyblivé ruce ke kyvadlu pipevnny, zdánliv toto sob bez ustání navzájem podávali. Kdyby mi úcta k pánm Dusilovi a Musilovi v tom nezbrao-
Konen
vala,
poctil
bych ony panáky porovnáním
s
tmito
pán)^ jak v nápadné podobnosti své mlky a vážn naproti sob sedíce, stídav karty vyhazovali a shrabovali. této klidnosti tvoila pohyblivá postava Jaroslavova uprosted zvláštní protivu vrtl sebou, kasal si rukávy, bruel operní nápvy, šermoval kartami v povtí a vedl s nimi hlasité rozhovory. Starým byl sice nesourodý tento živel velmi proti
vn
K odmené
:
pánm
než k vli božským tarokm odpouštli mu jeho patrné zaátenictví ve he výstednosti stále se vzmáhající roztržitost. Upíral oi hustji do zahrady než do karet, natahoval krk velmi povážliv a vymrcelé tlo do výšky, kterýžto pohyb šoval asem páni spoluhrái z nedorozumní vždy rychlým shrnutím doprovázeli. svých kartových Náhle utkvl tkavý pohled Jaroslava Komára nehnut na jednom kout zahrady. Vznášela se tam líbezná postava Julie, podobající se bájené princezn z íše kvt. Ve vlasech jejích kývala pestrá smsice kvtin hlavinkami na vše strany a zvyšovala jarý, svží dojem veselého oblieje s párem blýskavých, tveráckých oí pod oslnnou asou. Ped besídkou se zarazila. S pekvapením upjala zraky na Jaroslava Komára, který se tu ve své celé srsti,
i
i
i
i
vjí
Svatopluk Cech: Sebrané spisy.
III.
14
2a2
romantické štíhlosti, se zbylými kartami v rukou nad stolem povznášel a v horlivých poklonách svou mrštnost
osvdoval
Již otvíral ústa
k dvornému oslovení
—
»A, tys to, Julinko?« zvolal pan Musil. »Nu dobrá! Postav to sem! Však se obsloužíme sami.« Jaroslav otevel na novo ústa, však Julinky nebylo Zahlédl toliko mezi vtvemi milostný její
zde více. obliej k
znamu
nmu
nazad obrácený
se v hluboké
dumy
s
úsmvem,
o jehož vý-
pohížil.
mrkaje okem po zadumaném jinochu, panu Musilovi a chtl mu nco do ucha pošeptati; však doetl se v oku jeho nmé námitky, že on (pan Musil) již všecko ví a náležitá opatení
Pan
Dusil,
nachýlil se rychle k
uiní.
Za veera téhož dne tísnily se zcuchanou hlavou Komárovou, oteveným oknem do šerého, vonného vzduchu nachýlenou, tyto zcuchané myšlenky: Pro se asi smála? Pekrásné oi! Nemohl jsem se jí piblížiti; jen co zdomácním. Pod sluncem sotva lze najíti fádnjší hry nad taroky a nudnjší spolenosti nad tu dvojici nosatých podivín! Dal bych za to pl svého vdní, kdybych zvdl význam jejího smíchu! Snad že jsem podržel ty proklaté taroky v ruce?! Trnitou cestou ubírám se do tvého objetí, ó kouzelná vládkyn slavík a rží!
Když se druhého dne tarokái sešli, mrkl pan Musil jedním okem významn na pana Dusila a obrátil pomocí druhého zetel jeho k jistým oberstvením, jejichž nynjší pítomnost v besídce inila budoucí objevení se Julinky naprosto zbyteným. Pan Dusil schválil toto opatení rázným pokývnutím hlavou. Jaroslav Komár
.
203
naproti tomu projevil živými posunky velikou nelibost nad touto zmnou denního programu.
Po nkolika
partiích pichvátala do besídky na Julinky paní Barbora Rákosová, buclatá vdovika s živým erným okem, jejíž obliej jevil stopy bývalé nemalé ráznosti. Nesla kvtiná krásy a celý zjev s kvetoucí azalkou.
míst
pee
Zmivši Jaroslava nehrub lichotným pohledem, zašvitoila: > Pohle, Severine, jakou krásnou azalku jsem dostala! Hádej, od koho? Od pana Boity, našeho nového souseda. Dozvdl prý se, že miluju kvtiny, a sám prý je veliký jich milovník. Julii slíbil, že jí pinese zábavné tení. Roztomilý lovíek a má
A
pkné
postavení
.
.
.«
»Pane Dusile, vynášíte !« zahradil tok
ei její zmu-
živši se Severin.
ty ertovy karty hodím do pece, dostapod ruku!« durdila se paní i3arbora. Jaroslav Komár, který byl mezi tím uvážil, že nutno též píze tctinu sob získati, oslovil ji velmi dvorn: »Ale, milostpaní, jakž byste mohla takové perly kartáského umní spáliti! Vy pítelkyn kvtin barev! Pohlete pec, jaké to roztomilé obrázky!* Pi tom nastavil jí ped oi jedinou kartu, náhodou v ruce mu
»Však
ti
nou-li se mi
—
—
zbylou. Paní Barbora pohlédla na ni, zapálila se, zmila Jaroslava od hlavy až k pat drtícím pohledem, obrátila se k zády a houknuvši na Severina: >Styse!
nmu
Takovými kartami
hráti !« vzdálila se, máchajíc zlostn rukama. V úžasu nad tímto poínáním obrátil Jaroslav kartu byla to a pohlédnuv na ni sklesl zdrcen na sedadlo
—
204
osudná taroková devítka! Ale když se kruhy, touto událostí na klidné hladin hry povstalé, urovnaly, vzpísi teba mil se pomyšlením: »Což po té draici!
A
rozepne kídla nad tím tulipánovým rytíem, tím Boitou. Jen když otce na sebe upoutám !« Pozdji vyskytla se také Julie v zahrad. Komárovi zdálo se, že je dnes pvab její mnohem nžnjší nežli vera. Bílý šat jako z isté pny vodopádu utkaný objímal vzdušnými záhyby její tlo a k snhové této blosti tvoily luznou protivu plná rže ve vlasech, ržové pentle na ramenou vlajxí a ržový pás, jakož vjí v ruce její rozestený, na nmž se pestili motýlové a kvty v ohnivých barvách. Blala se chvíli mezi stromovím a pak usedla na drnové sedátko. Kreslila špikou bílého, ervenou ržikou zdobeného stevíku cosi v písku, asem k besídce pokukujíc Jaroslav Komár tušil v tchto pohledech jistý, srdce jeho nebeskou rozkoší naplující význam. »Cas již, nejvyšší as, abych se jí piblížil!* uvažoval také. i
Po skonené
partii
chytil
se
obma
rukama za
hlavu a zvolal s posunkem velmi žalostivým: » Nevím, co mi to vjelo do hlavy! Takové bodáni jako rozžhavenou jehlou. Projdu se trochu. Strašná bolest! « Však Jaroslav neml ani tušení, k jakým zloinm tarokáská šílenost lidi jinak spoádané pipuditi mže, »Ani krok, pane!« zvolal pan Dusil s pokryteckým úasten» chze by vc ješt zhoršila Jediným lékem je namoený runík, ovinutý kolem hlavy. Ostatn vás taroky brzy z toho povyráží.* Na rozkaz pana Musila
stvím,
pinesla Julinka bílý runík ve vod omoený, oba tarokáští šílenci uvrhli se na Jaroslava a provedli navzdor zoufalé jeho obran skutek ohavného násilí. Klon hlavu nad novou hrstí karet, pemítal Komár pod vnu-
205
ccným turbanem s tváí žalostivou, pro asi Julie, sedíc na drnovém sedátku, tak tvrdošíjn ped ním svj andlský obliej za širokým, pestrým vjíem ukrývá. Za veera téhož dne mly zcuchané myšlenky našeho jinocha mnohem temnjší barvitost nežli vera. Boita vyvstával jako zlovstný mráek na obloze jeho lásky, dosud tak mnohoslibné. Ve snu pak svedlo nad jeho nosem všech jedenadvacet tarok, za škýsem v bitevní šik
seadných,
s
hyacint a pelargonií Jaroslav
Komár
pestrou armádou azalek, fuksií, lítý boj, jehož konce však se
nedosnil.
Tetího dne pedstavila paní Barbora pátelm v besídce pana Boitu.
Pánové Musil a Dusil
byli s jeho
zevnjškem patrn spokojeni a htovali toliko že k jich otázce, zda umí taroky, s úsmvem odpovdl záporn. Dle mínní Jaroslava Komára vynikal Boita z kopy šablonovitých lidí toliko nápadnou erností vlasu a vousu a jakýms urážliv ironickým výrazem kolem úst a v oku. Divil se tomu velice, že oko vedle stojící Julie tak dlouho se strany spoívati mohlo na tvrdých tchto rysech.
Však zamilovaný Komár dokal se horších vcí. lilie jeho, chvjíc se po boku Boitov zahradou, k tomuto s dtinným jakýmsi obdivem vzhlížela, Vidl, jak
slovm
mu
jeho jak evangeliu
zbožn
naslouchala,
s lící za-
zrakem sklopeným nejkrásnjší kvty záhon podávala; vidl dále, jak tsn vedle sebe na drnové
rdlou
a
sedátko usedli, jak ernoch onen,
vjíem,
jí
voln odiatým, vánek do
pivívaje pestrým jejích
lící,
s patr-
ným výrazem
lásky k ní hovoil. Divoká žárlivost zmocnila se jeho duše. Hle, oni tam cukrují a laškují, on tu pikován šeptají o hvzdách, jaru a lásce a on
—
ku
dvma
živým tarokm, jejichž vyznáním víry
jest
206
pakátl LiltimOj jimž se nebe ncmodrá, skivánek nepje, nevoní, motýlové vzduchem neskotaí, jejichž svt se scvrkl na hrst' pomalovaných lístk Nepiznává, vynáší páté pes deváté jim to jedno. Jen
kvty
—
když
1
hrají!
Rada
strašlivých
dn
nastala
našemu
Jaroslavu.
Stinná besídka promnila se mu v ukrutné vzení, z nhož denn v malomocném vzteku vyzírati musel na rostoucí úspchy sokovy. A nemohl se s tímto sokem ani na kolbišt postaviti! Kdyby se byl snad žárlivostí ve lva promnil, jeho žaláníci by jej byli v smrtonosném skoku zachytili a pinutili, aby s nimi partii
Každý den veer zdvihal ped zrcadlem s hoící svíkou v ruce ti prsty k nebi, že se tarok více nedotkne, a každé píští odpoledn spatilo jej pod listdohrál.
natou klenbou snášejícího veškerá muka žárlivosti. Když jednou opt písahu svou takto zrušil, našel v besídce shromáždnou celou spolenost: pány Musila a Dusila, paní Barboru, Julii a Boitu všechny v jakéms slavnostním naladní. Láhve vína a vkusn uspoádané pamlsky na stole zvyšovaly povznášející dojem toho skupení. Nabídli mu pichystané sedadlo a pan Musil, zabezpeiv si tázavým pohledem souhlas celé spolenosti vyjímaje paní Barboru, oslovil jej taslavým hlasem v hlubokém pohnutí takto: »Ctnýpane! Považuju vás od njakého asu jako lena své rodiny. Doufám tedy, že nezamítnete pozvání k malému domácímu kvasu, uspoádanému za píinou dležité a radostné události rodinné. Slavím« tu zajikl se pan Musil a pokraoval teprve po tázavém pohledu na pana Dusila, kterýž mu povzbuzujícím posunkcm odpovdl, »slavím dnes zasnoubení své jediné dcery Julie zde s panem s panem Václavem Boitou. Povážíte, že co jediný
—
—
—
207
—
e
Pro hluboké pohnutí nemohl pan Musil dv bohaté slzy vyhrkly mu z oí Jaroslav Komár ztratil po tomto oslovení úpln svou pohyblivost. Stál tu jako zkamenlý rytí z pohádky otec
«
svou dokoniti
s
lící
bledou,
s
—
okem pust vyteštným na
blažený pár.
Mezi jídlem nahmátl pan Dusil ve své bradavici vtipný, kolébkou idyllicky vyfintný píípitek a chystal se již s úsmvem fauna k jeho pronesení než písný, mravokárný pohled pana Musila dohnal jej k tomu, že se ;
uskrovnil pouhým: »Na zdraví snoubencm!* Sklenice zazvonily o sebe jásot, vzlykání, tisknutí rukou, objímání. Pípitky rojily se jako perly v šampaském. Z nenadání zpozoroval Jaroslav Komár, nevda, jak se to stalo, že stojí s útlým hrdélkem sklenice mezi prsty a že zraky celé spolenosti v napjatém oekávání k jsou obráceny. Patrn oekával se pípitek od nho. šíroširém nenalézal nieho, co Mnul si elo. by jej bylo k pípitku nadchnouti mohlo; pusto a temno kolem: slavíci umlkli, rže povadly, motýlové rozpacích tchto svezl se zrak jeho náse rozprchli. hodou na kupu karet uprosted stolu a již pronášel pípitek nadšeným souhlasem ó krutá ironie osudu žijí taroky!* pípán Musila a Dusila uvítaný: štím okamžiku je dle jesuitské zásady v duchu proklel.
—
nmu
V
svt
V
!
—
—
>A
V
Korunou dojemné této slavnosti b^^lo ovšem nkolik partií tarok. Když se hrái sesedli, vstoupil náhle Boita mezi a pravil obrácen k nešastnému Komárovi s ironickým, jak se tomuto zdálo, úsmvem: »Pro dnešek pijmte mne, pánové, za tvrtého do spolku. Odpuste mi zárove lež, které jsem se o neznalosti taronaproti vám dopustil, odpuste mi ji k vli tomuto andílkovi, který byl nevinným jejím pvodcem.* Pi tom ukázal na Julii. Panové Musil a Dusil byli radostí bez
n
k
208
A jak
bylo Jaroslavu Komárovi pi této poslední bylo vidoucímu naproti sob za sedadlem Boitovým milostnou podobu Julinky, ana lichotiv snžnou rukou na ramen svého snoubence spoívá ? Nu, byl asi v rovn pi-íjemném rozpoložení mysli, jako Švanda dudák, když jej ábel pinutil, aby s ním v karty zahrál o svou duši. Pišed u veer dom, odbýval Jaroslav Komár velkolepé auto da fé. S inkvisitorskou rozkoší díval se do plamen trávících jeho zcuchaný denník, *Struný návod ku he v taroky« a kupu zánovních karet. sebe.
he?
Jak
mu
šablony na sentimentální povídky. (»Lumirc 1873.)
1.
Jaroslav a Jaroslava.
Ve
dv
dvou svtnikách kolísaly se kolébky, nad nimiž bzuely matky a mouchy tichou ukoléhlavách jedné kolébky vymalován byl zvení bavku. karafiát, ve hlavách druhé lilie. Pekrásní snové dtství míhali a stíhali se nad karafiátem a lilií jak motýlové ráje, usedajíce na sklízená víka spícího pacholete a
dv
dv
V
dvátka.
už nemíval karafiát ve hlavách kolébky, nho štíhlý, bledý jinoch, zhusta se zardívající a zraky klopící. V podkrovní koJaroslav
ale v dírce kabátu. Stal se z
mrce, pi svitu noního kahanu psával básn na štíhlou dívku s prsvitnou temným okem.
slzami kalamáe pletí a velikým
Lilie druhé kolébky dávno sežloutla a opadala; však Jaroslava zkvetla sama v milostnou lilii. Stala se štíhlou dívkou s prsvitnou pletí a párem velikých
210
temných oí. Snívala ráda o štíhlém, bledém jinochu, zhusta se rdícím a zraky klopícím, kteréhož sob byla co mladistvý ideál v duši sbásnila. Jaroslav a Jaroslava nemli dotud na vzájem o sob ani tušení. *
*
Jaroslav pestal se zardívati a zraky klopiti: za to oddal se kouení z dlouhé višové dýmky a tvrdošíjnému stopování dívek, které se mu na ulici zalíbily. Den, týden, msíc vyploval vždy takový obrázek z ulice jeho srdce pak zastínil jej nový. Touto vrstvou obrázk prorážel zídka díví obliej s prsvitnou pletí a velikým temným okem, kterýž byl prochvíval jinošské jeho ;
dumy. Jaroslava zaala chodit na plesy, uiti se ped zrcadlem nyvým pohledm a vábným a sbírati do skvostného album fotografie svých známých. Bylo tam velmi mnoho mladistvých pán, ale štíhlý, bledý ideál jejího šestnáctého roku neklopil mezi nimi oi.
úsmvm
*
Jaroslav dobral se pesvdení, že je strava v honad míru špatná. Z této a jiných píin pojal cho drobnou vdoviku s velikým, typatrovým
stincích
za
domem. Jaroslava vdala se
za jistého sládka,
který pivu
svému šíkou tla a barvou nosu dlal živou reklamu. O Jaroslavu nemla dosud tušení, aniž Jaroslav o ní. A nedovdli se také o sob.
211
Kostelník u sv. Ondeje jest pozoruhodný muž. Odívá se jakousi parodií na kleriku a napodobuje tonsúru velmi zdailou lysinou. Ve všech záhybech jeho
ponkud
kleriky a dlouhého,
zažloutlého oblieje kmitá
se odlesk pokojné hladiny jeho duše. Jediná
váše
jeho
— a nebécme-li ohledu k dlání velmi složitého latinského kíže a nemístnému užívání latinských prpovdí — šupání dstojností a obadností, vci sv-
jest
s
tjší hodnou, vykonávané. Po jednom takovém šupci vepsal hubeným švabachem do svého kalendáe následující poznámku: )»Dva funusy dnes. Však byl již nejvyšší as.^ Domácí pán, sládkova nevyznamenali se hrub. ert aby byl za tchto bezbožných
—
A divn
as
seto strefilo: on Jaroslav, ona Jaroslava. Flectamus Gcnua.« A tak se sešli. kostelníkem!
Strašné tajemství.
2.
Kdo
nebyl nikdy v ddince
jist šedivého
L., nepovšiml si tam domku, svým zasmušilým vzezením od
pívtivých, révím cího.
Blín
zvonítko
—
a
ovnených soused nápadn
kopivy
u dveí,
vn
komín tžkomysln
se
liší-
prahu, zrezavlé spuštné záclony v oknech, vše mlo na stranou pochýlený v rozsedlinách
—
sob pee
jakéhos píšerného, nikým nezbadaného tajemství Lidé vyhýbali se mu^ všudybylky vlaštovky a mudrlanti ápi byli by radji hnízda svá kmotru Povelmi znepokojované mídrbalovi za ucho pilepily steko než na stnu a komín tajemného domku. V tomto domku bydlil ped lety muž, nad nímž 1
si
—
zvdaví vesniané
—
div hlavy nerozlámali.
Nikdo ne-
212
vdl, odkud
ím
pro
pišel, jak se jmenoval, vyznával, jaká byla jeho vypadal. toliko ze sdílnosti staré Bártové, vlastnice toho domku, a dcerušky její Lidunky, že jednou za soumraku cizí muž do svtnice jejich vstoupil a nepom.rn vysokou inži za pronajmutí domku jim nabídl. Stará i mladá shodovaly se v tom, že cizinec na sob piléhavé, a bíle kostkované šaty, že byl postavy neobyejn vytáhlé, pak že se vyznaoval hustým, po-
byl a
ím
se
pišel,
vbec a jakou víru minulost, ba hrub ani, jak
živil,
zdali
Vdli
ml
ern
supným oboím a vlasem vousem jak uhel erným, od nichž se umrlí bledost oblieje a snhová blost zub píke odstiovala. Však dle staré Bártové ml i
oi a jakýs posmšný výraz v oblieji, kdežto Liduška spozorovala toliko, smutné, asou do póla pistené oko a bolestný úsmv na rtu. Dále vdli sousedé ze sdílnosti obou ženštin, že tyto nabídnutí kostkovaného pána, kteréž doprovodil vysázením celé roní inže v blyštivých dukátech na stl, po krátkém rozmyšlení pijaly a toliko v zadním pístavku obydlí sob vymínily, naproti emuž se musily zavázati, že nájemníku svému v uritých hodinách jídlo pinášeti a první ti pokoje poklízeti budou, však do tvrtého pod ztrátou vného blahoslavenství nikdy ani stínem stevíce nepáchnou. Poslední tento odstavec smlouvy zachovávaly svdomit, ponvadž zapovzený pokoj vždy zevnit klíem i závorou uzamen býval a nájemník z nho se nevzdaloval. V pedních pokojích nezastihly ho nikdy. Zdálo se, že pebystrým sluchem vyíhává, až šelest pantofl jejich na síni dozní, a pak teprve že odvažuje se z tajného kabinetu do jiných ástí svého bydlišt. Nádoby s jídlem, které den co den na stolek pedního pokoje stavly, nachádivoké, pronikavé
tém
213
tím pi návratu vždy prázdné a vedle nich asem úhledný svitek dukát jakožto paušál za stravu a obsluhu. Bez tchto dkaz jeho tlesnosti byly by nájemníka svého musily považovati za jakous neviditelnou, strašidelnou bytost. pi uklízení vždy obzvláštní péi dveím tvrtého pokoje vnovaly, nezaslechly za nimi nikdy ani nejmenšího hlásku aneb šramotu Strašné, hrobové tam tichOj že je asem až hrza obzely
A
.
.
.
cházela!
Tyto výpovdi obou ženštin byly jedinými chudými paprsky do irého temna, jaké celou bytost cizincovu zahalovalo. Strejek ponocný chtl k tmto
paprskm stal
cosi
o plnoci bílá
sice blikavou
svou lucernu pidružiti a ž\^áse jednou
erném, krytém povoze, který
o
ped
ženská
šedivým
postava do
domkem bydlišt
zastavil, a z
cizincova
nhož
vklouzla,
o dvou erných stínech, které se jindy zeteln na zastených oknech tvrtého pokoje rýsovaly, ó divných zvucích a hlasech, které prý se za noci z tohoto pokoje ozývají: ale stará Bártová získala vtšinu soused pro SVJ náhled, že pvod erného koáru s bílou paní, stín v okn a divných zvuk hlas hledati sluší v opletené lahvice, která strejku ponocnému pi noních výpravách o bicho zvonívala. i
ím mén
zvdavost vesnian ukojení docházela, tím usilovnji zmocovala se myslí jejich. Stojíce chodíce pemýšleli o strašném tajemství cizincov nebo že jen strašné tajemství pána v kostkovaných šatech a s bezedným sákem dukát v odlehlé vesnici, v šedivém domlšu o zastených oknech vzniti mže, o tom nepochyboval žádný z nich. Sám pedstavený obce, stíbrovlasý kmet s ušíupanou vestou, který k vysokému svému stáí velikou úctu choval a ji sob zp;
214
sobem pohniitlivým prokazoval, vyvážil jednou ze své sandavky s ohromným šiipcem myšlenku, že by tajemného cizince pohledem na své ctihodné šediny povznésti a pi-i té píležitosti se ho po jmén, stavu a jiných
ejn
vcech poptati mohl, na pouhém supci.
—
ale pestal
— jako
oby-
Jednou zdálo se, že hustý závoj, po nmž se tolik ruk nadarmo vztahovalo, sám sebou ped zraky vesnise roztrhne. Když totiž jednou Lidunka dvée tvrtého pokoje uchem oprašovala, zachestil uvnit náhle klí a prve než se smetákem nevinné skupení utvoiti mohla, vyítil se muž v kostkovaném odvu ze své brlohy a zahml na ni, blýskaje divoce oima: »Ha, ještrko, chceš odklopiti víko s tajemství, které jsem na vždy pochoval v duši své, kde pohbeno tolik sn a nadjí, kde pohben celý krásný svt a já sám ve zíceninách jeho?!« Zachechtal se jako šílený. »Pohbeno pohbeno Ni trouba andla nás nezbudí Pohbena víra, láska všecko! všecko!!* Náhle zmkl a ztaslavl zvuk hlasu jeho, oi jeho pistely se do póla asou, zvlhly. »Nechtj, dívko, odhrnouti záclonu mého tajemství; umela bys hrzou jak Egypan ped nahým obrazem pravdy!* Vrátil se spšn do pokoje a zavel za sebou. Událost tato roznesla se bleskem po vesnici a vznesla nade všechnu pochybnost domnní, že chová
an
—
!
—
—
veliké tajemství, a že jest tajemství to rázu strašného. Do vesnice mlátila ernýma kídloma boulivá noc. cizinec
—
Hvízdavým biem pohánl ped sebou erných potvorných mrak, oblizujících blesk. oslepující záe.
jazyky
Hmní Hrozná
—
—
blýskání noci Andl
vítr
spoustu
se ohnivými slepá tma
strážce
—
obletuj
:
215
poutníka nad sráznou propastí, v hlubokém lese
hrzami obklopeného
Biován
1
vlastními
tmi
kadeemi,
v levo do lítého zápasu živlu sklonné vichrem do oblouku, tvoí nad ním listnaté brány, nebetyné sosny v teskutém pádu zahrazují mu cestu s druhé strany pak hrozí mu klikatá skaliska kamennými prsty, o nž se vodopád pes poulí zraky na právo
i
stoleté duby,
;
cestu
s
hry
letící
v
chomáe
bílé
pny
roztišuje.
Ustrašený poutník pelézá kupy vyvrácených kmen, v cestu svalené balvany, uhání jako bsem štván, s poletavým, promoeným vlasem, nehled trn a klestí, které šat jeho v cáry sápají, ani ostrých kamen, které nad ním, kolem se v krvavé paty jeho zarážejí ... nho to šumí, huí, praská, svistí, ve, burácí, kuí, stená z hluboká, hýká, rachotí, duní, frká a funí, jako by milion lesních strašidel bouil mu v záptí.
A
Lituji, že
nemám
na své povídkáské palet ješt ds a hrzu té boulivé noci
úinnjších barev, abych náležité vylíil.
Sotva dechu popadaje, dostihl poutník vesniky a sklesl na práh šedivého domku. Schoulil se tam pod nyní bez bázáštitou šindelové stechy a pohlížel ven do zápasu živl.
zn
—
—
Náhle vyskoil. Byl zaslechl uvnit domu ránu z bambitky, pak bolestný výkik, jenž mu až kosti pronikl, hmotný pád ehosi na zem, slábnoucí pak tam zavládlo hrobové volání o pomoc, stenání
jako výstel
—
Udšen
chopil se poutník rezavého zvonítka a poal zvoniti, bouchati, volati ze všech sil. Uvnit dsivý klid, však z pístavku a sousedních chatrí sbí-
ticho.
haly se bílé postavy s lucernami v rukou. Nahrnuly se kolem dveí. Poutník vypravoval jim v nesouvislýcli
.
216
vtách, co byl v domku zaslechl. Dobhli pro zámeníka, pedstaveného. Zámeník otevel dvée. Tlupa vesnian vhrnula se do bydlišt cizincova. Pede dvemi tvrtého pokoje zastavili se jako na povel. Mnozí tásli se jak osyky a klapali zubama. Stálit' na prahu strašného tajemství, které bylo tak dlouho napínalo zvdavost jejich. Kovypáili srdnatjší osudné dvée. Úžasné divadlo objevilo se zrakm všech. V holém, prázdném pokoji, po jehož podlaze tpytily se dukáty semo tam rozkutálené, ležel na zemi roztažen dlouhý muž v kostkovaných šatech, jednou rukou svíraje bambitku a druhou maje pitištnu k srdci, odkud se proud erné krve po podlaze rozléval. Mramorová bledost oblieje a blost zub odstiovala se píšern od vousu a vlasu
nen
jak uhel erného.
Hrzou
zježily še i ctihodné šediny tajemství cizincovo.? Kde klí strašného tajemství.?! Prohledali všechny kouty pokoje, probadali veškeré kapsy a záhyby kostkovaných šat všude prázdno, nikde ani ádky, ani znaménka, ani krpje do horoucí jejich zvdavosti. Pohlédli v mramorový obliej, jako by tam rozešení veliké hádanky oekávali; ale zkivené jeho rty jako by se posmívaly marné, pošetilé nadji jejich. Odnesl nešastník strašné
Však
pedstaveného.
—
tajemství s sebou na
náe odkazuju
.
.
vnost, kamž
také
zvdavé te-
Spletená historie. vSylvestrová
událost dle
mnohých spisovatel voln zpracovaná. (»Lumír« 1873.)
V
sylvestrové noci roku 18T* pozorován byl neúkaz. Domy po obou stranách ulice byly jaksi šikmo k sob naklonny a kolísaly se pi tom
obyejný
povážliv; dláždní práv napadlým snhem pokryté vypadalo jako bílé moe rozvlnné bouí; msíc pak blýskající mezi vrávoravými komíny nemohl se z ustaviného kmitání probrati k uritému obrysu. Pozorovatelem zvláštního tohoto úkazu byl Sylvestr Váhavý, kterýž se práv v tu dobu z hostince »u vysoké Porty* ubíral, vyboiv na oslavu svých jmenin o nkolik sklenic piva a sklenici pune z obyejné míry, následkem ehož byl v jakémsi svtoborném rozpoložení mysli. Jednou zastavil se do konce nad svým hubeným a klikatým stínem, kterýž se ped ním na snhu s domy a msícem do taktu kolísal, a ml nad ním jako Hamlet nad lebkou následující rozervaný monolog: nalé»Beka na mou vru, beka! A pijou to! Msíc, prý, zají se lidé Osvtlení, hm! osvtlení eavá látka, prý život, co život? Bublina, odfoukneš
dom
—
Svatopluk
—
—
—
ech: Sebrané
spisy III.
—
15
218
——
—
—
Ženské srdce, láska jeden, dva... fu « odfoukneš, fu fu pt, prokletí domovníci! Nevím, jak se to sbhlo, že Sylvcstr Váhavý po nkteré dob vysvleen ve své posteli odpoíval a Schopenhauerv »Svt«, druhý díl, otevíti se snažil. Jak jste bezpochyby již ze samomluvy nad stínem poznali, byl Sylvestr Váhavý velmi nachýlen filosofickému hloubání a ml zejména k slavnému odprci Hegelovu lásku tak velikou, že bez petení alespo jedné stránky ze Schopenhauera nikdy badavou hlavu do podušky dnes bájeným namáháním nesklánl. Takž otevel svých desíti prst dilo velikého filosofa, a srovnal víivé hemžení písmen tak dalece, že mohl peísti první definici svta. Však ve skutku tom vyerpala vtu se jeho síla. Petížená hlava klesla do podušky a v hemživé, jiskivé smsici lítaly okolo ní ty nesíslné záivé koule s prvodem ozáených kuliek, jichž soubor definice a my všichni nazýváme svtem. Hlava klesající závratí v nesmírnosti všehomíra pozdvihla se ješt naposled, svaly úst napjaly se k poslednímu »fu «, a tma, irá tma rozložila se po díln hloubavého ducha, jehož smlá plavba dnes uvázla na skaliskách » Vysoké fu
—
—
i
—
—
Porty*. Zajisté
by byl nyní náš Sylvestr spánkem všech a nám pouze vysoko vztyený cíp své
filosof usnul
podušky k pozorování pi kouzelné svítiln obraznosti zstavil, kdyby tu nebylo mou sylvestrovou historii spasilo prudké zaukání na dvée. Sylvestr nic. Zaukání opakovalo se hmotnji. Sylvestr pozdvihl víka svých oí, svsil je zase a ohradil se proti dveím ješt vztycnjším cípem podušky. Však nic naplat! Tetí nemilosrdné zaukání vyrvalo vdomí jeho násiln z objetí všehomíra.
2iy
—
Zaklel budiž to psáno na ad » Vysoké Porty a vyskoiv z teplého lože zamíil oklikami
<<
zaklel
— ke
dveím.
»Ký ert? Milión milión — kdo to?« vyzvídal hleobma rukama vyhýbavou zástrku. »Já!« znla z vní lakonická odpov »ert aby Zástrka zanechala hry na schová«
daje
—
vaku
a vklouzla do ruky vyburcovaného filosofa. vstoupil pružným krokem do pokoje. ^ Vždy
Nkdo
jsem vdl,*
pravil veselým hlasem, >že najdu Diogena v sud. Sylvestra, o jmeniny své již doma to pílišné! Sylveste, Sylveste, kéž bych tvé zásady, jen s poloviny tvé zásady! Ty*s vru pravzor stoické stízlivosti! Každý veer své ti, tyi u »Porty« pak Schopenhauer pak postel. O, muži velebný!* Tma zastela jemné uzardní, které tato chvála
—
O
již
ml
—
—
skromnému libomudrci na lících vykouzlila. »Ale, ty tu máš tmu jako v pytli !« pokraoval pozdní host. »Posvi mi pece na svj ztrnulý obliej, plný hrdinného sebezapírání!« Sylvestr Váhavý podrobil odbojné ruce vli své tou mrou, že nalezly škatulku sirek, ba i jednou
tchto škrtly, a svíku nad oteveným Schopenhauerem rozsvítily. Pi zái její mohu vám Sylvestra, kterého
z
jste viti
posud jen ze stinné jeho stránky poznali, pedstatéž s ostatních jeho stránek. Byl hubený a klikatý
jinak velikou rodinnou jako jeho stín a ml s tímto podobnost. Obliej jeho byl totiž bezbarvý, bezvousý ani vlas s elem tak do vysoká vydumaným, že pro vidti nebylo bez této známky dmyslu byl bys z jeho suchopárné, bezvýrazné tváe nikdy neuhodl filosofii
n
;
ckou z
žílu.
Však
Sylvestr
Váhavý
byl filosofem pouze jej za oteny
ochoty; jeho vlastní povolání poutalo
^
220
kupecké útárn, kde vadivý chef každikou prázdnou chvilku pokusy vyplovali, zdaž by v jeho ledové tvái roznítili by pult v pošmourné a škádliví soudruzi
jen jiskiku nevole. A prav tyto zevnjší ústrky, tento úštpek a úsmšek surové skutenosti, zdá se, že piml Sylvestra k tomu, aby se z šumu a ruchu svta do sebe utíkal, aby se jako citlivka do sebe sbalil a ve vzdušném svt filosofických záhad se ztrácel, kamž ovšem ani vadivý chcf ani škádliví soudruzi nemli k pístupu. Ostatn jeví se pi
vný
nmu
mnohých obtech jeho ideální snažení
—
realistického povol; ní
potšitelný
zajisté
podobné
úkaz pro
lov-
enstvo! Host jeho a soudruh z pisárny byl pravým opakem. Sííhlá, pružná postava s kvetoucí lící, -z níž dv hndé jiskrné oi vesele do svta volaly: Hle, kdož odolá mým lib zprstenným kadeím, jemnému pýí pod nosem, svtlému nákrníku nejnovjší fagony, kohož nepodmaní elegance rozprostená po celé mé postav.?! Na jeho pult sedal vždy bžek lásky s napjatou ttivou, a jednotvárnými adami cifer proplétaly se rže upo-
mínek nasbíraných hojn o výletech a
plesích.
»Nu,« prohodil kadeavý jinoch, pozoruje pi zái svíky jakési kmitavé pohyby na rozliných ástech svého pítele, »ty's ješt celý rozespalý! Však co škodí. Picházím k tob s velikou, velikou prosbou. Hle, tšil jsem se jako dít na dnešek u Perník je domácí božská Lotynka, zábava tanec hra na zástavy ideál! Ach, Sylveste, ty nevíš, jaký to andílek, blondýnka, ach! blondýnka k zbláznní. ..«
—
—
—
mj
—
—
»Zenská láska vcstr za
— odfoukneš,
vhodné podotknouti.
fu
—
«
uznal tu Syl-
:
221
Soudruh z pisárny podíval se trochu podiven na pi rozervaném tónu. s jakým tento své misogynii ulevil. Však po chvilce štbetal s úsmvem dále »Což tob je hej! Ale vmysli se do n:é ohnivé letory, do mé mladosti, do mé bezbrannosti vi krásnému Sylvestra
—
se jako dít. A tu mi Zázvorková s každoroním pozváním k sylvestrové hostin. Víš, oni Ipjí houževnat na pove o rovném potu, a ten musím každoron já ubohý pi jejich sylvestrové tabuli doplovat. Bože, jaká muka! Strýc klímá v lenošce, teta pomlouvá celý svt a hladí kocoura, nkolik jiných tet hladí kocoury a pomlouvá celý svt, nkolik nehezkých sestenic se ervená pomalu to všecko usíná, až pak udeením dvanácté všechno se zdvihá k obnošeným pípitkm Mráz mne obchází pi pouhém a strýc se rozpláe. pomyšlení. Však* dodal spšn, jakoby se byl rozpomnl, »byl bych to bez reptání letos snesl což konen po nkolika hodinách dlouhé chvíle ale dnes bych tam sedl v myšlenkách na Lotynku jako zatíacenec pi pohledu na nedostižné ráje. Píteli, Sylveste zapisáhám t u všeho, co ti draho a sváto, u tohohle Schopenhauera zapisáhám t: dojed' za mne dnes k Zázvorkovm a dopl tam rovný poet. Znají bude jim to jedno. ekni, že jsem nemocen, že t jsem t za sebe poslal, ekni, co chceš Sylveste, drahý Sylveste, uiií mi to k vli!« Sylvestr pohlížel chvíli na mluvícího s okem divn
pohlaví
inu, zkrátka:
do toho vjede
stará
—
—
tším
teta
—
i
—
—
1
—
vyteštným
—
a
pevn sevenýma
rtoma, drže se
keo-
vit obruby stolu. Pak vyrazil ze sebe námitky: » Pošetilost! Já mezi ženské ? ]á.} já do spolenosti poseti lost! Já? A k tomu jsem rozespalý.« Po Ohnivý mladík poklekl ped ním a sepjal s divá-
—
—
—
—
222
delním pathosem ruce. »
Nezapomenu
ti
»Ui
mi to k vli!«
té služby nikdy.
že nejsi takový ukrutník. Již jsem drožku, slyš! již rachotí dole
Ncpctvauj
se.
prosil.
Vím,
objednal a zaplatil já zde zatím dokoním toilettu klí ti nechám u domovníka Oblékni se, Sylveste! muži dokonalý, oblékni se.« neml Sylvestr dosti rozmyslu a výenosti k dalším námitkám, nebo v slavila vrozená šlechetnost krásné vítzství nad hluboce zakoennou nechutí ke všelikým spolenostem tohoto svta, jisto jest, že se s jakousi nadpi4rozenou srdnatostí odhodlal k osudnému kroku. Ustrojiv se pomocí pítele ve svátení
—
—
Bu
ti
—
—
nm
pomocí zábradlí po schodech dol a ven Spativ tam ve tm kolísavý povoz, dokolísal se k nmu a vlezl s napnutím posledních sil do vnit. Následi jící tvrthodinka byla by asi našemu Sylvestrovi bývala trapná jako odsouzenci cesta na popravišt, kdyby mu nebyla milosrdná píroda pi vsednutí do mkkých polštá povozu víka smákla, hlavu hluboce na prsa sklonila a znova badavému duchu hemživým, jiskivým vírem záivých svtokoulí vyhlídku do píšerné budoucnosti zastela. Mezi tím rozpedla se ve vkusném jednom salónku s velikým pepychem skvostn vázaných knih a sádrových odlitk, u stolu, kolem nhož nkolik pán a dam pod záivými koulemi ozdobného lustru a nad estheticky uspoádaným skupením pamlsk a láhví živý pešaty,
na
sešel
ulici.
strý
vnec
tvoilo, následující rozmluva.
Jedna dáma
totiž,
v nejlepším
vku,
bem sebevdomým po sametovém vjíi
sáhla s
pva-
a povívajíc jím nedbale, pronesla s pitlumeným pohledem a rozmarným úsmvem na rtu: »Víte-li pak, milí pánové a milé dámy, jaké pekvapení jsem vám dnes uchystala.^*
223
Hlavy celého skupení vztáhly se zvdav ku pedu a všechny zraky zavsily se na rty mluvící v tak dychtivém oekávání, jakoby z nich vyjíti mlo jedenácté pikázání
boží.
v nejlepším vku pásla se chvíli s vybroušenou ukrutností na tchto mukách zvdavosti a pak dodala: >Co nevidt pedstavím vám muže, po jehož seznání jste zajisté již dávno toužili.* »Ach! Ach!« znlo kolem stolu; druh obracel k druhu tázavé zraky, až se konen všechny obrátily k majitelce sametového vjíe, zahalené dosud v dým
Dáma
dclfické
vštkyn.
Jediný ze spolenosti, sentimentáln bledý a štíhlý mladíek s líbeznou, rusou kudrlinkou na skráni a mizivými knírky pod nosem, zaveden byl dvrou ve vlastní dmysl na scestí. Pruhodil totiž s nesmlým pohledem na sametový vjí: »Snad Bohuslava Vévodu.!^* Se zlou se potázal. Nejprve zasáhl jej drtící blesk z oka sliné Pythie a jako na povel zasypaly jej oi všech zkázonosnými šípy. Ozvaly se i rzné hlasy nevole. Ba, jedna z vedle sedících sleinek odšoupla sedadlo své s ošklivostí a hrzou od mladíka, jakoby i se bála mravní nákazy. Ubohý majitel rusé kudrlinky prohloupil; svsil tudíž jak íkáme poznal již, že hlavu a oekával skroušen zaslouženou dtku. Této dostalo se mu také ústy vjíové dámy v tchto slovech: * Vévoda.^ Ten obmezený nadutec, který se kdesi o mé í-elegii nad zlomenou lilií« vyslovil zpsobem, který zasluhuje nejhlubšího opovržení.? A co je ten Vévoda.?* Tážu se vás, pánové, co vykonal.? Nic, praZdaž je nic. Jeho dláto je surové v nejvyšší míe. kouska ceny v jeho »Bachantce«, »Léd«, » Muen-
—
—
224
níku"
?
Plevy jsou to!«
Pi tom
z
imáchla
vjíem,
INIuenníka s povrchu jakoby jím Bachantku, Ledu zemského smésti chtla. Bledý jinoch kroutil si mezi touto kritikou s kai
jicnou zkroušeností rusou kudrlinku a sliboval mnohými posilnil se jakž takž piposunky polepšení.
Konen
škotou namoenou do vína. Ale kudrlinku nemohl ješt dlouho do poádku pivésti. Poznenáhla rozptýlily se mraky na ele rozhnvané hostitelky a slunce spokojenosti zazáilo opt hostm, »Ten, kterého dnešním dnem do kroužk našich uvedu, jmenuje se Ruslan Me.« »Jak, Ruslan Me?« rozlehlo se jednmi ústy. »Ruslan Me.?« A radostné pekvapení jevilo se na všech tváích. »Geniální básník »Hradu lásky«, íKouzelníka*-, » Dalekých zvuk « } Který procestoval pl svta a pl jeho krásy vetkal do svých zpv.?« »Ano,« odpovdla hostitelka vítzoslavn, Ruslan
Me. Ped nedávném
vrátil
se z ciziny,
pedeslav
již
Však veejnosti úzkostliv se vyhýbá. Mnou bude dnes poprvé uveden do kruhu literárního. Žádný z vás ho zajisté osobn nezná, já také ne. Nevím ani^ jak se pravým jménem nazývá. Ruslan jest totiž pouze jeho pseudonym. Pan Chodil seznámil se náhodou s ním a pozval ho ve jménu mém slávu svých básní.
Me
na dnešek ke jsme, že
domem
na
mn,
kteréžto
pozvání pijal. Umluvili
bude má píležitost v uritou dobu
ekati. Jest prý
ponkud
ped
nepístupný, podivín-
ský lovk.* »Jako všichni geniální mužové,* podotkl nkdo ze spolenosti. »0, je geniální básník Jaká to na p. úchvatná scéna v »Hradu lásky* na konec, kde trubadúr a královna na cimbuí hradu, ržemi ovneni^
Me
!
«
225
milostnou píse
zpívají,
kdežto dole
již
vojsko královo
vítzným váleným z})vem po spuštném most a poboenými zdmi do hradu se valí. Geniální básník!* » Výborný básník!* pravila kritika s vjíem ds
tKliv. »
— dobrý básník,*
Ach, ano
pidal velebitel Meiiv
diplomaticky. Ovšem nžnosti, jakou dýší, milostpaní, vaše »Slzy«, marn bys v jeho verších hledal* »Jako vtipu, který koení vaše epigramy* odplatila, ^
básníka.
V
dv
tom rozhoupaly se veliké tpytivé náušnice. Bystré oko bylo by pvod tchto kyv dostehlo v bleskorychlém shýbnutí se jedné krásné hlavinky k jiné krásné hlavince a bystré ucho bylo by snad zaslechlo šepot: »Jen že by ty epigramy potebovaly soli > které se slzám nedostává,* bylo by snad doslechlo také s druhé strany. Jeden pán s velikou lysinou vytasil se na to s náhledem, že má Ruslan zajisté vysoké elo, jakož prý se všichni duchaplní mužové vysokým elem vyznamenávají. Mínní tomu opel se rozhodn jeden csthctik s nízkým toliko elem stvoený. Ostatní smáli se tomu sporu. Smávali se mu o každé schzce. Na to rozpedla se prudká debata o tom, je-li více slavných spisovatel ernovlasých nebo rusovlasých. Nevím bohužel, jak by se to bylo platn rozhodlo, kdyby tu nebyl sluha v otevených dveích salónku ohlásil: »Pan Ruslan Me.* Neteba podotknouti, že ihned rozhovor umlkl a všeliké oko ke dveím se obrátilo Tmito vešel nejistým krokem lovk hubených, klikatých tvar s bezbarvým, bezvousým obliejem a s elem, za jehož povýšený tento vsunul se do obzor vlasy dávno zapadly.
—
—
tm
Me
lovk
226
pokoje jako bezduchý stroj njakou silou zvení puzený a pohyboval se, maje narudlé oi bezvýrazn kamsi v daleký prostor upeny, pímou drahou tak mechanicky ku pedu, že se zdálo, jakoby stedem samého stolu na opanou stranu pokoje projíti hodlal. Snad puzena obavou takovou, pokroila mu tyranka s vjíem rychle v ústrety, a dala se do formalií vzájemného pedstavování. Mezi touto ceremonií klanl se píchozí velmi horliv Venuším a Psychám, tu a tam v koutech rochvílemi klesající víka rázným zestaveným, pi pohybem vzhru vymršoval a pod nimi oi nadlidsky rozšioval. * Vytená poznal již bezpochyby ubohou ví jakou fintou soké Porty « a krásné Lotinky, osudu do této literární lví jámy zavátou, a pohlíží asi starostliv do nejbližší budoucnosti tichého filosofa. Usadili ho na estné místo, do mkké, modrým samea s obdivem tem vyložené lenošky, a pohlíželi velikou zvdavostí. Holohlavý umlec naklonil se vítzoslavn k nízkoelému esthetikovi a zašeptal: »Hle! nepravil jsem to.í* Podívejte se, to elo! to velebné elo!« Zlatá náušnice rozkolébala se k poznámce: >Vru, zvláštní, neobyejný lovk! Podívejte se v ty blouznivé, zajisté, že tkají po daneurit do dálky upené oi leké íši ideál !« Mezi tím sedl náš Sylvestr s tváí mucnnickou a snažil se nadUdským namáháním udržeti víka v poloze vodorovné. asem poobrátil zrak úzkostliv na právo neb na levo a setkávaje se s upenými pohledy spolenosti, vracel je nepotšen z výzvd. Celá jeho innost duševní soustedila se v jediném pání: stád se neviditelným.
emž
bh
na
—
ob
!
227
Však nadešel osudný okamžik, jehož se filosof útárny lekal jak zbran z neznámé zálohy hrozící. Rozestel se sametový vjí, nad ním zableskly v blaho-
z
úsmvu snhobílé zuby a mu otázka: ^Vy se vyhýbáte
sklonném zavadila
o zdšený sluch spolenosti, pane
Mei?!«
me
Sylvestr pojal jen poslední slovo. Ten vjel tak z nenadání do zmateného kruhu jeho pedstav a zaryl se tam tak hluboko, že naplnil svým záhadným bleskem celou jeho mysl. Co s tím meem? l)išla mu spásonosná myšlenka, že snad dobe neza-
Konen
A
jakýms tajemným postupem myšlenek pina jazyk hlasn pronesená slova: » Nedtklivý sluch jest znakem duchaplného muže, praví slechl.
l)lctla
se
mu
Schopenhauer.« Tato tajemná slova uinila na spolenost mocný dojem A, Schopenhauerian byla jejich radostná myšlenka. Bývá to pro podobné spolenosti vždy nemalým zadostuinním, mohou-li o nkom, kdo zavání pvodností, íci: Ah, on je stoupencem toho neb onoho! On erpá z toho neb onoho pramene Povzbuzena tímto výsledkem, obrátila se k nmu hostitelka s další otázkou: »Snad se bojíte dam.-^*^ Po této otázce se filosof dlouho nerozmýšlel. »Zen!« odpovdl fu ské srdce láska? Odfoukneš slovy z nedávného stínového monologu na ulici. » Vru, originální to odpov « nemohl se tu mladík s kudrlinkou zdržeti poznámky ke své sousedce. »Geni!
ální
—
—
.^
odpov! Musím
si
—
to zaznamenati.*
Po té ml Sylvestr pokoj. Spolenost snažila se tento duchaplným rozhovorem novice oslniti, nebo krásnou slenu se oi tvrdošijn na protjšek svj zlatou
náušnicí
—
—
upíral,
byli
a
nicmén pesvdeni.
228
A
že bedliv každému jejich slvku naslouchá. Sylvestr naslouchal. Slyšel, že nos jisté hereky vrhá píliš hrubý stín, že lord Byron kdesi jedl ervenou ípu, že nikoli! dále již Sylvestr nieho nerozeznal, hovor spolenosti splynul mu v sluchu v temné, neurité bzuení. Ješt chvíli udržoval víka v rovnováze: vidl naproti sob štíhlou kišálovou sklenku, kolem jejího hrdélka buclatou, nžnými dlky ozdobenou ruku, vidl plné,
—
kypré rty kišálovou obrubou sklenky prosvítati, pak vidl již jen okrouhlé bílé rameno a nad ním kývající tpytivou náušnici, pak již jen tuto náušnici a konen nevidl a neslyšel nieho... Již po njaký as stopovala spolenost starostlivým zrakem stídavé klesání a zdvihání víek hlavy velikého básníka a když posléze tato hlava nadobro k prsm se sklonila, zmocnilo se celé skupiny veliké zdšení. To bylo neslýchané, skandalosní! Uprosted vzdlaných dam, uprosted nejduchaplnjšího hovoru, to nebyla více geniálnost, nýbrž sprosáctví, iré sprosáctví, A když na konec jistý rozmanit se modulující zvuk o blaženém spánku slavného pvce hlasité svdectví vydávati poal, vyhrnuly se esthetické vlnky ržových rtík ošklivostí a opovržením nevýslovným. To pravý i
—
—
Kalibán! Básník »Hradu lásky* a takhle chrápat! O, hrza! Zoufale pohlíželi na sebe. Co si poíti s ním Budili jej slovem i skutkem, však on odmítal všechny ty útoky jemnjšího mravu chraptivým bruením a ráznými po-
hyby lokt.
V
nejvtší této
tísni
vyšla
hvzda
spásy v
podob
pana Chodila^ který spativ domnlého tichého genia v jeho pádu, spráskl ruce nad hlavou a konstatoval osudný omyl. Trochu svtla vniklo do záhadného pí-
229
padli,
když se pak obnoveným úsilím pece podailo
oboditi spáe tou mroii, že mohl udati své jméno a íslo domu, v nmž bydlí, jehož totožnost s domem, hostícím pod svou stechou slavného poetu, panem Chodilem byla zjištna. Uznáno za nejvhodnjší, aby tento pán Sylvestra do eeného domu nazpt dopravil a pravého pozvaného, bude -li ješt doma, dodaten pivezl. Stálo ovšem dosti práce, než esthetického páriu ze salonu odvedli i vlastn z póla odnesli a do povozu vpravili .. Jaký výsledek mlo poslání pana Chodila, zdali oním spletením povoz zase do sylsnad Ruslan vcstrovského kroužku tety Zázvorkové zabloudil a zdali na konec esthetickou spolenost tak dychtiv jej oeká-
Me
vající oblažil, není mi povdomo; soudím jen, že po odvezení Sylvestra Váhavého leckdo ve spolenosti té arci pouze v duchu »Skoda! Škoda, si povzdechl že to nebyl pravý Ruslan Me! Nebo zvs o takovémto skandnlosním vstupu slavného pvce do salonu pí. M. byla by pro literární svt nepomrn zajímavjší než ledajaké, starými anekdotami zapáchající qui pro quo a poskytla by pátelm naší poesie zajisté mnohem vzácnjší pochoutku nežli nejgeniálnjší jeho dílol«
—
—
:
Rozumné námluvy. („Lumír" 1874.)
—
O,
Kýho výra, 'dpus, že jsem ani nezaklepal co tropíš! Kleí tu v nejernjším obleku ped zrcadlem a tiskne nejblejší rukaviku 'na srdce, jakoby vyznával sám sob lásku !« z mrtvých, k nimž *Nastojte Karel! Vítám v duchu již dávno položil.* jsem Pátele z mládí uvítali se prudkým objetím a velým políbením. *Kde's byl tak dlouho? Pro jsi nepsal? Jak málem pebarvilo to jižní slunce, jak jsi zmohutnl nebyl poznal. Nu povídej, povídej !« bych »Oho, tak mi neuklouzneš!« zvolal vesele Karel. » Naped ukoj ty mou zvdavost. Co znamenala ta nepirozená posice ped zrcadlem, he?«
—
t
t
—
t
t
»Není pro
lovka
pirozenjší posice.
Kdybys
vztyil zrcadla místo oltá, založil bys nejupímnjší sektu na svt. Však abych ti vysvtlil, jakým zpsobem jsem se octl já v této nejpirozenjší všech posicí, musím ti podati struný pehled svého života od té chvíle, kdy jsem vystízlivl ze šampaského, v je-
231
hož proudech jsme utopili vzájemnou bolest rozlouení. Jest tomu sedm let, tuším. Za podmínku kladu jedin, abys mne nevyrušoval zbytenými pozrámkami.« »Svoluju.
»Nuže slyš tu sedmiletou historii. Zaátek je velmi poutavý. Pamatuješ se jist, že jsem již za tvých asu ml v podpisování smnek velikou zrunost. Podepsal jsem jich více než lyrických básní a ty jsem pícce, jak víš, sypal z rukávu. Pi tomto výnosném zamstnání vedl jsem život, za jaký by se nemusil stydti ani nejmarnotratnjší valašský bojar v Paíži: ústice a šampaské, skvostná ekypáž, drahé nadšení pro hrdinky divadla, velkolepé hostiny, karban v nejvybroušenjším zpiisobu byly skvoucími lánky v tom zlatém etzu, který mne táhl do propasti. Než advokáti a soud tžké ruce od znané pozstalosti otce mého odtáhly, byl jsem ji dávno spravedliv mezi všechny lichváe msta rozdlil. Ješt njaký as podpisoval jsem, abych nevyšel ze cviku, na škodu lehkovrných lidí všelijaké kolkované listiny, však nadešla doba, kdy podpis neml v mínní obecném vtší ceny nežli posejpátko na nm. Bylo to škaredé procitnutí z krásného snu. Milenky a pátelé se mi vyhýbali a za to všeli se na mne vitelé s tvrdošijnou neústupností. V této dob potácel jsem se na pokraji zoufalství.
mj
Píšerné myšlenky
stíhaly se
horkým elem
a jejich
padaly na papír v podob nestvrných básní, plných nenávisti k svtu a lidem. Kolikrát prosedl jsem celou noc nad tmito rýmovanými blasiemiemi a pohrával pi tom v zoufalé rozkoši s kohoutkem nabité bambitky, kterouž jsem kladl jakožto z toho dumání jediné dstojné tžítko na n. Však divé
stíny
i
:
232
mne konen ostrý hryz nepítele, jehož jsem byl to hlad. Odložil dosud znal sotva z doslechu jsem péro a pemýšlel, ím se živiti. Bylo tu o pemýšleti. Nenauil jsem se niemu, co nazývají lidé vytrhl
—
•
em
povoláním;
te
bylo
již
pozd.
Však pece zkoušel
jsem to i ono: všude setkal jsem se s nezdarem. Tak jsem se potácel drahný as pod tihou osudu, tu vzpíral se mu zoufale, tu klesal pod ním, pachtil se dále s vyhlídkou den ode dne mranjší. Ale znenáhla propracoval jsem se v tomto zápase k poznání, že vzí píina neúspšnosti všech mých podnik ve samém. Poznal jsem, že se dívám na svt tesavou mlhou ideálnosti, tkav a nesmle, že pi volb cíl a prostedk neídím se chladným rozumem, nýbrž rozmanitými pedsudky a že nejednám dle soustavy stízliv rozvržené a bezohledn provádné. Poznání toto ustálilo se brzy a zpsobilo v život mém netušený obrat Jsem nyní jako figurka na poli šachovém a mj rozum je hrá, který jí dle plánu dopodrobna promyšleného uruje každý krok k jisté výhe. Postavení mé zlepšilo se za té nové soustavy již valn. Ba, stojím již u samého cíle. Jsem ticet let stár a jak vidíš, na svou minulost dosti statený a kvetoucí, pi tom v strategii lásky velmi zkušený. Kapitál ten nesmí zstati mrtvým ožením se. Vezmu si ženu, jejíž ohromné jmní úpln dostauje, abych si upravil budoucí život po vkusu a zalíbení svém.«
mn
—
»Jak že? ty, ty poetická citlivko našeho pátelského kruhu, že se oženíš k vli penzm?! A jaká je tvá budoucí? Krásná? Mladá? Dobrá a vzdlaná?* » Krásnou bývala. Vkem pekroila již dávno hranici, za níž se mezi zpsobnými lidmi ped dámami vbec o vku mluviti pestává.*
233
»Ach,
snad
jimžto radíš v
vstoupila již do ady tch panen, ze svých bohaprázdných epi-
nkterém
gram, by
—
své srdce vru nejvyšší zadaly písemnictví aneb Kristu Ježíši?*
as
již
—
bu
»Tak jest. Však pamatuj na mou podmínku. Je-li dobromyslná, nevím; ale vzdlaná je jist Než to všechno má význam více mén podízený. Rozhodné je, že má ohromné jmní a žádných píbuzných, pak že je boj o ni pomrn snadný a výsledek jistý. Všechno šlo také jako na drátkách zjednal jsem nejslabší její stiánky, uinil si k ní pístup, vypátral na srdce její kombinovaný útok a stal se vítzem. Vím s psychologickou jistotou, že je do mne po uši
—
tém
;
—
zamilována. Mé básn staly se jí modlící knížkou. Zbývají nyní jen nkteré formálnosti. Pro dnešek je na programu slavnostní vyznání lásky. Uiním je dle vzoru nejslavnjších mistr. ZastihJ jsi mne pi poslední ve tvých prhledzkoušce. Prosím, nenamáhej se. ných tazích, že hodláš nelibosti své nad tímto mým
tu
krokem zjednati prchod velice pátelskou, ale málo zajímavou eí. Byla by to nevdná práce. Vypijeme radji sklenku tokajského. Za pl hodiny zarachotí pod okny koár, který mne doveze v rozkošnou pedmstskou villu mé nevsty, za dv hodiny, doufám, bude vše odbyto a pak t navštívím teba v hotelu, kde mžeš pi družné pitce vysypati celou svou zásobu cestovních dojm do mé vnímavé duše.« Mezi tím, co pátelé sklenku tokajského vyprazdovali, sedla v zahradním salonu pedmstské villy toucí Svatopluk
ech
:
Sebrané spisy.
III.
16
234
dáma
Mohutné stromoví zamezovalo žhavému odpolednímu slunci pístup do salonu a jen tu a tam vkládala se plná zá Jeho prouhami na kosmatý koberec a skupení cizokrajných kvtin, jejichž rozmanité tvary a barvy v osvtlení tom píke vynikaly z okolního stínu. Za to mlo jaro vysokými otevenými okny do salonu zevšad volný vstup dýchalo sem líbeznou vimí, pilétalo s motýly a lesklými mouchami, vtíralo se kvtnatými vtvikami strom a ke. Bohužel lišila se hrdinka má ponkud od jarého okolí v majestátní spoust kadeí nad jejím elem trnily sice též veliké kvty a svtlé živé barvy jejích bohatých, dle nejnovjší jarní módy stižených šat souhlasily úpln s tmi rys pravisvžími barvami pírody; ale její obliej, delných a ladných, vydával zejmé svdectví, že minulo jaro majitelky jeho, že as nelítostnou rukou již dávno setel líbezný pel mladosti s tch junonských tah. Zdálo se, že dáma nkoho netrpliv oekává. asto zalétaly oi její pes zlatou oízku knihy ke dveím salonu. Oi ty byly vskutku krásné, duch jemný :
:
a
i
ušlechtilý záil jimi. Náhle zaleskly se
kroky.
Tmito s
Dáma
odložila vstoupil nyní
mužn
živ.
Venku
ozvaly se
knihu a popošla
ke
pevné
dveím.
do salonu muž lepé postavy, krásným obliejem, v elegantním erném
ol)lcku.
Dáma uvítala jej velmi laskav a vykázala mu vedle sebe místo na mkké pohovce. Host byl jaksi rozpai ý; mluvil tichým, taslavým hlasem a ruka, jíž uchopil levici své sousedky, chvla se patrn. pisedl k dám, koleno jeho svezlo se k zemi. Nebudu opakovati, co mluvil: vyznání lásky jest vyjma pro ty, jichž se týká, nejádnjší vcí na svt. Odkvetlá krása-
Tsn
235
vice poslouchala jej
mlky; oi mla
chvly se vnitním pohnutím. Když umlkl, vstala a sklánjíc k pravila zvolna, tesoucím se hlasem:
sklopené, rty
nmu »
její
krásné oi,
Musím vám
íci,
pane Orlický, že jsem své srdce již zadala.* Prudce vstal nyní také pan Orlický. Ve tvái jeho znailo se nejvtší pekvapení, zpsobu nikoli píjemného. »Jak že.?!« zvolal po chvíli »Není možná. A komu, smím-li se ptáti.?* » Kristu Ježíši, « odpovdla slena s jemným úsmvem, hrajíc si jednou rukou s brilantovým kížkem na hrdle a druhou opírajíc o skvostné desky knihy s nápisem » Verše Jana Orlického« ve zlatém vnci. »Pro literární psobení mám sice nemalou znalost lidských povah, však bídný, bídný pravopis 1«
OBSAH. Strana
3 9 45
Místo úvodu
Zimní idylla Trepka
Kámen Zázrané tžítko
Vymnný Nártky
z
56 69 74
klobouk 2070
80
r.
97
Stín
Otevené
psaní
p.
Konvalinky
vévodovi Gra-
montovi Dopis z bojišt
102 i07
urkos Spisovatel, kterého nikdo
nete
128
Pan poduitel Novella z
nieho
112 116
nic
174 191
Taroky Šablony na sentimentální povídky
'209
Spletená historie
217
Rozumné námluvy
230
V-^
"'
u
^
^//mkJé^j^éái/i^iJí^j^Á^fÁjj^ /j^/v^
\^^4^\\\\yyf^y^yfy\^^/yf4A^^^^ ^ ^ ^ ^ ^- - '-
>..^
y.^ >.k ,,^ ..^ ..£
'
"^^^^
y
v
v
>
',
'y
>
?
^
9
'\"^'^\y^\^y\'^'W\^
.
.^
.
>_
'2
^
<
<.
^^
^^ ^A yA
/^/^/ú//ú//\//
'f^f^^^^W^fW' '%^^^\^^^\^^\'^\y\^W\^ ^^'^'^'^^^%'^\^^\^^\^\^
yy^^^^^WWWý^^y^y^^y^yy^y^/^^yX^^^^y
''^'%'^^yp'wywyw'P^'1^^^^^%^^\^y^y^y^yt^'^^\/\y\/\fy
y^w^A
y/1
L//
'/
1//1
•/ yA y/ú//
/Í//#//i
tví
// y^ //•// // //
y/*//^/\
^^^
// //
/• // //
y\^y/\
// ^^
^^'
''
^T'
^^ ^^ ^^
^''
i//i
1//*/^ kv V/
vÁ yÁ/A WA
'''
//
^^ '^
yy\
w
í//f^/#^/Í
yÁ/Á/A
yr y/m//f/A
'W\ys
^^ ** ^^ ^^ ^^
H
u
// // yy y/\
y/.
//
// // /y
^^ "^ ^' ^^ "" '•^ yy // // // // // //
'''^
''''
^^ ^^ ^^
^\\'\
//I
//
•/
•/ •/
yM//Í//\
// y/ y/ v/ // y/ yy // y/ y^ //
u
y^yi^^í
yy yy /y yy yy /y yy yA // // // yy ^/á/'é/'/| '^ ^^ ^'
''^
'^ ^^
^'"
^^ '* ^* ^' ''
//I
yy yy yy /y //
yy
yy yy yy yy yy
^\'íf\ ^^^f^^
i//
yy yy yA /y yy
\yy
yy yy /y yy yy
y.
yy yy
y>
^^ ^^ ^^ ^^ '^ ^^ ** ^^
^'
'•//9//#//B//(//m'/#//é// yy yy yy yy yy yy yy
^tf^^W^^^
k^ ^^
/
'\'^J^'\\'^'^'\'^'^'%'^'^\'^f\'^'^\'íf'^^yf'f^'r\\^ •x..^,.^. .í^ ^ ^ ^ ^ /A^/A//í//é//^/ ""'
^^^
w
y/
'^'yT'T^^^y\'f''^'%^^^yt^^^\'^y^^^^^^'^\\* y^'Ty\''^'T'YyT^yí^^í^\^^^í^^^^\\'\^\\\^^ .»..-<..
.^
/j •/!
'''f'^'í''\'tf'f'f'f'^\''r\yf^\' 7
.
yx^^^^^^f^t^f^f^r^f^tyy^y, * ^
yfy'yyyf'\'ywf^^^^\^^^'^^^^\\^\^'^'^\f/
y
.^
''
>
.
^^'
^^
^^'
'''^
yy\
yy
yy
yy yy yy yy yy yy yy ^y
yy
yy
yy yy
y,
yy yy yy yy yy yy yt yy
yy
yy
yy yy
y*
PG 5038 C^5 1899 díl
Cech, Svatopluk
Sebrané spisy
:
"t^f"'
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
ti
r/m//mj/mjjmy/^/y^j/^/j%//
,Tk,/ík,Ak,Ay,^,A,
^
i
'
yi'\
'\
,-
/
j
