Hospodářský a sociální vývoj Hlučínska v letech

Aleš Binar l Hospodářský a sociální vývoj Hlučínska v letech 1945 – 1989

Hospodářský a sociální vývoj Hlučínska v letech 1945 – 1989 Aleš Binar

Opava, 2014


Slezská univerzita v Opavě

Tato publikace byla financována z projektu: „Historizace střední Evropy jako téma pro rozvoj lidského potenciálu v oblasti výzkumu, inovací, vzdělávání a zapojení současných a budoucích vědecko-výzkumných pracovníků do mezinárodních VaV aktivit“ (č. CZ.1.07/2.3.00/20.0031), který je financovaný z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Webové stránky projektu: projekty.slu.cz/historizace

© Aleš Binar, 2014 © Slezská univerzita, 2014 ISBN 978-80-7510-119-8

Opava, 2014


Předmluva autora

Obsah:

1 Úvod 1.1 Metodika 1.2 Literatura a prameny

5 6 6 16

1.2.1 Literatura 1.2.2 Prameny

16 26

2 Možnosti a limity hospodářského a sociálního vývoje Hlučínska 2.1 Geografická charakteristika Hlučínska 2.2 Hospodářský a sociální vývoj Hlučínska do konce druhé světové války 2.3 Územněsprávní vývoj Hlučínska v letech 1945 až 1989 2.4 Následky druhé světové války a likvidace válečných škod 2.5 „Hlučínská otázka“ 2.6 Plánování hospodářského a sídelního vývoje 2.7 Shrnutí

34 34 38 47 58 69 82 100

3 Hospodářský vývoj 3.1 Zemědělská výroba

104 108

3.1.1 Struktura pozemkové držby roku 1945 3.1.2 Konfiskace zemědělského majetku v letech 1945 až 1958 3.1.3 Pozemkové reformy v letech 1947 až 1949 3.1.4 Kolektivizace zemědělství v letech 1949 až 1960

3.1.4.1 První fáze kolektivizace zemědělství v letech 1949 až 1953 3.1.4.2 Krize kolektivizace v letech 1953 až 1955 3.1.4.3 Druhá fáze kolektivizace zemědělství v letech 1955 až 1960

3.1.5 Vývoj zemědělství v letech 1960 až 1989

3.2 Těžba, průmysl a živnosti

108 111 123 128

129 145 151

163

174

3.2.1 Těžba černého uhlí a stavebních hmot 3.2.2 Průmysl 3.2.3 Živnosti a služby 3.2.3.1 Likvidace řemesel a živností

174 182 188

191 196

3.2.3.2 Komunální, družstevní a národní podniky

3.3 Doprava 3.4 Shrnutí

202 209

4 Sociální vývoj 4.1 Demografický vývoj

213 216

4.1.1 Migrace

216

4.1.1.1 Hornoslezští uprchlíci 4.1.1.2 Odsun německého obyvatelstva 4.1.1.3 Osídlování Hlučínska 4.1.1.4 Migrace v letech 1948 až 1989

218 222 231 236

4.1.2 Přirozená obměna obyvatelstva 4.1.2.1 Vývoj lidnatosti

238

245

4.1.3 Urbanizace

250

3


4.1.3.1 Výstavba

253

4.2 Sociální a profesní struktura obyvatelstva 4.3 Životní úroveň

257 266

4.4 Shrnutí

289

5 Závěr 5.1 Summary

293 300

6 Prameny a literatura 6.1 Archivní prameny 6.2 Edice 6.3 Statistiky 6.4 Vzpomínky pamětníků

303 303 304 305 307

4.3.1 Materiální úroveň 4.3.2 Životní styl 4.3.3 Zdravotnictví a zdravotní situace 4.3.4 Školství a vzdělanost

6.4.1 Paměti a vydané vzpomínky

266 274 279 283

307

6.5 Dobová literatura 6.6 Dobový tisk 6.7 Literatura 6.8 Internetové zdroje

307 308 308 325

7 Seznam uvedených zkratek

326

8 Přílohy 8.1 Přílohy ke druhé kapitole 8.2 Přílohy ke třetí kapitole 8.3 Přílohy ke třetí kapitole

I I XV XXXIII

4


Předmluva autora Zájem o dějiny hlučínského regionu prochází v současnosti obdobím, které je ovlivněno přetrvávající poptávkou ze strany veřejnosti, avšak pozorovatelným poklesem pozornosti odborníků. Tento útlum je pochopitelný a lze jej interpretovat jako vývojovou fázi, která následovala po vzedmuté vlně činorodé aktivity v průběhu devadesátých let, jež byla završena sepsáním syntézy dějin regionu v roce 2000. Na tomto posunu se dále projevila generační obměna. Zdá se však, že veřejnost byla naopak dosaženými výsledky stimulována a zájem o dějiny a kulturu regionu jenom zvyšovala. Koneckonců vývoj posledních pětadvaceti let prokázal, že místní identita je na Hlučínsku stále živá a v řadě aspektů se projevuje velmi vitálně. Předkládaná práce se v jistém smyslu nachází na průsečíku obou přístupů. V prvním případě usiluje o pomyslné zaplnění propasti, která se prohlubovala od počátku 21. století v souvislosti s poklesem odborného zájmu. Pokles pokračuje i přesto, že došlo k institucionálnímu a publikačnímu rozšíření badatelských možností, především historiografie. Není proto divu, že v posledních letech se výzkumem hlučínského regionu stále častěji zabývá sociologie, která svou pozornost upřela především na otázku identity autochtonního obyvatelstva. Pro účely popularizace se pak publikace pokouší přinést novou faktografii, ale především nové závěry, uplatnitelné i pro významný „hlučínský fenomén“, totiž syntézy dějin obcí. Pro míru, s jakou se v této formě dostává pozornosti jednotlivým hlučínským sídlům, je jen obtížně možno nalézt srovnání. Text publikace byl dokončen na podzim roku 2013 jako autorova disertační práce a poté předložen k obhajobě. Tato skutečnost se musela nutně projevit na stylistice a čtivosti. Autor si je vědom toho, že ne všechny pasáže představují snadné „čtení“ a na tomto místě žádá čtenáře o shovívavost. Nejedná se totiž o práci popularizační, jak by snad mohlo svádět její zaměření na hlučínský region, ale o práci odbornou, práci s rozsáhlým poznámkovým aparátem a s ne vždy přehlednými rozbory. Poznat nejnovější dějiny Hlučínska v letech 1945 až 1989 znamenalo vstoupit v řadě momentů na dosud zcela neprobádanou půdu a to nejenom na úrovni regionální historie, což je vcelku samozřejmé, ale též na vyšším stupni poznání, který představuje historie národní a státní. Pro mnohé z dosažených závěrů nebylo proto možno vést ani analogii, ani komparaci. Překonávání těchto badatelských obtíží by nebylo možno bez řady cenných rad. V tomto směru je na místě poděkovat všem, kteří přispěli k realizaci této práce. Jmenovitý výčet by byl jistě nespravedlivý, přesto si autor dovoluje uvést alespoň dvě jména svých školitelů. Prvním je docent Dušan Janák, druhým profesor Zdeněk Jirásek. Vyjádřit díky však neznamená delegovat jakoukoliv zodpovědnost za formulované závěry. Tu nese výhradně autor sám. Ludgeřovice – Brno, 30. září 2014

5


1 Úvod Cílem předkládané práce je poznání hospodářských a sociálních dějin hlučínského regionu v letech 1945 až 1989. Toho se snaží dosáhnout dvojím přístupem. Předně deskripcí, přičemž jejím účelem není pouhé zprostředkování agregovaných dat, ale i snaha vytvořit kompaktní obraz minulosti, a dále analýzou získaných údajů. Přes principiální tendence hospodářských a sociálních dějin k interdisciplinaritě, blízká příbuznost zde existuje obzvláště k sociologii a ekonomii, byl výzkum založen na kritických metodách historiografie.

1.1 Metodika Ve světové historiografii se od konce 19. století etabloval obor hospodářských a sociálních dějin. Důležitým rysem jeho geneze byla skutečnost, že už od samých počátků došlo k prolnutí obou tematických rovin, tj. dějin hospodářských a sociálních.1 Dlouhodobé změny v ekonomické struktuře totiž vycházejí ze sociálních předpokladů a současně ovlivňují sociální realitu.2 Tento koncept je ze dvou hlavních důvodů užit i v předkládaném textu. První zohledňuje již zavedený způsob historiografického výkladu („path dependence“), druhý vychází z postavení zkoumaného regionu, který byl spíše objektem, než subjektem dějin.3 Je proto metodicky velmi obtížné, ne-li nemožné, hovořit o politických dějinách Hlučínska v letech 1945 až 1989. Omezení zájmu na hospodářský a sociální aspekt navíc umožňuje precizněji analyzovat získaná fakta. Výzkum hospodářského vývoje vychází z pojetí hospodářských dějin jako vědy o „hospodářském aspektu života společnosti“.4 Samotná analýza onoho hospodářského aspektu se pak vztahuje k jednotlivým odvětvím, která v hospodářských a sociálních dějinách představují současně badatelské okruhy. Patří sem zemědělství a lesnictví, hornictví, obchod, doprava a komunikace, řemesla, manufaktury a strojní průmysl a podnikatelské dějiny.5 Pro úplnost se podotýká, že existuje i další způsob dělení ekonomického života, a to na jednotlivé sektory. Toto členění definoval francouzský sociolog Jean Fourastié, respektive jeho následovníci, a zahrnuje sektor primární, produkční, tj. zemědělství, lesnictví a rybolov a těžbu, 1 Zdeněk JINDRA – František SVÁTEK – Jiří ŠTAIF, Úvod do studia hospodářských a sociálních dějin. Svazek 1, Praha 1997, s. 42-65. 2

TAMTÉŽ, s. 49.

3 V letech 1945 až 1989 lze pozorovat trend „depolitizace“, tj. ve smyslu, kdy se z politického subjektu stává politický objekt. A přesně v této situaci se Hlučínsko nacházelo v letech 1945 až 1989. 4 Hospodářské dějiny tvoří integrální a organickou součást historických věd; proto práce respektuje textovou naraci, jako formu výstupu a současně zavedené historické metody. Milan MYŠKA, Problémy a metody hospodářských dějin, Ostrava 2010, s. 12. 5

Z. JINDRA – F. SVÁTEK – J. ŠTAIF, Úvod do studia, s. 58-65. 6


sekundární sektor, který zpracovává suroviny získané v primárním sektoru, tj. průmysl a stavebnictví, terciární sektor, do kterého patří služby a doprava, a nakonec, ne vždy vyčleňovaný, kvartérní sektor, tzn. věda, výzkum, školství a zdravotnictví. Tato dělba je nicméně pro historický výzkum obtížně využitelná. Její aplikaci ztěžuje předně dosavadní způsob bádání historiografie, která vždy o jednotlivých segmentech ekonomiky pojednávala výhradně oborově.6 Druhou příčinou je fakt, že sektorová dělba ekonomiky vychází fakticky ze synchronního, nikoliv diachronního přístupu. Zůstane-li se u uvedeného příkladu, lze odůvodňovat, že v průběhu průmyslové revoluce došlo k podstatnému rozvoji těžby (primárního sektoru) až po vzestupu výroby (sekundární sektor) atp. Třetím a nejdůležitějším argumentem je fakt, že tato téze se týká makroekonomie; její použití pro nevelký region s sebou nese množství interpretačních problémů. Oba způsoby členění hospodářského života však pomíjí otázku řízení ekonomiky. Tato skutečnost je však pro sledované období obzvláště významná; centrální plánování, tak, jak bylo realizováno v letech 1945/1949 až 1989, bylo totiž pro směřování investic a objem výstupů určující. Práce musela být proto rozšířena i o tuto oblast. Sociální dějiny lze podle historika Jürgena Kocky pojímat dvojím způsobem. Předně se jedná o přístup k výzkumu dějin vůbec (Gesellschaftsgeschichte); jedná se tedy o interpretační hledisko. V tomto směru lze při výzkumu hlučínských dějin přihlédnout k výkladovému modelu modernizace. Obzvláště úzká analogie existuje k německé koncepci „Sonderweg“, jejíž jádro představuje diskrepance vývoje ekonomiky a sociálněpolitické struktury společnosti.7 Druhý, „užší“ význam limituje, i když značně volně, výzkum na konkrétní aspekty sociálních struktur. Jedná se o studium sociálního a profesního složení, společenské dynamiky, demografického vývoje a životní úrovně, čímž se rozumí nejen „uspokojování materiálních potřeb“, ale i takových aspektů, jakými jsou dostupnost vzdělání, kulturní vyžití, kvalita životního prostředí apod.; zahrnutí další tematické oblasti, dějin mentalit,8 případně každodennosti,9 není všeobecně přijímané. Z obou možností byla dána přednost druhému přístupu, mj. i z důvodu, že se jedná o konceptualizaci užívanou v českém vědeckém prostředí,10 často v podobě obsahové redukce, která jen okrajově přibírá kulturní a mentální stránku společen6 Kupříkladu témata, jakými jsou dějiny zemědělství a těžby nerostných surovin, byla vždy oddělována. TAMTÉŽ, s. 52-53. 7 Jürgen KOCKA, Sozialgeschichte, Göttingen 1977, s. 105-107; M. MYŠKA, Problémy a metody, s. 48-64; Hans-Ulrich WEHLER, Modernisierungstheorie und Geschichte, Göttingen 1975, s. 11-18. 8 J. KOCKA, Sozialgeschichte, zejm. s. 82, dále 5, 82-89, 97-99. 9 Zařazení dějin každodennosti do sociálních dějin není zcela jednoznačné. Peter SCHÖTTLER, Mentalities, Ideologies, Discourses. On the „Third Level“ as a Theme in Social-Historical Research, in: Alf LÜDTKE (ed.), The History of Everyday Life, New Jersey 1995, s. 72-73. Naopak v českém prostředí jsou vazby mezi dějinami každodennosti a sociálními dějinami minimální, až žádné. Viz nejnověji: Petr SEDLÁK, Každodennost jako předmět a koncept dějepisného poznání, SD 21, 2013, č. 1-2, s. 124-146. 10 Z. JINDRA – F. SVÁTEK – J. ŠTAIF, Úvod do studia, s. 84-88. 7


ského vývoje.11 Tento způsob taktéž zachovává logickou symetrii výkladu; mají-li být hospodářské dějiny koncipovány jako „genitivní“ historie, je nutno takto postupovat i v případě výzkumu „sociálna“. Lenka Kalinová tento přístup nazývá „integrálními sociálními dějinami“, tj. takovými, které se za užití demografického přístupu zabývají populačním vývojem, s ohledem na hospodářské dějiny pak zaměstnaností, mzdovými a životními podmínkami, a nakonec, v těsné vazbě na sociologii, sociální stratifikací, mobilitou a vzděláním.12 Jiný koncept sociálních dějin v české historiografii de facto chybí.13 Historiografie zkoumá minulost lidské společnosti na několika úrovních. Jejich nedílnou součástí jsou regionální dějiny, čímž se zpravidla rozumí teritorium výrazně menší, než jakým je území státu, případně země. Metodika regionálních dějin tudíž vychází z běžných postupů odborné historie.14 Existuje však odlišnost v tom, na co je položen důraz. Smyslem regionálního přístupu není pouze poznání vývoje určité oblasti, ale též takových skutečností, které dle Františka Kutnara mají charakter „kontinuitního dějinného procesu“; regionální přístup tudíž umožňuje poznat, jak se určitý proces mění a modifikuje v konkrétním prostoru.15 Historický vývoj Hlučínska byl odlišný od vývoje českých zemí, v řadě aspektů jedinečný. To z něj také činí prostor, kde lze očekávat signifikantní proměny všech historických procesů. Z tohoto důvodu je práce zaměřena primárně na tzv. historické území Hlučínska. Pod tímto pojmem se rozumí oblast, jejíž hranice byly vytýčeny v letech 1920 a 1923 a která zahrnuje celkem 38 obcí.16 Tento přístup slibuje odhalit vývojové tendence, které jinak zůstávaly skryty. Při výzkumu nejnovějších dějin regionu totiž historiografie dosud interpretovala hlučínské dějiny 11 Toto pojetí dějin společnosti se zabývá demografickým a populačním vývojem, sociální stratifikací společnosti a sociální mobilitou, profesním složením, zaměstnaností, mzdovými podmínkami a životní úrovní. Dále též se snaží objasnit úroveň poskytování zdravotní péče a možností vzdělání, způsobu života, respektive v tom rozsahu volného času a možností jeho trávení apod. Lenka KALINOVÁ, Východiska, očekávání a realita poválečné doby, Praha 2004, s. 7-14; M. MYŠKA, Problémy a metody, 250 s. 12 L. KALINOVÁ, Společenské proměny v čase socialistického experimentu, Praha 2007, s. 17-18. 13 Pokusy redefinovat sociální dějiny jsou víceméně teprve na počátku. J. ŠTAIF, Sociální dějiny jako „hřiště“ dnešní historické vědy, in: Vladimír GONĚC a kol. (edd.), Česko-slovenská historická ročenka 2007, Bratislava – Brno 2007, s. 11-20. 14 Veronika STŘEDOVÁ, František Kutnar a strukturalismus v interpretaci sociálních a hospodářských dějin, Praha 2009, s. 82-84. 15 TAMTÉŽ. 16 Oněmi 38 obcemi jsou Antošovice, Bělá, Bobrovníky, Bohuslavice, Bolatice, Darkovice, Darkovičky, Dolní Benešov, Hať (připojena r. 1923), Hlučín, Hněvošice, Hošťálkovice, Chlebičov, Chuchelná, Kobeřice, Koblov, Kouty, Kozmice, Kravaře, Lhotka, Ludgeřovice, Malé Hoštice, Markvartovice, Oldřišov, Petřkovice, Píšť (připojena r. 1923), Rohov, Služovice, Strahovice, Sudice, Šilheřovice, Štěpánkovice, Třebom, Velké Hoštice, Vrbka, Vřesina, Zábřeh a Závada. Historické hranice Hlučínska nebyly nikdy, jako objekt historického zkoumání, zpochybňovány a ani nebyly činěny pokusy o jejich redefinici. Dan GAWRECKI (ed.), Dějiny Českého Slezska 1740-2000. I, Opava 2003, s. 16. Dále: Rudolf STRÁNSKÝ, Hlučínsko, Opava 1938, s. 22-23. V autorovi uváděném seznamu však chybí čtyři obce (Antošovice, Darkovice, Hněvošice a Třebom). Vilém PLAČEK, Prajzáci aneb k osudům Hlučínska 1792-1960, Hlučín – Kravaře, s. 23. 8


takřka výhradně prizmatem (politického) okresu Hlučín. Ten však není po teritoriální stránce s Hlučínskem totožný (blíže viz kap. 2.3); tím, že zahrnoval jak území „hlučínské“, tak „nehlučínské“, vytvářel území se zcela odlišnou kvalitou. Z tohoto důvodu byl výklad, tam, kde to heuristika umožňuje, rozdělen podle jednotlivých dílčích oblastí regionu. První je možno nazvat „vnitřním“ Hlučínskem a představují jej výhradně hlučínské obce okresu Hlučín, tj. 26 obcí.17 Druhou oblastí jsou dvě pohraniční obce, Sudice a Třebom. Jednalo se o obce, které na rozdíl od Hlučínska nebyly osídleny „moravským“, vesměs bilingvním obyvatelstvem, ale výhradně Němci. Z tohoto důvodu sdílely osud pohraničí. Třetí oblast představují nehlučínské obce okresu Hlučín. Ty sice nejsou meritorním předmětem zájmu, jejich zařazení si však vyžádala potřeba revidovat dosavadní výsledky výzkumu.18 Navíc vzhledem k rozdělení historického Hlučínska do jednotlivých okresů bylo nutno vydělit zvlášť to území, které tvořily obce, jež se staly součástí okresu Opava (do roku 1949 Opava-venkov) a okresu Ostrava (po roce 1957 Ostrava-venkov). V prvním případě se jedná o ryze zemědělskou oblast, kterou tvořilo nejdříve 12, od roku 1949 pak sedm obcí,19 v případě druhém pak jde o pět obcí průmyslového charakteru. 20 Vysvětlit dějiny Hlučínska z hlediska „samostatné oblasti porozumění“, výhradně samo ze sebe, je zcela nemožné.21 Obzvláště při vědomí, že nevelké územní útvary, a o malých regionech to platí dvojnásob, figurují v dějinách spíše jako subjekty historického vývoje. Proto bylo nutno ve vlastním výkladu zohlednit i několik dalších interpretačních horizontů. Přihlížet k obecným, světovým dějinám není vzhledem k nevelkému rozsahu regionu zcela nutné. Koneckonců tato rovina se promítá do národních dějin. Ty tedy tvoří důležitý výkladový rámec především kvůli faktu, že zákonné a jiné právní normy se vztahují výhradně k území státu. Ten také zpravidla bývá i nejdůležitějším nositelem kolektivní identity. V konkrétní situaci, ve které se nacházelo Hlučínsko, bylo nutno přihlédnout k vývoji ostravské průmyslové oblasti. Jak bude totiž dále z výkladu patrno, podstatná část Hlučínska, v průběhu času stále rozsáhlejší, byla nejpozději od roku 1950 považována za její integrální součást. Již z naznačeného je zřejmé, že přesné vymezení hranic ostravské průmyslové oblasti, respektive aglomerace, je obtížné; 17 Jednalo se o obce Antošovice, Bělá, Bohuslavice, Bolatice, Darkovice, Darkovičky, Dolní Benešov, Hať, Hlučín, Chuchelná, Kouty, Kozmice, Kravaře, Ludgeřovice, Markvartovice, Píšť, Šilheřovice, Štěpánkovice, Vřesina, Zábřeh a Závada. Do roku 1949 mezi ně patřily Bobrovníky, Hošťálkovice, Koblov, Lhotka a Petřkovice, které se následně staly součásti okresu Ostrava, po roce 1949 mezi ně naopak přibyly Kobeřice, Rohov, Strahovice, Sudice a Třebom, připojené z okresu Opava. 18 Do roku 1949 se jednalo o pět obcí: Děhylov, Dobroslavice, Martinov, Plesná a Třebovice, po roce 1949 o čtyři, Děhylov, Dobroslavice, Jilešovice a Plesná. 19 Oněmi 12 obcemi byly Hněvošice, Chlebičov, Kobeřice, Malé Hoštice, Oldřišov, Rohov, Služovice, Strahovice, Sudice, Třebom, Velké Hoštice a Vrbka, pět z nich bylo roku 1949 převedeno do podřízenosti okresu Hlučín. 20 Jednalo se o Bobrovníky, Hošťálkovice, Koblov, Lhotku a Petřkovice. 21 Koneckonců hledání hranic této „samovysvětlitelné“ oblasti často končí v dimenzích civilizace. Arnold J. TOYNBEE, A Study of History. Abridgment of volumes I-VI, London – New York – Toronto 1949, s. 1-11. 9


koneckonců nikdy nebylo zcela jednoznačné a odviselo od konkrétní metodiky a koncepce, navíc se v čase, obzvláště když se jedná o horizont čtyř desetiletí, proměňovalo. Zpravidla se (nejen) v historiografii ujalo dělení na „širší“ a „užší“ oblast.22 Při výzkumu bylo dále nutno zohlednit tu skutečnost, že ekonomický a sociální vývoj probíhal v rámci nedemokratického režimu.23 Především v období tzv. stalinizmu byla provázanost jednotlivých sfér veřejného života tak těsná,24 že je velmi obtížné exaktně vymezit limity ekonomického života. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že hospodářské a sociální dějiny jakožto „dílčí“, historická vědní disciplína byly užity jako východisko k poznání „dílčích“ prvků jevové totality (ve fenomenologickém významu), tzn. hospodářství a společnosti. Protože neslouží jako interpretační východisko dějin jako celku, bylo možno využít zavedených vědecko-kritických metod historiografie. Vzhledem k tomu, že výklad pracuje s kvantitativními údaji, důležité místo mezi postupy práce náleží metodě statistické.25 Její aplikace při srovnání vývoje na Hlučínsku a v českých zemích pak umožňuje zjistit, v duchu názoru F. Kutnara, který trend byl v rámci hlučínského regionu specifický, vázaný na jeho teritorium, a který byl naopak obecný. *** Struktura práce vychází v hospodářských dějinách z oborového členění, v sociálních dějinách respektuje aspekty společenské struktury. Od chronologického členění bylo upuštěno v důsledku zásadní diskrepance v periodizaci mezi národními a regionálním dějinami. Rozdíl je patrný obzvláště u nejdůležitějších předělů. Mocenský převrat v únoru 1948 nepředstavuje pro vývoj na Hlučínsku tak zásadní historickou změnu, jako v případě českých dějin. A naopak, rok 1960, který má jinak jako periodizační mezník jen pomocný význam, představuje v regionálním

22 V užším pojetí se za vlastní průmyslové jádro považovala oblast koncentrace průmyslu a těžby, tj. vlastní Ostrava a přilehlé průmyslové lokality na Karvinsku a z části na Frýdeckomístecku. Naopak širší pojetí zahrnovalo oblast zázemí (pracovní síly), tj. včetně Hlučínska. Jako další se nabízí termíny ostravsko-karvinský revír nebo Ostravsko, které však ne vždy představovaly synonyma. Lubomír BAJGER, Ostravsko po druhé světové válce 1945-1948, s. 46-47. 23 V této souvislosti je vhodné upozornit, že hospodářské a sociální dějiny představuji při výzkumu totalitního státu důležitý moment. Srovnej např.: Christoph BOYR, Der Beitrag der Sozialgeschichte zur Erforschung kommunistischer Systeme, in: Christiane BRENNER – Peter HEUMOS (edd.), Sozialgeschichtliche Kommunismusforschung, München 2005, s. 27-32. 24 Důsledkem pak bylo, že: „[…] všechny složky sociálního života [byly] unifikovány: donucovací systém pomáhal občas plnit plán ekonomice, ta pak zase působila jako prodloužená ruka koercivního systému, vzdělávací systém zajišťoval i sklizeň brambor a držel dětí jako rukojmí k vydírání rodičů […].“ Ivo MOŽNÝ, Proč tak snadno…, Praha 1999, s. 91. Na Hlučínsku lze tuto skutečnost doložit například v zemědělství. Vůbec první společné zemědělské práce Jednotného zemědělského družstva (JZD) Kouty v roce 1951 byly uskutečněny za pomoci žáků místní národní školy. Státní okresní archiv (SOkA) Opava, f. JZD Kravaře, inv. č. 5 – Kronika družstva, rok 1951. 25 K tomu viz: Jan HAVRÁNEK – Josef PETRÁŇ, Základy statistické metody pro historiky, Praha 1963, zejm. s. 3-90, 193-200. 10


měřítku zásadní přelom;26 a to především kvůli územněsprávní reformě a z ní posléze vyplývajícím limitům heuristiky, ale též pro, jak bude v textu dále uvedeno, podstatné změny v hospodářství a ve společnosti na Hlučínsku. Obdobně je tomu i v případě periodizačního významu roku 1968. I přes existenci několika periodizačních mezníků udržuje si celé období vymezené lety 1945 až 1989 vnitřní homogenitu. Obzvláště je tato skutečnost patrna ve srovnání s etapou předcházející a s etapou následující. Význam roku 1945 jako prvořadého milníku je dán několika faktory. Na prvním místě jsou zde válečné události, které na Hlučínsku oddělují období „před“ a „po“ fyzickou proměnou regionu a jeho obyvatelstva (válečné škody a oběti). Dále je to skutečnost, že poválečná epocha, za kterou lze považovat celé období do roku 1989, se vůči předchozí etapě dějin explicitně vymezovala. Stejně velký rozdíl lze nalézt ve srovnání s obdobím po roce 1989, kdy došlo k zavedení pluralitního zastupitelského systému a k obnově tržního hospodářství. Dvojí pohyb, v ekonomii a ve výkonu moci, totiž od tržního hospodářství k hospodářství plánovanému a od pluralitního systému k režimu „budovatelskému“, jinými slovy z „kapitalizmu do socializmu“, stal na začátku a v opačném sledu pak na konci tohoto období. Jednalo se tedy o přechod, „tranzici“, mezi stejnými referenčními řády.27 V rámci tematického členění, se zachováním výkladové linie pro hospodářské a pro sociální dějiny, byl vlastní text rozdělen do dvou samostatných, leč provázaných kapitol. V každé z nich je přitom udrženo chronologické členění, které vychází, nejedná-li se o vyloženě hlučínská specifika, z obecně přijímané periodizace. Nutné obsahové spojení bylo provedeno v jím předcházející samostatné kapitole. Ta pojednává o okolnostech, které určovaly možnosti a limity hospodářského a sociálního rozvoje regionu. Kromě vylíčení geografického charakteru regionu a základních momentů z hospodářských a sociálních dějin do konce druhé světové války bylo období nejnovějších dějin otevřeno kapitolou o územněsprávním vývoji na teritoriu Hlučínska. Poté byly vylíčeny následky války a jejich překonávání a následně tzv. hlučínská otázka. Jí se rozumí problém primárně politický, tj. záležitost řešení státního občanství, odsunu, retribuce a konfiskace, nicméně v práci se výklad soustředil přednostně na jejich hospodářské a sociální důsledky, čemuž bylo přizpůsobeno i rozdělení výkladu do příslušných tematických kapitol. Ve zkoumaném období fungovala československá ekonomika na principech centrálně řízeného hospodářství. Vzhledem k tomu, že „plánování“ ekonomiky bylo do jisté míry hospodářství nadřazeno (často vycházelo spíše z politických požadavků, než hospodářských možností), její explikace byla provedena v samostatné kapitole. Pozornost se soustředí na tzv. perspektivní plánování, tj. plánování v dlouhodobém horizontu. Jím se myslí rozpisy hospodářských vstupu a výstupů, které se dotýkaly území Hlučínska, bez ohledu, zda na úrovni okresu nebo kraje, nebo zda se jednalo o tzv. koncepční plány, tj. plány rozvoje konkrétních územních celků (zejm. investice do infrastruktury), nebo plány oborové, týkající se jednotli26 Koneckonců tohoto mezníku se drží i odborná historická produkce: Rudolf MALOHLAVA – Otakar KÁŇA – Vladimír MARIÁNEK, Stručný přehled vývoje Hlučínska, Hlučín 1960, 79 s. (výklad je doveden do roku 1960); V. PLAČEK, Prajzáci, 179 s. 27 První přechod, k socializmu, probíhal v letech 1945 až 1953, druhý, ke kapitalizmu, v letech 1989 až 1993. Jiří KABELE, Z kapitalismu do socialismu a zpět, Praha 2005, s. 7-34, 261-339. 11


vých hospodářských sektorů. Přitom tyto plány nebyly vždy synchronní s rytmem pětiletek.28 Základním rysem této příkazové ekonomiky byla skutečnost, že její rozvoj probíhal podle víceletých hospodářských plánů. Výše hospodářských vstupů a výstupů pak byla normativně určována z řídícího centra. Z této definice by měl veškerý hospodářský a sociální vývoj kopírovat znění oněch plánů. Teoretickým východiskem je však přesvědčení, že ani totalitární režim nebyl schopen plně uskutečnit své hospodářské vize. Tento předpoklad se opírá jednak o empirické výsledky bádání v oblasti hospodářských dějin,29 jednak o teoretické závěry ekonomie.30 Zájem se tudíž soustředil na poznání faktu, jak se měnila koncepce plánování, zda zohledňovala specifické hlučínské podmínky a do jaké míry ovlivnila vývoj na Hlučínsku. Pětileté plány, které určovaly rychlost rozvoje a směřování národního hospodářství, se však týkaly pouze celkových vstupů (investice) a výstupů (produkce a výroba),31 o konkrétních teritoriích se zmiňovaly pouze rámcově, a to buď o pohraničí jako celku (první až třetí pětiletý plán), nebo o průmyslových aglomeracích (pátý a osmý pětiletý plán). Jejich konkrétní realizace pak probíhala formou ročních, případně čtvrtletních plánů. Druhá část práce, kterou představuje kapitola „Hospodářský vývoj“, se zabývá jednotlivými hospodářskými odvětvími. Jimi jsou zemědělství, těžba, průmysl a služby a doprava. Pro zemědělský charakter Hlučínska je nejrozsáhlejší právě první z uvedených. Ta pojednává o záležitostech konfiskace, pozemkových reforem a zejména kolektivizace a následném vývoji zemědělství až do roku 1989. Výklad o kolektivizačním procesu přitom vychází z převládající interpretace, tzn. jeho dělení na dvě vzestupné fáze a jednu sestupnou (krize jednotných zemědělských družstev). Třetí část práce se týká sociálních dějin. V jejím rámci je výklad rozdělen na analýzu demografického, sociálního a profesního vývoje a životní úrovně. První zmíněný aspekt vývoje společnosti zahrnuje nejdříve výzkum prostorového a mechanického pohybu. Přitom prostorový pohyb (zde) zahrnuje i politicky vyvolané migrace, kterými byly útěk před frontou, hornoslezská běženecká vlna, odsun německého obyvatelstva a osídlování. Výsledkem těchto pohybů byl postupný růst populace a především její koncentrace do velkých sídel. Tomu se věnuje podkapitola o populačním vývoji a o urbanizaci. Poslední tematická kapitola o životní úrovni pak kromě materiální stránky zohledňuje i dopad retribuční agendy a zdra28 Zcela byly opomenuty roční plány (rozpisy) výkupu zemědělské produkce a evidence pracovní sil. Jejich přínos pro poznání hospodářského vývoje regionu je v tomto směru minimální. Hlavní důvod spočívá v neexistenci objektivní zpětné kontroly při plnění ročních plánů, vzhledem ke stavu dochovanosti a vzhledem k očekávatelné nevěrohodnosti kvantitativních ukazatelů, zejména finančních (na tomto místě se pomíjí jejich zanedbatelná výpovědní hodnota bez náležitých přepočtů), jednak obtížnost, hraničící až s nemožností, získat ucelený přehled příslušných rozpisů za léta 1945 až 1989. 29 L. KALINOVÁ, Společenské proměny, s. 11. 30 V této souvislosti snad ani nelze nezmínit teorii rozptýlených informací Friedricha Hayeka: Friedrich A. HAYEK, Osudná domýšlivost, Praha 1995, zejm. s. 73-97. 31 V letech 1949 až 1990 vstoupilo v účinnost na území českých zemí celkem 11 zákonů o pětiletých plánech a dva zákony o jednoročních plánech; ty byly doplněny nejméně 238 prováděcími zákony a nařízeními. 12


votní situaci a vzdělanostní úroveň hlučínského obyvatelstva. Záměrně se přitom neužívá termín „způsob života“, který je oproti „životní úrovni“ obsahově širší,32 současně je však životní úrovní determinován.33 Na základě výše uvedené struktury by bylo možno namítnout, že řada témat, především z oblasti hospodářských dějin, v práci chybí. Chybí však záměrně. Prostor a pozornost odvisí totiž od významu konkrétních odvětví na Hlučínsku, respektive vychází z heuristických možností. Kupříkladu pro léta 1945 až 1989 je takřka nemožné vylíčit dějiny podnikání. Výklad by se v podstatě omezil pouze na založení dvou průmyslových závodů v letech 1946 a 1948 a na oblast šedé ekonomiky do roku 1989. Tato „druhá“ ekonomika sice tvořila významnou součást domácího produktu, prameny však její poznání neumožňují. Dalším z chybějících témat je energetika, cestovní ruch a finančnictví. O prvních dvou uvedených nelze v případě teritoria Hlučínska hovořit vůbec,34 vývoj finančnictví je možno sledovat fakticky jen na úrovni státu. Obdobná výhrada se týká i sociální politiky; rozhodně za ni nelze považovat jednorázové, ač opakované podpory sociálně slabých skupin ze strany ONV v Hlučíně. V rámci hospodářského a sociálního vývoje hlučínského regionu se práce přednostně pokouší odpovědět na několik klíčových otázek. V případě perspektivního plánování na to, zda zohledňovalo potřeby regionu, a pokud ano, tak jakým způsobem. A zda tyto plány byly skutečně realizovány. Pozornost je věnována otázce, jakým způsobem se plánování vypořádalo s problémem nadbytku pracovních sil na Hlučínsku. V hospodářských dějinách se práce pokouší najít odpověď nejen na vývoj jednotlivých ekonomických odvětví, ale poznat hospodářský vývoj v celku. Jaký tedy byl a jak se měnil hospodářský charakter Hlučínska? Zůstalo Hlučínsko regionem, ve kterém, tak jako v meziválečném období, převažovala zemědělská výroba? A jakým způsobem jej ovlivnila blízkost ostravské průmyslové aglomerace? Probíhaly hospodářské změny ve všech částech stejně? V sociálním vývoji si práce všímá přednostně rozdílu ve strukturálním složení společnosti na Hlučínsku a v českých zemích, respektive Československu. Lišila se hlučínská společnost od majoritní české společnosti? A pokud ano, v jakých směrech? Zůstala tato odlišnost zachována? Obdobné otázky si práce klade i v případě životní úrovně, zejména pro oblast školství.35 32 L. KALINOVÁ, Konec nadějím a nová očekávání, Praha 2012, s. 188. 33 Životní úroveň ústí tedy do způsobu života: postupně jde o všechny prvky lidského údělu, od délky života (a v důsledku toho o plodnost a celý soubor demografických jevů) až po délku pracovní doby a tisíceré způsoby existence: zaměstnání, byt, hospodářství…“ Citováno podle: Jean FOURASTIÉ, 40 000 hodin, Praha 1969, s. 42, dále viz s. 40-48, 53-63. 34 úplnost se uvádí, že archivní výzkum přinesl několik zmínek o tom, že Hlučínsko bylo během šedesátých let ojediněle navštěvováno turisty, respektive, že po roce 1945 se v regionu nacházely nevyužívané malé podniky na výrobu elektrické energie. Vzhledem k zaměření na území historického Hlučínska byla ze zřetele puštěna elektrárna v obci Třebovicích, která byla součástí okresu Hlučín v letech 1945 až 1948. 35 Pro hlučínskou společnost představovala religiozita důležitý prvek, který z části konstituoval regionální identitu. Religiozitu lze sice pojímat jako součást kulturních dějin, potažmo dějin mentalit, v této knize je religiozitě věnována pozornost jednak v souvislosti s možností trávení a náplně volného času, jednak jako faktor, který dokumentuje proměnu společnosti ve vztahu k urbanizaci. 13


*** V textu práce se vyskytuje řada pojmů, které je nutno blíže objasnit. Obzvláště význam termínu „průmysl“ je nejednoznačný. Na straně jedné zahrnuje jak vlastní průmyslovou výrobu, tj. sekundární sektor (užší význam), tak též těžbu, případně i dopravu (širší význam). V textu byla dána přednost první možnosti. Výstižná definice průmyslu tedy zní, že se jedná o „výrobní činnost zabývající se přetvářením surovin“, která je organizována na manufakturním a továrním základě.36 To znamená vyčlenění tzv. výrobních řemesel, která, ač jinak „přetvářejí suroviny“ (kovářství, truhlářství aj.), nekoncentrují produkci do továren a manufaktur. V roce 1949 zahájená kolektivizace československého zemědělství bývá často označována jako „združstevňování“. Nicméně ve své podstatě se jednalo o proces, který byl zcela v rozporu s obsahem a tradicí družstevnictví.37 V textu se pro pojmenování procesu zakládání jednotných zemědělských družstev (JZD) užívá pojem „kolektivizace“, zatímco termín „socializace zemědělství“ jakožto pojem širší zahrnuje celý komplex vytváření „socialistického sektoru“ v zemědělství a změnu společenské (a politické) podoby venkova.38 Na Hlučínsku se v období kolektivizace problematizovala tzv. juterka. Jedná se o místní název pro půdu, která byla v rámci prvorepublikové pozemkové reformy svěřena nájemcům do pachtu; juterko tedy nepředstavuje, ač existuje těsná etymologická příbuznost k míře „jitro“, měrnou jednotku. Analogickým procesem ke kolektivizaci byla socializace řemesel a živností. Samotný termín socializace může být vzhledem k jiným konotacím zavádějící. V hospodářském vývoji se jednalo o začleňování samostatných živností do státních a „družstevních“ celků. Je-li tedy termín užit v uvedeném smyslu, vždy se uvádí, aby nedošlo k záměně, v celé své podobě „socializace řemesel/živností“. Historiografie nicméně dává občas přednost termínu „likvidace“ řemesel a živností. Toto sousloví má širší význam a váže se především k důsledkům socializace na konkrétní společenské vrstvy.39 Podmínkou příkazové ekonomiky byla existence tzv. socialistického sektoru. V případě zemědělství se jim rozumí především JZD a půda spravovaná jednotlivými ministerstvy a národními výbory, tzn. ve státním a obecním vlastnictví. Analogická situace existovala ve sféře služeb. Socialistický sektor zde představovala spotřební družstva (Budoucnost, Jednota, Pramen, Vzlet) a podniky komunální a národní. V případě pojmenování společenských skupin je třeba dávat pozor při užívání zavedených termínů, hlavně těch, které operují se slovem „sociální“. Čeština totiž tento pojem používá v několika odlišných rovinách, přičemž za synonymum bývá považováno adjektivum „společenský“. Sociální dějiny, jak bylo v příslušné pasáži uvedeno, se týkají vývoje společnosti; tzn., že sociální vývoj je jiné pojmenování pro sociální dějiny. Problém může vzniknout, je-li dáván do souvislosti se sociál36 M. MYŠKA, Problémy a metody, s. 82-83. 37 Jana BUREŠOVÁ, Združstevňování nebo kolektivizace zemědělství po roce 1945?, in: Studie Slováckého muzea 7/2002. Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století, Uherské Hradiště 2002, s. 223-228. 38 Václav PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992. 2. díl, Brno 2009, s. 351-352. 39 Srovnej např. Pavel MAREK, České živnostnictvo 1945-1960, Brno 2006, s. 113-118. 14


ními skupinami. Přestože lze oba termíny považovat za synonyma, pro účely této práce je obsah termínu společenská skupina širší, kromě sociálních skupin zahrnuje i celou řadu dalších (profesní, sektorové aj.). Sociální skupiny představují ty skupiny, pro které se dříve, ne zcela úplně jako synonymum, používalo označení třídy. Konkrétně se jimi rozumí skupiny dělníků, živnostníků a výkonných zemědělců, družstevníků a zaměstnanců, respektive další, jejichž zastoupení bylo v regionu co do počtu marginální nebo vůbec žádné (např. velkostatkáři). Uzavírá se tedy, že sociální vývoj je pojmenování pro proces změn, který zasáhl společnost jako celek a mezi jinými ovlivnil i její sociální složení. Řada nejasností doprovází pojmenování jednotlivých společenských skupin. Obzvláště pojem střední vrstvy je velmi nepřesný.40 Vzhledem ke konotacím pojmu „třída“, užívá se zásadně pojem střední vrstvy; ten také, jak se autor domnívá, lépe vystihuje charakter této části společnosti. Konkrétně se jimi rozumí drobní a střední podnikatelé, tj. živnostníci, maloobchodníci a řemeslníci a samostatně hospodařící rolníci (mj. sedláci). Po únoru 1948 se deklarativně dostala k moci „dělnická třída“. Avšak definice, koho považovat za dělníka, nebyla nikdy precizně formulována. Bez zásadnějších výhrad lze tento termín vztáhnout na manuálně pracující osoby v námezdním a zaměstnaneckém poměru; jejich zaměstnání se přitom uskutečňovalo v průmyslových a zemědělských závodech. Přitom se mohlo jednat o práci kvalifikovanou i nekvalifikovanou.41 Další z rozšířených společenských kategorií, které vyžadují přesnější vymezení, je skupina „kovorolníků“. V podstatě se jedná o část dělnických vrstev, pocházející zpravidla z vesnického prostředí v blízkosti průmyslového centra, pro kterou bylo určující vlastnictví malého zemědělského hospodářství (o výměře do 2,0 ha); zemědělský závod přitom na obživu rodiny kovorolníka nestačil, tvořil pouze doplňkový zdroj příjmů.42 V období kolektivizace se domnělým „protipólem“ této skupiny stala kategorie „vesnických boháčů“ („kulaků“). Přestože se jimi zpravidla rozuměli střední a velcí rolníci (sedláci) s půdou o výměře alespoň 15,0 ha, zařazení konkrétních osob do této kategorie se během likvidace velkých a středních zemědělců řídilo účelem.43 Další pojmy, které jsou pro téma práce okrajové, leč jejich význam není samozřejmý, jsou pak upřesněny průběžně v poznámkách. 40 Jan KELLER, Vzestup a pád středních vrstev, Praha 2000, s. 9-19; František ZICH, Dělnická část středních vrstev za socialismu, in: Jana MACHÁČKOVÁ – Jiří MATĚJČEK (edd.), Studie k sociálním dějinám 10/2002, Opava 2002, s. 57. 41 Jaroslav KLOFÁČ, Sociální struktura ČSSR a její změny v letech 1945-1980, Köln 1985, s. 123127. Na příkladu práce M. Hulákové kritizoval autor faktickou neschopnost režimu definovat kategorii dělníka. Též: Zdeněk JIRÁSEK – J. MATĚJČEK, K čemu hospodářské a sociální dějiny?, Slezský sborník (SlSb) 88, 1990, č. 3, s. 228. 42 Kategorie kovorolníků byla v různých pracích i pramenech definována různě a měla řadu podkategorií, od skutečně výkonných zemědělců až po tzv. „záhumenkáře“. Miloň DOHNAL, K otázce vzniku a postavení kovozemědělců jako sociální skupiny v ostravské průmyslové oblasti, in: O. KÁŇA (ed.), Ostravská průmyslová oblast v období kolektivizace československého zemědělství, Ostrava 1987, s. 5-23. 43 určujícím faktorem mohla být skutečnost, zda zemědělec odvádí, či neodvádí předepsané dávky. Od tohoto termínu odvozené sloveso „rozkulačení“ pak označovalo ekonomickou likvidaci sedláků. Karel JECH, Soumrak selského stavu 1945-1960, Praha 2001, s. 17-19. 15


1.2 Literatura a prameny Sametová revoluce a pád „budovatelského“ komunistického režimu uzavřely etapu poválečných dějin, respektive historickou epochu, které dominoval studenoválečný konflikt. Historiografie tím získává možnost poznat toto období nejen ve své celistvosti, ale interpretovat předešlý vývoj prizmatem devadesátých a „nultých“ let. Pro výzkum v relativně dlouhém časovém horizontu, v období, které bylo nadto bohaté na písemnou produkci všeho druhu, zejména administrativní,44 bylo možno dostatečně zpracovat pouze „klasickou“ heuristiku, tzn. odbornou literaturu a archivní a tištěné prameny.45 Následující dvě podkapitoly podávají jejich bližší charakteristiku.

1.2.1 Literatura Historik zkoumající dějiny Hlučínska se nachází v poněkud ambivalentní situaci. Na straně jedné může využít celou řadu odborných článků a monografií, na straně druhé jejich pozornost k hlučínským dějinám nebyla komplexní a systematická. Vzhledem k politickým zvratům a administrativnímu zániku regionálních hranic je to jev pochopitelný. Druhým problematickým momentem je fakt, že poznání dějin Hlučínska trpělo nedostatečnou kritičností literatury. Literární produkce před rokem 1989 přejímala režimní interpretaci, polistopadová je zase zatížena přemírou popularizace na úkor odbornosti. Odhlédne-li se od období let 1945 až 1947, které se primárně soustředilo na oblast Horního Slezska a které pojímalo Hlučínsko jen jako jistý „most“ mezi Československem a pretendovanými teritorii,46 dostalo se regionu pozornosti ze strany historiografie v průběhu padesátých let. V roce 1950 vyšlo speciální tematické číslo časopisu Český lid (ČL), v roce 1956 vyšel první přehled dějin města Hlučína47 a v roce 1958 vlastivědná

44 Protože, jak bylo uvedeno výše, práce se nezabývá dějinami mentalit, bylo upuštěno od možnosti využít takové prameny, jakými jsou beletrie. 45 Po úvaze bylo nakonec rozhodnuto, že v případě výpovědí pamětníků nebude prováděn samostatný výzkum. Důvodů bylo několik. Předně práce plošně mapuje celé teritorium hlučínského regionu, dále pak proto, že metodika vychází z kvantifikace údajů. Dalším důvodem je i fakt, že autor práce při zpracovávání dějin obce Kravaře uskutečnil několik rozhovorů s pamětníky a mohl jejich svědectví zařadit do textu (viz kap. 6.4). Využít lze však i memoárovou literaturu. Jan DVOŘÁK, Máma mi žehnala svěcenou vodou. Čerta to pomohlo, Paměť a dějiny (PaD) 5, 2011, č. 1, s. 55-64; František EMMERT, Češi ve Wehrmachtu. Zamlčené osudy, Praha 2005, s. 74-87; Andělín KÜFFEL, Moje vzpomínka na konec 2. světové války, in: Erich ŠEFČÍK (ed.), Naše obec Chuchelná (Dějiny, památky, příroda), Chuchelná 1996, 106 s.; Ladislav MARTINÍK, Žil jsem na Hlučínsku i na straně císařské, b. m., b. d., 188 s. 46 Prvořadý zájem byl pro probíhající spory mezi Československem a Polskem upřen na Hlubčicko a Ratibořsko. Jan RATIBOŘSKÝ, Češi na Ratibořsku a Hlubčicku, Praha 1946, 127 s.; Bohumil SOBOTÍK, Naše země, náš lid. Hlubčicko, Ratibořsko, Kozelsko, Opava 1946, 111 s.; Ad[olf] E[mil] VAŠEK, K našim nárokům na Horní Slezsko, Brno 1947, 28 s. Poněkud z této kategorie vybočuje publikace „Krajem za Opavicí“, která obsahuje řadu faktografických studií o Hlučínsku: Krajem za Opavicí (příspěvek k poznání Hlučínska), Ostrava 1947, 49 s. 47 František UBELAKER, 700 let města Hlučína, Ostrava 1956, 63 s. 16


publikace.48 Všechny pojednávaly výhradně o starších dějinách. Teprve po roce 1959 začalo být reflektováno i nejnovější období. Tohoto roku bylo vydáno první číslo vlastivědného periodika s názvem Hlučínsko. Jednalo se o součást projektu, v němž byl každému okresu Ostravského kraje věnován jeden časopis. Roku 1960 hlučínský okres zanikl a jeho tématika byla nakrátko přenesena do periodika Opavsko, které však bylo zanedlouho zrušeno. V roce 1960 se výsledky bádání koncentrovaly do první poválečné syntézy hlučínských dějin s názvem Stručný přehled vývoje Hlučínska.49 „Stručný přehled“, pro svůj soulad s režimní ideologií, se až do roku 1989 stal nejcitovanější prací k hlučínským dějinám a závazným výkladovým vzorem. V následujících letech zůstalo bádání o Hlučínsku roztroušeno do navzájem nesouvisejících a nenavazujících studií,50 které občas vycházely ve Slezském sborníku a v Časopisu Slezského zemského muzea, později a méně často též ve Vlastivědných listech. Koneckonců ani Slezský ústav, který se nacházel v Opavě, nevěnoval Hlučínsku zvláštní pozornost.51 V této době však začaly být otiskovány studie Viléma Plačka, ve kterých se jako první historik vůbec začal meritorně zabývat poválečným vývojem Hlučínska. Přes jejich poplatnost režimní ideologii lze dodnes čerpat z jejich bohaté faktografie.52 K obnově badatelského zájmu došlo po roce 1990. V roce 1994 se konala studentská konference o dějinách Hlučínska, jež své výsledky publikovala v samostatném sborníku,53 a o rok později vyšel pod redakcí Niny Pavelčíkové sborník studií Hlučínsko v proměnách času.54 Pavelčíková přitom již dříve věnovala Hlučínsku několik vlastních

48 Viktor FICEK a kol. (edd.), Hlučínsko. Příroda. Lid. Kultura, Ostrava 1958, 309 s. 49 R. MALOHLAVA – O. KÁŇA – V. MARIÁNEK, Stručný přehled, 79 s. 50 V roce 1980 vyšel po dvaceti letech od vydání Stručného přehledu sborník, který však byl určen pro vnitrostranickou potřebu. Ideologická konference k 60. výročí navrácení Hlučínska k českým zemím, [Opava] 1980, 89 s. Nutno však zmínit studii: V. PLAČEK, Hlučínsko v období socialistické výstavby, in: TAMTÉŽ, s. 50-87. 51 Srovnej: Gabriela SOKOLOVÁ, Ohlédnutí za třiceti lety sociologických výzkumů Slezského ústavu v Opavě, SlSb 96, 1998, č. 4, s. 285-296. 52 Z nejnovějších dějin Hlučínska se V. Plaček zabýval relativně krátkým obdobím druhé poloviny čtyřicátých let. Souhrn jeho výsledků (dílčí textové výstupy jsou citovány průběžně) je uložen v rukopise: V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém a jeho řešení v lidově demokratickém Československu, Opava 1977, 303 s. Dále se připomínají především jeho dvě studie: TÝŽ, Některé zvláštnosti vývoje Hlučínska v letech 1945-1948, SlSb 62, 1964, č. 3, s. 341-360; TÝŽ, K ekonomickým a sociálním aspektům hlučínského specifika, SlSb 21, 1973, č. 3, s. 165-177. 53 E. ŠEFČÍK – Jan VEČEREK (edd.), Několik příspěvků k dějinám Hlučínska 16.-20. století, Kravaře 1994, 32 s. Nicméně meritum zájmu představovaly dějiny před druhou světovou válkou, nejnovějších dějin se tudíž dotkla jen jediná studie. Navíc její vztah k hospodářským a sociálním dějinám není přímý a nadto její závěry jsou již překonány: Pavel KLADIWA, Odsun Němců z Hlučínska 1945-47 s přihlédnutím k vývoji situace v celém Československu, in: TAMTÉŽ, s. 27-30. 54 Nina PAVELČÍKOVÁ (ed.), Hlučínsko v proměnách času, Hlučín 1995, 87 s. O podstatně kvalitnějším výstupu platí totéž, co o předchozím sborníku. Nejnovějším dějinám je pozornost věnována pouze jedinou studií. TÁŽ, Peripetie vývoje Hlučínska v letech 1938-1948, in: TAMTÉŽ, s. 64-72. 17


příspěvků.55 V roce 1999 k nim přibyl sborník věnovaný lidové kultuře.56 Za jisté završení výsledků výzkumu tohoto období lze s jistými výhradami považovat syntézu o dějinách Hlučínska z roku 2000.57 Pro témata poválečných dějin je důležité, jaký význam byl v poslední syntéze položen na periodizační mezník, který představuje rok 1960. Po tomto datu přestala být, podle Viléma Plačka, ze strany veřejné správy věnována Hlučínsku pozornost jako svébytné oblasti. Koneckonců další výzkum jen málokdy překročil tento časový rámec. Platí přitom příměr, že čím delší čas uplynul od roku 1948, tím byla pozornost historiografie menší. Nejdůkladněji jsou proto zpracovány roky 1945 až 1948. Po tematické stránce se jedná o odsun německého obyvatelstva58 a osídlování pohraničí,59 respektive o záležitost hornoslezských uprchlíků,60 a retribuční soudnictví.61 Ve vztahu k poznání dvouletého plánu k Hlučínsku je nadále stěžejní, i přes časový odstup, studie Jana Hříb-

55 TÁŽ, Postoje obyvatel Hlučínska v letech politických zvratů (1930-1945), SlSb 88, 1990, č. 4, s. 280295. V této studii však kupodivu hlučínské specifikum mizí a vyzněním směřuje spíše k obecným tendencím vztahu společnosti a politiky. TÁŽ, Fenomén Hlučínska jako příhraniční oblasti z historického hlediska, in: Jelena PETRUCIJOVÁ (ed.), Hranice a pohraničí jako geopolitický, ekonomický, historický, sociokulturní a filosofický problém, Ostrava 1999, s. 57-61. 56 E. ŠEFČÍK (ed.), Lidová kultura na Hlučínsku, Bolatice – Kravaře 1999, 188 s. Přínos publikace pro hospodářské a sociální dějiny regionu spočívá v pozornosti každodennosti. Především se to týká krátké, leč podnětné studie: Josef ORIŠKO, Sobotní zametání chodníků na Hlučínsku a Ratibořsku, in: TAMTÉŽ, s. 141-142. 57 V. PLAČEK, Prajzáci, 163 s. Druhé, upravené vydání z roku 2007, se od prvního vydání z roku 2000 liší vcelku nepatrně. Druhým, podstatně starším a podstatně úžeji zaměřeným titulem V. Plačka je jeho výše citovaná práce Tzv. hlučínský problém z roku 1977. Přestože pojednává meritorně o období let 1945 až cca 1950, vzhledem k souvislostem je její záběr fakticky mnohem širší: TÝŽ, Tzv. hlučínský problém, 303 s. 58 P. KLADIWA, Odsun Němců z Hlučínska 1945-47, s. 27-30. Též: L. BAJGER, K odsunu Němců z Ostravska, SlSb 66, 1968, č. 2, s. 145-163; Taťána CHUDĚJOVÁ, K odsunu Němců v našem okrese, in: ZOAO č. 9-10, Opava 1964, s. 5-7; Milan STRNADEL, K odsunu Němců z Opavska, in: Vítězný únor v Severomoravském kraji, Ostrava 1974, s. 109-126; TÝŽ, K otázce osidlování Opavska po roce 1945, in: TAMTÉŽ, s. 127-142. 59 Jana KUTNOHORSKÁ, Osídlování okresů expozitury zemského národního výboru v Ostravě (19451947), SlSb 76, 1978, č. 1, s. 1-12. 60 Dušan JANÁK, Neklidná hranice I, Časopis Slezského zemského muzea-řada B (ČSM-B) 42, 1993, č. 1, s. 63-75; TÝŽ, Neklidná hranice II, ČSM-B 42, 1993, č. 2, s. 147-168; TÝŽ, Vytyčení československo-polské hranice a řešení otázky hornoslezských uprchlíků v letech 1948-1960, ČSM-B 42, 1993, č. 3, s. 243-249; TÝŽ, K otázce tzv. hornoslezských uprchlíků na Hlučínsku, Opavsku a Krnovsku v letech 1945-1955, SlSb 93, 1995, č. 1-2, s. 83-86; Piotr PAŁYS, Czechosłowackie roszczenia graniczne wobec Polski 1945-1947, Opole 2007, s. 110-122; V. PLAČEK, Národnostní struktura obyvatelstva na Hlučínsku v prvních letech po osvobození, ČSM-B 23, 1974, č. 2, s. 149-165; TÝŽ, Pohyb obyvatelstva na Opavsku, Hlučínsku a Vítkovsku po roce 1945, in: Ročenka Státního okresního archivu v Opavě (ROAO) 1989, Opava [1990], s. 25-38. 61 D. JANÁK, Činnost Mimořádného lidového soudu Opava v letech 1945-1948, ČSM-B 43, 1994, č. 3, s. 245-283. Studie D. Janáka, týkající se opavského mimořádného lidového soudu, přitom zevrubně popisuje i hlučínskou problematiku. 18


ka.62 Naopak v hospodářských dějinách, a to již i pro období do roku 1948, jsou četné mezery. Zemědělství se věnovaly jen dvě rozsahem nevelké studie ve sborníku Krajem za Opavicí a v časopise Český lid.63 Až odborný zájem o proces kolektivizace dovedl výklad v tomto směru do konce padesátých let. Přitom toto téma bylo zpracováno hned několikrát,64 z toho nejdůkladněji v diplomové práci Libora Macáška.65 Samostatná pozornost byla věnována i tzv. juterkovému problému.66 Nedávno publikovaná případová studie pak umožňuje na příkladu obce Oldřišov bližší vhled do kolektivizace.67 Fakt, že v průběhu kolektivizace byl region rozdělen do tří okresů, znamenal, že část faktografie se nachází v textech o kolektivizaci na Opavsku68 a Ostravsku.69 Nedostatky těchto studií, které se předkládaná práce pokouší překlenout, je nicméně skutečnost, že jejich výklad byl limitován hranicemi stávajících okresních celků. Ostatní témata jsou zpracována spíše okrajově. K procesu likvidace řemesel a živností je k dispozici pouze jediná studia.70 Výklad dějin těžby na Hlučínsku je včleněn do prací o Ostravsko-karvinském revíru.71 V případě podniků je alespoň přehledově zachycen

62 Jan HŘÍBEK, Snahy o zprůmyslnění Opavska, Hlučínska a Jablunkovska v letech 1945-1948 (Problém tzv. hospodářsky slabých krajů ve dvouletce a expozitura ZNV), SlSb 68, 1971, č. 1, s. 1-20. 63 L. FOJCÍK, Zemědělství, in: Krajem za Opavicí (příspěvek k poznání Hlučínska), Ostrava 1947, s. 32-35; Eduard JEŘÁBEK, Stručný přehled zemědělských poměrů na Hlučínsku, ČL 5, 1950, č. 1-2, s. 10-12. 64 Eleanora NEISEROVÁ, Vývoj socializace zemědělství v okrese Hlučín v letech 1949-1955, ČSM-B 34, 1985, č. 3, s. 212-228. 65 Libor MACÁŠEK, Kolektivizace v okresu Hlučín v letech 1949-1960, Opava 2000, 167 s. 66 V. PLAČEK, Hlučínská vesnice v době válečné i poválečné až do počátků kolektivizace (řešení tzv. juterkového problému v letech 1938-1951), Vlastivědné listy (VL) 21, 1995, č. 1, s. 14-17; TÝŽ, Mnoho povyku kolem juterkového problému na Hlučínsku v 50. letech (a jeho umlčení se zánikem okresu v roce 1960), VL 21, 1995, č. 2, s. 11-14. Též: L. MACÁŠEK, Kolektivizace, 167 s. 67 Radim LOKOČ, Environmentální aspekty kolektivizace zemědělství na příkladu obce Oldřišov na Opavsku, in: Petr BLAŽEK – Michal KUBÁLEK (edd.), Kolektivizace venkova v Československu 19481960 a středoevropské souvislosti, Praha 2008, s. 245-256. 68 Ivo BARAN, První etapa kolektivizace zemědělství v okrese Opava, Opava 1999, 54 s.; Petr JORDAN, Kolektivizace zemědělství v okrese Opava v letech 1949-1953, Opava 1999, 81 s. Obě výše uvedené práce shodně dovádějí výklad do roku 1953. Dále pak šířeji pojatá práce: P. JORDAN, Zemědělská politika na Opavsku v letech 1949-1960, Opava 2003, 132 s. 69 Tomáš PAVLICA, Vývoj kolektivizace vesnice v okresech Ostrava a Karviná v letech 19491956, in: O. KÁŇA (ed.), Ostravská průmyslová oblast v období kolektivizace, s. 39-76. 70 N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev na Opavsku, SlSb 95, 1997, č. 4, s. 293-313. 71 L. BAJGER, Znárodnění ostravsko-karvinských dolů, SlSb 63, 1965, č. 2, s. 145-167; Jaroslav BOLCEK (ed.), 10 let národního podniku Důl Vítězný únor 1964-1974, [Ostrava 1974], 71 s.; Uhelné hornictví v Ostravsko-karvinském revíru, Ostrava 2003, 564 s. 19


vývoj bolatické provazárny,72 dolnobenešovské armaturky73 a kravařské prýmkárny, tj. Závodu Stanislava Kostky Neumanna (ZSKN).74 Relativně detailní poznání dopravy je možné díky studii Karla Garby, která obsahuje množství faktografie k dějinám dopravy východního Hlučínska v letech 1945 až 1990.75 Lepší situace existuje v případě poznání sociálního vývoje, nicméně i zde byl přednostní zájem upřen na širší geografickou oblast. Využít lze proto studii o sociálním a profesním rozvrstvení obyvatel Ostravského kraje v roce 1950.76 Stručné informace ohledně zaměstnanosti hlučínského obyvatelstva ve státních službách lze dohledat v uvedeném sborníku Krajem za Opavicí.77 Další tři krátké studie se pak zabývaly dílčí tématikou, tj. sociální pomocí mládeži; jedná se o studii Jindřicha Bártka,78 Marty Medkové79 a Jiřího Knapíka.80 Blízký vztah k tomuto tématu má příspěvek z roku 1947 o zdravotním stavu hlučínského obyvatelstva.81 Pro poznání možností vzdělání hlučínského obyvatelstva lze využít studie ohledně školské docházky,82 obzvláště ve vztahu ke středoškolskému vzdělání.83 Naopak demografický vývoj na Hlučínsku byl zpracován

72 Josef GEBAUER, Od provaznictví Wisniowski v Hrabůvce k Lanexu a. s., v Bolaticích, NO, 11. 4. 2002, s. 10. 73 Z. JIRÁSEK – Irena KORBELÁŘOVÁ – Rudolf ŽÁČEK – Karel ŠPIČÁK, Historie a současnost podnikání na Opavsku, Žehušovice 2002, s. 133-135; Věra KŘENOVSKÁ, Z historie Moravskoslezské armaturky v Dolním Benešově, NO, 11. 1. 2001, s. 16; TÁŽ, Z historie Moravskoslezské armaturky v Dolním Benešově (2.), NO, 18. 1. 2001, s. 16; TÁŽ, Z historie Moravskoslezské armaturky v Dolním Benešově (3.), NO, 25. 1. 2001, s. 16; Udo WANDERBURG, Ke stoleté historii podniku Sigma v Dolním Benešově, VL 17, 1991, s. 35-38. 74 Zdeněk NÁLEPKA, 10 let domácké práce závodů S. K. Neumanna v Kravařích, in: Vlastivěda Ostravského kraje, č. 22. Hlučínsko, č. 1, Hlučín 1959, s. 14. 75 Karel GARBA, Dopravní spojení Hlučínska s Ostravou, Ostrava 1990, 67 s. 76 L. BAJGER, Ekonomická a sociální skladba populace v okresech ostravské průmyslové oblasti (census 1950), in: Materiály k dějinám průmyslových oblastí v období socialismu, Opava 1983, s. 157-183. 77 J. ŠPERLING, Okresní lidová správa na Hlučínsku, in: Krajem za Opavicí, s. 38-43. 78 Jindřich BÁRTEK, Péče o mládež na Hlučínsku, in: Krajem za Opavicí, s. 24-27. 79 Marta MEDKOVÁ, K poválečné péči o mládež na Hlučínsku, NO, 16. 8. 1991, s. 3. 80 Jiří KNAPÍK, Činnost okresní péče o mládež a podpůrné sociální akce dětem na Opavsku v letech 19451947, SlSb 96, 1998, č. 3, s. 202-215. 81 [Alois] LUŇÁČEK, Několik zpráv o zdravotním stavu v hlučínském okrese, in: Krajem za Opavicí, s. 43-45. 82 Dále také: Jana DZIADZIOVÁ, Ukazatel délky školního vzdělání a nákladů na vzdělání v obcích okresu Opava, in: Jaroslav VENCÁLEK (ed.), Sborník referátů 6. Severomoravského demografického kolokvia, Opava 1989, s. 90-97. 83 Jiří BÁRTA, Několik poznámek k historii hlučínského gymnázia, in: N. PAVELČÍKOVÁ (ed.), Hlučínsko, s. 60-63; Zdeněk ŠTĚPÁNEK, Několik poznámek k historii hlučínského gymnázia po roce 1945, in: Anna KULOVÁ – E. ŠEFČÍK, Sedmdesát pět let gymnázia v Hlučíně 1920-1995, Hlučín 1995, s. 34-42. 20


podrobně. Platí to jednak o obsáhlých studiích Šárky Hernové,84 jednak o řadě drobných demografických analýz publikovaných ve sborníku Severomoravské demografické kolokvium.85 Význam demografických studií podtrhuje i to, že zahrnuly i sociální, profesní a národnostní skladbu populace. Na stranu druhou, protože byly sepsány v osmdesátých letech, nemohly obsáhnout sledované období v celé jeho šíří, citelná je především absence výsledků sčítání lidu z roku 1991. Meritorní literatura k hospodářským a sociální dějinám tedy pokryla pouze neúplnou část sledované problematiky. Nejlépe je zdokumentován vývoj zemědělství (1945 až 1960) a dopravy (1945 až 1989), v případě sociálních dějin pak demografické chování a sociální a profesní složení hlučínské společnosti (1945 až 1980). Další svébytná kategorie textů nahlíží na dějiny Hlučínska prizmatem jednotlivých obcí. Jedná se z velké části o publikace popularizační, které výklad často redukují na kronikářský přehled. Po důsledné kritice lze však badatelsky využít jejich faktografické kvantum. Největší význam mají především publikace o obcích, které představovaly hospodářské centrum, tzn. Bolatice,86 Dolní Benešov,87 Hlučín,88 Chuchelná,89 Kravaře90 a

84 První studie z roku 1983 trpí řadou nedostatků, především tím, že se studované území fragmentuje na jednotlivé obce, a tím, že obsahuje zjevnou ideovou předpojatost. Její druhá studie z roku 1989, která navazuje na studií první, však obsahuje řadu podstatných poznatků. Nicméně jako nedostatečné se jeví takřka monokauzální vysvětlování většiny demografických aspektů pouze jako derivát geografické vzdálenosti od Ostravy, respektive Opavy. Šárka HERNOVÁ, Demografická charakteristika příměstské oblasti Ostravy (na příkladu Hlučínska), in: Materiály k dějinám průmyslových oblastí v období výstavby socialismu, Opava 1983, s. 123-156; TÁŽ, Obyvatelstvo Hlučínska v letech 1950-1980, in: Severomoravské demografické kolokvium, Opava 1989, s. 43-52. 85 Pavla KURKOVÁ – J. VENCÁLEK, Vývoj přirozené reprodukce obyvatel Hlučínska, Opavska a Vítkovska v letech 1971-1987, in: Severomoravské demografické kolokvium, Opava 1989, s. 6574; Blanka SCHROMOVÁ – J. VENCÁLEK, Vývoj migračního pohybu obyvatel Hlučínska, Opavska a Vítkovska v letech 1971-1987, in: TAMTÉŽ, s. 131-137. 86 Josef DROZD a kol., Almanach z historie a současnosti obce Bolatice. 1250-2000, Bolatice – Kravaře 2000, 113 s. Zde především s. 96 až 99, které pojednávají o společnosti Lanex a o zemědělských družstvech. Václav ŠTĚPÁN, Bolatice od pravěku k současnosti, Bolatice 2010, 672 s. 87 V. PLAČEK – Magda PLAČKOVÁ, Dolní Benešov a Zábřeh v proměnách času… Dolní Benešov 2002, 316 s. 88 Metoděj CHRÁSTECKÝ (ed.), Hlučín 1256-2006. 750 let města, Hlučín 2006, 197 s. 89 E. ŠEFČÍK (ed.), Naše obec Chuchelná, 106 s.; V. PLAČEK, Hlučínsko 1938-1945 očima kroniky obce Chuchelné, Opavsko 1965, č. 11. Vlastivěda Ostravského kraje, s. 1-6. 90 Aleš BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře v letech 1945 až 2008, Kravaře 2009, 346 s. Ekonomickému a sociálnímu vývoji je zde věnována pozornost v samostatných kapitolách 3.1. Populační vývoj v letech 1945-1960 (s. 39-45), 3.3. Ekonomický vývoj v letech 1945-1960 (s. 91-118), 4.1. Populační vývoj v letech v letech 1960-1989 (s. 163-170) a 4.3. Ekonomický vývoj v letech 19601989 (s. 186-213). Dále Kravaře, Kravaře 1980, 62 s.; Kravaře 1945-1965. Sborník materiálů k 20. výročí osvobození, Kravaře 1965, 24 s.; Jan NAVRÁTIL (ed.), Na ostravském směru, Ostrava 1973, 115 s.; E. ŠEFČÍK (ed.), Naše město Kravaře. Sborník prací k minulosti a současnosti města, Kravaře 1989, nstr. 21


Petřkovice.91 Dále byly zpracovány dějiny obcí Bělá,92 Darkovice,93 Hať,94 Chlebičov,95 Kobeřice,96 Koblov,97 Kozmice,98 Ludgeřovice,99 Markvartovice,100 Oldřišov,101 Strahovice,102 Sudice,103 Šilheřovice,104 Vřesina105 a Závada.106 Nástiny dějin obcí, které byly v roce 1976 připojeny k Ostravě, jsou obsaženy v syntetickém zpracování historie města Ostravy z roku 1993.107 Naopak nejnovější dějiny Opavy z roku 2006 existenci Malých Hoštic blíže nereflektovaly.108 Je tedy patrno, že relevantní literatury není mnoho. O to naléhavěji se jevila potřeba heuristiku rozšířit o literaturu, která se regionu přímo netýká, ale která je pro zasazení hlučínských dějin do řádného výkladového rámce nezbytná.109 Avšak i v tomto směru

91 Josef LUKÁŠ, 20 let obce Petřkovice nad Odrou, Petřkovice [1965], 28 s. 92 V. ŠTĚPÁN, Bělá očima staletí, Bělá 2005, 156 s. 93 V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Darkovice 1520-2010, Opava 2010, 539 s. 94 V. PLAČEK – Pavel KOTLÁŘ, Přehled dějin obce Hať 1250 – 2000, Hať 2001, 189 s. 95 Yvonne BOLACKÁ – Bohumír BUCHTA – Dana POSSLOVÁ, 750 let Chlebičova. Příroda, dějiny, památky a novodobá historie, Chlebičov 2000, 121 s. 96 M. PLAČKOVÁ – E. ŠEFČÍK, Kobeřice, VL 15, 1989, č. 1, s. 29-31. 97 František ŽEBRÁK, Koblov a hrad Landek z pohledu staletí, Ostrava 2007, 254 s. 98 E. ŠEFČÍK (ed.), 650 let Kozmic na Hlučínsku, Kozmice – Kravaře 1999, 121 s. 99 V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Ludgeřovice v sedmi staletích, Ludgeřovice – Háj ve Slezsku 2003, 373 s. 100 TÍŽ, Markvartovice 1377-2007, Markvartovice – Háj ve Slezsku 2007, 560 s. 101 TÍŽ, Oldřišov 1234- 2004, Oldřišov 2006, 527 s. 102 Jan DROZD – Jan MALCHÁREK, Dějiny Strahovic do roku 1950, Strahovice 1994, 121 s. 103 Marta LINZMAJEROVÁ, K poválečnému vývoji obce Sudice v letech 1945 – 1948, VL 38, 2012, č. 2, s. 31-35. 104 V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Šilheřovice v historii a současnosti, Šilheřovice – Háj ve Slezsku 2006, 506 s. 105 TÍŽ, Vřesina. 1270-2010, Vřesina 2010, 472 s. 106 V. ŠTĚPÁN, Dějiny obce Závada, Opava – Závada 2007, 248 s. 107 Karel JIŘÍK (ed.), Dějiny Ostravy, Ostrava 1993, s. 492-493 [Antošovice], 498-500 [Hošťálkovice], 510-512 [Koblov], 519-521 [Lhotka], 537-540 [Petřkovice]. 108 Karel MÜLLER – R. ŽÁČEK a kol., Opava, Praha 2006, 611 s. 109 Pro velké množství odborné literatury, obzvláště nejnovější, pro období let 1945 až 1989, se odkazuje na výběrové bibliografické soupisy: Věra BŘEŇOVÁ – Slavěna ROHLÍKOVÁ – Oldřich TŮMA, Bibliografie českých/československých dějin 1918-1999. Svazek 1, Praha 1997, s. 261309; TÍŽ, Bibliografie českých/československých dějin 1918-1999. Svazek 1, Praha 1999, s. 233-267; V. BŘEŇOVÁ – S. ROHLÍKOVÁ, Bibliografie českých/československých dějin 1918-1999. Svazek 2, Praha 2005, s. 148-234. 22


existuje celá řada „bílých míst“;110 za všechna se zmiňují alespoň dějiny zemědělství po roce 1960. Hospodářské dějiny Československa po roce 1945 jsou vypsány v řadě prací. Nejnovější syntézu představuje dvoudílné kompendium z pera Václava Průchy a kolektivu autorů z roku 2009.111 Nicméně existují i práce starší, které si dodnes udržují dostatečnou kvalitu.112 Pozornost hospodářskému vývoji Československa v letech 1945 až 1967 věnoval též Karel Kaplan, a to jak ve svých starších,113 tak novějších syntézách.114 V tandemu hospodářských a sociálních dějin měly až do roku 1989 primát prvně jmenované. Sociální dějiny byly pojímány jako součást dějin hospodářských;115 studie týkající se výhradně sociálního vývoje byly publikovány až od počátku devadesátých let. Nejkomplexnější výsledky bádání přináší dílo Lenky Kalinové.116 Relativně malý počet syntetických a komplexních zpracování je do jisté míry vyvážen faktem, že k dílčím otázkám hospodářských a sociálních dějin existuje velké množství studií a monografií. Z poválečných dějin věnovala historiografie pozornost překonávání následků

110 Dosud neexistuje uspokojivý soupis odborné literatury k dějinám Hlučínska. Jediný pochází z roku 1958, pro potřeby této práce je vzhledem k době vydání nepoužitelný: Arnošt MAZUR, Literatura o Hlučínsku, in: V. FICEK a kol. (edd.), Hlučínsko, s. 231-253. Naopak podstatně hodnotnější je bibliografie okresu Opava z roku 1999. Ta zaznamenává literaturu i k jednotlivým obcím Hlučínska. Nicméně pro několikaletý odstup není její využití zcela bezproblémové: Jana INDROVÁ – Jiří KOPLÍK, Bibliografie okresu Opava, Brno – Olomouc – Opava 1999, 484 s. 111 V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, 1002 s. 112 Většina starších prací popisovala hospodářský a sociální vývoj do roku 1955, respektive do roku 1960: Rudolf OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA (edd.), Stručný hospodářský vývoj Československa do roku 1955, Praha 1969, 579 s.; R. OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA – Zora URBANOVÁ, Dějiny národního hospodářství, Praha 1976, 216 s.; V. PRŮCHA (ed.), Hospodářské dějiny Československa v 19. a 20. století, Praha 1974, 529 s.; Zdeněk SNÍTIL – Karel KAPLAN, Československé hospodářství v letech 1948-1955 /maketa/. 1. svazek, Praha 1969, 111 s. 113 K. KAPLAN, Utváření generální linie výstavby socialismu v Československu, Praha 1966, 295 s. 114 TÝŽ, Sociální souvislosti krizí komunistického režimu v letech 1953-1957 a 1968-1975, Praha 1993, 98 s.; TÝŽ, Kořeny československé reformy 1968 [1.], Brno 2000, 323 s.; TÝŽ, Kořeny československé reformy 1968 [2.], Brno 2002, 425 s.; TÝŽ, Proměny české společnosti (1948-1960). Část první, Praha 2007, 313 s. 115 Sociální struktura byla pojímána spíše jako profesní struktura: František CHARVÁT – Jiří LINHART – Jiří VEČERNÍK, Sociálně třídní struktura Československa, Praha 1978, 217 s. 116 L. KALINOVÁ, Sociální reforma a sociální realita v Československu v šedesátých letech, Praha 1998, 90 s.; TÁŽ, K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989, Praha 1999, 102 s.; TÁŽ, Východiska, očekávání a realita, 119 s.; TÁŽ, Společenské proměny, 363 s.; TÁŽ, Konec nadějím, 396 s. Pohled na jednu vrstvu, konkrétně dělnickou, podává studie Františka Zicha. F. ZICH, Dělnická část středních vrstev, s. 57-75. 23


války,117 včetně dvouletého plánu,118 odsunu německého obyvatelstva119 a následnému osídlování.120 Samostatnou kapitolu představuje vývoj zemědělství,121 zejména pozemkové reformy122 a kolektivizace.123 Zemědělství Severomoravského kraje,124 jako jediná publikace, přináší alespoň elementární fakta k vývoji zemědělství v letech 1960 až 1989. Odborného zájmu se dočkala i likvidace živností125 a peněžní reforma v roce 1953.126 Další důležité poznatky k dějinám hlučínského teritoria jsou vypsány v literatuře, jejíž

117 Karel SOMMER, UNRRA a jiné zahraniční podpůrné akce v oblasti ZNV-expozitury v Ostravě, SlSb 93, 1995, č. 3, s. 232-243; V. KŘENOVSKÁ, Akce „Budujeme Slezsko“, SlSb 71 (1973), č. 4, s. 282-294. 118 V. PLAČEK, Některé problémy ostravsko-karvinského kamenouhelného revíru ve dvouletce, SlSb 65, 1965, č. 2, s. 168-191. 119 Za všechny byla použita jedna z prvních syntéz, která si dodnes uchovává nesporné přednosti: Tomáš STANĚK, Odsun Němců z Československa 1945-1947, Praha 1991, 536 s. 120 Lubomír SLEZÁK, Zemědělské osídlování pohraničí Moravy a Slezska v letech 1945-1947, Československý časopis historický (ČSČH) 22, 1974, č. 1, s. 1-30; TÝŽ, Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí po druhé světové válce, Brno 1978, 189 s. V této souvislosti je dále též možno znovu zmínit citovanou práci Jany Kutnohorské: J. KUTNOHORSKÁ, Osídlování okresů expozitury, s. 1-12. 121 Magdaléna BERANOVÁ – Antonín KUBAČÁK, Dějiny zemědělství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2010, 430 s.; A. KUBAČÁK, Dějiny zemědělství v českých zemích. II. díl 1918-1989, Praha 1995, 254 s. Poválečným dějinám zemědělství je však věnována spíše jen dodatečná pozornost, zemědělství po roce 1960 pak takřka vůbec žádná. O skutečnosti, že tematika československého zemědělství v letech 1945 až 1989 stále představuje aktuální téma s možnostmi nového výzkumu, svědčí i tematické číslo časopisu Paměť a dějin: PaD 6, 2012, č. 1, např. s. 3-10, 23-54. 122 Jan RYCHLÍK, Pozemková reforma v českých zemích v letech 1945-1948, in: Studie Slováckého muzea 3/1998, Uherské Hradiště 1998, s. 7-22. 123 Vladimír BŘEZINA – Jiří PERNES (ed.), Závěrečná fáze kolektivizace zemědělství v Československu 1957-1960, Brno 2010, 232 s. 124 Zemědělství Severomoravského kraje, Ostrava 1989, nstr. 125 Z. JIRÁSEK, K likvidaci soukromého podnikání v Československu, in: K. JECH (ed.), Stránkami soudobých dějin, Praha 1993, s. 142-1948; P. MAREK, České živnostnictvo, 323 s.; Michal KOPEČEK, Likvidace soukromých živnostníků v Československu 1948-1950, in: Zdeněk KÁRNÍK – Jan MĚCHÝŘ (edd.), K novověkým sociálním dějinám českých zemí IV. Zvraty a převraty 1939-1992, Praha 2001, s. 107-132; N. PAVELČÍKOVÁ, Zánik středních vrstev v českých zemích. Poznámky k procesu likvidace středních vrstev totalitárními režimy dvacátého století, in: J. MACHÁČOVÁ – J. MATĚJČEK (edd.), Studie k sociálním dějinám 10/2, s. 25-56. 126 Především práce: Z. JIRÁSEK – Jaroslav ŠŮLA, Velká peněžní loupež v Československu aneb 50:1, Praha 1992, 164 s. 24


geografický záběr se týká Opavska127 a Slezska, respektive Ostravska.128 V roce 2003 byla kolektivem opavských historiků sepsána dosud nejobsáhlejší syntéza dějin Slezska; přes značnou obsahovou redukci zahrnuje poválečné období v celé jeho délce i tematické šíři.129 Pozice Hlučínska v bezprostřední blízkosti dvou měst vytvořila situaci, v níž přilehlá východní část regionu tíhla k Ostravě, zatímco západní k Opavě. Znalost dějin regionu by nebyla úplná bez poznání dějin obou měst.130 Vzhledem ke snaze postihnout hospodářský a sociální vývoj v jeho komplexnosti byly excerpovány studie z dalších vědních oborů. Koncepce této práce není založena na interdisciplinárním základě, nicméně bez využití jejich poznatků by leckteré sledované aspekty zůstaly neúplné. Geografie přináší v tomto směru jen doplňkové informace, ty však umožňují vhled do hospodářské a sociální situace v synchronní rovině. Pro tyto účely byla excerpována literatura pro všechny správní úrovně, tj. státu,131 kraje132 a okresu,133 respektive regionu.134 Sociologie, ve srovnání s historiografií, existenci hlučínského regionu a tamní společnosti reflektovala podstatně méně. Přesto vzniklo několik prací, jejichž závěry je nutno vzít v úvahu. Kromě prvních výzkumů z konce čtyřicátých let135 je na prvním místě nutno zmínit disertační práci Marcela Mečiara Sociální identity autochtonních obyvatel Hlučínska.136 Starší práce od Jarmily Premusové by jistě mohla být zajímavá, pro potřeby tohoto textu jsou její závěry nepoužitelné; Hlučínsko zde totiž představuje pouze 127 Z. JIRÁSEK – I. KORBELÁŘOVÁ – R. ŽÁČEK – K. ŠPIČÁK, Historie a současnost podnikání, 287 s.; O. KÁŇA – V. PLAČEK, Opavsko 1945-1977, Opava 1979, 96 s; Okres Opava, 136 s.; Opavsko 1945-1965, Ostrava 1965, 40 s. 128 L. BAJGER, Ostravsko po druhé světové válce 1945-1948, Ostrava 1971, 181 s.; J. HŘÍBEK, První pětiletka a problémy dopravy v ostravské průmyslové oblasti, SlSb 65, 1967, č. 2, s. 344-363; O. KÁŇA, Zrod koncepce strukturálních přeměn Ostravska a počátky sídlištní a průmyslové přestavby kraje na začátku první pětiletky, SlSb 63, 1965, č. 2, s. 192-213; Rudolf RYCHTAŘÍK, Obyvatelstvo v Ostravském kraji v letech 1931-1955, SlSb 5, 1956, č. 4 (zvl. příloha), 31 s. 129 D. GAWRECKI (ed.), Dějiny Českého Slezska, 654 s. 130 K. JIŘÍK (ed.), Ostrava socialistická, Ostrava 1971, 461 s.; TÝŽ (ed.), Dějiny Ostravy, 811 s.; K. MÜLLER – R. ŽÁČEK a kol., Opava, Praha 2006, 611 s. 131 Vlastislav HÄUFLER – Jaromír KORČÁK – Václav KRÁL, Zeměpis Československa, Praha 1960, 667 s. 132 Miroslav HAVRLANT, Geografie Severomoravského kraje, Ostrava 1980, 276 s. 133 Josef BECHNÝ, Geografický charakter Opavského okresu. I. část, Opava 1966, 43 s. 134 Tadeáš CZUDEK, Die Täler des Hügellandes Hlučínská pahorkatina in der ČSSR, Praha 1979, 47 s.; Ladislav ZAPLETAL, Zeměpisný obraz, in: V. FICEK a kol. (edd.), Hlučínsko, s. 11-32; L. ZAPLETAL, Fysická geografie hlučínské pahorkatiny, Opava 1959, 29 s. 135 Mojmír HÁJEK, Předběžná zpráva o sociologickém výzkumu komunikací na Hlučínsku a Jablunkovsku, SlSb 47, 1949, č. 3, s. 376-377. Výsledky toho sociologického výzkumu jsou dohledatelné v opavském okresním archivu. SOkA Opava, f. Okresní národní výbor (ONV) Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. Tentýž elaborát je uložen: Zemský archiv v Opavě (ZAO), f. Krajský národní výbor (KNV) Ostrava I-dodatky, kart. 2385, sign. 127.3 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 136 Marcel MEČIAR, Sociální identity autochtonních obyvatel Hlučínska: mezigenerační proměny, Brno 2007, 158 s. Dostupné na internetu: http://is.muni.cz/th/23012/fss_d/MM_dizertace_k.pdf [12. 1. 2009]. 25


vzorek českého pohraničí.137 Obecnější využití nabízí sociologické syntézy o společnosti českých zemí. Jejich výběr zdaleka není, a ani nemůže být, úplný. Nezastupitelnou roli v tomto směru představuje publikační řada Sociologického ústavu s názvem Dědictví komunistické vlády, věnována komunistickému režimu a jeho strukturám.138 Zvláštní pozornost si zaslouží práce Jiřího Kabeleho a jeho konceptualizace společenské transformace v letech 1945 až 1989.139 Další literatura, mj. též práce z oblasti ekonomie, je pro své množství citována průběžně.

1.2.2 Prameny Vzhledem k uvedeným mezerám odborné literatury vychází faktografické gros z pramenné báze. Tu představuje několik typů pramenů. Předně se jedná o prameny tištěné. Nejdůležitější z nich, právní normy, jsou přístupné jak ve sbírce zákonů,140 tak formou edic.141 Pro doplnění některých zákonných norem bylo nutno provést excerpci Úředního listu republiky Československé, konkrétně jeho nařizovací části. V období po roce 1945 měly specifický význam oficiální tisky státu, zejména vládní programy, které byly navíc široce distribuovány.142 V období komunistické diktatury plnily obdobnou úlohu závěry sjezdů komunistické strany.143 Význam periodického, zejména denního tisku měl v letech 1945 až 1989 pro šíření informací prvořadý význam. I přes vzrůstající konkurenci ze strany rozhlasu a později televize sloužily novinové tituly k publikování detailních informací, takřka oficiálního charakteru. Důležitost konkrétního periodika pak byla odvozena od vydavatele (spo137 Jarmila PREMUSOVÁ, Hlučínsko, in: TÁŽ, Sociologický a prostorový výzkum vybraných regionů na česko-polské hranici, Ostrava 1999, 51 s. 138 Jednotlivé studie jsou citovány průběžně. 139 J. KABELE, Z kapitalismu, 582 s., zejm. s. 24-55, 261-294. 140 Všechny zákony vydané v letech 1945 až 1989 jsou v současnosti k dispozici naskenované a dostupné na stránkách ministerstva vnitra: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/ [10. 8. 2009]. 141 Ján GRONSKÝ, Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa. II. 1945-1960, Praha 2006, 510 s.; TÝŽ, Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa. III. 1969-1989, Praha 2007, 441 s.; Dekrety prezidenta republiky 1940-1945. Dokumenty, edd. K. JECH – K. KAPLAN, Brno 2002, 1066 s. 142 V letech 1945 až 1948 byly vydány tři vládní programy. Program prvé domácí vlády republiky, vlády Národní fronty Čechů a Slováků, [Praha 1945], 47 s.; Budovatelský program Gottwaldovy vlády, Praha 1946, 31 s.; Akční program nové Gottwaldovy vlády, Praha [1948], 15 s. Poněkud odlišné postavení, nicméně nemenší význam, měly dva dokumenty z let 1968 a 1969; jednalo se o Akční program a o Poučení z krizového vývoje z roku. Akční program Komunistické strany Československa přijatý na plenárním zasedání ÚV KSČ dne 5. dubna 1968, Praha 1968, 63 s.; Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, Praha 1974, 47 s. 143 V letech 1945 až 1989 proběhlo celkem dvanáct sjezdů, z toho dva mimořádné (1968 a 1989); excerpovány byly zápisy ze tří protokolů. Protokol IX. řádného sjezdu Komunistické strany Československa v Praze dne 25.-29. května 1949, Praha 1949, 575 s.; XI. sjezd Komunistické strany Československa, Praha 1958, 256 s; XIV. sjezd Komunistické strany Československa, Praha 1971, 660 s. 26


lečenská organizace, politická strana apod.). Ze stranických periodik získalo po únoru 1948 výsadní postavení Rudé právo (RP), respektive tituly regionálních organizací Komunistické strany Československa (KSČ). V oblasti Ostravského kraje, později Severomoravského kraje, byla distribuována Nová svoboda (NS), deník krajského výboru KSČ v Ostravě. Obdobná situace existovala na okresní rovině. V roce 1951 začal ONV Hlučín, respektive Okresní výbor (OV) KSČ Hlučín vydávat týdeník s názvem Nová vesnice okresu Hlučín, respektive Nová hlučínská vesnice (NHV).144 V roce 1960 ji nahradilo Nové Opavsko, týdeník OV KSČ v Opavě a rady ONV Opava. Ostatní excerpovaná periodika mají již jen doplňkový charakter; jedná se o krajská periodika nekomunistických stran (Nové slovo, Hlas a Československá demokracie), závodní Ostravský úderník a Ostravský tramvaják a profesní Hospodářské noviny a nakonec Technický magazín. Edice archivních pramenů k dějinám po roce 1945 zpřístupnily pouze látku k národním dějinám. Slouží tedy výhradně pro zařazení dějin Hlučínska do vhodného výkladového rámce. Edice pro regionální dějiny chybí zcela; vzhledem k množství archivních pramenů se jedná o jev pochopitelný. Pro poznání vývoje zemědělství v období kolektivizace je relevantní řada „Zemědělské družstevnictví“.145 Kromě toho zvláštní pozornost byla věnována perzekuci, která doprovázela kolektivizaci.146 Využito bylo dále edic dokumentů k československé hospodářské politice v šedesátých letech147 a období tzv. Pražského jara.148 Vzhledem k užití statistických metod představují důležitý zdroj informací prameny hromadné povahy. Komplikace nicméně způsobuje fakt, že Hlučínsko netvořilo sa144 Hlučínské noviny začal vydávat roku 1951 IX. referát ONV jako Novou vesnici okresu Hlučínského, avšak v záři téhož roku se změnil název na Novou hlučínskou vesnici a současně se změnil vydavatel, kterým se stal Jednotný svaz českých zemědělců. Avšak již příštího roku se stal vydavatelem hlučínských novin opět IX. referát ONV, od roku 1954 zemědělský odbor. Roku 1959 se začal na jejich vydávání spolupodílet OV KSČ, proto došlo ke změně názvu na Nové Hlučínsko, který byl rozšířen o podtitul Týdeník OV KSČ a rady ONV Hlučín. Se zánikem hlučínského okresu zanikly i tyto noviny. 145 Ediční řada „Zemědělské družstevnictví“ zpřístupňuje materiály Národního archivu. Vždy jeden svazek se týká událostí jednoho roku: Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Podmínky pro vznik JZD – 1948-1949, edd. Jiřina JUNĚČKOVÁ – Jana PŠENIČKOVÁ, Praha 1995, 211 s.; Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1950, ed. J. PŠENIČKOVÁ, Praha 1998, 219 s.; Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství – Vznik JZD. 1952, ed. TÁŽ, Praha SÚA 2000, 322 s.; Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1953, ed. TÁŽ, Praha 2002, 310 s.; Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1954, ed. TÁŽ, Praha 2008, 259 s. 146 Řada dokumentů k dějinám perzekuce sedláků byla publikována v monografii Akce „K“ z roku 2010: Protokolární seznam „rodinných celků odsouzených vesnických boháčů“ určených k vystěhování v akci „K“ („Kulaci“) v letech 1951-1953, ed. K. JECH, in: P. BLAŽEK – K. JECH – M. KUBÁLEK a kol., Akce „K“, Praha 2010, s. 315-498; Seznam rodin vystěhovaných z jednotlivých krajů, ed. K. JECH, in: TAMTÉŽ, s. 499-517. 147 Dokumenty k hospodářské politice v Československu z let 1963-1969, ed. Zdislav ŠULC, Praha 1998, 140 s. 148 Občanská společnost 1967-1970. Emancipační hnutí uvnitř Národní fronty 1967-1970, ed. Jindřich PECKA – Josef BELDA – Jiří HOPPE, Brno 1995, 586 s.; Občanská společnost 1967-1970. Sociální organismy a hnutí Pražského jara 1967-1970, edd. TÍŽ, Brno 1998, 545 s. 27


mostatnou jednotku. Mnoho údajů bylo proto nutno dodatečně přepočítávat. Tento způsob získávání dat bylo možno nicméně provést pouze u některých ukazatelů. Další obtíž představuje nejen metodika zjišťování údajů, která se během let měnila, ale i skutečnost, že pro období let 1945 až 1989 neexistuje ucelená řada statistik. Čtyři svazky Statistické ročenky okresu Opava, které vycházely v letech 1968 až 1981 a které zachycovaly relevantní údaje k okresu Opava, na sebe nenavazují a fakticky zůstaly ve formě torza. K vybraným létům přinášejí nicméně množství údajů, a to především k hospodářskému rozvoji.149 Tatáž ročenka vycházela i pro okres Ostrava-město.150 Obdobná statistika byla vydávána i na krajské úrovni, její význam spočívá v tom, že umožňuje komparaci.151 V rámci dostupnosti statistických údajů se zvlášť vymezuje období let 1945 až 1950. V těchto letech bylo vydáno šest ročníků Zpráv Státního úřadu statistického, které přinášely zevrubné informace stran hospodářského a sociálního vývoje, a to jak za jednotlivé okresy, tak také za obce.152 Naopak vyloženě doplňkový význam mají údaje Československé statistiky, která po roce 1957 vycházela s roční periodicitou.153 Po roce 1945 probíhala zhruba v desetiletých intervalech sčítání lidu. Formou publikací jsou dostupné výsledky sčítání z let 1961,154 1970,155 1980156 a 1991.157 Výsledky sčítání z roku 1950 byly publikovány pouze pro vnitřní potřebu decizní sféry, jsou dohledatelné například ve fondu KNV v Ostravě. Jeho hodnota, i přes pochybnosti o objektivitě, spočívá ve faktu, že přináší údaje jak za jednotlivé okresy, tak za obce.158

149 Statistická ročenka Okresu Opava 1968, Opava 1969, 197 s.; Statistická ročenka okresu Opava 1971, Opava 1972, 203 s.; Statistická ročenka okresu Opava 1975, Opava 1976, 201 s.; Statistická ročenka. Okres Opava. 1981, Opava 1981, 195 s. 150 Statistická ročenka. Okres Ostrava-město. 1981, Ostrava 1981, 183 s.; Statistická ročenka. Okres Ostrava-město. 1981, Ostrava 1986, 202 s. 151 Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1981, Ostrava 1981, 313 s.; Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1986, Ostrava 1986, 332 s. Obdobně též: Statistická ročenka Severomoravského kraje. Životní úroveň v číslech a grafech 1965-1978, Ostrava 1979, 264 s. 152 Zprávy Státního úřadu statistického (ZSÚS) 26, 1945; ZSÚS 27, 1946; ZSÚS 28, 1947; ZSÚS 29, 1948; ZSÚS 30, 1949, ZSÚS 31, 1950. 153 Ze statistických ročenek byly využity jen některé díly, neboť ročenky obsahovaly i retrospektivní údaje: Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1960, Praha 1960, 570 s.; Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1980, Praha – Bratislava 1980, 694 s.; Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1990, Praha 1990, 740 s. 154 Statistický lexikon obcí ČSSR 1965, Praha 1966, 668 s., zde s. 401-405. 155 Sčítání lidu, domů a bytů. Kraj Severomoravský. Okres Opava, Opava 1973, 140 s.; Statistická ročenka okresu Opava 1971. Opava 1972, 203 s.; Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, 859 s. 156 Statistická ročenka. Okres Opava. 1981, 183 s.; Statistický lexikon obcí ČSSR 1982. Díl 1, Praha 1984, 1011 s., zde s. 948-969. 157 Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, Opava 1992, 74 s.; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město, Ostrava 1992, 64 s. 158 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2386, sign. 132.2 – Sčítání lidu 1950 (17. prosinec 1953). 28


Kromě těchto cenzů byly využity výsledky sčítání lidu z května roku 1939,159 které se uskutečnilo na území Německa, a poválečný soupis obyvatel z 22. května 1947.160 Pro krátké období bezprostředně po druhé světové válce lze využít i přehledy vydávaných potravinových lístků.161 Další kategorií statistik jsou administrativní lexikony obcí162 a v neposlední řadě Historický lexikon obcí České republiky,163 který obsahuje souhrnné údaje o počtu obyvatel obcí na základě výsledků sčítání lidu. Podobný charakter má i Historicko-statistická ročenka ČSSR z roku 1985.164 Pro období let 1971 až 1989 je řada demografických údajů dostupná na webových stránkách Českého statistického úřadu, a to i pro jednotlivé obce.165 Posledním, ale nejdůležitějším typem pramenů, jsou prameny archivní.166 V jejich rámci patří přední místo oběma opavským archivům, Státnímu okresnímu archivu v Opavě a Zemskému archivu Opava. Obzvláště prvně uvedený má pro poznání poválečných dějin Hlučínska prvořadý význam. Zde se totiž nachází fondy z provenience institucí okresu Hlučín a okresu Opava. Jedná se o Okresní národní výbor v Hlučíně (dále citován jako f. ONV Hlučín), respektive jeho dodatky, které obsahují materiál k problematice odsunu Němců, prověřování válečných zajatců, hornoslezských uprchlíků a konfiskačního řízení (f. ONV Hlučín-dodatky). Obzvláštní pozornost byla při excerpci věnována jednotlivým součástem národního výboru, které měly vztah k hospodářství a sociální situaci obyvatelstva, tzn. zejména příslušným referátům, respektive po roce 1954 odborům, a komisím. Velmi cenné byly zápisy ze zasedání rady a pléna, formou příloh k zápisům se dochovalo množství souhrnných i průběžných zpráv, situačních zpráv, analýz, zpráv o plnění plánu apod. U ostatních národních výborů byla metoda excerpce podobná. Obdobně důležitý je fond Okresního výboru KSČ v Hlučíně (f. 159 Statistik des Deutschen Reichs. Band 550. Amtliches Gemeindeverzeichnis für das Deutsche Reich auf Grund der Volkszählung 1939, Berlin 1941, 460 s. 160 Výsledky však byly publikovány pouze za okres, nikoliv za obce: Soupisy obyvatelstva v Československu v letech 1946 a 1947, Praha 1951, 561 s.; ZSÚS 29, 1948, č. 31-32, řada D, č. 7-8; TAMTÉŽ, č. 33-36, řada D, č. 9-12; TAMTÉŽ, č. 43-44, řada D, č. 13-14; TAMTÉŽ, č. 49, řada D, č. 15, TAMTÉŽ, č. 50-53, řada D, č. 16-19; TAMTÉŽ, č. 103-105, řada D, č. 20-22. 161 SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 372, inv. č. 453 – Přehledy vydávaných potravinových lístků. Výjimečně byly některé údaje zpřístupněny formou publikace: ZSÚS 27, 1946, č. 17-22, řada D, č. 17-22 [pro Hlučínsko s. 141]. 162 Administrativní lexikon obcí republiky československé 1955, Praha 1955, 574 s.; Statistický lexikon obcí ČSSR 1965, 668 s. 163 Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. I. díl, Praha 2006, s. 728-739. 164 Historicko-statistická ročenka ČSSR, Praha 1985, 910 s. 165 http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm [6. 11. 2009]. 166 V roce 1980 byl vytvořen Oblastním archivem v Opavě soupis archivních pramenů, které mají blízký vztah k tématu této práce. Při namátkové kontrole však bylo zjištěno, že odkazy na úložiště již neodpovídají dnešnímu stavu a soupis nemohl být proto využit: Archivní materiály k výstavbě socialismu v Severomoravském kraji 1945-1960 uložené v archivech Severomoravského kraje, Opava 1980, 575 s. Další, podstatně starší soupis pramenů, tematicky k obecným dějinám Hlučínska, pochází z roku 1958. Možnosti jeho využití, mj. i pro orientaci na středověké a raně novověké období, jsou tudíž opět minimální: Adolf TUREK, Kde nalezneme prameny k dějinám oblasti?, in: V. FICEK a kol. (edd.), Hlučínsko, s. 287-290. 29


OV KSČ Hlučín). Vzhledem ke správnímu vývoji regionu mají obdobný význam fondy z provenience opavského okresního výboru strany (f. OV KSČ Opava) a opavských okresních národních výborů, respektive jednotného národního výboru (f. ONV Opava-venkov, f. JNV Opava, f. ONV Opava 1954-1960). Po roce 1960 přešel výkon okresní správy na ONV Opava, z jehož působnosti se dochoval fond ONV Opava, respektive jeho dvě manipulační období (f. ONV Opava 1960-1976 a f. ONV Opava 1976-1990). Z okresních institucí byl nakonec excerpován ještě Okresní úřad ochrany práce (f. OÚOP). Nezanedbatelný význam mají písemnosti místních orgánů. Vzhledem k množství těchto fondů musela být jejich excerpce pouze parciální. Výběr se řídil jak kontinuitou autorova bádání, tak významem původce. Nutno podotknout, že selekce byla již předem determinována mírou jejich zpřístupnění badatelské veřejnosti. Z místních a městských národních výborů byly využity fondy Bolatic, Dvořiska, Dolního Benešova, Hlučína, Koutů, Kravař, Štěpánkovic a Třebomi (citovány jako MNV Bolatice, tzn. místní národní výbor, resp. MěstNV Kravaře, tzn. městský národní výbor.).167 V rámci archivních dokumentů představují zcela jedinečný typ pramenů obecní kroniky; na straně jedné byl jejich text z velké části poplatný době, neboť byl schvalován radou MNV, čímž dostal charakter úředního dokumentu, na straně druhé individuální způsob jejich zpracování otevíral prostor, ve kterém byly zachyceny momenty, které v jiném materiálu chybí.168 Pro poznání procesu kolektivizace mají nezastupitelné místo fondy jednotných zemědělských družstev; pro jejich množství byla excerpována vybraná družstva, a to v Bolaticích, Kateřinkách, Koutech a v Kravařích (citována jako JZD Bolatice atp.).169 Význam těchto fondů spočívá především pro poznání vnitřních záležitostí družstev, v rámci celkového vývoje hlučínského zemědělství poskytují spíše doplňující informace; jejich širší využití limituje nedůsledně vedená registratura. Fondy opavského zemského archivu poskytují informace jak k vývoji na vlastním Hlučínsku, tak v horizontu širším. K dispozici jsou fondy z provenience správních institucí krajské úrovně, tj. ostravské expozitury zemského národního výboru, Krajského národního výboru v Ostravě a Severomoravského krajského národního výboru. Fond ostravské expozitury zahrnuje materiál k letům 1945 až 1948 (f. ZNV, exp. Ostrava). Písemnosti z působnosti Krajského národního výboru v Ostravě jsou rozděleny do 167 V současné době práce na zpracování fondů MNV probíhá, kompletně přístupné jsou pouze některé; k nim patří: MNV Bělá 1945-1976, MNV Bohuslavice 1945-1990, MNV Bobrovníky 1945-1975, MNV Darkovičky 1945-1960 a MNV Darkovice 1945-1978. 168 Ke kronikám viz: Haldis HAUKANES, Velká dramata-obyčejné životy, Praha 2004, s. 66-73. 169 Zde se uvádí přehled všech přístupných fondů JZD, uložených ve Státním okresním archivu v Opavě, které nemohly být excerpovány: JZD Bohuslavice 1955-1960, JZD Darkovice 1958-1973, JZD Darkovičky 1953-1960, JZD Dolní Benešov 1953-1960, JZD Hať 1956-1964, JZD „Poručíka Hoše“ Hlučín 1950-1964, JZD „Mír“ Hněvošice 1956-1974, JZD Chlebičov 1957-1961, JZD Chuchelná 1957-1961, JZD „Svoboda“ Kobeřice 1955-1975, JZD Kozmice 1950-1961, JZD Ludgeřovice 1950-1961, JZD Markvartovice 1955-1964, JZD „Mír“ Oldřišov 1953-1975, JZD „Budovatel“ Píšť 1956-1975, JZD Rohov 1957-1974, JZD Služovice 1958-1960, JZD Strahovice 1957-1974, JZD Sudice 1951-1974, JZD Svoboda 1958-1973, JZD Šilheřovice 1956-1964, JZD „Svobody“ Štěpánkovice 1956-1974, JZD Třebom 1953-1965, JZD Velké Hoštice 1953-1975, JZD Vrbka 1958-1960, JZD Vřesina 1953-1960, JZD Zábřeh 1953-1961 a JZD Závada 1957-1959. 30


tří fondů. Pro období let 1949 až 1954 se jedná o fond Krajský národní výbor v Ostravě, I. část (f. KNV Ostrava I) a jeho dodatky (f. KNV Ostrava I-dodatky), pro léta 1955 až 1960 pak Krajský národní výbor v Ostravě, II. část (f. KNV Ostrava II); kromě toho část písemností, jejichž původcem byl krajský odbor zemědělského, lesního a vodního hospodářství, byla vyčleněna do samostatného fondu (f. KNV Ostrava-odb. zem.). Severomoravský krajský národní výbor (SmKNV), který existoval v letech 1960 až 1990, se v současnosti zpřístupňuje postupně podle jednotlivých odborů. Sledované problematiky se dotýkají odbor plánovací (f. SmKNV-odb. plán.), který vytvářel plán pro hospodářství v kompetencích národních výborů, a odbor oblastního plánování (f. SmKNV-odb. obl. plán.), jenž zpracovával návrhy dlouhodobého výhledu rozvoje kraje. Vyjma těchto dvou byl využit i materiál odboru zemědělství (f. SmKNV-odb. zem.), průmyslu a místního hospodářství (f. SmKNV-odb. prům.) a sociálních věcí a pracovních sil (f. SmKNV-odb. soc. věcí). Vzhledem k charakteru politického systému zkoumaného období náleží nezanedbatelný význam krajským výborům komunistické strany (f. KV KSČ Ostrava) a Národní fronty (f. KV NF Ostrava). Fond komunistické strany sice obsahuje důležitý materiál pro poznání hospodářské a sociální politiky, avšak stav zpřístupnění (pouze chronologicky) neumožňuje adekvátní kritické zkoumání v delším časovém horizontu. Pro význam, jaký mělo pro hospodářský vývoj Hlučínska období prvního pětiletého plánu, bylo nutno prozkoumat fond Zmocněnce Státního úřadu plánovacího Ostrava (f. ZSÚP), který obsahuje důležitou agendu k poznání hospodářského rozvoje Ostravska v letech 1949 až 1953, a k ní paralelně existující Vládní komise pro výstavbu Ostravska (f. VKVO). Doplňující informace přinesly dále fondy Krajské správy Českého statistického úřadu (f. KS ČSÚ Ostrava) a Obchodní a živnostenské komory v Opavě (f. OŽK Opava).170 Nejvýchodnější část hlučínského území spadala během dvou časových období do správy města Ostravy. Příslušný materiál byl proto uložen do Archivu města Ostravy (AMO). Jedná se o fondy okresních národních výborů, a to jednotného a městského národního výboru (f. JNV-MěstNV Ostrava) a posléze Městského národního výboru v Ostravě (f. MěstNV Ostrava) a místních národních výborů, z nichž byly excerpovány Petřkovice (f. MNV Petřkovice).171 Pro úplnost byl doplňkově využit ještě fond lhotského jednotného zemědělského družstva (f. JZD Lhotka).172 Až do konce roku 1948 bylo Hlučínsko součástí země Moravskoslezské. Při studiu materiálu z fondu brněnského ZNV v Moravském zemském archivu v Brně (MZA) však bylo zjištěno, že autonomie ostravské expozitury byla značná a význam tohoto fondu pro poznání zvolené oblasti je tudíž zanedbatelný; většina písemností se navíc nachází duplicitně přímo ve fondu ostravské expozitury. Podstatně důležitější je v tomto směru fond Zemského studijního ústavu (f. ZSÚ). Přes svou krátkou existenci 170 Obchodní a živnostenské komory, zájmové organizace, které zprostředkovávaly vztah mezi státem a živnostníky a obchodníky, existovaly v českých zemích v letech 1948 až 1950. Josef BARTOŠ a kol., Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948-1960. Svazek I, Ostrava 1966, s. 118-129. 171 Přístupné jsou dále fondy MNV Antošovice 1946-1976, MNV Hošťálkovice 1946-1976 (a dodatek k fondu), MNV Koblov 1945-1976 (a dodatek k fondu), MNV Lhotka 1945-1976 (a dodatek k fondu) a nakonec dodatek č. 1 k MNV Petřkovice 1946-1976. 172 V Archivu města Ostravy se dále nachází dva fondy JZD, které nebyly excerpovány, a to f. JZD Hošťálkovice 1950-1958 a f. JZD Koblov 1953-1975. 31


umožňuje poznání hospodářských a sociálních poměrů a především provést komparaci. Fond Slezský kulturní ústav (f. SKÚ), který se nachází v Archivu hlavního města Prahy (AHMP), obsahuje řadu dokumentů týkajících se ekonomických a sociálních aspektů slezského regionu. Přehled by nebyl úplný bez zahrnutí ústředních státních archivů, ve kterých se nachází fondy původců s celostátní působností. Mezi nimi je nejhodnotnější Národní archiv v Praze (NA). Pro záležitosti konfiskace a osídlování mají význam písemnosti Národního pozemkového fondu a Fondu národní obnovy, spojené v jednom fondu (f. FNO). Únorový mocenský zvrat v roce 1948 vedl k poklesu významu státních institucí a nárůstu mocenské pozice komunistické strany. Z její provenience byly excerpovány fondy jednotlivých orgánů strany, konkrétně Generální sekretariát Ústředního výboru KSČ (f. GS ÚV KSČ) a Osidlovací komise při ÚV KSČ (f. OK ÚV KSČ). Z orgánů státu byly excerpovány ty, které se podílely na řízení československého hospodářství, tj. ministerstvo pracovních sil (f. MPS) a ministerstvo státních statků (f. MSS). Vzhledem k faktu, že excerpce obou fondů nepřinesla očekávané výsledky, bylo od průzkumu písemností dalších ministerstev upuštěno. Valné výsledky nepřinesl ani průzkum fondu Generálního ředitelství Československých dolů, n. p. (f. ČSD GŘ 1946-1950 a f. ČSD GŘ 1951). Kromě toho byl excerpován ještě Úřad předsednictva vlády (f. ÚPV), kde se nachází písemnosti Slezské kanceláře, která evidovala ve vztahu ke Slezsku množství různorodých informací. Z dalších centrálních archivů, které však mají spíše doplňkový význam, byly využity fondy Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky (AMZV) a Vojenského ústředního archivu – Vojenského historického archivu (VÚA-VHA). Archiv Černínského paláce obsahuje fondy, které mají vztah k událostem na československo-polské hranici, především Teritoriální odbory-obyčejné Polsko (f. TO-O) a Generální sekretariát (f. GS-Žourek), obdobné informace se nacházejí ve fondu Vojenská kancelář prezidenta republiky (f. VKPR), uloženém v pražské Invalidovně. Poznatky, získané v ústředních archivech, jsou relevantní pouze k určitým tématům. Všechny se přitom vztahují k letům 1945 až 1948; jedná se zejména o konfiskační řízení a československo-polský územní spor a jeho dopad na Hlučínsko. Uvedené archivní fondy představují nejdůležitější pramennou bázi pro poznání hospodářských a sociálních dějin Hlučínska. Její využití nicméně naráží na řadu limitů. Z části se jedná o fyzickou ztrátu písemností. Tento problém je obzvláště palčivý pro poválečné období, tj. období do jara roku 1948, a dobu Pražské jara. Torzovité jsou například písemnosti k odsunu Němců a osídlování v letech 1945 až 1947, retribučního soudnictví (podle malého retribučního dekretu) nebo družstevnictví v roce 1968. Další překážky klade nesystematičnost ze strany veřejné správy. Pozornost jednotlivým problémům bývala zpravidla nárazová, což komplikuje jeden z nejdůležitějších cílů práce, tj. deskriptivní analýzu z dlouhodobého horizontu. Navíc řada důležitých aspektů nebyla reflektována vůbec. V případě ekonomiky se jedná především o záležitost stěžejní, totiž rentabilitu. Tato skutečnost zásadním způsobem brání poznání hospodářské výkonnosti jednotlivých podniků, která je pramenně dohledatelná pouze ve srovnání (fakticky nicneříkajícího) souladu s plánem. Potřeba vykazovat plnění plánu s primárním zřetelem k objemu výroby tak ve svém důsledku otevírala prostor pro

32


manipulaci s daty, což činí všechny statistické údaje značně nejisté,173 a to i při sledování relativně „bezproblémových“ údajů, jako je například počet pracovních sil.174 Obzvláště zásadní rozdíly se týkají zemědělské výroby, kde existovaly výrazné nedostatky v evidenci půdy. O tom, že se přitom nejednalo o zanedbatelnou hodnotu, dosvědčuje revize půdy z roku 1953. Na čtyřech farmách státních statků byla zjištěna diskrepance ve výkazech o rozsahu 204,0 ha; v relativních údajích se jednalo o celou šestinu dotčené půdy.175 Přitom rok předtím zahájená štítková akce přinesla zjištění, že v okrese Hlučín bylo zatajováno 336 ha půdy, tj. 1,7 %.176 Těžce rozšifrovatelný problém pak představuje poznání skutečného rozsahu investiční činnosti. V archivních dokumentech se nachází množství rozpisů investic, ale ty jsou sestaveny zpravidla za jednotlivá odvětví nebo pro území kraje, což je činí pro potřeby práce nepoužitelnými. Nadto zcela absentují dlouhodobé přehledy jejich plnění. Dílčí zprávy pak hovoří zcela jasně o zásadních rozdílech mezi stanovenými kvótami a jejich čerpáním a manipulací s již schválenými investičními plány.177

173 „Základní otázka ekonomické činnosti vůbec, tedy rentabilita a efektivnost podniků, odvětví i celého národního hospodářství, vlastně hlavní kritérium pro posouzení úspěšnosti či neúspěšnosti příslušných časových intervalů, nebyla dobovým výkaznictvím prakticky reflektována.“ Citováno podle: Z. JIRÁSEK – J. MATĚJČEK, K čemu hospodářské a sociální dějiny?, s. 228. 174 ZAO, f. ZSÚP, kart. 1, inv. č. 11 – Zjištění stavební kapacity pro kraj Ostrava na rok 1950. 175 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Přípis státních statků ze dne 22. 8. 1953 176 TAMTÉŽ – Krajská sumarizace výsledků štítkové akce (11. 4. 1952). 177 Příčina spočívala v nepřipravenosti investic a jejich „mechanického rozdělení“ bez ohledu na skutečné potřeby. ZAO, f. ZSÚP, kart. 9, inv. č. 41 – Zápis o pracovní poradě ze dne 2. 9. 1950. 33


2 Možnosti a limity hospodářského a sociálního vývoje Hlučínska 2.1 Geografická charakteristika Hlučínska Podle současných měřítek zeměpisných vzdáleností je Hlučínsko malým územím. Od svého nejsevernějšího bodu, třebomského výběžku, až po bod nejjižnější, soutok řek Opavy a Odry, má na šířku asi 29 kilometrů; od svého nejzápadnějšího bodu, trojmezí, které tvoří hranice Polska a katastry obcí Oldřišov a Kateřinky, až po bod nejvýchodnější, meandr Odry u obce Antošovice, pak asi 30 kilometrů. Z územně relativně kompaktního útvaru vybíhají dva výběžky. První, zmíněný třebomský výběžek, tvoří kromě Třebomi obce Rohov a Sudice a část katastru obce Strahovice, druhý výběžek utváří soutok řek a tvoří jej Hošťálkovice a přilehlé obce Bobrovníky a Lhotka. Území historického Hlučínska lze snadno vymezit i za použití současných map. Ze severu je ohraničeno dnešní česko-polskou hranicí, z jihu tokem řek Opavy a Odry. Výjimku v takto ohraničeném teritoriu představují Kateřinky, které prodělaly odlišný historický vývoj. Hranice Hlučínska určily dva mezinárodněprávní akty. Prvním byl Berlínský mír z roku 1742, který ukončil válečný konflikt mezi Pruskem a habsburskou monarchií tak, že pruské království získalo většinu Slezska. Nová státní hranice, která se později stala jižní hranicí hlučínského regionu, vedla na Opavsku po většinu své délky podél toku řeky Opavy. Severní hranice regionu byla vytyčena po první světové válce, v letech 1920 a 1923. Z části kopírovala průběh stávající správní hranice mezi okresy Hlubčice a Ratiboř, z části, v linii obcí Třebom – Šilheřovice, byla vytyčena nově.178 Až do roku 1920 (1923) netvořilo území Hlučínska správní ani geografickou jednotku; jeho území bylo rozděleno do 38 venkovských obcí a 25 statkářských obvodů (ty byly po připojení k Československu zrušeny). Od roku 1818 bylo součástí okresu Ratiboř,179 který spadal do vládního obvodu Opolí, respektive slezské provincie. Po připojení k Československu byl správou Hlučínska pověřen Zplnomocněný komisař pro Ratibořsko; nové státní území nebylo tedy de lege součástí slezské země. Předtím, než byla v roce 1928 realizována administrativní reforma, zaznívaly z řady míst návrhy úplného rozdělení Hlučínska mezi opavský a ostravský okres.180 Přestože nebyly vyslyšeny, ovlivnily konečný výsledek reformy, v jejímž rámci bylo dvanáct obcí Hlučínska připojeno k okresu Opava a hlučínský okres se rozšířil o pět obcí okresu Bílovec. ***

178 Tomáš GRIM, Stanovení hranic Hlučínska po I. světové válce, in: Konference při příležitosti 90. výročí připojení Hlučínska k Československu, [Hlučín] 2010, s. 4-11; V. PLAČEK, Připojení Hlučínska k Československu dne 4. února 1920, in: N. PAVELČÍKOVÁ (ed.), Hlučínsko, s. 27 – 39. 179 V ratibořském okrese zaujímalo Hlučínsko 35,6 % rozlohy a 30,9 % populace (podle stavu z let 1905 a 1910). Údaje za okres Ratiboř: Norbert MIKA, Dějiny Ratibořska, Krakov 2012, s. 134. 180 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 56-57; Jaroslav VALENTA, Připojení Hlučínska k Československé republice, SlSb 58, 1960, č. 1, s. 1-14. 34


Hlučínsko je oblastí s nadprůměrným podílem zemědělské půdy. Ta zaujímala 25 321 ha, tzn. 78,9 %, přičemž její většinu tvořila ornice (celkem 21 630 ha, tj. 85,4 %).181 Kvalita orné půdy však nebyla na celém území stejná. V tomto směru je možno vydělit tři oblasti. První z nich, kterou tvoří třebomský výběžek a nejzápadnější část Hlučínska přiléhající k Opavě, pokrývají kvalitní půdy (šedozemě a hnědozemě). Ty poskytují při dostatečné péči vysoké výnosy. K nejúrodnějším půdám možno přiřadit i nivní půdy. Ty se nacházejí jednak v západní části regionu, jednak podél toku řeky Odry. Druhou oblast představují relativně úrodné hnědé a illimerizované půdy, které jsou v regionu nejrozšířenější. Charakteristickým rysem illimerizované půdy je horizont obohacený o jíl, který zadržuje srážkovou vodu a v důsledku snižuje její jakost. Hnědé půdy se pak nacházejí v okolí města Hlučína. Jejich nedostatkem je malá mocnost půdního profilu. Nakonec se na Hlučínsku nachází neúrodné plochy. Jedná se o půdu glejovou, která se rozkládá podél toku řeky Opavy v úseku mezi Kravařemi a soutokem Opavy a Odry, a půdu rašeliništní, která se nachází na lokalitě v blízkosti města Kravaře. Jejich hospodářský význam je nepatrný, lze je využít pouze jako chudé louky.182 Mezi kvalitou půdy a intenzitou jejího obdělávání existovala přímá úměra. Platí totiž, že čím byla půda kvalitnější, tím častěji byla využívána jako ornice. Nejvyšší podíl orné půdy tak vykazovaly obce třebomského výběžku; relativně nejvíce se jí nacházelo v samotné v Třebomi (89,8 % celkové rozlohy obce). Naopak nejnižší podíl orné půdy (pod 56,3 %) měly obce v blízkosti řek Opavy a Odry, Antošovice, Kouty a Kravaře, s velkým množstvím luk. Relativně malou výměru orné půdy vykazovaly též obce v zalesněných oblastech, tj. Bohuslavice, Chuchelná, Vřesina, Ludgeřovice a nakonec Šilheřovice (tamních 21,4 % představuje však výjimečně nízkou hodnotu). Detailnější přehled o rozsahu zemědělské a lesní půdy podávají mapy č. 1 až 3 a tabulka č. 1 v příloze práce. Možnosti zemědělské výroby určují dále klimatické podmínky a reliéf terénu. V tomto směru působí otevřenost kraje chladnému a vlhkému severnímu proudění jako limitující faktor, na straně druhé relativně vysoká průměrná roční teplota a vcelku rovinatý terén jsou naopak faktory rozvoji zemědělství příznivé.183

181 Okres Hlučín zaujímal 4,4 % celkové rozlohy území spravovaného ostravskou expoziturou ZNV a 5,3 % rozlohy zemědělské půdy. ZSÚS 28, 1947, č. 8-12, řada F, č. 1-5. 182 Milan TOMÁŠEK, Atlas půd České republiky, Praha 1995, s. 14-29, mapová příloha [Půdní mapa České republiky]. Co se týká rozložení půd, existují obdobná, avšak v detailech poněkud odlišná vymezení. Srovnej např. Mapu MA 1.6, Pedologické poměry, dostupné na stránkách Povodí Odry: http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/a-popis/a-popis.html [11. 1. 2011]. Dále též: M. HAVRLANT, Geografie Severomoravského kraje, s. 92-94. 183 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu ze dne 6. 9. 1951. M. HAVRLANT, Geografie Severomoravského kraje, s. 11-47; Okres Opava, Ostrava 1983, s. 7-18. O kvalitě půdy na Hlučínsku svědčí i skutečnost, že v rámci dělení obcí do jednotlivých zemědělských oblastí byly během padesátých let všechny obce, až na okolí Petřkovic („bramborářská“ oblast), zařazeny mezi úrodnou „řepařskou“ oblast. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 37, inv. č. 94 – Stručný pasport okresu Opava 1960. 35


Region oplývá nerostnými surovinami.184 Pod povrchem Hlučínska se ukrývají vrstvy písku a štěrkopísku. Ty spolu s bludnými balvany a druhotnými nalezišti nerostů a minerálů (např. jantaru) zůstaly připomínkou, kam až zasahoval ledovec během největšího zalednění. U Kobeřic a v třebomském výběžku se nacházejí ložiska sádrovce a čediče. Nejžádanější však bylo svého času černé uhlí. Produktivní karbon, součást hornoslezské kamenouhelné pánve, se v několikakilometrovém pásu mezi obcemi Hošťálkovice a Šilheřovice táhne podél levého břehu řeky Odry, přičemž jeho šíře činí pouze několik set metrů. Nejkvalitnější uhlí, uložené ve slojích o mohutnosti půl až skoro jeden a půl metru, se nachází v Petřkovicích a v Koblově.185 *** Faktorem, který zásadním způsobem určoval podobu hlučínských dějin, byl jeho příhraniční charakter. Zde je nutno uvést, jak ovlivňovala hospodářské a sociální dějiny regionu blízkost a propustnost československo-polských hranic. Až do roku 1945 existovaly těsné ekonomické vazby směrem na Ratibořsko, obzvláště rozšířený byl vývoz cukrové řepy a přeshraniční vlastnictví zemědělské půdy bylo běžným jevem. Tyto relativně intenzivní styky byly udržovány nejméně do roku 1949.186 V následujících letech docházelo k postupnému uzavírání státní hranice. V září 1951 byl uzavřen hraniční přechod v Hati, přičemž bylo zvažováno uzavření přechodu v Sudicích a Šilheřovicích. Pouze pro řepnou kampaň byly v určitých termínech zprovozněny tři hraniční přechody.187 Pro následující roky zmínky o řepných kampaních chybí, lze uvažovat, že řepa se zpracovávala již v opavských cukrovarech. Krátce poté došlo k omezení pohybů přes státní hranici pro vlastníky zemědělské půdy v Polsku.188 Ten nakonec zcela ustal v souvislosti s úpravou státních hranic. Důvody zavdala kolektivizace zemědělství a potřeba scelit pozemky JZD. Podle soupisu provedeného před delimitací nacházelo se na Hlučínsku celkem 338,7 ha půdy polských státních příslušníků.189 Na 184 Ke geologické a geografické charakteristice území blíže: J. BECHNÝ, Geografický charakter Opavského okresu. I. část, s. 16-40; T. CZUDEK, Die Täler des Hügellandes, zejm. s. 9-43; TÝŽ, Jak vypadá a jak vznikl reliéf Hlučínské pahorkatiny, VL 17, 1991, č. 2, s. 38-41; Hospodářský rozvoj okresu Opava, Opava [1966], s. 2; L. ZAPLETAL, Zeměpisný obraz, s. 11-25; http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/a-popis/a-popis.html [11. 1. 2011]. Po geomorfologické stránce není Hlučínsko součástí Českého masívu, nýbrž provincie Středoevropských nížin, konkrétně její soustavy Středopolská nížina. M. HAVRLANT, Geografie Severomoravského kraje, s. 18-19. 185 Tomáš KRUŤA, Nerostná naleziště, in: V. FICEK a kol. (edd.), Hlučínsko, s. 61-72; L. ZAPLETAL, Zeměpisný obraz, s. 12-17. 186 Dokládají to žádosti o přechod hranic: SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 287, inv. č. 318 – Žádosti o přechod hranic (jednotlivé spisy). 187 ZAO, f. KNV Ostrava I, kart. 2315, sign. 244 – Zápis ze schůzky hraničních zmocněnců (1951). 188 TAMTÉŽ, kart. 3051, sign. 526 – Protokol z hraniční schůzky zástupců lidové správy (26. 2. 1953). 189 Jednalo se o obce Hať (53,11 ha), Chuchelná (0,90 ha), Kobeřice (52,00 ha), Píšť (87,08 ha), Rohov (50,00 ha), Sudice (38,40 ha), Šilheřovice (5,32 ha) a Třebom (6,00 ha), dále pak Hněvošice (11,16 ha) a Oldřišov (34,70 ha). ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 131, sign. 213 – Přehled o půdě čsl. stát. občanů (nedatováno). 36


druhou stranu obyvatelé Hlučínska vlastnili v Polsku 183,3 ha.190 Nutno podotknout, že ona difúze byla spolu s Těšínskem nejvyšší v rámci Ostravského kraje.191 Státní hranice na Hlučínsku se změnily na 21 místech. Polské lidové republice bylo připojeno 73,4 ha Hlučínska, naopak od Polska bylo získáno 60,9 ha. Celkem se tak území Hlučínska zmenšilo nepatrně o 12,5 ha.192 V důsledku těchto změn bylo zhruba od poloviny padesátých let Hlučínsko ze severu cele izolováno. Hospodářské a dopravní vazby směřovaly od státních hranic na jih, konkrétně na západ na Opavu a na jihovýchod na Ostravu. To znamenalo, že obce v těsné blízkosti hranic je možno považovat za periferní; obzvláště to platí o třebomském výběžku. Možnosti srovnání nabízí pohled do komunikačních možností. Na straně jedné byla vybrána obec Třebom, která se „noří“ do polského území, na straně druhé Hlučín, město na významné dopravní tepně mezi Opavou a Ostravou. Zatímco délka cesty z Hlučína do centra Ostravy měří 11 km a do centra Opavy 23 km, v případě Třebomi se jedná o 37 km a 24 km. Dopravně je navíc Hlučín přístupný ze všech směrů, do města vede sedm sjízdných cest, do Třebomi pouze jedna, z jihu. Hlučín nadto sousedí se sedmi obcemi, Třebom pouze s jedinou, Sudicemi, z ostatních stran je obklopena státní hranicí. Následující údaje jsou ze současnosti, přesto vrhají výstižné světlo na komunikační vazby. Hlučín je spojen s Opavou nebo Ostravou devíti přímými autobusovými a vlakovými linkami; v obou směrech je během pracovního dne vypravováno celkem 434 spojů, tzn. v průměrném intervalu 3 minut a 20 vteřin. Třebom naopak pouze dvěma autobusovými linkami o 37 spojích, přičemž interval činí 37 minut.193 Blízkost státních hranic byla příčinou, proč byl okres Hlučín zařazován mezi pohraničí.194 Při detailním pohledu je však zřejmé, že nesplňuje základní definiční podmínku, tj. výměnu obyvatelstva, čili odsun Němců a jejich nahrazení osídlenci. Toto vymezení lze vztáhnout pouze na dvě obce Hlučínska, Sudice a Třebom;195 jednalo se o jediné ryze německé obce, které sice byly součástí historického Hlučínska, avšak jejichž vývoj byl v řadě aspektů odlišný. 190 Jednalo se o majitele z obcí Hať (2,32 ha), Chuchelná (16,70 ha), Kobeřice (12,00 ha), Píšť (4,47 ha), Rohov (0,61 ha), Strahovice (51,01 ha), Sudice (22,64 ha), Šilheřovice (7,76 ha) a Třebom (38,09 ha) a dále Oldřišov (27,73 ha). TAMTÉŽ. Avšak situace byla taková, že občané Polska sami obdělávali půdu pouze v Hněvošicích, zatímco v ostatních obcích jejich půdu obdělával buď socialistický sektor, nebo soukromníci. V případě Hněvošic však bylo konstatováno, že Poláci ztěžují kolektivizaci, neboť odmítají převzít náhradní pozemky za ty, které mají být sceleny. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 409, inv. č. 262 – Přípis rady KNV v Ostravě ze dne 23. 10. 1956. 191 Polští občané vlastnili v Ostravském kraji 479,9 ha, obyvatelé Ostravského kraje v Polsku 869,1 ha. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 131, sign. 213 – Přehled o půdě čsl. stát. občanů (nedatováno). 192 Největší územní změna se uskutečnila v obci Píšť, jejíž katastrální území bylo zmenšeno o 63,1 ha (tj. 3,9% rozlohy obce). Rajmund SOBOTA, Úprava státních hranic v okrese Opavském, in: Opavsko, č. 4. Vlastivěda Severomoravského kraje, č. 54, Ostrava 1960, s. 2-3. 193 http://www.kodis.cz/jizdni-rady/ [8. 6. 2013]. 194 NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 972, sign. 1281 – Vymezení pojmu pohraničí Státním úřadem statistickým (22. 2. 1946); L. SLEZÁK, Zemědělské osídlování pohraničí Moravy a Slezska, s. 2-3. 195 Nutno však mít na paměti, že „pohraničí“ představovalo svým významem pouze okrajovou oblast regionu. Jeho plocha činila 19,49 km² (tj. 6,16 %) a počet obyvatel 955 (tj. 1,76 %; r. 1950). Historický lexikon obcí, s. 728-739. 37


Území Hlučínska se rozpínalo mezi třemi zcela odlišnými hospodářskými oblastmi. Od hustě zalidněné průmyslové oblasti Ostravska, přes úrodnou zemědělskou oblast Opavska (občas nazývanou jako „Slezská Haná“), po řídce zalidněné a vzdálené osídlenecké zemědělské pohraničí. Dělení Hlučínska na tyto ekonomické oblasti lze v pramenech datovat ke konci čtyřicátých let.196 Toto zhutnění geografických vzdáleností bylo dalším určujícím faktorem, který bylo nutno zohlednit. Koneckonců ekonomické možnosti regionu ovlivňuje dodnes. Po včlenění Hlučínska do okresu Opava v roce 1960 byly vzájemné rozdíly mezi jednotlivými oblastmi oslabovány. Vzhledem k administrativním změnám nebylo možno sledovat vývoj v nehlučínských obcích, které byly do roku 1960 součástí okresu Hlučín. Naopak se vytvořily a následně prohlubovaly rozdíly mezi východem („přiostravská“ oblast) a západem regionu. Nalézt přesnou dělící linii není zcela možné, přechod byl plynulý. Lze alespoň definovat jádra těchto oblastí. První se nacházelo východně od spojnice Hať – Hlučín, tzn., že zahrnovalo 13 obcí,197 druhé pak západně od spojnice Strahovice – Kouty, tzn. 15 obcí.198

2.2 Hospodářský a sociální vývoj Hlučínska do konce druhé světové války

Hospodářský a sociální vývoj na Hlučínsku po roce 1945 byl ovlivňován dosaženou ekonomickou úrovní a stávající společenskou strukturou. Jaké vlastně byly jejich určující rysy? V rámci majetkové struktury pozemkového vlastnictví na Hlučínsku lze vysokou míru soustředění půdy mezi omezený počet vlastníků datovat nejpozději druhou polovinou 18. století. Proces koncentrace do velkostatků byl však oslaben jednak rušením církevních řádů, například panství Bolatice a Šilheřovice, jednak zákonem z roku 1787, který umožňoval odprodej půdy poddaným; obojí bylo realizováno převážně v obcích západního Hlučínska. V dlouhodobém horizontu je patrno, že rozsah držby velkostatků pomalu, ale vytrvale klesal. Odprodej půdy drobným zemědělcům probíhal po celé 19. století; před první světovou válkou připadalo na drobnou držbu 47,8 % půdy.199 Ta se však postupem času rozpadala na stále menší závody. Jestliže v osmdesátých letech 18. století bylo mezi zemědělci 35,4 % sedláků, v šedesátých letech 19. století pak jen 15,1 %. Jejich úbytek probíhal nejen v relativních, ale i v absolutních hodno-

196 Do kategorie průmyslových obcí spadaly Hlučín s Ludgeřovicemi a Děhylov s Jilešovicemi, do kategorie zemědělských pak obce Bohuslavice, Píšť, Rohov, Strahovice, Sudice, Šilheřovice, Štěpánkovice a Třebom. Ostatní obce pak byly charakterizovány jak smíšené. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Nedatovaný přehled ONV Hlučín. Dále viz níže. 197 Jednalo se o Antošovice, Bobrovníky, Darkovice, Darkovičky, Hať, Hlučín, Hošťálkovice, Lhotka, Ludgeřovice, Markvartovice, Petřkovice, Šilheřovice a Vřesina. 198 Jednalo se o Hněvošice, Chlebičov, Kobeřice, Kouty, Kravaře, Malé Hoštice, Oldřišov, Rohov, Služovice, Strahovice, Sudice, Štěpánkovice, Třebom, Velké Hoštice a Vrbka. 199 Podle V. Plačka stoupla od počátku šedesátých let 19. století do roku 1914 výměra drobné držby z necelých 14 000 ha na 17 000 ha, tj. cca o pětinu. V. PLAČEK, Prajzáci, s. 24. 38


tách; za stejnou dobu totiž počet sedláků poklesl ze 735 na 505.200 Příčinou byla nejen populační exploze a s ní související nárůst počtu rolníků, ale též způsob vykupování z poddanství;201 to probíhalo podle tzv. regulací, což v důsledku znamenalo, že poddaný musel odevzdat vrchnosti třetinu své půdy. Důležitým faktorem přitom byla skutečnost, že stále větší část obyvatelstva nacházela obživu, respektive její rozhodující podíl, mimo zemědělství.202 Tento trend rozvolnil vazbu mezi zemědělskou produkcí a populačním vývojem. V neposlední řadě na Hlučínsku existoval zvyk, že člen rodu, který dědí usedlost, se má vyrovnat s ostatními dědici.203 Situace na Hlučínsku se tak stále více vzdalovala poměrům v rakouském Slezsku.204 Strukturu zemědělské držby ovlivnily pozemkové reformy uskutečněné po skončení první světové války. V některých obcích, převážně v západní části regionu, byla v letech 1919 a 1920 realizována německá pozemková reforma. Ta se týkala celkem 1381,9 ha půdy, která byla rozdělena mezi 2955 zájemců; další část této půdy o výměře 512,1 ha byla dána do nuceného pachtu.205 Hlubší následky měla československá pozemková reforma, která se nadto na Hlučínsku vyznačovala řadou ojedinělých rysů. Předně to byla skutečnost, že majitelům velkostatků byla vrácena nezvykle velká část půdy; celkem 49,4 % (6330,0 ha). Nadprůměrně rozsáhlá byla i půda, ze které byly vytvořeny tzv. zbytkové statky (2875,8 ha). Pro následující soužití se ukázalo jako problematické, že zbytkoví statkáři, kteří pocházeli výhradně z českých zemí, upřednostňovali při zaměstnávání levnější slovenské dělnice.206 Do vlastnictví hlučínských zemědělců se dostalo pouze 1542,7 ha půdy, tzn. pouhých 12,0 % dotčené půdy. Ze zbývající části o výměře asi 1800 ha (vyjma rezerv) pak byla utvořena tzv. juterková půda. Jednalo se o půdu, která nebyla přidělena do vlastnictví, ale pouze do pachtu. Ty se co tři roky obnovovaly s tím, že teprve po uply-

200 TAMTÉŽ, s. 15. 201 Vykoupení vedlo k řadě případů zadlužení zemědělců. Zdena VACHOVÁ, K hospodářským poměrům v 17. a 18. století, in: V. FICEK a kol. (edd.), Hlučínsko, s. 204-207. 202 Výrazné disproporce lze objevit i v ostravské průmyslové oblasti, zejména na Karvinsku. Po druhé světové válce mělo 65,8 % všech závodů výměru do 2 ha půdy, středních a velkých rolníků (10 až 50 ha) bylo 8,0 %. AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 75 – Referát Aloise Kacíře „Slezské zemědělství se zřetelem na vyživovací základnu průmyslové oblasti“, přednesený v rámci Slezského týdne. 203 Podle výpovědí pamětníků lze tuto tradici doložit ještě v sedmdesátých letech 20. století. Podle vzpomínek Hedviky Kriegischové. 204 V obcích soudního okresu Klimkovice činila průměrná velikost zemědělského závodu 3,1 ha, přičemž podstatně větší podíl připadal na „střední“ závody o výměře od 2,0 do 5,0 ha a od 10,0 ha do 20,0 ha. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 163 – Soupisové karty půdy obcí (1948). 205 R. MALOHLAVA, Ohlas německé listopadové revoluce 1918 na Hlučínsku, in: Opavsko, č. 5. Vlastivěda Severomoravského kraje, č. 56, Opava 1961, s. 4-7; V. PLAČEK, Patrimonia a sedláci na Hlučínsku, VL 20, 1994, č. 1, s. 3-8. 206 TÝŽ, Prajzáci, s. 61. 39


nutí „zkušební“ lhůty měl nájemce získat nárok na příděl.207 Pozemková reforma tudíž nejen neodstranila disproporce v držbě, ale ani nepoložila základy střednímu rolnictvu, jako tomu bylo v jiných částech českých zemí. Již od roku 1782 se na Hlučínsku začalo dobývat černé uhlí. Zpočátku produkce sloužila potřebám hlučínského a šilheřovického panství, teprve od osmdesátých let 19. století, dlouho poté, co obě panství i s doly odkoupil Salomon M. Rothschild, došlo k podstatnému vzestupu objemu těžby.208 Zatímco předtím pracovalo v těžbě pouze kolem 100 osob,209 v roce 1896 zaměstnávaly oba petřkovické doly, větší Anselm a menší Oskar, 1373 osob, v roce 1914 již 2280 a v roce 1919 dokonce 2744 osob; roční těžba tehdy činila 696 000 tun uhlí. Po připojení Hlučínska k Československu se oba doly dostaly do ekonomických obtíží,210 obzvláště pak v období hospodářské recese. Vedení těžířstva zvažovalo proto v roce 1931 uzavření dolu Oskar; to se sice nestalo, počet zaměstnanců byl nicméně výrazně redukován. V době, kdy probíhal rozvoj těžby černého uhlí, byly založeny dva průmyslové podniky. Prvním byla v roce 1890 v Dolním Benešově otevřená slévárna, která v období první světové války zaznamenala výraznou konjunkturu. Druhý podnik založil roku 1908 majitel chuchelenského panství. Byla jím továrna na zpracování lnu, umístěná přímo v Chuchelné, která v průměru zaměstnávala kolem 400 osob, převážně dívek. Po připojení k Československu se továrna, obdobně jako oba doly, dostala do ekonomických potíží, mj. též v důsledku pozemkové reformy, a v roce 1925 byla uzavřena. V roce 1930 byla obnovena jako závod na zpracování tabáku, dřívějšího ekonomického významu však nedosáhla. Ostatní závody, mj. kamenolomy, cihelny, pily, mlýny, lihovary a pivovary, nezaměstnávaly více než několik desítek osob.211 Stavební rozvoj na Hlučínsku probíhal v jednotlivých obdobích a v jednotlivých obcích odlišným tempem. Důsledněji lze tento vývoj sledovat po roce 1869. Do roku 1910 stoupl celkový počet staveb o více než jednu pětinu (tj. 21,6 %) na 6626, přitom

207 E. JEŘÁBEK, Pozemková reforma na Hlučínsku, Opava 1930, s. 2-13. Studie Eduarda Jeřábka je přetisk článku: TÝŽ, Pozemková reforma na Hlučínsku, VMO 35, 1930, č. 2, s. 18-31; TÝŽ, Stručný přehled zemědělských poměrů, s. 10-12; V. PLAČEK, Proměny hlučínského venkova po připojení k Československé republice, VL 20, 1994, č. 2, s. 2-8. K československé pozemkové reformě: J. RYCHLÍK, Pozemková reforma z let 1919-1935 a změny v pozemkové držbě za druhé světové války, ČSČH 37, 1989, č. 2, s. 187-207. 208 Vítkovické těžířstvo vlastnilo sedm dolů (kromě dolů Anselm a Oskar ještě Doubrava, Hlubina, Ida, Louis, Šalamoun a Terezie), dále pak dvě koksovny, tři elektrárny, briketárnu a Vítkovické železárny. Uhelné hornictví, s. 117-119. 209 Jaroslav KORÁBEK, Vývoj pojmenování dolů OKR s přihlédnutím k majetkovým vztahům a organizačním změnám, SlSb 62, 1964, č. 1, s. 75-78; Jitka NOUŠOVÁ, Postavení hornictva dolů Anselm a Oskar v Ostravě-Petřkovicích v meziválečném období (1920-1938), in: Ostrava 12, Ostrava 1983, s. 166198; Stanislav VOPASEK, Bydlení horníků na Hlučínsku, in: E. ŠEFČÍK a kol., Lidová kultura, s. 143-149; Stanislav DRKAL, Počátky dolování uhlí na Hlučínsku, in: V. FICEK a kol. (edd.), Hlučínsko, s. 208-219. 210 V důsledku došlo k poklesu objemu těžby (462 300 tun r. 1923). G. KOŘENÝ (ed.), Dnešní Hlučínsko, s. 34. 211 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 49-51. 40


nejrychleji rozvoj probíhal v letech před první světovou válkou.212 S tím, jak docházelo k rozvoji průmyslu, začal se postupně měnit životní styl obyvatelstva. Do té doby dříve neznámou formou bydlení se staly dělnické kolonie, které vznikly v Petřkovicích a v Koblově (Mexiko a Amerika).213 Ve dvacátých letech se tempo stavebního rozvoje, přes obtížnou ekonomickou situaci, dokonce zrychlilo. Během let 1921 až 1930 vzrostl počet domů o 16,7 % na 8653.214 Rubem tohoto trendu byl nárůst zadluženosti a následně i počtu exekucí novostaveb.215 Komunikační a dopravní vazby několikrát v dějinách změnily hospodářské podmínky na Hlučínsku. Po roce 1742 byla nejdůležitější dopravní tepna, tzv. solná cesta, která od Opavy směřovala přes Ostravu na Krakov, přeložena jižně od řeky Opavy. Důsledkem toho byla „periferizace“ regionu s tím, že se postupně utvářely vazby nové, směřující na sever, zejména na město Ratiboř. O změně geografické orientace dopravy svědčí výstavba okresních silnic vedoucích severojižním směrem. Okrajové postavení Hlučínska bylo od konce 19. století oslabeno výstavbou železnice. Ta se již v polovině století přiblížila k samotným hranicím Hlučínska; roku 1847 byla zprovozněna trať Ratiboř – Bohumín a roku 1855 Opava – Svinov. Avšak teprve v roce 1895 byl spuštěn provoz na dráze Opava – Kravaře – Ratiboř, na kterou se od roku 1913 napojil úsek Kravaře – Hlučín s plánovaným prodloužením na Annaberg (dnes obec Chałupki). Vzhledem k vypuknutí války nebyla trasa dostavěna, v roce 1925 byla pouze prodloužena do Petřkovic s výhledem dalšího rozšíření do Koblova.216 Terciární sféra byla na Hlučínsku zastoupena pouze nepatrně. Nicméně s regionem je spjat fenomén tzv. hauzírníků, tj. podomních obchodníků, kteří působili po celém Německu. Ti však pocházeli výhradně z Kravař a Koutů a v roce 1923 jich nebylo více než 600. Možnosti rozvoje řemesel a služeb limitovala skutečnost, že od poloviny 19. století značná část obyvatel opouštěla jako sezónní dělníci region, čímž snižovala poptávku. Poněkud „cizím“ zaměstnáním pro místní obyvatelstvo zůstávalo školství a správa. Od zahájení „Kulturkampfu“ v sedmdesátých letech 19. století se totiž většina učitelů rekrutovala z řad německy hovořícího obyvatelstva, které nepocházelo z Hlučínska. Po roce 1920 se situace změnila pouze v tom smyslu, že místo Němců přicházeli Češi.217 Ekonomické možnosti regionu a blízkého okolí ovlivňovaly růst počtu obyvatel.

212 Největší rozvoj zaznamenaly v letech 1869 až 1910 jednak Petřkovice (o 86,3 %) a obce v okolí (zejm. Koblov a Ludgeřovice, 48,4 % a 76,6 %), jednak některé zemědělské obce (Bobrovníky, Bolatice, Darkovice, Darkovičky, Kravaře, od 37,2 % do 59,8 %). Statistický lexikon, s. 729-738. 213 S. VOPASEK, Bydlení horníků, s. 144. 214 Stavební rozvoj se v tomto období opět koncentroval do Petřkovic (35,7 %) a okolních obcí, přičemž rozvoj zasáhl i vzdálenější sídla jako Antošovice a Bobrovníky (29,1 % až 36,8 %). TAMTÉŽ. 215 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 64. 216 K. GARBA, Dopravní spojení, s. 8-9; V. PLAČEK, Uzavřenost Hlučínska v minulosti jedna z hlavních příčin jeho zvláštností, VL 23, 1997, č. 2, s. 7-11. 217 Gustav KOŘENÝ, Dnešní Hlučínsko, Opava 1924, s. 10; A. MAZUR, Školství v kulturně politickém vývoji, in: V. FICEK a kol. (edd.), Hlučínsko s. 231-253. 41


Podle soupisu z let 1771 a 1772 žilo na Hlučínsku 14 205 obyvatel.218 O rychlosti populačního růstu svědčí, že v roce 1855 se v regionu nacházelo již 31 322 obyvatel.219 Největší sídla se tehdy koncentrovala v blízkosti Opavy, kde byly lepší podmínky pro zemědělskou výrobu. Ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století populační růst pokračoval o poznání pomalejším tempem; do roku 1910 stoupl celkový počet obyvatel na 47 115. Příčinou poklesu přírůstku byla především tzv. skrytá depopulace, tj. emigrace obyvatel, zejména v produktivním věku.220 V této etapě se růst soustředil pouze do některých obcí, jakými byly například Petřkovice, kde se nacházely kamenouhelné doly.221 Poté následovala několik desítek let trvající stagnace počtu obyvatel. Zatímco v roce 1921 měl region 51 324 obyvatel, v roce 1939 pouze nepatrně více, 52 967.222 První světová válka si vyžádala 1743 padlých a v důsledku opce, která proběhla v letech 1920 až 1924, ubylo dalších 4604 osob, tzn., že v letech 1914 až 1924 ztratilo Hlučínsko asi 12,4 % populace. Ti, co optovali pro Německo, se vesměs usazovali na Ratibořsku a po válce tvořili část tzv. hornoslezských uprchlíků (viz kap. 4.1.1.1). V důsledku hospodářské deprese odešlo v letech 1930 až 1937 z regionu, vesměs do Německa, dalších 4250 obyvatel, a nakonec, po připojení k Německu, velká část z těch, kteří se mezitím přistěhovali z českých zemí, tzn. asi 2850 osob. V letech 1914 až 1939 tedy region ztratil minimálně 13 447 obyvatel, tzn. celou pětinu populace.223 Od počátku osmnáctého do druhé třetiny devatenáctého století, kdy byly založeny 218 V seznamu chybí Antošovice a Bolatice. Podle průměrné hustoty zalidnění lze počet obyvatel dopočítat na 14 836 osob. Podle: Slezsko v církevních statistikách olomoucké diecéze (arcidiecéze) z 2. pol. 18.-1. pol. 19. století, I. KORBELÁŘOVÁ – R. ŽÁČEK, ČSM-B 44, 1995, č. 1, s. 19-63; č. 2, s. 134-176; č. 3, s. 198-223; ČSM-B 44, 1996, č. 1, s. 16-54; č. 2, s. 113-153; č. 3, s. 214-257; Jiří RADIMSKÝ, Počet obyvatel a národnost na Hlubčicku a Ratibořsku r. 1771-72, SlSb 46, 1948, č. 1, s. 62-64. Toto číslo bude zřejmě jenom orientační, neboť podle Zimmermanovy topografie z roku 1784 žilo na Hlučínsku 11 376 obyvatel. Topografie zachycuje pouze 34 obcí. Obdobnou metodou lze celkovou populaci dopočítat na 12 569 osob. ZIMMERMANN: Beytra[e]ge zur Beschreibung von Schlesien. Dritter Band, Brieg 1784, s. 199-232. Naopak podle dalšího statistického pramene z roku 1789 se jednalo o 17 388 osob. Ve statistice chybí pět obcí. Počet obyvatel lze tudíž dopočítat na 18 780. Slezsko v církevních statistikách olomoucké diecéze (arcidiecéze), ČSM-B 44, 1995, č. 1, s. 19-63; č. 2, s. 134-176; č. 3, s. 198-223; ČSM-B 44, 1996, č. 1, s. 16-54; č. 2, s. 113-153; č. 3, s. 214-257. 219 Felix TRIEST, Topographisches Handbuch von Oberschlesien. Zweite Hälfte, Breslau 1865, s. 653-661. 220 Ta směřovalo především do Německa, nikoliv na Ostravsko. Vždyť v letech 1840 – 1870 se přistěhovalo do Moravské Ostravy pouze 116 osob z Hlučínska (tj. 7,6 % všech přistěhovalců do Ostravy). Blanka PITRONOVÁ, Vývoj lidnatosti v ostravské průmyslové oblasti v období jejího vzniku, SlSb 65, 1967, č. 4, s. 442-453. I z další dílčí sondy pro léta 1793 až 1810 vyplývá, že počet osob, přicházejících do Ostravy, byl velmi nízký a ne vždy motivován ekonomickými aspekty. V. ŠTĚPÁN, Emigrace z Hlučínska a dalších částí pruského Slezska na Ostravsko a Opavsko na přelomu 18. a 19. století, VVM 56, 2004, č. 3, s. 264-277. 221 V roce 1855 žilo v Petřkovicích 662 osob, přičemž tehdejší populační vývoj se nelišil od vývoje v ostatních obcích. Do roku 1910 však počet obyvatel stoupl na 2159. Historický lexikon obcí, s. 738-739. 222 Přitom populační přebytek Hlučínska v letech 1921 až 1937 činil 12 006 osob! MZA, f. B 97, kart. 40, inv. č. 61 – Přebytek živě narozených v letech 1921 – 1930. 223 Statistický lexikon obcí, s. 729-739; Statistik des Deutschen Reichs. Bd 550, s. 95. 42


osady Albertovec, Antošovice, Heneberky (Borová), Pusté Jakartice, Svoboda a Vrablovec, se dotvořila sídelní struktura regionu. Ta se pak vyznačovala koncentrací obyvatel do větších sídel, čímž se Hlučínsko výrazně odlišovalo od svého okolí.224 Jednoduchým přepočtem lze zjistit, že průměrná velikost obce činila na základě výsledků posledního předválečného sčítání (v roce 1939) 1393,9 obyvatel. V regionu se nacházelo celkem 22 obcí, které měly více než 1000 obyvatel (přitom Lhotka tuto hranici nakrátko překročila v roce 1930), v nichž žilo 43 285 obyvatel, tj. 81,7 % obyvatel Hlučínska.225 Hustota zalidnění dosahovala nadprůměrné hodnoty 167,7 obyv./km²; dokonce bez započítání města Hlučína činila 159,7 obyv./km².226 Platí přitom příměr, že čím větší obec, tím vyšší hustota zalidnění.227 Navíc ve srovnání se slezskou oblastí lze postřehnout, že i katastrální území hlučínských obcí bylo poněkud rozsáhlejší, v průměru 833 ha.228 Vzhledem k tomu, že hlučínský region byl součástí Ratibořska, nevytvořilo se na jeho území přirozené centrum. Jeho pozdější správní sídlo, Hlučín, netvořilo, a to fakticky až do padesátých let 20. století, ani sídelní, ani dopravní a ani ekonomické centrum regionu (podrobněji k sídelní struktuře a hustotě zalidnění viz tab. č. 2). Ve svých nejnovějších dějinách procházela hlučínská populace řadou změn, s určitým zpožděním ji zasáhl i proces modernizace. Zdena Vachová, která se zabývala lidovou kulturou, došla ke zjištění, že po roce 1742 došlo v důsledku izolace k ustrnutí jejích forem.229 Izolovanost lze vysvětlit především jazykovou bariérou, neboť „Moravci“ byli jedinou početnější, jazykově českou skupinou v pruském státě. Znalost němčiny a z ní plynoucí (elementární) dvojjazyčnost se stala rozšířeným jevem až po zavedení povinné výuky němčiny v sedmdesátých letech 19. století, respektive povinné vojenské služby a

224 Určitá podobnost však existovala se sídlení strukturou jižní části Ratibořska. Na Ratibořsku se nacházelo 15 obcí s moravským obyvatelstvem o celkové rozloze 145,1 km². V roce 1929 měly 27 167 obyvatel. Průměrná velikost jednoho sídla tak činila 1811,1 obyvatel a hustota zalidnění 184,7 obyv./km². Naopak Hlubčicko, respektive 21 obcí s moravskou menšinou (v letech 1938/1939 mělo asi 16 501 obyv. a rozlohu 110,4 km²), ač byly vcelku hustě zalidněné (149,5 obyv./km²), měly průměrnou velikost pouze 825,1 obyvatel. AMZV, f. TO-O Polsko, kart. 18, složka 8 – Přípis ministerstva vnitra ze dne 19. 5. 1947. 225 Z toho tři obce překročily hranici 3000 obyvatel, respektive šest hranici 2000 obyvatel. Jednalo se o město Hlučín (r. 1939 mělo 4826 obyv.), o Kravaře (3966), Ludgeřovice (3880), Petřkovice (2950), Bolatice (2409) a o Kobeřice (2077). Dvoutisícové hranici se přiblížily další tři obce, Štěpánkovice (1998), Dolní Benešov (1966) a Hať (1940). Velikost obcí ovlivnila též existence řady osad a samot. Na katastrálním území Malých Hoštic se nacházela osada Pusté Jakartice, v Oldřišově samoty Arnoštov a dvory Frajhuby a Oldřišov, ve Štěpánkovicích osady Bílá Bříza a Svoboda a dvůr Albertovec, v Kobeřicích dvůr Padělky, v Bolaticích osada Borová (dříve Heneberky), v Dolním Benešově dvůr Morávka, v Hlučíně osady Jasénky a Malánky, v Hati dvůr Karlovec, v Ludgeřovicích osada Vrablovec, v Šilheřovicích dvůr Paseky a v Koblově hornické osady Amerika a Vrbina. 226 Přepočteno podle: Statistik des Deutschen Reichs. Bd 550, s. 95. 227 Hustota zalidnění čtyř největších sídel činila (zde pro r. 1950) 401,3 obyv./km², u kategorie sídel do 500 obyvatel jen 68,9 obyv./km². Historický lexikon obcí, s. 728-739. 228 Historický lexikon obcí, s. 728-739. 229 Z. VACHOVÁ, Etnografická oblast Hlučínsko, in: E. ŠEFČÍK a kol., Lidová kultura, s. 7. 43


jejího rozšíření v letech šedesátých.230 Jistá míra difúze mezi německým a „moravským“ jazykem však existovala již předtím; svědčí o tom řada svědectví z 18. a 19. století o dvojjazyčných obcích.231 Odlišnost se mimoto týkala i religiozity; hlučínští katolíci tvořili v převážně evangelickém Prusku minoritu. Výsledkem byla skutečnost, že náboženství se stalo konstitutivním prvkem místní identity, mnohem více než jazyk.232 Nicméně tato regionální identita nebyla v rozporu s příslušností ke státnímu celku, se kterým se většina obyvatelstva ztotožnila; tato situace nebyla koneckonců na východních teritoriích Pruska neobvyklá.233 V období první republiky vedly tyto skutečnosti k vytvoření podmínek, zesílených ekonomickými obtížemi, pro vyhrocení konfliktu mezi hlučínským obyvatelstvem a československým státem. Výsledkem bylo upevnění specifické hlučínské identity, nikoliv očekávané splynutí s českým národem.234 Modernizace společnosti byla doprovázena růstem podílu obyvatelstva, které svou obživu nenalézalo v zemědělství. V 18. století došlo k rozvoji lnářské, soukenické a plátenické výroby;235 ta však během 19. století mizí. Je tedy pravděpodobné, že osoby, které byly na této výrobě (částečně) ekonomicky závislé, tvořily jádro rozšiřující se kategorie dělníků, nejdříve tzv. mulařů (zedníků). Vzhledem k tomu, že v Německu probíhal od sedmdesátých let 19. století mohutný průmyslový rozvoj, vyjížděla stále větší část hlučínského obyvatelstva za zaměstnáním do tamních průmyslových center. Početní vzestup dělnické vrstvy tedy nevyplýval z ekonomických možností regionu, ve kterém bylo před první světovou válkou asi 2600 pracovních míst v průmyslu a těžbě. Mnohem více bylo zaměstnáno mimo region. Celkem 3500 osob nacházelo práci v hornoslezské průmyslové pánvi a dalších 500 na Ostravsku;236 připočte-li se k nim 540 hauzírníků,237 je možno zjistit, že na příjmech mimo region záviselo nejméně 4537 ekonomicky aktivních osob. Tato skutečnost se projevila velmi tíživě po roce 1920, kdy 230 Podle zpráv učitelů hovořilo před první světovou válkou na Hlučínsku 40 % žáků německy, 30 % žáků moravsky a 30 % bylo bilingvních. V. PLAČEK, Prajzáci, s. 23. 231 ZIMMERMANN: Beytra[e]ge zur Beschreibung, s. 199-232. 232 Sepětí náboženské a nacionální identity nebylo ničím netypickým, ale obranným mechanizmem nestátních etnik. Na Hlučínsku bylo podpořeno i tím, že v rámci církevní správy náleželo do olomoucké diecéze; v kostelech se navíc kázalo „moravsky“. V. PLAČEK, Hlučínští Moravci v pruském Slezsku a jejich spjatost s katolickou církví do sjednocení Německa roku 1871, VL 22, 1996, č. 2, s. 5-8. Podle M. Myšky měla vliv na uchování jisté exkluzivity obyvatel Hlučínska především jeho sociální homogenita. M. MYŠKA, K osudům tzv. moravštiny v bývalém pruském Slezsku, ČSM-B 12, 1963, č. 2, s. 95-104. 233 Ladislav PALLAS, Jazyková otázka a podmínky vytváření národního vědomí ve Slezsku, Ostrava 1970, s. 9-101. 234 Národnostní stav je ze statistik obtížně zjistitelný. Zatímco německé zjišťovaly jazyk („Muttersprache“), české statistiky vycházely z údajů sčítacích komisařů, kteří národnost sčítaných velmi často určovali podle vlastního uvážení. V. PLAČEK, Prajzáci, s. 41. 235 Olga MATEÁŠOVÁ – Martin JUŘICA, Hospodářský, sociální a politický vývoj regionu v období 2. poloviny 18. a 19. století, in: E. ŠEFČÍK – J. VEČEREK, Několik příspěvků, s. 18. 236 Respektive kolem 800 osob. Radim PROKOP, Geneze a střediskovost měst ostravské průmyslové oblasti, Praha 1968, s. 37-38. 237 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 24, 31. 44


státní hranice oddělila Hlučínsko od německého státu. Navíc vzhledem k tomu, že obyvatelstvo bylo ze strany československých úřadů charakterizováno jako národnostně nespolehlivé, zaujímaly pracovní pozice učitelů, četníků, úředníků a obdobných profesí v regionu osoby z českého vnitrozemí. Společenská struktura hlučínského obyvatelstva tak zůstala ochuzena o podstatnou část osob v terciárním a většinu v kvartérním sektoru. Ve společnosti byla naopak nadprůměrně zastoupena dělnická složka (v roce 1930 asi dvě třetiny populace) a z jednotlivých sektorů průmysl a výrobní řemesla (58,6 %).238 Pohraniční charakter regionu však sváděl k využívání nelegálních zdrojů příjmů, v tom také k pašování, zejména líhu. Nelze sice vyjádřit, jaký byl jeho rozsah, nepřímé údaje však svědčí o tom, že se jednalo o běžnou praxi.239 Za těchto okolností zasáhla Hlučínsko hospodářská deprese. Jejím nejviditelnějším rysem byla nezaměstnanost; ta nejen, že dosahovala kriticky vysokých hodnot, ale udržela se na nich po celé desetiletí. Jestliže na vrcholu deprese, v roce 1933, bylo na Hlučínsku 3936 úplně a dalších 1295 částečně nezaměstnaných, ještě v roce 1937 zůstávalo bez práce 3241 osob. Přirozenou reakcí byl vzestup pracovní vyjížďky do Německa; ta se týkala jak mužů, tak žen. Na jejich příjmech byly pak závislé nejen celé rodiny, ale fakticky celé obce; kupříkladu v Kravařích to bylo 66 % populace, v Koutech dokonce 80 %.240 Dne 8. října 1938 bylo území Hlučínska postoupeno zpět Německu a obyvatelstvo získalo německé státní občanství. Nakrátko byla v Hlučíně zřízena expozitura ratibořského landrátu, ale již na jaře 1939 byla německá správa definitivně obnovena ve své podobě před rokem 1920. Jedinou změnou bylo rozdělení slezské provincie v roce 1941, přičemž Hlučínsko se stalo součástí Horního Slezska.241 Při začlenění do Německa přestalo být Hlučínsko územím hraničním. Pouze krátký úsek podél řeky Odry tvořil, navíc nedlouho, do září 1939, hranici s Česko-Slovenskem, respektive Polskem. Po roce 1938 došlo ke krátké, leč výrazné hospodářské konjunktuře.242 Její velikost umocnila skutečnost, že černé uhlí, v tom i petřkovické, představovalo strategickou surovinu pro postupně budovaný válečný průmysl. Již v roce 1940 stoupla těžba na obou petřkovických dolech na 1 024 000 tun. Válečným potřebám se přizpůsobily i oba větší průmyslové podniky v Chuchelné a v Dolním Benešově; oba zaměstnávaly po asi 400 osobách. Nezaměstnanost byla likvidována a německý sociální systém odstranil nejkřiklavější případy materiální bídy. Pracovní povinnost se brzy stala běžnou součástí každodenního života a odvedené muže vystřídali váleční zajatci a nuceně nasazení.243 Během německé okupace proběhla v zemědělství řada majetkoprávních změn. 238 Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 47-50. 239 Žaneta MOTLOVÁ, Pováleční pašeráci doplatili na srážku vlaků, Dnes, 25. 10. 2011, s. B3; V. PLAČEK, Prajzáci, s. 31. 240 O. KÁŇA, Sociálně ekonomická a organizační základna německého iredentismu na Hlučínsku, SlSb 64, 1966, č. 3, s. 313-316. 241 Ke dni 1. ledna 1941 připadalo na Hlučínsko 33,4 % území a 38,4 % populace okresu Ratiboř. Podle: Statistik des Deutschen Reichs. Bd 550, Berlin 1941, s. 12, 95. 242 H.-U. WEHLER, Deutsche Gesellschaftsgeschichte. Vierter Band, München 2008, s. 915-924. 243 SOkA Opava, f. ONV Hlučín-dodatky, inv. č. 35 – Hlášení a spisy býv. koncentračních a zajateckých táborů v okrese (1947); V. PLAČEK, O zajateckých a pracovních táborech na Hlučínsku v době nacistické okupace, VL 30, 2004, č. 1, s. 23-25; TÝŽ, Prajzáci, s. 18, 24, 31, 49-51, 61-63. 45


Obzvláště výše zmíněná kategorie juterkové půdy se stala předmětem zájmu nacionálně socialistického režimu. Německá říše využila jejího politického potenciálu a tím, že většinu půdy nabídla dosavadním nájemcům ke koupi,244 dala po roce 1945 vzniknout tzv. juterkovému problému (viz kap. 3.1.4.1). Ostatní změny v držbě, vytváření tzv. dědičných statků a arizace půdy (Rothschildové a Weiserové), stejně jako parcelace dvou zbytkových statků, měly vzhledem ke své neplatnosti v rámci československého právního řádu pouze epizodický význam.245 *** Jak bylo uvedeno výše, jazyková a náboženská odlišnost „držela“ hlučínské obyvatelstvo na místě, tzn., že i přes rozsáhlou vyjížďku do zaměstnání se v pravidelných intervalech vracelo domů. Tím se uchovávala řada místních odlišností a řada dalších se nově tvořila. A tak zatímco region měl převážně zemědělský charakter, jeho obyvatelstvo naopak tvořili převážně dělníci. Zemědělská výroba, která z velké části představovala pouze doplňkový zdroj obživy, se tudíž mohla rozpadat do řady drobných závodů „kovorolníků“, skupiny obyvatelstva, které svou podstatou částečně náleželo do moderního světa průmyslu, velkoměst a liberálních svobod, druhou zůstávalo pevně spjato se svým malým políčkem, rodinou, regionem a náboženstvím. V tomto ohledu se situace nezměnila ani po roce 1920. Po náboženské stránce byl nový československý stát pro hlučínské obyvatelstvo cizí, stejně jako předtím luteránské Prusko. Jazykové rozdíly poněkud vymizely, přesto byly rozdíly mezi hlučínským nářečím a spisovnou češtinou zjevné a snadno rozpoznatelné. Léta strávená v první československé republice byla pro Hlučínsko navíc etapou vážných ekonomických a sociálních obtíží. Kromě přičlenění k hospodářsky slabšímu státu a změně ekonomických vazeb se na nich podílela i některá nešťastná opatření československé vlády. Obyvatelům Hlučínska se nadto nově utvořila konkurence v podobě českých úředníků a správců a slovenských dělníků. K ekonomické integraci za dvacet let nedošlo, v důsledku hospodářské deprese, paradoxně, naopak vazby na Německo sílily. Završením těchto tendencí bylo opětovné připojení regionu k Německu. Ekonomický vývoj po roce 1938 však již probíhal za situace postupujícího přizpůsobování se hospodářství válečným podmínkám. Ve srovnání s léty, která předcházela německé okupaci, respektive která jí následovala, jeví se léta 1938 až 1944 jako období nebývalé prosperity. Zejména pak ve srovnání se situací v letech 1945 až 1948, která byla naopak z hospodářského a sociálního hlediska nejtíživější, respektive léty padesátými, kdy velká část obyvatelstva byla nucena se vzdát svého zemědělského majetku, případně živnosti, jeví se jakási nostalgie po poměrech „za Reichu“ v širokých řadách obyvatelstva jako pochopitelná – a v důsledku vedla k tomu, že hledání modu vivendi mezi Československem a hlučínským obyvatelstvem zůstávalo dlouho po roce 1945 neuzavřené a doprovázela jej vzájemně pociťovaná averze. Výsledkem byla jedinečná situace, která se ve vztahu k politickému přesvědčení obyvatelstva začala souhrnně nazývat „hlučínským specifikem“, „hlučínským problémem“.

244 ZAO, f. KNV-odbor zem., kart. 247, sign. 213 – Vyřešení I. pozemkové reformy na Hlučínsku (22. 1. 1952); V. PLAČEK, Hlučínská vesnice, s. 15. 245 TÝŽ, Prajzáci, s. 96-99. 46


2.3 Územněsprávní vývoj Hlučínska v letech 1945 až 1989 Na jaře 1945 se územněsprávní členění československého státu, až na nepatrné výjimky vrátilo k předmnichovskému stavu (viz mapu č. 4), výkon státní správy i samosprávy však na všech stupních převzaly národními výbory.246 Na Hlučínsku byla veřejná správa247 obnovována ještě v období závěrečných bojů, tzn. o dva týdny dříve, než na jiných místech českých zemích. To z velké části definovalo její agendu, jejíž podstatnou část představovalo řešení kompetenčních nejasností; princip předmnichovských správních hranic nebyl totiž v prvních poválečných týdnech vždy akceptován.248 Správa na úrovni okresu byla ustavena 11. května 1945. Tzv. Prozatímní okresní národní výbor v Hlučíně však navzdory svému názvu vznikl v Petřkovicích. Nezávisle na to, dne 16. května 1945, zřídil ONV v Opavě expozituru opavského okresního výboru pro okres Hlučín.249 Tento fakt svědčí o tom, že autorita jednotlivých orgánů nebyla zcela nesporná, respektive že existovaly zásadní komunikační bariéry. V jednotlivých 246 Národním výborům byla zpočátku svěřena značná pravomoc, kterou si udržely i v následujícím období. Podle vzpomínek bývalého předsedy kravařského MěstNV Františka Peterka. Dekrety prezidenta republiky, dok. č. 6, s. 123-147. Dekret předpokládal zřízení sítě národních výborů jako dočasné opatření. Jejich vznik byl zdůvodňován, alespoň dle dobové dikce, nutností odstranit „propast“ mezi správou a samosprávou. Fakt, že volby do národních výborů se konaly až roku 1954 (nepočítaje dodatečné přidělení mandátů na základě výsledků parlamentních voleb v roce 1946), a fakt, že nižší stupně byly podřízeny vyšším, de facto znamenaly, že ve svých důsledcích samospráva zcela zanikla. Obzvláště to platilo o oblastech s většinou obyvatelstva „státně nespolehlivého“; zde byly místo národních výborů utvářeny správní komise. J. BARTOŠ a kol., Historický místopis. Svazek I, s. 30-37; Vladimír ČECHÁK, Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004), Praha 2004, s. 19-43; Zdeňka HLEDÍKOVÁ – Jan JANÁK – Jan DOBEŠ, Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost, Praha 2005, s 442-455; Vladimír ŠTROBLÍK, Vývoj místních a městských národních výborů na území České republiky (1945-1990), Archivní časopis (AČ) 51, 2001, č. 2, s. 73-90. 247 Literatura týkající se správního vývoje na Hlučínsku je vcelku rozsáhlá; je to způsobeno především tím, že po roce 1945 se Hlučínsko stalo součástí řady územněsprávních celků. D. GAWRECKI (ed.), Dějiny českého Slezska, s. 409-420; K. JIŘÍK, Správní a územní vývoj města Ostravy, in: Ostrava 13, Ostrava 1985, s. 74-126; M. MEDKOVÁ, K historicko-správnímu vývoji a obecní samosprávě hlučínských obcí opavského okresu, AČ 49, 1999, č. 4, s. 225-234; TÁŽ – K. MÜLLER, Správní vývoj okresu Opava 1848 – 1998, Opava 1998, 43 s., zejm. s. 10-11; V. PLAČEK, Změny v územně správní organizaci na Ostravsku v letech 1945-1960. I. část (1945-1948); M. PLAČKOVÁ, Změny hranic obcí opavského okresu v letech 1945-1979, Opava 1980, 7 s.; TÁŽ, Okresní národní výbor Hlučín 1945-1960, in: II. severomoravské archivní sympozium, Opava [1986], s. 444-452; J. ŠPERLING, Okresní lidová správa na Hlučínsku, s. 38-43. 248 Kupříkladu obce Kouty a Kravaře byly přechodně spravovány společným orgánem. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 53-54. V roce 1946 navrhoval ONV v Hlučíně sloučit obce Ludgeřovice a Petřkovice. AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 139. Koneckonců princip návaznosti na předmnichovské správní členění se teprve prosazoval. Česká národní rada kupříkladu za správní středisko pro Hlučínsko určila město Hranice. Adrian von ARBURG – T. STANĚK (edd.), Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951. II.1, Středokluky 2011, dok. č. 12, s. 244-245. 249 Koneckonců obdobná situace existovala mezi ostravským samosprávným orgánem a brněnským ZNV. Teprve dne 27. května 1945 byla Brnu oficiálně oznámena existence ostravské expozitury. J. HAERING, Jak jsme začínali, s. 21. 47


obcích mezitím vznikaly místní národní výbory.250 Nicméně 12. května 1945 bylo rozhodnuto národní výbory obou stupňů zrušit a nahradit správními komisemi. Dne 4. června byl rozpuštěn ONV v Hlučíně a na jeho místo instalována čtyřčlenná Okresní správní komise (OSK), oficiálně ustavená 20. června a posléze 9. srpna 1945 rozšířená na dvanáct osob. Teprve po květnových volbách v roce 1946 byly komise znova nahrazovány národními výbory. Obměna však probíhala velmi pozvolna. Samotný ONV v Hlučíně se ustavil až 11. září 1947.251 Obnovený okres Hlučín se skládal z 31 obcí a podle stavu z května 1947 měl rozlohu 247 km² a 47 437 obyvatel. Po roce 1945 zůstaly zachovány soudní okresy; každý (politický) okres se přitom skládal z několika soudních okresů, zpravidla ze tří. Území působnosti okresního soudu v Hlučíně bylo přitom totožné s historickým územím Hlučínska. Nezvyklá však byla skutečnost, že soudní okres Hlučín byl rozdělen mezi dva politické okresy, Opavu a Hlučín, i to, že hlučínský politický okres se skládal pouze z částí dvou soudních okresů. Jednalo se o větší část soudního okresu Hlučín a menší části soudního okresu Klimkovice.252 Ona „hlučínská část“ tak zaujímala 89,9 % území a 91,1 % obyvatel okresu Hlučín. Naopak západní část Hlučínska253 byla spravována ONV Opava-venkov.254 V jeho rámci zaujímaly hlučínské obce pouze 13,5 % rozlohy a 19,1 % populace. Rozdělení regionu bylo tedy velmi nerovnoměrné, „hlučínská“ část byla oproti „opavské“ asi 2,3krát rozlehlejší a více než 4krát lidnatější.255 Tento fakt se pak promítl do pozornosti a systematičnosti, jaká se hlučínským záležitostem dostávala ze strany decizní sféry. Podstatnou změnou oproti předmnichovskému stavu bylo prosazení slezské samosprávy.256 Ta v podobě ostravské expozitury ZNV existovala už od jara 1945 a v říjnu

250 Jejich pojmenování nebylo jednotné. Například v Kravařích se orgán místní veřejné správy nazýval Národní rada československá. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 53-54. 251 Mezitím již zaznívaly požadavky na nahrazení OSK okresním národním výborem: STO, OSK a jak to vlastně je, NS, 30. 8. 1946, s. 4; Vilém NOVÝ, O Hlučínsku, NS, 21. 9. 1946, s. 4. 252 Hlučínská část hlučínského soudního okresu měla rozlohu 222 km² a 43 233 obyvatel, skládala se z 26 obcí; jimi byly Antošovice, Bělá, Bobrovníky, Bohuslavice, Bolatice, Darkovice, Darkovičky, Dolní Benešov, Hať, Hlučín, Hošťálkovice, Chuchelná, Koblov, Kouty, Kozmice, Kravaře, Lhotka, Ludgeřovice, Markvartovice, Petřkovice, Píšť, Šilheřovice, Štěpánkovice, Vřesina, Zábřeh a Závada. Klimkovická část měla rozlohu 25 km² a s 4204 obyvateli a tvořilo jí pět obcí; jimi byly Děhylov, Dobroslavice, Martinov, Plesná a Třebovice. 253 Tato část měla rozlohu 95 km² a 10 003 obyvatel a skládala se z dvanácti obcí; jimi byly Hněvošice, Chlebičov, Kobeřice, Malé Hoštice, Oldřišov, Rohov, Služovice, Strahovice, Sudice, Třebom, Velké Hoštice a Vrbka. 254 Okres Opava-venkov se skládal ze 102 obcí, jeho rozloha činila 705 km² a měl 52 447 obyvatel. 255 Podle: ZSÚS 29, 1948, č. 31-32, řada D, č. 7-8. 256 Dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945 o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory č. 121/1945 Sb., částka 52. Zde § 9. 48


téhož roku byla její existence legalizována.257 Expozitura zahrnovala celkem dvanáct okresů a statutárních měst; jednalo se o Bílovec, Bruntál, Český Těšín, Fryštát (Karviná), Frývaldov (Jeseník), Hlučín, Krnov, Místek, Moravskou Ostravu, Nový Jičín, Opavu-město a Opavu-venkov. Oblast spravovaná ostravskou expoziturou měla rozlohu 5254,4 km² a v roce 1947 celkem 812 530 obyvatel. Samotné Hlučínsko tak tvořilo pouze asi šestnáctinu celé expozitury (6,0 % rozlohy a 6,6 % populace), podíl vlastního okresu Hlučín byl ještě menší (4,7 % a 5,8 %). V letech 1945 až 1947 se československá strana dožadovala připojení Hlubčicka a Ratibořska.258 Tyto požadavky byly formulovány a prosazovány i přímo na Hlučínsku,259 nejhlasitěji pak na manifestaci na Ostré hůrce v roce 1945, které se zúčastnily i početné delegace z hlučínských obcí.260 Jedním z nejsilnějších argumentů byly ekonomické potřeby slezského regionu,261 v tom zejména potřeba nápravy dosavadní nevyhovující hranice.262 Pokud by tyto požadavky byly splněny, měly by na vývoj Hlučínska zásadní dopad. Region by totiž přestal být regionem hraničním a s největší pravděpodobností by došlo k odchodu hornoslezských uprchlíků, respektive osídlování nabytého území. O konkrétních následcích se však lze jen dohadovat, neboť průběh hranice se nezměnil. První den roku 1949 znamenal pro územněsprávní strukturu československého státu důležitý mezník; k tomuto okamžiku bylo jeho území rozděleno do devatenácti krajů

257 A. von ARBURG – T. STANĚK (edd.), Vysídlení Němců… II.1, dok. č. 32, s. 268-272; D. GAWRECKI (ed.), Dějiny Českého Slezska, s. 408-413. Ve směru obnovení slezské samosprávy se přimlouvala i OSK v Hlučíně. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis z 9. schůze okresní správní komise v Hlučíně dne 24. 8. 1945. 258 Připojení k Československu požadovala celá řada institucí a orgánů. K jejich přehledu viz: A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Slezsko v československo-polských vztazích, s. 70-87. S těmito požadavky se ztotožnilo i obyvatelstvo těchto krajů. AMZV, f. GS-Žourek, kart. 2, inv. č. 15 – Text požadavků zástupců regionů Horního Slezska ze dne 3. 9. 1945. V srpnu 1946 vznesla požadavek na připojení Ratibořska a Hlubčicka i OSK v Hlučíně. Hlučínsko žádá samosprávu Slezska, Hlas, 6. 9. 1945, s. 2. Obecně k otázce československých pretenzí: K. KAPLAN, Pravda o Československu 1945-1948, Praha 1990, s. 67-76; TÝŽ, Československo v poválečné Evropě, Praha 2004, s. 16-45. 259 AMZV, f. TO-O Polsko, kart. 18, složka 6 – Text požadavků jednotlivých obcí Hlučínska ze dne 16. 1. 1947. 260 Jenom z Kobeřic se manifestace mělo zúčastnit na 540 osob, tj. bezmála třetina obce. RALIG, Účast Kobeřic na Ostré Hůrce, NS, 3. 10. 1945, s. 2. 261 Gustav KONÁREK, Hospodářský význam spravedlivých slezských hranic, in: B. SOBOTÍK (ed.), Naše země, náš lid, s. 101-105. Získané území se mělo stát zemědělským zázemím průmyslové Ostravě. AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 77 – Referát K. Žídka „Zemědělství v Horním Slezsku“, přednesený v rámci Slezského týdne. 262 „Nápadnou anomalií a protimyslností je západní hranice Hlučínska – tam vniká Německo českou obcí Stibořicemi [Stiborzice, dnes Polsko] do československého Hlučínska, kdežto československé Hlučínsko proniká opět dvěma německými osadami, Sudicemi a Třebomí, do Německa. Chceme-li z Nebožtic [tj. Hněvošic] jeti do Sudic, je nám projeti přes bývalé německé, dnes Poláky obsazené území.“ A. E. VAŠEK, K našim nárokům, s. 28. 49


řízených krajskými národními výbory.263 Území nově zřízeného Ostravského kraje se skládalo ze třinácti okresů; byli jimi okresy Bílovec, Český Těšín, Frenštát pod Radhoštěm, Hlučín, Karviná, Krnov, (Frýdek-)Místek, Nový Jičín, Opava, Ostrava a Vítkov a města Opava a Ostrava.264 Rozloha kraje činila 4526 km² a v roce 1950 měl 825 881 obyvatel.265 V novém útvaru Hlučínsko zaujímalo 7,0 % jeho území a 6,6 % obyvatel. Samotného území Hlučínska se administrativní reforma dotkla hned v několika směrech.266 Kromě toho, že byl zrušen soudní okres Hlučín, došlo k posunu hranic politického okresu. Výsledkem bylo „roztržení“ Hlučínska mezi tři okresy, okres Hlučín, Opava/Opava-venkov a Ostrava/Ostrava-venkov (viz mapu č. 5). Na západě byl okres Hlučín rozšířen o pět hlučínských obcí, které předtím spadaly do okresu Opava-venkov,267 na východě naopak ztratil sedm obcí, které připadly okresu Ostrava. Třetí změnou, na jižních hranicích okresu, bylo připojení obce Jilešovice z okresu Opava-venkov. V nových hranicích měl okres Hlučín rozlohu 270 km² a 41 921 obyvatel (roku 1950) v 30 obcích, z nichž se 26 nacházelo na území historického Hlučínska;268 na hlučínské obce tak připadalo 93,5 % území a 95,0 % obyvatel okresu.269 Symptomatickým rysem těchto změn byla skutečnost, že neexistují doklady o tom, že by byly předloženy požadavky, aby se území reorganizovaného okresu krylo s historickými hranicemi Hlučínska.270 Naopak proti začlenění do okresu Hlučín protestovaly obce Kobe263 Zákon ze dne 21. prosince 1948 o krajském zřízení č. 280/1948 Sb., částka 101; V. ČECHÁK, Vývoj veřejné správy, s. 45-66; J. GRONSKÝ, Komentované dokumenty… II, s. 421-426; Z. HLEDÍKOVÁ – J. JANÁK – J. DOBEŠ, Dějiny správy, s. 447. Roku 1950 pak vstoupilo v účinnost vládní nařízení, které kategorizovalo národní výbory do čtyř stupňů: Vládní nařízení ze dne 23. února 1950 o organisaci místních národních výborů č. 14/1950 Sb., částka 6. 264 Vládní nařízení ze dne 18. ledna 1949 o územní organisaci okresů v českých zemích č. 3/1949 Sb., částka 2. 265 V. HÄUFLER – J. KORČÁK – V. KRÁL, Zeměpis Československa, s. 525-538; Štěpán MLEZIVA, Retrospektivní přehled územních jednotek a územních celků, Praha 2010, s. 155. 266 V. PLAČEK, Změny v územně správní organizaci na Ostravsku v letech 1945-1960. II. část (19481949), VL 17, 1991, č. 1, s. 9-15, III. část (1960), VL 17, 1991, č. 2, s. 11-16; R. SOBOTA, Úprava státních hranic, s. 1-3; TÝŽ, Vytyčení československo-polských státních hranic ve Slezsku v roce 1959, SlSb 58, 1960, č. 2, s. 270-272. 267 Kobeřice, Rohov, Strahovice, Sudice a Třebom. 268 Antošovice, Bělá, Bohuslavice, Bolatice, Darkovice, Darkovičky, Dolní Benešov, Hať, Hlučín, Chuchelná, Kobeřice, Kouty, Kozmice, Kravaře, Ludgeřovice, Markvartovice, Píšť, Rohov, Strahovice, Sudice, Šilheřovice, Štěpánkovice, Třebom, Vřesina, Zábřeh a Závada. Další čtyři obce se nacházely jižně od řeky Opavy: Děhylov, Dobroslavice, Jilešovice a Plesná. 269 Z celkového počtu obyvatel připadalo na hlučínské obce 39 807 osob. Š. MLEZIVA, Retrospektivní přehled, s. 137. Okres Hlučín byl tak sice o něco rozsáhlejší, současně však méně lidnatý; v rámci jeho hospodářské charakteristiky je nutno uvést, že v nových hranicích mělo v důsledku ztráty průmyslových Petřkovic a naopak připojení řady ryze zemědělských obcí silnější postavení zemědělství. 270 Srovnej: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 394, inv. č. 397 (zde jednotlivé přípisy týkající se navrhovaných územněsprávních změn). Naopak lze dohledat několik požadavků administrativního rozdělení Hlučínska mezi okresy Opava a Ostrava; jednalo se současně o závěry sociologického průzkumu z roku 1949: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 50


řice, Rohov, Sudice a Třebom, které poukazovaly na geografickou odlehlost správního centra.271 Z toho je patrno, že administrativní útvar, jakým byl okres, nepředstavoval relevantní identifikační prvek. Ve správě okresu Opava zůstalo z původních dvanácti hlučínských obcí sedm.272 V nich dle sčítání z roku 1950 žilo 5629 obyvatel. Zpočátku zůstalo zachováno rozdělení správy Opavska mezi ONV Opava, jenž spravoval okres Opava(-venkov), a Ústřední národní výbor (ÚNV) Opava, který spravoval okres Opava(-město). Dne 26. června 1949 převzal správu obou celků Jednotný národní výbor Opava, kterou vykonával až do roku 1954, kdy došlo k definitivnímu sloučení správy města a okresu v ONV Opava.273 V roce 1950 se oba okresy skládaly ze 70 obcí, které měly rozlohu 503 km² a ve kterých žilo 73 052 obyvatel; hlučínské obce tak zaujímaly v jejich rámci pouze 9,3 % území a 7,7 % populace.274 K nově zřízenému okresu Ostrava (od roku 1957 Ostrava-venkov) bylo připojeno sedm obcí okresu Hlučín, z toho pět obcí Hlučínska,275 v nichž žilo 8838 osob (roku 1950). Avšak již 26. června 1949 byla správa venkovského okresu spojena s městem Ostravou zřízením JNV Ostrava.276 Tato změna ve svém důsledku znamenala další marginalizaci hlučínských záležitostí, neboť nový okres se skládal z 21 obcí, které měly 280 km² a dle stavu k 1. březnu 1950 celkem 245 259 obyvatel; na hlučínské obce tak připadalo pouze 6,1 % území a 3,6 % obyvatel.277 V roce 1954 byl JNV nahrazen MěstNV, na výkon správy tato změna neměla žádný podstatný vliv. K definitivnímu oddělení správy města a okresu došlo až 20. května 1957, kdy byl zřízen ONV Ostrava-venkov.278 Mimo vlastní okres Hlučín zůstalo tedy vyčleněno hlučínské území o rozloze 64,1 km² (tj. 20,3%) s celkem 14 467 obyvateli (tj. 26,7 %). Statistické vyjádření rozdělení Hlučínska do jednotlivých okresů podává tabulka č. 3. Pro hospodářský vývoj bylo rozhodující, že každá část Hlučínska byla součástí správního útvaru s odlišným ekonomickým charakterem, přičemž vlastní okres Hlučín se vyčleněním Petřkovic stal zemědělskou periférií Ostravy; vždyť v roce 1950 se v okrese nacházelo pouze 0,7 % všech průmyslových kapacit kraje, což znamenalo, že se stal hospodářsky nejslabším okresem

271 SOkA Opava, f. MNV Sudice, kronika obce, rok 1949. 272 Hněvošice, Chlebičov, Malé Hoštice, Oldřišov, Služovice, Velké Hoštice a Vrbka. 273 M. MEDKOVÁ, Okresní národní výbor Opava-venkov 1945-1949, in: II. severomoravské archivní sympozium, s. 588-598; TÁŽ, Okresní národní výbor Opava 1954-1960, in: TAMTÉŽ, s. 599603. 274 Š. MLEZIVA, Retrospektivní přehled, s. 137. 275 Jednalo se o obce Bobrovníky, Hošťálkovice, Koblov, Lhotka a Petřkovice. 276 Zákon ze dne 11. května 1949 o výkonu lidové správy v sídlech krajů č. 142/1949 Sb., částka 44. 277 Š. MLEZIVA, Retrospektivní přehled, s. 137. 278 Antonín BARCHUCH, Okresní národní výbor Ostrava-venkov 1957-1960, in: II. severomoravské archivní sympozium, s. 604-611; K. JIŘÍK, Vývoj organizace a působnosti národních výborů v Ostravě, in: TÝŽ (ed.), Ostrava socialistická, s. 293-318; TÝŽ, Správní a územní vývoj města Ostravy, s. 100-101. 51


celého kraje.279 Během let 1949 až 1960 se území okresu Hlučín měnilo jen nepatrně; všechny změny lze charakterizovat jako korekce hranic. V roce 1951 proběhla delimitace hranic mezi obcemi Ludgeřovice a Petřkovice, během níž bylo nepatrné území o výměře 17 ha připojeno k Ludgeřovicím. Za pouhou úpravu hranic lze považovat též správní oddělení osady Bílá Bříza od obce Vrbka a její připojení ke Štěpánkovicím během roku 1957. Osada měla totiž jen 53 obyvatel (roku 1950).280 Koncem padesátých let, v roce 1959, pak došlo k úpravě státních hranic mezi Československem a Polskem (viz kap. 2.1). Společně s přijetím nové ústavy a vyhlášením socialistického zřízení byla na základě zákona č. 36/1960 Sb.281 uskutečněna administrativní reforma. V jejím rámci byl výrazně redukován počet krajů a okresů,282 současně došlo k rozšíření pravomocí národních výborů v oblasti hospodářství (§§ 8 a 9 zák. č. 65/1960 Sb.).283 Územněsprávní reorganizace se podstatným způsobem dotkla Hlučínska, neboť dne 1. července 1960 byl zrušen okres Hlučín a veškeré jeho obce se dostaly do podřízenosti ONV v Opavě.284 Do správy opavského okresu se dostalo též pět hlučínských obcí okresu Ostrava-venkov (viz mapu č. 6). Celé Hlučínsko tak bylo, byť jen dočasně a v rámci širšího celku, znovu spravováno z jednoho centra. Dle sčítání z roku 1961 měl nový okres Opava rozlohu 1167,2 km², 166 611 obyvatel a skládal se ze 108 obcí.285 Hlučínsko v něm představovalo asi čtvrtinu území (tj. 27,1 %) a takřka dvě pětiny obyvatelstva (tj. 38,7

279 Podle sčítání lidu z března 1950 bylo v okrese Hlučín pouze 1111 pracovních míst v průmyslu. Ve srovnání se jednalo o s výrazným odstupem nejméně industrializovaný okres v Ostravském kraji; vždyť v Bílovci, druhém nejméně industrializovaném okrese, který měl zhruba stejný počet obyvatel, bylo 3189 pracovních míst v průmyslu, v okresu Vítkov, který byl o třetinu méně lidnatý, pak 3302. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2383, sign. 127.2 – Národohospodářský průzkum v průmyslu Ostravského kraje k 1. 3. 1950. 280 M. MEDKOVÁ – K. MÜLLER, Správní vývoj okresu Opava, s. 10-11. 281 Zákon ze dne 9. dubna 1960 o územním členění státu č. 36/1960 Sb., částka 15. 282 Viz též: J. GRONSKÝ, Komentované dokumenty… II, s. 501-510; TÝŽ, Komentované dokumenty… III, s. 20-52, 167-214. 283 Zákon ze dne 25. května 1960 o národních výborech č. 65/1960 Sb., částka 24. Komise národních výborů, předtím jen poradní orgány, mohly ve své působnosti vydávat závazná rozhodnutí odborům národního výboru (§ 33). Další změnou, nicméně zpočátku spíše jen nominální, bylo rozlišení národních výborů nejnižších stupňů na místní a městské (MěstNV). V. ČECHÁK, Vývoj veřejné správy, s. 67-96; Z. HLEDÍKOVÁ – J. JANÁK – J. DOBEŠ, Dějiny správy, s. 450-451. 284 M. MEDKOVÁ – K. MÜLLER, Správní vývoj okresu Opava, s. 13-17. Současně s tím byly zrušeny i všechny okresní organizace, především stranická. Viz např.: ER, V novém okrese s nemenším elánem, Nové Hlučínsko, 17. 3. 1960, s. 1. 285 Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1981, s. 100. 52


%). Snižování počtů obcí jejich slučováním nenabylo v roce 1960 většího rozsahu.286 Na Hlučínsku došlo pouze ke dvěma změnám. Ke dni 12. června 1960 byly k městu Hlučín připojeny Darkovičky a ke Kravařím obce Kouty a Dvořisko, přičemž oba celky byly současně „povýšeny“ na město (MěstNV).287 Připojení Dvořiska, opavské obce, bylo prvním případem narušení historické hranice na úrovni obecní správy. V rámci krajské struktury byl z území Ostravského kraje a částí krajů Olomouckého a Gottwaldovského utvořen Severomoravský kraj. Ve srovnání s Ostravským krajem byl nový celek rozsáhlejší i lidnatější, zaujímal 11 066,3 km², měl 1 631 579 obyvatel a skládal se z 957 obcí rozdělených do deseti okresů; těmi byly Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava, Přerov, Šumperk a Vsetín.288 Vznik nového kraje měl pro Hlučínsko ambivalentní charakter. Na straně jedné zůstala Ostrava správním a hospodářským centrem kraje, na straně druhé vznik velkého celku znamenal další marginalizaci hlučínských záležitosti. Podíl Hlučínska na území kraje činil 2,9 %, na populaci pak 4,0 %. Důležité změny se uskutečnily v letech 1967 až 1969. Byly přijaty zákony č. 69/1967 Sb. a 40/1969 Sb. (viz níže), které se dotkly fungování československé administrativy, ale především proběhl krátký, leč zásadní proces transformace režimu, jehož důsledkem bylo přetvoření (ač v důsledku formální) unitárního státu na stát federativní. Než k tomu došlo, byla formulována a předložena řada požadavků, mezi nimi i na restituci Slezska.289 V této souvislosti se snaha o obnovení hlučínského okresu nejeví jako nijak výjimečná. Dne 4. dubna 1968 jednala rada MěstNV v Hlučíně o možnosti prosazení požadavku obnovy okresu Hlučín. Rozhodnutí však nebylo zdaleka jednomyslné, rada váhala, nemá-li spíše nárokovat znovuzřízení okresu Ostrava-venkov. Dne 28. května pak proběhlo jednání zástupců obcí bývalého okresu Hlučín. Na něm byl zvolen iniciativní výbor pro obnovu okresu a schválen text rezoluce. Kromě kritiky způsobu provedení administrativní reformy v roce 1960 se argumentovalo, že Hlučínsko, jakožto oblast s odlišným historickým vývojem, má vlastní, specifické problémy, které nemohou být řešeny v rámci okresu Opava. Současně bylo 286 Zřejmě v této době ještě převažovaly myšlenky o nutnosti dobrovolného slučování obcí a slučování výhradně sousedních obcí tak, jak byly formulovány na počátku padesátých let: ZAO, f. KV NF Ostrava, kart. 29, inv. č. 35 – Zápis 4. plenárního zasedání KNV v Ostravě ze dne 30. 12. 1949. Slučování obcí bylo zdůvodňováno především potřebami zemědělství a očekávaným zavedením velkovýroby. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Slučování obcí v okrese Opava (1960). Druhý důvod vycházel z ideologických a politických potřeb režimu. Dle instrukcí měla integrace obcí probíhat na základě politických kritérií tak, aby obce průmyslové (resp. „kovozemědělské“) byly slučovány s obcemi zemědělskými za účelem „posílení vlivu dělnické třídy“. TAMTÉŽ, kart. 4, inv. č. 73 – Průvodní zpráva k návrhu na slučování obcí v okrese Opava. 287 K tomu např.: Josef HRDINA, Nové město Kravaře na obzoru, NO, 1. 4. 1960, s. 5. 288 Statistická ročenka Severomoravského kraje 1972, Ostrava 1972, s. 41-44; Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1981, s. 27, 100. Dále též: Š. MLEZIVA, Retrospektivní přehled, s. 155. 289 Prameny k dějinám československé krize… Díl 2/2. svazek, dok. č. 99-100, s. 291-294; Provolání slezskému lidu, NO, červenec 1968, zvláštní vydání, s. 2. V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Boj o slezskou samosprávu v roce 1968, in: Ročenka Okresního archívu v Opavě, Opava 1990, s. 16-46; TÍŽ, Za samosprávu Moravy a Slezska v roce 1968 (k řešení státoprávního a územního uspořádání Československa v procesu federalizace), VL 26, 2000, č. 2, s. 4-8. Požadavku vytvoření samostatného hlučínského okresu předcházely obdobné požadavky na zřízení okresů Bílovec, Český Těšín, Jeseník, Krnov, Rýmařov a Třinec. ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 63, inv. č. 40 – Zápis pléna severomoravského KV KSČ ze dne 16. 5. 1968. 53


zdůrazňováno, že Hlučínsko je spádovou oblastí Ostravy a má k ní tudíž těsnější vazby než k Opavě.290 Avšak ani na této schůzi nezazněl požadavek obnovy hlučínského okresu jednohlasně. Z 24 přítomných zástupců hlučínských MNV se jen šestnáct vyslovilo pro obnovení okresu Hlučín, další tři požadovali zachování stávajícího opavského okresu a pět se odmítlo vyslovit.291 Určující byl i fakt, že samotná schůze hlučínských národních výborů byla svolána z iniciativy ONV v Opavě a SmKNV v Ostravě, nikoliv hlučínských orgánů.292 Hlučínské obce, které dříve spadaly do okresu Ostrava-venkov, upřednostňovaly obnovení ostravského okresu.293 O tom svědčí porada, konaná dne 13. května ve Vratimově, na které měly své zástupce MNV v Bobrovníkách, Hošťálkovicích a v Koblově. Z jednání vzešla závěrečná zpráva, ve které bylo požadováno znovuzřízení okresu Ostrava-venkov, avšak nikoliv v jeho původním, ale novém, podstatně větším rozsahu. Zpráva kalkulovala s alternativou, že hlučínský okres nebude zřízen. Z tohoto důvodu mělo být celé jeho území včleněno do okresu Ostrava-venkov.294 Požadavek znovuzřízení ostravského okresu poněkud oslabil podporu hlučínskému okresu, avšak, jak je z výkladu zřejmé, názorová jednota existovala pouze v případě kritiky stávajícího administrativního uspořádání, nikoliv v případě požadovaného stavu. Příčinu lze vidět především v probíhající hospodářské dezintegraci regionu, vyjádřené utvořením opavské a ostravské spádové oblast. Analogicky pak obce v blízkosti Opavy žádaly setrvání pod okresem Opava. Obnovit okres Hlučín svého času požadoval i ONV v Opavě. Dne 21. června jeho rada schválila Návrh na státoprávní a územní uspořádání Slezska, který vypracoval slezský iniciativní výbor. Návrh obsahoval čtyři varianty možných územněsprávních změn; z nich bylo na prvním místě navrhováno vytvořit území spravované slezským zemským národním výborem, jehož součástí by byl i okres Hlučín.295 Jako schůdnější varianta se mohlo jevit doplnění ONV v Opavě o adekvátní počet zástupců Hlučínska. Paradoxně tento požadavek přednesl poslanec MěstNV ve 290 Tyto požadavky posléze podpořil Iniciativní výbor pro obnovu Slezska. AMO, f. MNV Petřkovice, kart. 29, inv. č. 101 – Přípis MěstNV v Hlučíně ze dne 29. 5. 1968 a přiložená rezoluce. Dále: V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Boj o slezskou samosprávu, s. 26, 31-33. 291 Kupříkladu rada MNV v Kobeřicích konstatovala, že: „Na zřízení samostatného okresu Hlučín se přímo netrvá. Bude-li však tento samostatný okres s místní lidosprávou utvořen, obec se k němu plně hlásí. Pokud tomu tak nebude, požaduje se poměrné zastoupení hlučínské oblasti i ve správním aparátě ONV Opava […].“ Citováno podle: V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Boj o slezskou samosprávu, s. 33. Dále: Hlučín žádá obnovu okresu, NO, červenec 1968, zvláštní vydání, s. 4. 292 Při SmKNV byla utvořena skupina k řešení územně správní struktury na území Severomoravského kraje, která navrhla, aby se do 30. května 1968 jednotlivé obce vyjádřily k možnostem územně správních změn. AMO, f. MNV Petřkovice, kart. 29, inv. č. 100 – Přípis SmKNV ze dne 7. 5. 1968. Plačkovi sice tvrdí, že iniciativa pro schůzi dne 28. května vyšla ze strany MěstNV v Hlučíně, nalezené archivní materiály však svědčí o opaku. V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Boj o slezskou samosprávu, s. 26, 31-33. Koneckonců na Hlučínsku nelze potvrdit větší ohlas slezské otázky; ta jako taková představovala otázku spíše podružnou. ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 19, inv. č. 17 – Zápis z mimořádné krajské konference KSČ 6. 7. 1968, Informační bulletin č. 5 (6. 7. 1968), s. 29. 293 AMO, f. MNV Petřkovice, kart. 29, inv. č. 100 – Přípis MNV v Petřkovicích ze dne 29. 5. 1968. 294 TAMTÉŽ, kart. 29, inv. č. 101 – Rezoluce z porady ve Vratimově ze dne 13. 5. 1968. 295 V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Boj o slezskou samosprávu, s. 36-37. 54


Vítkově.296 Porovnáním prezenčních listin poslanců ONV lze snadno zjistit, že ani tento návrh nebyl realizován.297 Ohledně dalšího vývoje požadavků zřízení okresu Hlučín archivní materiály nepodávají žádné svědectví. Lze se tudíž domnívat, že celá záležitost brzy bez většího ohlasu zapadla.298 Zatímco administrativní reforma z roku 1960 redukovala počet krajů a okresů, v sedmdesátých letech byl zahájen proces snižování počtu obcí.299 Již v červnu 1967 byl přijat zákon č. 69/1967 Sb.,300 který decentralizoval správu a precizoval rozdíly v kompetencích mezi národními výbory, především mezi místními a městskými, přičemž fakticky obnovoval kategorii statutárních měst. Důležitý byl dále fakt, že umožňoval, aby jeden národní výbor spravoval více obcí najednou (§ 9).301 Předzvěstí dynamických změn na Hlučínsku bylo připojení Malých Hoštic k Opavě dne 1. února 1970.302 Po roce 1973 proces integrace obcí získal na intenzitě. Nejvíce se dotkl samotného města Hlučína; nejdříve, v roce 1973, byly k městu připojeny Kozmice, v roce 1975 Bobrovníky a Vřesina,303 v roce 1976 Dobroslavice a nakonec v roce 1979 tři další obce, Darkovice, Děhylov a Hať. Ve vývoji správy bylo v řadě případů předstupněm integrace obcí zavedení institutu tzv. společných MNV. V okrese Opava bylo o vytváření společných MNV rozhodnuto v roce 1973.304 Ještě téhož roku byl první spo296 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 48, inv. č. 94 – Zápis o 27. zasedání ONV v Opavě z 21. 5. 1968. 297 TAMTÉŽ – Prezenční listiny ze zasedání plén ONV v Opavě. 298 Mj. byla v roce 1969 problematizována i veškerá snaha o restituci Slezska: Jiří URBANEC, Slezsko – omyl nebo perspektiva?, NO, 14. 2. 1969, s. 3. Vzhledem k tomu, že v dubnu 1968 se sice krajská konference ostravského KV KSČ postavila za požadavky federalizace a odstranění krajů, avšak zcela zásadně odmítla podpořit územní změny jednotlivých okresů, lze rekonstruovat náznak možného zájmového střetu mezi orgány státní moci a komunistické strany. ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 16, inv. č. 16 – Protokol jednání krajské konference KSČ Severomoravského kraje konané ve dnech 19.-21. 4. 1968. 299 O intenzitě procesu integrace obcí svědčí fakt, že zatímco v době svého vzniku měl okres Opava 132 samostatných obcí, v roce 1980 již 44 a v roce 1982 jen 41. M. MEDKOVÁ – K. MÜLLER, Správní vývoj okresu Opava, s. 14-17. Obdobný pokles však probíhal ve všech okresech Severomoravského kraje. V Severomoravském kraji bylo v roce 1980 už jen 443 obcí (tj. 46,3 % stavu roku 1960). Severomoravský kraj měl v roce 1980 rozlohu 11 066,9 km² a 1 933 000 obyvatel. Statistická ročenka Severomoravského kraje 1972, Ostrava 1972, s. 41-44; Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1981, s. 27, 100. 300 Zákon ze dne 29. června 1967 o národních výborech č. 69/1967 Sb., částka 27. 301 Zákon se opět zmiňoval o úloze národních výborů v záležitosti sociálních a komunálních věcí (§§ 19-21) a dále precizněji stanovoval kompetence národního výboru v otázkách plánování a rozpočtu (§§ 29-34); důležitou změnou bylo utvoření sféry (např. záležitost bydlení občanů), kterou spravoval národní výbor výhradně na základě vlastních nařízení a vyhlášek (tzv. samostatná působnost národního výboru, § 38). 302 Komárov a Malé Hoštice spojeny s Opavou, NO, 6. 2. 1970, s. 3. 303 K bližším okolnostem připojení Vřesiny viz: V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Vřesina, s. 229-231. 304 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Záměry realizace slučování obcí a vytváření jednoho národního výboru pro více obcí v okrese Opava (materiály pro schůzi rady ONV dne 23. 11. 1973). 55


lečný MNV ustaven pro obce Rohov, Sudice a Třebom, druhý pak roku 1975 pro obce Vrbka a Služovice a třetí počátkem roku 1976 pro Bělou, Strahovice a Chuchelnou. Ve všech případech následovalo sloučení. To se uskutečnilo k 1. lednu 1979, přičemž za nové sídlo byla vybrána vždy největší obec. K témuž datu byly dále sloučeny Závada s Bohuslavicemi, Zábřeh s Dolním Benešovem a Chlebičov s Velkými Hošticemi.305 Pro bližší znázornění změn a správní struktury viz mapu č. 7 a tabulku č. 4. Ve vývoji nejvýchodnější části Hlučínska bylo zlomové připojení pěti hornických obcí k Ostravě.306 Nejenže tímto aktem bylo území regionu opět rozděleno do dvou okresů, ale všech pět obcí se v dubnu 1976 stalo součástí města Ostravy (viz mapu č. 8).307 Dle stavu k roku 1980 měly tyto obce rozlohu 15,6 km² a nacházelo se v nich 6872 obyvatel.308 O intenzitě slučování obcí svědčí, že jestliže na počátku sedmdesátých let bylo na Hlučínsku 36 obcí, koncem desetiletí byla správa Hlučínska rozdělena mezi devatenáct národních výborů,309 z toho čtyř městských (Hlučín, Kravaře, Opava a Ostrava). V důsledku všech těchto změn došlo k rozrušení historické hranice Hlučínska.310 Ve srovnání s českými zeměmi měl proces integrace hlučínských obcí nižší intenzitu. Tuto skutečnost lze vy305 TAMTÉŽ – Jednotlivé přípisy týkající se integrace obcí (1978-1979). 306 Mezi nimi byly čtyři obce, které již v letech 1949 až 1960 spadaly pod správu okresu Ostrava-venkov (tj. Hošťálkovice, Koblov, Lhotka a Petřkovice), a jedna, která byla připojena nově (Antošovice). 307 Do městského obvodu Ostrava 1 byly začleněny Hošťálkovice, Lhotka a Petřkovice, do obvodu Ostrava 2 pak Koblov a Antošovice. MNV těchto obcí byly zrušeny a jejich správa převedena na příslušné obvodní národní výbory. Městský obvod Ostrava 1 zahrnoval celkem 9 katastrálních obcí: Hošťálkovice, Hulváky, Lhotka, Mariánské Hory, Moravská Ostrava, Nová Ves, Petřkovice, Přívoz a část obce Vítkovice (do 1. července 1983). Městský obvod Ostrava 2 zahrnoval 11 katastrálních obcí: Antošovice, Bartovice, Heřmanice, Hrušov, Koblov, Kunčice nad Ostravicí, Kunčičky, Michálkovice, Muglinov, Radvanice a Slezská Ostrava. K. JIŘÍK, Správní a územní vývoj města, s. 115-120. 308 Historický lexikon obcí, s. 728-739. Kromě nich byly k Ostravě z okresu Opava připojeny obce Krásné Pole a Plesná. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Jednotlivé zápisy z plén MNV připojených obcí (1976). 309 Bohuslavice, Bolatice, Dolní Benešov, Hlučín, Hněvošice, Chuchelná, Kobeřice, Kravaře, Ludgeřovice, Markvartovice, Oldřišov, Opava, Ostrava, Píšť, Služovice, Sudice, Šilheřovice, Štěpánkovice a Velké Hoštice. Viz též: Okres Opava, s. 66. 310 Na obecní úrovni zůstala zachována pouze na několika krátkých úsecích. Ty představovaly hranice katastrů Opavy (bez městské části Malé Hoštice) a Oldřišova, Opavy (městská část Komárov) a Velkých Hoštic, několik kilometrů mezi hranicemi katastrů obcí Štítina, Mokré Lazce a Háj ve Slezsku na straně jedné a hlučínských obcí Kravař (bez městské části Dvořisko), Dolního Benešova a Hlučína (část města Kozmice). Posledních zachovaných několik set metrů původní hranice se nacházelo mezi Hlučínem (úsek Bobrovníky) a Martinovem a mezi Šilheřovicemi a Bohumínem. Pro úplnost se uvádí, že hranice se nevýrazně změnily v souvislosti s regulací toku řeky Odry. Dne 19. ledna 1971 se konala schůze zástupců zainteresovaných obcí. Na schůzi byla projednávána záležitost změn katastrálních (a současně i okresních) hranic. Byla přijata zásada, že správní hranice mají kopírovat přirozené hranice, tzn. ideální střed řeky. Katastrální území tří hlučínských obcí byla změněna tak, že obce Lhotka a Petřkovice byly rozšířeny o 15,8 ha, respektive o 20,5 ha, zatímco území Hošťálkovic se zmenšilo o 13,9 ha. Celkem se území Hlučínska nepatrně rozšířilo o 22,4 ha. AMO, f. MNV Petřkovice, kart. 29, inv. č. 102 – Návrh na změnu správních hranic okresu Opava a Ostrava-město (1974). 56


světlit především sídelní strukturou (viz kap. 2.2). Vždyť na Hlučínsku zůstalo devět obcí, kterým se po celé období 1945 až 1990 vyhnuly územněsprávní změny; byly to Bolatice, Hněvošice, Kobeřice, Ludgeřovice, Markvartovice, Oldřišov, Píšť, Šilheřovice a Štěpánkovice; jednalo se o velké obce o průměrné rozloze 13,5 km² a populaci 2274 osob (roku 1970).311 Za poslední desetiletí existence komunistického režimu nedošlo na Hlučínsku už k žádné další územněsprávní změně. V případě kompetencí národních výborů přineslo dílčí změnu nařízení vlády č. 49/1982 Sb.312 Na jeho základě se národní výbory střediskových obcí stávaly národními výbory s rozšířenou působností. Na tyto obce byla současně přenesena část kompetencí okresních národních výborů (čl. I a VI).313 Koncem sedmdesátých let se znovu aktualizovala otázka delimitace státních hranic mezi Československem a Polskem, ale několik ojedinělých jednání nepřineslo v záležitosti žádný pokrok.314

311 Dohromady měly 121,13 km² a 20 467 obyvatel (1970). Historický lexikon obcí, s. 729 – 738. 312 Zákon České národní rady ze dne 27. dubna 1982, kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech a upravuje působnost místních národních výborů a střediskových obcí č. 49/1982 Sb., částka 10. 313 Krátce poté byla na základě nařízení vlády č. 152/1982 Sb. rozšířena kategorie městských národních výborů prvního stupně, mj. o město Opavu. Nařízení vlády České socialistické republiky ze dne 8. prosince 1982, kterým se určují významná velká města a významná lázeňská města č. 152/1982 Sb., částka 33. Výše uvedené dva zákony byly součásti „balíku“ zákonů o národních výborech, v rámci kterého je nutno zmínit zejm. zák. č. 137/1982 Sb., kterým se rozšiřovaly kompetence městských národních výborů: Zákon České národní rady ze dne 8. listopadu 1982, kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech a upravuje působnost městských národních výborů na některých úsecích státní správy č. 137/1982 Sb., částka 28. 314 Přestože koncem padesátých let proběhla delimitace státních hranic, archivní materiály podávají svědectví, že tímto okamžikem záležitosti majetkoprávních vztahů mezi Polskem a Československem nebyly zcela vyřešeny. V přípise SmKNV z ledna roku 1978 se nachází ojedinělá zmínka, že jednání s Polskou lidovou republikou ohledně polských vlastníků byla vedena již po řadu let. ZAO, f. SmKNV-odb. zem., kart. 143, inv. č. 94 – Přípis Ministerstva zemědělské a výživy ČSR ze dne 1. 1978. Pro období následujících několika let archivy opět mlčí, absenci jakýchkoliv zmínek lze vysvětlit pohnutým vývojem v sousedním Polsku. Po poradě krajského národního výboru se zástupci federálního ministerstva zemědělství dne 14. září 1983 bylo pak přistoupeno na další jednání. Během roku 1984 se sešli zmocněnci obou států. Výsledkem porad bylo mj. zřízení patnáctikilometrového příhraničního pásma, v rámci kterého se měla celá agenda řešit. Rozlohu polí a jejich konkrétních lokací není možno přesně rekonstruovat, na základě pramenů je však zřejmé, že se nacházela na území okresu Opava. Avšak vzhledem k relativně pomalému jednání lze se oprávněně domnívat, že otázka vlastnických vztahů nebyla pro decizní sféru příliš důležitá a že rozloha této půdy i míra její problematičnosti zůstávala nízká. TAMTÉŽ – Pozvánka na poradu se zástupci FMZV ze dne 4. 9. 1983; TAMTÉŽ – Přípis FMZV ze dne 30. 11. 1984. 57


2.4 Následky druhé světové války a likvidace válečných škod V letech 1938 až 1945 se Hlučínsko stalo oblastí, kterou naplno „semlely“ dějiny.315 Obzvláště válečné škody byly, společně s Opavskem a Bíloveckem, velmi těžké a ovlivňovaly vývoj po řadu následujících let. Na jejich rozsahu se podílela nejen skutečnost, že přes hlučínské teritorium vedl hlavní směr sovětského postupu v rámci Ostravské operace, ale i samotná délka bojů; ty totiž trvaly od 28. března do 1. května 1945.316 Celková výše válečných škod nebyla nikdy přesně vyčíslena. Existuje sice několik přehledů, údaje se však liší. Podle soupisu, nařízeného dekretem prezidenta republiky v srpnu 1945,317 dosáhly škody v okrese Hlučín hodnoty přes 600 miliónů Kčs.318 I přes nominální výši se jednalo jen o 3,0 % všech škod v obvodu expozitury.319 Tento údaj nelze nicméně považovat za konečný. Jednak kvůli nepravděpodobně nízké relativní hodnotě, jednak kvůli dalším údajům. Z roku 1947 totiž pochází další soupis. Přestože evidoval pouze poškození budov, vyčíslil rozsah následků válečného běsnění v okrese Hlučín na 800 miliónů Kčs. V této částce je zahrnuto 9020 poškozených staveb, tzn. více než polovina (tj. 52,0 %), přičemž 8,1 % všech budov bylo zničeno zcela, 7,9

315 Vlastně lze říct, že na své „exponované“ postavení doplatilo celé Slezsko. Srovnej např. koncepci sborníku: Z. JIRÁSEK (ed.), Evropská dimenze slezských dějin, Opava 2009, 146 s., zejm. s. 97-114. 316 60 let ostravsko-opavské operace, Ostrava 2005, s. 40-51; A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 30-34; J. GEBAUER – Š. VÁCLAV, Válečná kronika Opavska (1060-1945), Kravaře 2001, s. 133-138; Tomáš JAKL, Německá obrana čs. opevnění ve Slezsku, Historie a vojenství (HaV) 53, 2004, č. 3, s. 91-95; J. NAVRÁTIL (ed.), Na ostravském směru, s. 10-27; Břetislav TVARŮŽEK, Operační cíl Ostrava, Ostrava 1973, s. 135-151 R. MALOHLAVA – O. KÁŇA – V. MARIÁNEK, Stručný přehled, s 63-64. Jako zjevný příklad dobově poplatné interpretace bojů na Hlučínsku slouží krátký příspěvek Josefa Kremra: Josef KREMER, Průběh bojů na Hlučínsku, in: Krajem za Opavicí, s. 5-6. 317 Dekret presidenta republiky ze dne 31. srpna 1945 o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry č. 54/1945 Sb., částka 26. 318 Výše škod činila 612 678 000 Kčs. Vzhledem rozdělení Hlučínska do dvou okresů se část ztrát skrývá v kolonce za okres Opava (město i venkov společně), ve kterém výše škod dosáhla 3 485 117 000 Kčs. František BERNKOPF, Činnost odboru stavební obnovy a válečných škod za dobu od 1. dubna 1947, in: Osvobozená země, Ostrava 1947, s. 102. Tuto částku by mohl podporovat údaj z roku 1947. Ve zprávě ONV Hlučín z prosince 1947, která celkovou výši ztrát vyčíslila, a to v době, kdy nebylo přihlašovací řízení ještě ukončeno, na půl miliardy korun, přesně na 490 668 000 Kčs. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947 319 Přilehlá oblast Slezska představovala v českých zemích území nejvíce postižené válečnými škodami. V ostravské expozituře bylo zničeno 4615 domů, těžce poškozeno 5637 a lehce poničeno 23 730 domů; celková výše škod byla vyčíslena na takřka 21 miliard korun. Tato částka se rovnala čtvrtině všech škod způsobených v českých zemích. IS, Pět miliard válečných škod ve Slezsku, Slovo národa, 22. 11. 1946, s 4; A. von ARBURG – T. STANĚK (edd.), Vysídlení Němců… II.1, dok. č. 401B; K. SOMMER, UNRRA a jiné zahraniční podpůrné akce, s. 233. 58


% bylo poškozeno těžce a 36,0 % lehce.320 Rozsah válečných škod byl v jednotlivých obcích regionu různý. Nejvíce byly postiženy dvě oblasti, severozápad a jihozápad Hlučínska. V prvním případě se jednalo o obce Chuchelná, Rohov, Strahovice a o Sudice321 a dále o Služovice s Hněvošicemi (poškození nad 80 %, resp. 90 %), v druhém o Malé Hoštice, Kouty, Zábřeh (nad 90 %) a o Bolatice s Chlebičovem (nad 80 %). Východní část regionu byla poškozena méně a válečné škody se koncentrovaly do několika obcí. Zatímco město Hlučín, blízké Bobrovníky, Darkovičky a Hošťálkovice nebyly poškozeny takřka vůbec, na jiné obce, Darkovice, Lhotka, Petřkovice, Vřesina a Závada, dolehla válka velmi těžce (nad 90 %).322 Pro představu o rozsahu škod lze dále uvést, že vyjma maličkých Antošovic se na všechny hlučínské obce vztahoval zákon o stavební obnově (zák. č. 86/1946 Sb.).323 Pro charakter válečných škod, a následnou obnovu, je podstatné, že obzvlášť těžce byly poškozeny objekty, jakými byly budovy škol, kostelů a zámků; ty totiž posloužily vojenským účelům jako lazarety, skladiště, případně velitelství apod.324 Taktéž byla zničena většina mostů, včetně desítek malých můstků. Uváží-li se fakt, že cesty byly rozryty bombardováním a ostřelováním, železnice nefungovala vůbec, úrovní komunikace se region vrátil zpět řádově o celé století.325 Po přechodu fronty byla zcela ochromena zemědělská výroba. Velká část zemědělských staveb (stodoly, chlévy, stáje apod.) byla

320 V absolutních údajích se jednalo o 730 zničených, 708 těžce a 3248 lehce poškozených budov. Pro srovnání v okrese Bílovec bylo poškozeno 8935 a v okrese Opava 16 024 budov. Podle: F. BERNKOPF, Činnost odboru stavební obnovy a válečných škod, s. 103. Fakt, že zdaleka nemuselo jít o definitivní hodnotu, nepřímo potvrzuje zpráva z roku 1954. Zřejmě taktéž vyčísluje hodnotu válečných škod na 800 miliónů, údaje o zničených a poškozených budovách se liší. Preciznějšímu a jistějšímu vyčíslení válečných škod brání prodělané územněsprávní změny. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 450 – Přípis ONV Hlučín ze dne 20. 2. 1954. Nepříliš odlišné údaje přináší i Vilém Plaček: V. PLAČEK, Prajzáci, s. 104-105. 321 V Sudicích zůstalo ze 156 domů nepoškozeno pouze 53. M. LINZMAJEROVÁ, K poválečnému vývoji obce Sudice, s. 32. 322 MZA, f. ZSÚ, kart. 129, inv. č. 275 – Válečné škody 1945, TAMTÉŽ, kart. 131, inv. č. 277 – Válkou poškozené obce a města v zemi Moravskoslezské. Naopak Publikace „Silesia ČSR 1945“ zase mezi válkou nejpostiženější obce řadila Rohov a kupodivu i Dolní Benešov. Tento fakt svědčí o tom, že odhad rozsahu škod byl nejednotný a obtížně vyčíslitelný. AHMP, f. SKÚ, kart. 7, inv. č. 126 – Silesia ČSR 1945. 323 Zákon ze dne 12. dubna 1946 o stavební obnově č. 86/1946 Sb., částka 41. Obce, pro které platil zákon o stavební obnově, byly uvedeny v Úředním listě: Úřední list Republiky československé. I. díl – Normativní, 20. 7. 1946, částka 128, vyhláška č. 1537. 324 „Školní budova, ve které se od r. 1944 nevyučovalo, sloužila jako zajatecký tábor a po projití fronty byl v ní umístěn lazaret Rudé armády.“ ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 1096, inv. č. 1278 – Zpráva Místní správní komise (MSK) v Antošovicích ze dne 20. 7. 1946. 325 Kupříkladu v dobovém textu se nachází zmínka, že cesta z Prahy do Ostravy v květnu 1945 mohla trvat dva dny. Jaroslav HAERING, Jak jsme začínali úřadovat, in: Osvobozená země, s. 21. 59


zničena a dobytek byl buď vybit, nebo odveden; stavy poklesly o celé dvě třetiny.326 Pro následující léta to znamenalo zásadní redukci živočišné produkce a s ní spjaté materiální úrovně obyvatelstva.327 Nejtragičtějším následkem války byly lidské oběti. Počet civilních ztrát, tj. osob, které padly v důsledku přechodu fronty na jaře 1945, je v literatuře, avšak bez kritických odkazů, vyčíslován na 1600328 nebo dokonce 2500 mrtvých.329 Přestože nebylo možno pro heuristické limity provést ověření pro všechna sídla, sonda do osmi obcí tento údaj vyvrací.330 Pokud se získané údaje vezmou za směrodatné, lze celkový počet civilních obětí pro celý region odhadnout na necelých 550 osob. Následky druhé světové války naplno dolehly na hlučínské obyvatelstvo mezi jarem 1945 a koncem roku 1946.331 Hlučínští muži, v počtu asi 12 000, prohlášení za občany Říše, nastoupili po roce 1938 brannou povinnost ve Wehrmachtu. Tento údaj, ač se nepodařil dopátrat jeho původ, lze nicméně považovat za pravděpodobný, odvedení totiž představovali 22,7 % populace, což zhruba odpovídá celoněmeckému průměru (23,0 326 Zatímco v roce 1938 bylo na Hlučínsku 8900 kusů hovězího dobytka, 5800 vepřů a 4400 koní, v roce 1945 pak jen 4000 kusů skotu, 1700 vepřů a jen 400 koní; jak je patrno, především úbytek u koní byl zásadní. Dohromady klesl stav na 31,9 %. NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 1325, inv. č. 5776 – Informace Slezské kanceláře ze dne 2. 1. 1946. Celková škoda na živém inventáři byla vyčíslena na 60 miliónů Kčs. L. FOJCIK, Zemědělství, in: Krajem za Opavicí, s. 32-35. 327 V roce 1946 Hlučínsko velmi výrazně zaostávalo, co se týká počtu poraženého dobytka, za všemi ostatními oblastmi Moravy a Slezska; zatímco v okrese Hlučín bylo poraženo 85 kusů skotu a 54 kusů telat, počet porážek v druhém nejslabším okrese, Olomouc-venkov, činil 503, respektive 212 kusů. ZSÚS 28, 1947, č. 14, řada F, č. 6. 328 N. Pavelčíková vyčísluje počet obětí na 1600 zabitých civilistů, 2700 nezvěstných, snad lze interpretovat jako padlých, a 2000 invalidů. N. PAVELČÍKOVÁ, K vývoji Opavska a Hlučínska v poválečném období (1945-1948), in: K. JECH (ed.), Stránkami soudobých dějin, s. 174. 329 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 104. Údaj o 2500 mrtvých je statisticky zcela nepravděpodobný, obzvláště když jej autor doplňuje o počet zabitých v Kravařích (194), Petřkovicích (125) a Bolaticích (95). Vzniká tak logický rozpor, totiž, jak je vlastně možné, že v obcích, kde byly zaznamenány nejvyšší ztráty, byl v relativních hodnotách (zde v přepočtu na data za rok 1947) počet zabitých nižší (přechod fronty by nepřežil každý 27. obyvatel), než v obcích ostatních (každý 20.). Nadto archivní prameny přinesly pro uvedené obce zcela odlišné, výrazně nižší, údaje. Jako poslední protiargument se uvádí fakt, že 2500 zabitých by fakticky znamenalo, že přechod fronty nepřežil každý desátý obyvatel, který se tehdy na Hlučínsku nacházel (srovnej kap. 4.1.1). 330 Oněmi osmi obcemi byly Bolatice, Dolní Benešov, Hněvošice, Kouty, Kravaře, Ludgeřovice, Oldřišov a Sudice. V průběhu frontových bojů v obcích padlo 170 osob, tzn., že jejich podíl byl na celkovém počtu obyvatel (16 502) pouze 1,0 %. SOkA Opava, f. MNV Bolatice, inv. č. 21 – Kronika obce, s. 295; SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 29; SOkA Opava, f. MNV Hněvošice, kronika obce, s. 21; SOkA Opava, f. MNV Kouty, kronika obce, s. 41; SOkA Opava, f. MNV Oldřišov, kronika obce, s. 53; SOkA Opava, f. MNV Sudice, kronika obce, s. 37; A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 35; V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Ludgeřovice, s. 203-205. K Hněvošicím viz též: SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 527, inv. č. 556 – Seznam občanů zabitých za doby bojů a bombardování při přechodu fronty našim krajem. 331 Dle svědectví pamětníků bylo nejtíživější právě období „po frontě“: A. KÜFFEL, Moje vzpomínka, s. 106; L. MARTINÍK, Žil jsem na Hlučínsku, s. 75-78; vzpomínky H. Kriegischové a Herberta Stoklasy. 60


%).332 Z nich se pak kolem 3500 nevrátilo,333 tj. 29,2 %. I toto číslo je reálné, je opět takřka totožné s celoněmeckým průměrem, tj. 29,2 %, a nepřímo jej potvrzuje i sonda do šesti obcí.334 Při pohledu na věkovou pyramidu hlučínské populace z roku 1947 je patrno, jak hluboce válka zasáhla mužskou populaci ve věku od dvaceti do třiceti let (viz graf č. 1). Návrat přeživších branců, který probíhal přes zajatecké tábory,335 se protáhl až do konce roku 1947.336 Celkovou výši populačních ztrát tedy lze vyčíslit na zhruba 4050

332 Otázka počtu válečných ztrát nebyla přesně zodpovězena, mj. z důvodu velmi opožděného propuštění německých zajatců ze Sovětského svazu. Mezi válečné ztráty se zde počítají padlí, nezvěstní i ti, kteří zahynuli na následky zranění, respektive v zajetí, tzn. asi 5 318 000 mužů. http:// www.wwwbenny.de/vermisst/german_losses_wwII.pdf [15. 3. 2013]. Obdobně vzniká i metodický problém početnosti německého národa. Zde se přihlíží k obyvatelstvu Německa, Rakouska a českého pohraničí v roce 1939, tj. asi 79 miliónům. 333 Š. Hernová uvádí 3598 padlých. Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 44-45. Stručný přehled z roku 1960 hovorí o 2250 padlých a 7000 nezvěstných. R. MALOHLAVA – O. KÁŇA – V. MARIÁNEK, Stručný přehled, s. 64. Srovnej: Z, Ještě asi 7000 nezvěstných ve Slezsku, Československá demokracie, 8. 8. 1946, s. 4. Ostravský Červený kříž evidoval na území expozitury původně přes 9000 nezvěstných osob, k červenci 1946 pak 7000. V. Plaček odhaduje počet padlých na 3000 osob. V. PLAČEK, Prajzáci, s. 105. Z jednotlivých osudů příslušníků Wehrmachtu zejm. J. DVOŘÁK, Máma mi žehnala svěcenou vodou, s. 55-64; F. EMMERT, Češi ve Wehrmachtu, s. 7487, 181-193. 334 Těmi obcemi jsou Bolatice, Dolní Benešov, Hlučín, Kouty, Kravaře a Ludgeřovice; z řad jejich obyvatel padlo 1110 osob, tzn. 6,0 % všech obyvatel. SOkA Opava, f. MNV Bolatice, inv. č. 21 – Kronika obce, s. 295; TAMTÉŽ, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 29; TAMTÉŽ, f. MěstNV Hlučín, kronika města, s. 121; TAMTÉŽ, f. MNV Kouty, kronika obce, s. 41; TAMTÉŽ, f. MNV Oldřišov, kronika obce, s. 53; A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 35; V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Ludgeřovice, s. 203. 335 Koneckonců nejednou se stalo, že bývalé příslušníky Wehrmachtu, už jednou propuštěné, československé úřady znovu internovaly. V záležitosti německých zajatců se angažoval i Slezský kulturní ústav. Na základě jeho memoranda poslalo ministerstvo ostravské expozituře přípis, ve kterém se nařizovalo propuštění bývalých vojáků Wehrmachtu z internace. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Výtah z memoranda o Hlučínsku (7. 7. 1945). Rada ONV Opava-venkov řešila kupříkladu v březnu 1946 záležitost Hlučíňanů-příslušníků Wehrmachtu zadržených v zajateckém táboře v Krnově. V. PLAČEK, Prajzáci, s. 114. Po propuštění asi 1500 zajatců, vesměs z Hlučínska, si velitelství tábora činilo nárok na náhradu, neboť část zajatců zvažovalo poslat na zemědělské práce. T. STANĚK, Němečtí váleční zajatci v českých zemích 1945-1950, Opava 2011, s. 59. 336 Vhled do tempa návratu umožňuje soupis osob čtyř obcí (celkem 365 osob z obcí Kobeřice, Rohov, Strahovice a Třebom), které se po roce 1945 nacházely mimo území ČSR. Návrat probíhal postupně a byl rozložen takřka rovnoměrně do let 1945 až 1947. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 45, inv. č. 166 – Výslechové protokoly jednotlivých osob. 61


osob, tj. asi 7,6 % populace.337 Ti po sobě zanechali dohromady 2351 polosirotků a 106 úplných sirotků ve věku do 16 let.338 Na životní úroveň měla zásadní vliv skutečnost, že po padlých zůstalo asi 1000 vdov,339 z velké většiny se jednalo o matky s dětmi. Další kategorií obětí byli invalidé, jejichž počet v okrese Hlučín lze odhadnout na více než 2000 osob.340 Mezi oběti války je dále nutno započítat i několik osob, které byly usmrceny explozí zanechané munice v následujících letech.341 Ke dni 1. listopadu 1945 se uskutečnila měnová reforma.342 Jejím účelem bylo vyloučit z oběhu jiná než československá platidla; koneckonců ještě počátkem roku 1945 bylo na území Československa užíváno čtyř měnových systémů. Všechny peníze, peněžní vklady a cenné papíry, vyjma paušálně stanové částky, byly během reformy složeny na tzv. vázané vklady; z nich bylo možno část uvolnit pouze ve výjimečných případech, 337 Válečné ztráty v řadách hlučínské populace tak byly vyšší než v řadách německého (kol. 6,0 %) i českého obyvatelstva (kol. 0,7 %) českých zemí. Vladimír SRB, 1000 let obyvatelstva českých zemí, Praha 2004, s. 206. Určitou část populačních ztrát lze připsat též na vrub poválečné perzekuce ze strany NKVD; avšak údaj o odvlečení 400 mužů (byť i dočasně) se zdá být poněkud nadsazen. V. PLAČEK, Prajzáci, s. 114. Skutečný počet odvedených osob, stejně jako počet zabitých, lze jen odhadovat, existují pouze doklady o jednotlivých osudech. Kupříkladu dne 8. 9. 1945 byli v Píšti ruskými orgány zatčeni dva hornoslezští uprchlíci. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 143, inv. č. 279 – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 20. 9. 1945. V případě Dvořiska pak existuje doklad o tom, že příslušníci Rudé armády odvedli a zavraždili mladou ženu. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 34. 338 J. BÁRTEK, Péče o mládež, s. 24. 339 NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 974, inv. č. 1282/6 – Příloha ke spisu čj. 11440 (1947). 340 O vyměření renty podle zákona č. 164/1946 Sb. si zažádalo 2000 osob. Zákon ze dne 18. července 1946 o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce č. 164/1946 Sb., částka 68; SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. Ještě více než deset let po skončení války, na jaře 1956, bylo v okrese Hlučín evidováno 3000 invalidů a 1000 vdov. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 25 – Zápis ze schůze pléna OV KSČ v Hlučíně ze dne 23. 5. 1956. Podle dochovaného soupisu nacházelo se v okrese Hlučín 250 invalidů. ZAO, f. OŽK Opava, kart. 481, inv. č. 648 – Připomínky k rozmístění průmyslu a řemesel ve Slezsku. Další soupis zraněných z okresu Hlučín evidoval 197 osob zraněných v důsledku přechodu válečné fronty či během bombardování apod. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 397, inv. č. 214 – Soupis raněných podle jednotlivých obcí okresu Hlučín (1945-1947). 341 Z pochopitelných příčin se jednalo vesměs o děti a mladistvé. V pramenech se nacházejí pouze jednotlivé zmínky. V Hlučíně zemřeli v roce 1945 následkem výbuchu munice tři kluci, v Kravařích v roce 1946 pak další dva chlapci. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1945, s. 107, 122; A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 36. Ojedinělé zprávy lze datovat ještě do padesátých let: J. VOLKMER, Smrt, Nová vesnice, 25. 5. 1957, s. 3. Zřejmě reakcí na poslední uvedený případ bylo varování všem zemědělcům, kteří byli při polních práci nejvíce ohroženi. SOkA Opava, f. JZD Hlučín, kart. 1, inv. č. 13 – Zápis o schůzi ze dne 17. 4. 1957. 342 Dle dekretu č. 91/1945 Sb. ze dne 19. října 1945, o obnovení československé měny, se na celém československém území zaváděla československá koruna (Kčs). Dekret č. 95/1945 Sb. ze dne 20. října 1945, o přihlášení vkladů a jiných peněžních pohledávek u peněžních ústavů, jakož i životních pojištění a cenných papírů, upřesňoval nakládání se splácením životního pojištění a s cennými papíry. 62


především z důvodů sociálních.343 K průběhu měnové reformy na Hlučínsku existuje jen minimum zpráv. Ty si navíc všímají výhradně chování prodejců. Vzhledem k tomu, že ti během výměny platidel ukrývali zboží a s jeho prodejem čekali na příhodnou dobu, lze očekávat, že reforma iniciovala (ač zřejmě limitovanou) nákupní „horečku“.344 Lze očekávat, že po letech relativní prosperity (1938 až 1942/1943) disponovalo místní obyvatelstvo úsporami v říšských markách. Bez možnosti ověření tohoto faktu v pramenech je možno nicméně dále usuzovat, že měnová reforma velmi citelně zasáhla do životní úrovně obyvatelstva. Říšské marky se totiž měnily na československá platidla nevýhodným kurzem. Hlučínské obyvatelstvo se během května a června 1945 vracelo z útěku před frontou. Protože mnozí přišli do zničených domovů zcela bez zásob, rozšířeným jevem se brzy stala podvýživa, především dětí.345 Nedostávalo se ubytování. Počátkem července 1945 bylo odhadováno, že bez střechy nad hlavou zůstalo na 4000 rodin, tj. více než 12 000 osob, čili skoro čtvrtina všech obyvatel regionu.346 Podle lékařských zpráv nebylo neobvyklé, že celé rodiny obývaly pouze jediný pokoj.347 Přitom ve vzorku 171 bytů bylo 77 % shledáno zdravotně závadnými.348 Pro malozemědělský či kovorolnický charakter většiny obcí, v nichž chyběly statky s prostorami pro čeleď, se náhradní ubytování hledalo jen velmi obtížně. Snad i to byl důvod, proč většina vlastníků nemovitostí přijímala, často jen do jediné (zbývající) místnosti, nájemníky.349 Během léta 1945 situaci navíc dramaticky zhoršil příliv hornoslezských uprchlíků. Tito jako provizorní ubytování využívali půdy, stodoly apod.350 Jediným faktorem, který poněkud ulehčoval materiální situaci, byla skutečnost, že hlučínské obyvatelstvo dostávalo přídělové lístky v normách pro české obyvatelstvo; normy pro obyvatelstvo německé byly totiž nižší.351

343 K měnové reformě roku 1945: Věra NĚMEČKOVÁ, Československá měnová reforma 1945 – elegantní řešení nebo krach?, in: J. KNAPÍK (ed.), Peněžní reformy a zvraty na území české republiky (po r. 1918), Opava 2005, s. 78-91; V. NĚMEČKOVÁ, Naše měna a peníze v zajetí politiky 1938-1947. O československé měnové reformě 1945, Praha 2008, s. 100-112; R. OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA (edd.), Stručný hospodářský vývoj, s. 333-335. 344 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1945, s. 121. 345 AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 65 – Přípis hlučínské OMP ze dne 10. 10. 1946. 346 V. MAŘÁDEK, Válečné škody ve Slezsku, NS, 14. 8. 1945, s. 4. 347 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 731, inv. č. 679 – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 3. 10. 1946. 348 Jaroslav ŠPUNDA, Cesta ku zdraví, in: Osvobozená země, s. 80 349 Podle vzpomínek H. Kriegischové. 350 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 146, inv. č. 279 – Přípis MSK v Hati ze dne 12. 11. 1946. 351 Ti, kteří dostávali snížené normy, byli v okrese Hlučín ve výrazné menšině. K 17. červnu 1946 dostávalo německé přídělové lístky 1106 osob, po odsunu Němců, k 27. lednu 1947 již jen 248, přičemž jejich počet nadále klesal. V květnu 1947 se jednalo jen o 100 osob. SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 372, inv. č. 453 – Periodické výkazy o stavu obyvatelstva na základě vydaných lístků na potraviny. 63


Všechny faktory dohromady, a zejména úplná absence (legální) lékařské péče,352 vytvářely podmínky pro šíření infekčních chorob.353 Obzvláště, když k tomu během roku 1945 přecházelo přes Hlučínsko obyvatelstvo z různých koutů Evropy (blíže viz kap. 4.1.1); například bývalí vojáci německé armády s sebou přinesli malárii.354 V létě 1945 propukla v Dolním Benešově tyfová epidemie. Za zdroj nemoci byly považovány nečistoty (exkrementy apod.), zanechané vojskem. Prvními nakaženými byli proto mladí lidé, kteří se podíleli na jejich odklízení.355 Současně se začala šířit úplavice, spála a záškrt, později i svrab, a zejména tuberkulóza. Symptomatickým jevem soužití civilistů a vojáků byl nárůst případů výskytu pohlavních chorob.356 Profylaktická opatření byla prováděna jen velmi liknavě. Vždyť od prvních případů nákazy tyfem, objevených ve druhé polovině července, po provedení řádných opatření uběhl více než měsíc. Až dne 28. srpna 1945 byla nad Dolním Benešovem vyhlášena čtyřtýdenní karanténa, zamořené domy byly izolovány, byly nařízeny kontroly a dezinfekce studní a žump a hlučínská nemocnice byla přeměněna v infekční stanici.357 Mezitím však počet nemocných v Dolním Benešově stoupl čtyřnásobně na 40 nemocných a nemoc se rozšířila do sousedních obcí, do Kravař (5 případů), Štěpánkovic (5) a do Hněvošic (1). Vysoký počet nemocných byl dále evidován v Sudicích (17).358 V Dolním Benešově se však tyfus šířil dále, údajně mělo onemocnět více než 120 osob, tzn. každý patnáctý obyvatel obce, z nichž více než 20 zemřelo.359 Z pravidelných hlášení místních orgánů vyplývá, že infekční nemoci byly rozšířené po celém regionu, avšak s odlišnou intenzitou. Klíčovým rysem je koncentrace výskytu 352 Všechna zdravotnická zařízená byla těžce postižena frontovými boji, chyběl zdravotnický materiál i personál apod. Například v hlášení Slezské zemské nemocnice v Hlučíně z července 1945 se lze dočíst: „Schází nám zařízení jako roentgen, diathermie, solux, [tj. přístroje pro tepelnou terapii] horské slunce, mikroskop a zejména lékařské instrumenty. Uvedené věci byly z nařízení býv[alého] okr[esního] lékaře dr. Bayera evakuované do Šternberku na Landratsamt nebo do tamní nemocnice. Přes náš pokus dostat uvedené věci zpět jsme ničeho nepořídili. Věci nebyly [k] nalezení.“ Citace podle: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 664, inv. č. 608 – Zpráva o činnosti zemské nemocnice a chorobince v Hlučíně za rok 1946. 353 [A.] LUŇÁČEK, Několik zpráv o zdravotním stavu, s. 43-45. 354 Ve zprávě OSK v Hlučíně z konce srpna 1945 se lze dočíst: „Jmenovaná [jistá G. Bernerová] před 3 týdny uprchla z Ratiboře do Bohuslavic a za 4 dny po příchodu onemocněla horečkami. Udává, že v Ratiboři je velmi mnoho případů tyfu.“ Zpráva končí závěrem, že: „Jmenovaná přišla s nákazou z Ratiboře.“ Citace podle: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 731, inv. č. 679 – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 30. 8. 1945. 355 „Infekce vznikla pravděpodobně nedostatečnou čistotou při odstraňování znečištění. Mimo nařízenou isolaci nemocných do nemocnice, karanténu a desinfekci bytů bylo přikázáno bakteriologické vyšetření vody ze studní, resp. asanace studní.“ TAMTÉŽ – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 14. 8. 1945. 356 J. ŠPUNDA, Cesta ku zdraví, s. 78-79. 357 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 731, inv. č. 679 – Zpráva OSK v Hlučíně ze dne 29. 8. 1945. 358 TAMTÉŽ – Referát ze dne 25. 8. 1945. 359 SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 39. Poněkud odlišné údaje, avšak bez uvedení zdroje, přináší Vilém Plaček: V. PLAČEK, Prajzáci, s. 109. 64


nemocí do určitých lokalit.360 V průmyslové oblasti okolo Petřkovic byl zdravotní stav obyvatel vůbec špatný, zde také bylo zaznamenáno nejvíce případů tuberkulózy. Na druhou stranu je zarážející, že nejvíce lidských životů, celkem šest, si tato nemoc vybrala v okolí Dolního Benešova a Štěpánkovic, kde nebyl její výskyt příliš častý. Vysvětlení nabízí absence zdravotní péče – v Petřkovicích nebo v Hlučíně přece jenom byla k dispozici zdravotnická zařízení. Další místa koncentrace nákazy představovaly příhraniční obce Hať, Píšť a Sudice a Darkovice.361 Rozložení infekčních chorob, jejich koncentrace do Petřkovic a pohraničních obcí, poskytuje určitý explikativní vzorec. V obou případech se totiž jednalo o sídla, kam směřovalo nejvíce hornoslezských uprchlíků (viz kap. 4.1.1.1). V létě roku 1946 byla do Slezska (na Bílovecko, Hlučínsko a Opavsko) vyslána brigáda Státního zdravotního ústavu.362 Jejím úkolem bylo vyšetřit děti ve věku do čtrnácti let na tuberkulózu, na bacilonosičství břišního tyfu a provést očkování proti záškrtu. Dohromady vyšetřila brigáda 14 837 dětí, u nichž bylo zjištěno 3468 podezření na tuberkulózu. Na samotném Hlučínsku bylo diagnostikováno 205 těžkých (tj. 78,2 % všech těžkých nálezů) a 395 lehkých nálezů (tj. 76,0 %). Nicméně bylo současně zjištěno, že v některých obcích bylo nakaženo více než 50 % všech dětí.363 V obou epicentrech nákazy břišního tyfu, v Dolním Benešově a v Sudicích, bylo vyšetřeno 277 osob na bacilonosičství. Paralelně proběhlo očkování proti záškrtu. Celkem bylo naočkováno 11 524 dětí.364 Katastrofální materiální situace, spojená s politickou citlivostí Slezska, byla příčinou, proč se regionu dostalo po druhé světové válce obzvláštní pozornosti.365 Vyjma spíše propagačních („Slezsko vpřed“ a „Slezský týden“) a manifestačních akcí (Ostrá hůrka), se jednalo o projekt „Budujeme Slezsko“,366 který byl doprovázen stejnojmennou výstavou.367 V jeho rámci byla Hlučínsku zajištěna především materiální pomoc (šatstvo 360 Jsou zachována pro druhé pololetí roku 1946 a informují o nakažlivých chorobách – kromě tuberkulózy spála, tyfus, záškrt, dávivý kašel, ale též obrna a malárie. Zatímco v prvním případě lze značné rozšíření připsat na vrub špatným hygienickým podmínkám v místech značné koncentrace obyvatel (průměrná hustota zalidnění zde činila 416 obyv./km²). ZAO, f ZNV, exp. Ostrava, kart. 729, inv. č. 676 – Výkazy infekčních nemocí za dobu od 9. 6. 1946 do 28. 12. 1946. 361 TAMTÉŽ. 362 Ta působila od 8. července do 16. srpna 1946 ve čtyřech okresech, tj. Bílovec, Hlučín, Krnov a Opava-venkov. Její vyslání bylo zdůvodňováno též politicky. Na Hlučínsku však nebyly na tuberkulózu vyšetřeny dětí osmi obcí, a obdobně očkování proti záškrtu se vyhnulo obcím v okolí Petřkovic. Například Krnovsku byla pomoc věnována spíše okrajově a průzkum rozšíření tuberkulózy zde nebyl prováděn vůbec. 363 Nejrozšířenější byla tuberkulóza v obcích v okolí Kravař (zejm. Bolatice, Štěpánkovice) a u příhraničních obcí (Hať a Píšť); vysoká byla také v Petřkovicích a okolních obcích. TAMTÉŽ, kart. 736, inv. č. 687 – Záznam o výsledcích práce zdravotnické brigády ze dne 21. 9. 1946. 364 TAMTÉŽ; J. ŠPUNDA, Cesta ku zdraví, s. 81. 365 Viz např.: A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Slezsko v československo-polských vztazích, s. 63-90. 366 Jindřich ŠAJNAR, Vznik akce Budujeme Slezsko a kmotrovství vůbec, in: Osvobozená země, s. 191-193; Jan ROHEL, Akce Budujeme Slezsko a kmotrovství vejde do dějin, in: TAMTÉŽ, s. 194-195; Vladimír DLUHOŠ, Několik dat z činnosti akce Budujeme Slezsko, in: TAMTÉŽ, s. 196-197; V. KŘENOVSKÁ, Akce „Budujeme Slezsko“, s. 282-294. 367 Ludvík FRGALA, Putovní výstava akce Budujeme Slezsko, in: Osvobozená země, s. 199-200. 65


aj.).368 Forem pomoci a pomocných akcí byla celá řada, z velké části se jednalo o soukromé podniky; tyto měly velmi často podobu sbírek šatstva, knih apod.369 Spíše propagační podobu měl institut tzv. kmotrovství. Kmotrovské obce, případně organizace a spolky, vesměs z válkou relativně málo postižených Čech, vypomáhaly při překonávání následků války, a to buď finančně, nebo materiálně.370 Navzdory často skutečně altruistickým motivům byla skutečnost taková, že nejvíce potřebné obce s vyššími nároky hledaly podporu nejobtížněji. Vždyť ještě 3. července 1947 chyběl „kmotr“ pěti obcím (Darkovice, Kravaře, Lhotka, Píšť a Štěpánkovice).371 Situace, kdy delegace po zjištění skutečného stavu od proponovaného kmotrovství upustila, nebyly až tak neobvyklé.372 Velký podíl při překonávání následků války patřil organizaci UNRRA. Její pomoc byla komplexní,373 výraznou měrou pomohla stabilizovat zemědělskou produkci, zajistila například transport skotu (840 kusů hovězího dobytka) z USA v červenci 1946.374 Dále se podílela na obnově infrastruktury, například stavbou mostu mezi Hlučínem a Děhylovem za skoro 600 000 Kčs.375 Systematičtějším způsobem poskytoval pomoc při poválečné obnově stát. Státní pomoc byla v řadě aspektů, zejména v případě stavebních prací, nenahraditelná. Za tímto účelem byl zřízen vládní fond „Pomoc Slezsku“, ze kterého bylo Ostravsku mezi lety 1945 a 1946 poskytnuta pomoc ve výši přesahující sedm miliónů korun.376 Dne 17. srpna 1945 pak vláda jednala mj. o opatřeních pro obnovu slezských okresů.377 Do 31. března 1947 bylo okresu Hlučín vyplaceno 8 438 000 Kčs, v přepočtu asi 178 Kčs na osobu.378 Část peněz byla dále určena přímo ostravské expozituře, která je použila mj. na obnovu chuchelenského zámku. Na základě dekretu č. 82/1945 Sb. a zákona č. 368 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1945, s. 117. 369 O Vánocích bylo takto do okresu Hlučín zasláno 2415 kusů ošacení a obuvi. M. MEDKOVÁ, K poválečné péči o mládež, s. 3. 370 Obec Chlebičov kupříkladu obdržela od ONV v Písku finanční dotaci ve výši 100 000 Kčs. Y. BOLACKÁ – B. BUCHA – D. POSSSLOVÁ, 750 let, s. 20-21. 371 AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 64 – Přípis ostravské expozitury ZNV ze dne 8. 7. 1947. 372 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 39. 373 Ve svých počátcích se podílela zejména za jištění výživy a ubytování, neboť zajistila několik tzv. nouzových domků. Pro okresy Bílovec, Hlučín a Opava bylo dohromady zajištěno 800 nouzových domků. Nouzové domky postiženému Opavsku, NS, 31. 7. 1945, s. 2; K. SOMMER, UNRRA a jiné zahraniční podpůrné akce, s. 241-242. 374 František HANZELKA, Zpráva zemědělská a osidlovací, in: Osvobozená země, s. 125; K. SOMMER, UNRRA a jiné zahraniční podpůrné akce, s. 238. 375 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1948, s. 153. K dokreslení charakteru pomoci se uvádí, že UNRRA přispěla též na stavbu sportovního stadionu v Kravařích. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 38. 376 Jednalo se o částku 7 380 300 Kčs, které byly z větší části poskytnuty okresu Opava. K. SOMMER, UNRRA a jiné zahraniční podpůrné akce, s. 239. 377 Opatření k odstranění škod na Opavsku, Bílovecku a Hlučínsku, NS, 21. 8. 1945, s. 1; Jednání o pomoc postiženému Slezsku, NS, 21. 8. 1945, s. 2; Pro urychlenou výstavbu Slezska, NS, 12. 9. 1945, s. 2. 378 Pro srovnání, v okolních okresech byly částky podstatně vyšší. Okres Opava-město obdržel 29,8 miliónů, Opava-venkov 20,2 miliónů a Bílovec 18,9 miliónů Kčs. 66


161/1946 Sb.379 byly pak do konce března 1947 jednotlivým fyzickým osobám vypláceny zálohy na náhradu. V okrese Hlučín bylo vyplaceno 33 529 670 Kčs, což spolu s okresy Bílovec a Ostrava představovalo vůbec nejvyšší obnosy. Samostatnou kategorií byl majetek obcí. Na základě výnosu ministerstva vnitra z dubna 1946 začaly být poskytovány zálohy na škody. Okres Hlučín získal celkem 5 950 000 Kčs.380 Výše uvedené údaje zachycují stav z roku 1947. Z toho je patrno, že objem pomoci Hlučínsku byl víceméně srovnatelný s ostatními okresy. Co však tyto soupisy nezachycují, je skutečnost, že jejich výplata byla velmi liknavá; v případě Hlučínska se jedná o důsledek nevyřešené hlučínské otázky (viz kap. 2.5). Přitom potřeba těchto prostředků byla na Hlučínsku více než naléhavá. Jenom následné odklízecí práce v okrese Hlučín byly vyúčtovány na celkem 1 200 000 Kčs. Jejich dokončení zabránila nezvykle tuhá zima 1946/1947; nejedná se tudíž o číslo konečné.381 Matice opavská upozornila v roce 1947 na fakt, že poskytování pomoci na stavební obnovu382 na Hlučínsku vázne.383 Při její revizi však národní výbory zjistily nezájem, respektive nedůvěru vůči nabízené pomoci. Mezi obyvatelstvem se šířily zvěsti, že získání podpory je spojeno s konfiskací nemovitostí. Nicméně v době, kdy bylo urgováno urychlené čerpání náhrady, již byla většina budov opravena. Konstatování MNV v Šilheřovicích je pro tehdejší situaci příznačné: „[…] ve zdejším obvodě jsou téměř opraveny veškeré obytné a hospodářské budovy válkou poškozené, až na 1 stavbu rodinného domku […]. Stavebník nežádá však podporu podle ustanovení části II. zák. 86/46 a chce ve vlastních silách postaviti zničený domek na vlastní náklad. Stavebník byl upozorněn zmocněncem obnovy na výhody citovaného zákona, avšak přes vysvětlení odmítl podporu.“384 Toto odmítnutí je snad možno vysvětlit i mentalitou obyvatelstva, onou „uzavřeností“ vůči okolí.385 Nejedná se o ojedinělý případ, obdobné odmítání spjaté s nedůvěrou existovalo vůči nabízené lékařské pomoci Státního zdravotního

379 Zákon ze dne 18. července 1946 o zálohách na náhradu za některé válečné škody a škody způsobené mimořádnými poměry č. 161/1946 Sb., částka 68. 380 F. BERNKOPF, Činnost odboru stavební obnovy a válečných škod, s. 104-107. 381 TAMTÉŽ, s. 104. Veškeré uvedené údaje je nutno brát pouze jako aproximace. Dle přehledu z roku 1954 vypadala poválečná pomoc poněkud jinak. Obětem války bylo vyplaceno celkem 80 milionů korun, kupříkladu obyvatelům Bohuslavic 3,8 mil Kčs, Štěpánkovic 4,6 mil Kčs a Rohova 2,7 mil Kčs. Nadto byla na podporu výstavby rodinných domů poskytnuta státní půjčka ve výši takřka 4 mil Kčs a dalších 651 000 Kčs v různých formách (hodnota je přepočtena na „novou měnu“). SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 450 – Přípis ONV Hlučín ze dne 20. 2. 1954. 382 Zákon ze dne 12. června 1947, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 12. dubna 1946, č. 86 Sb., o stavební obnově č. 115/1947 Sb., částka 52. 383 Tuto skutečnost lze potvrdit mj. i v Dolním Benešově. SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 53. 384 Citováno podle: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 397, inv. č. 280 – Zpráva MNV v Šilheřovicích ze dne 6. 12. 1947. 385 O uzavřenosti regionu, i když v souvislosti s možností dopravy, hovoří i Vilém Plaček. V. PLAČEK, Uzavřenost Hlučínska v minulosti, s. 7-11 67


ústavu v roce 1946.386 Na Hlučínsku se dále, oproti českým zemím, nacházeli invalidé a pozůstalí po padlých vojácích. V letech 1946 a 1947 realizovalo v okresech Opava a Hlučín ministerstvo sociální péče akci, v jejímž rámci uvolnilo 2,7 miliónů Kčs na podporu těchto osob.387 Je tedy patrno, že postupně přestali být „wehrmachťáci“, případně jejich rodinní příslušníci, ostrakizovanou skupinou obyvatelstva.388 Naopak obzvláštní pozornost byla již od konce války věnována dětem a mladistvým. Koneckonců akce, kterou na jaře 1946 vyhlásil ZNV v Praze, se jmenovala přímo „Zachraňte slezské dítě“.389 Mimoto 159 dětí z okresu Hlučín bylo přechodně umístěno do některé z rodin v západních zemích (Norsko, Spojené království a Švýcarsko).390 Rozšířenou formou pomoci bylo zajišťování stravování pro školní děti.391 Během zimy 1946/1947 se této akce ujala UNRRA, která v okrese Hlučín zřídila 54 stravovacích stanic, tzn., že se uskutečnila vlastně ve všech obcích; stravováno bylo 5366 dětí, tj. většina školou povinných dětí.392 Mezi červnem a srpnem 1945 obnovily svou činnost okresní organizace pečující o mládež. K obnovení Okresní péče o mládež v okrese Hlučín došlo v červenci 1945; dne 7. září 1945 pak proběhla ustavující schůze členů okresní péče.393 Péče o mládež zajišťovala jak materiální pomoc, především potravinovou a ošacení, tak pomoc pe-

386 Například případy nedostavení se k lékařskému vyšetření, které prováděl Státní zdravotní ústav v roce 1946. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 736, inv. č. 687 – Zdravotní jednotka Státního zdravotního ústavu. Nicméně závěrečná zpráva hovoří o něčem zcela jiném. Naopak chválí hlučínské obyvatelstvo, které se očkování účastnilo údajně disciplinovaně. TAMTÉŽ – Předběžná zpráva o činnosti zdravotní brigády. 387 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. V okrese Opava-venkov se v roce 1946 dostala pomoc 254 rodinám, v roce 1947 pak 232. SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 527, inv. č. 556 – Podpory rodinám německých vojáků. 388 Na Úřadu předsednictva vlády bylo koncem roku 1947 stručně konstatováno, že je „nutno tuto záležitost řešit“. Zda byla přijata nějaká konkrétní opatření, není známo. NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 974, inv. č. 1282/6 – Přípis Úřadu předsednictva vlády ze dne 8. 12. 1947. 389 J. KNAPÍK, Činnost okresní péče o mládež, s. 202-215. 390 M. MEDKOVÁ, K poválečné péči o mládež, s. 3. 391 Již v roce 1945 bylo stravováno po dobu čtyř měsíců 700 dětí z Hlučína. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1945, s. 117. Vyvařovacích akcí bylo jistě více, jako například dále v Bobrovníkách, jejich evidence však chybí. M. MEDKOVÁ, K poválečné péči o mládež, s. 3. 392 K. SOMMER, UNRRA a jiné zahraniční podpůrné akce, s. 240. Archivní materiály přinášejí poněkud odlišné údaje. Stravování bylo zavedeno na 53 školách celkem pro 5128 dětí: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 630, inv. č. 547 – Přípis ONV Hlučín ze dne 24. 9. 1949. 393 V červnu 1945 byla současně obnovena Zemská ústředna pro péči o mládež slezskou, sdružující čtrnáct okresních organizací. TAMTÉŽ – Přehled o činnosti Zemské ústředny pro péči o mládež slezskou v Opavě. Zemská ústředna, původně založená roku 1916, se po válce ustavila v červnu 1945, dne 30. ledna 1948 byla zahájena její likvidace. 68


dagogickou.394 Na základě příslušných nařízení395 byla koncem roku 1947 její činnost ukončena a její agenda přešla na komisi hlučínského ONV.396 Ze zprávy likvidační komise je nicméně zřejmé, že výsledek její činnosti nebyl nijak valný, okresní péče mj. nebyla schopna řádně využít ani přidělené finanční prostředky.397 Pro úplnost obrazu humanitární pomoci je nutno uvést i doložitelné případy zneužití pravomocí při jejím přerozdělování,398 respektive osobního obohacování.399 Do jaké míry tato praxe ovlivnila sociální situaci, archivní prameny pochopitelně neuvádějí.

2.5 „Hlučínská otázka“ Pojmem hlučínská otázka lze rozumět několik navzájem si blízkých skutečností. V užším významu zahrnuje státoobčanskou agendu podle dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., který upravoval postavení německé národnostní skupiny v Československu.400 V širším pojetí, které nicméně v literatuře převládá, se jedná současně o záležitost retribuce a konfiskace,401 neboť obě závisely na skutečnosti, zda bylo dotčené skupině obyvatel uděleno československé občanství. Existuje ještě třetí pojetí hlučínské otázky, jemuž byla na následujících stránkách dána přednost. To zahrnuje veškerou kategorizaci hlučínského obyvatelstva. Týká se jak vydávání potravinových lístků, tak přípravy 394 J. BÁRTEK, Péče o mládež, s. 26. 395 Zákon ze dne 19. března 1947 o organisaci péče o mládež č. 48/1947 Sb., částka 25; Vládní nařízení ze dne 18. listopadu 1947, jímž se provádí zákon o organisaci péče o mládež č. 202/1947 Sb., částka 97; Vyhláška předsedy vlády ze dne 18. listopadu 1947 o zrušení spolků uvedených v § 5, odst. 1 zákona ze dne 19. března 1947, č. 48 Sb., o organisaci péče o mládež č. 203/1947 Sb., částka 97. 396 J. BÁRTEK, Péče o mládež, s. 24-27; J. KNAPÍK, Činnost okresní péče o mládež, s. 202-215; M. MEDKOVÁ, K poválečné péči o mládež, s. 3. 397 „Jest mně dosud nepochopitelné, proč OPM (rozuměj Okresní péče o mládež) v Hlučíně neupotřebila zemskou sirotčí dotaci v částce přes 400.000 Kčs. // Buď není něco v pořádku v harmonii ZÚPM [Zemské ústředny pro péči o mládež slezskou] v Opavě a OPM v Hlučíně, nebo OPM nebyla schopna řešení?“ V následném jednání vyšlo na povrch, že v důsledku směrnic ZNV, OPM v Hlučíně částku nepoužila, a to ani poté, co byla vybídnuta opavským ústředím, aby obešla směrnice poukazem na výjimečnost situace. AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 65 – Zpráva Zemské ústředny pro péči slezskou v Opavě v likvidaci ze dne 5. 2. 1948. 398 Kupříkladu sbírku šatstva, prádla a knih, která v prosinci 1945 směřovala do Kravař a do Štítiny, zcela svévolně ve svých intencích rozdělil okresní sekretariát KSČ v Opavě na úkor původních příjemců. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 39. 399 V červenci 1946 přidělila OSK v Hlučíně kvóty pro poskytnutí pomoci jednotlivým obcím. Kupříkladu v Kravařích se nabízená pomoc vztahovala na šest, v Koutech na tři osoby. Sondou lze zjistit, že pomoc se dostala vesměs představitelům místní správy. TAMTÉŽ, s. 38-39. 400 Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské č. 33/1945 Sb., částka 17. 401 Regionální literatura pod pojmem hlučínský problém rozumí poválečné rehabilitační a očistné řízení, tj. řešení otázky státního občanství, konfiskace a retribuce. V. PLAČEK, K otázce rehabilitačního a očistného řízení na Hlučínsku v prvních letech po osvobození, ČSM-B 26, 1977, č. 1, s. 1-4. 69


odsunu německého obyvatelstva, nebo v neposlední řadě otázky správy regionu a fakticky se jí rozumí problém postavení Hlučínska v Československu. Tímto prizmatem lze počátek hlučínského problému datovat již do pozdního jara 1945. Během roku 1945 procházel přístup decizní sféry vůči Hlučínsku a hlučínskému obyvatelstvu rychlými změnami. Její postoj nebyl v této době koncepčně ucelený, lze jej rekonstruovat pouze na základě konkrétních opatření. První měsíce po válce převládala vůči hlučínskému obyvatelstvu silná animozita a obyvatelstvo samo bylo považováno vesměs za německé. Dokládá to jednak skutečnost, že správou Hlučínska byly v květnu a červnu 1945 pověřeny správní komise (viz výše, kap. 2.3), jednak soupis obyvatel ze srpna 1945; ten klasifikoval 29,1 % všech obyvatel jako Němce (viz kap. 4.1.1.2). Kupříkladu v přípise člena správní komise ze Šilheřovic se lze dočíst: „Komisař Lovětínský přišel dobrovolně do čistě německé obce, aby tam zahájil české úřadování. […] Obyvatelstvo je všechno německé a jen jedna rodina je česká [obojí podtrhl A. B.].“402 O skutečném obsahu termínu „čistě německá obec“ svědčí, že v roce 1946 z ní bylo odsunuto ani ne 20 osob, tj. asi 1 % obyvatel. V této době bylo publikováno, a to ať už formou memorand nebo novinových článků, nepřeberné množství požadavků. Vyjma úzké skupiny odbojářských organizací a s nimi sympatizující veřejnosti403 všechny plédovaly za smírné vyřešení hlučínské otázky. Velký vliv mělo memorandum Slezského ústavu ze dne 7. července 1945; to navrhovalo rozdělit obyvatelstvo Hlučínska do kategorií a ke každé z nich přistupovat odlišně.404 Přitom požadavek upřednostnit „obnovu válkou zničeného kraje“ bylo možno interpretovat jako výzvu k benevolentnímu postupu vůči obyvatelům Hlučínska. Takřka přesně o rok později, dne 12. července 1946, vznesla obdobný požadavek Matice opavská.405 Ani politické strany, přes jisté lavírování komunistické strany,406 neměly v zásadě poža-

402 NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 1325, inv. č. 5776 – Blíže neurčený zápis ze dne 15. 5. 1945. Zpráva pak pokračovala: „Tito Němci jsou tzv. „Hlučínští Moravci“, kteří všichni mluví jak česky, tak i německy. Nyní pravděpodobně se budou hlásiti k národnosti české.“ 403 Obzvláště nepřátelsky vůči stávajícímu postupu vystupoval spisovatel A. C. Nor. TAMTÉŽ, kart. 1323, inv. č. 5776 – Zpráva zpravodajského ústředí ministerstva informaci ze dne 25. 4. 1946; V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 170. Nicméně příčiny jeho motivu lze nalézt v osobní rovině. Otec A. C. Nora totiž získal národní správu nad mlýnem v Kravařích. S největší pravděpodobností se jedná o mlýn, patřící A. Hadamczikové, který byl později za neobjasněných okolností vypálen. 404 „[…] občany republiky zůstávají všichni občané politického okresu Hlučín, pokud se neprovinili aktivní účastí v německých a nacistických organizacích.“ Do kategorie těch, kteří se provinili aktivní účastí, měli patřit a) ordneři SdP a příslušníci Freikorpsu, b) vedoucí činitelé všech německých organizací za první republiky, kteří „nátlakem hospodářským a výhružkami zastrašovali ostatní obyvatelstvo a nutili je k německé národnosti, jakož i protistátní činnosti“, c) vedoucí činitelé NSDAP, kteří dělali totéž během let okupace a d) udavači. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Memorandum Slezského kulturního ústavu ze dne 7. 7. 1945 Viz též: V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 126-133. 405 TAMTÉŽ, s. 170-171. 406 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Připomínky a návrhy okresního výboru KSČ ze dne 6. 10. 1946. 70


davky odlišné.407 Nicméně skutečné řešení státoobčanské agendy, konfiskace a retribuce začalo až od přelomu let 1945 a 1946, čili v okamžiku, kdy odezněla radikální poválečná vlna; to znamenalo, že došlo k zásadnímu obratu v přístupu k hlučínskému obyvatelstvu. V dalším soupise obyvatelstva z února 1946 bylo jako německé klasifikováno již jen asi 4,9 % hlučínské populace (viz kap. 4.1.1.2), tzn. šestkrát méně, než tomu bylo v srpnu předchozího roku. V březnu 1946 se pak nechal předseda ostravské expozitury Vladimír Chamrád slyšet, že je potřeba zajistit pro Hlučínsko takové podmínky, které by umožnily jeho plnohodnotný rozvoj.408 Ještě sestavování volebních seznamů svědčí o nejasnostech, jak postupovat vůči hlučínskému obyvatelstvu. Kupříkladu zatímco ve Štěpánkovicích bylo umožněno volit pouze 2,3 % obyvatelům a v Koutech a Velkých Hošticích jen po 4,2 %, v nedalekých Kobeřicích to bylo již 56,8 % a ve Vrbce dokonce 66,4 %, čili většina dospělé populace.409 Vcelku je však zřejmý postupující proces, v němž přestalo být hlučínské obyvatelstvo považováno za ze své podstaty německé. Vliv na tento postup měl pohraniční charakter regionu a vztahy mezi Československem a Polskem,410 ale též precedens paralelního a smírného řešení otázky tzv. Volkslisty na blízkém Těšínsku.411 V neposlední řadě k tomu přistupovaly hospodářské potřeby, jednak zajištění dostatku pracovních sil na Ostravsku,412 jednak obtíže doprovázející osídlení Hlučínska (viz kap. 4.1.1.3). Od podzimu 1947 stále hlasitěji zaznívaly radikální názory odbojových organizací. Nejprve v lednu 1947 publikovaly otevřený list, ve kterém shrnuly kritiku a výhrady 407 V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 134-138, 147-157; ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Stanovisko okresního vedení Československé strany lidové ze dne 5. 11. 1946. 408 „Tam, kde bylo státní nezbytností posílit vliv českého uvědomění nepevného hlučínského obyvatelstva, tam, kde rozumný státník by věnoval všechnu péči hospodářskému zajištění pracujících, aby je poznenáhlu pozvedl k myšlence českého státoobčanství, tam se nikdo o Hlučíňáky nestaral a jim nepomáhal. Hlučínští obyvatelé byli nuceni hledat si práci v Německu, protože nikdo jim nedal práci doma. Tisíce zedníků, nádeníků, děvčat a žen pravidelně pracovalo za hranicemi – a co se tam v Německu naučili, to přinášeli v zimě domů a šířili mezi své známé. Proto se slezští Němci a zvláště Hlučíňáci stali přehorlivými nacisty […].“AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 67 – Referát V. Chamráda „O samosprávě Slezska“ přednesený v rámci Slezského týdne. Za touto formulaci stály i jiné aspekty, především nutnost zachování autonomie na brněnském ZNV. Problémy na Hlučínsku, zejména šíření „iredenty“, souvisely s dlouhodobým zanedbáváním Slezska po roce 1928, kdy byla zrušena slezská samospráva. Vina byla připisována nevhodné politice z Brna. V. CHAMRÁD, Deset let poté, in: Osvobozená země, s. 11. 409 ZSÚS 27, 1946, č. 37, řada B, č. 15, s. 288-289. 410 Požadavky radikálního řešení hlučínské otázky, mj. odsunem fakticky všeho obyvatelstva, byly zcela v rozporu s územními pretenzemi. Z řady reflexí např.: „S ohledem na to, že se v mezinárodních jednáních mohou vyskytnout názory, které respektují etnické zájmy a poměry, jest pro nás nebezpečné z hlediska zahraničně politického, jestliže někdo naznačuje, že hlučínský lid je obyvatelstvo německé nebo německy smýšlející nebo k Německu se klonící.“ V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 170. 411 Analogie byla zřejmá, viz např.: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 149 – Vážné slovo k hlučínskému lidu! 412 Především se jednalo o otázku pracovní síly. Oba regiony v těsné blízkosti Ostravy, Hlučínsko a Těšínsko, zaznamenaly během druhé světové války vysoké populační ztráty, mj. v důsledku branné povinnosti v rámci Německa. L. BAJGER, Ostravsko, s. 87-94. 71


vůči smírnému postupu vůči hlučínskému obyvatelstvu, dne 10. září 1947 je shrnuly do podoby memoranda; to požadovalo především provedení odsunu všeho „nespolehlivého“ obyvatelstva.413 Memorandum bylo počátkem rozsáhlé kampaně, vzápětí totiž následovala další memoranda (13. prosince 1947414 a 8. ledna 1948).415 Vzhledem ke krizi, kterou v této době procházel systém Národní fronty, je více než pravděpodobné, že ve skutečnosti Hlučínsko figurovalo jako zástupný problém. O přístupu decizní sféry svědčí, že kritika odbojářů byla vehementně odmítána. ONV v Hlučíně v reakci na zářijové memorandum vypracoval spis „Problém odsunu, konfiskace a bezpečnosti na Hlučínsku“.416 Dne 8. prosince 1947 se však v reakci na požadavky odbojových organizací uskutečnila porada ONV v Hlučíně, ostravské expozitury, ministerstva vnitra, zástupců parlamentu, předsednictva vlády a Slezského kulturního ústavu. Výsledek porady de facto jen potvrdil stávající postup a schválil stanovisko ONV v Hlučíně. O tom, že přece jenom existovaly určité obavy, aby nedošlo v přístupu k Hlučínsku k revizi, svědčí ustavení komise, která byla pověřena připravit právní zdůvodnění tohoto rozhodnutí.417 V roce 1948 se kontext „hlučínského problému“ zásadně změnil. Nezanedbatelný vliv měla již událost starší, a to uzavření československo-polské smlouvy v březnu 1947. Navíc v důsledku mocenského převratu došlo k převrstvení hlučínské otázky problémy aktuálnějšími. Komunistický režim se soustředil na udržení nabyté moci a současně na realizaci zásadních hospodářských a sociálních změn. Spolu se zahájením socialistické industrializace bylo nutno brát stále větší ohled na potřebu pracovních sil. V tomto směru představovalo Hlučínsko důležité zázemí. Svou roli hrál rovněž faktor času; bylo totiž neúnosné, aby hlučínská otázka zůstávala i po letech stále neuzavřenou záležitostí.418 O tom svědčí, i když jen v implicitní rovině, vcelku jinak banální článek uveřejněný v podnikovém periodiku petřkovických dolů. Jeho pisatel vyžadoval, aby se hlučínské 413 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 233 – Problém odsunu, konfiskace a bezpečnosti na Hlučínsku, manifest Svazu národní revoluce, Československé obce legionářské, Svazu osvobozených politických vězňů a Očistné komise pro okres Hlučín ze dne 10. září 1947. Totéž memorandum je uloženo i ve fondu Úřadu předsednictva vlády v Národním archivu. NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 974, inv. č. 1282/6. Dále viz: V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 168-170. 414 TAMTÉŽ, s. 174-179. 415 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Memorandum „Hlučínsko“ ze dne 6. 1. 1948. Totéž memorandum bylo nalezeno na ÚV KSČ: NA, f. OK ÚV KSČ, arch. jedn. 125a – Memorandum „Hlučínsko“ ze dne 6. 1. 1948. 416 SOkA Opava f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 233 – Problém odsunu, konfiskace a bezpečnosti na Hlučínsku. Totéž: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Problém o odsunu, konfiskace a bezpečnosti na Hlučínsku. O tom, že postup, jaký ONV uplatnil, nebyl až reakcí na zmíněné memorandum, svědčí elaborát, kterým OSK v Hlučíně již dříve reagovala na názory A. C. Nora. TAMTÉŽ – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 13. 2. 1947. 417 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 233 – Zpráva předsedy ONV ze dne 12. 12. 1947. 418 Dobovou reflexi Hlučínska z roku 1949 lze nalézt v textu Fráni Směji určeného Československému rozhlasu. V něm se mj. hovoří o změně, kterou prošlo hlučínské obyvatelstvo, především v jeho vztahu k „lidově demokratickému“ zřízení. TAMTÉŽ, kart. 909, inv. č. 629 – Hlučínské problémy (1949). 72


obyvatelstvo zapojilo do budovatelské práce; v kontextu lze tento požadavek interpretovat jako zástupný prvek po jeho včlenění do české společnosti. Autor nicméně došel k závěru, že k tomu již mezitím došlo.419 Nicméně není potřeba uchylovat se ke složitým exegezím, aby bylo zřejmé, že decizní sféra komunistického Československa hodlala řešit hlučínský problém cestou „nejmenšího odporu“.420 Na stranu druhou teprve tehdy byl dán explicitně junktim mezi státoobčanskou agendou a konfiskačním řízením. Dne 8. března 1948 rozhodlo ministerstvo vnitra, aby osoby, kterým nebylo uděleno československé občanství, byly považovány za Němce a z tohoto důvodu jim měl být konfiskován majetek.421 Tímto byl vyložen rámec, v němž se uskutečnilo řešení státoobčanské agendy, retribuce, konfiskace a odsunu německého obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že záležitost konfiskace zasahovala do záležitosti majetkoprávních vztahů v zemědělské výrobě a ve službách a řemesle, je její výklad vyčleněn do příslušných tematických kapitol (viz kap. 3.1.2 a 3.2.3). Obdobně bylo postupováno ve výkladu odsunu, kterému je věnována samostatná kapitola (viz kap. 4.1.1.2) v oddíle o migračních pohybech. Následující výklad se tudíž soustředí výhradně na záležitost státního občanství a retribuce. *** Retribuční soudnictví bylo v Československu ustaveno během roku 1945.422 Smyslem obou retribučních zákonů, tzv. velkého a malého retribučního dekretu, tj. zákonů č.

419 Z dolu Masaryk II. v Petřkovicích, Ostravský úderník, 9. 4. 1948, s. 10. 420 Svědčí o tom i zmínka na devátém sjezdu KSČ v referátu ministra průmyslu Gustava Klimta, která současně poukazuje, jak rozsáhlé bylo povědomí o „hlučínském problému“: „Byl jsem nedávno v závodě [tj. armaturka v Dolním Benešově], který až do února byl v rukou kolaboranta a zrádce. […] Když jsem tam neočekávaně přišel, jádrařky zpívaly, práce jim šla od ruky […]. Jsou šťastni. Je to v Dolním Benešově na Hlučínsku. Šest kilometrů od toho místa, v Chuchelné, vyrostla z trosek nová továrna. Lidově demokratická republika zásluhou Komunistické strany Československa a iniciátora hospodářského plánu, soudruha Gottwalda, dala jim práci, vyřešila svízelné národností a vlastně sociální problémy hlučínského lidu. Celá kniha by se dala napsati o tom, co znamená nový průmysl pro sociální a kulturní povznesení hlučínského lidu.“ Citace podle: Protokol IX. řádného sjezdu, s. 307. 421 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 390, inv. č. 486 – Výnos ministerstva vnitra (MV) ze dne 8. 3. 1948; TAMTÉŽ – Výnos ONV v Opavě ze dne 11. 6. 1948. 422 Mečislav BORÁK, Spravedlnost podle dekretu, Ostrava 1998, s. 11-106; Dekrety prezidenta republiky, dok. č. 13-14, s. 237-275, dok. č. 44, s. 946-949. 73


16/1945 Sb.423 a 138/1945 Sb.,424 bylo potrestání osob, které se v období zvýšeného ohrožení republiky provinily nepřátelskými činy vůči Československé republice. Jelikož platnost retribučního soudnictví byla časově omezená, nevyznačovala se její agenda tak pomalým tempem jako udělování státního občanství. Přesto lze v případě uplatňování norem malého retribučního dekretu pozorovat na Hlučínsku, ve srovnání s jinými okresy, časové zpoždění.425 Přečiny, definované velkým retribučním dekretem, byly souzeny před mimořádnými lidovými soudy. Pro Hlučínsko se příslušný soud nacházel v Opavě a během jeho existence před ním stanulo 529 osob z Hlučínska.426 Nejčastějším důvodem pro zahájení trestního řízení byla účast v nacistických organizacích.427 Výše vynesených trestů se vyznačovala určitou mírností, obzvláště po roce 1946, jen málokdy zněl verdikt více než pět let odnětí svobody a udělení jednoho trestu smrti bylo v tomto směru výjimečné.428 423 Dekret trestal vážná provinění, jednalo se o zločiny proti státu, proti osobám (např. omezování osobní svobody), proti majetku a udavačství; soudní líčení probíhala výhradně před mimořádnými lidovými soudy, trestní sazba byla stanovena vcelku vysoko, od trestu na svobodě ve výši od pěti let po trest smrti. Tento zákon doplňoval dekret č. 17/1945 Sb., o Národním soudě, respektive prováděcí vládní nařízení č. 18/1945 Sb. Dekret presidenta republiky ze dne 19. června o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech č. 16/1945 Sb., částka 9; Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945 o Národním soudě č. 17/1945 Sb., částka 9; Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, jímž se provádí dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech č. 18/1945 Sb., částka 9; Dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945 o trestání některých provinění proti národní cti č. 138/1945 Sb., částka 57. Velkému retribučnímu dekretu předcházel dekret č. 6/1945 Úř. věst., který byl po obsahové stránce takřka shodný. Dekret č. 16/1945 Sb. byl doplněn zákonem č. 22/1946 Sb., respektive vyhláškou ministra vnitra č. 23/1946 Sb.; zákonem č. 149/1946 Sb. byla pak prodloužena jeho účinnost do 8. ledna 1947, zákonem č. 245/1946 Sb. do 4. května 1947; aktualizovaná podoba retribučního dekretu vyšla ve vyhlášce ministra spravedlnosti č. 9/1947 Sb. 424 Podle tohoto dekretu měly být osoby, které „nepřístojným chováním“ v období zvýšeného ohrožení republiky vzbudily veřejné pohoršení, potrestány pokutou ve výši do jednoho miliónu korun, respektive odnětím svobody v trvání do jednoho roku. Podle prováděcích směrnic se normy malého retribučního dekretu vztahovaly na osoby české, slovenské, respektive jiné slovanské národnosti. Trestní řízení probíhala před okresním národním výborem, respektive správní komisí. Při řízení přitom nebyla přípustná vazba. Dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945 o trestání některých provinění proti národní cti č. 138/1945 Sb., částka 57. 425 SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 278, inv. č. 320 – Nedatovaný seznam spisů podle dekretu č. 138/1945 Sb. 426 Vzhledem k faktu, že z 2259 osob, které stanuly před MLS, bylo 1026 potrestáno, lze extrapolací dat dojít v případě Hlučínska k údaji 240 osob, které byly shledány vinnými a odsouzeny. D. JANÁK, Činnost Mimořádného lidového soudu, s. 364, 281. 427 Jednalo se o účast v organizacích a stranách nacionálně socialistického Německa, tj. oddílů Sturmabteilung, Schutzstaffeln a Sudetendeutsches Freikorps a NSDAP a SdP. Obžalovaní pocházeli ze všech hlučínských obcí, jedinou výjimkou byly Antošovice, odkud se k opavskému soudu nedostala ani jedna osoba. Před soudem bylo v letech 1945 až 1948 řešeno celkem 2245 případů. TAMTÉŽ, s. 249, 275, 278. 428 Otakar LIŠKA a kol., Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989, Praha 2006, s. 147. 74


Dalších 27 osob z Hlučínska429 bylo MLS v Ostravě odsouzeno k 144,5 letům žaláře, tj. v průměru na 5,4 let. Při srovnání výše trestů je i u ostravského soudu patrná určitá míra benevolence.430 Udělení trestu bylo pak z velké části doprovázeno propadnutím majetku. Na případu Bolatic lze doložit, že v průměru se jednalo o jednu třetinu majetku odsouzeného.431 Část obviněných byla během trestního řízení internována, část se nacházela na svobodě. Tehdejší právní normy umožňovaly, aby po složení slibu byl vyšetřovaný propuštěn na svobodu, především ze zdravotních a sociálních důvodů. V Malých Hošticích lze doložit případ rolníka, který do internace v Opavě docházel denně, obdobně jako do řádného zaměstnání.432 Trestní oznámení podle malého retribučního dekretu byla podávána bezpečnostním komisím MSK, resp. MNV, které je postupovaly okresnímu orgánu. Při OSK, později ONV v Hlučíně, nejdříve existovaly dvě komise (vyšetřující a trestní), později čtyři (trestní nalézací). Okresní orgán dohromady řešil 4570 případů, přičemž část připadala na osoby, které sice opavský soud osvobodil, ale které podléhaly malé retribuci. Z celkového počtu bylo potrestáno 2433 osob, tj. 53,2 %, dalších 201 případů bylo postoupeno soudům; ve zbývajících 2034 případech byl vynesen osvobozující nález, respektive řízení bylo zastaveno.433 Detailní pohled na způsob, jakým bylo trestáno „provinění proti národní cti“, poukazuje, že existoval trend upřednostňovat normy malého retribučního dekretu před normami dekretu velkého. Nejednalo se o nic ojedinělého, obdobný rys mělo i retribuční soudnictví na Těšínsku.434 Skutečný dopad této agendy však nelze redukovat pouze na počet potrestaných, ale je 429 Jedná se o osoby buď na Hlučínsku narozené a/nebo zde mající bydliště. Přitom pouze jeden byl souzen v roce 1948, všichni ostatní v letech 1945 až 1947. Místa bydliště, respektive rodiště, však nejsou zcela spolehlivě doložitelná. Týká se to především sídel, jejichž pojmenování není výlučné (Bohuslavice, Lhotka a Závada). Zpracováno podle seznamu osob souzených MLS v Ostravě: M. BORÁK, Spravedlnost, s. 350-423. 430 U osob z Hlučínska byl ve 29,63 % vynesen osvobozující nález, zatímco průměr všech případů činil 15,84 %. U trestů na svobodě nebyl rozdíl tak patrný, přesto u mírnějších rozsudků (do 5 let) bylo z Hlučínska odsouzeno 15,84 %, zatímco průměr všech případů činil 14,70 %. Stejnou závislost lze pozorovat i u vyšších rozsudků (nad 5 let, tj. 44,44 % ku 52,07 %). Nelze však, jako u opavského MLS, doložit změnu přístupu v čase; naopak nejvyšší tresty byly vyneseny v roce 1946. TAMTÉŽ, s. 349-423. 431 Šestnácti z devatenácti odsouzených propadl majetek; výše propadnutí přitom variovala od jedné desetiny až po veškerý majetek. SOkA Opava, f. MNV Bolatice, kart. 43, inv. č. 92 – Seznam osob potrestaných podle dekr č. 138/1945 Sb. (8. 3. 1948). 432 D. JANÁK, Činnost Mimořádného lidového soudu, s. 254-264. 433 V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 229; STO, Jak probíhá očista na Hlučínsku, NS, 16. 2. 1946, s. 4; TÝŽ, Práce očistné komise v Hlučíně, NS, 14. 1. 1947, s. 4. Podobné údaje též: NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 974, inv. č. 1282/6 – Přípis Úřadu předsednictva vlády ze dne 8. 12. 1947. 434 Zde však byla od podzimu 1946, a zejména od dubna 1947, stíhání v obou případech zastavována. Jiří FRIEDL, Češi a Poláci na Těšínsku 1945-1949, Praha – Brno 2012, s. 42-43, 56, 77-78, 98-100, 130-154, 198, 205-211; TÝŽ, K pokusům o odsun tzv. polských okupantů z Těšínska po druhé světové válce, in: Ivo PEJČOCH – Jiří PLACHÝ a kol., Okupace, kolaborace, retribuce, Praha 2010, s. 264-270, s. 264-270. 75


nutno zohlednit i potenciál její hrozby. Celkem 5126 případů znamenalo, že každý desátý obyvatel čelil možnosti vyměření pokuty, respektive odnětí svobody. Při započtení rodinných příslušníků tak vstoupila záležitost retribuce přímo do života třetiny obyvatel Hlučínska. Ohledně ekonomického dopadu retribuce viz kap. 4.3.1. Po únoru 1948 byla účinnost retribučního soudnictví obnovena, a to podle zákona č. 33/1948 Sb.,435 který umožňoval revidovat rozsudky vynesené na základě velkého retribučního dekretu, a zákona č. 34/1948 Sb.,436 který opravňoval okresní národní výbory jednak provést revizi ukončených řízení, respektive zahájit řízení v dalších, jinak promlčených kauzách (§§ 1 a 4). Nová lhůta byla stanovena do konce roku 1948. Obnovení retribučního soudnictví v Československu v roce 1948 však nedosáhlo očekávaného rozsahu.437 V tomto směru nebylo Hlučínsko výjimkou. Počet případů, které řešil ONV v Hlučíně, byl vcelku nepatrný. V. Plaček přináší údaj o 183 znovu otevřených kauzách; celková výměra nově uložených trestů pak měla činit, vyjma 60 osob, kterým bylo vyměřeno veřejné pokárání, 2541 dnů vězení a 178 000 Kčs (tj. 1447 Kčs na osobu).438 Obtížnější je bilance revize retribuce podle dekretu č. 138/1945 Sb. Opavský MLS otevřel zřejmě pouze 27 případů. Pokud je tento údaj směrodatný, znamená, že celkový rozsah revize byl velmi nepatrný a v případě Hlučínska se týkal maximálně několika jednotlivců.439 *** Na základě dekretu č. 33/1945 Sb. všichni občané německé národnosti (na osoby maďarského původu není nutno v případě Hlučínska brát zřetel), kteří získali německé občanství (§ 1, odst. 1), pozbývali československou státní příslušnost.440 Dekret činil výjimky u těch, kteří se v úředním hlášení přihlásili za Čechy, nebo byli donuceni nátlakem či okolnostmi „zvláštního zřetele hodnými“. Celá agenda byla založena na tom, že žádosti o zachování československého státního občanství byly podávány individuálně (§ 2, odst. 2, konkrétně za rodinné celky). Situace na Hlučínsku byla oproti českému vnitrozemí i pohraničí odlišná v tom směru, že německé občanství se všemi právy a

435 Zákon ze dne 25. března 1949, jímž se obnovuje účinnost retribučního dekretu a nařízení o lidovém soudnictví a mění některá jejich ustanovení č. 33/1948 Sb., částka 15. 436 Zákon ze dne 25. března 1948 o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti č. 34/1948 Sb., částka 16. 437 V roce 1948 vynášely MLS rozsudky s větším ohledem na třídní příslušnost. Lucie JARKOVSKÁ, Retribuční soudnictví 1948 – národní očista nebo třídní justice, in: I. PEJČOCH – J. PLACHÝ a kol., Okupace, s. 189; M. BORÁK, Spravedlnost podle dekretu, s. 75-80. 438 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 126. 439 M. BORÁK, Spravedlnost podle dekretu, s. 287. 440 Záležitost udělování československého státní občanství na Hlučínsku již byla v literatuře několikrát popsána, zde o ní bude pojednáno jenom v hlavních bodech. P. KLADIWA, K provádění národní očisty na Hlučínsku po roce 1945, VL 24, 1998, č. 2, s. 14-16; V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 194-207; TÝŽ, O řešení státní příslušnosti u Hlučíňanů v letech 1920, 1938 a 1945, VL 29, 2003, č. 1, s. 10-12. Respektive též viz práci autora: A. BINAR, K národnostní problematice na Hlučínsku, Opava 2007, s. 30-40. 76


povinnostmi získalo po roce 1938 veškeré autochtonní hlučínské obyvatelstvo.441 V důsledku této nesouměrnosti otevíral dekret prostor pro rozdílný výklad. Jedním z nich mohlo být odebrání občanství takřka všem osobám, zvláště, přihlédne-li se ke znění pátého paragrafu dekretu. Tomuto důsledku se však československá decizní sféra z řady důvodů snažila vyhnout. Okresní správní komise v Hlučíně se státoobčanskou otázkou začala zabývat koncem srpna 1945.442 Při místních národních výborech vznikaly dle jejího rozhodnutí ze dne 24. srpna 1945 prověřovací komise,443 které měly podat stanovisko k žádosti o přiznání státního občanství.444 Poté o nich jednala OKS, respektive později ONV v Hlučíně. Velká část žádostí však byla okresním orgánem postupována bezpečnostním orgánům k přešetření. Protože OSK musela rozhodnout o asi 18 000 žádostech, a vzhledem k nejasnosti směrnic, záležitost udělování občanství se neúměrně protahovala.445 Do listopadu 1946 bylo vyřízeno pouze asi 43 % případů; nutno podotknout, že okolnosti pro udělení občanství byly méně přísné, než v českých zemích. V průběhu času počet nejasností při udělování státního občanství narůstal. Ministerstvo vnitra proto vyslalo v říjnu 1946 na Hlučínsko zjišťovací komisi. Ta ve svých závěrech navrhla postup, v rámci kterého mělo být obyvatelstvo rozděleno do tří kategorií,

441 Smlouva mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce č. 300/1938 Sb., částka 100. 442 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 9. schůzi okresní správní komise v Hlučíně dne 24. 8. 1945. 443 TAMTÉŽ, kart. 45, inv. č. 167 – Zprávy o jmenování prověřovacích komisí za jednotlivé obce (1945). 444 Jednotná žádost o vydání osvědčení o státním občanství, která současně potvrzovala národní spolehlivost, zachování československého občanství a vrácení československého občanství, byla rozdělena do několika formulářů. Formulář „A“ podával „přednosta domácnosti“ za sebe i za členy rodiny. Formulář „B“ podávala družka a formulář „C“ pak děti do 21 let věku. Kromě nezbytných osobních údajů musel žadatel odpovědět na třicet otázek („A“) týkajících se národnosti a jazyka, místa pobytu, politické a veřejné činnosti, především členství v německých a nacionálně socialistických institucích, stran a organizací a chování v době okupace. MNV/MSK musel potvrdit správnost údajů, přičemž se v této záležitosti obracel na orgány bezpečnosti, zaměstnavatele, odborové organizace, školy apod. Teprve po získání vyjádření vyplňoval formulář „D“ a spis postupoval okresní instanci (ONV/OSK) k rozhodnutí. 445 Pro bližší představu o rozsahu této záležitosti je možno uvést, že v současnosti zabírají spisy týkající se státoobčanské agendy 215 kartonů, tj. takřka 26 běžných metrů. TAMTÉŽ, kart. 46 – 260. Navíc ve státoobčanské agendě je nutno rozlišovat udělování, resp. potvrzování státního občanství na základě dekretu od udělování občanství cizím státním příslušníkům cestou naturalizace. 77


přičemž každá měla být posuzována jinak.446 Tyto závěry se staly předmětem jednání na ministerstvu vnitra dne 23. listopadu 1946, kdy byla doporučení komise přijata, tzn. dosavadní „benevolentní“ postup byl sankcionován i na nejvyšší úrovni.447 Současně bylo rozhodnuto vyslat další komisi, na kterou měla být převedena pravomoc při rozhodování v žádostech o státní občanství. Ta během svého čtyřměsíčního působení od počátku roku 1947 rozhodla o necelých 6000 žádostech. Celková bilance tak k 30. dubnu 1947 vypadala následovně. Z 18 687 žádostí bylo dosud vyřešeno 15 669 (tj. 83,8 %), s tím, že zamítavé stanovisko padlo pouze asi ve 261 případech (tj. 1,7 %).448 Tento údaj lze interpretovat jak jako výsledek „benevolence“, tak jako neochotu zabývat se komplikovanějšími případy. V červnu 1947 zbývalo vyřešit údajně kolem 1500 až 2000 případů státního občanství. Nicméně předpoklad OSK, že do konce srpna 1947 bude celá záležitost skončena,449 nevyšel. V polovině září 1947 zbývalo k vyřízení ještě 1345 žádostí.450 Na vině zpomalení postupu byla metoda práce. Nejdříve totiž byly rozhodnuty nesporné případy, což znamenalo, že čím méně případů zůstávalo, tím obtížnější bylo jejich řešení. Do poloviny prosince 1947 byla většina původních žádostí o státní občanství hotova, nevyřízeno mělo zůstat údajně pouze 28 žádostí. Mezitím byla vydána nová lhůta k podání žádostí. 446 Komise naopak navrhla následující kritéria pro udělení, respektive zbavení občanství. Jednalo se o přiznání se k národnosti při sčítání lidu, o mateřskou řeč, přiznání se k „ideologii“ a rasový původ. Na tomto základě navrhla komise roztřídit obyvatelstvo do tří skupin; první představovali ti, kteří se nestali, respektive jenom za konkrétních podmínek, členy organizací nacionálně socialistického Německa, druhou pak „pasivní“ členové takových organizací, jako SdP a NSDAP, a nakonec třetí, tj. ti, kteří působili jako funkcionáři režimních organizací. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Zpráva zjišťovací komise ministerstva ze dne 8. 11. 1946. Též: ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3191, sign. 614.0 – Zpráva zjišťovací komise, vyslané na Hlučínsko z popudu výnosu ministerstva vnitra; V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 194-202. 447 Občanství nemělo být udělováno osobám, které vstoupily do Freikorpsu, jednotek Sutzstaffeln a které bylo možno považovat za politické vůdce nacionálně socialistického hnutí na Hlučínsku. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Informace pro pana ministra ze dne 26. 11. 1946; NA, f. OK ÚV KSČ, arch. jedn. 124 – Pokyny pro řešení otázky státního občanství na Hlučínsku. Názory, se kterými přišla komise a které akceptovalo ministerstvo, však rozhodně nebyly nové. Při komparaci je totiž nápadná podobnost se zněním memoranda Slezského kulturního ústavu z roku 1945. Navíc názory o tom, že udělování občanství probíhalo vcelku benevolentně, bylo možno zjistit již na jaře 1945. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 77 – Týdenní hlášení OV KSČ Hlučín ze dne 11. 4. 1946. To také relativizuje pozornost, jaká byla výsledkům jednání věnována ve starší literatuře. V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 202-203. 448 Dopočítáno na základě seznamu osob, jimž bylo udělení o československém občanství zamítnuto. Jedná se o seznam, jenž lze datovat do 18. dubna 1947, tj. do období ukončení činnosti komisí MV. Pokud je seznam úplný, znamenalo by to, že občanství se neudílelo jen ve výjimečných případech. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 261, inv. č. 170 – Seznam osob, kterým nebylo uděleno československé státní občanství (1947). 449 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 126, sign. 213 – Přípis Osidlovací komise ministerstva zemědělství (OKMZ) v Hlučíně ze dne 19. 6. 1947. 450 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 153 – Návrh na zřízení státoobčanských komisí ze dne 14. 9. 1947; TAMTÉŽ, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 2. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 22. 9. 1947; TAMTÉŽ, kart. 16, inv. č. 153 – Zápisy o jmenování státoobčanských komisí ONV (1947). 78


Mezi 12. zářím a 17. prosincem 1947 tuto alternativu využilo 963 osob.451 O rychlosti, s jakou byly nové případy vyřizovány, nejsou zprávy, lze však očekávat, že se jednalo o komplikovanější kauzy, u nichž probíhalo rozhodování pomalu. Svědčí pro to i zpráva MV ze dne 19. listopadu 1947. Podle ní zbývalo vyřešit ještě 1200 „velmi pochybných“ případů.452 U dvanácti obcí Hlučínska, které se nacházely pod správou ONV Opava-venkov, probíhalo vyřizování státoobčanské agendy o poznání svižnějším tempem a do konce roku 1947 byla celá záležitost skončena.453 Nevyřešené státoobčanské postavení obyvatel, především v letech 1945 a 1946, se promítalo do jejich ekonomické a sociální situace. Obyvatelé Hlučínska byli sice de iure nadále příslušníky československého státu, řada úředních úkonů byla ale podmíněna doložením osvědčení o národní spolehlivosti. A to bylo odvislé od skutečnosti, jak bylo u dotyčné osoby rozhodnuto v případě státoobčanské agendy. Přitom se jednalo o takové záležitosti, jakými byly sňatky, výplaty náhrad za válečné škody, výplaty penzí nebo přiznání 25% státního přídavku horníkům apod. Do února 1948 byla drtivá většina státoobčanské agendy vyřízena. Přesto v důsledku stoupajícího tlaku odbojových skupin proběhla dne 14. ledna 1948 porada na krajské úrovni, které se zúčastnili mj. zástupci ostravské expozitury a Osidlovacího úřadu FNO.454 Na ní bylo rozhodnuto uskutečnit revizi sporných případů. Než však mohlo být toto opatření realizováno, došlo k mocenskému zvratu. V nových politických podmínkách byla vyhlášena nutnost revize státoobčanské agendy. Explicitně bylo toto stanovisko formulováno na IV. krajské konferenci KSČ, která se konala v březnu 1948; na ní zazněl požadavek dokončit státoobčanskou agendu na základě třídního hlediska. Bylo zdůrazněno, aby v případě dělníků a drobných zemědělců bylo postupováno shovívavě. To bylo vzhledem ke společenské struktuře pro hlučínské obyvatelstvo výhodné. Dne 8. března 1948 vydalo ministerstvo vnitra výnos, ve kterém uložilo okresnímu národnímu výboru v Hlučíně, aby podrobil revizi všechna dosud vydaná osvědčení o československém státním občanství. V dubnu 1948 byly ustaveny dvě očistné komise pro okres Opava a v červnu téhož roku další čtyři pro okres Hlučín. Jejich činnost byla původně proponována na tři měsíce.455 Komise dělila obyvatelstvo do tří skupin, v první byly osoby, jimž nebylo možno prokázat protičeskoslovenskou činnost, ve druhé skupině osoby s „menšími“ prohřešky. Třetí skupinu pak tvořily osoby, kterým bylo státní občanství zamítnuto. 451 Po ustavení okresního národního výboru byly totiž dne 15. září 1947 jmenovány tři státoobčanské komise. TAMTÉŽ, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. 452 NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 974, inv. č. 1282/6 – Přípis Úřadu předsednictva vlády ze dne 8. 12. 1947. 453 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 108 a 116-117. 454 O tom, že požadavek změny přístupu měl širší zázemí, svědčí, že ve stejnou dobu, dne 30. ledna 1948, navštívil okres Hlučín náměstek ministerstva vnitra a taktéž doporučil přezkoumat dosavadní rozhodnutí. TAMTÉŽ, s. 174-179. 455 Ohledně předúnorového řešení psaly noviny, že: „Vše, co se až dosud vykonalo na Hlučínsku od osvobození v r. 1945 po stránce národnostní očisty a řešení národnostního problému ožehavé hlučínské otázky, možno shrnouti do dvou závěrů: provizorních opatření a z nich plynoucí nejistoty do budoucna.“ TS, Hlučínský problém před definitivním vyřešením, NS, 15. 6. 1948, s. 4. 79


Podle sondy z výsledku činnosti revize státoobčanských záležitostí ve 12 obcích v okrese Opava-venkov je patrno, jak komise rozhodovaly. Znova bylo otevřeno přibližně 60 % všech podaných žádostí, rozhodnutí zařadit případ do první kategorie padlo v 81,7 %, do druhé v 8,2 % a do třetí v 9,6 % případech. U části osob z třetí skupiny byl navržen odsun do vnitrozemí (v 2,8 % všech projednávaných případů). V ojedinělých případech zařazovala komise i do čtvrté skupiny, která byla vyhrazena pro manželky říšských Němců.456 S velkou pravděpodobností lze očekávat, že obdobný rozsah měla i obnovená státoobčanská agenda v rámci okresu Hlučín. Postup při udělování státního občanství se stal předmětem jednání ONV v Hlučíně dne 15. října 1948. Zřejmě došlo ke stejné situaci jako v roce 1947. Jednodušší případy byly vyřešeny a komplikovanější zůstávaly. Toho dne bylo usneseno, že hlučínský problém představuje generační záležitost; hlavním úkolem tedy nemá být potrestání zrádců, ale snaha „vrátit většinu obyvatelstva národu a státu“. Vyjma skutečných vůdců iredenty mělo být občanství udělováno opět benevolentně, současně však na základě aplikace třídního přístupu.457 Přestože na V. okresní konferenci KSČ v dubnu 1949 se hovořilo o nutnosti neodkladně uzavřít celou záležitost do podzimu téhož roku, řada nevyřízených přípisů zaměstnávala státní orgány ještě na počátku padesátých let. Pro srovnání, k 1. říjnu 1949 řešily ONV v Hlučíně a v Opavě 4120 žádostí, KNV v Ostravě ještě 923 žádostí, dalších 1043 prověřovala Státní bezpečnost (StB). Dohromady se tedy jedná o 6086 případů. V květnu roku 1950 skončila činnost státoobčanské komise při ONV v Hlučíně. Podle zprávy z tisku projednala celkem 1060 kauz. Z toho bylo kladně rozhodnuto v 642 případech a záporně u 105 (tj. v 9,9% – obdobně jako v okrese Opava-venkov). Rozhodnutí o zbývajících 193 žádostech bylo ponecháno KNV v Ostravě. V pěti případech si ponechával rozhodnutí ONV, ostatní případy byly „založeny“.458 V roce 1950 se zástupci kraje a okresu rozhodli udělit občanství všem osobám, vyjma asi 200 žadatelů. Zřejmě však chyběla vůle všechny případy vyřídit, neboť ještě v roce 1952 nebylo v 575 případech rozhodnuto. Koneckonců situaci komplikoval i nezájem některých osob o československé občanství. Z tohoto důvodu konečné lhůty pro odevzdání žádostí byly několikrát posunovány. V roce 1952 zůstalo v okrese Hlučín ještě 35 osob, které nepodaly žádost o československé občanství a ani o tom neuvažovaly.459 V tomto směru

456 Analýza dle výsledků revize za obce Hněvošice, Rohov, Služovice, Strahovice a Vrbka. SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 362 – Přípisy komise pro přezkoumání státního občanství na Hlučínsku (srpen až říjen 1948). 457 V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 179-187. 458 Pouze v pěti případech ponechával si ONV možnost vlastního rozhodnutí: K 5. výročí osvobození zlikvidován „hlučínský problém“. NS, 7. 5. 1950, s. 4. 459 V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 187-190; TÝŽ, O řešení státní příslušnosti, s. 10-12. Ale ještě v roce 1952 psal MNV v Hlučíně o tom, že „řada občanů obdržela čsl. státní občanství.“ SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 753, inv. č. 480 – Přípis MNV v Hlučíně ze dne 24. 11. 1952. Po únoru 1948 byl termín stanoven na 23. června 1948, později do 31. října 1951. Dne 28. dubna 1951 bylo pak rozhodnuto, že osoby bez občanství si musí povinně zažádat o jeho přidělení. Situaci tentokrát však komplikovala skutečnost, že obyvatelstvo mezitím ztrácelo o udělení občanství zájem. 80


archivní výzkum potvrdil dosavadní závěry literatury.460 Na jaře 1953 zasáhlo do státoobčanské agendy vydání zákona č. 34/1953 Sb.461 Na jeho základě ty osoby, které přišly podle dekretu č. 33/1945 Sb. o československé státní občanství, jej získávaly zpátky. Zpráva z května 1954 uvádí, že bylo uděleno občanství 87 osobám, přitom o dalším udělování se již neuvažovalo.462 Tímto okamžikem byla v případě státního občanství definitivně vyřešena hlučínská otázka. Přestože i nadále se na Hlučínsku nacházely osoby bez československého státního občanství, jednalo se výhradně o osoby, které je odmítly. Kolik těchto osob bylo, je obtížné uvést. Kupříkladu v Petřkovicích bylo v roce 1949 386 osob, tj. asi desetina obyvatel obce, bez občanství. Přitom většinu z nich, celkem 256 případů, představovali uprchlíci z Ratibořska. Do roku 1954 však musel jejich počet zákonitě poklesnout. Vždyť zpráva z května 1954 uvádí pouze tři případy v okrese Hlučín.463 Jiné indicie však svědčí, že se jednalo řádově o desítky osob.464 Shoda nicméně panuje ve vysvětlení příčin odmítání občanství. Jednalo se o osoby, které měly příbuzné, často partnera, ve Spolkové republice Německo, kam se usilovaly odstěhovat.465 Decizní sféra jejich odchod doporučovala.466 Lze proto uzavřít, že s největší pravděpodobností do konce padesátých let tyto osoby Hlučínsko skutečně opustily. Na relativně mírné formě vyřešení státoobčanské otázky,467 především ve srovnání s potenciálem a podporou, kterou disponovali zastánci radikálního postupu, se podílel fakt, že vcelku shovívavý přístup byl uplatněn i vůči osobám zapsaným do tzv. Volkslisty na sousedním národnostně smíšeném Těšínsku. Další paralela existuje v tom, jak se vyvíjel přístup k polské menšině. Ten prošel významným obratem. Zatímco během roku 1945 převažovaly návrhy, které by ve svém důsledku znamenaly fakticky odsun všech osob polské národnosti, od roku 1946 bylo upřednostňováno mírnější řešení, mj. došlo k zastavení vyhošťování tzv. polských okupantů.468

460 N. PAVELČÍKOVÁ, K vývoji Opavska a Hlučínska, s. 174. 461 Zákon ze dne 24. dubna 1953, jímž některé osoby nabývají československého státního občanství č. 34/1953 Sb., částka 19. 462 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Zpráva ONV v Hlučíně ze dne 5. 5. 1954. 463 TAMTÉŽ. 464 Kupříkladu počátkem listopadu 1955 bylo v Kravařích celkem 33 osob bez státního občanství. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 76. 465 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Zpráva ONV v Hlučíně ze dne 18. 3. 1954. 466 SOkA Opava, f. JZD Kravaře, kart. 1, inv. č. 9 – Pohovory pro vstup do JZD (1958). 467 Tato skutečnost poukazuje na limity koncepce celospolečenského konsensu o vytvoření „čisté“ společnosti a o tom, že existovaly určité oblasti tolerance, a to především od roku 1946. K tomu viz: Matěj SPURNÝ, Očištěná společnost, Soudobé dějiny (SD) 19, 2012, č. 2, s. 210-211. 468 Z celé řady prací o Těšínsku se odkazuje na nejnovější: J. FRIEDL, Češi a Poláci na Těšínsku 1945-1949, s. 42-43, 56, 77-78, 98-100, 130-154, 198, 205-211; TÝŽ, K pokusům o odsun tzv. polských okupantů, s. 264-270. 81


2.6 Plánování hospodářského a sídelního vývoje V období „budovatelského režimu“, pod čímž J. Kabele rozumí jak politický systém, který existoval v letech 1945 až 1948, tak ten z let 1948 až 1989,469 byl ekonomický a z části i společenský život organizován na principech direktivního řízení. Základy pro vznik centrálně řízené ekonomiky byly položeny během prvních mírových měsíců. Poválečnou hospodářskou a sociální politiku ovlivnilo několik podnětů, ale dva byly stěžejní, totiž deprese třicátých let a druhá světová válka. Pod jejich dojmem došlo k akceptaci východiska, že zásahy státu do ekonomické a společenské sféry jsou nejen legitimní, ale dokonce žádoucí.470 Komplementárním rysem fungování ekonomiky byl její výrazný sociální podtext; hospodářství nemělo být orientováno výhradně na efektivitu, ale mnohem více než kdykoliv předtím mělo saturovat politické a sociální potřeby.471 Podmínkou intervencionizmu ze strany státu byla mj. existence státního vlastnictví. Jeho základy položila v Československu expropriace německého a maďarského majetku472 a krátce nato filmového průmyslu.473 Dne 24. října 1945 byly pak přijaty dekrety,474 kterými byly znárodněny doly a vybrané průmyslové podniky,475 včetně podniků

469 J. KABELE, Z kapitalismu do socialismu, s. 7-34. 470 Za hlavního obhájce těchto názorů se považuje J. M. Keynes, jehož myšlenky vstoupily do povědomí českých ekonomů ještě v době první republiky a zcela zvítězily v letech druhé světové války. S delším časovým odstupem, v roce 1963, vyšla jeho práce i v češtině: John Maynard KEYNES, Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, Praha 1963, 386 s. Myšlenkám, zastávajícím principy liberální ekonomiky, se po roce 1945 již takového sluchu nedostalo. Za všechny se jmenuje alespoň: F. A. HAYEK, Osudná domýšlivost, 200 s. 471 Výše uvedené představy se staly základem vládního programu, manifestačně vyhlášeného v dubnu 1945 v Košicích. Tento program se začal vytvářet mezi příslušníky druhého odboje. Přestože existovaly podstatné rozdíly mezi jednotlivými odbojovými skupinami a proudy, v případě požadavku státního intervencionizmu panovala jednomyslná shoda; týkala se londýnského exilu (Edvard Beneš, Jaromír Nečas), domácího odboje (zejm. Politický výbor Věrni zůstaneme), slovenské politické reprezentace (Manifest Slovenské národní rady) i komunistů. Jejich souhrnné znění, avšak za programové a ideové převahy komunistů, přinesl pak tzv. Košický vládní program. Program prvé domácí vlády republiky, s. 22-26. K požadavkům jednotlivých proudů druhého odboje např.: L. KALINOVÁ, Východiska, očekávání a realita, s. 10-40. 472 R. OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA (edd.), Stručný hospodářský vývoj, s. 310-318. 473 Dekret presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945 o opatřeních v oblasti filmu č. 50/1945 Sb., částka 24. 474 Nejnověji: Jan KUKLÍK, Znárodněné Československo, Praha 2010, s. 135-322. 475 Dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků č. 100/1945 Sb., částka 47. 82


průmyslu potravinářského,476 akciové banky477 a soukromé pojišťovny.478 Z jejich majetkových podstat vzniklo do konce roku 1947 celkem 321 národních podniků.479 Výsledkem vskutku revolučních480 majetkoprávních změn bylo utvoření tzv. třísektorové ekonomiky. První sektor představovalo vlastnictví státu, druhý soukromá velkovýroba, respektive velkoobchod, a třetí soukromá malovýroba, respektive maloobchod.481 Tato struktura usnadnila následnou realizaci dvouletého hospodářského plánu.482 Zcela odlišným způsobem byl realizován státní intervencionizmus po únoru 1948. Do popředí hospodářských zájmů navíc, především v tzv. zakladatelském období, vstoupily požadavky politické. To znamenalo zásadní restrukturalizaci ekonomiky;483 její principy byly souhrnně nazývány jako tzv. generální linie výstavby socializmu.484 V jejím rámci byl likvidován samoživitelský („socializace“ živností a řemesel) a samozáso476 Dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945 o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského č. 101/1945 Sb., částka 47. 477 Dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945 o znárodnění akciových bank č. 102/1945 Sb., částka 47. 478 Dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945 o znárodnění soukromých pojišťoven č. 102/1945 Sb., částka 47. Všechny výše uvedené dekrety jsou edičně zpřístupněné: Dekrety prezidenta republiky, dok. č. 22, s. 386-401, TAMTÉŽ, dok č. 32-35, s. 476-796. 479 R. OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA (edd.), Stručný hospodářský vývoj, s. 316; V. PRŮCHA a kol., Hospodářské dějiny, s. 244-249. 480 Celý komplex změn uskutečňovaných v letech (1944) 1945 až 1948 byl v dobové terminologii nazýván „národní a demokratická revoluce“. Jaroslav CESAR – Z. SNÍTIL, Československá revoluce 1944-1948, Praha 1979, s. 166-186, 322-352. 481 P. MAREK, České živnostnictvo, s. 13-109. Podle jednotlivých odvětví bylo zastoupení sektorů následující. Státní sektor představoval těžbu nerostných surovin, kovoprůmyslu, papírnictví, chemický, sklářský a textilní průmysl a cukrovarnictví. Znárodněný sektor představoval nejen rozsáhlou, ale též efektivní část československého hospodářství. Z. JIRÁSEK, Dopad znárodnění v roce 1945 na československou ekonomiku, in: Hynek FAJMON – Stanislav BALÍK – Kateřina HLOUŠKOVÁ (edd.), Dusivé objetí, Brno 2006, s. 118-122. Kapitalistický sektor se týkal oborů stavebnictví, lihovarnictví a dřevozpracujícího průmyslu. Podle počtu osob činných k 30. 11. 1947. NA, f. GS ÚV KSČ, sv. 80, arch. j. 601 – Resumé statistických zjištění, tab. č. 1. Malovýrobní sektor sice nebyl znárodňováním přímo dotčen, avšak v důsledku řady událostí, především velké hospodářské deprese a druhé světové války, byl výrazně oslaben. Mezi roky 1935 a 1946 bylo v českých zemích likvidováno přes 125 000 živností, tj. 42 %. Po roce 1945 byla mj. prodlužována platnost okupačních předpisů, které regulovaly živnostenské podnikání. P. MAREK, České živnostnictvo, s. 67-109. 482 Zákon ze dne 25. října 1946 o dvouletém hospodářském plánu č. 192/1946 Sb., částka 84. Viz též: J. GRONSKÝ, Komentované dokumenty… II, s. 230-233. Jeho smyslem bylo nejen zahladit ztráty způsobené válkou, ale v řadě odvětví a sektorů položit základy dalšího ekonomického rozvoje. Z. SNÍTIL – K. KAPLAN, Československé hospodářství, s. 27-35. 483 Současně s restrukturalizací ekonomiky probíhala reorganizace řízení. Během let 1949 a 1950 vzniklo 403 nových národních podniků a stávajících 14 generálních ředitelství bylo rozděleno na 94 hlavních správ, které kontrolovaly celkem asi 1500 národních podniků. NA, f. GS ÚV KSČ, sv. 81, arch. j. 607 – Zpráva o reorganizaci znárodněného průmyslu ze dne 26. 10. 1949. 484 K. KAPLAN, Utváření generální linie, s. 8, 200-271. 83


bitelský (kolektivizace) sektor.485 To znamenalo zásadní systémovou změnu ekonomiky, ve které nadále existoval pouze jednotný socialistický sektor. Za okamžik dokončení transformace národního hospodářství do podoby centrálně plánovaného se zpravidla považuje rok 1952. Určujícím rysem charakteru těchto změn je nicméně fakt, že žádná z nich nesouvisela s potřebami československého hospodářství.486 Počátkem roku 1949 byl spuštěn první pětiletý plán.487 Ten byl sice koncipován jako normativní, avšak navzdory tomu byl několikrát pozměněn (v únoru 1950, v únoru 1951 a v září 1953).488 Tento precedens se později stal běžně užívanou praxí. V letech 1954 a 1955 bylo hospodářství řízeno ročními plány, nicméně v roce 1956 byl rytmus pětiletek obnoven a bez přerušení trval až do roku 1989.489 Centrální řízení ekonomiky však mělo v sobě zakódované krizové prvky. Ty se staly evidentní v okamžiku prvního uvolnění režimu v roce 1953. Od tohoto okamžiku byly hledány cesty k reformě příkazového hospodář-

485 Přitom již na jaře 1948 byly přijaty zákony, které rozšiřovaly znárodnění na dosud soukromý sektor a podle nichž se uskutečnila nová pozemková reforma. V. PRŮCHA a kol., Hospodářské dějiny, s. 273-288. 486 O ztrátě hospodářské suverenity svědčí i existence tzv. sovětských poradců. Z. JIRÁSEK, K otázce sovětských vlivů na československé hospodářství v letech první pětiletky, in: Jan HÁJEK – Jiří KOCIAN – Milan ZÍTKO (edd.), Fragmenty dějin, Praha 2006, s. 587-592. 487 Zákon ze dne 27. října 1948 o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (zákon o pětiletém plánu) č. 241/1948 Sb., částka 90. Hlavním cílem pětiletého plánu měl být, vyjádřeno v procentech, nárůst národního důchodu o 48 %, spotřeby o 35 %, průmyslové výroby o 57 % a zemědělské výroby o 16 %. V. PRŮCHA a kol., Hospodářské dějiny, s. 294-300; Z. SNÍTIL – K. KAPLAN, Československé hospodářství, s. 91-111; Základy první československé pětiletky, [Praha] 1948, s 43-84. 488 V. PRŮCHA a kol., Hospodářské dějiny, s. 294-300. 489 Do roku 1989 bylo vypracováno celkem osm pětiletých plánů: třetí v letech 1960 až 1965, čtvrtý 1966 až 1970, pátý 1971 až 1975, šestý 1976 až 1980, sedmý 1981 až 1985 a osmý 1986 až 1990. Koncem osmdesátých let se již pracovalo na devátém pětiletém plánu. Vzhledem k faktu, že plnění plánů bylo často jen formální a samotné plány byly průběžně měněny, neslouží jako východisko periodizace ani v této kapitole. Blíže např.: Z. JIRÁSEK – R. ŽÁČEK, Příprava třetí pětiletky v druhé polovině 50. let, SlSb 90, 1992, č. 2, s. 133-140. Z. ŠULC, Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945-1995, Brno 1998, s. 22-23. 84


ství, ale přes dílčí úpravy systému nebyly jeho principy opuštěny.490 *** Ústředním orgánem plánování národního hospodářství byla od roku 1945 Hospodářská rada. Mnohem širšími kompetencemi disponoval Státní úřad plánovací (SÚP; od roku 1959 až do roku 1989 Státní plánovací komise),491 který na její činnost navázal roku 1949. SÚP jakožto ústřední státní orgán, měl za úkol „připravovat návrhy hospodářských plánů a předkládat je vládě“ a provádět kontrolu jejich plnění. Vlastní plánování bylo organizováno hierarchicky.492 Na rozpisech úkolů se měly podílet jednotlivé stupně národních výborů. Při krajských národních výborech byly na základě vládního nařízení zřizovány krajské plánovací referáty a krajské plánovací komise.493 Při okresních výborech vznikaly po válce okresní plánovací sbory, v okrese Hlučín vznikl v roce 1946. V souvislosti s reorganizací správy v roce 1949 začal vykonávat tuto činnost plánovací referát a plánovací komise.494 Situaci zjednodušilo vládní nařízení z roku 1952, které

490 Za existence komunistického režimu byly podniknuty dva hlavní pokusy reformovat centrálně řízenou ekonomiku. První, tzv. Rozsypalova reforma, která vstoupila v účinnost roku 1958, byla v roce 1962 odvolána, druhá, tzv. Šikova reforma, byla uskutečňována postupně od roku 1965, a přes svůj nerealizovaný potenciál byly její myšlenky v průběhu roku 1969 zavrženy. K. KAPLAN, Kořeny, [1.], s. 261-306; V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 302-304, 315-318, 811-812; Ota ŠIK, K problematice socialistických zbožních vztahů, Praha 1965, zejm. s. 221232, 329-337; Z. ŠULC, Stručné dějiny ekonomických reforem, s. 22-55. V prosinci 1970 schválil ÚV KSČ text, který se stal základním východiskem další politiky, v tom i hospodářské a sociální (tzv. stabilizační opatření). Poučení z krizového vývoje, s. 9-32. Na počátku osmdesátých let se znovu ukázaly problémy centrálně řízeného hospodářství. První pokus z roku 1980 byl nicméně zcela ignorován. Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství po roce 1980, Hospodářské noviny, 14. 3. 1980, 21. 3. 1980, příloha. Dále též: Ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, [Praha] 1980, s. 3-57; Leopold LÉR, Významný krok v procesu zdokonalování plánovitého řízení, Hospodářské noviny, 14. 3. 1980, s. 1, 4-5. Teprve v roce 1987, kdy byl původní návrh upraven, začaly být některé jeho prvky, například vznik právní kategorie „státního podniku“, realizovány. Zákon ze dne 14. června 1988 o státním podniku č. 88/1988 Sb., částka 17; Zásady přestavby hospodářského mechanismu ČSSR, Hospodářské noviny, 30. 1. 1987, příloha, s. 1-8. Dále též: L. KALINOVÁ, K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989, Praha 1999, s. 28; V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 762-767; Z. ŠULC, Stručné dějiny ekonomických reforem, s. 56-64; Zásady přestavby hospodářského mechanismu ČSSR, Praha 1987, s. 7-66, zejm. s. 7-21. 491 Zákon ze dne 22. února 1949 o hospodářském plánování (plánovací zákon) č. 60/1949 Sb., částka 21; Zákon ze dne 8. července 1959 [o] Státní plánovací komisi č. 41/1959 Sb., částka 19. 492 R. OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA (edd.), Stručný hospodářský vývoj, s. 394-414; Z. ŠULC, Stručné dějiny ekonomických reforem, s. 9-21. 493 Vládní nařízení ze dne 28. 12. 1948 o plánovacích referátech krajských národních výborů č. 33/1948 Sb., částka 106 (zde §§ 1 a 3). 494 Pro úplnost se uvádí, že v rámci jednotlivých referátů národních výborů existovala ještě plánovací oddělení; ta však určovala výhradně činnost a postup prací jednotlivých referátů a do plánování ekonomiky nezasahovala. 85


veškerou plánovací agendu převedlo na plánovací komise.495 Ty existovaly jako objektivní orgán rady krajských a okresních národních výborů. Novinkou byla skutečnost, že plánovací komise mohly vznikat i při národních výborech měst. V roce 1958 byly upřesněny kompetence okresních plánovacích orgánů. Ty měly nadále rozhodovat výhradně o hospodářství národních výborů. Důraz na „komplexnost“ rozvoje příslušného území, které nařízení požadovalo, se v praxi začal projevovat až od počátku šedesátých let.496 Územněsprávní reforma v roce 1960 měla na zavedený mechanizmus pouze nepřímý vliv, došlo totiž k posílení pozic okresních plánovacích komisí. Rozhodující byl v tomto směru zákon o národních výborech č. 69/1967 Sb., který ukončil podřízenost plánovací komise ze strany komise národního výboru vyššího stupně; plánovací komise současně získala dohled nad příslušnými odbory. V následujících letech lze proto objevit několik zmínek o sporech mezi okresními a krajskými orgány týkajících se plánování. V případě ONV v Opavě existovala od roku 1960 jak okresní plánovací komise, tak plánovací odbor, ke kterým v roce 1976 přibyl odbor výstavby územního plánování a analogicky v roce 1986 komise výstavby a územního plánování. *** Počátky plánování hospodářského rozvoje Hlučínska souvisí se situací v poválečných letech. Jako první formulovala a prosazovala požadavek zavedení průmyslu na Hlučínsku opavská obchodní a živnostenská komora.497 V memorandu ze dne 1. prosince 1945 poukázala na nedostatek pracovních příležitostí a na nutnost obyvatelstva dojíždět do zaměstnání „za podmínek sociálně naprosto neúnosných“.498 Následně, v červnu 1946, žádala Státní úřad plánovací o poskytnutí přednostní pomoci na rozvoj okresů Bílovec, Hlučín a Opava, a to zavedením strojírenského a potravinářského průmyslu. Na Hlučínsku byly vytipovány obce Dolní Benešov a Chuchelná. Jako argument byl v případě Chuchelné uveden fakt, že v obci se nacházel nevyužívaný komplex tabákové továrny, přičemž v okolí obce byl dostatek pracovních sil i zemědělských plodin ke zpracování. Iniciativu podpořil MNV Chuchelná, který kalkuloval s možností přeměnit okolní velkostatky na ovocnářské či zelinářské plantáže.499 Jako nejtíživější byla pociťována skutečnost, že se na Hlučínsku nedostávalo zaměstnání ženám. Dne 10. října 1946 přišla s požadavkem zavedení domáckého průmyslu hlučínská okresní péče o mládež; orientace výhradně na domácký průmysl byla zdůvod495 Nařízení ze dne 19. 8. 1952, kterým se zřizují plánovací komise národních výborů a vydává jejich statut č. 42/1952 Sb., částka 25. Zde §§ 1, 2, 7 a 8. 496 K vymaňování okresních plánovacích orgánů z podřízenosti krajských plánovacích orgánů docházelo od poloviny roku 1958, kdy vstoupilo v účinnost nové vládní nařízení. Vládní nařízení ze dne 27. 6. 1958 o organizaci výkonných orgánů národních výborů č. 33/1958 Sb., částka 13. Zde §§ 12 a 21. 497 ZAO, f. OŽK Opava, kart. 481, inv. č. 648 – Připomínky k rozmístění průmyslu a řemesel ve Slezsku. 498 Memorandum bylo předáno ministru průmyslu Bohumilu Laušmanovi. TAMTÉŽ, kart. 12, inv. č. 257 – Memorandum podané dne 1. 12. 1945. Kromě OŽK měly na znění memoranda podíl ONV Opava, Ústřední národní výbor Opava a Národohospodářská komise Krajské rady odborů v Opavě. 499 TAMTÉŽ, kart. 481, inv. č. 648 – Přípis OŽK Opava ze dne 14. 6. 1946. 86


něna tím, že na Hlučínsko, jako příhraniční region, nebylo možno přesunout průmyslové kapacity.500 Následné koncepční plánování ekonomického rozvoje Hlučínska souviselo s dvouletým hospodářským plánem (zák. č. 192/1946 Sb.). Jeho součástí byla totiž pomoc tzv. hospodářsky slabým krajům (§§ 1 a 8 odst. f).501 Fakt, že Hlučínsko nebylo mezi tyto oblasti zařazeno, byl sice v rozporu s předchozími deklamacemi, nicméně vzhledem k průmyslovému charakteru ostravské oblasti jako celku bylo toto „opomenutí“ do jisté míry pochopitelné. Reakcí na tento stav byla snaha dodatečně do této kategorie zařadit okres Hlučín, respektive dále okresy Opava a Bílovec. Nejagilnější byla opět OŽK v Opavě.502 Ve svém návrhu požadovala v případě Hlučínska prodloužení železniční tratě z Petřkovic až do Ostravy, respektive napojení železnice na tramvajovou dopravu. Obdobného znění byla její dvě memoranda z jara 1947. Komora především upozornila na nebezpečí z prodlení, neboť mělo hrozit vylidňování regionu. V roce 1948 pak navrhla, že Hlučínsko je vhodné rozdělit na dvě spádové oblasti, Opavskou a Ostravskou. Investice měly přitom směřovat do západní, opavské části regionu, zatímco v jeho východní polovině měl být nedostatek pracovních příležitostí řešen blízkostí ostravského průmyslu.503 Obdobného znění byly i návrhy orgánů veřejné správy. V elaborátu ostravské expozitury z června 1947 bylo navrženo, aby byly na Hlučínsku zřízeny dva závody lehkého průmyslu pro zaměstnávání žen. Závod v Chuchelné měl poskytovat 200 pracovních míst, závod v Kravařích pak 300. Plán na zřízení podniku v Kravařích přitom zřejmě vycházel z návrhu ONV v Hlučíně, který požadoval na expozituře, aby při zpracování pětiletého plánu byla větší pozornost věnována západnímu Hlučínsku. Konkrétně se doporučovalo zřídit domácký průmysl a potravinářský závod (konservárna a melasárna) v Kravařích.504 Všem těmto návrhům byl společný důraz na junktim mezi hospodářským a politickým vývojem. Rozvoj místního průmyslu měl totiž vést ke změně politické orientace

500 AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 65 – Přípis hlučínské OMP ze dne 10. 10. 1946. Obdobný soubor požadavků pocházel z 26. října 1946: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 631, inv. č. 553 – Přípis ZÚPM ze dne 29. 10. 1946. 501 Následně přijatý Budovatelský program Gottwaldovy vlády požadoval ústavně zaručit dosud uskutečněné změny, včetně sociálních a pracovních; dále počítal i s pomocí oblastem poničených válkou, jmenovitě také Opavsku. Budovatelský program Gottwaldovy vlády, s. 4-24. TAMTÉŽ, s. 21. Dále: J. KOCIAN, Sociální zákonodárství „košické“ vlády 1945-46, in: Zdeněk KÁRNÍK – Jan MĚCHÝŘ (edd.), K novověkým sociálním dějinám českých zemí IV, Praha 2001, s. 57-69. 502 Memorandum předložené 4. dubna 1947 předsednictvu vlády požadovalo zařazení Hlučínska a dále Opavska a Bílovecka mezi hospodářsky slabé kraje. J. HŘÍBEK, Snahy o zprůmyslnění Opavska, Hlučínska a Jablunkovska, s. 1-20. 503 První bylo adresováno předsedovi parlamentu Josefu Davidovi, druhé Zdeňku Fierlingerovi, místopředsedovi vlády. ZAO, f. OŽK Opava, kart. 482, inv. č. 652 – Memorandum předložené J. Davidovi ze dne 10. 5. 1947; TAMTÉŽ – Memorandum předložené Z. Fierlingerovi ze dne 17. 5. 1947. Dále viz: TAMTÉŽ – Připomínky k rozmístění průmyslu a řemesel ve Slezsku 504 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. 87


místních obyvatel (k jejich „připoutání“ k Československu).505 Tato koncepce byla z části realizována, a to do konce roku 1948. Nejdříve byla v Kravařích založena prýmkárna, posléze v Chuchelné lisovna; oba podniky dohromady zaměstnávaly kolem 400 osob, vesměs žen (viz kap. 3.2.2). Druhou cestou se vydaly FNO a Osidlovací úřad. Nedostatek pracovních příležitostí neměl být řešen rozšířením průmyslových kapacit, ale snížením počtu obyvatel přelidněného okresu. Počítalo se s tím, že by z okresu Hlučín mělo být uvolněno až 20 % obyvatelstva pro osídlení pohraničí, tj. zhruba 10 000 osob.506 Tento návrh nicméně nebyl z řady důvodů vzat v potaz. Pětiletý plán však znamenal zásadní změnu priorit. Ač nominálně hovořil o podpoře hospodářsky slabých krajů, přednost dostal rozvoj těžkého průmyslu. Prováděcí plán „pětiletky“ na rok 1949 byl sestaven ústředně. Nepodařilo se nalézt, že by rozpis plánu jakýmkoliv způsobem konkretizoval úkoly pro Hlučínsko. Teprve následující plány byly vytvořeny v součinnosti s kraji, které přihlížely více k požadavkům okresů. V prováděcím plánu na rok 1950 mělo dojít k přesměrování některých investic mimo jádro průmyslové oblasti. Navrhovala se industrializace těch částí Ostravského kraje, které byly bohaté na pracovní síly, ale chudé na pracovní příležitosti v průmyslu. Do kategorie „C“, okresů podindustrializovaných, náležela Opava a Hlučín. Konkrétně měly být utvořeny podniky v Opavě (Ostroj), Dolním Benešově (Moravskoslezská armaturka, MSA) a v Chuchelné (Elektro Praga). Na stranu druhou rozsah investic byl již od počátku limitován, neboť nové závody v žádném případě neměly odčerpávat pracovní síly potřebné pro Ostravu.507 K jejich zajištění bylo navrženo vybudovat elektrickou dráhu mezi Hlučínem a Ostravou.508 Investiční vlna na rok 1950 se podstatně dotkla hospodářské podoby hlučínského regionu, obzvláště samotného Dolního Benešova, kde začala výstavba armaturky. Vždyť celkový objem investic byl vyčíslen na 65 miliónů korun; jenom v roce 1950 směřovalo do Dolního Benešova 37,8 % z objemu stavebních investic určených okresu Hlučín.509 V následujících letech zažilo město nebývalý rozvoj, výstavba armaturky umožnila, že

505 „Přereformovat člověka, to znamená především dát mu základní životní podmínky hospodářské. Problém práce a obživy, problém sociálního zajištění, problém zdraví a bydlení, problém kultury a rekreace, to vše se dá – a velmi úspěšně – řešit současně s problémem plánovité výstavby našeho průmyslu, zemědělství […].“ AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 67 – Referát V. Chamráda „O samosprávě Slezska“, přednesený v rámci Slezského týdne. Jedná se o topoi, rozšířené především mezi komunistickými politiky. Srovnej leták s projevem Viléma Nového: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 149 – Vážné slovo k hlučínskému lidu! 506 ZAO, f. OŽK Opava, kart. 481, inv. č. 648 – Připomínky k rozmístění průmyslu a řemesel ve Slezsku. 507 ZAO, f. KNV Ostrava I, kart. 29, inv. č. 35 – Zápis o 4. plenárním zasedání KNV v Ostravě ze dne 30. 12. 1949. Smyslem směřování investic mimo centrum Ostravska bylo odlehčení vlastnímu průmyslovému jádru. Dále též: O. KÁŇA, Zrod koncepce strukturálních přeměn, s. 197-201. 508 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2348, sign. 101 – Zpráva o souborném plánu Ostravského kraje na r. 1950. 509 TAMTÉŽ, kart. 2350, sign. 103.0 – Rozpis plánu stavebních investic. 88


Dolní Benešov se stal jedinou obcí, ze které obyvatelstvo nemuselo vyjíždět za prací.510 Vzhledem k tomu, že tehdy nebyla ještě vyhotovena koncepce osídlení Ostravska, byl realizován návrh Ostravsko-karvinských dolů (OKD), aby se z města Hlučína stalo sídelní zázemí zaměstnanců kamenouhelných dolů. Tato skutečnost vysvětluje, že na výstavbu sídliště nebylo dále navázáno. Mezitím totiž byla koncepce OKD, tj. tříštění osídlení do nevelkých celků, podrobena kritice; nadále se počítalo s centralizací osídlení.511 Od padesátých let byly činěny první pokusy o kategorizaci sídelní struktury. V roce 1952 byl vypracován „Směrný územní plán pro okres Hlučín“,512 v němž bylo vytipováno deset střediskových obcí. Vliv tohoto plánu na určování investic nelze prokázat, stejně jako jeho závaznost. Koneckonců s později uskutečněnými územněsprávní změny se stýká pouze nepatrně.513 Po provedení těchto investic se Hlučínsko dostalo ze zřetele plánovačů. Přijatá opatření měla vyřešit jak problém nedostatku pracovních míst na Hlučínsku, tak potřebu zajistit pracovní síly pro Ostravu.514 Navíc koncem roku 1951 vypracovaly krajské plánovací orgány Generální projekt nových socialistických měst na Ostravsku, tzn. výstavbu Nové Ostravy a Havířova. Záležitost tzv. příměstské oblasti, kam byl zařazen i Hlučín, ustoupila do pozadí.515 V rámci plánování hospodářského rozvoje byla pozornost Hlučínsku znovu věnována až v roce 1956, kdy bylo publikováno vládní usnesení o Ostravsku. Ještě předtím, než bylo schváleno, došlo k výměně názorů mezi SÚP a KNV v Ostravě ohledně rozpisu úkolů. V případě Hlučínska požadoval krajský výbor realizovat několik podniků, které ústřední orgán odmítl schválit. Jednalo se o „rychlírnu zeleniny“ v Hošťálkovicích, kulturní dům v Hlučíně, řešení silničních tahů městem Hlučínem, zdvoukolejnění tramvajové trati mezi Petřkovicemi a Přívozem a o rekonstrukci železnice Opava 510 O tom, že vztah mezi politickým a hospodářským vývojem byl i v povědomí široké veřejnosti reflektován, svědčí zápis z dolnobenešovské kroniky „Politický význam závodu v Dolním Benešově jako největšího závodu v okrese Hlučín je značný. Byla tak splněna dávná tužba hlučínského lidu, že nachází zaměstnání přímo v okrese a nemusí dojíždět za prací do jiných krajů.“ Citováno podle: SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 181. 511 Plán OKD počítal na Ostravsku s výstavbou deseti sídlišť, hlučínské mělo mít kapacitu pro 4025 zaměstnanců OKD. Zajímavým rysem je přitom fakt, že bylo určeno pouze pro zajištění bydlení vybraných dolů. ZAO, f. ZSÚP, kart. 23, inv. č. 68 – Plán sídlišť (červen 1950). Kritika této koncepce byla formulována v únoru 1951. TAMTÉŽ, kart. 11, inv. č. 45 – Zpráva o přípravě územního jádra Ostravského kraje (20. 2. 1951). 512 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Směrný územní plán zemědělských újezdů okresu Hlučín. Vypracováno Stavoprojektem v únoru 1952. 513 Shoda mezi tímto plánem a realitou panovala pouze v návrhu obvodů obcí Chuchelná a Sudice; za střediskové obce byla dále vybrána tato sídla: Děhylov, Dolní Benešov, Hať, Hlučín, Kobeřice, Kravaře, Ludgeřovice a Píšť. 514 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2378, sign. 118.2 – Přípis krajské plánovací komise ze dne 15. 5. 1950; TAMTÉŽ, kart. 2348, sign. 101 – Zpráva o souborném plánu Ostravského kraje na r. 1950. 515 TAMTÉŽ, kart. 2381, sign. 126 – Generální projekt nových socialistických měst na Ostravsku (prosinec 1951). 89


– Chuchelná.516 V případě dopravy byl bez větších obtíží nalezen kompromis. Spor se však rozhořel o hošťálkovický závod a o hlučínský kulturní dům. Zatímco návrh výstavby rychlírny zeleniny byl reakcí na situaci na Ostravsku,517 výstavba kulturního domu byla zdůvodňována výhradně potřebami hlučínského regionu, konkrétně byla uváděna nutnost „působit na národnostní a náboženské poměry“.518 Průmyslový rozvoj Hlučínska v této době ovlivnila tři nezávislá usnesení. Prvním byl požadavek zvýšit těžbu černého uhlí,519 který byl následně detailněji rozpracován a jehož výsledkem byla rekonstrukce petřkovického dolu. Druhým byla nutnost zajistit pracovní uplatnění pro ženy. Přestože na Hlučínsku nebyl tento problém až do poloviny padesátých let vyřešen,520 dostal se mezitím do zcela jiného kontextu. Socialistická industrializace Ostravska totiž znamenala výrazný růst počtu pracovních míst výhradně pro muže,521 což vedlo ke značným disproporcím; chybělo totiž 4700 pracovních pozic pro ženy. ONV v Hlučíně společně s KNV v Ostravě navrhl počátkem roku 1956 zvýšit počet pracovních míst pro hlučínské ženy o dalších 450 až 500. Zatímco ONV v Hlučíně prosazoval vytvořit nové závody v lokalitách Dolní Benešov, Hlučín, Kravaře a Píšť,522 návrh vládního usnesení o Ostravsku počítal s rozšířením již existujících podniků, konkrétně provazárny v Bolaticích, armaturky v Dolním Benešově a LNV v Chuchelné, a to po 200 pracovních pozicích.523 O tom, že s tímto řešením nebyl okresní orgán spokojen, svědčí skutečnost, že svůj návrh zopakoval v roce 1957 v souvislosti s plánem rozvoje zemědělské výroby. Tehdy bylo zvažováno zavést výrobu v Chuchelné, Kravařích a v Píšti.524 Třetí rozhodnutí se týkalo otevření sádrovcového dolu. Zahájení těžby sádry v Ko516 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 270, sign. 154.1 – Zpráva o výsledcích jednání mezi odborem dopravy SÚP a zástupci KNV Ostrava (1956). 517 Krajský orgán argumentoval faktem, že spotřeba zeleniny v Ostravě je nízká a je potřeba ji navýšit. TAMTÉŽ, kart. 270, sign. 154.1 – Návrh vládního usnesení o Ostravsku (1956). 518 Výsledkem byl kompromis a to takový, že ve vládním nařízení měly být uvedeny pouze zásadní záležitosti, ostatní měly být vtěleny do výhledového plánu rozvoje Ostravského kraje. TAMTÉŽ – Dodatek k návrhu vládního usnesení o Ostravsku (17. 5. 1956). SÚP sice souhlasil s argumenty KNV v Ostravě, vyčlenit příslušnou částku na výstavbu domu však podmínil faktem, že vláda vyčlení mimořádné kvóty. TAMTÉŽ – Zpráva o projednání návrhu vládního usnesení o Ostravsku (17. 4. 1956). 519 TAMTÉŽ – Návrh připraveného usnesení vlády o Ostravsku (1955); TAMTÉŽ, kart. 271, sign. 1541. – I. Doly (materiály komise pro rozvoj Ostravska, 1955/1956). 520 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1238, inv. č. 1133 – Zpráva o rozvoji průmyslu a místního hospodářství v okrese Hlučín. 521 Již v roce 1950 považoval KNV v Ostravě existenci množství žen nezařazených do pracovního procesu za problém. ZAO, f. KNV Ostrava, kart. 2378, sign. 118.2 – Zpráva o souborných plánech KNV na rok 1950 (23. 6. 1950). 522 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1073, inv. č. 940 – Přípis ONV Hlučín ze dne 10. 4. 1956. 523 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 270, inv. č. 154.1 – Návrh připraveného usnesení vlády o Ostravsku (1955/1956). 524 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv č. 980 – Plán rozvoje zemědělství na rok 1957. 90


beřicích nevycházelo z hospodářských potřeb Hlučínska, ale z nutnosti zabezpečit její tuzemskou produkci. V této souvislosti se zvažovalo otevřít v sousedních Bolaticích výrobu kyseliny sírové. Vzhledem k technologicky nevyjasněnému postupu její výroby ze sádrovce byla realizace odložena do roku 1965;525 toto odročení se však ukázalo být trvalým. Ve vládním návrhu bylo pamatováno i na záležitost železničního spojení, konkrétně v souvislosti s potřebou zajistit dopravu vytěženého sádrovce a vyrobené kyseliny sírové a to tak, že mezi Hlučínem a Ostravou-Svinovem mělo být vybudováno přímé železniční spojení.526 Návrh nebyl nicméně realizován. Zda se do nezdaru promítly obtíže těžby, nebo neujasněná koncepce hlučínské přehrady, není zřejmé. Pravděpodobnější bude však druhá varianta. Ze stejného důvodu nebyla totiž provedena paralelně navrhovaná elektrifikace trati mezi Opavou a Ostravou-Svinovem. V roce 1956 se plánovací orgány znovu zabývaly podobou osídlení ostravské průmyslové aglomerace. Výsledná Studie rajónového plánu OKD rozhodla o decentralizaci osídlení. Pro město Hlučín bylo navrhováno, že má mít v roce 1965 celkem 22 000 obyvatel;527 i když ve srovnání s novými sídlišti, jakými byla zejména Poruba nebo Havířov, se jednalo o poněkud nízké směrné číslo, znamenalo toto rozhodnutí skutečnost, že Hlučín se měl napříště stát pouhou „noclehárnou“ ostravských dělníků. Specifickou část Hlučínska představují obě pohraniční obce, Sudice a Třebom. Pozornost pohraničí se během padesátých let měnila, nikdy však nebylo zcela puštěno ze zřetele.528 Ve druhé polovině padesátých let, zřejmě k roku 1957, byly pak do kategorie pohraničních obcí zařazeny i Sudice a Třebom – a kupodivu i Kravaře.529 Kravaře sice nebyly považovány za pohraniční obec, ale místní strojní a traktorová stanice (STS) zde disponovala ubytovacími prostory, kam bylo možno usadit osídlence.530 Vzhledem k bytové nouzi pokoušel se ONV v Hlučíně osídlit tyto obce z řad obyvatelstva vlastního okresu.531 Nicméně o zanedbatelném významu celé akce svědčí, že v roce 1958 bylo k dispozici pouze devět domů, což znamená, že bylo usídleno necelých 30 osob.532 Několikrát byla v průběhu padesátých let projednávána možnost výstavby hlučínské 525 Dalším argumentem byla skutečnost, že kobeřický sádrovec byl podstatně kvalitnější, než ten, který se těžil v nedalekých Kateřinkách a Spišské Nové Vsi. ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 271, sign. 154.1 – IV. Ostatní materiál (materiály komise pro rozvoj Ostravska, 1955/1956). 526 TAMTÉŽ – VI. Doprava (materiály komise pro rozvoj Ostravska, 1955/1956). 527 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská sídelní regionální aglomerace (1983). V průběhu realizace pětiletého plánu byla totiž ujasněna koncepce sídelní struktury, která měla být decentralizována. R. PROKOP, Geneze a střediskovost měst, s. 49-61. 528 K. KAPLAN, Kořeny [2], s. 13. 529 Osídlovací akce spočívala v provedení šesti generálních oprav domů, které byly určeny pro nové osadníky. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín první pololetí roku 1957. 530 To bylo, jak se jeví, jediným důvodem, proč byly Kravaře zařazeny do akce dosídlení pohraničí. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1098 – Dosídlovací zpravodaj. 531 TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1098 – Přípis vedoucího odboru pracovních sil (nedatováno). 532 TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1099 – Přehled adaptovaných rodinných domů v akci dosídlení pohraničí ze dne 3. 4. 1958. Ohledně osídlenců je známo, že mezi nimi existovala vysoká fluktuace. Viz např.: TAMTÉŽ – Zápis ze schůze okresní dosídlovací komise ze dne 7. 9. 1959. 91


přehrady. První zmínka o návrhu vystavět jižně od Hlučína přehradu pochází z konce roku 1949.533 V jednotlivých přípisech plánovacího referátu lze další zmínky objevit ještě v letech 1951 a 1952.534 Poté byla záležitost založena. Podruhé se zmínky o výstavbě přehrady objevují v letech 1956 až 1958 v souvislosti s prováděcím plánem druhého pětiletého plánu. Ústřední správa vodního hospodářství navrhla její realizaci, a to v reakci na úbytek spodní vody v regionu.535 S její výstavbou mělo být započato v polovině šedesátých let a do roku 1970 měla být přehrada dokončena.536 Vzhledem k tomu, že se jednalo o dlouhý časový záběr, jediný specifikovaný úkol, který se ve vládním prohlášení o Ostravsku objevil, byl terénní průzkum příslušné lokality. Zda byl skutečně proveden, a jaké byly jeho výsledky, se však nepodařilo dopátrat.537 Koncem roku 1957 bylo zahájeno finální kolo porad ohledně realizace výstavby přehrady. Rozhodující byly přitom závěry schůze ze dne 26. listopadu 1957. Na ní totiž zazněla celá řada argumentů proti stavbě přehrady; především se poukazovalo na fakt, že zátopná oblast pohltí hodnotnou zemědělskou půdu, dojde ke zvýšení hladiny podzemních vod a navíc bude třeba přeložit řadu komunikací. Kritika směřovala i na její domnělou bezúčelnost. Přehrada totiž měla postrádat jak energetický, tak retenční potenciál. Účastníci proto dospěli k závěru, že ve stávající podobě nelze s její výstavbou souhlasit.538 Paralelně se vůči stavbě přehrady zvedl odpor ze strany místních národních

533 ZAO, f. KNV Ostrava I, kart. 29, inv. č. 35 – Zápis o 4. plenárním zasedání KNV v Ostravě ze dne 30. 12. 1949. 534 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Směrný územní plán zemědělských újezdů okresu Hlučín. 535 Úbytek spodní vody byl zapříčiněn jejím čerpáním sádrovcovým dolem v Kobeřicích. TAMTÉŽ, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín první pololetí roku 1957. 536 Prvotní plán vyměřoval její rozlohu na 23,3 km² (tj. cca 7,4 % celého Hlučínska); v tomto návrhu měla výška projektované hráze dosahovat 16 m a celkový obsah byl vypočítán na 172 miliónů m³ vody. Ve druhém, revidovaném návrhu, měla být hladina vody o dva a půl metru nižší; rozloha nádrže měla poklesnout na 19,6 km² a objem na 117 mil m³. ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 1263, sign. 211 – Přípis Ústřední správy vodního hospodářství ze dne 5. 11. 1956 537 TAMTÉŽ, kart. 270, sign. 154.1 – Vládní usnesení o Ostravsku (1956). 538 Zátopná oblast zaujímala celkem 2331 ha, což znamenalo asi 30 % až 50 % půdního fondu 12 JZD. Tato redukce měla ohrozit jejich samotnou existenci. Další hodnotná zemědělská půda měla pak padnout na nutnosti přeložit cesty a přesídlit obyvatelstvo. V neposlední řadě bylo argumentováno, že voda bude komplikovat rozvoj průmyslu v Dolním Benešově. Na stranu druhou, zemědělská výroba, především v bezprostřední blízkosti řeky Opavy, trpěla častými záplavami a vysokou hladinou spodní vody. V roce 1956 byl Agroprojektem vypracován plán „Úprava vodního režimu na lukách u Hlučína“. Jednalo se o návrh odvodnění pozemků na katastru sedmi obcí okresu Hlučín (Děhylov, Dolní Benešov, Hlučín, Kozmice, Kravaře, Zábřeh a zřejmě i Kouty). Jako alternativní řešení byla navržena výstavba nádrže výše proti toku Opavy. ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 1263, sign. 211 – Protokol schůze ze dne 26. 11. 1957. 92


výborů, které poukazovaly na ohrožení zemědělské produkce.539 Rada KNV v Ostravě proto dne 6. března 1958 rozhodla požadovat, aby přehrada u Hlučínska nebyla stavěna, respektive aby byla vybrána jiná lokalita, například Nové Heřmínovy, nebo Žimrovice.540 Příslušné státní orgány na tento požadavek dlouho nereagovaly,541 nepopíratelným faktem je však skutečnost, že od výstavby přehrady bylo upuštěno.542 Nezdar tohoto podniku byl i symbolickou tečkou za jednou kapitolou plánování. Od počátku šedesátých let vycházely návrhy průmyslového a sídelního rozvoje Hlučínska ze dvou skutečností. První byl fakt, že celý region se stal součástí okresu Opava; přitom jak Hlučínsko, tak Opavsko představovaly oblasti s převahou zemědělské výroby.543 Druhou pak to, že od počátku šedesátých let začalo být plánování koncipováno komplexně, tzn., že více přihlíželo k možnostem a charakteru daných lokalit.544 Obojí se projevilo již v roce 1961, kdy byl zpracován Návrh rozvoje okresu Opava do roku 1980. Poprvé zde bylo (vyjma ojedinělého podkladu opavské OŽK z roku 1948) explicitně vyjádřeno rozdělení hlučínského regionu na opavskou a hlučínskou („přiostravskou“) část, přičemž dělící linie vedla po spojnici obcí Chuchelná – Bolatice

539 Stavbou přehrady byly bezprostředně ohroženy čtyři mlýny (v Jilešovicích, Hlučíně, Kozmicích a ve Lhotě), zůstaly by tak pouze dva (v Kravařích a ve Velkých Hošticích). SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 943, inv. č. 699 – Přípis ONV v Hlučíně Krajskému národnímu výboru v Ostravě ze dne 10. 3. 1953. Výstavba přehrady měla nadto zabránit meliorizačním pracím na přilehlých polích. ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 1263, sign. 211 – Přípis Správy zemědělství a lesního hospodářství rady KNV v Ostravě ze dne 6. 4. 1958. 540 TAMTÉŽ – Návrh na usnesení rady KNV Ostrava ze dne 10. 2. 1958; TAMTÉŽ – Přípis správy zemědělství a lesního hospodářství rady KNV Ostrava ze dne 12. 3. 1958 541 TAMTÉŽ – Přípis Správy zemědělského a lesního hospodářství rady KNV v Ostravě ze dne 2. 6. 1958. 542 Pouze částečně její místo zaujala současná nádrž jižně u Hlučína, tzv. Štěrkovna. Během osmdesátých let byl totiž vytěžen štěrkový lom a postupně zaplaven; nejedná se tedy o přehradu, neboť nádrž vznikla tzv. bez přehrazení. Ve srovnání s plánem z let 1948 a 1957 se však jedná rozsahem pouze o nepatrnou vodní plochu. 543 Hlučínsko bylo průmyslově málo rozvinutou oblastí, stejně jako Opavsko, ze kterého současně existovala vysoká denní vyjížďka do zaměstnání, především do Ostravy. Současně se jednalo o okres s relativně velkým podílem zemědělské výroby na hospodářství, roku 1961 pracovalo v okrese Opava v zemědělství a lesnictví 14 505 osob. Vzhledem k nedostatku zaměstnání v místě bydliště se celý okres potýkal s vysokou mírou emigrace, zejména na Ostravsko. Hospodářský rozvoj okresu Opava, s. 2-10. 544 Adekvátně změně způsobu plánování byl v rámci plánovacího odboru oddělení komplexního rozvoje. ZAO, f. SmKNV-odb. plán., kart. 1, inv. č. 7 – I. varianta návrhu koncepce dlouhodobého plánu rozvoje hospodářství Severomoravského kraje do roku 1980. 93


– Zábřeh.545 Území nově definované „hlučínské“ oblasti však bylo jen částečně totožné se zaniklým okresem Hlučín, případně Hlučínskem. Zahrnovalo jak oblast východního Hlučínska, tak obce bývalého okresu Bílovec. Přestože až do konce šedesátých let nemělo toto členění větší význam, stálo na počátku divergentního vývoje obou částí.546 Pro západní Hlučínsko, tj. pro spádovou oblast Kravař a Kobeřic, se plánoval populační rozvoj pouze v hodnotách 79,1 %, respektive 79,0 % přirozeného přírůstku, pro východní pak, tj. pro oblasti Dolní Benešov a Hlučín, ve výši 86,9 % a 91,1 % přírůstku.547 Obdobného vyznění byl i dokument z roku 1963.548 Podle něj se měl rozvoj západní části Hlučínska zastavit, zatímco jeho východní část se měla přizpůsobovat potřebám ostravského průmyslu.549 Vytyčení „hlučínské“ oblasti ve svém důsledku znamenalo další krok v administrativním zániku Hlučínska.550 Změnami procházelo i vymezení českého pohraničí. Na základě vládního nařízení z roku 1959 vyřadila Státní plánovací komise z pohraničí obce Sudice a Třebom (a Kravaře).551 Nejednalo se však o konečné rozhodnutí. Do pohraniční oblasti byly obě obce opět zařazeny v dubnu 1968, a to v návrhu rekonstrukce pohraničí s výhledem do

545 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Návrh rozvoje okresu Opava. V tomto návrhu byl okres Opava rozdělen do tří ekonomických oblastí. Jimi byly subregiony Hlučínsko (jako oblast „přiostravská“), Opavsko (jako oblast „centrální“) a Vítkovsko („pohraniční oblast“). V návrhu rozvoje na léta 1964 až 1970 byly definovány takto: „Okres Opava tvoří 3 charakteristické podoblasti se svými specifickými problémy, vzniklými ať už historickými podmínkami, neb vlivem rozmístění výrobních sil v současné době.“ Citace podle: SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 343, inv. č. 245 – Návrh koncepce hospodářského rozvoje okresu Opava na léta 1964-70. 546 V polovině šedesátých let vznikla řada dalších studií. Přes dílčí rozdíly všechny vycházely z rozdělení Hlučínska na opavskou a ostravskou část. V srpnu 1965 a v dubnu 1966 vznikly dvě koncepce stavebního rozvoje. TAMTÉŽ, kart. 345, inv. č. 245 – Údržba bytového fondu v roce 1966 a výhled do roku 1970; TAMTÉŽ, kart. 345, inv. č. 245 – Návrh na rozmístění bytové výstavby do roku 1980. V září 1967 přibyla koncepce hospodářského rozvoje okresu. TAMTÉŽ, kart. 346, inv. č. 245 – Hlavní směry rozvoje hospodářství opavského okresu do roku 1980. V roce 1965 vypracoval koncepci rozvoje okresu Opava Státní úřad pro rajónové plánování. TAMTÉŽ, kart. 433, inv. č. 326 – Hodnocení středisek průmyslu. 547 TAMTÉŽ, kart. 4, inv. č. 73 – Návrh rozvoje okresu Opava 548 TAMTÉŽ, kart. 343, inv. č. 245 – Návrh koncepce hospodářského rozvoje okresu na léta 1964-70. 549 V definici mj. stálo: „Tato podoblast je typickou nasávací oblastí ostravské aglomerace. Podstatná část obyvatel v produktivním věku vyjíždí za zaměstnáním do rozhodujících ostravských závodů.“ TAMTÉŽ. 550 V souvislosti s územní reorganizací a realizací slučování družstev byl vypracován elaborát, který se věnoval výhradně Hlučínsku, ale všímal si pouze možností zvýšení kulturní úrovně obyvatelstva. Konstatoval, že „přežitky“ minulosti jsou zde stále aktuální, a jako cesta k jejich odstranění bylo navrhováno rozšiřování a zkvalitnění školské výchovy a zdravotní péče. TAMTÉŽ, kart. 4, inv. č. 73 – Návrhy na opatření ke zvýšení kulturní úrovně (1960). 551 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1099 – Přípis Státní plánovací komise čj. 161 559/60. 94


roku 1980.552 V šedesátých letech došlo k prohloubení kategorizace sídel. Okres Opava byl rozdělen do 12 obvodů střediskových obcí, z nichž se pět nacházelo na Hlučínsku. Kromě opavského obvodu, kam spadaly Malé Hoštice, staly se středisky Dolní Benešov, Kobeřice, Kravaře a Hlučín. Toto dělení znamenalo, že při určování investic byla upřednostňována středisková sídla na úkor ostatních; platil přitom příměr, že čím větší sídlo, tím větší byl plánován populační přírůstek.553 Avšak srovná-li se plán s reálným vývojem, je evidentní, že ovlivňovat demografický vývoj se nedařilo. Plánování, ať už na úrovni okresu, nebo kraje, nemohlo plně zohlednit všechny potřeby jednotlivých sídel. To v několika případech vyvolávalo iniciativu místních orgánů. Příklad Kravař přitom ukazuje, že mohly být úspěšné.554 Městskému národnímu výboru se zde podařilo přesunout do města část průmyslových kapacit.555 V červenci 1968 byl odborem oblastního plánování KNV v Ostravě dokončen dokument o osídlení v Severomoravském kraji.556 Tímto vstoupila koncepce „střediskovosti“ obcí do další fáze. Dle definice měly existovat střediskové obce trojí kategorie. Obce místního významu měly zajišťovat „základní osobní a společenské potřeby obyvatelstva celého spádového území“.557 „Základní kostru osídlení“ měla pak tvořit sídliště obvodního významu; ta měla mít již „charakter vyvinutého města“, tvořícího se sídly místního významu „jednotný celek“. Na nejvyšší úrovni se nacházela sídliště oblastního významu; prakticky se jednalo o krajská města. Kromě těchto preferovaných sídel byla definována i kategorie tří tzv. nestřediskových sídel, tzn. sídliště relativně trvalého 552 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 433, inv. č. 326 – Návrh plánu výstavby a rekonstrukce pohraničí do r. 1980. Do kategorie pohraničních sídel bylo zařazeno celkem 24 obcí okresu Opava. Viz dále: TAMTÉŽ, kart. 49, inv. č. 94 – Zápis o 30. výjezdním zasedání ONV v Opavě z 19. 11. 1968. Smyslem návrhu bylo odstranit nedostatky v obecní infrastruktuře. 553 Největší populační rozvoj měl proto zaznamenat Hlučín, kde do roku 1980 mělo obyvatelstvo vzrůst z cca 9500 osob na 18 000. Pro ostatní větší centra osídlení se počítalo spíše se stagnací (např. pro Kravaře z cca 5940 na 6000, pro Dolní Benešov z cca 3400 na 3500 a pro Kobeřice z cca 2460 na 2500 osob). Nutno však podotknout, že celkově měl počet obyvatel Hlučínska stoupnout z cca 64 600 na 68 300. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Návrh rozvoje okresu Opava. 554 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 144. 555 Sociologická literatura v této souvislosti hovoří o změně funkce místních, méně výrazně též okresních národních výborů, které přestávají existovat výhradně jako „převodové páky“ mocenského systému. Tomáš HOLEČEK, Komunistická vláda na úrovni kraje, in: J. KABELE a kol.: Rekonstrukce komunistického vládnutí na konci osmdesátých let, Praha 2003, s. 11-46; Zdenka VAJDOVÁ, Komunistická vláda na úrovni okresu, in: J. KABELE a kol.: Rekonstrukce komunistického vládnutí, s. 151158; TÁŽ, Pozdní komunistické vládnutí na okresní úrovni, in: M. HÁJEK (ed.), Hierarchie jako přednost i slabina komunistického vládnutí, s. 73-79; Lukáš VALEŠ, Orgány MNV v systému komunistické moci, in: TAMTÉŽ, s. 80-88. 556 ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 433, inv. č. 326 – Koncepce osídlení v Severomoravském kraji. Radou SmKNV v Ostravě byl dokument schválen v lednu 1969. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 433, inv. č. 326 – Síť středisek obvodního a místního významu v Severomoravském kraji. 557 Tyto potřeby měla zajišťovat místní administrativa, služby, pošta a telefon, nejnižší a základní školství, zdravotní středisko, kulturní a sportovní instituce (knihovna, kino, tělocvična ad.). Velikost jednotlivých střediskových obcí byla určena na (1500) 3000 až 5000 (10 000) obyvatel. 95


významu, sídliště dočasného významu a ostatní sídliště. V tomto návrhu proces dělení Hlučínska dále pokročil, neboť pro jeho západní část bylo sídlem obvodního významu okresní město Opava, pro jeho východní část krajské město Ostrava. V opavské části byly vytipovány za sídla místního významu Kobeřice, Kravaře a Oldřišov, v ostravské části pak obce Bolatice, Dolní Benešov, Hať, město Hlučín, „aglomerace Ludgeřovice – Petřkovice“ (a Markvartovice) a obec Píšť (viz tab. č. 5).558 Oproti předchozí koncepci byl nový návrh skutečně závazný, ale, což je důležitější, více akceptoval skutečné vazby mezi sídly. Lze to doložit jak na podobnosti s již existujícími poštovními, matričními, farními aj. obvody,559 tak na faktu, že kategorizace částečně anticipovala pozdější územněsprávní změny.560 To však nezabránilo, aby se vůči tomuto návrhu nezvedla ze strany dotčených obcí kritika.561 Hospodářský vývoj Hlučínska od počátku sedmdesátých let ovlivnily dva významné dokumenty. Prvním byl tzv. Terplan 1969, plán územního rozvoje ostravsko-karvinské pánve; v definitivní podobě byl schválen vládou v roce 1973. Druhým byl zákon o

558 TAMTÉŽ – Koncepce osídlení v Severomoravském kraji. 559 O významu jednotlivých sídel vypovídají obvody řady orgánů a institucí. Roku 1955 bylo Hlučínsko rozděleno do devatenácti poštovních obvodů. Na samotném Hlučínsku mělo sídlo 16 úřadů a ve třech případech nacházel se pro dotyčnou obec poštovní úřad mimo region. Týkalo se to Oldřišova, pro který byl poštovní úřad v Kateřinkách, Antošovic, které měly poštu v Pudlově, a Koblova, který měl poštu v Hrušově. Názorný přehled podává mapa č. 9. Z ní je zřejmé, že se v rámci hlučínských obcí vyděluje určitá skupina sídel (Bolatice, Kobeřice, Píšť, Šilheřovice a Štěpánkovice), jejichž katastrální území bylo totožné s poštovním obvodem. Podle: Administrativní lexikon obcí… 1955, s. 293-303. K síti pošt též: SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 101 – Seznam obcí okresu Hlučín. Bližší pohled na význam jednotlivých sídel v sídelní síti a jejich vztah k okolí podává i vymezení matričních obvodů. Roku 1955 dále bylo na Hlučínsku celkem 17 matričních obvodů (viz mapu č. 10). Informace o významu jednotlivých sídel dále podává síť far, stanic Sboru národní bezpečnosti (SNB). TAMTÉŽ – Seznam obcí okresu Hlučín; Statistický lexikon obcí ČSSR 1965, s. 401-405. Farní správa byla upravena roku 1952, kdy bylo území Hlučínska rozděleno do 23 far. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 892, inv. č. 562 – Nová úprava správní organizace arcidiecéze Olomouc. 560 Administrativní lexikon obcí… 1955, s. 293-303. Ona anticipace se týkala obcí Chuchelná, Kravaře a Sudice, dále pak Bolatic, Kobeřic, Šilheřovic a Štěpánkovic a v neposlední řadě i správního vývoje Koblova, který se později stal součástí městského obvodu Slezská Ostrava. Kromě toho některé nerealizované návrhy na sloučení obcí probíhaly právě dle hranic matričních obvodů (Ludgeřovice a Markvartovice). 561 Lze to doložit na stížnosti MNV v Petřkovicích. Jeho rada si totiž stěžovala, že obec byla součástí obvodu Ludgeřovic. Přestože samotné Ludgeřovice byly lidnatější, Petřkovice měly výrazně vyšší občanskou a hospodářskou vybavenost. AMO, f. MNV Petřkovice, kart. 29, inv. č. 100 – Přípis MNV v Petřkovicích ze dne 18. 6. 1968. 96


městě Ostravě, který na jaře 1969 přijala Česká národní rada.562 Určující bylo, že oba dokumenty stanovovaly ostravskou příměstskou oblast. Jejím smyslem byla koordinace plánování, neboť územně zasahovala do okolních okresů. Podle § 4 zákona měl Národní výbor města Ostravy právo podílet se na jejím koncepčním rozvoji.563 Skutečnost však měla ke kýžené koordinaci daleko. Vzápětí totiž vypukl spor mezi ONV v Opavě a SmKNV v Ostravě. Opavský okresní výbor měl výhrady vůči tomu, že část jeho území byla koncipována jako zájmové území Ostravy. Stížnost však byla v říjnu 1969 radou kraje odmítnuta.564 V roce 1969 tak byl na základě zákona o Ostravě vypracován Návrh NV města Ostravy na vymezení příměstské oblasti. Ten obsahoval dvě varianty. Užší, s výhledem jejího připojení k městu Ostravě, a širší, oblast „zájmu města“.565 Do užší příměstské oblasti spadalo 12 obcí,566 které měly rozlohu 7578 ha a 18 914 obyvatel (podle stavu z r. 1970). V širší příměstské zóně se nacházelo dalších 24 obcí567 o rozloze 22 836 ha s 43 627 obyvateli.568 Je tedy patrno, že zahrnovala významnou část hlučínského území (blíže viz tab. č. 6). Tuto přeměnu východního Hlučínska v příměstskou zónu lze považovat za završení procesu rozdělení regionu do dvou plánovacích oblastí. Hledání adekvátní formy vztahu východního Hlučínska k Ostravě však vytyčením příměstské oblasti neskončilo. Již následujícího roku přišel SmKNV s iniciativou projednání úpravy okresních hranic, konkrétně s požadavkem rozšíření ostravského 562 Zákon České národní rady ze dne 29. dubna 1969 o městě Ostravě č. 40/1969 Sb., částka 14. „Stanovení příměstské oblasti umožní Městskému národnímu výboru aktivně ovlivňovat ve smyslu zákona koncepci rozvoje i realizace jednotlivých akcí v prostoru, jenž je k němu bezprostředně vázán.“ Tato situace se však netýkala pouze okresu Opava, ale všech přilehlých okresů, na jejichž teritoriu se nacházelo příměstské území. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 438, inv. č. 334 – Návrh Národního výboru města Ostravy na vymezení příměstské oblasti Ostravy; TAMTÉŽ – Informace o stanovení rozsahu příměstské oblasti města Ostravy ze dne 3. října 1969. 563 Výhledové národohospodářské studie, plány, územní plány, rozvoje bylo možno schválit jen po dohodě s NV města Ostravy a investiční a projektové úkoly byly podmíněny společným stanoviskem. 564 TAMTÉŽ – Usnesení 133. schůze rady Severomoravského KNV v Ostravě ze dne 29. 10. 1969. 565 Další verzi předměstské zóny obsahuje publikace R. Prokopa. Zůstaneme-li na teritoriu Hlučínska, jedná se o pět obcí, které byly již dříve součástí okresu Ostrava-venkov. Hlavním důvodem k zařazení do předměstské zóny byla vysoká vyjížďka za zaměstnáním do Ostravy (až 98,3 % v případě Lhotky) a přínos konkrétní obce pro město (například plánovaný přístav v obci Koblov). Širším zázemím bylo pracovní zázemí Ostravy, do kterého spadaly obce východního Hlučínska až po obec Dolní Benešov. R. PROKOP, Geneze a střediskovost měst, s. 65-66. 566 Jednalo se o obce Antošovice, Bobrovníky, Děhylov, Hošťálkovice, Koblov, Krásné Pole, Lhotka (u Ostravy), Ludgeřovice, Markvartovice, Petřkovice, Plesná a Šilheřovice. 567 Jednalo se o obce Bělá, Bohuslavice, Bolatice, Budišovice, Darkovice, Dobroslavice, Dolní Benešov, Háj, Hať, Hlučín, Horní Lhota, Hrabyně, Chuchelná, Kozmice, Kyjovice, Lhota, Lhota-Čavisov, Píšť, Pustá Polom, Těškovice, Velká Polom, Vřesina, Zábřeh a Závada. V seznamu však chybí obec Jilešovice, která je jako součást širší zóny zakreslena na mapě. 568 V užší zóně vyjíždělo denně do práce do Ostravy (z údajů ze sčítání lidu roku 1961) 77,2 % obyvatel, v širší zóně 67,1 %. 97


okresu. Tento návrh byl zdůvodněn faktem, že území města Ostravy by se rozšířilo o ekonomicky jednotnou těžařskou oblast, která byla z hlediska organizace průmyslu nedílnou součástí revíru.569 V úvahu přicházelo devět obcí z okresu Opava.570 Dne 12. srpna 1970 proběhlo předběžné jednání se zástupci národních výborů dotčených obcí. Zásadní nesouhlas s tímto návrhem vyjádřili pouze členové MNV Ludgeřovice, ostatní obce souhlasily, respektive si vymínily jako podmínku zachování obecního (místního nebo obvodního) národního výboru.571 Zřejmě v reakci na tento návrh inicioval opavský ONV pokus o vytvoření nového městského sídla s centrem v Petřkovicích. V prosinci 1974 byl původní záměr sloučit sousední Petřkovice a Ludgeřovice (a případně též Markvartovice) rozšířen o další obce v okolí. Nový celek se měl skládat ze sedmi obcí, kromě tří výše zmíněných se jednalo o Antošovice, Hošťálkovice, Koblov a Lhotku, přičemž sídlo s asi 13 500 obyvateli, které by bylo srovnatelné s Hlučínem, by dostalo status města (resp. MěstNV).572 Další informace o genezi tohoto návrhu chybí. Je však pravděpodobné, že nebyl dále rozvíjen.573 Koneckonců krátce poté, v roce 1976, se pět obcí „petřkovického města“ stalo integrální součástí Ostravy. V sedmdesátých letech se plně projevil význam kategorizace sídel. Perspektivní návrh rozvoje služeb v Severomoravském kraji z roku 1974, jehož výhled sahal až do roku 1990, totiž směřoval investice na Hlučínsku výhradně do středisek místního významu.574 O přednostní preferenci významnějších sídelních kategorií svědčí i skutečnost, že od roku 1975 začala plánovací komise ONV v Opavě na svá příslušná jednání přibírat i zástupce střediskových obcí.575 V prosinci 1978 vypracoval plánovací odbor ONV v Opavě projekt rozvoje sídel 569 Návrh však zohledňoval i další aspekty územních vazeb, služby, zdravotnictví, školství aj. TAMTÉŽ. 570 V první kategorii se nacházely obce Bobrovníky, Hošťálkovice, Koblov, Lhotka, Petřkovice a obec Plesná. V druhém návrhu figurovaly vzdálenější obce Děhylov, Ludgeřovice (u nichž byla zdůrazněna skutečnost bezprostřední zástavby s Petřkovicemi) a Šilheřovice. 571 Tato druhá varianta však explicitně neřešila otázku kontinuity správního území – připojením dle obou variant by byla souvislost správního území narušena katastrem obcí Antošovice a Markvartovice. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 438, inv. č. 334 – Informace pro předsednictvo OV KSČ (1970, tabulková příloha). Dle materiálu ONV měla první skupina obcí rozlohu 2419 ha a 9578 obyvatel (tj. 395,9 obyv./km²), druhá 4332 ha a 7104 obyvatel (tj. 164,0 obyv./km²). V první skupině byla vyjížďka do zaměstnání v Ostravě 53,7 % celkové vyjížďky, v druhé 43,7 %. 572 Podle údajů ze sčítání lidu z roku 1970 mělo by mít nové město rozlohu 36,3 km², 13 076 obyvatel a hustotu zalidnění 360,2 obyv./km². Podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. 573 Výjimkou je pouze nedatovaná skica mapy s předpokládanými územními změnami. Zřejmě vznikla v těsné souvislosti s předchozím návrhem. SOkA Opava, f. ONV Opava 1976-1990, kart. 1260, inv. č. 1121 – Mapa s návrhy územněsprávních změn (po 31. 12. 1972). 574 Jednalo se o Oldřišov, Kobeřice, Chuchelnou, Píšť a Hať a ze střední části Hlučínska o Bolatice a Dolní Benešov. ZAO, f. SmKNV-odb. prům., kart. 18, inv. č. 8, sign. 252/3 – Rozvoj služeb na vesnici v Severomoravském kraji do r. 1990. 575 V případě Hlučínska se jednalo o osm obcí. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 49, inv. č. 94 – Zápis o 18. plenárním zasedání ONV v Opavě ze dne 16. 9. 1975. 98


okresu do roku 1990.576 Rozvoj se však týkal pouze těch obcí, které byly centry průmyslu a které náležely do obvodu Ostravy. V případě Hlučínska se jednalo o obce Dolní Benešov a Hlučín, v omezeném rozsahu též o Chuchelnou a Kobeřice. Rozsáhlejší bytová výstavba byla v návrhu zdůvodňována očekávanou potřebou pracovních sil pro plánovanou rafinérii. Celkem byl však pro Hlučínsko jako celek navrhován pouze nepatrný populační nárůst, a to o 3,5 % v případě ostravské části a o 1,9 % v případě opavské. Poněkud nejasná je však koncepce rozvoje Hlučína. Plán sice počítal se stagnací města a s přenesením populačních přírůstků do Ludgeřovic, současně však navrhoval revidovat význam okolních sídel, Hati, Ludgeřovic a Píště právě ve prospěch Hlučína.577 V roce 1983 byl vypracován další koncept územního rozvoje ostravské regionální aglomerace, tzv. Terplan 1983; jeho význam pro region spočíval ve faktu, že celé Hlučínsko bylo definováno jako součást ostravské aglomerace.578 Terplan specifikoval průmyslový rozvoj Hlučínska ve všech odvětvích. Za zmínku však stojí skutečnost, že bylo navrhováno, aby v blízkosti Hlučína, případně Bolatic, byla postavena jaderná elektrárna. Jednalo se nicméně pouze o záložní variantu pro případ, že seismická a jiná měření v okolí Blahutovic (okres Nový Jičín) dopadnou negativně.579 Poslední návrh komplexního hospodářského a sociálního rozvoje okresu Opava, tzv. generel, byl dokončen v březnu 1988 a výhledově určoval úkoly až do roku 2000. Podle něj mělo dojít k rozšíření LNV v Chuchelné, která měla nahradit produkci uzavřeného závodu v Leskovci (okres Vsetín). Další rozšíření průmyslové kapacity se týkalo pouze nevelkých závodů určených pro osoby se změněnou pracovní schopností. Nově však bylo navrhováno rozšířit vodovodní sítě ve většině obcí Hlučínska.580 Samostatnou a do jisté míry výjimečnou kapitolou z dějin plánování je geneze myšlenky výstavby dunajsko-oderského průplavu. Po druhé světové válce se o jeho reali-

576 SOkA Opava, f. ONV Opava 1976-1990, kart. 221, inv. č. 124 – Koncepce rozvoje měst a obcí okresu Opava do roku 1990. 577 Výjimkou byly pouze obce Markvartovice a Velké Hoštice. TAMTÉŽ. Ohledně kategorizace středisek viz: M. HAVRLANT, Geografie Severomoravského kraje, s. 154-156. 578 Ostravská sídelní aglomerace zabírala celé okresy Ostrava a Karviná, a dále větší část okresu Opava (vyjma Vítkovska) a části okresu Frýdek-Místek a Nový Jičín. ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská regionální aglomerace (1983). 579 Nutno podotknout, že možnost výstavby jaderné elektrárny v Blahutovicích není dodnes zcela uzavřena. Srovnej např. jednání vlády o celorepublikovém územním plánu: http://www. ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/61308-nova-jaderna-elektrarna-muze-stat-v-blahutovicich-mistnim-se-to-nelibi/ [17. 3. 2012]. ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská regionální aglomerace (1983). 580 „Hlučínsko“ v tomto pojetí představovaly obce (v tehdejších správních hranicích): Hlučín, Bohuslavice, Bolatice, Dolní Benešov, Ludgeřovice, Markvartovice, Píšť a Šilheřovice, Háj, Hrabyně a Velká Polom. ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 89, inv. č. 88 – Generel rozvoje okresu Opava do roku 2000 (březen 1988). 99


zaci začalo hovořit v roce 1948.581 Ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze tehdy vypracovalo návrh, v jehož rámci měl být v lokalitě mezi Antošovicemi a Černým lesem vybudován přístav a loděnice. Takto koncipovaný přístav by však odděloval Antošovice a osadu Paseky (k. ú. Šilheřovice) od zbytku Hlučínska. Další přístaviště, evidentně menšího významu, bylo navrženo mezi obcemi Hošťálkovice a Lhotka. V prosinci 1948 byla nicméně zpracována studie rentability průplavu, která jeho realizaci nedoporučila.582 Od jeho výstavby bylo upuštěno a na celá dvě desetiletí myšlenka průplavu zapadla.583 Znovu se o splavení obou řek začalo jednat v sedmdesátých letech. Nový projekt vypracoval v roce 1976 brněnský Hydroprojekt. V něm se výhledově počítalo s výstavbou ústředního přístavu pro Ostravu, který měl být lokalizován v prostoru obcí Vrbice (dnes součást města Bohumín) a Antošovice. Přístav se měl skládat z několika bazénů, v jejichž těsné blízkosti měla být vystavěna průmyslová zóna. V ní se měla mezi jinými nacházet výše zmíněná rafinérie. Jisté komplikace, které však plán neřešil, vyplývaly z faktu, že průmyslová zóna byla lokalizována přímo v intravilánu obce Antošovice a osady sousedních Petřkovic.584 V březnu roku 1989 proběhlo jednání na odboru oblastního plánování, které se detailněji zabývalo úsekem průplavu mezi Kojetínem a Ostravou; na ní padlo rozhodnutí zahájit stavbu v roce 2005.585

2.7 Shrnutí Roku 1945 byl obnoven okres Hlučín. Následný vývoj územněsprávního členění na Hlučínsku, což je otázka, kterou se historiografie dosud nezabývala, prošel několika odlišnými stádií. Vývoj lze rozdělit do tří etap; poválečného období, ve kterém bylo fungování správy ovlivňováno existencí hlučínské otázky, následně let 1949 až 1960 a 581 V roce 1937 byla v Praze založena Společnost dunajsko-oderského průplavu. Náplní její práce bylo rozšiřovat a podporovat realizaci vodního spojení obou řek. Později se členem společnosti stala i ostravská expozitura ZNV, respektive KNV v Ostravě. Dle návrhu vypracovaného Ing. J. Uzeitigem (kol. r. 1940) počítalo se s výraznou regulací toku Odry, která měla být svedena do zcela nového koryta. Její tok měl být napřímen a jednotlivé meandry zarovnány. Na východ od Hošťálkovic, na teritoriu Mariánských Hor, měl pak vzniknout rozsáhlý ústřední přístav. Podrobněji k postavení této společnosti viz: ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 1930, sign. 404.3 – Návrh Organizačního řádu Společnosti dunajsko-oderského průplavu. Viz též: Jaroslav VOLENEC, Vodní cesty Československa součástí středoevropského systému vodní dopravy, Pardubice 1938, s. 8-12. Dále viz: Jaromír MUSIL, Vodní cesty a Ostravsko, in: Jaroslav ZAHRADNÍK (ed.), Ostrava. Město uhlí a železa, Praha – Brno 1947, s. 64-67. 582 MZA, f. ZSÚ, kart. 54, inv. č. 137 – Přípis Hospodářské rady ze dne 17. 12. 1948 s posudkem projektu průplavu Odra-Dunaj; SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 701, inv. č. 311 – Průplav O-D, trať Šilheřovice – Košatka. 583 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 1930, sign. 404.3 – Přípis Společnosti Dunajsko-oderského průplavu ze dne 4. 9. 1956. 584 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 99, inv. č. 100 – Přípis Útvaru hlavního architekta města Ostravy ze dne 26. 3. 1987. 585 TAMTÉŽ – Přípis Odboru výstavby a územního plánování SmKNV v Ostravě ze dne 31. 3. 1989. 100


nakonec období po roce 1960, kdy byl zrušen okres Hlučín. Vývoj po roce 1949 byl reakcí na potřeby měnících se nároků správy rozšiřující se ostravské aglomerace. V této perspektivě se pozdější zánik okresu Hlučín jeví jako logické vyústění změny priorit. O tom, že požadavek obnovy okresu Hlučín ztratil zcela na podpoře, svědčí vývoj během roku 1968. Skutečnost, že roku 1976 se územněsprávní členění východního Hlučínska vrátilo do stavu, který byl blízký situaci let 1949 až 1960, poukazuje na to, že realizacím územních změn chyběla ucelená koncepce. Časté a nesystematické územněsprávní změny tak ve svém důsledku, a to je třeba zdůraznit, komplikují poznání hospodářského a sociálního vývoje Hlučínska. Připojování a odlučování obcí s odlišnou ekonomickou strukturou měnilo hospodářskou charakteristiku správních oblastí; nejzřetelněji se to projevilo během administrativní reformy roku 1949, která ze zemědělsko-průmyslového hlučínského okresu udělala okres zemědělský, přičemž samotný region byl rozdělen hned do tří okresů. Po roce 1960 bylo v Československu postupně prosazováno slučování obcí. Tento proces zasáhl i Hlučínsko, ale oproti českým zemím nenabyl většího rozsahu. Příčinu je možno vidět v sídelní struktuře, ve které převažovaly lidnaté obce, které bylo možno jen obtížně navzájem slučovat. Důležitým aspektem provedených změn byla skutečnost, že ani na úrovni obcí nebyly respektovány historické hranice regionu. O tom, že nové administrativní hranice byly nařízeny direktivně bez znalosti skutečných potřeb a přání, svědčí, že pouze menší část realizovaných integrací „přežila“ polistopadové změny. Zachovány zůstaly pouze ty integrace, které byly založeny na asymetrickém vztahu; ve všech případech se jednalo o spojení obce s městem. Výjimku z tohoto trendu představuje spojení dvou malých obcí západního Hlučínska. Pro vysvětlení, proč právě v těchto případech zůstaly zachovány správní hranice z šedesátých a sedmdesátých let, by bylo potřeba poznat vývoj v polistopadovém období. Na základě níže zjištěných skutečností lze pouze uvažovat, že připojení k městu vycházelo „vstříc“ procesu urbanizace. *** Týdny a měsíce, které následovaly bezprostředně po ukončení války, byly nejtíživější etapou hlučínských dějin. A to navzdory faktu, že bylo nutno podstatným způsobem revidovat představu o celkovém počtu obětí z řad civilního obyvatelstva zhruba na třetinu až pětinu (na asi 550 osob) stavu uváděného v literatuře. Přesto byly populační ztráty v důsledku války, především kvůli padlým na frontách, ve srovnání s českou společností desetinásobné (v relativních hodnotách). Nadprůměrně vysoké byly i válečné škody. Poškozena byla polovina všech staveb na Hlučínsku, zemědělství bylo paralyzováno. Materiální situaci navíc ztížila existence hlučínského problému a vypuknutí československo-polského sporu, během kterého přibyly na Hlučínsko tisíce běženců. Vzhledem k torzovitým a často protichůdným informacím bylo velmi obtížné zjistit, zda humanitární pomoc, poskytovaná nezávisle celou řadou subjektů, skutečně saturovala nejnutnější potřeby. Ve srovnání s ostatními obdobnou měrou zasaženými okresy je sice patrno, že celkový rozsah finanční pomoci byl zhruba srovnatelný, tato pomoc však byla poskytnuta až s několikaměsíčním zpožděním. Další faktor, který komplikoval poválečnou stabilizaci, který je však současně obtížně rozpoznatelný, je skutečnost, že jak místní obyvatelstvo, tak některé instituce (prokazatelně okresní péče o mládež), nedokázaly nebo nechtěly státní pomoc využívat. Výsledkem byl stav, který se v letech

101


1945 a 1946 blížil humanitární katastrofě. Řešení hlučínského problému, obzvláště pak státoobčanské agendy, ale stejně tak retribuce a konfiskace, začalo fakticky až počátkem roku 1946. Mezitím odezněla poválečná vlna radikálního nacionalizmu, ve které lze snadno vystopovat protihlučínský hrot. Vůči hlučínskému obyvatelstvu se tak prosadil tzv. benevolentní kurz, který byl, i přes pokusy o jeho revizi, v následujících letech určující. Bádání upřesnilo dosavadní znalosti v tom směru, prokázalo, že k žádným koncepčním změnám při udělování státního občanství nedocházelo. Státoobčanská agenda byla do února 1948 vesměs vyřízena, nicméně poté došlo k její revizi. Přestože nelze zcela přesně postihnout její rozsah, vedla ke stejnému výsledku, totiž udělení československého občanství většině hlučínského obyvatelstva. Nevyjasněné právní postavení místních obyvatel však zásadně ovlivnilo hospodářskou a sociální situaci tím, že jednak umožnilo hlučínskému obyvatelstvu participovat na poválečné pomoci až s časovým odstupem, jednak zcela znemožnilo, aby se hlučínské obyvatelstvo, a tuto skutečnost dosud literatura nedocenila, podílelo na procesu osídlování pohraničí. Postupná konsolidace poměrů, kterou je možno vztáhnout k roku 1947, byla podnětem pro promýšlení koncepčního rozvoje hospodářství hlučínského regionu. Jeho plánování prošlo třemi hlavními etapami. V první etapě byl důraz položen na potřebu zajistit dostatek pracovních příležitostí v místě, především pro ženy. Tento požadavek byl zdůvodňován nejen hospodářskými, ale, a to možná s větším důrazem, potřebami politickými. Výsledkem bylo založení dvou závodů, v Kravařích a v Chuchelné, respektive třetího v Bolaticích. Zjištěná fakta potvrdila platnost dosavadních poznatků historiografie, plánováním po roce 1949 na Hlučínsku se však již odborná literatura nezabývala. Zahájení pětiletého plánu v roce 1949 znamenalo změnu priorit. Plánování již primárně nevycházelo z potřeb regionu, ale ostravské průmyslové oblasti, respektive národního hospodářství. Přesto byl na Hlučínsku počátek padesátých let obdobím největších investic do průmyslu a do dopravy. S jistou nadsázkou lze hovořit o „malé industrializaci“ regionu, v níž připadlo nejdůležitější místo dolnobenešovské armaturce, jejíž zřízení je možno interpretovat jako kompromis mezi požadavky vycházejícími z „ocelové“ koncepce rozvoje hospodářství a potřeby rozšířit počet pracovních příležitostí na Hlučínsku. Od počátku padesátých let současně připadla Hlučínsku úloha zajišťovat pracovní síly pro jádro průmyslové oblasti. Zatímco rozpis první „pětiletky“ alespoň okrajově přihlížel k potřebám hlučínského regionu, rozdělení investic v rámci druhého pětiletého plánu již vycházelo výhradně z potřeb národního hospodářství. To ve svém důsledku znamenalo petrifikaci dosažené ekonomické úrovně a stávající sítě závodů; jedinou změnou bylo otevření sádrovcového dolu v Kobeřicích. Na přelomu padesátých a šedesátých let dosáhl sektor průmyslu a těžby na Hlučínsku svého vrcholu. Přes rozsah vyčleněných investic bylo zjištěno, že jejich čerpání bylo jen málokdy realizováno v plné výši a zpravidla se zpožděním, přičemž celá řada navrhovaných projektů nebyla uskutečněna vůbec. Počátkem šedesátých let došlo v plánování k podstatné změně. Průmyslová základna byla již vytvořena, investice proto směřovaly na modernizaci závodů a zejména do infrastruktury. Budovaly se chodníky, cesty, vodovody, střediska služeb a kulturní zařízení. Nový důraz na komplexnost znamenal, že perspektivní plány se soustředily na rozvoj jednotlivých sídelních, respektive územních celků. To s sebou neslo kategorizaci sídel a vytváření spádových oblastí. V jejich rámci bylo Hlučínsko rozděleno do dvou

102


plánovacích jednotek, opavské a ostravské; logickým vyústěním byla divergence hospodářského vývoje a silnější vtahování východní části do ostravské průmyslové oblasti. Koncem osmdesátých let lze vidět náznak nového koncepčního přístupu, v němž se plánovalo rozšíření průmyslové báze regionu. Realizace těchto záměrů nebyla však vzhledem k událostem roku 1989 provedena, navíc u řady projektů lze pochybovat o jejich uskutečnitelnosti (zejm. průplav Dunaj-Odra).

103


3 Hospodářský vývoj Hospodářský vývoj Hlučínska po druhé světové válce vycházel jak z možností a potřeb regionu, tak státu. Určující byly přitom změny, které proběhly v letech 1945 až 1960; tehdy se uskutečnila zásadní restrukturalizace československé ekonomiky, spojená s urychlenou industrializací. Ta byla prováděna na úkor zemědělské výroby, případně jiných, často perspektivních odvětví. V důsledku náročných úkolů spjatých s paralelním úbytkem obyvatelstva přestaly stávající kapacity pracovních sil dostačovat.586 Hlučínsko tento vývoj, právě pro geografickou blízkost k průmyslovému jádru Ostravska, zasáhl obzvláště citelně. Naopak léta 1960 až 1989 představují v hospodářských dějinách etapu útlumu dynamiky. A to jak v rámci struktury, tak objemu národního produktu.587 Pouze první polovina sedmdesátých let vykazovala vyšší meziroční přírůstky; základy tomuto vývoji byly položeny, mj. obnovením krátkodobých investic na úkor dlouhodobých, v závěru šedesátých let.588 Jedním z nejdůležitějších ukazatelů hospodářského rozvoje je počet pracovních příležitostí a jejich struktura. Po druhé světové válce bylo Hlučínsko hospodářsky slabým regionem s převahou zemědělské výroby.589 Většími průmyslovými závody byly pouze dva kamenouhelné doly v Petřkovicích; koncem roku 1945 zaměstnávaly celkem 1056 osob, přičemž asi 200 z nich připadalo na pracovní síly z internačního tábora.590 Další čtyři průmyslové závody byly nepoměrně menší, dohromady měly necelých 250 za586 Nedostatek byl způsoben jak odsunem německého obyvatelstva, tak rozšířením negativních jevů na pracovišti (fluktuace, absentérství). NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 1324, inv. č. 5776 – Bulletin č. 27 Slezské kanceláře; Anna BEINHAUEROVÁ, Pracovní morálka a výkonnost v průmyslové výrobě v českých zemích v období dvouletky, SlSb 88/48, 1990, č. 2, s. 131-136. Východiskem z této situace bylo zavedení pracovní povinnosti. Dekret presidenta republiky ze dne 19. září 1945 o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství č. 71/1945 Sb., částka 32. Též: Dekrety prezidenta republiky, dok. č. 27, s. 454-459. Dále: Dekret presidenta republiky ze dne 1. října 1945 o všeobecné pracovní povinnosti č. 88/1945 Sb., částka 40; Zákon ze dne 16. května 1946 o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu v rámci národní výstavby státu č. 121/1946 Sb., částka 53; Zákon ze dne 9. května 1947 o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil č. 87/1947 Sb., částka 43. Srovnej: J. KOCIAN, Sociální zákonodárství, s. 62-66. 587 Hodnota práce na jednoho obyvatele byla následující. Roku 1960 12 892 Kčs, rok 1970 19 591 Kčs, roku 1980 31 760 Kčs a roku 1989 39 605 Kčs. Statistická ročenka… 1968, s. 24-25; Statistická ročenka… 1980, s. 20-21; Statistická ročenka… 1990, s. 20-21. 588 Zatímco mezi lety 1970 až 1979 stoupl národní důchod na jednoho obyvatele o 47,6 %, v letech 1980 až 1989 o 27,4 %. Statistická ročenka… 1980, s. 20-21; Statistická ročenka… 1990, s. 20-21. Blíže též: Z. ŠULC, Stručné dějiny ekonomických reforem, s. 61. 589 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 394, inv. č. 204 – Živnosti k 1. 3. 1947. V návrhu na optimalizaci řemesel v roce 1950 lze se k charakteristice okresu dočíst, že: „Okres hlučínský jest okresem zemědělským. Teprve v poslední době jeví se zde snaha zavésti v okrese průmysl.“ TAMTÉŽ, kart. 941, inv. č. 695 – Návrh optimální sítě řemesel (1950). 590 V roce 1945 se zde nacházelo 212 osob. TAMTÉŽ, kart. 261, inv. č. 173 – Zápisy o kontrole internačního tábora na jámě Anselm v Petřkovicích (listopad 1945); TAMTÉŽ, kart. 1, inv. č. 4 – Seznamy Němců v PT Hlučín (1945). 104


městnanců; pro srovnání, největší z nich, slévárna v Dolním Benešově, zaměstnávala koncem roku 1945 pouze 150 osob. Celkem tak bylo v těžbě a průmyslu zaměstnáno kolem 1300 osob. Podle opavské obchodní a živnostenské komory bylo na Hlučínsku 3500 pracovních příležitostí dohromady v průmyslu a řemesle. Znamenalo to tedy, že dalších 2200 pracovních míst připadalo na živnosti a řemeslo.591 Poválečná obnova průmyslu a těžby byla ukončena v průběhu roku 1946. Tehdy měly oba sektory kapacitu asi 2300 osob, tj. 1870 v dolech a zhruba 430 v ostatních závodech.592 V zemědělské výrobě nacházelo obživu dalších 9100 osob.593 Tento počet byl sice nepřiměřeně vysoký, nicméně vysvětlitelný. Vzhledem k absenci jiných pracovních příležitostí lze uvažovat, že se jednalo o důsledek „útěku“ nezaměstnaných do zemědělství. To se tak stalo předimenzovaným sektorem.594 Celkem tedy poskytovalo Hlučínsko obživu 13 500 osobám. O disproporcích mezi ekonomickými možnostmi a velikostí hlučínské populace svědčí, že ve stejnou dobu se v regionu nacházelo 32 239 osob ve věku od 15 do 60 let;595 větší část z nich byla zaměstnána mimo region, neboť na jaře 1947 vyčíslilo ministerstvo práce a sociálních věcí přebytek pracovních sil na 5000 osob.596

V letech 1947 až 1955 se rychle rozšiřovala průmyslová základna, byly vybudovány, respektive přebudovány, čtyři průmyslové závody. O rychlosti změn svědčí, že v září 1951 bylo již v okrese Hlučín v jedenácti průmyslových podnicích zaměstnáno 1632 osob, tzn. čtyřnásobek poválečného stavu. Mezi největší patřily armaturka v Dolním Benešově (438 pracovníků), závod Elektro Praga v Chuchelné (424), Konopa v Bolaticích (170) a pět stavebních závodů v Hlučíně (každý o velikosti kolem 80 pracovníků). Zvláštní kategorií bylo asi 200 pracovnic prýmkárny v Kravařích; fakticky se jednalo o osoby náležející do průmyslu, svou práci však vykonávaly v domácnosti.597 Ve stejnou dobu poskytoval okres Hlučín obživu 5890 osobám v zemědělství. Celkem tedy bylo v okrese Hlučín, bez živností, 7522 pracovních příležitostí.598 Započítají-li se osoby zaměstnané v petřkovický dolech (1942 osob), lze počet pracovních míst v průmyslu a těžbě na celém Hlučínsku dopočítat na 3574, včetně kravařských žen pak na 3774. 591 ZAO, f. OŽK Opava, kart. 481, inv. č. 648 – Připomínky k rozmístění průmyslu a řemesel ve Slezsku. 592 Viz kap. 3.2. Tyto údaje potvrzují i výsledky statistiky: SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 371, inv. č. 437 – Počet technických jednotek a činných osob v průmyslu k 1. 12. 1946. 593 Jednalo se o 3840 vlastníků půdy a 4145 rodinných příslušníků. TAMTÉŽ, kart. 367, inv. č. 389 – Zemědělská statistika, řada A, č. 43. Soupis osob stále zaměstnaných v zemědělství (k 1. 9. 1946). 594 Vždyť v roce 1930 bylo v zemědělství zaměstnáno pouze 6860 obyvatel. Š. HERNOVÁ, Demografická charakteristika, s. 140. 595 Stav k roku 1950 (přepočet). Viz kap. 4.2. 596 NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 974, inv. č. 1282/6 – Přípis ministerstva průmyslu ze dne 11. 4. 1947. 597 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu ze dne 6. 9. 1951. Pro situaci v roce 1954 srovnej: TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 450 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 20. 2. 1954. 598 TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu (malý pasport; 6. 9. 1951). 105


Spolu s připočtením zemědělské výroby (ze všech tří okresů) a živností a řemesel lze pro Hlučínsko celkový počet pracovních míst vyčíslit na asi 12 000. V následujících letech pokračoval růst průmyslového sektoru. Ve druhém čtvrtletí roku 1954 zaměstnával na Hlučínsku již 5026 osob, tzn., že vzrostl o 1252 míst; na tomto vývoji se podílelo především rozšíření benešovské armaturky (1460 míst) a petřkovických dolů (2380 míst).599 Po ukončení hlavní investiční vlny se na Hlučínsku nacházelo kolem třiceti větších průmyslových a zemědělských závodů (bez JZD). V roce 1953 jich bylo podle úředních statistik 36 (viz tab. č. 7), v roce 1956 pak 28 a dohromady zaměstnávaly celkem 8405 osob.600 Na přelomu padesátých a šedesátých let dosáhl počet pracovních míst v průmyslu a těžbě svého zenitu. V této době současně došlo k podstatnému obratu. Měřeno počtem zaměstnaných osob převážil sektor průmyslu a těžby nad zemědělskou výrobou. V roce 1962 bylo na Hlučínsku v průmyslu a těžbě zaměstnáno nejméně 5777 osob; nejvíce z nich pracovalo v petřkovických dolech (2688), v armaturce (1802), v lisovně v Chuchelné (513), hlučínské cihelně (364), dřevařských závodech v Hlučíně (211) a v Jutě v Bolaticích (199); v komunálních službách jednotlivých měst pak bylo dalších 316 osob. V této době zaměstnávaly státní statky 1395 osob, jednotná zemědělská družstva 2488; dohromady pracovalo v zemědělství 3883 osob.601 Celkem tedy bylo na Hlučínsku v uvedených oborech 9976 pracovních pozic. Konečné číslo bude poněkud vyšší, je nutno totiž zohlednit několik málo výkonných zemědělců, členy spotřebních družstev, zaměstnance správy, škol atp. Korekcí dat z výsledků sčítání lidu602 lze tedy dopočítat celkový počet pracovních příležitostí na 11 693 osob, odhadem tedy, včetně nemnoha, kteří na Hlučínsko dojížděli, existovalo v regionu kolem 12 000 míst. Pro následující léta je velmi obtížné kvantifikovat údaje o počtech pracovních příležitostí za celý region. K dispozici jsou sice výsledky sčítání lidu, jejich údaje lze jen s obtížemi adekvátně přepočítat. O zásadních rozdílech svědčí fakt, že podle sčítání lidu v roce 1961 mělo být v hlučínských obcích zaměstnáno dohromady 8682 (sic!, srovnej 599 Růst počtu pracovních míst však již nebyl výsledkem potřeby zajištění pracovních míst pro ženy, neboť ty se podílely zhruba jednou čtvrtinou (tj. 27,6 %, celkem 1385 osob). ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2378, sign. 118.2 – Provozovny ústředně a krajsky plánovaných jednotek a evidenční počet pracovníků ke konci druhého čtvrtletí 1954. 600 Z nich 2871 do okresu Hlučín dojíždělo. Část z dojíždějících připadala na obyvatelstvo hlučínských obcí v okresech Opava a Hlučín. Ze všech dojíždějících připadalo na dojíždějící z jiných krajů 123 osob, přičemž čtyři přijížděly z Polska. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1238, inv. č. 1133 – Zpráva o rozvoji průmyslu a místního hospodářství v okrese Hlučín. Propagandistické využití této skutečnosti viz např.: Opavsko 1945-1965, s. 12. 601 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 9, inv. č. 80 – Pasport okresu Opava (1963). 602 Podle sčítání lidu z roku 1961 bylo dále na Hlučínsku 4419 osob zaměstnaných v zemědělství, dalších 829 v dopravě, spojích, obchodu a veřejné službě a 668 ve zdravotnictví a školství. Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 49-51. Poněkud zarážející je nízký údaj o počtu osob zaměstnaných v průmyslu, tj. 2285 osob. Úřední dokumenty nicméně přinesly odlišný údaj; v zemědělství regionu mělo být zaměstnáno 4165 osob. Nejvíce osob bylo zaměstnáno v rozlehlých zemědělských obcích, jakými byly zejména Kobeřice (308 osob), Oldřišov (286) a Šilheřovice (274); výjimkou byla obec Závada (282). SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 37, inv. č. 94 – Stručný pasport okresu Opava 1960. 106


výše), v roce 1970 pak 8010603 a naopak v roce 1991 už 12 498 osob.604 Vývoj počtu pracovních příležitostí lze tudíž jen velmi hrubě odhadnout. Je však zřejmé, že docházelo k jejich úbytku. Jednak byly uzavřeny oba petřkovické doly, jednalo se o cca 2000 míst, jednak docházelo k odlivu pracovníků ze zemědělství; mezi lety 1961 až 1991, na základě cenzů, poklesl jejich počet o 848 osob. Nárůst, zejména ve službách, je sice pravděpodobný, nemohl ale nahradit tyto ztráty. Jen velmi hrubě lze tedy odhadnout, že do konce osmdesátých let počet pracovních příležitostí poklesl na asi 9500 míst. Tento údaj částečně potvrzují i data, která přinesla, na základě podkladů ONV v Opavě, Šárka Hernová. Podle ní bylo v roce 1979 na Hlučínsku 9000 pracovních příležitostí.605 Změnila se nicméně struktura pracovních pozic. Na počátku šedesátých let převážily průmyslová výroba a těžba nad výrobou zemědělskou; jejich poměr na přelomu let 1961 a 1962 činil 1,3:1. Vývoj však zdaleka nebyl rovnoměrný. Severozápad Hlučínska zůstával nadále převážně zemědělskou oblastí, v sedmi tamních obcích poskytovalo zemědělství obživu více než 90 % populace.606 Avšak v roce 1970 se podílelo na zaměstnanosti v této oblasti již pouhou třetinou (tj. 33,3 %)607 a dálo klesala (do roku 1991 na 28,6 %). Paralelně došlo k výrazné změně geografického rozložení průmyslu. Petřkovice přestaly být významným ekonomickým centrem a jejich místo převzal Dolní Benešov.608 O hospodářském charakteru Hlučínska svědčí, že více pracovních příležitostí bylo vyhrazeno ženám. Tato skutečnost je výsledkem prolnutí několika faktorů. Předně se jedná o následek války, tzn. početní převahu žen. Mimoto ženy nacházely snáze práci v místním zemědělství, zatímco muži odjížděli pracovat do Ostravy.609 V neposlední řadě byl tento stav výsledkem toho, že tři průmyslové podniky byly vybudovány přednostně 603 Podle: Statistická ročenka okresu Opava… 1971, s. 33-35. 604 Tento údaj však současně zahrnuje ženy na mateřské dovolené, osoby vykonávající vojenskou prezenční službu, nezaměstnané apod., na stranu druhou z údajů není zřejmé, kam vyjížďka do zaměstnání směřovala. Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, tab. č. 203, s. 38-39; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město, tab. č. 203, s. 36. 605 Š. HERNOVÁ, Demografická charakteristika, s. 124. 606 Jednalo se o Strahovice, Rohov, Třebom, Chlebičov, Vrbku, Služovice a Oldřišov. Celkový počet osob varioval od 96,9 % po 90,3 %. Naopak nejméně v lokalitách v blízkosti průmyslové základny. Jednalo se o Petřkovice, Dolní Benešov, Hlučín, Chuchelnou, Koblov a Ludgeřovice (od 3,2 % do 43,0 %). Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 49-51. 607 Podle jiných údajů z roku 1979 se jednalo o 35,9 %. Š. HERNOVÁ, Demografická charakteristika, s. 124. 608 Nejvíce osob bylo zaměstnáno ve velkých a průmyslových sídlech, v Hlučíně (1834 osob roku 1970) a Dolním Benešově (1031), dále v obcích s dostatkem pracovních příležitosti v průmyslu (tj. mezi 707 a 347 osobami; Kravaře, Bolatice, Kobeřice a Chuchelná), nebo v zemědělství (tj. mezi 310 a 188 osobami; Štěpánkovice, Oldřišov, Píšť, Šilheřovice a Hať). Údaje za rok 1970: Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, s. 493-500. 609 Například v roce 1960 bylo v Kravařích ze 181 stálých pracovníků 127 žen (tj. 70,2 %). Z roku 1965 pochází sociologická analýza nejdůležitějších ukazatelů týkajících se osob zaměstnaných v zemědělství. Přestože se jednalo o sondu jihočeského venkova, množství rysů bylo shodných. Jan TAUBER (ed.), Kdo žije na vesnici, České Budějovice 1965, s. 87-148. Pro demografické znázornění stavu k 1. prosinci 1967 v okrese Opava, viz: Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 149. 107


pro zaměstnání ženských pracovních sil.610 Z uvedeného je tedy zřejmé, že do počátku šedesátých let probíhala industrializace regionu. Celkový počet pracovních příležitostí však stagnoval a pohyboval se kolem 12 000 míst. Od šedesátých let pak začalo docházet k jejich úbytku, v letech osmdesátých na asi 9000 až 9500 míst. Je tedy zřejmé, že obyvatelstvo regionu bylo v průběhu času stále více závislé na zdrojích mimo Hlučínsko. Jestliže v roce 1950 poskytoval region obživu 37,2 % osobám v produktivním věku, v roce 1961 pak 31,5 % a nakonec v roce 1991 jen 21,1 %, respektive 22,3 %.611 Z Hlučínska se tedy stala pouze zásobárna pracovních sil Ostravy, v omezenější míře i Opavy;612 to s sebou neslo intenzivnější „poměšťování“ regionu (viz kap. 4.1.3).

3.1 Zemědělská výroba 3.1.1 Struktura pozemkové držby roku 1945 Určujícím rysem pozemkové držby na Hlučínsku byla výrazná disproporce mezi drobným vlastnictvím a velkostatky (viz kap. 2.2). Podle velikosti lze vydělit tři kategorie zemědělských závodů. Předně se jedná o velkostatky, jejichž celková rozloha činila 6418,0 ha (tj. 20,0 % rozlohy regionu), dále o statky a zbytkové statky o výměře mezi padesáti a dvě stě padesáti hektary, o celkové rozloze 3498,8 ha (tj. 10,9 %),613 a nakonec o drobné zemědělské závody menší než 50 ha půdy.614 Největšími vlastníky půdy na Hlučínsku byly rody Lichnovských a Rothschildů.615

610 V září roku 1946 byl poměr obou pohlaví v zemědělství 1:2,4 ve prospěch žen, v září 1951 pak 1:3; naopak v průmyslu převažovali muži (1,7:1,0). Koneckonců relativní zastoupení žen bylo v rámci Ostravska jedno z nejvyšších. Přepočteno podle. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu (malý pasport; 6. 9. 1951); SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 367, inv. č. 389 – Zemědělská statistika, řada A, č. 43. Soupis osob stále zaměstnaných v zemědělství (k 1. 9. 1946). 611 Rozdíl je dán odlišně stanovenou hranicí „postproduktivního“ věku mužů a žen. 612 Blíže viz: Opavsko 1945-1965, s. 7-23. 613 Stav ke dni 15. června 1948. Hlučínsko bylo tehdy rozděleno mezi dva okresy. V okrese Hlučín se nacházelo 7929,5 ha velkostatkářské a statkářské půdy (tj. 39,5 % rozlohy východní části Hlučínska), v okrese Opava byl naopak její podíl poloviční, 1987,4 ha (tj. 20,9 %). Příčina této odlišnosti tkví v rozložení lesní půdy. V rámci první pozemkové reformy byla totiž většina lesů, které se nacházely převážně na východě Hlučínska (4093,43 ha z celkem 4465,00 ha). ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Seznam velkostatků a zbytkových statků v soudním a měřičském okrese Hlučín. 614 Při pokusu o vyčíslení rozlohy půdy je nutno vzít v úvahu, že její část byla úmyslně zatajována, jak o tom svědčí revize půdy. Koneckonců v důsledku války neměly správní instituce k dispozici přesné katastrální výměry. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 401, inv. č. 240 – Přípis MNV v Koutech ze dne 11. 8. 1947. 615 Nutno zohlednit diskutabilnost vlastnického práva, nad všemi velkostatky byly totiž zavedeny národní správy. 108


Z této dvojice byly rozsáhlejší pozemky druhých jmenovaných,616 které měly celkem 3952,0 ha. Vlastnictví Alfonse Rothschilda se sídlem na zámku v Šilheřovicích se skládalo z pěti dvorů o výměře 2595,0 ha, vlastnictví Louise Rothschilda, jež mělo sídlo na zámku v Dolním Benešově, bylo zhruba poloviční, skládalo se ze tří dvorů o společné výměře 1356,9 ha. Kromě toho další člen rodu Rothschildů, Evžen, spravoval v Hlučíně zbytkový statek Vinnou Horu II, která měla rozsah 135,7 ha.617 Větší část pozemkového vlastnictví Rothschildů připadala na lesní půdu; k 15. lednu 1948 se jednalo o 2684,6 ha (tj. 67,9 %).618 Kromě toho panství zahrnovalo lihovar v Bohuslavicích, devět rybníků, honební plochu a tři skleníky.619 Lichnovským zůstalo na Hlučínsku po druhé světové válce 2466,0 ha půdy, z toho 1597,3 ha lesů. Panství se skládalo ze tří dvorů, největším byl Albertovec ve Štěpánkovicích, pak Chuchelná, kde se také nacházel sídelní zámek, a dále Střední dvůr v Kobeřicích. Větší část panství Lichnovských se sídelním Hradcem nad Moravicí o celkem 3417,8 ha se nacházela v okrese Opava.620 Detailnější přehled rozdělení velkostatkářské půdy podává tabulka č. 8. V období první republiky bylo na Hlučínsku utvořeno 25 zbytkových statků (18 v okrese Hlučín, 7 v okrese Opava) o společné výměře 2783,1 ha (z toho 171,6 ha připadalo na lesní půdu). Pozice zbytkových statků byla, ve srovnání s jinými oblastmi, nezvykle silná, vždyť dohromady zaujímaly asi 17,4 % zemědělské půdy. Jednalo se o důsledek toho, jakým způsobem byla prováděna pozemková reforma. Detailnější přehled zbytkových statků je uveden v tabulce č. 9. Vyjma nich nacházelo se na Hlučínsku šest dalších statků o celkové rozloze 715,7 ha (z toho 11,5 ha lesní půdy); jednalo se o statky, které byly utvořeny v průběhu 19. století anebo v rámci německé pozemkové reformy (blíže viz tabulku č. 10). Drobná soukromá držba zaujímala v roce 1948 dohromady 14 447 ha, tj. 63,5 % zemědělské půdy. Tato půda byla rozdělena mezi asi 7000 vlastníků, přičemž 5935 z nich

616 Občas bylo vlastnictví Rothschildů vykazováno jako jeden (šilheřovický) velkostatek. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 132, sign. 213 – Statistika velkých národních správ (1947). 617 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Seznam velkostatků a zbytkových statků v soudním a měřičském okrese Hlučín. Údaje z roku 1946 však přinášejí nevýznamně odlišné, přesto jiné, údaje. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 127, sign. 213 – Seznam větších objektů okresu Hlučín (21. 10. 1946). 618 Veškerá lesní plocha byla rozdělena původně na pět, posléze na čtyři polesí. Nejvíce lesní půdy náleželo velkostatku Šilheřovice. Jednalo se o polesí Černý les (o výměře 900 ha) a Bobrovníky (535 ha). K velkostatku Dolní Benešov patřila polesí Štípky-Karlovec (383 ha) a Bor (392 ha), která byla na jaře 1947 sloučena, a Bělá (608 ha). Celková rozloha polesí tak činila podle výše uvedených údajů 2818 ha. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 401, inv. č. 241 – Zpráva o likvidační revisi národní správy (16. 3. 1951); TAMTÉŽ, kart. 956, inv. č. 760 – Přípis ředitelství statků a lesů ze dne 12. 6. 1947. 619 Rothschildové současně patřili k největším zaměstnavatelům, na jejich panství pracovalo 195 osob. TAMTÉŽ – Zápis na pamětnou ze dne 25. 9. 1945. 620 SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 390, inv. č. 388 – Velkostatek Viléma Lichnovského. 109


se nacházelo v hlučínských obcích okresu Hlučín (v roce 1949).621 Platí přitom příměr, že čím byly zemědělské závody menší, tím větší bylo jejich zastoupení. Vždyť 87,8 % závodů nemělo ani 2,0 ha.622 Koneckonců jednalo se o určující rys pozemkové držby na celém Ostravsku.623 To znamenalo výrazné rozdrobení pozemkového vlastnictví. Mezi jednotlivými obcemi však existovaly podstatné rozdíly. Zatímco průměrná výměra zemědělského závodu činila 2,1 ha (roku 1949), v Sudicích dosahovala hodnoty 7,0 ha a v Třebomi dokonce 10,0 ha. V obou obcích měli také největší zastoupení sedláci; v Sudicích se nacházelo 37 závodů o výměře 10,0 až 50,0 ha (tj. 35,6 %), v Třebomi dokonce 54 (tj. 59,3 %). Největší z nich měl přitom výměru 66,0 ha.624 Pouze nemnoho dalších obcí disponovalo většími závody, jednalo se o Markvartovice (o průměrné velikosti zemědělských závodů 3,6 ha), Hať (3,4 ha) a Rohov (3,2 ha). Tato skutečnost však neznamenala, že se jednalo současně o obce středních zemědělců. Vhodnější je proto uvést počet sedláků v obci a jejich podíl na zemědělské výrobě. Za „selské“ (na hlučínské poměry) obce lze považovat jen čtyři, Hať (kde 42 sedláků vlastnilo 50,7 % půdy), Markvartovice (24 sedláků a 58,8 % půdy), Kouty (21 a 49,5 %) a Kobeřice (8 a 47,5 %). V opavské části Hlučínska se nacházely větší zemědělské závody pouze v Oldřišově.625 Vzhledem k tomu, že platil příměr, že čím lidnatější obce, tím vyšší počet zemědělců, v relativních hodnotách byl selský živel vždy převrstven. Názorný příklad podávají Bolatice. Přestože v obci se nacházelo 28 selských gruntů, představovaly jen 1,4 % všech zemědělských závodů a zaujímaly 27,8 % půdy.626 Na stranu druhou nejdrobnější zá-

621 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 163 – Soupisové karty půdy obcí (1948). Ke dni 1. září 1946 existuje údaj o 3840 vlastnících s výměrou nad 0,5 ha. SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 367, inv. č. 389 – Zemědělská statistika, řada A, č. 43. Soupis osob stále zaměstnaných v zemědělství (k 1. 9. 1946). 622 Polí o výměře do 2,0 ha bylo 5243 (tj. 87,8 % všech závodů), z toho 1911 závodů bylo menší než 0,5 ha. Nicméně přes svou početnost zaujímala tato kovorolnická hospodářství (viz kap. 1.1) pouze 3178,6 ha, tzn. 22,0 % zemědělské půdy. Větších závodů o výměře od 5,0 ha do 10,0 ha bylo 287 a skutečných selských závodů o 10,0 až 50,0 ha bylo 405; nicméně jenom tyto selské závody zaujímaly skoro dvojnásobnou rozlohu, 6226,9 ha, tzn. 43,0 %. TAMTÉŽ. Pro srovnání, v roce 1930 bylo v soudním okrese Hlučín 7192 těchto závodů s výměrou do 10,0 ha, tj. 93,4 % všech zemědělských závodů Hlučínska. Zemědělců se závodem o výměře mezi 10 a 50 ha bylo v roce 1930 pouhých 465, tj. 6,0 %. N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 306, pozn. 1. Dokonce i při srovnání s rozsáhlým a zemědělským soudním okresem Opava bylo na Hlučínsku více závodů. 623 V Ostravském kraji bylo v roce 1950 68 % závodů menších než 2 ha půdy, 16 % o velikosti 2 až 5 ha, 7 % o velikosti 5 až 10 ha, 8 % o velikosti 10 až 20 ha a 1 % nad 20 ha. Na stranu druhou výkonní zemědělci disponovali mnohem větším podílem na držbě půdy, v kategorii nad 5 ha se jednalo o 66,3 % zemědělské půdy. ZAO, f. ZSÚP, kart. 67, inv. č. 184 – Jak lidová správa zajišťuje rozpis… (1951). 624 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 127, sign. 213 – Přehled konfiskovaného majetku. 625 Jednalo se o 17 závodů, jejichž průměrná výměra činila 18,3 ha. SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 475, inv. č. 1092 – Přehledy o zemědělské půdě jednotlivých obcí. 626 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 163 – Evidence půdy v okrese Hlučín (1948). 110


vody se nacházely ve Vřesině, již zmíněných Bolaticích,627 Chuchelné, Ludgeřovicích, Kravařích628 a v Bělé; průměrná výměra jednoho činila od 1,6 ha do 1,3 ha. V Bělé a v Chuchelné přitom neměl ani jeden závod více než 10,0 ha, ve Vřesině pak pouze jeden. Podrobnější přehled struktury půdy na Hlučínsku podává tabulka č. 11. Rozdrobenost pozemkového vlastnictví ovlivnila způsob hospodaření. Zemědělské stroje, již tak nepočetné, zůstávaly na nízké technologické úrovni, metody práce byly jednoduché, o investicích nelze hovořit vůbec. Výnosy byly proto vždy nejisté a velmi citlivé na výkyvy počasí.629 V rámci živočišné výroby byly proto upřednostňovány nenáročné druhy, především drůbež.630 Komplementárním jevem byla skutečnost, že na Hlučínsku se neprosadily družstevní formy zemědělského podnikání. (viz kap. 3.1.4.1). Výše popsaná struktura však záhy prošla zásadní změnou. První fází komplexu zemědělských reforem byla konfiskace půdy, následně revize pozemkové reformy a po roce 1948 tzv. nová pozemková reforma.

3.1.2 Konfiskace zemědělského majetku v letech 1945 až 1958 Na základě dekretu č. 5/1945 Sb. byla na majetcích Němců a osob považovaných za zrádce zaváděna národní správa. Ta ze zákona omezovala jen dispoziční právo, ve svém důsledku ji však lze považovat za předstupeň vyvlastnění; jak bude dále uvedeno, všechny větší majetkové podstaty s národní správou byly totiž znárodněny, buď konfiskací, nebo během pozemkových reforem.631 Jejich zavádění se však týkalo především velkých pozemkových majetků, konkrétně velkostatků a některých statků. Na počátku 627 Podle jiných údajů bylo v Bolaticích v roce 1945 630 zemědělských závodů. Přitom 538 (tj. 85,4 %) mělo výměru do 2 ha půdy; s výměrou mezi 2 až 5 ha nacházelo se v obci 64 závodů, 5 až 10 ha 10, 10 až 15 ha 12, 15 až 20 ha 5 a nad 20 ha pouze 1. V. ŠTĚPÁN, Bolatice, s. 360-361. 628 Nepočítaje dva kravařské statky, nacházelo se v obci 486,8 ha zemědělské půdy, která byla rozdělena mezi 324 závodů. Průměrné hospodářství tak mělo rozlohu pouhých 1,5 ha. Jiný údaj však hovoří dokonce o 429 zemědělských závodech, což by znamenalo průměrnou výměru jednoho závodu jen 1,1 ha. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 163 – Soupisové karty půdy jednotlivých obcí (Kravaře). 629 V roce 1923 se kupříkladu rozšířila rakovina brambor, která zničila úrodu na celém Hlučínsku. AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 75 – Referát Aloise Kacíře „Slezské zemědělství se zřetelem na vyživovací základnu průmyslové oblasti“ přednesený v rámci Slezského týdne. V létě 1954 pak bouře citelně poškodila úrodu (ze 70 až 90 %) v obcích v okolí Hlučína. SOkA Opava, f. ONV Hlučín-dodatky, kart. 6, inv. č. 49 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 2. 7. 1954. 630 V počtu chované drůbeže, především krůt a hus tak bylo Hlučínsko na předním místě v rámci českých zemí. MZA, f. ZSÚ, kart. 205, inv. č. 350 – Stav hospod. zvířectva k 1. 1. 1947 – krůty; TAMTÉŽ – Stav hospod. zvířectva k 1. 1. 1947 – husy. 631 V případě právnických osob rozhodovalo, jaké bylo složení vedení, zda sloužilo „fašistickým a nacistickým“ účelům. Dle velikosti byly ustavováním národní správy pověřeny buď národní výbory (správní komise) příslušného stupně, nebo ministerstva. Dekret presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů č. 5/1945 Sb., částka 4; Dekrety prezidenta republiky, dok. č. 12, s. 216-236. Ohledně zavádění národních správ na živnostech viz kap. 3.2.3. 111


roku 1946, dne 9. ledna, jich bylo evidováno v okrese Hlučín 20.632 Šilheřovické panství Rothschildů bylo v květnu až červenci 1945 rozděleno mezi pět správců. Čtyři spravovali jednotlivé dvory,633 pátý pak lesní majetek. Nicméně dne 24. září 1945 byla po poradě OSK v Hlučíně správa sjednocena do Šilheřovic v čele s ústředním správcem.634 Naopak správa benešovského panství, zdá se, zůstala po celou dobu v rukách jednoho národního správce. Nicméně nedlouho poté, dne 10. ledna 1946, rozhodla rada ostravské expozitury o sjednocení správ šilheřovického a benešovského panství.635 Vzhledem k tomu, že Rothschildové nebyli Němci, ale Židé, nebylo možno jejich majetek zkonfiskovat jako v případě panství Lichnovského. Správa na jejich majetku proto zůstala až do vykoupení velkostatku během nové pozemkové reformy koncem roku 1948.636 Z velkých pozemkových majetků byla, kromě chuchelenského panství, uvalena národní správa na statek v Malých Hošticích (Rittner), Oldřišově (bratři Weisserové), Velkých Hošticích (Sprinzenstein) a v Zábřehu (Wodarz);637 později se pod národní správu dostal ještě statek Hanůvka v Kravařích. Vyjma majitelů oldřišovského statku, kteří byli židovského původu, byli ostatní považováni za Němce. Během roku 1946 a 1947 počet národních správ stoupal, v roce 1947 bylo v okrese Hlučín evidováno 64 správ, z nichž se 62 nacházelo v hlučínských obcích.638 Celková výměra zemědělského majetku pod národní správou na Hlučínsku činila 7063,3 ha, tj. asi 22,4 % rozlohy Hlučínska. Pro úplnost se uvádí, že národní správa byla zřízena i nad statky Jana Wilczeka v Dobroslavicích a v Plesné a Marie Scholz-Stonav632 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 120, sign. 213 – Stav osídlení a předpoklady pro další osídlovaní ku dni 20. 12. 1945. 633 Správce šilheřovického statku, Oldřich Kotala, pocházel z nedalekého Háje. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 956, inv. č. 760 – Zápis na pamětnou ze dne 5. 10. 1945. 634 TAMTÉŽ – Zápis Národní správy statků a lesů ze dne 25. září 1945. V čele jednotlivých dvorů však i nadále zůstali národní správcové. Je přitom zajímavé si povšimnout, že dva správci pocházeli z Rychvaldu, Jiří Čech, který spravoval Darkovičky, a Jindřich Glas, který spravoval Paseky. 635 Tento trend slučování národních správ se týkal celé oblasti ostravské expozitury. Z původních 135 národních správ na velkostatcích zůstalo v roce 1946 106 správ. F. HANZELKA, Zpráva zemědělská a osidlovací, s. 134. 636 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 956, inv. č. 757 – Žádost zemědělskému referátu ZNV, exp. v Ostravě (prosinec 1946). 637 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 38, sign. 213 – Seznam větších objektů zkonfiskovaných podle dekretu č. 12/1945 Sb. Správcem v Malých Hošticích byl dne 13. února 1946 jmenován Ing. Tomáš Čelechovský z Brna, ten také později převzal správu ve Velkých Hošticích, kde byl národním správcem jmenován dne 2. července 1945 Adolf Prda z Velkých Hoštic, v Oldřišově dnem 24. července 1945 Josef Uvíra z Oldřišova a dne 21. července 1945 byla národní správa ustavena v Zábřehu, prvním národním správcem byl Vilém Lison z Českého Těšína, druhým Vilém Lazecký z Kateřinek a třetím Vilém Dvořák ze Zábřehu. Dále též: ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 127, sign. 213 – Seznam větších objektů zkonfiskovaných podle dekretu č. 12/1945 Sb. 638 Nejvíce jich bylo ustaveno v Koutech (19 národních správ), Dolním Benešově (8) a Bobrovníkách (6). V ostatních obcích se jednalo pouze o jednotlivé případy. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 401, inv. č. 240 – Seznam národních správ. V seznamu chybí obce Ludgeřovice (zde se dá předpokládat, že množství zde ustavených národních správ mohlo být dosti vysoké), Píšť a Plesná. 112


ské v Třebovicích.639 Národní správa Řádu maltézských rytířů v okrese Opava (celkem 3328 ha), kteří vlastnili mj. též dvůr v Malých Hošticích, byla vykonávána jednotně.640 Vzhledem ke zdlouhavému řešení majetkoprávních záležitostí na Hlučínsku byly národní správy likvidovány jen velmi pomalu. Nejdříve, v polovině roku 1947, byla národní správa zrušena na panství Lichnovského a zábřežském statku, které byly konfiskovány.641 Na ostatních majetcích zůstala zachována až do roku 1948, respektive ještě později. Vždyť dne 17. dubna 1951 se na Hlučínsku nacházely dvě nelikvidované národní správy, jedna v Malých, druhá ve Velkých Hošticích.642 Vlastnické právo k zemědělskému majetku definitivně upravoval až dekret č. 12/1945 Sb.643 Dle jeho znění byl bez náhrady konfiskován zemědělský majetek Němců, nepřátel a zrádců a společností, které sloužily zájmům okupačních režimů.644 Konfiskovaný majetek měl spravovat Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství, jeho přidělování bylo v kompetencích místních a okresních rolnických komisí, zemských národních výborů a v poslední instanci ministerstva vnitra. Za zemědělský majetek se považovala i příslušenství, jako budovy či průmyslové podniky, navazující na zemědělské a lesní hospodářství.645 Konfiskační i osídlovací řízení bylo nicméně od počátku ochromeno nevyřešenou

639 Při započtení těchto správ byla celková rozloha národními správami spravovaného majetku v okrese Hlučín 7443 ha. TAMTÉŽ – Národní správy na majetku zemědělském (Kravaře); TAMTÉŽ – Soupis národních správ nad velkostatky okresu Hlučín. 640 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 127, sign. 213 – Seznam velkých zemědělských objektů nad 100 ha. Ke konfiskaci řádu: Katolická církev a pozemková reforma 1945-1948. Dokumentace, edd. Milena JANIŠOVÁ – K. KAPLAN, Praha – Brno 1995, dok. č. 30, s. 66-68. 641 Dne 30. září 1947 byly zlikvidovány národní správy nad Zábřehem a Chuchelnou. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 131, sign. 213 – Zlikvidované velké národní správy. 642 TAMTÉŽ – Likvidace velkých národních správ velkostatků dosud neprovedených k 17. 4. 1951. Národní správa existovala ještě na statku v Třebovicích, ten však v této době spadal pod okres Ostrava. 643 Dekret presidenta republiky ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa č. 12/1945 Sb., částka 7. Na něj navazoval zákon o osídlení zemědělské půdy. Dekret presidenta republiky ze dne 20. července o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci č. 28/1945 Sb., částka 14; Dekrety prezidenta republiky, dok. č. 15, s. 276-307, dok. č. 18, s. 331-341. 644 Konfiskačnímu řízení bylo v Československu podrobeno celkem 1 651 016 ha zemědělské půdy a 1 295 379 ha lesní půdy, tj. celkem skoro 3 miliony ha veškeré půdy. Revize pozemkové reformy se pak týkala 1 027 529 ha půdy. Bez započítání výsledů nové pozemkové reformy byla problematizováno vlastnictví třetiny rozlohy celé československé republiky (tj. 31,1 %). Jednalo se tedy celkem o 3 973 924 ha půdy. M. BERANOVÁ – A. KUBAČÁK, Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, s. 377-381. Dle údajů k 1. květnu 1951 se jednalo celkem o 4 143 149 ha. V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 197. 645 V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 71-85. 113


otázkou státní příslušnosti hlučínského obyvatelstva (blíže viz kap. 2.5.1).646 Kromě toho konfiskaci komplikovaly i právní náležitosti zápisu do pozemkových knih; ty totiž vycházely z pruských norem, které neznaly potřebu aktualizovat zápis při úmrtí vlastníka. Pravý majitel tak v mnoha případech nebyl zapsán v pozemkové knize, místo něj v ní figurovalo například jméno rodiče nebo prarodiče. Konfiskační agenda proto probíhala velmi dlouho, vezme-li se v potaz pozdější navrácení podmíněně konfiskovaného majetku, fakticky skončila až během roku 1957. Tato skutečnost výzkum, především poznání rozsahu konfiskace drobné zemědělské držby, značně ztěžuje.647 Pro srovnání se uvádí, že 15. září 1945, kdy na Hlučínsku konfiskace ještě ani nezačala, bylo v okrese Opava zkonfiskováno již 2422 usedlostí, na kterých se nacházelo 1890 národních správců.648 Ke dni 9. ledna 1946 evidovala osídlovací komise ministerstva zemědělství ve 26 obcích okresu Hlučín 1605 hospodářských jednotek, které přicházely v úvahu ke konfiskaci. Jejich celková výměra činila 3078 ha,649 průměrně tedy připadalo na jedno hospodářství 1,9 ha půdy; z toho 1315 jednotek mělo výměru pouze do 2 ha. Záležitost konfiskace pokročila počátkem roku 1946, kdy OSK v Hlučíně vybídla podřízené složky k urychlenému vypracování seznamu návrhů majetku určeného ke konfiskování.650 V polovině roku bylo tedy v okrese zvažováno konfiskovat majetek o

646 Ten vyplýval z faktu, že nebylo možno aplikovat tehdejší zákonné normy. Například odst. 1 § 2 zák. č. 12/1945 Sb. by bylo možno interpretovat tak, že veškeré obyvatelstvo má být považováno za německé a z tohoto důvodu zbaveno majetku. Tento postup však byl z mnoha důvodů, mj. též diplomatických, nepřijatelný. Potíž spočívala v tom, že vlastně veškeré autochtonní obyvatelstvo Hlučínska bylo prohlášeno za německé. Na rozdíl od českých zemí zde totiž v roce 1939 proběhlo sčítání lidu, během něhož nebylo možno pod situačním tlakem vykázat jinou než německou etnickou příslušnost. Bylo proto rozhodnuto, aby veškeré obyvatelstvo Hlučínska prošlo důkladnou revizí státního občanství. A teprve poté, co by revize skončila, měla začít vlastní konfiskace. 647 V průběhu času se materiály v důsledku personálních diskontinuit (mj. únor 1948), jak o tom svědčí příklad Bohuslavic, ztratily: „U zdejšího MNV nejsou z r. 1945 – 1947 konfiskační výměry k nalezení a určitá známost o konfiskátech dle dekr. č. 12/45 Sb. je neúplná.“ SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 236 – Přípis MNV Bohuslavice ze dne 22. 6. 1955. V archivech se nachází řada přehledu konfiskátů v okrese Hlučín, avšak jedná se zpravidla pouze o návrhy na konfiskaci. Nadto vzhledem k pozdějšímu dlouhotrvajícímu procesu vrácení konfiskátů je jejich výpovědní hodnota problematická. Komplikace působí i odlišná metodika, která mohla vést k rozdílům ve výsledku v řádech násobků; záleželo totiž, byly-li sčítány parcely, konfiskační výměry, hospodářství nebo osoby, kterých se záležitost konfiskace týkala. Veškeré kvantifikace v tomto směru budou tudíž buď dílčí, nebo se bude jednat o aproximace. 648 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 120, sign. 213 – Přehled osídlení pol. okresu Opava k 15. 9. 1945. Ohledně stavu v roce 1947 viz: F. HANZELKA, Zpráva zemědělská a osidlovací, s. 141. 649 ZAO, f. KNV KNV Ostrava-odb. zem., kart. 120, sign. 213 – Stav osídlení a předpoklady pro další osídlovaní ku dni 20. 12. 1945. Ale podle Kutnohorské měl mít německý majetek v okrese Hlučín výměru 8554,7 ha, z čehož 1646,9 ha připadalo na usedlosti a 6908,8 ha na velkostatky. J. KUTNOHORSKÁ, Osídlování okresů expozitury, s. 8-9. 650 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 235 – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 16. 1. 1946. 114


výměře 4025 ha.651 Do 7. června 1946 už celkový počet usedlostí navržených na konfiskaci činil 1662. Opět platí příměr, že drtivou většinu představovaly usedlostí do 2 ha, kterých bylo 1349. Na straně druhé, celkem bylo navrženo konfiskovat 17 usedlostí (sic!) s výměrou nad 100 ha.652 Z této doby pochází i blíže nedatovaný soupis, který zahrnoval celkem 730 zemědělských hospodářství. Disponuje však jednou předností, a tou je detailní rozpis navržených konfiskací podle obcí. Velké rozdíly v počtech, které existují mezi jednotlivými obcemi, lze vysvětlit jako důsledek faktu, že každý místní orgán postupoval odlišně a rozhodoval se podle jiných kritérií.653 V následujícím období počet návrhů dále rostl. Do února 1948 bylo evidováno 2677 návrhů, z toho 1325 ze strany okresního orgánu, 500 od orgánů místní správy a 852 ze strany Fondu národní obnovy. Vzhledem k tomu, že v této době bylo podáno 18 687 žádostí o udělení státního občanství (tj. takřka všeho obyvatelstva), lze tedy dojít k závěru, že konfiskace majetku hrozila každé sedmé domácnosti, tj. asi 14,3 % obyvatelstva.654 Přes značný rozsah navrhované konfiskace lze některé z návrhů zpochybnit. Především lze pochybovat, zda odpovídaly skutečnosti. Koneckonců v seznamu ze dne 7. června 1946 bylo uváděno 17 usedlostí s výměrou nad 100 ha. Problém však působí skutečnost, že tolik usedlostí se na Hlučínsku nevyskytovalo. Nejhlasitěji se provedení konfiskací dožadovala osídlovací komise. Protože okresní správní komise odmítla její návrh a upřednostnila vyřešení státoobčanské záležitosti, obrátila se dne 4. února 1946 na ministerstvo zemědělství. Ať už se jednalo o tento nátlak, nebo nikoliv, zanedlouho, ke dni 14. května 1946, bylo v okrese Hlučín zkonfiskováno 2207 ha půdy, z toho 820 ha půdy zemědělské.655 Jednalo se o velkostatek Lichnovského a jednu usedlost o výměře do 30 ha.656 Teprve po provedení prvních konfiskací byly dne 17. července 1946 na poradě 651 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 120, sign. 213 – Zpráva o dosavadní činností v osídlování v pol. okrese Hlučín (1946). 652 Není však zřejmé, o jaké usedlosti se jednalo. V celém okrese Hlučín totiž nebylo, vyjma zbytkových statků, na které se konfiskace nevztahovaly, tolik statků s výměrou nad 100 ha. TAMTÉŽ – Zápis o dohlídce na činnosti osídlovací komise ze dne 8. 6. 1946. 653 Absolutně nejvíce návrhů konfiskace bylo v obci Petřkovice (celkem 106), s větším odstupem pak v Koutech (73), Píšti (68), Ludgeřovicích (66) a v Hlučíně (61). V seznamu bohužel chybí Kravaře, u kterých lze předpokládat vysoký počet návrhů ke konfiskaci (řádově dle užité metody určitě výrazně nad 60). Na druhém konci seznamu se pak nacházely obce jako například Štěpánkovice (13), Darkovičky (8) nebo Vřesina (6). SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 236 – Seznam osob, jejichž majetek byl navržen na konfiskaci [1946]. 654 V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 221-222. 655 V soupisu se nacházely majetky Viléma Lichnovského (1955 ha, z toho 1387 ha lesní půdy; obce Bolatice, Chuchelná, Píšť, Štěpánkovice a Vřesina), vlastnictví Elfriedy Traviramusové a Edity Harbichové, tj. statek Hanůvka, v Kravařích (123 ha) a nakonec statek Kurta Wodarze v Zábřehu (129 ha). ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 38, sign. 213 – Přípis Osidlovací komise ministerstva zemědělství pro politický okres Hlučín ze dne 14. 5. 1946. 656 TAMTÉŽ, kart. 120, sign. 213 – Doplněk k zápisu ze dne 8. 6. 1946. O tom, že vyhlašování konfiskací probíhalo pomalu, svědčí i přípis ze dne 16. července 1946, který výslovně uvádí, že konfiskace nebyla ještě zahájena. TAMTÉŽ – Přípis OKMZ ze dne 16. 7. 1946. 115


okresní správní komise dohodnuty závazné směrnice pro provádění konfiskace. Záhy se objevil problém. Kritéria, na základě kterých měl být majetek konfiskován, se však ve svém znění rozcházela s těmi, podle kterých bylo rozhodováno při udělování státního občanství. Hrozilo tudíž, že osoby, kterým bylo přiznáno státní občanství, by se mohly ocitnout bez vlastního majetku. Obzvláště komplikovaná situace existovala v případech, kdy se konfiskace vztahovala pouze na ideální polovinu; tzn., když se z manželského páru provinil jen jeden partner, zpravidla manžel. Na tuto situaci reagovala OSK, respektive později ONV v Hlučíně, tím, že poté, co bylo rozhodnuto o malé části nesporných případů, bylo konfiskační řízení zastaveno. Do konce roku 1946 pak konfiskační řízení pokročilo nepatrně, bylo konfiskováno pouze 294 ha zemědělské půdy.657 Pokroku bylo dosaženo od počátku do poloviny roku 1947 a kryje se s působením zvláštních komisí ministerstva vnitra ve státoobčanské agendě. Ze soupisu ze dne 31. května 1947 vyplývá, že v okrese Hlučín byla provedena konfiskace ve 26 obcích a týkala se 87 závodů o výměře 4203 ha veškeré, respektive 1041 ha zemědělské půdy. Odečte-li se půda pěti klimkovických obcí (Děhylov, Dobroslavice, Martinov, Plesná a Třebovice; celkem 1587 ha), vypadá situace následovně. Celková výměra konfiskované půdy v hlučínských obcích okresu Hlučín činila 2616 ha; jednalo se přitom o 86 zemědělských závodů, což znamenalo, že jejich průměrná velikost byla 30,1 ha. Relativně velká rozloha, zcela odlišná od struktury pozemkového vlastnictví na Hlučínsku, byla výsledkem faktu, že mezi konfiskáty se nacházely čtyři statky a velkostatky; početně však převažovaly (poměrem 81,6 %) závody s méně než 5,0 ha půdy, zejména ve velikosti 0,1 až 2,0 ha.658 Poté až do roku 1948 konfiskace zemědělské půdy fakticky ustala. Svědčí o tom několik údajů. Podle výkazu z 31. července 1947 činila výměra konfiskované půdy okresu Hlučín 4278 ha,659 tzn., že přibylo pouhých 75 ha půdy osm závodů, a do konce roku se situace nezměnila.660 Tyto údaje poněkud relativizuje soupis z prosince roku 1947, podle kterého bylo od roku 1946 do poloviny prosince 1947 konfiskováno 286 závodů.661 Rozdíl lze vysvětlit tím, že se mohlo jednat o přehled všech konfiskačních výnosů, včetně neukončených řízení. Odlišný průběh měla konfiskace v opavské části Hlučínska. Zde totiž proběhla dříve,

657 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 906, inv. č. 933 – Stav zemědělského osídlení k 31. 12. 1946 v oblasti ZNV. 658 Jednalo se o čtyři usedlosti s výměrou nad 50 ha, tzn. panství Lichnovského, velkostatky Wilczka a statky v Kravařích a v Hanůvce. Ze zbývajících 83 byla většina závodů velmi drobných, 54 z nich mělo výměru do 2,0 ha, v kategorii nad 10,0 ha se pak nacházelo pouze sedm závodů. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 126, sign. 213 – Přehled konfiskované půdy okresu Hlučín. 659 Z toho bylo 3010 ha zemědělské půdy. J. KUTNOHORSKÁ, Osídlování okresů expozitury, s. 8-9. 660 Nejvíce půdy bylo konfiskováno v Koutech (21 zemědělských závodů, 88 ha), Píšti (17, 440 ha), Kravařích (11, 161 ha) a v Hlučíně (8, 92 ha). TAMTÉŽ, kart. 906, inv. č. 933 – Přehled o konfiskované zemědělské půdě (k 31. 12. 1947). 661 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947 116


v roce 1946, ale zato pouze ve dvou ryze německých obcích.662 Dohromady bylo zkonfiskováno 1704 ha zemědělské půdy, z toho 1591 ha orné; v Sudicích činila její rozloha 855 ha a v Třebomi 849 ha, tj. fakticky veškerá zemědělská půda.663 Odlišná struktura zemědělské půdy obou obcí znamenala, že 147 konfiskovaných zemědělských závodů mělo průměrnou výměru 11,6 ha.664 Vzhledem k vlastnickým poměrům se část půdy, celkem 60,7 ha, nacházela na území Polska.665 Již výše bylo uvedeno, že od roku 1947 sílila aktivita odbojových organizací a FNO. Svým nátlakem si vynutili opětovné projednání otázky konfiskačního řízení. Porady z podzimu 1947 nicméně pouze potvrdily stanovisko ONV v Hlučíně a sankcionovaly „benevolentní“ postup.666 Dne 12. prosince 1947 pak bylo na poradě v Praze rozhodnuto rozdělit hlučínské obyvatelstvo do tří skupin. Za Němce a kolaboranty a zrádce se ve smyslu konfiskačních dekretů považovaly osoby, které se aktivně podílely na nacistické politice, tj. byly členy Freikorpsů, zastávaly vedoucí funkce v SdP a v NSDAP nebo přijaly členství v SS. Pro realizaci tohoto nařízení byla ustavena komise právníků.667 Vzhledem k časové blízkosti února nemohly být dohoda a postup konfiskace pochopitelně realizovány. Na základě dekretu č. 12/1945 Sb. nebyly konfiskovány výhradně zemědělské závody, ale i podniky, které těsně souvisely se zemědělskou výrobou, především pily a mlýny. V okrese Hlučín bylo v červnu 1946 navrženo ke konfiskaci šest mlýnů a jedna pila,668 v okrese Opava další čtyři mlýny.669 662 Tuto skutečnost dokládá i přehled konfiskačních archů. Přináší však odlišné údaje o celkovém rozsahu; mělo se totiž jednat o 140 konfiskačních výnosů. Stav dochování výnosů neumožňuje přesnou rekonstrukci. Nejnižší počet výnosů, na základě archivních materiálů, činí 61, nejvyšší pak 146. Nejpravděpodobněji se pak jeví údaj kolem 140 konfiskačních výnosů. NA, f. FNO-soupisové archy, kart. 1328 – Archy jednotlivých konfiskačních výnosů. 663 V Sudicích se nacházelo 806,58 ha zemědělské půdy, v Třebomi pak 908,69 ha. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 163 – Soupisové karty pro obec Sudice a Třebom; ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 126, sign. 213 – Přehled konfiskované půdy okresu Opava. 664 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 906, inv. č. 933 – Soupis konfiskované půdy okresu Opava. I v tomto případě jsou však k dispozici odlišné údaje. Podle přehledu z roku 1949 bylo totiž v Sudicích konfiskováno 100 hospodářství, v Třebomi 92. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 236 – Zápis o 87. schůzi oblastní smíšené komise v Opavě dne 28. 5. 1949. 665 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 131, sign. 213 – Přehled konfiskované půdy okresu Hlučín. 666 Ve dnech 7. a 8. října 1947 proběhlo jednání v Praze, dne 1. prosince 1947 v Opavě a dne 10. prosince 1947 znovu v Praze. Z poslední porady vzešlo rozhodnutí akceptovat při konfiskačním řízení návrh ONV v Hlučíně ze dne 27. září 1947 a ustavit komisi, která měla zpracovat právní podklady pro tento postup. Současně byl vypracován elaborát, který rekapituloval celou záležitost; mj. v něm bylo konfiskační řízení hodnoceno jako benevolentní. V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 207-221. 667 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 233 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 12. 12. 1947. 668 Jednalo se o mlýny v Dolním Benešově, Hati, Koblově, Kravařích a Píšti. 669 Jednalo se o mlýny v obcích Sudice, Třebom a Velké Hoštice. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 127, sign. 213 – Seznam konfiskovaných mlýnů. 117


Po únoru 1948 konfiskační řízení pokračovalo, přičemž současně proběhla revize již vydaných výnosů. Její smysl byl obdobný jako v případě státoobčanské agendy. Dle dobové dikce šlo o odčinění křivd, a to uplatněním „třídního“ hlediska.670 Dne 9. dubna 1948 proběhla porada předsedů národních výborů Hlučínska a zástupců FNO ohledně postupu při konfiskaci majetku. Důležitou změnou oproti předchozí praxi bylo zavádění podmíněné konfiskace. Bylo konstatováno, že nejvhodnější způsob k získání obyvatelstva je využít její (vyděračský) potenciál.671 Celkový rozsah konfiskační agendy po únoru 1948 není zcela přesně postižitelný. Koneckonců konfiskační spisy se nacházely v tristním stavu a mezi jednotlivými přehledy existovaly často značné rozdíly. Podle celkového přehledu bylo v letech 1945 až 1948 v okrese Hlučín zkonfiskováno celkem 4362 ha půdy. Je-li tento údaj správný, znamenalo by to, že za celý rok 1948 výměra konfiskovaného majetku stoupla pouze o 84 ha.672 Poněkud jiné, leč blízké údaje pak přináší měsíční přehledy vyřešených odvolacích spisů za jednotlivé měsíce, které se zachovaly pro období od března 1948 do ledna 1949. Přestože nejsou úplné, přinášejí údaje o 29 konfiskovaných majetcích; dopočtem je možno celkový počet konfiskátů pro Hlučínsko odhadnout na 36, a to včetně statku Karla Lichnovského (264,7 ha).673 Ani v případě hlučínských obcí okresu Opava nenabylo v roce 1948 konfiskační řízení většího rozsahu. Celkem bylo zkonfiskováno 17 majetkových podstat. Mezi nimi bylo třináct majitelů, kteří dohromady přišli o 36,6 ha a duplicitně uvedený statek Lichnovského (tentokrát byla jeho výměra vyčíslena na 227,5 ha).674 Pokud se vyjde z předpokladu, že půda zkonfiskovaná v rámci drobné držby představovala reprezentativní vzorek, lze její celkový rozsah dopočítat na 45,1 ha. Na základě uvedené extrapolace dat je možno celkový rozsah konfiskované půdy na Hlučínsku v průběhu roku 1948 dopočítat na 393,8 ha, z níž většina připadala na velkostatky (tj. 67,2 %). Podotýká se, že přesné vyčíslení je jen obtížné. Existuje totiž jen jeden blíže neda670 Propaganda prohlašovala, že v revize ve svém důsledku povede k uklidnění obyvatelstva a jeho zapojení do „ještě usilovnější“ práce. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 236 – Přípis zemědělského referátu KNV v Ostravě ze dne 21. 3. 1950. 671 „Obyvatelstvo Hlučínska […] lpí na majetku a proto chceme na ně působiti tímto způsobem a trochu pohroziti, aby se zapojilo do budovatelské práce.“ SOkA Opava, f. ONV Hlučín-dodatky, kart. 11, inv. č. 72. 672 O faktu, že během roku 1948 byla konfiskována pouze malá držba, svědčí i skutečnost, že stoupla pouze výměra orné půdy, z 1114 ha na 1345 ha. Nejasné však zůstává, že výměra orné půdy stoupla výrazněji, než půdy celkové. Na vině bude pravděpodobně metodika soupisu. ZAO, f. KNV-odb. zem, kart. 121, sign. 213 – Přehled o konfiskované zemědělské půdě ke dni 31. 12. 1948. Co se týká případů konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb., je nutno rozlišit mezi konfiskací velkého pozemkového vlastnictví a drobnou konfiskací. Koneckonců rozdíl je patrný i v časové posloupnosti. Zatímco velkostatky byly konfiskovány ještě před rokem 1948, u drobných vlastnictví konfiskace probíhala až během roku 1948. 673 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3191, sign. 614.0 – Měsíční seznamy odvolacích spisů v záležitosti konfiskačních dekretů č. 12/1945 Sb. (březen 1948 – leden 1949). 674 Viz: SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 390, inv. č. 484 – Přehledy konfiskačních výnosů (březen 1947 až prosinec 1948). 118


tovaný soupis, vyhotovený v průběhu roku 1948, podle něhož bylo v okrese Hlučín konfiskováno 552 ha půdy 335 majitelů.675 Jedná se nicméně o ojedinělý údaj, který je navíc revidován pozdějším přehledem ze dne 21. března 1951; podle toho mělo být v okrese Hlučín konfiskován majetek 174 osobám.676 Na tomto místě je tedy možno provést celkovou bilanci rozsahu konfiskace zemědělského majetku na Hlučínsku v letech 1945 až 1948. V první etapě, do února 1948, bylo v hlučínských obcích okresu Hlučín vyvlastněno 2691 ha půdy, v okrese Opava pak 1704 ha, celkem tedy 4395 ha. V roce 1948 pokračovala konfiskace výrazně nižším tempem, v prvním případě bylo vyvlastněno 84 ha, v druhém pak 301,3 ha, celkem tedy 385,3 ha. Do konce roku 1948 bylo tedy na Hlučínsku zkonfiskováno 4780,3 ha půdy, tzn. asi 15,2 % rozlohy regionu. Je přitom patrno, že větší část této půdy připadala na velkostatkářskou a statkářskou půdu, tj. 54,3 %, zbytek na drobnou držbu; vyjma Třebomi a Sudic činila její rozloha jen 481,3 ha, tj. asi desetinu veškerého rozsahu konfiskací.677 Do konce roku 1948 nicméně nebyla konfiskační agenda zcela vyřízena. Z blíže nejasných důvodů však ONV v Hlučíně ve druhé polovině roku 1948 agendu přestal řešit. Otevřeny tak zůstaly nejen spisy z let 1945 až 1946, ale i z roku 1948. Komplikace nicméně působilo rozhodnutí spojit státoobčanskou a konfiskační agendu (viz kap. 2.5). Na poradě dne 14. ledna 1949 bylo proto rozhodnuto, že odebrání státního občanství nemá být nadále spojováno s konfiskací majetku; ta se měla vztahovat jen na rodilé Němce a vůdce iredentistického hnutí. V ostatních případech, kdy hrozila konfiskace, měl být majetek napříště konfiskován podmíněně. Takto připadalo v úvahu ještě 724 osob. Je však pravděpodobné, že pouze menší část připadala na zemědělský majetek.678 Dne 10. března 1949 byl na zemědělském referátu KNV v Ostravě projednán další postup. Výsledkem bylo rozhodnutí uplatnit při řešení třídní přístup. To současně znamenalo, že všechny spisy, které byly předány krajskému výboru, „putovaly“ zpátky okresnímu orgánu, který je měl zhodnotit tímto novým prizmatem a přihlédnout k tomu, jaký měl dotyčný vztah k tehdejšímu režimu. Výsledkem bylo rozhodnutí o benevolentním přístupu, tzn., že konfiskaci měly podléhat pouze „germanofilní živly“. Závěr porady potvrdil předchozí návrh o realizaci podmíněné konfiskace. Mělo být 675 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Přehled půdní rezervy. S tímto údajem operuje i Vilém Plaček. V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 223. Nejvíce půdy pak bylo konfiskováno v Hlučíně (92 ha), Koutech (88 ha), Píšti (59 ha) a v Dolním Benešově (51 ha), další obce následovaly až s větším odstupem (Kravaře 38 ha, Bohuslavice 34 ha). Ve dvanácti obcích pak bylo konfiskováno méně než 10 ha nebo vůbec žádná půda. Nina Pavelčíková vyčísluje výsledky konfiskace na 2033 ha. N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 296. Ohledně drobné držby existují i jiné údaje, kupříkladu v obci Bělá byla konfiskována půda o výměře 0,1 ha, v Bohuslavicích 57,3 ha, v Bolaticích 25,8 ha a v Kobeřicích 22,4 ha. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 236 – Seznam zemědělských konfiskátů v okrese Hlučín; TAMTÉŽ – Seznam osob, jejichž majetek byl právoplatně konfiskován podle dekretu č. 12/1945 Sb. (Kobeřice). 676 TAMTÉŽ – Přípis KNV v Ostravě ze dne 21. 3. 1950. V tomto přehledu však chybí údaje za město Hlučín. 677 Podle soupisu z poloviny roku 1948 měla činit výměra drobných konfiskací 552 ha. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Půdní rezervy, získané konfiskací podle 12/45 Sb. a revisí podle 142/47 Sb. 678 V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 179-187. 119


vyčkáno několik let, během nichž měli viníci „odčiniti případné politické a národní bloudění z doby první republiky, případně okupace“, čímž by pominul důvod ke konfiskaci. Zajímavé přitom bylo, že podmíněna konfiskace se měla zpětně vztahovat i na již vynesená rozhodnutí.679 Příčinu, proč byla na Hlučínsku zaváděna podmíněna konfiskace, lze hledat jak v obdobné praxi v případě udělování státního občanství, tak v ekonomických faktorech. Po roce 1948 se konfiskace týkala již výhradně drobné zemědělské držby; tu představovaly, jak bylo uvedeno výše, velmi malé závody, které bylo možno jen s obtížemi přidělit socialistickému sektoru, případně využít pro osídlení. Situaci navíc komplikovala skutečnost, že mnoho konfiskací bylo vyhlášeno pouze nad polovinou majetku.680 Tento „z poloviny“ zkonfiskovaný zemědělský majetek neměl v tehdejších ekonomických poměrech žádný význam. Dne 12. dubna 1949 byla na KNV v Ostravě projednávána otázka konfiskace zemědělské půdy na Hlučínsku. Na ní bylo za Národní pozemkový fond navrhnuto, aby zemědělci, kterým nebyl (sic!) konfiskován majetek, byli přesídleni do jiných částí českých zemí. Avšak dle předsedy ONV v Hlučíně Kubalce se situace na Hlučínsku během posledních pěti let výrazně změnila, přičemž obyvatelstvo se mělo zapojit do „budovatelských“ úkolů. Ke státoobčanské agendě se vyjádřil, že většina žádostí o státní občanství bude vyřízena kladně, pouze asi ve 200 případech nebude občanství uděleno. Předseda se také vyslovil proti navrhovanému přesídlování obyvatelstva. Obojí zdůvodnil jednak poukazem na situaci po únoru 1948, jednak potřebou pracovních sil na Ostravsku. S tímto názorem se ztotožnilo i ministerstvo vnitra. To také navrhlo postup, kdy bude paušálně konfiskován majetek nad 15 ha (podle ustanovení dekretu č. 12/1945 Sb.) a také těm, kteří se prokázali jako „nacistické živly“ nebo jako nepřátelé tehdejšího režimu. V ostatních případech mělo být směrodatné, jak dopadne státoobčanské řízení. V těch případech, kdy bude rozhodnuto kladně, bude konfiskace zrušena.681 Ohledně podílu zemědělského majetku na celkovém rozsahu konfiskační agendy vypovídá zasedání ze dne 28. května 1949. Na něm bylo projednáno 152 případů, z nichž se pouze u 21 kauz jednalo o zemědělský majetek (tj. 13,8 %).682 Postup dohodnutý na jaře 1949 nebyl dodržován. V lednu 1950 totiž nařídil předseda KNV v Ostravě, aby bylo postupováno důsledně podle schváleného „třídního přístupu“, čili aby byl skutečně konfiskován majetek s výměrou nad 15 ha.683 Od června 1950 začala další fáze v procesu konfiskace zemědělské půdy. Národní pozemkový fond při ministerstvu vnitra rozhodl dne 14. března 1950, aby v případech 679 Na závěr padlo rozhodnutí, aby řešení celé konfiskační agendy na Hlučínsku bylo svěřeno výhradně ONV v Hlučíně. Výsledek porady byl schválen radou KNV v Ostravě dne 11. března 1949. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3191, sign. 614.0 – Zápis o poradě konané dne 10. března 1949. 680 Srovnej např.: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 236 – Seznam několika větších zkonfiskovaných usedlostí v pol. okr. Hlučín. 681 TAMTÉŽ – Přípis KNV v Ostravě ze dne 21. 3. 1950. 682 TAMTÉŽ – Zápis o 87. schůzi oblastní smíšené komise v Opravě pro okr. Hlučín dne 28. 5. 1949. 683 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3191, sign. 614.0 – Úřední záznam ze dne 28. 1. 1950. 120


majetku konfiskovaného na základě dekretu č. 12/1945 Sb. bylo od konfiskace upuštěno, pokud vlastník mezitím obdržel československé státní občanství, anebo pokud neexistují okolnosti, které měly bránit jejímu zrušení, tj. výměra půdy vyšší než 15 ha nebo zjevný odpor vůči režimu.684 Ve dnech 12. až 14. června 1950 proběhla jednání ve všech třech okresech, mezi které bylo Hlučínsko rozděleno. Dne 12. června proběhla porada u JNV Ostrava, následující den u ONV Hlučín a nakonec, dne 14. června, u JNV Opava. Na těchto poradách bylo rozhodnuto, jak naložit s dosud nevyřešenými konfiskacemi majetku. Z porovnání výsledku je nicméně patrný odlišný přístup v jednotlivých okresech. Zatímco v samotném Hlučíně bylo rozhodnuto nejmírněji (o konfiskaci rozhodnuto v třetině případů), v Ostravě byly konfiskovány dvě třetiny případů a v Opavě dokonce všechny.685 Nicméně dne 28. června 1951 psal MNV v Hlučíně, že v jeho působnosti konfiskace takřka skončila. Celkem byl dle dekretu č. 12/1945 Sb. konfiskován velkostatek A. Rothschilda (jedná se o evidentní omyl, konfiskován byl majetek K. Lichnovského),686 14 zemědělských usedlostí a dalších hospodářství 78 vlastníků o výměře necelých 91 ha (tj. v průměru 0,86 ha na jedno hospodářství). Navzdory „zakončení“ konfiskačního řízení, ve skutečnosti ještě probíhalo odvolací řízení, a to v případě dvou zemědělských usedlostí a dalších deseti nevelkých závodů.687 Podle těchto údajů byl v okrese Hlučín podle dekretu č. 12/1945 Sb. konfiskován majetek 267 osobám, z toho nejvíce v Hlučíně (celkem 93) a s výrazným odstupem pak v Kravařích (25) a v Píšti (25). Od roku 1952 začalo postupné navrácení konfiskovaného majetku. Příslušné směrnice vydalo ministerstvo vnitra dne 12. června 1952. V okrese Hlučín se sešlo celkem 126 žádostí o navrácení konfiskovaného rodinného domu; 66 z nich bylo vyřízeno kladně.688 Mezi nimi byla i žádost rodiny, která byla v roce 1948 odsunuta do vnitrozemí.689 Paralelně byla utvořena tzv. diskriminační komise. Ta dne 8. května 1952 prověřila 18 684 SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 320, inv. č. 981 – Zápis o poradě konané dne 14. června 1950. Na poradě konané u JNV v Opavě, kde byli přítomni zástupci KNV v Ostravě a Národního pozemkového fondu, bylo rozhodnuto, aby v šesti případech bylo od konfiskace upuštěno (z toho jedna ideální polovina), v dalších šesti případech bylo vyčkáno (!) a u ostatních bylo rozhodnuto ponechat konfiskaci v platnosti. 685 Celkem bylo projednáno 116 případů, z toho 69 v Ostravě, 23 v Hlučíně a 24 v Opavě. Rozhodnutí o konfiskaci majetku padlo v 76 případech, z toho 44 v Ostravě, 8 v Hlučíně a 24 v Opavě. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 747, inv. č. 460 – Zápisy o poradě ze dnů 12.-14. 6. 1950 u JNV v Ostravě, ONV v Hlučíně a u JNV v Opavě. 686 Jedná se však o omyl, majetek Rothschildů podléhal revizi pozemkové reformy. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 127, sign. 213 – Přípis OKMZ ze dne 15. 4. 1946. 687 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 236 – Přípis MNV v Hlučíně ze dne 28. 6. 1950. 688 V 60 případech byl vydán zamítavý výnos, neboť dle směrnic nemohl být vrácen zemědělský nemovitý majetek konfiskovaný na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Současně bylo konstatováno, že místní a okresní orgány pořídily během akce seznamy majetku konfiskovaného podle dekretů č. 12/1945 Sb. a 108/1945 Sb. TAMTÉŽ, kart. 753, inv. č. 480 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 20. 8. 1952. Jiné zdroje hovoří o 68 vrácených nemovitostech. TAMTÉŽ – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 25. 11. 1952. 689 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 75. 121


případů, přičemž revidovala sedm z celkem 18 projednaných konfiskačních výnosů.690 Další přípis týkající se konfiskace pochází z května 1955. Jednalo se o přípis ONV Hlučín, který vyžadoval po jednotlivých obcích přehled případů, kdy bývalí vlastníci stále obývají či obhospodařují konfiskovaný majetek. Přitom vyšlo najevo, že se nejedná o neobvyklou situaci. Seznam sice není úplný, ale k dokreslení situace je možno uvést, že v Bohuslavicích byly všechny zemědělské konfiskáty ponechány v užívání původním majitelům.691 Poslední soupisy konfiskovaného majetku pocházejí ze září a října roku 1957. Počet předchozích majitelů pracujících na konfiskovaných hospodářstvích za dobu dvou let výrazně poklesl, dohromady se jednalo pouze o jednotlivce (seznam, který nemusí být kompletní, zachytil takto konkrétně devět osob). Výrazně se ovšem změnily okolnosti. Někteří bývalí majitelé se mezitím ocitli v Německu, ti, kteří zůstali, zdá se, volili cestu zapojení se do kolektivizace s vizí vrácení majetku. Takto například postupoval Osvald Benek z Bohuslavic, po němž převzal hospodářství jeho syn, který vstoupil do JZD a požádal o vrácení konfiskátu. V Třebomi byl zase konfiskovaný majetek propachtován synovi původního majitele. Jako obzvláště příkladné bylo vyzdviženo hospodaření Emila Farky z Dolního Benešova, který na „svém“ zkonfiskovaném majetku provedl opravu střechy, chlévu i stodoly a posléze vstoupil do JZD.692 K postupnému vrácení konfiskací docházelo, jak o tom svědčí přídělové listiny, i nadále. Poslední doložitelné případy byly vyřešeny koncem roku 1958. Tehdy byl majetek původním majitelům vrácen formou přídělového řízení a za přídělové ceny.693 Otázka konfiskací na Hlučínsku se, formou soudních řízení, znovu vracela i v následujících letech. Na počátku šedesátých let se neúspěšně snažili obyvatelé Darkovic vymoci si soudní cestou vrácení 35 hospodářství o celkové výměře 10,5 ha.694 Obdobně dopadla i snaha jistého manželského páru v letech 1967 a 1968, který se obrátil na MěstNV Hlučín a posléze na SmKNV v Ostravě.695 Z roku 1968 pochází zmínka o

690 V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 223-224. 691 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 236 – Přípis MNV v Bohuslavicích ze dne 22. 6. 1955. Vzniká tak interpretační problém, totiž zda lze vůbec konfiskovanou nemovitost, která je nadále obhospodařována původním majitelem, považovat za konfiskát – obzvláště při zvážení skutečnosti, že v padesátých letech byly v řadě případů tyto konfiskace vráceny. 692 TAMTÉŽ – Přípis MNV v Dolním Benešově (červen 1955). 693 TAMTÉŽ, kart. 403, inv. č. 244 – Jednotlivé přídělové listiny (1958). 694 TAMTÉŽ, kart. 400, inv. č. 237 – Přípis ONV Opava ze dne 30. 7. 1962. 695 V prosinci 1946 Okresní správní komise v Hlučíně označila pár za osoby německé národnosti a jejich majetek byl na základě dekretu č. 12/1945 Sb. konfiskován. Pan Alois Volný podal posléze odvolání, avšak k jeho zamítnutí došlo až v srpnu 1948. Mezitím žil pár v nejistotě ohledně svého majetku. Majetek však manžele nadále užívali. Záležitostí se znovu zabývala rada ONV v Hlučíně, která se po zjištění, že manželé se „nezapojili do budovatelského úsilí a nezměnili svůj názor na čs. lidově demokratický stát“, usnesla, že od konfiskace nelze upustit. Pan Alois Valný byl nadto následujícího roku, roku 1953, stíhán a „pro maření zemědělského plánu“ byl odsouzen k sedmi letům odnětí svobody. Teprve tehdy byl majetek přidělen do správy československých státních statků. V souvislosti s výstavbou okružní komunikace (viz níže) byl dům demolován. TAMTÉŽ, kart. 401, inv. č. 238 – Přípis SmKNV v Ostravě ze dne 19. 9. 1968. 122


tom, že se místní obyvatelstvo začalo domáhat vrácení konfiskovaného majetku.696 Vyjma oné snahy manželského páru se však další takový případ nepodařilo objevit.

3.1.3 Pozemkové reformy v letech 1947 až 1949 V roce 1947 začala další fáze pozemkových reforem; iniciátorem byla KSČ, která formulovala její zásady v tzv. Hradeckém programu.697 Výsledkem konečného kompromisu politických stran byl zákon č. 142/1947 Sb.,698 jenž revidoval prvorepublikovou pozemkovou reformu.699 Nicméně až do února 1948 nebyla revize realizována. Její provedení se uskutečnilo teprve během roku 1948, a to na základě nových zákonných norem (zákon č. 44/1948 Sb.).700 Vzápětí vydaný zákon č. 46/1948 Sb.701 přitom zaváděl tzv. novou pozemkovou reformu. Dle jeho paragrafů měla být nuceně „vykoupena“ veškerá půda nad 50 ha, nebo ta, která byla pronajímána do pachtu. V rámci následného přídělu byl upřednostněn socialistický sektor. Vždyť státní statky získaly 60 % půdy vykoupené podle zákona č. 44/1948 Sb. a takřka veškerou půdu podle zákona č. 46/1948

696 ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 63, inv. č. 40 – Zápis pléna severomoravského KV KSČ ze dne 16. 5. 1968 (Informační bulletin, č. 1, vydáno 12. 5. 1968). 697 Hradecký program, Praha 1947, s. 3-31. 698 Zákon ze dne 11. července 1947 o revisi první pozemkové reformy č. 65/1947 Sb., částka 65. Zákon měnil prvorepublikový záborový zákon z dubna 1919 v tom smyslu, že pozemkový majetek, který byl ze záboru vyloučen nebo propuštěn, a majetek, o kterém nebylo do tehdejší doby rozhodnuto, byl podroben revizi. Zásadní změnou bylo snížení garantované výměry na 50 ha. Zákon současně umožňoval (§ 6) převzetí zbytkových statků do vlastnictví státu. V obcích, kde se nacházel tento majetek, měly vznikat místní rolnické komise. 699 K dějinám pozemkových reforem v Československu po roce 1945 viz: Jiří KOŤÁTKO, Pozemková reforma v Československu, Praha 1949, s. 15-25; A. KUBAČÁK, Dějiny zemědělství, s. 142171; Vlastislav LACINA, Pozemková reforma v lidově demokratické Československé republice, in: Milan OTÁHAL, Zápas o pozemkovou reformu v ČSR, Praha 1963, s. 209-232; R. OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA (edd.), Stručný hospodářský vývoj, s. 318-328, 357-360, 364-367; J. RYCHLÍK, Pozemková reforma v českých zemích v letech 1945-1948, s. 7-19. 700 Zákon ze dne 21. března 1948, kterým se mění a doplňuje zákon o revisi první pozemkové reformy č. 44/1948 Sb., částka 21. Hlavní rozdíl spočíval v tom, že zbytkové statky bylo možno omezit i pod hranici 50 ha či zcela likvidovat. Revise první pozemkové reformy, 757 s. Též: V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 177-183, 195-198. 701 Zákon ze dne 21. března 1948, o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) č. 46/1948 Sb., částka 21. 123


Sb.702 Uskutečňování reformy začalo na Hlučínsku již na jaře 1948, kdy bylo rozhodnuto o majetku Rothschildů. Jistou uspěchanost lze snad vysvětlit snahou zabránit jeho restituci (za války byl majetek arizován); v září 1945 totiž ohlásila svůj nárok manželka Alfréda Rothschilda Clarisa.703 Již dne 27. května 1948 byly proto statky vykoupeny a v srpnu, po ustavení rolnických komisí, bylo vyhlášeno přídělové řízení. Ze dvora v Šilheřovicích bylo přídělovému řízení podrobeno 2551 ha půdy, z toho 1813 ha lesů.704 Na podzim byly pak vykoupeny všechny zbytkové statky. Dne 7. září 1948 byl schválen harmonogram, podle kterého měly být oceňovány a počínaje 27. září přidělovány státním statkům. Rozhodnutí bylo paušální, předávací protokoly nesou bez výjimky datum 1. října 1948. Vlastnictví Československých lesů a statků (ČSLS), respektive Československých státních statků (ČSSS), se tak rozšířilo o 23 farem,705 což představovalo jednu třetinu všech (z celkem 61, resp. 63), které dle zákona o revizi pozemkové reformy získal podnik v Ostravském kraji.706 Během srpna 1948 byly v okrese Hlučín založeny místní rolnické komise a při ONV v Hlučíně byl zřízen referát pro pozemkovou reformu. Složení místních rolnických komisí mělo odpovídat „třídním hlediskům“, proto v nich zasedali i nezemědělci. Přestože byly ustaveny ve většině obcí, o skutečném vlivu komisí svědčí, že chyběly kupříkladu v Hlučíně a v Ludgeřovicích a to i přesto, že zde došlo k výkupu půdy.707

702 Například v pokynu č. 8 ministerstva zemědělství stálo, že „Orgány KNV provádějící přídělové řízení řídí se zásadou, aby půda s vhodnými budovami byla zachována v prvé řadě pro státní statky, strojní stanice (budovy), velkovýkrmny apod.“ SOkA, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 235 – Pokyn č. 8 ministerstva zemědělství ze dne 12. 5. 1949. V půdě, rozdělené v třetí fázi pozemkové reformy, získaly státní statky 42, % půdy, JZD 34,6 %, zatímco individuální příděl tvořil 19,7 %. V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 195-198. J. KOŤÁTKO, Pozemková reforma, s. 26-36; J. RYCHLÍK, Pozemková reforma v českých zemích v letech 1945-1948, s. 7-19. V Ostravském kraji byla koncentrace půdy do státních statků a lesů a zemědělských družstev ještě vyšší. Dohromady bylo v rámci revize pozemkové reformy získáno 23 063 ha půdy, v rámci nové pozemkové reformy 3281 ha. ZAO, f. KV NF Ostrava, kart. 29, inv. č. 35 – Zápis 4. plenárního zasedání KNV v Ostravě ze dne 30. 12. 1949 703 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Zpráva ministerstva zemědělství ze dne 27. 12. 1949. 704 SOkA Opava, f. ONV Opava 1954-1960, kart. 402, inv. č. 242 – Vyhláška o podávání přihlášek o příděl ze dne 27. 5. 1948. 705 K 1. říjnu 1948 byly státním statkům postoupeny tyto objekty: Angelika, Arnoštov, Bělá, Bolatice, Karlův dvůr, Dolní Benešov, Frajhuby, Kozmice I, Kozmice II, Kafárňa, Ludgeřovice, Markvartovice, Nový dvůr, Oldřišov, Píšť, Padělky, Rohov, Strahovice, Hlučín, Štěpánkovice, Vinná Hora I, Vřesina a Závada. K 1. lednu 1949 zanikl podnik Státní lesy a statky a jeho vlastnictví přešlo na dva národní podniky, Československé státní lesy a Československé státní statky. NA, f. MSS, kart. 112, inv. č. 273 – Přípis ČSSS ze dne 26. 1. 1949. Dále viz též: Zákon ze dne 22. prosince 1948 o organisaci státních lesů a statků č. 312/1948 Sb., částka 108. K Československým státním statkům dále viz např.: Protokol IX. řádného sjezdu, s. 224-229. 706 ZAO, f. KNV-zem. odb., kart. 239, sign. 213 – Zápis ze dne 23. 4. 1949 provedený na KNV v Ostravě. 707 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 235 – Složení místních rolnických komisí podle zákona č. 46/48 Sb. 124


Většina lesní půdy, v tom celá polesí, byla přidělena státním statkům a lesům.708 Avšak o nesouvislé a malé lesní plochy byl mezi jednotlivými obcemi sveden boj. Dne 3. srpna 1948 proběhla na ONV Hlučíně schůze, které se zúčastnili zástupci rolnických komisí, místních národních výborů a řady dalších institucí. Předmětem jednání byl návrh přídělu drobné lesní půdy konfiskované dle dekretu č. 12/1945 Sb., která se nacházela na katastrálních územích 14 obcí. Ve většině případů bylo rozhodnuto, aby lesní půda byla převedena do vlastnictví té obce, na jejímž katastru se nachází.709 Dne 2. října 1948 se na ONV v Hlučíně řešil příděl zbylé části půdy. Dvůr v Chuchelné (asi 200 ha) byl podmínečně přidělen podniku státní statky s tím, že jej bude užívat ostravské družstvo Zeměproduktiva. Půdu, nacházející se v Sudicích (180 ha), potkal stejný osud, přičemž ta část (80 ha), která byla v drobném pachtu volyňských Čechů, měla zůstat v pronájmu ještě jeden rok. Dvůr v Zábřehu (120 ha), konfiskovaný dle dekretu č. 12/1945 Sb., byl dodatečně předán státním statkům s tím, že bude užíván zemědělským ústředím pro zpeněžování dobytka.710 Počátkem října 1948 bylo v rámci revize pozemkové reformy vykoupeno v okrese Hlučín již 4315 ha, tzn., že svým rozsahem byla srovnatelná s výsledkem konfiskačního řízení. Nicméně pouze její malá část byla rozdělena v rámci drobného přídělu. V červnu 1948 bylo na ministerstvu zemědělství zvažováno vyčlenit „alespoň část“ půdy pro uchazeče z Hlučínska,711 podle údajů z konce roku 1948 se mělo jednat jen o 251 ha. Větší část půdy připadla socialistickému sektoru, vůbec nejvíce pak státním statkům a lesům – celkem 3439 ha, obce obdržely 35 ha a stát 240 ha, kromě toho 62 ha získala lesní družstva a 2 ha průmyslové a jiné závody. Zbývajících 286 ha bylo prozatím ponecháno jako rezerva.712 Příčina, proč bylo pro drobný příděl vyčleněno pouze nevelké množství půdy, spočívá nejen v preferování státního sektoru, ale i ve skutečnosti, že tehdy probíhala revize

708 Dle soupisu vlastnily státní statky a lesy půdu v obcích Chuchelná (339,90 ha), Ludgeřovice (276,30) a Píšť (237,33 ha), dohromady tedy 853,53 ha lesní půdy. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 957, inv. č. 766 – Bilance obhospodařované půdy podle stavu k 1. 7. 1950 za jednotlivé obce. Celkem bylo předáno hlučínské pobočce 800,8 ha půdy, ostravské úřadovně statků dalších 152,0 ha, opavská úřadovna převzala statek Malé Hoštice o výměře 173 ha. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 38, sign. 213 – Půda konfiskovaná dle 12/45 Sb. (předána ČSSS k 1. 11. 1949). 709 Nicméně na les na území obce Píšť (celkem 63,2 ha) vznesly požadavek i obce Bělá a Závada a nemínily se svých žádostí vzdát. Ministerstvo nakonec dne 1. října 1948 vyhovělo jejich žádosti. Pouze v Hati se situace vyvíjela poněkud odlišně. Protože obec v průběhu jednání o příděl lesní půdy stáhla svůj požadavek, bylo na okresní schůzi rozhodnuto, aby tato půda byla nabídnuta místním zemědělcům. Mimoto byl vysloven souhlas s převodem nepatrného lesního majetku (dohromady asi 2,5 ha, tj. 0,8 %) do rukou soukromých žadatelů. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 402, inv. č. 243 – Protokol sepsaný v kanceláři ONV v Hlučíně dne 3. 8. 1948. 710 TAMTÉŽ, kart. 399, inv. č. 234 – Přípis Jednotného svazu českých zemědělců (JSČZ) ze dne 7. 9. 1948. 711 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Přípis MZ ze dne 11. 6. 1948. 712 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 120, sign. 213 – Přehled o konfiskované zemědělské půdě ke dni 31. 12. 1948. Kromě toho existuje i další, nedatovaný soupis; zřejmě o něco starší. Ten eviduje celkem 68 osídlených usedlostí. 125


státoobčanské agendy (viz kap. 2.5), která znemožňovala provést přídělové řízení.713 Výše uvedený přehled však nezahrnul veškerou půdu. Dokončení výkupu půdy bylo stanoveno na 15. května 1949, kdy se měl zájem upřít na zemědělské závody s výměrou nad 20 ha a na církevní půdu.714 Bilance této poslední etapy není známa, s největší pravděpodobností se však mohlo jednat maximálně o několik desítek hektarů. V rámci Hlučínska byla nicméně získána půda všech zbytkových statků a velkostatků Rothschildů. Celkovou výměru lze proto snadno dopočítat, jednalo se o 2736 ha v první kategorii a o 3890 ha v druhé kategorii. Dohromady bylo v rámci revize převzato 6626 ha půdy.715 V průběhu pozemkové reformy se zvažovala možnost ponechat vlastníkům zbytkových statků a národním správcům část půdy, konkrétně půdu o výměře 356 ha. Avšak dne 20. října 1948 ministerstvo zemědělství rozhodlo, aby zbytkové statky, konkrétně dvanáct dotčených, nebyly parcelovány, ale převzaty vcelku; z tohoto důvodů byl pak většině majitelů příděl půdy zamítnut.716 O půdu na Hlučínsku byl velký zájem ze strany města Ostravy, respektive ostravských podniků. Již v roce 1947 žádaly Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly (OKKD) půdu v obcích Ludgeřovice a Petřkovice717 a současně se pokoušely získat zámek v Šilheřovicích za účelem vybudování rekreačního střediska.718 Úspěšnější byl ostravský ústřední národní výbor. Dne 1. října 1948 získal dva dvory, Šilheřovice a Paseky (555,3 ha), včetně všech nemovitostí, a polesí Bobrovníky (230,8 ha).719 Celkem 19,4 ha lesní půdy na katastru klimkovických obcí bylo pak převedeno do vlastnictví Ostravských

713 Poslední odklad kvůli záležitosti státního občanství lze datovat do roku 1949. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 402, inv. č. 243 – Protokol sepsaný v kanceláři ONV v Hlučíně dne 3. 8. 1948. 714 TAMTÉŽ, kart. 399, inv. č. 235 – Úřední záznam ze dne 4. 4. 1949. 715 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 239, sign. 213 – Přehled konfiskované půdy. 716 Příznačný (nejen) pro hlučínské poměry byl případ Jana Klimeše z Vřesiny. Jednalo se o účastníka odboje a politického vězně, který převzal 77 ha statek. Během revize zažádal o ponechání 50 ha půdy. Zástupci KNV Ostrava mu přislíbili 25 ha, avšak v okamžiku předání majetku šilheřovickému ředitelství státních statků byla jeho žádost zcela pominuta. N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 300-301. Nejistých zůstává pouze pět případů o celkové výměře 120 ha. Je možné, že v ojedinělých případech byla žádost vyřízená kladně. Avšak i za předpokladu, že půda byla nakonec přidělena, představuje pouze nepatrnou část toho, co bylo garantováno dle původního znění zákona o revizi pozemkové reformy. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 239, sign. 213 – Přehled konfiskované půdy. 717 TAMTÉŽ, kart. 121, sign. 213 – Přípis OKMZ ze dne 2. 1. 1947. 718 TAMTÉŽ, kart. 120, sign. 213 – Osídlovací komise Hlučín (nedatováno). 719 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 402, inv. č. 242 – Výměr ministerstva zemědělství ze dne 24. 8. 1948. 126


chemických závodů.720 Zcela jinak dopadla nová pozemková reforma; informací je podstatně méně, existuje však důležitý soupis půdy pro okres Hlučín ze dne 2. července 1949. Do reformy bylo postoupeno 587 ha půdy 23 obcí. Z ní bylo vykoupeno 415 ha, z toho 327 ha půdy zemědělské a 55 ha lesní. Navzdory negativnímu stanovisku místních rolnických komisí připadlo nejvíce vykoupené půdy na půdu církevní; ta zahrnovala 31 hospodářských jednotek. Mimoto bylo vykoupeno šest dalších závodů, z toho jeden s výměrou nad 50 ha a pět s výměrou nad 20 ha.721 Protože část získané půdy byla vyčleněna jako rezerva, probíhaly v následujících letech jednání o jejím přídělu. Dne 16. září 1949 se uskutečnila porada o půdních rezervách získaných během obou pozemkových reforem v Ostravském kraji. Na ní byly formulovány zásady přidělování půdy, tzn. požadavek zohlednit „vývoj vesnice k vyšším formám výroby“. Porada fakticky jen sankcionovala stávající postup. Na schůzi bylo Hlučínsko zmíněno pouze okrajově, přičemž bylo zvažováno urychleně zahájit přídělové řízení.722 Dle hlášení z 5. listopadu 1949 byla však většina rezervní půdy rozdělena, zbývalo již jen 75,0 ha půdní rezervy v obcích Sudice a Třebom.723 Poslední větší majetkoprávní změnu představovalo přidělení lesů ze zbytkových statků. Na poradě ONV v Hlučíně dne 30. prosince 1949 bylo rozhodnuto předat větší část z 67,9 ha lesů šilheřovickému ředitelství státních statků, zbývající pak ředitelství v Bílovci.724 Dne 7. května 1952 proběhla na ONV v Hlučíně porada o dalším postupu přídělu půdy. Na jednání byl zpracován rámcový návrh, během kterého se pozemky měly přidělovat v první řadě JZD a Československým státním statkům, a teprve potom národním výborům a jednotlivcům – avšak nikoliv jako zemědělské závody, ale jako stavební parcely. V rámci třídního přístupu měli přednost úderníci, zlepšovatelé a dělníci. Dne 9. dubna 1953 uváděl ONV v Hlučíně, že přídělová agenda v rámci nové pozemkové reformy (zák. č. 46/1948 Sb.) byla dokončena. V případě výsledků revize pozemkové re720 Nicméně zápis z jednání umožňuje srovnat odlišnou situaci klimkovických a hlučínských obcí. Zatímco celková rozloha konfiskovaných lesních ploch klimkovických obcí činila 226,1 ha (tj. průměrně 45,2 ha na obec), u hlučínských obcí 91,7 ha (tj. průměrně 10,2 ha na obec). Konkrétně se jednalo o obce Bobrovníky (0,13 ha), Hať (7,96 ha), Hlučín (10,88 ha), Chuchelnou (6,12 ha), Lhotku (0,53 ha), Ludgeřovice (3,39 ha), Markvartovice (0,33 ha), Petřkovice (0,59 ha) a Píšť (63,23 ha). TAMTÉŽ. 721 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 235 – Přípis [zemědělského referátu] ze dne 2. 7. 1949. Dle jiného nedatovaného (zřejmě průběžného) soupisu bylo v okrese Hlučín k výkupu navrženo 117 zemědělských závodů tzv. revidentů, které se nacházely ve 24 obcích. Z nich bylo celkem 102 navrženo k výkupu. Pouze v Koutech nebyla půda navržena k výkupu. Některá hospodářství však byla beze zbytku vrácena zpět majitelům (jako například v Antošovicích). Údaje však nejsou kompletní a nelze proto zjistit celkovou výměru půdy pojaté do nové pozemkové reformy. Nicméně, zdá se, že drtivá většina půdy byla od vlastníků vykoupena. V osmi obcích bylo z celkem 240,5 ha půdy vykoupeno 211,0 ha (tj. 87,7 %) a 29,5 ha ponecháno vlastníkům (tj. 12,3 %). ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 911, inv. č. 938 – Soupis půdy v okrese Hlučín. 722 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Zápis z porady o některých důležitých otázkách pozemkové reformy ze dne 16. 9. 1949. 723 TAMTÉŽ, kart. 38, sign. 213 – Záznam o telefonickém hlášení o rozdělení půdní rezervy ze dne 5. 11. 1949. 724 TAMTÉŽ, kart. 212, sign. 213 – Zápis sepsaný dne 30. 12. 1949. 127


formy (zák. č. 142/1947 Sb.) byla situace komplikovanější. Bylo uvedeno, že „na ONV [Hlučín] se nenachází žádný spisový materiál týkající se této agendy“. Na závěr porady bylo rozhodnuto, aby veškerá agenda byla v nejbližší době, tj. tří měsíců, urychleně dokončena.725 Celkový rozsah půdní rezervy k tomuto datu není bohužel znám. Současně požadoval zemědělský odbor KNV v Ostravě, aby po 1. lednu 1952 nebyla žádná půda přidělována do soukromého vlastnictví.726 Přes uvedená jednání, která se týkala půdních rezerv, byly obě pozemkové reformy v zásadě dokončeny do května 1949. Během nich bylo likvidováno veškeré velké soukromé pozemkové vlastnictví, tzn. velkostatky, statky i zbytkové statky. Ty se staly základem socialistického sektoru, především státních statků, které lze právem považovat za nástupce velkostatkářského hospodářství. *** Všechny tři fáze pozemkové reformy, tj. konfiskace, revize pozemkové reformy a nová pozemková reforma, zásadně ovlivnily majetkovou držbu Hlučínska. Celkem změnilo vlastníka kolem 12 000 ha půdy (viz mapu č. 11); extrapolací údajů byla totiž celková výměra vyčíslena na 11 993 ha,727 tj. 38,1 % půdy. V rámci konfiskace byla zabrána půda o výměře 4780 ha a při revizi pozemkové reformy bylo vykoupeno dalších 6626 ha půdy. V tomto srovnání pak výsledky třetí fáze, „nové pozemkové reformy“ vypadají skromně, získáno bylo asi 587 ha.728

3.1.4 Kolektivizace zemědělství v letech 1949 až 1960

V roce 1949 byla v Československu, v rozporu s dřívější rétorikou komunistické strany, ale na podnět kritiky „národních cest“ k socializmu, zahájena kolektivizace zemědělství.729 Ta probíhala dvanáct let a podle tempa a metod se člení do tří fází. První, „vzestupná“ vlna kolektivizace zahrnovala léta 1949 až 1953, druhá, která byla ve znamení krize a stagnace JZD, trvala od poloviny roku 1953 do poloviny roku 1955, a třetí etapa obnovení kolektivizačního tempa zahrnuje zbývající pětiletí do roku 1960, kdy došlo k jejímu završení.730 725 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 235 – Protokol sepsaný dne 7. 5. 1952. 726 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Vyřešení I. pozemkové reformy na Hlučínsku (22. 1. 1952). 727 Existuje sice soupis půdy získané na základě legislativních norem č. 12/1945 Sb. a 142/1947 Sb., nezahrnoval však lesní půdu. Podle něj bylo získáno celkem 5393,7 ha v hlučínské části Hlučínska a 2087,0 ha v opavské části Hlučínska, tzn. celkem 7480,7 ha. Připočítá-li se lesní půda, tj. celkem 4465,2 ha (viz tab. č. 8-10), lze dojít k údaji 11 945,9 ha. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Půdní rezervy, získané konfiskací podle 12/45 Sb. a revisí podle 142/47 Sb. 728 Všechny údaje uvedené v odstavci jsou extrapolací z údajů průběžně uvedených v textu. Vzhledem k absenci některých údajů, především pro revizi pozemkové reformy, může skutečná hodnota variovat dle propočtu až o 3,5 %. 729 Socializaci zemědělství v Československu byla ze strany historiografie věnována pozornost, z řady kompendií viz zejm.: A. KUBAČÁK, Dějiny zemědělství, s. 172-226; R. OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA (edd.), Stručný hospodářský vývoj, s. 402-414, 543. 730 TÝŽ a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 358. 128


3.1.4.1 První fáze kolektivizace zemědělství v letech 1949 až 1953 Podle zákona č. 69/1949 Sb.731 začala v Československu vznikat732 jednotná zemědělská družstva.733 Na počátku kolektivizace bylo proklamováno, že zakládání má probíhat na principu dobrovolnosti; důraz byl proto položen na vytváření vzorových družstev a jejich adekvátní propagaci.734 Tento předpoklad rozpracovala dne 25. března 1949 schůze ostravského KV KSČ, podle níž měla být kolektivizace rozložena do tří etap. JZD měla nejdříve vznikat v těch obcích, kde již existovala strojní, případně jiná zemědělská družstva, a teprve poté v obcích ostatních.735 Jak bude dále vyloženo, již toto rozhodnutí mělo za následek, že tempo kolektivizace bylo na Hlučínsku od počátku výjimečně pomalé. Během celé své první fáze neprobíhala socializace zemědělství podle očekávání vedení komunistické strany. Výsledkem byla řada usnesení o potřebě urychlit její tempo, zejména z února 1950 a z června 1952.736 Kolektivizace byla násilně iniciovaný proces, který byl realizován navzdory faktu, že v jejím průběhu došlo k dramatickému poklesu objemu zemědělské výroby.737 Metodu, jak přimět zemědělce ke vstupu do JZD, představovala jednak propagace, jednak různé formy nátlaku.738 Agitace doprovázela proces kolektivizace od jejího samotného počátku, přičemž její intenzita v průběhu času narůstala. Po roce 1949 se uskutečňovaly tzv.

731 Zákon ze dne 23. února 1949 o jednotných zemědělských družstvech č. 69/1949 Sb., částka 22. V březnu 1949 byl zákon rozveden ministerským nařízením: Nařízení ministra zemědělství ze dne 17. března 1949, kterým se provádí zákon o jednotných zemědělských družstvech č. 75, částka 24. 732 V definování okamžiku vzniku JZD existuje řada mezních poloh. Samotnému vzniku totiž předcházelo 1) založení přípravného výboru, který musel být 2) schválen okresní radou družstev, resp. později okresním národním výborem. 3) Poté bylo JZD zapsáno u okresního soudu a 4) nakonec proběhla řádná ustavující schůze. 733 Podle způsobu organizace existovaly čtyři typy družstev. V JZD I. typu probíhal osev společně a společné bylo i užívání strojů, odměňování se však řídilo velikostí vložené půdy. JZD II. typu se lišilo společnou rostlinnou výrobou, která byla doprovázena hospodářsko-technickou úpravou půdy (HTÚP), čili „rozoráváním“ mezí. V JZD III. typu byla nadto společná i živočišná výroba a nakonec JZD nejvyššího, IV. typu se odlišovalo skutečností, že výše odměn družstevníků se odvíjela výhradně od vykonané práce, nikoliv od vložené půdy. Přitom dle zákona mělo v každé obci vzniknout jedno družstvo (§ 4), pouze v ojedinělých případech jich mohlo vzniknout i více (§ 6). Dotváření podoby JZD skončilo v roce 1953 schválením vzorových stanov. 734 Protokol IX. řádného sjezdu, s. 132-139. 735 Na strojní družstva byl v této etapě vykonáván nátlak, aby se přetvořila v JZD. Kupříkladu bobrovnickému JZD bylo ze strany Ústřední rady družstev naznačeno, že přetvoření se v JZD je podmínkou rozšíření mechanizace. AMO, f. JNV-Měst Ostrava, kart. 689, inv. č. 1246 – Zdravice představenstva ÚRD z roku 1950. 736 Významné usnesení strany a vlády o JZD, RP, 4. 6. 1952, s. 1. 737 Objem zemědělské výroby klesal během celých padesátých let. Statistická ročenka… 1960, s. 37 738 Srov. např.: K. KAPLAN, Nekrvavá revoluce, Praha 1993, s. 223-234. 129


besedy se zemědělci, respektive hovory s občany.739 Ze strany veřejnosti však panoval o tyto podniky nezájem, v roce 1950 je navštívilo, přes nákladnou přípravu, pouze 8 % obyvatel okresu Hlučín. Kampaně zpočátku organizoval JSČZ. Svaz také roku 1951 zahájil vydávání týdeníku Nová vesnice okresu Hlučínského; účelem periodika byla propagace kolektivních forem v zemědělství. V roce 1950 byly iniciovány první „společné žně“. Jejich účelem bylo formou názorného příkladu přesvědčit soukromé zemědělce o přednostech kolektivních forem hospodaření. O tom, že ani tato akce nedopadla podle představ organizátorů, svědčí, že v Sudicích pracovaly z vytvořených osmi skupin zemědělců pouze dvě. Kampaň, zahájená v polovině roku 1950, se zaměřila na členy JZD; měla je přesvědčit o výhodách přechodu na vyšší typ družstva.740 Obzvláště rozsáhlá agitace probíhala od poloviny roku 1952 a vyvrcholila na přelomu let 1952 a 1953 tzv. zimní kampaní.741 Ta přišla s agresivnější rétorikou, jejímž cílem byla kompromitace selské vrstvy. Jak je patrno z průběhu hlučínské schůze v září 1952 nebo ludgeřovické z počátku roku 1953, do popředí se dostala teze o zostřování „třídního boje“.742 Pokus „diferencovat“ hlučínskou vesnici nepřinesl úspěch. Řada událostí dosvědčuje, že kolegialita rolníků zůstala zachována.743 Zimní kampaň završila první konference hlučínských družstevníků, která se uskutečnila 31. ledna 1953.744 Formy nátlaku měly různé podoby. Nejčastěji užívaným prostředkem bylo nicméně každoroční vyměřování dodávkové povinnosti.745 Ta byla stanovována tak, aby byla

739 K tempu kolektivizace blíže např.: ZAO, f. KV NF Ostrava, kart. 29, inv. č. 35 – Zápis 4. plenárního zasedání KNV v Ostravě ze dne 30. 12. 1949; Zemědělské družstevnictví… 1953, dok. č. 68, s. 246-259. 740 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 6, inv. č. 33 – Zápis o schůzi předsednictva (mimořádné) OV KSČ v Hlučíně ze dne 29. 6. 1950. 741 Zimní kampaň 1953-1954, NHV, 6. 2. 1953, s. 1. 742 Na schůzi byla mj. vyhlašována jména místních kulaků. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1952, s. 238. 743 Kupříkladu v Ludgeřovicích se počátkerm roku 1953 za „kulaky“ prohlásili všichni zemědělci a demonstrativně opustili veřejnou schůzi. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3073, sign. 170 – Situační zpráva v okrese Hlučín (12. 3. 1953). V Kravařích lze pak doložit případ, který se stal v lednu 1953, kdy družstevníci donutili změnit zamítavé stanovisko představenstva a přijmout i „kulaka“ Josefa Urbanczyka (vlastnil 24,8 ha půdy). A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 100-101. Podle souhrnné zprávy o průběhu zimní kampaně je zřejmé, že se nejednalo pouze o tyto ojedinělé případy. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3073, sign. 170 – Zpráva o průběhu zimní kampaně. 744 I. konference družstevníků hlučínského okresu, NHV, 26. 1. 1953, s. 1. 745 Způsob jejich určování vycházel z nařízení č. 7/1949 Sb., později zákona. č. 56/1952 Sb. a z nařízení č. 49/1957 Sb. Vládní nařízení ze dne 25. ledna 1949 o výkupu a dodávce zemědělských výrobků podle smlouvy č. 7/1949 Sb., částka 4; Zákon ze dne 30. října 1952 o dodávkové povinnosti a o výkupu zemědělských výrobků č. 56/1952 Sb., částka 33; Vládní nařízení ze dne 31. července 1957 o výkupu zemědělských výrobků č. 49/1957 Sb., částka 25. Rámcově určené povinnosti pak byly přesně stanoveny návaznými nařízeními. 130


obtížně splnitelná, obzvláště vysoké normy byly vypisovány velkým sedlákům.746 Za jejich neplnění pak následovaly sankce. O tom, jakým způsobem byly využívány, svědčí příklad zemědělce Pískaly. Ten byl potrestán pokutou ve výši 40 000 Kčs. Protože se však jednalo o člena KSČ, který navíc vstoupil do JZD, byl jejího placení zproštěn.747 Praxe vysokých dodávkových povinností současně umožňovala působit na zemědělce slibem, že po vstupu do JZD jejich výše poklesne. Kromě toho byl využíván institut tzv. nuceného pachtu (dle zák. č. 55/1947 Sb.), tzn. zatěžování rolníků přídělem neobhospodařované půdy. Režim dokázal využít i mimořádné vyživovací komise národních výborů; o jejím skutečném poslání svědčí, že měla provádět revizní zásahy výhradně u rolníků s výměrou nad 15 ha.748 Od poloviny roku 1952 do poloviny roku následujícího nátlak na zemědělce nebývale přitvrdil. Kupříkladu v Bolaticích byli zemědělci donuceni vstoupit do JZD pod pohrůžkou násilného vysídlení z obce (viz níže), v Dolním Benešově pak bylo rolníkům vyhrožováno smrtí hladem.749 Lze doložit i několik událostí, například shoření stohu slámy JZD, které je snad možno interpretovat jako odpor vůči kolektivizaci.750 Nejtvrdších metod bylo ale použito vůči největším zemědělcům, dobově označovaným jako „kulaci“. V tom, koho za ně, respektive za „vesnické boháče“ považovat, však zdaleka nepanovala shoda, obzvláště na Hlučínsku. Výsledkem vzniklé nejistoty bylo šíření podezřívavosti a strachu,751 neboť v podmínkách drobného pozemkového vlastnictví mohl být za kulaka označen fakticky každý výkonný zemědělec.752 V okrese Hlučín (bez započtení nehlučínských obcí) vlastnilo jen 405 majitelů více než 10,0 ha půdy, z nichž jen 33 disponovalo více než 20,0 ha.753 V hlučínských obcích okresu Opava se pak jed-

746 Koncem roku 1949, dne 10. prosince, bylo na poradě KV KSČ v Ostravě rozhodnuto zostřit postup proti vesnickým boháčům za užití ekonomických prostředků. ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 111, inv. č. 54, sign. P-165 – Zápis mimořádné schůze předsednictva KV KSČ dne 10. 12. 1949. 747 L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 22, 143. 748 ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 111, inv. č. 54, sign. P-165 – Zápis mimořádné schůze předsednictva KV KSČ dne 10. 12. 1949. 749 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3073, sign. 170 – Situační zpráva v okrese Hlučín (12. 3. 1953). Zápis v obecní kronice sice vybízí k interpretaci, že založení nebylo dobrovolné, o smrti hladem však chybí zmínky: „Po vysvětlení výhod JZD a potíží soukromého hospodaření vyplývajících ze zvýšených dodávek a daní dostali zemědělci půl hodiny na rozmyšlenou. Po této lhůtě došlo k podpisování přihlášek. Podepsalo se 116 zemědělců.“ Citováno podle: SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 152. 750 Kupříkladu dne 14. srpna 1952 večer shořel stoh slámy místního JZD. TAMTÉŽ, s. 125. 751 AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 181. 752 Zemědělské noviny publikovaly jakési „sedmero“ definic kulaka. Dle něj byl kulakem nejen ten, kdo vlastní výrobní prostředky a zaměstnává pracovní sílu, ale i ten, kdo „nemá kladný poměr k dnešnímu lidově demokratickému zřízení a je odpůrcem socialismu“. Kulakem je ten…, NHV, 23. 4. 1953, s. 1. 753 Stav roku 1948. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 163 – Soupisové karty půdy obcí (1948). 131


nalo o dalších 25 zemědělců s výměrou nad 15 ha půdy.754 Nepřátelský postoj režimu k selské společenské vrstvě vycházel z ideových premis. Na straně druhé představovali sedláci velmi schopné a pracovité hospodáře, kteří měli znalosti potřebné pro zajištění chodu družstev. Toto ambivalentní postavení umožnilo řadě z nich vstoupit do JZD.755 Na jaře 1951 však proběhla kampaň za jejich vyloučení z JZD, v okrese Hlučín se dotkla sedmi sedláků.756 Represe selské vrstvy vyvrcholily v rámci tzv. Akce Kulak,757 která trvala od jara 1952 do července 1953, respektive ledna 1954.758 Během násilného vystěhovávání sedláků bylo z Hlučínska odsunuto nejméně šest rodinných celků, dohromady 28 osob (viz tab. č. 12).759 Seznam vystěhovaných však není úplný, obsahuje řadu mezer, které neumožňují zcela spolehlivě identifikovat osoby z Hlučínska.760 Sedláci byli odsunováni pokud možno co nejdále od bydliště, konkrétně do Čech; poněkud zvláštně působí, že dva sedláci byli vystěhováni do téže obce. Pro následnou analogii k procesu likvidace živností (viz kap. 3.2.3) je nutno si povšimnout vysokého věku sedláků; ten činil 57,5 let, přičemž nejstaršímu bylo 68 let, nejmladšímu 42 let. Osudy dvou odsunutých haťských sedláků jasně dokazují, že hranice 20,0 ha nebyla dodržována. První sedlák sice vlastnil 19,9 ha půdy, druhý jen 15,0 ha.761 Za povšimnutí 754 Stav roku 1953. SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 475, inv. č. 1092 – Přehledy obecní půdy roku 1953. 755 Lze doložit i případy, kdy byli velcí zemědělci přemlouváni ke vstupu do JZD. SOkA Opava, f. JZD Kravaře, inv. č. 5 – Kronika družstva, rok 1951. 756 Z JZD Hlučín, Sudice a Třebom. Libor Macášek uvádí, že počet sedmi zemědělců byl minimum; s největší pravděpodobností byl jejich počet vyšší. L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 47, 145. 757 Akce byla zahájena společným rozkazem tří ministrů, který vešel v účinnost dne 1. listopadu 1951. Faksimile rozkazu přístupná: Faksimile archivních dokumentů, edd. P. BLAŽEK – M. KUBÁLEK, in: P. BLAŽEK – K. JECH – M. KUBÁLEK a kol., Akce „K“, dok. D3, s. 577-579. 758 P. BLAŽEK – M. KUBÁLEK, Akce „Kulak“, in: P. BLAŽEK – K. JECH – M. KUBÁLEK a kol., Akce „K“, 17-60; K. JECH, Die Repressionen gegen die Großbauernschaft während der Kollektivierung der tschechoslowakischen Landwirtschaft, in: C. BRENNER – P. HEUMOS (edd.), Sozialgeschichtliche Kommunismusforschung, s. 319-336; K. JECH: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy, Praha 2008, s. 79-228; TÝŽ, Soumrak selského stavu, s. 37-156. Dále viz: TÝŽ, Vyloučení selských dětí ze zemědělských škol (1951-1953), in: TÝŽ (ed.), Stránkami soudobých dějin, s. 124-133; Šárka ROKOSOVÁ, Administrativní opatření – jedna z forem perzekuce sedláků komunistickým režimem, in: Securitas imperii 10, Praha 2003, s. 147-194. Perzekuční aspekt lze nalézt mj. dále v případě vyloučení „samozásobitelů“ z vázaného trhu. Ohledně postupu vůči sedlákům: Zemědělské družstevnictví… 1950, dok. č. 22, s. 82-85, dok. č. 27, s. 96-99. 759 Z Ostravského kraje bylo dle evidence odsunuto 49 rodin. Je tedy zjevné, že počet odsunutých kulaků byl na Hlučínsku poněkud vyšší. Avšak vzhledem k nízkému počtu a mezerách v seznamu je toto srovnání pouze podmíněné. Srovnej: Seznam rodin vystěhovaných z jednotlivých krajů, ed. K. JECH, In: P. BLAŽEK – K. JECH – M. KUBÁLEK a kol., Akce „K“, s. 499-517. 760 Kromě nich uvádí L. Macášek jména dalších čtyř sedláků z obcí Sudice a Třebom, kteří byli vysídleni ještě před zahájením celé akce. Mělo se jednat o zemědělce Cyranka, Gajdu, Kužílka a Martínka. K jejich vysídlení do krnovského okresu na tamní státní statek mělo dojít z iniciativy tajemníka okresního výboru strany Lichnovského v roce 1950. Jednalo se o občany německé národnosti, kteří však o svůj majetek přišli v rámci poválečné konfiskace. L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 143. 761 V. PLAČEK – P. KOTLÁŘ, Hať, s. 72. 132


přitom stojí, že jednomu z nich byl již majetek předtím (zřejmě podmíněně) konfiskován.762 Mezi nátlakovými prostředky náleželo důležité místo zákonu č. 27/1949 Sb. o výkupu zemědělské techniky.763 Výkupem byly pověřeny strojní a traktorové stranice.764 V okrese Hlučín byla STS založena v roce 1949, její centrum bylo v Kravařích a během února a března 1951 se rozšířila o střediska v Bolaticích, Hati, Hlučíně a v Sudicích.765 Vlastní „výkup“ strojů se uskutečnil v červnu až říjnu roku 1950. Uvozovky jsou na místě, neboť v případě zemědělcova nesouhlasu s odprodejem následovala finanční pokuta. O tom, kolik bylo v okrese Hlučín vykoupeno zemědělské techniky, svědčí, že kravařská traktorová stanice, která získala jen její část, disponovala 28 traktory, ke kterým mohla přivěsit 233 různých technických zařízení, dále 76 mlátičkami, třemi secími stroji a řadou dalších.766 Vzhledem k tomu, že předtím provedená sociologická sonda zjistila, že mezi hlučínským obyvatelstvem jsou zemědělské stroje jen slabě rozšířeny, svědčí, že decizní sféra musela ve „výkupu“ postupovat velmi nesmlouvavě.767 I přes svou politickou účelovost přispěla traktorová stanice k mechanizaci zemědělských prací. V roce 1953 obdělala 7120 ha půdy, tzn. asi 44,5 % půdy okresu; vzhledem k tomu, že ČSSS většinu vlastní půdy obdělávaly ve vlastní režii, je možno uzavřít, že v témže roce bylo mechanicky obděláno asi 66,8 % půdy okresu Hlučín. Plány na následující rok pak počítaly s tím, že mechanicky bude obdělána veškerá půda.768 Výchozí situace socializace zemědělství na Hlučínsku byla v řadě ohledů ojedinělá. 762 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 404, inv. č. 254 – Seznam uživatelů nemovitostí zemědělských usedlostí obce Hať (červenec 1952). 763 Zákon ze dne 2. února 1949 o mechanisaci zemědělství č. 27/1949 Sb., částka 11. Zákon navazoval a rozšiřoval působnost zákona č. 55/1947 Sb. Zákon ze dne 1. dubna 1947 o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu č. 55/1947 Sb., částka 29. 764 V souvislosti s kolektivizací vznikaly stanice, ve kterých byla koncentrována zemědělská technika. Jak v dobových, tak v odborných textech však jejich pojmenování podstatně variovalo; i s vědomím určitého zjednodušení se o nich jednotně hovoří jako o strojních a traktorových stanicích. Nicméně podle zákona o výkupu mechanizačních prostředků se měly nazývat jako „státní strojní stanice“. Tento termín se však neužíval. 765 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1951, s. 219. V průběhu času se sídla středisek měnila, v roce 1955 se nacházela vyjma Kravař v Dobroslavicích, Hlučíně, Třebomi a Zábřehu. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Technický plán I. etapy jarních polních prací v roce 1955. 766 Zpočátku musela stanice řešit záležitost kvality techniky, neboť ta se často nacházela ve špatném technickém stavu. To bylo dáno nejen nedobrovolným způsobem jejich nabytí, ale i skutečností, že pocházela od různých majitelů, od kterých se nedala očekávat jakákoliv unifikace, ale současně i nepřipraveností stanice na množství techniky. V STS Kravaře pracovalo tehdy 113 zaměstnanců, ale toto množství nestačilo. L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 46-47, 53. 767 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. Přes rozšíření počtu strojů v následujících letech, kupříkladu v roce 1955 disponovala již 44 traktory, trpěl její vozový park vysokou poruchovostí. TAMTÉŽ, kart. 1081, inv. č. 980 – Státní traktorová stanice (1955). 768 V roce 1953 obdělaly STS 7120 ha půdy, pro rok 1954 dostaly úkol obdělat 12 750 ha. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3072, sign. 170 – Zápis o II. okresní konferenci družstevníků okresu Hlučín (27. 2. 1954). 133


Na prvním místě je nutno znovu uvést zásadní disproporce v držbě půdy, v tom zejména míru její koncentrace do struktur ČSSS (po roce 1948). Zatímco v roce 1950 disponovaly ČSSS v Československu asi 7,9 % zemědělské půdy,769 na Hlučínsku se jednalo o 17,3 %. Další odlišnost představovala neexistence tradice zemědělského družstevnictví. Před rokem 1949 byla na Hlučínsku pouze tři strojní zemědělská družstva (Bobrovníky, Dolní Benešov a Kouty), respektive čtyři (strojní družstvo v Darkovičkách bylo ustaveno později, zřejmě v roce 1949), která nadto vznikla až po skončení druhé světové války.770 Pro srovnání je možno uvést, že zatímco v Ostravském kraji se strojní družstva nacházela v 59 % obcí, na Hlučínsku pouze v 7,9 %, resp. 10,5 %.771 Vzhledem k hospodářským a sociálním odlišnostem mezi jednotlivými částmi Hlučínska není možno sledovat vývoj kolektivizace pouze v regionu jako celku, ale naopak je nutno přihlížet zvlášť k jednotlivým jeho částem772 tak, jak bylo uvedeno v kapitole 2.1. V hlučínských obcích okresu Hlučín byla družstva ustavována jen s velkými obtížemi. Během roku 1949 zde vznikla pouze dvě JZD, jedno v Koutech a druhé v Hlučíně. První z nich bylo navíc na hlučínské poměry netypické. Jednak tím, že mohlo navázat na činnost strojního zemědělského družstva, jednak tím, že členskou základnu netvořilo autochtonní (hlučínské) obyvatelstvo, ale osídlenci; symptomatickým jevem, který svědčí o vztahu zemědělců ke kolektivizaci, byla nicméně skutečnost, že během transformace družstva většina jeho členů vystoupila.773 V roce 1950 pak vzniklo pět dalších družstev, v Kozmicích, Ludgeřovicích, Vřesině a dvě v Bolaticích, jedno v obci, druhé v osadě Borová; borovskému JZD však nebyla povolena výjimka z pravidla, že v jedné obci existuje jen jedno družstvo, a v roce 1952 byly oba celky spojeny.774 V Bolaticích byla přitom situace značně vypjatá a spory mezi družstevníky a rolníky vedly k řadě incidentů, mj. k případu otrávení družstevního zvířectva.

769 Zatímco JZD zaujímala 9,1 % půdy. V. PRŮCHA a kol., Hospodářské dějiny, s. 512. V Ostravském kraji činil podíl na celkové výměře zemědělské půdy v případě ČSSS 11,4 %, pro JZD 13,8 %. ZAO, f. ZSÚP, kart. 67, inv.č. 184. 770 SOkA Opava, f. JZD Kravaře, inv. č. 5 – Kronika družstva, rok 1949. 771 Naopak ve čtyřech nehlučínských obcích okresu Hlučín byla hned dvě strojní družstva, v Dobroslavicích a v Plesné. ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 110, inv. č. 53, sign. P-135 – Zápis ze schůze předsednictva KV KSČ ze dne 25. 3. 1949; TAMTÉŽ – Politické a organizační zajištění výstavby JZD; NS, 17. 4. 1949, s. 4. 772 Dosavadní odborná literatura tyto aspekty opomíjela. Určitou analogii poskytuje vývoj kolektivizace v Ostravském kraji. Vliv na její průběh měla totiž skutečnost, zda probíhala v okrese průmyslovém, nebo osídleneckém. Zdeněk ANTOŠ, Působení některých faktorů v prvním stadiu kolektivizace na Ostravsku, SlSb 67 (1969), č. 3, s. 289-300. Kromě společenských aspektů do procesu kolektivizace vstupovaly i faktory kulturní. Jistě není náhodou, že v okresech Opava a Hlučín, kde KSČ ve volbách v roce 1946 neuspěla, probíhala kolektivizace obzvláště pomalu. ZSÚS 27, 1946, č. 37, řada B, č. 15. 773 N. Pavelčíková tento rys vztahuje na celé Hlučínsko. N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 302. K JZD: A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 104-106; L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 19-20. 774 J. DROZD a kol., Almanach z historie, s. 98. 134


I to byl důvod, proč obě JZD vznikla tajně, bez účasti výkonných zemědělců.775 Tuto nevraživost lze vysvětlit faktem, že družstva byla založena na juterkové půdě (k tomu níže). Příklad vřesinského JZD zase nabízí jiný pohled. Místní rolníci ustavili JZD, aby se vyhnuli dalšímu tlaku. O tom svědčí fakt, že družstevníci půdu do družstva neodevzdali a nadále pracovali jako soukromí hospodáři.776 V letech 1949 a 1950 se ustavilo celkem pět přípravných výborů. Za zmínku stojí přípravné výbory v Dolním Benešově a v Kravařích. V obou případech totiž jejich vznik nevedl k okamžitému založení JZD, což však nebránilo jejich další několikaleté, fakticky jen „papírové“ existenci.777 Následující roky 1951 a 1952 byly obdobím stagnace. Až od poloviny roku 1952 byly položeny základy pro ustavení dalších družstev, jež zahájila činnost na počátku roku 1953. Jednotná zemědělská družstva, která vznikla v letech 1949 a 1950, měla několik shodných rysů. Ve všech případech se jednalo o nevelké celky s průměrnou výměrou (v okamžiku ustavení) 90,4 ha. Z jejich z celkové rozlohy, která činila 542,3 ha,778 pouze 40,0 ha připadalo na půdu členskou (tj. 7,4 %), většinu půdy tvořila juterka (asi 491 ha, tj. 90,5 %) a rezervní půda. Je tedy patrno, že v první etapě rozvoje družstevnictví byl význam juterkové půdy zásadní. Nepočetná zůstávala členská základna, v průměru mělo jedno družstvo pouze 17 členů, přitom převahu měli bezzemci a nejmenší zemědělci. Ke dni 2. ledna 1951 tvořili bezzemci 42 % všech družstevníků okresu Hlučín, rolníci s výměrou do 5 ha pak dalších 30 %.779 Kromě toho se většina členské základny rekrutovala z řad KSČ; vždyť přípravné výbory družstev se skládaly ze 73,0 % ze straníků.780 Tato „dělnická“ JZD tak byla současně do jisté míry izolována od ostatních rolníků vůbec a bez podpory ze strany národních výborů, stranických organizací a průmyslových podniků (formou tzv. 775 V. ŠTĚPÁN, Bolatice, s. 364-366, 368-369, 374-379. 776 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 961, inv. č. 777 – Rozbor hospodaření JZD Vřesina (březen 1951); V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Vřesina, s. 273-276. 777 Kupříkladu v Kravařích vznikl přípravný výbor během roku 1950, ale JZD bylo založeno až o tři roky později. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 100. Obdobná situace byla i v Dolním Benešově. Přípravný výbor se ustavil jako jeden z prvních na Hlučínsku koncem roku 1949, ale ustavující schůze JZD proběhla až v lednu 1953. V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Dolní Benešov a Zábřeh, s. 170-171. 778 Nutnost kvantifikovat údaje o JZD s sebou přináší řadu problémů. Mezi základní ukazatele velikosti JZD totiž patří výměra půdy a počet členů, respektive zaměstnanců. V prvním případě komplikuje situaci metodika jednotlivých statistik. Některé zaznamenávaly (často bez uvedení) veškerou půdu nebo veškerou zemědělskou půdu, jiné pak pouze půdu ornou. Situaci dále komplikovala existence tzv. záhumenků. K jednomu konkrétnímu JZD ve stejném čase tak mohlo existovat šest různých údajů (!), rozdíl v hodnotách v obcích s větším počtem záhumenků nebo s větší výměrou luk býval zásadní. Ani vyčíslení počtu členů družstva není jednoduché. Velmi rozšířeným zvykem bylo, že mezi zemědělce se započítávali i rodinní příslušníci. 779 Při srovnání s okolními okresy, tj. Opava a Vítkov, bylo zastoupení výkonných zemědělců nejnižší. N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 310-311. Tomuto rozložení do jisté míry odpovídalo i složení představenstev JZD. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3073, sign. 170 – Třídní a politické složení starého výboru JZD. 780 Členové KSČ tvořili 82,0 % členů představenstev družstev. Pro srovnání, krajský průměr činil 73,3 %. TAMTÉŽ. 135


patronátů),781 a současně bez přednostní hospodářské pomoci ze strany ČSSS a STS, byla jejich existence neudržitelná. Pouze tři zemědělská družstva měla ve svých řadách převahu zemědělců; jednalo se o Dolní Benešov, Hlučín a Kouty.782 Během kolektivizace zemědělství vyvstal problém juterkové půdy (blíže k jejímu vzniku viz kap. 2.2).783 Jednalo se o půdu, která byla během války prodána německou říší stávajícím pachtýřům do vlastnictví. Problém způsobovaly dvě skutečnosti. Jednak to, že československý právní řád prohlásil majetkové změny po říjnu 1938 za neplatné (dekrety č. 5/1945 Sb. a č. 124/1945 Sb.),784 jednak fakt že vlastnictví nových majitelů nebylo zaneseno do pozemkových knih, což v řadě případů znemožnilo identifikaci skutečného majitele (za války byly smlouvy a jiné dokumenty poztráceny). Krátce po skončení války byla proto část juterkové půdy stávajícím pachtýřům odebrána. Protože tuto agendu uskutečňovaly místní orgány, byl jejich postup nejednotný. Navíc z blíže nejasného důvodu se neřídily zněním dekretu č. 124/1945 Sb. a nepřevedly půdu původnímu majiteli, náhradovému fondu při ministerstvu zemědělství.785 Tímto krokem se naopak dostaly místní orgány do rozporu s Pozemkovým úřadem, který si nárokoval jejich vlastnictví. Záležitost však začala být řešena, v důsledku zdlouhavého vyřizování státoobčanské agendy, až relativně pozdě. Dne 10. ledna 1947 proběhla porada zástupců okresních národních výborů Opavy a Hlučína a Státní obvodové úřadovny v Olomouci.786 Na ní bylo rozhodnuto, aby byla půda navrácena těm, kteří ji měli pronajatou ke dni 29. září 1938; v případě, že se jednalo o zemědělce, kteří půdu nabyli během okupace, bylo směrodatné, jak byli ohodnoceni dle státní a národnostní spolehlivosti. Část půdy měla být nabídnuta k přídělu. To se však mělo realizovat až po úplném ukončení státoobčanské agendy.787 Do únorového převratu v roce 1948 tedy v otázce juterkové půdy nebylo pokročeno. Ze dne 27. srpna 1948 pak pochází soupis juterkové půdy. Půda se nacházela na katastrech 23 obcí okresů Hlučín a Opava-venkov (blíže viz tab. č. 13)788 a její výměra činila

781 Patronáty našich závodů nad Jednotnými zemědělskými družstvy, Ostravský úderník, 2. 9. 1950, s. 4. 782 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3073, sign. 170 – Přehled PV v okrese Hlučín. 783 K tématu juterkové půdy po roce 1945: L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 12-15, 36-38, 61-63, 81-83, 99-102, 124-125; V. PLAČEK, Hlučínská vesnice v době válečné i poválečné, s. 14-17; TÝŽ, Mnoho povyku kolem juterkového problému, s. 11-14. 784 Zde § 1. Dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945 o některých opatřeních ve věcech knihovních č. 124/1945 Sb., částka 53; Dekrety prezidenta republiky, dok. č. 41, s. 910-927. 785 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Rozbor k řešení tak zvaných „juterek“ v okrese Hlučín (1955). 786 Dle V. Plačka byla to právě olomoucká úřadovna, jejíž iniciativa vedla k řešení tzv. juterkového problému. V. PLAČEK, Hlučínská vesnice, s. 14-15. 787 L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 14-15; V. PLAČEK, Hlučínská vesnice, s. 16. 788 Původně se jednalo o části vlastnictví Lichnovského (velkostatek Chuchelná), obou Rothschildů (Dolní Benešov a Šilheřovice) a Spinzensteina (Velké Hoštice). ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Vyřešení I. pozemkové reformy na Hlučínsku (22. 1. 1952). 136


kolem 1500 ha.789 O problémech, se kterými se potýkala veřejná správa, svědčí, že navzdory provedenému soupisu neznal na jaře 1950 ONV v Hlučíně skutečnou rozlohu juterkové půdy.790 Přitom se jednalo o záležitost, která se dotýkala velká části hlučínské populace. Jestliže juterkářů bylo kolem 1500, včetně rodinných příslušníků (cca asi 4500 osob) se jednalo o desetinu všech obyvatel Hlučínska. V podmínkách kolektivizace připadla juterkové půdě nová úloha. Již porada OV KSČ v Hlučíně v lednu 1949 nepřímo rozhodla předat juterkovou půdu do fondu určeného pro podporu vzniku JZD.791 O tom, že decizní sféra neměla pro řešení juterkového problému ucelenou koncepci, respektive nebyla s touto záležitostí dostatečně obeznámená, svědčí závěry z následující porady ze dne 19. září 1949. Zástupci hlučínských okresních orgánů a krajského výboru KSČ se dohodli předložit KV KSČ návrh na řešení situace zcela odlišným způsobem. Půda měla být konfiskována na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a posléze podrobena řádnému přídělovému řízení. Nabídnuta měla být původním nájemcům s tím, že jim bude obnoven pacht, pokud se zapojí do jednotných osevních plánů.792 Po více než roce, dne 27. října 1950, ONV v Hlučíně skutečně prohlásil veškerou juterkovou půdu za zkonfiskovanou podle dekretu č. 12/1945 Sb. a vyhlásil přídělové řízení. Toto rozhodnutí bylo iniciováno žádostí sedmi JZD (Bolatice, Dolní Benešov, Hlučín, Hošťálkovice, Kozmice, Ludgeřovice a Vřesina) o příděl 605 ha juterkové půdy. Dne 1. října 1950 byla část juterkové půdy v šesti obcích o celkové rozloze asi 491 ha převedena do správy a užívání JZD.793 O tom, že převod nebyl definitivního rázu, svědčí pozdější seznamy půdy. JZD Hlučín a Ludgeřovice totiž v průběhu let o juterkovou 789 V jednotlivých přehledech juterkové půdy se její výměra poněkud liší. Podle soupisu z roku 1948 měla výměru 1486,4 ha. Jedná se zřejmě o juterkovou půdu bez započítání půdy, která byla za okupace převedena do vlastnictví pachtýřům a obcím. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 234 – Přípis Státní obvodové úřadovny pro pozemkovou reformu v Olomouci ze dne 27. 8. 1948. Naopak podle přehledu juterkové půdy z roku 1951 byla její výměra 1531,7 ha. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Přípis zemědělského referátu KNV Ostrava ze dne 11. 6. 1951. Údaj z roku 1955 hovoří pak o 1585,3 ha. TAMTÉŽ – Rozbor k řešení tak zvaných „juterek“ v okrese Hlučín (1955). Nakonec soupis z poloviny roku 1956 evidoval 1523,9 ha. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 409, inv. č. 262 – Přehled o juterkové půdě v okrese hlučínském podle stavu k 31. července 1956; TAMTÉŽ – Přehled o „juterkářské“ půdě na Hlučínsku (16. 7. 1956). Není však zřejmé, zda se jedná o rozdíly v metodice, nebo zda docházelo k drobným převodům. 790 V pozemkové knize okresního soudu nebylo možno zjistit skutečný stav juterkové půdy. Seznamem naopak disponoval zemědělský referát KNV v Ostravě. TAMTÉŽ, kart. 247, sign. 213 – Přípis ONV Hlučín ze dne 20. 5. 1950. 791 Na sekretariátu OV KSČ bylo sice rozhodnuto o převedení juterkové půdy do vlastnictví pachtýřů u osob, které získají státní občanství, to však mělo být v souvislosti s připravovanou kolektivizací odloženo do doby, než vzniknou jednotlivá JZD. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 25, inv. č. 60 – Zápis z porady na sekretariátu OV KSČ v Hlučíně ze dne 24. 1. 1949. 792 V. PLAČEK, Hlučínská vesnice, s. 17. Potvrzuje to i přípis z roku 1950: ZAO, f. KNV-dob. zem., kart. 247, sign. 213 – Přípis zemědělského referátu KNV ze dne 21. 9. 1950. 793 Těmito obcemi byly Bolatice, Dolní Benešov, Hlučín, Kozmice, Ludgeřovice a Vřesina. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 409, inv. č. 262 – Zápisy z jednání o převodu nemovitostí z jednotlivých obcí. 137


půdu přišla.794 Několik málo měsíců poté, co ONV v Hlučíně rozhodl o konfiskaci, se dne 11. ledna 1951 uskutečnila na okresním výboru v Hlučíně porada zástupců okresů Hlučín, Opava a Ostrava a ministerstva zemědělství. Delegáti se přitom shodli na neplatnosti rozhodnutí ONV v Hlučíně, neboť dle znění dekretu č. 124/1945 Sb. o očišťování veřejných knih byl převod na německý stát neplatný, půdu tudíž nebylo možno považovat za německou a ani konfiskovat. Bylo proto rozhodnuto, aby se půda v obcích, kde existovalo JZD, přidělila těmto družstvům, tam kde nebylo, aby se převedla do vlastnictví místních národních výborů, které ji předají budoucím JZD. Paušálně se veškerá zaknihování ze strany Německa považovala za neplatná. Nakonec bylo rozhodnuto, že původním majitelům, kteří si na juterkové půdě postavili dům, bude umožněno tuto půdu za úhradu zakoupit. Ohledně otázky zaplacení pachtovného, které se po roce 1945 vesměs nevybíralo,795 se zástupci shodli v tom, aby bylo zaplaceno podle vztahu juterkářů k JZD.796 Obdobný postup navrhoval i zemědělský odbor KNV v Ostravě, i pro něj byl prioritou příděl pro JZD, pouze zdůrazňoval, že původním juterkářům má být půda ponechána v užívání až do podzimu, aby mohli provést sklizeň.797 Nicméně ani toto rozhodnutí nebylo realizováno. Na poradě ONV v Hlučíně dne 7. května 1952 totiž zaznělo, že vzhledem k tomu, že dohodnutý postup nebyl schválen ministerstvem zemědělství, nemůže být ani uskutečněn.798 V polovině téhož roku, dne 31. července 1952, se sešli zástupci ONV v Hlučíně a správy ČSSS v Šilheřovicích. Předmětem jednání bylo převzetí juterkové půdy o výměře 905 ha do vlastnictví státních statků. Toto množství však bylo nad možnosti státních statků, které sice neodmítaly novou půdu, ale zažádaly o odklad a přijetí půdy v tomto rozsahu podmínily potřebnými investicemi. Jednání nakonec skončila kompromisem. K 1. říjnu 1952 převzaly ČSSS pouze 279,3 ha půdy z šesti obcí Hlučínska, Bělé, Darkoviček, Hatě, Markvartovic, Strahovic a Závady.799 Výsledkem změny přístupu a nedůsledného řešení byl stav, kdy část půdy připadla JZD, část ČSSS, část zůstala v nájmu původních pachtýřů. Toto řešení vyvolalo vlnu nevole. Podle přípisu KNV v Ostravě bylo například v Markvartovicích rozšířeno rčení „Němec nám půdu dal a Čech nám ji sebral“.800 Tímto 794 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Přípis zemědělského referátu KNV ze dne 21. 9. 1950. Totéž: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 409, inv. č. 262 – Přehledy o juterkové půdě. V. Plaček uvádí, že k 31. prosinci 1951 bylo 620 ha juterkové půdy obhospodařováno JZD; to by znamenalo, že juterková půda tvořila 74,2 % půdního fondu JZD (z celkem 835,5 ha). Zbývající část, 868 ha, připadala na drobné pachtýře. Tyto údaje se na základě archivních materiálu nepodařilo potvrdit, evidentně jsou však nadsazeny. V. PLAČEK, Hlučínská vesnice, s. 17. 795 Z neúplného seznamu z jednotlivých obcí bylo pachtovné za léta 1945 až 1951 alespoň jednou vybráno pouze ve třech obcích (Darkovice, Hať a Markvartovice). SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 409, inv. č. 262 – Zápis o vybírání pachtovného. 796 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 15. 3. 1951. 797 TAMTÉŽ – Vyřešení I. pozemkové reformy na Hlučínsku (21. 1. 1952). 798 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 235 – Protokol sepsaný dne 7. 5. 1952. 799 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Protokol ze dne 27. 9. 1952. 800 TAMTÉŽ – Přípis KNV ze dne 30. 4. 1954. Občané Markvartovic totiž donutili MNV v Markvartovicích k intervenci ve věci vrácení zemědělské půdy. Jak je zřejmé z rozložení juterkové půdy, nebyla jejich snaha úspěšná. TAMTÉŽ – Přípis MNV v Markvartovicích ze dne 7. 4. 1954. 138


okamžikem a za těchto podmínek bylo nicméně řešení otázky juterkové půdy na čas odsunuto do pozadí. Podívejme se nyní, jak pobíhala kolektivizace v ostatních částech sledované oblasti. Na rozdíl od vlastního Hlučínska obě osídlenecké obce, Sudice a Třebom, poskytují zcela jiný obraz kolektivizace. Příčina spočívala, vyjma populace složené z osídlenců, v odlišné struktuře zemědělské držby. V obou obcích, protože osídlenci získali selské usedlosti o průměrné výměře kolem 10 ha, převažovali střední a větší rolníci. JZD zde byla úspěšně založena již v průběhu roku 1950, přičemž jejich členská základna se rekrutovala výhradně z řad výkonných zemědělců.801 Obě družstva tak od počátku disponovala značným půdním fondem. Sudické JZD mělo zpočátku 106 ha půdy, po přistoupení dvaceti dalších zemědělců již 136 ha, v Třebomi byli získání dokonce všichni zemědělci a veškerá půda v obci (tj. 713,8 ha); nejenže vzniklo družstvo většinové, ale fakticky se jednalo o první obec, kde „socializace“ vesnice byla úspěšně završena. Tato skutečnost se ihned stala mediální senzací.802 Družstvo obdrželo četné výhody, kromě přednostní pomoci ze strany STS bylo poskytnuto i několik odborníků. Na podzim začaly přípravy ke scelení lánů o výměře 199 ha.803 Tento záměr ale narazil na nesouhlas družstevníků. Odpor byl tak silný, že do konce roku 1950 zůstalo ze 75 členů pouhých osm. Paralelně došlo ke zhoršení situace v Sudicích a to poté, co JZD přešlo na III. typ; vůči změně protestovala zhruba polovina družstevníků, kteří následně vystoupili.804 Krize však nevedla k rozpadu družstev. V následujících letech došlo k jejich stabilizaci, na jaře 1951 přešlo JZD v Sudicích definitivně na III. typ a bylo provedeno společné ustájení dobytka.805 Obdobně rychle, avšak bez krizových jevů, začala kolektivizace v nehlučínských obcích okresu Hlučín. JZD v Plesné, o výměře 130 ha a 64 členech, bylo koneckonců prvním družstvem ustaveným v okrese Hlučín. Mohlo navíc navázat na činnost zemědělského strojního družstva; z tohoto důvodu se následně rozšířilo na 373,5 ha, čímž zahrnulo 35,8 % půdy obce. Obdobné okolnosti stály u založení JZD v Dobroslavicích roku 1950.806 Vývoj v hlučínských obcích okresů Opava a Ostrava byl bližší vlastnímu Hlučínsku. 801 V sudickém JZD bylo z dvanácti členů osm vlastníků půdy s výměrou 10 až 15 ha, v třebomském vlastnilo tak rozsáhlé pozemky 45 ze 73 členů; v obou případech bylo jejich zastoupení dvoutřetinové (tj. 66,7 %, resp. 61,6 %). Trend, že kolektivizace probíhala rychleji v pohraničí, byl pro první etapu kolektivizace typický. Jiří TOPINKA, Specifika kolektivizace v českém pohraničí (19491960), in: Studie Slováckého muzea 7/2002, Uherské Hradiště 2002, s. 229-234. 802 Ladislav BUBLÍK, Rolník Onysko a druzí – svobodní páni z Třebomi, NS, 1. 10. 1949, s. 6; Jan KOLÁŘ, Smělé plány JZD v Sudicích, NS, 11. 1. 1950, s. 1; Vesnický učitel v Třebomi pomáhá při budování JZD, Ostravský kraj, 21. 12. 1950, s. 7-8. 803 L. BUBLÍK, Rolník Onysko, s. 6; L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 30-31. 804 TAMTÉŽ, s. 43. 805 O dalších úspěších svědčí, že v roce 1952 obdrželo třebomské JZD čestné vyznamenání. Za poctivou práci držitelem Rudého praporu, NHV, 30. 7. 1952, s. 1; PESTL, Ještě pohled na slavnost předávání Rudého praporu v Třebomi, NHV, 4. 8. 1952, s. 1. 806 V obci se nacházelo 17 samostatně hospodařících zemědělců a dalších 177 vlastníků půdy a na jejím katastru se nacházelo 373,5 ha půdy. JZD tudíž podchytilo pouze třetinu všech rolníků (tj. 35,3 %) a všech vlastníků půdy (tj. 32,8 %) a stejným poměrem i půdu v obci (tj. 34,8 %). L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 18-19. 139


Obzvláště v okrese Opava probíhala kolektivizace velmi pomalu.807 V důsledku toho zde první JZD vznikla až na počátku roku 1953. Vysvětlení nezvykle zdlouhavého tempa poskytuje pohled na velikost obcí. Vyjma Oldřišova a Velkých Hoštic se jednalo o malé obce o několika stovkách obyvatel a o nevelkém půdním fondu; jak bude dále vysvětleno, právě tyto malé obce kladly kolektivizaci největší odpor. Vývoj v ostravském okrese byl zato poněkud rozporuplný. Na stranu jednu zde došlo k založení družstev již v roce 1949, ve Lhotce a v Hošťálkovicích,808 na stranu druhou poté následovala léta stagnace. Prameny dokládají, že družstva se potýkala s finančními problémy. Hospodaření lhotského JZD skončilo v roce 1951 schodkem ve výši přes 44 000 Kčs, hošťálkovického o rok později dokonce ve výši skoro 130 000 Kčs.809 Ve všech sledovaných oblastech se situace dramaticky změnila v průběhu zimní kampaně na přelomu let 1952 a 1953. Na jejím konci došlo k nebývalému rozmachu družstevnictví.810 Ten byl obzvláště výrazný v obou „zaostávajících“ okresech, tj. v Hlučíně a v Opavě.811 Výchozí situace byla taková, že v hlučínských obcích okresu Opava zaujímal socialistický sektor 745,1 ha půdy (tj. 19,3 %), soukromý 3119,3 ha, v okrese Hlučín pak socialistický sektor zahrnoval 4509,9 ha půdy (tj. 21,6 %), soukromý 16 362,8 ha. Určující přitom bylo, že drtivá většina socialistického sektoru připadala na státní statky, na JZD II. a vyšších typů pouze 693,4 ha půdy.812 V oblasti, kterou zahrnují hlučínské obce okresu Hlučín, vzniklo první družstvo již ke konci roku 1952 v Dolním Benešově, ale fungovat začalo až v lednu 1953.813 Na počátku roku 1953 k němu přibylo hned dalších šest a to v obcích Darkovice, Darkovičky, Hať, Kravaře, Štěpánkovice a Zábřeh. Celkem tedy bylo ve 24 obcích 13 družstev. Průměrná velikost JZD (na základě neúplných dat), která vznikla na počátku roku 1953, 807 K procesu kolektivizace v letech 1950 a 1951 viz: SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 465, inv. č. 1044 (přípisy a soupisy JZV okresu Opava). První JZD v hlučínské části okresu Opava vzniklo až jako 36. v okresu Opava. SOkA Opava, f. ONV Opava 1954-1960, kart. 68, inv. č. 132 – Seznam jednotných zemědělských družstev v okrese opavském. A obzvláště pomalu probíhala v hlučínských obcích; v ostatních částech okresu Opava kolektivizace pokročila výrazně dále. I. BARAN, První etapa kolektivizace, s. 38-42; P. JORDAN, Kolektivizace zemědělství, s. 54-60; O. KÁŇA – V. PLAČEK, Opavsko, s. 32-36. 808 AMO, f. JZD Lhotka, inv. č. 1 – Zápis 1. schůze PV JZD Lhotka dne 9. 8. 1949. V ostravských obcích byla situace ve struktuře držby půdy obdobná, jako na celém Hlučínsku. V pěti obcích se nacházelo celkem 1669,5 ha půdy, která byla rozdělena mezi 1013 zemědělských závodů; průměrná výměra činila 1,7 ha. ZAO, f. KS ČSÚ Ostrava, kart. 42, inv. č. 149 – Statistický přehled zemědělské půdy obcí okresu Ostrava (Tisk Zem 5; 1950). 809 AMO, f. JNV-MěstNV Ostrava, kart. 689, inv. č. 1245 – Rozbory a hodnocení bilancí JZD v okrese Ostrava za rok 1951; TAMTÉŽ – Zpráva o průběhu bilancí JZD za rok 1952. 810 V Ostravském kraji vzrostla od září 1952 do března 1953 výměra družstevní půdy o 91,0 %. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3073, sign. 170 – Zpráva o průběhu zimní kampaně. 811 V okrese Opava bylo ustaveno 12 nových JZD, v okrese Hlučín pak deset. TAMTÉŽ. 812 Údaje pro okres Hlučín: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Zpráva o opatřeních k zajištění mobilizačních zdrojů… (11. 11. 1952). Údaje pro okres Opava: SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 475, inv. č. 1092 – Přehledy obecní půdy roku 1953. 813 Ustavující schůze JZD a nábor zemědělců proběhly až ve dnech 7. a 21. ledna 1953. SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 145, 152. Družstvo mělo mít během roku 1953 údajně až 516,5 ha půdy a 93 družstevníků. TAMTÉŽ, s. 165. 140


činila 223,5 ha, vůbec největším bylo pak JZD v Hati o výměře 595 ha. Větší, než v předchozí etapě, byla i členská základna, průměrně mělo jedno vznikající JZD 65 členů. V pohraničních obcích byla rozšířena půdní základna stávajících JZD. V obci Třebom byla socializace završena (již podruhé) pouze za cenu, že JZD přijalo i starší, práce neschopné zemědělce.814 Ve čtyřech nehlučínských obcích bylo založeno další JZD, čímž jejich počet dosáhl tří. I ta během zimní kampaně přibrala množství nových členů a v případě obce Plesná byl proces kolektivizace, obdobně jako v Třebomi, dokončen. Během ledna 1953 vznikla první dvě družstva v hlučínských obcích okresu Opava, konkrétně v Oldřišově815 a v Malých Hošticích. V obou případech se jednalo o rozsáhlé celky, dohromady sdružovaly 214 členů a měly 866,1 ha půdy.816 Masivní rozšiřování jednotných družstev proběhlo i v okrese Ostrava.817 V prvních měsících roku 1953 přibylo ke dvěma družstvům JZD v Koblově. Ve Lhotce a v Hošťálkovicích přistoupili takřka všichni výkonní zemědělci. Ve dvou zbývajících obcích okresu Ostrava (tj. v Bobrovníkách a v Petřkovicích) pak byly ustaveny přípravné výbory.818 O intenzitě procesu kolektivizace na počátku roku 1953 svědčí, že celková rozloha půdy družstev okresu Hlučín vzrostla ze 783,4 ha na jaře 1952819 na několik tisíc hektarů v roce 1953. Bohužel, data zachovaná v úředních statistikách jsou pro přesnou kvantifikaci nepoužitelná. Ve zhodnocení výsledků pětiletého plánu z března 1954 se například pro okres Hlučín uvádí, že již v roce 1952 výměra zemědělské půdy v rámci JZD II. až IV. typu dosáhla 7116 ha.820 Není uvedeno, ke kterému dni v roce se údaj vztahuje, přesto je naprosto nemyslitelné, aby roku 1952 (i kdyby se jednalo o konec roku, tzn. asi měsíc po zahájení zimní kampaně) bylo družstevně obděláváno cca 45 % rozlohy okresu. Blíže pravdě bude zřejmě údaj, který uvádí Libor Macášek. Podle něj bylo počátkem června 1953 v JZD sdruženo 4734,6 ha půdy. Lze tedy odhadnout, že na Hlučínsku zaujímalo kolektivizované zemědělství v okamžiku svého vrcholného rozmachu zhruba 5500 ha, tzn. asi 22 % zemědělské půdy. Společně se státním vlastnictvím (viz níže) zaujímal socialistický sektor na celém Hlučínsku asi 43 % půdy. Příčin toho, proč během zimní kampaně došlo k tak výraznému rozmachu JZD, bylo několik. Dva důvody však byly klíčové. Prvním byla hrozba perzekucí, kterou 814 Předseda JZD v Třebomi psal KNV v Ostravě o situaci ve družstvu: „Velikou radost jsme všichni měli z toho, že téměř celá vesnice vstoupila do JZD a netušili jsme, že je to pro naše družstvo hrob, jelikož jsme převzali do JZD i lidi přestárlé a práce neschopné.“ L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 67. 815 Viz též: V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Oldřišov, s. 335-353. 816 SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 475, inv. č. 1092 – Přehledy obecní půdy roku 1953. 817 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3073, sign. 170 – Zpráva o průběhu zimní kampaně v okrese Ostrava a Karviná. 818 Záležitosti družstev v Hošťálkovicích, Koblově a ve Lhotce: SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 685, inv. č. 1244 – Složka JZD Hošťálkovice 1949-1953; TAMTÉŽ – Složka JZD Koblov 1949-1953; TAMTÉŽ – Složka JZD Lhotka 1949-1953. 819 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 958, inv. č. 769 – Přehledy zemědělské půdy podle jednotlivých sektorů (březen 1952). 820 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2348, sign. 100 – Zpráva o zhodnocení hospodářského… rozvoje Ostravského kraje (březen 1954). Pochyby vzbuzuje už ve zprávě uvedené statistické vyjádření celkové rozlohy zemědělské půdy JZD, které se rozchází s údaji uvedenými výše. 141


lze doložit v případě Bolatic, respektive obavy, které vzbuzovala; kupříkladu na schůzi rolníků v Bohuslavicích, na které byl projednáván vstup do JZD, se rozšířily zvěsti o odsunu těch, kteří odmítnou podepsat přihlášku. Druhým důvodem byl průběh agitační kampaně, především zdůrazňování skutečnosti, že během roku 1953 dojde k navýšení zemědělské daně a zvýšení dodávkových povinností soukromým zemědělcům podle nových právních norem; ty byly pro JZD III. a IV. typu stanoveny nízko a současně obsahovaly pasus (§ 7 zák. č. 77/1952 Sb.) o tom, že ONV může s přihlédnutím k mimořádným příjmům zemědělce navýšit objem dodávek až o 30 %.821 Z rozborů jednotlivých JZD je patrno, že tento aspekt byl v případě družstev založených na počátku roku 1953 určující.822 *** V průběhu kolektivizace se kromě JZD rozšiřovalo pozemkové vlastnictví státu, které se na Hlučínsku etablovalo v letech 1946 až 1949; v březnu 1952 tak zahrnoval socialistický sektor, navzdory obtížnému prosazování kolektivizace, již 4500,5 ha půdy (tj. asi 23,3 % půdy okresu Hlučín). Největším pozemkovým vlastníkem půdy na Hlučínsku se staly státní statky a lesy. Jejich základ tvořila půda získaná v rámci konfiskačního řízení, 801,8 ha.823 Čtvrtina z toho přitom zahrnovala drobnou půdu v Sudicích, Třebomi a též ve Strahovicích. Za účelem správy zdejší půdy byla dne 1. dubna 1947 zřízena Hospodářská správa v Sudicích. Celková výměra půdy, která měla počáteční rozlohu 570,0 ha, se jednotlivými příděly zmenšovala, její zbytek o výměře 223,4 ha byl nakonec předán šilheřovickému ředitelství a sudická správa byla ke dni 31. prosince 1948 likvidována.824 Mimoto převzaly statky většinu půdy získané během pozemkových reforem. Československé státní statky, národní podnik, vznikly ke dni 1. ledna 1949 vydělením z dosavadních Československých státních lesů a statků. Správa lesního majetku tudíž byla po celé následující období vykonávána zvlášť.825 Organizace statků vycházela z územního principu a to

821 Zákon ze dne 11. prosince 1952 o zemědělské dani č. 77/1952 Sb., částka 37; Vládní nařízení ze dne 23. prosince 1952, kterým se vyhlašují dodávkové normy některých zemědělských výrobků a stanoví dodávkové oblasti pro rok 1953 č. 105/1953 Sb., částka 44; Nové daně, NHV, 3. 3. 1953, s. 1. 822 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD. 823 ZAO, f. KNV-dob. zem., kart. 131, sign. 213 – Velkopachty (nedatováno); TAMTÉŽ – Výkaz půdy konf. dle dekr. 12/45 Sb. k 1. 11. 1949. 824 TAMTÉŽ – Zpráva o likvidaci hospodářské správy v Sudicích. 825 Správu lesů vykonávala Krajská správa lesů Ostrava, v jejímž rámci byly lesy na Hlučínsku rozděleny mezi lesní závody v Bílovci, Hradci u Opavy a Karviné. Ohledně lesní půdy v padesátých letech viz: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1257, inv. č. 1197 – Seznamy lesních majetků podléhající odborné správě lesů; TAMTÉŽ, kart. 1257, inv. č. 1199 – Závěrečná zpráva o začleňování lesů do operativní správy KSL (4. 2. 1959). 142


tak, že v každém okrese zpravidla existovalo jedno ředitelství;826 pro okres Hlučín bylo centrum v Šilheřovicích.827 Počátkem roku 1950 disponovaly šilheřovické statky 2155,8 ha půdy,828 koncem roku již 2799,7 ha půdy, což z nich činilo druhý největší statek Ostravského kraje. Nadto dalších 939,4 ha se nacházelo v opavských obcích okresu Opava, které byly spravovány z opavského centra statků, z Raduně. Dohromady se nacházelo na Hlučínsku 3739,1 ha půdy státních statků (pro detailnější přehled viz tab. č. 14 a č. 15).829 Nicméně asi třetina půdy (1003,7 ha) byla zpočátku pronajata Zeměproduktivě.830 Státní statky současně patřily k největším zaměstnavatelům na Hlučínsku; podle stavu z roku 1949 měly asi 720 pracovníků.831 Nadprůměrná velikost státních statků v okrese Hlučín byla zřejmě příčinou, proč byla v rámci reorganizace v říjnu 1951 utvořena krajská správa státních statků, dislokovaná do Hlučína. Dne 1. ledna 1952 pak byly jednotlivé statky přetvořeny na samostatné národní podniky.832 Obě změny zřejmě byly příčinou přesunutí okresního ředitelství statků přímo do Hlučína.833 Během první fáze kolektivizace suplovaly státní statky z velké části úlohu JZD. Při „zatlačování“ soukromého zemědělství vznikl na Hlučínsku podstatný problém. Existoval totiž zájem, aby soukromá půda byla převáděna do socialistického sektoru; jednotná družstva ji ale převzít nemohla. Tuto půdu proto získávaly státní statky. O rozsahu tohoto procesu svědčí, že pozemkové vlastnictví statků se tímto způsobem od konce

826 Nejvyšším stupněm řízení bylo ústřední ředitelství Československých státních statků, n. p., středním stupněm krajské inspektoráty, nižším (okresním) pak statky (ředitelství), které spravovaly jednotlivá hospodářství (farmy); každý statek se přitom členil v průměru na deset farem. Jan SKUTIL, Vznik a vývoj Československých státních statků na Moravě a ve Slezsku, Časopis Moravského muzea 63, 1978, s. 65-66. Miroslav ZICH, Vznik a vývoj státních statků v ČSSR, Praha 1968, s. 17-23. 827 Struktura hlučínských statků odpovídala dřívější držbě. Původně bylo plánováno, aby hlučínské statky spravovaly veškerou půdu na Hlučínsku. Byla to hospodářství Bohuslavice, Závada, Bělá, Darkovičky, Markvartovice, Dolní Benešov, Velký dvůr, Karlovec, Hlučín, Kozmice I a II, Kravaře – Hanůvka, Kravaře – Nový dvůr, Ludgeřovice, Píšť, Štěpánkovice, Vřesina, Albertovec (státní pokusný statek), Sudice, Rohov, Strahovice, Chuchelná, Padělky, Oldřišov, Arnoštov, Malé Hoštice, Velké Hoštice, Angelika, Frajhuby a Zábřeh (zemědělské ústředí Ostrava). Deset z nich přitom bylo v roce 1948 pronajato Zeměproduktivě. NA, f. MSS, kart. 112, inv. č. 273 – Prozatímní organizační začlenění nově převzatých statků (28. 12. 1948). 828 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Československé státní statky (1950). 829 Dle soupisu půdy v okrese Hlučín z poloviny roku 1950 (viz tab. č. 15) představoval celou pětinu zemědělské půdy (tj. 30,32 %). TAMTÉŽ, kart. 957, inv. č. 766 – Bilance obhospodařované půdy podle stavu k 1. 7. 1950 za jednotlivé obce. 830 NA, f. MSS, kart. 112, inv. č. 273 – Prozatímní organizační začlenění nově převzatých statků (28. 12. 1948). 831 ZAO, f. ZSÚP, kart. 4, inv. č. 36 – Seznam podniků s počtem nad 190 zaměstnanců (31. 7. 1949). 832 J. SKUTIL, Vznik a vývoj Československých státních statků, s. 66. 833 Sídlo v Šilheřovicích bylo od počátku považováno za prozatímní, neboť jeho vlastníkem bylo město Ostrava a ředitelství státních lesů mělo budovu pouze pronajatou. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 402, inv. č. 242 – Výměr ministerstva zemědělství ze dne 24. 8. 1948. 143


roku 1950 do jara 1952 rozšířilo o 314,8 ha na 3424,3 ha;834 a to navzdory faktu, že došlo k vydělení dvou farem pro plemenářský podnik. Ke dni 1. října 1952 bylo statkům předáno 303,7 ha půdy, z níž větší část připadala na juterkovou půdu.835 Během roku 1953 se půda statků rozšířila o pozemky čtyř „kulaků“ (dohromady 68,0 ha) a ke dni 30. června 1953 dosáhla výměry 3563,3 ha.836 Státní sektor představovala, vyjma ČSSS, půda spravovanáa jednotlivými ministerstvy (národní obrany, lesů a dřevařského průmyslu) a obcí; její rozloha v okrese Hlučín činila v březnu 1952 celkem 1076,2 ha. Za zvláštní pozornost stojí vlastnictví státního hřebčína v Hostouni (dnes okres Domažlice), především proto, že od poloviny padesátých let zaznamenal významný rozmach. Jeho základem se staly dva statky zkonfiskovaného majetku Karla Lichnovského, Albertovec (Štěpánkovice) a Střední dvůr (Kobeřice), které byly v lednu 1947 přiděleny Státním pokusným statkům výzkumných ústavů zemědělských.837 V květnu 1952 měl hřebčín výměru 394,6 ha půdy.838 Naopak vlastnictví národních výborů bylo zanedbatelné, v roce 1955 představovalo jen 82,8 ha.839 *** Kolektivizace probíhala na úkor soukromého zemědělství, zejména středních a velkých zemědělců. Metodika sčítání zemědělských závodů se měnila, proto je možno kvantitativně intenzitu úbytku pouze aproximovat. Jestliže v roce 1948 bylo v hlučínských obcích okresu Hlučín 403 zemědělců s více než 10,0 ha,840 v roce 1955 se jednalo o 312 osob.841 Trend úbytku středních a velkých sedláků dokládá postupující drobení zemědělské držby. V roce 1948 činila průměrná velikost hlučínského zemědělského závodu 2,4 ha, na jaře 1952 již jen 1,6 ha. *** Kolektivizace na Hlučínsku čelila až do konce roku 1952 silnému odporu zemědělců. Ten se, navzdory ideologickým premisám, týkal i kovorolníků.842 Společně s okresem Opava tak patřil okres Hlučín k těm oblastem Ostravského kraje, kde byla družstva 834 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 958, inv. č. 769 – Přehledy zemědělské půdy podle jednotlivých sektorů (březen 1952). 835 TAMTÉŽ, kart. 1081, inv. č. 980 – Přípis ONV Hlučín ze dne 17. 10. 1952. 836 TAMTÉŽ – Přípis ČSSS ze dne 22. 8. 1953. 837 TAMTÉŽ, kart. 402, inv. č. 243 – Přípis ministerstva zemědělství ze dne 20. 1. 1947. 838 TAMTÉŽ, kart. 1081, inv. č. 980 – Státní hřebčín v Hostouni na Šumavě (19. 5. 1952). 839 TAMTÉŽ – Rozpisový sumář plánu rozvoje zemědělské výroby (1955). 840 TAMTÉŽ, kart. 35, inv. č. 163 – Evidence půdy v okrese Hlučín r. 1948. 841 TAMTÉŽ, kart. 1081, inv. č. 980 – Rozpisový sumář státního plánu rozvoje zemědělské výroby (1955). Srovnej též: TAMTÉŽ, kart. 958, inv. č. 769 – Přehledy zemědělské půdy podle jednotlivých sektorů (březen 1952). 842 Například ve zprávě pro generální sekretariát ÚAV NF z března 1949 k situaci kolektivizace na Ostravsku se psalo, že: „Na Hlučínsku se drobní zemědělci brání a větší jsou pro družstva.“ Citace podle: Zemědělské družstevnictví… 1948-1949, s. 89. 144


zakládána jen se značnými obtížemi. Do počátku roku 1953 nelze o pokrocích v kolektivizaci hovořit. JZD byla zakládána uměle členy KSČ, kteří nedisponovali takřka žádnou půdou; devět desetin půdního fondu tvořila rezervní, juterková aj. půda. V nemnoha obcích sice do družstev vstoupili i výkonní zemědělci (kupř. Vřesina), hospodaření mělo i nadále individuální charakter. Odpor rolníků vůči družstvům byl zlomen až na počátku roku 1953, a to za užití silných nátlakových forem, v nichž převažovalo zastrašování. Během prvních tří měsíců bylo založeno deset JZD. Společně s přípravnými výbory byly položeny základy pro „družstevní“ hospodaření ve 32 z 38 obcí (tj. 84,2 %). Současně došlo asi k šestinásobnému rozšíření půdního fondu, který představoval asi pětinu půdy Hlučínska. Naproti tomu v pohraničních a nehlučínských obcích probíhala kolektivizace poněkud odlišně, možno uzavřít, že za značně menších obtíží. Prvních úspěchů, i když dočasných, bylo docíleno již v roce 1950. V procesu zakládání JZD na Hlučínsku lze objevit jistý závazný vzor. Tím byla skutečnost, že JZD vznikala nejdříve ve větších sídlech a teprve poté v sídlech menších. Roku 1949 měla průměrná obec, kde vzniklo JZD, 3414 obyvatel, v roce 1950 pak 2166, v roce 1952 už jen 1954 a v roce 1953 nakonec 1759.843 Přestože počátek roku 1953 skončil výraznými úspěchy kolektivizace a odpor rolníků vůči JZD byl zlomen, následující vývoj ukázal, že se jednalo pouze o dočasný a zdánlivý jev. Rychlý rozmach v sobě totiž ukrýval strukturální předpoklady hluboké krize.

3.1.4.2 Krize kolektivizace v letech 1953 až 1955 Krize jednotných zemědělských družstev propukla krátce po zakončení zimní kampaně. Její hloubka vyplývala z faktu, že došlo k prolnutí několika faktorů. Za prvé skončila etapa nejmasovějšího a současně nejnásilnějšího rozšiřování JZD; za druhé byla paralelně uskutečněna peněžní reforma, která otřásla důvěrou širokých vrstev společnosti v tehdejší politický režim; za třetí došlo, ač nedůsledně, k obratu v režimní politice směrem k „destalinizaci“, která poněkud otevírala prostor revizi minulosti. Ve společnosti silně rezonoval projev prezidenta republiky s kritikou násilného způsobu zakládání JZD.844 Obdobný soud se však na Hlučínsku objevil již dříve, konkrétně na okresní konferenci KSČ dne 6. května 1953. I tento fakt mohl být důvod, proč decizní sféra ponechala odchodu družstevníků volný průběh.845 Na průběh krize na Hlučínsku měla vliv též situace v Ostravském kraji, kde byl úby-

843 Údaje se vztahují k roku 1950. Přepočteno podle: Statistický lexikon obcí, s. 728-739. 844 President republiky mezi budovateli Kličavské přehrady, RP, 2. 8. 1953, s. 1; Všestranně zajišťovat rozvoj zemědělské výroby, RP, 28. 9. 1953, s. 1-2. Edičně dostupné: Zemědělské družstevnictví… 1953, dok. č. 39, s. 154-157, dok. č. 53, s. 202-209. 845 Týkalo se to družstevníků JZD Hať. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD. Znovu se kritika metod objevila na II. okresní konferenci družstevníků. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3072, sign. 170 – Zápis o II. okresní konferenci družstevníků okresu Hlučín (27. 2. 1954). 145


tek členské základny v rámci českých zemí obzvláště velký,846 v řadě okresů ztratila JZD až několik tisíc hektarů půdy (vůbec nejvíce v okrese Opava – 4586 ha).847 Odchod družstevníků byl tak intenzivní, že v řadě případů vedl k zániku družstva. Jestliže na počátku roku 1953 bylo v hlučínských obcích okresu Hlučín třináct JZD, koncem roku pouze sedm. Během krize se rozpadla především nově založená družstva. Z šesti se rozpadla čtyři a to Darkovice, Hať, Kravaře a Štěpánkovice. Udržela se jen družstva v Darkovičkách a v Zábřehu; přitom jistě nebyla bez vlivu skutečnost, že JZD uvedené jako první navazovalo na činnost strojního družstva. Krize však dolehla i na starší družstva, ze sedmi se rozpadla dvě, v Hlučíně a v Ludgeřovicích, a takřka všechny založené přípravné výbory. Obě posledně jmenovaná družstva spojovalo, že během roku 1950 získala juterkovou půdu, ale posléze o ni přišla. Zjistit, jak výrazně byla krizí ovlivněna držba půdy, je komplikovanější. Pokud se přijme výše uvedený údaj, že na vrcholu družstevnictví bylo v okrese Hlučín 4734,6 ha půdy, lze srovnáním dat z pozdější doby získat údaje o celkovém úbytku. Ty je však nutno nejdříve podrobit důsledné kritice. Podle Libora Macáška měla výměra družstevní půdy okresu Hlučín poklesnout na 3262,7 ha.848 Údaj za konec roku však evidentně zahrnuje i půdu, která družstvům náležela již jen formálně. Jako důkaz lze uvést, že plán rozvoje zemědělství pro rok 1954 vycházel z toho, že v roce 1953 sdružovala JZD 2099,5 ha půdy.849 Koneckonců ještě dne 31. března 1955, tj. dva roky po propuknutí krize družstevnictví, měla JZD okresu Hlučín dohromady jen 2021,1 ha půdy.850 Na základě výše uvedených dat lze tedy uzavřít, že během krize ztratila JZD okresu Hlučín zhruba 55 % půdního fondu. Vývoj v pohraničních a v nehlučínských obcích okresu Hlučín byl méně dramatický. V Sudicích a Třebomi měl odliv družstevníků pouze nepatrný rozsah, naopak ve čtyřech nehlučínských obcích, kde existovala tři JZD, byla intenzita jejich odchodu srovnatelná s Hlučínskem (kupříkladu v Děhylově poklesla členská základna o 62,0 846 Zemědělské družstevnictví… 1953, dok. č. 41, s. 157-158. Ostravský kraj se tak zařadil mezi oblasti s nejnižším stupněm kolektivizace. V rámci JZD III. a IV. typu bylo soustředěno pouze 17,8 % zemědělské půdy a 4,7 % zemědělských závodů. Zemědělské družstevnictví… 1953, dok. č. 68, s. 246-259. Příčiny rozpadu řady družstev nebyly pouze politické, velkou roli hrály hospodářské obtíže, především chronický nedostatek krmiv, které spolu s peněžní reformou vedly ke zhoršení sociální situace družstevníků. Zemědělské družstevnictví… 1953, dok. č. 43, s. 161-171. Kupříkladu k 15. dubnu 1954 bylo zaseto jen 20 % plánu. T. PAVLICA, Vývoj kolektivizace vesnice v okresech Ostrava a Karviná, s. 40-58. Během druhé poloviny roku 1953 ubylo v Československu 409 JZD II. a IV. typu a tento trend pokračoval ještě první čtyři měsíce roku 1954, kdy ubylo dalších 371 JZD. Kolektivizované zemědělství přišlo za tuto dobu celkem o 55 000 zemědělských závodů. Zemědělské družstevnictví… 1954, dok. č. 51, s. 146-152. Z. ANTOŠ, Působení některých faktorů, s. 294, 295, tab. č. I, II, IV. 847 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2348, sign. 100 – Zpráva o zhodnocení hospodářského… rozvoje Ostravského kraje (březen 1954). 848 L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 133. 849 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Plán rozvoje zemědělství JZD. Zčásti tento fakt podporuje údaj z konce února 1954, podle něhož družstva disponovala 17,2 % zemědělské půdy okresu, tzn. přepočtem asi 2750 ha. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3072, sign. 170 – Zápis o II. okresní konferenci družstevníků okresu Hlučín (27. 2. 1954). 850 L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 134. 146


%).851 Nicméně ani v jednom případě nedošlo k ohrožení existence družstva. Srovnatelný vývoj zaznamenaly hlučínské obce okresu Opava a Ostrava. I zde zůstala družstva zachována, rozpadly se pouze dva přípravné výbory.852 Nicméně v Ostravě zatížila krize budoucí vývoj JZD, jejich hospodářství se z rány nevzpamatovalo; na základě dobové kategorizace je možno je označit jako tzv. zaostávající družstva.853 Krizové jevy v JZD je možno objevit již na počátku roku 1953. Pod dojmem zimní kampaně uskutečnila se v průběhu ledna řada schůzí rolníků, kteří hromadně vstupovali do družstev; mezi nimi však převažovali malí zemědělci a kovorolníci. Již od tohoto okamžiku se část družstevníků odmítla zapojit do práce, část usilovala o vystoupení z JZD. Kupříkladu v Darkovičkách založilo nové družstvo 36 osob, ale do práce se zapojilo pouze 15 z nich. Od května „útěk“ zemědělců z družstev výrazně zesílil854 a pokračoval až do konce roku. Na příkladu jedenácti JZD lze doložit, že dohromady vystoupily za celý rok asi dvě třetiny všech družstevníků (tj. 65,4 %). Přitom odcházeli jak střední rolníci, tak malí, včetně kovorolníků.855 Příčin krize bylo několik. Jako nejdůležitější se nicméně jeví principy vnitřního fungování družstva, konkrétně vynucený přechod na JZD III. typu. Až do konce roku 1952 totiž družstva existovala takřka výhradně jako JZD I. typu, která vytvářela podmínky pro individuální práci, u společného hospodaření vyšších typů to již nebylo možné. Skutečnost, že tento aspekt lze zobecnit, dokládá průběh krize družstev v pohraničních obcích v roce 1950, která měla stejné strukturální příčiny i průběh. Proč však organizovaná práce narazila na takový odpor, vysvětluje složení družstev. Práce v zemědělství se totiž v kovorolnických závodech, které měly v JZD převahu, uskutečňovala ve volném čase až po skončení práce v řádném zaměstnání majitele, anebo ji vykonávala, mimo jiné povinnosti, žena v domácnosti. Přestup na úkolové mzdy ve vyšších typech družstev musel vzhledem k odlišnému tempu práce okamžitě narazit na jeho neproveditelnost. Fungování družstev zatížily dále realizace nákladných, nepřiměřeně vysokých investic. Například JZD v Kravařích odsouhlasilo ihned po svém založení rozsáhlou výstavbu několika zemědělských budov. Tyto náklady však vycházely ze značně optimistických odhadů, zadlužily družstvo, čímž znemožnily výplatu odměn.856 Třetí příčina krize se týká samotného rozsahu kolektivizovaného zemědělství. Ve svých počátcích, ale jak bude dále prokázáno, i v následujících letech, mohla JZD fungovat výhradně za výrazné hospodářské a organizační podpory ze strany národních

851 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD. 852 AMO, f. JNV-MěstNV Ostrava, kart. 689, inv. č. 1245 – Zpráva o hospodaření JZD v okrese Ostrava za rok 1955 (24. 2. 1956); AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 185. 853 Příčiny špatného hospodářského stavu tzv. zaostávajících JZD spočívaly v zadluženosti a nutnosti splácet úvěr. Zemědělské družstevnictví… 1954, dok. č. 70, s. 207-208. 854 SOkA Opava, f. JZD Kravaře, kart. 1, inv. č. 13 – Zápis ze schůze představenstva ze dne 12. 5. 1953. 855 Jedenáct analyzovaných JZD mělo v období vrcholné fáze kampaně 757 členů, koncem roku již jen 262. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD. 856 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 101-102. 147


výborů, do jisté míry i za pomoci tzv. patronátních závodů.857 Zde je nutno se poněkud odpoutat od dikce archivních dokumentů. Je nicméně více než pravděpodobné, že podporovat existenci několika málo nepříliš rozsáhlých družstev bylo v silách lokálních struktur. V okamžiku, kdy na Hlučínsku počet JZD vzrostl na 20 a výměra družstevní půdy na několik tisíc hektarů, ukázaly se limity této podpory. Nemuselo jít pouze o aspekty nejviditelnější, tj. organizaci brigád a finanční dotace, ale i o pomoc správní. Vždyť v roce 1953 řada JZD nebyla schopna zvládnout vlastní účetnictví. Následkem bylo, jak dokládá příklad Štěpánkovic, zastavení výplat odměn.858 V neposlední řadě je nutno uvést skutečnost, že rolníci do JZD vstupovali z obavy před navýšením dodávkových povinností a zemědělské daně. Poté, co se ukázalo, že k očekávanému zvýšení nedojde, zemědělci, v tom zejména střední, pod dojmem dobré úrody ztratili zájem na společné práci a volili alternativu odvést obojí jako soukromníci. Tento postup lze doložit na příkladu družstevníků v Hati. JZD v Dolním Benešově současně názorně ukázalo, že ani vstup do družstva neochránil rolníky před vysokými dodávkovými povinnostmi. Zde totiž výše dávek družstvo zcela zruinovala, zemědělcům nezůstalo ani na jarní osev, ani na vlastní zásobování. V případě jedné rodiny vedl nedostatek prostředků až k ambulantní podvýživě.859 Vývoj v JZD Třebom poukazuje na další úskalí extenzivního rozvoje. Na počátku roku 1953 zůstali v obci mimo družstvo pouze rolníci, kteří byli charakterizováni jako „neplniči“, a několik rolníků důchodového věku. Je-li toto označení výstižné a jednalo-li se skutečně o špatné zemědělce, znamenalo jejich přijetí pro družstvo pouze přítěž.860 Jak je patrno, nelze příčinu rozpadu JZD a odchod družstevníků spatřovat pouze v tom, zda se jednalo o družstvo vzniklé před, nebo až během zimní kampaně, ani ve složení členské základy; rozpadla se totiž jak družstva výkonných zemědělců (Hať), tak družstva kovorolnická (Kravaře). Jediným styčným bodem zůstává příměr, že životaschopnost prokázala družstva menší. Rozsáhlý nábor členů a výrazné rozšíření půdního fondu byly totiž v řadě případů fatální (zejm. Kravaře a Štěpánkovice), pouze tři JZD ustála tento nápor (Dolní Benešov, Kouty a Kozmice), ale za cenu toho, že zmenšila svou členskou a půdní základnu.861 Oproti předchozímu vývoji je překvapující nedostatečná reakce decizní sféry, a to jak na místní, tak centrální úrovni.862 Ve druhé polovině roku 1953 byla sice zahájena kam857 Za typický příklad takto „pěstěného“ družstva je možno na prvním místě uvést JZD v Třebomi, záměrně oproti jiným družstvům zvýhodňované. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3072, sign. 170 – Zápis o II. konferenci družstevníků okresu Hlučín (27. 2. 1954). 858 SOkA Opava, f. ONV Hlučín kart. 1251, inv. č. 1182 – Rozbor JZD Štěpánkovice (konec r. 1953). 859 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3073, sign. 170 – Situační zpráva v okrese Hlučín (12. 3. 1953). 860 Přitom jejich podíl nebyl zanedbatelný. Celkem do JZD vstoupilo 26 těchto nových členů s 360 ha zemědělské půdy. TAMTÉŽ – Třebom, okres Hlučín (18. 2. 1953). 861 Na svém vrcholu činila výměra kravařského JZD kolem 500 ha, štěpánkovického pak mezi 300 a 400 ha, na stranu druhou dolnobenešovské mělo 506 ha, koutské více než 479 ha a kozmické pak 396 ha. TAMTÉŽ. Ještě v říjnu 1953 mělo JZD Kouty 41 členů a 436 ha půdy, koncem roku to bylo 32 členů a 236,1 ha. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 106-107. 862 Zemědělské družstevnictví… 1953, dok. č. 48, s. 181-190. 148


paň, která se zaměřila na sociálně slabší zemědělce,863 ze své podstaty se však jednalo o kampaň defenzivní. Obdobný průběh měla i zimní kampaň 1953/1954, jejímž heslem nebylo založit družstva nová, ale udržet stávající.864 Prostor pro zhodnocení vývoje kolektivizace poskytla okresní konference družstevníků v únoru 1954. Vlastní přípravy svědčí mj. o nezájmu družstev podílet se na její organizaci. Důležitější však byla absence reflexe prodělané krize. V obou hlavních referátech bylo poukázáno na „nezdravé kořeny“ extenzivního rozvoje, především na vyhrožování zvýšením zemědělské daně a dodávek. Za druhou příčinu se považovala nedostatečná „diferenciace vesnice“. Paradoxně na konferenci jinak převážila dikce o úspěších jednotného družstevnictví.865 Je-li možno závěry konference zobecnit, naskýtá se zcela odlišný způsob vnímání prodělané krize ze strany funkcionářů strany a správy. Zde je možno se jen letmo dotknout otázky dobové mentality, je však patrno, že v důsledku jisté „ideologické zaslepenosti“, dále zřejmě z potřeby vykázat se úspěchy nadřízeným složkám, si řada z nich neuvědomovala (nechtěla si uvědomit) skutečnou hloubku krize a její podstatu. Koneckonců na základě přehledu vybraných dat je možno skutečně uvést určité úspěchy. Mezi polovinou roku 1952 a počátkem roku 1954 totiž vzrostla výměra družstevní půdy na 170 %. Tímto lze snad vysvětlit absenci jakýchkoliv opatření ve směru zastavení rozpadu družstev v průběhu roku 1953. Netečnost vůči probíhající krizi je možno vysvětlit i neznalostí skutečné situace. Koneckonců projevy, které zazněly na konferenci, se současně vyhnuly záležitosti kvantifikace družstevnictví a omezily se jen na jednotlivé příklady.866 Tezi o neznalosti nepřímo podporuje i revize situačních zpráv okresního orgánu, kterou provedl na jaře 1953 KNV v Ostravě. Zjistilo se, že rozdíly mezi uvedeným a skutečným stavem jsou zásadní. Místo 24 nahlášených družstev III. typu zjistila krajská komise pouze 18 apod.867 V roce 1954 byla obnovena agitační kampaň; ta se tentokrát zaměřila na získání těch

863 ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 147, inv. č. 56, sign. P-416 – Zápis ze schůze byra KV KSČ dne 1. 10. 1953. Dále viz: Usnesení vlády republiky Československé o hlavních úkolech vlády v oboru hospodářské politiky v nejbližším období, RP, 16. 9. 1953, s. 1. 864 V neposlední řadě ve směrnicích X. sjezdu KSČ z roku 1954 byl úkol zakládat nová družstva zmíněn až na posledním místě. Zemědělské družstevnictví… 1953, dok. č. 52, s. 152-155. 865 Symptomatickým obratem bylo např.: „Je nezvratným faktem, že za uplynulý rok družstva v našem okrese ušla značný kus cesty dopředu za pomoci naší strany a vlády.“ Nebo dále: „Všechna JZD v okrese Hlučín učinila v minulém roce ve svém vývoji velký kus kupředu.“ ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3072, sign. 170 – Zápis o II. konferenci družstevníků okresu Hlučín (27. 2. 1954). 866 V tom zejména na úspěchy JZD v Bolaticích. TAMTÉŽ. 867 Z pravidelných hlášení, která zasílali pracovníci ONV v Hlučíně o rozvoji JZD vyplývalo, že v tomto okrese bylo odhlasováno 24 HTÚP a schváleno bylo 26 třetích typů JZD. Průzkumem v tomto okrese bylo zjištěno, že bylo odhlasováno pouze 13 hospodářskotechnických úprav půdy a schváleno bylo pouze 18 JZD třetího typu, z toho je 5 třetích typů bez HTÚP. U třetích typů, jako jsou Darkovičky, Ludgeřovice, Píšť, Plesná a Štěpánkovice, nejde hovořit, jako o třetích typech, neboť v těchto JZD přesto, že třetí typ byl odhlasován, není započato ani se základními pracemi na vybudování JZD.“ Citováno podle: TAMTÉŽ, kart. 3073, sign. 170 – Situační zpráva v okrese Hlučín (12. 3. 1953). 149


rolníků, kteří dříve z JZD vystoupili.868 Ani obnovení masové kampaně, na svém vrcholu bylo do agitace zapojeno v 15 střediscích takřka 1600 osob, nepřineslo očekávaný výsledek. Nicméně rok 1954 znamenal oproti předchozímu vývoji stabilizaci. Poprvé byl větší důraz položen na kvalifikaci družstevníků; tzv. družstevní škola práce, přes očekávanou formálnost, přece jenom poněkud pozvedla profesní úroveň funkcionářů JZD. Důležitější však byly ekonomické výhody. V rámci úprav výkupního systému byly od počátku roku 1954 výrazně sníženy dodávkové povinnosti, družstva obdržela bezúroční půjčky (550 000 Kčs) a úvěr ve výši 7 miliónů Kčs na investiční výstavbu.869 Výsledky těchto opatření se nicméně dostavovaly velmi pozvolna. Roky 1954 a 1955 byly etapou stagnace, nová družstva zakládána nebyla a nenarůstal počet členů. V okrese Hlučín dokonce během roku 1954 poklesl celkový počet družstevníků o 80. Některá družstva, zejména „netypické“ JZD v Koutech (kvůli své členské základně z řad osídlenců), začala v této době konečně prosperovat.870 Nepatrné pokroky kolektivizačního procesu, konkrétně nevelké rozšíření členské základny, byly zaznamenány až během prvního čtvrtletí roku 1955; noví členové se však rekrutovali výhradně z řad bezzemků a žen v domácnosti.871 Sedm existujících družstev hlučínských obcí okresu Hlučín tak sdružovalo ještě k 1. říjnu 1955 pouze 76 členů a půdu o výměře 1224,5 ha.872 Zatímco v okrese Hlučín, ale též v okrese Ostrava, družstva během let 1954 a 1955 stagnovala, poněkud odlišně se situace vyvinula v hlučínských obcích okresu Opava. Zde došlo ke stabilizaci všech JZD, v roce 1954 bylo dokonce založeno nové družstvo ve Velkých Hošticích. Koncem roku 1954 tak sdružovala tři družstva celkem 97 členů a 864,3 ha půdy.873 V období stagnace kolektivizace byla po delší odmlce znovu otevřena záležitost juterkové půdy. O ní se začalo hovořit v souvislosti s přípravou voleb během roku 1954. Dne 5. března 1954 proběhla porada pracovníků zemědělské správy KNV, zemědělských odborů ONV v Opavě a v Hlučíně a zástupce ministerstva vnitra. Na závěr padlo rozhodnutí rozdělit „juterkáře“ podle průkaznosti vlastnictví do tří kategorií. První zahrnovala ty, kteří měli kupní smlouvu i stvrzenku o zaplacení půdy, druhou kategorií představovali ti, kteří měli pouze stvrzenku o zaplacení, a třetí pak ti juterkáři, kteří své vlastnictví nemohli prokázat žádným dokumentem. Osoby, které náležely do prvních dvou skupin, se měly od této doby považovat za právoplatné vlastníky juterek, osoby z třetí kategorie měly mít možnost získat půdu za přídělovou cenu. Smyslem tohoto postupu měla být jak „konsolidace poměrů“, tak zajištění řádného obhospodařování této půdy. I přes úbytek v předchozích letech činila rozloha juterkové půdy stále ještě

868 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Zpráva pro radu ONV Hlučín ze dne 28. 1. 1954. 869 L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 75-78. 870 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 106-107. 871 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 24 – Zápis ze schůze předsednictva OV KSČ v Hlučíně ze dne 22. 6. 1955. 872 Podle údajů: E. NEISEROVÁ, Vývoj socialisace, s. 227. 873 Tzn., že socializováno bylo 22,2 % půdy. SOkA Opava, f. ONV Opava 1954-1960, kart. 71, inv. č. 139 – JZD v okrese Opava. 150


926,4 ha.874 Přitom již předtím bylo toto opatření realizováno v Oldřišově.875 Postup byl zdůvodňován tím, že stav jednotných zemědělských družstev neumožňoval, aby půdu převzaly do vlastní režie. Závěry porady částečně přejala rada ONV v Hlučíně. Dne 14. května 1954 totiž navrhla uznat vlastnické právo tak, jak bylo výše uvedeno, tj. v případě, že již byla půda přidělena JZD nebo ČSSS, mělo být juterko majiteli dokonce vráceno. Rozdíl však spočíval v tom, že okresní výbor odmítl půdu přidělit osobám bez patřičných dokladů, nebo těm, kteří ji nemínili obdělávat.876 Obdobným způsobem rozhodla i rada ONV v okrese Opava877 a nakonec dne 8. července 1954 jej schválilo i příslušné ministerstvo.878 Okresní národní výbor v Hlučíně však realizaci rozhodnutí odkládal. Po více než roce otálení, v září 1955, záležitost juterkové půdy znovu otevřel návrh rady KNV v Ostravě, který víceméně parafrázoval rok staré rozhodnutí. Vlastnické právo k půdě mělo být přednostně uznáno těm osobám, které se zapojily do JZD. V případě, že půdu osob s řádnými doklady převzal socialistický sektor, měla být vlastníkovi přidělena rezervní půda. Krajský návrh však ONV v Hlučíně ignoroval. Koneckonců ještě o měsíc později neznala rada KNV v Ostravě důvody postupu okresního orgánu.879 Až koncem roku zdůvodnil ONV v Hlučíně, že možnost vrácení půdy, která mezitím přešla do socialistického sektoru, byla sice zvažována, z obavy před vzbuzováním neklidu bylo od tohoto řešení upuštěno.880 Na tomto místě se nabízí několik důvodů změny v přístupu okresního orgánu. Jako nejpravděpodobnější se jeví jednak personální obměna ONV v Hlučíně během voleb v roce 1954, jednak změna v kolektivizační politice. Od léta roku 1955 totiž začala další etapa „združstevňování“ zemědělství.

3.1.4.3 Druhá fáze kolektivizace zemědělství v letech 1955 až 1960 Referát Antonína Novotného o urychlení procesu kolektivizace, který byl přednesen na červnovém zasedání ÚV KSČ v roce 1955,881 se stal výchozím programem zeměděl874 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3191, sign. 614.0 – Úřední zápis ze dne 5. 3. 1954 u KNV. 875 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Úřední zápis ze dne 5. 3. 1954. 876 TAMTÉŽ – Rozhodnutí ze schůze rady ONV ze dne 14. 5. 1954; ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3191, sign. 614.0 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 18. 5. 1954. 877 Opavská rada národního výboru vyšla juterkářům výrazně vstříc. V případě, kdy na juterkářské půdě byla provedena HTÚP, měla být původním nájemcům jako náhrada přidělena půda z půdní rezervy v jiné části obce. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Přípis JNV v Opavě ze dne 3. 5. 1954. 878 TAMTÉŽ – Přípis zemědělské správy KNV v Ostravě ze dne 19. 8. 1954; ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3191, sign. 614.0 – Přípis ministerstva zemědělství ze dne 8. 7. 1954. 879 TAMTÉŽ – Juterková půda (31. 10. 1955). 880 ZAO, f. KNV-odb. zem, kart. 247, sign. 213 – Přípis zemědělského odboru ONV v Hlučíně ze dne 17. 12. 1955. 881 Zpráva o zasedání Ústředního výboru KSČ, RP 1. 7. 1955, s. 1-4. 151


ské politiky pro následující roky a mezníkem, který zahájil novou kapitolu v dějinách kolektivizace.882 V nové etapě bylo zdůrazňováno, že zemědělci mají do JZD vstupovat dobrovolně, nikoliv za použití „administrativních opatření“. Na sjezdu strany v roce 1956 pak mj. zaznělo, že vesnické boháče lze za určitých podmínek přijímat do JZD. Změnily se i preference, neboť mnohem více než dříve byl před kvantitativním růstem družstev upřednostňován růst kvalitativní. Do JZD měli být proto získáváni zkušení střední rolníci s půdou o výměře mezi 5,0 a 15,0 ha.883 O schopnosti pružněji reagovat na potřeby družstev svědčí pak usnesení předsednictva strany ze dne 23. srpna 1957 o zajištění zemědělských strojů pro JZD.884 Stávající zemědělskou politiku potvrdily závěry XI. sjezdu KSČ z června 1958, které stanovily dokončit kolektivizaci v horizontu dvou let; tehdy měly být vytvořeny podmínky k přechodu na principy družstevní velkovýroby, nicméně prozatím měla velikost družstva odpovídat velikosti vesnice.885 V listopadu 1955 rozpracovaly krajské a okresní orgány strany opatření k urychlení kolektivizace. Dne 14. listopadu 1955 projednávalo předsednictvo KV KSČ v Ostravě na své schůzi referát O dějinné zaostalosti okresu Hlučín; název určil i obsah, neboť neúspěch byl vysvětlován právě onou „dějinnou zaostalostí“.886 Následující porada OV KSČ rozhodla o tom, aby se pozornost soustředila na středního rolníka, přičemž bylo zcela odmítnuto, aby byli do JZD přijímáni drobní vlastníci s výměrou půdy do půl hektaru. V závěru porady zaznělo, že vzhledem k těmto limitům má být upuštěno od založení družstva v obcích Antošovice, Bělá a Chuchelná.887 V únoru 1956 vydala rada ONV v Hlučíně spolu s byrem okresního výboru strany provolání zemědělcům, ve kterém byl zveřejněn program získání převahy socialistického sektoru.888 Očekávaný růst družstevního sektoru se však nekonal. Zápis z porad národních výborů však poukazuje na skutečnost, že před rozšiřováním počtu a velikosti JZD měla přednost produktivita. Postup kolektivizace byl nicméně na V. konferenci družstevníků dne 23. února 1957 podroben kritice. Zřejmě v reakci na tuto kritiku dostal ONV v Hlučíně pokyn rozšířit socialistický sektor o 3500 ha.889 Rok 1957 byl po letech obdobím, jak bude níže uvedeno, kdy došlo k očekávanému rozmachu jednotných zemědělských družstev. V souvislosti s návrhem perspektivního plánu rozvoje hospodářství Ostravského kraje na léta 1955 až 1960 bylo plánováno dokončit kolektivizaci; to znamenalo získat 882 V roce 1956 se celostátní konference komunistické strany usnesla, že do roku 1960 musí v zemědělství dosáhnout socialistický sektor zásadní převahy. Otázka zemědělství se stala znovu aktuální na zasedání předsednictva ÚV KSČ dne 26. února 1957, na kterém byly přijaty směrnice k rozvinutí a upevnění. Krátce nato se uskutečnila III. celostátní konference JZD a poté dne 26. června 1957 schválil sekretariát ÚV KSČ opatření k urychlení kolektivizace venkova. 883 J. PERNES, Závěrečná etapa kolektivizace zemědělství v Československu 1957-1960, in: V. BŘEZINA – J. PERNES (edd.), Závěrečná fáze kolektivizace zemědělství, s. 11-15. 884 TAMTÉŽ, s. 15. 885 XI. sjezd Komunistické strany, s. 20, 36, 225-241. 886 L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 86. 887 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 25 – Zápis ze schůze pléna OV KSČ v Hlučíně ze dne 27. 11. 1956. 888 Provolání, NHV, 23. 2. 1956, s. 1. 889 L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 95-104. 152


zhruba 80 % orné půdy. Pro jednotlivé obce byla stanovována směrná čísla, nalezeny však byly pouze údaje pro Hošťálkovice a Lhotku; úkolem pro první obec bylo získat 71,6 % zemědělské půdy, pro druhou pak 56,5 %.890 V následujících dvou letech byla v Československu kolektivizace prakticky ukončena, již k 1. březnu 1959 se v JZD nacházelo 73,5 % zemědělské půdy. V červenci 1959 byl následně vydán nový zákon o JZD, který pevněji spojoval družstva se zájmy centralizované ekonomiky.891 Nová koncepce postavení traktorových stanic, kterou anticipovalo usnesení strany z roku 1957, byla v roce 1959 dovršena, když bylo rozhodnuto, že zemědělská technika má být odprodána přímo jednotným zemědělským družstvům a stanice mají nadále působit pouze jako jejich servisní zázemí. V souvislosti s touto změnou rozhodlo v prosinci 1959 krajské předsednictvo strany o redukci kravařské traktorové stanice, která se měla v následujícím roce omezit na tři střediska.892 Požadavek rozšířit základnu JZD byl realizován formou agitačních kampaní. V červenci 1955 byly pořádány veřejné schůze, jichž se mělo zúčastnit údajně 2358 osob.893 Následujícího roku agitace změnila svůj všeobecný charakter a zaměřila se na konkrétní osoby; proto byl v červnu 1956 vyhotoven jmenný seznam středních rolníků, který zahrnoval 259 osob. Ani menší zemědělci nezůstali mimo pozornost. V září 1956 byly vypracovány obdobné seznamy straníků-kovorolníků. Agitace zacílila nejen na jednotlivé osoby, ale též na vybrané obce. Na přelomu let 1956 a 1957 byla obzvláštní pozornost věnována obcím Bohuslavice, Dolní Benešov, Hlučín, Ludgeřovice, Markvartovice, Píšť, Strahovice, Šilheřovice a Štěpánkovice.894 Ty pak obcházely agitační dvojice, které osobně oslovovaly vytipované zemědělce.895 O charakteru přístupu k zemědělcům svědčí i takový detail, jakým byla láhev sodovky, kterou během schůze zdarma obdrželi nově přijatí družstevníci.896 Agitační kampaň dosáhla vrcholu v roce 1957. V okrese Hlučín vzniklo 28 agitačních středisek, pro které bylo k dispozici údajně 1043 agitátorů; ti během prvních tří měsíců roku osobně navštívili na 8000 rodin, tzn. skoro polovinu populace Hlučínska. Teprve tato kampaň přinesla své výsledky a během roku 1957 se rozsah půdy jednotných ze890 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 273, sign. 154.2 – Souhrnný komentář k návrhu perspektivního plánu rozvoje hospodářství Ostravského kraje (20. 10. 1956). 891 Jednak tím, že jejich výroba vycházela z potřeb československého hospodářství (§ 5), jednak tím, že družstvo disponovalo právem „družstevního užívání“ sdružených pozemků (§ 24). Zákon ze dne 9. července 1959 o jednotných zemědělských družstvech č. 49, částka 21 892 ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 184, inv. č. 60, sign. P-696 – Zápis ze schůze byra KV KSČ v Ostravě dne 14. 12. 1959. 893 L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 75-78. 894 Na rok 1957 bylo navrženo zvýšit podíl socialistického sektoru na 45 %, na rok 1958 na 65 %, na další rok, rok 1959, pak na 75 %. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1183 – Návrh perspektivního plánu rozvoje hospodářství hlučínského okresu na rok 1956-1960. Viz dále: J. DROZD – J. MALCHÁREK, Dějiny Strahovic, 121 s. 895 Zajímavým faktem je skutečnost, že argumentace obou stran se rozcházela. Zatímco agitační dvojice poukazovaly na ekonomické výhody, rolníci zdůvodňovali svou neochotu vstoupit do družstva emočně (radost z plodnosti apod.). 896 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 26 – Zápis ze zasedání OV KSČ v Hlučíně ze dne 31. 7. 1957. 153


mědělských družstev takřka zdvojnásobil. Nicméně lze oprávněně namítnout, zda rozšíření bylo skutečně výhradně důsledkem působení agitace. Za hlavní příčinu lze totiž považovat zemědělskou daň. Obzvláště, když se přihlédne k půlroční lhůtě, která dělila okamžik schválení vládního nařízení č. 49/1957 Sb. o výkupu zemědělských výrobků od termínu, kdy nabývalo účinnosti. Tuto časovou prodlevu lze interpretovat jako záměr přinutit rolníky ke vstupu do JZD.897 V následujících letech se pak pozornost poté, co byli získání střední rolníci, přednostně zaměřila na drobné zemědělce a kovorolníky.898 Ve druhé polovině padesátých let zůstala praxe vypisování vysokých dávek a trestání neplničů zachována, několik revizí vyměřených pokut a odsouvání jejich splátek však svědčí o primární snaze nikoliv zemědělce soudně postihnout, ale donutit vstoupit do JZD.899 Zpočátku byl přitom uplatňován „třídní“ přístup. Přezkoumání trestů, které se uskutečnilo v květnu 1955, rozdělilo zemědělce do velikostních kategorií; zatímco malým a středním rolníkům byly pokuty vesměs prominuty, sedlákům nikoliv.900 Otázka sedláků byla samostatně projednávána dne 22. června 1955 OV KSČ v Hlučíně. Přestože již tak nízký počet sedláků mezitím ještě poklesl, bylo usneseno, aby pomoci traktorové stanice selským hospodářstvím bylo využito pouze v krajním případě, pouze když hrozila ztráta úrody. O skutečnosti, že prioritou se stal především růst zemědělské výroby, svědčí i dodatek k rozhodnutí, totiž, aby likvidace selských hospodářství probíhala pouze v případě, kdy se ukáže, že sedlák sabotuje zemědělskou výrobu.901 Toto poslední rozhodnutí, společně s událostmi v Hati, svědčí, že ve druhé polovině padesátých let se postavení sedláků měnilo. V roce 1956 se podařilo dvěma haťským sedlákům (viz výše) vymoci si revizi soudního rozsudku; ten byl prohlášen za justiční omyl a zrušen.902 Podle dokumentů ONV v Hlučíně se měl v roce 1959 jeden kulak

897 Vládní nařízení ze dne 31. července 1957 o výkupu zemědělských výrobků č. 49, částka 25. Podle § 12 měla být výše výkupu odstupňována podle typu a velikosti zemědělského závodu. 898 Kupříkladu v Dolním Benešově agitaci prováděla organizace KSČ mezi zaměstnanci závodu MSA. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 26 – Zápis ze zasedání pléna OV KSČ v Hlučíně ze dne 31. 7. 1957; L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 109. 899 Dne 1. března 1956 byla provedena prověrka udělených trestů; účastnil se jí okresní plnomocník ministerstva výkupu a okresní prokurátor, během které bylo prověřeno 26 neplničů, potrestaných v letech 1953 a 1954. V případech, celkem šesti, kdy zemědělec vstoupil do JZD, bylo vždy od potrestání upuštěno. Celkem však bylo pro toto období evidováno 428 neplničů. Z nich bylo v 299 případech upuštěno od potrestání, ve 104 případech byl trest vynesen a v dalších 25 byl viník postaven před soud. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 957, inv. č. 747 – Přehled o výsledcích odpisu nedodávek za léta 1953-1954 v okrese Hlučín. 900 Na tuto kategorizaci doplatil Alois Valný, „vesnický boháč“ z Hlučína, který vlastnil 15,1 ha půdy. Protože v letech 1953 až 1955 nesplnil vyměřené dodávky, proběhl veřejný proces. V soudním řízení byl jako úpadkář odsouzen a jeho majetek převzalo právě založené hlučínské JZD. L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 91. Jako další příklad postupujícího tažení vůči kulakům lze uvést Kobeřice: Josef JELÍNEK, Kulak Kašný z Kobeřic chtěl sabotovat, NHV, 13. 8. 1956, s. 1. 901 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 24 – Zápis ze schůze předsednictva OV KSČ v Hlučíně ze dne 22. 6. 1955. 902 V. PLAČEK – P. KOTLÁŘ, Hať, s. 73. 154


stát dokonce předsedou JZD.903 Další zmínky o sedlácích v archivních materiálech jsou značně torzovité,904 v neposlední řadě i proto, že hlavního cíle, tj. ekonomické likvidace selské vrstvy, bylo fakticky dosaženo. Počet zemědělských závodů s výměrou nad 10,0 ha na Hlučínsku mezi lety 1951 a 1958 poklesl ze 405 na pouhých 27, přitom kategorie zemědělců s výměrou nad 20,0 ha půdy zmizela zcela (srovnej tab. č. 16). Pro poznání situace v následujících letech lze využít pouze neúplný seznam, podle kterého bylo v letech 1957 až 1959 potrestáno na Hlučínsku za neplnění dávek celkem 10 osob; přitom pouze čtyři disponovaly více než 10,0 ha půdy, přičemž jen jeden z nich byl označen za kulaka.905 V jednotlivých sledovaných oblastech byla výchozí situace v zemědělství v roce 1955 odlišná. V hlučínských obcích okresu Hlučín bylo v JZD sdruženo pouze 10,8 % půdy, v obou pohraničních obcích 28,6 %, ale v nehlučínských obcích dokonce 57,5 %. O míře rozvoje JZD pak vypovídá, zda provedlo HTÚP. Do počátku října 1955 bylo scelení pozemků provedeno již v obou pohraničních obcích, ve třech ze čtyř nehlučínských obcí okresu Hlučín, ale pouze v pěti obcích na vlastním Hlučínsku.906 Zde byl navíc počátek nové kolektivizační kampaně poznamenán následky přestálé krize. V řadě obcí nebylo možno založit nové JZD kvůli nevyřešenému právnímu postavení zaniklých družstev. Likvidace totiž probíhala velmi pomalu.907 Za této situace hrozilo, že čerstvě založené družstvo bude muset převzít závazky (dluhy apod.) předchozího celku. Takto se ohrazovali, a oprávněně, kupříkladu zemědělci v Ludgeřovicích proti snaze obnovit v obci družstvo.908 Během léta 1955 vznikla v hlučínských obcích okresu Hlučín poprvé od propuknutí krize další JZD; jednalo se o čtyři celky, Bohuslavice, Kobeřice, Kravaře a Markvartovice.909 K 1. říjnu 1955 soustředilo všech 11 JZD, tj. starší i právě ustavená, 1385,4 ha půdy. Dvanácté družstvo bylo zanedlouho poté založeno v Hlučíně. Přitom v Kravařích a v Hlučíně vzniklo družstvo již podruhé. Nová JZD však byla skromná, jejich průměrná výměra činila pouze 53,6 ha a členská základna necelých 18 osob (blíže viz tab. č. 17).910 Pro detailnější vhled do procesu ustavování družstev v této etapě může sloužit kravařský příklad. Družstvo bylo již od svého počátku ustaveno jako III. typ, ale mělo pouze 17 členů, z toho 11 bezzemků; celková výměra členské půdy činila pouze 14,5 ha. 903 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1186 – Konsolidační plán JZD Hať (1959). 904 Lze je však dohledat ještě v roce 1959. ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 184, inv. č. 60, sign. P-696 – Zápis ze schůze předsednictva KV KSČ v Ostravě dne 14. 12. 1959. 905 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 925, sign. 67.2 – Spisy jednotlivých případů (1957-1959). 906 E. NEISEROVÁ, Vývoj socialisace, s. 227. 907 Kupříkladu ve Štěpánkovicích nebyla ještě v polovině roku 1955 zakončena. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 24 – Zápis ze schůze předsednictva OV KSČ v Hlučíně ze dne 22. 6. 1955. 908 Hospodaření prvního ludgeřovického JZD skončilo s dluhem ve výši 92 000 Kčs a ještě v roce 1956 nebylo právně likvidováno. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Přípis ONV Hlučín ze ne 29. 3. 1956. 909 V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Markvartovice, s. 285-295. 910 E. NEISEROVÁ, Vývoj socialisace, s. 227. 155


Družstvo však záhy získalo pozemky, konfiskáty a zrušený školní statek. Koncem roku 1955 mělo již 22 členů a půdu o rozloze 75,0 ha.911 Následujícího roku došlo k urychlení tempa kolektivizace. Během čtyř měsíců do konce dubna 1956 vzniklo pět družstev a to v obcích Hať, Ludgeřovice (podruhé), Píšť, Šilheřovice912 a Štěpánkovice (podruhé). Poté nastala až do konce roku 1956 přestávka. Nicméně, při přepočtu na území okresu Hlučín, během celého roku přistoupilo pouze 84 zemědělců s 417,9 ha půdy.913 Zcela výjimečný byl pak rok 1957. Během něj bylo založeno pět nových JZD (Darkovice, Chuchelná, Závada,914 Rohov a Strahovice), avšak významnější než tento fakt byl nebývale velký přírůstek půdy a členů. V tomto směru jsou data k dispozici pouze za okres Hlučín, nikoliv pro jednotlivé obce, umožňují zato srovnání v delším časovém horizontu. Až do roku 1957 stoupala výměra družstevní půdy nevýrazně. Dne 1. července 1955 disponovala družstva 2124,7 ha půdy a sdružovala 330 členů,915 ke dni 1. října 1955 měla 2259,8 ha půdy a 433 členů, k 1. lednu 1956 to bylo 2410,5 ha půdy a 446 členů916 a k 1. lednu 1957 asi 2828,4 ha. Poté však začal prudký růst. Jenom do konce srpna 1957 bylo získáno 3523,5 ha zemědělské půdy,917 čímž celková výměra se zvýšila na asi 6351,9 ha.918 Do konce roku pak přibylo dalších 1695,8 ha; v družstvech okresu Hlučín bylo tedy sdruženo 8047,7 ha půdy a 1291 členů.919 Společně se státními statky tak bylo socializováno 69,9 % zemědělské půdy okresu Hlučín. Vzhledem k faktu, že kolektivizace se zaměřovala na střední, výkonné rolníky,920 je možné tvrdit, že v průběhu roku 1957 byla hospodářství výkonných zemědělců definitivně včleněna do socialistického sektoru. Rychlý růst, překotnější než v roce 1953, však vzbuzoval obavy z opakování krize a

911 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 103. 912 Další zemědělské družstvo v Hati, NHV, 20. 4. 1956, s. 1; Obnovili činnost družstva, NHV, 17. 3. 1956, s. 1; V Šilheřovicích založili JZD, NHV, 17. 3. 1956, s. 1. 913 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 26 – Zápis ze zasedání pléna OV KSČ v Hlučíně ze dne 31. 7. 1957. 914 K JZD Závada viz: V. ŠTĚPÁN, Dějiny obce Závada, s. 156-165. 915 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 982 – Zpráva o pololetní kontrole CVP za I. pololetí 1955. 916 Podle: SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 25 – Zápisy ze schůze pléna OV KSČ v Hlučíně ze dne 2. 5. 1956. 917 Na procesu združstevňování se pět nových družstev podílelo 110 členy se 100 hospodářstvím o výměře 776,6 ha. Je vidět, že družstva byla opět zakládána spíše ze středních rolníků; průměrná výměra jednoho družstva činila 7,8 ha půdy. Do stávajících družstev bylo získáno 444 členů s půdou o výměře 2746,9 ha, tj. průměrně 6,2 ha. 918 Podle jiného zdroje měla JZD okresu Hlučín ke dni 27. července 1957 výměru 7 190,1 ha. SOkA Opava, f. MNV Kravaře (nezpr.) – Stav socializace v okrese Hlučín k 27. 7. 1957. 919 Podle jiných údajů však bylo ke dni 1. dubna 1958 v okrese Hlučín 7676,9 ha družstevní půdy. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1182. 920 L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 107-109. 156


správní orgány na Hlučínsku vznesly vůči rozšiřování družstevního sektoru výhrady.921 Vzhledem k tomuto vývoji se muselo kolektivizační tempo v následujících letech zákonitě zpomalit. V roce 1958 vznikla pouze dvě družstva, JZD Jasénky a JZD Svoboda. Jejich založení bylo poněkud nečekané, neboť v obou případech se jednalo o družstva, která se ustavila v osadách obcí, kde již družstvo existovalo (JZD Hlučín, resp. JZD Štěpánkovice). Zatímco jasénské JZD bylo nuceno se sloučit s hlučínským, oficiálně pro nerentabilitu,922 JZD Svoboda nátlak, aby se spojilo se štěpánkovickým družstvem ustálo a existenci si zachovalo až do roku 1973.923 O tom, že vlastní Hlučínsko zaostávalo za vývojem v pohraničních a v nehlučínských obcích okresu, svědčí, že úkol pro okres Hlučín, který zněl získat do skončení žní 800 ha půdy, se týkal výhradně onoho „vnitřního“ Hlučínska; přitom nejvíce půdy pro socializaci se nacházelo v Bolaticích (350 ha), Kobeřicích (130 ha) a Štěpánkovicích (110 ha), tj. ve vzájemně sousedících obcích.924 V roce 1959 se družstevní sektor rozšířil pouze o 160,1 ha půdy; ty však byly rozděleny do 152 závodů, je tedy patrno, že k začlenění už zůstávaly pouze malé a nejmenší hospodářské závody; koneckonců pouze třetina majitelů (53 osob) vstoupila do družstva, ostatní pouze odevzdali půdu. Koncem padesátých let měla JZD hlučínských obcí okresu Hlučín celkem 8650,6 ha a 2102 členů;925 ve srovnání se stavem z podzimu 1955 se půdní fond se rozrostl 3,8krát a členská základna 4,9krát. Za situace, kdy většina půdy náležela družstvům, rozhodl na jaře 1959 okresní výbor strany o zahájení příprav k přechodu na „rajonizaci“ a „specializaci“;926 výsledky tohoto rozhodnutí byly realizovány až od počátku šedesátých let (viz níže). Záležitost juterkové půdy, tolik palčivá na počátku padesátých let, v závěrečné etapě

921 Kritika byla podstatně širší a zaměřovala se na způsob určování úkolů obecně, především ve vztahu k dodávkovým povinnostem. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 26 – Zápis ze zasedání pléna OV KSČ v Hlučíně ze dne 31. 7. 1957. Tato kritika nebyla ojedinělá, spory o výši dodávkových povinností existovaly především mezi okresní a krajskou úrovně správy. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1183 – Opis přípisu ONV ze dne 27. listopadu 1956. 922 JZD Jasénky se ustavilo 10. ledna roku 1958. Jeho existence byla velmi krátká a po žních roku 1959 bylo rozhodnuto o jeho sloučení s JZD Hlučín. Na společné slučovací schůzi 11. února 1960 vzniklo z JZD Hlučín a JZD Jasénky nové družstvo JZD Hlučín. Celkem mělo výměru 357 ha půdy. Usnesení plenárního zasedání, NHV, 4. 6. 1959, s. 3. 923 Dokonce patřilo mezi prosperující družstva, v roce 1959 mělo výměru 102,6 ha, což představovalo většinu půdy zemědělců v osadě, a celkem 28 členů. Od počátku mělo velmi rozvinutou přidruženo výrobu, kterou postupně rozšířilo o obory stavebnictví a o dopravu. 924 K současným otázkám naší vesnice, NHV 25. 6. 1959, č. 2. 925 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1247, inv. č. 1176 – Zpráva o plnění hlavních úkolů (8. 3. 1960). 926 Usnesení plenárního zasedání, NHV, 4. 6. 1959, s. 3. 157


kolektivizace fakticky jen doznívala.927 V této době se v soukromém vlastnictví nacházelo 36,7 % juterkové půdy (559,7 ha), ve vlastnictví JZD 21,2 % a ČSSS pak 33,8 % (dohromady 837,0 ha; viz tab. č. 18). Za povšimnutí stojí její rozložení, neboť pouze u tří z 12 družstev, která disponovala juterkovou půdou, byl její podíl rozhodující; jednalo se o Bolatice (110,7 ha), Kozmice (68,8 ha) a o Vřesinu (41,5 ha). V roce 1956 pak proběhlo poslední kolo porad, na nichž byl jen potvrzen existující stav, což potvrdily i závěry zasedání předsednictva OV KSČ v Hlučíně ze dne 5. července 1956.928 Jeho stanovisko pak bylo projednáváno dne 28. listopadu na široce zastoupené schůzi na ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství (MZLH)929 a definitivně bylo potvrzeno jeho výnosem ze dne 19. prosince 1956.930 Vzhledem k tomu, že na schůzích nezazněl požadavek revize předchozích rozhodnutí, lze jako prvořadý zájem spatřovat snahu neotevírat a znovu jitřit palčivý problém. Jako nejjednodušší řešení se jevilo zachování statu quo. V souvislosti s obnovením projednávání otázky juterkové půdy totiž vypracoval ONV v Hlučíně materiál, který byl založen na sondě do dvou obcí,931 Kozmic, kde byla juterková půda předána socialistickému sektoru, a Kobeřic, kde zůstala ve vlastnictví soukromníků. Jak v Kozmicích, tak v Kobeřicích se zástupce správy setkaly v řadách juterkářků s prudkou reakcí. Zemědělský odbor rady ONV v Hlučíně tedy proto navrhl, aby se tato otázka již dále neprojednávala.932 Za pozornost však stojí obdivuhodná vy927 V polovině roku 1956 se pouze třetina juterkářské půdy nacházela v užívání soukromníků, ostatní část připadala na socialistický sektor. Přitom je zajímavé si povšimnout, že nejvíce půdy v soukromém držení vykazoval okres Hlučín, nejméně pak okres Ostrava-venkov. Dohromady bylo v soukromém držení 36,7 % půdy. V případě okresu Hlučín byl poměr 38,9 %, okresu Opava 32,9 % a Ostrava-venkov 20,6 %. Nicméně ještě v roce 1955 byla situace odlišná. Z celkem 1585,3 ha zůstávalo v soukromé držbě 926,4 ha, u JZD bylo 380,5 ha a u státních statků dalších 278,4 ha; je tedy zřejmé, že soukromá držba převažovala. Zajímavé je přitom to, že v každé obci byla situace odlišná. Ve čtyřech obcích byla veškerá juterková půda součástí JZD (Bolatice, Dolní Benešov, Kozmice a Vřesina), v dalších třech pak v držení státních statků (Bělá, Darkovičky a Závada); v ostatních obcích byla v soukromém vlastnictví. Pouze ve třech obcích (Hať, Markvartovice a Strahovice) byla větší část půdy v držení státních statků a současně menší část v držení soukromníků. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Rozbor k řešení tak zvaných „juterek“ v okrese Hlučín (1955). 928 TAMTÉŽ – Záznam z porady o řešení „juterek“ ze dne 5. 7. 1956. 929 TAMTÉŽ – Zásady pro řešení problému tzv. juterkové půdy (29. 11. 1956). 930 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 409, inv. č. 262 – Výnos MZLH ze dne 19. 12. 1956. 931 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Návrh organisačního opatření k provedení výnosu MZLH o „juterkové“ půdě; TAMTÉŽ – Dopis vedoucího zemědělské správy KNV v Ostravě ze dne 11. 12. 1956. 932 V Kozmicích si občané stěžovali na převedení jejich juterek do JZD. Z celkem 92 nájemců 48 prokázalo doklady o úplném zaplacení kupní ceny za půdu, dalších 24 částečné zaplacení a pouze 20 z nich nemohlo prokázat zaplacení kupní ceny. Zajímavé přitom bylo to, že se jednalo vesměs o horníky. Navíc 15 juterkářů mělo půdu na katastrálním území Dolního Benešova. Zde byla půda sice převedena na JZD, avšak to ji nebylo schopno obhospodařovat a proto byla bývalým nájemcům půda znovu propachtována, tentokrát ze strany JZD. Zcela odlišná situace panovala v Kobeřicích. Zde se nacházelo 115 juterkářů. I zde převažovali ti, kteří půdu zaplatili zcela (44 případů), nebo částečně (35), nad těmi, kteří nezaplatili, nebo nemohli prokázat zaplacení (36). SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 409, inv. č. 262 – Odpovědi zemědělců k „juterkové akci“. 158


trvalost majitelů juterek, s jakou se dožadovali navrácení své půdy; podle jiného zjištění bylo totiž v hlučínských obcích okresu Opava ochotno se zřeknout své půdy pouze 8 z 227 majitelů.933 Poslední přípis týkající se juterkové půdy je následně datován 17. prosincem 1959. V něm ONV v Hlučíně stručně konstatoval, že záležitost juterkové půdy nebyla beze zbytku řešena podle výnosu MZLH z roku 1956 a znovu doporučil postupovat na základě výnosu ministerstva.934 Mělo-li toto rozhodnutí vůbec nějaký význam, není zřejmé. Ohledně následného vývoje juterkové půdy, která již nebyla zvlášť sledována, se lze jen dohadovat. S největší pravděpodobností se ale juterková půda dostala do zemědělských družstev. O tom, kdy a za jakých podmínek k tomu došlo, existují pouze torzovité informace.935 Pro úplnost se podotýká, že otázka juterkové půdy byla naposledy otevřena v roce 2002. Tehdy se bývalý juterkář z Vřesiny v záležitosti vrácení půdy obrátil na soud.936 Odlišný obraz kolektivizace v letech 1955 až 1959 poskytují pohraniční a nehlučínské obce. K 1. říjnu 1955 bylo v Sudicích a v Třebomi kolektivizováno 417,3 ha půdy a JZD sdružovala 41 členů. Z důvodu relativně rozsáhlého pozemkového vlastnictví je pak evidentní, že nárůst do roku 1959, a obzvláště to platí pro vývoj v roce 1957, musel být podstatně menší. Koncem roku 1959 bylo v obou obcích v JZD 669,8 ha půdy a 133 družstevníků, nárůst tedy byl ve srovnání s hlučínskými obcemi asi poloviční (v případě půdy 1,6krát, v případě družstevníků 3,2krát). Podobný vývoj zaznamenaly nehlučínské obce okresu Hlučín. K 1. říjnu 1955 byla ve čtyřech nehlučínských obcích čtyři JZD o celkové výměře 457,0 ha půdy a s celkem 115 členy. Do konce roku 1959 vzrostla výměra půdy na 1030,1 ha a členská základna na 238 členů, tzn. 2,3krát, respektive 2,1krát. V rámci okresu Hlučín tak koncem roku 1959 sdružovalo celkem 30 jednotných zemědělských družstev 9667 ha půdy, která byla rozdělena do 1768 závodů,937 tj. průměrně připadalo na jeden závod 5,5 ha. Společně se státními statky dostalo se do státního vlastnictví 66,8 % půdy (viz tab. č. 19).938 933 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Přípis rady ONV v Opavě dne 16. 7. 1956. 934 TAMTÉŽ – Otázka tzv. juterkové půdy na Hlučínsku (17. 12. 1959). 935 V případě Kobeřic však juterkáři svou půdu předali do JZD až v roce 1971. L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 124. 936 V roce 2002 regionální noviny informovaly o „kauze“ juterkové půdy. V obci Závada 42 osob požadovalo navrácení své půdy. Jeden z nich podal žalobu k soudu s cílem, aby vznikl precedens, který by mohl být následován. Záležitost nalezla podporu u senátora Josefa Jařaba, rodáka z Kravař. Marek BENEŠ, Kauza juterková půda se dává do pohybu, Naše Opavsko, 28. 2. 2002, s. 2. 937 V JZD představovaly závody s výměrou nad 2,0 ha 56,4 %, přičemž závodů větších než 5,0 ha bylo 33,0 %. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD za rok 1959. 938 Celkové údaje se však v jednotlivých pramenech liší. Podle údajů k 8. březnu 1960 mělo být v okrese Hlučín kolektivizováno jen 9589,9 ha, tzn. 49,6 % zemědělské půdy, rozdělených do 1768 závodů, přičemž JZD sdružovala celkem 1942 členů. TAMTÉŽ, kart. 1247, inv. č. 1176 – Zpráva o plnění hlavních úkolů na zemědělském úseku ze dne 8. 3. 1960. 159


Obdobně i v hlučínských obcích, které se nacházely ve správě okresu Opava, zaznamenala kolektivizace až do roku 1957 jen omezené úspěchy. Oproti vývoji v okresu Hlučín však vlna rozšiřování probíhala méně dynamicky a byla rozložena do delšího období. V květnu 1956 se zde nacházela tři JZD o 553,9 ha půdy a o 135 členech a ještě téhož roku bylo založeno JZD v Hněvošicích. V následujícím roce vznikla družstva ve všech třech zbývajících obcích, tj. Chlebičově, Služovicích a Vrbce. Zatímco ještě v roce 1956 měla družstva výměru 657,1 ha (tj. 15,8 % zemědělské půdy),939 koncem roku 1958 měla již 2673,3 ha.940 O tom, že nárůst byl postupný a nekoncentroval se výhradně do roku 1957, svědčí rozšiřování JZD Oldřišov. Výměra jeho půdy totiž stoupla od konce roku 1957 do konce roku následujícího z 367,5 ha na 693,2 ha.941 V roce 1955 byla v ostravské části Hlučínska stále jenom tři JZD. Ta měla v listopadu dohromady 56 členů a 141,4 ha půdy, z toho 98,2 ha zemědělské. Relativně nízká výměra byla dána jak malým rozsahem obcí, tak faktem, že v ostravském okrese obecně bylo v socialistickém sektoru poměrně o tři čtvrtiny méně půdy, než kolik činil státní průměr (viz tab. č. 20).942 Nejstabilnějším celkem bylo JZD Lhotka, obě další družstva, v Hošťálkovicích a v Koblově, se potýkala s řadou problémů. Na rozdíl od ostatních hlučínských obcí došlo v roce 1957 jen k nevýraznému rozšíření zemědělské půdy. Až v srpnu 1959, a to se značnými obtížemi a na třetí pokus (přípravné výbory vznikly předtím již v roce 1950 a 1952), bylo založeno JZD v Petřkovicích. Družstvo mělo 14 členů a půdu o výměře kolem 80 ha. V této době již ale začala likvidace hošťálkovického družstva, které mělo být převedeno do státních statků.943 Nyní je možno přistoupit k bilanci vývoje v závěrečné etapě kolektivizace na celém historickém Hlučínsku (pro přehled celkového vývoje viz tabulky č. 21 a 22). Stejně jako v předchozí etapě, i nyní postupoval proces zakládání družstev tak, že nejdříve byla ustavena v obcích velkých a teprve poté v menších.944 V polovině roku 1955 se družstvo nacházelo v 19 z 38 obcí, které sdružovaly 2498 ha půdy. Do konce roku 1959 se družstva nacházela již ve 35 obcích (chyběla pouze v Antošovicích, Bobrovníkách a v Závadě) a měla celkem více než 12 215,1 ha, tzn. 38,1 % celkové rozlohy regionu. Je 939 SOkA Opava, f. ONV Opava 1954-1960, kart. 68, inv. č. 132 – Seznam jednotných zemědělských družstev v okrese opavském. 940 Jedná se o přepočet na základě údaje, že tehdy měl soukromý sektor výměru 446,0 ha. TAMTÉŽ, kart. 71, inv. č. 141 – Přehled zemědělské půdy dosud soukromě hospodařících podle velikosti závodů. V roce 1958 byla fakticky završena kolektivizace v celém okrese Opava, neboť ve všech obcích existovala většinová družstva. O. KÁŇA – V. PLAČEK, Opavsko, s. 35-38. 941 SOkA Opava, f. ONV Opava 1954-1960, kart. 71, inv. č. 140 – Evidenční karty jednotlivých JZD. 942 Situace pěti obcí byla odlišná i v tom, že se na jejich katastrech nenacházela půda státních statků a také poněkud vzdálenější lokalizací státních traktorových stanic (nejbližší se nacházely v Bohumíně a ve Svinově). Tento fakt snad vysvětluje v rámci okresu poněkud lehce nadprůměrné technické vybavení těchto družstev, kupříkladu koncem července 1956 měla dohromady pět traktorů, šest přívěsů, dva samovazy a tři mlátičky. T. PAVLICA, Vývoj kolektivizace vesnice v okresech Ostrava a Karviná, s. 58-66. 943 AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 322, 366, 430. 944 V roce 1955 činila průměrná velikost obce, ve které došlo k založení JZD, 2713 obyvatel (na základě výsledků sčítání lidu z roku 1950), v roce 1956 pak 2301 a roku 1957 jen 956. Přepočteno podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. 160


tedy patrno, že pro vývoj kolektivizace byla její druhá etapa, obzvláště pak roky 1956 a 1958, rozhodující. Shodnými rysy jednotných zemědělských družstev, která vznikla v letech 1955 až 1959, byla skutečnost, že v okamžiku svého založení se jednalo o nevelké celky. Na základě neúplných údajů byla jejich průměrná výměra 67,3 ha a sdružovala pouze 15 členů. Příčiny této situace budou zřejmě dvojí. Předně je nutno zvážit reakci na události roku 1953 a dále skutečnost, že všechna nová družstva byla zakládána jako JZD III. typu.945 V případě Hlučínska lze formulovat závěr, že primárním účelem tohoto opatření nebyla existence společné výroby, ale potřeba zabránit prováděním oněch kritických přechodů z nižšího na vyšší stupeň. Zpočátku byla zachována praxe, že družstva zakládali převážně bezzemci. Výkonní rolníci pak do družstva vstupovali až po jeho založení. Při rozšiřování své základny se JZD proto zaměřila výhradně na střední rolníky. Již k 31. prosinci 1956 bylo v rámci členské půdy JZD okresu Hlučín z celkem 310 závodů 159 (tj. 51,3 %), které měly více než 5,0 ha, přičemž 55,2 % z nich mělo přes 15,0 ha.946 Vzhledem k nevelkému počtu výkonných rolníků rozšiřovala se v následujících letech družstva především o velikostní kategorii 0,5 až 2,0 ha, přičemž vstup menších zemědělců byl odmítán. K 31. prosinci 1959 bylo sice 33,2 % závodů zemědělských družstev větších než 5,0 ha, ale jen 7,1 % menších 0,5 ha.947 Tyto nově ustavené celky nemohly proto nedisponovat vlastní technikou a často ani dostatečnou půdou a byly proto odkázány na pomoc decizní sféry. Míra napojení na státní a stranické orgány byla vysoká; do JZD byli vysílání odborníci a instruktoři, kteří se z větší části podíleli na organizaci práce v družstvech. Vždyť v lednu 1957 bylo JZD v Kravařích první, které mělo k dispozici vlastního agronoma i zootechnika.948 Proto nelze nejméně do roku 1957, kdy došlo k definitivnímu podchycení středního rolníka, nově ustavená družstva považovat za soběstačné hospodářské jednotky.949 Ale i poté byla pomoc ze strany ONV v Hlučíně vysoká; ještě v roce 1959 bylo finančně podporováno všech 30 existující JZD, přitom na rozpočtu čtyř z nich se dotace podílely vyšším než 10% podílem.950 Pro druhou etapu kolektivizace je charakteristický silný investiční tok. Ten směřoval především na výstavbu velkých nemovitostí (vepříny, kravíny apod.), které nově 945 Odlišností oproti předchozí etapě byla skutečnost, že u zrodu družstva nestal přípravný výbor, ale družstvo zahajovalo svou činnost přímo členskou schůzí. Zřejmě se do tohoto aspektu promítla skutečnost, že přípravný výbor dříve ne vždy vedl k založení družstva, respektive družstvo existovalo pouze formálně. 946 Přepočteno podle: L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 94. 947 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD za rok 1959. 948 SOkA Opava, f. JZD Kravaře, kart. 1, inv. č. 13 – Zápis ze schůze představenstva 24. 1. 1957. 949 Přitom ještě v roce 1957 lze doložit organizování brigád pro špičkové práce; kravařské dělnice ZSKN se zavázaly odpracovat 1200 hodin v místním JZD. TAMTÉŽ, kart. 1, inv. č. 13 – Zápis ze schůze představenstva 24. 1. 1957. 950 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD za rok 1959. 161


utvořily podobu hlučínské krajiny.951 O rozsahu této výstavby svědčí, že fakticky nelze nalézt JZD, které by nezačalo stavět vlastní hospodářskou budovu. V letech 1955 až 1959 měla jejich plánovaná hodnota pro okres Hlučín dosáhnout 36 miliónů korun.952 S přihlédnutím k dalšímu vývoji lze říci, že kulminačním bodem těchto investic byl přelom padesátých a šedesátých let.953 Přitom však v některých případech, jako ve Vřesině, lze doložit, že nákladné investice spojené s úvěrem rozvrátily hospodářství družstva.954 Druhá polovina padesátých let byla nejen obdobím vzniku a rozšíření JZD, ale též československých státních statků. Během let 1955 až 1960 vzrostla výměra půdy ČSSS na Hlučínsku o 2134,9 ha (tj. o 57,1 %; viz níže). Jejich rozvoj však paradoxně souvisel s krizí některých družstev v samotném závěru kolektivizace. Situace nerentabilních družstev byla totiž řešena jejich převodem do vlastnictví státních statků. Jako první potkalo tento osud v roce 1960 družstvo v Závadě. *** Druhá polovina padesátých let zasadila soukromému zemědělství, obrazně řečeno, smrtelnou ránu. Do roku 1955 byl soukromý sektor oslabován, ale zachováván, do konce desetiletí byl však fakticky likvidován; takřka beze zbytku byla odstraněna vrstva středních a velkých zemědělců. Jestliže koncem roku 1953 mělo 86,9 % závodů výměru do 5,0 ha, v roce 1958 se jejich podíl zvýšil na 97,5 %. Tříštění zemědělské držby znamenalo výraznější nárůst nejmenších závodů s výměrou do 0,5 ha. Ve stejném období vzrostl podíl závodů z 50,2 % na 67,6 %.955 Postupující drobení půdy není možno vysvětlit pouze úbytkem kategorie středních závodů. V průběhu první fáze kolektivizace totiž, paradoxně, celkový počet zemědělských závodů narůstal. Jestliže v roce 1949 bylo v okrese Hlučín 5935 vlastníků zemědělské půdy, na jaře 1952 již 7962. Odpověď na otázku o příčinách tohoto procesu archivní materiály nedávají. Lze však formulovat tezi, že drobení pozemkového vlastnictví bylo z části motivováno snahou vyhnout se odvádění zemědělských dávek, respektive nátlaku ke vstupu do JZD. Tato záležitost se v roce 1956 stala předmětem zvláštního šetření, které proběhlo ve třech obcích, Hati, Ludgeřovicích a Píšti. Zde totiž mezi lety 1949 a 1955 stoupl počet závodů z 1161 na 1307, tj. o jednu osminu (12,6 %). Nicméně pouze část nových ze951 Kupříkladu pro první pololetí roku 1957 byla povolena výstavba nebo adaptace devíti drůbežáren, šesti vepřínů a dvou kravínů. TAMTÉŽ, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín první pololetí roku 1957. Kupříkladu v Bolaticích byl postaven družstevní kravín za rekordních nákladů 850 000 Kčs. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 78 – Sedmnáct let socialistické výstavby Hlučínska (1965). 952 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1183 – Návrh perspektivního plánu rozvoje hospodářství hlučínského okresu na roky 1956 – 1960. Pro rok 1956 viz: TAMTÉŽ, kart. 1081, inv. č. 980 – Investiční výstavba u JZD (1956). 953 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 78 – Sedmnáct let socialistické výstavby Hlučínska (1965). 954 SOkaA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1186 – Konsolidační plán JZD Plesná [1959]. 955 Údaje za rok 1953: ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 3072, sign. 170 – Zápis o II. okresní konferenci družstevníků okresu Hlučín (27. 2. 1954). Údaje za rok 1958 jsou uvedeny v tab. č. 16. 162


mědělských závodů připadala na závody nové (dělení závodů, dědictví), větší část (kupříkladu v Ludgeřovicích se jednalo o 52 ze 74 nových závodů) „vznikla“ zpřesněním evidence půdy tím, že nově zahrnovala i závody v rozloze pod 0,1 ha, včetně zahrad.956 O vzestupu podílu menších zemědělských závodů na celkovém počtu závodů podává bližší informace tabulka č. 16. V závěru padesátých let, ke dni 31. prosince 1959 bylo k socializaci určeno ještě 2927 závodů, z nichž bylo 44,7 % menší než 0,5 ha a dalších 31,7 % mělo výměru mezi 0,5 až 2,0 ha.957 Specifickou kategorií zemědělců na pomezí mezi družstevním a soukromým sektorem bylo záhumenkové hospodářství. To mělo své významné ekonomické opodstatnění. Výdělky družstevníků totiž zůstávaly po celé období podprůměrně nízké (viz kap. 4.3.1) a iniciovaly u družstevníků „útěku na záhumenky“. Běžným jevem byla proto skutečnost, že družstevníci překračovali povolené výměry záhumenků.958

3.1.5 Vývoj zemědělství v letech 1960 až 1989 Proces kolektivizace zemědělství byl v Československu v hlavních rysech dokončen do roku 1960.959 Neustálé změny ve vlastnických vztazích během předchozích patnácti let, a z nich plynoucí důsledky, vedly k poklesu výkonu zemědělské výroby.960 Teprve stabilizace v tomto směru byla podmínkou růstu produkce. Ta nicméně nastala až po roce 1966. Příčinami opoždění byly jak špatné úrody z let 1963 až 1965, tak také pokračující převody půdy, tentokrát mezi JZD a ČSSS.961 V okrese Opava bylo v roce 1960 celkem 127 JZD, z toho 34 na Hlučínsku (blíže viz tab. č. 23). Státní a družstevní sektor regionu měl rozlohu 19 218 ha, tzn., že zahrnoval 956 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Zpráva o příčině drobení zemědělské půdy (pro zasedání rady KNV v Ostravě dne 20. 3. 1956). 957 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD za rok 1959. 958 Svědčí pro to v této době častá kritika záhumenkového hospodářství: ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 1247, inv. č. 1176 – Zpráva o plnění hlavních úkolů (8. 3. 1960). Získané produkty ze záhumenků byly následně zpeněžovány. K současným otázkám naší vesnice, NHV 25. 6. 1959, č. 2. 959 Do šedesátých let vstupovala JZD v rámci nových zákonných norem, dne 1. října 1959 totiž nabyl účinnost zákon č. 49/1959 Sb. (Zákon ze dne 9. července 1959 o jednotných zemědělských družstvech č. 49/1959 Sb., částka 21). Ten fakticky jen právně kodifikoval vžitou praxi, například to, že v jedné obci mělo být zpravidla jen jedno družstvo (§ 8). Kromě toho však anticipoval pozdější trend specializace družstev a vznik velkovýroby institutem tzv. společného družstevního podniku (§§ 33-37). Současně byl od 1. ledna 1960 schválen nový systém výkupu a provedena úprava sociálního pojištění členů JZD. J. PERNES, Závěrečná etapa kolektivizace zemědělství v Československu, s. 40-52. 960 ZAO, f. SmKNV-odb. plán., kart. 2, inv. č. 8 – Současné problémy v národním hospodářství (1960), s. 5-15. 961 Koneckonců v letech 1955 až 1965 státní statky převzaly a předaly více půdy, než jaká byla celková rozloha jejich pozemkového vlastnictví. M. ZICH, Vznik a vývoj, s. 58-59; V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 425, 427; TÍŽ, Hospodářské dějiny Československa, s. 385-397. 163


čtyři pětiny zemědělské půdy Hlučínska (tj. 81,6 %).962 Ve srovnání se Severomoravským krajem (tj. 89,7 % půdy v socialistickém sektoru) nebo s okresem Opava (tj. 92,9 %) se jednalo o poněkud podprůměrný stav.963 Většina z této půdy, o celkové výměře 12 038 ha, se nacházela v držení jednotných zemědělských družstev,964 třetina, 5874 ha, připadla na státní statky a desetina, 1306 ha, na státní sektor, tj. na státní plemenářský podnik v Albertovci, na školní statek v Hlučíně a na pozemky města Ostravy v Hošťálkovicích.965 Koncepce, aby se v jedné obci nacházelo jedno družstvo, byla až na šest obcí dodržena.966 V říjnu 1960 byl pro ONV v Opavě a KNV v Ostravě vypracován návrh na slučování zemědělských družstev.967 Integrace968 se měla týkat většiny hlučínských JZD, celkem 27 družstev (včetně Kateřinek), která měla být sloučena v osm celků.969 Za jejich střediska byly vybrány obce Dolní Benešov, Hať, Hlučín, Hněvošice, Kateřinky, Kravaře, Ludgeřovice a Sudice. Návrh již vycházel z podmínky přechodu na principy velkovýroby, neboť průměrná velikost nového družstva měla činit bezmála 2000 ha (přesně 962 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Slučování obcí v okrese Opava. 963 Podle údajů k 30. září 1961. ZAO, SmKNV-odb. prům., kart. 24, inv. č. 24, sign. 252 – Stupeň socializace podle stavu k 30. 9. 1961. 964 Jiný údaj z roku 1960 hovoří o 12 282 ha půdy. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 37, inv. č. 94 – Stručný pasport okresu Opava 1960. 965 TAMTÉŽ, kart. 4, inv. č. 73 – Slučování obcí v okrese Opava. 966 Ve třech případech, v Antošovicích, Bobrovníkách a v Bělé nebylo žádné družstvo; jednalo se totiž o obce s nepatrnou výměrou zemědělské půdy. V dalších dvou obcích, v Hošťálkovicích a v Závadě, JZD v průběhu let 1959 a 1960 zanikla a zemědělská výroba přešla do státního sektoru. Skutečnou výjimkou tak byly pouze Štěpánkovice, kde existovala družstva dvě, jedno přímo v obci, druhé v osadě Svoboda. Snaha místních organizací KSČ obě družstva sjednotit byla zakončena úspěchem teprve v roce 1973. 967 TAMTÉŽ – Návrh sloučení JZD, vytv. ekon. celků (říjen 1960). 968 Josef PRUSEK, Proč slučovat JZD ve větší ekonomické celky?, NO, 11. 11. 1960, s. 2. Během šedesátých let pokročil proces koncentrace zemědělské výroby. Lze jej dokumentovat na příkladu Severomoravského kraje. V roce 1960 bylo v kraji 819 JZD, v roce 1970 pak 530. Ve stejném období ale poklesla výměra družstevní půdy. Ta měla v roce 1960 sice 350 041 ha, v roce 1970 pak 270 466 ha. Navzdory tomu zvětšila se průměrná výměra jednotlivých družstev ze 427,4 ha na 510,3 ha. Státních statků bylo v roce 1960 32, v roce 1970 pak 36; současně vzrostla výměra jejich půdy z 106 829 ha na 153 247 ha. Stejným způsobem se vyvíjel i počet zaměstnanců. V roce 1960 měla družstva 74 692 zaměstnanců, v roce 1970 55 041. Státní statky měly v roce 1960 15 088 zaměstnanců, v roce 1970 pak 18 400. Zemědělství Severomoravského kraje, nstr. 969 Jednalo se o Kateřinky (které měly vzniknout sloučením kateřinského a malohoštického JZD), Hněvošice (sloučením pěti družstev, hněvošického, kobeřického, oldřišovského, slušovického a družstva ve Vrbce), Sudice (sloučením tří družstev, sudického, třebomského a rohovského), Kravaře (sloučením tří celků, v Kravařích, Koutech a v Sudicích), Dolní Benešov (sloučením čtyři družstev, v Bohuslavicích, Bolaticích, Dolním Benešově a v Zábřehu), Hať (sloučením družstev v Hati, Darkovicích a části šilheřovického družstva), Hlučín (sloučením části hlučínského a darkovičského družstva), v Ludgeřovicích (sloučením pěti JZD, v Koblově, Lhotce, Ludgeřovicích, Markvartovicích a v Petřkovicích). SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Zdůvodnění ekonomických celků JZD a ČSSS v oblasti hlučínské v rámci delimitace. 164


1976,3 ha), přičemž nejmenší z navrhovaných, JZD Hlučín, měl mít výměru 1100 ha; naopak největší, v Dolním Benešově, mělo disponovat dokonce 2650 ha půdy. Vzhledem k podobnosti se strukturou státních statků je možné, že hlavní myšlenkou tohoto záměru bylo sjednotit podobu JZD a ČSSS; obzvláště, když bylo paralelně rozhodnuto o tom, že v každé obci má hospodařit buď výhradně družstvo, anebo státní statky (do té doby, jak je zřejmé z tab. č. 23, byla difúze výrazná).970 Přestože o zhruba patnáct let později byla družstevní výroba definitivně dotvořena do velkovýrobních celků, výsledná podoba se od tohoto návrhu poněkud odlišovala.971 První vlna slučování byla vedena jak touto snahou přetvořit JZD ve velké hospodářské celky, tak potřebou zajistit fungování družstev, konkrétně vyřešit situaci špatně hospodařících JZD.972 Mezi ně náležela JZD v Hošťálkovicích a v Závadě, která byla již v letech 1959 a 1960 převedena do státního sektoru (ČSSS). V roce 1961 potkal tento osud JZD v Hati973 a JZD v Chuchelné.974 Výměna půdy a celých hospodářských jednotek mezi ČSSS a JZD byla po roce 1960 umožněna faktem, že jak družstevní, tak státní sektor v zemědělství byl převeden do podřízenosti okresních národních výborů. V roce 1961 pak bylo provedeno první masivní slučování družstev. Způsob integrace byl přitom takový, že všechna dotčená družstva byla likvidována a jejich závazky a majetek přešly do formálně nově utvořeného JZD; tento proces se týkal 18 družstev, z nichž bylo vytvořeno sedm nových celků. V hlučínských obcích, které dříve spadaly pod ONV Opava, se uskutečnily tři integrace,975 další tři na území zrušeného okresu

970 TAMTÉŽ – Slučování obcí v okrese Opava. 971 Z původně proponovaných osmi center se staly střediskem integrace, v poněkud odlišné podobě, čtyři družstva, v Hlučíně, Hněvošicích, Kateřinkách a v Kravařích. TAMTÉŽ – Návrh sloučení JZD, vytv. ekon. celků (říjen 1960). 972 Ke klasifikaci špatně hospodařících družstev viz: SOkA Opava, f. ONV Opava 1954-1960, kart. 71, inv. č. 145 – Zaostávající a ekonomicky slabá JZD (1960). V rámci Hlučínska se jednalo o Chlebičov, Oldřišov, Vrbku, Ludgeřovice, Píšť, Hať a Vřesinu. Viz též: Na okraj rozborů v zaostávajících JZD, NHV, 8. 1. 1959, s. 1. 973 Příčinou krize haťského JZD byly příliš vysoké investice spojené s nevhodnou organizací práce. Hodnota pracovní jednotky se dostala dokonce do záporu a činila minus 26 Kčs. V publikaci o obci Hať je však zánik datován k 1. březnu 1964. V. PLAČEK – P. KOTLÁŘ, Hať, s. 74. 974 Usnesení plenárního zasedání, NHV, 4. 6. 1959, s. 3. Koneckonců převádění nerentabilních JZD do ČSSS bylo běžnou praxí. J. TOPINKA, Specifika kolektivizace v českém pohraničí, s. 232. 975 Sloučením JZD v Opavě-Kateřinkách a v Malých Hošticích vzniklo JZD „Obránců míru“ Kateřinky, sloučením JZD v Chlebičově a Oldřišově JZD „Rozvoj“ Oldřišov a sloučením JZD Hněvošice, Služovice a Vrbka JZD „Mír“ Hněvošice. 165


Hlučín976 a v obcích bývalého ostravského okresu jedna.977 Koncem roku 1961 zůstalo na Hlučínsku 22 družstev (včetně JZD v Kateřinkách),978 z nichž bylo 7 „nových“ a 15 „starých“. Po skončení první vlny slučování činila celková rozloha JZD na Hlučínsku 11 214,1 ha; průměrná rozloha jednoho družstva se zvýšila tudíž z asi 345,0 ha o dvě třetiny na 578,2 ha a počet členů z 82 na 118. Přitom došlo k podstatné diferenciaci mezi družstvy. „Nová“ JZD, čili ta, která vznikla spojením, byla asi dvakrát větší než JZD, kterých se vlna slučování nedotkla (viz tab. č. 24). Paralelně ke změně správního členění státu se v roce 1960 změnila organizace Československých státních statků a i další státní půdy. Nejvýznamnější byla přeměna Státního hřebčína Albertovec na plemenářský podnik. Reorganizace státních statků pak spočívala ve snížení velikosti jednotlivých podniků, do kterých byly statky členěny.979 Rada ONV v Hlučíně rozhodla v lednu 1960 vytvořit z hlučínských státních statků tři nové podniky, státní statek v Hlučíně o celkové rozloze 1281,3 ha, v Dolním Benešově o 1250,8 ha a v Rohově o 1867,5 ha. Nicméně již v březnu bylo rozhodnuto, s odvoláním na vyšší efektivitu, sloučit dolnobenešovský a hlučínský podnik. Ke dni 1. července 1960 vznikly proto podniky státních statků v Hlučíně a v Rohově, přičemž správa druhého jmenovaného byla přesunuta do Kravař.980 Vedení nově ustaveného opavského okresu však mělo jinou představu. V návrhu z roku 1960 totiž předpokládalo vytvořit na Hlučínsku dva podniky, jejichž centry by byly Velké Hoštice a Šilheřovice.981 Tato varianta ale, zatím z neobjasněných důvodů, nebyla realizována. Struktura statků na Hlučínsku tedy dostala takovou podobu, jak o ní rozhodl hlučínský okresní národní výbor. K 1. září 1960 měl státní statek Hlučín výměru 2735,6 ha půdy, z toho 2373,4 ha zemědělské (přitom po dokončení plánované delimitace měla rozloha činit dokonce 976 JZD Kravaře bylo spojeno s JZD Kouty v JZD „9. květen“ Kravaře, JZD „Opavice“ Dolní Benešov vzniklo sloučením družstev v Bohuslavicích, Bolaticích, Dolním Benešově a Zábřehu a JZD „Poručíka Hoše“ Hlučín pak družstev v Darkovičkách, Hlučíně a v Kozmicích (poručík Josef Hoš, rodák z Kozmic, byl prvním československým vojákem, který v rámci karpatsko-dukelské operace vstoupil na území Československa). Příklad Kravař současně poukazuje na skutečnost, že existovala reálná možnost odmítnout připravenou integraci. V původním návrhu družstev totiž figurovalo i JZD ve Štěpánkovicích. Proti tomu se vzepřel jak místní národní výbor a JZD, tak stranická organizace. SOkA Opava, f. MNV Kouty, kart. 1, inv. č. 1 – Zápis o slučovací schůzi JZD Kravaře a Kouty konané dne 26. 1. 1961; A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 192194 977 JZD Lhotka a JZD Petřkovice v nový celek JZD „Horník“ Lhotka. 978 Pro srovnání, v okrese Opava zůstalo celkem 78 družstev. Trend integrace družstev byl tedy na Hlučínsku srovnatelný. ZAO, f. SmKNV-odb. prům., kart. 24, inv. č. 24, sign. 252 – Tabulkové přehledy s daty za jednotlivé okresy. 979 M. ZICH, Vznik a vývoj státních statků, s. 60. 980 Hlučínské ředitelství se mělo skládat z farem Darkovičky, Hať, Ludgeřovice, Paseky, Šilheřovice, a Vřesina, dolnobenešovské z farem Bohuslavice, Dolní Benešov, Hlučín, Kozmice, Píšť a Závada, rohovské z farem Hanůvka (Kravaře), Chuchelná, Kobeřice, Nový dvůr (Kravaře), Rohov, Sudice, Strahovice a Třebom. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1255, inv. č. 1191 – Zpráva o delimitaci státního statku Hlučín. 981 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Slučování obcí v okrese Opava. 166


2921,9 ha), která se nacházela v deseti obcích,982 a zaměstnával 751 osob. Zhruba stejně rozsáhlý byl státní statek v Kravařích. Měl výměru 3128,1 ha zemědělské půdy, z toho 2920,9 ha půdy orné, která se nacházela na katastrech desíti obcí; statek zaměstnával celkem 437 osob.983 V případě kravařských statků se plánovalo vydělení půdy pro potřeby státního hřebčína v Albertovci o výměře 229,6 ha, čímž měla celková výměra kravařských statků poklesnout na 2898,4 ha.984 Podrobnější pohled na strukturu obou statků v této době pak přináší tabulka č. 25.985 V následujících letech se rozšiřovalo pozemkové vlastnictví hlučínského statku; do roku 1966 se jeho výměra takřka zdvojnásobila (na 6262 ha půdy).986 Naopak kravařský statek zaznamenával v tomto směru stagnaci, až byl nakonec v polovině sedmdesátých let likvidován. K dalšímu významnému zásahu do struktury zemědělské výroby došlo kolem poloviny šedesátých let. První změna se udála roku 1964. Vzhledem k faktu, že většina JZD ve východním Hlučínsku procházela dlouhodobou krizí, bylo rozhodnuto o jejich včlenění do hlučínských státních statků. Tehdy zanikla celkem čtyři družstva, z toho tři „stará“, JZD Ludgeřovice, JZD Markvartovice a JZD Šilheřovice, a jedno „nové“, JZD „Poručíka Hoše“ v Hlučíně.987 Poté zůstala ve východní části regionu již pouze dvě družstva, veškerou ostatní půdu obdělávaly státní statky. Téhož roku byla současně sloučena JZD Píšť a JZD Vřesina v nové družstvo s názvem JZD „Budovatel“ v Píšti. Úplně nakonec, v roce 1966, došlo k začlenění třebomského JZD do kravařských statků. Od tohoto okamžiku až do počátku sedmdesátých let se pak na Hlučínsku nacházelo celkem 16 jednotných zemědělských družstev, z nichž bylo 7 „nových“ a 9 „starých“. JZD se v šedesátých letech potýkala s řadou problémů. Nejpalčivějším byl především vysoký a současně se zvyšující průměrný věk členů.988 Přestože se týkal zemědělské výroby jako celku, z dílčích sond je evidentní, že na Hlučínsku byl tento problém ob-

982 Jednalo se o Bohuslavice, Darkovičky, Dolní Benešov, Hať, Kozmice, Ludgeřovice, Píšť, Šilheřovice (a Paseky), Vřesina a Závada. 983 Jednalo se o obce Chuchelná, Kobeřice, Kravaře (dvory Nový dvůr a Hanůvka), Malé Hoštice, Oldřišov, Rohov, Sudice, Strahovice, Třebom a Velké Hoštice. 984 TAMTÉŽ – Návrh ke změnám půdní držby mezi státními statky a JZD v okrese Opava; ZAO, f. SmKNV-odb. zem., kart. 62, inv. č. 45 – Výrobně finanční plány státního statků Hlučín a Kravaře (1960). 985 Během šedesátých let sice probíhaly dílčí změny v organizaci řízení na úrovni farem, na výslednou podobu hospodaření a strukturu ČSSS neměly zásadní vliv. Jako příklad lze uvést kravařské statky Hanůvka a Nový dvůr, původně samostatné farmy, které byly v roce 1962 sloučeny v jednu farmu. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 190-191. 986 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1966, s. 145. 987 Opavsko 1945-1965, s. 19. 988 Rostoucí věk pracovníků v zemědělství se týkal celého Československa. V letech 1963 až 1967 podíl pracovníků nad 60 let věku v Severomoravském kraji vzrostlo z 17,9 % na 19,7 %. Výrazně lepší byla situace ve státních statcích, ale i ty zaznamenávaly stárnutí svých členů. ZAO, f. KV KSČ Ostrav, kart. 16, inv. č. 16 – Informační bulletin, s. 16. 167


zvláště palčivý.989 Nezájem o práci v zemědělství je možno vysvětlit výdělečnými možnostmi v blízké Ostravě. V roce 1960 měla družstva okresu Hlučín celkem 1942 členů. Do nejmladší věkové kategorie, do 25 let náleželo pouze 7,8 % družstevníků, zatímco v nejstarších věkových kategoriích (nad 46 let) se nacházelo 53,9 % družstevníků.990 Perspektivy vyřešení tohoto problému nebyly. Přestože JZD nabízela mladým lidem za vstup do družstva řadu výhod a úlev, ani výhledové plány do roku 1970 nepočítaly se zajištěním dostatku zemědělských učňů.991 Po roce 1966 zaznamenávala hlučínská JZD vzestup objemu zemědělské produkce. Měřeno hektarovými výnosy výroba v letech 1960 až 1965 poklesla, avšak od let 1966 a 1967 začala rychle stoupat; současně se zvýšila hodnota pracovních jednotek, což se odrazilo i v rostoucí materiální úrovni družstevníků.992 Růst objemu byl způsoben nejen klimatickými faktory, ale i stabilizací vlastnické struktury. S přihlédnutím k tomuto vývoji lze zpětně první polovinu šedesátých let hodnotit jako poslední krizi zemědělského družstevnictví. Její průběh nebyl zdaleka tak dramatický jako v roce 1953; o tom svědčí i fakt, že historiografie tuto skutečnost nereflektovala. Mechanizmus byl však obdobný. Hlavním spouštěčem byl kvantitativní rozvoj bez adekvátních proměn řízení a hospodaření družstev. Na politické změny během roku 1968 citlivě reagovala i hlučínská družstva. Avšak možnosti rekonstruovat průběh událostí znesnadňuje absence archivního materiálu. Nicméně lze doložit, že během jara a léta 1968 zaznívala z řad družstevníků kritika stávající politiky vůči JZD a velmi aktuální se stala záležitost tvořícího se Svazu družstevních rolníků.993 V roce 1969 se pak způsob práce v JZD podstatně přiblížil práci v průmyslu, respektive v jiných oborech. Uvolnění poměrů totiž umožnilo, že družstev989 Hlučínské JZD vykazovalo průměrný věk dokonce 54 let (r. 1962). Z celkem 189 členů nebylo kvůli vysokému věku 45 schopno pracovat a dalších 80 nezvládalo dostat přiděleným normám; tzn., že dvě třetiny družstevníků (tj. 66,1 %) nezvládaly svou práci. JZD tak mohlo existovat výhradně díky práci brigádníků. Družstevníků pod dvacet let byli pouze tři. TAMTÉŽ, rok 1962, s. 60. Nejiná situace byla v JZD v Kravařích. K 31. prosinci 1965 bylo ze 169 členů již 46 neschopno vykonávat práce. Mladších 25 let bylo pouze 14 členů (tj. 7,7 %), z toho jenom jeden muž. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 198. 990 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD za rok 1959; TAMTÉŽ, kart. 1247, inv. č. 1176 – Zpráva o plnění hlavních úkolů na zemědělském úseku ze dne 8. 3. 1960. 991 Hospodářský rozvoj okresu Opava, s. 33-34. V roce 1962 bylo určeno, aby ve městě Hlučíně bylo do zemědělství získáno 24 pracovních sil z řad mládeže. Tento úkol MěstNV nesplnil, do zemědělství nastoupili pouze čtyři učni. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1962, s. 46. Dále viz např.: TAMTÉŽ, rok 1963, s. 75. 992 Údaje ve statistice jsou publikovány pouze za jednotlivá družstva. Nicméně trend byl společný a týkal se všech uvedených JZD a plodin. Například hektarové výnosy píšťského JZD, jednoho z nejslabších v okrese, stouply v letech 1966 až 1968 v případě pšenice z 14,7 q/ha na 23,5 q/ha, u ječmene z 20,0 q/ha na 25,6 q/ha, u brambor z 68,0 q/ha na 120,0 q/ha a u cukrovky z 177,0 q/ha na 342 q/ha. Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 131-148. 993 SOkA Opava, f. JZD „9. květen“ Kravaře, kart. 2, inv. č. 13. Na jaře 1968 byly položeny základy k vytvoření společensko-zájmové organizace družstevních rolníků, v červenci 1968 se konala celostátní konference družstevních rolníků. Prameny k dějinám československé krize… Díl 2/2. svazek, dok. č. 57-58, s. 154-163. 168


níci si v řadě případů odhlasovali, aby se soboty v zimním období automaticky stávaly dny pracovního volna.994 Zásadní změnou prošly na konci padesátých let strojní a traktorové stanice. Ty následně fungovaly již jen jako servisní střediska a do zemědělské výroby se přímo nezapojovaly. Vzhledem k přesunutí centra okresní STS do Opavy-Jaktaře, stala se kravařská stanice pobočným závodem, který se specializoval na opravu traktorů a později fungoval současně jako učňovské středisko.995 Přes deklarované dokončení kolektivizace soukromé zemědělství zcela nevymizelo. Vždyť ještě v roce 1960 dostal nově ustavený okres Opava za úkol dokončit kolektivizaci zemědělství. Ač to nebylo výslovně zmíněno, jednalo se o reakci na situaci v hlučínských obcích. Na ně totiž připadalo 70,8 % soukromé půdy okresu, tzn. celkem 4337 ha,996 což představovalo necelou pětinu zemědělské půdy Hlučínska (asi 18,4 %). Bližší údaje jsou k dispozici pouze za jednotlivé obce. Z jednotlivých sond však shodně vyplývá, že charakter soukromého zemědělství se mezitím zásadním způsobem změnil. Půda byla v této době rozdělena na řadu malých, nesoběstačných závodů, přičemž její drobení pokračovalo i nadále.997 Navíc význam soukromého zemědělství umenšovala skutečnost, že během kolektivizace bylo vytlačeno do okrajových částí obcí s méně kvalitní půdou. Chov dobytka, především hovězího, vymizel zcela, zachován zůstal pouze chov drůbeže.998 Výkonní zemědělci, až na skutečné výjimky, se na Hlučínsku již nenacházeli. Podařilo se doložit existenci pouze čtyř samostatných rolníků z Hatě, přičemž minimálně dva z nich takto hospodařili až do roku 1989.999 Pouze v jediné obci, na Dvořisku (od r. 1960 součást Kravař), byl rozsah půdy soukromého zemědělství srovnatelný s rozsahem socialistického sektoru; tento stav nicméně trval pouze do 994 V letním období mělo záležet na počasí a rozhodnutí předsedy družstva. Takto kupříkladu v dubnu 1969 rozhodli členové kravařského JZD. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 199. 995 TAMTÉŽ, s. 191-192. 996 Jednalo se především o Bolatice, Darkovice, Hať, Kobeřice a o Kravaře. TAMTÉŽ, kart. 37, inv. č. 94 – Zápis o 2. zasedání ONV v Opavě dne 30. 8. 1960. Kupříkladu v Kobeřicích se nacházelo 10 samostatných zemědělců s 14 ha půdy. M. PLAČKOVÁ – E. ŠEFČÍK, Kobeřice, s. 30. 997 V roce 1960 bylo v Kravařích stále ještě 714 zemědělských závodů, které nebyly včleněny do socialistického sektoru. Ty však disponovaly jen 274,0 ha, tj. 14,5 % zemědělské půdy obce; průměrná rozloha jednoho závodu tak činila necelých 0,4 ha. Větší závody, o rozloze od 2,0 ha do 2,9 ha, byly pouze tři. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 187. Obdobná byla situace v Hlučíně v roce 1965; postupující zatlačování soukromých zemědělců, bylo jich 549, se projevilo v tom, že průměrná velikost jednoho závodu činila 0,3 ha. V celém městě zůstal již jen jeden větší zemědělec; ten vlastnil půdu o výměře 3,7 ha. V roce 1969 pak soukromí zemědělci drželi jen 8,9 % půdy města. Paradoxně, přes omezování rozlohy půdy, počet drobných držitelů půdy dokonce stoupal. Kupříkladu v Hlučíně bylo v roce 1969 celkem 1464 držitelů půdy. Vyjma čtrnácti vlastníků, kteří měli pozemek o rozloze nad půl hektaru, většina držela podstatně menší plochu, její průměrná výměra činila zhruba desetinu hektaru. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1965, s. 125. 998 Na příkladu Kravař lze uvést, že soukromí zemědělci vlastnili ani ne dvě třetiny orné půdy. Ostatní část připadala na louky a pastviny (tj. 24,0 %) a neplodnou půdu (tj. 10,2 %). A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 187. V Hlučíně pak měli zemědělci v roce 1969 ze 179 ha půdy k dispozici pouze 95 ha ornice. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1969, s. 252. 999 V. PLAČEK – P. KOTLÁŘ, Hať, s. 74. 169


roku 1972.1000 Možnosti získat novou zemědělskou půdu pro socialistický sektor se tedy značně omezily. První rozsáhlejší agitační kampaň od zakončení kolektivizace se uskutečnila v roce 1964, druhá na přelomu let 1968 a 1969. Nicméně v této době se začínal projevovat důsledek generační obměny. Vysoký průměrný věk nebyl typický pouze pro zemědělská družstva a „kulaky“, jak bylo uvedeno výše, ale pro všechny výkonné zemědělce.1001 Odpor vůči JZD z tohoto důvodu postupně ustával.1002 *** V období normalizace se zemědělství stalo jedním z nejlépe prosperujících odvětví československého hospodářství.1003 I to byla jedna z příčin, proč soukromé zemědělství fakticky zmizelo. V roce 1970 se nacházelo v soukromých rukách 6,3 % zemědělské půdy, v roce 1989 již jen 1,8 %.1004 Z původně nevelkých jednotných zemědělských družstev1005 se staly rozsáhlé hospodářské celky, které je možno, vzhledem k existenci

1000 V této obci ještě v roce 1960 45,4 % výměry půdy náleželo soukromníkům. Jednalo se o 16 zemědělců, kteří vlastnili dohromady 30,4 ha půdy. Průměrná držba činila tudíž skoro 2 ha. Příčinou tohoto stavu byla skutečnost, že se jednalo o nevelkou obec s nepatrnou výměrou půdy, která byla jen obtížně dosažitelná zemědělskou technikou. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 187-188. 1001 Kupříkladu v Kravařích byl v roce 1957 průměrný věk zemědělců 55 let. SOkA Opava, f. JZD Kravaře, kart. 1, inv. č. 11 – Technická zpráva o provedení HTÚP (1957). 1002 Pro ilustraci lze uvést, že z celkem 245 oslovených majitelů půdy v Kravařích ji předalo do bezplatného užívání družstvům 121, tj. skoro polovina. Avšak jednalo se o drobná hospodářství o celkové výměře 35,3 ha; na jeden závod tudíž připadalo v průměru jen 0,3 ha. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 195-197. Ohledně generační obměny viz: M. MEČIAR, Sociální identity, s. 5762. Přestože práce se týká především proměn identity, z textu lze rekonstruovat i rozdíl ve vztahu k majetku (psychologické vazby versus utilitarizmus). 1003 Během sedmdesátých let, zejména v první polovině decennia, hrubá zemědělská produkce dynamicky stoupala; mezi lety 1970 a 1979 dohromady o 22,3 %. V letech osmdesátých tempo rozvoje pokleslo; od roku 1980 do roku 1989 stoupla hrubá zemědělská produkce o 13,4 %. Podle: Statistická ročenka… 1980, s. 24-25; Statistická ročenka… 1990, s. 24-25. 1004 V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 736-760. K procesu integrace JZD v okrese a v kraji: O. KÁŇA – V. PLAČEK, Opavsko, s. 62-64; Okres Opava, s. 74; Zemědělství Severomoravského kraje, nstr. 1005 Podobu zemědělského družstevnictví od poloviny sedmdesátých let ustavoval zákon ze dne 13. listopadu 1975 č. 122/1975 Sb. Zákon ze dne 13. listopadu 1975 o zemědělském družstevnictví č. 122/1975 Sb., částka 29. Ve své preambuli zákon reagoval na technickou a technologickou změnu zemědělské výroby; to se projevilo například v tom, jakou pozornost zákon věnoval přidružené výrobě (§ 13). Další zákonná norma pocházela z roku 1972 a umožňovala vznik okresních zemědělských správ (Zákon ze dne 29. června 1972 o okresních a krajských zemědělských správách, č. 37/1972 Sb., částka 14). Završením procesu liberalizace družstevního hospodářství byl pak zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví. Na jeho základě získala družstva rozsáhlejší pravomoc v nakládání s vlastním majetkem (§ 16). Zákon ze dne 15. června 1988 o zemědělském družstevnictví č. 90/1988 Sb., částka 18. 170


tzv. přidružené výroby, považovat za skutečné zemědělsko-průmyslové komplexy.1006 Přidružená výroba se stávala důležitým zdrojem příjmu. JZD v Bolaticích poskytovalo stolařské služby, JZD v Kateřinkách kromě stavebních, stolařských a zámečnických prací provádělo revize elektroniky a s podnikem Tesla mělo uzavřenou smlouvu o kooperaci. Mechanizace zemědělské výroby a zavedení pravidelného pracovního týdně s sebou neslo celou řadu aspektů, které je zde možno pouze nastínit. Vesnice a vesnický život se diametrálně změnily, vzestup životní úrovně zemědělců byl markantní.1007 Změnil se i poměr mezi družstvy a státními statky; zatímco v šedesátých letech sloužily ČSSS jako jakási „pojistka“ proti úpadkovým JZD, v sedmdesátých a v osmdesátých letech družstva ve všech směrech státní statky předstihla. Během sedmdesátých let byl dovršen proces integrace JZD. Podle záměru z roku 1973 mělo v okrese Opava zůstat jen 28 družstev, z toho sedm na území Hlučínska.1008 Ještě téhož roku, avšak mimo uvedený plán, se spolu spojila JZD Svoboda a JZD Štěpánkovice.1009 Sloučení obou družstev proběhlo tzv. „na starý“ způsob, tzn., že obě družstva zanikla a z jejich podstat bylo vytvořeno družstvo nové, JZD „Svobody“ Štěpánkovice.1010 Toto družstvo okamžitě vstoupilo do jednání s kravařským JZD a nedlouho poté, dne 1. ledna 1975, byly oba celky spojeny. Tentokrát však štěpánkovické družstvo (jako družstvo „zanikající“) do kravařského JZD vstupovalo (družstva „přejímajícího“). Kromě toho došlo současně k dalším třem integracím. Tři družstva na severu Hlučínska, JZD Rohov, JZD Strahovice a JZD Sudice byla spojena s JZD Kobeřice, které bylo přejmenováno na JZD „Svoboda“ Kobeřice. Dále do JZD „Budovatel“ v Píšti bylo včleněno JZD Darkovice a nakonec JZD „Mír“ v Hněvošicích bylo spojeno s JZD „Rozvoj“ v Oldřišově. Počet družstev na Hlučínsku tak poklesl na devět. Prakticky celý rok 1975 probíhala jednání o dalším slučování družstev. Do kravařského JZD vstoupilo JZD „Svoboda“ se sídlem v Kobeřicích a současně i kravařské státní statky. Tímto okamžikem zůstalo na Hlučínsku pouze jedno ředitelství ČSSS, v Hlučíně. Nové družstvo bylo již tak rozsáhlé, že nebylo nadále únosné svolávat členské schů1006 Jen během let 1970 až 1975 se počet JZD snížil z 6200 na 2206. V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 736-760. Příklad svého času legendárního družstva JZD Slušovice dokládal, že přidruženou výrobou mohla být i kybernetika. Petr SLINTÁK, Hauři a perestrojka. Slušovické JZD jako inspirace přestavbového filmu, PaD 6, 2012, č. 1, s. 42-54; V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 758-759. 1007 Nutno podotknout, že záležitost vztahu mezi zemědělcem a životním prostředím byla na odborné úrovni reflektována již v éře komunizmu. Hana LIBROVÁ, Vztah obyvatel současné vesnice k přírodnímu prostředí, ke krajině, in: Václav FROLEC (ed.), Současná vesnice, Brno 1978, s. 214-218. Změnu lze dokumentovat na takovém ukazateli, jako byl počet domácích porážek. Kupříkladu v roce 1972 bylo v Kravařích povoleno 450 domácích porážek, v roce 1976 již jen 220 a v následujících letech ještě méně. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 189. 1008 Průměrná velikost měla činit 1632 ha, přičemž na Hlučínsku největší, oldřišovské družstvo mělo mít výměru 2060 ha, nejmenší, lhotské, pak 446 ha. Integrace byla rozdělena do dvou etap, přičemž první se měla na Hlučínsku dotknout tří družstev, JZD Lhotka, JZD Píšť a JZD Rohov. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Návrh na slučování jednotných zemědělských družstev v okrese Opava (7. 9. 1973). 1009 Štěpánkovice byly totiž jedinou obcí, kde existovala dvě družstva, družstvo ve Svobodě mělo 128,6 ha půdy a 27 členů (r. 1971), JZD Štěpánkovice 379,7 ha a 173 členů (r. 1972). 1010 VĚ, Svoboda a Štěpánkovice společně, NO, 15. 9. 1972, s. 1. 171


ze. Slučovací schůze dne 17. prosince se zúčastnili jen vybraní delegáti. Celek, který se vytvořil v letech 1974 až 1976, měl půdu na katastrech šesti obcí a během svého vývoje „pohltil“ osm JZD. V nové podobě (k 1. lednu 1976) mělo JZD celkem 3768 ha půdy. Kromě toho družstvo disponovalo čtyřmi středisky přidružené výroby, která pokrývala třináct oborů (stavebnictví, těžba štěrkopísku, výroba pletiva aj.) a zaměstnávala 139 osob.1011 Druhým družstvem, kolem kterého se uskutečňovala koncentrace, bylo JZD v Dolním Benešově. Relativně rozsáhlé družstvo, které zde vzniklo v roce 1961, přeneslo o deset let později své středisko do Bolatic. V roce 1976 bylo do družstva včleněno JZD „Budovatel“ Píšť a nové družstvo bylo přejmenováno na JZD „Budovatel“ Bolatice. Společná slučovací schůze proběhla 6. ledna 1976. Nově utvořené družstvo mělo celkovou výměru 3065 ha půdy, která se rozkládala na katastrech 12 obcí, a mělo 716 členů.1012 V západní části Hlučínska byl proces integrace družstev završen v roce 1975, kdy byla s kateřinským družstvem spojena JZD „Rozvoj“ Oldřišov a poslední „staré“ družstvo, JZD Velké Hoštice. Společná slučovací schůze se uskutečnila 19. prosince 1975. Oficiální název družstva pak zněl JZD „Mír“ v Opavě-Kateřinkách. K poslednímu dni roku 1976 mělo družstvo 4794 ha zemědělské půdy a 1313 členů.1013 Hospodaření každého družstva se přitom úzce specializovalo. JZD v Bolaticích se orientovalo na výrobu mléka a hovězího masa a z tohoto důvodu také ukončilo chov vepřů. V rostlinné výrobě zase na pěstování obilovin, v důsledku čehož skončila výsadba brambor. Obdobně tomu bylo v kateřinském JZD, které se navíc orientovalo na pěstování zeleniny a její zpracování. Zemědělství obcí, které byly v roce 1976 připojeny k Ostravě, sdílelo osud se zbytkem východního Hlučínska. Družstva zde však zápasila s celou řadou obtíží, které vedly k jejich zániku; jejich pozici převzal státní sektor.1014 Členové JZD Lhotka na schůzi v září 1974 kladně projednali otázku převedení družstva do státních statků v Hlučíně a počátkem roku 1975 JZD zaniklo. Krátce poté, v říjnu téhož roku, se sešla schůze družstevníků koblovského JZD, která skončila stejným výsledkem.1015 Pro přehlednost jsou všechny uvedené integrace vypsány zvlášť do tabulky č. 22. Struktura zemědělské výroby se tak po roce 1976 ustálila na pěti zemědělských závo1011 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 200-204. 1012 SOkA Opava, f. JZD Bolatice, kart. 4, inv. č. 8 – Zpráva o činnosti slučovacího výboru ke slučování JZD Bolatice a JZD Píšť; ADJ, Bolatice a Píšť společně, NO, 30. 1. 1976, s. 2. 1013 SOkA Opava, f. JZD Kateřinky, kart. 3, inv. č. 9 – Měsíční výkaz o výsledku hospodaření (31. 12. 1976, příloha). 1014 Příčin, proč se na východě Hlučínska a obzvláště v jeho nejvýchodnějších obcích nedařilo JZD, bylo několik. Kromě nízké bonity půdy jeho rozvoj limitoval ostravský průmysl a těžba. Zemědělská půda byla přeměňována ve stavební parcely, což v přelidněných obcích naráželo na četné limity, respektive na parcely s těžbou stavebních hmot, především písku. Dalším faktorem, který omezoval zemědělskou výrobu, byla delimitace hranice mezi obcemi v důsledku úpravy toku Odry, která navíc vcelku často zaplavovala okolní půdu, přičemž došlo k poklesu výměry zemědělské půdy. V neposlední řadě zde nepřímo působila deprivace životního prostředí jak poddolováním, tak exhalacemi. Avšak, jak se zdá, zásadní byla především blízkost Ostravy a tamní výdělečné možnosti. AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 182, 322. 1015 AMO, f. JZD Lhotka, inv. č. 13 – Zápis ze schůze ze dne 12. 9. 1974; TAMTÉŽ – Zápis ze schůze 6. 1. 1975. 172


dech. Jimi byla tři JZD, ředitelství ČSSS (o rozloze 5788 ha)1016 a odštěpný závod plemenářského podniku v Tlumačově (celkem 2813 ha);1017 ten totiž v roce 1972 převzal do své správy albertovecký hřebčín.1018 Tabulka č. 26 pak zachycuje stav v roce 1983. Od konce šedesátých let byl v krátkém časovém horizontu vyřešen jeden z nejtíživějších problémů zemědělství, totiž nedostatek mladých zemědělců. Jak vyplývá ze struktury členů a zaměstnanců družstev, do JZD začaly proudit mladší ročníky. Současně začal působit další trend, nástup mužů. Zemědělství tak přestalo být dominantní výsadou žen, v řadě družstev měli muži dokonce převahu.1019 První polovina sedmdesátých let byla etapou posledního rozsáhlejšího převodu půdy do socialistického sektoru. Kromě obnoveného agitačního tlaku na zemědělce se v tomto trendu plně projevil důsledek generační výměny. Existence malých závodů1020 v průběhu času ztratila svůj hospodářský význam a bez větších průtahů byly předávány socialistickému sektoru.1021 Onen klesající zájem o vlastní zemědělskou produkci lze dokumentovat ještě na jednom ukazateli. Jím je záhumenkové hospodářství, jehož výměra, dříve kritizovaná za svou rozsáhlost, poklesla ke konci sedmdesátých let na zanedbatelnou výměru.1022

1016 Stav k 1. lednu 1979. M. HAVRLANT, Geografie Severomoravského kraje, s. 102. 1017 Okres Opava, s. 74. Půda albertoveckého závodu se nacházela na katastrech obcí Chuchelná, Kobeřice, Strahovice a Štěpánkovice. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 438, inv. č. 334 – Návrh Národního výboru města Ostravy na vymezení příměstské oblasti (mapová příloha). Pro úplnost se uvádí, že v Kravařích se nacházely drůbežářské závody s asi 30 zaměstnanci. Statistická ročenka okresu Opava…. 1981, s. 150. 1018 J. GEBAUER, Státní plemenářský ústav v Albertovci, VL 3, 1977, č. 1, s. 43-45. 1019 Tento trend lze ilustrovat na příkladu bolatického JZD. Přestože v bolatickém JZD v roce 1975 zůstával počet členů-důchodců a členů nad 60 let věku nadále vysoký (spolu 38,8 %), údaj o 17,9 % členů pod 30 let svědčí o postupující stabilizaci družstevní základny. Na příkladu Bolatic lze dále vidět, že počet žen byl dokonce nižší (299 ku 318). SOkA Opava, f. JZD Bolatice, kart. 4, inv. č. 8 – Zpráva o činnosti slučovacího výboru ke slučování JZD Bolatice a JZD Píšť. 1020 Kupříkladu v Kravařích předali zemědělskému družstvu poslední dva zemědělci, kteří vlastnili více než 2,0 ha, svou půdu v roce 1972. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 195-197. 1021 Kravařský kronikář tuto záležitost komentoval následujícími slovy: „Pokud držitel půdy je mladší a může vykonávat práce, lpí na rodné hroudě a brání se socializaci. Jiný názor na půdu mají jejich děti, které ji nechtějí přebírat. Při předávání majetku mají zájem o budovy, kdežto půda je pro ně přítěží. Nejsou zvyklí pracovat na poli, nemají ani zájem o polní práce, proto jim půda nepřirostla k srdci. Tím se stává, že staří lidé před provedením pozůstalosti se chtějí zbavit půdy, aby mohli postoupit dětem jen budovy.“ A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 196. Přestože tato generační výměna se nejvýrazněji projevila po roce 1960, měla hlubší kořeny a explicitně lze v pramenech tento postoj sledovat už na počátku padesátých let. Konkrétně pro obec Petřkovice v roce 1953. Potomci výkonných zemědělců měli sami dávat přednost práci v průmyslových podnicích v Ostravě. AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 184. 1022 To lze doložit na příkladu kateřinského JZD. Rozsah záhumenkové půdy se v roce 1976 snížil na 104 ha, tzn. 2,2 %. SOkA Opava, f. JZD Kateřinky, kart. 3, inv. č. 9 – Měsíční výkaz o výsledku hospodaření (31. 12. 1976, příloha). 173


3.2 Těžba, průmysl a živnosti 3.2.1 Těžba černého uhlí a stavebních hmot Na těžbu černého uhlí byly po roce 1945 kladeny velké nároky; ty souvisely jednak s poválečnou obnovou, jednak s rozvojem a transformací československého těžkého průmyslu.1023 Z tohoto důvodu patřily kamenouhelné doly k prvním, které byly znárodněny.1024 Dle vyhlášky ministerstva průmyslu ze dne 7. března 1946 byl se zpětnou platností k 1. lednu 1946 utvořen národní podnik Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly.1025 V této souvislosti byly oba petřkovické doly přejmenovány. V červenci 1946 změnil důl Anselm svůj název na Masaryk I a důl Oskar na Masaryk II.1026 K 1. lednu 1946 zaměstnávaly oba doly celkem 1870 dělníků, přitom větší Anselm měl 1466 pracovníků, menší Oskar 404. V obdobném poměru byl i celkový objem těžby; v případě dolu Anselm činila roční těžba černého uhlí 428 500 t, v případě dolu Oskar 132 400 t. V této době patřil Anselm k největším dolům revíru; většími (jak do počtu zaměstnanců, tak objemu těžby) byly pouze doly Hlubina a Doubrava.1027 V následujících dvou letech objem těžby stoupal, avšak zaostával za vzestupem počtu pracovníků.1028 Vyšší těžba byla tudíž dosahována ryze extenzivně. Nadto, měřeno mírou, do jaké byly splněny určené normy, patřil Masaryk I k nejslabším dolům; dvouletý plán splnil důl v polovině roku 1948 pouze na 93,9 %, což znamenalo třetí nejhorší výsledek v revíru.1029 Po nastolení nového politického režimu po únoru 1948 a prosazení „ocelové koncepce“ rozvoje nároky na výkon těžby ještě vzrostly.1030 Potřeba výrazného navýšení objemu těžby společně s faktem, že ještě nebyly zcela zaceleny škody napáchané válečnou těžbou (zejm. nedostatek dlouhodobých investic), vedly na přelomu čtyřicátých a padesátých let v ostravském revíru ke krizi. Ta byla zčásti zaviněna i odsunem

1023 Těžiště problému spočívalo v pracovních silách, neboť v reakci na válečné hospodářství se vzmáhala fluktuace, absence aj. NA, f. GS ÚV KSČ, sv. 104, arch. j. 679 – Zápis z porady s vládními zmocněnci dne 7. 9. 1945. Blíže též: V. PLAČEK, Některé problémy, s. 169-181. 1024 O znárodnění ostravských dolů rozhodla vláda již v srpnu 1945. Znárodnění posléze proběhlo na základě dekretu č. 100/1945 Sb. Vítkovické železárny a ostravské doly majetkem lidu, NS, 26. 8. 1945, s. 1-2. 1025 Historie a současnost podnikání na Ostravsku, Žehušice 2001, s. 73-74; L. BAJGER, Znárodnění ostravsko-karvinských dolů, SlSb 63, 1965, č. 2, s. 153-166. 1026 J. KORÁBEK, Vývoj pojmenování dolů OKR, přiložená tabulka. Archivní materiály však kladou termín přejmenování dolů k 1. dubnu 1947. AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 142. 1027 Pro srovnání, důl Hlubina zaměstnával 1713 dělníků a ročně těžil 461 000 t černého uhlí, důl Doubrava pak 1885 dělníků a 649 500 t. Uhelné hornictví, s. 119-120. 1028 Podle: TAMTÉŽ, s. 521-522. 1029 Bilance prvního pololetí dvouletky v OKD, Ostravský úderník, 16. 7. 1948, s. 4. 1030 I těžba černého uhlí byla řízena sovětskými poradci: D. JANÁK – Z. JIRÁSEK, Sovětští poradci a ekonomický vývoj v ostravsko-karvinském revíru, Opava 1996, s. 39-51. 174


internovaných Němců.1031 Symptomatickým jevem bylo rozšiřování OKKD, respektive OKD1032 extenzivním způsobem.1033 Důsledkem bylo další zanedbávání potřebných investic. Ty mohly nadále směřovat pouze do vybraných dolů. Tento trend lze dokumentovat i na technickém vybavení z roku 1953, které bylo v Petřkovicích ve srovnání s ostatními doly slabší.1034 Ve srovnání objemu těžby pak oba petřkovické doly postupně ztrácely svůj význam.1035 Tato koncepce rozvoje byla výsledkem expertízy sovětských poradců, vypracované v červenci 1952. Ta rozdělila doly do dvou kategorií. První byly doly, u kterých mělo dojít k perspektivnímu rozšíření (do roku 1960 se měl celkový objem těžby takřka zdvojnásobit), druhou kategorií pak ty, ve kterých měla být těžba postupně utlumována (na necelou polovinu) a doly průběžně rušeny. Důl Urx byl zařazen do druhé skupiny.1036 Příčinou byly klesající zásoby černého uhlí. V roce 1950 se odhadovalo, že celkové zásoby obou petřkovických dolů činí asi 6 miliónů tun; toto množství mělo v případě dolu Masaryk I vystačit na dva celé pětileté plány, v případě dolu Masaryk II měly být zásoby vytěženy již na počátku uvažované druhé pětiletky.1037 Výsledek expertízy byl nicméně záhy, na přelomu let 1953 a 1954, revidován. Zatímco ohledně dolu Lidice bylo potvrzeno jeho zrušení, důl Urx měl být dokonce rozšířen, počet pracovníků měl od listopadu 1953 do roku 1965 vzrůst z 1642 na 1860.1038 Tuto koncepci převzalo i vládní usnesení o Ostravsku na přelomu let 1955 a 1956, přičemž současně bylo rozhodnuto o slučování více dolů dohromady, mj. i dolu Urx.1039

1031 Pracovní síly navíc do roku 1948 dodávali internovaní Němci, po únoru 1948 pak vojenské brigády a příslušníci tzv. pomocných technických praporů (PTP). D. JANÁK, Zur sozialen Lage der Bergarbeiter im Ostrau-Karwiner Revier 1945-1955, Bohemia 42, 2001, č. 2, s. 305. 1032 V roce 1950 prošly OKKD organizační změnou, na jejímž konci byly přejmenovány na Ostravsko-karvinské doly. V roce 1952 pak byly ale přetvořeny na Kombinát ostravsko-karvinských dolů, v roce 1958 byl nahrazen Sdružením ostravsko-karvinských dolů. Uhelné hornictví, s. 296. 1033 NA, f. ČSD GŘ 1946-1950, kart. 28, sign. 190 – Hlavní statistické přehledy. Vyšší těžby bylo docilováno vzestupem počtu pracovníků a prodlužováním pracovní doby. Pro srovnání, jenom mezi roky 1949 a 1950 stoupl počet odpracovaných hodin na jednoho zaměstnance o 83, tj. o 3,5 %. TAMTÉŽ – Statistická ročenka československého hornictví. Metodou, jak udržet horníky v zaměstnání, byly různé nárazové akce, jako například Linhartova akce, v rámci které byli horníci vybízeni, aby dobrovolně nastoupili na nedělní směny. Deset historických let v dějinách strany a republiky, [Praha] 1946, s. 156. 1034 Technické vybavení se týká sbíjecích kladiv, vrtacích kladiv a rychlovrtaček. ZAO, f. ZSÚP, kart. 24, inv. č. 68 – Sbíjecí, vrtací kladiva a rychlovrtačky všech typů (1953). 1035 Kupříkladu v roce 1950 se oba doly podílely na objemu těžby OKKD 3,7 %, zatímco o rok dříve to bylo ještě 4,1 %. Podle: NA, f. ČSD GŘ 1946-1950, kart. 28, sign. 190 – Statistická ročenka československého hornictví. 1036 ZAO, f. ZSÚP, kart. 21, inv. č. 62 – Sovětská expertíza OKD (17. 7. 1952). 1037 TAMTÉŽ, kart. 23, inv. č. 68 – Dlouhodobý vývojový plán OKD (4. 4. 1950). 1038 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 271, sign. 154.1 – I. Doly (materiály komise pro rozvoj Ostravska, 1955/1956). 1039 TAMTÉŽ, kart. 270, sign. 154.1 – Návrh vládního usnesení o Ostravsku (1955/1956). 175


Možnosti extenzivního rozvoje však byly limitovány nedostatkem pracovních sil.1040 Zvyšování objemu těžby bylo navíc realizováno na úkor bezpečnosti práce a rozšiřování počtu přesčasových hodin.1041 V letech 1949 a 1951 se pak událo několik závažných důlních neštěstí; jejich důsledkem bylo mj. vyřazení dolu Doubrava z provozu na celý rok.1042 Problémy, se kterými se potýkal ostravský revír, se týkaly i obou petřkovických dolů, zejména však dolu Masaryk I.1043 Jeho obtížemi se od dubna 1950 začaly intenzívně zabývat vedení dolu a stranické organizace. Na schůzích bylo mj. poukázáno, že dělníci nevyužívají řádně svou pracovní dobu. Kritika se však týkala i příslušných složek KSČ, které byly obviněny z nedostatečné „politické agitace“ mezi horníky.1044 Teprve během léta se situace zlepšila, ale vyšší těžby bylo dosaženo dalším rozšiřováním pracovního vytížení a pracovní doby. Vedení dolu mj. iniciovalo rozsáhlé údernické hnutí.1045 Přesto se plán na rok 1950 nepodařilo splnit.1046 Následovala řada personálních změn na postech vedení dolu, ale ani ta nevedla k očekávanému vzestupu těžby. Odlišná situace panovala na dole Masaryk II. Ten sice nadplán v roce 1950 splnit nedokázal (93,4 %), 1040 Důsledkem pak byl nárůst průměrného věku zaměstnanců dolů; ten činil v roce 1949 42 let, zatímco před válkou byla jeho výše 35 let. NA, f. GS ÚV KSČ, sv. 104, arch. j. 679 – Zpráva pro soudruha Slánského ze dne 7. 9. 1949; Z. JIRÁSEK – R. ŽÁČEK, Hospodářský vývoj průmyslových oblastí na Moravě a ve Slezsku v letech 1954 a 1955, ČSM-B 40, 1991, č. 1, s. 62-64. 1041 V roce 1949 bylo zaznamenáno úhrnem 173 smrtelných úrazů, roku 1950 pak již 198. B. PITRONOVÁ, Proces, který otřásl Ostravskem, Ostrava 1992, s. 9. 1042 NA, f. GS ÚV KSČ (100/4), sv. 106, arch. jedn. 688 – Zpráva o důlním neštěstí na jámě Doubrava ze dne 14. 2. 1949. Méně závažných nehod, které částečně nebo úplně vyřadily práci na dolech, bylo však více. Nehody časově následovaly politické procesy, analogie s šachtinským procesem v Sovětském svazu, s domnělými viníky neštěstí. K tomu blíže: B. PITRONOVÁ, Proces, 163 s. 1043 Dobový tisk současně informuje o řadě závad a nehod, se kterými se oba doly potýkaly. V říjnu 1948 se porouchala klec a těžní zařízení, jehož oprava zbrzdila řádné práce na celých 24 hodin. V roce 1950 byly naopak časté poruchy nakladačů, které brzdily práci i na několik hodin. Obětaví řemeslníci dolu Masaryk I, Ostravský úderník, 22. 10. 1948, s. 6; Frant. VÁLKOVIČ: Proč důl Masaryk I. neplní plán, Ostravský úderník, 19. 5. 1950, s. 4. 1044 Jan GOTTWEIS, Kritické připomínky k nedělní směně na dole Masaryk I, Ostravský úderník, 31. 3. 1950, s. 8; TÝŽ, Kritikou a sebekritikou k odstranění nedostatků, Ostravský úderník, 21. 4. 1950, s. 3; F. VÁLKOVIČ, Proč důl Masaryk I. neplní plán, Ostravský úderník, 19. 5. 1950, s. 4; Ant. ŠEBESTÍK, Pranýř dolu Masaryk II, Ostravský úderník, 2. 6. 1950, s. 8. 1045 J. GOTTWEIS, Důl Masaryk I v boji za splnění plánu, Ostravský úderník, 1. 8. 1950, s. 4; [J. GOTTWEIS], Půjdeme na dole Masaryk I vpřed?, Ostravský úderník, 20. 10. 1950, s. 9. Kupříkladu článek z roku 1950 například popisuje situaci na dole Oskar (tehdy Masaryk II), kdy na nedělní směnu dobrovolně nastoupila parta dělníků a přes obtíže, vyplývající z nepřipravenosti porubu k těžbě, splnila denní normu. Odměnou dělníkům bylo jejich nadšení: „S veselou jsme vyjeli, s veselou převlékli a s veselou šli spát. S radostí nad splněným úkolem.“ Příběh z nedělní směny na dole Masaryk II, Ostravský úderník, 2. 9. 1950, s. 12. 1046 Plán těžby na rok 1950 byl stanoven na 435 870 tun černého uhlí, „protiplán“ pak na 449 340 tun. Ani jeden z těchto plánů však důl nesplnil (na 85,6 %, resp. 75,0 %); vytěženo bylo dokonce méně než předchozího roku, celkem 373 000 tun. NA, f. ČSD GŘ 1946-1950, kart. 28, sign. 190 – Statistická ročenka československého hornictví. 176


avšak řádný plán však byl překonán (110,0 %)1047 a v červenci 1950 se závod v rámci „socialistické“ soutěže umístil na druhém místě v revíru (zatímco Masaryk I se s velikým bodovým odstupem umístil až úplně na konci).1048 Pohnutá doba si zanedlouho vynutila další změnu názvu dolů. Stalo se tak k 31. prosinci 1951; důl Masaryk I, tj. bývalý Anselm, byl přejmenován na důl Eduard Urx, důl Masaryk II, tj. bývalý Oskar, na Lidice. Problémy těžby nemohly oba doly řešit náborem pracovních sil, jejichž zásoby byly limitovány. Chronický byl především nezájem o hornické povolání,1049 který se nezměnil do konce sledovaného období. Kupříkladu v roce 1962 dostal MěstNV v Hlučíně za úkol zajistit do hornictví 19 učňů. Získáni byli ale pouze tři.1050 Počet zaměstnanců petřkovických dolů tak dosáhl maxima v roce 1949, kdy zde pracovalo 2068 osob; znovu byla tato hranice překročena pouze nepatrně v letech 1954 a 1955, kdy v dole pracovalo 2352, respektive 2282 osob.1051 Tyto stavy však nedostačovaly. V dubnu 1953 chybělo v dole Eduard Urx oproti plánovaným stavům 150 pracovníků.1052 Dolům muselo být vypomáháno mobilizací krátkodobých pracovních sil. Nepočítají-li se povrchoví zaměstnanci, představovali v listopadu 1951 brigádnici polovinu všech pracovních sil obou petřkovických dolů.1053 V Petřkovicích přitom působila brigáda z podniku Svit a od léta 1949 až do léta 1950 skupina brigádníků Vojenského báňského oddílu 13.1054 V případě porubů byl podíl brigádníků ještě vyšší, navyšovala jej přítomnost vojáků; v dubnu 1953 bylo na dole Eduard Urx z 298 dělníků v rubání 66 civilních a 101 vojenských brigádníků, tj. 56,0 %.1055 Nedostatek pracovních sil byl nadto řešen rozšiřováním

1047 V roce 1949 vytěženo 146 650 tun, plán na další rok stanoven na 156 760 tun, nadplán dokonce až na 186 329 tun, tzn., že meziroční vzestup těžby měl činit 27,1 %. TAMTÉŽ – Statistická ročenka československého hornictví. 1048 Mírový závazek osazenstva dolu Masaryk II, Ostravský úderník, 23. 6. 1950, s. 2; V ostravskokarvinských dolech máme již přes 17.000 závazků, Ostravský úderník, 18. 8. 1950, s. 2; Učiňme vše pro splnění závazků v druhém roce pětiletky, Ostravský úderník, 6. 10. 1950, s. 4. 1049 Oživení soutěživosti na dole Masaryk I, Ostravský úderník, 15. 10. 1948, s. 3 1050 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1962, s. 46, rok 1963, s. 75. 1051 ZAO, f. ČSÚ KO Ostrava, kart. 51, inv. č. 159 – Roční výkaz průmyslových podniků; TAMTÉŽ, kart. 53, inv. č. 159 – Roční výkaz průmyslových podniků; TAMTÉŽ, kart. 55, inv. č. 160 – Roční výkaz průmyslových podniků. Údaje se však liší dle použité metodiky. Kupříkladu podle celostátní statistiky těžby černého uhlí zaměstnával Anselm v roce 1304 osob, Oskar pak 562, dohromady tedy 1866. NA, f. ČSD GŘ, kart. 28, sign. 190 – Statistické ročenka československého hornictví. 1052 ZAO, f. ZSÚP, kart. 24, inv. č. 68 – Zpráva o plnění plánu těžby v měsíci dubnu 1953. 1053 Konkrétně na dole Masaryk I představovali brigádnici 49,9 % všech hlubinných dělníků, na dole Masaryk II pak 47,1 %. TAMTÉŽ, kart. 23, inv. č. 68 – Stav osazenstva OKD k 26. 11. 1951. 1054 J. GOTTWEIS, Civilní brigádníci nemeškejte směny!, Ostravský úderník, 25. 8. 1950, s. 8. 1055 ZAO, f. ZSÚP, kart. 24, inv. č. 68 – Jednorázové šetření k 30. 4. 1953. Dle obecní kroniky měli brigádníci a vojáci představovat dvě třetiny osazenstva dolů. Tento údaj se však zdá být, na základě výše uvedených údajů, nadsazen. AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 294. 177


přesčasové práce stálých zaměstnanců.1056 Komplementárním jevem těchto trendů byla vysoká míra absence; v červnu 1951 kupříkladu nebylo na dole Masaryk I odvedeno 17,0 % pracovních hodin, na dole Masaryk II pak 15,3 %.1057 Objem těžby místo aby stoupal, začal klesat. V roce 1949 bylo v obou dolech vytěženo 556 980 t uhlí, což představovalo na dlouhou dobu maximum. V roce 1953 těžba dokonce poklesla pod půl miliónu tun.1058 Koneckonců zpráva o závodech OKKD se zmiňovala o „chaotických poměrech a desorganizaci“ na dole Urx, v důsledku čehož byly dolu sníženy normy.1059 Ohledně dolu Lidice nebyla kritika tak silná, projevil se jiný problém a tím bylo vydolování zásob uhlí; délka těžby se předpokládala již jen na následující tři až čtyři roky.1060 V roce 1953 byl proto důl Lidice připojen jako pobočný závod k dolu E. Urx.1061 Personální změny probíhaly i nadále, až se v roce 1955 stal novým ředitelem „úderník“ Jaroslav Miska, pozdější generální ředitel OKD.1062 Po těchto změnách, v roce 1956, plnil důl stanovený plán na 137 %1063 a ve druhé polovině padesátých let těžba meziročně pravidelně stoupala. V roce 1956 bylo vytěženo 482 590 t, o rok později už 554 023 t a v roce 1958 dosud nejvíce, tj. 580 141 t.1064 Přesto ve srovnání s výsledky, jakých bylo dosahováno na počátku druhé světové války, se jednalo o zcela nevýrazný vzestup (viz kap. 2.2). Pro šedesátá léta byl plánován další rozvoj objemu těžby černého uhlí. V závěrech XI. sjezdu strany se měla produkce do roku 1965 dokonce zdvojnásobit.1065 V návaznosti na tento předpoklad byla v roce 1961 schválena rekonstrukce tří dolů, E. Urx, Odra (Přívoz, součást dolu Jan Šverma) a Stachanov (Hrušov) a jejich sloučení do podoby velkodolu;1066 vlastní investice měly směřovat především do petřkovického dolu na výstavbu koblovského těžebního pole a do dolu Odra, který se měl stát centrem projektovaného celku. Toto rozhodnutí přišlo v době, kdy již oba petřkovické doly 1056 V červnu 1951 bylo na dole Masaryk I odpracováno v rámci přesčasové práce 5,8 % všech pracovních hodin, na dole Masaryk II pak 5,6 %. ZAO, f. ZSÚP, kart. 23, inv. č. 68 – Výkaz odpracované a odpadlé pracovní doby za VI. plánovací měsíc 1951. 1057 TAMTÉŽ. Jednalo se vcelku o průměrné údaje, absence v OKD v roce 1953 činila 19,7 %. ZAO, f. ZSÚP, kart. 24, inv. č. 68 – Zpráva o plnění plánu těžby OKR za měsíc červenec 1953. 1058 Uhelné hornictví, s. 521-524. 1059 ZAO, f. ZSÚP, kart. 24, inv. č. 68 – Kapacita závodů Ostravsko-karvinského revíru pro sestavení plánu na rok 1953. 1060 TAMTÉŽ, kart. 21, inv. č. 62 – Kapacita závodů Ostravsko-karvinského revíru (1953). 1061 J. KORÁBEK, Vývoj pojmenování dolů OKR, přiložená tabulka. 1062 J. BOLCEK (ed.), 10 let národního podniku, s. 26; Martin FRANC – J. KNAPÍK, Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Svazek I, Praha 2012, s. 976-978. Jaroslav Miska se proslavil na podzim 1950 vypracováním a zavedením vlastní metody, jež pak byla známa pod jeho jménem (prosazována „hnutím miskovců“). Např.: Miskova metoda s mechanisací pomůže k vítězství, Ostravský úderník, 1. 12. 1950, s. 6-7. 1063 AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 194, 195, 237-239, 256. 1064 Uhelné hornictví, s. 521-524. 1065 XI. sjezd Komunistické strany Československa, s. 225-241. 1066 Obdobné sloučení však navrhovala již sovětská expertíza v roce 1952. ZAO, f. ZSÚP, kart. 21, inv. č. 62 – Sovětská expertíza OKD (17. 7. 1952). 178


vyčerpaly v důsledku zhoršujících se geologických podmínek v hlubších vrstvách možnosti dalšího rozvoje.1067 Těžba v polích dolu E. Urxe, kde se nacházely již vytěžené sloje, byla v roce 1963 příčinou důlního neštěstí. Vyžádalo si celkem devět lidských životů.1068 Snad tato skutečnost byla příčinou, proč se zvažovalo jiné využití prázdných šachet. Následujícího roku zde bylo zahájeno pěstování žampiónů.1069 V první polovině roku 1962 byly podle plánu zahájeny rekonstrukční práce a následujícího roku byly otevřeny nové sloje.1070 V roce 1965 byla dokončena výstavba nové jámy č. 5 v Koblově, kam se přesunulo těžiště těžby a brzy i vedení závodu – a také centrální odval hlušiny.1071 Hlavním cílem rekonstrukce všech tří dolů bylo převedení těžby na společné patro. K 1. lednu 1967 byly doly sloučeny v nový celek, důl Vítězný únor s centrem v Přívoze. Stávající důl E. Urx získal pojmenování „Důl VÚ (tj. Vítězný únor) 2 Eduard Urx v Petřkovicích“, nový koblovský závod pak „Důl VÚ 2 Eduard Urx v Koblově“. Do roku 1968, kdy byla výstavba dokončena, se celková výše investic vyšplhala na 456 miliónů Kčs1072 a nový celek se podle počtu pracovníků a objemu těžby stal největším dolem v Ostravě.1073 Bohužel, údaje o počtu zaměstnanců pro jednotlivé součásti velkodolu se nepodařilo dohledat. Organizační změna těžby byla pouze součástí komplexu změn, kterými procházely petřkovické doly, potažmo celý ostravský revír. Druhým nejviditelnějším projevem změn byl rozvoj mechanizace. V dole Odra došlo k nárůstu podílu mechanické těžby zejména mezi lety 1966 a 1969.1074 V důsledku pokračující těžby došlo k poddolování části území Koblova. V zasažené

1067 Historie a současnost podnikání na Ostravsku, s. 74. Tato skutečnost byla nicméně typická pro celý ostravský revír, kde byly možnosti dalšího rozvoje těžby limitovány nutností jejího přesunu do obtížně dosažitelných slojí. V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 440-452, 462-476. 1068 2012].

http://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/pruval-vod-ze-starin-na-dole-urx-v-ostrave/ [5. 9.

1069 J. BOLCEK (ed.), 10 let národního podniku, s. 50. 1070 TAMTÉŽ, s. 4. Přípravy na propojení petřkovických dolů s koblovským a antošovickým černouhelným polem byly zahájeny již před druhou světovou válkou. G. KOŘENÝ (ed.), Dnešní Hlučínsko, s. 33-34. 1071 Brzy zde vyrostly dvě „haldy“, jedna u Černého lesa, která zabírala plochu 9,0 ha a dosahovala výšky 15 metrů, druhá přímo u koblovského závodu o ploše 12,8 ha a výšce až 25 metrů. ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská regionální aglomerace (1983); J. BOLCEK (ed.), 10 let národního podniku, s. 21. 1072 TAMTÉŽ, s. 4. 1073 Průměrný počet pracovníků v letech 1975 až 1985 činil necelých 5500 osob. Statistická ročenka. Okres Ostrava-město… 1981, s. 113; Statistická ročenka. Okres Ostrava-město… 1986, s. 121. 1074 Pro srovnání, v roce 1963 se mechanická těžba podílela na celkovém objemu pouze 10,8 %, v roce 1973 činil její podíl 53,6 %. Změnilo se i zajištění bezpečnosti práce, v roce 1962 byly z řad záchranářů vytvořeny stálé hlídky. Nakonec, v roce 1969 bylo založeno výpočetní středisko Dolu Vítězný únor, které jako třetí v celém revíru začalo používat elektronický počítač. J. BOLCEK (ed.), 10 let národního podniku, s. 31-36. 179


oblasti, označené jako „žluté pásmo“, byla proto zakázána jakákoliv další výstavba.1075 Dílčí obrat do stávající politiky v těžkém průmyslu přinesl XIV. sjezd KSČ z května 1971. Ten definoval nové hospodářské priority a cíle, v nichž mělo dojít k omezení „klasických oborů“ ve prospěch odvětví progresivních, například exploatace ropy a zemního plynu. Ostravská průmyslová oblast tudíž přestala být prioritním hospodářským regionem. Přesto právě v sedmdesátých a osmdesátých letech těžba černého uhlí v Československu dosahovala svého maxima, na Ostravsku v roce 1984. Na samotném Hlučínsku však došlo k útlumu. Po roce 1968 se černé uhlí dobývalo již pouze na katastrálním území Koblova.1076 V roce 1974 však veškerá doprava do koblovského pole (později rozšířeného o těžební prostor vrbické jámy) byla převedena do centrální jámy v Přívoze. Tento okamžik lze tedy symbolicky považovat za konec těžby černého uhlí na Hlučínsku, ač ta fakticky pod jeho povrchem probíhala až do roku 1991.1077 Koneckonců objekty v Petřkovicích již nesloužily svému účelu a od osmdesátých let začalo být plánováno jejich využití pro muzejní účely (viz kap. 4.3.2). Kromě černého uhlí dobývaly se na Hlučínsku stavební hmoty. Těžba štěrku a písku byla pro svou nenáročnost rozdělena do desítek menších závodů; o charakteru těžebních prací svědčí, že byly beze zbytku vykonávány ručně. V letech 1947 a 1948 probíhala v okrese Hlučín na katastrech třinácti obcí (těžilo zde 32 těžařů)1078 a v opavské části na třech lokalitách v obcích Hněvošice a Malé Hoštice.1079 Během padesátých a zejména šedesátých let však došlo ke koncentraci těžby do dvou větších lokalit, hlučínské štěrkovny a kobeřického sádrovcového lomu, a současně k její mechanizaci. Štěrk a písek se v Hlučíně začal dobývat nejpozději v roce 1949.1080 Od jara roku 1953 pak začal v lokalitě pod Vinnou horou těžit národní podnik Těžba štěrkopísku, pobočný závod Ostrava, později Štěrkopísky, n. p. Olomouc.1081 Základy rozvoje těžby byly položeny ve druhé polovině padesátých let, kdy se realizoval program průzkumu

1075 Na některých místech pokleslo území v letech 1961 až 1999 až o tři metry. F. ŽEBRÁK, Koblov, s. 246-247. 1076 Podle studie z roku 1969 nacházela se menší ložiska černého uhlí ještě v Hošťálkovicích, na dalších místech v Koblově a v Šilheřovicích. Tato ložiska však byla koncipována jako rezervní a s jejich těžbou se v blízkém časovém horizontu nepočítalo. ZAO, f. SmKNV, kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská regionální aglomerace (1983). 1077 Konečná hloubka koblovské jámy činila 882,2 m, a samotná jáma byla zasypána v roce 1997. F. ŽEBRÁK, Koblov, s. 245-246; Uhelné hornictví, s. 207. 1078 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 403, inv. č. 251 – Seznam těžařů písku v obcích okresu Hlučín (1948). 1079 M. POKORNÝ, Soupis lomů ČSR. Číslo 34. Okres Opava, Praha 1948/1949, s. 13, 21. Těžba v Hněvošicích, která zaměstnávala 20 osob, byla v roce 1950 určena ke zrušení. ZAO, f. ZSÚP, kart. 1, inv. č. 11 – Zpráva subkomise pro pracovní síly. 1080 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1949, s. 156. 1081 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 943, inv. č. 700 – Přípis MNV v Hlučíně ze dne 16. 6. 1954. 180


ložisek písku na Ostravsku.1082 V roce 1966 byla těžba přenesena do prostoru plánované přehrady. Zpočátku se počítalo s tím, že těžební plocha bude zabírat 42 ha a zásoby vystačí na deset let těžby.1083 Těžba, která byla rozšířena na plochu 140 ha (současná rozloha zaplaveného lomu), byla ukončena až v osmdesátých letech. Těžba štěrku a písku však probíhala paralelně v lokalitách v Antošovicích, Oldřišově, Vřesině, Závadě a dále v Bohuslavicích a v Dolním Benešově. Do posledně jmenované lokality měla být po vytěžení hlučínského lomu přesunuta těžba; počítalo se s tím, že dolnobenešovské naleziště bude mít roční kapacitu 400 000 m³.1084 O významu Hlučínska svědčí fakt, že na počátku osmdesátých let zde bylo vytipováno dalších 16 lokalit pro pozdější těžbu. Celková plocha těchto nalezišť měla výměru 1796,1 ha, což představovalo 59,5 % rozlohy všech nalezišť štěrkopísku v rámci ostravské sídelní oblasti.1085 V padesátých letech byla na Hlučínsku nově otevřena těžba sádrovce. Příčinou bylo vyčerpání zásob v Kateřinkách. Nový důl byl otevřen v Kobeřicích, v letech 1953 a 1956 zde byly založeny dvě šachty. Pro rok 1956 činila plánovaná kapacita 150 000 tun, přičemž výhledový plán počítal s rozšířením až na 240 000 tun.1086 Těžbu prováděl národní podnik Slezské cementárny a sádrovcové doly, n. p., později Cementárny a vápenky Kobeřice. Těžba však byla narušována přítokem spodní vody. Z tohoto důvodu musela být ukončena a začal přechod na povrchovou těžbu sádrovce. Ten byl dokončen v letech 1960 a 1961. Po svém rozšíření během šedesátých let zaměstnával kobeřický lom v průměru kolem 250 osob.1087 Došlo též ke zvýšení objemu těžby. Vzhledem k intenzitě exploatace předpokládal výhledový plán z roku 1969, že lom bude vytěžen do roku 1990. Poté měl být otevřen nový v prostoru Kobeřice-sever. Možností pro rozšíření těžby však bylo více, při geologickém průzkumu byla totiž objevena další ložiska sádrovce u Sudic.1088 Další surovinou byly cihlářské hlíny, které byly na Hlučínsku široce rozšířeny a zpracovávány vesměs v hlučínské cihelně. Severomoravské cihlárny, n. p. v Hranicích, těžily na několika lokalitách, v Hlučíně, Velkých Hošticích, ale zejména v Hněvošicích (od

1082 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 270, sign. 154.1 – Návrh vládního usnesení o Ostravsku (1955/1956). Celkový objem zásob štěrkopísku byl odhadnut na 2 miliony m³. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1966, s. 145. 1083 Celkový objem zásob štěrkopísku byl odhadnut na 2 miliony m³. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1966, s. 145. 1084 SOkA Opava, f. ONV Opava 1976-1990, kart. 221, inv. č. 124 – Koncepce rozvoje měst a obcí okresu Opava do roku 1990; ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská regionální aglomerace (1983).; AJ, Štěrk z Benešova, NO, 9. 6. 1972, s. 2. 1085 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská sídelní regionální aglomerace (1983). 1086 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 271, sign. 154.1 – IV. Ostatní průmysl (materiály komise pro rozvoj Ostravska, 1955/1956). 1087 V roce 1975 237 zaměstnanců, v roce 1980 pak 254. Statistická ročenka okresu Opava…. 1981, s. 143. 1088 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská sídelní regionální aglomerace (1983). 181


roku 1955).1089 Kromě toho byla vytipována čtyři další naleziště o společné výměře 116,1 ha.1090

3.2.2 Průmysl Po druhé světové válce bylo Hlučínsko charakterizováno jako „podindustrializovaný“ region.1091 Výsledky snah, umístit na Hlučínsko nové výrobní kapacity, se dostavily v letech 1947 až 1949. Nejdříve byl založen závod v Chuchelné, posléze další v Bolaticích a v Kravařích. V letech 1950 až 1955 probíhala rozsáhlá výstavba armaturky v Dolním Benešově a paralelně byly utvořeny komunální podniky (viz kap. 3.2.3.2) a založena kravařská STS (viz kap. 3.1.4). Tyto změny, společně s výše uvedeným otevřením sádrovcového dolu, zůstaly na dlouhá léta posledním zásahem do průmyslové báze. Vzhledem ke změně priorit po zahájení první pětiletky přestal být brán ohled na potřeby zprůmyslnění Hlučínska. Nedostatek pracovních příležitostí pro ženy existoval i nadále. Ve snaze zajistit jím alespoň částečně uplatnění v regionu byly v letech 1967 a 1973 z iniciativy MěstNV Kravaře založeny dva průmyslové podniky. Struktura podniků pak zůstala až do roku 1989 beze změny (o tom svědčí údaje tab. č. 27). V porovnání s okresem Opava lze alespoň přibližně uvést, že na Hlučínsku se soustřeďovala zhruba pětina pracovních míst v průmyslu okresu.1092 Největší rozvoj z průmyslových podniků zaznamenala dolnobenešovská armaturka. Výroba v Holluschově továrně na kotle a radiátory, předchůdce MSA, byla obnovena v srpnu 1945 a v následujících letech byla postupně rozšiřována. Tempo rozvoje lze doložit na počtech pracovníků. V září 1945 měla 95 zaměstnanců, koncem roku 1945 již 147, v roce 1946 pak 228 a v červenci 1949 už 336. Mezitím továrna prošla zásadní organizační změnou. Vyhláškou ministerstva průmyslu ze dne 25. srpna 1947 byl zřízen národní podnik Moravskoslezská armaturka v Dolním Benešově. Ten se měl orientovat na produkci průmyslových armatur všeho druhu, z šedé litiny i z barvených a lehkých kovů. Jejím základem se kromě Holluschovy továrny stal vítkovický závod firmy Dango-Dienenthal (dodnes existující podnik) a armaturka v Dolní Lipové. Přestože bylo navrhováno, aby se kmenový závod přesunul do populačně silnějších Kravař,1093 střediskem podniku zůstal Dolní Benešov, konkrétně prostory zrušené Holluschovy 1089 SOkA Opava, f. ONV Opava 1954-1960, kart. 54, inv. č. 60 – Plán hospodářského rozvoje okresu na roku 1955 (Okresní plánovací komise, 7. 3. 1955); TAMTÉŽ – Souhrnná zpráva o stavu a vývoji hospodářství podřízeného ONV za rok 1954 (OPK, 5. 2. 1955). 1090 TAMTÉŽ. Viz dále: M. HAVRLANT, Geografie Severomoravského kraje, s. 60-65. 1091 Vzhledem k tomu, že v textu se zohledňuje i území okresu Hlučín, je nutno zmínit, že v Třebovicích, obci soudního okresu Klimkovice, se nacházely energetické závody a soukromá továrna Emila Bojdy na výrobu kovového zboží a elektrozboží. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. 1092 V roce 1975 bylo z celkem 16 345 osob zaměstnaných v průmyslu 3413 zaměstnanců hlučínských závodů (tj. 20.9 %), v roce 1980 z 17 508 osob pak 3671, tj. 21,0 %. Nejvyšší míra koncentrace průmyslových kapacit byla v samotném okresním městě. Statistická ročenka okresu Opava…. 1981, s. 140-150. 1093 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 92. 182


továrny, které byly rozšířeny o vybavení vítkovického závodu.1094 Po roce 1948 směřoval největší objem investic v rámci Hlučínska do Dolního Benešova.1095 Pro první pětiletý plán se počítalo s tím, že MSA bude zaměstnávat asi 1050 osob s předpokladem dalšího rozšíření o jeden až dva tisíce v následujících letech.1096 Na první etapu výstavby byla vyčleněna částka ve výši 92,7 miliónů Kčs (podle jiných dat se mělo jednat o 65 miliónů Kčs, viz kap. 2.6), což představovalo mimo okresy Karviná a Ostrava vůbec nejvyšší investici v Ostravském kraji.1097 Projektový návrh rozhodl současně o výstavbě dělnického sídliště a učňovského střediska s internátem; na tyto stavby bylo vyčleněno dalších 24,5 miliónů Kčs.1098 Základní kámen nového areálu byl položen dne 4. června 1950. Stavbu realizovalo několik podniků z Opavy a Olomouce, které však poskytly pracovní příležitost i místním obyvatelům, zajímavé, že především ženám.1099 Do roku 1952 byla výstavba dokončena a dne 1. dubna 1954 byla v nových prostorách zahájena výroba (vlastní provoz armaturky byl zahájen o tři roky dříve). Otevřením zkušebny následujícího roku byla ukončena první investiční vlna.1100 O jejím rozsahu svědčí fakt, že mezi lety 1947 a 1952 se plocha závodu rozrostla z 2835 m² na 22 795 m², tzn. více než osmkrát a podobně i počet zaměstnanců, který roku 1955 dosáhl počtu 2154 osob včetně pobočných závodů; ke stejnému datu vzrostl objem výroby patnáctinásobně.1101 V padesátých letech se armaturka rozšířila o několik pobočných závodů. Kromě vítkovického a dolnolipovského přibyly další tři. V červenci 1951 byl do MSA včleněn závod ve Frýdlantu a o dva roky později závod v Krnově (300 zaměstnanců). Třetí pobočka byla získána v Opavě v roce 1958, kdy byl do MSA začleněn podnik Minerva, 1094 SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 58, 178-179; U. WANDERBURG, Ke stoleté historii podniku Sigma, s. 36. Dále též: ZAO, f. VKVO, kart. 4, inv. č. 36 – Seznam podniků s počtem nad 190; V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Dolní Benešov a Zábřeh, s. 160-161; Jindřich ŠTÝBAR, Přehled činnosti průmyslu a průmyslového referátu expositury ZNV v Ostravě, in: Osvobozená země, s. 162. 1095 Existence podniku měla také velký vliv na podobu Dolního Benešova. Jednak zde nacházela zaměstnání většinu místních mužů, jednak zapříčinila změnu architektonické podoby sídla (vždyť spolu s vlastní továrnou bylo projektováno i sídliště). V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Dolní Benešov a Zábřeh, s. 178-179, 259. 1096 Nutno ovšem podotknout, že výhledový plán rozšíření pracovních sil armaturky na rok 1951 nebyl ještě v roce 1950 znám. Viz: ZAO, f. ZSÚP, kart. 1, inv. č. 11 – Zpráva subkomise pro pracovní síly. 1097 Týká se investičního plánu na rok 1950. TAMTÉŽ – Přehled o návrhu investičního plánu na rok 1950 dle jednotlivých okresů. 1098 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 27, inv. č. 119 – Plán výstavby základního závodu MSA ze dne 8. 12. 1949. 1099 SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 124. 1100 Výstavba se však potýkala s řadou obtíží, především nedostatkem pracovních sil a nedodáním objednaných strojů, což vedlo ke zpoždění v plánu čerpání investic. ZAO, f. VKVO, kart. 9, inv. č. 117 – Zprávy MSA o plnění investic z července až října 1950. 1101 Výrobky však trpěly nedostatky, jakými byla vysoká zmetkovost a nízká kvalita. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 24 – Zápis ze schůze předsednictva OV KSČ v Hlučíně ze dne 22. 6. 1955. 183


do té doby výrobce šicích strojů; po delimitaci zde byla zahájena výroba vysokotlakých armatur. Dolnobenešovská MSA, od roku 1959 součást Sdružení československých armaturek, se během padesátých let stala největší armaturkou v Československu a údajně i mezi „lidově demokratickými“ zeměmi. Její výrobky byly expedovány do celého světa, především do zemí sovětského bloku.1102 V roce 1962 byla zahájena další, i když poněkud omezenější investiční výstavba.1103 Nicméně 9. srpna 1963 byla schválena koncepce rozvoje strojírenství v Severomoravském kraji. Novými centry strojírenského průmyslu se měla stát Opava, kde se plánoval zřídit Ústav uhelného strojírenství (počítalo se přitom s jeho kooperací s podnikem Ostroj), a Frýdlant nad Ostravicí, kde měl být zřízen závod pro více než 4000 zaměstnanců. Obojí bylo realizováno na úkor dolnobenešovského podniku. Ostroj získal jeden z opavských závodů armaturky (750 zam.), frýdlantský podnik tamní pobočný závod (146 zam.).1104 Delimitace pokračovaly i v následujících letech. V roce 1964 přišla armaturka o vítkovický závod, který byl začleněn do tamních železáren. Nakonec v roce 1968 došlo ke ztrátě pobočných závodů v Dolní Lipové a v Opavě.1105 Ve svazku s dolnobenešovským centrem tak zůstal pouze krnovský závod. V této době, od července 1965, však již byla benešovská armaturka součástí národního podniku Sigma s ředitelstvím v Olomouci.1106 Koncepční změny se nutně promítly do rozvoje výroby armaturky. Ve srovnání s ostatními podniky okresu Opava rostl její objem výrazně podprůměrně, stejně jako pracovní síly; pro ilustraci tohoto tempa se uvádí, že mezi lety 1961 až 1968 vzrostl počet zaměstnanců kmenového závodu z 1756 na 2026 osob.1107 Nová investiční vlna byla zahájena po roce 1975 a souvisela se získáním zakázky pro jaderný program Sovětského svazu. Ještě téhož roku započala výstavba nové haly, následujícího roku pak energobloku. Bylo potřeba nahradit staré prostory z padesátých let, které se již nacházely v havarijním stavu; výroba v nich byla ukončena v roce 1985. Sedmdesátá léta tak byla ve srovnání objemu výroby obdobím relativní prosperity.1108 V polovině osmdesátých let zaměstnávala MSA na 2500 zaměstnanců, z toho 1770 dělníků. V záměru rozvoje okresu Opava z prosince 1986 se plánovalo zvýšit počet 1102 SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 126, 180; V. KŘENOVSKÁ, Z historie Moravskoslezské armaturky… [1], s. 16; TÁŽ, Z historie Moravskoslezské armaturky… (2.), s. 16; TÁŽ, Z historie Moravskoslezské armaturky… (3.), s. 16; U. WANDERBURG, Ke století historii podniku Sigma, s. 36. 1103 Nové výrobní prostory o rozloze 10 000 m² měly být uvedeny do provozu v letech 1965 a 1966. V. KŘENOVSKÁ, Z historie Moravskoslezské armaturky… [1], s. 16. 1104 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 6, inv. č. 22 – Důvodová zpráva k Návrhu usnesení vlády (říjen 1963), s. 1-5. 1105 V. KŘENOVSKÁ, Z historie Moravskoslezské armaturky… (2.), s. 16. 1106 TAMTÉŽ; U. WANDERBURG, Ke stoleté historii podniku Sigma, s. 36-37. 1107 V letech 1961 až 1968 současně vzrostl objem výroby o 61,7 %. Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 87. 1108 Během let 1968 až 1975 se objem výroby zvýšil o 40,9 %, v letech 1975 až 1980 dokonce o 58,2 % a dosáhl hodnoty 557 miliónů Kčs. Během let 1975 až 1980 pak vzrostl počet zaměstnanců z 2043 na 2285. Statistická ročenka okresu Opava…. 1981, s. 141. 184


pracovních míst o dalších 300.1109 Jednalo se o poslední výhledové rozšíření podniku ve sledovaném období, neboť po plánovaném dokončení haly v roce 1989 se žádné další investice již nepředpokládaly.1110 Mezitím se uskutečnily dvě organizační změny. Prvního dne roku 1978 ztratila armaturka svůj poslední pobočný závod a v roce 1979 byl olomoucký podnik Sigma změněn na koncern.1111 K osamostatnění armaturky došlo až po pádu komunistického režimu dne 1. ledna 1990, kdy byla obnovena pod názvem Sigma Dolní Benešov.1112 Kromě armaturky se na Hlučínsku nacházelo několik středně velkých průmyslových podniků. Existence dvou z nich je spjata se jménem ostravského podnikatele Eduarda Wiśniowského-Višňovského. Ten v roce 1946 odkoupil chuchelenskou továrnu a dne 1. srpna 1947 založil podnik na výrobu provazů, Slezskou provazárnu, která zaměstnávala asi 40 osob.1113 Krátce po zahájení výroby byl nicméně podnik znárodněn a přešel do správy národního podniku Elektro Praga; ten do Chuchelné přesunul výrobu z Třebovic.1114 V roce 1951 továrnu získala Sigma (Pumpy) Lutín a změnila ji na závod vyrábějící plastové výlisky. Závod byl současně výrazně rozšířen, na podzim 1951 zaměstnával již 390 osob, z toho 230 žen.1115 V roce 1954 byl chuchelenský závod začleněn do nově utvořeného podniku Lisovny nových hmot (LNH), jehož ředitelství sídlilo ve Vrbně pod Pradědem. Výroba byla nicméně redukována, neboť v roce 1955 zaměstnávala továrna jen 188 osob, z toho 150 žen.1116 V následujících letech byl podnik znovu rozšiřován a od počátku šedesátých let zaměstnával v průměru kolem 500 osob. Tempem růstu objemu výroby, mezi roky 1961 a 1969 celkem o 81,2 %, se v rámci okresu Opava řadila do středu pomyslné tabulky.1117 Poté, co podnikatel Višňovský přišel o svou továrnu, dohodl se v únoru 1949 s bolatickým národním výborem a přesunul sem výrobu z Chuchelné. Prvním sídlem podniku 1109 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 88, inv. č. 87 – Záměry okresu Opava na 8. pětiletku; V. KŘENOVSKÁ, Z historie Moravskoslezské armaturky… [1], s. 16. 1110 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 89, inv. č. 88 – Generel rozvoje okresu Opava do roku 2000 (březen 1988). 1111 V. KŘENOVSKÁ, Z historie Moravskoslezské armaturky… (2.), s. 16 1112 U. WANDERBURG, Ke stoleté historii podniku Sigma, s. 37. 1113 SOkA Opava, f. OÚOP v Opavě, kar. 1, inv. č. 4 – Zpráva o činnosti sociální pracovnice ze dne 2. 8. 1948. 1114 1949.

SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 942, inv. č. 696 – Přípis Elektro Praga ze dne 25. 1.

1115 ¨ ZAO, f. ZSÚP, kart. 55, inv. č. 107 – Přípisy chuchelenského závodu z listopadu a prosince 1951. 1116 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1240, inv. č. 1138 – Výhledový plán závodu LNH Chuchelná (15. 3. 1955); J. GEBAUER, Od lesů knížat Lichnovských k Opavské lesní, a. s., NO, 25. 4. 2002, s. 6. 1117 Stagnoval i počet zaměstnanců. V roce 1961 jich měla lisovna 485, v roce 1968 pak 515. Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 87-88. V roce 1961 činil celkový objem výroby 31 miliónů Kčs, v roce 1968 pak 56 miliónů Kčs. Do roku 1975 se objem výroby zvýšil o 53,5 %, do roku 1980 o dalších 44,2 % na 124 miliónů Kčs, přitom počet zaměstnanců se neměnil a kolísal kolem 580 osob. Statistická ročenka okresu Opava…. 1981, s. 142. 185


byl zbytkový statek, kde obnovená Slezská provazárna zaměstnávala 83 osob. Avšak záhy, dne 9. listopadu 1949, byl rozhodnutím OV KSČ v Hlučíně podnik ke dni 1. ledna 1950 znárodněn. Tímto datem byl současně včleněn do národního podniku Konopa (se sídlem v Českém Krumlově) jako závod č. 11. Podnikatel Višňovský, který se po znárodnění stal ředitelem bolatického závodu, však nový post dlouho nedržel. V únoru 1950 byl těžce zraněn při letecké havárii a na své místo již nenastoupil. Podnik se nicméně dále rozvíjel, ještě během roku 1950 vzrostl počet zaměstnanců na 132 a o dva roky později, do roku 1952, dokonce na 192 osob. Prvního dne roku 1953 byl závod delimitován a stal se součástí podniku Lyko Olomouc jako závod č. 4 (resp. č. 7). Paralelně byla opět rozšířena a navýšena výroba. Ještě před koncem padesátých let se udála třetí změna. Dne 1. dubna 1958 byl podnik Lyko zrušen a bolatická továrna byla včleněna do národního podniku Juta se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem. Juta měla v Československu celkem deset závodů, Bolatice byly závodem č. 8. Po této změně se změnila i orientace výroby. V roce 1964 byl sortiment výroby rozšířen o konfekci, v roce 1965 byla zřízena dílna pro úpravu a impregnaci řemenů a nakonec, v roce 1966, byla zavedena výroba textilních řemenů.1118 Bez větších změn podnik fungoval do 1. ledna 1989, kdy byl rozšířen o krnovskou provozovnu přádelny konopí, která měla 90 zaměstnanců.1119 Třetím z podniků, který vznikl jako výsledek snahy zajistit průmyslové kapacity pro Hlučínsko, byl Závod Stanislava Kostky Neumanna, který byl na jaře 1948 zřízen jako pobočný závod krnovské prýmkárny. Ta zpočátku fungovala formou jakési rozptýlené manufaktury, neboť ve vlastním závodě docházelo pouze k distribuci materiálu, zatímco vlastní práce probíhaly v domácnostech. Tento způsob výdělku se stal na čas sociálním fenoménem, do kterého byly zapojeny nejen zaměstnané ženy, ale i členové jejich rodin. Práce započaly hned na jaře 1948, z původních 150 zaměstnaných žen vzrostl jejich počet do roku 1952 na proponovaných 300, poté však začal postupně klesat.1120 Pokles pokračoval i v šedesátých letech, v roce 1963 zaměstnával 205 žen, z nichž pouze 35 pracovalo v závodě. Do roku 1966 klesl počet zaměstnanců o polovinu na 155 osob, do roku 1969 na 127 a dokonce se uvažovalo závod zcela zrušit.1121 Zpochybňování své existence nicméně závod ustál a během sedmdesátých let, poté co byla provedena rekonstrukce a k závodu připojena pobočka v Osoblaze, došlo k rozšíření výroby. Práce po domácnostech byla nahrazena výrobou v dílně, která na dvě směny zaměstnávala celkem 60 osob. Změnil se tím charakter podniku, který koncentrací výroby definitivně přestal vykonávat funkci „sociální podpory“. Na stranu druhou vzestup výkonu výroby byl doprovázen růstem mezd, které se začaly přibližovat prů-

1118 J. GEBAUER, Od lesů knížat Lichnovských k Opavské lesní, s. 6; V. ŠTĚPÁN, Bolatice, s. 363-364. 1119 Koncem šedesátých let zaměstnával závod Juta Bolatice 270 osob. Během sedmdesátých let stoupl jejich počet na 350 v roce 1975 a 380 v roce 1980. V roce 1974 byla pak zavedena výroba obilních pytlů. J. GEBAUER, Od lesů knížat Lichnovských k Opavské lesní, s. 6; Statistická ročenka okresu Opava…. 1981, s. 147. 1120 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 115-117; Z. NÁLEPKA, 10 let domácké práce, s. 14. 1121 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 210-211. 186


měrným výdělkům.1122 Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vznikly v Kravařích dva menší průmyslové závody. Pobočný závod bohumínské Slezanky, výrobního družstva invalidů, byl založen roku 1967. Závod zaměstnával osoby se sníženou pracovní schopností, celkem 15 osob v dílně a kolem 30 osob v domácnosti. Výroba ve Slezance se uskutečňovala jednoduchou, rukodělnou formou,1123 její zřízení lze proto oprávněně interpretovat jako potřebu nahradit kapacity transformované prýmkárny. V listopadu 1972 byl v Kravařích po zdlouhavých jednáních zřízen pobočný závod braneckých železáren. Závod, který zaměstnával na dvě směny celkem 70 osob, se orientoval na produkci stavebního kování.1124 Ve městě Hlučíně se nacházelo několik menších podniků stavebního průmyslu. Všechny byly po únoru 1948 znárodněny (podle zák. č. 121/1948 Sb.)1125 a včleněny do národních podniků. Největšími z nich byly parní cihelna a továrna na šamotová kamna Waltera Holuschy, která zaměstnávala na 70 osob. Po jejím znárodnění ji převzaly Československé stavební závody, respektive Slezské cihelny, národní podnik Hranice.1126 Ve městě se dále nacházela stolárna a pila, závod Oskar Knebel a spol., později firma Janíček, která zpracovávala kulatinu. V prosinci 1945 měl 37 zaměstnanců, z toho 3 úřední síly.1127 Podnik kromě toho převzal živnosti ve Štěpánkovicích a v Hlučíně a po roce 1948 byl začleněn do Severomoravských dřevařských závodů, v jejichž rámci se specializoval na výrobu zdvojených oken a balkónových dveří; poté zaměstnával průměrně kolem 200 osob.1128 Potravinářský průmysl byl na Hlučínsku zastoupen pouze několika malými závody. V okrese Hlučín se v roce 1953 nacházely čtyři mlýny, ale pouze jeden z nich, v Sudicích, sloužil svému účelu.1129 V Hlučíně se pak ještě nacházel závod Slezských mlýnů, národního podniku v Krnově; v roce 1950 zaměstnával celkem 34 zaměstnanců.1130 Z dob Rothschildů byl v Bohuslavicích v provozu nevelký lihovar

1122 V roce 1975 měl závod již 131 zaměstnanců, v roce 1980 pak 174. Výrazně narostl objem výroby, ve stejném období ze 17 miliónů Kčs na 49 miliónů Kčs. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 210-211; Statistická ročenka okresu Opava... 1981, s. 146. 1123 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 210-211. 1124 TAMTÉŽ, s. 211-212. 1125 Zákon ze dne 28. dubna 1948 o znárodnění ve stavebnictví č. 121/1948 Sb., částka 47. 1126 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1946, s. 131, rok 1950, s. 195. Na počátku osmdesátých let zaměstnávala vlastní cihelna asi 45 osob, blokovna cihelny dalších asi 20 osob. Statistická ročenka okresu Opava…. 1981, s. 144. 1127 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 940, inv. č. 692 – Nedatovaný protokol; TAMTÉŽ – Protokol o revizi fy O. Knebel a spol. ze dne 30. 1. 1946; SOkA Opava, f. OÚOP v Opavě, kar. 1, inv. č. 4 – Zpráva o činnosti sociální pracovnice ze dne 2. 8. 1948. 1128 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1962, s. 57-58; TAMTÉŽ, rok 1969, s. 251; Statistická ročenka okresu Opava…. 1981, s. 144. 1129 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 943, inv. č. 699 – Přípis ONV v Hlučíně Krajskému národnímu výboru v Ostravě ze dne 10. 3. 1953. Před tímto datem se však na území okresu Hlučín nacházelo celkem sedm větrných mlýnů. 1130 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1949, s. 195. 187


(8 zaměstnanců), který později převzaly Slezské závody lihovarské a potravinářské.1131

3.2.3 Živnosti a služby Živnostenský rejstřík pro Hlučínsko byl v době okupace odvezen do Ratiboře, sídla landrátu. Po válce však nebyl vrácen, OSK v Hlučíně začala proto v prosinci 1945 zpracovávat rejstřík nový. Podle něj bylo ke dni 1. března 1947 v okrese Hlučín v evidenci 740 živností,1132 k 1. prosinci téhož roku pak 765 živností.1133 Nejpočetněji byly zastoupeny živnosti obchodní (smíšeným zbožím i specializované), pekařské, řeznické, obuvnické, truhlářské, krejčí a švadlen a též hostinské.1134 V opavských obcích okresu Hlučín bylo pak ke dni 24. června 1949 evidováno 83 živnostenských oprávnění.1135 Znamená to tedy, že na celém Hlučínsku se koncem čtyřicátých let nacházelo nejméně 850 živností. Přes mezery v evidenci je zřejmé, že během třicátých let a druhé světové války počet živností podstatně ubyl. Vždyť v roce 1930 bylo na Hlučínsku 1788 živností.1136 Kupříkladu v letech 1946 a 1949 bylo jenom v kategorii výrobních živností zrušeno čtrnáct živnostenských oprávnění.1137 V případě nevýrobních živností byl úbytek, jak dokládá sonda do počtu hostinských živností, ještě výraznější.1138 Na tomto poklesu se podílela i skutečnost, že někteří jejich majitelé se již po válce nevrátili zpátky.1139 Podle dekretu č. 5/1945 Sb. byly nad živnostenskými podniky zaváděny národní správy. V roce 1946 bylo v okrese Hlučín 85 těchto správ. Nejvíce z nich existovalo nad 1131 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu (6. 9. 1951). 1132 TAMTÉŽ, kart. 394, inv. č. 204 – Živnosti k 1. 3. 1947. 1133 Z celkového počtu bylo 71 pod národní správou a 144 neprovozovaných. Nejvíce živností se nacházelo v obcích Hlučín (celkem 125 živností, tj. takřka šestina), Kravaře (66), Petřkovice (51), Dolní Benešov (49) a Ludgeřovice (42); v tomto směru je nápadný též vysoký podíl živností v klimkovické obci Třebovice (46). TAMTÉŽ, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. 1134 V roce 1947 bylo v okrese Hlučín 68 pekařů, 48 řezníků, 34 obuvníků, 33 truhlářů, 49 krejčích a švadlen a dále 78 hostinců a řada dalších méně početných živnostenských oborů. Relativně početně byl zastoupen obor autodopravců, kterých bylo 25. Obchodům se smíšeným zbožím bylo celkem 88, nejvíce v samostatném Hlučíně, kde bylo 10 obchodů, obchodů s textilem bylo asi 60; kromě nich bylo v regionu ještě několik dalších prodejen. N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 298, 306, pozn. 1. 1135 Nutno zohlednit fakt, že po roce 1949 zůstalo v okrese Opava pouze 7 z původně 12 obcí. SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 291, inv. č. 921 – Seznam živností k 24. 6. 1949. 1136 Část ztrát však připadá na územní disproporce. N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 298, 306, pozn. 1. 1137 Údaje za okres Hlučín: L. BAJGER, Ostravsko, mapa č. 2. 1138 Ve městě Hlučín poklesl mezi lety 1945 a 1948 počet hospod z 11 na 7, tj. zhruba o jednu třetinu. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1948, s. 153. 1139 Ve srovnání s okolními okresy tak byla živnostenská sféra na Hlučínsku zastoupena podstatně slaběji. N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 294, 306, pozn. 1. 188


živností pohostinskou (celkem 16 správ), pekařskou (13) a řeznickou (11). Do srpna 1947 počet národních správ narostl na celkem 173; správa tedy existovala nad čtvrtinou všech živností (tj. 23,1 %). Zajímavý je přitom rys, že nové správy se koncentrovaly do vybraných lokalit; nejvíce jich přitom bylo v Petřkovicích (49).1140 Od poloviny roku 1947 začal počet národních správ klesat, poslední den roku 1947 bylo v okrese 71 těchto správ.1141 Národními správci na Hlučínsku se ve většině případů stávali lidé nepocházející z regionu.1142 Příčina spočívala nejen v dlouhou dobu nevyřešené státní a národní spolehlivosti obyvatel Hlučínska, ale zřejmě též v tom, že hlučínské obyvatelstvo, vesměs dělnické (viz kap. 4.2), disponovalo pouze omezenou znalostí českého pravopisu, případně „manažerských“ schopností. Mezi národními správci se tak jako v jiných částech českého pohraničí1143 vyskytovali tzv. zlatokopové. Případy nezákonného obohacování nebyly nijak výjimečné. Zřejmě největší případ se udál v Kravařích, kde byl koncem roku 1947 odhalen rozsáhlý podloudný obchod s textilem.1144 Velký ohlas vyvolal případ národního správce hlučínské pily Valentina Káni, který byl obviněn ze zpronevěry.1145 V souvislosti s finančními transakcemi mezi pilou a šilheřovickou národní správou se v roce 1953 musel zodpovídat i její správce Josef Onderka.1146 Obdobných případů by bylo možno uvést jistě více,1147 přičemž vzhledem k charakteru této činnosti lze oprávněně usuzovat, že rozsah nezákonného jednání správců byl mnohem větší, než jak o něm vypovídají archivní dokumenty. 1140 Skutečnost, že seznam nemusí být úplný, je možno doložit na příkladu Kravař, kde k srpnu 1947 nebyla evidována ani jedna národní správa. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 403, inv. č. 240 – Sdělení MNV o národních správách na zemědělském majetku v obci (srpen 1947). 1141 TAMTÉŽ, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. 1142 TAMTÉŽ, kart. 940, inv. č. 692. Národní správu vykonávala svého času i populární lidová pisatelka Ludmila Hořká, vlastním jménem Marie Šindelářová. TAMTÉŽ – Žádost Viléma Strnadela o udělení národní správy (23. 11. 1945). 1143 N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 298. 1144 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 112. 1145 V. Káňa současně získal funkci národního správce na pile. Ve svůj prospěch dokázal skloubit funkci předsedy výboru i národního správce, mj. zneužíval práci německého obyvatelstva. Avšak po revizi hospodaření ze strany okresní komise byl pro obvinění ze zpronevěry v únoru 1946 z funkce správce odvolán. Současně se objevilo obvinění, a hned z několika stran, že během mnichovských událostí vykonával ordnerskou službu. Případ nakonec skončil před hlučínským soudem. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 940, inv. č. 692 – Presidiální spis OSK v Hlučíně ze dne 12. 3. 1946. 1146 TAMTÉŽ, kart. 956, inv. č. 757 – Zápis zapsaný dne 13. 11. 1953 u ONV v Hlučíně. Samotný J. Onderka, který později působil při ústřední národní správě v Šilheřovicích, byl pro častá opilství propuštěn. TAMTÉŽ – Přípis Ředitelství statků a lesů z roku 1946. 1147 Kupříkladu jistý Ferdinand Benda, který po roce 1949 získal správu nad kravařským hostincem na Nádražní ulici, měl dle výsledků revize zkrátit tržbu o 65 000 korun, dále neplatil pohledávky, ani nápojovou daň a obecní dávky a poplatky. TAMTÉŽ, kart. 940, inv. č. 692 – Zdůvodnění zrušení národní správy ze dne 17. 4. 1951. 189


Národní správy na Hlučínsku v řadě případů přetrvaly řadu let. Poslední byly likvidovány do konce roku 1951.1148 Navíc vzhledem k tomu, že nebyl proveden odsun původních vlastníků, soužití mezi národním správcem a majitelem bylo velmi častým jevem, stejně jako jejich vzájemné spory.1149 Konfiskace majetku dle dekretu č. 108/1945 Sb.1150 probíhala na Hlučínsku od roku 1946 do roku 1949, přičemž o zbývajících podstatách bylo rozhodnuto vesměs v letech 1950 až 1952 (okolnosti konfiskací jsou vypsány v kap. 2.5, průběh v zemědělství pak v kap. 3.1.2). Podle neúplně zachovaného dossier konfiskačních výnosů byl na Hlučínsku konfiskován majetek ve 394 (až 399)1151 případech, přičemž do tohoto údaje jsou zahrnuty i případy, kdy byla konfiskována jen ideální polovina majetku. Dle jednotlivých soupisových karet, které se zachovaly ve fondu FNO, je možno konstruovat časový průběh konfiskačního řízení.1152 Rozhodování o konfiskování majetku probíhalo od prosince roku 1946 do října roku 1949. Nejrychleji bylo rozhodnuto v okrese Opava. První výnosy jsou datovány prosincem 1946, většina konfiskací však nese datum 1947 s tím, že rozhodnuto bylo v měsících od ledna do srpna; pouze několik případů, maximálně deset, bylo rozhodnuto až v roce 1948.1153 Naopak v obcích spadajících pod okres Hlučín a později pod okres Ostrava probíhalo rozhodovací řízení podstatně pomaleji. Drtivá většina výnosů pochází totiž z roku 1948, vesměs ze září a z října s tím, že výnosy, vůči kterým bylo odvoláno, byly zamítnuty během roku 1949.1154 Bohužel, tento přehled má jeden zásadní nedostatek, není přesně možno vyčíslit, kolik výnosů se týkalo živností. Jak dosvědčují jednotlivé případy, s velkou pravděpo1148 Nad hostincem v Kravařích byla národní správa zrušena v dubnu 1951. TAMTÉŽ – Zdůvodnění zrušení národní správy ze dne 17. 4. 1951. Další případy sporů viz: ZAO, f. KV NF Ostrava, kart. 55, inv. č. 97 – Spisy, týkající se národních správ nad hostincem v Rohově, řeznictvím v Kravařích a lékařskou praxí v Hlučíně. 1149 Jako příklad lze uvést například správu nad hostincem U Slaninů v Kravařích, kde se spory táhly několik let, než byla záležitost vyřešena jeho konfiskací a předáním komunálnímu podniku. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 74. 1150 Dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy č. 108/1945 Sb., částka 48. 1151 Ve třech případech z Hlučína a v jednom z Petřkovic je konfiskační výměr neúplný. NA, f. FNO-soupisové archy, kart. 1328 – Archy jednotlivých konfiskačních výnosů. 1152 Podstatný je fakt, že zachycuje všechny obce soudního, nikoliv politického okresu; tedy celého Hlučínska. Zde se nachází jak jednotlivé konfiskační karty, celkem 174 výměrů, tak také dva dílčí soupisy pro obce Sudice a Třebom. Při srovnání popisných čísel uvedených v obou seznamech a jednotlivých karet nebyla nalezena shoda. Jedná se tudíž s největší pravděpodobnosti o další konfiskační výměry. Celkově však i tento přehled má v celkovém průběhu konfiskačního řízení jen dílčí, i když důležitý význam. Fond národní obnovy byl totiž s účinnosti od 1. července 1951 zrušen a další osudy konfiskátů, především rušení konfiskací, nemohou být zachyceny. TAMTÉŽ. 1153 Potvrzuje to i hlášení předsednictvu vlády. NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 974, inv. č. 1282/6 – Příloha ke spisu čj. 11440 (1947). 1154 Jenom jako námět k dalšímu bádání je možno navrhnout důvodové zprávy, které doprovázely rozhodnutí o konfiskaci. V přístupech jednotlivých okresů byly totiž vcelku podstatné rozdíly. NA, f. FNO-soupisové archy, kart. 1328 – Archy jednotlivých konfiskačních výnosů. 190


dobností byly všechny majetky s národní správou zkonfiskovány.1155 To by znamenalo úbytek asi jedné čtvrtiny soukromých živností; počet živností na Hlučínsku ke konci roku 1949 lze tedy odhadnout na asi 640.

3.2.3.1 Likvidace řemesel a živností Obdobně jako v zemědělství, i v případě soukromých živností a řemesel zahájil komunistický režim po svém uchopení moci jejich likvidaci.1156 Rozhodnutí o zahájení tzv. socializace živností a řemesel padlo na zasedání ÚV KSČ v listopadu 1948. Prostředkem, jak přimět živnostníky ke vstupu do socialistického sektoru, se stalo jednak přednostní zásobování státních a družstevních podniků, jednak vyloučení všech samoživitelů z vázaného trhu dne 1. ledna 1949. Volný trh byl přitom koncipován tak, aby doplňoval omezený, ale cenově výhodnější trh vázaný.1157 Tato opatření přinesla okamžitý úspěch, do 20. února téhož roku byla odhlášena nebo dána do klidu desetina všech řemeslných a obchodních živností.1158 Obzvláště velký důraz byl položen na likvidaci soukromého obchodu; ta také probíhala nejrychleji a již koncem roku 1949 zaujímal „socialistický“ sektor celou třetinu, koncem roku 1951 pak již 98,2 % objemu maloobchodního obratu.1159 Od jara 1950 začala druhá etapa likvidace živností, která byla v hlavních rysech dokončena do konce roku 1952. Při zhodnocení rychlosti likvidace je nutno přihlédnout k tomu, jaké újmy utrpěl sektor malovýroby a maloobchodu během předchozího vývoje, obzvláště za druhé světové války.1160 O rozsahu procesu a jeho dopadu svědčí, že zatímco v letech 1946 a 1947 zaměstnávaly živnosti v Českoslo1155 NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 974, inv. č. 1282/6 – Přípis Úřadu předsednictva vlády ze dne 8. 12. 1947. 1156 Srovnej programové prohlášení K. Gottwalda: Akční program nové Gottwaldovy vlády, RP, 12. 3. 1948, s. 1-2. Prohlášení obsahovalo mj. příslib živnostenských úvěrů. Ale když v srpnu 1948 začala kampaň proti šmelinářům, její hrot směřoval vůči střední třídě jako celku. Přitom snahy komunistické strany prosadit omezení soukromého podnikání lze datovat již do roku 1947. Z. JIRÁSEK, K likvidaci soukromého podnikání, s. 142-148. 1157 Bez přídělových lístků se tak ocitla skoro čtvrtina populace, celkem 2 877 300 osob. M. KOPEČEK, Likvidace soukromých živnostníků, s. 107-127. K cenovým relacím pak viz: M. FRANC – J. KNAPÍK, Průvodce… II, s. 1209-1210. 1158 Tato rychlost režim do jisté míry překvapila a z obavy před zhroucením trhu bylo rozhodnuto přistupovat k likvidaci diferencovaně. M. KOPEČEK, Likvidace soukromých živnostníků, s. 107-127. 1159 Koncem roku 1951 proběhla reorganizace, během které bylo řízení prodeje rozděleno na krajskou a okresní úroveň. Tato dělba pak byla následujícího roku doplněna o vymezení oblasti působnosti mezi družstvy, která měla dále působit na venkově a v malých městech, a národními podniky, které měly působit ve větších městech a průmyslových střediscích. Ke konci padesátých let, v roce 1958, bylo řízení maloobchodu převedeno na krajskou úroveň. Halina STARZYCZNÁ – Jan STEINER, Proměny obchodního podnikání v českých zemích v letech 1930/1945-1950, SlSb 93, 1995, č. 3, s. 223-229; H. STARZYCZNÁ – J. STEINER – Ladislav ŠÍPEK, Rozvoj a problémy socializovaného obchodu v Československu (1950-1989) – 1. část, SlSb 94, 1996, č. 4, s. 296-297. 1160 M. KOPEČEK, Likvidace soukromých živnostníků, s. 124. 191


vensku asi 900 000 osob, v roce 1961 zanedbatelných 6601.1161 Služby a obchod nadále vykonávaly výhradně podniky „socialistického“ sektoru, tj. národní podniky, komunální podniky měst a obcí a podniky družstevní. Počátek systematické likvidace živností souvisel s vytvářením tzv. optimální sítě řemesel a služeb, občas nazývaným jako plán „Ř“; již kvóty optimální sítě totiž ve svém důsledku znamenaly redukci počtu provozoven. Návrh z dubna 1949, který vypracoval plánovací referát KNV v Ostravě, se týkal 49 oborů. Ty měly být postupně převáděny do socialistického sektoru, přičemž do roku 1953 mělo v soukromém vlastnictví zůstat maximálně 13,5 % živností.1162 Do návrhu optimální sítě okresu Hlučín bylo zahrnuto celkem 330 živností o 844 činných osobách, které byly rozděleny do 31 oborů.1163 Plánovací referát však zjistil, že není možno již tak nedostačující živnostenskou síť více omezovat. Navrhl snížit rozsah pouze u tří oborů, u ostatních ponechat stávající stav, respektive v případě pěti oborů dokonce založit nové. V celkové bilanci tak mělo ubýt jen 19 živností (tj. 5,8 %). Koneckonců i v případě pekařství, kde měla proběhnout nejrazantnější redukce, bylo konstatováno, že: „Směrné číslo nemůže býti v případě okresu hlučínského dodržováno, protože běží o živnosti poměrně velmi malé a špatně vybavené.“1164 Projednávání a realizace návrhu optimální sítě znamenaly víceméně zachování existujícího rozsahu služeb,1165 umožňuje však detailnější vhled do stavu sítě živností a služeb, především poukazuje na její nerozvinutost. Plán optimální sítě řemesel na rok 1951 již sestavovaly samotné okresy. Výsledek byl nicméně podobný, i v tomto případě byla navrhována optimální síť rozsáhlejší (celkem 516 pracovníků), než jaký byl skutečný stav; v okrese Hlučín se nedostávalo 78 pracovních sil. Z tohoto důvodu bylo možno provést rušení provozoven pouze v 6 z 34 oborů. Návrh současně vytvářel tzv. atrakční obvody, tj. oblasti působnosti jednotlivých služeb. Již zde je patrna tendence koncentrovat služby do vybraných velkých sídel, zejména do Hlučína a do Kravař.1166 Koncem roku 1951 požádal KNV v Ostravě o revizi stávající optimální sítě. Hlučínský ONV se měl při zpracování plánu držet výhradně oborů nutných pro „běžné 1161 K. KAPLAN, Kořeny [2], s. 19. 1162 N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 305. 1163 Nejpočetnějšími živnostmi byli pekaři (57 živností), krejčí (49) a řezníci (41), rozšířenými obory byli dále obuvníci (32), truhláři (27), kováři (26), vulkanizéři (23) a holiči (21). Největší živnost se přitom nacházela v Chuchelné. Byla to živnost truhlářská, která zaměstnávala 32 osob. Truhláři byli největšími zaměstnavateli vůbec (celkem 201 osob), což v přepočtu znamenalo 7,4 osob na jednu živnost. Mezi větší živnostníky náleželi elektrotechnici (průměrně 7,0 osob na živnost), cementáři (4,8), zámečníci (3,8) a knihaři (3,5). Ostatní živnosti byly vesměs vykonávány buď výhradně majitelem, případně jednou pracovní silou. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 447 – Návrh optimální sítě řemesel v Ostravském kraji (1949). 1164 TAMTÉŽ. 1165 TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 451 – Návrh optimální sítě distribuční v Ostravském kraji (duben 1949). Jak však z přípisu ONV v Hlučíně vyplynulo, návrh vesměs kopíroval elaborát OŽK v Opavě. TAMTÉŽ – přípis KNV v Ostravě ze dne 10. 5. 1949. 1166 Atrakční obvod Hlučína zahrnoval východní část okresu Hlučín a celkem 19 obcí, Kravař pak zbývající část okresu o 11 obcích. TAMTÉŽ, kart. 941, inv. č. 695 – Návrh optimální sítě řemesel. 192


potřeby“ místního obyvatelstva.1167 To v praxi znamenalo další omezování sítě služeb. ONV navrhl snížit počet zaměstnanců u 14 oborů, přičemž celkem mělo dojít ke snížení z 253 na 166 zaměstnanců, tj. o celou třetinu. Navýšení se v tomto případě týkalo pouze tří oborů.1168 Další metodu, jak přimět živnostníka, aby se vzdal své živnosti, představoval nábor, ne nepodobný agitačním kampaním v zemědělství. Ze zápisu z takového náboru do sdruženého komunálního podniku v Hlučíně z roku 1951 poněkud zaráží vysoký věk živnostníků. Z osmi živnostníků byli všichni až na jednoho starší 45 let (z nich byli navíc dva invalidé). Paradoxně, byla to právě skupina nejstarších živnostníků, která kladla likvidaci řemesel nejhouževnatější odpor.1169 Od roku 1949 do června 1951 zaniklo v okrese Hlučín celkem 123 živností, přičemž nejrychleji proces likvidace živností probíhal během první poloviny roku 1951.1170 Dle přehledu živností ze dne 17. září 1951 pak zůstávalo v okrese Hlučín 196 soukromých živností.1171 Lze tedy na základě uvedených dat uvažovat, že nezahrnují všechny živnosti, především ty, které byly na počátku roku 1949 přerušeny. Nejrychleji přitom proběhla likvidace soukromého obchodu. V roce 1951 bylo v okrese Hlučín celkem 196 prodejen maloobchodu, ale pouze 27 z nich (tj. 13,8 %) náleželo soukromníkům; přitom ani jeden z nich si nemohl dovolit zaměstnávat alespoň jednu pracovní sílu.1172 Podle rozpisu optimální sítě služeb a řemesel z 31. března 1952 bylo v okrese Hlučín celkem 163 soukromých živností, přitom dalších 139 závodů bylo již v socialistickém sektoru. Je tedy patrné, že nejpozději v této době získal socialistický sektor převahu nad soukromým. Zatímco v soukromém sektoru pracovalo jen 188 osob, ve státním a družstevním 430; na jeden socialistický podnik tak připadalo 3,1 pracovníků, na soukromý pak jen 1,2. Je tedy zřejmé, že soukromou živnost vykonávali výhradně samotní majitelé, výjimečně s jednou osobou v zaměstnaneckém poměru. Největší soukromou živností v této době bylo zámečnictví v Dolním Benešově, ve kterém pracovaly tři osoby. Výraznou převahu přitom měl socialistický sektor v pekařství a pohostinství a zcela 1167 TAMTÉŽ – Přípis KNV v Ostravě ze dne 28. 12. 1951. 1168 TAMTÉŽ, kart. 941, inv. č. 695 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 15. 2. 1952. 1169 Mimovolně však ze zápisu vyplývá i relativně laxní přístup ONV; řada živnostníků nebyla totiž oslovena vůbec. TAMTÉŽ, kar. 1078, inv. č. 964 – Zpráva plánovacího referátu ONV v Hlučíně ze dne 27. 2. 1951. 1170 N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 304-305. Od 1. ledna 1950 až do 26. července 1950 bylo do národních, družstevních a komunálních podniků začleněno 56 živností. Z dílčí sondy za rok 1951 pro hlučínské obce spadající pod ONV Opava je evidentní, jaký byl trend vývoje počtu soukromých živností. Za necelý rok nebyla ustavena ani jedna živnost, naopak šest bylo dáno do klidu a 36 bylo odloženo nebo zaniklo. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 747, inv. č. 457 – Seznamy živností za rok 1951. 1171 Nejvíce soukromých živností se nacházelo v obcích Hlučín (30 živností), Kravaře (18), Kobeřice (16) a Bolatice (12). Koncem roku 1951 pak byly zcela socializovány obory bednářství, modiství, knihařství, kolářství, kovářství a podkovářství a fakticky i mlynářství. TAMTÉŽ, kart. 943, inv. č. 703 – Přípis ONV ze dne 17. 9. 1951. 1172 V maloobchodu bylo zaměstnáno celkem 436 osob, z toho 142 žen. Výhledově se počítalo s postupující feminizací obchodu. TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu ze dne 6. 9. 1951. 193


dominoval v některých nepočetně zastoupených oborech, jakými bylo instalatérství, kožešnictví nebo vulkanizérství. Naopak jiné obory zůstávaly převážně v soukromých rukách. Týkalo se to krejčovství, kovářství a podkovářství, kolářství a částečně i truhlářství a nákladní autodopravy. 1173 Během celého roku 1952 bylo začleněno 49 živností. Na zpomalení tempa likvidace se podílela i kritika nepřiměřeně rychlého tempa na úkor dostupnosti služeb, která zaznívala z řad členů místních národních výborů.1174 Koncem roku, k 31. prosinci 1952, zůstávalo pro začlenění 70 živností, které zaměstnávaly 79 osob,1175 o rok později už jen 44. Kromě nich však existovalo dalších 46, které měly být ponechány tzv. na dožití. Celkem tedy zůstávalo v okrese 90 soukromých živností, přičemž velkou část živnostníků představovaly osoby, u nichž se neočekávala větší podnikatelská aktivita; jednalo se o živnosti, jejichž provozovatelé byli charakterizováni jako přestárlí (30 případ), nebo měli sníženou pracovní schopnost (invalidé; 20).1176 Určitou analogií kovorolníků představovala skupina osob, která svou živnost provozovala ve svém volném čase po skončení řádného zaměstnání. V září 1952 bylo v okrese Hlučín 28 takto provozovaných živností.1177 V průběhu roku 1953 se postoj státu k procesu socializace živností poněkud změnil. Vládní vyhláška ze dne 15. září 1953 umožňovala povolovat ty živnosti, které nebyly zastoupeny v socialistickém sektoru. Iniciativa byla přenesena na jednotlivé MNV, aby se vyjádřily k potřebám ve svých obvodech. Tím se otevřel prostor kritice, MNV si stěžovaly na skutečnost, že navrhovaná optimální síť nepokrývala poptávku; koneckonců pouze tři obce se vyjádřily, že dosavadní stav je dostačující.1178 Dne 30. června 1954 se konala porada zástupců příslušných odborů a komisí ONV 1173 SOkA TAMTÉŽ, kart. 941, inv. č. 695 – Stav pracovníků a rozmístění provozoven v oboru služeb podle optimální sítě ke dni 30. 3. 1952. 1174 TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 450 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 20. 2. 1954. 1175 Dílčí údaje přináší soupis ze srpna 1952, který zaznamenával živnosti, které byly určeny k začlenění do socialistického sektoru v roce 1953. Zachycoval 28 živností, tj. asi pětinu všech živností v okrese. TAMTÉŽ, kart. 943, inv. č. 702 – Seznam soukromých živnostníků, kteří přejdou v roce 1953 do socialistického sektoru (11. 8. 1952). Dílčí informace k procesu zániku živnostenských oprávnění: TAMTÉŽ, kart. 943, inv. č. 701 – Jednotlivé spisy vzdání se živnostenských oprávnění. 1176 TAMTÉŽ, kart. 943, inv. č. 703 – Přípis ONV Hlučín ze dne 31. 3. 1953. K 31. květnu 1954 se v okrese Hlučín nacházelo 97 živností, z nichž 52 bylo určeno k začlenění, 45 pak k ponechání na dožití. Dle tohoto seznamu bylo nejvíce živností v obcích Hlučín (10 živností) a Bolatice (10), méně pak v Kravařích (7, společně s Kouty 12). Z přehledu je evidentní, že drtivá většina živnosti byla vykonávána pouze jednou osobou. Větších živností bylo poskrovnu; největší z nich, výroba cementového zboží v Hlučíně, zaměstnávala tři osoby. Nejpočetněji byly zastoupeny obory krejčovství (22 živností), kovářství (17), truhlářství (13) a ještě obuvnictví a kolářství (po 10 živnostech). TAMTÉŽ – Soukromý sektor k 31. 5. 1954. 1177 TAMTÉŽ, kart. 941, inv. č. 694 – Seznam poplatníků všeobecné daně, kteří provozují živnost po svém zaměstnání (15. 9. 1952). 1178 Ostatní se dožadovaly zřízení řady služeb, především holičských a kadeřnických, krejčovských, kolářských, kovářských a servisních (elektroservis, autoservis, oprava obuvi apod.), ale též i pekařských, tedy těch, u kterých byla míra redukce nejvyšší. TAMTÉŽ, kart. 941, inv. č. 695 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 27. 1. 1954. 194


v Hlučíně a výrobních družstev. Porada vzala v potaz návrhy místních orgánů, které požadovaly rozšířit jednotlivé obory. Celkem bylo v novém návrhu optimální sítě rozhodnuto rozšířit 16 ze 41 oborů.1179 V září 1955 vydala správa místního hospodářství rady KNV v Ostravě orientační limit pracovníků do roku 1960. Týkal se 44 oborů, z nichž se 34 nacházelo v okrese Hlučín. Celkem bylo plánováno, že v těchto oborech bude zaměstnáno maximálně 707 osob. V socialistickém sektoru mělo pracovat 600 osob, v soukromém pak 107 osob. V některých oborech, jako kovářství a podkovářství, krejčovství a kolářství se počítalo buď se zachováním převahy soukromníků, nebo alespoň s paritou.1180 Na základě vládní vyhlášky z roku 1953 byly v omezeném rozsahu povolovány nové živnosti. Od září 1953 do června roku 1954 bylo v okrese Hlučín nově zřízeno 11 živností, vesměs se jednalo o obory holičství, kovářství a zámečnictví.1181 Rozsah byl však podstatně větší, než jak o něm vypovídají zachované soupisy, neboť v první polovině roku 1957 bylo v okrese Hlučín 114 soukromých živnostníků. Jednalo se o živnosti velmi malé, neboť pouze v ojedinělých případech disponoval její provozovatel další pracovní sílou. V této době okresní národní výbor rozhodl o tom, aby některé živnosti, především kovářské a kolářské, byly převedeny do JZD.1182 Přestože v roce 1957 ještě existovala asi sedmina původního počtu živností, jejich ekonomický význam byl ve skutečnosti mnohem menší. To dosvědčují přehledy živností z let 1958 a 1959, především poměrně rychlý pokles v následujících letech. Kolem poloviny roku 1958 bylo v okrese 65 soukromých živností, koncem roku pak 58 a ke dni 31. prosince 1959 jen 29. O dalším zásadním omezování se již neuvažovalo, ze všech existujících mělo být 23 ponecháno tzv. „na dožití“.1183 Oprávněně lze proto uvažovat, že jejich následná existence neměla dlouhého trvání.1184

1179 Týkalo se to těch oborů, které souvisely s výstavbou nebo zemědělskou výrobou (kolářství a kovářství a klempířství a pokrývačství); celkem měly být rozšířeny alespoň o 21 provozoven a více než 36 pracovníků. U šesti oborů bylo přitom rozhodnuto, že se pro blízkost Ostravy a Opavy nemají zřizovat. TAMTÉŽ – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 22. 9. 1954. 1180 TAMTÉŽ – Přípis Správy místního hospodářství rady KNV v Ostravě (poč. listopadu 1955). 1181 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 943, inv. č. 703 – Soukromý sektor k 31. květnu 1954 (28. 8. 1954). 1182 TAMTÉŽ, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín první pololetí roku 1957. 1183 Nejvíce zastoupeny byly obory kovářství (17), krejčovství a švadleny (10), obuvnictví (9), bednářství a truhlářství (8) a kolářství (4). TAMTÉŽ, kart. 1240, inv. č. 1135 – Seznam obcí a zbytků soukromých živnostníků. 1184 Což je také ve shodě s interpretací N. Pavelčíkové: N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 305. O jejich bližší charakteristice svědčí i to, že kupříkladu v Kravařích zůstali pouze dva soukromníci, první byl označen jako přestárlý, druhý jako invalida. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 115. 195


3.2.3.2 Komunální, družstevní a národní podniky Konfiskační agenda položila základy pro vytvoření socialistického sektoru ve službách a v maloobchodu; ten představovaly národní a komunální podniky a spotřební družstva. Výrobní družstva nebyla na Hlučínsku, až na několik málo poboček, zastoupena vůbec.1185 Vzhledem k nevelkému množství konfiskovaných živností a opožděnému průběhu celého řízení došlo k rozvoji tohoto sektoru až během likvidace živností na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Zákon č. 199/1948 Sb. a vládní nařízení č. 10/1949 Sb. se staly normami, podle kterých byly od 29. ledna 1949 zakládány komunální podniky.1186 Jak název napovídá, jednalo se o podniky obcí.1187 Nejdříve se ustavily komunální podniky, které řídil ONV v Hlučíně. Dne 10. března 1950 byl se zpětnou účinností k 1. lednu 1950 zřízen Okresní stavební kombinát. Ke dni vzniku měl kombinát 17 provozoven v oborech stavebnictví, truhlářství a výroby cementového zboží a zaměstnával 43 osob. Kombinát vznikl začleněním 16 podniků, které byly již dříve (dne 28. října 1948) konfiskovány a převedeny do vlastnictví okresu za účelem jejich pozdější delimitace.1188 Druhým komunálním podnikem se stal Sdružený komunální podnik okresu Hlučín. Podnik byl zřízen usnesením rady ONV dne 15. prosince 1950 se zpětnou platností ke dni 14. srpna 1950. Jeho majetkovou podstatu tvořilo osm podniků, z toho jeden konfiskát; podnik poskytoval služby v oboru pohostinství, holičství a kadeřnictví, servisních služeb, truhlářství, kolářství apod.1189 Souběžně vznikaly komunální podniky jednotlivých MNV. Dne 1. dubna 1950 vznikl Sdružený komunální podnik města Hlučína. Ten v počátku sdružoval 10 živností; o 1185 Pouze v Ludgeřovicích se nacházela pobočka sběrny obuvi. ZAO, f. SmKNV-odb. prům., kart. 18, inv. č. 8, sign. 252/3 – Rozvoj služeb na vesnici v Severomoravském kraji do r. 1990. 1186 Zákon ze dne 12. července 1948 o komunálních podnicích č. 199/1948 Sb., částka 70; Vládní nařízení ze dne 18. ledna 1949, kterým se provádí zákon o komunálních podnicích a vydává se jejich statut (statut komunálních podniků) č. 10/1949 Sb., částka 5. Na proces zakládání komunálních podniků reagoval zákon č. 167/1950 Sb., který lépe vyhovoval jejich skutečné podobě a struktuře. Zákon ze dne 20. prosince 1950 o komunálních podnicích č. 167/1950 Sb., částka 69. 1187 Všechny podniky byly v rámci komunálního podniku řízeny jednotně. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 946, inv. č. 714 – Metodický materiál ÚNV města Ostravy ze dne 21. 1. 1949; TAMTÉŽ – Výnos ministerstva vnitra ze dne 29. 1. 1949. K bližší definici komunálních podniků viz: „[…] komunální podniky [mají] vyplniti mezeru mezi podniky národními a mezi drobnými živnostmi, zejména rozšířiti veřejné hospodářství v těch oborech, odvětvích a úsecích podnikatelské činnosti, které pro sovu povahu, menší rozsah nebo místně omezený význam lépe se hodí pro provozování jako komunální podnik, než jako podnik národní.“ TAMTÉŽ – Projevy přednesené na celostátní poradě hospodářských referentů KNV (25. 10. 1949). 1188 TAMTÉŽ, kart. 946, inv. č. 715 – Kmenový list komunálního podniku; TAMTÉŽ, kart. 948, inv. č. 732 – Zakládací listina komunálního podniku „Okresní stavební kombinát v Hlučíně“. Do července 1950 byl rozšířen o dalších 11 konfiskátů a současně i prvních šest živností získaných v rámci akce „Ř“. TAMTÉŽ, kart. 948, inv. č. 733 – Přípis okresního stavebního kombinátu Hlučín ze dne 26. 7. 1950. Podnik však trpěl nedostatečnými investicemi a movitý majetek chátral. Což koneckonců dokládá i fotografický materiál. TAMTÉŽ – Fotografická příloha. 1189 TAMTÉŽ, kart. 946, inv. č. 717 – Zakládací listina Sdruženého komunálního podniku okresu Hlučín. Okresní podnik převzal do konce března 1951 celkem 31 živností s celkovým počtem 40 zaměstnanců. TAMTÉŽ – Přípis Okresního stavebního podniku (OSKP) Hlučín ze dne 18. 4. 1951. 196


komplexnosti služeb hlučínského komunálního podniku je třeba pochybovat, neboť kromě pohostinství zahrnoval nesourodou škálu služeb – fotodílny, zahradnictví, pohřební ústav, sodovkárnu, úschovnu kol a plakátovací živnost, od ledna 1951 pak i pohostinství.1190 Pokusy ustavit komunální podnik se udály dále v pěti obcích, v Bohuslavicích, Hati, Koutech, Píšti a v Zábřehu; vyjma Hati a Píště skončily všechny neúspěšně. Kupříkladu v Koutech zahrnoval komunální podnik pouze jedinou, již neprovozovanou živnost. Obdobně dopadla i snaha založit komunální podniky v Dobroslavicích a v Chuchelné. V případě Kobeřic pak ONV ustavení komunálního podniku zamítl s odůvodněním, že není žádoucí, aby komunální podniky byly zřizovány v malých obcích (Kobeřice přitom měly takřka 2000 obyvatel). Podnik byl proto posléze včleněn do okresního komunálního podniku.1191 K 28. listopadu 1950 tak existovalo v okrese pět komunálních podniků, okresní stavební kombinát, okresní sdružený komunální podnik a komunální podniky obcí Hať, Hlučín a Píšť. Nicméně do poloviny roku 1951 zůstal zachován pouze komunální podnik města Hlučína.1192 Zřejmě reakcí na neúspěchy v zakládání místních komunálních podniků bylo rozhodnutí KNV v Ostravě, na jehož základě navrhl ONV v Hlučíně dne 5. září 1951 sloučit Okresní sdružený komunální podnik a Sdružený komunální podnik města Hlučína, čímž měl být vytvořen Okresní sdružený komunální podnik v Hlučíně.1193 Ten pak byl ustaven dne 1. ledna 1951. Tehdy již zahrnoval 11 oborů služeb, mj. poskytoval pohostinské služby takřka ve všech obcích okresu.1194 Záhy, v létě 1953, proběhla další reorganizace komunálních podniků. Při ní byla v Ostravském kraji nařízena likvidace celkem 15 podniků, mezi nimi i sdruženého komunálního podniku okresu Hlučín.1195 Ke dni 1. července 1953 byla struktura komunálních podniků organizována do následující podoby. V oboru stavebnictví poskytoval služby Stavební kombinát ONV v Hlučíně, který měl 34 zaměstnanců; většinu řemeslných služeb, jakými bylo například truhlářství, krejčovství nebo natěračství, vykonával Průmyslový kombinát ONV v Hlučíně, který měl 116 zaměstnanců. Pro zbývající oblasti, kupříkladu holičství, lázeňství a osobní dopravu byly příslušné Komunální služby města Hlučína, které zaměstnávaly 53 osob.1196 V následujících letech zaznamenal z této trojice největší rozvoj Stavební kombinát 1190 TAMTÉŽ, kart. 943, inv. č. 703 – Přípis OSKP v Hlučíně z dne 5. 2. 1951; SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1950, s. 180. 1191 V přípise ONV Hlučín ze dne 12. května 1951 stálo, že: „Při stávajícím nedostatku pracovních sil jest nežádoucí, aby v malých obcích byly zřizovány komunální podniky, poněvadž každý takový podnik musí pak zaměstnávat mimo zaměstnance přímo v provozovnách ještě nejméně dvě pracovní síly kancelářské a to správce komunálního podniku a účetního.“ SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 947, inv. č. 718 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 12. 5. 1951. 1192 TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu ze dne 6. 9. 1951. 1193 TAMTÉŽ, kart. 946, inv. č. 716 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 5. 9. 1951. 1194 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1952, s. 260. 1195 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 946, inv. č. 716 – Přípis KNV v Ostravě ze dne 28. 11. 1953. 1196 TAMTÉŽ – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 23. 7. 1953. Ke komunálnímu podniku města Hlučína blíže: TAMTÉŽ, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín za rok 1956. 197


ONV, který měl v červenci 1956 již 220 zaměstnanců.1197 Naopak rozvoj hlučínských komunálních služeb byl velmi obtížný. Ještě v roce 1958 měly pouze 58 pracovníků, v roce 1959 pak 132.1198 I přes tento rychlý nárůst koncem padesátých let zůstávaly hlučínské služby, vyjma Vítkova, nejmenší ze všech okresů Ostravského kraje. Tuto skutečnost lze vysvětlit jednak nedostatečnou a nekomplexní nabídkou služeb; tento problém se nicméně týkal všech okresů.1199 Pravděpodobnější vysvětlení bude spočívat v možnosti uspokojení části potřeb v obou blízkých městech. Část živností byla po roce 1948 začleňována do spotřebních družstev Budoucnost, Jednota a Vzlet. K 5. červenci 1950 převzal Vzlet sedm hostinců, Budoucnost pak osm.1200 Z této dvojice zůstalo zachováno družstvo Budoucnost, které na počátku padesátých let převzalo většinu pekáren a pohostinství. V jeho rámci však docházelo k rozsáhlým delimitacím, které souvisely s omezováním počtu jednotlivých provozoven. Kupříkladu z celkem 42 provozoven převzatých v roce 1950 bylo 14, tj. celá třetina, zrušeno.1201 Do roku 1954 byl v okrese Hlučín utvořen z jednotlivých družstev Jednoty, která navázala na činnost Budoucnosti, Okresní svaz spotřebních družstev.1202 Pro opavskou část Hlučínska lze doložit existenci družstva Jednota, jehož základ tvořilo 33 živností, především hostinské, pekařské a obchodní.1203 Třetí součástí socialistického sektoru byla obchodní síť národních podniků. Ty zahrnovaly především zboží zbytné a dlouhodobé spotřeby. Na Hlučínsku se tak objevily obchody Benziol, Chemodroga, Kovomat, Narpa, Textilia nebo Zdar. Podle soupisu z konce roku 1952 představovaly asi třetinu všech prodejen; celkem bylo v okrese Hlučín 236 obchodů, z nichž 161 připadlo na prodejny potravin. V geografickém rozložení se přitom zřetelně profiluji dvě centra, Hlučín a Kravaře,1204 přičemž významné místo

1197 TAMTÉŽ, kart. 1240, inv. č. 1139 – Zápis o kontrolním dnu u ONV Hlučín (31. 7. 1956). 1198 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 224, sign. 58 – Komunální hospodářství města Hlučína (10. 2. 1958); TAMTÉŽ, kart. 224, sign. 58 – Roční analytický výkaz podniků komunálních služeb za rok 1959. Ke komunálním podnikům dále viz: ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2383, sign. 127.2 – Místní a komunální průmysl 1954 a 1955. 1199 Rozbory hospodaření komunálních služeb vypovídají jednak o nabídce služeb, o které není zájem, jednak o nedostatečných provozních hodinách. ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 224, sign. 58 – Roční analytický výkaz podniků komunálního hospodářství za rok 1959. 1200 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 946, inv. č. 717 – Zápis referátu ONV v Hlučíně (nedat., červenec 1950). 1201 TAMTÉŽ, kart. 943, inv. č. 703 – Přehled pekáren, které se ponechají v provozu. 1202 TAMTÉŽ, kart. 1081, inv. č. 980 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 12. 4. 1954. 1203 SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 486, inv. č. 1212 – Seznamy převzatých živností v jednotlivých obcích (nedatováno). 1204 Kupříkladu v Kravařích bylo 37 prodejen, které zaměstnávaly celkem 86 zaměstnanců; až na jednu prodejnu (u ní není socializace zcela spolehlivě doložena, jednalo se o prodejnu sklo-porcelán a lékárnu) byly všechny ostatní zcela socializovány a začleněny do celků jakými byla Budoucnost, Pramen, okresní sdružený komunální podnik, Ostravský obchod drobným a spotřebním zbožím (Chemodroga, Kovomat, Narpa, Tep). SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 454 – Formulář „Zjištění počtu všech provozních jednotek“ za Kravaře (července 1952). 198


náleželo ještě Ludgeřovicím.1205 O tom, že se neplánovaly zásadní zásahy do rozsahu obchodní sítě, svědčí, že výhledový plán do roku 1953 počítal pro okres s celkem 243 prodejnami.1206 Tento stav se kolem poloviny padesátých let začal měnit. Počet obchodů s potravinami postupně klesal a naopak byly otevírány nové obchody se zbožím smíšeným a dlouhodobé spotřeby.1207 Jejich rozmach byl způsoben rostoucím obratem. Kupříkladu mezi roky 1954 a 1955 stoupl v okrese o 18,6 %.1208 Přestože nárůst měl v důsledku snížení koupěschopnosti po provedení peněžní reformy částečně kompenzační charakter, jedná se o skutečně úctyhodný údaj. Navzdory tomu počet osob zaměstnaných v obchodě během padesátých let klesal. K zastavení tohoto vývoje došlo až na počátku šedesátých let a později, především v období normalizace, začal narůstat.1209 Mezitím docházelo ke snižování celkového počtu prodejen.1210 Malé prodejny byly totiž nahrazovány obchodními domy, nákupními středisky1211 a postupně samoobslužnými prodejnami. Zatímco zpočátku se jednalo o vyloženě městský fenomén, během sedmdesátých let se rozšířil i na venkov (viz kap. 4.1.3.1). Socializované živnosti však nedokázaly adekvátně saturovat poptávku po zboží a službách. Nedostatek zboží se týkal celého nabízeného sortimentu, jak zboží krátkodobé spotřeby, tak dlouhodobé. Po celé období, ale především to platí pro epochu po únoru 1948, byla v rámci obchodu citelná převaha poptávky nad nabídkou. Nedostatek 1205 V případě ministerstva vnitřního obchodu nacházelo se v okrese Hlučín 131 prodejen, které zaměstnávaly jednoho, nebo dvě osoby. Síť byla rozložena tak, aby v každé obci byla alespoň jedna prodejna. Koncentrace obchodu se odvíjela od počtu obyvatel, nejvíce prodejen bylo proto v Ludgeřovicích (17 prodejen), Hlučíně (13) a v Kravařích (11). Větších prodejen, do šesti zaměstnanců, bylo celkem 49; nejvíce jich bylo v Hlučíně (14 prodejen), v Kravařích (8) a v Ludgeřovicích (4). V těchto případech se jednalo z větší části o prodejny potravin. Co se týká větších prodejen, nad šest zaměstnanců, ty byly pouze čtyři, tři v Hlučíně a jedna v Kravařích. V případě ministerstva potravinářského obchodu nacházelo se na Hlučínsku 45 prodejen, které zaměstnávaly jednu nebo dvě osoby, a dvě prodejny do šesti zaměstnanců (jedna v Hlučíně, druhá v Šilheřovicích). Ministerstvo lehkého průmyslu mělo v okrese Hlučín čtyři prodejny (všechny v Hlučíně), ministerstvo stavebnictví dvě (Hlučín a Kravaře). TAMTÉŽ – Tabulky provozních jednotek maloobchodu. 1206 TAMTÉŽ – Maloobchodní síť (přehled prodejen okresu Hlučín, formulář č. 8/188). 1207 V roce 1954 bylo v okrese Hlučín 126 obchodů s potravinami, v roce 1955 již pak jen 98, počet obchodů se smíšením zbožím a zbožím dlouhodobé spotřeby se ve stejných letech zvýšil z 53 na 95. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2383, sign. 127.2 – Souhrnná zpráva k návrhu plánu hospodářského rozvoje Ostravského kraje na rok 1955. 1208 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín za rok 1956. 1209 Mezi lety 1970 a 1989 narostl o celou třetinu. V roce 1970 bylo v českých zemích zaměstnáno v obchodě 368 356 osob, v roce 1989 pak 491 378. H. STARZYCZNÁ – J. STEINER – L. ŠÍPEK, Rozvoj a problémy socializovaného obchodu (1950-1989) – 2. část, SlSb 95, 1997, č. 3, s. 217. 1210 Např. SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 45, inv. č. 94 – Zápis o 10. zasedání ONV v Opavě z 14. 12. 1965. 1211 V roce 1964 bylo v Československu 73 obchodních domů, v roce 1970 273 a nakonec, v roce 1989, už 815. H. STARZYCZNÁ – J. STEINER – L. ŠÍPEK, Rozvoj a problémy socializovaného obchodu – 1. část, s. 303. 199


nezbytného zboží byl postupně, od počátku padesátých let, odstraňován, avšak u některých sortimentů zbytného zboží a zboží dlouhodobé spotřeby zůstával chronický. Na stranu druhou veškeré zboží, v tom i například pečivo,1212 trpělo nízkou kvalitou a v pravidelných intervalech se objevovaly výpadky určitých komodit.1213 V roce 1957 se například nedostávalo smaltové nádobí, kamna, sporáky a žárovky, obzvláště tristní byla situace v elektrotechnice; televizory se během druhé poloviny padesátých let staly velmi žádanou komoditou, přestože jejich nabídka zůstávala velmi omezená.1214 Od roku 1957 byly, jako do jisté míry nástupci zrušených místních komunálních podniků, zakládány tzv. drobné provozovny MNV. V polovině roku 1959 bylo v okrese Hlučín bylo při 26 MNV celkem 180 těchto provozoven.1215 Po roce 1960 se staly základem znovuobnovených komunálních podniků. Postupným slučováním drobných provozoven vznikl v roce 1960 Komunální podnik v Hlučíně, o rok později pak komunální podniky v Kravařích a v Ludgeřovicích.1216 V roce 1961 pokrývaly hlučínské komunální služby celkem 21 oborů, měly 186 zaměstnanců a vlastní středisko pro výuku dorostu; působnost komunálního podniku se vztahovala na obce bývalého okresu Hlučín.1217 Vznikem okresu Opava byla část služeb převedena na okresní podnik Opavan,1218 část na Květenu a podnik místního průmyslu Silesia. V následujícím vývoji sehrál důležitou roli podnik Opavan. Počínaje 1. lednem 1974 byly komunální služby začleněny do opavského podniku. Úkoly začleněných komunálních služeb částečně převzaly drobné provozovny místního hospodářství, které vznikaly při místních národních výborech postupně od roku 1967.1219 Časté organizační změny svědčí o hledání (a nenalézání) optimálního rozložení sítě služeb a jejího rozsahu. Obzvláště mimo střediska tzv. atrakčních obvodů byla dostupnost služeb a zboží nízká. O tom, že uměle utvářená síť nebyla ideálním řešením, svědčí rychlost, s jakou se na tomto poli etablovala konkurence. Tu představovala tzv. přidružená výroba JZD (viz kap. 3.1.5), respektive zájmové organizace. Úspěšný byl v tomto směru Svazarm, jehož jednotlivé pobočky fungovaly jako plnohodnotná servisní 1212 V tomto směru byla několikrát kritizována velkopekárna v Dolním Benešově. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1962, s. 44-45. 1213 „Poruchy v zásobování se pravidelně opakují v každé sezóně. Např. v zásobování potravin ocet zde nebyl po celý měsíc ke koupi v celookresním měřítku. Přísun v základních životních potřebách je v celku dobrý (chleboviny i mastné výroby jsou plně pro místní potřebu obyvatelstva zajištěny).“ Citace podle: TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu ze dne 6. 9. 1951. 1214 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín za rok 1956. 1215 Zpráva ze schůze rady ONV v Hlučíně, NHV, 7. 5. 1959, s. 1. 1216 Opavsko 1945-1965, s. 13; RK, Služby obyvatelstvu splněny na 102,3 %, NO, 2. 2. 1962, s. 4. K hospodářskému významu těchto podniků viz: Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 164-166. 1217 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – kronika města, rok 1961, s. 30-31. 1218 Kupříkladu v Hlučíně a v Ludgeřovicích nabízel své služby v osmnácti oborech. JGA, Nové služby občanům Hlučína, NO, 23. 10. 1981, s. 4. 1219 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 207-209. 200


střediska.1220 Onu nerozvinutost je nutno přičíst též na vrub blízkosti Opavy a Ostravy, kde byla uspokojována část potřeb. Koneckonců tento argument se objevil mj. v návrhu na rozvoji služeb z roku 1961.1221 O tom, že poptávka převyšovala nabídku, svědčí i neoprávněné nabízení služeb; kupříkladu v roce 1956 bylo evidováno dvanáct těchto případů1222 O celkovém rozsahu „šedé ekonomiky“ tento údaj neříká sice nic, lze však usuzovat, že byly obory, ve kterých soukromá iniciativa silně konkurovala socialistickému hospodářství. Koncem padesátých let vysvětloval okresní národní výbor nesplnění plánu zahradnické produkce právě tím, že poptávku uspokojují podnikaví jedinci.1223 Různé formy nelegálního přilepšování, které přinášely vykonavateli nikoliv zanedbatelný zisk, však zůstávaly zřejmě tzv. veřejným tajemstvím. Alespoň takto lze číst okrajovou zmínku v obecní kronice o tom, že nejlépe se měli ti, kdo „kšeftařili“.1224 Během své existence provedl komunistický režim dvě dílčí liberalizace soukromého podnikání. Na základě vládního usnesení z roku 1965 byl některým osobám umožněn přivýdělek vydáním živnostenského oprávnění.1225 Počet soukromníků nicméně zůstával nízký; jakýkoliv rozvoj soukromé sféry byl limitován skutečností, že živnosti byly povolovány vesměs osobám se sníženou pracovní schopností nebo osobám v důchodu. Nadto se obě nařízení týkala jen těch oblastí, ve kterých poptávku po službách nenaplňoval stát; jakákoliv forma konkurence byla tak předem vyloučena.1226 V případě Hlučínska se zmínky o šedé ekonomice po roce 1960 nepodařilo dohledat, lze nicméně oprávněně očekávat, že nelegální formy hospodaření, tak jak existovaly v padesátých letech, se vyskytovaly po celé sledované období.

1220 TAMTÉŽ, s. 241. 1221 ZAO, f. SmKNV-odb. plán., kart. 1, inv. č. 4 – Dokument o rozvoji služeb placených obyvatelstvem v letech 1961-1965. 1222 Z nich byli tři stolaři a koláři a tři krejčí a švadleny. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1240, inv. č. 1136 – Jednotlivé spisy neoprávněného provozování živností. 1223 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 224, sign. 58 – Roční analytický výkaz podniků komunálních služeb za rok 1959. 1224 SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 38. 1225 Zásady pro poskytování některých služeb a oprav občany na základě povolení národního výboru schválené usnesením vlády ze dne 3. března 1965 č. 20/1965 Sb., částka 11. V „Zásadách“ byly explicitně zmíněny obory klempířství, krejčovství, malířství, obuvnictví, pokrývačství, truhlářství, zámečnictví a zednické práce. Výkon těchto služeb byl současně omezen skutečností, že osoba musela, nejednalo-li se o osobu se změněnou pracovní schopností nebo o ženu v domácnosti, tuto činnost vykonávat vedle svého řádného zaměstnání. Další nařízení bylo přijato roku 1982. Nařízení vlády České socialistické republiky ze dne 8. prosince 1982 o poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru č. 154/1982 Sb., částka 33. 1226 Koncem osmdesátých let došlo současně k rozšíření možností poskytování služeb na základě zákona č. 20/1965 Sb. i na obchodní činnost, neboť bylo umožněno vykonávat individuální prodejní činnost. V neposlední řadě byl liberalizován proces zakládání družstev. V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 514-518, 810-820. 201


3.3 Doprava Poválečná obnova dopravní sítě, a to jak silniční, tak železniční, probíhala na Hlučínsku pomalejším tempem. Zatímco okolní železniční tratě byly zprovozněny do konce července 1945,1227 slavnostní zahájení provozu na trase Opava – Kravaře – Bolatice se uskutečnilo až 28. října 1945. Dne 4. listopadu byl na trať napojen úsek do Hlučína a dne 8. prosince do Petřkovic. Tím byla obnova železnice v zásadě dokončena, neboť zprovoznění posledního úseku směrem na Koblov nebylo realizováno kvůli zničenému viaduktu v Petřkovicích.1228 Vzhledem ke změnám státních hranic a celé geografické orientaci dopravy se stala hlavní železniční tepnou trať Opava – Petřkovice (dnes trať 317). Naopak úsek Kravaře – Chuchelná (318), který se nacházel na spojnici měst Opava a Ratiboř, ztratil na významu; koneckonců železnice směrem do Polska byla za chuchelenskou železniční stanicí uzavřena závalem. Tato skutečnost znamenala, že obnovena síť záhy přestala dostačovat nárokům. Již v prosinci 1946 se OSK v Hlučíně obrátila na Ředitelství československých státních drah v Olomouci s požadavkem na rozšíření počtu spojů a modernizaci vozového parku.1229 Obdobný požadavek se objevil ještě několikrát.1230 Zajištění adekvátního spojení se ukázalo jako naléhavý problém obzvláště po roce 1948, kdy v důsledku zahájení socialistické industrializace vzrostla poptávka po pracovních silách z Hlučínska.1231 Výstavba průmyslových závodů (zejména Dolní Benešov a Kobeřice), respektive odliv pracovníků ze zemědělské výroby, spjatých s místem bydliště, vedly k nárůstu meziobecní vyjížďky. V roce 1951 bylo v okrese Hlučín dopravováno denně 13 000 osob, z toho 6000 využívalo autobusové spoje, 7000 vlakové.1232 Přitom mezi

1227 Trať Ostrava – Přerov opět sjízdná, NS, 23. 5. 1945, s. 2; DA, Dopravní zlepšení na Těšínsku, NS, 3. 7. 1945, s. 1; Trať Bohumín – Košice v rychlé výstavbě, NS, 31. 7. 1945, s. 1; ELBL, Úsek trati v úseku Bohumín – Skřečoň v provozu, NS, 16. 9. 1945, s. 2. 1228 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1945, s. 118, 122; Trať Opava – Dolní Benešov – Bolatice opět v provozu, NS, 28. 10. 1945, s. 5; Uvítání příjezdu prvního vlaku na znovu osvobozeném Hlučínsku v Kozmicích, NS, 16. 11. 1945, s. 2. 1229 Pro úplnost se uvádí, že tehdy nebyla ještě osobní doprava odloučena od nákladní. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 701, inv. č. 312 – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 10. 12. 1946. Tyto požadavky však byly splněny pouze z části. TAMTÉŽ – Přípis Ředitelství státních drah v Olomouci ze dne 10. 1. 1947. 1230 Doložit lze jednání na podzim 1949 a na podzim 1953. TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku; TAMTÉŽ, kart. 1081, inv. č. 980 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 16. 3. 1954. 1231 O dopravní situaci svědčí i fakt, že koncepce rozvoje dopravy na Ostravsku byla vytvořena teprve v červenci 1950. J. HŘÍBEK, První pětiletka a problémy dopravy, s. 348-349, 359. 1232 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu ze dne 6. 9. 1951. Avšak podle údajů pasportu ostravského okresu z roku 1952 činilo denní zatížení tramvajových tratí ve směru Hlučín – Ostrava celkem 41 250 osob (metodika soupisu však není uvedena). ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2385, sign. 127.3 – Slovní rozbor malého pasportu ostravského kraje na rok 1952. 202


Petřkovicemi a Přívozem činila vytíženost dokonce 11 200 osob.1233 Vzestup objemu přepravy pokračoval i v následujících letech, na přelomu let 1953 a 1954 bylo autobusy denně přepraveno kolem 15 000 osob.1234 Data sociologického průzkumu z roku 1949 prokazují, že kapacita hromadné dopravy nebyla dostačující. V rámci výzkumu totiž 30 % respondentů uvedlo, že se do práce dopravuje na kole, někteří, u nichž nebyl uveden počet, i pěšky.1235 Ti, kteří se dopravovali po železnici, využívali blízké tratě Opava – Svinov. Mezi nimi byli i obyvatelé Kozmic. V obci se sice nacházelo nádraží, řada občanů však docházela do sousedních Jilešovic. Mnozí z nich přitom riskovali. V případě nízkého stavu vody v řece Opavě si krátili cestu přes splav, v zimě přecházeli po ledě; několikrát se stalo, že „v době počínajícího tání přecházející se probořili do vody“.1236 V souvislosti s rozbíhající se industrializací Ostravy se do popředí dostala otázka zajištění pracovních sil. Krajská plánovací komise v květnu 1950 proto nezvykle rychle rozhodla o vybudování nového dopravního spojení mezi Ostravou a Petřkovicemi.1237 Již v červenci 1950 byly zahájeny práce na „Trati míru“. Ta měla spojovat Hlučín přímo s Ostravou (Přívozem). Oproti předchozím návrhům měly komunikaci zajišťovat místo vlaků tramvajové soupravy. Toto rozhodnutí ovlivnilo nicméně i dopravní spojení odlehlejších obcí, kam byly přeřazeny uvolněné autobusy.1238 Protože nová trasa byla zčásti vedena po již provozovaných kolejích, byl její první úsek otevřen brzy,1239 a to dne 5. listopadu 1950 (k zastávce U Jana v Petřkovicích), zbývající (k hlučínskému nádraží)

1233 TAMTÉŽ, kart. 2370, sign. 111 – Zatížení elektrických tratí DPkP v Ostravě. 1234 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 450 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 20. 2 1954. Dále k charakteru dopravy, především vývoji za léta 1954 až 1957: TAMTÉŽ, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín za rok 1956. Na vzestupu se podílelo též relativně levné jízdné. Nominální hodnota jízdenky z Hlučína do Vítkovic před peněžní reformou činila 7 Kčs, kromě toho bylo zavedeno cenově výhodnější dělnické jízdné. K. GARBA, Dopravní spojení, s. 20. 1235 Asi 55 % respondentů uvedlo jako dopravní prostředek vlak a dalších 41 % autobus. Nadpočet na 100 % je dán skutečností využívání více dopravních prostředků během cesty. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 1236 TAMTÉŽ. 1237 ZAO, f. KNV Ostrava I, kart. 2378, sign. 118.3 – Přípis krajské plánovací komise ze dne 15. 5. 1950. V okamžiku, kdy byla budována trať mezi Ostravou a Hlučínem, nebyl ještě vyhotoven generální projekt dopravy v Ostravském kraji. ZAO, ZSÚP, kart. 8, inv. č. 40 – Přehled zásadních nedostatků (1950); Pavel DUŠEK, Encyklopedie městské dopravy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2003, s. 71-72, 165, 168; K. GARBA, Dopravní spojení, s. 16-22. Jedna z koncepcí například navrhovala prodloužit tramvajovou linkou až do Opavy. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1950, s. 181-182. Blíže k technickým aspektům tratě viz: ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2370, sign. 111 – Zápis z porady ze dne 8. 3.1950. 1238 Z historie petřkovické Tratě míru, Ostravský tramvaják, 4. 11. 1950, č. 11, s. 6-7, 10. 1239 A to navzdory zpožďování se prací v důsledku nedodání kolejnic. ZAO, f. VKVO, kart. 5, inv. č. 52 – Zápis o jednání o stavbě trati ze dne 23. 8. 1950. 203


pak 29. prosince.1240 Provoz na nové trase obstarával Dopravní podnik města Ostravy (DPMO) a jeho linky č. 1 (Hlučín – Ostrava) a č. 7 (Petřkovice – Vítkovice, později prodloužena až do Bělského lesa). Urychlené zprovoznění iniciovala skutečnost, že paralelně byla zahájena výstavba hornického sídliště v Hlučíně. V dobové dikci byl zdůrazněn politický význam trati, totiž symbolické spojení Hlučínska s Československem.1241 Ve skutečnosti se však její provoz již od počátku potýkal s řadou problémů, které limitovaly možnosti onoho „spojení“.1242 Soupravy mohly vyjíždět pouze ve dvacetiminutovém intervalu, který ve špičkách zdaleka nedostačoval,1243 propustnost dále snižovala chybějící návaznost na železniční dopravu.1244 Přetíženost tramvajového úseku byla nakonec příčinou dopravní nehody v roce 1959 v Ludgeřovicích, během níž se srazily dvě proti sobě jedoucí tramvajové soupravy.1245 Kolem poloviny padesátých let byl sice vznesen požadavek na zdvoukolejnění tramvajové trasy, pro nedostatek kapacit nebyl uskutečněn.1246 Koneckonců nejednalo se o jedinou nerealizovanou investici na Hlučínsku. V souvislosti s přípravou vládního návrhu o rozvoji Ostravska bylo navrhováno prodloužit železniční trať z Hlučína přímo na nádraží v Ostravě-Svinově, přičemž nová trasa měla vést přes Bobrovníky a Hošťálkovice. Třetím návrhem, který nebyl realizován, bylo vybudování přímého spojení mezi Štěpánkovicemi a Kouty. Obojí evidentně souvisí s potřebou pevnějšího dopravního spojení celého Hlučínska s Ostravou, respektive s potřebami kobeřického dolu.1247 Důvody, proč nebyly tyto návrhy uskutečněny, tkví ve faktu, že v této době se do popředí dostala záležitost výstavby Havířova a s ní související potřeby. Ve výhledovém plánu na dalších patnáct let z roku 1951 proto byla železnice na Hlučínsku zcela opomenuta. Ač to nebylo explicitně uvedeno, opatrnost při určování investic lze z části vysvětlit i existujícími plány výstavby hlučínské přehrady.1248 1240 Koneckonců již most přes Odru mezi Petřkovicemi a Přívozem (uveden do provozu v prosinci 1946), který byl vystavěn tak, aby vyhovoval potřebám kolejové dopravy. Květa JORDÁNOVÁ, Petřkovický most přes Odru, Hlučínsko 2, 2012, č. 2, s. 16-17. Dále: Rudolf PAVELEK, 100 let elektrické tramvaje v Ostravě, [Ostrava] 2001, s. 27. 1241 R. MALOHLAVA – O. KÁŇA – V. MARIÁNEK, Stručný přehled, s. 71. 1242 K technickému provedení tratě viz: AMO, f. MěstNV Ostrava, kart. 599, spis. zn. 282.1 – Elektrická kolejová městská dráha. 1243 Především ranní spoje byly přeplněné. Kupříkladu spoj, který odjížděl ve 4:42 od hlučínského nádraží, se skládal ze sedmi tramvajových vozů (jedna třívozová a dvě dvouvozové soupravy), jež musely najednou pojmout na šest set cestujících. K. GARBA, Dopravní spojení, s. 21-22. 1244 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 1245 Vytížení linky, včetně faktu, že až do Petřkovic byla vedena pouze po jednokolejové trase, měla za následek tragickou nehodu, která se odehrála dne 30. června 1959. Tehdy se mezi Ludgeřovicemi a Hlučínem srazily dvě proti sobě jedoucí soupravy. Výsledkem byl jeden mrtvý a čtyřicet devět zraněných osob. Velká dopravní nehoda v Ludgeřovicích, NHV, 2. 7. 1959, s. 2. 1246 ZAO, f. KNV Ostrava II, kart. 270, sign. 154.1 – Zpráva o výsledcích jednání na SÚP ve věci vládního usnesení o Ostravsku. 1247 TAMTÉŽ – VI. Doprava (materiály komise pro rozvoj Ostravska, 1955/1956). 1248 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2381, sign. 126 – Výhledový plán dopravy (1951); TAMTÉŽ – Záznam o schůzi zástupců železniční dopravy ze dne 10. 10. 1951. 204


Vlastní železniční síť se v této době rozšířila pouze v souvislosti s výstavbou dvou závodů. Současně s rozšířením MSA bylo rozšířeno dolnobenešovské nádraží a v roce 1959 byla zahájena výstavba železniční vlečky mezi Kravařemi a kobeřickým sádrovcovým dolem, která si vynutila rozšíření kravařského nádraží tak, aby pojalo i nákladní vlaky.1249 V případě silniční dopravy se hlavní opravné práce protáhly až do roku 1946, kdy byly znovu vystaveny zničené mosty (přes Odru a Opavu). Tohoto roku se v okrese Hlučín nacházelo celkem 69,6 km okresních silnic. Hlavní silniční tepnou byla státní silnice první třídy, která vedla od Opavy směrem na Kravaře, Hlučín a přes Petřkovice na Ostravu.1250 Propustnost dopravy omezoval fakt, že hlavní tah regionu byl sveden přes řadu obcí; dopravu komplikovaly stavební dispozice obzvláště v Petřkovicích a v Hlučíně. Silnice druhé třídy se pak nacházely na tahu mezi Kravařemi a Sudicemi (č. 467) a Hlučínem a Hatí (č. 469). Silniční síť se i po zahlazení válečných škod potýkala s řadou obtíží;1251 ty znásobily i nízké investice v rámci dvouletého plánu.1252 O naléhavosti a rozsahu nutné rekonstrukce podává svědectví správa okresních cest, která v červnu 1947 požadovala navýšit investice šedesátinásobně.1253 V roce 1951 bylo v okrese Opava již 140,0 km silnic, z toho 25,0 km silnic první třídy (č. 11). Stav silnic byl hodnocen stále jako neuspokojivý.1254 Jedním ze způsobů, jak ulehčit silniční dopravě, měla být výstavba obchvatu města Hlučína, vypracovaná v roce 1950.1255 Obtížná, nicméně postupující stabilizace silniční sítě umožnila provozovat autodopravu. V létě roku 1946 vznesla OSK v Hlučíně na základě dotazníkové akce požadavek Osidlovacímu úřadu v Praze na zavedení devíti autobusových linek. Sedm z nich bylo orientováno směrem na Ostravu, jedná na Opavu, další na Bohumín a poslední vedla z Dolního Benešova a končila v Hlučíně.1256 Avšak již na zasedání dopravního odboru okresního plánovacího sboru v Hlučíně v březnu 1947 bylo navrhováno poža1249 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 118. 1250 Jan TOPINKA, Doprava, technika, věci stavební a vodohospodářské v exposituře ZNV v r 19451946, in: Osvobozená země, s. 56. 1251 Kupříkladu, když v létě 1946 projížděla hlučínskými obcemi zdravotnická brigáda Státního zdravotního ústavu, bylo na vozidlech, která měla k dispozici, během jednoho měsíce zaznamenáno 60 defektů duší kol. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 736, inv. č. 687 – Předběžná zpráva o činnosti zdravotní brigády (22. 8. 1946). 1252 U silnic I. třídy činily 60 000 Kčs, u silnic II. třídy pak 550 000 Kčs. V obou případech se jednalo o částky výrazně nižší než krajský průměr, 35krát, respektive 4krát. J. TOPINKA, Doprava, technika, věci stavební a vodohospodářské, s. 63. 1253 Celkem bylo požadováno 37,5 miliónů Kčs. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 701, inv. č. 313 – Dlouhodobý stavební program správy okresních silnic v okrese Hlučín ze dne 16. 6. 1947. 1254 Zdvojnásobení délky cest mezi roky 1946 a 1951 lze vysvětlit jednak metodikou měření, jednak územním rozšířením okresu. TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu ze dne 6. 9. 1951; TAMTÉŽ – Směrný územní plán okresu Hlučín (2. 2. 1952). 1255 O dva roky později začaly první demolice budov na Farní ulici. Výstavba trasy však nebyla zahájena a obchvat byl realizován až v následující dekádě. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1950, s. 183, rok 1952, s. 247. 1256 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 701, inv. č. 312 – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 19. 8. 1946. 205


dovat dopravní spojení s Ostravou též u západněji položených obcí (Sudice, Kobeřice, Bolatice).1257 Podnětem byla zřejmě událost ze dne 17. února 1947. Tehdy nemohlo kvůli výpadkům v autobusové dopravě do práce nastoupit asi 150 dělníků z Ludgeřovic. Z jejich stížnosti nadto vyplynulo, že se zdaleka nejednalo o ojedinělou událost.1258 V okrese se koncem roku 1947 nacházelo devět koncesí nákladní autodopravy a tři pro pravidelnou nehromadnou dopravu osob. Úroveň autodopravy nebyla vysoká, kupříkladu přeprava osob na lince Opava – Sudice byla provozována nákladními vozy.1259 O tom, jaké byly skutečné nároky dopravy, svědčí fakt, že dalších 14 bylo vykonáváno bez řádného oprávnění.1260 Když v roce 1948 ONV v Hlučíně povolil celkem 21 autokoncesí, zřejmě tím legalizoval činnost i oněch nepovolených.1261 Počátkem padesátých let byla utvořena síť autobusové dopravy v podobě, v jaké zůstala až do konce osmdesátých let. Soukromé koncese byly znárodněny a závody Československé automobilové dopravy (ČSAD) a DPMO zaváděly na Hlučínsku nové spoje. Dne 1. ledna 1950 byla uvedena do provozu autobusová linka DPMO, později pod označením č. 34, která vedla z ostravského Smetanova náměstí přes Petřkovice do Bobrovníků. Další osud této linky souvisel s výstavbou sídliště v Hlučíně, kam byla její trasa posléze prodloužena.1262 V roce 1954 byla výstavba sítě hromadné dopravy dokončena. Oněch požadovaných devět linek obsluhovalo všechny obce regionu,1263 jedna z nich přitom spojovala Šilheřovice s Bohumínem přes polské území.1264

1257 TAMTÉŽ – Zápis o schůzi dopravního odboru okresního plánovací sboru v Hlučíně ze dne 11. 2. 1947. 1258 TAMTÉŽ, kart. 701, inv. č. 312 – Přípis velitelství stanice SNB Ludgeřovice ze dne 17. 2. 1947. 1259 TAMTÉŽ, kart. 701, inv. č. 314 – Žádosti o povolení dopravy osob (1950-1951). 1260 TAMTÉŽ, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. 1261 TAMTÉŽ, kart. 1240, inv. č. 1137 – Povolení jednotlivých autokoncesí z roku 1948. 1262 P. DUŠEK, Encyklopedie městské dopravy, s. 72. 1263 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 450 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 20. 2 1954. Dále k charakteru dopravy, především vývoji za léta 1954 až 1957: TAMTÉŽ, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín za rok 1956. 1264 Požadavky na rozšíření kapacity hromadné dopravy, v tomto období výhradně na Ostravu, se však objevovaly i nadále. TAMTÉŽ – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín za rok 1956. Příčinou byla mj. nízká výkonnost dopravy. Kupříkladu patnáctikilometrovou trasu z Hlučína do Ostravy urazil autobus za 50 minut (tj. průměrná cestovní rychlost činila 18 km/h), tramvaj zvládla zhruba stejně dlouhý úsek Hlučín – Vítkovice za 54 minut (tj. 16 km/h). Spoje nadto trpěly vysokou poruchovostí a rychlost dopravy snižovala i skutečnost, že jednotlivé spoje na sebe nenavazovaly anebo nebyly sladěny s dobou začátku a konce pracovní směny. J. HŘÍBEK, První pětiletka a problémy dopravy, s. 360-362. Od podzimu 1953 bylo jednáno o zřízení linky, která by spojovala Ostravu se vzdálenými Strahovicemi. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Přípis ONV Hlučín ze dne 16. 3. 1954. 206


Ani silniční doprava nedostačovala nárokům;1265 přestože existovalo několik investičních projektů, v drtivé většině byla jejich realizace odložena. Silniční obchvat centra Hlučína, navržený v roce 1950, byl realizován až v roce 1968,1266 výstavba autobusového nádraží, navržená v roce 1952, se pak uskutečnila v roce 1966.1267 Zřejmě největšího odkladu se dočkala výstavba dálnice. Projekt cesty D 47 byl vypracován v roce 1976, její výstavba a otevření se však protáhly až do roku 2011.1268 V průběhu šedesátých a sedmdesátých let byly postupně zaváděny nové linky DPMO, spojující východní Hlučínsko s Ostravou. V roce 1969 byla autobusová linka DPMO č. 34 prodloužena z Bobrovníků na autobusovou smyčku na Rovninách, kde mezitím vyrostlo nové sídliště. Pro dělníky, kteří dojížděli do práce do koblovského dolu, který byl otevřen již jako součást dolu Vítězný Únor, byla zjara 1976 uvedena do provozu autobusová linka č. 43. Tato linka vyjížděla z Přívozu, pokračovala přes Hrušov a původně končila u zmíněného dolu; po rozšíření Ostravy v roce 1976 byla posléze prodloužena do Antošovic a nakonec až ke statku Paseky. Paralelně byla zavedena linka č. 52, která vedla z Přívozu ke koblovskému dolu přes Petřkovice. Rozšiřující se městské autobusová doprava spolu s nevyhovujícím stavem tramvajové linky byly příčinou, proč bylo od poloviny šedesátých let zvažováno její nahrazení autobusy. V okamžiku zrušení se tramvajová linka nacházela v havarijním stavu; vždyť některé úseky kolejí měly za sebou bezmála sedmdesát let provozu. Ani vozový park nebyl obnovován; některé vozy měly za sebou již takřka padesát let služby.1269 V roce 1965 upozornil DPMO krajský odbor dopravy na tento neutěšený stav. Odbor dopravy SmKNV proto několikrát během let 1965 až 1967 vznesl požadavek na zakončení

1265 O nárocích na dopravu svědčí, že jenom z Hlučína bylo v roce 1965 denně do zaměstnání dopravováno 4364 osob, tj. cca 45 % obyvatel města. Stížnosti na nevyhovující kapacity železničních spojů řešilo olomoucké ředitelství drah pouze změnou jízdních řádů. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1961, s. 34, rok 1963, s. 71, rok 1965, s. 122. 1266 Obchvat začal být budován dne 1. února 1968, přitom významně zasáhl do podoby města, během stavby byly zcela zničeny základy hradeb hlučínské tvrze, zbouráno 17 domů a nová cesta oddělila staré centrum města od jižní a východní zástavby, přitom celková délka rekonstruovaného úseku činila necelé dva kilometry (1970 m). Na svém západním konci byla spojena s novým autobusovým nádražím, kam také byla přesměrována veškerá autobusová hromadná doprava. Během špičky se zde sjíždělo celkem 23 autobusů s 20 vleky. TAMTÉŽ, rok 1968, s. 205, 215. 1267 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2381, sign. 126 – Rozbor k výhledovému plánu pro výstavbu závodů a provozoven… (10. 1. 1952). 1268 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 99, inv. č. 100 – Mapa Antošovice – Koblov se zakreslenými objekty. 1269 Dohromady se všechny okolnosti promítly do prodloužení doby cesty z Hlučína na smyčku z původních 23 minut na 28 minut. Cestující z Hlučínska byli nadto znevýhodněni nutností dalšího přestupu na cestě do Ostravy. Hlučínský kronikář k této situaci poznamenal: „Z Hlučína do Opavy jezdí vlaky, jejichž soupravy jsou sestavovány z dávno doslouživších vagonů, velké stížnosti jsou na nedostatečné osvětlení vozů, na nedostatečné vytápění, nejvíce si však cestující stěžují na přílišnou zdlouhavost dopravy. Na rychlosti vlaků na této tratit se totiž za posledních 47 let nic nezměnilo, jízdní doba trvá více než jednu hodinu.“ SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1961, s. 34. 207


tramvajové dopravy v Přívoze.1270 Avšak teprve v roce 1976 byla, jako předstupeň zrušení tramvajové dopravy, v lokalitě u Černého Potoka uvedena do provozu smyčka. Všechny tramvajové vozy, které přijížděly z Hlučína, tak zde končily svou jízdu. V červenci a září 1982 rozhodl ostravský městský národní výbor a krajský národní výbor o zrušení provozu mezi Hlučínem a Přívozem. Poslední tramvajové vozy byly vypraveny dne 1. prosince 1982.1271 Jejich místo převzala autobusová linka č. 56. Ta vedla od hlučínského vlakového nádraží, přes Ludgeřovice, kde byla zřízena autobusová smyčka, na které končila část spojů, Petřkovice a Přívoz, kde končila u Dolu Vítězný únor. Již počátkem roku 1985 převzala linka č. 56 úsek linky č. 33, což znamenalo, že od této doby „padesát šestky“ končily až v Porubě na Alšově náměstí. Celková délka trasy tak činila úctyhodných 21,5 km, které spoj urazil za asi 40 minut. Zavedení autobusů umožnilo zajistit výrazně kratší interval mezi spoji, ve špičkách činil pouze několik minut. Celkový počet linek ostravské městské dopravy, které zajížděly na Hlučínsko, stoupl tímto okamžikem na čtyři.1272 V souvislosti se zrušením tramvajové linky č. 1 na Hlučínsku uvolnila se její trať pro potřebu silniční dopravy. Ta vedla přes Petřkovice a západně od Ludgeřovic a poté se pomalu stáčela velkým obloukem k hlučínskému nádraží. Severomoravský krajský výbor rozhodl o přestavbě této trasy na silnici s tím, že posléze zde bude zavedena trolejbusová doprava.1273 Tato cesta, lidově nazývaná „nová cesta“, měla být dle plánů hotova v roce 1992. Silnice byla sice zprovozněna, plánované troleje však nebyly nainstalovány. Doprava směrem na Opavu tak dramatický vývoj neprodělávala. Kromě omezenějšího objemu přepravy byla příčinou skutečnost, že železniční spoje Hlučínska končily přímo na opavském nádraží. Jedinou obcí, která se napojila na opavskou městskou dopravu, tak byly Malé Hoštice, kde v únoru 1968 zahájila provoz linka č. 9. Přestože spoj prošel několika drobnými změnami, až do roku 1989 nebyla doprava tímto směrem dále rozšiřována.1274 O těsnější dopravní vazbě Hlučínska na Ostravu svědčí i přehled autobusových linek ČSAD z konce osmdesátých let (viz tab. č. 28). Jak je z něj navíc patrno, na Hlučínsku existovalo několik obcí, které figurovaly jako důležité dopravní uzly; jednalo se zejména o Hlučín a dále o Kravaře, Dolní Benešov a Petřkovice.

1270 AMO, f. MěstNV Ostrava, kart. 599, spis. zn. 282.1 – Zápis z jednání na odboru dopravy SmKNV ze dne 29. 9. 1967, TAMTÉŽ – Přípis DPMO ze dne 5. 1. 1966. 1271 Koneckonců rekonstrukce tramvajové dopravy se ukázala být nákladnější, než její nahrazení autobusovou dopravou. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1966, s. 150; P. DUŠEK, Encyklopedie městské dopravy, s. 72; K. GARBA, Dopravní spojení, s. 23-27; R. PAVELEK, 100 let elektrické tramvaje, s. 36. 1272 Jednalo se o linky č. 34 (původně č. 28), č. 43, č. 52 a č. 56. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1969, s. 251; P. DUŠEK, Encyklopedie městské dopravy, s. 72; K. GARBA, Dopravní spojení, s. 28-31. 1273 TAMTÉŽ, s. 36-37. 1274 Branislav MARTINEK a kol., 100 let městské dopravy v Opavě, Opava 2005, s. 95-99; Okres Opava, s. 68. 208


3.4 Shrnutí Dynamika hospodářského rozvoje hlučínského regionu prošla třemi hlavními etapami. Poválečnou konsolidaci následovalo do přelomu padesátých a šedesátých let rozšiřování průmyslového sektoru a z převážně zemědělského regionu se stal region průmyslově-zemědělský. Vzhledem k tomu, že paralelně docházelo ke snižování počtu osob zaměstnaných v předimenzovaném zemědělství, celkový počet pracovních příležitostí se paradoxně neměnil. Vzhledem k tomu, že touto otázkou se zabývala pouze režimní historiografie, lze alespoň dodatečně vyvrátit její propagandistický argument o rozšiřování počtu pracovních příležitostí po únoru 1948. Od poloviny šedesátých let se pak kromě zemědělství snižoval i rozsah průmyslu a těžby, což vedlo k tomu, že ekonomická síla Hlučínska klesala a region se stával stále silněji závislý na výdělečných možnostech v ostravském průmyslovém jádru. Na Hlučínsku proběhly všechny procesy, které zasáhly československé zemědělství. Prvním byla konfiskace majetku Němců a zrádců. Ta proběhla ve dvou hlavních etapách, od jara 1946 do jara 1947, a pak během roku 1948, ve srovnání s jinými oblastmi tudíž s výrazným fázovým posunem, který vyplýval z nevyřešené státoobčanské agendy. Dosavadní historiografie nevěnovala struktuře konfiskované půdy adekvátní pozornost. Nyní je však možno říci, že pouze zlomek, zhruba desetina konfiskované půdy, měla vazbu na státoobčanskou agendu, ostatní půda připadala na velkostatky a na pozemkové vlastnictví německého obyvatelstva Sudic a Třebomi. Za příčinu lze považovat tu skutečnost, že o drobnou půdu nebyl zájem, a to ani ze strany socialistického sektoru, ani pro potřeby osídlení. Konfiskační řízení sice pokračovalo i po roce 1949, jeho rozsah je možno s jistou mírou určitosti vyčíslit řádově na desítky hektarů. Celkový rozsah konfiskované půdy je navíc nutno snížit o ty majetky, které byly po roce 1952 postupně vráceny. Platí tedy, že již několikrát zmíněná „benevolence“ se týkala i konfiskací půdy. V roce 1948 byla realizována revize pozemkové reformy. Její rozsah na Hlučínsku určila existence tzv. zbytkových statků. Celková výměra půdy zahrnuté do revize byla tudíž oproti českým zemím podstatně větší. Několik set hektarů pak bylo zahrnuto i do tzv. nové pozemkové reformy; výsledky této poslední reformy byly nicméně skromné. Výše uvedené procesy znamenaly změnu vlastnictví takřka 38 % půdy Hlučínska. Navzdory tomuto rozsahu zůstala struktura drobného pozemkového vlastnictví nedotčena. Drobnou zemědělskou držbu ve větší míře zasáhla až roku 1949 zahájená kolektivizace. Její počáteční fáze do konce roku 1952 byla ve znamení neúspěchů; hlučínská družstva byla ustavena pouze v jedné třetině obcí, přičemž sdružovala pouze necelá 4 % orné půdy. Příčinou byl nejen odpor ze strany zemědělců (ten se v podstatě týkal celého Československa), ale též struktura pozemkového vlastnictví. Ukázalo se totiž, že v podmínkách rozdrobené pozemkové držby je většina nátlakových prostředků užívaných během kolektivizace neúčinná, neboť postihovala pouze střední a větší zemědělce, nikoliv kovorolníky. V neposlední řadě jako limitující faktor zde přistupovala skutečnost neobvykle rozsáhlého pozemkového vlastnictví státních statků. Po nebývale násilné kampani z přelomu let 1952 a 1953 došlo ke zdánlivě ohromnému rozvoji zemědělského družstevnictví. Po jeho zakončení nacházelo se JZD již v každé druhé obci, přičemž dohromady družstva sdružovala čtvrtinu orné půdy. Nově založená družstva byla několikanásobně větší než dříve ustavené celky, a disponovala

209


převážně členskou půdou. Příčina tak rychlého rozšíření netkví pouze v kompenzačním „dohánění“ ostatních regionů, ale i v použitých metodách. Na Hlučínsku byl totiž více než jinde položen důraz na hrozbu, kterou představovalo zvýšení zemědělské daně a zemědělských dávek rolníkům. Družstevnictví se záhy dostalo do hluboké krize. Zhruba každé třetí družstvo se rozpadlo a celý družstevní sektor ztratil asi polovinu veškeré půdy. Je proto vhodnější hovořit o depresi. Její příčiny vycházely ze struktury pozemkového vlastnictví; klíčovým byl přitom přechod z nižších na vyšší, náročnější organizační formy, které byly v podmínkách převahy kovorolnických závodů velmi obtížné. Podobnost krize s tou, která v roce 1950 propukla v pohraničních obcích, přitom umožňuje získané poznatky zobecnit; lze uzavřít, že kromě přechodu na vyšší typ byl pro spuštění krizových jevů klíčový i velký rozsah získané půdy. Relativně rychlý průběh krize lze vysvětlit tezí o nedostatečné informovanosti, totiž, že příslušné orgány decizní sféry nedisponovaly znalostmi o skutečném stavu družstevnictví. Následky prodělané krize se projevovaly i v následujících letech a až do roku 1957 panovala v družstevním sektoru stagnace. Mezitím však byla od roku 1955 zakládána družstva nová. Oproti předchozí etapě byla tentokrát ustavována jako JZD vyššího organizačního typu. V průběhu druhé etapy kolektivizace na Hlučínsku lze vidět podobnost s etapou první, tzn. časový posun spojený s následným urychleným vývojem. Tempo rozšiřování družstevního sektoru bylo v roce 1957 dokonce rychlejší, než roku 1953. Odlišnost ale spočívala ve faktu, že tentokrát do JZD vstupovali převážně střední zemědělci a že nedocházelo k přechodu mezi jednotlivými organizačními typy. V následujících letech pokračovala kolektivizace opět výrazně nižším tempem, což znamenalo, že oproti jiným okresům zůstal roku 1960 na Hlučínsku poněkud větší podíl půdy v soukromém vlastnictví. Dosavadní výsledky bádání nebyly nově získanými poznatky vyvráceny, ale upřesněny; ukázalo se, že upře-li se zájem výhradně na území historického Hlučínska, lze rekonstruovat dějiny kolektivizace, které jsou mnohem dynamičtější a specifičtější, než jak bylo dosud uváděno. Hlučínským specifikem byla dále tzv. juterková půda, jejíž význam vzrostl okamžikem zahájení kolektivizace. Řešení otázky, jak naložit s touto půdou, prošlo několika změnami. V první fázi, v letech 1949 až 1951, bylo navrhováno využít ji k rozvoji socialistického sektoru, tzn. přidělit družstvům a státním statkům. Učiněná opatření však narazila nejen na právní komplikace, ale i na odpor zemědělců. To v následujících letech vedlo ke změně přístupu, respektive hledání nového východiska. Žádná z celé řady porad nevedla k výsledku, což znamenalo nejdříve faktické, posléze i výslovné zachování statu quo, tj. smíření se s rozdělením juterkové půdy mezi JZD, ČSSS a drobné zemědělce. Po zakončení kolektivizace prošlo zemědělství několika vlnami restrukturalizace. První se uskutečnila v letech 1959 až 1961 a jejím výsledkem byl vznik nového typu družstev, která se svou povahou blížila principům velkovýroby. Druhá vlna pak proběhla v letech 1964 až 1966. Během ní došlo k rozšíření státních statků na úkor jednotných zemědělských družstev. Vzhledem k tomu, že ČSSS převzaly vesměs nerentabilní družstva, začalo v následujících letech jejich hospodářství stagnovat. Paralelně docházelo k vytváření kompaktních pozemkových celků a to na principu, že v jedné obci se nacházel pouze jeden sektor; buď družstevní, tj. JZD, anebo státní, tj. ČSSS, respektive jiný státní subjekt. Během sedmdesátých let nakonec převážil v pozemkovém vlastnictví

210


na Hlučínsku družstevní sektor a to poměrem 1,5:1; od roku 1976 byla drtivá většina půdy začleněna do tří JZD, jednoho podniku státních statků a jednoho plemenářského podniku. Vzhledem k tomu, že vývoj zemědělství po roce 1960 se dosud nestal předmětem systematického zájmu historiografie, je velmi obtížné určit, do jaké míry naznačený průběh na Hlučínsku kopíroval obecné trendy a do jaké míry se jednalo o výhradně místní záležitost. Sektor těžby a průmyslu byl po druhé světové válce na velmi nízkém stupni rozvoje. Tím lze vysvětlit jeho relativně dynamické rozšíření v první polovině padesátých let. Došlo nejen k založení nových průmyslových závodů, ale též k investičnímu rozvoji stávajících. Předválečné kapacity bylo dosaženo koncem roku 1946, do roku 1954 počet pracovních míst vzrostl více než dvojnásobně a do počátku šedesátých let o další asi pětinu. V této době již poskytoval takřka polovinu všech pracovních příležitostí v regionu. V následujících letech se do vývoje promítl útlum těžby. Oba doly v Petřkovicích prošly zásadní restrukturalizací, přičemž byly spojeny s přívozským velkodolem; koncem šedesátých let těžba černého uhlí na Hlučínsku ustala. Přestože ostatní průmyslové podniky, v tom zejména dolnobenešovská armaturka, která se po skončení těžby stala největším zaměstnavatelem regionu, byly nadále rozšiřovány, ztráta dvou tisíc pracovních míst dolů již nebyla nikdy nahrazena. Během padesátých let byly položeny základy pro centralizaci těžby stavebních hmot. Založení dvou lomů, v Kobeřicích a v Hlučíně, však nemělo na zaměstnanost větší vliv. Na obdobně nízkém stupni rozvoje se v roce 1945 nacházela i sféra služeb, konkrétně řemeslné a obchodní živnosti. Ty byly navíc citelně zasaženy hospodářskou depresí a válkou; v důsledku obojího byl počet živností v regionu ve srovnání s předválečným stavem asi třetinový. Očekávaný kompenzační rozvoj se však nekonal. Příčin bylo několik. Kromě opouštění živností se jednalo o důsledek zavedení institutu národních správ a zejména v roce 1949 zahájené likvidace živnostenského sektoru. Přestože ta byla v zásadě dokončena do roku 1952, průvodní jev, totiž omezování rozsahu nabídky služeb, bylo na Hlučínsku vcelku nevýrazné. Nejrychleji byly přitom začleněny do socialistického sektoru ty obory, které byly závislé na průběžném zásobování, tj. zejména pohostinství a obchod. Na stranu druhou životnost prokázaly takové obory, jakými byly například krejčovství nebo kovářství. Jednotlivé soukromé živnosti sice existovaly prokazatelně nejméně do roku 1959, v žádném případě je však nelze považovat za plnohodnotné či dokonce konkurenceschopné hospodářské celky. Likvidované živnosti byly nahrazovány družstevními a státními podniky. Jejich nabídka však byla limitována nekomplexností služeb a jejich nedostupností. Zatímco oblast obchodu se po polovině padesátých let, poté, co dozněly následky peněžní reformy, stabilizovala a v následujícím desetiletí došlo k její modernizaci, řemeslné a ostatní služby, například kadeřnické, se potýkaly s dlouhodobými obtížemi. Tato skutečnost otevírala prostor pro konkurenci; kromě šedé ekonomiky se jednalo o jednotná zemědělská družstva (zejm. v oblasti stavebnictví) a v některých oborech (servis motorové techniky) i o společenské organizace. Zásadními změnami prošla dopravní síť. Ta se musela vypořádat se dvěma hlavními problémy. Prvním byla nová geografické orientace dopravy v důsledku změny státoprávní příslušnosti Hlučínska v roce 1945, druhým potřeba vyrovnat se s rostoucími požadavky vyplývajícími z nutnosti zajistit pracovní síly pro ostravský průmysl. Opatření v tomto směru byla provedena až relativně pozdě, v roce 1950, kdy byla zřízena tram-

211


vajová linka. Přestože ani toto řešení nebylo zcela uspokojivé, o čemž svědčí celá řada nakonec nerealizovaných návrhů, umožnilo vznik nového fenoménu, tj. každodenního dojíždění do zaměstnání. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byly položeny základy autobusové dopravy, orientované především na Ostravu. V tomto zorném úhlu lze pak obce východně od Hlučína, plně integrované do systému městské hromadné dopravy, považovat za nedílnou součást ostravské aglomerace. Z rozboru toho, jakým způsobem bylo přistupováno k řešení dopravní situace, je patrno, že zohledňovány byly potřeby regionu, případně Ostravska; Hlučínsko nebylo a ani se nestalo územím tranzitním.

212


4 Sociální vývoj Po roce 1945 procházela československá společnost fundamentální proměnou. Jejími určujícími rysy byla národnostní homogenizace a sociální nivelizace. Druhá jmenovaná byla podpořena expropriací vlastníků vybraných segmentů a velikostních kategorií československého hospodářství. Za této situace nebylo vítězství socialistických stran, které ve volbách v roce 1946 získaly v českých zemích společně 80 %, nijak překvapivé.1275 Po demografické stránce se poválečné období, na rozdíl od situace po první světové válce, příliš nelišilo od období válečného; kompenzační vzestup v letech 1945 až 1947 byl jen nevýrazný.1276 Mocenské vítězství komunistické strany v únoru 1948 neznamenalo pouze výměnu politické elity, ale bylo současně společenským otřesem. Podle režimní ideologie byla totiž nastolena vláda dělnické třídy a na ostatní společenské vrstvy tak bylo nahlíženo jako na potenciální odpůrce, obzvláště po projevech nesouhlasu v průběhu léta 1948. V rámci tzv. ostrého kurzu a následně schválené generální linie byla zahájena perzekuce středních vrstev společnosti, která byla doprovázena represemi jak vůči skutečné, tak domnělé opozici.1277 Hospodářské a vlastnické změny po roce 1948 byly příčinou vytvoření zcela nové sociální struktury společnosti.1278 V jejím rámci došlo k rychlému růstu počtu dělníků v průmyslových odvětvích. Mezi lety 1948 a 1960 zvýšil počet osob zaměstnaných v průmyslu z 39,0 % na 49,4 %, zatímco v zemědělství a lesnictví došlo k úbytku z 34,5 % na

1275 ZSÚS 27, 1946, č. 43-47, řada B, č. 21-25. 1276 Dějiny obyvatelstva českých zemí, s. 345-346. 1277 Z této doby pochází neblaze proslulý zákon na ochranu lidově demokratického zřízení č. 231/1948 Sb. Zákon ze dne 6. října 1948 na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb., částka 85. Krátce nato byl vydán zákon č. 247/1948 Sb. o táborech nucené práce (TNP), který do československého práva zaváděl novou formu trestu nikoliv za spáchání trestného činu, ale pouze za způsob chování (pro osoby, které „práci se vyhýbají“). Zákon ze dne 25. října 1948 o táborech nucené práce č. 247/1948 Sb., částka 93. Přitom délka internace v TNP byla stanovena až na dva roky. D. JANÁK, Politické a legislativní aspekty táborů nucené práce. I. část, SlSb 98, 2000, č. 1-2, s. 93-109, TÝŽ, Politické a legislativní aspekty. II. část, SlSb 98, 2000, č. 3, s. 171-190, TÝŽ, Politické a legislativní aspekty. III. část, SlSb 98, 2000, č. 4, s. 300-315. Zejména pak: M. BORÁK – D. JANÁK, Tábory nucené práce v ČSR 1948-1954, Opava – Ostrava 1996, 285 s., zejm. s. 135-205; K. KAPLAN, Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954, Praha 1992, s. 79-138. Další rozšířenou formou perzekuce byly PTP. Ty byly zřizovány od roku 1950; do těchto praporů byly přidělovány osoby „politicky nespolehlivé“ (klasifikace „E“). Vzhledem k nejasnému výkladu směrnic dostávalo se do PTP údajně i velké množství branců z Hlučínska. Jiří BÍLEK, Pétépáci aneb Černí baroni úplně jinak, Plzeň 1996, s. 28-33. Samostatnou kapitolu představovala soudní perzekuce. Z celé řady se připomíná alespoň proces s báňskými inženýry OKD. B. PITRONOVÁ, Proces, s. 29-56. 1278 Změny, které v letech 1948 až 1960 prodělala společnost tak patří, dle interpretace Karla Kaplana, k největším v historii vůbec. K. KAPLAN, Proměny české společnosti, s. 30-32; TÝŽ, Kořeny [2.], s. 11. 213


21,6 %.1279 Rozdíly mezi profesemi byly postupně dorovnávány mzdovou nivelizací.1280 Změny se promítly i do demografického chování. Pro ně byl typický relativně nízký sňateční věk, ale současně též vysoká míra rozvodovosti. Zpočátku relativně vysoké přirozené přírůstky byly výsledkem snižování dětské úmrtnosti a v následujících letech proto už jen klesaly.1281 V této souvislosti se hovoří o tzv. východoevropském demografickém modelu.1282 Komplementárním rysem těchto změn byl zánik občanské společnosti, tj. společnosti nezávislé na státní (stranické) moci. Společně s demografickými proměnami byl položen základ k vytvoření tzv. společnosti sovětského typu.1283 „Glajšaltace“, především hromadné rušení spolků, pak spolu s perzekucí vedly k faktické atomizaci společnosti. Ta byla nepřímo podporována rozsáhlými migračními proudy, které vyvolala socialistická industrializace. Po roce 1953 zohledňoval komunistický režim i otázku životní úrovně obyvatelstva.1284 V tomto směru došlo skutečně ke vzestupu, ten měl však spíše kvantitativní, než kvalitativní charakter. Tak zatímco v množství potravin a ošacení patřila spotřeba československé společnosti k nejvyšším na světě, vybavení domácnosti, bytový fond, rozsah a dostupnost služeb apod. zůstávaly v mnoha směrech nedostatečné.1285 Přesto zvolna se šířící technické novinky vytvářely podmínky pro postupující změnu životního stylu.1286 Krizové jevy v československé ekonomice šedesátých let měly svůj dopad na společnost. S poklesem objemu domácího produktu klesala i životní úroveň1287 a ani demografický pohyb nezůstal nezasažen. Vysoká rozvodovost spolu s legalizací uměle vyvo-

1279 Ludvík KOPAČKA, Development of the Sectorial Structure of Economy and of the Branch Structure of Industry in Czechoslovakia after the Year 1945, in: Hospodářské dějiny 2, Praha 1978, s. 105-128. K postavení zemědělství a strojírenství v ekonomice: K. KAPLAN, Kořeny [2.], s. 166-185. 1280 Nejrychleji se zvyšovaly nízké mzdy, především v průmyslu, naopak nadprůměrné platy osob zaměstnaných v terciární sféře, tj. ve státní správě, školství, zdravotnictví aj., rostly jen pomalu. Tristní platová situace po celá padesátá léta naopak panovala v zemědělství. R. OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA (edd.), Stručný hospodářský vývoj, s. 480-495. 1281 Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1996, s. 345-353. 1282 Dějiny obyvatelstva českých zemí, s. 335-353. 1283 Podle: Pavel MACHONIN, Česká společnost a sociologie poznání, Praha 2005, s. 86-90. Též: H. HAUKANES, Velká dramata, s. 63; F. ZICH, Dělnická část středních vrstev, s. 58-68. 1284 XI. sjezd Komunistické strany Československa, s. 25-26, 225-241. 1285 V. PRŮCHA a kol., Hospodářské dějiny, s. 436-445. 1286 Patří sem především zahájení televizního vysílání a nástup automobilizmu, k prvnímu uvedenému viz: František KŘÍŽEK, K počátkům televizního vysílání v Československu, SD 6, 1999, č. 4, s 486. 1287 Přitom v důsledku nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou začala narůstat nerealizovaná kupní síla obyvatelstva. K. KAPLAN, Kořeny [2], s. 11-18, 50-86, 412-418. 214


laných potratů vedla k poklesu natality, především v českých zemích,1288 a souběžný růst úmrtnosti snížil průměrnou délku života. Od počátku šedesátých let pohyb ve společenské a profesní struktuře společnosti ustával. Ani krátké období liberalizace režimu v roce 1968, doprovázené aktivizací občanské společnosti,1289 nemělo vliv na společenskou skladbu.1290 V souvislosti se změnou hospodářských priorit docházelo k útlumu migračních proudů; tento aspekt měl zásadní význam především pro Ostravsko. V profesní skladbě pokračoval růst podílu kvalifikovaných dělníků na dělnické složce, nicméně ta jako celek začala ustupovat rozvíjející se terciární sféře.1291 Obě změny svědčily o tom, že determinace společnosti těžkým průmyslem byla na ústupu. Po roce 1969 začal komunistický režim systematičtěji než dříve zasahovat do demografického chování československé populace. Hlavním podnětem byla snaha zastavit pokles natality.1292 V důsledku celé řady opatření, zejména zavedení široké škály sociálních přídavků, došlo k vzestupu sňatečnosti a porodnosti. Vysoká natalita se však udržela pouze do počátku osmdesátých let, po jejím poklesu se projevily demografické důsledky vysoké úmrtnosti.1293 Vyjma finančních stimulů bylo demografické chování ovlivňováno nepřímo též přesměrováním investic do bytové výstavby. Pozornost vě1288 V roce 1957 byl přijat zákon o interrupci. Zákon ze dne 19. prosince 1957 o umělém přerušení těhotenství č. 68/1957 Sb., částka 33. Již v roce 1959 bylo provedeno přes 100 000 interrupcí. Jejich počet dosáhl svého vrcholu v roce 1960, kdy bylo uměle přerušeno přes 120 000 těhotenství. K. KAPLAN, Kořeny [2], s. 412. V letech 1947 až 1968 poklesla výše přirozeného přírůstku v Československu o dvě pětiny, v roce 1947 činil přirozený přírůstek 147 636 osob, v roce 1968 již jen 60 536. Dějiny obyvatelstva českých zemí, s. 345-353. 1289 Prameny k dějinám československé krize… Díl 2/1. svazek, s. 120-459; Prameny k dějinám československé krize… Díl 2/2. svazek, s. 19-436. 1290 F. CHARVÁT – J. LINHART – J. VEČERNÍK, Sociálně třídní struktura, s. 49-160. 1291 Tento trend navazoval na vývoj v šedesátých letech a lze jej dokumentovat na údajích za léta 1960 a 1976. Během tohoto období poklesl podíl osob zaměstnaných v zemědělství a lesnictví z 21,6 % na 13,4 %, zatímco počet osob zaměstnaných v průmyslu se změnil jen nepatrně ze 49,4 % na 49,3 %. L. KOPAČKA, Development of the Sectorial Structure, s. 97-129 1292 XIV. sjezd Komunistické strany Československa, s. 125-158 [referát Hlavní směry hospodářské politiky strany v letech 1971-1975], s. 563-588 [Rezoluce XIV. sjezdu Komunistické strany Československa], s. 589-627 [Směrnice XIV. sjezdu KSČ k 5. pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1971-1975]. Při předsednictvu vlády byla utvořena Státní populační komise, která prosadila mj. nízké úrokové sazby na novomanželské půjčky, prodloužení mateřské dovolené, zavedení mateřského příspěvku a současně podpory při narození dítěte. L. KALINOVÁ, K sociálním dějinám Československa, s. 16-28; Josef KOUBEK, Populační politika československé republiky v letech 1945-1980, Demografie 23, 1981, č. 1, s. 32-50. Během sedmdesátých a osmdesátých let sociální pomoc státu průběžně narůstala a možno říci, že začala být považována za samozřejmou. Kupříkladu v roce 1971 bylo rodinám s dětmi věnováno 20 miliard korun, v roce 1984 pak 37 miliard. Nataša SLUŠNÁ, Postavení ženy ve společnosti, Praha 1988, s. 54. 1293 O výši přirozeného přírůstku svědčí fakt, že v letech 1973 až 1978 přesahoval hranici 100 000 osob ročně. Poté však začal klesat a v roce 1983 činil již jen 42 577 osob. Historicko-statistická ročenka, s. 68; Dějiny obyvatelstva českých zemí, s. 353-361, též s. 393, 399. K populační politice komunistického režimu pak: Květa JECHOVÁ, Matky a děti, chtěné i nechtěné, in: O. TŮMA – Tomáš VILÍMEK (edd.), Opozice a společnost po roce 1948, Praha 2009, s. 10-73, zejm. s. 51-70; V. SRB, 1000 let, s. 236-238. 215


noval komunistický režim i materiální stránce života obyvatel. Měřeno čistě kvantitativními hledisky, materiální úroveň rostla především ve druhé polovině sedmdesátých let. Novými komoditami, jež současně svědčí o změně společenských hodnot, se staly chaty a osobní automobily. Při analýze životní úrovně je nutno zohlednit skutečnost, že režim zajištoval plnou zaměstnanost a v rámci společenských organizací i řadu mimopracovních aktivit (rekreace, sport, kultura aj.).1294 Komplementárním jevem byl vzestup podílu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva. Tito absolventi postupně nahrazovali zaměstnance bez potřebného vzdělání, tzv. praktiky. Nová profesní skupina vysokoškoláků dala vzniknout tzv. technokracii, skupině osob, která se mnohem více než s komunistickým režimem a jeho ideologií idenfitikovala se svým oborem.1295 Stabilní a přes všechny nedostatky i relativně vysoká materiální úroveň byla z části výsledkem rozšiřující se tzv. šedé ekonomiky; v jejím rámci se tudíž utvářel prostor pro tržní vztahy.1296 Uvedené změny, přes své pomalé tempo, tvořily klíčové milníky na cestě k obnově občanské společnosti.

4.1 Demografický vývoj 4.1.1 Migrace

Tak jako v jiných částech českých zemí, i na Hlučínsku byla léta 1945 až 1947 etapou mohutného pohybu obyvatel.1297 Ten souvisel jednak s přechodem válečné fronty (útěk a návrat obyvatel), jednak s politickou situací (hornoslezští uprchlíci, odsun Němců a osídlování). Pohyb obyvatel svedl dohromady na jedno území řadu osob odlišného původu,1298 a to z nejrůznějších částí Evropy. Již koncem roku 1944 přicházeli do regionu první uprchlíci z východu, po nich německá a posléze i sovětská armáda. Od jara 1945 se pak následně vraceli ti, kteří uprchli před frontou, a současně s nimi přicházeli čeští osídlenci. Koncem roku 1945 pak začal návrat bývalých vojáků Wehrmachtu; ti byli předtím internováni v různých koutech západní a jižní Evropy, ojediněle i v zámoří. 1294 Sociologická literatura tuto skutečnost interpretuje jako proces, ve kterém komunistický režim „korumpoval“ společnost. P. MACHONIN, Česká společnost, s. 125. 1295 Nejnověji: Michal PULLMANN, Eroze diktatury v době přestavby, SD, 2012 (roč. 19), č. 2, s. 260-265; TÝŽ, Konec experimentu, Praha 2011, s. 75-93, 115-132. Symptomatický pro konec osmdesátých let je obsah i rozruch, jaký vyvol článek Miloše Zemana: Miloš ZEMAN, Prognostika a přestavba, Technický magazín 32, 1989, č. 8/380, s. 6-9. 1296 Kupříkladu hodnota prací, vykonaných formou „melouchů“, byla v roce 1968 jenom ve stavebnictví odhadována na 3 miliardy korun. Dle dobové analýzy se objem neoficiální ekonomiky odhadoval v polovině sedmdesátých let na 6 miliard, na začátku osmdesátých let už na 20 miliard korun. L. KALINOVÁ, K sociálním dějinám Československa, s. 16-28, 57-81. 1297 V. PLAČEK, Pohyb obyvatelstva na Opavsku, Hlučínsku a Vítkovsku, s. 25-38. 1298 TÝŽ, Národnostní struktura obyvatelstva na Hlučínsku, s. 149-165; TÝŽ, Pohyb obyvatelstva na Opavsku, Hlučínsku a Vítkovsku, s. 25-38. Š. Hernová uvádí, že v letech 1937 až 1945 ubylo 16 400 obyvatel, v letech 1945 až 1947 se přistěhovalo 10 701. Přestože není specifikováno, jaké kategorie obyvatel se na tomto pohybu podílely, jedná se evidentně o nadsazený údaj. Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 45. 216


Nakonec, během roku 1947, osídlili sever Hlučínska Češi z Volyně. Počet osob z Hlučínska, které na jaře 1945 doplnily řady utečenců před blížící se frontou,1299 nebyl nikdy přesně znám.1300 Pokusy o vyčíslení totiž naráží na nedostatek pramenů. Útěk i návrat proběhly v rychlém časovém sledu a za zcela výjimečných okolností. Podle soupisu obyvatel z 22. května 1947 se v okrese Hlučín ke dni 1. května 1945 nacházelo 36 334 obyvatel. Zůstalo tedy 76,6 % populace.1301 Riziko zkreslení je vzhledem k tomu, že se jednalo o retrospektivní zjištění, vysoké. Současně se jako pravděpodobné jeví, že v rámci soupisu byly záměrně uváděny nepravdivé údaje. Útěk byl totiž interpretován jako svého druhu forma kolaborace. Pochybnost o přesnosti těchto údajů vzbuzují sondy provedené v obcích Bolatice, Hlučín a Kravaře. Podle nich totiž na místě zůstala asi polovina až dvě třetiny tehdejší populace (51,2 % až 64,1 %).1302 Kvantifikovat utečenecký proud na základě výše uvedených dat je tedy možno pouze rámcově. Spodní hranici představuje dle výsledků soupisu z roku 1947 asi čtvrtina populace (tj. 23,4 %), horní pak výsledky sondy (průměrná hodnota 44,2 %). Vzhledem k tomu, že brannou povinnost nastoupilo 12 000 mužů, zůstalo na Hlučínsku na jaře 1945 kolem 40 000 osob. Migrační proud tak mohl mít sílu od 9400 do necelých 18 000 osob.

1299 Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei II/1, Augsburg 1994, s. 19-27. 1300 Starší literatura sice tvrdila, že na útěk se dala větší část populace, tato tvrzení se však nezakládala na pramenech. R. MALOHLAVA – O. KÁŇA – V. MARIÁNEK, Stručný přehled, s. 63. Novější literatura tento názor oslabuje, zmiňuje se jenom o případech, kdy bylo obyvatelstvo vyhnáno (Oldřišov, Píšť a Třebom). V. PLAČEK, Prajzáci, s. 101, 109. Celkový počet běženců ale V. Plaček odhaduje poněkud v rozporu vcelku nízko na 6500 osob. TAMTÉŽ. 1301 Ve srovnání s ostatními okresy se sice jedná o poněkud nižší hodnotu, avšak nikoliv výjimečnou, zvlášť když se uváží skutečnost, že region zasáhly jedny z nejtvrdších bojů v českých zemích. ZSÚS 29, 1948, č. 49, řada D, č. 15. Domněnku, že zbývající část obyvatelstva se dala na útěk před frontou, potvrzuje i to, že jen v ojedinělých případech se nacházeli v jiné obci (1,7 %) a to, že jen nepatrnou část z nich představovali osídlenci (zcela zjevné je to u osob, které byly k 1. květnu 1945 na Slovensku nebo Podkarpatské Ukrajině, celkem 122 osob). 1302 V Kravařích bylo k 1. lednu 1945, před zahájením vlny útěků, celkem 2734 osob. Z nich bylo 946 dětí, 1408 žen a 380 mužů. Vysoký rozdíl mezi počtem žen a mužů byl dán válečnou situací. Ke dni 30. dubna 1945, krátce po dobytí Kravař Rudou armádou, bylo v obci 1401 osob. Z toho je zřejmé, že před frontou utekla necelá polovina stávající populace obce (tj. 48,8 %). SOkA Opava, f. MěstNV Kravaře (nezpr.) – Přípis MNV Kravaře ze dne 30. 4. 1945. Poněkud odlišná data lze zjistit v případě obce Bolatice. Zde mělo být k 16. dubnu 1550 osob, v prosinci 1945 pak 2420 osob, tzn., že před frontou uteklo asi 870 osob, tedy třetina populace obce (35,6 %). SOkA Opava, f. MNV Bolatice, inv. č. 21 – Kronika obce, s. 293-315. Dalším pramenem, informujícím o počtu obyvatel, je množství vydávaných potravinových lístků. V městě Hlučíně byly v květnu vydávány pro 2146 osob, v červnu již skoro pro dvojnásobek, pro 3984 osob, a v červenci pro 4148 osob. Mezi květnem a červencem přibylo tedy celkem 2002 osob, tj. opět necelá polovina (48,3 %). SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1945, s. 114. Dle jiné zprávy bylo pak v Hlučíně v polovině května 2480 obyvatel; před frontou by tak uteklo asi 40,2 %. NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 1324, inv. č. 5776 – Zpráva Slezské kanceláře ze dne 17. 5. 1945. 217


4.1.1.1 Hornoslezští uprchlíci Na jaře 1945 se vyhrotil československo-polský diplomatický spor. Jeho příčinou byly územní pretenze obou států. Aby si československá strana zajistila nárok na okresy Hlubčice a Ratiboř, prohlásila část hornoslezského obyvatelstva fakticky za Čechy;1303 polská strana vůči nim reagovala represemi,1304 čímž vyvolala uprchlickou vlnu, která v letech 1945 a 1946 zasáhla přilehlé české území, obzvláště pak Hlučínsko.1305 Výslechové protokoly, sepsané s uprchlíky v roce 1945 odhalují motivy běženců.1306 Existovaly dva hlavní důvody k útěku. První a častější byla diskriminace a represe moravského obyvatelstva ze strany polských orgánů, druhým ekonomické a sociální poměry v místě bydliště.1307 Příchod uprchlíků na Hlučínsko se datuje na přelom června a července 1945. Odpovídá tomu i vývoj v diplomatických vztazích. Dle přípisu OSK v Hlučíně ze dne 27. července 1945 se uprchlíci soustředili převážně v příhraničních obcích.1308 Zpráva 1303 O jejich počtu se lze jen dohadovat. Existují sice dobové přehledy československé provenience, ty však byly zcela zřejmě nadsazovány (kupříkladu, že na Hlubčicku se v té době nacházelo 19 200 Moravců). Nejblíže pravdě budou však polské údaje, které odhadovaly celkový počet Moravců na necelých 15 000 osob. Ti žili na kompaktním území, které představovalo asi 35 převážně „moravských“ obcí. AMZV, f. TO-O Polsko, kart. 18, složka 8 – Přípis ministerstva vnitra ze dne 19. 5. 1947. K polským odhadům: P. PAŁYS, Morawianie na Opolszczyźnie w świetle opinii Instytutu Śląskiego z 29 styczna 1946 r., Śląsk Opolski 3, 1993, č. 3, s. 27-28. 1304 Např.: AMZV, f. TO-O Polsko, kart. 18, složka 5 – jednotlivé přípisy MV z roku 1945; TAMTÉŽ, kart. 18, inv. č. 6 – jednotlivé přípisy MV z roku 1946. Některé zprávy nejasně hovoří dokonce o případech hromadných vražd (76 osob z Ratiboře). TAMTÉŽ – Přípis MV ze dne 6. 8. 1946. Analogická situace existovala v Kladsku, nicméně počet běženců zde byl velmi nízký, na jaře 1946 jen 602 osob. AMZV, f. TO-T Polsko, kart. 10, složka 4 – Informace pro ministra (18. 3. 1946). 1305 Tento migrační proud pak s sebou „strhl“ i příslušníky dalších etnik, Němce, tzv. „Wasserpoláky“ a Poláky. Viz např.: ZNV, exp. Ostrava, kart. 146, inv. č. 279 – Fonogram ministerstva vnitra ze dne 27. 8. 1945. 1306 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 146, inv. č. 279 – Výslechové protokoly z okresu Krnov a Opava; SOkA Opava, f. ONV Hlučín-dodatky, kart. 5, inv. č. 38 – Hlášení Velitelství stanice SNB Kravaře ze dne 7. 11. 1949. 1307 Na rozdíl od Polska totiž v Československu dostávali uprchlíci potravinové lístky, dokonce stejné hodnoty jako české obyvatelstvo. NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 967, inv. č. 4497, sign. 1281/2 – Přípis ZNV, expozitury v Ostravě, ze dne 18. 10. 1945. Koneckonců dle sondy do výslechových protokolů z Petřkovic se obě příčiny doplňovaly; 75,9 % dotázaných uvedlo jako příčinu útěku „národnostní nesnášenlivost ze strany Poláků“, 51,7 % špatné pracovní podmínky a 42,1 % se pro útěk rozhodlo kvůli bídě. Celkem 69,0 % všech uprchlíků se hlásilo k moravské národnosti. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 370, inv. č. 196 – Výslechové protokoly uprchlíků (1. 1. 1946 až 15. 3. 1946). Nelze však vyloučit, že argumentace národnostním útlakem byla pouze účelová. 1308 V Hati, Píšti a v Šilheřovicích. V Hati se mělo nacházet 72 osob; ti, u kterých bylo možno určit původ, pocházeli většinou z nejbližšího příhraničí. Kupříkladu šestnáct osob z Ratiboře putovalo do Hatě asi 17 kilometrů. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 146, inv. č. 279 – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 27. 8. 1945. Viz dodatek k této zprávě ze dne 14. 8. 1945, edičně přístupný: A. von ARBURG – T. STANĚK, Vyhnání Němců… II.1, dok č. 373C. 218


ze dne 6. srpna vyčíslila jejich počet na 357 osob,1309 další ze dne 13. září 1945 pak na 1019.1310 V této vlně měly početní převahu, z pochopitelných důvodů, především ženy a děti.1311 Až do konce roku 1945 počet uprchlíků sice dále stoupal,1312 v lednu 1946 bylo v okrese Hlučín evidováno asi 1400 až 1500 osob,1313 migrační proud však postupně slábl. Na jaře 1946 pak některé obce hlásily, že již zcela ustal.1314 Nicméně v létě 1946 se vzedmula další uprchlická vlna. Tentokrát byla motivována snahou Hornoslezanů vyhnout se odsunu do britské zóny; mezi uprchlíky mnohem více než předtím začal stoupat počet osob německé a polské národnosti. Soupis z 22. srpna 1946 zaznamenal v okrese Hlučín 1734 uprchlíků. Přitom i přes početní nárůst se uprchlíci soustředili převážně do příhraničních obcí;1315 snad to lze vysvětlit očekáváním připojení Ratibořska a Hlubčicka k Československu a nadějemi v brzký návrat.1316 Ke konci roku, k 1. prosinci 1946 bylo v okrese Hlučín evidováno mezi 1801 a 1899 uprch-

1309 Přitom 115 z nich se nacházelo v Hati; dalšími obcemi, kde byl hlášen jejich pobyt, byly Chuchelná, Kobeřice, Píšť, Sudice a Šilheřovice. VÚA-VHA, f. VKPR, kart. 1, čj. 1088 – Záznam pro ministerskou radu ze dne 7. 8. 1945. 1310 Další zpráva OSK ze dne 13. září 1945 hovoří o 1019 uprchlících; nejvíce uprchlíků se nacházelo v Hati (283), Píšti (179) a v Šilheřovicích (102). D. JANÁK, Neklidná hranice I, s. 67. Parciální soupisy pro jednotlivé obce z října 1945 viz: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 221, inv. č. 317 – Sezamy opětně neb nově se hlásících osob jednotlivých obcí. Do poloviny září pak počet uprchlíků v okrese Hlučín vzrostl na asi 1200 osob. D. JANÁK, Neklidná hranice I, s. 67, 74 (pozn. 21). 1311 Srovnej například soupisy uprchlíků pořizované SNB v srpnu 1945: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 143, inv. č. 279 – Seznamy obyvatelstva z Ratibořska a Hlubčicka pořizované stanicemi SNB (1945). 1312 Dokazuje to například údaj z obce Hať, kde se 12. listopadu 1945 nacházelo už dokonce 330 uprchlíků (tvořili 15,0 % obyvatel obce). ZNV, exp. Ostrava, kart. 146, inv. č. 279 – Přípis MSK v Hati ze dne 12. 11. 1946. 1313 K tomuto údaji: D. JANÁK, Neklidná hranice I, s. 68, 75 (pozn. 27). 1314 V případě Šilheřovic nebyl v dubnu 1946 hlášen ani jeden uprchlík. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 370, inv. č. 196 – Hlášení SNB ze dne 29. 4. 1946. 1315 Koncentrace hornoslezských uprchlíků byla nejvyšší v příhraničních obcích. Zatímco na celém Hlučínsku představovali 3,9 % obyvatel, v obcích Hať, Píšť a Šilheřovice tvořili celkem 11,6 %. Nejvíce uprchlíků se nacházelo v Hati (244 osob), Píšti (220), Petřkovicích (205), Šilheřovicích (185), Hlučíně (164), Koutech (110) a v Kravařích (108), dále pak ve Vřesině (71), Darkovicích (63) a ve Štěpánkovicích (63). V ostatních obcích bylo méně než po 50 uprchlících. TAMTÉŽ, kart. 753, inv. č. 481. 1316 Tento seznam do jisté míry podporuje údaj V. Plačka, který ke stejnému datu uvádí pro celé Hlučínsko 2511 uprchlíků. V. PLAČEK, Prajzáci, s. 123. 219


líky, na území ostravské expozitury pak celkem 3800.1317 Pohyb přes hranici po roce 1947 zcela neustal, změnil se ale jeho charakter. Nová migrační vlna, navíc podstatně slabší, v síle asi 50 osob za měsíc, přicházela na Ostravsko výhradně z ekonomických důvodů, navíc ji tvořili takřka výhradně Poláci.1318 Tuto imigraci již tedy nelze ztotožňovat s hornoslezskou uprchlickou vlnou. Československa strana využila běženců jako vítané pracovní síly i jako argument pro připojení nárokovaného území.1319 Existovaly sice obavy z ilegální činnosti, zejména v případě Němců. Ti měli být proto po identifikaci vráceni zpět do Polska. V případě Moravců se doporučovalo jejich převedení do zaměstnání v zemědělství, pokud možno v lokalitách vzdálenějších od hranic,1320 respektive v dolech a hutích na Ostravsku.1321 Jako samosprávný orgán byl původně utvořen Hornoslezský komitét, který měl prosazovat zájmy uprchlíků.1322 Fakticky však sloužil jako svého druhu „pracovní úřad“, neboť zajišťoval zařazování běženců do zaměstnání,1323 především mimo okresy

1317 SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 278, inv. č. 320 – Mapa území spravovaného ostravskou expoziturou s uvedenými počty uprchlíků. Celkový počet uprchlíků bude však jistě vyšší. Jednak se československé úřady snažily o jejich rozptyl, jednak část obdržela domovské právo, část byla odsunuta během transferu Němců, respektive vydána zpět do Polska. Celkový počet hornoslezských uprchlíků lze odhadnout asi na maximálně asi 5000 osob s tím, že ne všichni byli „moravského“ původu; zhruba asi polovina z nich se nějakou dobu nacházela na Hlučínsku. D. JANÁK, Neklidná hranice I, s. 70. V každém případě je nutno odmítnout dobové zveličené zprávy, které hovořily až o 40 000 uprchlících. Srovnej např.: AMZV, f. GS-Žourek, kart. 2, složka 15 – Text požadavků zástupců regionů Horního Slezska ze dne 3. 9. 1945. V přípise Hornoslezského komitétu se objevuje údaj o 14 940 uprchlících v roce 1945. AMZV, f. TO-O Polsko, kart. 18, složka 8 – Částečné vylíčení české otázky… (28. 9. 1947). Hornoslezská deputace odhadovala pozdější rozsah uprchlického proudu na 30 000 až 40 000 osob. NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 1323, inv. č. 5776 – Informace o teroru polské administrativy ze dne 12. 9. 1945. 1318 D. JANÁK, Vytyčení československo-polské hranice, s. 249; TÝŽ, K otázce hornoslezských uprchlíků, s. 85; V. PLAČEK, Pohyb obyvatelstva na Opavsku, Hlučínsku a Vítkovsku, s. 29; TÝŽ, Tzv. hlučínský problém, s. 122. 1319 V telegramu ministerstva vnitra stálo: „Uprchlíky z Hlubčicka a Ratibořska, kteří se před polským terorem uchylují na území naší republiky, přijímejte vlídně, poskytněte jim veškerou pomoc a zařaďte je do práce podle jejich schopnosti […]. […] Budiž jim řečeno, že naše úřady se vynasnaží, aby byly podniknuty kroky v jejich prospěch a k zamezení polského teroru.“ ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 146, inv. č. 279 – Telegram ministerstva vnitra ze dne 7. 9. 1945. 1320 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 146, inv. č. 279 – Přípis ZNV, expozitury v Ostravě, ze dne 24. 8. 1945. 1321 Viz např.: NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 1324, inv. č. 5776 – Zpráva o služební cestě konané ve dnech 7.-15. 4. 1945. 1322 V rámci československo-polských sporů se nejednalo o ojedinělou instituci; srovnej: A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Slezsko v československo- polských vztazích v letech 1945 až 1947, SlSb 110, 2012, č. 1-2, s. 80. 1323 Existují přitom doklady, že byli verbováni ze strany jednotlivých podniků na práci po celém Československu. SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 278, inv. č. 325 – Výnos Ostravské expozitury ZNV ze dne 7. 11. 1946. 220


Hlučín a Opava, obstarával sociální pomoc a zajišťoval kurzy češtiny a vlastivědy.1324 Uprchlická vlna výrazně ovlivnila ekonomickou a sociální situaci hlučínského regionu. V případě zaměstnanosti se lze oprávněně domnívat, že vedla ke zvýšení počtu osob bez výdělečné činnosti, v sociálním a demografickém směru pak ke snížení životní a materiální úrovně a ke zvýšení úmrtnosti. Dobová svědectví se totiž shodují, že situace v Horním Slezsku byla katastrofální.1325 Uprchlíkům, kteří přicházeli na Hlučínsko často bez jakýchkoliv prostředků, chybělo i nejnutnější ošacení.1326 Tento neutěšený stav existoval ještě v roce 1947.1327 Historik je tak v pokušení vysvětlit kritickou hospodářskou a sociální situaci na Hlučínsku výhradně imigrační vlnou z Ratibořska a Hlubčicka. Obzvláště, když lze prokázat blízkou souvislost mezi oblastí, kde se uprchlíci usazovali, a kde došlo k rozšíření infekčních chorob (viz kap. 2.4). Přes relativní početnost, kupříkladu ještě 1. listopadu 1949 bylo v okrese Hlučín

1324 AMZV, f. TO-O Polsko, kart. 18, složka 8 – Částečné vylíčení české otázky… (28. 9. 1947). 1325 „V poslední době schází už také léky celkem běžné a obyčejné (proti bolení hlavy). Všude se nachází tyfus břišní, jenž v některých místech jest epidemický. […] úmrtnost v celku je velká […] v Sosnovci [tj. Sosnowiec] bývalo denně za německé okupace 4-5 pohřbů, nyní je jich 1215. Hodně přispívá k této vysoké úmrtnosti také hlad, kterým trpí všechny vrstvy, které nemají možnosti na černém trhu získati to, co normálním přídělem se jim nedostává.“ Citováno podle: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 143, inv. č. 279 – Přípis Úřadu národní bezpečnosti v Opavě ze dne 15. 11. 1945. V jiné zprávě se psalo dokonce o úmrtích způsobených hladem: TAMTÉŽ, kart. 143, inv. č. 279 – Přípis Úřadu národní bezpečnosti v Opavě ze dne 13. 12. 1945. Zřejmě nejexpresivnější byl soubor informací hornoslezské deputace ze září 1945. „V důsledku úplného vykradení zemědělského venkova ve všech okresích [tj. Hlubčicko, Ratibořsko a Kozelsko] a v důsledku ledabylosti polské administrativy nastal ve všech třech okresích hlad a bída a s nimi ruku v ruce přišli i epidemické nemoci. Zjištěny jsou přesně 2 případy cholery u civilních osob v Ratiboři a jeden u osoby vojenské, a několik případů strnutí šíje. Tyfus břišní a skvrnitý šíří se již po celém Ratibořsku a Hlubčicku a polské úřady nedělají nic anebo prostě nejsou schopni zabrániti těmto epidemiím. Zejména tyfus dosáhl obrovských rozměrů. V obci Nekáznice [Niekazanice] ze 300 obyvatel 105 má tyfus, v Křenovicích [Krzenowice] ze 4000 obyv. 450 nemocí, v Benkovicích [Bieńkowice] 151 nemocných, v Rozumicích [Rozumice] umírají tři lidé denně. Největší úmrtnost je v Ratiboři, kde umírá týdně 250 osob, v Ketři [Kietrz] 28 denně. Ratiboř, Hlubčice jsou bez léků a skoro bez lékařů. V Ratiboři chodí nemocní lidé sami na hřbitov umírati, poněvadž je nikdo nechce pochovati, aby se nenakazili. Evangelický pastor Ratibořic nám dosvědčil, že sám viděl 3 případy takového samovolného umírání na hřbitově, kdy lidé umírali několik dní a jejichž těla byla rozežrána červy. On sám musel kopat masové hroby a pochovává hromadně jen jednou týdně a to bez rakví. Úmrtnost stoupla na 700 % a blíží se […] k 1000 %.“ Citováno podle: NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 1323, inv. č. 5776 – Informace o teroru polské administrativy ze dne 12. 9. 1945. Prameny hovoří též o tom, že děti z Ratibořska a Hlubčicka chodily na Hlučínsko žebrat o jídlo. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 143, inv. č. 279 – Přípis OSK v Hlučíně ze dne 12. 9. 1945; D. JANÁK, Neklidná hranice I, s. 67. 1326 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 122. 1327 Obyvatelstvo Polska nejenže nedostávalo potravinové lístky, na které mělo nárok, ale ani zasloužené mzdy. Viz např.: AMZV, f. TO-O Polsko, kart. 18, složka 7 – Přípis ministerstva vnitra ze dne 23. 2. 1947. 221


evidováno 907 uprchlíků,1328 nepředstavovali hornoslezští uprchlíci z dlouhodobého hlediska cizorodou, ani odlišnou skupinu obyvatel.1329 Po uzavření dohody s Polskem v březnu 1947 byl ve vší tichosti rozpuštěn hornoslezský komitét a zprávy z počátku padesátých let souhrnně konstatovaly splynutí této skupiny s ostatním obyvatelstvem.1330 Přes ojedinělou snahu okresního akčního výboru v Hlučíně, který v dubnu 1948 zažádal o jejich odsun do Polska,1331 nejevila decizní sféra snahu otázku uprchlíků problematizovat.1332 Poslední doložitelná zmínka o uprchlících pochází z 18. března 1954; fakticky jenom opakovala předchozí hlášení o „sžití se“ běženců s místním prostředím.1333 Na tom se podílely i úzké příbuzenské vztahy; velká část uprchlíků se totiž na Hlučínsku narodila.1334

4.1.1.2 Odsun německého obyvatelstva Národnostní problematika hlučínského regionu není meritem zájmu práce, v souvislosti s odsunem1335 německého obyvatelstva se pouze uvádí, že byla diametrálně odlišná 1328 Do jara 1951 jejich počet poklesl na 782 a do poloviny roku 1951 na 735, přičemž 657 bylo uprchlíků a 78 polských státních příslušníků. SOkA Opava, f. ONV Hlučín-dodatky, kart. 5, inv. č. 40 – Hlášení OV VB Hlučín ze dne 26. 6. 1951. Dle dalšího hlášení ze dne 29. 6. 1951 se jednalo o 80 polských státních příslušníků a 21 osob bez polských cestovních pasů. TAMTÉŽ – Hlášení OV VB Hlučín ze dne 29. 6. 1951. A. BINAR, K národnostní problematice, s. 41-42. 1329 Část z nich byla ještě v roce 1949 podrobena prověrce ze strany SNB. TAMTÉŽ, kart. 5, inv. č. 38 – Zpráva kravařské stanice NB ze dne 7. 11. 1949. 1330 Srovnej též: D. JANÁK, Vytyčení československo-polské hranice, s. 246-248. 1331 Tento návrh však nebyl realizován, dokonce není jisté, zda se jím vyšší stranické složky a státní orgány vážně zabývaly. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 296, inv. č. 362 – Přípis Okresního akčního výboru v Hlučně ze dne 23. 4. 1948. 1332 Uvedený návrh nebyl svého času úplně ojedinělý, jistá polarizace existovala i v přístupu k polské menšině na Těšínsku. Na stranu jednu byl dále realizován dodatek československo-polské smlouvy z března 1947, tzn., že došlo k otevření dalších polských škol, na stranu druhou někteří čeští funkcionáři se, nicméně bez zjevné podpory, domáhali revize stávajících poměrů v neprospěch Poláků. J. FRIEDL, Češi a Poláci na Těšínsku, s. 42-43, 56, 77-78, 98-100, 130-154, 198, 205-211. 1333 „Také i reemigranti [tj. hornoslezští uprchlíci] z polského pohraničí se sžili ve většině případů se svým okolím a mají snahu státi se platnou posilou při budování socialismu. Tito občané založili u nás rodiny, řádně pracují a zajišťují si tak poctivou prácí obživu pro své rodiny. Jsou také zapojováni do dnešního dění s ostatními občany.“ SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 753, inv. č. 480 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 18. 3. 1954. 1334 Kupříkladu v Kravařích bylo zaznamenáno 60 žádostí o udělení domovského práva. V padesáti případech, tj. 80,6 %, byla žádost odůvodňována skutečností, že žadatel se narodil přímo v Kravařích. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 71. 1335 Pro pojmenování odsunu Němců se používá řada pojmů, každý s poněkud odlišným obsahem (odsun, vysídlení, vyhnání, transfer). K účelu práce se, jak se autor domnívá, nejlépe hodí termín odsun, jednak pro nízký emocionální náboj, jednak kvůli samotné deskripci událostí, neboť „vyhnání“, konotující „divoký“ odsun, jak bude následně uvedeno, se na Hlučínsku nekonalo. Blíže např.: Jaroslav KUČERA, Odsun nebo vyhnání, Praha 1992, s. 13-17, 20-29. 222


od situace v českých zemích.1336 Kolektivní identita, založená na národní příslušnosti, představovala pro autochtonní hlučínské obyvatelstvo poněkud cizorodý „import“; to ve svém důsledku znamenalo, že určit, kdo je „Čech“ a kdo „Němce“, bylo obtížné. Nebylo možno se ani jednoduše uchýlit k rozlišovacímu znaku, jakým byl jazyk.1337 Přestože vývoj po roce 1920 a znovu po roce 1938 do té doby převažující regionální „anacionálnost“ místního obyvatelstva zcela narušil, čeština jako výhradní komunikační, a posléze i identifikační prvek, se prosazovala jen pozvolna.1338 První fáze odsunu, tzv. divoký odsun, se na Hlučínsku prakticky nekonal, lze doložit pouze jednotlivé případy nátlaku na opuštění obce.1339 Příčina spočívá jednak v tom, že místní obyvatelstvo v počtu asi 800 osob uprchlo před frontou a po válce se nevrátilo, ale především v tom, že v oblasti Horního Slezska se novým sousedem Československa

1336 Literatura k odsunu německého obyvatelstva je v současnosti velmi bohatá, viz zejm.: L. BAJGER, K odsunu Němců z Ostravska, s. 145-163; T. CHUDĚJOVÁ, K odsunu Němců v našem okrese, s. 5-7; P. KLADIWA, Odsun Němců z Hlučínska, s. 27-30; T. STANĚK, Odsun Němců z Československa, 536 s.; TÝŽ, Vysídlení Němců z československé části Slezska 1945-1948, Střední Evropa 8, 1993, č. 27, s. 85-91; M. STRNADEL, K odsunu, s. 109-126. Nejnověji pak několikasvazková edice z pera Tomáše Staňka a Adriana von Arburga. Z ní byl využit její druhý díl: A. von ARBURG – T. STANĚK (edd.), Vysídlení Němců… II.1, 957 s. 1337 Například ve zprávě z dubna 1946 se psalo, že z české národní pospolitosti se vylučují pouze ti, „u nichž symptomy němectví naprosto převládají“. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 77 – Týdenní hlášení OV KSČ Hlučín ze dne 11. 4. 1946. To vedlo i k jinak kuriózním situacím. Jako příklad je možno uvést případ Mimořádného lidového soudu (MLS) v Opavě, který řešil kauzu dvou bratří z Chuchelné. Oba se hlásili k jiné národnosti, jeden k české, druhý k německé; podstatný je však fakt, že jejich odlišná identita byla příslušnými místy bez problému akceptována. D. JANÁK, Činnost mimořádného lidového soudu, s. 251. Doprovodným rysem byly i časté změny příjmení. Např.: SOkA Opava, f. MěstNV Kravaře (nezpr.) – Kronika obce, okupace 1939-1945, s. 39-41. 1338 Ještě na počátku padesátých let se na Hlučínsku nacházely osoby, které hovořily výhradně německy, které se musely češtinu učit. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Zpráva ONV v Hlučíně ze dne 18. 3. 1954; Ivan MOTÝL, Tady je Hadamczikovo, Týden 15, 12. 5. 2008, s. 44-47; Podle vzpomínek pamětníků se němčina jako „Umgangssprache“ používala ještě na počátku osmdesátých let. 1339 V. ŠTĚPÁN, Bělá očima staletí, s. 100. Vesměs však odchody v roce 1945 probíhaly na dobrovolné bázi, často tak, že se dotyční nevrátili z útěku. Stejně tak neexistují zprávy o násilných aktech na Němcích. T. STANĚK, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Praha 2005, s. 282. Celkem 15 osob (ale 12 dle jmenného seznamu) z Hlučínska se však stalo obětmi vražd v internačním táboru Hanke. M. BORÁK, Internační tábor „Hanke“ v Moravské Ostravě v roce 1945, in: Ostrava 18, Ostrava 1997, s. 88-124. 223


stalo Polsko.1340 Samotný údaj o 800 osobách je nicméně pouze dobový odhad,1341 nebylo možno jej ověřit, a to ani metodou sondy. Část Němců byla během roku 1945 internována v táborech. Tento postup byl legalizován dekretem č. 137/1945 Sb. (zejm. §§ 1 a 3).1342 Na Hlučínsku lze doložit existenci pěti táborů. Dva se nacházely v Hlučíně, z toho jeden při pile a druhý na Opavské ulici, další v Kravařích v zámeckém parku, ve Štěpánkovicích (v říjnu 1945 byl přeložen do Kravař) a poslední v Petřkovicích při dole Anselm.1343 Od konce roku 1945 byly tábory rušeny a internovaní byli přesunuti do táborů v Opavě.1344 Odsunu předcházelo několik měsíců trvající vytváření soupisu německého obyvatelstva. Změny v počtu navržených osob dokládají, jak se v čase měnil přístup ze strany decizní sféry. Zatímco dne 15. srpna 1945 bylo 29,1 % obyvatel Hlučínska považováno za Němce,1345 v únoru 1946 se jednalo o asi 4,9 %.1346 Na tomto posunu se podepsala nejen

1340 K tomu srovnej zejména vojenské rozkazy, které zakazovaly odsouvat německé obyvatelstvo do Polska: A. von ARBURG – T. STANĚK, Vyhnání Němců… II/2, dok. č. 171, s. 473, dok č. 207, s. 525-528, dok. č. 270, s. 616-618. 1341 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 233 – Problém odsunu, konfiskace a bezpečnosti na Hlučínsku, manifest Svazu národní revoluce, Československé obce legionářské, Svazu osvobozených politických vězňů a Očistné komise pro okres Hlučín ze dne 10. září 1947; V. PLAČEK, Prajzáci, s. 122. Nepřímo tuto skutečnost potvrzuje hlášení velitelství Vojenské oblasti 1 z 6. října 1945. Viz: A. von ARBURG – T. STANĚK, Vyhnání Němců… II/2, dok. č. 400D. Vzhledem k charakteru divokého odsunu není možno tento údaj blíže upřesnit. TAMTÉŽ, dok. č. 336, s. 719-722. Počet osob, které se po roce 1945 nevrátily na Hlučínsko, nelze archivně nijak doložit. K dispozici je pouze seznam těch, kteří byli nasazeni na práci do Německa a již se nevrátili. Celkem se jednalo o 92 osob z hlučínských obcí okresu Hlučín. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 370, inv. č. 196 – Seznamy osob, které byly nasazeny na práci do Německa a nevrátily se (1946). 1342 Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945 o zajištění osob, které byly považovány za státně nespolehlivé, v době revoluční č. 137/1945 Sb., částka 57; Dekrety prezidenta republiky, dok. č. 43, s. 932-945. K táborům v českých zemích blíže: T. STANĚK, Tábory v českých zemích 1945-1948, Opava – Šenov 1996, s. 27-167. 1343 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 261, inv. č. 173 – Zápisy o kontrole internačního tábora na jámě Anselm v Petřkovicích (listopad 1945). Dále též: SOkA Opava, f. ONV Hlučín-dodatky, kart. 1, inv. č. 4 – Seznamy Němců v PT Hlučín (1945). 1344 Viz též: V. PLAČEK, Prajzáci, s. 114. 1345 Jednalo se o 11 759 osob. Koneckonců o tom, že přístup decizní sféry k tomu, koho považovat za Němce, nebyl zdaleka ustálen, svědčí zásadní rozdíly mezi jednotlivými obcemi. V Koblově se mělo jednat až o 93,1 % obyvatel, v Petřkovicích o 92,0 % a v Hošťálkovicích o 80,7 %. Naopak v blízkých Markvartovicích bylo napočítáno 8,8 % Němců, v Antošovicích 8,4 % a ve Lhotce jen 4,9 %. Srovnej též: V. PLAČEK, Prajzáci, s. 114. 1346 Za německé obyvatelstvo bylo považováno 2376 osob. Soupis prováděl Osidlovací úřad. NA, f. OK ÚV KSČ, arch. j. 376 – Plán odsunu Němců (soupis osob určených k odsunu vypracovaný Osidlovacím úřadem v Praze v únoru 1946); V. PLAČEK, O řešení státní příslušnosti, s. 10. 224


vyhrocená situace československo-polských vztahů,1347 ale též skutečnost, že nejméně dvakrát odmítly americké úřady přijmout transport z Hlučínska. To zpětně zpochybnilo jejich oprávněnost.1348 Jak bude dále uvedeno, výsledkem bylo, že odsunuta byla pouze malá část hlučínského obyvatelstva. Porada z února 1947 vrhá zpětně pohled na jeho důvody; existovaly totiž obavy, že v Německu vznikne početná hlučínská komunita: „[…] Hlučínsko […] mohlo by se státi problémem, kdybychom odsunuli jednu čtvrtinu obyvatelstva a tak uměle navázali styky mezi odsunutými do říše a Hlučíňáky.“1349 Odborná veřejnost se nicméně neshoduje, kolik osob bylo vlastně odsunuto. Pro okres Hlučín existují údaje, které variují mezi 1301 a 1425 osobami.1350 Avšak v době odsunu bylo Hlučínsko administrativně rozděleno do dvou okresů a proto při výsledném odhadu bude potřeba připočíst i osoby odsunuté z dvanácti hlučínských obcí, které tehdy spravoval ONV v Opavě. Zde je míra neshody obzvláště vysoká; k dispozici je totiž jak údaj o 799, tak o 1857 osobách.1351 Počet odsunutých za celé Hlučínsko je pak vyčíslován na 2100 až 2200 osob,1352 respektive nověji na 3000.1353 Příčina těchto rozdílů tkví ve skutečnosti, že existuje několik seznamů odsunutých Němců, které si navzájem protiřečí (záleží, zda byly sestavovány národními výbory, anebo bezpečnostními orgány). Dále se odlišovala metodika. Zatímco některé soupisy neuváděly dobrovolné odchody, jiné ano. I dodatečná kontrola dat je velmi obtížná, už proto, že za termín odsunu je jednou uváděno datum odchodu z obce, v jiných termín 1347 JNK, Reprisa ostudného odsunu z Hlučínska, Hlas, 18. 8. 1946. V článku, který psal o odsunech moravsky hovořícího obyvatelstva, stálo: „Nezmiňovali bychom se o celém případu vůbec, kdyby se nejednalo o rodiny s českými dětmi a kdybychom tímto případem v době očekávaných jednání s Poláky neposkytovali našemu sousedovi nejlepší zbraň proti našemu oprávněnému nároku na moravské kraje na Horním Slezsku. Toho jsou si jistě také dobře vědomi i ti, kteří dali příkaz k odejmutí čsl. státního občanství některým osobám hlučínského obyvatelstva.“ Dále též: NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 967, inv. č. 4497, sign. 1281/2 – Dopis Jana Homoly, bývalého místopředsedy OSK v Hlučíně, ministerskému radovi ze dne 1. 4. 1946. 1348 Viz např.: JNK, Reprisa ostudného odsunu z Hlučínska, Hlas, 18. 8. 1946. 1349 1947.

Citováno podle: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Zápis o poradě 10. 2.

1350 Údaj o 1301 osobách: L. BAJGER, K odsunu Němců z Ostravska, s. 154; P. KLADIWA, Odsun Němců z Hlučínska, s. 28; V. PLAČEK, Únor 1948 a Hlučínsko, in: Vítězný únor v Severomoravském kraji, Ostrava 1974, s. 171. Eventuálně údaj bývá zaokrouhlován na 1300 osob, např.: M. CHRÁSTECKÝ a kol., Hlučín, s. 61. Údaj o 1303 osobách: V. PLAČEK, Prajzáci, s. 112. Autor ale neuvádí zdroj. Údaj o 1307 osobách: L. BAJGER, K odsunu Němců z Ostravska, s. 154. Počet odsunutých dle jmenných seznamů. Údaj o 1313 osobách pro Hlučínsko (sic!): Š. HERNOVÁ, Demografická charakteristika, s. 153. Zdroj neuveden, ale v souvislosti, v jaké je údaj předložen, se jedná o evidentní omyl. Údaj o 1425 osobách: L. BAJGER, K odsunu Němců z Ostravska, s. 154. 1351 Údaj o 799 osobách: V. PLAČEK, Prajzáci, s. 112. Z toho z obce Třebomi 206 a Sudic 229. Mělo se jednat převážně o osoby s říšskoněmeckou státní příslušností. Údaj o 1857 osobách. V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 281, pozn. 51. Z toho z obce Třebomi 580 a Sudic 616. Zřejmě se jedná o omyl, neboť údaj o 799 odsunutých Němcích ve studii M. Strnadela označuje veškeré německé obyvatelstvo opavské části Hlučínska. M. STRNADEL, K odsunu Němců, s. 120. 1352 P. KLADIWA, Odsun Němců z Hlučínska, s. 28; T. STANĚK, Odsun Němců z Československa, s. 443, pozn. č. 145; M. STRNADEL, K odsunu Němců, s. 120. 1353 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 122. 225


vypravení transportu z odsunového střediska. Zjistit proto přesný počet odsunutých osob je velmi obtížné i pro relativně nevelkou oblast, jakou představuje Hlučínsko. Situaci komplikuje i to, že územím Hlučínska probíhala hranice mezi opavskou a ostravskou oblastí, v rámci které se prováděl odsun. Část odsouvaných byla transportována přes Ostravu, část přes Opavu. Navíc je nutno vzít v úvahu, že několik transportů bylo vráceno, což celkový počet odsunutých osob dodatečně snižuje. Orientačně lze alespoň na základě evidence potravinových lístku zjistit, že v rámci okresu Hlučín přicházelo v úvahu k odsunu 1106 Němců.1354 Organizovaný odsun z okresu Hlučín proběhl v šesti hlavních transportech, které se uskutečnily mezi červnem a listopadem 1946.1355 Na základě údajů z transportů činí počet odsunutých celkem buď 1303, anebo 1314 osob (seznam totiž obsahuje proškrtaná jména). Tento údaj se sice týká odsouvaných z okresu Hlučín, ale do příslušných transportů se dostalo i několik osob z jiných okresů. Korekcí podle jmenných seznamů lze počet odsunutých z hlučínské části okresu Hlučín upřesnit na 1270, respektive 1281 osob. Podle zprávy Okresní úřadovny státní bezpečnosti v Hlučíně ze dne 27. listopadu 1946 bylo z okresu Hlučín odsunuto celkem 1301 osob.1356 Ani jeden z obou uvedených seznamů nelze považovat za definitivní, neboť z řady obcí odsun ještě neskončil.1357 Pravděpodobnější proto bude hlášení ONV Hlučín, podle kterého bylo do 1. prosince 1946 odsunuto 1425 osob (avšak v přiložených jmenných seznamech je pouze 1307 jmen).1358 Ostatní, i když hojný archivní materiál má již pouze repetitivní charakter.1359 Odsun z opavské části Hlučínska začal v červenci a byl ukončen do konce listopadu 1946. Na základě soupisů ze září 1947 bylo odsunuto celkem 1020 osob.1360 V řádných odsunech bylo odtransportováno 940 osob, přičemž zbývající část připadala na osoby, které odešly dobrovolně, z části i samostatně (ve dvou případech do Ratiboře). Kupří1354 SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 372, inv. č. 453 – Civilní obyvatelstvo v zemích české a moravskoslezské ke dni 17. června 1946. 1355 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 261, inv. č. 172 – Přípis úřadovny Státní bezpečnosti v Hlučíně ze dne 27. 11. 1946. 1356 Z nich bylo 338 mužů, 564 žen a 399 dětí do 14 let; ze všech odsunutých bylo 427 říšskoněmeckých státních příslušníků. Neúplné jmenné seznamy však neumožňují tento údaj ověřit. TAMTÉŽ. 1357 Například: V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Šilheřovice, s. 253. Dne 5. prosince 1945 bylo ze Šilheřovic odsunuto 7 rodin. Dále například v Třebomi, ač patřila pod okres Opava, odsun probíhal ještě 9. prosince 1946. SOkA Opava, f. MNV Třebom – Kronika obce. 1358 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 294, inv. č. 362 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 1. 12. 1946. T. STANĚK, Odsun Němců z Československa, s. 139; P. KLADIWA, Odsun Němců z Hlučínska, s. 28. 1359 Za zmínku však stojí manifest „Problém odsunu, konfiskace a bezpečnosti na Hlučínsku“ ze dne 10. září 1947, který vyčíslil počet odsunutých Němců z Hlučínska na 2450 osob. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 233 – Problém odsunu, konfiskace a bezpečnosti na Hlučínsku, manifest Svazu národní revoluce, Československé obce legionářské, Svazu osvobozených politických vězňů a Očistné komise pro okres Hlučín ze dne 10. září 1947. 1360 SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 362, inv. č. 378 – Seznamy odsunutých osob ze září 1947. 226


kladu z Vrbky odešli všichni výhradně na základě dobrovolnosti. Protože soupisy byly pořízeny až s časovým odstupem, není vyloučeno, že některé odsunuté rodiny se mezitím vrátily. Kupříkladu do Oldřišova se vrátily dvě odsunuté rodiny o osmi členech. Celkový počet všech osob odsunutých a těch, kteří odešli roku 1946, se tak bude pohybovat na základě extrapolace dostupných údajů mezi 2300 a 2400 osobami. Tento údaj potvrzuje jak odhad ze září 1947,1361 tak i údaje získané za jednotlivé obce. Podle nich bylo odsunuto mezi 2278 a 2436 osobami, což dává aritmetický průměr 2357 osob (viz tab. č. 29). Včetně těch, kteří odešli dobrovolně před provedením organizovaného odsunu, opustilo Hlučínsko do konce roku 1946 tedy 3100 až 3200 osob.1362 Velmi nápadný je nepoměr mezi počtem odsunutých Němců z okresu Hlučín a z okresu Opava. Z okresu Hlučín bylo odsunuto zhruba 3,2 % obyvatel, kdežto z okresu Opava-venkov okolo 8 %. Tento fakt lze vysvětlit vysokou koncentrací Němců v obcích Sudice a Třebom. Bez těchto obcí by bylo z opavské části Hlučínska odsunuto 328 osob (tj. 3,0 % obyvatel). Absolutně nejvíce osob bylo tedy odsunuto z obcí Třebom (457 osob) a Sudice (290). Obě obce byly tak vylidněné, že „[…] jen zřídka a náhodou bylo lze potkati venku chodce“.1363 Vysoký počet osob byl odsunut též z Kravař (299), Hlučína (216) a z Koutů (201),1364 a okolo sta osob z Petřkovic. V ostatních sídlech byl rozsah transferu výrazně nižší. Obzvláště se profiluje kategorie devíti obcí, kde byl odsun zcela marginální; z každé z nich nebylo odsunuto ani deset osob. Z obcí okresu Hlučín, které neležely na historickém území Hlučínska, bylo odsunuto 16 osob z Třebovic a 1 osoba z Plesné.1365 Značné rozdíly v počtech odsunutých mezi obcemi lze vysvětlit nejen demografickým faktorem, ale též přístupem místních orgánů. Podle zprávy StB z 11. září 1946 byly počty osob v soupisech Němců určených k transportu v těch obcích, ve kterých zasedají v MNV hlučínští rodáci, nízké. Na konkrétním případu Bohuslavic bylo uvedeno, že k odsunu nejsou zapisovány ani „vyloženě proněmecky“ a „pronacisticky“ orientované osoby.1366 Mezi odsunutými výrazně převažovaly ženy. Jejich převaha byla nejpatrnější ve věkové skupině nad patnáct let; z 1307 osob okresu Hlučín bylo totiž bez dětí odsunuto 1361 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 233 – Problém odsunu, konfiskace a bezpečnosti na Hlučínsku, manifest Svazu národní revoluce, Československé obce legionářské, Svazu osvobozených politických vězňů a Očistné komise pro okres Hlučín ze dne 10. září 1947. 1362 Pro srovnání, A. Bohman uvádí, že v letech 1945 až 1946 se mimo Československo ocitlo 4090 osob z Hlučínska, na jiném místě se zmiňuje o celkem 3100 osobách, které žily v padesátých letech ve Spolkové republice Německo. Podle T. STANĚK, Odsun Němců z Československa, s. 443. 1363 SOkA Opava, f. MNV Třebom – kronika obce. 1364 Údaj pro obec Třebom: SOkA Opava, MNV Třebom – Kronika obce. Pro obec Sudice: SOkA Opava, MNV Sudice – kronika obce. Pro obce Kravaře: E. ŠEFČÍK a kol., Naše město Kravaře, nstr. Pro město Hlučín: SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – kronika města, s. 127. Pro obec Kouty: SOkA Opava, f. MNV Kouty – Kronika obce. 1365 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 261, inv. č. 172 – Soupisy odsunutých osob z jednotlivých obcí; TAMTÉŽ, kart. 753, inv. č. 482 – Seznamy odsunutých Němců a dobrovolně vysídlených Němců (21. 11. 1946). 1366 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 294, inv. č. 362 – Zpráva Okresní úřadovny StB v Hlučíně ze dne 11. 9. 1946. 227


305 mužů a 540 žen; početní převaha žen (o 43,5 %) byla navíc výrazně vyšší než na Hlučínsku. Tuto skutečnost lze vysvětlit tím, že některé z nich měly manžela, který se ze zajetí již domů nevrátil a zůstal v Německu.1367 Dalším typickým rysem odsunovaného obyvatelstva byla skutečnost, že pouze zlomek, asi 4,5 %, tvořili zemědělci.1368 Pro opavskou část Hlučínska obdobně detailní informace chybí, nutno ovšem uvést, že ve struktuře odsouvaných osob se musel projevit zemědělský charakter Sudic a Třebomi. Odsun zahrnul hned tři kategorie obyvatel. Kromě starousedlíků se jednalo o říšské Němce a o hornoslezské uprchlíky. Nejasná tak zůstává otázka, kolik bylo odsunuto starousedlíků a kolik říšských Němců a hornoslezských uprchlíků.1369 Lze však vydělit dvě etapy odsunu. V první bylo odsunuto vesměs místní obyvatelstvo, ve druhé, počínaje srpnem 1946, takřka výhradně říšští Němci. Tato změna se shoduje s rozhodnutím krajské Národní fronty opavského volebního kraje ze dne 6. srpna 1946. Všechny politické strany se shodly na nutnosti okamžitě odložit proponovaný odsun.1370 Konkrétní důvody, proč se v létě 1946 ozvala kritika odsunu z Hlučínska, nejsou uváděny. Je však možné, že se jednalo o důsledek místní iniciativy. V červenci 1946 totiž Sdružení hlučínských rodáků uveřejnilo svůj požadavek zastavit odsun.1371 Při pokusu o alespoň přibližné určení, kolik starousedlíků bylo podle seznamu z 27. listopadu odsunuto, je nutno od údaje o 1301 odsunutých Němcích odečíst minimálně 427 říšských státních občanů (a osoby odsunuté z nehlučínských obcí, 17 osob),1372 což znamená, že by z okresu Hlučín bylo odsunuto 857 osob (tj. cca 2,1 % obyvatel okresu), které měly v okrese Hlučín před rokem 1938 bydliště. I tento údaj je ještě nadsazen, neboť od něj nebyli odečteni hornoslezští uprchlíci. Kolik bylo odsunuto uprchlíků, není zřejmé, poměrně lze jejich počet na základě extrapolace (s ohledem na situaci v opavské části Hlučínska) zhruba odhadnout na asi 8,2 %,1373 tzn., že by mohlo být odsunuto asi 780 starousedlíků z hlučínské části Hlučínska. V případě opavské části se bude jednat asi o 930 osob. Lze tedy uzavřít, že ze všech asi 2357 osob odsunutých v roce 1946 bylo 1367 V případě Oldřišova byl manžel v Německu evidován u 9 z 23 rodinných celků. SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 362, inv. č. 378 – Seznamy odsunutých osob z Oldřišova ze dne 24. 9. 1947. 1368 L. BAJGER, Ostrava, s. 77, 91. Podle údajů okresní úřadovny StB byl poměr následující: z 1301 osob bylo 338 mužů, 564 žen a 399 dětí do 14 let věku. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 261, inv. č. 172 – Přípis StB ze dne 27. 11. 1945. 1369 V kategorii říšských Němců však mohli být zahrnuti i starousedlíci z Hlučínska. Nejčastěji se jednalo o dívky, které nabyly říšskou příslušnost sňatkem v Německu a po válce se vrátily zpátky na Hlučínsko. V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Ludgeřovice, s. 221. 1370 NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 967, inv. č. 4497, sign. 1281/3 – Přípis Krajské zpravodajské ústředny ministerstva informací v Hlučíně ze dne 7. 8. 1946. 1371 O sdružení je známo, že vzniklo v červnu 1946. Zda i nadále vykazovalo činnost, anebo se jednalo pouze o účelně založený orgán, zůstává zatím neobjasněno. TAMTÉŽ, kart. 16, inv. č. 149 – Přípis Sdružení hlučínských rodáků (červenec 1946). 1372 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 261, inv. č. 172 – Seznamy odsunutých osob z jednotlivých obcí. 1373 Jedná se o velmi hrubý údaj, který vychází z údajů za obec Třebom, odkud bylo odsunuto 37 uprchlíků. SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 362, inv. č. 378 – Seznamy odsunutých osob ze září 1947. 228


asi 1710 hlučínských starousedlíků (tj. 72,5 %). Odpočítají-li se obyvatelé německých obcí Sudice a Třebom, lze pak dospět k údaji 963 osob. Na tomto místě je nutno ještě okomentovat problematickou skupinu říšských Němců. Porovnání se situací na blízkém Těšínsku evokuje řadu otázek. Zde se totiž vyskytovala skupina tzv. polských okupantů. Jednalo se asi o 8000 až 9000 osob, původem z Těšínska, které po jeho připojení k Československu v roce 1920 optovaly pro Polsko, ale po roce 1938 se vrátily zpátky.1374 Analogicky je tudíž možno se ptát, zda i říšští Němci nepředstavovali původně hlučínské obyvatelstvo, které obdobně optovalo pro výmarskou republiku. Archivní průzkum odpověď nepřinesl, přesto se tato alternativa jeví jako velmi pravděpodobná. Podle původních představ měl být odsun obnoven v roce 1947. Pro jeho pokračování bylo v okrese Hlučín vytipováno 120 osob.1375 Nicméně během příprav na transfer byl seznam rozšířen o dalších 214 jmen;1376 nárůst souvisí s tím, že část osob se k odsunu hlásila dobrovolně. Proponovaný odsun se nicméně nekonal. Náhradním řešením měl být tzv. vnitřní odsun, tj. přemístění německého obyvatelstva do českého vnitrozemí. Tento odsun probíhal především v roce 1948. Platí-li o organizovaném odsunu Němců, že existují značně rozporné údaje, o odsunu do vnitrozemí to platí dvojnásob. Dne 17. října 1947 hlásil ONV v Hlučíně ministerstvu vnitra, že k odsunu do vnitrozemí bylo určeno 199 osob, a žádal, aby byl odsun proveden co možná nejdříve a aby směřoval co možná nejdále, tj. do Čech.1377 Nelze sice spolehlivě určit, zda se konal v proponovaném rozsahu, s největší pravděpodobností však nikoliv. Tomu nasvědčuje i jeho rozsah. Z hlučínských obcí okresu Opava-východ bylo mezi květnem a prosincem 1948 odsunuto asi 26 osob.1378 Odsun do vnitrozemí však nebyl důsledný. V pozdějších letech se odsunutí vraceli zpět; v některých případech na základě povolení, v jiných nelegálně. Tento zpětný pohyb lze rekonstruovat pouze torzovitě.1379 Nejasnosti ohledně provedení odsunu do vnitrozemí skončily definitivně na poradách o hlučínském problému v dubnu 1949, kdy bylo od této myšlenky definitivně upuštěno.1380 1374 J. FRIEDL, K pokusům o odsun tzv. polských okupantů, s. 267. 1375 Dalším šedesáti Němcům byl odsun z různých důvodů prominut (specialisté, smíšená manželství aj.). ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 294, inv. č. 362 – Seznam o transferu Němců v oblasti exp. ZNV v Ostravě ke stavu dne 1. 12. 1946. 1376 V. PLAČEK, Prajzáci, s. 113. 1377 Podle jmen však 200 osob. Nejvíce Němců na odsun bylo navrženo z obcí Hlučín (51 osob), Bolatice (45), Petřkovice (25), Kravaře (21), z dalších jedenácti obcí mělo být odsunuto po méně než 10 osobách. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 295, inv. č. 362 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 17. 10. 1947. 1378 Nejvíce z obce Třebom (9 osob), dále ze Sudic (6), Velkých (7) a Malých Hoštic (4). Odsuny směřovaly ponejvíce na Moravu (okresy Brno-venkov, Boskovice, Olomouc), výjimečně i dále (okres Tábor). SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 362, inv. č. 376 – Jednotlivé přípisy MNV z května až října 1948. 1379 Dílčí údaje vypovídají, že do Bolatic se vrátily do února 1950 z 18 odsunutých tři osoby, do Kravař 10, do Ludgeřovic 4 a do Hlučína 3 osoby. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 753, inv. č. 481 – Seznamy osob odsunutých do vnitrozemí (1950). 1380 TAMTÉŽ, kart. 400, inv. č. 236 – Přípis KNV v Ostravě ze dne 21. 3. 1950. 229


Poslední fází odsunu byla pak tzv. akce „Link“, jejímž smyslem bylo sloučení odsunem rozdělených rodin. Její ukončení dne 28. dubna 1951 znamenalo současně zakončení odsunu jako takového. V únoru 1949 byl Sborem národní bezpečnosti vyhotoven soupis německého obyvatelstva za účelem sloučení rozdělených rodin. Zahrnoval celkem 229 jmen, která byla členěna do tří kategorií. První skupinu tvořili Němci, kteří sami chtěli odejít z Československa, druhou ti, kteří žili ve smíšených manželstvích, a třetí skupinu tvořily osoby doporučené k odsunu.1381 Druhý soupis, který byl Bezpečností vyhotoven v září roku 1949, zaznamenal dokonce 331 osob. Protože odsun se odkládal a samostatný odchod Němců pokračoval i nadále, byl v lednu 1950 vyhotoven v pořadí již třetí poúnorový seznam německého obyvatelstva.1382 Ze všech tří seznamů vyplývá, že nejčastější kategorií osob, která se hlásila k odsunu, byly ženy, vesměs matky s dětmi. Dalším charakteristickým rysem, který je však vzhledem k převaze žen pochopitelný, je nízký počet zaměstnaných osob. Například v Píšti bylo z 36 osob v pracovním poměru pouze 9 (dalších 9 osob byly ženy v domácnosti), v Kobeřicích polovina (8 z 16).1383 Příčinu velkého množství požadavků na dobrovolný odchod do Německa lze tak právem spatřovat v neutěšené ekonomické situaci hlučínského obyvatelstva. Z údajů ze 12 obcí okresu Hlučín vyplývá, že celkem bylo v letech 1945 a 1946 odsunuto 480 osob, zatímco v letech 1947 až 1951 odešlo 210 osob.1384 Poměr v tomto případě činí 2,3:1, zatímco v českých zemích se jednalo o 62:1.1385 Ale kupříkladu v Píšti byl počet vysídlených a dobrovolně odsunutých takřka shodný.1386 Nicméně vezme-li se výše uvedený poměr za směrodatný, znamená to, že celkem by v rámci dodatečného odsunu odešlo dalších asi 800 osob.

1381 Největším nedostatkem únorového soupisu je skutečnost, že do něj byly pouze zřídka zapisovány děti. TAMTÉŽ, kart. 753, inv. č. 481 – Seznamy osob německé národnosti, přicházející v úvahu pro odsun (1947). 1382 TAMTÉŽ – Seznamy osob německé národnosti, přicházející v úvahu pro odsun (1950). 1383 TAMTÉŽ, kart. 753, inv. č. 483 – Seznam odsunutých Němců a dobrovolně vysídlených Němců, TAMTÉŽ, kart. 753, inv. č. 481 – Přípis SNB Kobeřice ze dne 25. 2. 1949. 1384 Seznam zachycuje odsun z obcí Antošovice, Bělá, Bohuslavice, Bolatice, Darkovice, Darkovičky, Dobroslavice, Dolní Benešov, Hať, Hlučín, Jilešovice, Kobeřice, Kouty, Kozmice, Kravaře, Ludgeřovice a Markvartovice a dodatečně mimo seznam se nachází obecní hlášení z obcí Chuchelná a Píšť. Pro zjevnou neúplnost údajů byly analyzovány pouze údaje za obce Bělá, Bohuslavice, Bolatice, Darkovičky, Dolní Benešov, Hať, Kouty, Kozmice, Kravař a Ludgeřovice. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 753, inv. č. 483 – Seznam osob odsunutých a seznam osob odjetých na vlastní žádost do Německa. 1385 Jestliže v roce 1946 bylo odsunuto 1 835 597 osob, v letech 1947 až 1951 to bylo pouze 29 552 osob. T. STANĚK, Odsun Němců z Československa, s. 187-188, 208, 229, 251; TÝŽ, Německá menšina v českých zemích, s. 95. 1386 Celkem bylo odsunuto 45 a dobrovolně vysídleno 39 osob. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 753, inv. č. 483 – Seznam odsunutých Němců a dobrovolně vysídlených Němců z obce Píšť ze dne 27. 7. 1951. 230


4.1.1.3 Osídlování Hlučínska Území, ze kterého proběhl odsun německého obyvatelstva, bylo v letech 1945 až 1947/1948 osídlováno českým obyvatelstvem,1387 respektive též českými krajany, kteří byli po svém příchodu označováni jako reemigranti.1388 Příděl půdy měly na starosti místní a okresní rolnické komise, které podávaly návrhy přídělových plánů ostravské expozituře; ta je jako poslední instanci postoupila ministerstvu zemědělství ke schválení. Příděl byl sice za náhradu, ale ta byla stanovena vcelku nízko, navíc od ní mohlo být i zcela upuštěno.1389 Vlastní osídlování začalo ještě před vydáním příslušných právních norem. Vyjma živelné fáze v prvních týdnech po konci války bylo řízeno osídlovacím oddělením ostravské expozitury spolu s tzv. osídlovacími komisariáty. Teprve koncem léta byly v okresech zřizovány osídlovací komise ministerstva zemědělství, které spolu s okresními rolnickými komisemi prováděly osídlovací a přídělové práce.1390 Proud osídlenců, který po roce 1945 směřoval do pohraničí, zasáhl i Hlučínsko. Zpočátku se tak dělo neorganizovaně. Noví osadníci přicházeli především z obcí jižně od řeky Opavy a usazovali se v nejbližších obcích.1391 Nejasné státoprávní postavení hlučínského obyvatelstva komplikovalo nejen záležitost konfiskací, ale na druhou stranu

1387 Podmínky pro nové osídlení konfiskované půdy byly stanoveny dekrety č. 5/1945 Sb., č. 12/1945 Sb., č. 27/1945 Sb. (Dekrety prezidenta republiky, dok č. 18, s. 318-330) a č. 28/1945 Sb. O příděl půdy mohlo zažádat jak družstva a obce, tak fyzické osoby, především deputátníci, zemědělští dělníci a drobní zemědělci, a to tzv. slovanské národnosti, v praxi tudíž české nebo slovenské, v některých případech i rusínské. Z celé řady prací je nutno jmenovat především publikace Lubomíra Slezáka, zejm.: L. SLEZÁK, Zemědělské osídlování pohraničí Moravy a Slezska, s. 1-30, TÝŽ, Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí, 189 s. 1388 Ústavní zákon ze dne 12. dubna 1946 o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti č. 74/1946 Sb., částka 37; Zákon ze dne 12. dubna 1946 o přiznávání hospodářských a právních úlev krajanům vracejícím se do vlasti, zejména z Maďarska č. 75/1946 Sb., částka 37; J. KOŤÁTKO, Zemědělská osidlovací politika v pohraničí, Praha 1946, zejm. s. 33-67; Josef SMRKOVSKÝ – J. KOŤÁTKO – Július ĎURIŠ, Národní správci v zemědělství se plně osvědčili, Praha 1946, s. 3-15; N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 295-297; L. SLEZÁK, Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí, s. 18-26, 127-142. 1389 Cena pro nabyvatele byla stanovena vcelku nízko. Náhrada za půdu odvisela od bonity a její výměry a dosahovala hodnoty do výše jedné až dvou sklizní, přičemž splatnost byla stanovena na patnáct let; u nemovitosti byla náhrada stanovena na maximálně trojnásobek hodnoty ročního nájmu. 1390 Množství materiálu k procesu osídlování se nachází: ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 121, sign. 213 (zde jednotlivé přípisy a zprávy). Pro srovnání, v rámci oblasti expozitury bylo 50,5 % půdy rozděleno mezi drobný příděl, celkem půdu obdrželo 18 141 přídělců, většinou se jednalo o rodiny deputátníků a zemědělských dělníků, případně malozemědělců (11 091 rodin). Ostatní půda pak byla přidělena podnikům, obcím aj., většinu z ní, tj. 25,5 % veškeré půdy, získaly Státní lesy a statky. TAMTÉŽ, kart. 121, sign. 213 – Přehled o konfiskované zemědělské půdě v osídlovaném území […] ke dni 31. prosince 1948. Též: V. PRŮCHA a kol., Hospodářské a sociální dějiny, s. 75-85. V českých zemích byla zemědělská půda přidělena celkem 223 404 uchazečům. 1391 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 53-66. 231


nebylo ani možno ze stejného důvodu uzavřít přihláškové řízení.1392 Z tohoto důvodu probíhal proces osídlování se značným zpožděním. Osídlovací komise ministerstva zemědělství v Hlučíně začala pracovat až 14. září 1945. Taktéž rolnické komise vznikaly později, až během druhé poloviny roku 1946, a to ještě výhradně v nehlučínských obcích okresu, tj. v Děhylově, Dobroslavicích a v Plesné, kde pracovaly na přídělu konfiskovaného majetku J. Wilczka, a v Martinově a v Třebovicích, kde projednávaly příděl z pozůstalosti Marie Scholz. Těchto pět komisí následně stálo u založení okresní rolnické komise.1393 Počet usedlostí určených pro příděl a stejně tak i počet žádostí o příděl zůstával velmi nízký. V září 1945 bylo v okrese Hlučín evidováno 78 usedlostí, všechny s výměrou nad 5 ha o celkové rozloze 1456,5 ha, a 14 přihlášek. Na jaře roku 1946, počet návrhů na příděl se zvýšil na 109 usedlostí (všechny o výměře nad 2 ha o celkové rozloze 1539 ha) a 70 přihlášek (k 20. dubnu 1946). Do 16. července téhož roku vzrostl počet návrhů o dalších 60, v lednu 1947 bylo pak navrhováno utvořit celkem 256 usedlostí; avšak možnosti jejich přidělení limitoval fakt, že 180 z nich bylo citelně poškozeno válkou.1394 V přípise OKMZ ze dne 1. července 1946 se píše o usídlení rodiny z okresu Frýdek-Místek. Vzhledem k tomu, že přípis se zmiňuje jen o jedné usedlosti, lze se domnívat, že se jednalo s největší pravděpodobností o skutečně první případ v okrese Hlučín.1395 Nepřímo to potvrzuje stav ze září 1946, kdy bylo osídleno pouze osm usedlostí, a přehled z konce roku, podle kterého bylo obydleno celkem 26 usedlostí.1396 Nicméně soupis z 31. prosince 1946 přináší zcela odlišné údaje; celkem mělo být osídleno 278 ha půdy, na které se usadilo 73 rodin osídlenců, dalších 44 usedlostí o výměře 70 ha nebylo osídleno a 710 ha bylo určeno jako rezerva pro reemigranty.1397 Koneckonců odlišné údaje přináší i L. Slezák; podle něj bylo v okrese Hlučín k 1. září 1946 celkem 46 rodin osídlenců, kteří získali 1042 ha půdy (tj. průměrně 22,7 ha [sic!]) a k 30. listopadu 1946 pak 54 osídlenců.1398

1392 Komplikace způsobovala též skutečnost, že pruský knihovní řád měl jiné náležitosti než knihovní řád československý. Měla-li být provedena konfiskace, musely být nejdříve dány do pořádku pozemkové knihy a katastr, ve kterém nebyly prováděny změny často od roku 1918. 1393 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 120, sign. 213 – Zpráva o dosavadní činnosti v osídlování v okrese Hlučín. 1394 TAMTÉŽ. 1395 TAMTÉŽ – Přípis OKMZ ze dne 1. 7. 1946. 1396 Od 15. října do 30. listopadu 1946 bylo pak osídleno celkem sedm usedlostí, přičemž pouze jeden osídlenec pocházel z okresu Hlučín. Během prosince 1946 bylo osídleno 11 usedlostí v Kravařích a v Koutech, přičemž 6 uchazečů pocházelo z okresu Hlučín. TAMTÉŽ – Zpráva OSK v Hlučíně ze dne 13. 9. 1945. 1397 TAMTÉŽ – Stav zemědělského osídlení k 31. 12. 1946 v oblasti ZNV v Ostravě. 1398 L. SLEZÁK, Zemědělské osídlování pohraničí Moravy a Slezska, s. 16-24, TÝŽ, Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí, s. 77, 83. 232


V následujících měsících osídlování pokračovalo,1399 soupis z května 1947 však v okrese Hlučín eviduje pouze 50 zemědělských osídlenců a 36 volných usedlostí. Další přehled z téhož měsíce hovoří pak dokonce jen o 23 zemědělských osídlencích, kteří osídlili 423 ha půdy, přičemž neosídleno zůstalo 36 závodů o výměře 535 ha.1400 K 31. červenci 1947 pak mělo být osídleno 58 usedlostí o výměře 231 ha.1401 Přestože archivní materiály zaznamenávají postup pokračujícího osídlování, koncem roku 1947 bylo v okrese evidováno 25 zemědělských osídlenců a 23 ostatních přídělců.1402 Situace pak zůstala beze změny až do března 1948, kdy bylo osídleno dalších šest usedlostí. Ke dni 1. dubna 1948 zbývalo osídlit ještě 44 usedlostí. Toto číslo nebylo konečné, neboť v případě větších statků, tj. Hanůvka, Chuchelná a Zábřeh, nebylo rozhodnuto, zda budou rozparcelovány, nebo přiděleny vcelku.1403 Na základě měsíčních přehledů, které však nejsou kompletní, bylo do jara roku 1948 v okrese Hlučín osídleno 50 rodin. O pomalém tempu svědčí fakt, že za jeden měsíc v období od října 1946 do září 1947 přibylo podle výkazů o činnosti Osídlovací komise průměrně jen 4 až 5 rodin.1404 Osídlovací proces byl završen během roku 1948; tehdy bylo v okrese Hlučín evidováno 52 osídlenců. Devět z nich získalo nad 10 ha půdy, čtyři reemigranti získali pak dohromady 60 ha a ostatní se podělili o menší příděly.1405 Avšak ještě k 17. listopadu 1948 nebyly osídlencům v okrese Hlučín, jako v jediném okrese expozitury ZNV, vydány přídělové dekrety.1406 K tomu došlo až koncem roku 1948. K 31. prosinci 1948 bylo 70 osídlencům v okrese Hlučín přiděleno celkem 251 ha, tj. průměrně 3,1 ha na usedlost.1407 Jak je ze srovnání dat zřejmé, existují jednak zásadní rozdíly mezi soupisy, jednak ve srovnání s měsíčními výkazy. Příčinu lze spatřovat v odchodu osídlenců, což by nebylo nic neobvyklého, ojedinělý by však byl jeho rozsah; znamenalo by to, že jen 1399 V lednu byly osídleny tři usedlosti, z toho jedna rodinou z okresu Hlučín, v dubnu 1947 pak tři „trpasličí“ usedlosti pro uchazeče z Hlučínska. V květnu 1947 bylo osídleno sedm usedlostí, z toho dvě osídlili reemigranti z Volyně. Celkem bylo mezi říjnem a květnem osídleno 23 usedlostí a 17 ostatních přídělců, z toho do 2,0 ha 25 usedlostí, do 5 ha pak dalších 7. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem. – Jednotlivé zprávy o stavu zemědělského osídlení. 1400 TAMTÉŽ. 1401 J. KUTNOHORSKÁ, Osídlování okresů expozitury, s. 9. 1402 V červnu 1947 osídlena jedna usedlost osídlencem z okresu Hlučín, v srpnu osídleny tři usedlosti, přičemž jedna z okresu Hlučín, v září jedna v Bobrovníkách, z okresu Hlučín. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 126, sign. 213 – Jednotlivé zprávy o stavu zemědělského osídlení; SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. 1403 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 126, sign. 213 – Jednotlivé zprávy o stavu zemědělského osídlení. 1404 TAMTÉŽ. 1405 N. PAVELČÍKOVÁ, Likvidace středních vrstev, s. 296. 1406 ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 127, sign. 213 – Přehled konfiskované zemědělské půdy. 1407 TAMTÉŽ. 233


mezi květnem a koncem roku 1947 odešlo 53,7 % všech zemědělských osídlenců. Mezi značně rozporuplnými údaji však panuje shoda v tom, že osídlovací proces zaostával za ostatními okresy ostravské expozitury.1408 Podle údajů L. Slezáka bylo k 1. září 1946 v okrese Hlučín 46 osídlených usedlostí, zatímco v průměru připadalo na jeden okres na Moravě a ve Slezsku 2200 usedlostí. Do 30. listopadu 1946 vzrostl počet osídlených usedlostí nepatrně na 54, zatímco v ostatních okresech již osídlenci začali získané usedlosti pomalu opouštět.1409 Odlišná byla i struktura přidělované půdy. Mezi přidělenými usedlostmi početně převažovaly nejmenší s výměrou do 2 hektarů, respektive největší nad 30 hektarů.1410 Těchto šest největších usedlostí představovalo 13,0 %, zatímco v ostatních okresech Moravy a Slezska představovala kategorie usedlostí nad 30 ha pouze 1,3 %.1411 I při srovnání s okresy, kde nebyl rozsah zkonfiskované půdy zásadně odlišný, jsou nápadné podstatné rozdíly.1412 Příděl usedlostí probíhal výrazně pomalu i v hlučínských obcích okresu Opava-venkov. Osídlovací komise se zde skládala z několika skupin, přičemž „skupina č. 1“ měla ve své agendě dohled nad soudním okresem Opava a opavskou částí soudního okresu Hlučín. Zatímco v jiných částech okresu Opava probíhalo v květnu 1945 slavnostní předávání dekretů o vlastnictví, v hlučínské části okresu Opava nebyl vystaven ani jeden.1413 Dosud se výklad soustředil na zemědělské osídlování. To však představovalo pouze 1408 Dílčí soupis osídlenců (avšak nedatovaný, zřejmě z roku 1947) zachycuje v expozituře celkem 17 000 osídlených zemědělských hospodářství. O tom, že na Hlučínsku probíhalo zemědělské osídlování opravdu velmi pomalu, svědčí skutečnost, že v okrese Hlučín (tj. mj. bez obcí Sudice a Třebom) bylo evidováno pouze 73 osídlených jednotek; 66 bylo osídleno z oblasti expozitury, dalších 6 z Moravy a 1 z Čech. Podle: F. HANZELKA, Zpráva zemědělská a osidlovací, s. 141. 1409 L. SLEZÁK, Zemědělské osídlování pohraničí Moravy a Slezska, s. 16-24, TÝŽ, Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí, s. 77, 83. 1410 Navíc po srovnání údajů bude nutno revidovat celkový rozsah osídlené půdy. Je totiž nepravděpodobné, aby průměrná výměra přidělené usedlosti činila více než 20 ha; nejen proto, že průměrná výměra přidělované usedlosti v pohraničních okresech Moravy a Slezska byla 6,1 ha (přepočteno podle: L. SLEZÁK, Zemědělské osídlování pohraničí Moravy a Slezska, s. 16), nejen proto, že zákonné normy definovaly hranici výměru na 13 ha, ale především z toho důvodů, že tak rozsáhlé usedlosti na Hlučínsku ani nebyly (srovnej kap. 3.1.1). Chyba bude zřejmě na straně metodiky; tabulky totiž v případě okresu Hlučín s největší pravděpodobností nezachycovaly osídlence, ale přídělce obecně, tj. včetně národních výborů a státních statků apod. (konkrétně bylo kupř. přiděleno šest usedlostí s více, než 30 ha!). 1411 V okrese Hlučín se nacházelo v rozsahu do 2 ha 21 závodů, v rozsahu 2 až 5 ha 8, 5 až 10 ha 4, 10 až 20 ha 2, 20 až 30 ha 4 a s výměrou nad 30 ha 6 závodů. L. SLEZÁK, Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí, s. 84. 1412 Kupříkladu v okrese Olomouc-venkov bylo zkonfiskováno 5069 ha, zatímco počet osídlenců činil 583; obdobný poměr mezi rozsahem konfiskované půdy a rozsahem osídlovacího procesu vykazovaly i okresy Litovel (2397 ha, 345 usedlostí), Hustopeče (7718 ha, 1331 usedl.) a Moravské Budějovice (7939 ha a 433 usedl.). Dle stavu k 1. září 1946: L. SLEZÁK, Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí, s. 77, 83. 1413 Ve zprávě z 12. června 1946 bylo konstatováno, že záležitost Hlučínska, tj. dvanácti obcí, nebyla dosud zpracována. ZAO, f. KNV Ostrava-odb. zem., kart. 120, sign. 213 – Jednotlivé zprávy o stavu zemědělského osídlení. 234


část osídleneckého proudu. Údaje o osídlencích přináší soupis obyvatel z roku 1947.1414 Do okresu Hlučín (v hranicích po r. 1949) se mezi 1. květnem 1945 a 22. květnem 1947 přistěhovalo celkem 2675 osob (tj. 6,70 % hlučínské populace).1415 Nový domov na Hlučínsku hledalo nejčastěji obyvatelstvo z geograficky nejbližších lokalit, zejména z ostravské průmyslové oblasti (796 osob); vysoce nadprůměrně byly zastoupeny okresy Ostrava a Frýdek-Místek. V případě Moravy vycházel nejsilnější proud osídlenců z její východní a jihovýchodní části. Imigrace z ostatních regionů pak byla ovlivněna jednak populační silou každé oblasti, jednak geografickou vzdáleností. V případě Čech lze zaregistrovat mírně vyšší počet osídlenců pocházejících z Pardubicka a středních Čech (pro podrobnější údaje viz tab. č. 30). Je tedy zřejmé, že přestože okres Hlučín byl v dobových přehledech uváděn jako okres pohraniční, popsaný průběh osídlování tomu neodpovídá. Lze tedy uzavřít, že osídlování okresu Hlučín bylo ve srovnání s ostatními pohraničními okresy nepatrné. Počet osídlenců, kteří dorazili na Hlučínsko, lze zhruba odhadnout na asi 3250 osob, avšak pouze malá část z nich osídlila zemědělské usedlosti. Jejich počet bude činit v případě okresu Hlučín asi 219 osob,1416 v případě okresu Opava se bude jednat o osoby, které dorazily do Sudic a Třebomi; v rámci určité reciprocity s množstvím konfiskovaného majetku se mohlo jednat o maximálně o 576 osob (konfiskováno bylo 192 hospodářství). Zemědělští osídlenci tak představovali asi 795 osob (tj. 24,5 %). Na osídlování Hlučínska se podíleli i Volyňští Češi. Ti dorazili na přelomu let 1947 a 1948. Na podzim 1947 byly v okrese Hlučín evidovány dvě volyňské rodiny,1417 v březnu 1948 pak 5 rodin (v obcích Bobrovníky, Hlučín a Píšť). V této době bylo v okrese Opava již usídleno 112 rodin, z toho v Třebomi 38 a v Sudicích 17. Na celém Hlučínsku bylo tedy 60 rodin Volyňských Čechů.1418 Okres Hlučín byl v této době vytipován jako možné místo, kam mělo být z jižní Moravy odsunuto charvátské obyvatelstvo. V dubnu 1949 se ONV v Mikulově obrátil na KNV v Ostravě, zda se na Hlučínsku nebo Opavsku nenachází příhodné podmínky k osídlení. V dotazu nebyl počet Charvátů upřesněn, hovořilo se pouze o „větším počtu zemědělských rodin“. Protože odpověď byla záporná,1419 byla část Charvátů nakonec usazena v okrese Opava. 1414 Soupisy obyvatelstva v Československu v letech 1946 a 1947, tab. 28, s. 536-541. Statistika zaznamenávala pohyb obyvatelstva mezi tzv. vnitrozemskými okresy a okresy pohraničními a zahrnovala obyvatelstvo starší dvou let. Z tohoto důvodu není možné údaje považovat za zcela kompletní; například není zachycen pohyb obyvatel z okresu Opava do okresu Hlučín, který byl především v západní části Hlučínska relativně silný. Srovnej: A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 43. 1415 Obce Sudice a Třebom však představovaly zcela odlišnou část Hlučínska. Nezahrneme-li je do celkového přehledu, můžeme konstatovat, že osídlenecký proud do regionu představovalo asi kolem 1800 osob. Viz níže. 1416 V případě, že na každou usedlost připadaly tři osoby. F. HANZELKA, Zpráva zemědělská a osidlovací, s. 141. 1417 Dne 1. října 1947 byla v okrese Hlučín osídlena pouze jedna rodina Volyňských Čechů, nicméně z předchozího přípisu expozitury ZNV měly být do 31. května 1947 osídleny dvě rodiny. TAMTÉŽ, kart. 126, sign. 213 – Jednotlivé zprávy o stavu zemědělského osídlení. 1418 TAMTÉŽ, kart. 121, sign. 213 – Soupis ze dne 31. března. 1419 TAMTÉŽ, kart. 122, sign. 213 – Přípis Okresního velitelství StB Mikulov ze dne 5. 5. 1919; TAMTÉŽ, kart. 122, sign. 213 – Přípis ZNV, exp. v Ostravě ze dne 6. 5. 1949. 235


4.1.1.4 Migrace v letech 1948 až 1989 Po roce 1948 ustávaly politicky motivované migrace a v následujících letech vycházel prostorový pohyb obyvatel z ekonomických důvodů. Mezi lety 1949 a 1951 se do okresu Hlučín přistěhovalo 2220 osob, 3025 se odstěhovalo, celkem tedy ztratil okres 805 osob. Po roce 1952 se Hlučínsko stalo nakrátko imigračním regionem. Počet osob, které se v letech 1952 a 1953 odstěhovaly, zůstal zhruba stejný (dohromady 2249), výrazně ale narostl počet přistěhovalých (3173); tímto pohybem se počet obyvatel okresu Hlučín zvýšil o 924 osob. Pro následující léta bohužel informace chybí a jsou k dispozici až pro roky 1956 a 1957. Během nich se přistěhovalo 1676 osob, odstěhovalo se 2053, tzn., že ubylo 377 obyvatel. Na základě neúplných dat je nicméně patrno, že prostorový pohyb obyvatel dosáhl vrcholu v letech 1952 a 1953, a dále pak to, že emigrace a imigrace byly vcelku vyrovnané; převaha počtu odcházejících osob byla nepatrná, činila totiž 258 osob za sedm let.1420 Pokud se zohlední výše přirozeného přírůstku za celé období let 1950 až 1961 (viz tab. č. 31), je možno o konečné bilanci říct, že převažovala imigrace a to ve výši asi 1400 osob za jedenáct let.1421 Rekonstrukce migračního pohybu pro šedesátá léta je velmi obtížná. Data jsou k dispozici pouze za okres Opava. Lze však na základě jednotlivých dat usuzovat, a současně též s přihlédnutím k demografickému vývoji, že v šedesátých letech již definitivně převážila emigrace. Koneckonců jedná se o určující rys následujících let. Z dostupných údajů za jednotlivé obce vyplývá,1422 že během desetiletí od roku 1971 do roku 1980 se do hlučínských obcí přistěhovalo 12 190 osob a vystěhovalo se 13 987; celkové migrační saldo představovalo 1797 osob. V následujícím desetiletí, v letech 1981 až 1990, se do hlučínských obcí přistěhovalo 11 625 osob a vystěhovalo se 13 017; saldo činilo 1392 osob. Během dvaceti let odešlo tedy z Hlučínska dohromady 3189 osob. Porovnáním údajů za obě desetiletí lze zjistit pokles dynamiky prostorového pohybu. V sedmdesátých letech změnilo své bydliště 44,2 % obyvatel, přičemž populace takto početně ubyla o 2,3 %, v osmdesátých letech se jednalo o 37,4 %, respektive o úbytek 2,1 %.1423 Pohyb obyvatel však nebyl rozložen rovnoměrně. V absolutních hodnotách byl nejvyšší v nejlidnatěj-

1420 Všechny údaje pro tuto kapitolu zpracovány podle: SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 68, 83, 91, 103, 115, 141, 163, 174, 194, 213, 232, 251; SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, s. 130, 149, 162, 184, 226, 262, 293, 305, 309, 310, 330, 333; A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 41, 44; SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 753 – Vývojová řada pohybu obyvatelstva (1956); TAMTÉŽ – vývojová řada obyvatelstva (1957). 1421 Vzhledem k tomu, že v hranicích okresu Hlučín vzrostla populace ze 43 924 na 53 900, tj. o 9976, chybělo do tohoto počtu celkem1423 osob. SOkA Opava, f. ONV Hlučín – Přirozená měna obyvatelstva a migrace (1948 – 1953). 1422 Údaje z provenience ČSÚ zachycovaly demografický vývoj pouze za celé obce, nikoliv jejich částí. V přehledu proto chybí údaje za součástí měst Opavy a Ostravy. http://www.czso.cz/ cz/obce_d/index.htm [6. 11. 2009]. 1423 Mezi lety 1971 až 1980 změnilo bydliště celkem 26 177 z 59 272 obyvatel (bez obcí uvedených viz výše) dle sčítání z roku 1970, mezi lety 1981 a 1990 pak 24 642 z 65 887 obyvatel dle sčítání z roku 1980. 236


ších sídlech.1424 Během celého sledovaného období existovaly velké rozdíly ve směřování imigrace. Ta od konce čtyřicátých let mířila především do dvou sídel, do Dolního Benešova a do Hlučína. Tak tomu bylo zřejmě i v letech šedesátých. V letech sedmdesátých došlo v tomto směru k podstatným změnám. V letech 1971 až 1980 zaznamenal sice nejvyšší přírůstky Dolní Benešov, celkem 125 osob,1425 avšak nejvíce osob odešlo z Hlučína, celkem 634.1426 Naopak v letech 1980 až 1991 měly nejvyšší přírůstky Kravaře (82 osob), Bolatice (64) a Dolní Benešov (40). V tomto rozložení je nápadné, že nejvíce osob se přistěhovalo do Kravař, kde v předchozích letech dominovala imigrace, a to, že Dolní Benešov vykázal dosud nejnižší bilanci mechanického přírůstku. Nejvíce osob se naopak odstěhovalo z Hlučína (705 osob) a ze Sudic (149 osob), z Chuchelné (128) a z Bohuslavic (102).1427 Platnost trendu, že převažovala imigrace do středisek osídlení místního významu1428 má tak pouze částečnou platnost, vztahující se především na část středního a západního Hlučínska.1429 Vyjma krátkého období v průběhu padesátých let bylo Hlučínsko regionem s převažujícím vystěhovalectvím. Tato skutečnost region uzavřela vůči migračním proudům, které od sklonku čtyřicátých let směřovaly na Ostravsko, což lze dokumentovat mj. i na počtech příslušníků jinonárodních skupin. Jejich počty byly totiž dlouhodobě nižší, než regionální nebo státní průměr. Týká se to jak osob, které přicházely pouze dočasně,1430 tak těch, kteří se usazovali trvale.1431 Tato charakteristika se nezměnila po celé sledované období. Podle sčítání lidu z roku 1991 bylo na Hlučínsku 4641 osob jiné (tj. 6,5 %), než 1424 V Hlučíně změnilo během sedmdesátých let bydliště 8416 obyvatel, v Ludgeřovicích 1929, v Kravařích 1795 a v Dolním Benešově 1794. V osmdesátých letech činil pak pohyb obyvatel v Hlučíně 9097, v Ludgeřovicích 1924, v Kravařích 1962 a v Dolním Benešově 1738. Zpracováno podle: http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm [6. 11. 2009]. 1425 Ostatní sídla se již nemohla prokázat takovou bilancí. Přírůstky stěhováním vykazovaly ještě Bolatice (65 osob), Bobrovníky (44) a Chuchelná (11). Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1426 Nadprůměrně vysoká byla emigrace i v případě Chlebičova (109), Ludgeřovic (101) a Hatě (97). V případě Závady (94), a stejně tak i Sudic (83), se jednalo o značnou část populace, v relativních hodnotách o 18,1 %, respektive 14,1 %. Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1427 V případě Bohuslavic dosáhla míra vystěhovávání tak vysokého čísla zřejmě z důvodu připojení Závady; naopak vysoký úbytek v případě Chuchelné (tj. 4,4 %) nelze přičíst výhradně na vrub územněsprávních změn. V osmdesátých letech výrazně poklesl úbytek v Ludgeřovicích a Píšti, ale též v Sudicích (9,5 %). Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1428 B. SCHROMOVÁ – J. VENCÁLEK, Vývoj migračního pohybu, s. 131-137. 1429 Při srovnání s celkovou bilancí okresu Opava je nutno uvést, že okres vykazoval stejně jako Hlučínsko po celou dobu zápornou bilanci. Naopak v Severomoravském kraji došlo k zásadní změně. Až do roku 1975 vykazoval kraj kladné migrační saldo, od této doby však počet těch, kteří se odstěhovali, početně převyšoval ty, kteří se přistěhovali. Statistická ročenka Severomoravského kraje. Životní úroveň v číslech a grafech 1965-1978, Ostrava 1979, s. 34. 1430 Po válce uzavřelo Československo několik mezinárodních smluv o výměně pracovních sil. L. BAJGER, Ostravsko, s. 136-144; V. PRŮCHA, Zahraniční dělníci v Československu v letech 19461950, in: J. MACHÁČOVÁ – J. MATĚJČEK (ed.), Studie k sociálním dějinám 6, Opava 2001, s. 248-260. 1431 Přehled národnostního vývoje Hlučínska je k dispozici v ročníkové práci autora: A. BINAR, K národnostní problematice, s. 48-70. 237


české národnosti; nicméně osoby, které vykázaly německou národnost, celkem 1113, lze s přihlédnutím k polistopadovému vývoji považovat za místní obyvatele. Tento fakt snižuje podíl jiných skupin obyvatelstva na 4,9 %, což byl ve srovnání se Severomoravským kraje údaj výrazně podprůměrný (tj. 8,5 %).1432

4.1.2 Přirozená obměna obyvatelstva Do rámce hlučínského specifika patří i odlišnost v demografickém chování ve srovnání s českou populací. Vzhledem k faktu, že Hlučínsko za války spadalo přímo k tzv. Altreichu, populační vývoj opisoval trendy typické pro německé obyvatelstvo.1433 Vývoj po roce 1945 pak ovlivnila řada skutečností, a to přímé následky války, dočasná internace branců v zajateckých táborech1434 a řešení tzv. hlučínského problému. Tyto existenční nejistoty výrazně zasáhly i demografické chování. Platí to především pro rok 1945, kdy Hlučínsko vykazovalo nejnižší porodnost a současně nejvyšší úmrtnost (12,3 ‰, resp. 20,3 ‰).1435 Ale ani následujícího roku nebyla situace stabilizována (16,4 ‰, resp. 13,2 ‰).1436 Teprve v roce 1947 se hodnoty porodnosti a úmrtnosti

1432 Přitom nejvyšší počet jinonárodních skupin, zejména Slováků, vykazovaly obě pohraniční obce (tj. 9,2 % a 18,8 %). Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava…, s. 36-37, tab. 202; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město…, s. 35, tab. 202. 1433 K demografickému vývoji za války v Německu např.: H.-U. WEHLER, Deutsche Gesellschaftsgeschichte. Vierter Band, s. 642-646. 1434 K německým zajatcům viz: T. STANĚK, Němečtí váleční zajatci, s. 13-136. 1435 V roce 1945 byl počet sňatků (1,8 ‰) i počet živě narozených (12,3 ‰) nejnižší na Moravě a ve Slezsku. Naopak vysoká byla úmrtnost, která dosáhla 20,3 ‰. Celková bilance populačního pohybu zůstávala záporná, ojedinělá byla však i její hloubka. V rámci přirozeného pohybu ubylo 323 osob, což představovalo 8,0 ‰. Výjimečně vysoká byla míra kojenecké úmrtnosti, tj. úmrtnost do jednoho roku. ZSÚS 29, 1948, č. 7-9, řada D, č. 1-3. 1436 V roce 1946 počet sňatků výrazně narostl (9,6 ‰), stejně tak i počet narozených (16,4 ‰). Protože úmrtnost zůstávala stále vysoká (13,2 ‰), míra přirozeného přírůstku byla nízká (na 3,2 ‰). ZSÚS 29, 1948, č. 107-109, řada D, č. 23-25. V případě živě narozených byl odstup od ostatních okresů zásadní. Přestože okresy Český Těšín a Fryštát se nacházely v závěru tabulky, vykazovaly natalitu 20,0 ‰ a 20,2 ‰, což bylo stále o třetinu více než v případě Hlučínska. Avšak na základě předběžných výsledků Státního úřadu statistického činil počet sňatků 7,7 ‰, počet živě narozených 14,8 ‰. Nicméně podstatně poklesla mortalita; dosáhla hodnoty 14,2 ‰, čímž se oproti minulému roku přiblížila průměru moravskoslezské země. Míra přirozeného přírůstku však byla i nadále velmi nízká; vykazoval hodnotu 3,9 ‰ a oproti průměru, který činil 11,0 ‰, byl bezmála třikrát nižší. Tyto odlišnosti působí velmi podezřele, obzvláště když se srovnají s údaji za ostatní okresy a s mírou jejich rozdílů v předběžných a konečných výsledcích. ZSÚS 28, 1947, č. 5-6, řada D, č. 1-2. 238


dostaly na hodnoty blízké českým zemím (23,2 ‰, resp. 11,5 ‰).1437 Během roku 1948 porodnost dále rostla, zatímco úmrtnost se ustálila (24,2 ‰, resp. 11,8 ‰).1438 O změně demografického chování svědčí i míra sňatečnosti, která vzrostla z neobvykle nízkých hodnot v roce 1945 (1,8 ‰) na nadprůměrné hodnoty v letech 1947 a 1948 (14,4 ‰ a 15,7 ‰). Detailní přehled v absolutních údajích za léta 1945 až 1948 podává tabulka č. 32. Na základě analýzy statistických ukazatelů lze v demografickém chování hlučínské populace vidět fázový posun. Nevýrazný kompenzační vzestup sňatečnosti a porodnosti v Československu kulminoval v roce 1946.1439 Naopak na Hlučínsku začal tento trend, jak ve sňatečnosti, tak v porodnosti, až v roce 1947, přičemž porodnost se i v následujících letech udržovala na vysokých hodnotách.1440 Za tři poválečné roky se zásadně změnily příčiny a struktura úmrtnosti, obzvláště u kojenců (tj. děti do jednoho roku věku). Děti, které se narodily na přelomu let 1944 a 1945, musely totiž přečkat útěk před frontou, respektive samotnou frontu, a poté nebývalou materiální bídu spojenou s podvýživou. Míra jejich úmrtnosti činila 276,2 ‰, což bylo více, než dvojnásobek průměru Moravskoslezské země. O rok později poklesla zhruba na polovinu, na 139,8 ‰, a v roce 1947 na 73,0 ‰, čímž se přiblížila českému

1437 Sňatečnost stoupla na 14,4 ‰, počet živě narozených na 23,2 ‰; v tomto vzestupu lze vidět kompenzační prvek za válečná a poválečná léta. Počet zemřelých však poklesl jen nepatrně na 11,5 ‰, což snižovalo hodnotu přirozeného přírůstku (8,8 ‰). Všemi údaji se v demografickém chování obyvatelstvo Hlučínska přiblížilo moravskoslezskému průměru, pouze sňatečnost zůstávala výrazně vyšší. ZSÚS 29, č. 110-112, řada D, č. 26-28. Na základě předběžných výsledků vykazovala sňatečnost během roku 1947 hodnotu 13,3 ‰. Stejně vzrostl i počet živě narozených (22,1 ‰) a naopak klesl počet zemřelých (9,7 ‰). Oproti minulému roku se přirozený přírůstek (12,4 ‰) takřka ztrojnásobil. ZSÚS 29, 1948, č. 16-17, řada D, č. 4-5. 1438 V roce 1948 sňatečnost stoupla na 15,7 ‰, porodnost na 24,2 ‰ a úmrtnost na 11,8 ‰; přirozený přírůstek měl hodnotu 12,4 ‰. Ve srovnání s moravskoslezskou zemí vykazovala vyšší hodnoty sňatečnost, která byla o polovinu vyšší (na Moravě a ve Slezsku 10,7 ‰), vyšší byla však jak porodnost (23,5 ‰), tak i úmrtnost (12,5 ‰); to dohromady vedlo k tomu, že saldo populačního přírůstku na Hlučínsku bylo vcelku stejné vysoké (12,5 ‰) jako v jiných okresech. ZSÚS 30, 1949, č. 113-115, řada D, č. 10-12. Dle předběžných výsledků sňatečnost stoupla, ale nikoliv výrazně, na 15,4 ‰, a natalita na 23,9 ‰; kupodivu vzrostl i počet zemřelých (11,6 ‰). Přirozený přírůstek tak činil 12,3 ‰. ZSÚS 30, 1949, č. 12-14, řada D, č. 5-7. 1439 Statistická ročenka… 1957, s. 48. 1440 To také potvrzují sondy do demografického chování obyvatelstva Dolního Benešova, Kravař a Koutů. V případě Dolního Benešova byla natalita nejnižší v roce 1946, kdy poklesla na 14,3 ‰, ale již následujícího roku stoupla na 23,5 ‰ a udržela si vysoké hodnoty. Údaje za Dolní Benešov zpracovány podle: SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 36, 44, 56, 68, 83, 91, 103, 115, 141, 163, 174, 194, 213, 229, 251. V Koutech porodnost prudce vzrostla v roce 1947 na 22,4 ‰, kdy došlo k jejímu zdvojnásobení. V Kravařích byl sice „baby boom“ výrazně nižší a vzestup porodnosti zde začal až v roce 1948, kdy dosáhl hodnoty 20,0 ‰. Údaje za Kravaře a Kouty: A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 41, 44. Při porovnání úmrtnosti je pak nápadné, že z relativně vysokých hodnot v roce 1945 rychle klesala. V tomto roce činila v Dolním Benešově 35,1 ‰ a v Kravařích 39,2 ‰, zatímco v roce 1948 pro jednotlivé obce 9,2 ‰, 8,5 ‰ a v Koutech 10,8 ‰. 239


průměru.1441 Vůbec nejvyšší míra kojenecké úmrtnosti byla v průmyslových obcích, v Petřkovicích a okolí a v Dolním Benešově, kde v roce 1945 údajně zemřelo více než 60 % všech narozených dětí.1442 V demografickém chování byl v následujících letech rozvíjen trend, který započal roku 1947. Kompenzační vzestup sňatečnosti a porodnosti však plynule přešel v návrat k předválečnému demografickému modelu.1443 V letech 19481444 a 19501445 zůstávala sňatečnost i porodnost (v průměru 15,5 ‰ a 26,7 ‰) velmi vysoká, vyšší, než v Ostravském kraji, přirozený přírůstek byl však dále omezován vysokou úmrtností (12,7 ‰). V letech 1951 až 1953 sňatečnost poklesla (11,4 ‰),1446 porodnost nepatrně stoupla (27,1 ‰),1447 postupně však klesala úmrtnost, což vedlo k vysokým přirozeným přírůstkům (17,0 ‰ v roce 1951). Další údaje jsou k dispozici pro léta 1956 a 1957. Natalita v této době činila 25,7 ‰, ale protože došlo ke snížení úmrtnosti na 9,35 ‰, přirozený přírůstek zůstával na vysokých hodnotách (16,4 ‰).1448 Pro následující léta sice chybí údaje, lze však očekávat postupující pokles natality a s ní i přirozených přírůstků (srovnej tab. č. 31). Větších úspěchů bylo dosaženo v poklesu kojenecké úmrtnosti; ta totiž mezi lety 1948 až 1950 poklesla na průměrné hodnoty, kupříkladu v roce 1950 činila 68,2 ‰, tj. dostala se na úroveň Ostravského kraje (68,6 ‰).1449 Do roku 1953 dále poklesla na 30,4 ‰ a do prvního pololetí roku 1956 na 21 ‰. Jak bylo v této době konstatováno, jednalo se o pokles „na hranici možnosti dalšího snížení“. Snížení úmrtnosti do jednoho roku věku souviselo s postupující hospitalizací porodů v zdravotnických zařízeních; 1441 Respektive druhá nejvyšší v roce 1945 za okresem Krnov, který vykazoval míru kojenecké úmrtnosti 277,1 ‰. ZSÚS 29, 1948, č. 7-9, řada D, č. 1-3; ZSÚS 29, 1948, č. 107-109, řada D, č. 23-25. 1442 SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 36. 1443 Pokus rekonstruovat demografické chování a migrace na Hlučínsku v letech 1948 až 1960 naráží na řadu obtíží. Jednak proto, že neexistují komplexní data, jednak proto, že tyto údaje byly považovány za důvěrné a jsou jen obtížně dohledatelné. Analýza demografického chování v padesátých letech je pak možná již jen na základě jednotlivých sond. Ty byly provedeny do demografického chování obyvatel Dolního Benešova, Hlučína a Kravař a Koutů; ojedinělé materiály umožňují srovnat data za roky 1948 až 1953 a 1956 a 1957 pro okres Hlučín. 1444 V roce 1948 sňatečnost 15,9 ‰, porodnost 25,4 ‰; úmrtnost dosáhla hodnoty 12,3 ‰, přesto přirozený přírůstek byl vcelku vysoký a činil 13,1 ‰. ZSÚS 30, 1949, č. 104, řada D, č. 9. 1445 V roce 1950 činila míra sňatečnosti 15,0 ‰ a míra živorodosti 27,9 ‰. Úmrtnost však zůstávala v podstatě na stejné úrovni a činila 13,0 ‰. Bilanci přirozeného přírůstku lze vyčíslit na 14,9 ‰. Oproti údajům za rok 1948 se však jednalo o předběžné údaje. ZSÚS 31, 1950, č. 18-19, řada D, č. 2-3. 1446 Roku 1951 činila sňatečnost 12,6 ‰, roku 1952 10,7 ‰ a roku 1953 10,9 ‰. 1447 Roku 1951 činila porodnost 28,8 ‰, roku 1952 26,0 ‰ a roku 1953 26,4 ‰. 1448 SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 68, 83, 91, 103, 115, 141, 163, 174, 194, 213, 232, 251; SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, s. 130, 149, 162, 184, 226, 262, 293, 305, 309, 310, 330, 333; A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 41, 44; SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 753 – Vývojová řada pohybu obyvatelstva (1956); TAMTÉŽ – vývojová řada obyvatelstva (1957). 1449 ZSÚS 30, 1949, č. 104, řada D, č. 9; ZSÚS 31, 1950, č. 18-19, řada D, č. 2-3. 240


jenom mezi lety 1953 a 1954 se počet institucionalizovaných porodů zvýšil ze 46,3 % na 59,2 %, tj. o celou čtvrtinu. V prvním pololetí roku 1956 se jednalo již o 71 % a v roce 1960 pak o 93,7 %.1450 Na základě výše uvedených dat lze extrapolovat přibližnou výši přírůstku pro léta 1950 až 1961; ta činila 8553 osob.1451 Z těchto dat je dále patrno, že po celá padesátá léta si hlučínská populace zachovávala vlastní specifické demografické chování, které se odlišovalo od české společnosti, a to především svou dynamikou. Šedesátá léta naopak představovala pro hlučínskou populaci období poklesu přirozeného pohybu. Výsledkem byla skutečnost, že demografické chování hlučínské populace se přiblížilo československému. Přestože si Ostravsko jako celek uchovávalo vyšší míru přírůstků,1452 v řadě okresů došlo ke zhoršení demografické situace, mezi nimi i v okrese Opava.1453 Pokles natality na Hlučínsku lze během šedesátých let jen obtížně kvantifikovat. Evidenci porodů ze strany národních výborů komplikovala skutečnost hospitalizace rodiček. Lze však využít údajů o věkové struktuře populace, z nichž je zřejmé, že na Hlučínsku došlo k podstatnému snížení natality. Na počátku sedmdesátých let naopak porodnost opět vzrostla. Mezi lety 1971 a 1980 se na Hlučínsku narodilo celkem 11 863 osob (tzn., že roční míra porodnosti činila zhruba 20,0 ‰). Mortalita relativně poklesla, za stejné období dosáhla 5835 osob (kol. 9,8 ‰). Přirozený přírůstek v této době byl tedy vysoký, dohromady činil 6028 osob. Podstatný je též fakt, že přírůstek zaznamenaly všechny obce.1454 V následujícím desetiletí dynamika přirozené obměny poklesla, ne však tak výrazně, jako v jiných částech republiky. V letech 1981 až 1990 se narodilo 9750 osob (kol. 14,8 ‰), zemřelo 6778 (kol. 10,3 ‰). Pokles porodnosti a vzestup úmrtnosti snížil přírůstek na takřka polovinu, na

1450 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1208, inv. č. 1112 – Rozbory o rozvoji a plnění plánu zařízení zdravotnických služeb ze dne 25. 1. 1955; TAMTÉŽ – Rozvoj zdravotnictví ve volebním období od roku 1954 do konce roku 1956; Historicko-statistická ročenka, s. 26. 1451 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Přirozená měna obyvatelstva a migrace (1948 – 1953). 1452 V Severomoravském kraji se přirozený přírůstek po celá šedesátá léta udržoval na relativně vysoké úrovni, kupříkladu v roce 1965 činil 9,0 ‰. Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1981, Ostrava 1981, s. 19; Statistická ročenka. Severomoravský kraj 1986, Ostrava 1986, s. 19. Pro srovnání, na celkovém přírůstku populace českých zemí se Severomoravský kraj podílel jednou polovinou. Blíže k severomoravské populaci též: ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 18, inv. č. 20 – Severomoravský kraj, s. 3-5. Z dlouhodobého hlediska však přírůstek v kraji klesal, mj. též s poklesem imigrace. Její bilance představovala v roce 1970 přírůstek 2000 osob. Srovnej např.: Jaroslava JANČUROVÁ, Vliv migračních pohybů obyvatelstva v letech 1960-1964 na populační situaci v Severomoravském kraji, SlSb 65, 1967, č. 2, s. 145-170. 1453 Ještě na počátku šedesátých let vykazoval okres Opava v demografických ukazatelích nadprůměrné hodnoty. Avšak již roku 1965 poklesla natalita pod celostátní průměr, roku 1964 poklesla pod krajský průměr i sňatečnost. Pouze míra rozvodovosti zůstala na velmi nízké úrovni. Celkové bilanci neprospívala ani vysoká míra stěhování do Ostravy. Hospodářský rozvoj okresu Opava, s. 46-47. 1454 Jedinou výjimkou byla obec Vrbka; nicméně vzhledem k malé velikosti obce a vzhledem k nízkému úbytku se jedná o fakt vcelku zanedbatelný. 241


2972 osob.1455 Oproti předchozí dekádě nebyl navíc rovnoměrný, nízký byl především na východě Hlučínska (v Ludgeřovicích kupříkladu takto ubylo 28 osob) a v třebomském výběžku. Nejvyšší míru přírůstku zaznamenaly naopak lidnaté obce západního Hlučínska.1456 Podrobnější údaje za obce přináší tabulka č. 33.1457 Se změnou demografického chování se měnila věková struktura hlučínské populace. V roce 1950 se ve věkové skupině do 14 let nacházelo 29,4 % obyvatel, v roce 1960 dokonce nepatrně více, 29,8 %. Nejpočetněji byla zastoupena složka ve věku od 15 do 59 let; k oběma datům měla 59,4 %, respektive 59,1 %. Nejstarší věková skupina byla zastoupena velmi slabě, v roce 1950 bylo nad 60 let věku 11,2 % obyvatel, v roce 1961 pak 11,1 %. Ve srovnání s československou populací bylo obyvatelstvo Hlučínska podstatně mladší, počet osob, který dovršil šedesátku, byl dokonce poloviční (roku 1950).1458 Počínaje šedesátými léty začala hlučínská populace stárnout. V roce 1970 činil podíl dětí ve věku do 14 let 27,5 %, v roce 1980 pak 24,8 % a v roce 1991 již jen 22,1 %. Zatímco podíl osob ve věku 15 až 59 let stoupal nepatrně (v uvedených letech se jednalo o 57,9 %, 58,8 % a 59,7 %), výrazně vzrostlo zastoupení osob nad šedesát let, mezi roky 1970 a 1991 takřka o čtvrtinu (z 14,6 % přes 16,4 % na 18,0 %).1459 Svou strukturou byla tak koncem sledovaného období hlučínská populace takřka totožná s československou.1460 1455 V rámci okresu Opava se však jednalo o velmi nízké hodnoty. Bylo to dáno nižším zastoupením osob v postproduktivním věku. P. KURKOVÁ – J. VENCÁLEK, Vývoj přirozené reprodukce, s. 65-74. 1456 Především Bolatice (v první dekádě 451 osob, ve druhé 268), Kravaře (440, 239), ale též blízké Kobeřice (294, 177) a Štěpánkovice (289, 236). Výrazně však poklesly přírůstky Dolního Benešova (na 346 osob, respektive na 276) a Hlučína (1735, 917). Zpracováno podle: http://www. czso.cz/cz/obce_d/index.htm [6. 11. 2009]. 1457 „Baby boom“ sedmdesátých let nebyl v Severomoravském kraji tak razantní jako v českých zemích, opisoval však stejnou křivku. Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1981, Ostrava 1981, s. 19; Statistická ročenka. Severomoravský kraj 1986, Ostrava 1986, s. 19. Vždyť ještě v roce 1980 byl populační vzestup ostravské aglomerace odhadován z 1 130 000 obyvatel roku 1975 na 1 330 800 roku 2000. Přemysl SKÁLA, Prognóza pracovních sil v ostravské průmyslové aglomeraci do roku 2000, Demografie 22, 1980, č. 1, s. 55. Ve srovnání s okresem, omezeném na osmdesátá léta, je však patrno, že porodnost byla nepatrně vyšší než v okrese Opava (za desetiletí 14,5 ‰). 1458 V roce 1950 se v Československu nacházelo ve věkové skupině do 14 let 25,4 % obyvatel, ve věku od 15 do 59 let 52,0 % a nad 60 let zbývajících 22,6 %. Historicko statistická ročenka, s. 26; V. SRB, 1000 let, s. 101. 1459 Údaje za rok 1970: Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 46. V roce 1980 bylo na Hlučínsku ve věku do 14 let 17 898 osob, ve věku od 15 do 59 let 42 434 osob a ve věku nad 60 let 11 870 osob; v roce 1991 pak ve stejných kategoriích 15 743 osob, 42 667 osob a 12 846 osob. Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, s. 948-963; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, tab. č. 203, s. 38-39; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město, tab. č. 203, s. 36. Š. Hernová však přináší poněkud odlišné údaje. Podle nich bylo ve věkové skupině do 14 let v letech 1970 a 1980 27,5 %, respektive 24,8 %, ve skupině 15 až 59 let pak 57,9 % a 59,4 %, ve skupině nad šedesát let pak 14,6 % a 15,8 %. Navzdory rozdílům shodně poukazují na postupující trend stárnutí populace. Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 46. 1460 V Československu byl v roce 1980 ve věku do 14 let 24,3 % osob, ve věku nad 60 let 27,5 %. Historicko statistická ročenka, s. 26. Dále též: V. SRB, 1000 let, s. 101. 242


Výsledkem vyšší úmrtnosti mužů na frontě během druhé světové války byla výrazná feminita populace. Ta byla umocněna jednak tím, že přeživší vojáci byli i poté několik měsíců internováni v zajateckých táborech,1461 jednak následky retribuční agendy, která postihovala především muže.1462 Podle soupisu obyvatel ze dne 22. května 1947 bylo na Hlučínsku 23 570 mužů a 29 666 žen, rozdíl činil 6096 osob (tj. 20,5 %).1463 Disproporce byly v rámci českých zemí vůbec nejvyšší, přitom se týkaly všech obcí, včetně průmyslových center, jakými byly Petřkovice, Koblov a později i Dolní Benešov, kde by bylo možno vzhledem k profesní struktuře očekávat převahu mužů.1464 V následujících letech však docházelo k poklesu této disproporce, a to jak přirozenou obměnou, tak migrací. Z dílčích údajů totiž vyplývá, že do okresu Hlučín se stěhovalo více mužů a vystěhovávalo se více žen; nejednalo se však o vysoké hodnoty, vždyť v letech 1956 a 1957 v důsledku migrace přibylo pouze 104 mužů.1465 Na počátku roku 1956 převažovaly ženy o 11,5 %, koncem roku 1957 o 10,6 %. Další údaj je možno dopočítat na základě výsledků sčítání lidu z roku 1970. Ženy tehdy převažovaly o 6,7 %, tzn., že jejich celkový podíl činil 51,6 %, což byl údaj blízký československému průměru. V následujících letech se poměr mužů a žen výrazněji neměnil; v roce 1980 představovaly ženy 51,4 % všech obyvatel Hlučínska, v roce 1991 pak 51,1 %. Navzdory faktu, že se dobová svědectví zmiňují o tom, že rodiny na Hlučínsku byly nadprůměrně početné,1466 statistické informace tuto představu poněkud korigují. Na jaře 1947 bylo v regionu celkem 15 654 domácností, tzn., že jednu domácnost tvořilo 3,4 osob. V rámci Moravy a Slezska tento údaj nijak nevybočuje z průměru.1467 Lze však uvažovat, že za tímto číslem se skrývají rodiny, které přišly o svého živitele a

1461 Navíc dle dílčích údajů se ještě v roce 1949 řada bývalých příslušníků německé branné moci nacházela v zajetí. Kupříkladu pro obec Kravaře měl být k dispozici třístránkový seznam osob, které se nacházely v zajetí; seznam se však nedochoval. SOkA Opava, f. ONV Hlučín-dodatky, kart. 4, inv. č. 37 – Zpráva SNB v Kravařích ze dne 8. 4. 1949. Dále např.: T. STANĚK, Němečtí váleční zajatci, s. 122. 1462 D. JANÁK, Činnost mimořádného lidového soudu, s. 248. 1463 ZSÚS 29, 1948, č. 31-32, řada D, č. 7-8. 1464 Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, s. 948-963; Sčítání lidu, domů a bytů. 1970… okres Opava, tab. č. 52, s. 104-108; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, tab. č. 203, s. 38-39; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město, tab. č. 203, s. 36. Závěr o vyšším zastoupení žen je zcela v rozporu se závěry Š. Hernové, dle kterých byla maskulinita vyšší v obcích v blízkosti Ostravy. Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 46. 1465 O tom svědčí sonda do obce Dolní Benešov. Na základě voličských seznamů v roce 1957 se zjistilo, že v obci se nachází 713 mužů a 895 žen. Žen bylo o 182 více, tj. o 25,5 %, čili v průměru o tolik, o kolik ubylo mužů v důsledku války. Znamená to tedy, že pokles převahy žen byl způsoben nástupem nových ročníků a nepřímo i to, že imigrace do obce musela z větší části směřovat z Hlučínska. SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 213. 1466 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 1467 ZSÚS 29, 1948, č. 31-32, řada D, č. 7-8. 243


průměrných hodnot tak bylo dosaženo vyšším počtem dětí.1468 Protože se postupně zacelovaly rány způsobené válkou, průměrná velikost rodiny během padesátých let znovu narůstala,1469 ale od počátku šedesátých let začala klesat. Tento trend lze však doložit pouze na výsledcích sčítání lidu z roku 1970 a 1980; v těchto letech poklesla průměrná velikost rodiny (resp. domácnosti) výrazně, a to z 3,3 osob na 2,9 osob. Srovnáme-li tehdejší velikost hlučínské rodiny s československým průměrem, lze uzavřít, že byla jen nepatrně větší.1470 Velikost rodiny nebyla ve všech obcích stejná; byla totiž ovlivněna mírou urbanizace a industrializace. Největší rodinné celky se nacházely spíše v menších, vyloženě zemědělských obcích, vzdálených od průmyslových center, tj. v obcích v severní části regionu v blízkosti státních hranic.1471 Naopak malé rodiny byly typické pro východní část Hlučínska, zejména v obcích přiléhajících k Ostravě a v Dolním Benešově a v Kravařích.1472 Výše bylo konstatováno, že po roce 1948 byl v populaci zaveden tzv. východoevropský model. V jisté modifikované podobě se toto demografické chování začalo objevovat i na Hlučínsku od přelomu čtyřicátých a padesátých let. Souviselo především s poklesem věku rodičů. Kupříkladu muži začali stále častěji zakládat rodiny ještě před nastoupením vojenské prezenční služby.1473 Naopak míra rozvodovosti zůstávala dlouhodobě nízká. V září 1949 byl za spolupráce plánovacího referátu KNV v Ostravě, Slezského studijního ústavu v Opavě a sociologického semináře Masarykovy univerzity v Brně proveden sociologický průzkum Hlučínska a Jablunkovska.1474 Přestože se primárně zabýval dojížďkou do zaměstnání, jeho závěry jsou podstatně širší. Obyvatelstvo bylo charakterizováno jako „tradiční“. Závěry studie tento fakt dokládaly na takovém aspektu, jakým byla rozvodovost. Bohužel, samotný průzkum žádná konkrétní data 1468 Velikost hlučínské rodiny lze rekonstruovat na základě výsledku rozdělování daru československé republiky dětem z roku 1947. V celkem 201 rodinách bylo pět dětí, v 81 pak 6 dětí, v 37 dále 7, v 10 dále 8, ve 3 dále 9 a v 1 dokonce 11 dětí. Ve srovnání, počet dětí v klimovických obcích byl výrazně nižší. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. Lze se tedy dále ztotožnit se závěry sociologického průzkumu, který uváděl, že „Rodinný život je na Hlučínsku dosti intensivní. Je zpravidla tradičně konservativní, uzavřený vůči všem vlivům vnějším, osobním i sociálním. Otec tu stále bývá nejčastěji rozhodující autoritou. […] Populace je poměrně značná a průměr 3 dětí v rodině obvyklý.“ TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 1469 Kvantifikovat tento trend je obtížné, možné pouze za jednotlivé obce. Kupříkladu v Dolním Benešově bylo v roce 1952 celkem 603 rodin o 2520 osobách, tzn., že jedna rodina se skládala ze 4,2 osob. SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 115. 1470 TAMTÉŽ; V. SRB, 1000 let, s. 230. 1471 Jednalo se o obce Bělá (roku 1970 3,53 osob v domácnosti, roku 1980 2,89, roku 1980 pak 3,94), Hněvošice (3,49, 2,94), Chlebičov (3,42, 3,00), Píšť (3,45, 3,00), Strahovice (3,79, 2,89) a Vřesina (3,48, 3,04). Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, s. 493-500; Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, s. 948-968. 1472 Jednalo se o obce Bobrovníky (2,93, 2,95), Hošťálkovice (2,97, 2,83), Koblov (2,67, 2,43), Ludgeřovice (2,94, 2,76) a Petřkovice (2,86, 2,56). TAMTÉŽ. 1473 AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 194. 1474 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 244


nepřinesl a archivním výzkumem byly zjištěny pouze torzovité údaje. Přesto shodně vypovídají o její nízké míře. Kupříkladu v roce 1949 nebylo v Dolním Benešově rozvedeno ani jedno manželství. Více rozvodů je možno doložit v Hlučíně, kde v roce 1948 skončilo 15 manželství, následujícího roku 14, tzn. asi každé desáté. V roce 1951 byla sice rozvedena pouze 4 manželství, ale o rok později již 37, tj. více než třetina. Město Hlučín nicméně nepředstavuje typický příklad hlučínské obce. Přesto nebude daleko od pravdy tvrzení, že rozvodovost postupem času stoupala. Míru růstu je však možno sledovat jen velmi obtížně, údaje po roce 1960 se týkají výhradně okresu Opava. V letech 1960 až 1964 činil „standardizovaný index rozvodovosti“ okresu 86,3, zatímco průměr Severomoravského kraje činil 125,3 a v Ostravě dosahoval hodnoty 191,5.1475 O dvacet let později, v letech 1981 až 1985, činil tento index 80,5, zatímco průměr kraje měl hodnotu 114,6, Ostravy pak 164,0.1476 Vzhledem k výše uvedené charakteristice hlučínského obyvatelstva lze uvažovat, že nízká rozvodovost okresu Opava byla výsledkem nízké rozvodovosti na Hlučínsku. Po roce 1945 podstatně poklesla homogamie sňatků, tj. uzavírání manželství partnerů, z nichž oba dva pocházeli z Hlučínska. O rozsahu tohoto trendu lze jen spekulovat, nicméně nejpozději koncem padesátých let byl sňatek mezi partnerem z Hlučínska a z jiné části republiky běžným jevem; nejvíce, pochopitelně, zasáhl takové obce, jakými byly Dolní Benešov, Hlučín a Petřkovice.1477

4.1.2.1 Vývoj lidnatosti Při srovnání poválečného počtu obyvatel se stavem před druhou světovou válkou (zejm. z let 1930 a 1939) je patrno, že okres Hlučín, respektive Hlučínsko, bylo jediným regionem celé ostravské expozitury, kde počet obyvatel stoupla.1478 Lze nalézt dvě hlavní příčiny této skutečnosti. První je fakt, že obyvatelstvo se nepodílelo na osídlování pohraničí, druhou pak omezený rozsah odsunu Němců (přirozený přírůstek nebyl vzhledem k vysoké úmrtnosti v tomto směru klíčový). Průběh migračních proudů v letech 1945 až 1947 ovlivňoval velikost populace sice krátkodobě, přesto zásadně. Až do června 1946, kdy začal organizovaný odsun Němců, počet obyvatel Hlučínska stoupal; na vzestupu se podílela jak migrační vlna hornoslezských uprchlíků, tak návrat veteránů a osídlenců. Dle soupisu obyvatel bylo na Hlučínsku k 1. květnu 1945 celkem 36 334 obyvatel,1479 na počátku prosince 1945 již 53 072 osob.1480 Preciznější obraz vývoje populace lze zjistit z přehledů vydávaných přídě1475 Pavel VEREŠ – Miroslava KOCUROVÁ, Regionální rozdíly v rozvodovosti ČSSR, Demografie 29, 1987, č. 4, s. 311-315. 1476 Statistická ročenka Severomoravského kraje. Životní úroveň, s. 37; P. VEREŠ – M. KOCUROVÁ, Regionální rozdíly v rozvodovosti, s. 311-315. 1477 V případě Petřkovic srovnej: TAMTÉŽ, s. 454. 1478 Pro srovnání hustoty zalidnění ostravské průmyslové oblasti mezi lety 1930 a 1950 viz např.: L. BAJGER, Ostravsko, mapy č. 4, 5. 1479 Jedná se o to obyvatelstvo, které bylo na Hlučínsku přítomno současně k 1. květnu 1945 a k 22. květnu 1947. Celkový počet osob by měl být tudíž vyšší. ZSÚS 29, 1948, č. 49, řada D, č. 15. 1480 ZSÚS 27, 1946, č. 17-22, řada D, č. 17-22. 245


lových lístků. Ty sice zachycovaly jen údaje za politické okresy, byly však publikovány s měsíční periodicitou. Ukazují nicméně, jak populaci zasáhl odsun německého obyvatelstva. V červnu 1946 bylo v okrese 48 359 obyvatel, na přelomu let 1946 a 1947 pak 47 698, tzn., že ubylo 661 osob; nepřímo tyto údaje potvrzují nevelký rozsah odsunu (viz kap. 4.1.1.2). Poté začal počet obyvatel stoupat, v březnu 1948 bylo v okrese Hlučín již 48 153 obyvatel.1481 Podrobnější údaje převedené na data za politický okres Hlučín podává tabulka č. 34. Za zdánlivou stagnací počtu obyvatel mezi roky 1939 a 1947 se nicméně skrývá dynamický pohyb. V důsledku války ztratil region 4050 osob (viz kap. 2.4) a počet odsunutých do roku 1946 dosáhl asi 3150, což znamená ztrátu 7200 obyvatel, tzn. 13,6 %. Relativně vyrovnaná bilance byla výsledkem faktu, že Hlučínsko se stalo současně místem dvou přistěhovaleckých vln, osídlenců a hornoslezských běženců. Jestliže v první vlně přibylo 1500 až 2000 obyvatel, ve druhé pak 3250, tzn. celkem asi 4750 až 5250 osob. Celkové záporné saldo (tj. úbytek 1950 až 2450 osob) pak vyrovnal přirozený přírůstek, během let 1939 až 1943 vysoký a srovnatelný přinejmenším s přírůstkem z let 1947 a 1948 (viz tab. č. 32). V důsledku toho zachytil soupis obyvatel ze dne 22. května 1947 na Hlučínsku 53 236 osob,1482 což bylo jen nepatrně více (o 0,5 %), než kolik obyvatel měl region v květnu 1939, tj. 52 967.1483 Do března 1950, kdy se uskutečnilo sčítání lidu, přibylo 1038 osob (tj. 1,9 %) a počet obyvatel Hlučínska dosáhl 54 274 jedinců.1484 V padesátých letech obyvatelstvo rostlo velmi rychlým tempem a do cenzovního roku 1961 vzrostl jeho počet na 64 514 osob;1485 přibylo tedy 10 240 obyvatel (tj. 18,9 %). Obzvláště vysoké přírůstky byly zaznamenány v první polovině padesátých let.1486 Ve srovnání se jednalo o přírůstek, který byl nejen vyšší, než československý, ale převýšil i tempo Ostravského kraje.1487 Důležitým rysem byla skutečnost, že přírůstky byly zaznamenány takřka ve všech obcích regionu, přitom vůbec nejvyšší byly v Hlučíně a

1481 SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 372, inv. č. 453 – Periodické výkazy o stavu obyvatelstva na základě vydaných lístků na potraviny. 1482 ZSÚS 29, 1948, č. 31-32, řada D, č. 7-8; Š. MLEZIVA, Retrospektivní přehled, s. 133-134. 1483 Okres Hlučín tehdy neexistoval. Dle německého sčítání z roku 1939 se v hlučínských obcích okresu nacházelo 44 220, dle československého sčítání z roku 1930 v klimkovických obcích pak 4968 obyvatel. Podle: Statistik des Deutschen Reichs. Bd. 550, s. 95; Historický lexikon obcí, s. 728-739. 1484 Přepočteno podle: TAMTÉŽ. 1485 TAMTÉŽ. 1486 Přitom mezi lety 1948 až 1954 se počet obyvatel okresu zvýšil o 5396 osob, tj. o 13,1 %. Podle. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Přirozená měna obyvatelstva migrace (1948-1953); TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1096 – Vývoj celkového počtu obyvatelstva okresu Hlučín (1951-1954). 1487 V Československu vzrostl za léta 1950 až 1961 počet obyvatel o 11,4 %. Historicko-statistická ročenka, s. 61, 68. Počet obyvatel Ostravska (zde v hranicích pozdějšího Moravskoslezského kraje) se ve stejném období zvýšil o 18,6 %. Historický lexikon obcí, s. 38-39. 246


v Dolním Benešově (obě sídla v průměru 46,8 %) a v okolí Štěpánkovic (31,3 %).1488 V této době početně kulminovala populace „petřkovické aglomerace“.1489 O tom, že osídlení hlučínského pohraničí, tj. obcí Sudice a Třebom, bylo dokončeno nejpozději na přelomu čtyřicátých a padesátých let, svědčí fakt, že počet obyvatel zde vzrostl mezi roky 1950 a 1961 jen nepatrně (o 13,2 %).1490 Přestože předválečného stavu nebylo dosaženo, hlavní cíl, tj. převzetí zemědělských usedlostí, byl koneckonců splněn. V šedesátých letech rostla hlučínská populace podstatně pomaleji. V roce 1970 se na Hlučínsku nacházelo 67 738 osob,1491 čili o 3224 osob více (tj. o 4,8 %), než v roce 1961. Zatímco v předchozím období přírůstky zaznamenaly všechny obce, šedesátá léta jsou etapou, kdy se přírůstek začíná koncentrovat pouze do vybraných sídel, především do Hlučína a částečně do Dolního Benešova (obě sídla populačně stoupla dohromady o 25,2 %).1492 V ostatních obcích se projevila stagnace, nebo úbytek. Ani následující dekáda nevedla k výraznějšímu vzestupu počtu obyvatel; ten do roku 1980 vzrostl na 71 579,1493 čili o 3841 osob (tj. o 5,7 %). V osmdesátých letech pak celková populace už jen stagnovala, v roce 1991 měl region 71 913 obyvatel; celkový přírůstek ve výši 334 osob byl zanedbatelný (tj. 0,5 %). Co se týká geografického rozložení přírůstku, určující byla skutečnost, že dosud prudce se rozšiřující Hlučín zaznamenal

1488 Město Hlučín mělo v roce 1950 5445 obyvatel, ale v roce 1961 již 8111; přibylo zde 2666 osob, tj. 54,0 % obyvatel. Dolní Benešov měl 1954, respektive 2726 obyvatel; populace narostla o 772 osob, tj. o 39,5 %. Obě sídla se na celkovém přírůstku Hlučínska podílela skoro jednou třetinou (tj. 30,8 %). Vysoké přírůstky zaznamenaly také obce Bolatice (761 osob, tj. 30,5 %), Štěpánkovice (635, 33,4 %) a Kobeřice (558, 29,4 %). 1489 Petřkovice měly v roce 1950 3865 obyvatel, Koblov pak 1853. Do roku 1961 počet obyvatel v obou obcích výrazně pokles. V Petřkovicích o 629 na 3236 osob (tj. o 16,3 %), v Koblově o rovných 300 na 1553 osob (tj. o 19,0 %). Pokles se zatím týkal pouze těchto dvou obcí, měl však anticipovat pozdější vývoj. Okolní obce sice početně narůstaly, dynamika růstu byla však nižší než hlučínský průměr. Archivní materiály přinášejí, co se týká absolutních čísel, poněkud odlišné údaje. Nicméně i na základě těchto údajů je patrné, že v Koblově a v Petřkovicích populace dosahovala v letech 1946 až 1950 svého zenitu a postupně začala klesat. AMO, f. JNV-MěstNV Ostrava, kart. 814, inv. č. 1349 – Růst počtu obyvatel v ostravském okrese. 1490 Mezi lety 1950 a 1961 vzrostl počet obyvatel obou obcí z 955 na 1081. Historický lexikon obcí, s. 728-739. 1491 TAMTÉŽ. 1492 V tomto směru se vyjímá město Hlučín a částečně též Dolní Benešov. V Hlučíně vzrostl počet obyvatel z 8111 osob na 11 285, čili o 3174 osob. Přírůstek nebyl tak velký, jak v předchozím decenniu, přesto se jednalo zhruba o více než třetinu (tj. o 39,1 %). Pokud se přihlédne k údajům z provenience národního výboru, již v roce 1966 mělo město mít 11 500 obyvatel, v roce 1967 pak dokonce 12 044 osob. To by znamenalo, že za necelých patnáct let mezi lety 1952 a 1966/1967 se populace více než zdvojnásobila. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, 1966, s. 144-145, rok 1967, s. 172. V Dolním Benešově ve stejnou dobu vzrostl počet obyvatel z 2726 osob na 3051, čili o 325 osob, tj. o 11,9 %. Jenom v obou těchto sídlech stoupl počet obyvatel dohromady o 3499 osob, což je tolik, kolik na celém Hlučínsku. Historický lexikon obcí, s. 728-739. 1493 TAMTÉŽ. 247


úbytek populace1494 a současně poklesl početní růst obyvatel Dolního Benešova.1495 Nadále se prohluboval úbytek obyvatel Petřkovic (viz tab. č. 35),1496 stabilnější populační přírůstky v tomto desetiletí vykazovaly obce s více než 1000 obyvateli.1497 Celkem se počet obyvatel Hlučínska mezi roky 1950 a 1991 zvýšil o 17 639 osob, tj. 32,5 %. V dlouhodobém horizontu sice stoupala lidnatost Hlučínska méně než v okrese Opava (vzrůst o 35,9 %) nebo v Moravskoslezském kraji (o 47,4 %), ale více, než v českých zemích (o 15,8 %).1498 Pro detailnější bilanci populačního vývoje za období let 1950 až 1991 viz tabulky č. 36 a č. 37 a grafy č. 2 a č. 3. Vzrůstem počtu obyvatel vzrostla i hustota zalidnění; ta v roce 1991 dosáhla hodnoty 227,3 obyv./km². Nicméně i bez započítání města Hlučína zůstala nadprůměrně vysoká a činila 199,1 obyv./km². Zachoval se přitom příměr, že čím větší obec, tím vyšší hustota zalidnění.1499 Za celé období let 1950 až 1991 nejrychleji rostlo město Hlučín (obyvatelstvo vzrostlo 2,2krát), za ním pak Dolní Benešov (1,9krát); zvláštností je dynamický růst malé obce Služovice (1,9krát). Velmi rychle se rozrůstaly obce Bobrovníky, Vřesina, Bolatice, Kobeřice, Bělá a Štěpánkovice, jejichž populace stoupla o polovinu. Důležitý je přitom fakt, že šest z desíti nejdynamičtěji se vyvíjecích obcí nemělo přímou vazbu na průmyslový rozvoj Ostravy. Naopak, obce nejtěsněji spjaté s ostravským průmyslem se rozvíjely značně podprůměrně. Srovná-li se vývoj obyvatel v okolí Petřkovic a v Hlučíně, lze pozorovat přesun těžiště osídlení z petřkovické „aglomerace“ do Hlučína.1500 K obdobnému, i když nikoliv tak velkému posunu, došlo na západě Hlučínska. Nejlidnatější 1494 V roce 1970 měl 11 285 obyvatel, v roce 1980 pak 12 089 osob a v roce 1991 nakonec 11 819. Zatímco v sedmdesátých letech počet obyvatel nepatrně stoupl o 804 osob (tj. 7,1 %), v letech osmdesátých už počet obyvatel poklesl o 270 (tj. o 2,2 %). TAMTÉŽ. 1495 V absolutních hodnotách činil 634 osob (během let 1970 až 1991 o 20,8 %). Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1496 V této době docházelo k poklesu počtu obyvatel Petřkovic a Koblova. V roce 1961 měly Petřkovice 3236 obyvatel, v roce 1991 již jen 2659, pokles činil 17,8 %. Obec Koblov měla v roce 1961 1553 obyvatel, v roce 1991 již jen 900, pokles činil dokonce 42,0 %. Dohromady v obou obcích ubylo 1230 osob, čili jedna čtvrtina původního počtu. Situace v okolních obcích byla následující. Počet obyvatel Hošťálkovic klesl z 1634 na 1538 (tj. 6,9 %) a Lhotky z 1059 osob na 941 (tj. o 11,1 %), v Ludgeřovicích ze 4544 na 4505 (tj. o 0,9 %). TAMTÉŽ. 1497 Nejvíce vzrostl počet obyvatel východní části Hlučínska, obcí Bolatic (22,9 %), Kobeřic (16,2 %), Kravař (14,5 %) a Štěpánkovic (14,9 %), významné přírůstky zaznamenaly i obě Hoštice (12,4 %, resp. 10,0 %). Stoupala též populace tehdejších částí Hlučína, Bobrovníků (40,6 %) a Kozmic (12,7 %). Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1498 Zde se za kraj považuje jeho užší, „ostravské“ vymezení, čili nikoliv v hranicích Severomoravského kraje, ale pozdějšího Moravskoslezského. V roce 1950 se na území pozdějšího Moravskoslezského kraje nacházelo 867 783 obyvatel. TAMTÉŽ, s. 14, 38-39, 728-739. 1499 U šesti nejlidnatějších sídel činila 394,7 obyv./km², naopak u nejmenší kategorie sídel do 500 obyvatel pouze 62,2 obyv./km². Pro srovnání, okres Opava vykazoval 158 obyv./km², Severomoravský kraj 177,2 obyv./km². Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, s. 9; Š. MLEZIVA, Retrospektivní přehled, s. 156. 1500 V Petřkovické „aglomeraci“ bydlelo v roce 1950 12 218 obyvatel, zatímco v Hlučíně 5445. V roce 1991 byla již situace opačná. V Petřkovicích a okolních obcí bydlelo 10 543 osob, v Hlučíně 11 819 osob; pokud se navíc zohlední sílící propojenost Hlučína s Darkovičkami a s Bobrovníky, koncentrovalo se v Hlučíně celých 14 390 osob. 248


oblast, tj. souvislé osídlení, které představovaly Kravaře a Kouty, se vyvíjela výrazně menším tempem než okolní obce (Štěpánkovice, Bolatice), ale především podstatně pomaleji než sousední Dolní Benešov. O tom, jak se mezi lety 1950 a 1991 změnila velikost a rozložení hlavních center osídlení, vypovídají grafy č. 4 a č. 5. Zcela jinak se vyvíjela oblast třebomského výběžku, zde po roce 1961 docházelo k dlouhodobému početnímu úbytku obyvatelstva; tato skutečnost mj. poukazuje na to, že veškerá pomoc pohraničí se minula účinkem. Obzvláště v Třebomi, „nejvzdálenější“ obci, byl početní úbytek obyvatel razantní, mezi lety 1970 a 1991 činil 40,7 %.1501 Populační vývoj Hlučínska lze shrnout do poznání, že během let 1945 až 1991 docházelo k narůstání rozdílu mezi největšími a nejmenšími sídly. Pokud se pominou územněsprávní změny, je patrno, že v roce 1991 mělo z 38 obcí Hlučínska 25 více než 1000 obyvatel. Oproti stavu z roku 1950 se tato kategorie rozšířila pouze o 3 obce. Přesto celkový počet obyvatel této kategorie výrazně narostl, celkem ze 45 128 roku 1950 na 63 699 v roce 1991, tzn. vzestup z 83,1 % na 88,6 %. Z těchto obcí bylo navíc šest, které překročily hranici 3000 obyvatel, respektive deset, které měly více než 2000 obyvatel; v této poslední kategorii došlo k relativnímu vzestupu v podílu na hlučínské populaci ve stejných letech ze 40,0 % na 58,7 %.1502 Ve srovnání je tedy patrno, že čím větší lidnatost sídla, tím větší populační rozvoj. Vyjma Petřkovic a Koblova všechny obce, které měly 1600 a více obyvatel (roku 1950), zaznamenaly velmi dynamický rozvoj, dohromady, včetně obou uvedených obcí, se počet obyvatel zvýšil o 39,0 %, bez obou obcí dokonce o 56,5 %.1503 Naopak populace nejméně lidnatých sídel klesala jak v relativních, tak i absolutních hodnotách. Podíl kategorie obcí do 1000 obyvatel poklesl ve sledovaném období z 16,9 % na 11,4 %, velikostní kategorie do 500 obyvatel pak dokonce z 2,4 % na 1,0 %.1504 O sídelní struktuře na základě výsledků sčítání lidu z roku 1991 a o změnách od roku 1950 vypovídá blíže tabulka č. 38, respektive grafy č. 6 a č. 7.

1501 V roce 1970 se v obci nacházelo 359 osob, v roce 1991 pak jen 213. Za dvacet let ubylo 146 osob, tj. 40,7 %. Vývoj v sousedních Sudicích byl poněkud odlišný, mezi lety 1970 a 1980 počet obyvatel dokonce vzrostl o 54 osob z 590 na 644, do roku 1991 však znovu poklesl takřka na původní stav, neboť v obci bylo 596 osob. V dlouhodobém horizontu tak poklesl počet obyvatel obou obcí od roku 1950 z 955 na 809 osob. Pro srovnání lze uvést, že před odsunem německého obyvatelstva se nacházelo v obou obcích 1571 osob. Pokud se do této bilance započítá i blízký Rohov (v letech 1970 a 1991 počet obyvatel poklesl o 32 osob, tj. o 5,1 %), lze uzavřít, že deprivovaná oblast není jednoduše totožná s územím, ze kterého se konal odsun německého obyvatelstva. Zpracováno podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. 1502 V roce 1991 měly tyto obce 42 244 obyvatel. Jednalo se o město Hlučín (11 819), Kravaře (4753), Ludgeřovice (4505), Bolatice (4177), Dolní Benešov (3685) a Kobeřice (3125), dále o Štěpánkovice (2953), Petřkovice (2659), Hať (2474) a o Píšť (2094). Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1503 Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1504 V roce 1950 měla velikostní kategorie sídel do 1000 obyvatel celkem 9146 osob, v roce 1991 8214; kategorie do 500 obyvatel pak ve stejných letech 1431 a 750. Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 249


4.1.3 Urbanizace Ve starších československých statistikách byla kritériem města populace o více než 10 000 obyvatelích. Podle tohoto měřítka představovalo městské obyvatelstvo v roce 1950 dohromady 30 % československé populace, v roce 1980 pak 51 %.1505 Tento přístup o skutečném stavu a vývoji mnoho nevypovídá, přesto ho nelze zcela opomenout. Na jeho základě by pak bylo možno hovořit o urbanizaci Hlučínska až od roku 1970, kdy počet obyvatel největšího sídla, Hlučína, překročil desetitisícovou hranici (12 901 obyv.). Vzhledem k faktu, že paralelně se obec Malé Hoštice stala součástí Opavy, bylo v roce 1970 na Hlučínsku 14 378 obyvatel měst (tj. 21,2 %). V důsledku administrativních změn v průběhu sedmdesátých let se rozrostla tři města, Hlučín, Opava a Ostrava, v rámci kterých bydlelo 29 765 osob, tj. 41,6 % hlučínské populace.1506 Počet městského obyvatelstva se tímto způsobem za deset let zdvojnásobil, přičemž část Hlučínska východně od linie obcí Kozmice – Hať tak vlastně ve světle statistik získala městský charakter.1507 Přitom nejvýrazněji se rozrostl samotný Hlučín, jehož obyvatelstvo mezi lety 1950 a 1980 vzrostlo připojením okolních obcí více než čtyřnásobně.1508 Druhý pohled na urbanizaci nebere v potaz pouze velikost populace sídla, ale přihlíží k dalším faktorům, jakými jsou vybavenost obce, vztahy k okolním sídlům, a městský status.1509 Z pohledu ex post je zřejmé, že územněsprávní členění, tak, jak bylo utvořeno v sedmdesátých letech, se neukázalo být funkční. Přihlédne-li se proto k vývoji po roce 1989, je za městská sídla možno považovat ta, která zůstala součástí městského celku, respektive získala městský status v průběhu devadesátých let. Jednalo se tedy o Hlučín, od kterého mezitím „odpadla“ řada obcí, Kravaře, ve kterých existoval MěstNV, a Dol-

1505 Historicko statistická ročenka, s. 26. 1506 V roce 1980 měl Hlučín 21 253 obyvatel, Malé Hoštice (součást Opavy) 1640 a jihovýchodní obce (součást Ostravy) 6872 obyvatel. Podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. 1507 Z 15 sídel pouze tři (Ludgeřovice, Markvartovice a Šilheřovice) nebyly součástí města. 1508 K městu Hlučín, které v padesátých a šedesátých letech zaznamenalo prudký populační růst, bylo mezi lety 1960 a 1979 připojeno celkem osm obcí. Počet jeho obyvatel tak vzrostl k roku 1980 na 22 581 osob, přičemž takřka polovina z nich, tedy 10 492 osob (tj. 53,5%), připadala na připojené obce. V jednom z posledních údajů, které přinesla statistika před koncem komunistického období, ke dni 31. prosince 1988, měl Hlučín 22 979 obyvatel. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1989, Praha 1989, s. 95. 1509 Tento koncept byl využit v autorově studii: A. BINAR, Administrativní urbanizace aneb „Vytvoření“ města. Kravaře po roce 1960, in: Barbora VACKOVÁ – Slavomíra FERENČUOHOVÁ – Lucie GALČANOVÁ (edd), Československé město včera a dnes, Červený Kostelec – Brno 2010, s. 243-252. V neposlední řadě i dobové statistiky považovaly za města ta sídla, která spravoval MěstNV; viz: Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, s. 12. Pro úplnost je nutno se vůči městskému statutu ohradit. Přestože sídlo bylo spravováno MěstNV, jednalo se o nominální označení, neboť československý právní řád neznal označení „město“ nebo „vesnice“. MěstNV byly zřizovány „ve velkých obcích městského charakteru“. ZAO, f. SmKNV-odbor pro vnitřní věci, kart. 101, inv. č. 118 – Přípis SmKNV ze dne 3. 7. 1963. Na stranu druhou v koncepčním plánování bylo k této skutečnosti přihlíženo. ZAO, f. SmKNV-odb. prům., kart. 18, inv. č. 8, sign. 252/3 – Rozvoj služeb na vesnici v Severomoravském kraji do r. 1990. 250


ní Benešov, který se stal městem v roce 1996,1510 a v neposlední řadě hlučínské obce připojené k Opavě a k Ostravě. Na tomto základě by vypadal proces urbanizace následovně. V roce 1950 se nacházelo v takto vymezených městských sídlech 5445 osob (tj. 10,0 %),1511 v roce 1961 už 17 955 (tj. 27,8 %),1512 v roce 1970 pak 23 081 (tj. 34,1 %)1513 a nakonec v roce 1980 dokonce 33 229 (tj. 46,4 %).1514 „Sféra městského života“ se tudíž ve sledovaném období rozšířila z jedné desetiny na takřka polovinu regionu. Vzhledem k vysoké denní mobilitě byly kontakty hlučínského obyvatelstva na obě nejbližší města, Opavu a Ostravu, velmi těsné. V tomto směru Hlučínsko figurovalo jako nedílná součást ostravské průmyslové aglomerace. Zohlední-li se kritérium, jakým jsou vazby mezi sídly, není možno urbanizaci definovat výhradně jen velikostí sídla. V tomto směru byla určující vyjížďka do zaměstnání. Sídlo, kde bylo povolání vykonáváno, bylo totiž současně místem, kde byla trávena velká část dne a kde se odvíjela podstatná část ekonomického, profesního, veřejného a soukromého života; kupříkladu z četných zdrojů je známo, že obyvatelé Hlučínska vstupovali do komunistické strany spíše v závodě, než v místě svého bydliště. V této souvislosti je možno využít koncept příměstské oblasti Ostravy, který byl vypracován roku 1969 (viz kap. 2.6). V jeho rámci byla vytyčena jednak širší, jednak užší příměstská oblast. Vezme-li se v potaz rozsah širší zóny, jedná se celkem o 21 obcí (viz tab. č. 6).1515 Tyto obce měly v roce 1970 dohromady 44 340 obyvatel (tj. 65,5 %), v roce 1980 pak 46 267 obyvatel (tj. 64,6 %). Vytýčení příměstské zóny však neřešilo její genezi, považovalo ji za samozřejmou realitu konce šedesátých let.1516 1510 Koneckonců již v roce 1978 byl Dolní Benešov charakterizován jako sídlo, která má „téměř městský charakter“. SOkA Opava, f. ONV Opava 1976-1990, kart. 221, inv. č. 124 – Koncepce rozvoje měst a obcí okresu Opava do roku 1990. 1511 Za městský celek se považuje pouze Hlučín. 1512 Za městské celky se považuje Dolní Benešov (po dokončení výstavby průmyslových kapacit), Hlučín (s připojenými Darkovičkami) a Kravaře (po získání městského statutu a s připojenými Kouty). 1513 Za městské celky se považuje Dolní Benešov, Hlučín, Kravaře a Malé Hoštice sloučené s Opavou. 1514 Za městské celky se považuje Dolní Benešov, Hlučín (s připojenými Bobrovníky), Kravaře, Malé Hoštice a dále Antošovice, Hošťálkovice, Koblov, Lhotka a Petřkovice, sloučené s Ostravou. Do obou přístupů se nepromítl samostatný vliv sídelního centra Petřkovic a okolních obcí. Považovat Petřkovice za svého druhu malé město by bylo jistě oprávněné, zvlášť když se jednalo o centrum oblasti, kde se koncentrovalo přes 10 000 obyvatel. Nicméně roztržení této oblasti mezi dva okresy, ale též její hospodářský vývoj, ve kterém význam Petřkovic jako ekonomického centra neustále klesal, vedly k rozhodnutí neklasifikovat je pro účely výzkumu urbanizace za samostatné městské sídlo. Toto hodnocení je však podmíněné; mimovolně poukazuje na obtížnost kategorizace sídel. 1515 Antošovice, Bělá, Bobrovníky, Bohuslavice, Darkovice, Dolní Benešov, Hať, Hlučín, Hošťálkovice, Chuchelná, Koblov, Kozmice, Lhotka, Ludgeřovice, Markvartovice, Petřkovice, Píšť, Šilheřovice, Vřesina, Zábřeh a Závada. 1516 Ze současných návrhů na vymezení městského pásma se koncepci z šedesátých let nejvíce blíží šestá varianta. Viz: Rozvoj venkova v Moravskoslezském kraji v letech 2000 až 2006, Ostrava 2008, s. 22-25. Dostupné: http://www.czso.cz/xt/edicniplan.nsf/t/1F0026BE48/$File/1381n308.pdf [6. 11. 2009]. 251


Protože urbanizace byla popsána za užití několika metodických přístupů, byly jejich poněkud rozdílné výsledky vepsány do tabulky č. 39. Přes řadu odlišností v rozsahu a tempu urbanizace existuje mezi uvedenými koncepty shoda v tom směru, že původně „vesnické“ Hlučínsko vstoupilo do sedmdesátých a osmdesátých let jako region s vysokým stupněm urbanizace. Dosud uvedené modely urbanizace byly založeny především na zohlednění velikosti sídel a jejich postavení v rámci sídelní struktury. Tento přístup se však v rámci současné konceptualizace urbanizace jeví poněkud jednoduše. Urbanizaci lze totiž chápat také jako změnu sociálně prostorových forem organizace společnosti,1517 respektive jako postupné zarovnávání rozdílů mezi městem a venkovem;1518 to znamená, že představuje proces, který zahrnuje společnost jako celek. Druhé uvedené kritérium se kromě „nehmatatelných“ aspektů (hodnotová orientace aj.) týkalo i demografické charakteristiky a profesního složení společnosti, což je možno statisticky podchytit. Z dostupných údajů byla analyzována data za natalitu a velikost rodin (přitom o urbanizaci dále vypovídá mj. věková struktura a religiozita). V případě porodnosti je možno uvést, že stejný trend vykazovala jak venkovská, tak městská sídla, tj. vzestup kolem poloviny sedmdesátých let a pak následný pozvolný pokles. Existovaly však rozdíly v intenzitě. Městská sídla, Dolní Benešov a Hlučín,1519 poklesla v osmdesátých letech podstatně pod hlučínský průměr, naopak „vesnice“ (zejm. obce Chuchelná, Oldřišov a Štěpánkovice) si udržely vysoké přírůstky.1520 Rozdíly však byly pouze otázkou míry, neměly (ve sledovaném období) principiální charakter. Obdobný přístup lze uplatnit v případě velikosti rodiny. Přestože pro zobecnění neposkytuje Hlučínsko příliš velký prostor, lze vysledovat jisté zákonitosti, jakými byly vztahy mezi velikostí rodiny a vzdáleností od městských sídel, demografického chování a hospodářské charakteristiky obcí (viz kap. 4.1.2); a to navzdory, že velkou roli hrály takové faktory, které zobecnit nelze, na prvním místě především dostupnost bydlení. Při úvahách o principech urbanizace lze dále analyzovat celou řadu ukazatelů, mj. i takovou skutečnost, jako je například „městský“ vzhled sídla.1521 Obdobně lze pozorovat postupné zmenšování rozdílů v případě odvětvové struktury jednotlivých obcí 1517 K definici urbanizace viz: Pavla HORSKÁ – Eduard MAUR – Jiří MUSIL, Zrod velkoměsta, Praha – Litomyšl 2002, s. 7-16. 1518 „Urbanizace byla tudíž interpretována jako kulturní a sociálně-psychologický proces, jehož prostřednictvím si lidé osvojují materiální a nemateriální kulturu, včetně vzorců chování, forem sociální organizace, ale i způsoby myšlení, které vznikají ve městech či jsou pro města typická.“ Citováno podle: TAMTÉŽ, s. 7. 1519 Kupříkladu Hlučín vykazoval v roce 1970 natalitu 19,57 ‰, v roce 1975 pak 20,42 ‰, v roce 1980 13,83 ‰ a v roce 1989 12,23 ‰. Zpracováno podle: http://www.czso.cz/cz/obce_d/ index.htm [6. 11. 2009]. 1520 Kupříkladu Štěpánkovice vykazovaly v roce 1970 natalitu 14,39 ‰, v roce 1975 pak 19,05 ‰, v roce 1980 20,80 ‰ a v roce 1989 17,9 ‰. Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1521 Dalším z aspektů urbanizace může být městský vzhled sídla. Šedesátá léta, v důsledku poklesu individuální výstavby a naopak probíhající státní a družstevní výstavby se tak jeví jako vrchol městského vzhledu sídel. V Dolním Benešově počet osob v přepočtu na jeden dům klesl z 8,3 v roce 1961 na 8,1 v roce 1970, v Hlučíně se zvýšil jen nepatrně ze 7,7 na 8,0. Historický lexikon obcí, s. 728-739. Kromě toho výsledky sčítání lidu z roku 1970 zachycovaly zvlášť kategorii „rodinné domky a zemědělské usedlosti“. Sčítání lidu, domů a bytů. Kraj Severomoravský. Okres Opava… [1970], tab. č. 51, s. 100-103. 252


v poměru mezi zastoupením průmyslu a zemědělství. Do sféry průmyslu byla vtažena nejdříve sídla v blízkosti Ostravy a částečně i Opavy, respektive přímo Dolní Benešov a Hlučín; obdobné rysy mělo rozšiřování terciární sféry.1522 Komplementárním jevem urbanizace byl proces tzv. suburbanizace,1523 tzn. růst sídel na okraji, respektive v blízkosti měst. Tento proces nelze nicméně na Hlučínsku až do devadesátých let pozorovat. Při srovnání migrační bilance je možno zjistit pouze náznaky tohoto trendu. Jimi jsou jednak vzrůstající odliv obyvatel z „městských“ sídel, zejm. z Dolního Benešova a Hlučína, a naopak růst neprůmyslových lokalit v blízkosti měst, například Bobrovník a Malých Hoštic.

4.1.3.1 Výstavba Urbanizace Hlučínska byla těsně spjata s postupující výstavbou. Ta zůstávala až do počátku padesátých let velmi pomalá, počet novostaveb byl nízký, a fakticky se omezoval pouze na překonání následků války.1524 O dlouhodobě nízké intenzitě stavební činnosti svědčí fakt, že za dvacet let, od roku 1930 do roku 1950, se počet domů na Hlučínsku zvýšil z 8653 na 9476, tedy pouze o necelou desetinu (o celkem 823, tj. 9,5 %).1525 V řadě obcí západního Hlučínska počet domů dokonce poklesl.1526 Dvacet let stagnace výstavby byly společně s následky války příčinou akutní bytové nouze (viz kap. 4.3).1527 Tu nemohla odstranit ani omezená výstavba tzv. finských domů, kupříkladu v Petřkovicích, nebo nouzových dřevěných baráků, kupříkladu v Kravařích.1528 Od přelomu čtyřicátých a padesátých let došlo k prudkému nárůstu stavební činnosti. Na základě výše uvedeného je evidentní, že výstavba měla do značné míry kompenzační 1522 Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 49. 1523 P. HORSKÁ – E. MAUR – J. MUSIL, Zrod velkoměsta, s. 14-16. 1524 V letech 1947 a 1948 registroval ONV v Hlučíně celkem 198 stavebních prací, z nich však pouze 37 připadalo na novostavby, zbytek na rekonstrukce. Vzhledem k tomu, že celá čtvrtina prací (celkem 45) připadala na pět klimkovických obcí, je patrno, že stavební rozvoj Hlučínska byl v této době obzvláště slabý. Ještě větší disproporce byly patrné v případě zemědělských staveb, které se koncentrovaly takřka výhradně do Dobroslavic a do Plesné. V obou obcích bylo realizováno 20 z celkem 21 zemědělských staveb. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 701, inv. č. 308 – Dotazník o rozdělení a rozestavění bytů pro r. 1947, 1948. 1525 Pro srovnání, v rámci okresu Opava (v hranicích po roce 1976) stoupl počet domů o 25,7 %. 1526 Kromě Sudic a Třebomi, kde byl úbytek výrazný, se jednalo o Dolní Benešov, Kouty, Kravaře a Strahovice. Historický lexikon obcí, s. 728-739. 1527 Ta koneckonců trápila celé Ostravsko, neboť proponovaná výstavba se nacházela teprve ve svých počátcích. Z. JIRÁSEK – R. ŽÁČEK, Hospodářský vývoj průmyslových oblastí, s. 64. 1528 Podle přehledu z 1. března 1951 bylo na stavební rozvoj okresu Hlučín v letech 1945 až 1950 investováno celkem 543 738 Kčs. Důležitá není ani tak celková velikost investic, jako časové rozvržení. Z něj vyplývá, že investiční tok směřoval především v krátkém časovém období, v letech 1947 a 1948. Celkem bylo v obou letech proinvestováno 325 608 korun; v ostatních letech se částky pohybovaly kolem 50 000 Kčs. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 447 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 1. 3. 1951. 253


charakter.1529 O jejím rozsahu svědčí, že mezi lety 1950 a 1960 vzrostl počet domů na Hlučínsku z 9476 na 11 497, tzn. o více než jednu pětinu (21,3 %).1530 Příčinou tak rychlého tempa byla skutečnost, že současně se rozvíjela jak individuální výstavba,1531 tak také probíhala stavba dvou dělnických sídlišť, v Hlučíně1532 a v Dolním Benešově.1533 Kromě toho byla zahájena družstevní a podniková výstavba obytných bloků, například v Chuchelné, Kobeřicích nebo v Kravařích.1534 Po roce 1957 došlo k utlumování stavební činnosti; ta měla být nadále koncentrována do Hlučína a do Dolního Benešova.1535 V šedesátých letech byl proto její rozsah pouze poloviční. V roce 1961 bylo na Hlučínsku 11 497 domů, v roce 1970 pak 12 526. Přírůstek tak činil 1029 domů, což představovalo 9,0 %.1536 Velká část z nich však připadala na Hlučín, kde bylo v letech 1963 až 1967 rozšířeno hornické sídliště a vznikla nová čtvrť 1529 Předzvěstí stavebního „boomu“ byla stavba 80 havířských bytů v Hlučíně v roce 1949. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1949, s. 157. 1530 Nejrychlejší stavební rozvoj zaznamenal Hlučín; z 961 domů v roce 1950 na 1237, tj. o 276 (tj. o 28,7 %). Nadprůměrné hodnoty vykazovaly dále obce Bobrovníky (o 55,3 %), Lhotka (o 41,8 %), Bělá (o 41,2 %), Vřesina (o 39,0 %), Kozmice (o 32,6 %), Markvartovice (o 30,9 %) a Hať (o 30,4 %). Kupodivu stavební rozvoj Dolního Benešova se výrazněji do statistiky nepromítl; počet budov vzrostl z 277 na 327, tj. o 18,1 %, což jsou hodnoty dokonce podprůměrné. Na straně druhé, odlišná situace byla u obcí západního Hlučínska; v Oldřišově počet domů se zvýšil o 1,2 %, v Rohově o 6,5 %, ve Služovicích o 6,6 %, ve Vrbce zůstal počet nezměněn, v Sudicích jejich počet dokonce poklesl o 4,2 %, v Třebomi pak o 18,1 %. Podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. 1531 Během první pětiletky bylo vystavěno 1040 rodinných domů, přičemž v samotném roce 1953 začala stavba 234 rodinných domů. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 450 – Přípis ONV Hlučín ze dne 20. 2. 1954. 1532 Do roku 1953 bylo v Hlučíně vystavěno 14 obytných bloků o 528 bytech. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1950, s. 215, rok 1952, s. 246. 1533 V Dolním Benešově bylo plánováno vystavět v prvním pětiletém plánu pro potřeby zaměstnanců 180 bytů. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 27, inv. č. 119 – Plán výstavby základního závodu MSA. Celková hodnota sídliště činila 18 miliónů Kčs. TAMTÉŽ, kart. 26, inv. č. 78 – Sedmnáct let socialistické výstavby Hlučínska (1965). V dobovém duchu bylo navrhováno pojmenovat nové sídliště, prozatímně nazývané jako „Osada míru“, jmény „Pokrok“, „Mírová“ nebo „Alešov“. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 877, inv. č. 506 – Přípis MNV v Dolním Benešově ze dne 22. 9. 1954. 1534 TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 450 – Přípis ONV Hlučín ze dne 20. 2. 1954; SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 78 – Sedmnáct let socialistické výstavby Hlučínska (1965). 1535 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín za rok 1956. 1536 Rozvoj vykazoval jak Dolní Benešov a Hlučín, tak také řada obcí, především ve východní části Hlučínska. Největší rozvoj zaznamenaly Bobrovníky (tj. 17,5 %), Ludgeřovice (16,3 %), Šilheřovice (16,3 %) a Chuchelná (15,5 %), které vykázaly dokonce větší rozvoj, než Dolní Benešov (14,7 %) a Hlučín (13,8 %). Naopak stagnace, respektive dokonce úbytek počtu domů probíhal u stejných obcí jako v padesátých letech. Týkal se především obcí západní části Hlučínska. Úbytek v obcích Sudice (ubylo 5,9 % domů) i Třebom (ubylo 15,8 %) pokračoval, počet domů se ale snížil i v Koblově a Rohově. Nízká míra stavebního rozvoje byla patrna i u obcí Kobeřice, Oldřišov, Strahovice, Velké Hoštice, Vrbka a Zábřeh. Zpracováno podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. 254


Rovniny.1537 Ještě v roce 1968 byla zvažována další výstavba města a pro rok 1975 bylo plánováno, že město dosáhne 17 000, případně 18 000 obyvatel.1538 Družstevní výstavba pokračovala i nadále,1539 mnohem větší význam však měla individuální stavba rodinných domů.1540 Ta však byla mezitím koncentrována do vymezených lokalit. V Hati tak vznikla nová část obce o 200 rodinných domech, v Píšti byla od roku 1952 budována část obce s názvem Korea apod.1541 Po útlumu v letech šedesátých dochází v sedmdesátých a osmdesátých letech k oživení stavební činnosti. Během této doby se počet domů zvýšil z 12 855 roku 1970 na 16 357 roku 1991, přičemž do roku 1980 přibylo 10,8 % domů, do roku 1991 dalších 14,8

1537 Oproti výstavbě na počátku padesátých let byly plány komplexnější. Původní plán předpokládal totiž výstavbu osmi bloků, z toho tří o 11 podlažích a dvou technických pavilónů, ve kterých se měly nacházet prádelny, sušárny, sklad civilní obrany aj., a také výstavbu obchodů, základní školy a dvou mateřských škol. Celkový finanční rozpočet činil 51 miliónů Kčs. První byty byly dány do užívání v roce 1964, přičemž výstavba byla dokončena v roce 1967. Oproti výstavbě padesátých let se změnila i technika. Cihlové domy nahradily „paneláky“. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1963, s. 71, 88, 147. V městské části Rovniny bylo naplánováno vybudovat sídliště o 1183 bytových jednotkách. Byty se nacházely v blocích o čtyřech, osmi a jedenácti podlažích. Počátek výstavby byl naplánován na rok 1965, musel být však oddálen; současně byl redukován původní plán, výstavba nově počítala pouze s 638 byty. TAMTÉŽ, rok 1967, s. 72, 117, 175. 1538 TAMTÉŽ, rok 1968, s. 209. 1539 Bloky o 24 bytech byly postaveny v Hlučíně na (dnes) ulice E. Beneše a o 46 bytech na Rovninách. Pět bloků bylo postaveno v Dolním Benešově, další pak v Kravařích a v Ludgeřovicích. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 78 – Sedmnáct let socialistické výstavby Hlučínska (1965); V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Dolní Benešov, s. 178. 1540 Ta byla podporována i relativně nízkou pořizovací cenou domů; pro srovnání, průměrná cena rodinného domu postaveného v letech 1945 až 1962 na Hlučínsku činila 97 000 Kčs. Větší překážku než finance tak představoval nedostatek stavebního materiálu. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 78 – Sedmnáct let socialistické výstavby Hlučínska (1965). Možnosti vlastní výstavby byly po roce 1965 limitovány, neboť v účinnost vstoupila nová vyhláška. Vyhláška Státní plánovací komise a ministerstva financí ze dne 2. listopadu 1964 o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě a výstavbě rodinných domků č. 191/1964 Sb., částka 81. Na příkladu Hlučína lze pozorovat, že počet novostaveb v roce 1968 poklesl na nulu. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín, Kronika města II, rok 1968, s. 214, rok 1969, s. 241. 1541 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 78 – Sedmnáct let socialistické výstavby Hlučínska (1965). 255


%.1542 Rozvíjela se především sídla, která předtím zaznamenávala dlouhodobý úbytek nebo stagnaci.1543 Naopak rozvoj obou sídel s dělnickými sídlišti, Dolního Benešova a Hlučína, podstatně poklesl.1544 Tato změna vyplývala z faktu, že stavba družstevních bytů takřka ustala a rozvíjela se především soukromá výstavba. Ta však byla koncentrována do vytipovaných sídel, tj. Dolního Benešova, Hlučína a Kravař.1545 Šedesátá a sedmdesátá léta představují dvacetiletí poněkud méně intenzivní stavební činnosti, kvantitativní prvek byl však vyvážen rozvojem kvalitativním; vzhled a vybavení sídel se „poměšťovalo“. Zatímco ještě v roce 1945 existovala kanalizace pouze v části města Hlučína, do roku 1965 byla vystavěna v sedmi dalších obcích. Od přelomu padesátých a šedesátých let směřovaly investice do výstavby obecní infrastruktury. Stavěly se nejen vodovody a chodníky, ale též kulturní domy (v roce 1978 bylo na Hlučínsku již osm těchto zařízení), správní budovy, obchody, především samoobsluhy, zdravotní střediska a školská zařízení.1546 V roce 1962 byla otevřena první samoobsluha v Hlučíně,1547 druhá v roce 1968 v Petřkovicích a v následujících letech byly otevřeny další, mj. též v rámci nákupních center.1548 Ta vznikla v Bolaticích, Dolním Benešově, Petřkovicích a v Šilheřovicích a samozřejmě v obou městech, v Hlučíně a v Kravařích.1549 Měnila se podoba poskytování zdravotní péče. Kromě budovy polikliniky v 1542 V tomto směru Hlučínsko vykazovalo obdobné hodnoty jako Severomoravský kraj, respektive okres Opava, které vykazovaly vysoké hodnoty přírůstků, především formou individuální výstavby. Individuální výstavba v Severomoravském kraji roku 1965 představovala 1853 domů, v roce 1978 již 4460. V okrese Opava byla obzvláště vysoká a v šedesátých a sedmdesátých letech každoročně představovala více než tisíc bytových jednotek, kupříkladu v roce 1975 se jednalo o 1428 bytů. Statistická ročenka Severomoravského kraje. Životní úroveň, s. 168-169. V období normalizace se nejvíce se rozvíjely obce v blízkosti Ostravy a v západní, zemědělské části Hlučínska. Patří sem Antošovice (14,3 % v sedmdesátých letech a 79,7 % v letech osmdesátých), Bobrovníky (26,0 % a 20,6 %), Bolatice (21,0 % a 16,1 %), Kobeřice (16,3 % a 19,7 %), Kozmice (14,3 % a 15,7 %), Kravaře (18,4 % a 17,5 %), Štěpánkovice (15,7 % a 18,3 %) a Závada (19,2 % a 21,2 %). Zpracováno podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. 1543 Tento trend se týkal například Oldřišova (v osmdesátých letech rozvoj o 18,1 %), ale zejména Rohova (v sedmdesátých letech dokonce 30,5 %), Sudic (v sedmdesátých letech 14,8 %) a Třebomi (v osmdesátých letech 17,1 %). Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1544 Dolní Benešov sice v sedmdesátých letech vykazoval ještě nadprůměrný rozvoj 23,2 %, v dalším desetiletí pak jen 14,9 %. Naopak počet domů v Hlučíně mezi lety 1970 a 1980 dokonce poklesl o 4,0 %; rozvoj, který nastal v osmdesátých letech (18,3 %), se již nemohl srovnávat s předchozí dynamikou. Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 1545 SOkA Opava, f. ONV Opava 1976-1990, kart. 221, inv. č. 124 – Koncepce rozvoje měst a obcí okresu Opava do roku 1990. 1546 TAMTÉŽ. K samoobsluhám jako fenoménu viz: M. FRANC – J. KNAPÍK, Průvodce… II, s. 796-798. 1547 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1962, s. 44. 1548 ZAO, f. SmKNV-odb. prům., kart. 18, inv. č. 8, sign. 252/3 – Rozvoj služeb na vesnici v Severomoravském kraji do r. 1990. 1549 O charakteru výstavby svědčí skutečnost, že hlučínské středisko mělo plochu 458 m², šilheřovické 394 m² a největší kravařské dokonce 1286 m². SOkA Opava, f. ONV Opava 19761990, kart. 221, inv. č. 124 – Koncepce rozvoje měst a obcí okresu Opava do roku 1990; JM, Nový obchodní dům v Kravařích, NO, 17. 5. 1974, s. 1. 256


Hlučíně byla postavena zdravotní střediska v Kravařích a v Ludgeřovicích. Tato výstavba se řídila územními plány, v rámci kterých byla budována skutečně nová centra sídel; přestože záměr nebyl vždy doveden do konce, lze uvést alespoň příklady. V Dolním Benešově bylo nové centrum s parkovištěm, kulturním a obchodním domem a restauračním zařízením vystavěno asi 200 metrů severozápadně od náměstí, v Kravařích pak vzniklo centrum nové; skládalo se z parkoviště, obchodního domu, zdravotního střediska a pošty. Kromě toho i výstavba „panelákových“ sídlišť (sídliště OKD a sídliště Rovniny) v Hlučíně byla koncipována tak, aby každé tvořilo jednotku s vlastní sítí obchodů a služeb, škol a zdravotnických zařízení.1550

4.2 Sociální a profesní struktura obyvatelstva Období po druhé světové válce, stejně tak po únoru 1948, bylo úrodnou půdou společenského pohybu. V archivních pramenech lze nalézt svědectví o řadě „vzestupů a pádů“. Možnost rychlého kariérního růstu byla totiž vykoupena odstavením dřívější elity. Jakékoliv pokusy o postižení celkového rozsahu tohoto vývoje nicméně naráží na skutečnost, že je možno uvést pouze osudy vybraných jedinců a skupin. Nejlépe je zdokumentován osud selské společenské vrstvy (viz kap. 3.1.4.1). Ta byla během padesátých let zcela likvidována, nicméně předtím měla, i přes nevelké početní zastoupení, velký vliv na společenské dění. Jako příklad za všechny lze uvést alespoň již zmíněného Josefa Urbanczyka z Kravař. Před válkou zastával úřad starosty obce, po roce 1945 byl odstraněn z veřejného dění, během kolektivizace přišel o svůj majetek a dožil na výměnku.1551 Naopak rychlý společenský vzestup umožňovaly národní správy a národní výbory, které byly velmi často personálně propojeny. Kupříkladu zámečník na hlučínské pile, jistý Valentin Káňa, nejdříve získal správu pily a poté obsadil i funkci předsedy MNV. 1552 Oproti prvorepublikovým poměrům se do orgánů veřejné správy dostávali ve větší míře příslušníci nižších a středních společenských vrstev, zastoupení dělníků se stalo rozšířeným jevem,1553 obzvláště po únoru 1948. Vždyť první předsedkyně kravařského MNV, dosazená do funkce v roce 1950, pracovala předtím jako krmička vepřů.1554 Společenský vzestup byl častěji odvislý od politické angažovanosti, než od odborných schopností. Ve směrnici, vydané v souvislosti s likvidací živností, se přímo psalo, že „nebude věci na škodu, budou-li tajemníci hospodářské samosprávy vyměněni sou1550 Tato koncepce byla vcelku jednotná a obdobné geografické koncipování městského prostoru bylo standardem; konkrétně lze zmínit jako nejbližší příklady sídliště v Kateřinkách nebo ostravské Jižní město. 1551 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 100-101. 1552 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 940, inv. č. 692 – Presidiální spis OSK v Hlučíně ze dne 12. 3. 1946. 1553 Kupříkladu samotná OSK v Hlučíně, ustavena dne 28. srpna 1945, měla ve svém čele bývalého trafikanta a mezi členy se dále nacházel jeden dělník jeden mlynář. ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Evidence členů OSK v Hlučíně. 1554 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 715, inv. č. 346 – Zápis o plenární schůzi MNV v Kravařích ze dne 4. 6. 1950. 257


druhy i méně kvalifikovanými“.1555 Důležitou podmínkou pro vzestup byl „dělnický původ“. Tzv. dělnických ředitelů byla celá řada a během padesátých let nebyl na Hlučínsku podnik, jehož ředitel by nebyl takto označován. Kromě známého Jaroslava Misky (viz kap. 3.2.1) je možno přiblížit alespoň kariéru ředitele komunálního podniku města Hlučína; po roce 1945 působil jako mistr v truhlářské dílně, v roce 1946 získal národní správu truhlářské živnosti a po jejím včlenění do komunálního podniku v roce 1950 byl dosazen do jeho čela.1556 Rubem tohoto pohybu byl však velmi často i stejně rychlý pád. Nepřehledná poválečná situace totiž vybízela k porušování právních norem, ke zneužívání pravomocí a vlastnímu obohacování. Na tuto skutečnost doplatila celá řada národních správců i členů národních výborů. Kromě toho je nutno zdůraznit, jaký význam měly časté obměny národních výborů. Ty neprobíhaly pouze během února 1948, ale též po volbách roku 1946 a během reorganizace v roce 1950. Přestože je možno uvést celou řadu jmen osob, které se na vysokých funkcích udržely po celá padesátá a sedmdesátá léta, ke skutečné personální stabilizaci a vytváření lokálních elit došlo až po roce 1968.1557 Přes uvedené společenské pohyby navazovala hlučínská populace na předválečný vývoj. Již v meziválečné době měli totiž na Hlučínsku, navzdory jeho zemědělskému charakteru, převahu průmysloví dělníci. Tento rys, jak bude dále uvedeno, zůstal zachován i v následujících letech. Sociální a profesní strukturu obyvatelstva po skončení války je možno rekonstruovat velmi obtížně. Pro bezprostředně poválečné měsíce je takřka nemožné získat objektivní data (muži zůstávali v zajetí, ženy se živily vesměs krátkodobou prací).1558 Teprve po odsunu Němců a návratu mužů ze zajetí lze hovořit o stabilizaci profesní a sociální struktury. Ke dni 22. května 1947 byl proveden soupis obyvatelstva, který umožňuje bližší poznání hlučínské populace. Co se týká sociálních skupin, potvrdil soupis dominantní postavení dělníků; mezi tuto skupinu náleželo dohromady 34 533 osob (tj. 64,9 %). Druhá nejpočetnější skupina, živnostníků a samozásobitelů, byla s výrazným odstupem méně četná, představovala jen 18,4 % obyvatelstva. Skupiny zaměstnanců, jednak úředníci, jednak dílovedoucí a zřízenci, představovaly pak každá ani ne dvacetinu populace.1559 Ke dni soupisu bylo na Hlučínsku celkem 18 450 ekonomicky aktivních osob, tj. 34,7 % obyvatel. Tento počet byl v relativních hodnotách oproti českým zemím, případně Ostravsku, výrazně podprůměrný. Dalších 9924 osob, tj. 18,6 % celkové populace, bylo bez výdělečného povolání. Příčinou byl jak nedostatek pracovních příležitostí na Hlučínsku, tak další okolnosti, především následky druhé světové války. Mezi roky 1930 a 1947 narostl na Ostravsku počet penzistů. Přitom vůbec nejvyšší nárůst zaznamenal okres Hlučín, z 11,3 % na 23,8 %. Vzhledem k tomu, že obdobně vysoký byl i v okresech Fryštát a Český Těšín, lze uvažovat, že se do této bilance 1555 Citace podle: M. KOPEČEK, Likvidace soukromých živnostníků, s. 117. 1556 ¨ SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 946, inv. č. 717 – Přípis OSKP ze dne 18. 4. 1951. 1557 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 56-59, 112. 1558 AHMP, f. SKÚ, kart. 4, inv. č. 65 – Přípis hlučínské okresní péče o mládež (OPM) ze dne 10. 10. 1946. 1559 ZSÚS 29, 1948, č. 31-32, řada D, č. 7-8. Dílčí údaje ze soupisu obyvatelstva z roku 1947 jsou dostupné ve fondu ONV v Hlučíně: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 162 – Evidence obyvatelstva okresu. 258


promítla existence skupiny válečných invalidů.1560 V rámci profesní příslušnosti1561 byl nejvíce zastoupen průmysl a řemesla, na místě druhém zemědělství a lesnictví a na třetím pak těžba nerostů. V průmyslu a řemeslech bylo zaměstnáno 9885 osob (tj. 37,8 %), z nichž nejvíce pracovalo v hutnictví (1360 osob, tj. 7,4 %) a strojírenství (1783, tj. 9,7 %), ale především, což bylo pro Hlučínsko tradiční, ve stavebnictví (2517, tj. 13,6 %). Nejvíce stavebních dělníků se rekrutovalo z Bolatic, Kobeřic a jejich okolí.1562 V zemědělství a lesnictví bylo zaměstnáno 3490 osob (tj. 16,7 %). Těžba nerostů zaměstnávala 2454 osob (tj. 13,8 %). Průmysl s řemesly a těžba tak dohromady zaměstnávaly více než polovinu ekonomicky aktivních osob, celkem 51,6 %. Ostatní obory pak byly zastoupeny okrajově. Týká se to obchodu a peněžnictví (778 osob, tj. 2,6 %), dopravy (305, tj. 1,5 %), veřejné správy (1188, tj. 4,2 %), osobních služeb (398, tj. 1,0 %) a svobodných povolání (pouze 52, tj. 0,1 %).1563 V případě těžby se jedná o hodnotu, která se blížila stavu v jádru ostravské průmyslové oblasti, v případě průmyslu a řemesel se jim dokonce vyrovnala; analogické byly hodnoty i v případě sociálního složení, v němž převažovala dělnická složka. Naopak zastoupení zemědělství bylo v tomto srovnání asi pětinásobné, což dokládá, že Hlučínsko mělo v rámci ostravské průmyslové oblasti okrajové postavení. Na druhou stranu slabá urbanizace se projevila nízkým počtem oborů, jakými byly obchod a peněžnictví, doprava, svobodná povolání nebo správa; především v počtech úředníků a učitelů (viz kap. 3.2.3) patřilo Hlučínsko k nejvíce podhodnoceným oblastem. Mezi hlavní priority hospodářství po únoru 1948 náležela přeměna vlastnických vztahů a urychlená industrializace. Rozvíjena byla odvětví těžkého průmyslu a těžby, 1560 Průměr Ostravského kraje činil v roce 1947 39,1 %, v roce 1950 pak 38,2 %, zatímco v českých zemích se jednalo ke stejným letům o 40,5 % a 45,7 %. L. BAJGER, Ostravsko, s. 87-88. 1561 Ještě před provedením soupisu, v létě roku 1946, vypracoval Osidlovací úřad v Praze odhad profesní struktury. Dle tohoto odhadu příslušelo k zemědělství a lesnictví 8800 osob (tj. 20,23 %), k průmyslu a k výrobním řemeslům 15 700 (tj. 36,09 %), k živnostem a řemeslům 10 500 (tj. 24,14 %), k ostatním povoláním (doprava, správa, svobodná povolání) 8500 obyvatel (tj. 19,54 %). Přestože údaje se lišily od výsledku květnového soupisu, potvrdily dominantní postavení dělnické složky v hlučínské populaci. Ve srovnání s předválečným stavem, respektive rokem 1930, narostl počet osob příslušných k živnostem a řemeslům, v relativních hodnotách v zastoupení ve společnosti, skoro o polovinu (o 48,9 %), k zemědělství o 8,1 % a k ostatním odvětvím nepatrně o 1,1 %. Všechna odvětví rostla na úkor průmyslu a výrobních řemesel, kde zastoupení pokleslo o více než čtvrtinu (tj. o 26,2 %). SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 400, inv. č. 235 – Odhad osídlení v roce 1947 v pohraničních oblastech (22. 8. 1946). Naopak dle údajů OŽK z počátku roku 1948 měl okres Hlučín v roce 1946 celkem 47 460 obyvatel. Celkem bylo v okrese zaměstnáno 20 160 osob; přičemž nejvíce jich bylo zaměstnáno v průmyslu. Jednalo se o 7550 osob (tj. 37,4 %). V zemědělství bylo zaměstnáno 5200 osob (tj. 25,8 %) a ve službách 4530 (tj. 22,5 %); pro řemeslo byl ke stejnému datu údaj o 1870 osobách (tj. 9,3 %). Přes odlišnou metodiku byly údaje podobné předválečné situaci, konkrétně k roku 1930. Snad v důsledku válečných událostí však mírně narostl počet pracovních příležitostí v zemědělství na úkor průmyslu. Zcela zanedbaný byl obchod, ve kterém bylo zaměstnáno pouze 1010 osob (tj. 5,0 %). ZAO, f. OŽK Opava, kart. 481, inv. č. 648 – Připomínky k rozmístění průmyslu a řemesel ve Slezsku. 1562 V rámci Ostravska, kde byla značná poptávka po stavebních dělnících, představovali „stavaři“ z Hlučínska rozhodující složku ve stavebním průmyslu. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 1563 ZSÚS 29, 1948, č. 33-36, řada D, č. 9-12; ZSÚS 29, 1948, č. 50-53, řada D, č. 16-19. 259


zejména hornictví, hutnictví a těžkého strojírenství.1564 Extenzivní hospodářský rozvoj znamenal, že pracovní síly se hledaly kdekoliv. Jejich rezervoárem se stalo především zemědělství, ale též skupiny osob bez zaměstnání. Pro srovnání se uvádí, že ještě v letech 1954 až 1957 bylo v okrese Hlučín včleněno do práce z řad důchodců a osob se změněnou pracovní schopností celkem 1450 osob, z toho 300 do průmyslu a 1150 do zemědělství.1565 Další údaje o příslušnosti k hospodářským odvětvím přineslo sčítání obyvatel v roce 1950. Podle jeho výsledků náleželo nejvíce osob k průmyslu; jednalo se o 49,2 %, z nichž 36,3 % připadalo na výrobní řemesla a 12,9 % na stavebnictví. Dalším odvětvím, zastoupeným 16,0 %, bylo zemědělství a lesnictví. Do sféry služeb náleželo pouze 11,2 % obyvatel, z toho 2,6 % k dopravě, 3,7 % k obchodu a peněžnictví a k veřejným a osobním službám 0,5 %. Při pohledu na sociální strukturu obyvatelstva je nápadná převaha dělnické složky, která dále sílila. Dělníci tvořili 73,9 % všeho obyvatelstvo okresu, což bylo dokonce více, než krajský průměr, který činil 71,0 %. Za tímto stavem se skrývá skutečnost, že do této kategorie byli zařazováni i zemědělští dělníci. Jak bylo uvedeno výše, velká část zemědělské výroby totiž připadala na velkostatky, které potřebovaly manuální pracovní sílu. V důsledku toho teprve s velkým odstupem následovala skupina samostatně výdělečných osob, celkem 14,2 %. Tato skupina se skládala z drtivé většiny ze zemědělců (11,3 %). Třetí kategorií, kterou zachycovalo sčítání, byla kategorie úřednictva; do ní náleželo 6,4 %.1566 Toto poslední zjištění potvrdil průzkum z roku 1953. V učitelském sboru se podílelo hlučínské autochtonní obyvatelstvo pouze 6,1 %, mezi zaměstnanci národních výborů pak 26,8 %.1567 Podle jiného soupisu bylo na základních školách (tj. národních a „středních“) zaměstnáno dokonce pouze 19 rodáků z Hlučínska, tzn. asi 3,9 %.1568 Z celkového počtu 41 921 osob v roce 1950 bylo ekonomicky aktivních pouze 14 264, tj. 34,3 %, tzn., že od posledního soupisu nedošlo v tomto směru k žádné zásadní změně. Jejich odvětvová struktura byla následující. V zemědělství a lesnictví pracovalo celkem 21,7 % osob, v průmyslu 61,2 % a ve službách 16,3 %. Při porovnání s rokem 1947 je patrno, že vzrostl počet osob zaměstnaných v zemědělství (o 5,5 %) a ve službách (o 9,0 %), ale naopak poklesl počet osob zaměstnaných v průmyslu (o 2,4 %); úbytek byl nejvýraznější ve stavebnictví (o 21,9 %). Vývoj posledně uvedeného oboru je v rámci Ostravského kraje výjimečný, neboť kromě okresu Karviná ve všech jiných 1564 Mezi lety 1948 a 1957 vzrostl počet obyvatel zaměstnaných v průmyslových podnicích o 36,03 % z 1 557 000 na 2 118 000 osob. Vysoká poptávka po pracovních místech existovala ve stavebnictví, ve kterém se počet zaměstnaných osob zvýšil dokonce o tři čtvrtiny. K. KAPLAN, Kořeny [2.], s. 11. 1565 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Sociální služby (1957). 1566 L. BAJGER, Ekonomická a sociální skladba populace, s. 171-178. Š. Hernová přináší opět odlišné údaje. V roce 1950 mělo být na Hlučínsku 70,2 % dělníků, 13,9 % zaměstnanců, 12,2 % soukromých zemědělců a 3,7 % řemeslníků a živnostníků. Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 50. 1567 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Sociologický průzkum a postavení občanů původem Hlučíňáků na různých úsecích veřejného života. 1568 TAMTÉŽ – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku; A. MAZUR, Školství v kulturně politickém vývoji, s. 245-246. 260


okresech stoupal.1569 Na počátku šedesátých let kulminovala zaměstnanost v průmyslu. V následujících letech se podle statistik nejdynamičtěji vyvíjela kategorie „ostatních“ odvětví, tzn. především terciární sféry. Podle sčítání lidu z roku 1961, které však nezachytilo sociální složení obyvatelstva, pracovalo v průmyslu 65,3 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, v zemědělství pak 17,0 % a v ostatních odvětvích 17,5 %.1570 I tyto údaje mohou být poněkud zkreslené, obzvláště za podmínek vysoké denní vyjížďky, neboť se týkají osob zaměstnaných v místě bydliště. Spíše než o obyvatelstvu podává svědectví o ekonomických možnostech regionu. Přesto, vztáhnou-li se tyto údaje na hlučínské obyvatelstvo, lze pozorovat jistou odlišnost v odvětvové struktuře mezi Hlučínem na straně jedné a ostatními obcemi na straně druhé. V Hlučíně byla totiž nejvyšší míra zaměstnanosti v terciární sféře, která svědčí o jeho postupujícím „poměšťování“; v případě dopravy, spojů, obchodu a veřejných služeb činila 27,5 %, v případě zdravotnictví a školství pak 17,0 %, celkem tedy 44,5 %.1571 V období normalizace začal klesat význam průmyslu a zemědělství na úkor terciární sféry. V roce 1970 bylo v zemědělství zaměstnáno 3580 osob, tj. pouze 12,1 % všeho ekonomicky aktivního obyvatelstva,1572 v průmyslu pak 14 779 osob, tj. 49,9 %. Do dalšího cenzu poklesl význam zemědělství i průmyslu. V roce 1980 bylo v zemědělství zaměstnáno 3714 osob, tj. 10,0 %, v průmyslu pak 17 381 osob, tj. 46,9 %. Naopak ve službách pracovalo 7607, tj. 20,5 % ekonomicky aktivních osob. V dlouhodobém horizontu lze pozorovat snižování převahy stavebnictví. Zatímco ještě v roce 1950 se jednalo o 12,9 % (v Československu o 4,5 %), do roku 1980 jejich počet poklesl na 11,5 % (zatímco v Československu stoupl na 7,7 %).1573 Nakonec v roce 1991 bylo v zemědělství zaměstnáno 3571 osob, tj. 9,7 %, v průmyslu a ve stavebnictví 19 736 osob, tj. 1569 Odvětvovou strukturou se okresu Hlučín nejvíce podobaly okresy Bílovec, pak Nový Jičín a Frenštát pod Radhoštěm. L. BAJGER, Ekonomická a sociální skladba populace, s. 164-171. Údaje k rozdělení ekonomicky činných osob dle úseků k jednotlivým měsícům roku 1951 jsou dostupné: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1096 – Stav činných osob podle úseků (červenec – prosinec 1951). 1570 Do roku 1970 výrazně narostla kategorie „ostatních“ odvětví. V tomto sektoru bylo zaměstnáno 37,3 % ekonomicky aktivních osob, zatímco v průmyslu a v zemědělství jejich počet poklesl na 50,3 %, respektive 12,3 %. Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 47; Hospodářský rozvoj okresu Opava, s. 8-9. 1571 Hlučín tak „předběhl“ Ludgeřovice (dohromady 43,7 %), Hošťálkovice (37,8 %), Bobrovníky (35,1 %), Koblov (32,2 %); jak je patrno, jednalo se výhradně o přiostravské obce. Vysoký počet osob v terciární sféře byl patrný ještě v Šilheřovicích, kde se nacházelo učňovské středisko (28,1 %) a v Chuchelné, kde byl rehabilitační ústav (24,9 %). Přepočítáno podle: Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 49-51. 1572 Přepočteno podle: Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, s. 493-500. Přesto tehdejší statistiky přinášejí i poněkud odlišné údaje. V roce 1970 bylo v zemědělství zaměstnáno 2818 osob, tj. 9,5 % všeho ekonomicky aktivního obyvatelstva. Největší podíl zemědělství vykazovaly, tak jako v dřívějších letech, obce severozápadního Hlučínska, konkrétně Třebom (55,0 %) a Vrbka (48,6 %), dále pak zejména Oldřišov (37,2 %), Sudice (37,0 %) a Rohov (31,5 %). Nejméně pak obce v okolí Petřkovic, tj. samotné Petřkovice (0,6 %), Ludgeřovice (1,8 %), Lhotka (1,8 %), Hlučín (2,2 %), Antošovice (2,5 %) a dokonce i vzdálená Bělá (2,8 %). Statistická ročenka okresu Opava… 1971, s. 33-35. 1573 TAMTÉŽ. 261


53,4 % a v ostatních odvětvích 12 121, tj. 32,8 %.1574 Vyjma několika málo obcí západního a severního Hlučínska převažovala v celém regionu příslušnost k sektoru těžby a průmyslu,1575 obzvláště pak v obcích, které přiléhaly k Ostravě, respektive se nacházely na linii mezi městy Opava a Hlučín.1576 V rámci sociálního složení měla dlouhodobě převahu skupina dělníků. Dohromady představovali v roce 1970 celkem 75,5 % obyvatelstva. Od této doby jejich zastoupení klesalo. V roce 1980 se jednalo o 63,5 %, v roce 1991 již jen o 57,8 % (tj. 19 836 osob). Pokles do roku 1991 však s největší pravděpodobností souvisí s utvořením nové sčítací kategorie zaměstnanců. Těch bylo v roce 1991 již 37,0 % (tj. 12 693). Nepočetná zůstávala skupina družstevníků. V roce 1980 se jednalo o 7,3 % obyvatel, v roce 1991 pak o 5,2 % (tj. 1787 osob).1577 Výjimečně vysoká feminita Hlučínska se promítala i do ekonomické aktivity obyvatelstva. Po roce 1945 nebylo v Československu zapojování žen do výdělečné činnosti již nic neobvyklého a v následujících letech nabíralo na intenzitě.1578 Avšak na Hlučínsku tento proces z řady důvodů zaostával. Především nebylo vhodných pracovních příležitostí. Ani dílčí pokusy v tomto směru (viz kap. 2.6) situaci uspokojivě nevyřešily. Ženy proto v mnohem větší míře pracovaly jako dělnice v jediném sektoru, ve kterém mohly v místě bydliště získat zaměstnání, tj. v zemědělství. Proto, podle údajů z roku 1970, představovaly 63,6 % všech osob zaměstnaných v místě bydliště.1579 Platí přitom příměr, že čím více bylo v obci pracovních příležitostí v zemědělství, tím vyšší byla zaměst-

1574 Přepočteno podle: Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, s. 948-963; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, tab. č. 203, s. 38-39; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město, tab. č. 203, s. 36. Š. Hernová však opět přináší odlišné údaje. Dle nich bylo v roce 1970 zaměstnáno v zemědělství 12,3 %, v roce 1980 již jen 9,8 %, v případě průmyslu pak 50,3 % a 47,5 % a ostatní obory 37,3 % a 42,7 %. Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 47. 1575 Jednalo se o obce Oldřišov, Rohov, Služovice, Sudice, Třebom a Vrbka. Pokud se započítají i Strahovice (26,63 % osob zaměstnaných v zemědělství), jednalo se o sedm obcí. Počet osob zaměstnaných v zemědělství se nacházel v rozmezí od 26,32 % do 54,69 %. V dalších třech obcích této oblasti (Hněvošice, Chlebičov a Štěpánkovice) mělo zemědělství rovnocenné postavení s průmyslem. Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, s. 493-500. 1576 Jednalo se o Antošovice, Bobrovníky, Koblov, Ludgeřovice a Petřkovice. Kupříkladu v Bobrovníkách pracovaly v zemědělství pouze čtyři osoby. Kromě toho nejvyšší hodnoty osob zaměstnaných v průmyslu vykazovaly obce Dolní Benešov (67,9 %) a sousední Zábřeh (60,1). TAMTÉŽ. 1577 Přepočteno podle: Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, tab. č. 203, s. 38-39; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město, tab. č. 203, s. 36; Š. HERNOVÁ, Obyvatelstvo Hlučínska, s. 50. 1578 V roce 1945 představovali v Československu 37,8 % všech výdělečně činných osob ženy, v roce 1953 pak 41,3 % a v roce 1955 už 42,6 %. Zaměstnanost ženy v Československu byla odvislá od jejího společenského postavení. Zatímco u vyšších společenských vrstev zůstal model muže-živitele zachován nejdéle, u vrstev nižších byla naopak zaměstnanost žen obecným jevem. Denisa NEČASOVÁ, „Nahraďme muže na jejich pracovních místech!“, Časopis Českého muzea (ČČM) 128, 2009, č. 2, s. 368-377. V českých zemích byla zaměstnanost žen nižší než na Slovensku, v roce 1950 činila 32,7 %. V. SRB, 1000 let, s. 80. 1579 Přepočteno podle: Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, s. 493-500. 262


nanost žen.1580 Vzhledem k tomu, že pracovaly jako zemědělské dělnice (62,8 % dělníků v zemědělství, 1950), byl jejich podíl v dělnické sociální vrstvě výrazně nadprůměrný; v roce 1950 představovaly 30,8 % všech dělníků, zatímco, pro srovnání, v Ostravském kraji se jednalo o 23,8 %.1581 Po roce 1948 bylo na ženy v domácnosti stále častěji nahlíženo jako na rezervoár pracovních sil.1582 Rozsáhlý nábor1583 se nicméně míjel účinkem. Svědčí o tom fakt, že počet žen a mužů včleněných do zaměstnání byl takřka shodný.1584 Za příčinu neúspěchu lze považovat nejen nemožnost získat zaměstnání mimo bydliště, ale i kulturní vzory.1585 O uvědomělé emancipaci je velmi obtížné hovořit, a to i navzdory faktu, že od počátku padesátých let pronikaly ženy do čelných funkcí národních výborů.1586 O tom, že situace se měnila jen zvolna, svědčí, že ještě v roce 1970 se ženy podílely na celkové zaměstnanosti 42,1 %.1587 V roce 1980 to pak bylo 44,9 % a nakonec v roce 1991 dokonce 45,9 %.1588 Ve srovnání s Československem se sice jednalo o dynamický nárůst, který však byl podmíněn tím, že začínal z nižší úrovně.1589 K vysvětlení výše uvedeného je nutno přihlédnout k vývoji pracovní vyjížďky; ta 1580 Nejvyšší zaměstnanost proto vykazovaly obce západního Hlučínska, respektive obce s dostupností pracoviště formou hromadné dopravy, tj. obce připojené k Ostravě a v bezprostřední blízkosti. V roce 1970 nejvíce zaměstnaných žen vykazovaly Sudice (tj. 48,5 %), nejméně pak Hať (tj. 38,4 %). V roce 1980 pak nejvíce Vrbka (tj. 55,7 %), nejméně Darkovice (42,2 %; a Hať: 42,4 %). Sčítání v roce 1991 zachytilo poněkud odlišné rozložení zaměstnanosti, zřejmě se do toho promítla skutečnost polistopadových změn. Jednalo se o obce Hněvošice (míra zaměstnanosti žen v roce 1970 45,38 %), Oldřišov (47,14 %), Rohov (46,95 %), Sudice (48,47 %), Velké Hoštice (45,77 % a Vrbka (45,31 %). TAMTÉŽ. Poněkud odlišné údaje přináší: Statistická ročenka okresu Opava… 1971, s. 33-35. 1581 L. BAJGER, Ekonomická a sociální skladba populace, s. 181. 1582 Na krajské konferenci NF v roce 1949 byl zdůrazněn požadavek lépe využívat pracovních sil z vlastních zdrojů, především z řad žen v domácnosti. ZAO, f. KV NF Ostrava, kart. 20, inv. č. 31 – Zápis krajské konference NF dne 3. 12. 1949. 1583 Kupříkladu v Kravařích byly ženy v domácnosti navštěvovány agitačními dvojicemi. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 719, inv. č. 347 – Zápis o schůzi rady MNV v Kravařích ze dne 2. 3. 1951. 1584 Během roku 1948 bylo včleněno do zaměstnání v okrese Hlučín 1181 mužů a 1103 žen. TAMTÉŽ, kart. 372, inv. č. 202 – Statistika včleněných do práce (1948). 1585 Podle vzpomínek H. Kriegischové. 1586 Jako příklad, jaké možnosti se otevíraly pro ženy, lze uvést jistou Adélu Štefkovou, která se jako první žena stala v roce 1950 předsedkyní MNV. Její osud nebyl ojedinělý, v roce 1953 se do čela MNV na sousedním Dvořisku dostala Elfrida Vilášková. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 81. 1587 Statistická ročenka okresu Opava… 1971, s. 33-35. 1588 Přepočteno podle: Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, s. 493-500. 1589 V sedmdesátých a osmdesátých letech se poměr žen mezi ekonomicky aktivním obyvatelstvem ustálil. V roce 1975 tvořily ženy 45,4 % všech pracujících, v roce 1984 jen o něco málo více, 46,0 %. Z dnešního úhlu pohledu však zůstal zachován relativně nízký věk odchodu do důchodu, nad 55 let bylo totiž zaměstnáno jen 17,5 % žen. Poslední údaj také vypovídá o životním stylu a částečně i o sdílených hodnotách. N. SLUŠNÁ, Postavení ženy, s. 45,48, dále pak s. 43-84. 263


směřovala především do Ostravy. Zatímco v roce 1946 vyjíždělo denně 4020 osob, v roce 1950 už 4670 osob okresu Hlučín;1590 nárůst ve výši 13,9 % je však obtížné porovnat, neboť mezitím se změnily hranice okresu. O tom, že vyjížďka byla zřejmě vyšší, než uvedené údaje a činila kolem 5000 osob (v roce 1949),1591 svědčí provedený sociologický výzkum. V rámci výzkumu byla dotazována desetina všech, kteří denně dojížděli do práce více než pět kilometrů, tj. 569 osob, tzn., že se primárně soustředil na příčiny a důsledky vyjížďky. Sociologický výzkum zcela otevřeně poukázal, že takto časově zatížení dělníci „znechuceně odjíždějí do práce a ještě znechuceněji se z ní vrací“. Vždyť 63 % osloveným trvala cesta do práce déle než jednu hodinu, z toho 19 % déle než dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že cesta zpátky byla zdlouhavější, trávila asi čtvrtina dojíždějících na cestách denně více než čtyři hodiny.1592 Navzdory délce dojíždění nadpoloviční většina respondentů, tj. 56 %, odpověděla, že dává přednost vyšším výdělkům s nutností dojíždění, než méně ohodnocenému zaměstnání v místě bydliště. Příčinou faktu, že vyjížďka hraničila až s ekonomickou neúnosností, měly být dle závěru studie citové vazby hlučínských obyvatel k domovu, především k malému zemědělskému vlastnictví.1593 Na základě odpovědí lze rekonstruovat i změnu směru dojížďky. Zatímco v roce 1945 do Ostravy dojíždělo 37 % respondentů a do Opavy 21 %, v době sociologického průzkumu, tj. o čtyři roky později, dojíždělo do Ostravy už 51 % a do Opavy jenom 14 %. V rámci Hlučínska se v tomto směru výrazně profiluje oblast čtyř obcí, Bolatic, Koutů, Kravař a Štěpánkovic, které měly nejvyšší vyjížďku do zaměstnání; k této oblasti pak přiléhají další dvě obce s výrazně nadprůměrnou vyjížďkou, Kobeřice a Rohov. Kupříkladu z Bolatic tři čtvrtiny všech vyjíždějících (tj. 497 osob) dojížděly do Ostravy. Ti museli často až pětkrát změnit dopravní prostředek, aby se dostali do práce.1594 Na příkladu Štěpánkovic lze provést dílčí sondu do struktury dojížďky v roce 1950. Z obce vyjíždělo 671 osob, z nichž 178, čili čtvrtina, vyjížděla na celý týden, respektive i déle. To se týkalo osob zaměstnaných v Krnově a v Ostravě, část však dojížděla i do Bohumína, Žimrovic, Vítkova a do Žiliny. Na samotném Hlučínsku si ze Štěpánkovic našlo práci pouze 91 osob, tj. necelá sedmina.1595 Specifickou část mezi vyjíždějícími tvořily textilní dělnice (kolem 80 osob), jež dojížděly do Krnova a do Rychnova u Hor1590 L. BAJGER, Ostravsko, s. 25. 1591 Potvrzují to i údaje ze studie Jana Hříbka. Do Ostravy přijíždělo z okresu Hlučín celkem 4 988 zaměstnanců, z toho čtyři pětiny dojížděly autobusem (2004 osob, tj. 40,10 %) a vlakem (1183, tj. 23,72 %), podstatně méně pak na kole (638, tj. 12,79 %), pěšky (144, tj. 2,89 %), tramvají (84) a motocyklem (55). J. HŘÍBEK, První pětiletka a problémy dopravy, s. 346-347. 1592 Ač se jednalo o subjektivní data, více než 43 % odpovědělo, že dojíždění je na úkor jejich zdraví a 57 % na úkor odpočinku. Vzhledem k faktu, že průzkum se zaměřil i na finanční náročnost dojíždění, je možno tvrdit, že 13 % těch, kteří uvedli, že je cesta do zaměstnání nestojí vůbec nic, jezdilo do práce pravidelně na kole. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 1593 TAMTÉŽ. 1594 TAMTÉŽ. 1595 TAMTÉŽ, kart. 747, inv. č. 459 – Přehled o dojíždění pracujících do zaměstnání (listopad 1950). 264


ního Benešova.1596 Kvantifikaci vyjížďky v následujících letech komplikuje skutečnost, že v okamžiku sčítání lidu z roku 1961 již neexistoval okres Hlučín. Příslušná data tak lze získat pouze přepočtem za jednotlivé obce, čímž nutně narůstá jejich nepřesnost.1597 V roce 1961 vyjíždělo z místa trvalého bydliště 19 264 z 28 027 ekonomicky aktivních obyvatel,1598 tj. 68,7 %. Při následujícím sčítání, v roce 1970, pak vyjíždělo mimo obec 21 198 z 29 664 všeho ekonomického obyvatelstva, tj. 73,0 %, přičemž větší část, 14 283, tj. 48,1 %, vyjížděla mimo okres Opava.1599 Dalších 23,3 % dojíždělo do jiné obce v okrese (zejm. do Dolního Benešova a Opavy) a 48,2 % mimo okres (zejm. na Ostravsko). Je tedy patrno, že podíl Hlučínska na celkové vyjížďce z okresu Opava byl dominantní. Nejvyšší míru vyjížďky měly obce těsně přiléhající k Ostravě. Ta variovala od 84,4 % do 91,4 % roku 1961 a mezi 78,8 % a 93,3 % roku 1970.1600 Pouze z nemnoha obcí, především ryze zemědělských, a z Dolního Benešova a z Chuchelné byla vyjížďka nízká.1601 V roce 1980 vyjíždělo 20 020 z celkem 36 000 ekonomicky aktivních osob,1602 tj. 55,6 %. Výrazné snížení počtu vyjíždějících osob je však dáno faktem, že do roku 1980 vzrostla velikost obcí; například obyvatelé těch obcí, které byly připojeny v roce 1976 k Ostravě, přestože nezměnili své pracoviště, byli přesunuti do kategorie osob zaměstnaných v místě bydliště. Nízká vyjížďka se nicméně udržela u obcí Dolní Benešov a Chuchelná; v obou případech 38,5 %. Mezi lety 1970 až 1980 došlo k nárůstu denní dojížďky do zaměstnání především u vzdálenějších obcí (Píšť, Šilheřovice a Štěpánkovice). Tento fakt svědčí o nárůstu intenzity vztahů těchto sídel s městskými centry. Během normalizace se stabilizovaly a upevnily vazby regionu na Opavu a Ostravu. V 1596 TAMTÉŽ. 1597 V roce 1961 vyjíždělo z okresu Opava 22 667 osob. Jakožto spádová oblast Ostravy vyjížděli především muži zaměstnáni v ostravském průmyslu. J. JANČUROVÁ, Dojížďka a vyjížďka za prací v Severomoravském kraji, SlSb 65, 1967, č. 1, s. 473. 1598 Přepočteno podle: Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 49-51. 1599 Přepočteno podle: Statistická ročenka okresu Opava… 1971, s. 33-35. Dále též: Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, s. 493-500. 1600 Pro srovnání se uvádí, že v Československu pracovalo v místě bydliště 66,0 %. Relativně vysoká vyjížďka z obce Petřkovice (tj. 69,0 % roku 1961 a dokonce již 83,8 % roku 1970) pak dokládá skutečnost, že v důsledku postupujícího útlumu těžby přestaly být oba petřkovické doly centry zaměstnání. Jednalo se o Antošovice (roku 1961 86,27 % a 86,8 % roku 1970), Bobrovníky (88,46 %, 91,9 %), Hošťálkovice (84,38 %, 85,6 %), Koblov (86,68 %, 78,8 %), Lhotku (91,36 %, 89,0 %), Ludgeřovice (90,47 %, 88,3 %) a Markvartovice (85,80 %, 90,4 %). Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 49-51; Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, s. 493-500; Statistická ročenka okresu Opava… 1971, s. 33-35. 1601 V Dolním Benešově činila v roce 1961 vyjížďka 26,1 % a v roce 1970 31,1 %, v Chuchelné ve stejných letech 33,6 % a 33,3 %. Velmi nízká byla také v případě Třebomi (32,3 % roku 1961 a 42,7 % roku 1970) a Sudic (49,2 % a 53,1 %), neboť se jednalo o zemědělské obce. Nižší vyjížďka, v roce 1961 v rozmezí mezi 45,2 % až 63,1 %, v roce 1970 pak mezi 60,0 % až 67,2 %, byla patrná též u obcí severozápadního Hlučínska. Jednalo se o Hněvošice (roku 1961 52,5 % a 67,2 % roku 1970), Kobeřice (63,1 % a 64,3 %), Oldřišov (48,5 % a 60,0 %), Služovice (58,0 % a 67,0 %) a Vrbka (45,2 % a 67,2 %). Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 49-51; Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, s. 493-500. 1602 Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, s. 948-963. 265


hrubých rysech platí, že na východ od linie Bělá – Závada – Kozmice převažovala vyjížďka do Ostravy,1603 ve směru na západ pak do Opavy. Nakonec, podle sčítání z roku 1991, vyjíždělo 24 463 z 36 961 ekonomicky aktivních osob,1604 tj. 66,2 %.1605 Nárůst je v tomto případě zase ovlivněn osamostatňováním obcí. V případě Dolního Benešova a Chuchelné opět platí, že vyjížďka byla nejnižší, nicméně je zde vidět její postupující nárůst; z Dolního Benešova činila 40,1 %, z Chuchelné 39,5 %. Vyjížďka však výrazně narostla u severozápadních obcí, především ze Služovic, kde vzrostla na 85,5 %, a ze Sudic (77,6 %) a Třebomi (69,0 %). Její příčina tkví v dalším poklesu podílu zemědělství na celkové zaměstnanosti. Navzdory jisté mezerovitosti dat zůstává jednoznačné, že vyjížďka byla v celém sledovaném období vysoká a až do osmdesátých let vytrvale rostla, a to jak v případě zemědělských obcí, tak těch, které byly centry průmyslové výroby. Vzhledem k územním změnám, které neumožňují statisticky srovnat celý region v dlouhodobém horizontu, byly pro sondu vybrány ty obce, které neprošly územněsprávní změnou (viz tab. č. 40). Její výsledky jen potvrdily výše uvedený vývojový trend.

4.3 Životní úroveň 4.3.1 Materiální úroveň

Materiální úroveň byla po válce katastrofálně nízká (viz kap. 2.4) a začala se stabilizovat až během roku 1947.1606 V prvních poválečných letech navíc byla sociálním problémem nezaměstnanost. Ta se stala palčivou obzvláště po návratu hlučínských mužů ze zajetí. Ztráta práce přitom ohrožovala především zedníky. O celkovém rozsahu lze jen spekulovat, jednotlivé obce však zasáhla výrazně; v listopadu 1946 bylo ze zaměstnání

1603 TAMTÉŽ. Pro srovnání, dle údajů z roku 1988, měla hlučínská část okresu Opava z celkem 51 400 obyvatel 25 500 ekonomicky aktivních osob. Pro tuto oblast byla typická vysoká vyjížďka, která činila 18 860 osob (tj. 73,2 % všeho ekonomicky aktivního obyvatelstva), z větší části, celkem 14 000, směřovala do Ostravy. ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 89, inv. č. 88 – Generel rozvoje okresu Opava do roku 2000 (březen 1988). 1604 Údaje za rok 1991: Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, tab. č. 203, s. 38-39; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město, tab. č. 203, s. 36. 1605 Ve statistikách však chybí uvedení vyjížďky z těch obcí, které byly připojeny k Ostravě a k Opavě; protože byly součástí městského celku, část nezachycené vyjížďky musela nutně připadat na cesty v rámci města. 1606 Nadále však zůstávala ve srovnání s ostatními regiony Slezska, jak zjistil sociologický průzkum v roce 1949, velmi nízká. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. Pro bližší srovnání s životní úrovní Ostravského kraje viz: ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2386, sign. 132.0 – Přehled o některých základních údajích o vývoji životní úrovně obyvatelstva v Ostravském kraji (1953). Nízkou materiální úroveň lze dále dokumentovat například na počtech rozhlasových přijímačů; ke dni 2. prosince 1946 bylo v okrese Hlučín 3274 koncesí, což představovalo jeden z nejnižších údajů. SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 374, inv. č. 465 – Statistika radiokoncesionářů. 266


propuštěno 400 kravařských zedníků.1607 Svůj podíl na kritické materiální situaci mělo i retribuční soudnictví (viz kap. 2.5). Jaký byl nicméně ekonomický dopad retribuce? Pokud se uváží, že z každé rodiny byl potrestán pouze jeden její příslušník, znamená to, že pokutována byla vlastně každá sedmá rodina (v českých zemích zhruba každá dvacátá čtvrtá). Následky sice nebyly neúnosné, výše pokut nepřesáhla 30 000 Kčs a délka odnětí svobody šest měsíců, přispěly však ke zhoršení materiální úrovně hlučínského obyvatelstva. Vždyť všechny peněžité tresty dosáhly částky 5 523 700 Kčs. Přestože nelze očekávat, že každému potrestanému byla vyměřena pokuta, průměrná výše činila 2270 Kčs,1608 tzn. asi polovinu průměrné měsíční mzdy (srovnej níže). Přitom mezi jednotlivými obcemi existovaly velké rozdíly. Kupříkladu v Bolaticích byl potrestán každý dvacátý obyvatel v průměru částkou 1885 Kčs, v Kravařích každý dvanáctý, přičemž částka byla více než dvojnásobná a činila bezmála 4000 Kčs.1609 Naopak retribuce z roku 1948 měla jen nepatrný význam; celkem bylo potrestáno 60 osob a to částkou v průměrné výši 1447 Kčs. Navíc lze oprávněně očekávat, že ne všechny peněžité tresty byly vybrány. Po svém nastoupení do prezidentské funkce totiž Klement Gottwald vyhlásil amnestii, která se vztahovala i na rozsudky vynesené retribučním soudnictvím.1610 O pět let později poznamenala život všech obyvatel Hlučínska peněžní reforma.1611 Přestože její přípravy byly utajovány, šířily se různé zvěsti, nepřímo podnícené nezvyklým způsobem vyplácení mezd během května. Výsledkem byla „nákupní horečka“, během níž bylo vykupováno fakticky všechno dostupné zboží bez rozdílu.1612 Výměna nových platidel probíhala pak od 1. června 1953. Směnný poměr byl nastaven tak, že výhodným kurzem (1:5) se měnila jenom část peněz, přičemž určitým skupinám obyvatel byla tato možnosti odepřena (živnostníci aj.). Přes logistické obtíže obešla se reforma

1607 NA, f. ÚPV-běž. spis., kart. 974, inv. č. 1282/6 – Příloha ke spisu čj. 11440 (1947). 1608 Nicméně část pokut byla spíše symbolická, což lze doložit na několika případech z Koutů, kde dosáhla výše 200 Kčs. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 72; V. PLAČEK, Tzv. hlučínský problém, s. 230. 1609 SOkA Opava, f. MNV Bolatice, kart. 43, inv. č. 92 – Seznam osob potrestaných podle dekr. č. 138/1945 Sb. (8. 3. 1948); TAMTÉŽ – Seznam osob, proti nimž bylo zavedeno trestní řízení podle dekretu přes. rep. čís. 138/45 Sb.; SOkA Opava, f. MěstNV Kravaře (nezpr.) – Kronika obce, rok 1947, s. 12-19. 1610 President republiky udělil amnestii, RP, 20. 6. 1948, s. 1. Amnestie se však nevztahovala na osoby německé národnosti. 1611 Z. JIRÁSEK, Specifika měnové reformy v roce 1953, in: J. KNAPÍK (ed.), Peněžní reformy a zvraty, s. 94-98; Z. JIRÁSEK – J. ŠŮLA, Velká peněžní loupež, zejm. s. 90-128; Dana MUSILOVÁ, Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky, Praha 1994, s. 7-138, zejm. 7-37; R. OLŠOVSKÝ – V. PRŮCHA (edd.), Stručný hospodářský vývoj, s. 474-480. Legislativně byla reforma nařízena zákonem č. 41/1953 Sb. Zákon ze dne 30. května 1953 o peněžní reformě č. 41/1953 Sb., částka 25. 1612 Dramatický vzestup poptávky byl stimulován i obavami, že v nejbližší době nebude dostatek zboží. Tomu odpovídaly nákupy, mouka byla nakupována po 10 kg, marmeláda na kbelíky. Značná byla poptávka po cukru, přičemž koupě 100 kg najednou nebyla neobvyklá. ONV v Hlučíně proto vydal nařízení, kterým omezil prodej cukru do výše 2 kg na osobu. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 981, inv. č. 839 – Zpráva o situaci v provádění měnové reformy v okrese Hlučín; SOkA Opava, f. MěstNV Kravaře (nezpr.) – Kronika obce, rok 1953, s. 13-14. 267


na Hlučínsku bez nepokojů,1613 nesouhlas se projevoval maximálně formou verbálních protestů.1614 Celkový objem peněž vyměněný obyvatelům Hlučínska je možno pouze extrapolovat na základě neúplných údajů. Kupříkladu v obci Bolatice bylo vyměněno 9 miliónů korun, tzn. v průměru 3600 Kčs na osobu.1615 Nejvyšší zjištěná částka byla měněna v Petřkovicích; jednalo se o 225 000 Kčs, které měnil báňský úředník tamních dolů.1616 Z jednotlivých zmínek, i z nepřímých indicií, lze vyvodit, že hlučínské obyvatelstvo nedůvěřovalo finančním institucím. Z tohoto důvodu uchovávalo množství peněž, bankovek i mincí v domácnostech.1617 Protože obnosy na vkladních knížkách byly měněny výhodnějším poměrem, připravila reforma ty, kteří peníze schovávali v hotovosti, o značné částky. Na zákon o peněžní reformě navazovala vládní nařízení č. 42 až 44/1953 Sb.,1618 která rušila přídělový lístkový systém. Vzhledem k přechodu na „volný“ trh došlo ke zvýšení cen zboží každodenní spotřeby. Znehodnocení úspor spolu s vyšší cenovou hladinou mělo za následek snížení životní úrovně všech vrstev společnosti, především penzistů, invalidů, rodin s více dětmi a novomanželů.1619 Pokles životní úrovně byl nicméně nárazový a příštího roku byl vystřídán kompenzačním vzestupem; ten lze pozorovat především na růstu koupěschopnosti. Přestože k dispozici nejsou údaje plošně za celé Hlučínsko, lze provést alespoň několik sond; na jejich základě je patrno, že stoupala poptávka jak po zboží nezbytném,1620 tak zbytném,

1613 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 981, inv. č. 839 – Zpráva o situaci v provádění měnové reformy v okrese Hlučín ze dne 4. 6. 1953; TAMTÉŽ – Seznam výměnných středisek zřízených podle směrnic ze dne 30. 5. 1953. 1614 OkA Opava, f. MěstNV Kravaře (nezpr.) – Kronika obce, rok 1953, s. 13. 1615 TAMTÉŽ, rok 1953, s. 13; V. ŠTĚPÁN, Bolatice, s. 377-378. 1616 AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 193. 1617 Viz např.: SOkA Opava, f. MěstNV Kravaře (nezpr.) – Kronika obce, rok 1953, s. 13; SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 150. Nepřímo to dokládá i srovnání výše vkladů. Ty byly v okrese Hlučín výrazně nižší než u ostatních okresů. ZAO, f. KV NF Ostrava, kart. 29, inv. č. 35 – Zápis ze 45. schůze rady KNV dne 10. 1. 1949. 1618 Vládní nařízení ze dne 30. května 1953 o opatřeních v oboru mezd, důchodů a některých sociálních dávek v souvislosti se zrušením lístkového systému zásobování č. 42/1953 Sb., částka 26; Vládní nařízení ze dne 30. května 1953, kterým se upravují procenta zvýšení a snížení daně ze mzdy č. 43/1953 Sb., částka 26; Vládní nařízení ze dne 30. května 1953 o volném prodeji zemědělských výrobků a o zemědělských trzích č. 44/1953 Sb., částka 26. 1619 K tomu zejm.: D. MUSILOVÁ, Měnová reforma 1953, s. 20-27. 1620 Co se týká nezbytného zboží, jsou k dispozici data ze sondy z prodejny v Hlučíně. Např. spotřeba másla se zvýšila o polovinu (tj. o 50,0 %) a cukru o více než polovinu (tj. 54,2 %), spotřeba tukového pečiva vzrostla zhruba o třetinu (tj. o 31,1 %), zatímco spotřeba obyčejného pečiva poklesla – o více, než jednu čtvrtinu (tj. o 28,0 %). SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku; TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 449 – Několik statistických dat o růstu výroby a životní úrovně prac. lidu. 268


především zboží dlouhodobé spotřeby.1621 Přitom platí příměr, že čím dražší sortiment, tím byl růst poptávky vyšší. Důležitým, nikoliv však výhradním zdrojem příjmu a současně ukazatelem životní úrovně jsou nominální mzdy.1622 Navzdory mzdové nivelizaci po roce 1948 zůstávaly platy v řadě preferovaných odvětví nadprůměrně vysoké. Vždyť k 31. prosinci 1949 činila výše průměrné měsíční mzdy v okresech Bílovec, Hlučín a Ostrava 4873 Kčs, nicméně v hutnictví a stavebnictví dosahovaly výše 5659 Kčs, respektive 5409 Kčs, v zemědělství a textilním a oděvním odvětví pak 2492 Kčs, respektive 2166 Kčs.1623 Přímo na Hlučínsku dostávali nadprůměrně vysoké mzdy zaměstnanci petřkovických dolů,1624 k nimž postupem času přibyli zaměstnanci dolnobenešovské armaturky. Ti si v roce 1961, tj. po peněžní reformě, která snížila nominální cenovou hladinu na jednu pětinu, vydělali měsíčně 1682 Kčs. Tato částka představovala vůbec nejvyšší odměnu mezi podniky okresu Opava. V následujících letech došlo sice k poklesu relativní výše mezd, ty však zůstávaly nadále vysoké; v roce 1968 činil průměrný měsíční plat 1845 Kčs, v roce 1980 pak 2871 Kčs.1625 V ostatních podnicích byly výdělkové možnosti omezenější. Odrážely totiž původní koncepci zajištění pracovních míst pro nekvalifikované ženské pracovní síly (průmyslové závody v Bolaticích, Chuchelné a v Kravařích), které pak dostávaly skutečně jen „hladové mzdy“. Nejnázorněji lze situaci ilustrovat na výdělkových možnostech v ZSKN v Kravařích. V roce 1962 variovaly průměrné měsíční mezi 550 a 900 Kčs, v roce 1970 činily 804 Kčs (tzn. 39,4 % průměrného platu!). Teprve v pozdějších letech došlo k postupnému vyrovnání. Do roku 1975 vzrostly na 1483 Kčs, 1621 Co se týká zboží dlouhodobé spotřeby, tak např. prodej látek ve stejném období se zvýšil o celou desetinu, jídelních a čajových souprav zhruba o jednu třetinu. Nejvýraznější byl nárůst nákupu elektroniky, především rádiových přijímačů a gramofonů (o 56,8 %, resp. o 84,2 %). V rámci šperků stoupla poptávka po zlatě na úkor levnějšího stříbra a u hodinek o dražší a kvalitnější zboží. TAMTÉŽ. 1622 Samotná mzda vypovídá pouze zčásti o celkové spotřebě společnosti. Část příjmů totiž připadala na tzv. sociální příjmy, další část byla obsažena v neplacených službách, jakými bylo zejména zdravotnictví a školství. Sociální příjmy představovaly u rodin s více dětmi v průměru čtvrtinu až třetinu všech příjmů, neplacené služby měly nadto hodnotu v průměru kolem třetiny celkových výdajů rodiny. L. KALINOVÁ, Konec nadějím, s. 157-172, 178-179, 185. 1623 ZAO, f. VKVO, kart. 13, inv. č. 149 – Statistika průměrného výdělku podle jednotlivých skupin pojištěnců k 31. 12. 1949. 1624 Růst byl výrazný, jenom v meziročním srovnání mezi lety 1949 a 1950 stouply mzdy o 19,9 %. Za předpokladu velmi nadstandardních výkonů, mzdy za jednu směnu mohly výjimečně dosáhnout na tehdejší poměry až neuvěřitelných 450 Kčs. NA, f. ČSD GŘ 1946-1950, kart. 28, sign. 190 – Statistická ročenka československého hornictví. 1625 Pro srovnání výše mezd se uvádí, že v roce 1961 si zaměstnanci opavského Ostroje vydělali 1578 Kčs, což byla po benešovské MSA druhá nejvyšší částka. Naopak zaměstnanci opavského Moravolenu si vydělali 1132 Kčs, což bylo mezi evidovanými závody nejméně. V roce 1968 byla MSA již na druhém místě za Ostrojem (1915 Kčs) a současně náskok od ostatních podniků se začal ztrácet; svědčí o tom výše mezd v opavských pekárnách (1833 Kčs) i Moravolenu (1430 Kčs). Statistická ročenka okresu Opava… 1968, s. 87-90. Nejvyšší průměrné mzdy byly v obou hlučínských cihelnách (roku 1975 2555 Kčs/2384 Kčs, v roce 1980 2775 Kčs/2912 Kčs), pak v sádrovcovém dole v Kobeřicích (2271 Kčs, resp. 2586 Kčs), v dřevařských závodech v Hlučíně (1971 Kčs, resp. 2227 Kčs). Statistická ročenka okresu Opava… 1981, s. 141-150. 269


do roku 1980 pak na 1902 Kčs (tzn. na 68,3 %).1626 Skutečně tristní situace panovala do poloviny šedesátých let v zemědělství. Údaje o mzdách soukromých zemědělců na Hlučínsku se nepodařilo zjistit, lze však očekávat, že vzhledem k politicky motivované výši dodávek došlo po roce 1949 k jejich poklesu. K dispozici jsou alespoň data z hospodaření jednotných zemědělských družstev a státních statků. V roce 1958 činil průměrný měsíční příjem členů JZD v okrese Hlučín, a to včetně naturální odměny, pouhých 662 Kčs, v roce 1959 ještě méně, pouhých 516 Kčs.1627 Mezi družstvy však existovaly podstatné rozdíly. Zatímco nejnižší hodnota tzv. pracovní jednotky činila v roce 1959 jen 13,0 Kčs (Kravaře), nejvyšší dosahovala 20,0 Kčs (Dolní Benešov a Bolatice).1628 Přitom koncem padesátých let byla situace v tomto směru již stabilizovaná. Kupříkladu v roce 1953 činila průměrná výše pracovní jednotky v okrese Hlučín 10,20 Kčs, ale třebomští družstevníci dostali za její odpracování pouze 5,70 Kčs.1629 A to se nechávají stranou případy, kdy kvůli ekonomickým problémům nemohly být mzdy vypláceny vůbec (viz kap. 3.1.4.2). Nízké příjmy však byly částečně vyrovnávány existencí sociálních fondů jednotlivých družstev. Jejich využívání lze datovat od přelomu padesátých a šedesátých let; z jejich zdrojů byli finančně podporováni přestárlí družstevníci, respektive rodinní příslušníci, případně suplovaly přídavky na děti.1630 V šedesátých letech se situace zemědělců na Hlučínsku zlepšila. Jestliže v roce 1961 činila průměrná výše odměn necelých 580 Kčs, v roce 1968 již 1224 Kčs.1631 V případě ČSSS platí zhruba totéž, co se týká jejich hospodářské bilance. Zatímco v padesátých letech byly mzdy jejich zaměstnanců vyšší než příjmy družstevníků, v šedesátých letech se vyrovnaly; v roce 1961 činila totiž průměrná mzda 1059 Kčs, v roce 1968 pak 1430 Kčs.1632 Pro následující roky lze pak očekávat, že odměny družstevníků rostly rychleji než zaměstnanců státních statků. Výdělkové možnosti obyvatel Hlučínska však vzhledem k vysoké vyjížďce nevycházely z ekonomických možností regionu, ale větší měrou z možností ostravské průmyslové oblasti. Zde patřily mzdy dlouhodobě k nejvyšším v Československu; v letech

1626 V Jutě Bolatice činily průměrné mzdy roku 1975 1778 Kčs, roku 1980 pak 2144 Kčs, v LNH Chuchelná 1903 Kčs, resp. 2305 Kčs, v drůbežářských závodech v Kravařích 1839 Kčs, resp. 2102 Kčs. Statistická ročenka okresu Opava… 1981, s. 141-150. 1627 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1251, inv. č. 1184 – Rozbor hospodaření JZD za rok 1959. 1628 Přepočet byl proveden podle: TAMTÉŽ, kart. 1247, inv. č. 1176 – Zpráva o plnění hlavních úkolů na zemědělském úseku ze dne 8. 3. 1960. Vzhledem k dvojitému přepočtu lze uvažovat o jisté odchylce v údaji. 1629 Růst hodnoty PJ v našich JZD v okrese, NHV, 15. 9. 1956, s. 2. 1630 SOkA Opava, f. JZD Kravaře, kart. 1, inv. č. 13 – Zápis z výroční členské schůze ze dne 11. 2. 1958; TAMTÉŽ, kart. 2, inv. č. 13 – Zápis z členské schůze ze dne 17. 4. 1961. 1631 Statistická ročenka okresu Opava… 1968, tab. 34, s. 143-144. 1632 TAMTÉŽ. 270


1975 a 1980 byly vyšší pouze v Praze.1633 Ve světle těchto skutečností lze usuzovat, že navzdory slabému rozvoji průmyslu v samotném regionu překračovala celková výše příjmů republikový průměr. Mimoto je nutno zohlednit i tu skutečnost, že bývalí příslušníci německé branné moci, kteří utrpěli ve válce zranění, respektive pozůstalí po padlých, dostávali důchody ze Spolkové republiky Německo v markách.1634 Na Hlučínsku se tyto výhody týkaly jen části obyvatel, kupříkladu koncem šedesátých let se jednalo o 79 osob z Dolního Benešova; většina z nich, celkem 56, dostávala důchod ve výši od 50 do 100 marek.1635 Tehdejší právní normy ale zakazovaly vlastnit cizí měnu po dobu delší než 14 dnů. Z tohoto důvodu byly důchody převáděny na odběrné poukazy, tj. bony, kterými bylo možno nakupovat jedině v síti obchodu Tuzex.1636 Vzhledem k vysoké poptávce po těchto bonech mohl šikovný hlučínský důchodce prodat své bony za podstatně vyšší obnos, než jaká byla jejich nominální hodnota. Stabilní příjmy spojené s nedostačujícími službami a nabídkou zboží vedly v dlouhodobém horizontu k relativnímu nadbytku volné hotovosti. O jejím rozsahu svědčí i skutečnost, že v srpnu 1968, z obavy před vypuknutím války, bylo hlučínské obyvatelstvo schopno vykoupit všechny obchody během pouhých dvou dnů.1637 S tím, jak stát stále výrazněji zasahoval do sociální situace obyvatelstva, rostl podíl tzv. sociálních příjmů.1638 V padesátých letech rostl počet osob, které získávaly nárok na starobní důchod, mezi lety 1954 a 1957 z 1531 osob na 8656; těm bylo ročně poskytnuto na důchodech 43 miliónů korun. Průměrnou hodnotu penze lze tedy dopočítat na 414 Kčs měsíčně. Postupně se řady důchodců rozšířily i o osoby samostatně výdělečně činné, tzn. zemědělce a družstevníky. V roce 1956 bylo v okrese Hlučín pojištěno v národním pojištění 1264 soukromých rolníků a 862 členů JZD.1639 1633 Pro srovnání, v roce 1980 dosahovala mzda v Severomoravském kraji výše 2786 Kčs, přičemž v průmyslu činila 3020 Kčs, ve stavebnictví pak 2964 Kčs. Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1981, s. 67-69. Inflace zasahovala i centralizované hospodářství, v socialistickém sektoru tak dosahovala průměrná výše mezd roku 1961 částky 1547 Kčs, v roce 1970 pak 2041 Kčs a v roce 1980 nakonec 2786 Kčs. Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1981, s. 19. Obzvláště vysoké mzdy dostávali zaměstnanci OKD. Kupříkladu v roce 1980 činila výše měsíčního výdělku v Dole Vítězný únor 5313 Kčs. Statistická ročenka. Okres Ostrava… 1986, s. 121. Pro srovnání též: L. KALINOVÁ, Konec nadějím, s. 140-157. 1634 Kupříkladu v roce 1970 projednala dávková komise ONV v Opavě celkem 133 žádostí bývalých příslušníků Wehrmachtu, z toho 101 z hlučínské oblasti. ZAO, f. SmKNV-odb. soc. věcí, kart. 13, inv. č. 38, sign. 154-Výsledky činnosti dávkových komisí podle oblastí za rok 1970. 1635 V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Dolní Benešov a Zábřeh, s. 184. 1636 M. FRANC – J. KNAPÍK, Průvodce… II, s. 963-965. 1637 Situace v Kravařích, kde tržby z prodeje za srpen 1968 vzrostly v průměru šestinásobně, nebyla ojedinělá. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 205-206. Dále též: H. HAUKANES, Velká dramata, s. 60-61. 1638 Ty vycházely ze zákona o národním pojištění z roku 1948 a ze zákonů z listopadu 1956 o zabezpečení pracujících. Zákon ze dne 30. listopadu 1956 o nemocenském pojištění zaměstnanců č. 54/1956 Sb., částka 29; Zákon ze dne 30. listopadu 1956 o sociálním zabezpečení č. 55/1956 Sb., částka 30. 1639 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Sociální služby (1957). 271


V této době začaly otázce sociálního zabezpečení věnovat systematičtější pozornost také národní výbory. V průběhu padesátých let bylo častěji využíváno jednorázové finanční pomoci a tzv. individuální sociálně péče. Výše těchto výdajů dosáhla v letech 1954 až 1957 skoro jednoho miliónu korun. O rozsahu sociální pomoci dále vypovídá, že v roce 1954 bylo v okrese Hlučín podporováno 3828 invalidů. Zvláštní péče byla věnována také rodinám mužů, kteří byli povoláni k výkonu vojenské služby; těch bylo v okrese Hlučín v roce 1956 celkem 3366.1640 V padesátých letech představovalo důležitý vedlejší zdroj příjmů zemědělství, které obstarávalo takové komodity, jakými byly zelenina, brambory nebo vejce. Rozsah živočišné produkce zůstával nízký, nejčastěji se, vyjma drůbeže, chovali vepři. Vzhledem ke kovorolnickému charakteru regionu lze očekávat, že produkce byla určena především pro vlastní spotřebu. Důležitý zdroj masité stravy představovaly domácí zabijačky; v roce 1949 bylo v okrese Hlučín poraženo celkem 4958 vepřů. Ve srovnání s jinými okresy se nicméně jednalo o velmi nízký údaj, což lze vysvětlit již zmíněnými následky války.1641 Spoléhání se na vlastní produkci ovlivňovalo i relativní nezájem obyvatel Hlučínska o závodní stravování. V roce 1949 tuto možnost využívalo pouze 23 % dělníků. Přestože do roku 1957 jejich podíl narostl na 88,2 %, byl tento podíl klasifikován jako nadále nízký a vysvětlován tím, že zbývající dělníci se stravují produkty vlastního hospodaření.1642 Od konce šedesátých let pak začal počet domácích porážek klesat. Pokles je však nutno interpretovat nikoliv jako symptom poklesu materiální úrovně, ale jako její pravý opak, jako důsledek změny životního stylu. Vymizení tohoto zdroje potravy totiž dokládá, že spotřeba potravin byla již plně saturována ze strany obchodní sítě. Bytová nouze, jev, který se týkal fakticky celého poválečného Ostravska, měl na Hlučínsku svou specifickou podobu. Ta vyplývala z faktu, že bytovou nouzi lze z velké části interpretovat jako následek války. Koneckonců v následujících letech byla odstraňována vcelku rychlým tempem. Podle neúplného seznamu bytů z konce ledna 1946 připadalo na jeden byt 5,8 osob, o čtyři roky později se již jednalo již jen o 3,9 osob.1643 Kvalita bydlení však zůstávala nízká. Vždyť asi 800 (tj. 7,5 %) domů bylo rozděleno na tři bytové jednotky; v důsledku toho 2115 všech bytů (tj. 19,4 %) disponovalo pouze jed-

1640 TAMTÉŽ. 1641 V roce 1949 bylo dále poraženo 19 kusů ovcí a 284 kusů koz. ZSÚS 31, 1950, č. 11-17, řada F, č. 3-9. 1642 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění plánu hospodářského rozvoje v okrese Hlučín za rok 1956. 1643 Předchozí soupis se uskutečnil dne 31. ledna 1946, publikována však byla jen data za obce s méně než 5000 obyvateli. V okrese Hlučín se v těchto obcích nacházelo celkem 6853 domů. Přepočtem lze zjistit (podle počtu osob dle sčítání z 22. května 1947), že na jeden dům připadalo 6,2 osob. Mnohem větší vypovídací hodnotu má omezení výstavby v předchozích letech, které je z dat soupisu patrné a potvrzuje statistická data o omezení stavebního rozvoje po roce 1920 (viz kap. 4.2.3.1). Ostatně tak jako v ostatních německých okresech. Vzhledem k předchozím zvratům jevilo se početní zastoupení starších domů vystavěných v letech 1880 až 1919 vysoké (celkem 2511, tj. 36,6 %), zatímco množství domů mladších, vybudovaných po roce 1920, bylo nižší (2462, tj. 35,9 %), především jich bylo méně než v jiných českých okresech. Statistické informace. Řada II, č. 7, s. 9, 13. 272


nou místností.1644 Podle dat z dubna roku 1948 na Hlučínsku „chybělo“ 1594 bytů;1645 nejtíživější byla situace v Petřkovicích, kde byla potřeba pracovních sil nejvyšší, ale kde zároveň nebyly podmínky další výstavby,1646 a v sousedních obcích, zejména v Ludgeřovicích.1647 Ke zlepšení došlo až v průběhu padesátých let v souvislosti s rozšiřující se bytovou výstavbou. Zejména Dolní Benešov a Hlučín šly v tomto trendu napřed, neboť zde byly vystavěny moderní bytové komplexy.1648 Výsledkem bylo „poměštění“ vzhledu obou sídel i způsobu života.1649 Zmínky o bytové tísni mizí v souvislosti se zahájením rozsáhlé bytové výstavby v Ostravě. O stěhování do ostravských sídlišť sice chybí údaje, nárůst emigrace po roce 1960 (viz kap. 4.1.1.4) lze nicméně vysvětlit právě zlepšením dostupnosti bydlení mimo Hlučínsko. K výše uvedenému „útěku“ do města nepřímo přispívala i nízká vybavenost bytů. Elektřinu mělo v roce 1950 zavedeno sice 88,1 % bytů okresu Hlučín, ale vodovod jen zhruba pětina (tj. 21,9 %). Kromě toho se v okrese nacházelo 1225 bytů (tj. 11,3 %), kterým chyběly obě uvedené vymoženosti.1650 Vždyť ještě v roce 1978 se obecní vodovod nacházel pouze v sedmi z 18 tehdejších správních celků, přitom v několika z nich byl teprve ve výstavbě, respektive byl pouze v části sídla. Navíc zásobování pitnou vodou ne vždy dostačovalo tempu výstavby, nedostatky v tomto směru existovaly zejména v Hlučíně.1651 Ani napojení na kanalizační síť nebylo dostačující. Z větších sídel chyběla kanalizace zcela v Kobeřicích a Píšti (2689 a 2075 obyv.), navíc řada ostatních obcí byla napojena jen zčásti. Pouze v sedmi sídlech lze rozsah kanalizační sítě považovat za

1644 Statistické informace. Řada II, č. 7, s. 22. 1645 Nejvyšší počet bytů žádaly kromě Hlučína (280 bytů) obce Bolatice (121), Hať (100), Kravaře (100) a Ludgeřovice (100). SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 701, inv. č. 306 – Dotazník o naléhavé bytové potřebě v okrese Hlučín ze dne 26. 4. 1948. Například v roce 1946 žádaly OKD opakovaně o možnost výstavby hornických bytů v Petřkovicích; překážkou výstavby však byla neshoda se státními dráhami. TAMTÉŽ, kart. 399, inv. č. 231. 1646 Tím, že se Rada MNV v Petřkovicích z tohoto důvodu usnesla, že do tří let od uplynutí sňatku nemají novomanželé nárok na byt v obci, nepřímo podnítila jejich odchod, především na sídliště OKD v Hlučíně nebo do Poruby. AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 230, 401. 1647 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 951, inv. č. 750 – Přípis MNV Ludgeřovice ze dne 7. 9. 1953. 1648 Pro srovnání, v roce 1962 bydlelo v Hlučíně ve 2787 bytech 2911 rodin. Situaci lze v městě považovat za stabilizovanou, neboť pouze v každém dvacátém bytě bydlely dvě rodiny, a zhruba stejný počet bytů, celkem 108 (tj. 3,9 %) byl shledán jako zdravotně závadný. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1962, s. 40-41. 1649 „Poměšťování“ lze dokumentovat na počtu osob na jeden dům. Zatímco v roce 1950 připadalo v Dolním Benešově na jeden dům 7,1 osob, v roce 1961 to bylo již 8,3. Situace v Hlučíně byla obdobná, poměr pro stejné roky činil 6,8 a 7,7. Zpracováno podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. 1650 Statistické informace. Řada II, č. 7, s. 22. 1651 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1960, s. 8-9. 273


dostačující, a to v Dolním Benešově a v centru Hlučína.1652 Na počátku osmdesátých let byla zahájena plynofikace obcí. V roce 1983 mělo připojení na rozvod plynu pouze šest obcí a 3777 bytů, především v Hlučíně (2869 bytů). Dalšími plynofikovanými obcemi byly Dolní Benešov, Ludgeřovice a Petřkovice a v dalších dvou, Bohuslavicích a Kravařích, byly na rozvod sítě napojeny místní ekonomické subjekty.1653 K výraznějšímu pokroku v tomto směru došlo až po roce 1989.1654 Základní spotřebiče se ve většině domácností objevily během šedesátých let, v sedmdesátých a osmdesátých letech došlo již jen k menšímu navýšení, kupříkladu v počtu chladniček. V případě pračky, rozhlasu a televize byl po roce 1968 jejich počet vyšší, než počet domácností.1655 Pouze vlastnictví osobního automobilu zůstávalo stále ještě vzácností.1656

4.3.2 Životní styl Životní styl hlučínského obyvatelstva byl z velké části určován rozsahem volného času a možnostmi jeho trávení. Oba aspekty byly přitom výrazně limitovány. Nápor na volný čas představovala praxe národních směn, tj. pracovních neděl, užívaná zejména v těžbě černého uhlí.1657 Další vytíženou skupinou zůstávali kovorolníci. Jejich pracovní den se totiž nevyčerpal v zaměstnání, ale v podvečerních hodinách pokračoval prací na poli a končil často až kolem deváté hodiny večer.1658 Jistým útěkem z pracovního cyklu tak bylo absentování směn; o tom svědčí jejich výše, která v případě těžby černého uhlí 1652 SOkA Opava, f. ONV Opava 1976-1990, kart. 221, inv. č. 124 – Koncepce rozvoje měst a obcí okresu Opava do roku 1990. 1653 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská regionální aglomerace (1983). 1654 TAMTÉŽ, kart. 89, inv. č. 88 – Generel rozvoje okresu Opava do roku 2000 (březen 1988). 1655 Koneckonců již v roce 1960 připadalo v okrese Opava na jeden televizor dvanáct osob, tzn., že televizi vlastnila zhruba každá třetí domácnost. RK, Každý dvanáctý občan má televizor, NO, 14. 10. 1960, s. 4. V souvislosti s šířením televize se podotýká, že na rozhrání katastrů obcí Bobrovníky a Hošťálkovice byl v roce 1962 postaven první televizní vysílač pro Ostravsko. Pod televizní věží, NO, 19. 10. 1962, s. 1. 1656 Automobil vlastnilo v Československu v roce 1984 pouze 48 % domácností. N. SLUŠNÁ, Postavení ženy, s. 58. 1657 Jako reakce na pokles objemu těžby v roce 1945 vedení ostravských dolů přistoupilo k častějšímu vyhlašování „národních směn“; ty se konaly každou druhou neděli. Současně bylo rozhodnuto prodloužit pracovní dobu v sobotu na osm hodin (z původních šesti). To ve svém důsledku znamenalo zavedení vcelku komplikovaného pracovního cyklu. NA, f. GS ÚV KSČ, sv. 104, arch. j. 679 – Zápis z porady s vládními zmocněnci dne 7. 9. 1945. 1658 Část zemědělských prací, především lehčích, vykonávaly ženy, byly však schopny v době nepřítomnosti partnera (práce aj.) vykonat spolu s dětmi většinu prací. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. To však ne vždy vyplývalo z ekonomických potřeb, ale v důsledku rozšířených kulturních vzorců. Srovnej např.: J. ORIŠKO, Sobotní zametání, s. 141-142. 274


činila 20 až 30 %.1659 Po únoru 1948 se rozsah volného času ještě více omezil. V tomto směru se projevil stoupající rozsah vyjížďky do zaměstnání. Podle sociologického průzkumu ze září 1949 trvala v řadě případů až 42 hodiny týdně (viz kap. 4.2). Volný čas dále limitovala pravidelně vynucovaná účast na celé řadě mimopracovních aktivit, schůzí apod.,1660 které omezovaly nedělní a sváteční volný čas, často až k hranici únosnosti.1661 Podle šetření z roku 1963 disponovali dělníci v Československu v průběhu pracovního týdne denně 3,1 hodinami volného času, družstevníci 2,5 hodinami.1662 Údaj sice nevypovídá nic o Hlučínsku, lze se však domnívat, že zde byl kvůli vyjížďce ještě kratší. Poúnorové změny zasáhly i do života školních dětí a učitelů, kteří byli mnohem intenzivněji vtahováni do ekonomické činnosti (sběr druhotných surovin, zemědělské brigády aj.). O ekonomické efektivitě lze sice pochybovat, což nemění nic na skutečnosti, že všechny akce znamenaly významnou investici času. Na základě sondy v kravařské škole lze uvést, že mezi školními roky 1947/1948 a 1948/1949 se rozsah těchto aktivit zvýšil z 9 na 18 hodin, tzn. na dvojnásobek, a následujícího roku 1949/1950 o dvě třetiny na 29 hodin.1663 S postupem let nicméně začalo množství volného času narůstat. Do roku 1956 trval pracovní týden čtyřicet osm hodin, posléze čtyřicet šest a po roce 1968 byl omezován na čtyřicet hodin, rozdělených do pěti pracovních dnů, každý po osmi hodinách.1664 Nominální omezování pracovního týdne bylo sice nejviditelnějším, nicméně jen jedním

1659 NA, f. GS ÚV KSČ, sv. 104, arch. j. 679 – Zápis z porady s vládními zmocněnci dne 7. 9. 1945. 1660 Pro komunistický režim totiž jeho nadbytek představoval potenciální nebezpečí. Navíc režimní ideologie prosazovala přesun jeho trávení z rodinného prostředí do kolektivu a byly proto realizovány tzv. „vyšší formy odpočinku“. M. FRANC – J. KNAPÍK, „Na člověka najíždíme další čtvrtletí“, SD 17, 2010, č. 4, s. 613-640. Dále též: TÍŽ, Volný čas v českých zemích 1957-1967, Praha 2013, 573 s. 1661 „Dělníci místo nedělního odpočinku […] v kruhu rodiny jsou přetíženi nutnými návštěvami s účastí na různých schůzích a poradách /rada a plénum MNV, hasiči, Sokol, KSČ, včelařský spolek [atd.]/, neboť organizační život všech těchto institucí čeká na nedělní návrat dělnictva; pak ovšem 3-4 schůze každou neděli jsou pravidelným – za dané situace však zřejmě nezdravým jevem.“ Citováno podle: TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 1662 Zatímco zaměstnanci 4,3 hodinami. Velké rozdíly byly mezi pohlavím. Rozsah volného času žen byl výrazně nižší a činil 2,1, respektive 2,3 hodiny, o nedělích byl rozdíl ještě patrnější. Šetření rovněž ukázalo, že nejmenším rozsahem volného času disponovali členové JZD; přes léto ve všední den se jednalo jen o 2,5 hodin u mužů a 1,4 hodin u žen. Jiří BEZOUŠKA – Josef VYTLAČIL, Šetření o volném času obyvatelstva v Československu, Demografie 5, 1963, č. 4, s. 327. 1663 Jedná se o příklad kravařské střední (dříve měšťanské) školy. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 150. Přitom Kravaře nebyly v žádném případě výjimkou, jednalo se o běžný a rozšířený jev. V roce 1950 se v okrese Hlučín účastnilo sběru mandelinky bramborové celkem 1162 žáků a učitelů (tj. asi 14,5 % školní mládeže), kteří odpracovali 10 333 hodin, tj. necelých devět hodin na osobu. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 747, inv. č. 456 – Hlášení o brigádách socialistické soutěže z jednotlivých obcí (prosinec 1950). 1664 Akční program Komunistické strany Československa, s. 44-47. 275


aspektem; svůj nezanedbatelný význam mělo totiž snižování přesčasové práce.1665 V této době se též stabilizovala pracovní doba v zemědělství a zaváděním pravidelného rytmu se přiblížila práci v průmyslu. Reflexe změn životního stylu je v dobových pramenech jen obtížně dohledatelná. Kronikář ji na počátku padesátých let zachytil následujícími slovy: „Mladí manželé dostávají většinou byty v sídlištích v Ostravě, mnozí si vystavěli domy v obci. Život mladých manželů je jiný jako v minulosti. Oba pracují, kulturně se vyžívají, dovolenou tráví v přírodě, pěstují se motovýlety, zájezdy se zaměstnanci, mnozí jezdí i do zahraničí. Mladí lidé se dobře oblékají, navštěvují pravidelně divadla a kina. // Mnoho mladých studuje a doplňuje si kvalifikaci.“1666 Lze se však oprávněné domnívat, že se jednalo spíše o ideál, než o realitu. Koneckonců ve druhé polovině čtyřicátých a v padesátých letech lze zaznamenat množství zmínek o tom, jakým způsobem byl skutečně volný čas využíván. V tomto směru byly rozšířeny dva hlavní způsoby trávení volného času. Jednalo se o „tradiční hospodské formy zábavy“ a účast na náboženských úkonech.1667 Jako značně problematický byl na Hlučínsku pociťován alkoholizmus.1668 Jeho nadměrná konzumace byla záležitostí celospolečenskou a týkala se všech věkových vrstev mužské společnosti, mj. i z důvodu benevolence k návštěvnosti hospod ze strany mládeže.1669 Decizní sféra se sice snažila různými prostředky omezit návštěvy restauračních zařízení, častá a nezvyklá opatření však svědčí o jejich nevalném úspěchu.1670 Od šedesátých let mizí o tomto jevu zmínky, absenci zpráv nelze jednoznačně považovat za zánik tohoto fenoménu. Je možno nicméně uvažovat, že i na Hlučínsku se rozšířily formy trávení volného času, jaké představovaly tramping a chataření,1671 avšak vzhledem k převažujícímu způsobu bydlení v rodinných domech je velmi pravděpodobné, že se týkaly pouze obyvatel bytových (a panelákových) domů Dolního Benešova a Hlučína. Značná část volného času i v pozdějších letech připadala na činnost v některých spolcích, zejména sportovních. Oblibu si získaly kolektivní sporty, z nich 1665 Kupříkladu v dole Vítězný Únor v Přívoze došlo v roce 1971 k omezení práce v nepracovních dnech o 27,6 % oproti předchozímu roku, v roce 1972 již o 75,4 % oproti roku 1970; současně ročně klesal rozsah přesčasové práce v průměru o 2,5 %. J. BOLCEK (ed.), 10 let národního podniku, s. 11-12. 1666 AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 454. 1667 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku; A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 134. 1668 Ten měl i své profesní rozšíření, především v řadách zedníků. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 1669 O alkoholizmu např.: G. KOŘENÝ (ed.), Dnešní Hlučínsko, Opava 1924, s. 47-48. 1670 Kupříkladu MNV v Koutech zakázal v roce 1950 hrát na veřejných místech karetní hry. A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 122. 1671 Z literatury věnující se využívání volného času zejm.: Paulina BREN, Weekend Getaways: The Chata, the Tramp, and the Politics of Private Life in Post-1968 Czechoslovakia, in: David CROWLEY – Susan E. REID, Socialist Spaces, Oxford – N. Y. 2002, s. 123-140; M. FRANC – J. KNAPÍK, Průvodce… I, s. 170, 375-377. V roce 2013, těsně před dokončením této práce, vyšla syntéza o dějinách volného času z pera obou výše uvedených autorů. I přes nemožnost zakomponovat její závěry, uvádí se alespoň její citace: TÍŽ, Volný čas v českých zemích 1957-1967, Praha 2013, 573 s. 276


především fotbal.1672 V rámci kulturního vyžití byla nejdostupnější kina, o ta však, vzhledem k nevelké nabídce filmů, panoval jen omezený zájem. Přitom v roce 1978 bylo na Hlučínsku celkem jedenáct kin, která měla dohromady kapacitu 2727 míst.1673 Další možnosti poskytovaly kulturní domy a utvářející se muzejnictví. V roce 1970 bylo otevřeno Muzeum ostravské operace v Kravařích a plánovalo se zřízení hornického muzea na místě bývalého dolu Anselm (realizováno v roce 1996).1674 Význam obou institucí není na místě nějak přeceňovat a to i přes úctyhodný počet návštěvníků. Pro ilustraci se uvádí, že kravařské muzeum navštívilo v roce 1981 celkem 67 000 osob, včetně zahraničních delegací.1675 Určujícím rysem hlučínské společnosti bylo její silné náboženské založení. V tomto směru ani nastolení komunistického, ze své podstaty ideově ateistického režimu situaci nezměnilo. Dokládají to mj. údaje ze sčítání lidu z roku 1950, podle nichž bylo v okrese Hlučín pouze 143 osob bez náboženského vyznání.1676 Přitom většině obcí byl ateizmus naprosto cizí. Téhož roku byl kupříkladu podle zprávy MNV v Koutech v obci pouze jeden ateista.1677 Celá řada dalších, výhradně však ojedinělých zmínek podává svědectví o kvalitativním aspektu religiozity, tj. o intenzitě náboženského prožívání. Předně se jedná o vztah k církevním obřadům. Zrušením církevních matrik staly se občanské sňatky povinné, nicméně velká část novomanželů byla poté sezdána ještě jednou v kostele. Stranické orgány tento jev sice nevítaly, neměly mnoho možností jak jej omezit. Vždyť koneckonců i místní členové komunistické strany lpěli na náboženských zvycích.1678 Výhradně civilní sňatek, který byl v roce 1950 uzavřen v Dolním Benešově, byl tak

1672 Srovnej: Jindřich SMOLKA, Historie kopané na Hlučínsku, Kravaře 1998, s. 91-165; Herbert STOKLASA, Kopaná v Kravařích 1921-2003, Kravaře 2003, s. 151-211. Též: J. DROZD a kol., Almanach z historie, s. 70-82. 1673 SOkA Opava, f. ONV Opava 1976-1990, kart. 221, inv. č. 124 – Koncepce rozvoje měst a obcí okresu Opava do roku 1990. 1674 Cesta od dolu Anselm, jako integrální součásti OKD, k hornickému muzeu, byla dlouhá a náročná; smlouvě o výstavbě Hornického muzea, uzavřené v září 1987 mezi generálním ředitelstvím OKD a městem Ostravou, předcházelo osm let vyjednávání, během kterého bylo nutno získat souhlas ministerstva kultury a ministerstva paliv a energetiky. J. NOUŠOVÁ, Muzeum hlubinného dolování na dole Eduard Urx v Ostravě, in: Jaromír KALUS (ed.), Tvorba muzejních expozic a výstav, Opava 1981, s. 108-109; Pravomil VOKŘÍNEK, Z historie hornického muzea v Ostravě, Zpravodaj. Klub genealogů a heraldiků Ostrava, č. 32 [1988], s. 22. Dále k muzeu viz: Uhelné hornictví, s. 485-492; P. VOKŘÍNEK, Po stopách historie Hornického muzea v Ostravě, in: Ostrava 17, Ostrava 1995, s. 251-254. 1675 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 226-227. 1676 Tento údaj byl s výrazným odstupem nejnižší ze všech okresů Ostravského kraje. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2386, sign. 132.2 – Sčítání lidu, kraj Ostrava – okres Hlučín. 1677 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 134. 1678 Tato okolnost nebyla neznámá. Projednávala se kupříkladu na schůzi pléna OV KSČ na podzim 1957. V rámci diskuze zazněla kritika toho, že i děti funkcionářů chodí do náboženství. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 4, inv. č. 26 – Zápis ze schůze pléna OV KSČ v Hlučíně ze dne 27. 9. a 11. 10. 1957. Též: M. MEČIAR, Sociální identity, s. 80. 277


výjimečnou událostí, že jeho průběh vysílal obecní rozhlas.1679 Podstatně vyšší byl jejich počet v Hlučíně, kde byl již v roce 1948 každý pátý pár oddán na národním výboru.1680 Výmluvná je v tomto směru událost z roku 1949 v Kravařích. Tehdy se ve stejný den konala režimní oslava i náboženský obřad. Zatímco první akce, oslav narozenin V. I. Lenina, se zúčastnilo 21 osob, druhé, misijního kázání, 500 osob, tj. zhruba desetina celé farnosti.1681 Běžná praxe, přesouvání termínů režimních slavností, především těch, kterých se účastnila mládež, tak, aby kolidovaly s náboženskými úkony, sice mohla způsobit „zlou krev“, zůstala však bez hlubších následků. O tom svědčí údaje z pozdější doby. V souvislosti s liberalizací poměrů v roce 1968 výrazně stoupla návštěvnost výuky náboženství.1682 Vůbec nejvyšší byla v Kobeřicích, kde ve školním roce 1967/1968 dosáhla hodnoty 93,6 %. Po roce 1968 docházka kulminovala a ve většině obcí přesáhla 80 %. Pouze v průmyslových obcích, jakými byly Dolní Benešov, Hlučín a Petřkovice, byla návštěvnost výrazně nižší (vůbec nejnižší byla ve škole v Hlučíně na sídlišti OKD, kde činila pouze 13,1 %). Koncem šedesátých let došlo rovněž k nárůstu návštěvnosti bohoslužeb. Stejný vývoj opisovala i atraktivita náboženských obřadů, jakými byly církevní křty, svatby a pohřby.1683 Období Pražského jara prokázalo, že náboženství představuje i po dvaceti letech po únoru 1948 důležitý aspekt v životě hlučínských obyvatel. V následujících letech sice návštěvnost bohoslužeb i výuky náboženství opadala, tento jev nelze jednoduše interpretovat jako symptom skutečné sekularizace.1684 Z dlouhodobého hlediska však musely restrikce, ať už explicitní, či potenciální, vést k oslabení vztahu k náboženství a k církvi; v neposlední řadě i proto, že region zasahovaly 1679 Lze však uvažovat o materiálních motivech civilního sňatku, neboť od MNV oba novomanželé dostali rozhlasový přijímač. SOkA Opava, f. MNV Dolní Benešov, inv. č. 82 – Kronika obce, s. 92. 1680 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, s. 149. Dále lze uvést, že ještě v roce 1961 opakovalo v Petřkovicích církevní obřad kolem 25 % párů. AMO, f. MNV Petřkovice, inv. č. 26 – Kronika obce, s. 453. 1681 D. JANÁK, Politické strany a masové organizace na Ostravsku po únoru 1948, ČSM-B 40, 1991, č. 2, s. 175. 1682 Ke konci šedesátých let režim věnoval více pozornosti otázce religiozity. Výsledky provedeného sociologického výzkumu umožňují srovnat míru religiozity v rámci Severomoravského kraje, avšak v případě Hlučínska se omezuje na vcelku banální konstatování, že „přežitky minulosti“ (v tom i religiozita) jsou zde stále aktuální. ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 22, inv. č. 12 (složka Okres Opava). Za zmínku stojí sociologický výzkum religiozity z roku 1967, který proběhl v Severomoravském kraji: Erika KADLECOVÁ, Sociologický výzkum religiozity Severomoravského kraje, Praha 1967, s. 197. 1683 Kromě záležitosti výslovně náboženských nelze nevidět i latentně přítomný aspekt protestu, kterým mohla být motivována účast na mších. ZAO, f. KV KSČ Ostrava, kart. 22, inv. č. 19 – Informační materiál pro zasedání pléna OV KSČ v Opavě (1973). 1684 A jsou to opět Kravaře, které poskytují vhled do religiozity obyvatel. Protože náboženské aktivity nemohly být uskutečňovány oficiálně, byla jejich organizace formálně zastřešena Českým svazem ovocnářů. Pod záminkou exkurze do pivovaru byl totiž vypraven autobus dobrovolníků, kteří se účastnili poutě do Červené Vody (okres Ústí nad Orlicí). Velmi rozšířeným a hojně navštěvovaným obřadem zůstávalo biřmování. V roce 1971 se v Kravařích nechalo biřmovat 1460 osob; zváží-li se skutečnost, že celkový počet farníků činil 5652, jedná se o účast nadmíru vysokou. H. STOKLASA, Kráčeli cestou dlouhou, Kravaře 2006, s. 169-171. 278


trendy, které neměly s existencí (post)totalitního režimu nic společného (urbanizace, změna životního stylu atd.). O tom, že význam religiozity pomalu, leč postupně slábl, svědčí výsledek cenzu z roku 1991. Tehdy 15,9 % obyvatel Hlučínska prohlásilo, že jsou bez vyznání.1685

4.3.3 Zdravotnictví a zdravotní situace Jako následek druhé světové války se na Hlučínsku rozšířily infekční choroby (viz kap. 2.4). S postupujícími lety však jejich počet neklesal, ale paradoxně narůstal. Obzvláště tuberkulóza představovala značný problém.1686 Zatímco v roce 1946 bylo v okrese Hlučín evidováno 130 případů tuberkulózy, v roce 1948 už 450. Pokles nastal až následujícího roku, kdy bylo hlášeno 196 případů. V roce 1950 si pak v okrese Hlučín vybrala 36 lidských životů, v roce 1954 dalších 21.1687 Její výskyt nebyl tedy po celá padesátá léta nijak výjimečný, zmínky o nakažených touto nemocí lze datovat nejméně do poloviny šedesátých let.1688 Naopak v případě ostatních infekčních nemocí, tyfu a paratyfu, spály a záškrtu, nastal pokles již během druhého poválečného roku, a to ze 124 případů v roce 1946 na asi 19 roku 1949.1689 Dlouhotrvající výskyt infekčních chorob byl z části důsledkem tristního stavu zdravotnických zařízení. Vždyť 50 000 obyvatelům poskytovalo v letech 1945 a 1946 zdravotní péči pouze 11 lékařů, 3 lékárníci (v Hlučíně, Kravařích a v Petřkovicích) a 24 porodních asistentek.1690 Jedinou nemocnicí na Hlučínsku byla hornická nemocnice v Petřkovicích, která však byla velmi citelně dotčena válkou. V roce 1950, poté, co byl její provoz stabilizován, disponovala 110 lůžky, měla 6 lékařů a 17 ošetřovatelů. Následujícího roku však byla spojena s nemocnicí pro Ostravu I.1691 Druhou institucí byla Zemská nemocnice a cho-

1685 Výsledky sčítání současně poukazují na geografické rozložení religiozity. Ta byla nejvyšší u ryze zemědělských obcí, nižší u obcí v blízkosti Ostravy a v rámci pohraničí. Ve všech případech však byly ve srovnání s českými zeměmi údaje nadprůměrně vysoké. Nejvíce věřících bylo v obci Bohuslavice, 95,4 %, vůbec nejméně v městě Hlučín, 71,9 %, v Sudicích a Třebomi činila 78,5 %, respektive 88,3 %. Koneckonců nejvyšší míra religiozity byla zaznamenána u okresů Opava (67,0 %) a Vsetín (66,4 %), což je výrazně méně než na Hlučínsku (84,1 %). Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, Opava 1992, tab. č. 202, s. 36-37; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město, Ostrava 1992, tab. č. 202, s. 35; V SRB, 1000 let, s. 163. 1686 Dále viz: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 731, inv. č. 679 – Přípis ONV v Hlučíně ze dne 20. 12. 1947. 1687 Údaj pro rok 1950: ZSÚS 31, 1950, č. 20-22, řada D, č. 4-6. Údaj pro rok 1954: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1081, inv. č. 980 – Zápis ze schůze rady ONV v Hlučíně ze dne 22. 1. 1954. 1688 Hana ZAGOROVÁ – Michaela ZINDELOVÁ, …než to zapomenu, Praha 1996, s. 38-40. 1689 ZSÚS 30, 1949, č. 95-96, řada J, č. 4-5; ZSÚS 31, 1950, č. 6-7, řada J, č. 1-2. 1690 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 397, inv. č. 216 – Evidence porodních asistentek (1945-1949); TAMTÉŽ, kart. 397, inv. č. 217 – Seznam lékárníků (1945-1946). 1691 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2372, sign. 114 – Závodní zdravotní střediska. 279


robinec v Hlučíně.1692 Instituce však po válce prodělala řadu změn, které paralyzovaly její činnost. Potýkala se především s nedostatkem vyškoleného personálu, v důsledku čehož bylo ještě v roce 1946 využíváno jen jedné třetiny kapacity nemocnice.1693 Vzhledem k tomu, že Hlučínsko se nacházelo v blízkosti tří nemocnic prvního řádu (Bohumín, Opava a Ostrava), rozhodla ostravská expozitura o zrušení hlučínské zemské nemocnice.1694 Počínaje 15. březnem 1947 zůstala v provozu pouze jako chorobinec a starobinec.1695 OSK v Hlučíně proto v květnu 1946 navrhla s platností od 1. ledna 1947 vybudovat v Hlučíně Okresní lůžkové ambulatorium. V této poliklinice měli ordinovat dva praktičtí lékaři a jeden dentista a v omezeném režimu i další čtyři specialisté (internista, gynekolog, pediatr a oční lékař). Vzhledem k této změně prošla budova nemocnice rekonstrukcí, během které byla celková kapacita rozšířena na 92 lůžek. Avšak nedbalý přístup hlučínského okresního orgánu zapříčinil, že ambulatorium nebylo zřízeno. Až zásah expozitury ZNV v Ostravě situaci změnil. Dne 25. května 1947 byl na základě zákona č. 49/1947 Sb.1696 v budově zrušené nemocnice zřízen Okresní Ústav národního zdraví (OÚNZ).1697 V roce 1948 měl ústav 16 oddělení, v nichž bylo vyšetřeno celkem 45 300 osob, tj. v průměru skoro každý obyvatel hlučínského okresu.1698 Mimo uvedené existovalo na Hlučínsku ještě několik dalších zařízení, o jejichž činnosti však chybí bližší údaje. Jednalo se o nadační ústav děkana Richtera a chudobinec, a dvě nadace, zřízené Rothschildy ještě před první světovou válkou, Anselmova nadace a Charlottenstift;1699 obě posledně jmenované však s největší pravděpodobností byly záhy zrušeny. Během roku 1945 byl dále ustaven místní odbor Masarykovy ligy proti

1692 Hlučínska nemocnice náležela do zdravotnické instituce 3. řádu, tzn., že byla charakterizována jako špatně vybavená, buď s jedním, nebo žádným odborným lékařem. 1693 V této souvislosti by bylo vhodné uvést i skutečnost dokreslující postoj správních úřadů k této instituci. V květnu 1945 byl MNV v Hlučíně jmenován správcem nemocnice Arnošt Kindurn, který se však správě mohl věnovat pouze ve volném čase po práci, neboť byl zaměstnán jako dělník na jámě Anselm. O způsobu vedení nemocnice vypovídá krátká zpráva: „Dřívější správě tohoto léčebného ústavu nebylo známo, zda provoz zemské nemocnice a chorobince v Hlučíně potrvá déle, než do konce roku 1946, […]. // Nepožádalo tudíž nikdy o jakoukoliv státní podporu, zdravotní přirážku, neb provozní zálohu […].“ Citace podle: ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 664, inv. č. 608 – Zpráva o činnosti zemské nemocnice a chorobince v Hlučíně za rok 1946. 1694 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 3. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 17. 12. 1947. 1695 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 664, inv. č. 608 – Zpráva o činnosti zemské nemocnice a chorobince v Hlučíně za rok 1946. 1696 Zákon ze dne 19. března 1947 o poradenské zdravotní péči č. 49/1947 Sb., částka 25. 1697 SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města, rok 1947, s. 133. 1698 TAMTÉŽ – Kronika města, rok 1948, s. 153-154. Avšak statistika zachytila k roku 1948 v okrese Hlučín pouze jeden léčebný ústav, kterým během roku 1948 prošlo celkem 2594 pacientů. Evidentně se tedy jednalo o petřkovickou nemocnici. ZSÚS 30, 1949, č. 18-20, řada J, č. 1-3. 1699 1945.

SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 956, inv. č. 760 – Zápis na pamětnou ze dne 5. 10.

280


tuberkulóze1700 a Československý Červený kříž. V rámci Červeného kříže1701 bylo zřízeno jedno samaritánství, ošetřovatelská služba a dvě záchranné stanice, jedna v Hlučíně a druhá v Kravařích.1702 V neposlední řadě část zdravotní péče zastávaly kláštery, které se nacházely v Kravařích, Ludgeřovicích a v Sudicích; ohledně kravařské instituce je známo, že pečovala o několik nemohoucích pacientů umístěných přímo v budově kláštera.1703 Rozsah zdravotní péče zdaleka nedostačoval potřebám. V reakci na tento stav se rozšířila nelegální praxe. Podle zprávy z ledna 1946 ordinovalo na Hlučínsku pět německých lékařů (v obcích Bolatice, Hať, Hlučín, Kravaře a Šilheřovice), kteří si nechávali platit naturáliemi.1704 S největší pravděpodobností nebylo proti nim zasahováno, ojedinělá zmínka totiž hovoří o tom, že jejich praxe byla „trpěna“.1705 V krajském srovnání patřil okres Hlučín společně s okresem Český Těšín k oblastem s velkými nedostatky ve zdravotní péči. V přepočtu na obyvatele a ordinační hodiny byl v roce 1949 rozsah poskytované péče oproti průměru Ostravského kraje poloviční1706 a ještě následujícího roku se nedostávalo 22 lékařů.1707 Navíc vyčleněním Petřkovic a tamní nemocnice do okresu Ostrava zůstal okres Hlučín, jako jediný v Ostravském kraji, zcela bez nemocničního zařízení, a ani výhledové plány nepočítaly se zřízením samostatné okresní nemocnice.1708 Negativně se muselo projevit i zrušení klášterů, především vzhledem k ošetřovaným osobám, a transfer, během něhož byli odsunuti i nelegálně praktikující němečtí lékaři. Tento stav byl zřejmě důvodem, proč došlo na přelomu čtyřicátých a padesátých let k výraznému rozšíření OÚNZ. V roce 1949 disponoval ústav šesti ambulatorii, v roce 1700 [A.] LUŇÁČEK, Několik zpráv o zdravotním stavu, s. 43-45. 1701 Pomáhal při rozdělování zásilek šatstva, stravy a hygienických potřeb. Do jeho agendy spadalo i pátrání po ztracených osobách. Antonín KUBÁLEK, Úkoly spolu Čs. Červeného kříže v Hlučíně, in: Krajem za Opavicí, s. 30-32. 1702 O nárůstu její agendy svědčí fakt, že mezi lety 1948 až 1950 stoupl počet pacientů ošetřovatelské služby z 21 na 217 a počet návštěv lékařů v rodinách ze 103 na 2762. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 447 – Plánování referátu ONV – malý pasport (konec r. 1950, poč. r. 1951). 1703 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 137-139; M. MEDKOVÁ, K likvidaci ženského kláštera v Kravařích, VL 28, 2002, č. 2, s. 18-20. 1704 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 397, inv. č. 217 – Přípis ZNV, exp. Ostrava ze dne 23. 1. 1946; ZAO, f. KV NF Ostrava, kart. 55, inv. č. 97 – Přípis OAV NF v Hlučíně ze dne 10. 5. 1948. 1705 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 731, inv. č. 679 – Přípis ostravské expozitury ZNV. 1706 Na 10 000 obyvatel připadalo v okrese Hlučín v jednom týdnu 112 hodin lékařské péče, v okrese Český Těšín se jednalo o 108 hodin, zatímco v Ostravském kraji činil rozsah 215 hodin. ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2372, sign. 114 – Plán výkonů ambulantních zdravotnických zařízení. Nicméně situace ve zdravotnictví byla napjatá v celém Ostravském kraji, kupříkladu v roce 1949 se ve zdravotnictví nedostávalo přes 886 pracovních sil. ZAO, f. KV NF Ostrava, kart. 29, inv. č. 35 – Zápis ze 4. plenárního zasedání KNV v Ostravě dne 30. 12. 1949. 1707 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 447 – Plánování referátu ONV – malý pasport (konec r. 1950, poč. r. 1951). 1708 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2372, sign. 114 – Komentář k návrhu plánu výkonů na r. 1952 ve zdravotnictví. 281


1950 již dvanácti. Nové zdravotnické zařízení bylo v roce 1952 ustaveno v Chuchelné. Tamní budova zámku byla adaptována na rehabilitační ústav. Zařízení bylo původně určeno zaměstnancům OKD, později ale sloužilo pacientům z celého Československa.1709 V této době byla v okrese Hlučín zřízena i okresní hygienicko-epidemiologická stanice, do jejíž náplně spadalo vyšetřování osob na bacilonosičství, zdravotní osvěta a hygienická kontrola.1710 Institucionální rozvoj zdravotnictví byl doprovázen růstem počtu odborných zdravotníků. V roce 1950 se v okrese Hlučín nacházeli tři obvodní lékaři (každý na třetinový úvazek),1711 ale o rok později již sedm1712 a v roce 1954 deset. V rámci celého Hlučínska (včetně petřkovické nemocnice) vzrostl počet lékařů mezi roky 1950 a 1953 ze 14 na 39.1713 Koncem roku 1956 došlo v okrese k rozšíření počtu obvodních lékařů na jedenáct. Tímto byl jejich stav naplněn a výhledově se začalo uvažovat o redukci počtů obvodů na devět, přičemž každý měl mít dva až pět tisíc obyvatel.1714 V roce 1957 tak bylo v okrese Hlučín celkem 22 lékařů a 4 dentisté.1715 O stoupající dostupnosti péče svědčí fakt, že všechna zařízení vykazovala narůstající návštěvnost. V roce 1955 ošetřili lékaři celkem 242 607 pacientů, tzn. v průměru každého obyvatele okresu Hlučín asi pětkrát.1716 Za kvantitativním růstem se nicméně skrývalo i nadále množství nedostatků. V řadě oblastí byla dostupnost péče značně omezená, kupříkladu ženské ambulatorium ordinovalo pouze tři hodiny týdně. Gynekologie nebyla jediným strádajícím oborem. Vždyť ještě v roce 1958 byla situace v okrese Hlučín shledána jako nedostačující. Možnosti nápravy se spatřovaly především ve výstavbě nové nemocnice a generální opravě zdravotního střediska v Hlučíně. Realizace těchto opatření se jevila o to naléhavější, že hy1709 SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 78 – Sedmnáct let socialistické výstavby Hlučínska (1965); Dvacet let úspěšné práce, NO, 6. 10. 1972, s. 4. Plány na přetvoření zámku ve zdravotnické zařízení se datují již do poválečných let. OPM v Hlučíně navrhovala přetvořit zámek v celoroční školní ozdravovnu. J. BÁRTEK, Péče o mládež, s. 26. 1710 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1208, inv. č. 1112 – Rozbory o rozvoji a plnění plánu zařízení zdravotnických služeb ze dne 25. 1. 1955. 1711 TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 447 – Plánování referátu ONV – malý pasport (konec r. 1950, poč. r. 1951). K OÚNZ blíže viz též: TAMTÉŽ, kart. 1208, inv. č. 1116 – Zápis o prověrce nařízené zdravotním odborem rady KNV v Ostravě ze dne 7. 9. 1957; TAMTÉŽ, kart. 1208, inv. č. 1116 – Zpráva o průběhu efektivnosti a její prověrce v Okresním ústavu národního zdraví v Hlučíně ze dne 10. 10. 1958. 1712 TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu ze dne 6. 9. 1951. 1713 ZAO, f. KNV Ostrava I-dodatky, kart. 2372, sign. 114 – Zdravotní střediska. 1714 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1208, inv. č. 1112 – Rozvoj zdravotnictví ve volebním období od roku 1954 do konce roku 1956; TAMTÉŽ, kart. 1208, inv. č. 1114 – Předběžný návrh na rozdělení zdravotních obvodů v okr. Hlučín (nedatováno, zřejmě 1957). Návrhů na rozdělení okresu Hlučín na zdravotní obvody však bylo více. Od varianty se 7 zdravotnickými obvody až po variantu s 12 obvody. 1715 TAMTÉŽ, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění hospodářského plánu rozvoje okresu Hlučín ze dne 23. 2. 1957. 1716 TAMTÉŽ, kart. 1208, inv. č. 1112 – Rozvoj zdravotnictví ve volebním období od roku 1954 do konce roku 1956. 282


gienické podmínky na Hlučínsku zůstávaly nízké; nejzávažnější problém představovala závadnost studní a absence odborného dezinfektora v okrese.1717 Nová vlna investic do zdravotnictví byla provedena na konci šedesátých let a v průběhu let sedmdesátých. Během nich došlo k výstavbě řady zdravotnických středisek. Komplikace však přineslo opětovné přičlenění Petřkovic k Ostravě. Nově bylo potřeba zajistit péči pro obyvatele okolních obcí, neboť ti již nemohli využívat služeb hornické nemocnice. Po této změně, v roce 1978, bylo na Hlučínsku třináct zdravotnických středisek. Každé bylo koncipováno tak, aby poskytovalo základní lékařskou péči, tj. disponovalo ordinaci praktického lékaře, pediatra a zubaře, případně i dalších specialistů (oční apod.). Z tohoto důvodu byla střediska budována v sídlech místního významu, aby byla dostupná i obyvatelům okolních obcí. Tato střediska zaměstnávala dohromady 66 odborných pracovních sil, z nichž bylo 47 lékařů. Mezi nimi mělo výjimečné postavení středisko v Hlučíně, které poté, co bylo přetvořeno v městskou polikliniku, mělo 28 odborníků.1718 Dohromady bylo v roce 1975 vyšetřeno na Hlučínsku 513 150 pacientů, tzn., že každý obyvatel byl vyšetřen takřka desetkrát.1719 Nedostatečný byl nicméně nadále počet lékáren, na celém Hlučínsku se nacházely pouze čtyři.1720 Negativně se na zdravotní úrovni obyvatelstva, bez možnosti dohledat zprávy o konkrétních následcích, podepisovala devastace životního prostředí. Exhalacemi z ostravských závodů bylo zasahováno zejména východní Hlučínsko, ale zdroje znečištění se nacházely přímo v regionu (závod v Chuchelné). Kromě toho krajinu, zejména pak její vodstvo, kontaminovala zemědělská výroba, která ve stále větší míře používala chemická hnojiva.1721 Od přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla pozornost věnována i ochraně přírody, na úseku environmentalizmu však bylo vykonáno jen nemnoho.1722

4.3.4 Školství a vzdělanost Pokud se uváží, že úroveň vzdělání byla produktem (výhradně, nebo z větší části) stavu a rozsahu školství, nutno konstatovat, že vzhledem k podmínkám muselo na Hlučínsku nutně zůstat na nízkém stupni rozvoje. V roce 1945 totiž došlo k zásadnímu zvratu. Německé školství, které se v období první republiky prolínalo s českým a které bylo po roce 1938 povoleno jako výhradní, bylo totiž zcela nahrazeno českým. To současně 1717 TAMTÉŽ, kart. 1208, inv. č. 1111 – Elaborát „Zdravotnictví“ (nedatováno, 1958). 1718 Výstavba hlučínské polikliniky začala na podzim roku 1968. SOkA Opava, f. MěstNV Hlučín – Kronika města II, rok 1968, s. 215. 1719 Petr CWIK, Zdravotnictví v hlučínské oblasti, NO, 8. 10. 1976, s. 5. 1720 V obcích Dolní Benešov, Hlučín, Chuchelná a v Kravařích. SOkA Opava, f. ONV Opava 1976-1990, kart. 221, inv. č. 124 – Koncepce rozvoje měst a obcí okresu Opava do roku 1990. 1721 TAMTÉŽ, kart. 89, inv. č. 88 – Generel rozvoje okresu Opava do roku 2000 (březen 1988). 1722 Na počátku osmdesátých let nacházelo se na území Hlučínska sedm lokalit s různým stupněm chráněnosti. Jednalo se o pět státních přírodních rezervací, konkrétně o lokality Hněvošický háj, Černý les I a II, Dařanec a Zábřežské louky, a o dva chráněné přírodní výtvory, o Odkryv v Kravařích a o Landek. Jejich celková výměra činila 139,9 ha. ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská regionální aglomerace (1983). 283


znamenalo, že beze zbytku byl vyměněn učitelský sbor; nedostatek kvalifikovaných sil vedl okamžitě k deficitu učitelů. Charakteristickým rysem hlučínského školství byl fakt, že drtivá většina místních učitelů nepocházela z Hlučínska. Příčin bylo několik. Kromě politických to byla především skutečnost, že důsledná znalost spisovné češtiny, včetně adekvátního vzdělání,1723 byla mezi místním obyvatelstvem spíše vzácná. Okamžitá změna vyučovacího jazyka pak s sebou přinesla komunikační problémy, neboť žáci nebyli schopni porozumět českému výkladu.1724 Obnovu českého školství ve školním roce 1945/19461725 komplikovala též míra devastace školních budov v průběhu bojů.1726 Na Hlučínsku se po roce 1945 nacházelo několik typů škol. Střední školství zastupovalo hlučínské gymnázium, základní školství měšťanské a obecné školy a nejnižší stupeň pak školy mateřské. V Hlučíně se nacházelo jediné gymnázium na celém Hlučínsku. Jakožto reálné gymnázium poskytovalo vzdělání v osmi postupných ročnících. Přes vysokou míru fluktuace studentů zůstávalo středoškolské studium spíše chlapeckou záležitostí (chlapci představovali více než dvě třetiny studentů).1727 Základní školství bylo obnoveno během prvního poválečného školního roku, a to v předmnichovském rozsahu (v prvním školním roce mělo jen o šestnáct tříd méně). Na Hlučínsku se nacházelo 11 měšťanských škol, tzn. zhruba ve třetině obcí, a 40 škol obecných, tzn. zpravidla v každé obci. Výše uvedený nedostatek personálního obsazení lze ilustrovat na datech za školní rok 1945/1946. Tehdy připadalo na jednoho učitele měšťanské školy 34,5 žáků, na učitele v obecné škole 41,7. V následujícím školním roce se jednalo o 21,5, respektive 31,9. Výrazné snížení během jednoho roku indikuje stabilizaci školství, především po personální stránce. Naopak obnova mateřského školství probíhala obtížně, školky byly postupně 1723 Tím lze vysvětlit nízký počet hlučínských rodáků nejen ve školství, ale i mezi úřednictvem. SOkA Opava, f. OV KSČ Hlučín, kart. 26, inv. č. 77 – Týdenní hlášení OV KSČ Hlučín ze dne 11. 4. 1946. 1724 Neznalost češtiny je nutno v prvé řadě interpretovat nejen jako výsledek německého školství, ale faktu střídání způsobu výuky obecně. Žáci, kteří nastupovali do škol po roce 1938, nejdříve jen velmi obtížně přivykávali německé vyučovací řeči, posléze po roce 1945 stejně obtížně české. Za této situace museli učitelé, chtěli-li, aby jim bylo porozuměno, často ve výkladu přecházet do němčiny. Podle vzpomínek H. Kriegischové. 1725 Školní výuka (německá), která fakticky skončila na přelomu let 1944/1945, byla obnovena až začátkem následujícího školního roku, avšak nikoliv bez zpoždění. Vzhledem k rychlosti obnovy lze se oprávněně domnívat, že v řadě případů byla výuka jenom formální. Vzhledem k jazykovým problémům byly při místních osvětových radách zřizovány tzv. nižší lidové osvětové školy. Osvětová střediska pořádala kurzy, které byly zaměřeny zpravidla na mládež; vyučovala se v nich nejen čeština, ale i další předměty. V okrese Hlučín bylo počátkem roku 1948 devět osvětových středisek. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 4. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 22. 1. 1948. Srovnej dále např.: A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 140, 144. 1726 Ve vesnickém prostředí Hlučínska se totiž násobil vojenský význam školních budov. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 4. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 22. 1. 1948. 1727 ZSÚS 28, 1947, č. 3-4, řada A, č. 1-2; ZSÚS 29, 1948, č. 1-2, řada A, č. 1-2; TAMTÉŽ, č. 139-140, řada A, č. 9-10; J. BÁRTA, Několik poznámek k historii hlučínského gymnázia, s. 62; Z. ŠTĚPÁNEK, Několik poznámek k historii hlučínského gymnázia, s. 34. 284


otevírány až od roku 1946. Na počátku roku 1948 bylo na Hlučínsku již 28 mateřských škol.1728 Tento počet však zdaleka neodpovídal poptávce a každoročně musely být zřizovány tzv. žňové útulky.1729 Strukturu školství doplňovaly školy odborné. Podle údajů československé statistiky byla na Hlučínsku pouze jedna základní odborná škola.1730 Ve stejném školním roce byla však otevřena zimní rolnická škola v Kravařích. Jednalo se o jednotřídní školu, která působila jen krátce a v roce 1951 byla zrušena.1731 Úroveň vzdělání výrazněji neovlivnila ani možnost studovat na českých vysokých školách. Ve školním roce 1946/1947 totiž pouze 34 vysokoškolských studentů pocházelo z okresu Hlučín, což v přepočtu znamenalo vůbec nejnižší údaj ze všech okresů Moravy a Slezska.1732 Krátce po nastolení komunistické moci byl vydán nový školní zákon, který vstoupil v účinnost začátkem školního roku 1948/1949.1733 Obecné školy se měnily na školy národní, školy měšťanské pak na školy střední. V případě národních škol byl počet postupných ročníků zachován, i nadále se jednalo o pět ročníků, střední školy byly o jeden ročník rozšířeny na čtyři ročníky. V řadě aspektů se tedy jednalo o změnu nominální, počet škol se změnil jen nepatrně. Přesto došlo v této době k výraznému poklesu počtu pedagogů, z 284 (1946/1947) na 219 (1948/1949).1734 Nový školní zákon se dotkl i středního stupně školství, osmileté střední školství se jím měnilo na čtyřleté. Ve školním roce 1948/1949 bylo tak na hlučínském reálném gymnáziu 14 profesů a 137 žáků rozdělených do šesti tříd.1735 Po roce 1948 se nicméně začaly ve výuce aplikovat metody užívané při řízení hospodářství. Výuka probíhala na základě celoročních plánů a mezi žáky bylo rozvíjeno „údernické“ hnutí zaměřené na dosažení lepších výsledků v docházce a v prospěchu.1736 Záhy následovala další legislativní změna. Již školní rok 1953/1954 byl organizován podle nového školského zákona.1737 Ekvivalentem základního vzdělání se stalo „základní všeobecné vzdělání“, které bylo povinné pro děti od šesti do čtrnácti let. Toto základní vzdělání poskytovaly jak osmileté střední školy, tak prvních osm ročníků jedenácti1728 Ještě k 31. prosinci 1946 bylo na Hlučínsku pouze 20 mateřských škol. ZSÚS 28, 1947, č. 28-29, řada A, č. 11-12; SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 16, inv. č. 151 – Zápis o 4. veřejné schůzi pléna ONV v Hlučíně dne 22. 1. 1948. 1729 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 138, 143. 1730 ZSÚS 29, 1948, č. 145, řada A, č. 15. 1731 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 151. 1732 ZSÚS 28, 1947, č. 24-27, řada A, č. 7-10. 1733 Zákon ze dne 21. dubna 1947 o základní úpravě jednotného školství (školský zákon) č. 95/1948 Sb., částka 38. 1734 ZSÚS 30, 1949, č. 60, řada A, č. 2. 1735 ZSÚS 30, 1949, č. 79-81, řada A, č. 21-23; Z. ŠTĚPÁNEK, Několik poznámek k historii hlučínského gymnázia, s. 34, 41. 1736 Srovnej např.: A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 148-149. 1737 Zákon ze dne 24. dubna 1953 o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon) č. 31/1953 Sb., částka 18; Vládní nařízení ze dne 7. května 1953 o přeměně dosavadních škol na školy podle nového školského zákona č. 32/1953 Sb., částka 18. 285


letých středních škol. Proces utváření osmiletých škol probíhal tak, že v místech, kde byly podmínky pro jejich zřízení, vznikly sloučením národních a středních škol, 1738jinde působily nadále pětileté národní školy. Dle údajů z února 1957 bylo v okrese Hlučín 35 škol, tj. 22 národních, 12 osmiletých a v Hlučíně jedna jedenáctiletá škola,1739 které měly dohromady 6393 žáků. V těchto školách bylo sice 232 tříd, ale ty měly k dispozici pouze 217 učeben. Pro 30 tříd bylo tudíž zavedeno střídavé vyučování.1740 Soustavu školství na Hlučínsku doplňovaly zemědělské, odborné a zvláštní školy. Na Hlučínsku se nacházelo šest odborných škol (dříve učňovských), které měly 18 oddělení, vyučovalo na nich 46 učitelů a měly celkem 614 žáků, z nichž bylo 241 dívek.1741 O postupujícím rozvoji školství svědčí fakt, že v Hlučíně byla v roce 1952 zřízena lidová škola umění.1742 Rozvoj zaměstnanosti žen a změna životního stylu si vyžádaly rozšíření zcela nové společenské instituce. Jednalo se o mateřské školy a jesle. Obecně lze říci, že v celém Československu zůstával až do počátku padesátých let počet těchto institucí nízký, stejně nízká byla i jejich návštěvnost.1743 V roce 1957 bylo v okrese Hlučín 31 mateřských škol o 35 třídách, do kterých docházelo 1040 dětí (roku 1956).1744 Do konce padesátých let vzrostl počet mateřských škol na Hlučínsku na 38 a vyjma čtyř malých obcí (Bělá, Služovice, Závada, Vrbka) se nacházely ve všech sídlech.1745 To znamenalo, že žňové útulky, tak časté v předchozích letech, nebyly zřizovány vůbec; v roce 1956 byl otevřen pouze jeden a to v Děhylově.1746 Koncem roku 1950 byly v okrese Hlučín zřízeny i stálé jesle. Nejdříve se objevily v Kravařích, posléze i v Hlučíně, Chuchelné a v Třebomi. Jejich kapacita však byla nízká, jedny jesle se mohly starat o 20 až 25 dětí, v roce 1950 poskytovaly péči 108 dětem.1747 Archivní dokumenty nicméně přinášejí ve vztahu k 1738 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 148. 1739 Dřívější gymnázium bylo na základě zákona změněno na jedenáctiletou střední školu. Protože nová škola poskytovala jak vzdělání na základním, tak středním stupni (v postupných posledních třech ročnících, které byly výběrové), v krátké době se počet studentů zněkolikanásobil. Ve školním roce 1954/1955 již dosáhl počtu 699 žáků, rozdělených do 22 tříd. Z. ŠTĚPÁNEK, Několik poznámek k historii hlučínského gymnázia, s. 34, 41 1740 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Rozbor odboru kultury rady ONV v Hlučíně ze dne 13. 2. 1957; A. MAZUR, Školství v kulturně politickém vývoji, s. 247. 1741 ZSÚS 28, 1947, č. 33, řada A, č. 13. 1742 Oldřich DĚDIČ, Deset let lidové školy umění v Hlučíně, NO, 22. 6. 1962, s. 3. 1743 V roce 1948 bylo v Československu 268 jeslí, do kterých docházelo 1,2 % všech dětí patřičné věkové kategorie, a 4664 mateřských škol, do kterých docházelo 3,9 % dětí. D. NEČASOVÁ, „Nahraďme muže…“, s. 377, pozn. 34. 1744 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Rozbor odboru kultury rady ONV v Hlučíně ze dne 13. 2. 1957. 1745 A. MAZUR, Školství v kulturně politickém vývoji, s. 246-247. 1746 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Rozbor odboru kultury rady ONV v Hlučíně ze dne 13. 2. 1957. 1747 TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 447 – Zpráva referátu sociální péče (zřejmě konec r. 1950, poč. r. 1951); TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1096 – Základní orientační přehled okresu ze dne 6. 9. 1951 286


zájmu o tyto instituce ambivalentní svědectví. Existují zmínky jak o poptávce po těchto službách, tak také o nezájmu a nedůvěře ze strany rodičů.1748 Školství nadále zápasilo s nedostatkem pracovních sil. V roce 1958 bylo na Hlučínsku 492 učitelů všech typů škol s celkem 11 033 žáky; na jednoho učitele tak připadalo 22,4 žáků, z toho na základním stupni (tj. osmileté a národní školy) byl tento poměr 23,7 žáků.1749 Fluktuace učitelů na Hlučínsku zůstala i v padesátých letech vysoká. Hlavní příčinou byla skutečnost, že učitelé se rekrutovali výhradně z řad mimohlučínského obyvatelstva (viz kap. 4.2). To znamenalo, že do regionu přicházeli vesměs začínající učitelé, přičemž pro většinu z nich nebyla práce v „pohraničí“ nijak atraktivní. Nezájem podtrhovala i řada nedostatků, která souvisela s jejich povoláním na Hlučínsko. Především nebylo k dispozici dostatečné ubytování, přičemž příchod pedagogů bytovou situaci pouze zhoršoval.1750 Výsledkem byla vysoká míra fluktuace. Tu lze dokumentovat na příkladu Kravař. V letech 1945 až 1953 se na národní (obecné) škole vystřídalo celkem 42 učitelů, a to navzdory faktu, že školní sbor neměl nikdy více než patnáct pedagogů najednou, zpravidla méně.1751 To znamená, že průměrná délka působení jednoho učitele činila asi tři školní roky. Další formu vzdělání, notně selektivní, představovaly osvětové besedy. Ty byly zakládány při národních výborech a jejich cílem bylo rozšiřování všeobecných znalostí, nejčastěji formou přednášek a společenských akcí. Pro představu o rozsahu této aktivity se uvádí, že v roce 1956 bylo v okrese Hlučín uspořádáno 903 přednášek, z toho se 257 se zemědělskou tematikou, a 1563 kulturních a společenských akcí, kterých se zúčastnilo celkem 42 706 návštěvníků. V roce 1956 bylo dále organizováno celkem 21 kurzů s účastí 567 osob. Statisticky se tedy během roku 1956 každý občan okresu zúčastnil alespoň jedné z těchto akcí.1752 O kvalitě přednášek, stejně jako o zájmu ze strany obyvatel, je možno pochybovat. Nedůvěra vůči všem podnikům s vazbou na vládnoucí režim byla totiž na Hlučínsku značná. Do šedesátých let vstupovalo československé školství opět s novým školským zákonem.1753 Základní vzdělání měly poskytovat základní devítileté školy, střední pak odborná učiliště, učňovské školy a střední všeobecně vzdělávací školy. Na základě nového zákona byla jedenáctiletá střední škola v Hlučíně změněna na střední školu, přičemž studium trvalo pouhé tři roky. Počet žáků tudíž poklesl. Zatímco ve školním roce

1748 TAMTÉŽ, kart. 746, inv. č. 448 – Vztahy mezi bydlištěm a pracovištěm na Hlučínsku a Jablunkovsku. 1749 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění hospodářského plánu rozvoje okresu Hlučín ze dne 23. 2. 1957; A. MAZUR, Školství v kulturně politickém vývoji, s. 247. 1750 A. FRÉLICH, Kdo pořídí soupis bytů v pohraničí?, Rovnost, 4. 10. 1946. 1751 A. BINAR – Z. JIRÁSEK, Kravaře, s. 149-150. 1752 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1072, inv. č. 936 – Zpráva o výsledcích plnění hospodářského plánu rozvoje okresu Hlučín ze dne 23. 2. 1957. 1753 Zákon ze dne 15. prosince 1960 o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon) č. 186/1960 Sb., částka 82. 287


1960/1961 měla škola 693 studentů, ve školním roce 1963/1964 jen 140.1754 Během Pražského jara bylo středním školám vráceno pojmenování gymnázium a výuka byla trvale prodloužena na čtyři roky. Počet studentů, který ve školním roce 1966/1967 činil 256, se měnil jen pozvolna. Přesto lze v dlouhodobém horizontu sledovat početní vzestup, ve školním roce 1986/1987 mělo gymnázium už 467 studentů. Paralelně se změnil charakter studia, které přestalo být výsadou hochů. Již od počátku šedesátých let měly mezi studenty dívky asi tříčtvrtinovou převahu.1755 Maturanti také stále častěji nastupovali na vysoké školy. Nárůst v relativních hodnotách nebyl až tak výrazný, z 39 % v padesátých letech na 42 % v letech sedmdesátých, avšak v absolutních hodnotách vypadala situace tak, že v letech 1948 až 1958 vystudovalo vysokou školu 108 absolventů gymnázia, v letech 1970 až 1980 již trojnásobek, 333 absolventů. Největší zájem byl o obory technické a pedagogické.1756 Do roku 1967 bylo na Hlučínsku založeno po jednom učilišti v Dolním Benešově a v Šilheřovicích a dvou učňovských školách v Hlučíně. Celkem poskytovaly vzdělání pro 1044 žáků.1757 Dohromady tedy v rámci středního stupně školství studovalo na Hlučínsku kolem 1300 mladých mužů a žen. Na skutečnost, že vůči žákům z Hlučínska mohla existovat ze strany středního školství při přijímání na studia určitá omezení, poukazuje vývoj v roce 1968. MNV ve Štěpánkovicích totiž při projednávání otázky zřízení hlučínského okresu navrhoval přehodnotit způsob přijímání žáků a umožnit jim dosažení vyšší kvalifikace.1758 Jako pravděpodobnější vysvětlení, než že se jednalo o diskriminaci hlučínských studentů, se jeví jejich „kompromitace“ religiozitou (návštěva náboženské výuky apod.).1759 Bližší údaje o kvalitě školství lze získat na základě výsledků průzkumu délky školní docházky a nákladů na vzdělání. Fakt, že ve srovnání s okresním městem byl ukazatel v obou případech nižší, je vcelku logický. Avšak v rámci srovnání s obcemi okresu Opava

1754 Nový zákon však umožňoval, aby dle jednotlivých tříd byla výuka specializována. To bylo možno zčásti realizovat až od poloviny šedesátých let, kdy vzrostl počet studentů i jednotlivých tříd. Z. ŠTĚPÁNEK, Několik poznámek k historii hlučínského gymnázia, s. 34-35, 41. 1755 Změna proběhla vcelku rychle a souvisela se zavedením jedenáctiletých středních škol v padesátých letech, kdy podíl dívek v krátkém časovém období vzrostl na polovinu; ve školním roce 1960/1961 činil již 49,1 %. Během šedesátých let pak jejich podíl dále narůstal a ve školním roce 1970/1971 dosáhl tří čtvrtin (tj. 75,2 %). Po tomto období změn nastala určitá stabilizace. TAMTÉŽ, s. 41. 1756 J. BÁRTA, Několik poznámek, s. 61. 1757 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 9, inv. č. 80 – Pasport okresu Opava (1963). 1758 V. PLAČEK – M. PLAČKOVÁ, Boj o slezskou samosprávu, s. 34. 1759 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 37, inv. č. 94 – Zápis o 3. zasedání ONV v Opavě dne 21. 10. 1960. 288


nacházely se hlučínského školy spíše u středu a konci tabulky.1760 Nižší úroveň dosaženého vzdělání hlučínské obyvatelstva byla jevem dlouhodobým, dokládá ji mj. sociologický průzkum z devadesátých let.1761 Vzhledem k tomu, že vyšší vzdělání neznamenalo vyšší příjmy (kvůli blízkosti preferovaného průmyslu na Ostravsku spíše naopak), a vzhledem k tomu, že se jednalo o region dělnický a příměstský, lze očekávat, že samotné vzdělání, obzvláště s přihlédnutím k předchozímu vývoji, nemělo mezi hlučínským obyvatelstvem dostatečnou prestiž.1762 O stavu hlučínského školství přináší důležité údaje koncepce rozvoje okresu z prosince 1978. V případě jeslí byl zřetelný nedostatek. Kupříkladu jesle v Hlučíně měly kapacitu 60 dětí, zatímco jenom ve městě bylo zapotřebí zajistit péči pro 236 dětí; na celém Hlučínsku1763 nebyla pokryta potřeba o rozsahu 837 dětí. Mnohem lepší byla situace mateřského školství. V roce 1978 měly mateřské školy na Hlučínsku 2396 dětí; školky se nacházely ve všech obcích, nicméně v lidnatějších sídlech jejich kapacity nedostačovaly.1764 Na základní devítileté školy tehdy docházelo 8603 žáků.1765

4.4 Shrnutí Oproti hospodářskému vývoji byl sociální vývoj na Hlučínsku po druhé světové válce předmětem relativně rozsáhlé pozornosti ze strany demografie. Přesto bylo možno řadu poznatků revidovat. Na prvním místě se to týká poznání intenzity migračních pohybů. V případě transferu německého obyvatelstva bylo zjištěno, že i když celkový počet odsunutého obyvatelstva byl vyšší, než jak dosud referovala odborná literatura, pouze zlomek z nich připadal na autochtonní obyvatelstvo (963 osob v rámci řádného odsunu v roce 1946). Oproti tomu stal se hlučínský region cílem osídleneckého a běženeckého proudu. Poněkud paradoxním jevem, který však měl své dlouhodobé konsekvence, byla skutečnost, že navzdory zemědělskému charakteru Hlučínska představovali zemědělští osídlenci pouze menší část nových osadníků (zhruba jednu čtvrtinu). 1760 Koneckonců nejvyšší doba docházky byla zaznamenána u obce Dolní Benešov (tj. 9,9 let), nicméně i tento údaj byl nižší než okresní průměr. Nejhorší situace pak panovala v Sudicích, kde délka docházky činila jen 9,3 roků a byla nejnižší z celého okresu. Obdobná analogie platí i v případě nákladů na dosažené vzdělání. Nejlépe na tom byli obyvatelé Dolního Benešova (11. místo); tabulku opět uzavíraly Sudice, kde byly náklady na vzdělání v průměru o desetinu nižší než okresní. Poněkud zaráží skutečnost, že v rámci kvality vzdělání se město Hlučín nacházelo až na 24. místě v okrese Opava. J. DZIADZIOVÁ, Ukazatel délky školního vzdělání, s. 91-94. 1761 Jeho hodnotu však snižuje relativně omezený vzorek populace. J. PREMUSOVÁ, Hlučínsko, s. 30. 1762 Tyto postoje byly společné celé dělnické a družstevní vrstvě. L. KALINOVÁ, Konec nadějím, s. 152, 178. 1763 Jedná se o obce Hlučínska vyjma těch, které byly připojeny k Opavě a k Ostravě. 1764 Mezi lety 1948 až 1967 se návštěvnost jeslí zvýšila osmapůlkrát, mateřských škol skoro čtrnáctkrát. V roce 1967 docházelo do 1649 jeslí v Československu 10,3 % dětí, do 7915 mateřských škol už 53,8 %. D. NEČASOVÁ, „Nahraďme muže…“, s. 377, pozn. 34. 1765 Avšak vzhledem k relativně velkým populačním přírůstkům bylo výhledově počítáno s rozšířením kapacit škol až na 10 000 žáků. SOkA Opava, f. ONV Opava 1976-1990, kart. 221, inv. č. 124 – Koncepce rozvoje měst a obcí okresu Opava do roku 1990. 289


Výsledkem byl tudíž velký zájem osídlenců o národní správy a o úřednické a správní funkce; tím lze vysvětlit i pozdější nízký podíl autochtonního hlučínského obyvatelstva v těchto profesích. I přes značnou míru fluktuace, obzvláště v případě hornoslezských uprchlíků, lze uzavřít, že celková bilance migračních proudů za léta 1945 až 1948 byla kladná. V rámci českých zemí se jednalo o ojedinělý vývoj, jehož výsledkem bylo relativní „přelidnění“ regionu. V této době bylo zasaženo demografické chování hlučínské populace, především došlo k výraznému navýšení (v české společnosti nezaznamenanému) úmrtnosti. Situace se změnila až v průběhu roku 1947 a následně došlo k vzestupu porodnosti, jejímž výsledkem byly vysoké přirozené přírůstky; do roku 1950 pak počet obyvatel překročil předválečný stav. Od počátku padesátých let mění migrace svůj charakter, je totiž podmíněna výhradně ekonomickými možnostmi. Vzhledem k provedeným investicím, které podnítily imigraci, zůstávala celková bilance mezi počtem přistěhovalých a odstěhovaných, i přes vysoký počet emigrujících, kladná. Současně se hlučínské obyvatelstvo vrátilo k předválečnému demografickému chování, tzn., že se zvyšovala sňatečnost a porodnost. Úmrtnost byla zpočátku vysoká, ale do poloviny padesátých let poklesla; na tomto vývoji se podílel především razantní pokles kojenecké úmrtnosti. Obojí znamenalo, že do roku 1961 zaznamenávalo Hlučínsko vůbec nejvyšší populační přírůstky, které převyšovaly jak republikový, tak krajský průměr. Důsledkem bylo mládnutí hlučínské populace. Pro padesátá léta byla určující i skutečnost, že v populaci výrazně převažovaly ženy; v následujících letech feminita zákonitě klesala, z části přirozeným přírůstkem, z části migracemi. Během šedesátých až osmdesátých let se nicméně Hlučínsko stalo regionem vyloženě vystěhovaleckým. Tomu napomáhal i fakt, že v blízké Ostravě došlo k rozvoji bytové výstavby. Vývoj pohybu obyvatelstva současně poukazuje na jeho v čase klesající dynamiku. Úbytek bylo možno zaznamenat i v případě přirozené obměny; od šedesátých let totiž poklesla natalita. Demografické chování se v této době přiblížilo československému a hlučínská populace začala stárnout, přičemž tento trend pokračoval až do konce sledovaného období. V sedmdesátých letech sice došlo k obnovení přirozeného přírůstku, který je možno charakterizovat jako plošný, v osmdesátých letech ale znovu poklesl, navíc se oproti předchozí etapě koncentroval do vybraných sídel. Jediným demografickým aspektem, kterým se hlučínská populace nadále odlišovala, byla nízká rozvodovost. Přes odlišnost v jednotlivých etapách rostla hlučínská populace ve srovnání s Ostravskem, případně i okresem Opava, pouze podprůměrně. Určujícím rysem byla přitom diferenciace vývoje v jednotlivých velikostních kategoriích sídel; početní vzestup se totiž koncentroval do sídel větších, zatímco malá zaznamenávala stagnaci nebo úbytek. Současně se posunulo těžiště osídlení. Došlo k relativnímu poklesu počtu obyvatel v souvisle osídlené oblasti Kravaře – Kouty a Petřkovice – Ludgeřovice – Koblov; druhý příklad svědčí o tom, že populační růst neprobíhal výhradně ve vazbě na ostravský průmysl. Naopak stoupal počet obyvatel města Hlučína; tempo růstu bylo ve srovnání s celým Hlučínskem 3,6násobné. Populace sklonku osmdesátých let se nicméně odlišovala od té, která se zde nacházela v poválečných letech tím, že se jednalo o společnost urbanizovanou. Na základě tří modelů urbanizace bylo shodně zjištěno, že k výraznému pokroku v tomto procesu došlo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Na urbanizaci se podílel i charakter investiční a bytové výstavby, především ohled na infrastrukturu. V důsledku toho získa-

290


la většina sídel „městský“ vzhled (chodníky, nákupní centra atp.); koneckonců v sídelní struktuře převažovaly velké, lidnaté obce. Vzhled a vybavenost obcí v podobě, v jaké byly vybudovány do konce sedmdesátých let, jsou pak ve většině případů zachovány dodnes. V sociálním a profesním složení hlučínské populace po druhé světové válce je patrna návaznost na předválečný vývoj. V populaci byla nejvíce zastoupena dělnická a současně průmyslová složka. Dělníci tvořili zpočátku asi dvě třetiny všeho hlučínského obyvatelstva, do roku 1950 jejich podíl vzrostl na tři čtvrtiny, čímž dosáhl maxima. Tato skutečnost znamenala, že společenské skupiny zaměstnanců a samostatně výdělečných osob zůstávaly nízké, po roce 1950 pak zanikly zcela a jejich místo z části vyplnila kategorie družstevníků. Co se týká profesního složení, většina populace byla zaměstnána v průmyslu, těžbě a výrobních řemeslech; dohromady se jednalo o více než polovinu všech obyvatel. Typickým zaměstnáním pro mužskou populaci regionu bylo stavebnictví. Vzhledem k jeho nadprůměrnému zastoupení čekal jej od počátku padesátých let výrazný pokles. Pokles se týkal i zemědělství; ke konci osmdesátých let poskytovalo obživu pouze desetině hlučínské populace. Ostatní obory, služby a správa, zůstávaly dlouhodobě podhodnoceny a z velké části pro hlučínské obyvatelstvo i nedostupné. Rozpor mezi společenskou skladbou (s drtivou převahou průmyslových dělníků) a ekonomickými možnostmi regionu by nebyl možný bez existence rozsáhlé dojížďky do zaměstnání. Tento fenomén na Hlučínsku existoval již před druhou světovou válkou, po roce 1945 změnil svůj charakter. Dlouhodobá vyjížďka byla totiž nahrazena každodenním dojížděním, převážně do ostravských průmyslových závodů. V průměru se týkala asi poloviny všech ekonomicky aktivních osob. Navíc v důsledku poklesu významu zemědělství v průběhu času zasahovala stále větší část regionu. Obzvláště vysoká byla v Bolaticích a okolních obcích, které byly sice lidnaté, ale převážně zemědělské. Po zrušení petřkovických dolů narostla vyjížďka i ve východní části Hlučínska. Vysoká míra vyjížďky vycházela i z toho, že v Ostravě byly lepší výdělkové možnosti; koneckonců jedná se o fakt, který dosud odborná literatura pomíjela. Rozdíl ve výši příjmů mezi osobami zaměstnanými v preferovaných oborech na straně jedné a na straně druhé v zemědělství a v podnicích, poskytujících práci ženám („hladové mzdy“) byl až trojnásobný. V následujících letech se tyto rozdíly postupně vyrovnávaly. V šedesátých letech se zvýšily odměny v zemědělství, v letech sedmdesátých došlo ke zvýšení platů zaměstnankyň hlučínských podniků. Od konce šedesátých let pak rostl podíl sociálních příjmů. O stabilizaci materiální situace svědčí pokles významu dodatečného zdroje příjmu ze zemědělství, který byl výrazný především během šedesátých let. Vývoj životní úrovně na Hlučínsku lze charakterizovat jako víceméně neustálý růst. Jeho trvání bylo umožněno faktem, že začal na nezvykle nízkých hodnotách. V poválečných letech byla totiž materiální situace skutečně tristní, umocňovaná absencí lékařské péče. Následkem byla skutečnost, že dlouho po válce se vyskytovaly infekční choroby. Teprve od přelomu čtyřicátých a padesátých let byly položeny základy zdravotní péče, která se již kolem roku 1955 stala dostupnou pro většinu populace. Výsledek rozšiřující se zaměstnanosti a stabilizace příjmů se dostavoval postupně od počátku padesátých let. Tato skutečnost umožnila rozvoj individuální výstavby, která postupně odstraňovala bytovou nouzi. Kvalitu bydlení zvýšila i výstavba sídlišť; řada technických novinek v domácnosti (pračka, televize) se od šedesátých let stávala samozřejmostí.

291


Na stranu druhou životní úroveň obyvatelstva byla snižována jen pomalu se rozšiřujícím rozsahem volného času. Ten byl v podmínkách každodenního dojíždění značně omezený. Nedostatky existovaly též v nabídce služeb a kultury. S velkými obtížemi zápasilo školství, mezi jeho relativně nízkou úrovní a nezájmem o vzdělání existovala zpětná vazba; o hodnotových změnách je v tomto směru možno hovořit až v průběhu sedmdesátých let. I tyto nedostatky mohly být příčinou, proč se po celé sledované období udržela na Hlučínsku, v rámci českých zemí zcela ojedinělá, vysoká míra religiozity.

292


5 Závěr Léta 1945 až 1989 byla pro hospodářský a sociální vývoj hlučínského regionu v řadě aspektů zásadní. Přitom platí, že „historický čas“ v průběhu oněch 44 let neubíhal rovnoměrným tempem. Zřejmě největšími zvraty prošel vývoj správy regionu, přičemž důležitými mezníky byly roky 1949, 1960, případně 1976. Určující byla skutečnost, že ani v jednom případě nebyl brán zřetel k historickým hranicím Hlučínska. Přestože výsledná podoba administrativních zásahů byla z velké části reakcí na koncepce perspektivního plánování, to prodělávalo poněkud odlišný vývoj, který lze rozdělit do tří, respektive čtyř období. Význam poválečných let spočívá v zohlednění potřeb regionu a částečné realizaci příslušných opatření. Druhá etapa plánování vedla k tzv. malé industrializaci. Počátkem šedesátých let lze pozorovat profilaci třetího koncepčního přístupu, v jehož rámci bylo Hlučínsko rozděleno na dvě odlišné plánovací a hospodářské jednotky, z nichž rozvoj východní byl zcela podřízen potřebám ostravského průmyslu. Objem investic však byl v obou částech výrazně utlumen. Koncem osmdesátých let lze hovořit o náznaku čtvrté etapy; bližší perspektiva hospodářského vývoje však již nebyla detailněji rozpracována, natož realizována, přesto lze pozorovat záměr provést na východním Hlučínsku řadu nákladných investic. Svébytné tempo měly jednotlivé hospodářské obory. V případě zemědělství se rýsují tři relativně uzavřená období. První, které skončilo na přelomu let 1948 a 1949, bylo etapou likvidace soukromé velkovýroby, druhé, které skončilo v průběhu roku 1957, bylo etapou likvidace soukromé malovýroby, a třetí, zahrnující léta 1958 až 1989, bylo etapou hledání vhodných organizačních forem hospodaření v rámci „socialistického“ sektoru. V průmyslu a těžbě byla zase etapa poválečné obnovy a rozvoje stávajících kapacit vystřídána obdobím investic, zahrnujícím zhruba léta 1950 až 1956, během nichž bylo založeno několik nových podniků. Třetí etapa se utváří od poloviny šedesátých let a jejím určujícím rysem je pokles významu průmyslu a těžby. Obtížnější je konstrukce periodizačních mezníků ve společenském vývoji, a to z důvodu, že změny zde probíhají zpravidla v dlouhodobém horizontu. Vytýčené mezníky jsou proto spíše orientační. Podle převládajících trendů ve směřování migrací lze vydělit tři období. První zahrnuje roky 1945 až 1949, kdy došlo k nebývalému vzrůstu intenzity pohybu, druhé pak léta 1949 až 1957, kdy se Hlučínsko stalo regionem imigračním, a nakonec následující roky, kdy převažovala emigrace. Samotný vývoj porodnosti, úmrtnosti a přirozeného přírůstu byl přitom odlišný, po poválečné etapě, kdy došlo k dramatickému nárůstu úmrtnosti, následoval po roce 1947 návrat k předválečnému demografickému chování, které se během padesátých let výrazněji neměnilo. Teprve od počátku šedesátých let se vývoj ve všech sledovaných ukazatelích přiblížil československému průměru. V profesním a sociálním složení existovala do konce padesátých let etapa, kdy došlo jednak k nárůstu podílu osob příslušných k průmyslu a k těžbě, jednak sociální skupiny dělníků. Až od konce šedesátých let docházelo v tomto směru k početnímu poklesu obou kategorií. Přes tyto rozdíly lze hospodářský a sociální vývoj rozdělit do tří etap, které přihlížejí i k obecné periodizaci českých dějin; dělící linie však není zcela ostrá. Pro období v letech 1945 až 1947/1948 bylo určující překonávání následků války, a to jak v hospodářském, tak sociálním a politickém hledisku. Druhé období pak trvalo do počátku šedesátých

293


let. Podle dynamiky změn lze v jeho rámci vydělit etapu rozšiřování průmyslu a restrukturalizace zemědělství, zakončenou v letech 1956 a 1957, a druhou, do roku 1961, kdy pokračovaly a byly zakončovány procesy z předchozí etapy. V případě společenského vývoje existuje analogie v demografickém vývoji; jednalo se totiž o období ojediněle vysokých populačních přírůstků. Třetí etapa, která se profilovala od konce padesátých let, zahrnovala zbývající léta do roku 1989. Určujícím rysem byl pokles tempa hospodářského a populačního rozvoje, které ve své většina navazovalo a rozvíjelo trendy z předchozí dekády. Převaha průmyslu zůstala zachována, výrazně však pokročila urbanizace regionu, a to jednak ve smyslu „vtahování“ do ostravské průmyslové oblasti, jednak ve smyslu společenské změny (demografické chování, hodnotová orientace atp.). Vzhledem k faktu, že samotný text práce byl rozdělen do tematických celků, z nichž každý byl ukončen průběžným shrnutím, pokouší se následující text o jiný úhel pohledu, je proto strukturován chronologicky. *** Poválečné období bylo na Hlučínsku v mnoha směrech unikátní. V rámci českých zemí zde byly následky války obzvláště tíživé a jejich překonávání velmi obtížné a pomalé. Příčin byla celá řada. Předně se jednalo o nevyřešené státoprávní postavení obyvatelstva, které se fakticky nacházelo v jakémsi právním vakuu (situace byla ne nepodobná postavení skupiny německých antifašistů). To jednak, především v roce 1945, limitovalo možnosti obnovy formou státních dotací, jednak nedovolilo obyvatelstvu podílet se na osídlovacím procesu a „ulehčit“ tak regionu (mj. v tíživé bytové situaci). Obnovu dále ztěžovala skutečnost, že část mužské populace Hlučínska padla v řadách německé armády, nebo se nacházela v zajateckých táborech. Kromě toho od léta 1945 začali na Hlučínsko ze sousedních regionů Horního Slezska přicházet uprchlíci, jejichž přítomnost znamenala z hlediska životní úrovně skutečnou pohromu. Teprve během roku 1947 se situace stabilizovala. V důsledku výše uvedeného se Hlučínsko stalo „přelidněným“ regionem; bylo fakticky jedinou oblastí českých zemí, která měla po válce více obyvatel, než před jejím vypuknutím. To spolu s feminizací a hospodářskou strukturou dalo vzniknout problému nezaměstnanosti; situace pracovních míst pro ženy byla jako neuspokojivá pociťována ještě koncem šedesátých let. V poválečném období vyvstal tzv. hlučínský problém. Jeho jádro spočívalo v otázce, jakým způsobem udělovat obyvatelům Hlučínska československé státní občanství, přičemž tato agenda ovlivňovala i konfiskaci a retribuci. Přestože decizní sféra, jak okresní orgány veřejné moci, tak ostravská expozitura a vláda, stejně jako politické strany, přistupovaly k řešení těchto záležitostí vcelku benevolentně, dostávaly se pod silný tlak části veřejného mínění. Nutno odmítnout starší představu o proměnách přístupu těchto orgánů ve vztahu k Hlučínsku; veškerá uskutečněná jednání a jejich závěry fakticky pouze schválily dřívější postup. Výzkum potvrdil závěry historiografie v tom směru, že hlučínský problém (státní občanství, retribuce) byl řešen relativně benevolentně, ale doplnil o zjištění, že tento přístup byl uplatňován i v konfiskační agendě. Retribuce se na Hlučínsku vyznačovala řadou specifických rysů. Vzhledem k nevelkému počtu osob, které byly potrestány před mimořádným lidovým soudem v Opavě, stanula velká část hlučínské populace před komisemi okresního orgánu v Hlučíně. Dohromady zasáhla retribuce asi třetinu hlučínské populace, přičemž asi jedna sedmina rodin byla pokutována, a to ve výši zhruba poloviny měsíčního platu. Tuto skutečnost

294


je možno interpretovat tak, že ve své většině byly tresty vyměřeny pouze symbolicky. Způsob, jakým byla vyřízena konfiskace, pak svědčí, že pouze desetina všeho konfiskovaného zemědělského majetku měla návaznost na státoobčanskou agendu. Po roce 1948 vstupovalo do tohoto procesu navíc dobově podmíněné „třídní hledisko“; to v podstatě znamenalo, vzhledem ke společenské struktuře hlučínské populace a drobnému pozemkovému vlastnictví, posílení mírného uplatňování konfiskačních norem. Specifickým řešením byly proto tzv. podmíněné konfiskace, tj. takové, u kterých byla perspektiva jejich zrušení. Přes heuristické obtíže je možno konstatovat, že většina podmíněně konfiskovaných majetkových podstat, především rodinné domy, nikoliv již polnosti, byla během padesátých let postupně vrácena původním majitelům. Součástí hlučínského problému byla i otázka, v jaké míře odsunout německé obyvatelstvo. Tzv. divoká fáze odsunu se totiž na Hlučínsku nekonala; příčinou byla jednak skutečnost, že Hlučínsko bylo dobyto Rudou armádou relativně brzo (západní část do 17. dubna), jednak se německé hranice posunuly na linii Odra-Nisa. Během roku 1945 došlo v tom, koho považovat za Němce a koho nikoliv, k fundamentální změně. Organizovaný odsun se tak dotkl asi 2400 osob; dosavadní výzkum se nesoustředil na strukturu odsouvaných, ta byla přitom stěžejní. Velkou část mezi odsouvanými totiž tvořili říšští Němci, hornoslezští uprchlíci a Němci ze Sudic a Třebomi. V případě autochtonního hlučínského obyvatelstva, tj. Moravců, bylo odsunuto pouze necelých 1000 osob. Jestliže rozsah tohoto odsunu byl nevelký, mj. kvůli diplomatickým ohledům (aspirace na Ratibořsko a Hlubčicko), provedení tzv. vnitřního odsunu již limitovaly potřeby pracovních sil pro ostravský průmysl. Rozsáhlejší než v českých zemích byl tzv. dodatečný odsun; ten však byl motivován mnohem více ekonomicky a sociálně než národnostně. Možnost odsunu totiž volily ženy s dětmi, které tímto krokem řešily svou kritickou materiální situaci. V průmyslu a těžbě mezitím probíhala poválečná obnova. Ta skončila na přelomu let 1946 a 1947. V souvislosti s dvouletým hospodářským plánem začala být promýšlena koncepce perspektivního rozvoje hlučínského regionu. V letech 1947 a 1948 byl formulován požadavek rozšířit na Hlučínsku stávající průmyslové kapacity, což bylo realizováno dodatečným zařazením regionu mezi tzv. ekonomicky slabé okresy, kterým byla věnována přednostní péče. Toto rozhodnutí nebylo motivováno pouze ekonomicky, ale i politicky. Kalkulovalo se s faktem, že zajištěním dostatečně vysoké životní úrovně hlučínského obyvatelstva automaticky zanikne i příčina hlučínského problému, tj. odlišná národní a politická vyhraněnost místního obyvatelstva. Bylo proto zvažováno takové složení a velikost průmyslových závodů, aby plnily jak funkci sociální (pracovní příležitosti pro ženy), tak politickou (zintenzivnění hospodářských kontaktů s českými zeměmi). Rentabilita byla v této optice až druhořadá. Výsledky byly skromné, došlo k založení pouze dvou, respektive tří závodů (v Bolaticích, Chuchelné a v Kravařích) s počáteční kapacitou kolem 400 pracovních míst. Komplikovanějším vývojem prošlo zemědělství, které v letech 1945 až 1948 zasáhly tři různé pozemkové reformy, tj. konfiskace, revize pozemkové reformy a nová pozemková reforma. Všechny procesy se však dotkly pouze velkého a největšího pozemkového vlastnictví (statků, zbytkových statků a velkostatků); drobná držba byla konfiskována pouze v Sudicích a v Třebomi. Přestože těmito procesy byly dotčeny takřka dvě pětiny půdy, roztříštěnost drobné pozemkové držby zůstala zachována. Jednalo se o výsledek toho, že do přídělového řízení bylo postoupeno pouze nepatrné množství půdy. Likvidace statků a velkostatků do konce roku 1948 znamenala, že na Hlučínsku

295


zůstal pouze sektor soukromé malovýroby (zhruba dvě třetiny půdy) a státní vlastnictví (zbývající třetina). Pohnutá doba, především následky války, se zásadním způsobem promítla do demografického chování obyvatelstva. Porodnost i sňatečnost poklesly v letech 1945 a 1946 na velmi nízké hodnoty a naopak vzrostla úmrtnost, která vedla k přirozenému úbytku obyvatelstva. Teprve po roce 1947 se obnovil předválečný demografický model. Výrazně se zvýšila porodnost a to tak, že i přes vysokou úmrtnost patřily přirozené přírůstky k nejvyšším v Ostravském kraji. *** Od přelomu čtyřicátých a padesátých let došlo k prudkému hospodářskému a populačnímu rozvoji. Investiční tok na Hlučínsko souvisel především s potřebou odlehčit průmyslovému jádru Ostravska; z tohoto důvodu byl realizován plán výstavby strojírenského závodu v Dolním Benešově. V této době byly položeny základy užšího ekonomického spojení Hlučínska s Ostravou, a to jednak výstavbou sídliště v Hlučíně, určeného výhradně ostravským horníkům, jednak vybudováním nového dopravního spojení. Tím byly řešeny dva největší problémy, zajištění pracovních sil pro Ostravu a pracovních příležitostí pro Hlučínsko. V roce 1956 byl otevřen sádrovcový důl, čímž skončila vlna investic do průmyslu a těžby. Od tohoto okamžiku bylo naopak přednostně rozvíjeno zemědělství. Lze usuzovat, nikoliv pramenně doložit, i dílčí důvody, proč od poloviny padesátých let nebyl plánován další rozvoj průmyslu. Na prvním místě je nutno zvážit tu skutečnost, že hlučínská populace měla z pohledu režimní ideologie a jejích požadavků uspokojivý dělnický, resp. kovorolnický charakter. Výsledkem uskutečněných investic bylo přetvoření zemědělského Hlučínska v region průmyslově-zemědělský. Rozvoj průmyslu však probíhal na úkor zemědělství. Koneckonců celkový počet pracovních příležitostí, přes růst sektoru těžby a průmyslu, stagnoval. Ne všechny tehdy plánované investice byly navíc realizovány. Příklad návrhu výstavby hlučínské přehrady ukazuje na skutečnost, že existující plán, ač nerealizovaný, zásadním způsobem ovlivnil rozvoj dotčené oblasti. Kvůli předpokládané zátopové oblasti omezil se stavební rozvoj města Hlučína výhradně severním a severovýchodním směrem a znemožnil realizaci celé řady návrhů, především dalšího železničního spojení. V roce 1949 zasáhla Hlučínsko kolektivizace. Vůči jednotným zemědělským družstvům se však vzedmul neobyčejně silný odpor. Vzhledem ke kovorolnickému charakteru bylo velmi obtížné přimět zemědělce, aby vstoupili do JZD; koneckonců na malé závody se vztahovaly pouze minimální dodávkové povinnosti a samí kovorolníci disponovali hlavním zdrojem příjmu ze zaměstnání, často v preferovaných odvětvích. Výchozí podmínky pro kolektivizaci byly nadto limitovány faktem, že třetinu půdy vlastnil státní sektor, který se z logiky věci nemohl stát základem pro JZD. Decizní sféra na Hlučínsku se proto pokoušela družstva založit různými způsoby, přičemž nejnadějnější byl záměr využít tzv. juterkovou půdu. To sice vedlo během roku 1951 k ustavení několika družstev, jejich budoucí vývoj byl však problematičností tohoto vlastnictví zatížen. Pouze část juterkové půdy byla předána družstvům, některá ji navíc musela v pozdějších letech vrátit. Tím se ocitla fakticky bez půdního fondu (Hlučín, Ludgeřovice). Několik málo družstev, která se přece jenom podařilo do zimní kampaně 1952/1953 založit, existovalo převážně na nečlenské půdě; devět desetin půdního fondu totiž připadalo

296


na juterkovou půdu, konfiskáty apod. Situace se změnila na počátku roku 1953, kdy se dostavily výsledky tvrdé kolektivizační kampaně; v jejím rámci postihla represe především největší zemědělce, vzhledem k poměrům na Hlučínsku se za selská hospodářství považovaly závody s výměrou kolem 15 ha, někdy i méně. Průběh této kampaně přitom poukazuje na limity totalitního režimu. Nepodařilo se totiž uvést v život tézi o zostřujícím se třídním boji, solidarita zemědělců zůstala zachována. Jako mnohem úspěšnější nástroj v kolektivizaci se ukázalo zvýšení zemědělských dávek a daně, respektive již hrozba jejich navýšení. V důsledku toho se velká část rolníků zapojila do JZD a počet družstev se během prvních týdnů roku 1953 zdvojnásobil. Paralelně k tomu byla rozšířena stávající družstva, přičemž všechny celky, a tato skutečnost se v následujícím vývoji ukázala jako klíčová, přešly na III. organizační typ. Družstevní sektor tak v první polovině roku 1953 zahrnoval více než pětinu půdy Hlučínska. JZD již nebylo možno, tak jako dříve, udržovat při existenci finančními dotacemi a organizováním brigád. Na jaře 1953 začal odchod družstevníků. Ten byl navíc umocněn tím, že práce ve všech JZD byla organizována do pracovních skupin. Tato skutečnost se v podmínkách kovorolnického, tj. individuálního a především „volnočasového“ zemědělství ukázala být pro průběh následující krize klíčová. Následek krize byl na Hlučínsku obzvláště hluboký a její následky ovlivňovaly hlučínské družstevnictví ještě v následujících letech. Teprve v roce 1955 začala vznikat další družstva. Tyto celky byly, obdobně jako v první etapě, nevelkého rozsahu; lišily se však tím, že byly zakládány jako JZD III. typu. Tato odlišnost se ukázala být důležitá v průběhu roku 1957, kdy došlo k nebývale rychlému rozšíření půdního fondů družstev. Přestože kvantitativní růst byl dokonce větší, než během roku 1953, družstva tento nápor ustála. Paralelně se soukromým zemědělstvím byl likvidován i živnostenský sektor. Oproti zemědělství však jeho likvidace, i přes řadu komplikací, které vyplývaly z malého rozsahu sektoru služeb a řemesel, proběhla velmi rychle. Do konce roku 1952 byl proces v zásadě dokončen; živnosti, které zůstaly zachovány, rozhodně nebyly schopny konkurovat socialistickému sektoru. Tuto rychlost lze vysvětlit především faktem, že výkon většiny živností závisel na pravidelném zásobování. Z tohoto důvodu jako první padly ty obory, kde byla závislost obzvláště silná; jednalo se zejména o obchod a o pohostinství. Naopak obtížnější byla likvidace řemeslných oborů, především krejčovství, truhlářství, zámečnictví apod. Proces likvidace lze současně interpretovat jako generační střet. Osoby, které se nejhouževnatěji stavěly na odpor, byly totiž výhradně starší věkové skupiny (nad padesát let). V tomto směru existuje blízká analogie k procesu likvidace soukromého zemědělství. Nově utvářená síť služeb, nyní již výhradně v družstevním, obecním nebo státním vlastnictví, však jen s obtížemi nahrazovala práci soukromníků. Výsledkem byl stav, který vybízel k nelegálním aktivitám. Nedostatečná nabídka služeb na Hlučínsku byla z části důsledkem blízkosti Opavy a Ostravy; v obou městech byla totiž uspokojována část poptávky. Po vybudování pevného dopravního spojení tento rys ještě zesílil. Industrializace Hlučínska (a Ostravska) ve svém důsledku pouze zakonzervovala stávající společenskou a profesní strukturu společnosti; počet průmyslových dělníků stoupl ze dvou třetin na tři čtvrtiny všech ekonomicky aktivních osob. Vzhledem k tomu, že ostatní společenské vrstvy představovaly pouze menší část hlučínského obyvatelstva,

297


neprojevily se ve společenské struktuře následky kolektivizace a likvidace živností tak výrazně, jako v jiných částech českých zemí. Navíc jako důsledek osídlovacího procesu, v němž převažovalo nezemědělské obyvatelstvo, které „obsadilo“ většinu správních, úřednických a učitelských postů, byly na dlouhá léta tyto profese autochtonnímu obyvatelstvu uzavřeny. Ve srovnání s předchozími roky bylo období po roce 1948 etapou hospodářské stability, která vedla k obnovení vysoké míry přirozeného přírůstku, který se po celá padesátá léta udržel na nadprůměrné úrovni. Jeho výše vycházela nejdříve z nadprůměrné natality, posléze z výrazného snížení úmrtnosti. Velikost hlučínské rodiny byla tak v této době poněkud větší než v případě českých zemí. V souvislosti s rozšiřováním průmyslu stal se region oblastí imigrační. Tato vlna se sice ve druhé polovině padesátých let vyčerpala, nicméně v celkové bilanci tohoto období zůstalo migrační saldo kladné; výsledkem byl v historii ojediněle prudký populační růst. Kromě aspektů politických (nemožnost vycestovat jako dříve do Německa) se do tohoto trendu promítlo rozšíření bytové výstavby, a to jak státní a družstevní, tak individuální. Obzvláště Dolní Benešov a Hlučín zaznamenaly stavební růst, který svou výší překonával všechna sídla Hlučínska. *** Hospodářská a sociální situace na Hlučínsku procházela na přelomu padesátých a šedesátých let významnými změnami. Z části se jednalo o důsledek obratu v perspektivním plánování. To totiž od poloviny padesátých let přestalo zcela reflektovat potřeby hlučínského regionu. Zánik okresu Hlučín se tak jeví jako pokračování této tendence. Začlenění do opavského okresu však s sebou neslo řadu problémů. Obtíže souvisely se skutečností, že jihovýchodní část Hlučínska byla již pevně ekonomicky svázána s ostravskou průmyslovou oblastí. Toto prohlubující se hospodářské „roztržení“ Hlučínska mělo svůj odraz ve faktu, že pro potřeby plánování bylo jeho území rozděleno do dvou jednotek. Postupné „vtahování“ jihovýchodní a východní části Hlučínska do ostravské průmyslové oblasti bylo institucionálně završeno na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytýčením příměstské zóny a následným připojením několika hlučínských obcí k Ostravě. Plánování na Hlučínsku v této době zahrnovalo již pouze přerozdělování dílčích investic, zejména na rozvoj infrastruktury. To, že se k potřebám Hlučínska jako celku nepřihlíželo, lze dokumentovat na návrzích z osmdesátých let, které rozpracovávaly možnosti výstavby dunajsko-oderského průplavu a rafinérie ropy, případně i jaderné elektrárny. Zmíněné projekty byly totiž zcela bez ekonomických vazeb k hlučínskému regionu. V důsledku toho došlo ke snížení objemu investic do průmyslu a v relativních ukazatelích začal ekonomický význam Hlučínska klesat, v případě počtu pracovních míst i v absolutních. S postupujícími léty poskytoval hlučínský region místnímu obyvatelstvu stále méně pracovních příležitostí. V této souvislosti je nutno upozornit především na zánik petřkovických dolů a na pokles významu zemědělství. Přestože v roce 1960 bylo formálně vyhlášeno završení kolektivizace, situace na Hlučínsku tomuto ideálu neodpovídala. V řadě obcí se totiž nacházelo množství půdy, která zůstávala v soukromých rukách a do socialistického sektoru se dostávala pouze pozvolna. Kampaň za vstup zemědělců do JZD, respektive za odevzdání půdy, pokračovala i v roce 1960 a k převodům půdy pak v relativně velké míře docházelo po celá šedesátá

298


léta, přičemž poslední větší rozšiřování družstev proběhlo během první poloviny sedmdesátých let. Kolektivizované zemědělství nicméně prodělávalo na počátku šedesátých let další krizi. Ta nebyla všeobecná, týkala se pouze několika družstev. Její průběh nebyl zatím historiografií blíže reflektován, závěry se tedy vztahují výhradně k hlučínskému regionu. Její spouštěcí mechanizmus se podobal vývoji v roce 1953, totiž nezvládnutý nárůst počtu i velikosti družstev. Tentokrát se však JZD nerozpadla, ale byla včleněna do státních statků. Poté, od poloviny šedesátých let, začala jednotná zemědělská družstva prosperovat a následující dekádu byla jejich výroba definitivně přetvořena na principech velkovýroby. Na celém Hlučínsku zůstalo fakticky jen pět zemědělských celků, tj. tři JZD, podnik ČSSS a plemenářský podnik. To v důsledku znamenalo snižování počtu osob zaměstnaných v zemědělství, z asi pětiny roku 1950 na jednu desetinu roku 1980. Proces zefektivňování zasáhl i sféru obchodu a služeb. V případě obchodu byla situace po roce 1960 postupně stabilizována. Přes veškeré obtíže byly obchody schopny nabídnout základní zboží a během šedesátých a sedmdesátých let došlo k jejich modernizaci. Naopak řemeslné služby zvládnout přechod ze soukromé na „socialistickou“ organizaci nedokázaly. V tomto směru proto vznikla konkurence, a to zejména ze strany jednotných zemědělských družstev a její přidružené výroby. Další formu konkurence představovala nelegální ekonomika. Její rozsah je možno pouze odtušit. Východiskem úvah je přitom fakt, že na Hlučínsku existovala po celé sledované období, snad s jistými výhradami vůči šedesátým létům, rozsáhlá individuální bytová výstavba. Právě u s ní spjatými obory lze očekávat existenci nelegálních zdrojů příjmů, umocněných do jisté míry tradicí sousedských vztahů. Ekonomický vývoj od šedesátých let, především postupující relativní pokles počtu pracovních příležitostí, byl příčinou, proč bylo celé období od počátku šedesátých let etapou převažující emigrace. Paralelně došlo k obratu v demografickém chování, totiž přibližování se československým normám. Jestliže v předchozím decenniu hlučínská populace mládla, po roce 1961 začala stárnout a tento trend se nezměnil do konce sledovaného období. Během sedmdesátých let byla sice, stejně jako v českých zemích, obnovena natalita, její vzestup nicméně neměl dlouhého trvání. Společně s neklesající úmrtností se během osmdesátých let, stejně jako v českých zemích, zhoršovala demografická situace. Nepříznivý vývoj v přirozeném i mechanickém pohybu vedl k tomu, že celková populace stoupala po roce 1960 pouze podprůměrným tempem, přičemž celá řada obcí populačně stagnovala, případně klesala. Zasažena byla i sociální a profesní struktura. „Modernizace“ společnosti pokročila do své „postindustriální fáze“, což znamenalo postupující pokles skupiny dělníků zaměstnaných v průmyslu na úkor rozvíjející se terciární sféry. Podle kvantitativních ukazatelů byly však tyto procesy teprve na svém počátku, úzce však souvisely s postupujícím poměšťováním; nejpozději od počátku sedmdesátých let lze tudíž Hlučínsko považovat za převážně urbanizovaný region. *** Léta 1945 až 1989 byla obdobím zániku celé řady hospodářských a sociálních, v tom zejména demografických, specifik hlučínského regionu. Klesající hospodářská soběstačnost byla doprovázena postupující urbanizací, tj. „vtahováním“ Hlučínska do sféry ostravské aglomerace. Ono vtahování“ do ostravské průmyslové oblasti, potažmo do

299


„sféry městského života“, bylo postupným procesem, jehož centry byly kromě Opavy a Ostravy zejména Hlučín a Petřkovice, později i Dolní Benešov. Mezi vysokou mírou pracovní vyjížďky a neúplnou společenskou strukturou, v níž dominovalo průmyslové dělnictvo a naopak celá řada profesí a odvětví byla zastoupena minimálně nebo vůbec, byla zpětná vazba. Výsledná podoba společnosti nebyla dána ekonomickými možnostmi regionu, ale ostravské průmyslové aglomerace. Ona „exteritorialita“, jeden z určujících rysů hlučínských dějin fakticky již od sedmdesátých let 19. století, zůstávala zachována. Vysoké zastoupení dělnické složky, výsledek předválečného vývoje, totiž činil hlučínské obyvatelstvo beze zbytku závislé na průmyslovém a těžebním sektoru. Řada profesí byla naopak vykonávána z řad osob z „vnějšku“, tj. z části osídlenci, kteří přišli do regionu po druhé světové válce. Lze tedy uzavřít, že neúplná společenská struktura onen proces zanikání místních specifik usnadňovala. *** Cílem práce bylo vylíčení a analýza hospodářských a sociálních dějin Hlučínska v letech 1945 až 1989. Výzkum pramenů, na kterém je práce převážně založena, ukázal jak badatelský potenciál jednotlivých témat, tak jejich limity. Další pokračování ve zkoumané problematice, a to rozšířením výzkumu na archivní fondy, které nemohly být pro své množství nebo nepřístupnost excerpovány, slibují získat pouze dílčí poznatky. Jako nosné téma dalšího bádání, zasazeného do geograficky širšího rámce, se však jeví v prvé řadě otázka vývoje zemědělské výroby v letech 1960 až 1989. Jiný pohled na dějiny lze pak očekávat od využití metody orální historie. V tomto směru se upozorňuje na sběr, který v nedávné době zahájilo Muzeum Hlučínska. Vzhledem k tomu, že od roku 1989 mezitím uplynulo bezmála čtvrtstoletí, je více než žádoucí rozšířit pozornost i k této etapě nejnovějších dějin. Zde je možno přepokládat, že získané poznatky mohou v některých aspektech revidovat závěry obsažené v této práci.

5.1 Summary Economic and Social Development of Hlučín Region 1945 – 1989 During 1945 to 1989 passed the Hlučín Region through several different periods. Especially unique was post-war era (1945 to 1947). Second World War affected this region with unrecognized power. Standard of living was reduced to the level of simple biological survival and neither humanitarian help from the side of Czechoslovak state nor Czechoslovak policy could not efficiently improved that situation. Moreover, territorial conflict between Czechoslovakia and Poland raised the wave of refugees escaping to the Hlučín Region. It caused the deterioration of standard of living and took part in the epidemic of infectious diseases. That is why stabilization of social material situation and economy lasted until 1947. In 1945 had emerged so called Hlučín Problem, or Hlučín Question. Its essence was the question how to apply presidential decrees regarding national citizenship, confiscation, and retribution. In wider meaning Hlučín Problem stands for the general approach to the inhabitants of region and their classification whether they are Germans

300


or not. Economic and international situation forced the authorities to accept a kind of benevolent attitude. The result was that expulsion of Germans did not have massive character. These post-war years was also the beginning of conceptual planning for Hlučín Region; considering planning the economic development was connected with Two Years Plan and its special attention to industrially sub-developed districts. In this concept to assure basic industry for secure the work opportunity continued invest wave in the first half of 1950s during which there were build huge industry facility, and large housing estates, and some others. Industrial growth in 1947 to 1955 was the highest in the new history of Hlučín Region ever. It coincides with so called socialist industrialization of Ostrava Region. The following years bring into conceptual planning new factor. That was planning within geographical districts. The territory of Hlučín Region was divided into two districts. The conceptual planning until 1989 was made separately for so called Opava-district („opavský obvod“) and for Suburban-district („příměstský obvod“; also Ostrava-district). It led to fact that economic development of each district was slightly different and caused the disputes between Opava and Ostrava over the east part of Hlučín Region. Agriculture in Hlučín Region has its own specifics. There were huge differences in land possession. On the one side there were three vast manor farm estates („velkostatek“), on the other side small holding was divided into one or half hectare fields. Czechoslovak landed reform has three stages. The first one was in fact the process of confiscation. Confiscation affected especially the position of the most extensive property of manor farm estate and also of the largest farms („statky“), but had only fractionally effect of private small properties. The revision of First Czechoslovak Republic landed reform has similar impact. The existence of manor farm estate was completely seized the same as the position of so called residual farms („zbytkové statky“). The third stage of reform, the New Land Reform, had only partial result. In the situation of non-existence of large farms the collectivization of agriculture was initiated. This process was in Hlučín Region from its beginning very complicated. Founding of Uniform Agricultural Cooperatives („Jednotné zemědělské družstvo“) was not successful due to very low average area of private possession and due to fact that in Hlučín Region did not exist tradition of agricultural co-op business. The crises stroke in 1953. In many aspects its impact was very harsh. Aftereffect of crisis was not overcome until 1957. But in 1957 the process of collective farming was very fast and raised the concerns whether it stop or not. Despite the fact that process was declared to be completed in 1960 in row of villages remained many of private fields. This fact could be explained due to number of so called labour-farmers („kovorolníci“) who in fact did not depended on incomes from agriculture. For the following development was decisive the era of 1970s during that structural changes occurred and its result was the existence of only three great agriculture cooperatives and one large farm of Czechoslovak State Farms. For industry in Hlučín Region the most decisive period was 1947 to 1955. In the beginning there was in fact only one industry facility, the black coal mines in Petřkovice. But in these years there were built three plants, especially the on in Dolní Benešov. Number of job vacancies unparalleled increased. The slow changes occurred in 1960s with connection of decline of black coal extraction that was terminated in 1967. On the other hand in region began the mining building material (gravel, sand, and gypsum) and

301


Hlučín Region began to be the one of the most important producers of these material. Changes in 1945 to 1989 in many ways influenced the local population. Its demographic behaviour was until the second half of 1950s very different from the behaviour of Czech population. The main features were high birth-rate and high number of weddings but also high death rate. The convergence towards Czech model could be explained as the process of urbanization. It means not only increasing number of inhabitants in (large) towns/cities but also changes in everyday life. It could be documented e. g. in religiosity. The larger the village was the smaller number of the faithful etc. But very important was fact whether there existed connection to industry, especially in Opava and Ostrava. Urbanization was influenced by phenomenon of everyday commuting. Its rate was in Czech Lands on of the highest. In comparison with pre-1945 era the economic development was for decades stable. The standard of living unprecedented increased. It led to high building boom in 1950s. Number of houses as well as number of population increased nearly by one fifth and was as high as in the whole Ostrava province („Ostravský kraj“). In following years the population stagnated but the growth in 1948 to 1960 influenced the settlement structure and population for decades. Regarding these there could be said that there are three distinguish stages. Except post-war era there is a stage of rapid economic and population expansion in 1947 to the first half of 1960s and then the stage of stagnation both of economy and in demography.

302


6 Prameny a literatura 6.1 Archivní prameny

Archiv hlavního města Prahy f. Slezský kulturní ústav 1906 – 1956

Archiv města Ostravy f. Jednotné zemědělské družstvo „Horník“ ve Lhotce 1949 – 1975 (1977) f. Jednotný národní výbor – Městský národní výbor v Ostravě 1949 – 1957 f. Městský národní výbor v Ostravě (1892) 1957 – 1969 (1971) f. Místní národní výbor Petřkovice 1945 – 1976 (1982) Archiv Ministerstva zahraničních věcí České republiky f. Generální sekretariát – Žourek 1945 – 1948 (1952) f. Teritoriální odbory – obyčejné Polsko 1945 – 1959 Moravský zemský archiv v Brně f. B 97, Zemský studijní ústav 1938 – 1951 f. G 105, Ústředí moravskoslezských obcí, měst a okresů 1925 – 1950 Národní archiv, Praha f. 315, Úřad předsednictva vlády – běžná spisovna 1945 – 1959 f. 759, Ministerstvo státních statků (1922) 1953 – 1956 f. 947, Československé uhelné doly, generální ředitelství (1948) 1951 f. 978, Československé doly, generální ředitelství (1938) 1946 – 1950 f. 981, Fond národní obnovy 1945 – 1951 f. 992, Ministerstvo pracovních sil 1951 – 1957 f. 1261/0/32, Generální sekretariát ÚV KSČ 1945 – 1951 f. 1261/1/6, Zemědělská komise ÚV KSČ 1963 – 1968 f. 1261/2/14, Osidlovací komise při ÚV KSČ 1945 – 1950 Státní okresní archiv Opava f. Jednotné zemědělské družstvo „9. květen“ Kravaře 1950 – 1991 f. Jednotné zemědělské družstvo „Budovatel“ Bolatice (1956) 1961 – 1982 f. Jednotné zemědělské družstvo Kouty 1950 – 1961 f. Jednotné zemědělské družstvo „Mír“ Opava-Kateřinky 1953 – 1975 f. Jednotný národní výbor Opava (1945) 1949 – 1954 f. Komunistická strana Československa – Okresní výbor Hlučín 1945 – 1960 f. Komunistická strana Československa – Okresní výbor Opava 1945 – 1989 f. Místní národní výbor Bolatice (1923) 1945 – 1990 f. Místní národní výbor Dolní Benešov 1945 – 1990 f. Místní národní výbor Kouty 1945 – 1960 f. Místní národní výbor Štěpánkovice 1945 – 1990 f. Místní národní výbor Třebom 1945 – 1990

303


f. Městský národní výbor Hlučín 1945 – 1990 f. Městský národní výbor Kravaře 1945 – 1990 f. Okresní národní výbor Hlučín 1945 – 1960 f. Okresní národní výbor Hlučín-dodatky 1945 – 1960 f. Okresní národní výbor Opava 1954 – 1960 f. Okresní národní výbor Opava 1960 – 1976 f. Okresní národní výbor Opava 1976 – 1990 f. Okresní národní výbor Opava-venkov 1945 – 1949 f. Okresní úřad ochrany práce v Opavě 1945 – 1949 Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Praha f. Vojenská kancelář prezidenta republiky 1945 – 1977 Zemský archiv v Opavě f. Komunistická strana Československa – Severomoravský krajský výbor Ostrava 1945 – 1990 f. Krajská správa Českého statistického úřadu v Ostravě (1926) 1948 – 1969 (1970) f. Krajský národní výbor v Ostravě, I. část (1834) 1949 – 1954 f. Krajský národní výbor v Ostravě, I. část-dodatky (1907) 1949 – 1954 f. Krajský národní výbor v Ostravě, II. část (1944) 1955 – 1960 f. Krajský národní výbor v Ostravě – odbor zemědělského, lesního a vodního hospodářství 1949 – 1960 f. Krajský výbor Národní fronty v Ostravě 1948 – 1955 f. Obchodní a živnostenská komora v Opavě 1850 – 1949 f. Severomoravský krajský národní výbor Ostrava 1960 – 1991 f. Severomoravský krajský národní výbor Ostrava – odbor oblastního plánování 1960 – 1990 f. Severomoravský krajský národní výbor Ostrava – odbor plánovací 1960 – 1990 f. Severomoravský krajský národní výbor Ostrava – odbor průmyslu a místního hospodářství 1960 – 1990 f. Severomoravský krajský národní výbor Ostrava – odbor sociálních věcí a pracovních sil 1960 – 1990 f. Severomoravský krajský národní výbor Ostrava – odbor zemědělství 1960 – 1990 f. Vládní komise pro výstavbu Ostravska – sekretariát v Ostravě (1948) 1950 – 1951 f. Zemský národní výbor, expozitura Ostrava 1945 – 1949 f. Zmocněnec Státního úřadu plánovacího v Ostravě 1948 – 1953

6.2 Edice Dekrety prezidenta republiky 1940 – 1945. Dokumenty. Edd. JECH, Karel – KAPLAN, Karel. Brno Doplněk 2002, 1066 s. Dokumenty k hospodářské politice v Československu z let 1963 – 1969. Ed. ŠULC, Zdislav. Praha VŠE 1998, 140 s.

304


Slezsko v církevních statistikách olomoucké diecéze (arcidiecéze) z 2. pol. 18. – 1. pol. 19. století. Edd. KORBELÁŘOVÁ, Irena – ŽÁČEK, Rudolf. ČSM-B, 1995 (roč. 44), č. 1, s. 19 – 63; č. 2, s. 134 – 176; č. 3, s. 198 – 223; ČSM-B, 1996 (roč. 45), č. 1, s. 16 – 54; č. 2, s. 113 – 153; č. 3, s. 214 – 257. Faksimile archivních dokumentů. Edd. BLAŽEK, Petr – KUBÁLEK, Michal. In: BLAŽEK, Petr – JECH, Karel – KUBÁLEK, Michal a kol.: Akce „K“. Vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech. Studie, seznamy a dokumenty. Praha Pulchra – Česká zemědělská univerzita 2010, s. 572 – 613. GRONSKÝ, Ján: Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa. II. 1945 – 1960. Praha Karolinum 2006, 510 s. GRONSKÝ, Ján: Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa. III. 1960 – 1989. Praha Karolinum 2007, 441 s. Katolická církev a pozemková reforma 1945-1948. Dokumentace. Edd. JANIŠOVÁ, Milena – KAPLAN, Karel. Praha – Brno ÚSD AV ČR Doplněk 1995, 499 s. Protokolární seznam „rodinných celků odsouzených vesnických boháčů“ určených k vystěhování v akci „K“ („Kulaci“) v letech 1951 – 1953. Ed. JECH, Karel. In: BLAŽEK, Petr – JECH, Karel – KUBÁLEK, Michal a kol.: Akce „K“. Vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech. Studie, seznamy a dokumenty. Praha Pulchra – Česká zemědělská univerzita 2010, s. 315 – 498. Revise první pozemkové reformy. Edd. MICHL, Jaroslav – NOVÝ, Josef – PETRŮV, František. Praha Orbis 1948, 757 s. Seznam rodin vystěhovaných z jednotlivých krajů. Ed. JECH, Karel. In: BLAŽEK, Petr – JECH, Karel – KUBÁLEK, Michal a kol.: Akce „K“. Vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech. Studie, seznamy a dokumenty. Praha Pulchra – Česká zemědělská univerzita 2010, s. 499 – 517. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Podmínky pro vznik JZD 1948 – 1949. Edd. JUNĚČKOVÁ, Jiřina – PŠENIČKOVÁ, Jana. Praha Státní ústřední archiv v Praze 1995, 211 s. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1950. Ed. PŠENIČKOVÁ, Jana. Praha SÚA v Praze 1998, 219 s. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství – Vznik JZD. 1952. Ed. PŠENIČKOVÁ, Jana. Praha SÚA 2000, 322 s. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1953. Ed. Jana PŠENIČKOVÁ. Praha Státní ústřední archiv v Praze 2002, 310 s. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1954. Ed. Jana PŠENIČKOVÁ. Praha Národní archiv 2008, 259 s.

6.3 Statistiky Administrativní lexikon obcí republiky československé 1955. Podle správního rozdělení 1. ledna 1955. Praha Státní úřad statistický – Ministerstvo vnitra Československé republiky 1955, 574 s. Historicko-statistická ročenka ČSSR. Praha SNTL – Alfa 1985, 910 s.

305


Historický lexikon obcí České republiky 1869 – 2005. I. díl. Počet obyvatel a domů podle obcí v letech 1869 – 2001 podle správního rozdělení České republiky k 1. 1. 2005. Praha Český statistický úřad 2006, 759 s. Hospodářský rozvoj okresu Opava. Opava Okresní oddělení Státního úřadu statistického [1966], 71 s. MLEZIVA, Štěpán: Retrospektivní přehled územních jednotek a územních celků. Od roku 1850 do současnosti. Praha Academia 2010, 982 s. Sčítání lidu, domů a bytů. Kraj Severomoravský. Okres Opava. Opava Okresní oddělení ČSÚ 1973, 140 s. Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Okres Opava. Moravskoslezský kraj. Ostrava ČSÚ 2003, 175 s. Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava. Opava Okresní statistická správa 1992, 74 s. Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město. Ostrava Krajská statistická správa 1992, 64 s. Soupisy obyvatelstva v Československu v letech 1946 a 1947. Praha Státní úřad statistický 1951, 561 s. [Československá statistika – svazek 184, řada VI. (sčítání lidu, sešit 15).] Statistická ročenka okresu Opava 1968. Opava Okresní oddělení ČSÚ 1969, 197 s. Statistická ročenka okresu Opava 1971. Opava Okresní oddělení ČSÚ 1972, 203 s. Statistická ročenka. Okres Opava. 1981. Opava Okresní oddělení ČSÚ 1981, 195 s. Statistická ročenka. Okres Ostrava-město. 1981. Ostrava ČSÚ Ostrava 1981, 183 s. Statistická ročenka. Okres Ostrava-město. 1984. Ostrava ČSÚ Ostrava 1984, 202 s. Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1981. Ostrava Krajská správa ČSÚ 1981, 313 s. Statistická ročenka. Severomoravský kraj. 1986. Ostrava Krajská správa ČSÚ 1986, 332 s. Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1990. Praha SNTL 1990, 740 s. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1960. Praha SNTL 1960, 570 s. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1980. Praha – Bratislava SNTL – Alfa 1980, 694 s. Statistická ročenka Severomoravského kraje. Životní úroveň v číslech a grafech 1965 – 1978. Ostrava Krajská správa ČSÚ v Ostravě 1979, 264 s. Statistické informace. Řada II. Populační statistika. 1948. Statistický lexikon obcí ČSSR 1965. Podle správního rozdělení 1. ledna 1965, sčítání lidu, domů a bytů 1. března 1961. Praha Ústřední komise lidové kontroly a statistiky – Ministerstvo vnitra ČSSR 1966, 668 s. Statistický lexikon obcí ČSSR 1974. Podle správního rozdělení k 1. lednu 1974. Sčítání lidu, domů a bytů k 1. prosinci 1970. Praha Federální statistický úřad 1976, 859 s. Statistický lexikon obcí ČSSR 1982. Podle správního rozdělení k 1. lednu 1982 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů k 1. listopadu 1980. Díl 1. Praha Federální statistický úřad 1984, 1011 s. Statistik des Deutschen Reichs. Band 550. Amtliches Gemeindeverzeichnis für das Deutsche Reich auf Grund der Volkszählung 1939. Berlin Paul Schmidt 1941, 460 s. Zemědělská statistika, 1946. Zprávy Státního úřadu statistického, 1945 – 1950.

306


6.4 Vzpomínky pamětníků Hedvika Kriegischová (roz. Gregořicová), nar. 7. června 1931 ve Štěpánkovicích, rozhovor dne 29. února 2008. Mgr. František Peterek, nar. 18. února 1946, rozhovor dne 30. března 2009. Herbert Stoklasa, nar. 21. prosince 1939 v Kravařích, rozhovor dne 22. dubna 2008.

6.4.1 Paměti a vydané vzpomínky 60 let ostravsko-opavské operace. Vzpomínky účastníků bojů. Ostrava Montanex 2005, 72 s. DVOŘÁK, Jan: Máma mi žehnala svěcenou vodou. Čerta to pomohlo. PaD, 2011 (roč. 5), č. 1, s. 55 – 64. EMMERT, František: Češi ve Wehrmachtu. Zamlčené osudy. Praha Vyšehrad 2005, 197 s. KÜFFEL, Andělín: Moje vzpomínka na konec 2. světové války. In: ŠEFČÍK, Erich (Ed.): Naše obec Chuchelná (Dějiny, památky, příroda). Chuchelná [Obecní úřad Chuchelná] 1996, 106 s. MARTINÍK, Ladislav: Žil jsem na Hlučínsku i na straně císařské. B. d., b. m., 188 s. ZAGOROVÁ, Hana – ZINDELOVÁ, Michaela: …než to zapomenu. Praha Cesty 1996, 175 s.

6.5 Dobová literatura Akční program Komunistické strany Československa přijatý na plenárním zasedání ÚV KSČ dne 5. dubna 1968. Praha Svoboda 1968, 63 s. Akční program nové Gottwaldovy vlády. Praha Ministerstvo informací – Orbis [1948], 15 s. Budovatelský program Gottwaldovy vlády. Praha Ministerstvo informací – Orbis 1946, 31 s. Deset historických let v dějinách strany a republiky. [Praha] ÚV KSČ 1946, 159 s. Hradecký program. Praha Ministerstvo zemědělství 1947, 30 s. Ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství (Odpovědi na aktuální otázky). [Praha] Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ 1980, 56 s. KOŘENÝ, Gustav: Dnešní Hlučínsko. Opava Slezské dílo 1924, 43 s. KOŤÁTKO, Jiří: Pozemková reforma v Československu. Praha Ministerstvo informací a osvěty 1949, 35 s. KOŤÁTKO, Jiří: Zemědělská osidlovací politika v pohraničí. Praha Orbis 1946, 96 s. Krajem za Opavicí (příspěvek k poznání Hlučínska). Ostrava Zemská rada 1947, 49 s. MUSIL, Jaromír: Vodní cesty a Ostravsko. In: ZAHRADNÍK, Jaroslav (Ed.): Ostrava. Město uhlí a železa. Praha – Brno Národohospodářská propagace Československa 1947, s. 64 – 67. Osvobozená země. Opava Moravskoslezský ZNV, expozitura v Ostravě 1947, 203 s. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Praha Svoboda 1974, 47 s. Program prvé domácí vlády republiky, vlády Národní fronty Čechů a Slováků. [Praha] Ministerstvo informací [1945], 47 s. Protokol IX. řádného sjezdu Komunistické strany Československa v Praze dne 25. – 29. května

307


1949. Praha Ústřední výbor KSČ 1949, 575 s. RATIBOŘSKÝ, Jan: Češi na Ratibořsku a Hlubčicku. Praha Orbis 1946, 127 s. SOBOTÍK, Bohumil: Naše země, náš lid. Hlubčicko, Ratibořsko, Kozelsko. Opava Matice opavská 1946, 111 s. Slezsko a hranice ČSR. Projevy poslanců Národního shromáždění Dr Ivo Ducháčka a Dr Jana Stránského v Národním shromáždění dne 12. XII. 1946. Praha Slezský kulturní ústav 1947, 15 s. SMRKOVSKÝ, Josef – KOŤÁTKO, Jiří – ĎURIŠ, Július: Národní správci v zemědělství se plně osvědčili. Praha Ministerstvo zemědělství 1946, 14 s. ŠIK, Ota: K problematice socialistických zbožních vztahů. Praha Nakladatelství ČSAV 1965, 400 s. TRIEST, Felix: Topographisches Handbuch von Oberschlesien. Zweite Hälfte. Breslau Verlag von Wilh. Gottl. Kom. 1865, 1288 s. VAŠEK, Ad[olf] E[mil] – VRCHOVECKÝ, Emil: Místopisný průvodce po moravském Ratibořsku, jeho přítomnosti a minulosti. Komárov u Opavy Vydavatelstvo Hlasů Bezručovy země 1920, 112 s. VAŠEK, Ad[olf] E[mil]: K našim nárokům na Horní Slezsko. Brno SKÚ 1947, 28 s. VOLENEC, Jaroslav: Vodní cesty Československa součástí středoevropského systému vodní dopravy. Pardubice vl. nákl. 1938, 12 s. XI. sjezd Komunistické strany Československa. Praha RP 1958, 256 s. XIV. sjezd Komunistické strany Československa. Praha Svoboda 1971, 660 s. Základy první československé pětiletky. Projevy a dokumenty o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky. [Praha] Ministerstvo informací a osvěty 1948, 139 s. Zásady přebudování hospodářského mechanismu ČSSR. Praha Svoboda 1987, 66 s. ZIMMERMANN: Beytra[e]ge zur Beschreibung von Schlesien. Dritter Band. Brieg Johann Ernst Tramp 1784, 399 s.

6.6 Dobový tisk Hlas 1945, 1946 Hospodářské noviny 1980, 1987 Nová hlučínská vesnice/Nové Hlučínsko 1951 – 1960 Nová svoboda 1945 – 1989 Nová vesnice Opavska 1957 Nové Opavsko 1960 – 1986 Ostravský úderník 1948, 1950 Ostravský tramvaják, 1950 Rudé právo 1948, 1952, 1953 [ročníky 1950 až 1989 dostupné http://archiv.ucl.cas.cz/ index.php?path=RudePravo (31. 5. 2011)] Technický magazín 1989

6.7 Literatura ANTOŠ, Zdeněk: Působení některých faktorů v prvním stadiu kolektivizace na Ostravsku. SlSb, 1969 (roč. 67), č. 3, s. 289 – 300. ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí.

308


II.1. Duben – srpen/září 1951: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. Středokluky Zdeněk Susa 2011, 957 s. Archivní materiály k výstavbě socialismu v Severomoravském kraji 1945 – 1960 uložené v archivech Severomoravského kraje. Tematický soupis k 60. výročí založení KSČ. Opava Státní oblastní archiv Opava 1980, 575 s. BAJGER, Lubomír: Ekonomická a sociální skladba populace v okresech ostravské průmyslové oblasti (census 1950). In: Materiály k dějinám průmyslových oblastí v období výstavby socialismu. Opava SlÚ ČSAV 1983, s. 157 – 183. BAJGER, Lubomír: K odsunu Němců z Ostravska. SlSb, 1968 (roč. 66), č. 2, s. 145 – 163. BAJGER, Lubomír: Ostravsko po druhé světové válce 1945 – 1948. Obyvatelstvo a pracovní trh. Ostrava Profil 1971, 181 s. BAJGER, Lubomír: Znárodnění ostravsko-karvinských dolů. SlSb, 1965 (roč. 63), č. 2, s. 145 – 167. BARAN, Ivo: První etapa kolektivizace zemědělství v okrese Opava. Opava 1999, 54 s. [diplomová práce, uloženo FPF SlU] BARCUCH, Antonín: Okresní národní výbor Ostrava-venkov 1957 – 1960. In: II. severomoravské archivní sympozium. Sborník příspěvků. Opava Státní oblastní archiv v Opavě [1986], s. 604 – 614. BÁRTA, Jiří: Několik poznámek k historii hlučínského gymnázia. In: PAVELČÍKOVÁ, Nina (Ed.): Hlučínsko v proměnách času (Sborník příspěvků z konference k 75. výročí připojení Hlučínska k ČSR). Kravaře Slezská kulturní a vzdělávací nadace Hlučínsko 1995, s. 60 – 63. BÁRTEK, Jindřich: Péče o mládež na Hlučínsku. In: Krajem za Opavicí (příspěvek k poznání Hlučínska). Ostrava Zemská rada 1947, 24 – 27 s. BARTOŠ, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek I. Územně správní vývoj státních a společenských institucí a organizací na Moravě a ve Slezsku v letech 1848 – 1960. Ostrava Profil 1966, 335 s. BEINHAUEROVÁ, Anna: Pracovní morálka a výkonnost v průmyslové výrobě v českých zemích v období dvouletky. SlSb, 1990 (roč. 88/48), č. 2, s. 131 – 136. BECHNÝ, Josef: Geografický charakter Opavského okresu. I. část. Opava ONV v Opavě 1966, 43 s. BERANOVÁ, Magdalena – KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha Libri 2010, 430 s. BEZOUŠKA, Jiří – VYTLAČIL, Josef: Šetření o volném času obyvatelstva v Československu. Demografie, 1963 (roč. 5), č. 4, s. 321 – 330. BÍLEK, Jiří: Pétépáci aneb Černí baroni úplně jinak. Plzeň Nava 1996, 165 s. BINAR, Aleš: Administrativní urbanizace aneb „Vytvoření“ města. Kravaře po roce 1960. In: Barbora VACKOVÁ – Slavomíra FERENČUOHOVÁ – Lucie GALČANOVÁ (edd): Československé město včera a dnes. Každodennost, reprezentace, výzkum. Červený Kostelec – Brno Pavel Mervart – MU 2010, s. 243 – 269. BINAR, Aleš: K národnostní problematice na Hlučínsku 1945 – 1960. Opava 2007, 85 s. [RKP, ročníková práce, vedoucí Zdeněk Jirásek, uloženo FPF SlU] BINAR, Aleš – JIRÁSEK, Zdeněk: Kravaře v letech 1945 až 2008. Kravaře Město Kravaře 2009, 346 s. BINAR, Aleš – JIRÁSEK, Zdeněk: Slezsko v československo-polských vztazích v letech 1945 až 1947. SlSb, 2012 (roč. 110), č. 1-2, s. 63 – 90. BLAŽEK, Petr – KUBÁLEK, Michal: Akce „Kulak“. Přijetí, uplatňování a zrušení směrnice

309


tří ministrů. In: BLAŽEK, Petr – JECH, Karel – KUBÁLEK, Michal a kol.: Akce „K“. Vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech. Studie, seznamy a dokumenty. Praha Pulchra – Česká zemědělská univerzita 2010, s. 17 – 60. BOLACKÁ, Yvonne – BUCHTA, Bohumír – POSSLOVÁ, Dana: 750 let Chlebičova. Příroda, dějiny, památky a novodobá historie. Chlebičov OÚ Chlebičov 2000, 121 s. BOLCEK, Jaroslav (Ed.): 10 let národního podniku Důl Vítězný únor 1964 – 1974. [Ostrava Důl Vítězný Únor 1974], 71 s. BORÁK, Mečislav: Internační tábor „Hanke“ v Moravské Ostravě v roce 1945. In: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 18. Ostrava Tilia 1997, s. 88 – 124. BORÁK, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě (1945 – 1948). Ostrava Moravskoslezský den – Syndikát novinářů Ostrava – Tilia 1998, 450 s. BORÁK, Mečislav – JANÁK, Dušan: Tábory nucené práce v ČSR 1948 – 1954. Opava – Ostrava SlÚ SlZM – Tilia 1996, 285 s. BOYR, Christoph: Der Beitrag der Sozialgeschichte zur Erforschung kommunistischer Systeme. In: BRENNER, Christiane – HEUMOS, Peter (Edd.): Sozialgeschichtliche Kommunismusforschung. Tschechoslowakei, Polen, Ungarn und DDR 1948 – 1968. München 2005, s. 27 – 32. BREN, Paulina: Weekend Getaways: The Chata, the Tramp, and the Politics of Private Life in Post-1968 Czechoslovakia. In: CROWLEY, David – REID, Susan E.: Socialist Spaces. Sites of Everyday Life in the Eastern Bloc. Oxford – N. Y. Berg 2002, s. 123 – 140. BŘEŇOVÁ, Věra – ROHLÍKOVÁ, Slavěna: Bibliografie českých/československých dějin 1918 – 2004. Výběr knih, sborníků a článků vydaných v letech 2000 – 2004 a doplňky za roky 1996 – 1999. Svazek 1. Praha ÚSD AV ČR 2005, 414 s. BŘEŇOVÁ, Věra – ROHLÍKOVÁ, Slavěna – TŮMA, Oldřich: Bibliografie českých/československých dějin 1918 – 1995. Výběr knih, sborníků a článků vydaných v letech 1990 – 1995. Svazek 1. Praha ÚSD AV ČR 1997, 419 s. BŘEŇOVÁ, Věra – ROHLÍKOVÁ, Slavěna – TŮMA, Oldřich: Bibliografie českých/ československých dějin 1918 – 1999. Výběr knih, sborníků a článků vydaných v letech 1996 – 1999 a doplňky za roky 1990 – 1995. Svazek 1. Praha ÚSD AV ČR 1999, 395 s. BUREŠOVÁ, Jana: Združstevňování nebo kolektivizace zemědělství po roce 1945? In: Studie Slováckého muzea 7/2002. Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století. Uherské Hradiště Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 2002, s. 223 – 228. CESAR, Jaroslav – SNÍTIL, Zdeněk: Československá revoluce 1944 – 1948. Praha Svoboda 1979, 415 s. CZUDEK, Tadeáš: Jak vypadá a jak vznikl reliéf Hlučínské pahorkatiny. VL, 1991 (roč. 17), č. 2, s. 38 – 41. CZUDEK, Tadeáš: Die Täler des Hügellandes Hlučínská pahorkatina in der ČSSR. Praha Academia 1979, 47 s. ČECHÁK, Vladimír: Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945 – 2004). Praha Vysoká škola finanční a správní 2004, 262 s. Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei II/1. Augsburg Weltbild Verlag 1994, 357 s. DOHNAL, Miloň: K otázce vzniku a postavení kovozemědělců jako sociální skupiny v ostravské průmyslové oblasti. In: KÁŇA, Otakar (Ed.): Ostravská průmyslová oblast v období kolektivizace československého zemědělství. Ostrava Pedagogická fakulta 1987, s. 5 – 23.

310


DRKAL, Stanislav: Počátky dolování uhlí na Hlučínsku. In: FICEK, Viktor a kol. (Edd.): Hlučínsko. Příroda, lid, kultura. Ostrava Krajské nakladatelství v Ostravě 1958, s. 208-219. DROZD, Josef a kol.: Almanach z historie a současnosti obce Bolatice. 1250 – 2000. Z historie a současnosti obce. Bolatice – Kravaře OÚ Bolatice – Kulturní středisko zámku Kravaře 2000, 113 s. DROZD, Jan – MALCHÁREK, Jan: Dějiny Strahovic do roku 1950. Strahovice OÚ Strahovice 1994, 121 s. DUŠEK, Pavel: Encyklopedie městské dopravy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha Libri 2003, 292 s. DZIADZIOVÁ, Jana: Ukazatel délky školního vzdělání a nákladů na vzdělání v obcích okresu Opava. In: VENCÁLEK, Jaroslav (Ed.): Sborník referátů 6. severomoravského demografického kolokvia. Opava ONV Opava 1989, s. 90 – 97. FICEK, Viktor a kol. (Edd.): Hlučínsko. Příroda, lid, kultura. Ostrava Krajské nakladatelství v Ostravě 1958, 309 s. FOJCÍK, L.: Zemědělství. In: Krajem za Opavicí (příspěvek k poznání Hlučínska). Ostrava Zemská rada 1947, s. 32 – 35. FOURASTIÉ, Jean: 40 000 hodin. Praha Mladá fronta 1969, 213 s. FRANC, Martin – KNAPÍK, Jiří: „Na člověka najíždíme další čtvrtletí“. Volný čas v českých zemích v letech 1948 – 1956. SD, 2010 (roč. 17), č. 4, s. 613 – 640. FRANC, Martin – KNAPÍK, Jiří: Průvodce kulturním děním a životním stylem českých zemí 1948 – 1967. Svazek I. Praha Academia 2012, 645 s. FRANC, Martin – KNAPÍK, Jiří: Průvodce kulturním děním a životním stylem českých zemí 1948 – 1967. Svazek II. Praha Academia 2012, 1297 s. FRANC, Martin – KNAPÍK, Jiří: Volný čas v českých zemích 1957 – 1967. Praha Academia 2013, 573 s. FRIEDL, Jiří: Češi a Poláci na Těšínsku 1945 – 1949. Praha – Brno HÚ AV ČR – Conditio Humana 2012, 314 s. FRIEDL, Jiří: K pokusům o odsun tzv. polských okupantů z Těšínska po druhé světové válce. In: PEJČOCH, Ivo – PLACHÝ, Jiří a kol.: Okupace, kolaborace, retribuce. Praha MO ČR – PIC MO 2010, s. 254 – 270. GARBA, Karel: Dopravní spojení Hlučínska s Ostravou. Ostrava DPMO 1990, 67 s. GAWRECKI, Dan (Ed.): Dějiny českého Slezska 1740 – 2000. II. Opava SlU 2003, 654 s. GEBAUER, Josef: Od lesů knížat Lichnovských k Opavské lesní, a. s. NO, 25. 4. 2002 (roč. 13), č. 16, s. 6. GEBAUER, Josef: Od provaznictví Wisniowski v Hrabůvce k Lanexu a. s., v Bolaticích. NO, 11. 4. 2002 (roč. 13), č. 14, s. 10. GEBAUER, Josef: Státní plemenářský ústav v Albertovci. VL, 1977 (roč. 3), č. 1, s. 43 – 45. GEBAUER, Josef – ŠTĚPÁN, Václav: Válečná kronika Opavska (1060 – 1945). Kravaře Zámecké muzeum 2001, 198 s. GRIM, Tomáš: Stanovení hranic Hlučínska po I. světové válce. In: Konference při příležitosti 90. výročí připojení Hlučínska k Československu. [Hlučín] Muzeum Hlučínska 2010, s. 4 – 11. HÁJEK, Mojmír: Předběžná zpráva o sociologickém výzkumu komunikací na Hlučínsku a Jablunkovsku. SlSb, 1949 (roč. 47), č. 3, s. 376 – 377. HAYEK, Friedrich A.: Osudná domýšlivost. Omyly socialismu. Praha Slon 1995, 200 s.

311


HÄUFLER, Vlastislav – KORČÁK, Jaromír – KRÁL, Václav: Zeměpis Československa. Maketa. Praha Nakladatelství ČSAV 1960, 667 s. HAUKANES, Haldis: Velká dramata – obyčejné životy. Postkomunistické zkušenosti českého venkova. Praha Slon 2004, 187 s. HAVRÁNEK, Jan – PETRÁŇ, Josef: Základy statistické metody pro historiky. Praha SPN 1963, 219 s. HAVRLANT, Miroslav: Geografie Severomoravského kraje. Ostrava Pedagogická fakulta v Ostravě 1980, 276 s. HERNOVÁ, Šárka: Demografická charakteristika příměstské oblasti Ostravy (na příkladu Hlučínska). In: Materiály k dějinám průmyslových oblastí v období výstavby socialismu. Opava Slezský ústav ČSAV 1983, s. 123 – 156. HERNOVÁ, Šárka: Obyvatelstvo Hlučínska v letech 1950 – 1980. In: Severomoravské demografické kolokvium. Sborník referátů kolokvia pořádaného ve dnech 1. – 2. 11. 1989 v Opavě. Opava ONV v Opavě 1989, s. 43 – 52. Historie a současnost podnikání na Ostravsku. Žehušice Městské knihy 2001, 343 s. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. Praha NLN 2005, 568 s. HOLEČEK, Tomáš: Komunistická vláda na úrovni kraje. In: KABELE, Jiří a kol.: Rekonstrukce komunistického vládnutí na konci osmdesátých let. Praha SÚ AV ČR 2003, s. 11 – 46. HORSKÁ, Pavla – MAUR, Eduard – MUSIL, Jiří: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha – Litomyšl Paseka 2002, 352 s. HŘÍBEK, Jan: První pětiletka a problémy dopravy v ostravské průmyslové oblasti. SlSb, 1967 (roč. 65), č. 2, s. 344 – 363. HŘÍBEK, Jan: Snahy o zprůmyslnění Opavska, Hlučínska a Jablunkovska v letech 1945 – 1948 (Problém tzv. hospodářsky slabých krajů ve dvouletce a expozitura ZNV). SlSb, 1971 (roč. 69), č. 1, s. 1 – 20. CHARVÁT, František – LINHART, Jiří – VEČERNÍK, Jiří: Sociálně třídní struktura Československa. Praha Horizont 1978, 217 s. CHRÁSTECKÝ, Metoděj a kol.: Hlučín 1256 – 2006. 750 let města. Hlučín Muzeum Hlučínska 2006, 197 s. CHUDĚJOVÁ, Taťána: K odsunu Němců v našem okrese. In: Zprávy Okresního archivu v Opavě, č. 9 – 10. Opava ONV v Opavě 1964, s. 5 – 7. INDROVÁ, Jana – KOPLÍK, Jiří: Bibliografie okresu Opava. Brno – Olomouc – Opava Muzejní a vlastivědná společnost v Brně – Státní vědecká knihovna v Olomouci – ZAO 1999, 484 s. JAKL, Tomáš: Německá obrana čs. opevnění ve Slezsku. HaV, 2004 (roč. 53), č. 3, s. 91 – 96. JANÁK, Dušan: Činnost Mimořádného lidového soudu Opava v letech 1945 – 1948. ČSM-B, 1994 (roč. 43), č. 3, s. 245 – 283. JANÁK, Dušan: K otázce tzv. hornoslezských uprchlíků na Hlučínsku, Opavsku a Krnovsku v letech 1945 – 1955. SlSb, 1995 (roč. 93), č. 1 – 2, s. 83 – 86. JANÁK, Dušan: Neklidná hranice I. ČSM-B, 1993 (roč. 42), č. 1, s. 63 – 75. JANÁK, Dušan: Neklidná hranice II. ČSM-B, 1993 (roč. 42), č. 2, s. 147 – 168. JANÁK, Dušan: Politické a legislativní aspekty táborů nucené práce. I. část. SlSb, 2000 (roč. 98), č. 1-2, s. 93 – 109. JANÁK, Dušan: Politické a legislativní aspekty táborů nucené práce. II. část. SlSb, 2000 (roč. 98), č. 3, s. 171 – 190.

312


JANÁK, Dušan: Politické a legislativní aspekty táborů nucené práce. III. část. SlSb, 2000 (roč. 98), č. 4, s. 300 – 315. JANÁK, Dušan: Politické strany a masové organizace na Ostravsku po únoru 1948. ČSM-B, 1991 (roč. 40), č. 2, s. 167 – 184. JANÁK, Dušan: Vytyčení československo-polské hranice a řešení otázky hornoslezských uprchlíků v letech 1948 – 1960. ČSM-B, 1993 (roč. 42), č. 3, s. 243 – 249. JANÁK, Dušan: Zur sozialen Lage der Bergarbeiter im Ostrau-Karwiner Revier 1945 – 1955. Bohemia, 2001 (roč. 42), č. 2, s. 290 – 306. JANÁK, Dušan – JIRÁSEK, Zdeněk: Sovětští poradci a ekonomický vývoj v Ostravsko-karvinském revíru. Opava Open Educations and Sciences 1996, 119 s. JANČUROVÁ, Jaroslava: Dojížďka a vyjížďka za prací v Severomoravském kraji. SlSb, 1967 (roč. 65), č. 4, s. 467 – 484. JANČUROVÁ, Jaroslava: Vliv migračních pohybů obyvatelstva v letech 1960 – 1964 na populační situaci v Severomoravském kraji. SlSb, 1967 (roč. 65), č. 2, s. 145 – 170. JARKOVSKÁ, Lucie: Retribuční soudnictví – národní očista nebo třídní justice? In: PEJČOCH, Ivo – PLACHÝ, Jiří a kol.: Okupace, kolaborace, retribuce. Praha PIC MO 2010, s. 188 – 198. JECH, Karel: Die Repressionen gegen die Großbauernschaft während der Kollektivierung der tschechoslowakischen Landwirtschaft. In: BRENNER, Christiane – HEUMOS, Peter (Edd.): Sozialgeschichtliche Kommunismusforschung. Tschechoslowakei, Polen, Ungarn und DDR 1948 – 1968. München 2005, s. 319 – 336. JECH, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha Vyšehrad 2008, 331 s. JECH, Karel: Soumrak selského stavu 1945 – 1960. Praha ÚSD AV ČR 2001, 252 s. JECH, Karel: Vyloučení selských dětí ze zemědělských škol (1951 – 1953). In: JECH, Karel: (Ed.): Stránkami soudobých dějin. Praha ÚSD AV ČR 1993, s. 123 – 286. JECHOVÁ, Květa: Matky a děti, chtěné i nechtěné. In: TŮMA, Oldřich – VILÍMEK, Tomáš (Edd.): Opozice a společnost po roce 1948. Praha ÚSD AV ČR 2009, s. 10 – 73. JEŘÁBEK, Eduard: Pozemková reforma na Hlučínsku. Opava Matice opavská 1930, 15 s. JEŘÁBEK, Eduard: Pozemková reforma na Hlučínsku. VMO, 1930 (roč. 35), č. 2, s. 18 – 31. JEŘÁBEK, E[duard]: Stručný přehled zemědělských poměrů na Hlučínsku. ČL, 1950 (roč. 5), č. 1-2, s. 10 – 12. JINDRA, Zdeněk – SVÁTEK, František – ŠTEIF, Jiří: Úvod do studia hospodářských a sociálních dějin. O předmětu bádání, genezi a historiografii oboru. Svazek I. Praha Karolinum 1997, 161 s. JIRÁSEK, Zdeněk: Dopad znárodnění v roce 1945 na československou ekonomiku. In: FAJMON, Hynek – BALÍK, Stanislav – HLOUŠKOVÁ, Kateřina (Edd.): Dusivé objetí. Historické a politologické pohledy na spolupráci sociálních demokratů a komunistů. Brno CDK 2006, s. 118 – 122. JIRÁSEK, Zdeněk (Ed.): Evropská dimenze slezských dějin. Opava ÚHV FPF SlU 2009, 146 s. JIRÁSEK, Zdeněk: K likvidaci soukromého podnikání v Československu. In: JECH, Karel (Ed.): Stránkami soudobých dějin. Praha ÚSD AV ČR 1993, s. 142 – 148. JIRÁSEK, Zdeněk: K otázce sovětských vlivů v československém hospodářství v letech první pětiletky. In: HÁJEK, Jan – KOCIAN, Jiří – ZÍTKO, Milan (Edd.): Fragmenty dějin. Praha HÚ AV ČR – ÚSD AV ČR 2006, s. 587 – 592. JIRÁSEK, Zdeněk: Specifika měnové reformy v roce 1953. In: KNAPÍK, Jiří (Ed.): Peněžní

313


reformy a zvraty na území české republiky (po r. 1918). Opava ÚHV FPF SlU 2005, s. 94 – 98. JIRÁSEK, Zdeněk – KORBELÁŘOVÁ, Irena – ŽÁČEK, Rudolf – ŠPIČÁK, Karel: Historie a současnost podnikání na Opavsku. Žehušovice Městské knihy 2002, 287 s. JIRÁSEK, Zdeněk – MATĚJČEK, Jiří: K čemu hospodářské a sociální dějiny? (K diskusím o zaměření historiografie). SlSb, 1990 (roč. 88), č. 3, s. 222 – 232. JIRÁSEK, Zdeněk – ŠŮLA, Jaroslav: Velká peněžní loupež v Československu aneb 50:1. Praha Svítání 1992, 164 s. JIRÁSEK, Zdeněk – ŽÁČEK, Rudolf: Hospodářský vývoj průmyslových oblastí na Moravě a ve Slezsku v letech 1954 a 1955. ČSM-B, 1991 (roč. 40), č. 1, s. 60 – 71. JIRÁSEK, Zdeněk – ŽÁČEK, Rudolf: Příprava třetí pětiletky v druhé polovině 50. let. SlSb, 1992 (roč. 90), č. 2, s. 132 – 142. JIŘÍK, Karel (Ed.): Dějiny Ostravy. Ostrava Sfinga 1993, 811 s. JIŘÍK, Karel (Ed.): Ostrava socialistická. Sborník studií k výstavbě města v letech 1945 – 1970. Ostrava Profil 1971, 461 s. JIŘÍK, Karel: Správní a územní vývoj města Ostravy. In: Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 13. Ostrava Profil 1985, s. 74 – 126. JIŘÍK, Karel: Vývoj organizace a působnosti národních výborů v Ostravě. In: JIŘÍK, Karel (Ed.): Ostrava socialistická. Sborník studií k výstavbě města v letech 1945 – 1970. Ostrava Profil 1971, s. 293 – 318. JORDAN, Petr: Kolektivizace zemědělství v okrese Opava v letech 1949 – 1953. Opava 1999, 81 s. [diplomová práce, uloženo FPF SlU] JORDÁNOVÁ, Květa: Petřkovický most přes Odru. Hlučínsko, 2012 (roč. 2), č. 2, s. 16 – 17. KABELE, Jiří: Z kapitalismu do socialismu a zpět. Teoretické vyšetřování přerodů Československa a České republiky. Praha Karolinum 2005, 582 s. KADLECOVÁ, Erika: Sociologický výzkum religiozity Severomoravského kraje. Praha Academia 1967, 263 s. KALINOVÁ, Lenka: K sociálním dějinám Československa v letech 1969 – 1989. Praha VŠE 1999, 102 s. KALINOVÁ, Lenka: Konec nadějím a nová očekávání. K dějinám české společnosti 1969 – 1993. Praha Academia 2012, 396 s. KALINOVÁ, Lenka: Sociální reforma a sociální realita v Československu v šedesátých letech. Praha VŠE 1998, 90 s. [Studie z hospodářských dějin č. 5.] KALINOVÁ, Lenka: Společenské proměny v čase socialistického experimentu. K sociálním dějinám v letech 1945 – 1969. Praha Academia 2007, 363 s. KALINOVÁ, Lenka: Východiska, očekávání a realita poválečné doby. K dějinám české společnosti v letech 1945 – 1948. Praha ÚSD AV ČR 2004, 119 s. KÁŇA, Otakar: Sociálně ekonomická a organizační základna německého iredentismu na Hlučínsku. SlSb, 1966 (roč. 64), č. 3, s. 306 – 317. KÁŇA, Otakar: Zrod koncepce strukturálních přeměn Ostravska a počátky sídlištní a průmyslové přestavby kraje na začátku první pětiletky. SlSb, 1965 (roč. 63), č. 2, s. 192 – 213. KÁŇA, Otakar – PLAČEK, Vilém: Opavsko 1945 – 1977. Opava Dům politické výchovy OV KSČ – ONV Opava 1979, 96 s. KAPLAN, Karel: Československo v poválečné Evropě. Praha Karolinum 2004, 407 s. KAPLAN, Karel: Kořeny československé reformy 1968 [1.]. Brno Doplněk 2000, 323 s. KAPLAN, Karel: Kořeny československé reformy 1968 [2.]. Brno Doplněk 2002, 425 s.

314


KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce. Praha Mladá fronta 1993, 447 s. KAPLAN, Karel: Proměny české společnosti (1948 – 1960). Část první. Praha ÚSD AV ČR 2007, 313 s. KAPLAN, Karel: Pravda o Československu 1945 – 1948. Praha Panorama 1990, 245 s. KAPLAN, Karel: Sociální souvislosti krizí komunistického režimu v letech 1953 – 1957 a 1968 – 1975. Praha ÚSD AV ČR 1993, 98 s. KAPLAN, Karel: Tábory nucené práce v Československu v letech 1948 – 1954. Praha R 1992, s. 77 – 199. KAPLAN, Karel: Utváření generální linie výstavby socialismu v Československu. Praha Academia 1966, 295 s. KELLER, Jan: Vzestup a pád střeních vrstev. Praha Slon 2000, 123 s. KEYNES, John Maynard: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha ČSAV 1963, 386 s. KLADIWA, Pavel: K provádění národní očisty na Hlučínsku po roce 1945. VL, 1998 (roč. 24), č. 2, s. 14 – 16. KLADIWA, Pavel: Odsun Němců z Hlučínska 1945 – 47 s přihlédnutím k vývoji situace v celém Československu. In: ŠEFČÍK, Erich – VEČEREK, Jan (Edd.): Několik příspěvků k dějinám Hlučínska 16. – 20. století. [Kravaře] Slezská kulturní a vzdělávací nadace – Hlučínsko 1994, s. 27 – 30. KLOFÁČ, Jaroslav: Sociální struktura ČSSR a její změny v letech 1945 – 1980. Köln Index 1985, 176 s. KNAPÍK, Jiří: Činnost okresní péče o mládež a podpůrné sociální akce dětem na Opavsku v letech 1945 – 1947. SlSb, 1998 (roč. 96), č. 3, s. 202 – 217. KOCIAN, Jiří: Sociální zákonodárství „košické“ vlády 1945 – 46. In: KÁRNÍK, Zdeněk – MĚCHÝŘ, Jan a kol.: K novověkým sociálním dějinám českých zemí IV. Zvraty a převraty 1939 – 1992. Praha Karolinum 2001, s. 57 – 69. KOCKA, Jürgen: Sozialgeschichte. Göttingen Vandenhoeck & Ruprecht 1977, 173 s. KOPAČKA, Ludvík: Development of the Sectorial Structure of Economy and of the Branch Structure of Industry in Czechoslovakia after the Year 1945. In: Hospodářské dějiny 2. Praha ÚČSD ČSAV 1978, s. 97 – 129. KOPEČEK, Michal: Likvidace soukromých živnostníků v Československu 1948 – 1950. In: KÁRNÍK, Zdeněk – MĚCHÝŘ, Jan a kol.: K novověkým sociálním dějinám českých zemí IV. Zvraty a převraty 1939 – 1992. Praha Karolinum 2001, s. 107 – 132. KORÁBEK, Jaroslav: Vývoj pojmenování dolů OKR s přihlédnutím k majetkovým vztahům a organizačním změnám. SlSb, 1964 (roč. 62), č. 1, s. 64 – 92. KOUBEK, Josef: Populační vývoj československé republiky v letech 1945 – 1980. Demografie, 1981 (roč. 23), č. 1, s. 32 – 50. KUČERA, Jaroslav: Odsun nebo vyhnání. Sudetští Němci v Československu v letech 1945 – 1946. Praha H & H 1992, 39 s KUKLÍK, Jan: Znárodněné Československo. Od znárodnění k privatizaci – státní zásahy do vlastnických vztahů a dalších majetkových práv v Československu a jinde v Evropě. Praha Auditorium 2010, 444 s. KURKOVÁ, Pavla – VENCÁLEK, Jaroslav: Vývoj přirozené reprodukce obyvatel Hlučínska, Opavska a Vítkovska v letech 1971 – 1987. In: Severomoravské demografické kolokvium. Sborník referátů kolokvia pořádaného ve dnech 1. – 2. 11. 1989 v Opavě. Opava ONV v Opavě 1989, s. 65 – 74. Kravaře. Kravaře MěstNV v Kravařích 1980, 62 s.

315


Kravaře 1945 – 1965. Sborník materiálů k 20. výročí osvobození. Kravaře MěstNV v Kravařích 1965, 24 s. KRUŤA, Tomáš: Nerostná naleziště. In: FICEK, Viktor a kol. (Edd.): Hlučínsko. Příroda. Lid. Kultura. Ostrava Krajské nakladatelství v Ostravě 1958, s. 61 – 72. KŘENOVSKÁ, Věra: Akce „Budujeme Slezsko“. SlSb, 1973 (roč. 71), č. 4, s. 282 – 294. KŘENOVSKÁ, Věra: Z historie Moravskoslezské armaturky v Dolním Benešově. NO, 11. 1. 2001 (roč. 12), č. 2, s. 16. KŘENOVSKÁ, Věra: Z historie Moravskoslezské armaturky v Dolním Benešově (2.). NO, 18. 1. 2001 (roč. 12), č. 3, s. 16. KŘENOVSKÁ, Věra: Z historie Moravskoslezské armaturky v Dolním Benešově (3.). NO, 25. 1. 2001 (roč. 12), č. 4, s. 16. KŘÍŽEK, František: K počátkům televizního vysílání v Československu. SD, 1999 (roč. 6), č. 4, s. 479 – 487. KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v českých zemích. II. díl 1918 – 1989. Praha Ministerstvo zemědělství ČR 1995, 254 s. KUBÁLEK, Antonín: Úkoly spolu Čs. Červeného kříže v Hlučíně. In: Krajem za Opavicí (příspěvek k poznání Hlučínska). Ostrava Zemská rada 1947, s. 30 – 32. KUTNOHORSKÁ, Jana: Osídlování okresů expozitury zemského národního výboru v Ostravě (1945 – 1947). SlSb, 1978 (roč. 76), č. 1, s. 1 – 12. LACINA, Vlastislav: Pozemková reforma v lidově demokratické Československé republice. In: OTÁHAL, Milan: Zápas o pozemkovou reformu v ČSR. Praha Nakladatelství ČSAV 1963, s. 209 – 232. LIBROVÁ, Hana: Vztah obyvatel současné vesnice k přírodnímu podnebí, ke krajině. In: FROLEC, Václav (Ed.): Současná vesnice. Teoretické, metodologické a kulturně politické problémy integrovaného společenského výzkumu. Brno Blok 1978, s. 214 – 218. LINZMAJEROVÁ, Marta: K poválečnému vývoji obce Sudice v letech 1945 – 1948. VL, 2012 (roč. 38), č. 2, s. 31 – 35. LIŠKA, Otakar a kol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 – 1989. Praha ÚDVZK 2006, 294 s. LOKOČ, Radim: Enviromentální aspekty kolektivizace zemědělství na příkladu obce Oldřišov na Opavsku. In: BLAŽEK, Petr – KUBÁLEK, Michal (Edd.): Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti. Praha Dokořán – Česká zemědělská univerzita 2008, s. 245 – 256. LUKÁŠ, Josef: 20 let obce Petřkovice nad Odrou. Petřkovice MNV Petřkovice [1965], 28 s. LUŇÁČEK, [Alois]: Několik zpráv o zdravotním stavu v hlučínském okrese. In: Krajem za Opavicí (příspěvek k poznání Hlučínska). Ostrava Zemská rada 1947, s. 43 – 45. MACÁŠEK, Libor: Kolektivizace v okresu Hlučín v letech 1949 – 1960. Opava 2000, 167 s. [diplomová práce, uloženo na FPF SlU] MACHONIN, Pavel: Česká společnost a sociologie poznání. Praha ISV 2005, 286 s. MALOHLAVA, Rudolf: Ohlas německé listopadová revoluce 1918 na Hlučínsku. In: Opavsko, č. 5. Vlastivěda Severomoravského kraje, č. 56. Opava Krajské nakladatelství 1961, s. 4 – 7. MALOHLAVA, Rudolf – KÁŇA, Otakar – MARIÁNEK, Vladimír: Stručný přehled vývoje Hlučínska. Hlučín Dům osvěty 1960, 79 s. MAREK, Pavel: České živnostnictvo 1945 – 1960. Likvidace živnostníků, řemeslníků a obchodníků v českých zemích. Brno Doplněk 2006, 323 s.

316


MARTINEK, Branislav a kol.: 100 let městské dopravy v Opavě. Opava Městský dopravní podnik, a. s. Opava 2005, 293 s. MATEÁŠOVÁ, Olga – JUŘICA, Martin: Hospodářský, sociální a politický vývoj regionu v období 2. poloviny 18. a 19. století, ŠEFČÍK, Erich – VEČEREK, Jan (Edd.): Několik příspěvků k dějinám Hlučínska 16. – 20. století. [Kravaře] Slezská kulturní a vzdělávací nadace – Hlučínsko 1994, s. 18 – 20. MAZUR, Arnošt: Literatura o Hlučínsku. In: FICEK, Viktor a kol. (Edd.): Hlučínsko. Příroda. Lid. Kultura. Ostrava Krajské nakladatelství v Ostravě 1958, s. 231 – 253. MAZUR, Arnošt: Školství v kulturně politickém vývoji. In: FICEK, Viktor a kol. (Edd.): Hlučínsko. Příroda. Lid. Kultura. Ostrava Krajské nakladatelství v Ostravě 1958, s. 231 – 253. MEČIAR, Marcel: Sociální identity autochtonních obyvatel Hlučínska: mezigenerační proměny. Brno 2007, 158 s. [disertační práce, uložena na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity; dostupné na internetu http://is.muni.cz/th/23012/fss_d/MM_dizertace_k.pdf; 12. ledna 2009] MEDKOVÁ, Marta: K historicko-správnímu vývoji a obecní samosprávě hlučínských obcí opavského okresu. AČ, 1999 (roč. 49), č. 4, s. 225 – 234. MEDKOVÁ, Marta: K likvidaci ženského kláštera v Kravařích. VL, 2002 (roč. 28), č. 2, s. 18 – 20. MEDKOVÁ, Marta: K poválečné péči o mládež na Hlučínsku. NO, 16. 8. 1991 (roč. 2), č. 33, s. 3. MEDKOVÁ, Marta: Okresní národní výbor Opava 1954 – 1960. In: II. severomoravské archivní sympozium. Sborník příspěvků. Opava Státní oblastní archiv v Opavě [1986], s. 599 – 603. MEDKOVÁ, Marta: Okresní národní výbor Opava-venkov 1945 – 1949. In: II. severomoravské archivní sympozium. Sborník příspěvků. Opava Státní oblastní archiv v Opavě [1986], s. 588 – 598. MEDKOVÁ, Marta – MÜLLER, Karel: Správní vývoj okresu Opava 1848 – 1998. Pomůcka pro služební potřebu státních a samosprávných orgánů. Opava SOkA Opava – ZAO 1998, 43 s. MIKA, Norbert: Dějiny Ratibořska, Krakov Avalon 2012, 233 s. MOTLOVÁ, Žaneta: Pováleční pašeráci doplatili na srážku vlaků. Uhořeli. Dnes, 25. 10. 2011, s. B3. MOŽNÝ, Ivo: Proč tak snadno… Některé rodinné důvody sametové revoluce. Praha Slon 1999, 139 s. MÜLLER, Karel – ŽÁČEK, Rudolf a kol.: Opava. Praha NLN 2006, 611 s. MUSILOVÁ, Dana: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. Praha ÚSD AV ČR 1994, 138 s. MYŠKA, Milan: K osudům tzv. moravštiny v bývalém pruském Slezsku. ČSM-B, 1963 (roč. 12), č. 2, s. 95 – 104. MYŠKA, Milan: Problémy a metody hospodářských dějin. Metodické problémy studia dějin sekundárního sektoru. Ostrava Ostravská univerzita 2010, 252 s. NÁLEPKA, Zdeněk: 10 let domácké práce závodů S. K. Neumanna v Kravařích. In: Hlučínsko, č. 1. Vlastivěda Ostravského kraje, č. 22. Hlučín ONV Hlučín 1959, s. 14. NAVRÁTIL, Jan a kol.: Na ostravském směru. Sborník statí o městu Kravařích, jeho historii a Muzeu Ostravské operace. Ostrava Místní výbor KSČ v Ostravě – Národní výbor města Ostravy 1973, 115 s.

317


NEČASOVÁ, Denisa: „Nahraďme muže na jejich pracovních místech!“ Gender a nábor žen do zaměstnání v poúnorovém Československu. ČČM, 2009 (roč. 128), č. 2, s. 367 – 379. NEISEROVÁ, Eleanora: Vývoj socializace zemědělství v okrese Hlučín v letech 1949 – 1955. ČSM-B, 1985 (roč. 34), č. 3, s. 212 – 228. NĚMEČKOVÁ, Věra: Československá měnová reforma 1945 – elegantní řešení nebo krach? In: KNAPÍK, Jiří (Ed.): Peněžní reformy a zvraty na území české republiky (po r. 1918). Opava ÚHV FPF SlU 2005, s. 78-91. NĚMEČKOVÁ, Věra: Naše měna a peníze v zajetí politiky 1938 – 1947. O československé měnové reformě 1945. Praha Libri 2008, 167 s. NOUŠOVÁ, Jitka: Muzeum hlubinného dolování uhlí na dole Eduard Urx v Ostravě (základní koncepce muzeologické scénáře). In: KALUS, Jaromír a kol.: Tvorba muzejních expozic a výstav. Sborník materiálů z celonárodní konference v Opavě 17. – 19. XI. 1981. Opava Slezské muzeum Opava 1981, s. 108 – 109. NOUŠOVÁ, Jitka: Postavení hornictva dolů Anselm a Oskar v Ostravě-Petřkovicích v meziválečném období (1920 – 1938). In: Ostrava 12. Ostrava Profil 1983, s. 166 – 198. Okres Opava. Ostrava Profil 1983, 136 s. OLŠOVSKÝ, Rudolf – PRŮCHA, Václav: Stručný hospodářský vývoj Československa do roku 1955. Praha Svoboda 1969, 579 s. OLŠOVSKÝ, Rudolf – PRŮCHA, Václav – URBANOVÁ, Zora: Dějiny národního hospodářství. Praha SPN 1976, 216 s. Opavsko 1945 – 1965. Ostrava Profil 1965, 40 s. ORIŠKO, Josef: Sobotní zametání chodníků na Hlučínsku a Ratibořsku. In: ŠEFČÍK, Erich (Ed.): Lidová kultura na Hlučínsku (Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané v květnu 1998 v Bolaticích). Bolatice – Kravaře Kulturní středisko zámek Kravaře ve Slezsku – OÚ Bolatice 1999, s. 141 – 142. PALLAS, Ladislav: Jazyková otázka a podmínky vytváření národního vědomí ve Slezsku. Ostrava Profil 1970, 163 s. PAŁYS, Piotr: Czechosłowackie roszczenia graniczne wobec Polski 1945 – 1947. Racibórz. Głubczyce. Kłodzko. Opole Wydawnictwo i Agencja Informacyjna WAW 2007, 169 s. PAŁYS, Piotr: Morawianie na Opolszczyźnie w świetle opinii Instytutu Śląskiego z 29 styczna 1946 r. Śląsk Opolski, 1993 (roč. 3), č. 3, s. 27 – 28. PAVELČÍKOVÁ, Nina (Ed.): Hlučínsko v proměnách času (Sborník příspěvků z konference k 75. výročí připojení Hlučínska k ČSR). Kravaře Slezská kulturní a vzdělávací nadace Hlučínsko 1995, 87 s. PAVELČÍKOVÁ, Nina: Fenomén Hlučínska jako příhraniční oblasti z historického hlediska. In: Hranice a pohraničí jako specifický historický, sociokulturní a filozofický fenomén. Ostrava Ostravská univerzita 1999, s. 57 – 61. PAVELČÍKOVÁ, Nina: K vývoji Opavska a Hlučínska v poválečném období (1945 – 1948). In: JECH, Karel (Ed.): Stránkami soudobých dějin. Sborník statí k pětašedesátinám historika Karla Kaplana. Praha ÚSD AV ČR 1993, s. 173 – 185. PAVELČÍKOVÁ, Nina: Likvidace středních vrstev na Opavsku. SlSb, 1997 (roč. 95), č. 4, s. 293 – 313. PAVELČÍKOVÁ, Nina: Peripetie vývoje Hlučínska v letech 1938 – 1948. In: PAVELČÍKOVÁ, Nina (Ed.): Hlučínsko v proměnách času (Sborník příspěvků z konference k 75. výročí připojení Hlučínska k ČSR). Kravaře Slezská kulturní a vzdělávací nadace Hlučínsko 1995, s. 64 – 72. PAVELČÍKOVÁ, Nina: Postoje obyvatel Hlučínska v letech politických zvratů (1930 – 1945).

318


SlSb, 1990 (roč. 88), č. 4, s. 280 – 295. PAVELČÍKOVÁ, Nina: Zánik středních vrstev v českých zemích. Poznámky k procesu likvidace středních vrstev totalitárními režimy dvacátého století. In: MACHÁČOVÁ, Jana – MATĚJČEK, Jiří a kol.: Studie k sociálním dějinám. 10/2. Opava SlZM 2002, s. 25 – 56. PAVELEK, Rudolf: 100 let elektrické tramvaje v Ostravě. Od Sanoku k Astře… [Ostrava] Dopravní podnik Ostrava, a. s. 2001, 154 s. PAVLICA, Tomáš: Vývoj kolektivizace vesnice v okresech Ostrava a Karviná v letech 1949 – 1956. In: KÁŇA, Otakar (Ed.): Ostravská průmyslová oblast v období kolektivizace československého zemědělství. Ostrava Pedagogická fakulta 1987, s. 39 – 76. PERNES, Jiří: Závěrečná etapa kolektivizace zemědělství v Československu 1957 – 1960. In: BŘEZINA, Vladimír – PERNES, Jiří (Edd.): Závěrečná fáze kolektivizace zemědělství v Československu 1957 – 1960. Brno Stilius 2009, s. 9 – 52. PITRONOVÁ, Blanka: Proces, který otřásl Ostravskem. Ostrava OKD, a. s. 1992, 163 s. PITRONOVÁ, Blanka: Vývoj lidnatosti v ostravské průmyslové oblasti v období jejího vzniku. SlSb, 1967 (roč. 65), č. 4, s. 442 – 453. PLAČEK, Vilém: Hlučínská vesnice v době válečné i poválečné až do počátků kolektivizace (řešení tzv. juterkového problému v letech 1938 – 1951). VL, 1995 (roč. 21), č. 1, s. 14 – 17. PLAČEK, Vilém: Hlučínsko 1938 – 1945 očima kroniky obce Chuchelné. In: Opavsko, č. 11. Vlastivěda Ostravského kraje. Opava Slezské muzeum 1965, s. 1 – 6. PLAČEK, Vilém: Hlučínsko v období socialistické výstavby. In: Ideologická konference k 60. výročí navrácení Hlučínska k českým zemím. [Opava] 1980, s. 50 – 87. PLAČEK, Vilém: Hlučínští Moravci v pruském Slezsku a jejich spjatost s katolickou církví do sjednocení Německa roku 1871. VL, 1996 (roč. 22), č. 2, s. 5 – 8. PLAČEK, Vilém: K ekonomickým a sociálním aspektům hlučínského specifika. SlSb, 1973 (roč. 21), č. 3, s. 165 – 177. PLAČEK, Vilém: K otázce rehabilitačního a očistného řízení na Hlučínsku v prvních letech po osvobození. ČSM-B, 1977 (roč. 26), č. 1, s. 1 – 22. PLAČEK, Vilém: Mnoho povyku kolem juterkového problému na Hlučínsku v 50. letech (a jeho umlčení se zánikem okresu v roce 1960). VL, 1995 (roč. 21), č. 2, s. 11 – 14. PLAČEK, Vilém: Národnostní struktura obyvatelstva na Hlučínsku v prvních letech po osvobození. ČSM-B, 1974 (roč. 23), č. 2, s. 149 – 165. PLAČEK, Vilém: Některé problémy ostravsko-karvinského kamenouhelného revíru ve dvouletce. SlSb, 1965 (roč. 65), č. 2, s. 168 – 191. PLAČEK, Vilém: Některé zvláštnosti vývoje Hlučínska v letech 1945 – 1948. SlSb, 1964 (roč. 62), č. 3, s. 341 – 360. PLAČEK, Vilém: O řešení státní příslušnosti u Hlučíňanů v letech 1920, 1938 a 1945. VL, 2003 (roč. 29), č. 1, s. 9 – 12. PLAČEK, Vilém: O zajateckých a pracovních táborech na Hlučínsku v době nacistické okupace. VL, 2004 (roč. 30), č. 1, s. 23 – 25. PLAČEK, Vilém: Patrimonia a sedláci na Hlučínsku. VL, 1994 (roč. 20), č. 1, s. 3 – 8. PLAČEK, Vilém: Pohyb obyvatelstva na Opavsku, Hlučínsku a Vítkovsku po roce 1945. In: ROAO 1989. Zpráva o činnosti. 9. ročník. Opava Okresní archív v Opavě [1990], s. 25 – 38. PLAČEK, Vilém: Politická struktura obyvatelstva na Hlučínsku v letech 1945 – 1948. (K 25. výročí Vítězného února). ČSM-B, 1972 (roč. 21), č. 3, s. 121 – 146. PLAČEK, Vilém: Proměny hlučínského venkova po připojení k Československé republice. VL,

319


1994 (roč. 20), č. 2, s. 2 – 8. PLAČEK, Vilém: Prajzáci aneb k osudům Hlučínska 1742 – 1960. Háj ve Slezsku Máj 2007, 179 s. PLAČEK, Vilém: Tzv. hlučínský problém a jeho řešení v lidově demokratickém Československu. Opava 1977, 303 s. [strojopis, uloženo SlÚ] PLAČEK, Vilém: Únor 1948 a Hlučínsko. In: Vítězný únor v Severomoravském kraji. Sborník statí. Ostrava Profil 1974, s. 171 – 189. PLAČEK, Vilém: Uzavřenost Hlučínska v minulosti jedna z hlavních příčin jeho zvláštností. VL, 1997 (roč. 23), č. 2, s. 7 – 11. PLAČEK, Vilém: Změny v územně správní organizaci na Ostravsku v letech 1945 – 1960. I. část (1945 – 1948). VL, 1990 (roč. 16), č. 2, s. 7 – 13. PLAČEK, Vilém: Změny v územně správní organizaci na Ostravsku v letech 1945 – 1960. II. část (1948 – 1949). VL, 1991 (roč. 17), č. 1, s. 9 – 15. PLAČEK, Vilém: Změny v územně správní organizaci na Ostravsku v letech 1945 – 1960. III. část (1960). VL, 1991 (roč. 17), č. 2, s. 11 – 16. PLAČEK, Vilém – KOTLÁŘ, Pavel: Přehled dějin obce Hať 1250 – 2000. Hať OÚ v Hati 2001, 189 s. PLAČEK, Vilém – PLAČKOVÁ, Magda: Boj o slezskou samosprávu v roce 1968. In: Ročenka Okresního archívu v Opavě 1990. [Opava] Okresní archiv v Opavě [1990], s. 16 – 46. PLAČEK, Vilém – PLAČKOVÁ, Magda: Darkovice 1520 – 2010. K 750. výročí první písemné zmínky o obci Darkovice. Opava Obec Darkovice 2010, 539 s. PLAČEK, Vilém – PLAČKOVÁ, Magda: Dolní Benešov a Zábřeh v proměnách času… Dolní Benešov Městský úřad v Dolním Benešově 2002, 316 s. PLAČEK, Vilém – PLAČKOVÁ, Magda: Ludgeřovice v sedmi staletích. Ludgeřovice – Háj ve Slezsku OÚ Ludgeřovice – František Máj 2003, 373 s. PLAČEK, Vilém – PLAČKOVÁ, Magda: Markvartovice 1377 – 2007. K 630. výročí první písemné zmínky o obci Markvartovice. Markvartovice – Háj ve Slezsku OÚ Markvartovice – Máj – tiskárna 2007, 560 s. PLAČEK, Vilém – PLAČKOVÁ, Magda: Oldřišov 1234 – 2004. Oldřišov OÚ v Oldřišově 2006, 527 s. PLAČEK, Vilém – PLAČKOVÁ, Magda: Šilheřovice v historii a současnosti. Šilheřovice – Háj ve Slezsku OÚ Šilheřovice – Nakladatelství a vydavatelství František Máj 2006, 506 s. PLAČEK, Vilém – PLAČKOVÁ, Magda: Vřesina. 1270 – 2010. Vřesina Obecní úřad Vřesina 2010, 472 s. PLAČEK, Vilém – PLAČKOVÁ, Magda: Za samosprávu Moravy a Slezska v roce 1968 (k řešení státoprávního a územního uspořádání Československa v procesu federalizace). VL, 2000 (roč. 26), č. 2, s. 4 – 8. PLAČKOVÁ, Magda: Okresní národní výbor Hlučín 1945 – 1960. In: In: II. severomoravské archivní sympozium. Sborník příspěvků. Opava Státní oblastní archiv v Opavě [1986], s. 444 – 452. PLAČKOVÁ, Magda: Změny hranic obcí opavského okresu v letech 1945 – 1979. Opava Okresní archiv v Opavě 1980, 7 s. PLAČKOVÁ, Magda – ŠEFČÍK, Erich: Kobeřice. Typická hlučínská obec s dávnou tradicí a bohatou současnosti. VL, 1989 (roč. 15), č. 1, s. 29 – 31. POKORNÝ, M.: Soupis lomů ČSR. Číslo 34. Okres Opava. Praha Státní geologický

320


ústav ČSR – Čs. svaz pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek a konstrukcí 1948/1949, 36 s. PREMUSOVÁ, Jarmila: Hlučínsko. In: PREMUSOVÁ, Jarmila: Sociologický a prostorový výzkum vybraných regionů na česko-polské hranici. Ostrava Ostravská univerzita 1999, 51 s. PROKOP, Radim: Geneze a střediskovost měst ostravské průmyslové oblasti. Praha SPN 1968, 88 s. PRŮCHA, Václav: Zahraniční dělníci v Československu v letech 1946 – 1950. In: MACHÁČOVÁ, Jana – MATĚJČEK, Jiří (Ed.): Studie k sociálním dějinám 6. Opava SlZM Opava 2001, s. 248 – 260. PRŮCHA, Václav a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. 2. díl. Období 1945 – 1992. Brno Doplněk 2009, 1002 s. PRŮCHA, Václav a kol.: Hospodářské dějiny Československa v 19. a 20. století. Praha Svoboda 1974, 529 s. PULLMANN, Michal: Eroze diktatury v době přestavby. Krize vládnoucích elit a rozpad ideologického konsenzu v Československu (1986 – 1989). SD, 2012 (roč. 9), č. 2, s. 256 – 274. PULLMANN, Michal: Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu v Československu. Praha Scriptorium 2011, 243 s. RADIMSKÝ, Jiří: Počet obyvatel a národnost na Hlubčicku a Ratibořsku r. 1771 – 72. SlSb, 1948 (roč. 46), č. 1, s. 1 – 16. ROKOSOVÁ, Šárka: Administrativní opatření – jedna z forem perzekuce sedláků komunistickým režimem. In: Securitas imperii 10. Praha ÚDVZK 2003, s. 151 – 200. RYCHLÍK, Jan: Pozemková reforma v českých zemích v letech 1945 – 1948. In: Studie Slováckého muzea 3/1998. Zemědělství na rozcestí 1945 – 1948. Uherské Hradiště Slovácké muzeum 1998, s. 7 – 22. RYCHLÍK, Jan: Pozemková reforma z let 1919 – 1935 a změny v pozemkové držbě za druhé světové války. ČSČH, 1989 (roč. 37), č. 2, s. 187 – 207. SEDLÁK, Petr: Každodennost jako předmět a koncept dějepisného poznání. SD, 2013 (roč. 21), č. 1-2, s. 120-157. SCHÖTTLER, Peter: Mentalities, Ideologies, Didscourses. On the „Third Level“ as a Theme in Social-Historical Research. In: Lüdtke, Alf (Ed.): The History of Everyday Life. Reconstructing Historical Experiences and Ways of Life. New Jersey Princeton 1995, 318 s. SCHROMOVÁ, Blanka – VENCÁLEK, Jaroslav: Vývoj migračního pohybu obyvatel Hlučínska, Opavska a Vítkovska v letech 1971 – 1987. In: Severomoravské demografické kolokvium. Sborník referátů kolokvia pořádaného ve dnech 1. – 2. 11. 1989 v Opavě. Opava ONV v Opavě 1989, s. 131 – 137. SKÁLA, Přemysl: Prognóza pracovních sil v ostravské průmyslové aglomeraci do roku 2000. Demografie, 1980 (roč. 22), č. 1, s. 55 – 58. SKUTIL, Jan: Vznik a vývoj Československých státních statků na Moravě a ve Slezsku. Časopis Moravského muzea, 1978 (roč. 63), s. 63 – 81. SLEZÁK, Lubomír: Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno Blok 1978, 189 s. SLEZÁK, Lubomír: Zemědělské osídlování pohraničí Moravy a Slezska v letech 1945 – 1947. ČSČH, 1974 (roč. 22), č. 1, s. 1 – 30. SLINTÁK, Petr: Hauři a perestrojka. Slušovické JZD jako inspirace přestavbového filmu. PaD, 2012 (roč. 6), č. 1, s. 42 – 54. SLUŠNÁ, Nataša: Postavení ženy ve společnosti. K problematice postavení ženy v socialistické spo-

321


lečnosti. Praha Univerzita Karlova 1988, 123 s. SMOLKA, Jindřich: Historie kopané na Hlučínsku. Kravaře Kulturní středisko zámek Kravaře ve Slezsku 1998, 202 s. SNÍTIL, Zdeněk – KAPLAN, Karel: Československé hospodářství v letech 1948 – 1955 / maketa/. 1. svazek: Výchozí stav hospodářství. Praha VŠE v Praze 1969, 111 s. SOBOTA, Rajmund: Úprava státních hranic v okrese Opavském. In: Opavsko, č. 4. Vlastivěda Severomoravského kraje, č. 54. Ostrava Krajské nakladatelství 1960, s. 1 – 3. SOBOTA, Rajmund: Vytyčení československo-polských státních hranic ve Slezsku v roce 1959. SlSb, 1960 (roč. 58), č. 2, s. 270 – 272. SOKOLOVÁ, Gabriela: Ohlédnutí za třiceti lety sociologických výzkumů Slezského ústavu v Opavě. SlSb, 1998 (roč. 96), č. 4, s. 285 – 296. SOMMER, Karel: UNRRA a jiné zahraniční podpůrné akce v oblasti ZNV – expozitury v Ostravě. SlSb, 1995 (roč. 93), č. 3, s. 232 – 243. SPURNÝ, Matěj: Očištěná společnost. Očista jako konstitutivní princip utváření poválečné české společnosti na příkladu českého pohraničí. SD, 2012 (roč. 19), č. 2, s. 209 – 226. SRB, Vladimír: 1000 let obyvatelstva českých zemí. Praha Karolinum 2004, 275 s. STANĚK, Tomáš: Němečtí váleční zajatci v českých zemích 1945 – 1950 (Nástin vybraných problémů). Opava SlZM 2011, 212 s. STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945 – 1947. Praha Academia – Naše vojsko 1991, 536 s. STANĚK, Tomáš: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování. Praha ÚSD AV ČR 2005, 366 s. STANĚK, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945 – 1948. Opava – Šenov u Ostravy SlÚ SlZM – Tilia 1996, 263 s. STANĚK, Tomáš: Vysídlení Němců z československé části Slezska 1945 – 1948. Střední Evropa, 1993 (roč. 8), č. 27, s. 85 – 91. STARZYCZNÁ, Halina – STEINER, Jan: Proměny obchodního podnikání v českých zemích v letech 1930/1945 – 1950. SlSb, 1995 (roč. 93), č. 3, s. 218 – 231. STARZYCZNÁ, Halina – STEINER, Jan – ŠÍPEK, Ladislav: Rozvoj a problémy socializovaného obchodu v Československu (1950 – 1989) – 1. část. SlSb, 1996 (roč. 94), č. 4, s. 295 – 308. STARZYCZNÁ, Halina – STEINER, Jan – ŠÍPEK, Ladislav: Rozvoj a problémy socializovaného obchodu v Československu (1950 – 1989) – 2. část. SlSb, 1997 (roč. 95), č. 3, s. 209 – 225. STOKLASA, Herbert: Kopaná v Kravařích 1921 – 2003. Kravaře Zámecké muzeum 2003, 254 s. STOKLASA, Herbert: Kráčeli cestou dlouhou. Kravaře Město Kravaře 2006, 238 s. STRNADEL, Milan: K odsunu Němců z Opavska. In: Vítězný únor v Severomoravském kraji. Sborník statí. Ostrava Profil 1974, s. 109 – 126. STRNADEL, Milan: K otázce osidlování Opavska po roce 1945. In: Vítězný únor v Severomoravském kraji. Sborník statí. Ostrava Profil 1974, s. 127 – 142. STŘEDOVÁ, Veronika: František Kutnar v interpretaci sociálních a hospodářských dějin. Praha Scriptorium 2009, 101 s. ŠEFČÍK, Erich a kol.: 650 let Kozmic na Hlučínsku. Příroda, dějiny, památky. Kozmice – Kravaře OÚ Kozmice – Kulturní středisko zámek Kravaře 1999, 121 s. ŠEFČÍK, Erich (Ed.): Lidová kultura na Hlučínsku (Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané v květnu 1998 v Bolaticích). Bolatice – Kravaře Kulturní středisko zámek

322


Kravaře ve Slezsku – OÚ Bolatice 1999, 188 s. ŠEFČÍK, Erich (Ed.): Naše obec Chuchelná (Dějiny, památky, příroda). Chuchelná [OÚ Chuchelná] 1996, 106 s. ŠEFČÍK, Erich a kol.: Naše město Kravaře. Sborník prací k minulosti a současnosti města. Kravaře MěstNV v Kravařích 1989, nstr. ŠEFČÍK, Erich – VEČEREK, Jan (Edd.): Několik příspěvků k dějinám Hlučínska 16. – 20. století. [Kravaře] Slezská kulturní a vzdělávací nadace – Hlučínsko 1994, 32 s. ŠPERLING, J.: Okresní lidová správa na Hlučínsku. In: Krajem za Opavicí (příspěvek k poznání Hlučínska). Ostrava Zemská rada 1947, s. 38 – 43. ŠTAIF, Jiří: Sociální dějiny jako „hřiště“ dnešní historické vědy. In: GONĚC, Vladimír a kol. (edd.): Česko-slovenská historická ročenka 2007. Brno – Bratislava Masarykova univerzita – Česko-slovenská komise historiků – Academicus-Coprint 2007, s. 11 – 21. ŠTĚPÁN, Václav: Bělá očima staletí. Dějiny hlučínské obce. Bělá Obec Bělá 2005, 156 s. ŠTĚPÁN, Václav: Bolatice od pravěku k současnosti. Bolatice OÚ Bolatice 2010, 672 s. ŠTĚPÁN, Václav: Dějiny obce Závada. Historie hlučínské obce a jejího okolí. Opava – Závada OÚ Závada 2007, 248 s. ŠTĚPÁN, Václav: Emigrace z Hlučínska a dalších částí pruského Slezska na Ostravsko a Opavsko na přelomu 18. a 19. století. VVM, 2004 (roč. 56), č. 3, s. 264 – 277. ŠTĚPÁNEK, Zdeněk: Několik poznámek k historii hlučínského gymnázia po roce 1945. In: KULOVÁ, A[nna] – ŠEFČÍK, E[rich]: Sedmdesát pět let gymnázia v Hlučíně 1920 – 1995. Hlučín Gymnázium v Hlučíně 1995, s. 34 – 42. ŠTROBLÍK, Vladimír: Vývoj místních a městských národních výborů na území České republiky (1945 – 1990). AČ, 2001 (roč. 51), č. 2, s. 73 – 90. ŠULC, Zdislav: Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945 – 1995. Brno Doplněk 1998, 117 s. TAUBER, Jan (Ed.): Kdo žije na vesnici. Sociologická rozprava. České Budějovice Nakladatelství České Budějovice 1965, 187 s. TOPINKA, Jiří: Specifika kolektivizace v českém pohraničí (1949 – 1960). In: Studie Slováckého muzea 7/2002. Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století. Uherské Hradiště Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 2002, s. 229 – 234. TOMÁŠEK, Milan: Atlas půd České republiky. Praha Vydavatelství Českého geologického ústavu 1995, 36 s. TOYNBEE, Arnold J.: A Study of History. Abridgement of volumes I – VI. Edd. SOMERVELL, D. C. London – New York – Toronto Geoffrey Cumberlege – Oxfod University Press 1949, 617 s. TUREK, Adolf: Kde nalezneme prameny k dějinám oblasti? In: FICEK, Viktor a kol. (Edd.): Hlučínsko. Příroda. Lid. Kultura. Ostrava Krajské nakladatelství v Ostravě 1958, s. 287 – 290. TVARŮŽEK, Břetislav: Operační cíl Ostrava. Ostrava Profil 1973, 228 s. UBELAKER, František: 700 let města Hlučína. Památník k oslavám v r. 1956. Ostrava KNV 1956, 63 s. Uhelné hornictví v Ostravsko-karvinském revíru. Ostrava Anagram 2003, 564 s. VACHOVÁ, Zdena: Etnografická oblast Hlučínsko. In: ŠEFČÍK, Erich (Ed.): Lidová kultura na Hlučínsku (Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané v květnu 1998 v Bolaticích). Bolatice – Kravaře Kulturní středisko zámek Kravaře ve Slezsku – OÚ Bolatice 1999, s. 5 – 30. VACHOVÁ, Zdena: K hospodářským poměrům v 17. a 18. století. In: In: FICEK, Viktor a

323


kol. (Edd.): Hlučínsko. Příroda. Lid. Kultura. Ostrava Krajské nakladatelství v Ostravě 1958, s. 204 – 207. VAJDOVÁ, Zdenka: Komunistická vláda na úrovni okresu. In: KABELE, Jiří a kol.: Rekonstrukce komunistického vládnutí na konci osmdesátých let. Praha SÚ AV ČR 2003, s. 151 – 158. VAJDOVÁ, Zdenka: Pozdní komunistické vládnutí na okresní úrovni. In: HÁJEK, Martin (Ed.): Hierarchie jako přednost i slabina komunistického vládnutí. Praha SÚ AV ČR 2003, s. 73 – 79. VALENTA, Jaroslav: Připojení Hlučínska k Československé republice. SlSb, 1960 (roč. 58), č. 1, s. 1 – 18. VALEŠ, Lukáš: Orgány MNV v systému komunistické moci. In: HÁJEK, Martin (Ed.): Hierarchie jako přednost i slabina komunistického vládnutí. Praha SÚ AV ČR 2003, s. 80 – 88. VEREŠ, Pavel – KOCUROVÁ, Miroslava. Regionální rozdíly v rozvodovosti v ČSSR. Demografie, 1987 (roč. 29), č. 4, s. 310 – 317. VOKŘÍNEK, Pravomil: Po stopách historie Hornického muzea v Ostravě. In: Ostrava 17. Sborník příspěvků k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava Tilia 1995, s. 239 – 255. VOKŘÍNEK, Pravomil: Z historie hornického muzea v Ostravě. Zpravodaj. Klub genealogů a heraldiků Ostrava, [1988], č. 32, s. 22. VOPASEK, Stanislav: Bydlení horníků na Hlučínsku. In: ŠEFČÍK, Erich (Ed.): Lidová kultura na Hlučínsku (Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané v květnu 1998 v Bolaticích). Bolatice – Kravaře Kulturní středisko zámek Kravaře ve Slezsku – OÚ Bolatice 1999, s. 143-149. WANDERBURG, Udo: Ke stoleté historii podniku Sigma v Dolním Benešově. VL, 1991 (roč. 17), č. 2, s. 35 – 38. WEHLER, Hans-Ulrich: Modernisierungstheorie und Geschichte. Göttingen Vandenhoeck & Ruprecht 1975, 85 s. WEHLER, Hans-Ulrich: Deutsche Gesellschaftsgeschichte. Vierter Band. Vom Beginn des Ersten Weltkriegs bis zur Gründung der beiden deutschen Staaten 1914 – 1949. München Verlag C. H. Beck 2008, 1173 s. ZAPLETAL, Ladislav: Zeměpisný obraz. In: FICEK, Viktor a kol. (Edd.): Hlučínsko. Příroda. Lid. Kultura. Ostrava Krajské nakladatelství v Ostravě 1958, s. 11 – 32. ZAPLETAL, Ladislav: Fysická geografie hlučínské pahorkatiny. Opava Krajské nakladatelství v Ostravě 1959, 29 s. ZÁVODNÁ, Michaela: Blízko a přece daleko! II. Dopravní spojení Ostravska s Hlučínskem v letech 1901 – 1938. ČSZM-B, 2011 (roč. 60), s. 255 – 274. Zemědělství Severomoravského kraje. Ostrava Profil 1989, nstr. ZICH, František: Dělnická část středních vrstev za socialismu. In: MACHÁČOVÁ, Jana – MATĚJČEK, Jiří a kol.: Studie k sociálním dějinám. 10/2002. Opava SlZM 2002, s. 57 – 75. ZICH, Miroslav: Vznik a vývoj státních statků v ČSSR. Praha Ministerstvo zemědělství a výživy 1968, 127 s. ŽEBRÁK, František: Koblov a hrad Landek z pohledu staletí. Ostrava Město Ostrava – Repronis 2007, 254 s.

324


6.8 Internetové zdroje http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/ [10. 8. 2009]. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/61308-nova-jaderna-elektrarna-muze-stat-v-blahutovicich-mistnim-se-to-nelibi/ [27. 3. 2012]. http://www.czso.cz/xt/edicniplan.nsf/t/1F0026BE48/$File/13-81n308.pdf [6. 11. 2009]. http://www.kodis.cz/ [8. 6. 2013]. http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/a-popis/a-popis.html [11. 1. 2011]. http://www.wwwbenny.de/vermisst/german_losses_wwII.pdf [15. 3. 2013]. http://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/pruval-vod-ze-starin-na-dole-urx-v-ostrave/ [5. 9. 2012].

325


7 Seznam uvedených zkratek AČ AHMP AMO AMZV arch. j. AV CDK čj. ČL ČNB ČR ČSAD ČSAV ČSČH ČSD ČSLS ČSM-B ČSR ČSSR ČSSS ČSÚ DDR DPMO f. FNO FPF GŘ GS HaV HTÚP HÚ inv. č. JNV JSČZ JZD kart. Kčs KNV KS KSČ KV LNH MěstNV MLS

Archivní časopis Archiv hlavního města Prahy Archiv města Ostravy Archiv Ministerstva zahraničních věcí archivní jednotka Akademie věd Centrum pro studium demokracie a kultury číslo jednací Český lid Česká národní banka Česká republika Československá automobilová doprava Československá akademie věd Československý časopis historický Československé doly, n. p. Československé státní lesy a statky Časopis Slezského zemského muzea, řada B Československá republika Československá socialistická republika Československé státní statky Český statistický úřad Deutsche Demokratische Republik Dopravní podnik města Ostravy fond Fond národní obnovy Filozoficko-přírodovědecká fakulta (SlU) generální ředitelství generální sekretariát Historie a vojenství hospodářsko-technická úprava půdy Historický ústav (AV ČR) inventární číslo jednotný národní výbor Jednotný svaz českých zemědělců jednotné zemědělské družstvo karton Koruna československá krajský národní výbor krajská správa (ČSÚ) Komunistická strana Československa krajský výbor Lisovna nových hmot, n. p. městský národní výbor mimořádný lidový soud

326


MNV MO MPS MSA MSK MSS MU MV MZA MZLH NA nezpr. NF NHV NKVD NLN NO NS NSDAP nstr. OK OKD OKKD OKMZ ONV OPM OSK OSKP OÚ OÚNZ OÚOP OV OŽK PaD PIC PJ PTP ROAO RP SD SdP sign. SKÚ SlSb SlU SlÚ SlZM

místní národní výbor ministerstvo obrany ministerstvo pracovních sil Moravskoslezská armaturka místní správní komise ministerstvo státních statků Masarykova univerzita ministerstvo vnitra Moravský zemský archiv ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství Národní archiv nezpracovaný (archivní fond) Národní fronta Nová hlučínská vesnice Narodnyj komissariat vnutrennich děl Nakladatelství Lidové noviny Nové Opavsko Nová svoboda Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei nestránkováno osidlovací komise Ostravsko-karvinské doly Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly osidlovací komise ministerstva zemědělství okresní národní výbor okresní péče o mládež okresní správní komise okresní stavební podnik obecní úřad okresní ústav národního zdraví okresní úřad ochrany práce okresní výbor obchodní a živnostenská komora Paměť a dějiny Publikační a informační centrum MO ČR pracovní jednotka pomocný technický prapor Ročenka Státního okresního archivu v Opavě Rudé právo Soudobé dějiny Sudetendeutsche Partei signatura Slezský kulturní ústav Slezský sborník Slezská univerzita Slezský ústav Slezské zemské muzeum

327


Sm SmKNV SNB SNTL SOkA SPN StB STS SÚ SÚP TNP TO-O ÚDVZK ÚHM ÚHV UNRRA ÚNV ÚPV ÚSD ÚV VKPR VKVO VL VŠE VÚ VÚA-VHA ZAO ZNV ZSKN ZSÚ ZSÚP ZSÚS ZÚPM

severomoravský Severomoravský krajský národní výbor Sbor národní bezpečnosti Státní nakladatelství technické literatury státní okresní archiv Státní pedagogická nakladatelství Státní bezpečnost strojní a traktorové stanice Sociologický ústav Státní úřad plánovací tábor (tábory) nucené práce teritoriální odbor – obyčejné Úřad dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu Ústav historie a muzeologie (FPF SlU) Ústav historických věd (FPF SlU) United Nations Relief and Rehabilitation Administration ústřední národní výbor Úřad předsednictva vlády Ústav pro soudobé dějiny (AV ČR) Ústřední výbor (KSČ) Vojenská kancelář prezidenta republiky Vládní komise pro výstavbu Ostravska Vlastivědné listy Vysoká škola ekonomická Vítězný únor (důl) Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Zemský archiv Opava zemský národní výbor Závody Stanislava Kostky Neumanna Zemský studijní ústav Zmocněnec Státního úřadu plánovacího Zprávy Státního úřadu statistického Zemská ústředna pro péči o mládež slezskou

328


8 Přílohy 8.1 Přílohy ke druhé kapitole 8.1.1 Mapa č. 1. Podíl lesní půdy na celkové rozloze katastru hlučínských obcí1

Legenda k mapě č. 1: Číslo v poli udává procentuální podíl lesní půdy na celkové výměře katastru obce. Velmi nízký podíl lesní půdy Malý až střední podíl lesní půdy Vysoký podíl lesní půdy

1 Pro obce okresu Hlučín: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 16 – Soupisové karty jednotlivých obcí. Pro obce okresu Opava a Ostrava: A. E. VAŠEK – Emil VRCHOVECKÝ, Místopisný průvodce po moravském Ratibořsku, jeho přítomností a minulostí, Komárov u Opavy 1920, s. 68-102; L. ZAPLETAL, Zeměpisný obraz, s. 26. I


8.1.2 Mapa č. 2. Podíl orné půdy na výměře zemědělské půdy2

Legenda k mapě č. 2: Číslo v poli udává procentuální podíl orné půdy na výměře zemědělské půdy. Velmi nízký podíl lesní půdy Malý až střední podíl lesní půdy Vysoký podíl lesní půdy

2 Pro obce okresu Hlučín: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 163 – Soupisové karty jednotlivých obcí. Pro obce okresu Opava: SOkA Opava, f. JNV Opava, kart. 475, inv. č. 1092 – Přehledy o zemědělské půdě jednotlivých obcí. Pro obce okresu Ostrava: ZAO, f. KS ČSÚ, kart. 42, inv. č. 149 – Statistický přehled zemědělské půdy obcí okresu Ostrava (1950). II


8.1.3 Mapa č. 3. Rozsah nejhodnotnější zemědělské půdy na Hlučínsku3

Legenda k mapě č. 3: Kvalitní orná půda (hnědozemě apod.)

3 Překresleno podle: ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 83, inv. č. 85 – Posouzení dlouhodobých výhledů resortů na 8. a 9. 5LP (1986). III


8.1.4 Tabulka č. 1. Rozdělení půdy na Hlučínsku v letech 1934 až 1938 v ha4 Politický okres Hlučín

Soudní okres Hlučín (hlučínská část)

Soudní okres. Klimkovice (část)

Soudní okres Hlučín (opavská část)

14 251

13 074

1177

7379

21 630

2305

2045

340

619

2924

Zahrady

352

287

65

72

424

Pastviny

310

247

63

33

343

7

6

1

1

7

5193

5104

89

267

5371

27

27

-

2

29

Půda

Orná půda Louky trvalé

Vrboviny Lesní půda Rybníky

Hlučínsko

Vodní plocha

103

72

31

21

93

Zahrady okrasné a parky

190

155

35

15

170

Zastavěná půda Ostatní neplodná půda Celková výměra

678

631

47

198

829

1402

1287

115

536

1823

24 898

22 935

1963

9143

32 078

8.1.5 Tabulka č. 2. Struktura osídlení Hlučínska v roce 19505

Velikost sídel v počtu obyv.

Počet sídel

Počet obyvatel

Podíl na obyvatel. (v %)

Rozloha (v km²)

Hustota zalidnění (v obyv./ km²)

Více než 3000

4

17 103

31,51

42,62

401,29

2000 až 2999

2

4614

8,50

28,51

161,84

1000 až 1999

16

23 411

43,13

168,33

139,08

500 až 999

11

7715

14,21

56,21

137,25

Do 499

5

1431

2,64

20,76

68,93

Celkem

38

54 274

100,00

316,43

171,52

4 Zemědělská statistika 1946, řada A, č. 2, s. 11-25 (Uloženo: SOkA, f. ONV Opava-venkov, kart. 367, inv. č. 394). 5

Zpracováno podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. IV


8.1.6 Mapa č. 4. Územněsprávní členění Hlučínska v letech 1945 až 1948


Legenda k mapě č. 4: Okres Hlučín Antošovice (1), Bělá (2), Bobrovníky (3), Bohuslavice (4), Bolatice (5), Darkovice (6), Darkovičky (7), Dolní Benešov (8), Hať (9), Hlučín (10), Hošťálkovice (11), Chuchelná (12), Koblov (13), Kouty (14), Kozmice (15), Kravaře (16), Lhotka (17), Ludgeřovice (18), Markvartovice (19), Petřkovice (20), Píšť (21), Šilheřovice, (22), Štěpánkovice (23), Vřesina (24), Zábřeh (25), Závada (26). Okres Opava-venkov Hněvošice (1), Chlebičov (2), Kobeřice (3), Malé Hoštice (4), Oldřišov (5), Rohov (6), Služovice (7), Strahovice (8), Sudice (9), Třebom (10), Velké Hoštice (11), Vrbka (12).

V



Legenda k mapě č. 5: Okres Hlučín Antošovice (1), Bělá (2), Bohuslavice (3), Bolatice (4), Darkovice (5), Darkovičky (6), Dolní Benešov (7), Hať (8), Hlučín (9), Chuchelná (10), Kobeřice (11), Kouty (12), Kozmice (13), Kravaře (14), Ludgeřovice (15), Markvartovice (16), Píšť (17), Rohov (18), Strahovice (19), Sudice (20), Šilheřovice (21), Štěpánkovice (22), Třebom (23), Vřesina (24), Zábřeh (25), Závada (26). Okres Opava-venkov/Opava Hněvošice (1), Chlebičov (2), Malé Hoštice (3), Oldřišov (4), Služovice (5), Velké Hoštice (6), Vrbka (7). Okres Ostrava/Ostrava-venkov Bobrovníky (1), Hošťálkovice (2), Koblov (3), Lhotka (4), Petřkovice (5).

VI


8.1.8 Tabulka č. 3. Rozdělení Hlučínska do tří okresů dle stavu k 1. březnu 19506

Okres

Počet obyvatel

Hlučín

Podíl na obyvatelstvu (v %)

Rozloha (v km²)

Podíl na rozloze (v %)

Hustota zalidnění (v obyv./ km²)

39 807

73,34

252,39

79,76

158

Opava

5629

10,37

46,88

14,82

120

Ostrava

8838

16,28

17,16

5,42

515

6 Zpracováno podle: TAMTÉŽ. VII



Legenda k mapě č. 6: Územněsprávní členění obcí podle stavu v roce 1960. Okres Opava

Antošovice (1), Bělá (2), Bobrovníky (3), Bohuslavice (4), Bolatice (5), Darkovice (6), Dolní Benešov (7), Hať (8), Hlučín (9), Hněvošice (10), Hošťálkovice (11), Chlebičov (12), Chuchelná (13), Kobeřice (14), Koblov (15), Kozmice (16), Kravaře (17), Lhotka (18), Ludgeřovice (19), Malé Hoštice (20), Markvartovice (21), Oldřišov (22), Petřkovice (23), Píšť (24), Rohov (25), Služovice (26), Strahovice (27), Sudice (28), Šilheřovice (29), Štěpánkovice (30), Třebom (31), Velké Hoštice (32), Vrbka (33), Vřesina (34), Zábřeh (35), Závada (36).

VIII


8.1.10 Mapa č. 7. Územněsprávní členění Hlučínska v letech 1976 až 1989, I

Legenda k mapě č. 7: Územněsprávní členění obcí podle stavu z roku 1976 Okres Opava Bělá (1), Bohuslavice (2), Bolatice (3), Darkovice (4), Dolní Benešov (5), Hať (6), Hlučín (7), Hněvošice (8), Chlebičov (9), Chuchelná (10), Kobeřice (11), Kravaře (12), Ludgeřovice (13), Markvartovice (14), Oldřišov (15), Opava (16), Píšť (17), Rohov (18), Služovice (19), Strahovice (20), Sudice (21), Šilheřovice (22), Štěpánkovice (23), Třebom (24), Velké Hoštice (25), Vrbka (26), Zábřeh (27), Závada (28). Okres Ostrava-město Ostrava (1).

IX


8.1.11 Tabulka č. 4. Chronologický přehled územně správních změn na Hlučínsku na úrovni MNV/MěstNV7 Datum

Obec

Sloučena s obcí

12. června 1960

Darkovičky

Hlučín

12. června 1960

Dvořisko*

Kravaře

12. června 1960

Kouty

Kravaře

1. února 1970

Malé Hoštice

Opava

1. července 1973

Kozmice

Hlučín

1. ledna 1975

Vřesina

Hlučín

1. července 1975

Bobrovníky

Hlučín

1. ledna 1976

Dobroslavice*

Hlučín

24. dubna 1976

Antošovice

Ostrava

24. dubna 1976

Hošťálkovice

Ostrava

24. dubna 1976

Koblov

Ostrava

24. dubna 1976

Lhotka

Ostrava

24. dubna 1976

Petřkovice

Ostrava

1. ledna 1979

Bělá

Chuchelná1

1. ledna 1979

Darkovice

Hlučín

1. ledna 1979

Děhylov*

Hlučín

1. ledna 1979

Chlebičov

Velké Hoštice

1. ledna 1979

Rohov

Sudice2

1. ledna 1979

Strahovice

Chuchelná3

1. ledna 1979

Třebom

Sudice4

1. ledna 1979

Vrbka

Služovice5

1. ledna 1979

Zábřeh

Dolním Benešov

1. ledna 1979

Závada

Bohuslavice

1. července 1979

Hať

Hlučín

1 Od 1. ledna 1976 společný MNV pro obce Bělá, Chuchelná a Strahovice. 2 Od 1. června 1975 společný MNV pro obce Rohov, Sudice a Třebom. 3 Od 1. ledna 1976 společný MNV pro obce Bělá, Chuchelná a Strahovice. 4 Od 1. června 1975 společný MNV pro obce Rohov, Sudice a Třebom. 5 Od 1. května 1973 společný MNV pro obce Služovice a Vrbka.

7 K. JIŘÍK, Správní a územní vývoj města Ostravy, s. 117-118; M. PLAČKOVÁ, Změny hranic obcí opavského okresu. Označení (*) uvedeno u obcí ležících mimo historické Hlučínsko. Též níže. X


8.1.12 Mapa č. 8. Územněsprávní členění Hlučínska v letech 1976 až 1989, II

Legenda k mapě č. 8: Územněsprávní členění obcí podle stavu v roce 1980. Okres Opava Bohuslavice (1), Bolatice (2), Dolní Benešov (3), Hlučín (4), Hněvošice (5), Chuchelná (6), Kobeřice (7), Kravaře (8), Ludgeřovice (9), Markvartovice (10), Oldřišov (11), Opava (12), Píšť (13), Služovice (14), Sudice (15), Šilheřovice (16), Štěpánkovice (17), Velké Hoštice (18). Okres Ostrava

Ostrava (1).

XI


8.1.13 Mapa č. 9. Obvody poštovních úřadů na Hlučínsku k 1. lednu 19558

Legenda k mapě č. 9: Bohuslavice (1), Bolatice (2), Dolní Benešov (3), Hať (4), Hlučín (5), Hněvošice (6), Hošťálkovice (7), Chuchelná (8), Kobeřice (9), Kravaře (10), Ludgeřovice (11), Opava 5 – Kateřinky (12), Ostrava 22 – Hrušov (13), Píšť (14), Pudlov (15), Sudice (16), Šilheřovice (17), Štěpánkovice (18) a Velké Hoštice (19).

8 Administrativní lexikon obcí republiky československé 1955, s. 293-303. XII


8.1.14 Mapa č. 10. Obvody matričních úřadů na Hlučínsku k 1. lednu 19559

Legenda k mapě č. 10: Bolatice (1), Dolní Benešov (2), Hať (3), Hlučín (4), Hošťálkovice (5), Chuchelná (6), Kobeřice (7), Kravaře (8), Ludgeřovice (9), Oldřišov (10), Ostrava 22 – Hrušov (11), Petřkovice (12), Píšť (13), Sudice (14), Šilheřovice (15), Štěpánkovice (16) a Velké Hoštice (17).

9 TAMTÉŽ. XIII


8.1.15 Tabulka č. 5. Spádové obvody sídel místního významu a počet obyvatel k roku 197010 Středisková obec

Počet obyvatel

Spádové obce

Bolatice

Bělá, Chuchelná

5252

Dolní Benešov

Bohuslavice, Zábřeh

5132

Hať

Darkovice

Hlučín

Bobrovníky, Děhylov*, Kozmice

Kobeřice

Rohov, Strahovice, Sudice, Třebom

Kravaře

Chlebičov*, Mokré Lazce*, Nové Sedlice*, Štěpánkovice, Štítina*, Velké Hoštice

11 110

Ludgeřovice

Antošovice, Hošťálkovice, Koblov, Lhotka, Markvartovice, Petřkovice, Šilheřovice

14 634

Oldřišov

Hněvošice, Služovice, Vrbka

Opava

Malé Hoštice

Píšť

Vřesina, Závada

3557 16 051 5128

2720 48 854 3766

8.1.16 Tabulka č. 6. Rozsah příměstské zóny Ostravy na Hlučínsku v roce 196911

Oblast

Podíl na celkovém území Hlučínska (v %)

Rozloha (v ha)

Počet obyvatel

Podíl na celkovém počtu obyvatel Hlučínska (v %)

Užší zóna

5916

18,69

15 519

Širší zóna

14 801

46,76

32 219

22,91 47,56

Celkem

20 717

65,45

47 738

70,47

10 AMO, f. MNV Petřkovice, kart. 29, inv. č. 100 – Zpráva o postupu prací na návrhu dlouhodobého vývoje osídlení (1968). Počet obyvatel podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. 11 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 438, inv. č. 334 – Návrh NV města Ostravy na vymezení příměstské oblasti podle zák. č. 40/1969 Sb. (mapová příloha). XIV


8.2 Přílohy ke třetí kapitole 8.2.1 Tabulka č. 7. Závody okresu Hlučín ke dni 7. května 195312 Závod

Sídlo

Hospodářský lihovar

Bohuslavice

Sušárna brambor

Bohuslavice

Lyko

Bolatice

Moravskoslezská armaturka

Dolní Benešov

Československá pojišťovna

Hlučín

Československé hotely, hotel Slezan

Hlučín

ČSP, okresní úřad

Hlučín

ČSSS, krajská správa

Hlučín

Družstvo kožešníků

Hlučín

HD, výkupní závod

Hlučín

Krnovské pekárny

Hlučín

Obnova

Hlučín

Oděvní tvorba

Hlučín

Okresní národní výbor

Hlučín

Okresní sdružený komunální podnik

Hlučín

Okresní soud

Hlučín

Okresní spořitelna a záložna

Hlučín

Okresní stavební kombinát

Hlučín

Ostravské energetické a rozvodné závody

Hlučín

Slezské cihelny

Hlučín

Slezské mlýny

Hlučín

Snaha

Hlučín

Stavomontáže

Hlučín

Uhelné sklady

Hlučín

ČSSS, polesí

Chuchelná

Sigma pumpy (LNH?)

Chuchelná

Státní ústav rehabilitační

Chuchelná

ČSSS, polesí

Kozmice

Centrální mlékárna a drůbežárna

Kravaře

S. K. Neumann

Kravaře

12 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 746, inv. č. 453 – Seznam závodů v okrese Hlučín. XV


Státní strojní stanice

Kravaře

Družstevní lihovar

Plesná

ČSSS, polesí

Šilheřovice

ČSSS, ředitelství

Šilheřovice

Státní hřebčín

Štěpánkovice

8.2.2 Tabulka č. 8. Přehled velkostatků na Hlučínsku k 15. červnu 194813 Název velkostatku, vlastník (katastrální území)

Celková rozloha (v ha)

Z toho zemědělská půda (v ha)

Z toho lesní půda (v ha)

ROTHSCHILDOVÉ Šilheřovice a Paseky, Alfons Rothschild (k. ú. Šilheřovice)

1741,48

698,17

1043,31

Darkovičky, Alfons Rothschild (k. ú. Bobrovníky, Darkovičky, Hať, Hlučín, Hošťálkovice, Lhotka, Ludgeřovice a Markvartovice)

853,56

170,20

683,36

Dolní Benešov a Moravec, Louis Rothschild (k. ú. Bělá, Dolní Benešov, Kouty, Kozmice, Zábřeh, Závada)

761,03

241,46

519,58

Velký dvůr, Louis Rothschild (k. ú. Bohuslavice)

595,88

157,51

438,38

3951,95

1 267,34

2684,63

1380,02

378,20

1001,82

Chuchelná, Vilém Lichnovský (k. ú. Chuchelná)

575,02

244,20

330,81

Střední dvůr, Vilém Lichnovský (k. ú. Kobeřice a Strahovice)

510,98

246,33

264,65

Lichnovští celkem

2466,02

868,73

1597,28

Velkostatky celkem

6417,97

2136,07

4281,91

Rothschildové celkem

LICHNOVŠTÍ Albertovec, Vilém Lichnovský (k. ú. Bolatice, Píšť, Štěpánkovice a Vřesina)

13 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Seznam velkostatků a zbytkových statků v soudním a měřičském okrese Hlučín. XVI


8.2.3 Tabulka č. 9. Přehled zbytkových statků na Hlučínsku k 15. červnu 194814 Název zbytkového statku, vlastník (katastrální území)

Celková rozloha (v ha)



Okres HLUČÍN Píšť, Pavel a Josef Pavlovští (k. ú. Píšť)

178,48

153,21

25,28

Nový Dvůr, Družstevní a zemědělské podniky v Kravařích (k. ú. Kravaře)

176,41

174,55

1,85

Vinná Hora II, Evžen Rothschild (k. ú. Hlučín)

135,67

133,71

1,96

Hošťálkovice, město Moravská Ostrava (k. ú. Hošťálkovice)

133,86

133,68

133,68

Kozmice I, mjr. Mojmír Štef(f)l (k. ú. Kozmice)

127,13

122,48

4,64

Bolatice, Jaromír Šebela (k. ú. Bohuslavice, Dolní Benešov a Závada)

108,34

96,87

11,47

Závada, Ing. Inocenc Šamánek (k. ú. Bohuslavice, Dolní Benešov a Závada)

101,32

100,49

0,83

Štěpánkovice, mjr. Robert Paleta (k. ú. Štěpánkovice)

92,33

92,33

0,00

Hať, Václav Macek (k. ú. Darkovice a Hať)

84,30

84,22

0,08

Vinná Hora I, mjr. Oskar Odehnal (k. ú. Hlučín)

83,76

69,75

14,01

Karlův Dvůr, mjr. Otta/Oto Vávra – Václav Nečas (k. ú. Darkovice a Hať)

83,48

72,17

11,30

Vřesina, Jan Klimeš (k. ú. Vřesina)

76,84

76,84

0,00

Kafárňa, Alois a Emilie Krasovi (k. ú. Bohuslavice a Dolní Benešov)

72,88

72,88

0,00

Ludgeřovice, Ing. Jan List (k. ú. Ludgeřovice)

72,10

71,76

0,33

Kozmice II, Josef Chrpa (k. ú. Dolní Benešov a Kozmice)

64,82

61,83

2,99

Markvartovice, mjr. Václav Müller (k. ú. Darkovičky, Hlučín a Markvartovice)

62,81

62,81

0,00

Hlučín, Ing. Jakub a Emile Kozumplíkovi (k. ú. Hlučín)

61,29

61,05

0,23

Bělá, František Svoboda (k. ú. Bělá)

54,85

53,86

0,99

1770,67

1694,49

76,14

Oldřišov, Emanuel Weiser (k. ú. Oldřišov a Služovice)

244,36

179,86

64,50

Arnoštův Dvůr, Jakub Weiser (k. ú. Oldřišov)

188,84

170,39

18,45

Rohov, Jan Tomášek (k. ú. Rohov)

139,05

139,05

0,00

Strahovice, Miloslav Starošík (k. ú. Kobeřice a Strahovice)

135,64

128,00

7,64

Zbytkové statky okresu Hlučín celkem Okres OPAVA

14 TAMTÉŽ. S přihlédnutím k: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 234 – Pracovní program na dokončení revise pozemkové reformy. XVII


Padělky, Zdeněk Černý (k. ú. Kobeřice)

126,54

121,99

4,55

Angelika, mjr. Dr. Antonín Zwinger (k. ú. Velké Hoštice)

100,00

99,72

0,28

78,09

78,09

0,00

Freihuby, Julius Weiser (k. ú. Oldřišov) Zbytkové statky okresu Opava celkem

1012,52

917,10

95,42

Zbytkové statky na Hlučínsku celkem

2783,19

2611,59

171,56

8.2.4 Tabulka č. 10. Přehled statků na Hlučínsku k 15. červnu 194815 Celková rozloha (v ha)

Název statku, vlastník (katastrální území)



Okres HLUČÍN Zábřeh, Dr. Kurt Wodarz (k. ú. Zábřeh)

128,96

128,96

0,00

Hanůvka, Elfrieda Trewiramusová a Edita Harbichová (dědičky Schlarbauma; k. ú. Kouty a Kravaře)

122,82

122,82

0,00

Okres Hlučín celkem

251,78

251,78

0,00

Velké Hoštice, František Sprinzenstein (k. ú. Velké Hoštice)

220,70

209,21

11,49

Gellhorn, Max a Selma Rittnerovi (k. ú. Malé Hoštice)

172,89

172,89

0,00

Commende, Řád Maltézských rytířů (k. ú. Malé Hoštice)

39,92

39,92

0,00

Jakartice, Jan, František a Pavel Weiserovi (k. ú. Malé Hoštice a Oldřišov)

30,44

30,44

0,00

Okres Opava celkem

463,95

452,46

11,49

Statky celkem

715,73

704,24

11,49

Okres OPAVA

8.2.5 Tabulka č. 11. Struktura drobné pozemkové držby v roce 194816 Kategorie

Počet závodů

Podíl (v %)

Rozloha (v ha)

Podíl (v %)

Do 0,5 ha

1911

32,02

626,14

0,51 – 1,00 ha

1295

21,70

916,63

0,43 6,34

1,01 – 2,00 ha

1127

18,89

1635,8

11,32

2,01 – 5,00 ha

910

15,25

2806,44

19,43

15 ZAO, f. ZNV, exp. Ostrava, kart. 72, inv. č. 213 – Seznam velkostatků a zbytkových statků v soudním a měřičském okrese Hlučín. 16 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 35, inv. č. 163 – Soupisové karty půdy obcí (1948). XVIII


5,01 – 10,00 ha

287

4,81

2235,3

15,47

10,01 – 20,00 ha

372

6,23

5342,34

36,98

20,01 – 50,00 ha

33

0,56

884,34

6,12

5935

100,00

14 447,25

100,00

Celkem

8.2.6 Mapa č. 11. Půda, zabrána v rámci revize pozemkové reformy.17

Zabraná půda

17 Překresleno podle: ZAO, f. KNV-dob. zem., kart. 247, sign. 213 – Přehled velkostatků a zbytkových statků podléhajících revizi podle zákona č. 142/1947 Sb. XIX


8.2.7 Tabulka č. 12. Seznam osob určených k vystěhování18 v rámci Akce „K“ na Hlučínsku Jméno Datum narození

Místo

Počet rodinných příslušníků

Místo nuceného pobytu

Datum přesídlení

Svoboda, František 13. 9. 1884

Okres Hlučín

5

Blažim (Žatec)

28. 10. 1952

Harazim, Emerich 18. 5. 1878

Okres Hlučín

6

Blato (Poděbrady)

Rozhodnutí o přesídlení zrušeno

Dominík, Osvald 22. 9. 1898

Okres Hlučín

4

Královice (Říčany)

17. 3. 1953

Mokrý, Josef 19. 1. 1891

Okres Hlučín

3

Miletice (Kralupy nad Vltavou)

17. 3. 1953

Tvrdý, Eduard 21. 5. 1887

Okres Hlučín

4

Slatina (Kralupy nad Vltavou)

17. 3. 1953

Galdia, František 10. 1. 1899

Okres Hlučín

1

Miletice (Kralupy nad Vltavou)

8. 4. 1953

Kašný, Jindřich 13. 8. 1910

Kraj Ostrava1

4

Jarošovice (Hluboká)

28. 5. 1953

1 U J. Kašného je potvrzeno, že před svým odsunem bydlel v Oldřišově, tehdy okres Opava. R. LOKOČ, ENVIRONMENTÁLNÍ ASPEKTY KOLEKTIVIZACE, S. 246.

8.2.8 Tabulka č. 13. Přehled juterkové půdy na Hlučínsku ke dni 27. srpna 194819 Původní velkostatek

Dolní Benešov

Katastrální území

Výměra (v ha)

Bělá

45,83

Bohuslavice

143,33

Dolní Benešov

61,17

Kozmice

118,99

Závada

38,07

Celkem Velké Hoštice

407,40

Velké Hoštice

147,69

Celkem

147,69

18 Protokolární seznam „rodinných celků odsouzených vesnických boháčů“, s. 315-498. 19 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 234 – Přípis Státní obvodové úřadovny pro pozemkovou reformu v Olomouci ze dne 27. 8. 1948. XX


Bolatice

52,40

Chuchelná

Chuchelná

2,60

Kobeřice

149,47

Píšť

62,57

Rohov

98,90

Strahovice

72,36

Štěpánkovice

50,85

Vřesina

48,87

Celkem

Šilheřovice

538,01

Antošovice

14,18

Darkovice

54,45

Darkovičky

53,89

Hať

46,06

Hlučín

52,94

Hošťálkovice

82,39

Koblov

31,29

Ludgeřovice

27,43

Markvartovice

30,66

Celkem

393,29

Hlučínsko celkem

1486,38

8.2.9 Tabulka č. 14. Přehled pozemkového vlastnictví ČSSS na Hlučínsku v letech 1950 a 195320 Obec

Výměra (v ha)

Obec

Výměra (v ha)

Okres HLUČÍN (1. července 1950) Bohuslavice

82,55

Darkovičky

199,45

Kravaře Ludgeřovice

282,32 72,84

Dolní Benešov

362,42

Štěpánkovice

399,15

Hať

167,55

Vřesina

78,39

Hlučín

490,96

Zábřeh

125,00

Kobeřice

219,35

Závada

Kozmice

172,30


148,16 2799,72

Hlučínské obce okresu OPAVA-VENKOV (rok 1953)

20 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 399, inv. č. 234 – Přípis Státní obvodové úřadovny pro pozemkovou reformu v Olomouci ze dne 27. 8. 1948. XXI


Malé Hoštice

233,97

Velké Hoštice

292,16

Oldřišov

410,23

Hluč. obce celkem

939,36

8.2.10 Tabulka č. 15. Podíl státního a soukromého sektoru na orné půdě a struktura pozemkové držby v okrese Hlučín ke dni 12. července 195021 Rozloha soukromé půdy (v ha)

Rozloha družstevní a státní půdy (v ha)

Podíl socialistického sektoru (v %)

Chuchelná

124,04

169,75

57,78

101

62

39

Závada

159,81

114,50

41,74

86

23

63

Kravaře

399,22

265,28

39,92

404

349

55

Zábřeh

158,09

98,06

38,28

124

75

49

Vřesina

118,85

65,85

35,56

152

88

64

Dolní Benešov

389,90

214,56

35,50

239

128

111

Štěpánkovice

723,32

366,75

33,64

380

183

197

Darkovičky

295,88

147,35

33,24

176

81

95

Sudice

522,05

236,00

31,13

94

28

66

Rohov

333,98

150,27

31,03

109

46

63

Kobeřice

851,21

333,54

28,15

480

346

134

Hlučín

518,88

186,00

26,39

470

306

164

Strahovice

339,02

117,00

25,66

156

79

77

Kozmice

410,00

146,00

26,26

220

89

131

Píšť

607,59

194,69

24,27

271

104

167

Šilheřovice

814,34

311,81

27,69

178

132

46

Třebom

719,13

118,00

14,10

73

- (?)

15 (?)

Hať

858,20

134,48

13,55

248

104

144

Ludgeřovice

417,00

61,00

12,76

530

432

98

Bohuslavice

527,39

75,55

12,53

258

120

138

Plesná*1

256,00

(?)

(?)

156/177

90/84

66/93

Kouty2

385,70

0 (?)

0,00 (?)

282

219

63

Bolatice

853,00

-

-

630

420

210

Děhylov*

229,08

-

-

101

24

77

42,43

-

-

43

27

16

Obec

Antošovice

Celkový počet závodů

Počet závodů do 1 ha

Počet závodů nad 1 ha

21 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 957, inv. č. 766 – Bilance obhospodařované půdy podle stavu k 1. 7. 1950 za jednotlivé obce. XXII


Bělá

137,77

-

-

112

67

45

Darkovice

354,40

-

-

216

109

107

Dobroslavice*

191,12

-

-

78

38

40

Jilešovice*

118,85

-

-

46

30

16

Markvartovice

430,12

-

-

225

147

78

12 349,58

cca 3149,68

cca 20,32

6638/6659

3946/3938

2631/2658


1 V obci však prokazatelně existovalo JZD. 2 Dtto.

8.2.11 Tabulka č. 16. Struktura soukromého zemědělství v okrese Hlučín v letech 1951 až 195822 Velikost závodu

1. leden 1951

1. leden 1954

Podíl na počtu závodů (v %)

Počet závodů

1. prosinec 1958


Počet závodů


Počet závodů

1 – 5 ha

2312

75,90

5665

91,82

1815

97,48

5 – 10 ha

329

10,80

279

4,52

20

1,07

10 – 15 ha

328

10,77

184

2,98

24

1,32

15 – 20 ha

55

1,81

34

0,55

3

0,17

nad 20 ha

22

0,72

8

0,13

0

0,00

3046

100,00

6170

100,00

1862

100,00

Celkem

22 Podle: L. MACÁŠEK, Kolektivizace, s. 34, 71, 115. XXIII


8.2.12 Tabulka č. 17. JZD okresu Hlučín ke dni 1. října 195523 Výměra zemědělské půdy (v ha)

JZD Bolatice

Počet závodů

Počet členů

252,20

10

33

Bohuslavice

48,32

2

16

Darkovičky

44,72

7

7

Děhylov*

89,98

27

38

Dobroslavice*

168,98

23

38

Dolní Benešov

217,99

25

42

Jilešovice*

123,85

11

22

Kobeřice

51,40

15

26

Kozmice

172,68

4

22

Kouty

236,06

20

40

Kravaře

64,40

9

17

Markvartovice

45,08

4

10

Plesná*

74,25

12

17

Sudice

176,23

15

32

Třebom

241,09

26

42

Vřesina

91,00

6

8

Zábřeh

161,55

18

24

Celkem

2259,78

234

433

8.2.13 Tabulka č. 18. Přehled juterkové půdy na Hlučínsku v červenci a srpnu 195624

Obec

Počet juterek

Celková výměra

Z toho: v soukromém užívání

JZD

Ost. soc. sektor

ČSSS

Antošovice

23

13,54

13,54

0

0

0

Bělá

37

39,97

1,28

0

37,89

0,80

23 E. NEISEROVÁ, Vývoj socialisace, s. 227. 24 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 409, inv. č. 262 – Přehled o juterkové půdě v okrese hlučínském podle stavu k 31. červenci 1956; TAMTÉŽ – Přehled o „juterkářské“ půdě na Hlučínsku; ZAO, f. KNV-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Přehled o juterkové půdě v okrese Ostrava k 31. 7. 1956. Pro okres Hlučín též: ZAO, f. KNV-odb. zem., kart. 247, sign. 213 – Přehled o juterkové půdě v okrese hlučínském podle stavu k 31. červenci 1956. XXIV


Bohuslavice

99

142,94

127,71

14,05

1,19

0

Bolatice

35

167,00

0,50

110,72

54,46

1,32

Darkovice

63

58,45

43,87

0

14,59

0

Darkovičky

62

53,65

0

13,07

40,58

0

Hať

86

52,95

6,90

0

46,04

0

Hlučín

38

53,39

20,11

8,92

22,68

1,68

Chuchelná

12

4,60

2,89

0

1,71

0

Kobeřice

153

148,23

148,23

0

0

0

Kozmice

80

68,79

0

68,79

0

0

Ludgeřovice

36

37,51

12,19

11,81

0,64

12,87

Markvartovice

61

30,68

9,34

0

21,34

0

Píšť

45

62,25

56,76

4,21

0

1,28

Rohov

26

43,68

23,18

0

20,51

0

Strahovice

61

73,54

1,18

0

72,36

0

Štěpánkovice

37

54,23

0,70

22,22

31,31

0

Vřesina

54

54,75

0,31

41,51

11,00

1,93

Závada

46

45,31

0

0

45,31

0

okr. Hlučín celk.

1054

1205,44

468,97

295,29

421,61

19,87

Chlebičov

52

61,56

51,19

0

0

10,47

Malé Hoštice

43

21,12

0

16,50

0

4,62

Oldřišov

48

47,62

1,75

0

45,87

0

Služovice

35

36,93

14,19

0

22,75

1,00

Velké Hoštice

57

36,94

0

6,20

24,30

6,45

okr. Opava celk.

235

204,18

67,13

22,70

92,92

22,54

Hošťálkovice

89

82,39

3,17

4,51

0

16,91

Koblov

15

31,93

20,43

0

0

0,49

104

114,32

23,60

4,51

0

17,40

1393

1523,94

559,70

322,50

514,53

59,81

okr. Ostrava celk. Hlučínsko celk.

XXV


8.2.14 Tabulka č. 19. Stav socializace zemědělství v okrese Hlučín ke dni 31. prosince 195925 JZD

Výměra půdy (v ha)

Počet členů

Pod. JZD na zem.půdě obce (v %)

Bohuslavice

477,73

80

69,38

Bolatice

358,79

71

38,62

Darkovice

157,04

38

33,82

Darkovičky

158,26

28

33,07

Děhylov*

340,04

72

89,07

Dobroslavice*

253,12

60

87,77

Dolní Benešov

538,77

90

57,65

Hať

686,13

130

61,96

Hlučín

288,67

44

-

54,16

10

-

(342,83)

(54)

31,1

Chuchelná

106,36

25

33,06

Jilešovice*

167,75

38

85,43

Kobeřice

643,45

607

59,53

Kouty

522,71

129

81,91

Kozmice

424,63

57

55,60

Kravaře

405,57

56

49,83

316

49

50,33

Markvartovice

397,12

84

71,63

Píšť

567,52

210

63,04

Plesná*

269,18

68

73,18

316

92

63,78

Strahovice

190,01

55

39,00

Sudice

252,19

67

29,49

Šilheřovice

286,39

35

27,65

Štěpánkovice

315,67

74

-

Svoboda (Štěpánkovice)

102,62

28

-

(418,29)

(102)

30,30

Třebom

417,58

66

46,3

Vřesina

151,18

29

50,14

Jasénky (Hlučín) (město Hlučín)

Ludgeřovice

Rohov

(obec Štěpánkovice)

25 Tabulka nezachycuje obce Antošovice, Bělá a Bobrovníky, kde nebylo JZD založeno. SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1247, inv. č. 1176 – Zpráva o plnění hlavních úkolů na zemědělském úseku ze dne 8. 3. 1960. Podíl socialistického sektoru propočítán podle: TAMTÉŽ, kart. 35, inv. č. 163 – Soupisové karty jednotlivých obcí. XXVI


Zábřeh

312,14

61

Závada

112,52

19

41,64

10 350,42

2473

55,27

Okres celkem

84,20

8.2.15 Tabulka č. 20. Jednotná zemědělská družstva hlučínských obcí okresu Ostrava k 31. prosinci 195526 Celková výměra půdy (v ha)

JZD

Počet sdružených zemědělských závodů

Z toho členská (v ha)

Počet členů

Hošťálkovice

48,37

15,20

3

15

Koblov

29,12

23,65

2

6

Lhotka

62,11

37,46

15

33

Celkem

139,60

76,31

20

54

8.2.16 Tabulka č. 21. Postup kolektivizace na Hlučínsku a v okrese Hlučín v letech 1949 až 1960 Počet JZD V hlučínských obcích okresu Hlučín

V hlučínských obcích okresu Opava

V hlučínských obcích okresu Ostrava

V pohranič-ních obcích

V nehlučín-ských obcích okresu Hlučín

Celkem

1949

2 z 24 obcí

0 ze 7 obcí

2 z 5 obcí

0 ze 2 obcí

1 ze 4 obcí

5 z 42 obcí

1950

6 (7)

0

2

2

2

12 (13)

1951

6 (7)

0

2

2

2

12 (13)

1952

7

0

2

2

2

13

poč. r. 1953

13

2

3

2

3

23

konec r. 1953

7

2

3

2

3

17

1954

7

3

3

2

3

18

1955

12

3

3

2

3

23

1956

16

4

3

2

4

29

1957

22

7

3

2

4

38

1958

22 (24)

7

3

2

4

38 (40)

1959

22 (23)

7

4

2

4

39 (40)

1969

22 (23)

7

3

2

4

37 (38)

Rok

26 AMO, f. JNV-MěstNV Ostrava, kart. 689, inv. č. 1245 – Přehled o půdní a členské základně. XXVII


8.2.17 Tabulka č. 22. Přehled vývoje jednotlivých JZD Hlučínska 1949 1950 ČSSS Hlučín

1952

1953

1954

1955

1956

1957

1958

1959

1960

1961

1964

1966

1973

1974

1975

1976

1974

1975

1976

Závada Hať Darkovičky Hlučín

Hať Hlučín

„Por. Hoše“ Hlučín

Hlučín

Jasénky

Kozmice Ludgeřovice

Ludgeřovice Markvartovice Šilheřovice Koblov

Lhotka

„Horník“ Lhotka Petřkovice TAZSMO, statek Hošťálkovice

Hošťálkovice ČSSS Kravaře Chuchelná Třebom Kouty

„9. květen“ Kravaře

Kravaře

Kravaře

„Svobody“ Štěpánkovice

Svoboda Štěpánk.

Štěpánkovice Kobeřice „Svoboda“ Kobeřice Rohov Strahovice

Sudice

8.2.17 Tabulka č. 22. Pokračování 1949

1950 Bolatice

Borová

1952

1953

1954

1955 1956 Bohuslavice

1957

1958

1959

Bolatice

1960

1961

1964

1966

1973

„Opavice“/„Budovatel“ Dolní Benešov/Bolatice

Dolní Benešov Zábřeh Píšť

„Budovatel“ Píšť

Vřesina Dark. Kateřinky* Malé Hoštice

Darkovice „Obránců míru“ Kateřinky Chlebičov

Oldřišov Hněvošice Služovice Vrbka Velké Hoštice

XXVIII

„Rozvoj“ Oldřišov „Mír“ Hněvošice


8.2.18 Tabulka č. 23. Struktura držby půdy socialistického sektoru na Hlučínsku v květnu a v červnu 196027

Oblast

Bolatice

Výměra zemědělské půdy (v ha)

Celková výměra zemědělské půdy (v ha)

JZD

Ostatní (státní sektor)

ČSSS

888

351

-

Dolní Benešov

2074

1414

473

-

Hlučín

2240

995

550

300

550

125

-

356

Hošťálkovice Chuchelná

-

781

282

365

-

Kobeřice

3385

1922

230

650

Kravaře

1652

969

379

-

Ludgeřovice

1672

1066

135

-

Píšť

1519

643

641

-

Sudice

2387

1168

953

-

Šilheřovice

3230

1368

933

-

Velké Hoštice

3177

1735

1215

-

23 555

12 038

5874

1306

Celkem

8.2.19 Tabulka č. 24. Jednotná zemědělská družstva na Hlučínsku v roce 196228 JZD

Zemědělská půda (v ha)

Záhumenková půda (v ha)

Počet členů

219,59

11,34

29

1661,47

120,35

298

Hať

756,04

41,40

137

Hlučín

945,74

75,71

197

Hněvošice

753,56

86,40

237

Kobeřice

668,38

67,20

154

Koblov

200,45

9,48

28

Kravaře

897,23

68,96

159

Lhotka

224,31

10,33

57

Darkovice Dolní Benešov

27 SOkA Opava, f. ONV Opava 1960-1976, kart. 4, inv. č. 73 – Průvodní zpráva k návrhu slučování obcí v okrese. 28 Kurzívou jsou vyznačena „nová“, tj. integrovaná JZD. TAMTÉŽ, kart. 352, inv. č. 250 – JZD 1962. XXIX


Ludgeřovice

350,23

25,20

Markvartovice

402,04

19,09

55

1039,71

128,26

335

Píšť

724,02

83,12

228

Rohov

316,09

28,89

64

Strahovice

188,46

15,74

60

Sudice

337,93

21,07

64

Svoboda

113,15

15,03

33

Šilheřovice

286,13

19,47

46

Štěpánkovice

325,15

21,91

68

Třebom

445,15

26,67

68

Velké Hoštice

359,22

32,27

99

11 214,05

927,89

2488

Oldřišov

Hlučínsko

72

8.2.20 Tabulka č. 25. Struktura státních statků na Hlučínsku k 1. lednu 196029 Závod

Rozloha (v ha)

Závod

Rozloha (v ha)

Třebom

390,10

Závada

389,07

Sudice

313,33

Paseky (Šilheřovice)

359,04

Rohov

243,79

Dolní Benešov

352,60

Kobeřice

229,63

Darkovičky

284,80

Nový dvůr (Kravaře)

228,06

Kozmice

265,09

Chuchelná

195,49

Hať

255,40

Strahovice

170,11

Píšť

253,07

Hanůvka (Kravaře)

151,52

Šilheřovice

239,69

Ludgeřovice

134,98

Bohuslavice

123,94

Vřesina Statek Rohov celkem

1922,03

Statek Hlučín celkem

78,98 2736,66

29 ZAO, f. SmKNV-odb. zem., kart. 62, inv. č. 45 – Výrobně finanční plán státních statků Hlučín a Rohov na rok 1960. XXX


8.2.21 Tabulka č. 26. Zemědělské závody na Hlučínsku v roce 198330 Zemědělský závod

Rozloha zemědělské půdy (v ha)

Počet sídel (obcí)

ČSSS Hlučín

Rozloha orné půdy (v ha)

13

5782,7

4941,7

JZD Kateřinky

9

4868,7

4538,1

JZD Kravaře

6

3927,3

3458,9

JZD Bolatice

6

3779,3

3293,8

33 (bez duplicity)

18 385,0

16 232,5

Celkem

8.2.22 Tabulka č. 27. Počet osob zaměstnaných v jednotlivých průmyslových a těžebních závodech s více než 50 zaměstnanci na Hlučínsku 1950

1955

19491

22822

2688

MSA Dolní Benešov

438

(2154)

1802

1877

Lisovna Chuchelná

3824

1885

513

499

Petřkovické doly

Juta Bolatice

170

Sádr. doly Kobeřice Sm dřev. záv. Hlučín

1975

1980

1982

1986

---

---

---

---

---

2043

2285

2361

2313

586

580

574

589

350

382

385

359

237

254

237

203

201

205

131

174

171

2026

3

211 300

(66)

1970

-

231 (?)

Sm cihelny Hlučín

1965

199

-

ZSKN Kravaře STS Kravaře

1962

113

6

205

7

155

8

127

9

75

364

12011

Štěrk. a písk. Hlučín

125

Bran. žel. Kravaře

---

---

OSKP Hlučín

59 + 23

22014

100

140

10

---

---

---

7013

63

12

62

1 ZAO, f. ČSÚ KO Ostrava, kart. 51, inv. č. 159 – Roční výkaz průmyslových podniků. 2 TAMTÉŽ. 3 Údaj k roku 1968. TAMTÉŽ. 4 Údaj za říjen 1950. ZAO, f. ZSÚP, kart. 55, inv. č. 107 – Zápis chuchelenského závodu ze dne 2. 11. 1951. 5 SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1240, inv. č. 1138 – Výhledový plán závodu LNH Chuchelná (15. 3. 1955). 6 Údaj k roku 1952: Z. NáLEPKA, 10 LET DOMÁCKÉ PRÁCE, S. 14. 7 Údaj k roku 1963: A. Binar – Z. JIRÁSEK, KRAVAŘE, S. 210-211. 8 Údaj k roku 1967: TAMTÉŽ. 9 Údaj k roku 1969. TAMTÉŽ. 10 L. Macásek, KOLEKTIVIZACE, S. 46-47.

30 ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 109, inv. č. 113 – Ostravská sídelní regionální aglomerace (Terplan), tabulková část, tabulka 37/A. XXXI


11 Údaj k roku 1979: Š. HeRNOVÁ, DEMOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA, S. 124. 12 Údaj k roku 1979: TAMTÉŽ. 13 Údaj k roku 1972: TAMTÉŽ, s. 211-212. 14 Údaj k roku 1956: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1240, inv. č. 1139 – Zápis o kontrolním dnu u ONV Hlučín (31. 7. 1956).

8.2.23 Tabulka č. 28. Linky ČSAD projíždějící koncem osmdesátých let územím Hlučínska Číslo linky

Trasa linky

701 74

Krnov – Opava – Ostrava – Rožnov p. Radhoštěm

708 03

Opava – Kobeřice – Chuchelná – Sudice – Třebom

708 04

Opava – Hněvošice – Kobeřice

708 12

Opava – Velké Hoštice – Chlebičov

708 18

Opava – Hlučín – Ostrava Koblov – Ostrava Heřmanice

708 21

Opava – Kravaře – Bolatice – Chuchelná – Strahovice – Píšť

708 26

Opava – Štítina – Kravaře – Kouty

708 27

Opava – Háj ve Slezsku – Jilešovice – Děhylov – Dolní Benešov

708 31

Opava – Kobeřice – Chuchelná – Kouty

708 32

Opava – Dolní Benešov – Píšť – Hlučín – Vřesina

708 34

Opava – Štěpánkovice – Kobeřice

709 21

Ostrava – Vrablovec – Hlučín

709 22

Hlučín – Ludgeřovice – Koblov

709 23

Dolní Benešov – Sudice

709 24

Ostrava – Dolní Benešov – Bolatice – Kobeřice – Sudice – Třebom

709 25

Ostrava Kunčice – Hlučín – Dolní Benešov – Sudice

709 26

Šilheřovice – Hlučín – Opava

709 27

Ostrava – Dolní Benešov – Bohuslavice – Závada – Píšť

709 28

Ostrava – Darkovice – Hať

709 30

Ostrava – Píšť – Bělá – Chuchelná – Strahovice

709 31

Ostrava – Píšť – Bělá – Chuchelná

709 32

Ostrava – Šilheřovice

709 33

Ostrava – Píšť – Závada – Dolní Benešov

709 34

Ostrava Kunčice – Hlučín – Píšť

709 35

Ostrava – Děhylov – Hlučín – Štěpánkovice

XXXII


709 36

Chuchelná – Strahovice – Dolní Benešov – Háj ve Slezsku

709 37

Hať – Šilheřovice – Bohumín

709 59

Hlučín – Dolní Benešov – Štěpánkovice

709 61

Ostrava – Dobroslavice – Háj ve Slezsku – Opava

709 62

Ostrava-Martinov – Dobroslavice – Hlučín

709 63

Hlučín – Dolní Benešov – Bolatice – Kobeřice – Sudice – Třebom

709 64

Ostrava – Hlučín – Bolatice – Sudice – Třebom

709 65

Ostrava – Hlučín – Hněvošice

8.3 Přílohy ke třetí kapitole 8.3.1 Graf č. 1. Věková pyramida hlučínské populace dle soupisu obyvatelstva z 22. května 194731

31 Soupisy obyvatelstva v Československu v letech 1946 a 1947, tab. 9, s. 50. XXXIII


8.3.2 Tabulka č. 29. Přehled odsunutého německého obyvatelstva z Hlučínska v roce 194632 Obec

Počet odsunutých

Počet odsunutých z celkového počtu obyvatel obce (v %)1

Okres HLUČÍN Antošovice Bělá

0

0

7/9

1,44/1,85

Bobrovníky

6

0,96

Bohuslavice

8 (9)

0,73 (0,82)

Bolatice

46

1,90

Darkovice

6

0,59

Darkovičky Dolní Benešov

6

0,57

54 – 63

2,98 – 3,45

Hať Hlučín

27

1,13

(213) 220 – 225

(4,27) 4,41 – 4,51

Hošťálkovice Chuchelná Koblov Kouty

20

2,96

25/31

3,62/4,49

53 – 64

3,17 – 3,83

164 – 214

9,94 – 12,97

Kozmice

2

0,16

Kravaře

290 – 303

8,18 – 8,55

Lhotka

28

2,99

39/42

10,17 – 10,96

Ludgeřovice Markvartovice Petřkovice

11

9,62

83 – 114

2,77 – 3,80

Píšť Šilheřovice Štěpánkovice

25

14,09

17/19

1,09 – 1,21

min 48/49 – min 68

min 2,44/2,49 – min 3,46

Vřesina

3

0,49

Zábřeh

14

2,28

Závada

3

0,76

1205 – 1361

2,87 – 3,23

Okres Hlučín bez nehlučínských obcí celkem

Okres OPAVA

32 A. BINAR, K národností problematice, s. 22. XXXIV


Hněvošice

12

Chlebičov

1,78

9

1,07

Kobeřice

95 (z toho 27 sam.)

4,23 (z toho 1,21 sam.)

Malé Hoštice

82 (z toho 5 sam.)

6,35 (z toho 0,39 sam.)

73

5,44

Rohov

7

1,31

Služovice

10

2,51

Oldřišov

Strahovice

7 (z toho 1 sam.)

0,98 (z toho 0,14 sam.)

Sudice

288/290

35,42/35,67

Třebom

457

71,97

Velké Hoštice Vrbka Hlučínské obce celkem Hlučínsko celkem

27

2,15

6 (všech 6 sam.)

2,83 (všech 2,83 sam.)

1073/1075

11,56 – 11,58

2278/2280 – 1434/1436

1 Přepočteno ke stavu v prosinci 1945: ZSÚS 27, 1946 (roč. 27), č. 17-22, řada D, č. 17-22.

8.3.3 Tabulka č. 30. Osídlování Hlučínska33 Osídlenci z MORAVY A SLEZSKa Okres/oblast

Počet osob

Český Těšín

20

Fryštát

68

Místek

204

Nový Jičín (část)

18

Ostrava-město

486

Ostravská expozitura celkem

796

Hodonín (část)

46

Holešov

81

Kroměříž

63

Kyjov

14

Uherský Brod

62

Uherské Hradiště

67

33 Jedná se o osoby, které dorazily na Hlučínsko mezi 1. květnem 1945 a 22. květnem 1947. Soupisy obyvatelstva v Československu v letech 1946 a 1947, tab. 28, s. 536-541. XXXV


Valašské Meziříčí

70

Vsetín

56

Zlín

71

Východní Morava celkem

530

Hranice (část)

102

Litovel (část)

14

Olomouc-město

61

Olomouc-venkov (část)

23

Prostějov

35

Přerov

109

Šternberk (část)

10

Zábřeh (část)

6

Střední Morava celkem

360

Boskovice

44

Brno

52

Brno-venkov

19

Hustopeče (část)

15

Moravská Třebová (část)

21

Moravský Krumlov (část)

8

Nové Město na Moravě

23

Tišnov

21

Vyškov

39

Znojmo (část)

-

Jižní Morava celkem

242

Dačice (část)

9

Jihlava

16

Moravské Budějovice (část)

1

Třebíč

29

Velké Meziříčí

34

Moravská část Vysočiny celkem

89

Věznice a koncentrační tábory

3

Morava a Slezsko bez bližšího označení

56

Morava a Slezsko celkem

2675

Osídlenci z ČECH (uvedeny pouze okresy s více než 10 osídlenci) Okres/oblast

Počet osob

Beroun

10

XXXVI


Český Brod

14

Kladno

13

Příbram

22

Praha

80

Střední Čechy celkem

241

Čáslav

13

Pardubice

14

Vysoké Mýto

15

Ústí nad Orlicí (část)

28

Pardubicko celkem

98

České Budějovice (část)

13

Jindřichův Hradec (část)

10

Písek

12

Tábor

12

Jižní Čechy celkem

76

Hradec Králové

14

Rychnov nad Kněžnou

12

Královéhradecko celkem

57

Klatovy (část)

17

Západní Čechy celkem

38

Havlíčkův Brod

20 29

Česká část Vysočiny celkem Semily (část)

15

Severní Čechy celkem

18

Ústecko celkem

16

Karlovarsko celkem

-

Věznice a koncentrační tábory

7

Čechy bez bližšího označení

19

Čechy celkem

599

Průměr osob na jeden okres Čech

7,40

XXXVII


8.3.4 Tabulka č. 31. Demografický vývoj okresu Hlučín v letech 1948 až 195734 Rok

Počet sňatků

Počet živě narozených

Počet zemřelých

Z toho do jednoho roku věku

Bilance přirozeného přírůstku

1948

665

1062

513

95

549

1950

631

1193

544

80

629 724

1951

535

1225

501

70

1952

441

1138

442

56

696

1953

490

1183

445

36

738

1956

1181

379

802

1957

1198

445

753

8.3.5 Tabulka č. 32. Populační vývoj obyvatelstva Hlučínska v letech 1945 až 194835 Rok

Počet sňatků

Počet živě narozených

Počet zemřelých

Z toho do jednoho roku věku

Bilance přirozeného přírůstku

1945

74

496

819

137

-323

1946

499

852

690

116

162

1947

770

1239

616

93

623

1948

850

1313

639

126

674

2193

3900

2764

472

1136

Celkem

34 ZSÚS 30, 1949, č. 104, řada D, č. 9; ZSÚS 31, 1950, č. 18-19, řada D, č. 2-3; SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 753 – Vývojová řada pohybu obyvatelstva (1956); TAMTÉŽ – vývojová řada obyvatelstva (1957); TAMTÉŽ, kart. 1203, inv. č. 1096 – Přirozená měna obyvatelstva a migrace (1949-1953). 35 ZSÚS 28, 1947, č. 5-6, řada D, č. 1-2; ZSÚS 29, 1948, č. 7-9, řada D, č. 1-3; ZSÚS 29, 1948, č. 16-17, řada D, č. 4-5. XXXVIII


8.3.6 Tabulka č. 33. Vývoj počtu obyvatel hlučínských obcí v letech 1939 až 199136 Obec

1939

1947

1950

1961

1970

1980

1991

Antošovice

229

195

193

219

233

248

407

Bělá

464

513

504

707

745

768

724

Bobrovníky

640

668

685

890

885

1092

1244

Bohuslavice

1156

1120

1204

1429

1438

1494

1499

Bolatice

2409

2485

2495

3256

3398

3892

4177

1. Bolatice

2056

2565

2736

3203

3499

2. Borová

439

691

662

689

678

Darkovice

1022

viz Hlučín

1090

1207

1159

1186

1177

Darkovičky

1001

1042

1061

1445

1616

1345

1327

Dolní Benešov

1966

1885

1954

2726

3051

3457

3685

Hať

1940

2152

2119

2400

2398

2515

2474

Hlučín

4826

61391

5445

8111

11 285

12 089

11 819

Hněvošice Hošťálkovice Chlebičov Chuchelná

730

643

658

875

842

873

957

1347

1405

1456

1634

1620

1611

1538

700

843

728

1026

986

1026

1049

747

802

915

1097

1109

1238

1313

Kobeřice

2077

2062

1 899

2457

2689

2899

3125

Koblov

1713

1881

1853

1553

1248

1158

900

1369

viz Kravaře

1382

1537

1502

1503

1476

Kouty Kozmice

1211

1268

1306

1486

1611

1764

1815

Kravaře

3966

50622

3728

4136

4150

4577

4753

Lhotka

979

972

979

1059

997

1009

941

Ludgeřovice

3880

3980

4065

4544

4525

4603

4505

Malé Hoštice

1262

1211

1180

1376

1477

1640

1660

1180

1250

1368

1532

1583

126

109

108

77

1539

1562

1692

1691

1. Malé Hoštice 2. Pusté Jakartice Markvartovice

1263

1243

1288

Oldřišov

1313

1209

1199

1302

1247

1296

1238

Petřkovice

2950

3382

3865

3236

2891

2846

2659

Píšť

1588

1561

1693

2029

2075

1097

2094

36 Údaje za roky 1950, 1961, 1970, 1980 a 1991: Historický lexikon obcí, s. 728-739. Údaje za rok 1947: Statistická ročenka okresu Opava 1968, s. 41-43. Údaje za rok 1939: Statistik des Deutschen Reichs. Bd. 550, s. 95. XXXIX


Rohov

560

520

538

646

626

641

592

Služovice

391

355

337

402

485

606

636

Strahovice

687

694

668

853

864

893

871

Sudice

869

569

588

651

560

644

596

Šilheřovice

1416

1607

1547

1771

1558

1567

1554

Štěpánkovice

1998

1940

1900

2535

2571

2820

2953

53

62

57

61

70

206

186

191

159

2267

2328

2568

2724

1. Bílá Bříza 2. Svoboda 3. Štěpánkovice

1847

Třebom

702

381

367

430

359

286

213

1612

1311

1399

1564

1466

1588

1613

Vrbka

222

202

128

147

146

128

130

Vřesina

715

809

796

1069

1170

1262

1261

Zábřeh

670

613

656

655

643

654

683

Velké Hoštice

Závada Hlučínsko celkem

377

340

406

515

521

572

564

52 967

53 236

54 274

64 514

67 738

71 579

71 913

1 Včetně Darkoviček. 2 Včetně Koutů. Počet obyvatel Dvořiska (319) byl odpočítán podle: ZSÚS 29, 1948, č. 31-32, řada D, č. 7-8.

8.3.7 Tabulka č. 34. Počet obyvatel v politickém okrese Hlučín v letech 1945 až 194837 Datum

Počet obyvatel

1. květen 1945

36 334

prosinec 1945

46 407

červen 1946

48 359

přelom let 1946/1947

47 698

22. květen 1947

47 437

březen 1948

48 153

37 Údaje za 1. květen 1945 a 22. květen 1947: ZSÚS 29, 1948, č. 49, řada D, č. 15. Údaje za ostatní termíny: SOkA Opava, f. ONV Opava-venkov, kart. 372, inv. č. 453 – Periodické výkazy o stavu obyvatelstva na základě vydaných lístků na potraviny XL


8.3.8 Tabulka č. 35. Početní růst obyvatel Petřkovic a okolí v letech 1950 až 199138 Obec

1950

1961

1970

1980

1991

Hošťálkovice

1456

1634

1620

1611

1538

Koblov

1853

1553

1248

1158

900

Lhotka

979

1059

997

1009

941

Ludgeřovice

4065

4544

4525

4603

4505

Petřkovice

3865

3236

2891

2846

2659

12 218

12 026

11 281

11 227

10 543

Průmyslová oblast celkem

8.3.9 Tabulka č. 36. Bilance populačního vývoje jednotlivých obcí Hlučínska mezi lety 1950 a 1980 Typ vývoje

Vysoce nadprůměrný rozvoj

Nadprůměrný rozvoj

Obec

Poměrný přírůstek

Absolutní přírůstek

Hlučín

2.22

6644

Služovice

1,80

269

Dolní Benešov

1,77

1503

Bobrovníky

1,59

407

Vřesina

1,59

466

Bolatice

1,56

1397

Kobeřice

1,53

1000

Bělá

1,52

264

Štěpánkovice

1,48

920

Chlebičov

1,41

298

Závada

1,41

166

Malé Hoštice

1,39

460

Chuchelná

1,35

323

Kozmice

1,35

458

Strahovice

1,34

225

Hněvošice

1,33

215

38 Zpracováno podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. XLI


Podprůměrný rozvoj

Podprůměrný rozvoj

Úbytek obyvatelstva

Markvartovice

1,31

Antošovice

1,28

55

Darkovičky

1,27

284

Bohuslavice

1,24

290

Píšť

1,24

404

Kravaře

1,23

849

Rohov

1,19

103

Hať

1,19

396

Velké Hoštice

1,14

189

Ludgeřovice

1,13

538

Hošťálkovice

1,11

155

Sudice

1,10

56

Darkovice

1,09

96

Kouty

1,09

121

Oldřišov

1,08

97

Lhotka

1,03

30

Šilheřovice

1,01

20

Vrbka

1,00

0

Zábřeh

1,00

-2

Třebom

0,78

-81

Petřkovice

0,74

-1019

Koblov

0,62

-695

1,32

17 305

Hlučínsko celkem

XLII

404


8.3.10 Tabulka č. 37. Přehled vývoje obyvatel Hlučínska v letech 1950 až 199139 Rok 1950

Počet obyvatel

Absolutní přírůstek

Relativní přírůstek (v %)

54 274

(1 307)

(2,5)

1961

64 514

10 240

18,87

1970

67 738

3224

5,00

1980

71 579

3841

5,67

1991

71 913

334

0,47

1

1 Absolutní i relativní přírůstek jsou poměřovány dle výsledků sčítání z roku 1939. Viz: Statistik des Deutschen Reichs. Bd 550, s. 95.

8.3.11 Graf č. 2. Poměr absolutních přírůstků obyvatelstva hlučínských obcí mezi lety 1950 až 198040

39 Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 40 Zpracováno podle: Historický lexikon obcí, s. 728-739. XLIII


8.3.12 Graf č. 3. Poměr absolutních úbytků obyvatelstva hlučínských obcí mezi lety 1950 až 198041

8.3.13 Graf č. 4. Srovnání velikosti sídelních center v roce 195042

41 Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 42 Zpracováno podle: TAMTÉŽ. XLIV


8.3.14 Graf č. 5. Velikost sídelních center v roce 199143

8.3.15 Tabulka č. 38. Sídelní struktura na Hlučínsku v roce 199144 Velikost sídel v počtu obyv.

Podíl na obyvatelstvu (v %)

Počet obyvatel

Počet sídel

Rozloha (v km²)

Hustota zalidnění (v obyv./km²)

Více než 3000

6

32 064

44,59

81,23

394,73

2000 až 2999

4

10 180

14,16

45,70

222,76

1000 až 1999

15

21 455

29,83

126,25

169,94

500 až 999

10

7464

10,38

51,2

145,94

Do 499

3

750

1,04

12,05

62,24

Celkem

38

71 913

100,00

316,43

227,26

43 Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 44 Zpracováno podle: TAMTÉŽ. XLV


8.3.16 Graf č. 6. Sídelní struktura Hlučínska v roce 195045

8.3.17 Graf č. 7. Sídelní struktura Hlučínska v roce 199146

45 Zpracováno podle: TAMTÉŽ. 46 Zpracováno podle: TAMTÉŽ. XLVI


8.3.18 Tabulka č. 39. Urbanizace na Hlučínsku v letech 1950 až 1980 První koncept1 Rok censu

Druhý koncept

Podíl městského obyv. (v %)

Počet obyv. celkem

Počet obyv. celkem.

Třetí koncept


Počet obyv. celkem


1950

-

-

5445

10,03

(35 080)

(64,64)

1961

-

-

17 955

27,83

(41 321)

(64,05)

1970

14 378

21,23

23 081

34,07

44 340

65,46

1980

29 765

41,58

33 229

46,42

46 267

64,64

1 K definici konceptů viz kap. 4.1.3.

8.3.19 Tabulka č. 40. Počet osob vyjíždějících z obce za zaměstnáním47 Obec

Počet osob vyjíždějících z obce (podíl z celkového počtu ekonomicky aktivních osob) 1961

Bolatice

936 (64,46 %)

Hněvošice Kobeřice Ludgeřovice

1970

1980

1991

1527 (1 002) 65,6 %

1277 (64,86 %)

1440 (67,70 %)

213 (52,46 %)

393 (265) 67,4 %

399 (84,71 %)

410 (87,79)

605 (63,09 %)

1145 (773) 67,5 %

999 (69,28 %)

1060 (67,93 %)

1690 (90,47 %)

2046 (1 807) 88,3 %

2153 (93,69 %)

2049 (90,42 %)

Markvartovice

556 (85,80 %)

708 (633) 89,4 %

785 (92,79 %)

751 (89,30 %)

Oldřišov

328 (48,52 %)

576 (386) 60,1 %

524 (79,15 %)

450 (73,29 %)

Píšť

588 (67,12 %)

936 (647) 69,2 %

834 (76,72 %)

829 (78,36 %)

Šilheřovice

507 (69,45 %)

675 (431) 63,9 %

589 (76,79) %)

597 (74,16 %)

748 (64,04 %)

1117 (811) 72,6 %

1129 (81,16 %)

1102 (75,58 %)

6171 (70,26 %)

(6755) (74,0 %)

8689 (79,47 %)

8686 (77,58 %)

Štěpánkovice Celkem

47 Údaje v závorkách jsou vlastní propočty. Data za rok 1961: Statistická ročenka okresu Opava 1968, s. 49-51. Data za rok 1970: Statistická ročenka okresu Opava 1971, s. 33-35. Data za rok 1980: Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, s. 948-963. Data za rok 1991: Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Opava, tab. č. 203, s. 38-39; Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Ostrava-město, tab. č. 203, s. 36. XLVII


Obrázek č. 1. Přímé následky války byly na Hlučínsku obzvláště tíživé. Z mnoha obcí zůstaly pouze trosky... Zdroj: SOkA Opava, f. MNV Kouty, pamětní kniha 1945-1954.

XLVIII



XLIX



L


Obrázek č. 4. Po roce 1945 se objevilo velké množství návrhů na úpravu hranic československého státu, většina z nich se týkala připojení okresů Hlubčice a Ratiboř. Pokud by tyto požadavky byly úspěšné, přestalo by Hlučínsko být pohraniční oblastí. Zdroj: AHMP, f. SKÚ, kart. 7, inv. č. 126.

LI


Obrázek č. 5. V roce 1946 proběhl na Hlučínsku tzv. postupimský odsun, v jehož rámci bylo vysídleno německé obyvatelstvo. Němci byli nejdříve umísťováni do sběrných středisek, odkud byli po několika dnech pobytu transportováni do Německa. Jak probíhal odsun do sběrných středisek je patrno z fotografie. Zdroj: SOkA Opava, f. MNV Kouty, pamětní kniha 1945-1954.

LII


Obrázek č. 6. Po druhé světové válce se na Hlučínsku rozšířily infekční choroby. Pomoc přicházela i ze zahraničí. Zde členové dánského Červeného kříže v Koutech. Zdroj: SOkA Opava, f. MNV Kouty, pamětní kniha 1945-1954.

LIII


Obrázek č. 7. Výjevy z prací v zemědělství. Hošťálkovický statek na podzim roku 1946. Zdroj: AMO, f. Sbírka fotografií a pohlednic, LXXIII 1-1/14 a LXXIII 1-1/15.

LIV


Obrázek č. 8. Výjevy z prací v zemědělství. Hošťálkovický statek na podzim roku 1946. Zdroj: AMO, f. Sbírka fotografií a pohlednic, LXXIII 1-1/14 a LXXIII 1-1/15.

LV


Obrázek č. 9. Tradice dožínek, slavnosti ukončení žní, zůstávala dlouho součástí folklóru. Zde dožínky na hošťálkovickém statku v roce 1948. Zdroj: AMO, f. Sbírka fotografií a pohlednic, LXXIII 1-1/23, LXXIII 1-1/26 a LXXIII 1-1/27.

LVI



LVII



LVIII


Obrázek č. 12. V říjnu 1948 převzal československý stát do vlastnictví šilheřovický velkostatek. Slavnostnímu podpisu přihlíží i Josef Kotes (vlevo), dlouholetý předseda Jednotného národního výboru v Ostravě (1945 až 1960). Zdroj: AMO, f. Sbírka fotografií a pohlednic, LXXIII 1-1/10.

LIX


Obrázek č. 13. Od roku 1949 byla na Hlučínsku zakládána jednotná zemědělská družstva. Mezi prvními bylo JZD v Koutech. Zdroj: SOkA Opava, f. MNV Kouty, pamětní kniha 1945-1954.

LX


Obrázek č. 14. Otevření tramvajové linky mezi Ostravou a Hlučínem v roce 1950 byl přikládán velký význam. „Trať míru“ měla zajistit trvalé spojení Hlučínska s českými zeměmi. Zdroj: ZAO, f. VKVO, kart. 5, inv. č. 52.

LXI


Obrázek č. 15. Otevření „Tratě míru“ bylo spjato se slavností za účasti veřejnosti. Zdroj: AMO, f. Sbírka fotografií a pohlednic, LXVI 1-2/217.

LXII


Obrázek č. 16. Otevření „Tratě míru“ bylo spjato se slavností za účasti veřejnosti. Zdroj: AMO, f. Sbírka fotografií a pohlednic, LXVI 1-2/217.

LXIII


Obrázek č. 17. Součástí „socialistické“ výstavby Ostravska bylo hledání optimálního rozmístění průmyslů a obytných zón. Na schématické mapě si lze všimnout navrhované rozlohy hlučínské přehrady. Zdroj: ZAO, f. ZSÚP, kart. 11, inv. č. 45.

LXIV


Obrázek č. 18. V řízeném hospodářství se obtížně hledaly motivační prostředky pro růst produktivity pracovníků. Jedním z nich bylo údernické hnutí. Zde Úderka Julia Fučíka na dole Eduard Urx. Zdroj: AMO, f. Sbírka fotografií a pohlednic, LX 15-1/12.

LXV


Obrázek č. 19. Absence investic v celé řadě hospodářských odvětví měla za následek, že množství závodů se na počátku padesátých let nacházelo v dezolátním stavu. Zde snímek skladovacích prostor Okresního stavebního kombinátu v Hlučíně v zimě 1952/1953. Zdroj: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 948, inv. č. 733.

LXVI


Obrázek č. 20. Absence investic v celé řadě hospodářských odvětví měla za následek, že množství závodů se na počátku padesátých let nacházelo v dezolátním stavu. Zde snímek skladovacích prostor Okresního stavebního kombinátu v Hlučíně v zimě 1952/1953. Zdroj: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 948, inv. č. 733.

LXVII


Obrázek č. 21. V padesátých letech probíhal na Hlučínsku „baby boom“. Rodiny pouze s jedním dítětem byly přesto stále častějším jevem. Štěpánkovice 1952. Zdroj: Archiv autora.

LXVIII


Obrázek č. 22. V roce 1957 proběhla osídlovací akce i na Hlučínsku. ONV v Hlučíně propagoval výhody osídlencům mj. vydáváním Dosídlovacího zpravodaje. Zdroj: SOkA Opava, f. ONV Hlučín, kart. 1203, inv. č. 1098.

LXIX


Obrázek č. 23. O rozsahu ostravské průmyslové oblasti, respektive ostravské aglomerace, nepanovala názorová shoda. Na obrázku je mapové znázornění rozsahu tzv. „ostravské sídelní oblasti“ z roku 1973. Z něj je patrna těsná spjatost východního Hlučínska s Ostravou. Zdroj: ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 4, inv. č. 14.

LXX


Obrázek č. 24. Koncem osmdesátých let se znovu začala zvažovat výstavba dunajsko-Oderského průplavu. V roce 1987 byl v této souvislosti vypracován plán výstavby říčních přístavů mj. též v oblasti obcí Koblov a Antošovice. Zdroj: ZAO, f. SmKNV-odb. obl. plán., kart. 99, inv. č. 100.

LXXI


Aleš Binar

Hospodářský a sociální vývoj Hlučínska v letech 1945 – 1989

Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd Sazba a obálka: Michal Novotný Tisk: X-MEDIA servis s.r.o., Ostrava Snímek na obálce: mapové znázornění rozsahu tzv. „ostravské sídelní oblasti“ z roku 1973. Z něj je patrna těsná spjatost východního Hlučínska s Ostravou.

ISBN 978-80-7510-119-8

Hospodářský a sociální vývoj Hlučínska v letech

Recommend Documents