Hrách setý a jeho využití ve výživě selat po odstavu

Mendelova univerzita v Brně

Hrách setý a jeho využití ve výživě selat po odstavu

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.

Vypracovala: Bc. Zuzana Vavrečková

Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hrách setý a jeho využití ve výživě selat po odstavu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MU v Brně. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

dne………………………………………. podpis …………..……………………….

2

Poděkování

Děkuji svému školiteli Prof. Ing. Ladislavu Zemanovi, CSc. za trpělivost, pomoc, odborné vedení a cenné rady a připomínky při zpracovávání této diplomové práce. Na závěr děkuji svým blízkým za podporu, pochopení a všestrannou pomoc v průběhu mého studia.

3

ANNOTATION VAVREČKOVÁ, Z.: Pea (Pisum sativum) and its using at nutrition of piglets after weaning. Diploma thesis, Mendelov University, Brno, 2011, 42 p.

We evaluate the usage of different amount and varieties of feed pea (Pisum sativum) in feed mixtures and the influence of this usage on pig production efficiency (weaned piglets). The feed mixtures used in Experiment were supplemented by pea variety Gotik with high level of anti-nutritive staff in rate 0%, 5.0%, 10.0% and 15.0%. The piglets efficiency was affected by pea supplementation level – the efficiency was lower with higher pea content in feed mixture. The average daily gain (ADG) was 0.493 in case of control treatment (0% of pea in mixture) and this AVG was continuously reduced to level of 0.411 kg of treatment with highest pea content (15.0%; P < 0,05). We can see the similar trends in feed intake level (FI; reduction from 1.071 to 0.833 kg/pig/day) and in feed conversion (FC; from 2.17 to 2.03 kg of feed per kg of gain). We can see the negative effect of feed pea variety Gotik in higher content is evident on piglets’ efficiency. The results of this work show that usage of feed pea is possible in fattening of pigs but is necessary to take into account that high level of pea could bring negative affecting of efficiency of more sensible pigs categories as piglets after weaning. Finally we can say that the recommendation for optimization of piglets nutrition is the optimal amount of feed pea in feed mixture on level of 6%. In this case we have to compensate the low amino-acid content in pea, namely the sulphur-amino-acids. We could use also higher level of pea content in Piglets mixture (10 – 20%), but is necessary to discuss it with nutrition specialist, but he has to take into account all nutritional and economical issues. Key words: pea,level in the diets, piglets,weaning, feeding

4

ANOTACE VAVREČKOVÁ, Z.: Hrách setý a jeho využití ve výživě selat po odstavu. Diplomová práce, Mendelova Univerzita, Brno, 2011, 42 s.

V této práci jsme sledovali do jaké míry ovlivňuje zvolené množství hrachu (Pisum sativum) v krmné dávce prasat výsledky užitkovosti chovaných zvířat, selat po odstavu. Krmné směsi v našem pokusu obsahovaly hrách odrůdy GOTIK v množství 0; 5; 10 a 15 %. Se vzrůstajícím obsahem hrachu v krmných směsích klesaly všechny parametry užitkovosti selat. Denní přírůstek u kontrolní skupiny byl na úrovni 0,493kg a postupně klesal až na úroveň 0,411 kg u skupiny G15 (P < 0,05). Podobná tendence byla zaznamenána i u příjmu krmiva (1,071 – 0,833 kg) a spotřebě krmiva na kg přírůstku (2,17 – 2,03 kg). Z toho je patrné negativní působení krmného hrachu odrůdy GOTIK na růstové parametry odchovávaných selat. Dle výsledků uvedených v této práci je možné používat hrách do směsí pro předvýkrm i výkrm prasat, avšak je třeba počítat s možným negativním ovlivněním užitkovosti hlavně u selat po odstavu, která jsou náročná na dodržení všech zásad správného krmení a chovu. Závěrem je možné konstatovat, že doporučená optimální dávka hrachu pro selata je okolo 6 %. Přitom je vždy třeba kompenzovat potřebu aminokyselin jejich přídavkem (doplňovat aminokyseliny podle skutečné potřeby), to platí zvláště pro sirné aminokyseliny. Hrách je možné zařadit do směsí pro selata i ve vyšších dávkách (10 – 20 %), ale je třeba, aby je sestavoval specialista, a to jak z pohledu krmivářského, tak také z ekonomického.

Klíčová slova: hrách, množství v dietě, selata, odstav,krmení

5

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Tab. č. 1:

Obsah živin v g/kg u krmného hrachu (podle SPLÍTKA, 1995)

Tab. č. 2:

Obsah inhibitorů trypsinu (chymotrypsinu) u hrachu (podle ZUKALOVÉ, VAŠÁKA, 2001).

Tab. č. 3:

Obsah antinutričních faktorů u hrachu (SAVAGE, DEO, 1989)

Tab. č. 4:

Složení krmných směsí v pokusu

Tab. č. 5:

Obsah živin v 1 kg jednotlivých krmných směsí

Tab. č. 6:

Složení premixu MK ČOS Plus v 1 kg

Tab. č. 7:

Průměrné hmotnosti všech zvířat ve sledovaném období

Tab. č. 8:

Průměrný denní přírůstek všech zvířat

Tab. č. 9:

Průměrný příjem krmiva a konverze všech zvířat

Tab. č. 10:

Průměrné hmotnosti ♂ ve sledovaném období

Tab. č. 11:

Průměrný denní přírůstek ♂

Tab. č. 12:

Průměrné hmotnosti ♀ ve sledovaném období

Tab. č. 13:

Průměrný denní přírůstek ♀

Tab. č. 14:

Souhrné výsledky užitkovosti

Graf č. 1:

Průměrný denní přírůstek a konverze krmiva u všech zvířat

Graf č. 2:

Vliv hladiny hrachu na přírůstek selat podle pohlaví

Graf č. 3:

Grafické znázornění vlivu hrachu na přírůstek u jednotlivých pohlaví

Graf č. 4:

Hmotnost ve 28. dnu u vepřů a prasniček v závislosti na obsahu hrachu

6

OBSAH 1.

ÚVOD

7

2.

PŘEHLED LITERATURY

9

2.1. Význam luštěnin

9

2.2. Krmný hrách

10

2.2.1. Taxonomie rodu Pisum L

12

2.2.2. Botanické vlastnosti druhu Pisum sativum L

12

2.2.3. Pěstování hrachu setého

13

2.2.4. Hrách rolní, peluška (Pisum sativum var. Arvense)

14

2.2.5. Odrůdy hrachu setého

14

2.2.6. Odrůda GOTIK

14

2.3. Antinutriční faktory u krmného hrachu

15

2.4. Možnosti použití hrachu ve výživě prasat

18

2.4.1. Využití hrachu u selat a prasat v předvýkrmu 2.5. Praktické důvody krmení hrachu prasatům

19 20

3.

CÍL PRÁCE

21

4.

METODIKA

22

4.1. Celková organizace pokusu

22

4.1.1. Metodika pokusu

23

4.2. Metodika laboratorních analýz

23

5.

VÝSLEDKY

25

6.

DISKUSE

27

7.

ZÁVĚR

29

8.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

30

9.

PŘÍLOHY

34

7

1. ÚVOD Jednou z možností jak zefektivnit výrobu vepřového masa je použití levných zdrojů bílkovinných krmiv ke zkrmování prasatům. V podmínkách České republiky jsou v současné době nejlevnějším zdrojem dusíkatých látek tuzemské krmné luskoviny. Krmení luskovin prasatům se stalo zajímavým po roce 2000, když legislativním rozhodnutím Evropské unie bylo zakázáno zkrmovat masokostní moučky. Požadavky evropských spotřebitelů, jako je původ produkce, stálá jakost a kvalita, vliv na životní prostředí v rámci trvale udržitelného rozvoje zemědělství, nabývají u luskovin v současnosti významných rozměrů. Očekává se zvýšená poptávka po jiných krmných komponentech bohatých na bílkoviny. Zvyšuje se import sójových bobů, respektive sójových extrahovaných šrotů. Dovoz sójových pokrutin do Evropy může být limitován i rostoucími plochami GM sóji v Severní i Jižní Americe, neboť dovozu geneticky modifikovaných plodin brání legislativa EU a silný politický tlak ekologických organizací. Současná poptávka po luskovinách, především hrachu v zemích EU signalizuje další nárůst produkce i spotřeby. Současným evropským trendům neodpovídá situace v oblasti pěstování i užití luskovin v ČR (VAVREČKA, 2008). Podstatné zvýšení výnosu, ale i rentability pěstování hrachu lze dosáhnout zejména správnou technologií jeho pěstování. Hrách je v ČR nejvíce zastoupen v osevních plochách luskovin (75 %). V současné době se pěstuje 25 336 ha hrachu s průměrným výnosem 2,39 t/ha. Od roku 1996 je zřejmá tendence poklesu osevních ploch hrachu. Celostátní průměr výnosů hrachu je v ČR za posledních pět let 2,5 t/ha, přičemž je nízké využití výnosového potenciálu (pouze přes 40 %), protože u dobrých pěstitelů se výnosy pohybují kolem 4 až 4,5 t/ha. Na zkušebních stanicích ÚKZÚZ se v letech 2005–2008 pohybovaly průměrné výnosy u doporučených odrůd podle jednotlivých oblastí v rozmezí 4,86 až 6,12 t/ha. Pokles domácí produkce byl ovlivněn především snížením cen hrachu. Kolísání a snižování produkce je do jisté míry způsobeno i tím, že 60 – 75 % české produkce luskovin je určeno na export do zemí EU, zvláště Německa. Paradoxem je, že naopak každoročně jsou do ČR a SR importovány sójové pokrutiny v hodnotě cca 4 mld. korun. Využívání hrachu a bobu v domácím krmivářském průmyslu by do značné míry mohlo stabilizovat cenu i plochy těchto luskovin, což by z agronomického hlediska přispělo k vyšší výnosnosti osevních sledů.

8

Na rozdíl od ostatních evropských zemí není hrách v ČR příliš populárním krmivem a s tím souvisí i pokles osevních ploch hrachu ke krmným účelům. Je možné uvést příklad z Francie, kde se hrách používá ve výživě hospodářských zvířat v nesrovnatelně vyšších množstvích: ve směsích s jadrnými krmivy pro skot v množství 2530 %, ve směsích pro odstavená selata až 30 %, pro prasata ve výkrmu až 35 %, pro březí prasnice 16 %, kojící prasnice 25 %, pro výkrm brojlerových kuřat až 30 %, krůt 20 % a v krmných směsích pro nosnice až 30 %. V naší zemi se k luskovinám přistupuje jako k tržním plodinám a jen ojediněle se využívají ke krmení zvířat, protože v chovatelské veřejnosti stále přežívají předsudky spojené s negativními vlivy na organismus zvířat (flatulence, tympanie, antinutriční látky). Zahraniční zkušenosti potvrzují možnost podstatně vyššího množství využití luskovin v krmných dávkách zvířat. Více jak patnáctileté zkušenosti ve Francii a Evropě ukazují, že hrách je kvalitní surovinou, která úspěšně doplňuje obilniny a nahrazuje sójové pokrutiny ve výživě především prasat (VAVREČKA, 2008).

9

2. PŘEHLED LITERATURY 2.1.

VÝZNAM LUŠTĚNIN Luštěniny jsou semena rostlin, která se nazývají luskoviny a botanicky náleží

do čeledi bobovitých (Fabaceae). K nejznámějším řadíme hrách, sóju, vikev, bob, fazol a čočku. Luskoviny dále patří do skupiny rostlin nazývané též leguminózy, do kterých řadíme například i jeteloviny (VAVREČKA, 2008). Méně známé jsou pak hrachor, cizrna a podzemnice. Pěstovány jsou především pro krmné účely a jen v menší míře jako potravina. Jako krmivo se využívají suchá semena i celé rostliny (často ve směskách s obilovinami) k zelenému krmení, silážování nebo sušení. Z pěstitelského hlediska jsou ceněny pro svoji vysokou předplodinovou hodnotu (ANONYM, 2011a). Jsou příkladem komplexní potraviny, obsahující 60% sacharidů, 25% bílkovin a jen 2% tuků. Vyjímku tvoří sójové boby, které obsahují jen 16% sacharidů, ale 45% bílkovin a 23% tuků. Z hlediska složení jsou tedy více zdrojem bílkovin než sacharidů. Podle složení esenciálních aminokyselin jsou luštěniny plnohodnotným zdrojem bílkovin. Protože obsahují inhibitory proteáz je využitelnost bílkovin nižší, okolo 40%. Z hlediska preventivního působení na zdraví je důležitý vysoký obsah vlákniny, zejména u neloupaných luštěnin. 100 g luštěnin obsahuje v průměru 12 g vlákniny. Obsahují hrubou i rozpustnou vlákninu, což je sice pozitivní, ale u některých jedinců způsobuje nadýmání. Střevní mikroflóra dokáže rozpustnou vlákninu z luštěnin trávit a vytváří při tom střevní plyny (ANONYM, 2011b). Ve vyšších dávkách mohou způsobovat hořkou příchuť masa a také zácpy a koliky. Proto je nejvhodnější je zkrmovat v kombinaci s krmivy, která mají projímavý účinek. Luštěniny obsahují velké množství vitamínů a minerálů. Významný je zejména obsah vápníku a železa. Vápníku obsahují luštěniny 70-100 mg ve 100 g (sója až 200 mg). Železa obsahují luštěniny 6 mg ve 100 g, čočka dokonce 15 mg. Vzhledem k tomu, že jsou v luštěninách sloučeniny vápníku a železa ve formě hůře vstřebatelné organizmem, a že luštěniny obsahují fytáty, které vstřebání do organizmu ještě zhoršují, nejsou dostačujícím zdrojem těchto biogenních prvků. V luštěninách je poměrně vysoký obsah vitamínu A, okolo 80 µg na 100 g a vitamínů skupiny B (ANONYM, 2011b). Luštěniny mají vysoký obsah dusíkatých látek (asi 20 – 35%). Biologická hodnota bílkovin je ve srovnání s obilovinami vyšší, na rozdíl od obilovin obsahují vyšší množství

10

lyzinu, ale méně sirných aminokyselin. Obsah tuku je nižší než v obilovinách (asi 1,5 %), výjimku tvoří sója, která obsahuje až 20 % tuku. Ten se získává pro potravinářské účely, proto se sója řadí také mezi olejniny. Obsah sacharidů je asi 50 %, většinu představuje škrob. Obsah hrubé vlákniny je poměrně nízký (5-7%). Minerální látky se v luštěninách nacházejí ve větším množství než v obilovinách, z makroprvků je nejvíce zastoupen draslík, fosfor a vápník, také poměr mezi vápníkem a fosforem je příznivější než u obilovin (Ca : P = 1 : 3-4). Z mikroprvků jsou ve větší míře zastoupeny železo, zinek a mangan. Z vitamínů jsou nejvíce zastoupeny vitamíny skupiny B a ve velmi malém množství se vyskytují také vitaminy C, D a β-karoten (ANONYM, 2011a) Na jakost masa a tuku působí luštěniny po dietetické stránce příznivě. Při vyrovnání obsahu některých chybějících látek (např. vitamín B12) a ostatních složek mohou luštěniny částečně nebo zcela nahrazovat v krmné dávce ostatní bílkovinná krmiva, včetně živočišných mouček. Jako deklarovaný druh luštěnin se považují takové, které obsahují nejméně 85% hmotnostních deklarovaného druhu, po odpočtu nečistot. Pod tuto hodnotu jsou považovány za směs (ZELENKA, 1987). Jako krmné luštěniny u nás přicházejí v úvahu především hrách krmný, peluška (hrách rolní), vikev a bob koňský.

2.2.

KRMNÝ HRÁCH Hrách setý (Pisum sativum), lidově hrášek, je hospodářsky významná rostlina z

čeledi bobovitých (Fabaceae). Hrách je jednoletý, popínavý, se sbíhavými a prorostlými listy, plody jsou lusky, obsahují dužnatá semena. Kvete od května do října. Původem je z východního Středomoří. Tato rostlina není příliš náročná na půdu. Patří k nejlepším předplodinám obilovin, především pšenice ozimé. Je rostlinou výhradně pěstovanou, jež v přírodě planě neroste, pouze občas zplaňuje. Její původ není zcela jasný, nejčastěji ale bývá odvozována od Pisum elatius, jež roste v jižní Evropě a jihozápadní Asii. Jako kulturní rostlina byl pěstován již v mladší době kamenné, v současnosti se pěstuje téměř po celém světě (ANONYM, 2011c). V době laténské byl pěstován hrách, u kterého můžeme rozlišit dvě tvarové formy: s kulatými semeny a se svraštělým povrchem semen (ANONYM, 2010). Hrách patří mezi významné luskoviny. Je využíván ve výživě člověka, ale větší podíl slouží ke krmným účelům, k výživě hospodářských zvířat. Pro svůj poměrně vysoký 11

obsah proteinů, ale i sacharidů je krmivem vhodným k širokému využití ke krmným účelům u přežvýkavců i monogastrických zvířat. Při jeho zařazení do krmných dávek a krmných směsí je nutné vždy optimalizovat obsah aminokyselin, zejména sirných aminokyselin, které jsou u hrachu v deficitu. Využitelnost bílkovin hrachu se zvyšuje termickými, nebo hydrotermickými úpravami (SUCHÝ, STRAKOVÁ, HERZIG, 2009). Při zařazení do krmné dávky ve větším množství může vyvolat zdravotní poruchy (nadýmání). Hrách lze podávat v denním množství až 6 kg na dojnici, ve výkrmu prasat prakticky bez omezení, při výkrmu jateční drůbeže může podíl v krmných směsích představovat až 25 %, u nosnic až 20 % (VACH a JAVŮREK, 2009) Hrách má široké použití, je vhodný k doplnění dusíkatých látek v krmné dávce. Obsah tuku v hrachu je poměrně malý, okolo 1%, uvádí se však, že obsahuje poměrně značné množství lecitinu a cholesterolu. Energetická složka hrachu je tvořena především škrobem. Hrách obsahuje asi 20-25 % dusíkatých látek. Biologická hodnota bílkovin je průměrná, ale mají vysoký obsah lyzinu, který při zařazení do krmných směsí dobře doplňují. BNLV tvoří asi 60 %, většinu představuje škrob. Hrubá vláknina tvoří 5-7 %, tuk asi 1 % a minerální látky 2-3 %. Z vitamínů jsou nejvíce zastoupeny vitamíny skupiny B, ale v nezralých semenech se nachází také vitamín C (ANONYM, 2011d). Hrách se může dávat do směsí pro všechna zvířata, která dokáží jeho vyšší obsah bílkovin využít pro transformaci na produkci. V ostatních případech je nadbytečný dusík jeho bílkovin vylučován z těla za značných energetických nákladů (KUDRNA, 1998). Vzhledem k vyššímu zastoupení lysinu se úspěšně používá do krmných směsí pro prasata a pro drůbež. Z důvodu nižšího množství sirných aminokyselin, je nutné dotovat směsi s hrachem přídavky syntetických sirných aminokyselin viz tab. č. 1 (SPLÍTEK, 1995). Podává se většinou buď jemně šrotovaný, nebo jako velmi hrubý šrot. Hrachu podobná je peluška, s téměř stejným obsahem živin, ale také s obsahem hořkých látek, které ji činí méně chutnou. Dávky pelušky do krmných směsí jsou menší, než u hrachu a to zejména při výživě mladých zvířat (KUDRNA, 1998).

12

Tab. č. 1: Obsah živin v g/kg u krmného hrachu (podle SPLÍTKA, 1995) Sušina NL Metionin Cystin Lyzin Treonin Tryptofan Arginin Tuk Vláknina Škrob Cukr Popel Vápník Fosfor Fosfor využ. Sodík MEp MJ MEd MJ

860 220 2,2 3,5 14,3 9 2,1 13 55 440 56 29 1 4 1,3 0,2 13,3 1,2

860 220 2,5 3,4 16 8,7 2 21,2 16 63 424 21 34 0,8 4 1,5 0,1 14,2 1,6

900 230 2,2 4 17 8,6 2 15 65

35

14,3 11,1

870 202 2,1 3,4 14,4 8,5 1,9 19,3 12,3 57 443 50 31 1,1 4,3 0,2 13,7 11,6

870 208 2,1 3,2 14,7 8,5 2,1 19,6 16 60 451 56 0,8 4,1 1,54 0,1 13,5 11,1

2.2.1. TAXONOMIE RODU PISUM L. Rod Pisum tvoří mnoho morfologicky odlišných typů rozšířených po celém světě. Proto jsou všechny kulturní formy soustředěny do druhu Pisum sativum L.. Pisum sativum L. se dělí na dva poddruhy: Pisum sativum ssp. hortense – hrách setý zahradní a Pisum sativum ssp. arvense – hrách setý rolní (peluška), syn. Pisum arvense L. (PETR, 1963). Hrách setý se řadí do čeledi bobovitých (fabaceae) a patří k nejstarším pěstovaným plodinám. Je pěstován v oblastech mírného pásma celého světa, včetně vyšších poloh tropů. Kulturní hrách pochází z planého druhu Pisum elatius s růžově purpurovými květy (STENBACH, 1997).

2.2.2. BOTANICKÉ VLASTNOSTI DRUHU PISUM SATIVUM L. Dle VAVREČKY, 2008 je hlavní dělení uvnitř druhu Pisum sativum L. založeno na jedné straně na tvaru semene (kulaté nebo svraštělé) a na druhé straně na barvě květu (bílý nebo barevný).

13

•

Kulatý a svraštělý hrách Svraštělý hrách je mutací kulatého hrachu. Jeho chemické složení je odlišné

od kulatého hrachu, a jeho potenciální výnos je zpravidla nižší. Je používán pouze jako zelený hrách, nebo jako zdroj amylázy pro nekrmné účely, ale nikdy pro výživu zvířat. •

Bělokvětý a barevně kvetoucí hrách Semena z bělokvětých odrůd hrachu, které jsou žluté nebo modro-zelené barvy a

neobsahují taniny. Tyto odrůdy se řadí do poddruhu Pisum sativum ssp. sativum. Hrách pěstovaný v současné době v Evropě pro výživu zvířat má bílé květy. Semena z barevně kvetoucích odrůd mají tmavou barvu a obsahují většinou taniny. Tyto odrůdy se řadí pod samostatný podruh Pisum sativum ssp. arvense. V Evropě je tento hrách sklízen obvykle před dosažením zralosti, a je používán jako píce pro přežvýkavce (GATEL, CARROUÉE, 1995).

2.2.3. PĚSTOVÁNÍ HRACHU SETÉHO Hrachu se nejlépe daří na půdách hlinitých, hlinitopísčitých a písčitohlinitých. Nevhodné jsou půdy extrémní – písčité, příliš těžké, zamokřené, kyselé, kamenité a silně zaplevelené. V osevním postupu se nejčastěji řadí mezi dvě obiloviny, nejlepší výnosy však dává po hnojené okopanině. Hrách je díky svým fytosanitárním účinkům velmi vhodným přerušovatelem v osevním postupu s vysokým zastoupením obilovin. Nejvhodnější následnou plodinou po hrachu je pšenice ozimá, která svým zvýšeným výnosem dokáže nejlépe využít předplodinovou hodnotu hrachu. Hrách zařazujeme nejvýše do třetí trati po hnojené plodině. Na stejném pozemku lze hrách pěstovat nejdříve za 4 roky, většinou je ale doporučován šestiletý cyklus střídání hrachu v osevním postupu kvůli riziku půdou přenášených škůdců a chorob (ANONYM, 2011d). Největším kladem je fixace vzdušného dusíku symbiotickými bakteriemi a jeho exkrece do půdy (ANONYM, 2011e). Hrách je v ČR nejvíce zastoupen v osevních plochách luskovin (75 %).V současné době se pěstuje 25 336 ha hrachu s průměrným výnosem 2,39 t/ha. Od roku 1996 je zřejmá tendence poklesu osevních ploch hrachu (VACH, 2009).

14

2.2.4. HRÁCH ROLNÍ, PELUŠKA (PISUM SATIVUM VAR. ARVENSE) Hrachu podobná je peluška. Dělají se z něj směsky a senáž. Květ má červenofialový, na palistech má antokyanovou skrvnu (červenofialové zbarvení). Dělí se podle barvy listů - vegetativní a podle barvy květu - generativní. Semena jsou skvrnitá, zbarvená do tmavě hnědofialové. Obsahuje téměř stejný obsah živin, ale také obsah hořkých látek, které ji činí méně chutnou Dávky pelušky do krmných směsí jsou menší, než u hrachu a to zejména při výživě mladých zvířat (KUDRNA, 1998). Předností této luskoviny je bohatý zdroj bílkovin. Může být vysetá jako čistá kultura, avšak pro vyšší obsah N-látek je doporučeno setí pelušky ve směsce s glycidovými pícninami a to zejména kukuřicí, ale vhodné jsou i obilniny, jako je oves a jarní pšenice (ANONYM, 2011f).

2.2.5. ODRŮDY HRACHU SETÉHO Od roku 1994 doznala odrůdová skladba hrachu podstatných změn. Byly registrovány první bezlisté odrůdy (jsou označovány též jako afila a nebo semileafless). Všechny u nás registrované odrůdy tohoto typu mají podstatně vyšší odolnost vůči poléhání než klasické listnaté odrůdy. V současné době už jejich pěstování jednoznačně převažuje, normální listnaté odrůdy se pěstují již velmi málo (ANONYM, 2011e).

2.2.6. ODRŮDA GOTIK Právně chráněná odrůda Tato bezlistá odrůda byla v České republice registrována v roce 1999. Dále je registrována na Slovensku a v Rakousku. Semeno je větší, kulovito–oválného tvaru, žluté barvy, HTS 270 – 280 g. Odolnost vůči poléhání je velmi dobrá i při značné délce lodyhy. Lodyha je o 5 – 10 cm delší než u vyšších intermedierních odrůd. Zrání je polopozdní. Odrůda se vyznačuje odlišným habitem ve srovnání s ostatními bezlistými odrůdami. V polních podmínkách má GOTIK dobrou až velmi dobrou odolnost vůči komplexu kořenových a krčkových chorob (ANONYM, 2011g).

15

2.3. ANTINUTRIČNÍ FAKTORY Přítomnost antinutričních látek v dietách obvykle prasatům nezpůsobuje vážnější problémy, ačkoli věk a velikost prasete jsou považovány za rozhodující faktory (ARENTOFT et al., 1991). Při formulaci diet pro časně odstavená selata musí být zvážen vývoj trávicího traktu. Diety pro prasata obsahující hrách setý se můžou přímo krmit i bez předchozího ošetření k inaktivaci antinutričních látek, snad jen s výjimkou časně odstavených selat (LANDBLOM, 2002). Stejně jako ostatní druhy luskovin obsahuje i hrách antinutriční látky typu inhibitorů trypsinu (TIA), lektiny, taniny a hemaglutininy. Antinutriční faktory hrachu tvoří: •

Inhibitory trypsinu

•

Inhibitory alfa-amylázy

•

Nadýmající látky

•

Lektiny

Inhibitory trypsinu Z výživářského hlediska lze považovat za nejvýznamnější inhibitory trypsinu a chymotrypsinu. Jsou to polypeptidy a bílkoviny vytvářející s proteolytickými enzymy poměrně stabilní komplexy, které pak mají sníženou enzymovou aktivitu. Inhibitory proteáz mají dle KALAČE a MÍKY (1997) tyto fyziologické účinky: •

potlačují růst zvířat

•

omezují štěpení bílkovin a jejich stravitelnost u drůbeže, avšak u hlodavců jen v malé míře

•

vyvolávají hypertrofii a hyperplasii slinivky a zvýšenou syntézu trypsinu a chymotrypsinu (vzrůstá potřeba methioninu a cysteinu)

•

způsobují endogenní ztráty dusíku a síry

•

stimulují tvorbu cholecystokininu i dalších látek, které podporují sekreci enzymů ze slinivky břišní

•

dospělá zvířata jsou vůči inhibitorům proteáz méně vnímavá

•

aj.

16

Možnosti omezení negativních účinků inhibitorů proteáz podle KALAČE a MÍKY (1997): •

šlechtění a genové inženýrství luskovin (snaha o vyšlechtění termolabilních odrůd)

•

tepelná úprava s možností přidání alkalických křemičitanů

•

příslušné technologické postupy (extruze).

Nejvýznamnější antinutriční faktor u hrachu je trypsin inhibitor aktivity, jejich obsah je uveden v tab. č. 2. Tab. č. 2: Obsah inhibitorů trypsinu (chymotrypsinu) u hrachu (podle ZUKALOVÉ, VAŠÁKA, 2001). Forma Jarní Ozimý

Hrách setý *TIA/g 4200-5500 9400-11700

Dřeňový hrách 2700-3700 5700-9400

Hrách setý TIA/g 1,7-5,5-9 6-16

*) jednotka inhibitoru trypsinu v jednom gramu nebo mg sušiny

Nejčastěji narušují činnost trypsinu, tedy jednoho z trávicích enzymů vylučovaných slinivkou, které štěpí v tenkém střevě bílkoviny. Tyto inhibitory zjednodušeně vadí tím, že přednostně vytvářejí komplex s trypsinem, resp. chymotrypsinem a dalšími proteázami. Tyto enzymy pak chybějí pro štěpení bílkovin přijatých potravou. Hormonální signalizací je provokována slinivka ke zvýšenému vylučování enzymů, což může mít při dlouhodobém působení škodlivé důsledky. Stravitelnost bílkovin ovšem klesá. U člověka je riziko působení inhibitorů proteáz podstatně nižší než u hospodářských zvířat, protože potraviny, které je obsahují, se téměř všechny tepelně upravují (KALAČ, 1997). Inhibitory alfa - amylázy Některé odrůdy hrachů a bobů obsahují inhibitory alfa-amylázy, které snižují stravitelnost škrobů. Monogastrická zvířata neprodukují trávicí enzymy na využití neškrobových polysacharidů. Ty jsou fermentovány přítomnou střevní flórou na těkavé mastné kyseliny a plyny. Neškrobové polysacharidy obsažené v obilovinách mají antinutriční efekt především při chovu drůbeže (TOMAN, CLIFFORT, 1997).

Nadýmající látky Nadýmání vyvolávají zejména

oligosacharidy rafinosa, stachyosa, ajugosa a

verbaskosa, které obsahují jako jeden ze sacharidů galaktosu, které v luštěninách tvoří

17

několik hmotnostních procent. Nejsou štěpeny a vstřebávány jako ostatní cukry v tenkém střevu, ale dostávají se do střeva tlustého, kde se stávají živným substrátem pro bakterie, které je metabolizují za vzniku značného množství plynů. Probíhá poměrně intenzívní šlechtění luštěnin s cílem snížit obsah nadýmajících látek geneticky (KALAČ, 1997).

Lektiny Lektiny mají schopnost aglutinace červených krvinek u různých druhů hospodářských zvířat. Lektiny dále ovlivňují vstřebávání živin, zejména bílkovin. To je způsobeno především vazbou lektinu na střevní stěny a následné snížení jejich vstřebávací funkce. Lektiny snižují zejména růst zvířat. Dalším negativním působením sójového aglutininu bylo snížení koncentrace inzulinu v krvi, inhibice disacharidáz a proteás ve střevech, degenerativní změny v játrech a ledvinách, zabránění vstřebávání železa a tuku (ANONYM, 2011ch). Toxicita lektinů je na různé úrovni. Hrách a sojové boby obsahují lektiny s nízkou toxicitou (TOMAN, CLIFFORT, 1997). Váží se na buňky klků střevního epitelu (schopnost vázat se na střevní mukózu) a část z navázaných lektinů pak přechází do krevního oběhu a vyvolává celou řadu poruch: zpomalení růstu, poškození tenkého střeva, zvýšenou činnost slinivky a jater aj. (KALAČ, 1997). V návaznosti o poznatcích antinutričních faktorů u hrachu je důležité znát maximální podíly hrachu v krmné dávce. Ve výkrmu prasat se tato dávka pohybuje kolem 25-35% (ZUKALOVÁ, VAŠÁK, 2001).

Jiné antinutriční látky Mezi jiné antinutriční látky můžeme počítat také tyto látky: •

Kyselina fytová

•

Oligosacharidy Kyselina fytová je hexa-fosfátový ester inositolu, který může tvořit komplexy

s dvojmocnými kationty a tímto snižovat dostupnost vápníku, mědi, železa, hořčíku a zinku. Stravitelnost kys. fytové je závislá na enzymu fytázy, často chybí u monogastrických zvířat (CASTELL et al., 1996).

18

Kyselina fytová představuje asi 50 - 85 % fosforu v semenech obilovin, olejnin a luštěnin. Její obsah v endospermu je malý, v povrchových vrstvách semen naopak vysoký. Obsah kyseliny fytové v rostlinách kolísá. Je ovlivněn odrůdou, klimatem, zavlažováním, typem půdy i umělým hnojením. U zvířat s jednoduchým žaludkem je využití fytátového fosforu obecně malé. Hlavním místem hydrolýzy kyseliny fytové je u prasat zadní část trávicího traktu, bohatě osídlená mikroorganismy. Po přídavku komerční fytásy do krmné směsi se hydrolýza v přední části trávicího traktu zvýšila trojnásobně (ANONYM, 2011h). Oligosacharidy nejsou štěpeny a vstřebávány jako ostatní cukry v tenkém střevě, ale dostávají se do střeva tlustého, kde se stávají živným substrátem pro bakterie, které je metabolizují za vzniku značných množství plynů. Probíhá poměrně intenzivní šlechtění luštěnin s cílem snížit obsah nadýmajících látek geneticky. K trávení, či hydrolýze rafinózy je potřebná invertáza a α-galaktosidáza (KALAČ, 1997). Množství antinutričních látek u krmného hrachu je uvedeno v tab. 3. Tab. č. 3: Obsah antinutričních faktorů u hrachu (SAVAGE, DEO, 1989) Antinutriční faktor

Jednotka

Inhibitory alfa-amylázy Inhibitor trypsinu Inhibitor chymotrypsinu Lektiny (fytohemaglutininy) Kyselina fenolová Kyselina fytová Třísloviny – taniny

mg/kg TIU/g mg/kg mg/kg mg/kg mg/g mg/g

Rozpětí 14 80 740 - 10240 150 - 10800 5100 - 15060 13 27 2,22 - 7,44 0,2 13

2.4. MOŽNOSTI POUŽITÍ HRACHU VE VÝŽIVĚ PRASAT Hrách (Pisum sativum L.) je luštěnina, která se v Evropě používá jako významné krmivo ve výživě prasat. Proteiny z hrachu obsahují více lysinu, ale méně sirných aminokyselin a tryptofanu, něž proteiny ze sojového šrotu. Některé kultivary hrachu obsahují antinutriční faktory jako jsou inhibitory trypsinu, lektiny, taniny a α-galaktosidy. Kultivary hrachu s nízkou aktivitou inhibitoru trypsinu a nízkým obsahem taninů je možné použít u prasat na konci růstové periody za předpokladu, že jsou diety dobře vyváženy, což se týká všech limitujících aminokyselin (GATEL, GROSJEAN, 1990). Prasata jsou schopna využít z hrachu značnou část energie. Hrách je velmi chutný a má vysokou hladinu lysinu, který je důležitý pro růst prasat. Je dobrým zdrojem energie i 19

aminokyselin, proto se obvykle používá k nahrazení obilnin i bílkovinných komponentů. Z důvodu účinku antinutričních látek a nižší stravitelnosti energie je použití hrachu v dietách pro mladá prasata limitováno. Bylo dokázáno určité zlepšení ve využití hrachu po tepelném ošetření v dietách pro mladá prasata, podobně jako v dietách pro drůbež (HICKLING, 2003).

2.4.1. VYUŽITÍ HRACHU U SELAT A PRASAT V PŘEDVÝKRMU Nejtěžším testem pro možné zařazení komponentu do diet je vždy jeho použití v dietách pro čerstvě odstavená selata. V tomto náročném období musí být komponenty nejenom vysoce stravitelné, ale také velmi chutné (STEFANYSHYN, 2004). Ačkoli hrách je často považován za velmi chutný, má nedostatek žádoucích vlastností pro použití v dietách krmených před a bezprostředně po odstavu. Z důvodu nedostatečně vyvinutého trávicího systému a jeho malé kapacity, vyžadují mladá prasata vysoce stravitelné a dobře vybalancované zdroje živin (CASTELL et al., 1996). V moderní produkci prasat jsou selata běžně odstavována od 14. do 21. dne věku a hmotnosti 5 – 7,3 kg, a krmena dietami s vysokým obsahem živin. Během prvních dvou až tří týdnů věku selat jsou jejich trávící enzymy schopné trávit pouze laktózu (mléčný cukr), glukózu, kasein (mléčné bílkoviny) a určité tuky. Fyziologické enzymatické změny v trávení živin nastávají mezi dvěmi až sedmi týdny věku, takže se selata stávají stále více schopnějšími efektivně trávit škrob, cukry, nemléčné bílkoviny a tuky. Od třetího týdne věku jsou enzymatické změny dostatečné, a proto můžou být diety nemléčného základu nahrazeny suchými krmivy skládajícími se z některých mléčných komponentů (syrovátka, sušené odstředěné mléko atd.), obilnin a vysoce kvalitních bílkovin (LANDBLOM, 2002). Pro mladá prasata může být problémem hladina trypsin inhibitoru u hrachu. FRIERE et al. (1989) dokázal, že použití neupraveného hrachu (30 %) do diet pro selata odstavená ve třech týdnech věku mělo za následek snížení příjmu krmiva a růstu. Nicméně tato studie ukázala, že když byl hrách extrudovaný, stravitelnost živin a užitkovost nebyly nepříznivě ovlivněny. Použití vyššího množství neupraveného hrachu v startérových směsích může být opodstatněno, jestliže je přidán doplněk aminokyselin (CASTELL et al., 1996). Podle těchto výsledků je doporučováno, že by neměl být hrách zahrnut do diet krmených odstaveným selatům během počátečních dvou týdnů po odstavu. Po této době může být hrách zařazen do diet mezi 15 – 20 % bez negativního ovlivnění užitkovosti

20

prasat. Při použití extrudovaného nebo mikronizovaného hrachu se může zařadit i ve vyšších koncentracích, aniž by byl dopad na užitkovost prasat (STEIN, 2010). LANDBLOM, (2002) uvádí, že ve startérových dietách by zařazení hrachu nemělo překročit množství 15 % pro neupravený hrách a 20 % pro extrudovaný.

2.5. PRAKTICKÉ DŮVODY KRMENÍ HRACHU PRASATŮM V minulosti byl hrách ekonomickým zdrojem vysoce kvalitních bílkovin a energie. V budoucnu bude na trhu po hrachu pravděpodobně větší poptávka. Často se uvádí různá omezení v množství hrachu, které může být krmeno různým kategoriím prasat, ve skutečnosti jsou asi všechny kategorie schopné konzumovat určité množství hrachu ve svých dietách (LANDBLOM, 2002). Protože užitkovost prasat a kvalita jatečného těla nejsou ovlivněny zařazením hrachu do diet, množství použitého hrachu v dietách by mělo být založeno na ekonomických důvodech (STEIN, 2010). Luskoviny mají přitom ve srovnání s obilninami vyšší obsah a kvalitu bílkovin (obsah N-látek je zpravidla 24 – 26 %, ale například lupina dosahuje 40 – 42 %) a také více vápníku. V pokusech na univerzitě sledovali užitkové parametry prasat a stravitelnost při krmení luskovinami. Jak se ukázalo, pro předvýkrm je vhodný maximálně dvanáctiprocentní podíl hrachu v krmné dávce, který lze ve výkrmu bez problému zvýšit na 24 %. Je ale třeba počítat s tím, že při obsahu hrachu nad 25 % ve směsi je výroba granulátu problematičtější (ANONYM, 2011i).

21

3. CÍL PRÁCE

Cílem diplomové práce bylo zjistit možnost praktického využití hrachu setého (Pisum sativum), jako bílkovinného komponentu v krmných směsích pro rostoucí prasata (selata po odstavu). Sledovali jsme do jaké míry ovlivňuje zastoupení různých hladin krmného hrachu v krmné dávce prasat výsledky růstu, spotřeby krmiva a zdravotní stav chovaných prasat.

22

4. METODIKA 4.1. CELKOVÁ ORGANIZACE POKUSU Pokus byl proveden ve firmě Genoservis a.s. středisko Kujavy. V pokusu jsme použili masný typ prasat hybrid víceplemenného křížení, který se běžně chová v tomto středisku. Do níže uvedeného růstového pokusu byl zahrnut jako bílkovinný komponent v krmných směsích pro rostoucí prasata hrách odrůdy GOTIK, který patří mezi žlutosemenné odrůdy hrachu. GOTIK je představitel odrůd s významnými hospodářskými znaky, jako jsou například odolnost vůči chorobám, vhodnost ke kombajnové sklizni, výnos semene, výnos N-látek (PONÍŽIL et al., 2004). Před začátkem pokusu byly vždy odebrány vzorky krmiv a byly u nich provedeny rozbory na obsah základních organických živin a to sušiny, N-látek, vlákniny, tuku, BNLV, popela a základních aminokyselin (viz tab. č. 5). Analýzy a chemická stanovení byla provedena podle zásad, které uvádí KACEROVSKÝ et al., (1990) a podle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 124/2001 Sb., která stanovuje požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků podléhajících zkáze. Ke stanovení obsahu N-látek byla použita Kjeldahlova metoda, určení obsahu dusíku na přístroji Kjeltec Analyzer Unit FOSS TECATOR. Vláknina byla stanovena vážkově, jako nezhydrolyzovatelný zbytek vzorku. Pro analýzu tuku byl použit extrakční přístroj dle Twisselmanna. Popel byl stanoven vážkově, jako zbytek hmoty po zpopelnění při teplotě 550°C do konstantní hmotnosti za předepsaných podmínek. Obsah aminokyselin jsme stanovili po kyselé hydrolýze 6M-HCl (VYHLÁŠKA č. 77/2005 Sb. ). Veškerá laboratorní stanovení obsahu živin jsme prováděli v laboratoři Ústavu výživy zvířat a pícninářství MZLU v Brně. Statistické zpracování výsledných hodnot růstu, přírůstků a dalších údajů bylo provedeno jednofaktorovou analýzou variance podle SNEDOCORA a COCHRANA (1971).

23

4.1.1. METODIKA POKUSU Pokus probíhal v březnu a dubnu 2010. Do pokusného sledování byla zařazena selata 2 týdny po odstavu v poměru pohlaví 50 : 50. Selata byla ustájena v sekci, kde se nachází 4 kotce. Podlaha v kotci byla z umělohmotných roštů na 100 % plochy kotce. V kotci byly k dispozici elektricky vyhřívané matrace, 2 napáječky a krmítko s 6 krmnými místy. Selata byla ustájena v kotci po 15 jedincích. Plocha kotce byla 6,2 m2. Selata byla individuálně vážena na začátku, 14. a 28. den pokusu. Individuální hmotnost jsme zjišťovali na mechanické váze s přesností 0,1 kg. Selata byla označena v den 1. vážení ušní známkou s individuálním číslem prasete. Základní krmná dávka byla složena z těchto hlavních komponent: ječmen, pšenice, kukuřice, sójový extrahovaný šrot a hrách. Sestavili jsme 4 izoproteinově vyrovnané pokusné krmné směsi s různým zastoupením odrůdy GOTIK. Kontrolní skupině KG byla zkrmována směs bez hrachu, dalším skupinám byl postupně zvyšován obsah hrachu vždy o 5 % a to u skupiny G5 na úroveň 5 %, u skupiny G10 10 % hrachu a 15 % u skupiny G15. Selata byla krmena ze samokrmítka ad-libitum 28 dní sypkou krmnou směsí. Sledovali jsme denní příjem směsi selaty po celou dobu pokusu. Spotřeba směsi byla sledována skupinově. Krmné směsi jsme optimalizovali v programu OKS (Agrokonzulta Žamberk s.r.o.) a byly vyrobeny ve výrobně krmných směsí firmy Sugal spol. s.r.o v Bílovci. Procentické složení krmných směsí uvádí tab. č. 4, obsah živin ve směsích je uveden v tab. č. 5 a složení premixu MK ČOS Plus je uvedeno v tab. č. 6.

4.2. METODIKA LABORATORNÍCH ANALÝZ Dle zákona o krmivech č. 91/1996 Sb. (ANONYM, 1996) jsme obsah živin stanovili podle weendské metody analýzy krmiv viz. vyhláška č. 497/2004 Sb. (ANONYM, 2004), kterou se předepsaným způsobem stanoví obsah vody, popelovin, Nlátek, vlákniny a tuku. Zbytek krmiva vypočtený jako rozdíl se nazývá bezdusíkaté látky výtažkové. Sušina: Zbytek po odpaření vlhkosti za konstantní teploty (103 ± 2oC) po dobu 4 hodin v sušárně. Popel: Stanoven po zpopelnění vzorku při teplotě 550 +/-20oC v elektrické muflové peci za předepsaných podmínek vážkově.

24

Dusíkaté látky: Obsah dusíku stanovený metodou podle Kjeldahla vynásobený faktorem 6,25 na přístroji KJELTEC AUTO 1030 ANALYZER. Tuk: Stanoven na extrakčním přístroji podle Twieselmana za předepsaných podmínek vážkově. Vláknina: Stanovena metodou dle Henneberga a Stohmana. BNLV: Stanoveny nepřímo výpočtem z údajů získaných chemickou analýzou jako zbytek sušiny po odečtení obsahu dusíkatých látek, tuku, popela a vlákniny

5. VÝSLEDKY

25

V tab. č. 5 uvádíme obsah základních živin a aminokyselin všech použitých krmných směsí v 1 kg původní sušiny. Z přehledu živin bylo patrné, že rozdíly v obsahu N–látek a všech ostatních živin byly minimální. V kontrolní skupině KG a v pokusných skupinách G5, G10, a G15 byl obsah N-látek v rámci potřeby N-látek, která je udávána v normě potřeby živin pro kategorii předvýkrm (ŠIMEČEK et al., 2000). Počáteční hmotnost selat zařazených do sledování se pohybovala v kontrolní skupině KG na úrovni 11,4 ± 1,7 kg, u skupiny G5 na úrovni 11,3 ± 1,8 kg, u skupiny G10 na úrovni 11,3 ± 1,6 kg a u skupiny G15 činila 11,3 ± 1,4 kg (viz tab. č. 7). V tomto pokusu byly sledovány tyto ukazatele: a) konečná váha ve 28. dnu b) průměrný denní přírůstek c) průměrný příjem krmiva d) konverze krmiva ad a) Hmotnost selat dosažená ve 28. dni pokusu byla u kontrolní skupiny KG 26,1 ± 3,5 kg, u skupiny G5 mírně snížena na úroveň 24,6 ± 5,9 kg, u skupiny G10 byla dosažena nejnižší hmotnost a to 24,1 ± 4,7 kg a u skupiny G15 byla překvapivě opět na vyšší úrovni 25,1 ± 3,7 kg, rozdíly mezi hodnotami nebyly statisticky průkazné. Mezi výslednými hodnotami růstu u jednotlivých skupin (viz tab. č. 7) nebyla zjištěna žádná statistická průkaznost. V této tabulce jsou také uvedeny průměrné hmotnosti jednotlivých skupin ke 14. dnu trvání pokusného sledování. ad b) Z uvedených hodnot průměrných denních přírůstků bylo patrné snížení těchto hodnot u všech skupin s pokusným zásahem ve srovnání s kontrolní skupinou (viz tab. č. 8). Selata krmená kontrolní krmnou směsí KG, která neobsahovala hrách odrůdy GOTIK, dosahovala průměrného denního přírůstku 0,493 ± 0,154 kg, u skupiny G5 s 5 % GOTIKU 0,443 ± 0,193 kg. U skupiny G10 byl přírůstek na úrovni 0,427 ± 0,171 kg. Selata krmená směsí s nejvyšším obsahem hrachu a to 15 % dosahovala průměrného denního přírůstku jen 0,411 ± 0,202 kg, což bylo průkazné snížení oproti kontrole (P < 0,05). Z těchto výsledků je patrné postupné snižování denního přírůstku se vzrůstajícím obsahem hrachu v krmné směsi podávané rostoucím zvířatům (viz. graf č. 1) Pro lepší přehlednost je možné vyjádřit nižší přírůstky u pokusných skupin v procentech. U skupiny G5 byl přírůstek nižší o 10,14 %, u skupiny G10 o 13,39 % a u

26

skupiny G15 byl snížen o 16,63 % v porovnání s kontrolou. Průměrné denní přírůstky všech skupin zjištěné mezi jednotlivými váženími jsou uvedeny v tab. č. 8. ad c) V tab. č. 9 je uveden průměrný denní příjem směsi, který byl nejvyšší opět u selat přijímajících kontrolní krmnou směs KG a to na úrovni 1,071 kg. Ostatní pokusné skupiny měly snížený příjem krmiva na hodnotu 0,952 kg u skupiny G5, 0,881kg u skupiny G10 a na nejnižší úrovni byl u skupiny G15 a to 0,833 kg. Tyto hodnoty odpovídají snížení o 11,11 % pro skupinu G5, 17,74 % pro skupinu G10 a 22,22 % pro skupinu G15 ve srovnání s kontrolní skupinou. ad d) Co se týče dosažené konverze krmiva (viz tab. č. 9), vyjádřená jako podíl spotřeby krmné směsi (kg) na denní přírůstek živé hmotnosti (kg), byla nejvyšší u kontrolní skupiny GK a to 2,17 kg. U všech pokusných skupin se hodnota konverze krmiva pohybovala okolo 2 kg. U skupiny G5 byla 2,15 a u G10 byla zjištěna spotřeba krmné směsi na jednotku přírůstku na úrovni 2,06 kg (nižší hodnota o 5,07 % než u kontrolní skupiny) a u skupiny G15 byla dokonce na úrovni 2,03 kg, což odpovídá snížení spotřeby krmiva o 6,45 % oproti kontrole. Mezi námi sledované ukazatele patřilo také porovnávání užitkovosti mezi vepři a prasničkami. V tab. č. 10 a 11 jsou uvedeny výsledné hodnoty růstu a průměrné denní přírůstky u selat samčího pohlaví ke 28. dni trvání pokusu. Z těchto hodnot je patrné, že kontrolní skupina dosáhla v těchto sledovaných parametrech lepších výsledků, než u pokusných skupin se zvyšujícím se obsahem hrachu v dietě, jen skupina G15 měla vyšší přírůstek (0,528 ± 0,093 kg) než kontrola GK 0,451 ± 0,213 kg. Také u prasniček (viz tab. č. 12 a 13) jsme zjistili, že dosáhly ve 28. dni pokusu obdobných výsledků jako vepříci. Výsledné hodnoty sledovaných parametrů u vepřů, prasniček a všech zvířat mezi jednotlivými měřeními jsou uvedeny v tab. č. 14. Při porovnávání užitkovosti mezi vepříky a prasničkami v závislosti na množství přijatého hrachu v krmné směsi jsme u vepřů zjistili, že dosáhli ve 28. dni u směsi G5 s 5 % hrachu nejnižší přírůstek a to 0,379 ± 0,175 kg. Se vzrůstajícím obsahem hrachu ve směsích rostl také přírůstek, u skupiny s 10 % hrachu na úroveň 0,443 ± 0,123 kg, a dokonce u skupiny G15 s 15 % hrachu až na úroveň 0,528 ± 0,093 kg. Zatím co u prasniček byl vývoj denních přírůstků zcela opačného charakteru a se vzrůstajícím obsahem hrachu ve směsích přírůstak rapidně klesal. U skupiny s 5 % hrachu byl 0,526 ± 0,185 kg, u skupiny G10 klesl na úroveň 0,411 ± 0,207 kg a u skupiny G15 s 15 % hrachu se propadl dokonce na úroveň 0,295 ± 0,214 kg (viz graf č. 2, 3 a 4). Výše zmíněné snížení

27

parametrů užitkovosti mohlo být zapříčiněno negativním vlivem vzrůstajícího obsahu hrachu v jednotlivých krmných směsích na prasničky.

28

6. DISKUSE V nedávno provedeném pokusu na selatech o hmotnosti 11,8 kg u kontrolní skupiny a u pokusných skupin (11,9 kg), autoři PARTANEN et al. (2006) testovali produkční účinnost směsí s obsahem hrachu v množství 12 a 24 % po dobu 20-ti dnů. Kontrolní směs obsahovala 179 g/kg N-látek a pokusné směsi 176 a 174 g/kg. Obsah lysinu byl srovnán na hladinu 9,5 g/kg. Průměrný denní přírůstek, který selata dosáhla za 20 dnů byl u kontroly na úrovni 328 g, u směsi s 12 % hrachu 329 g a u směsi s obsahem 24 % hrachu jen 299 g. Příjem směsi na sele a den byl 0,78, 0,87 a opět 0,78 kg. V pokusném sledování byla zjištěna konverze krmiva 21,14, 2,80 a 2,53 kg. V námi prováděných pokusech jsme dosáhli poněkud lepších výsledků užitkovosti ve všech sledovaných parametrech (např. přírůstek kolísal mezi 493 – 411 g). Další pokusy prováděli BENGALA–FREIRE et al. (1989), kteří do směsí pro selata od 7 kg zařadili hrách až do 45 %. Pokus trval 42 dnů a kontrolní skupina bez hrachu přirůstala 540 g denně. U dalších skupin se postupně snižoval přírůstek se vzrůstajícím obsahem hrachu v dietě na úroveň 500 g u směsí s obsahem 15 % hrachu, 465 a 468 g u směsí se 30 a 45 % hrachu. Toto postupné snižování přírůstků se vzrůstajícím podílem hrachu v dietě jsme zaznamenali i v našich pokusech a hodnoty přírůstků byly obdobné. Obsah N-látek byl u všech směsí 250 g/kg a byly doplněny aminokyselinami. V dalším pokusu na selatech po odstavu o průměrné počáteční hmotnosti 7,8 kg, byl hrách odrůdy CARNEVAL (hladký, bělokvětý) zařazen do směsí v množství 0, 6, 12 a 18 %. Obsah lysinu v těchto směsích se pohyboval na úrovni 11,5 g/kg a obsah N-látek byl 195 g. Po 28 dnech trvání pokusu dosáhla selata hmotnosti okolo 20 kg a přírůstek se pohyboval v rozmezí od 423 g (0 % hrachu) až po 407 g (18 %). V našem pokuse s 15 % hrachu jsme u selat zjistili přírůstek 411 g. U skupin krmených 6 a 12 % hrachu byl přírůstek 435 g. Opět v našem pokuse u 5 a 10 % hrachu ve směsi byl dosáhnut obdobný přírůstek a to 443 a 427 g. Příjem krmiva byl u všech skupin velmi podobný, a to 0,66 kg na sele a den (STEIN et al., 2004). KEHOE et al. (1995) provedli 2 pokusy, kdy krmili hrách odstaveným selatům ve věku 21 dnů (5,9 kg) a 28 dnů (6,9 kg) v množství 0, 5, 10, 15 a 20 %. U prvního pokusu trvalo pokusné sledování 5 týdnů a u druhého 4 týdny. Směsi byly izoenergeticky (14,45 MJ/kg) a izolysinově (1,2 %) vyrovnány. V prvním pokusu nebyly zaznamenány

29

žádné rozdíly v příjmu krmiva (0,70 kg), přírůstku (0,45 kg) a spotřebě krmiva na jednotku přírůstku (1,55 kg) mezi jednotlivými směsmi. Z toho je patrné, že selata odstavená ve třech týdnech věku mohou efektivně využívat neupravený hrách až do výše 20 % v krmných směsích. Ve druhém pokusu nebyly zaznamenány také žádné rozdíly v užitkovosti mezi směsmi s rozdílným obsahem hrachu. Podobně bylo potvrzeno, že hrách může být obsažen v krmné směsi až ve výši 30 % v dietách pro prasata mezi 10 – 25 kg (BÖHME, 1988). Na tyto pokusy navázali také NONN et al. (1999), kdy dosáhli u vepříků (7,8 kg) uspokojivého denního přírůstku mezi 412 – 469 g u diet s obsahem 40 % hrachu. Stejné množství zelenosemenného a žlutosemenného hrachu krmili i GROSJEAN et al. (1997) u selat o hmotnosti mezi 8 až 25 kg a dosáhli přírůstku mezi 497 – 501 g. Oproti těmto pokusům jsme v našem pokusu se žlutosemenným hrachem u váhově stejných selat dosáhli stejných hodnot přírůstků v rozmezí 411 – 493 g. Také další autoři úspěšně začlenili hrách na úrovni 30 % do diet pro 10,9 kg prasata. Dosažené výsledky přírůstku 0,57 kg se rovnaly kontrole, nicméně doplnění diety s hrachem o 1,2 g/kg krmné směsi DL-metioninem významně zvýšilo všechny parametry užitkovosti (GATEL et al., 1989). Stejné množství metioninu přidali do směsí s obsahem 30 % hrachu také ZIVKOVIC et al. (1987). Po tomto doplnění diety se zvýšil přírůstek na 491 g z původních 352 g u směsi bez přídavku metioninu a dokonce předčil i kontrolní skupinu, která přirůstala 451 g. Tyto výsledky ukazují, že užitkovost odstavených selat není nepříznivě ovlivněna zařazením hrachu do diety dokonce ještě v poměrně vyšších úrovních, když jsou vybalancovány chybějící aminokyseliny v krmných směsích s obsahem hrachu. Ve všech těchto pokusech bylo dosaženo podobných hodnot užitkovosti u selat po odstavu, jako v námi prováděných pokusech. Taktéž vzrůstající obsah hrachu ve směsích

ovlivnil

negativně

užitkovost,

když

nebyly

směsi

doplněny

sirnými

aminokyselinami. Využitím hrachu ve výživě selat a výkrmu prasat se zabývali v ČR především ZEMAN et al. (2008), kteří ve své práci upozorňují na určitou nebezpečnost zkrmování velkých dávek hrachu, zejména u selat, v důsledku obsahu řady antinutričních látek (lektiny, třísloviny, inhibitory trypsinu). Na základě svých experimentů doporučují přídavek hrachu do kompletních krmných směsí do 20 %.

30

7. ZÁVĚR

V této práci jsme sledovali do jaké míry ovlivňuje zvolené množství hrachu (Pisum sativum) v krmné dávce prasat výsledky užitkovosti chovaných zvířat, selat po odstavu. Krmné směsi v našem pokusu obsahovaly hrách odrůdy GOTIK v množství 0; 5; 10 a 15 %. Se vzrůstajícím obsahem hrachu v krmných směsích klesaly všechny parametry užitkovosti selat. Denní přírůstek u kontrolní skupiny byl na úrovni 0,493kg a postupně klesal až na úroveň 0,411 kg u skupiny G15 (P < 0,05). Podobná tendence byla zaznamenána i u příjmu krmiva (1,071 – 0,833 kg) a spotřebě krmiva na kg přírůstku (2,17 – 2,03 kg). Z toho je patrné negativní působení krmného hrachu odrůdy GOTIK na růstové parametry odchovávaných selat. Je pravděpodobné, že 15 % hrachu nemělo vliv na růst, ale spíše pokles užitkovosti způsobila nízká hladina esenciálních aminokyselin. Dle výsledků uvedených v této práci je možné používat hrách do směsí pro předvýkrm i výkrm prasat, avšak je třeba počítat s možným negativním ovlivněním užitkovosti hlavně u selat po odstavu, která jsou náročná na dodržení všech zásad správného krmení a chovu. Závěrem je možné konstatovat, že doporučená optimální dávka hrachu pro selata je okolo 6 %. Přitom je vždy třeba kompenzovat potřebu aminokyselin jejich přídavkem (doplňovat aminokyseliny podle skutečné potřeby), to platí zvláště pro sirné aminokyseliny. Hrách je možné zařadit do směsí pro selata i ve vyšších dávkách (10 – 20 %), ale je třeba, aby je sestavoval specialista, a to jak z pohledu krmivářského, tak také z ekonomického.

31

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1)

ANONYM: Zákon č. 91/1996 Sb. o krmivech, úplné znění zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 244/2000 Sb., zákonem č. 147/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., a zákonem č. 21/2004 Sb..

3)

ANONYM: Historie pěstování hrachu. [online]. 2010, [cit. 2010-11-05]. Dostupné z WWW:

4)

ANONYM: Luskoviny. [online]. 2011a, [cit. 2011-11-03]. Dostupné z WWW:

5)

ANONYM: Luštěniny. [online]. 2011b, [cit. 2011-13-03]. Dostupné z WWW:

6)

ANONYM: Pisum sativum - hrách setý. [online]. 2011c, [cit. 2011-13-03]. Dostupné z WWW: < http://botanika.wendys.cz/kytky/K488.php>

7)

ANONYM: Hrách setý (Pisum sativum L.). [online]. 2011c, [cit. 2011-13-03]. Dostupné z WWW: < http://vfu-www.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/hrach.htm>

8)

ANONYM: Stručná agrotechnika hrachu. [online]. 2011e, [cit. 2011-14-03]. Dostupné z WWW:

9)

ANONYM: HRÁCH ROLNÍ (PELUŠKA). [online]. 2011f, [cit. 2011-14-03]. Dostupné

z

WWW:

trading.cz/view.php?cisloclanku=2009050001> 10)

ANONYM: Gotik. [online]. 2011g, [cit. 2011-26-03]. Dostupné z WWW:

11)

ANONYM: Kyselina fytová. [online]. 2011h, [cit. 2011-14-03]. Dostupné z WWW:

12)

ANONYM: Lektiny. [online]. 2011ch, [cit. 2011-14-03]. Dostupné z WWW:

13)

ANONYM: Plocha luskovin nestačí. [online]. 2011i, [cit. 2011-14-03]. Dostupné z WWW:

nestaci__s44x27095.html> 14)

ARENTOFT, A. M. – MORTENSEN, K. – SORENSEN, H.: Pea proteinase inhibitor activity. Aspects Appl Biol. Wellesbourne, Warwick: The Association of Applied Biologists, 1991, 27, p. 211-215. 32

15)

BENGALA-FREIRE, J. – HULIN, J. C. – PEINIAU, J. – AUMAITRE, A.: Effet de la caisson extrusion du pois de printemps sur la digestibilité des alimets de sevrage précoce du porcelet et consequences aur lex performances jusqua lahatagge. Journées Rech. Porcine en France, 1989, 21, p. 75-82.

16)

BÖHME, H.: Experiments on the suitability of field beans (Vicia faba), peas (Pisum sativum) and sweet lupins (Lupinus luteus) as an alternative protein source for piglets. Landbauforschung-Volkenrode, 1988, 38, 4, p. 353-358.

17)

CASTELL, A. G. – GUENTER, W. – IGBASAN, F. A. – BLAIR, R.: Nutritive value of peas for nonruminant diets. J. Animal Feed Sci. Technol., 1996, 69, p. 209 - 227.

18)

FREIRE, J. B. – HULIN, J.C. – PEINIAU, J. – AUMAITRE, A.: Effect de la cuisson-extrusion du pois de printemps sur la digestibilité des aliments de sevrage précocé du porcelet et consequences sur les performances jusquabattage. Journées Rech. Porcine en France, 1989, 21, p. 75-82.

19)

GATEL, F. – FEKETE, J. – GROSJEAN, F.: A Note on the Use of Spring Pea (Pisum sativum hortense) in Diets for Weaned Pigs. Animal Production, 1989, 49, 2, p. 330-332.

20)

GATEL, F. – GROSJEAN, F.: Composition and nutritive value of peas for pigs: a review of European results. Livest. Prod. Sci., 1990, 63 ref., 26, 3, p. 155-175.

21)

GATEL, F. – CARROUÉE, B.: Peas – Utilisation in animal feeding, UNIP – ITCF, 2–nd ed., 1995, 99 p.

22)

GROSJEAN, F. – BARRIER-GUILLOT, B. – BASTIANELLI, D. – RUDEAUX, F. – BOURDILLON, A. – PEYRONNET, C.: Feeding value of three categories of pea (Pisum sativum, L.) for poultry. J. Anim. Sci., 1999, 69, p. 591-599.

23)

HICKLING, D.: Canadian feed peas industry guide. [online]. 2003, [cit. 2006-1105]. Dostupné z WWW: < http://www.saskpulse.com/media/pdfs/feed-peasguide.pdf >

24)

KACEROVSKÝ, O. et al.: Zkoušení a posuzování krmiv. SZN, Praha, 1990, 216 s. ISBN 80-209-0098-5

25)

KALAČ, P., MÍKA, V.: Přirozené škodlivé látky v rostlinných krmivech. 1. vydání Praha, ÚZPI ,1997, 317 s.

26)

KALAČ, P.: Antinutriční látky v rostlinných potravinách. Farmář, 1997, č. 1, s. 1618.

33

27)

KEHOE, C. – JAIKARAN, C. S. – BAIDOO, S. K. – AHERNE, F.X.: Evaluation of Field Peas as a Protein Supplement in Diets for Weaned Pigs. Proceedings, Western Section, American Society of Animal Science, 1995,Vol. 46.

28)

KUDRNA, V.: Produkce krmiv a výživa skotu. Agrospoj, Praha, 1998, 183 s.

29)

LANDBLOM, D.: Feeding Field Peas to Livestock - Field pea in swine diets. [online].

2002,

[cit.

2006-10-05].

Dostupné

z

WWW:

<

http://www.ext.nodak.edu/extpubs/ansci/livestoc/eb76w.htm> 30)

NONN, H. – KLUGE, H. – JEROCH, H. – BROZ, J.: Effects of carbohydratehydrolysing enzymes in weaned piglets fed diets based on peas and wheat. Agribiological Research, 1999, 52, 2, p. 137-144.

31)

PARTANEN, K. – HILKKA, S. – ALAVIUHKOLA, T.: Feeding weaned piglets and growing-finishing pigs with diets based on mainly home-grown organic feedstuffs. Agricultural and Food Science, 2006, Vol. 15, p. 89-105.

32)

PETR, J.: Hrách setý. In: ŠPALDON, E. (Ed.): Rostlinná výroba 1. SZN, Praha a SVPL, Bratislava, 1963, s. 431–441.

33)

PONÍŽIL, A. et al: Studium využití semen hrachu a bobu v krmných směsích pro hospodářská zvířata. Roční zpráva projektu QF3070, 2004, 40 s.

34)

SAVAGE, G. P. – DEO, S.: The nutritional value of peas (Pisum Sativum). A literature review. Nutrition Abstracts and Reviews (Series A), 1989, 59, p. 65-87.

35)

SNEDECOR, G. W. – COCHRAN, W. G.: Statistical methods. The Iowa State University Press, Ames, Iowa, USA, 6

th

edition, 4

th

printing, 1971, 593 p. ISBN

0-8138-1560-6. 36)

SPLÍTEK, M.: Krmivářské suroviny - prasata, drůbež. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 1995, s. 10-11.

37)

STEFANYSHYN, B.: Research summaries: Canola and peas in livestock diets. [online].

2004,

[cit.

2006-11-05].

Dostupné

z

WWW:

< http://www.infoharvest.ca/pcd/summ2004/sect00.html > 38)

STEIN, H. H. – BENZONI, G. – BOHLKE, R. A. – PETERS, D.N.: Assessment of the

feeding value of South Dakota grown field peas (Pisum sativum L.) for

growing pigs. J. Anim. Sci., 2004, 82, p. 2568-2578.

34

39)

STEIN, H. H.: The effect of including field peas in diets for growing-finishing pigs. [online].

2010,

[cit.

2010-10-10].

Dostupné

z

WWW:

<

http://www.thepigsite.com/articles/3/feed-nutrition-and-water/1257/the-effect-ofincluding-field-peas-in-diets-for-growingfinishing-pigs > 40)

STENBACH, G.: Lexikon užitkových rostlin. Knižní klub Praha, 1997, 181 s. ISBN 80-7176-432-9

41)

SUCHÝ, P. – STRAKOVÁ, E. – HERZIG, I.: Nutriční a dietetická hodnota tuzemských proteinových krmiv jako alternativa sóji a sójových produktů, Část III – hrách. Vědecký výbor výživy zvířat. 2009, 45 s.

42)

ŠIMEČEK, K. – ZEMAN, L.: Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro prasata. MZLU Brno, 2000, 124 s.

43)

TOMAN, O. – CLIFFORD, A. A.: Antinutriční látky v krmivech – možnost snížení jejich vlivu na zvířata. Náš chov, 1997, číslo 6, s. 14-15.

44)

VACH, M. – JAVŮREK, M.: Možnosti využití produkce luskovin. Agromagazin, 2009, číslo 6, s. 24-28

45)

VACH, M. : Větší uplatnění luskovin ve struktuře plodin, zejména při hospodaření bez živočišné produkce. Agromagazin, 2009, číslo 2, s. 20-26.

46)

VAVREČKA, J.: Využití krmných luskovin pro rostoucí prasata. [Disertační práce.] Brno, 2008, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Fakulta agronomická, 145 s.

47)

ZEMAN, L. – VEČEREK, M. – MAREŠ, P. – CHYBA, D.: Možnosti využití luskovin ve výživě selat a vykrmovaných prasat. Agromagazín, 2008, č. 9, s. 46-50.

48)

ZELENKA, J. et al.: Výživa a krmení hospodářských zvířat – I. VŠZ, Brno, 1987, 184 s.

49)

ZIVKOVIC, B. – STANKOVIC, M. – TRENKOSKI, V. – MARKOVIC, Z.: Nutritive values of peas in weaned piglet diets. Stocarstvo, 1987, 41, p. 101-108.

50)

ZUKALOVÁ, H. – VAŠÁK, J.: Antinutriční látky – IV, sója, slunečnice, hrách. Krmivářství, 2001, č. 65, s. 20-22.

35

9.

PŘÍLOHY

36

Tab. č. 4: Složení krmných směsí v pokusu

Krmiva Hrách GOTIK Ječmen Pšenice Soj.ex.šrot 44% Sůl krmná Vápenec mletý Monokalciumfosfát

GK

G5

G10

G15

0,0 22,0 48,3 24,0 0,3 1,4 0,9

5,0 22,0 45,3 22,0 0,3 1,4 0,9

10,0 22,0 42,3 20,0 0,3 1,4 0,9

15,0 22,0 39,3 18,0 0,3 1,4 0,9

Řepkový olej

2,1

2,1

2,1

2,1

MK ČOS Plus 1)

1,0

1,0

1,0

1,0

1)

Složení je uvedeno v tab.. Výrobce: Mikrop Čebín a.s.

Tab. č. 5: Obsah živin v 1 kg jednotlivých krmných směsí

Aminokyselina Sušina N-látky (N x 6,25) Tuk Vláknina Lysin Metionin Treonin

g g g g g g g

GK 883,71 176,47 37,12 39,72 12,10 3,72 7,85

G5 884,81 177,61 37,52 40,56 12,34 3,70 7,90

G10 885,91 175,60 37,34 40,58 12,49 3,61 7,83

G15 887,01 173,59 37,17 40,60 12,64 3,52 7,77

37

Tab. č. 6: Složení premixu MK ČOS Plus v 1 kg

Komponent

Měrná jednotka

Obsah

Měď

mg

16000

Železo Zinek Mangan

mg mg mg

17000 12000 6000

Kobalt

mg

55

Jód

mg

125

Selen Vitamín A

mg m.j.

30 1800000

Vitamín D3 Vitamín E (tokoferol)

m.j. mg

200000 13800

Vitamín K3 Vitamín B1

mg mg

200 200

Vitamín B2

mg

400

Vitamín B6

mg

400

Vitamín B12

µg

3300

Biotin Niacin Kyselina listová K. pantoten Cholin Lysin Metionin Sirné AK Treonin Pšeničná mouka krmná-nosič ad 1 kg

mg mg mg mg mg g g g g

15 2500 40 1250 2500 340 100 100 130

Výrobce: Mikrop Čebín a.s.

38

Tab. č. 7: Průměrné hmotnosti všech zvířat ve sledovaném období

Skupina

GK G5 G10 G15

Počáteční hmotnost (kg)

14. den hmotnost (kg)

Konečná hmotnost (kg)

11,4 ± 1,7 11,3 ± 1,8 11,3 ± 1,6 11,3 ± 1,4

17,8 ± 3,2 18,1 ± 3,5 17,6 ± 2,9 17,6 ± 2,1

26,1 ± 3,5 24,6 ± 5,9 24,1 ± 4,7 25,1 ± 3,7

Tab. č. 8: Průměrný denní přírůstek všech zvířat

Skupina

GK G5 G10 G15

Průměrný denní přírůstek 1 14. den (kg/ks/den) 0,429 ± 0,164 0,453 ± 0,174 0,418 ± 0,161 0,372 ± 0,178


Průměrný denní přírůstek 1 - 35. den (kg/ks/den) 0,493 ± 0,154 0,443 ± 0,193 0,427 ± 0,171 0,411 ± 0,202

Tab. č. 9: Průměrný příjem krmiva a konverze všech zvířat

Skupina

GK G5 G10 G15

Průměrný příjem krmiva (kg/ks/den)

Konverze krmiva (kg KS/kg přír.)

1,071 0,952 0,881 0,833

2,170 2,150 2,060 2,030

39

Tab. č. 10: Průměrné hmotnosti ♂ ve sledovaném období

Skupina

GK G5 G10 G15




11,5 ± 2,0 11,2 ± 1,7 11,2 ± 1,9 11,4 ± 1,6

18,6 ± 4,2 17,7 ± 2,7 17,1 ± 3,3 17,9 ± 2,4

26,6 ± 3,4 23,1 ± 4,4 23,6 ± 4,7 26,2 ± 4,0

Tab. č. 11: Průměrný denní přírůstek ♂

Skupina

GK G5 G10 G15




Tab. č. 12: Průměrné hmotnosti ♀ ve sledovaném období

Skupina

GK G5 G10 G15




11,3 ± 1,3 11,5 ± 1,9 11,5 ± 1,2 11,1 ± 0,9

17,1 ± 2,3 18,6 ± 4,1 18,1 ± 2,3 17,0 ± 1,5

25,9 ± 3,3 26,3 ± 6,9 24,6 ± 4,6 23,5 ± 2,5

40

Tab. č. 13: Průměrný denní přírůstek ♀

Skupina

GK G5 G10 G15




Počáteční hm. (kg) Konečná hm. (kg) Přírůstek (kg/den) Počáteční hm. (kg) Konečná hm. (kg) Přírůstek (kg/den) Počáteční hm. (kg) Konečná hm. (kg) Přírůstek (kg/den) Příjem kr. (kg/den) Konverze (kg)

♂

GK

Pokusná skupina Průměr ± směrodatná odchylka G5 G10

G15

11,5 ± 2,0

11,2 ± 1,7

11,2 ± 1,9

11,4 ± 1,6

26,6 ± 3,4

23,1 ± 4,4

23,6 ± 4,7

26,2 ± 4,0

0,451 ± 0,213 0,379 ± 0,175 0,443 ± 0,123 0,528 ± 0,093

♀

11,3 ± 1,3

11,5 ± 1,9

11,5 ± 1,2

11,1 ± 0,9

25,9 ± 3,3

26,3 ± 6,9

24,6 ± 4,6

23,5 ± 2,5

0,523 ± 0,088 0,526 ± 0,185 0,411 ± 0,207 0,295 ± 0,214

Všech

Krmné období

Pohlaví

Tab. č. 14: Souhrné výsledky užitkovosti

11,4 ± 1,7

11,3 ± 1,8

11,3 ± 1,6

11,3 ± 1,4

26,1 ± 3,5

24,6 ± 5,9

24,1 ± 4,7

25,1 ± 3,7

0,493 ± 0,154 0,443 ± 0,193 0,427 ± 0,171 0,411 ± 0,202 1,071

0,952

0,881

0,833

2,17

2,15

2,06

2,03

41

Graf č. 1: Průměrný denní přírůstek a konverze krmiva u všech zvířat

prům . denní přírůstek

2,06

2,15

2,17

2,5

2,03

2 1,5 1

0,493

0,443

GK

G5

0,427

0,411

0,5 0 G10

přírůstek

G15

konverze

Graf č. 2: Vliv hladiny hrachu na přírůstek selat podle pohlaví

p rům . d en ní p řírů stek

0,5

0,528

0,526

0,6

0,443

0,379

0,411 0,295

0,4 0,3 0,2 0,1 0 G5

G10 vepři

G15

prasničky

42

Graf č. 3: Grafické znázornění vlivu hrachu na přírůstek u jednotlivých pohlaví

0,6

0,5

0,4

0,3

0,2

0,1

0 0%

2%

4%

6%

8%

10%

Vepři

12%

14%

16%

Prasničky

Graf č. 4: Hmotnost ve 28. dnu u vepřů a prasniček v závislosti na obsahu hrachu

hmotnost ve 28. dnu

26,2

26,3

27 26 25

24,6 23,1

23,6

G5

G10

23,5

24 23 22 21

vepři

G15

prasničky

43

Hrách setý a jeho využití ve výživě selat po odstavu

Recommend Documents