.Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Absolventská práce
Matěj Hilský
Hudební aktivity u lidí s mentální retardací
Katedra výchov
Vedoucí práce: Jana Zajícová
2009
Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci „Hudební aktivity u lidí s mentální retardací“ zpracoval samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím. V Praze 22.4.2009
2
PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych velice poděkovat svojí vedoucí práce paní Janě Zajícové za pomoc a připomínky při psaní Absolventské práce a Šárce Pittermannové za jazykovou korekturu.
3
OBSAH Úvod ................................................................................................................................. 5 1 1.1 1.1.1 1.1.2 1.1.3
Mentální retardace ................................................................................................. 7
2
Druhy a příčiny mentální retardace ...................................................................... 8 Dělení podle doby vzniku ................................................................................. 8 Dělení podle druhu chování .............................................................................. 9 Dělení podle stupně postiţení ........................................................................... 9
2.1 2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.2
Integrace mentálně retardovaných do společnosti ............................................ 12
3
Společenské organizace a jejich role v péči o mentálně postiţené ..................... 14 Sdruţení pro pomoc mentálně postiţeným ČR............................................... 14 Společnost Duha ............................................................................................. 15 Studio Oáza ..................................................................................................... 16 Některé nové formy péče o osoby s mentálním postiţením ............................... 17
3.1 3.2 3.3 3.4 3.5
Terapie hudbou ..................................................................................................... 21
4
Vývoj a vliv hudby na člověka ........................................................................... 21 Muzikoterapie ..................................................................................................... 24 Muzikoterapie v praxi ......................................................................................... 26 Venezuelský projekt El Sistema ......................................................................... 27 Muzikoterapie ve speciální pedagogice .............................................................. 29
4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4
Hudební výchova a hudební aktivity u klientů s MR ........................................ 30 Mé vlastní zkušenosti s hudebními činnostmi u lidí s mentální retardací .......... 32 Charakteristika DSS Vlašská .......................................................................... 32 Některé hry a hudební cvičení pouţité při práci s klientkami ........................ 36 Kasuistika........................................................................................................ 38 Shrnutí záznamů z hodin hudebních aktivit .................................................... 40
ZÁVĚR .......................................................................................................................... 42 RESUMÉ ...................................................................... Chyba! Záloţka není definována. Seznam pouţité literatury ............................................................................................ 45 Seznam příloh ................................................................................................................ 47
4
Úvod Tématem mojí práce je vyuţití hudby, hudebních cvičení a muzikoterapie při práci s lidmi s mentální retardací. K tomuto tématu mě přivedl můj vlastní zájem o hudbu a praxe absolvované v Domově sociálních sluţeb Vlašská. Svoje zkušenosti z působení zde vyuţiji při psaní praktické části této práce. Hudba mě svým způsobem provází po celý ţivot. Hraji na zobcovou flétnu, zpívám s kapelou a rád bych se naučil ještě na nějaký jiný nástroj. V souvislosti s mým kladným vztahem k hudbě mě zajímá, jak dokáţí hudbu vnímat lidé s mentálním postiţením a jaké hudební aktivity se dají vyuţít při práci s nimi. Tato práce má zcela určitě řadu odlišností od práce s lidmi bez postiţení. Při práci v Domově sociálních sluţeb Vlašská jsem se poměrně dobře naučil, jak se dá s klienty pracovat. V tomto konkrétním případě vlastně s klientkami. Vzhledem k jejich vysokému počtu (30) je nutné pokaţdé je rozdělit do menších skupin. I podle toho, na co je která šikovná, či co kterou baví dělat. Rozdíly v jejich dovednostech jsou nesmírné; od naprosté nechuti dělat cokoli, po neuvěřitelnou činorodost. Cílem mé práce bylo najít takové hudební aktivity, které se mohou u lidí s mentální retardací vyuţít, a zároveň zjistit, co konkrétně můţe hudba těmto lidem dát. Poloţit si otázku, zda má vůbec smysl věnovat se hudebním aktivitám. Vrátit muzikoterapii její původní význam – „léčbu“ duše, relaxaci, seberealizaci. Mnoho lidí nechápe hudbu jako prostředek terapie, vnímají ji pouze jako kulisu uţ tak hlučného ţivota. Myslím si, ţe hudba můţe znamenat daleko víc. Je prokázáno, ţe v průběhu celé existence lidstva byla hudba a později muzikoterapie s úspěchem vyuţívána opravdu k léčbě. Pokusil jsem se při svých aktivitách maximálně naplnit poslání muzikoterapie. Úţasným přínosem této metody je, ţe kladně působí nejen na klienty, ale i na terapeuta samotného. V oblasti, ve které jsem se jí věnoval (svět mentálně retardovaných), je moţná více neţ kde jinde vidět návratnost a účinnost této metody. V teoretické části práce se v samostatné kapitole podrobněji věnuji vysvětlení definice mentální retardace a pojmů s ní souvisejících (jednotlivé druhy, příčiny atd.), aby čtenář lépe poznal svět takového člověka. Další kapitoly věnuji integraci mentálně retardovaných do společnosti, bliţší specifikaci organizací podporujících lidi s mentální retardací a novým formám péče o postiţené. Dále se v teoretické části práce zaměřím na popis muzikoterapie a krátký pohled do historie hudby. Praktická část práce bude 5
věnována popisu vlastní činnosti v průběhu praxí a na hodinách muzikoterapie. Prostor v mé práci bude mít i charakteristika zařízení, ve kterém se praxe konaly a kasuistika jedné z klientek. Detailně se budu věnovat jednotlivým cvičením a hrám, konaným při hudebních hodinách a vyuţití hudební výchovy jako edukační metody.
6
1
Mentální retardace Mentální retardace – zdánlivě jednoznačná diagnóza. Pod tímto pojmem se ale
ukrývá celá řada dalších návazných komplikací; jak čistě fyzických tak i psychických. Jde o spojení mentální retardace s epilepsií, hysterií, problémy s hormonální rovnováhou atd. Tito postiţení většinou ţijí v komunitě, kde je nezbytné zajistit fungování kolektivu na přijatelné úrovni pro obě strany – klienty ústavů a jejich vychovatele (sociální pracovníky). Právě díky zmíněným komplikacím není souţití vţdy ideální. I naprosto zdravý člověk má nárok na to nemít vţdy dobrou náladu, nemít příliš chuti účastnit se určitých aktivit nebo prostě jen nemít chuť bavit se s někým jiným. Toto všechno se u lidí s mentální retardací projevuje v daleko větší míře a lze si tedy představit, jak můţe být někdy obtíţné vyhovět jejich přáním a rozpoloţení. Děti, mládeţ i dospělí s mentálním retardací představují mezi postiţenými jednu z nejpočetnějších skupin a přesto se o nich ví poměrně málo. Představy zdravých lidí o mentálně retardovaných bývají opředeny mnoha nejasnostmi, léty zakořeněnými nepravdami a nezřídka i neopodstatněnými obavami. Není divu, po mnoho let ţili tito lidé za zdmi ústavů, pečlivě skryti zrakům veřejnosti. Nebyl nikdo, kdo by veřejnost seznámil s jejich světem, s jejich problémy. Neexistovala ţádná forma integrace těchto lidí. Předsudky a obavy jsou tedy logickým vyústěním této situace. Společnost se všemu „zvláštnímu“ otevírá jen nerada a velmi pomalu. I kdyţ je dnes situace lepší, bude trvat ještě hodně dlouho, neţ budeme schopni pohlédnout na nějakým způsobem postiţené vlídně a bez despektu. Z těchto důvodů povaţuji za důleţité v rámci své práce vysvětlit
pojem
mentální retardace a problematiku s ní spojenou. Zároveň bych rád v následujících kapitolách vysvětlil, proč je zrovna muzikoterapie správnou volbou pro tuto specifickou skupinu lidí. V roce 2008 jsem měl moţnost zúčastnit se přednášky Mgr. Evy Kapicové ze Vzdělávacího centra Podkrušnohoří. Tato přednáška proběhla v rámci rekvalifikačních kurzů pro sociální pracovníky pořádaných touto agenturou. Byla velmi zajímavá a v následující podkapitole vyuţiji její část a sice popis jednotlivých druhů mentální retardace a jejích specifik.
7
1.1
Druhy a příčiny mentální retardace Mentální postiţení má různé příčiny. Mohou jimi být: genetické vady (Downův
syndrom), metabolické poruchy, obrny mozku, nádory, záněty mozku, poškození chemickými látkami, drogami. Mentální retardaci rozlišujeme podle těchto základních kritérií: podle doby vzniku podle druhu chování podle stupně postiţení V následujících podkapitolách se o jednotlivých kritériích více rozepíši.
1.1.1 Dělení podle doby vzniku Vrozená MR (oligofrenie, slabomyslnost) Jedná se o poškození mozku v prenatálním, perinatálním či postnatálním období. V prenatálním období můţe být plod poškozen v důsledku infekce, RTG záření, hypoxie (nedostatek kyslíku pro tělesný metabolizmus), anoxie plodu (nedostatečné okysličení tkání), závislost matky na drogách nebo alkoholu, závaţný úraz matky. V perinatálním období mohou být příčinami abnormity plodu, abnormity porodních cest a porodu, nedonošenost a asfyxie (dušení). V postnatálním období jsou to opět infekce, ale poškození vznikají hlavně se zánětů mozku, z operací mozku či z úrazů hlavy. Získaná MR (demence) Zde dochází ke sníţení jiţ nabytých mentálních schopností následkem nemoci např. zánět mozku, úraz hlavy, porucha metabolismu. Řadíme sem i stařeckou demenci, která patří na hranici biologických a sociálních faktorů, podmiňujících vznik této poruchy. Postiţení je způsobeno odumíráním buněk centrální nervové soustavy. Stařecká demence je patologická porucha, která postihuje stárnoucího člověka, není však zákonitým a nevyhnutelným jevem. Dále pseudooligofrenii, která není důsledkem traumatického poškození mozku, ale nedostatečného stimulování centrální nervové soustavy. Příčinou je často sociokulturní znevýhodnění nebo psychická deprivace.
8
1.1.2 Dělení podle druhu chování Nezávisle na stupni mentálního postiţení se rozlišují podle chování 3 typy: typ eretický (výchovné problémy, nepokojný, dráţdivý, instabilní) typ torpidní (apatický, strnulý, těţkopádný, výrazově chudý, stereotypní pohyby) typ nevyhraněný (kombinace obou)
1.1.3 Dělení podle stupně postiţení V roce 2007 došlo ke sjednocení názvu diagnózy na mentální retardaci. Ukončilo se tím pouţívání expresivních názvů debilita, imbecilita, idiocie, které vypadaly vţdy spíše jako nadávky, neţ označení nemoci. Při stanovení stupně mentální retardace se vychází z naměřeného IQ. Mentální retardaci dělíme na čtyři stupně; o kaţdém z nich se v krátkosti zmíním. Lehkou MR :
IQ 69 – 50
Středně těţkou MR :
IQ 49 – 35
Těţkou MR :
IQ 34 – 20
Hlubokou MR :
IQ niţší neţ 20
Lehká mentální retardace Lehká mentální retardace zasahuje cca 80% z celkového počtu mentálně retardovaných. IQ se zde pohybuje mezi 50 – 69, postiţení dosahují úrovně zhruba 11-ti let a jsou vzděláváni podle osnov ZŠ praktické. Do 3 let, pokud se jedná o čistou formu mentální retardace, se zdá pozorným rodičům dítě jen opoţděné. Nápadnější je pozdější rozvoj mluvení, přetrvávající malá slovní zásoba, malá zvídavost. Při hře je velice dobře vidět malá vynalézavost. Málo předvídají, špatně reagují na nebezpečí. Jejich myšlení je mechanické, nesamostatné. Někdy mohou mít dobrou paměť. Vţdy vázne logické myšlení. Někdy nejen laik, ale i lékař nemusí u dospělého lehkou mentální retardaci poznat, pokud se na to výslovně nezaměří. Lidé s lehkou mentální retardací běţně zakládají rodinu a jsou schopni starat se o své děti.
9
Po absolvování ZŠ praktické mohou postoupit do speciálních učebních oborů a vyučí se pomocným pracím v různých oborech, pod dobrým vedením jsou velmi manuálně zruční a pracovití.
Střední mentální retardace Střední mentální retardace zahrnuje cca 12% z celkového počtu mentálně retardovaných a IQ se pohybuje v rozsahu 35 – 49. Postiţení dosahují úrovně asi 5-ti let a navštěvují speciální školy. Jiţ od raného dětství je nápadné opoţdění vývoje. Děti bývají aţ netečné, nejsou vůbec zvídavé. Řeč se rozvíjí aţ kolem šestého roku a vyjadřovací schopnosti 6-ti letého dítěte mohou být dosaţeny aţ v pubertě. Logické myšlení se nerozvíjí a je proto nutné se zaměřit na rozvoj vhodných návyků a dovedností. Jejich jednání je často intuitivní, pudové a nedokáţí odhadnout nebezpečí. Děti mají moţnost navštěvovat speciální školy aţ do 18 let. V posledním stupni se výuka zaměřuje převáţně prakticky (schopnost sebeobsluhy). Dospělí mohou většinou pracovat v chráněných dílnách, kde vykonávají jednoduché manuální práce pod dozorem. V dospělosti většinou nejsou schopni ţít úplně samostatně, pro tyto skupiny je však naprosto ideálním řešením chráněné bydlení.
Těţká mentální retardace Těţká mentální retardace se týká cca 7% z celkového počtu mentálně retardovaných. IQ v těchto případech dosahuje maximálních hodnot mezi 20 – 34 a postiţení zůstávají na úrovni dvouletého batolete. Nejsou schopni ani jednoduché práce, jen velmi dlouhodobým tréninkem se naučí částečné sebeobsluze – samostatně se najíst, s dopomocí se obléknout, s dopomocí kontrolovat vyměšování. Pokoušejí se o primitivní dorozumívání, poznávají známé osoby. V současné době jsou vzděláváni podle programu Rehabilitačních tříd, kde rozvíjejí smyslové vnímání, hrubou i jemnou motoriku, řečové schopnosti a pouţívání základních dorozumívacích prostředků. Dospělí nejsou schopni samostatného ţivota, jsou odkázáni na pomoc jiných – rodičů, pečovatelů, domovů sociálních sluţeb.
10
Hluboká mentální retardace Hluboká mentální retardace postihuje pouze cca 1% z celkového počtu mentálně retardovaných. S IQ pod 20 zůstávají tito postiţení na úrovni kojence. Velmi často je postiţení spojeno s tělesným či jiným smyslovým postiţením. Často bývají trvale leţícími pacienty, mají omezené vnímání, poznají pouze velmi blízké osoby. Nerozvíjí se u nich řeč, nekontrolují vyměšování, musí se krmit a oblékat. Vzdělávání zajišťují odborníci ve Speciálně pedagogických centrech pro mentálně postiţené – dochází do místa jejich bydliště, vypomáhají rodičům. Toto vše je zajištěno do věku 15-ti let. Dítě je psychologickým vyšetřením v určitých intervalech na určitou dobu zbaveno povinnosti docházet do školy, není však zbaveno povinnosti vzdělávání. Dospělí jsou celoţivotně odkázáni na péči druhých. Často jsou umisťováni do domovů sociálních sluţeb. Mezi mentální retardaci lze zařadit i postiţení získaná, např.sklerózu, Alzheimerovu chorobu, následky úrazů, nemocí a závaţných mozkových operací. V těchto případech dochází k výpadkům mozkové činnosti přímo v místě poškození. Potud tedy objasnění základních definic a pojmů mentální retardace. Uvedl jsem je pro základní porozumění problematice této diagnózy. Nyní se budu věnovat další kapitole, kde přiblíţím integraci mentálně retardovaných do společnosti.
11
2
Integrace mentálně retardovaných do společnosti Jak uţ jsem naznačil, mentálně retardování tvoří jednu z nejpočetnějších
skupin mezi všemi postiţenými. Švarcová ve své knize Mentální retardace uvádí: „Navíc počet osob s mentální retardací nejen u nás, ale i v celosvětovém měřítku stále stoupá. Absolutní počet mentálně retardovaných v naší populací není znám. Na základě kvalifikovaných odhadů se uvádí, ţe v současné době jsou mentální retardací postiţena asi 3 % občanů, z nichţ největší počet – téměř 2,6 % - připadá na postiţené lehkou mentální retardací. Lidí s těţkou a hlubokou mentální retardací je přibliţně 0,1 0,2 % v populaci. V Národním plánu opatření ke snížení negativních důsledků zdravotního postižení z roku 1993 bylo uvedeno, ţe přesný statistický údaj o počtech lidí s jednotlivými druhy zdravotního postiţení není k dispozici, na základě kvalifikovaných odhadů se však předpokládá, ţe v naší republice ţije asi 300 tisíc osob s mentálním postiţením.“1 To je poměrně velké číslo; pojďme si nyní popsat svět mentálně retardovaných. V poslední době se často setkáváme s názory lidí, kteří říkají, ţe by nemohli pracovat s lidmi s mentální retardací a obdivují ty, kteří tak činí. Většinou tak soudí z pouhého prvního dojmu, z prvního kontaktu s takovým člověkem. Proč je první dojem z mentálně retardovaných tak špatný a jací jsou vlastně ve skutečnosti? Obecně lze říci, ţe první kontakt s postiţeným člověkem můţe být opravdu nepříjemný; neznáme jeho přesný stupeň postiţení, nemůţeme tedy předvídat jeho chování a i po vzhledové stránce pro nás můţe být odpudivý - slintá, huhlá atd. Skutečností ovšem je, ţe práce s postiţenými nám můţe přinášet radost a počáteční odstup zmizí. Nesmíme od mentálně retardovaných očekávat chování odpovídající jejich datu narození. Biologický věk zde nehraje velkou roli, protoţe mentálně retardovaný člověk je ve skutečnosti přerostlým dítětem. Mentálně retardovaní mají dětské proţívání. Myslí a reagují jako děti, které však nikdy nedospějí. Ostych z nich ztratíme v tom okamţiku, kdy zcela akceptujeme jejich trvale dětský pohled na svět.
1
Švarcová, I., Mentální retardace,2006.str.39
12
„Retardovaní lidé ţijí svět dětí, tedy nemají kariérní a rodičovské ambice, ale přesto jako děti zřetelně cítí nelásku a odmítnutí, i kdyţ to třeba nejsou schopni vyjádřit slovy. Jestliţe si rádi hrajete s dětmi, je hodně pravděpodobné, ţe si oblíbíte i mentálně retardované. I ti nám, stejně jako děti, zrcadlí zpět naše dobré i špatné vlastnosti. Jestliţe jsme mrzutí, i oni jsou mrzutí a otrávení. Kdyţ sršíme vtipem a dobrou náladou, tak i oni svým smíchem prozařují celý náš den. Stejně jako děti naprosto bezprostředně reagují na bolest a nemoci, které je trápí. Jejich vyjadřování je dětsky přímočaré. Máme tedy jistotu, ţe pokud se chovají jako zvířata, je to jen důsledek toho, ţe my se k nim chováme hůř neţ ke zvířatům. Například před časem tiskem proběhla zpráva, ţe jedna mentálně retardovaná se udusila svými výkaly. Nebylo to ovšem způsobeno tím, ţe měla inteligenci na úrovni imbecilie. Takové extrémní chování je bohuţel jen důkazem toho, jak špatně se v naší společnosti zachází s těmito lidmi. Stejně jako s malými dětmi, můţete s mentálně retardovanými dělat řadu manuálních aktivit – vařit, vyrábět různé věci, zpívat či hrát hry“.2 Je důleţité, aby se s naší pomocí mohli tito lidé podílet na smysluplné práci, ale také aby mohli zaţít radost ze ţivota. To mohou právě pomocí hudby a hudebních aktivit, kterým se budu podrobně věnovat v dalších kapitolách. U mentálně retardovaných lidí je dobré rozvíjet zájmy, které uţ odmalička vyhledávají a inklinují k nim. Nesmíme zapomenout, ţe aktivita, kterou mají rádi, bude v jejich ţivotě moţná jedinou praktickou činností, kterou budou vykonávat. Je důleţité u nich pěstovat lásku k tomu danému směru, kterým se vydávají. Musíme je připravit také na mnohdy krutou realitu okolí, které se k těmto lidem nechová vţdy nejlépe. Naučit je nemít strach ze společnosti a posléze se je snaţit integrovat. Mnozí mentálně retardovaní lidé se střetávají se zdravými jedinci právě prostřednictvím aktivit, které dělají, ať uţ je to divadlo, tanec či hudba. Myslím si, ţe právě hudba dokáţe člověku s mentální retardací dát sílu, radost a naději v jeho nelehkém osudu, ale můţe mu také pomoci dosáhnout určité společenské změny. Tím, ţe bude někde vystupovat, setká se nejen s ostatními postiţenými, ale i se zdravými lidmi. To je podle mne první krůček k prolomení bariér mezi světem postiţených a běţnou populací. Pokud mají sklon pracovat, nebo se podílet na některých činnostech běţného ţivota, pak je důleţité jim tuto moţnost poskytnout a nenechat je jenom „vegetativně ţivořit“ mezi čtyřmi stěnami. 2
viz http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/retardace.htm
13
Mohu zde uvést příklad hudební skupiny Vega, která je sloţena převáţně z mentálně retardovaných hudebníků. Vznikla v roce 1993 v Ústavu sociální péče ve Skalici u Litoměřic. Začala koncertovat na festivalech mentálně retardovaných hudebníků, kde sbírala nejrůznější ocenění. Hraje převáţně rockovou hudbu a do širšího povědomí se dostala v roce 1999, kdy se účastnila celé řady známých festivalů (Mezi ploty, open air Trutnov, Rock for People, Litoměřický kořen a další). Výtěţek z kaţdého koncertu je vyuţit ve prospěch lidí postiţených mentální retardací. „Je dobře, když člověk ví, že není sám.“
2.1
Adrian B.Ward
Společenské organizace a jejich role v péči o mentálně postiţené Důstojně ţít mohou pomoci i některé organizace, zabývající se podporou
mentálně retardovaných. V následujících podkapitolách se zmíním o některých organizacích, které se takto snaţí naplno aktivizovat ţivot člověka s mentální retardací a ve zkratce také popíši jejich některé nové formy péče.
2.1.1 Sdruţení pro pomoc mentálně postiţeným ČR Ve své práci toto sdruţení uvádím na prvním místě, protoţe je nejdéle fungující organizací pro pomoc mentálně postiţeným v České republice. Svým způsobem organizací zastřešující veškerou pomoc a podporu. Dále budu ve své práci zmiňovat i jiné organizace a u kaţdé z nich vyberu konkrétní aktivitu, která mě zaujala. U SPMP popíši celkovou strukturu nabídky sluţeb, aby bylo zřejmé, čím vším se organizace tohoto druhu zabývají. Sdruţení vzniklo uţ v roce 1969 jako dobrovolná organizace rodičů, příbuzných a přátel mentálně postiţených osob a odborníků (lékařů, psychologů, učitelů a vychovatelů) pracujících v oblasti péče o mentálně postiţené. Jeho cílem bylo pomáhat mentálně postiţeným, kteří po celý ţivot potřebují vedení, pomoc, podporu a pochopení svých rodin, svého okolí a celé společnosti. Od počátku své existence bylo Sdruţení iniciátorem i realizátorem různých forem zdokonalování péče o mentálně postiţené. Podporuje přípravu mentálně postiţených na pracovní uplatňování a zdokonalování školského systému pro postiţené děti a mládeţ. 14
V roce 1990 se Sdruţení stalo členem Mezinárodní ligy pro osoby s mentálním postižením (ILSMH), která nyní působí pod názvem Inclusion International. V roce 1991 se stalo členem Sdruţení zdravotně postiţených ČR jako samostatná právní organizace s vlastním rozpočtem. Činnost SPMP je financována z dotací Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, Ministerstva kultury a Magistrátu hl.m. Prahy, ale i z členských příspěvků. V roce 2007 byl název změněn na „Společnost pro podporu lidí s mentálním postiţením v ČR, o.s., Krajská organizace Praha“. Značka SPMP zůstala v platnosti. Společnost organizuje akce, které zviditelní osoby s mentálním postiţením. Zabývá se přímou prací s postiţenými (zájmové krouţky, sportovní činnost, rehabilitační tábory), pořádá pobyty postiţených s rodiči v tuzemsku i zahraničí a věnuje se také ediční činnosti. Hlavní snahou je budování chráněných dílen a chráněného bydlení podle individuálních potřeb postiţených, zajištění osobní asistence, pomoc starším rodičům s mentálně postiţeným dítětem v domácí péči a v neposlední řadě i získávání sponzorů pro činnost. V rámci svých vzdělávacích akcí pořádá Sppolečnost pro rodiče a výchovný personál semináře a odborné přednášky, vedené odborníky (pedagogy, lékaři atd.). Velmi úzce spolupracuje s Magistrátem hlavního města Prahy. V oblasti legislativy se snaţí o vytvoření lepších podmínek ţivota ve společnosti a rozšiřování pracovních příleţitostí v chráněných dílnách. Do budoucna chce Společnost pro pomoc mentálně postiţeným zintenzivnit seznamování obecné veřejnosti s potřebami a problémy mentálně postiţených, zvýšit snahu o realizaci projektů chráněného a podporovaného bydlení, zlepšení podmínek osobní asistence.3
2.1.2 Společnost Duha Další organizací, kterou v krátkosti zmíním, je Společnost Duha. Vybral jsem ji, protoţe se mi líbil program Podporovaného zaměstnání. Vznikla v roce 1992 a jejím hlavním posláním je integrace osob s mentálním postiţením. Své poslání naplňuje
3
viz http://www.spmp-praha.cz/cinnost.php
15
Společnost Duha hlavně v programech chráněného bydlení, chráněných dílen a podporovaného zaměstnání. Většinu finančních příspěvků získává formou státní dotace od Ministerstva práce a sociálních věcí a z dotací v sociální oblasti z rozpočtu Magistrátu hl. m. Prahy. Projekt Podporovaného zaměstnání čerpá z Evropských sociálních fondů v rámci operačního programu Praha – Adaptabilita. O principech chráněného bydlení se zmiňuji podrobněji v závěru příští kapitoly, proto bych u této společnosti z jejích aktivit vybral a popsal Podporované zaměstnání. Jedná se o zaměstnání v běţném pracovním prostředí na otevřeném trhu práce. Poskytování sluţby je časově omezeno na dva roky a poskytována je na území hlavního města Prahy. Jednou týdně probíhají konzultace s pracovním poradcem, který pro klienta vytváří individuální plán. Pod jeho vedením probíhá trénink dovedností, souběţně s vyhledáváním vhodného pracovního místa. V případě nalezení zaměstnání poskytuje poradce podporu při uzavírání pracovně právního vztahu. Zpočátku je přítomen na pracovišti po celou pracovní dobu, postupně pouze po její část. Intenzita poskytované podpory se postupně sniţuje, cílem je úplná samostatnost uţivatele sluţby na pracovišti a ukončení poskytování této sluţby. Od začátku programu vyuţilo sluţbu podporovaného zaměstnání cca 117 uţivatelů a cca 32 z nich našlo uplatnění na otevřeném trhu práce.4
2.1.3 Studio Oáza Občanské sdruţení Studio Oáza vzniklo v roce 1992 a je kulturním centrem pro lidi s mentální retardaci. Vybral jsem si jí, protoţe se zabývá výhradně kulturními aktivitami, v rámci kterých pořádá i hudební krouţky. Je to nevýdělečná humanitární organizace, která většinu svých prostředků získává z dobrovolných příspěvků a darů. Jeho hlavním cílem je rozvoj kulturních a společenských aktivit mentálně retardovaných. V začátcích fungovaly čtyři krouţky: hudební, hudebně – pohybový, dramatický a výtvarný. Postupně se činnost krouţků rozšiřovala i dále – hra na klavír, na flétnu, jazykové a počítačové kurzy. Krouţky probíhají kaţdý všední den odpoledne a večer pod vedením
4
viz http://www.spolecnostduha.cz/spolecnostduha.html viz http://www.spolecnostduha.cz/podporovanezamestnavani.html
16
speciálních pedagogů. Klienti studia Oáza se prezentují i na veřejných vystoupeních, např. v divadle ABC.5
2.2
Některé nové formy péče o osoby s mentálním postiţením Okruh moţností v péči o lidi s mentálním postiţením je v našich podmínkách
stále poměrně omezený. V některých zemích se v posledních dvou desetiletích rozvíjejí alternativní formy péče; od péče organizované a zajišťované různými státními organizacemi a agenturami, občanskými sdruţeními a organizacemi zdravotně postiţených, církevními a náboţenskými sdruţeními, aţ
po některé nové typy
komunitní i zcela neformální péče. Jednotlivé druhy sociálních sluţeb jsou charakterizovány stanoveným okruhem základních činností, které musí být v daném druhu sociální sluţby zajištěny. Sluţby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost s cílem umoţnit jim v nejvyšší moţné míře zapojení do běţného ţivota společnosti a v případech, kdy toto jejich stav vylučuje, jim zajistit důstojné prostředí a zacházení. Takovými sluţbami, jak bývá obvykle uváděno, jsou: a)
osobní asistence
b)
pečovatelská sluţba
c)
tísňová péče
d)
podpora samostatného bydlení
e)
odlehčovací (respitní) sluţby
f)
chráněné bydlení6
5
http://www.special.cz/oaza/ Švarcová I., Mentální retardace, 2006, str. 173 – 177
6
17
a)
Osobní asistence
Je terénní sluţba poskytovaná osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Sluţba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. Sluţba zahrnuje zejména tyto základní činnosti: pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu pomoc při osobní hygieně pomoc při zajištění stravy pomoc při zajištění chodu domácnosti výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti zprostředkování kontaktu se společenským prostředím pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí Nabídka poskytovaných sluţeb můţe vyvolat pocit, ţe osobní asistence je sluţba pro tělesně postiţené. I v oblasti mentálně retardovaných se však osobní asistence jeví jako jedna z progresivních forem péče. Role osobního asistenta mentálně retardovaných spočívá v tom, ţe svojí činností nesupluje roli některého z fyzických orgánů postiţeného člověka nebo funkce některého z jeho smyslů (nejčastěji zraku nebo sluchu), nýbrţ pomáhá kompenzovat závaţné nedostatky jeho psychiky, která je někdy poškozena do té míry, ţe dostatečně nekoordinuje ani činnost jeho tělesných orgánů. I člověk s mentální retardací je ve své podstatě svobodná bytost, a měl by mít právo a moţnost spolurozhodovat o svém vlastním ţivotě. Je důleţité zdůraznit, ţe etickou povinností osobního asistenta je respektovat přání a vůli klienta, kdykoli je to moţné; to znamená vţdy, kdyţ to není v rozporu se skutečnými zájmy postiţeného člověka. Práce osobního asistenta mentálně retardovaných je mimořádně náročná. Asistent by měl být nejen pomocníkem, průvodcem ţivotem, advokátem svého klienta, ale především jeho blízkým člověkem. Tím, který s ním bude sdílet jeho ţivot, bude myslet nejenom za něj, ale i na něj a především to bude dobře myslet s ním.
18
V nedávné době proběhla a v současnosti stále probíhá celá řada kurzů zaměřených na vzdělávání osobních asistentů mentálně retardovaných osob. První osobní asistenti se jiţ uplatňují, např. při individuální péči o děti s těţkými formami postiţení, o něţ se pro své pracovní zatíţení nemohou starat jejich rodiče, při doprovázení dětí do školy, při práci v chráněných dílnách a v poslední době hlavně při péči o mentálně retardované v chráněném bydlení.7 b)
Pečovatelská sluţba
Tato forma péče je v rodinách, které se starají o děti a dospělé lidi s mentální retardací, vyuţívána poměrně málo. I přesto můţe být jednou z cest, jak rodině usnadnit náročnou péči zejména o člověka s těţkou mentální retardací spojenou se závaţným pohybovým omezením. Sluţba obsahuje stejné činnosti jako při osobní asistenci, kromě vzdělávacích a aktivizačních činností. c)
Tísňová péče
Tato sluţba by měla být dostupná zejména rodinám, které pečují o osoby s epileptickým nebo jiným onemocněním, kde hrozí náhlé zhoršení zdravotního stavu. Sluţba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí nebo zprostředkování neodkladné pomoci v krizové situaci sociální poradenství sociálně-terapeutické činnosti zprostředkování kontaktu se společenským prostředím pomoc při prosazování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí8 d)
Podpora samostatného bydlení
Tuto sluţbu dosud vyuţívali spíše senioři nebo lidé bez mentálního postiţení s váţnými zdravotními problémy. V současnosti je stále více vyuţívána i občany s lehčími formami mentální retardace, kteří jsou schopni ţít relativně samostatným ţivotem, ale přesto potřebují pomoc a někdy i dohled.
7 8
Švarcová I., Mentální retardace, 2006, str. 173 – 177 Švarcová I., Mentální retardace, 2006, str. 173 – 177
19
e)
Odlehčovací ( respitní ) sluţby
Tyto speciální sluţby poskytují pomoc rodině, která pečuje o dítě nebo dospělého člena rodiny se závaţnějším
postiţením. Umoţňuje rodině a zejména osobě, která se
převáţně o postiţeného člena stará, odjet na dovolenou, odpočinout si a načerpat nové síly. Tato sluţba můţe být zajištěna na dobu od několika dnů do několika týdnů a můţe být poskytována buď v rodině klienta, nebo v zařízení organizace, která sluţbu poskytuje. Poskytovatel sluţby potom přebírá odpovědnost za uspokojování všech potřeb klienta. f)
Chráněné bydlení
Chráněné bydlení je modernější formou celoroční péče a celosvětově vyzdvihovaným trendem. Spočívá v tom, ţe několik klientů s mentálním postiţením bydlí společně v běţném bytě nebo rodinném domku. Chráněné bydlení by mělo mít povahu společné domácnosti, kde dospělým klientům pomáhají asistenti se vším, co sami nemohou zvládat. Je velmi dobré ubytovat společně klienty různého stupně postiţení. Jsou potom schopni pomoci si vzájemně. Asistent nezastává funkci rodiče ani vychovatele, ale spíše pomocníka, přítele a konzultanta. Tento trend je sice velmi dobrý, mělo by se ovšem přihlíţet i k jiným věcem. Například k tomu, ţe ti mentálně retardovaní, kteří jsou dnes dětmi, jsou vedeni k menší závislosti na rodině či péči stacionářů, k integraci. Na druhou stranu jsou zde klienti ve věku kolem padesáti let, kteří ţijí od dětství v ústavech, pro které jsou tyto změny téměř nepřijatelné. Oni vyrůstali celý ţivot v něčem zcela jiném a takto razantní změna pro ně můţe být i naprostým propadem. I přes některé výhrady má chráněné bydlení velký význam. Vede ty, kteří jsou schopni tímto způsobem ţít, k samostatnosti a umoţňuje jim rozvíjet schopnosti, kterých by jinak moţná nedokázali vyuţít.9
9
Švarcová I., Mentální retardace, 2006, str. 173 – 177
20
3
Terapie hudbou Tématem mojí práce je muzikoterapie, tedy vyuţití hudby. Pro dotvrzení toho,
ţe hudba je skutečně nástrojem uvolnění a uzdravujících záţitků, věnuji část své práce průřezu vývojem hudby od dob nejstarších po současnost. Jiţ pravěké národy přisuzovaly hudbě a jejímu vlivu magickou moc. Mohla léčit, působit na zlé démony, udobřovat si bohy. Vznikaly rituály, které jsou dodnes nedílnou součástí našeho ţivota. I ţivot mentálně retardovaného člověka se v podstatě řídí rituály – v zařízeních, ve kterých ţijí, mají určitý pevný harmonogram denních činností. Ve svém původním působení měly rituály vliv na ovlivnění negativních emocí (strach, bezmoc). I toto lze přenést do moderní doby – vytvořením rituálu ve formě pravidelných hodin muzikoterapie, můţeme tyto nepříjemné pocity odbourat a navodit zmíněný pocit pohody a uvolnění.
3.1
Vývoj a vliv hudby na člověka Hudba začala s prvním zvukem, který člověk vytvořil nebo zaslechl. Z počátku
existovalo jen tzv. „křikové parlando“. Postupně se přidávaly do křiku i instrumentální projevy (tleskání, funění, chroptění). Od nejstarších dob slouţila hudba zejména k dorozumívání, jako forma komunikace s nadpřirozenými silami, boţstvy. Lidem hudba dodávala energii a uklidňovala je. Později se začaly vyrábět první hudební nástroje (různé bubny a bubínky, kostěné flétny atd.), většinou z kostí, ze dřeva, ale také z kamene. Některé přírodní národy hudbou, ale zejména svými monotónními zpěvy, odháněly zlé duchy a také přírodní pohromy. U Indiánů se pomocí zpěvu šamanů dokázal člověk i uzdravit. Hudba ve starém Egyptě Hudba byla většinou součástí slavností a provozovala se ve spojení s tancem. Mezi oblíbené nástroje patřily zejména podélné flétny a hoboje, ale také citery a trubky. Jaká byla egyptská hudba ve skutečnosti a jaké byly její terapeutické účinky, o tom víme velmi málo. Našlo se pár zmínek, ve kterých se tvrdí, ţe hudba prý slouţila k uklidnění nemocných.10
10
Šíp L., Řeč tónů,1985, str. 19
21
Hudba starého Řecka Ve starověkém Řecku se začal hudbě přisuzovat velký vliv na lidský ţivot. Mluvilo se o jejích harmonizačních účincích. Řekové chápali význam hudby také jako prevenci v oblasti mentální hygieny, kde hudba pomáhá vytvářet rovnováhu mezi psychickou a somatickou sloţkou člověka. Významný řecký filosof Platón upozorňuje také na morální význam hudby ve výchově a vzdělávání. Mezi nejznámější nástroje z tohoto období patřily píšťaly, flétny, lyry a také kithary. Zajímavé je, ţe tóny kithary napomáhaly procesu trávení. Jiţ v Řecku začala zapouštět své kořeny muzikoterapie. Důleţitější bylo hudbu poslouchat neţli aktivně hrát. Léčitel Aeskulap předepisoval terapii hudbou citově narušeným pacientům a Pythagoras povaţoval hudbu za přímý odraz a projev harmonie řádu vesmíru. „Římané převzali tradici muzikoterapie od Řeků a velký římský lékař Galenos doporučoval hudbu například jako protijed při uštknutí hadem. Za zvuku tamburín tančil postiţený aţ do vyčerpání, protoţe jenom tak mohl, spolu s potem dostat ze svého těla i smrtelný jed. Hudbou se u postiţených odháněly křeče a psychické poruchy.“11 Středověká hudba Po pádu Říše římské se na terapii hudbou a na její léčivé účinky začalo zapomínat. Hudba slouţila výhradně k církevní účelům a k jakémusi sblíţení s Bohem. Existují ojedinělé zmínky o vyuţití terapie hudbou: „Některá bohatá města si dokonce najímala hudebníky a pištce, kteří měli svojí hrou uklidňovat nemocné lidi v tom případě, ţe by na ulici nečekaně dostali nervový záchvat.“ 12 Renesanční hudba V renesanci přecházela hudba ze sféry duchovní do světské. Skládaly se balady, madrigaly, motety, ţalmy, vycházející z Gregoriánského chorálu, vznikaly mše. Existuje mnoho hudebních škol (nizozemská, benátská atd.). V benátské škole, v chrámu sv. Marka, docílili nebývalého hudebního efektu (stereofonní plastičnosti zvuku). 11 12
Šimanovský Z., Hry s hudbou a techniky muzikoterapie,1998,str.19 Šimanovský Z., Hry s hudbou a techniky muzikoterapie,1998,str.19
22
S velkým rozvojem různých věd a vědních oborů se dostávala muzikoterapie do centra pozornosti. Za zmínku stojí, ţe v Anglii se hudba zaměřovala na duševní poruchy - anglický lékař R.Burton zkoumal vyuţití hudby v této oblasti. Ve Francii lékař Ambrosie Paré studoval moţnosti působení hudby na chirurgicky léčené pacienty.13 Barokní hudba Od středověku měla hudba opět duchovní ráz. Vznikala díla naplněná náboţenskou symbolikou, nádherou a pompézností. Kromě náboţenské hudby se ale tvořila i veselá světská hudba. Barokní hudba má vůbec největší terapeutické účinky v historii hudby. Dnešního člověka dokáţe zvuk varhan uklidnit, povznést ho a přenést přes nepříjemné okamţiky. V barokní hudbě je veliká dynamičnost a emocionalita. Charakteristické hudební nástroje: clavichord, cembalo, spinet, varhany, klavír, flétny, hoboj, housle, viola, violoncello, lesní rohy, trubky, clariny atd. 17. a 18. století V tomto období se léčba hudbou nazývala „iatromusica“, zde se hlavní pozornost věnovala biochemickým i fyziologickým procesům provázejícím hudební vnímání. Objevilo se také daleko více teorií a praktických metod hudební terapie. V tomto období se začalo hodně psát o systému muzikoterapie. „V 17. a 18. století se tedy objevila profese, která byla přímým předchůdcem muzikoterapeutů
–
iatrohudebníci.
Psychické
změny
chápali
jako
následek
fyziologických pochodů v těle a léčili ţivou hudbou prostřednictvím speciálních léčivých skladeb.“ 14 19. a 20 století V některých psychiatrických léčebnách se praktikovala léčba hudbou ve formě „aktivního zaměstnání za pomoci hudby“. Ve 2. polovině 19. století se pak muzikoterapii nedařilo vůbec a téměř upadla v zapomenutí, odsuzována jako nevědecká nebo „vědy nedůstojná hra“.Teprve na přelomu století se opět objevily snahy vyuţít muzikoterapii v medicíně. Rozvíjet se začala po druhé světové válce. 13 14
Šimanovský Z., Hry s hudbou a techniky muzikoterapie,1998,str.20 Šimanovský Z., Hry s hudbou a techniky muzikoterapie,1998,str.20
23
Současnost V současné době funguje po celém světě mnoho zařízení vyuţívajících muzikoterapii. Je hodně vyuţívána v psychiatrických zařízeních a léčebnách. „V České republice se muzikoterapie začala pouţívat především v Praze v psychiatrické léčebně v Bohnicích, na Foniatrické klinice M. Semana a na foniatrickém oddělení Logopedického ústavu pod vedením F. Kábeleho. Systematicky a dlouhodobě u nás v oblasti muzikoterapie působí Jitka Schánilcová – Vodňanská; nejprve v protialkoholní léčebně u Apolináře a později ve Středisku péče o mládeţ a rodinu. Obecné povědomí a úroveň muzikoterapie ve světě i v naší republice roste zároveň s tím, jak se rozšiřují její moţnosti a oblasti vyuţití v praxi.“15
3.2
Muzikoterapie Muzikoterapie je multifunkční oblast, která v sobě spojuje prvky medicíny,
psychologie, hudební pedagogiky a estetiky. Jde o poměrně mladý vědní obor, který se v Evropě objevil na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. „Muzikoterapie je v podstatě něco co velmi navazuje na tisíciletou tradici šamanů. Šamani byli na celém světě a zabývali se léčením a podporou vztahů ve skupině, léčením jednotlivců a pouţívali ve velké míře hudbu a některé z jejich rituálů a technik v podstatě nacházíme v současné moderní muzikoterapii rovněţ.“16 V poslední době se muzikoterapie dostává opět do širšího povědomí. Zjišťujeme, čím vším nám hudba můţe být. Nejde zdaleka jen o hudbu; i různé zvuky běţného ţivota mohou ovlivnit naši náladu nebo naše zdraví. Ne vţdy jsou totiţ prospěšné. Především jde o to, ţe v moderní době nikde neexistuje naprosté ticho. Přetechnizovaná společnost, špatná akustická řešení novostaveb, příliš hlučná hudba a filmové projekce, to všechno přispívá k tomu, ţe potíţe se sluchem se z generace na generaci posunují do mladšího věku. Přitom léčba zvukem byla odpradávna povaţována za velmi příjemnou a účinnou. Moderní muzikoterapie se snaţí o návrat ke své pravé podstatě – působení hudby na duševní rovnováhu člověka. Hudba působí výborně na naši představivost, rozvíjí mezilidskou komunikaci, rozvíjí kreativitu. Je vynikající formou emocionální
15 16
Šimanovský Z., Hry s hudbou a techniky muzikoterapie,1998,str.23 Rozhovor o muzikoterapii, Z.Šimanovský, 5.12.2007, Český rozhlas - Leonardo
24
aktivizace a relaxace. Má léčivé účinky i na tělesné orgány, stimuluje v mozku stejné oblasti jako čokoláda, dobré jídlo či sex. Také pozitivně ovlivňuje psychiku a uvolňuje endorfiny - hormony štěstí. Rytmus hudby je blízký rytmu srdce. Pomalá, monotónně se opakující hudba zpomaluje jeho tep, frekvenci dechu a frekvenci mozkových vln. Uvolněné melodie léčí vysoký tlak, napětí, křeče, nespavost, problémy se srdcem a také bolesti hlavy. Tím vším nám můţe hudba být, pokud se otevřeme moţnosti, ţe muzikoterapie není metodou šarlatánů, ale důstojným psychoterapeutickým přístupem.17
17
Romanowska B.,Muzikoterapie,2005, str. 74, http://zdravi.doktorka.cz/hudba-leci/
25
3.3
Muzikoterapie v praxi
Muzikoterapie jako léčebná metoda má v praxi široké uplatnění. Lze ji s úspěchem pouţít v případech vývojových retardací, u poškození mozku, u autismu od raného věku, při poruchách chování a neuróz u dětí. Je více způsobů jejího pouţití v praxi. Můţe být přístupem individuálním, kde se terapeut věnuje jedinému pacientovi. Stejně tak existuje terapie skupinová, či hromadná; vţdy záleţí na diagnóze, symptomech, terapeutickém cíli a době léčení. Podle toho, jaké prostředky muzikoterapie pouţívá, ji dělíme na receptivní a aktivní.18 „U receptivní muzikoterapie je pozornost zaměřena především na poslech hudby, zvuků, šumů nebo ticha. Většinou vyuţívá bohatou fonotéku klasické i moderní hudby. Recepce hudby,tedy její vnímání a přijímání, zahrnuje celkové pochopení zvuků v prostoru, závislé na individuálních zkušenostech a hudebních schopnostech klienta. Aktivní muzikoterapie úzce hraničí s jinými arteterapiemi a vyuţívá další umělecká média jako pohyb, tanec, dramatizaci, výtvarný projev, poetiku. Jde o souhrnné pojmenování pro všechny typy muzikoterapie, při nichţ pracuje klient sám s hudebním nástrojem nebo hlasem.“19 Hudebními nástroji vhodnými pro tuto muzikoterapii jsou hlavně nástroje z Orffova instrumentáře. Ten obsahuje jednoduché rytmické a melodické nástroje (zvonkohry, metalofony, tamburíny, ozvučná dřívka, triangl, foukací harmonika), které se pouţívají při výuce hudební výchovy v mateřských i základních školách, jako nástroje nevyţadující dlouhodobou výuku. „V roce 1995 vznikla Česká Orffova společnost při České hudební společnosti, která ve svém programu navazuje na odkaz hudebního pedagoga a skladatele Carla Orffa (1895-1982). Hlavní myšlenkou Orffovy výchovné metody je nejprve muzicírovat, hrát si s hudbou a teprve později studovat hudbu.“20
18
Romanovska B., Muzikoterapie: Ladičky a léčení zvukem, str. 78, 2005; Linke A., Kapitoly z muzikoterapie, str. 70, 1997 19 Zeleiová J., Muzikoterapie, str. 142 a 143, 2007. 20 http://www.orff.cz/o-nas/
26
„Hudba nastupuje tam, kde už slovo nestačí.“ C.Debussy
3.4
Venezuelský projekt El Sistema Neţ začnu psát o uplatnění muzikoterapie ve speciální pedagogice, rád bych
terapeutický účinek hudby představil na jednom z venezuelských projektů. Program ČT 2 v nedávné době uvedl tématický večer na téma „Hudba klíčem ke světu“, který ve třech dokumentech představoval hudbu jako prostředek sociální integrace. Velice mě zaujal projekt El Sistema, který otevřel tisícům venezuelských dětí cestu k hudbě. Hlavním představitelem projektu je dirigent, hudebník, ekonom a politik José Antonio Abreu, který s pouhými jedenácti ţáky zaloţil ve své garáţi orchestr. Dnes představuje El Sistema 180 orchestrů, 350 000 ţáků a 20 000 učitelů. Unikátnost projektu spočívá v základní myšlence, ţe hudba nemá být něčím elitářským, naopak můţe být ideálním prostředkem sociální integrace. Pro děti a mládeţ z chudinských čtvrtí, které se pohybují v prostředí drog a zločinu, je orchestr novou rodinou, kde se učí odpovědnosti, spolupráci, zaţívají kolektivní emoce a k hudbě přivádějí i svou rodinu a kamarády. Hudba působí jako preventivní opatření před hrozbou drog, dětské pornografie a kriminality; umoţňuje trávit smysluplně volný čas. V orchestru se klade důraz na společnou hru, hudba tímto umoţňuje vytvářet společenská souţití. Je zde mnoho dětí, které se v orchestru seznámily, začaly hrát na stejné nástroje a vytvořily si k hudbě pěkný vztah. V dokumentu je nastíněn příběh dvou chlapců, kteří hrají společně v orchestru na trubku; i tím pomáhají svým rodinám udělat malý krok kupředu. Skrze hudbu zde dochází ke společenské změně. Rodina je základním faktorem, který by měl děti v hudbě podporovat a doprovázet je do orchestru. Hudba dokáţe změnit jejich styl a chápání ţivota, najít jiné ţivotní hodnoty. Hudba jim dává naději, vnáší do jejich duší klid, pomáhá v jejich sloţitém ţivotě. V současné době se připravuje projekt, který by měl hudbu přenést na tzv.“smetiště“, do nejchudších částí Venezuely, kde lidé ţijí v nelidských podmínkách.
27
Zajímavým příkladem je „orchestr z papíru“. Děti z nejchudších rodin si společně s rodiči vyrobily hudební nástroje, na které hrály. Převáţně byly skutečně z papíru, pouze některé z nich byly dřevěné. Vztah dětí k nástrojům, péče o ně, byly zcela jiné, neţ by tomu bylo u nástrojů půjčených či koupených. El Sistema je projekt, který nemá ve světě obdoby. Spojuje v sobě práci sociální, volnočasovou i humanitární. Je úţasné, ţe lidé ze země třetího světa dokázali vytvořit tak mimořádný projekt s takovou odezvou u dětí a mládeţe.21
21
Dokument v rámci tématického večera „Hudba klíčem ke světu“ z programu ČT 2.
28
3.5
Muzikoterapie ve speciální pedagogice Terapeutické účinky zvuku a hudby mají své oprávněné místo i v oblasti
speciální pedagogiky. Efekt vlivu hudby a jejího proţitku je dán individuálními rozdíly mezi lidmi. Neexistuje pouze jediný, u všech lidí stejný hudební proţitek. Například u mentálně retardovaných zaznamenává muzikoterapie velmi kladné výsledky. U těchto osob vycházíme z toho, ţe jsou postiţeny všechny rozumové funkce, je porušena i schopnost koncentrace a v oblasti citů převládají afekty nad emocemi. Velmi často bývá mentální retardace ve spojení s některými tělesnými anomáliemi nebo s menší pohybovou obratností. Proto má vyuţití muzikoterapie velký význam i v oblasti somatopedie. Zde je důleţitá spolupráce mezi muzikoterapeutem, fyzioterapeutem a lékařem. Moţnost pohybovat se podle rytmické hudby vede k prohloubení vnímání dynamiky a rytmu. U mentálně retardovaných muzikoterapie rozvíjí sluchové schopnosti, vyuţívá jejich zájem o jednotlivé zvuky a tóny a prohlubuje citové proţitky. Spontánní motivace daná radostí z hudby má blahodárný vliv a pomáhá při zlepšení řeči. Také lze trénovat rozvoj motoriky a v některých případech i koncentrace. Navíc je hudba a zvuk ideálním prostředkem k uvolnění zátěţových stavů a nastřádané tenze. V oblasti logopedie jsou hudební aktivity rozvíjeny jiţ delší dobu. Týká se to především koktavosti, ale i dalších poruch řeči. Mimořádná pozornost je věnována zpěvu a dechovým cvičením. U dětí se zbytky sluchu se při muzikoterapii vyuţívá i terapie tancem. Řada muzikoterapeutických her má u dětí se speciálními potřebami skvělou odezvu, patří mezi ně především hry s rytmem a hry s bicími nástroji22
22
http://www.ztiseni.sator.eu/pages/vyuziti-muzikoterapie-u-deti-s-postizenim-124
29
4
Hudební výchova a hudební aktivity u klientů s MR „Hudební výchova je na zvláštních školách orientována k naplnění jak svých
obecných tak i speciálních cílů. Obecným cílem hudební výchovy je vytvořit a upevňovat u klientů cit pro hudbu a to zejména zpěvem, hrou na jednoduché nástroje, poslechem hudby a určitým pohybovým projevem podle hudby. Tím si upevňují smysl pro tonalitu, rytmus, tempo a dynamiku, kultivují svůj hudební projev. Učením nových písní získávají také základní poznatky o hudebních nástrojích, rozlišují je podle zvuku (hl. nástroje Orfeova instrumentáře) a získávají i vědomosti o slavných skladbách naší i světové provenience včetně jejich autorů.“23 Speciální cíle hudební výchovy se zaměřují na uvolnění motoriky, na rozvoj sluchového vnímání. Hudba velice rozvíjí také kognitivní funkce. Velký význam má hudební výchova v oblasti emocí u mentálně retardovaných dětí. Hudební výchova má kromě těchto uvedených cílů také funkci zdravotní a to zejména v oblasti somatické - posiluje hrudní i břišní svalstvo, podporuje srdeční činnost, metabolismus, diferencuje pohyby svalových skupin hrtanu a učí celkové hygieně hlasu. Funguje také ve sféře psychické - urychluje proces excitace – vybuzení, a také inhibice – útlumu. V jednotlivých ročnících zvláštní školy se realizují všechny sloţky výchovy – zpěv, nástrojová hra, poslech a pohybové vyjádření hudby – s tím, ţe důraz je kladen na zpěv. Jednotlivé činnosti je vhodné různě kombinovat, nemusí se v hodinách probírat postupně. Zvláštní pozornost je kladena na to, aby se před samým začátkem hudební činnosti věnoval čas rozcvičení, které by mělo slouţit k soustředěnosti klientů, ale také k příjemné atmosféře. Rozcvičování v hodinách hudební výchovy Jestliţe jsme ještě s klienty nedělali rozcvičování na samotnou hudební činnost, nemůţeme od nich očekávat, ţe se začnou ihned soustředit. Při rozcvičce se klienti mohou smát, v rámci mezí i pošťuchovat. Měli bychom jim dát prostor k jejich přirozeným reakcím, které se při rozcvičce vyskytnou. Postupem doby si klienti na rozcvičování zvyknou a začnou spolupracovat sami. 23
Valenta M., Krejčířová O., Psychopedie, 1997, str. 399
30
Svalové rozcvičky Většina klientů z mentální retardací je oslabena i tělesně. Při vykonávání nějaké hudební činnosti je velice nutná funkce svalů a koordinace pohybů. Cvičíme hlavně zpevnění břišních svalů a svalstva hýţďového. „Aktivita břišních a hýţďových svalů drţí vysoko pánev a dochází k celkovému pevnému postoji.“24 Pohybové aktivity při hudbě „Pohybové aktivity při hudbě podporují a rozvíjejí rozsah pohybů, senzomotorickou koordinaci, svalovou sílu, vytrvalost, respiraci, svalovou relaxaci a kreativní vyjadřování pohybem. Hudební rytmus dodává pohybům strukturu a usnadňuje pohybové vyjádření. Pozitivně působí při motorické reedukaci různých neurologických poruch. Rytmické komponenty hudby pomáhají zvýšit motivaci, zájem a proţitek z pohybu a hudby. S imobilními klienty můţeme provádět tanec a pohybovou improvizaci na vozíku.“25 Příklad: Klienti se mohou pohybem kreativně vyjadřovat při hudbě. Podle charakteru hudby dostávají různá témata pro pohybové ztvárnění. Mohou improvizovat na barvy, přírodní elementy, jednotlivé emoce. Muzikoterapeut musí vybrat vhodnou hudbu, jejíţ charakter bude podporovat pohybovou aktivitu a vytvářet příznivou atmosféru. Pro cvičení správného postoje je dobrá hra „na rostoucí strom“. Klient z podřepu pomalu vstává a roste ke slunci jako strom. Při této hře můţe klient vydávat jakékoliv zvuky rostoucího stromu. Snaţí se představovat např. strom, který se chce svojí korunou dotknout nebe, strom pevný ve svých kořenech, který nic nezlomí. Poté, co jsou klienti jako vyrostlé stromy, pomalu se zase spouštějí do podřepu. K tomu jim pomáhá hudba, kde jsou jasně slyšet stoupající a klesající melodie. Při cvičení aktivního postoje procvičujeme také krční svalstvo a mimické svaly.26
24
Valenta M., Krejčířová O., Psychopedie, 1997 str. 401. http://www.muzikoterapie.cz/?p=muzikoterapie 26 Valenta M., Krejčířová O., Psychopedie, 1997 str. 401. 25
31
4.1
Mé vlastní zkušenosti s hudebními činnostmi u lidí s mentální retardací V průběhu mé praxe v Domově sociálních sluţeb Vlašská mě napadlo obnovit
hodiny tzv.“hudebních aktivit“, kde by se nejen zpívaly písničky, ale i hrály hry s hudbou, slouţící k upevňování rytmu, tempa, dynamiky, k poslechu a cvičení soustředění. Taková hudební výchova by měla obsahovat široké spektrum cvičení a aktivit. Patří sem rozcvičování před samotným zpěvem, svalové rozcvičky, dechová a artikulační cvičení, pěvecké činnosti, instrumentální činnosti, pohybové a poslechové hry. Začal jsem s těmito hudebními aktivitami v lednu 2009 a pracuji většinou s šesti klientkami se střední mentální retardací (IQ 35 – 49) – tento stupeň postiţení popisuji v podkapitole 1.1.2. Kde to bylo moţné, tam jsem v rámci školních praxí vyuţíval svých hudebních dovedností - především hru na zobcovou flétnu, zpěv, rytmické a pohybové činnosti. Nejvíce hudebně činný jsem byl právě na praxi v Domově sociálních sluţeb Vlašská v Praze 1, jehoţ popisu věnuji nyní trochu prostoru.
4.1.1 Charakteristika DSS Vlašská Domov sociálních sluţeb Vlašská je zařízením týdenní a celoroční péče. Je umístěn v krásném prostředí petřínských zahrad a patří k němu i další střediska; Bořivojova a Vilová jako denní stacionáře, Papírenská jako provoz celoroční a denní, Doubravčany stejně jako Vlašská nabízející týdenní a celoroční stacionář a především chráněně bydlení v Dubči a nově na Černém Mostě. Domov sídlí v krásném, památkově chráněném objektu. Jeho podkrovní patro je zrekonstruováno pro provoz celoročního stacionáře. Je prakticky vybaveno podle standardů chráněného bydlení. Klientky zde bydlí po dvou aţ třech na pokojích a mají dostatek svého soukromí. Na rozdíl od týdenního stacionáře (jeho popisu se budu podrobněji věnovat) nabízí klientkám důstojné ubytování. Ne všechny zůstávají stále – na víkendy jich většina odchází ke svým rodinám. Důleţité je, ţe tato forma pobytu je trvalá. V prvním patře jsou loţnice a společenská místnost týdenního stacionáře. Společenská místnost slouţí i denním aktivitám, protoţe při tak velkém počtu klientek je lepší rozdělit se do jednotlivých skupin. V přízemí objektu se nacházejí dílny (keramická, aranţérská, textilní), 32
tréninková kuchyňka, místnost vychovatelů a společenská hala, která je centrem veškerého dění. Domov má svojí vlastní kuchyni – jídlo odtud se rozváţí i do dalších středisek. Provoz týdenního stacionáře je velmi problematický a vlastně nevyhovující současné evropské legislativě. Klientky jsou ubytovány ve společných loţnicích po 6 aţ 7, naprosto nedostačující je i sociální zařízení. V současné době se část klientek stěhuje do chráněného bydlení na Černém Mostě. Tato moţnost byla nabídnuta i ostatním klientkám týdenního stacionáře, bohuţel se prozatím nesetkala s velkou odezvou. Paradoxně ze strany rodičů a opatrovníků, kteří by měli především myslet na budoucnost svých dětí. Vzhledem k výše zmíněným nevyhovujícím podmínkám (hygienickým i společenským) je chráněné bydlení tím nejlepším moţným řešením. Provoz Domova sociálních sluţeb Vlašská by se změnil na sluţbu denního stacionáře – chráněných dílen, coţ pro klientky znamená dojíţdění za prací do důvěrně známého prostředí a stejného kolektivu. Zároveň by tyto chráněné dílny byly pochopitelně přístupné i ostatním zájemcům zvenčí. Provoz celoroční by byl prozatím zachován ve formě, v jaké je doposud. I ten bude muset být po uplynutí určité doby přeměněn, protoţe do budoucna se všeobecně počítá se zrušením všech velkých „ústavů“. Stejně jako v případě týdenního stacionáře nejde o ţádné „vyhození“ klientek na ulici. Stále jde pouze o transformaci v duchu integrace handicapovaných osob do běţného ţivota. Moţná se lze pozastavit nad tím, ţe velké procento klientek týdenního stacionáře potřebuje zdravotnický dohled. Princip chráněného bydlení je totiţ zaloţen pouze na asistenci vychovatele či pečovatele. V případě bydlení na Černém Mostě se však počítá s dozorem zdravotní sestry tak, jak bylo zvykem ve středisku Vlašská. Za zmínku stojí i projekt, který bude fungovat zároveň s chráněnými dílnami. V první fázi realizace projektu půjde o tréninkovou kavárnu, kde si klienti budou moci v reálných podmínkách upevnit a rozvinout nejen své pracovní, ale i komunikační dovednosti, společenské vystupování, naučí se orientovat v pracovně-právních vztazích, budou pracovat na zvyšování samostatnosti, vlastní zodpovědnosti a sebevědomí. Slavnostní otevření kavárny proběhlo 22.4. tohoto roku a je umístěna přímo v areálu Domova sociálních sluţeb Vlašská. Klienti ze všech středisek, kteří mají zájem o práci v kavárně, absolvovali kurz společenského chování (základy etikety, obsluha hostů, úprava zevnějšku apod.) a získali certifikát, který jim umoţňuje zde pracovat. Do projektu je zatím vybráno 4-5 klientek, které se intenzivně připravují na práci v kavárně. 33
Do budoucna se počítá s běţným kaţdodenním provozem, obsluha bude pochopitelně sloţena i z profesionálního personálu a doplněna klientkami. Místo pro umístění kavárny je velmi příhodné, zvlášť v teplých měsících okolo prochází značné mnoţství lidí a pravděpodobně tedy nebude problémem nedostatek hostů. K ţivotu v Domově sociálních sluţeb Vlašská patří i společenské dění. Dvakrát do roka jsou pořádány rehabilitačně-relaxační pobyty, které představují vítanou změnu prostředí s moţností poznávání nových míst a lidí. Z dalších můţeme zmínit třeba kaţdoročně konaný ples, jarmark či vánoční divadelní představení. Jedna z důleţitých akcí, na které jsem se dvakrát aktivně podílel, byla Vánoční hra. Na toto vystoupení se klientky připravují dlouho dopředu. Důleţitým prvkem kaţdé jejich vánoční hry je pásmo písní, zpívané klientkami za doprovodu hudebních nástrojů. Zpívají se vţdy písně s vánoční tématikou, ale i jiné, klasické koledy divák neuslyší. Písně jsou vţdy spojené s určitým příběhem. Loňský rok byl ve znamení osudových osmiček. Klientky hrály představení o praţském Jezulátku, které Polyxena z Lobkovic darovala roku 1628 klášteru Bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. I kdyţ přípravy na vánoční představení byly někdy napínavé a očekávání velmi různorodá, myslím si, ţe hra dopadla velmi dobře. Kromě ní mají klientky také ples, kde mají moţnost ukázat své taneční pokroky, na kterých v průběhu roku pracují. Ten letošní byl 14.2. v hotelu Belveder. Vedle zkoušek na divadlo jsem občas klientkám hrál na flétnu a zpíval s nimi, většinou lidové písničky. Kdykoli jsem hrál, tak pokud klientky písničku znaly, přidaly se a zpívaly do rytmu, nebo se jen spontánně kývaly a dělaly pohyby podle hudby. Jiné zase jenom poslouchaly, coţ je také velice důleţité. Kaţdá ale na moje hraní nějak reagovala. Později jsem jim představoval i ostatní nástroje, které v Domově měly (ozvučná dřívka, činely, tamburíny atd.). Pamatuji se také, ţe jsem zde během své první praxe sestavil bicí soupravu z bubínků a činelů na kterou jsem potom paličkami hrál. Klientky byly nadšené. Pokud se ve společenské místnosti pouštěla rychlá hudba, zapojily se skoro všechny, i ty, co se předtím moc neprojevovaly. Měly hodně rády hudbu z filmu „Šakalí léta. Několikrát jsem si s nimi pouštěl CD s těmito písničkami, zatančili jsem si společně a všechny se dobře bavily. Měl jsem z toho sám radost. Podle mě dokáţou mentálně retardovaní lidé velmi dobře vnímat rytmus, aspoň někteří. „A proto je hudba nejdůleţitější sloţkou výchovy, neboť rytmus a harmonie pronikají do hloubi duše a nejsilněji se jí zmocňují.“(citát od Platóna). 34
Lidé s mentální retardací umějí skvěle vyjádřit pohybem, jak na ně určitá hudba, kterou jim pustíte, působí. Jsou v tomto směru naprosto bezprostřední. Dokáţí se daleko lépe a déle na hudbu soustředit. Často se stává, pustíte-li zdravému člověku nějakou hudbu, ţe se za chvíli přestane soustředit a nebude ji vůbec vnímat. Postiţeným lidem můţete pouštět hudbu či jen hrát a zpívat celý den a oni s radostí vnímají, a většinou i reagují. Dokáţou se snadno uklidnit a relaxovat právě při poslechu příjemné hudby. Zazpívat si s klientkami z Domova sociálních sluţeb Vlašská byl pro mne velice hluboký záţitek. Stejně tak jsem byl rád, ţe jsem se mohl aktivně podílet na přípravě vánočního představení i dalších vystoupení. V další kapitole podrobně rozeberu jednotlivé hry a cvičení, pouţívané při hodinách muzikoterapie.
35
4.1.2 Některé hry a hudební cvičení pouţité při práci s klientkami Při své práci v.Domově sociálních sluţeb Vlašská vycházím z kníţky „Hry s hudbou a techniky muzikoterapie“ od Zdeňka Šimanovského – výběr musím podřídit schopnostem klientek, se kterými pracuji. To, co já povaţuji za jednoduché, můţe pro ně být naprosto nezvládnutelné. Přípravě na hodiny muzikoterapie jsem věnoval cca 14 dní a podařilo se mi vybrat hry vhodné pro všechny klientky, které se hodin účastní. Hudební tichá pošta – Po kruhu se posílá – šeptem zpívá – z ucha do ucha sloka nebo tiše zazpívaný verš známé písně. Čím je písnička méně známá, tím je hra těţší. S klientkami samozřejmě vybíráme jen ty nejjednodušší písničky (Kočka leze dírou, Prší, prší jen se leje). Hra klientky baví, ale některé stále mluví dost nahlas, coţ je podle mě pouze otázka času, stejně jako u jiných cvičení. Hudební přihořívá - Hráči se nejdřív dohodnou na jedné menší věci, která bude „pokladem“. Jednoho hráče pošleme za dveře a „poklad“ schováme někde v místnosti. Po návratu ho dotyčný hledá a všichni jej přitom navigujeme zpěvem tak, ţe (některou známou písničku) zpíváme tím silněji, čím více se k pokladu blíţí („přihořívá“), a tím slaběji, čím více se od pokladu vzdaluje („samá voda“). Kdyţ poklad najde, zvolí nového hledače. Je to velmi oblíbená hra klientek. Krysař - Hráči se rozmístí do prostoru a zůstanou nehybně stát jako sochy. Já se mezi ně vydám za hudebního doprovodu a ten, koho se dotknu, mě následuje a snaţí se napodobovat všechny pohyby, které dělám. Velmi dobrá hra na odreagování a „vyblbnutí“ klientek Sochy - Klientky chodí do rytmu při hraní na varhany a kdyţ přestane hudba hrát, musí se zastavit,“stronzo“. Docela jim to jde, ale budeme to určitě procvičovat - některé se totiţ nezastavily hned. Dobré cvičení na soustředění a poslech. Na výdrţ – Jeden hráč – dobrovolník začne tleskat svůj rytmus. Snaţí se ho udrţet co nejdéle, zatímco mu ostatní kladou do jisté míry překáţky: tleskají arytmicky, v jiném tempu, vydávají různé zvuky a pokoušejí se ho splést. První hráč přesto hledí svůj rytmus udrţet a prosadit. Cvičení je poměrně těţké, ale některé klientky zvládaly svůj rytmus udrţet. Problém u tohoto cvičení je spíše s hlukem, protoţe kaţdý hraje jinak. Velmi dobré na rozvoj smyslu pro rytmus, sebeprosazení a bojovnost.
36
Zvony - klientky klečí proti sobě, jedni jsou BIM, druzí jsou BAM. Bim jdou dopředu se zvukem bim, a kdyţ se bim narovnají, jdou bam dozadu se zvukem bam. Tempo hry by se mělo zrychlovat aţ do fáze„houpání“zvonů. Některým klientkám to jde, jiné mají problém s tím, ţe nedokáţou oddělit jednotlivé pohyby od sebe. Nejčastější chybou je naklánění na opačnou stranu (bim jdou na stranu bam). Jedno z nejtěţších cvičení, které zkoušíme. Ţidle - klientky tančí při hudbě kolem ţidlí v kruhu. Vţdy je o 1 ţidli méně neţ klientek. V momentě, kdy hudba přestane hrát, musí se rychle posadit. Na koho se nedostane ţidle, vypadává ze hry. Hravé zpívání – některou známou lidovou písničku (např. Anička dušička) klientky zpívají různými způsoby. Zpomalují, zrychlují, zpívají falešně apod. Ta naše bába – jedná se o jednoduchou říkačku s pohyby, která připomíná kříţová cvičení. Procvičujeme tím motoriku. Putovní plyšák – klientky si stoupnou do kruhu těsně vedle sebe, jedna z nich doprostřed. V kruhu stojící si za zády posílají plyšáka, hraje hudba. Kdyţ hudba přestane hrát, zastaví se i předávání. Klientka uprostřed kruhu musí uhodnout, kdo zrovna plyšáka drţí. Vytleskávání jmen do kruhu – vytleskává se vlastní jméno rozdělené do slabik. Princip hry spočívá v tom, ţe klientka musí z jedné strany jméno přijmout a svoje poslat na druhou stranu. Dva kruhy – klientky vytvoří dvojice, jedna z kaţdé dvojice se postaví do jiného kruhu. Kruhy se pohybují za hudebního doprovodu proti sobě. V okamţiku, kdy hudba přestane hrát, zastaví se i kruhy. Je třeba v rychlosti najít partnera z původní dvojice. První správně utvořená dvojice vyhrává. Na rebela – jedna klientka jde za dveře, ostatní se domluví, kdo je „rebel“. Znamená to, ţe bude zpěv pouze předstírat, na rozdíl od ostatních. Kdyţ „rebela“ odhalí, vymění se. Na dirigenta – opět jde jedna klientka za dveře. Ten, který má roli dirigenta „předcvičuje“ pohyby ostatním. Musí se uhodnout, kdo je dirigentem. Dramatizace písniček – v této hře se zpěv sloves nahrazuje neverbálním projevem, (předvedeme např. chůzi místo textu „…kdyţ jsem já šel…..“).
37
4.1.3 Kasuistika Klientku, jsem si vybral na základě dobré komunikace s ní. Ráda mi vyprávěla, co je u ní nového, vyptávala se jak se mám, co dělám. Líbí se mi, ţe zná spoustu lidových a jiných písní, zpívá stejně ráda jako já a to je důvod, proč jsem si jí vybral do skupiny, se kterou pracuji. Klientka se narodila v roce 1968. Před nástupem do Domova sociálních sluţeb absolvovala střední stupeň pomocné školy. Její diagnóza je střední mentální retardace s neurotickými rysy a perinatální encefalopatií, rannou dětskou mozkovou obrnou. Je to poškození mozku, vzniklé před porodem, za porodu nebo krátce po něm, které se projevuje převáţně v poruchách vývoje hybnosti. Toto onemocnění nemělo dlouho jednotné označení. Zakladatel české dětské neurologie Ivan Lesný zavedl v roce 1952 označení perinatální encefalopatie, v roce 1959 pak současný název dětská mozková obrna. Dominantní je zde pohybové postiţení, ale můţe dojit k postiţení i smyslových funkcí a k různému stupni mentálního postiţení. Typickým znakem pro DMO je tělesná neobratnost, především v jemné motorice, nerovnoměrný vývoj, zvýšená pohyblivost a neklid,
nesoustředěnost,
těkavost,
nedokonalost
vnímaní
a
nedostatečná
představivost,překotné a impulzivní reakce, střídání nálad a výkyvy v psychické výkonnosti, opoţděný vývoj řeči a vady řeči.U této klientky je výrazné spíše zmíněné střídání nálad a výkyvy v psychické výkonnosti, s pohybem problémy nemá. Pro kaţdou klientku je třeba vytvořit individuální plán, na kterém se podílí vedoucí střediska, klíčový pracovník a zdravotník. Zároveň se posuzují a hodnotí její jednotlivé schopnosti. Posuzované schopnosti klientky: V první řadě komunikace. Klientka má dobrou, gramaticky správnou slovní zásobu a její projev je kultivovaný. V sebeobsluze je samostatná, čistotná, pořádná, o své věci si pečuje. Dokáţe si sama zvolit oblečení. Zvládá i některé domácí práce např. ţehlení, vytírání, luxování, elektrospotřebiče neumí zapnout a vypnout. Nejvíce ji baví vytírání. Péči o lůţko zvládá částečně, ustlat si umí, ale povléknout ne. Má výborné společenské vystupování, dbá o svůj zevnějšek. Aktivně se zajímá o ţivot a chod střediska. Je velmi fixovaná na rodiče. V kolektivu je přijímána jenom některými klienty. V některých vyhrocených situacích má nepředvídatelné chování. Projevuje se u ní potřeba po uplatnění s touhou po uznání. Běţné aktivity jako 38
cestování, nakupování či návštěvu úřadů vykonává vţdy pod dohledem. V rámci svých potřeb a zájmů se umí rozhodnout o tom, co chce dělat, co jí baví. Své názory si dokáţe prosadit. Má zbytkové vědomosti z trivia, které vyuţívá v rámci svých moţností a schopností (např. umí se podepsat a napsat některá jednotlivá písmena, počítá do 10). Zvládá časově-prostorovou orientaci, má krátkodobou mechanickou paměť. Vědomosti ze ţivota umí uplatnit, protoţe má dobrou všeobecnou informovanost. Má ráda společenský ţivot, chodí do divadla, na návštěvy, na plavání. Svůj volný čas nejraději vyplňuje odpočinkem. Je manuálně zručná, ale velkým problémem bývá pohodlnost a nechuť. Má své oblíbené činnosti. Baví ji práce v keramické dílně a aranţování. Kdyţ je správně motivovaná, její práce je kvalitní. Především u této klientky se projevil efekt, který jsem popsal. Většinu nových činností odmítá se slovy „aţ někdy příště“; u hodin muzikoterapie tomu bylo naopak. Uţ od prvního setkání se aktivně zapojovala, jak do zpěvu, tak do her i cvičení. I při ostatních hudebních aktivitách (korepetice, nácvik vystoupení) je vţdy první připravená, nezdrţuje se při příchodu z vycházky, ani nemá nic jiného „důleţitého na práci“. Díky pravidelné práci se zlepšila v intonaci, je daleko více soustředěná, zároveň však i uvolněná a v příjemné náladě. Pozitivní změna oproti běţnému chování je ostatně vidět i u ostatních klientek – alespoň při všech hudebních činnostech ubylo hádek, pošťuchování i nervozity. U klientky, kterou zmiňuji se zlepšila i motorika. Zpočátku bylo obtíţné třeba rychlejší střídání nohou nebo udrţení rovnováhy. Při jiných činnostech (např. práce v aranţérské dílně) je potřeba jí stále říkat, co má právě dělat. Je tedy spíše pasivní. V mých hodinách dokáţe sama navrhnout program (vybrat si písničku či hru). Jsem rád, ţe jsem tuto klientku poznal a ţe s ní i nadále mohu pracovat. Je na ní vidět, ţe muzikoterapie byla tou správnou volbou. Velmi se snaţí, je opravdu šikovná a mě těší, ţe moje práce má smysl.
39
4.1.4 Shrnutí záznamů z hodin hudebních aktivit V poslední kapitole shrnu průběh několika hodin hudebních aktivit. Protoţe všechny hry vyuţívané při hudebních aktivitách popisuji podrobně v této kapitole, uvedu bez upřesnění pouze jejich názvy. Podrobný rozpis průběhu jednotlivých lekcí přikládám v přílohách. S hudebními aktivitami v Domově sociálních sluţeb Vlašská jsem začal v lednu tohoto roku. K mému rozhodnutí mě dovedl zájem klientek o hudbu, zejména o zpěv, kterého jsem si všiml v průběhu své praxe. První seznamovací hodina proběhla 7.1.2009. V úvodu jsem klientkám vysvětlil, jak budou naše setkání probíhat a čím se budeme zabývat. Na úvodní hodinu jsem měl připraveno jen několik nejjednodušších her, abychom posoudili naše moţnosti. Zároveň jsme se věnovali výběru lidových písní, které by se všechny klientky zvládly naučit. Hudební setkání se odehrávají v prostorách společenského pokoje pouze s vybranými klientkami. Nemusíme být v hale s ostatními a to znamená, ţe máme na práci opravdu klid. Vzhledem k tomu, ţe mám moţnost spolupracovat s výchovným úsekem Domova, máme na našich hodinách i hudební doprovod. Já sám hraji na flétnu a kolegyně na varhany. Klientkám rozdávám podle jejich moţností nástroje z Orffova instrumentáře. Bylo pro mě příjemným překvapením, ţe se klientky s chutí zapojily do práce. Nebývá to zvykem, zvlášť u nových aktivit. Další hodina se uskutečnila hned příští týden a dohodli jsme se na pravidelných středečních setkáních. Druhá hodina proběhla za účasti šesti klientek, které mají k hudbě nejblíţe, nejlépe si pamatují texty a jsou motoricky schopné hrát vybrané hry. Cílem hodiny bylo procvičování vybraných písní z minulé lekce: Kdybys měla má panenko, U panského dvora, Kdyţ jsem já šel tou Putimskou branou a zároveň jsme vyzkoušeli i hry Hudební přihořívá, Ţidle. Kromě her jsme zařadili i dechová a rytmická cvičení (vydupávání a tleskání do rytmu). Kaţdá hodina trvá 90 minut, coţ je ideální doba, po kterou jsou klientky schopny soustředit se a pracovat. Tato doba je rozdělena do jednotlivých bloků tak, aby se prostřídal zpěv s pohybem. V kaţdé hodině se snaţím zaměřit na něco konkrétního, ať uţ je to rytmus, spojení řeči a pohybu nebo zpěv. Z kaţdé hodiny mám velmi dobrý pocit a těším se na další. Podle
40
reakcí klientek vidím, ţe moje práce má smysl. Zjistil jsem, ţe je potřeba rozlišit hry, které slouţí pouze k uvolnění a relaxaci od her, kde je potřeba dávat větší pozor. Mohlo by se zdát, ţe u rytmických cvičení není třeba se příliš soustředit, opak je však pravdou. Zpočátku bylo problematické skloubit tleskání s vydupáváním, či slovním projevem. Dalším problémem, na který jsme narazili u hry Hudební tichá pošta, byla skutečnost, ţe některé klientky neumí šeptat. Nácviku se budeme věnovat i nadále. Zatím nejtěţším cvičením, které jsem vybral je hra Zvony. Klientky musí zapojit motoriku a pozornost dohromady, coţ pro některé není vůbec jednoduché. U jednodušších her a cvičení můţeme naopak postupně přidávat stupně obtíţnosti (schovávat menší předmět, zrychlovat rytmus apod.). Ne pokaţdé se sešel potřebný počet klientek, proto jsme v těchto dnech jako program zvolili pouze nacvičování písniček. Nesmím zapomínat ani pravidelně zařazovat hry určené výhradně k odreagování, při kterých si klientky skutečně „hrají“. Vzhledem k tomu, ţe kromě mých středečních hodin muzikoterapie, mají klientky i další hodiny zpěvu a korepetice, je důleţité nechat jim prostor na hraní. Původně jsme začínali s nacvičováním asi čtyř písniček, s tím, ţe postupně zvýšíme jejich počet. Počítali jsme s jejich vyuţitím pouze v hodinách muzikoterapie. Kromě pravidelných středečních setkání probíhají i hudební aktivity, které jsou provázány s mými lekcemi. Nebylo to vůbec záměrem, ale můj výběr písniček poslouţil jako základ pro nácvik hudebního vystoupení. V Domově je totiţ tradicí, ţe
klientky nacvičují spolu s
vychovateli různá představení. V současné době máme na výběr téměř dvacet písniček, se kterými můţeme pracovat i v hodinách muzikoterapie. Díky tomu se mohu zapojit i do zmíněných představení (Vánoční hra, karneval, zahradní slavnost). Podle potřeby doprovázím produkci hrou na flétnu nebo klientkám pomáhám se zpěvem.
41
ZÁVĚR Cílem mé práce bylo najít vhodné hudební aktivity pro vyuţití muzikoterapie při práci s lidmi s mentální retardací. Během svých praxí jsem měl moţnost s touto skupinou postiţených důkladně pracovat a dobře je poznat. Vyuţití těchto zkušeností mi v mojí práci výrazně pomohlo. Pro naplnění svého cíle jsem zvolil pravidelné hodiny muzikoterapie; kombinaci zpěvu a her. Při stanovení programu jsem vycházel převáţně z knihy Z. Šimanovského „Hry s hudbou a techniky muzikoterapie“. Pracoval jsem vţdy s šesti klientkami a lekce trvala 90 minut, tedy ideální dobu, po kterou jsou klientky schopny soustředit se a pracovat. Muzikoterapie můţe rozvíjet např. kvalitu zpěvu, motoriku nebo vnímání rytmu (Ta naše bába, Zvony). Do programu hodin jsem zařadil zpěv jednoduchých lidových písní, hraní her a procvičování motorických funkcí. Bylo potřeba pečlivě se tomuto výběru věnovat. Musel jsem dopředu posoudit, co se klientkám bude líbit (někoho lze i urazit nevhodným výběrem písničky) a čím opravdu upoutat jejich pozornost. Hlavním cílem těchto hudebních cvičení bylo zjistit, co všechno jsou mentálně retardované klientky schopny zvládnout a co nového se naučit. Nejde zde o výkony, soutěţe ani předvádění se. Jde o to, systematickou prací vytvořit krásné chvíle, které právě hudba a vše s ní spojené přináší. Uvolnění duše vycházející z muzikoterapie je pro klientky obrovským přínosem. Můţeme si myslet co chceme, ale i ony, ačkoli uzavřeny ve svém vlastním světě, vnímají stres a negativní emoce kaţdodenního ţivota, které do práce nosíme s sebou. Je to vlastně přínosem i pro nás. Vţdyť jejich spokojenost a úsměv přece patří výhradně nám! Je odměnou za to, ţe je nechodíme jen pasivně „hlídat“, ale vymýšlíme pro ně program. Je potřeba si uvědomit, ţe se stýkáme rozumově s dětmi. Práce s mentálně retardovanými je vlastně hrou a kdo by si v práci nechtěl hrát? Není to vůbec jednoduché. Moţná je méně vyčerpávající osmihodinové sezení v kanceláři. Člověk musí kromě empatie mít i obrovskou trpělivost, protoţe bez ní to nejde. Musí překousnout vlastní špatnou náladu a nepřenášet ji dále, je třeba nechat ji přede dveřmi. Za nimi totiţ čekají lidé, kteří potřebují podporu a optimismus. Kde lépe hledat odreagování neţ v hudbě? Působení hudby má velký vliv na duševní rovnováhu člověka. Hudba působí výborně na naši představivost, rozvíjí schopnost vyjádření emocí, zlepšuje mezilidskou komunikaci. Je vynikající formou relaxace, rozvíjí kreativitu, podporuje seberealizaci (Krysař, Na dirigenta).
42
Rozhodně bych rád v hodinách muzikoterapie v Domově sociálních sluţeb Vlašská pokračoval i po ukončení studia VOŠ. Hlavním důvodem je skutečnost, ţe hudební aktivity nejsou jen tématem mojí absolventské práce, ale i tím, čím bych se chtěl alespoň v nejbliţších letech zabývat. Ve své práci jsem se snaţil přiblíţit nejen muzikoterapii a její vlivy, ale i problematiku spojenou s mentální retardací v širší rovině. Problematiku zapojení osob trpících tímto postiţením do běţného ţivota, do práce či volnočasových aktivit – jejich sociální integraci. Tématem mojí práce je hudba, ke které mám velmi silný vztah, stejně jako k lidem, kteří potřebuji pomoci ţít svůj ţivot důstojným způsobem. Muzikoterapie jim nepochybně přináší uvolnění, pobavení a moţnost rozvíjení dovedností. Přináší jim chvíle pohody a štěstí. Několikrát jsem poloţil otázku, čím vším můţe hudba být. Pro začátek stačí, kdyţ bude klíčem ke komunikaci mezi světem zdravých lidí a stále ještě izolovaným světem postiţených.
43
RESUMÉ The theoretical part of this paper includes the problem of mental retardation and their different kinds and causes. The second part of the theoretical section is devoted to the integration of people with mental retardation to the society. Next parts of theoretical section describe several institutions which offer convenient activities or some forms of care for these people. Music therapy could be one of the activities suitable for working with people with the above mentioned disabilities. In the practical part I describe concrete musical activities which I have prepared for the practical training. Mental retardation has many causes, for example: genetic defects (Down syndrome), metabolic disorders, paralysis of brain, encephalitic, tumors, injury by chemical substances or drugs. Mental retardation has three stages based on degrees of disability. Music therapy can be a source of strength, enjoyment and hope for people with mental retardation. Music can help on their way to integration. The aim of this work is to find the musical activities which are convenient for these people. The work depends on my practical experiences. I was on my practical training in a home providing social services in Prague 1 called Domov sociálních sluţeb Vlašská. I was practicing music therapy with clients with mental retardation. The description of my files from other musical lessons are added in the practical part as well.
44
Seznam pouţité literatury JUSTOŃ, Zdeněk. Hudba přírodních národů. Praha : Maťa, 1996. 200 s. ISBN 8086013-02-2 LINKA, Arne. Kapitoly z muzikoterapie. 1 . vyd. Rosice u Brna : Gloria, 1997. “nestránkováno“. ISBN 80-901834-4-1 MORENO, Joseph. Rozehrát svou vnitřní hudbu : Muzikoterapie a psychodrama. 1 . vyd. Praha : Portál s.r.o., 2005. 128 s. ISBN 80-7178-980-1 ROMANOWSKA, Barbara. Muzikoterapie-ladičky a léčení zvukem. 1 . vyd. FrýdekMístek : Alpress s.r.o., 2005. 184 s. ISBN 80-7362-067-7 ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. 3. vyd. Praha : Portál s.r.o., 1998. 248 s. ISBN 80-7178-264-5 ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. TICHÁ, Alena. Lidové písničky a hry s nimi. Praha: Portál s.r.o., 1999. 152 s. ISBN 80-7178-323-4 ŠÍP, Ladislav. Řeč tónů : Umění vnímat umění. 1 . vyd. Praha : Horizont, 1985. 228 s. + 16 obr. ISBN 40-041-85 ŠVARCOVÁ, Iva. Mentální retardace. 3 . vyd. Praha : Portál s.r.o., 2006. 200 s. ISBN 80-7367-060-7. TITZL, Boris. Postižený člověk ve společnosti : Hledání počátků. Praha : PFUK, 2000. 120 s. ISBN 80-86039-90-0 VALENTA, Milan; MÜLLER, O. Psychopedie : Teoretické základy a metodika. 1 . vyd. Praha : Parta s.r.o., 1997. “nestránkováno”. ISBN 80-9020057-9-8 ZELEIOVÁ, Jaroslava. Muzikoterapie : Východiska, koncepty, principy a praktická aplikace. 1 . vyd. Praha : Portál s.r.o., 2007. 336 s. ISBN 978-80-7367-237-9
Elektronická monografie KLIMEŠ, Jeroným. Svět mentálně retardovaných [online]. 2007. 2007 [cit. 2009-0302]. Dostupný z WWW:
. Činnost SPMP [online]. 2007. Praha : c2007 [cit. 2009-04-05]. Dostupný z WWW: www.spmp-praha.cz Podporované zaměstnání [online]. 2005. Praha : [2005] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: <www.spolecnostduha.cz>.
45
Kdo jsme [online]. 2000. Praha : [2000] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: <www.special.cz/oaza/>. Hudba léčí [online]. 1999 - 2009. Praha : c1999 [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-1903. Informace o společnosti [online]. 2008. Praha : c2008 [cit. 2009-03-25]. Dostupný z WWW: <www.orff.cz/o-nas/>. Využití muzikoterapie u dětí s postižením [online]. 2002-2009. c2002 [cit. 2009-03-23]. Dostupný
z
WWW:
<www.ztiseni.sator.eu/pages/vyuziti-muzikoterapie-u-deti-s-
postizenim-124>. KANTOR, Jiří. Pohybové aktivity při hudbě [online]. 2007. Praha : c2007 [cit. 2009-0327]. Dostupný z WWW: <www.muzikoterapie.cz/?p=muzikoterapie>.
46
Seznam příloh Příloha č. 1: Obrázek 1, 2, 3, Pravěká hudba Příloha č. 2: Obrázek 4, 5, Pravěká hudba Příloha č. 3: Obrázek 6, 7, Pravěká hudba Příloha č. 4: Obrázek 8, 9, 10, Hudba ve starém Egyptě Příloha č. 5: Obrázek 11, 12, Hudba ve starém Řecku Přílohy č. 16 – 20: záznamy z jednotlivých hodin muzikoterapie, samostatně číslované strany: LIST 1 – strana 1 - 15
47
Pravěká hudba – příloha č. 1
Obr. 1. : Zleva – škrabka, chřestidlo z tykve – Indiáni Cuna, chřestidlo podélné - Indiáni Tucano, proutěné chřestidlo – Peru.
Obr. 2.: Didgeridoo je vlastně dutá dlouhá dřevěná trubka.
Obr. 3.: Panova flétna zhotovená z ptačích kostí a spojená nevyčiněnou kůží
48
Příloha č. 2
Obr. 4.: Štěrbinový buben z jednoho kusu dřeva
Obr. 5.: Dochované hliněné korpusy bubnů, 2000 př.n.l., Čechy
49
Příloha č. 3
Obr. 6.: a) hotový hliněný buben, potažený kůží bez výčnělků, b) hotový hliněný buben, potažený kůží s horními výčnělky
Obr. 7.: Jednoduché flétny, buď jako flétny s otvory či dlouhá flétna bez otvorů zvaná koncovka. Na koncovku se hraje sílou dechu a zakrýváním spodního otvoru.
50
Hudba ve starém Egyptě - příloha č. 4 Obr. 8, 9, 10
Hudba ve starém Řecku
51
Hudba ve starém Řecku – příloha č. 5 Obr. 11
Obr. 12
Krétské nástroje
52
