Hodnocení stravovacích návyků účastnic redukčního kurzu

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin

Hodnocení stravovacích návyků účastnic redukčního kurzu Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Ing. Gabriela Zorníková, Ph.D.

Bc. Milan Šles

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení stravovacích návyků účastnic redukčního kurzu vypracoval samostatně a použil jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ……………………………………….

Podpis diplomanta ……………………….

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucí této práce Ing. Gabriele Zorníkové, Ph.D. za odborné vedení, konzultace a cenné připomínky při vypracování závěrečné práce. Dále bych rád poděkoval svým rodičům za podporu ve studiu na Mendelově univerzitě v Brně.

ABSTRAKT V úvodu teoretické části jsou uvedené formy výživových doporučení. Je zde vysvětlen pojem energetický výdej a jeho složky. Zároveň jsou, jako součást energetického příjmu, charakterizovány složky potravin - tuky, bílkoviny, sacharidy a vláknina. Velká část literární rešerše se věnuje obezitě - příčiny, komplikace, léčba. Závěr rešerše patří způsobům stanovení složení lidského těla. Praktická část je zaměřena na sledování vývoje příjmu energie, tuku, bílkovin, sacharidů a vlákniny u dvanácti účastnic desetitýdenního redukčního kurzu. Účastnicím byl pomocí programu Fitlinie podle jejich jídelníčků vyhodnocen příjem energie a makronutrientů. Data byla zpracována pomocí programu STATISTICA 10. Získané hodnoty byly srovnány s doporučovanými hodnotami a s hodnotami dosaženými v jiných studiích. Klíčová slova: živiny, energie, redukční kurz, jídelníček, obezita

ABSTRACT In the introduction to the theoretical part are mentioned dietary recommendations. There is explained energy expenditure and its components. At the same time energy intake is characterized by food ingredients - fats, proteins, carbohydrates and fiber. Much of the literature review is dedicated to obesity - causes, complications, treatment. Finally, methods of defining the composition of the human body are discussed. The practical part is focused on monitoring the development of energy intake, fat, protein, carbohydrates and fiber, with twelve participants of reduction in the ten-week course. Software Fitlinie was used to evaluated their diets - energy intake, macronutrient an fiber. The data were processed by the software STATISTICA 10. The values obtained were compared with recommended values and those achieved in other studies.

Key words: nutrients, energy, reduction rate, diet, obesity

OBSAH 1

ÚVOD...........................................................................................................10

2

CÍLE ............................................................................................................. 11

3

VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ ........................................................................ 12

4

3.1

Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky......................... 12

3.2

Potravinová pyramida ............................................................................ 12

ENERGETICKÁ ROVNOVÁHA ................................................................. 14 4.1

Metabolismus ......................................................................................... 14

4.2

Energetický výdej .................................................................................. 14

4.2.1

Bazální metabolismus ..................................................................... 15

4.2.1.1 Zjišťování hodnoty bazálního metabolismu ......................................15 4.2.2

Postprandiální termogeneze ............................................................. 16

4.2.2.1 Energetický výdej při pohybové aktivitě...........................................16 4.3

Energetický příjem ................................................................................. 18

4.3.1

Bílkoviny ........................................................................................ 18

4.3.2

Lipidy ............................................................................................. 19

4.3.3

Sacharidy ........................................................................................ 20

4.3.3.1 Monosacharidy a oligosacharidy .................................................... 21 4.3.3.2 Polysacharidy ................................................................................. 21

5

4.3.4

Glykemický index ...........................................................................23

4.3.5

Alkohol ........................................................................................... 23

OBEZITA ..................................................................................................... 25 5.1

Definice obezity ..................................................................................... 25

5.2

Příčiny obezity ....................................................................................... 25

5.2.1

Endogenní faktory ...........................................................................26

5.2.2 5.3

Exogenní faktory............................................................................. 26

Komplikace obezity ............................................................................... 27

5.3.1

Metabolické komplikace ................................................................. 28

5.3.2

Kardiovaskulární komplikace .......................................................... 28

5.3.3

Jiné komplikace .............................................................................. 29

5.4

Léčba obezity ......................................................................................... 29

5.4.1

Redukční dieta ................................................................................ 30

5.4.2

Kognitivně - bahaviorální terapie .................................................... 30

5.4.3

Zvyšování výdeje energie ................................................................ 31

5.4.4

Farmakoterapie ............................................................................... 31

5.4.5

Chirurgická terapie ..........................................................................33

5.4.5.1 Chirurgické výkony prováděné na žaludku ......................................33 5.4.5.2 Chirurgické výkony prováděné na střevě ......................................... 34 6

STANOVENÍ SLOŽENÍ TĚLA .................................................................... 35 6.1

Indexy .................................................................................................... 35

6.1.1

Brocův index................................................................................... 35

6.1.2

Body Mass Index (BMI).................................................................. 35

6.2

Měření obsahu tukové tkáně v těle ......................................................... 35

6.2.1

Kaliperace ....................................................................................... 35

6.2.2

Bioelektrická impedance ................................................................. 36

6.2.3

Duální rentgenová absorpciometrie ................................................. 36

6.3

Distribuce tukové tkáně ..........................................................................36

6.3.1

Obvod pasu ..................................................................................... 36

6.3.2

Poměr pas/boky............................................................................... 37

6.4

Tuk a jeho úloha v těle ...........................................................................38

7

MATERIÁL A METODIKA......................................................................... 39 7.1

7.1.1

Probandi.......................................................................................... 39

7.1.2

Jídelníček ........................................................................................ 39

7.1.3

Dotazník ......................................................................................... 40

7.2

Metodika ................................................................................................ 40

7.2.1

Bodystat Quadscan 4000, Tanita BC 545 ........................................ 40

7.2.2

Software k vyhodnocení jídelníčku.................................................. 43

7.3 8

Materiál.................................................................................................. 39

Statistické zpracování dat ....................................................................... 44

VÝSLEDKY ................................................................................................. 45 8.1

Charakteristika účastnic kurzu ................................................................ 45

8.1.1

Věk ................................................................................................. 45

8.1.2

Body Mass Index účastnic na počátku kurzu ................................... 45

8.1.3

Profese ............................................................................................ 46

8.1.4

Zdravotní stav účastnic .................................................................... 46

8.1.5

Sportovní aktivita ............................................................................ 47

8.1.6

Frekvence pohybové aktivity ........................................................... 48

8.1.7

Konzumace kávy ............................................................................. 48

8.1.8

Konzumace alkoholu ....................................................................... 49

8.1.9

Stravování účastnic mimo domov .................................................... 49

8.2

Tělesné parametry účastnic na počátku, uprostřed a po skončení kurzu .. 50

8.3

Porovnání průměrných hodnot přijímané energie, živin

a vlákniny

ve sledovaných obdobích ....................................................................... 51 8.4

Závislost příjmu energie, živin a vlákniny na časovém průběhu kurzu .... 59

8.5

Shrnutí ................................................................................................... 67

9

DISKUZE ..................................................................................................... 68

10

ZÁVĚR ......................................................................................................... 72

11

POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................ 73

1

ÚVOD

Stravovací návyky životní styl, racionální výživa a další podobná témata jsou nyní mnohem častěji diskutovány obyčejnými lidmi. Není to náhoda. V médiích se tato témata vyskytují stále více. Nehledě na to, že snem každé ženy je být štíhlá a snad každá žena už se někdy pokoušela držet nějakou dietu nebo na to minimálně pomyslela. Je určitě správné, aby se lidé o tuto problematiku zajímali. Pro většinu populace je stravování zpravidla běžným návykem každého dne. Strava a její složky nám dodávají nejenom energii a chuť do života, ale slouží také ke správnému fungování celého organismu. Přesto mnozí z nás tuto skutečnost přehlížejí a význam správné výživy často nedocení. Zpravidla až po výskytu vážných zdravotních komplikací, kam patří i nadváha s obezitou, si člověk přizná, že jeho způsob stravování a styl života nebyl optimální a rozhodne se danou situaci řešit. V případě nadváhy i obezity nemusí být impulsem jen zdravotní komplikace ve smyslu fyzickém (bolesti zad, zažívací potíže, cukrovka), ale především potíže psychického rázu. V některých případech léčby obezity je nutná asistence psychologa. Problémy s vysokou tělesnou hmotností má více než polovina dospělé populace v České republice. To znamená, že stále více lidí vyhledává pomoc dietologů, obezitologů, nutričních terapeutů, výživových poradců a dalších odborníků. V této práci bych se chtěl věnovat hodnocení stravovacích návyků účastnic redukčního kurzu. Rád bych zmapoval konzumaci tuků, bílkovin, sacharidů, vlákniny a příjem energie u této skupiny žen. Při znalosti příjmu výše zmíněných látek a energie, lze hodnotit výživové návyky účastnic, označit faktory, které jejich výživový stav způsobily a edukovat účastnice, aby docházelo ke zlepšování jejich stavu během redukčního kurzu a i dále po skončení kurzu.

10

2

CÍLE 1. Nastudovat výživová doporučení pro běžnou populaci. 2. Nastudovat princip a praktické využití metody bioelektrické impedance 3. Vyhodnocení stravovacích návyků před a v průběhu redukčního kurzu pomocí programu Fitlinie 4. Provádět měření tělesného složení účastnic kurzu na přístroji InBody a BodyStat 5. Statisticky vyhodnotit získaná data a zpracovat do diplomové práce.

11

VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ

3

Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky

3.1

V České republice se stále více vyskytují onemocnění způsobené především nesprávnou výživou, a to zejména ateroskleróza s různými orgánovými komplikacemi, vysoký krevní tlak, diabetes II. typu, nádory tlustého střeva, obezita a další. Tato onemocnění přispívají k vyšší úmrtnosti naší populace. Dodržování výživových doporučení by mělo přispět ke snižování výskytu výše zmíněných onemocnění. Stručné výživové doporučení pro českou populaci: •

Upravte svoje stravovací návyky tak, aby energetický výdej a příjem byl v rovnováze a udržoval body mass index (BMI) v rozmezí 20-25.

•

Omezte konzumaci tuků tak, aby energie z tuků kryla maximálně 30 % celkového energetického příjmu.

•

Snižte příjem cholesterolu pod 300 mg.den-1.

•

Snažte se zvýšit příjem komplexních polysacharidů a zároveň snižte příjem jednoduchých cukrů, aby jednoduché cukry tvořily maximálně desetinu celkového energetického příjmu.

•

Snižte spotřebu chloridu sodného na 5-6 g.den-1 a preferujte sůl obohacenou jodem.

•

Snažte se přijmout alespoň 30 g vlákniny denně.

•

Přijímejte dostatečné množství ochranných látek jak minerálních, tak látek vitaminové povahy. Především zvyšte příjem vitaminu C na 100 mg.den -1.

Další výživové doporučení, které sestavila Společnost pro výživu, se jmenuje Zdravá 13 (www34).

3.2

Potravinová pyramida

Pro zjednodušení a snadnější pochopení vzájemného zastoupení jednotlivých potravinových skupin byl vyvinut model ''potravinové pyramidy'' (Obr. 1), kdy

12

potraviny umístěny do základny by měly patřit mezi nejvíce konzumované potraviny, zatímco potraviny umístěné při vrcholu by měly být konzumovány co v nejmenší míře (MÜLLEROVÁ, 2003). V nutriční pyramidě je opomenut správný pitný režim 2-3 l tekutin denně (ČECHOVÁ, 2000).

Obr. 1

Potravinová pyramida (www1)

13

4

ENERGETICKÁ ROVNOVÁHA

První zákon termodynamiky platí pro živé organismy stejně jako pro systémy neživé. Člověk není perpetuum mobile a potřebuje tedy ke svému fungování odpovídající množství energie. Je tedy možné mluvit o energetické rovnováze mezi kalorickým příjmem a výdejem energie. Pokud nastává dysbalance mezi příjmem a výdejem energie a organismu se nedostává energie potravinami, musí organismus šáhnout do svých zásob. Pak jsou glykogen, tuky a tělesné proteiny katabolizovány a jedinec ztrácí na váze. Pokud nastane situace opačná a organismus přijímá více energie než spotřebuje ke konání práce, produkci tepla a potrava je dokonale strávena a resorbována, energie se ukládá a jedinec přibírá na váze (GANONG, 1999).

4.1

Metabolismus

Metabolismus neboli transformace složek stravy je soubor procesů sloužící živým soustavám k zisku energie, stavebních látek pro svůj růst, rozmnožování a zabezpečení základních životních funkcí (KLOUDA, 2005). Metabolismus je komplikovaný systém drah s funkční a časovou podmíněností. Metabolické dráhy jsou enzymově řízené reakce vedoucí k tvorbě určitého produktu. Mají charakter cyklu nebo řetězce a dělí se na katabolické a anabolické. V katabolických neboli degradačních dráhách dochází k rozkladným reakcím a k uvolnění energie ze sloučenin. Jde např. o přeměnu sacharidů na glukózu, lipidů na mastné kyseliny a proteinů na aminokyseliny. Opačný efekt mají dráhy anabolické neboli biosyntetické. Zjednodušeně lze říci, že anabolické reakce vedou ke vzniku nových sloučenin tkání. Jakousi křižovatkou, na níž se anabolické a katabolické procesy střetávají, představují amfibolické procesy (MARTINÍK, 2005; KLOUDA, 2005).

4.2

Energetický výdej

Celkový energetický výdej se skládá z bazálního metabolismu, postprandiální termogeneze a energetického výdeje při fyzické aktivitě Zvýšit celkový energetický výdej může kouření či konzumace nápojů s obsahem kofeinu (HAINER, 2001).

14

4.2.1

Bazální metabolismus

Bazální metabolismus (BMR) představuje množství energie nezbytné k udržení životních funkcí organismu (funkce oběhového systému, plic, vylučovacích orgánů, jater, mozkové činnosti, regulace tělesné teploty, udržování osmotické rovnováhy v organismu, chemická energie pro biosyntézy). Měří se v klidovém stavu na lačno v termoneutrální zóně. Termoneutrální zóna je teplota okolí, při níž není potřeba k udržování žádoucí teploty těla termoregulačními mechanismy. Hodnotu BMR ovlivňuje řada faktorů: věk, pohlaví, povrch těla, množství aktivní svalové hmoty, zevní teplota, hladovění, horečka a další. BMR se podílí na celkovém denním energetickém výdeji 55–70 %. Z toho vyplývá, že tvoří největší část energetického výdeje během dne. (POKORNÝ, PÁNEK, 1996; SOVOVÁ a kol., 2008). 4.2.1.1 Zjišťování hodnoty bazálního metabolismu a) Nepřímá kalorimetrie Velice přesná metoda, která ke stanovení BMR využívá CO2 a O2. Kyslík, který člověk dýchá, se nikde neskladuje s výjimkou splácení kyslíkového dluhu. Jeho spotřeba je tedy přímo úměrná okamžité spotřebě energie. Jeden litr spotřebovaného O2 uvolní přibližně 4,82kcal. Poměr vydýchaného oxidu uhličitého a vdechovaného kyslíku je nazýván respirační koeficient (RQ). RQ informuje o tom, které živiny jsou metabolizovány. Pokud se RQ blíží 1, jsou oxidovány sacharidy, pokud se blíží 0,8, jsou oxidovány bílkoviny a pro tuky platí RQ=0,7 (HAVLÍČKOVÁ, 1997). Hodnota RQ pro smíšenou stravu je 0,85 (HAINER kol, 2004). Například RQ mozku je 0,97-0,99, což ukazuje, že hlavním zdrojem energie jsou sacharidy (GANONG, 1999). b) Harris - Benedictova rovnice Rovnice slouží k přibližnému stanovení BMR. Při dosazení do rovnic vyjde hodnota bazálního metabolismu v kilokaloriích za celý den. Pro přepočet na kilojouly je nutné vynásobit výsledek hodnotou 4,19 (PÁNEK a kol. 2002).

15

Muži BMR = 66,47 + 13,75 x H + 5,00 x V – 6,76 x a Ženy BMR = 655,10 + 9,56 x H + 1,85 x V – 4,68 x a H – tělesná hmotnost v kg, V – výška v cm, a – věk v letech 4.2.2

Postprandiální termogeneze

Požití potravy také zvyšuje metabolismus, a to díky svému specificko-dynamickému účinku (Specific Dynamic Action, SDA). SDA potravy je výdej energie nutný ke zpracování potravy v organismu. Například při přijetí 500 kJ potravy dojde k nárůstu BMR o 100 kJ, termický efekt by tedy byl 20 % Hodnoty termického efektu jsou pro sacharidy v rozmezí 5-10 %, pro tuky 0-3 %, pro bílkoviny 20-30 % a pro alkohol 10-30 %. Energie, která byla použita k asimilaci živin, musí pocházet z potravy samé nebo z energetických zásob těla. Příčina SDA, která může trvat až 6 h, není jasná. Při smíšené stravě se postprandiální termogeneze podílí na BMR z 8–12 % (GANONG, 1999; www32). 4.2.2.1 Energetický výdej při pohybové aktivitě Pohybová činnost se na celkovém energetickém výdeji podílí 20-40%, což je velice podstatná část. Vlivem změny životního stylu společnosti, modernizací a automatizací v pracovním procesu a celkově vývojem společnosti se snižuje intenzita pohybové aktivity (HAINER, 2004). K hodnocení pohybové činnosti slouží jednotka MET, což je poměr mezi jejím energetickým výdejem a výdejem v klidu, vždy za stejný čas. Z tohoto hlediska se dělí práce na lehkou (< 3 MET), střední (3,0-4,5), těžkou (4,6-7,0), velmi těžkou (7,1-9,9) a vyčerpávající (>9,9; Tab. 1; www28).

16

Tab. 1

Klasifikace pohybové aktivity z hlediska energetické spotřeby v termínech

intenzity zatížení (výpočet je založen na energetickém ekvivalentu pro kyslík 1 ml 02 = 20,2 J; MET muže = 3,7 ml O2/kg.min, MET ženy = 3,4 ml O2/kg.min; www28) MUŽI Hladina intenzity Lehká Střední Těžká Velmi těžká Vyčerpávající

ŽENY Energetický výdej kJ.min-1.kg MET <0,23 <3,0 0,23-0,34 3,0-4,5 0,34-0,53 4,6-7 0,53-0,75 7,1-9,9 >0,75 >9,9

Hladina intenzity Lehká Střední Těžká Velmi těžká Vyčerpávající

Energetický výdej kJ.min-1.kg MET <0,21 <3,0 0,21-0,32 3,0-4,5 0,32-0,49 4,6-7,0 0,49-0,693 7,1-9,9 >0,69 >9,9

Většina lidí v zaměstnání či mimo něj běžně vykonává pouze práci lehké intenzity. Je proto nezbytné tento deficit energetického výdeje dohnat pohybovou aktivitou ve volném čase (Tab. 2). Tab. 2

Hodnoty koeficientů energetické náročnosti vybraných pohybových činností

(BUNC, 1996) Sportovní či pohybová činnost Chůze (3 – 3,5 km.h-1) Bruslení rekreační (TF do 75% TFmax) Domácí gymnastika (TF okolo 75% TFmax) Chůze (5 km.h-1) Fotbal (TF okolo 80% TFmax) Běh na lyžích (10 km.h-1) Běh (15 km.h-1)

Jízda na kole (15 km.h-1)

Koeficient energetické náročnosti (kJ.min-1.kg-1) 0,337

Jízda na kole (20 km.h-1)

0,420

Rekreační sport střední intenzity (TF okolo 75 – 80% TFmax) Tenis, organizovaná TV … Rekreační plavání (50m – 90s)

0,368

Kondiční plavání (50m – 60s)

0,692

Běh (9 km.h-1)

0,612

Koeficient Sportovní či pohybová činnost energetické náročnosti (kJ.min-1.kg-1) 0,190 0,196 0,306 0,422 0,612 0,732 0,975

0,490 0,429

V těchto souvislostech sehrávají svou negativní roli uspěchaný životní styl, stravování ve fast foodech, ale i mylné představy o energetické náročnosti práce v domácnosti. Jejich výsledkem je diference mezi příjmem a výdejem energie se všemi

17

důsledky. K povoláním, která se výdejem energie dají označit jako těžké práce (>4,6 MET), patří třeba poštovní doručovatel, kovář, horník, obsluha vysokých pecí, kopáč a hutník (www28).

Energetický příjem

4.3

Cílem potravy není pouze odstranit hlad, ale především obsahuje důležité živiny, které člověku dodávají energii a mají vliv na zdraví člověka. Základní živiny neboli makronutrienty - tuky, sacharidy, bílkoviny se v těle vyskytují ve vyšších množstvích než minerální látky a vitaminy. Jejich role v organismu je nezastupitelná. Nadbytek či nedostatek těchto látek má různé důsledky, avšak množství jejich příjmu je individuální, ovlivněné věkem, pohlavím a dědičnými faktory (CLARKOVÁ, 2009; HAINER, 2004; SHARON, 1994). 4.3.1

Bílkoviny

Jsou to biopolymerní látky skládající se z aminokyselin (AK). AK tvořící bílkoviny nazýváme kódované neboli proteinogenní AK. Dělíme je do třech skupin: esenciální, semiesenciální a neesenciální. Esenciální AK si člověk nedokáže syntetizovat a musí je přijímat v potravě. Semiesenciální AK jsou esenciálními za určitých okolností (období růstu, rekonvalescence, selhání ledvin). V těle vzniká jejich nedostatek a díky jejich zvýšené spotřebě je organismus nestíhá tvořit - v těchto obdobích je nutné tyto aminokyseliny tělu dodávat v potravě. Neesenciální AK si člověk dokáže syntetizovat (STRÁNSKÝ, RYŠAVÁ 2010; MÁLKOVÁ, 2007). Velíšek (1999) dělí bílkoviny z výživového hlediska na: •

plnohodnotné - obsahují všechny esenciálních AK (např. vaječná a mléčná bílkovina)

•

téměř plnohodnotné - některé esenciální AK jsou mírně nedostatkové, tzv. limitující AK (např. bílkoviny masa)

•

neplnohodnotné - některé esenciální AK jsou zcela nedostatkové (např. rostlinné bílkoviny).

18

Bílkoviny jsou základním stavebním kamenem našeho těla. Organismus je používá k výstavbě a obnově tkání. V období nedostatku sacharidů a tuků se bílkoviny stávají zdrojem energie. Při dlouhodobém nedostatku energie doplňuje organismus energie odbouráváním svalové bílkoviny vyčerpání. Jejich energetická výtěžnost je 17 kJ.g -1. Minimální denní potřebu bílkovin dospělého člověka by pokryla u dospělého člověka dávka 0,5-0,6 g na 1 kg tělesně hmotnosti (W). Při nižším příjmu může docházet ke zdravotním problémům. Běžně doporučená dávka je však vyšší, 1 - 1,2 g na 1 kg tělesné hmotnosti (VELÍŠEK, 1999; FRAŇKOVÁ, 2003). Nedostatek bílkovin ve stravě není častý, hrozí především u lidí vyznávající alternativní výživové směry nebo netučné diety. Zvýšený příjem bílkovin nemá sám o sobě přílišný význam v rozvoji obezity. Může však zbytečně zatěžovat ledviny. Je doporučováno udržovat poměr rostlinných a živočišných bílkovin v poměru 1:1. Nevyvážený příjem bílkovin při preferenci živočišných proteinů, může vést ke zvýšenému příjmu živočišných tuků (KOMPRDA, 2009; KLIMEŠOVÁ, 2010; VÍTEK, 2008; GITTLEMAN a kol., 2009). 4.3.2

Lipidy

Lipidy jsou důležitou součástí zdravé výživy. Přispívají, vzhledem ke své energetické hodnotě 38 kJ.g-1, k podstatnému zvyšování celkově přijaté energie, ačkoliv jejich sytící schopnost ve srovnání se sacharidy a bílkovinami je nižší. Ve střevě usnadňují vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích (vit. A, D, E, K). Navíc zvyšují chutnost potravy udržováním vůně a ovlivňováním její konzistence. Hlavní složkou tuků jsou triacylglyceroly (TG) a mastné kyseliny (MK; SVAČINA a kol., 2008; VELÍŠEK, 1999; PRENTICE a kol., 2005). TG jsou hlavní součástí přijímaných tuků v potravě člověka. Rostlinné oleje i

živočišný tuk

jsou

směsí

jednoduchých

a

smíšených

TG.

Při trávení

v gastrointestinálním traktu (GIT) se z TG uvolňují mastné kyseliny a glycerol. Mastné kyseliny se dále dělí podle počtu dvojných vazeb na nasycené (SFA), které jsou bez dvojné vazby ve svém řetězci, a na nenasycené, které se dále dělí na mononenasycené (MUFA) s jednou dvojnou vazbou a polynenasycené (PUFA)

19

s více dvojnými vazbami, z nichž se podle umístění první dvojné vazby od metylové konce rozlišují řady MK n-6 (omega-6) a n-3 (omega-3; SVAČINA a kol., 2008). Člověk si nedovede ve svém organismu vyrobit PUFA řady n-6 a n-3 (tzv. esenciální mastné kyseliny), ačkoliv je nezbytně potřebuje k životu, musí tyto MK nebo jejich prekurzory, totiž kyselinu linolovou a α-linolenovou, v dostatečném množství přijímat v potravě. Z nich se v těle vytvářejí kyselina arachidonová, eikosapentaenová (EPA) a dokosahexaenová (DHA). Esenciální mastné kyseliny hrají nezastupitelnou roli v organismu. Jsou prekurzorem eikosanoidů a dále ovlivňují flexibilitu a fluiditu biologických membrán (VELÍŠEK, 1999). Většina PUFA snižuje cholesterol, některé zabraňují vzniku sraženin a trombů. MUFA obsažena např. v olivách nebo v avokádu snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Slunečnicový, makový a sezamový olej obsahují PUFA řady n-6. Řepkový, sójový a lněný olej jsou zdrojem PUFA řady n-3. Odborníky doporučený příjem pro evropskou populaci n-6/n-3 PUFA je 5:1. Současný příjem dosahuje nežádoucích hodnot 20-30:1. Poměr by se měl blížit hodnotě 1, takže poměr 5:1 je kompromisem (KUNOVÁ, 2011; KOMPRDA, 2009; BLATTNÁ a kol., 2005). Z doprovodných látek lipidů má největší výživově-zdravotní význam cholesterol. Je nezbytný pro tvorbu lipoproteinů ve střevě a v játrech, je součástí žluči, žlučových kyselin, steroidních hormonů a vitaminu D. Cholesterol se vyskytuje pouze v potravinách živočišného původu, především pak ve vejcích, vnitřnostech a másle. Strava rostlinného původu (ořechy) může obsahovat dostatek tuků, přesto se v ní cholesterol nevyskytuje. Doporučená denní konzumace cholesterolu je maximálně 300mg (KOMPRDA, 2009; VELÍŠEK, 1999; KUNOVÁ, 2011). Při nadbytku cholesterolu ve stravě se cholesterol postupně ukládá ve stěnách tepen a způsobuje aterosklerózu (ROGER, 1995). 4.3.3

Sacharidy

Chemicky jde o polyhydroxyketony a polyhydroxyaldehydy. Sacharidy jsou stejně jako bílkoviny biopolymerní látky. Jsou složeny z jednotek monosacharidů, které jsou spojeny glykosidovými vazbami. Monosacharidy jsou tedy základní jednotkou,

20

oligosacharidy jsou složeny ze dvou až deseti monosacharidů (disacharidy, trisacharidy a další) a polysacharidy obsahují jedenáct a více jednotek (KLOUDA, 2005). Sacharidy jsou primárním zdrojem energie v lidském těle. Kryjí spotřebu energie nejméně ze 45 %, v rozvojových zemích je to až z 85 %. Sacharidy přijímané stravou se vyskytují převážně ve formě cukrů (monosacharidy a oligosacharidy), škrobů a neškrobových polysacharidů. Určité množství sacharidů je skladováno v lidském těle ve formě svalového a jaterního glykogenu. Oproti tukům jsou zásoby sacharidů značně omezené.

Energetická

složka

sacharidů

je

17

kJ.g-1

(VELÍŠEK,

1999,

PRENTICE a kol., 2005). 4.3.3.1 Monosacharidy a oligosacharidy Mají sladkou chuť a jsou okamžitým zdrojem energie. Zažité je pojmenování ''cukry''. Termín ''cukr'' zahrnuje monosacharidy a oligosacharidy. Nejběžnější monosacharidy jsou glukóza (hroznový cukr), fruktóza (ovocný cukr) a galaktóza. Mezi disacharidy patří sacharóza (řepný či třtinový cukr), laktóza (mléčný cukr) a maltóza (sladový cukr). Odhadem tvoří asi 1/4 příjmu energie ze všech sacharidů (VELÍŠEK, 1999). 4.3.3.2

Polysacharidy

Škrob Škrob je hojně se vyskytující polysacharid. Vyskytuje se především v obilovinách, bramborách a luštěninách. Škrob tvoří 20-50 % z celkového energetického příjmu, v závislosti na celkové spotřebě sacharidů (PRENTICE a kol., 2005). Škrob můžeme rozdělit na stravitelný a rezistentní. Stravitelný škrob je v tenkém střevě zcela rozložen (VELÍŠEK, 1999). Rezistentní škrob odolává ataku trávicích šťáv člověka a je dále nevyužitelný. Je někdy označován jako vláknina (SVAČINA a kol., 2008). Rezistentní škrob je však ve střevě fermentován střevní mikroflórou na kyselinu propionovou a máselnou. Tyto dvě mastné kyseliny dokážou potlačit rizikové faktory, které se podílejí na vzniku rakoviny tlustého střeva. Rezistentní škrob se nachází v zelených banánech a v syrových bramborách (www23).

21

Neškrobové polysacharidy Neškrobové polysacharidy bývají často označovány jako vláknina. Vláknina může být rozpustná nebo nerozpustná. K rozpustné vláknině se řadí pektin, inulin, rostlinné slizy, gumy a určitý podíl hemicelulóz. Mezi nerozpustnou vlákninu řadíme lignin, celulózu a některé hemicelulózy. Rozpustná vláknina zpomaluje průchod skrze GIT, omezuje vstřebávání některých živin a resorpci glukózy. Nerozpustná vláknina zkracuje dobu průchodu stolice tlustým střevem a omezuje tak riziko vstřebávání toxických látek ze stolice buňkami tlustého střeva (PRENTICE a kol., 2005, VELÍŠEK 1999, SVAČINA a kol., 2008). Vláknina prochází nezměněna tenkým střevem a bývá fermentována teprve mikroflórou tlustého střeva za vzniku využitelných mastných kyselin s nízkým počtem uhlíků - octová, propionová a máselná Konzumace vlákniny snižuje hladinu cholesterolu v krvi a též upravuje hladinu glukózy v krvi. Vláknina zpříjemňuje i léčbu obezity – omezuje hlad a brání zácpě. Poměr nerozpustné a rozpustné vlákniny by měl být 3:1 (VELÍŠEK, 1999; SVAČINA a kol., 2008; KUNOVÁ, 2011). Tab. 3

Výskyt vlákniny v některých potravinách (www2) Vláknina (g) 45 38 18 15 5 8-10 3 3 3 3 2 2 2 1

Potravina (100g) Pšeničné otruby Lněné semínko Sója Fazole Hrášek Celozrnné pečivo Bílý chléb Mrkev Zelí Banány Jablka Pomeranč Brambory Bílá rýže

Z tab. 3 je zřejmé, v jakých potravinách se vláknina vyskytuje. Obecně lze říci, že se vláknina vyskytuje v ovoci, zelenině, luštěninách, obilovinách a bramborách.

22

4.3.4

Glykemický index

Glykemický index (GI) udává, jaký vliv mají potraviny s obsahem sacharidů na vzestup hladiny glukózy v krvi (glykémie). Při zvýšení hladiny glukózy v krvi dochází k vyplavení inzulínu ze slinivky břišní. Při časté konzumaci potravin s vysokým GI dochází k velkému náporu na slinivku i celý organismus. Dlouhodobá konzumace potravin s vysokým GI může být důvodem vzniku kardiovaskulárních onemocnění, diabetu 2. typu a obezity. GI může mít hodnotu 0-100. Čistá glukóza je referenční potravina, její GI má hodnotu 100. Potraviny dosahují různých hodnot podle jejich působení na vzestup glukózy v krvi (Tab. 4). Z výše uvedeného vyplývá, čím nižší GI potraviny má, tím lépe pro náš organismus (KUNOVÁ, 2011). Tab. 4

Příklad rozdělení potravin do skupin podle hodnoty GI (referenční hodnotou

je glukóza, GI = 100; KUNOVÁ, 2011) NÍZKÝ GI (pod 30) citróny třešně, cuketa, kapusta, fazolky, papriky, rajčata, zelí, ořechy, luštěniny, hořká čokoláda (vysoký podíl kakaa), limonády s náhradními sladidly

4.3.5

STŘEDNÍ GI (30-70) Ananas, mango, pomeranče, švestky, kompoty, džemy, hrušky, jablka, brambory, melouny, cibule, řepa, mrkev, pečivo, špagety, čokoláda, sušenky, jogurty, tvarohy, džus, víno

VYSOKÝ GI (nad 70) sušené datle a fíky, corn flakes, jáhly, bílé pečivo, bábovky, piškoty, chipsy, tyčinky, popcorn, bílá rýže, hranolky, čokoládové tyčinky, vodové zmrzliny, sladká vína, energetické nápoje

Alkohol

Zvýšená konzumace alkoholu se podílí na vzniku obezity. Alkohol má vysoký energetický obsah 29 kJ.g-1 a je bezprostředně po požití oxidován. Proto by se měly osoby snažící se o redukci váhy alkoholu vyhnout (HAINER, 2004). Obsah alkoholu je v rámci jednotlivých druhů velmi rozdílný. Příjem malého množství alkoholu, tj. 30 g etanolu u žen a 40 g u mužů působí na organismus příznivě, zvyšuje hladiny HDL cholesterolu a působí pozitivně na oběhovou soustavu. Vyšší příjem alkoholu je spojován s rizikem nemocí jater, rakoviny orgánů zažívacího traktu, hypertenze. Také existuje přímý vztah mezi příjmem alkoholu, celkovým energetickým příjmem a ukazateli nadváhy a obezity (PIŤHA, 2009, VÍTEK, 2008).

23

Vzhledem k předním místům ve spotřebě piva u nás, stojí za zmínku, že tento nápoj může být zodpovědný za nadváhu a obezitu, protože vyjma alkoholu, obsahuje také maltosu s velice vysokým glykemickým indexem (MARTINÍK, 2007).

24

5

OBEZITA

Obezita se u všech generací stala velmi často diskutovaným tématem jak vzhledem ke vzrůstající prevalenci, tak s ohledem ke stoupajícímu výskytu přidružených onemocnění. Není divu, obezita se stala globální hrozbou. Ve světě má problémy s vyšší tělesnou hmotností více než 1,6 miliardy lidí (www3). V ČR trpí nadměrnou hmotností více než polovina dospělé populace. Z tohoto objemu 2/3 mají nadváhu 2/3 lidí a zbývající třetina lidí trpí obezitou. Epidemii obezity se nedaří zastavit, stále vykazuje vzestupný trend (www22).

5.1

Definice obezity

HLÚBIK (1994) řadí obezitu mezi nejzávažnější civilizační onemocnění, které nesmí být považováno za pouhou kosmetickou vadu, protože v mnoha případech je doprovázena řadou závažných onemocnění a komplikací. Obezita je ve většině případů definována jako onemocnění hromadného výskytu se zvýšenou tělesnou hmotností, která bývá způsobena především nárůstem tukových rezerv. Tuk bývá distribuován po celém těle, nebo může být soustředěn v určitých oblastech těla. Obezita se objevuje při pozitivní energetické bilanci organismu. V této situaci dochází k převaze lipogeneze na lipolýzou (www26). Zvýšení hmotnosti samo o sobě nemusí nutně znamenat obezitu. Příkladem jsou kulturisté, u nichž je nárůst hmotnosti způsoben nárůstem aktivní svalové hmoty. Ještě komplikovanější situace může nastat u některých onemocnění, které se projevují nárůstem hmotnosti nahromaděním tekutin - otoky, ascites (HLÚBIK, 1994). Obezita je charakterizována hmotností o 20 % vyšší než ideální hmotnost a BMI vyšším než 30. Moderní výzkumy však ukazují, že velice důležitým ukazatelem zdravotního rizika je obvod pasu (STŘEDA, 2005).

5.2

Příčiny obezity

Obezita je multifaktoriálním onemocněním. Podle studií je obezita podmíněna z 30-40 % genetikou a z 60-70 % prostředím. V populaci se tedy vyskytují jedinci, kteří

25

mají větší predispozice k obezitě, ale k expresi genů odpovědných za obezitu dojde pouze při nevhodném životním stylu (sedavý způsob života, vysokoenergetická dieta). Obezita vzniká interakcí endogenních a exogenních faktorů. Existují i určitá období, která usnadňují rozvoj obezity – u žen zejména doba po porodu, dále období přechodu a u dívek období puberty (PRENTICE a kol., 2005). 5.2.1

Endogenní faktory

Mezi endogenní faktory patří právě genetická predispozice. Vliv interakce mnoha genů mezi sebou nebo s vnějšími faktory byl opakovaně prokázán studiem dvojčat a genealogickými studiemi. Dalším endogenním faktorem je porucha termogeneze v hnědé tukové tkáni, jejímž důsledkem je zvýšení ukládání tukových zásob do rezervy, a vyšší aktivita lipoproteinové lipázy (HLÚBIK, 1994). 5.2.2

Exogenní faktory

Nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie Asi nejčastěji zmiňovaný důvod obezity je nevyrovnanost příjmu energie s výdejem energie. Člověk přijímá vydatnou stravu plnou sacharidů a tuků, která je energeticky bohatá. Vzhledem k nízké fyzické aktivitě je potřeba energie nižší než příjem energie. Poté dochází k pozitivní energetické bilanci - přibírání na váze (HLÚBIK, 1994). Frekvence konzumované stravy Na vzniku obezity se také velmi podílí nerovnoměrný příjem potravy nebo u některých jedinců občasné hladovění. Poté dochází k nárazovému přejídání, kdy obézní člověk nemá přehled o množství zkonzumované potravy. Při nízké frekvenci konzumace jídel se ve zvýšené míře uplatňuje lipogenetický efekt inzulinu, čímž dochází k postupnému nárůstu tukové hmoty, a tím i tělesné hmotnosti a vzniku obezity. V důsledku toho pak lze přibrat 2 až 3kg za týden (ŠONKA, 1991). Uspěchaný životní styl velí všem lidem spěchat. Proto si ani během jídla neodpočinou. Jedí při práci, za chůze a při sledování televize. Ti, kteří svoji porci ve spěchu zhltají, zjišťují pocit nasycení později než ti, jež jedí pomalu a v klidu. Proto přijímají větší množství potravin (ŠONKA, 1991; www18).

26

Psychické a sociální podněty U obézních osob je zvýšený příjem potravy ovlivněn jeho psychikou. Osamělost, deprese, frustrace a stres vedou často k tomu, že postižená osoba klade nadměrný důraz na jídlo a snaží se uspokojit alespoň v tomto směru. Během jídla zažívají pocit slasti a zapomínají na svoje starosti (HLÚBIK,1994). U žen bývá nárůst hmotnosti spojen s úzkostnými depresemi. Jakákoliv změna emoční rovnováhy může vést k nadměrnému příjmu potravy (FRAŇKOVÁ, 2003). Léčiva Některé léky mohou zvyšovat chuť k jídlu a přispívat tak k rozvoji obezity. Jsou to zejména některá antidepresiva, neuroleptika, steroidy, tyreostatika, eventuálně i dlouhodobé užívání vitaminů skupiny B (HLÚBIK, 1994). Endokrinní systém Poruchy s vnitřní sekrecí se podílejí na obezitě populace jen 5%. Setkáváme se s nimi při onemocnění zvaném Cushingův syndrom. Při tomto onemocnění nadledvinek dochází k nadprodukci kortizolu. Cushingův syndrom se projevuje zvýšenou chutí k jídlu, obezitou, zvýšeným krevním tlakem, cukrovkou a osteoporózou (HLÚBIK, 1994; ŠONKA, 1991; www4). Dalším syndromem je tzv. adrenogenitální syndrom. Toto vrozené onemocnění se projevuje zvětšením nadledvin a nadměrnou tvorbou mužských pohlavních hormonů. U žen způsobuje vytváření mužských druhotných pohlavních znaků. U mužů zase makrogenitosomii (HLÚBÍK, 1994, www4). V

neposlední

řadě

způsobuje

otylost

onemocnění

zvané

hypotyreóza.

Při hypotyreóze dochází sníženou tvorbou hormonů štítné žlázy (T3, T4) ke zpomalení metabolismu a vyšší únavnosti. Následkem toho dochází ke snížení fyzické aktivity a zvýšení tělesné hmotnosti (ŠONKA, 1991, www4).

5.3

Komplikace obezity

Obezita je vážné chronické onemocnění spojené s komplikacemi a komorbiditami, které zasahují většinu systémů těla. I při absenci komorbidit a komplikací obezita zvyšuje

27

riziko předčasného úmrtí. Kromě zdravotních komplikací, je obezita spojena s psychologickými a sociálními problémy, které mohou zastínit zdravotní problémy v kvalitě života pro mnoho obézních lidí (PRENTICE a kol., 2005). Nejznámějšími komplikacemi, které se mohou vyskytnout během obezity, jsou diabetes mellitus 2. typu (DM2), dyslipoproteinémie, ateroskleróza a hypertenze (SVAČINA, 2007). 5.3.1

Metabolické komplikace

Diabetes mellitus 2. typu Riziko rozvoje DM2 se zvyšuje s rostoucím stupněm a délkou trvání obezity. Další zvýšení rizika DM2 přináší viscerální obezita. Onemocnění je charakterizováno hyperglykémií. U obézních jedinců často vzniká rezistence na inzulin, která je založena jak na snížení citlivosti periferních tkání, tak i na poruše odezvy na inzulin. Pro léčbu obézního diabetika je důležitá nízkoenergetická dieta s nízkým obsahem tuků a cukrů (PRENTICE a kol., 2005). Dislipoproteinémie Nadměrný příjem energie a především živočišných tuků zvyšuje hladinu cholesterolu, triacylglycerolů, LDL, VLDL a apolipoproteinu B, a zároveň snižuje hladinu HDL cholesterolu v séru. To přispívá ke vzniku aterosklerózy. Korelace sérového cholesterolu s BMI je větší u mužů než u žen. Při redukci váhy dochází ke snížení sérového cholesterolu a triacylglycerolů a zvýšení hodnoty HDL cholesterolu v séru, čímž se snižuje i hrozba aterosklerózy (PRENTICE a kol., 2005). 5.3.2

Kardiovaskulární komplikace

V ČR představují nemoci oběhové soustavy nejčastější příčinu úmrtí. Ve srovnání s evropský průměrem je na tom ČR podstatně hůře - počet úmrtí je zde téměř dvojnásobný. Při BMI nad 25kg.m-2 se s rostoucím BMI lineárně zvyšuje riziko mortality z důvodu kardiovaskulární onemocnění u obou pohlaví (KOMPRDA, 2009; PRENTICE a kol., 2005).

28

Ateroskleróza Ateroskleróza je onemocnění tepen, při němž se v jejich stěnách ukládají tukové látky a druhotně vápník, čímž se tepna stává méně a méně průchodnou. Může dojít až úplnému uzavření a tedy k přerušení dodávky živin a kyslíku do tkání. Onemocnění vzniká působením zejména vysoké hladiny krevních tuků (zvýšený LDL cholesterol a naopak nízký HDL cholesterol), hypertenze, kouření, obezity, diabetu, stresu a nedostatku pohybu. K odstranění již existujících zúžení se užívá např. angioplastika (www31; www17).

Hypertenze Z rozsáhlých studií byla opakovaně prokázána provázanost mezi vyšším krevním tlakem a obezitou. Nelze však říci, že každý obézní se musí potýkat s hypertenzí, ale spojení obezity s hypertenzí se pokládá za velmi úzké. Na vzniku hypertenze se podílí zvýšený příjem sodíku, konzumace alkoholu, stres, nedostatek fyzické aktivity a další faktory. Přetrvávající hypertenze může přispět k rozvoji hypertrofie levé komory a mrtvice Snížení hmotnosti je obvykle provázeno poklesem krevního tlaku (PRENTICE a kol., 2005; www5). 5.3.3

Jiné komplikace

Výše zmíněná onemocnění jsou jen zlomkem komplikací z celé škály, které obezita přináší. Obezita ovlivňuje klouby, trávicí systém, respirační systém a další (PRENTICE a kol., 2005).

5.4

Léčba obezity

Doposud nebyly příčiny obezity uspokojivě objasněny. Léčba si klade za cíl zlepšení zdravotního stavu a pohody a pokles rizik spojených se špatným zdravotním stavem. Cílem léčby je zastavení dalšího nárůstu hmotnosti a 5–10% snížení hmotnosti, které má velmi pozitivní efekt na zdravotní stav pacienta. Zkušenosti odborníků prokázaly, že snížení hmotnosti má být pozvolné. Rychlost snižování hmotnosti se uvádí

29

v průměru 0,5–1 kg za týden. Terapie by měla být komplexní. Obvykle se skládá z následujících postupů: a) redukční dieta b) kognitivně - behaviorální terapie c) zvyšování výdeje energie d) farmakoterapie e) chirurgická terapie (www20; PRENTICE a kol., 2005) 5.4.1

Redukční dieta

Při léčbě obezity musíme uvažovat o dietě v jejím širším významu. Dieta by měla být pacientovi šitá na míru. Měla by být přizpůsobena jeho zdravotnímu stavu a věku. Dieta by se měla stát součástí pacientova životního stylu. V léčbě obezity volíme redukční diety s doporučením přiměřené pohybové aktivity. Tyto diety jsou založeny na negativní energetické bilanci s vyvážením veškerých živin, vitaminů a minerálních látek (HAINER, 2004). 5.4.2

Kognitivně - bahaviorální terapie

Kognitivně - behaviorální terapie (KBT) poskytuje další možnost ztráty váhy a jejího udržení. Důraz je kladen na vztah pacienta ke svému tělu, tedy k příjmu potravy a fyzické aktivitě. Slouží k identifikaci abnormálních stravovacích návyků a životního stylu, a pomáhá odnaučit tyto návyky a umožňuje snížení tělesné váhy do normálního stavu (PRENTICE a kol., 2005). Největší úspěchy má KBT u pacientů s BMI do 35. Nejčastěji je aplikovaná formou skupinového sezení. Pacienti se ve skupině podporují, sdělují si svoje zkušenosti a navzájem se motivují. Terapeut je na počátku kurzu aktivní a v roli odborníka. Postupem času přenáší odpovědnost za průběh terapie na pacienta. Učí pacienta a snaží se mu pomoci zvládat životní situaci bez toho, aby se musel uchylovat k jídlu. Při úspěšné KBT pacient přestane mít obavu, z nezvládnutí situace, stává se samostatný

30

a přestává terapeuta potřebovat. Metodiku KBT úspěšně využívá ve svých kurzech společnost STOB (KRATOCHVÍL, 2006; www25).

5.4.3

Zvyšování výdeje energie

Další cestou k dosažení negativní energetické bilance je zvýšená fyzická aktivita. Deficit energie závisí na intenzitě a délce fyzické zátěže. U obézních pacientů se volí chůze, plavání či jízda na rotopedu. Snažíme se vyvarovat takovému cvičení, které by mělo destrukční vliv na nosné klouby - běh nebo skákání pres švihadlo. Sport nemá vliv jen na energetickou bilanci. Sportem se zvyšuje objem svalové hmoty a snižuje procento tělesného tuku, a tím pádem se zvyšuje bazální metabolismus pacienta (HLÚBIK, 1994). 5.4.4

Farmakoterapie

V širším slova smyslu může farmakologická látka způsobit hubnutí tím, že sníží příjem energie nebo absorpci zvýšením energetického výdeje. Současná farmakologická léčba obezity je zaměřena na snížení spotřeby energie či příjmu potravy, buď působením na trávicí systém, nebo prostřednictvím centrálního nervového systému kontrolou chuti k jídlu. Farmakologická léčba má kontroverzní historii a stále je na ni pohlíženo s nedůvěrou a podezřením některých lékařů. Vyplývá to ze zkušeností se staršími látkami, které jak se ukázalo, mohou mít vážné vedlejší účinky a byly staženy z prodeje. Současné přípravky schválené pro použití se ukázaly jako bezpečné a účinné i při redukci nadváhy a zlepšení komorbidit obezity. Nicméně, je důležité, aby lékaři předepisující tyto léky byli plně seznámeni s mechanismem účinku a možnými riziky. Kritéria použitá k použití antiobezitik jsou podobné těm, které se používají k léčbě jiných recidivujících poruch. Je důležité, aby se zabránilo nabízení antiobezitik pacientům, kteří hledají snadnou cestu pro snížení svojí hmotnosti (PRENTICE a kol., 2005). Zahájení farmakoterapie bude záviset na posouzení rizik pro jednotlivce s pokročilou obezitou lékařem. Většinou je léčba indikována, pokud selhala redukční dieta i psychologické působení na pacienta. V některých případech je možné zvážit

31

léčbu antiobezitiky u pacientů s komorbiditami, jejichž BMI je 27-30 kg.m-2. Spolu s farmakoterapií musí pacient změnit životní styl a redukovat tuk ve viscerální oblasti. (www24; www21). K léčbě se používají zejména skupiny léků: •

působící na gastrointestinální trakt

Orlistat je inhibitor žaludeční a pankreatické lipázy, který snižuje vstřebávání tuků v potravě. Nežádoucí účinky orlistatu převážně souvisí s gastrointestinální malabsorpcí tuků a mohou být spojeny s mírným nedostatkem vitamínů rozpustných v tucích. Nicméně, klinický deficit nebyl v klinických studiích prokázán. Přesto se doporučuje, aby pacienti užívající orlistat suplementovali vitaminy A, D, E a K. Pacienti občas trpí vodnatou stolicí, nutkáním na stolici a fekální inkontinencí. Tyto nežádoucí účinky se vyskytují méně po delší době užívání orlistatu, což naznačuje, že pacienti se naučí vyhýbat potravinám s vysokým obsahem tuku, aby zabránili těmto vedlejším účinkům (PRENTICE a kol., 2005). •

působící na centrální nervový systém (CNS)

Rimonabant

potlačuje

chuť

k

jídlu

blokací

cannabinoidních

receptorů

v hypothalamu. Vědci se domnívají, že cannabinodní receptory hrají důležitou roli v regulaci spotřeby potravy a závislosti na stravě. Předběžné výsledky dvouleté mezinárodní studie potvrzují jeho účinnost při redukci váhy, snížení obvodu pasu (ukazatel nebezpečné abdominální obezity) a zlepšení v oblasti lipidového a glykemického profilu. Nežádoucí účinky hlášené byly obvykle mírné a přechodné a nejčastější příčinou byla nevolnost, průjem a závratě (PRENTICE a kol., 2005). Sibutramin snižuje chuť k jídlu, zejména na sladké. Sibutramin má i termogenní účinek, takže brání poklesu bazálního metabolizmu během hubnutí. Mechanismus účinku sibutraminu spočívá v inhibici zpětného vychytávání noradrenalinu a serotoninu v CNS. Nežádoucí účinky často hlášené v klinických studiích patří sucho v ústech, zácpa, úzkost, rýma a nespavost, ale tyto zřídka vedly k odstoupení ze studie. Jejich výskyt je

32

závislý na dávce. V terapeutických dávkách většinou není významný a bývá jen přechodný (VLČEK, FIALOVÁ a kol., 2009). Evropská léková agentura (European Medicines Agency, EMA) doporučila, aby všechny přípravky obsahující sibutramin nebyly nadále předepisovány nebo vydávány v členských státech Evropské unie (www6, www14). 5.4.5

Chirurgická terapie

Pro tzv. bariatrickou operaci musí být splněna váhová kritéria, tj. BMI musí nad 40, nebo v případě závažných přidružených onemocnění v důsledku obezity alespoň nad 35 (www19). 5.4.5.1 Chirurgické výkony prováděné na žaludku Žaludeční balón Do žaludku se dočasně umisťuje silikonový balónek o objemu 400-700 ml. Pacient tak má pocit nasycení i po požití menšího množství stravy. Tato metoda patří mezi méně invazivní. Provádí se laparoskopicky (www30). Bandáž žaludku Bandáž žaludku spočívá v zaškrcení žaludku silikonovým kroužkem, aby pacient nepojal větší množství stravy. Přiškrcení horní, vstupní části žaludku vede k tomu, že již po prvních soustech jídla dochází k subjektivnímu pocitu pacienta, že má plný žaludek. Chuť k jídlu se nesníží, ale za pomoci implantované bandáže se nedostavuje pocit nezvládnutelného hladu. Gastrická bandáž se v éře miniinvazivní chirurgie provádí téměř výhradně laparoskopicky (STŘEDA, 2005; www7; PRENTICE a kol., 2005). Tubulizace žaludku Tento laparoskopický zákrok, který se provádí v celkové anestezii, spočívá ve zmenšení žaludku. Žaludek se rozřízne a přešije v celé délce, aby se z vakovitého dutého orgánu utvořila trubice nebo rukáv (KASALICKÝ, 2007). Žaludeční bypas Gastrický bypas je chirurgické rozdělení žaludku na horní menší část a dolní větší část. Spodní část žaludku spolu s počátkem tenkého střeva je vyřazena ''z provozu''. Gastrický bypas patří mezi nejúčinnější metody chirurgické léčby obezity. Je to

33

laparoskopicky prováděná operace, u které se kombinuje restrikce s mírnou malabsorpcí (MÜLLEROVÁ, 2009). 5.4.5.2 Chirurgické výkony prováděné na střevě Střevní bypas se provádí s cílem zrychlení pasáže střevem a tím snížení vstřebávání potravy, vede často k nepříznivým dalším jevům, např. k průjmům či poškození jater, u nás se prakticky neprovádí (STŘEDA, 2005).

34

STANOVENÍ SLOŽENÍ TĚLA

6 6.1

Indexy

6.1.1

Brocův index

Antropolog P. P. Broca vytvořil jednoduchý vzorec - index optimální hmotnosti. Brocův index nepatří mezi pravé indexy tělesné hmotnosti. Ideální tělesná váha se rovná počtu centimetrů tělesné výšky nad 1 metr ± 5 %. To znamená, že člověk při výšce 170 cm by měl vážit 70 kg ±5 %, tedy 66,5 až 73,5 kg (HLÚBIK, 1994; STŘEDA, 2005). 6.1.2

Body Mass Index (BMI)

Nejběžněji používaný index, někdy označovaný jako hmotnostní. Vypočítává se ze vztahu váhy k výšce těla. Vypočítá se: BMI = tělesná váha (kg) / výška2 (m). BMI je pouze orientační hodnota, nedozvíme se z něho nic o rozložení tělesného tuku. Podle tabulky 5 lze jednoduše zhodnotit výživový stav (STŘEDA, 2005).

Tab. 5

Klasifikace obezity dle BMI (WHO, 1997) Stupeň

6.2

BMI (kg.m-2)

Podváha

18,5

Normální váha Nadváha Obezita I. stupně Obezita II. stupně Obezita III. stupně

18,5-24,9 25,0-29,9 30,0-34,9 35,0-39,9 40

Riziko komplikací Nízké (stoupá riziko jiných zdravotních komplikací) Průměrné Mírně zvýšené Střední Vysoké Velmi vysoké

Měření obsahu tukové tkáně v těle

6.2.1

Kaliperace

Provádí se měřením kožních řas. Kožní řasy se měří na různých částech těla, přístrojem zvaným kaliper. Řasa se uchopí mezi palec a ukazovák, tak aby se nestiskla i svalovina. K orientačnímu hodnocení stačí změřit řasu subskapulární (pod dolním úhlem lopatky)

35

a nad tricepsem. Podrobné měření zahrnuje 10 resp. 4 řasy (KLEINWÄCHTEROVA, 1992). 6.2.2

Bioelektrická impedance

Tato metoda měření složení těla na podkladě stanovení odporu těla vůči průchodu střídavého proudu o nízké intenzitě a různé frekvenci. Používá se rozmezí frekvencí 5-200 kHz. Tuk má vysoký elektrický odpor, zatímco voda ve svalových tkáních je vodivá. Lze poměrně přesně zjistit obsah tuku v těle, množství vody a množství ostatních tkání. Za normální hodnoty je u žen počítáno méně než 30 % tuku, u mužů méně než 25 % tuku (PRENTICE a kol., 2005, www8) Jedná se o rychlou a nenáročnou techniku, která je neinvazivní. Měření pomocí bioelektrické impedance je jednoduché a vlastní procedura netrvá déle než pár minut. Před měřením je doporučeno být na lačno, nepít alkohol ani jiné tekutiny. Docházelo by ke zkreslení údajů (CLARK, 2009). 6.2.3

Duální rentgenová absorpciometrie

Duální rentgenová absorpciometrie (DEXA) se vyvinula z dřív známé metody pro hodnocení denzity kostní hmoty. Rentgenové záření je elektromagnetické vlnění o velmi krátké vlnové délce. Má schopnost pronikat hmotou a v závislosti na jejích vlastnostech se při průchodu zeslabuje. Metoda dvou paprsků využívá rozdílných poměrů absorpce rentgenového záření v měkké tkáni a kostech při nízké energii záření a při vysoké energii záření (www4; PRENTICE a kol., 2005).

6.3

Distribuce tukové tkáně

6.3.1

Obvod pasu

Měření obvodu pasu je nejsnadnější a nejlevnější metoda. Obvod pasu koreluje s množstvím viscerálního tuku a charakterizuje riziko metabolických komplikací (Tab. 6; PRENTICE a kol., 2005).

36

Obvody pasu u mužů a žen, které charakterizují zvýšené a velmi zvýšené riziko

Tab. 6

vzniku metabolických komplikací (www10)

MUŽI ŽENY

6.3.2

Riziko spojené se vznikem komplikací obezity zvýšené 94 cm 80cm

vysoké 102 cm 88cm

Poměr pas/boky

Podle rozložení tuku rozlišujeme dva typy obezity (Tab. 7): Androidní, mužského typu, jablku podobný Je charakterizována hromaděním tuku uvnitř břicha a v oblasti hrudníku. Dnes je známo, že tento typ obezity predisponuje k určitým metabolickým komplikacím: diabetu, vysokému krevnímu tlaku, hypercholesterolémii, karcinomu tlustého střeva, impotenci a zhoršení astmatu (FOŘT, 2001). Gynoidní, ženského typu, hrušce podobný Je více vyjádřeno ženské rozložení tuku, zejména na hýždích a stehnech. Z hlediska zdravotního je méně riziková než mužský typ obezity. Přesto se však poměrně často můžeme setkat s žilní nedostatečností, sterilitou, karcinomy prs, dělohy a vaječníků, osteoporózou a s artrózou kolen a kyčlí (FOŘT, 2001; ŠONKA, 1991).

Tab. 7

Tabulka rozdělení typu obezity podle WHR (Waist/Hip Ratio), neboli poměr

PAS/BOKY (www10) Typ obezity dle WHR Gynoidní typ obezity, neboli tvar hrušky Souměrné rozložení tuku Spíše androidní typ, blížící se tvaru jablka Androidní typ, neboli tvar jablka -rizikový

37

MUŽI do 0,85 0,85 - 0,90 0,90 - 0,95

ŽENY do 0,75 0,75 - 0,80 0,80 - 0,85

nad 0,95

nad 0,85

6.4

Tuk a jeho úloha v těle

Jak bylo výše zmíněno, velké množství tělesného tuku organismu nesvědčí. Určité množství zásobního tuku v těle má metabolický význam jako sklad energie. Tuk má totiž v těle nezastupitelnou úlohu a jeho pokles pod určité minimum může vést až ke smrti. Tuk u zdravé osoby mění svůj objem podle energetické situace. Jeho úkolem je udržovat relativně lehkou, ale velkou zásobu energie. Zásobní tuk se ukládá v tukových buňkách - adipocytech (ŠONKA, 1991). Tuková tkáň je tvořena dvěma základními typy tukové tkáně - hnědá a bílá tuková tkáň. Oba typy ukládají energie ve formě TG. Hnědá tuková tkáň využívá této energie k termogenezi. Bílá tuková tkáň uvolňuje ze své zásoby volné MK dle potřeb organismu. Poměr bílé a hnědé tukové tkáně je ovlivněn především věkem, pohlavím výživou a geneticky (REDINGER, 2009).

38

MATERIÁL A METODIKA

7

Vzhledem k tématu mojí diplomové práce jsem data a informace na praktickou část získával během redukčního kurzu pořádaného společností STOB.

7.1

Materiál

7.1.1

Probandi

Redukční kurz probíhal od září do listopadu 2011 a účastnily se ho pouze ženy (n=12) ve věku 20-51 let. Kurz probíhal každé úterý ve večerních hodinách po dobu 10 týdnů. Na začátku kurzu měly klientky za úkol vyplnit krátký dotazník (Příloha 1) vypracovaný dle pokynů společnosti STOB, který měl za úkol zjistit obecné informace o životním stylu klientek. V průběhu redukčního kurzu klientky zapisovaly své denní jídelníčky dle připraveného formuláře, a to vždy minimálně tři dny v týdnu (Příloha 2). Během kurzu byla klientkám třikrát (1., 5. a 10. týden) provedena analýza složení těla. Měření probíhalo na přístrojích Bodystat Quadscan 4000. 7.1.2

Jídelníček

Do předloženého formuláře (Příloha 2) klientky vyplňovaly pokrmy, které konzumovaly v průběhu dne, dle časového období (snídaně, svačina, oběd, atd.). Dále zaznamenávaly hmotnost konzumovaných pokrmů, čas a místo jejich konzumace (Tabulka 8). Odevzdané jídelníčky byly pečlivě vyhodnocovány pomocí programu Fitlinie společnosti Roubec Software s.r.o. Rozborem všech odevzdaných jídelníčků (n=410) byly zjištěny stravovací návyky klientek na začátku kurzu a dále byly hodnoceny změny ve stravování, ke kterým docházelo v průběhu kurzu v důsledku edukace.

39

Příklad vyplněného jídelníčku, který účastnice odevzdávaly během kurzu

Tab. 8

Jméno a příjmení Doba jídla od-do 6:10-6:25

9:30-9:35

12:30-12:50

16:25-16:30 18:55-19:15

7.1.3

Datum Co jsem snědl(a)-vypil(a)

Množství

Nescafé 3v1 Mléko polotučné Cereálie Kornspitz Šunka drůbeží Eidam 30% Paprika Vařené brambory Kuřecí prsa na přírodno Rajčatový salát bez dresingu BeBe sušenky Jablko Hermelín Bageta Víno bílé

150ml 40g 50g 38g 20g 110g 160g 140g 150g 50g 145g 65g 60g 2dl

Dotazník

V úvodní části dotazníku (Příloha 1) jsou zaznamenány obecné charakteristiky respondentů - věk, výška, profese, stravovací návyky, konzumace alkoholu a kávy a dotaz na kouření. V dalším bodu účastnice informovaly o svém zdravotním stavu. Na výběr měly z 20 možností např. bolest zad, hlavy, kloubů, únava, zácpa, průjem, vysoký nebo nízký krevní tlak, cholesterol, cukrovka a další. Další tři otázky byly otevřené a měly za cíl zjistit, jakou pohybovou aktivitu účastnice vyvíjí, jak často a čemu se věnují ve svém volném čase. Poslední otázka se týkala četnosti stravování mimo domov (restauraci, menza, závodní jídelna a další). Vyhodnocení dotazníku je součástí diplomové práce (kap. 5.1).

7.2

Metodika

7.2.1

Bodystat Quadscan 4000, Tanita BC 545

Jak bylo uvedeno výše, měření klientek probíhalo na začátku, v polovině a na konci redukčního kurzu. Klientky byly poučeny o podmínkách, které musí dodržet

40

před měřením, aby nedošlo k podhodnocení získaných výsledků. Mezi tyto podmínky patřily 2-3 hodiny před měřením nepít a nejíst, 12 hodin před měřením nekonzumovat alkohol a nevyvíjet fyzickou aktivitu těsně před měřením.

Obr. 2

Bodystat Quadscan 4000 (www8)

Před každou analýzou přístrojem Bodystat Quadscan 4000 (Obr. 2) byly klientky zváženy na osobní váze Tanita BC 545 (Obr. 3) a byly jim změřeny tělesné obvody (pasu a boků) pomocí speciální páskové míry se skleněnými vlákny. Získané hodnoty, tedy tělesná hmotnost, obvod pasu a obvod boků byly zadány do přístroje. Mezi další vstupní data patřily věk, výška, pohlaví a sportovní aktivita.

Obr. 3

Osobní váha Tanita BC 545 (www9)

41

Před měřením klientky odložily kovové předměty (např. prsteny, řetízky), aby nedocházelo ke zkreslení výsledků analýzy. Měření probíhalo na pravé polovině těla. Celé měření bylo prováděno vleže na zádech. Klientky se položily na pěnovou podložku, tak aby horní i dolní končetiny byly volně položeny na zemi. Končetiny byly v mírné abdukci, aby nedocházelo k předčasnému uzavření obvodu a zkreslení výsledků analýzy. Poté byly aplikovány dva páry elektrod. První pár se aplikuje na pravou ruku a druhý pár na pravou nohu. Červená elektroda se lepí na záprstí a černá na zápěstí u pravé ruky (Obr. 4). U dolní končetiny se červená elektroda aplikuje na záprstí a černá na zánártí (Obr. 5).

Obr. 4

Aplikované elektrody na horní končetině (www8)

Obr. 5

Aplikované elektrody na dolní končetině (www8)

42

7.2.2

Software k vyhodnocení jídelníčku

Pro vyhodnocení jídelníčku byl použit program s názvem FitLinie, verze 5.98 (Obr. 6). Výrobcem tohoto programu je firma Roubec Software s.r.o., která sídlí ve Znojmě. Tento program umožnil rozdělit konzumované potraviny do 6 denních jídel (snídaně, svačina 1, oběd, svačina 2, večeře, svačina 3). Dále nabídl databázi potravin s více než 2500 položkami. V případě, že konzumovaná potravina nebyla v databázi uvedena, program umožňoval její doplnění včetně veškerého živinového složení. Kromě uvedených množství základních živin byly k dispozici také hodnoty cholesterolu, vlákniny, významných vitamínů (např. vitamín A, C) a minerálních látek (např. Na, Ca, Fe). Zároveň bylo možné data snadno importovat do programu MS Excel a dále s nimi pracovat. Do jednotlivých složek (snídaně, svačina, atd.) byly zadávány konzumované potraviny v daných množstvích dle vyplněných jídelníčků klientek. Především jsem se zaměřil na sledování změny příjmu celkové energie, tuků, sacharidů, bílkovin a vlákniny. Energie byla počítána v kilojoulech (kJ), hlavní živiny a vláknina v gramech (g).

43

Obr. 6

7.3

Náhled obrazovky softwaru (www11)

Statistické zpracování dat

Data získaná pomocí programu FitLinie, převedená do MS Excelu, se dále zpracovávala v programu STATISTICA CZ 10. Pro statistické vyhodnocení stravovacích návyků byly použity hodnoty ze všech odevzdaných jídelníčků (n=410) a pro hodnocení složení lidského těla výsledky všech klientek (n=12). Velké množství dat získaných z vyplněných jídelníčků (n=410) byly zprůměrovány do 3 období (období 1 (n=20), období 2 (n=20), období 3 (n=20). Byly použity metody výpočtu základních statistických parametrů (průměr, směrodatná odchylka), regresní analýza a Duncanův test.

44

VÝSLEDKY

8

Charakteristika účastnic kurzu

8.1

Informace v této kapitole jsou čerpány z dotazníku (Příloha 1), který byl účastnicemi vyplněn před začátkem kurzu. Věk

8.1.1

Redukčního kurzu se účastnily ženy ve věku 21-51 let, jak bylo zmíněno výše. Polovina účastnic měla 30 let a méně. Druhá polovina probandů měla více než 30 let (Obr. 7).

6

Obr. 7

6

≤ 30 let >30 let

Věkové rozdělení účastnic kurzu; (n=12) Body Mass Index účastnic na počátku kurzu

8.1.2

Účastnice byly rozděleny dle BMI do tří skupin (Obr. 8). Tyto tři skupiny tvořila nadváha, obezita prvního stupně a obezita druhého stupně, které jsou charakterizovány specifickým rozpětím BMI (Tab. 9). Tab. 9

Rozpětí BMI, dle kterého byl určen stupeň obezity u účastnic

Rozpětí BMI

Stupeň obezity

25-29,9

nadváha

30-34,9

obezita I. stupně

35-39,9

obezita II. stupně

45

1

nadváha 4

Obr. 8 8.1.3

6

obezita I.stupně obezita II.stupně

Rozdělení účastnic kurzu podle BMI; (n=11) Profese

Vyjma jedné studentky, které ale můžeme též přiřadit sedavý způsobu života, uvedly všechny účastnice sedavá povolání. Tedy ani jedna z účastnic nevykonavá během svojí práce výraznou fyzickou aktivitu. Nejčastěji uvedeným povoláním byla úřednice. 8.1.4

Zdravotní stav účastnic

V této otázce mohly účastnice zvolit více odpovědí, proto absolutní četnost neodpovídá celkovému počtu dotazovaných, ale udává, kolik pracovníků uvedlo některou z možností. To stejné pravidlo platí pro relativní četnost (Tab. 10). Tab. 10 Zdravotní problémy účastnic před počátkem kurzu Zdravotní problémy pohybové problémy gastrointestinální problémy stres kardiovaskulární problémy únava ∑

Absolutní četnost 16 7 3 3 8 37

Relativní četnost 43,2 % 18,9 % 8,1 % 8,1 % 21,6 % 100,0 %

Pro přehlednost v grafu jsem zdravotní problémy rozdělil do 5 skupin - pohybové problémy (bolesti zad a kloubů, otoky nohou), grastrointestinální problémy (pálení žáhy, zácpa, žaludeční potíže), kardiovaskulární problémy (nízký krevní tlak,

46

cholesterol, cukrovka), únava (přepracování, únava, bolesti hlavy, nespavost) a stres (Obr. 9).

21,6% 43,2% 8,1%

kardiovaskulární onemocnění únava

8,1% 18,9%

Obr. 9

pohybové problémy gastrointestinální problémy stres

Zdravotní problémy účastnic před počátkem kurzu

8.1.5

Sportovní aktivita

Otázka na sportovní aktivitu byla otevřená. Přesto se odpovědi často shodovaly. Nejoblíbenějšími sporty byla zumba, cyklistika, in-line brusle. Dále se objevil pilates, aerobic a power plate. Jedna z žen cvičila na posilovacích přístrojích a tři ženy neprovozovaly žádný sport. Odpovědi se tak snadno daly rozdělit do tří skupin - aerobní sportovní aktivita, anaerobní sportovní aktivita (posilovna) a žádná sportovní aktivita (Obr. 10).

47

3

aerobní anaerobní 1

žádná 8

Obr. 10 Provozovaná sportovní aktivita; (n=12) 8.1.6

Frekvence pohybové aktivity

Z předcházející kapitoly je jasné, že tři ženy aktivně nesportují. Dalších devět žen sportuje s různou frekvencí. Ženy odpovídaly kolikrát týdně sportují. Buď tedy nesportují, nebo sportují jedenkrát až třikrát týdně (Obr. 11).

1

3

necvičí pravidelně 1x 2x

3

3x 2

Obr. 11 Frekvence pohybové aktivity (týdně); (n=12) 8.1.7

Konzumace kávy

Kávu nepila pouze jedna účastnice. Ostatní účastnice konzumovaly kávu jedenkrát až třikrát týdně. Nejčastěji byla káva konzumována dvakrát denně (Obr. 12).

48

2

1

nepije kávu 4

1x 2x

3x 5

Obr. 12 Frekvence konzumace kávy (denně); (n=12) 8.1.8

Konzumace alkoholu

Respondentky v dotazníku uvedly, že konzumují především pivo a víno. U žádné z žen nebyla konzumace alkoholu vysoká. Naopak tři ženy požívaly alkohol zcela výjimečně. Jen jedna účastnice pila alkohol denně (pivo nebo 2 dcl vína denně). 8.1.9

Stravování účastnic mimo domov

Z obr. 13 lze vyčíst, jak často se účastnice kurzu stravovaly mimo svůj domov. To znamená, zda mohly ovlivnit přípravu jídla nebo zjistit množství zkonzumované energie a živin.

2 4

1-2x týdně 3-4x týdně 5-7x týdně méně často

4 2

Obr. 13 Četnost stravování účastnic mimo domov; (n=12)

49

Tělesné parametry účastnic na počátku, uprostřed a po skončení

8.2

kurzu Jak napovídá název kapitoly, účastnice byly třikrát přeměřeny na přístroji Bodystat Quadscan 4000, tělesná hmotnost byla měřena na váze Tanita BC 545. V tab. 11 je možné vidět naměřené výsledky a posoudit úspěšnost kurzu. Naměřené hodnoty nejsou dále komentovány, není to podstatou této diplomové práce. Tab. 11 Tělesné parametry účastnic získané měřením přístrojem Bodystat Quadscan 4000 hmotnost byla měřena na přístroji Tanita BC 545; I. = 1. měření před počátkem kurzu (n=11), II. = měření uprostřed kurzu (n=10), III. = měření po skončení kurzu (n=11) I.

II.

III.

BMI (kg.m )

29,89

29,30

28,03

Hmotnost (kg)

85,05

83,84

78,43

ATH kg (sval+kost+voda)

55,88

56,48

54,11

Tuk (kg)

32,42

30,54

27,08

Tuk (%)

37,72

36,09

34,22

Sval kg (masa buněčné hmoty)

30,91

30,50

29,45

ECT (l)

17,65

17,78

17,28

ICT (l)

21,50

21,35

20,61

CV (l)

37,35

37,5

36,79

OP (cm)

97,91

94,2

92,45

OB (cm)

113,18

111,7

108,73

poměr P/B

0,87

0,84

0,84

-2

50

8.3

Porovnání

průměrných

hodnot

přijímané

energie,

živin

a vlákniny ve sledovaných obdobích V této kapitole jsem metodou jednostupňové analýzy rozptylu (včetně post hoc Duncanova testu) porovnával průměrné příjmy výše zmíněných substancí za celý den i za jednotlivá denní jídla ve třech po sobě jdoucích období. Celý den Průměrné hodnoty přijaté energie se během třech období statisticky nelišily (P>0,05). Dle hodnot získaných z jídelníčků za celý den byla v období 1 průměrná hodnota příjmu tuku průkazně (P<0,05) vyšší než ve zbývajících dvou období. Mezi obdobím 2 a 3 nebyl další statisticky průkazný (P>0,05) rozdíl v příjmu tuku (Obr 14).

Tuk (g)

65,0

B

60,0 55,0

A

A

50,0 45,0 1

2

3

Obr. 14 Průměrné hodnoty přijatého tuku (g) v průměru za celý den ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=410; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05)

Průměrný příjem sacharidů ve třech obdobích se průkazně (P>0,05) nelišil (období 1: 199,8 g.den-1, období 2: 199,6 g.den-1, období 3: 201,3 g.den-1). Statisticky průkazně se nelišily (P>0,05) ani bílkoviny (období 1: 76 g.den-1, období 2: 78,9 g.den-1, období 3: 80,6 g.den-1). Další látkou, u které byl zaznamenán rozdíl v příjmu, byla vláknina (Obr. 15). Mezi obdobím 1 a 2 (období 1: 18,6 g.den-1, období 2: 18:6 g.den-1) nebyl průkazný (P>0,05) rozdíl, avšak v posledním období byl zaznamenán průkazný rozdíl v příjmu vlákniny (21,4 g.den-1).

51

Vláknina (g)

22,0

B

21,0 20,0 19,0

A

A

1

2

18,0 3

Obr. 15 Průměrné hodnoty přijaté vlákniny (g) v průměru za celý den ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=410; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05)

Snídaně U snídaní nedocházelo během kurzu k průkazným rozdílům (P>0,05) v příjmu energie a živin. Opačná situace nastala u vlákniny. Příjem vlákniny byl bez průkazného (P>0,05) rozdílu mezi obdobím 1 (3,9 g.den-1) a obdobím 2 (3,9 g.den-1). Průměrný příjem vlákniny v období 3 (5,1 g.den-1) se od předcházejících dvou období průkazně (P<0,05) lišil (Obr. 16).

Vláknina (g)

6,0

B

5,0 4,0

A

A

1

2

3,0 2,0 3

Obr. 16 Průměrné hodnoty přijaté vlákniny (g) v průměru za snídani ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=409; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Svačina 1 U svačiny byl v průběhu kurzu pozorován statisticky průkazný (P<0,05) vliv faktoru období na příjem energie, všech živin i vlákniny.

52

Během období 1 kurzu byl příjem energie snídaní průkazně (P<0,05) vyšší než u zbývajících dvou období, přičemž nebyl zaznamenán statisticky průkazný (P>0,05) rozdíl mezi obdobími 2 a 3 (Obr. 17).

Energie (kJ)

900,0

B

800,0 700,0

A

A

600,0 500,0 1

2

3

Obr. 17 Průměrné hodnoty přijaté energie (kJ) v průměru za svačinu 1 ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=334; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05)

Tuky (g)

7,0

B AB

5,0

A

3,0 1,0 1

2

3

Obr. 18 Průměrné hodnoty přijatého tuku (g) v průměru za svačinu 1 ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=334; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05)

Průměrná hodnota přijatého tuku v období 1 (5,7 g.den-1) se statisticky průkazně (P<0,05) lišila od hodnoty přijaté v období 3 (2,7 g.den-1). Průměrný příjem sacharidů byl v období 1: 30,7 g.den-1 , v období 2: 24,5 g.den-1 a v období 3: 26,7 g.den-1. Statisticky průkazně (P<0,05) se od sebe lišila období 1 a období 2 (Obr. 19).

53

Sacharidy (g)

35,0 B 30,0

AB A

25,0 20,0 1

2

3

Obr. 19 Průměrné hodnoty přijatých sacharidů (g) v průměru za svačinu 1 ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=334; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Průměrné hodnoty přijatých bílkovin a vláknin zaznamenaly stejný průběh změn jako příjem tuku (Obr. 18), tedy statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl mezi obdobím 1 a obdobím 3 (Obr. 20, 21).

Bílkoviny (g)

8,0 B AB

6,0

A 4,0 2,0 0,0 1

2

3

Obr. 20 Průměrné hodnoty přijatých bílkovin (g) v průměru za svačinu 1 ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=334; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05)

54

Vláknina (g)

4,0

B AB

3,0

A

2,0 1

2

3

Obr. 21 Průměrné hodnoty přijaté vlákniny (g) v průměru za svačinu 1 ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=334; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05)

Oběd Faktor období neměl na průměrné hodnoty příjmu energie a tuku během oběda statisticky průkazný (P>0,05) vliv. Sacharidy během oběda zaznamenaly statisticky průkazný (P<0,05) rozdíl v průměrném příjmu během období 2 (53,7 g.den-1) a období 3 (61,7 g.den-1; Obr. 22).

Sacharidy (g)

65,0

B

60,0 AB

A

55,0 50,0 45,0 1

2

3

Obr. 22 Průměrné hodnoty přijatých sacharidů (g) v průměru za oběd ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=410; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05)

Průměrný příjem bílkovin (Obr. 23) v období 2 (31,9 g.den-1) byl průkazně (P<0,05) vyšší než příjem období 1 (27,3 g.den-1).

55

Bílkoviny (g)

34,0

B

32,0

AB

30,0 A

28,0 26,0 24,0

1

2

3

Obr. 23 Průměrné hodnoty přijatých bílkovin (g) v průměru za oběd ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=410; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Vláknina nezaznamenala během všech třech období statisticky průkazné (P>0,05) rozdíly v průměrném příjmu. Svačina 2 Energie přijímaná během svačiny 2 (období 1: 969 kJ.den-1, období 2: 865 kJ.den-1, období 3: 752 kJ.den-1) se průkazně (P<0,05) lišila v období 1 a 3 (Obr. 24).

Energie (kJ)

1200,0 B

AB

900,0

A

600,0 300,0 1

2

3

Obr. 24 Průměrné hodnoty přijaté energie (kJ) v průměru za svačinu 2 ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=372; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Vyjma energie se průměrné hodnoty přijatých živin včetně vlákniny ve sledovaných obdobích statisticky průkazně (P>0,05) nelišily.

Večeře Vliv sledovaných období na příjem energie, tuku a sacharidů nebyl statisticky průkazný (P>0,05). Průměrné hodnoty se tedy v jednotlivých obdobích nelišily.

56

Průměrné hodnoty přijatých bílkovin se v období 1 a období 2 (období 1: 17,8 g.den-1, období 2: 17,6 g.den-1) průkazně nelišily (P>0,05). Ve třetím období (23,8 g.den-1) došlo ke statisticky průkaznému (P<0,05) rozdílu v průměrném příjmu bílkovin (Obr. 25).

Bílkoviny (g)

25,0 20,0

B A

A

1

2

15,0 10,0 5,0 3

Obr. 25 Průměrné hodnoty přijatých bílkovin (g) v průměru za večeři ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=407; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Stejně tak průměrné hodnoty vlákniny se v období 1 a období 2 (období 1: 4,1g.den-1, období 2: 4,8g.den-1) statisticky neliší (P>0,05), ale v závěrečném období se příjem vlákniny (5,9g.den-1) průkazně (P<0,05) liší (Obr. 26).

Vláknina (g)

8,0

B

6,0

A

A 4,0 2,0 0,0 1

2

3

Obr. 26 Průměrné hodnoty přijaté vlákniny (g) v průměru za večeři ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=407; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05)

Svačina 3 Průměrné hodnoty přijaté energie se v období 1 a období 2 průkazně (P<0,05) nelišily. Průkazný (P<0,05) změna příjmu energie nastala v období 3 (Obr. 27).

57

Energie (kJ)

1500,0

A A

1000,0

B

500,0 0,0 1

2

3

Obr. 27 Průměrné hodnoty přijaté energie (kJ) v průměru za svačinu 3 ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=127; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Průměrný příjem tuku byl nejnižší v období 3 (3g.den-1). Průměrný příjem tuku se v období 1 (12 g.den-1) a období 2 (7,2g.den-1) od sebe statisticky nelišil (P>0,05; Obr. 28).

Tuky (g)

15,0

B

10,0

AB

5,0

A

0,0 1

2

3

Obr. 28 Průměrné hodnoty přijatého tuku (g) v průměru za svačinu 3 ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=127; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) U sacharidů se opět období 1 a období 2 statisticky (P>0,05) nelišila. Období 3 se od období 1 statisticky průkazně (P<0,05) lišilo (Obr. 29).

58

Sacharidy (g)

30,0

A

A

25,0 20,0 15,0

B

10,0 5,0

1

2

3

Obr. 29 Průměrné hodnoty přijatých sacharidů (g) v průměru za svačinu 3 ve sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=127; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Faktor období u svačiny 3 průkazně neovlivnil (P>0,05) průměrné hodnoty přijatých bílkovin a vlákniny.

8.4

Závislost příjmu energie, živin a vlákniny na časovém průběhu kurzu

Dále bylo zjišťováno, jak se v průběhu redukčního kurzu (v průběhu tří po sobě jdoucích období) měnil příjem energie, tuků, sacharidů, bílkovin, cholesterolu a vlákniny za celý den i za jednotlivá denní jídla. Regresní analýzou byly získány výsledky svědčící o průkaznosti či neprůkaznosti, poklesu nebo vzestupu příjmu živin, energie, cholesterolu a vlákniny. Celý den Z poskytnutých dat byl zjištěn statisticky průkazný (P<0,05) vliv průběhu kurzu na pokles energie (Obrázek 30). U tuku bylo zjištěno vysoce průkazné (P<0,01) snížení konzumace během kurzu (období 1: 60,6 g.den-1, období 2: 52,4 g.den-1 období 3: 50,9 g.den-1).

59

Energie kJ)

y = 7238,0895 - 246,589*x p = 0,0320; R² = 0,0112

7000 6800 6600 6400 1

2 Sledovaná období

3

Obr. 30 Závislost příjmu energie (kJ) v průměru za celý den (n=410) na časovém průběhu kurzu y = 65,7515 - 5,7976*x p = 0,0006; R² = 0,0286

Tuk (g)

62

57 52 47 1


3

Obr. 31 Závislost příjmu tuku (g) v průměru za celý den (n=410) na časovém průběhu kurzu Naopak nebyla prokázána závislost (P>0,05) mezi příjmem sacharidů, bílkovin a časovým průběhem kurzu. Současně docházelo ke statisticky průkaznému (P<0,05) vzestupu

(období

1:

18,6

g.den-1,

období

21,4 g.den-1) příjmu vlákniny za celý den (Obr. 32).

60

2:

18,6

g.den-1,

období

3:

Vláknina (g)

y = 17,2711 + 1,0388*x p = 0,0464; R² = 0,0097

21 20 19

18 1


3

Obr. 32 Závislost příjmu vlákniny (g) v průměru za celý den (n=410) na časovém průběhu kurzu

Snídaně Ke statisticky průkazným (P<0,05) změnám docházelo během snídaně u tuku. Byl zaznamenán pokles příjmu tuku během kurzu (Obr. 33). U ostatních substancí k průkazným (P>0,05) změnám nedošlo. y = 12,3869 - 1,0716*x p = 0,0312; R² = 0,0114

Tuky (g)

12 11 10 9

1


3

Obr. 33 Závislost příjmu tuků (g) v průměru za snídani (n=409) na časovém průběhu kurzu

Svačina 1 U svačiny 1 se projevil statisticky vysoce průkazný (P<0,01) pokles příjmu (období 1: 814 kJ.den-1, období 2: 622 kJ.den-1, období 3: 596 kJ.den-1) energie.

61

Energie (kJ)

y = 928,1114 - 130,6245*x p = 0,0010; R² = 0,0323

900 700 500 1


3

Obr. 34 Závislost příjmu energie (kJ) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém průběhu kurzu U svačiny 1 docházelo jen poklesům příjmu živin (Obr. 35, 36, 37). Tuky, sacharidy

Tuky (g)

i bílkoviny zaznamenaly statisticky průkazný pokles (P<0,05).

y = 7,1691 - 1,4451*x p = 0,0130; R² = 0,0184

7 6 5 4 3 2 1


3

Obr. 35 Závislost příjmu tuků (g) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém

Sacharidy (g)

průběhu kurzu

y = 32,9615 - 3,0871*x p = 0,0122; R² = 0,0188

31 29 27 25

23 1


3

Obr. 36 Závislost příjmu sacharidů (g) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém průběhu kurzu

62

Bílkoviny (g)

6,5 6 5,5 5 4,5 4

y = 7,1364 - 1,0014*x p = 0,0191; R² = 0,0164

1


3

Obr. 37 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém průběhu kurzu

Stejně jako u energie byl sledován vysoce průkazný pokles (P<0,01) v konzumaci vlákniny v průběhu kurzu (období 1: 3,8 g.den-1, období 2: 3,1 g.den-1, období 3: 2,7

Vlákniny (g)

g.den-1; Obr. 38).

3,9

y = 4,3586 - 0,5845*x p = 0,0081; R² = 0,0209

3,4 2,9 2,4 1


3

Obr. 38 Závislost příjmu vlákniny (g) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém průběhu kurzu Oběd U oběda byl zaznamenán statisticky vysoce průkazný (P<0,01) rostoucí příjem bílkovin (Obr. 39). Růst či pokles ostatních látek ani energie se statisticky neprokázal (P>0,05).

63

Bílkoviny (g)

y = 25,1262 + 2,6215*x p = 0,0031; R² = 0,0213

35 33 31 29 27 25 1


3

Obr. 39 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za oběd (n=410) na časovém průběhu kurzu

Svačina 2 Statisticky průkazný pokles (P<0,05) příjmu energie během kurzu byl zaznamenán u svačiny 2 (Obr. 40). Sledované živiny nezaznamenala průkaznou (P>0,05) změnu. I

Energie (kJ)

změna u vlákniny nebyla průkazná (P>0,05). y = 1089,1177 - 112,0753*x p = 0,0108; R² = 0,0174

1000 900 800

700 1


3

Obr. 40 Závislost příjmu energie (kJ) v průměru za svačinu 2 (n=372) na časovém průběhu kurzu

Večeře Dle hodnot z jídelníčků nedocházelo ke statisticky průkazné (P>0,05) změně v příjmu energie (období 1: 1633 kJ.den-1, období 2: 1544 kJ.den-1, období 3: 1585 kJ.den-1, v konzumaci tuku (období 1: 15,7 g.den-1, období 2: 11,9 g.den-1, období 3: 13,8 g.den-1) a sacharidů (období 1: 41,2 g.den-1, období 2: 43,8 g.den-1, období 3: 39,2 g.den-1).

64

Bílkoviny (g)

y = 14,9174 + 2,1479*x p = 0,0075; R² = 0,0175

25 23 21 19 17 15 1


3

Obr. 41 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za večeři (n=407) na časovém průběhu kurzu

Na rozdíl od oběda dochází u večeře k statisticky vysoce průkaznému (P<0,01) poklesu bílkovin a vzestupu vlákniny (Obr. 41, 42).

Vláknina (g)

6,6

y = 3,1495 + 0,8926*x p = 0,0002; R² = 0,0337

5,6 4,6 3,6 1


3

Obr. 42 Závislost příjmu vlákniny (g) v průměru za večeři (n=407) na časovém průběhu kurzu

Svačina 3 U svačiny 3, podobně jako u svačiny 1, došlo hned ke čtyřem průkazným změnám. Pokles příjmu energie, tuku a sacharidu (Obr. 43, 44, 45) se v závislosti na průběhu kurzu projevil jako vysoce průkazný (P<0,01).

65

Energie (kJ)

1500 y = 1729,1915 - 420,3363*x p = 0,00004; R² = 0,1258

1200

900 600 300 1


3

Obr. 43 Závislost příjmu energie (kJ) v průměru za svačinu 3 (n=127) na časovém

Tuky (g)

průběhu kurzu 15 12 9 6 3 0

y = 16,5434 - 4,5881*x p = 0,0009; R² = 0,0846

1


3

Obr. 44 Závislost příjmu tuků (g) v průměru za svačinu 3 (n=127) na časovém průběhu kurzu

Sacharidy (g)

30 y = 34,7015 - 6,1074*x p = 0,0084; R² = 0,0543

26 22 18 14 1

2

3

Sledovaná období

Obr. 45 Závislost příjmu sacharidů (g) v průměru za svačinu 3 (n=127) na časovém průběhu kurzu

Pouze u vlákniny byl statisticky neprůkazný (P>0,05) vliv období na pokles jejího příjmu.

66

Bílkoviny (g)

9

y = 9,9117 - 1,955*x p = 0,0347; R² = 0,0352

7 5 3 1

2

3

Sledovaná období

Obr. 46 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za svačinu 3 (n=127) na časovém průběhu kurzu 8.5

Shrnutí

V průběhu redukčního kurzu byly pozorovány průkazné změny v hodnotách přijímané energie, jednotlivých živin (tuky, sacharidy a bílkoviny) a vlákniny v průměru za celý den. Průměrná hodnota přijatého tuku byla nejvyšší v prvním období a v průběhu kurzu docházelo k průkaznému poklesu přijímaného tuku. Tento faktor se pravděpodobně nejvíce podepsal na celkovém poklesu množství tukové tkáně u všech účastnic kurzu. Průměrné množství přijímaných sacharidů se v průběhu kurzu průkazně neměnilo. Pokles množství tukové tkáně v těle mohl být podpořen zlepšením kvality přijímaných sacharidů, tzn. konzumací potravin s nižším obsahem monosacharidů. Se zlepšením kvality konzumovaných potravin docházelo také k průkaznému zvýšení příjmu vlákniny. Významné rozdíly byly zaznamenány zejména mezi prvními dvěma obdobími a posledním obdobím. Nejvíce statisticky průkazných změn v příjmu sledovaných živin nastalo v jednotlivých obdobích během svačiny 1 a svačiny 3. Souhrnně lze říci, že v průběhu redukčního kurzu docházelo ke zlepšení kvality konzumovaných potravin.

67

9

DISKUZE

Hlavním cílem mé diplomové práce, jak napovídá název, je hodnocení stravovacích návyků účastnic redukčního kurzu. Zaměřil jsem se na sledování příjmu energie, makronutrientů a vlákniny během kurzu. Vzhledem k tomu, že kurz nebyl veden způsobem, kdy jsou účastnicím předkládány přesné výživové plány, kterých se mají držet, ale formou edukace účastnic, nelze hodnotit, zda účastnice plnily vytyčené cíle. Je ale možné, porovnávat, zda účastnice s průběhem kurzu měnily svoje výživové zvyklosti. To znamená, jestli příjem jednotlivých nutrietů a vlákniny klesal, stoupal či stagnoval. Redukční kurz, který účastnice absolvovaly, byl zaměřen nejen na redukci váhy, ale především na redukci tukové tkáně. V kurzu je použit kognitivně behaviorální přístup k obezitě, který se jeví jako účinná metoda z hlediska udržení hmotnostního úbytku, což je doloženo studiemi (MÁLKOVÁ, 2004; STUNKARD, 1987; VLČKOVÁ, 2010). Tělesná hmotnost i tuková tkáň u celé skupiny klesala, což si můžeme ověřit v tabulce (Tab. 11). Muselo tedy dojít ke změnám ve stravování účastnic, zvýšení pohybové aktivity nebo ke společnému efektu. Zjišťování zvýšené sportovní aktivity nebylo prováděno, ale ze získaných výsledků lze vyhodnotit změny stravovacích návyků účastnic. Hodnoty přijaté energie za celý den se pohybovaly ve velkém rozpětí 3500-12600kJ. Vysoký příjem energie či jeho nevyrovnanost pravděpodobně vyústila ve vyšší hmotnost účastnic. Během kurzu příjem tuku klesal (P<0,05; Obr. 30) a držel se v rozmezí 7000-6500 kJ (období 1: 7011 kJ.den-1, období 2: 6689 kJ.den-1, období 3: 6579 g.den-1). Normativní hodnota přijímané energie pro lehce pracující ženy ve věku 25-50 let je 7800kJ (SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU, 2011). Poměrně nízký příjem energie u skupiny žen s nadváhou a obezitou se potvrdil při srovnání s návrhem doporučených výživových dávek i s doporučeným množstvím energie pro lehce pracující ženy (HRUBÝ, 1999; BUŇKA, NOVÁK, KADIDLOVÁ, 2006; www12). U skupiny žen v redukčním kurzu je předpoklad vyššího energetického příjmu. Snížený příjem energie mohl být jedním z důvodu, proč účastnice hubly. Dalším důvodem

68

mohlo být snížené množství přijaté energie po posledním hlavním jídle. Ve třetím období u svačiny 3, tedy posledním jídlem před spaním, byl průkazný rozdíl v příjmu energie oproti dvěma předcházejícím obdobím (Obr. 27), navíc byl zaznamenán průkazný pokles příjmu energie během celého kurzu (Obr. 30). Příjem tuku bude mít zároveň největší vliv na jeho redukci. Příjem tuku za celý den během kurzu (období 1: 60,6 g.den-1, období 2: 52,46 g.den-1, období 3: 50,9 g.den-1) průkazně (P<0,01) klesal (Obr. 31). Průměrné nejvyšší hodnoty příjmu tuku byly 60,6 g za den v prvním období kurzu, v druhém období byl hodnota přijatého tuku průkazně (P<0,05) nižší, ale v následujícím období se už průkazně množství konzumovaného tuku neměnilo (P>0,05). Ve třetím období byl příjem téměř o 10g nižší než v prvním období (Obr. 14), přesto byl příjem u účastnic vyšší než průměrný obsah tuků v redukční dietě je 45 g (HAINER, 2004). Avšak příjem tuků účastnic nebyl vyšší než výživové doporučení pro obyvatelstvo ČR, které je v souladu s výživovými cíli, které stanovila WHO (World Healthy Organization), tedy 70 g tuku na den u lehce pracujícího člověka. Příjem tuku se pohyboval přesně v rozmezí výše zmíněných hodnot, tedy mezi 45 g a 70 g. Není nutné se na příjem tuku dívat pouze z hlediska množství v gramech. Lze srovnávat jeho procentuální podíl na energetickém příjmu. Procentuální podíl tuku na energetickém příjmu se u skupiny pohyboval na doporučované hranici 30 % (SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU, 2011; www13; MÁLKOVÁ, HANYŠOVÁ, 2009; www15). Podle referenčních hodnot pro příjem živin by měl tuk u lehce pracujících osob krýt pouze 25 % energetického příjmu (SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU, 2011). Příjem tuku na hranici doporučovaných hodnot by mohl být jedním z důvodu nadváhy a obezity u účastnic. Zároveň však průběžné snížení konzumace tuku (Obr. 31) mělo podíl na redukci tukové tkáně (období 1: 32,4 kg, období 2: 30,5 kg, období 3: 27,1 kg). Bohužel program Fitlinie neposkytuje údaje o podílu nasycených, nenasycených a polynenasycených mastných kyselin, které by pro hodnocení kvality stravování byl více vypovídající. Sacharidy se spolu s tuky hrají nejdůležitější roli v krytí energetické potřeby. Tuky svojí energetickou denzitou a sacharidy svým množstvím. Plnohodnotná strava by měla obsahovat omezeně tuků a hojně sacharidů, které by měly tvořit více než 50 % celkového energetického příjmu. (FAO/WHO, 1998). Příjem sacharidů v průměru

69

za celý den byl během kurzu velmi stabilní (období 1: 199,8 g.den-1, období 2: 199,6 g.den-1, období 3: 201,3 g.den-1). Během třech období se příjem průkazně (P>0,05) nelišil. Tyto hodnoty se shodují s množstvím přijatých sacharidů v redukční dietě, což je 200g (HAINER, 2004). A vzhledem k tomu, že se výrazně neměnil ani energetický příjem, kryly sacharidy ve všech třech obdobích kolem 50 % energetického příjmu. Diference jsou znát při porovnání s mladými ženami, které se nejspíše vyhýbaly konzumaci sacharidů (SKŘIVÁNKOVÁ, 2012). Stejně jako u energie nastala průkazná (P<0,05) změna v příjmu sacharidů ve třetím období u svačiny 3 (období 1: 27,2 g.den-1, období 2: 26,8 g.den-1, období 3: 11,6 g.den-1) i pokles příjmu sacharidů během kurzu (Obr. 45), což znamená snížený příjem sacharidů před spaním. Vzhledem ke stabilnímu příjmu sacharidů (období 1: 199,8 g.den-1, období 2: 199,6 g.den-1, období 3: 201,3 g.den-1) a zvyšujícímu se množství přijaté vlákniny (Obr. 32) se měnila skladba sacharidů. To znamená, že se snižoval podíl jednoduchých sacharidů a vzrůstal podíl vlákniny. Snižující se konzumace jednoduchých sacharidů může pozitivně působit na další redukci hmotnosti. Průměrný příjem bílkovin se za celý den během kurzu průkazně (P>0,05) neměnil v jednotlivých obdobích (Obr. 14). V období 1 dosáhl průměrné hodnoty 76 g.den-1, v období 2: 78,9 g.den-1 a v období 3: 80,6 g.den-1. Ve srovnání s různými doporučeními (návrh výživového doporučení pro lehce pracující ženy, doporučený příjem pro ženy ve věku 19-50let, průměrné hodnoty přijatých živin během redukční diety), které navrhují příjem bílkovin za celý den v rozmezí 45-65g, přijímaly účastnice mnohem více bílkovin (HAINER, 2004; HRUBÝ, 1999, SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU, 2011). Vzhledem k jinému doporučení, které je vyjádřeno v množství přijatých bílkovin (g) na hmotnost člověka (kg) za den, je příjem bílkovin v normě. Průměrná hmotnost účastnic byla během kurzu redukována a nedocházelo ke stagnaci (Tab. 11). Na začátku kurzu byla průměrná hmotnost skupiny 85,05 kg a na konci 78,42 kg. Při přihlédnutí na průměrnou konzumaci bílkovin za celý den (období 1: 76 g.den-1, období 2: 78,9 g.den-1, období 3: 80,6 g.den-1) zjistíme, že množství bílkovin (g) vztažené na tělesnou hmotnost (kg) se pohybovalo okolo hodnoty 1 g.kg-1 W. Tento příjem bílkovin by mohl být spojen s vyšší konzumací masa, masných výrobků, tučných sýrů a mohl by tedy způsobovat vyšší příjem tuků.

70

Příjem vlákniny za celý den průkazně stoupal (Obr. 32). Průměrné hodnoty přijaté vlákniny za celý den byly v období 1: 18,6 g.den-1, v období: 2 18,6 g.den-1 a v období 3: 21,4 g.den-1 (Obr. 15). Ačkoliv je doporučováno přijímat denně alespoň 30 g vlákniny, tohoto množství dosáhne jen málokterý člověk. Přesto se průměrná hodnota 21,4 g.den-1 řadí mezi vyšší (CHMELÍKOVÁ, 2007; KOHOUT, CHOCENSKÁ, 2007; SKŘIVÁNKOVÁ, 2012, SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU, 2011). Vláknina má pozitivní vliv

na

zdraví,

zejména

na

kardiovaskulární

onemocnění

a

onemocnění

gastrointestinálního traktu, což by mohlo vést ke snížení výskytu zdravotních obtíží, které účastnice uváděly v úvodním dotazníku (www33; www27; www16; www29). Informaci o zvýšeném příjmu vlákniny lze brát jako signál zlepšení kvality stravování. Dá se předpokládat, že se zvýšila konzumace ovoce, zeleniny, luštěnin a celozrnného pečiva.

71

10 ZÁVĚR Cílem práce bylo zjistit změny stravovacích návyků účastnic redukčního kurzu, který byl zaměřen na redukci tukové tkáně. Vzhledem k tomu, že se účastnice nestravovaly podle výživových plánů, nýbrž podle znalostí nabytých v kurzu, bylo zajímavé sledovat drobné odlišnosti v příjmu energie, živin a vlákniny. Za signifikantní považuji, že se ženám během kurzu dařilo konzumovat méně tuku a přijímaly méně energie. Pokud by v tomto trendu pokračovaly, docházelo by k redukci tukové tkáně a zlepšování zdravotního stavu. Příjem sacharidů nezaznamenal výraznější změnu a jejich příjem je shodný s doporučovanými hodnotami pro redukční diety. Příjem bílkovin by mohl být ještě vyšší, pokud nebudou bílkoviny konzumovány v potravinách s vysokým obsahem tuku. Pokud by navíc ženy aktivně sportovaly, přijaté bílkoviny by začaly tvořit svalovou hmotu ve větší míře, a tím by docházelo ke zvyšování BMR. To znamená, že by se zvýšil výdej energie a ženy by snáze hubly. Příjem vlákniny se zvyšoval a patřil k nadprůměrným ve srovnání s příjmem v populaci ČR. Přesto nedosahoval doporučovaného příjmu 30 g. Potraviny obsahující vlákninu mají vysokou sytící schopnost, a proto by se měla vláknina vyskytovat v jídelníčku redukční diety. Za upozornění stojí ještě vysoce průkazný vzestup příjmu bílkovin a vlákniny během večeře. Bílkoviny, stejně jako vláknina, mají na rozdíl od tuků vysokou sytící schopnost. Jejich zvýšená konzumace během večeře vedla ke sníženému příjmu energie a dalších živin v následujícím jídle (svačina 3). V důsledku toho docházelo k další redukci hmotnosti. Z našich výsledků lze pozorovat, že se stravování žen postupně zlepšovalo, což se projevilo i na redukci hmotnosti. Po kurzu se ženy budou snažit dále redukovat váhu, případně váhu nezvyšovat.

72

11 POUŽITÁ LITERATURA

BLATTNÁ, J., DOSTÁLOVÁ, J., PERLÍN, C., TLÁSKAL, P. Výživa na začátku 21. Století aneb o výživě aktuálně a se zárukou. Praha: výživa servis s.r.o. pro Společnost pro výživu a Nadaci NutriVIT, 2005. 79 s. ISBN 80-239-6202-7. BUNC, V. (1996). Nové pohledy na minimální množství pohybových činností. Tělesná výchova a sport mládeže, 62(7), 2-7. BUŇKA, F., NOVÁK, V., KADIDLOVÁ, H. Ekonomika výživy a výživová politika I. 1. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2006, 159 s. ISBN 80-7318429-X. ČECHOVÁ, H. Jak zhubnout a dosyta se najíst. 1. vyd. Praha: Triton, 2001. 118 s. ISBN 80-7254-168-4. CLARKOVÁ, N. Sportovní výživa. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 352 s. ISBN 97880-247-2783-7.

FAO/WHO: Carbohydrates in human nutrition. Report of a Joint FAO/WHO Consultation- FAO Food Nutr. Pap. 66 Rome (1998). FOŘT, Petr. Obezitě odzvoněno. 1. vyd. V Praze: Ikar, 2001, 220 s. ISBN 80-7202930-4. FRAŇKOVÁ, S., DVOŘÁKOVÁ-JANŮ, V. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, 256 s. ISBN 80-246-0548-1. GANONG, W. F. Přehled lékařské fysiologie. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1999. 681 s. ISBN 80-85787-36-9.

73

GITTLEMAN, A., L., TEMPLETON, W., J., VERSACE, C. Výživa podle metabolických typů: revoluční stravovací program, který vám zaručí optimální tělesnou váhu a hojnost energie. 1. vyd. Překlad Miloslav Korbelík. Praha: Eminent, 2008, 181 s. ISBN 978-807-2813-728. HAINER, Vojtěch. Obezita: minimum pro praxi. 1. vyd. Praha: Triton, 2001, 118 s. Levou zadní. ISBN 80-725-4168-4. HAINER, V. a kol. Základy klinické obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing 2004. 356 s. ISBN 80-247-0233-9. HAVLÍČKOVÁ, L. Fyziologie tělesné zátěže. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 1997, 196 s. ISBN 80-7184-354-7. HLÚBIK, Pavol. Úvod do problematiky obezity. Hradec Králové: Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně, 1994, 83 s. ISBN 80-851-0903-4. HRUBÝ, S. K návrhu nových výživových dávek doporučených pro ČR. Výživa a potraviny. 1999, č. 2, s. 56-57. CHMELÍKOVÁ, M. Sledování příjmu vlákniny a jejího vztahu k množství tukové tkáně u obézních osob. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. KASALICKÝ, M. Tubulizace žaludku: Chirurgická léčba obezity. Praha: TRITON, 2007. ISBN 978-80-7254-957-3. KLEINWÄCHTEROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictvi: Brno, 1992, 33-39 s. ISBN 80-7013-122-5.

74

KLIMEŠOVÁ, I. Hrajeme si s jídlem. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 38 s. ISBN 978-80-244-2553-5. KLOUDA, P. Základy biochemie. 2. přeprac. vyd. Ostrava: Nakladatelství Pavel Klouda, 2005, 144 s. ISBN 80-863-6911-0. KOHOUT, P., CHOCENSKÁ, E. Průzkum příjmu vlákniny v České republice. Výživa a potraviny. 62, 2007, č. 5. KOMPRDA, T. Výživou ke zdraví. 1. vyd. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2009, 110 s. ISBN 978-808-7156-414. KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 5.přeprac. vyd. Praha: Portál, 2006, 383 s. ISBN 80-736-7122-0. KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. 2. přeprac. vyd. Praha: Grada, 2005, 144 s. ISBN 978-802-4734-330.

MacDONALD, I. L.: Carbohydrates In: Modern Nutrition in Health an Disease. Shils, M. E., Olson, J.A., Shike, M. 8th edition, Lea a Febiger, Philapdelphia (1994) 3646. MÁLKOVÁ, I. Hubneme s rozumem, zdravě a natrvalo. 2. vyd. Praha: Smart Press, 2007, 222 s. ISBN 978-808-7049-068. MÁLKOVÁ, I. Kognitivně-behaviorální terapie obezity: Dosažení a udržení změn stravovacích a pohybových návyků a váhových úbytků. Praktický Lékař: Česká lékařská společnost JEP, Praha 2004, roč. 84, č. 6, s. 334-338. MÁLKOVÁ, I. Podstata a efektivita kognitivně-behaviorální terapie obezity. Československá psychologie, 2004, roč. 48, č. 4, s. 298-305.

75

MARTINÍK, K. Výživa „Kapitoly o metabolizmu“. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005. 238 s. ISBN 80-7041-354-9. MARTINÍK, K. Základy výživy. 1. vyd. Hradec Králové: Garamon, 2007, 79 s. ISBN 978-80-864721-28-7. MÜLLEROVÁ, D. Obezita - prevence a léčba. Praha: Mladá fronta a.s., 2009. s. 238. ISBN 978-80-204-2146-3. MÜLLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech: z pohledu jednotlivce i populačních skupin. 1. vyd. Praha: TRITON, 2003, 99 s. ISBN 80725-4421-7. PÁNEK J., POKORNÝ J., DOSTÁLOVÁ J., KOHOUT P. Základy Výživy. Praha: Svoboda Servis, 2002. ISBN: 80-86320-23-5. PIŤHA, J., POLEDNE, R. Zdravá výživa pro každý den. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 144 s. ISBN 978-80-247-2488-1.

PRENTICE, A., CABALLERO, B., ALLEN, L. Encyclopedia of Human Nutrition. Oxford: Elsevier, 2005. 2228 s. ISBN 0-12-150110-8.

REDINGER, R. N.: Fat storage and the biology of energy expenditure. Translational Research, 154, 52–60 (2009). ROGER, P. Kniha o zdravé výživě. 1. vyd. Praha: Advent Orion, 1995. 222 s. ISBN 80-7172-144-1. SHARON, M. Komplexní výživa. 1. vyd. Praha: Pragma, 1994. s. 193 ISBN 8085213-54-0.

76

SKŘIVÁNKOVÁ, Ž. Aktuální výživové doporučení v teorii a praxi. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. SOVOVÁ E., ZAPLETALOVÁ B., CYPRIÁNOVÁ, H. 100+1 otázek a odpovědí o chůzi, nejen nordické. Praha: Grada Publising, 2008. 92 s. ISBN 978-80-247-2280-1. SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU. Referenční hodnoty pro příjem živin. V ČR 1. vyd. Praha: Společnost pro výživu, 2011, 192 s. ISBN 978-80-254-6987-3. STRÁNSKÝ M., RYŠAVÁ L. Fyziologie a patofyziologie výživy. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2010. ISBN 978-80-7394241-0. STŘEDA, L. FORMÁČKOVÁ, M. Univerzita hubnutí. 1. vyd. Praha: SinCon, 2005, 251 s. ISBN 80-867-1851-4.

STUNKARD, A. Conservative treatments for obesity. The American Journal of Clinical Nutrition, 1987, vol. 45, p. 1142-1154. SVAČINA, Š. Klinická dietologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 381 s. ISBN 978-80247-2256-6. SVAČINA, Š. Obezita a diabetes. 1. vyd. Praha: MAXDORF-JESSENIUS, 2000, 307 s. ISBN 80-858-0043-8. SZNAPKOVÁ, V. Skupinová kognitivně behaviorální terapie obezity. Brno, 2005. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. ŠONKA, J, DOLEŽALOVÁ, J., ŽBIRKOVÁ, A. Útok proti obezitě. 1. vyd. Bratislava: Šport, 1991, 144 s. ISBN 80-709-6135-X.

77

VELÍŠEK, J. Chemie potravin 1. 1. vyd. Tábor: OSSIS, 1999, 328 s. ISBN 80-9023912-9. VÍTEK, L. Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 160 s. ISBN 978-80-247-2247-4. VLČEK, J., FIALOVÁ, D. Klinická farmacie I. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-802-4731-698. VLČKOVÁ, J. Obezita a možnosti její léčby – I. Etiologie obezity. Hygiena, 2009, roč. 54, č. 4, s. 122-126. www1: POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA ČR. Foodnet: Zdraví životní styl [online]. 2012. vyd. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://zdravi.foodnet.cz www2:

Vláknina.

[online].

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://www.agronavigator.cz/az/vis.aspx?id=76601. www3: Obezita v evropském kontextu. [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.stemmark.cz/download/press_release_obezita_Hainer.pdf www4: Velký lékařský slovník. [online]. 2008 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/ www5: Obezita a hypertenze. [online]. 2008 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/obezita-a-hypertenze-148689 www6: Sibutramine - Czech Republic. [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://sibutramine.com/czech-republic/cs-cz

78

www7: Laparoskopická bandáž žaludku (SABG) - operační léčba těžké obezity [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.chirurgie24.cz/laparoskopickezakroky-chirurgie/12-laparoskopicka-bandaz-zaludku-sabg-operacni-lecba-tezkeobezity.html www8: Bioelectrical Impedance device. [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.bodystat.com/products/quadscan-4000/

www9:

Tanitashop.

[online].

[cit.

Dostupné

2012-04-22].

z:

http://www.tanitashop.co.uk/en/Body-Composition-Monitor/Tanita-BC-545-Innerscan. www10: MÁLKOVÁ, I., HANYŠOVÁ, N. Měření obezity. [online]. 2009 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.stob.cz/zaciname-hubnout-mereni-nadvahy-aobezity/mereni-obezity

www11:

Fitlinie.

[online].

2012

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://www.fitlinie.cz/ www12: Energy and protein requirements. [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.fao.org

www13: EFSA sets European dietary reference values for nutrient intakes. [online].

2010

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://www.efsa.europa.eu/en/press/news/nda100326.htm www14: Evropská

léková

agentura doporučuje pozastavení registračního

rozhodnutí pro sibutramin. Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. 2010 [cit. 2012-0422]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/evropska-lekova-agentura-doporucuje-pozastaveni

79

www15: WHO/EUROPE. A healthy lifestyle [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.euro.who.int/en/what-we-do/health-topics/disease-prevention/nutrition/ahealthy-lifestyle Význam

www16: 2010

[cit.

vlákniny

2012-04-22].

Multi ISBN

Fibre

v

enterální

výživě

[online].

Dostupné

978-80-254-7155-5.

z:

http://www.nutricniambulance.cz/odborne/pdf/multi-fibre_brozura.pdf www17: GREGOR, P. Ateroskleróza. [online]. 1999 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://archiv.vzp.cz/www.vzp.cz/cms/internet/cz/Klienti/Prevence/Cteniprozdravi/Atero skleroza.html www18: Prevence a léčba obezity. [online]. 2008 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/sestra/prevence-a-lecba-obezity-353946 www19: Možnosti terapie obezity. [online]. 2011 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/sestra/moznosti-terapie-obezity-459322. www20: KAREN,

I.,

SOUČEK,

M.

Metabolický syndrom-

diagnostika

a léčba: Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře.

[online].

1999

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://www.svl.cz/Files/nastenka/page_4766/Version1/MS-diagnostika-lecba.pdf www21: KALOUSKOVÁ, P., KUNEŠOVÁ, M. Farmakoterapie obezity. [online]. 2009 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/priloha-lekarskelisty/farmakoterapie-obezity-448469 www22: KUNEŠOVÁ, M. Životní styl a obezita v České republice. [online],

2006

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

http://www.stemmark.cz/download/press_release_obezita_Kunesova.pdf

80

z:

www23: KVASNIČKOVÁ, A. Rezistentní škrob v prevenci rakoviny tlustého střeva.

[online].

2003

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=13&typ=1&val=16007&ids=147 www24: MÁLKOVÁ, I. Farmakoterapie obezity. [online]. 2009 [cit. 2012-04-22]. Dostupné

z:

http://www.stob.cz/zaciname-hubnout-odborny-pristup/farmakoterapie-

obezity www25: MÁLKOVÁ, I. Kognitivně behaviorální terapie obezity. [online]. 2009 [cit.

Dostupné

2012-04-22].

z:

http://www.stob.cz/odborne-clanky-

psychoterapie/kognitivne-behavioralni-terapie-obezity www26: MÁLKOVÁ, I., HANYŠOVÁ, N. Definice obezity. [online]. 2009 [cit. Dostupné

2012-04-22].

z:

http://www.stob.cz/zaciname-hubnout-obezita-z-lek-

pohledu/definice-obezity www27: MÁLKOVÁ, I., HANYŠOVÁ, N. Vláknina. [online]. 2009 [cit. 2012-0416]. Dostupné z: http://www.stob.cz/vyziva-zakladni-ziviny/vlaknina www28: RADVANSKÝ, J. Energetický výdej při pohybové aktivitě, Seminář STOBU, [online]. 2010 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.stob.cz/odborneclanky-ruzne/prednaska-doc-radvanskeho-na-seminari-pro-stob-duben-2010 www29: SCHWARZ, J. Zácpa u dětí, prevence a léčba. Pediatrie pro praxi [online].

2008,

č.

6,

s.

402-407

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://www.solen.cz/pdfs/ped/2008/06/11.pdf www30: ŠIROKÝ, M. Intragastrický balon - nechirurgická pomůcka v léčbě obezity.

[online].

2007

[cit.

2012-04-22].

Dostupné

http://www.zdn.cz/clanek/sestra/intragastricky-balon-nechirurgicka-pomucka-v-lecbeobezity-319765

81

z:

www31: ŠMÍDOVÁ, J. Ateroskleróza jako následek špatného životního stylu. [online].

2011

[cit.

2012-04-22]..

Dostupné

z:

http://www.zdn.cz/clanek/sestra/ateroskleroza-jako-nasledek-spatneho-zivotniho-stylu462715

www32: WESTERTERP, K., R. Diet induced termogenesis. [on-line]. 2004 [cit. 2010-05-02]. Dostupné z: http://www.nutritionandmetabolism.com/content/1/1/5 www33: ZLATOHLÁVEK L. Vláknina její zdroje a vlivy na lidský organismus. Kardiofórum

[online].

2010

[citováno

2012-04-22].

Dostupné

z:

http://www.kardiologickeforum.cz/pdf/kf_03_03_08.pdf www34: DOSTÁLOVÁ, J., KUNEŠOVÁ, M., OTOUPAL, P, STARNOVSKÁ, T. Zdravá třináctka – stručná výživová doporučení pro širokou veřejnost. [online]. 2006 [citováno 2012-04-22]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz/clanky-casopis/zdravatrinactka-strucna-vyzivova-doporuceni.html

82

SEZNAM ZKRATEK AK - aminokyseliny BMI - body mass index BMR - bazální metabolismus (basal metabolic rate) DEXA - duální rentgenová absorpciometrie (Dual-Eenergy X-Ray Absorptiometry) DHA - dokosahexaenová kyselina DM2 - diabetes mellitus 2. typu EMA - Evropská léková agentura (European Medicines Agency) EPA - eikosapentaenová kyselina GI - glykemický index GIT - gastrointestinální trakt HDL - vysokodenzitní lipoprotein (high density lipoprotein) KBT - kognitivně-behaviorální terapie LDL - nízkodenzitní lipoprotein (low density lipoprotein) MK - mastné kyseliny MUFA - mononenasycené mastné kyseliny (monounsaturated fatty acid) PUFA - polynenasycené mastné kyseliny (polyunsaturated fatty acid) RQ - respirační kvocient SDA - specificko - dynamický účinek potravy SFA - nasycené mastné kyseliny (saturated fatty acid) TF - tepová frekvence TFmax - maximální tepová frekvence TG - triacylglyceroly T3 - trijodtyronin T4 - tyroxin VLDL - velmi nízko denzitní lipoprotein (very low density lipoprotein) W - tělesná hmotnost WHO - World Health Organization WHR - poměr pas/bok (waist/hip ratio)

83

Seznam tabulek Tab. 1

Klasifikace pohybové aktivity z hlediska energetické spotřeby v termínech

intenzity zatížení (výpočet je založen na energetickém ekvivalentu pro kyslík 1 ml 02 = 20,2 J; MET muže = 3,7 ml O2/kg.min, MET ženy = 3,4 ml O2/kg.min; www28) Tab. 2

17

Hodnoty koeficientů energetické náročnosti vybraných pohybových

činností (BUNC, 1996)

17

Tab. 3

Výskyt vlákniny v některých potravinách (www2)

Tab. 4

Příklad rozdělení potravin do skupin podle hodnoty GI (referenční

hodnotou je glukóza, GI = 100; KUNOVÁ, 2011)

22

23

Tab. 5

Klasifikace obezity dle BMI (WHO, 1997)

Tab. 6

Obvody pasu u mužů a žen, které charakterizují zvýšené a velmi zvýšené

riziko vzniku metabolických komplikací (www10) Tab. 7

37

Tabulka rozdělení typu obezity podle WHR (Waist/Hip Ratio), neboli

poměr PAS/BOKY (www10) Tab. 8

35

37

Příklad vyplněného jídelníčku, který účastnice odevzdávaly během kurz. 40

Tab. 9

Rozpětí BMI, dle kterého byl určen stupeň obezity u účastnic

45

Tab. 10


Tab. 11

Tělesné parametry účastnic získané měřením přístrojem Bodystat

46

Quadscan 4000 hmotnost byla měřena na přístroji Tanita BC 545; I. = 1. měření před počátkem kurzu (n=11), II. = měření uprostřed kurzu (n=10), III. = měření po skončení kurzu (n=11)

50

84

Seznam obrázků Obr. 1

Potravinová pyramida (www1)

13

Obr. 2

Bodystat Quadscan 4000 (www8)

41

Obr. 3

Osobní váha Tanita BC 545 (www9)

41

Obr. 4

Aplikované elektrody na horní končetině (www8)

42

Obr. 5

Aplikované elektrody na dolní končetině (www8)

42

Obr. 6

Náhled obrazovky softwaru (www11)

44

Obr. 7

Věkové rozdělení účastnic kurzu; (n=12)

45

Obr. 8

Rozdělení účastnic kurzu podle BMI; (n=11)

46

Obr. 9


47

Obr. 10

Provozovaná sportovní aktivita; (n=12)

48

Obr. 11

Frekvence pohybové aktivity (týdně); (n=12)

48

Obr. 12

Frekvence konzumace kávy (denně); (n=12)

49

Obr. 13

Četnost stravování účastnic mimo domov; (n=12)

49

Obr. 14

Průměrné hodnoty přijatého tuku (g) v průměru za celý den ve sledovaných

obdobích (1, 2, 3); n=410; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Obr. 15

Průměrné hodnoty přijaté vlákniny (g) v průměru za celý den ve sledovaných


53

Průměrné hodnoty přijatého tuku (g) v průměru za svačinu 1 ve sledovaných


52

Průměrné hodnoty přijaté energie (kJ) v průměru za svačinu 1 ve sledovaných


52

Průměrné hodnoty přijaté vlákniny (g) v průměru za snídani ve sledovaných


51

53

Průměrné hodnoty přijatých sacharidů (g) v průměru za svačinu 1 ve

sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=334; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05)

54

85

Obr. 20

Průměrné hodnoty přijatých bílkovin (g) v průměru za svačinu 1 ve

sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=334; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Obr. 21

54 Průměrné hodnoty přijaté vlákniny (g) v průměru za svačinu 1 ve sledovaných


Průměrné hodnoty přijatých sacharidů (g) v průměru za oběd ve sledovaných


58

Průměrné hodnoty přijatého tuku (g) v průměru za svačinu 3 ve sledovaných


57



57

Průměrné hodnoty přijaté vlákniny (g) v průměru za večeři ve sledovaných


56

Průměrné hodnoty přijatých bílkovin (g) v průměru za večeři ve sledovaných


56



55

Průměrné hodnoty přijatých bílkovin (g) v průměru za oběd ve sledovaných


55

58

Průměrné hodnoty přijatých sacharidů (g) v průměru za svačinu 3 ve

sledovaných obdobích (1, 2, 3); n=127; A, B - průměry označené různými písmeny se liší (P<0,05) Obr. 30

59 Závislost příjmu energie (kJ) v průměru za celý den (n=410) na časovém

průběhu kurzu Obr. 31

60 Závislost příjmu tuku (g) v průměru za celý den (n=410) na časovém průběhu

kurzu Obr. 32

60 Závislost příjmu vlákniny (g) v průměru za celý den (n=410) na časovém


61 Závislost příjmu tuků (g) v průměru za snídani (n=409) na časovém průběhu

kurzu

61

86

Obr. 34

Závislost příjmu energie (kJ) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém


62 Závislost příjmu tuků (g) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém


62 Závislost příjmu sacharidů (g) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém


62 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém


63 Závislost příjmu vlákniny (g) v průměru za svačinu 1 (n=334) na časovém


63 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za oběd (n=410) na časovém průběhu

kurzu Obr. 40

64 Závislost příjmu energie (kJ) v průměru za svačinu 2 (n=372) na časovém


64 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za večeři (n=407) na časovém


65 Závislost příjmu vlákniny (g) v průměru za večeři (n=407) na časovém


65 Závislost příjmu energie (kJ) v průměru za svačinu 3 (n=127) na časovém


66 Závislost příjmu tuků (g) v průměru za svačinu 3 (n=127) na časovém


66 Závislost příjmu sacharidů (g) v průměru za svačinu 3 (n=127) na časovém


66 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za svačinu 3 (n=127) na časovém

průběhu kurzu

67

87

PŘÍLOHA 1

Osobní dotazník Jméno a příjmení: Telefon: Email: Lektora STOBu jsem se rozhodl/a vyhledat protože: Osobní údaje: Věk: Výška: Profese? Pracovní doba, práce na směny? Kdy vstáváte, kdy chodíte spát? Kolik hodin denně spíte? Kouření - kolik cigaret denně? Zdravotní stav: - únava, nespavost, bolesti hlavy, bolesti zad, kloubů, natékání nohou nebo rukou, žaludeční potíže, žlučník, pálení žáhy, zácpa, průjem, vysoký nebo nízký KT, srdeční infarkt, cholesterol, cukrovka, deprese, úzkosti, stres, přepracování - potravinové alergie, jaké? - jiné zdravotní problémy? - jaké užíváte léky, potravinové doplňky, vitamíny? - kdy jste byl/a naposledy na prohlídce u praktického lékaře? Jaké z těchto nemocí se vyskytují ve vaší rodině (rodiče, prarodiče)? - nadváha, obezita, rakovina, infarkt, mozková příhoda, cukrovka, vysoký krevní tlak Pohybová aktivita V práci (během dne): - sedím celou dobu, 1/2 času sedím, stojím nebo chodím, jezdím autem - jiné: Volný čas, koníčky: - sedím, ležím (odpočinek, spánek, TV, PC, pletení, četba apod.) - hodně chodím (např. se psem) - práce na zahradě - jiné:

88

Kolikrát týdně se věnujete pohybové aktivitě? Jaké? Stravovací návyky: Příjem tekutin, alkohol, káva: Napište, co obvykle jíte a přibližně v kolik hodin: Snídaně: Svačina: Oběd: Odpoledne: Večeře: Druhá večeře: Mezijídla: Noční chutě: U televize: Sobota a neděle (pokud jsou jiné): Slanosti (chipsy, oříšky, tyčinky apod.) – co, kolikrát týdně: Sladkosti - co, kolikrát týdně: Sladíte - co a kolik: Kolikrát týdně uzeniny: Kolikrát týdně smažené: Kolikrát týdně zelenina: Kolikrát týdně ovoce: Kolikrát týdně luštěniny: Kolikrát týdně ryby a mořské produkty? Kolikrát týdně mléko a mléčné výrobky, jaké? Kdo ve vaší domácnosti nakupuje:

89

Kdo většinou vaří: Jak často se stravujete mimo domov (restaurace): Historie hubnutí a diety: Jakým způsobem jste v minulosti hubnul/la? - dělená strava, omezování, koktejly, léky, cvičení, bez večeře, bez masa, počítání kJ - jiné: Jaký jste měl/a výsledek, kolik kg jste zhubl/a? Jak dlouho jste si novou váhu udržel/a? Nejvyšší TH, kdy? Nejnižší TH, kdy? Kdy začala Vaše hmotnost stoupat? Co mělo pravděpodobně největší vliv na vzestup hmotnosti? Jak se změnila Vaše hmotnost oproti loňskému roku? Motiv k hubnutí? Proč chcete teď zhubnout? - šatník, osobní pocit spokojenosti, partner, zdraví, stárnutí - jiné: Kolik kg byste chtěl/la zhubnout? Jak dlouho jste přibíral/la tuto váhu? Jak dlouho byste chtěl/la hubnout?

90

PŘÍLOHA 2 Vzor jídelníčku, který měly účastnice za úkol vyplňovat. Jméno a příjmení Doba jídla od - do

Co jsem snědl(a) vypil(a)

Datum Množství

kJ

Tělesná aktivita Kde jsem S kým jedl(a)

91

Co jsem při tom dělal(a)

váha Hlad + 0 -

Nálada + 0 -

PŘÍLOHA 3 Souhrn průměrných hodnot energie, živin a vlákniny v 6 denních jídlech a za celý den (období 1) Období 1 ENERGIE (kJ) TUKY (g) SACHARIDY (g) BÍLKOVINY (g) VLÁKNINA (g)

CELÝ DEN 7011 60,6 199,8

SNÍDANĚ

OBĚD

1382 11,4 43,8

SVAČINA 1 814 5,7 30,7

VEČEŘE

2072 18,1 55,1

SVAČINA 2 969 8,1 29,9

1633 15,7 41,2

SVAČINA 3 1285 12 27,2

76

15,6

6,1

27,3

8,8

17,8

8,4

18,6

3,9

3,8

4,8

2,4

4,1

1,9

Souhrn průměrných hodnot přijímaných energie, živin a vlákniny v 6 denních jídlech a za celý den (období 2) Období 2 ENERGIE (kJ) TUKY (g) SACHARIDY (g) BÍLKOVINY (g) VLÁKNINA (g)

CELÝ DEN 6689 52,4 199,6

SNÍDANĚ

OBĚD

1394 10,1 47,5

SVAČINA 1 622 4,4 24,5

VEČEŘE

2122 17,8 53,7

SVAČINA 2 865 7,2 28,1

1544 11,9 43,8

SVAČINA 3 959 7,2 26,8

78,9

16,2

5,1

31,9

8,1

17,6

4,8

18,6

3,9

3,1

4,8

1,7

4,9

2,1

Souhrn průměrných hodnot přijímaných energie, živin a vlákniny v 6 denních jídlech a za celý den (období 3) Období 3 ENERGIE (kJ) TUKY (g) SACHARIDY (g) BÍLKOVINY (g) VLÁKNINA (g)

CELÝ DEN 6579 50,9 201,3

SNÍDANĚ

OBĚD

1353 9,3 46,3

SVAČINA 1 596 2,7 26,7

VEČEŘE

2256 18,7 61,7

SVAČINA 2 752 6,2 25,9

1585 13,8 39,2

SVAČINA 3 388 3,0 11,6

80,6

14,1

4,1

30,7

7,4

23,8

5,4

21,4

5,1

2,7

5,4

2,4

5,9

1,4

92

Hodnocení stravovacích návyků účastnic redukčního kurzu

Recommend Documents