Hudební produkce Îofínské akademie v letech

Hudební produkce Îofínské akademie v letech 1841–1850

173

Hudební produkce Îofínské akademie v letech 1841–1850 Helena Matûjãková This study is aimed primarily at acquainting the reader with musical events presented by the Îofínská akademie / Sophien-Akademie during the first decade of this society’s existence, which is a topic that has not yet been investigated. In the programs of the various events, reconstructed based on press reports from the time, one can easily trace changes in their programming conception that resulted mainly from priorities established by the academy’s leaders. The study also includes a summary of the institution’s origin and structure, and characterizes the various types of musical events it presented or in which it participated.

V lednu tohoto roku uplynulo 170 let ode dne, kdy svou koncertní činnost zahájila Žofínská akademie – instituce zaměřená především na sborový zpěv v českém jazyce a na uvádění kompozic autorů domácí provenience. Připomínáme si tedy výročí jednoho z významných pražských hudebních spolků, jehož existence a aktivita jsou sice známé, ale nebyly dosud podrobněji zkoumány. Následující studie si klade za cíl blíže představit hudební produkce Žofínské akademie v letech 1841–1850,1 neboť v tomto desetiletí byla činnost akademie zřejmě nejintenzivnější a mj. sehrála také důležitou společenskou úlohu. Jak známo, sborový zpěv (podobně jako např. díla určená pro divadelní jeviště) představoval v průběhu 19. století jednu z oblastí, ve které bylo možné poměrně dobře realizovat snahy o prosazení české řeči coby svébytného jazyka a přispět tak k posílení národního uvědomění české společnosti. A sborový zpěv v češtině byl pro Žofínskou akademii jedním z hlavních pilířů její činnosti.

Základní údaje o instituci Žofínská akademie byla založena již roku 1840 a jedním z iniciátorů jejího vzniku byl také skladatel a propagátor sborového zpěvu Alois Jelen. Důvody vedoucí k založení sborové instituce si lze poměrně snadno domyslet, literatura ani dobový tisk se však o okolnostech vzniku spolku, ani o podrobnostech ohledně Jelenova podílu na jeho založení, vůbec nezmiňují. Prozatím jediným dokumentem, díky kterému máme možnost přesněji datovat vznik instituce, je jeden z exemplářů německojazyčného rukopisu stanov Žofínské akademie.2 Na titulním listu těchto Tato studie vznikla v rámci výzkumného záměru CEZ: AVOZ 90580513 a grantového projektu GA408/08/1020. 1 Soupis všech hudebních produkcí z tohoto období, o jejichž konání se do dnešní doby dochovaly zprávy, a pokus o sestavení programů těchto akcí byl hlavní náplní diplomové práce autorky (Helena MATĚJČKOVÁ: Místo Žofínské akademie v hudebním životě Prahy 19. století. Koncertní činnost v letech 1841–1850, Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2010). Součástí této práce je mj. soupis všech dohledaných článků a zpráv z dobového tisku, které představovaly hlavní zdroj informací, a také přehled hudebních produkcí spolku po roce 1850, o jejichž konání se podařilo dohledat informace při práci na přehledu koncertů z let 1841–1850. 2 Národní archiv, fond České gubernium – všeobecná registratura, signatura ČG–VŠ 29/9/59, karton č. 2786. K Jelenovu podílu na založení instituce viz např. Josef SRB – Ferdinand TADRA: Památník pražského Hlaholu na oslavu 25leté činnosti, Praha 1886, s. 85 nebo Karel ADÁMEK: Z naší doby, Praha 1886, s. 280. © Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha 2011

Hudební věda 48, č. 2–3

174

Helena Matûjãková

stanov je totiž uvedeno datum vydání dekretu českého gubernia, jímž byl přijat původní návrh stanov, a tedy i povolena činnost akademie. Tím datem je 11. červen 1840.3 Na podzim téhož roku obdrželo vedení akademie císařské povolení k užívání jména rakouské arcivévodkyně Sophie (matky císaře Franze Josepha I.) v názvu spolku. V souvislosti s názvem instituce obecně označované jako Žofínská akademie (Sophien-Akademie) se v literatuře a pramenech setkáme i s několikerým zněním jak samotného titulu, tak podtitulu instituce, který specifikuje její zaměření a účel. Slovník české hudební kultury uvádí v heslech souvisejících s činností Žofínské akademie, že se tato instituce nazývala původně Prager Singakademie nebo také Akademie ku zvelebení hudby, stejně tak je tomu i v případě Československého hudebního slovníku.4 Pokud jde o podtitul názvu akademie, Michaela Freemanová v jedné ze svých studií věnovaných pražskému koncertnímu životu poznamenává, že byl uváděn v podobě „Verein zur Beförderung und Bildung höheren Gesanges“.5 V tištěném průvodci Prahou vydaném roku 1853 je ale oddíl věnovaný Žofínské akademii nadepsán jako „Sophienakademie zur Emporhebung der klassischen Musik, insbesondere des Gesanges in Böhmen“.6 Právě tento úplný název instituce se podle mého názoru nejvíce blíží těm, které nacházíme v dochovaných a dosud zpracovaných pramenech a který pak byl často, ač s drobnými úpravami, přebírán autory novodobých publikací. Vychází z příslušného článku stanov, ve kterém se píše, že účelem akademie má být zvelebení klasické hudby, a zvláště pak zpěvu v Čechách.7 Účel akademie jako součást jejího názvu („Sophienacademie zur Emphorbringung des klassischen Gesanges und der Musik für Böhmen“) se objevil už na titulním listu německého rukopisu se stanovami instituce. Údaje na tomto titulním listu také dosvědčují, že původně se instituce opravdu nazývala Prager Singakademie.8 Podívejme se teď blíže na strukturální upořádání akademie. Žofínská akademie byla institucí formálně česko-německou, jak to ostatně bylo u spolků vznikajících kolem poloviny 19. století běžné. V čele spolku stál protektor, který byl volen členy akademie doživotně, vedení akademie jako takové sestávalo z předsedy spolku, 15členného výboru a 2 účetních. Řízení všech hudebních činností akademie pak náleželo řediteli hudby.9 Členy akademie se mohli stát muži i ženy a samotné 3

K oficiálnímu schválení stanov však došlo až roku 1846, a to na základě císařského povolení ze 7. října 1846. Toto datum je uvedeno jak v evidenční knize spolkového katastru (Archiv hlavního města Prahy, fond Magistrát hlavního města Prahy II – Spolkový katastr, rejstřík k signatuře XII/0003), tak např. na tištěném vydání stanov (Archiv hlavního města Prahy, fond Sofijská akademie v Praze). 4 Viz např. hesla akademie (s. 23), instituce (s. 374), koncertní život (s. 464), Praha (s. 725), sbor (s. 811), školství (s. 908) aj., in: Slovník české hudební kultury, Jiří Fukač, Jiří Vysloužil, Petr Macek (ed.), Praha 1997; Zdeněk CULKA: Žofínská akademie, in: Československý hudební slovník osob a institucí, sv. 2, Gracian Černušák, Bohumír Štědroň, Zdenko Nováček (ed.), Praha 1965, s. 1022. 5 Michaela FREEMANOVÁ: Prague’s Cäcilien-Verein (1840–1865) and its contemporaries. Bohemian choral societies and their German (and Czech) choral repertoire, in: Chorgesang als Medium von Interkulturalität. Formen, Kanäle, Diskurse, Erik Fischer (ed.), Stuttgart 2007, s. 230–240. 6 Gustav Thormund LEGIS-GLÜCKSELIG: Miniaturgemälde von Prag. Neuester Prager Taschen-Wegweiser und alphabetischer Auskunfts-Sekretär, Prag 1853, s. 137. 7 Viz např. Archiv hlavního města Prahy, fond Sofijská akademie v Praze, Navržení pravidel základních v Žofínské akademii, § 2. 8 Národní archiv, fond České gubernium (cit. v pozn. 2). Název je uveden v podobě Prager Singacademie. 9 Během téměř 60 let existence Žofínské akademie se ve funkci jejího hudebního ředitele vystřídalo celkem 9 osobností: Alois Jelen (1841–1843/1844), Jan Nepomuk Škroup (1844–1849), Jan Nepomuk Maýr (1849–1850), Václav Emanuel Horák (1850–1851), František Arnold Vogl (1851–1855), Zikmund Kolešovský (1855–1859), František Škroup (1859–1860), Josef Leopold Zvonař (1860–1863) a Eduard Tauwitz

Hudební produkce Îofínské akademie

175

členství bylo rozděleno do několika skupin. První a nejdůležitější skupinu tvořili členové činní, tedy aktivní zpěváci a instrumentalisté,10 kteří byli dle stanov povinni účastnit se všech zkoušek a hudebních produkcí spolku. Druhou skupinu představovali členové platící – příznivci a podporovatelé z řad široké veřejnosti, kteří pravidelným ročním poplatkem přispívali na chod akademie a nadto při svém vstupu do akademie pomáhali vložením jednorázového obnosu k založení základního finančního jmění spolku. Třetí skupinou členů byli členové čestní. Nedílnou součástí Žofínské akademie byla také vlastní škola, ve které bylo vychováváno mnoho budoucích členů sboru a jejíž žáci a učitelé často spolupracovali při hudebních produkcích akademie. Vyučováni byli žáci obojího pohlaví, a to ve zpěvu coby hlavním předmětu, ve hře na klavír, v hudební teorii, dějinách hudby, estetice a samozřejmě i v českém a německém jazyku. Hlavním účelem školy bylo vychovávat sborové zpěváky, nadaní žáci s dobrými hlasy mohli však navštěvovat i hodiny sólového zpěvu. Výuka ve škole byla rozdělena do dvou ročníků, probíhala vždy odděleně (podle věku a podle pohlaví), a to každý den v odpoledních hodinách kromě nedělí, svátků a prázdnin, které připadaly na srpen a září. O počtu členů a dalších personálních záležitostech Žofínské akademie vypovídají především matriky, resp. soupisy členů spolku, které se dochovaly v Archivu hlavního města Prahy. Vzhledem k faktu, že tyto úřední materiály nebyly dosud předmětem bližšího zkoumání, ponecháváme otázku obsahu těchto dokumentů a počtu členů akademie prozatím stranou.11 Výčet základních údajů o Žofínské akademii by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o sídle této instituce. Od března roku 1844 byla v tisku jako adresa spolkových místností uváděna Liliová ulice čp. 251. Bohužel není jisté, kde akademie sídlila v prvních letech po svém založení. Zkoumané prameny se o tom nezmiňují a informaci, že by místem konání hudebních produkcí nebo dokonce sídlem Žofínské akademie mohla být Dlouhá ulice čp. 922, se zatím nepodařilo ověřit.12 K oficiálnímu zániku spolku došlo sice až na podzim roku 1899, vlastní koncertní činnost však byla velmi výrazně omezena už po roce 1860 a akademie dále fungovala pouze jako škola zaměřená na výuku hry na klavír. V okamžiku, kdy ale byla hra na klavír zavedena jako pevná součást učebního plánu na pražské konzervatoři (1888), ztratila Žofínská akademie vliv i v této oblasti a její činnost prakticky úplně ustala.13 (1863–1899; jediný ředitel hlásící se k německé národnosti). Pod vedením hudebního ředitele například probíhaly všechny hudební produkce spolku a zkoušky na tato vystoupení, vyučoval hudebním předmětům ve spolkové škole, měl na starosti dohled nad hudební sbírkou (hudebniny v majetku Žofínské akademie, o jejichž osudu ale nemáme bližší zprávy) a předkládal také výboru akademie návrhy programů jednotlivých koncertů. Konečnou podobu těchto programů pak stanovovali a schvalovali právě členové výboru. 10 Vlastní orchestr, složený převážně z činných členů, pedagogů i žáků spolkové školy, sice zřejmě existoval, ale pravděpodobně nebyl pevnou součástí Žofínské akademie ve všech obdobích její činnosti a řady instrumentalistů byly podle potřeby různě doplňovány výpomocemi. 11 K počtu členů viz např. Hector BERLIOZ: Paměti. Cesty po Italii, Německu, Rusku a Anglii 1803–1865, Praha 1954, s. 441 (Mémoires de Hector Berlioz comprenant ses voyages en Italie, en Allemagne, Russie et en Angleterre 1803–1865, Paris 1870) a Václav VLK: Žofínská akademie a její vztah k dílu W. A. Mozarta, Zprávy Bertramky (1961), č. 27, s. 1–9. 12 Ludmila KUBÁTOVÁ: Z hudebního života v Praze ve 2. polovině 19. století. Edice k Roku české hudby, sv. 1: 1842–1865, Praha 1984. Dlouhou ulici čp. 922 uvádí Kubátová jako místo konání hudebních produkcí Žofínské akademie z přelomu let 1843 a 1844. 13 Poslední zasedání výboru Žofínské akademie se konalo 1. listopadu 1899 a jedním z důvodů k usnesení o zániku spolku byl také velmi nízký počet členů. Viz VLK (cit. v pozn. 11) a také záznam o zániku instituce v knize spolkového katastru (fond Archivu hlavního města Prahy uvedený v pozn. 3).

176


Pramenná situace Zájem o Žofínskou akademii je mezi muzikology překvapivě malý. Je tomu tak zřejmě i z důvodu složité pramenné situace. O existenci a případném osudu vlastního archivu Žofínské akademie totiž nemáme žádné zprávy a písemnosti, které souvisejí s činností spolku a které se dochovaly v pražských archivech a muzeích, jsou až na několik málo výjimek materiály úřední povahy. Dokumenty o činnosti akademie jsou navíc roztroušeny v často pouze rámcově zpracovaných fondech. Kromě fondů těch institucí, které jsou více či méně zaměřeny na oblast koncertního provozu v Praze v 19. století (České muzeum hudby, Archiv Pražské konzervatoře, Divadelní oddělení Národního muzea apod.), se jedná především o fondy Národního archivu, zejména České gubernium, České místodržitelství a Policejní ředitelství. Faksimilovou edici vybraných dokumentů z fondů Národního archivu, které souvisejí s koncertním provozem v Praze v letech 1842–1865 (žádosti o povolení k uspořádání koncertu, programy koncertů, texty přednášených písní či básní atd.), sestavila Ludmila Kubátová.14 Edice je navíc doplněna obsáhlým soupisem koncertů, které se na základě dochovaných materiálů měly v uvedeném období konat. Jak v edici, tak zejména v soupisu koncertů najdeme mnoho záznamů o produkcích Žofínské akademie. V Archivu hlavního města Prahy je pak kromě evidenčních knih spolkového katastru uložen dosud nezpracovaný fond nazvaný Sofijská akademie v Praze, který zřejmě jako jediný obsahuje materiály přímo k Žofínské akademii. Nenajdeme v něm však žádné koncertní programy ani další dokumenty, na jejichž základě by bylo možné jednoduše rekonstruovat koncertní činnost spolku. Větší soubor archivních dokumentů reflektující primárně samotná vystoupení Žofínské akademie se do dnešního dne pravděpodobně vůbec nedochoval, neboť sbírka (fond) koncertních programů a plakátů Archivu hlavního města Prahy, která byla dříve uložena v prostorách Staroměstské radnice, v květnu 1945 shořela. Lze předpokládat, že právě v tomto souboru pramenů se mohly nacházet i programy ke koncertům Žofínské akademie. Dobový soupis koncertů, který máme k dispozici například v souvislosti s činností Cecilské jednoty, v případě Žofínské akademie neexistuje.15 V případě literatury narážíme na podobný problém. V různě koncipovaných knihách a kapitolách, jejichž tematika souvisí s koncertním životem v Praze v 19. století, nacházíme většinou pouze stručnou zmínku o existenci Žofínské akademie, případně výčet nejdůležitějších bodů z její činnosti, přičemž tyto údaje jsou stále opakovány a přebírány. Pokud se zaměříme na odborné práce, tak až na text Václava Vlka nemáme k dispozici žádnou studii, která by se věnovala přímo koncertní činnosti tohoto spolku.16 14

Viz pozn. 12. [Anton APT]: Programme der Concerte, kirchlichen Musikaufführungen und anderweitigen Mitwirkungen des CÄCILIEN-VEREINS in Prag während seiner 25jährigen Wirksamkeit in der Zeitperiode vom Jahre 1840 bis 1865, Prag 1880. Údaje o některých koncertech Žofínské akademie z pozdějšího období (od roku 1850) lze dohledat například v poměrně nedávno vzniklé elektronické databázi, která je pod názvem Pražský koncertní život 1850–1881 dostupná na adrese http://prague.cardiff.ac.uk a která byla sestavována na základě zpráv z dobového tisku. Vzhledem k náročnosti projektu však není uváděný časový úsek zpracován kompletně, v současné době obsahuje data z období cca 1850–1862. V případě Žofínské akademie zcela chybějí záznamy o koncertech z let 1852–1853, 1855–1856 a až na několik málo výjimek také záznamy z let 1857, 1858 a 1860. Podrobněji o databázi viz Karl STAPLETON: Prague Concert Life 1850–1881. An Annotated Database, Fontes Artis Musicae 57 (2010), č. 1, s. 1–22. 16 Viz pozn. 11. 15


177

Vzhledem k naznačené pramenné situaci se hlavním zdrojem informací o hudebních aktivitách Žofínské akademie stal dobový tisk. V případě tohoto spolku představují zprávy z tisku v podstatě jediný víceméně ucelený soubor pramenů, díky kterému je možné koncertní činnost rekonstruovat. Z množství periodik reflektujících kulturní dění v Praze ve sledovaném období (1841–1850) byla pozornost zaměřena především na německojazyčný deník Bohemia, pro srovnání a doplnění informací bylo v některých případech využito také zpráv z česky psaného časopisu Květy.17 Zprávy týkající se hudebních produkcí Žofínské akademie nacházíme v tisku v různé podobě – od stručných oznámení o jejich konání až po obsáhlé recenze. Pokud jde o autory těchto zpráv, v naprosté většině případů jsou články označeny pouze šifrou, setkáme se ale i se zprávami, u kterých není jejich autor uveden vůbec. Velká část autorů zpráv o Žofínské akademii zůstává bohužel stále v anonymitě.18 Jména několika významných osobností, z jejichž pera pocházejí články uveřejněné v deníku Bohemia, nám však známa jsou. Patří mezi ně zejména August Wilhelm Ambros, Franz Balthasar Ulm, Bernhard Gutt a Anton Müller. V rešeršovaných ročnících uvedených periodik se podařilo dohledat na 300 více či méně podrobných tiskových zpráv o přibližně 120 hudebních produkcích, které Žofínská akademie v prvních deseti letech své činnosti uspořádala nebo kterých se účastnila. Na základě údajů uvedených v těchto článcích je tak možné nejen získat představu o typech a četnosti konání jednotlivých akcí, ale ve většině případů také sestavit jejich program.

Typy hudebních produkcí Koncertní činnost Žofínské akademie byla od počátku velmi početná a pestrá, pokud jde o typy představení a jejich program. V průběhu roku, resp. sezony se konalo několik větších koncertů, které pořádala přímo Žofínská akademie. Mezi nejvýznamnější a tradiční akce pořádané každý rok patřily slavnostní bohoslužby u příležitosti narozenin arcivévodkyně Sophie (27. ledna) a také velké slavnostní koncerty u příležitosti jmenin patronky spolku (15. května).19 Kromě těchto vel17

Rešeršované ročníky: Bohemia. Ein Unterhaltungsblatt 14–18 (1841–1845), Bohemia 19–23 (1846–1850); Kwěty. Národní zábawník pro Čechy, Morawany a Slowáky 7 (1840), Kwěty. Národní zábawník pro Čechy, Morawany, Slowáky a Slezany 8–14 (1841–1847), Kwěty. Národní zábawník 15 (1848). V odkazech na jednotlivá vydání těchto periodik užívám jednotných označení Bohemia a Květy. V případě citací z deníku Bohemia se jedná o věrný přepis původního německého znění, u citací z časopisu Květy je při přepisu použito metody transliterace. 18 Ačkoliv dnes máme k dispozici publikace věnující se právě identifikaci šifer a pseudonymů, jsou tyto zaměřeny především na oblast české literatury a pro identifikaci přispěvatelů deníku Bohemia tudíž nejsou příliš přínosné (Antonín DOLENSKÝ: Slovník pseudonymů a kryptonymů v československé literatuře, Praha 1934; Jaroslav VOPRAVIL: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, Praha 1973). V případě identifikace šifer, pod kterými své články v Bohemii uveřejňoval August Wilhelm Ambros, lze do jisté míry využít publikaci Bonnie LOMNÄS – Erling LOMNÄS – Dietmar STRAUSS: Auf der Suche nach der poetischen Zeit. Der Prager Davidsbund – Ambros, Bach, Bayer, Hampel, Hanslick, Helfert, Heller, Hock, Ulm. Zu einem vergessenen Abschnitt der Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts, Bd. 1, 2, Saarbrücken 1999. V soupisu koncertních programů z pozůstalosti Jacoba Emila Hocka (Bd. 1, s. 248–359) nalezneme též několik záznamů o koncertech Žofínské akademie z padesátých a šedesátých let. 19 Ačkoliv se v několika případech nepodařilo v tisku dohledat informace o konání lednové bohoslužby či květnového koncertu, lze předpokládat (pokud přihlédneme k aktuálním politickým a společenským událostem), že se tyto akce na počest arcivévodkyně zřejmě měly konat každý rok. Další koncerty tohoto typu, tedy produkce většího rozsahu s obsahově závažnějším a interpretačně náročnějším programem, byly v některých letech pořádány také v březnu a na konci října.

178


kých koncertů byly dále Žofínskou akademií organizovány tzv. hudební zábavy. Mohli bychom říci, že se jednalo o „běžné“ řadové koncerty určené převážně samotným členům akademie. Byly to ale koncerty veřejné a navštívit je mohl každý, kdo si zakoupil vstupenku. V prvních letech se hudební zábavy konaly každý týden (vždy v zimních měsících), za vedení Jana Nepomuka Škroupa pak byly pořádány v průběhu celého roku, ale už ne s takovou intenzitou – v průměru se konala jedna měsíčně. Z hlediska důležitosti a obsahové náplně programu koncertů a hudebních zábav lze především v prvních letech činnosti akademie pozorovat mezi těmito produkcemi jasně patrný a dodržovaný rozdíl. Vedle vlastních koncertů se členové Žofínské akademie účastnili také nejrůznějších hudebních produkcí pořádaných jinými institucemi. Mezi nejvýznamnější patří bezesporu spolupráce s Jednotou umělců hudebních, která každoročně (vždy o Velikonocích a Vánocích) uváděla ve Stavovském divadle oratoria předních evropských skladatelů.20 V případě dalších akcí se jednalo většinou o vystoupení na často pořádaných benefičních koncertech, hudebně-deklamačních akademiích nebo v rámci koncertu některého z domácích či zahraničních umělců. Nesmíme opomenout ani četná vystoupení a koncerty pořádané v Praze speciálně u příležitosti různých slavnostních a jinak významných událostí. V dalším výkladu se na koncertní činnost Žofínské akademie v letech 1841–1850 zaměříme podrobněji (konkrétně od prvního vystoupení sboru v lednu 1841 až do podzimu 1850, kdy nastupuje do funkce Václav Emanuel Horák), pokusíme se stanovit znaky charakteristické pro jednotlivá období fungování akademie a na změny v dramaturgii hudebních produkcí tohoto spolku poukážeme také na příkladu programů vybraných akcí. Většina změn v programové koncepci souvisela zejména s nástupem nového hudebního ředitele a s tím, jaké priority a záměry se snažil prosazovat. Oddíly o činnosti akademie jsou tedy členěny na časově nestejně dlouhé úseky podle toho, kdo a jak dlouho funkci hudebního ředitele zastával. Přehled hudebních produkcí Žofínské akademie, který je součástí diplomové práce autorky a ze kterého jsme vycházeli při přípravě zde uvedených programů, byl sestavován s cílem poskytnout čtenáři nejen vlastní informace o příslušném představení, ale také pokud možno autentickou podobu v tisku dohledaných údajů. Aby byl výsledný soupis koncertních programů přehledný a zároveň obsahoval veškeré důležité informace, bylo nutné dodržovat při jeho vytváření několik kritérií. Nejdůležitějším parametrem byla již zmíněná snaha o autenticitu, tj. uvádět dohledaná fakta (jména skladatelů, názvy děl, pořadí jednotlivých čísel v rámci koncertu, jejich obsazení atd.) v takové podobě, v jaké se vyskytují v příslušných tiskových zprávách. Pro větší přehlednost a lepší orientaci v celém soupisu však byly některé údaje opatřeny vlastními doplňky, které se nacházejí v hranatých závorkách. To se týká nejen dat a míst konání koncertů, ale především křestních jmen skladatelů, která většinou v tisku vypisována nebyla, případně uvedení originální podoby celého autorova jména, jež často nacházíme v časopisu Květy v počeštěném a v deníku Bohemia v německém znění (např. Johann Sebastian Bach – Jan Šebestian Bach, Bedřich Smetana – Friedrich Smetana apod.). 20

Účast Žofínské akademie na představení Jednoty umělců hudebních máme doloženu od vánočního koncertu roku 1844, kdy bylo uvedeno oratorium Louise Spohra Pád Babylonu. V dalších letech spolupracovala Žofínská akademie na realizaci těchto oratorních produkcí pravidelně a účastnila se pravděpodobně všech představení Jednoty.


179

Ve sloupci s názvy přednášených skladeb je na prvním místě uveden vždy takový název, který v dohledaných článcích souvisejících s daným koncertem převažoval. Jelikož se z velké části jedná o údaje převzaté z deníku Bohemia, většinou jsou to názvy německé, poměrně často se ale setkáme s tím, že názvy českých sborů, písní nebo písňových cyklů jsou i v Bohemii uvedeny jak německy, tak česky. Pokud se k příslušné akci podařilo najít více tiskových zpráv, v nichž se vyskytují různé či variantní názvy té které kompozice, je takový titul uveden v kulatých závorkách. Zejména je tento parametr uplatňován u sborových děl a písní, neboť právě v této oblasti se v tiskových zprávách objevují variantní názvy nejčastěji (u překladů českých názvů skladeb v německy psaných zprávách a naopak). Dnes běžně užívané (ustálené, resp. správné) názvy jednotlivých děl, jejich tóniny a opusová čísla v tuto chvíli záměrně doplňovány nejsou, a to právě s ohledem na zmiňovanou snahu o autenticitu celého dokumentu, i když by zapracování tohoto parametru do výsledného soupisu bylo jistě cenné. Obsazení skladeb (např. sonáta pro housle a klavír, píseň pro alt s doprovodem klavíru apod.) je uváděno pouze v případě, že jsou takové informace součástí původních tiskových zpráv, a opět v takové podobě, v jaké je předkládají autoři příslušných článků. U většiny skladeb je naopak doplňován druh přednášené kompozice (píseň, sbor, oratorium, kantáta atd.), a to bez hranatých závorek. Jména účinkujících (sólistů, doprovazečů nebo dirigentů) jsou v tisku uváděna pouze v souvislosti s některými koncerty nebo některými čísly jejich programu. V takovém případě pak autoři zpráv vypisovali většinou jen příjmení vystupujících, křestní jména (ve zkrácené nebo úplné podobě) se objevují výjimečně. Této skutečnosti odpovídá i způsob, jakým jsou jména vystupujících uváděna ve zde přítomných programech, přičemž ženská jména přechylujeme.

Hudební produkce pod vedením Aloise Jelena (1841–1843/1844) Koncertní činnost zahájila Žofínská akademie v lednu roku 1841. Zřejmě vůbec poprvé vystoupili její členové na veřejnosti v rámci koncertu klavíristky M. Boussifet de Mericour, který se konal 4. ledna 1841, a poté 15. ledna 1841 v sále Platýzu na koncertu pořádaném klavíristou Karlem Ludwigem Hoffmannem.21 Tato dvě vystoupení byla jakousi přípravou na velký slavnostní koncert, jímž Žofínská akademie oficiálně započala svou činnost. Konal se 27. ledna 1841 v kostele sv. Salvátora a měl podobu slavnostní bohoslužby. Pod vedením Aloise Jelena byla provedena Korunovační mše C dur Václava Jana Křtitele Tomáška, sbor Bůh krále chraň Aloise Jelena a Veni sancte spiritus opět od Tomáška. Anton Müller ve své recenzi na tuto slavnost uvádí, že se jí z řad činných členů akademie účastnilo zhruba 100 zpěváků a 100 instrumentalistů.22

21

V podání mužského sboru Žofínské akademie zazněla 4. ledna 1841 „p. Plešnerem v hudbu uvedená píseň Rheinlied“. Viz šifru J. Č.: Koncert M. Boussifet de Mericour, Květy 8 (14. 1. 1841), č. 2, s. 16. Bohužel autor článku neuvádí bližší údaje o autorovi díla ani o místu konání tohoto koncertu. V rámci koncertu z 15. ledna, na kterém musel nemocného Hoffmanna zastoupit jeho žák Josef Bezecný, přednesl mužský sbor Žofínské akademie opět píseň Rheinlied a mimo to také sbor Aloise Jelena s názvem My čeští manové. 22 Viz šifru A. M. [= Anton MÜLLER]: Theatralisches und Musikalisches (rubrika Kunst und Leben in Böhmen), Bohemia 14 (29. 1. 1841), č. 13, s. [3]. Jelenův sbor zazněl dle článku v rámci ofertoria, Tomáškovo Veni sancte spiritus pak na místě graduale, vždy za doprovodu varhan.

180


Zhruba měsíc po slavnostním zahájení činnosti, 25. února 1841, pořádala Žofínská akademie ve svém vlastním sále první samostatný koncert. Ačkoliv nevíme, kde akademie v prvních letech po svém založení sídlila, program tohoto prvního řádného koncertu se podařilo dohledat. Jeho jádro tvořily písně V. J. K. Tomáška a sbory A. Jelena. Koncert Žofínské akademie 25. 2. 1841, prostory Žofínské akademie (autor) GRAUN, [Carl Heinrich] BACH, Kryštof [BACH, Johann Christian] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] [TOMÁŠEK, Václav Jan Křtitel ?] [autor neuveden] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] SPOHR, [Louis] JELEN, A[lois] JELEN, A[lois]

(dílo) fuga Tu rex gloriae blíže nespec. fuga píseň Kytice z Králodvorského rukopisu píseň Das Rösslein blíže nespec. píseň píseň Das Hochland píseň An den Stern sbor My čeští manové sbor Bůh krále chraň

(interpret)

Juliana Glaserová Eiselová Skalická Petruška Pöck

Tento koncert pořádaný v prostorách Žofínské akademie však byl patrně jen běžným řadovým koncertem typu později pořádaných hudebních zábav, neboť jako první velký veřejný koncert je v literatuře a tisku označován až ten následující, který Žofínská akademie uspořádala 18. března 1841 v sále na Žofíně.23 Koncert Žofínské akademie 18. 3. 1841, Žofín 17.00 TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] BACH, J[ohann] S[ebastian] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] JELEN, Alois BACH, J[ohann] C[hristian] GRAUN, C[arl] Heinrich TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel]

Symfonie Es dur figurovaný chorál – staročeská kostelní píseň Na kříži pro nás rozpjatý Sanctus a Benedictus z Korunovační mše (Krönungsmesse) mužský sbor Vše jen ku chvále vlasti a krále (Alles nur zum Lobe des Vaterlandes) blíže nespec. sbor (s podloženým českým textem) fuga Tu rex gloriae Gloria z Korunovační mše

Referenti ani v případě tohoto koncertu nešetřili chválou jak na adresu ředitele instituce, tak samotných zpěváků, a také celková aktivita Žofínské akademie byla přijímána a hodnocena velmi kladně.24 23

Rozdílné typy těchto dvou prvních koncertů mají za následek, že autoři některých publikací uvádějí jako první koncert Žofínské akademie navzájem odlišné akce. Srov. např. Josef SRB-DEBRNOV: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, Praha 1891, s. 109 a SRB – TADRA: Památník pražského Hlaholu (cit. v pozn. 2), s. 85. 24 Viz např. Ant[on] MÜLLER: Uiber die erste Akademie der Sophienvereins, Bohemia 14 (21. 3. 1841), č. 35, s. [3]: „Als ich von einem vollen, aus Personen verschiedenen Alters und Geschlechtes zusammengesetztem Chore C. Heinrich Graun’s Musterfuge Tu rex gloriae, dann einen figurirten Choral von J. S. Bach und einen fugirten Doppelchor von J. C. Bach hörte, begriff ich kaum, wie es Herrn Alois Jelen, welcher den Unterricht leitet und am 18. dirigirte, möglich geworden sey, in so kurzer Zeit solche Tonmassen zu einer abgerundeten Produktion zu sammeln und einzuüben.“ Dále např. šifra J. H., rubrika Denní zprávy,


181

Programy velkých slavnostních představení měly po celou dobu Jelenova působení ve funkci hudebního ředitele poměrně pevnou skladbu čísel. Pokud jde o lednové bohoslužby, v podání Žofínské akademie zazněla vždy vybraná mešní kompozice doplněná podle potřeby o další sborová díla menšího rozsahu. Programy květnových, případně též dalších koncertů byly většinou rozděleny do dvou částí. V první polovině zněly často části ze mše, rekviem nebo oratoria, dále orchestrální či vokálně-instrumentální skladba (ouvertura, koncert, kantáta menšího rozsahu, případně pouze vybraná část takového díla) a nesměla samozřejmě chybět sborová tvorba. Druhou část koncertu pak tvořila rozsáhlejší vokálně-instrumentální kompozice. Hned v prvním roce své činnosti Žofínská akademie uspořádala a účastnila se opravdu úctyhodného množství rozmanitých akcí. Podílela se i na realizaci velkých hudebních produkcí, jakými bylo například uvedení Alexandrovy slavnosti z pera Georga Friedricha Händela pod titulem Timotheus, jež se konalo 5. dubna 1841 ve prospěch kláštera alžbětinek u kostela Panny Marie Sedmibolestné, nebo provedení tragédie Faust Johanna Wolfganga Goetha, kterou zhudebnil synovec hraběte Chotka kníže Antoni Henryk Radziwill a která zazněla na benefičním koncertě na podporu ústavu pro slepé 10. května 1841. Členové Žofínské akademie zajišťovali na těchto produkcích, jichž se účastnilo kolem dvou set interpretů, společně se členy některých dalších spolků vokální i instrumentální složku. Akademie se také během prvního roku své koncertní činnosti aktivně účastnila různých společenských událostí majících často velký význam jak pro akademii, tak pro prestiž Prahy coby moderního rozvíjejícího se města. Jednou z takových společenských akcí byla například venkovní slavnost ve Stromovce pořádaná Žofínskou akademií 31. srpna 1841 na počest nejvyššího purkrabího a spoluzakladatele akademie Karla Chotka. V Bohemii se o této slavnosti dozvídáme, že členové akademie uspořádali průvod s pochodněmi následovaný hudební serenádou, v jejímž rámci zazněla kromě blíže nespecifikovaných sborů také velká kantáta v českém jazyce zkomponovaná speciálně pro tuto příležitost ředitelem akademie Aloisem Jelenem. Podle autora jednoho z dohledaných novinových článků mělo mít konání této slavnosti základ v samotných stanovách Žofínské akademie, ve kterých má být zaneseno, že na konci každého školního roku členové akademie takovým způsobem poděkují právě nejvyššímu purkrabímu Chotkovi za jeho podporu a přízeň.25 Pokud je nám ale známo znění stanov, musíme konstatovat, že žádný takový článek se v nich nenachází a v dalších letech se podobná slavnost nekonala, resp. nemáme o jejím konání žádné tiskové zprávy. Na podzim roku 1841 se v Praze konala o poznání větší a pro celé město významnější událost, a sice otevření nového mostu, po Karlově mostu v Praze teprve druhého, spojujícího Staré Město s Malou Stranou. Jednalo se o řetězový most císaře Františka I. vybudovaný v letech 1839–1841 v místech, kde se dnes nachází most Legií. Součástí oslav byla i velká večerní slavnost přímo u mostu, kde v podání členů Žofínské akademie zaKvěty 8 (11. 3. 1841), č. 5, příloha Noviny z oboru literatury, umění a věd, s. 19: „Takové účinkování provozováním jen klasických skládání a důstojných písní, zvláště v jazyku českém, dává naději, že akademie ku zvelebení zpěvu ve vlasti valně prospěje, čehož jí také valně přejeme.“ 25 Šifra W., rubrika Telegraph von Prag, Bohemia 14 (3. 9. 1841), č. 106, s. [4]: „Die Veranlassung der schönen Feier ist in den Statuten der Sophienakademie begründet, denen zufolge nach dem Schluße jedes Schulcurses der Akademie diese dem Hrn. Oberstburggrafen, dem Mitgründer und thätigen Förderer der Anstallt, ihren Dank zu sagen hat […].“

182


zněly tři české sbory. Bohužel v tisku nejsou sbory nijak specifikovány, dočteme se pouze, že: „Dne 3. večer před slavností tou, jakož i před jmeninami J. E. nejvyššího purkrabí hraběte Chotka – zakladatele jmenovaného mostu a vůbec o dobro vlasti naší horlivě pečujícího otce – byl k poctě Jeho od měšťanů uspořádán slavný průvod s pochodněmi, při kteréžto příležitosti audové akademie Sofinské v pouze jazyku českém zpívali a sice tři sbory, k slavnosti té schválně od pp. Hanky, Koubka a Čulíka básněné a výborným od p. Jelena, horlivého a čestně známého ředitele akademie Sofinské, nápěvem oživené.“26

V prosinci 1841 zahájila Žofínská akademie pořádání hudebních zábav pro své členy. Ty se staly pevnou a nedílnou součástí koncertní činnosti prakticky po celou dobu existence akademie coby koncertní instituce. V sezoně 1841/1842 napočítáme v období od prosince do února celkem jedenáct hudebních zábav. Stručnou charakteristiku jejich programu podává Václav Vlk ve své studii: „Salonní hudební zábavy začínaly obyčejně smyčcovým kvartetem, nebo jiným komorním dílem. Ostatní čísla pořadu byla vybrána z písní V. J. Tomáška, písní, sborů a zastaveníček Al. Jelena i jiných českých autorů. Pořady bývaly zakončeny opět komorním dílem.“27

V případě smyčcových kvartetů a dalších komorních děl jsou na programech nejčastěji zastoupena díla Ludwiga van Beethovena, Wolfganga Amadea Mozarta, Josepha Haydna a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Kromě sborů a písní Aloise Jelena a V. J. K. Tomáška, které v porovnání se zastoupením jiných autorů opravdu výrazně dominují, bývala součástí hudebních zábav také díla Johanna Sebastiana Bacha, Johanna Christiana Bacha, Louise Spohra, Franze Schuberta ad. Zajímavostí je pak přítomnost díla Lobgesang der Cherubinen ruského skladatele Dmitrije Bortňanského nebo kvartetů ve své době oblíbeného francouzského skladatele anglického původu Georga Onslowa, který tehdy patřil k nejuznávanějším osobnostem v oboru. Již v první sezoně těchto hudebních zábav se rovněž setkáme, byť ojediněle, i s díly Giovanniho Pierluigiho da Palestriny a Antonia Contiho.28 Pro konkrétní představu, jak vypadal program hudebních zábav v první sezoně jejich konání, zde uvádíme programy první a předposlední zábavy této sezony:

26

Šifra -j- [= Václav FILÍPEK], rubrika Denní zprávy, Květy 8 (11. 11. 1841), č. 45, s. 358. Pro podrobnosti o mostu jako takovém a průběhu oslav viz např. Ant[on] MÜLLER: Die Prager Kettenbrücke, Bohemia 14 (5. 11. 1841), č. 133, s. [4] a Jiří SOUKUP: Pražské mosty, Praha 1904, s. 16–26. Následující den, 4. listopadu 1841, byl most vysvěcen a při této příležitosti se opět konala slavnost, neboť tento den byl zároveň dnem svátku purkrabího Chotka. Členové Žofínské akademie při této slavnosti přednesli básně na jeho počest, které pak byly otištěny na titulní straně Bohemie vydané 9. listopadu 1841. Jednalo se o jednu českou (v podání sboru Žofínské akademie) a jednu německou báseň (přednesl Karel Skalický, t. č. profesor malostranského gymnázia a čestný člen akademie). 27 VLK, Žofínská akademie… (cit. v pozn. 11), s. 3. 28 Díla renesančních autorů se do popředí zájmu ředitelů Žofínské akademie dostala až v pozdějším období, především v první polovině padesátých let, kdy byly za vedení F. A. Vogla pořádány tzv. historické koncerty, jejichž programy se skládaly především z děl osobností hudební renesance a baroka. V rámci prvního takového koncertu, který se konal 8. prosince 1851, zazněla mj. tvorba Johannesa Ockeghema, Josquina des Préz, Gregoria Allegriho nebo třeba Allesandra Stradelly.

183

Hudební produkce Îofínské akademie Hudební zábava Žofínské akademie 2. 12. 1841 [prostory Žofínské akademie] BEETHOVEN, [Ludwig van] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] GOLDSCHMIDT, [Sigmund] JELEN, [Alois] JELEN, [Alois] ONSLOW, [George] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] HUMMEL, [Johann Nepomuk]

Kvartet c moll píseň Tischlied s doprovodem sboru (text Göthe) blíže nespec. písně z Königinhofer Handschrift Todter Tänzer píseň In die Ferne! blíže nespec. slavnostní sbor 29 blíže nespec. kvartet s variací na píseň God save the King blíže nespec. kvartet pro klavír, housle, violu a violoncello Septuor d moll

Wehle, Arnold, Valenta, Prachner sólo Spitta Juliane Glaserová, roz. Ebertová

Wehle, Arnold, Valenta, Prachner Goldschmidt

Hudební zábava Žofínské akademie 17. 2. 1842 [prostory Žofínské akademie] ONSLOW, [George] BORTŇANSKÝ, Demetrius [BORTŇANSKIJ, Dmitrij] PALESTRINA, [Giovanni Pierluigi da] JELEN, [Alois] RIES, [Ferdinand ?] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] SPOHR, [Louis] DESSAUER, [Josef] JELEN, [Alois]

blíže nespec. kvartet F dur Lobgesang der Cherubinen moteto Tu es Petrus blíže nespec. dostaveníčko pro dva tenory a dva basy blíže nespec. trio g moll píseň Kindes Heimkehr píseň Beruhigung blíže nespec. dostaveníčko píseň Wo weilest du ?

Wehle, Arnold, Prachner, Valenta

Kathi Skalická Hediborská Ernestine Wienerová Eiselová, Jelen – klavír

Rok 1842 byl pro Žofínskou akademii významný především koncertem z 18. března tohoto roku. Jednalo se o velký „concert spirituel“, na jehož program byla zařazena i Symfonie č. 9 d moll Ludwiga van Beethovena. Koncert Žofínské akademie 18. 3. 1842, Žofín 17.00 1. část: TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] [autor neuveden]

[JELEN, Alois] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] 2. část: BEETHOVEN, [Ludwig van] 29

Kyrie a Gloria ze mše Es dur Sláva Bohu (= Lob Gottes, sbor zaslaný jako dar od ruské dvorní kapely a zpívaný v češtině)30 Slavnostní sbor ke jmeninám hraběte Chotka (text Hanka) Heloisen’s Klaggesang mit Chor am Juliane Glaserová Grabe Abbeilard’s Symfonie č. 9 d moll

dir. Jelen, Goldschmidt, Procházka

Anton Müller v recenzi na tento koncert dodává, že se jednalo o jeden z Jelenových sborů, které zazněly na slavnosti u příležitosti otevření nového řetězového mostu. Viz Ant[on] MÜLLER, rubrika Kunst und Leben in Böhmen, Bohemia 14 (14. 12. 1841), č. 150, s. [4]. 30 V Bohemii je uvedeno, že jako dar od ruské dvorní kapely bylo zasláno blíže nespecifikované Ave Maria. Viz Ant[on] MÜLLER: Concert spirituel der Sophienakademie, Bohemia 15 (20. 3. 1842), č. 34, s. [3–4].

184


Skutečnost, že úspěšné provedení i takto rozsáhlého a náročného díla bylo v silách Žofínské akademie, dokládají nejen novinové články před i po konání koncertu,31 ale i fakt, že na přání samotných posluchačů došlo k opětovnému zařazení symfonie na program jednoho z dalších koncertů Žofínské akademie, kterým byl concert spirituel pořádaný 19. května 1842 u příležitosti jmenin arcivévodkyně Sophie. Všechny hudební produkce, které pořádala přímo Žofínská akademie, se konaly za vedení jejího ředitele Aloise Jelena. Obdiv a vděk za jeho úsilí v čele akademie vyjadřovali Jelenovi často nejen autoři tiskových zpráv, ale vážili si ho i samotní členové spolku. Dokládá to i jedna z akcí, která se konala právě na Jelenovu počest. V předvečer svátku svého ředitele, 20. června 1842, totiž členové akademie a žáci spolkové školy uspořádali jako výraz své úcty v místě bydliště Aloise Jelena malou hudební serenádu, jejíž náplní byla tři blíže nespecifikovaná sborová díla skladatelů Kaubleho, Goldschmidta a Procházky.32 V prosinci roku 1842 byla také zahájena další (a pod vedením Aloise Jelena dost možná i poslední – viz níže) řada hudebních zábav Žofínské akademie. Program první hudební zábavy z 28. prosince se překvapivě skládal pouze z vokálních kompozic a kromě dvou Jelenových skladeb a několika blíže nespecifikovaných Tomáškových písní v něm nacházíme kompozice barokních autorů. Hudební zábava Žofínské akademie 28. 12. 1842 [prostory Žofínské akademie] D’A[S]TORGA,

[Emanuel] KAISER, [Reinhard ?] JOMMELLI, [Niccolò] JELEN, [Alois] [autor neuveden] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel]

blíže nespec. sextet blíže nespec. fuga blíže nespec. fuga blíže nespec. český sbor neviditelný sbor z 15. století 33 několik blíže nespec. písní

JELEN, [Alois]

blíže nespec. dílo

Glaserová, Hrdiborská, Skalická, Gautschová Peták

Bohužel z roku 1843 se v tisku podařilo dohledat jen malé množství záznamů o akcích Žofínské akademie, takže případné změny v dramaturgické koncepci hudebních zábav a koncertů lze pouze odhadovat. Podle mého názoru ale k žádným velkým programovým změnám nedošlo a případné odchylky v programu, jakou byla například slavnostní bohoslužba v den narozenin arcivévodkyně Sophie

31

Viz např. Ant[on] MÜLLER, rubrika Telegraph von Prag, Bohemia 15 (15. 3. 1842), č. 32, s. [4]: „Jedermann wird erstaunen, wie eine Anstallt, welche kaum ein halbes Quinquennium alt ist, sich an die Lösung einer so schwierigen Aufgabe wagen kann, aber das Publikum wird sich überzeugen, daß in unserem musikalisch gebildeten Prag durch ein liebevolles Zusammenwirken auch die schwierigsten Compositionen mit Einsicht und Feuer aufgeführt werden können.“ Z dalších článků souvisejících s tímto koncertem viz např. Bohemia 20. 3. 1842 (cit v pozn. 30) nebo [autor neuveden], rubrika Domácí kronika, Květy 9 (26. 3. 1842), č. 24, s. 95. 32 Texty přednášených děl byly otištěny v časopisu Květy (šifra *–*, rubrika Denní zprávy, Květy 9 /2. 7. 1842/, č. 52, s. 207–208). Autoři byli pravděpodobně pedagogy spolkové školy akademie, jejich křestní jména článek neuvádí. 33 V souvislosti s touto skladbou se dočteme, že ji „zpíwaly totiž dwa zborowé w oddělených od sebe pokojích, což newýslowný aučinek působilo“. Viz šifru a-, rubrika Domácí kronika, Květy 10 (7. 1. 1843), č. 2, s. 8.


185

27. ledna 1843, můžeme chápat spíše jako jeho obohacení než narušení či snahu o zásadní proměnu.34 Zajímavým doplňkem tradičně pořádaného koncertu u příležitosti jmenin arcivévodkyně, který se roku 1843 uskutečnil až 31. května, je slavnostní bohoslužba z 15. května 1843 konaná také na její počest.35 Na přelomu let 1843 a 1844 pravděpodobně došlo k vážným rozporům mezi ředitelem akademie Aloisem Jelenem a jejím výborem, který měl na základě doporučení hudebního ředitele stanovovat a schvalovat konečný výběr skladeb určených k provozování na veřejných koncertech. Jak píše Václav Vlk: „Alois Jelen se dostal do sporu s výborem, který chtěl zasahovat do jeho umělecké pravomoci. Pod nepravdivými záminkami donutili Jelena členové výboru, aby se vzdal své funkce. Počátkem roku 1844 odešel tedy Jelen z akademie.“36

Následkem rozporů uvnitř akademie však nebyl pouze odchod Jelena z funkce ředitele, ale i nejasnosti a zavádějící informace související s akcemi, které měl tento spolek pořádat. Ludmila Kubátová totiž ve svém soupisu pražských koncertů uvádí, že se v prosinci 1843 a v lednu 1844 konalo několik hudebních zábav.37 Domníváme se však, že údaje uvedené v soupisu mohou být mylné, neboť Kubátová jej sestavovala především na základě žádostí o povolení konat daný koncert či sérii koncertů. Takové žádosti bylo pravděpodobně nutné podávat úřadům s předstihem, aby byl dostatek času na jejich schválení. Žádosti ohledně konání několika hudebních zábav na přelomu let 1843 a 1844 zřejmě opravdu schváleny byly, proto je Kubátová do svého soupisu zařadila. Je však možné, že se tyto hudební zábavy nakonec nekonaly, a to právě kvůli vnitřním rozporům v samotné Žofínské akademii. Pokud byl totiž Jelen coby hudební ředitel, který měl na starost mj. nácvik a dirigování přednášených skladeb, ve sporu s výborem akademie a následně musel Žofínskou akademii opustit, neměl hudební zábavy kdo řídit. (O jmenování případného zástupce nemáme žádné zprávy.) Naši domněnku nepřímo potvrzuje i dobový tisk, který – byť v předchozích dvou letech o hudebních produkcích Žofínské akademie informoval poměrně podrobně – ani o jedné hudební zábavě konané v zimní sezoně 1843/1844 nereferuje. Členové Žofínské akademie se ovšem i přes rozpory ve vedení spolku aktivně podíleli na slavnostním průvodu u příležitosti návštěvy arcivévody Štěpána, který se konal 16. ledna 1844 a kdy v jejich podání zazněla blíže nespecifikovaná kantáta zkomponovaná speciálně pro tuto příležitost. Tradiční slavnostní bohoslužba u příležitosti narozenin arcivévodkyně se 27. ledna 1844 taktéž konala, a to pod vedením Františka Škroupa (t. č. divadelního kapelníka). V podání členů Žofínské akademie byla přednesena blíže nespecifikovaná mše Vincenza Righiniho. Je tedy možné, že se vzhledem k naznačeným problémům zřejmě nekonaly pouze akce

34 Přesný výčet děl, která zazněla v rámci slavnostní bohoslužby, není znám. V tisku je pouze uvedeno, že by v podání Žofínské akademie měly zaznít sbory od Vittoriho, Kaisera, Kleina, d’Astorgy, Jomelliho, d’Agostiniho a dalších autorů. Viz šifru G. [= Bernhard GUTT], rubrika Telegraph von Prag, Bohemia 16 (27. 1. 1843), č. 12, s. [4]. 35 S bohoslužbou a zároveň koncertem u příležitosti jmenin patronky se setkáme pouze v roce 1843 a 1844. 36 VLK, Žofínská akademie… (cit. v pozn. 11), s. 5; bohužel neuvádí, na základě jakých pramenů toto tvrzení předkládá. 37 KUBÁTOVÁ, Z hudebního života v Praze… (cit. v pozn. 12), s. 158–159.

186


pořádané přímo Žofínskou akademií (tedy především hudební zábavy), ale předem přislíbené spoluúčinkování a tradiční slavnostní bohoslužbu nebylo možné jednoduše odřeknout nebo zrušit. Pokud se na období Jelenova působení v Žofínské akademii podíváme jako na celek, v programech koncertů a hudebních zábav převažovala díla autorů činných především v první polovině 19. století, důraz byl kladen zejména na autory domácí provenience. V podání členů akademie zněla také díla předních evropských skladatelů, v případě vokálních děl se v programech objevují i skladby autorů barokních a ojediněle též renesančních. V duchu svého stanoveného cíle dbala Žofínská akademie především na uvádění sborové tvorby a písní, v programech však měly své pevné místo také instrumentální kompozice, a to jak velké orchestrální skladby, tak díla komorní. Byla zahájena tradice slavnostních bohoslužeb a koncertů konaných na počest arcivévodkyně Sophie, velké koncerty doplňovaly pravidelné hudební zábavy a členové Žofínské akademie se aktivně podíleli také na realizaci mnoha dalších koncertů, akademií a vystoupení. Včetně bohoslužeb a jiných větších či menších představení upořádala akademie během tří let celkem 14 vlastních koncertů, 15 hudebních zábav (z toho 11 se konalo v zimní sezoně 1841/1842) a vystoupila v rámci 14 dalších hudebních produkcí, z nichž čtyři byly součástí slavností na počest významných událostí města (otevření nového řetězového mostu – 3. 11. 1841, návštěva hraběte Kolowrata – 30. 8. 1842, slavnostní průvod u příležitosti narozenin hraběte Chotka – 29. 12. 1842, návštěva arcivévody Štěpána – 16. 1. 1844).

Hudební produkce pod vedením Jana Nepomuka Škroupa (1844–1848/1849) Na jaře roku 1844 došlo v souvislosti s Žofínskou akademií nejen ke změně adresy spolkových místností, ale také ke změně na pozici jejího ředitele. Po odchodu Aloise Jelena byl 7. března 1844 zvolen do funkce Jan Nepomuk Škroup, který sice zachoval tradici pořádání velkých koncertů a hudebních zábav, avšak dramaturgie i programy těchto akcí se do značné míry proměnily. Škroup totiž zavedl několik podstatných novinek, mezi které patří také spolupráce členů v té době nejvýznamnějších pražských hudebních spolků, a to i v případě koncertů organizovaných Žofínskou akademií – jednalo se především o orchestr konzervatoře, orchestr Stavovského divadla a Cecilskou jednotu. Členové uvedených institucí se však těchto produkcí neúčastnili pouze jako výpomoc, jako tomu bývalo v některých případech při velkých slavnostních koncertech v předchozích letech, ale jako rovnocenní partneři orchestru a sboru Žofínské akademie. Jedním ze Škroupových záměrů a cílů tedy bylo, aby se na velkých hudebních produkcích podílely nejvýznačnější instituce společně, což jistě přispělo ke zvýšení prestiže nejen všech zúčastněných interpretů a spolků, ale i pražského koncertního života jako takového. A proto se také v souvislosti s Žofínskou akademií setkáváme v tomto období s její účastí na dosud neregistrovaných typech koncertů. Hned na prvním slavnostním koncertu pod vedením Jana Nepomuka Škroupa, který se konal 14. května 1844 u příležitosti jmenin patronky Sophie, měli posluchači jedinečnou možnost vyslechnout si nastudovaná díla v podání členů Žofínské akademie, Cecilské jednoty, divadelního orchestru a orchestru konzervatoře


187

zároveň. Navíc podle informací z tisku byla na tomto koncertu uvedena čtyři z pěti děl buď vůbec poprvé, nebo měla svou pražskou premiéru.38 Koncert Žofínské akademie u příležitosti jmenin arcivévodkyně 14. 5. 1844, Valdštejnský sál 16.30 MENDELSSOHN-BARTHOLDY, [Felix] TITTL, Emil

HÄNDEL, [Georg Friedrich] VEIT, [Václav Jindřich] BEETHOVEN, [Ludwig van]

kantáta Die erste Walpurgisnacht Schwarzová, Strakatý, Emminger (text Göthe; první provedení) mužský sbor Salomonovo svěcení chrámu (Salomon’s Tempelsweihe, text O. Prechtler; zpíváno v češtině; první provedení) Aleluja z oratoria Messias (Mesiáš) český mužský sbor Svítání (Morgendämmern, text V. J. Picek; první provedení) Gloria ze Mše D dur (první provedení) Podhorská, Schwarzová, Emminger, Strakatý

Kromě změn v dramaturgii koncertů a zvyšujícího se počtu žen coby členek této instituce a její školy, tedy můžeme jako jeden ze znaků Škroupova období ve funkci ředitele označit též snahu o poměrně časté premiérování děl na koncertech pořádaných Žofínskou akademií, respektive o premiérové uvedení toho kterého díla v podání tohoto spolku. Patrně nejvýraznější změnu lze ale pozorovat v samotných programech hudebních produkcí. Z těch totiž až na výjimky úplně zmizela instrumentální díla (orchestrální i komorní), dále též díla V. J. K. Tomáška a z pochopitelných důvodů prakticky zcela mizí díla A. Jelena. Ta jsou sice do jisté míry nahrazena sbory J. N. Škroupa, avšak ne co do četnosti jejich uvádění. Zaměřme se teď na některé velké slavnostní koncerty Žofínské akademie z let 1844–1849 podrobněji. Počet těchto koncertů se zdá být na první pohled daleko nižší než v předchozích letech. V roce 1844 uspořádala akademie kromě květnového koncertu u příležitosti jmenin arcivévodkyně (14. května 1844) ještě koncert 22. října 1844, a to opět ve spolupráci s divadelním orchestrem a studenty konzervatoře. Na tomto koncertu mj. zazněla pravděpodobně vůbec poprvé v historii Žofínské akademie kompozice určená pouze pro ženský sbor, konkrétně to byl český sbor Jana Nepomuka Škroupa s názvem Krásná země,39 zkomponovaný na text Vlastimily Růžičkové.

38

[autor neuveden], rubrika Návěští, Květy 11 (27. 4. 1844), č. 51, s. 204: „Došly nás zprávy, že mimo značné rozmnožení ženského sboru, též při tom chovanci zdejšího konservatoria, členové divadelního orchestru a Cecilianské jednoty účinkovati budou. Z pěti vyvolených čísel jsou čtyry zcela nové, a sice: Die erste Walpurgisnacht, kantate od Goethe, hudba od Mendelssohn-Bartholdyho […]; Salomonovo svěcení chrámu, hymna od Tittla, v českém jazyku. Svítání od V. J. Picka, nový sbor český, zvláště k této příležitosti od Veita komponován. Gloria z Beethovenovy mše do D dur, u nás posud neprovozované […].“ Taková tvrzení by však bylo potřeba velmi důkladně prověřit, neboť se nezdá pravděpodobné, že by všechna díla, která referenti nejen v souvislosti s tímto koncertem, ale po celé období aktivní koncertní činnosti akademie označovali jako premiérovaná, byla opravdu uvedena poprvé. 39 V tisku byl v souvislosti s tímto koncertem název sboru uveden pouze v němčině (Das schöne Land), český název se objevuje až při opakovaném uvedení sboru v rámci hudební zábavy 2. ledna 1845. Srov. šifru –ý: Concert der Sophienacademie, Bohemia 17 (25. 10. 1844), č. 128, s. [4], dále šifru A. [August Wilhelm AMBROS]: rubrika Telegraph von Prag, Bohemia 17 (31. 12. 1844), č. 157, s. [4] a šifru J.P.: Oumrtní slavnost J. K. Chmelenského (rubrika Denní kronika), Květy 12 (7. 1. 1845), č. 3, s. 12.

188


Koncert Žofínské akademie 22. 10. 1844, Žofín 16.30 MENDELSSOHN-BARTHOLDY, [Felix] KITTL, J. F. [Jan Bedřich] KLEINWÄCHTER, Louis ŠKROUP, J[an] N[epomuk] HÄNDEL, [Georg Friedrich]

kantáta Die erste Walpurgisnacht (text Göthe) český mužský sbor Pro krále a vlast (text Filípek; první provedení) moteto Salvum fac servum tuum sperantem in te (první veřejné provedení) český ženský sbor Das schöne Land (text Vlastimila Růžičková) Aleluja z oratoria Messias

V následujícím roce registrujeme čtyři velké koncerty – benefiční koncert na podporu Ústavu pro slepé děti (27. února 1845), koncert určený na pomoc postiženým povodněmi (20. dubna 1845) za spolupráce orchestru konzervatoře, tradiční koncert na počest arcivévodkyně Sophie v polovině května (14. května 1845) a koncert pořádaný 30. října 1845. Zejména programy představení z 20. dubna a ze 14. května se zdají být výjimkou v jinak dramaturgicky shodně koncipovaných koncertech celého zkoumaného období (1841–1850), jak bylo naznačeno výše. V jejich rámci totiž zazněly také čistě orchestrální kompozice. V případě dubnového koncertu by si bylo možné tuto skutečnost vysvětlovat tak, že se nejednalo o běžný koncert, resp. hudební zábavu, místo které byl tento koncert uspořádán, ale o benefiční akci, na které se podílel také orchestr konzervatoře, čímž mohl být program koncertu ovlivněn. Koncert Žofínské akademie na pomoc postiženým povodněmi 20. 4. 1845,40 Stavovské divadlo 12.00 MENDELSSOHN[-BARTHOLDY, Felix] HOMILIUS, [Gottfried August] MENDELSSOHN[-BARTHOLDY, Felix] MEYER, [Philippe-Jacques ?] STORCH, Ant[on], M. HILLER, Ferdinand SPONTINI, [Gasparo]

ouvertura Sen noci svatojanské moteto Pomoz pane První jarní den blíže nespec. skladba pro klavír a orchestr mužský sbor Modlitba před bitvou [píseň ?] Skřivánci pro soprán a mužský sbor ouvertura Olimpia

Koncert Žofínské akademie u příležitosti jmenin arcivévodkyně 14. 5. 1845, Valdštejnský palác VEIT, V[áclav] J[indřich] VERHULST, [Johannes] LACHNER, Fr[anz Paul]

MENDELSSOHN[-BARTHOLDY, Felix] WEBER, C[arl] M[aria] [von] BACH, [Carl] Ph[ilipp] E[manuel] HÄNDEL, [Georg Friedrich] HAUPTMANN, [Moritz]

40

blíže nespec. ouvertura blíže nespec. hymnus pro dva sbory s doprovodem orchestru (první provedení) Morgenlied pro tři sopránové hlasy s doprovodem klavíru (první provedení) Koncert g moll s doprovodem orchestru Schwertlied recitativ a árie Mojžíše z oratoria Israeliten in der Wüste (první provedení) dva blíže nespec. sbory z oratoria Judas Makkabäus (první provedení) vokální kvartet Haidenrösslein (první provedení)

Claudiusová, Romavatscheková, Müllerová Joh. Richter – klavír

Koncert se měl původně konat 16. 4. 1845. Jelikož ale přislíbili svou účast i členové orchestru konzervatoře, byl přeložen na neděli 20. 4. 1845. Viz [autor neuveden], rubrika Telegraph von Prag, Bohemia 18


189

Koncert věnovaný patronce spolku Sophii, který Žofínská akademie pořádala 14. května 1846, byl taktéž výjimečný, neboť jeho jediným číslem byla pražská premiéra oratoria Ráj a Peri Roberta Schumanna. Bohužel v tomto roce se žádný jiný vlastní koncert akademie pravděpodobně nekonal. Stejně tak nemáme záznamy o pořádání velkých koncertů v roce 1847, a to ani v případě tradičního květnového koncertu, který byl v tomto roce nahrazen hudební zábavou.41 Tato skutečnost ale v žádném případě neznamená, že by instituce vystupovala na veřejnosti výrazně méně než dříve. Počet hudebních produkcí, na kterých měli posluchači možnost vyslechnout skladby v podání Žofínské akademie, nijak dramaticky neklesal, pouze jejich forma byla odlišná a v mnohém se v souvislosti s činností akademie jednalo o novinky, s nimiž jsme se dosud nesetkali. Zde je také nutno poznamenat, že co se týká vlastních koncertů Žofínské akademie z let 1845–1847, tak až na již zmiňovaný koncert z 20. dubna 1845 se v tisku nevyskytují zmínky o spolupráci dalších institucí na těchto akcích. Konalo se ale množství jiných velkých koncertů, na kterých vystoupili členové několika hudebních spolků společně a které měly pro Žofínskou akademii velký význam (viz níže). Intenzita koncertní činnosti se celkově, vzhledem k vnějším okolnostem a především pak politickým událostem, značně snížila v roce 1848. Jelikož v atmosféře tohoto revolučního roku se ani mnoho kulturních akcí konat nemohlo a hlavním tématem pro dobový tisk bylo pochopitelně dění politicko-státního charakteru, zpráv o činnosti Žofínské akademie se v tisku podařilo dohledat jen několik. Pokud jde o koncerty, máme k dispozici pouze dva články informující o velkém koncertu z 23. listopadu 1848, který instituce uspořádala ke znovuobnovení své činnosti, jejíž pravděpodobné přerušení bylo do jisté míry způsobeno vypuknutím nepokojů v hlavním městě království a dalšími, s revolučním hnutím souvisejícími událostmi. V Bohemii se ohledně tohoto koncertu dočteme, že se co do výběru skladeb i kvality jejich provedení řadil k tomu nejlepšímu, čeho byli dosud posluchači v podání této instituce svědky.42 Program koncertu, na kterém se představil i orchestr Stavovského divadla, byl sestaven pouze z děl autorů domácí provenience a náplní jeho druhé části byl na koncertech Žofínské akademie dosud nevídaný jev – provedení části dramatického díla, a sice druhého jednání z opery Jana Bedřicha Kittla Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza. Bylo to zřejmě poprvé a naposledy, kdy Žofínská akademie uvedla na veřejnosti část dramatického díla.43

(11. 4. 1845), č. 43, s. [3]; dále [autor neuveden], rubrika Telegraph von Prag, Bohemia 18 (15. 4. 1845), příloha k č. 45, s. [2]. V žádném z novinových článků však není uveden program tohoto koncertu, ten je přítomen pouze v soupisu koncertů pražské konzervatoře (Jan BRANBERGER: Konservatoř hudby v Praze, Praha 1911, s. 204), ze kterého tedy jednotlivá čísla koncertu přebíráme. 41 Program této hudební zábavy se však v tisku bohužel dohledat nepodařilo. 42 Šifra W.: Concert der Sophienakademie, Bohemia 21 (29. 11. 1848), č. 234, s. [3]: „Nach einer Pause von sieben Monaten, in welchen die politischen Verhältnisse der Gegenwart die Aufmerksamkeit der Bewohner Prags in Anspruch nahmen, trat die Sophienakademie am 23. d. M. in den Räumen des Sophieninselsaales mit einem Concerte auf, welches sich nicht nur durch die Wahl der Musikstücke, sondern auch durch die gesungene Aufführung dem Besten, was wir bereits von dieser Anstalt gehört haben, würdig an die Seite stellt.“ 43 „Es war das erstenmal, daß sich der Chor der Sophienakademie in dramatischem Gesange versuchte, und da dieser Versuch so genügend ausfiel, so ist zu erwarten, daß das nächste Concert wieder eine Beigabe aus einer werthvollen Oper enthalten dürfte.“ Viz Bohemia 29. 11. 1848 (cit. v předchozí pozn.).

190


Slavnostní koncert Žofínské akademie (u příležitosti znovuzahájení činnosti) 23. 11. 1848, Žofín 16.30 1. část: AMBROS, A[ugust] W[ilhelm] ŠKROUP, Joh. N. [Jan Nepomuk] [autor neuveden] JELEN, [Alois] ŠKROUP, J[an] N[epomuk] ŠKROUP, Fr[antišek] ŠKROUP, Fr[antišek] 2. část: KITTL, [Jan Bedřich]

ouvertura Rätchen von Heilbronn mužský sbor Zpěv vlastenců píseň Die Bedette (v němčině) mužský sbor Zpěv Čechů mužský sbor Böhmens Schutzgeist (text Sacher) blíže nespec. píseň 44 píseň Češka (v češtině)

dir. Ambros

Bergauerová Bergauerová

2. jednání z opery Franzossen vor Nizza

Kunz, Reichel, Brava

Emminger

V následujícím roce už byla činnost akademie obnovena v plném rozsahu. Slavnostní koncerty uspořádala Žofínská akademie 27. ledna a 14. května 1849, oba již tradičně u příležitosti narozenin a svátku arcivévodkyně Sophie (překvapivě se v lednu nekonala bohoslužba), a 20. listopadu 1849 u příležitosti návštěvy císaře Franze Josepha I. v Praze. Lednový koncert, sestavený opět výhradně z děl domácích autorů a pořádaný patrně vzhledem k jeho slavnostnímu charakteru ve Stavovském divadle, dokonce svou návštěvou poctil bývalý císař Ferdinand I. Tento koncert byl však zřejmě vůbec poslední hudební produkcí, která se konala pod vedením J. N. Škroupa, neboť od března 1849 zastával funkci ředitele akademie Jan Nepomuk Maýr. Více informací o těchto koncertech tedy řadíme až do oddílu věnovaného činnosti akademie právě pod Maýrovým vedením. Zde uvádíme pouze program koncertu konaného 27. ledna 1849. Koncert Žofínské akademie u příležitosti narozenin arcivévodkyně 27. 1. 1849, Stavovské divadlo 12.00 ŠKROUP, Joh. Nep. [Jan Nepomuk] HÄNDEL, [Georg Friedrich] HILLER, Ferdinand ŠKROUP, J[an] N[epomuk] VEIT, V[áclav] J[indřich] TOMÁŠEK, V[áclav] J[an] [Křtitel]

Willkommen! pro jeden zpěvní hlas, sbor a orchestr blíže nespec. sbor z oratoria Judas Maccabäus Reiselied pro soprán a mužský sbor 45 (v češtině) Kranz aus böhmischen Nationalliedern (Škraup’s böhmische Volkslieder) mužský sbor Svítání (Morgendämmerung; v češtině) Te Deum Laudamus

Kunz Bergauerová

Strakatý

Jak vyplývá z dohledaných údajů, nejen koncerty, ale také hudební zábavy vykazují v letech 1844–1849 po dramaturgické stránce oproti předchozímu období značné odlišnosti. Vzhledem k četnosti a době konání hudebních zábav je možné, že tyto zábavy již nebyly chápány pouze jako obyčejné řadové koncerty, ale měly 44

Bohemia z 22. 11. uvádí, že na koncertě zazní mj. česká lidová píseň a píseň Češka od Fr. Škroupa, podle Bohemie z 29. 10. však zazněly dvě české písně od Fr. Škroupa. Viz [autor neuveden], rubrika Lokalzeitung, Bohemia 21 (22. 11. 1848), č. 228, s. [4] a šifru [W.] (špatně čitelná): Concert der Sophienakademie, Bohemia 21 (29. 11. 1848), č. 234, s. [3]. 45 Bohemia z 30. ledna 1849 uvádí tuto skladbu jako Wanderlied. Viz šifru V. [= Franz Balthasar ULM]: Concert der Sophienakademie, Bohemia 22 (30. 1. 1849), č. 25, s. [3].


191

plnit funkci hudebních produkcí větší závažnosti a důležitosti. Hudební zábavy už se totiž nekonaly pravidelně každý týden pouze v zimním období, ale bylo jich pořádáno několik v průběhu celého roku. Je patrné, že některé velké koncerty byly v letech 1844–1850 hudebními zábavami nahrazeny (zastoupeny). Z hlediska typů a důležitosti pořádaných koncertů tak došlo k určitému potlačení specifičnosti obou akcí a také v obsahové náplni těchto hudebních produkcí už nepozorujeme tak markantní rozdíl mezi díly zařazenými na program koncertu a na program hudební zábavy. Podobně jako v případě koncertů uskutečněných v tomto období také z programů hudebních zábav mizí instrumentální díla (smyčcové kvartety, sonáty a jiné komorní či sólové skladby), čímž se z těchto koncertů staly produkce s programem sestaveným výhradně z vokálních, případně vokálně-instrumentálních kompozic. Jádro programu ale i v tomto období tvořily písně a sbory, v tom můžeme J. N. Škroupa označit za pokračovatele A. Jelena. Ve větší míře se v oblasti sborové tvorby začala vyskytovat moteta a vokální fugy, novinkou se stalo poměrně časté a pravidelné uvádění Škroupových Věnců z národních písní. Zastoupení autorů domácí a zahraniční provenience se oproti předcházejícím letům poněkud proměnilo ve prospěch zahraničních (převážně německých) skladatelů, avšak poměr mezi počtem uváděných skladeb autorů ze staršího období a těch moderních či soudobých byl podobný jako v minulých letech. Stále totiž převažovaly kompozice autorů aktivně tvořících zejména v první polovině 19. století, přičemž však v této souvislosti nesmíme zapomínat na rozdíl mezi počtem uspořádaných hudebních zábav v obou porovnávaných obdobích a na rozdíl v jejich celkové dramaturgické koncepci. Tím se samozřejmě oba časové úseky podstatně liší a při detailnějším porovnávání vychází najevo mnoho dalších odlišností, pokud jde o zastoupení jak autorů domácí a zahraniční provenience, tak autorů staršího a novějšího období. Zde uvedené srovnání je pouze jakýmsi shrnujícím pohledem na celkovou koncepci programu hudebních zábav Žofínské akademie a z tohoto hlediska lze konstatovat, že jak Alois Jelen, tak Jan Nepomuk Škroup dbali především na uvádění autorů soudobých. Stejně jako u koncertů nebyla až na několik málo výjimek na program hudebních zábav zařazována díla A. Jelena a ani V. J. K. Tomáška, vzhledem k absenci smyčcových kvartetů a dalších komorních děl téměř chybějí díla z období klasicismu, naopak se ve větší míře vyskytují skladby Václava Jindřicha Veita, Friedricha Wilhelma Kückena, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Ferdinanda Hillera a Louise Spohra. Svým způsobem dominantní postavení mají v hudebních zábavách sbory J. N. Škroupa, které najdeme na programu většiny zábav, což je ale pochopitelné vzhledem k jeho funkci ředitele instituce. Jako názornou ukázku proměny obsahu hudebních zábav uvádíme programy z let 1844, 1846 a 1847.

Hudební zábava Žofínské akademie 25. 6. 1844, Platýz 17.00 SPOHR, [Louis] MENDELSSOHN-BARTHOLDY, [Felix] HILLER, [Ferdinand] VEIT, [Václav Jindřich] ŠKROUP, Jan [Nepomuk]

Žalm č. 128 vokální kvartet Frühzeitiger Frühling (text Göthe) píseň Lerchen sbor Morgendämmern mužský sbor Die böhmischen Jünglinge

Marie Hübschová Bertha Macaty, Podhorská, Strakatý, Emminger Anna von Grünwald sóla Emminger, Strakatý sóla Emminger, Strakatý

192


MENDELSSOHN-BARTHOLDY, [Felix] Türkisches Schenkenlied PALESTRINA, [Giovanni Pierluigi da] moteto Loquebantur Apostoli HÄNDEL, [Georg Friedrich] závěrečný sbor Würdig ist das Lamm z oratoria Messias

sóla Emminger, Strakatý

Hudební zábava Žofínské akademie 20. 7. 1846, Valdštejnská zahrada 17.00 VEIT, [Václav Jindřich] BERLIOZ, H[ector] ŠKROUP, Fr[antišek] KÜCKEN, [Friedrich Wilhelm] ŠKROUP, Joh. Nep. [Jan Nepomuk] KÜCKEN, [Friedrich Wilhelm] MENDELSSOHN-BARTHOLDY, Felix

Tři věnce pro mužský sbor (text Čejka) Quærens me z Requiem (první provedení) Píseň ranní (Morgenlied, text Čejka podle Ed. Vogta; první provedení) mužský sbor Der blaue Montag Ave Maria Auf dem Berge (nach einer Melodie aus der Operette Die Flucht nach der Schweiz) mužský sbor Abschied vom Walde

Hudební zábava Žofínské akademie 9. 3. 1847, Žofín 17.00 MENDELSSOHN-BARTHOLDY, F[elix] ROSSINI, [Gioacchino] LISZT, Franz KREBS SPOHR, L[ouis] STORCH, Ant[on] M. PITSCH, C. F. [Karel František]

Drei geistliche Lieder pro alt a sbor s doprovodem varhan píseň Der Fischfang sbor Ave Maria duet Ewige Liebe pro soprán a alt Žalm č. 128 pro čtyři sólové a čtyři sborové hlasy dvojitý sbor pro mužské hlasy Leben und Lied blíže nespec. hymnus a fuga pro čtyřhlasý dvojitý sbor (v češtině)

Durasová, Mollingerová Fähnrichová, Řepková

Z dalších akcí, které akademie pořádala nebo kterých se účastnila pod vedením J. N. Škroupa, stojí za pozornost především koncert v rámci slavností konaných u příležitosti otevření železniční trati mezi Prahou a Vídní (21. srpna 1845), spoluúčast na jednom z koncertů, které v Praze uvedl Hector Berlioz (17. dubna 1846), nebo slavnost na památku Wolfganga Amadea Mozarta (5. prosince 1846). V rámci koncertu pořádaného u příležitosti oficiálního otevření císařsko-královské železniční dráhy a příjezdu prvního parního vlaku z Vídně do Prahy vystoupilo 21. srpna 1845 ve Stavovském divadle za přítomnosti členů panovnického dvora cca 250 hudebníků (spoluúčinkovali členové opery a orchestru Stavovského divadla, Žofínské akademie, Cecilské jednoty ad.), kteří provedli díla skladatelů domácí provenience. Jako hlavní číslo programu zazněla pod taktovkou autora kantáta Požehnání českých hor, zkomponovaná speciálně pro tuto příležitost V. J. Veitem.46

46 Podrobněji k této slavnostní události viz např. šifru **, rubrika Z Prahy (oddíl Otevření c. k. státní železné dráhy), Květy 12 (26. 8. 1845), č. 102, s. 407–408 nebo Markéta KABELKOVÁ: Hudba při slavnostním příjezdu prvního vlaku z Olomouce do Prahy v srpnu 1845, in: Osudový vlak – Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference k 150. výročí příjezdu prvního vlaku do Prahy, V. Macura, R. Pohl, (ed.), Praha 1995, s. 111–113.

193

Hudební produkce Îofínské akademie Koncert u příležitosti otevření železnice 21. 8. 1845, Stavovské divadlo 12.00 1. část: KITTL, J. F. [Jan Bedřich] Concert-Ouverture D dur TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] píseň Kytice z Králodvorského rukopisu (Das Sträußchen aus Königinhofer Handschrift) ŠKROUP, J[an] N[epomuk] sbor Znáte-li zem tak rozkošnou (Kennt Ihr das Land so wunderschön) ŠKROUP, Fr[antišek] píseň Kde domov můj (Wo ist meine Heimat; text Tyl) 2. část: VEIT, V[áclav] J[indřich] kantáta Požehnání českých hor (Böhmens bester Bergsegen; text V. A. Svoboda, první provedení)

dir. František Škroup Podhorská

Strakatý

Podhorská, Engstová, Emminger, Strakatý; dir. Veit, Mildner (orchestr), J. N. Škroup (sbory)

Zhruba za půl roku, na konci března a v první polovině dubna roku 1846, nastaly zejména pro hudbymilovné Pražany neméně významné a slavnostní dny, neboť Prahu již podruhé v tomto roce navštívil Hector Berlioz. Během svých návštěv zde uspořádal celkem šest koncertů, jejichž program byl sestaven výhradně z jeho vlastních děl.47 Při posledním koncertu, který se konal 17. dubna 1846, byla na programu velká dramatická symfonie se sborem, sóly a recitativy Romeo a Julie a členové Žofínské akademie se na jejím provedení taktéž podíleli, což svědčí o prestiži a kvalitě této instituce. Pochvalně se o Žofínské akademii vyjadřoval i sám Hector Berlioz, konkrétně v jednom z dopisů svému příteli Hubertu Ferrandovi z roku 1846: „Ve sboru je asi devadesát členů, kteří jsou většinou muzikální, čtou z listu a mají svěží zvučné hlasy. Tento spolek se nevěnuje jako většina podobných jen studiu a uvádění starých skladeb a nevylučuje zásadně všechnu hudbu současnou […]. Její dirigent je vynikající umělec. Proto přijal do svého svatostánku nejen moderní skladatele, ale dokonce i žijící. Současně s Bachovým nebo Händelovým oratoriem studuje Mojžíše od Marxe, učeného a skutečně žijícího berlínského kritika a teoretika, nebo úryvek z opery, nebo hymnus, který dosud nemá pro své stáří nárok na akademické ohledy. Když jsem byl poprvé na koncertě pražské pěvecké akademie, všiml jsem si zvlášť fantasie pro sbor, kterou napsal pan Škroup na české národní písně; byl jsem jí nadšen. Tak zvláštní souzvuk hlasů, tolik odvážného nadšení, pohybu, neočekávaných kontrastů, tak sladěné, čisté, krásně zabarvené hlasy jsem až do onoho dne nikdy neslyšel. Od té doby jsem je už také neslyšel. […] Hudební slavnosti připravují velmi dlouho, pečlivě a trpělivě. Navštěvuje je četné obecenstvo, a to vybrané obecenstvo, pro něž není hudba rozptýlením ani námahou, nýbrž skutečnou vášní, které se oddávají celou prudkostí své inteligence, s citem a nadšením.“48 47 Jako data konání Berliozových koncertů jsou v kapitole „Chronologie významných událostí pražského hudebního života“ (in: Bedřich Smetana. Doba, život, dílo, ed. Olga Mojžíšová, Praha 1998, s. 61) uvedeny dny 19. 1., 25. 1., 27. 1., 31. 3., 7. 4. a 15. 4. 1846. Přinejmenším datum konání šestého koncertu je zde podle mého názoru uvedeno chybně, neboť podle původních údajů v dobovém tisku se tento poslední koncert konal až 17. 4. 1846. Srov. šifru B. G. [= Bernhard GUTT]: Drittes und letztes Concert des Herrn Hector Berlioz, Bohemia 19 (19. 4. 1846), č. 50, s. [4] a též datum uvedené na titulním listu tohoto vydání. 48 BERLIOZ, Paměti… (cit. v pozn. 11), s. 441–442. Fantazií na národní písně má Berlioz pravděpodobně na mysli první Věnec z národních písní J. N. Škroupa, který vyslechl nejspíše na hudební zábavě Žofínské

194


Další velká hudební slavnost, kterou tentokrát pořádala přímo Žofínská akademie, se v Praze konala 5. prosince 1846, a sice u příležitosti 55. výročí úmrtí W. A. Mozarta. Program byl sestaven výhradně z Mozartových skladeb, a jak se dozvídáme od referenta Květů: „Těšiti však bude zajisté všecky Čechy, že slavnost tato český ráz na sobě nesla, neboť byla otevřena českým, od pana profesora V. A. Svobody složeným krásným proslovem, jejž pani Kolárová velmi dostojně přednášela. Po skončení jejím povstal hlučný tleskot v celém shromáždění a zavzněla překrásná Mozartova hymna s podloženým, též od slovutného pana professora Svobody složeným textem […]“49

Kromě dalších vokálních čísel zazněl na této slavnosti také Kvartet Es dur, ačkoliv komorní díla jinak na program koncertů a jiných hudebních produkcí Žofínské akademie v letech 1844–1849 zařazována nebyla. Při slavnosti na památku osobnosti, jakou byl W. A. Mozart, by však opomenutí této oblasti jeho tvorby bylo překvapivé. Slavnost u příležitosti výročí smrti W. A. Mozarta pořádaná Žofínskou akademií 5. 12. 1846, Žofín SVOBODA, V. A. MOZART, [Wolfgang Amadeus]

MOZART, [Wolfgang Amadeus]

prolog v českém jazyce hymna s podloženým českým textem Slávu tobě aj voláme (text Svoboda) moteto Misericordias domini casabo in sternum s doprovodem orchestru Kvartet Es dur pro klavír, housle, violu a violoncello

MOZART, [Wolfgang Amadeus] MOZART, [Wolfgang Amadeus]

árie Tochter von dir zu scheiden z opery Idomeneo fuga Sancti et justi

MOZART, [Wolfgang Amadeus]

Kolárová

Deutsch, Němec, Arnold, Prachner Strakatý

Již v úvodu studie jsme se zmínili, že novinkou v činnosti Žofínské akademie se od prosince 1844 stalo spoluúčinkování na představeních Jednoty umělců hudebních. Za vedení akademie J. N. Škroupem, který byl zřejmě jedním z iniciátorů takové spolupráce, však v oblasti koncertních vystoupení registrujeme také další novinku, a to veřejné produkce žáků spolkové školy pořádané v rámci pololetních a především pak závěrečných zkoušek tohoto ústavu. Zprávy o těchto zkouškách nacházíme v tisku od léta roku 1845.50 V některých případech měly zkoušky podobu velkého koncertu, kterého se kromě žáků spolkové školy účastnil i sbor Žofínské akademie. Tuto skutečnost dokládá například i úryvek ze zprávy o žákovských zkouškách uveřejněné v létě roku 1846 v časopisu Květy:

akademie 16. ledna 1846. V souvislosti s Händelovým oratoriem se jedná zřejmě o Mesiáše, jehož část Aleluja byla pevnou součástí repertoáru této instituce (vyskytuje se na programu mnoha koncertů a hudebních zábav). Ohledně Bachova oratoria studovaného údajně členy Žofínské akademie se mi bohužel nepodařilo zjistit žádné bližší informace, neboť v dosud dohledaných programech hudebních produkcí tohoto spolku žádné Bachovo oratorium nefiguruje. Oratorium Mojžíš od Adolpha Bernharda Marxe pak provedla Jednota umělců hudebních (mj. za spolupráce Žofínské akademie) 6. dubna 1846. 49 [autor neuveden]: Slavnost oumrtí Mozartova, Květy 13 (8. 12. 1846), č. 146, s. 588. 50 Fakt, že v letech 1841–1843, kdy Žofínskou akademii vedl Alois Jelen, se žádné takové zprávy v tisku neobjevují, podněcuje otázku, zda se vůbec žákovské zkoušky v tomto období konaly.


195

„Jelikož teď všecko vyučování s chloubou a okázalostí spojeno býti musí, a co tu ústavů všelikterých po městě, každý pokroky své nejen rodičům a několika známým, nýbrž sezvanému světu s pompou a podle velikých programů na odiv stavěti chce, není divu, že i Žofínská akademie pozadu zůstati a proti proudu běžeti nesmí. Taková zkouška nemůže jinak než co opravdový koncert považována býti, a věru jí ničeho neschází, čím podobné produkce vyšperkovány bývají.“51

Během pěti let, kdy Žofínskou akademii vedl J. N. Škroup, bylo podle zpráv dohledaných v tisku uspořádáno celkem 15 vlastních představení (10 koncertů, 3 bohoslužby a 2 malá dostaveníčka), 20 hudebních zábav a členové akademie kromě toho vystoupili v rámci 18 dalších koncertů pořádaných jinou institucí či umělcem, přičemž 7 z těchto vystoupení připadá na spolupráci Žofínské akademie s Jednotou umělců hudebních a další dvě představují spolupráci při realizaci významných koncertů u příležitosti zahájení provozu na nové železniční trati (21. 8. 1845) a při návštěvě Hectora Berlioze (17. 4. 1846). Veřejných hudebních produkcí, které byly součástí žákovských zkoušek, se v tomto období konalo také sedm. Celkový počet vystoupení členů Žofínské akademie za vedení A. Jelena a následně J. N. Škroupa vychází v poměru 43 ku 60 (včetně žákovských zkoušek a představení Jednoty, které se za A. Jelena nekonaly). Z uvedených čísel je patrné, že Žofínská akademie sice stále vystupovala na veřejnosti poměrně často, ale oproti předcházejícím letům se snížil počet vlastních koncertů a hudebních zábav. Zvláště uvážíme-li počet porovnávaných let (tři proti pěti), malé množství článků dokumentujících koncerty v roce 1843 (možná se hudebních produkcí uskutečnilo více, než kolik článků se podařilo dohledat) a fakt, že do srovnání nejsou zahrnuty hudební zábavy z přelomu let 1843 a 1844, o jejichž konání nemáme žádné tiskové zprávy.

Hudební produkce v letech 1849 a 1850 Poté, co J. N. Škroup odstoupil z funkce ředitele Žofínské akademie, byl na jeho místo v březnu roku 1849 zvolen Jan Nepomuk Maýr, který setrval ve funkci pouze něco málo přes jeden rok. A to pravděpodobně opět (podobně jako dříve A. Jelen) pro neshody se členy výboru, který na sebe dle slov Václava Vlka v té době strhl řízení akademie. Připomeňme, že podle znění stanov měl od počátku fungování akademie sestavování a schvalování programů jednotlivých hudebních produkcí na starosti právě výbor, a to na základě návrhu předkládaného ředitelem hudby. Pokud však měl výbor za působení J. N. Maýra na řízení spolku daleko větší vliv než dříve a představa o programech hudebních produkcí se neshodovala s koncepcí ředitele hudby, je možné, že právě z tohoto důvodu setrval Maýr v Žofínské akademii tak krátkou dobu. Složení výboru Žofínské akademie se po volbě jeho nových členů v březnu roku 1849 pravděpodobně výrazněji obměnilo a podle Václava Vlka v něm zasedali milovníci mělkých módních skladeb (bohužel neuvádí, které to podle něj byly).52 Jelikož hudební vkus členů výboru byl zřejmě o poznání jiný než v minulosti, dramaturgie koncertů a hudebních zábav Žofínské 51 52

[autor neuveden]: Zkouška Žofínské akademie, Květy 13 (4. 8. 1846), č. 92, s. 370. VLK, Žofínská akademie… (cit. v pozn. 11), s. 6.

196


akademie se poměrně výrazným způsobem proměnila, čímž se instituce určitým způsobem začala již v tomto období vzdalovat původnímu záměru vytyčenému A. Jelenem. Na programech akcí z tohoto období totiž figurují v daleko větší míře kompozice autorů, s jejichž jménem jsme se dosud v souvislosti s koncerty Žofínské akademie nesetkali. Jako důkaz uvádíme programy již dříve zmiňovaných koncertů z května a listopadu 1849.53 Koncert Žofínské akademie u příležitosti jmenin arcivévodkyně 14. 5. 1849, Žofín 16.30 1. část: GADE, Ni[e]ls ŠKROUP, Fr[antišek] ŠKROUP, Fr[antišek] TOMÁŠEK, [Václav Jan Křtitel] SUPPÉ, F[ranz] von TADOLINI, [Giovanni ?] KÜCKEN, [Friedrich Wilhelm] 2. část: HÖLZEL, Gustav MENDELSSOHN-BARTHOLDY, [Felix]

Ouvertura C dur sbor Vater unser sbor Ave Maria píseň Jagdlied pro bas píseň Weine nicht Barcarole 54 sbor Vor der Schlacht píseň Der Krieger und sein Ross Lauda Sion pro sóla, sbor a orchestr

Tumpach Therese Schwarzová j. h.

Therese Schwarzová j. h. Kropová

Koncert Žofínské akademie u příležitosti návštěvy císaře Franze Josepha I. 20. 11. 1849, Žofín [autor neuveden] ROSSINI, [Gioacchino] MERCADANTE, [Saverio] [ŠKROUP, František] [BARONI-]CAVALCABO, [Julia] HÖLZEL, [Gustav] JELEN, [Alois] BECKER, [Julius] MENDELSSOHN-BARTHOLDY, [Felix]

úvodní prolog ouvertura k opeře Vilém Tell árie z opery Il Bravo píseň Kde domov můj píseň Warum píseň Der Bursch und sein Liebchen sbor My čeští manové Marsch pro mužský sbor Lauda Sion, úvodní číslo

Malý Strakatý Fehringerová Fehringerová

Bergauerová

Ačkoliv počet v tisku dohledaných článků nelze brát v případě koncertní činnosti akademie jako jediné relevantní hledisko, přece jen jejich výrazně nižší počet pravděpodobně svědčí o celkovém poklesu intenzity koncertů a vystoupení členů tohoto spolku. Také tato změna byla zřejmě důsledkem sporů uvnitř akademie. Do podzimu roku 1850, kdy Maýra ve funkci ředitele oficiálně vystřídal Václav Emanuel Horák, totiž registrujeme pouze čtyři koncerty (pomineme-li slavnostní 53

Na program koncertu akademie z 19. března 1850 bylo například poprvé zařazeno i Stabat mater Augusta Wilhelma Ambrose a v rámci tradičního květnového koncertu v témže roce (15. 5. 1850) pak poněkud překvapivě zazněla i jedna z Písní beze slov pro sólový klavír a Rondo capriccioso pro klavír a orchestr Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, což jinak na velkých koncertech zvykem nebývalo. 54 Tato skladba byla sice původně na programu, ale v recenzi o ní není zmínka. Sbory Františka Škroupa měly být doprovázeny varhanami, tento doprovod však v den koncertu chyběl a sbory tedy zřejmě zazněly a capella. Viz [autor neuveden], rubrika Lokalzeitung, Bohemia 22 (12. 5. 1849), č. 113, s. [4] a šifru V. [= Franz Balthasar ULM]: Grosses Concert der Sophienakademie am 14. Mai, Bohemia 22 (17. 5. 1849), č. 117, s. [2–3].


197

bohoslužbu z 26. ledna 1850) pořádané Žofínskou akademií, jedinou hudební zábavu a dále několik vystoupení v rámci produkcí jiných umělců či organizací. V porovnání s předchozími lety je tedy intenzita veřejných vystoupení Žofínské akademie daleko nižší. Kromě svých vlastních koncertů uspořádala Žofínská akademie v tomto období například také večerní hudební serenádu na počest své patronky (20. dubna 1849), která v té době pobývala v Praze. Program serenády tvořilo několik blíže nespecifikovaných českých a německých sborů, které pod vedením J. N. Maýra zazněly v podání více než 100 zpěváků. A na konci roku 1849 (5. prosince) se členové akademie účastnili provedení Mozartova Requiem při zádušní mši na památku známého obchodníka s hudebninami Jana Hoffmanna. Na závěr této studie můžeme zmínit dvě zajímavosti z koncertní činnosti Žofínské akademie v prvních deseti letech její existence. Tou první je vystoupení v rámci divadelního představení z 26. dubna 1849. V Dilletanttheater byla ten den na programu hra Scherz und Wahrheit, přeložená do češtiny Janem Nepomukem Štěpánkem, a podle novinové zprávy vztahující se k tomuto představení měla mezi jednotlivými akty vystoupit Žofínská akademie. Bohužel nám ani k autorovi hry, ani k vystoupení Žofínské akademie nejsou z této zprávy známy žádné podrobnosti, ale takový druh vystoupení se zdá být v koncertní činnosti akademie naprosto ojedinělý. Druhou zajímavostí je patrně jediné vystoupení členů akademie mimo Prahu. V polovině července roku 1849 se uskutečnil výlet do Mělníka, kde Žofínská akademie uspořádala zřejmě hned několik veřejných vystoupení. Cíl cesty nebyl zvolen náhodně, neboť právě v Mělníku se narodil J. N. Maýr. O návštěvě Žofínské akademie v rodišti jejího tehdejšího ředitele poměrně obsáhle referoval mělnický přispěvatel deníku Bohemia. Z jeho zprávy se mj. dozvídáme, že součástí programu vystoupení členů akademie byly v Mělníku také sbory Aloise Jelena.55 Ačkoliv Jelen setrval ve funkci hudebního ředitele Žofínské akademie pouhé tři roky a jeho skladby se na programech hudebních produkcí objevovaly po jeho odchodu z vedení jen sporadicky, přesto je možné konstatovat, že to byly ideje a tvorba právě tohoto skladatele, které jsou pro prvních deset let činnosti Žofínské akademie typické.

Závěr Činnost Žofínské akademie v letech 1841–1850 se po sestavení přehledu jejích koncertů, hudebních zábav a dalších vystoupení jeví z hlediska množství produkcí 55

Šifra [-t-] (špatně čitelná), rubrika Berichte aus Böhmen, Bohemia 22 (22. 7. 1849), příloha k č. 168, s. [1]: „So eben verläßt uns unsere vaterländische Sophienakademie, nachdem sie drei Tage hier zu Besuche geweilt. Dieser Ausflug bot uns Melnikern einen doppelten Genuß; für’s Erste lernten wir die tüchtigsten Mitglieder einer namentlich in jüngster Zeit mehrfach gerühmten Musikanstalt durch ihre Leistungen persönlich kennen, für’s Zweite erfreuten wir uns herzlich an der Anwesenheit ihres Direktors J. N. Mayr, eines gebornen Melnikers, dem wir eigentlich alle die musikalischen Genüße, die durch 3 Tage, so zu sagen, Melnik und die Umgegend überflutheten zu danken hatten. Sonntag […] Nachmittags war großes Koncert zu böhmischen Krone. Alle Räume waren gedrängt voll. Außer Männerchören, von denen besonders Storch’s Doppelchor Das Lied und die Liebe ansprach, fanden noch die Damen Kropp, Margot und Řepka, sämmtlich Mitglieder der Sophienakademie, verdienten Beifall […] Auch Montag und Dienstag hörten wir noch viel des Gesanges, bis endlich Dienstag Abends die sämmtlichen Gäste von ihren gastfreundlichen Hausherren mit solennen Ständchen Abschied nahmen. Bis spät in die Nacht hallten durch die Gassen und Gärten der Stadt schöne Chöre Jelen’s.“

198


jako velmi bohatá a pestrá, pokud jde o typ těchto představení. V periodikách se podařilo dohledat na 300 zpráv o cca 120 akcích, které akademie během 10 let uspořádala nebo kterých se zúčastnila. Za ředitele A. Jelena vystoupili členové akademie 43krát, za vedení J. N. Škroupa to bylo 60krát a za J. N. Maýra 17krát. Kromě velkých slavnostních koncertů pořádaných zejména u příležitosti narozenin a jmenin patronky spolku, arcivévodkyně Sophie, organizovala Žofínská akademie také menší koncerty, tzv. hudební zábavy, a účastnila se velkého množství produkcí pořádaných jinými institucemi nebo umělci. Součástí koncertních aktivit spolku byla také spoluúčast při akcích v rámci pro město slavnostních či jinak významných událostí. Následující graf dokumentuje měnící se intenzitu veřejných produkcí členů Žofínské akademie v jednotlivých letech její činnosti.

Ukázky programů vybraných hudebních produkcí Žofínské akademie pak dokazují, že programová koncepce tohoto spolku se sice do jisté míry proměňovala (především v závislosti na prioritách prosazovaných hudebními řediteli, resp. vedením spolku), ale přes rozmanitost autorů a skladeb zařazovaných na programy koncertů můžeme pozorovat snahu o uvádění sborů, písní a další vokálních či vokálně-instrumentálních kompozic autorů domácí provenience hlásících se k české národnosti. Pro Žofínskou akademii byl jedním z hlavních pilířů její činnosti právě sborový zpěv v českém jazyce, nesmíme však zapomínat na to, že součástí programů byla i díla předních evropských skladatelů (renesančních, barokních i soudobých) a v letech 1841–1843 také díla instrumentální (sólová, komorní i orchestrální). V tomto ohledu tak Žofínská akademie plně dostála svému cíli a účelu uvedenému ve stanovách spolku, totiž že „především má se na velké, vážné a klasické jakož i národní hudební skladby hleděti“.56 Vzhledem k faktu, že Žofínská akademie byla jednou z prvních institucí, která na svých pravidelných koncertech a hudebních zábavách uváděla zejména čes-

56

Archiv hlavního města Prahy, fond cit. v pozn. 7, oddíl Správní pravidla, § 35.


199

ké sbory a jejíž hudební produkce tvořily co do četnosti a obsahu důležitou součást života města, právem zaujímá v dějinách české hudby 19. století významné místo a zaslouží si pozornost dalších badatelů. Sestavením soupisu hudebních produkcí konaných v letech 1841–1850 byl učiněn první krok k vytvoření adekvátního povědomí o činnosti Žofínské akademie, ale stále v souvislosti s tímto spolkem zůstává řada témat, která na své zpracování teprve čekají. Kromě sestavení přehledu koncertní činnosti akademie po roce 1850 a jejího zasazení do celkového kontextu vývoje instituce patří k takovým tématům například porovnání repertoáru Žofínské akademie s repertoárem dalších sborových institucí, oblast recepce hudebních produkcí a v neposlední řadě také témata související s oblastí personální a důkladné ověření nejasných údajů v dosud sestavených programech jednotlivých koncertů. Adresa: Mgr. Helena Matějčková, Kabinet hudební historie EÚ AV ČR, v.v.i., Puškinovo nám. 9, CZ-160 00 Praha 6 e-mail: [email protected]

Musical Events Presented by the Sophian Academy from 1841 to 1850 Helena Matějčková After assembly of an overview of concerts, ‘musical entertainments’, and other events organized by the Žofínská akademie / Sophien-Akademie from 1841 to 1850, we can observe that its activities were very extensive as concerns the number of events (with approximately 300 articles and reports found describing about 120 events) and also very diverse as concerns types of presentations and their programming conception. In addition to largescale festive concerts, presented mainly on the occasions of the birthday and name day of the society’s patroness, Archduchess Sophie (the mother of Emperor Franz Joseph), the academy organized smaller concerts called ‘musical entertainments’ and participated in a large number of events presented by other institutions or artists, notably the Society of Musicians and Hector Berlioz. There were also presentations associated with events that were festive or otherwise important for Prague, such as visits by members of the imperial court from Vienna, the opening of the new chain bridge over the Vltava, and the opening of the railway line between Prague and Vienna. Despite the diversity of composers and works presented, we can observe a tendency especially during the period of leadership of Alois Jelen (1841–1843) to favour works by composers of domestic provenance. But the programs of musical events presented by this society, which had its own musical school focused on the teaching of singing, music theory, and piano playing, also included works by prominent composers from elsewhere in Europe from the Renaissance, Baroque, and Classical eras along with the nineteenth century. Instrumental compositions (pieces for soloists as well as chamber and orchestral works) were included in programs to a major extent only during the first several years; later the academy concentrated exclusively, with only occasional exceptions, on presenting vocal and vocal-instrumental music. This officially bilingual institution (Czech and German) was one of the first Prague societies focused primarily on choral singing in the Czech language. Its events thus not only became an important part of concert life and the activities of associations, but served a very

200


important function for Czech society, in which relatively fundamental changes were underway just at this time, around the middle of the nineteenth century, associated in part with the growing sense of national identity. Choral singing, like theatrical works, was a genre in which the Czech language could be promoted as a distinctive tongue and in which contributions could be made at the same time toward improving the quality of singing and music in general in the Czech lands, which was the main purpose of the Sophian Academy. translation by David R. Beveridge

Hudební produkce Îofínské akademie v letech

Recommend Documents