Horizontální p enos v koevoluci

Autor prezentace: RNDr. Petr Šíma, CSc.

Horizontá orizontální pĜenos genetické informace informace vznik evoluþních novinek, adaptivní imunity a syncytiální placentace

„Stale paradigms are held like religious beliefs.” Petr Šíma Sektor imunologie a gnotobiologie Mikrobiologický ústav v.v.i. v v i AV ýR, ýR Praha

„Stará paradigmata pĜetrvávají jako þlánky víry.“

Langman R. E., Cohn M. Terra firma: a retreat from ´danger´ danger . J. Immunol. 157, 4273-4276, 1996

„Why is the molecular biology so unified?“

ý 1 ýást

Horizontální H i tál í pĜenos Ĝ vk koevoluci l i živých organismĤ

„Proþ je molekulární biologie tak jednotná? jednotná?“

vznik synologních genomĤ M. Syvanen Horizontal gene transfer: evidence and possible consequences. Annu. Rev. Gen. 28, 237-264,1994

Pozitivní mezidruhové vztahy a interakce

Negativní mezidruhové vztahy a interakce (symbioza sensu De Barry 1879)

(symbioza sensu De Barry 1879) typ symbiozy NEUTRALISMUS

vzájemný vztah bez ovlivnČní

PROTOKOOPERACE volný, nezávislý vzájemný prospČch

MUTUALISMUS KOMENZALISMUS (epizoonti epifyti) (epizoonti,

vektory atraktanty alomony sinomony kairomony

závislý, j ý prospČch p p vzájemný

dtto

volný, prospČch jen pro jednoho

dtto + feromony

typ symbiozy

vzájemný vztah

vektory

AMENZALISMUS (antibioza, alopatie)

negativní vliv až zniþení jednoho organismu

KOMPETICE

vzájemný j ý negativní g dtto vliv až zniþení obou dtto

PARAZITISMUS útok na organismus g fakultativní, obligatorní, patogenita, virulence (ekto-, endo-, hyper-)


PREDACE

zabíjení pro potravu

inhibitory toxiny fytoncidy antibiotika deterenty repelenty

dtto PAI ?

Historie endosymbiotické myšlenky

Historie endosymbiotické teorie

(19. století)

((20. století,, K. S. Merežkovskij) j)

1867 S. Schwendener ppodvojnost j lišejníkĤ: j houba otrokáĜsky y vykoĜisĢuje y j Ĝasu

1873 J. Reinke podvojnost lišejníkĤ: houba a Ĝasa vytváĜejí konzorcium

1879 A. De Bary symbioza bi j k biologická jako bi l i ká koncepce k

1883 A. F. W. Schimper p chloroplasty byly kdysi volnČ žijící bakterie

1889 H. Spencer pĜi symbioze jde o komunistickou dČlbu práce

1893 S. Watase,, 1904 T. Boveri symbiotický pĤvod bunČþného jádra

1905 „Nová evoluþní transformace se vyskytne, dojde dojde-li li k integraci dvou nebo více jednoduchých, fylogeneticky odlišných organismĤ.“ (Th Nature (The N t andd origin i i off Chromatophores Ch t h in i the th Plant Pl t Kingdom) Ki d )

1909 termín „symbiogeneza“ 1920 symbiogenetická teorie „Navrhuji novou teorii o pĤvodu organismĤ, která spoþívá na základČ faktĤ, že fenomén symbiozy hraje v evoluci vĤdþí úlohu, úlohu navrhuji novou teorii teorii, Teorii symbiogeneze.“ ( h Plant (The l as a Symbiotic S bi i Complex) C l )


Historie endosymbiotické teorie (20. století (20 století, koneþné uznání) 1918 P. Portier, 1927 I. E. Wallin mitochondrie jsou pĤvodnČ bakteriální endosymbionti (Symbioticism and the Origin of the Species)

1927 F. Griffith

transformace u bakterií

1944 A. Avery y

transformace u bakterií zprostĜedkovává DNA

1971 L. Margulisová g „Symbiosis and evolution“

(Scientific American)

1977 C C. R R. Woese Woese, G G. E E. Fox rRNA z mitochondrií a chloroplastĤ je více bakteriální, než eukaryotická (Phylogenetic structure of the prokaryotic domain: the primary kingdoms. Proc. Natl. Acad. Sci. USA)

Historie horizontálního pĜenosu genĤ do roku 1988 horizontalní pĜenos genĤ pĜispívá jen málo nebo vĤbec nic do genomu bakterií b k ií 1988 P. Beltran 1989 S. Sawyer 1990 R. Milkman, M. M. Bridges Escherichia coli a Salmonella typhimurium mají mozaikové chromosomy, sdílejí 90% velmi pĜíbuzných genĤ (pouze 10% genĤ S. typhimurium kóduje funkce, které u E. coli nejsou) 2002 N. Kondová 11 ggenĤ Wolbachia v ggenomu brouka Callosobruchus 2002 F. Bushman „Eukaryotické genomy obsahují geny plovoucí v moĜi retrotranspozonĤ.“ t t Ĥ“ (Lateral DNA transfer, Cold Spring Harbor, NY)

Endosymbioza jako rozsáhlý fenomén

Cesty pĜenosu biologické informace

jejím prostĜednictvím dochází mezi taxonomicky nepĜíbuznými druhy k výmČnČ

vertikální pĜenos

GENETICKÉ INFORMACE Fúzí celých genomĤ Inzercí menších oblastí genomu Inzercí jednotlivých genĤ I Inzercí í þástí þá tí genĤ Ĥ (nukleotidĤ) ( kl tidĤ) Vektory Mechanismy

viry, volné NA, PAI, transpozony (plazmidy) pĜímá transformace, konjugace, NEGENETICKÉ INFORMACE

Vektory a mechanismy neznáme (elicitory, feromony hormony...

vnitĜní výluþnČ v zárodeþné linii selekce benignity, evoluce mutualistĤ (napĜ. plastidĤ)

horizontalní (laterální) pĜenos z vnČjšku patogenita, invazivita, virulence

vnitĜní mezibunČþnČ pĜes ECM ECM, mezi organelami

PĜenos je podmínČn: - replikaþní schopností samotného vektoru v nukleárním replikaþním aparátu hostitele - adaptaþní kapacita vektoru odolat selekþnímu tlaku

Biota planety ZemČ – dva svČty

Dominantní biota v prekambriu a fanerozoiku prekambrium

fanerozoikum

3 miliardy let (85%) rostliny

houby

prokaryota mikroskopická jednobunČþná, koloniální anaerobic/aerobic asexuální

živoþichové

Eukaryota y Archebakterie Eubakterie Viry

600 milionĤ let (15%)

viroidy retroviry retrotranspozony retrointrony retroplazmidy retrony

eukaryota megascopická mnohobunČná aerobní sexuální metazoa

jednobunČþná eukaryota první fosilie

DNA svČt

þas 4,5

RNA svČt

þas

reverzní transkriptáza

3,5

1,8

rychlost evoluce: hypobradytelická t p evoluce: typ e ol ce: stáze stá e

1,1

0,6 kambrium

horotelická vymírání/radiace mírání/radiace


Prebiotická ZemČ

PĤvod a cesty pĜenosu genetické informace pĜi vzniku eukaryot

Horizontální pĜenos mezi bakteriemi Úloha ostrĤvkĤ patogenity (PAI) v evoluci patogenních bakterií

þas

rostliny

živoþichové

houby

Synecococcus Thermoplasma p Spirochaeta

Paracoccus Fanerozoikum

PAI: sled distinktních ggenĤ kódujících j virulenci na bakteriálním chromozomu pĜenášejí komplex virulentních vlastností na pĜíjemcovskou bakterii vestavují se do chromozomu stejným mechanismem

plastidy

nukleocytoplazma y p Prekambrium

mitochondrie

undulipodie

EUKARYOTA

PROKARYOTA

EUBACTERIA

ARCHAEA

Archeozoikum

vestavují se v chromozomu na místa integrace profágĤ

PAI pĜedstavují mobilní elementy, které pĜijaly výhodné mechanismy fágové integrace


OstrĤvek patogenity (PAI) A co takhle strávit nČjaký þas na malém, krásném ostrĤvku patogenity?

PĜíklady PAI Escherichia coli PAI-I, PAI-II (70,102kb): kóduje hemolytickou aktivity, hemaglutinaþní rezistenci, virulenci u myší Lokus LEE E. coli (locus of enterocyte effacement, 35kb): zpĤsobuje degradaci bunČþných struktur stĜevních bunČk (prĤjmy) Yersinia pestis (102kb): kóduje pigmentaci, cytotoxicitu, bunČþnou adherenci Salmonella typhimurium (40kb): vyvolává invazivitu (vstup bakterií do bunČk stĜevní výstelky)

PĜíklady horizontálního pĜenosu u archebakterií fylogeneticky vzdálený pĜenos

Archaebacteria – gen pro nitrogenasu Fe-proteinu

Halobacterium – gen pro superoxiddismutasu

PĜíklady horizontálního pĜenosu u eubakterií Geny Salmonella GENOVÉ É KAZETY PRO sérotypy enzym sialidasu (nanH) celY lY gen fimbrie kapsuly enzym amidasu

PģVOD ģ Z Clostridia Clostridia E i i chrysathemi Erwinia h th i Bacterioides nodosus Haemophilus influenzae Brevibacterium

Cesty pĜenosu biologické informace AGORANOM Biologická informace Virová Bakteriální Eukaryotní RNA, DNA nukleoproteiny proteiny (priony) neproteinové (elicitory) jiné?

EKONOM STRUKTUROM organely HEGEMON + cytoskeleton GENOM PROTEOM + neproteinové reakce


PĜíklady horizontálního pĜenosu u eukaryot II GENOVÉ SEKVENCE

PĜíklady horizontálního pĜenosu u eukaryot I GENOVÉ SEKVENCE PěENESENÉ PģVOD Z Enzymy isomerasu (gpi) E. coli Clarkia undulata Entam. histolytica y pprokaryot y Fe dismutasu ((FeSOD)) aldolasu kvasinky E. coli xylanasu Ruminococcus houby dehydrogenasu glycerald. E. coli Anabaena (eukaryot) Jiné cytochrom t h c A bid i thaliana Arabidopsis th li h b houby thioredoxin

rostlinyy

bakterie

elongaþní faktor (TufA)

A. thaliana

A.endosymbiont

ribozomální proteiny L21, L22

rostliny

r. endosymbionti

Rodiny genĤ pĜenesených horizontálnČ kódujících

PģVOD Z syntézu

Bezobratlí P faktor (Drosophila)

Proctolaepus (roztoþ)

metabolismus t b li

Obratlovci (opakující se DNA sekvence)

DNA intermediární energetický mastných kyselin, fosfolitidĤ, degradace proteinĤ

SINE

retroviry, y, chobotnice

LINE

Äedes (komár)

Short INterspersed Elements Large INterspersed Elements

aminokyselin kofaktorĤ, prostetických skupin, pĜenašeþĤ proteinĤ nukleotidĤ

regulaþní funkce transkripce transport proteinĤ


Evoluþní modifikace genomĤ Ch kt genomĤ Charakter Ĥ živých ži ý h organismĤ i Ĥ vertikální homologní g

pĜenos genĤ

ýást 2

horizontální

GENOMY

H i Horizontální tál í pĜenos Ĝ v evoluci l i

xenologní g

paralogní (duplikace)

zmČny genomu na ú úrovni i vlastních l t í h genĤ Ĥ

synologní

Mutace Duplikace Inverze Tandémové duplikace Transpozice

þelistnatcĤ

zmČny genomu cizímí i í í geny Viry Volné NA PAI Transpozony

vznik adaptivní imunity

LUCA Last Common Universal Ancestor Poslední spoleþný pĜedek

Evoluþní inovace þelistnatých obratlovcĤ

„One of the great events of revolutions in the history hi t off vertebrates t b t was appearance off the th jaws.” j ” „Jednou z nejpĜevratnČjších událostí v evoluci obratlovcĤ byl vznik þelistí.“

• •

þelisti adaptivní imunita

lymfoidní tkáĖ molekuly nadrodiny imunoglobulinĤ genetický mechanismus kódující Ig rekombinaci

E. H. Colbert Evolution of the vertebrates. A history of backboned animals through time time. NY, NY 1969

Pyramida molekulárnČ-strukturálních základĤ adaptivní imunity Co bylo dĜív?

Základní tČlní plán þelistnatcĤ evoluþní dĤsledky y

Taxon

morfofunkþní pĜedpoklady pro adaptivní imunitu Deuterostomia BuĖky Orgány Molekuly

PĜirozená, neadaptivní imunita, nepĜítomnost RAG Echinodermata lymfoidní axiální o. o Ig Protochordata dtto ? Ig Chordata dtto stolon ? Agnatha dtto tyflosolis Ig Adaptivní imunita Retrotranspozony? Infekce? Gnathostomata

Inkorporace RAG do lymfocytární bunČþné linie

lymfocyty

inovace tČlního plánu þelisti


thymus GALT

“The new abilityy to bite and swallow food f byy animals with the jaw would have caused increased frequency of physical injuries in the wall of digestive tract (oesophagus, stomach and intestine) of those primitive jawed fishes, fishes which eventually led to the development of adaptive immunity.”

Ig RAG

Vznik genĤ aktivujících rekombinace Ig ( (Recombination Activation Genes - RAG1,, RAG2)) cca 450 milionĤ let -prĤnik p ppatogenu g do genomu g horizontálním ppĜenosem -integrace mobilní genové kazety (transpozonu) do genu kodujícího formaci Ig domén (Ig, TCR, NAR) charakteristiky RAG1 a RAG2 dokazující horizontální pĜenos -nepĜíbuzné sekvence genĤ, tČsnČ vázané -typ štČpení jako u transpozice DNA pĜi integraci retrovirĤ -rozpojování a spojování DNA transesterifikací jako u mobilních elementĤ -RAG a HIV integrasy využívají pĜi štČpení DNA molekulu alkoholu namísto vody

E Anderson, E. A d T. T Matsunaga M t 1994, 1994 1996

PrĤkazy rekombinaþních signálních sekvencí (RSS) 1979

podobnost zárodeþné struktury genĤ pro antigenní receptory a strukturou prokaryotních transpozonĤ (S k (Sakano ett al.) l) 1989 identifikce 18kb fragmentu aktivujícího V(D)J rekombinaci Ig u myší (Schatz et al.) al ) 1990 Identifikce dvou tČsnČ vázaných genĤ RAG1, RAG2 uvnitĜ itĜ fragmentu f t 1993 charakterizace aktivních oblastí RAG

exprese RAG1, RAG2 pouze v lymfocytech RAG1 80% identity RAG2 55% identityy mezi pĜíþnoústými a savci


PĜíklady podobnosti RAG a DNA transpozonĤ pĜenášených p ý formou vlásenkových ý meziproduktĤ p ((„hairpin p

Rozdíly RAG

intermediates“)

Vlásenkové kódující koncové struktury vznikající pĜi V(D)J rekombinaci Ig pĜedstavují neobvyklé DNA meziprodukty a jsou charakteristické pro:

• RAGy byly jako souþást ancestrálního transpozonu náhodnČ vestavČny do zárodeþné linie prvotních þelistnatcĤ

Integrasu HIV Integraþní faktory Escherichia coli Rostlinné transpozony Ac Ds; Tam3 Transpozon hobo Drosophila Transpozon Ascot-1 Ascobolus immersus (houba) Hi invertasu Hin i t S l Salmonella ll

• RAGy se exprimují pouze v lymfoidní ĜadČ

Hierarchie transkripþních faktorĤ urþujících diferenciaci krevních bunČþných ý Ĝad u þelistnatcĤ – úþast RAG Fli-1, Flk-1, Gata-2 Lmo-2, SCL Gata-1, Gata-2

hemangioblast

vaskulární Ĝada

Gata-11 Gata

erytroidní Ĝada

PU 1 PU.1

myeloidní l id í Ĝada

hemopoetická kmenová buĖka RAG

Gata-3, Sox-4 Tcf-1 T buĖky

Scl, Gata-2

Scl, cc-Myb Myb Ikaros

Ikaros Ik kl klan Ikaros, Aiolos, Helios E2A, Pax-5 PU.1 B buĖky

NK buĖky

TERMINÁLNÍ DIFERENCIACE

• Rag1 a RAG2 vykazují malou podobnost jak k jakékoliv známe á sekvenci, k i tak t k vĤþi Ĥþi sobČ bČ

RAG

RAG

Evoluþní následky pĜijetí RAG do genomu lymfocytární bunČþné linie 1 Vznik nových genĤ 1. genĤ, z nichž se vyvinuly geny pro pĜeskupování Ig a TCR oblastí 2. Vstup transposasy RAG umožnil somatickou rekombinaci k bi i tČchto tČ ht genĤ Ĥ kódujích kód jí h rozmanitost it t bunČþných povrchových receptorĤ 3. Vznik hierarchizované regulace omezující pĜeskupovací Ĝ k í procesy pouze na urþitou þit bunČþnou linii (lymfocyty)

Evoluþní význam RAG1 a RAG2 „Two Two outcomes of this fortituous jumping of a primordial gene casette into a primitive vertebrate genome could ultimately have led to the creation of our combinatorial immune system.“ „Tyto „ yto dva odvá odvážné né ppĜeskoky eskoky primordiální p imo diální genové kazety ka ety do primitivního genomu obratlovcĤ vedly nakonec ke vzniku našeho kombinatorního imunitního systému.“

ýást 3

Horizontální H i ál í pĜenos Ĝ v evoluci l i þlovČka vznik syncytiotrofoblastu

J. D. Hansen, J. F. McBlane Recombination-activating genes, transposition, and the lymphoidspecific combinatorial immune systém: a common evolutionary p Microbiol. Immunol. 248,, 11-135,, 2000 connection. Curr. Top.


Co jsou retroviry 1970

H. Temin, D Baltimore objev revezní transkriptasy (RT)

RNA viry infikující eukaryota

(nádorové viry, virus HIV) obsahují RT, reverzní transkriptasu (RNA dependentní DNA polymerasu) y p retrovirové infekci je pĜi j virová RNA pĜepisována p p RT do komplementárního ĜetČzce DNA

Výskyt genĤ pro reverzní transkriptasu (RT) Ĝíš Ĝíše

výskyt ý k t RT

pĤvod Ĥ d

0 výjimka Methanosarcina

?

E b t i Eubacteria

33%

eukaryotický k ti ký

Eukaryota

až 100 % (20-500 000 kopií/genom)

eukaryotický

Archaea

Genomy rostlin a živoþichĤ obsahují více jak 50% retrotranspozonových t t ý h genových ý h sekvencí k í


Lidský genom: více než 45% pĜenesených elementĤ

MIKROFLÓRA GIT

cca 500-1000 druhĤ plocha GIT 300-400 300 400 m2 10 bakterií/1 eukaryontní buĖku tČla; cca 1 000 g

Mobilní genetické elementy jsou dynamickou a významnou þástí naší evoluþní historie

DNA transpozony LTR retrotranspozony Non LTR retrotranspozony (LINE Non-LTR (LINE, SINE) L1 retroelementy (17%)

digesce 1.5-2.0 1.5 2.0 kg potravy + 330g enterocytĤ/24 h obnova 5,5.106/min pĜínos Ĝí energie i mikrobiotou ik bi t 10%

genetický potenciál mikroflóry þlovČk: 20 000-25 000 genĤ bakteriální mikroflóra: 300 000 genĤ prĤmČrný denní pĜíjem DNA 0,6 g

Endogenní retroviry (ERV) StabilnČ dČdČné kopie integrovaných retrovirových provirových struktur PĜítomné v genomu všech obratlovcĤ S Stopy zanechané h é v zárodeþné á d þ é linii li ii infekcemi i f k i exogenními retroviry v prĤbČhu evoluce primátĤ (v rozsahu 40 – 25 milionĤ let) P þ k Poþet kopií ií ERV vzrĤstal Ĥ l retrotranspozicí i í nebo b reinfekcí i f k í

LTR SINE LINE

Long Terminal Repeat sequences (koncové dlouhé opakující se sekvence) Sh t INterspersed Short INt d Elements) El t) (krátké vmezeĜené elementy) Large INterspersed Elements) (dlouhé vmezeĜené elementy)

Lidské endogenní retroviry HERV (Human Endogenous RetroViruses) 26 odlišných ý skupin p (pĜedpoklad (p p více než 100)) ýeleć Retroviridae (7 rodĤ) HERV zahrnují tĜídy I (gammaretroviry) ( y) II (betaretroviry) III (spumaviry) zahrnují jí 8% % lidského i é genomu gag kóduje proteiny jádra j virovou obálku (envelope ( p genes) g ) env kóduje pol kóduje reverzní transkriptasu (polymerase genes)

Klasifikace HERV v rámci þeledi Retroviridae

PĤsobení HERV v genomu

J d d hé retroviry Jednoduché t i

HERV Ĝídí - replikaci a náhodné inzerce nových provirových struktur - aktivitu ppĜilehlých ý ggenĤ - vliv na vzdálené oblasti genomu - chromozomální h ál í pĜestavby Ĝ t b - expresi virových RNA nebo proteinĤ

Rod

PĜíklad onemocnČní

Alpharetrovirus

Ptaþí leukoza

Betaretrovirus

Nádor mléþné žlázy u myší Opiþí virozy

TĜída II

Gammaretrovirus

Myší leukemie

TĜída I

Komplexní retroviry

Human ffoamy virrus

HERV-K K

HTLV-1 1

ZFERV (fish)

FeLV (cat)

MuLV (mouse)

HERV-H H

HIV

ERV-FR RD (primate)

HERV-E E

HERV-W W


Deltaretrovirus

Leukemie skotu

Epsilonretrovirus

Nádory d kĤ kĤže u ryb b a opiþí i virozy i

Lentivirus

p a lidské viry y (SIV, ( , HIV)) Opiþí

Spumavirus

Opiþí virozy

Evoluþní vztahy mezi retrovirovými env geny endogenního a exogenního pĤvodu

TĜída III

Genomická organizace HERV-W Lidský genom obsahuje 70 gag, 100 pro, 30 env HERV-W oblastí chromozomální pozice HERV-W: 7q21-22

0 30 50

exogenní endogenní d í

HERV

miliony let

retrovirové geny gag, pol, env kódují 3 virové proteiny gag, pol env, které pĜedstavují aktivní podjednotky enzymĤ gag

pro

pol

55´LTR LTR

env 33´LTR LTR

kódující oblast gen env kóduje glykoproteiny env virové obálky syncytin 1 a syncytin 2 (518 aa)


Exprese transkriptĤ syncytinu 1 a 2

Regulace exprese syncytinu

(myš %) (myš,

Transkripþní faktory rodiny GCM (Glial Cell Missing)

Ĝídí expresi genu pro syncytin

- lidí,

myší - myší - Danio sp. - Drosophila

pĜi formaci placentálního syncytiotrofoblastu vývoji parathyroidní žlázy vývoji faryngeální chrupavky vývoji bunČk neuroglie

Úloha HERV-W glykoproteinu syncytinu (pplacenta)) zprostĜedkuje zajišĢuje interaguje

splývání (fúzi) bunČk trofoblastu normální architekturu placenty antigeny MHC tĜídy I (HLA-G) (HLA G) leads to

zabezpeþuje

imunologickou toleranci vyvíjejícího se plodu

snižuje

produkci imunosuppresivního IL-10

snížená exprese

orgán

syncytin 1

syncytin 2

100 5

100 -

vajeþník mozek

3

4 -

varle l stĜevo

4 1

2 1

thymus ledvina

1

1 -

placenta hippocampus

Úloha HERV-W glykoproteinu (syncytinu) (mozek)

exprese

v astrocytech pĜi zánČtlivých procesech pĜi roztroušené skleroze

pĜi preeklampsii a syndromu HELLP (Hemolysis, Elevated Liver enzymes, Low Platelet count) L. Weinstein 1982

Syndrome of hemolysis, elevated liver enzymes, and low platelet count: a severe consequence of hypertension in pregnancy. Am. J. Obstet. Gynecol. 142 159-167 1982

indukuje

uvolnČní substancí cytotoxických pro oligodendrocyty

Výskyt syncytiotrofoblastu u savcĤ t taxon

t placentace typ l t

syncytiotrofoblast ti t f bl t

vyšší primáti pásovci hlodavci morþata,, kapibary, p y, veverky zajícovití netopýrovití ý ií

hemomonochoriální

vilózní labyrintový

hemodichoriální

obrácený k mateĜské stranČČ

hlodavci potkani myši potkani,

hemotrichoriální

dvouvrstevný

hmyzožravci šelmy ploutvonožci

endoteliochoriální

fenestrovaný nefenestrovaný

Syncytin ve zdraví a nemoci

snížená exprese pĜi preeklampsii a syndromu HELLP (Hemolysis, Elevated Liver enzymes, Low Platelet count)

Weinstein 1982

snížená exprese pĜi experimentální hypoxii a fúze bunČk Č indukovanou i forskolinem f i (BeWo; ( buĖky Ė cytotrofoblastu þlovČka) in vitro


A M. A. M Carter, Carter A. A C. C Enders Enders, Comparative aspects of trophoblast development and placentation. Reproductive Biol. Endocrinol. 2, 46-61, 2004

Exprese HERV u lidských chorob Skupina HERV

nemoc superantigenní ti í (SAg) (SA ) stimulace ti l T bunČk b Čk

HERV K HERV-W HERV-K, HERV W

u onemocnČní EBV indukce IFN-Ȗ

HERV-K18 locus

nádorové bujení zárodeþních bunČk

HERV-K

schizofrenie

HERV-W (MSRV)

roztroušená skleroza, reumatoidní artritida, rĤzné HERV proviry diabetes I 1999 J. L. Blond et al. M l l characterization Molecular h i i andd placental l l expression i off HERV-W, HERV W new human h endogenous rertrovirus family. J. Virol. 73, 1175-1185, 1999

fylogeneticky y g y stará skupina p HERV-W (MSRV multiple sclerosis asociate retrovirus)

„A corollary of those ideas is that plants or animals which are free of virus infection would evolve very slowly if at all.“ „Z tČchto myšlenek vyplývá, že kdyby byli živoþichové a rostliny bez virových infekcí, pak by se vyíjeli velmi pomalu, jestli by se vyvíjeli vĤbec.“ Ĥb “

„The essence of the idea described here is that the evolution of one organism depends on contributions t ib ti andd new ideas id from f all.“ ll “ Podstatné na této myšlence je, že evoluce jednoho organismu závisí na poskytování nových nápadĤ ode všech.“ N. G. Anderson Evolutionary significance of virus infection. Nature 227, 1346-1347, 1970


„Uniformity of living matter is more suprising than its diversity diversity.“ „Jednotnost živé hmoty je daleko pĜekvapivČjší, než její rĤznorodost. rĤznorodost.“

Lewis Thomas Th lives The li off a cell, ll 1974

Viribus unitis

Horizontální p enos v koevoluci

Recommend Documents