Horské spolky a horská turistika v Beskydech v první polovině 20. století

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA HISTORICKÝ ÚSTAV

Horské spolky a horská turistika v Beskydech v první polovině 20. století. Komparace spolku Pohorská jednota Radhošť se spolkem Beskidenverein. magisterská diplomová práce

Lucie Pustková

Vedoucí práce: doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D. Brno 2016

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem veškerou pouţitou literaturu a prameny.

V Brně dne 20. 6. 2016

…...……..…………………. podpis

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Mgr. Lukáši Fasorovi, Ph.D. za důkladné vedení práce, inspirativní a připomínky a poznatky, které během její tvorby vyslovil a za čas, který vedení práce věnoval. Velký dík patří také Ing. Janu Šrubařovi, CSc. za poskytnutí informací a obrazového materiálu. Největší poděkování však patří mým rodičům, kteří mi umožnili studovat a po celou dobu mě ve studiu podporovali. Děkuji svému příteli, rodině a blízkým, kteří mi po celou dobu studia projevovali pochopení a podporu. V neposlední řadě bych ráda poděkovala kamarádce Zuzaně Hennebergové za korekturu práce.

Obsah

1

Úvod .................................................................................................................................... 6

2

Před vznikem organizované turistiky a organizovaná turistika ........................................ 10

3

Turista ............................................................................................................................... 11

4

Turistika v Beskydech ....................................................................................................... 14

5

Beskydské turistické spolky a organizace ......................................................................... 16 5.1

Podstata spolku v 19. století a spolek turistický ........................................................ 16

5.2

Pohorská jednota Radhošť ......................................................................................... 20

5.3

Beskidenverein .......................................................................................................... 21

5.4

Klub českých turistů .................................................................................................. 23

5.5

Polskie Towarzystwo Turystyczne „Beskid Śląski“ ................................................. 25

Vztahy k ostatním spolkům, spolupráce s katolickou církví ............................................ 26

6

6.1

Vztah Pohorské jednoty Radhošť k ostatním spolkům, spolupráce s katolickou církví 26

6.2

Vztah spolku Beskidenverein k ostatním spolkům, spolupráce s katolickou církví . 38

7

Stanovy spolků .................................................................................................................. 45

8

Odbory spolků ................................................................................................................... 47

9

Členstvo ............................................................................................................................ 50 9.1

Členstvo Pohorské jednoty Radhošť ......................................................................... 50

9.2

Členstvo spolku Beskidenverein ............................................................................... 53

10

Stavební činnost a značení turistických cest ................................................................. 55

10.1 Stavební činnost Pohorské jednoty Radhošť ............................................................. 56 10.2 Stavební činnost spolku Beskedenverein .................................................................. 62 11

Značení turistických stezek ........................................................................................... 69

11.1 Značení turistických stezek Pohorskou jednotou Radhošť ........................................ 70 11.2 Značení turistických stezek spolkem Beskidenverein ............................................... 72 12

Kulturní aktivity ............................................................................................................ 74

12.1 Kulturní a společenské akce Pohorské jednoty Radhošť ........................................... 74 12.2 Kulturní a společenské akce spolku Beskidenverein ................................................. 76 13

Publikační činnost spolků.............................................................................................. 78

14

Závěr.............................................................................................................................. 80

15

Seznam pramenů a literatury ......................................................................................... 83

15.1 Prameny archivní ....................................................................................................... 83

15.2 Dobové tištěné prameny ............................................................................................ 83 15.3 Literatura ................................................................................................................... 84 15.4 Dobový tisk................................................................................................................ 85 15.5 Současný tisk ............................................................................................................. 86 15.6 Internetové zdroje ...................................................................................................... 86 16

Seznam zkratek ............................................................................................................. 87

17

Přílohy ........................................................................................................................... 88

1 Úvod Turistikou se rozumí cestování nejen pro zábavu, radost z pobytu v přírodě, vyhledávání neznámých, zajímavých končin a krajin, ale i tělesné a duševní osvěţení.1 Je to komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě.2 Turistika je v podstatě návratem k přírodě, který je organizován tak, aby se dal co nejčastěji opakovat.3 Tato magisterská diplomová práce bude pojednávat o dějinách beskydské spolkové turistiky se zaměřením na komparaci dvou turistických spolků: Pohorské jednoty Radhošť působící na radhošťské straně Beskyd a spolku Beskidenverein neboli Beskydským spolkem působícím ve Slezských Beskydech. Tyto spolky byly vybrány pro komparaci z několika důvodů. Prvním z nich je, ţe oba působily v Beskydech, ovšem v jiné části. Beskidenverein svou působnost soustředil na oblast Těšínska a Slezských Beskyd, přestoţe se mnohokrát snaţil proniknout do oblasti působnosti Pohorské jednoty Radhošť, tedy do okolí Pusteven a Radhoště. Dalším důvodem je, ţe Pohorská jednota Radhošť je českým spolkem, naopak Beskidenverein spolkem německým. Oba spolky měly podobný směr zájmu. Pořádaly výlety, zakládaly turistické útulny a chaty, konaly společenské akce, výlety a přednášky. Avšak lze předpokládat, ţe se v mnoha věcech odlišovaly. Předkládaná magisterská diplomová práce bude zpracována pomocí metody komparativní analýzy. Komparativní metoda je chápána jako komplex sloţitých postupů a při jejím pouţití je nutno dodrţet několik bodů, tedy: definovat objekt komparace, určit cíle, stanovit si kritéria a hlediska, pomocí nichţ budou objekty komparovány a určit vztah k časové ose u sledovaných objektů.4 Srovnávány budou dva výše zmíněné turistické spolky působící v Beskydech, a to od konce devatenáctého století do poloviny století dvacátého. Hlavní rozdíl mezi spolky tvořila národnost. Pohorská jednota Radhošť byla prvním českým turistickým spolkem. Beskidenverein německým turistickým spolkem působícím v Beskydech na dnešní české i polské straně. Základním cílem diplomové práce bude najít shody a rozdíly mezi zmíněnými spolky, čímţ nám bude zodpovězená otázka, zda byl jeden ze spolků v něčem jedinečný, popřípadě nikoliv. Rozebrány a porovnány budou jednotlivé kategorie, z nichţ kaţdá bude mít za cíl zjištění jednotlivých jevů. Práce se bude snaţit najít vztah zmíněných spolků k nacionalismu a národnostní otázce, který by měla odkrýt komparace akcí 1

Guth-Jarkovský, Jiří Stanislav: Turistika: turistický katechismus. Praha 1914, s. 9. Ludvík, Marcel: Malá encyklopedie turistiky. Praha 1986, s. 275. 3 Kozák, Karel: Turistika a co s ní souvisí. Praha 1947, s. 8. 4 Hroch, Miroslav: Úvod do studia dějepisu. Praha 1983. 2

6

pořádaných spolky či porovnání stanov a jednací řeči spolků. Kritériem pro odhalení tohoto jevu bude také vztah komparovaných spolků k jiným turistickým organizacím či církvi. Lze předpokládat, ţe například německý spolek se v Beskydech příliš nespolupracoval s jinými spolky a ke všemu mezi všemi spolky probíhal konkurenční boj. Sociální zastoupení spolků odkryje komparace členstva. Díky tomuto srovnání bude odhaleno, z jakých sociálních skupin byli členové spolků, tedy zda pocházeli ze střední či jiné sociální třídy. Dalším cílem práce bude porovnání síly a velikosti jednotlivých spolků za účelem zjištění jejich pronikání do Beskyd. To by mělo být v práci odhaleno pomocí porovnání stavební činnosti, značení turistických cest a tras, popřípadě počtem odborů u jednotlivých spolků. Práce se tedy zaměří na společné a rozdílné prvky výše zmíněných kritérií a cílů. Dle předpokladů lze tvrdit, ţe oba spolky budou mít společnou snahu ovládnout co největší část Beskyd právě zmíněnou stavební činností a značením turistických tras. Stanovená kritéria budou v práci podléhat analýze samostatně a poté budou v rámci komparace kombinována. Pramenná základna týkající se Pohorské jednoty Radhošť je bohatá. Celý zpracovaný fond tohoto spolku čítající šest kartonů se nachází ve Státním okresním archivu Nový Jičín. Další, méně četné materiály je moţné dohledat ve Státním okresním archivu Frýdek-Místek. Fond zaměřený především na odbor PJR (Pohorské jednoty Radhošť) v Moravské Ostravě je uloţen v Archivu města Ostravy. V Zemském archivu Opava jsou uloţeny zejména prameny úřední povahy. Prameny vztahující se ke spolku Beskiedenverein jsou spíše zlomkového charakteru. Část materiálů především úřední povahy je uloţena v Zemském archivu Opava, kde se nachází také fond týkající se pozůstalosti Josefa Kaţdoně, člena spolku Beskidenverein. Útlá sloţka s prameny úřední povahy a plány na stavbu turistické chaty na Lysé hoře je k dohledání ve Státním okresním archivu Frýdek-Místek. Sloţka s plakáty a pozvánkami na akce pořádanými spolkem je ve Státním okresním archivu Nový Jičín. Fond týkající se staveb horských chat a útulen je uloţen v Muzeu Těšínska. K tématu turistiky v Beskydech existují dvě základní publikace. Stěţejními pro práci byla kniha autorů Antonína Barducha, Alţběty Čornejové, Jiřího Langera, Martina Pelce, Davida Pindura, Pavla Šmíra a Henryka Wawreczka Beskydy turistickými stezkami. Ta zachycuje dějiny beskydské turistiky od jejího počátku, kdy ještě neexistovaly turistické spolky, aţ do současnosti. Text je doplněn velice bohatým materiálem v podobě starých i nových fotografií, pohlednic a plakátů, z nichţ všechny jsou opatřeny komentářem. Za zmínku patří jistě publikace Jiřiny a Jaromíra Poláškových s názvem Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Podobně jako předchozí práce se 7

publikace zabývá dějinami turistiky od její rané fáze, zaobírá se vznikem její organizovanosti a dalšími 120 lety, jak je uvedeno v názvu. Kniha se věnuje také církevní turistice, tedy poutím na nejrůznější místa Beskyd, či turistické výbavě a velkou pozornost věnuje turistickým chatám a jejich historii. Základnu pro poznání německých turistických spolků tvoří kniha Umění putovat. Dějiny německých turistických spolků v českých zemích Martina Pelce. K diplomové práci poslouţily také publikace pojednávající o turistice obecně. K nim můţeme zařadit knihu Turistika. Turistický katechismus, jejíţ autorem se stal předseda a redaktor Klubu českých turistů Jiří Guth. Dále je potřeba uvést publikaci Turistika, sport a rekreace v Beskydách Jana Dědiny. V neposlední řadě můţeme zmínit také Turistika a co s ní souvisí Karla Kozáka. Zimním odvětvím turistiky se zabývá kniha vydaná Klubem českých turistů Zimní turistika v Čechách a na Moravě. O historii turistiky, jejích formách, značených cestách, mapách a průvodcích pojednává Československá turistika Mojmíra Krále. Encyklopedická hesla, pojmy a vše, co se vztahuje k turistice, vykládá Malá encyklopedie turistiky Marcela Ludvíka. Velkou roli sehrály také nejrůznější turistické průvodce, které popisují Beskydské hory a nevhodnější trasy a cesty, kterými je moţné vydat se na cílový vrchol. K těm prvním vydaným patří německy psaný průvodce aktivního člena Beskidenvereinu Josefa Matzury Illustrirter Führer durch die Beskiden und die angrenzenden Landschaften (1890) a později vydaný průvodce zaměřený především na oblast západních Beskyd Die Beskiden. Führer durch die West-Beskiden und die angrenzenden Landschaften (1907). K česky psaným turistickým průvodcům Beskydami patří Radhošťské Beskydy Jaroslava Všetečky. Kniha se orientuje, jak název napovídá, na radhošťskou část Beskyd a obsahuje také dvě mapky s panoramaty Radhoště. Další český průvodce se jmenuje Beskydy v létě od Miroslava Karlíčka. Podkladem práce se staly také publikace, které vydávaly samy spolky nejčastěji k jubileu jejich zaloţení. Spolek Pohorská jednota Radhošť v roce 1915 vydal souhrn své činnosti s názvem Třicet let práce pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R., kterou sepsal její dlouholetý člen a předseda Edvard Parma. Pozadu nezůstal ani spolek Beskidenverein, který vydal podobnou práci s názvem Festbericht an die am29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorsammlung: 30 Jahre Beskidenverein, sepsanou M. Herbatschekem. Také Klub českých turistů vydal knihu, ale aţ k padesátému výročí zaloţení Padesát let Klubu československých turistů: na paměť padesátého výročí své práce, na které pracoval kolektiv autorů patřících ke zmíněnému spolku. Dále za Klub českých turistů sestavil Antonín 8

Černý Katalog k výstavě 60 let československé turistiky, který pojednává o činnosti Klubu, jeho noclehárnách, chatách, značkách, mapách, ochraně historických památek atd. Hora Radhošť, kterou má v názvu spolek Pohorská jednota, byla odedávna opředena mýty, tajemstvím a pověstmi. K této práci tak poslouţily také publikace, u kterých je ve středu zájmu právě zmíněný vrchol. Patří k nim Kniha o památném Radhošti: věda, umění, turistika: sborník prací, ve které je moţné čerpat informace nejenom o hoře Radhošť, svatojánských ohních či významných osobnostech spojených s Radhoštěm, ale i o práci Pohorské jednoty Radhošť. K další podobné publikaci patří Až na vrchol Radhoště Daniela Drápala či kniha Bohumíra Četyny Radhošť v minulosti a přítomnosti: kulturně historický přehled. V neposlední řadě je potřeba zmínit publikaci Paměť hor: Šumava, Říp, Blaník, Hostýn, Radhošť Eduarda Maura, která mimo jiné pojednává o památných vrších Čechů a Moravanů. O členech jednotlivých spolků byly informace pro tuto práci čerpány především z pramenné základy. Nutno je ovšem zmínit publikaci Martina Ráji V čele občanských elit: advokáti a společnost na Moravě v letech 1869-1914, ve které najdeme mimo jiné také část věnovanou Edvardu Parmovi, jedné z nejvýraznějších postav a zároveň dlouholetému předsedovi Pohorské jednoty Radhošť. O jiných členech spolků je moţno získat informace z Biografického slovníku Slezska a severní Moravy. Podkladem práce se staly také nejrůznější články věnující se turistice uveřejněné ve sbornících, novinách a časopisech. Spolkové činnosti se věnoval text Jan Janáka Spolky v českých zemích do roku 1951 uveřejněný ve sborníku Politické strany a spolky na jižní Moravě. Stejnému tématu je věnován článek Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústředního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918 Evy Drašarové publikovaný ve Sborníku archivních prací. Podkladem pro zpracování vztahů mezi Pohorskou jednotou Radhošť a Klubem českých turistů se stal článek Martina Pelce Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra v časopise Acta Historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Dále byly v práci vyuţity články z časopisů a sborníků Těšínsko, Theathrum historiae, Mitteleilungen des Beskiden-Vereins, Beskydy-Jeseníky, Wierchy, Szkice z dziejów turystyki w Polsce a Beskiden Kalender.

9

2 Před vznikem organizované turistiky a organizovaná turistika Organizovaná turistika souvisela především se zaloţením ţeleznice. Samozřejmě se cestovalo i před tím, ale v mnohem menší míře. Turistika v té době byla omezena na dvě vrstvy. První tvořili ti, kterým s nadsázkou stačily dobré boty a zdravé nohy, to znamená lidi, kteří nepotřebovali velký majetek k vykonávání turistiky. Druhou skupinu tvořili movití lidé, patřící alespoň ke střední sociální vrstvě, kteří si mohli dovolit nejrůznější vymoţenosti, například poštovský rychlík.5 Kvůli touze po poznání přírody byl zájem o turistiku u nás však dávno před zavedením ţeleznice. Počátky turistiky spadají do období sentimentalismu a romantismu. Zájem o turistiku má své kořeny jiţ v 18. století v Anglii. Angličané objevili turistické krásy v Itálii, Švýcarských Alpách, Porýní, Řecku i na Blízkém východě. Cestování se stalo módou a druhem nové moderní zábavy a také součásti vzdělání. Z Anglie se turistika šířila do ostatních zemí Evropy, především do Francie a Německa.6 Před ţeleznicí se cestovalo zejména pěšky, výjimečně povozem. K nejvýznamnějším českým turistickým cestovatelům té doby patřil Karel Hynek Mácha, který byl vášnivým turistou a pěšky prošel Alpy a Itálii.7 Inspirací mu byl především Georg Gordon Byron, jehoţ cestovatelská vášeň Máchu velmi zaujala, o čemţ svědčí jeho četné turistické výpisky.8 V 19. století dochází po celém světě k velkým sociálně ekonomickým, politickým a kulturním změnám doprovázenými průmyslovou revolucí. Tyto proměny v novodobé společnosti začaly oceňovat výchovu jako celek, do čehoţ spadá také výchova tělesná. Zájem o duševní i fyzickou připravenost zvýšil také fakt související se zavedením branné povinnosti.9 Dalším důvodem k rozvoji cestování byly také parostrojní dráhy, díky nimţ se cestování stalo pohodlnějším a díky kterým vzrostla lidská touha podívat se do světa.10 Dokladem toho byly traťové průvodce, které se do tisku připravovaly současně s výstavbou ţeleznice. Jejich hlavním obsahem nebyl text, ale kresby, které měly znázornit to, co cestující uvidí při vyuţití nového dopravního prostředku. Státní dráhy od poloviny 19. století vypravovaly za pěkného počasí a o svátcích mimořádné zábavní vlaky z Prahy do Roztok, 5

Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948. Praha 1948, s. 6. Kroutvor, Josef. Mácha a počátky turistiky. In Mácha redivivus (1810-2010): sborník ke dvoustému výročí narození Karla Hynka Máchy. Praha 2010, s. 246 7 Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948. Praha 1948, s. 7. 8 Kroutvor, Josef. Mácha a počátky turistiky. In Mácha redivivus (1810-2010): sborník ke dvoustému výročí narození Karla Hynka Máchy. Praha 2010, s. 247. 9 Král, Mojmír: Československá turistika. Praha 1988, s. 7. 10 Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948. Praha 1948, s. 6. 6

10

odkud pak turisté podnikali výlety do blízkého okolí. Podobné poměry panovaly také na hlavních tratích okolo velkých měst. Od roku 1849 se z Brna jezdilo do Adamovských lesů. Západní dráha naopak propagovala návštěvu Karlštejna. O organizaci a pořádání výletů se staraly spolky a sokolské jednoty. I výpravy národního rázu byly podporovány ţelezniční správou. V roce 1885 vystavila Společnost státní dráhy jízdenky z Vídně do Prahy jen s českým textem, coţ v té době bylo velmi neobvyklé.11 Nepořádaly se rekreační výlety pouze z měst na venkov a do přírody, ale také z venkova do měst, například do Prahy. Okruh turistů se se zavedením ţeleznice značně rozšířil, šlo především o ty, kteří se na zotavení a osvěţení po práci ve městech vydávali na výlety do přírody, a o ty, kterým na venkově chyběla zábava a kultura, za kterou se vydávali do měst.12

3 Turista Slovo turista se poprvé objevuje v Anglii, kolébce turistiky, kolem roku 1800, odkud se pak jako módní termín dostává do Francie, kde je výskyt slova doloţen od roku 1816.13 První cestovatelé byli z řad aristokracie, ale brzy se cestování rozšířilo i mezi střední vrstvy.14 Lidé se k cestování a výletům do přírody inspirovali také díky sentimentální a romantické literatuře. Chůze je totiţ činnost naprosto svobodná a tak se stává jednou z nejradostnějších věcí na světě. Sentimentalisté sice oslavují pobyt v přírodě (William Hazlitt v díle On Going a Journey), ale turistika jako taková je jim velmi vzdálená a cizí. Cestování samo o sobě je aţ záleţitostí romantismu a autorů, jako Georg Gordon Byron, John Keats, Percy Bysshe Shelley, August Wilhelm Schlegel či Madame de Staël, kteří cestovali napříč Evropou. Naopak ruští romantičtí autoři, například Alexandr Sergejevič Puškin nepoznal ve výše zmíněném období Evropu, poněvadţ nemohl opustit Rusko.15 Zájem o turistiku byl spojen s touhou po poznání přírody, se zvědavostí poznání více krajů a míst, neţ těch, kde se tehdejší turisté narodili, rostli a proţívali dětství a mládí. Před existencí ţeleznice se cestovalo pěšky, popřípadě povozem. Díky knihám se dovídáme o turistech, kteří prošli tehdejší Rakousko-Uhersko, Alpy, Itálii, Balkán atd. Z českých 11

Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948. Praha 1948, s. 6. Tamtéž, s. 7. 13 Kroutvor, Josef. Mácha a počátky turistiky. In Mácha redivivus (1810-2010): sborník ke dvoustému výročí narození Karla Hynka Máchy. Praha 2010, s. 245. 14 Tamtéž, s. 246. 15 Tamtéž, s. 246-247. 12

11

horských oblastí byly po několik staletí nejoblíbenější Krkonoše s jejich tehdy ještě ne příliš dotknutými pralesy. Do Krkonoš mířili jedinci i skupiny za turistickým poznávacím účelem jiţ ve 14. století. Tehdejšími pralesy sice vedly stezky, ale i přesto bylo problematické se skrz ně dostat. České Krkonoše vedly do sousedního Pruska a byly střeţeny. K nejvýznamnějším českým turistům se v 17. století řadí například jezuita Bohuslav Balbín či královehradecký biskup Jan z Talmberka, který se se skupinou pětačtyřiceti lidí a velblouda, který nesl stan, vypravil k labskému prameni, aby jej posvětil. V 18. století turistů přibývá. Tehdy se do Krkonoš vydává také císař Josef II. se dvěma generály, kteří se dostali na štít Sněţky. V toce 1800 na Sněţku vystoupil pruský král Bedřich Vilém III. Z jiných krajů v 18. století začali lidé navštěvovat také Adršpašské skály, které byly velmi obtíţně přístupné. Kromě místních do Adršpachu cestovali také lidé ze sousedního Kladska. V první polovině 18. století do Adršpachu podnikali cesty především lanţhotští kupci a učitelé. Častější výpravy zde byly podnikány aţ od druhé poloviny toho století.16 V Beskydech se v tomto období cestovali především poutníci na nejrůznější poutní místa, jako byla například Borová pod Lysou horou.17 Velkému zájmu o turistiku se začíná těšit devatenácté století. Nejvýznamnějším českým cestovatelem tohoto období je bezpochyby Karel Hynek Mácha, který pěšky zcestoval Alpy, Itálii a Krkonoše.18 Ohledně cestování měl na Máchu vliv lord Byron, od kterého četl zápisky z cest po Illyrii a Dalmácii uveřejněné v časopise Ausland v roce 1832. Četl také mnohé cestopisy z cest po Alpách, Arménii, Makedonii, Dalmácii, Turecku, Rusku. Na Karla Hynka Máchu nepůsobil Byron přímo, ale skrze německou a polskou romantickou literaturu. Mácha neměl stejné finanční moţnosti jako lord Byron, proto se jeho touha o exotice odvíjí především v podobě představ. Přesto se u Máchy ve vztahu k cestování setkáváme spíše s pojmem poutník (der Wanderer) neţ turista. Na rozdíl od turisty se poutník bezcílně pohybuje krajinou a jeho pohyb je iracionální.19 Jako poutník se Mácha potuluje kolem Bezdězu či Kokořína, aţ o jeho Krkonošské pouti hovoříme jako o turistické záleţitosti. Mácha se na ni totiţ turisticky připravil: vytvořil si plán cesty a dokonce prostudoval turistickou literaturu.20 K dalším významným českým turistům patří například 16

Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948. Praha 1948, s. 7-8. Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 16. 18 Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948. Praha 1948, s. 7. 19 Kroutvor, Josef. Mácha a počátky turistiky. In Mácha redivivus (1810-2010): sborník ke dvoustému výročí narození Karla Hynka Máchy. Praha 2010, s. 247-248. 20 Tamtéž, s. 249. 17

12

Josef Jungmann, který v roce 1834 vystoupil k temeni Sněţky. Kromě Krkonoš se zájmu těšilo také České Švýcarsko a Hruboskalsko, kde turistické cestování podnítilo především zaloţení lázní Sedmihorky v roce 1841.21 K představitelům turistiky v Beskydech patří ze známých osobností básník Petr Bezruč, u nějţ toulky ostravským krajem provázejí nejen jeho ţivot, ale i tvorbu. Petr Bezruč vtiskl odkaz Beskydám nejen ve svých dílech, je po něm totiţ pojmenovaná i pohraniční cesta Beskyd – Bílý Kříţ – Velký Polom a Stoţek, tehdejší Klub československých turistů po něm pojmenoval chatu na Ropičce.22 Vojta Náprstek byl u nás jedním z prvních, který usiloval o to, aby všem lidem bylo umoţněno vzdělání a cestování. Sám stál mezi těmi, kteří zaloţili Kub českých turistů, a v jeho domě vznikla skupina tehdejších cestovatelů.23 Ve druhé polovině 19. století se v českých zemích formoval okruh občanů příslušící ke střední vrstvě, kteří svůj volný čas začali trávit pěší turistikou. Od tohoto období se začíná cestovat pešky nikoliv pouze za dosaţením určitého cíle, který měl například podobu přírodní zajímavosti či historické památky, důvodem se nyní stala také radost z chůze a z fyzické námahy. Mezi aktivními turisty se tak vytvořily dvě vrstvy: zkušení, kteří znali nutnou výbavu při turistice a plánování výletů, a nezkušení.24 Jiří Guth Jarkovský dělí turisty podle jiných kategorií. K první kategorii patří turisté pěší, kteří jsou turisty původními ještě z dob, kdy pojem turistika nebyl přesně ustálen, jejichţ hlavním prostředkem výšlapů byla pěší chůze. Pro pěší turistiku se zakládala většina turistických spolků, psaly se o ní knihy. Pěší turisté neradi uţívali jiných dopravních prostředků, kráčeli svobodně bez ohledu na jízdní řády. Tento druh turistiky ukončil vznik ţeleznice, zhuštění ţelezniční sítě a zlevnění jízdy po ţeleznicích. To totiţ vedlo k vytvoření nového druhu turistů, tzv. turistů novodobých. Jsou to turisté, kteří především v období prázdnin cestují za poznáním dopravními prostředky a díky nim objevují během cesty krásu přírody a nová místa. Turisté cestující vlakem tvořili většinu této kategorie. Řadí se k nim ale i takoví, kteří uţívají jiných dopravních prostředků, například automobilu, cyklistického kola nebo vodních dopravních prostředků. K tomuto druhu turistiky řadí Jiří Guth také turistiku zimní, která je nejmladším odvětvím turistiky vůbec. Zahrnuje nejen samotnou turistiku v podobě jízdy na lyţích a sáňkách, ale celkově provozování zimních sportů. Třetí kategorií

21

Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948. Praha 1948, s. 7-8. Šulc, Jaroslav. Petr Bezruč – turista. Beskydy-Jeseníky, 1937, 11, č. 6, s. 78. 23 Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948. Praha 1948, s. 9-10. 24 Kosinová, Kristýna. Představy českých turistů ze střední třídy o „pravém turistovi“ a jejich snahy šířit zásady turistiky v českých zemích ve druhé polovině 19. Století. In Theatrum historiae: sborník prací katedry historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, 2013, č. 12, s. 158. 22

13

jsou turisté kombinovaní. Ti se na místo poznání bez problémů dopraví jakýmkoliv dopravním prostředkem, ale danou oblast poté procestují pěšky. Poslední kategorii tvoří turisté horští. Řadí se mezi ně horolezci, kteří zdolávají vysoké hory, skály, především alpské, popřípadě hory mimoevropské. Tyto turisty spojuje také touha po širokém rozhledu. Obecně lze horolezectví chápat jako pěší chůzi v horách. Různosti má podle povahy hor, jejich výše aţ po cesty které turista volí.25 Často si zkušení turisté, znající zásady správné pěší chůze, utahovali z turistů nezkušených. Posměšně je nazývali tuctovými turisty, běhouny. Tito turisté kazili zkušeným turistům poţitek z cestování, a proto se jim vyhýbali. Nezkušení turisté se vyznačovali svou nevychovaností v podobě znečišťování lesů, ničením porostu. Někdy se stávalo, ţe kvůli nesprávnému rozdělávání ohně část lesu shořela. To majitele lesů a parků vedlo k zákazům vstupu veřejnosti, čímţ turisté přišli o velmi oblíbená místa. V roce 1889 turisté nemohli kvůli zákazu navštěvovat například krčský les, Ďáblovu horu anebo lesy v okolí Benešova.26

4 Turistika v Beskydech Moravskoslezskými Beskydami nazýváme část vnějšího karpatského oblouku, jenţ vznikl zvrásněním Karpat v období třetihor.27 Geograficky se toto pohoří nachází na hranicích mezi Moravou, Slezskem a Slovenskem. Rozkládá se od údolí Bečvy v okolí Roţnova pod Radhoštěm na východ k hranicím s Polskem po pravý břeh řeky Olše.28 Beskydy pokračují po česko-slovensko-polské hranici a nazývají se Beskydy Slovenské, které zasahují aţ do Polska a na území Slovenska, kde jsou známé jako Beskydy východní. V celkové délce měří Beskydy asi 250 kilometrů.29 Moravskoslezské Beskydy lze rozdělit na tři hlavní části. První z nich tvoří západní část Beskyd sahající od údolí Dolní Bečvy aţ k údolí obce Ostravice. Konkrétně sem patří údolí Dolní Bečvy, Veřovské vrchy, Radhošťská skupina, Smrk, Ondřejník.30 K Radhošťské skupině se řadí také významné vrcholy Čertova mlýna, Kněhyně, Malé a Velké stolové, 25

Guth-Jarkovský, Jiří Stanislav: Turistika: turistický katechismus. Praha 1914, s. 24-47. Kosinová, Kristýna. Představy českých turistů ze střední třídy o „pravém turistovi“ a jejich snahy šířit zásady turistiky v českých zemích ve druhé polovině 19. Století. In Theatrum historiae: sborník prací katedry historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, 2013, č. 12, s. 158-159. 27 Všetečka, Jaroslav: Radhošťské Beskydy: turistický průvodce. Brno 1924, s. 3. 28 Karlíček, Miroslav: Beskydy v létě. Praha 1955, s. 3. 29 Dědina, Jan: Turistika, sport a rekreace v Beskydách. Praha 1955, s. 26. 30 Karlíček, Miroslav: Beskydy v létě. Praha 1955, s. 4-5. 26

14

Nořičí a hřeben Radhoště.31 Druhou částí Moravskoslezských Beskyd je jejich střední část vymezena údolím Ostravice aţ po údolí Morávky. Řadíme sem údolí Ostravice, vrcholy Lysé Hory, Travného a Visalájí, Gruň a Bílý Kříţ, Zadní hory od Konečné k Vysoké a údolí Morávky. Poslední je východní část Beskyd s Těšínskými a Jablunkovskými horami a část Beskyd leţících na Slovensku. K této oblasti patří hřeben Prašivé aţ k Velkému Polomu, obce Komorní Lhotka a Řeka, oblast táhnoucí se z Českého Těšína k Jablunkovskému průsmyku, údolí Lomné údolí Čiernianky, údolí Kysuce a Rači.32 K významným vrcholům Beskyd zasahujících do Těšínska za údolím Morávky patří skupina Ropická s vrcholem Ropice, Slavíč, Velký a Malý Javorový, Ostrý a Godula.33 Jak bylo zmíněno, před vznikem organizované turistiky a turistických spolků navštěvovali lidé hory z nejrůznějších důvodů, nikoliv primárně za poţitkem z výstupů na vrcholy a poznáváním krajiny a přírody. Při cestování bylo vyuţíváno před turistické infrastruktury v podobě lesních cest, přespávalo se v salaších či loveckých chatách. V Beskydech k tomuto účelu byla vyuţívána například chata Hubertka pod vrcholem Smrku.34 Tato lovecká chata, známá také jako lovecký zámeček, krytá po stranách šindelem, byla vystavěna v roce 1910 pro olomouckého arcibiskupa Františka Saleského Bauera.35 K dalším objektům slouţících ke stejnému účelu můţeme jmenovat Klementinku a Klobusovu chatu u Bílska, popřípadě prozatímně vystavěnou chatu na Lysé hoře z roku 1880 a další horské objekty, které v té době patřily habsburským arcivévodům a olomouckým arcibiskupům.36 Tyto objekty mnohdy slouţily hostům, kteří dostali pozvání k lovu v revírech jiţ zmíněného olomouckého arcibiskupství nebo arcivévodského komorního statku v Těšíně.37 Mezníkem mezi obdobím před turistickým a organizovanou turistikou byly v oblasti Beskyd výstupy uskutečňované v 70. a 80. letech devatenáctého století. Turistika jako taková bývala náročná především kvůli absenci značených cest a tras. V tehdejších turistických průvodcích jsou tak jednotlivé túry doplňovány výraznými orientačními body v krajině. Dále byli turisté v průvodcích varováni před vyuţíváním soukromých chat, zákazy vstupu do obor 31

Dědina, Jan: Turistika, sport a rekreace v Beskydách. Praha 1955, s. 26. Karlíček, Miroslav: Beskydy v létě. Praha 1955, s. 5. 33 Dědina, Jan: Turistika, sport a rekreace v Beskydách. Praha 1955, s. 27. 34 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 12. 35 Štěpánek, Jan. Hubertova chata. Online dostupné na http://www.hrady.cz/index.php?OID=1718. Stahováno dne 16. 5. 2016. 36 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 12. 37 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 11. 32

15

pro vysokou zvěř a tetřevích revírů, které se v Beskydech nacházely na Lysé hoře, Stoţku či Travném.38 Tyto obory byly zřizovány na beskydských vrcholech z důvodu pokročilé valašské kolonizace. Koncem 16. století se jeleni a divoká prasata volně vyskytovala pouze v oblasti tzv. Zadních hor na Uherské hranici.39 V těchto revírech se turisté mohli pohybovat pouze ve vybraných obdobích anebo do nich nemohli vstupovat vůbec. Kromě revírů turistům ve vyšších polohách Beskyd ztěţoval pohyb často nepřístupný a nepřehledný terén. 40 Do konce 19. století také chyběly podrobné turistické průvodce, které by turistům orientaci v horách usnadnily. Potřeba takového průvodce rostla koncem 19. století kvůli zpřístupnění příjezdových cest i do odlehlých částí Beskyd. V tomto období postrádali orientaci v horách také místní lidé kvůli zarostlým a nepřehledným terénům, z toho důvodu nemohli podnikat větší výlety. Proto vznikla iniciativa k vydání turistického průvodce po Severních Karpatech, a to od Dolní Bečvy aţ po Dunajec včetně zajímavých měst a jejich průmyslu. Průvodce nakonec sepsal Josef Matzura a byl vydán v roce 1890.41 Koncem 19. století začaly vznikat také první turistické mapy, které měly základ odvozen od vojenského mapování. Od vojenského mapování se turisté odpoutali aţ se vznikem prvních turistických organizací.42

5 Beskydské turistické spolky a organizace 5.1

Podstata spolku v 19. století a spolek turistický Neţ budou v práci rozebrány jednotlivé beskydské spolky, je třeba nejprve definovat,

co to spolek je a jak jej chápat. Podle profesora Jiřího Praţáka je spolek chápán jako dobrovolné a trvalé spojení několika osob v organismus, který reprezentuje samostatnou osobnost k dosaţení některého ţivotního účelu. Důleţité je při definici spolku dbát na 38

Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 13. 39 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 15. 40 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 13. 41 Matzura, Josef: Illustrierter Führer durch die Beskiden und die angrenzenden Landschaften: von der Betschwa bis zum Dunaietz; von Breslau zur Tatra; von Prerau bis Krakau-Wieliczka; die Städtebahn von Kojetein bis Kalwarya; Führer im Gebirge: zum Radhost, zur Lissa, zu den Weichselquellen, zur Babiagura; das obere Waagthal, Sulov; die Arya: Curorte. Teschen 1891, s. 3-4. 42 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 14.

16

dobrovolnost, dobrovolný je jeho vznik i účast jednotlivců v něm. Dalším bodem, díky kterému můţeme definovat spolek, jsou prostředky slouţící k dosaţení spolkového účelu, coţ se zakládalo na usnesení účastníků, které bylo sepsáno do pravidel s názvem stanovy. Kdyţ spolek neměl tato svá usnesení, neexistoval.43 Od spolků je potřeba odlišit korporace, kde členství nebylo dobrovolné, ale bylo dáno narozením a stavem a členové získávali společenský status jednotlivce.44 Spolky se v českých zemích začínají objevovat jiţ v polovině 18. století v souvislosti se šířením zednářského hnutí a tajných revolučních společností.45 Prvním zákonným ustanovením, které v rámci Habsburské monarchie regulovalo spolky, bývá uváděn dvorský dekret z roku 1764. V něm bylo uvedeno, ţe bez povolení panovníka není moţné zaloţit ţádnou společnost. V roce 1813 bylo stanoveno, ţe císař musí předem odsouhlasit přijetí za člena zahraniční společnosti a v roce 1816 vznikly také zásady pro zakládání ţenských spolků. Za první všeobecnou právní normu, která upravovala spolky, je pokládán dekret dvorské kanceláře vydaný 6. srpna 1840 a nejvyšší rozhodnutí z 19. října 1843.46 Spolky mohly být zřízeny aţ po povolení od státní správy. Co se týče spolků pro vědu a umění, pro rozvoj zemědělství a průmyslu, pro provoz ţeleznic a paroplavby, pro provoz zaopatřovacích a rentováních ústavů a spořitelen bylo potřeba povolení císařského majestátu.47 Nová ústava z 25. dubna 1848 obsahovala zákon, ţe kaţdý občan má petiční právo a také právo tvořit spolky. Výkon práv měl být upraven jednotlivými zákony, ale kvůli revoluci v roce 1848 k speciálnímu regulování spolků nedošlo. Spolky, které vznikly během roku 1848 a počátkem roku následujícího se opíraly o normu z roku 1843. Stejně tak březnová ústava ze 4. března 1849 obsahovala zákon o shromaţďovacím právu občana a právu tvořit spolky, pokud shromaţďování nebo spolčení nebylo protiprávní či státu nebezpečné. Výkon práva měl určit zákon. 17. března 1849 byl vydán císařský patent upravující spolčovací a shromaţďovací právo a byl znám jako prozatímní zákon. Tento patent obsahoval určité restrikce a výhrady, načeţ docházelo k oklešťování spolčovacího práva. 17. března 1852 bylo vydáno rozhodnutí o dozoru nad spolky a o jejich evidenci tím, ţe byly zasílány úplné seznamy spolků Nejvyššímu policejnímu úřadu ve Vídni. Jiţ 14. července téhoţ roku bylo ministerstvem 43

Janák, Jan. Spolky v českých zemích do roku 1951. In Politické strany a spolky na jižní Moravě, Mikulov 1993, s. 60. 44 Drašarová, Eva. Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918. In Sborník archivních prací, Praha 1990, 40, č. 2, s. 300. 45 Tamtéž, s. 297. 46 Janák, Jan. Spolky v českých zemích do roku 1951. In Politické strany a spolky na jižní Moravě. Mikulov, 1993, s. 61. 47 Drašarová, Eva. Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918. In Sborník archivních prací, Praha 1990, 40, č. 2, s. 298.

17

vnitra zakázáno spojování domácích spolků se spolky zahraničními. 2. listopadu 1852 byla kvůli nařízení Nejvyššího policejního úřadu prováděna evidence a dozor nad všemi typy spolků prostřednictvím okresního hejtmanství a pomoci četnictva.48 Vývoj zákonů z 50. let 19. století dovršil spolkový zákon z 26. listopadu 1852, který navázal na předrevoluční zákon z roku 1843. O zaloţení spolků tak opět rozhodoval císař, ministerstvo vnitra či zemský politický úřad. Od roku 1855 se vzniklé politické spolky hlásily policejnímu ministerstvu. V roce 1855 došlo k vyjmutí náboţenských spolků z působnosti spolkového zákona kvůli konkordátu s katolickou církví. Nový spolkový zákon byl ustanoven v roce 1867 po obnovení ústavnosti a uvolnění politického ţivota. Došlo tak k návratu k ohlašovacímu systému z roku 1849 a byly tak povoleny politické spolky. Spolčovací, shromaţďovací a petiční právo bylo zaručeno prosincovou ústavou z roku 1867, která platila pouze pro Předlitavsko. Následná zákonná opatření jen doplňovala realizaci spolkového práva, popřípadě jej upravovala vzhledem k novým potřebám společnosti v oblasti sociálního zákonodárství a v oblasti hospodářské. Tento spolkový zákon z roku 1867 a některá ustanovení z roku 1852 zůstala v platnosti i po zřízení československého státu v roce 1918.49 Statisticky došlo k rozkvětu spolků po roce 1867. Koncem roku 1856 bylo v Čechách 466, na Moravě 203 a ve Slezsku 37 spolků. V roce 1871 se jednalo o 3367 spolků v Čechách, 1413 na Moravě a 199 ve Slezsku. Jejich počet se v dalších letech neustále zvětšoval. Spolkový princip byl oslavován jako pokrok a vymoţenost moderní doby.50 Spolky byly zakládány z toho důvodu, aby splňovaly své svobodně si vytknuté cíle ve stanovách. Z hlubších příčin zakládání spolků je potřeba zmínit snahu uniknout izolaci, do které se jednotlivec dostal. Kvůli oslabování soudrţnosti a významu tehdejších korporací, konkrétně cechů a stavů, se novodobý člověk začal orientovat na velké abstraktní skupiny, jakou je například národ. Byla od něj očekávána loajalita a mohl se začít sebeindentifikovat a získávat pocit sebejistoty.51 Spolky postupně začaly v ţivotě společnosti hrát čím dál tím větší roli, především se staly silou určující a organizující sociální vztahy člověka. Ve druhé polovině 19. století se součástí měšťanského ţivota staly spolky turistické. V 50. letech se objevovaly spolky alpinistické, později také středohorské.52 48

Janák, Jan. Spolky v českých zemích do roku 1951. In Politické strany a spolky na jižní Moravě. Mikulov, 1993, s. 61. 49 Drašarová, Eva. Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918. In Sborník archivních prací, Praha 1990, 40, č. 2, s. 299-300. 50 Tamtéž, s. 301. 51 Pelc, Martin: Umění putovat: dějiny německých turistických spolků v českých zemích. Brno 2009, s. 11. 52 Tamtéž, s. 13.

18

Jak bylo zmíněno, prvními turistickými organizacemi byly alpské spolky. Alpinismus neboli horolezectví chápeme jako sportovní činnost, jejíţ hlavní náplní je překonávat skalní a ledovcové horské terény lezením pomocí nohou a rukou. Cílem a motivací je dosaţení vrcholu hory či těţce dostupného místa.53 Alpinismus je řazen k pěší turistice, která u jednotlivců vyţaduje odvahu, zdraví, pevné nervy a speciální výzbroj. Díky horolezectví se jedinci dostávali do míst, kam se nedalo dostat ţádným jiným způsobem.54 V Habsburské monarchii se inspirací k horolezectví staly britské cesty do Alp, které byly iniciovány Alpin clubem/Alpským klubem v Londýně v roce 1857.55 Jeho náplní bylo zaznamenávat dosaţené výstupy, testovat výzbroj a podávat informace o alpských cestách a podmínkách. Od roku 1853 vydával tento klub časopis The Alpin Journal.56 Jiţ v letech 1862 byl zaloţen Rakouský alpský spolek/Österreichischer Alpenverein a v roce 1869 Německý alpský spolek/Deutscher Alpenverein. Oba se pak v roce 1873 spojily v jeden pod názvem Německý a rakouský alpský spolek/Deutscher und Österreichischer Alpenverein. V letech 1863 vznikl také švýcarský Alpský klub/Alpen-club.57 Tyto spolky se snaţily zpřístupňovat velehorské oblasti, budovat stezky a cesty, staraly se také o značení cest, stavbu chat, útulen, nocleháren a vydávaly časopisy a průvodce, čímţ se turistiku snaţily co nejvíce propagovat. 58 Německé regionální a místní turistické spolky vznikaly v Čechách jiţ koncem70. let 19. století. Prvním z nich byl Horský spolek pro České Švýcarsko v roce 1878 v Děčíně.59 Toho samého roku vznikl v České Lípě Severočeský výletní klub. V letech 1881 byl ustanoven v západním Slezsku a na severozápadní Moravě Moravsko-slezský sudetský turistický spolek se základnou v Jeseníku. Dále vzniká v roce 1882 Turistický svaz v severovýchodních Čechách, 1883 Turistický spolek Ústí nad Labem, 1884 Krkonošský spolek a Turistický spolek pro Jizerské a Luţické hory, 1885 Turistický spolek pro nejsevernější Čechy v Krásné Lípě, 1887 Spolek pro Středohoří v Litoměřicích a konečně v roce 1893 Beskydský spolek/Beskidenverein v Těšíně.60 Vyjmenované německé turistické spolky v českých zemích nejsou samozřejmě všechny. Bylo jich mnohem více, ale výše zmíněné patří mezi nejznámější. O spolku Beskidenverein více v následující kapitole.

53

Ludvík, Marcel: Malá encyklopedie turistiky. Praha 1986, s. 56. Kozák, Karel: Turistika a co s ní souvisí. Praha 1947, s. 16. 55 Pelc, Martin: Umění putovat: dějiny německých turistických spolků v českých zemích. Brno 2009, s. 34. 56 Ludvík, Marcel: Malá encyklopedie turistiky. Praha 1986, s. 9. 57 Pelc, Martin: Umění putovat: dějiny německých turistických spolků v českých zemích. Brno 2009, s. 34. 58 Král, Mojmír: Československá turistika. Praha 1988, s. 10. 59 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 15. 60 Král, Mojmír: Československá turistika. Praha 1988, s. 11. 54

19

5.2

Pohorská jednota Radhošť Hora Radhošť, která hraje důleţitou roli v jednom z nejvýznamnějších českých

turistických spolků (Pohorské jednotě Radhošť), je vrch s výškou 1129 m. n. m. tyčící se v Moravskoslezských Beskydech mezi městy Roţnov a Frenštát, která si jeho jméno dala do svého oficiálního názvu. Název hory je pravděpodobně odvozen od osobního jména Radhost a znamená tedy Radhostova hora. Vrchol Radhoště byl opředen mnohými pověstmi, které sbírali a zaznamenávali zdejší sběratelé jako například Beneš Metod Kulda či Matěj Mikšíček.61 Idea Radhoště se v 19. století stala symbolem slovanské jednoty v konkurenci k němectví, jeho kulturnímu potenciálu a historické tradici. Jako první spojil slovanskou minulost i budoucnost s horou Radhošť František Palacký, který o ní napsal báseň Óda na horu Radhošť. Z Radhoště byl dokonce vyzvednut jeden ze základních kamenů Národního divadla.62 Město Frenštát pod Radhoštěm po roce 1860 stanulo v čele vlasteneckého a probuzeneckého hnutí na severní Moravě. Právě zde také vzniká nejstarší český turistický spolek Pohorská jednota Radhošť, a to v roce 1884. Jejím zakladatelem se stal PhMr. Štěpán Jeţíšek a hlavním organizátorem JUDr. Edvard Parma. Oba měli zkušenosti s německou organizovanou turistikou. Edvard Parma podnikal alpské túry, byl znalcem alpské turistiky a Alpského spolku. Pro beskydskou turistiku proto velmi dobře odhalil význam Horeček a Pusteven.63 Štěpán Jeţíšek působil v Teplicích jako lékárnický příručí a během svých výletů se seznámil s prací Rakouského krkonošského spolku. Společně se proto výše zmínění rozhodli zaloţit obdobný spolek v Beskydech.64 Další nadšené a stejně smýšlející stoupence získali ve Frenštátě a patřili k nim: Alois Kantorek, Emil Kostelník, Jan Břečka, Alfréd Parma, stavitel Robert Křenek, Jiří Felix a Jan Kaděrka.65 Ustavující schůze spolku se konala 14. září 1884 ve Frenštátě pod Radhoštěm, 25. října byly schváleny stanovy Moravským místodrţitelstvím v Brně a jiţ 9. listopadu se konala první valná hromada. Z počátku byl předsedou jiţ zmíněný Štěpán Jeţíšek, o dva roky později se jím stal Edvard Parma. Jednota od svého počátku spolupracovala s Ústředním ředitelstvím 61

Maur, Eduard: Paměť hor: Šumava, Říp, Blaník, Hostýn, Radhošť. Praha 2006, s. 313-314. Drápala, Daniel: Až na vrchol Radhoště. Rožnov pod Radhoštěm 2010, s. 10. 63 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 41. 64 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 16. 65 Pohorská jednota Radhošť. In Kniha o památném Radhošti: věda, umění, turistika: sborník prací, Frenštát pod Radhoštěm, 1931, s. 123. 62

20

arcibiskupských statků v Kroměříţi a po dohodě začal spolek se značením prvních cest z Frenštátu na Horečky. Hned v prvním roce svého vzniku se Jednota pokusila rozšířit svou působnost také do Těšínských Beskyd, kde ale narazila na odpor habsburských majitelů těšínských komorních statků a kde jim nevyhověl tehdejší vlastník tamějších statků arcivévoda Albrecht.66 Pohorská jednota v dalších letech práce zakládala turistické útulny, značila turistické trasy a zaslouţila se o prosazení stavby nových silnic.67 Do začátku první světové války byla Pohorská jednota Radhošť nejsilnějším turistickým spolkem v moravských Beskydech, čímţ konkurovala německému spolku Beskidenverein. Za první republiky, kromě jiţ předchozí zmíněné činnosti, podnikala zájezdy do Beskyd, vydávala turistické průvodce, publikace, pohlednice, pořádala koncerty a přednášky.68 Činnost jednoty nebyla přerušena ani za druhé světové války. V roce 1948 byla jako jiné tělovýchovné organizace začleněna do Československé obce sokolské a v roce 1950 ukončila svou činnost. Činnost spolku Pohorské jednoty Radhošť byla obnovena 7. listopadu 1990 díky úsilí Břetislava Šrubaře. V současné době se spolek podílí na pořádání asi čtyřiceti akcí ročně (např. běţeckých a cyklistických závodech, nočním přechodu z Lysé hory na Javorník…), ale dnes provozuje pouze jedinou turistickou chatu na Velkém Javorníku.69

5.3

Beskidenverein Návrh o zaloţení vlastního turistického spolku padl od ostravských turistů jiţ v roce

1883. Kvůli malému zájmu nedošlo na schůzi k zaloţení německé turistické organizace zaměřené na oblast Beskyd. Jelikoţ jednání o vzniku německého turistického spolku byla na bodu mrazu, těšila se velkému rozvoji Pohorská jednota Radhošť.70

66

Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 42-43. 67 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 18. 68 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 45. 69 Tamtéž, s. 49. 70 Pelc, Martin. Německý horský spolek Beskideverein. Těšínsko: vlastivědný časopis, 2004, 47, č. 3, s. 9.

21

Přestoţe v 80. letech německý spolek zaloţen nebyl, propagoval výlety Karl Richter v Moravské Ostravě a nadále se pokoušel zaloţit Horský spolek pro východní Slezsko.71 Další iniciativu k organizování německých turistů převzal profesor na ostravské zemské reálce Johann Hadaszczok, který podobně jako Richter organizoval výlety do hor z jeho rodného Frýdku. Oba muţi navázali spolupráci v Moravské Ostravě a vypracovali stanovy turistického spolku, u nichţ se inspirovali Německým a rakouským alpským spolkem. Stanovy byly Zemskou vládou slezskou v Opavě schváleny 28. prosince 1892.72 Beskidenverein byl oficiálně stanoven aţ na schůzi dne 2. února 1893 na frýdecké střelnici a na rozdíl od prvního pokusu jiţ bylo přítomno mnohem více zájemců o německý turistický spolek. Josef Matzura navrhoval, aby sídlo spolku bylo na strategicky vhodném místě, buďto ve Frýdku nebo v Těšíně.73 Frýdecký továrník Heinrich Munk nabídku odmítl s argumentem, ţe frýdečtí občané nemají přílišné turistické zkušenosti a doporučil naopak za sídlo Moravskou Ostravu.74 Předsedou nejen moravsko-ostravské sekce, ale i celého Beskidenvereinu byl shromáţděním zvolen Karl Richter.75 Spolek následně začal dojednávat podmínky své aktivity s majiteli pozemků na Těšínsku, ve Vídni se správci arcivévodských statků a konečné podmínky byly dohodnuty Karlem Richterem, Aloisem Schwarzem a Aloisem Steinerem na ředitelství statků Těšínské komory. Roku 1894 získal spolek patronát od arcivévody Albrechta.76 Náplní spolku bylo značení cest a výstavba turistických chat. Zpočátku se činnost spolku orientovala pouze na Slezské Beskydy, ale brzy se spolek pokusil svou činnost rozšířit také na moravskou stranu Beskyd za řeku Ostravici, kde se členové Beskidenvereinu snaţili o zaloţení útulen na Ondřejníku či Velkém Javorníku. Z dalších činností spolku můţeme zmínit

71

Matzura, Josef: Illustrierter Führer durch die Beskiden und die angrenzenden Landschaften: von der Betschwa bis zum Dunaietz; von Breslau zur Tatra; von Prerau bis Krakau-Wieliczka; die Städtebahn von Kojetein bis Kalwarya; Führer im Gebirge: zum Radhost, zur Lissa, zu den Weichselquellen, zur Babiagura; das obere Waagthal, Sulov; die Arya: Curorte. Teschen 1891, s. 4. 72 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 52. 73 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 26. 74 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 53. 75 Pelc, Martin. Německý horský spolek Beskidenverein. Těšínsko: vlastivědný časopis, 2004, 47, č. 3, s. 10. 76 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 53-54.

22

například organizaci plesů, přednášek s cestopisnou tematikou nebo vánoční nadílky pro děti. Spolek rozšiřoval komunikace k horským chatám.77 Úpadek spolku nastal během první světové války. Stabilitu opět přinesla aţ dvacátá léta 20. století. Je nutné si uvědomit, ţe v tomto období musel Beskidenverein stavět na jiných základech především kvůli rozdělení Těšínska, ve kterém působil, a to mezi Československo a Polsko. Rozdělením přišel spolek o mnoho členů, kteří zůstali za hranicemi Československé republiky, ztratil podporu mocenských orgánů a finanční subvence pro svoji činnost a také materiálové zásoby. Dále muselo být hlavní sídlo v Cieszyně přeneseno na území Československa. Novým sídlem se stala jiţ dříve navrhovaná Moravská Ostrava.78 Změna pro spolek nastává po vzniku protektorátu Böhmen und Mähren, kdy byl z nařízení říšského protektora z 26. září 1939 prostřednictvím Ţupního svazu Sudety začleněn do Reichsverband der Deutschen Gebirgs- und Wandervereine. V roce 1940 se nově konstituoval a jeho sídlo bylo přeneseno do polských Katovic. 20. dubna 1943 byl hlavní spolek Beskidenverein sídlící v Moravské Ostravě vyškrtnut ze spolkového rejstříku a místní skupiny byly rozpuštěny 20. června 1945 na nařízení ministerstva vnitra ČSR. Zbylý majetek byl konfiskován ve prospěch státu.79

5.4

Klub českých turistů Spolek byl zaloţen 11. června 1888 v Praze. Podnět k jeho zaloţení vyšel z Národní

Jednoty Severočeské, která vznikla na obranu českých menšin na severu Čech. Spolek, který byl především národní, zvolil na své první valné hromadě 11. června za předsedu vlastence a organizátora českého národního ţivota Vojtu Náprstka.80 Do Beskyd začal Klub českých turistů pronikat asi deset let od zaloţení Pohorské jednoty Radhošť. Vztahy mezi oběma spolky by se daly vylíčit jako nejkomplikovanější v dějinách beskydské turistiky.81 KČT (Klub českých turistů) byl spolek povolený českým místodrţitelstvím a mohl tak zakládat odbory jenom v království českém. V roce 1894 byla odhlasována změna stanov, která po schválení vídeňským ministerstvem vnitra umoţnila

77

Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 54-58. 78 Tamtéž, s. 61-62. 79 Tamtéž, s. 63. 80 Král, Mojmír: Československá turistika. Praha 1988, s. 13. 81 Více o vzájemných vztazích mezi spolky v kapitole č. 6.

23

rozšířit činnost Klubu a jeho odbory i do vedlejších zemí, tedy na Moravu a do Rakouského Slezska. K jeho nejvýznamnějším moravským odborům patřil ten ve Štramberku ustanovený v roce 1895. Další odbor v blízkosti Beskyd vznikl v Bystřici pod Hostýnem, kde fungoval od roku 1898 aţ do roku 1916 a znovu byl obnoven v roce 1926. Na vlastní Beskydy se soustředil odbor v Moravské Ostravě zaloţený v roce 1899, který se mimo jiné zaměřil na vrchol Ondřejníku a stavbu tamější turistické chaty.82 Před rokem 1918 neměly české spolky v Těšínských Beskydech jedinou turistickou chatu. Ke změně došlo po první světové válce, kdy začal díky podpoře úřadů růst na síle tehdy jiţ přejmenovaný Klub československých turistů. Po roce 1918 rozšířil Klub svou působnost i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Od roku 1920 došlo v Klubu ke změně stanov, čímţ došlo ke vzniku ţup. Jiţ v roce 1924 provozoval spolek 45 útulen a turistických chat, staral se o 15 rozhleden a 18 hradů a zřícenin, o rok později zaloţil také vlastní nakladatelství. Vydával svůj Věstník Pražského odboru Klubu československých turistů a kromě pěší turistiky rozvíjel mezi svými členy také horolezectví, vodní a lyţařskou turistiku, pořádal divadelní představení a tematické večírky. V průběhu let 1923-1924 spolek rozšířil svou síť turistických chat a útulen v Beskydech: nová chata byla vystavěna na Velkém Polomu, na Beskydu vystavěl Masarykovu chatu a na Ropičce Bezručovu chatu. Také v období hospodářské krize vystavěl Klub v Beskydech další turistické chaty, například na Gírové, Ostrém či zřídil turistickou stanici na Lomozikově chatě pod Velkým Stoţkem. Začátkem třicátých let měl Klub jen v oblasti Pobeskydí 36 odborů s více jak 7500 organizovanými turisty. Klub se na konci první republiky stal nejsilnější turistickou organizací. V roce 1939 se slovenští turisté odtrhli a zaloţili si vlastní Klub slovenských turistov a lyţiarov, který na Slovensku existoval aţ do roku 1949. Proto přestal existovat Klub československých turistů a obnovil se Klub českých turistů., který nadále fungoval i po roce 1945. V tomto období se začalo uvaţovat o koncepci jednotné československé tělovýchovy a tak byly všechny sportovní a turistické organizace začleněny do Sokola.83

82

Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 22-24. 83 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 72-77.

24

5.5

Polskie Towarzystwo Turystyczne „Beskid Śląski“ Sídlem spolku Polskie Towarzystwo Turysyczne „Beskid Śląski“ byl zvolen Těšín a

oblast jeho působnosti byly západní Beskydy v hranicích Těšínského kníţectví. Po zaloţení spolku v roce 1909 byl zvolen předsedou Cyryl Ratajski, který působil jako první advokát v Ratiboři. Stejně jako české a německé spolky chtěl zdůraznit svůj rozvoj stavbou turistických chat. Cílem polského spolku se stala Ropička, kde se mu podařilo získat stavební pozemek a jiţ v roce 1913 byla postavená chata vysvěcena. Jednalo se o jedinou spolkovou turistickou polskou chatu v tehdejších Beskydech. Roku 1918 bohuţel vyhořela, z čehoţ byla obviňována německá a česká konkurence.84 Spolek se znovu po válce ustanovil v roce 1920 pod názvem Polskie Towarzystwo Turyszyczne „Beskid Śląski“ a změnil sídlo z Těšína na Orlovou. Spolek měl několik místních odborů s asi 1300 členy. Protoţe mu vyhořela jediná turistická chata na Ropičce, chtěl spolek vystavět nový objekt. V roce 1920 byl proto poloţen základní kámen chaty na Stoţku, ale kvůli poválečnému dělení Těšínska se budova ocitla v Polsku a byla tak odříznuta od některých přístupových cest. Členové Beskidu sice nesouhlasili s řešením státní hranice, ale mezinárodně politickou situaci nemohli změnit, proto začali usilovat o vlastní stavbu v Československu. Nová polská zděná chata proto vznikla na Kozubové v roce 1929. Chata se stala navštěvovanou a populární také díky kapli sv. Anny na témţe vrcholu, která byla vysvěcena v roce 1937. Aţ do roku 1938 byla chata na Kozubové jedinou polskou spolkovou turistickou chatou v Československu. Spolek mimo jiné vydával také vlastní věstník a dokonce organizoval dobrovolnickou horskou sluţbu. Kvůli druhé světové válce byla polská turistika v Beskydech značně omezena.85

84

Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 36. 85 Tamtéž, s. 102-104.

25

6 Vztahy k ostatním spolkům, spolupráce s katolickou církví 6.1

Vztah Pohorské jednoty Radhošť k ostatním spolkům, spolupráce s katolickou církví Beskydy byly velmi zajímavé svým národnostním sloţením. Vedle Čechů zde ţila

také německá a polská menšina.86 Mezi všemi docházelo v rámci turistiky k nejrůznějším sporům, ať jiţ konkurenčním či národnostním, ale také ke spolupráci. V této kapitole budou zmíněny především konflikty, které se týkaly komparovaných spolků, tedy Pohorské jednoty Radhošť a spolku Beskidenverein. Z počátku existence spolků Pohorské jednoty Radhošť a Klubu českých turistů byly vztahy mezi nimi přátelské. V létě v roce 1895 navštívili představitelé Klubu českých turistů v čele s jejich starostou p. radou Vratislavem Panovským ústředí Pohorské jednoty. Setkali se na přátelské schůzi a následně podnikli také výlet na Pustevny a Radhošť. Oba spolky se informovaly o svých úkolech, cílech a snaţili se utuţit přátelské styky.87 Jedním z největších a nejvýznamnějších sporů, se kterým se Pohorská jednota Radhošť potýkala, proběhl v letech 1916-1917. V tomto období se konala velká diskuse o organizaci české turistiky. Napětí mezi Pohorskou jednotou Radhošť a Klubem českých turistů ovšem trvalo jiţ od poloviny 90. let 19. století. U obou spolků se jednalo především o spory konkurenční, které vyústily v zaloţení odborů KČT jak v Roţnově pod Radhoštěm (ten se v roce 1897 přejmenoval na Pohorskou jednotu valašskou), tak také například v Moravské Ostravě, který se dokonce marně pokusil rozpustit tamější odbočku Pohorské jednoty Radhošť.88 Přesto lze říci, ţe se Pohorská jednota Radhošť snaţila s Klubem českých turistů vycházet. Například Pohorská jednota v době stavění chodníku na Horečkách upozornila tehdy vznikající Klub českých turistů, který psal o serpentinách a vyhlídkách, na názvy pohorské jednoty, které uţila při stavbě tohoto chodníku, tedy „rozhledna“ a „zákruty“, Klub českých turistů tento podnět přátelsky přijal.89 Spolek PJR nadále čelil tlaku KČT především z hlediska boje proti německému spolku Beskiedenverein, ve kterém se Klub českých turistů cítil povolanější.90 Ohniskem tohoto 86

Pelc, Martin. Německý horský spolek Beskideverein. Těšínsko: vlastivědný časopis, 2004, 47, č. 3, s. 9. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6, inv. č. 143, fol. 11. 88 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 428. 89 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6, inv. č. 143, fol. 3. 90 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 428. 87

26

sporu byla úvaha Jiřího Gutha, tehdejšího předsedy Klubu českých turistů, která byla otištěna ve spolkovém Časopise turistů na podzim roku 1916. Vyjádřil v ní názor a návrh na sloučení všech turistických organizací. Frenštátská Pohorská jednota Radhošť, která v té době byla druhým nejvýznamnějším spolkem, si úvahu vyloţila jako výzvu k jejich rezignaci.91 Na tento uveřejněný článek reagoval dr. Edvard Parma, tehdejší předseda Pohorské jednoty Radhošť, 9. prosince 1916 v časopisu Pozor článkem s názvem K reorganizaci české turistiky.92 Parma si totiţ Jarkovského text vyloţil jako poţadavek rezignace na svou suverenitu, tudíţ tento návrh několikrát odmítl. Právě tyto dva články a návrh na sjednocení všech turistických organizací vyvolaly mezi oběma spolky polemiku, která dospěla aţ k ţalobě Jaroslava Hrubanta, člena Klubu českých turistů, na předsedu Edvarda Parmu pro uráţku na cti.93 Jaroslav Hrubant reagoval na Parmův uveřejněný článek 15. ledna 1917. Hrubant uvádí, ţe doktor Parma upřímnou nabídku Jiřího Gutha aţ aprioristicky odmítl. Také upozornil, ţe jeho článek obsahuje řadu nesrovnalostí a věcných omylů.94 Za jeden z omylů povaţoval pojem „reorganizace“ v názvu článku. „Nemůže jíti ,,o reorganisaci“ tam, kde nebylo a není dosud organisace. A té v turistice na Moravě skutečně dosud není; zlomky nejsou celek. Mnohé z příčin tohoto nedostatku pan Dr. P. výstižně ale necele pochopil; právě jednotnou organisací1 a prací jednotně organisovanou jest jedině možno úspěšně vnášeti a šířiti poznání důležitosti a cílů turistiky do nejširších vrstev našeho lidu.“ 95 Dále byl kladen důraz, aby nově vzniknuvší jednotná organizace byla organizací českou. Profesor Hrubant také upozornil, ţe Pohorská jednota Radhošť nemá v ţádném případě zaniknout, jak si to vyloţil Dr. Parma a nemá zaniknout ani majetek spolků. Naopak, nově vzniklá organizace má být silnou sloţkou především po národohospodářské stránce.96 Parma proti jednotné organizaci argumentoval srovnáním s německými turistickými spolky, které také v té době byly tvořeny několika samostatnými organizacemi. Na toto tvrzení Hrubant reagoval tím, ţe byla potřeba si uvědomit německou historii v rámci rozčlenění německých turistů do několika organizací a ostře se vůči tomu vymezil.97 „…jest to však cesta, po níž nemůže a nesmí česká turistika jíti, nemajíc takových podmínek existenčních jako ony. Co by byly tyto organizace vykonaly, kdyby neměly kapitálů jiného původu než turistického, daných jim k dispozici v zájmu 91

Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 425. 92 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 42, fol. 136. 93 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 425. 94 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 42, fol. 136. 95 Tamtéž, fol. 137. 96 Tamtéž, fol. 137. 97 Tamtéž, fol. 138.

27

němectví z jiných důvodů než turistických.“98 Závěrem dopisu zmínil, ţe si sice váţí práce Pohorské jednoty, ale dle jeho názoru jejich odmítnutí jednotné organizace není tou správnou cestou pro vývoj české turistiky.99 Právě sjednocením českých turistických organizací chtěl Klub českých turistů čelit mocensky a ekonomicky německému etniku. Jenomţe Pohorská jednota Radhošť vnímala německou menšinu v Beskydech jinak neţ Klub českých turistů, který byl zaloţen z iniciativy obranných spolků Národní jednoty severočeské a Národní jednoty pošumavské, aby konkuroval německým turistickým organizacím v Čechách. PJR totiţ dbala na minimální národnostní toleranci v kaţdodenním kontaktu. Bylo tomu tak kvůli faktu, ţe PJR vznikla dříve, neţ se začala utvářet německá beskydská turistika a dokonce se na svém počátku jednalo o spolek, který byl národnostně smíšený. Svědčí o tom fakt, ţe ve frenštátském odboru bylo mezi prvními čtyřmi sty členy 15% německé národnosti. Proto se PJR v Beskydech snaţila respektovat národnostní menšiny.100 Na zaslání Hrubantova dopisu do redakce časopisu Pozor upozornil Dr. Parmu jeho redaktor. V dopise určeném Edvardu Parmovi stručně vylíčil obsah textu a poţádal jej o následnou reakci, kterou by také zaslal do redakce časopisu.101 Celý spor, ve kterém vystupoval za Pohorskou jednotu Radhošť advokát a politik Dr. Edvard Parma a za Klub českých turistů se zde angaţoval předseda štramberského odboru, lékař a kulturní činovník Adolf Hrstka102, vyvrcholil ţalobou Jaroslava G. Hrubanta, c. k. profesora na Královských Vinohradech a také současně člena KČT na předsedu PJR, výše zmíněného doktora Parmu. Ţaloba se týkala přirovnání profesora Hrubanta „k lidem, kteří svého nařčení nedokážou, a s nimiž bude se bohdá brzo nakládati, jak s oněmi, kteří v době války jiné bez důvodu nařkli a udali“103. Doktoru Parmovi byl 15. března roku 1917 zaslán dopis Hrubantova právníka Eugena Pštrosse, ve kterém jej informoval o výše zmíněné uráţce jeho mandanta a dal Parmovi moţnost uráţku odvolat do osmi dnů v deníku Pozor.104 2. dubna 1917 Edvardu Parmovi přišel další dopis od právníka profesora Hrubanta ve znění, ţe se mu nedostalo odpovědi a ani ţádné satisfakce vůči jeho mandantovi a podává na něj tedy ţalobu.105 Hrubant ţalobu stavěl na tom, ţe se doktor Parma vůči jeho osobě dopustil nečestného a nemravného činu v podobě nařknutí a udání v době 98

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 42, fol. 138. Tamtéž, fol. 138. 100 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 429-430. 101 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 42, fol. 146. 102 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 430. 103 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 42, fol. 152. 104 Tamtéž, fol. 152. 105 Tamtéž, fol. 153. 99

28

války, coţ by jej mohlo uvést v opovrţení a sníţit jeho reputaci u veřejného mínění. Profesor Hrubant mimo jiné ţaloval také Bohumila Knechtla, majitele a redaktora deníku Pozor, který tento článek četl a přesto jej i s touto větou otiskl.106 Celé soudní řízení však bylo zastaveno, protoţe 22. května 1917 vzal profesor Hrubant obţalovací list proti doktoru Parmovi a redaktoru Knechtlovi zpět.107 Z výše uvedeného sporu, který vyvrcholil ţalobou člena Klubu českých turistů vůči předsedovi Pohorské jednoty Radhošť Edvardu Parmovi, je evidentní, ţe vztahy mezi oběma spolky, vyostřené jiţ z konce devatenáctého století, se ani v druhém desetiletí dvacátého století příliš nezlepšily. Spory Pohorské jednoty Radhošť s Klubem českých turistů ale výše zmíněná roztrţka v časopise Pozor neuzavřela. Jiţ o rok později, koncem první světové války, vyplul na povrch další konflikt, jehoţ předmětem se stala druhá nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd-Smrk, která představovala tradiční místo střetu českých a německých turistů. Hora Smrk je i v dnešní době jedna z mála, kde nevznikla turistická útulna jako na jiných vrcholech v okolí, přestoţe o stavbu útulny zde usiloval jak Beskidenverein, tak také odbory Pohorské jednoty Radhošť z Frýdlantu nad Ostravicí a z Moravské Ostravy. Tyto projekty byly vţdy zastaveny pozemkovým vlastníkem, olomouckým arcibiskupem, aby se tím předešlo očekávaným národnostním sporům. Ke konfliktu přesto došlo v období posledních měsíců první světové války, kdy se Klub českých turistů snaţil v novinách u čtenářů a veřejnosti vzbudit dojem, ţe se Beskidenverein snaţí právě na Smrku postavit sanatorium pro tuberkulózní pacienty.108 Beskiedenverein si na arcibiskupství opravdu podal ţádost, ovšem jiţ v roce 1904, aby mu bylo dovoleno postavit turistickou chatu na Smrku, o čemţ byla Pohorská jednota Radhošť informována v zaslaném dopise. V něm byl spolek upozorněn o kroku Beskidenvereinu. Dále zde bylo psáno, ţe vzhledem k tomu, ţe byl sledován kaţdý krok arcibiskupské správy, nemohla by se správa kníţecích lesů postavit k ţádosti zamítavě bez pádného důvodu. Proto si měla Jednota podat také ţádost o stavbě turistické útulny na Smrku a o povolení značení cest na hory. Dané ţádosti by mohly být pak vyřízeny podobně jako na Velkém Javorníku, tedy ţe by správa kníţecích statků postavila chatu sama a „Němci by byli z krku“.109 Pohorská Jednota si ţádost na stavbu útulny na Smrku a značení turistických tras k Ústřednímu ředitelství kníţearcibiskupských statků podala o rok

106

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 42, fol. 159-160. 107 Tamtéž, fol. 169. 108 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 432. 109 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 66, fol. 34.

29

později.110 Arcibiskupská správa navrhla oběma spolkům, hlavně z důvodu vyhnutí se národnostním sporům, spolupráci, ovšem bez výsledku. Povolení tedy nebylo uděleno nikomu a na Smrku byla postavena pouze lovecká útulna Hubertka, které mohli uţívat jak čeští tak němečtí turisté.111 Aby ke stavbě výše zmíněného sanatoria na Smrku nedošlo, byli svoláni čeští turisté do útulny na Radhošti, kde byli vyzváni, aby promluvili s tehdejším arcibiskupem Lvem Skrbenským, který údajně ohledně stavby sanatoria slíbil podporu spolku Beskidenverein. Jednota se opět postavila proti pohrůţce vůči církevnímu představiteli.112 O celé záleţitosti byl arcibiskup olomoucký informován a Pohorské jednotě poděkoval a přislíbil jí svou další podporu díky jejímu protestnímu zakročení.113 Svědčí o tom také dopis Pohorské jednoty věnované Ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříţi, kde Jednota spor vylíčila ze svého pohledu. „Ve příčině Smrku měli jsme již v r. 1918 známý veřejný konflikt, kdež známý Ad. Podroužek jménem místního odboru K.Č.T. v Mor. Ostravě způsobem sprostým napadal v novinách kardinála knížete arcibiskupa Skrbenského, a chtěl naší jednoty k těmto svým útokům zneužiti a když jsme před veřejnosti pravý stav věci vylíčili, od doby té používá každé příležitosti, aby štval proti arcibiskupství a naší jednotě.“114 Z tohoto činu lze předpokládat, ţe Pohorská jednota Radhošť měla vůči katolické církvi kladné vztahy, kdyţ přímo informovala o celém konfliktu v dopise. Naopak otevřeně přiznává, ţe s Klubem českých turistů měla konflikt. Se zmíněným Adolfem Podrouţkem z KČT měla Jednota i další problémy. Jednota totiţ uvedla, ţe jeho osoba je vinna z toho, ţe se frýdlantský odbor Jednoty rozpadl a místo toho tam byl utvořen odbor Klubu českých turistů.115 Mimo jiné představitelé Pohorské jednoty zjistili, ţe arcibiskup německému spolku nic nepřislíbil.116 Vztahy mezi Jednotou a Klubem se nezlepšily ani po roce 1918. Vládní místa povýšila nově jiţ Klub československých turistů na polooficiální ústředí československé turistiky. Mohli se tak spolehnout na podporu z ministerstva průmyslu, obchodu a ţivností v otázce sjednocování turistických organizací. Oproti předchozímu období za Rakouska-Uherska došlo tedy ke změně poměru sil. Tehdy největší sportovní organizací byla právě Jednota, po roce 1918 nabývá na velké síle Klub československých turistů. Jednota mohla například ţádat o 110

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 66, fol. 59. Daněk, Radoslav: Dějiny beskydských turistických spolků 1884-1938. Ostrava 1998, s. 77. 112 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 432. 113 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 66, fol. 89. 114 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 49, fol. 44. 115 Tamtéž, fol. 44. 116 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 432. 111

30

státní subvence právě prostřednictvím Klubu. To lze doloţit v zápisu z výborové schůze konané dne 5. února 1922, na které se Jednota rozhodla vyčkat odpovědi na jejich ţádost předloţenou Klubu, aby doporučil subvenci radhošťského spolku pro státní rozpočet na podporu turistiky.117 Vůči Jednotě nezlepšoval v Klubu vztahy ani jiţ zmíněný Podrouţek z kauzy Smrk. Tvrdil, ţe Jednota je zpátečnický spolek funkcionářů z jedné rodiny a chtěl aby jim nebyly povoleny ţádné subvence. Mimo jiné navrhl, aby byl na Radhošti vybudován konkurenční podnik.118 Je evidentní, ţe tím by byla suverenita Jednoty výrazně oslabena, kdyby v její domovské oblasti vyrostla základna Klubu českých turistů, který měl větší podporu od státu a také se stával největší turistickou organizací. Klub českých turistů snahu o sloučení turistických organizací nadále nevzdával.119 Podrouţek spolu s Dr. Hrstkou stále veřejně vystupovali pro slouţení obou spolků za argumentace, ţe Pohorská jednota si dokonce polepší po finanční stránce, protoţe právě státní subvence byly uděleny turistickým organizacím tehdy, kdyţ podaly ţádost přes Klub českých turistů. Také bylo upozorněno, ţe pokud dojde ke sloučení PJR s KČST, mohla PJR vybudovat studentskou útulnu na Pustevnách, o coţ se dosud marně snaţila. Také by Jednota neztratila své jméno, stala by se pouze odborem Klubu s dodrţováním jeho stanov. Bez sloučení by podle Podrouţka neměla Jednota šanci na stavbu útulny a ani by nedosáhla pokroku v turistice, kvůli státním subvencím vedených skrz Klub. Podrouţek také přiznal, ţe státní správa, která uznávala potřebu jedné státní organizace, odpíráním subvencí činila nátlak na spolky, které se neobrátily na Klub ohledně splynutí a tím je k splynutí přiměla.120 Ústředí Jednoty ovšem nevidělo splynutí za potřebné, protoţe do této chvíle nepocítili nutnost spojení a práce spolku byla dosud úspěšná i bez záštity Klubu. Přesto si Jednota uvědomovala problém, protoţe jí byla zamítnuta subvence jenom proto, ţe o ni nepoţádala po dohodě přes Klub. Přesto uvedla, ţe i kdyby tak učinila, nemusela by jí být subvence povolena kvůli jiným potřebám v turistice a omezeným státním prostředkům. Navíc Klub nedával záruku, ţe subvence Jednota dostane.121 „Klub pak ručiti nemůže, že se subvence dostane, on může jen podporovati naše snahy. K.Čs.T. nám vše slibuje, ale není záruky, co obdržíme…“122 stojí v zápisu ze schůze 19. března 1922. Jednota tedy měla pádné důvody proč se s Klubem nespojovat, nezaručovalo jí to finanční samostatnost a získávání subvencí. 117

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 260. Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 433. 119 Tamtéž, s. 433. 120 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 270. 121 Tamtéž, fol. 270 122 Tamtéž, fol. 270. 118

31

Klubu také Jednota nedůvěřovala uţ jenom kvůli nátlaku, který vyvíjel kvůli sloučení, protoţe ústřední jednoty předpokládalo, ţe by Klub měl větší výhody neţ PJR. Proto byla Jednota ochotná hledat jiné cesty pro spolupráci s Klubem, aby byl podpořen rozkvět české turistiky, neţ bylo sloučení.123 Ovšem po jednání Podrouţka vůči Jednotě nedala PJR ke sloučení ani hlasovat na valné hromadě 20. srpna 1922. Klub na to reagoval zaloţením svého odboru v Kunčicích pod Ondřejníkem. Od té doby Klub upustil od snah sloučit se s Pohorskou jednotou Radhošť. K této myšlence se Klub navrátil opět v roce 1930, kdy Jednota sloučení, přestoţe o něm jednala, opět odmítla a podnikala kroky proti sjednocení. Protoţe PJR neměla pro své členy slevy na drahách, které byly poskytovány pouze celorepublikovým organizacím, zřekla se dlouholetého statutu krajinského spolku, změnila své stanovy a snaţila se zaloţit odbory mimo Moravu. Prvním z nich byl odbor zřízený 1929 v Praze v místě působnosti Klubu.124 Odbor byl zřízen za předsednictví ministerského tajemníka Jaroslava Mühlmanna, příznivce hor a horolezectví.125 Klub československých turistů nereagoval jinak, neţ zaloţením svého odboru přímo ve Frenštátě pod Radhoštěm. Tím byly, alespoň do té doby korektní, vztahy opět narušeny.126 Kromě Prahy chtěla Jednota zaloţit odbor také v Opavě na základě velkého zájmu. Ve slezské metropoli však od roku 1920 existoval odbor Klubu československých turistů. K zaloţení odboru v Opavě došlo v roce 1931, coţ nastolilo další konfrontaci s Klubem. Ovšem tím, ţe PJR zaloţila v Praze a Opavě své odbory, nabyla na síle. Přestoţe KČST uplatňoval vliv v centrálních úřadech, významní členové Pohorské jednoty zaujímali rozhodující hospodářské pozice v regionu. Z příkladu lze zmínit centrálního ředitele vítkovických kamenouhelných dolů a rovněţ mocnitele ostravského kulturního ţivota, díky kterému bylo odsunuto zaloţení odboru Klubu v Petřkovicích.127 Naopak 13. března roku 1931 oznámil výbor Pohorské jednoty Radhošť ve Frenštátě pod Radhoštěm policejnímu ředitelství v Moravské Ostravě, ţe se bude konat jejich valná hromada nově zaloţeného odboru v Petřkovicích na Hlučínsku.128 Tento odbor měl vzniknout pod záštitou zmíněného

123

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 272. Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 433. 125 Pohorská jednota Radhošť. In Kniha o památném Radhošti: věda, umění, turistika: sborník prací, Frenštát pod Radhoštěm, 1931, s. 126. 126 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 433-434. 127 Tamtéž, s. 435. 128 ZAO, fond Policejní ředitelství v Moravské Ostravě: spolkové spisy, karton č. 2108, sg. 203. 124

32

Šebely, díky kterému bylo odloţeno zaloţení tamějšího odboru Klubu.129 Oba odbory, jak v Opavě, tak v Petřkovicích, patřily k nejmladším, které spolek zřídil.130 V roce 1934 otevřel Klub československých turistů chatu na Jinovci, ovšem z členů výboru Pohorské jednoty se této události nikdo nezúčastnil.131 I tento fakt je dokladem, ţe vztahy mezi oběma spolky byly nadále napjaté. Dále se v roce 1934 jednalo o základnu Klubu. Bylo doporučeno, aby byla zřízena na Radhošti, nikoliv na Pustevnách, které byly stále chápany jako základna Pohorské jednoty.132 Dalšímu posílení přispělo také zaloţení horské chaty na PJR na Velkém Javorníku, čímţ dal spolek najevo, ţe se nebude soustředit pouze na oblast Pusteven a Radhoště.133 Pohorská jednota nadále fungovala bez nutnosti spojení turistických organizací. Tento vývoj byl zastaven politickými změnami z let 1938-1939 a obdobím druhé světové války. Nutnost soustředit národní síly se odrazila také v turistice, proto se spolky rozhodly pro zaloţení Rady české turistiky.134 Pohorská jednota ale v roce 1938 stále neměnila své stanovisko. Byla ochotna pracovat s kaţdou organizací a jít do turistického společenství, ale podmínkou byla rovnocennost, která by jí umoţnila vývoj a rozvoj na Moravě. Dále upozorňovala: „Můžeme jíti do celostátní organisace, kde se sejdem v jedné řadě s Kčst. a s ijnými turistickými organisacemí, nikoliv však do takové, která by nás pohltila.“.135 Argument z roku 1938, proč nechtěla být Jednota sloučena s KČST, zní následovně: znamenalo by to pro ni likvidaci odborů, tedy ztrátu několika desetitisíc pro valašský kraj; Jednota by musela odvádět peníze do Prahy, místo toho, aby získávala finance pro zvelebení Beskyd. Podle ní se turistika „…nedá nadiktovati, ona musí vycházeti od lidí z kraje v němž žijí a jej milují. Jen ti se mohou obětovati pro turistiku. Proto je výhodnější, když ústředí spolků, které chtějí pracovati pro Valašsko, zůstane na Valašsku.“136 Nutnost o vytvoření jediné turistické organizace v roce 1938 Klub argumentoval tím, ţe kvůli politickým poměrům a úpravě veřejného ţivota se muselo projevit také v turistice, sportu a vlastně ve všem, co je doprovázeno tělesnou a duchovní obrodou národního ţivota. Inspirace přicházela ze Slovenska, kde toto sloučení proběhlo bez problémů. Na sloučení bylo tlačeno o to více, 129

Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 435. 130 Pohorská jednota Radhošť. In Kniha o památném Radhošti: věda, umění, turistika: sborník prací, Frenštát pod Radhoštěm, 1931, s. 126. 131 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 105. 132 Tamtéž, fol. 105. 133 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 435. 134 Tamtéž, s. 436. 135 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 29, fol. 65. 136 Tamtéž, fol. 61.

33

protoţe hrozilo nadiktování sjednocení vládou a tudíţ by turistické organizace neměly moţnost ovlivnit formu a obsah. Mimo jiné, aby mohla probíhat spolupráce se Slovenským klubem turistov na poli mezinárodním, musela se v zemích vytvořit také jedna organizace, jinak by Slováci o spolupráci ztratili zájem.137 Pohorská jednota stále nezaujímala stanovisko pro sloučení. Tvrdila, ţe se turistika nemá v ţádném případě řídit politikou, především kdyţ mají spolky, které byly nepolitické a politiku nepěstovaly, trpět a měnit se kvůli politice. Z turistiky mělo naopak vycházet co nejvíce výhod prospěšných národnímu ţivotu. To, ţe Slováci vyřešili dle Klubu situaci ideálně, opět Jednota vyvrací s tím, ţe co bylo vhodné na Slovensku, nemuselo být vhodné u nás a zda se řešení sloučení na Slovensku povedlo, ukáţe teprve čas. Pohorská Jednota navrhovala, aby v Čechách byla turistika organizována Klubem, na Moravě zase jí, na Slovensku Klubem slovenských turistov a lyţařů a turisté na Karpatské Ukrajině měli vytvořit vrcholnou organizaci ze zástupců zemí. Tudíţ neměla být jedna organizace pro všechny země, ale kaţdá země měla mít svou turistickou organizaci. Dále měl Klub vytvořit takové stanovy v takové podobě, aby PJR mohla vstoupit se všemi svými odbory do KČT bez finančních povinností s moţností dalšího rozvoje.138 Jako poslední návrh přinesla Jednota ten, ţe pokud by vznikla nová organizace, bylo by vhodné, aby jejím střediskem nebyla Praha, ale místo někde na Moravě, protoţe „páteří české turistiky jsou dnes moravské hory.“139 Proti sloučení s Klubem se v roce 1938 postavil prostějovský odbor Pohorské jednoty.140 Ostravský odbor navrhl utvoření Svazu (nikoliv Klubu) českých turistických spolků na území Čech, Moravy a Slezska, který měl sdruţovat všechny tehdejší turistické organizace, které by pracovaly autonomně podle společných směrnic. Tato autonomie by jim zachovala tehdejší působnost v kraji, majetek, administrativu a jméno, jenom činnost by byla usměrněna podle pokynů Svazu. Svaz měl podle návrhu ustavit výbor, kde měly být zastoupeny organizace podle počtu jejich členů. Spolkové výhody měly být také stejné pro všechny organizace.141 Odbor v Brně v zásadě souhlasil s utvořením jedné organizace, ale kladl důraz na dodrţení tehdejšího zájmu o valašské Beskydy, a aby PJR s odbory byla v rámci sloučení s KČST zachována. Odbor navíc zdůraznil, ţe „bezvýhradné splynutí P.J.R. a jejich odborů s KČST znamenalo by citelný úbytek členů, poněvadž tito jsou a zůstávají našimi členy jen proto, že P.J.R. pečuje o turistiku právě na Valašsku.“142 Odbor

137

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 29, fol. 54. Tamtéž, fol. 44. 139 Tamtéž, fol. 46. 140 Tamtéž, fol. 5. 141 Tamtéž, fol. 36. 142 Tamtéž, fol. 3. 138

34

ve Valašském Meziříčí trval na udrţení Jednoty jako samostatného turistického spolku, pouze kdyby tak Jednota nemohla existovat, jednalo by se o splynutí v celostátní turistickou organizaci (ale ne do Klubu).143 Odbor Uherské hradiště vyjádřil plnou podporu Pohorské jednotě se zamítavým postojem vůči splynutí s Klubem.144 V Přerově také trvali na samostatnosti spolku a projevili důvěru v ústředí Jednoty ve Frenštátě, ať si nadále zachová samostatnost a měl přesvědčit činitele o nevýhodách a škodlivosti centralizace turistických organizací a přednostech regionalismu.145 K plánovanému sloučení se připojil také Turistický klub Čeřínek v Jihlavě, který 28. prosince 1938 kontaktoval Pohorskou jednotu ve Frenštátě, aby jim oznámili jejich stanovisko a poţadavky Klubu vůči Jednotě.146 Jednota turistickému klubu vyjádřila své stanovisko v dopise z 31. prosince 1938, ve kterém vylíčila, ţe se jak Ústředí,

tak

všechny

odbory

staví

zamítavě

k zmíněnému

sloučení

s Klubem

československých turistů, a to především z finančních důvodů a kvůli obavám z centralizace turistiky. Uvedli, jak je zmíněno výše, ţe by byli ochotni vstoupit do celostátní organizace, kde by byly oba spolky (míněno tím PJR a KČST) rovnocenné. V dopise také Jednota uvedla, ţe o stejné stanovisko poţádala také Československá obec turistická v Praze, a proto jim navrhla, zda by souhlasili s tím, ţe by při jednání o sloučení vystupovali všichni společně.147 Z tohoto kroku lze usoudit, ţe se Pohorská jednota proti centralizaci chtěla bránit a snaţila se tak spolupracovat s ostatními turistickými organizacemi. Problematika sloučení turistiky pokračovala také v roce 1939. Ve dne 25. ledna byl Pohorské jednotě opět zaslán dopis ministerstva obchodu s apelem na spolupráci turistických organizací.148 31. ledna 1939 se na schůzi v Obecním domě, které se zúčastnili delegáti PJR, KČST a Československé obce turistické, projednávala ţádost Klubu o moţnosti sloučení veškeré turistiky v Klubu československých turistů v rámci Národní jednoty. Uvítán byl návrh Dr. Barboříka, který vystupoval za PJR, aby byl v rámci Národní jednoty utvořen buď turistický svaz s autonomními turistickými organizacemi, anebo aby byly rozpuštěny všechny stávající turistické organizace a byla zřízena nová turistická organizace v rámci Národní jednoty. Proto byla ustanovena přípravná komise sloţená ze třech delegátů zúčastněných turistických organizací, která by řečené návrhy projednala. Za PJR byli zvoleni Boţetěch Parma, Eduard Šebela a Arnošt Barbořík.149 Koncem roku 1939, konkrétně 14. prosince, bylo zasláno 143

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 29, fol. 35. Tamtéž, fol. 2. 145 Tamtéž, fol. 1. 146 Tamtéž, fol. 26. 147 Tamtéž, fol. 27 148 Tamtéž, fol. 25. 149 Tamtéž, fol. 16. 144

35

Pohorské jednotě oznámení, ţe se 18. prosince má konat jednání mezi Klubem a Českou obcí turistickou o sloučení a výše zmíněné spolky ţádaly, aby se Jednota tohoto jednání zúčastnila.150 Dá se předpokládat, ţe tento krok ze strany Klubu opět nepřispěl ke kladným vztahům mezi oběma spolky. Jednota byla zmíněným krokem mezi KČST a ČOT překvapena, protoţe podle jiných zdrojů předpokládala, ţe k dalšímu slučování nedojde. Ke všemu byla Pohorská jednota dříve nařčena, ţe spolupracuje s ČOT, která byla brána jako politický spolek a nyní se ČOT měla slučovat právě s Klubem. Závěrem Jednota vyjádřila, ţe odmítá měnit svá stanoviska z dřívějška.151 Na jednání z 18. prosince nakonec opravdu došlo k dohodě o sloučení obou výše zmíněných spolků. Na oné schůzi bylo zdůrazněno, ţe PJR přislíbila v rámci akce „Radost ze ţivota“ spolupráci s KČT.152 Počátkem roku 1940 zaslal Krajskému vedení Národního souručenství Podbeskydská ţupa za Klub českých turistů zprávu o tom, ţe jiţ byl sloučen Klub českých turistů, Česká obec turistická a Svaz dělnických turistů za podpory Národního souručenství a Radosti ze ţivota. Bokem stála jiţ jen PJR. Pohorskou jednotu ve zprávě Klub kritizoval, ţe v místech odborů Jednoty jsou silnější odbory Klubu, samozřejmě mimo Frenštátu pod Radhoštěm. Dále ţe hlavní náplní práce bylo značení cest, čímţ se zabýval jen frenštátský odbor a jiné odbory Jednoty neměly ani chaty, noclehárny nebo jiná zařízení podporující cestovní ruch. Dále Klub stále apeloval na sloučení s Pohorskou jednotou, protoţe by to mělo velký význam pro turistiku v Beskydech.153 Další pokusy o sjednocení byly přerušeny kvůli německé okupaci a vytouţenou jednotu turistiky nepřinesla ani Ústřední rada české turistiky zaloţená v roce 1945.154 Po válce se 14. prosince 1946 opět jednalo o sjednocení obou spolků v hotelu Tanečnice na Pustevnách a druhý den na Vlčině na Horečkách. Oba spolky se opět nedohodly.155 Ke sjednocení turistických organizací nakonec přeci jenom došlo, čímţ byly ukončeny vzájemné šarvátky a pochroumané vztahy mezi KČST a PJR. V roce 1948 byla sjednocena tělovýchova komunistickým reţimem.156 Kvůli sjednocení se konala 20. března 1948 schůze, na které se projednával jediný, jiţ zmíněný bod, tedy sjednocení PJR a KČST.157

150

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 29, fol. 34. Tamtéž, fol. 32. 152 Tamtéž, fol. 31. 153 Tamtéž, fol. 8. 154 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 436. 155 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 103. 156 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 436. 157 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 102. 151

36

Pro oba spolky to znamenalo, ţe ještě v témţe roce musely vstoupit do Sokola.158 Spolky musely do 20. dubna 1948 sepsat rezoluci ke sloučení. Funkce turistických organizací byly nadále zachovány, ale v jiných oblastech musely jiţ postupovat jednotně a plnit příkazy, které se týkaly konání valných hromad a jmenování zástupců turistických spolků do akčních výborů odborů Sokola. Do výboru frenštátského Sokola byli jmenováni František Andrle a Jaroslav Kosmák.159 Ze dne 25. července 1948 je moţné doloţit spolupráci mezi PJR a KČT. Zástupci obou spolků se sešli, aby byla projednána stavba nové útulny na Radhošti u kaple. Klub navrhl Jednotě, ţe by provedl stavbu útulny podle plánu, který mají vypracovaný pro jakoukoliv chatu v Čechách. Kvůli tomuto návrhu měla být svolána schůze, kde se zastupitelé Pohorské jednoty měli dohodnout, zda na jejich nabídku přistoupí. Klub totiţ argumentoval tím, ţe bude nutné stavbu hned začít, aby nebyla promeškána subvence 2.500.000 Kč.160 Konec oběma spolkům přinesl rok 1950, kdy byly 15. června na základě výnosu ministerstva národní bezpečnosti rozpuštěny.161 Po celou dobu existence obou spolků, tedy aţ do roku 1950 se ve vzduchu vznášela jedna otázka: sloučení turistických organizací. Za celé období se oba spolky nebyly schopné dohodnout na kýţeném výsledku, protoţe Pohorská jednota Radhošť po celé období stála proti centralizaci a preferovala krajské činnosti spolku. Za oba spolky vyřešil tento vleklý spor státní převrat v roce 1948, díky kterému došlo ke sjednocení tělovýchovných organizací shora pod záštitou Sokola. Další problematika, která mezi oběma spolky stála, byla otázka německé menšiny v českých horách. Klub českých turistů zájem o národní věc a zaujatost proti Němcům dával najevo také v nejrůznějších publikacích, které vydával. „V pohraničních oblastech Čech a Moravy byli usazeni Němci, jejichž šovinismus a zaujatost proti všemu českému se však všemi prostředky stavěl proti národnostním snahám jakéhokoliv druhu a v prvé řadě proti podnikání Klubu českých turistů.“162 Lze předpokládat, ţe kromě národnostní otázky představitele Klubu trápil fakt, ţe Němci obsazovali ve velkém beskydské vrcholy, kde budovali své útulny. I z výše uvedené kauzy, ve které Pohorská jednota odmítla opět podpořit Klub českých turistů vůči německým turistickým organizacím, vyplývá, ţe vztahy mezi oběma 158

Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 436. 159 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 150-151. 160 Tamtéž, fol. 21-22. 161 Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 436. 162 Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948. Praha 1948, s. 23.

37

spolky byly nadále napjaté, přesto však Klub českých turistů ve svých publikacích zmiňuje, ţe vztah k ostatním turistickým spolkům je přátelský a Pohorská jednota Radhošť je mezi nimi také uvedena.163 Vztahy Pohorské jednoty Radhošť s ostatními spolky byly vyhrocené také kvůli značení tras. Problém nastal s jiţ několikrát zmíněným Klubem českých turistů, který bez dání Jednotě na vědomí vyznačil trasy ve směru: Bílá – Javořina – Bobek a Bílá – Zámeček – Turzovka. Mimo to také Klub umístil v hotelu na Bílé bez optání tabuli se zněním „stanice Klubu českých turistů“.164 Je pochopitelné, ţe Pohorskou jednotu Radhošť tato situace pobouřila, protoţe ani Klubu českých turistů, ani spolku Beskidenverein nikdy značení tras v tomto území nebylo povoleno. Území arcibiskupských lesů v polesí Hukvaldském a Ostravickém bylo pokládáno za oblast činnosti výhradně Pohorské jednoty Radhošť ve Frenštátě a jejich odborů.165 Po tomto incidentu poslala Pohorská jednota dopis ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříţi s ţádostí, aby tyto poměry byly nadále zachovány.166 Další konkurenční boj mezi spolky spočíval v zakládání horských chat. Jeden takový vedla Pohorská jednota Radhošť se spolkem Beskidenverein, který chtěl na Velkém Javorníku zaloţit horskou chatu. V tom Jednotu podpořil arcibiskup Kohn, který dal chatu na své náklady v roce 1895 vystavět a dal ji oběma spolkům k dispozici. Za to byla Pohorská jednota vděčná, protoţe si nedovedla představit, „jaký dojem by německá útulna v našich vezdy horách dělala.“.167 Za připomenutí stojí také kauza hory Smrk zmíněná v úvodu této kapitoly.

6.2

Vztah spolku Beskidenverein k ostatním spolkům, spolupráce s katolickou církví Beskidenverein byl německý spolek v českých horách a jiţ kvůli tomu nebyl jinými

spolky vnímán příliš pozitivně. Německé svazky a organizace měly v oblastech obývaných jinými národnostmi jednu společnou vlastnost: více méně nezávisle na poloze a zemi, v níţ vyvíjely svou aktivitu, byly institucemi německého imperialismu a germanizace.168 Spolek Beskidenverein započal svou aktivitu v západních Beskydech a byl současně prvním spolkem s turistickou aktivitou v těchto oblastech. Polské turistické organizace zde 163

Padesát let Klubu československých turistů: na paměť padesátého výročí své práce. Praha 1938, s. 140-141. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 49, fol. 42. 165 Tamtéž, fol. 44. 166 Tamtéž, fol. 44. 167 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6, inv. č. 143, fol. 11. 168 Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. I). Wierchy 1977, 1978, 46, s. 155. 164

38

začaly vznikat aţ počátkem 20. století a jednalo se o oddíl Babiogórski Towarzystwa Tatrzańskiego zaloţeného v roce 1905 v Makově a o Polskie Towarzystwo Turystyczne „Beskid Śląski“ zaloţený v roce 1909 v Těšíně.169 Problematiku vztahu mezi Beskidenvereinem a ostatními spolky představovala především národnostní otázka, protoţe v polské a české oblasti se velice rychle rozrůstal německý turistický spolek. V období před první světovou válkou, zaujímali Poláci většinu ze spolku Poskie Towarzystwo Turystyczne v krajích Bílsko a Těšín, Češi v kraji Frýdek a západní části Fryštátu a Němci, kterých v tomto spolku bylo asi 18,3% působili především v Bílsku.170 Německý spolek Beskidenverein se snaţil naklonit si slovanské obyvatelstvo v Beskydech nejrůznějšími akcemi v podobě vánočních nadílek ve školách či finančními příspěvky školám. Přesto národností problémy stále visely ve vzduchu. Projevilo se to například při otevření Chaty arcivévody Albrechta na Lysé hoře, kdy se český tisk ohradil proti jednojazyčně provedenému názvu chaty a také proti německému značení. Proto se ceníky a nápisy uvnitř budovy provedly dvojjazyčně, v němčině a špatné češtině.171 Další konflikt, který byl podtrhnut národnostní otázkou, měl německý spolek s Klubem československých turistů v roce 1922, kdy upozornil Ministerstvo vnitra v Praze, ţe Beskidenverein má výhodnější podmínky ze strany ředitelství Košicko-Bohumínské dráhy. Klub se hájil tím, ţe Beskidenvereinu byly poskytnuty mnohem lepší tarifní podmínky pro jeho členy, neţ KČST, jehoţ funkcionáři se stejnou ţádostí byli odmítnuti. Dále se ohradil, ţe členové Klubu cestují pouze pro turistické účely na rozdíl od Němců, Poláků a Ţidů, kteří cestovali nejenom kvůli turistice, ale také „za účelem agitačním nebo výdělečným ke škodě republiky.“.172 Konfliktů přibývalo v období mezi válkami. Německá menšina v Beskydech byla totiţ vládou v Berlíně pouţita k tomu, aby poškodila Polsko. Právě realizující německá politika byla vidět na kaţdém kroku německé menšiny v oblasti Bílska a Těšínska, z čehoţ měli Poláci strach.173 Německé organizace v Beskydech také usilovaly o sjednocení v jednu organizaci, protoţe by se pak Beskidenverein mohl rovnat s PTT (Polskie Towarzystwo Turystyczne). Tento krok byl chápán jako arogance německého vedení Beskidenverein s nedostatkem smyslu pro realitu, kdyţ se chtěl spolek vyrovnat národní polské organizaci,

169

Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. I). Wierchy 1977, 1978, 46, s. 158. Tamtéž, s. 158-159. 171 Pelc, Martin. Německý horský spolek Beskideverein. Těšínsko: vlastivědný časopis, 2004, 47, č. 3, s. 14. 172 ZAO, fond Policejní ředitelství Moravská Ostrava, karton č. 219, sg. 2510, fol. 2. 173 Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. I). Wierchy 1977, 1978, 46, s. 159. 170

39

kterou se stala PPT.174 Obavy Poláků tedy především spočívaly v rozpínavosti Beskidenvereinu a v jeho snaze ovládnout tamější turistiku skrz politiku nařízenou z Berlína. Od zaloţení do roku 1918 byla činnost spolku spojována s germanizačními snahami, v období druhém od roku 1919-1939 se činnost spolku povaţovala za anti polskou.175 Konflikt

vedl

Beskidenverein

také

s oddílem

Babiogórskim

Towarzystwa

Tatrzańskiego v oblasti značení tras na štít Babí hory. Němci měli v roce 1905 zamalovat značenou cestu právě na zmíněný štít Babí hory, očividně z důvodu konkurence. Jednalo se jiţ o druhé zničení polských značek, první se stalo také v roce 1905, ale jeho pachatelé tehdy nebyli dopadeni, proto se nedokázalo, ţe to způsobil německý Beskidenverein. U druhého zamalování polských značek byl pachatel zjištěn díky očitým svědkům. Následkem bylo podání stíţnosti Dr. Zapałowicze jménem oddílu Babiogórskiego Towarzystwa Tatrzańskiego na Beskiedenverein k okresnímu soudu v Makově. Po absolvování vyšetřování a vyslechnutí svědků byli Němci uznáni soudem v Makově vinnými.176 PPT se i přes obavu z Němců v Beskydech snaţil v roce 1923 navázat s Beskidenvereinem v Bílsku spolupráci za podmínek, ţe by byla turistika okleštěna od politiky a Němci by se v Beskydech chovali jako hosté, nikoliv jako hostitelé, stejně tak jako v Alpách jsou hostiteli Němci a Poláci hosty. Nabídka ale byla vţdy sabotována předsedou bílského oddílu BV (Beskidenverein) Edwardem Stonawskim. V roce 1924 PPT svůj pokus zopakoval a vyslal své delegáty do Bílska. Výsledek jednání ale nebyl ţádný, protoţe BV si vzal čas na rozmyšlenou, ale výsledná odpověď spolku vůči spolčení byla negativní. Přesto 7. února 1926 komise pro západní Beskydy PTT přijala detailní plán práce svých oddílů, ve kterých měl polský spolek pokračovat ve sníţení aktivity BV v oblasti západních Beskyd. Naproti tomu toho času BV organizoval všechny německé skupiny v jeden svazek. Doba nespolupráce trvala více méně do roku 1928, kdy PTT posílil svůj vliv a naopak vliv BV začal klesat. V tomto období přestala správní rada BV ignorovat aktivity PTT a spolek se snaţil zlepšit vztahy tím, ţe v dopisech začal uţívat polského jazyka. Na den 28. října 1928 byla do Krakova svolána konference obou spolků. Zásadním momentem konference ale bylo to, ţe se představitelé BV uvedli jako zástupci Sdruţení německých spolků Beskyd v Polsku, kvůli čemuţ s nimi PTT nevedlo ţádné jednání. K obratu došlo 3. srpna 1929, kdy se konala schůze komise PTT a BV, kde byla poprvé dohodnuta oblast aktivity PTT a oblast aktivity BV. Ještě v říjnu toho roku ohrozil BV dohodu, protoţe vyvíjel aktivitu v oblasti přidělené PTT. 174

Tamtéž, s. 162. Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. I). Wierchy 1977, 1978, 46, s. 162. 176 Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. II). Wierchy 1978, 1980, 47, s. 146. 175

40

Následně se ukázalo, ţe i přes desetileté snaţení PTT o komunikaci s BV od ní bylo vţdy opuštěno kvůli konání německé turistiky s ohledem na národnostní problémy, protoţe metody BV zůstaly stále stejné: neupřímnost, proradnost, politika zamítnutí spolupráce. Proto došlo ke změně vztahu PTT k BV na shromáţdění 28. listopadu 1931 v Katovicích a bylo to ustaveno v následujících bodech: PTT uznal vtahy s BV za zlomené, v co nejbliţších dnech chtěl PTT získat výlučné právo o značení stezek a udrţování rozcestníků, oddíl Babiogórski PTT měl navázat spolupráci s KČST v Dolním Kubíně a s komisí slovenského KČST v Liptovském Mikuláši, pohraniční stráţ měla kontrolovat turisty německé národnosti, v novinách a časopisech měla být prováděna propaganda proti BV a všichni členové, kteří byli současně členy BV a PTT byli z polského spolku vyloučeni.177 Ke změně vztahů mezi polským státem a Beskidenvereinem došlo v roce 1934, kdy byla mezi Polskem a Německem podepsána smlouva o neútočení. V roce 1935 byly polské turistické organizace vyzvány ministerstvem, aby braly Beskidenverein jako rovnocenného partnera a aby byly projednány otázky cestovního ruchu. Tento poţadavek byl ale odmítnut kvůli moţné zranitelnosti Poláků. K dalšímu zlepšení vztahů došlo v roce 1936, kdy BV vzal na vědomí polské poţadavky na niţší ceny v noclehárnách a útulnách pro jejich členy.178 Vztahy zhoršil nástup druhé světové války, kdy jiţ v prvních dnech září byla polská turistika naprosto zlikvidována a za její pěstování v zimní i letní sezóně hrozil Polákům trest smrti. Beskiedenverein začal sbírat vítězné vavříny a pochvaly za zaslouţení se o německé Beskydy a o otevření německé cesty na východ. Posledním projevem aktivity Beskidenvereinu byla snaha publikovat v roce 1943 pamflet na oslavu půlstoletí spolku, jehoţ autorem by Dr. Stonawski.179 V roce 1945 byla jeho hlavní větev v Moravské Ostravě vyjmuta z registru spolků. S ostatními německými spolky Beskiedenverein spolupracoval především ohledně poskytování slev a výhod při ubytování v jejich zařízeních. Jednalo se o spolupráci například Německým a rakouským alpským spolkem, Karpatským spolkem atd.180 Pohorská jednota Radhošť mimo spolupráce s ostatními spolky spolupracovala také s místními úřady a katolickou církví. Jiţ od počátku existence spolku se PJR snaţila spolupracovat s církví. V době zaloţení byly kromě navázání kontaktů s ostatními spolky

177

Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. II). Wierchy 1978, 1980, 47, s. 147-155. Tamtéž, s. 156. 179 Tamtéž, s. 160. 180 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 58-59. 178

41

podány ţádosti o podporu spolkových snah na Ředitelství kníţectví arcibiskupských statků v Kroměříţi, panství hraběte Rudolfa Kinského v Roţnově a komory Těšínské. Roţnovské panství v té době vyšlo Pohorské jednotě Radhošť vstříc, naopak od hukvaldského panství a komory se jí nedostalo vyřízení. Následně se delegace spolku včetně předsedy vydala ke kardinálu kníţeti arcibiskupu olomouckému, lantkraběti Fürstenbergovi na Hukvaldy. K audienci ale deputace nebyla ani připuštěna a pouze jí bylo sděleno, ţe kardinál nic nepovolí. Bylo tomu pravděpodobně proto, ţe hodnostář předpokládal, ţe horská turistika bude poškozovat lesní hospodářství.181 Z tohoto lze usuzovat, ţe Pohorská jednota Radhošť z počátku svého fungování neměla pozitivní vztahy s katolickou církví, především kvůli tomu, ţe lesy, které církvi patřily, by podle arcibiskupa mohly přijít k újmě a tím by turistika poškodila lesní hospodářství. Přesto je nutno podotknout, ţe turisté od počátku organizované turistiky vyuţívali především cest povolených a značených chodníků, tudíţ obava z poškození lesů byla zbytečná. Ke změně vztahů mezi Pohorskou jednotou a církví dochází po roce 1893, kdy Frenštát navštívil arcibiskup olomoucký Dr. Theodor Kohn, který sem zavítal za účelem udílení svatosti biřmování. Zvolení tohoto arcibiskupa ocenil především český lid, protoţe to byl po dlouhé době dosazen muţ českého smýšlení. Edvard Parma, jakoţto starosta města Frenštátu, arcibiskupa osobně uvítal. Návštěvy vyuţila Pohorská jednota Radhošť a poţádala arcibiskupa k pomoci při spolkových snahách. Arcibiskup pomoc jednotě přislíbil a vyţádal si od ní konkrétní návrhy. Bylo mu předloţeno následující: úprava chodníku z Velké Ráztoky na Pustevny, pořízení chodníku z Pusteven na Okruhlé a také vystavění telefonické spojení z Frenštátu na Pustevny. Vše bylo Jednotě povoleno.182 V roce 1895 navštívil útulny Jednoty kníţe arcibiskup Theodor Kohn a spolek jej pohostil v nově postavené útulně Šumná (1894). Arcibiskup povolil Jednotě značení mnoha tras v jeho lesích, postavení plánované rozhledny na Okruhlém a úpravu studánky při cestě na Pustevny. Po těchto příslibech začala Jednota pracovat na značení tras. Podél chodníku z Velké Ráztoky na Pustevny byly umístěny lavice pro odpočinek. Arcibiskup spolek podpořil také v době, kdy se Beskidenverein snaţil na Velkém Javorníku vybudovat útulnu. Na svůj náklad zřídil útulnu jak na Velkém Javorníku, tak na Ondřejníku.183 V roce 1897 dostala Pohorská jednota chaty na zmíněných vrcholech od arcibiskupství k dispozici.184 181

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6, inv. č. 143, fol. 2. Tamtéž, fol. 8. 183 Tamtéž, fol. 11. 184 Historie chaty. Online dostupné na http://www.pohorskajednota.cz/historie.html. Stahováno dne 31. 5. 2016 182

42

V roce 1898 byla Maticí Radhošťskou dokončena Cyrilometodějská kaple na Radhošti, která na turisty působila především díky své architektuře v byzantském stylu a také obrazem Valašská Madona od Adolfa Liebschera.185 Jako první převzala nad kaplí patronát dvě města nacházející se na úpatí hory, tedy Frenštát pod Radhoštěm a Roţnov pod Radhoštěm. Na stavbu přispívali lidé z Čech, Moravy i ciziny. Mezi dárci byli také venkovští a městští kaplani a faráři a také jiţ zmíněný arcibiskup ThDr. Theodor Kohn, brněnský biskup František Saleský Bauer, draţovický farář Antonín Stojan (oba se v pozdějších letech stali olomouckými arcibiskupy). Příspěvky zasílaly také řádové domy, občanské a rolnické záloţny, zastupitelé obcí, Moravský zemský sněm a mnozí jednotlivci.186 11. září 1898 byla kaple slavnostně vysvěcena, čehoţ se ujal jiţ zmíněný olomoucký arcibiskup Theodor Kohn, a to za přítomnosti 50 kněţí a třiceti tisíc lidí.187 Toto místo se stalo cílem mnoha poutníků, kteří cestovali všemi moţnými stezkami Radhoště. Proto Jednota (i kdyţ bez povolení kníţecího arcibiskupského polesenského úřadu hukvaldského) nejlepší stezky označila. Její značky ale byly zrušeny. Proto se Spolek spojil s Maticí Radhošťskou, aby společně poukázali na to, aby byl řádně označen jeden chodník z Velké Ráztoky Mjaším na Radhošť. Nařízením kníţecího arcibiskupa byl tak zřízen a pojmenován „Radhošťský chodník“. Arcibiskup Kohn se také zapříčinil o zřízení nové okresní silnice z Frenštátu přes Trojanovice aţ do Velké Ráztoky, která nahradila starou polní cestu.188 V roce 1906 navštívil Pustevny Dr. František Bauer, nový arcibiskup olomoucký189, který byl dokonce čestným členem Pohorské jednoty Radhošť.190 V letech 1910-1911 došlo z iniciativy Pohorské jednoty Radhošť ke stavbě cesty z Velké Ráztoky na Pustevny.191 Cesta byla opět postavena v reţii Olomouckého arcibiskupství a dodnes je známá jako tzv. Kníţecí cesta právě po kníţeti arcibiskupovi.192 V roce 1915 jednotě opět Ústřední ředitelství kníţecích arcibiskupských statků v Kroměříţi vyšlo vstříc Jednotě při označování a pouţívání cest v území arcibiskupských lesů v polesí Hukvaldském a Ostravickém. Konkrétně byla povolena změna dosavadních 185

Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 82. 186 Drápala, Daniel: Až na vrchol Radhoště. Rožnov pod Radhoštěm 2010, s. 47-49. 187 Tamtéž, s. 51. 188 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6, inv. č. 143, fol. 11. 189 Pohorská jednota Radhošť. In Kniha o památném Radhošti: věda, umění, turistika: sborník prací, Frenštát pod Radhoštěm, 1931, s. 124. 190 ThDr. František Saleský Bauer. Online dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_osobnosti&load=3862. Stahováno dne 31. 5. 2016. 191 Drápala, Daniel: Až na vrchol Radhoště. Rožnov pod Radhoštěm 2010, s. 110. 192 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 20.

43

stezek Frenštát, Rokytná, Velký Javorník na Frenštát, Horečky pásmový chodník Velký Javorník. Nová stezka i ostatní jiţ existující byly nadále povoleny. Mimo jiné bylo dodáno, ţe ústřední ředitelství od Pohorské jednoty očekávalo, ţe bude poučovat nadále turisty o udrţování pořádku a klidu v lese.193 O spolupráci mezi Jednotou a arcibiskupstvím svědčí také jiţ zmíněná kauza Smrk v této kapitole. Sama Jednota měla mezi svými členy představitele katolické církve. Stal se jím na valné hromadě svolané 11. dubna 1886 František Pavlík, farář v Tiché.194 Jeho jméno je připojeno při oznámení zvolených členů na valné hromadě z 10. července 1887 zaslaném Slavnému c. k. okresnímu hejtmanství včetně toho, ţe je farářem v Tiché.195 Na valné hromadě 30. srpna 1890 se farář František Pavlík stává dokonce místopředsedou.196 V roce 1895 jiţ jeho jméno mezi funkcionáři nefiguruje.197 Do roku 1937 mezi funkcionáři faráře nenajdeme, aţ na valné schůzi delegátů z 25. dubna 1937 opět figuruje postava faráře mezi členy výbory, byl jím Medard Horák.198 Jeho jméno figuruje také mezi členy výboru z roku 1939.199 V roce 1940 byl do funkce místopředsedy obsazen kaplan František Černoch.200 V roce 1941 se mezi členy výboru setkáváme opět s Medardem Horákem, nikoliv jiţ jako s farářem, ale jako s děkanem.201 V roce 1943 byl prvním místopředsedou zvolen katecheta František Černoch, stejně jako v roce 1946.202 Z toho vyplývá, ţe Pohorská jednota Radhošť měla od svého zaloţení aţ po konec 2. světové války mezi funkcionáři osoby z oblasti církevního ţivota, ať jiţ faráře, kaplana či děkana. Co se týče vztahů spolku Beskidenverein k církvi, nebylo moţné tyto informace kvůli nedostačujícím materiálům zjistit. Podle konfliktů ohledně stavby turistických chat na Ondřejníku, Javorníku a Smrku je ovšem evidentní, ţe se církev snaţila předcházet tomu, aby na jejich pozemcích vyrostla spolková turistická chata a raději je vystavila sama a dala k pouţívání oběma spolkům. Jak bylo zmíněno v této kapitole, Ústřední ředitelství kníţectví arcibiskupských statků vycházelo, například v případě právě zamýšlené útulny na Smrku, vstříc Jednotě, kterou varovalo o tom, ţe spolek Beskidenverein si ke stavbě chaty na jejich

193

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 49, fol. 35. Tamtéž, fol. 3. 195 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 35, fol. 98. 196 Tamtéž, fol. 99. 197 Tamtéž, fol. 100. 198 Tamtéž, fol. 121. 199 Tamtéž, fol. 125. 200 Tamtéž, fol. 136. 201 Tamtéž, fol. 138. 202 Tamtéž, fol. 144-146. 194

44

úřad podal ţádost. Přesto měl spolek výhodu v tom, ţe byl na rozdíl od PJR podporován Těšínskou komorou a proto mohl působit na větším území neţ Jednota.

7 Stanovy spolků Stanovami rozumíme zvláštní písemná pravidla, která zaznamenávala usnesení účastníků, například působení spolku, prostředky slouţící k dosaţení spolkového účelu. Bez těchto usnesení nemohl být spolek ustanoven a neexistoval.203 Oba komparované spolky tedy musely mít své stanovy sepsány, aby mohly fungovat. Práce se při zmíněné komparaci zaměří především na následující body ve stanovách: účel spolku, jednací řeč vyjadřující míru nacionalismu a roční členský poplatek. Stanovy obou spolků se ve svých bodech jinak v zásadě neliší, obojí pojednávají o odborech, valných hromadách, členství, popřípadě členských poplatcích. Zásadním vizuálním rozdílem je, ţe Pohorská jednota Radhošť, měla před samotnými stanovami uvedeného něco jako předmluvu o dějinách spolku, náplni a myšlence zaloţení spolku Beskidenverein nic takového v rámci svých stanov neměl. Stanovy pohorské jednoty se nazývaly: Stanovy pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě. Jednota je poslala c. k. Místodrţitelství v Brně v říjnu v roce 1884 s ţádostí o jejich schválení.204 Při jejich sepsání v roce 1884 si členové vytyčili cíle a účely spolku. Mezi prvními body byla uvedena snaha o rozšiřování znalosti hor v okolí frenštátském a také zajímavých výletních míst v okolí a o povzbuzování k jejich návštěvě. Zajímavým bodem je, ţe si Jednota také stanovila snahu prozkoumat okolí Frenštátu po vědecké stránce. K další činnosti, ke které se spolek zavazoval, bylo značení schůdných cest, udělovat cestujícím do hor rady, shánět nosiče, snaţit se pro členy získat výhody v podobě slev na jízdném a u hostinských a vydávat mapy a broţurky. Ve stanovách je uvedeno, jak nabude spolek hmotné prostředky, tedy zápisným, ročními příspěvky, dobrovolnými příspěvky a výtěţky z tombol a zábav. Jednací řečí byla ustanovena čeština. Přesto se ale uvádí, ţe v korespondenci s odbory bude spolek uţívat jejich řeč.205 Ve stanovách spolku jsou členové rozděleni na několik skupin a podle toho jim byl vyměřen také poplatek za členství. První kategorii tvoří členové, které musel přijat výbor a

203

Janák, Jan. Spolky v českých zemích do roku 1951. In Politické strany a spolky na jižní Moravě, Mikulov 1993, s. 60. 204 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 6, fol. 5. 205 Tamtéž, fol. 1.

45

zájemci museli do spolkové pokladny zaplatit zápisné 60 krejcarů, plus ročně přispívat tři zlaté. Kromě řádných členů stanovy Pohorské jednoty vytyčily členy přispívající, těmi se mohl stát kaţdý, kdo byl přijat výborem, zaplatil zápisné 30 krejcarů a ročně sloţil příspěvek 1 zlatý. Čestného člena jmenovala valná hromada a stát se jím mohl kaţdý za mimořádné zásluhy. Kromě nabytí členství byla ve stanovách uvedena moţnost ztráty členství. O to mohl přijít kaţdý, kdo dobrovolně vystoupil, ale musel to výboru oznámit tři měsíce předem. Popřípadě členství pozbyl ten, který byl vyloučen. Vyloučení hrozilo těm, kteří buď neuhradili roční příspěvek, anebo se chovali uráţlivě vůči spolku či výboru a vyloučení mohli být také ti, kteří jednotě škodili. Ovšem kaţdý vyloučený člen měl právo se odvolat.206 Účelem spolku Beskidenverein ve stanovách z roku jeho zaloţení, tedy z roku 1893, bylo rozšiřovat povědomí o Beskydech a přilehlých karpatských oblastech a také se snaţit o ulehčení cestování v nich. Prostředkem k dosaţení cíle se měly stát horské chaty a útulny na vrcholech, zpřístupnění cest a komunikací, propagace, pořádání společenských akcí, podnikání výletů a přednášek. Spolek měl ve stanovách také uvedeno, ţe bude publikovat literární a umělecká díla.207 Cíle spolku byly vytyčeny téměř stejné s Pohorskou jednotou Radhošť. Jazykem spolku byl výlučně a bez výjimky určen jazyk německý.208 Zde vidíme hlavní rozdílnost s Pohorskou jednotou Radhošť. Ta si sice určila za jednací jazyk češtinu, ale při jednání a komunikaci s jinými spolky či odbory byla ochotna pouţívat jejich jednací řeč, tudíţ se setkáme také s dopisy Pohorské jednoty Radhošť nejenom v češtině, ale i němčině. Za vyloţeně nacionální spolek lze dle jednací řeči určit Beskidenverein, který ve stanovách uvádí pouze němčinu. Členský poplatek uvádí Beskidenverein na 2 koruny ročně. Zde opět dochází k rozdílnosti s Pohorskou jednotou Radhošť, která členy dělila do různých kategorií a tím jim i vystavovala rozdílný poplatek. Problematikou je, ţe Pohorská jednota, která byla zaloţena v roce 1884, vystavovala poplatek ještě ve zlatkové měně. Od roku 1892 ale kromě zlatých a krejcarů existovala měna korunová. Proto Beskidenverein, zaloţený rok po změně měny, uvádí svůj poplatek jiţ v korunách. Podle převodu měn se dá říci, ţe jedna rakouská zlatá odpovídala dvěma korunám.209 Také je potřeba si uvědomit, ţe Pohorská jednota Radhošť na rozdíl od Beskidenvereinu rozdělovala své členy a podle toho jim vystavovala poplatek. Byla 206

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 6, fol. 1. SOkA Frýdek-Místek, fond ONV Frýdek-Místek, karton č. 647, inv. č. 569. 208 Tamtéž. 209 Platidla. Měna, která se u nás používala od vzniku železnic až dodnes. Online dostupné na http://www.railian.com/historie/mena.html. Stahováno dne 7. 6. 2016. 207

46

tedy porovnána výše poplatků členů skutečných se členy Beskidenvereinu. Podle všech uvedených fakt byl však členský poplatek Pohorské jednoty třikrát vyšší neţ u spolku Beskidenverein. Změna ve stanovách Pohorské jednoty Radhošť nastává po čtyřech letech od zaloţení spolku, tedy v roce 1888. K členům čestným, zakládajícím, skutečným a přispívajícím přibyla skupina členů korporativních. Členové korporativní Jednotu podporovali, ale neplatili příspěvky a tedy neměli hlasovací ani volební právo. Finanční poloţka se zvýšila u členů přispívajících. Ve stanovách z roku 1884 bylo zápisné 30 krejcarů a roční poplatek jedna zlatá, ve stanovách z roku 1888 se zápisné zvýšilo na 60 krejcarů a roční poplatek zůstal stejný. Jednací řeč spolku ve stanovách z roku 1888 byla česká, ale s tím doplněním, ţe jednací řeč místních odborů se řídila dle národnostního sloţení členstva, coţ je rozdíl od stanov z roku 1884. Také je zde uvedeno, ţe odbory mohou za jednací ustanovit obě řeči, tedy českou i německou. Na rozdíl od předchozích stanov z roku 1884 bylo uvedeno, ţe ústřední výbor musel odborům odpovídat v jejich jednací řeči.210 Pozdější stanovy spolku Beskidenverein bohuţel nebyly zachovány. K dohledání jsou pouze stanovy jednotlivých odborů, kde se sice pojednává o jednací řeči, která vţdy byla německá, ale nedovídáme se z nich o členském poplatku. Ve stanovách odborů je totiţ napsáno, ţe členský poplatek je určen ústředním výborem spolku, ale není zde jeho výše. Stejně tak je tomu u pozdějších stanov Pohorské jednoty Radhošť. Bylo tomu tak, protoţe odbory často neodváděly centrále příspěvky a jednaly tak na vlastní pěst.211 Svědčí o tom například jednatelská zpráva z roku 1922 odboru Moravská Ostrava, která usilovala o samostatnost a vytyčila si poplatek 10 korun ročně.212 Tudíţ ke komparaci nám poslouţily pouze první stanovy z roku 1884 a 1893, kdy bylo jasně uvedeno, ţe spolek Beskidenverein měl niţší členský poplatek, neţ Pohorská jednota Radhošť.

8 Odbory spolků Oba komparované spolky si v různých místech zakládaly své odbory. Jejich komparaci a počtu se bude věnovat tato část práce.

210

ZAO, fond Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, karton č. 2108, sg. 203, stanovy 1888, s. 7-21. Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 18. 212 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 22, fol. 2. 211

47

Pohorská jednota Radhošť měla své ústředí ve Frenštátě pod Radhoštěm. Od svého zaloţení se postupně snaţila rozšiřovat svou působnost do ostatních měst především na Moravě. Několik těchto odborů však existovalo pouze krátkou dobu. Patřil mezi ně Roţnov (o jeho neexistenci se pravděpodobně postaral Klub českých turistů, který se poté změnil na Pohorskou jednotu Valašskou213), Lipník a Hranice.214 Roţnov pod Radhoštěm ovšem pod jménem jednoty obnovil odbor v roce 1938 a trval aţ do roku 1950. Vedle těchto zmíněných neměly dlouhého trvání také odbory ve Frýdku a Kroměříţi (1918-1919), Olomouci (19181919), Uherském Hradišti (1937-1942) a Bratislavě (1938).215 Činnosti stabilnějších odborů vydrţely déle a tím se také více podílely na práci pro Jednotu. K nim patřil Přerov (původně Brodek, 1895-1950), Chropyně (1902-1921), Brno (1902-1950) a Prostějov (1911-1950). K problematickým patřily odbory ve Valašském Meziříčí a v Moravské Ostravě. Odbor v Moravské Ostravě byl totiţ nespokojen s centralistickým řízením jednoty, a proto vystupoval především jako samostatná jednotka.216 Přesto udrţoval přátelské vztahy s ostatními odbory a také s ústředním výborem ve Frenštátě pod Radhoštěm.217 Jednalo se o nejpočetnější a nejaktivnější odbor. Od dvacátých let dvacátého století převzal hospodářskou inciativu PJR, pořádal výlety, značil turistické trasy, vydával pohlednice, odznaky, zřídil turistické stanice.218 V roce 1909 byl zaloţen také odbor ve Frýdlantu, jehoţ hlavním úkolem byla práce proti pronikání Beskidenvereinu do valašské části Beskyd. 219 Frýdlantský odbor fungoval aţ do roku 1920, kdy přestoupil ke Klubu československých turistů. Dalšími odbory Pohorské jednoty byl Místek (1931-1950), který za spolupráce s KČST otevřel turistickou stanici na Čupku, Petřkovice (1931-1938), Opava (1931-1938).220 Jedním z nejvýznamnějších odborů byl v roce 1902 zaloţený odbor v Brně. Jeho důleţitost spočívala v tom, ţe aţ do roku 1950 v německy mluvícím Brně sehrál vlasteneckou a obrozeneckou roli a propagoval Valašsko. Na jeho místě vznikl v roce 1946 Valašský krúţek, který nejprve fungoval jako národopisný odbor PJR, ale v letech 1946-1951 fungoval jako samostatný spolek. Pod jeho patronací ve stejném období vyšlo šest ročníků sborníku Naše Valašsko. Posledním

213

Viz str. č. 26. Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 18. 215 Pohorská jednota Radhošť: katalog výstavy. Nový Jičín 1984, nestránkováno. 216 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 18. 217 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 22, fol. 8. 218 Pohorská jednota Radhošť: katalog výstavy. Nový Jičín 1984, nestránkováno. 219 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 18. 220 Pohorská jednota Radhošť: katalog výstavy. Nový Jičín 1984, nestránkováno. 214

48

významným odborem byl odbor Praha (1929-1950), kterým se Pohorská jednota rozšířila z Moravského a Slezského území a posílila tím svůj vliv.221 Odbory Beskidenvereinu se mohly podle jeho stanov ustanovovat pouze na území tehdejší Moravy a Slezska.222 Jádro spolku tvořily v roce 1893 Bílsko, Těšín, Moravská Ostrava, Frýdek, Místek, Frýdlant, Nový Jičín a Vítkovice. Od roku 1897 vznikaly sekce mimo rakousko-uherské území díky moravskoslezskému pomezí.223 V roce 1915 se spolek skládal z osmi sekcí v pruském Slezsku. Jednalo se o Ratiboř, Katovice, Bytom, Myslovice, Královská Huť, Pština, Rybnik a Vratislav. Dalších pět sekcí se nacházelo v Rakouském Slezsku: Bílsko, Těšín, Frýdek, Bílovec a Bohumín a z pěti sekcí nacházejících se na Moravě: Moravská Ostrava, Vítkovice, Místek, Frýdlant a Nový Jičín.224 Na rozdíl od Pohorské jednoty Radhošť byla kaţdá sekce samostatnou jednotkou, jejíţ vedení jednalo na základě stanov a pokynů valného shromáţdění členů dané sekce.225 Sekce spolku Beskidenverein tedy jednaly samostatně a nepodléhaly ţádnému ústřednímu výboru, který měla Pohorská jednota zřízený ve Frenštátě pod Radhoštěm. Přesto si jeho členové volili své hlavní funkcionáře za a střídali se ve vedení agendy za celý spolek, ale ústřední výbor nebyl vázán na jedno místo, jako u PJR. Nejsilnější sekcí byla sekce Bílsko/Bielsko-Biała, za ní následoval Těšín a Vítkovice.226 Aktivita sekcí spočívala na jedné či několika podnikavých osobnostech. V Moravské Ostravě to byl Karl Richter, v Těšíně Alois Steiner a v Bílsku Karl Reissenberg. Kaţdé sekci byla přidělena oblast pro jejich turistickou aktivitu a péči. Středem zájmu vítkovické sekce se stal Bílý Kříţ, ostravská sekce se angaţovala na Lysé hoře, Těšín se soustředil na oblast Těšínských Beskyd, tedy Velkou Čantoryji, a bílská sekce sahala aţ Babí hoře. Úkolem novojičínské sekce bylo ovládnutí moravské části Beskyd.227 Také rozdělení na jednotlivé sekce mělo jinou myšlenku, neţ u PJR. U frenštátského spolku zakládání odborů spočívalo především v šíření povědomí o valašských Beskydech, finanční podpoře a jejich činnost se soustředila na jedno místo, tedy oblast Radhoště a Pusteven. Naopak kaţdá sekce spolku Beskidenverein se soustředila na jinou oblast Beskyd. Dalším rozdílem mezi oběma spolky v rámci odborů byla oblast jejich působnosti. Zatímco 221

Pohorská jednota Radhošť: katalog výstavy. Nový Jičín 1984, nestránkováno. SOkA Frýdek-Místek, fond ONV Frýdek-Místek, karton č. 647, inv. č. 569. 223 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 27. 224 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 61. 225 Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. I). Wierchy 1977, 1978, 46, s. 157. 226 Přehled počtu členů BV viz příloha č. 1. 227 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 27-28. 222

49

Beskidenverein působil především v oblasti severní Moravy a Slezska (neměl ani jeden odbor v Čechách), Pohorská jednota Radhošť rozšiřovala své odbory po celé Moravě a také se jí podařilo zaloţit odbor v Praze, čímţ posílila svůj vliv především vůči Klubu československých turistů. Dá se předpokládat, ţe soustředěnost odborů Pohorské jednoty Radhošť pouze na oblast moravské části Beskyd byla dána neovládnutím Jednoty jiné části Beskyd a její spolky naopak vznikaly mimo vyloţeně hornatou oblast (např. Brno, Prostějov, Přerov, Opava…) a do Beskyd to měli členové těchto odborů poněkud daleko. Proto jejich podpora Jednoty byla spíše osvětová a finanční. Beskidenverein své odbory zakládal přímo v Beskydské oblasti, proto pro něj bylo praktičtější, ţe si oblast zájmu rozdělil mezi jednotlivé sekce a díky tomu se mu podařilo ovládnout mnohem větší území Beskyd neţ Pohorské jednotě. Díky tomu se zdá, ţe aktivita BV byla praktičtější a promyšlenější.

9 Členstvo Úvodem je nutno podotknout, ţe k analýze členů Pohorské jednoty Radhošť bude podléhat pouze její Ústřední výbor z Frenštátu pod Radhoštěm. Je tomu tak proto, ţe zde spolek vznikl a je tedy jedním z nejvýznamnějších a nejsilnějších ze všech odborů Pohorské jednoty Radhošť. Analýza členstva spolku Beskidenverein byla provedena obtíţně kvůli nedostatku materiálů.

9.1

Členstvo Pohorské jednoty Radhošť Zaloţení spolku Pohorská jednota Radhošť je spojena převáţně se dvěma jmény:

lékárníkem Štěpánem Jeţíškem a advokátem Edvardem Parmou. Oba pocházeli z Frenštátu a byli dlouholetými přáteli. Mimo jiné měli zkušenosti s horskými túrami, Štěpán Jeţíšek z Krkonoš a Edvard Parma z Alp. Kdyţ se Jeţíšek po delší době opět navrátil do svého rodiště, rozhodl se okamţitě zaloţit turistický spolek. První schůze se konala 14. září 1884 a jejím předsedou byl zvolen Emil Kostelník.228 Pohorská jednota se nesnaţila být pouze muţským spolkem, ale jiţ v dobách svého zaloţení se snaţila do svých řad zvát také ţeny. Svědčí o tom pozvánka ze září 1884, ve které se píše, ţe se ustanovuje nový horský spolek a vyzývala dámy, aby se také staly členy spolku. „Dokažme hlučným účastenstvím, že nadšeny 228

Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 6.

50

jsme pro horstva své a vřele k nim lneme!“229 Vzhledem k tomu, ţe byla napsaná v září 1884, tedy téměř dva měsíce před svoláním první valné hromady z 9. listopadu, lze tvrdit, ţe Pohorská jednota Radhošť počítala s ustanovením spolku a jiţ od začátku chtěla, aby mezi členy byly také ţeny. Svědčí to o jisté emancipaci ţen koncem 19. století. Prvním předsedou byl zvolen jiţ zmíněný Emil Kostelník, místopředsedou Robert Křenek, jednatelem iniciátor Jednoty Štěpán Jeţíšek, druhým jednatelem Jan Břečka, pokladníkem Alois Fialka a hospodářem Emil Křenek.230 Podle evidence funkcionářů z roku 1885 bylo zjištěno, ţe Emil Kostelník, první předseda, byl „měšťanosta“ (neboli starosta města), Jan Břečka kaplan, Alois Fialka účetní, Robert Křenek továrník a pravděpodobně jeho příbuzný Emil Křenek byl také továrník.231 Z jednotlivých zaměstnání lze předpokládat, ţe prvními funkcionáři spolku byli občané Frenštátu pod Radhoštěm patřící k vyšší společenské třídě. Koncem roku 1884 měla Pohorská jednota Radhošť 212 členů.232 V roce 1885 bylo evidováno mnoho ţádostí o členství ve spolku. Je moţné jmenovat například ţadatele z Kopřivnické firmy Šustala a spol. Dvorní továrna pro vozy, kde ze sedmi vypsaných jmen tři nesli příjmení Šustala233, tudíţ se lze domnívat, ţe se opět jednalo o sociálně střední třídu. Další ţádost přišla téhoţ roku od majitele knihkupectví Františka Vaňka ve Valašském Meziříčí.234 V roce 1886 byl předsedou Pohorské jednoty Radhošť zvolen jiţ zmíněný advokát a dlouholetý člen spolku Edvard Parma. Zmíněný advokát dokončil svá studia v roce 1885 a usadil se ve Frenštátě na dlouhou dobu jako jediný advokát. Měl dvě záliby: politiku a turistiku. V roce 1891 se stal starostou Frenštátu a patřil také k zakladatelům moravské Lidové strany, za kterou byl v roce 1896 zvolen poslancem moravského zemského sněmu za Frenštát, Fulnek a Příbor.235 Parma stál také za vznikem návrhu zákona lex Parma pojednávajícím o uţívání obou zemských jazyků v samosprávných úřadech na Moravě a jeţ byl zařazen do Moravského paktu z roku 1905.236 Kromě politiky propadl Parma, jak jiţ bylo zmíněno, turistice. Stal se dlouholetým předsedou Pohorské jednoty Radhošť, iniciátorem zpřístupnění cest a horských chodníků či budováním horských chat. Parmovo zaujetí rodným 229

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 33, fol. 15. Pohorská jednota Radhošť: katalog výstavy. Nový Jičín 1984, nestránkováno. 231 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 35, fol. 98. 232 Pohorská jednota Radhošť: katalog výstavy. Nový Jičín 1984, nestránkováno. 233 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 33, fol. 11. 234 Tamtéž, fol. 42, 235 Rája, Martin: V čele občanských elit: advokáti a společnost na Moravě v letech 1869-1914. Brno 2015, s. 107-108. 236 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 17. 230

51

Valašskem, slovanskými bájemi a turistikou se projevilo také ve jménech jeho dětí. Nejstarší syn nesl jméno Dušan Radhošť, ostatní děti byly pojmenovány jako Libuše, Vlasta, Čestmír, Boţetěch a Slavomír. Je nutno také zmínit, ţe patřil k nejzámoţnějším občanům ve Frenštátě.237 Je tedy evidentní, ţe Edvard Parma měl díky svému společenskému postavení velký vliv nejenom ve Frenštátě, ale také v rozebíraném spolku. K funkcionářům Pohorské jednoty v roce 1887 patřili zmíněný advokát Edvard Parma jako předseda, místopředsedou se stal továrník Robert Křenek, kaplan Jan Břečka prvním a účetní Alois Fialka druhým jednatelem, účetní František Reček se stal pokladníkem a hospodářem byl zvolen stavitel Jan Parma. K členům výboru profesně náleţeli starosta Frenštátu Emil Kostelník a starosta Roţnova Martin Bil, dále se objevovaly profese lékárníka, továrníka, faráře, c. k. berní ho kontrolora, učitele…238 Z tohoto výčtu je evidentní, ţe mezi funkcionáři Pohorské jednoty Radhošť ve Frenštátě opět byli voleni občané vyšších sociálních vrstev. Mezi ţádostmi o členství z téhoţ roku najdeme stavitele Antonína Tebicha či c. k. profesora Kaluse.239 Profese funkcionářů se opakují i během následujících let. V roce 1921 se poprvé setkáváme se dvěma ţenskými jmény, ve funkci jednatele figurovala slečna Libuše Parmová a ve funkci pokladní slečna Marie Gerlichová, dále paní Marie Francová. 240 U zmíněné Libuše Parmové se lze domnívat, ţe se jednalo o jednu z dcer Edvarda Parmy. U uvedených ţenských jmen nebyly uvedeny jejich profese. V roce 1922 byl zvolen jednatelem Jednoty další z Parmových potomků, Boţetěch Parma. Téhoţ roku se členem jednoty stal také známý regionální frenštátský spisovatel František Horečka.241 V roce 1922 byl zvolen novým předsedou Jan Kaděrka, další starosta Frenštátu, který v této funkci vedl Jednotu aţ do roku 1937.242 Volbou starosty města za předsedu lze potvrdit, ţe spolek byl po několik desetiletí spojen se samosprávou obce a byl jí podporován ve svých činnostech. V roce 1931 mezi funkcionáři přibývají další profese, například v podobě Jaroslava Hůlky, ředitele Moravské banky, který byl zvolen za místopředsedu a Bohumila Líčka, tajemníka centrálního ředitele vítkovických dolů, který se stal druhým jednatelem.243 Tímto činem získala Jednota zastoupení představitelů důleţitých podniků v Ostravě. V roce 1937 se předsedou Pohorské

237

Rája, Martin: V čele občanských elit: advokáti a společnost na Moravě v letech 1869-1914. Brno 2015, s. 109. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 35, fol. 98. 239 Tamtéž, fol. 52 a 32. 240 Tamtéž, fol. 102. 241 Tamtéž, fol. 103 a 104. 242 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 96. 243 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 35, fol. 107. 238

52

jednoty Radhošť stal syn Edvarda Parmy, také advokát, Boţetěch Parma.244 Na soupisce funkcionářů z roku 1939 se kromě stále opakovaných profesí jako továrník, profesor, učitel či obchodník začaly objevovat také ţivnostenská a řemeslná povolání v podobě sklenáře, obuvníka, drogisty, mlynáře či knihaře.245 Mezi lety 1941-1946 se místo tehdy uvězněného Boţetěcha Parmy stal předsedou ředitel učitelského ústavu ve Valašském Meziříčí Alois Zbavitel.246 Ze soupisu členů Jednoty z roku 1938 lze analyzovat nejrůznější profese. Lze zmínit například cukráře, advokáta, zubního technika, švadlenu, malíře, hodináře, číšníka, zahradníka, koţeluha, skladníka…247 Z tohoto soupisu lze usuzovat, ţe na rozdíl od funkcionářů, kteří patřili většinou k vyšším společenským vrstvám, mohl být členem úplně kaţdý, kdo byl schopen zaplatit stanovený členský poplatek. V soupisu členů se často setkáváme také s ţenskými jmény, většinou manţelkami či dcerami zapsaných muţů.

9.2

Členstvo spolku Beskidenverein Vzhledem k tomu, ţe spolek Beskidenverein neměl zvolen ústřední výbor, proběhla

analýza členů po určitých sekcích spolku. Stejně jako u zakladatelů Pohorské jednoty Radhošť byli mezi zakladateli spolku Beskidenverein významné osobnosti společenského ţivota. Ještě před zaloţením Beskidenvereinu probíhaly organizované výlety do Beskyd z iniciativy profesů německých středních škol v Moravské Ostravě, Těšíně a Bílsku.248 Výlety propagoval také tehdejší ostravský právník a komunální politik Karl Richter.249 Zaloţení spolku je tedy spojeno s různými oblastmi a osobnostmi. V roce 1880 byl v Bílsku zaloţen okrašlovací spolek Karlem Ambrozym, který pro nedělní výlety zpřístupnil Cikánský les/Zigeunerwald. Dalším místem, které sehrálo roli pro vznik německého spolku, se stal Těšín, kde byl v roce 1891 vydán první průvodce po Beskydech Josefa Matzury. Toto město je také spojeno se jmény regionálního spisovatele Augusta Schroedera, profesora Aloise Steinera z Tyrolska a alpinistou ze Salzburku Dr. Hermannem Hinterstoisserem, ředitelem 244

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 35, fol. 115. Tamtéž, fol. 118. 246 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 96. 247 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2, inv. č. 33. 248 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 52. 249 Pelc, Martin. Německý horský spolek Beskideverein. Těšínsko: vlastivědný časopis, 2004, 47, č. 3, s. 9. 245

53

nově otevřené slezské nemocnice.250 Tyto osobnosti ze zmíněných oblastí stály za vznikem Beskidenvereinu. Další krok k zaloţení německého spolku v Beskydech učinili jiţ zmíněný advokát Karl Richter z Moravské Ostravy a středoškolský profesor Johann Hadaszczok z Frýdku. Hadaszczok se významně zaslouţil o rozvoj turistiky v Beskydech (byl spoluzakladatelem BV, podílel se na výstavbě turistické chaty na Lysé hoře, jeho myšlenkou bylo vybudování chaty na Slavíči, po němţ byla pojmenována).251 Oba zmínění muţi sestavili stanovy podle vzoru Německo-rakouského alpského spolku, které byly závěrem roku 1892 schváleny státní vládou. Spolek byl zaloţen 2. února 1893 na střelnici ve Frýdku a jeho předsedou se stal advokát Karl Richter z Moravské Ostravy, místopředsedou profesor Johann Hadaszczok z Vítkovic, jednatelem Ferdinand Brammer a pokladníkem V. Guglmayer (oba z Moravské Ostravy).252 Koncem prvního roku fungování měl spolek jiţ 1534 členů působících v osmi sekcích. Karl Richter zůstal předsedou pouze do roku 1894, kdy odstoupil a na jeho místě jej nahradil Johann Hadaszczok.253 Profesor Hadaszczok však 23. září v roce 1895 zemřel a na místě předsedy celého spolku jej vystřídal jiţ zmíněný profesor Alois Steiner z Těšína, jednatelem se stal zkušený profesor a ředitel Leopold Bilowitzki a pokladníkem byl zvolen inţenýr ekonomie Wenzel Zemann. V roce 1902 byl předseda BV Alois Steiner vystřídán nástupcem, advokátem a politikem, také poslancem říšské rady z Těšína, Leohnardem Demelem.254 Jiţ z prvních let fungování spolku Beskidenverein je evidentní, ţe stejně jako u Pohorské jednoty Radhošť stáli za jeho zaloţením osoby na sociálně vyšší úrovni a vlivných profesí. Dokonce u zaloţení obou spolků sehráli roli muţi advokátské profese, Karl Richter za BV a Edvard Parma za PJR. Stejně jako u Pohorské jednoty Radhošť lze předpokládat, ţe díky tomu byl spolek svázán s městskou samosprávou, tentokráte však se samosprávou města Moravská Ostrava, ve kterém Richter působil. Mimo jiné mají oba spolky společné, ţe za své předsedy měly zvoleny poslance říšské rady, nyní máme na mysli advokáta Demla a jiţ několikrát zmíněného Parmu. Zakladatelé spolků měli také společnou vášeň pro turistiku a beskydské hory měli v oblibě. Jednotlivé sekce spolku také volily své předsedy, místopředsedy, jednatele a pokladníky. Za sekci Frýdek je například z roku 1912 jako předseda doloţen advokát Ignatz Blumenfeld, místopředsedou byl zvolen Franz Freudl, člen krajského soudu, jednatelem byl 250

Gruda, Anton. Gründung des Beskidenvereins. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 71. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 7. Ostrava 1996, s. 37. 252 Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 72. 253 Pelc, Martin. Německý horský spolek Beskideverein. Těšínsko: vlastivědný časopis, 2004, 47, č. 3, s. 10. 254 Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 72-73. 251

54

ředitel Behrnand Krauss a pokladníkem Ludwig Aresin, obchodník. Jména i profese se po několik let opakují. V roce 1918 přibyl na pozici jednatele učitel Bedřich Wytrzens či v roce 1924 Konrád Hruška, nájemník pivovaru.255 Z dalších profesí funkcionářů sekce Frýdek spolku Beskidenverein je moţno uvést bankovního úředníka, továrníka, učitele, vrchního zvěrolékaře, lékárníka…256 Sekce BV Frýdek měla mezi svými členy na výše uvedených funkcích osoby patřící k významným obyvatelům společenského ţivota, ať se jiţ jednalo o učitele, advokáty či úředníky. Zajímavostí je, ţe na rozdíl od PJR nebyla na těchto pozicích dosazena ţádná ţena. Jednota uţ svým prohlášením, kdy lákala ţeny do jejich spolku, projevila emancipovanost, coţ se o Beskydském spolku říci nedá. V roce 1926 se předsedou sekce Moravská Ostrava spolku Beskidenverein stal Karl Stikar, ředitel civilní školy, místo předsedou oční lékař Bernhard Brenner a pokladníkem učitel Anton Schiffler.257 U této sekce byli mezi funkcionáři uvedeni také správci chat, můţeme jmenovat z roku 1928 například architekta Leopolda Czihala258, anebo z roku 1936 Ervina Smolka.259 V porovnání s Pohorskou jednotou je nutno podoktnout, ţe funkci v podobě správce chat neměla. Nejspíš tomu bylo kvůli tomu, ţe Pohorská jednota ve svém vlastnictví neměla tolik horských chat a útulen jako Beskidenverein. Dalším důvodem by mohla být skutečnost, ţe členové z Frenštátu odboru PJR měli na Pustevny, Radhošť a Javorník, kde byly jejich chaty a útulny, mnohem blíţe, neţ členové sekce Moravská Ostrava Beskidenverein. Opět mezi funkcionáři byli muţi vyššího společenského postavení. V soupisu členů z roku 1930 a 1931 v sekcích Polského a Českého Těšína je zaevidováno celkem 238 členů. Opět se členy spolku stávali lidé nejrůznějších profesí a patřící k různým sociálním vrstvám. Stejně jako u PJR můţeme jmenovat například architekta, advokáta, obchodníka, lékárníka, elektrického technika…260

10 Stavební činnost a značení turistických cest Cílem horských turistických spolků bylo mimo jiné ovládnutí vrcholů. O to se pokoušely také spolky v Beskydech. Turistické spolky se pak na těchto místech snaţily vystavět pro svou potřebu a své členy turistické útulny a chaty. Názvu turistická chata se 255

SOkA Frýdek-Místek, fond ONV Frýdek-Místek, karton č. 647, inv. č. 569. Tamtéž, fol. 12-16. 257 ZAO, fond Moravskoslezský zemský národní výbor expozitura, karton č. 243, inv. č. 327, fol. 48 258 Tamtéž, fol. 61. 259 ZAO, fond. Moravskoslezský zemský národní výbor expozitura, karton č. 243, inv. č. 327, fol. 95. 260 ZAO, fond Každoň Josef, karton č. 11, inv. č. 23. 256

55

uţívalo pro hostince či hotely. Zpravidla byly vystavěny tam, kam vedly turistické či lyţařské túry. Jiţ za první republiky bylo vystavěno asi 150 turistických chat.261 Ne všechny chaty a útulny spolky vystavěly, některé měly v nájmu nebo měly uzavřenou dohodu s jejich majitelem.262 K další stavební činnosti patřila také výstavba komunikací a cest. Důleţitým úkolem spolků bylo zpřístupnění a značení horských cest a chodníků.

10.1 Stavební činnost Pohorské jednoty Radhošť Spolek Pohorská jednota Radhošť ihned po svém zaloţení v roce 1884 začala s jednáním s největšími pozemkovými majiteli, kteří by spolku poskytli prostor, na kterém by mohla postavit svou první turistickou útulnu. Jednota také chtěla vyuţít toho, ţe byla prvním turistickým spolkem v Beskydech a tudíţ by tím získala vysoké postavení. 263

Pohorská

jednota tak podala ţádosti na Ředitelství kníţectví arcibiskupských statků v Kroměříţi, panství hraběte Rudolfa Kinského v Roţnově a komory Těšínské o poskytnutí povolení stavby turistické útulny. Spolku vyšlo jako jediné vstříc panství Roţnovské, od panství hukvaldského a Těšínské komory se spolek ochoty nedočkal.264 Situace se pro Jednotu zlepšila aţ po změně arcibiskupa. Kvůli nepovolení ke stavbě na cizích pozemcích se Pohorská jednota Radhošť začala v roce 1886 soustředit na Horečky265. Pohorské jednotě bylo povoleno umístit na Horečky osm pevných lavic, upravit „cestičku“ a provést stavbu nového chodníku. Práce na chodníku probíhaly po dobu čtrnácti dní a ještě téhoţ roku byl zmíněný chodník dokončen, dále byly zřízeny nová lávka přes řeku Lubinu a altán.266 V roce 1886 začala Pohorská jednota také jednat o koupi pozemku (tzv. Krabičanek) v blízkosti Pusteven od manţelů Jana a Apoleny Malinových. K prodeji pozemku nakonec došlo a Jednota tak mohla začít s výstavbou své první turistické útulny.267 Spolek se na výstavbě dohodl 19. prosince 1886 a v srpnu roku následujícího bylo vydáno provolání Edvarda Parmy krajanům o záměrech Jednoty a finanční ţádost o pomoc krajanů při stavbě 261

Kozák, Karel: Turistika a co s ní souvisí. Praha 1947, s. 24. Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem 1938. Ostrava, 2001, 20, s. 212. 263 Tamtéž, s. 212. 264 Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 7-8. 265 Jedná se o nízké kopce vedle Frenštátu pod Radhoštěm. 266 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 60, fol. 49. 267 Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 12. 262

56

přístřešku. Argumentem Jednoty, proč by občané měli pomoct se stavbou, byl ten, ţe díky turistům se v oblasti Frenštátska zlepší průmysl a zvelebí se tím jejich rodný kraj. 268 První návrh přišel od architekta Antonína Tebicha, na ten ale Jednota neměla finanční prostředky (jenom přízemí útulny by vyšlo aţ na 8000 zl. a Jednota měla k dispozici pouze 2565 zl.). Výbor se proto dohodl na stavbě prozatímní útulny podle nákresu stavitele Leopolda Parmy o výměře 13 x 7 metrů. Ke stavbě pomohly také dary zmíněného Leopolda Parmy a Jakuba Kohna v podobě cihel a vápna, Josef Kantorek propůjčil stavební nářadí a Alois Křenek zajistil dovoz materiálů na stavební místo. Mimo jiné se členové Jednoty podíleli také na stavebním dozoru. Stavba provizorní útulny byla zahájena 20. května 1891 a jiţ 9. srpna téhoţ roku byla dokončena a pojmenována Pustevně.269 Celkové náklady na stavbu prozatímní útulny nakonec činily 1826 zlatých270, coţ bylo asi 4x méně oproti původním návrhům architekta Antonína Tebicha. Na schůzi z 25. července, tedy pár dní před otevřením, se jednalo také o ceně za pronájem a nocleh. Členové Jednoty měli za nocleh platit 20 kr. a za postel 60 kr., zatímco nečlenové Jednoty měli za nocleh stanovenou cenu na 40 kr. a postel za 1 zl. Útulna po svém postavení byla pronajata panu Pospěchovi za 50 zl. Podmínkou, kromě ceny za nocleh členům Jednoty, bylo také to, ţe revírníci a hajní obou panství měli v útulně přespání zdarma.271 Výhodami jako levnější nocleh v chatách a útulnách spolky pravděpodobně lákaly ke členství. Lze předpokládat, ţe vystavěním této útulny získala Pohorská jednota výsadní postavení, protoţe se jednalo o první turistickou chatu v Beskydech, a to i přes to, ţe byla její ubytovací kapacita poněkud malá. Mimo jiné byla útulna vybavena knihovnou s publikacemi českoněmeckými, polskými a francouzskými.272 Jednota tak předpokládala návštěvnost turistů z nejenom českých zemí, ale i ze zahraničí. Výbor Pohorské jednoty si byl vědom malou kapacitou útulny, a proto se jiţ v prosinci roku 1892 začalo jednat o stavbě nové útulny na Pustevnách podle návrhu architekta Alfreda Parmy. Počátek výstavby byl naplánován na jaro roku 1893.273 Nová útulna měla být kamenná a měla mít alespoň šest světnic. Stavba začala nakonec v létě 1893 pod vedením

268

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 61, fol. 6. Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 2. 270 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 14. 271 Tamtéž, fol. 12. 272 Tamtéž, fol. 16. 273 Tamtéž, fol. 42. 269

57

stavitele Giovannim Bertinem. Výstavba byla dokončena na jaře v roce 1894 a pojmenována byla Šumná.274 V období výstavby turistických útulen se Pohorská jednota dále věnovala zvelebování Pusteven. Centrem zájmu se stalo vyhlídkové místo na Stupních v blízkosti první útulny, kde v roce 1894 ţádala a nakonec i vystavila Jednota dřevěný vyhlídkový altán pojmenovaný Cyrilka.275 Tato vyhlídka byla umístěna na strategickém místě s výhledem na okolní vrcholy jako Čertův Mlýn či Kněhyni. Za pěkného počasí mohli turisté spatřit i Praděd, popřípadě Vysoké Tatry.276 V roce 1896 začala Jednota také plánovat výstavbu rozhledny Metodějka na Okruhlém. Na jejím financování se podílel především odbor Pohorské jednoty z Přerova a jiţ v roce 1897 byla rozhledna postavena.277 Ke slavnostnímu zahájení a otevření došlo 4. července 1897.278 Problém s rozhlednou nastal o několik let později. Protoţe byla postavena ve svahu, nikoliv na temeni hory, začala se naklánět, a proto musela být rozebrána279 Pohorská jednota Radhošť na výstavbu nové útulny dlouho nečekala. Ještě koncem devatenáctého století byla snaha komplex neustále rozšiřovat. Ke stávajícím útulnám měla přibýt letní kuchyně s jídelnou a další chata, která měla být upravena na stravovací zařízení.280 Nové stavby měly být zhotovené ve valašském slohu, a proto byly návrhy na stavbu předány staviteli Michalu Urbánkovi ze Vsetína.281 U něj byl v té době zaměstnaný Dušan Jurkovič a spolu tak vytvořili návrhy na stavbu budov, které byly inspirovány slovenskou a valašskou architekturou.282 Aby se mohlo neprodleně začít s výstavbou nových budov, koupila Pohorská jednota Radhošť další část pozemku na Pustevnách o rozloze devíti měřic za cenu 499 zlatých.283 Stavba další útulny byla započata v létě 1897 a v létě následujícího roku byly obě budovy alespoň z části otevřeny při příleţitosti oslav 30. výročí slovanské poutě na

274

Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 22-23. 275 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 63, fol. 19. 276 Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 28. 277 Tamtéž, s. 28. 278 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3., inv. č. 48, fol. 37. 279 Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 29. 280 Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem1938. Ostrava, 2001, 20, s. 214. 281 Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 33. 282 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 19. 283 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 103.

58

Radhošť a 100. výročí narození Františka Palackého.284 Je nutno podotknout, ţe Dušan Jurkovič nejenom navrhl architekturu nových budov, ale sám dohlíţel na jejich stavbu, aby byly do detailu splněny všechny jeho představy.285 O vnitřní úpravu interiérů budov se postaral

Mikuláš

Aleš.

Pro

apsidu

jídelny

(jejíţ

půdorys

byl

vytvořen

podle

velkokarlovického kostela), byly nakresleny obrazy boha Radhoště, sv. Václava, pohanské a křesťanské bohosluţby. Prostřední místnost zdobily obrazy zbojníků Ondráše, Juráše, Janošíka a Stavinohy. Ostatní malbu jak v jídelně, tak v útulnách provedli frenštátští malíři.286 Podle Jurkovičových návrhů byla přestavěna také původní útulna Pustevně, aby zapadala do komplexu nových budov.287 Jiţ podle výjevů, které si nechala Pohorská jednota Radhošť nakreslit do svých budov, lze usuzovat její nacionalismus a patriotismus. Mísily se zde symboly státní v podobě svatého Václava a symboly valašské v podobě zbojníků. Jiţ od svého utvoření byla jednota pyšná na svou působnost právě na Valašsku a tuto oblast se snaţila všemoţně propagovat. Útulna byla pojmenována „Maměnka“ a měla v lidech asociovat lásku a úctu. Jídelna díky své výzdobě, která zobrazovala počátky českých dějin, byla pojmenována Libušín288 po první české kněţně.289 Slavnostní otevření a zahájení provozu nových budov na Pustevnách proběhla 6. srpna v roce 1899.290 Díky těmto výjimečným stavbám se Pustevny staly oblíbeným a navštěvovaným místem. Ze známých osobností, které Pustevny navštívily, lze jmenovat Františka Xavera Šaldu, Leoše Janáčka, Viléma Mrštíka či Jiřího GuthaJarkovského.291 Na schůzi z 21. března roku 1903 začala Pohorská jednota jednat o koupi útulny na Radhošti, která toho roku byla na prodej. Hlavní důvod pro její koupi byl, aby zůstala v českých rukou a nekoupili ji Němci, protoţe o ni projevil zájem Beskidenverein. 292 Útulna byla koupena Pohorskou jednotou ve třech etapách, tedy v letech 1903,1906 a 1907.293

284

Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem1938. Ostrava, 2001, 20, s. 214. Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 15. 286 Tamtéž, s. 37. 287 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 19. 288 Jídelnu Libušín v roce 2014 zachvátil požár. S jeho obnovou se má začít letos (v roce 2016). Dnes je komplex Jurkovičových staveb na Pustevnách jedinou národní památkou v české republice původně určenou turistickým účelům. 289 Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 39. 290 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 48, fol. 49. 291 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 20. 292 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 143. 293 Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem 1938. Ostrava, 2001, 20, s. 217. 285

59

V roce 1904 chtěla Jednota posunout svou činnost dál od Radhoště, a proto začala vést jednání o stavbě útulny na Smrku. O tu projevil ale také zájem spolek Beskidenverein. Nakonec nebylo povolení o stavbě uděleno ani jednomu spolku.294 29. července v roce 1911 byla podána ţádost Pohorskou jednotou Radhošť kvůli stavbě rozhledny na Kněhyni. Mimo jiné byla v ţádosti vyjádřena obava o to, aby si o moţnost stavby na tomto území nezaţádal Beskidenverein. 295 Rozhledna měla být kamenná, 15 metrů vysoká a její první a druhé patro mělo slouţit jako noclehárna.296 Povolení ke stavbě rozhledny bylo Jednotě uděleno Ústředním ředitelstvím kníţecích arcibiskupských statků v Olomouci v srpnu téhoţ roku.297 S počátkem nového století se Pohorská jednota Radhošť chtěla začít věnovat také zimnímu sportu, s čímţ je spojená také její další stavební činnost. V roce 1913 poţádala Jednota o subvenci kvůli výstavbě skokanského můstku a sáňkařské dráhy na Pustevnách. Sama nemohla celou stavbu hradit, proto byla ţádost předána c. k. Ministerstvu veřejných prací. Subvence byla Jednotě udělena ve výši 400 korun.298 Kromě Frenštátského odboru se na stavbě útulen podílel také odbor v Moravské Ostravě. Ten v roce 1906 koupil usedlost Jana Polacha na Martiňáku a zřídil stavební komisi pro stavbu útulny. Slavnostní otevření útulny proběhlo 10. června v roce 1906. Nacházela se na významné křiţovatce turistických cest mezi Pustevnami, Bílou, Bílým Kříţem, Vysokou a Karlovicemi. Odbor poskytoval výhody především studentům. Aby se tato oblast stala pro turisty ještě atraktivnější, rozhodl se odbor vybudovat na Martiňáku botanickou zahradu s moravskými, slezskými a jinými horskými rostlinami.299 Odbor Pohorské jednoty v Moravské Ostravě se zaslouţil také o zřízení první české turistické útulny Švarná Hanka ve Slezských Beskydech (kde jinak dominoval BV) na Gruni.300 V roce 1926 byla Pohorskou jednotou vybudována útulna dr. Edvarda Parmy, známá také jako Tanečnice. Nejednalo se o útulnu v pravém slova smysl, nýbrţ o horský hotel. Na jeho stavbu si musela pohorská jednota vzít půjčku od ministerstva průmyslu, obchodu a ţivnosti, protoţe její náklady vyšly na 3,7 milionů korun.301 K vypracování projektu byl vyzván opět Dušan Jurkovič, který s Pohorskou jednotou spolupracoval při stavbách budov 294

Daněk, Radoslav: Dějiny beskydských turistických spolků 1884-1938. Ostrava 1998, s. 77. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 67, fol. 111. 296 Tamtéž, fol. 106. 297 Tamtéž, fol. 104. 298 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 72. 299 AMO, fond Pohorská jednota Radhošť, místní odbor Moravská Ostrava, karton č. 1, inv. č. 2. 300 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 20. 301 Tamtéž, s. 98. 295

60

Maměnka a Libušín na Pustevnách. Podobnou stavbu takové velikosti do té doby nikdo v Beskydech, ani v celé ČSR neprovedl.302 Moderní horský hotel měl restaurační budovu, verandu i noclehárnu. Vlastní hotel byl dvoupatrový a měl šedesát pokojů a společnou noclehárnu.303 Tímto typem stavby povýšila Jednota své postavení, protoţe doposud stavěla pouze chaty a útulny, nikoliv horské hotely. Je nutno podotknout, ţe to byl první a poslední horský hotel vystavěný na náklady Pohorské jednoty Radhošť. Aţ do třicátých let dvacátého století Pohorská jednota nevybudovala ţádnou turistickou chatu. V tomto období se jejím cílem stal Velký Javorník, kde chtěla útulnu vybudovat jiţ v roce 1895. Tehdy Pohorská jednota ţádala kníţete arcibiskupa o vystavení útulny o rozměrech osm metrů široké a deset metrů dlouhé s odůvodněním, aby ve valašských horách nevystavěl na temeni Javorníku útulnu Beskidenverein. Mimo jiné Jednota navrhla, ţe kdyby jí nebylo povoleno útulnu postavit, aby útulnu na své náklady vystavělo hukvaldské panství a poté by byla poskytnuta k uţívání oběma národnostem (stejná situace se stala na Ondřejníku).304 Arcibiskup Theodor Kohn přistoupil na návrh Jednoty a nechal na své náklady na Velkém Javorníku vystavět útulnu, kterou v roce 1897 dostala Pohorská jednota k dispozici. Útulna v roce 1915 vyhořela a myšlenka na novou stavbu přišla od spolku aţ v roce 1931.305 Základní kámen nové chaty byl poloţen 16. září 1934 a útulna byla slavnostně otevřena v srpnu v roce 1935.306 Slavnostního zahájení se ujal muţský sbor s písní „Ó, hory, hory“, poté pronesl proslov Dr. Boţetěch Parma a následně všichni zástupci odborů Pohorské jednoty Radhošť. Slavnostního otevření chaty se zúčastnili také zástupci Klubu československých turistů i zástupci Beskydské ţupy svazu lyţařů, zástupce Svazu dělnických turistů, zástupce novojičínské sekce Beskidenverien, zástupce lesního úřadu a také delegace studentského tábora z Padolí. Nákladem vyšla stavba spolek na 130 000 Kč.307 Před touto stavbou působila Pohorská jednota pouze na Pustevnách a Radhošti, touto budovou, přestoţe byla její poslední, posílila svůj vliv. Chatě se přezdívalo Benjamínek a sehrála svou roli i během druhé světové války, kdy zde ţili v ilegalitě od roku 1941 knihkupec Landgraf a

302

Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem1938. Ostrava, 2001, 20, s. 229-230. Pohorská jednota Radhošť. In Kniha o památném Radhošti: věda, umění, turistika: sborník prací, Frenštát pod Radhoštěm, 1931, s. 126. 304 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 62, fol. 29. 305 Historie chaty. Online dostupné na http://www.pohorskajednota.cz/historie.html. Stahováno dne 10. 6. 2016. 306 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 106. 307 Otevření chaty PJR. na Javorníku. Beskydy-Jeseníky, 1935, 9, č. 6, s. 204. 303

61

hoteliér Frank, kteří při zatýkání gestapem uprchli do Beskyd. S vojenskými činiteli se na Javorníku setkal několikrát generál Braun a chata se stala také častou zastávkou partyzánů.308

10.2 Stavební činnost spolku Beskedenverein Beskidenverein se jiţ od svého ustanovení těšil velké podpoře ze strany ředitelství a lesní správy Těšínských komorních statků. Ještě v průběhu roku 1893 se německému spolku podařilo získat stavební prostor pro chatu na Lysé hoře a zakoupit pozemek na Bílém Kříţi.309 Bylo tedy evidentní, ţe těšínská komora byla Beskidenvereinu nakloněna a v roce 1894 převzal nad spolkem záštitu arcivévoda Albrecht a po jeho smrti jeho nástupce arcivévoda Bedřich.310 Na valné hromadě v roce 1894 začal Beskidenverein projednávat myšlenku o vybudování turistické chaty na Malém Javorovém. O její výstavbu se zaslouţila především sekce Beskidenverein Těšín. Jiţ 23. května byla velkolepá stavba slavnostně otevřena. Ihned po otevření se stala velmi navštěvovaným místem, protoţe jiţ osmý den fungování chaty byl zaznamenán tisící návštěvník.311 Chata byla pojmenována po tehdejším druhém protektorovi arcivévodu Bedřichovi.312 Chata při otevření měla pět pokojů, 29 míst ke spaní a vyšla na 35 000 korun.313 V roce 1898 byla k turistické chatě přistavěna velká veranda, čímţ se budova stala ještě atraktivnější.314 Vrchol Javorového a turistickou chatu na přelomu 19. a 20. století navštívil Tomáš Garrigue Masaryk, který se tak snaţil zvýšit zájem české vídeňské delegace o Slezsko.315 Tomáš Garrigue Masaryk navštívil Javorový znovu v roce 1912 společné se svou dcerou Alicí. Z dalších významných návštěv této horské chaty je nutno zmínit císaře Karla, který na Javorový zavítal v roce 1915.316 Mezitím, co byla otevřená chata na Malém Javorovém, probíhaly finální stavební úpravy také na Lysé hoře. Ještě před vznikem turistických organizací byla na Lysé hoře v roce 308

Historie chaty. Online dostupné na http://www.pohorskajednota.cz/historie.html. Stahováno dne 10. 6. 2016. 309 Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem1938. Ostrava, 2001, 20, s. 218. 310 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 26. 311 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 4. 312 Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 72. 313 Nawratil, Karl. Statistisches über den Beskidenverein. Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 43. 314 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 5. 315 Nová chata KČST na Javorovém. Beskydy-Jeseníky, 1935-1936, 9-10, č. 2, s. 44. 316 Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 74.

62

1800 postavena provizorní útulna u příleţitosti návštěvy arcivévody Albrechta. Tvořila ji pouze jedna místnost s kamny, stoly a ţidlemi, malá kuchyně, ovšem nebyla určena k noclehu. Koncem devatenáctého století se vrchol Lysé hory stal velmi navštěvovaným místem, například ji v roce 1893 navštívilo 700 turistů.317 Jiţ na valné hromadě z října téhoţ roku bylo rozhodnuto, ţe Beskiedenverein namísto staré chaty postaví novou.318 V roce 1894 vydal spolek desetizlatkové podílové listy, kterými měla být stavba financována a ještě téhoţ roku byla stavba zahájena. Chata byla otevřena 21. července v roce 1895 především díky sekcím ve Frýdku a Těšíně a byla pojmenována po tehdy jiţ zesnulém arcivévodu Albrechtovi.319 Chata měla k dispozici pět pokojů a 55 míst k noclehu. Celkově spolek vyšla na 38 000 korun.320 Kdyţ roku 1895 zemřel předseda a zakladatel spolku Johann Hadaszczok, umístil spolek v roce 1896 na jeho počest na turistickou chatu na Lysé hoře jeho pamětní desku.321 Chata arcivévody Albrechta na Lysé hoře patřila před první světovovu díky přestavbě z roku 1911 k největším v Beskydech.322 Je vhodné upozornit na fakt, ţe v době, kdy Pohorská jednota měla vystavěny útulny pouze na Pustevnách, soustředil se Beskiedenverein na více míst v regionu. Obsadil nejvýznamnější vrchol Lysé hory, Malý Javorový, jehoţ vrchol byl velice dobře přístupný z Třince a Oldřichovic, snaţil se otevřít chaty na Velkém Javorníku a Ondřejníku. Jeho oblast zájmu byla tedy v prvních letech působení mnohem větší, neţ oblast zájmu Pohorské jednoty Radhošť. Sekce Bílsko opravila před polovinou devadesátých let soukromou chatu na Klimčoku, tzv. Klementinku/Klementinenhütte. Byla postavena v roce 1872 nadlesním pozemkových vlastníků Primavesi a jméno nesla právě po Klementine von Primavesi. V roce 1895 chata vyhořela (další poţáry následovaly v letech 1910 a 1913), a proto byla v roce 1914 nahrazena kamennou chatou, kterou po první světové válce převzal do vlastnictví Beskidenverein.323 Sekce Bílsko kvůli prvnímu vyhoření v roce 1895 jako náhradu postavila do té doby nejvýstavnější turistický objekt v Beskydech, chatu na Szyndzielni známou pod 317

Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 28. 318 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 3. 319 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 28-30. 320 Nawratil, Karl. Statistisches über den Beskidenverein. Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 43. 321 Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 73. 322 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 30. 323 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 40.

63

názvem „Schutzhaus auf der Kamitzer Platte“.324 Jednalo se o nejambicióznější projekt spolku Beskidenverein do první světové války. Kamenná chata byla slavnostně otevřena v roce 1897. Její součástí byla dvacet pět metrů vysoká věţ a od roku 1899 byla rozšířena o zasklenou verandu.325 Měla sedm pokojů a 55 míst k noclehu, vyšla na 55 000 korun a stala se nejnavštěvovanější německou chatou v Beskydech.326 Jako jedna z prvních turistických chat disponovala telefonním spojením, díky kterému mohlo být v tisku vydáváno meteorologické zpravodajství. Jen pro zajímavost, telefonní připojení na Pustevny bylo zřízeno o pět let později v roce 1905.327 S vedením a financováním telefonního spojení na Javorový a na Lysou horu souhlasilo ministerstvo obchodu. V březnu 1907 bylo dokončeno telefonní připojení na Lysé hoře.328 K dalšímu rozhodnutí o stavbě turistické chaty došlo na schůzi Beskidenvereinu dne 14. listopadu roku 1897. Stavba měla stát na Slavíči a spolek se rozhodl, ţe ponese jméno po jednom ze zakladatelů spolku profesorovi Johannu Hadaszczkovi. Byla slavnostně otevřena 18. června 1899 sekcí ve Vítkovicích.329 Jednalo se o nejmenší a nejlevnější chatu spolku. Měla k dispozici pouze dva pokoje a sedmnáct míst k noclehu. Její konečná cena byla pouhých 5000 korun.330 Chata se stala jiţ třetí stavbou v oblasti slezských Beskyd, kde Beskidenverein začal silně dominovat.331 V roce 1893 Beskidenverein koupil pozemek také na Bílém Kříţi, na jehoţ místě stál dříve soukromý hostinec. S jeho majitelem spolek uzavřel dohodu a v tomto roce pro to místo získal hostinskou koncesi.332 Jakoţto významné turistické středisko byly na Moravě známé Pustevny, tak v těšínských Beskydech se jim přiblíţil vrchol Bílého Kříţe. Nedaleko se stýkala moravská, slezská a uherská hranice a Bílý Kříţ se stal velmi oblíbeným a navštěvovaným místem ještě před vznikem turistických organizací. Byl totiţ přístupný jak pěšky, tak i povozem z obce Morávky.333 Od roku 1901 probíhaly na Bílém Kříţi

324

Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 30. 325 Tamtéž, s. 41. 326 Nawratil, Karl. Statistisches über den Beskidenverein. Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 43. 327 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 30. 328 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 5. 329 Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 73. 330 Nawratil, Karl. Statistisches über den Beskidenverein. Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 43. 331 Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem 1938. Ostrava, 2001, 20, s. 221. 332 Tamtéž, s. 221. 333 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 32.

64

restaurátorské práce a otevření chaty připadlo na 3. dubna 1902.334 Chata čítala osm pokojů a šedesát dva míst k noclehu. Přestoţe se zařadila k objektům spolku s nejvyšší kapacitou pro turisty, vyšla na patnáct tisíc korun.335 V roce 1903 byla k této turistické chatě také přistavěna velká letní veranda.336 Nedaleko od chaty stála chalupa, která byla nazývána Wettelfried, tu o pár let později získala Vítkovická sekce Beskidenverein. V roce 1907 byla zrekonstruovaná a znovu otevřena pod názvem Josefinka podle křestního jména manţelky Friedricha Schustera, v té době ředitele Vítkovických ţelezáren. Ještě v roce 1914 poloţil spolek základní kámen nové chatě na Bílém Kříţi, její stavba proběhla aţ po válce.337 O další stavbě tentokráte na Magurce, německy známé jako Josefsberg, bylo rozhodnuto v květnu v roce 1900.338 Slavnostně zde byla otevřena Katovická chata 23. záři 1903. V roce 1907 došlo k rekonstrukci budovy a při té příleţitosti byla přejmenovaná na chatu arcivévodkyně Marie Terezie.339 Velikostí a náklady se téměř rovnala chatě na Malém Javorovém. Disponovala pěti pokoji, poskytovala dvacet čtyři míst k noclehu a spolek vyšla na 34 000 korun.340 Chata ještě před první světovou válkou vyhořela a sekce v Bílsku ji nahradila novostavbou.341 Jako je v Čechách opředena pověstmi o rytířích hora Blaník, ve Slezsku má podobné jméno hora Velká Čantoryje leţící na dnešních hranicích České republiky a Polska. V roce 1898 byl spolkem zakoupen pozemek na Čantoryji, kde měla vyrůst další chata spolku.342 Chata byla věnována arcivévodkyni Isabele a byla turistům zpřístupněna 7. srpna 1904.343 V budově byly k dispozici čtyři pokoje s dvaceti čtyřmi místy k noclehu. Její náklady vyšly na 26 000 korun.344

334

Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 6. 335 Nawratil, Karl. Statistisches über den Beskidenverein. Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 43. 336 Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 73. 337 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 33. 338 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 5. 339 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 32. 340 Nawratil, Karl. Statistisches über den Beskidenverein. Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 43. 341 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 32. 342 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 5. 343 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 32. 344 Nawratil, Karl. Statistisches über den Beskidenverein. Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 43.

65

Nejambicióznějším projektem pro stavbu chaty spolku Beskidenverein se stala Babí hora, nejvyšší hora celých Beskyd nacházející se na hranici mezi rakouskou a uherskou částí monarchie.345 Povolení k stavbě chaty bylo vydáno v roce 1901 a otevřena byla 11. června 1905.346 Byla to zděná a jednopatrová budova. Nenacházela se přímo na vrcholu, ale na štítě Babí hory v 1616 m. n. m. Ve čtyřech pokojích mohlo nocovat aţ dvacet turistů.347 Hlavně pro potřeby zimní turistiky byla postavena další chata spolku Beskiedenverein na svahu Lysé hory.348 Ostravská chata, jak ji spolek pojmenoval, byla poslední budovou spolku Beskidenverein postavenou před první světovou válkou. Návrh na její výstavbu padl od sekce v Moravské Ostravě v roce 1906.349 8. ledna v roce 1908 byly na schůzi sekce ustanoveny dva výbory: stavební a finanční, přípravou návrhem na stavbu byl pověřen architekt Karl Schwager.350 Chata byla slavnostně otevřena 11. října 1908 za účasti starosty Moravské Ostravy a zemského poslance Gustava Fiedlera a dalších asi pěti set lidí.351 Budova měla čtyři pokoje, devatenáct míst k noclehu a stála spolek 24 000 korun.352 Je evidentní, ţe spolek Beskidenverein svůj vliv před válkou v Beskydech silně rozšiřoval. V porovnání s Pohorskou jednotou Radhošť, která v té době vlastnila pouze pár budov na Pustevnách, otevřel spolek devět útulen a chat v nejrůznějších částech Beskyd. Mimo jiné lze předpokládat, ţe Beskidenverein byl mnohem bohatším spolkem, neţ Pohorská jednota Radhošť. Svědčí o tom také fakt, ţe jej podporovala firma bratří Gutmannů a také Rotschildové. Firma bratří Gutmannů zaujímala výhradní postavení ve vítkovickém horním a hutním průmyslu. Také Karl Richter, jeden ze spoluzakladatelů BV, zastupoval jako advokát zájmy Rotschildovského bankovního domu i firmu bratří Gutmannů.353 Spolek byl podporován také významnými osobnostmi, jak bylo zjištěno u otevření chaty Josefinky na Bílém Kříţi pojmenované po manţelce ředitele Vítkovických ţelezáren. Nelze také 345

Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 32. 346 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 6. 347 Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. I). Wierchy 1977, 1978, 46, s. 164. 348 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 34. 349 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 121. 350 Gedenkschrift 1893-1933. Ortsgruppe Mährisch Ostrau des Beskidenvereines. Mährisch Ostrau 1933, s. 20. 351 Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 121. 352 Nawratil, Karl. Statistisches über den Beskidenverein. Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 43. 353 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 34.

66

opomenout starostu Moravské Ostravy, který se zúčastnil otevření Ostravské chaty na Lysé hoře. Je evidentní, ţe tím byla dávána najevo jeho síla. Spolek se mimo jiné nesoustředil pouze na jednu oblast. Můţe za to také fakt, ţe sekce spolku Beskidenverein se nacházely v blízkosti beskydského podhůří. Na rozdíl od Pohorské jednoty Radhošť, která měla sice mnoho odborů, ale poměrně daleko od Beskyd, které tudíţ spolek podporovaly pouze morálně či finančně. Stejně jako Pohorská jednota Radhošť nezahálel ve své stavební činnosti Beskidenverein ani po první světové válce. Vznikem Československé republiky došlo ke změně ve výhradním postavení turistických spolků v Beskydech a nebývalého nástupu dosáhl také Klub československých turistů.354 Po první světové válce Beskidenverein stejně jako Pohorská jednota Radhošť nevystavěl jiţ mnoho objektů.

Rozpadem rakousko-uherské

monarchie se některé chaty spolku, včetně nejdraţší stavby na Szyndzielni, ocitly mimo území Československé republiky. Zajímavý osud stihl také chatu na Babí hoře, která po válce zprvu leţela na československém území, ale po korekci hranic Oravy se nacházela jiţ na území Polské republiky. Kvůli hraničním a právním změnám v důsledku první světové války přišel Beskidenverein asi o polovinu členů, ale přesto se snaţil pokračovat ve své stavební činnosti.355 Chata na Velké Čantoryji, která byla v roce 1918 vypleněna a zničena, byla spolkem opravena a znovu otevřena v roce 1923. O rok později sekce Bílsko vystavěla na Skryczne novou lyţařskou chatu.356 Jak bylo řečeno výše, spolek Beskidenverein poloţil v roce 1914 základní kámen nové chatě na Bílém Kříţi, na jejíţ dokončení si museli turisté počkat deset let. Slavnostně byla chata otevřena 14. září 1924 a jiţ se se svým vybavením a způsobem výstavby blíţila budovám hotelového typu.357 Disponovala třemi podlaţími a vyšla spolek na 1 750 000 korun. Spolu s Tanečnicí na Pustevnách Hotel Weisses Kreuz přinesl do Beskyd nový typ ubytovacího zařízení.358 V roce 1926 Beskidenverein opravil také Ostravskou chatu na Lysé hoře. Původně bylo navrhováno postavení nové budovy, ale nakonec byla Ostravská chata pouze rozšířena. Její slavnostní otevření proběhlo 17. října a účastnili se ho například zástupci spolku Karpathen-Verein či Sudetengebirgsverein a nechyběli zde ani představitelé Klubu 354

Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem 1938. Ostrava, 2001, 20, s. 225. Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 100. 356 Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 74. 357 Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem 1938. Ostrava, 2001, 20, s. 231. 358 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 100. 355

67

československých turistů. Celkem se nového otevření zúčastnilo asi 240 osob.359 K nové stavbě z roku 1928 patří chata na Skalce, o niţ se zaslouţila sekce z Českého Těšína. Rychlost jejího otevření spočívala ve snaze postavit konkurenční podnik chatě KČST na Velkém Polomu.360 Třicátá léta spolku Beskidenverein patřila k jeho posledním, ve kterých se projevovala stavební činnost stejně jako u Pohorské jednoty Radhošť. V roce 1936 byla opravena Hadaszczokova chata, která z vlastnictví sekce ve Vítkovicích přešla do drţení sekce Bohumín. Téhoţ roku v noci 18. ledna shořela nová budova na Bílém kříţi dostavěná v roce 1924.361 Na Bílém Kříţi jiţ nezůstala ţádná budova spolku Beskidenverein, protoţe i stará chata, kterou spolek vlastnil, shořela v roce 1927. Protoţe spolku byla většina škody vyplacena pojišťovnou, mohl si dovolit v roce 1937 vystavět novou budovu.362 Nejednalo se jiţ o chatu, ale o hotel v pravém slova smyslu. Architekturou byli pověřeni manţelé Oehlerovi, kteří jiţ byli známí stavbou některých budov v lázních Teplice nad Bečvou. Manţelé navrhli spolku funkcionalistickou budovu čítající 45 pokojů se 155 postelemi a dalšími 200 místy ve společné noclehárně. Hotel byl slavnostně otevřen 12. října 1937 a byl poslední postavenou budovou spolku. Na území České republiky se z budov Beskidenverein dochoval zmíněný hotel Bílý Kříţ a chaty na Javorovém a Čantoryji. Hadaszczokova chata byla v letech 1947-1948 rozebrána, Ostravská chata na Lysé hoře v roce 1968 vyhořela, Slezský dům na Lysé hoře vyhořel v roce 1972 a chata na Skalce shořela v roce 1998.363 Oba spolky měly společné, ţe ve 20. a 30. letech 20. století vznikly jejich nejambicióznější

projekty. Pohorská jednota

postavila hotel Tanečnice

a spolek

Beskidenverein hotel Bílý Kříţ nejprve v roce 1924, znovu v roce 1937. Oba objekty měly společné také to, ţe se na svých vrcholech dochovaly dodnes. Donedávna se dalo říci, ţe Pohorská jednota Radhošť o své útulny na Pustevnách nepřišla. V roce 2014 však shořel Libušín. Chata na Velkém Javorníku, dnes jiţ jediná budova patřící Pohorské jednotě Radhošť, se těší velké návštěvnosti turistů.

359

Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem 1938. Ostrava, 2001, 20, s. 231. Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 100. 361 Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, s. 74. 362 Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem 1938. Ostrava, 2001, 20, s. 232. 363 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 101. 360

68

11 Značení turistických stezek Jiţ v počátcích beskydské turistiky a se vznikem turistických spolků vystoupila na povrch potřeba značit hlavní turistické cesty. Značení bránili vlastníci pozemků, především Těšínské komory, proto bývaly označeny pouze cesty k útulnám a proto měli turisté na cesty vyráţet s vojenskými mapami. Do vzniku Československé republiky dominoval v Beskydech ve značení právě Beskidenverein, který poněmčoval místní názvy a ničil značky jiných spolků. Pohorská jednota Radhošť i Klub českých turistů v té době musely dodrţovat dvojjazyčné značení cest i horských chat, zatímco Beskidenverein značil pouze německy a ke všemu kurentem. Po roce 1918 převzal dominantu nad značením Klub československých turistů.364 Ve třicátých letech 20. století bylo v Beskydech označeno jiţ 1 500 km stezek a cest, coţ bylo k povaze velikosti Beskyd obdivuhodné číslo.365 Velký důraz se kladl na umístění a estetické provedení značek. Značkaři museli přemýšlet, kam a jak umístit značky, aby je nezkušení turisté nepřehlédli a neztratili se. Kromě barev musel být značkař vybaven nejrůznějším náčiním v podobě škrabadla pro srovnání nerovných povrchů, sekyrky kvůli osekání větví kolem značky, hřebíků pro poopravení orientačních tabulek a chybět mu nesměl ani krumpáč či lopatka pro umístění kůlů se značkami na místech, kde nebylo jiného místa pro jejich namalování.366 Koncem devatenáctého století se v sousedních zemích uţívaly dva systémy značení turistických tras. Prvním byl systém alpský, který uţíval jednobarevné pásové značky (nejčastěji červenou) umístěné mezi dvěma bílými pruhy. Toto značení převzaly české turistické spolky, tedy například Pohorská jednota Radhošť i Klub českých turistů, a dochovalo se v obdobné podobě dodnes. Druhý systém značení vyuţívaly německé spolky působící v pohraničí a přilehlém Německu. Toto značení vyuţívalo různorodost značek v podobě geometrických tvarů (koleček, trojúhelníků, obdélníků…), dvoubarevných značek atd. Ve významných turistických krajích se tak značily všechny spoje včetně silnic, čímţ vznikla zbytečně hustá síť značených cest. Všude na státních hranicích navazovaly na shodné značky německých oblastí, a kvůli tomu zaváděly turisty mimovolně za hranice státu. Proto byla snaha, aby německé turistické spolky přešly na pásové značení. Klub československých turistů proto uzavřel v roce 1925 s Hauptverband deutscher Gebirgs- und Wandervereine in 364

Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009, s. 100. 365 Kolouch, Karel. Značkování turistických cest. Beskydy-Jeseníky, 1932, 6, č. 8-10, s. 248 366 Tamtéž, s. 249-250.

69

der Tchechoslowakischen Republik v Ústí nad Labem smlouvu o značení podle alpského způsobu, který pouţívaly české spolky. K její realizaci však došlo pouze v Krkonoších a v několika málo dalších úsecích. Většina německých spolků se podle smlouvy neřídila a nadále pouţívala tvarové značky.367

11.1 Značení turistických stezek Pohorskou jednotou Radhošť Pohorská jednota Radhošť se jiţ v prvních letech fungování obrátila na ředitelství statků komory Těšínské s ţádostí o značení tras na jejím území a především na Lysé hoře. Členové Jednoty neočekávali ţádné překáţky, přesto jim značení v této oblasti nebylo povoleno.368 Jiţ v roce 1886 začal spolek plánovat značení stezek na Horečky a Javorník a také cest směrem na Hukvaldy přes Tichou, Kozlovice a hukvaldskou oboru. Značení stezek na Ondřejník, Červený Kámen a Lichnovské hůrky spolek odloţil.369 Oba zakladatelé jednoty, Edvard Parma a Štěpán Jeţíšek, tak vyznačili horskou stezku z Frenštátu na Horečky aţ k Velkému Javorníku.370 Téhoţ roku označil a upravil cestičky z Roţnova na Javorník a Radhošť pan Dressler, za coţ mu Jednota zaplatila 50 zl.371 Na značení turistických tras a stezek pracoval spolek od svého zaloţení. Na značení se pracovalo intenzivně a mezi důleţité značkaře spolku se řadil sám předseda Edvard Parma, který v roce 1892 oznámil na výborové schůzi, ţe sám označil cestu na Pustevny a vybízel ostatní, aby se s dalším značením začalo co nejdříve.372 Mimo jiné Edvard Parma osobně značil také tzv. „Valašskou turu“ z Martiňáku přes Vysokou, Benešky, Háţovické díly směrem na Velkou a Malou Lhotu aţ do Brňova.373 V roce 1893 řešila Jednota problém, ţe z vyznačené cesty na Pustevny se z nařízení lesnických úřadů musely značky sundat. Jednotě tak vyšel vstříc tehdejší revírník, který slíbil vyhotovení tabulí s nápisy. Toho roku byl mimo jiné zaloţen také Beskidenverein, který

367

Benda, Václav. Značkovací pravidla. Praha 1947, s. 6-8. Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 20. 369 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 69. 370 Daněk, Radoslav: Dějiny beskydských turistických spolků 1884-1938. Ostrava 1998, s. 100. 371 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 68. 372 Tamtéž, fol. 39. 373 Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 20. 368

70

Jednotu ţádal, aby někde spolek vyuţil německé značení a vyšli si tak vstříc.374 V roce 1894 spolek upozorňoval na to, ţe je nutné provést značení stezek z Pusteven na Martiňák, Čertův mlýn, k Mořskému očku, na Radhošť a přes Tichou na Hukvaldy. K markování měla Jednota v plánu pořídit destičky k umístění na stromy, na kterých měl být uveden celý směr trasy, například Pustevny-Radhošť.375 Pohorské jednotě se v tomto období dostalo povolení ke značení mnoha cest od Kníţecích arcibiskupských statků v Olomouci. Tím začala jejich intenzivní práce na značení turistických stezek v oblasti, kde Pohorská jednota dominovala.376 Další cesty, které tedy spolek markoval, byly následující: Mjaším na Radhošť, do Čeladné, na Javorník, na Lhotskou louku, z Kunčic na Maňáky, na Ondřejník…377 Jiţ v tomto období je evidentní, ţe Jednota značila cesty pouze v oblasti své působnosti, přestoţe se snaţila dostat i dál za řeku Ostravici, kde značil především Beskidenverein, ale nebylo jí značení povoleno od Těšínské komory, na rozdíl od německého spolku. Problematiku ve značení stezek stěţoval Jednotě fakt, ţe do jejich oblasti se snaţily pronikat i jiné spolky, jako jiţ zmíněný Beskidenverein či Klub českých turistů. Jiţ v roce 1909 získal odbor PJR ve Frýdlantu výhradní právo ke značení tras v polesí Ostravickém. Jiné značky musely být odstraněny a barvy značek udával sám odbor. 378 Seznam značených tras spolu s mapkou musela Jednota posílat Ústřednímu ředitelství, aby se o dané aktivitě provedl záznam.379 Značeny trasy v roce 1909 byly z několika míst: z Frenštátu, z Malého Javorníku a Pindule, z Pusteven, z Čertových mlýnů, od Martiňáků, z Velkých Kunčic a z Bílé. Značení stezek z Čeladné, z Ostravice a Starých Hamer provedl spolek Beskidenverein. Trasu s Frýdlantu měl v té době na starost Klub českých turistů. Všechny spolky při značení v té době pouţily barevnou škálu modré, červené, ţluté a zelené.380 Pohorská jednota značila cesty i v dalších letech svého působení, například v roce 1920 na Velký Javorník kolem Vlčího potoka ţlutou značkou, ze Stolové směrem na Kněhyni, Čertův mlýn a Pustevny značkou modrou a červenou, a z Pusteven přes Zmrzlý do Kunčic značkou zelenou.381 V roce 1921 řešila Jednota problém s Klubem českých turistů, který v oblasti s jejím výhradním právem značení, omarkoval trasy ve směru: Bílá – Javořina

374

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 45. Tamtéž, fol. 58. 376 Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříž 1915, s. 30. 377 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 71. 378 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 49, fol. 22. 379 Tamtéž, fol. 22. 380 Tamtéž, fol. 32 a 33. 381 Tamtéž, fol. 40. 375

71

– Bobek a Bílá – Zámeček – Turzovka.382 Značení tras se stalo náplní spolku po celou dobu jeho existence. Tam, kde jiţ trasy byly vyznačeny, musel spolek značky opravovat či předělávat a renovovat. Jak jiţ bylo zmíněno, je evidentní, ţe i při značení turistických stezek se Pohorská jednota Radhošť nedostala za řeku Ostravici a stejně jako při stavební činnosti se její pozornost ubírala na oblast moravských, především Radhošťských, Beskyd.

11.2 Značení turistických stezek spolkem Beskidenverein Jak jiţ bylo mnohokrát řečeno, spolek Beskidenverein se při své činnosti těšil velké podpory Těšínské komory, jak při stavební činnosti, tak při značení turistických tras. Původně v systému jeho značení panovala nejednotnost, protoţe uţíval německého značení v podobě nejrůznějších tvarů a barev. V roce 1899 však přistoupil na jednotnost ve značení, na rozdíl od ostatních německých spolků, a začal uţívat alpského způsobu. Terčem kritiky se stalo také to, ţe popisky na orientačních tabulkách spolku byly německé, coţ se polskému a českému obyvatelstvu v těšínských Beskydech nezamlouvalo. Přestoţe spolek přistoupil na jednotné značení, v některých věcech se odlišoval. Ke čtyřem základním barvám přidal ještě černou.383 Spolek hned od počátku své činnosti, a především v létě, začal s plánováním a značením nejvýznamnějších tras ve Slezských Beskydech.384 Jiţ v roce 1894 začala sekce Bílsko se značením stezek v oblasti Babí hory. Člen této sekce, Wilhelm Schlesinger, spolu s dalšími pomocníky vyznačil červenou barvou cestu ze Słone Wody aţ na štít Babí hory.385 Spolek ve značení tras postupoval stejně rychle jako ve stavební činnosti. Na valné hromadě z 8. prosince 1895 bylo oznámeno, ţe spolek označil většinu stezek v jeho místě působnosti.386 Téhoţ roku získal Beskidenverein povolení k vyznačení okruţní stezky z Wideł přes Widełki, Markowe Szczawiny zpět na Widły. Schlesingerův tým vyznačil v té době ţlutou barvou také výstup ze Szczawin na Diablak.387

382

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 49, fol. 42. Barcuch, Antonín, Alžběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015, s. 35. 384 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 3. 385 Wieched, Aleksander. Rozwój turystyki eksploracji na Babiej Górze do 1918 r. In: Szkice z dziejów turystiki w Polsce. Studia i szkice z historii kultury fizycznej. Rzeszów 2005, s. 44. 386 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 4. 387 Wieched, Aleksander. Rozwój turystyki eksploracji na Babiej Górze do 1918 r. In: Szkice z dziejów turystiki w Polsce. Studia i szkice z historii kultury fizycznej. Rzeszów 2005, s. 44. 383

72

V roce 1896 měl spolek označenu většinu turistických cest v jeho barvách o celkové délce 1 300 kilometrů. Na trasách byla mimo jiné uvedena délka doby, za kterou by ji měl turista zdolat.388 Významnou trasu v oblasti Babí hory vyznačil červenou barvou také Lajos Klein, která vedla z Brony na Półgórskie Roztaje. Jednalo se sice o delší, ale přesto příjemnější výstup na Diablak ze západní a severní strany. Modrou barvou byla v této oblasti vyznačena trasa z Półgorny a Cyl a černou barvou z Przyborowa na Głuchaczki. V krátkém čase svého působení Beskidenverein přeznačil některé cesty z Wideł a změnil také způsob znační právě na systém barevných pruhů, který byl turistům více srozumitelný. Ještě v prvních letech 20. století změnil spolek barvy některých stezek právě v oblasti Babí hory. Na všech vyznačených trasách umisťoval spolek rozcestníky.389 V roce 1898 vyznačila sekce BV z Moravské Ostravy cesty na vrchol Smrku.390 Tím se spolek Beskidenverein dostal za území řeky Ostravice, tedy teoreticky do sféry vlivu spolku Pohorské jednoty Radhošť. Jednotě ale značení tohoto území bylo výhradně uděleno od Ústředního ředitelství kníţecích a arcibiskupských statků aţ v roce 1909. Do tohoto roku vyznačil v této oblasti Beskidenverein trasy z Čeladné ve směru Huť-Smrček (zeleně), Podolanky-Velká Polana-Smrk-Šance (červeně) a z Ostravice ve směru Nádraţí-Osmek-Smrk a ze Starých Hamrů ve směru nádraţí-Huti-Smrk.391 V porovnání s Pohorskou jednotou Radhošť se informací ke značení turistických tras spolku Beskidenverein dochovalo méně. Přesto ze zjištěných informací lze usoudit, ţe německý spolek označil mnohem větší oblast neţ Pohorská jednota. Ta k roku 1938 vyznačila asi 100 kilometrů tras392, coţ je mnohokrát méně. Je to dáno také tím, ţe Pohorská jednota se při svém značení soustředila především na oblasti Radhoště, Kněhyně, Čertova Mlýna, Pusteven, Mariňáku, Javorníku atd. Zatímco Beskidenverein obýval celou oblast Slezských Beskyd včetně vrcholu Babí hory.

388

Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 5. 389 Wieched, Aleksander. Rozwój turystyki eksploracji na Babiej Górze do 1918 r. In: Szkice z dziejów turystiki w Polsce. Studia i szkice z historii kultury fizycznej. Rzeszów 2005, s. 44-45. 390 Herbatschek, M. Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923, s. 5. 391 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 49, fol. 32 a 33. 392 Benda, Václav. Značkovací pravidla. Praha 1947, s. 7.

73

12 Kulturní aktivity Turistické spolky se ve své činnosti nesoustředily pouze na turistiku v pravém slova smyslu, ale pořádaly nejrůznější kulturní události a akce. Patřily k nim výstavy, plesy a zábavy, slavnosti a přednášky. Těmito aktivitami spolky šířily povědomí o své činnosti mezi širší veřejnost a také jimi lákaly nové členy. Oba spolky, jak Pohorská jednota Radhošť, tak Beskidenverein, se soustředily na výše zmíněnou kulturní a společenskou činnost.

12.1 Kulturní a společenské akce Pohorské jednoty Radhošť Členové frenštátského odboru se scházeli u různých příleţitostí a v prvních letech ustavení spolku se konalo mnoho akcí připravených pro členy spolku ale i pro členy ostatních spolků, či pro veřejnost. Mezi nimi byly události spojené s postavením či opravením chodníků a cest, či s otevřením nových útulen a turistických chat. Jiţ v roce 1886 byla uspořádána na Horečkách slavnost k pojmenování nově zřízeného chodníku. Účastníci slavnosti zaplatili malý poplatek 30 krejcarů, který byl určen na hudbu a občerstvení v podobě guláš.393 Další slavnost se na Horečkách konala k příleţitosti dokončení turistického chodníku kolem Vlčího potoka v roce 1891.394 Slavnostní otevření a zahájení provozu rozhledny Metodějky v roce 1897 bylo spojeno s pěší túrou z Frenštátu aţ k rozhledně.395 Další slavnost se konala k uvedení do provozu budov Maměnka a Libušín v roce 1899.396 K oblíbeným událostem patřily nejrůznější výlety. V roce 1886 zvala Jednota své členy z odborů Frenštát, Příbor, Hukvaldy, Roţnov, Ostrava, Frýdek, Jičín a Kopřivnice na tzv. velkolepý výlet na Pustevny a na Radhošť. Jednota pro účastníky, kteří nemohli jít pěšky, zařídila také povoz, kterým se mohli nemohoucí členové vyvést.397 K dalším výletním místům přibyl také Štramberk, kam se spolek vypravil v roce 1903 z důvodu slavnostního zahájení Štramberské Trúby.398 Téhoţ roku se konal také jeden z výletů Jednoty do Teplic a Hranic na Moravě, kde vznikl také odbor Pohorské jednoty.399

393

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 48, fol. 26. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 11. 395 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 48, fol. 33. 396 Tamtéž, fol. 49. 397 Tamtéž, fol. 13. 398 Tamtéž, fol. 34. 399 Tamtéž, fol. 22. 394

74

Některé akce musela Jednota pořádat za účelem získání financí pro stavbu svých útulen. Za tímto účelem pořádal spolek v roce 1886 pěvecko-hudební akademii, na které účinkoval dámský sbor občanské a řemeslnické besedy a městská kapela. Vystoupením sboru akce nekončila, pro její návštěvníky byla připravena také taneční zábava. Za účast na této akci ţádala Jednota 40 kr., a kdyţ přišla celá rodina, zaplatila jeden zlatý.400 Za stejným účelem pořádala Jednota divadelní představení v roce 1887, díky kterému přibylo do spolkové pokladny 15 zl. a 88 kr.401 K výběru příspěvků pro stavební činnost bylo pořádáno Valašské kostýmní vínko, opět na Střelnici. Jednalo se o jednu z draţších akcí, jednota vybírala na jednotlivce 80 kr. a na rodinu 1,50 zl.402 Mimochodem se jedná o pozvánku, která kromě češtiny byla napsána také v němčině, čímţ spolek počítal s pozváním nejenom česky mluvících občanů. V roce 1935 pořádala Pohorská jednota Radhošť ples, jehoţ výtěţek měl jít na turistickou chatu na Javorníku.403 Vztah k vlastenectví projevovala Jednota také národními slavnostmi. Jedna taková se konala v roce 1887. Pozvány na ni byly místní i cizí spolky, které se sešly na náměstí ve Frenštátě, odkud se společně vypravily na Horečky. Pro návštěvníky si spolek připravil bohatý program v podobě hudebních a komických vystoupeních, výstavy staroţitností, olympijských her, vypouštění balónů, bengálských ohňů a ohňostroje. Vztah k Valašsku propagovala Jednota tím, ţe na slavnosti byly ţeny oblečeny ve valašských krojích. Večer se návštěvníci slavnostním průvodem s pochodněmi vydali zpět do města a sešli se na Střelnici, kde se konala taneční zábava. Vstupné na tuto slavnost bylo 10 krejcarů.404 Ze všech uvedených událostí Jednoty je evidentní, ţe místem kulturního dění se staly Horečky, Pustevny a také sál tehdejší Střelnice. Akce Jednoty probíhaly po celou dobu jejího fungování. Za příklad stojí uvést přátelský večírek lyţařského odboru pořádaný aţ v roce 1947.405 V roce 1948 odbor v Ostravě uspořádal Valašskou pobavu pro členy spolku Pohorské jednoty Radhošť za účasti Valašského krúţku či cimbálové muziky z Frenštátu.406 V roce 1931 se konala slavná Slovanská pouť na Radhošť připadající na dny 4., 5., 6 července. Toho roku byly na vrcholu Radhoště u příleţitosti pouti odhaleny sochy sv. Cyrila a Metoděje na vrcholu hory a socha boha Radegasta nacházející se na hřebenu Radhoště, které zhotovil sochař Albín Polášek. Myšlenka stavby soch bratří ze Soluně vyšla na povrch jiţ 400

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 48, fol. 11. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1, inv. č. 12, fol. 28. 402 SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 48, fol. 36. 403 Tamtéž, fol. 36. 404 Tamtéž, fol. 12. 405 SOkA Frýdek-Místek, fond Pohorská jednota „Radhošť“ v Místku, fol. 22. 406 Tamtéž, fol. 101. 401

75

v roce 1862, ale naplněna byla aţ v roce 1931. K příleţitosti pouti byli pozváni nejrůznější hosté, kteří se jiţ od 4. července začali sjíţdět do Frenštátu a Roţnova pod Radhoštěm. Hosté byli ve Frenštátě uvítáni v místní sokolovně zahajovací akademií. Druhý den byl ve znamení poutě na Radhošť. Toho dne bylo na hřebeni Radhoště asi dvacet pět aţ třicet tisíc lidí. Jednalo se o návštěvníky z nejrůznějších končin republiky.407 V roce 1892 se výbor Jednoty usnesl, ţe bude spolupracovat pro Národopisnou výstavu v Praze, a proto byli členové vyzváni ke sbírání předmětů a věcí vhodných k vystavování.408 K dalším významným výstavám, které přímo pořádala Pohorská jednota, patřila tzv. Krajinská výstava ve Frenštátě pod Radhoštěm v letech 1933-1934, která byla uspořádaná u příleţitosti oslav 50. výročí spolku.409 Pomoc nemajetným se promítla také do činnosti spolku Pohorská jednota Radhošť. Zúčastnil se jí odbor v Praze, který v roce 1936 podnikl sbírku, za kterou bylo nakoupeno mnoho materiálních potřeb a zásob, které pak spolu se zbylými penězi byly dodány do nejchudších oblastí. Materiální podporou přispěl také brněnský odbor, který v roce 1935 zřídil nadaci Joţi Barviče, brněnského knihkupce a člena Jednoty, z jejíţ prostředků byli podporováni chudí studenti z Valašska.410 Patriotství spolku Pohorská Jednota Radhošť se projevovalo na pořádaných akcích. Konaly se většinou na místech, které sám spolek renovoval či budoval, tedy na Horečkách či Pustevnách a Radhošti. Vztah k Valašsku se objevoval také v tematice pořádaných událostí. Svou dlouholetou činnost spolek ukázal veřejnosti při Krajinské výstavě a také se zúčastnil Národopisné výstavy v Praze, kde reprezentoval valašský kraj. Velkou návaznost ke svým kořenům projevila Jednota pořádáním Slovanské poutě na Radhošť, která se těšila velkému zájmu návštěvníků a díky které navázala na tradici z roku 1862.

12.2 Kulturní a společenské akce spolku Beskidenverein Spolek Beskidenverein podnikal jinou neţ turistickou aktivitu především ze stanoveného cíle posílit vztahy a spolupráci německé komunity v českých či polských

407

SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3, inv. č. 52, fol. 18 a 19. Tamtéž, fol. 17. 409 Tamtéž, fol. 28. 410 Daněk, Radoslav: Dějiny beskydských turistických spolků 1884-1938. Ostrava 1998, s. 117. 408

76

městech. Aktivity stejně jako u spolku Pohorské jednoty Radhošť byly nejrůznějšího forem: zábavy, koncerty, výstavy…411 Akce spolku byly stejně jako u Pohorské jednoty pořádány na opravu či výstavbu nových cest a objektů. Kvůli přípravě nové cesty pořádala sekce v Novém Jičíně v roce 1903 taneční věneček v německém spolkovém domě. Vstupné stanovil spolek na 2 koruny. Za stejným účelem byl v roce 1904 uspořádán kostýmový věneček. Pravidelnou zábavou novojičínské sekce beskydského spolku se stával karneval. V roce 1897 uspořádal spolek karneval na téma lesní pohádky. V roce 1898 byli členové spolku pozváni do německého spolkového domu v Novém Jičíně za účelem karnevalu na téma silvestrovské noci na Lysé hoře. Na pozvánce také stálo, ţe se účastníci musí vyvarovat společenskému oděvu. Další kostýmová zábava proběhla například také v roce 1899. Tématu silvestrovské noci na Lysé hoře se věnovala také divadelní hra, kterou spolek uspořádal. V programu je také uvedená píseň o Ondrášovi, coţ svědčí o tom, ţe novojičínská sekce měla vztah k místu svého působení a jeho historii.412 Kulturní akce pro své členy pořádaly samozřejmě také ostatní sekce Beskidenvereinu. V roce 1926 pořádala vítkovická sekce večírek spojený s tancem.413 Další příleţitostí pro slavnostní večer členů sekce Těšín v roce 1937 se stalo udělování stříbrné medaile dlouhodobým a zaslouţilým členům sekce.414 Taneční a jiné zábavy se pořádaly i k dalším výjimečným dnům, jako byla například Mikulášská zábava v roce 1935.415 Spolek se soustředil také na charitativní akce. V roce 1901 bylo na schůzi rozhodnuto, ţe sekce v Moravské Ostravě poskytne zdravotní pobyt chudým německým dětem. Asi dvaceti dětem bylo pořízeno oblečení a prádlo. Na této akci se podíleli nejenom členové spolku, ale také jiné odbory či průmyslová odvětví a představitelé měst.416 Beskidenverein těmito činy dával najevo svou solidaritu a upevňoval si své postavení i u niţších společenských vrstev. Spolek pořádal také přednášky. V roce 1931 uspořádal v Moravské Ostravě cestopisnou přednášku doprovázenou obrazy z Porýní a Falce.417 Přírodu a beskydskou krajinu spolek prezentoval také promítáním němého filmu „My a Beskydy“ v roce 1933.418 411

Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. I). Wierchy 1977, 1978, 46, s. 165. SOkA Nový Jičín, fond Beskiden-Verein/Beskydský spolek v Novém Jičíně. 413 ZAO, fond Zemská vláda slezská Opava, karton č. 4712, sg. XII-456, fol. 509. 414 ZAO, fond Každoň Josef, karton č. 11, inv. č. 23. 415 ZAO, fond Policejní ředitelství Moravská Ostrava, karton č. 219, sg. 2510, fol. 284. 416 Gedenkschrift 1893-1933. Ortsgruppe Mährisch Ostrau des Beskidenvereines. Mährisch Ostrau 1933, s. 15. 417 ZAO, fond Policejní ředitelství Moravská Ostrava, karton č. 219, sg. 2510. 418 Tamtéž. 412

77

Oba spolky, jak Pohorská jednota Radhošť, tak Beskidenverein, pořádaly pro své členy nejrůznější kulturní akce. Jednalo se o divadelní představení, taneční zábavy, společné výlety či přednášky. Je evidentní, ţe se těmito akcemi snaţily spolky stmelovat kolektiv jejich členů. Díky těmto akcím a zábavám, na kterých se vybíralo vstupné, mohly spolky alespoň částečně získat finance na jejich samotný provoz či údrţbu stezek a útulen. Spolky dokonce pořádaly charitativní akce, čímţ dávaly najevo svou podporu slabším sociálním vrstvám a snaţily se tak například podporovat chudé děti. Spolky Beskydy prezentovaly různými přednáškami, výstavami či promítáním filmů. Tímto se podvědomí o této turistické oblasti dostalo mezi širší společenské vrstvy a byli tím nalákání do Beskyd další turisté.

13 Publikační činnost spolků Ke kulturní činnosti se dá zařadit také publikační a vydavatelská činnost spolků. Přestoţe oba spolky pořádaly dostatek kulturních událostí, v publikační oblasti měl navrch Beskidenverein. Co měly oba spolky společné je to, ţe vydaly ke svému třicetiletému výročí příručky shrnující jejich dosavadní činnost. Velký rozdíl mezi nimi nebyl obsahový, nýbrţ v rozsahu a autorství. Publikaci Třicet let práce Pohorské jednoty Radhošť ve Frenštátě pod Radhoštěm napsal sám dlouholetý předseda spolku Edvard Parma. Dopodrobna v ní líčil veškeré stavební práce a aktivity spolku. Festbericht an die am29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorsammlung: 30 Jahre Beskidenverein, je útlou publikací stejného účelu líčící práci spolku Beskidenverein, ovšem velmi stručně a stroze. Jejím autorem se stal generální tajemník M. Herbatschek. Ani jeden ze spolků neměl svou kroniku. Přesto sekce Beskidenverein v Bílsku vydávala ročenky, ve kterých se v prvních letech objevovaly záznamy z valných shromáţdění, popis aktivity členů či jejich výletů.419 V čem měl především spolek Beskidenverein navrch, bylo vydávání jeho vlastního věstníku Mitteleilungen des Beskidenvereines, který byl vydávaný od roku 1904. Pohorská jednota Radhošť bohuţel ţádné své noviny nevydávala. Člen spolku Beskidenverein Josef Matzura, dokonce vydal dva průvodce po Beskydech. Pohorská jednota Radhošť v rámci propagace Beskyd vydala první českou turistickou mapu Beskyd v roce 1908 a měla také svého turistického průvodce s názvem Beskydy Moravskoslezské Edvarda Šebely z roku 1909.420 Sekce Bílsko Beskidenvereinu mimo jiné vydala také text pojednávající o čtyřicetileté 419 420

Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. I). Wierchy 1977, 1978, 46, s. 165. Pohorská jednota Radhošť: katalog výstavy. Nový Jičín 1984, nestránkováno.

78

činnosti práce a sekce Moravská Ostrava Gedenkschrift 1893-1933. Ortsgruppe Mährisch Ostrau des Beskidenvereines, ve kterém shrnuje svou činnost po jednotlivých rocích. Je tedy evidentní, ţe se oba spolky snaţily propagovat Beskydy různými způsoby, oba vydaly turistické průvodce a oba vydaly svůj souhrn práce za třicet let jejich fungování. Přesto spolek Beskidenverein propagoval Beskydy mnohem více, vydával ročenky a velkou zásluhu měl jeho věstník, který Pohorské jednotě chyběl.

79

14 Závěr Předkládaná práce se snaţila zmapovat dějiny turistických spolků v Beskydech se zaměřením na srovnání české Pohorské jednoty Radhošť

a německého

spolku

Beskidenverein. Magisterská diplomová práce byla rozdělena na dvě části. První část přiblíţila problematiku turistických spolků v Beskydech a dějiny turistiky obecně. Druhá část práce byla zpracována pomocí metody komparace, díky které byly srovnány dva výše zmíněné turistické spolky, které působily v Beskydech od konce devatenáctého století do poloviny dvacátého století. Práce si vytkla několik cílů. Prvním a základním cílem bylo najít shody a odlišnosti mezi jednotlivými spolky a pokusit se zjistit jejich jedinečnost. Základní odlišností mezi spolky byla národnost. Pohorská jednota byla spolkem českým a Beskidenverein německým. Probíhal mezi nimi tedy boj jak konkurenční, tak národnostní. Spolky si byly ve své činnosti v zásadě podobné. Otázka národnostní sehrávala také roli ve vztazích mezi jinými turistickými organizacemi. Je evidentní, ţe spolky, a nejenom komparované v této práci, mezi s sebou sváděly konkurenční boj. Pohorská jednota Radhošť po celou dobu své existence řešila problematiku sloučení českých turistických organizací pod záštitou Klubu českých turistů. Tato problematika, ke které se Pohorská jednota Radhošť stavěla vesměs negativně, protoţe si byla vědoma, ţe by jiţ nebyla samostatným spolkem, nebyla vyřešena aţ do roku 1948, kdy byly všechny turistické organizace začleněny do Tělovýchovné jednoty Sokol. Podle zjištěných informací lze tvrdit, ţe zprvu přátelské a poklidné vztahy mezi PJR a KČT byly narušeny touto sjednocovací otázkou. Co však měly komparované spolky společné, byl konkurenční boj vůči jiným turistickým organizacím. Německá menšina v beskydských horách vyvolávala řadu konfliktů. Jedním z nich se stala kauza o stavbě sanatoria na Smrku, z čehoţ byl Beskidenverein obviněn Klubem českých turistů. Nařčení ovšem Pohorská jednota nepodpořila, protoţe zjistila, ţe se nejedná o pravdivé obvinění. Konkurenční boj ve stavbách turistických chat se u Pohorské jednoty a Beskidenvereinu projevil také v úmyslu postavit turistickou chatu na Velkém Javorníku, Smrku či Ondřejníku. Na zmíněných vrcholech s výjimkou Smrku byly útulny vystavěny na ţádost olomouckého arcibiskupa, který je oběma spolkům předal k uţívání. Konkurence se u obou spolků neprojevila pouze ve stavění turistických chat a útulen, ale také ve značení turistických stezek a cest. Je evidentní, ţe oba spolky se snaţily získat jak stavbou budov, tak značením velké území, které by ovládaly. Zatímco Beskidenverein se v otázce konkurenčního značení potýkal především s Poskiem Towarzystwem Turystycznym, Pohorská jednota Radhošť sváděla v této otázce boj 80

s Klubem českých turistů, který vyznačoval trasy na území, kde měla výsadní právo na značení stezek Jednota. Nelze tedy říci, ţe by se spolky ve svých vztazích k ostatním organizacím v zásadě odlišovaly. Hlavním činitelem, který je ovlivňoval, byl konkurenční boj jak v otázce výstavby chat a útulen, tak ve značení turistických tras. V komparaci stanov byly zjištěny dva zásadní rozdíly mezi oběma spolky. Prvním z nich byla jednací řeč. Pohorská jednota Radhošť ve svých stanovách uváděla jednací řeč českou, ale ne výhradně. Ve stanovách z roku 1888 však uváděla, ţe odbory spolku si samy určí jednací řeč podle jejich národnostního sloţení. Také zde bylo uvedeno, ţe s ostatními spolky a odbory měla komunikace probíhat v jejich jednací řeči. Spolek Beskidenverein měl výhradně uvedenou jednací řeč německou. Díky tomuto zjištění lze tvrdit, ţe Pohorská jednota byla připravena spolupracovat a komunikovat s ostatními spolky a netrvala v jednání vyloţeně na českém jazyce. Můţeme konstatovat, ţe přestoţe byla českým spolkem, nebyla Jednota orientována vyloţeně nacionalisticky jako Beskidenverein, který odmítl jinou jednací řeč neţ německou. Také bylo ve stanovách zjištěno, ţe členský poplatek spolku Pohorská jednota Radhošť byl třikrát vyšší neţ spolku Beskidenverein. Dalším cílem práce bylo porovnat sociální sloţení členů daných spolků. Je nutno říci, ţe v rámci této kategorie měly spolky společné to, ţe jejich členové pocházeli ze střední či vyšší společenské třídy. U zrodu obou spolků stáli vysoce postavení a váţení muţi společenského ţivota. Na místech funkcionářů se objevovaly osobnosti patřící nejčastěji do střední sociální třídy, ale členem se mohl stát vlastně kaţdý, kdo byl schopen zaplatit členský poplatek, o čemţ svědčí soupisy členů obou spolků, kde se objevují i lidé patřící do niţších společenských vrstev. Jednota se však v rámci členstva odlišovala jiţ od konce 19. století ve vztahu k ţenské otázce. Bylo totiţ zjištěno, ţe do svých řad lákala ţeny, které se v pozdějších letech začaly objevovat také na soupisce funkcionářů daného spolku. Samozřejmě, členy spolku Beskidenverein byly také ţeny, ale z předloţených pramenů nebylo moţné doloţit, ţe by se staly funkcionáři či zda spolek stejně jako Jednota lákal ţeny do jejich organizace. Práce tedy přinesla zjištění, ţe v rámci ţenské otázky byla Jednota více emancipovaná neţ spolek Beskidennverein. Posledním cílem práce bylo porovnat sílu a hegemonii spolků a jejich pronikání do Beskyd. Bylo zjištěno, ţe z hlediska odborů, stavební činnosti a značení turistických tras měl navrch Beskidenverein. Stalo se tak převáţně díky tomu, ţe jeho jednotlivé sekce vznikaly výhradně v blízkosti Beskyd. Pohorská jednota měla svých odborů sice dostatek, ale nacházely se po celé Moravě a jeden odbor vznikl dokonce v Praze, proto se na aktivní činnost v horách soustředil především frenštátský odbor. Ostatní odbory podporovaly Jednoty 81

především morálně a finančně. Beskidenverein měl sekce především v beskydském podhůří, a tak byl aktivnějším ve výstavbě turistických útulen a chat a podařilo se mu ovládnout nejvýznamnější vrcholy Slezských Beskyd včetně štítu Babí hory. Pohorská jednota se soustředila pouze na oblast Pusteven, Radhoště a od třicátých let dvacátého století také na vrchol Velkého Javorníku. Stejně tomu bylo se značením turistických stezek. Je tedy evidentní, ţe spolek Beskidenverein byl silnějším především díky promyšlenosti ustavování odborů v blízkosti Beskyd, čímţ pak měl větší moţnosti pro obsazování vrcholů hor a značení turistických stezek. Mimo jiné mu v této činnosti napomohla také podpora Těšínské komory, kterou Pohorská jednota neměla. Beskidenverein byl také mnohem aktivnější v oblasti vydávaných publikací a tisku. Narozdíl od Pohorské jednoty Radhošť vydával spolek své noviny Mitteleilungen des Beskidenvereins, jeho sekce v Bílsku vydávala svou vlastní ročenku a sekce v Moravské Ostravě vydala Gedenkschrift 1893-1933. Ortsgruppe Mährisch Ostrau des Beskidenvereines, coţ byl pamětní časopis pojednávající o činnosti sekce. Oba spolky se soustředily na propagaci Beskyd pomocí turistických průvodců, map či pořádáním jiných kulturních a osvětových akcí. Předkládaná práce nahlíţela na turistiku z jiného neţ tělovýchovného hlediska. Zpracovala a porovnala dva významné turistické spolky v Beskydech. Zaměřila se na aspekty, které měly spolky společné a také ve kterých se odlišovaly. I přes nedostatek materiálů týkajících se spolku Beskidenverein se podařilo poodhalit vztahy mezi jednotlivými spolky. Bylo také zjištěno, ţe v mnohých ohledech měl spolek Beskidenverein navrch nad Pohorskou jednotou Radhošť. Lze konstatovat, ţe Pohorská jednota byla spíše spolkem patriotistickým a regionálním a Beskidenverein spolkem rozpínavým a snaţícím se ovládnout co největší území Beskyd.

82

15 Seznam pramenů a literatury 15.1 Prameny archivní AMO, fond Pohorská jednota Radhošť, místní odbor Moravská Ostrava, karton č. 1. Sbírka Muzea Těšínska, fond dokumenty, karton H 27/1. Sbírka Muzea Těšínska, fond dokumenty, přír. č. P 317/68. SOkA Frýdek-Místek, fond ONV Frýdek-Místek, karton č. 647. SOkA Frýdek-Místek, fond Pohorská jednota „Radhošť“ v Místku. SOkA Nový Jičín, fond Beskidenverein/Beskydský spolek. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 1. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 2. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 3. SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6. ZAO, fond Kaţdoň Josef, karton č. 11. ZAO, fond Moravskoslezský zemský národní výbor expozitura, karton č. 243. ZAO, fond Policejní ředitelství Moravská Ostrava, karton č. 219. ZAO, fond Policejní ředitelství v Moravské Ostravě: spolkové spisy, karton č. 2108. ZAO, fond Zemská vláda slezská Opava, karton č. 4712.

15.2 Dobové tištěné prameny Gedenkschrift 1893-1933. Ortsgruppe Mährisch Ostrau des Beskidenvereines. Mährisch Ostrau 1933. Herbatschek, M.: Festbericht an die am 29. Juni 1923 stattgefundene Jahresvorsammlung: 30 Jahre Beskidenverein. Mährisch Ostrau 1923. 83

Matzura, Josef: Illustrierter Führer durch die Beskiden und die angrenzenden Landschaften: von der Betschwa bis zum Dunaietz; von Breslau zur Tatra; von Prerau bis KrakauWieliczka; die Städtebahn von Kojetein bis Kalwarya; Führer im Gebirge: zum Radhost, zur Lissa, zu den Weichselquellen, zur Babiagura; das obere Waagthal, Sulov; die Arya: Curorte. Teschen 1891. Padesát let Klubu československých turistů: na paměť padesátého výročí své práce. Praha 1938. Parma, Edvard: Třicet let práce Pohorské jednoty „Radhošť“ ve Frenštátě p. R.: (souhrnná zpráva o její činnosti od 14. září 1884 do 14. září 1914). Kroměříţ 1915. Pohorská jednota Radhošť. In Kniha o památném Radhošti: věda, umění, turistika: sborník prací, Frenštát pod Radhoštěm 1931, s. 122-126. Všetečka, Jaroslav: Radhošťské Beskydy: turistický průvodce. Brno 1924.

15.3 Literatura Barcuch, Antonín, Alţběta Čornejová, Jiří Langer, Martin Pelc, David Pindur, Pavel Šmíra a Henryk Wawreczka: Beskydy turistickými stezkami. Třinec 2015. Benda, Václav: Značkovací pravidla. Praha 1947. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 7. Ostrava 1996. Daněk, Radoslav: Dějiny beskydských turistických spolků 1884-1938. Ostrava 1998. Dědina, Jan: Turistika, sport a rekreace v Beskydách. Praha 1955. Drápala, Daniel: Až na vrchol Radhoště. Roţnov pod Radhoštěm 2010. Drašarová, Eva. Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918. In Sborník archivních prací, Praha 1990, 40, č. 2, s. 297-343. Guth-Jarkovský, Jiří: Turistika: turistický katechismus. Praha 1914. Hroch, Miroslav: Úvod do studia dějepisu. Praha 1983. Janák, Jan. Spolky v českých zemích do roku 1951. In Politické strany a spolky na jiţní Moravě. Mikulov 1993, s. 59-93.

84

Karlíček, Miroslav: Beskydy v létě. Praha 1955. Katalog k výstavě 60 let československé turistiky: od 15. května do 30. června 1948 Svaz českého díla, Praha. Praha 1948. Kosinová, Kristýna. Představy českých turistů ze střední třídy o „pravém turistovi“ a jejich snahy šířit zásady turistiky v českých zemích ve druhé polovině 19. Století. In Theatrum historiae: sborník prací katedry historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, 2013, č. 12, s. 157-170. Kozák, Karel: Turistika a co s ní souvisí. Praha 1947. Král, Mojmír: Československá turistika. Praha 1988. Kroutvor, Josef. Mácha a počátky turistiky. In Mácha redivivus (1810-2010): sborník ke dvoustému výročí narození Karla Hynka Máchy, Praha 2010, s. 245-260. Ludvík, Marcel: Malá encyklopedie turistiky. Praha 1986. Maur, Eduard: Paměť hor: Šumava, Říp, Blaník, Hostýn, Radhošť. Praha 2006. Pelc, Martin: Umění putovat: dějiny německých turistických spolků v českých zemích. Brno 2009. Pohorská jednota Radhošť: katalog výstavy. Nový Jičín 1984. Polášková, Jiřina a Jaromír Polášek: Historie beskydské turistiky: sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydech: turistické chaty na Frýdecko-Místecku, Třinecku a Jablunkovsku. Ostrava 2009. Rája, Martin: V čele občanských elit: advokáti a společnost na Moravě v letech 1869-1914. Brno 2015. Wiecheć, Aleksander. Rozwój turystyki eksploracji na Babiej Górze do 1918 r. In: Szkice z dziejów turystiki w Polsce. Studia i szkice z historii kultury fizycznej. Rzeszów 2005, s. 37-47.

15.4 Dobový tisk Kolouch, Karel. Značkování turistických cest. Beskydy-Jeseníky, 1932, 6, č. 8-10, s. 248-250. Nawratil, Karl. Statistisches über den Beskidenverein. Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 41-44. 85

Nová chata KČST na Javorovém. Beskydy-Jeseníky, 1935-1936, 9-10, č. 2, s. 44-45. Otevření chaty PJR. na Javorníku. Beskydy-Jeseníky, 1935, 9, č. 6, s. 204. Šulc, Jaroslav. Petr Bezruč – turista. Beskydy-Jeseníky, 1937, 11, č. 6, s. 79.

15.5 Současný tisk Daněk, Radoslav. Turistické chaty a útulny v Beskydech před rokem 1938. Ostrava, 2001, 20, s. 218-241. Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. I). Wierchy 1977, 1978, 46, 155-166. Gąstoł, Józef. Beskidenverein a turystyka polska (Cz. II). Wierchy 1978, 1980, 47, 145-160. Gruda, Anton. Beskidenvereinschronik. Beskiden-Kalender, 1963, 9, 72-75. Gruda, Anton. Gründung des Beskidenvereins. Beskiden-Kalender, 1963, 9, 71-72. Pelc, Martin. Německý horský spolek Beskideverein. Těšínsko: vlastivědný časopis, 2004, 47, č. 3, s. 8-20. Pelc, Martin. Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistů: problém vztahu regionu a centra. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, 2008, 1, s. 425-438.

15.6 Internetové zdroje Historie chaty. Online dostupné na http://www.pohorskajednota.cz/historie.html. Stahováno dne 31. 5. 2016. Kamitzer Platte – Szyndzielnia. Online dostupné na http://www.historia.beskidia.pl/151_bielsko_-_biala_kamitzer_platte__szyndzielnia_stare_zdjecie.html. Stahováno dne 20. 6. 2016. Łysa Góra 1325 m. Online dostupné na http://www.kiejsiwbeskidach.estranky.cz/fotoalbum/lysa-hora1325m/lysahora/beskidenverein-hutte.html. Stahováno dne 20. 6. 2016.

86

Platidla. Měna, která se u nás používala od vzniku železnic až dodnes. Online dostupné na http://www.railian.com/historie/mena.html. Stahováno dne 7.6. 2016. Pohorská jednota Radhošť – historický přehled. Online dostupné na http://www.pohorskajednota.cz/pjr.html. Stahováno dne 20. 6. 2016. Štěpánek, Jan. Hubertova chata. Online dostupné na http://www.hrady.cz/index.php?OID=1718. Stahováno dne 16. 5. 2016. ThDr. František Saleský Bauer. Online dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_osobnosti&load=3862. Stahováno dne 31. 5. 2016. Útulna Javorový. Online dostupné na https://www.geocaching.com/geocache/GC59FDY_utulna-javorovy?guid=2e7c46a2-94944643-bbd8-b163fa1a137b.Stahováno dne 20. 6. 2016.

16 Seznam zkratek BV = Beskidenverein ČOT = Československá obec turistická KČST = Klub československých turistů KČT = Klub českých turistů PJR = Pohorská jednota Radhošť PTT = Polskie Towarzystwo Turystyczne „Beskid Śląski“

87

17 Přílohy Příloha 1: Počet členů spolku Beskidenverein v jednotlivých sekcích v letech 1893-1909 (Mitteleilungen des Beskidenvereins, 1910, 7, č. 3, s. 41.)

Příloha 2: Studie architekta Dušana Jurkoviče – Maměnka. (Soukromý fond Jana Šrubaře)

88

Příloha 3: Rozhledna Cyrilka na Pustevnách. (Soukromý fond Jana Šrubaře)

Příloha 4: Rozhledna Metodějka na Okruhlém. (Soukromý fond Jana Šrubaře)

89

Příloha 5: Turistické útulny na Pustevnách. (Online dostupné na http://www.pohorskajednota.cz/pjr.html, stahováno dne 20. 6. 2016)

Příloha 6: Slavnostní otevření první turistické útulny na Pustevnách v roce 1891. (SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6, inv. č. 155, fol. 61)

90

Příloha 7: Arcibiskupská chata na Velkém Javorníku. (Online dostupné na http://www.pohorskajednota.cz/historie.html, stahováno dne 20. 6. 2016)

Příloha 8: Chata na Velkém Javorníku a stará rozhledna. (Online dostupné na http://www.pohorskajednota.cz/historie.html, stahováno dne 20. 6. 2016)

91

Příloha 9: Turistická chata na Malém Javorovém. (Online dostupné na https://www.geocaching.com/geocache/GC59FDY_utulna-javorovy?guid=2e7c46a2-94944643-bbd8-b163fa1a137b, stahováno dne 20. 6. 2016)

Příloha 10: Turistická chata na Velké Čantoryji. (Soukromý fond autorky)

92

Příloha 11: Plán stavby turistické útulny na Velké Čantoryji. (Sbírka Muzea Těšínska, fond dokumenty, přír. č. P 317/68)

Příloha 12: Turistická budova na Kamitzer Platte. (Online dostupné na http://www.historia.beskidia.pl/151_bielsko_-_biala_kamitzer_platte__szyndzielnia_stare_zdjecie.html, stahováno dne 20. 6. 2016)

93

Příloha 13: Turistická chata na Lysé hoře. (Online dostupné na http://www.kiejsiwbeskidach.estranky.cz/fotoalbum/lysa-hora1325m/lysahora/beskidenverein-hutte.html, stahováno dne 20. 6. 2016)

Příloha 14: Plán turistické chaty na Lysé hoře. (SOkA Frýdek-Místek, fond ONV Frýdek-Místek, karton č. 647, inv. č. 569)

94

Příloha 15: Horský hotel Tanečnice na Pustevnách. (Soukromý fond autorky)

Příloha 16: Maměnka na Pustevnách. (Soukromý fond autorky)

95

Příloha 17: Fotografie interiéru jídelny Libušín. (SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6, inv. č. 157, fol. 65)

Příloha 18: Útulna Šumná na Pustevnách. (Soukromý fond autorky)

96

Příloha 19: Vyhlídka Cyrilka na Pustevnách. (Soukromý fond autorky)

Příloha 20: Pohlednice Radhoště. (SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6, inv. č. 172, fol. 59)

97

Příloha 21: Vrchol Radhoště. (Soukromý fond autorky)

Příloha 22: Kaple na Radhošti. (Soukromý fond autorky)

98

Příloha 23: Turistická chata na Velkém Javorníku. (Soukromý fond autorky)

Příloha 24: Turistická chata na Malém Javorovém. (Soukromý fond autorky)

99

Příloha 25: Turistická chata na Lysé hoře. (Soukromý fond Františka Pustky)

Příloha 26: Fotografie k 40. výročí PJR. (SOkA Nový Jičín, fond Pohorská jednota Radhošť Frenštát pod Radhoštěm, karton č. 6, inv. č. 163, fol. 60)

100

Příloha 27: Členský průkaz. (Muzeum Těšínska, fond dokumenty, karton H 27/1)

101