Historie a vývoj náhradní rodinné péče v ČR

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice

Historie a vývoj náhradní rodinné péče v ČR Sociální práce

Vedoucí práce:PhDr. Drahomíra Pavlíková Vypracoval/a: Olga Minářová

Čelákovice, 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

---------------------------------------

V Čelákovicích, 2.5.2015

Olga Minářová

1

Poděkování Ráda bych poděkovala mé vedoucí práce za podporu, trpělivost, a neustálou pomoc.

2

Obsah Úvod ................................................................................................................................................................... 5 1 Cíl absolventské práce................................................................................................................................... 6 1.1

Hlavní cíl: ........................................................................................................................................................ 6

1.2

Dílčí cíle: .......................................................................................................................................................... 6

2 Teoretická část .............................................................................................................................................. 7 2.1

Dávná historie ................................................................................................................................................. 7

2.1.1 Starý Řím a středověk ..................................................................................................................................... 8 2.1.2 Osvícenství ...................................................................................................................................................... 9 2.2

Období první republiky a Meziválečné období a formování přístupu k náhradní rodinné péči .................... 12

2.2.1 Podmínky pro osvojení a podmínky pro pěstounskou péči v meziválečném období a těsně po válce. .................................................................................................................................................................. 14 2.2.2 Normy, zákony, vyhlášky a výnosy ministerstva školství na ochranu dětí a mladistvých ............................. 17 2.3

Stav v období války a protektorátu ............................................................................................................... 18

2.4

Období po druhé světové válce a po roce 1948 ............................................................................................ 20

2.5

Změny v době reálného socialismu ............................................................................................................... 21

2.6

Popis současného stavu (k 31. 12. 2013) ...................................................................................................... 24

2.6.1 Typy náhradní rodinné péče ......................................................................................................................... 24 2.6.2 Přehled právních předpisů upravujících náhradní rodinnou péči a souvisejících předpisů a jejich platná znění k 31. 12. 2013 ................................................................................................................................ 28 3 Praktická část ...............................................................................................................................................29 3.1

Průzkum formou řízených rozhovorů s dotazníkovým šetřením ................................................................... 29

3.2

Stanovení cíle průzkumu ............................................................................................................................... 29

3.3

Způsob vedení řízeného rozhovoru a dotazníkového šetření ........................................................................ 29

3.4

Vyhodnocení a interpretace dat ................................................................................................................... 30

3.5

Ověření cíle a zhodnocení výsledků průzkumu ............................................................................................. 41

Závěr .................................................................................................................................................................44 Summary ...........................................................................................................................................................45

3

Bibliografie ........................................................................................................................................................46

4

Úvod K přijímání opuštěných dětí do nových (náhradních) rodin docházelo již odedávna. Byla to praxe běžně užívána mnoha kulturami. Slovo adopte znamenalo původně „vyvoliti“, tedy děti byly svými novými rodiči vyvoleni. Dnes je tomu naopak – pro opuštěné děti jsou vybírání noví (náhradní) rodiče. (Průvodce náhradní rodinnou péčí, 2010) Cílem mé teoretické čísti práce je krátce popsat historii péče o opuštěné děti, avšak hlavní cíl je novodobý vývoj přístupu k náhradní rodinné péči. Práce bude zaměřena především na vývojové etapy po vzniku samostatného Československého státu ana jednotlivé dějinné a politické aspekty, které výraznou měrou ovlivnili přístup laické i odborné společnosti a přispěly tím k současnému stavu. Práce o historii a vývoji náhradní rodinné péče v ČR končí k datu 31.12.2013. Od 1.1.2014 vešla v platnost novela rodinného zákona, která zcela změnila postup procesu náhradní rodinné péče. Do mé práce jsem však tuto novelu již nezahrnovala. Dlouhou dobu nebylo jisté, zda tato novela vejde v platnost, či nikoli. Také pro praktickou stránku príce by neexistovali žádné dokončené případy osvojení či pěstounské péče. Prostředkem k popisu tohoto tématu je zejména literatura. Výzkumná otázka v praktické části se zabývá postojem a vnímáním celého současného procesu z nějolika různých stran pohledu. Z pohledu sociální pracovnice, která je v současném stavu (do 31.12.2013) styčným bodem jak pro matku vzdávající se práv na dítě, tak pro rodiče nové, žádající o dítě. Současně je také zástupkyní dotyčného dítěte v případě soudního řízení. Dalším pohledem je pohled ze strany jurisdikce, samotných soudců, kteří vedou soudní stání v jednotlivých případech. Neoddělitelnou částí pohledu je samozřejmě adoptivní rodič či pěstoun, který samozřejmě celý proces vidí z úplně jiné strany. Poslední, avšak nezanedbatelnou stranou jsou organizace pomáhající pěstounským či adoptivním rodinám. Poskytují jim vzdělání, podporu a informace k harmonickému a optimálnímu soužití nových rodičů a dětí. Jak tedy vidí tito účastníci celý proces? Shodnou se v někzerých otázkách? Mají k problematické shodné postoje nebo je jejich vnímání naprosto odlišné? Odpovědi na tyto otázky jsou hledány formou řízených rozhovorů s výše uvedenými účastníky procesu. 5

1 Cíl absolventské práce

1.1 Hlavní cíl: Hlavním cílem absolventské práce je zmapovat a popsat historický vývoj událostí , vedoucích ke změnám v přístupu a řešení problematiky náhradní rodinné péče v období od vzniku samostatné Československé republiky až po současný stav.

1.2 Dílčí cíle: Dílčím cílem je krátký popis dávné historie a výrazných událostí ovlivňujích společnost při snaze o řešení situace opuštěných dětí.

6

2 Teoretická část

2.1 Dávná historie Problematika opuštěných dětí je stará jako lidstvo samo. Celý systém mezilidských vztahů a chování je od základů zakotven ve společenských zásadách. Čím jsou tyto sociální zásady na vyšší úrovni, tím je samozřejmě soubor chování se k jednotlivým sociálně slabým vstřícnější a ochraňuje je. Z těchto společenských zásad pak vycházejí zákony, které jsou závazné. Nicméně ani přijetí např. Chamapuriho zákoníku, který stanovoval trest smrti za usmrcení vlastního dítěte, nezaručoval naprostou ochranu dítěte před smrtí, prodejem do otroctví či před nelidským zacházením. Ale už samotný fakt vytvoření zákona na ochranu dítěte svědčí o potřebě tento zákon uvést v platnost a svědčí také o snaze děti chránit. „Je celkem pochopitelné, že život dospělého měl v přírodních podmínkách větší cenu nežli život dítěte, že se rodina zbavovala dětí „přespočetných“ a že v dobách hladu, přírodních katastrof a válek se s dítětem nakládalo jako s obtížnou přítěží.“ [MATĚJČEK, 1999, s. 16] Ve starém Římě to byl otec dítěte, který rozhodoval o životě dítěte. Pokud položil narozené dítě jeho matce do náruče, stvrzoval tak tím svůj souhlas s jeho právem na život. Naopak ve starověké Spartě rozhodovala o životě či smrti rada starších. Jejich pravidla tehdy nedovolovala přežití zdravotně postiženého dítěte. Novorozenec byl tehdy posouzen a v případě zdravotních problémů byl uvržen do propasti. [GAJDOŠOVÁ, 2010] Častým případem bylo zabíjení děvčátek, jakožto drastická, ale naprosto účinná kontrola porodnosti. Na starých pohřebištích bývají ve výrazně vyšším počtu nacházeny mužské kostry než ženské. V antice byl tento poměr dospělých mužů versus ženy dokonce 400 : 100 a až mnohem později (kolem 17. stol.)se tento rozdíl v některých zemích vyrovnal. Mohli bychom to vlastně přirovnat k současnému trendu v Číně, kdy je zavedena politika 1 dítěte. Bohužel i v této kultuře má chlapec větší cenu než holčička. [MATĚJČEK, 1999] 7

2.1.1 Starý Řím a středověk

Právní podmínky pro osvojení v téměř všech evropských zemích vychází ze zákonů starého Říma. Ve starém Římě jako první stanovili „adoptio naturam imitatur“, což vyjadřuje rovnocennost vztahu mezi nevlastními rodiči a dítětem se vztahem vlastních rodičů a dětí. Adopce však byla zaměřena čistě na potřeby osvojitele. Byla záležitostí spíše vyšších společenských kruhů a zajišťovala pokračování rodu a udržení majetku. Zároveň s vytvořením vyšší třídy bylo tehdy i velice žádané, aby žena z této třídy měla pro své vlastní dítě placenou kojnou. Ve starém Římě se kojné shromažďovaly na místě Columna Lactaria a nabízely své služby. Společně s kojnou bylo tehdy velice časté využití služeb chův, opatrovnic či pěstounek. Ideál ženské krásy se totiž neslučoval s mateřstvím. [MATĚJČEK, 1999]

Středověk byl od jeho raných počátků výrazně ovlivněn křesťanstvím. Milosrdenství začalo postupně převažovat nad barbarskými zvyky, avšak trvalo to několik století. Jako první vlaštovka působilo zřízení útulku pro opuštěné děti v Konstantinopoli, a to již v roce 335, tedy necelých 20 let poté, co bylo křesťanství v Římě úředně povoleno. O prvním nalezinci jsou zmínky z roku 787, a jsou z Milána. Už od prvopočátků staveb kostelů byly budované speciální nádoby, do kterých mohly matky své nechtěné potomky odložit. Dávali jim šanci a sobě naději, že se dítěte ujme někdo jiný.

V roce 1198 dal papež Inocec III. zřídit nalezinec, jehož součástí bylo tzv. torno. Byla to otočná schránka ve zdi kostela, kde mohly z venku nepozorovaně a v utajení odložit své děti. Byla tímto chráněna před hříchem vraždy, ale také před případnou ostudou z nechtěného těhotenství a porodu.

Nalezince v této době byly zakládány a vedeny s ušlechtilými zájmy. Avšak i to mělo své hranice. Děti ze sirotčinců a nalezinců byly odkázány na almužny a milodary. Mnohdy se stávaly levnou pracovní silou. [MATĚJČEK, 1999]

8

2.1.2 Osvícenství

Doba osvícenství přináší nevídaný rozmach vědy a techniky, ve smyslu přechodu z feudalismu k manufakturní výrobě. To sebou přináší také velikou změnu v myšlení a přístupu k životu. Dokonce se začíná mluvit o „přirozeném právu“. Snad nejvýznačnějšími dějinnými událostmi, které byly ovlivněny osvícenstvím, byly Velká francouzská revoluce a také boj amerických kolonií za nezávislost.(www.dejepis.com, 1.) Všechny tyto změny vedly i ke změnám v sociální politice. Nalezince se stávají obecnou potřebou. Napoleon nechává budovat nalezince opatřené tornem ve všech oblastech jeho říše. Josef II. Vybudoval roku 1784 vídeňský nalezinec a pět let poté také pražský. Myšlenky o rovnosti a právech člověka jsou vkládány do ideových základů vznikajících sirotčinců. Začíná se více dbát na správnou výchovu dítěte, tak aby byli platnými členy společnosti a byli jí k užitku. Pokud se ovšem tyto děti dožili alespoň deseti let. Josef II. Vybudoval roku 1784 vídeňský nalezinec a pět let poté také pražský. Myšlenky o rovnosti a právech člověka jsou vkládány do ideových základů vznikajících sirotčinců.což je děsivé. Počet dětí přicházejících do nalezinců ve velkých evropských městech byl na konci 19. století něco nad 20% na 100 narozených dětí. V Petrohradě to bylo dokonce 45%! [MATĚJČEK, 1999]

Kapacity sirotčinců byly zcela naplněny, zájemců o adopci však bylo málo. V návrhu reformy nalezinců byla snaha o oslovení bezdětných a zámožných manželů, aby si opuštěné děti brali k sobě. Nejčastější termíny této doby jsou humanita, filantropie a vlastenecké cítění. Pěstounská péče v této době vznikla z kojných, které v této době stále ještě plnily svou funkci ale již pod úředním názvem „pěstoun“. Pěstouni byli placeni, avšak velice málo a tendence tohoto platu byla sestupná. Odměny pěstouna na počátku 19. století: - první rok dítěte 6 zlatých měsíčně - druhý rok 4 zlatých měsíčně - od třetího do šestého roku 3 zlaté měsíčně 9

(jen pro orientaci: za tři zlaté se dalo pořídit třeba 30 litrů žita, nebo 2,5 kg hovězího masa, nebo 20 litrů hrachu či 10 litrů jáhel). [www.jikan.wz.cz,] Výbava pro děti předávané do pěstounské péče byla skromná. Výbava pro 1 dítě na celých šest let obsahovala: 2 košilky, 2 pleny, 1 obvazek, peřinka (ta však byla velice brzy zrušena z důvodů vysokých nákladů) Pěstounská péče byla přesně ohraničena věkem dítěte, a to do jeho 6 let. Pokud si pěstounka dítě nechala i poté, musela se o něj starat již bezplatně. Po dovršení 6 roku pěstounka odevzdala dítě v přijímací kanceláři. Poté děti putovaly do kláštera šedých sester v Karlíně, kde je sestry přechodně ubytovaly a poté roztřídily a odeslaly do jejich domovských obcí. Dále je tedy tíže nákladů nesena obcí, pod kterou dané dítě spadalo. Někdy bylo dítě přiděleno do rodiny, jeho náklady však hradila obec. Často však děti končili jako žebráci. Teprve na základě zemského chudinského zákona, který vešel v platnost roku 1868, jsou zřizovány okresní sirotčince, které se těchto dětí ujímaly. [MATĚJČEK, 1999]

Všechny okolnosti ve společnosti také vedly k velkému posunu ochrany dětské práce. Od roku 1774 existovala povinná školní docházka, a v roce 1878 josefinský dekret stanovil minimální věk zaměstnání dítěte na devět let. Avšak údaje z počátku 19. století ukazují, že pouhá třetina dětí ve věku šest až dvanáct let navštěvovala školu. Až teprve ve čtyřicátých letech (přesně 18. 6. 1842) byl vydán dekret, který stanovil nejnižší věk pro práci dítěte, který byl dvanáct let. To však platilo pouze pro továrny, nikoli pro zemědělství. Zároveň se omezila i pracovní doba pro děti. Děti do dvanácti let směly pracovat maximálně deset hodin denně, pro děti do šestnácti let to bylo dvanáct hodin denně. V roce 1851 byly však tyto tehdy striktní pravidla změněny a zaměstnavatelé měli opět větší prostor k zaměstnávání dětí. Děti tak stále zůstávali levnou pracovní silou. [RÁKOSNÍK, 2012]

Počátek 19. století byl značně poznamenán industrializací, rozvojem měst a zchudnutím široké vrstvy obyvatelstva. Matky jsou v důsledku zaměstnání dováděny od rodin a to bez zajištění dětí, děti jsou pracovně přetěžovány a vzrůstá kriminalita, tuláctví a žebrota dětí. To vedlo k vydávání zákonů a opatření k zajišťování výchovy a 10

ochrany mládeže. Na území Rakousko-Uherska se jednalo hlavně o zákony z roku 1852 a 1885, které se zabývaly veřejnou péčí o nápravu sociálně zanedbané mládeže. Snahu o řešení problémů výchovných zařízení v polovině 19. století projevují spíše jednotlivci, než aby byl tento problém nějakým způsobem řešen ze strany státu. Ve společnosti se začíná diskutovat o významu a následcích ústavní péče a jsou již první náznaky tendence podporovat spíše rodinou péči. Největší vliv na sociální cítění má bezpochyby spisovatelka Marie Červinková-Riegrová, která se velmi angažovala v problematice opuštěných dětí. V roce 1887 byla vydána její kniha „ochrana chudé a opuštěné mládeže“, která byla pilířem na dlouhá léta pro tento obor. Humanitním a sociálním problémům věnovala také bohatou přednáškovou činnost. [VOCILKA, 1999]

Musíme si totiž uvědomit v kontextu s dobou, že lidský život, natož život chudého člověka, neměl v této době moc velkou váhu. „Evropa 19. století spíše zápasila s populačními přebytky. Rakousko-Uhersko v tomto směru nebylo výjimkou, a proto ani tu nebyla pociťována výraznější společenská potřeba realizace nějakých forem aktivní rodinné politiky – s výjimkou péče o sirotky a sociálně potřebné rodiny, což se však uskutečňovalo v rámci standartní chudinské péče.“ [RÁKOSNÍK, TOMEŠ, 2012, s. 348]

Před první světovou válkou, v roce 1911, byl odhadovaný počet potřebných dětí až padesát tisíc. Pro ně mnohdy platila tzv. střída, což bylo střídavé stravování dítěte v jednotlivých rodinách v dané obci. Ve velkém ohrožení se také nacházely děti nemanželské či děti žijící jen s matkou. Tyto děti byly často stigmatizovány a často žily na velmi nízké životní úrovni. Nemanželské děti představovaly v roce 1915 téměř 12% všech novorozenců. Téhož roku (1915) vytvořil sociolog Břetislav Foustka přehled struktury pečovatelských institucí, které se pak po vzniku samostatného státu staly výchozím řešením. [RÁKOSNÍK, 2012]

11

2.2 Období první republiky a Meziválečné období a formování přístupu k náhradní rodinné péči

„Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost je matematika humanity.“ Tomáš Garrigue Masaryk

Vznik samostatného českého státu byl z hlediska ekonomického i sociálního načasován velice nešťastně. Bylo to těsně po první světové válce, která byla příčinou velkého zasahování do ekonomiky s cílem co nejvíce mobilizovat zdroje potřebné pro válku. Hned v počátcích se mladá země musela vypořádat s hospodářskými a sociálními důsledky první světové války. Sociální politika se zaměřovala především na rodiny, kde živitelé byli mobilizováni. Veškerá výroba byla přeorientována na válečnou výrobu. Vše se muselo opět přehodnotit a restrukturalizovat zejména distribuci pracovních sil. Vše zásadně také ovlivňovala demografická konsekvence války. Na frontě padlo milión mužů. Zázemí bylo značně oslabeno nedostatkem potravin, který vedl k výraznému poklesu porodnosti. Lidé, oslabení všemi těmito okolnostmi, byli mnohem náchylnější k chorobám. Zejména španělská chřipka zdecimovala v letech 1918-1919 více než 30 milionů lidí na celém světě, českou republiku nevyjímaje. Není proto divu, že v oblasti péče o dítě se v prvním desetiletí nezměnilo téměř nic. I nadále se pokračovalo v trendu, který byl nastaven z období Rakousko-Uherska. [RÁKOSNÍK, 2012]

Jak už bylo řečeno výše, první desetiletí let československé republiky nepřineslo žádnou výraznou změnu v legislativě k náhradní rodinné péči. Vzhledem ke změnám zavedených již v dobách Rakousko-Uherska ani nebyla pociťována potřeba tento stav měnit. V roce 1921 byl vyhlášen zákon č. 256/1921 Sb. O ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských, avšak prováděcí předpis byl vydán nařízením vlády č. 28/1930 Sb. až v roce 1930. Pěstounská péče až doku 1930 zůstala tedy stejná, jak jsem popsala v kapitole osvícenství, tedy do 6 let věku dítěte. Zákon č. 256/1921 Sb. byl zrušen dne 1. 1. 1953 a byl nahrazen zákonem 69/1952 Sb. zákon o sociálně právní ochraně.(www.socialni práce.cz, 3) 12

Osvojení se dočkalo nové právní úpravy v roce 1928 a to zákonem č. 56/1928 Sb. a tento zákon platil až do roku 1949. [RÁKOSNÍK, 2012]

Nicméně ve společnosti vládlo nadšení z nově vytvořeného státu, nálada do jisté míry euforická a to se projevilo i v oblasti poskytování podpory potřebným. Pro příklad uvádím zásadu chudinské péče propagované dr. Zenklem, pozdějším pražským primátorem. Zenkl zdůrazňuje: „Pomáhati nutno rychle a včas. Často stačí jen nepatrný zákrok, i jen dobré slovo přátelské rady, aby bylo zabráněno velkým důsledkům mravním i hmotným. Všude provádění úkolů sociální péče zachovati čistý, lidský poměr člověka k člověku, bratru k bratru, všemožně dbáti taktu a šetrnosti, nedopustiti se ničeho, co by druhého ponížilo nebo urazilo. Míti otevřené oči, sluch i srdce, nestrpěti bídy a utrpení, křivdy a bezpráví, ale všude, ze všech sil hned ponáhli. Býti člověkem!“ [MATOUŠEK, 2007, s. 25-26] V této době vznikalo ohromné množství poraden. Poradny pro volbu povolání, pro duševní zdraví, městské sociální poradny, poradny pro „úchylné děti“ (oficiální označení pro děti vyžadující zvláštní výuku a péči), dále pak poradny pro matky s dětmi, tuberkulózní poradny atd. Na velikém vzestupu byly o dobrovolné spolky. Mezi nejvýznamnější spolky v této době patřila Spolčenost Čs. Červeného kříže, Masarykova liga proti tuberkulose a také organizace Okresních péčí o mládež. Velký rozmach dobrovolné sociální péče však přinesl i její nekoordinovanost a živelnost. Různé druhy pomoci se mnohde překrývaly a jiné oblasti byly naprosto opomíjeny. [MATOUŠEK, 2007] To bylo důvodem, proč se Ministerstvo sociálních věcí snažilo už v roce 1918 postavit dobrovolnou sociální péči na jednotný základ. Snažilo se odstranit její roztříštěnost, zejména však hospodárnost a využívání státních i zemských dotací.(VOCILKA, 1999) V terminologii, která se v meziválečném období používala, se o náhradní rodinné péči mluvilo jako INTERNÍ (ústavní) a o OCHRANNÉ PÉČI EXTERNÁTNÍ (péče v rodině). [RÁKOSNÍK, 2012]

13

Tehdejší úřadovny pro péči o mládež, které byly zřizovány při soudech, jsou vlastně předchůdci dnešní probační a mediační služby. Pracovníci těchto úřadoven prováděli šetření o situaci v rodině jak ze strany sociální, tak i z pohledu vzdělávání a rodinného zázemí mladistvého. Společně s mladistvými se účastnili soudních jednání. [MATOUŠEK a kol., 2007] Sirotčí fond (založený už v roce 1901) byl spravován zemským výborem. Z tohoto fondu byly vypláceny odměny pěstounům a také veřejným a soukromým dětským domovům. Dále z něho byly financovány specializované ústavy pro handicapované děti. Takto bylo zaopatřeno okolo pěti tisíc dětí. Na Moravě fungovala Česká zemská komise pro ochranu dítek a péči o mládež v království českém. Tato komise přispívala pěstounům a potřebným rodinám, přibližně to bylo 350 dětí. Dále pak na nižší správní úrovni fungovaly okresní péče o mládež, dále pak také zhruba stovka ochranných a výchovných institucí. Z těchto výchovných institucí tvořily dvě třetiny sirotčince. Podmínky pro ochranu potřebných dětí sice zůstaly nezměněné, avšak vzrůstal jejich počet stejně tak jako i snaha o zlepšení poskytované péče. [MATĚJČEK, 1999] Kromě této záchytné sítě existovalo také mnoho soukromých a církevních ústavů pro děti. Tyto ústavy měly často rozdílnou kvalitu a úroveň služeb, avšak tato pestrost dovolovala rozmístění dětí podle jejich individuálních potřeb. Na druhou stranu však také způsobovala jejich nepřehlednost, což bránilo plnému využití jejich výhod. Všechny domovy však byly spíše malé, počet dětí se pohyboval kolem deseti, skupinky dětí v nich byly smíšené, a proto měli velice často spíše rodinný charakter.[VOCILKA, 1999]

2.2.1 Podmínky pro osvojení a podmínky pro pěstounskou péči v meziválečném období a těsně po válce.

Podmínky pro osvojení, které platily od právní úpravy č. 56 v roce 1928 až do roku 1953

14

1. Osvojitel musí mít věk vyšší než 40 let a nesmí mít vlastní děti, nebo děti již dříve osvojené. 2. Osvojenec musí být o 18 let mladší, než osvojitel. 3. V případě osvojení svého nemanželského dítěte nemusel osvojitel překročit hranici věku 40 let. 4. Osvojena mohla být i osoba zletilá. 5. Osvojit mohli manželé jen společně, v případě osvojení jen jedním z manželů, byl k tomu zapotřebí souhlas druhého. 6. Osvojenému dítěti i nadále zůstávaly zachovány dědické vztahy k pokrevním rodičům. 7. K osvojení dítěte bylo zapotřebí svolení obou pokrevních rodičů, pokud byli naživu. Avšak v případě odpírání souhlasu k osvojení bez závažných příčin mohl tento souhlas dát příslušný soud či poručenský úřad. 8. Osvojitel, přestože dítě vychovával a živil, neměl nárok na výživu ve stáří od osvojence. Tento nárok byl ponechán pokrevním rodičům. [MATĚJČEK, 1999]

Podmínky pro pěstounskou péči, které platily od právní úpravy č. 256/1921 Sb. v roce 1930 až do roku 1948

Pěstounská péče měla již v první polovině 20. století dlouhou tradici (jak jsem popsala výše). V Československé republice byly kraje a oblasti s výskytem mnoha rodin, které se péčí o opuštěné děti zabývaly. Byly známé pod jménem „pěstounské kolonie“. Tyto rodiny fungovaly pod řádným dohledem a velké míře dosahovaly dobré výsledky.[VOCILKA, 1999]

Meziválečná legislativa reagovala zákonem č. 256 na časté stížnosti nedostatečné kontroly pěstounské péče. Zákon tedy ukotvil vyšší pravomoc pro efektivnější kontrolu ze strany okresních soudců a okresních péčí o mládež.

Až do roku 1951 se u nás pěstounská péče dělila na čtyři typy:

15

1.

Nalezenecká

–

pěstounská

péče

navazovala

na

pobyt

dětí

v nalezinci.(VOCILKA, 1999) Pěstouny už nebyla jen žena pěstounka, ale mnohem častěji už to byli manželé. Pobyt dítěte v této pěstounské péči byl omezen určitým věkem dítěte. Pro Pražský nalezinec to bylo deseti let věku dítěte, později do šestnácti. Poté se dítě vracelo zpět do ústavu. Dohled nad péči dítěte a také výběr pěstounů byl zajišťován ústavem na základě ústavního poručenství.(MATĚJČEK, 1999) 2. Příležitostná pěstounská péče – řízená a kontrolovaná okresními spolky pro mládež.(VOCILKA, 1999) Tato forma byla ovlivněna zákonem 256/1921 Sb., na jehož základě sociální pracovníci vyhledávali pěstouny, kteří už podléhali jistým parametrům. Museli to být lidé bezúhonní, v dobrém psychickém i fyzickém stavu a s trvalým zaměstnáním. Podmínkou bylo také stálé bydliště, aby byla pěstounská rodina schopna zajistit co nejkvalitnější podmínky pro dítě. V roce 1932 bylo takto umístěno do pěstounské péče (Zdarma či za plat) více než patnáct tisíc dětí. Výrazný pokles tohoto počtu byl zaznamenán v roce 1942 (za protektorátu), kdy v příležitostné pěstounské péči bylo sedm tisíc dětí. Tři tisíce bez úhrady pěstounům, čtyři tisíce za plat.[MATĚJČEK, 1999] 3. Rodinné kolonie – Byly to rodiny trvale žijící v obci se sociálním, zdravotním a ekonomickým zázemím. Až do roku 1945 existovalo 10 takovýchto obcí.(VOCILKA, 1999) Myšlenka je původem z Moravy. Záhy se však rozšířila i do Čech. Rodiny žily v blízkém sousedství, takže bylo jednodušší poskytovat jim případnou pomoc ze strany sociálního pracovníka, ale zároveň je i kontrolovat. Počet rodin byl hned od počátku poměrně vysoký, podařilo se vyhledat 1520 rodin, kterým byly svěřeny děti do péče. Na začátku dvacátých bylo již 16 kolonií rodinného typu, v roce 1937 dokonce 24.[MATĚJČEK, 1999] 4. Svěřování dětí na základě soukromé dohody – Odehrávalo se bez soudního jednání.[VOCILKA, 1999] Způsob byl využíván zejména při svěřování prarodičům či blízkým příbuzným. Téměř nezměněn přetrval až do konce sedmdesátých let.[MATĚJČEK, 1999]

16

2.2.2 Normy, zákony, vyhlášky a výnosy ministerstva školství na ochranu dětí a mladistvých

Soupis, který publikoval PhDr. Vocilka v roce 1999, zobrazuje postupný vývoj zákonných opatření na ochranu dětí, který započal už polovině devatenáctého století. Je z něho i patrné, co si tehdejší společnost myslela o příčinách sociální a mravní narušenosti mládeže jak se je snažila řešit: - právní ochrana mladistvých soudy civilními (1811, 1915), správní úřady (1863), trestní soudy (1851) - úprava zaměstnání dětí v továrnách (1842), zákon o práci dětí (1919), mezinárodní dohoda o nejnižším věku dětí pro připuštění k pracem průmyslovým (1921) - zákon o domovském právu vydaný v r. 1863 řešil otázku úhrady pobytu chovanců a sociálně narušených sob v ústavech domovskými obcemi v případě, kdy ji nemohou zajistit rodiče. - zákon o donucovacích pracovnách a polepšovnách, který stanoví povinnost tato zřízení budovat (1885) - výnosy ministerstva školství o spolupůsobení školy a školních úřadů při zakročování proti mravní zpustlosti a sociálnímu ohrožení mládeže (1897, 1908) - zákon o svěřování mravně narušených odborným ústavům (1902) - zákon z roku 1930 o ochraně osob oprávněných požadovat výživu, výchovu a zaopatření (předchůdce alimentů), který stanovoval trest při neplacení výživného odebrání hlasovacího práva [RÁKOSNÍK, 2012] - zákon o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských (1921, s prováděcím předpisem až v roce 1930) - zákon o soudech mladistvých (1913, 1931) - zákon o potírání pohlavních chorob a prostituce (1922) - zákon o ohrožování dětí vystěhovalectvím (1922), zákaz podávání alkoholických nápojů mladistvým (1932), zákaz kouření školní mládeži (1937)

17

2.3 Stav v období války a protektorátu

V období druhé světové měla Obec pražská na různých místech kolonie pěstounské péče, které byly určené převážně pro děti ve věku školním. Zároveň s těmito koloniemi existovaly Ústředí čsl. Ochrany matek dětí určené pro děti v předškolním věku. Děti v těchto koloniích byla převážně nemanželské, kterým se rodiče buď vůbec nehlásili, či je navštěvovali jen velmi zřídka. Mnozí otcové pracovali v na nucených pracích v Německu, svobodné matky byly posílány na práci do jiných míst, přicházely o byty a po navázání nových vztahů jejich zájem o děti ochaboval. Z těchto důvodů děti, které byly původně umisťovány do dočasné péče, zůstávaly v pěstounské péči i několik let. Tohle všechno vedlo k tomu, že rapidně vzrostl počet žádostí o umístění dětí do dlouhodobé péče pěstounů, kteří by je později byli schopní pojmout za vlastní. Tím se vlastně začal plnit seznam dětí určených pro adopci. Většina žadatelů se zajímala o děvčátka zejména ve věku do 3 let, avšak v seznamech byli spíše chlapci různého věku. Žadatelé s nereálnými požadavky byli často odmítáni, nicméně věkově starší žadatelé nebyli vždy odmítnuti.[VODÁK, 1967] O to více se však aktivně do tohoto procesu začali zapojovat jednotlivci z řad veřejnosti. Asi nejrozsáhlejším projektem krátkodobé či hostitelské péče byla akce na základě konání britského úředníka Nicholase Wintona. Ode dne 21. 6. 1939, kdy oficiálně na území protektorátu začaly platit rasová kriteria norimberských zákonů, bylo z Čech odesláno (a zachráněno) 669 dětí židovského původu do Velké Británie. Celá akce byla hektická, výběr pěstounů na britském území v podstatě neexistoval, nebyl na to čas ani prostředky. Přijata byla každá rodina ochotná pomáhat a zároveň musela zaplatit nemalou částku na cestovní výdaje, poplatky, víza a úplatky pro gestapo. Děti byly náhodně přiřazovány do rodin, ocitly se zcela osamocené, bez jazykové znalosti a zcela bez prostředků v domovech cizích lidí. Tato akce byla ukončena 1. 9. 1939, vyhlášením války Velkoněmeckou říší Polsku. V tento den ještě čekalo na odjezd dalších 250 dětí, které se však již záchrany nedočkaly. I přes to, že celá akce probíhala v utajení, děti nebyly připravené, pěstouni neprověření a podmínky hrozivé, není znám případ vrácení dítěte či prokazatelně nezdařené péče. Britské úřady o celé akci nevěděly, spíše možná o její masovosti a organizaci ani vědět nechtěly. Po 18

válce se do Československa vrátila jen hrstka z těchto zachráněných dětí. Většina jejich příbuzných totiž během protektorátu zahynula. Malá část dětí v dospělosti odešla do USA či Izraele, většina jich ale zůstala v Anglii. [GABRIEL, 2008]

Další nedílnou součástí válečné historie je i pozoruhodný pokus Fredy Hirsche v tzv. rodinném táboře v Březince (Osvětim). Vytvořil něco mezi „dětským domovem rodinného typu“ a „pěstounskou péčí“ ve dvou tamních dětských blocích. Obojí bylo spíše peklo na zemi – už vzhledem k době, prostředí a podmínkám. Rozdělil děti do dvou skupin. První skupiny tvořily děti kompletně osiřelé a dále pak skupinu dětí doposud žijících rodičů. U druhé skupiny důsledně dbal na kontakt s rodiči i za cenu, že šly děti za rodiči, kteří pobývali v daleko horších podmínkách a hrozilo i velké nebezpečí zavšivení. Z první skupiny pak vytvořil jakési sourozenecké skupiny různého pohlaví a věku, s pevnou vazbou na opatrovníka či opatrovnici. Díky tomuto jednání, zažívaly děti i v těchto pohnutých a ponurých dobách, okamžiky štěstí. [GABRIEL, 2008]

V období protektorátu se české děti (převážně z Lidic či děti zavražděných odbojářů) setkávaly s činností specializovaného referátu SS, který byl veden MUDr. Ebnerem. Ústředí tohoto referátu sídlilo v Mnichově a zprostředkovávalo adopce rasově nezávadných dětí do německých rodin. Organizace fungovala od 13. 9. 1936 a byly jí podřízeny i domovy Lebensborn. V těchto domovech pobývaly svobodné či opuštěné ženy ryze árijského původu a v problematické situaci a čekající rodinu. Matky mohly žít v těchto domovech půl roku, z toho dva měsíce před porodem. Pak mohly s dítkem odejít za příslibu výchovy v duchu národního socialismu, či dítě ponechat k adopci vhodným zájemcům. Tyto domovy byly financovány z příspěvků členů Lebensbornu. Paradoxem je, členem se musel stát každý důstojník SS, příspěvek byl minimálně 27 marek a rostl progresivně v případě bezdětných důstojníků. Dalším zdrojem byl však také majetek zabavený Židům. [GABRIEL, 2008]

19

2.4 Období po druhé světové válce a po roce 1948

Po druhé světové válce zůstalo mnoho opuštěných dětí s mimořádně pohnutými osudy. Mnohdy se lišily národností a i přes svůj infantilní věk byly předčasné dospělé z důvodů prožitých traumat. Tyto děti rozhodně nenaplňovaly představy potencionálních pěstounů či osvojitelů. Na malé Němce či Rakušany se vztahovala pravidla odsunu. Přeživší Židovské děti byly vykořeněny genocidou všech svých příbuzných a rasově obdobných známých. Jejich majetek byl zkonfiskován jako říšský majetek, posléze předán do českých rukou. Avšak ani české úřady nebyly ochotny tento majetek vydat. Mnohé z těchto dětí byly také považovány za Němce či Maďary. Stát se humánním zacházením s takto osiřelými dětmi příliš nezabýval. V době největších excesů spojených s odsunem německé menšiny nicméně vytvořil fungující systém péče o sirotky. Faktem však zůstává, že většina Židovských dětí osiřelých v důsledku holocaustu v Československu nezůstala a časem odešla do Německa či Izraele. [GABRIEL, 2008] V dubnu roku 1947 proběhla kompletní reforma systému péče o mládež. Zákonem č. 48/1947 byla péče o mládež svěřena výhradně státní správě. ONV a ZNV byly pověřeny zřizovat zvláštní komise s označením „okresní péče o mládež“, respektive „zemská péče o mládež“. Veškeré dobrovolnické a charitativní spolky fungující doposud byly zrušeny. Velká část zaměstnanců těchto spolků byli nyní zaměstnanci státu. Finance, získávané z nejrůznějších zdrojů byly hrazeny ze státních zdrojů, čímž se vyřešil dlouhodobé finanční problémy. Také to v delším časovém horizontu vedlo k profesionalizaci a zvýšení odborné kvality poskytované péče. Znamenalo to však také jakémusi odlidštění přístupu dobrovolných pracovníků. Celý systém byl centralizován a řízen státními institucemi. [RÁKOSNÍK, 2012] Dalším významným mezníkem byl rok 1949. Tohoto roku vznikl zákon o právu rodinném č. 265/49, který vycházel u podkladů Ústavy 9. Května. Přinesl demokratické změny v přístupu k rovnoprávnosti muže a ženy, rovnoprávnost manželského a nemanželského dítěte. To však bylo z demokratické ideologie víceméně vše. S demokracií to v dalších letech mělo pramálo společného.

20

V roce 1950 byla kompletně zrušena pěstounská péče, s výjimkou příbuzenské. Pěstounská péče byla možná jen na základě dohody mezi rodiči a pěstouny na soukromé úrovni, bez účasti soudů. Ostatní formy pěstounské péče byly kompletně ukončeny. [GABRIEL, 2008]

2.5 Změny v době reálného socialismu

„Socialistická výchova“ byla v plné míře prosazována od roku 1955 zákonem č, 52/1955. Heslo „ kolektivem pro kolektiv“ byla proklamována na základě díla A.S. Makarenka (který sám paradoxně spáchal sebevraždu z obavy před stalinskými represemi). Kolektivní výchova měla utvářet „správného“ socialistického člověka s kolektivním myšlením, což poznamenalo mnoho dětí. Dětské domovy byly stavěny s velkými společnými ložnicemi, jídelnami a hernami určené pro více generací dětí. Domovy byly neosobní a staly se tím nejvhodnějším prostředím pro psychickou deprivaci dětí. Zařízení se dělila dle věku dětí na kojenecké, batolecí a dětské domovy pro děti od jednoho do tří let. Dále pak i předškolní dětské domovy pro děti ve věku tří až šesti let a také školní domovy, kam spadali šesti až šestnáctileté děti. Věkově posledním zařízením byly domovy se zvýšenou péčí pro děti s delikventním a predelikventním chováním. Stávalo se tak nezřídka, že děti odložené již od narození prošly celou škálou variací tohoto systému, aniž by poznaly cokoli jiného než tuto nevlídnou vědeckou výchovu. [VOCILKA, 1999] Novela v roce 1958 změnila proces osvojení, a zavedla dva druhy osvojení, které jsou za určitých okolností platné dodnes. Jedná se o osvojení zrušitelné a nezrušitelné, které je odpovídá téměř ve všem pokrevnímu vztahu mezi dětmi a rodiči. [GABRIEL, 2008] V roce 1961 bylo na Bratislavském kongresu pediatrů poprvé přednášeno o psychické deprivaci dětí. Bylo zde tabulkově doloženo, že vývoj takto deprivovaných dětí je silně opožděn a celkový vývoj se ubírá nesprávným směrem.

21

Bratislavský kongres byl silným podnětem pro vydání nového zákona o rodině, který vstoupil v platnost 1. 4. 1964. Tento zákon reagoval velmi progresivně a jako v jediné ze socialistických zemí upřednostňoval opět rodinnou výchovu před ústavní. V tomto zákoně se sice ještě stále hovoří o socialistické výchově, nicméně rodina je postavena na vyšší úroveň.

Začala být prosazována zásada „dítě především“.

[VOCILKA, 1999] Díky zákonu o rodině č. 94/1963 byly dětské domovy měněny směrem k humanizaci, k zlidštění, a přiblížení se rodinnému prostředí. Avšak, co je nejdůležitější, bylo opět možno zavést náhradní rodinnou péči, rozšířit adopci a znovu zavést pěstounskou péči. Nehledalo se však již nejvhodnější dítě pro rodinu, ale naopak nejvhodnější rodina pro dítě. (Tento zákon byl později změněn a doplněn až v roce 1998). [VOCILKA, 1999] Události roku 1968, přesněji televizní pořad odvysílaný na toto téma 13. 8. 1968, odstartovaly masový zájem lidí o SOS dětské vesničky. Rok na to, 14. Června 1969 se konala ustavující členská schůze Sdružení přátel SOS dětské vesničky. Tato aktivita se týkala pouze české republiky, slovenská republika odmítla svou účast v tomto projektu. Již v den založení mělo sdružení na kontě více než 28 miliónů korun. Konto bylo založeno v den vysílání pořadu manželi Semerádovými, kteří jinak neměli se sociální prací a s osiřelými dětmi nic společného. Sdružení původně plánovalo vybudovat 7 vesniček, v každém kraji jednu. Podařilo se však vybudovat jen dvě – v Doubí u Karlových Varů a ve Chvalcově na Kroměřížsku. Tím však další výstavba a i víceméně aktivita skončila. Do vesniček byly přijímány jednotlivé děti, ale i celé sourozenecké skupiny. Byly to děti, o které nebyl zájem v rámci osvojení. Ke každé skupince dětí byla trvale dána jedna matka/vychovatelka (bezdětná žena), se kterou se děti mohly ztotožnit. K ní byla pak dále připojena jedna pomocná síla, tzv. teta. Jako mužský element pak zde fungoval vedoucí celé vesničky, který plnil také administrativní funkci. V roce 1975 byly vesničky předány pod správu národních výborů, čímž však podle členů sdružení ztratilo hlavní pole působnosti, a následně dne 1. 3. 1975 proběhl proces likvidační valné hromady.[GABRIEL, 2008]

22

Zákonem č. 50/1973 byla opětovně zavedena pěstounská péče. Tímto zákonem byla stanovena jako zvláštní forma sociální služby a byla chápána jako státem řízená a kontrolovaná dlouhodobá náhradní výchova dětí v rodině. Pěstounem se mohl stát pouze občan, který „zaručuje způsobem svého života i života své rodiny, v níž bude dítě žít, že bude pěstounskou péči vychovávat ku prospěchu dítěte i společnosti.“ Pěstounská péče vznikala i zanikala rozhodnutím soudu a výběru pěstounů se účastnily národní výbory, jako záruka výběru „vhodných“ občanů.(RÁKOSNÍK, 2012) Pracovníci národních výborů byli často lidé, kteří byli silně loajální vůči ideologii komunistické strany. Vzhledem k tomu propagovali ateismus a potírali náboženství. V případech potřeby najít rodinu pro zvlášť těžce postižení dítě však šly tyto podmínky stranou, a pro výběrové řízení byli přijati i věřící pěstouni. (GABRIEL, NOVÁK, 2008) Pěstoun měl při výchově dítěte práva a povinnosti rodičů, včetně zastupování dítěte v běžných záležitostech. V podstatných záležitostech však dítě zastupoval zákonný zástupce. Mezi dětmi a pěstouny tak nevznikaly pevné vazby, jak tomu bylo v případě osvojení. [RÁKOSNÍK, 2014]

Přijetí tzv. Haagské úmluvy v roce 1993, přineslo i možnost mezinárodního osvojení. V České republice vstoupila tato norma v platnost společně se zákonem 359/1999 o sociálně-právní ochraně dětí.

Platnými normami se stalo přednostní

osvojení v zemi původu dítěte, do ciziny pouze v případě, že se doma nenajdou vhodní osvojitelé. Celý proces musí probíhat neziskově. C každé ze zúčastněných zemí této úmluvy existuje jeden ústřední orgán, který je zodpovědný za průběh osvojení do ciziny. V České republice je tento úřad v Brně – Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí.[GABRIEL, 2008] Zákon 359/1999 existuje s nepatrnými změnami až do současnosti. Situaci v oblasti adopce však (podle názoru pana Vocilky v publikaci Dětské domovy v České republice) spíše zkomplikoval, protože čekací doba na ni se neúměrně prodloužila.

23

2.6 Popis současného stavu (k 31. 12. 2013) 2.6.1 Typy náhradní rodinné péče Schéma typů NRP

Zdroj: http://www.nahradnirodina.cz/nahradni_rodinna_peceI

Svěření do péče jiné osoby než rodiče - § 45 zákona o rodině Vztah k dítěti (kdo se může či nemůže stát pečující osobou určitého typu) - Příbuzný nebo dítěti známá osoba. Práva a povinnosti pečující osoby - Pečuje, vychovává a další práva a povinnosti jsou vymezena soudním rozhodnutím. Výhody pro dítě - Dítě zůstává v původní rodině nebo u známých osob. Odměna pro pečující osobu - Žádná odměna Dávky pro děti - Výživné a běžné dávky pro rodiny ze soc. systémů. Práva a povinnosti původní rodiny - Trvá vyživovací povinnost, rodičovská zodpovědnost je omezena soudním rozhodnutím.

24

Osvojení - adopce Vztah k dítěti (kdo se může či nemůže stát pečující osobou určitého typu) - Osoba zařazená do evidence žadatelů o zprostředkování NRP jako vhodná pro tento typ. Podle ustálené soudní praxe se osvojitelem nemůže stát prarodič nebo sourozenec dítěte a mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. Práva a povinnosti pečující osoby - Pečuje, vychovává a další práva a povinnosti jsou vymezena soudním rozhodnutím. Výhody pro dítě - Dítě získává novou rodinu se všemi aspekty, dostává se na úroveň biologických dětí svých osvojitelů, osvojitelé mají vyživovací povinnost k němu a ono k nim, dědí po sobě navzájem. Odměna pro pečující osobu – Žádná odměna Dávky pro děti - Běžné dávky pro rodiny s dětmi ze soc. systémů. Peněžitá pomoc v mateřství do 7 let dítěte (po dobu 22 týdnů), pokud jsou splněny běžné podmínky nároku na ni. Rodičovský příspěvek do věku 4 let dítěte. Práva a povinnosti původní rodiny - Příbuzenské vztahy a s nimi spojené práva a povinnosti k původní rodině zanikají. [ADOPCE.COM – Průvodce náhradní rodinnou péčí]

Pěstounská péče Vztah k dítěti (kdo se může či nemůže stát pečující osobou určitého typu) - Příbuzný nebo dítěti známá osoba nebo osoba zařazená v evidenci žadatelů o zprostředkování NRP. Práva a povinnosti pečující osoby - Plná rodičovská zodpovědnost. Výhody pro dítě - Dítě není v ústavu a má možnost vyrůstat v rodinném prostředí. Odměna pro pečující osobu – Odměna pěstouna Dávky pro děti - Dávky pěstounské péče, peněžitá pomoc v mateřství do 7 let věku dítěte (22 týdnů) pokud jsou splněny běžné podmínky nároku. Práva a povinnosti původní rodiny - Rodiče mají zpravidla všechna práva a povinnosti, trvá vyživovací povinnost. [ADOPCE.COM – Průvodce náhradní rodinnou péčí]

25

Pěstounská péče na přechodnou dobu Vztah k dítěti (kdo se může či nemůže stát pečující osobou určitého typu) - Osoba zařazená do evidence žadatelů o zprostředkování NRP jako vhodná pro tento typ. Práva a povinnosti pečující osoby - Pečuje o dítě, vychovává ho, zastupuje dítě v běžných záležitostech. Výhody pro dítě - Dítě není v ústavu a má možnost vyrůstat v rodinném prostředí. Odměna pro pečující osobu – Odměna pěstouna Dávky pro děti - Dávky pěstounské péče, peněžitá pomoc v mateřství do 7 let věku dítěte (22 týdnů) pokud jsou splněny běžné podmínky nároku. Práva a povinnosti původní rodiny - Rodiče mají zpravidla všechna práva a povinnosti, trvá vyživovací povinnost. [ADOPCE.COM – Průvodce náhradní rodinnou péčí]

Poručenství s péčí Vztah k dítěti (kdo se může či nemůže stát pečující osobou určitého typu) - Příbuzný nebo dítěti známá osoba, nebo osoba zařazená v evidenci žadatelů o zprostředkování NRP. Práva a povinnosti pečující osoby - Pečuje o dítě, vychovává ho a zastupuje dítě, spravuje mu majetek. Podléhá dozoru soudu a k některým rozhodnutím je třeba souhlas soudu. Výhody pro dítě - Dítě není v ústavu a má možnost vyrůstat v rodinném prostředí. Odměna pro pečující osobu – Odměna pěstouna Dávky pro děti - Dávky pěstounské péče, peněžitá pomoc v mateřství do 7 let věku dítěte (22 týdnů) pokud jsou splněny běžné podmínky nároku. Práva a povinnosti původní rodiny - Rodiče mají zpravidla všechna práva a povinnosti, trvá vyživovací povinnost. [ADOPCE.COM – Průvodce náhradní rodinnou péčí]

Poručenství bez péče Vztah k dítěti (kdo se může či nemůže stát pečující osobou určitého typu) - Příbuzný nebo dítěti známá osoba, nebo osoba zařazená v evidenci žadatelů o zprostředkování NRP. 26

Práva a povinnosti pečující osoby - Zastupuje dítě, spravuje mu majetek. Podléhá dozoru soudu a k některým rozhodnutím je třeba souhlas soudu. Pečující osobou může být i nadále rodič dítěte, pěstoun či osoba podle § 45 zákona o rodině. Výhody pro dítě - Je vyřešeno zastupování dítěte a ochrana zájmů dítěte. Odměna pro pečující osobu – Žádná odměna Dávky pro děti – Žádné Práva a povinnosti původní rodiny - Rodiče mají zpravidla všechna práva a povinnosti, trvá vyživovací povinnost. [ADOPCE.COM – Průvodce náhradní rodinnou péčí]

Opatrovník Vztah k dítěti (kdo se může či nemůže stát pečující osobou určitého typu) - Kdokoliv, koho určí soud, i právnická osoba - orgán sociálně právní ochrany dětí. Práva a povinnosti pečující osoby - Hájí zájem dítěte, rozsah jeho práv a povinností stanoví soud. Výhody pro dítě – Jsou chráněny zájmy dítěte Odměna pro pečující osobu – Žádná odměna Dávky pro děti - Žádné Práva a povinnosti původní rodiny – Rodičovská zodpovědnost může být omezena [ADOPCE.COM – Průvodce náhradní rodinnou péčí]

Zvláštní forma pomoci dětem žijícím v ústavní péči – Hostitelská péče Zvláštní forma pomoci dětem žijícím v ústavní péči, nikoliv však typem náhradní rodinné péče. Ředitel ústavního zařízení může po předchozím písemném souhlasu úřadu obce s rozšířenou působností, který je opatrovníkem dítěte, povolit dítěti dočasný pobyt mimo ústavní zařízení. Pobyt je obvykle víkendový nebo prázdninový a může být i u jiných osob než příbuzných. Příslušný úřad také zkoumá před vydáním souhlasu rodinné prostředí, do kterého má dítě na hostitelskou péči odcházet. Také si zpravidla vyžádá u krajského úřadu odborné posouzení osob žádajících o poskytování hostitelské péče. [ADOPCE.COM – Průvodce náhradní rodinnou péčí]

27

2.6.2 Přehled právních předpisů upravujících náhradní rodinnou péči a souvisejících předpisů a jejich platná znění k 31. 12. 2013 Zákon o rodině Zákon o sociálně-právní ochraně dětí Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

Dávky pěstounské péče upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů Částky životního minima, z nichž se vychází při výpočtu dávek pěstounské péče, upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů Peněžitou pomoc v mateřství upravuje zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Příspěvek na péči (pro osoby závislé na péči z důvodu zdravotního handicapu) upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Zápočet péče pro účely důchodového pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění předpisů pozdějších Zákon 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Tyto předpisy upravují institut mimořádných výhod pro zdravotně postižené a dávky pro zdravotně postižené (příspěvky na pomůcky, na provoz motorového vozidla, na individuální dopravu) [ADOPCE.COM – Průvodce náhradní rodinnou péčí]

28

3 Praktická část 3.1 Průzkum formou řízených rozhovorů s dotazníkovým šetřením Pro průzkum byla použita kvalitativní i kvantitativní metoda. Formulář řízeného rozhovoru jsem vytvořila na Googlu tak, aby účastníci vyplňovali odpovědi formou kliknutí či psaným textem v předem nachystaných polích. Část formuláře jsou přímé otázky ANO či NE, v další části je ponechán prostor na vyjádření vlastních názorů na danou otázku.

3.2 Stanovení cíle průzkumu Cílem je zmapovaní názorů na stav v oblasti náhradní rodinné péče jak ze strany sociálních pracovnic, tak ze strany samotných „uživatelů“ tohoto procesu, převážně pěstounů. Nicméně jsem do dotazníku zahrnula i pracovníky v pomáhajících oblastech, například sociální pracovnice, které nepodléhají OSPOD, avšak aktivně pracující ve sféře přípravných kurzů pro osvojitele. Výsledky z dotazníků by měly ukázat jak rozlišné je vnímání jednotlivých etap osvojení a jeho celého procesu. Hlavním cílem bylo porovnání, jak se názorově liší obě hlavní strany procesu, tedy osvojitelé versus úřady. Snažila jsem se, aby toto šetření mohlo být nápomocno pro sociální pracovnice připravující žadatele o osvojení.

3.3 Způsob vedení řízeného rozhovoru a dotazníkového šetření Odkaz na dotazník jsem odeslala mailem na úřady účastnící se procesu NRP, na soudy a úřady účastnící se přípravných kurzů. Také jsem oslovila a požádala pěstouny a osvojitele ve Středisku náhradní rodinné péče. Formulář mi vyplnilo 29 respondentů. Z toho bylo 12 pěstounů či osvojitelů, 4 pracovnice z podpůrného a vzdělávacího sektoru a 13 sociálních pracovnic. Bohužel ze strany soudců nevyplnil tento formulář ani jeden. I přes to, že formulář byl anonymní, stačil pouhý klik na připravený link a jeho vyplnění nezbralo ani 10 minut. Ale i tento jev něco vypovídá.

29

3.4 Vyhodnocení a interpretace dat Údaje jsou zpracovány do přehledných koláčových grafů. Každý graf je detailně slovně okomentován tím, jaké poznatky z dané otázky vyplynuly. Vyhodnocení proběhlo částečně přes aplikaci Google forms (grafy), částečně přes aplikaci Microsoft Office Excel (tabulky). Pokud na otázku není možná jednoznačná odpověď ANO či NE, ale vyžaduje vyjádření vlastního názoru, jsou tyto odpovědi jednotlivě vypsány.

Počet vyplněných formulářů 29 Šetření v době od 1.12.2013 – 20.3.2015 Počet otázek 16 (13 pro všechny a další 3 otázky jen pro pěstouny a osvojitele)

Graf č. 1 - Oblast náhradní rodinné péče

Zdroj grafu: vlastní

Zdroj grafu: vlastní Výsledky: Celkem formulář vyplnilo 29 respondentů. Z toho bylo 12 pěstounů či osvojitelů, 13 sociálních pracovníků, 4 respondenti z podpůrného či vzdělávacího sektoru. 30

Graf č. 2 – Je něco, co by jste v procesu NRP změnil/a

Zdroj grafu: vlastní Výsledky: Při dopovědi na tuto otázku panuje víceméně názorová shoda, i když ze strany sociálních pracovníků lze pozorovat větší spokojenost s procesem náhradní rodinné péče než ze strany náhradních rodičů. Sociální pracovníci odpověděli 3 x NE , 10 x ANO. Respondenti z oblasti Podpůrný a vzd. sektor odpověděli 4 x ANO. Pěstoun či sovojitel odpověděli 10 x ANO a 1 X NE.

Co by jste změnila/a? (pozn. odpovědi jsou neupravené, včetně gramatických či jiných chyb) Pěstoun či osvojitel - rychlost procesu, zejména v oblasti pro dítě Pěstoun či osvojitel - Umoznila bych pravne volnym romskym detem vycestovat co nejdrive za ucelem mezinarodni adopce, pokud se ihned nenajde vhodna rodina v CR. Pěstoun či osvojitel - frekvence zasedání poradního sboru Pěstoun či osvojitel - dostatek podpůrných služeb a jejich financování Sociální pracovník - poskytování vysokých odměn bez efektivní možnosti vyžadování určitých povinností Pěstoun či osvojitel - čekací doba a peripetie před zařazením do databáze vhodných pěstounů Podpůrný či vzdělávací sektor pro pěstouny a osvojitele - Jina metodika v ruznych krajich

31

Pěstoun či osvojitel - Rizika by meli nest dospele, nikoliv deti. Osvojitele by meli vzit dite do pece hned po opousteni biologicke rodice, i s tim, ze obcas osvojeni nebude pokracovat. Sociální pracovník - přípravu žadatelů, přípravu náhradních rodičů, vzdělávání pracovníků, kteří se NRP zabývají, proces zprostředkování, zapojení NNO, zlepšení spolupráce státních a nestáních organizací, zajišťování služeb pro rodiny s dětmi v NRP... Sociální pracovník - zprostředkovávání přímé adopce státními úřady, tak aby děti mohly do osvojitelských rodin rovnou z porodnic (k osvojitelům, co se neobávají prolomení anonymity) Pěstoun či osvojitel - Výběr pěstounů, přísnější legislativní podmínky Podpůrný či vzdělávací sektor pro pěstouny a osvojitele - větší srozumitelnost pro žadatele, co a kdy je čeká a pod. Pěstoun či osvojitel - Zkratit dobu cekani na zapis do registru cekatelu. Rok a vice je prilis dlouho na male mnozstvi pravnich ukonu a skoleni. Dalo by se to stihnout do 3 mesicu Pěstoun či osvojitel - zkrátila bych dobu, kdy je dítě bez stálého rodinného prostředí Pěstoun či osvojitel - rychlost procesu, zejména v oblasti pro dítě Sociální pracovník - podpořila bych rozvoj pěstounské péče na přechodnou dobu, apelovala bych na změny v soudním systému, posílení agenty opatrovnických soudů, lhůty apod. Sociální pracovník - příbuzenskou pěstounskou péči Sociální pracovník - časová náročnost procesu Pěstoun či osvojitel – rychlost procesu Sociální pracovník - nesvěřovala bych děti do PP prarodičům, PP by měla být pro děti z DD. Pokud budou prarodičům děti i nadále do PP svěřovány, měli by se také účastnit potřebných vyšetření. Podpůrný či vzdělávací sektor pro pěstouny a osvojitele - více praktických informací, prosazování rovnějšího přístupu k dětem se zdravotním, mentálním či sociálním handicapem (děti z minorit např.) 32

Pěstoun či osvojitel - Větší podpora pěstounských a adoptivních rodin při řešení problémů s adoptivními dětmi, zlepšení přístupu soudů při svěřování dětí do NRP, stanovení lhůt pro vyřízení. Podpora příbuzenecké PP a péči fyzickým osobám, kterým bylo svěřeno dítě do výchovy při zamítnutí PP (prarodiče)

Graf č. 3 - Myslíte si, že stav k 31.12.2013 procesu náhradní rodinné péče je nastaven hlavně ve prospěch dětí

Zdroj grafu: vlastní Výsledky: Výsledek na první pohled zobrazuje jednoznačně rozplocenost názorů na celkový proces v řadách osovjitelů i sociálních praocvníků. Ve všech skupinách jsou jak zastánci, tak oponenti stavu NRP k 31.12.2013.Z výše uvedeného avšak vyplývá, že sociální pracovníci jsou více přesvědčeni o tom, že proces náhradní rodinné péče je nastaven ve prospěch dítěte. Odpověděli 10 x Ano a jen 3 x NE. O opaku jsou více přesvědčeni pěstouni a osvojitelé. Odpověděli 5 x ANO a 7 x NE. V oblasti podpůrného sektoru bylo odpovězeno 3 x NE a jen jednou ANO.

Graf č. 4 - Je podle Vás příprava budoucích pěstounů/osvojitelů dostatečná

Zdroj grafu: vlastní 33

V otázce zda je příprava pro budoucí pěstounů dostatečná panuje všeobecná názorová shoda. Ve všech skupinách je polovina respondentů pro a druhá polovina proti.

Graf č. 5 - Je něco, co by jste v přípravě změnil/a, vynechal/a či přidala/a

Zdroj grafu: vlastní Výsledky: Co se týče změn v přípravných kurzech na pěstounskou péči či osvojení, je zcela zřejmé, že pěstouni či osvojitelé by přivítali změny. Devět z dvanásti respondentů z této sekce odpověděli na otázku ANO. Na straně sociálních pracovníků lze vidět menšinovou touhu po změně, větší část je však s přípravou spokojená, ANO odpovědělo šest ze třinácti. V oblasti podpůrného sektoru byl stav 2 x ANO a 2 x NE.

Co by jste v přípravě změnil/a? (pozn. odpovědi jsou neupravené, včetně gramatických či jiných chyb) Sociální pracovník - povinnost vzdělávání plošně Pěstoun či osvojitel - zkrátila - nejdůležitější je znát jiné lidi v podobné situaci, zbytek člověk načte v literatuře Sociální pracovník - Průprava, znalosti, motivace Pěstoun či osvojitel - Vynechala bych přípravu zdravotnickou, to je podle mně dost zbytečná záležitost. Přidala bych právě psychologii. Pěstoun či osvojitel - Komunikační dovednosti, teorie atachmentu Sociální pracovník - odpovědět nelze obecně, každý kraj má přípravu jinou

34

Pěstoun či osvojitel - více praktických informací, prosazování rovnějšího přístupu k dětem se zdravotním, mentálním či sociálním handicapem (děti z minorit např.) Sociální pracovník - více praxe, méně obecné teorie Pěstoun či osvojitel - Vic o NRP z pohledu deti, dospivajicich. Pěstoun či osvojitel - více praktických cvičení a také pokud možno přítomnost zkušeného náhradního rodiče Pěstoun či osvojitel - Vynechala bych věci typu první pomoc, nácvik manipulace s dítětem, jako je přebalování apod., a věnovala bych se výhradně věcem přímo souvisejícím s NRP - attachment, identita, trauma, ... Každé přípravy by se měl účastnit nějaký zkušený náhradní rodič. Podpůrný sektor - Pestouni potrebuji specifickou pripravu na navazani kontakt s biologickou rodinou. Osvojitele potrebuji vice pripravy pro realni situace deti, ktere potrebuji rodiny, vcetne otazky mezietnicke osvojeni. Pěstoun či osvojitel - PS: přípravy nejsou v jednotlivých krajích stejné

Graf č. 6 - Co je podle Vás určujícím faktorem pro osobnost člověka

Zdroj grafu: vlastní Výsledky: Sociální pracovník : 6 x genetika, 7 x výchova Pěstoun či osvojitel : 11 výchova Podpůrný sektor : 3 x výchova, 1 x genetika V otázce co má větší vliv na člověka mají pěstouni a osvojitelé i respondenti z podpůrného sektoru zcela jasný názor, že se jedná o výchovu. Skupina sociálních 35

pracovníků rozdělěna na dvě poloviny, kdy jedna polovina je přesvědčena že geny vítězí nad výchovou a druhá polovina se domnívá že výchova je pro člověka důležitější. Celkově však vítězí výchova a vliv prostředí nad genetikou.

Co je podle Vás hlavní důvod pro nedostatek pěstounů v ČR? (pozn. odpovědi jsou neupravené, včetně gramatických či jiných chyb)

Sociální pracovník - Myslíte ale pěstouny na přechodnou dobu, že? Nepracuje se s tím, že do rodiny jsou přijímány také starší a problémové děti. Také to, že pěstouni musí udržovat kontakt s biologickou rodinou, je pro mnohé etický problém. Pěstoun či osvojitel - Spatna reputace ve spolecnosti Podpůrný sektor - Spatne pravni zazemi, nedostatek podpory ze strany uradu, pravni i socialni nejistota postaveni pestounu Sociální pracovník - negativní smýšlení o NRP z důvodu nedostatečných či zkreslených informací Pěstoun či osvojitel - neochota pomoci, nedostatek informací Sociální pracovník - do nedávka nedostatečné finanční zabezpečení, negativní pohled společnosti na pěstounskou péči obecně Pěstoun či osvojitel - malá podpora aosvěta ze strany státu Sociální pracovník - neinformovanost , nedostatečná mediální podpora a pak v neposlední době skladba dětí vhodných do NRP Pěstoun či osvojitel - Nevim, ale rasismus rozhodne hraje roli co se tyce romskych deti. Sociální pracovník - Nízká informovanost široké veřejnosti o NRP. Celková orientace společnosti na výkon a individuální prosazení se. Pěstoun či osvojitel - momentálně nepřehledná situace Pěstoun či osvojitel - byrokratické řízení Pěstoun či osvojitel - celonárodní postoj Sociální pracovník - přijmout složité dítě není jednoduché, chybí dostatek odborné kvalifikované pomoci 36

Pěstoun či osvojitel - Rasismus a nedostatecni system pestounstvi jako povoleni Pěstoun či osvojitel - Předsudky, rasismu obavy z nabourání vlastní rodiny. Podpůrný sektor - nízký status, špatné finanční podmínky (pro dlouhodobé pěstouny), malá podpora úřadů

Graf č. 7 – Odpovídá podle Vás mediální obraz současného stavu NRP realitě

Zdroj grafu: vlastní Výsledky: Napříč všemi skupinami panuje všeobecná shoda, že mediální obraz současného stavu NRP neodpovídá realitě.

Graf č. 8 – Je podle Vás profesionalizace pěstounské péče krok správným směrem

Zdroj grafu: vlastní Výsledky: Na otázku zda je profisonalizace pěstounské péče krok správným směrem se většina respondentů shodla na tom , že ano. Pouze 3 sociální pracovníci a 2 pěstouní nevidí těnto způsob pěstounské péče za správný. 37

Graf č. 9 – Je podle Vás NRP v ČR úspěšná

Zdroj grafu: vlastní Výsledky: Podle většiny zůčastněných respondentů je NRP v ČR úspěšná. Pouze 3 pěstouni, 2 sociální pracovníci a 1 respondent z oblasti podpůrného sektoru si nemyslí, že je náhradní rodinná péče úspěšná.

Proč je podle Vás NRP úspěšná či nikoli? (pozn. odpovědi jsou neupravené, včetně gramatických či jiných chyb)

Sociální pracovník - Zalezi na lidech a take na duvody k pripadnemu odebrani ditete, ale NRP je temer vzdy o hodne lepsi nez ustav. Pěstoun či osvojitel - je zde historicky dlouhé období péče o bezprizorní děti a náhradní rodinná péče se považuje za lepší alternativu než ústav Sociální pracovník - převažuje podíl pěstounů motivovaných finanční stránkou Pěstoun či osvojitel - NRP je úspěšná prostě proto, že je to nejlepší řešení situace určité skupiny dětí, ústav je vždy nedostatečný Pěstoun či osvojitel - nejsme na to dostatečně připraveni Sociální pracovník - Neznám vaše měřítko ,,úspěchu". Klidné a bezpečné protředí s rodinným zázením nalézá stále více potřebných dětí. Je otázka, zda by náhradní protředí bylo nutné, kdyby stát vedl lepší sociální, zejména bytovou politiku. Pěstoun či osvojitel - každá situace, kdy dítě nemuselo strávit dětství v ústavu a bylo umístěno do rodiny je úspěch Pěstoun či osvojitel - Žádné velké excesy, žádné velké stěhování dětí z rodiny do rodiny. 38

Pěstoun či osvojitel - i přes všechna úskalí vychovává úspěšné mladé lidi Pěstoun či osvojitel - Myslím si, že mezinárodní adopce, která je možná až pro dítě starší dvou let rozhodně není ve prospěch dítěte. Jestliže se dlouhodobě potákýme s problémem umístění romských či jiných etnických dětí do českých rodin, nevidím jediný důvod proč je nedat k adopci do zahraničí dříve. To opravdu není v zájmu dítěte. Pěstoun či osvojitel - děti necourají po různých rodinách Pěstoun či osvojitel - děti, které opouští náhradní rodinnou péči jsou rozhodně lépe připraveni na samostatný život, než děti z péče ústavní Sociální pracovník - Dle počtu úspěšně umístěných dětí a jejich výchovy. Není moc dětí , které by se vracely zpět do ústavní výchovy, myslím tím procentuálně z celkově vychovávaných dětí v pěstounské péči Pěstoun či osvojitel - Jsou problemy ale obecne to funguje. Podpůrný sektor - Jako zásadní vidím zkreslený obraz NRP u veřejnosti, myslím, že by se mělo téma více medializovat, vysvětlovat, pak by mohl stoupnout počet zájemců o NRP nebo by se stávajícím náhradním rodičům mohlo dostat více porozumění a uznání. Také je třeba dále budovat a rozvíjet služby pro náhradní rodiny, zejména terapeutické.

Otázky jen pro osvojitele či pěstouny: (pozn. odpovědi jsou neupravené, včetně gramatických či jiných chyb)

Co vás během příprav na osvojení/pěstounskou péči nejvíce překvapilo? -časová prodleva mezi jednotlivými kroky. Také dlouhá čekací doba na přípravné kurzy, které jsou plně obsazené dlouho dopředu -bagatelizace ústavní deprivace u malých dětí -rasismus statnich zamestancu. -kolik dovolené musí člověk vyčerpat, aby dostál povinnosti být připraven (setkáni v pracovní době všedních dnů) -bylo to prijemnejsi a zajimavejsi nez jsme cekali. -kvalita (dobra) skoleni, otevreny rasismus (vuci romum) ze strany socialnich pracovniku i osvojitelu 39

-my jsme je dělali už před 10 lety, tehdy mě překvapilo, že byly na nic ;) zajímavé bylo setkání s pěstounkou a návštěva KÚ -upřímně mně překvapil první dotazník při žádosti o NRP. Myslela jsem, že otázky týkající se naší akceptace etnika dítěte je test, jestli jsme vhodní jako osvojitelé.

Jak vy sami hodnotíte celý proces přípravy na osvojení/pěstounskou péči? -Nejdříve jsem považovala příprvné kurzy za ponižující a odrazující, dnes s odstupem času je hodnotím jako přínosné -Nedostatečný -Ti spravni lide nam vysli vstric, ale rasiste v tomto oboru nemaji co delat. -tak trochu zbytečný -jako ztrátu času -S pripravou neni problem jako takovy. Dostali jsme behem pripravy nekolika prednasek proc NEmame osvojit romske ddeti nebo deti se zdravotnimi problemy. Spise by tyhle prednasky meli byt naopak. Samozrejme je potreba dostatecna odborna podpora rodin, aby lide zvladli mezi-etnicke osvojeni nebo obtizne zdravotni problemy, ale je opravdu proti veci, aby uredniky presvecovali rodiny, aby neakceptovali deti jineho etnika. Znam vice rodin, ktere osvojovali deti romskeho puvodu a vsechny maji stejny pribehy o techto pohovorech. Kdyz rikam "prednasky" myslim ton hovoru. Byly to vesmes soukromne hovori s uredniky. -Zdlouhavy, vyčerpávajici. Skoleni ale bylo vynikající -Víceméně zmatečný....zbytečná právní a zdravotní průprava, kterou jsme "zabili" dva dny, které mohly být naplněny spíše setkáním s více rodinami, ktzeré již mají zkušenost s osvojením. -bylo to nanic

Jste podle Vašeho názoru odlišní od běžné rodiny? -Nevnímám žádný rozdíl, to že jsou děti "z domečku" je součást našeho života a není ani na obtíž ani ve prospěch. Je to fakt. -jsme vizuálně odlišní , máme specifickou zkušenost (rodiče-bezdětnost, dětiústavní deprivace), potýkáme se s jinými výchovnými problémy, nezapadáme mezi 40

naše přátele (intelekt dětí, etnikum), jsme hodně semknutí, mnohem víc si vážíme společného rodinného života a společně prožitého času -Okoli casto chape nahradni rodiny jako druhorade. Take bereme ohled na puvodni rodiny nasich deti, jsme s nimi v kontaktu, atd. Jinak jsme vcelku stejni jako jakakoli jina rodina. -v množství dětí a v barvě jejich pleti -Mluvime vice jazyku doma. Mame vice ruzne puvody. Deti maji nejake tezke skusenosti a proto je potrebne velmi dusledna vychova.

3.5 Ověření cíle a zhodnocení výsledků průzkumu Po vyhodnocení odpovědí můžu zkonstatovat, že se mi podařilo poměrně názorně zmapovat postoje a stanoviska různých stran účastníků procesu náhradní rodinné péče. Jak je z grafu č. 2 patrné, všechny strany by rády něco na tomto procesu změnily. Jak je však z následných odpovědí, co by to mělo být, patrné, zde se již názory rozcházejí. Zatímco pěstouni a osvojitelé by přivítali změny ve formě zkrácení celého procesu, zejména co se týká pobytu dětí v ústavní péči, sociální pracovnice by rády změnily parametry pro výběr pěstounů, zejména co se týče rodinných příslušníků. Ovšem ale sociální pracovnice by rády celý proces zkrátily ve prospěch dětí. Dále je i poměrně velký názorový rozkol viditelný z grafu č. 3. Na otázku zda je stav procesu náhradní rodinné péče k 31.12.201 nastaven hlavně ve prospěch dětí. Zatímco sektor sociálních pracovnic v počtu deseti hlasů odpověděl ANO, pěstouni společně s podpůrným sektorem odpověděli ve stejném počtu NE. Zde se poměrně jasně ukazuje rozpolcenost zúčastněných stran při vnímání celého procesu. Další výraznou názorovou neshodu lze pozorovat v grafu č. 6, který se zaobírá otázkou, co je určujícím faktorem pro osobnost člověka. Všichni pěstouni a osvojitelé a téměř všichni pracovníci podpůrného sektoru odpověděli, že podle nich je to výchova a vliv prostředí. Mezi sociálními pracovnicemi již taková shoda nepanovala. Polovina z nich si myslí, že genetika je určujícím faktorem na výslednou osobnost člověka.

41

Jak ukazuje graf č. 4, v otázce zda je příprava budoucích pěstounů či osvojitelů dostatečná, jsou zúčastněné strany názorově shodné. Avšak při otázce, zda by mělo být něco v přípravě změněno, si větší část pěstounů a osvojitelů myslí, že ano. Zatímco polovina sociálních pracovnic necítí potřebu v procesu přípravy cokoli měnit. Ovšem na tom co by se mělo změnit, se poměrně shodují všechny strany. Mělo by tam být více praxe. Pěstouni či osvojitelé by přivítali rozšíření znalostí o poruchách attachementu, jak zacházet se staršími dětmi, komunikační dovednosti. Z toho je patrné, že změnu by přivítaly ty sociální pracovnice, které vidí mezery ve vzdělávání budoucích pěstounů či osvojitelů, stejně jako ji cítí samotní pěstouni. Velká názorová shoda panuje v otázce, zda odpovídá mediální obraz stavu procesu NRP. Jak ukazuje graf č. 7, napříč všemi sektory se téměř všichni zúčastnění (více než 86%) shodli na tom, že mediální obraz realitě neodpovídá. V oblasti otázek profesionalizace pěstounské péče a úspěšnosti náhradní rodinné péče jsou výsledky odpovědí v naprosté shodě. Celých 76 % respondentů se domnívá, že profesionalizace je správným krokem a náhradní rodinná péče je v české republice úspěšná. Výsledky vykazují velkou názorovou shodu respondentů z různých oblastí. Pokud jsou nějaké rozdíly, týkají se oblasti sociálních pracovnic, které se názorově neshodují s oblastí pěstounů či osvojitelů a podpůrného sektoru. Podpůrný sektor je svými názory bližší s osvojiteli a pěstouny, než se sociálními pracovníky.

DISKUZE Co se týká mé teoretické práce o historii a vývoji náhradní rodinné péče v ČR končí k datu 31.12.2013. Od 1.1.2014 vešla v platnost novela rodinného zákona, která zcela změnila postup procesu náhradní rodinné péče. Do mé práce jsem však tuto novelu již nezahrnovala. V době psaní mé práce bylo stále mnoho nejasností o tom, zda novela vejde v platnost či nikoli. Posléze, když opravdu v platnost vešla, bylo mnoho nejasností ohledně realizace změn, jak postupovat, neproběhla žádná školení pro sociální pracovnice, jak postupovat. Také pro praktickou část práce byla novela 42

irelevantní, protože neexistovaly žádné dokončené případy, žádné osvojené děti dle novely. Nemohla bych tedy nic porovnávat. Proto jsem zvolila datum, ke kterému bylo dostatek nejen dat, ale také veškeré postupy byly jasné a byla jsem schopná oslovit pěstouny a osvojitele, kteří již celým procesem prošli. Celou mou snahu o zmapování a zobrazení názorů a postojů k procesu NRP bohužel dále poněkud kazí fakt, že ani jeden ze soudců rodinného práva mi nevyplnil dotazník. Je pravdou, že tito zaměstnanci státní správy mají složitý přístup k internetovému vyplňování dotazníků, pouze však jeden projevil snahu a poskytl mi svůj soukromý mail, na který jsem mu odkaz znovu poslala. Nicméně ani tak dotazník nevyplnil. Nejsem si jistá, co to vlastně o soudcích zobrazuje. Zda neochota sdělovat jakýkoli názor na proces NRP, či nezájem. Je to škoda, protože jsou nedílnou součástí celého procesu a mají významnou úlohu. Sbírání dat bylo poněkud ovlivněno mým ročním přerušením studia (ze zdravotních důvodů). Jak jsem uvedla, sběr dat probíhala formou dotazníku, který byl vytvořen v aplikaci Google Forms. V této aplikaci jsem vytvořila dotazník s možností odpovědí ANO či NE, a prostorem pro vyjádření názoru v případě konkrétních otázek. Na tento dotazník jsem pak vytvořila internetový odkaz, který jsem následně posílala s žádostí o vyplnění na různá oddělení sociálně-právní ochrany dětí, dále také na kluby pěstounů, soudy, na středisko náhradní rodinné péče a na rodinná centra zabývající se přípravnými kourzy pro osvojitele a pěstouny. První vlna odpovědí proběhla v období 09-12/2013, druhá vlna po mých opakovaných žádostech proběhla v období 0305/2015. Výsledkem bylo 29 vyplněných dotazníků. Odpovědi jsem nijak neupravovala, ponechala

jsem

je

včetně

případných

43

gramatických

chyb

či

překlepů.

Závěr Náhradní rodinná péče má v české republice hluboké kořeny. Jak jsem popsala v mé práci, kořeny sahají nejen do dob Rakousko-uherska, ale i hlouběji do minulosti. Je zajímavé, že o této poměrně vzdálené historii lze najít dostatek informací a odkazů. Čím se však v popisu historii blížila má práce současnosti, tím to bylo se získáváním informací složitější. Nikde nelze dohledat či doložit, kdo zadal podnět k vytvoření současného systému. Proč a a z jakého popudu se měnily podmínky pro osvojení či pěstounskou péči. V práci je popsáno, jak v padesátých létech zasáhla normalizace do lidských osudů kompletním zrušením pěstounské péče. Dítě se stalo výhradním „majetkem“ státu. A přes všechny změny od normalizace, přes socialismus až po dnešní demoktacii se na tomto postoji v podstatě nic nezměnilo. Stát je jediný garant ochrany dítěte a jeho práv, a jako takový může kdykoli odebrat dítěte z prostředí, které stát (potažmo jeho zástupci v roli sociálních pracovníků) považuje za nevyhovovující. Avšak statistika kolik dětí bylo odebráno z původních rodin a z jakých důvodů už není náplní této práce. Moje praktická část práce se zabývá postojem účastníků procesu k samotnému procesu. Není asi žádným překvapením, že ze všech stran je patrná touha po změně procesu náhradní rodinné péče. Ze strany sociálních pracovnic je tato touha méně intenzivní, ale k mému překvapení jen méně než polovina respondentů z této strany je se systémem spokojená. Jen je veliká škoda, že na začátku psaní mé práce nebyla novela zákona o rodině natolik v praxi, abych ji mohla přidat do mého dotazníku. Dnes, s trošku větším časovým odstupem je více něž jasné, že pokud nebyli respondenti spokojeni se stavem do 31.12.2013, se současným stavem po 1.1.2014 nebudou spokojeni vůbec. Celý proces se ještě prodloužil, rodinné vazby jsou stavěny v pomyslném žebříčku hodnot nad zájmy dětí. Malé děti zůstávají v ústavech delší čas než dříve, kdy se doba pobytu u právně volných dětí pohybovala od šesti týdnů po ř měsíců. Následně děti odcházely do nových domovů. Dnešní systém (od 1.1.2014) tento pobyt prodlužuje téměř na jeden rok. Avšak ani tohle téma není součástí mé práce. Nicméně by mé postřehy z teoretické i praktické části mohly být nápomocny přo vytváření nového postupu, který nevyhnutelně bude muset přijít.

44

Summary History of Foster Care in Czech Republic The goal of the final assignment is to describe historical development of the foster care in Czech Republic. The System of the foster care was inherited from Austrian monarchy when Czechoslovakia was established. In the following years the the attitude to foster care developer in dependence on social situation in the country as well as political establishment. At the time the institution of so called public guardians was established. They were responsible to monitor and report on social problems in their neighborhood. They always preferred family care to institutional care. After World War II and 1948 political regime changed, including social services and foster care. Legislation was heavily impacted by communism ideology dictating that the most important is to grow up conscious citizen. Foster care was possible only on the basis of an agreement between the parents and guardians on private level, without involving courts. Other forms of foster care was completely terminated. Only in seventies the system mildly changed and family care was experimentally allowed. So called SOS villages were established. During this time the system changed to the state is similar to the temporary one. Prof. PhDr. Zdeněk Matějček became the key person of this period. He started to highlight the problem of deprivation of children living in the institutional care and its impact for the whole life of orphans. The author of the assignment tried to document conditions which impact the development of the attitude to foster care in the Czech Republic. She also attempted to describe the current situation in this sphere. For the practical part of the assignment the survey containing structured interview with questionnaires was used. Its aim is to Compaq views on the process of foster care. The main objective was to compare the attitude of two main parties of this process – adoptive parents versus authorities. Key words: foster care, adoption, institutional care, deprivation child, family.

45

Bibliografie Monografie RÁKOSNÍK, J., TOMEŠ, I. Sociální stát v Československu. Praha : Auditorium, 2012. 416 s. ISBN 978-80-87284-30-8 VODÁK, P. a kol. Problémy osvojených dětí. Státní zdravotnické nakladetelství. 1967. VOCILKA, M. Městské domovy v České republice I. (teoretická východiska). Praha : Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 1999. 41 s. GULOVÁ, L. Výzkumné metody v pedagogické praxi. 1.vyd. Havlíčkův Brod : Grada, 2013. 248 s. ISBN 978-80-247-4368-4 CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. 1.vyd. Havlíčkův Brod : Grada, 2007. 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4 MATĚJČEK, Z. Náhradní rodinná péče. Portál, 1999. 184 s. BUBLEOVÁ, V., VRÁNOVÁ, L., VRÁNOVÁ, A., FRANTÍKOVÁ, J. Základní informace o náhradní rodinné péči. Praha : ETORA Solutions s.r.o., 2011. 94 s. ISBN 978-80-87455-01-2 GABIEL, Z.,NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. Praha : GRADA, 2012. 144 s. ISBN: 978-8%-247-1788-3 MATĚJČEK, Z. Osvojení a pěstounská péče. Praha : Portál, 2002. 155 s. ISBN 80-7178-637-3

Elektronické dokumenty Průvodce náhradní rodinnou péčí (online) www.adopce.com

Dejepis. Sekce osvícenství. (online) http://www.dejepis.com/ucebnice/osvicenstvi/ (cit.2013-12-18) Ceny potravin v Poličce v letech 1811-1825 http://jikan.wz.cz/view.php?cisloclanku=2010070012 (cit. 2013-12-18) Sociální práce.O čem se mluví, str. 6 (online) http://www.socialniprace.cz/soubory/2006-1-090221133624.pdf (cit. 2013-12-19) Středisko náhradní rodinné péče www.nahradnirodina.cz Poradna pro náhradní rodiny www.rodina.cz

46

Přílohy 1. Dotazník pro účastníky procesu náhradní rodinné péče

47