Houby přírodních rezervací na Křivoklátsku v roce 1978

Bohemia centralis, Praha, 9: 43-61,1980

Houby přírodních rezervací na Křivoklátsku v roce 1978 Die Pilze der Naturschutzgebiete von Křivoklát-Gebiet im Jahre 1978

ANTONÍN PŘÍHODA-ANNA MACHULKOVÁ ÚVOD Vědeckotechnická lesnická společnost - odborná skupina biologie a pěstování lesů - se rozhodla připravit konferenci "Principy péče o přírodní rezervace na lesní půdě v územním systému" a k tomu zvolila dvě přírodní rezervace v připravované chráněné oblasti Křivoklátsko, a to SPR Velká Pleš a SPR Kohoutov„ V obou rezervacích se má provádět intenzívní všestranný výzkum, který by byl podkladem pro řešení otázky, do jaké míry a jakým způsobem by se mělo v lesních rezervacích hospodařit. Obě rezervace byly podrobně zmapovány, SPR Velká Pleš v měřítku 1 s 500 a SPR Kohoutov 1 s 1000o V roce 1978 byla k dispozici zatím jen mapa rezervace Velká Pleš. V mapách byly zakresleny všechny stromy a význačné keře, poznamenány průměry kmenů, odlišeny stromy semenného a výmladkového původu a zakresleny i pahýly a vývraty, u kterých byly rozlišeny tři stupně rozkladu dřeva. Do mapy byla zakreslena i stará páleniště dřevěného uhlí, vyznačeny půdní sondy, cesty a průseky. V mapě rezervace Velká Pleš byly rozlišeny základní typy vegetace, skály, keřové porosty, travní drnové porosty, v porostech dřevin byly rozlišeny zakrslá doubrava kostřavová, zakrslá doubrava tolitová, zakrslá doubrava lipnicová, habrová javořin© kakostová, vysýchavá buková doubrava lipnicová, lipová javořina s pitulníkem a bažankou a kyselá dubová bučina biková. Dne 3. května 1978 byla uspořádána orientační společná pochůzka s prohlídkou obou rezervací. Ve dnech 31. srpna a 26. října autoři tohoto příspěvku podrobně prohlédli rezervaci Velká Pleš a zaznamenali nebo sebrali k dalšímu 43

studiu houby, které tam právě rostly. Dne 31. srpna prošli též rezervaci U Eremita a 27. října rezervaci Baba u Křivoklátu. Rok 1978 nebyl příznivý pro růst hub; houby začaly růst až na podzim a ve srovnání s jinými roky v poměrně malém počtu. Přesto se na navštívených nalezištích podařilo najít přes 50 druhů hub. V tomto příspěvku jsou zaznamenány téměř všechny nalezené houby, kromě několika druhů, které nebylo možno bez podrobnějšího srovnávacího studia určit, a rovněž je zde uvedena jejich ekologická charakteristika, popřípadě i hospodářský význam. Bylo zaznamenáno i několik druhů nalezených v blízkosti rezervací. Houby jsou seřazeny přibližně podle hospodářského významu, a to nejprve dřevokazné houby napadající a poškozující kmeny živých stromů jako paraziti nebo ohrožující vytěžené dřevo hnilobou, dále houby působící hniloby kořenů, saprofytické dřevokazné houby spíše užitečné rozkladem suchých větví na stromech nebo spadlých na zem, stejně jako rozkladem pařezů a hrabanky a konečně houby žijící v symbióze s dřevinami nebo bylinami a tvořící u nich mykorrhizy nebo houby, jejichž vztah k vyšším rostlinám nebyl dosud blíže prostudován. Houby jsou průběžně číslovány a kde se některý druh opakuje, je v závorce uvedeno Číslo, pod kterým byla houba uvedena prvně a kde je její bližší charakteristika. SEZNAM DRUHŮ PODLE JEDNOTLIVÝCH LOKALIT VELKÁ PLEŠ NAD KOUŘIMĚCKÝM PŘÍVOZEM 1. Inonotus hispidus (BULL. ex FR.) P. KARST. - rezavec štětinatý Tato houba byla nalezena na živém jasanu pod vrcholem 31. VIII. Houba je nebezpečným cizopasníkem rozmanitých listnatých dřevin. Z lesních dřevin nejčastěji napadá jasan, z ovocných dřevin ořešák a jabloň. Podhoubí rozkládá jádrové dřevo bílou hnilobou a postižené stromy se pak snadno lámou. Houba je rozšířena v Československu od lužních lesů nížin přes teplé dou-bravy a habrodubové háje až do podhorských oblastí. 2. Inonotus cuticularis (BULL. ex FR.) P. KARST - rezavec pokožkový Stará spadlá plodnice byla nalezena pod živým bukem na zemi 3. V. Jde o houbu cizopasící na rozmanitých listnatých stromech, nejčastěji na různých druzích javorů, ale i na jilmech, dubech, habrech a bucích. Hlavní rozšíření má v teplých doubravách a habrodubových hájích. Působí bílou hnilobu jádrového 44

dřeva s rezavými skvrnami, které se objevují hlavně na rozhraní dosud pevného a narušeného dřeva. 3. Phellinus robustus (P. KARST.) BOURD. et GALZ. - ohňovec statný Plodnice rostla na padlém dubu pod vrcholem. Houba napadá především živé duby, řidčeji akát, hloh a vzácněji i buk. Působí bílou hnilobu jádrového dřeva a někdy i otevřené ploché rakoviny kmenů. Hlavní rozšíření má v teplých doubravách, habrodubových hájích a lužních lesích. 4. Pomes fomentarius (L. ex FR.) KICKX - troudnatec obecný Byl nalezen na padlém buku v úžlabině pod starou jezevčí norou 31. VIII. Tato cizopasná a dřevokazná houba je významná pro staré buky, u kterých působí bílou hnilobu vyzrálého dřeva. Na rozhraní napadeného a dosud pevného dřeva jsou patrny tenké černé cáry na řezu nebo lomu postiženým dřevem. Nákaza vniká do starých buků suky po silných, přirozeně odumřelých větvích nebo rozmanitými ranami. Houba však napadá i jiné listnaté dřeviny a je rozšířena od nížinných luhů až vysoko do hor k horní hranici výskytu buku. 5. Daedalea quercina (L.) ex FR. - síťkovec dubový Plodnice rostla na dubovém pařezu při cestě na úpatí 31. VIII. Jde o význačnou dřevokaznou houbu dubového dřeva.-Většinou napadá mrtvé dřevo, které rozkládá tmavohnědou hnilobou s kostkovitým rozpadem. V trhlinách rozloženého dřeva lze najít plsťovité, okrově hnědé podhoubí. Vzácně napadá i živé duby, do nichž nákaza vniká hlubšími ranami nebo proniká z pařezů do kmenů, které vyrostly z pařezových výmladků. Vzácně se vyskytuje i na dřevě jiných listnatých stromů, např. na bukových pařezech. V Roztokách u Křivoklátu ji našel. A. PŘÍHODA také na pařezu švestky. Houba je rozšířena především v teplých doubravách nebo habrodubových hájích a lužních lesích. 6. Trametes hirsuta (WULP. ex FR.) PILÁT - outkovka chlupatá Plodnice rostly na padlém buku při cestě na úpatí 31. VIII. Houba rozkládá dřevo listnáčů bílou hnilobou a někdy napadá i poraněné nebo jinak poškozené živé stromy, např. buky po korní spále nebo jasany na mrazových deskách apod. Je rozšířena od nížin až vysoko do hor v nejrozmanitějších typech lesů i ha dřevinách mimo les. 7. Schizophyllus commune FR. - klanolístka obecná Četné plodničky rostly na padlých dubech i bucích na úpatí v oddělení č. 9 dne 31. VIII. Houba napadá živé listnáče i jehličnaté dřeviny po poranění nebo 45

rozmanitým

způsobem

oslabené

a

dosti

pravidelně

postihuje

stromy

poškozované chemickými exhaláty, solením vozovek apod. Jinak je také běžným saprofytem na odumřelých větvích, poražených nebo přirozeně padlých kmenech apod. Je rozšířena od nížin až vysoko do hor a od tropických oblastí až za polární kruh. 8. Hericium erinaceum (BULL. ex PR„) PERS. - korálovec ježatý Čerstvá plodnice vyrostla na živém dubu na skalách 26. X. V Československu je to velmi vzácná houba. PILÁT (1969) uveřejnil její fotografii z nálezu J„ Dvořáka na dubu v parku Cibulka v Praze 14.X.1944, C1JP (1928) zaznamenává tři nálezy z Čech: u Obecnice na Příbramsku našel houbu J„ Veselý v listopadu 1926 ve vyhnilém bukovém kmeni, Velenovský ji sbíral u Mnichovic a v Praze v rokli mezi Velkou a Malou Chuchlí v dutině javorového kmene v říjnu 1927. Jinak se houba vzácně vyskytuje na živých bucích v pralesových porostech karpatské oblasti, odkud ji dvakrát přinesli posluchači na lesnickou fakultu v Praze bez udání bližšího naleziště (např. z Malých Karpat). Ve Švýcarsku však není tato houba tak vzácná, neboť jak uvádí JACOTTET (1930), např. v kantonu Genf roste na jabloních a dubech a občas se dokonce prodává na trhu jako jedlá houba. 10. Hericium erinaceum (BULL. ex FR.) PERS. - korálovec ježatý: plodnice zepředu, průřez plodnicí, výtrusy, bazidie a gloeocystidy (A. Příhoda)

46

9. Collybia fusipes (BULL. ex FR.) QUÉL. - penízovka vřetenonohá Trs plodnic rostl pod živým dubem na hřebeni pod vrcholem 31. VIII. Houba působí kořenovou hnilobu živých dubů, která někdy proniká až do spodní části kmene. Vyskytuje se především v lužních lesích, teplých doubravách a habrodubových hájích. V houbařské literatuře se uváděla jako jedlá, ale bylo zjištěno, že obsahuje jedovaté látky, takže může způsobit zažívací potíže. 10. Polyporus brumalis (PERS.) ex FR. - choroš zimní Tato houba byla nalezena na odumřelých spadlých větévkách buku 3.V. Houba je užitečná rozkladem opadalých větévek, ale vzácněji někdy napadne i živé kořeny listnatých stromů po mechanickém poškození. Je rozšířena od nížin až do hor a snad nejhojněji se vyskytuje v pobřežních luzích řek a potoků. Velmi podobný choroš plástvový [p. arcularius (BATSCH) ex FR. = P. anisoporus DEL. et MONT. ap. MONT.], který se liší nepravidelně zubatými, jakoby potrhanými hranami pórů, sbíral na Křivoklátsku P. Soukup 7.VI.1970 v bučině na hoře Vlastec. 11. Oudemansiella radicata (RELHAN ex FR.) S1NG. - slizečka ocasatá Houba rostla 31. VIII. na kořenech borovice při cestě na úpatí a 26. X. na padlém dubovém kasni v horní části rezervace. Jde o běžně rozšířený druh rostoucí v jehličnatých i listnatých lesích od nížin až do hor, hlavně na hnijících kořenech, pařezech nebo dřevech skrytých v zemi, a to i za značného sucha. Je jedlá.

11. Pluteus pellitus (PERS. ex FR.) KUMMER – štítovka bílá: plodnice, bazidie, cystida, průřez kloboukem a výtrusy (A. Příhoda)

47

12. Pluteus pellitus (PBRS. ex FR.) KUMMER - štítovka bílá Houba rostla 31. VIII, na hnijící větvi pod bukem pod spadlou oplocenkou. PILÁT (1969) ji uvádí mezi houbami bučin Eu-Fagion a Luzulo-Pagion LOHM. et TX. v nížině a pahorkatině. Houba není příliš hojná. Je jedlá. 13. Coniophora puteana (SCHUM. ex FR.) P. KARST. - koniofora sklepní Houba rostla 26. X. na starém, suchém dřevě z rozpadlého dubového kmene. Je rozšířena od nížin až do hor na mrtvém dřevě jehličnatých i listnatých dřevin, zvláště borovém, smrkovém a bukovém, které rozkládá dosti intenzívní hnědou hnilobou. Vyskytuje se i v rozmanitých lidských stavbách na vlhkých místech, např. ve sklepních prostorách. Za určení děkujeme dr. Z. Pouzarovi. 14. Crucibulum laeve (BULL. ex DC.) KAMBLY var. exiguum VEL. - pohárovka obecná nepatrná Plodničky rostly jednotlivě na starých, ztrouchnivělých zbytcích dřeva dne 26. X. Tuto odrůdu popsal VELENOVSKY" podle plodniček, které našel na odumřelých stoncích devaterníku - Helianthemum obscurum na suchém pahorku u Mnichovic na podzim 1941. P. KOTLÁ BA našel tuto houbu 6. XI. 1955 na Křivoklátsku v navržené rezervaci Kabečnice u Žloukovic na spadlých větvích borovice černé a na Slovensku u Malacek 19. XI. 1955 na spadlé větvi borovice. Všechna tato naleziště jsou na sušších místech v teplejších oblastech. 15. Pholiota lenta (PERS. ex FR.) SING. - šupinovka šedohlínová Plodnice rostly 26. X. na úpatí. PILÁT uvádí tuto houbu mezi druhy smíšených druhotných lesů na nevápenatých půdách. V přirozených porostech roste např. v autových lesích s převahou lípy na úpatí Milešovky, kde se

12. Crucibulum laeve (BULL. ex DC.) KAMBLY var. exiguum VEL. - pohárovka obecná nepatrná? plodničky na dřevě, průřez plodničkami, peridiola a výtrusy (A. Příhoda)

48

významně účastní na rozkladu hrabanky. Po suchém podzimu tam rostou plodnice někdy i na jaře, jinak je lze najít až do pozdního podzimu za mrazů. Rostla také v původních pralesových porostech buku, jedle, smrku a klenu ve Stužici u Nové Sedlice v nejvýchodnější části Slovenska. Je jedlá. 16. Laccaria laccata (SGOP. ex FR.) BK. et BR. - lakovka obecná Houba byla 26. X. všeobecně rozšířena v několika typech porostů a drobné plodničky rostly i v mechových polštářcích nebo rostlinném trouchu mezi sutí a v skalních štěrbinách. PILÁT uvádí tento druh mezi houbami kyselých borů Dicrano-Pinion

LIBBERT

1933

(podle

MATUSZKIEWICZE)

a

borových

monokultur i z druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách. 17.- 18. Příbuzné druhy Laccaria amethystina (BOLT. ex HOOKER) MURR. lakovka ametystová a Laccaria tortilis (BOLT.) S.P. GRAY GKE - lakovka zakroucená Tyto druhy nebyly v roce 1978 na Velké Pleši nalezeny, ale tentýž den, tj. 26. X., oba druhy rostly ve smíšeném lese dubu a buku podél cesty k altánu naproti hradu Křivoklátu. Lakovku ametystovou uvádí PILÁT mezi houbami druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách.

Nahoře: 13. Laccaria tortilis (/BOLT./ S.P. GRAY) GKE - lakovka zakroucená? plodničky, průřez kloboukem a výtrus (A. Příhoda) Dole: 14. Marasmius wynnei BK. et BR. - špička Wynneova. plodničky a průřezy kloboukem (A. Příhoda)

49

Lakovka zakroucená roste na obnažené vlhké minerální půdě od nížin až vysoko do hor. Význačná je pro obnažené břehy potoků v hlinité půdě v olšových luzích a pro holá místa na horských a podhorských prameništích (např. v Horních Albeřicích v Krkonoších) jak bez stromové vegetace, tak i s olšemi. Jinak se často vyskytuje také ve vlhkých lesních školkách, např. v Belanských Tatrách u Podspádů. Všechny uvedené druhy lakovek jsou jedlé. 19. Marasmius wynnei BK. et BR. - špička Wynneova Plodničky rostly 26. X. v rozpadlých zbytcích listí, větévek a stonků bylin mezi sutí a skalami. Houba se zřejmě uplatní při jejich rozkladu. Je jedlá. 20. Lepista nebularis (FR.) HARMAJA = Clitocybe nebularis (BATSCH ex FR.) KUMMER - střmělka mlženka Plodnice rostly 26. X. na úpatí. PILÁT zahrnuje tuto houbu mezi druhy dobohabrových lesů na nevápenatých půdách svazu Carpinion betuli (MEYER, 1937) OBERDORPER 1953 v podsvazu Galio-Carpinion OBERDORPER a mezi houby bučin v nížině a pahorkatině Eu-Pagion a Luzulo-Pagion LOHM. et TX. Houbu však lze najít i v jiných typech lesů a někdy i mimo les v křovinách nebo na lesních lukách, kde je opadalé listí. Po speciální úpravě je jedlá, ale některým lidem působí zažívací potíže. 21. Rickenella fibula (BULL. ex FR.) RAITH. = Geronema fibula (BULL. ex FR.) S1NG. - kalichovka oranžová Plodničky rostly v polštářcích mechů mezi skalami a sutí 26. X. Byly nalezeny tentýž den i při cestě k altánu proti hradu Křivoklátu. WOJEWODA ji uvádí z Polska mezi význačnými druhy pro bory typu Pino-Vaccinietum myrtilli v 15. Rickenella fibula (BULL. ex" ?R.) RAITH, - kalichovka oranžová: plodničky v mechových polštářcích, vývoj klobouky a výtrusy? (A. Příhoda)

50

severním karpatském předhoří v okolí Rabsztyna na severozápad od Krakova, PILÁT mezi houbami borů nebo smrčin s příměsí břízy na rašelině, KUBÍČKA mezi houbami na kosodřevině z Doliny Sedmi pramenů v Belanských Tatrách. Jinak je tato houba rozšířena od nížin až vysoko do hor, kde roste v mechových polštářcích v lese i mimo les, např. mezi trávou na mezích a pastvinách. 22. Lepista nuda (BULL. ex FR.) COOKE - čirůvka fialová Houba nerostla přímo na vytyčené a podrobně zmapované ploše, ale v bukovém lese v jejím sousedství, na západ od plochy cestou k lomu. Houba byla nalezena 26. X. PILÁT uvádí tento druh mezi houbami druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách, ale houba roste i na vápenatých podkladech. Jak píše PILÁT v úvodním odstavci k této kapitole, velký počet druhů hub ve smíšených i jiných lesích patří k humusovým saprofytům, kteří často ani v kvalitě humusu nejsou vybíraví a typickým příkladem takové houby je právě Čirůvka fialová. Roste hojně jak v lesích jehličnatých, tak i listnatých? Často se objevuje i mimo les na pastvinách a lesních lukách, v zahradách i na polích poblíž lesa, na lesních cestách a při lesních okrajích. Zvláště dobře se jí daří na substrátech bohatých dusíkem, a proto hojně roste v opadalém listí nebo ve zbytcích sena kolem krmelců pro zvěř, kde často tvoří celé řady plodnic nebo kruhy. Ha úkor jiných druhů hub pak převládá v uměle hnojených lesních porostech. Lze ji také celkem snadno pěstovat na plevách, řezance, staré slámě a kompostech z listí nebo trávy, zvláště když se přihnojí přirozeným nebo strojeným dusíkatým hnojivem. Je jedlá, ale vyžaduje dokonalou tepelnou úpravu, aby se odstranily termolabilní látky rozpouštějící hemoglobin. 23.Lycoperdon perlatum PBRS. var. perlatum - pýchavka obecná typická Plodnice rostly 31. VIII. v trouchu z rozpadlého listí, větévek a jiných rostlinných zbytků v travnatých porostech. Jinak houba roste v lesích všeho druhu na zemi, zřídka se vyskytne i na trouchnivém dřevě, dále je hojná i na loukách a pastvinách z nížin až vysoko do hor. V Československa patří k nejhojnějším pýchavkám. Typickou odrůdu zaznamenal FAVRB ve Švýcarských Alpách až do výšky 2200 m. PILÁT ji uvádí z lesostepí s duben pýřitým svazu Quercion pubescenti-petraeae BR. BL., dále z akátových lesíků a mezl houbami druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách, konečně pak mezi nejhonějšími a nejvýznačnějšími houbami pro smrkové monokultury v nížině a 51

pahorkatině na nevápenatých půdách. Je jedlá. 24. Astraeus hygrometricus (PERS.) MORG. - hvězdák vlhkoměrný Poměrně čerstvé i starší plodničky byly nalezeny ve velkém počtu 3. V. i 31. VIII. mezi skalami a sutí pod nimi. STANĚK (in GEJP et al. - Gasteromycetes) uvádí, že tato houba roste pospolitě na výslunných skalnatých a kamenitých suťových nebo hlinitých svazích, na zalesněných skalách, na okrajích dubových nebo borových lesů a někdy i v nich. Na všech nalezištích zjistil bud jen duby, nebo borovice, popřípadě obojí. Nezaznamenal ani jeden případ, kde by houba rostla bez některého z těchto stromů. Vyskytuje se jak na kyselejších substrátech (břidlicích nebo pískách), tak i na vápencových sutích. Ve vyšších horách u nás nebyla zjištěna, nejvýše do 650 m ve Vtáčníku na Slovensku. ŠMARDA (1964) ji uvádí jako doprovod teplomilné květeny v teplých a světlých doubravách, kde na světlinách jsou suchomilná společenstva svazu Festucion valesiacae (KLIKA 1931). PILÁT ji charakterizuje jako xerotermní houbu provázející pontickopanonskou květenu na zbytcích jihoslovenských a jihomoravských stepí, navazujících na suché nížiny severního Rakouska a Maďarska, které jsou však dnes většinou zalesněny borovicí nebo akátem. Dále ji uvádí mezi houbami borů Dicrano-Pinion a z borových monokultur. PŘÍHODA ji nacházel ve velkém množství v druhotných porostech makchie, která vyrostla po vykácení původních porostů stálezelených dubů Quercus ilex a Quercus coccifera, jejichž zbytky se tam zachovaly jako výmladky v okolí Ulcinje na Černé Hoře v jižní části Jugoslávie (v červnu a červenci 1969). 25. Macrolepiota procera (SCOP. ex FR.) SING. - bedla vysoká Četné plodnice rostly na několika místech v bukových, dubových i keřových porostech 31. VIII. i 26. X. Jde o saprofytickou houbu v rozmanitých typech světlejších lesů, zvláště na lesních světlinách, pasekách i mimo les na lesních lukách a v křovinách. PILÁT ji zaznamenává z akátových hájů. Je jedlá. 26. Macrolepiota konradii (HUIJSM. ex P.D. ORTON) MOSER = Lepiota konradii HUIJSM. ex ORTON = Lepiota gracilenta KROMH. sensu VELENOVSKÝ (rovněž sensu CKE a sensu REA) - bedla útlá Několik plodnic rostlo mezi vrcholem a skalami spolu s plodnicemi bedly 52

vysoké. VELENOVSKÝ ji uvádí ze suchých humózních lesů od Karlštejna, Řevnic a z Prahy-Hvězdy. Za určení děkujeme dr. J. Herinkovi. 27. Amanita rubescens (PERS. ex FR.) S.P. GRAY - muchomůrka růžovka Houba rostla 31. VIII. v dolní části při cestě. Tvoří mykorrhizy s nejrozmanitějšími listnatými i jehličnatými stromy od nížin až do hor na velmi různých stanovištích, a to od značně suchých až po stále promáčená rašeliniště. PILÁT ji uvádí z dobohabrových lesů na nevápenatých půdách svazu Carpinion (MEYER) OBERDORP., z druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách, ze smrkových monokultur, z původních borů a borových monokultur. Je jedlá. 28. Suillus luteus (L. ex FR.) S.P. GRAY - klouzek obecný Houba rostla pod borovicemi na úpatí 31. VIII. Je to význačný symbiont borovic, s kterými tvoří mykorrhizy již od dvouletých semenáčků, mezi nimiž vyrostou někdy jeho plodnice již ve školce i v pařeništi. S kosodřevinou vystupuje vysoko nad hranici lesa, především na nevápenatých podkladech. V Západních Tatrách jej našel Příhoda i ve výškách nad 2000 m. Je to výborná jedlá houba. PILÁT (1969) upozorňuje na její důležitost pro umělou mykorrhizaci borovic v lesnictví při vysazování borovic mimo původní oblast rozšíření v chladnějších polohách. 29. Suillus grevillei (KLOTZSCH) SING. - klouzek sličný Plodnice vyrostly 26. X. v horní části pod modříny. Jde o význačného symbionta modřínu provázejícího tuto dřevinu i na druhotná stanoviště, jak je tomu i v tomto případě. Je jedlý. 30. Xerocomus chrysentereon (BULL. ex ST. AMANS) QUÉL. - suchohřib žlutomasý Houba rostla pod duby 26. X. PILÁT ji uvádí mezi houbami druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách, v ochuzených nížinných kyselých bučinách, ze smrkových monokultur na nevápenatých půdách v nížinách a pahorkatině a jako mykorrhitickou houbu vázanou na kosodřevinu. Jde o hojnou houbu listnatých i jehličnatých lesů od nížin až nad horní hranici lesa. PŘÍHODA (in ERHART, ERHARTOVÁ a PŘÍHODA) ji udává jako průvodce jemných porostů trávy metličky křivolaké - Avenella flexuosa (L.) PARL. v podhorských smrčinách, kyselých dubinách pahorkatin i v jiných listnatých lesích, zvláště v podsvazu Luzulo-Pagion. Je jedlá.

53

31. Russula xerampelina (SCHPP. ex SECR.) FR. - holubinka révová Rostla pod borovicemi při úpatí 26. X. PILÁT ji uvádí mezi houbami druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách. Jde o velmi hojnou houbu v nejrozmanitějších typech lesa. Je jedlá. 32. Russula fragilis (PERS. ex FR.) FR. - holubinka křehká Rostla v dolní vlhčí části kyselé dubové bučiny bikové 26. X. PILÁT ji uvádí mezi houbami druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách. Tato holubinka rostla i při cestě k altánu proti hradu Křivoklátu. Pro palčivost není jedlá. U EREMITA Všechny druhy byly sbírány na jediné exkurzi dne 31. VIII. 33. Pomitopsis pinicola (SW. ex FR.) P. KARST. - troudnatec pásovaný Plodnice rostla na hnijícím pařezu. Jde o význačnou cizopasnou nebo saprofytickou

dřevokaznou

houbu

napadající

nejrozmanitější

druhy

jehličnatých i listnatých stromů od nížin až do hor, zvláště v místech s větší vzdušnou vlhkostí. Působí intenzívní hnědou hnilobu jádrového dřeva i běle s kostkovitým rozpadem a bílými pláty podhoubí v trhlinách. 34. Mýcena polygramma (BULL. ex FR.) S.P. GRAY - helmovka brázditá Tato houba rostla na ztrouchnivělém pařezu. Jde o hojný druh vyskytující se na hnijícím dřevě rozmanitých listnatých stromů od nížin až do hor; je užitečný rozkladem pařezů i jiných zbytků dřeva, 35.

Pluteus atricapillus (SECR.) SUTG. - P. cervinus (SCHPP. ex FR.) KUMMER

- štítovka jelení Byla nalezena na trouchnivějícím pařezu. Je to běžná houba rostoucí na odumřelém dřevě, především listnatých dřevin, od nížin až do hor. PILÁT ji uvádí mezi druhy dobohabrových lesů na nevápenatých půdách svazu Carpinion betuli a mezi houbami bučin v nížině a pahorkatině (Eu-Fagion a Luzulo-Fagion). Je užitečná rozkladem pařezů a dřevního odpadu. Je jedlá. 36. Mýcena tenerrima (BK0) SACC., [sensu LANGE, sensu KÜHNEE} - helmovka přeútlá Drobounká bílá helmovka s třeněm dole rozšířeným v terčík rostla v drobných opadalých větévkách. Houba se účastní na konečném rozkladu dřeva, větévek i jiného opadu listnatých dřevin. Není totožná s houbou, kterou popisuje 54

VELENOVSKÝ pod jménem Mýcena tenerrima BK. podle nálezu ve smrčině u Myšlína, kde rostla na zetlelých listech trav mezi mechem. VELENOVSKÝ k tomu poznamenává: "Zdá se, že každý autor druh tento jinak popisuje. Zde diagnosa dle naší houby." 37. Clitocybe odora (BULL. ex FR.) KUMMER - strmělka anýzka Houba rostla v opadalém listí a jehličí. Je hojně rozšířena v rozmanitých typech lesů, kde se účastní na rozkladu surové hrabanky. PILÁT ji uvádí mezi houbami druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách. Je jedlá. 38. Inocybe argillacea (PERS. ex PERS.) SINGER - vláknice bílá Skupinky plodnic rostly v rozpadlém listí a jehličí i přímo na stezce. Houba se často uvádí jen jako barevná odchylka vláknice fialové - Inocybe geophylla (SOW. ex FR.) KUMMER, která je lilákově fialová a jen na vrcholku vybledlá do šeda až žlutavá. Na této lokalitě rostly pouze bílé plodničky odpovídající popisu vláknice bílé. SINGER (1975) uvádí vláknici bílou jako samostatný druh jen

Nahoře: 16. Mýcena tenerrima (BK.) SACC. - helmovka přeútlá: plodničky, průřez plodničkou, výtrusy, bazidie a pokožkové buňky (A, Příhoda) Dole: 17. Inocybe argillacea (PERS. ex PERS.) SING. - vláknice bílá: vývoj plodnice, průřez mladou a starou plodnicí, výtrusy a cystidy (A. Příhoda)

55

podmínečně ("pokud ji nezahrnujeme do předchozího druhu", tj. vláknice fialové). KULT (1950) uvádí vláknici fialovou jako typickou houbu pro starou polabskou doubravu s bohatým podrostem teplomilných keřů i nejrozmanitějších bylin a PILÁT ji s dalšími druhy vybranými z Kultová seznamu uvádí mezi houbami kyselých doubrav a oligotrofních habrových doubrav svazu Quercion robori-petraeae Bít.-Bl. 1932 a habrových doubrav Carpinion betuli. Houba je mírně jedovatá. 39. Agaricus arvensis SCHPP. ex FR. - žampion (pečárka) ovčí Mladé plodnice rostly v jemném splaveném humusu přímo na stezce. PILÁT uvádí tuto houbu ve smrkových monokulturách na vápenatých i nevápenatých půdách v nížinách a pahorkatinách. Pro humózní smrčiny je houba význačná, ale vyskytuje se i v jiných typech humózních lesů. Je jedlá. 40. Paxillus involutus (BATSCH) PR, - čechratka podvinutá Houba rostla v hrabance na několika místech podle stezky. Je běžně rozšířena v rozmanitých typech lesů od nížin až nad horní hranici lesa do pásma kosodřeviny a často roste i pod jednotlivými stromy mimo les. Často provází břízu. PILÁT ji uvádí mezi houbami druhotných smíšených lesů na nevápenatých půdách a podle publikací ŠEBKA a WOJEWODY mezi houbami přirozených borů i borových monokultur. ŠEBEK (1964) ji uvádí na prvním místě mezi druhy význačnými pro "původní čisté bory středního Polabí" (v německém souhrnu práce), WOJEWODA (1960) jako význačný druh pro "Pino-Vaccinietum myrtilli". V starší literatuře se houba uvádí jako jedlá, ale později bylo zjištěno, že po opakovaném požívání může u některých lidí vyvolat nebezpečnou alergickou reakci, která v některých případech skončila i smrtelně rozkladem krvinek a selháním ledvin. Dále zde byl nalezen druh Xerocomus chrysenteron (bližší charakteristika je uvedena pod pořadovým číslem 30). BABA U KŘIVOKLÁTU Všechny druhy byly sbírány na jediné exkurzi dne 27. X. Suché pastviny 41. Hygrocybe intermedia (PASS.) FAY. - šťavnatka prostřední Je to houba pastvin a lesních palouků. VELENOVSKÝ o ní píše, že roste každoročně v Mnichovicích v srpnu velmi hojně vždy poblíž jalovců a 56

poznamenává, že RICKEN popisuje tento druh špatně. Rovněž MOSER (1967) cituje Rickenovo pojetí této houby s otazníkem. PILÁT v Klíči (1951) označuje tento druh za nejistý, který je možná totožný se šťavnatkou Rickenovou Hygrophorus

rickeni

MAIRE.

(Tuto

šťavnatku

MOSER

neuvádí

ani

v

synonymech.) PILÁT pak popisuje šťavnatku Rickenovu v Klíči dvakrát, a to na str. 80 a 81; oba tyto popisy se mezi sebou poněkud liší, především v tvaru lupenů. Vztahují se nejspíše na šťavnatku Langeovu - Hygrocybe langei KUHN., kterou MOSER (1967 i 1978) uvádí pod jménem Hygrocybe acuteconica (CLEMENTS) SING. se synonymy H. crocea BRES., H. constane LANGE a H. langei KUHN. U S1NGRA je její označení zpřesněno: Hygrocybe acuteconica (CLEM. in WOODE) SING. Pro šťavnatku prostřední je význačné jemné hnědé vláknité žíhání na povrchu klobouku, což vystihuje VELENOVSKÝ slovy "přeútle mourově hnědě vláknitý". PILÁT píše "ozdobený sépiově hnědými vlákny, které na temeni tvoří šupiny".

Nahoře: 18; Camarophyllus niveus (SCOP. ex FRS) KARST. - šťavnatka sněžná: vývoj plodnice, bazidie s výtrusy, průřez plodnici a výtrusy (A. Příhoda) Dole: 19. Camarophyllus pratensis (PERS. ex FR.) KARST. - šťavnatka luční: výtrusy, vývoj plodnice s průřezy mladou a starou plodnicí (A. Příhoda)

57

42. Hygrocybe intermedia (SCOP. ex FR.) KUMMER – šťavnatka kuželovitá Tento snad nejhojnější druh šťavnatek je rozšířený na lukách a pastvinách od nížin až do hor. PILÁT ji uvádí mezi houbami kulturních lučin, alpínských niv a holí a PAVRE i v společenstvu, které nazývá "horská mikrosilva", tzn. špalírové porosty dryádky (asi z řádu Salicion herbaceae). 43. Camarophyllus niveus (SCOP. ex FR.) WÜNSCHE - šťavnatka sněžná Tato houba je rozšířena na loukách a pastvinách od nížin až do hor. PILÁT ji uvádí mezi houbami kulturních lučin. Je jedlá. 44. Camarophyllus pratensis (PERS. ex FR.) KUMMER - šťavnatka luční PILÁT ji uvádí mezi houbami kulturních lučin a alpínských niv a holí. Je jedlá. 45. Marasmius oreades (BOLT. ex FR.) FR. - špička obecná Tato houba je hojná v travních porostech od nížin až do hor; pravděpodobně žije v symbióze s trávami. Místa jejího výskytu jsou patrná, i když netvoří plodnice, podle tmavší bujnější trávy. PILÁT ji uvádí mezi houbami hadcových stepí, písčin a suchých pastvin (podle KOTLABY 1955). Je jedlá. Dále zde byl nalezen druh Marasmius wynnei (bližší charakteristika uvedena pod pořadovým číslem 19). 46. Marasmius scorodonius (FR.) FR. - špička česneková Houba rostla v jehličí pod borovicí na pastvině. PILÁT ji uvádí z dubohabrových lesů na nevápenatých půdách svazu Carpinion. Nejhojnější však je v jehličnatých lesích, zvláště ve smrkových monokulturách, kde rozkládá jehličí. VESELÍ, KOTLABA a POUZAR ji uvádějí také z vřesovin. Je jedlá. 47. Lepiota erminea FR. - bedla hranostajová PILÁT ji uvádí z hadcových stepí. Význačná je pro travní porosty na opukách a slínové, tzv. bílé stráně (PŘÍHODA). Podle VESELÉHO, KOTLABY a POUZARA roste i v lesích a na polích. Četné plodnice druhu Macrolepiota procera rostly v akátovém lesíku pod pastvinou (bližší údaje viz pořadové číslo 35). V opadalém a navátém listí na pastvině i na hřebeni k vyhlídce rostla Lepista nuda (bližší údaje viz pořadové číslo 22). 48. Hygrophorus lucorum KALCHBR. - šťavnatka modřínová Houba rostla v opadalém jehličí pod modřínem na pastvině. Jde o druh specializovaný na modřín, rozkládající jeho opadalé jehličí a na druhotných 58

stanovištích, jak je tomu i v tomto případě. 49. Lepista luscina (Pii.) SXNG. - čirůvka zamlžená Tato houba se vyskytuje v travních porostech. Jde o význačnou houbu luk a pastvin od nížin až do hor. PILÁT ji uvádí z hadcových stepí, lesních světlin, travnatých okrajů lesů i zahrad. Je jedlá. Plodnice Clitocybe nebularis rostly v lese při cestě ke skalám s vyhlídkou (bližší údaje viz pořadové číslo 20). Skály s vyhlídkou V této lokalitě byl nalezen druh Lepista luscina, jehož charakteristika je uvedena pod pořadovým číslem 49. 50. Clitocybe pinetorum VEL. - strmělka borová Pod borovicí na skále v horní části rostla jediná plodnice, která byla hygrofánní, skoro bílá, s pleťovým nádechem, hnědavým hrbolkem a s hustými, platově nadechlými až narůžovělými sbíhavými a prosvítavými lupeny. VELENOVSKÝ jí popsal z borových lesů u Lysé nad Labem, kde rostla v koloniích na jehlicí v říjnu 1914. 51. Rhizopogon roseolus (CORDA in STURM) TH.M. FRIES - kořenovec načervenalý Pod borovicí na skále v horní části byla jediná plodnice ponořená v jemném trouchu. PILÁT uvádí tuto houbu z hadcových skalních stepí, ze smrkových monokultur na vápenatých půdách a z dobohabrových lesů na ne vápenatých půdách. Jinak je význačná pro písčité bory. Roztroušené plodničky Xerocomus chrysenteron rostly pod borovicemi (bližší údaje viz pořadové Číslo 30), Ve splaveném trouchu a jemném humusu v štěrbinách skal a mezi trsy trávy rostl druh Lycoperdon perlatum (bližší údaje viz pořadové číslo 23). Mezi řídkými trsy trávy na skalách byl nalezen druh Camarophyllus niveus (bližší údaje viz pořadové Číslo 43).

20. Rhizopogon roseolus (CORDA in STURM) Th.M. PRIES - kořenovec načervenalý: plodnice, průřez plodnicí a výtrusy (A. Příhoda)

59

52. Hebeloma radicosum (BULL, ex FR.) RICKEN - slzivka kořenatá Houba rostla v dubovém lese při cestě z Baby do Křivoklátu poblíž malého jezírka. Na rozdíl od většiny ostatních slzivek, které tvoří mykorrhizy s rozmanitými druhy listnatých i jehličnatých dřevin, je tento druh dřevokaznou houbou, která rozkládá kořeny nebo pařezy listnatých stromů. PILÁT ji uvádí mezi houbami dubohabrových lesů na nevápenatých půdách. ZÁVĚR Ze vzácných, méně hojných nebo méně známých druhů hub je zajímavý výskyt těchto druhů: Hericium erinaceum, Macrolepiota konradii, Crucibulum laeve var. exiguum, Hygrocybe intermedia, Pluteus pellitus, Clitocybe pinetorum. V rezervaci Velká Pleš je význačným druhem skal a sutí Astraeus hygrometricus, jinak jde většinou o druhy význačné pro bučiny, dubiny a habrodubové lesy sušších a teplejších poloh. V rezervaci U Eremita jde převážně o houby vyskytující se v humóznějších lesích s větší vzdušnou vlhkostí. V rezervaci Baba na pastvinách převažují houby charakteristické pro travní porosty; na skalách se vyskytují také houby provázející borovici. Zusammenfassung Im vorliegenden Beitrag werden Pilze, die in den Naturschutzgebieten Velká Pleš, U Eremita und Baba und in ihrer nächsten Umgebung, sowie in der in Vorbereitung stehenden Schutzregion Křivoklátsko erscheinen, angeführt. Jede Art bekommt ihre ökologische Charakteristik, beziehungsweise ihre wirtschaftliche Bedeutung. Für Felsen und Geröllhänge des Naturschutzgebietes Velká Pleš ist Astraeus hygrometricus bemerkenswert; andere Arten sind für Buchen- und Eichenbestände, sowie für Hagenbuchen und Eichenmischwälde typisch. Im Naturschutzgebiet U Eremita überwiegen Arten feuchterer humoser Wälder. Im Naturschutzgebiet Baba wuchsen Wiesen- und Weidenpilze und auf den Felsen Arten als Begleiter der Föhre. Literatura BALABÁN, K., KOT LA BA, F., 1970: Atlas dřevokazných hub. Praha. CEJP, K., 1928: Monografie Hydnaceí republiky Československé. Praha. CEJP, K., PILÁT, A. et al., 1958: Gasteromycetes. Houby břichatky. Flora ČSR 1 B. Praha. DOMANSKI, S. , 1974, 1975: Basidiomycetes (Bezblaszkowe) 1., 2. Mala flora grzybów. Krakow.

(Podstawczaki)

Aphyllophorales

EHHART, J., ERHARTOVÁ, M., PŘÍHODA, A., 1977: Houby ve fotografii. Praha. FAVRB, J., 1955: Les champignons supérieurs de la zone alpine du Parc National Suisse. Résultats des recherches seientif. Ester FR. au Parc Natl. Suisse 5 (33) : 1-212, tab. 111.

60

JACCOTTET, J., 1930: Die Pilze in der Natur. Bern. KONRAD, P., MAUBLANC, A., 1948, 1952: Les Agaricales I., II. Encyclopédie mycologique XIV., XX. Paris. KOTLABA, P., 1955: Lokalita vzácných teplomilných břichatek u Velkých Levár. Čs. mykol. 9 : 189-192. KULT, K., 1950: Zpracování druhů hub z naleziště u Čelákovic. Čs. mykol. 4 : 145-152. KÜHNER, R., ROMAGNESI, H., 1974: Flore analytique des champignons supérieurs. Paris. MOSER, M., 1967: Die Rohrlinge und Blatterpilze (Agaricales). Kleine Kryptogamenflora II b/2. Jena. PILÁT, A., 1936: Polyporaceae - Houby chorošovité. Atlas hub evropských III. Praha. PILÁT, A., 1951: Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha. PILÁT, A., 1969: Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha. PŘÍHODA, A., 1959: Lesnická fytopatologie. Praha. PŘÍHODA, A.: 1972: Houbařův rok. Praha. PŘÍHODA, A.: 1975: in HOFPER, A.: Zweiter Beitrag zur Kenntnis der Arten der Farnílie Encyrtldae (Hym. Chalcidoides) Jugoslaviens. Studia entomologica forestalla 2 : 19-39. Botanická charakteristika biotopů v okolí Ulcinje. SINGER, B., 1975: The Agaricales in modern taxonomy. Vaduz. SVRČEK, M. a kol., 1976: Klič k určování bezcévných rostlin. Praha. ŠEBEK, S. , 1964: Břichatkovité houby písečné přesypové oblasti ve středním Polabí. Čs. mykol. 18 : 109-116. ŠMARDA, F., 1964: Příspěvek k mykoekologické charakteristice panonské. oblasti v okolí Brna. Čs. mykol. 18 : 219-220. VELENOVSKÝ, J., 1920: České houby. Praha. VELENOVSKÝ, J., 1947: Novitates mycologicae novissimae. Praha. VESELÝ, R., KOTLABA, F., POUZAR, Z., 1972: Přehled československých hub. Praha. WOJEWODA, W., 1960: Qbserwacje mikologieszne w platach Fagetum carpaticum 1 Pineto-vaccinietum myrtilli w okolicy Rabsztyna. Fragm. flor. et geobot. 10 : 275-282. Adresy autorů: Doc. ing. Antonín Příhoda, 252 67 Tuchoměřice 26 Ing. Anna Machulková, 170 00 Praha 7, Kostelní 30

61